Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 21. září 2016
Naposledy aktivní:
*Rty se jí jemně zkroutí do mírného úsměvu.* Ale ovšem, vzájmu udržení míru a Dohod. *Pozdvihne jedno obočí.* /Vtipné, pochybuji, že teď bych v tom měla nějaké slovo./ *Několikrát se přistihla přemýšlet nad tím, co se tu asi odehrává. Nikdy však neměla tolik síly, aby u té myšlenky zůstala dlouho.* /Musím zjistit kdo to tu teď vede. Možná právě ten, kdo mě zradil?/ *Vydá se spolu s Calebem směrem k jeho pokoji. Byla tu jen párkrát, ovšem cestu si velice dobře pamatovala. Vstupuje do jeho pokoje a usazuje se na kraj postele. Najednou jako by z ní všechny starosti opadaly. Přijde si v bezpečí a plná klidu. V tu chvíli jí začnou napadat různé otázky, na které neměla sílu se ptát po jejich cestě sem.* Co tě vůbec zavedlo na to místo? *Přišlo jí to velká náhoda, že se zrovna on objevil na místě, kde jí věznili. Ovšem, nechtěla si namlouvat, že cílem jeho cesty byla mohla být ona.*
*Zavře za oběma dveře a ačkoli mu je jedno, pokud někdo zjistí, že máme upíra v Institutu, je rád, že zatím na chodbě nikoho nepotkali.* Přišla pošta až z Montréalu, že je tam neopeřený, co vraždí civily. *Podívá se znepokojeně na Adeline, neboť tento dopis je nadmíru podezřelý. Toto hlášení je anonymní a pokud by vůbec mělo být někomu adresováno, pak montréalskému Institutu, či Praetor Lupus. Dopis Adeline předává.* Je to výhružka. *Konstatuje a ruce si zakládá na hrudi.* Pomalu už ani nevím. Hledal jsem tě měsíce. *Zvedne bezradně rameny.* Myslel jsem, že jsi opustila New York, ale řekl jsem si, že bych ti minimálně stá.l za zprávu. Tak jsem začal hledat, bylo to divné. *Stroze shrne měsíce stopování, vyslýchání a hlavně zanedbávání svých povinností.* Potřebuješ teď něco? Oblečení, sprchu, zavolat si... *Nabídne se a sám se těší po takové cestě do sprchy, protože celou tu dobu je v tom samém oblečení. Obchází postel a začíná se odzbrojovat.*
*Pozastaví se hned nad první větou.* /Je to tvoje chyba./ *Začne jí rezonovat v hlavě. A přebere si od Caleba dopis, který si následně pročítá.* /Že by nakonec?/ Myslíš, že mohl přežít? /Dávalo by to smysl, přeci jen se pohyboval v upírském doupěti./ *Předtím se nad tím moc nepozastavovala, ale teď jí to vše dávalo smysl.* Počkej, ty jsi mě hledal? *Zvedne hlavu od dopisu.* Ovšem, byl bys asi jediný, komu bych měla potřebu to sdělit. /Nikoho jiného už vážně nemám./ Sprcha by byla úžasná. A za nějaké čisté oblečení bych vraždila. *Sjede pohledem své aktuální oblečení, které je potrhané a celé od krve. Jak od té její, tak i od krve onoho cizince.*
*Pohodí chránič vedle postele a obrací hlavu na Adeline. V tu chvíli mu to v hlavně sepne.* Myslíš...toho civila? *Pozvedne jedno obočí, neboť on ho vůbec ani nebral v úvahu. Vůbec si ho s tímto nespojil.* Možné je tady už všechno, ale pak v tom případě by to mohl být problém. *Zamyslí se na okamžik a skopne chrániče pod postel.* Kolik upírů jsi proměnila od chvíle, kdy můžeš na denní světlo? *Zauvažuje nad možností, že by se tato rarita mohla rozšířit. Průšvih by to pro ně znamenalo zejména proto, neboť sami ještě neví, proč a jak se tak stalo.* Šel. Snad tě to nepřekvapuje. *Pohodí s rameny jako kdyby to byla samozřejmost a ze skříně vytáhne ručník, který hodí jejím směrem na postel.* Tak běž, nechám ti soukromí. *Pro sebe zvedne jeden koutek a pak ji ještě podávám černé seprané triko s krátkým rukávem, které ji spíše bude asi jako šaty.*
*Jen přikývne hlavou.* Ano, přesně toho. Proč by jinak? *Pozastaví se nad tím, ale v tuhle chvíli nechce vůbec nic řešit.* Ano, mohl. *Hlavu si složí do dlaní.* /Proč nemůže být nikdy nic jednoduché?/ *Ptá se sama sebe. Ale zároveň cítí i trochu úlevu.* Tenhle bude jediný. Chvíli po tom co se to stalo, tak mě unesli. *Pomalu se zvedne z postele.* Popravdě ano, překvapuje. Nečekala bych, že tu všechno necháš a vydáš se za mnou. *Vždy věděla, že mezi sebou mají silné pouto. Ovšem, Caleb měl i hodně povinností. A ona ho nikdy nechtěla odtrhnout od jeho světa.* Děkuji. *Vyčerpaně se usměje, když jí předává ručník s tričkem. A rychle mizí do koupelny. Jindy by ho přizvala k sobě, ovšem dnes opravdu potřebovala dlouhou sprchu, jen sama pro sebe. Po chvíli vylézá a obléká se do trička.* /Všechny rány jsou pryč./ *Nikdy jí nepřestalo fascinovat, jak se její tělo dokáže rychle zhojit. Po všem co si vytrpěla, opět měla porcelánovou, dokonale vypadající kůži. Otevře dveře a vchází zpět do pokoje. Prohrábne si mokré vlasy a uvolňuje koupelnu pro Caleba, který už také musí toužit po sprše.*
Nevím, nenapadlo mě. *Zavrtí hlavou, patrně už je také dost unavený z té dlouhé cesty a nejenom fyzicky. Přesto však Adeline věnuje vřelejší pohled jako odpověď na ten její údiv, že se za ní odhodlal vydat.* Za nic. *Zavrtí hlavou a nechá ji zmizet v koupelně. V tu chvíli využije trochu času a uklidí chrániče, zbroj a připraví si čisté oblečení.* Pokud je to tvůj první proměněný od té chvíle. *Dá důraz na slovo té.* Myslíš, že by pak mohl být jako ty? *Zeptá se tázavě a přetáhne si přes hlavu triko, zatímco už se chystá do koupelny.*
*Chvíli jen tak postává na místě.* Netuším. Je to možné. Popravdě je asi možné všechno. /Vypadá to, že mám o zábavu postaráno./ Ale jestli ano, bude to o poznání těžší. *Promne si spánky a přesune se směrem k posteli, kam usedá, zatímco Caleb míří do koupelny.* /Jestli je to on, je možné že ho poznám? Nejsem si tím tak jistá. Ale jestli se to odehrává všechno tak daleko. Proč s tím vůbec píší sem? Jsou to ti tací, co mě unesli?/ *Hlavou jí proudí hned několik myšlenek, které stejně hned na místě nevyřeší. Ví, že se bude muset co v nebližší době dostat do Dumortu. Přesto, že chtěla čas na to, aby zjistila všechny možné informace. Ironicky, čas, je to jediné co tedy nejspíš nemá.*
*V koupelně ze sebe shodí zbytek prádla a vhodí ho do prádelního koše.* /Pak asi bude lepší ho zlikvidovat? Co s neopeřencem, který by šířil takovou mutaci? A jak se k tomu postaví Spolek?/ *Ve sprše se mu honí všechno hlavou. Stéká z něj kalná voda smíšená se zaschlou krví. Stojí ve sprše tak dlouho, dokud pod sebou nevidí vodu průzračnou.* /Musely by se upravit Dohody. Nebo porušit./ *Přemítá, když opouští sprchu. V rychlosti se obléká a s ručníkem přes rameno, aby mu nestékala voda z mokrých vlasů na rameno, se vrací do pokoje.* Pokud by byl jako ty, mohlo by se to šířit. /Myslím, že sama víš, že by to mohl být problém./ Máš ponětí, kdo za tím stál? A v jakém stavu je teď Dumort? *Usadí se vedle ní na postel.*
Ano, to by mohlo. /Sakra, jak mám tohle vyřešit? Zbavit se jich na dobro?/ Nemám tušení. Myslím, že mě jim vydal někdo z klanu. *Pokrčí rameny.* Ale popravdě nemám vůbec tušení. Popravdě, ani se nedivím. Je to pro všechny něco nového, nevídaného. A pro každého upíra je to sen. *Pousměje se.* Já bych to tedy vzhledem k situaci nazvala spíš noční můrou. *Zvedne k němu pohled.* Vůbec netuším jak to vypadá s Dumortem. /Myslela jsem, že tam hlavně můžu všem věřit. Proradné krysy./ Musím tam zajít. Ale teď na to nemám dost sil. Navíc se nechci hned vyzradit. Nepotřebujeme, aby si mě hledal dalších pár měsíců. *Jemně do něj škubne loktem a pousměje se. I když by jí to ještě před půl hodinkou nepřišlo vtipné, už je to spíš takový obranný mechanismus.*
*Poslouchá ji trpělivě, ale zírá na své ruce, dlaně i na prsten svého rody, který však není originál.* Můžeš tu pár týdnů zůstat, než se dozvíme víc. Máš tady ještě nějaké kontakty, které ti mohou s tímhle pomoct? /Včetně mě, samozřejmě./ *Sám čeká, že ho zaúkoluje tím, čím by ji mohl situaci ulehčit, čím by ji mohl pomoci.* To opravdu ne. *Zavrtí hlavou a cukne mu koutek. Poté se na ni obrátí hlavou, zhluboka vydechne a rukou ji přejede od ramen po páteři dolů a nakonec si ji k sobě přivine do náruče a obejme ji pevně.* Bylo to dlouhé.
Děkuji. Calebe ani nevíš jak moc to pro mě znamená. *Často se chce cítit jako ta nezávislá, silná, vůdkyně klanu. A ona jí opravdu i umí být. Ale když je okolo on, je to o něco snazší a ona shazuje své zábrany a přetvářky.* Popravdě, nevím komu věřit. /Možná Jason? Kde je tomu vůbec konec./ *Přistihne se, že ji ale nikdo jiný už nenapadá.* Ty asi nemáš žádné informace o tom, zda někdo přebral mé místo? *Ne že by o ten post vyloženě stála. Přivedlo jí to jen do samých potíží.* /Bylo to dlouhé./ *Pomyslí si a oplácí pevný stisk. Do teď jí nedocházelo, jak moc jí to chybělo.* Chyběl si mi. *Zašeptá.*
*Usměje se ji do vlasů a hladí ji při tom po zádech.* Nemám tušení, kdo je teď v Dumortu. Myslím, že je z něj spíše opuštěné místo. *Lehce se od ní odtáhne, aby se ji podíval do tváře.* Nechám ti tu nějaký telefon, abs mohla kohokoliv zkontaktovat. /Myslím, že do zbrojírny jsem si schoval nějaké rezervní./ A kdybys chtěla cokoliv po mně zjistit, vynasnažím se. Ale budu raději, když o tvém pobytu tady bude vědět co nejméně lidí. *Dává ji na srozuměnou a promne si kořen nosu. Zhluboka vydechne a padne na znak unaveně do postele. Vlastní postel mu opravdu chyběla, cítí, že je doma. *
Dobře. *Přikývne.* /Možná se přeci jen někdo najde./ Nechci tě ještě více zatěžovat, už takhle si toho pro mě udělal až dost. /Více než bych si zasloužila./ Naprosto rozumím. *Je jí jasné, že by z toho mohlo vyplynout pár nepříjemných rozhovorů, a tak se bude povětšinu času asi zdržovat u něj v pokoji. Zkusí kontaktovat pár známých a zmapuje si celou situaci v Dumortu.* /Bude to naše malé tajemství, jako vždy./ *Už jí ani nevadí to všechno skrývaní. Za ty roky, by jí přišlo divné, kdyby to bylo jinak. Natáhne se vedle něj a jednou rukou ho objímá.* Nikdy jsme to neměli lehké, co? Někdy závidím civilům, vypadají tak šťastně a bezstarostně.
*S Adeline cestují pár dní, než se dostanou do New Yorku. Hromadná doprava nepřipadá moc v úvahu a tudíž se musí oba spoléhat na své kontakty, zejména ty důvěryhodné, kterých je po skrovnu.* /Není to poprvé a určitě ani naposled. Řekl bych, že už si tady také museli zvyknout./ *Přichází k bráně k Instiutu, která se mu po nakreslení runy stélou otevírá.* Moc nás tady už není. Zase. *Konstatuje krátce, když vstupuje do velké haly, jež ozařují sluneční paprsky skrz zaprášená velká gotická okna.* Ale prozatím je to asi nejbezpečnější řešení, než zjistím, kdo za tímhle stojí. *Ještě stále neumí zpracovat fakt, že Adeline je nyní imunní. Obrací se za ní v chodbě a čeká, až vstoupí také dovnitř.*
*Cesta zpět byla dlouhá. A ona stále není v nejlepší kondici. Sice nabrala síly, když zabila onoho nešťastlivce. Ale s tím, jak dlouho byla v tom sklepě zavřená to rozhodně nebylo dost. Po cestě nebylo zas tak lehké sehnat potravu, obzvlášť, když se snažili být v utajení. Ale čas od času se vytratila do nějaké nemocnice, kde si pár sáčků s krví ukradla. Stále si přišla provinile, když pomyslela na neznámého cizince, který zemřel její vinou. A tak nechtěla pít z živého zdroje. Konečně se blížili k bráně Institutu. Přišlo jí to tak strašně dávno, co tu s Calebem byla naposled. V hlavě se jí barvitě zobrazovali obrázky a dokonce i pocit štěstí, který tehdy prožívala. Často na tyto šťastné chvilky myslela, když byla spoutaná. Udržovalo jí to v jakési naději.* Nepřekvapuje mě to. *Poznamená, i když nemůže mít ani páru o tom, co se v New Yorku dělo za její nepřítomnosti.* Nemusíš si o mě dělat takové starosti. /I když nabídky pobytu tady si vážím./ *Opravdu za to byla ráda, popravdě netušila kam by šla. Stále jí v hlavě vyskakovala otázky, kdo jí zradil. Jedna věc byla jistá, a to, že se do Dumortu hned jen tak nevrátí. Než vchází, všímá si bílé obálky na schodech.* Asi máte poštu. *Skloní se, aby obálku zvedla a předává jí do ruky Calebovi. Poté vchází do Institutu.*
*Nakloní hlavu na stranu, když mu podává dopisy, které od ní vzápětí přebírá. Pošta se takhle na schodech často neválí, proto mu to přijde zvláštní.* To od Spolku nebude. *Předpokládá a rozlepuje první obálku.* Nemusím. *Potvrdí zíraje do dopisu.* Ale v zájmu udržení míru a Dohod... *Větu nedokončí, pouze k ní zvedne hlavu s pozdvihnutým koutkem rtů a poté opět sjede k dopisu, načež se rozejde ke svému pokoji.* Tohle asi nebude pro mě. *Vstupuje do svého pokoje podmračeně.*
*Na cestách tráví v kuse již několikátý den, nicméně není to nic v porovnání s lovem, který ho provází poslední rok a půl. Má na sobě klasickou výzbroj lovce stínů, ale jelikož se nenachází pouze na obhlídce newyorských ulic, batoh má plný výbavy na cesty, stopování a případný spánek. Cestuje různými způsoby, využívá hromadnou dopravu, ale zejména kontakty podsvěta a místní Instituty. Do Montréalu ho veze vlkodlak, kterého poznal teprve včera přes lovce stínů místního Institutu. Zamyšleně se dívá na dvě mapy Montréalu, obě jsou ze Stínového trhu, jelikož jsou na nich vyznačená upírská doupě, vlkodlačí útočiště a jiné tajné podniky, které běžný civil, ale i nemístní lovec stínů, neobjeví. Poslední stopa po Adeline vedla právě k montrealskému městu Laval, kde auto zastavuje.* Potřebuji, abys tady počkal. Institut je až na druhém konci města. *Oznámí vlkodlakovi a s pohledem na mapu vystupuje z autem a přibouchne za sebou dveře.* Dej mi hodinu, nebude to dlouho trvat. *Ubezpečuje ho se značným pesimismem, neboť už po roce a půl cestování po světě nevěří, že by Adeline najít mohl. Toto zažil už nespočetkrát.*
*Jako už nespočet dní, opět trpěla obrovským hladem. Krev dostávala jen po malých dávkách a rozhodně to nestačilo v porovnání s tím, čím vším si prochází. Nemá absolutní ponětí o čase, dny jí splývají do sebe a ona už dávno přestala doufat, že by se z téhle situace mohla dostat. Párkrát se pokusila o útěk, ovšem nikdy se nedostala dál než přes pár neopeřenců, kteří čas od času dostali za úkol hlídat její celu. Nejdřív byla sama sebou zklamaná, dokonce až znechucená, že se nedokázala osvobodit. Přeci jen, byla vůdce klanu. A ještě k tomu měla schopnost, kterou jen opravdu málo kdo. Byla na vrcholu, když se to všechno zhroutilo. Ani už si nevybavovala jak se to všechno odehrálo. Vše bylo v mlze. Byla tehdy v baru, nejspíš ji musel někdo z klanu něco hodit do pití. Musel jí podrazit někdo, komu věřila. Pak už se probudila tady. Ve vlhkém, tmavém, slizkém sklepě. Prvních pár měsíců se bouřila. Ovšem po čase, kdy přibývalo různých experimentů a ubývalo množství potravy, přestala na to mít sílu. Připadalo jí, že na ničem teď už nezáleželo. Bylo naprosto odevzdaná svému osudu. Věděla, že tu umře. Přeci jen, nezbyl nikdo, komu by chyběla. Najednou uslyšela kroky. Nezmohla se však ani na to, aby zvedla pohled k mřížím.*
*Po obchůzce pár bloků se nachází poblíž budovy, která je celkem zachovalá, proto by nikoho v první řadě nenapadlo, že by se zde mohlo nacházet upírské doupě. Ale oko lovce vidí, že se přece jen od ostatních něčím odlišuje. Nakloní hlavu na stranu a přimhouří oči.* /Zavřená okna, protisluneční fólie.../ *Je si jistý, že po dlouhém hledání nachází ono doupě, kde by se mu mohlo dostat více informací o Adeline. Nicméně žádnou strategii dopředu nevymýšlel.* /Jsem v hajzlu. Jakmile vstoupím dovnitř, jsem na jejich území. Dohody, nedohody./ *Pevně sevře popruh batohu a přemýšlí, kudy se dovnitř dostane. Jelikož ještě nezapadlo slunce, napadá to odvést pozornost. Ulice je prázdná, ale to také není ideální.* /Nemám čas hlídkovat a zjišťovat, kdo je uvnitř. Jistě by bylo bezpečnější sledovat to místo minimálně pár dní, zjistit situaci, ale.../ *Zhluboka vydechne a zavrtí hlavou.* /Kašlu na to./ *Ví, že riskuje, když se pokouší do doupěte vloupat. Bere to tiše zadním vchodem přes plot, kde se nachází i schody do podzemí. Je však zamčeno. Pomocí runy si otevírá cestu skrz zarezlé dveře dovnitř. Udeří ho do nosu nadměrná vlhkost. Stále je však v pozoru, svítí mu pouze stéla v ruce, což sice není dvakrát obezřetné, ale na boj je také připraven. Spíše očekává, že nalezne nějakého osamělého upíra, kterého zpacifikuje a vyslechne.*
*Pomalu zvedne hlavu, ale svět jako by se s ní točil. Z nedostatku potravy, se jí dělají mžitky před očima.* /Krev./ *Její myšlenky se stáčí k jedné jediné věci. Snaží se zaostřit, i když je to zbytečné, protože tvář upíra, který se k ní blíží nerozeznává. Nikoho z nich neznala. Oni ale očividně znali jí.* Zvedáme se. *Zazní hluboký hlas a ona jen odevzdaně sklopí hlavu. Když se upír přiblíží, rozeznává, že je velice mladý. Podle hlasu očekávala někoho staršího. Poznala, že je to jeden z neopeřených. Ti se k ní vždy chovali o něco obezřetněji. Pomalu k ní přistoupil a uvolnil řetězy, které jí zatěžovaly chodidla. Neměla však ani dostatek sil na to, aby se samovolně zvedla, musel jí tedy pomoci.* /Zvláštní./ *Pomyslela si, když si prohlížela mladého upíra. Neopeřené k ní posílali opravdu jen, když nebyl nikdo zkušenější po ruce. Většinou to znamenalo, že starší upíři jsou mimo areál. Což se často nestávalo.*
*Z druhé chodby k němu dolehnou hlasy, což ho přiměje stélu schovat do vysoké boty. Pomalu a potichu se přibližuje k rohu uličky sklepení s celami. K neslyšnosti mu pomáhají zejména runy a leta výcviku.* /Dobrá, jeden tu je, zbytek bude nahoře, tudíž nemohu dělat tady bordel./ *Znovu vytahuje stélu, ačkoli riskuje, že upír může uvidět její záblesk. Na stěnu kreslí runu, která mu pomůže izolovat hluk od zbytku budovy. Poté spoléhá na vrhací dýky, které má pouze tři. Tuší, že mluví s vězněm, ale nemá vůbec tušení, že by to mohla být Adeline. Spíše se cílí na to, že onoho upíra získá další stopu a informace. Vyčkává, dokud nevyleze z cely a v tu chvíli vyleze zpoza rohu a vrhá dýku přímo po upírovi. Trefuje si těsně pod pravou klíční kost a druhou mu posílá do levého stehna, čímž se ho pokusí paralyzovat. Rozhodným krokem se svěcenou vodou v jedné ruce a již aktivovaným ostřím v druhé přichází vyráží směrem k upírovi.* Máte návštěvu. *Obeznámí ho pár kroků stoje před ním.*
*Neochotně se zvedá na nohy. Bolí jí veškerý pohyb a vypadá na to, že každou chvíli ztratí vědomí. Nechá se táhnout ven z cely. Na vteřinu v ní zaplane chuť k útěku. Obratem však všechny myšlenky zavrhá. Najednou se vše odehraje neskutečně rychle. Upír sebou najednou škubne a Adeline se mu tak vyvléká. Podlamují se jí kolena a ona těžce dopadá na zem. Než ztratí vědomí, jakoby zaslechla velice známý hlas. V té chvíli jí však nedochází, komu patří, ani se nestihne rozmýšlet nad tím, co tam vlastně dělá.*
*Bran se probudil v neznámém pokoji v nějakém provizorním obýváku. Na krku má černý obojek, který je vlhký od svěcené vody. Na ruce má obvaz a všude kolem je šero. Okna zatlučená a jediným zdrojem světla je lampička na baterky, co stojí na stolku. Tiše si sedne a rozhlédne. Nepamatuje si jak se tam dostal a pomalu cítí, jak se ho zmocňuje strach. Než se tak však stane, tak se před ním objeví blonďatá dívka. Usmála se na něj a Bran má dojem, že její zuby jsou rudé. Přičte to však nedostatku světla.*Rejíčku, jsi nám usnul. Ludwig říkal, že se probereš zmatený. Prý ti mám říct, že jsi tu na výletě. Vzal tě sem za odměnu.* Řekne mu tiše a s chichotem. Pak jako by něco zaslechla a zmizela. Bran neváhá a zvedne se, aby rychle zmizel. Jenže jakmile vyjde z místnosti, tak zjistí že nešlo o zatlučená okna, ale jen díry ve zdi, protože je ve sklepení. Chvíli stojí na místě, ale strach mu dá jasně najevo, aby se pohnul, a tak vyrazí do chodeb a do tmy. Slyší nějaký šramot a má ještě větší strach, takže jeho srdce bije jako o závod a obojek od Ludwiga mu je dost nepříjemný.*
*Upír řve bolestí, samozřejmě dýky jsou ze slitiny stříbra, což je pro upíra smrtelně nebezpečné a bolestivé. Nyní je vděčný za to, že si udělal čas a izoloval podzemí runou. Špičkou ostří se přiblíží k upírově krku a to už je dost blízko na to, aby se mu naskytl pohled do cely, kde leží Adeline. Hruď se mu při pohledu na ní sevře, že i na okamžik nedává pozor a když se mu upír pokusí o protiútok v mžiku ho zapíchne andělským ostřím, aniž by o tom dvakrát přemýšlel.* Adeline. *Těžce polkne a skloní se k ní. Dlaní ji přiloží na tvář, aby si ji prohlédl, ostří mu z druhé ruky vyklouzne a podepře ji.* Jsi to, jsi to opravdu. *Roky ji neviděl a nyní se mu naskytne pohled na její zbídačenou tvář, pomalu ji nepoznává. V ten okamžik slyší kroky, což ho donutí se ohlédnout.* /To ale nebude upír./ *Probleskne mu hlavou, ale zpozorní.*
*Pomalu zamrká, okolí je rozmazané a hlava jí třeští. Při pádu se musela i uhodit do hlavy. Zaměří se na osobu, která se nad ní sklání. Chvíli jí však trvá, než pozná osobu, na které jí záleželo nejvíc ze všech.* /Calebe?/ *Pomyslí si a pokusí se to i vyslovit. Ovšem vcelku marně, z hrdla vyjde jen nepatrný zvuk.* /Tohle nemůže být reálné./ *Pomyslí si.* /To jsou další z jejich her./ *Několikrát se jí o něm zdálo, vzpomínala na ty hezké chvilky, které jí v téhle kobce drželi při vědomí. Je to už však několik let co se neviděli a jí to teď připadalo naprosto nemožné.* Co. *Pokusí se ze sebe dostat.* Co tu. *Nedokáže ani doříct větu.*
*Bran slyší řev a jeden z nich se mu okamžitě spojí s Ludwigem a vyrazí tím směrem. I když ho to tu děsí k smrti, tak chce pomoct Ludwigovi. On mu pomáhá stále. Křik rychle utichl a jak Bran dál šel, tak zpomaloval a měl nepříjemný pocit, že se něco stalo. Semkne rty a obejde roh a uvidí velice matně nepříjemnou scénu. Dojde trochu blíž a slyší hlas ženy. V jeho mysli se objeví obrázek toho, co stíny před ním znamenají. Mrtvá těla. Jakmile mu to dojde, tak vyjíkne a rychle si dá dlaně na ústa. Je naprosto vyděšený a radši se otočí a rozhodne se pro útěk.*
*Je mu jasné, že upírovy kroky by zněly jinak, přesto ho napadá, že nejlepší bude, když se odsud vypakuje.* Tiše, musíme odsud zmizet. *Pronese k ní tlumeným hlasem, ale dívá se směrem z cely ven.* /Musí tu mít víc lidí, ale od toho tu já teď nejsem./ *Vytáhne z upíra dýky a uklízí si je. Adeline si opatrně položí přes rameno a druhou rukou se natáhne pro andělské ostří. Je mu jasné, že to pro ní není nejpohodlnější, ale až se odsud dostanou, bude mít větší klid, aby se o ni postaral a ošetřil ji. Civilista ho v tuto chvíli nezajímá a míří směrem k východovým dveří sklepa bez ohledu na to, že po sobě nechává stopy, vykreslené runy.*
*Všechno je pro ní jak v mlze. Nějaké kroky samozřejmě slyší, je však natolik dezorientovaná, že jí ani nezajímá odkud přichází. Jediné na co myslí je hlad, který jí ukrutně souží. A Calebova přítomnost tomu nepomáhá. Jediné na co se dokáže zaměřit je jeho tep, což ještě umocní to, že si ji k sobě přitáhne tak blízko. Je však stále velice slabá a tak se na nic nezmůže, i když hlad je teď silnější než ona. V tu chvíli to ucítí. Otevřená rána. Netuší odkud to přichází a i kdyby to zaznamenala, není dost silná na to, aby ulovila svoji kořist.*
*Bran jde rychlím krokem dál, ale netuší kam. Nepamatuje si kudy a jak se sem dostal. Navíc ten obojek ho děsně rozčiluje a začíná panikařit. Takže si sedne na zem a přitáhne si kolena pod bradu. Má dojem jako by byl zase malý a utíkal před dědečkem. Tak moc mu to připomíná tu dobu, co absolutně nesnáší. Absolutně mu ani nedochází, že je kousek od východu a tím pádem je v cestě těm dvěma, před nimiž utíká. Odepne si bezmyšlenkovitě obojek a nechá ho spadnout na zem. Rukou si otře krk, od toho nepříjemného vlhka a tím setře i svěcenou vodu. Chce se mu spát. Chce to celé prospat, ale srdce mu moc buší a on má až moc velký strach.*
*Pevněji sevře Adeline, aby mu nevyklouzla, ačkoli její váha je zanedbatelná.* /Mám pocit, že tu ještě někdo stále je./ *Zatíná zuby a vyjde zpoza rohu, kde sedí onen civil, kterého slyšel dýchat.* Co tu děláš. *Ptá se ho tlumeným hlasem, stále se obává, že by ho runa nemusela ochránit.*
*Když se Caleb na chvíli zastaví, nevnímá nic jiného než příšerně hlasité bušení srdce. Jsou to naprostá muka a ona se nedokáže udržet. Najde v sobě zbytky síly a vyvléká se Calebovi z náručí.* /Ta vůně./ Omlouvám se. *Zašeptá Calebovi do ucha a otáčí se na civila, který sedí na zemi. Nemusí si civila ani nijak prohlížet a hned se zaměří na jeho ruku, která je obvázaná. A je také zdrojem její pozornosti. Kleká si k němu a dlaní mu přizvedne bradu tak, aby jí viděl do očí.* Všechno bude v pořádku. *Pronese klidným hlasem.* /Napiju se jen trošku./ *Pomyslí si a v mžiku se zakousne civilovi do krku. Jakmile se však zakousne, nedokáže přestat. Krev nasává plnými doušky a vůbec jí nedochází jak zachází daleko. Hlad je však silnější a ona po takové době bez jídla, není schopná přestat. Nepřemýšlí nad tím, že nad ní stojí Caleb. Ani nad tím, že z civila vysála život. Toho, že civil už naposledy vydechl si všímá až když je moc pozdě. Opatrně ho pokládá na zem a teprve jí dochází co provedla.*
*Bran se vyděšeně podívá směrem odkud jde hlas.* Co?!* Nechápe a než stihne pořádně zaostřit, tak je před ním žena a její hlas dokonale pozná. Je to ta od těch mrtvol. Lekne se a než stačí něco říct, tak s pohledem do jejich očí a s myšlenkou, že to bude v pořádku se trochu uvolní z toho napětí. Nejdřív ucítí bolest ruky. Místo, kde vždy někdo pil. Vždy tam byla otevřená rána a tato byla jen hodinu stará a předtím dostal pravidelnou dávku Ludwigovi krve. Což si ovšem nepamatuje Bran. V poslední chvíli se pohled jeho očí změní. Rey vidí, co se děje a že Bran zemřel. Bran to vzdal před posledním výdechem a on musí trpět tu slabost, únavu a jistotu, že je mrtví díky úpírům, které měl tak rád. Což mu i s posledním výdechem vrhne slzy do očí.*
*Nechává Adeline se postavit na nohy s domněním, že se ji udělalo nevolno a raději by šla po svých.* To je v pořádku, chyť se mne a vypadneme. *Jednou rukou ji přidržuje, ale má špatný pocit, že ona a civil v jedné místnosti není dobrý nápad. V tom okamžiku nad ní ztrácí kontrolu a vidí ji přisátou k civilovi.* Adeline! *Tlumeně sykne, pouští opět ostří a okamžitě se ji snaží od civila odtrhnout, ale její hlad je silnější. Mohl by ji zastavit pouze způsobem, že by ji zabil, ale priority má jiné. Pevně ji rukama svírá kolem ramen a hrudníku.* Ksakru. *Sykne znovu, když civil padne k zemi, a sevření povoluje.* Co teď. Nechat ho tady, nebo ho bereme s sebou? *Obrací se na ní tázavě. Uvědomuje si svou povinnost, ale je rozpolcen, neboť neví, kdo všechno je poblíž a jak moc mohou riskovat své životy.*
*V tu chvíli ji zaplaví pocit viny. Přesto pocit z toho, že jí konečně netíží hlad a ona nabírá opět své síly zpět, je k nezaplacení.* Já, já, nemohla. *Otočí se na Caleba a tlumeným hlasem se snaží ospravedlnit. Zároveň jí v tu chvíli dochází, že to vše nebyl jen nějaký sen a že to je její jediná šance, jak se odsud dostat.* Nemůžeme ho tady nechat. *Opět se ozve pocit viny a ona popadá civila do náruče. Ještě není stoprocentně ve své kůži, ovšem nějakou sílu tímto získala, a tak civila unese. Má na jazyku hned několik otázek.* /Jak si se sem dostal? CO tu vůbec děláš?/ *Nechce však ztrácet čas a rychlým krokem se hrne k východu, kam měl namířeno Caleb.* Mizíme odtud.
*Ví, že nemá cenu se teď dohadovat a litovat, či vysvětlovat. Důležité je z tohohle doupě vypadnout co nejdříve.* To je teď už jedno, je po něm. *Chladně odvětí, neboť je stále ve střehu kvůli okolí.* Jsi si jistá? Je mrtvý, co budeme dělat s mrtvolou? *Nepřijde mu to nakonec jako dobrý nápad, ale pokud Adeline nechce nechávat po sobě zbytky, tak ji uposlechne.* No, dobrá. Půjdu první. *Sehne se pro spadlé andělské ostří a vyrazí ze dveří první. Ocitá se před plotem, který ještě před chvílí přelezl a rovnou se na něj pověsí a nahoře posadí.* Podej mi ho, přehodím ho. *Napřáhne k ní volnou ruku.*
Máš pravdu, nevím co mě to napadá. *Pomalu položí tělo znovu na zem. Je to po velice dlouhé době, co někoho usmrtila a očividně zpanikařila. Přišlo jí, že je tomu civilovi něco dlužná. I když to tak není.* /Ostatní tohle dělají denně./ *Snaží se sama sebe uchlácholit, i když to není ničemu platné. Otočí se zpátky na Caleba a chytí se jeho ruky, aby měla nějakou podporu. Za chvíli už sedí naproti němu a v další sekundě se ocitá za plotem. Má pocit, že je něco špatně. Přijde jí to až moc snadné.* Teď kam? *Zeptá se a následuje Caleba.*
*Pevně chytí Adeline, aby ji pomohl přes plot, ačkoli s její upírskou elegancí a grácií je to spíše pouhé gentlemanské gesto, poradila by si jistě i bez něj.* Stalo se. Teď odsud musíme zmizet. Nevím, kolik jich je uvnitř. *Seskakuje z plotu a rovná si výzbroj, která se mu šplhem vyhrnula.* A jsem na jejich území, Dohody zde neplatí. *Ohlédne se ještě za sebe, mrtvého civila naposledy zalituje, ale hlavně se v něm ozývá jeho povinnost. Rovněž si připomíná, že upírovi je povolena vražda v případě, kdy by sám byl na sklonku života.* /Což Adeline částečně byla. Nemusím tohle hlásit./ *Utvrzuje se, ale zároveň ví, že to není dvakrát čisté a že k tomu dojít nemělo.* Místní Institut mi nepovolí návštěvu, myslím, že je čas se vydat zpět do New Yorku. *Kývne směrem do ulic a společně se s Adeline vydávají najít cestu domů. Možná jim nakonec pomůže i ten známý vlkodlak.*
*Nestihla se ani pořádně oblíct jak pospíchala.. měla na sobě pořád věci na hlídku a rychle na sebe hodila bundu, kterou provlíkla před tím pod Calebem.. Ve zbrojírně se rychle vybavila svěcenou vodou, dýkou ze stříbra a andělským ostřím.* /Kdybych měla jen na Adeline číslo.. takovou dobu jsem nevěděla, že se vrátila do New yorku.. jak moc se asi změnila?/ *Panika akorát posiluje strach z Dumortu, ale teď nemá moc na výběr protože čas jí běží.. Pomocí metra se dostane tam, kde je Dumort. Vítr jí osušil uslzený tváře a její oči jsou jen trochu uplakaný. Potřebuju mluvit s Adeline.. Adeline Clarke *Oznámí někomu u dveří Dumortu a snaží se stát sebejistě a ne jako hromádka neštěstí.* /Doufam, že ji tu najdu.. tohle je moje poslední šance, když nemam ani kontakt./
*Zrovna vychází ze suterénu, kde právě probíhají rekonstrukce Be Positive.* /Příští týden už bychom mohli otevřít./ *Pomyslí si, když v tom prochází foyere a uslyší své jméno. Otočí se a popojde kousek ke dveřím, jen natolik, aby zůstala ve stínu, chráněná před slunečním světlem. Zahlédne Grace a hned pokývne člověku u dveří, ať jí pustí dál.* Grace. *Nedokáže skrýt překvapení, které se jí odrazí v hlase. Přece ji jen viděla naposledy před pár lety. Nedivila by se, kdyby jí už nikdy nechtěla vidět. Pak si vzpomene na její slova a otřese se z toho šoku, že teď stojí před ní.* /Potřebovala se mnou mluvit./ Jak ti můžu pomoct?
*Už má pocit, že se do Dumortu přes vhazovače nedostane.. nechce tady rozpoutat násilí, ale je opravdu zoufalá..Stoupne si na špičky, když uslyší svoje jméno přes rameno vyhazovače.. Vrazí do něj a hned poplašeně naběhne do předsálí Dumortu.před Adeline a zbraně jí zacinkaj o sebe, když se zastaví.* Adeline.. Caleb. *Zadýchaně se snaží najít slova a pramínky vlasů si zandá za uši.* On mluvil, že budeš vědět, co máme udělat.. Má všude černý žíly a prý zničil celý výcvikový sál.. a ta holka ho tam ošetřovala. Něco jsme mu dávali pít, ale asi to nezabírá... *Překotně mluví jedno přes druhý, snaží se nic nevynechat a už ani nedokáže myslet na to, že Caleb byl závislý na yin fenu.. teď jen potřebuje informaci jak ho zachránit.*
Ne. *Dostane ze sebe po tom, co Grace ze sebe vyhrkne, co se děje.* To není dobré. *Snaží se zpracovat všechny informace, ale strach o něj jí sebral slova z úst. Nejradši by jí řekla, že půjde s ní a o vše se postará. Chce ho vidět, ještě k tomu, když není jasné, jestli to přežije.* Dobře, Grace. *Snaží se zklidnit.* Musíte dostat ten ichor z těla. Musí vykrvácet, aby se všechna infekce dostala z oběhu. *Kousne se do rtu v nervózním gestu.* Grace, ale to je hrozně nebezpečný. Obávám se.. *Nedořekne větu, jelikož na to ani nechce myslet, natož to vyslovovat.* Každopádně, až bude po všem, až bude všechen ichor pryč z jeho těla. *Odmlčí se, když se zamyslí nad názvem onoho odvaru.* Nevím, jak se jmenovalo, ale přinesl z Institutu nějaký odvar, který by měl ředit krev a jed a snad i to, co mu koluje v žilách.
*Ani jí nedošlo, že by mohla Adeline způsobit šok.. nedokáže úplně přemýšlet dopředu, ví jen to že nemá moc času.* /Takže.. oni jsou ještě pořád.. spolu./ *Zamrká protože na to nechce ještě myslet, nepatří jí aby je soudila.* Takže to černý.. to je krev démona? *Snaží se to pochopit protože přes to všechno učení ještě všechny věco ze světa stínů nepochytila.* /To.. rozhodně není dobrý./ *Opakuje v hlavě po Adeline.. zatváří se nepřítomně, nedokáže se soustředit a zase zamrká aby se vzpamatovala..* Vykrvácet? *Vytřeští oči.. neví jak tohle provede.* A co dál? Jak ho mám udržet naživu když má vykrvácet? Adeline.. co dál víš? *Všechno zpracovává a před odchodem chce vědět úplně všechno do detailu.*
Co jsem tak pochytila, tak to roznáší démoni. Není to normální infekce, proto nás to všechny postihuje. *Odpoví tak trochu nepřesně na její otázku.*Jiný způsob neznám. Zatím se mi nic nedoneslo. Tohle je jediná zaručená metoda o které vím. *Lehce rozmáchne rukama.* Vy máte nějaké hojivé runy, že? *Sama netuší, jak tyhle věci fungují.* Budete to muset udělat postupně, otevřít ránu a pak ji nechat zhojit. Rozhodně to nebude na deset minut. *Doufá, že runy u nich zafungují podobně jako u ní přísun krve, jistá si tím však není.* Chtěla bych ti více pomoci, ale nic víc není v mé moci.
/Proč o tom nevíme víc.. a upíři ano?/ "Pokouší se o ní vztek, ale někde hluboko má za to že je to chyba nezodpovědnýho Varra, který přerušil důležitou schůzi.* Jak o ní víš? Zkoušeli jste to na upír-- .. na sobě? *Přeřekne se, ale nedá najevo žádný omluvný pohled.. Spíš si povzdechne a unaveně si promne oči.* Runy nefungují.. chtěla jsem ho vyléčit, protože si rozbil hlavu, ale runa se nevsřebala.. nic to neudělalo. /Sakra mysli.. jak dostat ichor z těla. Svěcenou vodou? Co zabírá na démony? V tomhle nejsem zběhlá../ *Uvědomí si, že ale dost věcí zná z civilskýho světa.* Máš tady nějakou krev nazbyt? Možná bych mohla udělat něco jako transfúzi.. Jsem si jistá, že tu budete mít i jehly a kanyly, když pracujete s krvi.. potřebovala bych jí hodně.. aspoň to musí zkusit. /Asi se mnou nepůjde.. venku je už světlo./
Zkoušeli jsme to na mě, proto vím, jak na to. Ale u nás je to o něco jednodušší, samozřejmě. *Poslouchá jí a snaží se vymyslet jiné alternativy, ale spoléhala na runy.* Vážně? To je zlé. Co s tím. *Zadrmolí si spíš pro sebe.* Určitě. Počkej tady. *Nechá Grace chvíli samotnou a sama zmizí rychlostí blesku do skladu s krví. Do chladícího boxu naskládá sáčky krve s jeho krevní skupinou, kterou znala díky době, co k ní Caleb chodil kvůli Yin-fenu. Popadne ještě kufřík, ve kterém mají uskladněné jehly a všechno potřebné k odebrání krve. Za pár sekund už zase stojí u Grace i s plnýma rukama.* Tohle by mohlo stačit. *Předá jí box a kufřík a starostlivě se na ní zadívá.* Grace, prosím, napiš mi, jestli je na tom lépe. *Ani jí nenapadne, že na ní nemá telefonní číslo.*
*To jí překvapí, ale neustoupí o krok dozadu.. doufá, že Adeline je z toho vyléčená a už jí i zapadá, proč Caleb žádal o pomoc jí.* /Aha.. nemusí to tedy znamenat zase závěry../ *Počká na Adeline až se vrátí s chladícím boxem a celý ho převezme.* Ok.. zkusím na to nezapomenout.. ale vlastně nemám na tebe číslo. *Ještě chvilku počká, jestli jí ho Adeline dá aby si ho uložila.. pak se rozloučí a rychle odchází z Dumortu i s chladícím boxem.*
Děkuji. *Špitne a poprosí Grace o její mobil, aby jí mohla číslo uložit rovnou do telefonu. Telefon jí vrací a poté se jen chvíli dívá za odcházející Grace. Netuší co má dělat, nervy jí pracují na plné obrátky a ona musí zůstat na hotelu.* /Možná bych tam mohla zajít. Ale do Institutu mě s největší pravděpodobností nepustí./ *Jako opařená dojde do svého pokoje, kde netrpělivě čeká na jakoukoliv zprávu od Grace.*
/Uklidni se, Jasone. Celá tato akce se koná pro ty jako jsi ty, aby se rozšířilo povědomí./ *Není si však jist, že chce rozšířit povědomí o nemocném králi, a proto se sebere a vztyčí kolem sebe štít, co by měl blokovat na první pohled jasné příznaky a bránit jeho okolí proti nákaze.* /Ovšem, co na tom záleží. Když to takhle půjde dál, tak z mírové informativní akce udělám krvavou řež./ *Ruce se mu třesou touhou do nečeho udeřit, ale po staletích učení kontrole není tak lehké ho zlomit. Je však pravda, že kdyby se nad svou účastí pořádně zamyslel, došlo by mu, že je to nesmysl. Měl sem prostě vyslat Avu a neukazovat se. Rozhodně ne v takovém stavu. Ale právě kvůli tomu, jak na tom je, zdravý rozum opouští rovnici.* /Ava by stejně měla jít se mnou./ *Snaží se ho přemluvit poslední zbytky jeho dřívějšího já. Neposlouchá a rychlým, téměř až vzteklým, krokem míří k Dumortu. Jakmile tam dorazí, vyčkává, co se bude dít a odebere se do libovolné místnosti, ve které se schůze koná.*
*Darius nemá rád upíry, ale dnes tu musí být. Na sobě má černou koženou bundu, ošoupané rifle, šedivé tričko a na tváři vousy, které tvář dělají už černou. Před hotelem se zastaví a už to nevydrží. Sáhne do kapsi a vytáhne krabičku cigaret. Jednu vytáhne a pak se dá do hledání zapalovače, který když najde, tak si s ním cigaretu zapálí. Má ve smečce další nemocný kus a k tomu nezná moc průběh. Dokonce i Josh je nemocný. Sice si volají, ale to není ono. Když dokouří, tak vejde dovnitř. Ten upíří smrad ho pohlti.*Fuj... smrad jak na krchově... *Zabručí a radši zase vyjde ven, protože mu je jasné, že by ten smrad nevydržel. Tak si venku znovu zapáli cigaretu a začne přemýšlet o tom, akm bude dávat další, pokud se nakazí a hlavně netuší, co bude dělat pokud se nakazí on.*/Nemám prostory a bez Alfy bude smečka bezmocná a může hrozit převzetí.../*Pomyslí si a tamhle myšlenka ho donutí zapálit další cigaretu a čeká,co se bude dít dál.*
*Cestou k Dumortu se téměř plazí, jelikož jde z noční hlídky a tuto schůzi bere spíše jako zastávku, kde se zodpoví, informuje a poté se konečně půjde prospat do Institutu.* /Kafe by bodlo. Ale copak se takhle mohu ukázat někde v kavárně./ *Zhodnotí svou loveckou zbroj. Tentokrát sice není zasviněný od démoní krve, nicméně se mu podařilo si nechat roztrhnout bundu nad pravém ramenem. Řemen, který je u boků svázaný do uzlu, vypadá, že se mu také na hlídce přetrhl. V ruce si pohodí s andělským ostřím a zasouvá ho do provizorního řemene. Poté sáhne po stéle a načrtne si na levé předloktí runu pro výdrž.* /Tohle by místo kafe mohlo postačit./ *Do nosu ho udeří pach spálené kůže a rukáv bundy stahuje k zápěstí. Následně pokračuje v cestě k Dumortu, spokojený, že nemusel hned z rána kontrolovat důkazy o přítomnosti svého bratra v Institutu. Skutečně ho teď chce mít na očích co nejméně a pamatovat si hlavně to, čím byl dřív.* McCormacku. *Zdraví kouřícího alfu u vchodu, ale míjí ho a vchází rovnou dovnitř.* /Tady aby se také Sammael vyznal./*Zůstává stát ve foyer, ale nato zamíří po schodech nahoru a hledá tak dlouho, než najde vílího vladaře v místnosti, kterého poznává. Nemá ale nejmenší touhu s ním zapříst rozhovor, tudíž zůstává stát na chodbě a vyčkává na Adeline nebo zda se mu dostane nějakého jiného uvítání. Jak odtuší dle vzhledu Dumortu, upíři si na rituálech a velkoleposti potrpí. Zády se opře o stěnu s rukama založenýma na hrudi a kontroluje, zda nemá za nehty zbytky démoní krve.*
*Ismael dlouho přemýšlel jestli se vůbec ukazovat, v poslední době se snažil hodně stranit, měl nápad že pošle i nějakou náhradu ale nakonec mu schůze přišla příliš důležitá než aby to nechal být. Rozhodně se mu nechtělo, obával se že to vůdkyně klanu svolala jen proto, že je sama nakažená a chce pomoct. Nebo dokonce že je to zas nějaká hloupá past. Nakonec tedy stál na druhé straně ulice kde sledoval jak se situace vyvíjí, zabalený snad ve všech možných ochranných kouzlech co mu zrovna ráno přišly na mysl. Viděl jak si to Vílí král razil do budovy, a také viděl nerozhodného vlkodlaka kterému se tam očividně nechtělo.* /Cítím s tebou./ *Nakonec přišel i vedoucí institutu a když vešel i ten, rozhodl se udělat stejně. Také prošel kolem kouřícího vlkodlaka, jen na něj pohlédl a šel dál. Když došel do hlavního sálu, znovu si povzdechl* Co tu dělám, to se jdu dobrovolně nakazit nebo co? *Pak už se vydal hledat kam má jít, vyšel tedy do patra kde už viděl Caleba jak stojí před místností.* /Tak třeba tu?/ *Sedl si na jedno z křesel v chodběa dal ruce prsty k sobě.* /Tak, ještě tahle maličkost./ *Aniž by mu lovec věnoval moc pozornosti zamumlal.* Omluvte mne. *A vypařil se domů.*/Tak tohle funguje, tak aspoň něco./ *Pobral těch pár ne zrovna pozitivních spisů co si nechal na stole které se alespoň trochu týkaly nákaz a věcí s nimi a vrátil se s nimi na původní místo.* Já věděl že jsem doma něco nechal. *Usmál se už na lovce a v křesle stále čekal dál.*
*kývne dvěma mužům, co mezitím přicházejí. Zatím se mu dovnitř nechce z toho smradu tam má chuť vrčet, ale má v rodině upíra. Doufá, že to tedy přežije. Vejde dovnitř a sedne si dál od obou mužů. Je opatrný, protože nehodlá být nakažen a tím přijít o post. Jakmile si sedne, tak vytáhne telefon, aby pověřil úkoly některé vlky. Hlavně, aby nakrmili ty vaše izolované a dohlédli na mladou dívku, které se ujal. Když vše zařídí, tak telefon schová. Prohlédne si oba muže, ale mlčí. Zatím nevidí důvod něco říkat. Pozdravil je kyvnutim už venku.*
*Obyvatelé hotelu si jsou vědomi, že se tu dnes chystá schůze, kde se budou nacházet zástupci všech ras. Avšak si musela být jistá, že se tu dnes nesemele nějaké nepříjemné vyrušení. Ještě než tu chtěla uvítat hosty, musela nejdříve svolat upíry a dát jim přesné instrukce. Jednoduše řečeno jim zakázala jakýkoliv pohyb po hotelu v době přítomnosti hostů. Přeci jen si nechtěla nadělat nepřátele z nejmocnějších osob v New Yorku. Zastaví se ve foyer, aby uvítala nově příchozí. Nikdo tam však není a tak vyjde nahoru odkud slyší hlasy.* /Trochu troufalé. Přeci jen, vědí jak to tu funguje./ Vítám vás. *Uvítá je se zářivým úsměvem a zamíří do salonku, kde už vyčkává Jason.* Prosím, nabídněte si. *Poukáže na stoleček, kde se nachází různé druhy nápojů od vody až po lahve alkoholu. Sama si poté usedá do jednoho z křesel, která jsou teď přesunuty do kruhu. Když si všichni nachází své místo, zase se zvedá.* Děkuji, že jste se dostavili. Obávám se, že je načase začít jednat. Přehlíželi jsme nákazu, která promořila naše město. Nevím, kolik máte kdo znalostí, ale určitě bychom to neměli brát na lehkou váhu. Svolala jsem vás tedy, abychom se dohodli na dalším postupu a popřípadě začali hledat lék nebo nějaké metody léčby. Když nezačneme něco dělat my, tak nikdo. *Usedá si znovu do křesla a všechny si pozorně prohlédne.*
/Upřímně jsem nečekal, že se zde sejdeme všichni. Když už nic jiného, předpokládal jsem, že vlkodlak nezvládne pach upířího doupěte. Nu což, jestli ztropí scénu, alespoň to nebude na mě./ *Napadne ho, protože vztek, který dříve přicházel ve vlnách je nyní stálý a všudypřítomný. Je mu jasné, že jakmile si vyslouží byť jen křivý pohled, bouchne. Doufá však, že se nic takového nestane.* /Přeci jen, kdo by šel na schůzku o nemoci proto, aby dráždil vílího vladaře?/ *Ospravedlňuje si svou přítomnost a všem kývne na pozdrav, když se usadí v kruhu. Jakmile si Adeline zahraje na řádnou hostitelku, div neskočí po láhvi bourbonu.* /Třeba mi alkohol trochu zklidní mysl./ *Donutí se pohnout pomalu, nenápadně a s nuceným klidem si nalije.* /Když něco nezačneme dělat my, tak nikdo./ *Zopakuje si její slova v mysli a rozhlédne se po okolí. Je mu jasné, že nikdo z nich tu nechce být o nic víc než on. Čaroděj působí, jako kdyby byl už jednou nohou zpět doma, nefilim zase vypadá dost použitě a u vlkodlaka je dost jasné, že se mu každičkou buňkou v těle příčí tady být.* /Nádherná společnost./ *Pomyslí si a napije se zlatohnědé tekutiny. Přikývne nad upírčiným proslovem, ale zatím nic neříká. Obecně vzato nemá moc v plánu se tu projevovat.*
*prohlíží si všechny přítomné a když přijde upírka, tak se narovná. Podívá se na nabídku nápojů a když uvidí pivo, tak ho vezme a napije se. */Hnus.../*Zhodnotí pivo. Pak jen poslouchá. *Mám dva nakažené. Nemůžou se měnit, ale u jednoho jsou výbuchy vzteku... Ale nevím zda to někdo hodlá řešit. Neřešilo se ani to, že jméno nějaké víly bylo na zádech zavražděné členky smečky... *pokrčí rameny.*
*Z toho důvodu, že již tři nakažené potkal, moc dobře poznává příznaky této nemoci.* /Dokud vyloženě nemusím, tak tam nepáchnu. Vypadá jak jednou nohou v hrobě./ *Z chodby očima zabloudí do místnosti, kde sedí vladař, a poté ulpí pohledem na Ismaelovi. Náhle mu jeho příchod připomene, co mu vlastně chtěl, a dokonale zapomíná na polomrtvou vílu.* Adeline. *Jak ji vidí, nechává ji přeci jen vstoupit do místnosti první. Bez váhání hrábne po sodovce v nádobě s ledem a usadí ke stolu co nejdál od Jasona. Spokojený, že se nemusí bát, že by ho snad v této budově chtěl někdo otrávit, což se o ostatních říct nedá. Na srozuměnou přikývne a odšroubuje víčko lahve.* /Zavražděná členka smečky, hezky to vede./ *Potlačuje cuknutí koutků. Nakonec to není jeho starostí.* /Víly mají složit zrbaně, ale jak ví, že to jméno patřilo vile? A co je mi vlastně po tom, jsou to jejich interní potyčky. Ještě než začneme. *Vykládá ruce na stůl a obrací se na Ismaela.* Vyprošuji si, Ismaeli, abyste přeměňoval mé lovce stínů, strážce Úmluvy a zákonu. *Argumentuje vyložením Úmluvy.* Řekněme, že se ještě dnes odeberete do Institutu, vrátíte ho zpátky, a při podání hlášení Spolku se mi tato informace možná vytratí z paměti. *Lehce přivře víčka směrem k Ismaelovi, dodá k tomu úsměv plný cynismu, a poté kývne na Adeline, že mohou pokračovat.* Institut má také dva nakažené. Naše medicína se však osvědčuje pouze v první fázi nemoci. *Vzhlédne k Adeline, čímž jí dá najevo, aby o podřezání žil pokračovala, pokud se jí vůbec chce.*
*Když chodbou k salónku projde Adeline ví že už se bude začínat, jsou tu všichni, přestože roztroušení. Schová si své dokumenty do náprsní kapsy a stále v křesle na ni hlouběji kývne ale čeká až do místnosti vejdou všichni ostatní. Vedoicímu institutu se moc nechce a ani se mu nediví. Když tedy už všichni vyrazili dovnitř vydal se k nim také, ale zastavil se v rámu dveří dobrých pár metrů od nich, kde se opřel. Vyslechl si úvodní řeč Adeline, poté i něco o vraždách vlkodlaků čemuž nevěnuje tolik pozornosti a když už se chystá promluvit on sám tak se k tomu přidá Caleb jež zmíní jeho jméno.* /Ty jsi to nemohl chtít řešit před schůzi, ty jsi musel použít k tomu abych ti musel tvého blbečka proměnit zpět, noco, mě je to celkem jedno./ *Lehce se na Caleba pousměje.* Když na tom trváte nemám problém ale budeme to řešit až po této schůzi dobrá? *Sáhne do kapsy od svého kabátu ze které vytáhne několik plastových pytlíků s jakýmsi kusem plastu.* Inu, asi se ptáte proč stále stojím ve dveřích a nejdu si sednout, osobně tuto schůzi považuji za ne úplně skvělý nápad, slyšeli jste někdy o něčem jako videohovor? Ale když se tu nás pět *udělá vzdušné uvozovky* nejdůležitějších, sešlo pohromadě, budiž. Jen mám takový návrh. *Příjde trochu blíže ke stolu a lehce na něj pohodí čtyři kusy plastů v pytlíku.* Jedná se o rychlostest, vím že je civilský, a vím že ne na všechny bude fungovat, ale pro ty s alespoň částečně lidskou krví by pravděpodobně měl. *Opře se o stůl a trochu vzdechne.* /Co já tu dělám, kam dali rozum./V balení je jehla a základna s nanášecím papírkem, je to jednoduché, bodnete se do prstu, kápnete krev a jehlou trochu rozetřete. *Na chvíli zavře oči aby si opět srovnal priority a aby se na to celé nevykašlal.* Pokud nechcete nemusíte, já vás nutit nehodlám, ale pokud na to kdokoliv z vás přistoupí já jsem ochoten též, pokud se něčí papírek začne barvit do modra, znamená to že s jeho tělem není něco v pořádku a je potencionálně nakažený, doporučoval bych takovou osobu poslat domů, nebo alespoň do rohu místnosti s překrytými všemi otvory. *Povzdechne znovu* Pokud nechcete, inu s nelibostí se posadím i když považuji tuto schůzi za nedomyšlenou.
*Dariova slova jí překvapí.* /Mrtvý člen smečky a nikdo to neřeší? Se divím, že alfa to bere takhle laxně./ *Pohledem přelétne po Calebovi, když začne s Ismaelem řešit věci ohledně nefilim.* /Koukám, že se tu dozvím spousta zajímavých věcí. Čarodějové proměňují nefilim, smečka neřeší vraždy svého druhu./ *Chce pokračovat potom, co Caleb oznámí, že mají v Institutu nakažené, avšak v tom Ismael vytáhne plastové pytlíky.* Na to konto vám chci říci, že už jsem si nemocí prošla. *Řekne hned potom, co Ismael skončí se svými návrhy. Ovšem chápu vaše obavy. Bohužel si myslím, že videohovor by nebyl až tak efektivní. Ale budiž, uznávám, že domyšlené to není. Stejně se však ohrožujete i na ulici. *Položí ruku na opěradlo a vrátí se pohledem ke Calebovi.* Institut má medicínu, ale opravdu funguje jen v první fázi. Sama jsem to vyzkoušela. *Pohledem zabloudí k Jasonovi, který se zatím nijak nevyjádřil.* Jedna možnost je vykrvácet. Dostat ze sebe všechnu infekci. *Složí si ruce na koleno.* Ale obávám se, že tahle metoda bude přijatelná jen pro můj druh. *Zvedne se a dojde si pro skleničku, kde také na chvíli zůstane stát.* Takže nějaké další návrhy? *Zvedne jedno obočí a s vyzývavým pohledem čeká na jejich reakce.*
*Je mu jasné, že i přes jeho štít si může někdo povšimnout, že je na něm něco divného. Obzvláště pokud se s ním už někdy setkali a ví, že takhle tichý a nervózní obvykle nebývá. Jenže co by se stalo, kdyby promluvil? Vyšla by mu z úst vůbec jeho slova? Nebo by jeho hlasu zneužila nemoc?* /Nelíbí se mi poměr otázek a odpovědí. Je to značně nevyrovnané./ *Pořád se na něco ptá, ale odpovědi nikde. Když Alfa zmíní spojitost vil se smrtí jednoho z vlků, zavrčí.* Jakoby nám to za to stálo. /Plus ta neochvějná jistota, že se jednalo o vílí jméno. Pokud to nebylo nějaké absurdně květnaté, pak je stále dosti prostoru pro pochyby./ *Má takový dojem, že se mu Lyria o něčem podobném zmiňovala. Nebo to byla Ava? Neříkal někdo jméno jeho matky?* /Tohle se jeví jako čím dál tím horší nápad./ *Pomyslí si ve chvíli, kdy si uvědomí, jak zamlžené má vzpomínky. Své zmatení zažene dalším douškem bourbonu.* /Nemůžete si tohle vyřešit jinde?/ *Mírně nakrčí obočí, když vůdce Institutu začne šít do Nejvyššího, aby mu neměnil nefilim. Na druhou stranu by se nejraději místo mračení rozesmál, protože mu to zní jako docela příjemné trávení času.* /Většinou takhle protichůdné myšlenkové procesy nemívám./ *Usadí se a znovu se napije svého alkoholického nápoje, jakoby to bylo poslední spojení s realitou.*/Test? Adeline si nemocí prošla? Říkal jsem jí vlastně, že jsem nemocný?/ *Pamatuje si, že při jejich poslední schůzce se zaštítil před přenosem nákazy, ale za žádnou cenu si nedokáže vzpomenout, jestli o tom pověděl své přítelkyni.* /Nevyjadřuj se./ *Poradí sám sobě, aby na Ismaela nereagoval přehnaně agresivně. Nadále poslouchá výklad o léčbě a v průběhu si musí dolit pití.* Nykrvácení.../ Nic osvědčeného. *Rozhodne se ze sebe dostat alespoň tato dvě slova a upře pohled do zdi.*
*Jason oba odpověď ho popudi.*Jasně a proto měla Carminino jméno na zádech.* zavrci na něj vztekle, ale pak se radši uklidní a napije se piva. Pak se podívá na čaroděje a lovce*/Jasně. Řešte si prkotiny... /* Pomyslí si a když čaroděj vytáhne rychlo testy, tak se na ně podívá. Pak jen pokrčí rameny a klidně se pustí do testu. Udělá jak čaroděj řekl a zase si vezme pivo.* Jestli to tu někdo má, tak mizím. Nehodlám riskovat, že by se smečky musel ujmout ten, co napadl Jade Wolf. *Řekne vážně a jen sleduje ostatní. *
*Oplácí Ismaelovi stejný cynický polovičatý úsměv a letmo zavrtí hlavou.* Já vás nežádám, já vám to oznamuji. A samozřejmě před svědky, kdybyste se náhodou rozhodl dokončit, co jste s Whitewolfem nestihl. *Prstem si zakrouží v gestu kolem spánku, čímž dá najevo, že se jedná o uzamknutí vzpomínek. Opírá se do židle a ruce spíná před s sebou. Slovo videohovor slyší poprvé, proto se tváří poněkud nedůtklivě, jako kdyby Ismael přišel z jiné planety. Nepříjemně fascinovaný civilskými vymoženostmi, které Ismael přitáhl, se odtahuje od stolu a podmračeně si Ismaela přeměřuje.* Došla vám magie? *Natahuje se po kusu plastu s uchechtnutím a ledabyle ho zkontroluje.* /Ostatně by to vysvětlovalo, proč nechal Whitewolfa běhat jako opici, aniž by zapomněl, kdo mu to udělal. Kravina./ *Test pohozením vrací doprostřed stolu. Spíše nedůvěřuje v této věci Ismaelovi, zacházet s krví v sídle upírů mu nepřijde jako dobrý nápad a kdo ví, co si šílený čaroděj opět vymyslel.* Mě chrání runy, nic takového nepotřebuji. Jsme mnohem odolnější. *Podotkne skepticky a zapřemýšlí, zda mají jeho tvrzení pravdivý základ.* /Nevím, jak k tomu přišel Tobias, ale je to dítě. A u Caroline si jistí nejsme. Škrábl ji démon, to je možná ta příčina přenosu u nefilim.* /Nic osvědčeného?/ *Nĕolikrát promrkne a obrací se na vladaře.* Adeline toto podstoupila. Úspěšně. *Lehce si odkašle a vyčistí si hrdlo.* Tím chci říct. *Pokračuje klidněji.* Z pozorování víme, že dokud je ichor v krvi přítomen, není šance zastavit šíření toho jedu v těle. Ichor ho totiž živí. Jakmile je ichor vyplaven z těla postiženého, pak by teoreticky naše léčba mohla zabrat. *Odignoruje poznámky Daria a stejně tak i Jasona, který mu připomíná bratra.*
*Když slyší o vlastně první osobě co se vyléčila trochu mu to rozjasní mysl ale jen na chvíli. Má chuť se pustit do diskuse ale zatím si své výroky nechá pro sebe.* /Proto do ulic moc nechodím/ *Když však Adeline poslouchá dál tak ho světlo v podobě léčby trochu opustí.* /Vykrvácet, sice by to čistě teoreticky šlo ale, nevidím jak u ostatních, škoda. Ale aspoň nějaké info./ *Když se spustí opět pře ohledně mrtvého vlkodlaka tak mu ustrne pohled na Jasonovi.* /Vypadá utrápeně, čekal bych že se zapojí víc nebo na druhou stranu že bude hodně protivný, a on není ani jedno, kéž by u něj fungoval ten test, a on si ho vůbec vzal, ale pokud to o sobě někdo ví tak si ho nevezme, tak uvidíme./ *Když však slyší z Dariovy strany slovo Carmína, hned obdrží jeho plnou pozornost, a zamračí se jeho směrem, nemračí se na něj ale spíše na to slovo, nelíbí se mu, nerad slyší jakékoliv zmínky o ní. /O důvod víc zůstat doma/ *Když si však Darius udělá rychlotest tak na něj pokývne a spokojeně se pousměje. V tu chvíli rozbalí svůj plastový pytlík, bodne se do prstu a přitiskne ho k plastu.* Přibližný výsledek by měl být do pár minut, modrá barva indikuje nesprávné fungování organismu a tudíž potencionální nákazu. *Když se do něj ale zase opře Caleb tak nad ním jen mávne rukou.* /Nehodlám řešit jeho malicherné konspirace, má být rád že ten vůl žije./ *Když však přijde další poznámka tak se na něj zašklebí a spustí.* To ne, ale jakožto alespoň myslící osoba hledám řešení všude, i ve světe civilů, za ta léta je jejich pokrok někdy srovnatelný s magií. A když už jsme u jiných návrhů. *Pohlédne zpět na Adeline* Lidské testy fungují dobře a dají se modifikovat, sice to není jednoduché a je třeba obstarat materiál ale je možnost i testovací stanice pro podsvětany, a navíc, lidské léky sice nákazu nezastaví, ale viděl jsem že ji i u podsvětanů mohou rapidně zpomalit. *Když opět slyší poznámku od Caleba že ho chrání runy tak ze sebe vydá utlumený smích.* Není stoprocentní ochrany. *Nadále však Caleba poslouchá protože jeho slova konečně začnou dávat nějaký smysl a jsou o něčem. Stále přemýšlí zda si sednout ale s tím že zatím jediný kdo se nebál si udělat test je alfa tak se rozhodne stát opřený o stůl čímž je ke všem nejdál."
*Jason se jí vůbec nelíbí. Je pravda, že ho zná jen v její společnosti, zatímco tady jsou zastoupené všechny rasy a u každého se najde něco, proč někoho nenávidět. Na chvíli se na něj zkoumavě zadívá.* /Něco mi na něm nesedí./ *Když se Darius zmíní o Carmině, ztuhne.* /Neříkejte mi, že ještě žije./ *Trochu jí překvapí, že na to alfa smečky kývne, přeci jen je hotel plný upírů. Neopeřené sice zavřela do sídla neopeřených, ale ne, že tu není možnost, že by se odtamtud mohli dostat. Už se to také nejednou přihodilo.* Dobrá, to by se dalo zařídit. Ale potřebujeme prostory. Nabídla bych zdejší suterén, ale obávám se, že to tu nebude ani zdaleka bezpečné. *Napije se ze svého nápoje a upře pohled do země.* To nevadí, prostory zařídím. /Můžeme pronajmout nějaké prostory a přetvořit je na provizorní nemocnici./ Civilové si postavili nemocnici uprostřed Central Parku. Vlastně tam mají jen stany. To by pro začátek mohlo stačit i nám.
*Vidí, že si ho Adeline prohlíží a jediné, co ho napadá je promluvit si s ní později. Nechce svůj stav rozebírat ve skupině hypochondrů.* Troufám si říci, že můj lid nevlastní monopol na jméno mé matky. Z toho co vím jste ji klidně mohli zavraždit sami. *Procedí skrz zať'até zuby a bez vlastního vědomí zatne volnou ruku v pěst. Drinku v té druhé se chce okamžitě věnovat, avšak zjistí, že opět dopil.*/Ještěže mám docela velkou toleranci k alkoholu. Jedna věc je se tím uklidňovat, druhá je, že by mě to mohlo rozohnit ještě více./ *Po těchto úvahách si nalije další sklenku a jen si s ní znuděně pohrává v dlouhých prstech, přestože je to póza a on se rozhodně nenudí. Při této nemoci se moc dobře ani nudit nemůže.* /Nemohu Ihát, a proto nebudu mluvit./ *Nevěnuje Dariovu dotazu pozornost a upírá pohled na zlatavou tekutinu. Když lovec zmíní, že ho chrání runy, jeden koutek mu vyjede v pobaveném úsměvu.* /Aby je náhodou Razielův syn nezapomněl zmínit. Koukejte, mám suprová tetování!/ Myslel jsem, že já nevím o žádných nových osvědčených metodách. Samozřejmě nemám v plánu popírat, že je slečna Adeline vyléčena. /Zdravá nemrtvá. Ovšem je pravda, že mě ani nenapadlo hledat lék u civilů. V tom případě mám dotaz pro vás, jakožto zástupce čarodějů. *Obrátí se na Ismaela a upře na něj přimhouřené oči.* Bylo by možné krátkodobě zastavit krevní oběh, zbavit tělo ichoru a nahradit ho zdravou krvi? Mohl by se najít nějaký dárce, co by poskytl jistý vzorek krve, jehož množení by se mohlo magicky podpořit. A pacient by nemusel zemřít, protože by byl v uměle navozeném stavu smrti. Co na to říkáte? *Není si vědom, že to zní docela podobně jako jisté techniky civilů, protože je nezná. Po této své teorii opět zadumaně zmlkne.* /Testovací stanice, to by mohlo být zajímavé. V tom případě by bylo třeba je rozmístit i po Faerii. Sice je hezké, že byste se postarali o všechny podsvěťany, ale v New Yorku žije jen zanedbatelný zlomek mých víl.
*Přimhouří oči a má chuť tomu vílovi prokousnout krk.* Jasně a její srdce jsem si taky nechal poslat, co?!* Zavrčí na něj a je opravdu naštvaný.*/Už vím proč jsem podniky zavřel... Tihle nafoukaní zmetci se k mé smečce nepřiblíží!/*Pomyslí si a napije se piva. Pak už jen poslouchá. Přitom nad jejich slovy přemýšlí. Nemá žádné lékařské znalosti, kromě toho jak vyndal kulku, zašít a vydržet. Ale to jak je poslouchá, tak nad tím začne přemýšlet jako by šlo o auta. Tam se vyzná víc.* Šlo by dělat něco jako transfuzi? Bez zabití, ale třeba zpomalení toku krve v těle a to až skoro na minimum, a tuto nakaženou krev čerpat pryč a zdravou od zdravého dárce do nemocného dostávat? Třeba tuto krev i podpořit něčím, aby nakaženou krev spíše snažila dostat ven?* Podívá se na ně a nadzvedne obočí.* Ale možná jsem řekl blbost, tak to nechte.* Odbyde to.* Ale jinak mám cely a mohu uzavřít i Jade Wolf, aby nedošlo k rozšíření.* Nabídne, protože ví, že na stanici je více prostor než U měsice.*
*Chování Ismaela je mu čím dál více podezřelé. Nenachází jediný důvod, proč by se měl tento škodolibý čaroděj tak zasazovat o pomoc. Bezplatnou pomoc. Mičky se soustřeďuje na jeho každé slovo a pohyby, aby odhadl, nakolik je toto jen hrané divadélko. Nebývá sice podezřívavý, ale o Ismaelovi ho učili i na Akademii o krutosti a podlých vtípcích.* Ano pokrok. *Potvrdí stručně. Podobně jako u čipů, což mi připomíná, že jste si ten svůj ještě nevyzvedl. *Pojí ruce nad deskou stolu, ačkoli tímto svým výrokem by mohl zvednout tlak i jiným podsvěťanům.* Byla to jen další vymoženost, po které Spolek sáhl. Civilské technologie zkrátka nepatří mezi naše způsoby. *Pokusí se o jakési přirovnání, přičemž se napřímí v zádech. Své stanovisko za ta léta stále nezměnil.* Institut může vydat Illos, což je mimochodem odvar, který se osvědčil, ale nejdřív musím požádat o povolení Spolku. *Prsty poklepe do dřevěné desky stolu, toto jednání mu přijde čím dál víc nudné. O Institutu jako možnosti útočiště se ani nezmiňuje, neboť je snad více než jasné, že je to nemožné. Delší dobu však Ismaelovo popichování nevydrží, něco nového v něm prorůstá. Natolik, že zatíná čelisti.* Jsem si toho vědom. *Odsekne krátce.* Sedíme tady s nakaženým celou dobu. Cožpak to nevidíte? *Přejede je podmračeným pohledem.* Předpokládám, že jste se nikdo nešel bez ochrany. A že to riziko je oběť, kterou postupujete pro své lidi. *Zvedá se prudce ze židle a kloubem ruky se zapře o stůl, načež poukáže na Ismaela.* A proto postrádám důvod, proč byste se v tomhle angažoval vy. *Prudce se nadechne pro přívalu slov, kterým je zaplavil. Jakmile popadne dech, uvědomuje si, že takto pokračovat nechce.* Nemyslím, že se to šíří z osoby na osobu. Roznáší to mezi nás démoni. *Sbírá svou bundu a odšroubovanou lahev nechává na stole.* Mé stanovisko znáte. A tuhle schůzku by měl někdo nahlásit Radě. *Zasouvá za sebou židli a bez rozloučení vychází z místnosti ven. Nečeká, že by se mohl dozvědět ještě něco nového.*
*postupně si vyslechne všechny a zjišťuje že se vlastně postavil do pozice iniciátora celé akce.* /Oni snad chtějí abych to ved!?!/ *Povzdechne si a promne si oči.* Bylo by toho potřeba zařídit mnohem více! A ta míra organizace všech která by byla potřeba by byla také neskutečná, obávám se že to je nedosažitelný cíl, ale řekl bych že udělat maximum za pokus stojí. Byly by třeba nejen prostory ale i vybavení a dokonce pracovníci, to je kámen úrazu. *Když nadále poslouchá návrhy ostatních tak se i trochu naštve nad jejich malichernými potyčkami ale také jejich neznalostí.* /Nějak je zasvětim/ Tak podívejte, byla by třeba spousta věcí, nejen prostory což by nejspíše nebyl takový problém ale i specializované vybavení které se těžce shání, dokonce se obávám že by se muselo krást civilům a modifikovat, protože volně prodejné na trhu teď rozhodně nebude a to se dostáváme k poslední části, a to je personál který bude schopen s daným vybavením pracovat, bude mít znalosti o anatomii a bude vědět co dělá, zatím tu slyším jen bláhové návrhy o zabití vykrvácení a znovu oživení osoby. U upírů? možná, u ostatních obávám se že ne. *Sáhne do náprsní kapsy a vyndá pár spisů které hodí na stůl.* Sehnal jsem i nějakou tu dokumentaci o nákazách a pandemiích historie, a ani to nemusíte číst. Nikdy to nebylo dobré a téměř vždy smrtelné a bez léku. *znovu si povzdechne a tentokrát se napije ze své náprsní placatky.* Prostě chci říct že je to zlé a komplikované. *Konečně se otočí na Jasona aby přesně odpověděl na jeho otázku.* Co navrhujete je dosti šílené, osoba by musela být usmrcena, nebo, alespoň její srdce zastaveno, v tu chvíli organismus dlouho nevydrží a než se vymění veškerá krev může dojít k poškození mozku a jiných orgánů, ano regenerace může pomoci ale také nemusí. *Obrátí se na Daria.* Chladit organismus by bylo možností, a následně měnit krev ale v tu chvíli krev doslova tuhne v žilách a hůře z těla vytéká. A co se dárce týče, museli by jste mít kompatibilní krev a to velmi hodně zásob v podstatě celou osobu. Musím říct že jsem překvapen že sama Adeline něco takového přežila. *Podívá se na ni.* Není myšleno zle, dobře pro vás.* Dá ruce znovu k sobě.* Abych to uzavřel, jakákoliv léčba bude naprostý hokus pokus a předpokládal bych malé až žádné procento úspěchu. *Když už se konečně dostane zpět ke Calebovi tak mu v hlavě proběhne opět ta věc o čipech.* Mhmm. *Absolutně ponechává jeho poznámku nezodpovězenou protože to opravdu nehodlá řešit, stačí že bude muset zas řešit tu opici.* /Snad si nebude zas otvírat hubu fakt./ Chápu civilské vymoženosti jste nikdy moc neřešili, já jen teď navrhuji že by mohly pomoci a jak se mění doba tak by se mohla měnit i jejich integrace. *Sám se považuje v této části za celkem progresivního a kord takovéto společnosti by se označil snad i za muže vědy, tedy alespoň rozhodně oproti nim. Když však uslyší o nějakém odvaru zaujme ho to* /Zajímavé/*Ale radši se k němu nevyjadřuje. Když však Caleb nařkne že je je v místnosti někdo nakažený tak se mu trošku valí plán, chtěl to udělat sám. Povzdechne a trochu zachmuřele se podívá na Jasona, aniž by Caleb zmínil jméno.* /Snad myslí jeho/ *Když už chtěl souhlasit tak se Caleb opět osočil proti němu.* /No to si dělá už prdel to tady opravdu šel jen kvůli mě? Roztomilé/ Já sem byl pozván stejně jako vy, a neangažuji se ba naopak, nechci sám hnout ani prstem. Jen předávám své znalosti ale svoji pomoc nenabízím, tudíž se neangažuji. *Když se dal Caleb na odchod bral to trochu jako urážku.* Čekal bych že schůze skončí až ji rozpustí hostitelka ale dobrá. A navíc, nemyslím si že se nemoc přenáší pouze od démonů, civilové si to roznáší mezi sebou a pokud u podsvěťanů nefunguje jiný mě záhadný způsob přenosu mělo by to bohužel fungovat stejně. *Konečně se narovná a hodlá to zabalit.* Inu, řekl jsem co vím a co si myslím. A teď mne omluvte, nevím to sice jistě jestli je mezi námi nakažený ale podezření mám velké. *Opět se zamračí na Jasona.* A obávám se že ani pan Darius tohle nehodlá riskovat a předpokládám že schůzi také brzy opustí. *Vydá se ke dveřím a ještě v rámu se otočí.* Přeji tedy všem hodně štěstí, půjdu se postarat o toho uřvaného šimpanze, tedy až poté co ho proměním z opice. *Usměje se na jeden koutek a vyjde ze dveří a zamíří k východu ze kterého rychle zmizí domů.*
*Žádnou z jejich roztržek nekomentuje. Není to její věc a nehodlá se do toho ani motat. Poslouchá jejich návrhy, ale obává se, že to bude asi stejně účinné jako vykrvácení.* /Všechno je hrozně rizikové, avšak nemáme na vybranou./ *Odkývá Ismaelovu teorii o tom, že je to skoro nemožné, jelikož si to popravdě myslela taky. Ani neví v co doufala.* /No musíme začít pozvolna./ *Podívá se na Jasona, jelikož jí samozřejmě také neuniklo, že není v pořádku. Pohledem však hned zase cuká po Calebovi, který se pouští do Ismaela. Sama dobře ví, co je Ismael za člověka, ale v tuhle chvíli podává nejvíce informací z nich všech. A ty oni potřebují. Calebův kvapný odchod opravdu nečekala, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. Dopíjí skleničku a pokládá jí na stolek.* /Takže se nic nevyřešilo./ Předpokládám, že to tedy rozpustíme. Ovšem, děkuji za vaši účast. *Prohlásí zbytku, který se ještě nachází v salónku. Je zklamaná, že to dopadlo takhle. Nejspíš si neměla dělat moc velké naděje.* /Proč se tím vlastně vůbec zajímám? Informace má každý a vypadá to tak, že teď zase každý na vlastní pěst. Jako každá pandemie to přejde, ztráty budou vždy. Ale mohou být menší./ *Sama tu bolest prožila a tak nepřestává přemýšlet nad tím, co by se dalo změnit a zlepšit.*
Nemám potřebu komentovat barbarské vlkodlačí zvyky. *Jeho hlas přetéká přemáhaným vztekem a on není schopen ho dostatečně zakamuflovat. Stejně tak z jeho očí srší blesky a je jasné, že ho drží poslední zbytečky sebeovládání.* /Nezní to tak nereálně. Přeci jen magie by měla být schopna bořit hranice mezi realitou a nemyslitelným./ *Sleduje vlkodlaka, když sám nabízí jistý způsob, jak by se to dalo provést a musí uznat, že se zase tak moc neliší od jeho. Když jim však oba zatrhne čaroděj, zamračí se.* /Už nemám čas na koumání a opatrné pozorování. Musím něco zkusit./ *Když zmíní jeho nákazu, věnuje jim jeden z ledových pohledů, které má v zásobě. Je naprosto nečitelný, a tak jim rozhodně nedá přímé potvrzení jejich hypotézy. Když už se však pořádně zaměří na Caleba, má pocit, že i s ním je něco špatně.* /Ale co mně je do toho./ *Když se ti dva vypaří, netrpělivě si poklepe nohou a hodí do sebe několikátý drink.* Vychování na bodu mrazu, jak vidím. *Zavrní jako pohlazená kočka a vyskočí z křesla. Zapne si knoflík saka, který si rozepnul, když si sedal a mírně se ukloní Adeline.* Omlouvám se, že se tato akce nevydařila dle vašich představ, drahá Adeline. Avšak, když je jistá část osazenstva zabedněná, jde to těžko. *Mírně pokrčí rameny a rázně vyjde ze dveří.* /Takhle jsem si nepředstavoval mou návštěvu Dumortu, když jsi mne zvala./
*Oči má rudé, ale už nevrčí.* Sice barbar, ale aspoň něco.* Řekne mu vážně a pak poslouchá. Pak se podívá na upírku.* Těšilo mne. Sice schůze něco přinesla, ale nic radikálního. Ale děkuji za pozvání. Řekne ji a pak zamíří pryč. Jen co je venku, tak si zapáli cigaretu a vyráží rychle domů.*/Jestli jsem to od někoho chytnul, tak je zabiju.../*Pomyslí si, i když je stále naštvaný z toho víla.*
Nedá si nic dělat, zkusila jsem to. *Pokrčí rameny a pousměje se na Jasona.* Mne také. *Pokývne Dariovi na rozloučenou a když už jsou všichni pryč, přechází k oknu. Kopne do sebe zbytek sklenky a chvíli jen pozoruje město. Je více vylidněné než obvykle, ale už si na to zvykla.* /Kéž by tu byla Delaney nebo Lucile. Někdo, kdokoliv./ *Vzpomene si na své dvě dobré přítelkyně. Možná je sentimentální, ale chybí jí staré časy./ No nic. *Probere se ze svého vzpomínání a popadne použité sklenice, které následně vyhazuje do koše. Poté se odebírá z Dumortu. Dnes nechce být nikým rušena a nechce řešit nic jiného než možnosti léčby. Až zítra se půjde podívat jak pokračují úpravy Be Positive.* /Když mi nepomůžou oni, poradím si sama./ *Vyjde na ulici, kde svítí spousta lamp. Očekává nepříjemné ostré světlo, které jí oslní. Nic takového však nepřichází. Nevěnuje tomu však větší pozornost a mizí až za dveřmi svého bytu.*
*Nemohla si pomoci, když slyšela o dalším žhářském útoku na upíry, musela se jít sama přesvědčit.* /Takže tentokrát ne Dumort, ale Be Positive/ *Její stav se od minula vůbec nezměnil, ba možná naopak. Slabost, jakou cítila možná naposledy, když byla mučena na vílím dvoře, je každým dnem horší. Zatím se na nic víc neprojevuje a tak to nehodlá řešit. Přehodí si přes ramena kabát a na nohy si obuje černé lodičky. Když slyšela o útoku, na moment jí zaplavil pocit viny. Přeci jen, všichni ti mrtví, mohli být v tu dobu v Dumortu, a ne v klubu. Snažila si to však nebrat za vinu, stejně by se tam pár z nich našlo a ona by tak ničemu nezabránila. Naštěstí Be Positive se nenachází daleko od hotelu, a tak je tam za pár sekund. Ohořelou budovu skoro nepoznává. Oheň pohltil úplně všechno. Jako paralyzovaná si podřepne a dlaní přejede prach, který teď reprezentoval všechno, co zbylo z klubu.*
*Iris veľmi na nejaké tie poplašné správy neverí, vlastne sa im snaží vyhýbať, teda ak ich nevymýšľa ona sama. No tu sa musí presvedčiť na vlastné oči. Keď sa dopočula, čo sa sa stalo s jej, doslovne obľúbeným klubom, v ktorom trávila takmer každý deň, dosť ju to znepokojilo. Preto prišla na miesto ako najrýchlejšie vedela, samozrejme samú ju to prekvapovalo, že je až nadmieru rýchla. Prichádza na miesto, poriadne sa nestihla ani obliecť a vlastne nemala, ani kedy. Na sebe mala obyčajné obtiahnuté modré rifle a cez seba prehodenú mikinu s koženou bundou, vlasy má v klasickom cope. Akoby to bolo včera čo tu bola, teda vďaka bohu že nie, pretože teraz by sa na všetko pozerala z obláčika. Modré oči jej prechádzajú po ohorených častiach, po všetkom tom popole a čiernych trámoch od ohňa. Strašný pohľad. Iris zaplavil v sekunde akýsi nepochopiteľný hnev.* /Prečo zasa upíri?/ *Pomyslí si naštvane, jej zamračený pohľad to aj prezrádza. Oči jej zastanú na Adeline, ktorú hneď spoznáva a teda bez premýšľania sa k nej vydáva.* Toto už presahuje akési medze.. *Precedí pomedzi zuby.* Vie sa kto to spravil? /Pretože ak áno osobne ho zabijem!/ *Naštvane doplní svoju vetu v mysli. Štvalo ju to, kam bude teraz sa chodiť len tak odreagovať?*
*Dnes se mu rozbil skate. Jeho poslední. Od té chvíle, co "zemřel" to má o něco těžší. Dnes měl den doopravdy na nic, a tak se pomalu toulal ulicí.* /Co budu dělat? Jak je na tom vlastně táta? Jak to budu zvládat. Mám žízeň/ *Byl ustrašený z toho všeho. Nevěděl, co má dělat. Slyšel o sídle podobných, jako je on, jenže se toho místa celkem bál. Pomyslný hotel Dumort.* /Zajímá mě, co asi vše skrývá./ *řekl si v hlavě. Je to teprve týden od Ryanova tak zvanému znovuzrození. Necítil se vůbec dobře. Má občasné křeče do břicha a jídlo mu nechutná. Procházel se ulicí a zahlédl popelnici. Měl na sobě černou mikinu a kapuci, kterou měl nasazenou na hlavě a obyčejné džíny. V rukách držel jeho poslední a zároveň jeho nejoblíbenější skate. Naštval se a jednu polovinu hodil na tu popelnici.* /Co?/ *Zamyslel se, když uviděl, co s tím skatem udělal. Byli z něj jen třísky. Nechápal to, a tak tu druhou část tam raději jen položil. 3. Po nějaké chvíli došel k baru, který se jmenoval BE POSITIVE. */To by se teď hodilo. Vidět vše růžově./ *říkal si přímo nemilé myšlenky a zašel do očuzeného baru.* Co se tu stalo? *zeptal se a podíval se na dvě mladé slečny.
/Poslední zbytky po Lucile se rozplynuly v prach./ *Přepadne jí nevýslovný smutek, ale vzápětí necítí nic jiného než hněv. Lucile zmizela, když pátrala po těch, co zapříčinili ten první požár a teď tohle.* /To jim přece nemůže projít. Sama se o to postarám./ *Pomalu se začne zvedat, když uslyší známý hlas.* Neví. Ale tak to nezůstane na dlouho. /Budou pykat./ Požár si vyžádal dost obětí. *Otře si prach z rukou a otáčí se na Iris.* Bůh chraň ty, kteří to zavinili. *Ve tváři se jí zračí čistá nenávist. Kdyby měla dost sil, šla by je hledat už teď.* Projdu nějaké papíry, co Lucile zanechala ve své ložnici, třeba tam bude vodítko. *Složí si ruce na prsou a otáčí se na nově příchozího.* Někdo to tu včera podpálil. Už to tu nebude použitelné. Vše je na uhel. *Vyřkne, i když je to naprosto zřejmé a rozhodí rukama.* Tohle si ale nenecháme líbit, Be Positive zrekonstruujeme. Asi ne tady, očividně. *Řekne a začne přecházet po ruinách.* V Dumortu je obrovský suterén, můžeme klub vybudovat tam. *Začne přemýšlet nahlas.* /Alespoň bych ho měla na očích a kdyby se ti šmejdi vrátili, neunikli by./
*Iris bola naštvaná, predsa nie je možné, aby sa toto dialo práve upírom. Samozrejme, že videla na Adeline hnev, bodaj by nie, niet sa čomu diviť. Iris sa mračila rovnako. Má síce svoje vlastné problémy, lenže tie sú teraz nič oproti tomuto, keby tak vedela kto to spravil, jej zlosť by si určite vybila na ňom. Chce odpovedať neznámemu, lenže predbehne ju Adeline. V Iris to poriadne vrelo rovnako, no musí sa upokojiť a v duchu súhlasí s upírkou. Môžem ti s niečím pomôcť? *Odvráti svoj pohľad z ohorených miest a sekundovo prejde aj po neznámom, no svoj pohľad venuje hlavne Adeline. Však keď už sem prišla nech je aspoň užitočná.*
Stál tam a prohlížel si ohořelé barové stoličky a kupéčka, kterých zbyly jen černé pružiny od popela a kovový rám.* /Kdo by to jen dělal? Nechápu. Byl to skvělý bar. Vlastně, kdo jsou ty ženy?/ *Zamyslel se a zaposlouchal se do té akční a rozhněvané slečny.* /Asi s tím barem měla něco osobního/ *Zamyslel se.* Je ho škoda. Rád jsem sem chodil i před... *Odmlčel se podíval se na zem. Začal vzpomínat na otce a na znovuzrození.* /Co se mi vlastně stalo? Proč mám chutě na... *Ukončil myšlenky a začal přemýšlet o proslovu té slečny.* /Kdo je Lucile?/ *Zaposlouchával se do řeči, když najednou uslyšel slovo DUMORT. /Počkat co? Ona? Ona je z Dumortu? Tvrdí se, že tam žijou příšery. Teda vlastně... táta to říkal/ *Opět se mu zastesklo a měl pocit tak zvaného knedlíku v krku, ale veškeré emoce držel v sobě. Když se na něj, podle té z Dumortu, Iris otočila, cukl sebou a trochu znervozněl.* Ne! V pohodě! ... asi. *Poslední dodal s velkou nejistou a nevěděl, co má teď dělat.* /Třeba mi pomohou. Nevím kdo jsem já, ale myslím si, že jsem stejný jako ony./*říkal si Ryan v hlavě a nervozně tam stál a čekal, co se bude dít dál
*Na chvíli nechá pohled na neznámém chlapci.* Před čím? *Povytáhne jedno obočí, podle jeho nepřirozeně vybledlé kůže by odhadovala, že je jedním z nich. Ale nikdy ho neviděla, ani když ještě za časů klanu.* /Že by neopeřený?/ *Poté se zas zadívá na Iris.* Přestavbu bychom mohli začít už zítra, sehnat dělníky nebude takový problém. /No, i když zvážím ten virus co se teď šíří mezi civily./ Možná bys mi mohla pomoci s designem? Nechala bych to ve stejném duchu, ale můžeme si to upravit podle představ. *Tím, že už plánuje rekonstrukci se jen snaží zahnat všechny ostatní myšlenky, se kterými se nechce vypořádat. Co Lucile, kdo to zavinil, proč se neustále cítí tak slabá a co všichni ostatní, co včera museli zažít tu hrůzu.* Budu hádat. Necítíš se sám sebou? Roste v tobě neustálá chuť na rudou tekutinu, která nám všem proudí v žilách a dějí se ti zvláštní věci. *Zastaví se jen pár centimetrů před chlapcem a zadívá se mu přímo do očí.*
*Svoj hnev vymieňa za druhý. Niekedy Iris príde že v sebe nemá ani len trochu milého správania, či nejakú pozitívnu vlastnosť. Lenže prečo by ju to malo trápiť, je rada zlá. Nie je však čas sa rozptyľovať nad charakteristickými črtami jej osoby, preto venuje svoju pozornosť upírke.* /Ugh, jasné design../ *Pomyslí si znudene, to nebola aktivita, ktorú by rad prevádzkovala. Tieto všetky celkom ženské veci ju nebrali. Ale ak ju to rozptýli.* Fajn, to znie fajn, nad niečím popremýšľam. *Odpovie s menším úsmevom a samozrejme sa hned zameria na neznámeho. Má teraz čas si ho poriadne prehliadnuť.* /Nervózny, nesvoj.. chudáčik./ *Pomyslí si, zároveň ani nevie čo má robiť, kedže už mu pozornosť venuje Adeline. Premýšľa, že by sa do toho vložila aj ona, ale zatiaľ by bola k ničomu.*
*Opět dostal křeče do břicha. Chtěl se za něj chytit, ale pozornost upoutala teprve ta dáme z Dumortu.* /Před čím... to nemůžu. Nejlepší by bylo utéct. Jsem stvůra!/* říkal si a přemýšlel, co ted bude dělat, že nešel raději do parku.* /Desing? To zní.../ *Nechápal ani jednu z přítomných dívek. Dívka se ke Ryanovi přiblížila a jemu projela husí kůže po celém těle.* /Sakra!/ *Byl nervozní a doopravdy mu nebylo dobře. Poté se zaposlouchal do jemného hlasu.*/Počkat? Necítím...ano roste... ohromně zvláštní!/ * říkal a vzpomněl si na incident s popelnicí a skatem* Odkud? Odkud to víte? *Zděšeně a nervozně se zeptal slečny, která byla v jeho velké blízkosti.* /Co se se mnou stane?/* tázal se sebe, jenže odpověď neočekával. Letmo se i podíval na Iris, u které též znervózněl. Křeče nepovolovali a on cítil velikou bolest v žaludku, jakoby milion nožů do něj bodalo a v puse měl sucho, jako na sahaře.* /Já tady určitě se sebou šlehnu!/ *říkal si.*
*Vidí chlapci na očích, že je vystrašený, je jí jasné, že musel nedávno projít proměnou a teď je ze všeho zmatený. Jen se pousměje a položí mu ruku na rameno.* Všichni jsme tím prošli. Neboj, neublížíme ti. Jen pomůžeme. Pojď se mnou, dokážu zahnat ten hrozný hlad. /V Dumortu je dostatek zásob. Sice už to není sídlo jen pro upíry, ale normální hotel. Avšak někteří tam stále přebývají a sídlo pro neopeřené zůstalo při jejich úpravách nedotknuté, mohl by tam zůstat aspoň pár dní, kdyby chtěl./ Ty víš kde mě najít Iris, stav se zítra, promluvíme si o Be Positive. *Z ničeho nic se jí zatočí hlava, což jí lehce vyděsí, jelikož to u upírů rozhodně není normální. Ještě k tomu, když jedla před pár hodinami. Poté se otáčí na odchod. Ještě se zastaví a podívá se na chlapce, jestli jí následuje nebo ne a pak odchází do hotelu.*
*Síce netuší čo tu ešte robí, stále si len tak prezerá celé zničené miesto. Rozhodne sa, že pomaly teda pôjde.* Fajn, tak zajtra. *Odpovie jednoducho, prejde popri neznámom upírovi. Nevenuje mu veľkú pozornosť, jednoducho prejde. Pritiahne si gumičkou ešte viac vlasy a potom sa vydáva späť do svojho bytu. Neoplatí sa jej v tomto čase už nikam chodiť a navyše aj by sa tu nudila. Rýchlejšou chôdzou sa teda vzdaľuje od bývalého klubu späť domov.*
*Když se dívala Ryanovi do očí, cítil jaké si spojení, ale jaké?* /Počkat co? Všichni? Ona je jako já? Ona...Ona/ *ani jeho myšlenky mu nedokázali popsat, jak se cítí. Díval se na ní a chvíli se ujišťoval, jestli si dělá srandu, jenže její výraz byl milý a vážný. Ryanův žaludek jemně zajásal.* R-Rád bych šel s tebou. *řekl nervozně a jemně se na í pousmál.* /Kdo je, ale Iris? Proč mi vůbec ta z Dumortu chce pomoct?/ *Stále zamýšlel o aktuální situaci. Když Ryan uviděl, jak odchází, následoval ji.* /Já půjdu do hotelu Dumort! Čím jsem si to vše zasloužil? Komu mám poděkovat?/* stále se ptal a nervozita z něj začala pomalu opadávat. Následoval tajemnou slečnu až do osudného hotelu Dumort.
*Její stav se rapidně zhoršil. Nejen, že už se cítí neustále unavená a bez síly, ale dnes dokonce začala vykašlávat i krev. O tom, že za ztmavené žíly může nový vir, nemá ani ponětí. Napadá jí, jestli si rozpuštěním klanu neudělala až mnoho nepřátel a někdo jí jednoduše neotrávil. Dnes ráno chtěla zajít na Stínový trh a sehnat nějakou protilátku. Nebo alespoň čaroděje. Avšak nedostala se ani z Harlemu. Nahmatá na nočním stolku mobil a pošle zprávu prvnímu člověku, který ji napadne, Calebovi. Sama neví, jestli je to kvůli tomu, že ho jen chce vidět, jelikož neví kolik má času. Anebo jestli ho chce poprosit o to, aby na Stínový trh došel on, když ona na to nemá dostatek sil. Vstane a dojde do koupelny, aby si alespoň opláchla obličej. V zrcadle se nemůže vidět, ale jelikož už do sebe dlouho nedostala potravu, bude mít nejspíš ještě bledší pleť než normálně. Chytne se umyvadla zrovna v moment, kdy se jí podlomi kolena.*
*Na cestu z Institutu se vydává krátce poté, co obdrží textovou zprávu od Adeline. Náhle jím projede závan nějaké nepopsatelné viny. Má pocit, že se vzájemně kvůli svým povinnostem odcizují, což v něj vyvolává pocit, že nemají sobě žádné závazky. Ne, že by mu to s nestálostí jeho rasy nevyhovovalo, ale přeci jen; chtěl by trávit méně času povinnostmi a více času s ní. Nepřemýšlí ani tolik nad tím, že se vydává do rojiště upírů, ale nezapomněl se patřičně vyzbrojit. Minimálně tím může vyvolat dojem, že se jedná o pracovní záležitost.* /Jestli mě odsud někdo vyhodí.../ *Pomyslí si s nadsázkou, přičemž tím míní spíše vyhození jeho mrtvého těla. Je si znám, že do Dumortu nesmí vlézt nikdo kromě klanu a jejich večeře. Netuší, co si na něj Adeline připraví, z smsky to vyznělo, že je to docela naléhavé. Na dveře Dumortu črtárunu i s vědomím, že tím zanechává po sobě podsvěťanům stopu, a vstupuje dovnitř. Po menší potyčce s párem upírů, který zde ještě přesidluje, je přesvědčuje, aby ho zavedli k Adeline. Jenže konverzace vyeskaluje k potyčce. Chodbami Dumort se rozezní souboj, padání nábytku, křísnutí kovem a dupot jeho těžkých bojových bot.*
*Vychází z koupelny a odebírá se k oknu, Caleba nikde nevidí, a tak se odebírá ke gauči, když v tom uslyší rány linoucí se z chodby. Normální člověk by to možná ani ve vyšším patře nezaznamenal, ale s jejími smysly to není nic těžkého.*/Jeden jediný den nemůžou být bez dozoru. Jak z toho mám poté udělat hotel přístupný civilům./*Sesbírá všechny síly co jí zbývají a vyráží za zvuky souboje. Když dorazí k místu boje, první koho zahlédne je Caleb ohánějící se zrovna po jednom z upírů.*/A dost./ *Nepochybuje o tom, že Caleb má dost síly na to, aby složil oba dva, ale nedokáže jen tak stát bokem a sledovat potyčku. Ne, když se jedná o něj. Přiblíží se k jednomu z nich, který se zrovna zvedá z trosek, které dříve bývaly konferenčním stolkem a okrasnou vázou. Všimne si, že v ruce třímá kus rozbité vázy a přes to, že je slabá, stále je upír a jedním pohybem mu dokáže zlomit ruku se střepem.* Návštěvy se nejí. *Řekne a k větší akci se nepouští, jelikož cítí, že by jí dokázal, v tomhle stavu, porazit levou zadní.*
*Nemá v úmyslu je vyloženě zabít, spíše zastrašit, či přesvědčit, aby ho nechali projít. Jakmile si všimne přicházející Adeline, má dojem, že požár je uhašen. Stejného dojmu si všímá u prvního upíra, který se vzdává, i když druhý ještě Adeline vzdoruje. Za chůze směrem k Adeline namíří spičku andělského neaktivovaného ostří namíří právě na něj, když se vzdává.* Já vám to říkal. *Letmo nakloní hlavu ke straně s podtónem výsměchu a teprve u Adeline sklání ostří dolů. Neočekává, že by se upíři pustili znovu do akce, i když jeho reflexy by na to samozřejmě byly připravené.* Adeline. *Přikládá ji ruku k pasu jako samozřejmou věc snaže se ignorovat její vzhledovou stránku a rozchází se směrem, kterým přišla, i když mu to tady připadá nové a zrekonstruované, pokusí se najít její pokoj. Hrdlo mu poskočí, jak spolkne předtuchu možné nemoci, kterou viděl u Tobiase.* /Asi se jen nenajedla, upíry by to nemělo postihovat. Jsem jen paranoidní./ *Usvědčuje se a rozhodne se vynechat konverzaci do té doby, než budou někde v pokoji a v soukromí.*
*Lehce jí poskočí koutek úst nahoru, když se Caleb ještě otáčí na vzdávajícího se upíra.* Ráda tě vidím. *Rozejde se s ním směrem k jejímu pokoji. Dojde jí, že tu Caleb ještě od rekonstrukce nebyl.* Jak se ti to tu líbí? *Povytáhne jedno obočí a očima přelétne chodbu, která teď není jen směsice prachu a odloupaných tapet. Také si uvědomí, že si není jistá, jestli ví o tom všem, co se stalo s klanem, když jí ještě nikdo kvůli tomu nekonfrontoval. Rozhodně to ale není věc, kterou by chtěla probírat teď, tak to zatím ani nezmiňuje. Konečně dochází k ní do pokoje a ona za nimi zavírá dveře. Přemýšlí jestli ho hned prosit o pomoc, nebo si chvíli jen užívat jeho společnost. Přeci jen, v těchto časech na sebe nemají moc času.*
/Já tebe také./ *Odpovídá na tu větu lehkým úsměvem, ovšem ten krátce na to zamrzne, když mu znovu padne na mysl obava z jejího stavu.* Je to pěkné. *Velmi stručně to shrne, čímž může budit dojem, že je myšlenkami úplně někde jinde.* Rozhodně vám rekonstrukce zabrala stokrát méně času, než v Institutu. *Dodává napříč, ačkoli sám nevěnuje pozornost tomu, co říká. V pokoji se rovnou podívá na postel, kam má v plánu se usadit, ale namísto toho se postaví mezi ní a Adelline, ruce zakládá na hrudi s pevným výrazem soudce, jako kdyby si ji před sebou přehodnocoval.* /Tohle vůbec není dobré, takhle bledou jsem ji vůbec neviděl./ *Váhá, zda toto téma otevřít, jelikož ji nechce ničím urazit, přeci jen je žena a o těch má on předsudek, že v nich hraje struna marnivosti. Strach o ní je ale větší, proto ta slova z něj vypadnou bez dalšího větší rozmyšlení.* Nevypadáš dobře. *Jeho tón je navzdory jeho pevnému výrazu starostlivý.*
*Snaží se působit v pořádku. Je jí jasné, že její vzhled říká samo o sobě něco jiného, ovšem nechce se před ním svíjet v bolestech. Když si jí začne prohlížet, jen si prohrábne vlasy. Je lehce nervózní a neví co s rukama.* To je vlastně hlavní důvod, proč jsem ti dnes psala. *Začne přecházet po pokoji, i když každý krok je jakoby se procházela po jehlách.* V posledních dnech se necítím úplně dobře. Chtěla jsem dnes zajít na trh, ale nemám na to sílu. Já nevím co to je, nejspíš mě někdo mohl otrávit, přeci jen jsem si teď nadělala pár nepřátel. *Zastaví se a obětuje mu pohled.* Potřebuju pomoc, Calebe. A nevím koho jiného bych měla prosit. Je mi jasné, že máš hodně práce, nechci tě nijak zatěžovat takovou banalitou. *Dostane ze sebe poměrně rychle, i když jí to dělá potíže. Nechce nikoho žádat o nic a už vůbec nechce, aby jí Caleb viděl v tomhle stavu, kdy je i sama sobě odporná.*
*Lehce pozvedne obočí, když jí vidí roztěkanou. Připadá mu, že snad i nervózní, což je nezvykem. Stále pro něj je tou sebevědomou ženou a ani tahle křehká, něžná stránka ten obraz nezničí.* /Hlavní důvod. Ne jediný./ *Vykládá si v hlavě její slova, aby si zase do hlavy nenandal nějaké brouky. Dívá se za ní, jak kráčí po pokoji a vůbec se mu to nelíbí, ale zatím nezasahuje. Chce si ji nejdříve vyslechnout a vypozorovat, co se s ní děje. Obavy s nákazou ale nabírají na velikosti s každým jejím slovem, bez ohledu na to, jak moc se snaží si to nepřipouštět. Jakmile Adeline skončí, mlčky se k ní rozejde. Pravou ruku natáhne po jejím zápěstí a druhou je povytáhne rukáv oděvu, který ji ruce zakrýval.* Tohle není banalita. *Zatíná čelist, když objevuje černající žíly pod její bledou kůží.* Neudržíš jídlo? *Zvedá oči k ní, přičemž ta blízkost v něm vyvolá vlnu vzpomínek, které by si chtěl zopakovat.*
Ne. *Přizná a skloní hlavu.* Ty víš co se se mnou děje? M-myslela jsem, že je to nějaká otrava, ale teď už si nejsem tak jistá. *Zvedne k němu oči.* Na trhu by proti tomu mohli něco mít nebo kdybych sehnala nějakého čaroděje. *Začne ze sebe chrlit, když v tom se jí začnou třást ruce. Stáhne si znovu rukáv a bezradně se podívá na Caleba.* Nesnáším to. *Zašeptá.* Nesnáším tenhle pocit bezmoci. *Znovu skloní hlavu, lituje, že ho sem vůbec zvala. Radši by, aby si jí takhle vůbec nepamatoval, slabou, bezradnou, v hrozném stavu.*
/Čekal jsem to, zbytečná otázka./ *Sklopi oči opět dolů, potichu vydechne, přičemž zavře víčka, aby alespoň na chvíli neměl na očích ty černé žíly. Podvědomě to nechce vnímat, ačkoli je naučený se věcem stavět čelem, proto jen to jen chvilkové zaváhání a projev emocí.* Na trh bych vůbec nechodil. Tam by tě teprve otrávili. *Zavrtí hlavou, k jeho klidné povaze mu pomáhá fakt a vědomí, že jeho syn Tobias již nemoc nejspíše porazil pomocí léku.* Je dobře, že jsi mi napsala. *Roztřesenou si k sobě přivine a drží ji do té doby, než se alespoň trochu neuklidní.* Klid, to zvládneme. *Dlaň zvedá k její tváři, čímž ji přiměje, aby se mu podívala do očí. Přes ta všechna slova, má ve tváři vepsaný výraz starostí. Půjdeš si lehnout, zkusíš do sebe dostat nějakou krev a já se brzy vrátím. *Lehce ji přiloží rty na čelo a sevření ještě naposled zpevní, než se rozhodne odejít.* Přijdu. *Zopakuje a poté ji nechává samotnou v pokoji.*
/Teď už je to nejspíše stejně jedno./ *Je nesvá z toho, že netuší co se s ní děje a od Caleba také nepřichází žádné vysvětlení. Dlouho se nebála smrti, neměla proč. Proto se jí tahle situace vymyká kontrole. Když si jí přitáhne k sobě, opravdu se uklidní. Přitiskne se k němu ještě o něco víc a poté pod jeho vedení zvedá hlavu.* Já vím. *Šeptne a poté ho nechává mluvit.* Dobře. *Přikývne hlavou a když jí políbí na čelo, zavře na chvíli oči. Poté ho pouští a sleduje jak odchází. Po pár minutách odchází do skladu s krví, kde si bere jen jeden pytlík s krví. Přichází zpátky do pokoje a vyčerpaná ulehá na postel. Má hlad, přes to se jí do krve nechce, po milé zkušenosti. Nakonec se odhodlá a trochu upije. Chvíli se nic neděje a tak to zkouší znovu, to se však stává osudným a ona jen tak tak stihne doběhnout do koupelny.*
*Když se vrací druhým dnem do Dumortu, doufá také, že nejde příliš pozdě. Bohužel je tu nejdříve, jak mohl. Beze spánku ho při vědomí drží aktivovaná runa výdrže, jelikož po celý den sháněl u mlčenlivých bratří další dávku léčivého odvaru, který připravovali z bylin z Idris a dalších atributů, které mohou zahrnovat snad i kosti zesnulých nefilim.* /Doufám, že se tentokrát vyhnu přivítání s její hlídkou./ *Po rychlém načrtnutí runy na dveře Dumortu vstupuje dovnitř. Hala se zdá prázdná, a i tak ostražitě skenuje okolí. Stále má na sobě zbroj lovce stínů, stejně jako včera. Nemá na sobě runy, které by tišily jeho pohyb a kroky, proto ho lze slyšet přicházet. Tvorové noci nejspíše jeho příchod zaregistrovali, ale nechávají ho projít. Před dveřmi Adelinina pokoje zaklepe a vstupuje dovnitř.* Adeline? *Zůstává stát ve dveřích.*
*Celý den prakticky nevylezla z postele. Po tom, co v sobě neudržela ani kapku krve, ulehla a od té doby nevstala, neměla proč. Ale také jí v tom zabraňovaly křeče, které se objevovaly na různých částech jejího těla. K tomu se přidával hrozný hlad, který však teď byl to nejmenší. Když uslyší přicházejí kroky, začne se pomalu zvedat. Pomůže si tím, že se zapře o noční stoleček, na kterém ještě teď leží nedopitý sáček s krví. Srdce jí poskočí, když uslyší jeho hlas. Cítí se pak mnohem víc v bezpečí.* Nemůžu říct, že bych dělala pokroky. *Pousměje se a kývne na něj, aby šel dál.* Jsem ráda, že jsi zpět.
Říkal jsem přeci, že se vrátím. *Namítá lehce defenzivně, neboť mu přijde, že je tou skutečností poněkud překvapená. Rozchází se směrem k ní hned poté, co za sebou zavírá dveře, aby měli soukromí. V každém případě chce, aby vše, co se tu odehraje, zůstalo za těmito dveřmi. Chytá ji pod ramenem a přiměje ji, aby si znovu sedla.* Nedořekl jsem ti to celé, čas teď hraje poměrně velkou roli. *Bere ozdobný pohárek, co má na noční stolku a nalije do něj zbývající obsah balíčku krve, do půlky.* V Institutu se objevil první případ, mlčenliví bratři zkusili všechno a až tahle namíchaná směs s trochou magie pomohla. *Flakónek se zelenožlutým obsahem vlévá do pohárku a poté ji ho podává do rukou.* Nevím, jestli to zabere i na tebe. *Podezřívavě se na pohár zadívá, jako kdyby ji ho dával nerad, jenže zároveň neměl jinou možnost.* V tuhle chvíli je to ale nejlepší šance, protože jestli to nezastavíme, zničí tě to. /V rámci následujících pár hodin./
Nepochybovala jsem o tom. /Jenom ta samota se zdála jako věčnost./ *V tomhle stavu se jí zdá, jakoby se všechno zastavilo. Nákaza však pracuje přesně naopak. S jeho pomocí si sedá a pak na něm spočine pohledem.* Jak ironické. /Čas, to jediné, co určitě nebyl můj nepřítel./ *Přebírá si od něj pohárek a chvíli se jen dívá na jeho obsah.* Víte co to je? *Ještě chvíli upírá pohled na tekutinu a poté jí do sebe kopne všechnu najednou.* /Co tím ztratím? Hádám, že už nic./ *Jeho slova ji přeci jen trochu vyděsí, ale snaží se to nedávat najevo.*
*Nesedá si vedle ní, stojí naproti s rukama založenýma na hrudi a čeká, až to do sebe kopne.* /Tady není jiná možnost, jakmile jí to proroste tělem, už se to nejspíš nedá vrátit zpátky./ *Lehce zavrtí hlavou, je v tom znát zklamání.* Moc toho nevím. *Přidřepne si před ní a lokty zatlačí do kolen, načež k ní vzhlíží.* Pokud vím, jsou to byliny a květiny, které rostou pouze v Idris. Myslím, že dvě asi poznám, používáme je k naředění krve. /A ten zbytek. Kdo ví, jsou to znalosti, které mají pouze mlčenliví bratři./ Měla bys potom začít zvracet ichor. Ten je důležité ti dostat z těla, aby to neprorůstalo dál.
*Doufá, že ho nezklame a jeho snaha nepřijde vniveč. Avšak potom, co se dozví, co obsahuje ona tekutina, začíná být skeptická.* /V Idris. Obávám se, že to na mě nezabere./ *Pohárek položí zpátky na noční stoleček a ruce spustí do klína.* Dobrá, uvidíme co bude dál. *Zatím žaludek neprotestuje, ale neodvažuje se uvádět do jiné polohy. Nechce nic dráždit.* Netušila jsem, že to napadá i lovce. Vlastně stále netuším, co to TO vlastně je./ *Zvednu ruku a konečky prstů přejede po jeho tváři.* Byla bych radši, kdybychom se setkali za jiných okolností. *Dopoví, ale v tu ránu se jí opět udělá zle. Nadpřirozenou rychlostí zmizí do koupelny, kde padá na kolena. Je natolik vyčerpaná, že už ani neustojí svoje vlastní schopnosti. Zachytí se o vanu a krev společně s bylinkami končí v kanalizaci.*
*Podívá se na vyprázdněný pohárek na noční stolku a nevesele pozvedne koutek úst. Mělo to však být gesto, které ji má povzbudit.* Zdá se, že vůči tomu nebude imunní nikdo. Civilové jsou na tom podle všeho lépe, mají jen příznaky obyčejného nachlazení. *Namítá informace, které nemá úplně z první ruky, proto nejsou úplně odpovídající realitě. Popravdě se v civilských onemocnění příliš nevyzná.* Myslím, že u vás to riziko bude větší, protože ten přenos jde skrz krev. *Zvedá k ní pohled, jako kdyby naznačoval, že musí najít způsob, jak pít krev pouze ze zdravých civilů. Otestovanou krev z laboratoří. Nestihne ani nic namítnout, když mu Adeline mizí před očima. Okamžitě ho to zvedá na nohy s pohledem upřeným na dveře koupelny, kam se i rozchází. Nemělo by to účinkovat tak rychle. *Znepokojeně vchází dovnitř, zastavuje se mezi dveřmi a poté mu to nedá. Přichází k ní, chytá ji za rameno, přičemž uvidí, že nezvrací ichor, ale krev. Rameno ji lehce stiskne o něco víc.* Necítíš, že by to něco dělalo... *Má to být otázka, ale jelikož je to téměř očividné, nevzmůže se tu větu ani jako otázku vyslovit. *
/Takže je to ta hloupá nákaza, kterou civilové tak řeší. Musela jsem to chytit od nějakého civila. Kdo ví, jestli naše zásoby nepochází z už nakažených civilů./ Obávám se, že už to ani účinkovat nebude. *Poznamená a hřbetem ruky si otře z úst krev. Zakroutí hlavou, i když je jí jasné, že to musí vidět. Otočí se zády k vaně a také tak zůstává sedět.* /Když nepomohlo ani to./ Posad se vedle mě, prosím. *Natáhne k němu ruku. Potřebuje ho u sebe.* /Nevypadá to, že se v dalších pár hodinách něco změní./
*Dívá se jako smyslů zbavený na krev ve vaně, nepřestává Adeline držet. V hlavě má skoro prázdno, alespoň se tak cítí při té změti myšlenek, které ani nedokáže pochytit. Jejich veškerá naděje teď odtéká odpadem ve vaně. Sice má u sebe ještě dva podobné flakónky, ale nemá ani pomyšlení to zkoušet znovu, ani ji to nutit.* /Cože?/ *Zamrká a podívá se na ni, když k němu Adeline vztahuje ruku. Vyznívá mu to, jako kdyby to vzdávala, což je to poslední, co má on v plánu.* Adeline. *Oslovuje ji s pohledem na krev ve vaně, což mu vnukává nový nápad. Poklekne k ní s rukou přiloženou na jejích zádech.* Musíme ti dostat všechnu krev z těla. *Dívá se na ní, zkouší se ji přesvědčit, ale předpokládá, že toto se neobejde bez nějaké přehnané reakce. Nakonec nemá důvod mu věřit, ani ta první možnost nic pozitivního nepřinesla.*
*Povytáhne jedno obočí, když vysloví její jméno.* Hm. *Zabručí jen a čeká, co z něj vypadne.* /Už takhle nemám dost síly./ *Vykuli překvapeně oči, ale poté jí to dochází. Už chce něco namítat, když v tom jí dojde, o co mu jde.* Jistě. Chápu. Jen takhle se infekce dostane z oběhu. /Tedy nejspíš./ *Není si jistá, jestli to chce podstupovat, avšak jeho pohled jí uklidňuje.* Doufám, že máš pravdu. *Než se však odhodlává k jakémukoliv činu, podívá se na Caleba.* Budu potřebovat krev. Máme tu zásoby, ale netuším, jestli jsou v pořádku.
*Zatíná čelist a svaly, aby ani jeden z nich nepostřehl, že je značně znervózněný. Tlukot srdce ale ošálit neumí a představa toho, že bude muset nechat Adeline vykrvácet, žene jeho srdeční tep kupředu. Netuší, co to způsobí, nemá znalosti civilské technologie dialýz a podobně. Vyvozuje to pouze z toho, že zákeřná tekutina ji proudí v žilách.* Vydrž tady chvilku. *Ruku sundavá ze zad a nechává ji opřenou o vanu, zatímco se rozchází z jejího pokoje. Po cestě potká ten stejný pár upírů, který ho s nelibostí do skladu nasměruje. Tam se však zastavuje a vytahuje stélu, na volné místo na levém předloktí črtá runu uklidnění, neboť cítí, že by každou chvíli jeho sebeovládání utrpělo, a to i přes fakt, že nepropadá ztrátě kontroly často. Když se vrací do pokoje k Adeline, má plnou náruč balíčků krve. Vzal v podstatě úplně všechno, co pobral.* Nebál bych se, že tohle bude infikovaný. *Nechá všechny zásoby padnout k zemi, jeho srdeční tep je značně uklidněný a Adeline může cítit pach spálené kůže, i když má předloktí schované pod zbrojí.*
*Pozná na něm, že je nesvůj. Nejradši by ho z tohohle vynechala, ale na to už je pozdě. Vděčně pokývne hlavou. Když se Caleb vydává pro zásoby, ona se dobelhá do kuchyně pro nůž. Poté se vrací zpátky, kam si sedá na to samé místo, na kterém jí zanechal.* Děkuju. *Špitne a přejde k němu. Věnuje mu pusu na tvář a poté se mu starostlivě zadívá do očí. Jeho srdeční tep je nyní o něco klidnější, avšak se jí nezdá jako dobrý nápad, aby tam seděl s ní. Možná bude lepší, když počkáš vedle. *Ví, že jako lovec viděl více krve než většina lidí dohromady. Přesto ho nechce nějak pohoršovat a nutit ho do něčeho, co mu nemusí být příjemné.*
*Toho nože si všímá teprve ve chvíli, když si ze sebe sundává vrchní část zbroje společně s vestou, potřebuje pro sebe více prostoru. Všechno odhazuje na zem i přesto, že tam má připevněné nějaké zbraně. Se zařinčením dopadá zbroj i vesta na zem k balíčkům krve. Nyní už je ta představa pro něj o trochu snesitelnější, jeho runa klidní jeho mysl a tok myšlenek. Přidřepne si znovu k ní a zvedá kuchyňský nůž ze země, načež k ní vzhlédne s pohledem, zda to myslí vážně.* Nehodlám tě tohle udělat samotnou. *Kuchyňský nůž odhazuje stranou, nejspíše ho ani nebude potřebovat.* Tohle ti nakrájí ovoce, ale ne žíly. *Bere ji do náruče a s opatrností ji pokládá do vany. Pod hlavu ji ještě přitáhne ručník, aby měla alespoň nějaké malé pohodlí a nesklouzla mu dolů. Dále vytahuje svou vlastní dýku, která je mnohem ostřejší, než kuchyňský nůž.* /Bude krvácet a pít, nic hrozného se nestane. Nesmí./ Nesmíš ztratit vědomí. *Chytá ji za zápěstí.* Až budeš ztrácet vědomí, napiješ se, rána se zacelí a pak ji zase otevřeme. *Dýku přikládá k její bledé kůži, přesně tam, kde má černou žílu. Pohlédne na ni, čeká pouze na to, kdy bude moct pokračovat.*
Improvizace. *Pokrčí rameny a musí se usmát při jeho přirovnání. Měla by mít strach, ale bolest už jí natolik otupuje, že skoro nic necítí. Pokusím se. *Pozvedne koutek, aby je oba trochu povzbudila.* /Koukám, že jsme si vyměnili role./ *Podívá se mu do očí a jen nepatrně přikývne. Když ucítí chladnou čepel dýky na jejím zápěstí, jen lehce nakrčí nos. Zvykla si na bolest. Bez váhání mu podá i druhou ruku a jen čeká na ten známý pocit. Krev jí začne stékat po kůži, ale ona to nedokáže vnímat. Pocit, jako by jí chtěl někdo vyrvat všechny orgány z těla, stále přetrvává. Pověz mi něco. *Ticho jí ubíjí. Po chvíli, kdy už je její oblečení pomalu nasáklé krví, natáhne ruku na náznak, jestli by jí podal sáček s krví. A tak stále dokola.*
*Jakmile dostává znamení, zatlačí na dýku a rychlým pohybem od loketní jamky k zápěstí ji otevře žíly. Neměla by tak cítit palčivou, mučivou a zdlouhavou bolest, alespoň zpočátku. Pouze chladnou čepel a poté pálení. Krev je však opravdu všude, dokonce i jemu potřísnila šedé triko na hrudi. Nevypadá však, že by ho to nějak znepokojovalo. Krev mu problém nedělá, spíše mu vadí, že je to její krev. Nedává to však více najevo, soustředěně se dívá, jak ichor společně s její krví opouští její žíly a odtéká do vany.* Co bys chtěla slyšet. *Neobvykle klidným tónem ji konejší, zároveň neví, co by ji měl říct. Řekl by ji všechno, jen nyní už nemůže. Spousta věcí kolem něj se netýká jen jeho a raději chce držet Adeline dál od svých problémů.* /Že mám dítě, že mi v Institutu bydlí civil a protivné osmnáctky./ *Hledá cokoliv pozitivního, ale nachází jen vzpomínky.* Tady. *Podává ji balíček s krví, nechává ji dopít, ale nedává ji mnoho prostoru si odpočinout. Rovnou rychlým pohybem otevírá žíly na druhé ruce. Opakuje to tak dlouho a do rána, dokud její krev nemá normální barvu.* /Žíly má ale stále zčernalé, zmizí to někdy?/ Adeline. *Promlouvá k ní, když už jsou oba zmáčení krví, ale z její ruky vytéká krásně rudá krev.* Pij. *Podává ji další balíček, kolem vany je jich hromada otevřených a vypitých. Poté se zvedá a pouští vodu, aby všechny krev z ní stekla a očistila jí. Půjdu ti pro nějaké věci. *Rozhoduje se ji nechat trochu soukromí a odchází do ložnice, kde hledá nějaké oblečení. Nachází župan, sice nemá zábrany se ji hrabat ve skříni, ale toto bude stačit. Přichází zpět do koupelny a rovnou sbírá po cestě čistý ručník.*
Cokoliv. Jen nesnesu to ticho. *Odpoví, ale dál ho nenutí. Natáhne se po balíčku a poté jen sykne. Věděla, že budou muset ránu znovu otevřít, jen v ten moment to přijde nečekaně. Její smysly jsou absolutně pozastavené, a tak ani nezaznamenala, že se znovu natáhl po dýce. Na další je už připravená, a tak tento malý rituál probíhá v poklidu a stejně až do rána. Podívá se na své zápěstí, ze kterého teď vytéká úplně jiná barva. Vezme si od něj poslední balíček a všechnu tekutinu do sebe dostane pomalu ve vteřině. Cítí se mnohem lépe, bolest ustupuje, otupění ze ztráty krve se ztrácí. Avšak je stále dost vyčerpaná, i když do sebe dostala velkou dávku krve. Sundá si oblečení, které je zralé na vyhození a smyje ze sebe poslední stopy po dnešní noci. Nabírá čistou vodu do dlaní a pokropí si s ní obličej. Umyje si vlasy, které jsou slepené od zaschlé krve. Zvedá se zrovna, když Caleb znovu přichází do místnosti. Přebírá si od něj čistý ručník a pomalu vylézá z vany.* Jak to tak vypadá, zachránil si mi život. Opět. *Přitáhne si ho do objetí a lehce stiskne.* Zůstaneš ještě chvíli? *Zašeptá mu do ucha. Oba mají za sebou náročné dny a trocha spánku by jim neuškodila.*
Neměl jsem úplně na výběr. *Pokrčí rameny s nadsázkou, trochu se na ni i usměje, jelikož chce i věřit, že to vyšlo.* /Ještě nevíme, jestli se to nevrátí. Ichor je pryč, ale co když jí proroste žílami znovu? Co když to má stále v sobě?/ Pro jistotu. *Vytahuje jeden z flakónků tekutiny, kterou před pár hodinami vyzvrátila.* Tohle si ještě vezmi. Ředí to krev, ale hlavně jed a snad i to svinstvo. Pokud bys v sobě ještě něco měla, měla bys to ještě vyzvrátit. *Trvá na tom, aby flakón se zelenožlutou tekutinou vypila, a poté ji objetí opětuje.* To víš, že ano. *Tlumeným hlasem ji odpoví, nenapadlo ho ani na vteřinu ji tu nechat samotnou. Minimálně do dalšího dne.* Jsem celý od krve. *Připomene ji, když stojí stále v objetí, zatímco ona je celá umytá. Sevření však povoluje až po chvilce a podává ji hedvábný župan, co našel v pokoji. Sám ze sebe sundavá zkrvavené triko a hází ho na pohozenou zbroj v koupelně.* Tak pojď. *Nedá ji prostor na reakci a rychle ji chytá rozchechtaný do náručí, jelikož mu tahle situace přijde komická.* Jdeme dělat, že jdeme spát. *Odnáší si ji do postele, kde ji pokládá a položí se vedle ní. Nenaléhá na ní, pouze s ní zůstává, dokud sám nad ránem neusíná. Jakmile se v poledne probouzí, obléká se, posbírá svou zbroj a musí odejít zpět do Institutu za povinnostmi.*
*Převezme si od něj flakónek a rovnou ho do sebe kopne. Netuší, kdy by se normálně měly dostavit účinky a ani se neptá. Stejně nemá v plánu nikam dnes jít.* To mi nikdy nebránilo. *Pousměje se a převezme si od něj hedvábný župan, který na sebe hned obléká. Přelétne ho pohledem, když si sundává tričko a poté se též zasměje. Najednou, jako by celá noc zmizela někde v mlze. Nechá se odnést bez protestů. Jeho přítomnost jí nesmírně uklidňuje. Než usínají, v podstatě se mu vnutí do náruče a probouzí se až když Caleb vstává. Její smysly se zdají být opět v pořádku a tak jí neunikne, že odchází z postele. Sic nerada, vyprovodí ho úsměvem a sama znovu ulehává.*
*Zimní dvůr se připravuje celý den na Novoluní ples, na jehož oslavu čekali rok. Jedna z velkých slavností tohoto dvora, jeden z dnů, kdy samotná Faerie vítá cizí hosty do svého Země. Velký společenský sál byl připraven, výzdoba byla nezvyklá, ale kouzlená. Ze stropu rostl strom bez listí na jehož větvích sídli hejna světlušek různých modrých odstínech až lehce do zelena. Připomínali ledové lístky, které tam ve skutečnosti nebyly. Směsice dřeva stěn sálu obklopovala Barvy zelené, bílé a černé. Většina výzdob byla udělaná z lebek zvěře a větviček jehličnanů. Byly to symboly chladné země, vše co jim ledová pustina poskytla. Uprostřed sálu se tyčil sloup na něm byla vyobrazený měsíční cyklu a ovíjej mlhavé kuly látky. Za jejíž konec se drželi drobné víly a tančily a prozpěvovaly. Všichni již v plném proudu oslavovali a tančili, užívali si plném proudu. Každá z víl byla obklopena maskou nebo lehkou škraboškou.*
*Ava se oděla do dlouhých černých šatů, které měli lehký rozparek na levé straně táhnoucí se k stehnu. Do půlky tváře jí sahala kočkovité šelmy, která ji odhalovala jen ústa a bradu. Lebka měla lehký nádech do černa, ale zdobila jí stříbrná barva, již na čele byla vyobrazena luna. Ruce od konečku prstů až po předloktí měla stříbrné, vypadalo to jako kdyby ruce ponořila do barvy, ale to způsobovala je lesk osvětlení. Její kůže byla jen pokrytá lehkou jinovatkou jinovatkou. Váženější hosty se rozhodla uvítat, jak se patří. I kdyby dneska samotný král nedorazil, bylo jen na ní udržet vztahy na dvoře i mimo něj. Mezitím se, ale uchýlila do druhého patra sálu a sledovala tanečníky jak tančili.*/ Miluji tyhle dny./* pomyslí si. Přeci jen hudba a zpěv bylo to dlouho, co je naposledy tady na dvoře slyšela a rozhodla si je plně užít.*
*Dlouho se rozmýšlela, jestli na ples Novoluní má vůbec jít. Přeci jen, někdy jí stále na mysl vyplynou vzpomínky na poslední návštěvu Faerie. Na druhou stranu si však říkala, že by tam mohla potkat Jasona, když se ples koná na Zimním dvoře. Vytáhne z šatníku jediné šaty, které se jí hodí na událost jako je oslava novoluní. Celý korzet, který se pyšní hlavně hlubokým výstřihem do V, je ušit z jemné stříbrné látky, která připomíná hvězdný prach. Sukně připomíná spíše noční oblohu posetou hvězdami. Alespoň v pase, který stále ještě zdobí stříbrné ornamenty. Až někde v polovině stehen však látka přechází do tmavé, avšak skoro průhledné látky a třpytek pomalu ubývá až na zemi nenajdete ani známku. Její hrudník zdobí hlavně amulet ze smaragdu, který jí tu Lucile zanechala a díky němu se jí víly, ani jiní podsvěťané, nemůžou dostat do hlavy. Tmavé lokny si vyčesala do vyššího drdolu a díky tomu jí teď vyniká třpytivě stříbrná, propracovaná škraboška, která jen zvýrazňuje její modrozelené oči. Vyrazí ze svého bytu v Harlemu, a za chvíli už prochází portálem v Central Parku, kudy se dostává do Faerie. Při vstupu do sálu, jí obklopuje zvláštní úzkost, kterou na sobě však rozhodně nedává znát. Až hudba a tanec, který je v sále v plném proudu, jí lehce rozptýlí, přesto se porozhlédne po nějaké skleničce na uklidněnou.*
*Novoluní ples byl událostí, kde asi nikdo z jejich světa nechtěl chybět. Přece jenom to byla chvíle, kdy byly do Faerie zváni všichni nehledě na rasu nebo původ. Navíc to pro něj byla příležitost zase získat o něco více informaci a třeba se tu i trochu pobavit, protože od toho podobné večery konec konců byli. Vejde do sálu oblečený v černém oblečení, proč přece jen sahat po nějakých více zářivých barvách. Jen vesta byla na jedné polovině vyzdobena stříbrnou výšivkou. Ovšem ani on si neodpustil pásek se stříbrnou sponou posetou červenými rubíny. Kromě toho mu velkou část obličeje zakrývala černá maska v podobě havrana, takže mu z obličeje byla vidět jen čelist a modré oči, kterými skenovat přítomné. Přece jen v maskách se špatně poznávali i známé tváře. Ovšem is maskami se některé rysy daly rozpoznat a zařadit ke starým známým tvářím. S pobaveným úsměvem na tváři vyšel i se sklenkou alkoholu do druhého patra.* Ale ale, Avo, už dlouho jsem neměl tu čest tě někde potkat. *Pronese pobaveným hlasem a opře se o zábradlí kousek od ní. I tak ale natočí hlavu tak, aby na svou bývalou milenku dobře viděl.*
*Cassi slavila další z jejích mnoha úspěchů. Dneska jí nakladatelství oznámilo, že její knihu, Tanec ve snu, se rozhodli vydat. Nejprve si myslela, že to zajde zapít do nějakého baru, ale pak se doslechla o plesu Novoluní a volba, kam slavit byla jasná. Oblékla na sebe fialové dlouhé šaty na ramínkách, které byly ozdobené třpytivými sponami. V podobném stylu byl vyvedený i opasek pod prsy. Konec šatů byl taky sem tam ozdobený kamínky bílé nebo fialové barvy. Vlasy si narovnala a v jemných pramenech jí sahaly k pasu. V nich měla sem tam zapletený malý pramínek, jehož konec ukončoval kamínek ve tvaru kapky. Na tvář si nasadila škrabošku fialovo stříbrné barvy na jejíž jedné polovině bylo motýlí křídlo, které ještě dozakrylo polovinu její líce, která nebyla schovaná pod škraboškou. Motýlí tématika jí vlastně připadala velmi vhodná už ve chvíli, kdy škrabošku v obchodě uviděla. Kvůli práci se svými vlasy měla menší zpoždění a proto, když dorazila na ples, byla už zábava v proudu. Obstarala si skleničku s nějakým nápojem a postavila se kousek stranou a pozorovala tančící hosty.*
*O plese sa dopočula na poslednú chvíľu a kedže je to Iris, nemôže si takúto vec nechať ujsť. Preto vyhádzala polovicu svojho šatníka, kým našla tie pravé šaty na takúto udalosť. Málo kedy si tieto šaty oblieka, ale čo pre seba nespraví. Na ples teda prichádza v tmavo modrých šatách, v ktorých farbe je aj škraboška, ktorú si zaobstarala naozaj na poslednú chvíľu, bola jednoduchá no splňala účel, spoza nej priam svietia jej modré oči. Z veľkej časti sú jej vlasy rozpustené a len tie vrchné a bočné sú zapletené, účes ted drží po kope malá tmavo modrá stuha. V rukách drží kabelku a už sa rozhliada, čo by si tak mohla dať, alebo skôr z ktorého kúta môže pokojne sledovať celú túto parádu. Dnes sa nechce nijak zamestnávať, berie to ako oddych od jej všedného a nudného života. Nakoniec si teda zaobstará jeden z nápojov a prejde na bok, tak aby veľmi nesvietila. Dnes naozaj nechcela upútať nikoho pozornosť, možno trochu áno.*
*Ohlédne se zas za příliš známým hlasem, který už několik let snad neslyšela od převratu, kdy Carmina a její muž byli z trůnu odstraněny a byl na něj dosazen Jason? Ano, byla si jistá, že tak dlouho to bylo. */Nebo to bylo déle?/* pomyslela si, ale nedá na sobě nic zdát a věnuje mu krátký pohled a zhodnotí jej od vrchu až dolů. Jako vždy se uměl obléct to se mu nechalo.* Měla jsem hodně práce, stejně jako ty, ale stejně je zvláštní tě vidět po tak dlouhé době. Vítej na Novolunním plese Coltone.* nebylo to zrovna nejvřelejší přivítání, ale Ava si nikdy nepotrpěla na sladké řeči. Ale přesto jí zdvořilost neopouštěla a věnovala mu krátké a ne příliš hluboké pukrle. Když se konečně kolem nich proběhne číšník vezme si skleničku se zlatavou tekutinou a upije. Skutečně ho tu nečekala a co víc, překvapuje jí, že jí stále pozná aniž by musel dlouho nad tím přemýšlet. Zjevně i ona by si jej všimnula, ale ne tak brzo.*
*Jack má na sobě černé boty, kalhoty a košili. Na krku místo kravaty má tlapatý kříž a jeho vesta je černá se zlatým zdobením, které je více dominantní než ona černá. Uprostřed košile jsou dva šedivé proužky podél řady knoflíků. Tyto proužky se hustě vlní, ale stále to dobře sedí. Právě ona a vesta se v obchodě jmenovala Monte Christo. Žádnou vestu ani kabát nemá, neboť by byl už navíc. Na obličeji má černou masku se zlatým zdobení. Ono zdobení připomíná mayské zdobení na chrámech. Jackovi ohnivé oči září pod maskou a jeho oči jsou i výraznější díky tomu, že si oči nalíčil na černo. Vlasy má sčesané dozadu a místy má prameny zlaté a místy černé. V pravém uchu má náušnici, která je jako běžný kroužek, ale uprostřed je tenký černý pruh. Na pravé ruce má zlatý prsten a černý prsten. Přijde na ples a rozhlédne se. Nemá maskovací kouzlo. Přeci jen, právě kvůli svým znamením si vybral oblek a doplňky. Minule byl na ním dvoru a docela se mu líbila tamní výstavka podivností. Takže nyní je zvědavý, co bude zde. Ani nemá v plánu s někým tančit, chce si to jen prohlédnout, jak to vypadá.*
*Na tváři stále pobavený úsměv, který ale jen těžko něco uvidí nebo dokáže odhadnout z jeho chladného a skoro až nezúčastněného pohledu. Když sjede Avu hodnotícím pohledem, musí uznat, že ani její postava se moc nezměnila, ovšem to asi u jejich druhu nebylo nic zvláštního. Pak ovšem pohledem ulpí na tanečnících pod nimi.* Jistě, práci není vhodné zanedbávat. Jak vůbec jde tvoje práce? Předpokládám, že ten Studený mír je částečně i tvoje práce, ne? *Nadhodí a narovná se, aby se mohl pohodlně napít a vrátí se pohledem k víle před sebou. Přece jen jí nějakou dobu neviděl, ale to se asi není moc co vidět. Měl plné ruce práce s plněním rozkazů nového vládce, což většinou v jeho případě znamenalo spoustu ukončených životů. Ovšem že by mu to nějak vadilo, se opravdu nedalo říct.*
*Thea sa predsa len rozhodla ísť na ten ples víl. No predsa len moc toho nedodržala. Odmietla si obliesť šaty, pretože ich moc v láske nemala. Preto sa obliekla ako svoj kostým. Spojila to všetko do jedného a vyzerala ako jeleň. Okolo rúk mala omotané kúsky látky, ktoré sa jej točili okolo rúk a časti zostali voľne. Trochu roztrhané látky, ale jednoducho sa cítila v tom dobre, pričom tak mala pri sebe zbrane. Boli schované pod látkou. Mala so sebou niekoľko dýk a aj stéle. Bič si so sebou zobrala tiež, ale moc nevedela, ako to vymyslieť s mečom, tak si ho pripla ku boku. Pred Inštitútom čakala na Veronicu, aby spoločne mohli ísť na ten ples. Bolo jej jedno, či splňuje nejaké podmienky. Naniesla si ešte runy, keby náhodou a potom sa vybrala na ples, pričom si sama pre seba šomrala.* Hlúpe víly, prečo vymýšľajú také hlúposti. *Viac nehovorí, pretože bola pripravená sa aj pobaviť, ale hlavne dávať pozor keby sa niečo posralo. Doslova jej bolo jedno, čo jej niekto povie. No sľúbila si, že sa bude krotiť, ak nechcela byť vyrazená z inštitútu. Dúfa, že aspoň Ver sa bude dariť krotiť jej temperament.*
*Cukl jí koutek úst nad jeho pobaveným pohledem, ale očích, které se rozhodli nic neprozradit. Jak obvyklé, možná proto jí v minulostí tak zaujal. Byli si v mnoha věcech tak podobní až to bylo děsivé. Jen ona možná byla méně chladná, přestože byla o dost starší jak on. Někdy se v duchu ptala, kde se tolik chladu u někoho tak mladého mohlo vzít. Ale nemusela mu vniknout do hlavy, aby jí došlo, že jí taktéž hodnotil.* Tak co líbí?* poví vyrovnaně a otočí se dokola čímž se ji bohatá sukně zavlní. Vlněné vlasy si hodí přes rameno a lehce se usměje nad jeho otázkou.* Myslím, že to bylo mnohem víc než jen má zásluha. Necht činy nového krále přinesou lepší začátky.* poví a lehce upije, jelikož si myslí a hlavně ví, že to jsou hlavně především jeho zásluhy ona jen plnila, co jí bylo řečeno. Co víc dokázala si pod tím pojmem práce představit příkladně pronásledovaní zrádců. *Hmm, proč si za mnou vlastně přišel? Nikdy nechovíš jen tak.* lehce si podepře bradu, když se opře o zábradlí a zvědavě vyčkává na jeho odpověd.*
*Příprava na ples u ní netrvalo nijak dlouho. Naštěstí se o plese dozvěděla docela včas, ale i tak obstarání reprezentativních šatů dalo trochu zabrat. Přece jen její profese obyčejně společenský oděv nevyžadovala. Nakonec tedy sáhla po jednoduchých červených šatech, ve kterých měla odhalená ramena a ramínka se jich tak táhla těsně pod nimi na horní části paží. Volná sukně šatů samozřejmě spadala až na zem, jak si tato událost vyžadovala. Celistvost sukně ale narušil rozparek, který se táhl na pravé straně až ke stehnu, takže to bylo odhalené. Ovšem neodpustila si příležitost vzít si sebou nějaké zbraně. Přece jen se alespoň mohla cítit o něco bezpečněji. To byl také důvod, proč měla na levém stehně připnutý pás, který jí držel na místě vrhací nože, po kterých mohla sáhnout. Vlasy si nechala rozpuštěné, takže jí spadaly téměř až k pasu. Na tvář si dala černočervenou masku, která měla zpodobňovat lebku. Ovšem nebyla to jednolitý materiál, ale maska byla tvořena z pásků materiálu stočených do ornamentů. K tomu pod očima byla maska zdobena červenými kamínky a stejné zdobili i linii nosu. S dalšími šperky se moc neobtěžovala, protože něčemu takovému zrovna neholdovala. Navíc věděla, že an ní nejspíše před Institutem už čeká Thea, takže by nebylo dobré jí tam nechat čekat dlouho. Cestou si ještě na kůži nanesla nějaké runy, přece jen nehodlala být něčím překvapená a zároveň, co vyjde z Institutu si schová stélu do výstřihu tak, aby jí nevypadla ani při tanci.* Doufám, že nečekáš dlouho. *Pronese směrem k Thee, která už na ní čeká.* Tvoje volba oděvu je...zajímavá. *Zhodnotí oděv druhé lovkyně. Můžeme? *Zeptá se a bez toho, aby čekala dlouho na odpověď se vydá směrem k portálu.*
*Uchechtne se nad její otočkou a lehce zavrtí hlavou. Občas zapomínal, jak je vlastně Ava stará. Zvlášť ve chvílích, kdy udělala něco tak netypického pro někoho s jejími zkušenostmi.* Kdyby ti to neslušelo, tak bys jistě nevyšla mezi lidi. *Odpoví jí bez toho, aby jí přímo odpověděl na její otázku. Neměl potřebu jí tu zvedat ego a ona si jistě byla vědoma toho, že jí to sluší. Navíc, kdyby se mu nelíbila, tak by s ní jistě nikdy nic neměl. A upřímně jemu většinou nezáleželo, v čem byla žena oblečená, aby ho nějak zaujala.* Jistě, určitě to budou nové a lepší začátky. *Lehce přikývne a pousměje se. On sám moc neviděl rozdíl v tom, jak to bylo za Carminy a jak je to ted. Stále jsou tu zrádci, které je potřeba najít a zbavit se jich a stejně tak tu bude on pořád potřeba. V tomhle se asi nic nezmění. Vždycky tu bude někdo, kdo bude chtít nějakou změnu. Znovu upije z poháru, když mu položí docela očekávanou otázku.* Copak nemůžu jen tak dojít za starou přítelkyní? *Oplatí jí její otázku svou vlastní. Jistě, vždycky svými kroky něco sledoval, ale proč by měl své úmysly sdělovat někomu dalšímu.*
*Malachai sa ani nemusel vôbec snažiť, aby si zohnal nejakú masku, pretože doma ich mal celkom dosť. Preto zvolil striebornú masku vika a k tomu čierny oblek so strieborným prešívaním. Bol zvedavý, čo tieto víly samozrejme vymysleli. Bol znudený a vedel, že má u Iris celkom dosť veľký prúser a ani by sa nedivil, keby mu tu pred všetkými vrazila alebo vynadala. Samozrejme, že sa ku nej nevyberie hneď. Najprv si prezrie osadzenstvo, ktoré sa vyskytlo na tomto plese. Celkom by sa ani nedivil, keby zazrel viac z jeho rasy, aj keď by bol radšej, ak by tu Ismael nebol. Toho rozhodne nechce stretnúť. Postáva radšej v pozadí, pretože sa nemá záujem zapojovať do konverzácie pokiaľ ho k tomu nikto nevyzve.* /Dúfam, že tá hlúpa čarodejka Valiri sa tu vôbec neukáže. Pretože by som jej vážne nerád ukázal znova, kde je jej posrané miesto./ *Pomyslí si pričom si založi ruky a vyzerá, že chce byť práve v tej chvíli sám.*
*Cass chvíli jen tak pozorovala dění kolem sebe, když zahlédla někoho, kdo ji byl povědomý. Ohlédla se za ní a sice tvář neviděla, ale byla si jistá, že je to ta upírka z parku. Měla na sobě tmavě modré šaty na kterých jen svítila barva jejích světlých vlasů. Přistoupila k ní a trochu pochybovačně řekla.* My dvě se známe, že? Ta z parku, ne? *Usrkla ze skleničky a čekala na její reakci.*
*Když ji Jack, cizí čaroděj kterého náhodou potkala v baru, pozval tento ples nevěřila by, že tu nakonec opravdu bude. Dlouho zvažovala jeho nabídku a dlouho si namlouvala, že jí nemůže přijmout. Ale pak tohle pro ni byla opravdu jedinečná příležitost. Navíc šaty, o kterých se jí Jack zmínil jí opravdu padly! Šaty byly černo černé, se sukní ve střihu rybího ocasu, která měla navíc kratší vlečku. Na zádech byli hluboko vykrojené a ve předu odhalovali na Ameliin vkus možná až moc. Byly poseté černými flitry a místy se látka střídala s průhlednějším materiálem, takže vytvářeli zajímavé vzory. Nad maskou neměla ani čas přemýšlet, takže vzala to první na co narazila. Byla to jednoduchá zlatá maska, zakrývající jen okolí očí. Svoje znamení nezakrývala. Když dorazila na místo zalilo ji horko. Na chvíli zavřela oči zhluboka se nadechla a vkročila do sálu. Snažila co nejlépe zapadnou a snažila se najít Jacka. *
*Jako na zavolanou se okolo ní prožene číšník s nápoji různých barev. Jí však upoutá jen jediný, který je rubínově rudý. Převezme si od něj sklenku a jen doufá, že je krev říznutá nějakým alkoholem. Jasona zatím nezaznamenala a ani vlastně neví, jestli se tam dnes ukáže. Přechází po místnosti a chvíli si jen prohlíží hosty a výzdobu. Po chvíli však zaznamená upírku v tmavomodrých šatech.* /Ach, Iris./ *Neváhá a vydává se k ní pomalým krokem, když v tom se k ní přidá i další postava, kterou však nepoznává. Je příjemné mezi samými vílami potkat někoho vlastní rasy. *Přeskočí pozdrav a rovnou se dává do konverzace. Ještě s Iris nemluvila od té doby, co klan zanikl. Přeci jenom Iris byla druhá pobočnice Lucile, ale nikdy se s ní o zájmy klanu nepodílela. Přesto čekala více protestů ohledně Dumortu nebo celé této situace.*
*Poškuľuje po celej sále, sama nevie čo vlastne tu chce robiť a koľko sa tu zdrží. Zatiaľ však len pozoruje, zatiaľ čo jej oči behajú po skoro každom v tejto sále sa jej myšlienky zatúlajú akosi niekam doneznáma, ale celé to preruší upírka, ktorú stretla v parku, trochu prižmúri oči.* Neviem možno, stretávam mnoho upírov... *Predostrie s úškrnom, to už však sa k nim dostala Adeline. Netušila, že ju tu stretne, ale zároveň má pocit, že by bolo na mieste prehodiť pár slov o už zaniknutom klane, ako sa Iris dopočula. Nepáčilo sa jej to, ani si nechce predstaviť, čo niektorí upíri môžu spôsobiť. Pousmeje sa teda na upírku.* Súhlasím, aspoň je s kým pokecať. *Povie s celkom prívetivým tónom, čo u nej nie je zvykom.*
*Rozhlíží se kolem a opravdu ho to tu nějak nebaví. Pak však spatří AMELII. Jen, co ji uvidí, tak k ní zamíří.* Zdravím, Amelie.* Pozdraví ji se svým kočičím úsměvem a jemně ji vezme za ruku a políbí ji na její hřbet.* Vypadáš božsky.* Zalichotí ji a podívá se na její krk a následně i výstřih.*/Něco tomu chybí../* Pomyslí si a sáhne na krk. Vytáhne přívěšek na němž jsou dva snubní prstýnky.* Pak mi to vrať. Nechci o ně přijít.* Řekne a dá ji tento přívěšek na krk. Smutně se nad tím pousměje a pak ji nabídne rámě.* Tak to tu jdeme rozzářit, drahá?* Zazubí se na ní a čeká zda jeho rámě AMELIE přijme.*
Je děsivé, jak moc dobře víš, věci, které ani lidi za staletí stravený se mnou neví.* a byla to pravda. Uměl v ní číst někdy až moc dobře, ale přesto nikdy nedala najevo, že jí to děsí víc než žertovním tonem hlasu, když pravila jak je děsivý. Na to byla Ava příliš chytrá než aby dala najevo někdy strach před někým jako Colton. Co víc nesnáší, když někdo na její otázkou odpoví stejně tak a proto odloží skleničku na pevné dřevo zábradlí a chytí jej za zobák havraní masky.* Nehraj si se mnou, co tu hledáš. Ven s tím nebo ti mám prohrabat tu tvou hlavičku?* usměje se škodolibě, jelikož mohl na ní vidět, že jí neuchlácholí tím, že se přišel jen bavit. Nakonec jej pustí a raději si vezme skleničku a napije se s naprostým klidem, jak řečí těla tak v očích.* Pokud nehodláš odpovědět obávám se, že si najdu jinou zábavu. Víš jak se rychle umím začít nudit.* pronese naoko, ale její herecký výkon byl přesvědčivý, že to myslí vážně.*
*Nad upírčinou odpovědí se jen ušklíbne.* Já vím, že nejsem tak snadno zapamatovatelná a chápu, že už jsi musela naštvat hodně lidí, aby se ti to slívalo, ale na druhou stranu nemáš snad tak krátkou paměť, aby sis mě nezapamatovala. *Odpoví ji hodně jízlivě. Teď když zaslechla její hlas si byla jistá, že je to ona. Ještě dodnes ji v uších hučí její nabízení, když ona sama byla vyprahlá a žíznivá. Pak se otočí na druhou upírku, která k nim přišla.* Souhlasím, že někdy je fajn potkat někoho vlastního druhu. Přeci jen, pouze někdo, kdo prožívá to samé vám může porozumět, ale na druhou stranu taky ví, co vám může uškodit. *Odpoví a zcela neúmyslně tam vloží dvojsmysl, kterého by si mohla ta druhá upírka všimnout.*
S mým povoláním se načíst číst v ostatních. Navíc u tebe to ulehčuje fakt, že jsme spolu jednu dobu sdíleli víc než jen společenské události. *Odpoví jí ledabyle a pokrčí rameny. Kromě toho na tom měla ale podíl i jeho výchova a už vrozená opatrnost a logické hledání vzorců chování u ostatních. Bylo pak snažší odhadnout, jak se v určitých chvílích zachovají. Už když si odloží skleničku, bylo mu jasné, že se k něčemu schyluje. Když ho ale chytí za masku, pobaveně se uchechtne a upře na ní svůj chladný pohled.* Tak se hned nerozčiluj. Prohrabávat se hlavou královskému katovi by ti mohlo vynést podobný rozsudek jako už mnohým dalším. *Sice to nebylo jisté, ale stačilo by pronést pár správných slov před správnými vílami a jistě by to měla diplomatka nahnuté a musela by si dávat pozor, kam šlape.* Ale abych tě uklidnil. Nejsem tu kvůli tobě. Doufal jsem, že se doslechu nějaké zprávy o svém otci. *Odpoví jí a pokrčí rameny. Jistě, byl to jeden z důvodů, proč se sem vydal. Přece jenom kdyby jí měl vyjmenovávat všechny své důvody strávili by tu klidně i pár dní.* Neboj, o tvé přelétavosti mám spoustu informací. *Odpoví jí a na tváři se mu objeví další z jeho pobavených úsměvů.*
*Ani si neuvědomuje jak je napjatá dokud se u ní neobjeví JACK a ona se konečně uvolní * Já vím * odpoví na jeho lichotku a krátce zapózuje aby byl efekt byl ještě výraznější. * Ty šaty dělají divy, měl jsi pravdu * usměje se na něj. Když jí přidá přívěšek na krk, nedá jí to a musí si prsteny pořádně prohlédnou. Než má šanci to nějak okomentovat JACK jí nabídne rámě. Ani chvíli nepřemýšlí a nabídku příjme. * Bude mi ctí * odpoví mu a doširoka se usměje*
Hádám, že o klaně už si se asi doslechla. *Samotné jí to nebylo úplně po chuti. Avšak upíři se bouřili a chtějí svoji vůdkyni, a ne, jen pobočnici. Klan se tedy rozpadl spíše samovolně, ona si jen přivlastnila hotel a prohlásila to za oficiální.* /Měla to být výhružka, maličká?/ *Prohlédne si velmi mladě vyhlížející upírku od hlavy k patě a napije se ze své sklenky.* /Tak v tomhle je definitivně alkohol./ My se ještě neznáme. *Povytáhne jedno obočí a podá jí ruku.* Adeline Clarke. *Představí se a nespouští neznámou upírku z očí.* Každopádně, žádné novinky o Lucile? *Pootočí se na Iris a čeká na odpověď, i když si rozhodně nemyslí, že by měla nějakou zprávu dřív než ona sama.*
*Musela se pohrdavě zašklebit, když to řekl takto nahlas.* Nechceš to říct třeba hlasitěji, aby celý dvůr věděl, koho si vodím do komnat?* poví s lehkým pobaveným v hlase, ve skutečnosti jí to bylo jedno, jelikož co se šeptne dvorem to hned ví. I ona měla své zdroje. Zamíchá zamyšleně tekutinu v pohárku před který kouká na Coltona s lehkým zamyšlením.* Oh, stále ambiciozní, ale ted tě zklamu. Po generace věrně sloužím dvoru. Zodpovídám se jen králi a ty bez příkazu krále nesmíš popravit stejně jako já nesmím zničit smír. Takže jsme na stejné palubě věř mi, že válku se mnou začít nechceš Coltone a já tebou také ne. Nejsem dítě, abych se mstila.* naznačí mu, že tyhle výkružky jsou pro ní jako když dítě na pískovišti se snaží zbořit její pevnost z písku. Co víc nehodlá mu dovolit vyhrát nad ní ne dnes a ne ted.* Hmm myslím, že jsem viděla jeho blízkého přítele před chvíli tam dole.* poví poklidně a ještě na to dodá. Vyzveš mě k tanci nebo mám snad pozvat já tebe* rýpne si pobaveným hlasem.*
*Ukazovákom prejde za zátylok a vojde si do vlasov, trochu si ich poupraví a popritom stále sleduje okolie, určite by tu dnes nerada zazrela Malachia, to by jej teda na nálade nepridalo, už len z toho dôvodu, že ju pekne podviedol alebo skôr oklamala? Sama nevie, ktorý termín je na to vhodnejší, ale jedno vie. Ak sa k nej čo i len priblíži a prehovorí na ňu, si mu poriadne strelí a neprehovorí s ním ani len pohľadom. Naštval ju a dosť si to u nej pokašľal. Pozrie sa svojimi modrými očami na upírku, ktorú si "nepamätá".* /Ale, ale toľká drzosť, moja.../ *Prejde jej mysľou. Len sa uškrnie. Dnes ju totiž nevyprovokuje nič, snaží sa odreagovať. Povzdychne si.* Ak si mi prišla oznámiť, ako hrozne som ťa naštvala a nenávidíš ma, tak sa postav do radu zlatíčko... *Povýšenecky s ušknie.* .. dnes na tvoju v skutku úžasnú náladu nemám čas. *Povie a venuje svoju pozornosť Adeline.* Bohužiaľ, dopočula som sa a nie som z toho dvakrát nadšená, úprimne povedané. *Odpovie vážnejším tónom hlasu a poznámku druhej upírky si absolútne nevšíma, dnes tu nie je pre drámu.* Žiadne... *A znova sa poobzerá.*
*Althea sa pozrie na lovkyňu, ktorá to trochu rozhodne prehnala so šatami a len sa trochu uškrnie. No jej nevadilo zo seba urobiť šaška, predsa len ona moc sladká nebola a urážky na ňu moc nezaberali.* Neprehnala si to trochu s tými šatami? *Spýta sa jej, pričom nadvihne obočie, ale len pokrúti hlavou. Keď už tam bola, tak sa ani nemusela moc držať späť. Jednoducho to z nej išlo samo. A to si povedala, že sa bude chovať milo a príjemne. No jasne, to jej dlho nevydrží.* Ja vyzerám ako... Rozhodne budem odstrašujúcim príkladom. *Povie Ver a sama sa na tom smeje, pretože tým už je dávno.* Dúfam, že sa tam nebudem nudiť. To potom začnem mať hlúpe nápady. *Prezradí Ver a radšej sa prezerá po osadzenstve, ani moc sa jej nechce ísť niekde ku stredu a tancovať. Mohla by síce ukázať aká dobrá tanečníčka je, ale nechce aby o tom niekto vedel.*
*Cassi přijme nabízenou ruku, ale protože má velmi špatnou zkušenost s jednou lovkyní u které by byl průser, kdyby znala její pravé jméno a protože ona neznámá upírka má podobnou auru, raději Adeline řekne svoje jméno spisovatelky. Přeci jen, šla tady oslavit vydání svojí knihy, takže se to i hodí.* Marianne Clark /Být tu jen ona, tak ji určitě řeknu svoje pravé jméno, ale té druhé to nehodlám prozradit ani za nic./ *Otočí se na upírku v modrých šatech.* Vlastně ani ne. Už od pohledu hádám, že by ta řada byla dlouhá. Přišla jsem se sem pobavit a taky trochu slavit. *Dodá a upije ze skleničky.*
Nehraj si tu na to, že by ses snad styděla, Avo. I tak ví celý dvůr všechno. Drby se tu šíří rychleji než relevantní informace. *Odbude jí a lehce zavrtí hlavou. Přece jenom stačilo, aby někdo zahlédl nějakou dvojici v rozhovoru a mohlo to znamenat, že se brzy rozjedou pomluvy o tom, že spolu sdílí něco víc než jen letmý rozhovor na chodbě. Asi nebylo s podivem, že spoustu víl přesně tato kratochvíle bavila, přece jen jejich životy byly dlouhé a všechny si chtěli užít nějakou zábavu.* Generace? Ale Avo, i já vím, že nejsi starší než bývalá královna. Takže tohle je druhá generace vládců, které sloužíš. *Opraví jí a pousměje se. Jistě, měla pravdu, že bez králova svolení nemohl nikoho zabít, aby mu to prošlo, ovšem o nějakém šíření drbů a pomluv nikdo nic neříkal.* Jestli nechceš začít válku, tak zkus tím, že nebudeš vyhrožovat prohrabáváním mysli. Myslím, že to může takové situaci předejít. *Upozorní jí ještě, ale stejně rychle jako nějaká podobně vyhrocená situace přišla, tak vždycky taky odešla. Tedy alespoň v jejich případě. Ani jeden z nich neměl úplně potřebu se v něčem takovém rýpat. Když se ale zmíní o příteli jeho otce, skloní svoje oči směrem k dolnímu patru a začne propátrávat dav.* Ale jistě, chceš si zatančit? *Zeptá se ještě předtím, než odtrhne pohled od tancujícího davu, teprve po pár vteřinách se na svou společnici podívá a nabídne jí rámě.*
*Nad Irisinou poznámkou, kterou věnuje neznámé se jen lehce pousměje.* /Koukám, že jsem tedy jediná, co ještě neměla tu čest./ To ani já, ale začali se bouřit. Dřív nebo později by to dopadlo stejně a já se chtěla vyhnout tomu, aby to padlo na mojí hlavu. /Ještě k tomu, když mě teď přijmuli jako členku Rady./ A vzhledem k tomu, že tam nebyl nikdo jiný, kdo by se o klan postaral. Neviděla jsem jiné východisko. /Jestli si bude chtít někdo svůj klan založit, tak prosím. Já to nikdy dělat nechtěla./ Těší mě Marianne. *Udržuje si svůj poloúsměv a rozhlédne se okolo sebe.* Vlastně, Iris, kde jsi byla ty? /Když tě klan potřeboval. Když Lucile přestala odpovídat./ *Stále jí trochu mrazí při představě, že už Lucile nikdy neuvidí. Po dlouhé době to byl někdo, s kým si zase rozuměla a nemusela si před ní na nic hrát. Nemít žádnou masku, která vyzařuje autoritou nebo silou.*
*Kai iba sleduje a moc ho to tam nebaví, aj keď zahliadol upírku, ktorej by rád niečo vytmavil, pretože tak ako ona rozprávala o druhých, tak to sa rozhodne nepatrilo. Možno sa ku nej zo začiatku choval milo, ale to ta tam. Oprie sa a zatína zuby. Srať ho bolo hlúpe a rozhodne to v ňom vrelo. No predsa len sa pozrie na Jacka a trochu sa snaží upokojiť, predsa len nechce spôsobiť problémy vo vílej ríši. No predsa len by si to tá premúdrená upírka zaslúžila. No radšej sa pozrie na Adeline, ktorá je blízko nich a tak sa radšej udrží na mieste. Radšej si počká, predsa len vie, čo nastane, keď sa stretne s Iris.* /Možno neskôr si to niekto vyžerie, zatiaľ iba budem sledovať víly a ich hlúpu akciu./ *Pomyslí si a radšej sa díva po ostatných, pretože sa mu nechce s nikým rozprávať.*
*Věnuje Thee milý úsměv, když okomentuje její šaty.* Nemyslím si. Dá se v nich dobře pohybovat a bojovat bych v nich taky zvládla. Nepřehnala jsi to ty s tím parožím? *Oplatí jí otázku, ale nemyslí to jako nějakou urážku, spíš jen jako obyčejnou otázku. Bylo přece jen na každé z nich, co si rozhodla obléknout.* Neboj, pokusím se tě držet od nějakých hloupých nápadů dál. Nepotřebujeme asi dělat úplně scény na události, kterou hostí víly. *Odpoví jí bez nějakých velkých okolků. Přece jen to byl jeden z důvodů, proč se sem vydala. Rozhodně nechtěla, aby provedla Thea nějakou hloupost, která by se s ní pak klidně mohla táhnout.* Takže nějaké nehloupé nápady, co dělat? *Zeptá se, zatímco si vezme od procházejícího číšníka sklenku s alkoholem. Co si tak pamatovala, tak by mělo být pro tento večer bezpečné tu konzumovat jídlo a pít.*
*Jakmile přijde jeho rámě, tak vyrazí do sálu. Nemá jasný cíl, prostě vede AMELII sálem a rozhlíží se kolem.* Hmm... Možná bych ti mohl ukázat pár lidí, co znám. Moc jich tu, ale není. Pokrčí rameny a bradou nažnačí k ženě s kočičí maskou.* Tamto je Ava. Je diplomatkou zdejšího dvora.* Řekne a pak naznačí k tmavovlásce se stříbrnou škraboškou.* To je Adeline. Je upírka a je fajn.* Což je jediné, co dokáže o této upírce říct. Pak si všimne Malachaie.* Ten s maskou vlka je majitel Pandemonia. Je divnej.* Řekne jen a dál se rozhlíží.* Hmm... a dál už tu nikdo známí není. Ale je pravda, že mnoho lidi asi na tento ples nepřijde.* Pousměje se a vezme od číšníka dvě skleničky s vínem.* Doporučuji moc věcí tady nepít a nejít. Minule jsem byl rád, že vím, že ta čarodějka, co se mnou spala na gauči nespala se mnou.* Zasměje se tomu a napije se vína.*
*Jistě, že se nestyděla. Když měla milence většinou to stejně bylo mimo svět víl, ale když už k tomu přišlo a byl zde uměla si vybrat společnost vždy dobře. I když víceméně nebezpečnou, stačilo šlápnout špatně a mohla skončit někde pod ledem už dávno. Zvedne ukazováček a položí mu jej na rty.* Řekla jsem generace ne tři nebo jiný počet, řekla jsme neurčitý počet, takže mne neopravuj drahý Coltone.* slovíčkaření to byla snad z jedna vílích disciplin, co jí občas otravovali. Co víc, když začal pohledem prohledávat dav napadlo jí jediné / Bod za všímavost Avo.* pomyslí si s lehkým potěšením, že si někoho všimnula dřív než on. Ale co víc její V Davu našel postavu, která jí byla povědoma a dle držení těla věděla o koho jde. Jack a vypadalo to, že dneska měl nějakou dámskou společnost.*/Ale,ale./* pak se pohledem vrátí k muži jíž jí nabízí rámě. Přijme a následuje ho.* Už ti někdo řekl, že občas umíš být zdvořilost sama, když se ti dáma nepřipomene?* poví pobaveným hlasem.*
*Odpije si konečne zo svojho pohára, ktorý už hodnú chvíľu drží v rukách, zatiaľ čo znudene pozoruje okolie a venuje pozornosť rozhovoru, ktorý sa vedie práve s ňou. Nad poznámkou upírky, má chuť pretočiť očami, poriadne sa zasmial' a tváriť sa brutálne egoisticky, ale dnes si naozaj nemá čo dokazovať* Tak na čo tu márniš môj čas, drahá? *Opýta sa s pozdvihnutým obočím upírky a znova sa plne venuje rozhovoru, ktorý je podľa nej dôležitejší. Zamyslela sa kde vtedy vôbec bola.* Zdržala som sa v Anglicku, nečakané problémy, ktoré som aj tak nevyriešila... *Podotkne a zatvári sa trochu kyslo, keď si spomenie na svojho brata, ktorý sa len tak znenazdajky objavil.* /Akoby som nemala tých problémov veľa./ *Povzdychne si nad tou spomienkou a očami zahliadne Malachaia.* /Dočerta.../ *Chvíľu ho tak hypnotizuje no potom sa vracia spať k upírkam.* Chcela som sa vrátiť skôr späť, ale celá tá moja situácia sa dosť pretiahla a prišla som už v čase, keď sa klan rozpadol... *Doplní, nebola dvakrát hrdá na to, že to celé nechala na Adeline, ale čo mala robiť? Nemohla sa pohnúť z miesta.*
*Thea sa iba uškrnie a zašepká Ver.* No čo vyzerám ako nejaká posraná víla. Ale skôr mi to príde vtipné. *Potom radšej stíchne, predsa len nechce vyprovokovať niečo zlé, ale bohužiaľ sa jej nedarilo zdržať sa svojho úžasného slovníku, ktorým bola preslulá. Urážky a nadávky z nej vždy vychádzali, aj keď občas to pre ňu bolo jednoduché. Mykne pleciami, keď jej povie, že na ňu dá pozor.* To sa ti ľahšie povie ako urobí. No predsa len by sa bolo potreba postarať o zábavu. *POvie a sleduje, ako si vezme pohár. Ona samozrejme dnes bude na suchu, keďže alkohol v jej prípade nebol dobrý nápad. Preto si iba od čašníka vezme nejaké jedlo. Aj keď vílam nikdy neverí. No predsa len trochu bola hladná, aj keď sama by to nikdy nepriznala.* Moc nápadov niet, keďže sa mám držať od problémov ďalej. Ale aspoň sa môžeme porozprávať keď už tak. Hlavne čo spravíme s ostanými lovcami, ktorý rozhodne nemajú záujem sa nejako zapájať. *Navrhne aspoň nejakú tému, pretože ju to trochu hnevalo. Nevedela absolútne koľko je lovcov v inštitúte. Poznala iba Caroline, Caleba a Maxa, ak nepočítala Ver. Rozhodne to bolo moc málo.*
*Nad upírčinou otázkou se ušklíbne.* Pak já teda jdu. Vidím, že hledat zábavu u někoho, kdo ji nejspíš zahlédl jen z okna jedoucího vlaku, bylo opravdu marnění mého času. *Pak se otočí na Adeline.* Ráda jsem tě poznala Adeline Clarke. Doufám, že někdy v budoucnu budeme mít ještě šanci si popovídat. Mějte se. *Řekne a s tímhle se odebere od nich dál. Dneska si sebou nevzala kabelku s blokem, takže se poměrně začínala nudit. Od číšníka procházejícího kolem si vzala svojí druhou skleničku za dnešní večer a jen tak se procházela po sále a pozorovala hosty.*
*Mohl by se tu s ní přít ještě dlouho, ale v tuhle chvíli už v tom nevidí moc další smysl. Přece jen by se tu oba mohli dohadovat o maličkostech klidně celou noc. Přece jenom oba byli vychovávaní v tom, že mají být se slovy obratní. U něj to sice neskončilo v diplomatické kariéře, ale c přehledem by mohl být ve vysoké politice. Ovšem jeho současná pozice mu vyhovovalo podstatně víc. Přece jen mu umožňovala dát jistý průchod svým zabijáckým sklonům. Když se společně vydá zpátky dolů, neodpustí si krátké zasmání nad její poznámkou.* Proč si plýtvat svoje způsoby na někoho, kdo mě už zná a jistě ho moc neošálí. *Odpoví jí a pokrčí rameny. Neušlo mu, že i ona v davu někoho zahlédla nebo hledala, ale zatím mu nepřipadalo vhodné to vytahovat. Přece jen bude mít jistě nějakou příležitost. Když jí dovede na taneční parket, kde ladně přejde do tanečního držení. Navíc na tebe zdvořilost ne vždycky platí. *Lehce se k ní nakloní a svá slova spíše zašeptá, než aby je řekl nahlas.*
* Když s JACKem vyrazí do sálu neví co má dříve sledovat. Teď když je s ním a mnohem více uvolněná konečně má prostor si vše pořádně prohlédnout. Je ve světě víl a všude okolo se pohybují nebezpeční lidé. I přes to však nemůže nebýt JACKovii vděčná, ze to že jí sem pozval. Možná by nebylo od věci si pro jednou takového čaroděje držet blíže u těla. Zahledí se na něj / těch možností, příležitostí a vědomostí, / raději ty myšlenky ale rychle zažene. Tohle je lepší nechat na později. Když jí začne vyjmenovávat koho zná, každé osobě věnuje krátký zkoumavý pohled. Když jí nabídne sklenici vína velmi nedůvěřivě se na něj podívá* To zní opravdu jako zábava. * okomentuje sarkasticky jeho předešlé zkušenosti. Podívá na sklenici a svraští obočí. Chvíli přemýšlí, jestli by nebylo moudřejší zachovat si čistou hlavu, ale nakonec se plným douškem napije ze sklenice. Mírně se k něm nakloní a zeptá se* A co ta tvoje žárlivá víla?
To se nedá nic dělat. *Pokrčí rameny a dopije ze svého poháru.* /Teď už je stejně po klanu a už to není moje záležitost. Proč se tím zaobírám, i když už je po všem?/ Doufám, že se alespoň ta tvá situace zlepší. *Řekne upřímně a porozhlédne se po číšníkovi, který by jí mohl vyměnit sklenky. V tom začne Marianne mluvit. Na její slova jen přikývne s milým úsměvem a pak se znovu věnuje hledání číšníka. Naštěstí je jich všude kolem plno a tak za chvíli už třímá v ruce nový drink.* Tahle akce mi přijde neuvěřitelně nudná. *Svěří se Iris a upije ze sklenky.*
Na maškarním bys určitě vyhrála první místo. *Kývne na souhlas a pobaveně se usměje. Je pravda, že v tuhle chvíli tu lovkyně až tolik nevyčuhovala z davu, což se asi i dalo čekat. Některé víly měli přece jen paroží přirozené a rozhodně se jim ve většině případů nedala upřít určitá extravagantnost.* Zábava ale vždycky nemusí končit rvačkou, víš? *Odpoví jí a ušklíbne se. Ona sama měla o zábavě o dost jiné představy než bylo vyprovokování nějakého konfliktu nebo sledování nějakého dramatu. A byla si jistá, že zrovna víly byly na nejrůznější dramata experti. Upije ze skleničky a věnuje Thee zkoumavý pohled.* Zapojovat v jakém smyslu? *Zeptá se, a pak se očima vrátí zpět k davu. Ona sama se ve zdejší podvěťanské komunitě moc nepohybuje a hlavně neorientuje, takže jich moc nezná. Být na podobné události v Rize, jistě by našla hned několik podsvěťanů, se kterými by prohodila pár slov. Nejspíš i v Rusku by ještě někoho znala. Tady to pro ní bylo pořád neznámé.*
*Len sa na upírku pozrie a len mávne rukou, aby sa aspoň nejak odzdravila, reči okolo toho ju už tak nezaujímali a vlastne radšej prepočula uštipačnú poznámku. Začínala sa tu celkom nudiť, to si myslela, že tento ples bude niečím zábavnejší, zatiaľ jej to tak neprišlo.* Čakala som teda od toho viac, než len toto.. *Obzrie sa už dnes po niekoľký krát a vlastne aj odpovedá Adeline.* .. Zrejme sa tu dlho nezdržím... *predostrie jednoducho.*
Někdy si říkám, že kdyby tvé ambice směrovali jinam byl bys dobrý rival v politice Coltone.* poví mu zcela upřímně, přeci jen dohadovat se s těmi starými vílami byla občas nuda, jelikož neznali nic než to staré, ale jak moc se od nich bude lišit Ava v jejich letech že? Zvědavě se obrání k němu, když se usměje, tohle byla snad jediná věc, kterou viděla na něm jako projev emoce, ale vždy bylo osvěžující vidět úsměv a pak zamrká.* Já jsem zdvořilost sama to víš.* nevině se přitom usmála a položila mu ruku na rameno. Pak se lehce na kloní a téměr u jeho ramene tiše pronese.* Ale možná máš pravdu ne vždy mě přiměješ zdvořilostí k něčemu.* a to byla pravda, přeci jen nic není zadarmo ne?*
*Keď sa upírka odpojí od dvoch, čo by ju mohli ochrániť, tak sa za ňou vyberie. Predsa len nemal rád nevybavené účty, ktoré medzi sebou mali. Možno sa predtým choval voči nej milo, ale to rozhodne skončilo, už milý nebude. Prejde smerom ku nej a zachytí ju, pričom ju zastaví v jej ceste.* Znova sa stretávame Marriane. *Povie jej, pričom jeho hlas rozhodne neznie o nič milšie. Bolo v ňom cítiť chlad, ktorý z neho v tejto chvíli sálal. Možno si myslela, že prepočul jej slová, ale predsa len vedel veľmi dobre, o čom to vtedy rozprávala.* Čo to bolo vtedy v Pandemóniu? Blondínky vždy dostanú všetko? *Spýta sa jej, pričom neopomína fakt, že ešte si to s nimi vybaví. Toto bol čarodej, ktorého poznal Londýn, ktorého sa aj bál. On nemal problém zastrašovať druhých a ak ho mala aj ona, tak len dobre pre ňu.*
Nikdy nevíš co od vílího dvora očekávat. /Co já jsem vlastně očekávala? Asi by to chtělo více alkoholu./ Já nevím, možná se tu ještě chvíli zdržím, přece jenom něco zajímavého se ještě může přihodit. /A nebo také ne. Ale to se nestává většinu mých večerů, takže pro jednou alespoň změna prostředí. Kde je vlastně Jason? Neměl by to být ples jeho dvora? Hádám, že by se tu jako správný vladař měl ukázat. Ale kdo ví, neslyšela jsem o něm už ani nepamatuji./
*Lehce zavrtí hlavou.* Tak to je asi jedině dobře, že jsem se touhle cestou nevydal. Kdo ví, co by se událo, kdybychom stáli proti sobě. A na můj vkus je ve tvém oboru až moc málo skutečné krve a napětí. *Odpoví jí a pousměje se. Přece jen by taková situace asi neskončila dobře ani pro jednu stranu. Zvlášť s některými jeho postupy by to mohlo skončit tím, že by někdo skončil někde podříznutý nebo lehce pomačkaný. Sice by to nebyla vyloženě politická cesta, ale přece jen to patřilo k politice jejich dvora. S odpůrci se tu dělal krátký proces.* Zdvořilosti platí na všechny jen ze začátku. Ty zajímavější nabídky přijdou až později. *Nemůže jinak než souhlasit, protože ani jeho samotného si jeden nezíská jen pouhými zdvořilostmi. Přece jenom zdvořilosti mu byli k ničemu. Nedali se nijak využít ani použít proti někomu dalšímu v následujícím vyjednávání.*
Pravda, možno sa niečo ešte stane. *Povie a radšej sa tak trochu obzrie za upírkou, ktorá ju tu veľmi nefunkčne provokovala. Sleduje ako sa k nej priplechtí Malachai.*/Tak, ale toto je zaujímavý zvrat udalostí./ *Pomyslí si a počas pozorovania si odpije z pohára a premýšľajúc si hryzie do spodnej pery.* /čo také si urobila, že sa k tebe tak rýchlo dostal?/ *Pomyslí si, celkom ju to zaujímalo, ale na druhej strane prečo sa nad tým vôbec zamýšľa, môže jej to byť jedno. Aj keď rada by si pozrela nejakú tú drámičku.*
*Všimne si, že se ji tu líbí a je spokojen. Napije se vína a musí uznat, že je dobré.* To opravdu je. Ale minule jsem na tom dvoře jen sledoval měnící věcičku, kterou hlídali stráže.* Pokrčí rameny a rozhlédne se.* Tady to vypadá jako taky na obdobnou zábavu.*Zamumlá si a sleduje dění kolem, které mu připadá nudné.* Vila? No, to je ta Ava. Ale asi ji vadí jen můj výběr chlapů.* Pokrčí rameny a je mu jedno, zda tím vzbudí další otázky nebo ne. I on sám shledává výběr svých chlapů za divný a celkově hloupý.* Ale abych byl upřímný dnes tu mezi chlapi moc na výběr není.* Ušklíbne se a dívá se na víly a ostatní bytosti kolem.*
To teda. By som chcela vidieť potom tváre ostatných pri ich prehre. *Povie a trochu sa zasmeje. Možno bolo pre ňu dobre, že išla s Ver, predsa len sa dobre bavila. Aj keď to bolo na nej samej. To nezažila dosť dlho a musela uznať, že je to dobré. No nemohla v tom dlho zostať, pretože vedela, ako by to dopadlo.* To je pravda, ale tu by to mohla byť sranda. Ale rozhodne som mala rozbiť tú fľašu vtedy. Ach teraz toho ľutujem. Aspoň by som sa s ním mohla kedykoľvek znova pobiť. *Povie, ale predsa len sa nebojí, že sa tak nestane. Predsa len ho vyprovokuje iným spôsobom. Aj keď Ver nehovorí o koho ide a ani nepovie.* Napríklad tréningy, ktoré sú pre nás dôležité. Nevieme všetko a oni ešte na ne nechodia. To je tak nezodpovedné. *Povie jej, pričom ona zažila tu v New Yorku nie moc pekné stretnutie. Možno je potvora, ale zato sa zúčastní všetkého, čo je pre nich dôležité. Hlavne je až moc spätá so zákonom. Dnes spravila výnimku v oblečení, ale to sa tak často diať nebude.*
*Nečekala, že by tu narazila na někoho dalšího, koho znala, ale když ji onen muž zastavil, zmínil Pandemonium a ona zahlédla pod maskou jeho oči, měla jasno.* Nick, že ano? *Zeptá se, přičemž si je na 99% jistá.* Nejsem si nějak vědoma toho, že by jsme my dva spolu měli spor. A dovol, abych tě opravila; ta tvoje citace nevyšla z mých úst. *Pousměje se a upije ze svého nápoje, přičemž její druhá ruka je stále v držení čaroděje.* /To si snad myslí, že bych mu tady někam utekla./
*Milovala tanec a vlastně hodně věcí, které se týkaly hudby. Musela přiznat, že si to skutečně užívá. Obvzlášt z někým, kdo zná kroky stejně dobře jako vlastní boty. Takže mladého čaroděje pustila z hlavy, ale jedna její malá část musela přiznat, že je osvěžující, že už nebrečí v kuse nebo mu někdo neláme kosti. Příjemná změna, že vše kolem něj bylo v klidu. Jediné, co v tento okamžik Avu zajímalo ,bylo si tento večer užít naplno. Ale zpozorní při Coltonových slovech.* Hmm to skoro zní jako kdyby si nějakou nabídku s dohodu měl právě ted v kapse. Tak to mne zaujalo.* poví plná zvědavostí. Jak jinak dohody to byla její slabost.*
*Len sa chladno na ňu pozerá, ale predsa len sa zasmeje.* Možno to presne nevyšlo z tvojích úst, ale predsa len si sa na tom smiala. Nebodaj mi chceš povedať, že ty si to isté nemyslíš? *Spýta sa jej a trochu zosili stisk. Bolo mu jedno, či jej ublíži alebo ani nie, predsa len keď dokázal bez mihnutia oka ublížiť vlastným, prečo by nemal problém aj s ňou.* A keď už, tak blondíny sa vysekajú z prúseru. Ako sa z toho dostaneš ty? *Spýta sa jej a rozhodne je mu jedno, či jej ublíži pred publikom alebo aj nie. Jednoducho nemá v poslednom čase náladu a sadizmus bol v tejto chvíli jeho celkom pekná zábavka. Možno sa zatiaľ nesnaží újsť, ale za chvíľu bude, pretože na ruke už môže cítiť menší oheň, čo vyžaruje z jeho vlastnej.*
Určitě by to byla přehlídka slz a zklamání. *Odpoví a pousměje se. Ne, že by jí snad podobné představy utěšovali, ale ona sama by si rozhodně užila pohled na Theu, která se raduje z výhry a určitě by neopomněla všechny ostatní označit za luzry nebo i něco horšího. Přece jenom na to už Theu znala dostatečně. Jenže když začne z ničeho nic mluvit o nějakém rozbíjení flašky bez jakéhokoli kontextu, pozvedne obočí a podívá se na ní.* Máš na mysli někoho konkrétního? *Nadhodí, i když asi moc v odpověď nedoufá. Kdyby jí chtěla říct, o koho jde, tak jí to asi řekne rovnou. Ovšem otázkou nemůže nic zkazit.* Ne všichni přistupují k věcem zodpovědně. Někteří si prostě myslí, že všechno dostanou bez jakékoli práce a tréningu. První porážka v terénu je naučí. Pokud jí samozřejmě přežijí. *Odvětí skoro až bez zájmu a ušklíbne se. Ona sama ví, že musí trénovat, aby jí jednou někdy na lovu nezabil nějaký démon. Těžko ale předpokládat, že všichni mají zakořeněnou disciplínu až tak.*
*Toto místo pro ní nabízí opravdu mnoho nových podnětů. Chvílemi se přistihne jak uvažuje nad tím, jestli neudělala chybu, když se celý život snažila stranit. * /Především však záleží na přítomnosti/* pomyslí si */ s co přinese budoucnost může být ovlivněno/* po rtech jí přelétne lehký úšklebek. Při zmínce o větvičce jí to nedá a musí se rozhlédnou, jestli tu nespatří také podobnou kuriozitu. Když se JACK zmíní o svém výběru chlapů neodpustí si poznámku * Umím si představit, že to může věci trochu komplikovat * Ale co se nabídky mužů na plese týká s Jackovým názorem nesouhlasí. * Ne všichni jsou úplně k zahození. * zkonstatuje a přejede pohledem sál. * Myslím, že by nebylo od věci se tady krapet porozhlédnout. * řekne a lehce se pousměje, v očích jí však vzplanou jiskřičky.* Třeba objevíme něco podobného té tvé větvičce * Ráda by využila co nejlépe toho, že má možnost být na tomto plese. Nepochybuje, že se tu musí nacházet nespočet zajímavých a nevšedních artefaktů. A možnost alespoň je spatřit ji velice lákala. *
Mám dojem, že co si myslím nebo nemyslím by neměla být tvoje věc. I kdybych s její teorii souhlasila. *Pak ucítila pálení na ruce, kterou ji svíral a lehce sykla.* A soucit s jinou bytostí rozhodně není trestným činem. *Zabodne se do něj očima s takovou vervou, že kdyby šlo pohledem vraždit, padl by k zemi.* Tady nevidím jedinou věc, která by mě uvrhla do sporu s tebou. Takže se prosím tě zklidni a běž si svoje ego léčit na někom jiném. *Odsekne mu potichu, i když si je jistá, že si nejspíš pod sebou právě podřezala větev.*
*Nedělalo mu nejmenší problém vést při tanci. Kroky přece jen znal, protože i to bylo součástí jeho dětství. Když se zrovna neučil bojovat s nějakou sečnou zbraní, tak měl lekce tance, politiky nebo jiných předmětů. Tudíž zaposlouchat se do rytmu hudby a dělat správné kroky, pro něj bylo skoro stejně přirozené jako bojovat, ačkoliv to tedy dělal o něco méně často. Jejím slovům se tiše zasměje a zadívá se jí do očí.* Přece ti tu nebudu vyprávět o svých dohodách. Leda bys měla zájem nějakou uzavřít? *Navrhne jí, ovšem jen těžko by to myslel vážně. Zavázat se něčemu jiné víle a zvlášť Dvě by pro něj nemusel být zrovna dobrý krok. Spíše se rozhlédne, jestli nezahlédne toho otcova přítele, kterého zahlédla předtím Ava. S ním by klidně nějakou dohodu uzavřel, nebo by z něj alespoň mohl vytáhnout informace o tom, jak se má situace v jeho rodině. V poslední době neměl moc příležitostí, aby se dostal na jejich sídlo, což mohlo znamenat, že otec zapomněl na svoje slova. Docela litoval, že ho tehdy nedonutil k tomu, aby uzavřeli dohodu, nebo aby mu to slíbil.*
Víš, že bych možná i měla? Jen tak pro pobavení? Když písen skončí ukloní se mu jak se patří a věnuje mu jeden pobavený úsměv za druhým. Skutečně netušila, zda je tak chytrý, aby s ní neuzavřel dohodu nebo jen jednoduše nudný.* Přeci jen málo kdo je tak šílený aby vzal dohodu jen tak. Nebo jen opatrný, kdo ví.* nu nemusela říkat nahlas, že se našli i takový, kteří byli blázni a uzavřeli dohodu za neurčitou splátku. Při jeho velice nenápadném rozhlížení se zamračí.* Pojd.* poví tiše a dovede k jednomu z velkých oken a postaví jej k němu mezitím co ona se postaví čelem k oknu.* Ještě chvíli by jsi na něj takto zíral, tak by zmizel stejně jako kdyby se objevil. Ne jenže umí být krysa, ale i vypařit jako na se umí.* poví tiše a lehce se usměje.*
*Podívá se na ní a nadzvedne obočí, což není pod maskou moc poznat. *Vážně?* Znovu se rozhlédne.* Jo možná ten u Avy, ale už vidím, že k mé smůle to bude majetnickej sadista.* Následně si povzdechne.* Já mám prostě slabost pro barmany. Hlavně ty s pěkným zadkem a u kterých nenapočítám všechna žebra a obratle. *Zasní se a znovu se napije vína.* Proto nechápu svůj předchozí výběr.* Ušklíbne se a pak se na ní zazubí.* Jo, porozhlédneme se. Třeba najdeme i něco, co by bylo fajn.* Usměje se a vyrazí hledat zajímavé věcičky.*
* Když zpochybní její názor jen pokrčí rameny. Hlavní kriterium pro Amelii je vzhled, když si vybírá partnera. Vlastně se tomu nedá ani říkat partner, poslední léta vyhledává pouze někoho kdo ji zabaví. O žádné závazky nestojí. Ideální situace je, pokud jejich interekce trvá pouze několik hodin a pak se již nikdy nevidí. Když však zmíní svojí slabost pro barmany musí se zasmát. Pozvedne sklenici a hlasitě prohlásí * Amen * barman s pěkným zadkem je vždy výhra. Dopije obsah sklenice a následně ji odloží. Není si jistá jestli je to vlivem vína nebo přívalem adrenalinu, ale zaleje ji příjemné teplo. * Jsem si jistá, že narazíme na něco zajímavého * pozvedne obočí a vyrazí po Jackově boku.*
*Věnuje jí další svůj pobavený úsměv.* Vážně bys uzavřela nějakou dohodu se mnou? Jen tak pro zábavu? To mi zní dost šíleně. Že by ti to stáří už lezlo na mozek? *Odpoví jí a lehce zavrtí hlavou. Sice o svých slovech pochybuje, ale neodolá tomu, aby jí trochu nepošťouchl. Sem tam si zkratka neodpustil nějaké to rýpnutí, ačkoliv to vždycky dělal zároveň pro svoje pobavení. Přece jen nic jiného by za tím snad ani nikdo hledat nemohl. Když ho odvede k oknu, založí si ruce na hrudi a i když poslouchá její slova, tak pohledem dál bloudí po davu tančících lidí.* Vzhledem k tomu, že se přátelí s mým otcem, od něj ani nic jiného neočekávám. Jenže k jeho smůle, já mám za úkol krysy chytat. *Odpoví jí a na tváři se mu mihne krutý úsměv, který dává jasně najevo, že se opravdu svým povoláním neminul. Neměl ani sebemenší výčitku, že v podstatě loví víly a posílá je na onen svět.*
*Althea len pokruti hlavou.* Stretnes ho raz, predsa len bývame pod jednou strechou. * No viac jej neprezradza. Nemala ani čo. Potom jej z tváre zmizne úsmev.* To áno, ale po smrti nám budú na nič. * Možno je mrcha, ale zase má zmysel pre zákon. Oni potrebovali lovcov a ona nevedela, čo spraviť, aby ich aspoň niečo urobiť. Potom sa otočí a kyvne hlavou.* Moc ma to tu nebaví. Idem naspäť, ak chceš môžeš zostať. *Povie jej a sama sa pomaličky vyberie späť do inštitútu.*
*Jak jde sálem, tak v něm neshledá nic zajímavého. Takže se vydá na chodbu. Je mu jasné, že někam je nepustí. Ale na chodbě uvidí dřevěnou sošku hada.* Aj..had... Vyjekne tiše a couvne od sošky, která na něj mrkne. Což Jack vrátí zasyčením. Pak však uvidí kámen, co vypadá jako by byl tekutý a z něj šli krystaly které jako by byli z ledu. Jenže v nich jako by byli uvěznění tvorové.* Páni, to vypadá děsivě.* Zamumlá a dívá se fascinovaně na kámen.*
Tento večer se zdál být poklidný, klidnější než je zvykem pro Zimní dvůr. Možná na jiném místě by to věstilo jen to dobré, ale tady nikoliv. Další předpověd byla jasná, tohle je nejspíš poslední z klidných dnů, které poslední době na dvoře panují. Co víc měsíc nad Fearii byl již vysoko na obloze a jeho zář připomínala venku hotový stříbrný ráj, který se odrážek od stěnu pokryté země. Přišel právě čas připít si na počest Luny. Číšníci roznášeli hostům nápoj připomínajíc svou barvou svět měsíce a chutí čerstvé lesní plody. Jedna ze starších kněžek vystoupila na stupínek. Kde hlasitě pronesla.* Víly a važení hosté. Tímto bych ráda pronesla pár slov. Tento večer jako mnoho let se koná pro oslavu na Oslavu luny. Necht její záře dále oslňuje samotnou zemi Faerie.* A vypije pohár s tekutinou. Večer se pomalu chýlil ke konci s bytosti měli šanci si večera ještě na plese užít. Pití, zábavy či tance.
Položí mu ruku na předloktí a usměje se. Dotek trvá chvíli, byl zdvořilí a krátký.* Víš jak já mám ráda neobvyklé a možná trochu šílené věci. A kdepak to není věkem, možná jen už se tím věkem nudím a zjišťuji hranice kdo ví.* Mrkne na něj a kdy se vyjádří o svém otci nahodí vážnou tvář. Sám dobře věděl, že ani ona ho v lásce neměla už jen protože jí v minulosti šlapal na paty, když se stala čerstvě diplomatkou.* Jestli chceš získat nějaké jeho zprávy či dopisy není problém. Bohužel tvůj otec si je hlídá vic než pes vlastní kost.* poví upřímně. Nakonec neodolá lehké provokaci a konečky prstů mu přejede po čelisti a Istivě se usměje.* A právě proto sem si tě oblíbila. Lovíš to co škodí.* poví s lehkým úsměvem, když pak dojde číšník s nápojem vezme si jej od něj i Coltonovi. Jelikož to znamenalo, že se blíží přípitek a taky měla pravdu. Kněžna pronesla přípitek a na konci proslovu se také napila.*/Hmm miluji tohle pití./* pomyslí si. Jeho chut jí nikdy neomrzí.*
*Keďže mal to pre dnešok plné zuby, tak sa rozhodol odísť, ale predsa len tejto upirke nechá niečo na pamiatku. Pustí jej ruku, pričom sa na ňu pozrie. * Radšej ma na budúce neprovokuj, nechceš ma mať xa nepriateľa. *Povie jej a varuje ju.* A pre varovanie, aby si to znova nerobila, tak toto máš pre poučenie. *Povie a mavnutim ruky zapáli jej šaty. Vie že jej isto príde niekto na pomoc, preto sa sám vyberie hneď preč. A potom otvorí portál k sebe do bytu.*
*Nad její odpovědí jen pokrčí rameny. Moc nemá co dalšího k tomu říct. Pod jednou střechou bydlí se spoustou lidí, jen těžko říct, koho má Thea zrovna na mysli.* To si ale oni asi moc neuvědomují. *Odpoví jí s trochu smutným úsměvem. Už byla přítomna dost nepěkným zraněním lovců a většinou to bylo způsobeno jejich nepozorností. Sice nikdo není neomylný, ale ve chvíli, kdy člověk přecení svoje schopnosti, tak je jasné, že to dopadne špatně.* Brzy půjdu taky. *Rozloučí se s ní jenom, a pak dopije zbytek obsahu skleničky. Zvlášť proto, že se jí už nese další sklenička, tentokrát s tekutinou v barvě měsíce. Pozvedne nad tím obočím, ale přesto si jednu sklenku vezme. Pro jednou jí to rozhodně nezabije. Po přípitku napodobí kněžku a taky svou sklenku vypije. Rozhodně to má zvláštní chuť. Ovšem moc to nezkoumá, odloží sklenku na tác někomu z číšníků a rozejde se zpět do institutu. Musí uznat, že čekala možná o něco větší rozruch, ovšem klidný večer ve Faerii nemusel ve výsledku věstit nic dobrého.*
* Nemůže popřít zklamání, když v sále nenarazí na nic co by si zasluhovalo větší pozornost. Když se JACK vydá pryč ze sálu naposledy se otočí a porozhlédne se o sále pak se vydá se za ním. Pookřeje jakmile si všimne sošky. Když Jack vyjekne sama trochu nadskočí, ale pak se musí zasmát. * Nemáme rádi hady? * zeptá se. Jeho přehnaná reakce jí velmi pobavila. Všimne si i zvláštního kamene ze kterého vystupují krystal. Věnuje mu krátký pohled.* Děsivě možná, ale užitečně moc ne * řekne a znovu se zadívá na sošku hada. Ta ji zaujala mnohem více. Neuniklo jí, že se Jacka mrkla. Pochybuje že by soška zvládla o moc více. Rozhodně ne bez pomoci někoho dalšího, ale i přes to si od ní drží malý odstup když si jí prohlíží. * Za to tohle, by mohlo být užitečné * S těmi slovy zvedne ruku s pomalu ji začne vztahovat k sošce. V tom se však ze sálu ozve hlas. Trochu jí to vyvede z míry, stáhne ruku zpět a tázavě se podívá na Jacka.*
*Celú situáciu sleduje, len nad tým mávne rukou. Síce jej to pripadá už trochu veľa. Na celú situáciu len zazrie a teatrálne pretočí očami. Poloprázdny pohár, ktorý drží v ruke niekam položí, ani nevie kam a odchádza z plesu domov.*
*Zkoumavě se na ní podívá a lehce nadzvedne obočí.* Takže chceš nějakou dohodu nebo třeba jen menší sázka? Pokud to bude něco smysluplného, rozhodně se nebudu bránit. *Odpoví jí a pod maskou se pobaveně usměje. On sám byl vždycky pro nějakou zajímavou dohodu, i když často vyhledával ty, které byly výhodné hlavně pro jeho zájmy a záměry. To se ale často nestávalo jen tak bez předešlých slovních tanečků.* Moc dobře vím, jak je můj otec opatrný. Spíš bych potřeboval zjistit něco málo o své sestře a jeho záměrech s ní. *Odpoví jí stále nevzrušeným hlasem, jako by to ve výsledku nebylo vůbec nic důležitého. Ve výsledku všech jeho zájmů, to zase takový problém nebyl. Kdyby si dal tu práci, mohl jednoduše odjet na jejich sídlo a zjistit to sám, ovšem takhle mohl zjistit i informace o jeho politických stycích a dohodách. To se vždycky mohlo hodit. Ovšem myšlenky na otce hodí na chvilku za hlavu, když se Aviny prsty ocitnou na jeho čelisti. Ne, že by nedokázal přemýšlet a věnovat jí určitou část své pozornosti, ale navíc si jeho pozornost žádala i kněžka. I ona i vezme nápoj v barvě měsíce a po jejím proslovu ho vypije.* /Alespoň něco dobrého to ve výsledku přineslo./ *Pak se vrátí pohledem k Avě a lehce jí chytne za bradu, načež jí zvedne hlavu tak, aby se mu dívala do očí.* Jestli mě chceš dostat svátky do své postele, bude to ctít něco zajímavějšího než jen tvoje prsty na mé kůži. *Upozorní jí a při svých slovech jí přejede po rtu. Pak ruku stejně rychle jako jí dal na její obličej, zase stáhne. Koutkem oka zahlédne, že někdo zapálil nějaké dívce šaty, ale jelikož to není problém, který by jeho osobně pálil, tak se o to nestará. Jistě jí přispěchá na pomoc někdo ze strážných.*
*Rozhodne se projít sál a trochu to tu prozkoumat. Celý ples jí přináší lehce nepříjemné déjá vú. Tolik víl na jednom místě, prostě nikdy nevěští nic dobrého. Přesto sem šla dobrovolně. Skoro jako by prahla po nebezpečí. Vlastně tajně doufá, po nějaké akci, po nějakém skandálu, ale dnešní večer se zatím nese v poklidném duchu. Zastaví se, až když přijde kněžka a začne pronášet projev. Do ruky jí mezitím vrazí pohár s tekutinou, která je na rozdíl od ostatních s příměsí krve, aby to vůbec mohla pozřít. Po projevu se také napije záhadného nápoje. Chvíli jen postává a sleduje tancující bytosti.*
*Když chytla jiskra o její fialové šaty, tak vyjekla. Matně zaslechla kněžku mluvit o přípitku, ale její hlavní starost byl oheň, který byl na upírku nevhodně blízko jejího těla. Rukou ho uhasit nemohla, protože každý dotek ji spaloval.* /Jestli tohle přežiju, tak si tě opravdu podám Nicku./ *Pak matně vidí, že k ní přibíhá kdosi ze stráže a spalující bolest je pryč. Chtěla by tomu, kdo ji uhasil poděkovat, ale ten někdo už je pryč. Vidí, že má část šatů spálených a proto co nejrychleji mizí pryč.*
Sázku říkáš? Hmm měla bych něco zajímavějšího Coltone. Vraždy tady na uzemí Faerie, vsadím se, že dokážeš pachatele lehce vystopovat. Já jsem bohužel narazila na slepou uličku. Jako odměnu si můžeš vybrat cokoliv je v mých silách, ale varuji tě, žádné hlouposti.* šeptne s lehkým úsměvem na tváři. Už Avu nebavilo, že s králem našli slepé místo bylo načase tohle ukončit. Colton si na okamžik získal její pozornost a při jeho slovech se rozesměje.* Kdybych se snažila poznal bys to. Možná vypadáš dobře Coltone, ale ne natolik, abych se k tobě plazila. Pokud nedostanu zábavu od tebe víš, že si jí umím najít jinde. Možná už jen máš strach mít s někým jako já skandál? Nebo se stydíš? Ale pracovně tě ráda uvidím vždy o tom není pochyb.* rýpne si pobaveně, ale tím to jednoduše ukončí, nenechá se vykolejit. Co víc, když ted viděla na sál plných bytostí spatřila i ADELINE a věnovala ji krátké pokývnutí hlavou na zdvořilý pozdrav. Přeci jen si je vědoma, že má nějak blízko ke králi a je moudré zacházet s ní jak nejlépe Ava svede. Kdo ví třeba někdy se to bude hodit. Pak však zničeho nic se v sále ocitl žár ohně.*/Zatraceně../* pomyslí si a otevře jedno z velkých oken, kde vyjde ven. Na chladný vzduch.*
*Podívá se na AMALII.* Ne! V podstatě jsem víc kočka a vyrůstal jsem mezi kočkami, takže hadi mi jsou odporní. Jeden čaroděj vypadal jak had a málem jsem utekl.* Oklepe se z toho čarovného znamení, na které si vzpomněl.* Já tady užitečné věci nikdy nehledám, protože většinou tu nejsou. Nepředstavíš přeci veřejnosti něco, co by se ti mohlo hodit.* Řekne a pak se podívá na Amelii, na co se kouká ona. Soška hada.* Nevím... Maximálně k tomu, aby mě to vyděsilo.* Řekne a i přes svůj strach k hadům se na sošku podívá a hlas v sále ignoruje. Dotkne se hadí hlavy, která se k němu otočí a na vteřinku se objeví jazyk.* Wow... * Rychle ruku stáhne.* To chci!* Vyhrkne nadšeně*
*Koutky úst se mu stočí do potěšeného úsměvu.* To zní přesně jako dohoda, kterou bys neměla uzavírat, ale když jsi to navrhla, tak to přijímám. *Sice nebyl nějaký soukromý detektiv, který by se zabýval něčím takovým. Většinou ne bez pověření od krále, ale v případě, že toho pachatele přitáhne živého, tak rozhodně nebude co řešit. Spíš bude moct čekat nějakou pochvalu. Navíc ani to, že by mohl po Dvě chtít, co jen je v jejích silách nezní jako špatná odměna. V tuhle chvíli je to pro něj jen výhra. Teď tentokrát její slova rozesmějí jeho.* Měla bys vědět, že emoce jako je strach a stud moc v repertoáru nemám. To asi záleží na tom, jak si představuješ mojí pracovní návštěvu. *Většina víl ho moc ráda v rámci jeho práce nepotkávala. Nebylo divu, když většinou pak skončili mrtví, jelikož přesně to bylo to, jak se u něj počítala práce jako splněná. Když Ava vyjde ven ze sálu, vyjde za ní o dost pomaleji než ona a na rozdíl od ní se zastaví těsně na prahu.* Neznat tě lépe, řekl bych, že se bojíš ohně. *Upozorní jí a pohodlně se opře o rám okna.* Ale když už jsi předtím zmínila skandály, tak kdo je momentálně centrem těch tvých? Nepředpokládám, že by byl jen jeden, že? *Nadhodí konverzačním tónem. Na podobnou otázku by se asi s klidem mohl zeptat kde jaké víly, která se v paláci pohybovala, ovšem Ava měla zvláštní sklony k tomu, aby si nacházela milence i mimo Faerii, což jí rozhodně neměl za zlé.* Hledala jsi snad jednoho z nich v sále při tom svém zkoumavém pohledu na začátku večera?
Horší než hadi jsou lidé, kteří jsou slizští jako hadi * zkonstatuje * Ale vzhledem k tvé nevšední východě chápu, že k nim máš větší odpor. * Soška jí přijde opravdu zajímavá a co víc, s potenciálem. Osobně zastává názor, že když chce člověk něco schovat, je nejlepší nechat to na očích. Málokdo by byl ochotný věřit, že ona věc, která se zdá být tak přístupná může být opravdu důležitá. Ale tenhle svůj názor si nechá pro sebe * Když myslíš * řekne místo toho. Ohlédne se do sálu odkud se před chvílí ozval hlas a zdá se jí, že je tam krapet rozruch. Jackovo nadšené vyhrknutí jí však donutí se k němu zase otočit. Musí se zasmát. Je to jak koukat se na dítě, které nadchla nová hračka. * Odnést si suvenýr z takovéhle události by nebylo od věci * řekne ve snaze ho trochu pošťouchnout. *
*Možná nebylo moudré mu nabídnout cokoliv, ale vařila ve své schopnosti a slovíčkaření, takže se ani nebála toho co bude žádat ve výsledku. Vlastně by se bát měla, ale po vidině věštkyně, že umře jí snad už nic nevyděsí. Byli i horší věci.* Hmm, jistě že to vím. Chladný, nepřístupný a nedůvěřivý. Ale i když by se dalo říct, že nějakou dobu si mi věřil, když jsme si byli tak blízký" poví pobaveným hlasem. Jelikož ona sama kdyby mu nevěřila natolik, že jí neprobodne, tak nikdy by ho nepustila ani do osobní zony. Co víc, proč šla ven? Jednoduchá odpověd, nesnášela ten pach spálené látky a hlavně to jejím citlivým smyslum vůbec nevonělo.* A ano právě proto mám krb v komnatě.* odpoví pobaveně, jelikož skutečně se ohně nebála. Led a ohen jednoduché. Led se promění ve vodu a voda zahasí ohen. Když se, ale zmíní o jejich skandálech usměje se.* Nebudeš věřit, kromě zabodnuté vidličky v ruce tak žádný.* a král byl kapitola sama o sobě, ale nikdo si nedovolil roznášet drby o králi, což je více méně dobře. Vlastně úplně dobře.* A myslím, že pro dnešní večer dost zvědavosti. Zítra si promluvíme o té naší dohodě. Ted, ale musím zařídit pár věci.* věnuje mu krátký úsměv a projde kolem něj, když mu lehce nadzvedne masku a podívá se mu do očí.* Příště se zeptám já na tvé skandály.* prohlásí a vydá se do sálu.*
*Lehce přikývne. Jistě, určitě jí jednu dobu věřil, ale rozhodně nikdy nebyl tak hloupý, aby jí důvěřoval úplně se vším. Každý měl svoje tajemství a jestli je někdo uměl skrývat a zatajovat, tak to byly právě víly, které sice neuměli lhát, ale naučili se obratně hrát se slovy.* Jistě, byla tam jistá míra důvěry. Předpokládám, že kdybych ti ani trochu nevěřil, tak bych ti ani teď spoustu věcí neřekl a tuhle debatu bychom vůbec nevedli. *Odpoví jí pravdivě. Přece jen ta důvěra v tomhle musela být oboustranná. Na to byli oba dva až moc ostražití a nedůvěřivý. Na Zimním dvoře to byly rozhodně vlastnosti, které tu byly potřeba k přežití.* Zabodnutá vidlička? Možná bys neměla provokovat lidi s ostrými předměty v rukou. Jednou by to mohly být ostré železné předměty. *Odpoví jí a mírně se ušklíbne. Sice on měl k tomuhle co říkat, protože v rámci svého povolání se mu jistě povedlo naštvat spoustu lidí, ale pořád byl pod ochranou krále, což mu dávalo spoustu výhod.* Jistě, na vyjednávání podmínek bys měla být čilá. *Odpoví jí a pousměje se. Rozhodně totiž nemá v plánu jí nechat něco jen tak zadarmo. Pak se ale jen ušklíbne nad jejími dalšími sklony, že příště se bude na skandály vyptávat ona. Nejspíš bude docela zklamaná, ovšem to jí nehodlal říkat dopředu. Po chvilce se ale vydá stejně jako ona do sálu, ovšem nehodlá vyhledávat další společnost. Místo toho zamíří do svého pokoje, aby se vyspal. Přece jen moc dobře tušil, že tenhle klid nemusí znamenat vůbec nic dobrého.*
To je pravda.* Přikývne a dívá se na sošku. Připomene mu najednou hada, co chvíli měl.* Jo, víly na očích věci nenechávají a pokud ano, tak jsou extrémně nudné a neupoutají takovou pozornost. Třeba ten kámen. Je pěkný, ale když na tebe mkrne had, tak jdeš koukat na hada. Řekne a dopije víno.* To by nebylo, ale spíše vezmu tohle.* Řekne a ukáže na athame.* Líp to dostanu ven a i já vidím, že to je jen ruční práce bez magie. Takže žádné riziko pátrání a nechce nasrat bývalího. Je princem na tomhle dvoře.* Vysvětlí a dojde k dýce, kterou vezme a schová do vnitřní kapsy na vestě.* Jestli chceš, tak můžeš jít ke mně, Amelie.* Nabídne ji a chystá se použít Avyn přívěšek na cestu domů.*
*Všimne si AVY, která na ní pokývne na pozdrav, gesto jí oplatí a dopíjí své piti.* /Myslím, že už mám dost./ *Pomalu se dá na odchod.* /Ne že by to byla událost roku, ale aspoň to byla dobrá příležitost vytáhnout tyhle krásky./ *Přejde rukou po látce šatů a ladným krokem vychází ze sálu, poté z portálu v Central Parku a upíří rychlostí se dostává až k sobě do bytu.*
* Musí uznat, i když s těžkým srdcem, že JACK bude mít asi přeci jen pravdu. Rozhodně má s vílami mnohem víc zkušeností než ona. * Je toho až moc co nevím *řekne jako tichou výčitku sama sobě. Sama tu sošku neodsoudila tak rychle jako Jack, ale asi by nebylo nejmoudřejší nechat se chytit jak ji odnáší. Těžko by se dala propašovat ven nenápadně. Když se natáhne po dýce o něco pookřeje * Moc pěkné. * rozhodně se to zdá jako rozumnější varianta. Při zmínce o jeho bývalém podvědomky vztáhne ruku k prstenum na přívěšku, který jí půjčil na začátku večera. * Jak jsi se dostal tak blízko k někomu ze dvora? * neodpustí si otázku a zamyšleně se na něj podívá. Když jí nabídne, že může jít k němu rozhodně řekne. * Tady mě rozhodně samotnou nenecháš! * a raději ho chytne za paži. Celý večer si to tady užívala, ale představa, že by tu měla být jen na chvílí sama se jí ani trochu nezamlouvala. *
V pohodě, ani já toho nevím dost.* Uklidní ji a pak u její další otázky se zamyslí.* Myslím, že jsem ho sbalil na nějaké party.* Zazubi se a když se ho pak chytne tak aktivuje medailon a zmizí i s Amelii v portalu k němu domů. Kde ho už vítá kotě.*
*Vzhledem k tomu, na čem se včera dohodli s Avou, tak už docela časně ráno vyrazil z paláce. Na sobě měl černé kožené lovecké oblečení, protože sice nevyrazil na lov zvířat, ale rozhodně by se jeho pátrání po vrahovi vil dalo považovat za jistý druh lovu. Přece jen občas se jeho práce točila právě kvůli nahánění těch, jejichž jméno dostal a někdy to nebylo tak jednoduché, že byli zavření ve vězení. Takže si hned ráno nechal osedlat jednoho z koní, hnědého hřebce, a vyrazil do lesa. Sice si musel projít některé informace, ke kterým se zvládl dostat, které se těch vražd týkali. O něčem z toho se doslechl, ale nikdy se o to hlouběji nezajímal, jelikož to nebylo v rámci jeho zájmů. Jakmile vjede do lesa, zpomalí ze cvalu do volného kroku. I když předpokládal, že tady nic moc nenajde, přece jen pochyboval, že by se tu ten vrah procházel a upozorňoval na sebe. Tak hloupý snad nebyl nikdo.*
*Po bitke v pandemoniu sa vrátila do lesa fjol na svoju čistinu pri jazere aby sa dala do poriadku. Teraz sodí v tureckom sede pred svojím príbitkom pravú ruku má ešte zavesenú v páske a ľavou si pripravuje ranajky. Má na sebe oblečeje svoje zvičajné oblečenie ktoré nosý na zimnom dvore zelenú vestu a nohavicerovnakej farby končiace tesne pod kolenami a bez topánok, na krku jej ako ždy vysí vrecko s vílim prachom. Zrovna sa chistá pustiť do svojich ranajok ked nedaleko začuje šuchot. Otočí sa za zvukom a radostne sa usmeje ked uvidý obrovského snežného vlka ako sa k nej blíži pomalím uvolneným krokom.* Som rada že si nezabudol kde bívaš bratček. Kde si trčal?! *Oslový vlka ostrím tónom vstane a prejde k nemu.* No, kde si bol? *Pokračuje ostro ale výraz na jej tvári jasne hoivorí že je rada že vlka vydi. Vlk si dofrkne a chce ju obísť. Tak to teda nie nikam nejdeš ešte si mi neodpovedal. *Tlapne ho dlaňou cez čumák. Vik jej to oplatí tým že po nej rafne ale tomu sa uhne.* Budeš sa musieť viac snažiť. *Zasmeje sa bratovy a znova uhne pred jeho výpadom. Celá situácia vyzerá akoby sa vlk snažil Lyrii vážne ublížiť ale je to len nahánačka, hraktorú spoku často hrávajú. Nejaký čas takto pokračujú nakoniec ale Lyria skončí na zemy s Fenrinovou pravou labou na hrudi a jeho zubami kúsok od svojej tváve.*
*Když se blíží k jezeru, zaujmou ho nějaký rozruch, který se tichem lesa rozléhá. Je až zvláštní, jaký tu byl do té doby klid. Takže není divu, že se vydá právě za zvuky podél jezera. Netrvá mu dlouho, než se dostanu k nějakému obydlí, kde na zemi leží víla a nad ní stojí vlk, který má čelisti přímo u jejího obličeje. Podle těch zvuků, které předtím slyšel, by neřekl, že se jedná přímo o boj, to ho ale nepřesvědčí o tom, že by pro něj vlk nemohl být nebezpečný.* Tohle nevypadá zrovna jako pohodlná poloha na odpočinek. *Pronese klidně a seskočí z koně, přičemž nespouští pohled z vlka, který mu sice nevěnuje žádnou pozornost, ale i přesto ho tu momentálně vnímá asi jako největší hrozbu. I když ne nějak velkou pro svou osobu, přece jen si dokázal poradit i s horšími protivníky než byl obyčejný vlk. Navíc nikdy nechodil nikam neozbrojený, takže kromě zvycích obvyklých dýk, které měl v pouzdře na zádech, měli u sedla připevněný meč a na druhé straně kuši. Toulec se šipkami měl na zádech.*
*Ked začuje mužský hlas vitočí hlavu smerom odkial sa ozval a trochu sa zamračí na muža stojaceho nedaleko. Ale hned sa otočí zasa na Fenrina. Fajn fajn tak si vhhral. *Znova ho pleskne po čumáku.* No tak už ma pusť. *Fenrin poslúchne ustúpi na bok a starostlivo si očami premeriava neznámeho. Lyria sa postavý a tiež si muža odzrie hodnotiacim pohladom. /Kto to sem zasa lezie?/ *Pomyslí si trochu namrzene ale navonok nedá nič poznať. L'avou rukou nenápadne uchopí vrecko čo jej vysí na krku akoby sa len hrala s príveskom a zahladí sa mužovi do očí.* Ved som ani neodpočívala. Kto si a čo tu hladáš? Tuším som ťa tu ešte nestretla. Vlastne do tejto časti lesa sa moc vil nezatúla. *Povie neutrálnim tónom a pristúpi k neznámemu bližšie.*
*Očividně to odhadl dobře, že se nejednalo o nějaké skutečné nebezpečí, takže si klidně založí ruce na hrudi a pozoruje drobnou vílu.* Jsem Colton Aergi, člen Zimního dvora. *Začne tedy představením a vynechá svůj status, protože to by celou situaci mohlo jen zkomplikovat. I když to samozřejmě nevylučuje fakt, že o něm už mohla slyšet, jeho jméno mezi vílami asi nebylo úplně neznámé.* To se nedivím, je to dost odlehlá část lesa. Ovšem co jsem se tak doslechl, tak se v lesích v poslední době nachází mrtvé víly. *Odpoví jí a sleduje ji klidným pohledem, ačkoliv dává dost pozor na to, co dělá. Rozhodně nemá v plánu se nechat nějak zaskočit. Sice ta víla nevypadala moc nebezpečně, ale zdání může klamat.* A ty jsi? *Oplatí jí otázku ohledně toho, s kým má tu čest.*
To je pravda je to velmy dolahlá časť lesa a až donedívna sa tu nikto moc nepotuloval. Ale to sa v posledných časoch velmi zmenilo. *Povie trochu namrzene. Trochu prekvapene zdvihne obočie ked Colton povie že vyšetruje vraždy víl.* Tak to Avu s Jasona už unavuje pobiehať po lese a poslali za seba náhradu? *Povie do stratena sama pre seba.* Ja som Lyria a to je môj brat Fenrin. *Elegantne sa ukloní a predstavý seba aj vlka. potom prejde k deke na ktorej má stále rozložené jedlo a znova si sadne do tureckého sedu.* Si hladný? *Spíta sa a naznači Coltonovi aby si sadol oproti nej. Fenrin prejde k jazeru napije sa a potom sa natiahne nedaleko. Zavire oči a predstiera že spí ale Lyr vie že všetko pozorne sleduje. Lyria nečaká a pustí sa do jedla, niekolko sušených kusov zveriny, nekysnuté chlebové placky a sušené ovocie dokonca aj jeden medový plást.* Naozaj si nedáš? Nieje to zrovna strava ako v paláci ale je to dobré. *Ponúkne Coltonovi mysku s ovocím.*
*Pousměje se, když mu víla prozradí, že očividně o tom nastalém rozruchu něco ví. I když to je asi jen něco málo.* Ne, spíš poslali někoho, kdo má s hledáním větší zkušenost než oni. *Odpoví jí jednoduše a pokrčí rameny. Pochybuje, že by je to omrzelo, ale Jason měl očividně už jiné starosti než jen vyšetřovat vraždy víl, přece jen tomu tady vládl. A Ava nebyla na běhání po lesech asi úplně stavěná a navíc měla taky jinou práci.* Rád vás oba poznávám. *Odpoví a pousměje se. Přece jen na prvním setkání se ještě držel nějakých těch zdvořilostí. Navíc by se mu hodilo zjistit, jestli dotyčná něco neví.* Ne, děkuji, jedl jsem, než jsem vyrazil. *Odpoví, ale přesto se posadí naproti ní a sleduje, jak jí. Ty o těch vraždách náhodou něco nevíš? Přece jen když tu žiješ, tak jsi asi mohla něco zaslechnout. *Zeptá se docela na přímo bez nějakých kliček. Tohle totiž není o politice ani o získání nějakých citlivých informací. Dalo by se to popsat zkrátka jako vyšetřování.*
*Na jeho odmietavú odpoved len pokrčí plecamy a sama si z ovocia vezme.* S lasonom sme sa stretly pri tele druhej obete.* Povie a vezne si kúsok mäsa.* Požiadal ma o pomoc pri višetrovaní od vtedy som ho ale nevidela. Ak ho uvidíš možeš mu povedať že sa mi podarilo zistiť čo to tá nimfa mala na krku za prívesok čo si ten vrah odniesol. Bol to medajlónik starých bohov. Okrem toho som počula že zomreli dalšie dve víly ale nie tu v lese. Bolo to na nejakom panstve pokial viem. *Znova sa zahladí na muža pred sebou.* Čo si ty vlastne zač? Nejaký lovec alebo niečo podobné? Nevizeráš ako klasický pánko od dvora. *Žmurkne na Coltona a pokračuje v ranajkách.*
*Vyslechne si její slova a lehce přikývne. Takže v tom měl prsty někdo, kdo uctíval staré bohy? Pokud si pamatoval dobře, tak to celé vypadalo jako nějaký rituál. Jen bude muset dát dohromady, co vlastně za rituál to ve výsledku je a k čemu má směřovat. Podle toho by se dalo určit, kdo z toho bude mít největší prospěch.* Takže to jsou dohromady čtyři mrtvé a nějaké spojení se starými bohy. To rozhodně nevěstí nic moc dobrého. Jistě to Jasonovi vyřídím. *Odpoví a přikývne. Jednou s tím asi za králem dojde, ale až si dá dohromady více informací, které budou k případu relevantní.* Nejblíž bude asi lovec nebo něco podobné. *Odpoví a ušklíbne se. Vlastně by se dal popsat i jako lovec. Lovec zrádců. Zní to sice o něco méně důstojně než královsky kat, ale taky to má svoje kouzlo.*
*Prikívne.* /Lovec? Možno ale je tu aj miečo čo my nehovorýš. Nejak rýchlo si sa chtil môjho prvého odhadu./ *Pomyslí si ale nechá si to pre seba. Len mierne pokrči plecami.* Tak dobre Lovec ak zistím niečo viac dám ti vedieť. Ale na tvojom mieste by som zašla do chrámu Upsalla a spítala sa kňazov či má niekto dvôvod zabíjať ich veriacich. *Zložý mysky po raňajkách natiahne sa ako mačka a vstane. Riad odnesie do svojho príbitku a vráti sa k Coltonovi.* Ak chceš môžeme ísť spolu. Už nejaký čas sa trochu nudím a nejaká zábava by mi nezaškodila. okrem toho rada by som sa s tým vrahom stretla. *Znova si sadne na deku a oprie sa do zadu o lavú ruku.* Čo sa na dvore vie o tom zabitý na jesennom dvore? Je niečo nové?
*Mírně kývne.* Jistě, další informace se určitě budou hodit. *Souhlasí s ní a vlastně tak i přijme její nabídku, aby mu případně dala vědět, kdyby něco zjistila.* K vraždění někdy člověk ani nepotřebuje pořádný důvod, ale jestli v tom má roli nějaký rituál, asi o tom kněží budou něco vědět. *Souhlasí s ní a postaví se na nohy. Nejspíš bude ta holka ještě k užitku, nápady měla přinejmenším dobré. On sám se k těmhle věcem dostal teprve včera, takže se mu hodilo každé vodítko.* Pro jednou asi společnost neodmítnu. *Souhlasí s možností, že půjdou spolu. Sice obyčejně pracoval sám, ale v tuhle chvíli by mu mohla druhá víla k něčemu být.* Setkat se s vrahem? Proč? Chceš se ho zeptat, proč to dělá? *On osobně by asi neměl potřebu se s vrahem setkat a osobně by s ním ani nechtěl mluvit. Na druhou stranu ho ale zajímalo, proč by se s ním někdo setkat chtěl.* Ne, alespoň ke mně se nic o téhle vraždě nedoneslo. *Odpoví jí. Přece jenom se k tomu všemu dostal včera, takže neměl ještě všechny podrobné informace.*
*Pri jeho poslednej otázke sa jej po tvári roztiahne krvilačný úsmev.* Chcem sa s ním stretnúť aby som si s ním mohla zmerať sili. Necháva za sebou docela zaujímavú prácu tak chcem zistit kto z nás je lepší a osobne mu podrezať krk. Potom mi daj vedieť kde a kedy sa nabudúce stretneme pri vyšetrovaní. Myslím že si pôjdem zaplávať ideš tiež? *Spíta sa vyzlečie sa do naha. oblečenie nechá ležať na deke a prejde k brehu jazera. Ani nečaká na odpoveď a rovno skočí do ladovej vody potopí sa ale hned na to vypláva k hladine a zamáva na Coltona.* Tak ideš alebo nie?
*Uchechtne se a zavrtí hlavou. Nějak si nemyslel, že by k tomu té víle dal příležitost, ale mohla si to myslet s klidem dál.* Pošlu ti zprávu. Ale předpokládám, že zítra bychom mohli zajít do toho chrámu, jestli na tom tedy hodláš pracovat se mnou. *Odpoví jí a ušklíbne se. Osobně nebyl na nějakou spolupráci stavěný, ale pokud mu pomůže najít nějaké stopy, tak rozhodně bude lepší si jí držet blízko. Ovšem v určitou chvíli nepochyboval o tom, že se odtrhne a toho vraha si najde snad i sám. Přece jen neměl chuť riskovat to, že by ten vrah ve výsledku zabil i jí. Pochyboval, že by se jednalo o někoho slabého, protože jinak by se asi nic podobného nedělo.* D9ky za nabídku, ale budu muset odmítnout. *Obyčejně by si jí asi pečlivě prohlédl, ale momentálně se otočil ke koni a teprve když k němu došel a vyšvihl se do sedla, se znovu na vílu, která už se z vody vynořila, podívá.* Ale užij si koupel. Uvidíme se zítra. *Kývne jí ještě na rozloučenou, než se otočí a pobídne koně do cvalu, aby se mohl vrátit do paláce a snad zjistit další informace. Zvlášť ta vražda, která se stala na jarním dvoře, ho zajímala.*
*Položí propisku a zvedne hlavu od štosu papírů. Po minulém tréninku, kde zjistila, že si určitě nedokáže zapamatovat všechny jména jen od vidění, si začala psát ke každému pár poznámek. Jejich slabiny, chvaty, které potřebují zlepšit. A naopak i to, co jim jde velmi dobře. V trénincích si našla novou vášeň. Ne, jen, že jí baví házet s ostatními členy klanu o zeď, ale také si při tom vyčistí hlavu. Nastavila si v klanu určitý respekt a i to jí dělá svým způsobem dobře. Každý papír pečlivě uloží do jiné košilky a zavře desky. Prohrábne si vlasy, které jsou oproti její standartní délce, kterou si tak pečlivě vždy udržovala, až moc dlouhé. Je to také způsobeno tím, že při té vší práci nemá čas řešit takové banálnosti jako je délka vlasů. Nakonec, se jí to vlastně i docela líbí a nehodlá si je v dohledné době zkracovat. Podívá se z okna. Nekoukala na hodinky a tak jí překvapí, že New York už je zahalen tmou, i když se jí snaží kompenzovat miliony světel. Chtěla zajít do sídla Praetor Lupus a vyřešit pár věcí ohledně podsvětšťanů. Normálně by to spíše měla řešit Lucile, ale v době její nepřítomnosti je přece ona ve vedení klanu. Odtrhne pohled od okna a namíří si to do šatny. V pyžamových kraťáscích a tílečku by se tam asi ukazovat neměla. I když nad tím chvíli přemýšlela. Za pár vteřin je převlečená do černých kalhot, které jí končí těsně nad kotníky a do smaragdově zeleného tílka, co jí zvýrazňuje všechny vnady. Na hrudi se jí jako vždy vyjímá amulet, který nikdy nesundává. Vklouzne do lodiček stejné barvy a do ruky popadne malé černé psaníčko. Vyrazí z bytu a díky upíří rychlosti je za pár minut u sídla Praetor Lupus. Nemá to tu ráda. To samotné místo jí zapáchá jako mokrý pes a snad při každé návštěvě, i když jich není moc, potká nějakého vlkodlaka. Poté jí nezbývá nic jiného než zadržet dech a pokusit se nevydávit odpolední příděl krve. Vyjde po schodech a bez zbytečného rozhlížení se kolem si to kráčí do hlavní pracovny.*
*Včera večer, během jeho dohadování se Zaye, si všiml, že je někdo sleduje. Tak za ním vyrazil, cítil sice vlkodlačí pach, ale ztratil se mu hrozně rychle. Proto celý den si vypisuje jména ulic, kde byl a zaznamenává na mapě. Dokonce začne i prozkoumávat internet a hledat zprávy o útoku vlka. Ten pach byl totiž tak slabí, že by mohl klidně patřit někomu nedávno kousnutému. Jenže toho moc nenachází kromě pár blbostí, jako to, že v central parku přístávají ufoni. Takže nakonec se dostane do opravdu podivných části internetu, kde se nachází neskutečné podivnosti. Tak radši zaklapne notebook, udělá si rychlé jídlo a jde se oblíknout. Oblékne na sebe tmavě modré tričko, rifle a černou koženou bundu. Před odchodem z bytu si ještě nasadí vojenské boty a vezme klíče od auta. Rozhodne se totiž, že vyrazí do Praetor house, zda nemají nedávné záznamy o proměnách. Je mu jasné, že mu asi nic nedají, ale může třeba zjistit, zda nedošlo k jiným proměnám než udělal on na posílení smečky. Když dorazí na místo, tak ucítí poměrně silný pach upíra. Nemá rád ten pach, ale ví, že na některých místech to musí překousnout a jeden z těch případů je právě i tento. Ale vydá se za tím pachem, protože doufá, že ho to zavede někam, kde narazí na někoho kdo ho navede už správně. Vyjde tedy schody, které bere po dvouch, takže trochu upírku před sebou dožene.*/Docela chápu, proč ten co jí změnil ji chtěl zachovat./*Pomyslí si a dívá se upírce na zadek.*
*V Praetor House se neobjevil nějaký měsíc, a to především z toho důvodu, že nějaký týden sem tam trávil v Idris u své nemocné matky, a tak všechen čas v New York City padl především na povinnosti Spolku. Vysoké boty se rozléhají halou, když se mu podaří odemknout vstupní dveře. Snad žádný správce NYC nedostal klíčky od Praetor House, neb je to organizace, která se nepodřizuje lovcům stínů. Jenže v jeho případě se jedná o výjimku a především znak projevené důvěry. Jde za ním zhruba patnáctiletý, pohublý chlapec, který se tváří, že by chtěl každou chvíli utéct a z očí mu jde vyčíst neskrývaný strach z nového prostředí a cizince.* Už jsem tady několikrát byl. /Jenže se s případem jako jsi ty./ *Zkouší ho velmi nešikovně ukonejšit. Komunikace mu problém nedělá, ale komunikace s puberťákem, který se každou chvíli může proměnit a pokusit se mu urvat hlavu, toho se obává. Ne snad, že možnosti pokousání, k tomu by totiž ani nedošlo. Spíše představa, že by mladíka musel v sídle Praetor House oddělat. Pochopitelně je vyzbrojený, i když především pro to, že šel obhlédnout Renwicské ruin, kvůli zvýšené démonské aktivitě.* Je tu ještě někdo? *Zabouchá na dveře hlavní kanceláře a opře se o futra dlaní, přičemž stále stojí v hlavní chodbě a mladík je mu po boku - tedy v úctyhodné vzdálenosti dvou metrů. Kolik vlastně je, možná si tu udělali otevírací hodiny nebo tak něco. *Zkouší se zapříst rozhovor, ale to hlavně, aby dítě neuteklo.*
*Ještě než stihne dojít k dveřím hlavní kanceláře, ucítí silný odér, z kterého jí pomalu žaludek začne dělat kotrmelce.* /Na ten pach si snad nikdy nezvyknu./ *Ale ani zvuky kroků za ní je neuniknou. Neví, kdo přesně za ní stojí, ale rozhodně ví, co je zač. Nemá chuť se z očí do očí setkávat s jedním z nich, ale nic jiného jí stejně nezbývá. Otočí se za chůze a pohledem sjede neznámého vlkodlaka. O novém vůdci smečky se doslechla, ale ještě neměla tu čest se s ním potkat, a tak jí to samozřejmě hned nedochází. Zachytí jeho pohled, který se upírá na její pozadí a zatváří se lehce znechuceně.* /Není to špatný kus chlapa, škoda té lykantropie./ *Pomyslí si a povytáhne jedno obočí v tázacím gestu. Hlavu znovu otáčí a dívá se před sebe. Uslyší před sebou hlas, ještě než zabočí za roh a uvidí jeho majitele. Prohlédne si mladíka vedle něj a jemu samotnému věnuje křivý úsměv.* /Asi jsem si nevybrala nejvhodnější čas. To bude nejspíš na dlouho./ Hádám, že se musím postavit do fronty. *Prohodí místo pozdravu a opře se o zed.*
*Když se upírka na něj podívá tak radši zvedne pohled.*/Měl bych přestat koukat na vnějšek.../* Pomyslí si. To, že by to neměl dělat protože má přítele ho ani nenapadne. Najednou ho vytrhne další pach a to už se napřímí a tehdy uslyší i něčí hlas. Zajde i s upírkou za roh a všimne si dvou mladých mužů, i když jeden vypadá jako dítě, které by nejradši zdrhlo. Nedojde k nim moc blízko, protože už i tak ten pach upíra mu dává pořádně zabrat.* A to jsem si myslel, jak to bude na pohodu a místo toho dejchám smrady.* Poznamená a podívá se na upírku.* Myslím, že i vám by se hodila plynová maska, co?* Zazubí se a podívá se na ní a taky nezdraví. Většinou nezdraví. Prostě jen vejde řekne co chce a občas mu lidi vyhoví a občas ne. Pak přesune pohled z upírky na ty dva u dveří. Jen tak ze zvědavosti... vy tu venčíte?* Zeptá se staršího z mužů.* Že bych vám pár chlupáčů přidal.* Zavtipkuje i na svůj úkor.*/No pokud už nic nezařídím, tak ať je aspoň sranda, ne?/* Prolitne mu hlavou.*
*Po delší odmlce, kdy se nikdo neozývá, se mu ta nadsázka, kterou před chvilinkou nadhodil, opravdu potvrdila. Nejspíš tu ze zástupců v tuto hodinu opravdu nikdo není.* /Jenže kam by se poděli všichni ti podsvěťané, co potřebují pomoc? Není tu ani jeden nebo je separují na jiná místa?/ *Nechce vypadat před vyděšeným chlapcem ztracený, proto se tváří být nad věcí, i když vůbec neví, kam s ním. Koneckonců, do Institutu si ho opravdu vzít nemůže, tolik solidarity v sobě ani nemá. Vtom už slyší kroky, které se k nim blíží, nejspíše připoutal jejich pozornost, když zařval.* /Adeline?/ *Lehce je vyveden z míry, i když to zrovna není vidět. O něco víc, když se za ní objevuje i Darius.* /Smrady? Pozor na hubu./ *Lehce se ho to dotýká, neboť myslí na Adeline. Ta výhružná myšlenka se mu odrazí ve tváři, ale připomíná si, že tu není pro to, aby vyvolal konflikt. Podívá se za sebe na chlapce a pak na Daria, kterému na ten cynismus neodpoví.* Co tu děláte Cormacku. *Schválně zkracuje jeho příjmení.* Co tu vlastně děláte oba. *Najednou si uvědomuje, že Adeline nesmí vynechávat. Nejraději by ji snad i objal, jenže jsou tu jisté formality a těch se on, opravdu on, začíná držet víc a víc. Alespoň v jeho očích lze vyčíst, že ji vidí rád, to se ještě skrývat nenaučil.*
Nápodobně. *Poznamená k slovům vlkodlaka.* Jestli jsou tu poblíž nějaké na prodej, tak s radostí je seženu do pár vteřin. *Cukne koutky a v duchu se proklíná, proč nepřišla o dvacet minut dříve, kdy už to mohla mít z krku a ušetřit se takové společnosti. Jeho další slova ji celkem překvapí, jelikož se nestává často, že by slyšela od vlkodlaka vtip, který je na jeho vlastní účet. Naopak většinou takové poznámky s radostí rozdává ona sama. Chtě nechtě, jí toto opravdu přinutí lehce pozvednout koutky.* /Tenhle možná nakonec nebude tak nesnesitelný, jak se prvně zdál./ *Když Caleb vysloví jeho jménu, okamžitě jí docvakne, že tohle bude nový vůdce smečky.* /Hm, nevypadá o nic lepší než ten minulý. Všichni jsou stejně nesnesitelní./ *Moc se jí nechce odpovídat na tuhle otázku před vlkodlakem, ale nakonec jen pokrčí rameny a promluví.* Přišla jsem se optat na nové neopeřence. V poslední době je jich čím dál víc a my je ani nestačíme verbovat do klanu. /Hlavně, když je Lucile mimo město./ Nejspíš si někdo myslí, že je sranda přeměňovat civily, ale my už hledáme viníka. *Nejradši by přeskočila všechny tyhle kecy o práci a odvedla si ho někam stranou, kde by nemusela myslet na nic jiného než na něj, ale to si předy těchto dvou rozhodně nedovolí. Zvedne k němu a uvidí ten jeho pohled, kterým jí neobdarovává mnoho lidí. Nevědomky zvedne koutky do úsměvu a poté se otočí na vlkodlaka, jelikož ji také zajímá, co tu může pohledávat vůdce směčky.*
Bohužel, army shop zavřel v šest.* Odpoví ji popravdě, protože kolem toho krámu několikrát už šel a dokonce byl i uvnitř, ale po několika událostech v USA tam toho už moc nemá. Pak se podívá na staršího mladíka. Vidí to varování v jeho tváři a nejradši by se usmál, protože mu to připomíná jeho včera, když Zaye nazvala Joshe děvkou a on jí málem rozdrtil hrdlo. U jeho otázky pokrčí rameny.* Ále, jen jestli se neobjevilo pár nových po útoku na Jade. Sice jsem pověřil Betu, ale mohli být doteď mimo město. Pár vlků, po Connerovi mi zmizlo. Asi nesnesou změny.* Ušklíbne se a pročísne si vlasy. Pak se podívá na toho mladíka.* A co on?*Zeptá se a stále upírá pohled na mladíka a snaží se si vybavit zda byl tehdy v Jade Wolf. Přeci jen ten den bylo plno. Pak se však podívá na upírku a toho mladíka a musí se nad tím znechuceně ušklíbnout. Nechápe moc, co jiní vidí tak sexy na upírech. Vždyť i civilové si je spíše vyhledají.*/ Hm... zajímalo by mě jestli i u nás někdo proměňuje... Ale možná jo, protože mě včera jedno štěně sledovalo./* Pomyslí si a pak se podívá na lovce.* No a vy vracíte štěně, protože vám někde udělalo loužičku?* Zeptá se a dá ruce do kapes od bundy. Doufá, že se něco dozví. Přeci jen byl nějaký čas slepí a Don se mu na nějaký čas i vytratil. Te'd už je sice v plánu trénink, ale pokud to bude jako vždy, tak se sejdou čtyři.*/Jsme tam jak čtyři z tanku a všichni psi./
*Ten jejich vzájemný humor sice poslouchá, ale nějak nemá náladu se do něj zapojovat. Možná je to tím, že má vedle sebe zodpovědnost. Sice ne určenou, ale pokud by chlapce pustil z pomysleného vodítka, měli bychom zítra plnou černou kroniku.* /Proč mi to všechny zní, že obě strany zbrojí a hledají posily?/ *Nezdá se mu to, mnohem víc mu nesedí Darius, protože ona sám cynismus používá k tomu, aby zastřel skutečnosti a jak to bývá, podle sebe soudím tebe.* Vypadá to, že jsme nepřišli ve vhodnou dobu. *Ustupuje od futer a ruce si založí za opasek, dveře sleduje, jako kdyby hledal nějakou stopu, jestli se tu něco nestalo. Poté vyslechne další narážky Daria a se zatvrzelým pohledem kolem něj projde v těsné blízkost.* Ten chlapec roztrhal vlastního otce. *Otočí se mu přímo do tváře.* Trocha slušnosti a úcty k vlastnímu druhu by vám prospěla. *Prohlédne si ho a přechází k dalším dveřím, se kterými zalomcuje. Přirozeně by je mohl vyrazit, ale nemá to zapotřebí, nehledá nic konkrétního, pouze nějakou živou duši, který by si chlapce na starost.* No nic, kamaráde. Počkám tu s tebou do rána, to už se tu snad někdo objeví. *Prohodí směrem ke chlapci, který se z nějakého důvodu stále vyhýbá očnímu kontaktu s Dariem.* Vyslala tě Lucile? *Obrací se jen tak mimoděk na Adeline, protože alespoň z doslechu ví, že nabídka křesla v Radě zůstala nezodpovězena. A je za to vlastně rád, jelikož hned poté navrhl Adeline, přestože se jí to neodvážil ještě říct.*
Jaká to tragédie pro nás oba. /Mohla bych se tam vloupat, nikdo by si ani nevšiml. Ale zas tak horké to nebude./ *Pozorně ho poslouchá a k jejímu udivení se opravdu dozví něco nového.* /Útoku na Jade? Kdy se to stalo? Zvláštní. Nedávno útok na Dumort, teď na Jade Wolf. Vystřídalo se nám tu nové vedení a asi nejen u nás to nevzali nejlépe./ *Více informací však z toho nepochytí, a tak jí zase přestane zajímat a její pozornost náhle upoutá mladý vlkodlak.* /Neměl by si ho raději převzít do parády, místo těchto zbytečných žvástů?/ Do rána? *Podívá se na Daria.* To by si ho nemohl odvést tenhle? Přece jenom na to mají nějaké zařízení, není- li pravda? /Bylo by rozumnější si ho ráno vyzvednout a jít sem s ním až později./ *Nelíbí se jí představa, že by tu měl zůstávat sám s někým, kdo roztrhal vlastního otce. Samozřejmě, že ví, že se Caleb umí o sebe postarat, ale přesto se jí to vůbec nezamlouvá. Navíc, když je tu spoustu jiných východisek.* Lucile je mimo město, takže je to teď chvíli jen na mně. *Pokrčí jednu nohu a opře se jí o zeď.* Ale zatím mi to moc nevychází. *Podívá se mimoděk na zamčené dveře a poté zpět na Caleba.*
*Ušklíbne se nad její odpovědí, ale už na to nic neříká. Když se konečně dozví, proč ho přivedl, tak jeho výraz zvážní. Podívá se na mladíka. Lovcova další slova ho donutí se na něj podívat.* Nemyslím. Dělám si z toho srandu už od dětství. Aspoň mě nenaserou jiní těmi fórky.* Řekne a pak se znovu podívá na mladíka.* Co s ním chcete udělat?*Zeptá se a opravdu ho to zajímá. Klidně by toho kluka vzal na stanici a dal mu na chvíli celu než by se naučil kontrolovat. Do bytu ho dát rozhodně nechce, když u něj bydlí Josh. Začne mu to okamžitě v hlavě šrotovat. To, že zabil svého otce nebere jako samozřejmost, ale on sám zabil někoho komo měl mnohem radši než oba své rodiče. Sice by své rodiče nezabil, protože k nim cítí, i po otcově smrti, dost silný respekt. Z myšlenek ho vytrhne upírka a podívá se na ní.* Já bych si ho klidně vzal sebou. Máme tam útulno.* Pousměje se a znovu se vrátí k myšlenkám k tomu, jak s mladíkem naložit. Opravdu mu přijde nejrozumnější ho vzít na stanici a lovec ať se pro něj klidně druhý den staví.*/Já se ho můžu přes noc vyptat, kdo a kdy ho proměnil. Pokud je jeden z Jade Wolf, tak si ho vezmu na starost a postarám se, aby se ovládal./* Začne zvažovat, protože ví, že by měl prozkoumat i proces a ne jen konečný výsledek. Moc tu debatu mezi lovcem a upírkou nevnímá. Jen se zamyšleně dívá na mladého vlkodlaka.*
*Sice si je vědom toho, že upíři a vlkodlaci se nemohou snést, ale tohle jejich popichování mu není po chuti.* /No páni, to je mi obranný mechanismus na úrovni, ale že to slyší to dítě, to je mu asi úplně šumák./ *Hrdelně by se zasmál, ale jen mu poskočí posměšně hrtan a zavrtí hlavou. Možná měl o Dariovi větší mínění, ale jak se projevuje k vlastnímu druhu, to mu zavání neloajalitou, která je v těchto dobách tak podceňována. Jakmile je oba napadne stejný návrh, donutí ho to se ostražitě narovnat, avšak na chlapce se ani nepodívá, jako kdyby neměl právo v tomto rozhodnout. Bohužel sám Caleb není natolik ohleduplný, aby si to uvědomil.* Měl bych ho nechat jít s člověkem, co se k němu chová jako ke psovi? Je to ještě dítě. *Nato chlapec konečně promlouvá a argumentuje, že není dítě, že se o sebe dokáže postarat sám a používá i nevybíravý slovník, jenže téměř každý v této místnosti může vidět, že je plný vnitřního vzteku, což potvrzují skleněné oči. Podívá se na Cormacka se skrytou žádostí, jistě by rád, aby si chlapce vzal do parády, ale chce mít alespoň pro jednou čisté svědomí, že neudělal hovadinu, že nezapříčinil zkázu tak mladého života.*
*Chápe jeho rozhořčení. Ona sama by nejspíš také nejdřív váhala, ale tohle jí přišlo hned jako jasná věc. Je to vůdce smečky, proč by se o mladého vlkodlaka nemohl umět postarat. Na jednu stranu jí to připadá pošetilé, aby tu celou noc seděl a čekal, když je tu jiná možnost. Na druhou stranu, je to jedna z vlastností, kterou na něm tak obdivuje a záhadným způsobem jí tolik přitahuje. Na mysl jí přijde mnoho věcí, které by mohl nebo dokonce mohli dělat místo vysedávání tady. A rozhodně jsou o dost zábavnější a příjemnější než sezení na tvrdé lavici. Nic však neříká, jelikož jí připadá, že jí nepřísluší se do toho montovat. Pod její křídla přece jenom nespadá. Z nudy se bez přemýšlení jemně kousne do spodního rtu a začne si u toho prohlížet nehty. Nechce se jim do toho plést, a tak se věnuje takovýmto malichernostem než domluví.*
*Podívá se na lovce a usměje se.* Já se chovám k těm co mám na starost dobře. Až na jednu vyjímku, ale tam už jsou osobní neshody a ještě i pár dalších věcí.* Opraví ho a založí si ruce na hrudi. Pak se podívá na kluka a pousměje se.* To u něj nehrozí.* Řekne s klidem a podívá se na lovce. Přitom dělá, že ignoruje mladíka na kterého pak jen obrátí pohled a jeho oči varovně změní barvu na rudou.* Mič, nebo se nauč mluvit slušně.* Varuje ho s ledovým klidem a přitom dá ruce podél těla a svým postojem mu jasně naznačuje, že pokud vybuchne, tak zasáhne a nebude se mu to líbit. Dívá se na něj a dokud neuvidí aspoň trochu, že se zklidnil. Stejně i tak si ho hlídá.*
*Začíná mít čím dál větší pocit, že Darius nebude spolehlivým alfou. Tím, jak nakousne jednu neshodu a nakonec ji rozmlží, získává dojem, že mu naznačuje, že by o tom měl snad něco vědět.* /Proč to prostě neřekne, když to nakousl./ *Neví, jestli je tak frustrovaný tím, že je v místnosti s Adeline a musí se k ní chovat jako k cizinci, nebo z chování Cormacka, či z toho, že má na krku chlapce, který by do rána způsobil problémy.* Měl bych snad o tom něco vědět, že to nedořeknete celé? Nebo co? *Nechápavě se mu zvrásní obočí, ovšem jeho hlas se drží typicky na flegmatické úrovni, tudíž nevypadá nijak ofenzivně.* /Nemůžeš hlídat každého podsvěťana. Tvým úkolem je chránit civily, a pokud Cormack tohle dítě zpacifikuje, bude o civily postaráno./ *Přemlouvá se v duchu, aby přestal myslet na to, že by mu na chlapci mělo záležet více, než je potřeba.* Dobrá. *Zvedá ruku na znamení ústupu.* Koneckonců to moje starost není. *Prohlásí nahlas, načež se chlapec zatváří zraněně, začíná protestovat, že dostal slib, že se o něj postará. A že k Dariovi nechce za žádnou cenu.* /Není to má starost./ *Obrátí se pohledem na Adeline i na Daria, který by si měl dítě zpacifikovat dřív, než uteče. Více už jim neříká, neví, co má vlastně chlapci říct. Je tu spousta větší věcí, než je jedno proměněné dítě. Když jsem byl v Idris.. *Začíná pozvolna směrem k Adeline.* Mluvil jsem tam s lidmi z rady a po Lucrentie upíři v New Yorku pozbyly vůdce v Radě. *Zvedá k ní nicneříkající pohled, přestože tuší, že její reakce může ještě vyeskalovat.* Navrhl jsem tebe. Čistě objektivně, jsi nejlepší kandidát. *Argumentuje, ovšem skrývá i ten fakt, že je vhodným kandidátem především proto, že v případě hlasování Rady, by měl pojištěný hlas.*
*Po chvíli zvedá hlavu a zase začne sledovat dění. Chlapce je jí trochu líto, když začne protestovat a bránit se, jen aby nemusel k tomu vlkodlakovi. Na druhou stranu si oddechne, jelikož to znamená, že o to bude Caleb tuhle noc víc v bezpečí. Otočí se na alfu a s mrknutím spustí.* Buďte na něj hodní, nechci pak nést následky za to, že jsem to vůbec navrhla. *Ne, že by jí na tom chlapci nějak záleželo. Je to vlkodlak, a tak se jí hnusí jako všichni ostatní. Ale viděla Calebův neústupný postoj před chvílí a nerada by si to pak vyčítala.* Neboj se, tenhle zlý hafík na tebe nic zkoušet nebude. Přece jenom si to určitě nechce rozházet s nikým z nás, že? *Sama neví, proč se vůbec do takových slov pouští, ale její emoce jsou někdy silnější než ona. I když je to pro takhle starou upírku velmi nezvyklá vlastnost. Pohledem znovu zabloudí ke Calebovi, který se k ní zrovna chystá mluvit. Chvíli se jí nedostává slov. Neví, co by na to měla odpovědět. Chce vůbec nést takovou zodpovědnost?* Nebyla by vhodnější Lucile? *Řekne první věc, která jí přijde na mysl.* Nejspíš by mi bylo ctí. *Řekne trochu s nervozitou v hlase, jelikož si tím vůbec není jistá. Těší jí to a ta všechna pozornost by jí určitě nevadila.* Samozřejmě, ráda se toho místa ujmu. Pokud s tím souhlasí ostatní členové. *Opět se opře o zeď a snaží se působit sebevědomě.*
*Dnes se snad poprvé usměje, když zaslechne slovo hafík z Adelininých úst. Skloní hlavu směrem k ní s pohledem, jestli to myslí vážně, ale je na něm vidět, že neměl daleko k tomu, aby se ještě při pohledu na Samuela, alias hafíka, zasmál. Nechává Daria, aby si ho odvedl pryč, koneckonců na světě je mnoho podsvěťanů, který se nedostane žádné péči a pomoci, pouze rychlé smrti. A to si Caleb uvědomuje a nechává s lehčím svědomím odejít. Ramenem se rozhodne opřít o stěnu a ruce zakládá na hrudi, přičemž si Adeline prohlíží jako kdyby opravdu zvažoval, zda by Lucile nebyla vhodnější.* Z tvého pohledu určitě ano, protože by tě nevnímala jako konkurenci. /Nakonec chci, aby mezi sebou vedly válku?/ *Ptá se sám sebe, protože tuto věc vlastně nedomyslel.* Z pohledu Spolku jsi ideální kandidát, nesympatizuješ s vílami, nikdo nečeká /Po tom všem./, že by ses za ně postavila. *Svůj postoj lehce uvolní. Protože naprosto popravdě, o nějakou spravedlnost se tam nehraje. *Podívá se jí zpříma do očí, hledá v nich strach nebo hněv, že si vůbec dovolil ji do něčeho takového uvrtat.* A navíc. *Odlepuje se od stěn, udělá pár kroků kupředu a lehce ji zastrčí pramínek vlasů za ucho.* Můžeme být poté v hlasování jednotní, věci by mohly být podle nás. *Zlehka se při tom manévru dotkne její tváře, dlaň mu sjede až ke krku, kde ji lehce uchopí.* /Sice ne hned, ale více zástupců by mohla přesvědčit./ *Sám si neuvědomuje, že se docela pouští do riskantních her, že se vyčleňuje a podvědomě chce revoluci... což v minulosti pro některé nedopadalo dobře.*
*Frustrovapě se nadechne a vydechne.* Tak když jste tak zvědavej, tak než jsem se dostal do pozice Alfy, tak jsem se s ní vyspal a pak se nezachoval moc pěkně. Což myslím, že mluví za vše. *Řekne mu a je mu jasné, že na něj nebudou pohlížet nejlíp, ale od chvíle, co je Alfou s nikým ze smečky nespal.* Takže problém který spolu máme je více na té civilské úrovni.* Ušklíbne se, ale není na něm poznat zda mu vadí, co vlkodlačici provedl. Pak se však podívá na kluka, který je jako by měl jít do školy. Docela se mu líbí, jak se ho snaží upírka uklidnit.* Na děti jsem hodný vždy. Nejsem má matka.* Neodpustí si poznámku a dojde k chlapci.* Hele moc si neztěžuj, svezeš se drahým autem a budeš mít činy kolik jen budeš chtít.* Zazubí se a dá mu ruku na rameno.* Nebo mi zbyl ještě jeden steak, pokud nejsi vegetarián, to bys musel překousnout to něco co tam je od mé spolubydlící... salát.* Řekne s nechutí a vede přitom chlapce ven. Tam ho nasměřuje do krásného černého camara, které bylo jedno z těch sportovních modelů, co se moc v běžném provoze nevidí. Pak s mladíkem odjede do Jade, kde mu dá jídlo, pítí, něco na spaní a v celách jednu celu, kde mu nechá otevřeno, ale celou dobu je tam s ním a povídá si s ním.*
*Mrkne na něj a s rošťáckým úsměvem vyprovází Samuela a mladého vlkodlaka pohledem.* Doufám, že by to přece jenom vzala jako výhodu a ne jako ohrožení jejího postavení. *Složí ruce na hruď a nespouští z něj oči. Při zmínce o událostech s vílami jí zamrazí. Už dávno se jich nestraní a nevyhýbá, naopak Jasonovu společnost vítá. Ale přece jenom jí tyto vzpomínky někdy terorizují.* To určitě ne. *Ty slova skoro vychrlí. Je si naprosto jistá, že i přes přátelství s Jasonem, by na jejich straně nestála ani náhodou. Když se k ní začne přibližovat, ztratí ten prázdný zamyšlený výraz, který se jí na chvíli mihl v obličeji a nasadí vyzývavý úsměv.* To zní skoro dokonale. /Rozhodně to nebude podle mých představ. Nemůžeme si nic namlouvat./ *Jemně zvedne bradu, když jí sjede rukou ke krku.* Ani nedoufám v nějaké výsledky, ale zní to rozhodně lákavě. *Kuráž se jí dodala s jeho prvními doteky na její holé kůži. Pocítí potřebu se ho dotýkat. Dlouho ho neviděla, a i když nemá moc času přemítat, kde právě vězí, chybí jí. Chybí jí i tenhle pocit, který má vždy, když je s ním.*
Náhodu namísto ohrožení? Každý chce mít moc, nevěřím, že by si klan nenárokovala nectižádostivá upírka./ *Zůstává na ní zírat a mlčí, což mluví za všechno. Nechci jí říct tu pravdu, která hovoří o možném nebezpečí a nepříjemnostech. Malovat vzdušné zámky v této situaci nezvládne. Ohlédne se ještě za místem, kudy před chvílí odešel Darius.* To je hodně divný člověk. *Pozvedne udiveně jedno obočí tím směrem.* Nejdříve jen mlží a pak ti na potkání vypráví, s kým spal a jaké má vztahy... Pomalu jsem čekal, že mi řekne, jaký má doma toaleťák. *Uchechtne se a zavrtí hlavou. On sám sice nemá problém mluvit o sobě, ale spíše je diskrétní z toho důvodu, že uchovat to, co mají mezi sebou, skutečně mezi sebou. A nikým jiným. Sleduje, co to s ní dělá a poté se k ní skloní a zlehka ji políbí na rty, druhou rukou si ji k sobě přivine. A poté se odtáhne, aby se ho v tomto místě nezmocnil hlad, pouze ji drží ve svém objetí a v tichu, které posléze prolomi.* Vypadneme odsud? *Zašeptá, ale stále stojí na místě.*
*Chápe, že to může být nebezpečné. Jeho pohled jí nepřesvědčuje o opaku a ona si ani opak nalhávat nebude. Ale v tomto směru strach nemá. Pokud jde jen o její život, není to pro ni hrozba. Možná to Caleba může udivit, ale jí to na obličeji není znát jen z jednoho jediného důvodu. A to, že z toho prostě strach nemá.* Vždyť je to vlkouš, není se čemu divit. *Přejde to poznámkou, protože pro ní jsou všichni vlkodlaci divní. Nakonec se přece jenom zasměje a zavrtí hlavou.* Je pravda, že těch pár posledních informací jsem vědět nepotřebovala. *Položí mu ruce na záda a jemně si ho přitiskne k sobě. Rozhodně, tady by to nebylo nic pohodlného. *Uchechtne se a poukáže tak na tvrdou lavičku. Je to myšleno jako vtip, vzhledem k tomu, že už spolu strávili noc i na mnohem nepohodlnějších místech.* Můj byt? *Jemně se kousne do rtu a než stačí odpovědět, tak si ho ještě přitáhne k sobě do vášnivého polibku.*
*Byla to už nějaká doba, co si našla volný čas k tomu, aby ho mohla strávit mimo nemocnici a nebo naopak své rodné sídlo. Cestou do Pandemonia mijela pár civilů, kteří očividně neměli žádné výčitky svědomí ohledně svého podnapilého stavu. Jejich krev jí zapáchala a ona v tu chvíli musela nepatrně pokývnout, když si uvědomila, že i jí doba zhýčkala až příliš. Tyto myšlenky jí však opustily v moment, kdy pohlédla do očí jednoho z vyhazovačů, na kterého se líbezně usmála a vstoupila dovnitř. Příliš zvuku, příliš světel, příliš různých ras a vůní okolo. Tady si to doslova říkalo i jisté informace, které by jí byly k užitku. Její nemocnice má pravidelný přísun krve, i přes to by se něco navíc hodilo. Byla si jistá, že zde nepotká jenom upíry z klanu, ale i další zajímavě nezajímavé jedince.* Gin s tonikem, dvojitý. *Mrkla na barmana, elegantně se opřela o pult a měřila si ho pohledem. V takové míře společnosti se neobjevila opravdu dlouho a i přes svůj věk a kontrolu, byla donucena polknout pár slin a vyhledat někoho, kdo by jí skutečně zaujal. V NewYorku však nebyla pouze pro informace a případnou výpomoc. De Clermont patřili mezi nejstarší a proto snad k Lucii přišli s požadavkem o tom, aby se ke klanu přidala, stejně jako to tehdy udělali oni, za účelem imunity. V každém případě, když to tu viděla a vnímala každý nepatrný pohyb, rozhodla se místo povinností tento večer i užít. Přednost vždy dávala začátku 20.století, New Orleans pro ní bylo městem snů, ale dnešní doba měla taky něco do sebe.*
*Jackson je jen tak procházel po městě, neměl co dělat, nevěděl kam jít, tak prostě šel. Koukal před sebe a ignoroval kolemjdoucí, do kterých občas vrazil. Byl jako mrtvola, což je k jeho novému já, celkem funny. Zastavil se když míjel jeden noční klub. */Pandemonium? Nejspíš tam bude dost lidí, ale může být sranda./* Rozhodl se tedy jít tedy dovnitř. Již z venku byla slyšet, lehce ohlušující hudba, nevěděl jistě, jestli je opravdu tak hlasitá, nebo to je kvůli jeho zlepšeným smyslům. Vešel a rozhlédl se kolem.*/ Fakt je tu celkem dost lidí/*podivil se a mířil si to k baru. Cestou si v kapse nahmatal ampulku s krví, aby se ujistil, že jí má. Došel k baru a nenápadně zkontroloval svoji falešnou občanku. Koukne na barmana a se sebevědomým výrazem řekne. *Dobrý večer jedenkrát Godfather.* Barman kývne a naštěstí se ho na věk nezeptá. Dobré pro něj. Jakmile mu podá sklenku, poděkuje a otočí se na parket. Zatím tu není nic a nikdo kdo by ho zaujal, tak jen kouká a pije.*
*Už to byla snad věčnost, co byl naposledy v New Yorku. Tehdy si to tu docela užil, dokud se neobjevili lovci a jeho zábavu přerušili, ale aspoň se naučil po sobě uklízet lépe. Jeho cesta z New Orleans byla velmi klidná a dokonce se i najedl, aniž by u toho způsobil rozruch. I když už dvě stě let nezpůsobil žádný velký rozruch, co se jeho krmení týče. Sice chce v New Yorku navštívit nejdříve sídlo upírů, ale chce se ještě najíst, protože už mu je předem jasné, že tam budou jen ty hnusné sáčky. Takže zamíří do nějakého z podniků, kde by se mohl nakrmit. Ruch ho zavede až do jistého nočního klubu. Se mírným zájmem si prohlídne jeho exteriér a předběhne celou tu frontu venku. Na sobě má tmavě zelenou košili, černou vestu a tmavě modré kalhoty a černé boty. Tato kombinace na něm působí velice pěkně a jeho modré oči jako by doplňovali tajemný vzhled. Podívá se na muže, co hlídá vchod a ani nemusí nic říct a muž ho pouští dovnitř. Qhawe se dostane dovnitř a hned ucítí přítomnost upírů, ale hlavně pot lidí a uslyší ohlušující hudbu. Pokračuje však dál. Nechce se mu odcházet kvůli těm upírům. Přeci jen je každého věc, jak se krmí. Jak jde, tak si všímá, jak se několik lidí za ním otočilo, neboť si nejspíše všimli jeho očí. Sedne si k baru a rozhlédne se. Když k němu přijde barman, tak se na něj Qhawe podívá a vyhledá jeho oči. Nejsem tu. Nikoho tu nevidíš.* Řekne zřetelně a muž zamrká a zase odejde. Upír se spokojeně pousměje a uzná, že u baru se mu moc dobře nesedí, tak zamíří k jednomu volnému stolu s kruhovou sedačkou, kam si sedne doprostřed a sleduje všechny kolem. Je jako pavouk, co čeká na svou kořist, až se přiblíží. Nic si neobjednal. Stejně by mu to bylo k ničemu a nehodlá zapadnout.*
*Celý den neměl co dělat, poslední dobou se mu zakázky moc nehrnou, zřejmě je moc drahý na práci, kterou dokáže zvládnout i feťák s ukradenou pistolí. Tak si jen tak sedí ve svém koženém křesle (radši se ho neptejte z jaké je kůže) popijí pivo, kouří jednu cigaretu za druhou a zhruba po třetí "lajně" se rozhodne jít se trošku "pobavit", hned věděl kam jít... Pandemonium samozřejmě. Již posledně si tam našel dobrou zábavu ve formě mladistvých. Oblékl se (celý den chodil ve spodkách) a vyrazil. Jen co do Pandemonia dorazil začal se rozhlížet do "zábavě", než již však nějakou našel všiml si černocha co se právě usazoval u stolu. Kurta to velmi rozčílilo, ale stačil se trochu uklidnit, zajít si na toaletu a dát si další lajnu. Poté hned vyrazil ke stolu u něhož ten černoch seděl, oběma rukama se opřel o stůl a bez představení na něj začal mluvit.* Tak hele negře, tohle je "WHITE ONLY" klub, takže tu svojí černou prdel odsud vykopej, nebo to udělám já ty jedna opice.
*Je to nejaký ten piatok, čo tu bola, no dnes sa rozdne ch e kvalitne zdrať. Lyria jej poriadne ledzie na nervy a ako inak to celé prežiť, než sa opiť. Ako obvykle aj dnes si to sebavedomo nakráča do klubu, vôbec ju neprekvapuje že je to tu natrepané l'udmi, netevá dlho a konečne sa dostane k svojmu svägému grálu, ktorý jej má zachrániť jej nervy. Bar. Odhrnie si pár vlasov, takmer s nimi ošľahá niekoho kto sedí vedľa, ale neberie to na vedomie. Posadí sa a jej trpezlivosť začína naberať iný level. Niekto by povedal že je to strop, ale toto je niečo ako bonus, konečne si ju chlap všimne a môže si objednať jeden zo svojich obľúbených drinkov, zároveň už chytá svoju tajnú prísadu, ktorú by ani Sherlock nezbadal. Kým čaká pozerá sa na okolo, no zatiaľ jej nič nepríde tak zaujímavé.* / Je to aj tak fuk, si tu predsa pre to aby si sa opila.. / *Pomyslí si a potrebuje dostať svoje brutálne a sadistické predstavy ako vílu zabíja pod kontrolu. *
*Mezi tím, co si v poklidu pila Gin a Tonic, její oči poletovaly po klubu, zaznamenávaly jedince a snažily se jim přiřadit rasu, aniž by ona sama musela jakkoliv s dotyčným navazovat kontakt. V dnešní době jí přišlo, že jsou všichni až příliš opatrní, skrýt svou totožnost, vevyčnívat z davu. Ona sama byla ten typ, který radši pozoroval, než aby se do něčeho zapletl. Chodily sem různé druhy, jeden za druhým, připadala si jak v ZOO, chyběl tu jen nějaký specifický vlkodlak a hned by jí to vykouzlilo úsměv na tváři. Samozřejmě z důvodu, že by se nemýlila. Její oči se zastavily na mladíkovi, u kterého spatřila ampulku s krví. Zaujala jí to hlavně z lítosti, taková malá dávka by nenasytila ani jí. Vlastně by jí ten nedostatek ještě více podnítil chuť. Nijak se k němu však nehlásila, sledovala ho nějakou chvíli, jak stojí na partketu a rozhlíží se kolem sebe. Periferním viděním, při pozorování tohoto mladíka, který jí jistým způsobem zaujal, zaznamenala někoho staršího. Muže, tmavé pleti, který se barem nesl jako kdyby mu patřil. Chvíli přemýšlela, jestli ho nezná. Pokud ne ona, byla si jistý že někdo z její rodiny určitě ano. O to víc se tím přesvědčila, když viděla jak naprosto bez výčitek využívá své encanto. Ještě k tomu ve společnosti* /Vychovanost je mu zřejmě cizí... taková nezdvořilost./*Zakroutila nemožně hlavou a od baru se odtrhla, směrem k mladíkovi, kterého si před tím všimla. Chtěla ho oslovit a položit mu ruku na rameno, aby mu snad i pomohla s jeho dávkou a zásobami krve, které u sebe měl. Nebyla od něj daleko, ale dřív než tu ruku položila, zastavila jí ve vzduchu. Její sluch zaznamenal něco, co nemohla ignorovat. Její bouřlivá povaha dostala nečekaný impulz. Z tiché ženy, která radši zůstane ve stínu, nebo případně osloví mladíka za účelem výpomoci změnila v mžiku své postavení. Její kroky byly rychlé a i přes hudbu okolo, poměrně hlasité. Došla ke stolu s kruhovou sedačkou, na sobě měla obtažené černé rifle, černou až mírně průhlednou halenku, kterou měla pokrytou černou koženou bundou. Její podpatky byly poměrně vysoké a jediné co na ní vyčnívalo, v tom černo černém outfitu dnešní doby, byly její blondaté vlasy a velké modré oči. Zdravím pánové. *Pohled věnovala oběma, ale zastavila se u toho nevychovaného feťáka. Své paže si zapřela o stůl a naklonila se blíž k němu.* /Čaroděj?/ *Přimhouřila oči a musela se líbezně pousmát.* Víš jak se kdysi trestali muži, kteří se chovali nevhodně? Kastrace. Takže mi pověz...není lepší být černej s koulema, než bílej bez koulí? *Stále si na tváři držela ten líbezný a bodavý úsměv. Zřejmě mu tím chtěla něco naznačit. Nebo ho snad spíše varovala, nad případnou brzkou budoucností, ohledně jeho maličkosti. Toho černého muže neznala, byl jí povědomí, ale ve své paměti neměla čas na to pátrat jméno, ani jeho identitu. Jediné o co jí šlo byla ta jeho nevychovanost.*
*Jacksona zaujala menší hádka kousek od něj u jednoho stolu. Koukl se a to co ten muž řekl ho trochu zarazilo a naštvalo.*/Vážně v této době pořád někdo řeší barvu?/*zeptal se sám sebe a rozhodl se jít ke stolu, aby pána trochu zklidnil. Vstal a chtěl vyjít jejich směrem, ale jedna slečna ho již předstihla, tak se jen koukal se sklenici Godfathera v ruce. jakmile domluvila, nečekal na reakci od toho rasistického cápka a šel k nim. Šel klidnou chůzí, jako by se nechumelilo. Došel ke stolu, usrkl si a koukl se tomu rasistovi do očí.* Je zde nějaký problém?*zeptal se a přátelsky se usmál.* A neříkejte, že ne, protože jste tady toho celkem urazil.*dodal a usrkl si znova.* Víte nevím z které doby jste, ale tady se už barva pleti neřeší. Jestli je bílej, černej nebo žlutej,? Záleží na tom? Je to člověk do háje a vy by jste to měl přijmout. *dořekl sedl si a přehodil si nohu přes nohu. Teď jen s úsměvem čekal co se bude dít.*
*Z tréninku se vydala rovnou do svého bytu. Trénink nešel přesně podle jejích představ a dokonce se pomalu neudržela a na nové arogantní neopeřence se skoro utrhla.* /Zítra jim to dám sežrat. Dnes by to neskončilo nejlepším scénářem./ *Zabouchne za sebou dveře a bez nějakého velkého promýšlení zamíří rovnou do koupelny. Dá si rychlou sprchu a po několika minutách už vyráží do ulic. Hodila na sebe černé kalhoty a přiléhavé tmavě zelené tílko. Na hrudi jí jako obvykle spočívá smaragdový náhrdelník, který zabraňuje ostatním číst v její mysli. Ještě mokré vlasy si svázala do nedbalého drdolu, z kterého hned vyklouzly dva přední prameny. Dojde do Pandemonia s ohromnou chutí na něco, co jí uklidní nervy. Na vyhazovače jen mávne a bez problémů prochází dovnitř, přeci jenom je tu známá tvář. Na chvíli zapochybuje, že šla zrovna do tohohle podniku, když jí do nosu praští pot.* /Možná jsem měla zajít radši do B+/ *Přesto v Pandemoniu nebyla delší dobu a něco jí tam vedlo rovnou bez promyšlení jiných možností. Vydá se rovnou k baru, ale na cestě tam její pozornost získá skupinka lidí stojící opodál. Objedná si Bloody Mary, opravdovou, ne tu ubohou civilskou náhražku. Opře se o bar a chvíli sleduje dění. Neví přesně, o co jde, ale z toho co zaslechla, vydedukuje, že předmětem diskuze je nejspíš barva kůže. Už z dálky rozezná, že se jedná o upíry. Popadne své pití a přiblíží se ke skupině.* Je tu nějaký problém? *Zeptá se s povytaženým obočím a usrkne si ze svého drinku.*
*Když k němu příjde ten chlapík a začne, tak se na něj klidně dívá a jen čeká kdy se mu podívá do očí. Je zvyklí na takové řeči. No a za ty roky už ho nemůže ničím urazit. Dříve se za každou urážku mstil, ale nyní si je jen vyslechne. Už mu chce slušně odvětit a slušně poslat do patřičných míst, když se objeví žena a dokonce upírka. Stále se dívá na muže, ale přitom periferně vidí i tu ženu a má pocit, že jí už viděl v New Orleans. Nejspíše u klanu. I když se většinou sejde jen s těmi, co ho znají. Jak se dívá na muže, tak položí ruce na opěrku. Když přijde další upír, tak se pousměje.* Myslím, že tento mladý muž, se zasekl jen v minulém století.* Řekne klidně a je mu jedno, zda ho poslouchají nebo ne. Poslouchá upíra a začne přemýšlet nad tím, že doba i lidé se mění. Dříve by jen tiše seděli a čekali, kdy začne rvačka. Dál se dívá modrýma očima na muže a čeká na jeho reakci. Podle pachu co z něj jemně vychází by ho odhadoval na čaroděje, ale i jeho nos ho párkrát ošálil. Přesto však pro něj ochrana upírů není cizí. Jako vůdce klanu měl kolem sebe občas upíry, co ho chránili. Jak muže sleduje, tak začne uvažovat i nad tím, že by bylo velmi snadné mu zlámat vaz aniž by ho zaznamenal.*/Budu to zatím jen sledovat. Uvidím, co bude dělat dál a podle toho zasáhnu. Hlavně, aby to bylo rychlé. Mám hlad a krev čaroděje není něco, co bych musel nutně pít. Hlavně když tu je tolik jiných svačinek./*Napadne ho a dál klidně hledí před sebe a vypadá to jako by ani nemrkal. Připomíná trochu sochu. Až na oči, které jasně říkají, že vyčkává. Když se přidá další upírka, tak odtrhne pohled od muže a podívá se na ženu.* Zatím ne, drahá slečno.* Kývne jí a jednou rukou jí nabídne, aby se posadila k nim. Pak se znovu podívá na muže.*
*Přihnalo se na něj plno upíru, což ho trochu znejistilo* /Kur** jednoho nebo dva bych si zvládnul, ale tři? to už je na mě moc, no co, aspoň to už konečně skončí s zábavou. /* Otočil se na ženu, která za ním přišla jako první. Víte dámo, ano vím, jak se trestali, a taky vím, že se to dělalo ve Francii, u nás v Reichu jsme jim prostě jenom rozbili hubu, jako jsme to udělali vám žabožroutům... několikrát.. a vymlátili vám u toho zuby.*Ušklíbl se čímš ukázal svoje zkažené zuby. Začal se k ní pomalu přibližovat a pokračoval se svém monologu.* Vite, tihle negři nemají skoro nic, sami nepřežijí, potřebují někoho aby jím říkal co mají dělat. *Zvedl levou ruku, luskl u toho udělal malý efekt s plamenem mezi prsty na odvedení pozornosti a pravou ruku mezitím dal na upilovanou dvouhlavňovou brokovnici, kterou má schovanou pod kabátem nabitou směsí stříbrných broků a bílého fosforu. Pokračoval v postupu k ní.* Jsou to barbaři, sám to velmi dobře vím, sám tam mezi nimi žil několik let.* Došel k ní tak blízko, že se jí dotknul hrudníku svým hrudníkem.* A co opicích víte vy? Slečno? *Slečno řekl s velkým pohrdáním v hlase.*
*Zbožné prianie, že si prestane všímať okolitý svet v tomto klube, bohužiaľ hlási neuspech. Jej uši hneď započujú a oči uvidia maličký zhlúčik pri jednom zo stolov. Že by sa tam chcela pridať? V žiadnom prípade, má svojich problémov dosť a určite sa nebude miešať do ďalších, navyše je vidieť, že o núdzu ich tam nie je, bola by len dopočtu. Jej neskonalú trpezlivosť v čakaní na svoj alkohol, môže obdivovať nejeden. Konečne dostane svoj drink, za ktorý si aj rovno zaplatí a otočí svoje štíhle bledé telo k upírom a čarodejovi. Len sa tomu prizerá.* /že by nejaká zaujímavá potýčka?/ *Pomyslí si, a už jej stačí do rúk vopchať popcorn a má z toho hotové kino. Niekde hlboko v sebe má všetk jemné nutkanie, aby sa pripojila. Aj ona chce byť súčasť konfliktu, ale k čomu by to viedlo? Radšej sedí na stoličke a pozoruje z diaľky ako sa to celé vyvŕbi. Uchlipkáva si z drinku a sem-tam sa pozrie očkom na displej mobilu, aj dnes dúfa že konečne sa jeden z jej " priateľov " ukáže, no zatiaľ bezúspešne., ovnako ako nevšímanie si jednej so situácii v klube. *
*Dívala se tomu čarodějovi do očí a každou vteřinou přemýšlela nad dalším pokladem do své sbírky. I přes to že byla zaseknutá jenom na něm, přítomnost dalších příchozích podvědomě zpracovala. Ten mladík, kterému chtěla nabídnout krev reagoval tak jak očekávala. Naivně, mladě. Nemohla z toho usoudit nic víc, pouze jeho věkovou kategorii. Mladý upír, vychován dnešní dobou. I tak bylo pro ní usměvavé, když se upíří komunika, předy všech ras stmelila na jednom místě, při ochraně jednoho ze svého druhu.* /Co by za to dali prarodiče, kdyby tuto nepřímou spolupráci viděli. Usměvavá záležitost./ *Stejně jako toho mladíka, všimla si i přítomnosti ženy, vzhledem k tomu jak poklidný způsob příchodu nasadila a jakým tónem se zeptala, muselo se jednat o někoho zdejšího. Očividně měla tento podnik v malíčku, přítomnost ostatních ras ji skrz postoj nebyla nijak cizí a to Lucii dodávalo určitou výhodu v momentální situaci. Pro smůlu toho, koho se tu zastávala, neměla možnost se na něj otočit a dát mu jakýkoliv signál k tomu, že je v podstatě pod ochranou, protože se ten nezdvořák opovážil otevřít tu svou nevymáchanou pusu.* /Proč muži prostě nestáhnou ocas a nezmizí. Pak se znenadání objeví uprostřed války a diví se, někdy i v slzách nad předem jasně danou prohrou, kterou si nechtějí připustit./ *Povzdechla si, když se postavil ze svého místa, začal plácat jedno slovo za druhým a ještě ke všemu byl tak nezdvořilý a probudil svůj čarodějný plamen. Dokonce mu nebylo ani hloupé vytasit tu zbraň.* /Ubohý vojáček, měl jsi o ty koule přijít už na bojišti./ *Její úsměv se z tváře vytratil, ale neustoupila ani o krok. Vzpřímeně se na něj dívala a každý jeho krok směrem k ní jenom zavinil zvrásnění čela a poměrně jasně dávající emoce, které v ní proudily, vůči němu. Teprve až domluvil a hrudníkem se opřel o ten její, naklonila zkoumavě hlavu na stranu, i přes to že z toho pohledu sálala čirá ironie.* Zakomplexovaný německý voják. Váš postoj a způsoby mi byly odjakživa cizí, vzhledem k tomu, že můj rod se upíná k těm, kteří vyhrávají. Nikdy nepochopíme vaší ideologii. Ale pokud chceš znát můj názor... *Mile se pousmála, stoupla si na špičky a naklonila se kousek k jeho obličeji.* Dle mého názoru, i tento negroidní upír, je stále méně vyhynulým druhem, než německé jednotky SS. Přežil, zvítězil a zachoval si více důstojnosti. Takže... pokud bych si měla vybrat, vyberu si asi toho černocha s koulema. *I přes to že proti ní měl takovou výbavu, mohl ucítit nepříjemný pocit ve svém rozkroku. Ona svá slova brala vážně a on očividně svým postojem taky. Encanto by na něj nevyužila, neměla to ráda, za to mu dala jasně najevo, že je něčeho takového schopná. Věděla, že s jejím názorem se nemusí ztotožňovat a proto se více zapřela do svých špiček, v případě, kdy by musela rychle zareagovat. Ať už by to bylo před jeho brokovnicí neměla to ráda, za to mu dala jasně najevo, že je něčeho takového schopná. Věděla, že s jejim názorem se nemusi ztotožňovat a proto se více zapřela do svých špiček, v případě, kdy by musela rychle zareagovat. Ať už by to bylo před jeho brokovnicí a nebo plamenem. Žila už dlouho a někdo s takovou náturou byl u jejich potyček na denním pořádku.*
*Jackson celou situaci sledoval a jen se usmíval, když dopil párkrát přejel prstem po okraji sklenice.*Omluvte mne na chvíli, jsem hned zpátky, jen si doleji.*omluvil se Jackson a šel k baru.* Poprosil bych ještě jedenkrát Godfathera. Díky řekl svou nabídku a pousmál se. Jakmile mu barman podal jeho drink, poděkoval rovnou se napil. Pak se rozhlédl a uviděl repráky a u nich mikrofony.*/Když neposlechne nás, snad padne pod nátlakem většiny./*pomyslel si a usmál se. Došel k reprákům a vrazil do nich konektor od mikrofonu. Trochu to zašumělo, párkrát poklepal aby zjistil, zda to funguje, fungovalo.*/Dobrý jdeme, raz, dva, tři./ Dobrý večer, srdečně vítám všechny v Pandemoniu, jistě se všichni bavíte.* Odpovědí, bylo hlasité ano, i když i pár vtipálků řeklo ne.* No omlouvám se, že ruším, ale víte mám tu kamaráda, kterého obtěžuje jistý chlápek, který si tím nejspíš kompenzuje ten fakt, že má malého lůlánka. Víte vadí mu, že je černý. Kdo dnes řeší barvu a rasu? Jsme takoví jací jsme to z nás dělá lidi a no však vy víte. *řekl a usmál se.* Takže myslím, že rasista by tu neměl co pohledávat, nemám pravdu?*ozval se souhlas.* Takže lidičky, tohle je on, ten co uráží mého drahého přítele. Takže co s ním uděláme, vyprovodíme ho?*zeptal se a došel k čarodějovi a čekal co se bude dít
*Posadí se vedle muže, který jí nabídl místo u stolu a zároveň je hlavním aktérem v této zatím slovní přestřelce. Sedí vzpřímeně, přesto všechno ostatní na jejím chování naznačuje ledový klid. Mezi mladými upíry to většinou vzbuzuje jakýsi respekt. Když se začne natahovat po brokovnice, tiše se zasměje.* Ale, ale. Takhle se k dámě přece nechová. Dle tvého výstupu usuzuji, že jsi moc chytrosti nepobral. A proto ti to řeknu jednodušeji. Ihned tu pracku dáš z té zbraně nebo budeš mít větší problémy než jednoho upíra. A garantuji ti, že v klanu je nejeden jiné barvy kůže, který si na takových jako ty rád vybije svou zlost. Vlastně potřebujeme nového cvičebního panáka do Dumortu. *Mrkne na něj a dovolí si výstražně vysunout tesáky. Toho, že mladý upír odešel si popravdě skoro ani nevšimla do té doby, než se objevil na pódiu. To, že to začal řešit před celým klubem, jí přijde trochu unáhlené a zbytečné. Kdyby přišli problémy, zaručeně by to zvládli i v tomto malém počtu. Sice by to pak zase vše šlo za klanem, ale s tím by si poradila. Protočí panenkami a ukáže rukou na dav.* Asi nejsme jediní, co jsou proti tvému barbarskému chování. *Znovu usrkne ze své skleničky a přitom z něj nespouští oči.*
*Sleduje ho a neubrání se zasmání.* Mladíku, měl byste vidět ty, co mě měli v řetězech. *Řekne a stále je jeho hlas klidný a i postoj jeho těla se nezměnil. Ten plamen jeho pozornost neodvedl. Sice ví jak je oheň nebezpečný, ale už viděl tolik kouzelnických triků, že ví, že se nesmí dívat tam kam kouzelník chce. Sám si pamatuje mladinkého čaroděje, jak v New Orleans čaroval s ohněm a odváděl tak pozornost od svých příbuzných, co vybírali kapsy. Docela ho to bavilo sledovat.*/Teď už to musí být dospělí muž. Kde asi skončil.../*Napadne ho a s menším nezájmem se dívá na toho čaroděje. Tenhle spor by kdysi vyřešil velmi rychle a z té krve, co přinesla žena má už skutečně hlad. Tak se rozhlédne a uvidí jednoho mladíka, který je dle všeho civil, jak míří na toalety. Už se chce vydat za ním, když uslyší mikrofon a s nadzvednutým obočím se podívá směrem, kde by měl stát ten, co tak upozorňuje. Když se upír vrátí, tak se na něj podívá. */Opravdu děkuji. Teď se ani nenajím./*Prolitne mu hlavou. Zásadně odmítá pít z pytlíku. Není přece slečinka, aby se štítil lidského krku. Když uslyší upírku kterou pozval, tak se usměje.* Cvičební panák? To je škoda a já mám takový hlad, drahá slečno.* Usměje se na ní a ještě i mrkne, aby pochopila, že už jen trošku čaroděje provokuje. S tím se na něj podívá, ale tesáky neodhalí. Hlavně proto, že už se dav dle všeho odhodlával k akci. Příjde mu to zvláštní a trochu i nové. Hlavně od civilů. Ti většinou jsou dost zpátky. Dívá se na čaroděje a čeká kdy mu pohlédne do očí. Ví, že by ho zvládl ovládnout. Možná by mu to chvíli trvalo kdyby se bránil, ale díky svým očím měl vždy v tomto ohledu docela výhodu.*
*Ucítí její dotyk ve svém rozkroku. Lehce se ušklíbne a pravý.* Ohhh... šlechtična, omluvte mé chování *řekl sarkasticky* je to však již dlouho, když bych se mohl bavit s někým *hodil pohledem do Qhawem* na úrovni. V SS byli nejkrásnější chvíle mého života, měli jsme cíl, jasnou budoucnost a zábavu jako když jsme v Totenkopfhu upálili v Oradour-sur-Glane několik stovek bageťáků v čtyři a čtyřicátym. *začal se pochcechtávat.* SS pořád žije, dokud já žiju... a nebyl jsem jediný co na konci zdrhnul. *Zaslech řeč na pódiu a bližící se dav.* Snad mi dáma odpustí, ale dnes vám nevystřelím střeva v těla. *ušklíbl se, udělal krok zpět a otočil se na mladíka.* Copak copáák? Potřebuješ na mě ještě víc kamarádů? *lehce otočil hlavou ke ženě se kterou se bavil.* a já že nemám koule *otočil hlavu zpátky k mladíkovi Po jednom nebo na jednou? *Zaslech ženský hlas s výhružkou od stolu., ani neotočil hlavu a pravil.* Hmm. již jsem přemýšlel o změně profese, dáte mi vizitku? *Začal mluvit na mladíka.* Koho pak to tady máme? zrádce rasy, ne jenom, že se jich zastáváš, ale už se chováš i jako oni, co by na to řekl Johny? Chudák jeden, byl to můj nejlepší kamarád v 70. letech v africe, 19. století samozřejmě, než jsem ho našel zpola staženýho z kůže bez prstů a s vlastním pérem v hubě. *Při vybavení vzpomínek se mu začal třást prst na spoušti.*
*Popravde ju to celkom prestávalo baviť, pozerať sa na to vôbec nie je takým zadosťučinením, akým si myslela že to bude. Popravde ju to skôr uspí, ako to v nej vzbudí nejaký väčší záujem.* /A že by konečne niečo?/ *Povie si, ale nakoniec aj tak má v tvári sklamanie, keď jeden z upírov sa dostaví na podium. V prvom rade zdvihne obočie, pretože jej to príde dosť hlúpe, v druhom už má pocit zahanbenia aj keď s tým nemá nič spoločné* Bolo to fakt nutné? *Prehovorí pre seba, aj keď vie, že upírskym uškám nič neujde. Vlastne jej to prišlo celkom zbytočné, sú tam traja, dokážu to predsa vyriešiť aj bez nejakých civilov, ktorý majú akúsi moc len v skupinke.* /To by som bola zvedavá keby ich nebolo tak veľa či by len tak súhlasili../ *V tejto chvíli jej však tá myšlienka príde úplne hlúpu a tak si radšej odpije so svojho drinku a kývne na barmana, aby jej dal ďalší.* /Ale, žeby predsa len nejaký ten zvrat v príbehu?/ *Uškrnie sa a díva sa na to s trošku väčším záujom než doteraz.* /Možno by som mohla do toho skočiť... *Hovorí si, ale nakoniec to zahodí za hlavu, len by tomu priťažila. A to sa jej moc nechce.*
*Vnímala reakce ostatních, dokonce se pousmála nad tím, co zmínila upírka, držíc v ruce velice chutný nápoj. Upíři byli vždy nad věcí, elegantní a stále si zachovávali tu dominantnost. I přes to všechno, nemohla jen tak spustit < z toho čaroděje. Byl obklopen početnou skupinou upírů a stále si vyskakoval. Rozhodně nemohla zapřít jeho odvahu a nebo naopak bláhovost. Jeho reakce, postoj vůči ní, ale hlavně jeho slova podnítily její vnitřní cholerickou náturu. Zprvu se jí jenom cukaly usměvavě koutky úst, než se k nim přidala i dominantní žíla na čele, v moment kdy pevně skousla zuby o sebe, div to nezaskřípalo. Zmínit Oradour sur Glane, tento komentář se stal rozhodujícím v jejím jednání. Nechala mu prostor a chvíli na to reagovat na publikum, které ten mladík tak zbaběle přivolal. Styděla se za něj, ale toto už nebylo jenom o rase, ale dokonce i o příslušnosti, proto mladého upíra vyškrtla na určitou dobu ze seznamu zájmů. Sledovala situace a její svaly byly napnuté jak struna. Jeho pohyb, jakýkoliv další komentář vůči jedincům v této místnosti. Vše jí tak moc připomínalo část minulosti, na kterou se snažila zapomenout, že se už neovládla. Pružným ohnutím se vzad dopadla rukama na podlahu a při výstřelu svých nohou zavadila špičkou o jeho bradu, nabrala ho a vymrštila do stropu. Rychlost, kterou to udělala, podporovala i sílu. Viděla, že je zaujatý nějakým příběhem o nějakém muži, proto využila situace. Nechtěla působit rozruch, ale Francie byla jejím domovem a pokud měl tento co dělat s vyvražďováním jejich lidu a ještě se tím chlubit a být hrdý na vlastní činy, brala si to více než osobně. Samozřejmě, po tomto jejím obratném tahu se opět postavila zpět na nohy. V ten samý moment by měl zřejmě stále narážet obličejem do stropu, nahnávala si čas svou rychlostí, což bylo zároveň i její předností. Dle postoje, který zaujala, bylo vidět, že s tímto čarodějem ještě neskončila.* Statečnost je pro mě obdivem, ale u tebe se jedná o pouhou bláhovou domněnku o vlastní nadřazenosti. Dřív než se uchýlíš k takové služce keců, rozhlédni se okolo sebe chlapče, stáhni ocas a utíkej co ti nohy stačí. Protože pokud to neuděláš, s radostí tě osobně vyprovodím. /A nebude to z Pandemonia/ *To jak z ní před tím šel cítit sarkasmus a ironie se změnilo, šlo vidět, že toto myslí vážně. Dokonce i její tón podporoval její dominanci. Už hold byla taková, sice dbala na slušné vychování, v mnoha případech byla moudrá, ale cholerikem zůstane navěky. Nebála se souboje ani konfliktů, dokonce to dala najevo svými zuby a v této situaci by jí snad ani nebylo hloupé využít své encanto.*
*Jackson vše sledoval, vzal si opět svou skleničku a pořádně se napil, přešel pomalým krokem k čarodějovi.* Nepotřebuji více přátel abych tě porazil, jen mi prostě nestojí za to zmlátit někoho jako jsi ty svýma rukama. *Řekl a symbolicky si umyl ruce. *Nazýváš mě zrádcem rasy? My si nevybereme jak se narodíme, ale můžeme si vybrat jak zemřeme. A kdybych měl na výběr mezi jak árijskou rasou, nebo být černý, budu radši černý. Radši umřu, než abych byl aspoň kapku podobný tobě. *řekl s ledovým klidem.*/ Sakra začínám mít hlad./*pomyslel si a vyklopil do sebe všechen obsah ampulky. To mu však nestačilo. Sevřel ruce v pěst a začal zhluboka dýchat. Uslyšel srdeční tep a ne jeden, spousty. Měl chuť tomu čarodějovi rozsápat hrdlo a potom hltavě pít jeho krev.*/Stejně by to nikomu nevadilo, jen se napij, stačí jen doušek./*znělo mu v hlavě, vycenil tesáky a ďábelsky se usmál*
*Jeho rádoby směšné poznámce nevěnuje pozornost. Kdyby byl alespoň trochu chytrý, nezahrává si s tolika upíry najednou a už vůbec ne s někým, kdo je hned po Lucile ve vedení klanu.* Klidně vám ho předtím nechám. Nám bude stačit jen jeho tělo. Nikdo neříkal, že ho potřebujeme úplně vcelku. *Obrátí svůj pohled k upírovi vedle ní a povytáhne pravý koutek úst. Na ty dva se znovu otočí až ve chvíli, kdy už se blonďatá upírka začne napřahovat k výkopu. Ani s její upíří rychlostí by jí nestihla zastavit a v plném klubu by si to ani nedovolila. Ještě k tomu, když jsou pořád středem pozornosti.* /Skvělé. Ještě se tu něco rozpoutá a budu to muset zase žehlit u lovců./ *Rychle vstane, ale ne však nepřirozeně rychle.* Dobrá, to by stačilo. On to určitě pochopil a chystá se odejít. *Pohledem sjede upírku, která se jí do téhle chvíli zamlouvala. Také si dokáže hrát s ohněm, ale není tak hloupá, aby to udělala na tolika očích. Když mladý upír odhalí tesáky, nepřidá jí na dobré náladě. Na jazyk jí vyplane několik nehezkých slov, kterými by je nejraději teď pojmenovala.* /Vážně teď? A já myslela, že jen ti usmrkanci v Dumortu nemají rozum. Nejspíš si budeme pak muset promluvit. Takoví nám nemůžou po New Yorku běhat jen tak bez nějakého výcviku./ *Přistoupí k blondýnce a opatrně jí sáhne na rameno.* Ať udělal cokoliv. Za problémy ti opravdu nestojí. A já nechci být ta, která je bude muset řešit. /Buď my, nebo lovci. Ani jedno není nejlepší varianta./
*Došlo mu, že je vlastně ignorován a spor se přesunul jinam. Tak si přestal čaroděje všímat, ale po jeho slovech si více všímal upírů. On urážky a podobné ústní útoky zvládá s klidem. V Chicagu ho tak i zdravili a během Divokého Západu byl dokonce neviditelný nebo terčem urážek. Všiml si jak je žena napnutá a rozhodl se nezasáhnout. Mohl jí uklidnit nebo cokoliv říct, ale tady není v New Orleans. V New Yorku nikdy moc na pravidla nebyl. Sleduje celou scénu a připadá mu to celé zbytečné. Mohl tomu nacistickýmu čaroději prostě něco říct, ovládnout ho a poslat ho někam, kde by se mohl kopat do zadku. Pak si všimne mladíka a dojde mu, že má hlad. Rychle vstane a chytne pod krkem. Jedná rychle, ale ne zase moc, aby to nebylo nápadné. * Pokud máš hlad, tak na baru najdeš něco chutnějšího, mladíku.* Řekne mu s klidem.* Krev tohohle čaroděje by ti určitě nechutnala a silně pochybuji, že bys dokázal přestat.* Dodá s klidem a modrýma očima se mu dívá do těch jeho. Ví, že kdyby ho nechal po tom čarodějovi jít, tak by to mohlo dopadnout špatně. A ne jen pro čaroděje.* Pokud se uklidníš, tak ti dám najíst.* Řekne mu s klidem v hlase a vypadá to, jako by ho nic z toho, co se stalo nerozhodilo a vůbec se ho to netýkalo. Pak natočí hlavu k ženě, která dle všeho patří ke klanu.* Nakrmím vám ho a odvedu k vám, pokud by vám to nevadilo slečno. *Sdělí upírce a jen ruku z pod mladíkova krku přesune na zatýlek, aby ho odvedl jak malýho kluka k baru, kde jedním lusknutím přivolá barmana.* Bloody Mary, pro tohoto hladovějícího mladíka a bude na mne, barmane. *Objedná a podívá se na mladého upíra.* Tak... už jsi v klidu?*Zeptá se ho a lehce nadzvedne obočí.* Příště si vyber spíše krev lovce nebo civila. Krev čarodějů je dosti nepříjemná na chuť, mladý pane...* Zarazí se.* Jaké je vaše ctěné jméno?* Zeptá se ho a to už barman položí na bar skleničku a Qhawe mladýho upíra pouští.*
*Nárazem do stropu si zlomil nos a půlku zubu. Při dopadu narazil tvrdě na záda a zbraň, kterou měl pořád za pasem. Zůstal ležet a jen se smál jako blázen, je tak sjetej pervitinem, že ani necítí bolest. Za svého hlasitého smíchu si levou rukou hrubě narovná zlomený nos. Vyplivne přeražený zub spolu s velkou dávkou své černé krve. Vytáhl z kapsy cigaretu, kouzlem si jí zapálil, posadil se a pořád se smál. Popotáhl si, s cigaretou v puse se postavil, všiml si, že mladého zrádce rasy mu ten černoch táhne na bar. zakřičí jim na záda.* To mě tady necháte s tou ženskou a těma plebama samotnýho? *Zklamaně povzdechne, otočí se na ženu co ho kopla.* Bohužel... i když nesnáším bageťáky, ženy se nebijí a až moc se mi líbíš na to abych tě sejmul, takže když mě omluvíte lady. "Odplivnul si na stranu krev, skoro až seškubl ze sebe kabát i se všemi zbraněmi, hodil ho na nedaleký stůl. Kouzlem přepnul hudbu na Irskou hospodskou opileckou písničku, zatnul pěsti a skočil do davu civilů, kde se s nimi začal bít.
*Díva sa na toto divadielko, ktoré je až príliš nafúknuté, teda aspoň sa jej to tak zdá, no ako náhle sa skopinka rozpadne a začuje smiech, ktorý ju už absolútne nezaujíma s pretočením očí sa otočí späť k baru a vystrieda prázdny pohár za plný.* /Škoda../ *Pomyslí si keď to celé pre ňu stratí čaro, povzdychne si a začne znova uchlipkávať a pomaly sa dívať po niekom, kto jej príde aspo trošičku zaujímavý, aby sa s ním mohla pohrať, zatiaľ samá voda. Ďalej teda popíja, a uvažuje nad odchodom.* /Dnes som zrejme videla všetko../ *Preletí jej mysľou a začne sa prehrabovať v kabelke, kde nachádza nejaký ten cash.*
*Někdo by si myslel, že se pousměje nad svým výpadem, když byl tak čistě proveden, ale ona k radosti měla daleko. Chtěla, aby toto byl pro něj pouze začátkem, byla odhodlaná k tomu ho mimo toto publikum zmlátit do nepoznání a pak ochutnat jeho příliš hořkou, až trpkou krev. Bohužel, situace se zvrhla a to přesně v moment, kdy ten čaroděj dopadal na zem a mladý upír začal mít hlad.* /Zelenáč bez vedení je vždy jenom na obtíž./ *Povzdechla si a dívala se na toho čaroděje. Očividně mu upravila jeho znetvořený obličej, do ještě horší podoby. Chtěla ho vzít za límec a odvést ho ven, mimo tuto společnost, ale to už ucítila na svém rameni ruku té ženy.* /Mmm, někdo z vedení tamního klanu...to si zase od starších vyslechnu poučné monology./ *Ustoupila ten krok, co před tím vykonala směrem k čarodějovi, který se už začal sápat na nohy. V srdci proklínala tyto pravidla, které je zužovaly, ale na druhou stranu moc dobře věděla, kde by bez nich skončili. Proto si jen elegantně upravila vlasy a vyslechla si jeho další urážku. Nad tou však nijak slovně nezareagovala, pouze se spokojeně usmála nad jeho zdeformovaným obličejem a sledovala jeho počínání.* Vidím, že tamní klan to vzhledem ke společnosti určitých jedinců nemá zrovna nejlehčí. *Otočila se směrem k té ženě, která jí zastavila. Samozřejmě, i přes to že do toho spadala i ona, měla na mysli toho zfetovaného němce, po kterém se i přes snahu věnovat jí plnou pozornost, musela občasně podívat.* Mmm, velice nemilé. *Založila si ruce na hrudníku a sledovala jak skočil do té bandy civilů, kterou začal mlátit. Krev šla najednou cítit mnohem víc a ona očkem sledovala toho mladého, kterého si vzal na starost upír tmavší pleti.* Vím že upří neradi řeší s lovci případné problémy, avšak jsem toho názoru, že tento by za něj i stál. Jeho eliminace, nebo alespoň fyzické pokárání, pokud by jste mě nezastavila, by přispěla společnosti a očividně ne pouze v okruhu naší rasy. Vždyť nám mlátí i do naší potravy. *Musela se nad tím už jenom pousmát. Ten chlap byl vyloženě cvok a jí překvapoval klid tamní upírky. Bylo to její teritorium a i přes to si tu nechala pobíhat někoho takového. Měla problém to pochopit, ale chápala že každý provozuje jiné praktiky. Proto jenom stála a zajímalo jí, co s tím bude dělat, jestli vůbec něco. Samozřejmě, přemýšlela nad omluvou, ale to nebyl její styl. Lucia byla názoru, že si aspoň tuto lekci zasloužil, když už ne tu úplnou, kterou měla v plánu.*
*Vděčně na upíra kývne, aspoň jeden problém nebude muset řešit hned teď. K čaroději se už nijak nevyjadřuje. Očividně mu nevadí tak okatě kouzlit. Její problém to nebude. A ani klanu. Ať si s ním lovci udělají, co budou chtít. Poté se znovu otočí na upírku.* Je mi úplně jedno, jestli zmizí z povrchu zemského. Nejradši bych mu za ty troufalé kecy taky jednu uštědřila. *Pousměje se.* Neříkám, že ho nemáš dorazit. Jen ne tady. A asi ne dnes. Už u toho bylo moc svědků. *Mrkne na ní a dopíjí svou sklenici Bloody Mary.* /Pokaždé, když sem v poslední době zavítám, tak se tu musí něco dít. Nejdřív ti démoni, teď tohle./Avšak jestli zmizí. *Pokrčí rameny a se záludným úsměvem okolo ní projde. Přejde k baru a zaplatí.* Děkuji. *Prohodí k upírovi tmavší pleti a pak pohledem sjede na toho druhého.* My se ještě uvidíme předpokládám. *Prohodí a poté se otáčí na podpatku. Vytahuje mobil a přemýšlí, jestli napsat jisté osobě, a nebo jít rovnou do béčka. Vychází z Pandemonia a stále ještě neví kam zatočit.*
*Jackson se nějak nevzpírá a jde k baru, tam se posadí a cítí jak se jeho hlad stupňuje. Jakmile před něj hodí Bloody Mary, ucítí již známou vůni krve a pustí se do toho. Hltavými doušky vypije obsah sklenky, a usměje se, hlad polevuje, ještě by si něco dal navrch, jako třešničku na dortu, ale je vpoho.* Děkuji ti, žes mě zachránil. Je to moje blbost, měl jsem se víc najíst, nebo si vzít pytlík, ale z něho je divné pít, je to jako kdybys tě někdo kojil. *Řekl a koukal mu do oči.* Omlouvám se, Jackson Broody jméno mé. *Řekl a vřele natáhl ruku."
*Ignoruje čaroděje a spíše se věnuje mladému upírovi.* Spíše jsem zachránil toho vojáčka.*Odvětí a nad jeho slovy se pousměje. Když k němu natáhne ruku, tak ji příjme.* Qhawe, jméno mé a rád vás poznávám, mladý pane Broody.* Představí se a kývne.* Jak dlouho jste dítkem noci?* Zeptá se a všimne si, jak další osamocená duše míří na toalety. Tentokrát už to chce využít, neboť z té rvačky má skutečně velký hlad. Přivolá znovu barmana.* Dejte, tady mladíkovi ještě jednu.* Poručí a když už se chce zvednout a jít, tak se objeví upírka. Na její poděkování jen kývne a zamíří na toalety, kde muže odchytne jak si myje ruce. Za což je rád. Nemusí čekat. Naváže s mužem oční kontakt a použije na něj encante. Vezme jeho ruku a zakousne se mu do zápěstí. Pije a dává si pozor, aby ani kapka nebyla nazmar. Teplá krev mu proudí do krku a on okamžitě cítí, jak přestává mít hlad. Kdysi by ho vypil do sucha a jeho tělo nech ležet na toaletech, ale nyní přestane. Sice je ta energie lákavá, ale umí jí odolat. Muž je opřený o dlaždičky a je na něm vidět, jak je unavený, ale stále pod vlivem jedu ze slin. Qhawe se nad tím usměje a dá mu kapku své krve, aby se vyléčil.* Pokud budeš chtít, aby jsi se znovu takto cítil, tak mne můžeš vyhledat.* Řekne mu tiše a pustí ho. Opláchne si ruce a pak si je i rty otře do ubrousku a vrátí se na bar k Jacksonovi.* Omlouvám se, ale skutečně jsem měl hlad a když hlavím, tak to není dobré pro nikoho. *Řekne klidně a rozhlédne se.* Myslím, že už můžeme vyrazit. Doufám že mne doprovodíte do zdejšího sídla klanu, pane Broody.* Požádá ho a jeho oči jasně říkají, že by měl jít.*
*Se svojí silou způsobenou výškou a váhou sundával civili na zem na tři nebo čtyři rány. V bitce co rozpoutal se mu kompletně roztrhalo tričko čímš se odhalili jeho jizvy z bezmála dvou set let bojů po celém světě. Zároveň však i jeho tetování krevní skupiny v podpaží a jednotek ve kterých sloužil vytetovaných na zádech. Od Pruských přes Francouzské, Britské, ale třeba i Bulharské až po Rhodesii. Když se mu u nohou začalo válet 7 civilů tak si ostatní začali dávat pozor a drželi si odstup. Začal na ně pokříkovat.* Tak na co čekáte? Čeho se bojíte? Máte snad strach? *Začal na ně dělat vyzývající posunky. Když ani to nepomohlo zesílil kouzlem muziku, kde mezitím začali zpívat Bretonské národní písně. Odplivl si krev do obličeje civila a skočil po něm.*
* Prejde si jazykom po perách, vytiahne konečne z kabelky peňaženku a zaplatí za svoju objednávku, ktorú behom minúty dopije. Na seba si dá svoju bundu, prehrabne vlasy a postaví sa na odchod. Po celom klubu sa ešte polsedný krát rozhliadne, akoby hľadala ešte na posledný pokus niečo, čo by stálo za jej pozornosť, ale nie. Ani tá bitka čo sa rozpútala ju veľmi nezaujíma. Predrie sa kopu ľudí a vyjde z klubu. Stojí na chodníku, poobzerá sa okolo, zapáli si cigaretu, dá si pár ťahov, odhodí takmer celú cigaretu.* /Plytvanie, ale nuda../ *Pomyslí si nezmyselne a odkráča po chodníku d'alej do ulíc.*
*Musela uznat, že na její postavení, kterého se ujala už při svém příchodu, zapůsobila v tento moment docela sympaticky. Luciea to nedala nijak najevo slovy, ale musela nad jejím vyjádřením se povytáhnout koutek úst pobaveně nahoru a se založenýma rukama se stále dívala na tu spoušť mezi čarodějem a civili.* Mmm, pokud se o něj dřív nepostarají lovci, můžete tu záležitost přenechat v mých rukou. /Přeci jen se jedná o zajímavý úlovek i pro mé příbuzné./ *Pokývla hlavou, na to její mrknutí a věnovala jí nepatrný, ale i přes to přátelský úsměv. Ještě chvíli ho sledovala a nad jeho činy musela ke konci jenom prokoulit očima. Jeho tělo mluvilo za vše. Byl starý, ale dle jeho chování byl odkojen jenom první a druhou světovou válkou. Zřejmě čelil kruté realitě a nemohl se s mířit s tím, že tyto doby již pominuly. To si alespoň myslela, odůvodnila si jeho chování alespoň tímto způsobem, aby jí alespoň jeho činy dávali nějaký ten smysl. Měl v sobě zlost, na všechno okolo, bez ohledu na to, jestli se jedná o podsvěťany a nebo potomky andělů. Jeho zajímalo lidstvo. Nijak jinak nad tím Lucia nemohla přemýšlet. Samozřejmě ho tím ve svých domněnkách nijak neomlouvala, ba naopak se utvrdila v tom, že by spíš potřeboval pořádnou lekci výchovy a nauky dnešních mravů. S povzdechem došla pomalým krokem k baru, zatímco mijela černého upíra, který si to mířil na záchodky. Na baru si vzala zpět svou sklenku Ginu a Tonica, kterou dopila a vedle prázdné sklenky zanechala barmanovi peníze. Bylo vidět že obnos byl o něco větší, než částka samotného pití.* Na případné opravy, jsem si jistá, že ten toho zničí víc než dost. *Nechtěla za něj platit jeho chyby, samozřejmě, momentálně peněžně, ale přeci jen byla ona tou, která udeřila fyzicky jako první. Proto to považovala za správné. U baru se ještě podívala na mladého upíra, kterému věnovala krátký oční kontakt a vedle jeho sklenice Bloody Mery mu zanechala svou vizitku.* Pro jistotu, nikdo nechce, aby se ulicemi New Yorku válela vysátá těla. *Pohlédla jsem za sebe, jestli bych nespatřila toho černého upíra, který se ho tak pracně ujal.* Máme v nemocnici zásoby krve, pokud by bylo nejhůř. Ty tvoje ampulky mladíku, uráží i mou chuť k jídlu. *Mrkla na něj a na podpatku se otočila směrem k východu. Cestou obešla v těsné blízkosti čaroděje uprostřed potyčky, kterému věnovala poslední pohled, když vzala za kliku, otevřela dveře a odešla. Při cestě do hotelu, vzhledem k tomu, že zatím neměla obstaraný byt, vzala do ruky mobil a poslala poměrně bohatou zprávu do rodného sídla ve Francii. Dřív než se unáhlí k tomu se s tímto německým vojákem střetnout znovu, jako správně vychovaná dcera váženého rodu, si musela zasloužit povolení starších. I přes to že její rod nebyl považován za klan, jejich členové se rozbíhali do různých koutů světě, kde prosperovali ve jméno tamních kmenů. Spíše se snažili o to, aby upíři drželi při sobě, bez ohledu na to, z jakého klanu pochází. Proto to pro ní bylo důležité. New York se jí ukázal jako část světa, kde si upíři pomáhají, bez ohledu na to jestli jde o cizince, nebo rasovou odlišnost a další. Sama nevěděla proč, ale vykouzlilo jí to nepatrný úsměv na tváři. Než na konec zprávu odeslala a zmizela ve tmě.*
*Díky*poděkuje když mu Qhawe objedná další Bloody Mary. Mezitím co odejde na záchody, pije přemýšlí o dnešním večeru. Byl na sebe naštvaný, že nedokázal potlačit tu touhu, která ho nutila vysát toho čaroděje. Cítil se kvůli tomu slabý. Koukl se na parket, a viděl, jak se tam ten čaroděj pere. Tak trochu mu svou výbušností a touze po boji připomínal sám sebe. Dřív, když mu někdo sáhl na holku, nebo se jí pokusil sbalit, zmlátil ho. Byl za to i párkrát dočasně vyloučen. Dopil Bloody Mary a zaplatil za ní. Za obě. Neměl rád, když někomu dlužil. Už se chystal k odchodu, ale Qhawe ho zastavil. * Omlouvám se, pane, ale nejsem oprávněn zde vstoupit, protože prozatím nejsem členem klanu. Avšak bydlím nedaleko a tak vás mohu doprovodit. *řekl usmál se*
*Podívá se na Jacksona a usměje se.* A kdo vám, mladý pane Broody, napovídal, že já členem jsem.* Zazubí se a vyrazí ven a zamíří k Dumortu. Doufá, že ho aspoň na ten den přímou a v noci s nimi dořeší detaily. Rád by tu na nějaký čas zůstal, než by se vrátil do New Orleans, kde ho momentálně rozčiluje snad vše na co se podívá. Hlavně cirkusáci, kteří za ním lezou a chtějí, aby pro ně něco udělal. Sice to probíhá jen poslední měsíc, ale lezou mu na nervy už dost.*
*Potom co sundal snad pulku civilu co po nem sli, byl v totalnim adrenalinovem rausi, zacalo tam byt vsak dusno, hlavne se uz do toho chtela zapojit ochranka, rychle proklickoval mezi lidmi, sebral si kabat, i zbytky roztrzeneho tricka a utekl.*
Moc si nevybavuji co tam dělaly, takže se nejspíš držely jen někde u stolu s chlastem. Jako převážná většina hostů. *Pousměje se.* A obnáší to něco nového? *Netuší jaký měl důvod, aby se vypravoval do Idris, takže jí jako první samozřejmě napadne nějaká porada, nebo něco podobného, co by mohlo zasahovat i do jejich životů. Zavře oči, když jí políbí na čelo a jen se snaží vychutnat si ten slastný okamžik.* Pojď dnes se mnou. Chci tě po tak dlouhé době mít zas na chvíli jen pro sebe. *Zašeptá mu do hrudi. Nechce se jí ho opouštět, ale moc dlouho už tam nebudou moct stát.* /Zpropadené Slunce. Zpropadená nemoc./ *Ruce obemkne kolem jeho pasu. Nedovoluje si myslet na ty špatné věci. Na ty nevyhnutelné pravdy.*
*Jakmile se mu ocitá na hrudi, přesouvá jednu ruku kolem jejích ramen a poskytne ji na okamžik svou náruč. Ale východ slunce se nenávratně blíží a s jeho rychlostí se do Harlemu mohou dostat jen tak tak, pokud vyrazí nyní. Nic nového pro mě, doufám. Pouze menší zpověď. *Zahraje to do autu, neboť si je jistý, že morálka Institutu a sankce ji tolik zajímat nebudou. A přestože ji věří, je v tomto světě bezpečnější si jednání se Spolkem nechat pro sebe. Odtahuje se od ní, ale jen aby ji obemkl zápěstí svou dlaní a vydal se s ní z Central Parku na sever, kam už cestu k jejímu bytu zná. Nechává jí, aby se do něj zavěsila, a po cestě ji vypráví historky a svůj prapodivný humor o Světě stínů.*
*Pokrúti trocha hlavou, ale predsa len jej to nejde do hlavy. Rozhodne by si týmto moc nepomohol a aj keď motivácie majú veľa, predsa len vlastnou blbosťou sa dostávali do malérou.* Motivácie majú myslím že dosť, ale tvrdohlavosť, by sa z nich dala práveže vybiť pri tréningoch. *Povie, pričom sa zasmeje, pretože je to pravda. Čím viac by boli tvrdohlavý, tým viac by si to mohli odskákať na tréningu, ale tak bitie ich by možno ani nepomohlo.* Nikdy nevieš, ktorý idiot sa dostane do prúseru. *Povie, pričom sa pousmeje. No prikývne. Pokiaľ ho odvolajú bude horšie a oni si to ani nevedia predstaviť. Mohli by skončiť pod rukou nejakého iného správcu, pričom ten by nedovoľoval, to čo si väčšina teraz dovoľuje.* /Keby sa dozvedel o drogách a alkohole, čo sa šíri po Inštitúte, tak to by moc dobre pre celý inštitút nedopadlo./ *Pomyslí si, pričom trochu v čínštine potichu zanadáva, pričom tak potichu, že by to ani on nepočul.* Treba sa snažiť, aby sa to nestalo, aj keď nahnať ostatných do práce bude za trest. "Povie, pričom sa otočí v práve včas, aby chytila deku, ktorou po nej mieril. Aj keď skôr išlo o reflex, ktorý sa naučila z domova. Tam občas bolo lepšie chytiť veci, ktoré lietali. Postaví sa do jednoduchého postoja, pričom jej toto príde veľmi známe.* Všetkým známe Kung fu, ale aj Taiji a Jiu Jitsu. Aj keď to posledné je japonské. *Povie, pričom sa pozrie na Mack. Ktorá asi bola nejak moc zamyslená.* Ale čo učili teba? Okrem tých, čo sa vyučujú na Akadémii. *Povie, pričom sa zameria na skôr jeho ako seba.*
*Hned jak se vytrhla ze svých myšlenek uviděla jak po ní hází Caleb deku, kterou chytila lehce. Ironicky se usměje na Caleba za to že ji zkoušel s dekou.*/Super takže Karate a meditace proč ne. Umět se má všechno. I když bych radši házela s nožem. Naposledy když jsem ho hodila po tom čaroději, lituji že jsem mu neublížila víc./*Pomyslí si. Deku rozloží po trávnaté ploše. Deka nebyla zas tak velká ale pro ní to stačilo. Pak slyšela jak na ni Tabitha mluví. Chvíli přemýšlela co jí má odpovědět. Nakonec jí dala dobrou odpověd.* Táta mě naučil Jow-Ga a Paochui, ale Taiji taky trochu umím. *Řekne ji.*/No za ten život jsem se mohla naučit víc bojových umění./*Pomyslí si a čeká až se jí začne někdo smát, protože nic neumí. Její vzdálená sestřenice se kterou se scházela jednou za půl roku se jí totiž posmívala že nic neumí a že by jí měli odstranit runy a vykázat jí. Jenomže ona už byla na tyhle řeči zvyklá, proto jí tolik nevadilo že jí to někdo říká. Jenže dneska měla štěstí, protože trénovala s Tab a Calebem, kteří jsou mnohem lepší než její sestřenice.*/No já si myslím že to dneska přežiju./*Pomyslela si a povzbudivě se usmála tak že by si v tu chvíli o ní mohly myslet že je padlá na hlavu, proto se snažila zapojit do debaty.*
*Rozpustí si drdol a nechá si hnědé lokny spočinout na ramena. Central park už zná celý skrz na skrz jako svoje boty. Cestou potká jen pár feťáků, jejichž pořvávání jen ignoruje. Central Park má obrovskou rozlohu, takže jí chvíli trvá než narazí na známé tváře. Tu blondýnku už párkrát potkala, ale její jméno si teď nemůže vybavit. Zrzky obličej je jí naopak velkým neznámem. Opře se o jeden ze stromů a jen na ně upře svůj pobavený pohled. Poté se zadívá na podložku a na zbraně, takže jí hned dojde, co tu v tuhle noční dobu dělají.* /Jsem celkem zvědavá na jejich trénink. I když rozhodně do sebe nejspíš nebudou řezat jako neopeřenci. Ti jsou jak malé děti./ Doufám, že mi předvedete nějakou pěknou show. Je tu jinak v tuhle dobu docela nuda. *Promluví a v tom tichu se to rozezní. Odtáhne se od stromu a udělá pár kroků k nim, nehledě na to, že je vyrušuje.*
/Pak tedy začneme. Nechci mít na mysli cokoliv jiného, než trénink. Potřebuji si vyčistit hlavu./ *Na ten malý okamžik se posadí do sedu seiza, aniž by si to uvědomil. Je to jen prozatím, než si lovkyně rozbalí deky, které po nich hodil.* /Čekal jsem, že tradiční karate budou znát obě. No, nevadí. Asi to neovládají na profesionální úrovni./ Měla si možnost si vybrat Ju Jitsu? *Zeptá se poněkud překvapeně, protože pro ženu mu toto bojové umění nepřipadá jako vhodná volba.* Teď si nejsem jistý, jestli jste některá z vás absolvovala nějaký rok na Akademii, ale Karate je vcelku základ všech těchto umění. Dobře se na něm dá navázat na další techniky sebeobrany. *Jak vysvětluje, tak postupně vstává.* Yoi. *Pokyne jim rukama, aby též vstaly, a zaujme postoj paty u sebe a špičky od sebe.* Musubi dachi je jeden z nejzákladnějších postojů, převážně formální. *Ukloní se, jak se japonském karate patří, načež překříží sevřené pěsti, rozkročí se na šířku ramen a sevřené pěsti drží na úrovni boků.* Seiza. *Pokyne znovu, načež poklekne do sedu levou nohou napřed. Paty má těsně pod sebou a kolena od sebe.* Je to ideální sed, kdy můžeme odpočívat, meditovat a přitom rychle reagovat - pohnout se, či vstát. Soustředíme se na seika tanden - centrum těla. *Dlaně volně pokládá na stehna.* Zanshin. Soustředění mysli, absolutní pozornost v okamžiku na vše okolo, stav uvědomění si sama sebe a okolí. Klasické příklady popisu jsou, že v kyudo, umění střelby z luku, je to stav těsně po vystřelení šípu. *Dlaně kříží přes sebe na stehnech a zavírá víčka.* Mokuso. *Vydá další pokyn a pokračuje v přednášce.* Meditační cvičení, které pochází ze Zen Buddhismu. Měli byste odložit všechny starosti běžného dne, osvěžit mysl a dál se plně soustředit na trénink. Nic jiného nyní není důležité, než abyste všechnu energii nechali zde a nechali své myšlenky mimo trénink. Nyní je čas je poslat spát. *Několik minut nechává pro meditaci v tichu, aby každá měla čas si zameditovat.* /Po cestě si někde musím koupit nachos./ *Zhruba po dvaceti minutách dává další pokyn, který končí Mokuso.* Mokuso Jame. *Dlaně pokládá na zem, čelem se jí dotkne, čímž vzdává hold.* Yoi. *Pokyne znovu, což znamená, aby se znovu postavily na nohy a zakončily rituál meditace. Právě včas, jelikož nato se ozývá silueta opodál, která se pomalu přibližuje.*
*Mykne trochu plecami, pretože veľmi dobre vedela ako to väčšina berie.* To je jedno, nikto mi v tom čase výber nezakazoval, takže tak. *Povie, pričom robí pokyny, ktoré diktuje. Rozhodne to pre ňu nie je ťažké, aj keď troc**ju urazí.* Daj pokoj som bola rada, že som ňou prešla bez veľa sťažností. *Povie pričom pokrúti hlavou, aj keď mohla byť fakt rada, za tých ľudí, čo sa jej túžili fakt pomstiť, za čas čo končili na ošetrovni. Otočí sa smerom k Adeline, pričom sa trochu zasmeje. No predsa len musela by niečo iné urobiť, aby sa fakt zasmiala. skloní sa ku deke, ktorú vezme do rúk. Pozrie sa na Mack, pričom sa jej spýta.* Chceš doprovodiť do Inštitútu? Ak nebude vadiť ak pôjdem. *Pozrie sa na Caleba. Aspoň ony dve si splnili svoju povinnosť byť na tréningu, možno nabudúce uženie ostatných, ale musí sa snažiť. Pozrie sa na Mack, pričom čaká na jej odpoveď. Rozhodne nebolo moc dobré chodiť mladému lovcovi po samom, ale predsa len čaká.*
*Plní všechny kroky které jim diktuje Caleb a trochu se přitom se trochu usmála jak ho Tabi setřela. Potom vidí že se Tab zvedá a uvidí další přicházející osobu. Ženu.*/Že by další lovec, který přišel pozdě na trénink?/*Pomyslí si.*/Ne to není lovec, ale vzhledem k tomu jak žena vypadá to bude určitě upírka. Vybledlá kůže, je venku v noci. No kdo jiný./*Pomyslí si a koukne se na upírku. S upírkou se ještě nezná, ale vidí že Tab asi jo, když se usmála když upírka přišla. Potom slyší že se jí Tab na něco zeptala.*/Jelikož trénink skončil a já už se vážně těším do postele tak s ní půjdu./*Pomyslí si a začne se zvedat, při čemž jí začne bolet na místě kde byla postřelená tenkrát od toho čaroděje.* Au, do háje. *Zanadává potichu, ale pochybuje že by to někdo přeslechl, proto rychle vyndává svojí stélu a přejíždí si po runě, kterou měla danou na paži. Cítila tu úlevu od bolesti a hned jak byla schopná se opět hýbat složila deku a vrátila jí Calebovi.* Díky za dnešní trénink, moc jsem si ho užila Usmála se na něj a popřála mu dobrou noc. Otočila se k Tabi.*Jo půjdu s tebou. *Řekla jí a vyndala si čarodějné světlo.*
Vážně odcházíte? A já se těšila na trochu té zábavy. *Protočí panenkami, ale na tváři ji stále hraje úsměv.* Čekala jsem nějaký souboj. Tak se asi tedy nedočkám. *Její pohled sklouzne z mladých lovkyň na Caleba. Je šťastná, že ho vidí, i když to nedává najevo a snaží se působit ležérně. Mohla jsem si myslet, že když se tu objevím, tak všichni zdrhnou. Takový je už život nesmrtelných. *Sykne směrem k němu, když se lovkyně pomalu vydávají na cestu do Institutu. Nenachází vhodná slova a tak tam chvíli jen mlčky stojí. Ze všech možných variací tréninku vás najdu zrovna při tom nejméně agresivním. Škoda, alespoň jsem se mohla něčemu přiučit. *Dostane nakonec ze sebe, i když toho nejspíš není moc co naučit dvěstěletou upírku.*/To by koukali, kdybych je zkusila nutit do meditace. Nejspíš by z Dumortu utekli radši i za dne./
*Moc mu nedochází, že Tabithu se mu podařilo urazit, ač nechtěně. Má spíše za to, že při Temné válce a chvilku po se lovci vzdělávali zvláště v Institutech, a především lovci z odlehlých kontinentů jako Asie. Patrně se s Tabithou musel v Akademii minout.* Ale jistě, jen už běžte. *Odkývá jim odchod, načež začíná sbírat deky, které mu tu milosrdně zanechaly. Obočí se mu křiví nad vyjeknutím Mackenzie, ale než se odhodlává se ji zeptat, jak se při meditaci mohla zranit, už je ta tam s Tabithou a na cestě do Institutu.* Sledovala si souboj s myslí. *Podotkne směrem k Adeline, zatímco balí věci do batohu. Zachovává si svůj lhostejný výraz, dokud dívky nezmizí z dohledu, přestože v hlase mu hraje lehká rýpavost, kterou si Adeline dobírá.* /Měsíc, možná dva./ *Připomíná si tu zdlouhavou dobu, přičemž mlčí a přehazuje si pás ztěžklého batohu přes rameno. Ještě se podívá směrem, kudy Mackenzie a Tabitha vyrazily - jako by je vyhlížel, ale už je nespatří. Přechází proto svižnějším krokem k Adeline, hlavu lehce zvrácenou ke straně. Zůstává potichu až do té doby, než se u ní na půl kroku vzdálenosti zastavuje.* Chtěla jsi říct, že se mohly přiučit ony něco od tebe. *Podívá se ji přes hlavu směrem, kterým dívky odešly, přestože ví, že už tam dávno nejsou. Možná podvědomě ji chtěl napínat, ale sám se moc dlouho neudrží a ruce ji ovíjí kolem boků, načež si ji k sobě přivine.* Jak ses tu měla? *Sevření o dost zpěvní, ale hlavu mírně odtahuje, aby na ni shlédl a pohlédl si ji.*
Souboj s myslí, hmm. *Tiše zavrní.* Nechtěl bys mi také dát nějaké lekce? Nejlépe soukromé. *Nyní, když jsou lovkyně pryč, dovoluje se uvolnit. Sleduje ho pohledem kočky a nejradši by ho ne jenom sledovala. Zůstává stát na místě, jen se lehce narovná, když se k ní začne přibližovat. I takto malá vzdálenost je pro ní ukrutná, ale jen povytáhne jedno obočí. Možná. Ale nechtěla jsem znít tolik sebevědomě. *Tiše se uchechtne. S radostí přivítá teplo jeho těla a ruce mu obmotá kolem krku.* Měla jsem toho celkem dost. Však víš, to s tím Dumortem a tak. *O cvičení neopeřenců se nezmiňuje, jelikož jí to ani nepřijde podstatné a ani jako téma, které by zrovna chtěla probírat.* Každopádně si přišel o to, jak jsem na sobě měla hodně tenké černé šaty na plese. *Dráždí ho slovy a přitom ho nespouští z očí.* Co ty? *Nepatří mezi stíhačky a ani nepotřebuje vědět o každém jeho kroku, přesto jí někdy zamrazí, když o něm delší dobu neví. Přeci jenom, je z řad nefilim. Z řad válečníků, kteří nasazují své krky skoro každý den.*
*Přes zavřené rty mu se mu hrtan rozezvuční tlumený a hlubokým smíchem.* Encante ti nestačí, moje milá? *Doznívá pomalu jeho tlumený smích.* /Lekce souboje s myslí ne. Raději bych upřednostnil jiné./ *Jednou rukou si ji stále drží u sebe a druhou povoluje, aby ji zlehka mohl přes tu zbytečnou vrstvu oblečení palcem zkoumat obratle páteře. V závalu hromady povinností, které se na něj sesypaly, na Dumort téměř zapomněl. Vzpomíná si pouze, že se o jejím bezpečím přesvědčil pouhou smskou a následně zůstal v Idris, kde se vše točilo kolem Institutu a jeho sourozenců.* Jak to s Dumortem dopadlo? *Jeho mysle se opět stáčí k věcem důležitým a obočí stahuje k sobě v přísném, soustředěném výrazu.* /Nejsem tu zas tak krátce. Týden. Měla jsem týden na to zjistit, co se zde změnilo. A z těch dvou jsem stejně nic nevypáčil./ *Na okamžik se ztrácí ve svých myšlenkách a v její náruči. Zpětně si pro sebe musí zopakovat, co mu vlastně Adeline říkala, načež rty opět kroutí do ležérního, lehce zvráceného úsměvu a ruce mu pevně spočinou na jejích bocích, které si k sobě přitáhne ještě více.* To mi budeš muset vynahradit. *Pronese tak, jak se k ní natahuje pro polibek, stále ji drží za boky, přestože kdyby se mu nechtěla oddat tak zkrátka, jistěže by ho silou zvládla přemoci. Zároveň se tak vyhýbá odpovědi na otázku, kterou mu položila. Z jakého důvodu, to on sám neví, nejspíše o nic ani nejde a zkrátka se nedokáže udržet v její přítomnosti v klidu a soustředěný.*
Řekla bych že ano, ale z toho mi nedáváš soukromé lekce. *Přejede mu palcem po krku a dlaní nakonec spočine až na hrudi.* Pár ztrát na životech, ale nakonec se nám snad podařilo dostat většinu ven. *Nepatrně sebou škubne, když se snaží vytěsnit hrůznou vzpomínku na padající trámy a oheň smíšený s kouřem všude kolem.* Každopádně teď už je opravený. A v rozhodně lepším stavu než kdy dřív. *Pokrčí nad tím rameny, i když jí dodnes dohání záblesky z té noci. Vyhoupne se na špičkách tak, aby mu mohla zašeptat do ucha a jen prohodí. Mám je stále ve skříni, jsou ti kdykoliv k dispozici. A tentokrát bych se pod ně mohla i méně obléknout. *Pousměje se a nakloní se k polibku. Zcela by se mu oddala tady a teď. Někdy si opravdu přijde jako slaboch, ale nedokáže se v jeho přítomnosti chovat jinak.*
No ještě aby ano. *Ohrazuje se s nadsázkou, přestože ve tváři se mu objevuje na oko zhrozený pohled nad tou představou, že by se nechal manipulovat upírem pro trénink.* /Na druhou stranu, nemuselo by to být tak hrozné. Dá se trénovat odolnost vůči síle Encante? Ne každý měl asi tu možnost to zkoušet. Měl bych já? Asi ne teď, teď rozhodně ne./ *Stále ji pevně svírá za boky a drží si ji u sebe, dokud se mu nepodvoluje k polibku. Teprve poté sevření zlehka povoluje a drží se na uzdě, aby nebyl příliš prudký a zůstal u něžnosti.* Byl tam někdo od nás? Na tom plese? *Ochraptěle zašeptá mezitím a odtahuje se na okamžik, aby posbíral kousky svého sebeovládání, přestože představa Adeline v titěrných černých šatech bez spodního prádla ho doslova tlačí do místa nemrtvých.* /Co mi to děláš. Ty to vyloženě chceš teď a tady./ *Jiskří mu v očích, ale nechává si ty myšlenky pro sebe. Velmi rád by ji vrátil úder, vymyslel něco chytrého, čím by ji pozlobil, ale má problém sám se sebou, aby zůstal tady a s ní.*
*Oplácí mu polibek, ve kterém je obrovská dávka něžnosti, ale také střípky naléhavosti. Neviděla ho tak dlouho. Neochutnala jeho rty tak dlouho. Po chvíli se odtáhne a se zamyšleným výrazem zapátrá v paměti.* Ano, ta blondýnka, co tu teď byla s tebou. A poté nějaká černovláska, ale ta mi byla už absolutně cizí. A to jsou myslím všichni. Poté jsem tam stejně běhala z místa na místo, takže si nejsem jistá, jestli mi někdo neunikl. *Zakroutí hlavou.* Ale myslím že ne. *Zvedne k němu pohled.* Doufala jsem, že tam uvidím tebe, ale chápu, že se ti tam nechce vracet po tom všem. *Teď naopak lehce sklopí pohled, stále si za to přijde vina. Neuniknou jí však jiskřičky v jeho očích, díky kterým její rty nedokážou zůstat v úzké lince a zkroutí se do svůdného úsměvu. Má na mysli teď tolik věcí, co by mu chtěla říct a také co by s ním chtěla dělat a tak se jen jemně kousne do rtu, aby se trochu usměrnila.*
*Nemusí dlouho přemýšlet nad tím, kterou z černovlásek Adeline myslí, v Institutu totiž zná pouze jen jednu, a to tu novou, mladou Lunu.* To je mi kombinace. *Přemýšlí nahlhas a elhce protáčí oči v sloup, načež se znovu vyjádří.* Doufám, že tam nedělaly velký bordel. /Tabitha už vypadá, že nějaký rozum posbírala. O té druhé si nejsem tolik jistý, sotva si ji pamatuji./ *Opět zůstává sám se svými myšlenkami a trvá mu, než se zase vrací na zem - donutí hok tomu až její sklopený pohled, který sleduje podmračeně, dokud mu to celé nevysvětlí. V tu chvíli povoluje, chytá ji za bradu a zvedne ji, aby si byly tváří v tvář. Ví moc dobře, na co myslí, tentokráte to i přes tu svou pověstnou natvrdlost dokáže vycítit, neboť to má těžce vryté pod kůží. Byl jsem v Idris. *Zkouší to zlehčit odbočkou k jeho povinnostem a vtiskne ji letmý polibek na čelo, přičemž se přitom dívá do dáli, zrovna na místo, kde se za pár minut vyhoupne Slunce. Podmračeně to místo sleduje, jak jeho rty opouštějí její porcelánovou kůži. Slunce přijde a odloučí je, kolikrát se mu podobné chmurné myšlenky honily hlavou a měl dost času o tom přemýšlet, a také ví, kam tohle celé směřuje. Avšak sám také ví, že není schopen z této cesty vybočit, nemůže, nechce a zároveň chce.*
*Zavře oči a chvíli je poslouchá okolní hluk.* /Jak? Proč? Kdy se to stalo?/ *Pokládá si pořád ty samé otázky a oči znovu otevře.* Skrýváš velká tajemství New Yorku. *Zašeptá tak, aby ji nikdo neslyšel.* /Adeline./ *Zazní jí v hlavě opět ten mužský hlas, u kterého ještě neidentifikovala jeho majitele.* /Co se mi tím snaží má mysl naznačit? Je to nějaké vodítko, nebo pro mě byl ten dotyčný nějak důležitý?/ Vzpomeň si. *Zašeptá znovu, jen tak pro sebe.* /Kdybych aspoň věděla co dělat. Jenže já si pamatuji jen jednu osobu, a to díky tomu, že jsem ji minule potkala. Co by bylo, kdyby mi tehdy neřekla tou přezdívkou? Co kdybych si nevzpomněla ani na ni? Byla by to ještě vůbec já?/ *Zakoutí hlavou a stiskne zábradlí. Trochu povolí stisk, když se jí nějaký náhodný kolemjdoucí zeptá, jestli je v pořádku.* A-ano. Děkuji. *Pokusí se o úsměv a když odchází, dává si pozor, aby nepřilákala další pozornost.* /Jak to asi muselo vypadat? Mladá dívka křečovitě se držící zábradlí s pohledem upřeným na řeku. Mohla bych chtít třeba skočit, jenže ono by se mi nic nestalo, ale to oni nemohou vědět. Mohla bych jim tu udělat nějaké představení, aby měli o čem psát v novinách./ *Jeden koutek povytáhne do úsměvu a snaží se na chvíli přestat myslet na ten mužský hlas.* /Chci vědět komu patří. Třeba si vzpomenu na další věci./ *Porozhlédne se okolo sebe.* /Možná bych mohla zajít do toho Pandemonia, nebo třeba do parku? Co vlastně dělám tady?/ *Podívá se znovu na řeku.* /První vzpomínka. Delaney./ *Bleskne jí v hlavě.* /Asi je jasné, proč jsem šla./ *Rozepne si kabát, jelikož jí vadí ta stísněnost.* /Nemám ráda zimu. Musím nosit tyhle věci jen proto, aby na mě nekoukali jak na blázna./ *Pomyslí si a najednou jí na mysl vypline nějaká nová vzpomínka. Stojí u Eiffelovi věže, oblečená v rudých šatech a černém kabátu. Pravděpodobně sněží a k ní se přibližuje nějaká dívka. Když dojde až k ní, rozezná v ní Delaney. "Šťastná a veselá." Řekne Delaney se širokým úsměvem na tváři. /Co to bylo za rok?/ *Pomyslí si a jen se pousměje nad další zjištěnou vzpomínkou.*
*Jen co popadne bundu ve svým pokoji tak se vyřítí z institutu ven... v pokoji ještě šlohla ostří a Zairy dýku, kterou nosí u sebe nepřetržitě...* /Ne... tam už nebudu ani minutu, nedávám tuhle dusnou atmosféru...co se mnou sakra je? Potřebuji Troye... ten by mě profackoval dostatečně...je to kámoš../ *Tiskne si bundu k sobě a zamíří na Brooklyn...cestou píchne do jednoho démona.* /Nevěděla jsem, že to je tak všude../ *Ohlédne se za sebe a vrazí omylem do Adeline a lekne se až je slyšet jak zalapá po dechu.* No.. ahoj... tebe jsem dlouho neviděla... *Stáhne ostří dolů, aby si nemyslela že ji chce ublížit.* Promiň..jsem jen nějak.. *Zavrtí hlavou a nedokončí větu.*
*Jesse utíká celou dobu za Grace, má na sobě jen mikinu takže některí civilové na něj hledí jako na blázna. U sebe má i jedno ostří, které si vzal pocestě v pokoji (Ale bundu si nevezme že velmi inteligentní). Snaží se jí dohnat a běží za ní až na Brooklyn Bridge.* Grace! *Křičí na ni ještě za běhu, zastaví se a snaží se nadechnout. Všimne si, že se baví s nějakou dívkou.* Zdravím, mohl bych si na chvilku vypůjčit Grace? *Usměje se na dívku a hned potom se na Grace zamračí.* Nemáme chodit ven, sakra. A pak se diví, že... Ne Jesse klid. *Snaží sám sebe uklidnit.*
*V tuhle chvíli nevnímá nic jiného, než své myšlenky.* /Paříž! Takže já jsem byla v Paříži?/ *Z myšlenek ji vytrhne nějaká dívka, která do ní vrazí.* Omlouvám se, nevnímala jsem. *Pokusí se o úsměv a prohlédne si dívku pozorněji.* /Připadá mi nějak povědomá. Počkat. Ahoj? Tebe jsem dlouho neviděla?/ V pořádku. /Každý má špatný den./ Promiňte. My se známe? *Zeptá se trochu překvapeně, ale snaží se to na sobě nedat znát.* /Že by někdo další koho znám? Vypadá to, že ano. Třeba si na něco zase vzpomenu./
*Zatne zuby aby za Jessem nevykrikla něco sprostýho..* Počkat..počkat../ Tak..umh.. hele.. jestli jsem ti něco udělala, tak mi to prostě můžeš říct.. žádný ignor to nevyřeší.. *Pokrčí rameny a je celkem zmatená z toho, že jí Adeline takhle zazdívá.* Ne Jessi.. nejsem věc.. já se nikomu půjčit nehodlám.. díky za pochopení.. *Zamračí se.. tenhle jeho přístup ji dost naštval..*
Grace... *Zamračí se na ni a chytí ji za zápěstí.* Pojď zpátky do Institutu, jestli se ti něco stane tak si to budu vyčítat celou dobu. A taky bych si rád promluvil o tom, jak to mezi náma je. A nebuď naštvaná, snažím se jen o to aby jsi byla v pořádku! Co kdybych Calebovi něco na té oslavě udělal a nebyl by na tom dobře, co kdyby se stalo něco Troyovi? Neměla bys nikoho, Sebastian je v poslední době úplně mimo a kdo by tě ochránil? Hm? Jestli chceš umřít tak prosím můžeš si jít rovnou skočit do řeky. *Je opravdu naštvaný, nechtěl to tak. Chce si s ní promluvit v klidu ale evidentně to jinak než takhle nepůjde. Má ji moc rád a neodpustil by si kdyby se jí něco stalo.*
/Asi to vyznělo špatně, ale já si vážně na nic nevzpomínám sakra./ *Snaží se vzpomenout, ale prostě to nejde.* Já.. Já se omlouvám, ale.. *Snaží se najít ta správná slova, která v tuto chvíli nachází.* Nevím kdo jste. *Podívá se jí do očí a snaží se v nich najít pochopení. Když v tom ji ten mladý lovec chytí za zápěstí.* /Neměla bych je nechat o samotě? No nevypadá to, že by s ním ona chtěla mluvit./
/Mezi náma? Ne prosím... hlavně to ne../ *Modlí se ke všem andělům a vytrhne se mu díky tomu jak má úzkou ruku.* Jsem dospělá.. můžu si dělat co chci..Calebovi se nic nestalo...Sebastian mě donesl do institutu... neber si ho do huby..a umím se ubránit sama. *Vytáčí ostří od démoní krve, aby se přesvědčila..pak se otočí na Adeline a Jesse ignoruje..* To není moc milý...a to jsme si tak rozuměli... ale jestli chceš zažít civilově i otáči.. Sakra Grace, jestli to nechápeš já tě miluju a bojím se o tebe! *Vykřikne vztekle, až teď si uvědomí co řekl. Řekl to nahlas, je to venku všechno co ho poslední asi dva měsíce tak žralo venku. Neví co říct dál. Je totálně v háji.*
Nejsi dospělá! Nemáš ještě ukončený výcvik, nechápeš to? To že jednou zabiješ nějakého démona nic neznamená. Až jich na tebe půjde pět a budeš sama co uděláš? Hm? *Křičí na ni, tak že se někteří civilové i otáčí. Sakra Grace, jestli to nechápeš já tě miluju a bojím se o tebe! *Vztekle, až teď si uvědomí co řekl. Řekl to nahlas, je to venku všechno co ho poslední asi dva měsíce tak žralo venku. Neví co říct dál. Je totálně v háji.*
*Přijme nabízenou ruku a usměje se na ní.* Adeline. /Podle Delaney a toho hlasu v mé hlavě./ Ale to vy asi víte. /Není ta dívka nefilim? Počkat, co se dělo, když mi dávala napít? To ještě žiju?/ *Pozastaví se nad touto větou.* Vážně? *Pousměje se.* Vy jste mi takhle moc důvěřovala? *Zeptá se, protože ji to vážně zajímá.* Být zadobře s nefilim je jedna věc, ale pít z nich?
Už před Institutem narazí na mutanta, který je něčím mezi ochlupeným zavrženým a pohybuje se dvakrát rychleji. /Jak se jí to podařilo sakra nakřížit?/ *Uhne před úderem do strany a probodne to dříve, než se to stihne dostat blíž k jemu samotnému.* /Tohle si skutečně užijí. Na akademii výcvik na zabíjení mutantů nebyl. Začínal jsem se nudit./ *Projde mu hlavou ironicky a nechává tu zrůdu za sebou vypařit. Po cestě potkává ještě několik, které mu senzor nehlásí, protože se nejedná o démony přímo. Mohou to být pouze neopeření, nebo vlkodlací posílení jinou krví a jedy. Zatím stále vypadá zachovale a míří si to na Brooklynský most, kde těch zrůd není tolik, aby si částečně odpočinul a podíval, co všechno ho dole zase bude čekat. Zastavuje se na začátku a tam z ostří setře přebytečnou krev. Ani se nenamáhá ho čistit nějak více, za chvíli bude stejně potřísněno krví.*
Jsem dospělá! Rok a osm dní! *Rozlítne se na něj a nechce aby si o ní Adeline myslela něco zlýho..* A výcvik je druhá věc.. jestli nevidíš, teď jsem tu s kamarádkou.. ta mi nic neudělá a ani to nedopustí.. *Podívá se na ni pohledem, aby aspoň zalhala, kdyby to pravda nebyla..* C-c-cože? *Trhne v ní a doufá, že to přeslechla.* Na to fakt teď není dobrá chvíle... *Vydoluje ze sebe odpověď a otáčí se k němu provinile zády..* /Na to fakt teď nemám...co říkala? Ehm...můžeš mi normálně tykat? *Navrhne trochu ještě rozhozeně.* Jo.. prostě.. /Nevěděla jsem co riskuju, ale ta to teď nepřiznám ne?/ Jsme jednou dost pařili...
Nemáš dostatečný zkušenosti, aby si se toulala SAMA po NY, ještě když k tomu přidám neopeřené upíry a zvláštní mutanty, kterých jsou plné ulice. *Znova se vzteká, je celý rudý od vzteku a čele se mu rysuje žilka, která vypadá že brzo praskne.* No vidím, že si tě "Kamarádka" nepamatuje. A slyšela si dobře, a taky vím, že na to není nejlepší chvíle ale i tak. *Je na ni nepříjemný ikdyž nechce, chtěl by to vyřešit v klidu v institutu a né tady před podsvěťankou.* Ale i tak to řeknu znova. Miluju tě a pokud ti to není dostatečně jasný tak si asi fakt nevšímavá a nebo velmi zaslepená naší hvězdičkou Institutu Calebem. *Znova křičí, a to dost, tak moc že by některá jeho slova slyšeli i lidé na druhé staně mostu. Sám si myslí, že jí to dával dost jasně najevo. A z toho, že si Jesseho Grace nevšímá obviňuje Caleba, ikdyž asi neprávem. Sám neví.* /Opravdu je tak nevšímavá, zaslepená nebo jen blbá? Ne raději to nebud
*Chvíli jen tak pozoruje jejich hádku, a když se na ni Grace podívá, zaplaví ji vlna známého pocitu, a ona hned ví co říct.* Tobě bych neublížila a ani bych nedovolila, aby to udělal někdo jiný. *Řekne automaticky, aniž by se nad tím pozastavila.* /To bylo divné./ *Začne přemýšlet nad tím co řekla. Jediné co ví jistě je, že to myslela vážně, i když si nemůže úplně vzpomenout proč.* /Jednou jsme dost pařili./ *Pousměje se nad touto větou.* Ty se mi líbíš holka./ *Když na ni začne Jesse znovu řvát, udělá jeden krok předem, protože jí to radí instinkt. Nějak dále však nezasahuje.*
*Zavře oči aby nevybouchla hned..* Já.. ale.. sama.. nejsem.. *Ukáže palcem za sebe na Adeline a sama se dostává do varu.. to že na ní řve prostě nedává.. nedokáže být klidná..* Slyšíš? Nic by mi neudělala.. tak mě nech chvíli být.. potřebuju dámskou jízdu.. abych se nezbláznila.. Ještě chvíli křič a vím co ve mě vyvolává agrese.. uslyší mě potom celý Brooklyn./ Do toho ti nic není.. je to moje věc.. *Brání se úpěnlivě a brání se tomu, aby neztratila z toho vědomí..radši se obrátí k Adeline.* Díky..takže.. kde jsme to skončili.. chceš teda začít od začátku nebo jak?
Opravdu si myslíš, že tě nechám jít s nějakou upírkou? Co když spolupracuje s Carminou? Podle toho, že si nic nepamatuje bych řekl že i jo. Nenechám tě s ní o samotě, a navíc jsem ji viděl na té oslavě. Takže v žádném případě. *Složí si ruce na hrudi a vyčkává na ni hledí, už ho celkem bojí v kru z toho neustálého ječení. A taky mu začíná být celkem zima, je jen v mikině. Mračí se jak na Grace tak i na tu upírku.* Nenechám vás spolu odejít. *Oznámí jim přísně a zle se koukne na obě dívky.* Tobě nevěřím a ty nemáš ještě dokončený výcvik, kdyby na tebe použila encanto jsi totálně v háji. *První ukáže na tmavovlasou slečnu a pak na Grace.* A je mi celkem dost jedno, že mě tady nechceš. Budu tě hlídat i kdybych při tom měl umřít. *Stále stojí se složenýma rukama na hrudi a zamračeně je pozoruje. Nemá v plánu odcházet, dokud s ním neodejde i Grace.* /Jako teď na ot.../
Dámskou jízdu? Možná bych se mohla trochu pobavit a nepřemýšlet nad tím co se mohlo dít dřív. *Když se na ní Grace otočí, trochu ji to zaskočí.* No vzhledem k tomu, že jediné co o tobě teď vím je tvé jméno, bylo by to celku fajn. *Usměje se a její úsměv opadne, když k nim zase začne promlouvat ten nefilim.* /Na té oslavě? Na jaké?/ Že se vůbec namáhám. Stejně si nevzpomenou. /Nepoužila bych na ni encanto./ Nepoužila bych na ni encanto. *Řekne znovu automaticky, a ta slova ji přijdou hodně povědomá.* /Sakra co jsme to dělala, že mám takové deja vu, když vyslovuji tyto slova./ Dobrá nemusíte mi věřit, ale nebudete mi ani říkat co mám dělat. *Podívá se na Grace.* /Nevím se, že se s ním nechceš bavit./
*Zvedá hlavu od jedná mrtvoly, která se následně vypařuje, a jde cestou dál ke středu mostu. Už po pár krocích slyší slovní potyčku, kterou by rád obešel, ale jakmile spatří Grace, tak už není cesty zpět.* /Co ta tady dělá. Doufal jsem, že alespoň někdo bude plnit mé rozkazy. A já jsem měl být správce./ *Dojde až k nim. Drží si ležérní pohled, dokud se za zády Woodwintera neobjeví Adeline. Přepíná ho to opět do toho detektivního módu, ačkoli se tomu sebevíc brání.* Ahoj. *Ignoruje Jesse a Adeline a přímouří oči na Grace.* Moje rozkazy jsou ti k smíchu, hádám. *Nadhodí a ostřím mávne k Jessovi.* Dej si odchod, mám ji pod kontrolou. Snaž se, aby tě po cestě nic nezabilo. *Jsou toho plné ulice./ Snaží se všemožně nesoustředit na Adeline, ale není to o něm vidět. Jen ji prostě totálně ignoruje a čeká, až si Jesse zepáčkuje a odejde.*
No asi budeš muset.. protože já o žádnou pomoc nestojím! TEĎKA! *Obrátí se k Adeline a pokusí se ty jeho kecy dál ignorovat.. nechtěla mu ublížit.. nechce být ani takhle protivná, ale on prostě na ní teď hrozně moc tlačí a na to ona zvyklá není..* Bylo by to moc fajn.. potřebuju vypnout.. tohle mi dělá bordel v hlavě... *Je vděčná za to, že Adeline si stojí za svým a nenechá se Jessem ovlivňovat.. to ale už přichází Caleb a tak pomalu cítí, že má průser.* Ahoj... no.. to ne.. nejsou. Já jen potřebovala vypadnout.. jo uvědomuju si to riskuju.. *Očekává to dál, i když jeho to asi ani moc zajímat nebude..* No konečně.. s ním mě tu snad už nechá... a Caleb Adeline věří.. no i když po tom jak viděl ten kousanec?/
*Jesse nehodlá odejít, ani po tom co ho Caleb upozorní, že ho tu nechce.* Ne. Až Grace půjde se mnou do institutak odejdu. *Řekne a falešně se na Caleba usměje.* A navíc to tvoje "mám ji pod kontrolou" znělo jako kdyby jsi ji vlastnil nebo měl spínač vypnou a zapnout. *Zašklebí se na Caleba zle. Nemá v plánu ji nechat ani s ním. Prostě buď půjde s Jessem a nebo Jesse zůstane s nimi.* Grace, nenechám tě s ní ani s ním takže měj trochu rozum a pojď zpátky do institutu. *Snaží se chovat aspoň trochu diplomaticky a vyrovnaně. Došlo mu, že s křikem toho asi moc nedokáže.*
To mi povídej. *Prohodí k Grace.* Já pro jistotu v hlavě nic nemám. Jo vlastně, pár vzpomínek se i najde. Za těch 200 let života toho je však sakra málo./ *Když uslyší Caleba, okamžitě se na něj otočí, protože jí jeho hlas, připomene ten z její hlavy.* /To bude asi náhoda. Ten hlas může patřit komukoliv./ *Přestane věnovat pozornost Calebovi a podívá se na Grace.*
Jojo, řečičky. To ti moc nepomůže. Na to, jak tě budu prosit, jsi už asi zapomněla. *Pobaveně ji pozoruje, zatímco druhá polovina bojuje s jeho ovládáním. Stačilo by ho lehce vykolejit a neudrží se.* Nápodobně s tím tvým; Až půjde Grace, odejdu. *Zopakuje po něm a drží se, aby nenapodobil jeho hlas.* /Sakra ten kluk je pořád tak nemocný, že bych se bál i pohlavních chorob./ *Upře zrak na ní a jelikož Adeline relativně mlčí, nic v něm nespouští, a tak mu směrem ke Grace cukne v koutku.* Jako kdybych měl spínač. Já prostě vím, jak tu holku probudit k životu./ A s tebou by byla víc v bezpečí. Prosím tě. *Protočí oči v sloup a postaví se tak, že ho od nich odřízne.* Měl by odejít, než si nahlas vzpomenu, jak mi do ní dělal na chodbě, a rozbiju mu hubu. To už do Institutu po svých nedojde./ Alespoň si vzala to ostří. Vypadá použitě. *Povytáhne obočí a cinkne o něj tím svým v gestu otázky. Chce vědět, co se dělo.*
Jessi... prostě jdi.. než se to podělá víc.. *Povzdychne si klidně .. skoro už vyčerpaně z tý jeho neodbytnosti.* Teď fakt nemám náladu se hádat.. potřebuju vypnout.. ok? Chápeš? Caleb se o mě postará.. Říká spíš aby ho odradila.. samozřejmě spoléhá jen na sebe a pak už se soustředí jen na Caleba... podívá se ke svýmu ostří a kývne hlavou.* Jo.. jeden démon byl na pátý ave.. ale dost primitivní.. A ostří nosím skoro vždycky.. i se Zairy dýkou.. *Usměje se na něj, protože na ní má on určité pěkný vzpomínky.* Tak to není tak hrozný... čekala jsem, že dostanu přednášku a pak se usmířím... *Podívá se na Adeline.* Jo.. takže... mohly bychom někam zajít.. něcoho napít.. pokecat a tak.. celkem mě zajímá co se s tebou dělo..
*Upozorní ji a postaví se před Grace, chce aby to slyšela jen ona a nikdo jiný.* Já si chci jen promluvit o tom co se stalo co jsem řekl. Prospělo by to nám oboum si ujasnit co a jak. *Zašeptá k ní, chtěl by se vyhnout zbytečným hádkám o tom že má odejít.* A netvař se taky vítězoslavně, neodcházím kvůli tobě. *Procedí mezi zubama, když okolo Caleba, už vidí jak se bude vítězoslavně šklebít.* Jasně postará se o mě... myslím si, že všichni víme, že tohle má víc významů. *Otočí se ještě za nimi. Není zas tak hloupý aby mu nedošel ten druhý smysl.* /Tam tu upíru pošlu někam a sami budou dělat Bůh ví co... Ale né dlouho... Chlapečku ty už moc dlouho nebudeš.../ *Pomyslí si a s ďábelským úsměvem na tváři odchází pryč.*
To je dobrý nápad, něco k pití bych v téhle době vážně potřebovala. *Povytáhne koutky.* To mě taky. *Poznamená.* Můžu jí věřit? Můžu jí říct, co se mnou děje? *Začne si být trochu nejistá, ale něco v ní jí říká, že se jí může svěřit se vším.* /Přece jenom říkala, že mi dala tehdy napít?/ Já.. vůbec nic si nepamatuji, takže ti toho asi moc neřeknu. *Prohrábne si vlasy a svůj pohled upře na řeku.*
/Odejdeš i tak./ *Odpovídá mu v hlavě a zatím si ho nechává pro sebe, dokud nemíní udělat nějakou blbost a vtírat se dál, když to o Grace evidentně nestojí.* Vážně? To si myslíš, že když stojím těch pár kroků od ní a mám nanesené runy, že je neuslyším? *Uchechtne se nad jeho chabou snahou si zachovat důstojnost. To měl udělat už dávno, když mu to říkal prvně, nebo když ho Grace poslala do háje.* /Tak co mezi nimi je?/ *Nechává ho odejít a ještě chvíli se drží, dokud Jesse nedojde dostatečně daleko. Poté už ho vyprovokuje hlas Adeline.* Ty se odsud drž dál. *Procedí skrz zuby a pomalu v něm nabíhá.* /Co tu dělá. Proč se s ní baví./ *Zaujme teritoriální postoj a výhružně na ni upírá zrak.*
No jo no jo... *Zakoulí očima a směje se na Caleba jak je tohle trapný...* /On určitě všechno slyší.. no jéje../ Tak se měj.. *Vyprovází ho mávnutím a koukne na Caleba.* /Co to do něj zase vjelo.. to mělo být na mě?/ *Těkne pohledem na něj a Adeline a Caleba a potom se na něj obrátí a usměje se.* To je v pohodě.. cokoliv udělala.. za to nemůže.. ona si nic nepamatuje..klid.. *Poplácá ho po rameni, aby to nechal být a přešel to.* /Asi něco z tý slavnosti?/
*Caleba si nějak nevšímá, dokud na ni nezačne mluvit.* Co prosím? Vždyť ani nevím kdo jste, proč bych vás měla poslouchat? *Podívá se na něj.* /Nikdo mi nebude říkat co mám dělat./ *Složí si ruce na prsou a zadívá se mu do očí.* /Něco mi říká../ *Pohledem sjede ke Grace, která k němu přistoupí.* Jestli jsem měla okolo sebe takové lidi, jakou jsou Delaney a Grace, je mi vážně hodně líto, že jsem na ně zapomněla./ *Pohledem se vrátí k Calebovi a jen povytáhne jedno obočí.*
*Rovnou vytahuje jeden z nožů. Spouští se v něm ten destruktivní mód a nedokáže ho ovládat. Nenávidí ji tak moc, že ho to naprosto oslepuje. Vidí jen sebe, nůž v ruce a Adeline. Zbytek jsou už jen překážky, včetně Grace.* Ty mi jdi z cesty! *Agresivně ji zabodne nůž do břicha tak, jak ji má před sebou, a tasí rovnou další. V mžiku chytá Adeline pod krkem a natlačí ji na zábradlí mostu, nůž jí drží namířený u srdce. Z vrchu se na ni dívá, v očích nenávist a agrese, která je mu normálně cizí.* Nebo bys raději svěcenou vodu? *Zatlačí na nůž a pohrává si s ní. Tak jak to v něj Carmina naprogramovala. Nenávidí ji a pokud ji má ublížit, bude u toho trpět.*
Co se to s t... *Nestihne to doříct a ucítí ostrou bolest v břiše, která jí vystřelí po páteři až do hlavy a zamlží pohled slzami.* Caleb... *Špitne tichým vysokým hláskem a klesá na kolena..Rukou si zkusí sáhnout na břicho, ale jen si je zašpiní od krve, která se teď dere ven a oslabuje ji..jednou rukou dopadá na zem a zatíná přes slzy zuby...* /Co to doprdele s ním je? Hrabe mu?/ *Snaží se nesoustředit na to, že do pár minut vykrvácí.. vytáhne Zairy dýku a sekne ho do kotníku po achilovce, na víc už se nezmůže .. klesá k zemi a dýku drží směrem k němu.*
*Rozhodne se jít dnes místo po 5th Avenue přes most a na metro.* /No hlídka za mnou, tak docela klid. A pěsky se mi nechce, na to je docela zima./ *Rozhlédne se k nebi, když vstoupí na most. Postupně pokračuje dál mostem až si všimne na protější straně svého bratra.* /Grace? A ta mrtvá./ *Při pohledu na upírku se rozhodne, že půjde dál, jakoby ji neznal. Když však uvidí, co se tam stane. Je chvíli v šoku, ale poté se rozběhne k nim.* Calebe. Dost! /Sakra./ *Uvidí Grace ležet na zemi. Ihned se k ní skloní.* Bodná rána do břicha? *Otočí se na Caleba, opatrně položí hlavu Grace na jeho bundu a postaví se, rovnou mu jednu naprahne. Opravdu silnou, na to aby se trochu probral.* Ty zmiz. *Křikne po upírce a zase se sehne dolů ke Grace. Dává si však pozor na útok od Caleba.* Není čas tě tu zmlátit. Musíme ji dostat do Institutu. /Opět. Zase s Calebem, zase napůl mrtvá./
*V tu chvíli je v šoku z toho, co udělal Grace.* Grace *Vykřikne a té rychlosti se mu ani nestihne bránit.* Čím jsem si vysloužila takovou nenávist? *Snaží se do svého pohledu dát tu stejnou dávku nenávisti, což se nedaří, protože jí něco hluboko uvnitř brání.* /Co to se mnou je? Vždyť mě chce zabít, pobodal Grace a já co? Vůbec nic./ *Když jí řekne tu větu se svěcenou vodou, vybaví si ji nedávná vzpomínka.* /Teď na vzpomínání není čas./ *Využije toho, že ho Grace sekne do kotníku a odstrčí ho od sebe. Zasadí mu ránu do obličeje a běží ke Grace.* /Moc krve. Jak jí mám pomoct? Dala bych jí mojí krev, ale smí se to vůbec u nefilim? Na tom vlastně nezáleží./
*Jakmile se ho zeptá, tak zalapá po dechu jakoby do něj udeřila. Odpověď prostě nezná. Neodpovídá.* /Musím si ji držet od těla. Prostě musím. Nesnáším ji./ *Chystá se zatlačit ještě víc, ale okem zahlédne Grace. Stejně to ale dává prostor Adeline na to, aby ho odstrčila. Dává mu také dost času na to, aby zaregistroval Sebastiana. Jak se k němu napřahuje, nožem mu jde naproti. Uhýbá okamžitě a udělá mu poměrně hlubokou sečnou ránu na hrudi. Je plný adrenalinu, nenávisti a to všechno ho akorát posiluje.* Vypadněte. Všichni. *Procedí skrz zuby. Adeline chytá za vlasy a odhodí ji od Grace stranou, nechce ani přes tělo pokusit se na ni napít. Následně se do toho zabíjí nefilim.*
CALEBE NE *Křikne po něm naposled.* /Už vím koho chce zabít../ *Vzdává to.. nejdřív musí zachránit sebe a potom až druhý.. plazí se po čtyřech po chodníku a po pár metrech se zastavuje.. opírá se jednou rukou a snaží si z kapsy vytáhnout stélu.* /Bundu? Vážně?/ *Koukne na Sebastiana a opře se ramenem o zábradlí mostu..* /Tady aby si člověk zachránil krk sám...runa to asi nevyléčí.. tak co../ *Začíná blednout z velký ztráty krve a lapat po dechu.* /Proč ta upírka nadrhne... sakra.. potřebuji se odsud dostat./ *Chytá se zábradlí a snaží se vydat směrem od nich..najít pomoc.. cokoliv.*
/Mám ještě jeden. Parazite./ *Nesmýšlí o bratrovi jako o svém bratrovi, když mu ještě vytrhne nůž z ruky. Všechno je mu náhle tak cizí, neosobní. Netýká se ho absolutně nic. Žádné city nebo vazby. Vytahuje další nůž a kráčí si to směrem ke jejímu tělu, jak leží bezbranně na zemi.* Je ti to snad málo? *Zastavuje se ve chvíli, kdy se ona zvedá ze země a probodne ji pohledem. Zvažuje, z jaké strany po ní půjde, aby to nečekala.* Copak. Máš snad strach? *Snaží se to vychutnat do poslední chvíle, než to ukončí. Jako každý lovec, který loví svou oběť.*
*Zahlédl se mu do očí a snaží se udržet přímý oční kontakt.* /Ah, skvělej plán. Nic lepšího tě nenapadá?/ *Sice si nevybavuje všechno, ale vzpomíná si na to, že při většině jejich rozhovorů se jednalo o oční kontakt. Při jejich prvním setkání, při tom jak odcházel od Delaney z bytu..* /Nic nemám. A z jeho očí jde jen nenávist./ Strach? *Uchechtne se.* Ne. *Narovná se a odhrne si jeden rukáv, tak aby byla vidět ta poslední jizva, která se ještě nezahojila.* A co mi uděláš? To co on? *Povytáhne jedno obočí.* Nebo mě zabiješ? Co vlastně chceš? Vždyť ani nevíš proč to děláš. *Dokončí a ruku svěsí podél těla.* Tak pojď. *Nesnaží se nějak bránit a trochu doufá, že ho to omrzí, když se vzdá.*
*Oční kontakt s ním nic nedělá. Je to teď naprosto odlišná osoba, vzpomínky má, ale jsou uložené někde v oparu a ona je na tohle i na těch pár kroků až příliš vzdálená.* Škoda. Mohlo to být zábavné. /Mám rád, když se mě bojí./ *Uchechtne se její ráně a protočí si nůž v ruce.* Pravou zábavu teprve poznáš. *V hlavě se mu honí hned několik nápadů. Shodit ji z mostu, což by upírka nejspíš přežila, nepřipadá teď v úvahu. Proto se soustředí jen na omezené možnosti, které se teď naskytují. Povinnou výzbrojí je i svěcená voda a u něj není výjimkou.* Nenávidím tě. /To je důvod./ *Vrhne po ní nožem do oblasti nohou a v mžiku je u ní a drží ji pod krkem u země. Poté přichází na řadu i láhev se svěcenou vodou, kterou odšpuntuje a s úsměvem ji násilně cpe k jejím rtům, aby ji rozdrásala hrdlo.*
*Nemůže si pomoct a začne ho přirovnávat k Nixonovi.* /Ta chladnost, ten úsměv../ *Sice doufá, že to nakonec vzdá, ale je však připravena na to, kdyby jí chtěl napadnout.* Chtěla bych vědět důvod té nenávisti. Co jsem ti vlastně udělala? *Nepřestává se neustále ptát, jelikož si myslí, že by ho to mohlo trochu popostrčit.* /Jak moc ti vlastně Carmina narušila mysl? U mě musela být hodně vysílená, když to kouzlo pominulo tak rychle. Co mi vlastně pomohlo si vzpomenout? Pár klíčových slov, adrenalin.. Já vlastně nevím. Zkusit musím všechno./ *Noži se schválně nevyhne, aby vypadala víc zranitelně.* Stejně se to hned zahojí./ *Využije příležitosti, když Caleb odšpuntovává láhev se svěcenou vodou a vyrazí mu ji z ruky tak, že se hned rozbije. Vytáhne si nůž z nohy a namíří ho naproti němu.* Tohle nechci udělat./
*Pěkný zásah.* /Musí se sám pochválit, když vám nůž zamíří, vždyť dívka si snad zaslouží pochvalu./ *Najednou ho silně udeří, vytrhne a nechá ji rozbít. Stále ji drží pod krkem a před očima má tmu.* Není důvod! *Zařve. Oči opět otvírá a proti sobě má namířený nůž. Ani by to nečekala, chytá ji za obě zápěstí a přimkne si je k zemi i s nožem v ruce.* Není. /Není důvod./ *Opakuje si v hlavě a dívá se na ni. Jako kdyby očekával, že ho k sobě nějak poutá. Že to v něm něco vyvolá a probudí ho to. Má však před sebou jen tmu a v obě nenávist.*
Ale je! Musí být! *Zařve a pohledem vyhledá jeho oči.* Ty to víš, víš že k tomu nemáš důvod. Sakra ty to musíš vědět! *Začne být trochu zoufalá, když ji přimkne obě zápěstí k zemi.* Tak co mám víc udělat? Nic nezabírá./ *Spatří v jeho očích chvilkovou zmatenost a to jí dodá novou naději. Uvědomí si jejich blízkost a rozhodne se toho využít.* Vzpoměň si na ten večer před tou slavností. *Zašeptá už zoufale.* Tohle může fungovat jen ve stupidních filmech. Ale mě už vážně nic nenapadá. Buď mě zabije, nebo ne. Asi nemám co ztratit./ Jak si mě zachránil. A pak... *Trochu se nadzvedne, aby k němu měla ještě blíž. A doufá, že v tu chvíli bude tak v šoku, že ho nenapadne, co má v plánu udělat. Můžu ti převést co se dělo pak, jestli si to vážně nepamatuješ. *Políbí ho a doufá, že to v něm vyvolá aspoň nějaké vzpomínky, nebo pocity.*
/Mohl bych ji tu takhle držet, dokud nevyjde slunce. To by byla podívaná, až se rozpadne v popel./ *Znovu si vyvolává varianty, jak se ji zbavit, ale ona znovu vyruší.* /Není. Není žádný důvod. Tak proč.../ *Není schopný dokončit myšlenku, dere se opět ta dominantní část - nenávist na povrch a zpevní sevření jejích zápěstí jak nejvíce může.* Nenávidím tě. *Opakuje se a stále nenachází důvod. Hrozivě se na ni mračí, když se ho slovy snaží přemluvit. Kdyby z toho nebyla ani kapka pravdy, jen by se tomu vysmál, ale podvědomí ví své.* /Něco je špatně./ *Na čele mu vyráží kapičky potu, když ucítí její chladné rty na těch svých.* /Má se mě bát. Utíkat přede mnou. Co je tohle za strategii./ *Na okamžik pocítí opět ten pocit, který u Delaney a apartmánu. Něco, co ho v ní děsí a nutí se vždy stáhnout od ni pryč. Tentokrát ho to zmáhá znovu. Odtrhne se od ní, nůž ji stihne vytrhnout z ruky a jakmile se dostane na nohy,
/Nenávidím tě. Je to pořád dokola./ *Potlačí chuť protočit očima a bolestný výkřik.* /Nedopřeju mu tu radost. Tohle není on./ *Trochu ji překvapí, že se neodtáhne dřív, nebo že jí něco neudělá a jen vycouvá pryč. Zavře oči a hned vstane.* Copak. Máš snad strach? *Zopakuje větu, kterou nejdříve použil on.* Vsadím se, že teď se mi do těch očí nepodíváš. *Sykne za ním s nadějí, že se tím třeba něco změní. Aspoň malinkatý záblesk poznání v jeho očích a bude spokojená.*
*Pokračuje v cestě a doufá za ní, že ho nebude provokovat víc. Carminy kouzlo je silné a on je tak tak na hraně. Hlavu otáčí za sebe, ale jakmile ji za sebou koutkem oka zastihne, hned se přiměje zírat dopředu a pokračovat v cestě. Má strach. Viděla do něj dřív a i teď. Může hrát všemožně přátelského a společenského, ale tohle sdílet jen tak s někým neumí. Své slabiny a nitro si hlídá.* /Musím zmizet./ *Opakuje si v hlavě a snaží se soustředit jen na to.* Znovu nechá zaznít ta slova, ale tentokrát tiše a jen pro sebe. Potlačuje nutkání se tam vrátit a něco zlého ji provést. Bojuje s tím.*
*Musí se chytnout zábradlí, protože je toho na ní moc.* Vraždící-chladný-psychopatický Caleb, vzpomínky, Grace./ *Připomíná si dnešní události.* Vzpomínky. *Zopakuje si pro sebe. V tom chaosu si vlastně pořádně neuvědomila, že si na hodně událostí vzpomněla.* /Snažila jsem se přesvědčit Caleba a to jsem si ještě před chvílí taky na nic nevzpomínala./ *Uvědomí si a zavře oči.* /Aspoň něco. Musím zajít za Delaney. Nejlépe hned./ *Pustí se zábradlí a vydá se směrem k Delaneynu bytu. Nemůže však přestat myslet nad tím, co se tu právě odehrálo.*
*Zapřená o stolek se nechává služebnými rozvazovat z korzetu, který ji držel staženou několik dní. Na tuhle slavnost se připravovala velmi dlouho a chce ji mít se vším všudy. Jakmile je připravená, narovná se znamenitě před zrcadlem a s pýchou si prohlíží ušlechtile vystouplé lícní a klíční kost spolu s úzkým pasem.* Tohle bude vskutku jiná slavnost, než ta šaškárna Skleněného dvoru. *Cítí v sobě obrovskou moc, kterou si v sobě za poslední týdny nastřádala. Oblečená v lehkých, vzdušných šatech, které zdůrazňují její křehkost se přesouvá do hlavního sálu, kde je vše připraveno. Hudba již hraje, stoly jsou obložené jídlem. Musí se držet, aby nevypustila ani doušek na něco nepotřebného. Ve středu sálu se zastavuje. Toto kouzlo má složitou strukturu, která vyžaduje spoustu koncentrace, aby ji byla schopna utkat. Nejedná se zrovna o čistou magii. Ruce rozpazuje, zavírá oči a soustředí se. Pomocí návazností celý sál pono
ponořuje do bariéry, která způsobí, že veškerá magie kromě té vílí zde nebude plně funkční. Hosté se zde budou cítit jako omámení, povolní, bez zábran a podezření. A bude se sem chtít vrátit.* /Ještě kousek./ *Tiskne k sobě víčka a nakonec se jí to podaří vdechnout do místnosti. Obrací se k trůnu, kam zamíří a usedá si na své místo s potutelným výrazem. Klepe prsty do opěradla a čeká první oběti své pasti.*
*Před zrcadlem si kontroluje každý detail čierneho smokingu a trochu nespokojne pozerá na korene stromu, ktoré sa stále hýbu pod bielou košeľou, ale nechá to tak. V končekoch prstov cíti jemné brnenie a vie, že dnes to bude výnimočný večer. Tesne pred odchodom si na hlavu nasadí svoju korunu a zakryje svoju pravú podobu a až potom odchádza. Prítomnosť silného kúzla cíti už z diaľky a musí sa pousmiať.* /Nestráca čas, ako inak./ Moja drahá, toto sa ti vcelku vydarilo. *Pochváli ju ako kráča k svojmu miestu.* A vyzeráš, samozrejme čarovne. /Pekne a chladne, ako ľadová socha. Hm, čo sa nikdy neroztopí./ *Nad svojimi myšlienkami sa pousmeje ako si sadá a pohľadom kontroluje, či je všetko tak, ako má byť.* Náš na dnes plán? *Opýta sa jej potichu a napraví si manžetové gombíky.*
/Tahle válka bude mít styl. Hrají si na sedmé bohy, ale jsme to my, kdo má nejvyšší moc a kdo má vládnout./ *Utvrzuje se ve své nenávisti ke Spolku a drží si svůj odměřený pohled, kterým propaluje sloužící v sále. Užívá si jejich nervozitu, a to, jak na ně působí. Jakmile uslyší přicházet svého manžela, stáhne lopatky k sobě a zvedá bradu.* Precizní práce. *Věnuje mu jeden ze svých bitchface a cítí, jak se ji všude v těle napínají svaly z přebytku magie, který v sobě drží.* Ty jsi diplomat, já zařídím zbytek. To je plán. *Upře pohled ke dveřím, které skoro začíná hypnotizovat, jak moc touží po tom použít alespoň doušek magie.*
Inú od teba ani nečakám, vždy si precízna. *Prikývne jej a celý čas sa spokojne usmieva.* Tak diplomat? Hm, no skúsiť to môžem. *Pokrčí ramenom a tiež sa pozrie smerom k dverám.* /Len hádam, že nepríde tá malá blonďavá zberba. To by som diplomaticky nevyzeral./ *Už len tým, ako to tu vyzerá, to nebude prepadák ako to, čo mali u tej chudery na dvore. *spokojne si pretrie ruky.*
V diplomatických pracích jsi byl vždy lepší. *Odpoví trpce a v hlase je cítit pohrdání.* /Dnes tohle stranou. Dnes jsme tu jako spojenci./ *Náladu povznese zmínka o té cuchťe - rádoby královny Juliette.* Její dvůr je celá urážka Sličného lidu. Jestli se tu objeví, v pořádku ji odejít nenechám. *Prsty si podepře bradu a sleduje všechny návštěvníky, kteří se hrnou do sálu. Teď přichází její čas. Soustředí se na vlákna a posiluje bariéru sálu. Zejména v případě, kdy uvidí procházet Aellu Bloodworth, která by bariéře mohla odolávat díky její moc.* /Cítíte se tu všichni skvěle. Nechcete odejít, nepodezíráte nikoho./ *Propaluje je pohledem a posiluje své kouzlo osobnosti.*
*Trochu nespokojná že tu musela prísť teraz sama vojde na zimný dvor.* /Tak aspoň príde neskôr nevadí./ *Snaží sa nad tým mávnuť rukou, ale dnes na to jednoducho nemá náladu. Tesne pred vstupom si ešte upraví korzet čiernych šiat s krátkou sukňou cez ktorú prechádzajú dve vrstvy hodvábneho šifónu so vzorom ruží. Odhaľujú jej nohy v zlatých ramienkových sandáloch. Ide presne o jej štýl. Nakolko ma holé ramená, mierne odhalené nohy.* /Milujem náhodné nákupy u Diora./ *Šaty sú dnes to jediné čo ju teší zo všetkého najviac. Natočené pramene si hodí za plecia a vystretá vojde do miestnosti. Hneď cíti ako jej niečo útočí na myseľ a aj keď chvíľu rozmýšľa či je to správne, podvolí sa tomu.* /Veď vždy sa proti tomu môžem postaviť./ *Na kráľovský pár mierne kývne hlavou, nechystá sa im klaniať.* /Nie sú moji nadriadení a ani ja ich./ *So záujmom sa porozhliadne okolo seba.* /Hádam to neskončí ako tá socka z továrne na sklo./
*Prochází se Centralem a podrbe se na zátylku.* /Říkali, že se bude konat nějaká slavnost víl? Možná bych se tam měl zajít podívat. Jak říkala matka, přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž./ *Zhluboka se nadechne a vydá se ke stromu, který považuje za vchod.* /Tohohle budu litovat. Do konce života toho budu litovat./ *Zavře oči a vstoupí.* /Jsi Rougerenard, chovej se tak. Není cesty zpět. Přišel jsi, tak se ani neopovažuj zbaběle se dát na úprk./ *Jakmile se však objeví ve velké síni všechno napětí z něj spadá.* /Co jsem si myslel? Tohle místo je skvělé./ *Probleskne mu jakoby donucením hlavou. Trochu nakrčí obočí a vzdoruje iluzi, ale jakmile projde kolem královny a podívá se na ni, podlehne.* Dobrý večer. *Pozdraví a na rtech mu hraje jemný nic netušící úsměv.* /Je krásná, koho zajímá, že je to víla?/ *Jeho běžné já by se teď pravděpodobně mračilo a znechuceně se dívalo na jakéhokoliv podsvěťana. Nyní se však jen šarmantně usmívá a nic mu nepřipadá ani trochu zvláštní.* /Hlavně nic nejez a nepij./ *To je jediné co mu utkvělo v hlavě, ale je mu to na nic. Už je zblbnutý iluzí.* /Je to tu nádherné. Někdo si dal s výzdobou opravdu práci./ *Postaví se někam do rohu a pozoruje okolí.*
*Rozhodla se, že dnes zajde na tu zimní slavnost. Na slavnosti Skleněného dvora nebyla, ale ani ji to nijak nemrzelo. A už vůbec ne potom, když potkala Juliette.* /Bože můj, byla tak...Nesympatická. Opravdu bych byla ráda, kdybych ji už jen tak neviděla. Něco mi na ni nesedělo. No spíš to bylo to, jak mluvila o těhotenství. A já to navíc nechci./ *Dostala se sem přes dub v Central parku. Když vejde do sálu, tak se podívá kolem. Královskému páru se lehce ukloní, to jí problém nedělá.* /Je to zdvořilost./ *Uzná si, že se tu cítí celkem dobře, ale rozhodně nepozná, že je to kvůli kouzlu.* /Není to tu špatné, jak jsem čekala. Spíš naopak./ *Musí se nad tím usmát a ještě si přejede rukou po svých tmavě modrých šatech bez rukávů a ramínek. Jsou jí zhruba po kolena.* /Jo, bude to tu skvělé./ *Na tváři má úsměv a nedovoluje si myslet na to, co nosí uvnitř sebe. Prostě si připadá skvěle.* /Myslím, že dneska odsud lehce neodejdu./
*Zhluboka se nadechne a vydechne před dubem.* /No tak dobré, klid. Hlavně si pamatuj nic nepít ani nejíst. Raději pro jistotu./ *Uklidňuje sama sebe před vstupem. Když vstoupí a objeví se v sále. Tak nějak z ní všechny obavy a strasti opadají a cítí se úžasně. Pokloní se královskému páru ale jen trošku.* /Jsem přeci slušně vychovaná ne?/ *Rukama si upraví šaty, které má na sobě. Červené šaty po kolena bez ramínek to se na ní vidívá jen málokdy.* /No je to tu moc pěkné, čekala jsem to...jiné možná trošku horší./ *Přizná si.
/Jako běžná hlídka, jen se nenechat ničím stáhnout./ *Zažene myšlenku, která mu nedá spát a soustředí se, aby si všímal detailů, když prochází skrz dub k Zimnímu dvoru. Není to typická hlídka, protože na ni není zapsán. Přesto je tak ale oblečený, protože po tom všem očekává, že se tu něco zvrtne. Minimálně, že tu narazí na konkrétního Podsvěťana. Při vstupu pocítí, jako kdyby prošel skrz síto, které z něj smetlo polovinu starostí a jako kdyby se znovu probudil. Na zlomek vteřiny mysl vzdoruje, ale je příliš pozdě. Nechává se vtáhnout do té atmosféry a zapluje mezi dav. Cítí se naprosto uvolněný, otevřený, bez starostí.*
*Skôr zo zvedavosti, ako zo záľuby k oslavám sa dostaví na zimný dvor.* /Nič nepiť, nejesť Rianny!/ *Prikáže si a poupraví si krátke olivovo-zelené šaty, ktoré má na sebe. Skontroluje si kožené kristusky, či sú dobre uviazané a aj pás kože, ktorý má uviazaný na ruke. Nevšimne si kúzlo a cíti sa trochu uvoľnene. Poupraví si dredy a mierne sa pokloní kráľovskému páru.* /Prečo som to vlastne urobila?/ *Pýta sa sama seba a osovojimi očami bez bělma si obzerá ostatných prítomných. Všimne si vlkodlačicu a to dievča z parku a oslavy na pláži. Pristúpi k nej.* Ahoj. *Pozdraví ju, pre ňu až príliš priateľským hlasom.* /Čo sa to so mnou deje?/
*Projde skrz dub v parku na Zimní dvůr.* /Proč se nepobavit a proč nikam nejít? Toho jak jsem doma zavřená už mám plný zuby. Chci si dnešek užít jak nejlíp to půjde./ *Tohle se jí honí hlavou už od začátku toho, co sem chtěla jít. Když přijde do sálu, tak má na tváři široký úsměv a cítí se skvěle, uvolněně. Bez problémů a prostě tak, jak by se chtěla cítit pořád.* /Výborně, potvrzuje se mi, že dnešek bude skvělý den./ *Podívá se na své lehce rozevláté černé šaty, které jsou místy protkané rudou nití a úsměv se jí ještě prohloubí. Pokloní se královskému páru.* /Vypadá to tu skvěle./ *Pomyslí si, když se podívá kolem.* /A kdo všechno tu dnes vůbec je?/ *Podívá se kolem a ze známých tváří si všimne snad jen Aelly.*
Och, keď myslíš *Odpovie jej pobavene a spomenie si ako veľmi diplomaticky bol k svojim bratom, rodičom či vlastným synom.* /Musím si udržať svoje miesto a to si vyžaduje obete./ Och, ešte že si tak skvele rozumieme drahá. *Usmeje sa na ňu, keď hovorí o tom, že by Juliette dobre nedopadla, ak by tu vkročila.* /Ale o jej zničenie sa postarám ja sám./ *Pousmeje sa, keď si všimne príval hostí. V dave hľadá niekoho, kto by mohol byť spojencom, ale zatiaľ vidí len Aellu.* /No hádam ich tu príde viac./ *Novým hosťom len kývne hlavou ale trón ešte neopúšťa.* Hm, ešte že majú takú dobrú náladu, nevedno prečo, však? *Na manželku pobavene mrkne.*
/Však ty se ještě pokloníš, bloncko./ *Usmívá se na na Aellu a opětuje ji kývnutí s pozdravem.* /A koho tu máme dál. To je rozkošné. Jak jsou všichni naprosto moji. V mé moci. Ještě chvilku. Ještě chvilku musím vydržet./ *Cítí, jak jí vlna energie projede páteří, ale včas ji udrží v sobě.* /Lovci stínů a ty jejich blokace./ *Vypustí pár vláken, aby bariéru kolem nich posílila. Zaujme ji pohled nefilim, ne kterého to dolehlo zřejmě více. Obrací pohled na svého manžela a roztáhne koutky do vítězného-šíleného úsměvu.* Nemohu se toho nabažit, a to jsem ještě ani nezačala. *Drží se, aby sama nepodlehla tomu to ze sebe vypustit naráz. Sama musí odolávat.* /Tak co ty jsi zač./ *Upře pohled na mladého nefilim postávající v rohu a prohrabe se mu v myšlenkách. Struktura kouzla, kterou na dálku tká je tak precizní a šetrná, že nepocítí skoro nic, jen se mu okamžiky může mihnout nějaký obraz své minulosti.* /Rougerenard. Svině Spolku. Ty mi jdeš přímo do rány. To si vychutnám./ *Odolává pokušení všechno započíst hned a přikyvuje na poklony návštěvníků.*
*Přijde do sálu ve slavnostním oblečení. Koukne po všech, kteří dnes přišli. Postaví se do rohu a šíleně se usmívá. Když zahlédne svou královnu, pomalým krokem se vydá jejím směrem. Kousek od ní se zastaví a kývnutím hlavy ji pozdraví.* Dobrý večer. *Pozdraví stále s tím šíleným úsměvem.*
*Stojí v Central parku a hlavu má v dlaních.* /Jít na tu oslavu? Ne. Nejsem magor. Jsou to víly, nešel jsem na Skleněný dvůr zvládnu to i bez tohohle./ *Zamračí se a pohlédne na obrovský dub, před který ho donesly nohy.* /Tak co tu potom dělám?/ *Pomyslí si překvapeně a kousne se do rtu.* /Nemám hlídku, proč sem lezu?/ *Pohlédne na své černé oblečení pod kterým schovává zbraně.* /Špatně, nejsem na OFICIÁLNÍ hlídce./ *Usměje se a projde skrz dub. Jakmile vstoupí do místnosti, tak se jeho úsměv rozšíří.* /Nechápu proč jsem si myslel, že je špatný nápad sem jít. Je to tu nádherné!/ *Oči se mu rozzáří a on se pokorně pokloní královně.* /Co ta úcta? Je to víla./ *Probleskne mu hlavou, ale je příliš oblblnutý na to, aby poslechl svůj vnitřní hlas.* /Dnešek bude krásný./ *Zahlédne známou blondýnku a rychle se k ní vydá.* Zdravím baletko. *Vypadá tak bezstarostně jako už dlouho ne.*
/Takže Jesse, pokud tam chceš přežít opovaž se otevřít držku./ *Snaží sám sebe upozornit na určité následky, pokud by byl nějak hubatý./ *Prostě tohle nesmíš dělat jako včera./ *Nadechne se a vstupuje do dubu. Na sobě má zbroj, jako na včerejší hlídce. Když vstoupí začíná se cítit uvolněně a strašně příjemně.* /Hmm no je to tu opravdu krásné, dovolil bych si říct že i hezčí než v Idris./ *Je z toho místa neskutečně unesený. Pokloní se královně, tak moc že by mohl skončit na zemi.* /Musím být přeci slušný, jsou to král a královna./ *Sám sebe překvapí, co teď řekl. Přece jsou to víly zrádci a on se jim teď klaní.*
*S úsmevom na perách prejde rovno k občerstveniu a keď uvidí poháre s krvou, slastne si povzdychne.* /No áno, mysleli aj na mňa!/ *Nadšene si pomyslí a stále cíti tlak v hlave, ale snaží sa ho plne ignorovať, pretože má príležitosť sa po dlhej dobe uvoľniť a nemyslieť na nič iné ako na zábavu.* /Hmm, žiadna svetlomilka, žiadni nevychovaní upíri, a ani vzťah ktorým nerozumiem. Len ja, krv, hudba a zábava./ *Pomyslí si a cíta sa, ako keby mala znova 16 a bavila sa ako mladé dievča, ktoré o svete nič nevedelo.*
*V hlavě mu probleskne myšlenka na to, jak s otcem trénovali na zahradě a on spadl do rybníčku.* /Co se to děje?/ *Podvědomě si uvědomuje, že ta vzpomínka se nevynořila z hlubin minulosti jen tak. Jeho vědomí je však naprosto pod kouzlem, takže když zahlédne královnin pohled jeho rty se zvlní do atraktivního úsměvu.* /Musím uznat, že knihy mluvily pravdivě. Férové jsou půvabní./ *Opře se o zeď a založí si ruce na hrudníku. Dále pozoruje dění okolo sebe, ale ne jakoby byl na hlídce. Zkrátka je blaženě zvědavý na to, co se odehrává.*
*Její uvolnění je pro ni jako dárek. Užívá si ho vnitřně.* /Třeba se tu ukáže Troy, ale co já vím?/ *Pořád se usmívá jako sluníčko a jakmile ucítí Troyovu přítomnost, tak se usměje ještě víc.* /No vida, je tu. To je skvělé. Aspoň tu mám někoho koho znám./ *Ještě koukne kolem a neunikne jí, že je tu jediný vlkodlak.* /Zvláštní, ale co je mi po tom, že?/ *Když k ní přijde Troy, tak ho políbí na tvář.* Ahoj. *Usměje se. O dítěti se nijak nezmiňuje.* /Na co taky? Já ho nepotřebuju./ *Zkrátka se jí nad tím nechce přemýšlet. Pozoruje teď jen Troye.*
/Toho musím zeptat jinak./ *Ruší vazbu a hledá v davu další oběť, které se pohrabe v hlavě.* /Ale. Ten to má pestřejší./ *Napojí se na něj a hrabe se mu v hlavně.* /Nefilim, který se bojí o úctu své rodiny kvůli upírce. Rozkošné. Jaké následky by to přineslo jednomu z nejslavnějších rodů, kdybych tu jeho zábranu prolomila?/ *Srdce jí plesá, jaké příběhy se jí ocitají přímo jako na podnose.* /Zničující. Jestlipak ji tu máme, potřebují už začít./ *Hledá v davu její energii a hrabe se v hlavách dalším osobám.* Brandone. *Nastaví svou křehkou ruku, aby ji mohl projevit úctu.* Jak si to užíváš. *Má velmi dobrou náladu, přesto on může v ní cítit napětí z toho, jak zadržuje přebytek magie, který v sobě přechovává, aby zvládla celou slavnost.*
*Otáčí se za hlasem.* Ahoj, jsem Ameis. A ty? *Usměje se dívku, která k ní promluvila.* Je to tu krásné, že? *Mluví úplně nadšeně.* /Opravdu nádherné, krásnější místo jsem v životě neviděla. A to jsem byla na opravdu krásných místech./ *Mluví z ní spíše kouzlo, ale ona je tak uvolněná a mimo, že to nevnímá.* Neviděli jsme se už někde? V parku nebo v Twinbrooku? *Ptá se dívky, se kterou si začala povídat.*
*Neodolá a musí sa nahlas rozosmiať tomu, ako sa všetci okolo oblblnuto krútia.* Drahá, toto bude slávnosť, na ktorú nikto nezabudne. A to len vďaka tebe. *Povie jej pokorne, aj keď to len hrá. Vždy sa mu páčila ta jej šialenosť. Nevraživo pozrie na jej poskoka.* /Hm nejaký ľahkomyseľný hlupák./ *Usúdi a siahne po manželkynej voľnej ruke.* /Je mi jedno ako to medzi nami je alebo bolo, ale všetci by mali vedieť, ku komu patríš./ *Pomyslí si a necháva ju aby jeho myšlienky pokojne počula, zatiaľ čo sa stále pohľadom behá po miestnosti a hostoch.*
Těší ma Ameis. *Usmieva sa až sa jej odhalia nezamaskované hadie tesáky.* Ja som Rianny. *Poobzerá sa okolo seba.* Je to tu nádherné, toľko vecí s umeleckou hodnotou. *Jása a následne sa pozrie na Ameis mierne prižmúri oči.* Hmm... Myslím, že hej. Hej. *Hovorí s nadšením.* Keď som spievala v parku so skupinou. To som ešte bývala v NY a teraz som ťa aj zbadala v Twiiny. Čo si tam vlastne robila?
*Ani ji nijak neudivuje, že se cítí uvolněná a v klidu. Šla sem už poměrně uvolněná a když se k tomu přidá ještě kouzlo, tak je doslova jako omámená.* /Hm, tak co budu dělat? Kam bych šla?/ *Pořád těká pohledem kolem. Normálně by byl její pohled nedůvěřivý, ale dnes je spíš naopak, naprosto otevřený. Zacítí krev a tak se podívá směrem ke stolu s občerstvením a olízne si spodní ret.* /Že bych měla vybraný cíl cesty? Ne. Ještě ne. Až za chvíli./ *Pomalým, ladným krokem se rozejde po sále, aby si ho lépe prohlédla.* /Nádhera./ *Spokojeně se usmívá, prochází se po sále a obdivuje okolí.*
*Tessa dôjde na slávnosť v dlhých čiernych šatách s bielym opaskom a hneď sa porozhliadne, či ju tu nevidí niekoho známeho.* /Ani neviem, čo ma to napadlo sem vôbec ísť. Ale vyzerá to tu pekne./ *Pomyslí. Cíti sa uvoľnene, ako by na ňu pôsobilo nejaké kúzlo. Keď si všimne Rianny, hneď zamieri za ňou.* /Ešte že! Aspoň niekto./ Ahoj Rianny, nečakala som, že ťa tu stretnem. *Potom si všimne dievča, s ktorým sa Rianny rozpráva.* /Tú som už videla. Na tej párty na pobreží./ Ahoj, my sa asi nepoznáme. Ja som Tessa.
*Přijme její ruku a lehce ji políbí.* Náramně se bavím. To je přeci samozřejmostí. *Usměje se ještě o něco víc. Její napětí vycítí a jen se rozhlédne po okolí s neskrývaným obdivem. Nějakých nevraživých pohledů si nevšímá.* Skutečně vydařené. A těch hostů. *Vychválí celou slavnost a stále si uchovává šílený úsměv a prohlíží si každého v místnosti.*
*V obličeji mu vykvete úsměv nanovo, když ho políbí na tvář.* Tebe bych tu nečekal. *Řekne lehce překvapeně.* Což samozřejmě neznamená, že bych byl nerad oblažován tvou přítomností. *Dodá pohotově a pohladí ji po boku.* /Opět šaty? Vypadá nádherně, ale bez nich by to bylo ještě lepší./ *Pomyslí si a nepřestává se usmívat. I když ho po chvíli trochu tlačí mimické svaly, úsměv nepovoluje.* /Je to zvláštní, jsem mezi vílami a necítím žádné podezření. Jak to, že mé lovecké instinkty tak podivně ochably?/ *Nijak se nad tím nepozastavuje a o vteřinu později si ani neuvědomuje, že na něco podobného myslel.* /Nejíst, nepít./ *Utvrdí se, když si vzpomene na svůj výcvik.*
*Jesse je z toho celého úplně nadšený a pak si všimne některých lovců. K jednomu z lovců, který se opírá o zeď jde.* Ahoj, ty jsi Ian že? Jsem Jesse. Viděl jsem tě, když jsi přišel pozdě na schůzku. *Zasměje se a rozhlédne se okolo.* Je to tu úžasný, co? Nevěřil bych, že víly můžou být tak okouzlující. *Zase mele úplné hovadiny, které by za normálních okolností jistě neřekl.*
*Nechává se stáhnout čím dál více a podvoluje se. Na tváři mu hraje ten známý uvolněný výraz, který se vytratil před několika týdny, a s tím se zapojuje do zábavy.* /Kdo říkal, že nemohu. Mohu všechno. Všechno co si umanu./ *Povoluje stisk ostří a nakonec ho schovává úplně. Tohle místo je tak klidné, všechno napětí naprosto zmizelo a teď už se jen vydává v davu hledat známé tváře, s kterými by tohle všechno sdílel.*
*Všimne si, že k němu jde matně povědomý blondák.* V celé své kráse. *Poznamená rozjařeně. Nebýt vlivu kouzla nejspíš by jen kývl hlavou na pozdrav a snažil se co nejméně konverzovat. Iluze mu však rozvázala jazyk.* Jesse, pokusím se zapamatovat si to. Nevěděl jsem, že máte schůzi. *Brání se s úsměvem a je jen kousek od toho, aby pro podtrhnutí nezvedl ruce nad hlavu.* Musím uznat, že je to tu vskutku magické. *Neuvědomuje si, jak moc pravdivá slova právě opustila jeho rty.* Král a královna si s tím jistě dali hodně práce. *Řekne obdivně. Obdiv, něco co by za normálních okolností k podsvěťanům necítil ani náhodou.*
*Pousmeje sa.* /A nikto nebude silnejší ako my a nikto tak silný ani nebude. Spolu zničíme každého kto sa pred nás postaví./ *Spokojne kývne na súhlas a hrdo sedí na svojom tróne.* Myslím, že áno. Uži si zábavu moja drahá, ale všetko s mierou. Zatiaľ. *Nechá aby myšlienka k nej prešla a s úsmevom ukáže na dav, ktorý o tom síce nevie, ale čaká na jej zlobu.*
*Uvidí k nim směřovat krásnou blondýnku a rty se mu zvlní do úsměvu. Podle jména by ji pravděpodobně poznal, ale jakožto cizinec nemá tušení o koho jde. Kdyby to zjistil v této chvíli bylo by mu to ale stejně jedno.* /Chtěl bys s ní tančit?/ *Pohlédne na něj a když uslyší jeho slova, tak se usměje.* Dává mi přednost. Toho rád využiji. Bude mi potěšením. *Nabídne jí ruku, aby ji mohl odvést na parket.* /Musím uznat, že jsem zatím s New Yorkem nad míru spokojený./
*Nohy ji nakonec stejně zavedou ke stolu, na kterém ji zajímá jen krev ve skleničce. Zářivě se na sklenku usměje, jakoby to byl snad člověk.* /No pojď sem drahá. Mám vlastně celkem hlad a i kdyby ne ten, tak chuť./ *Čapne sklenku s krví a hned se napije. Dnes si její chuť užívá ještě víc než jindy.* /Asi jsem opravdu měla větší hlad než jsem si myslela./ *Pokrčí nad tím rameny a opět si upije.* /Sice tu není nikdo známý, možná, ale já se dokážu bavit i sama. A klidně jen s touhle sklenkou./ *Zadívá se na krev ve skleničce a usmívá se.*
Aj mňa teší. *Povie s úsmevom Amatis. Podvedome skontroluje vrhací nôž, ktorý má skrytý pod šatami, hoci nemá dôvod. Cíti sa tak trochu otápene.* /Od poslednej vojny som nedôverovala vílam. Ani neviem prečo. Vyzerá to tu krásne./ Riany, dávno som ťa nevidela. Kde si sa zašívala?
*Na oboch sa usmieva ako slniečko.* Och, lichotník! *Zasmeje sa na Jesseho slovách a už sa rozhodne, že si aj vyberie ale to Jesse povie, že mi nie je do tanca.* /Ako je to možné? Každému sa musí chcieť tancovať!/ No určite nie takým potešením ako mne! Poď! *Povie mu a potiahne ho za ponúknutú ruku čierny šifón šiat za ňou vlaje a tak ako ide k parketu, má nohy plne odhalené. Iana chytí do tanečného držania.* Tak, ako sa tu ti páči? Už si tu bol? Aj tebe sa chce tak tancovať? *Pýta sa ho energeticky. Jeho meno ju ani nezaujíma a ani si neuvedomuje, že ho Jesse už povedal.*
/Vypadám dobře... jen je to nezvyk. Málokdo mě dokáže ukecat do šatů./ *Rovná si zbraně pod krátkými modrými šaty, které jí obepínají postavu. Přes sebe má hozenou svoji koženou bundu a ve vyšších botech se s ostatními podsvěťany vydává do zimního dvora.* /Tohle je dokonalý... nikdy jsem na žádný slavnosti nebyla./ *Prohlíží si sál a usmívá se na všechny strany.* /Chci zpívat.. tančit.. blbnout../ *Přesune se k trůnu, kde se pokloní se zářivým úsměvem a nese se houpavým krokem stranou.* /Calebe.../ *Zapomíná na hlídky, divnou návštěvu v noci a s úsměvem jde za ním... napřáhne k němu ruce a obejímá ho.* Věděla jsem že tě tu najdu... *Zvedne k němu hlavu a bradu si opře o rameno.*
*Mávne rukou. *Dneska mi nevadí. A jak už jsem si říkala. Vadila mi jen Juliette. O téhle nic nevím./ *Podívá se kolem a pak zase na svého společníka, se kterým čas tráví opravdu ráda.* Vadily mi jen řeči tamté. *Pokrčí lehce rameny a usměje se.* Přesně tak. A já nemám v plánu odcházet. *Mrkne na něj a zhluboka se nadechne. Dobrý pocit se jí stále drží jako klíště.* Věřím, že to se ti poslouchá dobře. *Uculí se na něj a pak ho pohladí palcem po jeho ruce.* /Dnešek je fajn./
To je pěkné vědět. *Usměje se a sama přemýšlí, co za rasu je její známá, se kterou si teď povídá.* Já moc čarodějek neznám takže jsem celkem ráda. *Usměje se mile.* No ale s upírem je to ještě složitější moje milá zlatá. Kdyby se mnou šel na rande ráno tak je po něm. V tomhle to toho vlkodlaka závidím. *Přizná svůj názor na vztah.* A vy obě jste z Twinbrooku? *Ptá se Rianny a Tessy.* Já jsem tady z NY. Ale jak jsem byla v Twinbrooku tak to tam bylo krásné ale tady je to úplně nádherné. *Rozhodí rukama.*
Doma. Mala som menšie problémy. /Ako poslednú dobu dosť často./ *Ukáže si na oči bez bělma.* Veď načo sa maskovať medzi podsvetanmi? /A mala som veľa zákaziek. Do Vianoc mám napilno. Každý sa zrazu rozhodol, že chce obraz. *Prevráti očami a zazubí sa pričom jej z hadích zubov kvapne kúsok jedu na jazyk. Oblíže si ich jazykom.* /Mala by som sa to naučiť ovládať. A to mi pripomína, že by som mala skočiť za Mikeom ohľadom protijedu./ *Následne sa zadíva na Ameis.* V Tweeny som iba niekoľko týždňov. Je tam úchvatný les a celkovo príroda. Vyhovuje mi to tam. *Pokrčí ramenami.* Holt, niekto si nevie vybrať rasu. *Mierne sa zazubí.*
*Pozvedne trochu obočí.* Nečekal? To kvůli tomu v parku? *Její tvář je na chvíli bez úsměvu, navíc si od úsměvu taky potřebuje na chvíli oddechnout. Ale její dobrá nálada se pořád drží a nijak ji netrápí, že ji poslední dny měla jen zřídka a teď tu najednou z ničeho nic je.* Ani si nepřipadám unavená a není mi zle. Výborně. A já ti ráda svou přítomnost dopřávám. *Jeden koutek rtů se jí zvedne do úsměvu. Podívá se kolem a pak na něj.* Popravdě jsem přemýšlela nad tím, jestli se tu ukážeš nebo ne. A ukázals. *Usměje se a přejede si nevědomky ukazováčkem po svém prstýnku na levé ruce.* Jsem ráda, že jsi tu. *Kývne lehce hlavou, aby potvrdila svá slova.* /Ale já jsem ráda vždycky, když ho vidím./
Moc pěkné jméno. *Usměje se nad její jménem, obě mají celkem zvláštní jméno. I když u Ameis je to spíše pseudonim, který se tak nějak uchytil.* Ano mnoho uměleckých kousků je tady a jistě jsou hodně cenné. *Nadšeně přikyvuje.* Já si říkala, že tě odněkud znám. *Řekne úplně radostně.* V Twinbrooku jsem byla za přítelem, je to upír takže je to trošku složitější. *Zasměje se a pak se usměje na dívčinu, která přišla za Rianny.* Ahoj, těší mě já jsem Ameis. *Představí se jí.*
*Keď dopije svoj pohár, položí ho na stôl a porozhliadne sa okolo seba.* /Chcem tancovať!/ *Takmer si dupne nohou, lebo je naštvaná, že ju ešte nikto nepozval do tanca.* /Kde je Reece! A kde je Damian! Ja chcem tancovať! Celú noc a celý deň./ *Blažene sa usmeje a hľadá niekoho s kým by mohla tancovať. Prejde k lovcom pri stene a usmeje sa na Iana a Jesseho.* Zdravííím! Nechce si jeden z vás zatancovať? Pekne prosíííím. *Trochu nadskočí, lebo sa chce baviť.* /Je to tu tak fajn! A všetci sa chcú baviť no nie? A tanec k tomu patrí!/
Ďakujem. *Opäť sa usmeje, čo by za normálnych okolností neurobila. Pozorne si ju prezrie.* /Nie si vlkodlak, ani upír a na vílu nevyzeráš./ Si asi druhá normálna čarodejnica, ktorú som zatiaľ stretla. *S úsmevom pokrúti hlavou. Započuje Tessin hlas.* Ahoj Tess. *Pozdraví ju a obráti sa na Ameis. Mierne nakrčí nos.* Upírov nemusím, ale rozumiem ti, chodím s vlkodlakom z NY a je to ťažké, lebo každý máme svoju prácu. *To mi pripomína. Kde sakra je?*
/Díky mně. Kdo mě dohnal k tomu, abych to nechala zajít až sem. Je to spalující./ *Tohle s ním sdílí, ale navenek se tváří navzdory své chladnosti příjemně.* Bude to nezapomenutelné. Naše rasa je na vzestupu. Zimní dvůr bude vládnout. *Nebojí se to prohlásit s hrdostí v hlase. Hosté jsou stejně pod vlivem a odejít mohou teprve, až jim to ona povolí. Jakmile cítí, že Brandonova přítomnost Elijaha podráždila, znovu se cítí jako vítěz.* /Jen kvůli tomu, že společně jsme silnější./ *Zvedne hrdě bradu a nechá i tyto myšlenky ke svému králi volně proudit.* /Myslíš, že můžeme začít?/
Přišlo mi, že víly nemáš zrovna v oblibě pokud to tak můžu říct. *Pokrčí rameny a na moment vypustí úsměv. Jeho oči jsou však stále plné radosti.* /Jako bych je já nějak zvlášť miloval./ *Napadne ho a lehce nakrčí obočí.* /Proč tu tedy jsem?/ *Rozhlédne se kolem a je donucen být znovu bez podezření.* Výborně, tak tedy oba máme důvod se zdržet. *Prohlásí opět s úsměvem.* Opravdu? Vždycky mě potěší, když slyším, že na mě neustále myslíš. *Vezme ji za levou ruku a políbí ji.* Jsem též rád, že jsi přítomná.
Však v pohodě, stává se. *Chápavě přikyvuje.* Je to tu opravdu kouzelné. Krásnější místo jsem neviděl. *Je úplně unesený.* Zdravím, tak co Iane? Kdo z nás půjde tancovat s touhle opravdu půvabnou slečnou? *Usměje se na Iana a lehce ho loktem šťouchne do žeber. Opět mluví, tak jako nemluví normálně.* Tak co, vystřídáme se nebo si slečna z nás dvou vybere? *Ptá se svého společníka.* Ale upřímně mě tak nějak do tance není, takže dávám ti přednost Iane. *Snaží se ho poslat na pospas upírky.*
*Zavře za sebou potichu dveře a doufá, že ji Delaney neslyšela.* /Kdyby věděla, že chci jít ven, vůbec by mě tam nenechala vzkaz./ *Pokrčí nad tím rameny a pokračuje dál v chůzi.* /Slyšela jsem o nějaké slavnosti? Potřebuju se vážně odreagovat, celý den jsem se snažila vzpomenout na průběh posledního týdne. Ale nic se mi nevybavuje. Pamatuji si to až od té chvíle, co mě našel Caleb./ *Když konečně dorazí do Central Parku, netrvá jí dlouho najít vchod na Zimní dvůr. Začíná mít však takový zvláštní pocit, který jí říká, že je to místo, kde má být.* /Tak po dlouhé době zase mezi lidi./ *V tu chvíli zapomene na všechny své starosti.* /Já věděla, proč mám přijít. Je to tu nádherné./ *S úsměvem na tváři se pokloní králi a královně.*
*Vstupuje na zimný dvor a rozhliada sa po všetkých tých ľuďoch. Na jeho tvári panuje netypicky vážny výraz, ktorý je však takmer okamžite nahradený ľahkým úsmevom.* /Zatiaľ tu všetko vyzerá normálne./ *Skonštatuje vo svojich myšlienkach.* Aj keď tu prúdi teda neskutočné množstvo mágie. *Neunikne mu a pohľadom vyhľadá hostiteľku. Hneď mu je jasné, kto vyžaruje tak silnú mágiu. Mierne sa jej ukloní na znak úcty a pokračuje v prezeraní si prítomných. Na Zimnom dvore je po prvýkrát.* /Vyzerá to tu dobre./ *Pomyslí si a sleduje dianie okolo.*
*Jakmile uvidí Grace, vydá se k ní naproti a může na ni jen oči nechat. Přivine si ji k sobě a ignoruje všechny zákazy, které jí dal.* Moc pěkné. Pro koho to všechno? *Sjete ji rukama až na boky a odtáhne se, aby si ji mohl ještě jednou prohlédnout, než se na něj opět nalepí.* Šaty se mi líbí, tolik možností. *Tiskne rty k jejímu uchu.* Přejde ji rukou po páteři a má co dělat, aby s tím nestáhl i zip šatů.* /Kdo mě teď otravuje./ *Odtáhne ji od sebe, ale drží si ji při sobě za pas.* Teď, jak si došel, o mnoho lépe. *V hlase je mu znít ironie. Tohle místo je úžasné, ale to, že si dělá Jesse na Grace zálusk, neutlumí.*
*Blažene sa usmeje a prikývne.* To teda! Nie ako na tom... Sklenom dvore. Vyzerá to tam ako skládka a ani nemajú morse. *Zavrtí nad tým hlavou, keď si na to spomenie.* O! Tak hádam si to užiješ! *Povie mu a prikývne. Počas otočky sa tlak v jej hlave z veľkej časti stratí a tak prudko vydýchne aj napriek bolesti.* Uhm... tanca nikdy nie je dosť, ale asi...by som sa mala napiť. *Povie mu a pustí sa ho.* /Očividne koniec zábavy./ *Uvedomí si a všimne si Damiana.* Ale dík za tanec! *Povie Ianovi a ide rovno za Damianom.* Niečo pekné divné sa tu deje, ale nemám ani zdania čo. *Povie mu namiesto pozdravu.*
*Rozlije se jí po tváři úsměv od ucha k uchu a ruce si spojí za jeho krkem...* Nápad tvý mamky... Můžeš hádat pro koho. *Je šťastná z tohohle místa a tak se tak i chová, ve skutečnosti se to nikam neposunulo, prostě někdo, s kým si občas vyhoví a pokecá.* Kdy to využijeme? *Zalapá po dechu a projede jí tělem elektřina.* A-ahoj. *Usměje se na Jesse a je zmatená z týhle situace... chce se chovat hezky, ale nějak tomu nerozumí.* Je to fajn... *Stojí nehnutě na místě v očích je vidět zmatení, cítí se tu dobře.*
Na jednej strane áno, ale na druhej strane, keď ti zavolá okolo desať ľudí a každý chce plátno a taký a taký návrh... a to a to... a čo najlepšiu cenu a iné pre mňa nepochopiteľné veci, tak je to otrava. Maľujem deň a noc. Vôbec nespím. *Odfrkne si a keď sa k nim priblíži kráľ mierne spozornie.* Mňa? Samozrejme. *Mierne sa pousmeje a prijme jeho ruku.*
*Stále stojí u stolu s občerstvením a drží si uvolněně svoji skleničku s krví. Semtam se napije a vůbec jí nevadí, že je sklenička její jediná společnost, kterou tu má. Prostě si tu líbí, tak tohle nebere jako nějakou překážku.* /Je to tu vážně skvělé. Takhle uvolněná už jsem se dlouho necítila, měla jsem důvody, proč jsem se tak necítila. Ale to je mi teď vlastně jedno./ *Opět se napije a ještě víc se narovná. S úsměvem na tváři se prostě dívá kolem.*
*S úsměvem na tváři se porozhlédne okolo sebe, jestli neuvidí někoho známého. Je tu však příliš mnoho tváří, a ona v nich nikoho zatím nenajde.* /Na co jsem to myslela předtím? Chtěla jsem něco zjistit, ale nevzpomínám si co./ *Vydá se ke stolu a vezme si sklenku s krví.* /Tohle si dnes vážně neodpustím, včera jsem si nedostatku krve užila dost./ *Napije se a olízne si horní ret.* /Ještě že už ty rány pomalu začínají mizet, už nejsou skoro vidět./ *Svoji pozornost zatím věnuje jen skleničce s krví, po nějaké chvilce dojde ke stěně o kterou se opře a sleduje dění v sále.*
Je tak to je moc pěkný, že jsem k vám přinesl lepší náladu. *Rozradostní se ale v jeho hlase jde slyšet sarkasmus.* Jak vidím Grace, asi by sis nechtěla zatancovat. /Možná jen s Calebem, že?/ *Mračí se na Caleba a tím se mu snaží dát najevo ať od Grace odprejskne.* No upřímně čekal jsem to tu horší, co vy? A Grace moc ti to sluší, šaty by jsi měla nosit častěji. *Podotkne a stále se snaží je od sebe tak nějak odtrhnout.*
Ou já zas nemám čas chvilku na sebe, je to hrozné jak lidi po vás něco furt chtějí s tím souhlasím. *Přikývne na názor Rianny. Pak si všimne samotného krále.* Jistě můžete si ji vypůjčit ale vrátit zpátky. *Zasměje se a očima říká Rianny jaké štěstí to má.* Šťastlivec, ale přeju jí to. *Usmívá se na Tessu.* A co tě baví Tesso? *Zeptá se jí mile.*
*Překvapeně vykulí oči, když se od něj odtrhne.* Děje se něco lásko? *Zeptá se zmateně.* Chceš mi něco... *Nedořekne a poslouchá její další slova.* Není moje? *Roztřeseně se nadechne.* /To určitě ten vlkodlak! Lhala! Nebyl to jen úlet, podváděla mě dál a teď s ním ta děvka čeká dítě!/ *Okamžitě ho napadne a vzedme se v něm vztek.* /Nikdy jsi mě, co?/ *Vztek zmizí stejně rychle jako se objevil a on od ní odstoupí.* Nikdy jsi mě nemilovala? *Zopakuje šokovaně a třesoucíma se rukama si zoufale zajede do vlasů.* Už nikdy nebreč Troyi. Jasný? Slib mi to./ *Uslyší v hlavě hlas své sestry. Přesněji poslední slova co mu řekla než zemřela. Tehdy mu bylo jedenáct. Přísahal a přísahu porušil jen jednou jedinou slzou, kterou nedávno uctil její památku na hřbitově.* /Tam byla ona./ *Uvědomí si, že tehdy na hřbitově mu také dělala společnost dívka, která mu právě barvitě popisuje, jak k němu nic necítí.* Skvěle. Běž si za tím chlapem, který tě utěšoval, když jsem byl zaneprázdněný! *Vykřikne a nálady se v něm střídají. Chvilku touží po tom ji vzít za ruku a přesvědčit ji, že vše bude v pořádku. O vteřinu později by na ni nejraději křičel až do rána. Nejčastěji se však objevuje hluboká bolest, která se mu také zří v očích.* Možná ty mě ne. *Zašeptá a pohlédne na ni.* Ale já tě miloval s celého srdce. *Odvrátí se od ní a po tváři mu steče jedna zbloudilá osamělá slza.* /Už nikdy nebreč./ *Slyší Elle a drsně si slzu setře. Ještě nějakou dobu pak cítí místa, kde tlačil klouby. Vydává se od ní rychlou chůzí pryč a míří k občerstvení.* /Nikdy nic nejez ani nepij u víl Troyi./ *Zaslechne slova své matky Katherine a bravurně je ignoruje.* /Všechno je mi jedno./ *Hmatá po něčem co vypadá extrémně alkoholicky.*
Tak to je dost blbé. *Povie Rianny súcitne a potom si všimne, že k nim prichádza kráľ.* Áno, nezabudnite nám ju aj vrátiť. *Usmeje sa náňho a pozoruje, ako s Rianny odchádzajú, aby si zatancovali.* Mňa? čo ja viem. Trebárs rada hrám na klavíri, trénujem, alebo sa len tak prechádzam. A aké sú tvoje záľuby?
Ich toho sa nebojte, dámy, vrátim ju celú *Usmeje sa na obe jej spoločníčky a potom zvlášť na Rianny a za ruku ju privedie na parket. Jednou rukou ju chytí do tanečného postoja.* Tak Rianny, ako sa vám páči na našom dvore? Dúfam, že sa tu dobre bavíte. *Začne konverzáciu vo chvíli aj keď ju začne viesť v tanci.* S manželkou si veľmi ceníme, že ste sa tu k nám dnes pridala, viete? *Povie jej a ako sa hovorí, máže jej med okolo úst.* /Mohla by si byť užitočná, malá čarodejnica, veru mohla./
*Poslednýkrát sa usmeje na svoje spoločníčky a už sa venuje iba kráľovi. Nebráni sa, keď začne viesť.* Je to tu nádherné a samozrejme, že sa tu veľmi dobre bavím. *Mierne sa pousmeje a ďalej tancuje s kráľom.* Vážne? *Zatvári sa mierne prekvapene a pozrie smerom na trón, kde sedí kráľovná.* Myslím, že som dosť nepodstatná a už vôbec nemám postavenie, ako napríklad vy.
Ach ano, byla vážně otravná. *Protočí panenky a usměje se.* /Na vílu podezřele přátelská a poněkud dotěrná./ *Připomene si incident v parku, kdy se s nimi královna Skleněného dvora pokoušela zavést rozhovor.* /Divné./ *Ta vzpomínka mu úplně nesedí na momentální náladu a tak ji honem vyžene z hlavy.* Zvláštní, taky mi připadá, že bych tu mohl být celou věčnost. *Uculí se.* /Už tvůj hlas se mi dobře poslouchá./ *Napadne ho, ale nic neříká a jen ji krátce a jemně políbí na rty.*
Ouuu /Také oči mala vždy?/ To je dobre, nie? Čím viac zákaziek, tým viac peňazí. A obraz je pekný vianočný darček. *Usmeje sa a pozrie na Ameis.* Ja som v Twinbrooku vyrastala. Nedávno som sa vrátila z akadémie. Je tam naozaj nádherne, ale aj v NY je pekne. /Nestažujte sa! Aspoň niekoho máte./ *Pomyslí si, ale nahlas sa radšej nevyjadruje.*
*Zdvihne sa zo svojho trónu a v miesi sa do davu. Očami vyhľadá každého, kto je v miestnosti ako-tak mocný.* /No nie je vás tu veľa./ *Takmer si odfrkne ale s úsmevom sa teda poberie k hlúčiku žien.* Nebude vám vadiť, ak vás vyruším dámy a tu pôvabnú.. *pohrabe sa jej v mysli* Rianny vyzvem do tanca? *Opýta sa ich a nastaví ruku.* /Nech hra započne./ *Usmeje sa a k ženám vyšle kúzlo osobnosti, aby mu plne dôverovali a boli ním očarené.*
*Jakmile se dostanou na parket dá jí jednu ruku kolem pasu a druhou uchopí tu její. Začne tančit do rytmu hudby.* Je to tu kouzelné. *Poznamená a šedomodrýma očima znovu obhlédne okolí.* Tohle je má premiéra na Zimním dvoře, i celkově na vílích akcích. *Poznamená s úsměvem.* Tance není nikdy dost. *Nakazí se její energií a udělá s ní otočku.*
O tom nepochybuji. *Usměje se při zmínce o nadvládě Zimního dvora. V očích se mu divoce zaleskne.* /A nikdo z nich vůbec nic netuší./ *Pomyslí si při pohledu do sálu plného bavících se hostů s krutým úsměvem, který nemůže znamenat nic dobrého.*
*Na jeho tváři se objeví úšklebek. Otočí se a hledá někoho známého.* /Hele Grace a i Caleb./ *pomyslí si nadšeně a je mu celkem jedno, že je asi ruší.* Čau, jak je? Jak se vám tu líbí? *Vyvalí okamžitě, jak přijde ke Calebovi a Grace.*
/Oslabit nefilim, přetáhnout Podsvěťany na svou stranu. Materiál se tu sešel pěkný. Ty trosky, co pošlu Spolku zpět, budou jasným vzkazem. Čím začnu. Bariérou./ *Vstává z trůnu, hosté jsou oblblnutí, takže tato gesta ignorují. Krotí v sobě opět svou magii a soustřeďuje se na bránu, kterou uzavírá. NYNÍ NIKDO NESMÍ OPUSTIT SÁL. Pomalu nechává odeznít tu část, kdy jsou jejich reakce ovlivněné očarováním. Stále se jim tu líbí, ale reakce na bludy, které ona vytvoří, už nebudou zabarvené. Budou jednat tak, jako kdyby očarováni nebyli. Přesto nebudou chtít odejít.* /Tohle by stačilo, teď to hlavní./ *Usedá si zpátky na svůj trůn vzpřímeně a vyhledá pohledem TROYE a LESLIE.* /Nemiluješ ho. To dítě ani není jeho. Chtěla sis ho vzít, ale jen proto, abys byla jediná ze smečky, která si bere lovce stínů. Řekni mu to./ *Motá se jí v hlavě a převrací ji myšlenky.*
Byla dotěrná. *Pokrčí rameny, ale nechce se jí přemýšlet nad Juliette.* /Je zbytečné myslet na ni./ *Usmívá se na něj.* Hlavní je, že jsme tu spolu. *Kývne a nechá se od něj políbit. Usměje se mu na rtech a polibek mu něžně vrátí. Najednou jí ale do hlavy naskáčou různé myšlenky, na které ještě před chvílí ani nepomyslela. Celkem zprudka se od Troye odtáhne a podívá se na něj.* /Nemiluji tě, dítě není tvé a beru si tě jen kvůli tomu, abych byla jediná ze smečky./ *V hlavě se jí honí přesně tyhle myšlenky a přijde jí, jakoby je tam měla odjakživa. Dívá se na Troye. Myslí si, že je to všechno pravda a že je to tak celou dobu.* Chci ti něco říct. *Dívá se na něj.* To dítě není tvoje a nemiluju tě. Nikdy jsem tě nemilovala. *Zhluboka se nadechne.* A chtěla jsem si tě vzít jenom kvůli tomu, abych byla jediná ze smečky, kdo si bere lovce stínů. /Je to venku./ *Ta slova z ní hned vypadnou, sama neví jak a proč. Ale momentálně jim věří.*
/Jdeme dál, nebo to ve mně exploduje./ *s chladným výrazem přejede polovinu sálu.* /Rougerenard. Ten bastard zavšivený./ *Naváže spojení.* /Ona se ti líbí, šílíš po ní, ale nesnášíš Podsvěťany. Blázníš, je ti ze sebe špatně. Svírá tě to a dvě stránky se v tobě bijí./ *Utká další provazec magie, který vnukne Ianovi a jde dál.* /Další nefilim. Tohle bude oříšek./ *Hrabe se v myšlenkách jednomu po druhém, aby o nich zjistila víc.* /Adeline. Ta co utekla mému poskokovi. Potřebuji její krev pro své mutanty a potřebuji krev i nefilim. Jak pozoruhodné, že jsou obě navázané na něj. Kterou by asi obětoval?/ *V hlavě se jí utváří plán, který by donutil Adeline napadnout Grace a on by si musel vybrat.* /Potřebuji je obě./ *Napojí se na Caleba.* /Adeline tě otravuje a chceš k ní být upřímný. Kdybys mohl, vykoupal bys ji ve svěcené vodě. Nech táhne zpátky, odkud přišla. Řekni jí to./ *Přikáže mu v jeho hlavě a přesouvá se k Jessovi.*/Jsi loser, ale můžeš to změnit. Chceš ji. On je překážka. Budeš se ho muset zbavit pomocí plánu./ *Vsugeruje další blud a hledá dál.*
Opravdu? Tak děkuji za doporučení kam ani nepáchnout. *Usměje se a propustí ji z tanečního postoje, když se loučí.* Přeji hezký zbytek večera. *Řekne s úsměvem a vydá se zpět na své místo u zdi.* /Jesse si asi našel jinou zábavu./ *Napadne ho a pohledem vyhledá lovce stínů v davu a zakření se.* /To jsou zjevné další New Yorští nefilim. Nevypadá to, že by byli nadšeni z jeho přítomnosti./ *Všimne si scénky probíhající mezi lovcem, kterého viděl na schůzi a nějakou blondýnkou.* /Jak se tu můžou hádat? Vždyť je to tu skvělé, akorát kazí atmosféru./ *Pomyslí si otráveně, když v tom z něj spadne blaženost a láska k podsvětu.* /Co jsem to kruci dělal? Šel jsem se sem jen podívat. Nakonec jsem tančil s nějakou upírkou a myslel na krásu královny. U Anděla. Co se to děje?/ *Přepadá ho opět podezření a ruka mu zajede nenápadně pod bundu, kde má schovanou svou dýku.*
Neviem, práve som prišiel. *Odpovie Aelle, keď vidí, ako sa k nemu doslova prirúti.* Ale áno, niečo divné sa deje. *Prikývne a porozhliadne sa.* /Panuje ta taká divná atmosféra./ *No nič nedáva na sebe poznať. Sleduje ľudí naokolo. Vidí, ako niekoľko upírok pije krv na čo sa len zamračí.* /Tak toto vám prajem veľa šťastia./ *Pomyslí si ironicky a viac sa o to nestará. Neunikne mu scéna, ktorú vyvoláva jeden pár.* /Niečo sakra divné./ *Skonštatuje ešte sám pre seba.* Odkedy si tu? *Pýta sa jej a tvári sa prirodzene, aj keď situácia tu sa mu moc nepozdáva.* /Tak toto je skutočne temná mágia./ *Inak ako myšlienkami na to nereaguje.*
Právě se k tanci chystáme. *Jedovatě zabodne pohled do Jesse a vyprovází ho pohledem.* Je to tu báječné. *Procedí skrz zuby, ale najednou ucítí tlak v hlavě. Objevují se mu obrazy, vzpomínky, které nikdy neprožil, ale vše se mu splývá do jednoho obrazu a zapasuje dokonale.* Musím jít. *Pouští okamžitě Grace a bezduše odchází k Adeline, ke které teď táhne kouzlo.* /Nechci ji už vidět, zbytečná ztráta času./ *Proběhne mu hlavou, když ji konečně najde a stojí před ní.* Nebaví mě to s tebou. Nikdy mě to nebavilo, nesnáším soucit. Nejraději bych tě utopil ve svěcené vodě, jen abych už od tebe měl pokoj. Táhni zpátky, kde jsi byla ten týden. *Z hlasu je cítit zhnusení. Jakmile to dořekne ztrácí se v davu.*
Och to rád počujem, vždy som rád ak sa niekomu na mojom dvore páči. *Spokojne sa usmeje a navedie ju do otočky.* No, moje postavenie možno nemáte, ale podstatná ste. Aj keď spolok o dolnosvetanoch tvrdí niečo iné. *Zakrúti nad tým hlavou.* Viete, rád by som s vami niečo prebral, len viete...Dôverujem vašej moci, no ak ma ospravedlníte, vás nepoznám tak dobre. *Hovorí jej potichu a vedie ju doslova po celom parkete.* Mohli by ste prisahať, že to, čo vám poviem, zostane medzi nami? *Opýta sa jej s klamlivou nádejou v očiach.* /Len kývni, a všetko bude v poriadku.../
/Jsem prostě loser, kdyby tady nebyl on hned je to jednodušší. Potřebuji se ho zbavit./ *V hlavě se mu začnou tvořit myšlenky ohledně Caleba a Grace.* /Zabít ho bude nejjednodušší ale jak, nikdo na to nesmí přijít a obzvlášť ne jeho matka. Musí to vypadat jako nehoda. Jaký by byl nejlepší způsob?/ *Přemýšlí nad věcmi o kterých by nikdy nepřemýšlel, všechny myšlenky se mu hromadí v hlavě a už přemýšlí jak Caleba zabít.* /Jako nehoda to bude, zabiju ho a tělo prostě hodím do vody nebo něco na ten způsob./
*Dívá se na Troye a jeho slova ji zabolí, i když ona mluvila o něčem, co by bolelo jeho. Teď to z nějakého důvodu bolí ji.* /Co jsem to do hajzlu řekla?/ *Teď se sama v sobě nevyzná a v očích má slzy. Když na ni Troy zakřičí, tak sebou cukne a vyvede ji z myšlenek.* Troyi, počkej.. *Zamumlá a dívá se za ním, jak odchází. V očích jí jde vidět zmatek, bolest.* /Nemiluju ho../ *Tohle si v hlavě několikrát zopakuje a dívá se za ním. Nedokáže za ním teď jít, ale nechce jít ani pryč. I když už nemá tak skvělou náladu jako na začátku, tak se jí tu furt líbí. Dýchá trochu zrychleně a přehrává si v hlavě scénku, co se před chvílí stala mezi ní a Troyem.* /Miloval jsem tě../ *Zazní jí v hlavě i tohle a promne si jednou rukou obličej. Cítí se zoufale a možná se i trochu třese.*
*Otočku, ktorú s ňou vykonal kráľ prevedie s ladnosťou, aká je jej prirodzená.* Do spolku sa nepletiem. Žijem si svojim životom a svojimi zákonmi. *Mierne pokrčí ramenami.* Nikomu netreba dôverovať a už vôbec nie niekomu cudziemu. Niekedy je lepšie, ak nedôverujete ani sám sebe. *Nadvihne jeden kútik a opäť sa v nej začne vynárať stará podozrievavá Rianny, ktorá sem vstúpila.* Čo so mnou chcete prebrať? *Spýta sa s mierne nadvihnutým obočím.*
Já většinou čtu knížky... Nemám čas na nějaké velké koníčky. *Odpovídá Tesse, rozhlíží se kolem sebe a tak si všimne Damiana. Jde za ním.* Zdravím Damiane, jak se máš? Líbí se ti to tu? *Ptá se a pak se otočí na Aellu.* Taky vás zdravím, líbí se vám tu? *Ptá se i jí.* Musím přiznat, že je to tu moc pěkné. *Řekne svůj názor a usmívá se na všechny. S úsměvy opravdu nešetří a proč by?*
/Zbyla nám tu slečna Lengthorn. Tvoji rodiče mě chtěli mrtvou ty malá děvko./ *Hrabe se jí ve vzpomínkách, kdy ještě žila jako civil.* /Tohle by šlo pěkně zamíchat. Jako karty./ *Nabourá se jí do mysli a nechá jí promítnout všechny negativní emoce, kdy byla zavřená v léčebně.* /Cítí se svázaná? Tohle bude nádherně kruté./ *Čeká na její propuknutí v záchvat.* /Měla jsi být mrtvá, to je důvod, proč jsi tohle prožívala. Rodiče tě chtěli mrtvou a vrátí se, aby to dokončili./ *S chladným pohledem od ní odvrací zrak a hledá další oběť.*
*Podozrievavo sa pozrie okolo seba a upraví si svojho Diora.* Ako dlho som tu? No asi chví... *zmätene na neho pozrie.* Ja vlastne ani neviem. *Povie mu pomaly a poklepá si ukazovákom po hlave.* No asi som sa bavila až moc dobre. *Povie mu a použije iný ton hlasu aby naznačila, že niečo nie je tak úplne v poriadku v jej hlave.* /Divné, divné./ *Zavrtí nad tým hlavou a chytí Damiana za ruku.* /Od teba je už ani nejdem na krok./ Zdravím, Ameis. No áno, je to tu pekné. *Prikývne, ale stále sa mračí.*
*Pohlédne na upírku se kterou tančil a ucítí tlak na své myšlenky.* /Co se to sakra děje?/ *Rozhlédne se okolo sebe a zahlédne jak se na něj Carmina soustředěně dívá.* /Do prčic./ *Chytne se za hlavu, čím více se vzpouzí tím je bolest intenzivnější. Vše se mu zbarví do ruda a on povolí.* /Mysli Iana, jak se z toho vymotat./ *Myšlenky na strategii mu tlumí jistota, že nechce toto místo opustit. Znovu se zmateně rozhlédne po sále a pohled mu spočine na oné blondýnce. Vypadá stále stejně, ale v jeho očích se naprosto změní.* /U Anděla, je nádherná./ *Tato myšlenka ho překvapí a poměrně vyděsí.* /Je to mrtvola. Živí se lidskou krví, vzpamatuj se Iane!/ *Sevře se mu žaludek a prsty mu sklouznou z dýky.* /Špína, neměli nikdy povstat z hlíny. Měli všichni shnít, jak je to podle přírody!/ *Opakuje si v hlavě, ale nemůže se ubránit střepům lásky, co se mu zabodávají do srdce.*
Ale predpokladám, že Spolok sa do vás mieša. Ako do každého. *Povie jej a zapozerá sa jej do očí.* Veľmi múdre slova, moja milá. *Povie mierne ohúrene. Od mladých toho moc múdreho neočakáva. Rozosmeje sa.* Najskôr prosím, prisahajte. Utvoríme dohodu. To čo si povieme bude medzi nami. A ja, ak mňa a moju ponuku odmietnete, nechám vás tak. Presuniem sa inam. *Pokrčí nad tým ramenami.*
Ale.. *Dívá se za ním, ale nemá sílu aby ho zastavovala.* Jessi... *Položí mu ruku na rameno a trochu se usměje. Pak to ale začne. Její úsměv ve tváři tuhne a začnou se jí promítat všechny vzpomínky, na které chtěla zapomenout... svazování na posteli, posměšky, mlácení do zdí, zoufalost, sklíčenost... Chytne se za hlavu a sesune se na zem... sílí.. je toho až moc najednou.. propadá v hysterický pláč a není schopná tomu uniknout.. nemůže dělat nic... /Nechci umřít.. ne... musím utéct...já nemůžu../ *Zarývá si nehty do hlavy a v záchvatu křičí..*
/Počkat, jsme přece u víl. Nic nepij./ *Napovídají jí její myšlenky, ale ona je stále ignoruje. Pohledem zabloudí ke královně a zaujme ji plavovlasý muž, co stojí u ní. Zvedme se v ní pocit něčeho známého a zároveň hodně nebezpečného.* /Připadá mi jako bych ho už někdy viděla./ *Upře na něj svůj pohled a pomalu z ní začne opadávat ten šťastný pocit, vyruší ji však Caleb a kouzlo ji zase pohltí.* Vážně? Včera jsi měl trochu jiný názor. *Jeho slova ji však zraní a než se vzpamatuje, už od ní zase odchází.* Včera jsi to bral nějak jinak. /Prej samozřejmost. Nebyla to spíš přetvářka?/ *Pohledem zase zabloudí k tomu muži a v hlavě jí probleskne jedna ze zapomenutých vzpomínek.* /Počkat. On tam byl. Tam s Nixonem./ Rozběhne se za ním a chytí za paži, aby se na ni musel podívat.* Podívej se mi do očí Calebe. /Hraje si s jeho myslí, tak jak si hrál s mojí?/ Podívej se na mě. *Opakuje a doufá, že to v Calebovi vyvolá aspoň pocit něčeho známého.*
*Dívá se kolem na lidi, na to, jak odbíhají jeden od druhého, jak přebíhají k jiným a nebo jak na sebe křičí. Pozvedne nad tím obočí.* /Jako blázni./ *Zasměje se a ani náhodou ji nenapadá, že za tohle může kouzlo. Přiloží si sklenku ke rtům, ale zarazí se předtím než se napije.* /Moment. Někdo mi říkal, že se od víl nic pít nemá./ *Uvědomí si a zamračí se trochu. Sklenku odloží na stůl a už z ní nepije.* /Jo! Mám to! To Nicholas mi to říkal./ *Zavrtí hlavou a zažene myšlenky na něj. Pryč se jí ale odsud pořád nechce. Sleduje jen okolí a všimne si dívky, co se sesune k zemi a křičí. Ona sama se mračí, ale nenapadá ji, co zatím je. Nenapadá ji vůbec nic.*
Občas má svoje výhrady, ale nikdy to nie je nič svetoborné. *Pokrčí ramenami a zahľadí sa do kráľových očí.* Uzatvárať dohody s vílami nie je veľmi múdre. To vie každý. Vždy je tam nejaké to ale.... Takže, kde je vaše ale? *Spýta sa a ďalej tancuje.*
/Tak je to správně. Chaos./ *Projevuje se v ní ta démonická část a cítí, jak se z toho pomalu přiživuje zpět.* /Jestli Aella a Damian nebudou spolupracovat, mohla bych si pohrát i s nimi. Co bys řekla na svého manžela, který by se ti chtěl pomstít./ *Přes svou chladnost se jí zvlní rty do úsměvu, ale zatím ji nic nevnukává. Čeká na to, jak dopadne návrh o spojenectví. Teprve poté je odhodlaná napadnout i mysl tak silného Podsvěťana.*
*Má pocit, že jí pukne hlava. Najednou je pocitově spíš na dně.* /Jakobych něco důležitého ztratila./ *Lehce se třese a po tváři jí skápne slza a hned za ní asi další dvě. Ani se nenamáhá s tím, že by je otřela.* /Kde je?/ *Zatéká pohledem kolem, aby našla Troye, ale nevidí ho přes slzy v očích. Navíc se jí začíná dělat zle. Jak psychicky, tak fyzicky.* /Nechci odsud pryč./ *I přes svou zhoršenou náladu se jí tu furt líbí a chce tu zůstat.*
*Nalívá do sebe již zmíněnou skleničku a zamračí se.* /Proč prostě nezmizím? Pokazilo se všechno co mohlo. Rád bych teď byl sám../ *Uvědomuje si však, že jakousi silou je nucen chtít tu zůstat.* /Je tu pití zdarma. Proč odcházet? Lepší se opít do němoty zdarma než za to platit./ *Uchechtne se a začíná cítit rychle působící alkohol.* /Můžeme rozjet party, jsem svobodný. Kdopak si chce hrát?/ *Složí si hlavu do dlaní a zavře oči.* /Sakra!/ *praští skleničkou silně o stůl až se nahoře roztříská a střepy se mu zaryjí do dlaní.* /Skvěle, teď mi sem někdo hoďte démoní krev a já se znovu otrávím. Dnešek by nemohl být horší./ *Vytáhne si střepy z ruky a vezme si další skleničku.* /Za svědka mi nepůjdeš Wille../ *Napadne ho najednou a vzpomene si na kamarádův nadšený výraz, když se bavil o nadcházející svatbě.* /A moje děti ti nebudou ničit koberec./ *Zatne ruce v pěst a ucítí ostrou bolest zapomenutého střepu, který si právě zatlačil do masa.*
Je to tu očarujúce. *Povie s falošným úsmevom, ktorý však podá s takou precíznosťou, že vyzerá najúprimnejšie, ako sa kedy usmiala.* Ešte šťastie, že som sa tu rozhodol prísť, tak dobre som sa už dlho nebavil. *Tak to určite./ *Pomyslí si a zameria sa na Aellu, jej zmätenosť ho teda vôbec nepoteší.* /Sakra./ *Postrehne jej klopkanie na hlavu.* /A skúsme trikrát hádať, kto také množstvo zábavy asi spôsobuje./ *Pomyslí si a ochotne jej ponúkne ruku, aby sa chytila. Pozerá sa, ako naokolo vypukuje zmätok a všetci sa podivne správajú.* /To je kriku a plaču. Hotová hystéria./ *Aj on sa zamračí.*
*Z jeho přemýšlení o vraždě Caleba ho vyruší Grace. Zděšeně se na ní kouká.* Grace? *Šeptne ale něco ho pořád táhne k tomu aby Calebovi něco udělal. V hlavě si to nějak spojí.* Udělal ti Caleb něco? Jestli jo já ho zabiju, to ti slibuju. *Řekne vážně a hned v davu ho hledá, aniž by počkal na odpověď Grace.* Celebe! *Zařve na něj skoro přes celý sál. Jde k němu a vypadá dost děsivě.* Co jsi jí udělal? *Zamračí se na něj zle, když k Calebovi přijde. Nebojí se ani vytáhnout dýku, kterou si vzal pro jistotu.*
/Niečo by som si dala. Som dosť smädná./ *Pomyslí si, keď ju tam Ameis nechá samú.* /Hlavne tam nič nejedz a nepi./ *Ozve sa jej v hlave mamin hlas, no rozhodne sa ho ignorovať a vyberie sa k občerstveniu. Nájde tam niečo, čo vyzerá celkom bezpečne a dosť alkoholicky. Potom si všimne pri alkohole stáť tieňolovca, ktorý práve od zlosti rozbil pohár. Tváři sa dosť zronene. Rozhodne sa mu prihovoriť.* Ahoj, ja som Tessa. Vyzeráš naštvane. Si v pohode?
*Prudce se na Adeline otáčí a podívá se jí do očí tak, jako snad ještě nikdy.* Už to nedokážu vydržet. Mám po krk toho soucitu. Už se nechci přetvařovat. Už ne. *Vytrhne se jí a couvne pár kroků zpátky.* Dej mi pokoj, nebo se o to postarám jinak. *Jeho pravé vzpomínky a emoce jsou překryty a mají nadvládu ty falešné. Nemůže nic dělat, tohle je teď to, jak to v něm zapasovala Carmina.* /Včera jsem jí to dal jasně najevo. Nechci s ní nic mít. Unavuje mě to. Vysává mě./ *Obrací se opět k davu a narazí na Jesse.* Nic. Přestala mě bavit. *Myslel si, že navazuje na jeho rozhovor s Adeline.* Dej mi pokoj, je to moje věc. *Vrazí do něj, když kolem něj prochází a prodírá se davem dál.*
To teda nie. *Zo smiechom prikývne.* /A preto to chcem zmeniť, samozrejme./ Hm, je správne že nie ste tak ľahko dôverčivá. *Prikývne.* V tomto momente nie je žiadne ale. Je to jednoduché. Dohodneme sa, že obaja budeme mlčať. Ja budem prisahať a aj vy. A až potom, keď prejdeme k tomu dôležitému, ak budete súhlasiť, že nič nepoviete samozrejme, tak tam už bude to ale. Je to jednoduché Rianny. A čas je taktiež dôležitý. Síce je mi vaša prítomnosť príjemná, budem sa musieť posunúť k niekomu inému. *Povie jej a usmeje sa.*
*Od záchvatu se jí začíná hlava barvit z rudé do fialové...po krku a na čele jí vystoupaly žíly.. chce už jen aby to odeznělo jenže se to opakuje pořád dokola a není schopná jessovi odpovědět. Jen křičí .. svíjí se a třese se v záchvatu.. vzpomínky jedou jak na dráze a střídají se s plány jak po ní jdou její rodiče.*
*Tiež sa na neho usmeje.* Ďakujem vám za tanec veličenstvo, ale vašu ponuku odmietam. *Pousmeje sa a mierne sa ukloní.* Ste naozaj zdatný tanečník. *Obráti sa do davu a všimne si totálny chaos.* /Čo sa to tu deje?/ *Všimne si Tessu rozprávajúcu sa s tieňolovcom pristúpi k nej.* Tessa, opováž sa niečo vypiť. *Zasyčí za jej chrbtom.*
*Usmívá se nad vyhrocenou situací, která nastala v sále. Kochá se tím zmatkem, co tu nastal. Pomalu se vydá k občerstvení a zastaví se u Troye. Sám si dá něco k pití.* Stalo se něco? Doufám, že se bavíte dobře. *Naoko starostlivě se podívá na rozbitou skleničku a jeho zraněnou ruku, přitom se však náramně baví. To se mu ale daří dokonale skrýt.*
*Stále se dívá kolem, všímá si, jak se tu vše začíná měnit v chaos.* /Bože můj./ *Těká pohledem ke všem místům, kde se něco děje a otře si uslzené oči, aby viděla líp.* /Tamhle je./ *Všimne si osoby, kterou vlastně hledala. Najednou pocítí, že k němu chce jít. Všimne si, že chce něco pít.* /Ne! Nebude tu nic pít./ *Cítí, tam hluboko uvnitř, že k němu něco cítí.* /Nechápu, co jsem říkala./ *Promne si obličej a poměrně svižnou chůzí se rozejde k Troyovi a skleničku mu pohotově vezme z ruky, když vidí, že chce pít.* Nepij to! *Vyhrkne na něj a nijak se nevyjadřuje ke scéně předtím. A pořád jí ani nedochází, že za tohle můžou kouzla. A ani ji to nedojde.*
Tak přestala tě bavit jo? Co je to za způsoby jako? *Nechápe, jak to mohl Grace udělat.* Ona si určitě zaslouží lepšího kluka než jsi ty. A nedám ti pokoj, zlomil jsi jí srdce. Víš o tom? *Skoro na něj řve a v ruce pevně tiskne jeho dýku.* Kdybych tě zabil už před tím, tak se tohle nestane. *Ztrácí se na něj a sám neví kde se tohle v něm bere. Ještě pevněji chytne svoji dýku a postaví se před Caleba. Pokouší se ho shodit na zem a ublížit mu. On je toho schopný.*
/Co ten Brandon vyvádí. Chtěla jsem po něm, aby provokoval oběti?/ *Všímá si jejich rozhovoru a musí zasáhnout.* Vrať se sem, unáhleně. Potřebuji, abys zpacifikoval mou hlavní dodavatelku upíří krve. *Vyšle k němu zprávu a uvelebí se na trůně. S lhostejným pohledem sleduje zničenou Leslie a Troy. Rougerenarda rozpolceného, Hawkstona v ohrožení, paranoidní Lengthornovou, Woodwintera, který se chystá porušit jedno z nejhlavnějších zásad nefilim, a to ublížení jinému nefilim.* /Čistá práce. Tohle vyvolá zmatky v jejich okolí a konečná bitva může začít. Spolek musí vědět, čeho jsme schopni./
*Kývne hlavou a odstoupí.* V poriadku, ako ste sa rozhodla. *Povie jej s úsmevom, no ako náhle sa mu otočí chrbtom pozrie na svoju ženu.* /Postaraj sa o ňu moja drahá, nech príde na to svoje Ale, keď ma odmietla počúvať./ *Vyšle k nej myšlienku a zákerne sa usmeje. Potom, avšak už s milým úsmevom prejde k Aelle a veľkobosorákovy.* Veľkobosorák Manhattanu Damian Belmonte. *Kývne náňho hlavou a otočí sa na Aellu.* Kňažná Aella *Povie jej, keď jej v mysli zapátra po tom ako má rada že ju oslovujú.* Som rád, že ste prišli. Nebudem to moc zdržovať, rád by som s vami hovoril. Osamote. *Zdôrazní a pozrie na Ameis.* /Vypadni./ *Prinúti ju od nich odísť a usmeje sa na svoju spoločnosť.*
*Sleduje a teď už celkem zděšené okolí a všimne si davu, co se hromadí u občerstvení. Taky ucítí krev toho lovce stínů.* /Do prdele./ *Zatne ruce v pěst a přejede si jazykem po tesácích, které se jí vysouvají.* /Pryč, musím od něj pryč./ *Nenapadne ji, že by chtěla pryč úplně ze Zimního dvora. Za chvíli už je na druhé straně místnosti než je poraněný lovec.* /Ovládej se, ovládej se!/ *Poroučí si v duchu a opírá se o stěnu. Zavře pevně oči. Tohle je pro ni těžké, ale dokáže to. Za chvíli cítí, jak se jí tesáky zase zasouvají zpátky.* /Mám to! Jo!/ *Zaraduje se a zhluboka se nadechne, i když ji to dost bolí.*
*I když jí jeho slova stále víc zraňují, odmítá jim věřit.* /Tohle není pravda. Nevěř tomu./ *V hlavě jí bleskne další vzpomínka, na kterou si ještě před pár hodinami nemohla vzpomenout.* /On tam vážně byl, zakryl moje vzpomínky./ *Podívá se okolo sebe, a když vidí ten chaos, začne si v hlavě srovnávat fakta. Dobrá nálada z ní opadne, ona si začíná plně uvědomovat vážnost téhle situace.* /Musíme odtud zmizet./ *Její myšlenky se ale stále přou s pocitem, že by tu nejradši zůstala.* /Sakra. Co mám dělat?/ *Když vidí, jak ten druhý nefilim napadne Caleba, dojde k nim.* /Nevím co mám dělat. Jak je mám donutit si vzpomenout?/ Mohla bych si to s ním vyřídit jako první? *Položí otázku směrem k Jessovi a výhružně vysune tesáky, aby vypadala víc nebezpečně.*
*Otočí se na dívku, která k němu promluvila.* Já Troy. *Ironicky se usměje.* Jsem v pořádku, jen se mi právě zhroutil život. *Řekne utrápeně, když v tom za sebou uslyší nový hlas.* /Víla, skvěle takovou společnost teď vážně potřebuji!/ *Prudce se za ním otočí.* Ale jistěže, tohle místo je hotový ráj na zemi. *Řekne klidně.* Tohle? *Pohlédne na svou krvácející ruku a mile se usměje.* To nic není. /Hlavně vám do toho nic není./ *Nejraději by zavrčel, ale drží se.* Jen drobné zranění, pro nefilim nic důležitého. *Když mu jakási osoba vytrhne novou skleničku z ruky, tak se na ni s klidem otočí.* Není slušné ostatním občanům Ameri- *Zarazí se, když uvidí kdo to udělal.* Nudíš se, když nemáš nikoho kdo by ti lichotil? *Zamumlá a bolest kryje vztekem. Nemá nejmenší tušení, že její slova nejsou její slova.*
*Povídá si s Damianem a Aellou, když přijde k nim král a dá jí dost najevo, že ji tam nechce, jen se usměje, i když úsměv není pravý.* /Pche...Osamote to je hrozné, co si myslí že je?/ *Jakmile se k nim otočí zády automaticky se mračí. Jde ke stolu z občerstvením ale kouká se na stoly plné jídla.* /Jídlo je sice moc pěkně naaranžované ale hlad nemám./ *Snaží sama sebe přesvědčit o tom, že nemá hlad.*
Nejsem kluk. Není mi devatenáct. *Zařve na něj a razí si cestu pryč.* Nesnáším soucit! Nedokážu to už dál hrát! Co mi je ku*va po jejím srdci?! Stejně je mrtvá! *Rve zoufale dál a když se před něj Jesse postaví, neváhá ani chvíli. Je plný vzteku, mnohem odhodlanější než Jesse. Vrazí mu dřív, než ho stihne uderit. A poté ho bere oběma rukama za bundu a mrskne s ním o zem takovou silou, že by mohl mít totální blackout.* Jdi mi z cesty. /Všichni mi jděte z cesty. Chci tu být, dejte mi pokoj./
/Pre všetku Bloody Mary na svete, čo sa tu deje?/ *Zamračene sa pozerá okolo seba.* /Všetci sa pomiatli, alebo som sa pomiatla ja?/ *zauvažuje nad tým ale tok jej myšlienok preruší kráľ. Mierne sa mu ukloní a skôr ako dokáže na to reagovať, cíti vo svojej mysli niekoho iného, kto aj rýchlo zmizne.* /Ale kurde, čo to...Ach tak./ Vy viete ako si niekoho získať, však? *Trochu hrane sa usmeje a celý čas naňho pozerá.* V poriadku, hovorte. *Povie mu, hneď ako Ameis odíde. Vidí ten zmätok okolo seba a tak radšej prikývne.* /Nezpriatiť si mocných. To mi hovorila samotná Hekate./
*Začíná si je pomalu přehrívat mozek.. svalí se na zem úplně, ruce natahuje před sebou a řve z posledního, stále se jí přemítají ty hrůzný obrazy.. myšlenky, kde ji chtějí mrtvou a jdou ji zabít, ale nemůže odsud odejít, nemůže se nikam schovat.. ty hrůzy se přehrávají stále dokola. Není prostor myslet na něco víc.. zase si zajede rukama do vlasů a hystericky řve.*
*Otevře oči a je opravdu vděčná za to, že se ovládla. Z toho důvodu se jí vrátí dobrá nálada a dál se jí tu líbí.* /Na co odcházet, k čemu by to bylo?/ *Usměje se a zatéká pohledem po okolí.* /Je zábava sledovat ty ubožáky, jak se tu dohadují a perou./ *Na tváři má úsměv, který se najednou z ničeho nic začíná blížit zlověstnému. Přestane se opírat o zeď.* /Hezky tu zůstanu./ *Se zaujetím sleduje okolí. Nijak ji netrápí, co se tu děje. Nikdy ji nezajímali ostatní. No kdysi možná ano, ale poslední dobou ztrácí lidskost, která v ní aspoň trochu byla.* /Nevím, čím to je, ale je to tak./ *Má trochu povytažené obočí. Sice nechápe, co se to tu děje, ale začíná se jí to líbit.* /Na co být furt milá, že?/
*Na oboch sa milo usmeje.* Skôr, než prejdem k samotnému jadru veci....Nevadilo by vám prisahať o mlčanlivosti? Ide o vážnu vec a keby ste aj moju ponuku odmietli, nechcem aby sa toto roznášalo aj ďalej. Chcem byť diskrétny a predpokladám, že aj vy. *Usmeje sa na nich ľúšine.* No myslím, si, že ide o vcelku zaujímavú ponuku. /Ktorá znie zaujímavo. Aby nie...zbaviť sa spolku.../
Vážně ne? Proč sis mě tedy tak dlouho vydržovala? /Jako prase na zabijačku. Ano, tak se teď cítím. Kdy bude poprava?/ *Má neblahý pocit, že ne za dlouho.* Vážně? To je zvláštní. Trochu se to vyvrací s tvými vlastními slovy. Chceš snad tvořit další miminko? Oh... *Odmlčí se a ironicky se usměje.* Ono vlastně není moje. *Snaží se nahodit nezájem, ale jakmile postřehne, že se jí propadla tvář, jak se do ní kousla, tak se mu v očích objeví strach.* /To je jediné přiznak bolesti, baletko jsi v pořádku?/ Co se děje? *Vyhrkne a bezmyšlenkovitě mu vystřelí ruka k jejímu břichu.* /Nesnaž se idiote, není to k ničemu./ *Ruku pomalu spustí, ale starostlivost v jeho očích přetrvává.*
*Mierne sa zamračí a sleduje, ako pokladá pohárik na stôl.* Chcel. *Odpovie bez emócie.* Avšak, podľa mňa nedosiahol to, čo chcel. Vždy je nejaké ale. *Pousmeje sa a stále je v jemnom návale otupelosti, aj keď jej normálne ja sa začína prihlasovať k slovu. Pomasíruje si spánky.* /Bože, potrebujem odísť./ *Pomyslí si a opäť sa zahľadí na Tessu.* Ako je možné, že ty nešalieš, ako ostatní. *Ozmáchne sa a rukou ukáže po miestnosti. Následne si všimne Ameis. Zahľadí sa na Damiána a Aellu, pri ktorých teraz stojí kráľ. Mierne sa opäť zamračí.* Prečo nie si pri nich Aleis? *Spýta sa jej a prenesie pohľad opäť na ňu.*
No taky by mě zajímalo, proč u nich nejsem. *Mračí se a její mračení ustává.* Nechtějí mě tam. *Odpovídá jednoduše.* /Sakra, je nemůžu čarovat./ *Uvědomí si, když se marně snaží odposlouchávat rozhovor krále, Damiana a Aelly.* O čem jste si povídali s králem Rianny? *Ptá se zvědavě.*
*Skrývá svou bolest jak nejlíp dovede a mračí se.* /Nenávidím to! Tyhle hádky, všechno! Nenávidím tu věc, co sebou všude tahám. Za všechno může ona./ *Dává to za vinu dítěti, protože neví, že se jí královna vrtala v hlavě. Když on mluví dál, tak pocítí touhu mu vlepit facku.* /Je to tvoje ty idiote!/ *Chce na něj zařvat, ale nemůže to vyslovit nahlas. Takže se k tomu nahlas nijak nevyjadřuje.* /Tak najednou tě zajímám? Fajn. Můžu za to já, uznávám./ Nemusí tě to přece zajímat. *Vyhrkne bezmyšlenkovitě.* /Musí, je tvoje./ *Opět se jí v očích zalesknou slzy. Nedokáže to prostě říct nahlas.*
/Nešaliem ako ostatní?/ *Porozhliadne sa okolo seba a začne si matne všímať okolitý chaos. /Pri Anjelovi.../ *Pomyslí si, no potom ju zase ovládne otápenosť.* Ja neviem. *Odpovie jej proste a potom si všimne Ameis.* Áno, to je správna otázka. Čo to od teba chcel?
*Porozhliadne sa okolo seba a na chvíľu ticho uvažuje.* Chcete prísahu krvou, či stačí moje slovo? /Ale on určite bude chcieť krv, samozrejme./ Ide len o mlčanlivosť, o nič iné, všakže? *Opýta sa ho pre istotu a prižmúri oči. Nenápadne pozrie na jeho ženu ako si pokojne sedí na tróne.* /No, tak upísať sa diablovi, ako inak. Ja viem, čo na sobotňajší večer robiť./
*Na Troye jen kývne a pokrčí rameny. Urychleně se vydá zpět k trůnu.* /Co s ní přesně mám udělat?/ *Vyšle myšlenku ke královně a vyhledá očima onu dodavatelku upíří krve. Usměje se, když uvidí Caleba a Jesseho, jak se navzájem snaží pozabíjet. Očima ale propaluje Adeline.*
*Dívá se na Troye a ona svou bolest v očích nijak nemaskuje.* /Vím, že není pravda, co jsem ti řekla. Ale nedokážu to říct nahlas. Ne teď. Nebo dokážu?/ *Sama se v sobě momentálně nevyzná a je čím dál víc ve stresu. Což není dobré ani pro ni a ani pro jejich dítě. A jeho slova ji zabolí ještě víc.* /Nemel hovadiny./ *Trochu se zamračí.* Nepotřebuji nikoho, kdo by mi lichotil. *Osekne mu.* Potřebuju jenom tebe Troyi. *Vyletí z ní a založí si ruce na hrudi a opět ignoruje silnou bolest, kterou ucítí v podbřišku. Jen se tvrdě kousne zevnitř do tváře.* /Proč to furt tak bolí krucinal?!/ *No navenek vážně nic nedává znát a udržuje si kamennou tvář. Dívá se Troyovi do obličeje, nechce uhnout pohledem.*
Jak že ti není po jejím srdci, jak že je mrtvá? *Řve na něj a vždy mu vrazí nastíno uhne se jí zamávání a tvrdě dopadá na záda.* /Au, to bolelo./ *Pomyslí si ale pak se mu začne mlžit před očima. Je mu to jedno, pokusí se vstát a to se mu po několika pádech i podaří. Chytá se za rameno neznámému člověku aby se udržel na nohou a zase nespadl.* /Kretén jeden, tohle mu jen tak snadno neodpustím./ *Pomyslí si a od opasku se zbraněmi si vytahuje jeden házecí nůž.* /Není až tak daleko, mohl bych ho trefit./ *Proběhne mu hlavou a chvilku se zaměří na Calebovi záda. Nakonec vší silou hodí nůž. Sice se netrefí zrovna do zad ale do ruky.*
*Rýchle zamrká a na chvíľku nechá tmavé řasy, aby mu zaclonily výhľad.* /Je to podsvěťanka, co se to děje? Proč mám chuť za ní okamžitě jít a nějak projevit své city?/ *Praští vší silou do zdi a zoufale se o ni pote opře čelem.* /Co by si o mě teď asi myslel otec? Vždycky jsem se projevoval jako vzorný nefilim. Možná s trochu větší nenávistí k podsvěťanům. Jak je tedy možné, že mi srdce plesá při pouhém pohledu na ní? Čí myšlence na to jaké je dotknout se její kůže.../ *Zapře se rukama o stěnu a zoufale se kousne do rtu.* /Iane! Probuď se! Je to nechutná stvůra.. No tak... Jak ji můžu brát jako stvůru? Je krásná, energická, veselá... Jak se s tímhle mám kruci soustředit./ *Tentokrát slabě v zoufalství uhodí do stěny.*
/Někomu bych mohla ještě vymazat vzpomínky úplně. To by bylo hezké. Nějaký zájemce?/ *Hledá někoho, na kom by si ještě ulevila, ale vyruší ji Brandon v myšlenkách.* /Zpacifikovat. Chci její krev, předej ji tomu svému poskokovi./ *V myšlenkách je strohá, neboť nemá ráda, když zkrátka nedokáže vycítit její záměr.*
*Sleduje všechno co se děje okolo ní.* /Tady... začíná to být celkem zvláštní. Celý je to celkm zvláštní./ *Začíná mít pochyby ale ty opět za nedlouho z ní spadnou.* /Tohle není normální chování lidí co jsou tady, podívej se na všechno./ *Mluví k ní kousek duše, která její zrovna oslabená. Ale tyhle prkotiny okamžitě zažene někam hluboko do mysli.* /Na co se stresovat, vždyť je tady tak krásně./ *Přemýšlí znova jako blázen.*
*Rozhliada sa po miestnosti a čím ďalej sa viac mračí, no neunikne mu, ako niekto k nim kráča. Keby len niekto.* /Takže sa konečne stretávame, no poďme na to./ *Pomyslí si a zahľadí sa na prichádzajúceho kráľa. Mierne skloní hlavu v náznaku úcty a potom už počúva, čo po nich chce. Nahodí priateľský úsmev a starostlivo počúva.* O čom s nami chcete hovoriť? *Opýta sa ho zdvorilo, keď vidí ako Ameis nespokojne odchádza.* /Nech všetko zostane v pokojných vodách./ *Pomyslí si a po očku sleduje ako sa vyvíja zmätok okolo neho, no prevažnú časť svojej pozornosti venuje kráľovi.*
*Rozhodne sa, že Troya radšej nechá tak.* /Ten má svoje problémy./ *Zľakne sa, keď za sebou začuje Rianny. Otočí sa k nej a nedotknutý pohárik položí na stôl.* Ahoj. Skoro som z teba zinfarktovala. Aký bol tanec s kráľom? Chcel od teba niečo? *Spýta sa jej na rovinu.*
*Sleduje situaci před ní a přijde si úplně bezradná.* /Měla jsem zůstat s Delaney./ *Když se Jesseho dýka zabodne do Calebovi ruky, má chuť mu utrhnout hlavu.* /To pro něj nic není. Přežil mnohem větší rány./ *Opakuje si v hlavě a stále stojí na jednom místě, protože jí její nohy nedovolí se pohnout.* /Potřebuju s ním být aspoň chvíli o samotě. Musím zkusit něco udělat, i kdyby mě to stálo život./ *Kousne se do rtu a přemýšlí co udělat.* /Včera jsem mu slíbila, že to co pro mě udělal, jen tak nezapomenu. Dlužím mu to./ *Popadne zezadu Jesse a odhodí ho stranou.* /Promiň?/ Calebe. Potřebuju s tebou mluvit a je mi jedno jak moc mě nesnášíš. *Dostane ze sebe nakonec.* I kdyby jsi mě měl pak zabít, aspoň mě vyslechni. *Dokončí, a snaží se v jeho očích najít známky poznání.*
*Stále sa mierne mračí.* Skoro o ničom. Chcel odo mňa sľub, ktorý som nebola ochotná dať. *Zahľadí sa na Ameis.* Ale prečo sa nechcel porozprávať s tebou? *Pýta sa jej a jedným okom pokukuje po kráľovnej, ale následne sa opäť mračí a začína si masírovať spánky.* /Čo sa to tu deje? Bolo mi fajn, kým neprišiel kráľ./ Bože, neviem, ako vy, ale ja chcem odtiaľ vypadnúť.
*Někde hluboko uvnitř cítí, že je něco v nepořádku a nedůvěřivě se podívá na královnu.* /Tohle je jistě její práce./ *Utvrdí se.* /Mluvím jako by snad tu krásku porodila./ *Zamračí se nad svými myšlenkami. Zajede pohledem opět k upírce a všimne si, že je u ní král.* /Co po ní asi chce?/ *Zajímalo by ho, ale v tu chvíli si všimne lidí okolo, jak také šílí.* /Co se to děje?/ *Pomyslí si zmateně, ale jeho běžná přemýšlivost je zatemněna nenávistí k sobě samému.* /Já nemůžu./ *Jeho pohled se vrátí zpět k ní a poté znechuceně spočine na čaroději vedle ní.* /Já... já žárlím? Co to sakra je?!/ *Sveze se na zem a zoufale si prohrábne vlasy.*
/Och tak ten úsmev, to je už trochu moc./ *Ako tak sa ovláda, aby sa sám nezamračil a na perách mu pohráva zdvorilý úsmev.* Diskrétnosť je samozrejmosťou. *Povie nie zrovna nadšene.* /Aj keď zrovna prisahať./ *Nespokojne si pomyslí.* /Tak či bude zaujímavá, to radšej posúdim sám./ *Vonkoncom sa mu nepáči, že sa musí krotiť a správať veľmi s úctou a zdvorilosťou, no je dostatočne inteligentný na to, aby vedel, že robiť si nepriateľov pri prvom rozhovore nie je zrovna najšťastnejší nápad.*
*Zaměří se na Adeline a vyšle k ní vlnu bolesti.* /Tentokrát neutečeš. Dostanu tě zpátky, aby se o tebe Nixon postaral. A je mi jedno, jak to udělám./ *Pomyslí se a soustředí se jen na ni a bolest, kterou k ní vysílá. Oči mu divoce planou a rty jsou zvlněné do úšklebku. Užívá si, že někomu může způsobovat bolest.*
*Zastaví se a vře v něm doslova krev, když se mu mezi vřetenní a loketní kost zabodne nůž.* /Já ho zabiju. Zabiju ho./ *Zatne ruku v pěst a připomíná si, aby zachoval klid. To se ale nedaří, zdravou rukou sevře nůž a vrhne ho směrem k Jessovu břichu.* Mluvil jsem jasně! Drž se ode mě dál. *Zařve po něm rozlícený a obrátí se na Adeline, po který tasí své ostří.* A ty také. *Ruka mu krvácí, ale to teď nechává být. Soustředí se na to, aby jí nic neudělal. Carmina mu tohle nepřikázala, ale jestli ho bude pronásledovat, tak naplní to, co říkal o svěcené vodě. Bude muset.* Dost! *Zařve znovu a slyší hysterický záchvat Grace. Okamžitě se k ní přesouvá, ostří nechá klesnout vedle a zmatený tím stavem na nic cívá s rukou na jejím rameni.* /Ale já nechci odejít./
Och jistěže mě to nemusí zajímat. *Řekne ironicky.* Ale svá slova jsem myslel vážně. To, že ke mě nic necítíš a zjevně jsi mi lhala o tom vlkodlakovi.. a to dítě je jeho, tak se stejně nedokážu ovládnout. *Prohrábne si vlasy a v naprostém zoufalství se rozesměje.* Já jsem totiž takový kretén abych tě i přes tohle všechno miloval. *Vykřikne a pravou rukou si začne masírovat spánek.* /Grace jsem řekl ať si na romantika nezvyká. Koukám, že to v sobě mám zakořeněné sakra hluboko./ *Protočí panenky a i přes Leslien zákaz znovu hmatne po skleničce.* /Co záleží na tom jestli to otrávili. Co záleží na tom, že bych tu musel zůstat? Nezáleží na ničem, když jsem ji ztratil./
Souhlasím Rianny, celé je to stašně divné. Nemůžu ani používat magii. Mám pocit, že jsme v pasti. *Mluvila tiše, opravdu šeptala aby ji nikdo kromě Rianny a Tessy neslyšel nikdo jiný. * /Ale proč odcházet, je to tu pěkné!/ *Znova z ní mluví tak oblbnutá část.* Sakra já nevím co chci, chci už odejít ale zároveň nechci. Asi mi bouchne hlava. *Postěžuje si dívkám.*
*Pri ich odpovediach sa spokojne usmieva.* Och krv nebude potrebná. *Zavrtí hlavou.* /Len maličké kúzlo../ *Doplní si sám pre seba a hodí im do hlavy malý blok, aby nemohli hovoriť o tom, čo im teraz navrhne.* Spolok sa stará až do moc vecí. Riadi nás, zakazuje a sám volí, čo môžeme a čo nie. A pritom sme tu niektoré rasy omnoho dlhšie ako oni. Smeruje skôr na Damiana.* Ja a moja manželka by sme to radi zmenili. Bude to krutý boj. Horší ako ten minule. A preto chceme vašu pomoc. Pomôžete nám sa postaviť proti spolku a skopnúť ich na miesto na ktoré patria? *Opýta sa ich bez úsmevu, s vážnym výrazom.* /A ešte by sme mali byť podstený, že som vám to vôbec navrhol./
*Sebere všechny síly v sobě a pomalu si zvyká na koloběh tech nejhorších vzpomínek a stavů co kdy prožila... pak to začne na novo, zatíná pěsti a v záchvatu začne mlátit do dlažby, ani necítí jak si klouby sedře do masa.. křičí.. přehrívá se jí hlava, ale nedokáže to dostat pod kontrolu.. krev jí tuhne v žilách a začíná mít ze záchvatu fialovou barvu... Caleba zaregistruje, ale nemůže udělat nic.. jen řvát a řvát...*
Nech už od teba chcel čokoľvek, teraz to chce od Damiana a tej jeho kamošky. *Zamyslí sa, keď zbadá, ako sa s nimi kráľ baví.* /Bohvie, čo chce. Možno si len hľadá kamarátov./ *Pomyslí si a v duchu sa na svojich myšlienkach zasmeje. Nevie čo má robiť. Cíti sa rovnako rozpoltene ako Ameis. Jedna jej časť chce vypadnúť, ale tej druhej sa tu náramne páči.* Niečo mi hovorí, že by sme mali odísť, ale nechápem prečo. Veď je to tu super!
*Tiež šepotá.* Viem, ako sa cítiš, aj keď ja nemám mágiu používať. A tiež mám pocit, že sa mi hlava rozletí a zmení na milión malých hadov. *Je tu síce nádherne a chcela by som tu zostať, ale prečo vlastne? *Neprestáva sa mračiť a cíti, ako sa vráska medzi obočím zväčšuje.* /Prečo som tu vlastne išla? Ako dlho tu už sme?/ *Spýta sa ich šepotom.*
*Jesse už se vítězoslavně usmívá ale předčasně. Než se stačí vzpamatovat, z toho jak do něj Adeline prudce strčila, cítí na břise bolest. Hlavou klesá aby se podíval co se mu stalo. V břiše má zapíchnutý nůž, který hodil po Calebovi. V místě kde má zabodnutý nůž se mu na tričku začívá tvořit velký krvavý flek, trochu krve stéká i po noži a kape na podlahu. Roztřesené ruce si dává pod nůž aby krev nekapala na podlahu.* Doprdele. *Zašeptá potichu a pak začne i vykašlávat krev.* /Jsem v háji./
Nemám tušení ale víc jako hodinu určitě. To bude určitě nějaké kouzlo, hodně silné. Je to něco jako některé bary v Las Vegas. Podávají tam jídlo, které vás jako kdyby omámí a v tom klubu zůstanete i týden. To se stalo mému příteli čarodějovi. *Šeptem vypráví a pak se koukne ke královně.* Začínám mít celkem strach o všechny tady. *Stále šeptá k dívkám.*
*Poslouchá Troye a dívá se na něj s zoufalstvím v očích. Prostě mu nedokáže říct pravdu. Nemůže.* /Ani neví, za co prosí. Cítí se prostě jen jakoby v ní umírala naděje a snaha o to, aby to nějak vysvětlila. Jeho slova ji zraňují a zraňují jí i to, že mu ona vyjádření lásky vrátit nemůže.* /Proč tu chci zůstat? Proč se mi tu líbí? Proč?/ *Přes slzy ho vidí rozmazaně, ale neunikne jí, že si zase bere skleničku, tak mu ji tentokrát nebere, ale z ruky mu ji rovnou vyrazí.* Nepij to sakra! *Už křičí i ona a po tvářích jí začnou téct slzy. Pocitově je teď vyždímaná jako hadr. Má pocit, že už se za chvíli ani neudrží na nohách.* Taky tě... *Neřekne to.* /Proč?/ *Zhluboka se nadechne a snaží se ovládnout slzy. Nedaří se jí to.*
/Musíš být takový ignorant?/ *Začne být hodně znepokojená a trochu hysterická.* Sakra Calebe já vím. *Chce ho varovat a říct mu všechno na co si vzpomněla. Nedokončí však ani větu a s vlnou bolesti se jí podlomí kolena.* /Co se to zase děje?/ *Má chuť křičet, ale nedokáže v sobě najít ani hlásku. Začne se svíjet v křečích a zapomene na všechno co mu chtěla říct a co chtěla udělat. Jediné na co zvládne myslet, je ta nepředstavitelná bolest.*
*Počúva, čo Ameis hovorí a prikyvuje.* Máš pravdu. /Bože, ale je tu nádherne./ Myslím, že sa máme čoho báť. *Opäť sa rozhliada okolo seba.* /Ale člověk by tu chcel stráviť celú večnosť./
/Bránu už lze otevřít. Začínají mi tu dělat bordel./ *Podívá se na krvácejícího se Jesse a Grace, která mlátí do její ctěné podlahy.* Je dokonáno. Elijah si pospíšil./ *Vstane opět ze svého trůnu a vyšle magii k bariéře, která je tu všechny drží. Stahuje ji zpátky, ruší ji, ale její počínání zůstává. Všechno co způsobila vrátit zpět nelze, ale zlomit přeci jen ano. Vůli. Bariéra je prolomena. Hosté/oběti mohou odejít do Centralního parku.* A tohle je jen výhružka! *Zařve poslední slova z plných plic na celý sál a usadí se zpět k trůnu.*
*Prižmúri naňho oči, nezdá sa jej, že po nej nechce krv.* Tak potom... čo? *V tom jej v myšlienke ako keby niečo cvaklo.* /Podlé oblbovačky mysle./ *Mierne nad tým zavrtí hlavou. Počúva kráľa a aj keď nechce, s jeho slovami súhlasí. Veľmi dobre si pamätá na časy, keď upírov neviazali žiadne dohody a zákony, okrem tých, ktorí si vytvorili oni sami.* Nechcem sa zapájať do vašej vojny. Nie priamo. *Upresní to.* Nechápte ma zle, ste silný, ale to aj spolok. Vy ste sa rozhodli s nimi bojovať otvorene. Ja chcem mať dvere otvorené. Preto navrhujem dohodu, ak ma ňu pristúpite. *Povie mu tichým, rozvážnym hlasom.* /Nie som hlúpa samozrejme./
Neviem, hodinky nenosím. Ale povedala by som, že nie veľmi dlho. *Zarazene počúva, čo im hovorí Ameis.* /Ešteže do Vegas sa nechystám. Má pravdu, musí to byť viac ako hodina./ *Rozhliadne sa okolo seba a snaží sa sústrediť.* /Bože, tu je ale chaos./ Mali by sme odtiaľto vypadnúť. *Otočí sa na kráľovnú, keď ju začuje čosi kričať.* /A rýchlo!/
Kdy už se poučíš, že mi to nemáš brát? *Zamračí se, ale po další sklenice nesahá.* /Proč jí záleží na tom jestli to vypiju a nebo ne?/ *Zmateně se na ni podívá, ale vztek z něho nemizí.* /Co? Taky mě, co?/ *Nakřičí obočí a nakloní hlavu na stranu.* O čem to sakra mluvíš? *Zeptá se.* /Střílíš si ze mě?/ *Pomyslí si dotčeně.* /Proč by brečela, kdyby jí byl ukradený?/ *Natáhne k ní ruku, aby jí setřel slzy.* /To jsou ty hormony z těhotenství. Sama to řekla. Nikdy mě nemilovala. Nemůže brečet kvůli mě, to je nesmysl./ *Ruku stáhne zpátky, ale omylem na ni kápne jeho krev.* /Ano, chci otírat slzy krvavou rukou. Potlesk Troyi ještě k svému jsi naprosto hloupý./
*Keď kráľovná prehovorí vzhliadne k nej. Už sa tu vôbec necíti príjemne.* /Rýchlo preč./ Neviem jak vy, ale ja padám. *Prehovorí a už sa ženie k východu.* /Nenávidím slávnosti./
*Z hluku, který se v hale ozývá má dojem, jakoby jí měla každou chvíli puknout.* /Sakra tady už nevydržím./ *Trochu se mračí.* /Sice je celkem zábava je tu sledovat, ale chci pryč./ *Najednou se povolí to, že tu chce zůstat a chce pryč.* /Ts. Už mě to tu ani nebaví. A královna? Co tak ječí?/ *Podívá se na ni pronikavým pohledem a zamračí se.* /Všichni mě vytáčí./ *Zatne ruku v pěst a odejde konečně pryč.*
*Pomalu se tu přestává cítit vězněný a dochází mu, že odsud musí zmizet, ačkoliv je z toho stále zmatený. Adeline se svým starým já ignoruje, jinak by ji probodl ostřím.* Jesse. Hodil jsem po něm nůž. Vydrž. *Promluví skoro neslyšně ke Grace a vytahuje stélu. Mezi utíkajícím davem hledá Jesse a nachází ho v louži krve. Okamžitě mu vypaluje runu Iratze.* /Bude slabý, ale zachrání ho to. Chtěl mě zabít. Musím odsud pryč./ Sorry. *Vymáčkne ze sebe, neví, co ho až tak vynervovalo, aby byl schopen tohle. Vrací se ke Grace, bere ji do náruče a mizí do parku.* /Musím najít Adeline. Umlčet ji. Musím. Nedá mi jinak pokoj./ *Odnáší Grace do Centralu.*
*Kouká na královnu a jak začne něco křičet zamračí se a už se přestává cítit tak dobře jako před tím. Snaží se nějak procpat davem prchajících. Všimne si Jesseho, který vypadá že brzo omdlí.* Jesse, co se stalo? *Ptá se ho a chytá ho za tváře, je bílý jako právě padlý sníh. Všímá si toho, že má vypálenou runu ale nevypadá to, že by mu moc pomáhá.* Pojď, dneska budeš u mě. Nemůžeš jít takhle do Institutu. *Zamumlá spíš pro sebe a odvádí ho pryč z tohoto strašného místa.*
*Slzné kanálky už nedokážou produkovat další slzy.... svíjí se pořád v křeči a není schopná ničeho... pořád to samý.. opakuje se to ale pomalu ustává... začíná se vzpamatovávat.. zpanikaří když je bere Caleb do náručí, vytřeští oči, ale nemůže se bránit... a nechá se donést.*
*Pocit, který ho přes všechnu snahu tohle místo nenávidět nutil chtít zůstat pominul.* /Zjevně se stalo to, co chtěla aby se stalo. Nepropouští nás jen tak. Tohle je rozvinutý plán. Nebyla by tak hloupá aby si jen tak znepřátelila Spolek. Chce válku. A tu taky dostane!/ *Rozzuří se, ale nedává to na sobě znát. Vyhrabe se na nohy a cítí se jakoby byl dlouho pod vodou a teď se konečně mohl nadechnout.* /Musím pryč. Okamžitě./ *Vyrazí ke dveřím a když prochází kolem Aelly, něco ho donutí se zastavit.* Bylo mi potěšením tančit s tak krásnou dámou. *Ignoruje přítomnost obou mužů a políbí její ruku. Poté bez rozloučení odchází a jakmile se objeví v Centralu začne si rvát vlasy.* /Co to sakra bylo? Podsvěťanka bavící se s dalšími podsvěťany a já si tam jen tak nakráčím? Ještě kvůli takové hlouposti./ *Začíná myslet jasně. Jedna věc však nemizí.* /Není to hloupost, ne když jde o ni. Všechno s ní spojené je důležité./ *Odchází.*
*Jesse je úplně mimo, slyší jak si lidi mezi nim baví a pak křičet královnu. Cítí se strašně jako kdyby mu někdo napálil všechny problémy znovu do obličeje. Slyší jak k němu někdo jde a pak cítí jak mu někdo vypaluju runu na krk.* /Je mi strašně zle./ *Proběhne mu hlavou pak slyší ženský hlas.* Zabiju ho, zabiju. *Mumlá si pro sebe a pak znovu slyší jak k němu někdo mluví a nakonec ho odvádí, nechá se. V takovém stavu se sám nedostane do Institutu.*
*Dívá se na něj, hluboko uvnitř cítí, že něco cítí, ale absolutně převažuje část toho, co jí Carmina nalhala do hlavy. Proto ani nedokáže nic říct. Prostě musí věřit tomu, co si teď myslí víc.* /Chci pryč. Hned./ *Uvědomí si, že už tu najednou nemá touhu být. Podívá se na Troye a trochu se cukne hlavou.* Víš co? Nech mě být a toho pití si vypij kolik chceš. *Zamumlá nakonec a kyvne hlavou ke skleničkám.* /Musím pryč. A od Troye. Hned teď./ Nevracej se za mnou. *Podívá se na něj, celá ubrečená.* Nemiluju ho přece... Proč bych chtěla, aby se vracel? *Zeptá se sama sebe a na to se otáčí a odchází pryč z tohohle místa, je celá zničená a psychicky vycucaná.*
*Vykřikne za ní.* Dojdu si pro věci. *Dodá nešťastně a znechuceně se podívá na drink na stole.* /Něco si najdu v Institutu./ *Usmyslí si a kousne se do rtu.* /Možná by mi prospělo vypadnout. Nejen odsud. Z New Yorku. Přijmou mě rodiče když jim řeknu, že se tou lycanthropkou to byl jen úlet? Mohl bych se nechat převézt k nim do Japonska. Jazyk bych se naučil./ *Promne si čelo a vydá se pryč.* /Nad tímhle teď nemá cenu uvažovat./ *Objeví se v Central parku a ucítí na sobě vlčky. Chvíli tam jen tak stojí a nechává vlčky aby mu pokryly vlasy a černý kabát.* /Musím vypadnout./ *Zodakuje si a vyrazí svižným krokem k Institutu, cestou si koupí flašku.*
*Trochu povolí vlnu bolesti, takže už není tak nesnesitelná, ale stále přetrvává.* /Tak co s tebou? Nechce se mi tě tu někde držet, o to se měl postarat Nixon. Ale jen tak tě nechat pobíhat po městě taky nemůžu./ *Přemýšlí, jak s ní naložit, přičemž dojde až k ní. Než k ní stihne dojít bolest přestane. Postaví se nad ní a jen ji pozoruje, jak se tam Adeline válí po zemi.* /Že bych si trošku pohrál s tvou myslí? Bylo by to nejsnadnější./ *Uvažuje nad všemi možnými možnostmi.*
/Och vážne, no to je skvelé./ *Ironicky si pomyslí. Začína byť nervózny z kráľovho návrhu, aj keď by to v živote nepriznal alebo nedal najavo a tak len sebavedome vysunie sánku a naďalej sa usmieva. Ucíti akýsi blok, ktorý sa mu v hlave vytvorí a otvorene sa zamračí.* /A už vieme prečo nie je krv potrebná./ *Pomyslí si.* /Dobre tak v tomto má pravdu./ *Uzná, aj keď sa mu nepáči kam to celé smeruje.* /To ma má vážne za idiota?/ *Pýta sa sám seba, keď kráľ stíchne.* Chcete lovcov úplne vyhladiť alebo len... znevýhodniť? *Opatrne volí slová a upresňuje si tak informácie, ktoré dostal.* Nerád by som sa otvorene do čohokoľvek plietol. *Povie po chvíli uvažovania.* /A moje šance zostať aspoň chvíľu neutrálnym sa krásne rozpadajú./ Aj keď vaša ponuka znie lákavo. No nemôžem sa rozhodnúť len tak na počkanie. *Snaží sa hovoriť čo najviac zdvorilo.* Víly veľmi radi hrajú svoje hry, aké by to malo výhody pre mňa? *Pýta sa zaujato, aj keď by sa najradšej na mieste otočil a vonkoncom o tom nediskutoval.* Neodmietam vašu ponuku, no zatiaľ ju ešte ani nemôžem prijať. *Povie nakoniec s vážnym výrazom.* /A tu hry končia./
*Když se všichni začnou rozutíkat a královna začne něco křičet, Adeline to ani nezaznamená a dál se svíjí v bolestech. Když konečně začne bolest ustupovat, odváží se otevřít oči a podívat se na muže nad ní.* Ty hajzle. *Řekne a snaží se do těch slov co nejvíc nenávisti.* Co jste mu to udělali? *Vyjede na něj s otázkou a ani ji tolik nezajímá její vlastní stav.* A co po mně vlastně chcete? Proč mi tohle všechno děláte? *Rozkřičí se.*
/Ta upírka mi chce snad nadělat také bordel./ *Vstává z trůnu a ladným krokem se přesune směrem k ní.* Nechce tě vidět. /A ty se musíš připojit na mou stranu./ *Obchází ji kolem dokola a prohlíží si ji.* /Dostatečně stará na to, aby poskytla kvalitní krev, a zároveň dost nedůležitá./ Chceme spojence. Nefilim jsou špínou, která nás omezuje. *Vysvětluje ochotně. Kdyby ji snad měla ohrozit, ve zlomku vteřiny je mrtvá. Doopravdy.*
Taky přeji hezký večer. *Pobaveně se ušklíbne, když ho nazve hajzlem.* Co jsme udělali komu? *Zatváří se rádoby zmateně, i když tuší, koho má na mysli. Už jí chce dát odpověď, když se tu objeví královna. Ustoupí tedy o pár kroků dozadu a nechá volný prostor pro Carminu. Zaujatě to celé pozoruje.*
*Oboch pozorne pozoruje, hľadá reakcie v ich mysli sa radšej nehrabe, vie, že obaja by ho skúšali zablokovať.* /Hm či účinné, to neviem./ *Tá myšlienka ho pobaví, ale nedáva to na sebe poznať.* /Takže vyjednávame?/ A čo je vo vašej dohode? *Opýta sa jej zamyslene a potom pozrie na Damiana.* Znevýhodniť. /Aspoň ja./ Chápem, ale čoskoro budem chcieť vašu odpoveď, Damian. Síce je toto hra, ale je to veľmi veľká a dôležitá hra, na to, aby ste sa hral na dôležitého. *Upozorní ho a prekvapene pozrie na lovca, ktorý k nim príde. Pri celej tej scéne sa len zasmeje.* /Ale ale.../ No myslím, že vy môžete odísť Damian. Keď nejdeme... obchodovať. Ruchu za sebou si nevšíma a oči uprie na Aellu.*
*Pozrie na Damiana a cíti sa trochu zle, že ona rovno kývla na dohodu.* /No pred odporom ma varovali v posledných minútach života... A viem, ako to chodí./ *Zavrtí nad svojimi výčitkami hlavu.* /Takže len ...potlačiť./ *Snaží sa samú seba upokojiť. Chystá sa mu odpovedať, keď k nej príde lovec, s ktorým dnes tancovala.* Ehm, čože? *Opýta sa zaskočene a pozerá ako jej bozkáva ruku a sleduje ho, ako odchádza.* /Och pre čokoládovú penu na nebi, toto čo bolo?/ *Snaží sa z toho spamätať a pozrie na Kráľa a potom na Damiana.* /Nechoď/ Asi by si mal ísť. *Kývne náňho, aj keď tu sama ostať nechce.* Moja dohoda je jednoduchá. Berte si upírov mimo klanu. Im som nič nesľúbila. Robte si s nimi čo chcete. Ale môj klan je pod mojou ochranou. Ale dám môžem vám dávať ich krv. Môžete ju použiť na liečenie alebo ako drogu. Na druhej strane nebudem priamo zatiahnutá do vojny. Ja a moji blízky ostanú v bezpečí. Ak vyhráte, nechcem nič. Potlačenie spolku zname prirodzenú slobodu pre môj ľud. Ak prehráte... To sa ma týkať nebude. Nie som súčasťou vojny. Jednoduché. *Pokrčí nad tým ramenom. Celý čas je sebavedomo vystretá.*
Po tom všem, chcete abych byla váš spojenec? *Zasměje se.* A když tak nad tím přemýšlím, mám vůbec na výběr? Stejně mě zas někde zavřete a tentokrát už nebudu mít takové štěstí. *Všechno jim řekne nahlas, je jí jasné, že by ji stejně četli myšlenky.* Ale teď mi odpovězte, co jste s ním udělala? *Obrátí svou pozornost jen na královnu.*
/Iba znevýhodniť./ *Zamyslí sa nad tým.* /Ale dokedy. Nefunguje to presne tak? Čím viac dosiahneš, tým viac ešte chceš./ *Pomyslí si a vôbec mu to v nerozhodnosti nepridá.* /Jedno je isté, na strane porazených nebudem./ *Pomyslí si sám pre seba.* /Len ešte zistiť ktorá strana vyhrá./ Samozrejme, mojej odpovede sa dočkáte. /Skôr či neskôr, radšej neskôr./ *Berie na vedomie jeho upozornenie, no nejak extra sa k tomu nevyjadruje.* /Kto sa tu na niečo hrá?/ *Neodpustí si, no musí sa za to zahriahnúť. Odmerane sa zahľadí na lovca, no nekomentuje to.* Pre dnešný večer nie. *Povie a zdvorilo sa usmeje. Vypočuje si Aelline podmienky a síce sa mu nepáči, že ju tam necháva, aj tak to urobí. Povzbudivo sa na ňu zahľadí.* Prajem ešte príjemný večer. *Povie, zdvorilo kývne kráľovi a potom odchádza.*
*Podívá se jí upřeně do očí s ledovým klidem.* Ano. *Prohlásí. Chce kohokoli, kdo se jí naskytne. V tomhle lhát nemůže, je víla a musí mluvit pravdu.* Na výběr? *Té otázce se jen stroze vysměje a narovná se.* Tak Aella má klan pod ochranou. Dobrá, najdu si jinou upírku vhodnou jako dárce. *Upírá zrak ke svému manželovi, ale drží se, aby se tam nepřipnala. Ona opravdu není dobrý diplomat a dopadlo by to katastrofálně.* Nechce tě vidět. *Odpovídá stále to samé, ale nic konkrétního jí neposkytuje.* /Vymažu jí vzpomínky./ *Vyšle myšlenku k Brandonovi a poté sklopí pohled k ní na zemi.* Všechno zapomínáš. Nevíš kdo jsi, co jsi cítila, co jsi prožila. Nic. Prázdno. Temnota./ *Vyšle k ní signál, ale její magie je pro tenhle den vyčerpaná. Cítí to, ale kouzlo by mohlo částečně zafungovat, anebo vůbec.* /Nemohly mi dojít síly, ne. Šetřila jsem se./ *Odstoupí krok.* Zmiz. *Ostře sykne na Adeline a hrozí jí pohledem.*
Dovidenia Damian. *Povie mu a v tichosti si vypočuje všetky jej podmienky.* /Hm, z nich neupustí, ale či budú vyhovovať že a jej plánom./ Myslím, že sme predbežne uzavreli dohodu. Dám vám vedieť potom ako budeme postupovať. *Usmeje sa na ňu a potrasie jej rukou.* Bolo mi potešením. Dovidenia. *Rozlúči sa s ňou a odchádza za svojou manželkou, ktorá sa tam háda s nejakou zberbou.* Drahá. *Pousmeje sa na ňu a pokojne stojí po jej boku.* /Jedného spojenca máme, druhý sa rysuje a vojnu sme začali./ *Posunie k nej spokojne.*
*Na Damiana ani nepozerá, v hlave jej šrotuje množstvo myšlienok.* /On to berie inak. Ich lovcovia nikdy neobmedzovali tak ako nás. Nepochopí, prečo som tak rýchlo súhlasila./ *Nespokojne nad tým zavrtí hlavou.* Ale diskrétne prosím, nestojím o veľkú pozornosť, ktorá by priniesla podozrenie. *Odpovie prosto a sleduje ho ako odchádza.* Zatiaľ dovidenia. *Povie dostatočne nahlas a pomalým krokom odchádza. Chcela by pomôcť Adeline ale pred nimi to dnes radšej ani neskúša. A radšej jednoducho odchádza.*
*Ani na sekundu necukne pohledem a stále kouká na královnu.* Doufám, že jste se aspoň dobře pobavila Vaše veličenstvo. *Řekne sarkasticky, ale hned potom se zas krotí, protože jí dochází v jak moc nebezpečné situaci se nachází.* /Nechce tě vidět./ *Opakuje si v hlavě. Náhle se jí však vše zamlží, najednou neví kdo je a kde je. Kvůli tomu, že královna už musí být vyčerpaná, se jí vzpomínky nevymažou úplně, ale jen se zamlží. Je to jako, když se probudíte ze snu a nepamatujete si o čem se vám zdálo. Víte že jste něco prožili, ale nemůžete si vzpomenout. Je to však lepší varianta, protože si ještě někdy může vzpomenout. Trochu nechápavě se podívá na královnu a na její příkaz odchází pryč.*
Ach, ani nevíš jak. *Nachází v sobě konečně dávku klidu a mlčí do té doby, dokud Adeline nezmizí úplně.* /Věděla jsem, že má moc není tak omezená./ Něco jsem zaslechla. Jak to dopadlo s tou diplomacií? *Pohraje si s tím slovem znechuceně na jazyku a ani se na něj nedívá. Vrací se opět ta její chladnost a odtažitost. Oba si splnili, co potřebovali, teď už si formality odpustí, není třeba se před nikým naparovat, že jsou společně silní.*
*Sleduje odcházet upírku a na rtech mu hraje pobavený úsměv. *Sadne si na svoje místo a uvolní si motýlika, který ho tak akurát škrtil.* Jedna čarodějnica sa zľakla a vycúvala už len pri slovách dohoda o mlčaní. Veľkobosorák sa hrá na dôležitého a chce si to premyslieť. *Mávne nad tým rukou, aj tak sa mu nepáči a pochybuje nad tým, že by to bol až tak dobrý spojenec.* A upírka, kýva až prekvapivo rýchlo. Dá nám krv a upírov mimo klanu. Ak vyhráme, chce voľnosť a ak prehráme /čo nemám v pláne/ Tak si vojny jednoducho nezúčastní. Taký tichý spojenec, čo veľa nechce. *Pokrčí ramenami a rozopne si aj manžety.* A čo ty a ten tvoj masaker? Malo to aj nejaký iný úžitok okrem tvojho pobavenia? *hlase mu znie jasné opovrhovanie. Tá jej teatrálnosť bola naňho vždy až moc.*
*Stojí nehnutě na místě a zvažuje možnosti.* S tou čarodějkou jsem to ani nadějně neviděla. Měla jsem i ji také vzít do parády. Ovládnutý čaroděj? Myslím, že Spolek by měl nahnáno víc. *Teď si zpětně začne vybavovat, co ještě mohla udělat.* Upíři se mi hodí, to ano. Ale potřebuji i krev nefilim. *Obrací se k němu čelem s naprosto vážným výrazem, ačkoliv je to opravdu šílené.* Temní nefilim nebyli tak špatný nápad. S trochou štěstí bych mohla vytvořit novou armádu. To, co mám, moc dlouho nevydrží. /Chci víc. Potřebuji větší sílu./ *Nebrání se letmému úsměvu, když ji Elijah připomene masakr, který pro ni byl jako extáze při uvolňování veškeré magie.* Rozhodně. Spolek teď bude vědět, čeho jsem schopná. *Zvedne bradu a začne se procházet kolem rozbitých věcí, které popadaly při tom chaosu.* A to jsem byla teprve jen já. /Co takhle celý dvůr?/
Hm, bude o nás ešte počuť. *Povie, lebo nie je rád, ak ho niekto odmietne a pozerá mi pri rom do očí.* /A už vôbec nie slaboch ako ona./ Ak chceš ovládnuť čarodejníka, siahni po niekom silnejšom ako je ona, alebo si ich do parády zober viac. Rituál je vždy efektívnejší ak ich je viac. *Zauvažuje nad tým.* Hm, nebude ťažké ich prilákať. Videla si ich dnes. Mnohí sú slabí, nahovor im, že máš niečo čo chcú a trochu ovládania a sú tvoji. Ale nie som si istý, či je správne si ich nechať. Zničme ich a pošlime ich spať, nech ich zničia sami, bez toho, aby vedeli že to bolo naše dielo. A keď budú oslabený zasiahneme si tým, čo máme. *Snaží sa ísť na to strategicky. Nápad o temných nefiloch sa mu moc nepáči. Pozrie na ňu a zdvihne obočie.* Dokážeš omnoho viac ako je toto. Ale mali by sme sa začať brány. Začneme uzatvárať brány na Dvor. Budeme šetriť mágiu, silu a aj férov. Nemyslíš? *Navrhne.*
To tady bude. Juliette si už ani neškrtne. *Pronese s nenávistí v hlase a v očích. Nesnáší snad každou královnu z okolních dvorů. Jako jedinou královnu uznává jen sama sebe.* Není to špatný nápad, ale jsou vypočítaví. Mohou lhát. /Na rozdíl od nás./ *Přejede prstem po zaschlé krvi na stole a fascinovaně na ni hledí, zatímco ho poslouchá.* Souhlasím. To jsem právě udělala. Těch pár nefilim vyvolá zmatek v ostatních. Povraždí se navzájem. Poté už nebude těžké zaútočit na ty krysy, co se zbaběle schovávají v Idris. *Rozdrolí zbytky zachlé krve mezi prsty a odfoukne je.* Můžeš se do toho pustit. *Schvaluje jeho návrh a pomalu se vydává ze sálu pryč. Cítí, že sama musí načerpat síly, a nechce, aby Elijah zjistil, jak moc by teď zranitelná mohla být.* Teď si ale musím vyřešit pár nových dárců. *Věnuje mu jeden ze svých bitchface a odchází.*
Juliette zomrie, čoskoro. *Zaškřípe zubami a nenávisť voči nej sa mu prevalí celým telom.* /Má jediné šťastie a to, že sa tu neukázala./ Ty slabší nebudú môcť klamať ak budú pod vplyvom. /A viac slabších a lepšie ovládateľných je lepšie ako jeden mocný no ťažko podmaniteľný./ *Takže zatiaľ zberajme silu a potom zaútočíme. Jednoduché. *Zhrnie to aj keď vie, že to bude oveľa zložitejšie ako toto.* Ako si želáš. *Zahundre a sleduje ju odchádzať preč.* Ešte chvíľu sedí na svojom mieste a potichu pozoruje ten bordel, ktorý je v sále. Až po chvíli zatvorí oči a bez problémov uzatvorí všetky vchody na Zimný dvor. Vyžaduje to pomerne veľa mágie, ale keďže dnes žiadnu nevyužil, oslabí ho to len minimálne. Až potom aj on odchádza.*
Vím jak to vypadá.. ale já se mezi ně nepočítám.. *Zasměje se po cestě a dívá se na cestu.* /Viděl mě hodně pi.. ale nejsem žádná alkoholička nebo tak něco.. dovedu se krotit, ale jestli mě chce někdo omezovat, tak ať to raději hned vzdá./ Myslím, že je Jesse na mě hodně naštvaný. *Prohodí po chvíli ticha a vychází do Pandemonia.* /Včera mě ignoroval.. ne že by mi to vadilo, raději ignorovat než se chovat ztraceně.. jen jestli neudělal nějakou blbost. I když kvůli mně? Nechci být zase naivní./ *Zamíří rovnou k baru a nevidí nikoho známýho.* /Škoda./ Bourbon. *Objedná si a rozepne si bundu.* /Budu mu psát smsky? Vlastně o čem.. moc se tady toho dít nebude../ Co si dáš ty? *Obrátí se na Troye, aby mu objednala.*
Ty se mezi ně možná nepočítáš, ale to neznamená, že tam nepočítá někdo jiný. *Zasměje se a s rukama v kapsách míří ke klubu.* Rozhodně to tak vypadalo, zase jsi mu to potvrdila boty? *Zeptá se nevlídně ušklíbnutí a rozesměje se při té vzpomínce. Poté ji přidrží dveře a následuje ji do útrob Pandemonia.* To samé. *Kývne barmanovi.* Dobrý vkus Lengthornová. *Napodobí její příklad a svlékne si kabát, který přehodí přes židli.*
Jo já vím.. opít mě a zatáhnout na záchody.. tak se to u civilů dělá. *Zasměje se taky a opře se lokty o bar.* Ehh... kdyby třeba tohle. *Opřené sebere si do ruky malou sklenku.* Vařila jsem oběd.. brambory a steaky.. když jsme dojedli, šla jsem mýt nádobí a potom mě začal lechtat a nakonec po mně vyjel. Fajn... to bych ještě brala. *Povzdechne si a prohrábne si vlasy.* A potom si chtěl... Dělal se jí špatně už jen z toho slova. O tom promluvit. *Zapije to a otřepe se.* Brr.. na to jsem fakt neměla a potom se mi začal vyhýbat. /Je to snad moje vina?/ On si asi od toho sliboval něco víc... že prý nechce, aby to bylo na jednu noc... prostě takový divný plánování. *Svěřuje se a snaží se to ze sebe smést.*
Věřím tomu, že jsi to přesně takhle praktikovala, když jsi věřila, že je civil. *Ušklíbne se a napije se bourbonu jakmile ho dostane do rukou.* Grace! *Rozhořčeně položí sklenku zpět na bar.* Vždyť jsi věděla, že k tobě něco cítí... Nediv se, že se ti vyhýbá, pravděpodobně ho to dost ranilo. Snad si se poučila, že si musíš dát pozor na typ kluka. Některým to tvoje použití a dost nestálá... musíš být opatrná. *Prohlíží zkušeně a zasměje se. Znovu vezme do ruky sklenku a napije se.*
Nebudeš tomu věřit... ale já jsem jako civil nebyla ten typ co vysedával na barech... spíš jsem běhala kolem, hledala Neala a tahala od automatů... *Začíná v sobě cítit příval nové energie, který jí poskytuje kofein a promile.* Zvláštní kombinace. Když ale uslyší své jméno takovým tónem, tak se na něj poplašeně podívá. Nemá vůbec páru co provedla. *Jak bych to mohla vědět? /Vypadám, že čtu myšlenky?/ To bude asi ten problém... *Začne naklánět skleničku sem tam a pohrávat si s ní.* Já moc zkušeností s tímhle nemám... *Dopije ji a objednává si rovnou další.*
Ty jsi myslela, že to jeho vyznání bylo jen výkřik opilého? Tohle je Jesse o kom mluvíme. *Usměje se a trochu ho zarazí, když slyší její další slova.* Ty, že nemáš zkušenosti? To ti nebaštím ani já. *Zasměje se a připomene si antikoncepční runu.* /Nejspíš myslela vztahy./ *Dojde mu, ale radši svou odpověď nemění, protože by ji to mohlo zmást. Kopne do sebe obsah sklenky, který se již jen komíhá na dně a kývne barmanovi, že si dá další.*
To víš... když ti někdo skoro usekne hlavu... a pak řekne, že to tak nemyslel, těžko v jeho slovech hledáš význam nebo váhu. *Brání se a cítí, že trochu křiví.* /Jesse se v tomhle prostě choval divně... nevyznám se v něm a rozhodně nejsem ten typ, co by potřeboval si mezi sebou promluvit... ne... eh,/ Fakt... před rokem jsem utekla z diagnostaku... našla si práci... příležitostně fotila a můj jediný vztah byl Neal... což bylo jen.. kde je večeře, proč máte v kavárně noční inventury. *Pokrčí nad tím rameny a vlastně je ráda, že se od něj mohla odpoutat.. bylo to jen stejné kvůli společnému bydlení.*
Vchází do Pandemonia, na sobě má černé šaty bez ramínek, které jí dosahují těsně pod zadek, k tomu černé boty na podpatku. Vlasy má nakulmované. /Dnes jsem Dylana ještě nepotkala./ *Mírně nakrčí obočí a povzdychne si.* /Teda vlastně ano než odcházel no./ *Nakročí si to směrem k baru.* /Dnes chci něco s ovocem!/ *Sama sobě se uchechtne a posadí se na barovou stoličku.* /Něco s hruškou by nebylo zrovna špatné./ *Kousne se do rtu a koukne na barmana.* Namíchej mi něco s ovocem. *Mrkne na něj.* /No, prostě něco a hlavně okolo toho moc nekecat./ *Rukou si podepře bradu.* /Ale Dylan je pořád takovej něčím zvláštní. Něco je pořád pryč ve vědomí.* /No, ale přece jen je to jenom můj pocit./ *Pokrčí rameny a koukne se na barmana.* /Dnes jsi teda nějaký pomalejší no./ *Zamračí se.*
To nechám na teba. Teraz si ty ten kto na neho dáva pozor. /Hej viem. Ale to neznamená že ti vždy všetko príde./ *Stisne pery, ako sa snaží potlačiť úsmev. Potrasie odmietavo hlavou, že to nie je pravda.* Prečo by vás nechcél? *Zarazí sa.* Čo im zas sadlo na nos? /To je idiot. Do inštitútu sa netahá nikto kto nie je tieňolovec. Snáď vás to neučili ako prvé na akadémii?/ *Zasměje sa tomu. A potom si povzdychne.* Ale budeš dodržiavať pravidlá, ktoré stanovím. Bez výnimok. Jamie! *Obmäkčí ju nakoniec.* /Nie, nebolo tým pohľadom./ *Usmeje sa trošku blažene, a vyhútna si ten kraký okamih zo zavretými očami.*
Svěžně kráčí do Pandemonia v celkem dobré náladě a cuká mu ve tváři při pohledu na civily, kteří ho nemohou vidět. /To opět uběhne jako voda. Ani se nenadám a bude pět./ *Popotáhne si vrch bundy a prostoupí si cestu dovnitř klubu.* /Nic moc. Typické středeční Pandemonium./ *Zvedne ramena a prostupuje davem dál až na druhou stranu místnosti, kde nebude nikomu překážet a zároveň bude mít dobrý výhled. Mezitím si i vyčihne, kdo je na baru a parketech.* /Cordelie? Oproti minule je oblečená jak štětka./ *Obrátí pohled jinam a vzpomíná si, co mu o to říkala./ A to ji prý obléká její máma? Tak to chudák holka./ *Zkříží ruce na hrudi a hledí na parkety.*
Popřemýšlím o tom. Jestli se zase vytratíš akorát by ho to ranilo. *Na chvilku se podívá jinam* Ale, nic důležitého. Jen chtějí být bez nás. /Od té doby co jsi umřela to u nás bylo děsivé./ *Začne si pohrávat s rodovým prstenem a usměje se* Ten měl být tvůj. *Poznamená* Ano to je. Jako bys ho neznala. *Zasměje se* Představ si malého Troye přidej mu cigaretu do jedné ruky a do druhé dýku a uvaľa víš jak vypadá teď. *Ušklíbne se.* Samozřejmě, že nám to říkali, ale myslíš, že je to pro něj překážka? *Zasměje se a potom zvážní.* Ale v jeho situaci se to dalo pochopit. *Na chvilku pevně zavře oči* Dobře. *Usměje se* Jaké podmínky to budou? *Povzdechne obočí* Štěněcí pohled nikdy nezklame. Funguje stále. Odškrtnuto! *Usměje se a užívá si znovu shledání se sestrou.*
Povzdychne si. /Ale už vážně, pohni si./ *Protočí očima a koukne i jinam.* /Caleb? S tím jsem dnes v parku mluvila celkem dost dlouho./ *S lehkým úsměvem mu přikývne na pozdrav, ale nechce ho otravovat, a tak se otočí zpět k baru, kde už nachází i nápoj.* Díky. *Ušklíbne se a mírně si povzdychne.* /No, tak to jsme se dočkali no./ *Odpije z nápoje snaží se zjistit jaké v něm je ovoce.* /Tak tohle hruška asi nebude no, ale tak nevadí./ *Pokrčí rameny.* /Tak mango by to mohlo být./ *Nohu si hodí přes tu druhou.* /No, asi to tak už bude./ *Nakročí obočí a koukne do zrcadla před ní.* /Zabiju mojí matku, říkala jsem, že vlasy nechci kulmovat a ty šaty, že taky nechci./ *Odfrkne si.* /No, a otec ten taky nic neřekne./ *Povzdychne si.*
Povzdechne sklenku jako kdyby i na to chtěla připít. *Jo.. do osmnácti byl můj strážák akorát psychiatrický a to jejich, že žádné víly, skřítci nebo démoni neexistují. Byla jsem za magora... *Odmlkne to a napije se.* A po čase jsem se s tím smířila... to jako že jsem blázen.. brala jsem léky, které nefungovaly a prostě jsem nějak začala žít.. asi z povinnosti, ale můj život to nebyl. Pak jsem jedno odpoledne šla v kavárně obsloužit Sebastiana a ten se hrozně podivil, že jsem ho viděla... jenže to asi nějak podělal, protože přišel Caleb a zachraňoval situaci. Sebastian byl přesvědčený, že jsem nefilim... Caleb si myslel, že jsem civil se zrakem nebo asi pohozenec... nakonec to tam diskutovali přede mnou a kamarádkou Lyrou, která je neviděla, ale za to viděla mě jak mluvím do prázdna.. *Vydechne a zasměje se nad tím.* Sebastian nakonec odešel a Caleb mě dotáhl do institutu. Prý jsem toho už věděla moc.. byla jsem tenkrát hrozně vyděšená... myslela jsem, že jsou nějaká sekta či co.. *Vzpomíná a usmívá se nad tím.* A Ava nakonec u mě našla zásnubní dar, který dal otec mé matce a bylo to jasný... jenže někteří.. hlavně Caleb.. prosazovali, že jsem zrádce a je to narafičený.. celý to moje objevení a tak jsem.. *Svěsí koutky dolů a promrká.* Musela jsem si podržet meč smrti... Fakt je můj život tak na nič? Zní to tak. /Vzpomíná si na tu odpornou bolest, po které se nemohla ani postavit na nohy.*
Povzdychne si.* Ak to bude treba odídem. *Povie mu to narovinu.* /Bože, dúfam, že neplánujú v ich veku žiadne ďalšie deti./ Žeby vás chceli obdarovať ďalším súrodencom? *Zasmeje sa. Potom pozrie jeho prsteň.* Je tam kde má. Už nie som lovec. *Pripomenie mu a následne mu to so zabavením jeho reči rozosmeje.* Zmenil ste sa, ale ako pozerám na teba a počúvam o Troyovi, kiež tak veľmi. *Ušklíbne její kútikmi pier.* V jeho situácie? Stalo sa niečo? *Vydesí sa a predstavuje si hneď niekoľko scenárov, kedy bol jeden z jej bratov v ohrození života.* Prvá najpodstatnejšia vec je čo to nemôžeš povedať nasim. Rozumieš nechcem aby to vedeli rodičia. /Malé bytky a ja to nechcem všetko znova prežívať./ *Pozrie po okolí a všimne si ďalšieho lovca a tak o krok ustúpi od brata.* /Prepáč./ *Ospravedlňuje sa za ten odstup.* Nikdy sa ma nebudeš pýtať na to čo sa stalo. Ani ty ani Troy. Nikdy! A ak poviem aby ste odišli, proste odídete. Bez protestov. *Informuje ho o jej podmienkach.*
U Anděla.. *Zašeptá a neví co jiného k tomu dodat.* /Jsme něco jako sekta./ *Řekl by, ale vtipy mu nepřijdou po tomto příběhu namístě.* To je hrozné, všechno, ale hlavně ten meč smrti. Nedokážu si představit, že bych vůbec byl poblíž tak mocné zbraně, natož aby byl použit proti mně... *Odmlčí se a pak se na ni omluvně podívá.* Moc nepomáhám co? Omlouvám se. *Koukne se na hodinky a poté na všechny přítomné.* Nevypadá to, že se tu bude ještě něco dít. *Dopije sklenku a zívne.* Neříkala jsi, že jsi utahaná? Lepší program než spánek.. Já spát mohl, ale nepodařilo se mi to. /Vůbec teď poslední dobou mi dělá spaní problémy.../
Naposledy si olízne ret, po kterém jí stéká kapka krve. *Nechceme aby se opakovalo to co minule ne?* /Bez problémů projde okolo vyhazovače./ Nazdar kamaráde. Dlouho jsem tu nebyla. *Pomyslí si a sebevědomě nakráčí do Pandemonia.* /Co první? Půjdu dneska tancovat? Zatím si půjdu sednout k baru./ *Vydá se směrem k baru, kde pokývne barmanovi hlavou na znamení, že si zatím nic nedá.* /Zatím hladová nejsem./
Asi jo.. ale život jde dál.. /To by asi řekl Caleb./ *Dopijí další sklenku a seřadí ji vedle těch prvních.* Nedá se to snad ani popsat.. je to hrozný tlak, drtí ti to kosti, doslova to tu pravdu z tebe vyrve... zaživa.. *Dodává k tomu a bezmyšlenkovitě hledá na prázdný skleničky.* To je v pohodě. /Já jsem asi nejsem zvyklá si takto shrnout./ Asi jo... přijdeme. /Půjdu se potom ještě někam podívat, to mě sledovat nebude.. budu mu muset časem navrhnout, že už ochranku potřebovat nebudu a Caleb ať se jde bodnout s jeho dozorem... jsem soběstačná./ *Kývne na barmana, protože to mají zdarma a vybere se k institutu.*
To je hrůza. *Dodá k jejímu popisu a pak už za ní běží směrem k Institutu.* Vzpomněl si kolik jsi do sebe dnes nalila kávy a jak jsi vypadala než sis dala pár drinků. Byla jsi vyčerpaná, myslí na to. *Řekne starostlivě, protože i přes Calebův příkaz jí chce dávat volnost alespoň ve vlastním pokoji.* Důvěřuji ti Grace. *Řekne když dojdou ke dveřím jejího pokoje.* Nezamknu tě a nebudu tě hlídat. Upíří krev už by teď měla být dávno z oběhu, takže pokud někam zdrhneš budu vědět, že to bylo dobrovolně. Jestli se bude tvé pokoušení opakovat... *Nedopoví a zahlédl se jí do očí.* Nepokoušej osud Grace. *S těmito slovy se odebírá k sobě do pokoje, kde usíná.*
*Hned za Calebem míří směrem k Pandemoniu a její boty na klínku hezky klapají o chodník.* /Tak to je ono?/ *Nakloní obočí a podívá se na Caleba.* /Ten název není zas až tak vtipný./ *Rozejde se zase společně s ním.* /Hlídka v podobě.../ *Zastaví se u něj a opře se o zeď.* Nechceš jít raději k baru? *Odfrkne si.* /Myslím, že by se ti nic nestalo no./ Nebo chceš být víc snad tady? *Ruce si zastrčí do kapes od džínů a zase ho sjede pohledem.* /Tady bude jen nuda. U dveří nic neuvidím. U baru to bude zábavnější./ *Rozesměje se.* /Tam si alespoň mohu něco dát./ *Na jeho další slova nečeká a už si to rovnou zamíří směrem k baru.*
/Spousta lidí a spousta jejich srsti. Hm, tak asi trochu hlad mám./ *Nakonec vyrazí k baru a sedne si na stoličku.* Vy víte. *Mrkne na barmana.* /Ještě aby ne, když si minule dát nemůžu./ Když ji barman podá její skleničku, ucítí jak se jí vysouvají tesáky. *Aha, prý že nemám hlad.* /Napije se a tesáky nechá zase zasunout zpět.*
Že není? Nemáš smysl pro humor a jsi zatrpklá. /A hlavní démonické město je které./ *Nadhodí a porozhlédne se po parketech.* /Kdyby šla prostě jen tancovat a nevymýšlela hlouposti./ Na bar? *Podívá se tím směrem a pozdraví tam pár známých tváří z Podsvětí.* /Adeline, kdyby se pokusila o těhle, ani bych se nedivil./ Než stihne něco namítnout, Merisa mu zmizí u davu. Mer? *Zvolá na ni a jde za ní.* /Vůbec tady nedělám chůvu nezletilým./ *Chytne ji pod ramenem, aby ji zastavil.* Nebylo ti dvacetjedna. /Jako kdyby to tady někdo dodržoval, ale opilý lovec? To je není dobrá vizitka./
Možná trochu. *A hlavní město démonické je přece -* *Rozesměje se.* Má pravdu. Ale stejně bych to věděla i bez něj. /Pandemonium./ *Dokončí větu s úšklebkem, ale poté se už od něj vzdaluje.* /A teď k baru a přestaň se o mě starat./ *Když ji Caleb chytne pod ramenem, tak se na něj otočí.* No a? Pust mě! *Trochu cukne s paží, ale nehtíky vyhrožuje se na něj podívat.* /Vždyť bych šla jen k baru proboha./
Olízne si její vlastní krev, která se jí spustila z místa, kde ji tesáky prořízly ret. *Sakra, ještě že se to hned zahojí.* Hodí si nohu přes nohu a napije se ze sklenky. /Tak teď už snad hlad mít nebudu./ *Rychle dopije svoji skleničku a olízne si horní ret.* Jsem jak malý dítě co neví co chce. *Protočí sama nad sebou očima a otočí se na stoličce tak, aby měla lepší výhled.* /Delaney zase určitě nepřijde./ Když uvidí Caleba, usměje se a kývne mu na pozdrav. *Se tebou jsem si taky dlouho nepovídala, ale neřekla bych že o to stojíš, takže je to vlastně jedno.*
Už ti to došlo? *Trochu si rýpne a nakonec jí pustí.* /Co je mně do toho, mohla se svlézt nakonec sama./ Můžeš si jít kam chceš, ale jedno si vyjasníme. Já tě sem nevzal, jsi tu sama za sebe. /Stejně mám pocit, že tohle nedopadne dobře. Podobně jako s Tinou a Aellou./ *Odstoupí od ní krok a opře se o bar. Mezitím se začne vybavovat s ostatními Podsvěťany o situaci v New Yorku.*
Představ si to. *Odfrkne si.* /Ne, vůbec ne./ *Vyskočí si na barovou stoličku a loktem se opře o bar.* Nemusíš se bát, mně se nic nestane. *Rozhlédne se okolo.* /Zatím je tady celkem všechno v klidu./ Dejte mi skleničku whisky. *Prohodí směrem k barmanovi.* Trochu alkoholu přece neuškodí. *Rukou si prohrábne její vlasy, které jsou dnes jen tak volně rozpuštěné.* /Chtěla bych o něm něco zjistit, když už se tady s ním bavím nejvíc no./ Ty Calebe, kolik že ti vlastně je? *Nadhodí a koukne na něj, ale zároveň se dívá i k parketu.* /Určitě mu nebude víc jak dvacet. Heh./ *Usměje se sama své myšlence.*
/V Pandemoniu nikdy není nuda pry. Tak já se docela nudím. Ale tohle už jsem jednou probírala a vím proč./ *Pohledem přejede po lidech na parketu.* /Někdy mě překvapuje co za taneční kreace tu předvádí./ *Pousměje se nad jedním tancujícím civilem.* Za to jak tančím taky vděčím upírství. A radši bych asi netancovala kdyby to tak nebylo.
*Mezi hovorem s ostatními slyší i Merisu.* /Tak určitě. Malá návnada mi bude říkat, že se jí nic nestane. V tuhle chvíli by možná měla být ještě v Idris i s touhle morálkou./ *Jakmile si ulysí objednat i whiskey, tak ji zpráží vražedným pohledem, přičemž zatne celisti. Nic ale neříká, neboť tohle bude mluvit za vše.* /Jako malé dítě, řeknu ne, ona to udělá./ Dvacet tři. *Procedí skrz zuby a zkříží ruce na hrudi.* Klid. Bude zábava, až se na těch botách budeš chtít dostat do Institutu. Ať se směje. Poté budu já.
*Z ulic míří do Pandemonia a její nálada je stále pod bodem mrazu.* /Co si o sobě ta víla myslí? A ještě se takhle na veřejnosti plazit po lovci. Nemají být víly inteligentní a vypočítavé? Tak proč se ona chová jako pitomá nána?/ *Odfrkne si. Na sobě má stále džíny, tenisky, tmavě zelené upnuté triko s krátkým rukávem a koženou bundu, aby se neřeklo. Zamíří přímo k baru, jak má ve zvyku, jelikož je tam nejlepší výhled. Nadechne se, aby zhodnotila situaci.* /Lovci, hm, a jeden je známý./ *Po tváři se rozlije úsměv.* /Hmm, že by to byla ta královnička a ten jejich lovec? Učinil mu už někdo? Ne? Možná by měl. A kdo jiný by o tuhle informaci ještě mohl stát? O tom popřemýšlím pak./ *U baru si sedne vedle Caleba a lovkyně nevěnuje ani pohled.* Ahoj. *Křivě se pousměje.* Hlídka? Nebo spíš užíváš jak ten druhý, kterého jsem potkala na ulici, jak se po něm plazí víla? *Nadhodí zvesela.* /Hmm víc se zdvořilostmi nezabývám. Tss./
Díky. *Usměje se na barmana, ale když se otočí na Caleba, tak si jen povzdychne.* Musí mít se vším takový problém sakra? /Bude to jen jedna sklenička./ *Odfrkne si a podívá se bokem.* /Jestli po mě budeš takovýhle pohledy házet furt, tak to nevím jak to přežiju. Kvůli jedné skleničce whisky tak hnusnej pohled?/ *Odpije si ze sklenice a následně si i oblízne spodní ret.* Tak to asi budeš zkušenější no. *Přeměří si ho.* /Asi určitě./ Lokty se opře o bar a sleduje jeho reakce s úsměvem.
*Otočí se k barmanovi.* A víte co? Dám si ještě jednu. *Povytáhne jedno obočí a čeká na svou skleničku.* /Potřebuji nějak zaměstnat ruce./ *Když ji barman konečně podá skleničku, tak se vděčně usměje.* /Začínám se tu nudit, asi za chvíli půjdu. Na Delaney čekat nebudu, vypadá to, že stejně už nepřijde./ *Protočí očima a dál sleduje tancující civily.* /Kdybych takhle tancovala na veřejnosti, tak bych se asi propadla hanbou. Možná bych tím mohla předvést./ *Zvláštní ryt do úsměvu a zatím dál sedí u situaci okolo ni.*
Jen si dej kolik chceš. *Odpoví a nenechá se rozházet.* Ale do Institutu jdeš po svých. /Zkušený. Ani nevíš jak./ *Opře se zády o bar a nedává najevo nic z toho, co si myslí. Zabloudí pohledem jinam a uvidí si sedat vedle Lucy. Hlídka a ještě dělám chůvu. *Bradou ukáže směrem k Merise.* Užívat si to budu, až se bude platit k Institutu. /A jestli večer přijede Thomas a bude ji přijímat./ *Doplní se v duchu.* Andrew toho dochu neposlechl, nebo se k němu ještě někdo přidal? /Schůze, jenže na to všichni správci kašlou. Hned co se vrátím, tak tu vypíšu./
Dobře. *Nad tímhle se ušlechne.* /Dám si toho kolik budu chtít, to si píš že jo./ *Odpije si znovu ze skleničky a vidí, že už ji má pomalu prázdnou.* /No, tak to bude asi víc jak jedna no./ No, snad tam dojdu. *Přidušeně se uchechtne a pomalu dopije whisky.* /No, měla bych tam dojít po svých no. Musím./ To by byl trapas kdybych se opila až tak, že bych nezvládla chodit./
Ah, chudáčku. *Soucitně sešpulí rty.* /Pff, a to se o sebe neumí postarat sama?/ *Znechuceně po lovkyni loupne očima.* No, na chůvu bych tě vážně netipla, ale holt to ber tak, že si flexibilní. *Lehce se ušklíbne.* Oh, nejlepší je, když se lidi okolo tebe ztrapní. Natoč si to na video, abys jim to pak mohl připomenout. *Pobaveně pohodil hlavou a vlasy se jí svezou na záda.* /Což mi připomíná, že bych měla sehnat Aellu, abych ji ukázala Adeline s tím upírem. Potřebujeme procistit terén a od takové lůzy by se začínalo dobře./ *Pomyslí si trochu zlomyslně.* Proč ne, pff. Hlavu bych mu za to nejraději urhla. *Zadívá se na žbleptající lovkyni.* Páni. Dnes aby lovcem byla opravdu sama lůza. *Ironicky se zadívá na Caleba.* /Vážně nechápu, proč si o sobě lovci tolik myslí./
*Kousne se do rtu a napije se ze skleničky.* /Tak jo, stejně se tu nudím./ Dopije skleničku a zvedne se ze stoličky. Urovná si sukni a proplete se mezi tancujícími těly, rozvlní boky do rytmu hudby a na tváři si drží úsměv. /Dobře, není to tu zas tak nudné./
Jsi tady sama za sebe, to povíš v Institutu. Já tě sem brát nechtěl. *Odpoví Merise klidněji a přešlápne.* /Ale když si vzpomenu na Tinu? Proto tady dělám chůvu, kdybys náhodou chtěla provokovat upíra. A to tady vytahovat nebudu./ *Merisu dál ignoruje a obrátí se k Lucille.* Skvělé. Díky za tip. *Odpoví trochu nuceně, protože zrovna do tohle by se musel přemáhat.* Andrew je hovado, za tohle si ale ponese následky sám. *Zkonstatuje a nezaujatě zvedne rameny.* /Jen ať to tam vytáhnou, kryt tohle nehodlám. Lůza?/ *Otočí se k ní přímo a jeho pohled zvážní.* Brzdi.
Aha, tak v institutu. *Jen přikývne.* Tak v Institutu, ale tady jakože je tady jsem s ním. Proboha. *Odfrkne si.* Celkem by mě zajímalo jak moc jsi zkušený. *Řekne spíš poťouchavě. Chvíli na něm nechává upřený pohled, ale po chvíli se dívá zase jinam.* /Jestli mě tu budeš mít na výcviku, tak to si teda užijou./ *Přidušeně se uchechtne.* Dejte mi další. *Pousměje se na barmana.* /Tak to budou dvě nakonec no./
*Protočí oči v sloup nad jeho radoby nuceným tónem.* Všichni lovci jste tak zásadoví a slušní, pff, takhle si nikdy neužijete. *Protřese hlavou.* No jistě. *Zacukají jí koutky.* Skvělé, ah, ještě na něco jsem se tě chtěla zeptat. *Pozvedne obočí a založí si ruce na hruď.* Ale, ale, tady je někdo háklivý. Prosím tě, jak byste si tohle vy umysleli o podsvěťanech taky. *Ušklíbne se.* Jste tak strašně arrogantní, ale přitom nemáte ponětí, jak moc jste omezení. A teď nemyslím jako upíři sluncem, ale vašimi krátkými životy a hlavně pravidly, zdvořilostí, hloupými zákony. Jste jako roboti. Nemůžeš čekat nic jiného než, že někdo kdo má rád svobodu a úroveň si bude myslet o někom jako je ona něco. Čest výjimkám, nejsi až tak natvrdlý jak jiní. Risknu to na jednu kartu, vždycky to můžu svést na mejlku. Třeba jako tvůj bráška. *Lhostejně pokrčí rameny a vyzývavě mu hledí do obličeje.* /Chceš se hádat? Ah, nejraději bych použila encante a donutila tě všechno odkývat, ale kde by v tom byla zábava?/ *Tu dívku ignoruje. Opilá lovkyně ji za pozornost prostě nestojí.*
*Pohledem sjede i pár tanečníků, co jsou k ní nejblíž.* /Že bych si tu našla i čerstvou svačinku? Ne, brzdí, nedávno jsi nechtěla krev ani vidět a teď se takhle neudržíš? Sakra co to se mnou zase je?/ *Snaží se zahnat své myšlenky a jen si užívat tanec, což se jí moc nedaří.* /Zase se vracím do starých kolejí? Chci to vůbec? Vážně nevím co chci. Asi bych nad tím mohla začít uvažovat, ale proč dnes? Mám na to ještě spoustu času./ *Nakonec přestane prohlížet lidi okolo ní, zavře oči a jen si užívá tanec.*
*Cukne koutkem a podívá se dolů.* /Jestli teprve po jedné skleničce provokuje, po třetí se bude platit./ To poznáš brzy. *Usedl bez výrazu a nakonec to doplní, aby si to vyložila tím správným způsobem.* Ve výcvikovém sále. *Ani se na ni nepodívá, aby potlačil nutkání ji počítat skleničky.* Ještě chvíli a půjdu se podívat do ulic. Ale ne. Vůbec nejsem háklivý. Ale když povím, že jste jen schránka co parazituje na druhých, také se ti to líbit nebude. *Pronese to tak, aby to znělo dostatečně kousavě.* Nerad bych, aby to zašlo dál. /Tyhle rozdíly v rasách mě vždycky iritovaly. Tedy spíš ta nenávist./ Promiň si část nosu mezi očima a uchechtne se. Já si toho vedom jsem, ale litovat se nehodlám. Mluvíš jako kdyby upíři neměli hromadu zákonů, rituálů a zdvořilostí. Akorát hádám, že ty nebudeš jedna z těch, co je dodržuje. /Dokud se to netýká mě, je mi to jedno./ *Poznámku o Sebastianovi ignoruje. Nenechá se rozházet.*
Vůbec. *Protáhne a zakoulí koutky.* Žijem jak musíme. Jak bych to jen řekla. *Zamyslí se.* Oh, jasně, nikdo se mě neptal, zda bych chtěla být schránka, co parazituje na druhých. *Nakloní hlavu na stranu a zastrčí si pramen vlasů za ucho.* Nu, ale našla jsem si na tom to dobré. *Široce se usměje.* Zašlo dál...? A tohle myslíš jak? *Přehodí si nohu přes nohu.* Nechceš se hádat? No fajn, stejně bych vyhrála. /Upřímně se zaměří./ No, patřím spíš mezi ty, kde si tyhle zákonitosti a zdvořilosti podržuje své vílí. *Přizná klidně.* Ale to by sis stejně všiml. Jsem na to vlastně celkem hrdá. A co ty? Ty dodržuješ snad všechny psaná i nepsaná pravidla? *Optá se provokativně.* /Jistě to bude bráška, nevyvrací mi to. Nejspíš budeš stejně slušňáček jako on. A to si vypadal slibně./
Brzy? *Trochu se zašklebí.* /Ve výcvikovém sále?/ *Lehce zakroutí hlavou.* Počkej, takže ty mě budeš cvičit? *Když před ní barman položí další skleničku, tak si z ní odpije.* /A tahle už bude poslední, potom už se asi vydám zpět do institutu./ *Pomalu začne popíjet skleničku.* Já už asi jdu, tak se tady měj. *Oznámí spíš Calebovi a začne se zvedat ze stoličky. Zaplatí a odejde.*
*Když ucítí něčí ruce na jejích bocích, jen se otřese a se strachem, že je to opět Nixon, se rychle otočí na toho dotyčného.* /Sakra. Teď jsem se vážně vyděsila. Asi by to nedopadlo nejlíp, kdyby to on byl. Ale tohle vážně ne, na mě nikdo bez dovolení sahat nebude./ *Trochu se uvolní, když zjistí, že to on není, ale onoho neznámého zpráví pohledem.* Nesnáším tyhle individua. *Protlačí se zase všemi těmi tanečníky, až zpátky k baru. Opře se o něj a sleduje dění v klubu. Pohledem zabloudí k Calebovi a Lucy, které kývne na pozdrav, protože jí to přijde jako slušnost.*
*Pokývá souhlasně hlavou na Lucii.* /A já to z tebe hodlám dostávat. Asi si to nikdo z vás nevybral. Vlastně nikdo z nás./ Myslím to tak, že tu nechci vyvolat konflikt. /Něco takového jsem čekal, upíři jako je ona je víc./ Dodržuj. *Přizná zavrtěle, ale není to úplně pravda. Kolikrát i pravidla obcházím.* Ta holka je hrozná. *Vidí Merisu odcházet a přemáhá se.* No nic. Jdu dělat chůvu, užij si to tady. *Rozloučí se ještě s několika známými tvářemi a odchází za Merisou do ulic.*
*Pozvedne obočí.* Ale já vyvolávám konflikty moc ráda. Já myslela, že debatujeme. *Nadhodí nevinně.* To je od konfliktu daleko, no ne? *Zacukají jí koutky, když se mu srdce rozběhne o něco rychleji a jeho výraz se zatvrdí.* Lháři. *Svůdně se pousměje.* Užila bych si víc, kdybys zůstal. *Neodpustí si škádlivou poznámku.* Tak běž a dej pozor ať sebou nikde nešvihne. *Sotva se snaží potlačit pohrdání v hlase a odvrací se od něj, přičemž se rozhlíží po parketě.*
*vchází do baru a tak nějak zvláštně se usměje* /Takovéto kluby jsou všude, co Pandemonium udělá speciálním?/ *lenivým pohledem prohlédne parket a najednou zbystří* /No není to jeden malý důvod proč jsem se vrátil do New Yorku?/ *rty se mu zvlní do zlomyslného úsměvu a vydá se za tancující Adeline* Chyběla jsem ti? *přijde k ní zezadu a pronese jí přímo do ucha, aby se mu nemohla vysmeknout* /Sice upírka, ale je tak slaboučká./ *pomalu ji odvede do nejbližšího rohu a tam ji natlačí na stěnu* Je to celkem dlouhá doba, co jsme se neviděli. *zašeptá jí přímo do tváře, protože ji násilím drží tak, aby byly jejich obličeje blízko* /Zábava může započít./
*Dnes bez hlídky se vypraví do Pandemonia, ačkoli očekává, že se to v klidu neobejde. Je ozbrojený, ale zbraně má pečlivě schované pod oblečením, aby se mohl volně pohybovat mezi ostatními.* /Začínám být pomalu jako Sebastian. Stále jen práce a Institut. Jen se tím nenechat tak stáhnout./ *Prochází kolem vyhazovače a ani se na něj nepodívá, jak je soustředěný na svůj cíl.* /Dnes je to dobré. Žádné hity osmdesátek./ *Ani se moc nerozhlédne, zda má někdo hlídku, a zamíří si to svévolně k baru, kde se usadí a rovnou si nechá nalít drink. Mezitím pokukuje po nějaké chvilkové společnosti.*
*Vchází do Pandemonia, na sobě má černou sukni do půli stehen, k tomu černé tílko a přes to má hozený kabát. Boty volila černé na podpatku a vlasy má pročesnuté.* /Tak koho tu dnes máme?/ *Namíří si to směrem k baru, ale odsud ještě Caleba neuvidí, teprve až když je u baru, tak ho spatří.* /Caleb? Tak to máme na sebe ale nějaké štěstí./ Ahoj. *Pousměje se na něj a posadí se vedle něj.* /Jsem zvědavá jestli má dnes volno./ Dvojitého panáka vodky. *Říkne po barmanovi.* /Potřebuju se trochu odreagovat už./ *Kabát si přehodí přes bar a otočí se na Caleba.* Něco nového? /Tak povídej./ *Uchechtne se.*
*Dnes se špatnou náladou přichází do klubu.* /Ještěže už jsem jedla./ *Potřese hlavou.* /Jinak bych dneska někoho zabila a kašlat teda tak na ty hloupé dohody./ *Na sobě má úzké rifle a bílý top bez ramínek, přes to má přehozenou koženou bundu. Na nohou má oboty tenisky, ale i tak je vyšší než většina dívek. Elegantně se propete tanečním davem a nadechne se.* /Upíři, fajn, nějakej neznámej dokonce, pff. A psisko. Doufám, že alespoň nějaké vychované. A hmm známý lovec./ *Přejde k baru, kde se posadí a rozhlédne se po Pandemoniu.* /Že já s tou Aellinou nabídkou souhlasila. Jedinou výhodou je to mučení. Až zas nějaký upír udělá bordel, pálím mu svěcenou vodu do krku a vychutnám si ten křik, až ho to bude rozežírat zevnitř./
*Tohle pit nebudu. Co jsem si to sakra objednal?/ *Vezme sklenku do ruky a nedůvěřivě se na ni podívá. Dnes je mírně mimo a proto může být i vděčný, že si nevzal hlídku.* *Povytáhne nad tím, co má v ruce, jedno obočí a poté slehne pohledem po barmanovi, který je upír.* /Mám těch mrch plný zuby./ *Odsune to svinstvo s pochybou barvou na druhou stranu, ačkoli by s tím nejraději mrštil.* /Andrew, víli královna, nováčci, úplněk./ *Otáčí se zády k parketům a jakmile za sebou uslyší Cordelii, snaží si udržet alespoň neutrální tón.* Vlastně všechno při starém. /Nového? Čeká, že budu vlkodlačí povídat novinky?/ Co u vás. *Nadhodí, aby odvedl řeč jinam.*
*Překvapeně se otočí, když uslyší známý hlas.* /To ne. Co ten tu dělá? A má takovou drzost, aby za mnou šel?/ Ty? *Řekne znechuceně v hlase a snaží se mu vytrhnout.* Dlouhá doba. *Řekne ironicky.* Nebyla to dlouhá doba, kdybys mi neudělal tohle. *Vytasí na něj své tesáky a dále se mu snaží vytrhnout, když ví, že nemá proti němu šanci.* Jak se mi po tom můžeš podívat do obličeje? Zbabělče.
U nás celkem nic, ale blíží se úplněk, tak jsem trochu nervózní no. *Pokrčí rameny a mírně se usměje.* /Co když se tentokrát ovládat nedokážu?/ *Nad tou myšlenkou se kousne do rtu.* Díky. *Odpoví barmanovi, který před ní položí skleničku na panáka s vodkou.* /Nechci se moc opít, ale trochu by to neuškodilo./ Jsi tady na hlídce, a nebo máš zase volno a můžeš se jednou za čas bavit? *Kopne do sebe panáka.* /Fuj, dnes mi ta vodka nějak nesedí./ *Podívá se koutkem oka na Caleba.* /Sakra! Tady je někde upír./ Ucítí ten odporný pach. *Proboha./ *Prázdnou sklenici trochu zmáčkne silou až jí zbělají klouby, ale udrží se a nerozbije ji.* Upír. *Potichu si odfrkne.* A jak se vlastně máš? *Uvolní stisk a podívá se na Caleba. Promne si rty.* /Klid./ Dejte mi dalšího. *Mrkne na barmana.*
*Zastaví pohledem u té známé upírky.* /Adeline./ *Vybaví se jí.* Hmm a ten je nějaký tulák, na schůzi rozhodně nebyl./ *Z kapsy vyndá mobil a natočí si ty dva, přestože kvalita je na nic, když ti dva jsou ve stínu rohu a ve výhledu jí zavazí tancující páry, ale přece jen něco zachytí.* /Hmm, kdyby to Aellu zajímalo. Musí vědět, koho všeho ztrestat, že se nedostavil./ *Nadechne se a znovu jí do nosu udeří odér mokrého psa.* /Ježiš, to je hnus./ *Začne pohledem u té vlkodlačice.* /Ah, to je ta nána z minule. Ty bych vnitřnosti vyrvala klidně bez důvodu. Pochybuju, že by vztekle štěně někomu chybělo./ *Pohrdlivě pohladí hlavou.* /Aha, jediná věc kterou na vlkodlacích miluju je jejich křik, když je člověk může pomocí stříbra, jak sladce dokáží skřemat o život, než jim dojde, že je to marné a začnou škemrat o smrt./ *Spokojeně se usměje a je ráda, že barman je upír, a jak jí nechce žádné lidské bláziny.*
*Teprve, když se zmíní o nějakém společném problému, se na ni příměje podívat a přeměří si ji pohledem.* Nejak se to zvládne. *Podívá se před sebe na sepnuté ruce a sedí skoro nehnutě.* Volno. *Odpovídá stroze, ale spíše volněji, unuděně.* /Nepřehání to trochu? Kolik jí je?/ *Dívá se na ni, jak to do sebe sází.* Mám se dobře. Zato ty vypadáš, že něco zapíjí. *Opět točí řeč od sebe.* Ne. Můj problém to rozhodně není.
*zakloní hlavu smíchem, který se mu nepodaří přemoci* Ty mi nadáváš za dar? *zdůrazní poslední slovo a na jeho tváři stále zůstává úsměv* Byla jsi nic. A teď jsi mnohem schopnější, co může zabíjet na potkání. Očekávám trochu vděčnosti. *Zasměje se a chytí ji oběma rukama za zápěstí, aby se nemohla bránit* Myslím, že zvládneš projevit vděčnost. *konstatuje* /Ona víme moc dobře, jak to je./ *povytáhne obočí nad její snahou se vymanit* Vědej to. Jsem silnější, /O dost silnější, než obyčejná Adeline./
Zvládne se to, ale možná je vše. Třeba se proměním a třeba ne. *Pokrčí rameny a kopne do sebe i druhého panáka. Oblízne si spodní ret.* /Budu doufat, že se ne./ Tak to jsi asi rád ne? *Zasměje se.* Já bych se asi radovala. Mít volno akorát do roka?/ *Podívá se na prázdnou sklenici před sebou.* Stačí! Musím ještě vnímat./ *A nechci neposlouchat.* *Pousměje se.* Nic nezapíjím. Však jenom čaj. *Pokrčí rameny, ale jen nad tím mávne rukou.* /To, že se ti dají domýšlet?/ To asi ne no. *A ty si nic nedáš, když už máš to volno?* Prsty chvíli bubnuje o bar a drží pohled na Calebovi, ale po chvíli se obrátí k barmanovi.* Sklenici pomerančového džusu. *Pousměje se.*
*Zasměje se.* Takže ty se ukážeš jen tak po dvěstě letech a chceš abych ti děkovala? *Znovu se zasměje.* Tak toho se ode mě určitě nedočkáš brouku. /Nechápu co jsem na tobě tehdy viděla. Jo, už vím. Tehdy jsi se nechoval jako totální pitomec./ *Přestane se vzpouzet, protože ví, že to nikam nevede.* /Co teď? Na tohle jsem nebyla připravená. Sakra. Kdyby tu aspoň byla Delaney, ale sama to nezvládnu. Na tohle vážně nemám./ *Dál se na něj kouká se znechucením.* Zabijet na potkání? Divím se, že ještě vůbec žiješ./
*Zvedne se od baru a zamíří na parket, aby se dostala od toho čokla.* /A hmm, ten Caleb by mohl být tím sourozencem od Sebastiana. Oba jsou tak čitelní a myslí si něco jiného./ *Znechuceně zakroutí hlavou. Na parketě se začne vlnit do rytmu hudby, která je doplňovaná o tlukot desítek srdcí, přičemž tento fakt se snaží ignorovat. Jeden civil jí položí ruce kolem pasu.* /Dneska ne!/ *Se zavrčením se otočí a pohledne mu do očí.* Jdi, vezmi tu flašku od tamtoho páru v boxu a prašť se s ní do hlavy. *Řekne mile a použije encanto. Poté spokojeně sleduje, jak to civil udělá a ostatní se kolem něj srocují, aby zjistili, co se stalo.* /Dnes nemám náladu. Nikdo se mě nebude dotýkat bez mého svolení./ *Zavře oči a znovu se poddá rytmu hudby.* /Je to moc noc, a žádné psisko, ani jídlo mi ji nenaruší./
/Třeba se promění? To je přeci víc než pravděpodobné./ Bez urážky, když se zavřeš do cely, nemusíme se obávat ničeho. *Pronese s dávkou lhostejnosti, ačkoli ani tak znít nechce.* Vlastně je mi jedno, jestli mám hlídku a ne. Užívám si oboje. /Teď zrovna ne, raději bych byl asi na hlídce, dokud se nesvolá schůze./ Nepovyšuj se ty hovada, co se neřídí zákonem. *Jen co to dořekne, uslyší se tříst sklo a ohlédne se tím směrem. Nepřibližuje se blíže, jen to pozoruje z dálky a napjatě.* Trocha krve, tak hlavně, ať jsou všichni upíři po večeři. *Ignoruje i tohle, dnes zkrátka nemá náladu se zaobírat pitomosti, ačkoli se může i skrytě jednat o něco vážnějšího.* Něco si dám. *Počká, až přiběhne jiná barmanka a poručí svou objednávku.* /Dělat si z nefilim kanadu. Snad tohle bude serióznější./ Ne? *Vyptává se a uchopí sklenku do obou rukou. Spíš jen drží.* Tak v tom případě zapíjím to, že už nemáš co zapít.
*usměje se* Tak se mi líbíš. Kroťká. *zablýskne se mu v očích, když přestane odporovat* Nedokážu se od tebe poděkování? Tak to asi ani netušíš, co jsem pro tebe udělal zlato. *zasyčí jí do ucha a nezapomene se o něj opřít rty* /Čekal bych trochu více odporu. Začínám se nudit./ *postřehne, že je natáčí nějaká upírka a zvlní rty do úsměvu* Vidíš, už jsme populární. *pohrdavě se zasměje* /Jak hloupý někdo dokáže být, aby přede mnou vytahoval telefon se záměrem mě nějak uškodit?/ *přejde pohledem po lidech u baru* /No hele, lovec stínů./ Jak tak koukám na to, jak hluboko jsi klesla, tak by mě ani nepřekvapilo, kdyby ses punktovala s nefilim. *řekne znechuceně*
Bude stačit když se zavřu doma. *Povzdychne si.* No a stejně má zrovna dojet teta. A já asi budu muset vystrnadit, jestli bude mít kecy. Jsi nějaký zkleslý. *Kousne se do rtu.* Ne, tak jsem se trochu napila no. *Uchechtne se a podívá se na mobil.* Už je tolik? *svraští obočí.* Ráda jsem tě viděla, ale už asi půjdu tak ahoj. *Usměje se, zaplatí a odejde.*
*Chce se jí zařvat, ale neudělá to, aby nepřilákala zbytečnou pozornost* To by mě docela zajímalo co jsi pro to ochoten udělat, když já s tebou za žádnou cenu nikam nepůjdu. *Zkusí se zase vymanit z jeho sevření.* /Co si to namlouvám? Je silnější./ *Nad jeho poznámkou o popularitě jen protočí očima a podívá se směrem k baru.* Celou dobu jsi se nezajímal a najednou to chceš vědět? *pohrdavě se zasměje.* /Zajímalo by mě, jak by reagoval kdybych mu řekla, že s tímhle nefilim zrovna ano. Ale ten mi teď stejně nepomůže, tak to nebudu jen zhoršovat./ Já si můžu dělat co chci a s kým chci. *Zvlní rty do zlomyslného úsměvu, i když si udržuje stále znechucený pohled.*
/Doma? Mezi rodinou, sourozenci. To jsem parádní myšlenka./ Některá nic víc, když by měl. Nechce se mu. Napije se zlehka ze sklenky a nakonec její absence od sebe cely hodí.* /Celou cestu odolávat touze něco zavraždit. Snad se mi něco i postaví do cesty./ *Její odchod nějakým způsobem nezaregistruje a nakonec bez většího váhání opouští Pandemonium takovým svěžím stylem, že během cesty si musí prorazit uličku mezi tančícími skupinami.*
*Když jí brzy zase začnou ochmatávat něčí ruce, naštve se a má co dělat, aby nevytřela rudu. Popadne ruku onoho neznámého drzého potomka a prudce trhne dolů, čímž mu způsobí otevřenou zlomeninu vřetení kosti. Výkřik civila jí zarzonuje v uších, ale přitom pro ostatní zalehá v dunění hudby. Pohledem hypnotizuje krev na ruce civila a cítí, jak se jí vysunují špičáky.* /Sakra./ *Nevybravě zakejhá a prudce odstoupí, přičemž zabruje dech.* /Je tu nefilim a příliš lidí. Arrg. Klidnit se, pff./ *Rychle mizí za záchody, kde si smyje krev z ruky a poté se vrací zpět do baru, kde si sedá na stoličku u barového pultu bez zájmu, co se dále s oním civilem stalo.*
*v očích mu zableskne* Někam se mnou nepůjdeš? Kdo mluví o odchodu? Tolik věcí se dá dělat na veřejnosti. *Pozvedne obočí a natiskne se na ni* Diletantství dost? Co jsi ochotná udělat pro přežití malé upírko? /Přestat? Doufám, že není tak hloupá jako dřív, aby to nepochopila./ *po chvíli se mu zazdá odpor s nefilim* Pani, já myslel, že máš alespoň nějakou úroveň. /Ne vysokou, ale ne tak nízkou aby sis začala s někým takovým./ Víš co je vtipné? Že ti nepomůže ani ten tvůj malý nefilim.
Jak naivní zlato. Možná nejsem tak silná jako ty, ale už nejsem ta malá ustrašená holka. /Přece jenom člověk se změní za dvě stě let./ *Zasměje se.* /Poznámka, i když je nefilim, tak jsem si to s ním užila víc než s tebou./ Já zachraňovat nepotřebuji. Zvládla jsem to několik let bez jakékoliv ochrany a teď se to nezmění. *Trhne sebou.*
*Sleduje odejít lovce i čokla a je za to ráda.* /Vzduch je konečně dýchatelný a není tu nikdo, kdo by mě soudil za mé malé eskapády./ *Pomyslí si spokojeně a rozhlédne se.* /Pff ti dva tu ještě jsou?/ *Odfrkne si pohorlivě nad dvěma upíry v rohu a nadále hledá vhodnou civilskou svačinku.* /Hmm ten blondák tam není špatný, ale musela bych ho dostat od kamarádů.../ *Zarazí se.* /Jaký by to byl problém./ *Uchechtne se pod nos.*
*ušklíbne se* Ještě se uvidíme. *zašeptá tajemně* Tohle není naposledy. /Obávám se, že příští setkání nebude zdaleka tak přátelské./ *kývne jí na pozdrav* Tak zatím Ms. Clarke. *lehce se ukloní a vydá se k východu z klubu* /Už mě to tu omrzelo, tohle určitě nezařadím mezi své oblíbené kluby./ *Obrátí oči v sloup* /Začínám mít docela hlad./ *vyjedu mu tesáky a otevře dveře* /Fuj lot krve někomu tady. Bůhví co všechno za bordel v ní mají./ *odchází*
/Tak tvojí společnosti se budu velice ráda vyhýbat./ *Promne si ruce, jen tak ze zvyku.* /Tak tady už nebudu./ *Pokývne mu, i když sama neví proč.* /Jak jsem mohla přirovnávat k Calebovi? No možná ten Nixon kterého jsem znala mu byl podobný, ale tahle zrůda? Ani omylem./ *Nechává a rovnou odchází pryč z Pandemonia.* /Sakra. Tohle budu muset říct Delaney. Ještě aby ji překvapil tak jako mě./ *Protočí očima nad touto situací a mizí v ulicích New Yorku.*
*Když konečně zmizí i ti dva, spokojeně se ušklíbne. Dojde k civilovi a když okolo něj prochází, nenápadně se o něj otře a mrkne na něj. Trvá chvíli, než se odpojí od skupiny a zamíří za ní. Ona se otočí a okamžitě naváže oční kontakt.* Pojď se mnou. *Zavrní a ovládne ho pomocí encanto. Poté opouští klub i se svo novou hračkou.*
*vchází do baru a hned jí praští do nosu pach psa* /Co jsem čekala, když lezu do vlkodlačího baru. Ale tak co, jsem tu kvůli srazu s Adeline, tak to tu snad nějak přežiju/ *pomyslí si otráveně a zamíří k boxu v rohu, kde čeká na kamarádku* /Snad jí příchod nebude trvat moc dlouho./
*Do baru přichází lehce ozbrojený, protože ho oficiálně hlídka nečeká. Jen se nezaujatě rozhlédne kolem a nakonec se pobaveně usměje nad tím, že se žádný nefilim neobtěžoval plnit jeho příkazy a on je tady, aby všechno dal do pořádku.* /Tak to bude jeden skvělý večer. Ne, skutečně. Měl bych svolat znovu nějaké zasedání v Institutu. Avu jsem neviděl ani nepamatuji, a to mají přijít další nováčci?/ *Narovná si opasek obtěžkaný zbraněmi, projde místností až k barmanovi. Na něj mávne, aby dostal nějaké zadostiučinění, že mu tady dělá gorilu, a loktem se opře o bar a pozoruje situaci.* /Dneska samý vlkodlak. Xander by si je měl hlídat víc. Hlavně ty tulačky, začíná se to tady hromadit čím dál víc./ *Lehce stáhne obočí do podmračeného pohledu.*
*Vchází do baru, na sobě má celkem uplé džíny, k tomu bílou košili s menším výstřihem a na to černý kabát. Boty volila na klínku a vlasy má stáhlé v drdolu.* /Dnes si dám ty vafle tady všichni tak chválí./ *Rozhlédne se okolo a po chvíli spatří známou osobu.* /Vážně. Tohle musí být jen náhoda./ *Pousměje se nad tím a namíří si to směrem k baru.* Ahoj. *Na něj se usměje, protože on jí nikdy nic neudělal.* /Alespoň se trochu zabavím./ *Posadí se na barovou stoličku.* Něco nového? *Nadzdvihne jedno obočí.* /Říkal si mi něco o tom Pandemoniu./ *Například co Pandemonium?* *Uchechtne se a na moment se otočí směrem k barmanovi.* Jednu vafli. *Řekne trochu chraptivým hlasem.* /Malinko nachlazená no./ *Otočí se zase na Caleba a jedním loktem se opře o barovou desku.*
*Přijde do Pandemonia, když jí v kapse zazvoní telefon se zprávou od Delaney.* /Ona se taky ozve?/ *Pobaveně si přečte zprávu a vyrazí na místo, které Delaney zmínila v sms.* /Proč zrovna tady?/ *Trochu se pozastaví, když ucítí vlkodlačí pach.* /No jasně. Nebude tam nikdo známý a zaručeně tam bude mnohem klidněji než v Pandemoniu./ *Když vejde do podniku, snaží se ignorovat přítomnost vlkodlaků.* /Nestojím o hádky./ *Když spatří kamarádku, rychle k ní přejde a sedne si k ní do boxu.* Ahoj zlato. *Řekne jí s úsměvem na tváři.* Ráda tě vidím. *Prohodí a sundá si koženou bundu, kterou nosí jen kvůli nežádoucím pohledům od civilů.*
*usměje se* Orazila jsi, výborně. *usměje se a poklepává prsty nervózně o stůl, aby si zabránila zacpat si nos* /Tady to fakt hrozně páchne/ *zabloudí pohledem k baru* No není to ale náhoda? Koukej kdo tam sedí! *šťouchne do kamarádky a zasměje se*
*Obrátí zrak ke vchodu a uvidí vstupovat Cordie a hned za ní Adeline, kterou chvíli pozoruje, kam si to dnes zamíří.* /Tu jsem celkem dlouho neviděl. Ne že by to bylo podstatné./ *Odvrátí zrak ke Cordelii a úsměv z poloviny opětuje.* Ahoj. *Přetočí směrem k ní a složí obě ruce na barové desce.* Celkem ano. Slyšel jsem, že Xander bude plánovat nějaká nová pravidla a plánuje shlukovat tulačky do smečky. *Pronese s vážnou tváří, ale nakonec zavrtí hlavou.* To byl fór. *Uchechtne se.* Jen by to bylo fajn. /Kdyby u to třeba někdo vyřídil./ Jsi nemocná? *Zeptá se, ačkoliv je to evidentní.* To budou ta rána v Centralu v mikině. A já se tě ptal, jestli ti není zima. /Některé ženské opravdu neví, co chtějí. Kdyby byly jen prostě přímější./ *Nedává najevo svou myšlenku znát znepokojením.*
*Když zaslechne jeho další slova, tak nahodí trochu zděšený výraz.* Co? Tulačky? To by snad Xander neudělal. To není možné. *Až když uslyší to, že si jen dělal legraci tak si oddychne.* Ty mě teda dokážeš vyděsit no. /Aha./ *Uchechtne se až se jí lehce nafouknou tváře.* /Proboha./ Fajn by to určitě bylo no. *Přikývne mu.* Jen trochu nachlazená. *Pokrčí rameny a jen se nad tím ušklíbne.* Ale z toho se určitě dostanu jak to tak znám no. /Nebyla mi zima, opravdu ne./ *Musí se nad tím zasmát.* Je prostě vlhko. /Kdyby mi byla zima, tak ti asi řeknu./ No, to asi ano. *Zasměje se a mávne nad tím rukou.* /Ptal se mě na to, ano to si pamatuji./ Objevil jsi se na té halloweenské party teda? *Nadhodí.* /Mě tam určitě nezahlédl, protože jsem tam nakonec nebyla no./ A co Grace, už máš o ní nějaké zprávy? *Podívá se na něj s tázavým pohledem.* /Už by mě opravdu velmi zajímalo co s ní je./ Nějaká nezvěstná v poslední době. *Koukne bokem a zahlédne Adeline, nad kterou si jen povzdychne.* /Chudák Caleb, pořád ho pronásleduje./ *Podívá se směrem k barmanovi.* Ok ty vafle budou asi trvat o něco déle. /Myslíš, že tady prodávají čaj?/ *Nakřčí obočí.* /Nikdy jsem si tady čaj nedávala, ale no tak než se ty vafle donesou./
Nevšimla, jasně *provokuje ji a usmívá se u toho* Je pravda, že ti vlci příšerně páchnou. Všichni je pořád prosazují s tím, že aspoň žijí, ale upřímně? radši zdechnout než páchnout jako cokl co zůstal moc dlouho na dešti. /Fuj/ *ohrne nos a pak se usměje* No, nic nového se u mě neděje, takže předpokládám, že se mám fajn. *protočí panenky* Cože si?! *kdyby měla píti pravděpodobně by ho právě vyprskla* Kde jsi ho potkala? Jak si ho vůbec poznala? A *zarazí se* víš co řekni mi všechno to bude asi jednodušší *povzdechne si, opře si ruku o stůl a položí si na dlaň bradu*
/Čím jsem ji tak polekal. Je to přeci normální, že se do smečky nabírají nezařazení vlkodlaci, aby nedělali bordel./ *Pozastaví se jen na chvilku nad jejím výrazem a nakrčí obočí.* Rozhodně by to bylo třeba. Slyšel jsem, že těch rádoby samotářů začíná být víc. /U upírů to tolik nevadí, ale vlkodlaci jsou někdy opravdu hovada./ To slyším. *Reaguje na její nachlazení a zavrtí pobaveně hlavou.* /Ale neřekneš, holky jsou paličaté./ Dobrá, beru to. *Nechá to být, nakonec to není jeho zodpovědnost.* Grace je stále v Institutu, trénuje. *Nadhodí bez většího zájmu v hlase.* Alespoň myslím, dlouho jsem ji neviděl. Na té party jsem nakonec také nebyl. /Protože jsem hledal Andrewa nebo Avu. Ale nakonec jsem tam ani neměl hlídku./ *Dodá a zvedne příkré rameny.* Takže jsem v suchu. Když řekneš mě, bude i čaj. /Ale je zvláštní, že tenhle bar patří smečce a mám tu víc známostí./ *Sáhne po své sklence drinku a poručí barmanovi, aby donesl horký čaj.*
*Zasměje se nad její připomínkou o vlkodlacích.* Ale neříkala bych to tu dvakrát nahlas. *Porozhlédne se po baru a s úsměvem na tváři se zase otočí na Delaney.* Nemám náladu na potyčku s psíky. *Zasměje se, když vidí přesně tu reakci jakou od Delaney čekala.* Víš New York je docela malej. *Povytáhne jedno obočí.* Prostě jsem se jednou procházela po ulicích a když jsem se hodně nudila, sedla jsem si na lavičku. A hádej kdo ze všech lidí v New Yorku si sedl vedle mě? *Uchechtne se.* Poznala jsem ho podle jména a taky říkal že tě zná. Jo a navíc mi řekl, že je spisovatel. *Zamyslí se.* Jen tak jsme si povídali, ale hlavně řekl něco jako že mu chybíš. *Povytáhne jeden koutek do lehkého úsměvu.* I když nechápu jak někomu můžeš chybět zrovna ty. *Poškádlí kamarádku se smíchem v hlase.* Třeba mě chybíš, ale to víš. *Povytáhne jedno obočí.* A to je vše dámy a pánové. *Zasměje se.* Tohle mi vážně chybí.
*Nechá si podržet dveře a vejde do baru.* /Na tohle bych si zvykla./ *Rozhlédne se kolem, načež se otočí na Dylana.* Budeme ignorovat všechny, kteří by nám mohli zkazit /život/ den. Co ty na to? *Povzdechne si a zamíří do volného boxu, kde se naštvaně posadí.* /Klid, dýchej./ *Zatne pěsti, ale i tak se mile usměje.* Dáš si něco k jídlu? *Optá se jenom tak, jelikož by se jinak musela zbláznit.* /Mysli na něco pozitivního, třeba na... cokoliv! No tak!/ *Kousne se do rtu.* /Někdy bych se nejraději uškrtila. Oh, a když už jsem u toho krku, zmizely už ty..?/ *Nad svojí myšlenkou se trochu začervená.* /Hej! Nejsi nějaká středoškolačka, která se stydí!/
*Kousne se do rtu.* /Mlčí. Samotář./ To smečka bude teda zase pěkně plná no. *Hlavou pokýve ze strany na stranu.* /Bohužel no./ Občas bych byla ráda samotářka i já. *Mírně si odfrkne a pokrčí přitom rameny.* Ale Xander k tomu nedovolí. Má toho asi dost, ale stejně už se celkem hodně těším až ji uvidím. *Zlehka si povzdechne.* /No, tak snad to bude brzy./ Nechtělo se ti tam? *Nadzvihne obočí.* Mě se tam teda nechtělo vůbec no. /Když už jsme u té hlídky./ *Na chvíli se odmlčí.* Zajímalo by mě jestli má dnes už volno./ Dnes jsem tady kvůli hlídce, a nebo jen tak? *Ruku si položí na koleno.* /Nevím, neodhaduji to./ To jsem zvědavá co všechno když řeknu tobě, tak bude. *Uchechtne se.* /Asi hodně věcí, když je tak známý./ Jsi opravdu velmi známý. *Řekne a podívá se na barmana, který už jí nalévá čaj.* Jo, tady je hodně rychlá obsluha no. *Když jí barman podá na barovou desku čaj, tak ho uchopí do rukou a odpije si z něj.* Au. *Mírně zasyčí a sama sobě se uchechtne.* Jsem prostě neopatrná. Ježíš já jsem blbá. *Čaj odloží.* /Asi budu muset chvíli počkat./ *Všimne si Dylana a Taissy a jen se lehce zamračí, ale raději nad nimi hned zakroutí hlavou.* /Nevšímej si ho./
*Vchádza do baru po Tai, pretože jej drží dvere, aby vošla ako prvá. Hneď mu ale do nosa udrie upíri zápach na čo pokrčí nos, ale ignoruje to.* /Nebudem predsa odchádzať z vlastného baru, kvôli párku upírov./ *Prejde všetky pachy v miestnosti a zaregistruje i Cordeliu.* /Sakra! Nie! Žiadne stresy, dnes sa vyhneme všetkým nepríjemnostiam ak to bude možné. Len dúfam, že ťa nebude robiť znova ďalšiu scénu./ *No rozhodne sa ju ignorovať a pozdraví len kolegu za barom a pár pravidelných zákazníkov.* Súhlasím s tebou. *Povie a nasleduje ju do boxu.* Nie, najedol som sa keď si spala. No môžem ti niečo objednať. *Usmeje sa na ňu keď k nim príde obsluha.* Čau, jeden čaj s príchuťou granátového jablka a krekry, potom jedno pivo a... Taj chceš ešte niečo?
*zasměje se* Už mlčím, nechceme přeci aby mě tu nějaké štěně rozpráralo /Spíš se o to pokusilo, ale nevadí/ *usměje se* Promiň, ale začíná se to tu dost hromadit vlky, asi půjdu. Myslím, že si najdeš jinou zábavu. *usměje se a opouští bar*
/A divíš se, když je to vlčí bar? Tak jsme mohly jít jinam, nevím kdo to místo vybíral./ *Protočí očima.* Tak ahoj. *Usměje se a opře se.* /Jakobych to neříkala. Pokaždé mě někde necháš./ *Porozhlédne se po baru.* /Ah. Tak tady asi žádnou společnost nenajdu. Všichni by mě nejraději rozcupovali na kousky./ *Pokrčí rameny a dál sedí sama v boxu.* /No co. Stejně nemám co dělat, tak tu ještě chvíli můžu sedět./
Plná? *Povytáhne obočí překvapený její odpovědí. Dnes se mu zdá trochu mimo.* /Asi je z té nemoci jen trochu mimo./ Však to byl právě dobré. *Nadhodí volně, třeba se chytne.* /Aha, samotářka. To tak, to by chtěla většina v tomhle věku. Nepodřizovat se. Bohužel pro ně a naštěstí pro nás to tak není. Šílené vlkodlaky vrazím v rámci oblíbenosti na poslední místo./ *Potlačí nutkání si rýpnout do jejího ovládání a raději tohle téma přejde.* Určitě ano, ten její výcvik jde celkem i rychle. /Ale to je ovlivněno tím věkem./ *Doplní se pro sebe a na její druhou otázku zavrtí hlavou.* Měl jsem toho víc. *Odtuší ji.* Jaké to tam nakonec bylo? Všude krev? Někdo dělal bordel? *Vyzvídá, protože aktuální dění jde poslední dobou trochu mimo něj.* Obojí. Přišel jsem jen tak, ale nakonec tu není žádný nefilim. Tak si říkám, že se chvíli zdržím. /A vypadá to tady klidně./ *Zvedne záludně koutek a uchechtne se.* Hodně věcí.
*Zacukají jí koutky, když jí objedná.* Už mě nějakou dobu znáš. /Ne, díky. To víš, jsem skromná./ *Zasměje se.* Jasně, ke štěstí mi stačí vážně málo. /Bože, jestli dnešek přežiju ve zdraví, chci odměnu./ *Zamumlá si pro sebe s povzdechem.* /Musím se rozptýlit./ Navrhni téma, prosím. Protože jinak se asi zblázním. *Zakoulí očima a odfoukne si pramínek vlasů z obličeje. Napoprvé se jí to nepovede, takže do něj musí fouknout několikrát. Když se jí to konečně podaří, pyšně se usměje.* /Jep, skromná./ *Přehodí si nohu přes nohu a pohled zabodne do desky stolu.* /Rozhodně lepší stůl než někdo živý./ *Napadne ji kousavě, ale raději moudře mlčí.*
*Zasměje se.* Tak tam to bude teda hodně zajímavé no./ Bude rušno, ale vlastně máš i pravdu, asi to bude spíš jen dobré. *Pousměje se.* Kdo ji vlastně cvičí? *Nakřčí obočí.* /Někoho určitě na výcvik bude./ Já jsem tam nakonec také nebyla, nechtělo se mi tam. *Pokrčí rameny.* /Komu by se také chtělo, že. Stejně by to byla blbost./ Ale slyšela jsem, že ten den Damian narozeniny, takže ta představa jak to tam asi vypadalo. *Zakrouť hlavou a kabát ji začne trochu zavadzet.* /Sakra, proč ho mám vlastně pořád na sobě?/ Je tady celkem teplo. *Zhluboka se nadechne teplého vzduchu a kabát sundá a následně odloží na bar.* Takže máš částečně volno. *Pousměje se.* /Jednou za sto let?/ Já? *Uchechtne se.* /No občas by jsi se tak trochu divil./ *Všimne si toho jak se směje.* Tak trochu. Čemu se tak směješ? *Má co dělat, aby ji také sem tam nezacukalo v koutcích.* Je s ním zábava./ *Odpije si z čaje a následně i oblízně spodní ret.*
Skromná? *V niektorých veciach určite.* *škľabne mu kútikom úst.* Dík, to bude všetko. Povie a pošle tak obsluhu s jej objednávkou preč.* Chceš tu odmenu konkretizovať? *Pošepne jej naspäť, i keď vie, že to nezamýšľala povedať tak aby to počul./Proste ja len milujem provokovať./ *O tak... Ako to vyzerá s tvojim fotením? Naposledy keď sme sa o tom bavili, som ti navrhol fotiť miesto z vtáčej perspektívy. Už si to skúsila?/Hej už ani neviem, kedy sme naposledy normálne hovorili, bez nejakých skrytých významov./
*Nakoniec si povie, že na spánok je ešte trochu skoro a zablúdi do vlčieho baru. Mala za to, že toto miesto je väčšinou tiché a ľudoprázdne, ale dnes ju prekvapí veľa nových tvárí. Medzi toľkými vlkmi zacíti aj tieňolovca. Sadá si k prázdnemu stolu a objednáva si poriadne bublinkovú colu.* /Vypijem a môžem ísť./ *Sľúbi si. Chvíľu si prezerá neznáme tváre, prezerá si neznámeho tieňolovca, ale nakoniec aj tak radšej sklopí zrak a čaká na svoju objednávku.*
*Už se chce zvednout, když v tom uvidí, že Delaney vypadly klíče od bytu.* /Sakra. A jak se chce dostat do bytu zlato?/ *Protočí očima a vytáhne si telefon.* /Vybitý? No skvělý./ *Má chuť mobil zahodit, ale neudělá to, aby nepřilákala zbytečnou pozornost.* /Takže když tě potřebuji tak nefunguješ? No, co teď, vždyť ani nevím kam běžela./ *Zvedne se a jde k baru.* Dobrý den, ehm, nemáte tady nějaký telefon? *Zeptá se barmana a otočí se.* Ahoj *Prohodí směrem k Calebovi.* Pozdravit je aspoň slušnost ne? Nebudu dělat, že se neznáme./ *Když konečně zaznamená barmanovu zápornou odpověď, povytáhne jedno obočí.* /Dobře. Takže tu nejsou ani telefony? Vážně super. Možná bych se mohla zeptat jeho./ *Otočí se na Caleba.* Nechci rušit, ale prosím tě nemáš náhodu u sebe mobil? Ten můj je vybitý a vážně potřebuju poslat zprávu kamarádce. *Řekne omluvně a pousměje se.*
Pro mě rozhodně, alespoň budou úplňky klidnější. *Drží si letmý náznak úsměvu, ale čelo má pochybovačně svraštělé.* Ostatní lovci. Já ne. *Jména se jí rozhodně nedávat. Přece jsou to stálé věci, které by možná měly zůstat v Institutu. Opět se vykoutí z přímé odpovědi a napije se z drinku.* Aha. Tak Damianovy oslavy a party jsou celkem profláknuté. O nic jsem nepřišel. /Ačkoliv bývají celkem dobré, nic co by mě překvapilo./ Částečně. *Pokývne hlavou ze strany na stranu jako kdyby to zpochybňoval.* Tak nějak. *Odpoví a pohrává si se skleničkou ruce, přičemž jí upřeně sleduje.* Jen mi tak připadáš. /Ale který vlkodlak není horkokrevný./ *Chce její otázku opět zakamuflovat, ale v tom se u něj zjeví Adeline.* /Mobil? Co by s ním mohla dělat. Nic soukromého tam ani nemám. Pomáhat civilům. Zřejmě jsem povýšil na nový level./ Ahoj. *Drží se, aby se mu tvář nerysoval žádný náznak emocí a telefon, který vytáhne z kapsy, jí následně podává.* V pohodě. /Blbost se ptát ve vlčím baru, jestli ti nepůjčí mobil, když jsi upír./
Někdy si ale potrpím na luxus. *Uzná tiše.* /Třeba mám ráda, když../ *Vzpomene si, co chtěla dneska udělat.* Fajn, do města se vypravím zítra, nic se neděje./ *Nakloní hlavu na stranu.* Možná jo, možná ne. Podle nálady, kterou budu mít později. *Vyplázne na něj jazyk jako malá holka.* /Udivuje mě, že se dokážeme normálně bavit./ *Když začne mluvit o focení, zajiskří jí v očích a okamžitě se rozpovídá.* Zkoušela jsem to a je to paráda! Hlavně můžu lézt do výšek a rovnou fotit, obě věci miluju. *Zasněně si povzdechne.* A nebo se taky úžasně fotí odrazy hladin. Třeba v parku. /A nebo taky lidé, ale jenom tehdy, pokud nemají postranní úmysly./ *Pohled v jejich očích tvrdne.* Taky jsem měla pár zakázek, takže focení jsem si docela užila. /Někdy./ *Odkašle si.* A co ty a bar? Nějaký pěkná zákaznice, která by stále za hřích? *Lokty položí na stůl a hlavu si podepře dlaněmi. Zamrká jako panenka, ale pak se zasměje a vzdá to.*
Ah, tak takhle. *Zasměje se.* /Samotáři se nebudou toulat někde po venku a bude je mít pod kontrolou Xander, což zajistí i klidné hlídky./ Bývají nudné a protáhnuté zároveň no, ale vždyť to je to stejné. *Uchechtne se.* /No, takže mu dávám za pravdu./ Aha. *Pousměje se a všimne si Adeline. Povzdychne si.* /Bože můj, já jí jednou zabiju./ *Najednou na ni ještě začne mluvit číšní? češtině, že nastal nějaký problém v kuchyni a vafle nebudou.* Bezva. *Falešně se usměje.* /No, alespoň ten čaj tady mám./ Nechtěl by jsi mě doprovodit Calebe? *Navrhne a jen se na něj tak jakoby zajímavě podívá.* /Snad ho to nebude obtěžovat no./ *Zase si odpije z čaje a podívá se do zrcadla, které je někde opodál.* Ten drdol opravdu ujede. *Podívá se na Caleba.*
*Zasměje se.* Luxus a vlastní pohodlie. /No mne sa páčila i tá chvíľa keď si sa na vlastné pohodlie proste vykašlala a vzala si si čo chceš./ Takže, len podľa toho či sa ti zlepší nálada sa ja dozviem čo vlastne chceš? Vravím to dobre? Lebo ak hej, tak ti tu dobrú náladu hneď zariadim. *Mrkne na ňu.* Čo na to povieš? Oh-ho-ho, zase je to to pravé stehno? *Podpichne ji.* Takže sa ti ten adrenalín páči? To sa ti potom musel páčiť ten čo si zažila minulú štvrtok v parku. *Veci na ňu zuby v škádlivom úsmeve.* Hej v parku je proste niekdy naozaj krásne./ *Zadíva sa jej do očí a trochu sa posunie keď im donesú ich objednávku. No pohľad stále neodvracia.* Ešte raz dík. *Poďakuje za ich nápoje a krekry. Zákazky nechá tak, pretože postrehne v jej pohľade, že by o tom najradšej nehovorila.* No hej, poznáš to vždy sa nejaká nájde. Dokonca som včera poznal jednu skutočne... ako to povedať... hravú a zároveň dominantnú, ktorá si ma mala to šťastie odviesť domov. Myslím, že to bol včera veľmi vydarený večer. Co ty? aký bol ten tvoj večer?
*Keď jej barman donesie colu, okamžite sa napije a vychutnáva tú chuť. Jeden dúšok, dva dúšky a tmavej tekutiny už skoro niet. Započúva sa do príjemnej hudby. Hudba je vlastne jedna z hlavných vecí, kvôli ktorým chodí do mesta. Páči sa jej aká je rôznorodá, raz silná a potom jemná, rýchla a pomalá, melodická či rytmická. Ani sa nenazdá a pohár má prázdny. Zaplatí teda a ladným, skoro až tanečným krokom vychádza z baru.*
Děkuju moc. *Vděčně se na něj usměje a rychle naťuká zprávu pro Delaney.* /No doufám, že tě ještě budu muset hledat někdo po New Yorku./ *Když jí Delaney odpoví, s kým je, a že přespí u ní, trochu se pousměje.* /No vypadá to, že mám asi být pro sebe./ *Vrátí telefon Calebovi.* Ještě jednou děkuju, hodně si mi pomohl. /Aspoň to tu nemusím celý obíhat, a nakonec bych ji stejně asi nenašla./ *Když v tom zaznamená kousek z jejich rozhovoru.* /Kde mám skleničku? Mohla jsem jí rozbít./ *Zatípkuje si sama pro sebe. A otočí se na barmana.* A vám taky moc děkuji. *Řekne ironicky.* /Proč tu není nějaký upírský bar, nebo tak něco? Pandemonium je pro všechny a pak je tu tohle. Trochu nefér. Ale co./
*Klepe si prsty o bar a čeká, až Adeline dotelefonuje.* Není zač. /Však ona posledně také uzeměla tu civilku. Také mi pomohla./ *Kývne na ní a strčí si telefon do kapsy.* /Doprovod? Tak to tady dělám opravdu služby Podsvěťanům./ Dobře. *Zvedá se od barové stoličky a bere její kabát tak, aby jí ho do něj pomohl.* Alespoň se podívám, jaká je situace venku. *Zapne si zip bundy a na barmana jen mávne, protože to má gratis.* /A navíc je nemocná. No dobrá, mně to žíly nepřetrhá. Hlídky jsou stejně nudné./ *Loučí se všemi poblíž, které zná včetně Adeline.* Tak zase ahoj. *Strčí jednu ruku do kapsy a zamíří k východu před Cordelii.*
/To taky./ Oh, máš pravdu, jako vždy. *Pousměje se.* To hravé stehno nikdy neodchází, víš? Jenom si občas zdřímne. /A pak nastoupí buď naštvaná Taissa a nebo rozumná Tai./ Miluju adrenalin. *Odmítá ho nechat vyhrát, takže si povzdechne.* Jo, ten byl taky super, ale myslím, že jsem se díky němu zadlužila. *Pohled do očí mu opětuje.* Ale já dluhy nedělám, takže to budu muset časem splatit. *Když před sebou uvidí čaj, zaměří se na šálek, který okamžitě uchopí a je jí jedno, že je vřelý.* /Jsem zvyklá, nevadí mi to. Už mám praxi./ *Napije se a pak dlouze vydechne. Následně ho položí na stůl.* Chceš si hrát? Vážně? Tak to nevím, který z nás měl větší štěstí. Znám ji? Ráda bych si s ní popovídala. Samozřejmě pokud u ní zase nebudeš. *Vážně přikývne.* Ještě aby sis stěžoval, pff./ Můj? No, potkala jsem jednoho takového samotáře, který skončil u mě v posteli. Každopádně si myslím, že i on si noc užil.
Ako tak mieri z cintorína domov, prechádza cez park. /Dnes je všade kľud. Čo sa deje s týmto mestom?/ *Obchádza okolo stromov, nikde sa neponáhľa.* /Načo sa náhliť? Dnes už tak, či tak nezaspím a maľovať sa mi ešte nechce./ *Začne si pospevovať a neprestáva chodiť.*
*Cestou z obchůzky u jedné čarodějky se zdržuje loudavým krokem v Centralu.* /Zvláštní. Komu jsem tu dnes udělal hlídku?/ *Strčí ruce do kapes a s nakrčeným obočím si přehrává soupis hlídek a otáčí za sebe, jestli nikoho z lovců nepřehlédl. Přeci se tu už potuluje nějakou dobu a ačkoliv je park velký, prošel hlavní stanoviška.* /Beztak to tu bude zase plné vlkodlaků, pouličních opilců./ *Dá se znovu do chůze a skenuje pohledem zem.*
*vchází do parku a na sobě má béžový volný svetr a upnuté černé džíny* /Adeline by tu měla být každou chvíli/ *podívá se na hodinky* /Na dnešek jsem jí vlastně slíbila, že ji neopustím za takovou chvilku jako obvykle/ *pousměje se a dojde k nejbližší lavičce a na tu se posadí.*
*Když odešle Delaney sms, hodí na sebe jen černé šaty a obuje si nějaký pár bot na podpatku.* /Sice jsem dnes plánovala zůstat v Dumortu, ale Delaney chci vážně vidět./ *Pomalým krokem přichází do Central Parku a podívá se na hodinky.* Ahoj zlatíčko. Jdu trochu pozdě, ale to ti určitě nevadí. Tak jak se máš?
*Stále sa prechádza po parku. Mieri aj do hlbších častí parku. V istú chvíľu vylezie na strom a chvíľu tam posedí. Počúva zvuky okolo seba a nasáva prírodu.* /Milujem park. Blízko ku prírode. Blízko ku ľuďom./ *Vyšplhá sa ešte vyššie a pohodlne sa usadí na konáry.*
*zahlédne, že k ní míří postava v upnutých černých šatech* Ahojky *vytáhne si sluchátka z uší a otočí se na přítelkyni sedící vedle ní* No to nevím, naštvaná stále být umím, ať chci nebo ne. Dobře s myšlenkami na včerejšek moc asi ne. Tak jaký jsi měla den? Trochu formální na procházku parkem nezdá se ti?
*Vrací se zase zpátky a pomalu se nachází zase u vchodu, kterým sem přišel.* /Nikoho. Tak to zase budu muset zatáhnout./ *Rozmrzele kráčí kolem jezírka s vstupem na Skleněný dvůr a tam se opře o volnou lavičku.* Štěstí, že tu nejsou ti od Greenpeace. Ještě by ji utopili.
*Podívá se na Delaney a protočí očima.* /Vážně? Jaký jsem měla den?/ Formální? Elegance je ta jediná krása, která nikdy neslábne. Až na nějaké výjimky, že. Navíc zima mi není a na těch podpatcích chodit umím. Takže, dlouho jsme si nepovídaly. Nějaké noviny?
*Pohodlne sedí a jednu nohu má spustenú z konára. Začúje tichý hlas nejakého muža. Odhŕnie konár s lístím a pozrie dole.* Mňa nikto topiť nebude. *Opäť sa spokojne usadí a začne si tíško pohmkávať pre ňu známu melódiu. Hmkanie prejde do tichučkého spevu.* Everywhere... people point and stare... I just live my life Forever...
*Překvapeně zvedne obočí tím směrem, odkud se dere dívčí hlas.* /No jistě, vidím tě. Takže Podsvěťan./ *Zhodnotí a nějak více na ni nereaguje.* Víla by se na stromě zesměšnila a hlavně by na něj nelezl, takže vlkodlak. Většinu čarodějek v New Yorku znám. Přijdu, tady bych toho moc neslyšel a ani neviděl. *Senzor strčí do kapsy a jde zase bloudit po Centralu a pátrat po démonech.*
*Spolu s Lucile vojde do Central Parku, a najradšej by červený kabát odhodila niekam ďaleko, nakoľko má z neho nepríjemný pocit.* /Ale samozrejme, bez neho sa po mňa pozerajú ako na hlupaňa./ *pretočí nad tým oči a usmeje sa na Lucile.* Preboha, počuješ to? To niekto spieva, alebo sa tu mučia kačky? *opýta sa a poukáže na pouličného speváka na lavičke.*
Bože, tohle si napiš pod profilovku na facebook a pak ti opravdu uvěřím, že je to tvé životní motto *poslouchne ji a zasměje se* Sluší ti to. Výjimečně *usměje se na ni* Tohle nezávazné povídání mi chybělo. To je mi jasné, že na podpatcích chodit umíš. Jen by mě zajímalo, jestli umíš chodit třeba v teniskách?
*Prochází spolu s Aellou v klasických džínech a teniskách. Jednoduché červené tričko má ukryto pod černou koženou bundou.* Jakoby mi mohla být zima. *Reptá nad tím v duchu a hraje si se zipem bundy.* A když musíš kočku, zní to trochu jinak. *Podotkne nepřítomně.* Vlastní zkušenost.
*Zasměje se.* /Kdy jsme si naposledy takhle v klidu povídaly?/ A víš že je to celkem zajímavá otázka? Vlastně tenisky jsem neobula hodně dlouho. Asi ani žádné nemám. Máma by mi to napravit. Zasměje se. Vypadáš nějak moc šťastná, v poslední době je to vzácnost.
Mám tam najkrajší hrad! Dlho som tam nebola. *Povie na svoju obhajobu.* Afrika? Tie kmene sú super, ale už aj tu ma ide drať, ako dlho dni sú, nie to ešte tam. Pozastaví sa a spomína na staré dobré časy plné otrokov, smrti a zábavných lovov na novo vrhnuté vlkodlačie šteňatá.
*Ďalej si pospevuje so zavretými očami a vôbec nevníma dianie okolo seba.* /To ti ide najlepšie. Nikoho nevšímať a mať pokoj od celého sveta./ *Poposadne si na konár.* /Dnes nemôžem nič robiť. Stále mi tuhne zadok alebo chrbát. Jediné čo mi zostáva je naučiť sa levitovať./
Ochranný hrad? Si celkom nevďačná, vieš o tom? *uškŕňa sa, ale krúti nad tým hlavou.* Nebyt toho hradu a jeho psychopatického majiteľa, ktorému tam už úplne preplo, tak tu dnes nepochoduješ. Ale iba skúsim. Nadriadená rasa, začínajú byť ako Adolf. *rozosmeje sa.*
*Potešeně se usměje.* Skládat komplimenty mi nemusíš, moje ego to nepotřebuje. Pravda no, ale zabývání se tím, co by kdyby, mě nikdy nebavilo ani nezajímalo. A kdo ti věnčil domácího mazlíčka, než ztratil vědomí? To se musí dopravdy nechat. Víš jak někoho pořezat tak, aby ztratil přesně to správné množství krve? To je taky umění.
Tak vieš, Diamant, ty a ja sme vždy každý pre seba najviac. Nemá cenu sa tu doťahovať. Och to si píš, že viem, ako to myslíš. Prosím, pomôžeš mi? *opýta sa s úsmevom.* Poď, ideme vykopať vojnovú sekeru. *povie nadšene a zatiahne ju za ruku ako vstáva.*
*Posadí se na lavičku a chvíli jen tak přemýšlí. Po chvíli však pohlédne na hodinky a následně se zděsí.* /No to snad ne. To jsem vážně byla venku takovou dobu? Spolubydlící mě zabije./ *Rychle se zvedne a odběhne pryč.*
Na tom i něco bude. Tohle bych si zapsala někam do deníčku, řekla něco moudrého. Samozřejmě, že víš. *Rozesměje se a poté se na ni podívá se zablýsknutím v očích.* Že váháš. Tak nějak se to dneska říká, ne? *Zamračí se.* A teď znám i tvé příjmení, hah. Celkem ji však zajímá, co má Aella v plánu.
*S rukama v kapsách několikrát přešlápne. Jakmile uslyší své jméno, zvedne koutek do úsměvu a až poté se otočí za hlasem.* Aella Bloodworth a sexy neznámá. Co po mně může chtít? To už stihl Sebastian roznést, že jí dupu klan? *Opětuje pozdrav stejným tónem a upírá zrak jejím směrem.* Poslouchám.
Ale ticho! *Zakřikne ju, ako ju ťahá a milo sa usmeje na Caleba.* No věř, zaujímalo ma, ako to je s tými vílami a tieňolovcami. Očiam pozrie na Lucile a prikladá si ruku na hruď. Dúfam, že ho aspoň prehovoríš na jednu noc. Nenecháš sa zahanbiť, no nie?
Nikdy tě vážně nesnáším. *Pomyslí si.* A ten tvůj sladký úsměv. Vážně něco plánuješ. Povzdechne obočí nad její otázkou, ale výraz srovná. No děkuji. Asi ti to umím nějako zjistit, víš kolik problémů se Spolkem už jsem měla? Jednou, proč neříkám své jméno kde komu.
*Na tváři mu hraje chvílemi ležérní výraz, ale ten přechází v napětí. Nakrčí obočí a hledá jiný smysl.* Studený mír? Proč se na to vyptává. Nic co by zrovna ona nevěděla. Neznámé. Studený mír platí. Potvrď, ale je z toho trochu znepokojený. Lucile. *Pohraje si s jejím jménem na jazyku.* Ano. Zajímavé.
Ako som si myslela, no dobre. Hádam to stojí za to. Keby nie, Spolok si poinformujem aj ja sama. Mňa len tak nebude nikto ignorovať. Ty je za tú úprimnosť. Nebezpečenstvo máš rada, no nie? Dúfam, že už ju zarezu. Vždy bola slabý článok Skleněného dvora.
Jistěže platí. A raději pomlčím o tom, jak na něj kašlu. Lovci a pravidla, samozřejmě. Jaké je to vaše motto? Zákon je tvrdý, ale je to zákon? Nejdřív by se zasmála nad Calebovým napjatým výrazem. Královna? Fajn, znám tě dobře, co ti ta nána provedla, že jí bonzuješ?
*Netrpělivě vyčkává nějakou odpověď, která mu poví víc o tom, kdo se provinil, ale nedočká se jí.* Popíravý břečtan. To mi tohoto moc neřekla. Ale o koho také čekal od upírky? Zmíní se o Lucile. Takže královna a nějaký idiot od nás. Letmo nadhodí a začne hrát hru.
*Pousmeje sa na Lucile.* a neviem, z dvoch tieňolovcov čo tam boli, sa na břečtan hrali dvaja. Ale ten jeden tam pokukoval po bosorke a potom dával pozor na bezpečnosť jednej vlkodlačice. Pekne zblízka. Andrew Denis Jamie Bloodycrow. Vôbec som si to nezistovala.
Oplatí s úsměv. Neboj, to jméno ti oplatím. Možná trochu svěcené vody do panáka krve, aby si přestala zvonit, o čem nemáš. Narazila jsem na Aellinu poznámku. Takže má sourozence, bratra. Kdo ví o kom víc? Díky Aello. Kousne se do rtu a sama pro sebe si potřese hlavou.
To je slušná účast. *Zhodnotí a nedává najevo svou mrzutost.* Moje teorie se potvrdila. Nasázet do Institutu veškeré lovce nehledě na výsledky zkoušky. Však není vůbec třeba. Zaučí se v terénu, že. Znova se vyhýbá přímé odpovědi. Řekněme spíš, že Ava, Sebastian a zbytek se upírem raději straní.
Aj ja si hovorím *pobavene prikývne* Moja práca je hotová, už len sledovať dôsledky. To dáva zmysel. Ja si ich držím na uzde mesiace a pozrite, vám sa hrnú do postele vílam. Zavrti nad tým hlavou a nad poznámkou sa len pousmeje. To je všetko. Tak veľa šťastia. Zvolá veselo a spokojne na Lucile. Usmeje sa na ňu a potom odchádza.
*Poměrně dobře se baví a jen lehce přikývne.* To teda. *Zahudruje si pod nos pobaveně.* No ahoj. Lehce se za ni zamračí. No jasně, nechej mě tu. Svěcená voda ti povídám, svěcená boda a půjdeš se léčit za tím tvým čarodějnickým mazlíčkem. *Obrátí se na Caleba.* Vypadáš unaveně. Je super nepotřebovat spánek v tomhle ohledu.
Znuděně. *Opraví Lucile s nehybným výrazem.* Protože bych bral raději lovení démonů, vlkodlaků, vraždění, než řešit nedorostlé děti lovců, co neumí držet své choutky před zákonem. Věřím, že to není naposled. *Prohodí nezaujatě a protáhne konec věty spíš do pobaveného zabarvení.* Věnuje jí ještě jeden výřečný pohled a bez dalších slov s rukama v kapsách vydá k východu z Centralu.
*Odpočatý vychází z Institutu. Ačkoli nemá hlídku, je ozbrojený a opatřený runou neviditelnosti, takže ho civilové nemohou spatřit.* /Senzor?/ *Utíká mu v hlavě a hned se prohlédne a nahmátá ho v postranní kapse volných kalhot.* /Člověk se jde jen projít, ale nikdy neví, kdy na něj natrhne nějaká bestie./ *Uchechtne se a pokračuje cestou dál. Zatím je ještě světlo, což si užívá. Posledních pár dní většinou prospal a nebezpečně nocí s hlídkami trávil venku. Ani se nepodíval, komu denní obchůzky přidali, ale protože v Institutu nemá co na práci, sám se vydává vstříc Manhattanu a jeho ulicím, které se v noci stanou útočištěm mnoha podivných tvorů.*
*Vlastně stále zůstává na páté Avenue? Snaží se mi nedopřát společnost a tak mi sem dali všechnu možnou ošklivost?* *Zhluboka se nadechne a vydechne a pokračuje dál.*
*Po cestě do Pandemonia se pomalu prochází po 5th Avenue.* /Možná tam nepůjdu rovnou./ *Upraví si šaty.* /Můžu dělat cokoliv a já jdu zase do Pandemonia. Včera jsem si nezašla na tu slavnost./ *Pokrčí nad tím rameny a nasadí svou sebevědomou tvář.* /Tak jsem si taky jednou jen sedla ke knížce no. To už jsem dlouho nedělala. Zapomněla jsem na to, jak je to uklidňující./ *Pohodí si vlasy dozadu, aby se jí nepletly do obličeje.*
*Jakmile začíná slunce zapadat za obzor, je pro něj podívanou sledovat probouzet se noční ukvapený New York, zatímco on se může jen tak potloukat a pozorovat ten shon.* /Neměl jsem podat hlášení o té slavnosti? Asi bych si musel něco vymyslet. Nestává se mi, že bych takové akce prošvihl. Ne že bych byl kdovíjak zásadový, ale přeci tam bylo mnoho lidí./ *Sice spal celý den, ale po psychické stránce se cítí celkem vyšťaveně.* /Nejspíš mě to všechno kolem začíná unavovat. I ty klevety./ *Opře se zády o jednu nedůležitou budovu a pozoruje civily, dokud neuslyší její jméno.* /Ale kdo to ukázal?/ *Povytáhne překvapeně obočí a zkříží ruce na hrudi.* /Mám vycházku./ *Zavtipkuje hned na úvod a přeměří si ji pohledem.* /Ani dnes nebudou šaty? Kam jsi zmizela? Jdu ti pro kafe a najednou lavička prázdná./ *A ještě za úsvitu. Jako kdyby prchala před sluncem./ *Zamračí se v šedivě ztuhlé odlehčené myšlence.*
/Procházka nikdy nikoho nezabila. Obzvlášť někoho mrtvého/ *ušklíbne se a upraví si kapuci elegantní černé mikiny* /Potřebuji čas na přemýšlení, doma mezi zdmi to nešlo úplně nejlépe/ *jemně si zastrčí ruce do kapes, aby si je opět nepotrhala* /Helemese či pohlednou tvářičku to vidím/ *zvedne jeden koutek, když si všimne, že je naproti známé vampírce* No ahoj *usměje se a zastaví se přímo před Adeline* Co ty tady? /Snad nepřemýšlí jako já, potřebuju rozveselit a ne utvrdit v tom, na co jsem přišla sama/ *rozhlídne se a nevidí, že nikoho známého* /Díkbohu, nikoho až na ni teď doopravdy vidět nepotřebuju/ *oddychne si a udělá procházku očima po jejím oblečení*
Zase na vzduch jo? *Zacukají jí koutky.* /Ty máš asi nějak hodně rád vzduch./ No, někdo mi volal, že mám okamžitě dojít, a tak jsem ještě musela běžet za ním. Snad mi to promineš. *Ironicky se ušklíbne, ale nedokáže si nic nevybavit.* /Už si mi sed dokonce i pro kafe. Založí si ruce na prsou.* /Tak to si celkem hodně milej, já vím s kým se mám seznamovat./ A kde že jsme to vlastně skončili? *Zacukají jí koutky.* Už si to nepamatuju, nevzpomínám si no./ Někde u - *Zasekne se.* /K sakru u čeho?/ Já už nevím. *Tiše se nad tím zasměje.* /Teď si nevzpomenu prostě./ Příště už nikam snad nezmizím. *Kousne se do rtu.* /Možná, protože já nic neslibuji./
*Koutky úst zvírá do úsměvu, když uvidí Delaney.* Ahoj zlatíčko. *Zastaví se před ní a obejme jí.* Já mířím do Pandemonia, nebo kamkoliv kde se budu bavit. *Zasměje se.* /Už mě unavuje ten nudnej stereotype./ A co ty tu děláš? /Kdy jsme se naposled viděly? Už si ani nevzpomínám./ Jak tak nad tím přemýšlí, nevím jestli se mi chce do Pandemonia. Chodím tam pořád. Už mě to tam začíná nudit. *Řekne s úsměvem na tváři kamarádce.*
/Nebudeš mi věřit, ale k životu to potřebuju./ *Drží se toho, aby to řekl nahlas, a jen přikývne.* Vlastně je mi to jedno. /Co kde měl./ *Prohodí nezaujatě a stále se drží opřený o budovu, protože se nemusí tolik držet ve střehu.* Seděl jsem tam od pěti od rána do osmi? Přišlo mi to jako šílenost. Tak si toho važ. *Hodí po ní ostrý pohled, ale zároveň trochu zvedne koutky do pobaveného úsměvu.* Už ani nevím. Brigáda? Upír? Grace? Vztahy mezi lovci a Podsvěťany? *Vyjmenuje všechno, na co si z rána vzpomíná a zavrtí hlavou.* Byl jsem celkem unavený a o moc lépe na tom nejsem ani teď. /Celkem vážná témata na sedmou ráno./
*nechá se obejmout* Ráda tě vidím. /Někoho bych viděla raději, ale nemusím všem cpát do obličeje zlomené srdíčko no ne?/ *protočí panenky* Procházka, trochu odreagování. Od něj, *podívá se kamarádce do očí* Pandemonium se ti zdá nudné? *zasměje se* Já neměla v plánu nikam jít, takže pokud chceš, můžeš se procházet se mnou /Prosím/ *řekne ledabyle* Zeptala bych se, co celý den dělala, ale pak by měla právo zeptat se mě na to samé. To ne, to nechci/ *a tak jen mlčí a prochází se spolu s kamarádkou* Musím uznat, že mám vyloženě chodecké boty *ušklíbne se, když pohlédne na své boty na vysokém jehlovém podpatku* Výhoda upírství, je ti jedno jaké máš boty, protože tě to nebolí. Jen je na nic, když se ten podpatek zlomí *usměje se, ale trochu ztrácí chuť se procházet* Možná vyrazím domů. Adeline se chce bavit a toho by se mnou fakt nedočkala/ *hraje, že se dívá na hodinky* Hele já už asi půjdu, promiň **nijak to nerozvádí, doufá, že gesto s hodinkami je dostatečně výstižné* Bav se *mrkne na ni a odchází rušnými ulicemi ke svému bytu*
*Zasměje se.* Jednou se zajímá, po druhé ne./ Myslím, že to bylo tak nějak no. *Přikývne mu na to, že s ním souhlasí.* /Tak přibližně odhaduju./ Neboj, já si toho vážím. *Uchechtne se.* Vážím si toho, že mi dones kávu? Myslím, že jo, protože se mi s ním dobře povídalo./ No, celkem dost jsme se bavili o upírech. *Nadechne se a ve své blízkosti zrovna pár upírů ucítí.* /Agrr, já jdu asi vraždit./ Nějací tady jsou. *Odfrkne si, ale pro jistotu se ani nerozhlíží okolo.* /Co kdyby to byla třeba ta Lucie? Grace už jsem celkem dost dlouho neviděla./ Mírně si povzdychne.* /Mohla by se také ukázat./ *Ohlédne se a spatří Adeline.* Helemese. *Přidušeně se uchechtne a koukne na Caleba.* /Mám takový pocit, že je dobře, že jsem došla./ Vážná? Spíš jen některá. *Zahryzne se do spodního rtu.* /Všechna zrovna ne./ Třeba dnes zase chytíš nějakého démona. *S úšklebkem pokrčí rameny.* No, ještě uvidíš./
/Ještě aby sis nadávala. Musel jsem být hodně unavený, jestli jsem nám došel i pro kafe./ *Krčí sám nad sebou obočí a ani si to neuvědomuje.* /Jsi na 5th Avenue, zlatíčko. Čekáš snad, že v tuhle dobu budou zalezlý v Dumortu?/ *Přijdu mu naivní a teprve teď by jí i těch sedmnáct tipl.* Řekl bych, že zrovna teď hledají jídlo. *Pobaveně sleduje její odpor a nad jejím reakcemi se skutečně baví.* Grace jsem naposledy viděl u ní v posteli. /asi předvčírem./ *Poslední dobou se mu dny začínají slévat v jedno, ale ví přesně, co se stalo.* /Tohle jsem mohl přejít. Na koho to upozorňuje?/ *Ve tmě toho tolik nevidí jako asi ona, a tak to přejde.* Na sedmou ráno jsou všechna témata vážná, ale když k tomu přidáš čaj nebo kafe, není to tak, že mluvíš naprázdno. /Ale možná si tak připadám jediný./
Já tebe taky. *Prohodí.* /Odreagování? Zeptala bych se od čeho, ale radši to nechám být./ Zdá se mi nudné tam sedět. *Uchechtne se.* Proto bych se dnes chtěla nějak bavit. *Při její poznámce o botách se podívá na své.* Jo. To si říkám pořád. Prakticky nic jiného nenosím. /Ale to ty víš, taky proč ti to říkám? Zlomí? Jako nedávno v Pandemoniu?/ *Rty zvlítnou do úsměvu.* Zase odcházíš? Vážně? *Povytáhne jedno obočí.* Jak chceš, běž. *Podívá se na ni zklamaným pohledem.* Jen pro příště. *Poznamená, než se Delaney dá do kroku.* Příště se půjdeš bavit se mnou. *Mrkne na ni a opře se na chvíli o jednu budovu.* /Tebe zastihnout holka./
*Přichází na pátou Avenue vlastně za účelem, aby po delší době viděl a mluvil s bratrem.* /Pořád nedokážu vysvětlit ten včerejší výpadek, je to pravda, ale takové věci se nahlas neříkají. Nebo já je neříkám./ *Rozhlédne se hned, co vejde na ulici, ale mezi lidmi ho pořád nevidí.* /Tak kde jsi? Ty nejsi jeden z těch, který by nepřišli./ *Vydá se napříč ulicí a snaží se přitom vyhýbat lidem, kterých dnes opravdu na ulici hodně chodí jak slepý.* /Jasně, sejmi mě. Měl jsem si dát runu./ *Nejdříve zahlédne Calebovu upírku a chvíli poté i Caleba.* /Dneska vyměnil upírku za co?/ *Na dívku nevidí a tak se rozhodne přijít rovnou k nim. Strčí si ruce do kapes a zastaví se až těsně u nich.* Calebe. *Pozdraví a na dívku se ani neotáčí, protože ho nezajímá.* /Takový bratrský pokec, ale dnes se budu ovládat./
No, vypadá to tak. *Promne si rty, ale stejně se uchechtne.* /Nesnáším je./ *Zakroutí nad tím jen hlavou.* Možná si nějakou ulovíš. *Zacukají jí koutky.* /Zřejmě nějakého civila, který se v noci prochází po městě./ Snad ji taky někde potkám. *Tiše se nad tím zasměje.* /No, uvidíme jestli ano, a nebo ne./ Všechny nemusí být vážná. *Trochu si podpírá nohou.* /Nejsou a ani nemusí./ *Musí se tomu zasmát.* To asi ne no. *Souhlasí s ním.* /Brzy má být Halloween. A těšíš se vlastně vůbec na Halloween?/ *Kousne se do rtu a jen se zasměje, když v tom uslyší neznámý hlas.* /A to je?/ *Koukne na Caleba.* Asi bych vás měla nechat o samotě. *Koukne na oba dva.* /Nechci se míchat do věcí, do kterých mi nic není./ Raději už asi půjdu. *Pousměje se.* Tak ahoj. *Odchází.* /Ne, nebudu se do toho motat./
Tak se jim hlavně nepleť do cesty. /Ne že by si byla pro ně zrovna něčím vábným./ Možná tak na odtrhnutí hlavy a na to se opravdu dneska koukat nechci. *Jen tak nadhodí, ale dává si záležet, aby to neznělo tak poučně jak se může zdát.* Grace? *Ukáže směr k Pandemoniu.* Řekl bych, že tam určitě. Je tam víc než v Institutu. *Zasměje se a nad otázkou s Halloweenem zavrtí hlavou a výraz ve tváři mu zvážní.* Mě s maskou neuvidíš a navíc tam mám hlídku někdo jiný. Ale jak to vidím, nakonec tam skončím taky, protože nebudu mít co na práci./ Jakmile spatří odměřeného Sebastiana, tak se napřímí a nasadí uvolněný výraz.* Sebastiane. *Oplatí mu strohý pozdrav a opět kříží ruce na hrudi. Cordelii vyprovází pohledem.* /Co zase potřebuješ./
/Tak kam půjdu? Mohla bych jít rovnou do Pandemonia, ale teď na to nemám chuť. Možná bych se mohla nejdřív z někoho napít, aby to pak nedopadlo jako minule./ *Překročí na druhou nohu, jen protože potřebuje nějaký pohyb.* /Opravdu bych chtěla vědět co se to zase s Delaney děje. Vždy po chvíli zmizí. To se na ni vůbec nepodobá./ *Porozhlédne se po rušné ulici.* /A nebo je to na mě jen moc změn?/ *Zažene své myšlenky.* /Chtěla jsem se bavit ne? Nebudu si to přece kazit./
*Teprve teď se podívá na dívku, která odchází.* /Výborně, překvapivě ti po rozhovoru s Calebem funguje mozek./ *Pohlédne na něho a už teď cítí dusno, které u nich sice bývá zvykem, ale nebylo tak viditelné.* Další do řady? *Zeptá se a hlavou mírně naznačí, že myslí ženu, která právě odchází.* Myslel jsem, že máš navíc jen Podsvěťany. /Budu doufat, že to nebyl civil, ale myslím, že tak daleko by Caleb nezašel./ *Pořád stojí rovně a uvnitř kapsy se hraje se senzorem.* /O čem jsem se chtěl vůbec bavit? O ničem, možná ho jenom vidět a vědět, jestli se nezměnil./ *Pořád má mírně odtažitý postoj, tak jako ke všem.*
/Tak o tohle mu jde. Dělat ze mě vola./ *Pobaveně se uchechtne, zvedne koutek a odlepí se od stěny, aby tam nebyl tak ležérně vedle něj.* Ne, jen si s ní krátím hlídku při kávě z automatu. *Odpoví celku pravdu, ale ani kouskem těla nevěří, že by tomu dal Sebastian za pravdu.* /Skutečně mě chce poučovat o tom, s kým se stýkám? On?/ Bereš to moc vážně. /Jako vždycky./ Nehodlám si je vzít, ale rodina nám stejně už nejspíš nějakou nefilim vybere. *Pokrčí rameny, protože v jejich věku už je to celkem otázka, která se opakuje čím dál častěji.* Tak proč bych se zatím měl držet zpátky a hrát si na mlčenlivého? *Ohlédne se na civila, který je sleduje.* Nemáš runu. *Oznámí mu a upřeně se na něj dívá.*
/Proč neustále přemýšlím nad takovými věcmi? Nemůžu se prostě jednou jen uvolnit?/ *Protočí nad sebou očima.* /Nejspíš by to chtělo krev. Někoho s alkoholem, abych přestala myslet radši úplně./ *Trochu se narovná a začne si hledat potravu.* /Tady by to nemělo být tak těžké. Opilí jsou tu skoro všichni./ *Zacuká jí v jednom koutku.* /Nebudu se namáhat někoho hledat. Někdo přijde, vždycky přijdou./ *Nasadí svůj sebevědomý pohled a ucítí jak tesáky propichují její ret.*
*Pozvedne obočí nad jeho uchechtnutím.* /Jak jinak, všechno mu je vtipné, nic nebere vážně./ *Jakmile se odlepí od zdi, ruce z kapes vyndá a zkříží si je na prsou. Nechce tady být ten podražený.* Jo a já si krátím hlídky balením civilů. *Odpoví mu stejnou volovinou jako řekl i on sám.* /Idiot. Pořád stejný./ Ne neberu, ty to bereš moc nalehko. /Rodina, jak ve středověku./ A nebo si ji vybereš sám, co? /Už vidím tebe jak si necháš něco diktovat. Až by mi mělo být těch holek líto, ale jsou to jenom krávy, pokud ho neprokouknou./ Ne nemám runu. /Nemusím ji mít pořád. I když teď vypadám jak blbec./ Nemusíš být mlčenlivý, ale soudný vůči sobě i těm nám, co ti to baští jak chleba s medem. *Pokroutí očima a podívá se na civila, který ho pozoruje, chvíli na to civil odchází.* Výborně, i bezeslov. Tentokrát./
*Když Sebastian napodobí jeho teritoriální postoj, tak svěsí ruce podél těla uvolněně a udělá pár kroků. Necítí se, že by si zrovna před ním musel něco dokazovat.* Vybrat? A z čeho? *Skoro je mu do smíchu, ale to, že Sebastian řekl tak vážně, ho nechává jen v lehkém udivení.* Ne že bych měl pestrý výběr, když se Zaira kurví s Damianem. /Ale o tom se už určitě mluvilo i na Skleněném dvoře./ Mně je to celkem jedno, nakonec jsem tu kvůli zabíjení démonů. *Trhne hlavou směrem k němu. Musel by být opravdu hodně zamilovaný, aby šel proti rozhodnuté rodinných tradic, ale schopný toho je.* Soudný vůči komu? /S tím, že jen prostě chodí mezi lidi?/ Možná by sis mě měl vytáhnout z Institutu, neposlouchat drby, a zajít mezi lidi. *Zavrhne jeho neurčité tvrzení, i když ví, kam tím míří.* Nevím, co jsi slyšel, ale nakonec jsou to moje věci. /Zase si léčí svoje mindráky na mě./ Jako kdyby mě to trápilo./
*Nechává své ruce na prsou i když Caleb svůj postoj změní.* No, tak zrovna Zaire máš co vyčítat. *Otočí hlavu směrem kde stála Adeline předtím než přicházel za Calebem.* /Ta je první. A ty, co si měl ani nebudu počítat./ Asi bych se nedopočítal. /Mimo to ti zůstává Phoenix a náš nováček. Nebo už i tyhle dvě sis zkusil?/ *Zeptá se možná trochu provokativně, ale hned poté se zklidní.* Ani by mě to nepřekvapilo. U Phoenix vlastně ano, ta ví jaký Caleb je./ Jo kvůli démonům, kvůli démonům jsem tu já, ne ty. *Ukáže prstem nejdříve na sebe a poté na něho a rovnou u toho pokyvuje i hlavou.* Chodím mezi lidi, akorát nechodím do Pandemonia. Udělá ti on pár kroků, nebo to spíše vypadá jakoby ho obcházel.* Neslyšel jsem nic, vidím a znám tě. *Ukončí tuhle nesmyslnou debatu, kterou si vlastně začal on sám.*
*Když uvidí jednoho opilého civila jít k ní, zvlní rty do úsměvu.* /Jsou tak naivní./ *Neztrácí čas a rovnou s ním naváže oční kontakt a tím začne používat i encante.* /Je to únavný./ *Zatáhne si dotyčného civila do jedné z uliček, aby nepřitáhla pozornost ostatních. Své tesáky zaboří do jeho krku.* /Jo chybělo mi to./ *Po chvíli se od něj odtrhne a encentem mu vymaže vzpomínky na ní.* /Naivní civilové. Vždy nechají zlákat pěknou ženou./ *Protočí nad tím očima a jde zpátky na místo, kde stála předtím.*
*Podívá se směrem, kterým ukazuje, ale nachází tam jen tmu.* Co? *Zvedne ramena trochu vytočeně, ale nakonec se uchechtne.* Sebastiane. *Promne si oko a přejde k němu, přičemž ho plácne rukou do ramene, dřív než stačí ucuknout, aby se probral.* Já problém nemám, jestli jsi mi přišel dělat kázání. Jsem spokojený, jak jsem. /Pár věcích nevyjasněných mám, ale rozhodně se s tím nebudu svěřovat jemu. O co mu jde? Přišel sem, aby probíral, co jsem s kým měl? Něco si kompenzuje? Tak mě viděl odejít s upírkou opilého. Jeden úlet a už ze mě dělá lva salónů?/ Ale jestli něco potřebuješ probrat ohledně sebe, tak to řekni na rovinu a nezačínej u mě. /Ale ne dnes, tady už jsem skončil./ *Snaží se udržet vážnější pohled místo výsměchu a nakonec kolem něj projde.* Až budeš potřebovat, tak si mě najdeš. *Nasazuje si kapuci loveckého oblečení a ztrácí se v ulicích na Brooklynský most.*
/No mohlo mě napadnout, že už tam nebude. I když věřím, že tu někde je./ *Ucití jeho ruku na rameni a cukne sebou.* /Spokojený jako ta největší děvka v NY, mám skvělého bratra. Jak jsem si vždy myslel./ Nemám problém, ale rodiče by se styděli. *Ačkoliv jim to nehodlá říct a ani neví jestli by to tak bylo, přesto to prostě řekne.* /Kéž bych našel způsob jak mě poslat zase zpátky do Idrisu. Možná jsem dobrý zabiják démonů, ale nejsem dobrý na život mezi Podsvěťany a civily./ *Nechá ho odejít a hned poté povzdechne a zůstane stát na ulici plné obyčejných lidí.* /Třeba se trochu uklidní, i když o tom pochybuji. Zkusil jsem to./
*Olízne si rty, když ji po rtech stéká poslední kapka krve.* /No asi do Pandemonia nepůjdu. Co bych tam dělala? Krve mám pro dnes dost./ *Upraví si šaty, které se jí trochu vyhrnuly, když pila z toho civila.* /Mohla bych se jít jen tak projít, třeba do parku nebo tak něco./ *Pousměje se.* /Delaney. Proč mě vždycky necháš samotnou? Ale co, dokážu se bavit i sama./ *Popojde pár kroků a sedne si na nejbližší lavičku.*
*Zůstává stát na místě, kde stál o předtím. Hlavu si na moment schová do dlaní, jakoby se snad mohl stát neviditelným.* /Asi bych měl jít trénovat, dnes jsem ještě nebyl./ *Rozhlédne se po osvětlené ulici.* /Trénovat? Jít spát? Projít se?/ *Uvažuje a ani si neuvědomuje, že už kráčí ulicí.*
*Porozhlédne se.* /Asi si půjdu projít. Bavit se můžu i jinak ne? Nemusím pořád jen sedět v baru./ *Zvedne se z lavičky.* /Vlastně být upír má i výhody. Třeba, že se udržím na těchto botách, i když mám v sobě docela dost alkoholu./ *Nasadí úsměv, a vyráží pryč z páté avenue.* /Kam zajdu? No mám celou noc, abych se mohla rozmyslet./
*Dělá pořád větší a větší kroky, až nakonec zastaví na konci ulice, kde si vybere lavičku a na jednu z nich si také sedne.* /Ještě chvíli na tomhle skvělém NY vzduchu./ *Opře se do lavičky a zůstává sedět.*
/Musím si něco koupit. Zhoršuje se to./ *Zakašle a pomalou chůzí jde po kraji hlavní ulice. Zastaví se před velkou budovou se zářivě zeleným nápisem "Lékárna".* /Asi bych si měla umíchat nějaký lektvar. Jsem přece čarodějka. Jenže aspirin je levnější a celkově dostupnější./ *Vklouzne dovnitř a za chvíli vyjde ven s papírovým sáčkem plným různých krabiček prášků a vitamínů.* /Díky bohu za provoz 24/7. Co bych bez něho dělala? No nic. Jdu domů. Nebo se to ještě zhorší./ *Rychlým krokem prochází skrz celou ulici, ale nakonec se zastaví, protože spatří Sebastiana.* Ahoj. *Pozdraví a pokusí se pousmát, jenže záchvat kašle jí to nedovolí.*
*Sedí si na lavičce, hlavu opřenou i když oči otevřené. Nesleduje však nic konkrétního spíše, jenom tak sedí.* /Snad se tu neukáže žádný můj spolubydlící./ *Schová ruce do kapes a vyruší ho kašel, nebo pozdrav nebo spíše obojí dohromady. Zvedne oči k osobě, jelikož si není jistý, zda je to vůbec na něho. Většinou ho tak lidé nezdraví.* /Modré vlasy./ *Všimne si hned od vrchu a poté se nepatrně odtáhne, protože nechce být nakažený kašlem ani být pokašlaný.* Ehm, ahoj? *Odpoví spíše otázkou a zachumlá se ještě víc do bundy.* /Ne nemocná čarodějka, to je... nemůžu si dovolit být nemocný./
*Sleduje, jak se zachumlává do bundy a odtahuje se, díkyčemuž se v ní probudí jakási zlomyslnost, která by jí mohla pomoci přijít na jiné myšlenky než jak zítra přežije den ve škole a úmorné přednášky, když je nachlazená a kašle.* Ano, ahoj! /Řekla jsem ahoj, nebo ne?/ Proč tady jen tak sedíš? Létá tady spousta bacilů, mohl by ses nakazit! *Přisedne si k němu na lavičku a ještě jednou zakašle.*
/Ahoj, jasně./ *Nemůže se ani soustředit na to, co povídá, jelikož se soustředí na to, aby ho něco nezasáhlo, když zakašle.* Ehm, vidím. Největší stojí... *Než to dořekne, tak si k němu sedne na lavičku, mírně se zase podsune.* Sedí vedle mě. *Poví a bundu si udržuje těsně před pusou.* Jestli skončím na ošetřovně, tak už neuvidím ani denní světlo. Ani návštěvu, i když kdyby měl přijít lovec, to raději zůstanu na ošetřovně pořád./ *Jakmile zakašle znovu sebou cukne a na moment odvrátí hlavu.*
*Předstírá zmatení a rozhlédne se kolem.* Ale já žádného bacila nevidím! /Ty snad ano?/ *Když se posune, na lavičce se víc roztáhne a pytlík s léky si položí na stehna.* Víš, bacily jsou hodně malinkatý. Jasně, může vedle tebe sedět, ale to bys musel mít superzrak nebo mikroskop, což pravděpodobně nemáš. /I když, u něj jeden neví./ *Neodpustí si znovu pousmát, i když ví, co asi bude následovat.* Čaj. Udělám si hrnek bylinkovýho čaje s medem. To rozhodně zabere./
/Ona žádného bacila nevidí, to je mi překvapení./ No. *Snaží se mluvit ještě méně než je u něho obvyklé, aby to od ní nechytl.* Na tebe nepotřebuji mikroskop, svítíš jak světluška. *Ukáže na její vlasy, ale prstem, který ani pořádně nevytáhne z rukávu.* /Fuj, fuj./ *Podívá se na její léky, které si začne prohlížet.* Citron, bylinky a med. /To je většinou to nejlepší. A med na lžičku./ Na kašel. *Doporučí, i když většinou mu je jedno, kdo si co dělá.* Hlavní je to teď nechytit./
/Co má pořád proti mým vlasům?/ *Nevraživě si pomyslí a hru "Kdo je tady bacil" zamete někam hluboko pod lavičku, na které sedí.* Opravdu? Plánovala jsem se totiž přebarvit na neonově žlutou. /Neony byly před několika lety celkem v módě ne?/ A vůbec, co máš proti modrý? *Zeptá se a utáhne si šálu na krku.* Med na lžičku? /Ano, pane doktore, třikrát denně prášek cukru./ *Zazívá chrchlavým hlasem známou melodii, i přes nemoc ji dobrá nálada nijak zvlášť neopouští.*
*Neodpustí si pokroucení očí.* /Neonově žlutá?/ Nic. Akorát být přirozený je nejlepší. *Odpoví tím i na její žluté vlasy a nakrčí obočí hned jak začne zpívat.* Hele, nešiř ty bacily. *Teď už je zachumlaný v bundě úplně, nejspíš až tak, že je slyšet jenom huhňání než přímo slova.* Je vůbec normální být pořád tak veselý?/
/Přirozený? Co si o mně myslí?/ Přirozený? *Zvýší hlas.* Promiň, ale asi došlo k nedorozumění. Tohle je moje přirozená ba... *Větu nestihne dokončit, protože se objeví další záchvat kašle, zatím nejhorší.* /Asi bych měla jít. Je celkem zima, tma a já si tady řvu jak na lesy./ Promiň. *Omluví se, pravděpodobně za všechno co tady dneska řekla.* Asi... asi půjdu někam, kde není taková zima.
*Přirozený - blond, hnědá, černá?* *Mluví pořád huhňatě a až poté, co uslyší, že je to její barva tak ho to překvapí.* /Přirozená? Čarodějka, proč na to pořád zapomínám?/ *Nechá ji až dokašle zatímco se pořád choulí k sobě.* Máš pravdu, měla bys domů. Já půjdu také. /Dát si nějaký čaj, pro jistotu./ *Zvedne se z lavičky a čeká až se zvedne taky.*
Modrá. *Opraví ho a trochu nemotorně si stoupne, než se jí zatočí hlava a ona chvíli balancuje, aby našla ztracenou rovnováhu.* /Bože, jestli z tohohle vyleze něco vážnýho, tak se půjdu odstřelit. A na zítřek se budu muset nadrogovat./ *Pohledem sklouzne ke svému pytlíčku, který drží v pravé ruce.* To víš že mám pravdu. *Ujistí ho malinko přidrzle a rozhlédne se kolem, jakoby hledala, kde vlastně dostane domů.* Hlavně si nezapomeň vzít lžičku medu a čajíček, pro případ, že by na tobě nějaký ten bacil přece jenom přistál.
/Modrá, to je vážně divné./ *Snaží se to nějak vcepovat do hlavy, ale moc mu to nejde.* No, fajn, tak máš pravdu a co jako? *Nechá ji ať narovná svou rovnováhu a ani se ji nesnaží chytit, jenom kdyby opravdu padala.* Nezapomenu. Pro jistotu dvojitou dávku. *Jakmile k němu přistoupí znovu se trochu nakloní.* A nepřistál. Hlavní bacil se udržel na nohou. *Sleduje, jak odchází ulicemi a sám nakonec odchází do Institutu.* /Honem, honem. Byla moc blízko./
*Od odpoledne hlídá v Centralu, ačkoliv přes den se toho moc neseběhne. Žádní Podsvěťané nevyvolávají konflikty, až se celé odpoledne nudí a kontroluje čas, aby mohl odsud vypadnout. Nastává západ slunce a tak se zvedá ze svého nezjištěného místa a začíná procházet Central. Senzor se zdá být klidný, ale ani to ho nepřesvědčí, aby si nedával pozor.* /Příště si mohu vypsat hlídky s někým, tohle není nic moc. Ale na druhou stranu, nikdo mi do ničeho nekecá./ *Povytáhne si opasek se zbraněmi, který mu sklouzává a sleduje dění kolem sebe. S runou neviditelnosti je pro civily naprosto neviditelným.*
/Už nevím co bych tu dělala. V Pandemoniu už mě to moc nebaví. Na ulicích se nic neděje. V parku jsem dlouho nebyla. Do Pandemonia zajdu možná pak./ *Pokrčí sama nad sebou rameny a pomalu vchází do Central Parku.* /Prý že věčný život je skvělý. A kdo vám to povídal? Vždyť je to pak taková nuda./ *Vlasy si rozpustí z culíku a nechá si je spadnout na ramena.* /Proč se s tím vždycky dělám? Stejně je pak vždy po chvilce rozpustím./ *Trochu se pousměje a začne se procházet po Central Parku.*
*Zastaví se na chvilku, aby se zaposlouchal do pouličního zpěváka, který to bere spíše jako parodii.* /Zpívat o zlatokopkách, celkem dobrý business./ *Uchechtne se a jde zase o kousek dál.* /A teď to zase nedostanu z hlavy. Co je mi po tom, že ji koupil angorskou kočku./ *Zastaví se u jezírka, které je vstupem do Skleněného dvoru, a chvilku tam jen stojí.* /Jestli se to zítra zvrtne, tak to bude na mě. Možná jsem je neměl propouštět z Institutu./ *Složí ruce do kapes a volně se začne procházet dál.* /Jak dlouho ještě? Potom by sem mohl přijít Sebastian, toho Central bere víc./
*Upraví si košili a podívá se na svoje boty.* /Za tohle jsem docela vděčná. Jako civil bych tu sebou někde praštila s těmáhle botama./ *Uchechtne se.* /Páni, zapomněla jsem jak je to tu hezký. New York je vlastně skvělý místo. To já jsem nudná./ *Rozhlédne se a uvidí známou postavu.* /Ale, ale, zase ten vážný pohled?/ *Rozejde se k němu.* Ahoj. *Pozdraví a usměje se na něj.*
*Do parku přijde v kožených legínách a šedém tílku, přes které má přehozenou lehkou mikinu.* /Je mi zima. A i kdyby, je to moje věc a nikoho to nemusí zajímat. Stejně si nemyslím, že by mu na mě záleželo./ *Pomyslí si smutně a chladně zároveň. Hlavu sklopí na svoje conversky a dojde k jejich lavičce.* /Mohlo by ho napadnout, že tady budu. A jestli ne, tak nevím. A je mi to jedno. On i všechno ostatní. Ah, Bože. Musím se nějak vymluvit na to, co jsem řekla v mé./ *Potřese hlavou a zamyslí se, přičemž přestane vnímat okolí.*
/Vlkodlaka jsme zabili, ale skoro žádný úkol nás nečeká. Až na Ismaela, to je celkem podezřelé./ *Přemítá o svých povinností, kterých nyní moc není.* /Možná bych měla najít Ameis? Poslední dobou mě novinkami zásobovala dost./ *Kopne do kamene a otočí se za známým hlasem.* Ahoj. *Přeměří si ji pohledem, ale nijak nadšeně nevypadá. Spíše bez výrazu. Ruce drží ležérně v kapsách.* /Něco potřebuje?/
*V ošúchaných teplákoch vchádza do parku, kde sa má stretnúť s Taissou. Trochu mešká, čo ako si všimol sa u neho v poslednej dobe stáva bežnou záležitosťou. Rozhliadne sa a snaží sa zachytiť jej pach. Len čo naň narazí vidá sa po jej stope. Nájde ju sedieť na lavičke v cvičnom úbore, pripravenú na dnešný duel.* /Tak poďme na to./ Čakáš na mňa? *Spýta sa jej a ani si nesadne len sa pri nej pristaví.*
/Nikdy nevím co od něj čekat. A to mě vytáčí. Většinou mám lidi přečtené./ *Kousne se do rtu, čehož si okamžitě zalituje.* /Trochu moc./ *Cítí jak se jí rána hojí.* /Někdy zapomínám. Nebo spíš v poslední době zapomínám./ *Sjede ho pohledem a zastaví se až u jeho očí.*
V Pandemoniu? Sama? *Nějak se mu to nezdá a jen pohledem zkontroluje, jestli Adeline nepozoruje nějaký zvědavý civil. Kvůli runě neviditelnosti by mohl mít Adeline za někoho se samomluvou.* Tam přeci stále někdo je. *Nakřčí obočí, ale nejspíš tuší, jak to měla na mysli.* /Nemám nic v plánu, než po něčem pátrat, proč ne. Pokud tam nezůstanu./ Mě neokrádáš o čas, to bych se nenechal. *Prohodí směrem k ní a dá se zase do chůze. Tentokrát volně k východu.*
Spoustu lidí a stejně tam většinou sedím sama. /Navíc Grace stejně vypadá, že už se mnou nechce mít nic společného. Proč asi? Pak jsem také většinou potkávala Liliane, ale tu už jsem neviděla sakra dlouho. No a pak Delaney./ *Pokrčí rameny. A zasměje se Calebově poznámce.* Dobrá. *Prohodí a dá se do chůze s ním.* /Že bych dnes měla i nějakou společnost?/
*Když ji vezme kolem ramen, má chuť se ohrát, ale neudělá to. Místo toho se raději usměje už roky cvičeným úsměvem.* /Přátelé s výhodami. Jasně, proč ne? Ale asi bys... No, nic. To je jedno./ *Když ji pustí, sváže si vlasy do vysokého culíku.* /Fajn, už mi nepřekáží./ *Upřímně se usměje, když se podívá na tmu kolem.* /Miluju tmu, je taková záhadná, ale přitom tak dobře známá./ *Ztuhne, když ji řekne o co jde.* Co? On... On ji vyvraždil? *Je těžké to vyslovit, jelikož to skoro zažila.* /Kdyby tehdy Max neodešel ze smečky sám, zabil by minimálně půlku z nás. Teda, z nich. Ale i tak./ To je hnus. *Neodpustí si a obejme se rukama.* /Stačí mi na to jenom pomyslet. A je tu další důvod, proč se vyhýbat smečkám! Vidíš?!/
Neviem podrobnosti. Zdržal som sa len tak dlho, aby som vedel, že v jeho prítomnosti máme byť obozretní. /A ak je možné nenápadne ho pozorovať./ To nie je ale to na čo sme sem dnes prišli. Pripravená? *Spýta sa a prejde skoro do prostriedku trávnatej plochy. Mikinu zhodí na zem vedľa seba a tak zostane len v bielom tričku s krátkym rukávom a teplákoch.* Alebo sa chceš rozcvičiť? Máme času a času.
*Ve chvíli, kdy se mu začne svěřovat, neví, co úplně říct.* /Měl bych ji politovat? Možná by si měla převzít iniciativu. Pokud vím, tak za mnou si přišla sama. A vůbec se nezdráhala, takže stydlivá není./ *Chytne jílec ostří, aby nekráčel tak ležérně s rukami v kapsách a přechází Pátou Avenue až k Pandemoniu.* /Koho jsem tam napsal? Troye. To by mohla být katastrofa a tady už mě být dávno Sebastian./ *Letmo se ohlédne u vchodu, jestli ho nikde nevidí, a pokračuje v cestě k Pandemoniu.* Vlastně si to můžeš rovnou zkusit. *Zastaví se před Pandemoniem.*
Aha, chápu. *Pípne, ale pak se zarazí.* /Nechovej se jako idiot! Skáčej na sebe v podvědomí. Díky za upozornění, budu si na něj dávat pozor. I když si nemyslím, že by mě někdo postrádal./ *Poslední větu zamumlá.* /Smrt stejně čeká nás všechny. A je jedno jaká, nevyhneme se jí./ *Sundá si mikinu, kterou pohodí bokem.* Už vím, co jsem ještě chtěla! Na stanici jsem nechala mikinu, myslíš, že bys mi ji pak mohl donést? Na stanici se nechci ukazovat. *Odkašle si a doufá, že to chápe. Dojde k němu, ale ne moc blízko.* Jsem rozcvičená dost, neboj. *Pokrčí rameny a pousměje se.* /Stejně jsem v takovém rozpoložení, že se ani pořádně nesoustředím. Pak se profackuju, jelikož vím, jak to dopadne./ *Kousne se do rtu.*
Nedělá mi problém s někým začít mluvit. /Vlastně já žádný problém nemám. Jen to že na tebe pořád myslím./ Jenže většinou jsou tu vlkodlaci. S těmi mluvit nebudu. *Řekne se smíchem.* Pak se tu občas staví upíři. Ale ti tu bývají jen chvíli, protože většinou odejdou s potravou. /Tomu se nedivím, mají hlad./ Vilu jsem neviděla sakra dlouho. /Ale zítra je nějaká slavnost ne?/ Pak tu jsou civilové, ti jsou až moc bláhoví na můj vkus. *Zasměje se.* A nakonec vy. Lovci stínů. Ti se mnou obvykle nebaví. /Až na tebe a Grace. No Grace už taky asi ne./ Takže, jsem náročná vím to. *Uchechtne se. A zastaví se s ním.* /Chceš abych přebrala iniciativu?/
Nahováraj si to koľko chceš. *Reaguje na jej zamrmlanú odpoveď, dosť nahlas na to aby vedela, že ju i tak počul.* Mne by si chýbala. *Prizná jej.* /A určite viac než si myslíš./ To si už ale nechá pre seba. Jasné, pozriem sa po nej. *Len čo ju o tom ubezpečí, dá sa do obrannej pozície a čaká kedy zaútočí.* /Dúfam, že nechce, aby som boj vyprovokoval ja./ Tai, ak ma náha nezaútočíš, ja sa ťa nedotknem. *Upozorní ju. Nikdy nezačína boje.*
*Poslouchá ji a úsměv se mi mísí s podmračeným pohledem.* Bereš to moc negativně. *Uchechtne se a jen si prohlédne vyhazovače v klubu.* /Zase někdo nový, snad zná pravidla./ Kdyby jsi si lidi takhle neškatulkovala a prostě se šla bavit, tak by jsi sama nebyla. Na všechny lovci stínů se s tebou bavit nebudou a ne všichni civilové jsou bláhoví. /A já nejsem zrovna ten, co někoho bude poučovat./ *Když vycítí, co se chystá udělat, necouvne ani o krok, ale jde ji vyjít vstříc. Její chlad, mu prostupuje tělem, ale víc si ho k sobě nepustí.* /Dokud ji to baví, proč ne. Nevypadá, že by byla hloupá na to, aby nevěděla, jak to mezi sebou lovci a upíři mají./ *Jen povytáhne koutek do úsměvu, aby nedal najevo, že nad tím moc přemýšlí, a udělá krok z cesty, aby mohl vejít první.*
/Kdyby jsi ji lidé věděli. Tobě se to říká, tebe nemají za nebezpečnou krvežíznivou pijavici./ *Usměje se a následuje ho do Pandemonia.*
Chceš tím říct, že bych ti chyběla? *Podiví se.* Proč bych ti chyběla? Jsem jenom jedna z několika dalších. /A navíc jsem jenom hračka do postele, tím to končí. Ty nechceš víc a já taky ne./ Za chvíli bys mě pustil z hlavy. *Odpoví s jistotou.* Ani se tolik neznáme. *Dodá.* /A nemyslím si, že bych byla jediná, která se s tebou vyspí prakticky kdykoliv./ *Potřese hlavou.* Díky. *Odpoví ohledně mikiny, ale dál už to neřeší.* Proč? Neber mě jako kamarádku nebo tak. Ber mě třeba jako nepřítele. A nebo někoho, kdo potřebuje uklidit. /A nebo že jsem Cordelie. Ah, to funguje naprosto skvěle./ *Zaujme postoj a čeká, protože nechá, aby zaútočil první.* /Překopej to./
Tai, *odmlčí sa pretože nevie ako pokračovať, no nakoniec jej to povie tak ako to je.* Pravda je taká, že som po dlhej dobe našiel niekoho komu môžem veriť aj mimo svorky. Si kamoška a za ten čas čo ťa poznám by som ťa nemenil. /A teraz to čo nemusí pochopiť./ To že sme spolu spali, nemení na tom nič či k tebe cítim. Je to pre mňa len ďalší spôsob ako s tebou môžem tráviť čas. /Hej ty idiot, nechceš zo seba spraviť ešte väčšieho debila a povedať jej niečo ďalšie?/ *Pokrkne sa po tom čo jej povie, ako vidí ich priateľstvo.* Nie je pravda, že by som na teba tak ľahko zabudol. Pretože, nedovolím, aby si mi len tak odišla zo života. Hej, nepoznáme. *Prizná to čo hovorí.* Ale i tak som si ťa stihol obľúbiť tak, že nechcem aby si niekam odchádzala. /Teraz si jej spravil v hlave ešte väčší guláš, než mala na začiatku./ *Povzdychne si.* Takto, Tai, aj keby si bola nepriateľ nezaútočím na teba skôr ako ty na mňa. Sorry, ale taký som. I keď, ak by si sa začala chovať ako šialenec, možno by ma to nejako nakoplo a ja by som ťa spacifikoval. *Pokýva na ňu obočím a usmeje sa.*
*Při jeho tónu hlasu jí přeběhne mráz po zádech.* /A jak vlastně víš, že mi můžeš věřit? Klidně jsem mohla být ten vraždící vlkodlak. Mohla jsem tě zabít a ty bys mě z ničeho nepodezíral./ Jen další způsob? Tak díky, že tohle považuješ za další způsob jak s někým trávit čas. *Řekne klidně a bez emocí, jelikož není ve stavu, kdy by byla schopná logicky uvažovat.* Jestli mě bereš jenom jako hračku, byla bych ráda, kdyby jsi mi to řekl rovnou teď a tady do očí. /Povídej, poslechnu si to a třeba mi to konečně dojde./ Časem bys zapomněl. Stejně nejsem nějak důležitá osoba. A to mi nevyvrátíš. Ale nebudu si tady hrát na nějakou ubrečenou chudinku. Tak to prostě je. *Mluví pomalu a klidně.* /Když budu chtít, odejdu. A nebude se tě na nic ptát. Jsem svéprávná./ *Nepoznává svoje myšlenky, ale neřeší to.* /Neznáme se. Ani nevíš, jaká jsem. Prostě jsi potřeboval někoho do postele a já se ti nabídla. Nic víc, nic míň./ A jdu snad někam? Ono nemá cenu odcházet, protože bych se pak litovala. A to nechci, jelikož nenávidím lítost, která je mířená na mě. *Pokrčí rameny a rozhodí rukama.* Nevím, co si mám myslet. Prvně řekneš, že nechceš vztah, pak spolu spíme. Zmizíš a já si některé věci ujasním. Pak se zase potkáme a provokujeme se, všechno se zdá být v pohodě, ale není. Nechci být s někým, kdo zahřívá postel jiné. Nebo spíš kdo si nechává zahřívat postel od jiné. Zažila jsem si to a stačilo mi to./ A nechovám se teď jako šílenec dost? To chceš, abych proti tobě vytáhla stříbrnou dýku? *Odfrkne si, ani sama neví, proč je taková.* /Mám pocit, že jsi jako on. Výborně, máš to ale štěstí./ Nechtěla jsem se na to ptát, ale jelikož v tom mám zmatek, odpověz mi ty. Jak to mezi námi je? *Upřeně se na něj zadívá.*
*Vchází do parku, na sobě má potrhané džíny, k tomu volila černou košili s výstřihem a na to si dala její oblíbený černý kabát. Boty zvolila na klínku. Vlasy má rozcuchané.* /Ježíši, co se to večer vůbec stalo?/ *Nakrčí obočí a jednou rukou si sáhne na hlavu.* /Chudák Dylan, asi jsem se k němu chovala hrozně./ *Koukne před sebe a rozhlíží se po nějaké lavičce. Odfrkne si.* /Budu vybíravá./ *Nad její myšlenkou se pousměje.* /Někam dozadu./ *Živně si procházkovým krokem si to nakročí někam do zadní části parku, kde se posadí na lavičku, ale dá se ji najít.* /Všichni už spí, ale jen já se potuluju venku./ *Zamyšleně se kousne do rtu.* /Zvláštní no./ *Uchechtne se tomu.* /Vždyť já jsem celá zvláštní./ *Ruce si založí na prsou.*
Nezabije. To přece nesmí. *Podívá se na Adeline a zavrtí hlavou.* Ne jo... tady je někdo chytrej jak rádio. Takže co. Vzpírá se. To si se mnou můžete dělat co chcete? *S vymezením se ze všech sil na něj podívá a pod tím oslabení a sevřením zamává.* A co jako znamená, že jsem ve výcviku... já sakra vim jak tohle funguje. Bylo to super. *Couvne o krok a prohne se zadrženou rukou spánek.* Už začínám být i unavená. Dobře fajn...to jsem asi moc nepromyslela, ale nějak bych se zpátky dostala. *Uleví se jí když ji pustí ruku a najde rovnováhu.* Co chceš udělat?
Jasně. Jak jinak. Něco takového jsem vlastně čekala. Že já se pro tu kabelku vracela. /Oblbla? Co? Ne!/ *Odpoví popravdě a trochu dotčeně se na něj podívá.* Ale ty mi stejně nebudeš věřit. Tak co. /Není tohle úkol hlídky? Zabránit takovýmhle věcem? I když je to neškodné. Já nevím kdo si nás nevšiml./
Možná by jsi se divila, teoreticky jsem v právu. *Oponuje Grace a vytahuje z kapsy stélu.* Nevím, kolik krve ti vzala, ale jestli tu ránu nezacelíme, tak toho bude víc. *Chytne ji opět za ruku, teď už ne tak silně, ale stále pevně, a kreslí jí na zápěstí runu Iratze.* Typická Grace, ta se vysměje i zubaté, až si pro ni přijde. *Ignoruje její směšný dvojsmysl a jednou rukou ji zachytí, když ztratí rovnováhu.* Jen jsem se zeptal. *Odpoví Adeline a Grace drží, kdyby si chtěla sesunout k zemi.* A proč bych měl? Hraješ, že se ti hnusí krev, a poté tady vysáváš nezaučené nefilim? *Měl by Grace jednoduše odnést k Institutu, ale z nějakého důvodu ho prostě zajímají důvody Adeline místo Grace.* Je to snad kvůli tomu, co řekla, když jsme tu seděli naposledy?
Tak fajn, mlčím. *Nemá sílu se s ním dál hádat a už začíná být opravdu unavená. Rezignovaně ho nechá, aby jí nakreslil iratze. Skoro se jí zavírají oči, ale drží se při vědomí i na těch vysokých botách v kterých přišla.* Nezaučené? To bych mohla brát jako urážku. Adeline... nandej mu to. *Nedokáže to říct nahlas, jen se o něj zapře a mlčí.*
Za chvíli bude v pořádku. Krev jsem jí moc nevzala. Po pár minutách to přejde. Ještě k tomu s tou runou. Já si na nic nehraju. Ty víš proč jsem tehdy dělala, co jsem tehdy dělala. A ty teď budeš požívat to, že jsem se ti svěřila proti mně? *Podívá se mu do očí.* Grace bych neublížila. Schválně jsem se krotila a napila se jen málo. *Cítí jak z ní vyprchává alkohol.* Že já mu to vyprávěla. No co, věřila jsem mu./
*Reakci Grace ignoruje, i když je jiná, než jakou jí čekal.* Neměla jsi z ní pít vůbec. *Odsékne si a zatnou čelistí se pokusí se s Grace normálně postavit na nohy. Nejspíš si nikoho z nich, ani on sám, neuvědomuje, že se jí snaží chránit. Jiný lovec by nebyl tak tolerantní a jeho ostrý by už dávno prosvištělo kolem Adeline.* Možná, kdyby si nebrala tak vysoké boty, to k lovcům opravdu sedí. /V boji kvalita./ Půl hodiny po zavrace. Pojď. *Chytne Grace kolem pasu a vede ji k Institutu.* Přednášku o tom, že věřit upírům se nevyplácí si nechám k ní na pokoj. Kdyby to byl jiný upír, neopeřený, mohla být mrtvá. V Institutu jí rovnou bere k ní na pokoj.*
Proč to tak oba vyhrocujete? Jsem prostě živá... do institutu sama taky nejdu. *Neodpustí si a tím jak se jí tělo začíná regenerovat její nový síly vystrídá únava.* Ráno jsem neměla tak blbnout ve výcvikem. Zítra je ještě ta slavnost? /Ne jo. Dostane ze sebe a s omluvným pohledem se podívá na Adeline a zvedne ruku, aby ji chaoticky zamávala.* To jsem nechtěla... on mě názor./
Všichni dělají chyby. *Rozhodí rukama.* A já v tu chvíli opravdu potřebovala krev. *Zamává Grace a popadne svoji kabelku.* Že já se pro tebe vracela. I když ono to je jedno. Žiju. No ne tak úplně, ale nic mi neudělal. Čekala jsem, že z toho jen tak nevyváznu. *Naposledy se porozhlédne po klubu a s mírným úsměvem na tváři opouští Pandemonium.*
Promiň. Vím, že by sis to představoval jinak. /Protože já taky./ Ale rozhodně nechci, abys kvůli mě měl další problémy. *Usměje se na něj a přikývne.* Jenom týden. *Zopakuje.* /To pro mě bude jako věčnost./ *Pomalu přikývne.* Víš, že tě uvidím ráda. *Řekne a nechá se od něj políbit na oplátku.* Stejně je pro mě hlavní, že jsi v pořádku a nestalo se ti nic vážnýho. *Řekne a znovu ho pohladí po ruce.* /Ten jeho kamarád Jesse mě vážně vyděsil./ *Vzpomene si, ale nezlobí se. Ucítí taky přítomnost dalšího vlkodlaka, ale pozornost tomu nevěnuje.*
*Přichází do Pandemonia v tmavě modrých krajkových obtažených šatech bez ramínek, jenž jí dosahují jen těsně pod zadek a nádherně kopírují a zvýrazňují její svůdné křivky. Na nohou má obuty stříbrné páskové lodičky a k tomu má sladěné psaníčko ve stříbrné barvě. Vlasy má vyčesané do složité zapleteného drdolu připomínajícího květ růže, který pohromadě drží pár stříbrných vlásenek s pravými diamanty.* /Nuda! Příšerně! A dnes jsem ještě ani nepila! Potřebuji se odreagovat./ *Zamíří k baru a vyhlíží si dnešní oběti.* /A hele, coky!/ *Ušklíbne se, ale poté se jí zvláštně zablýskne v očích, posadí se vedle Cordelie a naváže s ní oční kontakt.* /Chceš se mnou hrát, hrozně moc, nechceš odejít./ *Vsugeruje jí myšlenku pomocí encante, ani nemusí mluvit nahlas, dokáže zachytit proud jejich myšlenek.* /Zavšivená mysl, ble./ *Ohrne nad ní nos.* To tak to je nevkus. Na takovéhle šaty nemáš postavu. A v té černé vypadáš jako malé dítě na pohřbu, kolik ti je? Dvanáct? *Začíná se bavit po svém, jak má ve zvyku.*
Díky. *Mrkne na barmana.* Konečně. *Přisune si sklenici, ve které je vodka trochu blíž k sobě.* /Co, mluví na mě někdo?/ *Vycítí upíra, ale v žádném případě se jí nepodívá do očí. S Lucile nenaváže žádný oční kontakt a ignoruje ji.* /Můj bože, příhlouplí upíři./ *Nadechne se.* Nemohu je ani cítit. *Kopne do sebe panáka.* Dejte mi dalšího. *Dívá se radši před sebe.* /Ne, s tebou se já bavit nebudu./ *Koukne se vedle sebe, směrem kde je prázdná stolička vedle ní.* /Z druhé strany nikdo není./ Já se s mrtvými nebavím. *Řekne ignorativně a ani se na ni nepodívá.* /Nikdy./ *Přisedá si a bere si sebou i sklenici s vodkou. Přesedne si někam až na druhou stranu.* /Ne, vedle tebe já nebudu./
*Vejde do Pandemonia a okamžitě zapomíná na svůj doprovod. Rozhlíží se, kdo má dnes hlídku a když spatří jediného nefilim Troy, zamíří k němu bez nějakého zdržání, ačkoliv vidí, že má společnost.* /Co to má na sobě. A poslali mě sem samotného./ *Odkáže si, aby strhl pozornost a sjede pohledem jeho zelený svetr.* Máš hlídku? *Zeptá se ho vážnějším tónem, aby se nejdřív ujistil.* /Rozhodně tak nevypadá./
*S mírným úsměvem na tváři vchází do Pandemonia za Calebem.* /Že bych si šla pro jednu skleničku? No uvidím./ *Prohlédne se po klubu, když zahlédne známou upírku.* /Ten pohled znám, vážně se snaží provést encante na vlkodlaka? A ještě k tomu v klubu kde jí všichni vidí?/ *Protočí nad tím očima.* Pak se mi div, že se tu skoro s nikým nebavím. *Kousek postoupí a opře se o stěnu. A déle sleduje dění v klubu.* /Nic zajímavého./
*V pořádku.* *Usměje se na Leslie a zahlédne Caleba.* Ahoj. *Trochu se zartví, protože se mu pod zeleným svetrem divně ohnulo bojové oblečení nefilim.* Mám, až teď sem začali chodit podsvěťani. Ještě před chvíli tu byli jen lidé. *Ujistí ho.* /To, že tu nejsem sám neznamená, že nedělám svou práci./ *Pohledem sjede upírku co přišla za ním a odpustí si poznámku.* /Nebudu to komentovat./ *Podívá se k baru a zahlédne blond vampýrku, jak zírá na vlkodlačici, kterou už někde viděl./ Není to ta, co přišla s Grace, když jsem omdlel?/ *Prohlédne si ji.* /Je. Vypadá to, že to zvládá sama. Pokud ale ta pijavice ještě něco zkusí, tak zakročím./ *Vzhlédne opět ke Calebovi.* Co ty tady? *Strčí si ruku pod svetr a upraví si zbroj pod ním, nemá toho mnoho, ale je připraven.*
*Málem se rozesměje při její poznámce a tím, že si odskočí.* /Hmm, fajn, jak myslíš. Takhle to vlastně bude větší zábava. Mám ráda, když mi odporují./ *Uvolněně za ní přejde.* /To se mi nezdá nebezpečná, Já tě kritizuji./ *Podotkne zpěvavě, když k ní dojde a ladným pohybem se vyvšvihne a posadí se přímo na desku baru. Barman se po ní káravě podívá, ale ona svižně zamrká řasami a ani nemusí použít encante, aby barman nic nenamítal.* /Ah, věříš? Nebo spíš taková noční svačinka./ *Upřímně v těch šatech vypadá jako mrtvá. Jenže i mrtvolí pachnou jí.* /A vyhazdači? A věř mi, že jsem vyděla spoustu mrtvol./ *Zívne a protáhne prsty. Zvolá si jistotou.* /Ah, miluji své monology. Naslouchám tak někomu šarmantnímu a inteligentnímu./ *Zkříží nohy v kotnících a rozhledne se jen blesk.*
*Sedí vedle Troye a všimne si, že k nim jde nějaký další lovec, tak mu jenom kývne na pozdrav.* /Hm...Neznám ho, ale to většinu všech tady v NY./ *Uvědomí si, ale nevadí jí to. Nechá Troye mluvit s tím druhým a podívá se mezitím po baru. Zaregistruje dvě upírky a ovládne protočení očí a pocit vzteku, který se u ní vždy ozve, když vidí nějakého upíra.* /No tak tady dlouho nevydržím./ *Snaží se držet v klidu a to se jí zatím kupodivu daří. Radši uhne pohledem někam, kde žádný upír nevidí.* /Achjo. Jsou to tak nechutné pijavice./
*Už chce do sebe kopnout dalšího panáka.* /Být tebou, tak jdu raději dál./ *Urážka od mrtvé, je mrtvá urážka. Jdi se zahrabat a nevylezej do úsvitu. Akorát tě ztrapňuješ. A jestli se někdo utápí v depresi? No nevím, nejsem to já kdo tady otravuje druhý. A nedolejzej./ *Vyhýbá se po celou dobu očnímu kontaktu.* /Leda tak ty dokážeš za každým dolejzat./ *Nohu si hodí přes nohu. Otočí se směrem za sebe.* /Helemese, Caleb./ *Mírně se pousměje.* /Raději se tě zbavím. A půjdu si raději za Calebem./ *Celkem mrštným krokem seskočí ze židličky.* /Jo, ty mi opravdu moc nesedíš a já se chci dnes pobavit a ne se zabývat zrovna tebou./ *Nahodí ostrý úsměv a namíří si to směrem odjí Caleb.* /Calebe./ *Alespoň, že jsi tady no./ *Opře se o zeď, která je naproti stolu.* Ahoj Calebe. *Řekne celkem s úsměvem.* /Dnes by jsi mě alespoň pro jednou mohl všimnout. Snad neruším, ale jestli ano, tak klidně odejdu./ *Pousměje se a jednou rukou si projede vlasy.*
Až teď. *Více jako otázka to zní jako oznámení a údiv.* Ten nový vyhazovač sem pouští tolik civilů? *Nepatrně přešlápne a odignoruje tento fakt s úmyslem, že se tím vypořádá jinak.* Já jsem tě přišel zkontrolovat, s Thomasem jsem totiž ještě nemluvil. *Zkříží ruce na hrudi a vlkodlačici víceméně ignoruje, protože se soustředí na Troye. Místo toho ještě zaslechne slovní potyčku upírky a jemu známé vlkodlačice.* Co to máš na sobě. Neříkej, že je ti zima. *Nakřčí obočí, protože v tomhle klubu, kde je neustále horko, mu to nejde do hlavy.* Vypadáš jako kašpar, sundej to, ať vidí, kdo jsi. Začíná se to tu plnit upíry a já je i moc civilů. *Upozorní ho a svůj výraz hladí. Ještě se soustředí na Troye. Místo toho kousek dál zastavuje u Cordelie.* Cordelia? *Zeptá se jí na jméno, protože si není jistý.* Nerušíš, buď rád, když se před tolika civily vyhneme rvačkám mezi upíry a vlkodlaky.
*Vojde do klubu a na známého vyhazovača sa iba pousmeje. Ktorý si prehodí na odhalený chrbát krvavočervených šiat, ktoré jej obopínajú postavu ako druhá koža a spokojne sa usmeje nad množstvom ľudí.* /Som hladná, ale zas nie všetko mi bude chutiť, skazil mi môj apetít./ *Zakrutí nad tým hlavou a porozhliadne sa po známych tvárach, až když zbadá Lucile.* /A Blchačka./ *Pobavene sa začuduje a jej kroky vedú rovno k nej.* To dievča si nevšímaj zlato, je poletardovaná. A smrť ako nikto iný v histórii vlkodlakov. *Prehodí k priateľke, keď počuje slabé vyhovorky batoľaťa s chvostom.* /Uhýbala pohľadom, ako keby na to záležal jej život, heh./ Možno to skúšam budúce odsekať, a bude ti rozumieť. Aj keď nikdy som ju nevidel triezvu, možno už nie je schopná rozmýšľať. *Zamyslene nakloní hlavu nabok.*
*Oddělí se od zdi a jde ke Calebovi. Trochu nakrčí nos, když ucítí Cordelii.* /Říkal, že mám být iniciativní./ Ahoj zlatíčko. *Prohodí k Cordelii s pobavením v hlase.* /Není to ta co tu bývá s Grace? Jo ta co na mě hází ty vražedné pohledy./ *Rty zvlní do zlomyslného úsměvu.* /Dobrá, budu se snažit být hodná. Ne to nejde./ *Svůj pohled obrátí k Calebovi.* Všechno v pořádku? *Usměje se.* /Ta holka tak strašně páchne./ *Pak se zase podívá na Cordelii.* /Snažím se být iniciativní. Nemůže mi nic říct. To ze se tím bavím je moje věc./
Copak si mě už nepamatuješ? *Zacukají jí koutky.* /Mě si pamatuje celkem dost lidí./ Ano, jsem Cordelia. /Samozřejmě./ *Nahodí zase tak trochu vražedný pohled.* Výjimečně dobrá nálada? *Pousměje se.* /Ještě si asi něco objednám u baru a s Calebem bych neměla jít do nějakého boxu no./ Ještě si asi něco půjdu objednat k baru. *Kousne se do rtu a míří k baru.* /Snad půjdeš se mnou, a nebo ne?/ *Když dojde k baru, tak si upírů absolutně nevšímá.* Doneste mi k tamtomu boxu něco s ovocem. *Mrkne na barmana a poté se otočí na Caleba.* Nechci být moc v dohledu. /Půjdeme do nějakého zadního boxu, co myslíš?/ *Nakřčí obočí.* /Snad mi poví něco o Grace no./ *Adeline ignoruje.*
Fajn. *Znechuceně se rozhlédne a zahlédne upíry.* /Mohli by mít svůj vlastní bar. Vše by bylo jednodušší./ *Přetáhne si svetr přes hlavu a dá ho Leslie.* /Říkal jsem něco o tom, že se ji hodí k očím?/ Můžeš si ho nechat. *Usměje se a opráší si černý bojový oblek.* Vím, vypadám skvěle, není nutno připomínat. *Zasměje se.* Hele, bohužel se to tu dost zaplňuje a hm, myslím, že tobě se tu taky přestává líbit. *Protáhne si záda.* /Páni seděl jsem celkem dlouho./ *Když už je Caleb pryč, tak se k ní nakloní a políbí ji.* Dobrou noc *Ty zvlní do lehkého úsměvu a je rád, že dnes trochu zní líp.*
*Pořád sleduje okolí a snaží se ho co nejvíc vnímat.* /Musím jít pryč, přestává se mi tu líbit./ *Když uslyší Troye, tak na něj koukne a usměje se. Vezme si od něj svetr.* Díky. *Řekne a pousměje se.* /Jo. Zaplňuje. A myslím, že budeš mít dost práce. Takže já ti nikomu nehodlám přidělávat, tak odejdu. Vím, že kdybych tu zůstala, tak možná vydráždím po nejbližšímu upírovi, co se ke mně přiblíží./ *Zamračí se trochu a koukne na Troye. Přikývne.* Jo. Dobrou noc. *Políbí ho na oplátku, ještě se usměje a na to už vstává.* /Tak a teď honem pryč./ *Naposled se koukne kolem a hned odchází z Pandemonia pryč.*
Viděl jsem tě asi jen dvakrát. *Trochu ji oponuje a přeměří si ji pohledem.* Ale to představení v Centralu si pamatuji. *Připomene ji a zavrtí hlavou.* Já mám dobrou náladu pořád. /Ani si nepamatuji, kdo mě vytočil naposled. Možná Seba?/ *Nechá to být a Adeline jen kývne.* Naprosto, postarám se o sebe. *Odpoví trochu příkře, protože neví, jak má její otázku vyložit.* Zadního boxu? Vypadá, že tu jsem na volno?/ Mám hlídku, raději zůstanu na očích. *Posadí se k druhému baru a na okamžik zkontroluje senzor.* /Alespoň něco bude bez problému./
*Pretočí očami a pokrčí ramenami.* /Mňa sa nepýtaj, nebyť Dohody, vieš moc dobre, ako by som konala./ *S pohľadom upreným do diaľky si spomenie na staré dobré časy trhania hláv.* /Mala som si robiť koberce z vlkodlakov./ *Sklamane zavrtí hlavou a pozrie sa smerom ku šteniatku, ktoré sa priblíži k baru a pobavene sa zasmeje.* Sleduj toto. *Šepne smerom k Lucile a poukáže na upírku a vlkodlaka točiace sa okolo chudáka lovca.* /Asi niekomu niečo urobili, keď je trestaný spoločnosťou ako je táto./ *Poľutuje ho v myšlienkach, ale na perách jej jemne zacuká pobavený úškľabok.*
*Jde a sedne si k Calebovi.* Vy víte. *Mrkne na barmana.* Bez pití to tu s těmi civily nezvládnu./ Vím, že se o sebe dokážeš postarat. *Podívá se na něj.* Jen jsem si to před tím vlkem nedokázala odpustit. *Zasměje se.* Vždycky mě tak probodávají těma jejich pohledama. Tak se někdy bavit musím, sám jsi mi to říkal. *Usměje se.* A když dostane skleničku vezme ji hned do rukou a trochu se napije.* /To jsem potřebovala. Ještě, že už mám zase rozum./ *Kousne se do rtu a porozhlíží se po okolí.*
Přesto by jsi mě mohl pamatovat. *Uchechtne se.* Já jsem prostě nezapomenutelná no. /Představeni v Centralu. Hmm.../ *Zatne zuby.* /Prostě jsem měla špatnou náladu./ Tak za tebe k tomu omlouvám, ale prostě jsem nebyla v dobré náladě. *Rozhodí tak trochu rukama.* Nemusím být vždy veselá. *Pousměje se nad tím co Adeline odpoví.* /A máš to ty jedna malá pijavice./ Dobře. *Posadí se vedle Caleba a zahlédne před sebou nápoj.* /Konečně./ *Odpije si.* Máš tady hlídky nějak často. *Nohu si hodí přes tu druhou a poposedne si na stoličce.* A co tady máš rád no? *Sklenici položí na bar.*
/Kašli na dohody. Kouzelná se vždycky hodí. Ale vyprat v aviváži, aby nesmrděla./ *Napadne ji.* /Oh, to mám plány do budoucna! Tohle se musí zkusit. Ale s té holky by byl hnusnej kožich./ *Koukne se, kam ji Aella pobízí a hodnotí řeč jejich těl a pohledy, které si vyměňují. Skoro se rozesměje.* /Lidé jsou tak čitelní, ať už podsvěťané, civilové a nebo lovci./ Řeknu to takhle... stupidní spratek štěně a ta nemastná neslaná upírka na toho lovce se sexy zadkem a příšerně ochranným účesem dívají naprosto jednoznačně. /Hmm, ten účes by chtěl vážně pochovat. A mě by napadlo, jak jenže tak stejně ty dvě. Tfuuj, použité zboží./ Pohledy aká nejraději bych, kdyby si mě ohnul přes bar a pak bych ti slíbila nehnutí lásku. Znáš to, vypadají jako typo milááčku miluju těě, neopouštěj mě. *Konečně se začíná dobře bavit.* /Miluju pomlouvat ostatní. A ty dvě navzájem? Tripla bych, že tak trochu rvačky nehledej rasu. Prostě on./
*Drží si vážnější pohled, a že to u ní není neobvyklé, a ani sebemenším náznakem nedává najevo, jak si zrovna připadá. Dokonce ani sobě.* Bav se, ale nevyvolávej konflikty. *Věnuje Adeline nicneříkající, možná trochu vynucený úsměv a senzor strčí do kapsy.* Alespoň ne před civily. /Poté si dejte, co chcete./ *Na Cordelii se nedívá, ale vnímá ji.* Dnes trochu nedobrovolně, jinak tu je někdo jiný. Ty jsi také v Pandemoniu nějak často. *Lehce si do ní rýpne, ale nedává najevo žádnou emoci.*
*Počúva priateľku a ani sa nepokúša vzdorovať hlasnému smiechu.* No ano, Lucile nám tu chýbala ako soľ. Caleb má naozaj dobrý zadok, a povedzme že pri sexe by si mu ani nemusela naťahovať vrece na hlavu. *prikývne zo smiechom.* Aj keď ten účes...uuh naah. Urobím pre teba čokoľvek len budeš chcieť! *zatiaľ zatvorí oko a na nich pozerá.* Nechám sa presťať aj parným valcom! Poznáme, poznáme. Ten valec bude šoférovať ja. Heh. /To je niečo ako ten...hm Twilight./
/Neříkala že si jde sednout někam do boxu?/ *Protočí nad tím očima.* Neboj. *Usměje se.* To nemám v plánu. *Napije se ze skleničky a opře se lokty o bar.* /Nějakej psík mi jen tak nezkazí náladu./ *Podívá se na toho druhého lovce stínů.* Vážně? Myslíš že ho neslyším? Halo jsem upír. Jako bych klesla až tak moc. *Uchechtne se nad svými myšlenkami.*
Je jeden a ony dvě. Nejsem na počty génius, ale vychází mi z toho jasný závěr. *Ušklíbne se.* To je tak trapné. /A ten kluk./ *Zaměří se na něj.* Buď mu to nedochází a nebo hraje blbého. /Ale je nečitelný. Jako většina lovců s těmi svými zatvrzelými obličeji. Třeba o tom ví a užívá si to, ale nedá to znát. Koho to zajímá./ *Zavrtí hlavou a usměje se na Aellu.* Je to celkem klišé, nemyslíš? *Raději z toho nezabývá.* /Další nuda. Člověk aby tu originálu pohledal./
/Boty boty boty.../ *Chválí si nový kousek, který jí udělal radost a usmívá se od ucha k uchu.* Bere se mezi lovci skill vypadat dobře? Hmmmm. *Přidušeně se zasměje a to ještě ani nic nepila.* /Pátky, tak koho tu máme?/ Zamíří pohledem ke Calebovi v tom býval horší ve zbytku roku. /Zavařený když do ní někdo drkne, ale udrží rovnováhu a nasadí úsměv.*
*Zazubí se.* Mě nezáleží na obličeji, maximálně na tom, zda má šikovný jazyk. Řekla bych, že důležitější věci se ale nachází níže. *Sjeda významným pohledem Calebovu postavu a skončí v rozkroku, a poté se podívá zpět na Aellu s velervaným výrazem.* Buďme upřímné. Bez tebe bych nemohla dál žít! *Utře si imaginární slzu.* I když v případě té upírky ani žít ne? *Pofrflá si.*
*Zrovna prochází kolem baru, kde vidí, jak se upírka nenávistně ohlíží po vlkodlačici.* Pozor ať se o tebe nepopere. *Šeptne Calebovi, když jde kolem něj a lehce se uchechtne.* /Když jsem ji slyšel naposledy, tak Cordelia mířila k božím ne? Asi je opět na lovu./ *Znovu se usměje, když si vzpomene, jak se bavily s Grace o lovu mužů.* /Neberu to podle ras, někteří jsou hold hloupější./ *Protočí oči a dál prochází klubem.*
Já tady bývám celkem dost často. Musím jít. *Uchechtne se a odchází.* /Kam teď?/ Už musím jít, tak ahoj. *Urychleně odejde.*
Ahoj. *uvidí Grace a lehce se usměje* Jsem naprosto v pořádku děkuji za návštěvu na ošetřovně a za starost jestli jsem přežil. *rýpne si a zasměje se, aby zvýraznil, že to nemyslí zle* No, bylo to docela zajímavé, ale netrvalo to dlouho. Ameis mi řekla, že mám jed ve dvou třetinách těla a že neví jestli přežiju. No a potom přišel Mlčenlivý bratr, nanesl mi dvě runy a ukáže ji stříbrné jizvy.*
*Vyprovodí Cordelii beze slova pohledem na její siluetu a v duchu zvedne rameny.* O jeden problém méně, alespoň nemusím být prostředníkem těch nevraživých pohledů. /Dobrá./ *Odpoví Adeline a potlačí nutkání zkontrolovat senzor a předstírat účast.* Možná to nějaký efekt mělo, když se nevraživě prochopovaly. *Rozhlíží se po nějakém rozptýlení, jestli se někde něco neděje, co by mohl jít řešit, ale nic takového nenachází.*
Jeeeee. *Semkne rty a zatváří se přehnaně provinile.* Já jsem si tam prostě připadala nějak navíc a moje panika by asi zrovna moc nepomohla. *Pokrčí rameny a pustí pramen za ucho.* To zní... drsně. Ale ty jizvy vypadají hustě. *Nadzvedne obočí překvapeně a bere to samozřejmě pozitivně.* Takže prostě jsi celý v pohodě. *Chytí si pravou polovinu obličeje do dlaně.* Mohla jsem se vlastně zeptat Jesse včera, ale nějak mi to vypadlo.. teda spíš. *Snaží se to unáhleně zachránit.* Spíš jsem myslela, že budeš pořád na ošetřovně. *Dokončí monolog a porozhlédne se.* A co se děje tady? Hlídka?
*Nad jej pohľadom iba pretočí oči a oprie sa o bar.* Amen sestra. *Uchechtne sa. A jemne si zamáva pred očami, aby zahnala imaginárne slzy.* Už nič viac nehovor, lebo to moje srdce bez teba neznesie! *Smutne popotiahne nosom, ale následne sa rozosmeje.* No tak mu hovorí, že jej srdce pri ňom znova bije, alebo niečo také. *Neurčito pokrčí ramenom.* /To by som nepovedala ani ja, a to v poslednej dobe trepem občas pekné hlúposti. No čo už, to je opantanie okamihom./ Gay? *Otočí sa na Caleba a sleduje ho.* /No ten účes./ Ale nie nemyslím. *Rozhodne sa nakoniec a vyzývavo zdvihne obočie.* No a čo keby si to overila? Niekoho si hľadala. Caleb by bol...dobrá voľba. A keďže mám sama overené aká si ty šikovná, aj on by to ustál. *Znova nahodí zamyslený pohľad a usmeje sa na priateľku.* Och tvoj určite nie! A ani ľudí či všetkých stvorení v tvojej blízkosti! *Rozosmeje sa.* /A preto ťa mnoho ľudí nenávidí. Ich smola./ *Pokrčí nad tým ramenom.*
Nejsem tak hloupá. *Povytáhne jedno obočí.* Vím kdy přestat. *Pokrčí nad tím rameny.* /S tím má dost zkušeností./ *Napije se ze sklenicky a zjišťuje, že žízeň je opravdu celkem otravná.* /Mm, další už ne. Stačilo./ *Podívá se zase na něj.* Klid. *Usměje se.*
*Křivě se usměje.* V pořádku, aspoň jsi se zeptala teď. *Podívá se na jizvy na své ruce.* Je fascinující jak jsou tolik rozdílné od těch co požíváme my. *Uchechtne se.* Jo, celý v pohodě. *Trochu zapozorní.* Ty jsi se včera viděla s Jessem? *Zvedne obočí.* Jasný, tam jsem byl poměrně krátkou dobu a i tak jsem si stihl udělat průšvih a vysloužit si dva týdny zákazu opustit Institut. *Usměje se.* Jesse právě taky. Jenže pak přišel Caleb a nabídl nám hlídky, takže ano. Jsem tu na hlídce. Ale jediné zajímavé co se tu dělo byla ta vlčice a upírka co se o ní prali. *Ušklíbne se.* Mimochodem ty tu vlčí znáš ne? Byla s tebou když jsme... /Omdlél./ nedořekne. A co ty tady? *Podívá se na ni.*
Ty máš srdce?! *Překvapeně zamrká.* /No páni, to jsem vědět nechtěla./ *Pobaveně se ušklíbne.* Hmm. Hnus. *Zhodnotí to.* /Nebýt upír, už zvracím./ *Zamyslí se nad Aelliným nápadem.* Můžu se ho prostě zeptat. *Rozesměje se.* No, užil by si to on i já, to teda jo, ale nejsem štěně, abych dolízala. Co když s tím přítel spadá? Nechci blechy! *Otřese se.* Na druhou stranu, k nakousnutí teda je... /Doslovně./ *Nakloní hlavu na stranu.* /Ale tvůj výraz. Budeš zásadový, co? Žádné encante, žádné kousání, hmm, klasika, no nevím./ *Hraje si s tou myšlenkou.* Já vím. *Zasměje se.* Nesnáším nudu a klišé, takže to prostě nebudu podporovat. *Pokrčí rameny.*
To jsem neřekl. *Stále si drží ten vážný pohled, jen trochu zvedne koutky.* Vím, kdy přestat. To je až moc sebevědomé. Že je ji to jasné i teď. Co vlastně ode mě čeká? Nebudu se nad tím zabývat, je to celkem očividné. Upír a lovec./ *Skoro by se rozesmál, ale nedá najevo, co se mu zrovna honí hlavou. Snaží se tak soustředit na hlídku a nenechat se jí zlákat bez ohledu na to, jak moc ho přitahuje.* Jsem v klidu. *Odpoví jí chladně.* Zatím. Dokud tu nikdo nebude dělat bordel. *Zapatrá pohledem k protějšímu baru, kde si všimne Aelly.* /Někdy nevím, jestli mě má přítomnost vůbec uklidnit nebo znepokojovat./
*Promne si horním patrem spodní ret.* A to se vlastně ani moc neznáme, ale připadáš mi fajn. Takovej pohodovej. *Řekne naprosto otevřeně co si o něm myslí a z baru sebere skleničku s drinkem a pořádnou porci ledu.* /Trochu si zchladím hlavu./ Jo viděla.. vlastně jsme spolu u něj koukali na filmy. Hrůůza, už nikdy nebudu vybírat film. *Zakrouží hlavou.* A o tom zákazu vím, stihl mi o tom taky říct. Ale nakonec jste tady no ne? *Pokrčí rameny a mezi slovy se napije.* Adeline a Cordelie? *Podívá se jeho směrem.* Asi to jedna vzdala... a přitom stačí se nechat škrábnout dřevákem a máš ho v posteli hned. *Řekne trochu vážně a potom se zasměje.* To nic.. normální taktika. Některý chlapi chtějí křehule a jiný zase dominy a držačky. Nemám pravdu? *Zeptá se ho jen tak a zase se napije.* Cordelii jsem znala ještě předtím než jsem zjistila, že nefejlem. Ona je celkem v pohodě. Ale někdy jí člověk prostě nechápe a no a já? Jen jsem se začala v institutu nudit a přece nebudu sedět v šatech a čekat na ráno. *Zaculí se.*
Když ty myslíš. *Řekne a povytáhne obočí.* Když je někdo v klidu tak to vypadá jinak. *Porozhlédne se po baru.* Je vás tu víc jak koukám. Snad si nikdo nic nezkusí. *Podívá se zpět na něj.* Jsi strašně vážnej, je pátek večer, bav se trochu. *Mrkne na něj a zasměje se.* Teď přijde něco jako, jsem na hlídce to nemůžu a tak dále. Proč nad tím očima?
Děkuju, to zahřeje u srdce. *ušklíbne se.* Taky nejsi špatná. *vrátí ji upřímnost a přikoření ji trochou sarkasmu.* Film? No není to romantika? *zasměje se* To je fajn, jsem rád, že mě Caleb vysvobodil, jinak bych se tam asi zcvoknul. /Záčina se nudit./ Výborně budu na to myslet až nějakého dřeváka uvidím. Máš pravdu, ale nejlepší je když dokáže ubohý zaseptat a usměje se.*
Bodaj by som nemala, ale hej, nevím nikdy jsem si od hrudníka nepozrela. *povie jej falošne sa na ňu usmeje. Následne zavrtí hlavou.* Nemyslím si, len minule sa s nim zoznamila, aspoň sa mi zdá. A navyše, si myslím, že by nešel do takej nálady. *zamyslene našpúli pery.* Nálada jej nenaznačuje výrazne lesný a sama nad sebou sa zamračí.*
Nebo snad řekl? *Její slova ho trochu zmátou, ale i tohle nakonec přejde.* Tady? Snad ne, když je tu Aella. /Slyšel jsem o některých metodách pro neopeřené./ Vážně? *Uchechtne se nad tím slovem a na barové stoličce se trochu uvolní.* Kdybychom se měli tady začít bavit, nedopadne to zrovna dobře. *Zvedne hlavu k parketu a hledá Aellu vedle svou věc...*
Pravda. *Podtkne a zadívá se na svou hruď.* Stejně myslím, že já ho nemám. *Odfrkne si.* /Na druhou stranu hrudník mám fakt pěkný. To kompenzuje./ Pomyslí samolibě a zadívá se zpět na Aellu.* No jo, štěňata prostě nejsou sexy. *Pokrčí rameny.* A ještě ke všemu, když jsou smradlavé, nervní a divné./
*Vyprskne smíchy a bouchne ho přátelsky do ramene.* No...to bych řekla! Vlastně i kdyby se mnou někde měl problém, tak to můj problém není. *Usměje se a položí sklenku na bar.* Romantika ani moc ne, navíc Jesse? Po tom co jsem mu udělala na jedné party u čaroděje si myslím, že o to slovo se mnou ani nemůže spojit. *Čas se roztáhne.*
Nějakou svačinku. Vidíš toho blonďáka tam? *Pokyne k němu.* Ten by ušel ne? *Nakloní hlavu na stranu.* Myslím, že i tu záchranku bych mu zavolala. *uchechtne se.* Možná...
*Otočí se, když slyší o Aelle.* Aella. Nevšimla jsem si jí. *Otočí se zase k Calebovi.* Můžeš se začít bavit i jinde. *Povytáhne jedno obočí a zasměje se.* Vlastně by to bylo mnohem zábavnější, než tady sedět. Ale tohle mi taky nevadí. *Zažene svoje myšlenky do pozadí.* Řekla bych že ne, podle mých zkušeností. *Pousměje se nad svými myšlenkami a věnuje se dál jemu.*
*zasměje se* Jsi namol. *oznámí ji* Jo, myslím, že si mu na to, že se mu líbíš odpověděla dost zajímavě. *uchechtne se* Tss, nejsem homosexuál, myslel jsem to tak, kdyby se někdo ptal. Otevřu si vlastní poradnu na to, jak se vyspat s Calebem Hawkstonem. Přidáš se? *ušklíbne se* Dobrý herečky? *zvedne obočí* /Začíná si být zajímavý rozhovor, čekám jen na moment, kdy se jí začne motat jazyk/
*Protočí oči v sloup a opět zkříží ruce na hrudi.* Jenže mám hlídku, někdo to dělat musí. Nejsem zrovna Sebastian, který by dřepěl celý večer u Coca-Coly a s nikým nepromluvil, ale nějaké povinnosti dodržuju. *Upře pohled zpět na parkety a potom na neznámou upírku, která k němu přímočaře míří. Lehce povytáhne obočí nad její otázkou.* Řekl bych přesvědčte se sama, kdyby vedle mě nebyla ona. Upírka? Dle té chůze a ladnosti rozhodně. *Než jí stihne odpovědět, odpoví si sama. Jen jí úsměv opětuje s notnou dávkou přežranosti a vyprovází ji pohledem.*
*Pozrie smerom ktorý Lucile ukazuje a zapozerá sa naňho.* Asi hej, vyzerá zdravo. *prikývne a trochu sa pousmeje.* To je od teba šľachetné veru. /Nevim, možno by som mala oddísť?/ Aj tak už sa necítim moc spoločensky. Pôjdeš zajtra na tie slávnosti?
Nejsem... ani náhodou. *Strčí mu ruku pod spodní skleničkou a zamává.* Ještě jsem ani nedopila první. Takováhle jsem normálně. Ale v pohodě. Krátí mi to hodně lidí co mě takhle vidí v baru poprvé. *Zastaví proud svých slov a zvedne ukazováček.* Odpověděla bych mu i jinak, jenže on mi tohle říkal po třech skleničkách whiskey a drnku. A co z toho plyne? Nikdy nevyznávej lásku holce, která jí neb pije. *klidnýho a nakonec zavrtí hlavou.* Radši potichu... ještě nás uslyší a dostaneme zaracha. *Zase se začne smát a proleje si spodní ret horním patrem.* Cordelie nosí jediné šaty, ale tak dáváš akorát signál, že je ti jedno jestli tě tu udělá na ulici nebo si tě někam vezme. *Začne zase otevírat skleničku, drží v ruce.*
Ty máš hlídku neustále. A navíc hlídku má i ten druhej nefilim ne? *Pousměje se.* Kdyby jsi byl Sebastian tak tu ani nesedím. *Zavtipkuje.* Tvůj bratr mě asi nesnáší. I když on vypadá jako kdyby nesnášel všechny. *Podívá se na barmana.* Vzdávám se. Dám si ještě jednu. *Počká než ji barman nalije a napije se.* Jak jsem mohla být tehdy tak pitomá? *Přehodí si nohu přes nohu a porozhlédne se po baru.*
A hlavně ne tak opile jako ostatní. *Usměje se.* Nechtěla bych skončit jako minule. Přehrála jsem to. Nebo spíš ten civil. Ukradla jsem potom několik aut. Vybrala si tři civily a řekla ji, že jdou závodit. Skončilo to hromadnou bouračkou. Těch aut mi bylo líto. *Rozesměje se.* Mívám šílenější nápady, když jsem opilá. Možná. *Protáhne.* Vily a ta jejich etiketa mě nudí. Na druhou stranu jsou inteligentnější a smrdí rozhodně méně než vlkodlak. *Ušklíbne se.* Asi se ještě rozhodnu. Každopádně až vidíš nádhernou blondýnu v těch nejlepších šatech, elegantní a pekelně sexy zároveň, nebude to nikdo jiný, než já. *Jistý a pohodí hlavou.* Vyhrála až příliš snadno, kde by v tom byla zábava? *Mluví k Aelle, přestože se dívá na Caleba, ale poté už se obrátí na ni.* A navíc tu mám tebe a náhle mě přepadá kapka starostlivosti, vypadáš totálně znuděná a mimo. Děje se něco? /Tik tak kapka vyprchává, no už je mi to fuk, ale už jsem se zeptala./
*Podívá se na ni, chvíli na ní hledí a poté se zase zadívá na parkety.* To rozhodně ne. Sebastian upíry nemůže vystát. /Mně ani nevadí, když zrovna nemá ty od krve a pokouší mě./ *Koutkem oka opět sleduje, jak si dává další a nejraději by si šel udělat prohlídku, ale drží se na místě a snáší to. Jen odvrací pohled k parketám a opře se zády o bar.*
/Odpověděla jinak? Že by Jesse neměl pravdu s tím, že ho nikdo nechce?/ Dobře omlouvám se, strýčka Grace *zasměje se* /Ou tak asi nic, ona taky patří do celého New Yorku/ *pomyslí si a usměje se* U Raziela nejdřív o něm nemluvíš jako by byl anděl a nakonec k tomu přidáš, že tě uspal? *ušklíbne se* Už mlčím. *přiloží si prst na rty a usměje se*
Len tri? Rátala by som, že urobíš z toho oveľa väčšiu udalosť. *povie jej a pousmeje sa.* Možno by som sa v Dumorte mohla opiť, nebolo by to až tak zlý nápad. Kto povedal, že sa tam idem riadiť ich etiketu? *začuduje sa.* Akoľkokoľko ju niečo takéto ani nenapadlo. K mne sa tiež nikto nespráva ako ku kňažnej. /Budem sa po tebe určite pozerať./
To jsem si všimla. *Pousměje se, když v tom uvidí jak se Caleb odvrací, odloží skleničku na bar a olízne si rty.* Kdo mi tady říkal, že je to moje přirozenost? No to je jedno, chápu to. *Protočí nad tím očima.* Je lepší, když jí vypiju, než když skončí rozbitá na zemi. Takže minule si se chtěl na něco zeptat. *Řekne jen, protože chce zavést nějakou konverzaci.*
No... ono když tě škrábne dřevák, v návalu horečky ještě rozvášní tamten... usíná se blbě. *Odpoví mu, zasměje se a vrtí hlavou.* Stejně to dělal asi proto aby mě nějak uměl, když jsem vrhala. /No už asi jo... když jsem jednou nohou v klubu už čas nekontroluju. Čas se potom měří promilema./ *Mávne rukou jako kdyby to byla prostě jasná věc.*
Můj favorit. *Oznámí jí a sleduje vývoj situace, když kluk v modrým a vlasama přistoupí k dívce a bez ostychu ji políbí.* /A teď rvačka.../ *Pomyslí si nadšeně a přesně tak se stane. Zacuká se, když modrovlasý schytá pořádnou ránu do čelisti, ale poté se zamračí, když podkopne jejímu favoritovi nohy.* Tak to byl podraz! *Odfrkne si, ale to už ty dva vyvádí vyhazovači a dívka nešťastně klusá za nimi.* Prostě podraz. *Zahučí mrzutě.* /A moc krátce to trvalo./ Tak to bylo slabý. Možná bych už mohla jít. *Pozvedne obočí na Aellu. Povzdechne si.* Byl tři ráno a bylo to malé město žel. *Posmutněle zavrtí hlavou.* Pravda. *Zamyslí se.* Vlastně bychom tam mohli udělat trochu zmatek. Pravděpodobně. *Pohraje odvrátí pohled a pokrčí rameny.* Ah, je fajn mít někoho, kdo to pochopí. Stojím o zábavu. Někdy to vypadá příliš snadné a to pak není ono. *Odfrkne si.* Já vím. Slabá chvilka. Ale už mě to nezajímá, tak doufám, že fakt nemáš vrtkavou touhu se svěřit. *Zasměje se.*
Znáte se? *Povytáhne obočí a nápadně se ho zeptá.* /On se s nikým moc nepřátelíčkuje, natož s upíry. To muselo být něco nepříjemného, jestli se už k tomu přimotal on./ *Dívá se, jak protáčí očima, což ho donutí se ještě více tázavě podívat, ale nakonec vydechne a odignoruje tyhle všechny pohledy, které ho rozptylují v negativním slova smyslu.* Už si nevzpomínám u čeho jsme minule byli. /Momentně, když jsme tu zůstali a zase bezcílně mluvili?/ Už by se odhodlal udělat něco víc, jak je znuděný, ale všimne si Grace opodál a zůstává sedět. *Další starost na krku. Lovci, kteří se o sebe neumí postarat. A že jich máme plno, to přišla vystrdat Troye?/ *Jeho pozornost opět upoutá dlouhonohá upírka, která na něj promluví. Mírně se zamračí a vyhledá pohledem muže s výstředním tetováním, který už k zemi sráží modrovlasého kluka.* /Takové blbosti, neměl bych se tvářit, že tomu fandím./ *Jakmile zasahuje vyhazovač, zvedne jen pobaveně koutek a zvedne jedno obočí.* /Na tohle bych si i vsadil./
Jen letmo. Tehdy, když jsem byla první den v New Yorku, tak jsem ho potkala tady v Pandemoniu a pak ještě na pár místech. /Jo a taky mi o něm něco řekla Grace, od té vím, že jste bratři./ Ono to je asi jedno. *Pokrčí rameny.* Většinou jsou to úplně zbytečné informace. *Zasměje se a kousne se do rtu.* Chtěla bych to také občas dělat něco jiného. *Povytáhne jedno obočí a narovná se.* /Jenže ty máš neustále hlídky. Já vím./ *Přehodí si vlasy na druhou stranu a trochu se k němu přiblíží.* Jenže ty máš pořád hlídky. *Pokrčí rameny a věnuje mu zářivý úsměv.*
To mi sedí ešte menej. Ty a malé mesto? *Začuduje sa prekvapene.* Pravdepodobne? Keby si tam bola ty, už by to dávno nie ste. *Zasmeje sa a zavrtí nad tým hlavou.* /A ona tam stojí a hustí do ho a hustí./ *Samozrejme nielen tvojím rád, že ma má v živote.* *Pousmeje sa na ňu.* Och zlato, keby som aj mala, pôjdem ich sťažovať niekam inde. *Mrkne a spokojne sa usmeje. Zvedavo ju sleduje.* Och takže takto./ *Docvakne jej a s úsměvom na perách to celé sleduje.* Nepodceňuj tú druhú. Začne práve v momente, keď chlapec prekopne nohy druhému. *Necuduj sa! Nezakázala si to.* *Povie jej pobavene a prikývne.* Aj mňa to napadlo, je tu síce plno ale je to tu pri tom nudné. *Zavrtí nad tým hlavou.*
Projížděla jsem kolem. *Zasměje se znovu.* /Takový omyl to byl, víš? Těch já už měla./ Kdybych tam byla já, pravděpodobně už by stěnal moje jméno. Jenže tam nejsem já. *Zazubí se.* A chudáček má hlídku./ *Pohled zkusmo hlavou.* /Tohle už mě štve./ *Vytáhne si vlásenky z vlasů a rozpustí si je, zatímco uvažuje.* Hmm a komu, té tvé hračce? *Optá se.* To by mě zajímalo./ Ah! Nemůžu pokaždé diktovat pravidla! *Ohradí se, ale nic si z toho nedělá, ještě by těm třem i zamávala.* Jo, no právě. *Namočí si pramen vlasů na prst a podívá se bokem akorát, aby zachytila Calebův pohled. Nasadí nevinný výraz, jako by to vůbec nebyla její vina, naspulí rty a pokrčí rameny ve výrazu: Já za to nemůžu.* /Tohle mě baví./ *Pozvedne též obočí a jeden koutek úst v lehkém náznaku úsměvu a jemně mu bradou kývne směrem k ní.* /Ne, že bych si myslela, že dojdeš, ale tohle je tady největší zábava. Bezeslovná konverzace. Kam jsem tě klesla./
Zajímalo by mě, jestli to na něj zkusila. *Nějak si ani nedokáže vybavit jeho reakci. Vidí jen obličej Sebastiana, který vypadá uraženě a dotčeně zároveň, jako kdyby mu nabídla pít krev.* Je to jedno. Jen mě to zajímalo. *Potvrdí a zachytí vyzývavý pohled Lucile.* /Nenechal bych se dvakrát přemlouvat, kdyby tu nebyla Adeline./ *Těkne očima k ní a zpátky na Lucile.* Proč bych se tu měl zdržovat? To mám, je to moje práce. Jsem lovec stínů. *Začne stroze odpovídat a upírá pohled k protějšímu baru.*
Osud mu jednoducho nedoprial. *Súhlasí naoko smutne.* Ale je otázka času, kedy ho dostanete do postele. Skôr či neskôr. *Pretočí nad tým očami a následne zdvihne obočie.* Nie ani jemu nie. To že s ním spávam, neznamená, že je môj dôverník. *Odfrkne si.* /A čo všetko s ním riešim ani nie je tvoja vec./ Tak vidíš, to sa potom nestažuj na podraz. *Zasmeje sa, chytiť ju sleduje a ujde jej uchechtnutie.* Aw si nenápadná ako antilopa na ľade. *Povie jej pobavene.* /Asi už naozaj pôjdem. Aj tak sa tu nič nedeje./ *Nakloní hlavu ako rozmýšľa, ale nakoniec sa od toho baru aj tak odtrhne.* Idem ja. Možno sa uvidíme zajtra a daj mi vedieť, ako si uspela. *Pozrie smerom kam jej kamarátka uhnala pohľadom.* A nenechaj sa zahraniť.
*Podívá se kam Caleb upírá pohled.* Jistě. Jsem tak naivní. *Podívá se zas na Caleba.* Klidně běž. Nehodlám ti překážet. *Řekne ledovým hlasem.* Nemusíš tu se mnou být. /Nebudu se doprošovat. A soupeřit taky ne. Z toho už jsem unavená./ *Opře se zas k baru a vezme si do ruky svoji skleničku.*
*Lehce zavrtí hlavou.* To jestli mu osud dopřál by se dalo zjistit. *Zadívá se do určitých míst a zaškubou ji koutky.* Hmm, takže Damianovi. *Zhodnotí to.* Kouzelnický kamarád bez výhod. Podrazil mu nohy, slyšíš, podrazil, takže jasný podraz. *Poví s notnou dávkou sarkasmu.*
*Sleduje Adeline s Calebem a začíná v ní narůstat úzkost.* Meeh, to je špatné... nemůže za ním takhle chodit, vždyť ho akorát odradí. *Napije se ze skleničky aby si dodala upírskou odvahu a namíří si to přímo k nim.* Ahoj ahoj... můžu si na chvíli tady ukrást Adeline? Vratím jí v pořádku. *Chytne ji za loket a vyloudí ze sebe úsměv.*
/Překážet? No jistě, ona to prokoukla. Ale zlato, nejsem tady s tebou. Mám hlídku./ *Zatne čelist a odvrátí pohled jinam.* Vlastně s tebou vůbec nejsem. *Už se má k tomu, aby něco řekl, ale zastaví se před ním Grace.* Pro mě za mě. /Teď se mi to i hodí./ *Projde kolem ní, přičemž si prohlédne její krk.* Ani jedina stopa. *A pokračuje parketem k druhému baru.*
*Překvapeně se otočí, když vidí Grace.* Ahoj. *Usměje se a začne se zvedat, když ji Grace popadne za loket.* Jakoby mu vadilo, že si mě táhneš pryč? Nezáleží mu na mně, jsem jen... upír. *Pohledem jí naznačí, že mají jít do jednoho z rohů.* Asi jsi mě zachránila holka.
*Potlačí spokojený úšklebek, když přijde až k ní a zůstane stát vedle ní u baru. Pohledne na něj a zamyšleně si přehodí nohu přes nohu.* /Myslíš ty dva? Pf, civilové./ *Vsadila jsem na toho silnějšího s větší motivací, přece jen bránil co je jeho.* Jemně se pousměje.* Ale asi jsem podcenila vynalézavost toho druhého, to je vlastnost, co se na první pohled nevidí. A měla bych si pamatovat, že není radno podceňovat někoho, kdo nemá moc co ztratit. *Prohlásí hloubavě.* Ne, že by na tom záleželo, prohráli oba. *Zablýskne se jí v očích.* /Udělali, co jsem chtěla já. Což mě činí vítězem./ *Zadívá se na skleničku, kterou on obdrží od barmana.* Služba už ti končí, *zeptá se bezelstně.* Co bych se divila, že tu ještě trčíš. Na druhou má přítomnost je určitě skvělým lákadlem./ *Kousne se do rtu ve snaze se samolibě neusmát.*
*Stáhne obočí a chytí se za krk.* Co je? Tam jsi nebyl. *Zachvěje se a tenhle pocit je jí nepříjemný.* Nesnáším když je potom ještě musím potkávat, raději nějaký, který už neuvidí. *Bere ji sebou a táhne ji ven na pátou ave.* Asi nebudeš zrovna chtít vidět, co se chystá udělat, ale můžem se vrátit. Nikde neříká náhlas, jen vychází s Adeline z pandemónia.*
Dobrá. *Řekne a nechá se táhnout ven.* Tak takhle jsem si to dnes nepředstavovala. *Vděčně se usměje na Grace a potlačí to, aby se podívala na Caleba.* Já jsem tak pitomá. Co si to pořád nalhávám? *Stále upírá pohled na Grace a vychází s ní z Pandemonia.*
*Ani se nesnaží být nenápadný, když si prohlédne její tělo.* Má sexy přízvuk, tohle bude odkud. *Moc ani nevnímá o čem mluví, ale na konci se pozastaví a lehce se napřímí.* Baví tě manipulovat s civily? *Přimhouří soustředěně oči, ale přímý oční kontakt nenavazuje. Skenuje rysy obličeje. Velmi ho to všechno láká, ale nedává přílišný zájem o tohle najevo. Přeč trochu poučený je.* Já bych si zrovna vsadil na toho modrovlasého. *Pobaveně se uchechtne a nezmíní se proč, jen sevře v rukou skleničku s drinkem a natočený k parketu sleduje situaci.*
*Vnímá, že si ji prohlíží.* Jen do toho, jako bych se měla za co stydět. *Zůstává naprosto uvolněná, když přikývne.* Ano. *Řekne upřímně.* Není to jasné? Když jsi nesmrtelný a navíc můžeš ven jen přes noc, je třeba si život nějak ozvláštnit. A civilové jsou tak snadno ovlivnitelní. Všechno je to vždy už v nich, já jen mířím správným směrem... a pak se bavím. *Vysvětlí tiše a nečitelným úsměvem.*
*Tak tohle je jiná upírka. Tahle mu nepodává ruku, nepředstavuje se tím pravým jménem.* Má chuť se tomu všemu zasmát, ale jen přikývne také. *Alespoň někdo si to umí užít a nefnukat, jak má zpackaný život.* Znovu se napije, protože sebelítost Adeline z něj poslední dobou začala vysávat život. /Já o té vrčené prohlásím, že tohle ještě schvaluji./ Přijde na to někdo? Ne, na tohle mám štěstí. Vsadil bych si na něj, protože bych ti oponoval. *Nakloní hlavu a zadívá se na desku baru zamyšleně.*
*Zasměje se tichým smíchem a potřese hlavou.* Život se má žít, nic na tom nemění, že ti netluče srdce. *Prohlásí možná lehce pohrdavě.* Nesnáším ty sebelítostivé existence. Když nechou žít, mají to ukončit. *Zadívá se na něj poprvé s opravdovým zájmem.* Věděla jsem, že tě odtamtud k odpovědi, ale takovouhle jsem nečekala. Baví tě mi oponovat? Nebo lidem obecně? /V tom je rozdíl. Jsem si jistá, že v některých věcech bys rozhodně neprotestoval proti, kdybych je navrhla./ Já na štěstí ani náhodou nevěřím. Ve všem je systém, i když ho nevidíš nebo nechápeš. Věděl bys to, žít tak dlouho jak já.
/To je zajímavý přístup. Možná bych mohla vtáhnout do hlavy Adeline, protože mně se to nepovedlo ani kvalitním sexem./ *Napije se a trochu se zamračí.* Vlastně ani tak moc kvalitní nebyl, ale co by chtěla někde v ulicích New Yorku? Jak kdy. Nemám zrovna systém v tom, komu oponuji víc. *Oponuje jí s přimhouřeným pohledem.* Zpochybní přitom i druhé tvrzení a drží si stále ten pobavený a přezíravý pohled. Konečně se zasměje večer věnemému vývoji.*
*Pobaveně si odfrkne.* Beru jako kompliment, že jsem hodná oponování. Nenávidím lidi, kteří všechno odkývají bez vlastního názoru. Ale to si zase ty jako kompliment neber. *Trochu se ušklíbne.* Jen aby bylo jasno. Znám nadutost lovců. Samozřejmě, že tipli, že když už to víš. *Potlačí vítězný úsměv.* Zatím v téhle naši hře prohráváš. *Opře se loktem o desku baru a složí hlavu do dlaní.* Myslíš? Náhodou se pobaveným pohledem. Ne tak docela, v New Yorku jsem byla už třikrát. Během asi padesáti let. Trochu se to tu změnilo, ale to neřeším. Doba se mění pořád.
Bezpatření lidé mě také nudí. *V tomhle jí dává za pravdu a napije se na to.* A vlastně koho ne? To poté svádí k manipulaci. Sebastian. *Její slova si nijak nepouští k tělu, jen se na ní podívá, jako kdyby čekal, že to ještě nějak doplní.* To už by nebylo ono. Ale ano, předtím bych si tipli. Na jihu blondýnku moc nepotkám. Střední Evropu bych vyloučil, tam se mluví jinak. Zbývají mi germánské země a jedna románská. Francie a poté ještě země Skandinávie. Sázel bych na to, že prostě trefím. /A možná za holky ze severu nebudou vypadat zrovna takhle./
A koho ne. Asi bezpatření lidi. *Zvedne jedno obočí a poslechne si jeho přednášku.* Páni, učit nechceš? Zivla bych si, kdybych mohla. Ale to by bylo nepříjemné. /Vyjmenoval jsi hezkou řádku zemí. Jenže já procestovala většinu Evropy. Kdybych chtěla, napodobím přízvuk jaký chceš. *Ušklíbne se.* Nemyslíš si, že jsi zjistil zásadní informaci. Každopádně poučná přednáška. Máš rád zeměpis? Ne, že by mě to zajímalo. Vážně. Jazyk se dá použít na užitečnější věci, než je tohle. *Rýpne si a zavrtí hlavou.* Jeden vtip o blondýnách a vytrhnu ti... *Lehce se zasměje.* Ptal ses, zda jsem tu nová. Nová jsem tu byla před padesáti lety. Pak jsem zase cestovala. A teď jsem tu. Já se nikde nezdržím dlouho.
To sice ano, ale ty nemáš zapotřebí si na něco hrát. *Jistý si svým odhadem neříká víc, než by bylo třeba a napůl se věnuje jí a zbytku Pandemonia.* Troy se na to vykašlal, Grace a Adeline? To není dobré, ale jinak mi to žíly netrhá. *Jakmile zabrousí k dvojímu jazyku, začne čelist, aby nedal najevo, že ho zvlášť nějakými slovy.* Ležérně se poté usměje a kývne.* Mluvíš o věcech, ve kterých je těžké ti oponovat. *Zvýší hlas, když se zvedne i hlasitost hudby v Pandemoniu.* No vidíš, jak to všechno umíš vyklopit. Bude rozhodně patřit mezi starší upíry. Něco jako Adeline, akorát ta má od ní dost daleko. A já už si myslel, jak jsou všichni upíři stejní. /Ve finále to asi jedno je, dokud s tím neobouje ty, které nemáte./ *Zabrousí trochu od tématu, třeba se rozpovídá více.*
Ne, většinou ne. Ale někdy to může být zábava. *Odfrkne si.* Ukázala bych ti tisíc falešných obličejů. Ale kdo by nebyl spokojený sám sebou, kdyby byl já? *Usměje se sama pro sebe. Všimne si jeho napjaté čelisti.* Umíš skrývat věci lépe než většina, ale ne dost. *Nadále se mu dívá do obličeje a jazykem si přejede po horním rtu.* Nemusíš mi oponovat ve všem. Poté úsměv a při jeho poznámce se začne otřásat tichým smíchem.* Tvoje poznámka se minula o pár desítek let. *Dívá se na parket ztracená ve vzpomínkách.* Aaah ano. To byly časy. Dnes to už není ono. Vražda prezidenta by vyžadovala mnohem víc námahy.
Tak tedy, když to má nějaký účel. /Se mnou? Žádný nevidím, nejspíš se prostě nudí. Ale kdo tady koho loví?/ *Uchechtne se a neuvědoměle ji propaluje pohledem, když se před ním tak hezky vystavuje.* A přitom by stačilo jen vyhrnout ty šaty jen o pár centimetrů. *Drží si ten stejný pohled, který mu způsobuje, jak v něm narůstá napětí, které si zatím nehraje s jeho tělem a kontrolou. Možná jen s myšlenkami.* A co bych z toho poté měl? Jestli prohlásí, že otroci nedostávají nic, tak se asi začnu smát a půjdu. *Poklepá si prsty o koleno jako kdyby byl nervózní.*
Správně. *Pousměje se.* No vidíš, jak hezky si to pochopil. Nebylo to tak těžké. Škoda, že zítra bych ti asi dala jinou odpověď. A pozítří znovu jinou. Myslíš si, že mě máš prokouknutou, ale to nemá nikdo. *Všímá si každé jeho nepatrné reakce včetně lákavého tlukotu jeho srdce.* A tep nikdy nelže. /To by samozřejmě záleželo na okolnostech. Zábleskne se jí v očích.* V obecné rovině by se dalo říct, že já bych byla spokojená, že mi neoponuješ a dala bych ti, co chceš. A obě strany by byly uspokojeny. *Pronese jasně a zvučným hlasem. Samozřejmě čistě teoreticky. *Dodá pak a s úsměvem se narovná.*
*Odváží se okamžik zadívat přímo do očí.* /Kdopak tu začíná být hladový?/ *Odvrací pohled zase na svou sklenku a napije se.* V tomhle jsou upíři jeden jako druhý. Ve stylu lovení kořisti a jak používají svoje zbraně. Liší se jen účinnost./ V tom, jako když do něj udeří blesk, švihne po ní pohledem a záludně se usměje.* Tak co tedy chci. *Zeptá se jí a přimhouří oči.* Čistě teoreticky. *Doplní, aby to nebylo stále na úrovni, kterou ona určila.* Ona je výzva, ale v tuhle chvíli sám nevím, jestli chci jí nebo o ní vědět víc./
*Na okamžik přemýšlí o užití encante, ale na to ji tahle hra příliš baví.* Odvrátil si pohled? Ah, čím dál lepší. *Napadne ji spokojeně.* Chytil ses? *Dělá jakože přemýšlí.* Kdybych měla tipovat, řekla bych, že mě. A taky bych řekla, že by ti bylo celkem jedno kde a kdy. Ale brzy. *Neuhýbá pohledem.* A dost možná ne jednou. A možná bys chtěl, abych řekla barmanovi, aby zavřel bar. Ale čistě teoreticky by si mohl chtít spoustu věcí, třeba novou figurku Supermana. *Nechá si de hlasu vloudit náznak posměchu.* Já osobně teda nejraději Hulka. Je nejsilnější. Síla bývá skoro vždy ten hlavní element.
*Rukávem ještě otře pár kapek krve z kousanců, které se ještě nezacelily a automaticky stáhne levý rukáv dolů, aby nic nebylo vidět.* Co jsem vlastně tady chtěla? *Nedokáže si odpovědět a podívá se na Adeline.* Co jsi vlastně vlastně říkala? *Nakloní hlavu na stranu a nechápavě se podívá.* Opravdu jsem nějak mimo. Jako opilá, ale náramně jí to užívá... takový paradox. Něco se v ní mísí ale nedokáže to rozlišit.*
Už sebejistějším krokem vejde s Grace do Pandemonia. *Zaplatí a ještě jsem si tamhle nechala kabelku. Ukáže k baru.* Divím se, že tam pořád je. *Zasměje se.* A když vidí jak je Grace zmatená přijde k ní blíž. Za chvíli to přejde. *Špitne k ní.* Pořád nechápu, proč to pro mě udělala. A proč jsem na to kývla. Možná chci, aby to zjistil. *Vydá se k baru a zaplatí barmanovi. Pak se otočí na Grace.* Nedá se ji ještě něco? /Asi by ti to pomohlo./
/Takže hrajeme tipovanou?/ *Zajiskří mu v očích, ale jinak nedává najevo, zda je první její úvaha správná či ne.* /Pokud ještě můžu, proč ne. Až se jednou ožením, pryč s takovými myšlenkami./ Nemusím ani hádat, co by jsi chtěla ty. *Pobaveně si odfrkne a znovu se napije.* Tady bych definitivně sázel na jistotu, schválně, jestli to nadhodí. Také bych mohl chtít správcovství Institutu nebo konec této hlídky, ale ani k jednomu nepotřebuji upírku. Vystačím si sám. *Znovu se napije a prázdnou skleničku postaví na bar.* Co tu ještě dělají? *Svrašťí čelo, ale nelíbí se mu pohled na obě dvě.*
Dívá se je kde kde? /Kabelka nebo Caleb?/ Skoro dvě stejná slova... sakra takový blbosti, já jsem úplně vygumovaná... úplně. Ale stojím a chodím skoro normálně. To je dobrý. *Zavrtí hlavou a vypnutí ze sebe úsměv.* Nasleduje ji jako její ocásek. Asi bych si ještě něco dala. *Taha rukáv pokousaný ruky dolů a napjatě se koukne na druhou upírku.* Je sexy no./
*Pobaveně jí zaškubou koutky.* Když myslíš. *Nadhodí neurčitě.* Ale můžu si taky najít kohokoli. Myslím, že o tom jsme něco naznačovali. *Zadívá se stejným směrem jako on a nedělá jí problémy dát si dvě a dvě dohromady.* No alespoň nenápadně by se mohly snažit. *Poznamená s povzdechem.* I když by určitě neměla špatnou krev. Alkohol je jaksi snazší, aby ti vytvořil závislost. Asi je to tou tělesnou stavbou. Asi by sis jí měl pohlídat. *Zasměje se.* Bylo to... poučné setkání. /A nakonec ne zas tak nudný večer./ *Obrátí se k odchodu.* Možná se ještě uvidíme. Ale já mám výhodu. Znám tvé jméno.
Ta kabelka. Divím se, že ji ještě neukradli. *Zasměje se.* Jsi dobrá? Moc tak nevypadáš. Možná chodíš normálně, ale vůbec nevíš o čem mluvím. *Podívá se na barmana. A pak na Grace.* Nevím jestli je to dobrý nápad. *Změní rychle názor. A ustaraně si ji prohlédne.* Grace. Hele asi už půjdeme ne? Nechceš odvést nebo tak něco? /Co jsem to zase udělala. No co sama se nabídla./
Nemyslím, tímhle jsem si naprosto jistý. *Skenuje pohledem její perfektní postavu.* Nech si zajít chuť. *Zvedne opět pohled a když se zmíní, tak se podívá ke Grace a Adeline.* /Pije z nefilim, ale hraje si, jak je jí to proti srsti?/ *Lucile jen vyprovodí pohledem, ale už nedokáže přebít ten znepokojený pohled. Po chvíli se zvedá a jde přímočaře k těm dvěma. Prohlášením Lucile si je jistý a tak Grace silně uchopí za ruku, až uvidí kousance.* Pěkné. Mám to brát jako co? *Vyčítavě se podívá na Adeline. Dle toho, jak je Grace mimo, soudí, že to bude její práce.* Je nefilim a ještě ani nemá dokončený výcvik.
Jé jsem v pohodě... *Řekne už spíš unaveně. Možná z těch otázek a nebo z úbytku krve.* Začíná mi být fakt zima. /Když ji někde silně chytne za ruku tak vyjekne a chce se vytrhnout, ale jen se na něj zamračí.* Pusť mě. *Zaprotestuje a mračí se na něj.* Do toho ti přece nic není... jsem plnoletá a můžu si se sebou dělat co chci. *Zase ho probodňuje pohledem, ale nemyslí si že jeho slova budou zajímat.* Proč se ptá Adeline!
*Když vidí jak k nim Caleb jde protočí očima.* To bude kázání. To se smí, to se nesmí. Jak jsem říkala Grace, asi se pomalu vrátím do starých kolejí. Nemusíš to nijak brát, není to tvoje věc. A snad víš jak to funguje. *Opře se lokty o bar.* Navíc se jí nic nestane. To bych nedopustila. *Pokrčí nad tím rameny. A podívá se na Grace.* Vidíš říkala jsem, že mě zabije. *Pousměje se na ní. A pak svůj pohled zase obrátí k Calebovi.* Ještě něco?
*Propaluje Grace pohledem, jako kdyby z toho měl vyčíst, jestli ji Adeline oblbla.* Tohle rozhodně není tvoje věc. Jsi nefilim a oslabení nefilim se může brát jako pomoc démonům. Kodex, strana 176, bod čtvrtý. Samozřejmě tohle se dá ještě prominout, když k tomu sama svolíš, ale ty jsi ještě ve výcviku. *Prohlédne si ránu, která není zrovna čistým dílem a trochu krvácí.* A ty rozhodně žádná práva nemáš. *Obrátí se na Adeline, ale tím, co řekl Grace, ji vlastně vmetl do tváře své argumenty. Není zrovna v právu. Právě, že vím jak to funguje. Oblbla jsi ji? *Zeptá se jí přímo, ale v upřímnou odpověď ani nedoufá.* Jak by jsi takhle slabá došla domů? To tě nenapadlo? Vrať se zpátky ke Grace a pustí její ruku, aby si vytáhl stélu.*
*Od odpoledne hlídá v Centralu, ačkoliv přes den se toho moc nestihne. Žádní Podsvěťané nevyvolávají konflikty, až se celé odpoledne nudí a kontroluje čas, aby mohl odsud vypadnout. Nastává západ slunce a tak se zvedá ze svého nezištného místa a začíná procházet Central. Senzor se zdá být klidný, ale ani to ho nepřesvědčí, aby si nedával pozor.* /Příště si mohu vypsat hlídky s někým, tohle není nic moc. Ale na druhou stranu, nikdo mi do ničeho nekecá./ *Povytáhne si opasek se zbraněmi, který mu sklouzává a sleduje dění kolem sebe. S runou neviditelnosti je pro civily naprosto neviditelným.*
/Už nevím co bych tu dělala. V Pandemoniu už mě to moc nebaví. Na ulicích se nic neděje. V parku jsem dlouho nebyla. Do Pandemonia zajdu možná pak./ *Pokrčí sama nad sebou rameny a pomalu vchází do Central Parku.* /Prý že věčný život je skvělý. A kdo vám to povídal? Vždyť je to pak taková nuda./ *Vlasy si rozpustí z culíku a nechá si je spadnout na ramena.* /Proč se s tím vždycky dělám? Stejně je pak vždy po chvilce rozpuštěné./ *Trochu se pousměje a začne se procházet po Central Parku.*
*Zastaví se na chvilku, aby se zaposlouchal do pouličního zpěváka, který to bere spíše jako parodii.* /Zpívat o zlatokopkách, celkem dobrý bussines./ *Uchechtne se a jde zase o kousek dál.* /A teď to zase nedostanu z hlavy. Co je mi po tom, že jí koupil angorskou kočku./ *Zastaví se u jezírka, které je vstupem do Skleněného dvoru, a chvilku tam jen stojí.* /Jestli se to zítra zvrtne, tak to bude na mě. Možná jsem je neměl propouštět z Institutu./ *Složí ruce do kapes a volně se začne procházet dál.* /Jak dlouho ještě? Potom by sem mohl přijít Sebastian, toho Central bere víc./
*Upraví si košili a podívá se na svoje boty.* /Za tohle jsem docela vděčná. Jako civil bych tu sebou někde praštila s těmahle botama./ *Uchechtne se.* /Páni, zapomněla jsem jak je to tu hezký. New York je vlastně skvělý město. To já jsem nudná./ *Porozhlédne se a uvidí známou postavu.* /Ale, ale, zase ten vážný pohled?/ *Rozejde se k němu.* Ahoj. *Pozdraví a usměje se na něj.*
*Do parku přijde v kožených legínách a šedém tílku, přes které má přehozenou tenkou mikinu.* /Její mi zima. A i kdyby, je to moje věc a nikoho to nemusí zajímat. Stejně si nemyslím, že by mu na mě záleželo./ *Pomyslí si smutně a chladně zároveň. Hlavu sklopí na svoje conversky a dojde i jejich lavičce.* /Mohlo by ho napadnout, že tady budu. A jestli ne, tak nevím. A je mi to jedno. On i všechno ostatní. Ah, Bože.. Musím se nějak vymluvit na to, co jsem řekla v mém./ *Potřese hlavou a zamyslí se, přičemž přestane vnímat okolí.*
/Vlkodlaka jsme zabili, ale skoro žádný úkol nás nečeká. Až na Ismaela, to je celkem podezřelé./ *Přemítá o svých povinností, kterých nyní moc není.* /Možná bych měla najít Ameis? Poslední dobou mě novinkami zásobovala dost./ *Kopne do kamene a otočí se za známým hlasem.* Ahoj. *Přeměří si ji pohledem, ale nijak nadšeně nevypadá. Spíše bez výrazu. Ruce drží ležérně v kapsách.* /Něco potřebuje?/
*V ošoupaných teplákách vchází do parku, kde se má střetnout s Taissou. Trochu mešká, čo ako si všimol sa u neho v poslednej dobe stáva bežnou záležitosťou. Rozhliadne sa a snaží sa zachytiť jej pach. Len čo naň narazí vidá sa po jej stope. Nájde ju sedieť na lavičke v cvičnom úbore, pripravenú na dnešný duel.* /Tak poďme na to./Čakáš na mňa? *Spýta sa jej a ani si nesadne len sa pri nej pristaví.*
/Nikdy nevím co od něj čekat. A to mě vytáčí. Většinou mám lidi přečtené./ Děláš taky něco jiného, než to že máš hlídky? *Zavtipkuje.* /Ten jeho nečitelný pohled mě znervózňuje. Ale proč? Neměla bych být zranitelná./ *Kousne se do rtu, čehož si okamžitě zalituje.* /Trochu moc./ *Cítí jak se jí rána hojí.* /Někdy zapomínám. Nebo spíš v poslední době zapomínám./ *Sjede se pohledem a zastaví se až u jeho očí.*
*Nepřítomně si začne pohrávat s pramínkem vlasů, který jí spadl do obličeje.* /Kéž, byla to jenom noční můra. Už bych se měla vzpamatovat. Chovám se jako malá a naivní chudinka, která se bojí pomalu i vyjít ven./ *V zamyšlení postřehne kroky, ale nepřikládá tomu velkou váhu. Trochu polekaně nadskočí, když na ni někdo promluví. Zvedne hlavu a ani se neusměje.* /Ne, čekám na zjevení Ježíše Krista./ Jo, jinak bych tady nebyla. *Povzdechne si a vstane. Rozhlédne se kolem, aby zjistila, kolik je kolem lidí.* /Nerada bych pak někomu vysvětlovala, co se děje./
*Volně přešlápne a povytáhne koutek. Už má něco na jazyku, ale nakonec se to rozhodne neříct celé.* Jasně že jo. Akorát mě vídíš spíš na hlídkách. /Protože do Institutu si tě tahat nebudu, jako to udělal Troy s Jessem. Možná kdybych byl v jejich věku./ *Na okamžik se zamyslí.* /Ne, ani tak ne./ *Cítí na sobě její pohled, ale vůbec ho to neznepokojuje, spíše naopak, cítí se sebejistější.* Jsi na lovu? Já jdu poté do Pandemonia, zkontrolovat hlídky. *Prohodí jen tak, aby řeč nestála, ale moc ho to ani nezajímá.*
/Oh, taká milá hneď od začiatku. A to sme ešte nezačali./ *Povie si keď zachytí ostrosť jej tónu.* Mali by sme prejsť niekam kde nikto nebude. *Navrhne a rovno sa vydá cez park na miesto kam moc ľudí nechodí.* Aký si mala večer? *Spýta sa jej aby aspoň trochu zlepšil náladu, pretože i keď ostal včera až kým sa neprebudila musel si ísť plniť svoje povinnosti a večer stihnúť ešte poradu.* /Ktorá stále za veľké guľové. Teda až na tú informáciu o tom Blakeovi, či ako sa volal. Hej treba si na neho dávať bacha.../
Ne, jen jsem se šla projít. /A navíc, dnes už nemám hlad./ *Pokrčí rameny.* Přemýšlela jsem, že do Pandemonia zajdu taky, ale tam mě to už tolik nebaví. Ne když jsem tam sama. *Povytáhne obočí a zasměje se.* A nechceš pak třeba někam zajít? Až je zkontroluješ? Já už nevím co tu mám dělat. *Rozmáchne rukama.* /Dříve jsem se bavila s Delaney, ale tu teď skoro nevidím. A když se rozhodne ukázat, za chvíli na to zmizí./ Nechci tě nějak okrádat o čas. Jen mě to tak napadlo. *Pousměje se.*
Fajn. *Odpoví jednoduše a pokrčí rameny.* /Nebuď na něj taková. Nemůže za to. Teda, technicky může, ale to si jenom namlouváš./ *Pomalu se za ním rozejde. Pohledem ze zajímá spíše o zem, než o okolí a nebo o něj.* /Včerejšek byl docela fajn. Až na to, že jsem prohodila názvy dvou jedů, které si mimochodem nejsou ani podobné. Musím ignorovat i tu rozbitou sklenici a nebo to, že mi došla barva./ A co ty? Jak bylo? *Ptá se ho nazpět, jelikož nechce být až tak nepříjemná.* /Nemůže za to./ *Opakuje si neustále v myšlenkách.*
Docela? Takže sa niečo stalo? *Obrátí sa k nej a chvíľu kráča obrátene. Nadvihne obočie a usmeje sa na ňu spôsobom "No tak devča, mne môžeš veriť," potom ale sa znova obráti a tvár stiahne do vážnej masky.* /Čo sa to s nimi deje? Ok, je pravda, že Cordelia ma vraždí pohľadom už dlhšie než od doby čo sa zjavila Tai, ale ona? Spravil som niečo čo neviem, nejakú blbosť? Nie, určite nie./ *Upokojuje sa.* Včerajšok bol dobrý. Hlavne ráno bolo super. *Povie podpichovačne. Potom mi ale zvyšok dňa ubehol dosť rýchlo. Na porade sa nič vážne nedalo. No, až na... mala by si dávať pozor ak sa bude okolo teba pohybovať ten Blake. Dá jej vedieť.*
No, včerejšek byl takový zmatený. Všechno mi padalo z rukou a pokazilo se všechno, co se dalo. *Povzdechne si.* /A taky mám zase noční můry, ale o těch ti vykládat nebudu. Zvíče divočů./ *Prudce zvedne hlavu, ale pak se uklidní.* Ráno bylo /Smutné./ v pohodě. *Pokusí se usmát, ale spíše to je smutný úsměv.* /Jistě, porada, smečka.. Cordelia./ *Sevře pěsti a zhluboka se nadechne.* Ne! Nech toho! /Zarazí se. Blake? To je ten imbecil, co byl na pozorování a choval se jako namyšlený idiot./ *Zeptá se zvědavě.* Co s ním je? /Když mi to neřekneš, nevím co se děje. A opovaž se tohle říct mně./ *Sevření pěsti pomalu uvolňuje.*
*Vezme ju okolo ramien a povzbudivo ju stisne.* Určite to bol len jeden z tých zlých dní, a dnešok ti to vynahradí. *Žmurkne na ňu, hej a zase je tam ten jeho neodmysliteľný úsmev. Pustí ju až keď príde namiesto, kde nie je ani živej duše no je stále osvetlená vysokými lampami.* /V pohode?/ *Snaží sa nejako nereagovať na takú poznámku o včerajšom ráne, pretože on s ním bol spokojný a nič mu názor rozhodne nezmení.* Presne ten. Neviem presne, ale Rhage z neho dostal, niečo o vyvraždení jeho svorky a vyzerá to tak, že je tá krv všetká na jeho rukách.
V Pandemoniu? Sama? *Nějak se mu to nezdá a jen pohledem zkontroluje, jestli Adeline nepozoruje nějaký zvědavý civil. Kvůli runě neviditelnosti by mohl mít Adeline za někoho se samomluvou.* /Tam přeci stále někdo je./ *Nakřčí obočí, ale nejspíš tuší, jak to měla na mysli.* /Nemám nic v plánu, než po něčem pátrat, proč ne. Pokud tam nezůstanu./ Mě neokrádáš o čas, to bych se nenechal. *Prohodí směrem k ní a dá se zase do chůze. Tentokrát volné k východu.*
Spoustu lidí a stejně tam většinou sedím sama. /Navíc Grace stejně vypadá, že už se mnou nechce mít nic společného. Proč asi?/ Pak jsem také většinou potkávala Liliane, ale tu už jsem neviděla sakra dlouho. No a pak Delaney. *Pokrčí rameny. A zasměje se Calebově poznámce.* Dobrá. *Prohodí a dá se do chůze s ním.* /Že bych dnes měla i nějakou společnost?/
*Když ji vezme kolem ramen, má chuť se otřást, ale neudělá to. Místo toho se raději usměje úsměvem.* /Přátelé s výhodami. Jasně, proč ne? Ale asi bys... No, nic. To je jedno./ *Když ji pustí, sváže si vlasy do vysokého culíku.* /Fajn, už mi nepřekáží./ *Upřímně se usměje, když se podívá na tmu kolem.* /Miluju tmu, je taková záhadná, ale přitom tak dobře známá./ *Ztuhne, když jí řekne o co jde.* Co? On... On ji vyvraždil? *Je těžké to vyslovit, jelikož to skoro zažila.* /Kdyby tehdy Max neodešel ze smečky sám, zabil by minimálně půlku z nás. Teda, z nich. Ale i tak./ To je hnus. *Neodpustí si a obejme se rukama.* /Stačí mi na to jenom pomyslet. A je tu další důvod, proč se vyhýbat smečkám! Vidíš?!/
Neviem podrobnosti. Zdržal som sa len tak dlho, aby som vedel, že v jeho prítomnosti máme byť ostražitý. A ak je možné nenápadne ho pozorovať, To nie je ale to na čo sme sem dnes prišli. Pripravená? *Spýta sa a prejde skoro do prostriedku trávnatej plochy. Mikinu zhodí na zem vedľa seba a tak zostane len v bielom tričku s krátkym rukávom a teplákoch.* Alebo sa chceš rozcvičiť? Máme času a času.
*Ve chvíli, kdy se mu začne svěřovat, neví, co úplně říct.* /Měl bych ji politovat? Možná by si měla převzít iniciativu. Pokud vím, tak za mnou si přišla sama. A vůbec se nezdráhala, takže stydlivá není./ *Chytne jílec ostří, aby nekráčel tak ležérně s rukami v kapsách a přechází Pátou Avenue až k Pandemoniu.* /Koho jsem tam napsal? Troye. To by mohla být katastrofa a tady už měl být dávno Seban./ *Letmo se ohlédne u vchodu, jestli ho nikde nevidí, a pokračuje v cestě k Pandemoniu.* Vlastně si to můžeš rovnou zkusit. *Zastaví se před Pandemoniem.*
Aha, chápu. *Pípne, ale pak se zarazí.* /Nechovej se jako idiot./ *Křivě se na něj usměje.* Díky za upozornění, budu si na něj dávat pozor. I když si nemyslím, že by mě někdo postrádal. *Poslední větu zamumlá.* /Smrt stejně čeká nás všechny. A je jedno jaká, nevyhneme se jí./ *Sundá si mikinu, kterou pohodí bokem.* Už vím, co jsem ještě chtěla! Na stanici jsem nechala mikinu, myslíš, že bys mi ji pak mohl donést? Na stanici se nechci ukazovat. *Odkašle si a doufá, že to chápe. Dojde k němu, ale ne moc blízko.* Jsem rozcvičená dost, neboj. *Pokrčí rameny a pousměje se.* /Stejně jsem v takovém rozpoložení, že se ani pořádně nesoustředím. Pak se profackuju, jelikož vím, jak to dopadne./ *Kousne se do rtu.*
Nedělá mi problém s někým začít mluvit. /Vlastně já žádný problém nemám. Jen to že na tebe pořád myslím./ Jenže většinou jsou tu vlkodlaci. S těmi mluvit nebudu. *Řekne se smíchem.* Pak se tu občas staví upíři. Ale ti tu bývají jen chvíli, protože většinou odejdou s potravou. /Tomu se nedivím, mají hlad./ Vím jsem neviděla sakra dlouho. /Ale zítra je nějaká slavnost ne?/ Pak tu jsou civilové, ti jsou až moc bláhoví na můj vkus. *Zasměje se.* A nakonec vy. Lovci stínů. Ti se mnou obvykle nebaví. /Až na tebe a Grace. No Grace už taky asi ne./ Takže, jsem náročná vím to. *Uchechtne se. A zastaví se s ním.* /Chceš abych přebrala iniciativu?/
Nahováraj si to koľko chceš. *Reaguje na jej zamrmlanú odpoveď, dosť nahlas na to aby vedela, že ju i tak počul.* Mne by si chýbala. *Prizná jej.* /A určite viac než si myslíš./ *To si už ale nechá pre seba.* Jasne, pozriem sa po nej. *Len čo ju o tom ubezpečí, dá sa do obrannej pozície a čaká kedy zaútočí./Dúfam, že nechce, aby som boj vyprovokoval ja./ Tai, ak na mňa nezaútočíš, ja sa ťa nedotknem. *Upozorní ju. Nikdy nezačína boje.*
*Vede ji z pandemonia ven a až potom naplno vydechne.* Hrůza. *Vede ji za pandemonium, kde většinou sedí feťáci ale dnes je tam mrtvo. Posadí se na železnou konstrukci a otře si suché čelo.* Hele... já tě nechci nějak poučovat nebo dělat kázání a ani nevím co spolu máte, ale je tak trochu evidentní... *Trochu se přikrčí jako kdyby tím měla zmírnit následující vlnu slov.* Že už ho trochu nudíš? *Plácne se do kolen a semkne rty.* Ale takový oni prostě jsou. /A já taky... ehm.. Jsem pokrytec./ Prostě je bavíš chvíli a potom už ne. A bylo lepší ho nechat jít za tou blondckou, protože se akorát nechal zblbnout novou hračkou. *Neví jak přesně se vymáčknout, ale doufá že jí Adeline nějak poví víc.* Promiň nechtěla jsem tě tam jen nechat tak sedět a drvat se.. přijde mi, že asi nejsi jen jeho bejvalka? *Spíš se jí zeptá.*
*Nechá se Grace vyvést ven z Pandemonia. Zatím co se Grace posadí, ona si stoupne naproti ní.* Očividně. *Odpoví jen a snaží se zanechat klidný obličej.* Děkuju. *Řekne jí a pokusí se usmát. Pak jen rozmáchne rukama.* Ne nejsem jeho bejvalka. A nikdy jsme spolu nechodily. Na to je on až moc zásadovej. *Řekne a položí si obličej do dlaní.* Je to přesně jako tehdy. Zamilovala jsem se, což teď říct jistě nemůžu, a pak mě proměnil. Nechal mě tam a nechal všechno na mně. Všechno jsem se musela učit sama. Ovládat hlad, naučit se získat potravu a další. Sakra. Proč mi ho tak připomíná? To kvůli tomu pro něj mám takovou slabost? *Rozmáchne rukama a už neudrží svůj vztek.* Asi bych se měla zase začít chovat jako mrcha, jako všichni ostatní. /Jako ta kráva co je s ním vevnitř./ Chovat se přesně jako předtím. /Jenže v jeho přítomnosti si připadám jako před proměnou./ *Pak si sedne vedle ní.* Připadám si jak hysterka. *Sarkasticky se zasměje.*
*Sarkasticky se zasměje.* Celá léta jsem nic necítila a pak začnu něco cítit k takovýmu blbovi, co se vyspí s každou. *Zadívá se na Grace.* Už nevím co mám dělat.
Ehm... *Zase krčí rameny a sbírá myšlenky.* Tak nevím.. něco jste asi spolu měli. *Nechce v tom moc šťourat, ale moc jí to nedává smysl.* /Zásadovej? Tak tohle mi právě nepřijde... možná až moc free./ Mrcha? No.. jak v čem, spíš se na něj tolik neupínout? Hodit zpátečku? Nebo mu to možná jen imponuje, jen je z toho sám zmatený a neví na čem je... /Já se v tom nechci hrabat sakra kolik jsem toho vypila? Troye měl pravdu fakt si otevírám poradnu jak dostat Caleba Hawkstona do postele./ *Kousne se do spodního rtu a vytřese tu myšlenku z hlavy.* S každou ne... třeba se mnou to utnul a poslal mě spát. Kdo vlastně ví proč. *Nejradši by se na to napila.* Nevzala jsem si nic sebou.. ach jo. No zatím se vracet nebudu.
Jo něco jo. /Ale pro mě to asi znamenalo mnohem víc./ *Pokrčí rameny.* Já nevím. Přece jenom já tu budu ještě mnohem dýl. /Asi bych měla uvažovat i nad tím./ Jenže mě to zraňuje, netuším jak je to možné sakra. *Zavrtí nad tím hlavou.* Vidíš a tomu se to divím. Ty jsi aspoň hezká a milá na rozdíl od tý upírky vevnitř. *Pokrčí rameny.* Nejsem na tyhle situace zvyklá a vážně nevím co dělat. Asi i to má pak dopad na moje jednání. *Povytáhne jedno obočí.* Kdykoliv se můžeme vrátit. /Já si ale tady asi odchytnu nějaké ožralu, ať to aspoň líp zvládnu./
To asi budeš.. protože my se prý dožíváme taky asi kriticky, Calebovi teda už moc let nezbývá. *Semkne rty a uvědomí si že možná řekla i něco co jí může ranit.* No asi ho máš ráda? *Nadhodí nejistě.* Já nevím.. v tomhle jsem trochu ztracená, nikdy mi nevadilo kdo s kým co měl. Dokud teda přímo neřekl, že jsem jediná.. asi. *Poslouchá ji dál a mne si spodní ret.* Ty tu upírku znáš? Já nevím.. třeba si ji šel jen prověřit. /No tak.. tomu sama nevěříš, ten jeho pohled a ten její pohled./ No já.. já se jen prostě ráda bavím no.. *Snaží se nějak za sebe omluvit a ani neví proč.* Nejsem zvyklá na jaký situace konkrétně? *Zeptá se jí přímo, protože tomu moc nerozumí.* /Asi mají jen mezi sebou nějaký blok...Kdybych jen věděla co vlastně spolu měli, možná bych jí poradila./
/To bylo uklidňující./ To já právě nevím. Už hodně dlouho jsem k nikomu nic necítila. Jedinej koho jsem měla byla Delaney. *Pousměje se.* A ta ani nevím kde je teď. Je to na mě moc zmatené. /Neznám, ale viděla jsem ten její pohled. Neříkej, že si si toho taky nevšimla? *Podívá se na ní.* To je jedna z těch, kterým jde vyloženě jen o krev. Věř mi. Při první příležitosti se Caleb bude muset bránit, aby ho nevysála. /Ale myslím, že je dost chytrej na to, aby tomu zabránil než bude pozdě./ *Zase se zvedne a začne chodit sem a tam.* Nejsem zvyklá k někomu něco cítit, to že se s někým vyspíte, přece neznamená, že se do něj hned zamilujete ne? Mám vlastní zkušenosti bych i řekla./ Jenže on je mu tak podobnej. Jak v obličeji tak v chování a mě to asi deptá. *Rozhodí rukama a na chvíli se zas jen zastaví.*
/Protože nemáte city? Já se v tomhle nevyznám fakt se mám orientovat jen na to, co hlásá kodex?/ No.. ten pohled byl svůdný? Já nevím.. tak asi ji zabije, když na to dojde. Ale co když ho dřív omráčí tím encante, nebo jak se ta věc s myslí jmenuje. *Začne přemítat, ale věří že to řekla nějak správně.* Neznamená. Někdy ale ne. /A nebudu si nalhávat, že bych nechtěla, aby mě zase pod sebou věznil a nepřestal. Akorát to není takový že bych zářila na zbytek./ Komu je podobnej? Já si fakt připadám natvrdlá. *Chytí se za hlavu a jdou na ní negativní emoce.* Asi jsem v tom hrozně moc.
Já právě vůbec nevím. A ta nejistota mě zžírá. *Přijde blíž k ní.* /Já jsem to řekla nahlas? To už si pletu i tohle? Tomu co mě proměnil. *Řekne jen a doufá, že to nebude muset rozvádět.* Víš co? Pojď půjdeme zpátky. Jen.. omlouvám se že to říkám zrovna tobě. Musí ti to přijít nechutný, ale prostě potřebuju krev. /A ten alkohol co v ní mají ti lidé./ *Řekne a rozmáchne rukama.* Takže klidně běž a já tě doženu. I kdyby měla zase jít, aspoň zaplatím. *Pokrčí rameny a pozoruje civily, vycházející z Pandemonia.*
Tak na to nemysli.. on ... když se nenechal přelstít někým takovým doteď tak určitě ne ani potom. *Snaží se jí povzbudit, i když ji to zrovna moc asi nejde.* Aha.. no. /A tyhle vazby na ty stvořitele jsou celkem silný asi./ *Nehrabe se v tom víc a když ji oznámí co potřebuje, tak vyhrne rukáv bundy a nastaví před ní s tím, že musí vědět co to znamená.* Stejně jsem to chtěla zkusit? Věřím že mi víc neuděláš? *Polkne nejistě.* A nebo radši z krku? *Stáhne rukáv i s rukou dolů a nastaví bradu.*
Jen se na ni vděčně usměje.* Díky, že mi pomáháš. *Překvapeně se na ní podívá, když jí Grace nastaví ruku, a poté i krk.* Caleb mě zabije, když to udělám. /Takže vlastně proč ne?/ *Přistoupí k ní.* Radši z ruky, tam je to míň vidět. *Vyhrne si její rukáv a nechá vysunout tesáky.* /Proč to pro mě dělá?/ Teď to trochu zabolí. *Pomalu tesáky propíchne kůži a nechá působit endorfiny. Začne pít, ale dává si pozor, aby Grace nic neudělala. Po malé chvilce se odtáhne a olízne si ret.* Děkuji. *Šeptne k ní.* Je ti dobře? *Ujistí se, i když ví, že vypila málo krve, aby Grace neublížila, ale také, aby dostala alkohol k sobě do oběhu.* /S alkoholem je vše hned lepší. Ale proč to pro mě udělala?/
/Jsem už prostě taková? Ne to nepovím.. není to pravda a pravdu nepřiznám./ *Opětuje jí trochu nucený úsměv.* Caleb se to nedozví a já jsem plnoletá. *Kývne hlavou do strany a dívá se na svoji levou ruku.* /Tak jo.. je to divná ale co má být? Mám krev jako civilové ne?/ *Zaskučí bolestí a kousne se do rtu jako tenkrát, když ji Caleb vytahoval zuby dřevaka z nohy. Pocit euforie nastává díky krvi nefilim až později a to se uvolňuje a začíná zase pravidelně dýchat.* Sakra. *Zavrtí několikrát hlavou a prohrábne si pravou stranu tváře.* Cítím se nějaká pomatená. *Promrká a je o pár odstínů bledší než normálně.* Asi je to dobrý.. vypila jsem toho.. no asi tři sklenky. *Promne si oko pravou rukou.*
To je normální, to ty endorfiny. *Ujistí jí.* Jako lovec stínů to ustojíš líp, než civilové. /Myslím./ Vypila jsem toho jen málo. Nechtěla jsem ti ublížit. *Ustaraně se na ní podívá.* Můžeš stát a chodit? Zvládneš jít dovnitř sama, nebo tě mám přidržet? /Ta krev. Krev nefilim je vážně skvělá. Ale tohle jí říkat nebudu, co si o mě asi myslí teď? Připadám si jako bych jí ublížila./
/Neublížila./ To ne... *Zavrtí hlavou a vzpamatovává se z toho.* Jen se cítím jako po opici a jako kdybych si to ještě užívala. Fakt vtipný... *Rozesměje se a postaví se.* V pohodě.. fakt. Nedrž mě, to by bylo asi moc nápadný a Caleb zvědavý. Tak pojď jestli chceš. *Protočí očima a zamíří zase do pandemonia.* /Proč tam vlastně zase lezu./
Dobře. Jak myslíš. *Zasměje se.* Vlastně je mi jedno co si bude Caleb myslet, jde tady o to jak ti je. Ale když říkáš, že dobře. *Podívá se na ni a míří zase do Pandemonia.* /Jen zaplatím a zase půjdu. Asi./
/No, od Brooklyn Bridge to nebylo zas až tak daleko./ *Pomyslí si s úsměvem a vchází do restaurace.* /Páni, už jsem tady nebyla týden. To to letí./ *Pomyslí si a najde místečko v boxu úplně vzadu v místnosti a než si sedne, sundá si lehkou červenou bundu, ve které běhala.* /Jde vůbec za mnou? Případá mi takový zamyšlený./ *Ohlédne se a s úsměvem ukáže místo, které vybrala.* Máte něco proti, pane Zvu-tě-na-vafle? *Podívá se na něj s bundou v ruce.*
*Vchází s Rosie do vlčího baru a ihned u vstupu se rozhlédne.* /A dneska obsluhuje Josh. Výborně, to znamená, že v kuchyni bude Jimi a to znamená nejlepší vafle./ *Pozdraví ho pokynutím hlavy a následně se vydá podívat na box, který vybrala. Chvíli si ho jen tak prohlíží, aby jí znervóznil a nakonec kývne na souhlas. Vysvleče si svoji černou bundu a hezky ji poskládá vedle sebe. Upraví si černé tričko, které pod ní měl. Vyloží si lokty na stůl.* Nemám nic proti, slečno Nechám se zase pozvat na vafle. *Vezme do ruky jídelní lístek ačkoliv už ho zná zpaměti, chvíli na to se u nich objeví číšník. Podívá se na Rosie.* Dvakrát colu a dvakrát vafle. /Souhlasíš?/ *Zastaví se u jejich očí, které si po prvé pořádně prohlédne, čeká jestli bude mít připomínky nebo zda může číšník odejít.*
*Dojí krekry a dopije čaj. Podívá se na peníze, který Dylan nechal na stole.* /Přátelství je dar. Přátelství je bla bla bla!/ *Z kapsy vyloví drobné a položí je vedle prázdného šálku.* /Jenze bla bla to začalo!/ *S povzdechem se zvedne a svetr si přehodí přes ruku, protože si jej nechce obléct.* /Musím si ještě něco zařídit./ *Rychlým krokem opouští bar.*
*Zmateně kouká, jak se zdraví s číšníkem.* /Jak často sem vlastně chodí? To je mi záhadou.../ *Když k ní přijde a kouká na ni, začne si připadat trochu blbě.* /Ono se mu tohle místo nelíbí? Jo, tak. Tak to jo./ *S úlevou si sedá a dneska se na menu ani nepodívá. Když za ní objednává, jen přikyvuje hlavou s pohledem upřeným na svou červenou bundu, která ji nehybně leží na stehnech.* /Jo, budu si muset napsat lísteček kolik mu vlastně dlužím a pak tu částku budu tahat po celém New Yorku dokud ho nepotkám a nepředám mu ji. Vyřešeno./ *Pyšně si pomyslí a trochu jí spadne kámen ze srdce, že už to má celé vymyšlené. Její pohled teď zaujme jeho oblečení.* Co si pohovořit o tom, co jsme minule nestihli, pane Mám-tričko-jasnější-než-moji-budoucnost? /Dobře, tohle bylo trochu ošklivé../
*Pokývne hlavou, že teda to bude všechno a odloží menu zase na stejné místo, kam menu patří.* /Výborně a to jsem si myslel, že dnes budu jíst sám./ Nestihli? *Pozvedne tázavě obočí, protože si není vůbec jistý tím, co posledně řešili.* /Krom těchto názvů./ Moje budoucnost vypadá v celku slibně, slečno Mám kabát rudý jako bych po cestě z Nemocnice propadla upíra. /A vzala mu spoustu B negativ./ *Číšník jim oběma přináší colu a tak se rovnou napije.* Ať už to tu máme, třeba ještě stihneme navštívit Pandemonium na zákusek. *Zamyslí se, že tam přeci mají nejlepší zákusky.* /Asi můj žaludek The Best./
/Teď předstírá, že si to nepamatuje, nebo si to vážně nepamatuje?/ *Není si jistá.* Já se v jeho výrazech nevyznám./ No, přece jsi mi slíbil, že mi řekneš něco o svém světě. *Malinko jejich minulý rozhovor překroutí a upraví si ho k obrazu svému.* /No, neřekla bych, že by bunda nasáklá krví vypadala takhle../ *V duchu s ním nesouhlasí a kouká na něj, jak se napije coly hned jak se jim objeví na stolku.* Kam ten spěch, Pane Mám-žízeň-jako-kůň? /Takhle hra už je možná trochu ohraná, ale já vyhraju. Stoprocentně. A on mi v tom nezabrání./ *Vítězoslavně se na něj usměje, i když vlastně ještě nic nevyhrála.*
/Cože to jsem určitě neslíbil./ *Přimhouří oči, aby věděla, že jí to nevěří a složí si ruce na prsou.* Ty si ale lhářka, slečno Snažím se dostat, co chci i když to nedostanu. *Prohrábne si vlasy, jakoby mu to mohlo pomoci si vzpomenout.* Posledně jsi mě chtěla rvát do pytle. /Všechny čarodějnice./ *Snaží se mu probudit její paměť. Oči pro tentokrát nechává na své cole i když je občas zvedne k ní, aby se necítila nadřazeně.* /O mém světě, nechci mluvit o mém světě./ Co všechno umíš čarodějko? *Zeptá se aby rozhovor otočil na ni.*
*Vidí, že jí nevěří, ale snaží se ho přesvědčit, že opravdu říká pravdu.* Ale ano, domluvili jsme se, že když já ti něco řeknu o mém světě, ty zase řekneš něco o tom svém, Pane Alzheimer. *Chudáček, zapomněl. Na všechno zapomněl./ *Pomyslí si ironicky, což se u ní moc často nestává. Co to s ní dneska jenom je?* Co já umím? *Napije se coly.* No, toho je hodně. Chodit, mluvit, jíst, pít, běhat, číst... Nechceš to nějak konkretizovat? *Usměje se uvolněně.* A teď je řada na mě. *Oznámí.* Kolik ti je let? /Teda pokud to ještě nezapomněl... Heh už přestaň./ *Snaží se dostat svoje chování pod kontrolu.*
/No to jsem možná řekl, ale nemyslel jsem to vážně./ *Jakmile řekne výčet toho, co umí tak protočí očima a začne doplňovat.* Mimo to umíš hodně mluvit, ptát se, lhát.. *Počítá na prstech a mezi tím před ní položí jejich vafle a příbory. Vezme si vidličku a nůž, zakousne se a obličej se mu rozzáří blahem.* Co umíš, co neumím já? *Řekne konkrétněji a její otázka ho vlastně dost zarazí.* Slečno hádej kolik mi je, záleží na tom? /Já to raději ani nechci vědět./ *Nabere další sousto do pusy.*
*Přikývne nad počtem jejich vlastností, ale u posledního slova se zastaví.* Počkat, já nelžu. /Teda, ne obvykle../ *Zamyslí se.* /Dobře, lžu, co umím, co neumí?/ *Trošku se zasměje zrovna když se objeví vafle a příbor, kterého se hned zmocní.* Jak můžu vědět, co ty neumíš, když o tobě vlastně nic nevím? *Ukrojí si kousek a strčí si ho do úst.* /Kolik mu tak je?/ *Změří si ho pohledem.* /Duševně tak čtyřicet./ Svůj typ si nechám pro sebe, Pane Na-otázku-náležitě-odpovídám-otázkou. /A jsme zase u toho./
*Nechá sousto na půl cestě nabodnuté na vidličce.* Nelžeš? Snažíš se mě oblbnout. /Jako já o sobě nikomu nic neříkám a nechystám se to měnit./ Takže čtení myšlenek to nebude. *Zhodnotí nahlas a vyjede mu pravý koutek nahoru, chvíli ho nechává v této pozici, ale nakonec ho pustí. Vezme si do ruky ubrousek a utře si pusu a poté pokračuje v dalším soustě.* Víš, že mám rád vafle a to znamená, že o mě víš víc než ostatní. /A že jsem lovec a piju colu. I když to s colou vědí všichni./ No pověz, slečno Stejně se do mého věku netrefíš.
/Oblbnout? Ne, jenom zjistit něco víc! Přece jenom, už jsme spolu proseděli tři večery nad waflema a já vlastně ani pořádně nevím, kdo jsi./ *Pomyslí si.* Jak si můžeš být tak jistý, že ti nečtu myšlenky? Sám si říkal, že se tě snažím oblbnout. *Pokouší se ho zmást.* /Co mi na ti povíš?/ *Ukrojí si další kousek waffle, ale existenci ubrousku nebere nijak zvlášť na vědomí.* Opravdu? /Počkat, fakt?/ Myslela jsem si, že zveš na wafle každýho koho potkáš a pak se jen snažíš zruinovat vysokýma poplatkama. *Snaží se udržet vážnou tvář, ale nejde jí to.* /Zpátky k otázce věku./ *Zahlédí se mu do obličeje.* Sakra! Může mu být stejně tak 20 jak třicet!/ Nemohl bys na mě prosím udělat nějakou grimasu? *Prosebně se zeptá.*
Jednoduše. *Ani se dlouho nezamyslí nad odpovědí.* Kdybys četla, tak bys na vafle se mnou nešla. *Poví popravdě i když vlastně nemyslí přímo na nic zlého, když s ní je.* /Jenom mě to takto baví víc, znát ostatní aniž by mě znali./ *Dojídá poslední sousto waflí a znovu začne vyškrabávat šlehačku se zmrzlinou z talíře.* Ne, zvu pouze modrovlasé čarodějky bez peněz. /Nikdy nepochopím, proč mít modré vlasy, na to se jí rozhodně zeptám příště./ *Jeho obličej i po prosbě o grimasu zůstává stejný, akorát změní polohu hlavy z rovné na jemně doleva, snaží se u toho nesmát, ale to už se mu daří celkem dobře.* Lepší? *Zeptá se a nechá odnést číšníka svůj talíř.* Fakt se snažím, slečno To nedáte. /Ani nevím jestli vypadám starší nebo mladší nebo hodný svýho věku./
*Poslechne si odůvodnění její neschopnosti číst myšlenky.* /Dobře, tak tohle je děsivý a zároveň strašně zajímavý. Musím si tuhle schopnost rychle osvojit. A rychle neznamená za sto let./ *Při myšlence, co se stane za sto let ji trochu zamrazí. Rychle ji ale odežene pryč.* Dobrá, máš mě. Neumím číst myšlenky. *Též dojídá poslední dvě sousta wafle.* Hmm... máš něco proti modrý barvě? *Zeptá se ho narovinu.* /No, já s tím stejně nic neudělám nemůžu, jenom je maximálně odbarvit a přebarvit, jenže co by lidi řekli na modrý odrosty?/ *Kouká na něj, jak naklání hlavu na stranu, což jí rozesměje.* Řekla bych tak tři psi. /Takhle vypadá roztomile./ No, musíte se snažit víc, pane Dávám-do-toho-všechno-ale-stejně-mi-to-nejde. *Ještě trochu se škrábe zbytek zmrzliny a s pochvalou dobrého jídla a poděkováním nechá talíř odnést.*
/Trefa, jak jinak Sebastiane./ *Pochválí sám sebe v duchu a rozhodne se hádat, co neumí.* Myslím, že se neumíš ani teleportovat. A proč? Protože by si jinak nemusela běhat. *Rovnou na svou otázku odpoví a vezme do rukou láhev a nejdříve se s ní začne hrát.* Proti barvě ne, ale modré vlasy? /No upřímně to vypadá šíleně, hodně šíleně./ *Povede se mu sloupnout etiketa z coly a tak se raději napije.* /Tři psi?/ A proč ne pět kočičích? *Sice netuší kolik je ani jedno, ale to přeci nikomu nevadí.* A co takto, slečno Nikdy se vám nedá zavděčit. *Nakloní hlavu se stejně neutrálním výrazem zase na druhou stranu, jejím smíchem se nenechá rozptýlit.*
/To není fér! On tady bude postupně odhalovat co všechno umím a neumím? Pche!/ *Zachmuří se.* /Ale jo! Jednou jsem vytvořila malý portál a hodila do něj medvídka. Už se nikdy neukázal, heh./ Neběhám proto, že bych se nějak potřebovala rychle dostat. Běhám pro zlepšení kondice. *Snaží se nějak obhájit, i když čím více toho řekne, tím je to hloupější.* /A neříkala jsem si před tím na mostě, že si musím zlepšit fyzičku abych mohla odběhnout z místa nebezpečí? Tohle je začarovanej kruh a já chci ven./ *Odvede téma zase zpátky k jeho věku.* Pět kočičích? *Pohladí si rukou neviditelný vous a zamyšleně se na něj zadívá.* Jo, to by odpovídalo, Pane Mňau. /Ne, já fakt nevím! Asi míň než osmnáct ne, ale zase mu nebude víc jak třicet./ *Snaží se si číslo odvodit.*
*Když odlepí etiketu i z druhé strany lahve, celou ji dopije a když přichází číšník rovnou i platí všechno dohromady i se spropitným.* Děkuji. *Odpoví číšníkovi a natáhne se pro bundu.* Slečno Haf, budeme to muset dořešit příště. Běhání je zdravé, v tom tě rozhodně podporuji i kdybys uměla teleportaci. *Po delší době bez výrazu na ni mrkne a zvedne se z boxu, obleče si svou bundu a jakmile se začne hladit na neviditelný plnovous pousměje se.* Vytvořit si plnovous taky neumíš. /Ale to je jenom dobře./ *Před odchodem se k ní ještě těsně nahne. Může cítit jeho dech i snad i srdce. Odhrne jí pramínky vlasů za ucho.* Je mi šestadvacet. *Pošeptá jí a odchází z vlčího baru.* /No, vadit by ji to nemělo, nejsme spolu. Jsme něco jako vaflový kamarádi, nebo tak něco./ *Zapne zips bundy až pod krk a už ho není.*
*Zatímco platí, podívá se na menu, kde si přečte cenu waflí a coly.* /Dobře, teď to jen vynásobit třemi a pamatovat si to. Nic víc nic míň./ *Po té se na něj podívá, jak si bere bundu a stává.* /On... on se pousmívá. Opravdu, on se směje./ *Nedokáže uvěřit svým očím když se k ní nakloní, zatají dech.* /On mi to opravdu řekl? Fakt?/ *Zírá na něj jak odchází bez jediného slova.* /Vau./ *Po chvilce se ale vzpamatuje a rychle dopije colu.* /Musím taky jít./ *Oblékne si červenou bundu a vyjde ven.* /Sakra! Já jsem mu nestihla odpovědět. On... zase vyhrál! Pche../
*Poměrně rychlým krokem nakráčí do Pandemonia.* Už jsem tu zas. Mějte všichni radost. *Usměje se pro sebe a namíří si to rovnou k baru.* Vy víte co chci. *Mrkne na barmana. A sedne si na jednu z barových stoliček.* Nehodlám už vynechávat potravu. Je to pitomost. *Olízne si rty a popadne sklenku z které se napije.* Ještě že už nejsou všude ti odporní psíci. Ještě že už máme po úplňku. *Dá si nohu přes nohu a prohrábne si vlasy.* Vlastně nakonec je dobře, že jsem nešla sem. Aspoň jsem pomohla s tou civilkou. *Pousměje se.* Tak co dnes budu dělat? *Otočí se a podívá se na parket.* Ne to asi ne. To přenechám mému alkoholovému já.
*S nehybným výrazem ve tváři se blíží k Pandemoniu, kde plánuje najít večeři alespoň na tento týden.* /Civilové. Jsou tak lehce zmanipulovatelní./ *Drží si mrtvý pohled a prochází uličkou puberťaček, které v té frontě nejspíš tvrdnou do rána. Okolo vyhazovače prochází bez problému, neboť by ho stejně mohl ovládnout Encante. Nato se rozejde k protějšku místnosti a vyhlíží si svou dnešní první hlídkou oběť.* /Protože všechno po 36 stupňů je naprosto odporné a bez chuti./
*Dopije svoji sklenku a zase se otočí na barmana.* Děkuji. Chci ještě jednu. *Prohodí a prohlíží si okolí.* /Ne do toho pořád nejdu. Zatím si vystačím tady se sklenkou./ *Podívá se na novou skleničku a olízne si horní ret.* Ale no tak. To tu vážně není někdo koho znám? Nebaví mě tu jen tak sedět. *Podívá se na své rudé lodičky.* Tancovat asi vážně nepůjdu. Víme jak to dopadlo minule. *Pousměje se a dál sleduje dění okolo ní.*
*Mrkne na vyhazovače a možná se ostentativně diví, jak velikou výškovou výhodu má.* Jde se prostě s váhou. *Zlomyslně se usměje a zhlukne se nenápadně volně propletený těl.* Ehh, je tu někde sprcha? Tohle fakt páchne. *Rozhlédne se a na druhé straně klubu zahlédne pohledného upíra, který je zjevně také na lovu.* Hmmm, že bych se připojila? *Při myšlence na krev si olízne rty a dále propátrává pohledem klub.* Ahoj. *Usměje se na Adeline, kterou zahlédne u baru a vyrazí k ní houpavým boky.* Ráda tě vidím, co tu děláš tak sama? Zatímco mi z tebe depka, když přijdeš do baru aby si dala sklenku krve. Něco živého ti nic neříká? *Usměje se na ni a vrhne pohled na Juliana.* Tady se toho dá dělat mnohem víc, než jen sedět u baru. *Dále rozhlíží po své oběti.*
*Ještě není tak hladový, aby ho ovládal hlad, ale brzy bude.* /Kdyby tu nebylo tolik upírů, kteří si už svou kořist rozdělili./ *Přivře víčka a upře pohled na skupince civilů, která se motá kolem vlkodlaka, kterého on cítí až sem. Jeho pach ho nesmírně dráždí v nose.* /Nesnáším, když mám jídlo načichlé psinou. Cítím se, že z toho každou chvíli dostanu vzteklinu./ *Odvrátí pohled a začne se procházet mezi parketem a vyhledávat svůj terč, který bude pronásledovat.*
*Vchází do Pandemonia s lehkým úsměvem na rtech, na sobě má bílé uplé džíny, které jí hezky zvýrazňují postavu a k tomu bílý svetr, pod kterým má bílé tílko. Boty volila bílé airmaxy.* Tak, trošku se napiju, uvidím kdo tu bude a potom zase půjdu. *S úsměvem si to namíří směrem k baru a její nakulmované vlasy jí přitom hezky padají do obličeje.* Sakra. Ty pitomé vlasy. *Uchechtne se a posadí se na barovou stoličku.* Sklenici bílého vína. *Mrkne na barmana.* Víno, to je moje, ale nesmím se opít./
*Otočí se za známým hlasem.* No nazdar zlatíčko. Depku ze mě klidně mít můžeš, ale víš jak to teď mám s krví. Buď ráda že už jsem aspoň trochu normální. *Zasměje se na ni a napije se ze sklenky.* Vidíš, je to výborný. A co ty tady? *Pozvedne jedno obočí.* Jdeš si pročistit? Jako za starých časů? *Usměje se.* Můžeš mi říct, proč jsme sem vůbec jezdily? Změnilo nás to. Ne že by mi to vadilo. I když mi moje staré já trochu chybí. Na druhou stranu, to jak jsem mu včera pomohla také nebylo špatné.
*Protočí panenky.* Ano, jdu se najíst, protože aspoň někdo je schopnej se po nevydařeném vztahu/rozptýlení vrátit do normálu. *Zvedne jeden koutek.* Jsem ráda, že mi tu nesešvách to ano, ale prosím tě copak tě nebavilo, když jsme si chytly toho blondáka? To nebylo tak dávno. *Připomene jí.* /Debilní nefilim, kvůli němu se chová divně./ *Při své prohlídce baru párkrát spočine pohledem na dalším upírovi.* Jak ti jde hledání jídla? *Řekne jeho směrem, nijak hlasitě, protože je jí jasné, že ji slyší i přes hlasitou hudbu.*
*Tesne pred tým ako vôjde do klubu sa usmeje na vyhadzovača a dobre naladená sa porozhliadne po klube.* Ešte že som si Annu vyriešila už včera a polka vlkodlakov je niekde mimo kvôli splnu. *Pomyslí a to ju poteší ešte viac.* Rozhodne prejde k svojmu obľúbenému miestu na sedenie a enchantom odtiaľ vyhodí nejakých civilov. *Nejakú krv a nie zvieraciu, jedna transfúzia sa hádam nájde.* *Rozkáže si obsluhe, ktorú už dôverne pozná a s úsmevom sa porozhliadne okolo seba.* /Hromada vymytých mozgov, ako inak. Chcelo by to inteligentnú spoločnosť./ *Pomyslí si a zavrtí nad tým hlavou.*
/Hledání jídla? To bude slovník mladého upíra./ *Otočí se za hlasem a upře pohledem na tu osobu.* /Upírky. Mladé upírky./ *Nakloní hlavu na stranu a jako vždy je propálí pohledem, což už ani nevnímá, protože to dělá stále.* Zatím se bavím. *Rozhodí plynule rukama s notnou dávkou sarkasmu a přes prozíravý pohled se pousměje.* /Za nějaké století je tohle vytipování o jídlu přejde. Zatím jsou z toho akorát rozjařené./ *Když uvidí sklenici krve poblíž druhé upírky, tak nasazuje opět chladný výraz a zastaví se.*
*Když před ní přistane sklenice s vínem, tak se jen pousměje.* /Všude je rychlá obsluha./ *Rozhlédne se po klubu.* Dnes tady je celkem plno no. *Sklenici si vezme do ruky a odpije z ní.* /Ta chuť vína je tak dokonalá./ *Koukne k tanečnímu parketu.* Možná si potom půjdu i zatančit, ale ještě nevím kdy. *Otočí se směrem k baru a sleduje lidi, kteří za něj sedají.* Pandemonium, hodně známý klub. *Uchechtne se a sklenici položí zpět na bar.* /V baru většinou bývá nuda./
/Kolik si myslí, že mi je? Vypadá to, že si myslí, že jsem téměř neopřená. Hmf od toho jsem dost daleko/ *Zvedne jeden koutek.* Dneska to tu vypadá vskutku zábavně. Delaney. *Představí se prostě.* /Díkybohu, že už nemusím dělat pakáže./ *Pomyslí si a vyhlíží svou oběť.* Nevším tu žádný vhodný materiál. *Postěžuje si ironicky kamarádce.* Mám vůbec ještě hlad? Asi tak před půlhodinou jsem měla toho pohledného civila. *Jemně si olízne rty.* /Hlad možná ne, ale chuť rozhodně./
Ale nesnaž se mě přesvědčit zlatíčko. Víme jak to vypadalo tehdy že? *Pozvedne jedno obočí. A zasměje se.* Nevím, asi bavilo. Problém je že to teď vidím trochu jinak. /Třeba včera a sama sebe./ *Podívá se směrem kam se dívá Delaney.* Ale, ale že by tu byl také upír a ne jen upírky? Myslím že jsem tu ještě žádného nepotkala./ Jinak asi bych ti mohla dát nějaký úkol. Pamatuješ jak jsme se minule vsadily? Tak jsem nakonec za ním šla. *Řekne prostě a napije se ze skleničky.*
*Prevezme si krv a odpije si.* Dnes som mala už aj lepšiu. *Pousmeje sa nad dnešným ránom a sleduje ľudí na parkete a aj mimo a trochu privrie oči.* /Dvaja ktorých nerozoznám a tá jedna je nováčik v klane, ktorý si robí program aj keď by mala predvídať, že si ho robiť nemá./ *Zhodnotí a pokrčí nad tým ramenom.* /Budem musieť zvolať klan, prestáva sa mi páčiť, koľko ich je tu na vlastnú päsť./
Skutečně. *Neskrývá pobavený pohled.* Jsem Julian. *Představí se na oplátku, ale nemá jinak větší plány s nimi zapovídat.* /S čím se toho zahazuji. Z tohohle se rozhodně nenajím./ *Nechá upírky klevetit a podstoupí od baru zase o kus dále. Zrak upíra na černovlasou civilku, která začíná být celkem v podnapilém stavu. Ne však tak okatě, aby se nechal prozradit.* Už jen zařídit, aby odcházela domů sama./
/Ale co bych tady dělala?/ *Dopije sklenici s vínem.* Asi se ještě půjdu projít do parku. *Zaplatí barmanovi a hbitě seskočí ze stoličky na zem.* /Dobře, anebo půjdu jinam?/ *Pokrčí rameny.* Ne, asi spíš do toho parku, a nebo na most, ale to ještě uvidím./ *S úsměvem odchází.*
*Kvalitně odpočatý míří z 5th Avenue do Pandemonia, kde na dnešní noc nebyla napsaná žádná hlídka.* /Příští týden si píšu hlídku jinde, chci se také dostat ven. Je to tady samý Eidolon./ *Protáhne se dovnitř přehnaně ozbrojený, protože včera ztratil při akci na severním Manhattanu hned několik zbraní a tak se rovnou pojistil.* /Mohl jsem to čekat, po úplňku je polovina lovců vyřízená./ *Zkontroluje místnost, ale skutečně nenachází ani jednoho nefilim, a tak se staví na svou obvyklou hlídku s klidným senzorem.*
*Ohlédne se na upíra.* Julian? Tak to chápu, že mě má za mladou. *Pohlédne na kamarádku.* Výborně, tak co mám udělat já? *Zasměje se, když v tom si všimne Caleba.* Heleme se kdo přišel. *Ušklíbne se na Adeline a dál si hledá něco k jídlu.* Kašlu na to. Nikdo se mi tu nelíbí. *Objedná si taky jednu skleničku a brzy ji popíjí a prohrabá si s ní.*
Víš jak si mi minule vyprávěla, něco o tom tvým civilovi? Tak mohla by jsi to s ním ještě zkusit. /Když jsi si začala zlatíčko./ *Pokrčí rameny a dopije sklenku.* Pro dnešek to stačí. *Ohlédne se na Caleba.* Včera jsem ho potkala. Mohla bych se ho jít zeptat jak to dopadlo. /Možná potom, nechci ho pořád otravovat./ *Podívá se na skleničku co si objedná Delaney.* Co jsem říkala? *Zasměje se.*
*Po chvíľke nič nerobenia si začne prezerať správy na mobile a pretočí očami.* Samé povinnosti, pfff. Chce to tu nejako rozprúdiť. Ale sama to nedám. *Takmer by si nad tým aj povzdychla, ale radšej sa zas napije krvi a vždy očkom pozrie na upírov mimo klanu.* /Malé potvory, ešte ak mi začnú robiť bordel na ihrisku, tak sa asi neovládnem./ *Zavrtí nad nimi hlavou a rozmýšľa, aké to kedysi bolo nekomplikované.*
*Jakmile k civilce přijde další, už by se chtěl rozhodným krokem vypravit k nim a pohrát si s nimi Encantem, ale to by už nebyla taková zábava. Raději si vyčká na někoho více zajímavějšího. Koutkem oka zachytí pohled upírky klanu a významně se na ni podívá.* /Původního upíra jsem viděl pouze jednou. To by byla zajímavá společnost./ *Podívá se na obě strany a rozhodne se.* /Ale to by mě ještě začala přemlouvat ke klanu a to zase nechci. Už bych neměl takovou volnost v tom, co dělám./
*Vchází do Pandemonia, na sobě má černé šaty, které jí sahají těsně pod zadek a mají výstřih. Boty volila černé na podpatku a vlasy má vyžehlené.* /Tak se jdeme trochu pobavit./ *Zahlédne několik upírů.* /Nesnáším vás./ *Všimne si i Caleba.* /Toho já stejně nezajímám./ *Kývne mu na pozdrav a posadí se na barovou stoličku.* Jednu Whiskey. *Poručí si.* /Jak jinak./ *Koukne se k parketu.* /Dnes je tu prostě narváno./
*Podívá se na hodinky.* Asi půjdu domů. Čtu teď dost zajímavou knihu, musím zjistit jak to bude dál. *Nepřiznává, že si pořídila knihy, které napsal Kenzo.* /Je to aspoň malé spojení./ *Připadá si zvláštně.* Ahoj, doufám, že se ti dnešní večer vydaří. *Ignoruje úkol týkající se jeho a opouští klub.*
*Ve vlčí bundě, která není její, jde k Pandemoniu.* Oni jsou fakt psychopati. Jestli ho ta čarodějka zabije, já měla to nechat. *Odklepe se a vstoupí do Pandemonia, aby se trochu napila a otrávila ho ze sebe.* /Dovedla jsem ho na ošetřovnu a už jsem tam byla navíc. Ne, měl se zklidnit, protože co víc bych tam mohla dělat./
/Jasně nech mě tu jako vždy. A pak že já se neumím bavit./ *Zakroutí nad tím očima.* Tak si měj. Ahoj. *Prohodí a zase se otočí k parketu.* /Tak co teď?/ *Otočí se zase na parket.* /Že bych si vážně zatančila? Asi zatím ne./ *Podívá se na Caleba.* /No tak co. Stejně se chci jen zeptat jak to dopadlo./ *Přejde k Calebovi.* Ahoj. Tak jak to včera dopadlo? *Zeptá se a usměje se.*
*Najednou si všimne Grace.* /Ah, konečně. Moje podpora./ Ahoj Grace. *Mile se na ni usměje, ale udržuje si její nevrlý pohled.* /Nesmím se tak moc usmívat./ *Občas jí pohled zabloudí ke Calebovi, ale vždy ho odvrátí.* Vypadáš tak trochu unaveně. *Koukne na Grace a kousne se do rtu.* /Asi to nebylo nějak extra příjemné./ Tak nějak? *Nakrčí obočí.* /Zajímavé./ Tak to asi nebylo nějak moc zábavné no. *Pokýve hlavou.* /Nechtěla bych./ *Podívá se směrem ke Calebovi.* /Uhh.. Adeline je u něj!/ *Vražedně koukne po Adeline.* /Arrr. Dobrý způsob jak mě naštvat./ *Falešně se pousměje a otočí se na Grace.* Jeho přítelkyně? /Anebo nějaká holka na využití?/ *Řekne tázavě.*
*Pomocí run zaslechne Delaney, která reaguje na jeho příchod. Potlačí uchechtnutí a odvrátí pohled jinam.* /Měl bych si už zvyknout, že mě všude vítají tyhle ohlasy, ale přeci jsem tu skoro pořád./ *Sleduje Cordelii, kterou potkal včera a která ho zdraví, a kývne jí na oplátku. Všimá si i Grace očividně v jeho bundě.* /Vypadá v ní hrozně, asi to z ní sundám./ *V okamžiku, kdy se rozhodne jít tím směrem, se u něj objeví znenadání Adeline, což ho překvapí.* Ahoj. Dopadlo to dobře. Vždyť jsi u toho nakonec byla. *Přeměří si ji pohledem, jako kdyby si najednou nebyl tolik jistý.*
*Všimne si pohľad upíra a zdvihne obočie.* /Ten jeho pohľad mal niečo znamenať, alebo niečo? Nah to je jedno./ *V hlave nad tým kývne hlavou a akonáhle zacíti ostrý vlkodlačí pach otočí sa smerom k baru a pretočí očami.* Jasné že to je to šteňa. Ani jeden z tých hlupákov nemôže tak ako ona. *Pozerá na ňu ale musí sa trochu pousmiať.* Heh a asi si obliekla niekoho staré tričko, ktoré si zmýlila so šatami. Ale milé. Ešte si aj myslí, že do toho má vysvetliť. *Pomyslí si posmešne a radšej sa napije krvi, aby skryla úsmev, ktorý jej ten kostým či čo to je, vyvolal.*
*Rychle se dostane přes vyhazovače.* /Je tu někdo?/ *Zabloudí pohledem k Calebovi. A rovnou se vydá k němu.* Potřebujeme pomoc. V Institutu. *Řekne znepokojeně.* /A rychle. Nebo za chvíli budu i bez bratra. Jako by nestačilo to s Eleanor./
*Vezme si do ruky džus s vodkou a hned se pořádně napije. Mile jeho optimismu, nastoupí únava a musí se něčím povzbudit.* Zábavné? *Opáčí jí, jako kdyby byla úplně mimo.* Ten kluk tam je zraněný, a já tam byla akorát navíc. *Znovu se pořádně napije a potom si až zaskučí.* /Hlavně nezvracej./ Cože? Přítelkyně? *Podívá se na ni naprosto napadlé, protože nemá ani páru o čem mluví.*
*Přes vyhazovače se dostane hned a běží za Jamiem.* /Caleb, Ava nebo někdo od nás prosím ať tu někdo je./ *Modlí se a doufá, že někoho zahlédne, a to se poštěstí. Všimne si Caleba a jde za ním společně s Jamiem.* Calebe, okamžitě se zvedni a pojď s námi do Institutu, je to akutní a jde o život. *Vyhrkne na něj.* Jde tak o život, že musíme zavolat někoho z Mlčenlivých bratrů. *Dodá.*
Nebyla jsem si jistá. Však víš. Snažila jsem se držet od toho ohně. *Pokrčí rameny.* A když přijde další lovec stínů, jen ho sjede pohledem.* Tak já si půjdu. Ještě si na chvíli sednu k baru. *Nechá Caleba a toho druhého nefilim osamotě. Otočí se a jde zase k baru.* Tak já si dám ještě jednu. *Mrkne na barmana.* /Ještě chvíli tu budu./
*Konečně uvidí solidní výzvu, která by ho pro dnešek dokázala zabavit. Upírá na ni svůj pohled a obejde místnost Pandemonia, aby se dostal nenápadně k východu, protože ho předtím zaregistrovala.* /Lov začíná./ *Sleduje její rozpaky, kdy se po něm ohlíží a nakonec vyděšeně odchází. On ji však následuje s adrenalinem v žilách celkem už i hladový.*
Myslím tamtu holku vedle Caleba. *Kývne směrem k nim.* /Neznám ji. Díkybohu./ Znáš ji? *Koukne na Grace a v tom okamžiku jí vyruší sklenice whiskey, která přistála před ní na baru.* /Hm, rychlost./ *Odpije z nápoje a následně si i oblizne rty.* Kdo je to? /Myslím, že upírka podle toho jak je bledá, ale jinak o ní nic nevím./ *Podívá se zase tam.* /No konečně jsi odprejskla. Ale co ten kluk tam?/ *Svraští obočí.* /Proboha!/ *Otočí se zase na Grace.*
*Mezitím co vyhazovač něco řeší, opatrně se protáhne do Pandemonia. Oddechne si, protože nečekala, že se jí to povede tak jednoduše. Na sobě má tmavě modré šaty, které končí kousek nad koleny.* /Ve středu si vezmu tam ty, které mi ve skříni akorát překáží. Měla jsem je na sobě možná dvakrát./ *S mírným úsměvem se rozhlédne kolem.* /Nikde nikdo, koho bych znala./ *Pomyslí si a už se nehodlá dál rozhlížet. Dojde k baru, u něhož si prohrábne rozpuštěné vlasy.* /Co bych si jenom dala?/ *Po chvilce přemýšlení si objedná nějaký koktejl, který si náhodně vybere.* /Mělo by se zkusit všechno, ne?/ *S pousmáním začne upíjet koktejl.*
Aha. *Nic víc k tomu nemá co říct, protože Adeline je na odchodu a zamíří k němu ostatní nefilim.* /Pěkné, kde se flákali celou dobu?/ *Už by se jich chtěl zeptat, ale místo toho jim začne naslouchat.* /Samozřejmě, že se s tím chodí za mnou, ale já mám hlídku./ Uklidněte se, jestli jde o život, tak musíte přivolat Mlčenlivé bratry. /A ne jít na mě takhle rychle./ Thomas o tom neví? Napíšu mu, už by měl být v Institutu. *Vytáhne mobil a informuje rychlou smskou Thomase.* Já se nemůžu odsud hnout, mám hlídku. Navíc bych mu nepomohl o nic víc. *Zůstane stát na místě.*
*Spolivá se směrem, kterým Delia a zase na ni.* Upírka? Jestli si ho chtěla, neptala jsem se ho. *Pokrčí rameny bezděčně a promne si spánky.* Proč tě to zajímá? Včera jsi nevypadala, že bys si z něj byla nějak nadšená. *Jen tak nadhodí, protože jí přijde poslední dobou divná.* Musí hlídat. No, tuším jeden ze mně stojí přímo nad ní. *Napije se a snaží se v sobě potlačit žaludeční zlost.*
*Zvedavo sa pozrie na hlúčik tieňolovcov a pretrie si koreň nosa.* Je tu plno, až moc. *Zahundre si popod nos a zdvihne sa, aby šla na chvíľku von na čerstvý vzduch.* /Za chvíľku sa vrátim a možno tu bude väčší pokoj./ *Rozhodne sa a pomaly si ide odskočiť vonku.*
Chápu, jen jsme plnili příkazy. *Otočí se zase na Jesse.* Co teď? Vrátíme se? /Nevím jestli ho zvládnu vidět takhle. Ale nechci ho v tom nechat samotného. Sakra. Nevím co mám dělat./ *Vydechne.* Jdu zase zpátky. Jdeš se mnou? *Zeptá se a nedočkavě začne klepat nohou.*
/Thomas nás roztrhne jako hady./ Jo jdu s tebou, Amis i Thomas to zvládnou, ale strašně se o Troye bojím. Pojďme už. *Máchne rukou.* Každopádně moc děkujeme Calebe, slyšel jsi že si toho vlkodlaka zabil. Jsi hrdina. *Polyká Calebovo ego. A odchází s Jamiem zpět do Institutu.*
*Když uvidí Grace pokývne jí na pozdrav.* Tak ty si se tu také ukázala? Šla bych na chvíli za tebou, ale toho vlčka vedle tebe cítím až sem. *Napije se ze skleničky a dál sleduje dění v klubu.* Nic zajímavého. Proč mě tu Delaney vždy nechá samotnou? Jak se mám pak bavit? No s vlkodlaky určitě ne. Ti mi stačili už včera. *Pousměje se nad svými myšlenkami a pozoruje tanečníky na parketu.*
Ani nevíš jak já. *Odpoví Jessemu.* Děkujeme a užij si hlídku. *Řekne Calebovi a zase se otočí na Jesse.* Jdeme. *Řekne a rychle vyhláší z Pandemonia s Jessem.*
*Všímne si, že dochází několik lovců.* /Co se děje? No, asi to není naše věc, jinak by pro mě někdo došel./ *Pokrčí rameny a dopije koktejl.* Hm, byl docela dobrej. Ale teď bych se chtěla trošku bavit. *Uchechtne se a dojde k hloučku lidí, aby si trochu zatančila.* /I kdyby to s někým byla věc zábava. No, s někým se zábavou užiju v středu./ *Zacukají jí koutky a prohrábne si vlasy.* /Tohle mě baví, alespoň nemusím přemýšlet. Protože když přemýšlím, nikdy to neskončí dobře./ *Dodá si sama pro sebe a pokračuje ve svém momentálním činnosti.*
/Kdyby mi řekli více, co se tomu klukovi stalo. Ne hned se zvedni a jdi./ *Protočí oči v sloup nad jejich jednáním a vyprovodí je pohledem.* /Kdo jiný by toho vlkodlaka zabil, když se k tomu ani Praetor Lupus nemá, nechám tu běhat na Manhattanu bestii./ *Odlepí se od stěny a jde si projít Pandemonium, kdyby se chtěl náhodou senzor rozvibrovat. Ten však zůstává klidný, a tak se postaví kousek od baru, odkud má výhled na celou situaci v místnosti, kromě vchodu, který je trochu vzdálený.*
/No jasně, tak zdrž mě. Ty vlastně dělaj velký nezby odpovědět./ *Pije ze sklenice džusu až jí vodka pálí v krku a nezaregistruje přímo odchod Delii.* To bude tím úplňkem nebo jak? Jednou je taková a potom zase jiná. *Složí si hlavu do dlaní a zhluboka vydechne.* /To byl démon./
*Když vidí že ta vlkodlačice odejde, přejde ke Grace.* Ahoj. Můžu k tobě? *Usměje se na ni.* Vypadá to že nejsem jediná, koho tu jen tak nechali. Jak se máš? *Zeptá se a udržuje si úsměv na tváři.* /Že bych se taky nemusela nudit? Grace jsem neviděla dlouho./
/Ah, tady je nuda. Asi bych měla jít někam jinam, anebo odejít úplně. Jo, to zní dobře, musím na vzduch./ *S povzdechem se rozejde k východu. Sleduje několik lidí, kteří spolu smějí a povídají si. Ani neví proč, ale posmutní.* /Jo, přátelská./ *Potřese hlavou a začne se jen tak toulat ulicemi.*
/Taky uvidíme, kolik se toho dnes tady seběhne./ *Opře se o bar a vytáhne senzor, který bez jediné známky démonské aktivity. Vrazí ho zpět do kapsy a uvidí Adeline a Grace vedle sebe.* /To se mi zrovna nelíbí, jít se mi tam zrovna nechce, ale aby si ještě povídaly? To také ne, některé věci se mi opravdu nedostávají./ *Rozhodne se udělat pár kroků směrem k nim a sjede Grace pohledem.* Přišla jsi se chlubit mojí bundou? *Zkříží ruce na hrudi a zastaví se mezi nimi.* Jen aby to nevypadalo, jak to zrovna vypadá./
*Vzácně hlavu a pokusí se nadhodit úsměv.* No nevím jestli se cítím na rozhovor bez... Ahoj. *Skoro si povzdechne a zase se napije.* Hrozná, hrozný den, až to zhnedne i mě. *Odpoví jí a pokusí se o úsměv, když za sebou uslyší Caleba, tak se trochu zakření a otočí.* Ta moje je od démoní krve. /O co mu jde?/ Klidni dědo, protože je trochu nervózní. No takže co? Ráno jsem ji nikde nenašla. *Změní náladu, aby nic nedala znát.*
To znám. /Až moc dobře. Mám je skoro pořád./ *Usměje se.* Třeba včera, všude byli vlkodlaci. Brr. Proč existují úplňky? *Trochu se zarazí, když přijde Caleb, ale nedá to na sobě znát.* Moji bundou? Aha. Co je Adeline? Žárlíš? *Podívá se na Grace.* Jo asi jo. Grace je moc hezká. Nedivila bych se kdyby se líbila i jemu. /Snaží se zahrát své myšlenky.* /Nech toho. Před jeho pohledem taje led./
Všiml jsem si včera. *Podotkne a potlačí uchechtnutí, jen se na ní dívá bez výrazu.* /Musela vytahovat tohle? Budu za trotla./ Neměl jsem důvod se víc zdržovat. *Přisune si barovou stoličku a posadí se vedle. Na Adeline se jen podívá a lehce pousměje.* Tohle bude zase jedna z klidných nocí./ Jestli vás ruším, zase se vrátím na hlídku. *Kývne bradou ke dveřím, ale jeho zvědavost mu nedá. Raději tu zůstal tady.*
/Jo tak on si všiml, ježiš co to zase je?/ To se nebudeme bavit normálně? *Pečlivě si promýšlí co odpoví, když ji nazveďou sázkou.* /Nebýt divnodíry./ Spal jsi se mnou. *Vyhrkne udiveně, že ji takhle překvapí.* /Docela by mě zajímalo, jak to s Adeline má, jestli je jeho bývalka?/ Já chci být kámoška a nevypadat, že hned šílím z jednoho projevu náklonnosti. Ale koho zajímá co chci já./ *Odpověď na jeho otázku nechá spíš na Adeline.*
Už chce přikývnout na Calebovu otázku, když v tom ji zarazí Grace.* Cože? *Zeptá se udiveně. A omylem shodí skleničku, ze které se chtěla napít.* Dobře tak na tohle nemám. Vím že spolu nechodíme, ale tohle jsem nečekala. Proč zrovna Grace? Ještě jsem se ho na ni včera ptala. *Potlačí slzy.* No tak přece jsi si toho tolik neslibovala že? *Obrátí se od nich.* Tak já za chvíli asi půjdu. *Podívá se na Caleba a ještě chvíli sedí.*
*Skoro by se jí pobaveně vysmál, ale jen si promne rukou obličej, aby tomu zabránil.* /Že já sem sem chodil, abych si vychutnal tohle entrée./ Spal jsem vedle tebe. To je rozdíl. *Upřesní, když vidí reakci Adeline, která si to asi vyložila špatně.* Tohle jsem moc nedomyslel, ale když nechtěla být sama? Ráno tvoje noha vypadala v pořádku, spala jsi jako dítě. Mou společnost si nevyžadovala. A navíc jsem musel podat hlášení o tom vlkodlakovi. *Zkontroluje mobil, jestli mu nechodí zprávy z Institutu, ale nic nového tam není.*
*Protočí oči a zasměje se.* No jo, takže si hraješ se slovíčkama? *Jen tak nadhodí a když Adeline pustí skleničku, tak se začne cítit dost nesvá.* Fajn, něco jsem podělala? Raději půjdu pryč. *Přísahá v duchu nepoznatelně vyklouzne ze židle a snaží se místo najít zbraně.* Tak proč nespal. Byli... anebo ne? Určitě bylo mnoho na mě? Už půjdu. Bylo toho na mě nějak moc. Užij si hlídku. *Zvedá se ze židle.* Ahoj Adeline... pokecáme jindy. *Zamává jim a s divným pocitem opustí Pandemonium.*
*Podívá se na odcházející Grace.* Ahoj, jistě. *Odvětí a usměje se.* Tak teď si vážně připadám trapně. *Zasměje se.* Promiň. *Nepřestává se smát.* Tak jo. To jasně že žárlím. Popravdě dost se mi ulevilo, jakkoliv jsem si snažila říkat, že k němu nic necítím, jsem tímto zazdila. *Konečně zvedne pohled ke Calebovi.* Musíš mít ze mě vážně radost. *Usměje se.*
/A co kdybych to v polovině neutnul? To by nejspíš měla pravdu a bylo by to asi trapnější, než je to teď./ *Drží si nicneříkající výraz a kývne jí na odchod.* Užij. /Měl bych jí jít vyprovodit./ *Dívá se za ní trochu podrážděně.* /Přespávačku? Jestli mi tam bude zase polonahá, tak se prostě nenechám. Bylo to i z části tím, že je tak otevřená nebo něco víc?/ *Promne si kořen nosu a odváží se na Adeline zpříma podívat.* Radost? Vlastně ani ne. *Uvědomuje si, co vlastně řekl.* Tedy ne, že ne. Prostě v pořádku. /Z toho se asi snadno nevymotáme. Ale neměl bych asi pro nic znamenat nic víc./
*Zasměje se.* V pořádku, chápu to. Soucítím s tebou, jsem vlastně asi strašně otravná, když tak nad tím přemýšlím. *Zavtipkuje.* Promiň, vážně. Tohle bylo přehnaný. Jen mě to překvapilo. /A zasáhlo. To by nemělo. Ale na co si to tu hraju?/ Takže, s tím vlkodlačím řáděním je konec? Ten kterého si včera zabil, byl ten co vraždil? *Snaží se změnit téma.*
*Tohle ho trochu zarazí a nakrčí obočí.* Překvapilo? /Ale proč? Co si od toho nakonec slibuje?/ *Čeká odpověď na svou otázku a přisedne si na místo, kde seděla Grace.* Je hezká, hodně hezká. A je až divná, jak se nám snaží pomáhat a celkově se jako upír ani nechová. *Snaží se zbavit vypjatého pohledu, ale to se mu nedaří.* /Čím dřív se to dozvím, tím líp. Anebo se tomu můžeme vyhýbat./ *Po chvíli se vzpamatuje a přikývne.* Ano, určitě to byl ten vlkodlak. Vím to z dobrého zdroje, ale nemůžeme vyloučit, že tu jsou jiní. Kdo ví koho stihl nakazit a navíc Praetor Lupus s námi nekomunikuje. *Mluví s ní poměrně otevřeně. Snaží se.*
Myslím že víš, zjistila jsem že nejsem moc dobrá herečka. /No ohledně tebe. Jiným dokážu lhát klidně celé věky./ Vím, že to nikam nepovede tak to nechci ani řešit. *Odmávne to rukou, ale pohledem zastaví na jeho rtech. Odkud rychle zase upře pohled do jeho očí.* Tak aspoň o jednoho míň. Nebudu předstírat, že je nemám ráda. *Řekne mu otevřeně a zasměje se.* No to se uvidí příští úplněk. *Povytáhne jedno obočí.*
Vím, nejsem idiot. Ale napadlo mě, že bys ji k tomu mohla říct víc. *Po celou dobu mlčí a ještě více ho zmátou slova, že by to nikam nevedlo.* /Aha, takže když tady Grace řekne, že jsem s ní spal, tak hází skleničky na zem, ale jinak v pořádku. Dobře. Nebudu to řešit a vnímat./ *Z části se mu uleví, protože si už dovede udělat nějaký obraz o situaci.* Nejen vlkodlaci, ale i upíři zabijí, jsou tu i případy, kdy se našlo tělo bez krve. /Ani se neurčí po sobě uklízet./ *Prohodí skoro bez výrazu.* Ale o tom ti nebudu vyprávět.
Lovci stínů, upíři. To mluví za vše. /I kdybych se mu líbila, což pochybuji. Stejně je tu ten problém s původem./ *Přehodí si vlasy na druhou stranu.* /Že zabijí je mi jasné, ale tady v New Yorku? Kdo by tolik riskoval jen kvůli potravě?/ *Překvapeně se na něj podívá.* Vážně? Že se divíš, že to nevíš. Čekáš že by ti nějaký upír řekl, že tady někdo z nás zabíjí? To těžko. Aha. Tak to jsem nevěděla. *Řekne popravdě.* Ale to mi samozřejmě věřit nemusíš. Chápu tedy správně, že jsem podezřelá? *Povytáhne jedno obočí a usměje se.* Budeš mě vyslýchat? *Zažene svoje myšlenky. A věnuje se dál jemu.*
Vážně. *Potvrdí a drží si poněkud profesionální výraz a tón, jako kdyby s ním spíš vyjednával, přitom si jen krátí dlouhou chvíli na hlídce.* /Nevěděla? Upíři většinou drží pohromadě, ale možná se jedná o samotáře. I když ten popis by seděl, Sebastian říkal, že to ona není./ Víme zhruba která to byla a myslím, že už to ví i Aella. Ale do toho se já nemíchám, já měl zařídit vlkodlaka a to se mi podařilo. *Odpoví nezúčastněně a opře se loktem o bar.*
Teď mi bude vrtat hlavou kdo to byl. /Aha. *Řekne jen. A pokrčí rameny.* No, tak aspoň že jsi vyřídil toho vlkodlaka. *Vzpomene si na to jak si včera s tou civilkou nevěděl rady a pousměje se nad tím.* Možná umíš vyřídit vlkodlaka, ale s ječící ženskou si neporadíš co? *Zasměje se.* /Za chvíli už asi půjdu, i když se mi moc nechce./
/Že bych si něco objednal? Noc bude ještě dlouhá./ *Přeměří si pohledem barmana, ale raději na to zapomene.* Ano. Dodělal jsem vlkodlaka, ale není to nic tak velkolepého, když se to omílá stále dokola. /S ječící civilkou./ *Opraví ji a trochu se zasměje.* Civilům se raději straním, mám to v popisu práce. Ale ještě jednou díky, v tu chvíli jsi mi píchla. Vlastně i víc jí, nebude tolik zmatená. *Prohodí směrem k ní a stále se drží na suchu.*
Nemusíš pořád děkovat. Tobě jsem pomohla ráda. *Usměje se.* /Kdyby tam byl tvůj bratr, asi bych to neudělala./ Asi už půjdu. Ráda bych řekla, že půjdu až dopiju, ale oba víme co se s tou skleničkou stalo. Hups. *Zasměje se.* A dnes tu pusu dostanu? *Zažertuje. A pomalu se začíná zvedat ze stoličky.* To byl vtip. *Ujistí ho.* /Do ničeho tě nutit nechci./
Neděkuji každému, tak si toho važ. *Zůstává sedět, protože z tohohle místa na baru má celkem dobrý výhled na celou místnost Pandemonia. Jakmile se zmíní o puse, tak zvedne koutek do záludného úsměvu a už je připravený se zvednout, ale když ho ujistí, že se jednalo o vtip, tak to nechá být.* /Jako kdyby mi to včera nestačilo s Grace. Měl bych se věnovat spíš hlídce./ Jasně, tak se měj, někdy si zase ukaž. *Loučí se s ní a stále zůstává na baru.*
Vážím. *Řekne s úsměvem. Už se chce vydat k východu, když se ještě obrátí a přijde k němu.* Víš co? Beru zpět není to vtip. *Nakloní se k němu a políbí ho. Když se od něj odtáhne, olízne si ret.* To víš že se ukážu. *Šibalsky se usměje a míří k východu.*
/Nakonec si něco i objednám./ *Dívá se na nabídku a ještě se k ní otočí.* /Byla to jen nadsázka./ *Sleduje ji na odchodu a když se ještě obrátí, tak povytáhne zvědavě obočí. Její chladnější rty způsobí, že chlad pocítí přeběhnout po zádech, až se mu na chvilku zatají dech.* /Ženské, nikdy neví, co chtějí./ Už nic víc neříká, jen se nad tím uchechtne a pozoruje ji odcházet. /Nic špatného nedělám, ženatý nejsem./
*Připravený a důkladně ozbrojený přichází na hlídku do nejvyhlášenější ulice New Yorku. A tentokrát sám.* /Phoenix nepřijde. Poslední dobou jsou jí hlídky a veškeré povinnosti ukradené, možná jsem se měl zeptat, jestli někam neodcestovala, když jsem ty hlídky sepisoval. Dlouho jsem ji v Institutu neviděl, ani na žádné hlídce./ *Obrátí se směrem k Institutu, jestli neuvidí přicházet Jesse, ale ten nikde.* /Jak mám takhle najít ten bar?/ *Nahodí vypjatý výraz a opře se o stěnu jednoho z obchodů, aniž by byl viděn civily díky runě neviditelnosti.*
*Ještě za běhu si obléká svoji koženou bundu. Kontroluje jestli má všechno.* /Stéla, ostří, dýky. Jo mám všechno./ *Vybíhá na ulici a rozhlíží se jestli neuvidí Caleba. Zahlédne ho a běží k němu.* Čau, promiň že jdu pozdě. *Vydechne a prohrábne si své neupravené blond vlasy. Vlastně teď vstával, neupravený a z části neoblečená vyběhl z Institutu. Ani runu neviditelnosti si nenakreslil. Nestíhá.*
*Svižným krokem přichází z metra na 5th Avenue, kam má namířeno za účelem odreagování. U ucha si drží telefon a poslouchá výklad své matky o tom, jak si má dávat pozor, když je úplněk.* /Bože můj. Není mi pět a vím, co se mi může stát. Neříkám, že bych se s těma svejma kurzama ubránila nějakýmu upírovi, ale i tak.../ *Odfrkne si a dál poslouchá poučování. Když usoudí, že je to ještě na dlouho, tak přejde k lavičce a posadí se na její opěrátko.* /Jasně mami. Utíkat, neutíkat./ *Podepře si hlavu rukou a občas mumlá kladné nebo záporné odpovědi ve formě „Ano a ne“.* /Tak tohle bude na dýl./ *Z nervozity už se začíná kousat do rtu.*
*Neobtěžuje se zatím odlepit od domu a znuděně si prohlíží svou dýku.* Hezké, že jsi se ukázal. *Přeměří si ho pohledem a teprve se narovná a dýku zasouvá za opasek.* Jsi připraven? *Zeptá se ho, ale je mu jasné, že nemá na sobě ani jednu čerstvou runu.* /Jak ten blbec může vůbec vylézt z Institutu./ *Potlačí povzdech a hlavou mu naznačí, aby šel za roh a tam práci dodělal.* Poté půjdeme pátrat po tom baru. *Houkne za ním a vyčkává.*
Kdybych stíhal nakreslím si ji hned. Zachvilku to bude. *Protočí očima a jde za roh obchodu, o který se Caleb opírá. Chvilku přemýšlí kam si runu nakreslí. Vyhrne si tričko na těsné k opasku od kalhot. Po chvilce vychází zpoza rohu za Calebem.* Můžem už jít. *Oznámí mu a rozejde se ulicí. Čerstvá runa ho ještě trochu pálí ale není to něco čím by se měl zrovna dvakrát zabývat.*
*Sedí na opěrátku, poslouchá a odpovídá. Trošku si poklepává levou nohou.* /To mi takhle bude vážně volat každý úplněk? Ještě s tím od mých patnácti nepřestala. Jednou za měsíc. Každej měsíc. Myslím, že by se mnou nejradši zůstala na telefonu celej den, kdyby mohla./ Už budu končit. Nemám na tohle čas. *Řekne jí i když nechce být hrubá. V hlase své matky cítí starost a trochu i zlost.* /Nechápu, proč mi to tenkrát řekla. Ale aspoň vím, proč mě nikdy nikam nechtěla pouštět. A to hlavně v noci./ *Uvědomí si a po chvilce hovor už definitivně ukončí a mobil si strčí do kapsy. Podívá se kolem.* /No jo. Večer je tu vždycky rušno. A přesně proto NY miluju./
*Vchází do ulic New Yorku.* /Lidi. Všichni stejní, ničím zajímavý./ *Ladnou chůzí prochází kolem těch ničemů. Tajemný pohled, který zastraší nejednoho člověka. K jeho tajuplnosti mu pomáhají blondaté vlasy, které vlají stejně jako jeho dlouhý černý kabát.* /Potřebuji sehnat zdatného a hloupého. Stráže?/ *Zasměje se a projde kolem ní bez zastavení.* /Takhle vypadají stráže dnes?/ *Jeho tajemný pohled se vrací zpět na tvář a on se zastavuje v jedné z bočních uliček, kde hledá vchod do toho vysokého věžáku, aby měl rozhled.*
Tak si to máš zařídit, aby jsi stíhal. *Nenechá se jeho řečičkami a spíše mu jeho nepřipravenost připadá k smíchu. V tom kolem něj projde ten nejnebezpečnější čaroděj, kterého okamžitě poznává dle chůze, výšky a jeho vzhledu.* /No to mě.../ *Na sucho polkne a s kamenným výrazem vrhne pohled na Jesse.* Raději mi okamžitě ukaž cestu k tomu baru. Hned. *Pobídne ho a chce už být odsud pryč.*
No tak pojď. *Zamračí se a vydá se k tomu baru.* S Avou máme zhruba tu podobiznu toho vlkodlaka. *Informuje ho, když jsou na první světelné křižovatce.* Nějak takhle asi vypadá. *Ukáže mu fotku muže, snědé pleti, krátkých černých vlasů a nedá se přehlédnout ani jizva přes tvář.* Našli jsme ho díky té léčitelce... Jak se jmenuje? Alice..Nox? *Zamračí se, není si jistý nad jménem.* Prý za ní přišel úplně zraněný. *řekne nezaujatě.*
*Zůstává na lavičce, akorát si sesedne z opěrátka a opře se o něj. Promne si zezadu krk.* /Takže přednášku o bezpečnosti už mám za sebou. Teď si tedy jen počkám hlídat podezřelé a nebo..Ne. Kašlu na to. Ubránit se umím./ *Rozhodne se, že dnes si nic hlídat nebude, protože se spoléhá na to, že se jí nic nestane stejně jako vždycky. Vlasy si dá přes ramena a dopne si zip bundy.* /Ale uznávám, že je venku zima. Chvilu tu ještě budu sedět a pak se projdu./ *Rozhodne se a z kapsy si vytáhne mobil, aby si zkontrolovala čas.* /Jo, je brzo. Nemusí mít strach./ *Pousměje se a pohledem zabloudí k měsíci. Moc nevnímá ostatní lidi, protože už si zvykla je ignorovat.*
Podobiznu vlkodlaka? Myslíš, že nám to k něčemu bude? *Nakřiví znepokojeně obočí, protože zmínil, že to byl nejspíš nápad i Avy.* Celkem tutový. *Prohodí směrem k němu a obrázek se ani neobtěžuje prohlížet víc.* Ameis Nox. Celkem schopná čarodějka. /Akorát svou moc tolik nevyužívá./ Možná by jsi se měl tomu začít věnovat. Čarodějů tolik není a někdy ti mohou i zachránit život. *Poučí ho a táhne se rychlým krokem k onomu baru. V tom se na místě zastaví a podívá se na něj podmračeným pohledem.* Ten vlkodlak byl nalezen? A kde je teď? /A proč ho vůbec hledáme?/
No né tak úplně nalezenej. *Uvede ho na pravou míru.* Zašel za tou léčitelkou úplně zraněný. Vyléčila ho a nechala u sebe přes noc. Když přišla do svého krámku byl celý zničený a její jakýsi pomocník zraněný. Prý ho ten vlkodlak napadl a zmizel. *Pokrčí rameny.* Pojď, ještě tam nejsme. *Pobídne ho a přidá do kroku.* Ty s ní máš nějaký eh...zkušenosti? *Zeptá se*
*Rozhlédne se kolem a s jistým krokem se vydá vzhůru na střechu věžáku.* /Odsud si vyberu toho správného./ *Zlomyslně se usměje a stoupne si na okraj střechy, odkud vidí vše, co potřebuje.* /Lidi. Smějou se a neví čemu. Možná bych je mohl trochu vystrašit./ *Mírně pokroutí hlavou.* /Ne, dnes není vhodná chvíle. Musím zjistit něco o ní. Ti dva dole by mohli něco vědět. Stráž a... nikdo./ *Zasměje se a je připravený z nich dostat to, co chce.* /To bude snadné./ *Pomocí levitace se pomalu snese dolů kousek od nich.* /Tak ať to je rychlé./ *Svým ladným krokem přijde blíž.* Dobrý večer, pánové. *Stále s vážným výrazem se přidá k nim. Stojí dostatečně daleko, aby na nimi měl dostatečný nadhled.*
*Ještě chvíli sedí na lavičce a když se rozhodne, že už jí začíná být pořádná zima, tak se zvedne a pomalým krokem se rozejde ulicí doprava.* /Možná se nakonec přecejen podívám po okolí./ *Pousměje se a ruce si zarazí víc do kapes ve snaze zahnat zimu.* /V tomhle tátovi závidím. Ale to je tak jediný v čem. Kdybych byla to, co on, tak bych se musela všeho vzdát./ *Kousne se zevnitř do tváře a po chvilce se rozhodne, že na to myslet nechce a tak jde pomalu dál a kouká se po lidech okolo.*
*Protočí oči v sloup, když už opět někdo zmaří jeho plány.* /A nakonec to byla ona, kdo mě o tom vlkodlakovi informoval. Jak to, že ho nechala tak snadno uniknout?/ *Mračí se ještě víc a rozejde se dál.* /Zkušenosti? Znám jí. Je dobré s čaroději spolupracovat./ *Víc mu neprozrazuje a prochází dál, dokud neuslyší ten mrazivý hlas v zádech. Nejdřív se otočí na Jesse a poté pomalu na čaroděje.* Dobrý večer. *Promluví jako první sebejistým hlasem.* Jessi, řekni nějakou kravinu a jsi mrtvý. *Čeká, co z čaroděje vypadne.*
*Jakmile uslyší nějaké oslovení už sahá po dýce u opasku.* Žádné ukvapené závěry Jesse, klid. *Otočí se a usměje se.* Dobrý večer, potřebujete něco pane? *Nadzvedne obočí a stále se drží za opasek, aby při nejhorším šáhl co nejdřív vytasit zbraň.* /Tak, co z něj vypadne./ *Prohlédne si velmi vysokého muže od vlasů až k patě.* /Moc vysoký, to bude čaroděj./ *Pomyslí si.*
*Jak se tak prochází a kouká se kolem, tak si začne uvědomovat, že ji tohle vlastně vůbec nebaví.* /Co to tady dělám? Chodím tu jako magor a zabíjím čas, který bych mohla věnovat něčemu důležitějšímu a užitečnějšímu. Třeba škole./ *Při té myšlence se zamračí.* /Bohužel je to tak. Jestli chci být dobrá, tak se tomu musím víc věnovat./ *S touto myšlenkou opouští ulice.*
*Své ruce schová za zády a přijde blíž k Jessemu.* Tohle, hádám, potřebovat nebudete. /Až směšné, že by se pokusil proti mně použít ty jejich zbraně./ *Silou mysli dýka odletí a Jesseho přitiskne ke zdi.* Nechám vás trochu rozpomenout. *Zaměří na něj pohled a začne ho značně dusit. Poté se podívá na mladíka vedle.* Mám pro Vás obchod. *Pohlédne na oba mladíky.* Vím, že po něčem jdete. Mohu vám nabídnout pomoc. *Přidusí ho ještě trochu víc a popojde blíž ke Calebovi, jeho pohled je mrazivý. Pustí Jesseho na zem. Jeho pohled je ještě víc děsivější, jeho dlouhý kabát vlaje a ve vzduchu cítí, jak moc je silný.*
/Doprdele. Proč musím zrovna s Jessem narazit na tohohle čaroděje./ *Nic nepodniká, protože ví, že by ho čaroděj v jednu chvíli dokázal proměnit v červa a nepouští tím žádný zákon.* /No ne. On nám nabízí pomoc./ *Potlačí uchechtnutí a Jesse zpraží pohledem, aby raději držel zobák.* Po vlkodlakovi. /A určitě ví, který to je./ *Upřesní a nehýbá pohledem.* Vřelé díky, ale raději si poradíme sami. Nemáme dost na zaplacení. *Čeká, až se Jesse sebere, aby mohli pokračovat dál.*
/Doprdele./ *Než se stihne zpamatovat už je přispendlený na zdi a stěží dýchá, vlastně se dusí.* /Co jsem komu udělal?/ *V duchu se modlí aby jeho utrpení už skončilo, cítí ještě víc jak ho přidusí. Pak padá na zem a chytá se za krk ve snaze popadnout dech.* /Neomdlivej Jesse, hlavně neomdlívej./ *stěží dýchá a dívá se na Caleba.* Calebe prosím, pojďme už. Tohle nedopadne dobře. *
*Nadechne se, projde se kolem nich a zamračí se na Caleba, aby jeho sebejistý pohled raději zmizel.* Nechci vaše peníze. *Řekne zvýšeným hlasem.* Pojďme se domluvit na nějaké laskavosti. *Hystericky se rozesměje a obrátí hlavu ke hvězdám a poté opět vrací pohled na Jesseho.* /Jakoby to mohli odmítnout, ničemové. Nejraději bych je proměnil v nějakou krysu. Ale budou se mi hodit./ A poté Vám pomůžu najít toho zabijáka civilů. *Vyvalí děsivě oči a čeká na jejich souhlas.*
*Těkne pohledem na Jesse, který se nehodlá zvednout a poté pro něj nakonec jde, když se čaroděj začne smát.* /Ne. Do tohohle se nehodlám zamotat./ Jak jsem řekl, poradíme si sami. *Přikývne důstojně a zvedá Jesse ze země.* Musí si hrát na takovou chudinku?/ Hezký večer. *Obrátí se ještě na čaroděje a pokračuje v cestě.* /Žádný zákon mu nedovoluje nás přimět k souhlasu s jeho obchodem./
*Přijme pomoc od Caleba.* /Možná má Thomas pravdu, jsou lovec na nic./ *Pomyslí si a opráší se.* Naschle *Rozloučí se s čarodějem a rychlím krokem jde co nejdál od něj.* Díky *špitne Calebovi, za to že mu pomohl vstát.*
*Zamračí se a popojde blíž ke Calebovi.* Ne. Neporadíte. /Krysa!/ *Drží na nich svůj vyšinutý pohled.* Copak vás ani nezajímá má nabídka? *Vysokým děsivým hláskem je vyprovází a hystericky si zasměje.* /Já mám přeci času dost. Budu je muset akorát dostat do situace, kdy mou pomoc ještě milerádi vyhledají./ Zajímá mě jen, co se proslýchá. *Nakloní hlavu na stranu a mrazivým pohledem jim pohlédne do očí.* Jen pár neškodných informací. *Rozevře ruce a odhalí chrup.* Nikomu to neublíží. /Všichni ví, jak si libuji v dohodách a obchodech. Bude to pro ně formalita, pro mě něco víc. Musím o tom vědět více!/ *Stále se hladově usmívá.*
Raději mlč. Ani nemysli. *Napomene Jesse pro jeho dobro a poprvé se mu adrenalin v žilách mísí s trochou vzteku a strachu.* /Zajímá?/*Otočí se opět zpět a nakrčí obočí.* A co se proslýchá? *Dělá naprosto blbého, ale možná ví, kam s tím míří.* /Pomoc s vlkodlakem by se nám hodila, kdybych ho dopadl, měl bych další zásluhy na svém účtu. A ty informace by si stejně sehnal./ Záleží o co půjde. *Nakloní stejně hlavu a vyčká na položenou otázku.*
V tomhle světě je i pár neskutečných informací jsou ve špatných rukách velmi nebezpečné. *Složí si ruce na prsou a nevěřícně sleduje čaroděje. Caleboo obrací ho úplně dodiví.* /Calebe, blbečku co to sakra děláš? Nechudem se s tímhle čarodějem, který vypadá hoodně nebezpečně, zahazovat a domlouvat. U Anděla, tyhle mcní čarodějové jsou horší než víly./ *Vyjeveně koukne na Caleba s pohledem „To nemyslíš vážně“ pak se otočí na čaroděje s kamenným pohledem se na něj kouká.*
*Jeho hladový úsměv se mění na děsivý pohled. Přímo se vyžívá v tom jeho lidském nedokonalém a průhledném jednání.* Zajímalo by mě, jak se má malá slečna Lengthorn. *Spojí všechny prsty k sobě a ďábelsky se zazubí.* /Tím je pěkně zmatu./ *Pohled mu spadne na Jesseho.* Mlč./ *Napomene ho zlostným a úděsným pohledem zároveň. Stále se však nepřestává soustředit na svou otázku a svůj hlad po odpovědi maskuje šíleným výrazem ve tváři.* /Blázni./
*Mírně se sebou trhne, ačkoli se to snaží nedat najevo.* /Grace? Co s tím má ona společného? Jak se má?/ Skvěle. *Odpoví trochu oněměle a snaží stát tak sebejistě, jako předtím.* /Jenom tohle? Musí to mít hlubší význam a on to ví./ Svou část Dohody jsem dodržel, jste na řadě. *Vybídne ho a stále se mračí. Jesse se snaží ignorovat, aby mluvil co nejméně.*
Proč chcete vědět o Grace? *Vyjekne na něj Jesse.* To jsou informace, které nepodáváme! *Zamračí se* Nepatříte mezi naše řady a nemáte nárok tohle vědět! *Krev v žilách mu úplně vře.* /Proč chce vědět o Grace? Vždyť do teď nevěděla co je zač. Ne Jesse klid./ *Snaží se uklidnit* Pardon *Řekne nakonec* Teď si to zavařil Jesse, proměníš se v krysu '... Měl jsi pěkný život./
*Nakloní hlavu na stranu a po tváři se mu rozlije úděsný spokojený pohled.* Skvěle. *Povytáhne obočí a poté se podívá na Jesseho.* Zmlkni švábe, jestli si ceníš života. *Řekne znuděně a uchechtne nad jeho troufalostí a zároveň zbabělostí.* Slova jsou někdy tak bezcenná. *Zvedne pohled k Jessovi a poté ke Calebovi.* A někdy mohou naopak znamenat hodně. Ten vlkodlak se nachází na severní části Manhattanu. *Zasvítí mu oči a větší pomůcku se jim dát nehodlá. Mávne pláštěm a mizí ve tmě.*
/Jesse se musí naučit sebeovládání./ *Projde jím strach především o jeho život, když začne vyvádět, jako malé děcko. Čarodějovi jen přikývne a nehodlá mu za tento obchod nijak děkovat.* Jestli nám chtěl pomoct, musel si za to něco vyžádat. /Teď je otázka, jestli to, co jsem mu prozradil bylo nějak zásadní, anebo jen záminka, abych to nosil v hlavě./ *Prochází směrem k Jessovi a bez zaváhání míří k severní části Manhattanu.*
Mně také ne, ale věř, že když si ho nechce rozhěvat Spolek, tak ani ty ne. *Ani se na něj nedívá a táhne to na severní Manhattan.* Je zvědavý a znuděný životem, co já vím. Možná tohle bude ten důvod. *V duchu se snaží uklidnit i sebe, protože setkání s nejvyšším čarodějem ho lehce vykolejilo.* A jedno si pamatuj. Sice je lstivý, ale jeho dohody platí. Vždycky.
Mé se to prostě nějak nezdá. Čaroděj, který dokáže vyvolat i nejvyššího démona a pomáhat nám dvoum, a jak mohl vědět že zrovna my víme o Grace? Hm? *mračí se na něj a hledá cokoli podezřelého v okolí.* A jaké jsou šance, že tam ten vlkodlak fakt bude? No?
/Jak to mohl vědět?/ Vypadám snad jako obyčejný civil? *Povytáhne obočí a zkoumá pohledem, jestli je Jesse při vědomí, nebo jestli opravdu nepochopil tak očividnou věc.* Logicky. Jsem lovec stínů a ona také. Asi se nepůjde zrovna ptát vlkodlaků na Grace. A vůbec, proč se o ní tak zajímáš? Málem jsi jí urží hlavu. *Odbude ho a přichází do oblasti severního Manhattanu, která je poměrně tichá. Krok zpomalí a začne se rozhlížet kolem.*
Jessi? *Ohlédne se za sebe, ale nikde ho nevidí.* /Ksacru. Neříkej mi, že se zdechl, nebo že ho ten vlkodlak dostal. Ne. To bych slyšel./ *Vytáhne ostří a jde pomalu za podivný zvukem, který vychází z jedné ze vzdálených ulic severního Manhattanu. Jakmile uslyší i křik, tak zrychlí krok a natiskne se na roh stěny.* /Je tam. Měl jsem pravdu. Musí to být rychlé./ *Zhluboka se nadechne a vystartuje s ostřím v ruce.* Cassiel. *Zvolá, aby se ostří aktivovalo a vlkodlaka namístě probodne.*
*Prochází se po ulicích.* /Nesnáším úplněk. Všude jsou tu otravní psíci. Přijdu na most, vlkodlak. Přijdu do Pandemonia, vlkodlak. Je tu nějaké místo kde nejsou?/ *Prohrábne si vlasy a jde dál.* /Asi už vážně půjdu do Dumortu. Ještě mě tady někde pokoušou. Brr. Že já vůbec chodila ven./
*Vytáhne z něj ostří a odstoupí. Když se podívá na třesoucí se civilku v rohu, tak se chytne za hlavu.* /To jsem nedomyslel, ale měl jsem jí nechat sežrat?/*Další runou zruší runu mendelin a zjevuje se jí. Chytne ji kolem ramen, když začne křičet.* /Co teď s ní? Mlčenliví bratři, aby jí vymazali paměť?/ *Nenachází správná slova, ale rozhodně ji nemíní jen tak pustit, aby utekla a mluvila.* Nekřič, už je mrtvý. *Snaží se ji uklidnit, aby nebudila pozornost.*
*Když uslyší křik otočí se.* /Co to k sakru? Úplněk. Jak já ho nesnáším./ *Rychle jde za tím zvukem.* /Do čeho se to zase pouštím?/ *Když přijde na to odkud se zvuk bere, trochu se zarazí.* /Psíci zase vyváděli./ *Přejede pohledem mrtvého vlkodlaka a podívá se na Caleba.* /Mohla bych mu pomoct. Nevypadá moc nadšeně z té dívky./ *Přejde k němu.* Můžu ti pomoct? Myslím můžu použít encante jestli chceš. *Podívá se na něj a čeká na jeho odpověď.*
/To mi tak chybělo. Řvoucí ženské./ *Protočí oči v sloup, protože jestli je něco, co ho na akademii nenaučili, tak je to právě tohle. Když uvidí ženskou siluetu v uličce, tak začíná být mnohem více znepokojený, protože přesně nechtěl, aby civilka upoutala pozornost někoho jiného. Ta pomalu přejde do vyzýkavého pláče a teprve poté on poznává ve světle pouliční lampy Adeline.* /Jako na zavolanou./ Kdyby zapomněla na všechno, co se tady stalo a šla klidně domů... *Nahodí a chytne civilku pod ramenem, aby se narovnala.* Musím ještě odklidit tělo.
*Chytne dívku za bradu a zvedne jí obličej tak aby jí koukala do očí.* Pššt. *Podívá se jí do očí.* Zlatíčko, nic jsi neviděla. Nic se tu nestalo, bylo to jako všechny ostatní dny a ty jsi se jen procházela po New Yorku. Neviděla jsi nic neobvyklého. Teď se cítíš strašně unaveně a půjdeš rovnou domů. Zapomeneš že jsi nás někdy vůbec viděla. A teď běž. *Pustí ji a čeká až ta dívka zmizí v ulicích.* /Je to dlouho co jsem to dělala./ *Podívá se na Caleba.* Bude v pořádku a nebude si nic pamatovat. *Věnuje mu úsměv.*
*Teprve, když uvidí civilku vyrovnaně odejít, se mu uleví a obrátí se na tělo vlkodlaka.* Díky. /Kdyby to fungovalo jako s démony. Nebudu se s tím víc obtěžovat./ *Vytáhne z kapsy zapalovač a zapáleným ho hodí na tělo vlkodlaka, který vzplane a hoří. Mezitím si on schová ostří zpět a stále se dívá na hořící tělo vlkodlaka, až se mu v očích dělají jeho záblesky.* /Třináctý měsíc byl pro tu bestii osudový. Mohl jsem ho identifikovat, ale na ulici plné lidí? Je lepší zakrýt stopy okamžitě./
Není zač. *Prohodí a udělá krok zpátky, když tělo vlkodlaka začne hořet.* /Mohla bych takhle jednou skončit i já./ Doufám že jsem aspoň trochu pomohla. *Prohodí.* /Tak tohle byl ten velkej zabiják? Je dobře že už je po něm./
*Stále si dívá na spalující se zdechlinu.* Rozhodně ano. *Vypaluje si novou runu neviditelnosti a ani při tom nemrkne, jak je na tu bolest zvyklý.* Alespoň ji nemusím vláčet k Mlčenlivým bratrům, aby jí vymazali paměť. *Odpoví ji a kopne do těla vlkodlaka, který se mění na škvarek.* Některé konexe mezi Podsvěťany se nakonec i mít hodí. Kdyby to byl Sebastian, nikdo by mu vstříc vyjít nepřišel. Musím zítra informovat zbytek./
Ráda jsem pomohla. /Hlavně jsem vůbec netušila že tu potkám zrovna tebe. Jsem za to ráda, asi by mě sežral dřív než bych se vzpamatovala./ Někdy se encante hodí no. Ale o tom už jsme mluvili včera. *Usměje se a od hořící mrtvoly si nechává stále větší odstup.* /Oheň, jak já ho nesnáším. Budeš dnes také přemýšlet o něčem co máš ráda?/ *V tom ho sjede pohledem.* /Jo už asi vím./
/A možná by to tu civilku i bolelo víc. Přeci jen...Mlčenliví bratři./ Já vím. *Zní trochu úsečně vycouval od škvarku, který zbyl z těla vlkodlaka.* Moje hlídka tady skončila. Děkuju za pomoc. *Kývne na ní, lehce zvedne koutky a vybere se ulicí jiným směrem.* /Měl jsem jí říct, ať jde se mnou, jestli se nudí? Asi ne. Mám další povinnosti, který by ji akorát nudily. Obejít hlídky, říct, že je po všem./ *Vrtá mu i hlavou ten čaroděj, který si vyžádal podivnou cenu a kráčí 5th Avenue stále na jih dál.*
*Usměje se na něj.* /Vypadá to že už asi půjdu./ *Sleduje mizejícího Caleba.* /Dneska také žádná pusa?/ *Zasměje se nad svými myšlenkami. A naposled se znechuceně podívá na to co zbylo z vlkodlaka.* /Myslím že už radši půjdu do Dumortu. Příště bych takové štěstí mít nemusela. Že já se vždy vydám do něčeho nebezpečného./ *Pokrčí nad tím rameny.* /Nebezpečí mě asi láká no./ *Naposledy se rozhlédne okolo a vydává se do ulic New Yorku.*
*Přichází na svou hlídku, nezapomněl si dnes ani na sluchátka, protože neočekává, že by se zrovna na mostě k něčemu došlo.* /S Troyem si povídat stejně nebudeme, takže to je fuk./ *Zastaví se na začátku mostu a rozhlédne se jestli Troye neuvidí.*
*vylézá z taxíku a jde dlouhými kroky směrem k mostu* /Jak to říkal Thomas? Že si máme domluvit hodinu hlídky s tím, s kým ji máme? Sakra, snad tu nebudu čekat moc dlouho než Sebastian přijde/ *skloní hlavu před silným větrem a zarazí ruce do kapes kožené bundy* /Pořád lepší na něj čekat, než přijít pozdě a muset poslouchat jak jsem příšerně nedochvilný../ *v kapse nahmatá krabičku s cigaretami* /Už jsem dlouho žádnou neměl, buď jsem pod dohledem a nebo s Leslie. Před tou opravdu kouřit nechci./ *dochází mu, že v její přítomnosti to nemá zapotřebí* /Zajímalo by mě, jak dlouho tu budeme muset zůstat. Chápu, že na nějakých místech to bude potřeba do rána, ale tady snad ne./ *rozhlédne se kolem sebe a vidí jen pár procházejících lidí* /Dnes by to mělo jít v klidu./ *u opasku má však pro jistotu připravenou dýku a stélu* /Tak a jsem tady/ *znovu se rozhlédne a to co vidí ho trochu zklame* /Jak jsem říkal, dnes to bude pohoda. Možná víc, než by se mi líbilo./ *zahlédne Sebastiana a vyrazí k němu* Ahoj *pozdraví a prohlíží si řeku* /Tohle bude dlouhá noc/
*Zatímco se rozhlíží, občas koukne i do mobilu. Nedělá to často, protože lidi s touhle poruchou mu přijdou divní.* /No, možná jsem měl počkat a domluvit se na hodinu, bo kdoví kdy zase ten páprda přijde./ *Hned, co si to pomyslí zvedne zrak směrem k hlasu, který ho pozdraví.* Troy. *Pozdraví ho svým typickým pozdravem a strčí telefon do kapsy od bundy.* /Výborně, jako načasované./ Můžeme jít. *Strčí do kapes i ruce a vydá se směrem po mostě.*
*ohlédne se na něj a nic neříká, jen ho následuje po mostě* /Co tu budeme celou dobu dělat? Možná jsem si mohl vzít knihu, nebo si stáhnu do mobilu rychlokurz japonštiny a budu si moci povídat s Willem jeho rodným jazykem/ *lehce zavrtí hlavou nad svými hloupými nápady* Přeměňují se vlkodlaci jakmile vyjde měsíc? *zeptá se po chvíli a zkoumá oblohu* /Já se tu procházím a ona někde trpí v bolestech, nebo bude/ *uvidí nechtěnou představu a vyžene si ji z hlavy* /Jakmile mi skončí hlídka můžu za ní, tedy pokud už bude zase člověk. Kdyžtak ji musím vyhledat zítra/ *uvažuje a téměř nevnímá cokoliv mu Sebastian říká*
/No to teda bude ubíhat, ale to pro něj bude taky trest, když budeme mlčet./ *Vytáhne z kapsy senzor, aby se na něj podíval a poté ho zase strčí do kapsy.* Dost hloupá otázka na lovce. *Odpoví, ale rozhodne se ho to naučit.* Proměňují se v různých situacích, především když jsou rozrušení nebo naštvaní. Jestli je to bolestivé závisí na tom, jak často se proměňovali, kdy byli kousnuti a tak dále. *Zadívá se na výhled z mostu, ale nepřijde mu to nijak úžasné nebo zvláštní.* A ano, proměňují se i když vyjde měsíc. Především je však potřeba hlídat vlky, kteří se proměňují poprvé. *Ukončí svůj výklad, protože ho považuje za dostatečně obsáhlý.* Ještě něco nevíš? Je lepší se to naučit rovnou. *Zkříží si ruce na prsou a na chvíli se zastaví, aby se mohl rozhlédnout po okolí.* /Zatím je docela klid./
*zamyslí se* /Tak to by snad měla být zatím v pohodě ne? Přeměňuje se už pět let./ *snaží se nemyslet na pohled jejích očí, když říkala, že je to stále velmi bolestivé* Dobře, takže hlídáme jen vlkodlaky? *zeptá se přestože ví odpověď, jen aby mezi nimi nevládlo ticho* /Docela mě zajímá, jak na to zareaguje. Jestli tím, že jsem naprostý idiot-což nejsem!- nebo mi to s radostí vysvětlí a zvedne se mu ještě víc to jeho do nebes volající ego./ *chvíli kouká před sebe, ale pak se chová tak, jak by na hlídce měl-neustále pozorně prozkoumává okolí*
*Prohlédne si ho od hlavy až k patě a když mu položí další otázku, tak má chuť se mu vysmát do obličeje.* Vlkodlaky primárně. Ale také démony, civily, situaci, tebe. *Rozpovídá se ale nakonec se zarazí, protože mu to opravdu přijde jako špatný vtip.* /To nemůže myslet vážně takovéto otázky? Mám se o tom vůbec zmiňovat někomu? Tohle nepovažuji za normální chování lovce. Nejspíš ho tou demencí nakazil Jesse./ *Znovu se vydá směrem po mostě, protože stání ho už nebaví.*
/Dobře, takže možnost za a)- že jsem idiot/ *už nic neříká a pokračuje tiše za Sebastianem* /Nemůže se tu dít aspoň něco? S tím jak je to tu nudné se nemůžu divit, že mám debilní dotazy/ *uzavře se do myšlenek a sleduje prostředí* /Jak se asi vede na hlídce Jamiemu, ten je aspoň v Pandemoniu./ *přemůže se aby neprotočil oči a dále udržuje ticho mezi nimi* /Když mu to nebude vyhovovat, může promluvit. Mně to takhle nevadí/
*Čeká na další blbé otázky, které však překvapivě nepřicházejí.* /No né, snad svou dnešní zásobu blbých otázek vyčerpal?/ *Koukne na něj a potom zase kolem sebe, z kapsy nakonec vytáhne sluchátka a začne je postupně rozmotávat.* /Proč nemůžu mít hlídku sám?/
*vidí jak rozmotává sluchátka a zvedne jeden koutek* /Výborně, vypadá to, že stojí o mou přítomnost asi tak stejně jako já o jeho/ *zaštrachá v kapse* /Sakra, sluchátka nikde./ *vzpomene si* /Já je vlastně vyhodil, protože přestaly fungovat po tom, co jsem je měl v kapse, když jsem nechal kalhoty u ní v koupelně. Hmm, vlhko jim zjevně nesvědčí/ *prostě kontroluje okolí a párkrát někoho sjede pohledem jestli není v něčem podezřelý*
*Konečně se mu povedou rozmotat sluchátka a tak si je strčí do mobilu. Nastaví hlasitost tak, aby slyšel okolí a Troye naprosto ignoruje a ani se nesnaží s ním komunikovat. Odpovídat vždy bude, ale rozhovor s tupcem vést nehodlá.* /Mohl bych ho poslat domů, tohle vážně k ničemu nejde, ale pokud mu uvolním nebude mít respekt./ *Uvažuje nad tím, co bude nejlepší řešení, protože tohle je otrava určitě pro oba dva. Teda pro něho to není tak úplně otrava, prostě to bere jenom jako jednu ze svých povinností.*
*dále se rozhlíží a začíná se dost nudit* /Třeba jsem ty sluchátka neměl vyhazovat a riskovat elektrický šok/ *myslí na podobné hlouposti, aby se nemusel stresovat* /Teď jí nemůžu nijak pomoci, vůbec nijak. I kdybych se odsud snad zázrakem vyhrabal, tak jí budu k ničemu/ *zatne ruce v pěst a jde svižným krokem dál* /Až dojdeme nakonec, tak se prostě obrátíme a půjdem zpátky?/
*Přichází na konec mostu a zase to obrátí.* /Tak, tohle bude vážně blbé./ Máme hlídku do deseti. *Rozhodne i když to není pravda.* /Nevydržím s takovými lidmi jako jsi ty. Namarchovaný frajírek, který si myslí, že snědl půl světa. Místo toho ani neví jak se hlídá, bojuje, mluví nebo cokoliv jiného./ *Už jenom při tom pomyšlení má chuť mu preventivně vrazit, ale bojovat proti lovci nebude.* /Nejsme v tréninkové hale, ale snad jednou budeme./ *Pokračuje zase mostem zpátky.*
*všimne si, že na něj Sebastian kouká a vytrhne se z myšlenek* Hm? /Do deseti? Tak to je v pohodě. Ještě pak skočím navštívit bratra./ *rozhodne se a dál línivě propátrává pohledem situaci* /Ještě hodinu. To snad přežiju/ *koukne se na hodinky a Sebastiana naprosto ignoruje* /Jediný způsob jak udržet ruce podél těla/ *pomyslí si* /Jestli budeme někdy společně na tréninku tak si to vskutku užiju. Nebudu lhát, až ho praštím bude to osobní/ *pousměje se a pokračuje ve své práci*
/Má pocit, jakoby se snad ten čas zastavil./ *Tohle je teda opravdu trest, ani ne pro něho, ale pro mě.* Do desíti. *Zopakuje na jeho Hm, už možná trochu agresivnějším hlasem.* /Jaký song teď? A tenhle?/ *Pozvedne hlavu aby se pořádně rozhlédl, avšak nikde nikoho podezřelého nevidí. Všude jenom obyčejní lidi, kteří prochází nebo projíždí bez zájmu.*
*ani ne nervózně jako znuděně ťuká prsty do dýky u pasu* /Už aby to bylo/ *odvrátí se a protočí oči nad jeho tónem* /Já tě nemám rád, ty mě nemáš rád, nemůžeme být prostě zticha a ignorovat toho druhého? Bude to mnohem snazší a já z tebe alespoň nedostanu osypky/ *znovu se podívá na hodinky* /Ten čas se tak táááhne. Hotovo sečteno, budu potřebovat whisky, abych se ráno vůbec probudil/ *začnou se mu sbíhat sliny a znovu zkontroluje hodinky* /Nejraději bych šel hned. To není jedna z možností?/ *je rád, že jsou na hlídce, takže vyhýbání pohledu na Sebastiana může být bráno jako součást jeho práce* /Nic zajímavého tady, nic zajímavého tamhle. Asi si vezmu šnorchl a půjdu pozorovat, jestli se pod vodou neperou ryby/ *odpočítává minuty*
*Hudba mu v uších hraje a je ní naprosto fascinován.* /Výborně, za patnáct minut bude od něj klid./ *Podívá se na své hodinky, aby věděl přesný čas.* /Jestli uteče jak minule, tak příště ho dřív nepustím./ *Podívá se zase směrem z mostu a poté se zastaví a rozhlédne.* /Klid, ale to se dalo na mostě čekat./ *Schová ruce do kapes, ze kterých vytáhne senzor a ten je taky klidný.* /Všude klid. Příjemná šichta./ *Znovu se dá do kroku a prochází most.*
*už po několikáté zkontroluje hodinky* /Ještě pár minut a bude konec. Díkbohu./ *Když znovu pohlédne na hodinky ručička se akorát posune* /A jde se pryč. Konečně./ *otočí se na Sebastiana* Tak ahoj *zamumlá jeho směrem a otočí se k odchodu* /Hurá do Pandemonia. Už se těším až budu držet v prstech svou lásku/ *zarazí se protože mu dojde, že whisky už není zdaleka jeho láska* /Chybí mi/ *když teď nemá na dohled Sebastiana začnou se mu v mysli zjevovat scény na jeho trpící přítelkyni* /Ale ne, dnes se vážně potřebuju opít. Jinak ji začnu hledat a akorát to skončí nějak špatně./ *rychlým krokem dojde k taxíku a nastoupí do něj* /Tak, snad přijdu na jiný myšlenky/ *odjíždí směrem k Pandemoniu a drží si rukama hlavu*
/No ten se teda hrne./ *Ani se nesnaží mu odpovídat a jakmile nasedne do taxíku, otočí směr a začne se procházet po druhé straně mostu.* /No někdo tu zůstat musí a já tu chci zůstat./ *V polovině mostu se opře o zábradlí a kouká se nesmyslně do dálky.*
*Když vyšel měsíc, tak byla celkem v pořádku, ale za to teď, když už je na obloze dýl, tak si připadá hrozně a cítí, že se brzo změní.* /Sakra, sakra, sakra! Proč jsem lezla ven?/ *Ví, že je od domu dost daleko a proto se rozhodne, že to vezme přes most, což je nejbližší cesta.* /Zase jsem si na ni vzpomněla a zase mě to rozrušilo./ *Je naštvaná, že si na ni vzpomněla a že se teď blíží její přeměna, které se vždy snaží zabránit.* /Ani se často neměním díky tomu! Musím trénovat./ *Zhluboka se nadechne a přidá do kroku, který už se spíš po chvíle začne podobat mírnému klusu. Cítí, jak jí začínají místo nehtů růst drápy a celkově začíná cítit ochromující bolest, která při její proměně přichází.* /Ne, ne. Tady ne. Prosím!/ *Trochu vyděšeně koukne kolem, ale stejně okolí nevnímá. Vnímá jen svůj zrychlený tep a bolest, která se stále rozšiřuje po celém jejím těle. Během chvilky začíná být i její krok pomalejší a cítí, že jí po tváři stéká slza. Drápy si zaryje do dlaně.*
*Už má v plánu to pomalu otočit a odejít z mostu, když v tom uvidí dívku, která začne běžet přes most.* /Tu už jsem někde viděl./ *Zahlédl se na dívku, která běží a všimne si jak jí místo nehtů už pomalu začínají růst drápy.* /Ááá, vlkodlačice, jak jinak. Sledovat, nezasahovat./ *Zaujatě se začne dívat kam jde a vydává se jejím směrem, ne však tak, aby byl přímo nápadný.*
Během chvilky začíná být i její krok pomalejší a cítí, že jí po tváři stéká slza. Snaží se s tou bolestí a přeměnou bojovat, protože tady se opravdu změnit nechce.* /Prosím, prosím. Jsou tu lidi. Co když se neudržím a zabiju je? Ne. To nesmím./ *Za chvíli ji ale opouští myšlenky na lidi okolo a soustředí se jen na bolest a na to, jak zablokovat proměnu.*
*Pořád zvědavě sleduje Leslie, u které vidí jak moc se to snaží blokovat.* /Holka máš to blbé, čím více tomu bráníš, tím víc to bolí a stejně se přeměnit musíš./ *Jakmile se zastaví, zastaví se i on, otočí se směrem k výhledu i když koutkem oka sleduje jenom ji.* /A to jsem si myslel, že bude klid a půjdu domů. Naivita, ještě, že jsem nešel./ *Pohlédne pro jistotu i na senzor, ale ten nejeví aktivitu a tak se dál věnuje pozorování dívky.*
*Bolest, kterou cítí je stále intenzivnější a už se prakticky nesoustředí na nic jiného. Polkne a stále čím dál pomaleji jde po mostě až se na jeho konci skoro úplně zastaví a sesune se k zemi.* /Dost. Musí to přestat. Nezměním se. Ne./ *Čím dál víc se snaží svou proměnu blokovat a jakžtakž se jí to daří.* /Přece jsem ten blok netrénovala jen tak pro nic za nic. Judith mi pomáhala./ *Při vzpomínce na ni se akorát rozruší a cítí, jak se jí na některých místech, která má naštěstí schovaná pod vrstvou oblečení, začíná ukazovat srst.* /Ne! To zvládnu. Nezměním se./ *Čím víc se snaží svou přeměnu blokovat, tím víc ji to bolí, ale zatím se jí celkem daří. Vlasy se jí lepí na čelo a po tváři jí sem tam skápne slza. Drápy si zaryje do stehen.* /To se zahojí, ale lidi ne, když jim utrhnu hlavu./ *Zatím stále napůl úspěšně blokuje proměnu.*
/No stejně jsem se musela jít projít. Být celý den zavřená v Dumortu není můj šálek kávy./ *Pomalým krokem se došourá až na Brooklynský most.* /Do Pandemonia radši nepůjdu, ještě bych vyvolala nějaký konflikt s tou mojí skvělou náladou./ *Zakrouťí očima nad svými myšlenkami.* /Cítím psíka?/ *Zaostří se na to co cítí.* /Dobrá radši už zase půjdu. Hlavně že jdu na Brooklynský most, abych nepotkala vlčata za úplňku./ *Podívá se dolů z mostu a rychle se zase ztrácí pryč.*
*Pořád se to snaží co nejvíce blokovat, přičemž se bolest stále navyšuje.* /Sakra. Tohle nezvládnu. To zatraceně prostě nezvládnu./ *Chvíli přemýšlí, že to prostě vzdá a změní se tady na mostě, ale pak si to rozmyslí.* /Ještě chvilku. Ještě chvilku. Chvíli tu prostě budu sedět, blokovat a pak to pak půjdu. Pokud vůbec dokážu odejít./ *Ani si nevšímá toho, že ji někdo pozoruje, ale místo toho rychle ucítí upíra.* /To ne! To mi tu teda vážně chybělo./ *Najednou cítí i vztek, takže se ovládá ještě hůř než předtím. Už cítí, jak se jí úplně mění kosti a v ten moment si uvědomí, že to nezvládne.* /Ještě chvilku./ *Snaží se potlačit bolestný výkřik a tak jen mírně zaskučí a za pomoci zábradlí se zvedne.* /Musím vypadnout do lesa nebo někam, kde nejsou lidi a upíři./
*vyleze z taxíku* /Provětral jsem se a dal si whisky. Už jsem v pohodě a můžu pokračovat v hlídce/ *vejde na most a nesnaží se najít Sebastiana* /Jdu na hlídku, ne na hlídku s ním/ *když dojde do určité části mostu uvidí známou blondýnku, kdyby jí jen to, slyší její bolestné zaskučení* /Do prdele/ *rozběhne se k ní a podepře ji* U Raziela *uleví si a vyděšeně si ji prohlíží* Musíš pryč *vyhrkne přidušeně* /Ne, neměl jsem se vracet. Já to nezvládnu, nezvládnu pohled na její bolest./ *zahlédne její slzy a přemůže chuť je otřít* Budeš v pořádku, zhluboka dýchej. /Sakra!/ *zahlédl se jí do očí a zklidní svůj tón* Miluju tě baletko. Hrozně moc. Mysli na to. Prosím *snaží se, aby zněl vyrovnaně, ale poslední slovo jen bolestně vydechne*
*Otočí hlavou na druhou stranu, ve které si všimne i té slavné upírky.* /No to je vážně perfektní./ *Otočí hlavu hned zase zpátky, aby se podíval na vlka, protože ví, jak se vzájemně cítí a rádi se nemají stejně jako on nemá rád upíry.* /Jediná společná věc s vlky. Upíry./ *Nechává ji tak, protože má hlídat, aby nikoho nezabila a ne jestli se promění tady. Když si všimne jak za ní běží Troy.* /No to si ten kluk sakra dělá srandu?/ *Vykoulí oči směrem k němu a nemá slov.* /Tak tohle už je vážně moc. Za tohle bude pořádný trest. Měl hledat vlkodlaka, který pozabíjel civily a ne se tady s ní pomalu muchlovat. Nechutné./ *Svůj zrak však neotáčí.*
*Chvíli se drží zábradlí a ještě víc ji vyvede z míry Troy, který k ní přiběhne a začne ji podpírat a mluvit na ni. Jeho slova ale skoro nevnímá, protože vnímá jen bolest.* /Co to do háje dělá? Ať vypadne! Ještě mu něco udělám. Tak jo. Teď musím definitivně vypadnout./ *Zkouší vlka ještě víc blokovat a Troye od sebe odstrčí.* Jdi pryč! *Zavrčí na něj a ani se nepokouší na něj kouknout.* Vypadni! *Znovu zavrčí a ví, že už se každou chvilkou změní úplně.* /Prosím.. Ublížím ti./ Nech mě a jdi odsud pryč! *Zavrčí na něj už poslední větu, kterou mu hodí říct.* /Nenávidím to. Ty přeměny./ *Narovná se a stále s větší bolestí se začne rozcházet pryč z mostu.* /Až za mostem./ *Rozkáže si a když zmizí z mostu, tak už povolí, změní se úplně a rozběhne se pryč. Co nejdál to jde.*
*jemně vykulí oči* /Vypadá to, že ji nepomůžu./ *pomyslí si zklamaně* D-dobře *začne pomalu couvat* /Co sis myslel idiote? Že když jí řekneš, co k ní cítíš, tak přemůže vlka uvnitř sebe?!/ *zoufale si zajede prsty do vlasů* /Snad nikoho nezraní./ *mnohem víc ho však trápí následující myšlenka* /Nebo ať si neublíží./ *mírně rozostřeným pohledem ji sleduje utíkat* /Možná jsem se neměl vracet, teď bude mít Sebastian akorát kecy/ *ohlédne se na něj a pohledem ho umlčí* /Opravdu teď nepotřebuju poslouchat tvoje moudra/ *naposledy se ohlédne za Leslie a jen tak tak si stihne zahlédnout v její druhé podobě* /Páni, je nádherná./ *ani si nestihne pořádně prohlédnout lesklý kožich a je pryč* /Asi bych měl jít do Institutu/šel jsem se jen podívat, jestli se tu neděje. V Pandemoniu jsme právě zabili démona, takže* *odmlčí se a nedořekne to* Já zas půjdu *rozhlédne se* Už to tu opět vypadá klidně *nijak nekomentuje předchozí scénu ale jakmile sejde z mostu, tak praští vší silou do budovy* /Asi teď budu vonět upírům, nevadí. Aspoň nějaké odreagování/ *pohlédne na krvavou ruku a vyrazí pěšky k Institutu* /Procházka mi teď akorát prospěje/
*Když vidí, co dívka dělá, akorát pokroutí hlavou.* A přesně proto je máme nechat být. Proměnit se musí. *Odpoví když se přiblíží směrem ke Troyovi, který se ho snaží umlčet.* /To se o co snaží? Takové idioty je potřeba vzdělávat pořád. A opravdu se ho nebojím./ Nehledej tu dívku, může ti ublížit. I kdybys ji měl sebevíc rád. /Kdyby ne, neudělal by to, co udělal. Není to trestné, je to nechutné./ *Trochu se oklepe a jakmile odchází, ani se ho nesnaží zdravit.* /Idiot./ *Podívá se na svůj senzor a nic neříká, pouze zůstává stát na mostě.*
*Po delší době, kdy se nic neděje odchází také.* /Občas se vrátím, abych to tady zkontroloval./ *Zapne se až povrch a vydá se do Institutu.*
*Znovu se vrátí na místo, aby zkontroloval situaci.* /Prostě si musím dělat úkoly pořádně, protože jsem potom nervozní./ *Pořád se sluchátky v uších prochází po mostě a hledá něco podezřelého.*
*Vchází na most.* /Dobře, tady je také celkem klid./ *Mírně jí zaškubou koutky. Popojde k zábradlí.* /Možná ta výška není nějak extra pěkná, ale ten pohled mi za to stojí./ *Zapěstí si schová o něco víc do rukávu od její černé mikiny.* /Dobře, už se trochu ochlazuje no./ *Šikovně překročí zábradlí, na které se následně posadí.* /Jo, ten pohled se mi prostě líbí, i kdyby možná mohl někdo říct, že to není nic zajímavého./ *Rukami se zábradlí ještě pro jistotu chytí.* /Spadnout bych asi nechtěla no./ *Na chvíli koukne dolů.* /Není to tak hrozné./
*Prochází se sem a tam až si všimne dívky, co vypadá jakoby chtěla spáchat sebevraždu.* /Lidi, prostě tohle nikdo od nás neudělá./ *Pokroutí očima a přiběhne k okraji, kde stojí. Ruku ji ihned pokládá na její, protože kdyby skočila tak ji hned zachytí.* Ať je to cokoliv, nikdy to za to nestojí. /Opravdu nikdy a kvůli vztahům už vůbec ne./ *Snaží se ji promluvit do duše nebo ani sám neví o co se snaží.*
*Jen tak si posedává na zábradlí.* /Kolik tak asi může být?/ *Z kapsy si vytáhne mobil a podívá se?* /Hm, už je celkem pozdě./ *Zasměje se.* /Tak to možná naši nebudou moc spokojení, že se někde toulám, ale už jsem přece dospělá./ *Podívá se bokem.* /Neslyšela jsem něco?/ *Nakrčí obočí a ohlédne se.* /Takže už mám asi zase halucinace./ *Zakrouží hlavou sama nad sebou, když nikoho neuvidí.* /Možná to bude opravdu ten vítr./ *Otočí se zase zpět a kouká před sebe.* /Tady to možná je tak trochu nebezpečné, ale né děsivé./ *Pomyslí si, ale nad svojí myšlenkou se jen přidušeně zasměje.*
*Bylo mu jasné, že dívka sebou cukne, ale tentokrát ho nic lepšího nenapadlo.* Já jsem já. *Pustí její ruku, ale přesto zůstává v pohotovosti.* /Nesnaží? Tomu se těžko věří, ještě když ti lidi se všichni tak koukají./ To je dobře, ale jestli špatně foukne, nebo se pustíte bude z toho dost nepěkný závěr. *Podívá se dolů, kde teče řeka a potom zase na dívku.* Lepší to bude z tohoto pohledu. *Doporučí ji a koukne na hodinky.* /Kdy začíná svítat?/
Vy jste spíš zvláštní. *Otočí se na něj a prohlédne si ho s tak trochu nechápavým pohledem.* /To je teda odpověď no. Já může říct každý, že./ To si nemyslím, já bývám totiž dost opatrná. *Jen se pousměje a cítí jak jí vlasy hezky fučí směrem dozadu.* /On si doopravdy myslí, že spadnu? No mohlo by se to stát, ale není to moc pravděpodobné./ Chodívám sem často a také si často sedám zrovna na zábradlí, ale ještě nikdy se mi nic nestalo. *Zasměje se a ruku si nakonec vyndá z kapsy a chytne se zábradlí i touhle rukou.* Snažíte se mě jen dostat z toho zábradlí dolů, co? *Uchechtne se.* /Vypadá to tak, ale moc mu to nejde./ Nikdy jste snad nedělal hlouposti? *Řekne k němu.* /Každý udělal hloupost někdy./
*Její výřečnost ho celkem překvapí a taky se zarazí.* /To říká každý, ale někdy je lepší být divný./ Pravděpodobnost se počítá matematicky, ne odhadem. *Kývne rameny a jestli chce stát tam je to její rozhodnutí.* /Myslel jsem, že se zabijí, jestli to nemá v plánu, tak je psychicky zdatná na to takové hlouposti nedělat./ Vlastně ne. Pravidla jsou od toho aby se dodržovali. *Poví jednoduše a rozhodne se ji tam nechat.* Dobrou noc. *Poví směrem k ní, jelikož nikoho přemlouvat nehodlá.* /Čas to dnes zabalit./ *Po chvilce odchází, po cestě se však ještě několikrát za dívkou podívá, až nakonec mizí úplně.*
*Zasměje se nad jeho odpovědí.* /Aha, tak to abych tady ještě počítala no./ Tak to abych už začala počítat. *Pousměje se.* /Ne, to rozhodně ne, prostě jednoduše vím, že se mi nic nestane./ Já bych spíš řekla, že jsou od toho aby se porušovali. *Pozvedne trochu hlavu a zamyšleně se podívá k nebi.* /Ten se asi nerad baví no./ Dobrou. *Řekne milým hláskem.* /Já si tady ještě chvíli posedím a potom půjdu./ *Chvíli tam jen tak posedává, ale po nějaké chvíli zase šikovně překročí zábradlí a odchází.*
/Skoro první upír, který tohle říká./ *Zvedne koutek v pochybovačném gestu a ještě se na ni otočí.* Pusu na rozloučenou? Teď, když vypila půl litr krve? Do toho opravdu nejdu./ *Přistoupí k ní blíž, jednou rukou jí chytí zezadu za pas a zlehka ji políbí na čelo.* Možná někdy jindy. *Vycouvá pár kroků, věnuje jí trochu upjatý úsměv a nakonec se bez dalších slov vydá z Pandemonia.* /Je prostě až moc jiná, nelíbí se mi to. Frustruje mě to./
*Trochu ji rozhodí že k ní vážně přijde.* /Čekala jsem že to neudělá./ Někdy jindy? Dobrá budu si to pamatovat. *Pozvedne jedno obočí. Zaplatí a vydá se pryč z Pandemonia.* /Jsem ráda že jsem za ním šla. Aspoň jsem urovnala to s tím mým divadlem tehdy venku./
*Vejde bez problémů do Pandemonia.* /Říkám, že už si mě ten vyhazovač určitě pamatuje./ *Přejde rovnou k baru a olízne si rty, které ještě před chvílí byly propíchlé od jejích tesáků.* /Kdy já měla naposledy takhle hloupě nápady? Možná ještě když jsem byla člověk./ *Vy víte co chci.* *Mrkne na barmana a čeká na svou krev.* /Dyl už to vážně nevydržím. Vždyť už se skoro neudržím na nohou. A ti lidé okolo tomu také moc nepomáhají./ *Počítá jak se jí vysunou tesáky.* /Už zase./ *Popadne skleničku a rychle ji do sebe kopne.* /Tak stačí? Víc už ne. To bylo jen proto že už si to nemohla vydržet. A nerada bych pak někoho zabila. No tak možná si ještě jednu dám. Pro jistotu./ *Objedná si ještě jednu a znovu ji rychle vypije.* /Dost. Teď už vážně./ *Pocítí jak se jí vrací síla a spokojeně se otočí na tanečníky.* /Nechápu proč nepijí jen tuhle krev. Nikoho tím nezabíjím./ *Zamyslí se.* /On stejně neví co dělám. Tak proč to dělám?/
*Vchází do klubu, na sobě má rudou sukni, která jí sahá jen do půli stehen, k tomu zvolila bílé uplé triko s krátkým rukávem, které má menší výstřih. K tomu má boty na podpatku. Vlasy má zase nakulmované.* /A jde se pařit!/ *S úsměvem si to nakročí k baru.* /Helemes je tady i Adeline./ *Posadí se na barovou stoličku.* Jednu Bloody Mary. *Mrkne na barmana.* /Co jiného bych si také mohla dávat, že?/ *Pousměje se sama pro sebe a pohled přemístí na Adeline.* Ahoj Adeline. *Vyhrkne s milým úsměvem.* /My dvě sem chodíváme asi hodně často./ Jak se máš? *Pousměje se na ni.* /Protože já se mám fantasticky./ V poslední době tu býváš nějak často. *Jen se uchechtne.*
Ahoj Anno. *Usměje se když slyší Annin hlas.* Teď právě dost dobře. *Podívá se na dvě prázdné skleničky na baru.* Zjistila jsem, že bez krve to vážně nejde. /Jakobych to nevěděla už dřív./ Takže je mi už líp. *Zasměje se.* Co ty? *Podívá se na ni.* Vlastně. Nějak ani nevím kam bych chodila kdyby tu nebylo Pandemonium. *Zasměje se.* Jo někdy se jen tak procházím po ulicích, ale to mě nebaví tolik jako tohle. *Zasměje se.* A navíc kde jinde by to nalili krev? /Když se teď vyhýbám tomu pít přímo z lidí. No vlastně se vyhýbám pít úplně, ale bez toho to jen tak nejde no./
Tak to ráda slyším. *Vřele se na ni usměje.* /Včera dopravdy nevypadala nějak extra dobře./ Máš pravdu, protože já bych bez krve nevydržela ani den. *Zasměje se.* /Teda alespoň si to myslím./ *Vyruší ji sklenice, která právě přistála na baru.* /Bezva, už tady máme pití./ *Odpije si a oblízne si spodní ret.* Také tak i vypadáš. *Pousměje se a sklenici položí na bar.* /Dá se to na ni dopravdy celkem vidět no./ Bez Pandemonia by to v New Yorku nebylo ono. *Povzdychne si.* /Je to klub ve kterém jsem pracovala, do kterého jsem se chodila bavit./ Myslím, že krev ti nalili jen tady snad. *Uchechtne se.* /A nebo by jsme si museli odejít pořád pro krev do Dumortu./
Popravdě nečekala jsem že to bude až tak těžký. Byla jsem úplně slabá a připadala si jako bych měla sebou každou minutu někde švihnout. A navíc se mi neustále vysunovaly tesáky. /To bylo vážně otravné./ *Podívá se na své černé šaty s rozparkem.* /Tyhle mám ráda./ Pochybuji, že by nám třeba ti psíci nalili krev. *Zasměje se.* A jak se máš ty? *Povytáhne jedno obočí.* Taky sem chodíš celkem často. *Mile se usměje.*
To většinou nečeká nikdo. *Pokývne hlavou.* /Já jsem to párkrát zkusila, ale bylo to hrozné./ To tak už chodí. *Podívá se na sklenici s krví.* Vždy to tak většinou bývá. /To je jasné, když jsi měla hlad no./ *Odpije si ze sklenice.* /Asi by se mi také vysunovaly no./ Ti tak no. *Přidušeně se zasměje.* Tak to ti asi ne no. /Ti by nám ji nenalili ani za nic./ Má co dělat, aby nebuchla smíchy.* /Těch bych se ani neptala./ No, já se mám skvěle. *Energeticky se zasměje.* U mě najdeš dobrou náladu snad skoro vždy. /Ano, mám to tady velmi ráda./ *Pousměje se.* Když jsem tady pracovala, že.
Ty jsi vždy tak plná energie. Ještě jsem tě neviděla se špatnou náladou, i když se nudila tady za barem. Závidím ti to. *Zasměje se.* A co ten, jak si říkala že se jmenuje? Agar? /Myslím že říkala Agar./ Přemýšlela jsem že bych si tě dnes v Dumortu našla abys mi ho ukázala. Ale byla jsem dost unavená. Asi z toho nedostatku krve. /Blbej nápad. Horší jsem snad ještě neměla. A to jen kvůli němu. Vidíš co se mnou děláš?/ *Zakrouťí očima nad svými myšlenkami. A věnuje svou pozornost zase Anně.*
Musíš být dobře naladěná. *Zasměje se.* /A to já jsem skoro vždy./ *Usmívá se jako sluníčko.* No, mě jen tak se špatnou náladou neuvidíš no. *Ostře se podívá na nějaký bod.* /Snažím se mít jen dobrou náladu./ Ale prosímtě, mě není co závidět. *Trochu si odfrkne.* /Nikdo by nechtěl patnáctiletou holku, protože ta je jen na pobavení./ Ano, Agar, můj kocour. *Uchechtne se.* /Někdy ji ho musím ukázat./ *Mírně si povzdychne a odpije ze sklenice.* To chápu. *Přikývne.* /Já bych byla asi také dost vyčerpaná./
*Mile se na Annu usměje.* Jo za to mě se špatnou náladou můžeš v poslední době vidět pořád. *Zasměje se.* /Ještě že už jsem se napila. Kdybych to neudělala, asi by to tu za chvíli vypadalo jako po útoku masového vraha. A to bych vlastně svým způsobem byla. To by mi asi jen tak neprošlo./ *Přehodí si vlasy na druhou stranu. A zase se zaměří na tanečníky.*
Náhodou, dnes ji máš lepší. *Mrkne na ni.* /Teda alespoň tak vypadáš no./ *Ruce si spojí na klíně.* Už se tady dokonce začínám i nudit. *Uchechtne se.* /Skoro nikdo tady není, co se tady dá dělat, že?/ *Mírně si povzdychne a sklenici si vezme do ruky.* /Možná půjdu tančit. A to sama./ *Sama pro sebe se pousměje.* Nechce se ti jít tančit? *Uchechtne se.* /Protože mě se tady nechce jen tak posedávat no./ *Odpije z nápoje.*
Skoro nikdo známý tady není. /Třeba Delaney už tu vážně dlouho nebyla. Kde se ta holka zase fláká? Nebo třeba on./ Jestli to zvládnu a udržím se na nohou tak ano. *Zasměje se.* Můžu to zkusit. *Zvedne se ze židle a vydá se na parket.* /Naposledy jsem tancovala s Grace. Tu jsem také dlouho neviděla./ *Zaposlouchá se do hudby a začne tancovat.* /Tohle mě vždycky bavilo. Tanec miluju./
Ano, to je škoda no. *Trochu si povzdychne.* /Ale tak třeba se ještě někdo ukáže./ *Sama pro sebe se uchechtne.* Neboj, udržíš se, kdyby něco, tak ti pomůžu. *Pousměje se.* /Tanec je prostě báječný./ *Zvedne se ze stoličky a namíří si to společně s Adeline na parket.* Juhůů! /Konečně!/ *Začne se pohybovat do rytmu hudby.* /Tady jsou alespoň pecky!/ *Pomyslí si a její nakulmované vlasy jí při tanci hezky povlávají.*
*vchází s rozvlněnými boky do klubu a hlídač si jí nevšímá* /Stačí působit sebevědomě a člověk má všechno v kapse/ *zasměje se* /Prý člověk/ *rozhlédne se po tanečním parketu a zahlédne známou tančící upírku* /Jdu si pro tebe baby/ *nahodí na rudých rtech křivý úsměv a vydá se na parket* Ahojky *usměje se, vezme Adeline za ruku a udělá s ní piruetu* Koukám, že tu nejsi sama *sjede pohledem druhou upírku* /No není to naše malá loňská dívka?/ *odhalí tesáky v širokém úsměvu patřičnou Adie* Takže kámošky jo? *Škrlne jejím směrem a zasměje se* /Nevím jestli jí to úplně věříš./
Zasměje se. /Jako tehdy mi musela pomáhat Grace. Kdybych se tehdy nenapila z toho ožrali, asi bych se k ní tehdy nechovala tak příjemně. To až později když jsme si povídaly mi přišla skvělá./ *Začne trochu více vlnit boky a užívat si tanec.* /Tyhle kluby miluju. Vlastně v jednom takovém klubu jsem tehdy poznala Delaney. Ale tehdy ty kluby byly víc zábavné. Tohle je trochu o ničem./ Ahoj zlatíčko. *Věnuje úsměv Delaney.* Už jsme zase v pohodě. *Usměje se. A podívá se na Delaney.* Chyběla jsi mi. Neměla jsem nikoho, kdo by mi mé zastavil v dělání pitomostí. /Jako se vyhýbat krvi že?/
*Zasměje se.* /Jako tehdy mi musela pomáhat Grace. Kdybych se tehdy nenapila z toho ožrali, asi bych se k ní tehdy nechovala tak příjemně. To až později když jsme si povídaly mi přišla skvělá./ *Začne trochu víc vlnit boky a užívat si tanec.* /Tyhle kluby miluju. Vlastně v jednom takovém klubu jsem tehdy poznala Delaney. Ale tehdy ty kluby byly víc zábavné. Tohle je trochu o ničem./ Ahoj zlatíčko. *Věnuje úsměv Delaney.* Už jsme zase v pohodě. *Usměje se. A podívá se na Delaney.* Chyběla jsi mi. Neměla jsem nikoho, kdo by mi mě zastavil v dělání pitomostí. /Jako se vyhýbat krvi že?/
*Na obvyklou víkendovou hlídku si poněkud cestou táhne se senzorem v kapse.* /Kurí jsou tak nechutní, asi z toho začnu mít brzy arachnofobii./ *Lehce se zamračí a před vstupem do Pandemonia si opodál očistí ostří. Jeho runa neviditelnosti ho i tak dobře kryje před zvědavými civily.* /Dneska bych to mohl vzít trochu vážně a nenechat se rozptylovat. Blíží se úplněk./ *Projde okolo vyhazovače, na kterého se podmračeně podívá, a pokračuje dovnitř Pandemonia. Staví se ke vchodu a zkontroluje situaci.* /Tyhle pecky jsme si pouštěli na akademii./ *Lehce se uchechtne a opět nasazuje ten vážný vypjatý pohled.* /Zatím klid, vlčata neběhnou, senzor klidný./ *Lehce zakloní hlavu a dívá se na parket z vrchu.*
*Na obvyklou víkendovou hlídku se poněkud cestou táhne se senzorem v kapse.* /Kurjí jsou tak nechutní, asi z toho začnu mít brzy arachnofobii./ *Lehce se zamračí a před vstupem do Pandemonia si opodál očistí ostří. Jeho runa neviditelnosti ho i tak dobře kryje před zvědavými civily.* /Dneska bych to mohl vzít trochu vážně a nenechat se rozptylovat. Blíží se úplněk./ *Projde okolo vyhazovače, na kterého se podmračeně podívá, a pokračuje dovnitř Pandemonia. Staví se u vchodu a zkontroluje situaci.* /Tyhle pecky jsme si pouštěli na akademii./ *Lehce se uchechtne a opět nasazuje ten vážný vypjatý pohled.* /Zatím klid, vlčata neblbnou, senzor klidný./ *Lehce zakloní hlavu a dívá se na parket z vrchu.*
*Delaney kývne ostrým úsměvem na pozdrav.* /No, samozřejmě že ano./ *Jen se uchechtne.* Nechám vás tady asi, protože já už půjdu zřejmě k baru. *Pousměje se a začne si to tancovat směrem k baru.* /Delaney se mi moc nezdá./ *Trochu udýchaně se posadí na barovou stoličku.* /Zvláštní, to už jsem opravdu unavená jen z jednoho tance?/ *Napoj do sebe přímo obrátí a poté si oblízne rty.* Dejte mi další. *Pousměje se na barmana a rukou si jemně pročísne vlasy.* /Tady skoro nikdo není./ *Trochu natočí hlavu na opačnou stranu.* /Ale kdopak se nám to tu ukázal?/ *S úsměvem mu kývne na pozdrav.* /Tebe jsem už dlouho neviděla./
*Bez slova obchádí vyhazovača a vojde do, ako vždy, preplneného klubu. Porozhliadne sa a zazrie pár známych ľudí.* /Niektorých fakt neomrzí chodiť tu./ *Uškrnie sa a mierí k baru, kde sa usádza. Povolí si čiernu kravatu a hľadí za barmanom, ktorý je nevedno pri kom.* /Heh, moc by bolo nápadné, keby sa mi pohár jednoduchou zjavil v ruke?/ *Uvažuje a uškrnie sa. Nemá čas to vyskúšať, pretože sa pri ňom zjaví barman. Bourbon. *Povie a zasa sa obzerá po klube.* /Ani si nepamätám, kedy som tu naposledy bol./ *Rozmýšľa zarazene.* /Keď robím lepšie párty, tak načo tu chodiť, no nie?/ *Samoľúbo sa uškrnie a odpije si pripraveného alkoholu.* /Už by som zasa mohol čoskoro nejakú zorganizovať, no tentoraz bez nežiaducich scén./ *Nakŕči obočie a povzdychne si.* /Rozhodne bez scén./
*Nohu si hodí přes tu druhou.* /Dobře, začíná se to tady plnit./ *Odpije si z nápoje a všimne si Damiana.* /Je a tebe už jsem také dlouho neviděla./ Ahoj Damiane. *Jen se na něj tak zajímavě usměje.* /Od té party jsem ho neviděla no. Asi tak nějak./ *Sklenici položí na bar.* Dlouho jsem tě tu neviděla. *Zacukají ji koutky.* /Kde asi pořád lítá?/ Jak se ti vlastně vůbec daří? *Zvědavě se natočí celým tělem směrem k němu, ale pořád sem tam koukne po Calebovi.* /Ten má asi hlídku./ *Koukne na Damiana.*
*nepozdraví odcházející Annu a pouze ji pozoruje* /Ne, my dvě kamarádky nebudeme./ *protočí oči* /Jako bych potřebovala jiné kamarádky, než je to číslo vedle mě/ *ušklíbne se na Adeline* Dělání pitomostí? Zlato to je přesně důvod proč jsem tady. *odkašle si* Možná už jsem začala bez tebe *uculí se* Víš, jakou mám slabost pro blonďáky *zasměje se* Tenhle byl krve chutný, jen tak mimochodem, si radši otře koutky kdyby náhodou jí tam tekla krev* Mimochodem ti to sluší *poznamená a podívá se na své hnědě podzimní boty, ze kterých koukají bílé ponožky, které mají nahoře dva rudé pruhy, upnutou a krátkou bílou sukni s rudým svetrem* Já už nějak neřeším počasí, od čeho jsem upír? Snad abych se nemusela nabalovat do ošklivého oblečení ne? *zasměje se a začne se lehce pohupovat do rytmu, při čemž vypadá skvostně jako vždy* Docela mi vyschlo v krku *protočí panenky a zajde si k baru pro krev, kde zahlédne Damiena* Ahoj **pozdraví prostě a je jí naprosto jasné, že si ji nepamatuje, ani spolu nemluvili* Jsem Delaney *snaží se být zdvořilá, ale když dokončí základní představování, tak se otáčí na vysokém podpatku a vrací se k Adeline*
*Vojde do klubu, na vyhadzovača sa hrane usmeje, lebo už niekoľko dní má zlú náladu.* /Do akej blbosti som sa to namočila teraz? Bolo mi to treba? A počkať bola to vôbec moja vina? Vlastne nebola! Nie úplne!/ *pomyslí si a celý deň je sama zo seba a svojich otázok zmätená a podráždená sa ako klube, ktorý je plný ako každý piatok a trošku si prepadne výberom šiat, aby boli ešte o niečo kratšie.* /Môžem si dať hocikoho na večeru!/ *rozhodne sa a pri bare si všimne známu tvár, ku ktorej ráznym krokom prejde a porozhliadne sa okolo.* Potrebujem pomoc. *povie mu thajsky, lebo jej príde, že na taký druh rozhovoru je tu moc ľudí.* Ale bez otázok či odsudzovania. *pokračuje v cudzom jazyku a vážne naňho pozerá.*
Ale no tak Anno. Ty jsi navrhovala tanec a už si jdeš sednout? *Zatmí se jí před očima, ale tancuje dál.* /Že já si té krve radši nedala víc. Ale ne já to zvládnu./ *Když uslyší Delaney trochu se zarazí.* /Stará dobrá Del je zpátky./ Už jsem zjistila proč si tak rozumíme. Děláme stejný chyby. *Zasměje se.* Vlastně já jsem se teď rozhodla chvíli nepít z lidí. /Vlastně nepít vůbec./ *Trochu zavrávorá, ale zamaskuje to jako by nic.* /A očividně je to špatný nápad./ Vážně si to myslíš? Já si v poslední době tak nepřipadám. A počasí? Tak tu už neřeším vůbec. *Zasměje se a tančí dál.* Co jsi dělala celou tu dobu co jsme se neviděly? Mám toho docela hodně co říct.
To bude asi tým, že som tu už dlho nebol. *Odfrkne si pri jej otázke.* /To si ľudia okolo už stihli všimnúť častú absenciu mojej úžasnej spoločnosti alebo ma Anna jednoducho prenasleduje?/ *Pýta sa v myšlienkach.* V rámci možností dobre. *Odpoveď jej nezaujato a všimne si dievča, ktoré prišlo k baru a pozdravilo ho.* /Asi by som sa mal zmieriť s tým, že ma všetci poznajú./ *Uškrnie sa a skôr ako stihne odzdraviť, dievča vysloví svoje meno a odchádza.* /Divné, no už som si vlastne aj zvykol. Tešilo ma, Delaney./ *Potichu sa zasměje a obracia sa naspäť k Anne. Vyruší ho až náhly príchod niekoho vítanejšieho.* /Vyzeráš nejako strhane./ *Obráti sa k nej a na Annu rázom zabúda.* Hovor. *Povie jej taktiež thajsky.* Koľko sa poznáme, Aella. *Zamračí sa na ňu, keď počuje jej ďalšie slová.*
*svěsí koutky dolů* Už zase? Víš, že hlouposti tohohle druhu si nemůžeme dovolit. /Nutila si mě pít, teď tě donutím já/ *vytrčí, že kamarádka vypachává krev téměř celkově* Tohle není sranda! *vyjede na ni a vrazí jí do ruky skleničku své krve* /Sakra už je jí málo, moc jí to nepomůže, ale třeba ji to aspoň připomene kdo kruci je!/ *chytí její hlavu do rukou a zadívá se jí do očí* Neblni *prohlásí jednoduše a smutně se jí dívá do očí* Dávám ti půl hodiny na to se začít chovat normálně. Pak si hledám svačinu a očekávám, že půjdeš se mnou *mrkne na ni a vrátí se zpět do pohody, jako by před chvílí neměla tuhle chvilku* Rozumíme si ne? *začne pořádně tancovat a rozpouští alkohol v krvi, takže má opět lepší náladu*
*Odhodlane sa naňho pozrie a zakrúti hlavou.* Nebudem hovoriť. *povie mu a prejde k nemu bližšie a ruky mu položí okolo krku a pobozká ho, aj keď sa sama snaží po chvíľke sa odtiahne.* /Nic... ani jeho pulz ma neupokojuje. Sakra aj s robotu!/ *naštvane si pomyslí a posadí sa na barovú stoličku a hlavu si zloží na ruky, položené na bare akoby si ju najradšej obúchala.* Asi som v kaši. *povie mu v cudzom jazyku, ale ani sa naňho nepozrie.* /Ale ešte je možno čas to zvrátiť. No nie? Určite je?/ *rozmýšľa a zdvihne hlavu a prehrabne si vlasy.* Asi budem musieť odcestovať alebo niečo... jednoducho ísť preč. Ak utečiem, zbavím sa problému? Zvyčajne svoj problém zabijem, tak v tom nemám prax, ale toto nie je ten prípad. *zamyslí si nahlas, ale pokračuje v rozhovore v cudzom jazyku.*
Ze to říkáš zrovna ty. *Podívá se na ni.* Vím že to není sranda. Myslíš že to tak beru? *Řekne trochu uraženě.* /Jak se to chovám sakra?/ *Vypije obsah skleničky, jen aby Delaney neměla starosti.* Vidíš mi fajn. *Zas se trochu zapotáčí, ale zamaskuje to tancem.* /Prosímte Del, ty ani nebudeš za půl hodiny vědět co se děje./ *Zasměje se nad svými myšlenkami.* Rozumíme. *Řekne a protočí očima. Když v tom spatří Caleba.* /Myslíš že s tebou někam půjdu? Nechtěla jsem a teď už vůbec ne./ *Zase se podívá na svou kamarádku.* Děkuju. *Řekne zdvořile a usměje se na ni.* /Jsem ráda že tě mám. Jsi asi jediný člověk co by mě postrádal./
Nemusel by. *Zaškerí sa.* /Ale to dávno vieš, no nie?/ A ja nie? *Sklamane sa na ňu díva a urazene sa odtiahne.* Tss, to si zapamätám. *Naoko urazene hovorí.* Myslím si, že z mysle ho už aj tak skoro nedostaneš. *Povie jej.* /Aj keď by si mohla. Pokojne ti osobne nájdem niekoho iného./ *Skúmavo na ňu hľadí.* /Dobrá a upokojujúca? Keby si povedala uspokojujúca, tak by som sa nečudoval, ale toto je novinka od teba počuť./
Nebudeš h... *Nestihne ani odpovedať, keď si ho pritiahne a pobozká ho.* /Tuším, že si naposledy hovorila, že už to nikdy neurobíš./ *Pomyslí si a zmätene sa na ňu díva.* /Si celá akási nesvoja a hlavne naštvaná, čo sa stalo? Alebo sa stále deje?/ *Pokúša jej ešte viac mätúce slová. Zodvihne ruku a dotkne sa jej ramena. Prisunie sa trochu bližšie a prehovorí automaticky hovorí v cudzom jazyku.* Moje slová sa začínajú plniť? *Pýta sa upokojujúco ju hladí.* Nemusíš odchádzať. *Povie a rozhliada sa po klube hľadajúc nejakého opitého človeka.* /Ktorý by mohol chutiť dobre?/ *Uvažuje.* /Bez toho sa neupokojíš./
*následuje očima místo kam směřuje Adelinin pohled a zahlédne Caleba* /Aha, ta nikam nejde./ *řekne naprosto nezaujatě* Nevadí když nepůjdeš, tvoje smůla *protočí oči* /Stejně by bylo lepší kdybys myslela na něco jiného než jsou chlapy. Oni chcípnu, ty ne/ *trochu se jí opět myšlence sevře žaludek, ale ignoruje to* /Bavím se, bavím. Mám alkohol v krvi a nic mě nebolí a netrápí/ *snaží se přesvědčit sama sebe, ale tyhle kecy nežere* Chybí mi /řekne si a kousne se bolestivě do rtu, jako trest za myšlenku na něj* /Zítra je vlastně úplněk co? Tak to radši abych zůstala doma a nepoprala se s nějakým čoklem/ *dojde si pro další krev a trochu se zašklebí* Chybí tam ten alkohol *zacukají jí koutky* Vážně pak nejdeš se mnou? *Zvedne obočí*
*Kývne na Caleba, tak aby mu naznačila, že má jít za ní.* /No tak pojď sem./ *Jen se na něj usměje.* /Ať se trochu pobavíme./ *Škádlivě se usměje a hned po té si odpije z nápoje.* /No snad se mě nebojíš, takové upírky./ *Sklenici odloží zpět na bar.* A nebo, že bych šla já za ním? Nechci být moc vlezlá. *Nenápadně pohled odvrátí.* /No, možná si mě nevšiml, ale to si zrovna nemyslím./ *Prsty si poklepává o čelo.* /Asi by bylo lepší jít za ním./ *Pomalu se zvedne ze stoličky a jde směrem k němu.* Ahoj, dlouho jsem tě neviděla. *Usměje se na něj.* /Hodně dlouho./ *Rukou se opře o zeď.* Nechceš jít k baru? *Mírně se pousměje a na chvíli se koukne bokem.*
Nič sa neplní *odfrkne mu a zavrtí hlavou.* Len... neviem čo sa deje vieš? Som zmätená. To som bola aj pred tým, ale dohodli sme sa. Kamaráti čo si občas spolu vyrazia na výlet do postele. Ale tak prečo mi hovorí že som krásna? A že ma má rád? *pýta sa naštvaná už ani nevie na čo.* /A ja mu hovorím že mi chýba... síce opitá.. počkať ja som mu to povedala aj naozaj./ *uvedomí si a tak si znova položí hlavu na bar a zaborí si ruky do vlasov.* Potrebujem terapeuta alebo niečo... *zahundre.*
To je v poriadku byť zmätenou. *Povie jej úprimne.* /Aj ja ešte stále som./ Ty sa čuduješ, že ti to hovorí? *Prekvapene sa na ňu zahľadí.* Mala by si sa čudovať, keby nastal deň, kedy by ti to nepovedal. *Povie a je si istý, že mi nikto nerozumie.* Možno ťa skutočne má rád. *Povzbudí ju.* /Aj keď ma teda vôbec neteší, že ide o Reecea. Prečo práve taký idiot?/ Práve preto si prišla za mnou. *Pousmeje sa.* Nájdeš si nejakú opitú večeru a urobíme tu najlepšiu párty, aká tu kedy bola. *Pošepne jej a dúfa, že jej to trochu pozdvihne náladu.* /A prinajhoršom ti to dovlečiem toho kreténa./
Já za nim nepůjdu. Minule náš rozhovor nedopadl zrovna dobře. *Pokrčí trochu rameny.* Nevím jestli půjdu. /On by mi mohl být ukradený. Ale není./ *Podívá se na svou kamarádku.* Chybí ti. Poznám to na tobě. *Přijde k ní blíž a obejme ji.* Můžeš mi vysvětlit proč jsme tak stejné? Proč jsme tak stejně pitomé? *Zasměje se.* Moc dobře víš jaké to je. A myslím že i chápeš proč se mi pak nechce nikam jít. /Vlastně nechci poslouchat narážky na to že jsem upír./ *Pustí ji a usměje se na ni.* Tak uvidíme. Ale dej mi víc než půl hodinky jo? *Řekne pro vylepšení nálady a začne znovu tančit.*
*nechá se obejmout a trochu otráveně přikývne* Ale to neznamená, že ho chci ještě někdy vidět *pronese lehce a začne opět tančit* Víc jak půl hodiny? Ale no tak, už přestávám být opilá a vážně mě nechceš vidět střízlivou /Já se tedy rozhodně střízlivá vidět nechci, od té doby co se to stalo jsem nebyla ani chvilku bez alkoholu v krvi/ *odfrkne si a zastrčí si vlnité vlasy za ucho* Dobře, možná, ale nedív se pokud se zničehonic zvednu a půjdu jíst *zasměje se*
*Jakmile zachytí pohled Anny, protočí oči sloup a obrátí pohled jinam.* /Snad si nemyslí, že ji budu dělat dozorce nebo baviče./ *Zamračeně se rozhlédne po celém parketu s úmyslem ho zkontrolovat a projít, ale ta mrňavá upírka mu zastoupí cestu. Zdrží se nevraživého pohledu a křečovitě se usměje.* Naposledy před týdnem. *Připomene jí a vůbec se na ni nedívá.* Nechci, mám hlídku. /Nemá co jiného na práci? Všude kolem je mnoho jiných lidí, nemusí chodit jen za mnou./ *Zdrží se i smíchu a jen vypjatě sleduje Pandemonium dál.*
Na to ja vieš čo, že to je v poriadku. Chcem byť citovo odmeraná mrcha, ktorá má zmysel pre dobré oblečenie. *povie mu a podoprie si jednou rukou hlavu a našpúli pery.* To ma neprekvapuje, ale ide o to, ako to hovorí vieš? *pýta sa ho a hypnotizuje fľaše alkoholu pri bare.* /Je rozdiel, keď mi to povie pred tým ako idem s ním do postele a keď mi to povie v objatí./ A možno nemá, bol opitý a na šrot... *upozorní ho, no aj tak ju to škrie a pozrie na Damiana.* Máš diplom? Lebo potrebujem odbornú pomoc, nie kto je v rovnakej kaši ako ja. *odfrkne mu aj keď je rada, že sa ma s kým porozprávať.* Nemám chuť na párty, ale s tým alkoholom súhlasím. *zahundre a kútikom sa pousmeje.*
Zlatíčko myslím že to kvůli mně vydržíš. I když to nepřiznáš vím že mě miluješ. *Zasměje se.* /No já ti to taky tak často neříkám. Ale myslím si to a to je stejný./ Jasně kapitánko. *Z legrace zasalutuje a začne se zas smát.* Hele vlastně jsme dost divný. To s námi asi dělá New York. *Zamyslí se.* /Jo předtím jsme byly pořádné mrchy. Kde ty časy jsou?/ Proč jsme se vlastně rozhodly jet zrovna do New Yorku? Proč jsme se nevrátily třeba do Francie? *Protočí očima a tancuje dál.*
Vlastně máš pravdu, myslíš v ten den jak se Grace tak trochu opila. *Jen se pousměje.* /A já jak jsem házela ty poznámky./ Máš celkem dobrou paměť, jak to tak vidím. *Řekne jakoby tak zajímavě.* /Před týdnem přesně?/ Jsi nějaký mrzutý. *Jen se nad tím přidušeně uchechtne.* /Nebo spíš naštvaný?/ Někdo ti něco provedl Calebe? *Trochu se pousměje.* Vypadá tak divně. Škoda, mohla být s tebou zábava. *Na chvíli se podívá směrem k Aelle a Damianovi.* /Můj bože./ Přece by ti neuškodilo jít na chvíli k baru. *Mírně ji zaškubou koutky.* /Možná by mu to i zlepšilo náladu./
Doteraz si bola citovo odmeraná mrcha, ktorá má zmysel pre spodné prádlo. *Poznamená.* Čo tak pre zmenu skúsiť byť ešte nebezpečnejšia žiarlivá mrcha, ktorá bude všetkým trhať hlavy? *Podvihne jedno obočie.* Hej. *Zamračí sa.* Naše situácie nemôžeš porovnávať, Zaira je jedinečne tvrdohlavá, svojrázna a nevypočítateľná. *Povzdychne si.* Tss, diplom je nič oproti mne. *Pochybovačne sa na ňu pozrie.* Stačí ti ten alkohol a budeš prvá, ktorá bude robiť párty.
*usměje se na kamarádku* Tak si to užij, já to balím *vydá se ke dveřím, cestou si vybere nějaké jídlo a opouští Pandemonium* Tak, popřej mi dobrou chuť *zasměje se a když dopije nechá tam šťastného muže stát a vydává se domů* /Je čas na to být chvilku o samotě/
*Na jeho popretie na dobrú chuť iba zahmra a potom zdvihne hlavu.* prečo nie aj na roky? Ako dlho to je, čo som prevzala a od základov založila klan? Nikdy som nerozmýšľala, vždy som to bola. No to nie som ja. Vždy to bolo len dočasné. Možno nebola zle zdvihnúť kufre a odísť. Napríklad domov. Keby Vlad vedel, že z jeho hradu bude turistická atrakcia odtrhol by hlavy celej rodine, namiesto toho aby nám daroval nesmrteľnosť. *povie mu a cíti, že alkohol už na ňu pôsobí.* Alebo pôjdem do Anglicka. Spolu s ním. Sám to navrhol, tak prečo nie? *pozrie na Damiana a potom sa rozosmeje.* Všetci vieme prečo nie. *zahundre.* /Bola by to potupa jeho mena... a tieňolovci sú vždy ťahať žaťaky váženy a bla bla bla./
*Když dojde k baru rychle se o něj opře aby nespadla.* A plus prosím. *Vysunou se jí tesáky a ona se jen těžko ovládá aby na někoho nevyjela.* /Neměla jsem ho brát vážně. Krev potřebuju. Není to na mě jestli ji chci nebo ne./ *Když ji dostane rychle ji do sebe kopne.* /To asi nestačí./ V tom se jí podlomí kolena a spadne na zem.*
Lebo on nemá roky. Už si jeho prítomnosť. *Povie jej úprimne.* Takže sa chceš vrátiť a prevziať hrad? *Pýta sa jej.* /No áno, tu už trčíš pekne dlho, ale doposiaľ si sa nesťažovala. No potom sa objaví niekto a je to./ *Dopije aj druhý pohár a bez zaváhania si vypýta tretí.* Tak urob kompromis a zober ho na hrad. *Zasměje sa a uvedomuje si, že Aella je už opitá.* /Nenechať ťa v tom samú, alebo sa radšej postarať o tvoje odpratanie domov?/ *Uvažuje.*
Ale ja to chcem urobiť, aby som ho tu nechala. Tak či tak dopadne zle, tak prečo prd tým neutiecť? *rozmýšľa a pokrčí ramenami.* Prevziať... prevziať. A čo by som v ňom robila? Neviem. *zahundre.* /Možno by som si tam urobila hárem alebo niečo. To by bolo super./ On by nešiel, čo to trepeš? A ja ani neviem či chcem. *povie mu a keďže alkohol u nej plne pracuje, svoje okolie si vôbec ale vôbec nevšíma.*
Nemusel by dopadnúť zle. *Zahľadí sa jej do očí.* Mohla by si si tam založiť bordel. *Zasměje sa.* /To už len potom by mal Vlad chuť vrátiť sa a odtrhnúť ti hlavu./ Ale išiel by. *Tvrdohlavo jej oponuje.* Trvalo by, kým by pochopil, že chce ísť. Ale nakoniec by išiel. /Zato ja by som sa nesťažoval, keby ťa nechal na pokoji./ *Konštatuje.* /Idiotov behá plno, prečo práve on?/ *Z pohára si pomaly odpije a rozhodne sa, že pri ňom zostane po zvyšok večera.* /Keby si náhodou vyvádzala./
Dobrá tohle už nikdy neudělám. Nikdy už neomezím krev./ *Opět se jí vysunou tesáky a vyškrábe se na stoličku.* Ještě tak dvě prosím. /Vážně jsem udělala takovou blbost kvůli lovci stínů? Musím se vzpamatovat./ *Vypije obsah v obou skleničkách a podívá se na Caleba.* /Možná bych za ním mohla zajít. Jen tak si popovídat. Minule jsem to dost zpackala./ *Teď už silnější se postaví a s rozvlněnými boky přijde k Calebovi.* Ahoj. Vadila by ti menší společnost? *Mile se usměje.* Mrzí mě to minule. Byla jsem divná. *Usměje se.*
Zostarne a zomrie, samozrejme, že dopadne zle. *pretočí očami a potom sa rozosmeje.* Ale jediným zákazníkom by som bola ja. Bolo by super mať hárem no nie? *podelí sa o svoje myšlienky aj nahlas.* Ale ja nemám čas aby som naňho čakala. A nech aj? Aby mi opantal myseľ ako teraz? Má to byť bez citov, ale potom mi hovorí veci... a jeho prítomnosť je tak dobrá a upokojujúca... občas rozmýšľam, či by som teraz vedela odísť len tak, bez slova. Lebo si myslím že nie. A to je dosť zlé. *pretiahne slová ako vždy, keď je opitá.* /Láska to nie je, pfffff, že láska haha, skôr náklonnosť... možno? Ale ani to neznie dobre./
*Upřeně sleduje situaci v místnosti a u baru. Když se upírka skácí u baru, obrátí pohled na Aellu, která si má své pijavice hlídat.* /Nevypadá dvakrát tohle schopná, dráždit ji nebudu./ *Dlouho váhá, že by se tam vydal sám, ale nakonec se upírka sama škrábe nahoru, a tak už tomu nevěnuje pozornost.* /Už jen čtyři hodiny? Proč já vždy vyfasuji hlídky o víkendu, abych se na to všechno musel dívat?/ *Lehce svraští obočí a poté upírá pohled na Adeline, která se k němu míří.* /Co to bude tentokrát?/ Ahoj. /Menší?/ Vůbec ne. /Alespoň nebudu vypadat jako pedofil./ *Nemá odpověď na její další slova ani ve své hlavě, jen přikývne a nechá to být.*
Takže jsme v pohodě? Nechtěla bych si dělat nepřátelé. /Mastné bych si nechtěla znepřátelit jenom tebe./ *Snaží se udržet milý úsměv, ale dělá jí to trochu problémy jak je slabá.* Připadám si trapně. Vážně se omlouvám za to divadlo co jsem předvedla. *Řekne s klidným hlasem, i když klidná není.* Zase hlídka? *Pozvedne jedno obočí.* /Měla bych se sebou něco dělat./ *Opře se o zeď, aby znovu nespadla.*
Nemusel by. *Zaškerí sa.* /Ale to dávno vieš, no nie?/ A ja nie? *Sklamane sa na ňu díva a urazene sa odtiahne.* Tss, to si zapamätám. *Naoko urazene hovorí.* Myslím si, že z mysle ho už aj tak skoro nedostaneš. *Povie jej.* /Aj keď by si mohla. Pokojne ti osobne nájdem niekoho iného./ *Skúmavo na ňu hľadí.* /Dobrá a upokojujúca? Keby si povedala uspokojujúca, tak by som sa nečudoval, ale toto je novinka od teba počuť./
Nemusel, ale chcel. *povie mu a znova pretočí očami.* Ak chceš mužov do postele, tak dobre, budeš vítaný. *povolí mu zo smiechom.* Asi nie. *prikývne a položí si hlavu na bar.* Ma tak krásny rytmus. Bum bum bumbum. Ak keď zaspáva, tak sa spomalí ale stále silný. Občas, keď ho počúvam, tak si aj myslím, že by som dokázala zaspať, alebo stráviť celú večnosť len počúvaním jeho srdca. *blaboce a stále vyklapká rytmus na stôl.* A potom sa občas zmení. Zrýchli... a ja som tak rada, že je to kvôli mne, kvôli tomu čo pri ňom robím. *pokračuje v hovorení.* /Kde je? Chcem ho... teraz. Alebo nie... nechcem ho už vidieť. Taký... to bude lepšie, no nie?/
Nedělám si nepřátele mezi nikým. *Zavrtí hlavou a na její otázku vlastně neodpoví.* /Ale raději se držím dál od lidí s přetvářkou? Ani to ne./ *Obrátí se na ní a pozvedne jedno obočí.* Nemusíš se mi omlouvat. Na to si nepotrpím. *Odvrátí se zase k parketu a přikývne.* Ano. Jako každý víkend. *Zkříží ruce na hrudi a stále je nalepený zády na stěnu za ním.* /V tuhle chvíli si moc nemohu dovolit chvilku nepozornosti./ *Snaží se nedat najevo, jak moc je znuděný tímto stereotypem.*
Ako keby si to nedokázala zmeniť. *Vysmeje sa jej.* Tss, a ja že mi tam zaobstaráš aj nejakú ženu. *Odfrkne si.* Tak poď ty bum bum bum, pôjdeš domov a možno ho po ceste stretneš. *Zasměje sa ne nej a potiahne ju za ruku, aby sa postavila.* Vidíš aký je od teba závislý, stavím sa, že už by ti ani nevedel povedať nie. *Nadhadzuje a platí.* Chceš si pred odchodom ešte zatancovať pri tej tyči, alebo môžeme ísť? *Podvihne obočie a čaká na odpoveď.*
Přišlo mi to správné. *Pokrčí rameny.* /Jak je soustředěný. Zajímavé. Minulý týden se tak nechoval./ A jak se máš? /Nudnější otázku nemáš?/ *Podívá se na něj.* /No co já vlastně vím o čem si smrtelní vlastní povídají./ To máš vážně každý víkend hlídky? Není tam u vás někdo kdo by tě vystřídal? *Pozvedne jedno obočí.* /Mít hlídky každý pátek? To je nefér. V pátek se přece lidi baví ne?/
Dokázala, ale nechcem to zmeniť. *rozhodne sa zo zavretím hlavy* Ale na čo by mi tam boli ženy? Ja ich nepotrebujem. *pokrčí ramenami a potom naňho pozrie a usmeje sa.* Myslíš, že ho stretnem? Naozaj? *opýta sa ho s úsmevom a chytí ho za ruku.* /Aký je odo mňa závislý? Je on?/ *napadne ju ale pokrčí ramenami a potom zavrtí hlavou.* Ale nie, tak fúú... som pre nu moc dobrá. *zamietne to a pomaly ho začne ťahať k dverám, z ktorých aj odchádza.*
Tebe na nič, ale mohla by si myslieť na mňa. *Zasměje sa.* /Netvár sa, ako keby si si aj so ženou nedala povedať./ Samozrejme. *Sám začína veriť svojim slovám.* /Áno, bohužiaľ, dnes ho ešte stretneš./ Tss, práve si urazila úbohú tyč. *So smiechom sa nechá vyviesť z baru.*
*Při jejích slovech se nepatrně zamračí a uchechtne.* /Správně? Upřímně ví, co je správné?/ Nic moc, *Odpovídá neurčitě, protože se prostě necítí na to, aby se jí svěřoval s věcmi okolo Institutu, které musím sám řešit a které ji ohrožují tíží.* Každý víkend to připadne většinou mně, protože zbytek si vzal hodiny Grace. /To jsem také nemusel zmiňovat./ *Sám by nad sebou nejraději protočil oči v sloup, ale udržuje si nerinčinkající výraz, aby působil víceméně klidně.*
Moje úplňky. /To budu muset zase být asi zavřená v Dumortu. Nepotřebuju problémy se psíky./ *Trochu se zarazí když zmíní Grace.* A jak se vlastně má Grace? *Usměje se.* /Grace mám ráda. Ta se aspoň ke mně chová normálně. I když jsem upír./ Hele už se to tu začíná docela vylidňovat. Nechceš si jít třeba sednout k baru? Myslím že kdyby se něco stalo, budeš stejně rychlej jako by jsi byl z tohodle místa. *Usměje se.* /A taky si zase budu potřebovat sednout. Ale to tě stejně nezajímá tak nahlas říkat ani nebudu./
/Jako kdyby o tom nevěděla./ *Podívá se opět k parketám a stále ho zaráží, jak je páteční Pandemonium klidné.* Grace? Ani nevím. Nejspíš bude někde trénovat se zbytkem Institutu. *Obrátí na ni svůj podmračený pohled.* Proč tě to zajímá? /Asi bych se měl také zajímat./ *Jakmile se ona zmíní, odlepí se od stěny a kontroluje situaci v místnosti.* /Sednout? Akorát bych se napil./ Musím zůstat tady a kontrolovat vchod. Vyhazovač za moc nestojí. *Podotkne směrem k ní a zůstává stát.* /Jestli má žízeň, tak ať se jde napít. Nenutím ji tady setrvávat./
Proč mě to zajímá? Vážně? *Řekne jen.* Vážně si myslíš že jsem až tak moc nelidská? No tak Caleb. *Řekne s pobavením v hlase.* /Myslím že ty by jsi mohl vědět že jsem lidská až trochu moc./ Dobrá. *Řekne a zůstává opřená o stěnu.* /Ještě to zvládnu a přinejhorším se půjdu jen rychle napít./ *Sjede pohledem na jeho rty.* /Sakra na to teď ani nemysli. On nemá zájem./ *Svůj pohled rychle upře na taneční parket.*
/Nelidská? Jsi upír./ *Odpoví si v hlavě, ale jinak nedává nic najevo.* Zajímalo by mě, co s tebou Grace má. *Prohodí nevzrušeně, i když uvnitř se cítí trochu jinak.* Ona je v tomhle nová když na to dojde, měl bych chránit ji. /A budu chránit lovce stínů. Jak vidím, i tohle si namířím proti sobě. Upíři jsou tak vztahovační./ *Znovu jí neodpovídá na položenou otázku. Ne že by se bál snad říct pravdu, ale spíše v tom sám nevyzná a proto raději nechá vytratit do pozadí.*
/Ty víš co udělat aby mě to zabolelo. Vlastně by mě zajímalo co mám já s tebou./ Grace je jen milá. Tak jsem milá taky. /Tak to obvykle bývá./ Chápu že jí chceš chránit. Ale přede mnou snad nemusíš. Sice jsem tu chvíli, ale myslím že víš že bych ji nic neudělala. *Podívá se na zem a pousměje se.* /Teď přijde odpověď typu Jak to mám vědět? Jsi upír./ *Pokrčí rameny nad svými myšlenkami a zas zvedne pohled k parketu.*
*Přešlápne a sleduje potyčku vlkodlaků u baru.* /To nám to pěkně začíná, snad ten idiot z Praetor Lupus konečně dorazí, jinak si pro něj osobně dojdu./ Nejde ani tolik o tebe jako o ostatní upíry. *Udržuje si ten stejný pohled a kontroluje nenápadně čas na hodinkách mrknutím oka.* /Dvě a půl hodiny./ Neměla by se s nimi zaplétat, ví toho málo. /A já jsem idiot, že to říkám takhle otevřeně. Akorát ji tím mohu ublížit víc./ *Potlačí nutkání si promnout unavené oči ze světel.*
Nedal jsi mi minule dost jasně najevo že jsme všichni stejný? *Uklidní ji když slyší co jí říká.* Pravda. Neměla. Nějakým upírům nevěřím ani já. A to jsou můj druh. *Zasměje se.* Každopádně, se mnou se začala bavit, jen protože jsem ji oslovila já. *Pozvedne jedno obočí.* Nevím jestli by se se mnou začala bavit i ona sama. *Usměje se.* /S tebou jsem taky promluvila jako první já. No a nedopadlo to tak špatně co?/
Protože upírům se věřit nedá, ještě když dovedou oblbnout tou věcí s myslí. Ne že by podle Dohody na nefilim mohli, ale někteří i tohle porušují. /Na co si budeme hrát, pravidla tady mnozí nedodržují./ *Spustí ruce zase podél těla a zhluboka vydechne zadržovaný dech.* Grace je společenská, ale moc toho o ní nevím. /Jen to, že nechat ji samotnou by mohlo dopadnout jako s Tinou. Akorát Tina byla na všechny nepříjemná, kdežto Grace je tak vlezlá a přátelská, až je to roztomilé. Mohla by na to doplatit./
/Oprava. Ne všem se dá věřit, někteří to nemají zapotřebí./ Já jsem tě tehdy ovládnout nemusela. *Poškádlí ho a zasměje se tomu.* Tím chci říct, že ano ovládáme Encante a někdy to není příjemné. Pak si o nás právě myslíte tyhle věci. Bohužel někdy jsou ty pomluvy pravdivé, to přiznávám. /Ale myslím že o tom jsme se už jednou bavili./ *Zavrtí nad tím hlavou.* Spoustu mých přátel to používalo. A všichni jsou mrtví. Jako opravdu mrtví. *Zdrží se. Ale řekne to se smíchem.*
Jak se to vezme. *Lehce se zasměje, ale udržuje si soustředěný výraz.* /Encante to zrovna nebylo. Možná trochu alkoholu a řečičky./ *Úkosem shlédne na ni dolů a zase zpět.* Myslíme tyhle věci? *Zarazí se a udržuje si v hlase stále podton nadsázky.* Chceš snad říct, že neoblbuješ lidi po tom, co jim vysaješ krev, aby zapomněli? *Povytáhne obočí, ale nedává jí nějak najevo zájem o odpověď.* /To by bylo opravdu nebezpečné, ještě aby se tu potloukali civilové s otevřenou myslí./
Líbí se mi když se směješ. *Řekne otevřeně. A věnuje mu úsměv.* /Dneska se obejdeme bez slova oběti?/ Myslela jsem to hlavně v souvislosti s nefilim. Jasné že je musím ovládnout aby zapomněli. Nejsem blázen, abych je tu někde nechala běhat s takovými vzpomínkami. Každopádně v poslední době se snažím vyhýbat tomu sání krve z lidí. Vlastně sání krve úplně. Ale dnes už jsem si ověřila že to není dobrý nápad./
Protože nevypadám, že se chystám někoho propíchnout? *Napadne ho se zeptat a opět na chvíli zabloudí pohledem k ní.* /Dost možná, anebo je v tom něco jiného. To abych si dával pozor./ *Poslouchá ji a dává se dohromady souvislosti. Některé věci mu však dělají problém.* Vyhýbáš? /Nějaký upíří problém?/ Mám se ptát? *Znovu se na ni zadívá a obrací pohled k parketu, kde probíhá taneční battle.* /Dělám upírovi psychologa?/
*Zasměje se.* Tak mi nepřijdeš ani normálně. *Podívá se na něj.* Ano vyhýbám. Připadám si hloupě s těmi svými důvody. *Naznačí prsty uvozovky při slově důvody a podívá se na parket.* Víš když to říkám tobě připadám si vážně směšně. Jen mě prostě trochu víc zasáhlo to s těmi obětmi. Asi jsem si chtěla dokázat, že nemusím být tak špatná jak mě vidí ostatní. *Pokrčí rameny a po celou dobu se snaží nepodívat se na něj. Ale dopadlo to trochu blbě. Jestli jsi viděl to jak jsem spadla u baru. To byly následky. *Zasměje se nad svojí naivitou.*
/Nepřijdu? Vážně? Možná bych ji to měl předvést./ *Nic k tomu víc neříká a sleduje parkety.* /Hodina a půl./ *Ťukne pohledem k hodinkám a zase zpátky.* /Zasáhlo. Do toho mi nic není. Nikdo jí to nikdy neřekl?/ *Zarazí při jejích dalších slovech až se nad tím posměšně uchechtne.* Ale prosím tě. Nejsi špatná. Je přeřek pro tebe normální se živit lidskou krví. Čekal jsem, že už budeš snášet to nazývat pravým jménem. /Oběti to prostě jsou, co jiného?/ Zabíjím démony, upíry, vlkodlaky i čaroděje. Jestli o mně někdo říká, že je to špatné? Je mi to jedno. Je to moje přirozenost. /A poslání./ *Dovysvětlí a stále se k tomu tváří tak pohrdavě.* /Upíři, kteří se litují. Nejhorší varianta./
/Nezajímá mě co si o mě myslí všichni ostatní. Zajímá mě co si myslíš ty. To je ten problém./ To pravé jméno se mi nikdy nelíbilo a používat ho nechci. *Řekne narovinu s klidným hlasem.* Víš je mi vlastně nakonec jedno co si o mě myslí ostatní. /Takhle dlouho mě už nikdo nerozházel pouze jedním slovem./ A navíc u tebe to všichni berou jako skvělou věc. Zabíjíte démony, aby jste ochránili ostatní a tak dále a tak dále. Ale o nás si všichni myslí že jsme nechutné pijavice. /Což si mi minule také naznačil./ *Pokrčí nad tím rameny.* Bez krve se neobejdu a tečka. Ale kdo říkal že ta krev musí být přímo z člověka? *Pokrčí rameny a konečně se na něj podívá s lehkým úsměvem na tváři.*
Potom sama nejsi smířená s tím, kdo jsi. *Pokrčí nezaujatě rameny, protože tohle je většinou problém dospívajících.* /Kolik jí tak mohlo být? Osmnáct?/ *Úkosem si je přeměří, ale i tohle nakonec nechá být.* Skvělo věc? *Nadhodí a zasměje se.* Tak takhle to vidíš? /Asi bych ji to měl vysvětlit./ Je pravda, že nás Podsvětané berou jako nadržené. Ale také jako arogantní a do všeho strkajíc nos. Ale mně je to nakonec ukradené, dělám si svou práci a dělám jí rád. /Chci být prostě nejlepší svého jména./ *Upírá pohled do místnosti, která se už začíná vylidňovat, pouze pár lidí stojí u stolků podnapilí a povídají si.* No jistě, můžeš vykrádat krevní banky, ale já v tom nevidím moc rozdíl. /Spíš moc nerozumím, proč jí o tom tady mluví./
Víš že máš pravdu? Nejsem. Ale to je všem ukradený. Nemyslím to úplně doslovně. /Ty si opravdu rád hraješ se slovíčky./ Jen to u vás berou lépe. Snad si nemyslíš že bych tohle dělala? Proto jsem raději většinou tady. Klidně si za to zaplatím. *Pokrčí rameny.* A už je to tu, náš příjemný rozhovor se ztratil./ Za chvíli tu bude prázdno. Vážně si nechceš ani na chvíli jít sednout? Vážně by ti to tolik ublížilo? /A ani nevím proč se o tom bavíme. Je to moje blbost. Která tě určitě ani nezajímá./ *Zasměje se.* /Dala bych přednost rozhovoru jako tehdy u Damiana na párty./
/Že to berou lépe, je netak docela./ *Opět kříží ruce na hrudi a přešlápne.* To je dost relativní. Záleží, jak tak to kdo vezme. *Její slova ho opět zarážejí.* Bereš vykrádání krevní banky jako špatné? *Zeptá se a potlačí posměšný úšklebek.* /Na tom přeci už nezáleží. Krev jako krev. Kdybych byl upír, dopřál bych si asi tu nejlepší kvalitu. Ne, je to nechutné, ani na to nebudu myslet, stačí, že jsem od toho vždycky celý./ *Na okamžik jí zapomene poslouchat a odlepí se od stěny.* Za chvíli už budou i zavírat a mně končí hlídka. *Prohodí jen tak mimochodem a zamíří k baru, kde se posadí.* /Jen doufám, že sem nyní vleze někdo od nás a uvidí mě vysedávat. Co tím vlastně ona sleduje?/
Konečně. Kdybych stála ještě chvíli dopadlo by to asi jako před hodinou./ *Jde k baru a sedne si na stoličku.* Prosím nechme už téhle konverzace o krvi. /Nebo snad chceš abych tady po někom vyjela? V tomhle stavu bych toho byla schopná. Tak jo už to nevydržím./ *Pokyvne na barmana. A podívá se zas na chleba.* /Mám teď strašné nutkání ho políbit. To neudělám nechci se ještě víc ztrapnit./
*Pohodlně se usadí a loktem se opře o bar.* Jak chceš. *Rozhodí nezaujatě rukou a sleduje, jak si objednává pití, které jí barman podává.* /Já si rozhodně nedám. Naštěstí jim k tomuhle dávají i brčka a nevypadá to, jak to vlastně vypadá./ *Vlivem unavenosti se sám začíná ztrácet v myšlenkách.* Mně je to vlastně i jedno, jak strávím poslední půlhodinu tady. *Opět s nezaujatým podtónem promluví a podívá se po parketu.* /Potom se ještě pořádně musím vyspat na tu hlídku, čeká mě hledání toho zpropadeného klubu s lovcem stínů, která má výpadky./
Když ji barman podá pití, rychle ho vypije. /Potom si přeci jenom možná skočím z někoho napít. Jak říkal Caleb, že to moje přirozenost a bez toho to asi nezvládnu./ *Podívá se znovu na něj.* Takže něco o čem se dá mluvit a neurazí to ani jednoho z nás? *Řekne se smíchem.* /Něco bych měla, ale při tom moc mluvení nepoužíváte./ *Začne své myšlenky do pozadí.* /Proč se vůbec pořád snažíš? Neřekl ti snad jasně že jsi jen jednorázovka?/
*Bojuje s nutkáním si něco také objednat, ale nakonec se udrží a jen sedí dál.* Nevím. *Prohlásí unaveně, ačkoli se to snaží nedat najevo.* Můžeš mi vyprávět třeba o sobě. /Protože já už toho dnes řekl dost, raději se více dozvím. Materiál, který mohu později použít. Od toho přeci jsme. Ne, abychom se paktovali s upíry na základě svých tužeb. A už jsem opět u toho. Jak říkala Ava, že bych měl dělat Ameis prostituta za informace? To milerád přenechám Zaiře./ *Uvolní se, aby nedal najevo, na co myslí.*
*Trochu ji překvapí jeho nápad.* O sobě? Nevím co by jsi chtěl vědět. *Povytáhne jedno obočí.* /Taky nevím jestli to neříkáš jen ze slušnosti./ Myslím že základní fakta víš. O svém věku se radši nebudu zmiňovat. *Zasměje se.* A jinak nevím, neřekla bych že jsem nějak zajímavá. *Pokrčí rameny a zadívá se na něj.*
/Když to nevíš ty, jak bych to měl vědět já./ Nevím, čekal jsem nějaké skvělé historky z Podsvěta, možná i víc z minulosti. /Lehce zvedne rameny, protože nechce dát najevo přílišný zájem./ Nakonec to byla ona, kdo za mnou přišel./ *pomalu se začíná zase zvedat od baru a narovná si vestu, ve které má většinu zbraní.* /Když si myslí, že není zajímavá.../ Tady už je *Zarazí se, aby neřekl to slovo mrtvo./ celkem vylidněno. *Dokončí a ohlédne se za ní.* Už půjdu.
Něco o své minulosti ti řeknu mile ráda kdykoliv. *Zasměje se.* Jo za chvíli taky půjdu. Přece jenom se nechci proměnit v prach. *Usměje se.* A pusu na rozloučenou dostanu? *Zavtipkuje a povytáhne jedno obočí.* Asi se cestou do Dumortu ještě někde stavím. Možná bude venku nějaký ožrala. Už je mi nějak jedno, kdo to bude. Hlavně ať už mám klid od toho motání./
*Vyjde ven z Pandemonia.* /Příjemná změna když se tu na vás všichni netlačí. I když ta Grace je vážně hodně milá./ *Chvíli jen tak stojí na místě.* /Hm, zajímá mě jestli přijde./ *Usměje se a opře se o zeď jedné z budov.*
/Venku? To mě zase láká na co? Dnes opravdu nemám náladu. Už vůbec ne na upírku./ *Sjede ji pohledem a nechá ji odejít.* /Zajímalo by mě, co za hru tady na mě hraje. Nejspíš si chce povídat o včerejším večeru? Nuže, to by mohlo být zajímavé./ *Běžně shlédne situaci a když uvidí záda svého bratra, tak se naprosto uvolní.* /Alespoň někdo tu hlídá. Já vlastně ani hlídku nemám, jen jsem se přišel podívat./ *Chvíli ještě postává u dveří a nakonec zamíří na chvilku z Pandemonia ven. Jakmile ji uvidí, založí ruce do kapes, aby vypadal ležérně. Samozřejmě je to místo, kde má poblíž nejvíce zbraní.* Tak povídej. Jsem celý napjatý. *Pronese s notnou dávkou posměchu.*
Ty si nemůžeš chtít jen tak popovídat? /Ještě k tomu s někým s kým jsem se vyspala?/ *Pokusí se o úsměv.* I když ráda bych věděla jak se k tobě mám chovat? Přijde mi to divný. *Řekne popravdě a vystoupí ze stínu budovy.*
*Pomalu kráčí k ní a zastaví se pár kroků před ní.* /Jenom tohle?/ *Myslel jsem, že pro mě budeš mít něco zajímavějšího.* /To abych se zase vrátil zpátky./ *Ohlédne se směrem k frontě a poté zpět.* /Ale jednorázovky jsou takový, zlato. Co jsi čekala./ Chovej se ke mně, jak uznáš za vhodné. *Povytáhne koutek do pobaveného výrazu.* Třeba jak se chováš ke svým obětem? To jsou také jednorázovky. /Přeci ji to nebudu diktovat. Na co si to hraje. Jako kdybych byl první./
*Popojde k němu ještě blíž.* Možná mám. *Kousne se do rtu.* /Jednorázovky?/ *Snaží se nedat najevo jak jí jeho slova ranila.* Obětem? To jsou trochu silná slova. *Zasměje se chladným tónem.* Vlastně myslela jsem že by to mezi námi nemusela být jen jednorázovka. *Udělá ten poslední krok co je od nich dělí.* Možná by to dnes mohlo být zajímavější. *Podívá se mu do očí.* Jako tehdy. *Zašeptá.*
*Necouvne ani o krok a drží si ten nadhled.* A jak jinak by sis je nazvala? /Jediné oběti. A to, že si opilý začínám jednorázovky s upírkami... neměl bych tak blbnout./ *Stále stojí na samém místě a s pobavením sleduje hru, kterou na něj hraje.* /Možná kdybych byl civil, tak bych tomu podlehl. Nebo kdybych byl pod vlivem. Pěkná je, ale věřit upírům? Nejsem idiot./ *Nakloní hlavu na stranu a pronese tiše.* Na to já moc nejsem. *Lehce zakloní hlavu zpátky.* Cokoli jsi slyšela od té Anny, nemusela být pravda. /Vlastně to není pravda vůbec. To že se okolo mě ochomýtají? Mám dobré jméno, ale nenechám se zviklat každou tvářičkou na potkání./
/Kdyby jsi mě hned neodsuzoval tak bys věděl, že se snažím pít z lidské oběti vyhýbat. Ten včerejšek byl výjimka./ Nevím, ale oběti určitě ne. To je jako bych je vraždila a to já opravdu nemám zapotřebí. *Zakroutí nad tím hlavou.* /Krev pít musím, ale to neznamená že musím být zrůda./ Anně nevěřím. /Je to upírka. Vlastně se nedivím že mi on nevěří, když já sama nevěřím svému vlastnímu druhu./ Snad vím že nejsi pitomec Calebe. Vím že by jsi si nezačal jen tak s nějakou. *Trochu se uvolní.* Vím že si asi myslíš že se mnou to byla jen chyba. To mi můžeš přiznat. /A nehrát na mě to divadélko. Jako třeba to že ti nevadí že jsem upír. Nejsem slepá, vidím ty pohledy./
*Lehce nakrčí obočí z jejího monologu.* Pokud vím, tak zabíjet nesmíš. Pod to spadá i úmluva. /Jako kdyby mě zajímalo, jestli pije z lidí nebo zvířat. Tak či tak je to nechutné. A vraždit mohu jen já./ *Uvolní pohled do ležérního, lehce znuděného a přeslápne.* Víš toho celkem hodně, že? *Nahodí, když už po několikáté uslyší to slovo.* Jsi tu jen pár týdnů. Mě nemůžeš tak znát. /A vlastně je mi to i jedno. Teď, kdy pátráme po vraždící upírce, si je budu držet od těla./ Ale jednu věc ti povím. *Znovu si ji prohlédne a v hlavě se mu ozývá to slovo chyba.* Já nikdy ničeho nelituji. /Naprosto zbytečné a vyhnul jsem se trochu odpovědi./
To myslíš vážně? Takže teď si budeme hrát se slovíčky. *Zakroutí nad tím očima.* Prostě i kdybych mohla tak to neudělám. *Překříží ruce.* Neříkám že tě znám. Jen říkám že si o tobě myslím že nejsi pitomec. /Ale pořád ten názor můžu změnit. Jestli se ke mně budeš chovat takhle./ Takže tím jsem tě urazila nebo co? /Tím že tě obhajuju. Aha./ A jestli toho vážně nelituješ. Tak se ke mě nechovej takhle. Jako kdybych byla něco míň než ty. /Což nejsem./ *Sjede ho pohledem.* /I když jsem na něj naštvaná tak mi přijde hezký. Sakra./
To dělám mimochodem rád. *Věnuje ji nenucený úsměv, skoro jako kdyby se trefil.* /Řečničky, upíři přesně tohle dělají. Nevím, o co jí vlastně jde. Proč to ty ženský pořád tak řeší?/ Moc to hrotíš. *Odpoví ji na většinu a porozhlédne se kolem, jestli neuvidí někoho známého. Hned poznává skupinku podsvěťanů a odvrací zrak.* Nechovám se k tobě nijak zle. /Jak by si to představovala? Že ji vezu do Dumortu a udělám ze sebe Bloody Mary? Míň, než jsem já? Je podsvěťan, to mluví za vše./ *Nenechá se zviklat a znovu přeslápne.*
Víš co neřeš to. *Vzdá to.* Já se s tebou hádat nechci. *Zklidní se.* Já nevím. Chci něco urovnat a akorát to kazím. /Ruce zase nechá spadnout okolo těla.* Ne zle. Jen odměřeně. /A to mě štve./ *Očima uhne jinam.* Víš co? Zapomeň na to. Dál si o mně mysli že jsem jen jednorázovka a já nevím co ještě. *Odstoupí od něj.* /Co to sakra bylo? Tohle by stará Adeline neudělala./
Nejsem ani odměřený. *Popře to a trochu se nad tím slovem zarazí.* /Jsem celkem společenský, to, že za ní nelezu jako krysy, kterým dávají pít svou krev, neznamená, že jsem odměřený. O tom raději pomlčím./ *Sám neví, co by jí k tomu měl říct více, a tak od ní krok odstoupí a podívá se směrem, kterým se chce vydat.* /Co jiného by byla? Tohle upíři dělají a já se nechci stát ničím mazlíčkem nebo dodávkou krve./ To nic. *Pokusí se na ni usmát, ale je to trochu v křeči.* Dobrou noc. /Možná bych se k ní choval normálně, kdyby to tak nehrotila. Sám nevím./ *Vyrazí bez většího přemýšlení na svou další noční hlídku.*
/Jasně. Že já se radši vážně nevystavím slunečnímu světlu. Ze všech stran jde jenom negace./ Dobrou. *Odpoví.* /Tak teď jsi si zkazila úplně všechno./
*Vejde do klubu a se strhaným výrazem míří k baru.* /Možná jsem toho člověka měla zabít, takhle by mohl kdekomu vyprávět, že jsem z něj pila./ *Hloupě se uculí.* /Vždyť byl namol./ *Pohlédne dolů na své kraťoučké šortky a crop top, který odhaluje velkou část jejího břicha.* /Já jsem sem vlastně šla s Adeline co?/ *Obrátí se a uvidí vcházet kamarádku.* /Hmf, jdeme si sednout./ *Mluví sama se sebou, ale je tak namol, že když se pokusí vylézt na vysokou barovou židličku, tak upadne vedle.* /Chudáček malej! Zlomení asi tak jako já./ *Začne hystericky smát nad zlomeným podpatkem a její smích přechází v usedavé vzlyky.* /Je to tedy konec? Už ho nikdy neuvidím./ *Ptá se sama sebe.* /Asi to tak bude nejlepší, stejně by to tak muselo skončit./ *Přitáhne si kolena k sobě a tiše pláče na podlaze Pandemonia.* /Koho zajímá, co mám na sobě. Zima mi není, tak proč se nabalovat?/ *Řekne si zběžně si prohlíží svůj outfit.* Je čas vrátit zpět starou Delan.
/Že já si zase brala podpatky./ *Chytne se Delaney, aby nespadla.* Prý že jsou upíři vždy elegantní. *Zasměje se.* V tom případě jsme my dvě asi výjimky. *Zase se narovná a snaží si udržet rovnováhu.* Že já s tebou zase někam šla. /Jako by mi to včera nestačilo. Jako bych se neztrapnila už dost. Ale co vždyť mi může být úplně jedno co si o mě kdo myslí./ *Zažene svoje myšlenky a konečně dojde k baru si nemotorně sedne na jednu ze stoliček.* Takže povídej. *Podívá se na Delaney, když v tom uvidí jak padá vedle.* Ale no tak Del. *Zasměje se tomu, že je víc nemotorná než ona sama.* Pojď sem. *Zvedne ji a obejme.* To bude dobrý. Ať se stalo cokoliv. /Počkat neříkala mi už něco? Jestli ano tak si to už nepamatuji./ *Povytáhne obočí a znovu si sedne, tentokrát už bez potíží.* Takže. Co jsem to chtěla říct? *Zapřemýšlí.* Jo co se stalo?
*Zaposlouchá se do hudby a pak upře svůj pohled na Delaney.* /Počkat co to říkala? Něco o rozchodu. Jo! To je ono. Počkat cože?/ Nebreč. *Řekne jí.* Za smrt jsem tě neviděla brečet a ani jsem to neměla v plánu. *Řekne jí lehkomyslně.* /Asi bych ji měla uklidňovat? Co já vím. Nedokážu racionálně myslet./ Věř mi, že nejsi jediná, co by chtěla už pryč z tohohle prohnilého světa. *Řekne trochu nesrozumitelně.* Ale v žádném případě ti nedovolím si ublížit. Kdo by pak trpěl se mnou hm? *Zasměje se. A podívá se nad tím jak se Delaney napije z onoho neznámého.* /No co ať si dělá co chce./ *Zvedne jedno obočí a rty zvlní do úsměvu.* Holka dneska si budeme užívat jako za starých časů.
*Usměje se na Adeline.* A jak mi v tom chceš zabránit? *Uvidí procházet Grace, a tak na ni mávne.* /To je ta jediná, co jí nevadí upíři? Možná by měli./ *Uctí, jak si žabodávají tesáky do rtů.* /Jak dlouho, že jsem neměla krev přímo z člověka? Asi tak půl hodiny?/ Začíná mi to chybět. *Otře si slzy a poté i krev, která jí stéká po bradě ze zraněného rtu, tu si však otře tak, že si ji akorát rozmaže po celé tváři.* /Výborně, teď asi vypadám jako největší zabiják./ *Pomyslí si otráveně.* /Ackoliv, to se mi nezdá zase až tak špatné./ *Zvlní koutky do zlomyslného úsměvu a napije se krve ze skleničky.* To si piš. *Odpoví Adeline a olízne si rty.*
*Vchádza do Pandemonia trochu sa odreagovať od rutiny, ktorú teraz zažíva. No i keď ide o zábavu Ava sa dokáže vždy naoko elegantne obliecť, čo v tomto prípade znamenajú čierne cigaretové nohavice a ľahký strieborný top, ktorý drží len na špagátovo tenkých ramienkach. Vlasy jej v jemných zato objemných vlnách spadajú na chrbát. Rozhliadne sa po plnej miestnosti ale jej pohľad i tak nakoniec zablúdi na bar.* /Dnes a vyhnem, každému kto by mohol znamenať prácu. Potrebujem pauzu./ *Sadne si na koniec baru do prítmia, ktoré jej vyhovuje a objedná si pohár vína.*
*Jde do baru, nikdy jí nešlo chodit ve vysokých podpadcích ale i tak si dnes obula jehly.* /Pět dní, pět dní pryč a všichni všechno po mě chtějí. Ten to, ten tamto. Musím se nějak odreagovat. Pokud najdu nějakého lovce měla bych mu říct o tom vlkodlakovi./ *Sedá si k baru a objednává si drink.* /Není tu někdo známý s kým by se mohla dát do řeči?/
*Všimne si Avy u baru a nejdřív nevěří svým očím a potom potlačí smích při pohledu na její outfit.* /No ne, tohle si fakt na sebe nevzala. Vidím to spíš na krvavé rudý top, v tom by tady byla za hvězdu a vlasy má parádní. Bože... to je fakt nehoda toho přemýšlet. Ale?/ Když ona mi padla s uchem, že bych jí poradila s šatníkem?/ *Raději ji nechá být a všimne si Delaney opodál.* /Super, konečně někdo koho znám./ *Vezme si sklenku s alkoholem a zamíří si to rovnou k ní. Když uvidí i Adeline, její nadšení se zdvojnásobí.* Jee ahoj. Vy dvě se znáte? *Zarazí se.* Ouu... to jasně že jo. /Neobšlo ti, že jsou upírky?/ *Přehne se do čela a trochu od své trapnosti zrudne.* Emm. *Polkne, když uvidí její krev po tváři.* /Netvař se vyděšeně, je to normální./ Tak jak se bavíte? /To nebyla dobrá otázka./
*Když uvidí kam se Delaney kouká otočí se.* Je, Grace. Jedna z mála kterou mám ráda. *Kývne jí na pozdrav otočí se zpět na Delaney.* No tak. Já ti to setřu. *Protočí očima, vezme ubrousek a setře Delaney krev z tváře.* /Jasně další nevyhoda být upírem. Nevidíte se v zrcátku. Tohle mi někdy vážně chybí./ Hele vážně nechceš, aby tě takhle někdo viděl. Hlavně nefilim. Ještě by si vážně na tom sluníčku skončila. *Zavtipkuje. Když v tom uvidí přicházející Grace.* Ahoj. *Obrátí se na Del.* Tahle holka mě včera zachránila před úplným ztrapněním. *Zasměje se.* Zatím ne moc dobře. Co ty?
*otráveně se zašklebí na Adeline* Nejsou mi tři roky, abys mi musela otírat jídlo z tváře *poté se zasměje na Grace* Známe, celkem dlouho, že Adie? Asi tak přibližně dvě stě let? *zasměje se* Bavíme? Já se mám skvěle /Ou, co si nebyla přesná odpověď na tenhle typ otázek, nevadí. Pořád lepší plácat nesmysl, než se tu někde hroutit./ *znovu se napije a pak nervózně odloží drink, když vidí, jak na něj Grace kouká* Promiň *omluví se, přestože pro ni je to naprosto přirozené*
/Idioti/ *Zase polkne a na chvíli zapomene dýchat.* /Je to normální./ No zatraceným? Tím, že jsem zatratila sebe? Tady tomu nikdo nenaučil. *Změní téma a napije se ze sklenky.* Včera to bylo celkem divný. Ta Anna? Jak se ho otevřeně ptala na sex, to je normální? *Rozesměje se ještě víc a zčervená.* /Řekla bych, že by ho i vykolejila, kdybych nebyla tak blízko a necítila ten klid./ Já jsem teprve přišla, takže doufám že se ještě bavit budu. *Zvedne skleničku jako symbol a z plna hrdla se napije.* /Ale ne moc. Nesmím to přehánět./
Jo celkem dlouho. *Zasměje se.* Jo docela jsem se divila. Ta holka vypadá tak na 15 a je divný když se pak takhle chová. /Hlavně ty otázky vykolejily skoro mě./ Netušila jsem, že to v sobě má. Potkala jsem ji párkrát za barem, kde se zdála neškodná. *Zasměje se.* A je ráda že se v tu chvíli nemůže červenat.* No tak to myslím že kdyby jsi chtěla, mohla by ses bavit zatím s námi. Jestli teda nečekáš na někoho konkrétního. *Usměje se a pozvedne jedno obočí.* /Taky by mi nevadilo, kdyby přišel někdo konkrétní./
/No prose sa to všetko snaží ignorovať. Nemáš hlad. Oddychuješ. Užíváš si svoj čas a nikoho nebudeš riešiť./ *Stále si opakuje no nemôže si odpustiť skúmavý pohľad ktorý venuje každému na koho jej padne pohľad. Upije si z vína. A keď tak upíja až ho dopije, objedná si niečo silnejšie.* Dvojitú vodku. *Snaží sa otupiť svoj pocit zodpovednosti a každého rozoberať ako to robí vždy na hliadke. Keď pred ňou pristane pohár s vodkou usmeje sa na barmana a už sa len venuje jej pitiu.*
*zaujatě poslouchá jejich rozhovor* Jednou jdeš někam beze mně a tolik se toho stane! *strčí kamarádku do ramene a zasměje se* 15? Paní, takové děcko? Počkat vypadá? *pokrčí přemýšlením obočí* /Když mám tolik alkoholu v oběhu moc mi to nemyslí koukám/ *rozsvítí se jí* Jo aha! Ona je upírka? /Počkat Anna? Jo tu jsem tu asi taky párkrát viděla/ *všimne si Adelininia špatně skrývaného znechucení nad onou upírkou a zasměje se* /Že by ty otázky byly mířeny na toho jejího nefilim?/ *trochu se otřese* /Fuj, je divné říct nefilim v téhle spojitosti./
/Nikdo známý nikdo! Pro boha to si někdo nemůžete udělat prostě volno?/ *Po dopití svého drinku přemýšlí co si objedná dál.* Poprosila bych whiskey, trojitou. *Křikne na barmana, jakmile dostane to co si objednala opře se lokty o bar a hledí do davu.* /Že bych se začala bavit s někým úplně neznámým?/ *Pootočí se a všimne si poměrně mladé slečny v stříbrném topu.* Zdravím, bavíte se? *Usměje se mile na slečnu vedle ní.*
Neškodná? *Pozvedne obočí.* Vypadala spíš zoufale. Jako kdyby si o to žádala. *Vyprskne smíchy, protože se těmhle okatým koťatům vždycky smála a sledovala jejich laciné hry.* Chtěla jsem Caleba potom politovat, ale vypadalo to, že se spíš baví. /Tak mu to přece nebudu kazit./ *Když si všimne jejího podbízivého pohledu, tak se zazubí.* Nečekám, to bych se utekla k smrti. Dnes jsem přišla sama. *Napije se ze skleničky a rovnou si bere od obsluhy další.*
Ano je upírka. Patří ke klanu. /A chudinka měla takovou smůlu, že se proměnila v 15. To bych vážně nechtěla./ *Řekne směrem k Delaney a zasměje se Graceině poznámce o Anně.* Je to prostě divný. Vážně vypadá jak děcko. A pak když s někým flirtuje. Ještě takhle. Je to divný. *Zasměje se.* /Ještě když flirtuje s ním./ *Zažene své myšlenky a snaží se vypadat neroztěkaně.* Del? Je ti už líp?
*Zodvihne pohľad od pohárika a pozrie na bosoráčku.* Ameis Nox, ak sa nemýlim. *Prehodí miesto pozdravu.* Samozrejme, že sa bavím, čo vy? Vyzeráte, že skôr nie ako áno. *Odhadne náladu bosoráčky, sediacej vedľa nej. Odhrnie si vlasy aby na ňu lepšie videla.*
Odhadla jste to, vůbec se nebavím. Teď jsem byla pár dní pryč a jak jsem přijela tolik věcí se na mě nahromadilo. Můj... pomocník nemá zrovna takovou moc jako já takže některé věci nemohl udělat, tak všechno spadlo na moji hlavu. Hrůza vám povím. *Napije se svého drinku.* A co vy? Co ten vlkodlak? *Zeptá se.*
*Zasměje se.* Jsem svým způsobem ráda, že mě přeměnili až v jednadvaceti. Už mě to přetvářování unavuje. *Kopne do sebe zbytek obsahu skleničky.* Děvčata já už to balím. *Zvedne se.* Depresivně se můžu i doma. S větším pohodlím. *Znechuceně se podívá na tvrdou židli a vyrazí ke dveřím.* Přeji pěkný večer. *Řekne vesele a odchází, hned za dveřmi jí opět začnou téct slzy.*
/Pre Anjela, mala by som chodiť medzi ľudí častejšie, ani neviem, že je tu toľko bosorákov./ Pravdu povediac, nič moc, nevieme. Máme bar, kde sa to stalo a nejaké tie čiastočky čo si pamätá jeden od nás čo bol prítomný, no nedokázali mu to vytiahnuť z hlavy ani mlčanlivý bratia. Taktiež sa pohrávam s myšlienkou, že po ňom niekto zahladzuje stopy. Na polícii ani v nemocnici nemajú žiadne záznamy o iných obetiach ako tých čo zabil v tom bare. Ok, tak trochu práce nezaškodí. *Povzdychne si.* Viete o tom niečo viac? /Za skúšku nič nedám./ *Povie si a čaká na jej reakciu.*
/A nemá tu mít Caleb dneska hlídku?/ *Podívá se kolem, ale nikde nikoho nevidí.* To je celkem divný ne? No divný... nebylo by to divný, kdybysme tam asi nebyly my dvě. *Přidušeně se zasměje.* Já nejsem přímá mrcha, ale celkem jsem si užívala jak mě prohlubuje pohledem, protože jsem jí seděla na místě. *Napije se a klidní se aby ji zase pití nezaškodilo od smíchu.* A přitom o nic nešlo. *Zakoulí očima a potom se podívá, že Delaney odchází.* Už? To má hlad nebo? Nebudu ji asi zastavovat, škoda no. *Tak ahoj, zase se někde potkáme.* Zamává jí a začne se pohupovat do rytmu vlivem alkoholu. /Jesse na to určitě zapomněl. Možná bych mu mohla poradit, aby si věci psal na papír, když má ty výpadky./ Napadají jí podivné nápady.*
Jo to já taky. Nechtěla bych celý život vypadat malá. Vlastně celou smrt. Tobě taky. *Odpoví Delaney.* Jasně, odejdi si. Proč tu zůstávat že? *Zakoutí nad tím očima. A zasměje se.* Jo viděla jsem, jak tě propichuje pohledem. A opravdu? Taky jsem si to užívala. *Podívá se na ní s upřímným úsměvem.* Možná by jsme si pak mohly jít zase zatančit. *Zajiskří jí oči a podívá se na parket.*
*Přemýšlí o řekně.* Vlastně o tom něco vím. *Řekne.* Před tím, než jsem odjela, taky nějak jsem si uklizela v krámku aby ten můj pomocník našel vše co potřebuje. No... Do krámku, když jsme měli zavřeno, přišel jen muž. Vlkodlak, byl strašně zraněný krvácel, nehojil se. Byl na tom moc zle, přes záda se mu táhla jedna velká rána vypadala jako od andělského ostří. Nemohl ani mluvit, vykašlával krev. Tak nějak jsem ho vyléčila a nechala ho u sebe přes noc. Když přijdu dolů do krámku skoro všechno zničené a Dominc, pomocník, zraněný. Vlkodlak pryč. *Povzdechne si.* Vím měla jsem to nahlásit dřív ale nebyl čas, hned jak jsem uklidila v krámku jela jsem do Anglie. Pomocník není čaroděj, je to Ifrit krom mě nikoho z podsvěta nezná.* Dodá, teď má výčitky svědomí, že nezůstala.*
*Trochu se nad tím zarazí.* Nemáš Annu moc v lásce? *Zeptá se zvědavě a zvedne obočí.* Do takových věcí asi nevidí ani lovci, já bych to ráda dozvěděla jak to mezi nima je. /Tenčí? Jo do toho. Prohrábne se o kousek blíž k parketu a začne se předvádět.* /A hlavně nepřehánět. Tančím s upíry./ *Musí se začít zase smát.* /Lovci stínů jsou posedlí suchar, proč by upíři nemohli být milí a zábavný?/ *Je sklenku se jí daří skvěle tančit. Sem tam někoho polije ale to je jí jedno.*
No nevím. Moc ji neznám. Viděla jsem ji párkrát a chovaly jsme se k sobě docela mile. Jenže upíři se někdy umí moc dobře přetvařovat. *Zasměje se nad její reakcí. Začne vlnit boky a vydá se za Grace na parket.* /Je tak usměvavá. Takových moc nepotkávám a je to velice příjemná změna./ *Zvedne ruce a roztančí se ještě víc.*
*Chvíľu na ňu len tak pozerá a premýšľa čo povedať.* Viete o ňom ešte niečo. Možno by nám pre začiatok stačil popis toho vlkolaka, aby sme vedeli či ide o toho istého muža, ktorého opisoval jeden z našich. /Konečne nejaká stopa. Dúfam, že z tohoto niečo bude pretože, sme sa zatiaľ nikam neposunuli a toto vyzerá tak nádejne./ *Nakloní sa trošku k nej. Nie je to úmyselné, proste zvyk, ktorého sa nezbaví.* Asi u seba nemáte kameru. *Ani sama nevie či sa pýta, ale sa len utvrdzuje vo svojej domnienke, no i tak dúfa, že nejaký záznam jeho tváre objavia.*
Já jsem ... *Zavzpomíná a soustředěná se zatváří.* Jak šel mi bylo vrátit tu střelu... tak když mě táhl do institutu, prohlásila jsem ať přidáme do kroku než si nás dá k večeři. *Zase se rozesměje a ani ji nenapadne, že by to mohlo upírku urazit i když je to právě věc na který si zakládají. Dál pokračuje v tanci a snaží se věrohodně napodobit Adelininé ladné pohyby.* /Vzdávám to, jsem prostě na tohle moc trhla./ *Začne pohazovat hlavou a hlídá si skleničku v ruce.*
*Přemýšlí jestli je ještě funkční ta kamera, kterou má kvůli vloupáním.* No... možná i ano. *Odpoví.* Před několika měsíci se mi vloupali do krámku, ukradli několik bylin, které by se dali použít na výrobu návykových látek. Na dům jsem si nechala nainstalovat kameru, pokud v té době byla zapnutá jistě by obličej toho muže ukázala. *Napije se drinku a prázdnou skleničku položí na bar.* A taky bych ráda věděla, co se s těmi vašimi mladými lovci děje, že pořád vyhledávají moje služby. *řekne jako by pro sebe.*
*Trochu jí urazí co jí Grace řekne, ale rozhodne se to přejít.* Kdybych teď neměla tolik alkoholu v krvi, asi by mě to urazilo víc. Ale na druhou stranu vím že si tohle o nás myslí více lidí. *Jen se zasměje nad tím jak se Grace snaží napodobit její pohyby.* Neboj. Kdybych nebyla upír ani bych na ten parket radši nešla. *Zasměje se.* Tak co? Máš nějaké novinky? *Přiblíží se ke Grace, aby ji lépe slyšela.*
Budem vám vďačná, ak nám dáte vedieť ako to s tou kamerou dopadlo. Myslím, že každý si vydýchne ak sa ten vlkolak konečne nájde a chytí. *Povie, akoby túto vec prejednávali v inštitúte a nie v klube.* /Počkať... Kto sakra.../ Kto je to tentokrát? *Zaujíma sa s kamenným výrazom a vnútorne ju ide roztrhať.*
/Nie?/ *Trochu spomalí tempo jako kdyby ji to zastavilo v myšlení.* /A já mě jen neslyšela? Ale upíři mají dobrý sluch./ Máte v tomhle hrozný výhody... být sexy, *klikne směrem k ní a zasměje se.* /Ale já mám svý kvality... akorát se musím odcivil držet dál... sakra, další nevýhoda./ Novinky? *Podívá se na ni udiveně.* Co bys chtěla slyšet? *Znovu zvlní rty do úsměvu a napije se ze skleničky.*
Přemýšlej, jak se ti představil. To příjmení znáš... Víš to.* Byl to takový mladý kluk, nemohlo mu být víc než dvacet. Představil se mi jako... Julian Wood- něco. Chtěl po mě nějaké čaje na rozpomenutí. Jsem si jistá, že mi to příjmení něco říká. *Mračí se, když přemýšlí.* No nic proti byl za mnou a chtěl ty čaje.
Kdyby jsi jen věděla. *Protočí očima.* To je na tom možná tak jediná výhoda. /No možná ještě ten sluch a zrak, no a možná to že se nemusím starat o svoji pleť./ A navíc myslím že ty tu výhodu nepotřebuješ. Vidím jak se na tebe nějací koukají i bez toho. *Mrkne na ni a svůj pohled upře na muže za Grace co na ni celou dobu pokukuje.* A ještě k tomu ty to vyhrazáš svou povahou. Tu spoustu upírek má chladnou. A navíc většina nás vidí jako krvavé pijavice. I když nás třeba nezná. *Trochu se nad tím pozastaví. Ale dál se tomu nevěnuje.* Já nevím cokoliv. *Zasměje se.*
Myslíte Jesseho. *Povie jej.* O ňom viem. Nevravím, že to má povolené no, on je chlapec ktorý zranil toho vlkodlaka. No má problém so spomienkami. *Prikývne.* Hej o ňom viem. Bol sa o tom so mnou poradiť. Chce pomôcť no nevie si dobre spomenúť na to čo presne sa stalo. /Dúfam, že mu to pomohlo./
*Vchází do Pandemonia a na sobě má černé šaty na ramínka, které jí sahají těsně pod zadek a mají menší výstřih. Jako boty volila černé na podpatku. Vlasy má nakulmované. Šaty perfektně obtahují její postavu.* /Kdopak to tad dnes všechno je?/ *S úsměvem si to namíří k baru a posadí se vedle Grace.* Ahoj Grace. /Tak ona je tu i dnes./ *S úsměvem ji pozdraví.* Dejte mi jednu Bloody Mary. *Poručí si.* /Už se těším./ *Šibalsky se zasměje.* Jak se dnes máš? /Je támhle Ava./ *Přikývne jí na pozdrav.* /A Adeline. Měli bychom se zdravit./ Adeline ahoj. *Mile se na ni usměje.*
*Přichází do Pandemonia, u dveří ho pustí okamžitě, takže žádnou frontu nestojí. Jakmile vejde ani se neohlédne a začne si upravovat zbraně za opaskem, které si totálně pomačkal v metru.* /Proč jsem ním vůbec jel? Vysvětlí mi to někdo? Aha, protože jsem byl jeden den líný./ *Zamračí se a přestane si upravovat své oblečení až když už je u baru.* /Tak dnes nemám hlídku, včera jsem měl s Rosie colu, dnes bych si dal../ Poprosím vás colu s rumem. *Poví směrem k obsluze a sedne si na volnou barovou židli, která je asi jedno místo od Anny.* /To je Ava? Vážně?/ *Pokyne jí hlavou, že si jí všiml a vlastně je docela rád, že ji vidí venku.*
Jedna? To rozhodně ne. Tak třeba nikdy nespal? Cestovat! Všechno vyzkoušet. *Na chvíli se zarazí a potom vysekne i další věci.* Všechny vyzkoušet. *Trochu zrudne a doufá, že to zakryje alkohol.* Užívala bych si to všechno. *Nadhodí protože jí tyhle věci u upírů fascinují a obdivuje je.* No moje odvaha? Dá se říct že jsem bláznivá, ale já to trochu i taktika. Lidi si myslí, že s tebou můžou manipulovat a ono houby. /Hahaha Thomas!./ *Rozesměje se a zase se zklidní.* Ale ta chladnost je právě sexy, někdy jí zkouší napodobit, ale nikdy to není tak. Jako to vyzařuje třeba z tebe. *Zvýší hlas, aby ji slyšela a všimne si Anny která si sedne k baru.* Ahoj! *Zamává jí a už je celá z tančí udýchaná.* Tak novinky? *Vrhne pohled zpátky k Adeline.* Nic moc, byla jsem si zaběhat, Jesse já zapomněla. Že jsem mu pozvracela boty.
*Vchází do Pandemonia a na sobě má černé šaty na ramínka, které jí sahají těsně pod zadek a mají menší výstřih. Jako boty volila černé na podpatku. Vlasy má nakulmované. Šaty perfektně obtahují její postavu.* /Tak ta tu byla přece včera./ Dejte mi jednu Bloody Mary. *Otočí se k barmanovi.* Jo, dnes si dám Bloody Mary. *Zasměje se sama sobě.* /A támhle je Ava./ *Přikývne jí na pozdrav.*
*Přichází do Pandemonia, u dveří ho pustí okamžitě, takže žádnou frontu nestojí. Jakmile vejde ani se neohlédne a začne si upravovat zbraně za opaskem, které si totálně pomačkal v metru.* /Proč jsem ním vůbec jel? Vysvětlí mi to někdo? Aha, protože jsem byl jeden den líný./ *Zamračí se a přestane si upravovat své oblečení až když už je u baru.* /Tak dnes nemám hlídku, včera jsem měl s Rosie colu, dnes bych si dal../ Poprosím vás colu s rumem. *Poví směrem k obsluze a sedne si na volnou barovou židli, která je asi jedno místo od Anny.* /To je Ava? Vážně?/ *Pokyne jí hlavou, že si jí všiml a vlastně je docela rád, že ji vidí venku.*
Měli by jste ho pochválit. Měla jsem zato, že ten vlkodlak umře. Byl úplně rozsekaný. *Řekla.* Ten kluk, Jesse, je mi hodně povědomý. Nevím kdo byli nebo jsou jeho rodiče? Jsem si jistá, že jsem někoho od něj znala. *Objedná si víno a jakmile ho dostane napije se.* Hodně zoufalý byl, taky po mě chtěl něco na zlomené srdce. Takže co, která z vás mu zlomila srdíčko? *Snaží se trošku zašpásovat.*
Po chvíli tě to docela omrzí. A je pravda že to cestování není tak špatné. Přece jenom jsem procestovala docela hodně zemí, ale na druhou stranu musíš se pohybovat jen v noci, což také není ono. *Podívá se na Annu co přišla a jen jí kývne na pozdrav.* Až moc mi lichotíš. Neřekla bych že jsem vždy sexy. Aspoň si tak nepřipadám. Třeba včera jsem si tak vážně nepřipadala. *Zasměje se.* Počkat vážně? A? Jak to dopadlo? *Zvedne jedno obočí a čeká na její odpověď.*
Odovzdám. /Hmm, aspoň niečo pozitívne pre Jesseho, v boji s vlkodlakom takmer uspel./ William and Elois Woodwinter. *Pozerá na ňu a čaká či jej to skutočne niečo hovorí.* Pre Anjela, do čoho sa to dostal? Phonix je pre neho moc stará so Zairou sa neznáša, takže Grace. Sakra chlapče, ty si vážne seriáš na hlavu./ *Zdvihne na ňu obočie a zasmeje sa.* Myslím, že to je záhada i pre mňa. *Rozhliadne sa po dlhej dobe po ľuďoch v bare keď si všimne Sebastiana. Keď ju pozdraví, zdvihne svoj pohárik, ale ďalek sa venuje svojej dnešnej informátorke.*
*Grace v tom hluku nezaslechne.* /Dnes se to tady hezky plní./ *Pousměje se a nohu si hodí přes tu druhou.* /No, dnes tady bude prostě veselo./ *Usměje se na obsluhu, kterou samozřejmě zná.* Ha! A já jdu do práce až zítra! *Když je před ní položen nápoj, tak se jen uchechtne.* /Rychlá obsluha prostě./ *Odpije si a koutkem oka si všimne Sebastiana.* /Je ode mě malinko daleko, takže na něj mluvit nehodlám./ *Olízne si spodní ret, který měla ještě před chvílí od nápoje.* /Tohle se mi líbí./ *Otočí se směrem k parketu.* /Tam těch lidí také není zrovna nějak málo./
Já stejně celý den prochrupu v noci mi všechno přijde živější. *Začne to brát zase všechno optimisticky a radostně. Možná z alkoholu.* Upíři jsou vždycky sexy. *Uzrá si povzdechne.* Začne mluvit přehnaně poučným tónem ze srandy.* To se dočteš všude i když si lidi možná myslí že nejsou skutečný. *Pokrčí rty nad rameny a trochu zakoulí očima.* No... hrozně. Pozval mě na kafe, vrátila jsem mu všechny věci, protože jsem si připadala blbě a zase jsem odběhla. On je fajn... ale nevím jestli... eeh je už moc pozdě na takový debaty, potřebuju další pití. *Zasměje se.* /Protože když jsem na něj hodila tu šavli, možná bychom si mohli být kvit, za to jak mi málem usekl hlavu./
*Zasměje se.* Jo to asi je. Ale stejně ti to té přijde otravné se stále vyhýbat slunci. Vlastně už si ani nevzpomínám jaký to je pocit, když tě hřeje sluníčko. Vlastně když tě hřeje cokoliv. *Protočí očima nad její poznámkou o upírech. Ale bere to s úsměvem.* No tak se dočteš o to, že upíři se třpytí na slunci. /Pravda je bohužel mnohem strašlivější./ No jo to znám. /Říkala jsem že jsem dřív byla asi hodně velká mrcha?/
Překvapivě mi to něco říká. *Napije se vína a začne povídat.* Byla jsem asi před dvaceti lety v Yorku, zavolali mě do tamějšího institutu za mladým lovcem. Pokousal ho démon a ani neléčiví bratři si s tím nevěděli rady. Tak zkusili zavolat čaroděje. Jsem si na sto procent jistá, že ten mladík měl mladší sestru a tak za ním přišla až z Idris a byla těhotná. Tomu klukovi jsem už nemohla pomoct a nakonec umřel. Když jsem odešla v Institutu zůstalo stejně lidí jako když jsem přišla. Ale pokud si pamatuju tomu dítěti, dali jméno Julian ne Jesse. Nevím jestli je to on. *Pokrčí rameny nakonec, dopije víno a podívá se na hodinky.* Zachvilku budu muset jít, ale na jeden drink tu ještě zůstanu. *řekne.*
/Neměla jít ta dívka taky do Pandemonia?/ *Zamyslí se nad dívkou v metru.* /Prý doprovod, nebo spolu./ *Podívá se na svou skleničku a zaregistruje pohled Avy. Nemá však v plánu za ní jít, vlastně za kýmkoliv, ačkoliv je tu plno. Je mu fajn s jeho skleničkou, která vypadá jako čistá cola, zdání však klame.* Výborně. A bez hlídky, měla by tu být dneska Zaira. *Zavzpomíná na papíry na nástěnce.*
Cokoliv? Co třeba nějaký pěkný... *Přestane tančit a začne se rozhlížet.* /Tohle by mi nikdo nevěřil./ Kdo se ti tady líbí? *Začne bloudit pohledem po pěkných tvářičkách a vyhýbá se těm divným.* /Třpytili na slunci? Kdybych byla upír, asi bych Meyerovou za tohle pokousala. /Takový ztrapnění./ *Rozesměje se až se chytí za břicho. Už ji do tance tolik není.* /Dneska je to dobrý. Jsem jenom rozesmátá a v náladě. Díky./ *Sáhne si k boku a nahmatá ji.* /Mámě. Runy? Měly by vydržet celou noc. Ještě teď trochu cítím jak pálí./
*Odpije si ze sklenice.* /Dnes mám víc energie než obvykle./ *Jednou rukou se opře o bar a tu druhou si položí na stehno.* Už jsem se dlouho nezastavila za Samuelem. *Kousne se do rtu.* /Aella mě zabije./ *Zakrouží nad tím raději rychle hlavou.* /Na někoho vymluvím prostě./ *Mírně šibalsky se pousměje nad jejími myšlenkami a zase si odpije z nápoje.* /A nebo půjdu k neoepřenům také./ *Povzdechne si.* /Ale proč nad tím vlastně přemýšlím, že./
O ničom takom som nepočula. No nevieme vždy všetko. *Zamyslí sa.* Hej nie o každom vieme toľko, aby sme mohli povedať, že ho poznáme./Hej je to Julian, len my ho voláme Jesse. *Vysvetľuje.* Myslíte, že to má niečo spoločné s jeho problémami? Možno sa vtedy niečo stalo./
Hm. Je jich tu hodně. *Odvětí s úsměvem Grace.* /Ale v poslední době nějak nemám náladu jen tak na někoho./ A tobě? *Podívá se na ní.* No to teda. Chápeš jak si mohl někdo vymyslet že se třpytíme na slunci? To vážně nechápu. Když o nás píšou ostatní, aspoň si nevymýšlí takové blbosti. *Zasměje se.* Chceš si jít na chvíli sednout? *Věnuje jí srdečný úsměv a čeká na její reakci.*
Netuším, je pravda že se narodil dřív, ale jestli to má vliv na to co se děje teď? To vám neřeknu. Ono to nemusí být jen z toho ale třeba i z dětství třeba spadl z koně, nebo po válce jestli jeho rodiče zemřeli trauma. Netuším, zas tak ho neznám. Ale je pravda, že se to mohlo nahromadit a začít se to projevovat až teď. *Přizná.* Sice jsem dobrá léčitelka ale nikomu nevidím do hlavy.
Samozrejme. /No u Jesseho je ťažko dopátrať sa pravdy, alebo dať ho na nejaký prípad, ak má tieto problémy. Potrebujem lovcov, ktorí nemajú žiadne problémy s výpadkami pamäte./ I tak vám ďakujem. Za pomoc ohľadne vlkolaka a Jesseho. *Vypije na ex zvyšok pohára a objedná si ďalší.*
*Plácne se do stehna.* No nic budu muset letět. /Mám ještě několik schůzek./ Zatím hashle Avo, jsem ráda že jsem si s někým popovídala. *Usměje se zaplatí za drinky a nakonec odchází.*
*Pořád sedí tak nějak zády k pódiu a čelem k baru a upíjí svůj drink.* /Kdy mám zase hlídku? Zítra večer v Central parku, zase a potom den na to v Pandemoniu? A pak si prostě vybojuju nějaké volno./ *Uvažuje ve svých myšlenkách, kolik lovců je v Institutu a kolik jich doopravdy chodí plnit své povinnosti.* /Caleb a já. Kdo jiný?/ *Znovu se napije a uvažuje dál.*
Máš. *Podívá se jako kdyby tu otázku zvažovala a zasměje se.* Já nejsem zrovna vybíravá, bavím se s každým. /Pokud to není úplný idiot, ale i u těch to zkouším. Proč ne, že jo. Buď je sranda je provokovat, že mě nemůžou vysát nebo to prostě zkouším dokud mě nezačnou mít rádi./ Podle prostě Meyerová chtěla dostat Edwarda do školy, aby to byla love story a každá holka ze střední čekala na svýho Edwarda a potom Jacoba a potom zase Edwarda... aaa začala mě ta knížka potom nudit, film byl úplně k smíchu. *Vypráví zatímco se rozejde k baru, když to Adeline zmíní.* Beru... potřebuji se už něčeho napít. Moc totiž mluvím. *Opře se o bar a rovnou si objedná.*
*Dopije sklenici.* Hm, to jsem opravdu tak rychlá? *Zacukají jí koutky.* No vypadá to, že ano. /Dejte mi prosím další. *Mile se usměje na barmana.* /Prostě další a další no./ *Chvílemi se kouká po Sebastianovi a chvílemi po tanečním parketu.* /Fiha, stejně je tady dnes celkem nuda./ *Podívá se k východovým dveřím.* /No a odejít se mi také nechce./ *Zasměje se a otočí se k baru. Podívá se do zrcadla na zdi.* /Dnes jsem se ani moc nenamalovala, no až na tu červenou rtěnku./
Obdivuji tě za to, že to se všemi zkoušíš. Já většinou nemám trpělivost. *Mrkne na ni.* Dobrá ať si píšou o čem chtějí, ale upíři třpytící se na slunci? Vážně? *Zasměje se.* I když co bych dala za to kdybych se na tom slunci mohla třpytit. Nebo aspoň prostě jít na sluníčko. Je to strašně omezující. *Vyjde za Grace k baru a po cestě poslouchá co jí vypráví.* Já jsem ale ráda za to že hodně mluvíš. Aspoň se nenudím jako jindy. *Usměje se na ni opře se o bar.*
*Len čo ju Ameis opustí, začne uvažovať nad tým čo sa dozvedela.* /Ok, takže to by sme mali./ *Upíja z pohára a pomaly sa chystá na odchod.* /Ak Ameis získa tie záznamy z kamery, mohli by sme získať podozbeň našeho vlkolaka. Len čo ju budeme mať pôjde pátranie o niečo ľahšie.../*Z nohavíc vyberie bankovky a položí ich na bar. Na pár sekúnd sa ešte porozhliada po klube až nakoniec odchádza.*
/Ale se to tady ztrácí./ *Napadne ho, když vidí odcházet Avu i se svou společnicí.* /Aspoň tu bude větší klid, už dlouho tu nebyla pohoda./ *Najednou uslyší ten známý hlas a povzdechne.* /Ona vážně pořád jenom pije?/ *Podívá se odkud hlas přichází a když ji uvidí s upírkou zabarání povzdechnutí.* /A desítka jí můžeme všechno opakovat a stejně... Můj problém to není. Jsme lovci a to je to jediné, co nás spojuje./ *Odpije si a barman už mu nalévá další.* Poslední. *Nechce odmítnout již nalitý, ale také tím dává najevo, že více už nechce.*
/Že to se váma zkouším./ *Vezme sklenici džusu do rukou a cuknou jí koutky.* /To vyznělo jako kdyby byla nějaká děvka./ Nesmíš to brát takhle, užívej si ten zbytek. Dokonalou postavu, pleť, nesmrtelnost, sílu. *Pokračovala by dál, ale napije se ze sklenice džusu a promne rty.* Ona se jí líbí nuda? Asi bych s životem upírky naložila jinak. Bez urážky musí být asi trochu zoufalá, když jí přijdu zábavná, ale o to víc jsem ráda. /To jsem ráda... já moc pusu nezavřu. A když jsem sama, je mi dost smutno./ *Trochu se zachmuří, ale přejde to nenuceným úsměvem.*
Hm, tak dnes tu asi bude nuda no. *Rozhlíží se okolo.* /Nikdo, koho bych znala nějak extra tady není./ *Rukou si podepře bradu, ale usmívá se.* /No, co nadělám, že./ *Pokrčí rameny, a když před ní přistane sklenice, tak sebou trochu cukne.* Velmi rychlé. *Pousměje se.* Dokonce se mi zdá, že až moc no. *Zasměje se.* Užijte si to. *S úsměvem kouká na barmany.* Já mám před sebou ještě tuhle bezvadnou noc. *Trochu protočí očima.*
Možná si vezmu tvoje slova k srdci. *Zasměje se.* Nerada to říkám, ale asi už půjdu. *Zvedne koutky do nenuceného úsměvu.* Takže užij si večer. A doufám že se zase co nejdříve potkáme. *Otočí se na podpatku a míří k východu z Pandemonia.*
/Dnes už tam toho moc k dívání nebude, ale přeci jen./ *Po hlídce se vydá k Pandemoniu a obchází vyhazovače bez problému.* /Zajímalo by mě, jestli to dnes hlídal civil. Tohle neznám, ale očividně on zná mě./ *Na tváři uzahraje spokojený výraz a prochází dveřmi dovnitř. Když spatří povědomou upírku na odchodu, prohlédne si ji ve světlech, jestli je to skutečně ona, a lehce zvedne koutek.* No vida. Jsi tady nová, ale víš, které kluby za něco stojí. *Nijak se nad tím nepozastavuje a začne si kontrolovat všechny zbraně, neboť si je jistý, že něco po cestě poztrácel, když potkal toho zkázonoše.*
*Když se otočí, tak si všimne Caleba.* No, snad si mě nevšimne. *Otočí se s úsměvem zpět k baru.* /Dnes to bude asi ještě hodně dlouhá noc no./ *Zacukají jí koutky.* Ale, tak uvidíme. *Odpije z nápoje a oblízne si spodní ret.* /Vynikající./ *Ostře se na sebe usměje do zrcadla.* /Co může být lepší než tenhle nápoj?/ *Pomyslí si.*
*Položí prázdnou skleničku trochu dál od sebe a hned se jí ujme číšník. Druhou plnou si naopak přitáhne k sobě a začne se se skleničkou hrát.* /Paráda, takový klídek. Nikdo neřve, žádní démoni, hudba, židle./ *Výjimečně si důvody proč mu je fajn.* /A dopiju a jdu spát, každopádně dnes beru taxi, pěšky se mi nechce a metro takové narvané zase nepotřebuji./
*Když odchází všimne si Caleba co vchází do Pandemonia.* Ale, ale. *Přejde k němu.* Ahoj. Jestli chceš tak za chvíli venku. *Pozvedne jedno obočí a zvedne koutky úst do úsměvu. Poté zamíří už opravdu pryč z klubu.*
/Hmmm? Možná? Možná určitě bys měla./ *Drží jazyk za zuby a nic raději nenamítá.* Už půjde? Jsou všichni tak tajemný? Přátelé si říkají kam jdou a tak. Asi nejsme přátelé.... Jasně... tak ahoj. *Kývne směrem k ní smutně a vrátí se ke své sklenici.* /Možná jsem se měla nalít. Neměla bych problém se někam vetřít./
/Venku? To mě zase láká na co? Dnes opravdu nemám náladu. Už vůbec ne na upírku./ *Sjede ji pohledem a nechá ji odejít.* /Zajímalo by mě, co za hru tady na mě hraje. Nejspíš si chce povídat o včerejším večeru? Nuže, to by mohlo být zajímavé./ *Běžně shlédne situaci a když uvidí záda svého bratra, tak se naprosto uvolní.* /Alespoň někdo tu hlídá. Já vlastně ani hlídku nemám, jen jsem se přišel podívat./ *Chvíli ještě postává u dveří a nakonec zamíří na chvilku z Pandemonia ven. Jakmile ji uvidí, založí ruce do kapes, aby vypadal ležérně. Samozřejmě je to místo, kde má poblíž nejvíce zbraní.* Tak povídej. Jsem celý napjatý. *Pronese s notnou dávkou posměchu.*
/A pořád mní a mní./ *Začíná trochu cítit svou druhou skleničku, protože tuhle mu barman připravil trochu silnější. Místo mezi Annou a ním se už také uvolnilo a tak se na ni podívá.* Dneska volno? *Zeptá se jí a znovu se napije. Není opitý, je jenom spokojený.* /Ta Zaira bude mít průser, že dnes nepřišla./ *Podívá se na místo, kde by měla stát avšak nikdo tam není.*
*Přejíždí palcem po nedopité sklenici džusu a hudba jí proniká do uší.* /Tahle je pěkná./ *Uslyší z dálky nějaký hlas, který nejspíš míří k ní a otočí se.* /Hmmm? Co říkal?/ Je tu nuda. /Nevím./ *Pokrčí rameny a sama neví co vůbec chce.* /Takhle vysedávat bych mohla i v institutu, ale tam asi nepotkám nikoho zajímavýho.../
/Wau, no tleskám to byla odpověď, kterou jsem chtěl vážně slyšet./ Pila jsi? *Zeptá se jí narovinu, protože další odpověď tohoto typu by psychicky nezvládl.* /Člověk to chce udělat jednoduše. Buď mohla říct, že nejde a já bych odešel, nebo bychom odešli spolu. To bych chtěl moc. Co čeká, že ji zatančím, aby se nenudila?/ *Koukne na ni a má přehozenou bundu přes ruku, začne si ji proto oblékat.*
/Cože?/ *Zvedne obočí a podívá se na něj překvapeně, potom zpátky na sklenici džusu.* /No jasně... jestli jsem pila alkohol./ Jen trochu. *Odpoví a dopije sklenici.* Tahle byla čistá. /Fajn... tady už toho moc nevyprozoruju./ *Když ho uvidí se oblíkat, tak sesedne z židle a zapne si bundu, kterou měla doteď na sobě rozepnutou.*
*Otočí se ještě do prostoru, který se dnes také nějak vylidňuje.* /No jo, zítra máme asi všichni spoustu práce. Teda zase až na mě./ *Pozvedne obočí, když řekla, že to celé teď ve sklenici bylo čisté.* No to je neuvěřitelné. Opravdu. *Upraví si zbraně a vydá se k východu.* Jdeš se mnou, nebo zůstáváš? *Zeptá se jí ještě jednou, aby věděl jestli na ni čekat nebo ne.* /Až přijdu do Institutu dám si čaj. Vanilkový s medem, jak mi ho vždy dělala máma./ *Rozhodne se mezi dveřmi a kouká střídavě ven a na Grace.*
/No neprovokuj./ *Pokouší napodobit jeho tón hlasu.* Můžeš mi zatleskat. *Vymele mu to do tváře a zkontroluje si svou jednou zbraň.* /Dobrý, všechno mám./ Jdu. *Odpoví mu klidně.* /Ne že by mě to nějak těšilo, protože se nedočkám ničeho než posměchu a výčitek. Můj optimismus selhává./ *Vydá se za ním ke dveřím velmi krokem a ještě se rozhlíží po ostatních.*
Skoro. *Odpoví jí na její napodobení a vytáhne z kapsy telefon.* Dobrý večer, k Pandemoniu. Dvě osoby. Ano. Výborně. *Vybaví taxík a jenom, co uloží telefon do kapsy udělá, co řekla a začne pomalu a téměř až ironicky tleskat.* Pojď taxík je tady, zaveze nás do Institutu. *Vyjde ze dveří a zamíří si to rovnou k taxíku, který stojí před Pandemoniem.* /A prosím žádné zácpy. Dnes už ne./ *Čeká až nasedne Grace aby mohli jet.*
*Zavrtí hlavou.* To musíš všechno brát tak doslovně? *Zakoulí očima a začne se pakovat z pandemonia ven.* Že jsem nešla pěšky. *Zahundruje si a sedá si na zadní sedačku vražednýma očima.* /Jo, že jsem nešla pěšky./ *Zavře dveře auta a zakloní unaveně hlavu dozadu do opěrky.*
*Koukne na ni a mezitím hlásí adresu Institutu.* Hele, buď ráda, že máš takový komfort. /Jiní by i vraždili, třeba já. Po tom metru./ *Po chvíli vyráží a během chvíle jsou u Institutu. Všechno zaplatí, nechá i spropitné a odchází do Institutu.* /Žádní démoni./
/Zrovna s tebou ten komfort vůbec necítím./ *Zdrží veškerých poznámek a raději upře zrak z okna taxíku ven.* /Neříkám, že nejsem vděčná. Ne... nebudu raději říkat nic./ *Vyleze z taxíku a zamíří hned do institutu taky.*
*Vejde do Pandemonia sebevědomým krokem. A jde rovnou k baru.* /Tak třeba přijde i Caleb. Včera se zdál jako fajn chlap./ *Objedná si whiskey.* /I když nějakou pěknou společnost bych taky neodmítl./ *Trochu se pousměje.* /Tak uvidíme, jak se to dnes vyvine./
*Přichází do baru společně s Leslie. Na zádech má kytaru, ruce v kapsách, tváří se vážně.* Tak jsme tady. *Prohlásí, když se ocitnou uvnitř.* Kam si chceš sednout? *Rozhlédne se kolem sebe a pak se podívá na ni.* /Nezdá se, že by tu byl někdo nebezpečný. Ale ani bezpečný. Není tu nikdo ze smečky, kdo mi poradí, co mám teď dělat./ K baru to asi nepůjde, je tam civil. Asi by neměl slyšet, o čem se budeme bavit.
*Podívá se na ni, jak se zastaví ve frontě a zvedne koutek.* Je tu zase narváno, plno civilů, které dovnitř nepustí. *Chytne ji za ruku a vede ji skrz dav lidí dovnitř, aby se mu nikde neztratila.* O ní extra, řekl bych. Budeme hlídat vlkodlaky, kteří se o úplňku proměňují. O tom neoplatitelném už si určitě slyšela. *Dostanou se dovnitř a hned ji pouští. Sobotní Pandemonium.* Jen škoda, že mám hlídku. /Fantom je vyšší démon, ale mě spíš zajímá, jak jsi ho vůbec poznala, natož zabila. Tomu nevěřím, možná nějaký potenciál má, ale nemohl zabít takového démona. Nám samotným to dělá problém./ *Přeměří si ji pohledem a zamíří k pohovkám, kde zůstane stát, aby mohl hlídat.* Jinak co se týče tvého výcviku, nemám nejmenší tušení. Ostří dostaneš až ke konci. *Pronese nezaujatě a podívá se ke vchodu.*
*Vchází do místnosti a na sobě má červenou, která jí dosahuje do půli stehen, k tomu volila bílé tílko s výstřihem a jako boty volila vansky. Vlasy má rozčesané a má v nich divoké vlny.* /Tak já bych šla asi k baru no./ *Nakrčí obočí.* /Dnes je mi doopravdy úplně jedno, co že mi matka vybrala sukni./ *Protočí nad tím lehce očima a jde směrem k baru.* /Tamhle je./ *Posadí se na barovou stoličku.* Jednoho panáka vodky. *Řekne spíš drze.* /Hm, dnes chci aby se dělo cokoliv./ *Musí se výjimečně pousmát.* /Dnešek mi je prostě ukradený./
*Se svou společnicí vchází společně do klubu, kde ještě zatím nebyla. Když se dostanou dovnitř, tak se podívá kolem.* /Aspoň znám o místo víc. A očividně hodně živé místo./ *Pousměje se a koukne na Ophelii.* /Ne..Kam si sednout?/ *Zauvažuje a kývne hlavou k nějakému volnému stolu.* Co třeba tamhle? *Pozvedne obočí a pohled stočí baru.* /Ježiš..Připomíná mi Troye./ *Uvědomí si a stočí pohled jinam, aby nezírala.* /Nesmím koukat. On to není, ale je mu vážně podobný./ *Usměje se na Ophelii a dál nečeká na odpověď a rozejde se ke stolu.* /Rychle než nám tam někdo sedne. Nechce se mi běhat po klubu a hledat místo k sezení./
*Vojde do miestnosti a namieri si to rovno k baru. Sadne si a rozhliada sa.* /Aha tam je./ *Uvidí Cordeliu a vyberie sa za ňou. Sadne si vedľa nej a objedná si to čo ona.* /Tak už by sa niečo mohlo diať. Dnes nechcem aby bol nudný./ *Napije sa a vyzlečie si bundu.*
/No tak bylo./ *Proklání se a cupne mezi lidmi a hodí si kapuci a kontroluje dýku u opasku.* /Ježiš můj bože co všichni dělají? Snadno zpanikařila a vyrazí po něm. Jenže v tu chvíli je v ní konečně New York. Vracel se to každou noc. *Sundá ze sebe bundu a posadí se na gauč.* Ty si nehodnej? *Podívá se nahoru směrem k němu.* /No hlídat nesmí nechat. Aha./ Byl se mnou senzor, takže tvůj bratr... *Vyhrává se veselý hlas a bundu si strká pod sebe. Jak sedí.* Takže kdyby do něj zabodl nůž, probodl jsem ho moment a on ne dokázal odběhnout... aby bychom mohli zvládnout taky, kdyby mi ho dál se já./ *Rozesměje se a přidá si mobil místo mění.* Jak vlastně funguje ten senzor?
*Uchechtne se, že to bere tak lehkovážně, což mu z části připomíná i jeho přístup.* To jediné alespoň kryje vlkodlaky a upíry. *Porozhlédne se kolem a zatím nevidí žádnou hrozbu.* Je to divné, protože smečka se nijak neangažuje a ani Praetor Lupus, o tom už jsi také musela slyšet. /Kdyby ne, rád připomenu./ Zůstanu ve střehu. Chci se trochu porozhlédnout. *Zacuká mu ve tváři nad její neznalostí.* A já si myslel, že by mohla být nebezpečná. Sensor? To je jeho nová přezdívka? Celkem sedí. *Zasměje se a vytahuje z kapsy senzor.* Ještě ji to nikdo neukázal a já se stejně nudím. /Tady./ *Připne si k ní senzor a položí na opěrku pohovky.* Není to složité, ty runy a všechno okolo toho. Zaznamenává to pouze hladinu aktivity démonů, neukáže ti to konkrétního démona, ale po čase už je odhadneš. Může to zaznamenávat i zavřeně. *Vysvětlí a nechá ji, aby si senzor prohlédla.*
Jo, to by šlo. *Řekne to, když už je její společnice dávno někde pryč. Přijde tedy ke stolku a posadí se naproti ní. Cestou si všimne kolem procházející Cordelie, ale protože její vztah k ní je mírně řečeno chladný, ani ji nemávne na pozdrav.* Takže. Nemám moc času, potřebovala bych to teď vyřídit co nejrychleji. *Na chvíli se zamyslí, pak pokračuje v monologu, ovšem o něco hlasitěji, protože přes všechen hlasy a hudbu není dobře slyšet.* Mám návrh. Až potkám Xandera, řeknu mu o tobě. Prostě o tobě smečku informuju co nejdřív. /Pak už jen nějak zařídit, abychom se všichni sešli na jednom místě a bude to. Jak nedoduché!/ Zajímá tě něco... nebo tak? *Najednou se do jejich debaty vmísí onen mladý muž.* Leslie? *Nevěřícně na ni hledí.*
*Rozhlédne se okolo a na chvíli její pohled přistane na Jamie.* /Tady není nic moc zajímavého dnes./ Tady jsi. *Řekne, když uvidí Lily.* /Dneska se pořádně opiju./ *Nad tou představou se musí pousmát.* /Sakra, ti jsou rychlí./ *Pomyslí si, když už před sebou uvidí panáka vodky.* /Bezva./ *Kousne se do rtu a chvíli se na panáka jen tak kouká.* /Proč tak civím./ *Povzdechne si sama nad sebou a panáka do sebe kopne.* /A támhle je Grace./ *Na tu se mile usměje a kývne jí na pozdrav.*
*Když uvidí bratra, mírně pozvedne koutky do úsměvu.* Ahoj, brácha. Jistě že se bez tebe nemám co na práci. Nemám za koho žehlit jeho průšery. *Tentokrát se vážně usměje. A napije se ze sklenky. Otočí se a pozoruje, jak se to tu náhle zaplňuje.* No jo New York. V jednu chvíli tu stojím skoro sám a najednou se tu ani nehnete. Proč vlastně přemýšlím nad takovými věcmi? Asi už se vážně nudím./
To je ta organizace, něco jako úřad. *Namítne okamžitě, že má pravdu.* /Mluví se o tom na tom shromáždění, aha dobře. Zůstání ve střehu. Pekelnej prý na gauč a zamíř se./ Ne to nebyla přetvářka, ale platí se podle toho, jestli dotyčný dává pozor. Pravda je že vždycky když se nějaký objeví, je tam i Sebastian. Skoro jako magnet. /A navíc mě asi nenasnáší nebo nevnímá./ *Opře si obě zápěstí o hraní opěrku a bozoruji senzor.* Takže jen hladinu aktivity démonů, to bude asi tohle. *Nic na tom natřetá a podívá se mu do očí.* Proč mě vlastně netrápíš? I by? /Dovolí se zeptat a neuhýbá.*
*Posadí se ke stolu, když k němu dojde a počká, než dojde její společnice. Trochu se na ni usměje, když se posadí a poslouchá, co říká.* Nemá čas, takže ji nebudu dlouho zdržovat. *Rozhodne se a dál ji pozorně poslouchá, aby náhodou něco nepřeslechla.* Tohle je vážně přísný klub. /Dobře, moc děkuju za pomoc a za nabídku. Jen zjistit, abychom se někde otkali a bude to skvělý. *Opět se usměje.* /A mám otázky?/ No zřejmě nemám. A kdyby ano, tak se raději zeptám až budeme někde v klidu. *Řekne směrem k ní a ucítí známý pach, nad čímž jí koutky rtů zacukají do úsměvu.* Jde ke mně? Jde. *Naskočí jí nepatrné husí kůže, když ji políbí na krk a otočí se na něj.* Ahoj... Teď něco řeším, ale za chvíli si na tebe udělám čas. *Usměje se na něj a otočí pohled zpátky na Ophelii a zarazí ji její výraz.* Počkat... Proč ten pohled? *Kousne se do rtu.* Ano?
Tu som. Kde inde by som mala byť? *Pousmeje sa nad konštatovaním. Zdvihne obočie a hľadá niekoho na pokecanie.* No dnes je tu dosť ľudí. Bude to večer plný zábavy. Ale nechcem radšej myslieť na ráno, keď sa zobudím./ Dá si panáka a zamračí sa. Ozaj patríš do svorky? *Pýta sa len tak aby reč nestála.* Tá otázka bola dosť od veci. Prečo vždy musím položiť otázku od veci? To som celá ja. Nevadí./ *Chvíľku stratená v myšlienkach sa vracia do reality.* Už by sme mohli niečo robiť.
Asi tady. *Trochu se zasměje a hodí si nohu přes tu druhou.* /Nevím kde jinde./ Dejte mi dalšího. *Poručí si.* /Ano, dnes se prostě opiju./ Ano patřím, proč bych neměla? *Zacukají jí koutky.* /Hodně vlkodlaků, které znám jsou ze smečky./ A ty? *Také se jí zeptá.* /Opravdu teď nevím./ *Otočí se směrem k tančícím lidem.* /Hm, moc jim to nejde./ *Nahodí vražedný pohled.* /Nikomu to nejde./ Dobře, tak nuda je i tady. *Trochu si povzdychne.* /Bohužel./
*Nechápavě nad nimi zavrtí hlavou.* /Ne, nebudu se do toho plést./ Řeknu o tobě smečce a v pondělí nebo ve středu večer buď v parku, ano? *Zvedne se od stolu.* Jo a... kdybys ses na něco opravdu chtěla zeptat, tak na baru teď sedí taková malá holka v červené sukni. Je celkem protivná, ale patří k nám. /Být tebou, radši bych k ní ani nechodila./ Tak zatím. *Vezme si kytaru a odejde z podniku pryč.*
Něco takového. Hledají zatoulané vlkodlaky, kteří nezvládají proměnu a někdy i upíry. *Podotýká a znovu ohlédne situaci.* /Zrovna teď se to tu každým vlkodlakem jen hemží./ *Začne být více soustředěný, když poznává tváře Xanderovy smečky.* Měla by jsi být ráda, nejvíc se toho naučíš venku. To je můj názor. /Proto jsem tě sem i vzal./ Jakmile se zmíní o trénování, tak senzor strčí zpátky do kapsy a zamračí se. *Nechci být k ničemu zavázaný.* Zavrtí hlavou a uhne pohledem k baru. Dojdu pro pití, já tu zůstanu. *Napřímí se znovu u stěny a opře se.* Když zmíníš moje jméno, budeš to mít zadarmo. /Výhody toho, být známý./
*usměje se na ni* Dobře, na tebe si počkám *pohlédl ji po tváři a vzdálí se pár metrů, aby na ni viděl* /Doufám, že to brzy dokončí/ *usměje se jejím směrem a lehce si načrtne runu zlepšeného sluchu* Odchází *zvedne obočí a sebevědomým krokem k ní dojde a sedne si vedle ní* Už odešla, beru to jako dokončení *zvedne koutek a položí jí ruku kolem ramen čímž si ji přitáhne* Celý den na tebe myslím *zašeptá jí upřímně do vlasů a samotného ho překvapí, že jí to říká* /Nevadí, třeba to měla stejné/ *napadne ho a dál už se nad tím nezastavuje a jen vnímá přítomnost Leslie*
*Pousměje se nad slovy Troye a ještě se na něj ohlédne, když se vzdálí. Potom se koukne na Ophelii.* Dobře, budu tam. *Potvrdí.* /Pondělí nebo středa. Musím si to zapamatovat. Je to důležité./ *Ještě se podívá na dívku v červené sukni u baru a sjede si ji pohledem.* /Ne, myslím, že dnes se na nic ptát nepotřebuju./ *Stočí pohled zase k Ophelii.* Zatím. *Kývne a potom věnuje svou pozornost Troyovi, když k ní přijde.* /Nečekala jsem, že se dnes uvidíme, ale jsem ráda, že opak je pravdou./ To i já. *Řekne směrem k němu a koukne se ještě kolem.* Dnes je tu vážně rušno. *Podívá se zpátky na něj a jednu ruku položí na tu jeho.*
No ja nepatrím. Preto sa pýtam. Vadí? /Snáď jej to nebude vadiť./ *Zamračí sa a pozerá ako sa Cordelia tvári.* Nepripadá ti dnešná noc dáka nudná? Pome ju oživiť. *Pošepká. Pozrie sa smerom ku vchodu.* /Dosť neznámych tvárí, už by niekto mohol aj známy vojsť./ *Usmeje sa* Prosím si ďalšieho. *Objedná si vodku, uškrne sa.* /Ráno ma bude riadne bolieť hlava./ *Trošku nahodí grimasu a kopne ho do seba.* /Fakt sa nechcem vidieť ráno./
*usměje se na ni* Teď tu mám směnu, ale za půl hodiny mi končí, tak bychom mohli... *nechá to vyset ve vzduchu a začne jí prsty kreslit ornamenty na stehno* Kde máš byt už vím *řekne hlubokým hlasem* Už to není ani půlhodina *konstatuje, když se podívá na hodinky, poté pokračuje v kreslení*
Neříkám, že nejsem. Asi máš pravdu, protože sama jsem se děsila, že děti zajímá výcvik ve dvanácti. *Pokrčí bezradně rameny a zvedne se z gauče.* To chápu, sama to nemám ráda a taď jsem dokonce napsala čtyřem lidem na trénink. *Zamračí se a škrábne k baru, kde se zarazí u ostatních a pozdraví Lily.* Ahoj. *Vyjekne překvapeně a zdraví jí instinktivně.* Dlouho jsem tě neviděla. *Pohled směrem k ní a otřel se na barmana.* Whisku a ledovou. Dvakrát na jméno Caleb Hawkstone. *Doplní a čeká až dostane svoji objednávku.* Bavíš se? *Obrátí se zase na Cordelii.*
Mě to nevadí. *Řekne nijak bez výrazu.* /Je mi jedno jestli je ze smečky, a nebo ne, s ní jsem si padla do oka./ *Koukne se na ni.* Jo, tahle asi nebude žádná mrcha. *Kopne do sebe už druhého.* /Ještě to v sobě ale vůbec necítím./ Tak trochu. *Pokrčí rameny.* Většinou tady bývá větší zábava no. /A jak by jsi jí chtěla oživit? *Špitne směrem k ní s nakrčeným obočím.* /Ta holka má asi něco v plánu./ Ahoj. *S úsměvem pozdraví Grace.* /No konečně se tady objevila./ Já vím, už je to hodně dlouho. *Uchechtne se.* /Ani nevím jestli je to už měsíc./ Ale tak trochu, je tady trochu nuda no. *Zasměje se.* A ten Caleb? Toho jsem už někdy viděla. *Koukne jeho směrem.*
*Poslouchá ho a nakloní hlavu mírně na stranu.* Ale... *Řekne a na tváři se jí ukáže úsměv.* Takže další prohlídka mého domu? To není špatné no. *Stále jí ale schází ten průvodce New Yorku.* Mrkne na něj. *Má hlídku? No.. Ale za chvíli mu tedy naštěstí končí.* Podívá se na jeho ruku a sleduje ji. *Ale dobrá. Dnes ještě můžeme pokračovat v prohlídce bytu.* *Usměje se na něj.* Ale příště.. To už se tak jednoduše nenechám zlákat./ *Rozhodne se i když si tím stejně není jistá. Zatím si ale může říkat, že je.*
*Vezme si od barmana dvě sklenky džusu a otočí se zase a Cordelii.* Napadaly na Damianově párty a potom ještě někde co si vzpomínám. *Překvapeně zamrká.* /To budou dva týdny./ Řekla jsi, že jsi vlkodlak, na druhou stranu jsem ráda, že se s civil, jako s mým starým přítelem nesmím vůbec stýkat a ptát se jednoho po druhém, jestli náhodou nejsou upíři nebo vlkodlaci.. no. *Zasměje se.* Asi by mě poslali zase zpátky do cvokárny. *Napije se z jedné skleničky.*
Ani neviem ako. Ale tancovať radšej nejdem. *Rozosmeje sa pri spomienke na to ako tancuje.* Ako dobre, že jej to nevadí./ *Pozrie smerom na dievča, ktoré sa zdraví Cordelii.* Hmm, to kto je? Nepoznám ju. Radšej sa nič nejdem pýtať, ani sa vtierať./ ďalší. *Objedná si.* /Trošku by som mohla aj brzdiť./ *Chvíľku uvažuje nad myšlienkou. Kopne ho do seba a zase nahodí grimasu.*
*Podívá se naposledy na svého bratra.* S kým to tam sedí? Pak si asi budeme muset promluvit. *Dopije svou sklenku a sebejistým krokem zase odejde pryč z Pandemonia.*
*zářivě se na ni usměje* Dobře, příště se podíváme i někam ven *ušklíbne se* Ne, že by mi vadily prohlídky tvého bytu, máš ho moc pěkný /Ložnici tedy určitě, na zbytek jsem moc nedával pozor/ *podívá se na hodinky* Aaa, konec *ťukne do hodinek* Můžeme jít *svůdně se na ni usměje a proplete si s ní prsty* Jen momentík *nepouští její ruku a vydá se k baru* Ahoj Calebe, já jsem Troy, už jsme se viděli. Dnes jsem tu měl mít hlídku a teď mi končí, tak jen abys to věděl *lehce se usměje* A do kolika tu vlastně musíš být ty? *zeptá se, vyslechne si odpověď a ruku v ruce opouští klub s Leslie*
Máš pravdu. *Mírně vyjekne.* Jo, bylo to na té párty vlastně no. /Ano, vlkodlačí život je tak pohodlný./ *Nahodí zamyšlený pohled.* /Mno. Když to tak vezmeme, tak jen občas no./ Nesmíš se s nimi stýkat? *Nakrčí obočí.* Proč by se nemohla stýkat s jejími starými přáteli? *Vykulí oči.* Musí to být otravné. *Zakrouťí hlavou.* /Asi bych se zbláznila no./ Neboj, myslím, že tebe už do cvokárny nepošlou. *Mrkne na ni.* /Ona je dost normální člověk./ No, to já asi taky ne. *Řekne směrem k Lily.* /Ještě bych tam někde předvedla můj dokonalý výkon./ *Trochu si odfrkne.*
*Sleduje Grace, která se zasekává u baru.* Jak jinak, potká kamarádku a já jsem najednou vzduch. Ženské. *Sleduje osazenstvo okolo ní a vlkodlačici, která si ho prohlíží, když v tom ho vytrhne Troy z přemýšlení.* Končíš? Teď? *Povytáhne obočí a pobaveně se zasměje.* Hlídky máme do rána. /Ale na druhou stranu, ať si jde. Nebudu mu kazit večer./ *Sjede pohledem dívku vedle něj a hned mu to dojde.* Vezmu to na sebe sám. *Zavrtí pobaveně hlavou nad jeho chováním a nechá ho být.* /Dokud nezačne dělat problémy, poté si ho vyřídím./ *Odvrátí hlavu jinam a sleduje dění v místnosti a Grace, která je u baru.* /Mohla by donést alespoň to pití./
Ráda si prohlídnu i něco jiného než svůj byt. *Trochu se usměje.* /A můj byt je hlavně jediný místo, který znám dobře. A ještě most. A taky jsem ráda, že do něj konečně trefím./ *Koukne na jeho hodinky, když oznámí, že je konec, ale vlastně si ani čas neprohlídne.* Tak tedy vyrážíme./ *Když ji chytne a proplete si s ní prsty, tak znejistí, ale nedá to najevo.* /V klidu./ *Napomene se v myšlenkách a nechá se ním vést k nějakému muži, kterého nezná.* /Vlastně jako většinu./ *Uvědomí si a jejich rozhovor nijak neposlouchá.* Hlavně nesmím zapomenout na ten sraz. Je to důležitý./ *Rychle si připomene a potom zamíří s Troyem pryč.* Je to činžák na Manhattanu. *Připomene mu s mírným úsměvem na tváři.* /No.. Snad tam odsud dokážu trefit. Ale jo. Určitě jo./ *Ujistí se a společně s ním tedy opouští Pandemonium.*
No, z toho co jsem slyšela ty příkazy už známe musí být hrozný. *Začervená se a neklidně se podívá na Cordelii.* Ne nesmím... ani neví. /A tohle to tolik nevadí, stejně jsme spolu byli kvůli čemu? Penězům?/ *Potlačí myšlenku na minulost a zase se napije.* No... my se nesmíme stýkat s civily. Říkal to Sebastian. Chtěl se k Lily, která je veselé víla a cítí se divně. Já jsem se ještě nepředstavila, jsem Grace. *Vlídně se na ní usměje a pokývne.*
Tak co? Ideme len piť? /Aspoň mám do rána zábavku. Toto mi tak chýbalo./ *Prekríži si nohy a uvažuje.* /Radšej trochu brzdím, bude si tu niekto ešte myslieť, že som alkoholik. To nechcem./ *Pohľad venuje tancujúcim.* /Ach jaj, veľmi im to nejde. A na druhú stranu sú dosť zábavný./ *Povzdychne si.* Bola si včera na párty? *Opýta sa, aby reč nestála.* /Škoda, že som tak skoro odišla./ *Z myšlienky ju vyruší neznámy hlas.* Ahoj, ja som Lily. *Povie s nadšením.*
*Vejde do klubu v mírně podnapilém stavu.* /Tak ten člověk asi byl opilý. Hm. Nevypadal na to. Jednou to neuškodí./ *Trochu klopýtne, ale nějakým způsobem se dostane k baru, kde se opře.* /Možná bych si mohla zatancovat. A nebo taky ne. A nebo jo./ *Přestane se v mysli hádat sama se sebou. A jde na parket, kde začne tančit.* /Proč jsem sem vlastně šla? Hm. To už jsem zapomněla./ *Jedním okem spatří Caleba. A vydá se k němu.* Ahoj. *Řekne to podnapile.* Víš jak si mi včera řekl, že nevím co chci. Já vlastně vím úplně přesně co chci. *Sjede ho pohledem a kousne se do rtu. Poté se vrací zpět na taneční parket.*
No, ty přeměny jsou bolestivé, ale dají se vydržet. *Kousne se do rtu.* /A proto se raději moc nesnažím přeměňovat./ To bych asi nezvládala. *Nechápavě zakroutí hlavou.* /To je hrozné, a to já mám ještě celkem dost silnou povahu./ S civily? Vím, že má Grace hodně přátel civilů. *Sjede ji pohledem.* Nechtěla bych být v tomhle ohledu na tvém místě. *Koukne někam bokem.* /Lidičky je tady malinko nuda už./ *Koukne zase na Grace.* /Sebastian? A toho také znám./ *Sleduje Grace jak se představuje Lily.* Asi ano. *Řekne směrem k Lily.* /Dnes se prostě opiju./ Dnes mám v plánu se hodně opít. *Řekne spíš k oboum.* /Hodně./ Dejte mi dalšího. *Poručí si.*
*Upírá pohled stále k baru, že si ani nevšímá dění na parketu a u vchodu. Jeho senzor je beze známky démonské aktivity a tak se nemusí obávat. Stojí klidně, dokud mu výhled nezastoupí Adeline, která nevypadá dvakrát střízlivě.* Krev. To je teď evidentní a jediné, co upíři chtějí. /To je dobré vědět./ *Odpoví jí klidným tónem, ale uvnitř cítí napětí. Nechá ji být, ale sleduje Grace, která se nevrací.* /Ona pije. Dokud se Adeline nebude míchat tam, bude to v pořádku. Jen ať si hezky tančí. Tak budu v klidu./
Já si musím vypalovat runy. *Poznamená, když se zmíní o bolesti.* Raději se tomu vyhýbám, ale potom vždycky přijde nějaký lovec a začne mi je vypalovat. *Protočí panenky a zase se napije z whisky.* /Je skvělá./ No.. asi to budu muset zvládnout. *Povzdechne si a vrátí se k Lily.* Já tam včera byla... a dopadlo to pro mě teda katastrofálně. Ne že bych byla nějak hrozně opilá, měla jsem jeden drink a pila jsem zrovna whisky, když mi Jesse řekl, že se mu líbím. Nic neobvyklýho, ale nějak mi zaskočilo a pozvracela jsem mu boty. No... jen doufám, že byl tak opilý, že si to nebude pamatovat a můžu to svést na něj. *Zasměje se a pokrčí rameny.* Ty jsi z Xanderovy smečky? *Zeptá se Lily, protože o Cordelii už ví.*
Já si musím vypalovat runy. *Poznamená, když se zmíní o bolesti.* Raději se tomu vyhýbám, ale potom vždycky přijde nějaký lovec a začne mi je vypalovat... *Protočí panenky a zase se napije z whisky.* /Jde skvěle./ No... asi to budu muset zvládnout. *Povzdechne si a vrátí se k Lily.* Já tam včera byla... a dopadlo to pro mě teda katastrofálně. Ne že bych byla nějak hrozně opilá, měla jsem jeden drink a pila jsem zrovna whisky, když mi Jesse řekl že se mu líbím. Nic neobvyklýho ale nějak mi zaskočilo a pozvracela jsem mu boty. No... jen doufám že byl tak opilý, že si to nebude pamatovat a můžu to svést na něj. *Zasměje se a pokrčí rameny.* Ty jsi z Xanderovy smečky? *Zeptá se Lily, protože o Cordelii už ví.*
Tak sa pome opiť. /Aj tak to mám v pláne./ *Začne se obzerať po klube. Všimne si chlapa, ktorý sa stále pozerá na nich.* /Kto to je? Nepoznám ho. Pokiaľ neprestane sem pozerať, tak ma porazí./ Ešte jeden. *Objedná si ďalší a hneď ho aj vypije.* To si mala dosť zaujímavý večer. *Pousmeje sa nad rozprávaním.* Nie, zatiaľ ale chcela by som byť. /Už by to trebalo zmenu./ Nemám rada samotu. Rada sa zabávam. *Konštatuje a pohľad vrhá na Grace.*
Tak sa pome opiť. /Aj tak to mám v pláne./ *Začne sa obzerať po klube. Všimne si chalana, ktorý sa stále pozerá na nich.* /Kto to je? Nepoznám ho. Pokiaľ neprestane sem pozerať, tak ma porazí./ Ešte jeden. *Objedná si ďalší a hneď ho aj vypije.* To si mala dosť zaujímavý večer. *Pousmeje sa nad rozprávaním.* Nie, zatiaľ ale chcela by som byť. Už by to trebalo zmenu. /Nemám rada samotu. Rada sa zabávam./ *Konštatuje a pohľad vrhá na Grace.*
*Když uslyší jeho klidný tón rozhodně se to přejíst.* /Hm. Asi mě špatně pochopil./ *Při tanci špatně šlápne a klopýtne.* /Blbý podpatky. Ještě že se rychle hojím./ *Sundá si lodičky a tancuje dál naboso.* Ještě že jsem si dnes nevzala ty dlouhý šaty. Uf. To bych asi teď nezvládla./ *Spokojeně se podívá na své přiléhavé šaty, které jí dosahují jen pod zadek.*
*Když uslyší její klidný tón rozhodně se to přejít.* /Hm. Asi mě špatně pochopil./ *Při tanci špatně šlápne a klopýtne.* /Blbý podpatky. Ještě že se rychle hojím./ *Sundá si lodičky a tancuje dál naboso.* /Ještě že jsem si dnes nevzala ty dlouhý šaty. Uf. To bych asi teď nezvládla./ *Spokojeně se podívá na své přiléhavé šaty, které jí dosahují jen pod zadek.*
Au. To musí bolet. *Trochu zasyčí.* /Tak to já už bych asi utíkala./ Já bych se teda asi nenechala. *Uchechtne se představě tomu jak se brání.* /No, já bych se asi nějak ubránila snad./ Neboj, ty to zvládneš. *Podpůrně se na ni usměje.* Věřím tomu, že ona to zvládne. *Poslouchá jak něco Grace říká Lily.* /Pozvracela někomu boty? Ajeje./ *Koukne někam bokem.* Ano, opijem se, a potom spolu půjdeme všechny tancovat. *Málem z toho dostane záchvat smíchu.* /No, alespoň bude zábava./ *Všimne si kam se Lily dívá a na chvíli se tam také podívá.* Aha. *Odvrátí pohled.*
Au. To musí bolet. *Trochu zasyčí.* /Tak to já už bych asi utíkala./ Já bych se teda asi nenechala. *Uchechtne se představě tomu jak se brání.* /No, já bych se nějak ubránila snad./ Neboj, ty to zvládneš. *Podpůrně se na ni usměje.* Věřím tomu, že ona to zvládne. *Poslouchá jak něco Grace říká Lily.* /Pozvracela někomu boty? Ajeje./ *Koukne někam bokem.* Ano, opijem se, a potom spolu půjdeme všechny tancovat. *Málem z toho dostane záchvat smíchu.* /No, aspoň bude zábava./ *Všimne si kam se Lily dívá a na chvíli se tam také podívá.* /Aha./ *Odvrátí pohled.*
No a to není všechno. *Začne znovu, když se to asi nezajímá.* Potom jsem chtěla jít pryč, protože začal být protivný, jenže Sebastian mi ukradl zbraně, takže jsem se s ním hádala asi dvě hodiny a stejně mi je nedal. Takže jsem šla za jeho bratrem a vykomrovala meč. Pak jsem šla zase ven a tam stál Sebastian... asi se chtěl přesvědčit, že mě zabije nějaký démon... no a já si spokojeně šla s mečem k institutu. Trvalo nám asi pět hodin než jsme zabili démona a dostatečně se pohádali a došli tam. /O pláči se zmiňovat nebudu./ No... a nemusíš se bát Xander přijme skoro každého ne? /Co jsem četla tak se do smečky můžou volně připojovat./ Stačí asi dodržovat pravidla? No... tolik toho nevím. *Přiblble se usměje na obě a všimne po kom koukají.* To je Caleb. *Podívá se tím směrem a usměje se.* Vzal mě na hlídku, tak mě asi kontroluje. Máme k němu, aby tam nestál a šel k nám.*
No a to není všechno. *Začne znovu i když je to asi nezajímá.* Potom jsem chtěla jít pryč, protože začal být protivný, jenže Sebastian mi ukradl zbraně takže jsem se s ním hádala asi dvě hodiny a stejně mi je nedal. Takže jsem šla za jeho bratrem a vyžumlala meč. Pak jsem šla zase ven a tam stál Sebastian... asi se chtěl přesvědčit, že mě nezabije nějaký démon.. no a já si spokojeně šla s mečem k institutu. Trvalo nám asi pět hodin než jsme zabili démona a dostatečně se pohádali a došli tam. /O pláči se zmiňovat nebudu./ No... a nemusíš se bát dýchat Xander přímo skoro každýho ne? /Co jsem četla tak se do smečky můžou volně připojovat./ Stáli asi dodržovat pravidla? No... tolik toho nevím. *Přiblble se usměje na obě a všimne po kom koukají.* To je Caleb. *Podívá se tím směrem a usměje se.* Vzal mě na hlídku, tak mě asi kontroluje. *Mávne k němu, aby tam naklušal a šel k nim.*
Mám hlídku dámy, hlídám vás všechny. *Vyučit na sobě pohledy a zvedne koutek do úsměvu.* Jako kdyby nebyl zvyk, že tady mám obvykle hlídky. *Udělá si procházku ke dveřím, aby se přesvědčil, koho sem vyhazovač pouští a vrací se zpět na místo.* /Opilá upírka tančí. Bez problémů. Vlkodlaci se baví. Grace je živá./ *Postaví se zpátky na místo a když zachytí její signál, zavrtí nesouhlasně hlavou.* Máme hlídku, zlato. Někdo to tu hlídat musí, když se vykecáváš. *Pobaveně mu zacuká ve tváři a zůstává stát na svém místě.*
Mám hlídku dámy, hlídám vás všechny. *Využití na sobě pohledy a zvedne koutek do úsměvu.* Jako kdyby nebyly zvyklé, že tady mám obvykle hlídky. *Udělá si procházku ke dveřím, aby se přesvědčil, koho sem vyhazovač pouští a vrací se zpět na místo.* /Opila upírka tančí. Bez problému. Vlkodlaci se baví. Grace je živá./ *Postaví se zpátky na místo a když zachytí její signál, zavrtí nesouhlasně hlavou.* Máme hlídku, zlato. Někdo to tu hlídat musí, když se vykecáváš. *Pobaveně mu zacuká ve tváři a zůstává stát na svém místě.*
*Pozrie na Cordelii s čudujícim pohľadom a úsmevom.* Radšej ma nechci vidieť tancovať. *Zhlboka sa zasmeje.* Som dosť drevo. Ale tak za srandu, aj keď to tanec veľmi nebude. *Stále sa smeje pri predstave o tanci.* Ježiš, to dnes bude. Dám si radšej ešte za jeden./ Ďalší. *Barman jej nalieva automaticky. Ako naleje, rovno ho kopne do seba. Ďalej počúva Grace.* Sebastiana poznám. *Pozrie smerom na Grace.* /Tak hovoríš, že je to Caleb./ *Pozrie jeho smerom.* Všimne si ako naň Grace kýva, aby išiel k nim. Zakýva mu aj ona.* No snáď príde./
*Pozrie na Cordeliu s údivujúcim pohľadom a úsmevom.* Radšej ma nechci vidieť tancovať. *Zhlboka sa zasmeje.* Som dosť drevo. Ale tak za srandu, aj keď to tanec veľmi nebude. *Stále sa smeje pri predstave o tanci.* Ježiš, to dnes bude. Dám si radšej ešte jeden. /Ďalší./ Barman jej nalieva automaticky. Ako naleje, rovno ho kopne do seba. Ďalej počúva Grace. Sebastiana poznám. *Pozrie smerom na Grace.* /Tak hovoríš, že je to Caleb./ *Pozrie jeho smerom.* Všimne si ako naň Grace kýva, aby šiel k nim. Zacuká mu aj ona.* /No snáď príde./
*Poslouchá rozhovor Grace a Lily.* /Zajímavé./ *Nahodí zamyšlený pohled.* Pravidla se musí dodržovat. *Koukne na Grace a objedná si dalšího panáka.* /A já už jdu po tomhle tančit./ Nechtěla bych být hlídaná. *Zasměje se a kopne do sebe panáka.* /Tak ale už bychom mohli jít./ Už v sobě ten alkohol začíná trochu cítit.* Neboj, všechno dobře dopadne. *Koukne na Lily.* Tanec! Já miluji tanec. *Už je malinko opilá.* Tak co, jdeme tam? *Pomalu se zvedá ze stoličky a namíří si to směr parket.* /A jde se./ *Její sukně jí hezky povlává když jde.*
*Poslouchá rozhovor Grace a Lily.* /Zajímavé./ *Nahodí zamyšlený pohled.* Pravidla se musí dodržovat. *Koukne na Grace a objedná si dalšího panáka.* /A já už jdu po tomhle tancit./ Nechtěla bych být hlídaná. *Zasměje se a kopne do sebe panáka.* /Tak ale už by jsme mohli jít./ Už v sobě ten alkohol začíná trochu cítit. *Neboj, všechno dobře dopadne.* *Koukne na Lily.* Tanec! Já miluju tanec. *Už je malinko opilá.* Tak co, jdeme tam? *Pomalu se zvedá ze stoličky a namíří si to směr parket.* /A jde se./ *Její sukně ji hezky povlává když jde.*
*Podívá se zase na Caleba.* /Co tam tak stojí? Asi má hlídku. Zase. Znám mnohem lepší věci na dělání než je hlídkovat./ *Trochu zvlhčí rty nad svými myšlenkami.* /Chybí mi tu Delaney. Není tu s kým tancovat./ *Podívá se okolo jestli ji náhodou nezahlédne.* /Hm. Tak určitě. Tu aby jste v poslední době přinutili se bavit, museli by jste být asi jediné ten její./
*Podívá se zase na Caleba.* /Co tam tak stojí? Asi má hlídku. Zase. Znám mnohem lepší věci na dělání než je hlídkovat./ *Trochu zvlhčí rty nad svými myšlenkami.* /Chybí mi tu Delaney. Není tu s kým tancovat./ *Podívá se okolo jestli ji náhodou nezahledne.* /Hm. Tak určitě. Tu aby jste v poslední době přinutili se bavit, museli by jste být asi jedině ten její./
Idem hneď za tebou. /Však prečo nie. Už musím byť dostatočne opitá./ *Pousmeje sa nad myšlienkou a nasleduje Cordelii. Zavolá aj na Grace.* Poď ideme tancovať. *Zodvihne sa a tanečným krokom si to namieri na parket.* /Však prečo nie?/ *S úsmevom začína tancovať.* Ešte že som si dnes nebrala opatky. Tancovalo by sa mi zle./ Len tak si pomyslí a pohojdáva sa v rytme hudby.*
Idem hneď za tebou. /Však prečo nie. Už musím byť dostatočne opytá./ *Pousmeje sa nad myšlienkou a nasleduje Cordeliu. Zavolá aj na Grace.* Poď ideme tancovať. *Zdvihne sa a tanečným krokom si to namieri na parket.* /Však prečo nie?/ *S úsmevom začína tancovať do rytmu.* Ešte že som si dnes nedala podpatky. Tancovalo by sa mi asi o dosť horšie. *Len tak si pomyslí a pohľad venuje Calebovi.* /Keby sa mu uráči prísť./
No já dřevo nejsem, ale někdy být umím zrovna tak. *Nadhodí k Lily a zasměje se.* A stejně jsou tu mnohem horší polena než my. *Zase se rozesměje a vypije i druhou skleničku a rovnou si objedná další dvě.* Já se k vám hned přidám. *Hodí na holky úsměv od ucha k uchu a objedná se skleničkama zamíří ke Calebovi a trochu cestou vylije, jak do ní ostatní vrazí a jak má problém s rovnováhou.* /Eeeh tolik jsem toho neměla./ Promiň, trvalo to trochu dýl. *Zářivě se na něj usměje a podává mu poloplnou sklenku whisky.* Asi nejsem moc slyšet přes tu hudbu. *Chytí se ho za rameno a nakloní se, když se zakymácí.* Neměl bys tu tak jenom stát. Trochu je třeba se bavit. *Zvýší hlas, aby ji slyšel. Usměje se a zase se vyvrátí směrem k holkám tanečním krokem i se svou sklenkou.* Paaarty! *Křikne a tancuje tak, že strčí do upírky Adeline.* Promiň. *Hned se omlouvá s úsměvem.* Jééé. Tebe už jsem někde viděla. *Vyjekne a tančí dál.* /Tři sklenky./
No já dřevo nejsem, ale někdy být umím zrovna tak. *Nadhodí k Lily a zasměje se.* A stejně jsou tu mnohem horší polena než my. *Zase se rozesměje a vypije i druhou skleničku a rovnou si objedná další dvě.* Já se k vám hned přidám. *Hodí na holky úsměv od ucha k uchu a s oběma skleničkama zamíří ke Calebovi a trochu cestou vylije jak do ní ostatní vráží a jak má problém s rovnováhou.* /Eeeh tolik jsem toho neměla./ Promiň, trvalo to trochu dýl. *Zářivě se na něj usměje a podává mu poloplnou sklenku whisky.* Asi nejsem moc slyšet přes tu hudbu. /Chytí se ho za rameno a nakloní se, když se zakymácí./ Neměl bys tu tak jenom stát. Trochu je třeba se bavit. *Zvýší hlas, aby jí slyšel.* Usměje se a zase se vyvrátí směrem k holkám tanečním krokem i se svou sklenkou.* Paaarty! *Křikne a tancuje tak, že strčí do upírky Adeline.* Promiň. *Hned se omlouvá s úsměvem.* Jééé. Tebe už jsem někde viděla. *Vyjekne a tančí dál.* /Tři sklenky./
A přesně proto hlídky nerad sám. *Stojí stále na svém místě a když uvidí Grace, jak se k němu blíží a rozlévá pití, musí se zasmát.* Holka, takhle hlídky rozhodně nevypadají. Jsem hrozný učitel, přesně proto jsem si její hodiny nevzal na krk. *Když se zapotácí, chytí ji za loket a vezme si ulépenou skleničku od alkoholu.* Trochu dýl. Všiml jsem si. *Přimhouří oči a přidrží si ji za bok, když se k němu naklání.* /Hlavně na mě nerozlít to pití./ Mám hlídku, bavit se půjdu potom. *Odpoví ji s pobavením v hlase, když vidí, jak dětinsky se chová.* Tohle rozhodně nebude hrozba pro Spolek. *Sleduje ji, jak se zase mísí k davu, a trochu znepokojeně se zamračí, když vrazí do Adeline.* /Hlavně nevyvolávej konflikt s upíry./ *Porozhlédne se, jestli nikde není Aella.* /Dnes jsem tu sám./
*Tancuje do rytmu hudby.* /Bezva!/ Tohle mi chybělo tak dlouho! *Zakřičí přes hudbu.* Jde se pařit! /Konečněě!/ *Tancuje tak různě po parketu, ani si neuvědomuje kam tančí.* /Párty teprve začíná! Juhů!/
Poznať ho nepoznám, ale už som sa s ním rozprávala. Dakedy ho stretnem. Prečo? *Spýta sa s úsmevom a tancuje ďalej.* /Hah, až také poleno zase niesom. Ešte že. Niečo len predsa viem./ *Tancuje ďalej v náladičke. Je ma vôbec počuť cez tú hudbu? Keď sa mu nechce, jeho problém. *Smeje sa a tancuje. Napraví si vlasy a pokračuje v rozhovore.* Už by sa zišlo aj niečo na pitie, pôjdem si potom zobrať./
*Trochu se lekne, když do ní strčí ta lovkyně stínů.* Jooo. *Usměje se na ni.* A zamyslí se kde jí vlastně viděla.* Viděly jsme se tehdy jak jsem ti přinesla tu stélu. /I když ani nevím jestli byla tvoje podle toho výrazu Sebastiana./ Pak jsem tě viděla 2 krát na té párty u Damiana. A to myslím že je vše. *Řekne hlasitěji, aby jí přes tu hudbu slyšela.* /Někdy jsem hodně ráda za svůj sluch./ *Nesrozumitelně něco vykřikne.* /Tahle lovkyně se mi líbí./ Dal už nad tím nepřemýšlí. /Do kdy má asi hlídku? Možná bych se pak mohla pobavit./ *Usměje se sama pro sebe a tancuje dál.*
Jen mě tak napadlo se zeptat. *Křikne na Lily, aby byla slyšet.* Jestli se chová tak... nevím jak... ten Kaleb mi přijde a otočí se na upírku.* /Upíři můžou být opilý nebo se mi to zdá?/ Jo jo jo... stélu. /Mám tu ukradený? Už to mám! Chová se ke mně jako k pejskovi. Ale já nejsem vlkodlak, proto se baví s vlkodlaky?/ *Poslouchá ji dál, až ji celkem mrazí z toho, že si to tak všechno pamatuje.* Souhlasí se strčit ji k dokonalé paměti? *Zavrtí hlavou a zaujímá, jestli to nepřehání.* /Sakra, opilá proč na hlídku?/ *Kousne se do spodního rtu a zvolní tempo.*
*Napije se z ulepené skleničky a i když má možnost si dojít k baru pro něco lepšího, nechá to být, protože je na to moc líný.* Je tu až moc klid. *Vytáhne senzor, zda opět nemá nějaké výpadky a po kontrole ho zase vrací do kapsy kalhot. Svůj zrak opět upře na Grace a Adeline a uleví se mu, když k ničemu nedojde.* /Vlkodlaky a upíry řešit nehodlám. Dohody, ale Grace je nezná. Snadno by se mohla stát večeří upírů. Ještě v tomhle stavu./ *Obhlíží okolí a stále sleduje situace tím směrem, kde je jejich skupinka.*
Kdyby. *Zasměje se.* Jen si všímám toho co se okolo mě děje. /Když zjistěte tak dlouho, tak už je to pak nuda. Když se stane něco zajímavého tak si to prostě zapamatuju./ *Všimne si jak se najednou trochu zkrotí.* Neboj, nic ti neudělám. Si nefilim. /A i kdyby jsi byla civil tak ti nic neudělám./ *Trochu se zarazí nad svými myšlenkami.* /Sakra. Nevím jestli to je z alkoholu nebo krve, nebo z čeho, ale kdy jsem začala takhle přemýšlet? A odpověď asi znám./ *Zas trochu klopýtne, ale přejde to a pokračuje dál.*
*Baví se ale představá rána ju desí.* /No nič, nejdeme to prehánať. Už asi pôjdem./ Cordelia ja už pojdem. Ráno ma už bude dostatočne bolieť hlava. /Bolesti hlavy sa asi nevyhnem. Čo už./ *Namieri si to k východu dosť tackavým krokom.* /Zajdem ja vôbec domov? Dúfam, že nezablúdim./ *Ešte raz sa otočí a zakýva na rozlúčku.*
*Tančí.* /Tohle mě baví./ *Cítí bolest v nohou.* Už se půjdu asi posadit zpět k baru. *Odejde k baru, kde si posadí na barovou stoličku.* Dejte mi sklenici džusu. *Řekne udýchaně.*
*Vypije džus a odchází.* Ahoj.
Lilyy! *Křikne za ní, když se rozhodne odejít.* Tak brzo? Kolik vlastně je./ *Chce nahmatat mobil, ale uvědomuje si, že ho nechala v institutu.* /Idioti! Thomas by chtěl, mě tak, že zapomínám základní věci!/ *Podívá se za holkou a pak už to odloží. Sleduje jak odejde a potom se zase na parket přitahují upíři, tak tady něco ... *Vrátila kdyby jsem si šla od Caleba půjčit meč. /Tam jsem jí viděla úplně./ Nadechla jsem zakázat, jen jsem byla v obraze. *Omluví se pohledem a uvědomí si, že Cordelie je na baru.* /A lovci sí zahádají s upíry. Měla bych se jí jít zeptat? Ne... do toho mi nic není./ *Zasměje se přihlouplé myšlence a tančí dál.*
*Přes vyhazovače se lehce dostane díky jejímu krásnému úsměvu do klubu. Na sobě má bílé šaty, které nemají ani ramínka, ani rukáv a dosahují jí těsně pod zadek. A jako boty volila bílé na podpatku. Vlasy má vyžehlené a je namalovaná tak, aby jí to přidalo na vzhledu.* Tak se jdeme bavit, dnes práce není. *U vchodu si všimne nějakého muže.* Nejsi k zahození. *Ahoj, co tu tak postáváš? *Jen se uchechtne.* /Nevím jestli jsem ho už viděla, ale myslím že ne./ Když tak, já jsem Anna. *Jen se usměje a pohodí vlasy.* /Nechce se mi jít tančit samotné./ Nechtěl by jsi jít tančit? *Jen malinko popojde dovnitř klubu.* /Kdo by se nechtěl bavit, že?/ *Čeká na jeho reakci a její dokonalý úsměv jí zdobí tvář.*
*Trochu jí zaskočí když se Grace zmíní o včerejšku.* To, to nic. Neboj nezačala si. *Zasměje se.* /Tamhle pán totiž trochu dělá že mě nezná, myslí si že to nepoznám./ *Radši si tuhle myšlenku nechá pro sebe.* Líbíš se mi. Umíš se bavit. *Zasměje se.* Jinak se ti v Pandemoniu líbí, koukám že sem chodíš docela často. *Dořekne a zase se roztančí.*
*Mohl bych jít na chvíli k baru, sednout si. Tuhnou mi nohy./ *Mírně se zamračí, ale zůstává stát opřený, dokud se zezdola neozve nějaký vysoká hlas. Povytáhne obočí a narovná se.* Ahoj? Další, co potřebuješ? *Shlédne dolů, aby na ni viděl a hned, dle její bledosti, poznává, že se jedná o upírku.* Kolik tomu může být? Mám hlídku. *Odpoví jí na první otázku a zvedne koutek.* Má pověst mě předchází, bavím se rád a oni mě ještě provokují. /Těší mě. Své jméno ji neříká, nebo je tak známý lovec, že ho určitě musí znát.* /Upíry si moc nepamatuji, snad to není nějaká. Ne, myslím, že to není pravděpodobné./ *Její tvář mu nic neříká, avšak když položí tu zásadní otázku, podaří se mu z poloviny potlačit smích.* Je tu celkem dost lidí, nebo stojíš výhradně o mou společnost? /Trochu se pobavím na té hlídce./ *Drží se zkřížené ruce na hrudi a uvolněně postává.*
Říká se že jsou upíři ladní vždycky. Je ona vůbec upír? *Sleduje její pohyby a směje se dál, ale ne jí.* Ale to já už poznám. *Mávne rukou a já jí to jedno.* Můžeš mi to říct narovinu. Pfff. *Začne se hystericky smát a zachytí se o jinýho návštěvníka.* Jen se bavím... jen se bavím. /Chodím jak mě propustí no... *Křikne na ni přes hudbu.* Je celkem hustá, že si to pamatuješ tolik tváří... snad mě nesleduješ. *Zhrozí se ve smíchu.*
Mě také. *Jen se ostře usměje.* Dost lidí tu je, to je pravda. /Ano je tady dost lidí./ *Podívá se k tančícím.* A co kdybych řekla, že se chci bavit a zrovna o tvojí společnost stojím? *Pousměje se.* /Nebo mě možná odbude./ *Popojde tak o dva kroky směrem dopředu.* /Kdo by se nechtěl bavit?/ *Pousměje se.* A při hlídce se snad nemůžeš bavit? /Myslím si, že já jsem ho pobavila, ale třeba ho pobavím ještě víc./ *Zacukají jí koutky.* A nebo by se ti chtělo jít spíš k baru? *Podívá se tím směrem.* /Poslouchám tě, protože já o tvojí společnost stojím./ *Čeká na jeho reakci.*
A co by jsi chtěla slyšet? Popravdě ráda bych ti řekla, že si nás vyrušila, ale to by se muselo něco dít. *Zasměje se.* Hele vlastně jsem ti teď chtěla říct, že jsem bláznivej stalker a sleduju tě už od první chvíle. *Začne se smát s ní.* Ne neboj. Sice nemám nic na práci, ale sledovat tě nemám v úmyslu. *Trochu víc se uvolní. Když uvidí Annu s Calebem.* Asi by mi to nemělo vadit. Ale vadí. Asi bych to měla přejít. A nebo tam přijít. Ne to není dobrej nápad. Asi bych se po cestě svalila a to by neudělalo dobrý dojem./ Sakra holka. Asi jsem na tom hodně špatně. *Zasměje se a podívá se znovu na Grace.*
/Ale nepovídej. Ženská právě uznala, že mám pravdu. Skoro neuvěřitelné./ *Drží si uvolněný výraz ve tváři a odlepí se od stěny.* Tak ona o mou společnost stojí, to začíná být zajímavé. /Popravdě na tanec moc nejsem. /To už bych musel být opravdu zoufalý./ *Neuhne ani o krok, když se přiblíží.* Maličká a drzá. *Povytáhne koutek a nakonec nevidí důvod, proč by nemohl nezávazně posedět na baru.* Něco se i třeba dozvím./ Tak tedy bar. *Odví se na skleničku od Grace, která ho upomene a zamíří k baru.* Musím na ni dávat pozor./ *Ohlédne se tím směrem, když vidí, že se baví, nechá ji být.* Jsi v New Yorku dlouho? *Zeptá se rovnou a posadí se k baru, aby měl výhled.* Co bych ji objednal? Bloody Mary?/
Kdyby se něco dělo, tak si tam ani netroufám přijít... *Zdůrazní to slovo a zasměje se.* Vlastně asi ne... záleží jak moc bych byla opilá, ale on by i tak asi pomohl. A to mě nenasralo. *Vypískne a zase se směje.* Mně to nevadí, jestli mě sleduješ. Teda to vyznělo asi divně. Víc už si nedám. *Při tanci si upraví vlasy, který jí lítají do obličeje a podívá se na upírku.* Špatně? Chceš zvracet? Snad ne... /Krev./ *Nevysloví to slovo a připočítá se k ní, kdyby chtěla upadnout.*
Dobrý. Děkuju. *Usměje se a je jí vážně vděčná že jí pomáhá.* Jsem v pohodě, jen jsem dlouho neměla alkohol. /Nebo spíš krev opilce./ Mohla by jsi se mnou jít na chvilku sednout k baru? *Poprosí ji.* Nerada bych přišla o tak skvělou společnost, jen proto že mi není úplně dobře. *Popadne své lodičky do ruky a snaží se proplést mezi lidmi k baru.* Páni musím vypadat vážně úchvatně./ *Bleskne jí v hlavě a pokračuje dál.*
Poslal by jsi mi nohy? *Uchechtne se přičemž se jí dají vidět i dolíčky ve tvářích.* Společně s ním dojde k baru. *Takže bar ano./ *Posadí se na barovou stoličku.* Dejte mi jednu sklenici krve prosím. *Mrkne na barmana.* /Nebude špatné si s ním trochu pohrát./ Nohu si dá přes tu druhou a otočí se s úsměvem na něj.* Já v New Yorku jsem už celkem dost dlouho. /Celá století./ *Pousměje se.* Ty bys si, že ty jsi tady také celkem dlouho. *Svůdně se na něj usměje.* /A tamta?/ *Podívá se na Adeline.* /Ok, mohla bych tě zachránit./ Doopravdy se ti nechce jít tančit? *Koukne směrem k Adeline a uchechtne se.* /Dřív než u tebe bude ona?/
Ahaaa. Já myslela, že je vám po tom blbě. /Upíři přece chlastat nesmí ne?/ *Chtěla by ji nějak podpořit jako je u živých normální, ale upírka to zvládá sama a tak ji následuje k baru.* Dáš si něco? *Zeptá se jí a posadí se na barovou stoličku.* /Proč nemůžu být sexy jako upír? Protože nejsem upír... mají hrozný výhody./ *Otočí se na Caleba u dveří, ale zjišťuje že tam není.* /Sakra? Jak přijdu domů?/ Rozhlíží se a najde ho sedět o několik míst za sebou s někým jiným. /Dobrý... akorát by mi mohl nechat nějakou zbraň, jestli bude odcházet. Ne... má přece hlídku./ *Sama si nic neobjednává.*
*Přimhouří oči do skleničky.* Jediné úmyslně. *Zacuká mu ve tvářích na pobídku ohledně směrem ke dveřím na pohovku, kde se přemístila Grace s Adeline k baru. Poté se podívá zase na Annu.* Sklenici krve, to jsem čekal. *Vyšle gesto k barmanovi, že je to na něj a poslouchá ji.* Celé století, takže nebude tak mladá./ Celá století. *Pohrává si s těmi slovy, jako kdyby byla nějak významná.* Tak to mě určitě znáš, takže tipování ti jde skvěle. /Není třeba se více představovat./ *Pobaveně se usměje, že přešel upírskou prohnanost.* Nechce, nesmím spustit z dohledu. *Odmlčí se a rozhodne se neříkat její jméno.* /Mohl bych jí tím akorát uškodit./ Někoho. *Zůstává sedět a ani se nepodívá jejím směrem, což upírka určitě čeká.*
*Sedne si na barovou židli vedle Grace.* Děkuji. *Hodí na ní vděčným úsměvem.* Víš je mi takový blbý o tom mluvit před někým jiným než jsou upíři. Protože ti to asi přijde nechutný. Ale nějak se prostě živit musím. /Ale napila jsem se z jednoho chlápka co se poflakoval před Pandemoniem a podle toho jak mi teď je měl v krvi asi hodně alkoholu. Promiň že ti to vyprávím. Jen chci vysvětlit to proč se tak trochu motám. Vlastně jsem elegance sama. *Zasměje se.* /Co jsem tím vlastně chtěla říct?/ Jo já si taky nic nedám. To byla celá pointa. *Trochu se zklidní. A podívá se kam se Grace dívá.* Jo asi jsem se pro dnešek ztrapnila dost. *Podívá se zpátky na Grace. A opře si hlavu o ruku.* Sakra. *Zase se narovná.* Tak mi zase nepovídej ty, ať nemluví jenom já. *Zasměje se.*
No je to nechutný... *Přizná naprosto otevřeně a je jí jedno, jestli se bude chovat k její přímosti nelíbí jako Thomas na hodině.* Ale chápu to. *Přikývne a trochu pocítí strach.* /Už se přece napila, takže by mě nekousla... snad. To nepoznala, že je opilý?/ V pohodě.. jen nevím co na to říct. Snad ti není hodně špatně. /Měla bych si víc dávat pozor na upíry, ale nikdy mi nic neudělali./ Ztrapnila? No.. kdo dneska ne, ale pandemoniu je takový? A kluby a tak... *Přikrčí rameny a objedná si pomerančový džus.* No nevím, co bych měla povídat teď jsem zrovna v náladě kdy raději poslouchám. /Ptala bych se co spolu máte, ale vypadáte jako ex. A to není moje věc./ Já jsem celkem nová... mezi nefilim. Skoro měsíc. /Neměla bych to říkat, neměla?/
To by jsi mi snad neudělal. *Uchechtne se.* Snad. Myslím si, že on je celkem přátelský typ./ *Prohlédne si ho.* Občas je to zábava a občas i nuda. *Pokrčí trochu rameny.* /Teda momentálně se moc nenudím. Zábava je to hlavně když lovím./ Hlavně když lovím někoho./ *Ostře se usměje a jeden neposlušný pramen vlasů si dá za ucho.* /Pitomé vlasy./ *Raději si je hodí na bok.* Jistěže tě znám Calebe. /Samozřejmě, že už jsem o něm slyšela./ *Usměje se jako andílek.* /Kdo by neznal zrovna tebe./ *Uchechtne se a odpije si ze sklenice krve. Oblízne si spodní ret.* /Bože můj, jak já tu krev miluju./ Dobře, jak chceš. *Pousměje se a začne si hrát s vlasy. Jeden pramínek si namotává na prst.*
*Povytáhne obočí, aby si tím nebyla tolik jistá.* Musel bych mít k tomu důvod. /U upírky ho rozhodně nevidím./ Slyšel jsem. Proto jsem rád za svou smrtelnost. *Podotýká naprosto přímo, lehce provokuje, ale drží se, aby nepřekročil pomyslnou hranici u upírů.* Když loví... Prohnaná mrcha, snad by se mi nevrhla takhle přímo a nepřiznala se k vraždám./ Také rád lovím. *Nadnese to slovo, ale samozřejmě to myslí ve vícero významech. Potměšile se usměje.* Senzor je klidný, podezřelé. Grace je s upírkou. To se mi nelíbí./ *Znechutí se mu pohled na dívku hltající krev, ale nedává to najevo.* Nemusím se ani ptát, co o mně víš, když jsem zkušený lovec a možná mi přidělí spravování Institutu. Nemluvím se? *Zeptá se sebejistě.* Nebo je toho snad víc. *Vyzvídá, ale ani trochu nedává najevo zájem o její odpověď. Tahle hra ho baví.* Měl bych Grace okamžitě odtáhnout, ale ne, aby to nevypadalo, že ji poroučím. Na to neslyší./
*Zasměje se její otevřenosti.* Jo říkala jsem to. A ne, už mi není tak špatně. Vlastně jsem věděla do čeho jdu, tak nevím na co si teď hraju. *Potřese hlavou nad svojí blbostí.* Vlastně máš pravdu. Kdo se dnes neztrapnil? /A co to vlastně řeším. Vždyť ho neznám tak dlouho. A navíc toho zas tolik nebylo. Jen si nechci připadat jako holka na jednu noc./ Vážně? *Pozastaví se nad její otázkou.* To asi nemáš lehký co? *Nasadí vážný výraz.* Vím jací dokážou být. Ne jednou jsem je viděla zabíjet mé přátele. A to že to nebylo v New Yorku neznamená že nemůžou být stejní. A přesto si se s jedním z nich vyspala. Vlastně, asi moc nepřemýšlím nad tím co dělám./
*Oběma rukama sevře sklenici džusu a napije se.* V pohodě. Já občas taky dost blbnu. Včera mi Jesse řekl, že se mu líbím a já zrovna pila a zakuckala jsem se tak, že jsem mu pozvracela nohy. Budu jen věřit, když si to nebude pamatovat. *Vytáhne trapnou historku na sebe, aby se necítila trapně.* No... vážně, ale záleží na tom s kým jsem. /Neměla bych o tom mluvit, když mě takhle huba propálila... ach jo./ Třeba mentor je děsný, vadí mi, když jsem upřímná a vadí mu, když si na něco hraju. *Zakrouží bezradně hlavou.* Jediný kdo za něco stojí je Zaira a Caleb. Aspoň mě něco naučil. /Podpírá si hlavu rukou./ Asi bych ji to neměla tak předhazovat? Třeba jsem se mýlila s tím, že se rozešli?
Myslím, že u mě by jsi k tomu důvod určitě neměl. *Přestane si hrát s vlasy a usměje se.* Já tanec zvládám. /Umím totiž dobře tančit. *Řekne tak jakoby tajemně.* /Až moc dobře, takže by jsi mi ani na ty nohy možná šlápnout nedokázal./ Mě by smrtelnost vadila, protože nesmrtelnost je taková vzrušující. *Uchechtne se.* Můžeš dělat co se ti zachce, ale nemůžeš na slunce a spát také ne. /Nemyslím to jen v jednom smyslu slova. *Zasměje se.* Ráda lovím i muže, například jako jsi ty, když já nestojím o vztah na jednu noc. /Ano, tohle vše už o tobě vím./ Vím toho o tobě mnohem víc. *Odpije si ze sklenice a chvíli ji sleduje.* /Zbožňuji tu barvu krve. Tak rudá./ Možná toho vím víc a možná také ne. *Zacukají jí koutky.* /Baví mě si s tebou takhle pohrávat./ *Rukou si podepře bradu a sleduje ho.*
Tak aspoň nejsem sama. /Mohla bych ti říct tolik trapných historek. Za těch let jsem jich pár nasbírala./ *Poslouchá co jí Grace vypráví o nefilim.* Aha, myslela jsem si že se aspoň mezi sebou mají rádi, když ostatní nesnášejí./ A co ten. Jak se jmenuje. Takovej ten co se skoro vůbec nebaví, ale s tebou jsem ho několikrát viděla. *Zamyslí se nad jménem.* Sebastian? A dál nevím. *Zase si nasadí lodičky a prohrábne si vlasy.*
/Asi nepochopila ten skrytý záměr. I když je to upírka, stále přemýšlí jako ženská./ *Potlačí zamračení a pozoruje ji jen s mírným záhadným úsměvem.* Vzrušující? O tom si poslechnu rád. Co je na tom tak vzrušujícího? *Teď už začne hrát, že je velmi zaujatý, ale pohled mu sklouzne ke Grace a Adeline.* Tohle je divné, ale co mám dělat. I z její strany to bylo prostě na jednu noc./ *Podaří se mu odtrhnout pohled zase zpátky dříve, než by si toho obě všimly.* /Co říkala?/ *Nedává nic najevo a usměje se.* Došlo mi to. *Loket si opře o bar a potlačuje nutkání kontrolovat Grace.* Tak se pochlub, co se o mně povídá. *Pobízí si ji a nedá ani mrknutím oka najevo, že ba byl nějakým způsobem znepokojený. Stále si drží ten ležérní úšklebek a uvolněné sedí.*
Sebastian? *Několikrát promrká a nadechne se.* Tam je nejvíc divný, že je Calebův bratr. *Povzdechne si a zase se napije džusu.* Teda jakože vůbec nevím co si o něm myslet. Když se mi začal vyhýbat, myslela jsem že je to tím, že po mně vyjel, když byl opilý. Tak jsem ho nechala i když vynechával tréninky. *Rozpovídá se ještě víc.* Ani jsem to nenahlásila správci, nechala jsem ho být. Jenže potom na té párty mi začal brát zbraně, abych se neměla čím bránit po cestě domů. Proto jsem šla somrovat za Calebem. No a on na mě čekal venku, hádal jsem se. Mám pocit, že mě v jednu chvíli nenáviděl a chce, aby mě zabil démon a potom... potom mě začne čistit od krve. *Zase se napije.* A pak že jsou ženský komplikovaný.
*Šokovaně se na ní podívá.* Calebův bratr? Tak to už chápu ty jeho pohledy. *Zasměje se.* Tak to jsem zrovna nevěděla. Počkej on na tebe vážně čekal venku? Jsi snad malý děcko? *Protočí očima. A zasměje se její poznámce.* No já ho vlastně potkala několikrát a vždy se choval tak odměřeně. /Za to jeho bratr. Ten se tak chová až teď./ A s tebou vypadal tak uvolněně že jsem se prostě musela zeptat. *Trochu se pousměje.* Vlastně já vím že by asi vztah lovec stínů s upírem dlouho nevydržel. Ale myslím že mě pochopíš. Možná jsem upír, ale pořád jsem žena. A ta občas dělá věci co jsem nemožný. *Zasměje se.*
Neumřeš, jsi pořád mladý a můžeš prožívat tolik věcí dokola a dokola. *Uchechtne se.* /Je to tak zábavné a vzrušující./ Pochopitelně. *Zasměje se a ruce si spojí na klíně.* To je snad jasné, že mu to došlo. *Všechno možné.* Pousměje se. /To je už dlouho, co mi o něm kdo povídal./ Je to už dlouho. *Mávne nad tím rukou a uchechtne se.* /Dost dlouhá doba nazpět./ Pořád zní tak tajemně. Nemohu si přece pamatovat vše. *Na tváři se jí objeví škádlivý výraz.* /Tak asi pět let zpět./ Ty si snad pamatuješ úplně vše? *Zacukají jí koutky.* /Myslím si, že nikdo./
Jaký pohledy? *Zeptá se překvapeně.* /Tomu moc nerozumím a nevím, jestli bych v tom měla tak šťourat./ Čekal... asi si myslel že když mi sebere zbraně, tak buď budu bezmocná a nebo se ho budu doprošovat. *Zase se napije ze sklenice džusu.* Se mnou je skoro každý uvolněný. *Usměje se jako malá holka.* Teda aspoň myslím, nikdy jsem neměla žádnýho nepřítele. *Přehodí si nohu přes nohu.* No.. to asi nevydrží. Já moc na vztahy třeba nejsem. *Přizná narovinu.* Nevadí mi s někým být, ale brr ta stísněnost, že se třeba nesmíš bavit s někým jiným... /Třeba pro to bude mít pochopení? Jsem naivní?/
Začal bych se brzy nudit. *Namítne proti jejímu tvrzení a přivře víčka.* Skoro žádné informace z toho nemám, ale alespoň nemusím stát jak kůl v plotě u dveří. To mi připomíná... *Ohlédne se, ale všude je klid a někteří se už mají na odchodu.* Tak dlouho? *Vrátí se k ní a sjede ji pohledem naprosto bez ostychu.* Většinu věcí si pamatuji. Alespoň kdyby někdo mluvil o někom takovém, jako jsem zrovna já. /A zním jak narcis. Ale mám na druhou stranu pravdu. Kdo má rodiče ve Spolku a nebyl by známý mezi podsvěťany?/ *Opět zaboudí pohledem ke Grace a začíná si dělat starosti, jak jí dostane domů, když sám tu má společnost.* /Zbavit se ji nemohu, mohla by jít k nám./
Ale to nic. *Zvlňí koutky do mírného úsměvu.* Vypadá to že jsem ti propadla i já, protože tohle bych asi jen tak někomu neřekla. /Možná jen Delaney./ Nikdy? Vážně? *Povytáhne jedno obočí.* Tak to ti závidím. Já jich mám spoustu. Ale v New Yorku snad ještě ne. *Zasměje se.* Tak ber to také z mé stránky. Volnost mám už hodně dlouho a asi ještě mít budu. /Bohužel./ Tak by to byla příjemná změna. *Trochu se nad tím zamyslí.* Ale na druhou stranu tě chápu. *Pohledem sklouzne ke Calebovi a zase se rychle podívá na Grace.*
Joo. Jsem tak ukecaná, že se mnou musí být každý ukecaný. *Zasměje se a do tváře se jí vlije červená barva.* Ne nikdy. *Potvrdí.* Vlastně ani nevím, jak někdo může někoho nenávidět. *Sklopí pohled k barové desce.* Ale cítím, že jak jsem teď lovec... je to jiný jako kdyby na mě ostatní tím negativním něčím působili. *Přikrčí ramena a ohlédne se za sebe zpátky.* Hele.. nechceš jít tam? *Ukáže palcem za sebe ke Calebovi.* Vypadá to že časem se bude něco dít.*
I já se občas trochu nudím, ale stejně tento život zbožňuji. *Pousměje se.* Mě by třeba nebavilo být lovcem stínů. *Znovu si ho prohlédne.* Většinu? *Pousměje se.* /Hm, tak to máš asi dobrou paměť./ Mám pocit, že se o tobě mluvilo dost. *Uchechtne se.* /Slyšela jsem toho hodně, ale nechci nic vytahovat./ *Na chvíli sklopí pohled k podlaze.* Jsi velmi známý. *Řekne a jen se pousměje.* /Jo, doopravdy hodně./ A jak dlouho tady dnes ještě vlastně budeš? *Uchechtne se.* /Když máš tu hlídku./
*Zasměje se.* Jo máš pravdu. Jsi vážně lovec stínů, nejsi třeba čarodějnice nebo tak něco? *Zavtipkuje.* No jestli si myslíš že mě tam snese tak klidně. *Trochu se upraví a znovu se podívá na Grace.* A kašlu na to, ať si o mně myslí co chce. *Zasměje se.* /Tak alkohol už pomalu mizí. Co bych za něj teď zase dala./
Tak to jsi jedna z osvícených. Většina upírů se začíná nudit, vraždí civily a nebo hrají špinavé hry. *Namítne k tomu v domnění, že by se třeba rozpovídala o něčem víc. Ačkoli si je jistý, že upíři takovou povahu nemají.* Většinu. Že jsem něco vůbec říkal. /Někdo si hraje se slovíčky./ *Zvedne jeden koutek a věnuje jí prorázivý pohled.* /Mluvilo dost? To bych řekl./ Velmi známý. *Zopakuje po ní, když se zdráhá.* Ten pokračuji. *Všimne si skromného pohledu, který ho skutečně baví. Poté se podívá na hodinky.* Asi ještě tři hodiny, předpokládám. Noční směny. Ale na druhou stranu raději než ranní./
Jedna z osvícených? *Přidušeně se uchechtne.* Ano, většina se nudí, to je pravda, ale mě tohle prostě baví. *Jemně se usměje.* /I když občas je toho moc./ Baví mě určité věci, které mohu v tomhle životě dělat pořád dokola stále si někoho lovit. *Zasměje se.* No, naštěstí jsem ještě nikoho nezabila. /Já si hraju?/ Podívá se na něj s jejím sladoučkým úsměvem tak tajemně. *Máš pravdu./ Já si ráda hraju. *Zaskubou jí koutky.* /No, jsem zvědavá jak si to přebere./ Ano, velmi známý lovec, po kterém se prý většinou sápe spousta žen. *Pousměje se.* Prý je jich občas až moc. Tři hodiny? *Koukne se bokem a poté zase na něj.* Tak o společnosti mám postaráno. *Zaculí se.* /Alespoň si to myslím./ O takovou přátelskou společnost by měl zájem snad každý. *Ostře se usměje a napije se ze sklenice, která už je skoro prázdná.*
Jsem opravdu lovec. *Zasměje se a zvedá se z barový stoličky.* Moje příjmení tomu dost napovídá. /To jsem neměla říkat, moji rodiče přece chtěli podsvěťany vyhubit no ne?/ *Kousne se do rtu a zmlkne.* Snese? Kdo? *Sklopí se tak nadhodí a potom zamíří směrem ke Calebovi a Anně.* No... to byla skvělá hlídka... Díky. *Popíchne ho a postaví se k němu, protože tam není nikde židle.* /Tak snad mě představí. A snad mu nedělám problém no ale! Měla bych být naštvaná, vzal přece mě!/ *Chce se rozesmát nad svou myšlenkou, ale raději se jen usmívá.*
Dobře. *Naznačí rukama že se vzdává. A jde za Grace.* Ahoj. *Pozdraví oba. A podívá se na Caleba.* Neboj nic jsem jí neudělala. /Ale to bys mohl vědět. Přece jenom tobě jsem taky neublížila./ Dobře se s ní povídá. *Usměje se na Grace. A podívá se na Annu.* Dlouho jsem tě neviděla. *Nadhodí s falešným úsměvem na tváři.* /Zdála jsi se mi jako fajn holka. No ale tak je to upírka. Jsem někdy až moc důvěřivá./
*Začne být přežravý k jejímu neproniknutelnému výrazu a vystupování.* /Jen blafuje, nevypadá na popisy té, co vraždí./ Také mě baví lovení, akorát u mě je ten rozdíl, že zabíjím. *Poví s notnou dávkou chladu, kdyby snad mířila tím směrem a poté mu tělem projede zachvěv, což hned znát.* Tak hrát? Provokujeme? Já bych ti ukázal, jak si hraju. *Všimne si Grace a zhluboka se nadechne, aby potlačil napětí, co se do něj dere.* /Ženské./ Jako kdyby jsi o tom nemluvila. *Prohodí k Anně přítáhne si Grace rukou za boky na sobě.* To bylo naposled, takhle rozhodně hlídky nevypadají. *Napomene ji, ale bere to s humorem.* Tohle ti projde tak akorát u mě. Nechci být nezdvořilý, ale na svou židli tě nepustím. Takže si přines, nebo zůstaň tak jak si. *Teprve se obrací na Adeline s úsměvem.* No ahoj. O tom nepochybuji. *Prohlédne si Grace, jako kdyby to chtěl zkontrolovat.*
Zabíjíš? Bezva. No aby brzy nezabil mě. *Pousměje se.* Tak to jsou mezi námi rozdíly. /Já lovím muže, a on zabíjí lovení./ Já využívám oba dva způsoby. *Šibalsky se usměje.* /A mám takový pocit, že to tak dělá většina upírů z klanu./ Nemluvila o tom jak jsi prý pro některé velmi přitažlivý? *Uchechtne se a přitom se na něj ostře dívá.* Říkám to co jsem slyšela. *Kousne se do rtu. Baví ji ho takhle provokovat.* /A ta holka je kdo?/ *Jen nenápadně Grace propichuje pohledem.* Ano máš pravdu Adeline, neviděly jsme se dlouho. *Řekne tak nějak bez výrazu.* /Dost dlouho./
*Posadí se mu na koleno a opře se.* Není vám trochu blbé že o mně mluvíte jako o věci? *Směřuje směrem ke Calebovi a Adeline a směje se.* Já bych se nenechala. Minimálně bych ji vyřvala díru do hlavy, že by mě nechala být. *Vtipkuje dál a uvelebí se.* Jsi nezdvořilý a já jsem líná... budeš to muset skousnout. A dobře.. fajn. Budu si pamatovat, že mi to projde jen u tebe. /Takže oni se tu všichni znají, sakra jasné že jo, jsem zpomalná./ Nikomu to nepovím. *Přislíbí mu s vážnou tváří a potom se rozesměje.*
Ani ne. *Zasměje se a podívá se na Grace.* Ne promiň už to neudělám. Ještě by jsi mě ukecala k smrti. A to by bylo vážně něco u upíra. *Zavtipkuje. A přitáhne si židli na kterou se posadí a dá nohu přes nohu.* Grace má vážně nakažlivý smích. A Caleb zase elektrizující pohled. Nebo aspoň pro mě určitě. *Zažene tyhle myšlenky.* /No možná by tahle společnost nemusela být tak špatná. I když Anna z nás má asi hodně velkou radost./ *Trochu jí potěší, když vidí jak Anna propichuje Grace pohledem.* /Asi jsme jí zkazily plány./ *Neubrání se a zkrotí koutky do mírného úsměvu.*
Ne. *Podívá se na Adeline.* Vůbec si nepřipadáme blbě. *Vrátí se zase ke Grace a škádlí ji. Rukou si ji k sobě přivine a počne mu na jejím stehně, aby si nemusela hlídat rovnováhu.* Jsem lovec. *Podívá se na Annu.* Takže zabíjím. /Kdyby ti to uniklo./ *Pobaveně zvedne koutek.* Ten druhý způsob je mi také známý, mimochodem. Takže to s tou přitažlivostí, o které mluvíš, celkem souvisí. Už jsem si zvykl. *Přelétne pohledem Annu a Adeline a nedá ve svém hlasu znát ani kousek povýšenosti, vlastně to bere stále s nadsázkou.* Hlavně nic neříkej Thomasovi. *Podívá se na Grace a odhrne jí vlasy na jednu stranu, aby ji viděl do tváře.* U toho mám celkem dobrou reputaci na to, že možná jednoho správce vystřídám. /Klidně si tu zůstaň, celkem lehoučká./ *Vrátí ruku zpátky na její stehno a druhou se opře o bar.*
Pochopila jsem. *Usměje se.* /Tohle mi nemusíš říkat./ To je pochopitelné, ale ne všechny ženy přitahuješ. *Zacukají jí koutky.* /A to jsem slyšela, že přitahuje hodně žen./ Asi tě obletují dost často. *Řekne spíš takovým pobaveným tónem hlasu.* /Tohle mě tak baví, ale já bych chtěla potkat Damiana./ *Vzpomene si na něj.* /Kdyby Zaira nepřišla. Arrg./ Při té vzpomínce jí trochu zrudne obličej od vzteku.* /No, raději bych na to měla rychle zapomenout./ Po Grace a Calebovi se kouká jen občas.* /Dnes to celkem rychle uteklo./ *Mírně si povzdychne. Podpatkem si jen lehce poťukává do kotníku.*
No to je opravdu neslýchaný! *Vyjekne a rozesměje se až jí poskočí hrudník.* Nemyslete si, že když jsem v tom nová, tak jakože se můžete ke mně chovat takhle. Drzouni. Oba dva. *Obviní je napůl s hraným vztekem a stejně se směje.* O Thomasovi mi ani nemluvte, dnešní hlídky byla také hrůza. Celkem by mě zajímalo jaký jsi dokázal udělat na něj dojem. *Roznačine divoce rukama a zase se narovná. Jeho klid jí trochu vyvádí z míry.* Správce? Na to jsi celkem mladý, ale jestli na to dojde, budu tě volit! *Výpiskne radostně a zhluboka se nadechne.* /Jenom proto že nebyla židle... změnit téma./ Představíš nás?
*Trochu se pousměje při jeho pohledu.* Vážně to s tebou dělá tak moc? Ale no tak. Kde je tvé staré já. To co se o nic nezajímalo a vzalo si co chtělo a kdy chtělo? Jak tak nad tím přemýšlím byla jsem asi pořádná mrcha. Tak kde jsi moje ego když tě potřebuji nejvíc? *Podívá se zase na Grace a poslouchá co říká.* /Thomas. O tom mi něco říkala. Je na to moc mladý? Kolik mu vlastně je? K tomu jsme se minule tak nějak nedostali./ *Neposlušné vlasy si hodí dozadu a udržuje si lehký úsměv na tváři.*
Já si myslím, že právě můžeme. *Oponuje jí posměšně a čeká, že ho Adeline podpoří místo toho mlčení.* /Ta Anna si skutečně zahrává, ale v těch šatech vypadá trochu jako dítě./ O to ani nestojí, musel bych je poté od sebe odhánět a navíc o takovou pozornost nestojím. Neříká se o mě náhodou, že jsem i skromný? *Začne se bavit i na svůj účet a poté zase upne pohled ke Grace.* Copak ti tak hrozného provedl? *Zajímá se a baví se nad jejím rozhořčením.* /Vůbec neumím skrývat emoce./ Jak jsem to dokázal? Jednoduše. Jsem v dobrý v tom, co dělám. A nemám výpadky jako Jesse. *Podotkne, ačkoli nemá ve zvyku utahovat si z druhých a prohrábne si vlasy.* Jsem mladý, ale zkušenosti k tomu mám. Dost se o tom mluví, ale Sebastian se ke mně definitivně otáčí zády. *Přemítá si jeho reakce, když se toto téma poprvé vytáhlo.* No nevím, jestli by hlas od Lengthornový měl nějakou váhu. *Znovu si do ní rýpne a čeká nějakou přehnanou reakci.*
Aha. *Uchechtne se.* Já myslím, že už ji nějaké odehnal. Už jsi jich asi hodně odehnal co? *Pohrává si s ním, což ji celkem dost baví.* /Možná stovky./ Myslím si že to se o tobě říká také. *Jen se zasměje.* /Celkem dost se toho o něm říká./ Říká se toho o tobě víc. *Jen se usměje.* Ale to ty asi vědět nepotřebuješ. *Uchechtne se.* Nebo si s nimi jen pohrál? /Hm, tak to jsem zvědavá. Jaký asi je jeho styl hraní?/ *S podíva se trochu směrem k Adeline.* /Co, neslyšela jsem jméno Sebastian?/ Její pohled se přemístí zpět ke Calebovi.* Ale toho znám. *Nakrčí obočí.* Toho znám. *Zkoumavě si prohlíží Caleba.* /Snad něco řekne no./ *S ostrým úsměvem se na něj dívá.* Jaký je vlastně tvůj styl hraní? *Zeptá se zvědavě, ale tuší jaký.* /Tak se rozpovídej./
No jen aby vás to nepřišlo draho. *Lstivě se usměje a začne přemýšlet o vykecání díry do hlavy.* /Skromný? Pche...Rozhodně tak nevypadá, spíš jako kdyby už všechno dostal... od každýho./ Co mi provedl? Chová se jak ženská, vadí mu, že jsem upřímná a když začnu být falešná opět je to špatně...fakt senilní dědek, budu jen ráda až ho někdo vystřídá a Ava mě moc nenaučí. *Rozpovídá se naprosto otevřeně.* A Jesse. *Začne se zase smát.* No ten... včera jsem mu pozvracela boty, když se mi vyznal. Ale jen proto, že mě zaskočil a jak mě předklonil... *Nedokončí to protože závěr musí být všem jasný.* A proč by se měl k tobě otočit zády? *Podívá se na něj nechápavě a hned zase zlostně.* To si piš, že by váhu měl! Pocházím z nejstaršího rodu a jsem asi poslední potomek! *Řekne trochu povýšeně a zvedne bradičku výš. Potom poslouchá Annu.* Tak ona zná Sebastiana, ahaa. Počkat pohrál? *Zachvěje se a polkne.* Sranda... dělaj
Pravda. Proč by jsme nemohli? *Zasměje se. A podívá se na Caleba.* Takže Lengthornová. *Trochu ji to zaskočí.* Vážně tahle milá, ukecaná holka je potomek někoho takového? *Sjede pohledem z Caleba na Grace.* /Nebudu ji soudit./ Neříkala náhodou že je nová? Třeba ani o tom všem neví. A navíc dnes mi pomohla se úplně nezhroutit na zem. To má u mě. *Pousměje se na ni a vypudí myšlenky na její jméno.*
Tak draho, ale podívejme, kdo si to hraje na velkou lovkyni stínů. *Zvedne k ní pohled.* A přitom potřebuješ gardé, aby jsi došla do Institutu bez kousance. Máš štěstí, že tohle jsou zrovna ty, které se umí ovládat. *Znovu ji popíchne.* Snaž se prostě jen plnit úkoly a Thomas bude v pohodě, je trochu senilní, přiznávám. /Ona opravdu neumí skrývat emoce, to se jen tak nevidí./ Jesse ti to nebude pamatovat. Výpadky. *Připomene jí a palcem ji přejede po stehně, kde má položenou ruku.* A Sebastian bude vzteky bez sebe, jestli se stanu správcem a on bude jen lovec. Samozřejmě chci místo Avy, papírování je nuda. *Upřesní a zase se pobaveně pousměje, když se na něj roztihne.* Také pocházím z velkého rodu, tak si toho nech. *Znovu ji uklidní klidným tónem a když spustí Anna, má co dělat, aby zachoval klid ve tváři.* Odehnal? To mluví tak konkrétně? Pohrál? To rozhodně ne. *Musí se držet, aby se nepodíval na Adeline.* Styl hraní? Tak to si nechám jen pro někoho. *Pokusí se z toho obvinění vyvléknout, i když je vyvedený z míry.* /Ta drzá./ *Znovu jí propíchne pohledem, který říká, že tohle jí jen tak neprojde.* Rozhodně ne. *Odpoví Grace a ani se na ni nepodívá, stále propichuje Annu.* Znáš Sebastiana? To se mi moc nezdá, nesnáší upírky. *Mávne na barmana, aby Grace něco nalil a když ji vidí unavenou, trochu si ji k sobě přivine jako dítě.*
*Málem bouchne smíchy, když uvidí jeho výraz.* /Možná už má strach./ Já jsem slyšela něco jiného. *Zacukají jí koutky a má co dělat aby tam neprukla smíchy.* Pro někoho. *Zopakuje po něm.* /Hm, tohle mi bylo jasné./ *Uchechtne se.* Ano, znám ho. *Uculí se jako andílek.* Vypadá, tak zvláštně s tím pohledem. *Pohled raději přemístí někam na bok.* /Nekoukej na něj!/ Hm, jak tedy byl, tak byl celkem i milý. *Pousměje se.* /Na to si pamatuji./ *Zaškubou jí koutky.* Tak tohle mě baví. *Vlasy, které má hozené přes boky, si nakonec rozhodí přes oba boky.* /To je lepší./ *Zhluboka vydechne a ostře se podívá na Caleba.* /Možná si myslí, že jde z něj strach./ *Uchechtne se.* /No, já se ho nebojím./
Protože vás to přijde draho. *Odpoví k Adeline i Calebovi vítězně, ale směje se.* Neprosím se tě o garde, dej mi zbraň a půjdu sama. *Opáčí mu a posledne si, protože trochu sklouzává dolů.* Mám to v plánu, kdyby mi jen nepředříkával kodex a nemluvil o Temný válce. O tý tam totiž nic není. *Začne být zase ukecaná a poznámka o Jessovi ji rozesměje.* Snad. A nenechám. *Pozoruje jeho reakce a čeká, že ho nějak ty slova vykolejí, ale on se celkem statečně drží.* /Možná bych se po něm neměla tak válet, ale nic to neznamená ne?/ Díky. *Natáhne se pro další sklenici a napije se.* Sebastian je neurotik. Už jsem na to přišla. Chvíli je hodný a potom vás chce zabít. *Zase se napije a opře se mu o rameno.* /Je pěkný... takže bych tomu i věřila.. Jak asi líbá?/ *Kousne se do rtu a zdá se.* /To je divný, když po mě vyjel Sebastian. Ještě že lovci nečtou myšlenky./ Chceš napít?
Vážně Anno? Vážně tu budeme probírat tohle? *Pomyslí si ale myšlenky si nechá pro sebe. A trochu zdvihne jedno obočí když Caleb odpovídá na její otázky.* /Vážně? Tak jestli je to pravda, mohl by jsi si na mě udělat čas a promluvit si se mnou. Třeba zítra./ *Zauvažuje a zase si nechá myšlenky radši pro sebe.* /Anno moc bych si s ním nezahrávala. Nedráždi hada bosou nohou./ *Nevyčítí to a podívá se na Caleba.* /Kolik je vlastně hodin? Asi za chvíli půjdu. Nepotřebuji se rozpadnout na popel./ *Pomalu vstane a všem daruje zářivý úsměv.* Tak já asi půjdu. Přece jenom za chvíli bude svítat a všichni víme jak by to dopadlo. *Zasměje se a sebevědomým krokem vyjde z klubu.*
*V čiernych nohaviciach a bielej košeli s vyhrnutými rukávmi vchádza do obývačky a pátra po malom tvorovi.* Kde si sa schoval tentoraz, ty zradca? *Zasmeje sa a prechádza všetky možné skrýše. Nahliadne pod pohovku, ale ani tu ho nenájde.* Traitor. *Zavolá, no šteniatko nevydá ani najmenší hluk.* To ťa mám fakt začať vyhľadávať pomocou kúzla? *Povzdychne si a pokračuje v normálnom hľadaní. Skláňa sa k pohovke a odsúva jednotlivé vankúše.* Tak tu si. *Pousmeje sa, keď nájde Traitora, ležiaceho na boku, spokojne spať zahádzaného vankúšmi, tak, že ho nebolo vidieť.* /Ale aspoň tu, pre tentokrát, nic neohryzaš./ *Pomyslí si.*
*Rýchlo vystúpi z auta, ktoré ju sem z nemocnice priviezlo, upíra ktorý šoféruje pošle domov a vbehne do vnútra. Neobťažovala sa kabátom, nakoľko po nemocnici behala v lekárskom plášti, ktorý nechala v aute a tak v čiernych čipkovaných šatách a s fľašou v rukách rovno vojde do bytu.* Halo drahýýý som domááá *povie mu ironicky a potešene zdvihne fľašu do vzduchu.* Práve som pripravila nejakého alkoholika počas absťáku o liter krvi! *povie potešene.* /stratiť liter krvi...to je nič./
Vchodové dvere slúžia na to, aby zabránili vstupu nepozvaným. *Zamračí sa, no následne vybuchne do smiechu, až to preberie Traitora, ktorý podvihne hlavu a nechápavo sa naňho díva.* Takže to mám brať tak, že už si v náladičke? *Opýta sa a ide jej naproti. Opiera sa o rám dverí do obývačky a pobavene krúti hlavou.* /To je teda príchod./ *Uškrnie sa a pri nohách sa mu zjaví Traitor, ktorý sa nedôverčivo díva na Aellu a ticho zavrčí.* Heh, asi nie si vítaná. *Uťahuje si z nej.*
Ešte že tu nikto nepozvaný nie je. *povie a spokojne sa usmeje a naleje si trochu krvi do pohára, fľašu si pokojne chová v náručí.* Neviem, dala som si hlt. Je to hnusný a nechutný sajrajt, ale dostala som to na predpis na podráždené nervy...odo mňa. *povie mu a veselo sa zasmeje. A potom prekvapene pozrie na Damiana.* /Pfff, to on na mňa vrčí?/ *zamračené sa naňho zahľadí ale potom jej pohľad padne dole a prekvapene zdvihne obočie.* Ale ty si mi zohnal večeru? Ale ja šteniatka nejem, nie som monštrum. *povie mu a skloní sa na zem a ticho zavrčí.* Aj ja viem vrčať! HAHA! *povie šteniatku, ale potom ho pohladká po hlave.* Nie každý ma odvahu na mňa vrčať. A ak to niekto robí tak páchne ako všivavé psisko ktoré utieklo utrateniu v útulku, po desiatich rokoch nekúpania. *postažuje sa psovi a zavrtí hlavou a odpije si z pohára.* /Bleh/ Nechci stretnúť vlkodlaka. Smrdia. *poradí mu.*
Traitor má na to iný názor. *Pousmeje sa.* No jasné, kto iný ti mohol niečo také predpísať. *Hľadí, na Aellu ako sa naňho mračí, no takmer okamžite sa zatvári prekvapene.* Pche, by si mu niečo skúsila urobiť, môjmu zlatíčku. *Zahľadí sa na nich, ako po sebe vrčia a krúti hlavou.* Veď preto. *Zatvári sa spokojne pri jej zmienke o nejedení šteniatok.* /No jasné, povedz ešte aj jemu, ako ti smrdia vlkolaci./ *Zasmeje sa a berie Traitora od Aelly.* V chodbe zostať nemienim a vy by ste tak rýchlo asi nedovrčali. *Zasmeje sa, vchádza do obývačky a pokladá ho na koberec.*
Mám doktorát! *povie urazene.* A netrápi ma, že som sa vykradla do domu toho uja čo to vyučuje a prinútila ho mi ten diplomát dať. *povie mu poriadne si odpije z pohára.* /Smrtelníci...pf pf/Ja som bola vždy tvoje zlatíčko! *povie smutne a našpúli pery.* Neber hooo! Ja sním vediem konverzáciu! *povie a zdvihne sa a ide za ním do obývačky a sadne si na koberec.* Akože preco si zradca? *opýta sa šteniatka a mračí sa naňho* Ako si ho vychoval. Ani sa mi nepredstavil. *povie urazene a zavrtí hlavou a znova si odpije a dorazí prvý pohár.* /Hehe, čo ten týpek pil? Víno s dávkou LSD?/ *Napadne ju ale viac nad tým nerozmýšľa.*
Prepač, zabudol som. *Položí si ruku na srdce a zatvári sa ľútostivo, no hneď potom mu sa mu na tvári zjaví hravý úsmev.* Pokoj, konverzovať môžete aj v obývačke. *Ubezpečí ju.* /V tej krvi nebol len alkohol, čo?/ *Potichu sa zasmeje a sleduje ju, ako si k Traitorovi sadá.* Pretože obhrýza a žužle všetko, na čo dosiahne. *Zasmeje sa a rozhliadne sa po miestnosti.* Je čas to tu trochu upraviť. *Miestnosť sa začne zväčšovať, strop zvyšovať a nábytok sa stráca. Uprostred uprostred obývačky sa zjavia dva kruhové stĺpy, ktoré oddeľujú voľný priestor od dvoch obrovských čiernych kresiel. Namiesto dverí sa zjavia čierne závesy a vytvára to dokonalý kontrast s bielymi stenami. Pri jednej stene sa objaví čierny bar. Všade poletujú červené iskri, za ktorými začne Traitor opäť behať.* Mala by si ho vziať do mojej izby. *Obráti sa na Aellu, keď to dokončí.* Nechcem ho tu dole mať, ešte by mu niekto ublížil. *Pri tej predstave sa zamračí. Miestnosťou sa začne šíriť tichá depresívna, až možno žalostná hudba a priestor sa ponára do tmy.*
Je ti odpustené./Och som tak veľkorysá./ *pomyslí si a potom pozrie na Traitora a usmeje sa.* Awww on je moja krvná skupina! *povie veselo ale potom pokloní hlavu na bok, až jej vyžehlené vlasy padnú na jednu stranu.* /No počkať/ Mám ja krvnú skupinu? *opýta sa zvedavo a potom sa pozrie na svoje ruky, ale žili si nevidí.* Ak by som na to prišla, možno dostanem nobelovku...upír nobelovku! *pomyslí si nadšene a potom fascinovane pozerá ako sa všetko vedľa nej mení.* /Jeho izba?/ Ty máš tie hodvábne obliečky žeee? *opýta sa a vyškrabe sa no nohy, fľašu krvi si pritláča k sebe, pohár prechytí do druhej ruky a rýchlo chytí psa.* Poď, priateľu môj! Budeš moja dnešná spoločnosť v posteli! *povie a odchádza na poschodie.*
*Po dlouhém uvažování, zda se vůbec odhodlá na dnešní party jít se rozhodla, že tam zajde. A tak je tedy tu.* /Co mě budou znepokojovat nějací lovci stínů v parku?/ *Zavzpomíná na velice nepříjemné otázky jednoho z lovců stínů.* /Stejně nevěřím, že se jmenoval Christian./ *Trochu se ušklíbne a nakonec pokrčí nepatrně rameny.* /No co už. Minulost nevrátím./ *Trochu se pousměje a přijde k činžáku, kde se to má konat.* /No aspoň si už pamatuju adresu./ *Jenom zaklepe a rovnou vejde.* /Na co čekat na vyzvání? Na to se tu snad nehraje./ *Podívá se kolem.* Zdravím. *Prohodí k zdejším přítomným a odstoupí ode dveří, aby nebránila k příchodu dalším osobám.*
*Svižným krokem, který ji dlouhé černé šaty umožňují, se dostane k místu kde se má konat další párty.* /Má to být tady že?/ *Zamyslí se.* /Ano, myslím že ano./ *Její přesvědčení se potvrdí, když uvidí přicházet i jiné bytosti.* /Doufám že se tahle párty vyvede jako ta minulá. To měla opravdu něco do sebe./ *Trochu se pousměje nad myšlenkou minulé Damianovy párty.* /Třeba přijde./ *Naposledy si zkontroluje své šaty s rozparkem a sebejistým krokem se vydá dovnitř.* /Páni zase je to tu strašně veliké. Že mě to zas překvapuje./ *Pokývne s úsměvem k hostiteli a vydává se k baru.*
*vchází sebevědomým krokem a rozhlíží se* /Už se to tu trochu zalidňuje/ *podívá se na strop a na chybějící nábytek* /Musím uznat, že připravit si to opravdu umí/ *zamyslí se* Jsem na jeho party poprvé, tak mě zajímá, jak se to tu vyvine. *promne si ruce* /Doufám, že se dnes nebudu nudit/ *okamžitě zamíří k baru a vezme si tam whisky jako by byl u sebe doma* /Je to party, tak snad se tu na tyhle blbosti nebere ohled/ *protočí oči a napije se* /Mmm, dobrý ročník/ *na chvilku se otočí na čaroděje a pokývne mu hlavou* /Vážně výborné drinky/ *olízne si rty* /Díkybohu, že tu nemám službu. Ale stejně, něco jsem slíbil./ *nutí sám sebe do toho aby odložil téměř plnou sklenku* /Není nám souzeno má lásko/
*Jde po schodech činžáku a při tom si oprašuje bundu aby vypadal trochu k světu.* /Tričko čisté, bunda není od krve- super, dvě dýky a andělské ostří pro jistotu- taky mám, super myslím si, že jsem připravený./ *Kontroluje všechní věci a doufá, že nemusí nic přinést hostiteli. Když už stojí přede dveřmi váhá jestli zazvonit nebo normálně vejít. Ohlíží se okolo sebe jestli nejde někdo, koho by znal, nikdo nepřijde tak pokrčí rameny a vstoupí.* Zdravím všichni! *Nahodí milý úsměv, který věnuje všem přítomným a rozhlédne se.* /Je pravda, že jsem říkal že sem nepůjdu ale co už./ *Pomyslí si a jde rovnou k baru, tam si všimne toho nové lovce Troye.* Zdar Troyi! *Poplácá ho po ramení.* Jak se máš? *otáže se ho a nahodí zvědavý pohled.*
*V pečlivé upraveném obleku vejde do činžáku, kde se má konat dnešní párty.* /Třeba tu potkám zase nějakou zajímavou osobnost, minule to bylo fajn./ *Přítomným kývne na pozdrav a bez rozmýšlení se vydá k baru, kde si nabídne sklenku whisky.* /Whisky, přesně jako posledně./ *Porozhlédne se kolem, ale jestliže zaznamenal nějakou známou tvář, stejně zůstává na stát u baru.*
/Bylo to tady? Asi ano, nejsem si jistá. Slyšela jsem o tom jenom okrajově. Ale když už tady jsem, proč se nebavit?/ *Pousměje se a uhladí si královsky modré šaty, které končí v polovině stehen. Šaty jsou na ramínkách, ale k tomu mají spadlé rukávy. Nechtěla si vzít jehly a tak se rozhodla pro černé conversky.* /Fajn, jde se bavit./ *Pousměje se a s dalšími lidmi vejde dovnitř. Rozhlédne se kolem a je ráda, že tady není první, což by ji zarazilo.* /Dozvěděla jsem se o tom před pár hodinama a měla bych tady být první? Někdy mě ta moje naivita překvapuje./ *Potřese hlavou.* /Dnešek bude rozhodně lepší než včerejšek.. Bylo toho na mě moc. Ale stejně mi musí někdo donést tu mikinu. Pff, cokoliv jenom ne Cordelia a nebo Dylan. Ať se jdou spolu vycpat a nepletou se mi do života./ *Sama nechápe, proč je tak moc naštvaná na Dylana. V duchu si brání svůj názor, že udělal chybu.* /Dost přemýšlení nad včerejškem. Chci se bavit!/
*Slyšela, že se dnes koná nějaká párty, tak se rozhodne, že se tam zastaví.* /Slyšela jsem, že jsou zváni všichni podsvěťané, takže i já?/ *Zamyslí se nad tím a nakonec to nechá být. Cesta ji trvala o poměrně delší dobu než čekala, ale teď konečně přijde k hledané adrese.* /Ha! Konečně jsem to našla. Být nová ve městě je vážně k popukání./ *Trochu se uchechtne a na jejich rtech se úsměv stále drží jako vždy.* /Tak jo. Musím se s někým seznámit a nejsem celý život někde sama zavřená ve svém bytě./ *Uhladí si své kratší tmavě modré šaty s rozparkem a nakonec se odhodlá a vejde do domu. Ihned si to prohlédne.* /Páni.. Jo, je to velký./ *Kývne na pozdrav přítomným, ale zatím se nijak nahlas nevyjadřuje.* /Tak a hurá pro pití!/ *Pousměje se a přejde k baru, kde si smíchá vodku s džusem.* /Tohle mi zatím postačí./ *Opře se o bar, aby se pořádně podívala kolem.*
*Přichází znovu na Damianovou párty, jako vždy ne aby se zabavil, spíše jenom aby sledoval situaci jak je naučený. Ani dnes nečeká na nějaké formality a rovnou do bytu vstoupí. Pohledem vyhledá Damiana, aby ho zaregistroval a pokyne mu hlavou, aby věděl, že mu děkuji jako vždy za pozvání.* /Vlastně všechno bude jako vždy./ *Pomyslí si a vydá se k baru, kde si jako vždy vezme colu. Prohlédne se po ostatních lidech a vydá se směrem ke gauči, na který si pohodlně sedne.* /Dozor je potřeba, hlavně u takových party, jako jsou tyto. Posledně Caleb odcházel z tou upírkou. Fuj./ *Odpije si z coly a nečeká, že by se něco mohlo dít.*
*S motaním hlavy sa nakoniec zoberie do Damianovej spálne, kde sa hodí na posteľ, ale najskôr na ňu položí šteňa.* /Tuturutututututu potrebujem nááájsť žilu nadutúúú./ *spieva si v myšlienkach a potichu sa na nich smeje. Nevie, ako moc času ubehne, ale keď natočí hlavu na bok vidí ako šteňa trhá vankúš.* Hehe. Damian ťa zabije. *oznámi mu a šteňa sa na ňu nechápavo pozrie a potom veselo pokračuje v trhaní. Zamyslene ho pozoruje až sa nakoniec posadí položí si jeden z vankúšov na nohy a roztrhne ho.* Ale je to zábava. *povie šteniatku.*
*Přichází známou cestou k činžáku a téměř až nepřítomně vychází schody k domu. Na sobě má bílé obtáhlejší šaty do půli stehen s výstřihem do Vé. Vlasy má vyčesané do jednoduchého drdolu, protože ona na složité účesy nikdy nebyla a podél tváře si nechává spadat pár pramínků. Na nohou má obuty černé boty na poměrně nízkém podpatku, avšak spojené páskami od kotníků až pod kolena.* Ještě aby jsem je nechala ležet ve skříni. Pomalu ale jistě přichází zima. Brrr. Pak už moc příležitostí nebude. *S povzdechem vchází dovnitř, projde chodbou a rozhlédne se po obýváku.* /A zase jiné, než minule. Jen ten strop s hvězdami mi chybí./ *Když neuvidí Reece, uvolní se a v klidu přejde k baru.* /Třeba Grace nakonec změní názor. Zbran už má. Sice to není ostří, ale na zranění a zdržení démona to rozhodně stačí./
*Krúti hlavou a len sa díva, ako odchádza.* /No, dnes sa nad ňou ešte asi dosť ukrútim hlavou./ *Uškrnie sa a všimne si prichádzajúcich ľudí.* /Konečne sa naučili normálne vchádzať./ *Spokojne sa usmeje.* /Ale mimo párty, nech to radšej neskúšajú./ *Kývne pár ľuďom a premeria si nové tváre.* /Och zbožňujem nováčikov./ *Zasmeje sa sám pre seba a mieri, k baru, pri ktorom sa hromadí najviac ľudí.* Poďme sa trochu pohrať. Vítam vás. *Povie veselým hlasom a natiahne sa za novú fľašu whisky.* /Pche všetci pijú môj obľúbený alkohol./ *Pomyslí si.* Kto sa najviac opije, bude slúžiť ako alkohol pre upírov. *Smeje sa a čaká na reakciu prítomných. Všimne si Zairu a prezrie si celú jej postavu.* /Páni./ *Nakloní sa k nej a zašepká.* Ďakujem za spoločníka, ale ten list sa mi nepáčil. *Usmeje sa na ňu.*
*Stále kus od dveří stojí a pozorně si prohlíží okolí a nebo spíš osoby, které se zde nacházejí.* /Tak koho znám?/ *Zeptá se sama sebe v myšlenkách a dál si prohlíží okolí.* /No..Támhle a támhle..Jo..Pár jich tu znám./ *Nepatrně se nad tím pousměje a tentokrát k baru nejde.* /Ne. Dnes žízeň nemám. Nebo alespoň zatím. Ještě že tu nemůžou být civilové./ *Trochu se jí uleví a přejde do rohu, kde je pohovka a spokojeně se na ni posadí.* /Uvidím, jak se dnes budu bavit./ *Ruce si složí do klína a zadívá se na chvíli do davu.*
/No? Odkdy chodím na party spíš z povinnosti? To je nechutný.../ *Prohrábne si navlhlý vlasy ze sprchy a vychází po schodech nahoru do bytu, kde už to žije. Zairy dýku má u opasku a drží ji za jílec jako kdyby ji nechtěla vůbec pustit aby ji neztratila a aby byla ve střehu.* /Vymetat kluby... super, Pandemonium už je jinej level, ale tady?/ *Podívá se k baru, kde je dost různobarevných drinků a otřepe se.* /Nesmím se cítit jako moucha v pavučině./ *Zvedne hlavu výš a nasadí úsměv.* /Vypiju to tyrkysovozelený./ *Protáhne se tančícími hosty dopředu k baru a natáhne se po tácu pro sklenici.* /Je to skvělý. Teď jenom najít někoho... No jestli přijde Delia./
/Mám tam ísť? Nemám tam ísť? Ale tak pôjdem, však čo sa stane?/ *Sebavedomým pohybom sa natiahne po kľučku a ladným krokom vstúpi dnu.* /Je tu veľmi veľa ľudí. No nič, idem k niekomu, koho poznám./ *Rozhliada sa po miestnosti a uvidí známu tvár.* /Taissa je tam, pôjdem k nej./ *Vyzlečie si bundu a kráča k nej.*
*Podívá se kolem sebe.* /Že všichni jdou nejdřív k baru? Ani se nevidím. Taky bych hned sáhla po alkoholu kdybych mohla./ *Trochu se pousměje nad Damianovými slovy.* /Hm. No potom by to ale asi nebylo tak snadný se ovládnout. Navíc když je tu pak tolik lidí./ *Napije se ze skleničky.* /Asi si vystačím s tímhle. A možná pár dalšími skleničkami./ *Prohlídne si všechny co vcházejí do místnosti.* /No moc jich neznám. Tamhle vidím Liliane. Dlouho jsem ji neviděla. Vlastně od minulé párty. No tak vypadá že je v pořádku. A co vlastně Delaney? Že já si na ni vždycky vzpomenu. Za tohle by jsi mě měla milovat holka./
*Je zamyšlená a moc nevnímá, ale probere ji známý hlas. Otočí se na něj a pousměje se.* /Hele! Co to děláš?!/ *Nadá si v duchu, ale nakonec na to kašle.* /No co už. Na párty se má člověk bavit, ne? Hmm./ *Zatéká pohledem ke dveřím.* /Dobře. Ještě tu stále není./ *Pokrčí rameny, když se Damian zaměří přímo na ni.* /Opijte Reece a podstrčte ho Aelle./ Společníka? Aha. Ty myslíš toho malého zrádce. *Potřese hlavou.* Takže ses o něj postaral? *Nadhodí a nalije si sklenku bourbonu.* /Ten moc nepiju, ale nevadí./ *Nepřítomně ji krouží.* To je dobře. Hodně si toho zažil, řekla bych. *Trochu se napije.* Ne? A co konkrétně? *Pozvedne obočí.* /Neměl se ti líbit. Měl tě spíš... srozumět se situací./
*překvapeně se ohlédne na blondáka nad sebou* Ahoj! Co ty tady! /Říkal si, že nepřijdeš!/ *je rád, že vidí přátelskou tvář* Co tě donutilo změnit názor? /Možnost sehnat si holku? Protože ta předpokládám je tu dost veliká. Dívky se podle toho tedy rozhodně oblékají/ *vidí, že si ho Sebastian nevšímá a tak si k sobě opatrně přitáhne skleničku* /Jedna mě nezabije!/ *rozhlédne se po baru a pohledem sjede po štíhlé dívce v modrých šatech* /Páni!/ *odolá tomu vytřeštit oči, či i začít pozorněji prohlížet rozparek šatů* Co tu dělá tak půvabná dáma o samotě? *zapřede jejím směrem* (Leslie) *uslyší Damiena a pousměje se* /Když ta upírka bude pěkná/ *zažertuje si v hlavě, přestože je ta představa naprosto nemyslitelná*
*Rozhlíží se po místnosti a když otočí hlavu napravo, do obličeje jí spadne několik pramínků vlasů, které si zastrčí za ucho.* /Dneska na drdol nemám náladu, asi jsem ještě přešlá ze včerejška./ *Zatřese hlavou a všimne si známé tváře, na kterou se usměje.* Ahoj, Lily. Jak se máš? *Ptá se s úsměvem.* /Alespoň někdo koho znám. I když bych si mohla dneska zaflirtovat.. Alespoň trošku./
Vieš Traitor...trhanie bolo vždy zábava. Veľmi rada som trhala. Ludia idú roztrhať tak ľahko, by si sa čudoval. *Hovorí šteniatku, ktoré radostne vrčí na vankúš zatiaľ čo ona pokračuje v trhaní vankúša a odhadzovaní peria mimo obliečku.* Teraz roztrhneš človeka a všetci sú šokovaný, ako keby človeka na dve polky nevideli. Pfff odvolávaju sa na nejaké ľudské práva či čo tooo. Pfff kde sú upirske prava? Mám pravo na život bez slnka! Ale ono zhasne iba v noci. *Rozhorčuje sa a natiahne sa ďalším vankúšom, ktorý roztrhne a perie hádže na rozbláznené šteniatko.* /Budem protestovať za svoje práva! Ak nemôžem trhať, tak nech nesvieti slnko. Ale kdeeeee my sme menšina. Pff/ Slnko by sa malo dať vypnúťna celý deň. *usúdi rozhodne a odpije si z pohára, ktorý si odložila na nočný stolík.*
*Koukne na příchozího Damiana a na pozdrav kývne.* Zdravím. Je skvělé, že pořádáte další party, nikdy se tu nenudím. *Řekne upřímně a napije se ze své sklenky, z které pomalu mizí whisky.* /Alkohol pro upíry?/ *Tomu se trochu zasměje.* Tak to abych si dával pozor, abych se moc neopil. Nerad bych se stal něčí svačinkou. *Opět upije obsah své sklenice a prohrábne si vlasy. Přitom se rozhlíží po přítomných.*
*Sleduje stále okolí a pořád si na rtech drží jemný úsměv.* /No jo..Tak takhle vypadají párty v NY? Čemu se divím..Já vlastně zažila asi jen dvě./ *Přemýšlí a upije si ze své sklenky.* /Doufám, že se i s někým seznámím.../ *Z myšlenek ji vytrhne hlas, který směřuje k ní. Otočí hlavu tím směrem a odolá nutkání prohlédnout si ho.* /Ne ne. Do obličeje se koukej./ *Připomene si a nad jeho otázkou pokrčí rameny.* Třeba doufá, že později už nebude o samotě. *Usměje se na něj.* Zřejmě nebudu...Mimochodem.. *Upije si ze sklenky.* Jsem Leslie. *Představí se.* /Přece tady na sebe nebudeme volat hej ty./ *Zauvažuje a stejně si ho prohlédne.* /Tohle by nebyla vůbec špatná společnost./ *Zauvažuje a nakonec stejně nechá pohled u jeho obličeje. Zaslechne poznámku Damiana, ale nijak nereaguje.* /Upíři. O těch nechci ani slyšet./ *Nesoustředí se na to, že tu jsou, protože s tím počítá.*
*Přemýšlí, co mu odpoví a při tom si nechá nalít panáka vodky.* No, samotný Raziel mě donutil sem jít. *Zavtipkuje a nalije do sebe panáka, hned po tom si objedná další čtyři.* Upřímně mě sem táhla zvědavost, na tyhle párty chodí většina podsvěta z NY, někdy dokonce na tyhle vyhlášené party přichází podvěťané z jiných měst. Ale na můj vkus je tu až moc upírů. *Rozhlédne se a nalije do sebe další vodku.* Mám v plánu se opít tak, že se nedostanu po svých zpátky do Institutu. *Zasměje se a kopne do sebe zbylé dva panáky, hned na to si nechá nalít whisky.*
Presne toho. *Znova sa zasmeje a posunie sa k nej trochu bližšie.* Že si ho za tú chvíľu stihla vycvičiť, aby mi všetko trhal? *Spýtavo podvihne obočie, no stále sa usmeje.* Tak konkrétne sa mi nepáčila časť o zámku, nepatrení do života a určite vieš, čo za veci si tam ďalej popísala. *Tentoraz sa na ňu zamračí a obráti sa na Andyho.* Bol si tu vôbec niekedy? *Drzo sa opýta a prezrie si ho.* /Nope, tvoja tvár mi nie je povedomá./ *Uškrnie sa.*
*Jakmile se dozvěděl o párty, rozhodl se, že na ní musí jít. Vidí několik lidí, kteří mají zřejmě namířeno na stejné místo jako on.* /Fajn, sice je tohle párty toho idiota od Zairy, ale musím si stejně něco zařídit./ *Bez dalšího zdržování vejde do činžáku a následně i do středu dění. Rozhlédne se po místnosti, přičemž hledá určitou tvář.* /Není tady. Musím s ní pak.. mluvit. Ale to počká. Třeba tady bude alespoň./ *Nedokončí svojí myšlenku, protože si všimne Zairy, ke které dojde.* Ahoj zlatíčko. *Zašeptá jí provokativně.* V mé společnosti se máš, jako vždy, úžasně, že? *Sladce se na ni usměje.*
*Vchádza a rovno sa zamiešav medzi prítomných a pozorne si ich obzerá, či náhodou nezazrie známu tvar. Alebo žeby skôr známu, ktorú túži stretnúť? Pomali si to tu prechádza a obzerá keď narazí na dlhé blond vlasy.* /Žeby predsa len by sa mi dnes pošťastilo?/ *Zavetrí a z množstva pachu sa mu skoro urobí zle, no dokáže v tom zmetku rozpoznať Taissu. Príde k nej no tak aby videla že sa blíži.* /No hej nasratej ženskej sa nepribližujte odzadu. A to vonkoncom nie keď je vlkolak, Taissa?* Pozdraví ju a zároveň si pýta povolenie priblížiť sa, po tom čo na ňu včera pripravil.*
*Jesseho pozorně poslouchá, ale to mu nebrání hodit neodolatelný úsměv po Leslie* Troy *řekne jednoduše* O to se rád postarám *zvedne jeden koutek a upře na ni modré oči* /To vždycky zabírá/ Raziel? Tak to chápu kamaráde, to je tvá povinnost se tu se tu opít *zasměje se, ale trochu se o Jesseho dělá starosti* Moc to nepřeháněj, když má člověk moc alkoholu v krvi neužívá si tolik ostatní faktory *při těch slovech mrkne na Leslie* /Opravdu pěkná/ Koukám, že zásobu máš slušnou *usměje se na Jesseho a jeho sklenka whisky mu v tu chvíli připadá ubohá* /No co, dnes mám pocit, že chci zůstat plně při smyslech/ *opět stočí oči k Leslie*
Aj mňa volali zradca, vieš? Lebo som si zabila manžela. No bože, svet sa nezrútil ani mi to netrhalo žili. *povie a pretočí očami.* Ale keď sme tu k sebe tak úprimní, nie je na tom nič zle...vieš byť zradcom. Bolo by to múdre ak by si celý čas robil, čo chcú ostatný. To nedovoľ. *dáva mu rady do života aj keď ho nový vankúš zaujíma zrejme viac ako ona, ale je jej to úplne jedno.* Občas niekoho zraď, len tak....zo srandy. Potom ťa ľudia budú mať za mrchu, budeš sa môcť obliekať ako mrcha. *povie ako drapká okraj iného vankúša a ukáže na svoje čipkované šaty, za ktoré vyhodila obrovské peniaze a vyzerajú takmer ako čierne čipkované spodné prádlo.* Idem dole. Rozhodne sa a vydriape sa na nohy, znova si zoberie fľašu a pohár a tesne pred odchodom pozrie na šteniatko.* Pekne tu trhaj, dobre? *povie a ukáže naňho ukazovákom.* /Dobrý zradca/ *pomyslí si spokojne a aj napriek točeniu hlavy ide na party.* /Lebo sa cítim skvele. A vyzerám skvele. Alebo som skvelá!/ *pomyslí si ako ide dole po schodoch. Rovno prejde k Damianovi a zavesí sa mu na rameno.* Našla som si spriaznenú dušu! *povie mu nadšene a omámene sa usmeje.*
*Pozvedne obočí.* Ne, trhač je od přírody. *Ujistí ho.* Jen jsem tě zapomněla myslím upozornit, že kouše. *Zacukají jí koutky.* /Ne, že by mi to tak vadilo./ *Povzdechne si.* Ale je to pravda Damiane. A ty to víš. Nemůžu do tvého života patřit. Rozhodně ne v tomhle směru. Já jsem zasnoubená, Damiane. *Rezignovaně zavrtí hlavou.* /Už oficiálně. Stejně ti na mě zas tolik nezáleží, tak toho nech. Nechci se na tebe fixovat. Ani nemůžu./ *Zatímco se Damian obrací na Andyho, dojde k ní Reece.* /Ach jo. Co jsme to říkali? Snažme se být na sebe milí./ *Potlačí nevoli a mírně se pousměje.* Rozhodně nejsem tvoje zlato a tvá přítomnost není tak... náladu povznášející. Ale myslím, že bylo i hůř. *Pokrčí rameny.* /Milá, buď milá!/*Raději se zahledí na parket.*
*Vidí jak se začíná párty rozjíždět a nad vtípkem Damiana by se i zasmál, ale vlastně mu vtipný nepřijde.* /Jo a potom přijde někdo jako Lilian a dopadne to.../ *Snaží se zahnat pochmurné myšlenky, ale hned jak ho napadne to, co provedla Lilian, okamžitě vstává z gauče a začne hledat Aellu. Vlastně se rozhodne jít rovnou za Damianem, aby tady nebloudil jak ztracené jehně.* Čau, je tu někde Aella? *Zeptá se ho narovinu a neřeší jestli s někým mluví nebo ne.* /To je vlastně Zaira./ Zairo. *Pozdraví ji.* /Měl bych to té Aelle říct, co nejdřív, snad tu někde je./ *V tom uvidí jak se na něho Aella zavěsí.* Aaa tak tady si. Můžu s tebou mluvit? *Zeptá se, ačkoliv nevypadá moc v pohodě.* /Není opitá? Ale koho by stihla sát? Stejně jí to asi řeknu./
*Na otázku od čaroděje jen pozvedne obočí.* /Jasně, nebyl jsem tu a proto si vychvaluji tyhle večírky. Jestli si mě nepamatuje, není to můj problém!/ Jistě, že jsem tu už byl. Přece bych nevychvaloval něco, o čem nic nevím. *Řekne zdvořilým tónem a navenek zůstává klidný. Opět upije ze sklenice a tekutina zůstává jen na dně.*
/Někteří upíři jsou fakt vtipný./ *Zasměje se při pohledu na Aellu, která týrá polštář.* /Není to.../ *Zaostří pohledem k baru kde uslyší známý hlas.* /Tak opít, že se nedostane po svých. To bych dneska brala taky./ *Vydá se směrem k Jessovi se svým drinkem a obvyklým úsměvem.* Ahoj. *Zářivě se usměje i vlivem toho, že už je trochu připitá.* Já dneska po svých taky nejdu. Můžu se přidat. *Namítne, ale vůbec to nezní jako otázka.*
*Všimne si, že se na ni koukne Adeline a tak jí kývne na pozdrav. Nepatrně se usměje.* /Ano..Vážně tu jsou známé tváře./ *Znovu zatěká pohledem po okolí a všimne si Andyho u baru, jak něco povídá hostiteli. I jemu kývne na pozdrav.* /Třeba se dnes budu zase bavit s ním. Což samozřejmě není špatné./ *Mírně se pousměje, ale už se přestane dívat jeho směrem.* /Opět je tu hodně lidí./ *Zase stočí pohled k baru a zaregistruje toho lovce. Přimhouří oči.* /Ha! Já věděla, že bude donášet./ *Trochu se zamračí, ale hned si nasadí zpátky neutrální výraz.* /Jakoby to nikdy nikomu neujelo./ *Opře se zády o gauč a zrak stále nechává na Sebastianovi.* /Stejně mu nevěřím, že je to Christian. Ale třeba je./ *Občas se ale podívá i jinam, ale pořád si ho po očku hlídá.*
*Zasměje se a upije ze sklenky.* Kdybych byl úplně na káry, kámo prosím odveď mě. *Potřebuje mít jistotu, že nepůjde po čtyřech do Institutu. Taky si všiml, že se mu začíná jazyk trochu plést.* /Pro boha po pár panácích, jen to ne!/ *Pak uslyší hlas Grace.* Ahoj Grace, jak se máš pár dní jsem tě neviděl. *Řekne zamyšleně.* Jak to dopiješ... smím tě na nějaký drink pozvat? *Zeptá se a nahodí něco jako flirtovní úšklebek - zazubí se a povytáhne jedno obočí.*
*Najprv len tak blúdi po parku, ale zistí, že samota jej prestáva vyhovovať. Dopočuje sa o párty u nejakého váženého veľkobosoráka na Manhattane. Nebolo ťažké nájsť to miesto, šíri sa z neho vrava a hlasná hudba.* /Zrejme tam bude veľa ľudí./ *Pomyslí si a následne ju prepadne pocit úzkosti.* /Ale čo! Pôjdem tam a hotovo./ *Zatne päste a vstupuje dnu do šera.*
Páni, dnes máš nějak dobrou náladu. Už sis konečně uvědomila, že jako moje snoubenka máš obrovské štěstí? *Zašklebí se. Když se Zaira zahledí na parket, rozhlédne se kolem a všimne si osoby, kterou původně hledal.* /Aella žije! Teda, ne doslova, ale je tady. Fajn, protože kdyby ne, všechno by se ještě víc zkomplikovalo./ *Kývne na Aellu hlavou jako pozdrav.* /Je v pořádku?/ *Podiví se.*
Ahoj, dobre. Tebe sa ako vodí?? *Ďalej sa obzerá po miestnosti a hľadá známe tváre.* /Dúfam, že tu nebude nuda lebo ma porazí./ *Pomyslí si a vracia sa do reality.* Je tu dosť ľudí, čo povieš? *Pousmeje sa a čaká na odpoveď.*
Heh, trhač, lebo iného si nevedela zachrániť. *Zasmeje sa.* To viem už dávno. *Povie namrzene.* Moje párty chvália všetci. *Samoľúbo sa uškrnie.* Aj tí, čo tu ešte neboli. *Napije sa z fľaše a objíme Aellu, ktorá sa mu zavesila na rameno okolo pása.* /To bolo dobrovoľné, alebo už nevieš chodiť?/ *Uškrnie sa.* Len mi nehovor, že ste si vrčaním vyliali srdiečka. *Žiarivo sa na ňu usmeje.* Že ty si už riadne na mol. *Zasmeje sa a všimne si človeka, ktorý sa privtrel k Zaire.* /Skvelé, ten kretén tiež dorazil./ *Radšej sa obracia k Aelle.* Čo ste tam vlastne tak dlho robili? *Pýta sa jej.*
*Pohledem zalétne k Jessemu, ale nijakou větší pozornost mu nevěnuje.* /No..Můj džus s vodkou je zřejmě silně..nedostačující. Jsem pozadu, ale co. Alkohol není moje vášeň./ *Pohled věnuje i své skleničce a zase si z ní upije. Nakonec její pohled stejně utkví na Troyovi.* /Troy..Dobře, musím si to pamatovat./ *Nepatrně pozvedne koutek rtů do úsměvu, když slyší, co řekne.* To ráda slyším. *Mrkne na něj a podívá se mu do očí.* /Proč mám slabost pro modré oči?/ *Položí si v myšlenkách otázku, na kterou neumí stejně odpovědět. Chvíli jeho pohled opětuje, ale nakonec stejně cukne.* /Ne, ne. Oči jsou zrádné./ *Opět se ale pousměje tak, jako vždy.*
Mám se.. zajímavě. *Uzná, protože to nechce dál rozvádět.* Jo, asi jo. Jsem na lidi zvyklá. Hodně jsem cestovala a na turisty si za chvíli zvykneš. *Zasměje se. Chce si s Lily povídat dál, ale uslyší hlas člověka, na kterého před chvíli myslela.* /Panebože, co jsem komu udělala?! Včerejšek vám jako nějaká telenovela nestačil?!/ Lily, promluvíme si pak, ano? Musím si něco vyřešit. *Omluvně se na ni podívá.* /Promiň, ale tohle musím vyřešit./ *Pak od Lily ustoupí a kývne k Dylanovi hlavou, aby šel za ní bokem. Když se zastaví, založí si ruce na prsou a přivře oči.* /To si mě oslovoval v otázce?/ Ano, Taissa. Ne nána a nebo husa, jako podle některých. *Neodpustí si.* Ale copak, Cordelii jsi nechal v baru? *Zeptá se pomalu, skoro vyčítavě.*
No, jiné zubožené štěně nebylo v nabídce. *Odfrkne si.* /Je to štěně, ti rádi trhají./ *Povzdechne si.* Tak bys to měl chápat. *Raději už se na něj nedívá.* Mám poměrně dobrou náladu, tak to nekaz. *Téměř se ušklíbne.* Jestli mám štěstí, tak tímhle to teda vážně nebude. *Ujistí ho.* /Spíš naopak. Uff. Být na něj milá je fuška./ Jak ses vůbec měl? *Optá se neutrálně a vypije sklenku bourbonu.* /To je normální otázka. Musím se s ním naučit vycházet./ *Hraje si s prstenem na prstu, jak má ve zvyku, ale pak si uvědomí, že tento vlastně ani není její a přestane.* /Pff. Louče jsou o tolik nápaditější než slavík. I když nikdo nemůže za své příjmení. Bože, Nightingale. Zaira Nightingale?/ *Nalévá si další bourbon.*
*Usrkáva si z brčka zářivý tyrkysový nápoj a pohupuje se do rytmu hudby.* Mám se dobře. Vůbec se mi sem nechtělo jít, ale nakonec... /Mě Zaira přesvědčila?/ *Podívá se jestli ji tu někde uvidí a zase se vrací.* No.. jsem tu. A viděli jsme se naposled předevčírem. *Zasměje se, že to on bere jako dlouhou dobu.* /No? Drink?/ *Jakmile to uslyší, vytáhne brčko a exuje celý obsah svojí sklenice.* Tak už můžeš. *Znovu se rozesměje a poplácá ho rukou po rameni.* /Bože on mě chtěl podříznout. To je k smíchu./ Chtěla jsem se seznámit s někým novým. *Přestane se smát a semkne rty.* Ale to je asi nakonec jedno...
*Dopije a sklenku hned opět naplní, aby nezůstala prázdná. Rozhlédne se po ostatních a když si všimne Lili, pousměje se.* /Tak přeci jen přišla./ *Vydá se za ní a u ní se i zastaví. Nevadí, když ti alespoň na chvíli budu dělat společnost? /Nebo možná celou dobu?/ *Nečeká na odpověď a usadí se vedle ní na gauč.* Tak jak se máš dneska? *Optá se a opět se napije whisky.*
*Zbadá zopár známych tvárí zo včerajška, ktorí boli pri preverovaní vlkolakov. Medzi nimi sa nachádza aj to milé dievča s blond vlasmi. Nikomu sa však radšej neprihovorí, každý už má vytvorenú skupinku a každý rozpráva o veciach, ktorým by nezainteresovaná osoba, akou ona rozhodne bola, určite nerozumela. Radšej teda zájde k najbližšiemu stolíku a naleje si do pohára červenej tekutiny - zrejme punč. Započúva sa do hudby.*
*Usměje se na Jesseho* Neboj brácho, kryju ti záda! Kdyžitak tě na nich na konci odnesu *Ušklíbne se a obává se, že to tak dopadne* /Nevypadá, že by se nedal unést, tak v pohodě/ *Poutuje pohledem po Leslieině tváři* /Zajímalo by mě, co je za podsvěťanku. Lovkyně to není, to bych jí znal a civilové sem nemají přístup. Hmm, prosím jen ne upírka/ *Poprosí v duchu a pokračuje v přelétávání pohledem mezi Jessem a Leslie* Ahoj Grace *Pozdraví nezaujatě* /Vypadá připitě, hodně štěstí kamaráde/ *Řekl by kdyby byli o samotě* /Už došla! Moje úžasná whisky!/ *Přitáhne si lahev a nalije si* Chceš taky? *Pohlédne na Leslie se zvednutým obočím a levým koutkem.*
*Prudko zavrtí hlavou, ako malé dieťa a okolo nej lietajú jej vlasy.* Nevrčali sme. Rozprávali sme sa. *Povie hrdo a potom sa začne chichotať.* Ten alkoholik...asi nebol len alkoholik. *Povie mu so smiechom a nasleduje jeho pohľad.* Bože! Si tu! *Povie zmesou smiechu a nevinne pozerá na Damiana.* Hm, čo sme tam robili vlastne?/ Preberali sme upírie práva. *Povie a znova sa zahľadí na Reeca a pozrie na dievča v bielom.* Ale pozrime sa... Slečna láme srdce čarodejníkom a nedoprajem sex upírom! *Povie a zasmeje sa.* Chcela som sa s tebou hovoriť! *Povie jej.*
*Sám dopije svou whisky a usměje se na Grace.* Na jaký drink bys měla chuť? *Usměje se na ni.* S někým novým říkáš? Na můj vkus je tu příliš mnoho upírů, ty moc nemusím. Sajou mi krev. *Zavtipkuje a usměje se.* Co si teda dáš? Všechno jde na mě. *Rukou ji obejme okolo ramen. Sám neví jestli to bylo jen tak nebo aby se udržel na nohou.*
Já? Nikdy. *Zatváří se dotčeně.* Tobe se stále něco nelíbí. Ale kompenzuje se to tvou postavou. *Uvažuje.* Docela dobré a ty? *Všimne si toho, jak si pohrává s prstenem.* Tenhle zlozvyk mám taky. *Řekne jenom tak.* /Louče je nezvyk, ale stojí to za to./ *Zaslechne Aellu, která mluví trošku z cesty. Podívá se na ni a nadzvedne obočí.* Ty jsi něco pila? *Optá se pomalu.* /Protože jestli ano, bude to zajímavé. Sex s opilou upírkou.../ *Najednou si uvědomí, co řekla.* /Promluvit? O čem byste si vy dvě měly promluvit?/
*Přestane pozorovat Sebastiana, když uvidí, že k ní jde Andy. Jistě, že ne. *Řekne až poté, co se posadí a přestane se opírat.* /A jak se mám?/ *Sama se nedokáže rozhodnout jak, tak pokrčí rameny.* Řekněme, že dobře. /Jen mě znepokojuje támhle ten./ *Má chuť protočit oči, ale neudělá to.* A co ty? Daří se ti? *Zeptá se a pozvedne obočí.* /Určitě ano./ *Koukne na chvíli kolem a pak zase na svou společnost.* Koukám, že jsme zase skončili u sebe. *Trochu se uchechtne.* /To je smutné nebo ne? No mě to nevadí./
*Trošku skormútene ide za ňou, lebo vie že spravil chybu, no ak by si to odpustil nevedel by čo všetko vydrží.* Ok, jasné, buď si na mňa urazená, to už asi nezmením, no musíš uznať, že nik iný by ťa nedokázal vyprovokovať. *Pozdvihne na ňu obočie a zázrak zázrakov bez úsmevu.* Sama si to nakoniec uznala. Počkať, čo? Cord... do riti! *Pozrie na hodinky a keď zistí, že už je skoro pol deviatej, trošku sa s tým pohne. Pretože on nikdy nechodí neskoro.* Som mŕtvy muž. *Zhrozí sa.* Nebudem ťa zdržovať, len si proste musíš uvedomiť, že som to nemyslel tak ako to asi vyzeralo. Prosto sa stalo. Cordelia sa niekedy nevie, ok nevie sa ovládať nikdy, ale... Prešla si nie? *Poškriabe sa vzadu na krku a snaží sa nahodiť úsmev, samozrejme ten omluvný.* Tak, ja pôjdem, nech ti nekazím zábavu.
Jasné. *Naďalej sa uškrňa a pridržiava ju okolo pása.* /Len tak pre istotu./ Práve upírov? *Zatvári sa prekvapene.* A k čomu ste dospeli? /No to som teda zvedavý./ *Zamračí sa pri jej ďalších slovách.* /Prečo som ti dovolil si brať tú krv so sebou do izby?/ *Pýta sa sám seba.* Aella... *Povie rozmrzene.* /Nie, len vy dve sa nerozprávajte./ *Opäť si poriadne odpije z fľaše whisky a pripravuje sa na najhoršie.*
Ty vždycky. *Zabrblá, ale zacukají jí koutky.* Vlastně bylo i hůř. *Pokrčí rameny a zamrká.* /Máme něco společné, eh ah. To je dobré ne?/ No jo. Snažila jsem se to odnaučit, ale nějak mi to nejde. *Potřese hlavou.* /Zlozvyk je holt zlozvyk./ *Potlačí překvapení, že Aella oslovuje ji a bezvýrazně se na ni podívá.* /No to si dělá srandu. A Reece, prý něco, spíš někoho./ *Veškerý zbytek dobré nálady mizí do nenávratna.* Nemyslím si, že by něčí srdce bylo zlomené. /Snad je moje, už odedávna. Ale na to, abys někomu zlomila srdce tě ten někdo musí mít doopravdy rád./ A pravda, já ti sex nedopřeju, nejsi můj typ. *Prohlásí klidně a odpije ze sklenky.* Každopádně zákaz technicky vzato máš jen na jednoho člověka. Jinak tvůj sexuální život nekontroluji a ani mě nezajímá, opravdu. *Lhostejně pokrčí rameny a uzavírá se do sebe.* Mluvit se mnou. *Přimhouří oči.* /Tak dobře./ Povídej. Koukám, že na soukromí si stejně nepotrpíš. *Prohlásí a v hlase jí zazní osten hořkosti.*
Mně upíři nevadí. *Pokrčí rameny a zachytí pozdrav toho nefilim z výcvikového sálu.* Ahoj /Sakra... jméno? Eh.. Vypadá stejně zaneprázdněný./ *Přidušeně se zasměje nad koketním chováním Leslie.* /Bože.. hlavně mlč, máš u sebe jen tu dýku./ *Zakryje si horkou tvář dlaní jak dusí smích a trvá jí chvíli než se jí vrátí normální barva.* No? Co jsem říkala? Upíři... Jo jednu upírku znám. Jen tak trochu. *Naznačí gestem ruky a opře se o bar.* Takže si dám... to je jedno. Cokoli.
*Na chvíli si ještě prohlédne okolí a pár přítomných.* /Je zvláštní, že nikoho neznám, ale co. To už se začíná měnit./ *Pousměje se a koukne zase na Troye a na láhev, kterou si přitáhl k sobě.* /Mám nebo ne? Ale jo. Trocha alkoholu mi neuškodí./ Ale jo. *Rozhodne se nakonec.* /A teď ještě nějak navázat konverzaci, aby jsme tu nestáli jak solné sloupy./ A ty jsi tu sám z jakého důvodu? *Zeptá se a pozvedne obočí.* Hledáš nějakou společnost nebo se za tím skrývá něco jinýho? *Usměje se na něj.* /Hm..Možná by jsme se mohli posadit. Nebo jít aspoň stranou./ Posadíme se? *Zeptá se nakonec.* /Je nás tu u baru moc. Ale tak..To k tomu patří. Ne. Měla bych přestat přemýšlet nad zbytečnostmi. Mám tu přece společnost./ *Rozhodne se, že už se dnes nebude zabývat zřejmě ničím nebo nikým jiným.*
*Její naštvaný výraz se změní v trochu provinilý.* Jo, to máš pravdu. *Chce mluvit dál, ale Dylan pokračuje.* /Proč ses tak zděsil?/ Nezdržuješ mě. *Uzná a uhne pohledem.* /Tak tohle je super, kde je skrytá kamera?/ Já si to uvědomuju, jenom jsem byla naštvaná, protože právě ona je jediná, kdo mě dokáže naštvat. Takhle jsem se nenechala vyprovokovat ani od... *Kousne se do jazyka.* ...ani nepamatuju. *Upraví konec věty.* Nebudu tady vzpomínat na to, co bylo. Tady vážně ne./ Ty.. Nekazíš mi zábavu. Vlastně jsem s tebou chtěla mluvit, ale asi máš jinou práci, než vykecávat se mnou. *Pokrčí rameny.* Každopádně platí to, že s tebou musím mluvit. Budeš mít někdy v blízké době čas? /Protože jinak se asi zblázním./ *Rukou si prohrábne vlasy.*
To bych řekl, že se mi daří. /Respektive, není nic, co by mi mělo kazit náladu./ *Pousměje se.* Asi na sebe máme štěstí. Každopádně jsem nenašel nikoho osamělého, koho bych mohl poctít svou přítomností a ty nejsi zrovna špatná společnost. *Přátelsky se uchechtne a dopije další sklenici.*
*Dopije svoji sklenku a nalije si další.* /No dobře možná by čerstvá krev prospěla. Už je tu dost plno. Jako vždy. No možná tu ještě chvíli zůstanu./ *Začne si pohrávat se sklenkou.* /Je to docela těžké se ovládnout. Když slyšíte všechny ty tlukoucí srdce. A ty jejich žíly jako by volaly po tom, abyste se do nich zakousli a napili se. No docela se sama sobě divím, že to zvládám./ *Snaží se zaměřit na cokoli jiného než na krev.*
*Když si uvědomí, že ho vlastně všichni odignorovali, raději se otočí, protože nechce vypadat jako nějaký odposlouchávač rozhovorů nebo tak něco.* /Tak toto bylo trapné, ale očividně je dost mimo, takže to nemá smysl řešit./ *Otočí se na patě a rozhlédne se po okolí.* Upír, upír, upír. *Brble si sám popod nos.* /Grace, Jesse, to je kdo? Najednou velcí kamarádi./ *Raději projde pohledem dál.* /Tu vlkodlačici vlastně znám, ale vtírat se teda nebudu./ *Nakonec si najde volné místo a posadí se.*
Dobře, aj tak som si chcela ísť zobrať nejaký drink. *Povie Taisse, kým odíde a sama zamieri k baru. Všimne si chalana s fľašou Whisky v ruke, po ktorej tak veľmi túži a osloví ho.* Hej, blondák! Nalej aj mne, keď už tú fľašu držíš. *Povie mu a podá mu prázdny pohárik.* /Dnešný večer asi bez Whisky neprežijem. Toto bude ešte zaujímavé./ *Rozhliadne sa po ďalšej známej tvári, no momentálne žiadnu nevidí.*
*na chvilku se podívá na Grace a musí se pousmát, když vidí, jak jí to v hlavě šrotuje, když se snaží přijít na jeho jméno* Troy *řekne jen tak mimoděk a už nalévá sklenku Leslie* Určitě, můžeme jít tamhle na ty černé sedačky *prohrábne si blond vlasy, co mu padají do očí* Ehm Jesse jak si slyšel víš kde mě najít až budeš potřebovat aspoň trochu střízlivý doprovod domů *usměje se* /Netvrdím, že půjde sám, ale Grace už začíná být taky slušně v náladě/ *mávne jim, chytne Leslie letmo z ruku a odvede ji k pohovkám* /Mám její ruku pustit?/ *není si jistý jestli je jí to nepříjemné a tak ruku nechává na té její a čeká jestli se odtáhne ona* Společnost už jsem našel *mrkne na ni* Ale ano to byl možná jeden z důvodů proč jsem tady *ušklíbne se*
Ale prosím tě. *Zamračí se na Grace, kterou drží okolo ramen.* Nemůže ti to být jedno. Chceš spíš něco tvrdšího nebo spíš nějaký míchaný nápoj? Já bych si dal... hm třeba Manhattan, když už jsme na párty nejvyššího čaroděje Manhattnu, nebo Margarita to je taky celkem dobré. *Navrhne, už začíná mít pocit, že jeho mozek napadá alkohol, protože začíná mít opravdu bláznivé nápady.*
Takže už tě žádné padající květináče neohrožovaly? *Zeptá se a trochu se zasměje.* /Mé naštěstí ne. Ale co. Vždyť mě by se ani nic nestalo./ *Uvědomí si a pohledem zalétne k odcházejícímu Sebastianovi od baru.* /Tak aspoň pro dnešek můžu být nejspíš klidná./ *Je jí hned líp a tak se s klidem věnuje Andymu.* Tak to tedy děkuji. Většině upírů vadí. *Pokrčí rameny.* /Ehh.. A já se divím?/ *Zavrtí nad tím hlavou, ale usměje se.* Každopádně jsem ráda, že si svou přítomností poctil zrovna mě. *Uchechtne se a koukne kolem.* Však se koukni, jaký tu máš výběr. *Kývne hlavou k davu lidí.* /Jo..Veliký výběr. Ale už se to zase začíná skupinkovat..Nebo spíš párovat?/ *Zauvažuje, ale nijak se tím nezabývá.*
*Vchádza do bytu a spozoruje známe tváre, ale aj veľa neznámych.* /Nie som si istý, či som sem dnes mal chodiť. Veď som len hľadal Xandera./ *Kývne plecom a usmeje sa.* /No nič nezdržím sa dlho./ *Pozerá si ľudí v miestnosti a zbadá Dylana. Vyberie sa k nemu.*
K tomu, že slnko by sme mali vypnúť na celý deň a nie len na večer. *prehlási vážne* /Brilantný nápad, toto./ Krv som pila, pýtaš sa ako keby som pila niečo iné, hlupáčik. *povie* Ššš! Neaelluj ma tu! *povie Damianovi a pozrie na Zairu* Pf, čo ty vieš, dieťa o zlomenom srdci, by si ho nespoznala ani na sto honov. *povie ironicky a sladko sa na ňu usmeje.* Ale ty môj typ si, tak o tom ešte pouvažuj. *povie len tak mimochodom ale potom zavrtí hlavou.* /Hm, čo som to chcela?/ Si celkom sebce. No Jeežiš, budete sa brať.. tancovať čo aj viem čo vy banda s tetovačkami robíte. *povie akývne rukou vo vzduchu.* Keby to bol môj snúbenec ja sa s tebou podelím, lebo nie som sebce ako ty, vieš? *povie jej a zavrtí hlavou.* /ľudia, hlúpy ľudia/ Ale dobreeee, ma rád keď ho hryzieš... aj keď od teba to bude o ničom. A mala by si sa umisevať v posteli máš ...kaliber. *Povie a usmeje sa na Reeca. Táá škoda, že si pod papučou. *povie mu.*
Hej no poznáš to čo sa vraví: Pes, ktorý šteká nehryzie. *Povie keď hovorí o Cordelii.* /Viem, Matt, pamätám si to meno zo včera a neviem kto to je./ Môžme si pohovoriť kedy len chceš, no teraz som si spomenul, že som na niečo zabudol... A keď sa chcem dožiť aspoň budúceho týždňa, mal by som ísť. *Ospravedlňuje sa.* No ak chceš, môžeme sa zísť trebárs v nedeľu, niekedy čo ja viem, okolo piatej večer?/ Mal by som už ísť./ *Strčí si ruky do vačkov na džínsoch a usmeje sa na ňu.* Tak čo povieš, vyhovuje to v nedeľu?
Jo! *Vyjekne směrem k Troyovi a ukáže palec nahoru.* Myslela jsem si to. *Zase se směje a cítí namoženou bránici od smíchu a tréninku.* /On si moje jméno pamatuje./ No? Střízlivý doprovod? *Oněměle se zastaví nad slovy Troye.* To vůbec nepotřebujeme! *Znovu vyjekne a dá se do smíchu. Potom se obrátí k baru.* Né. Míchat nebudeme, to po mně uklízet nechceš. *Vytasí to narovinu a cítí jak má v ústech sucho.* Prostě něco objednej, začínám mít z krku Samaru... totiž Saharu. *Mávne rukou vysoko do vzduchu jako komandér.*
Ona by mě nejraději zabila a pak ještě vypreparovala.. *Zamumlá si pro sebe.* Na něco nebo někoho? *Pozvedne jedno obočí.* Dobře. V neděli v pět a v parku. *Povzdechne si.* No.. Měj se.. *Pokusí se usmát a otočí se zády k odchodu. Dojde k baru. Zatím si nic neobjednává.* /Fajn, co bych si tak dala? Něco po čem se mi rozutečou myšlenky. Jo, to zní dobře./ *Stále přemýšlí.*
Ne, už žádné další květináče. *Zasměje se. Na poznámku o upírech jen nechápavě zavrtí hlavou.* /Asi až moc dobře vím, jaké to je, když tě někdo zavrhne jen kvůli tomu, kdo jsi nebo kým chceš být./ *Své myšlenky si ale nechá jen pro sebe a raději mlčí. Pak se také rozhlédne kolem.* Opravdu je tu velký výběr. *Přitaká s úsměvem.* Možná bych tu přeci jen mohl najít i někoho jiného, ale to bych nejdřív musel najít někoho, kdo je osamocený... což tady se takových jedinců už moc nenajde. *Zasměje se a chce se napít. Pak si teprv uvědomí, že jeho sklenice je prázdná.* Asi si zajdu na bar pro nějaký alkohol, můžu ti také něco přinést?
*Vchází do místnosti a na sobě má černé šaty s dlouhým rukávem, které mají pouze jeden rukáv a na boku jsou trochu vystřižené a dokonale obepínají její postavu. Jako účes si nedobrovolně nechala učesat rybí cop, který má přehozený na bok a jako boty volila obyčejné černé na podpatku.* /Nesnáším moji matku./ *Rozhlédne se kolem a její pohled vztekle namíří na Dylana.* /Tleskám./ *Prokroutí nad ním oči a jde směrem k baru.* /A hned támhle je Taissa./ *To už málem rudne od vzteku. Posadí se na barovou stoličku.* /Klid Cordelie, šla jsi sem aby ses trochu bavila./ *Říká jí v klidu její svědomí.* /Zábava je pro mě možná nic, ale dnes hodlám podnikat cokoliv./
*Čeká na jeho reakci a když vidí, že je pozitivní, tak se nepatrně usměje.* /Tak aspoň, že tak./ *Když ucítí jeho ruku na své, tak nepatrně znejistí zvažuje, že ji setřese.* /Ale ne. Když už jsem si začala../ *Rozhodne se jeho ruku nesetřást a když dojdou k pohovkám, tak se pustí a posadí se. Zase se na chvíli zaostří na přítomnost upírů.* /Vážně. Vážně je tolik nenávidím./ *Pohrdání ale nedá najevo a koukne na Troye.* /No..Společnost jsem taky našla./ Jeden z důvodů? *Pozvedne obočí i když jí vlastně nezáleží na tom, jestli jí to řekne.* /No nikdy jsem nepatřila k těm, co vyzvídají. Spíš vždy čekám a nechávám na ostatních, jak se rozhodnou./ *Pořád si u sebe drží sklenku a upije si.* Jak si se vlastně dozvěděl o tom, že se tohle pořádá? *Zeptá se už s mírně větším zájmem.* /Já čirou náhodou. Ale je to dobrá příležitost k seznamování./ *Její tvář opět rozzáří úsměv.* /Ha! Vydržela jsem to./
*Přestal tak nějak vnímat Zairu, protože se mu stále nelíbí, že s ní chce Aella mluvit.* /Je zlé, když chce moje milenka mluvit s mou snoubenkou o samotě? Fajn, přežil jsem toho hodně, přežiju i tohle./ *Povzdechne si, načež se zarazí.* /Ty jí radíš, jak se ke mně chovat v posteli? To vážně?/ Já nejsem pod žádnou papučí. *Snaží se protestovat.*
No to tedy je. *Kývne a usměje se.* /Ale co.. Sice jsem se vždy považovala za někoho, kdo by toho ihned využil, ale ne. Nějak to už nepotřebuji./ *Pohled stočí k jeho sklence, která je prázdná. Pak se trochu zasměje nad jeho otázkou.* Vždyť se ani nemusí ptát, jestli mi může něco donést. Vždycky to bude jen krev./ Vlastně můžeš. *Řekne nakonec a pousměje se.* Hádám, že víš co. *Mrkne na něj.* /Rozhodně není těžké to uhodnout./ Děkuji. *Dodá ještě.*
No, to nebudem popierať. /Človek ani nevie kde sa to v nej berie./ Na niekoho i niečo. *Povie popravde ale nechá ju odísť. To už sa k nemu pretáča Rhage a dokonca si všimne i Cordeliu.* /Bože, som mŕtvy.../ *Tá ale mierí k baru, kam práve odišla i Taissa.* Prečo mám pocit, že nastane masaker? *Sleduje ich obe, a dúfa, že sa nestretnú, i keď tá malá pravdepodobnosť...*
*Keď ju chalan odignoruje, chce si objednať drink, no v tej chvíli jej vo vrecku zavibruje mobil.* /Otec? Čo ten teraz chce?/ *Pomyslí si, no telefón zdvihne. V hluku nepočuje takmer nič, no pár slov predsa len rozozná... Má ísť domov a to hneď.* /Aj tak ma to tu nebaví. Všetci sú tu ožratí a s nikým sa nedá baviť./ *Pomyslí si a telefón si strčí späť do vrecka. Zamieri k dverám a cestou ešte zakýva Taisse, ktorá sa zjavila pri bare.* /Zaujímalo by ma, čo také dôležité sa stalo, že musím ísť hneď domov. Ach jaj./
*obepne dlouhými prsty sklenku a ukazováčkem druhé ruky začne objíždět hrdlo* Ty důvody nejsou nijak zajímavé. Jen se tu toho vždycky hodně děje, tak jsem si to nemohl nechat ujít. /Což jistě chápeš, protože jinak bys tu neseděla/ *sleduje její pohled a v očích zahlédne znechucení* Taky nejsi fanda upírů? *zeptá se se zdviženým obočím* Ale, /V Institutu jsme se o tom bavili, ale nechci jí vmetat do obličeje, že jsem nefilim. Run si určitě všimla není potřeba jí v tom máchat./ Lidi se o tom baví, to je jasné. Navíc je dost těžké si nechat ujít párty takového rázu, ne? /Obzvlášť s tak krásnou společností/ *znovu se napije a oplatí jí úsměv* Jsem rád, že jsem tě tu potkal *na chvilku se jí podívá do očí, ale pak uhne pohledem a zkoumá prostředí*
*Vidí, že si ho Dylan všimol a kývne mu na pozdrav.* Počuj, celý deň hľadám Xandera. Nevieš náhodou, kde sa vyskytuje? Chcel odo mňa hlásenie zo včerajska ale nikde ho niet. /Už ma to začína štvať. Celý deň behám ako idiot a zháňam ho. Môžem sa na to vykašľať./ *Odfrkne si a čaká na Dylanovu odpoveď.*
*Všimne si Cordelie, která je nedaleko ní.* Tys mi tady ještě chyběla. Dnešek už nemůže být lepší. Zase se do mě pustíš a nebo budeš pro jednou držet hubu? *Ani si neuvědomí, jak je na ni naštvaná. Nechtěla s ní mluvit, ale zase udělala to, co vždy. Prvně mluví a až pak přemýšlí.* /Měla jsem se s tebou včera poprat. Bože, taková arogantní cosi si na mě bude vyskakovat./ *Přemýšlí úplně jinak než normálně, ale neřeší to.*
/Dítě./ *Lehce se ušklíbne.* Správně, co já vím o zlomeném srdci. *Tentokrát už promluví zahořkle s náznakem sarkasmu a zadívá se do země.* /Co já bych o tom mohla vědět. Moje není zlomené, ale rozcupované na kousky./ *Rychle se sesbírá a chladně pohled zvedne.* Beru to jako kompliment. *Prohlásí suše.* /Já vím, jsem každého typ. Nemůžu za to, že jsem se narodila zatraceně sexy. Někdy je to až přítěž./ *Nedává na sobě nic znát.* Většinou, když se lidé nebo lovci berou, počítá se s tím, že si budou věrní. *Dopije sklenku bourbonu.* /Přestože tohle zasnoubení je z rozumu. Pff./ Ale děkuji za upozornění, vím, že jsem sobec. Každopádně pokud si seženeš snoubence, klidně si ho nech. /Nějak nemám zájem./ *Upřímně je jí teď trochu zle od žaludku.* /Na tohle už ani alkohol nestačí. Fuj./ Nezvyšuj mu ego, prosím. Už tak s tak vysokým egem sotva projde dveřmi. *Potřese hlavou a jinak ji ignoruje.* /Že já sem vůbec chodila. Kašlu na to. Můžu se přece vrátit do Ria. Hora Corcovado, nejkrásnější výhled./ *Zhluboka se nadechne, jelikož to na ni všechno padá.* /Běžte do háje všichni./ *Opře se o bar a složí si ruce na hrudi.*
*Dopije svou colu a vydá se směrem k baru, aby si objednal. Zrovna přijde v době, kdy se snaží vyznat Jesse lásku Grace. Jakmile to uslyší snaží se skrýt pobavení. Což se mu celkem i daří, ale ne tak jak by si představoval.* /No to snad nemyslí vážně./ *Kývne na barmana, který mu podává colu. Teď si však do ní nechá přimíchat trochu rumu.* /Všichni whisky, já si dám rum./ *Vezme si od barmana nápoj a zase odchází na své místo.*
*Na Lili kývne, že ví. Pak se vydá k baru. Tam se porozhlédne a vezme flašku whisky a krev pro Lili. Za chvíli je už zpátky u ní a podává jí její objednávku.* Tady to je. Krev pro mou společnici. *Usměje se a usadí se zpět na místo. Sál si doplní sklenici a začne pít.* Mohla bys mi třeba o sobě něco povědět. Kde všude jsi třeba byla kromě New Yorku?
*Nenávistně se otočí za hlasem Taissy.* /V klidu. Dýchej./ Ty mě ještě víc no. *Řekne otráveně.* /Já jsem se sem nepřišla hádat./ *V tu chvíli, když jí Taissa řekne poslední slova, tak se neudrží.* Radši přestaň ty jedna namyšlená blbko! Dnes jsem ti sakra nic neudělala! *Zaječí po ní na plno.* /Hlavně že se furt lepíš na Dylana./ *Má na ní nechápavý pohled a celkem zhluboka dýchá.* /Dnes si začala ty, tak si potom nestěžuj až ti jedna přiletí./ *Rukou si prohrábne vlas a na tváři má tak trochu zoufalý pohled.* /Copak už nemůžu ani nikam jít? Ona se mi bude pořád plést v cestě?/
*Hned co jim nalijou whisky se chopí první sklenky a kopne ji do sebe, že jí část steká po krku až do výstřihu.* Hm? Tak říkej. /A pít nebude? Super!/ *Lstivě se podívá na další sklenku a pije i z téhle. Trochu se zašklebí, protože začíná cítit jak ji hoří krk.* /Jednu bych mu měla nechat. Co říkal?/ *Zakucká se whisky a zapře se mu o ruku, aby se jí podařilo odkašlat zatímco se její tělo zmítá. Prázdná sklenka spadne na zem a jakmile pocítí nechutný pocit na patře snaží se tomu zabránit, ale v předklonu vyzvrátí všechen alkohol a doufá, že se to mezi tolika lidi ztratí.* /Měla jsem se najíst./
Čau. *Pozdraví ho a snaží sa ho vnímať no nemôže si pomôcť a sleduje naďalej Cordéliu. /Dúfam, že nič nespraví./ Ak si ho nikde nenašiel, skús ešte Lyru. Ak nebude s ňou, tak potom vážne neviem. *Skúša mu poradiť, no sám nevie či sa zrovna zase nehádajú, takže ani nevie či sa zas okolo seba motajú.* A vedieť to ani nechcem! *Všimne si ako začne Cordelia vyskakovať, preto sa Rhageovi ospravedlní pohľadom a ide rovno k nej.* Cordelia. *Osloví ju a trošku sa usmeje.* Čo keby si upútavala menej pozornosti? *Navrhne jej.* /A to som sa už chystal preč!/
*Priznmu ji na ňu oči.* Hm, tvoj ton je čudný, ale som nadrogovaná čiže to neriešim. *Povie jej úprimne a potom prikývne.* Aj bol, nebudem popierať, si pekná, lebo budeš spávať s niekým, s kým by som chcela spávať ja. *Povie jej ako keby to bola jasná vec* /Nač si budeme klamať./ *Pomyslí si a pretočí očami a kývne rukou.* A kňaz ma drží celibát a spala som s troma. Takéto sľuby sú len dočasné, kým nepríde k túžbe po zakázanom. *Povie jej a zahľadí sa do diaľky.* /No pani to bolo hlboké.../ Ja sa na vzťahy nehrám sú dočasné a ja som tu navždy. *Pokrčí ramenami a dopije zvyšok v pohári a potom sa pousmeje.* To nie je jedine ve... ech to je jedno. *Povie so smiechom a potom sa pozrie na nemenovaného.* Ale si. *Povie jednoducho a viac to nerieši.* No ale pošlite mi kvety alebo niečo, keď budete mať svadbu... teda vlastne počkať. Pošlem vám kvety, keď budete mať svadbu. Tak. *Zahundre si a trochu sa jej pletie jazyk.*
*Už se zase začne věnovat jen jemu a snaží se nevnímat upíry kolem, kteří jí znervózňují.* /Klid, žádný po tobě nic nechce. Kdyby jo, tak se asi nedožije druhého dne./ No já jsem tady na takové párty vlastně poprvé.. *Přizná a trochu si uchechtne.* /No jo..Ve Skotsku jich moc nebylo a tu jsem jen týden. Teď už vlastně skoro dva./ *Když se zmíní o upírech, tak znechuceně mávne rukou a protočí očima.* Vlastně je nenávidím. Jsou tak. *Zalétne pohledem k upírům v místnosti a potom zase na něj.* Prostě jsou to zrůdy. *Řekne, ale pak se trochu zarazí.* /Ehm..A co jsem já? Vlkodlak..Ale aspoň lidem nepiju krev./ *Nakonec se ale usměje, aby zakryla svou úplnou nenávist.* /Asi slabý pokus o skrytí./ *Na jeho další otázku kývne a už se zase nepatrně usmívá.* Nebudu si kazit den myšlenkama na upíry. *Kouká na něj.* Nápodobně. *Mrkne na něj a usměje se.* /Proč že má ty hezký oči?/
*Jenom, co si odsedne na židli se podívá na reakci Grace, místo toho však uvidí scénu, která se mu zrovna nelíbí.* /No a tohle je jeden z důvodů, proč by ženy neměly takto pít. Ostuda. A chování levné dívky./ *Otočí pohled, ale stejně mu to nedá a tak se zvedne a dojde přímo za Grace. Podá jí papírový ubrousek, který vezme po cestě ze stolu.* Pořád tu chceš zůstat? *Zeptá se jí jednoduše.* /Pokud ne, tak si tady klidně takto zůstaň./ *Jesseho totálně odignoruje.*
Ah, ty jsi tak vtipná. *Zavrčí, ale pak se zatváří překvapeně.* Namyšlená?! Já nevím, kdo mě včera neustále urážel, aby si zvedl svoje ego! *Zavrčí nazpět.* Dnes?! Včerejšek se ti zdál málo?! *Zatne pěsti.* /Počítej do deseti. Jedna, dva... Deset! Nedávám to!/ Naštvala jsi mě jenom tím, že ses tady objevila! *Všimne si Dylana.* Výborně! Proč neposlechneš dobré rady, Cordelie? *Rozhodí rukama.* /Fajn, teď jsem ráda, že je tu Dylan i Cordelia. Alespoň si ji může uklidnit. Třeba má blechy, proto je tak hnusná./ *Zacukají jí koutky.*
Díki kámo. *Pohliadne sa po miestnosti, ale Líru nikde nevidí.* /No čo už tak asi pôjdem./ *Vyberie sa preč z domu.* Tak či tak dnes nemám náladu na žiadnu párty.
*Pěkně se to tu začíná párovat./ *Hlavou jí problesknou události na minulé Damianově párty.* /No vlastně jako minule. Jen je v tom jediný rozdíl. Minule jsem se bavila i já./ *Koutky zvlní do nepatrného úsměvu.* /Už si to přestáváš nalhávat? Dlouho jsi ho neviděla. Kdyby tě chtěl vidět najde si tě. Můžu si říkat co chci. Stejně mi to nepomůže./ *Napije se ze své sklenky a dále pozoruje dění.*
Grace! *Vykřikne, když ji spatří v předklonu.* Prosím jen né na moje nové boty, jen né na boty!/ Grace, jsi v pohodě? *Zeptá se ustaraně.* Nechceš si jít sednout nebo tak něco? *Zeptá se jí a podepírá ji aby nespadla. Sebastiana jen spaří pohledem, když si všimne že ho ignoruje.* /Ane nepozdraví! Co je to za vychování./
*Usměje se na Andyho, když se vrátí.* Krev..To zní hnusně co? *Zasměje se.* /Ale co už. Já se bez ní prostě neobejdu. A aspoň ji nepiju z člověka, když bych se pak třeba opět neovládla./ *Dovolí si pohledem zalétnout k Sebastianovi, ale pak koukne zase na svou společnost.* Ne. Nebudu se tím zabývat. *Vezme si od něj skleničku s krví a kývne na poděkování.* A kde jsem byla? *Zeptá se a napije se.* /No..Kde vlastně. Nikdy jsem nebyla velký cestovatel, takže asi jenom Londýn. A navíc cestovat jen v noci je k ničemu./ A co ty? Určitě máš zajímavější historii. *Usměje se na něj a nakloní hlavu mírně na stranu.* /Určitě ano./ *Hlavu zase srovná.* Byl si někdy někde jinde než tady? *Zeptá se.*
/Super, Aella se mnou chce spát. Jednou a dost asi neplatí. Ale říkat to v tuhle chvíli je naprosto dokonalé.../ *Poslouchá, co říká, i když je nejspíš sotva při vědomí.* /Budeš sypat moudra?/ Naposledy říkám, že nejsem pod žádnou papučí. Budu si spát s kým chci a kdy chci. *Trvá si na svém* /Možná to není tak úplně pravda, ale to je jedno. Princip je stejný./ Kolik jsi toho měla? *Ptá se docela zoufale, protože tahle debata se mu nelíbí.* /Užij si zítřejší kocovinu. Až se dozvíš, co jsi řekla, nebudeš nám věřit./
*Koukne na Dylana.* Tentokrát si ona začala! /Ještě se jí zastávej a bude vše perfektní./ *Zakoutí hlavou.* Když ona přestane, tak já také, ale laskavě to nesváděj na mě! *Zaječí už i po Dylanovi, což je jen málokdy.* /Naše chudinka Zaira./ *Odfrkne si.* Jestli se mě snaží vystrnadit, tak se jí v tom moc nevede. Měla by teda přidat./ *Sjeda ji pohledem.* /To je taková arogantní blbka./ Jsi tak nechápavá, a nebo mentálně postižená?!? *Řekne důrazným hlasem zcela vážně.* /Já se ještě postarám o to aby odsud vypadla./ *Při jejích dalších slovech se začne zvedat ze stoličky a chystá se jí už vlepit, ale ruku ještě nenapřáhne.* /Je tak bezcitná mrcha./ *Dělá se jí špatně jen při pohledu na ni.*
/Všimla jsem si, že si řádně mimo. Zdrogovaný upír. Kdo by to byl řekl?/ *V jiné situaci by se možná i usmála, ale takhle jen obrátí oči v sloup.* Hmm. *Zamručí a nejraději by jí přelepila pusu kobercovkou a vteřinovým lepidlem.* /Ne, že by to vydrželo i tak na dlouho./ Wau. Jaké poučné myšlenky to s námi sdílíš. *Neodpustí si sarkasmus.* /Jako kdyby mě to zajímalo. Protože nezajímá./ Hmm, to zní rozumně. /Na to, že si opilá, tak dobře./ *Odfrkne si.* Vážně mě nezajímá, co kromě ega má velké, Aello. Hmm. Díky. *Rozhodne se už pro strohé odpovědi, aby se jí nějak zbavila.* /A Reece.../ *Protočí nad ní oči.* /Nu aspoň je zaměřený na ni a já mám snad už klid./
*Koukne na Dylana.* Tentokrát si ona začala! /Ještě se jí zastávej a bude vše perfektní./ *Zakroutí hlavou.* Když ona přestane, tak já také, ale laskavě to nesváděj na mě! *Zaječí už i po Dylanovi, což je jen málokdy.* /Naše chudinka Zaira./ *Odfrkne si.* /Jestli se mě snaží vystrnadit, tak se jí v tom moc nevede. Měla by teda přidat./ *Sjěde ji pohledem.* To je taková arogantní blbka. /Jsi tak nechápavá, a nebo mentálně postižená?!?* Řekne důrazným hlasem zcela vážně.* /Já se ještě postarám o to aby odsud vypadla./ *Při jejich dalších slovech se se začne zvedat ze stoličky a chystá se jí už vlepit, ale ruku ještě nenapřáhne.* /Je tak bezcitná mrcha./ *Dělá se jí špatně jen při pohledu na ní.*
/Všimla jsem si, že si řádně mimo. Zdrogovaný upír. Kdo by to byl řekl?/ *V jiné situaci by se možná i usmála, ale takhle jen obrátí oči v sloup.* Hmm. *Zamručí a nejraději by jí přelepila pusu kobercovkou a vteřinovým lepidlem.* /Ne, že by to vydrželo i tak na dlouho./ Wau. Jaké poučné myšlenky to s námi sdílíš. *Neodpustí si sarkasmus.* /Jako kdyby mě to zajímalo. Protože nezajímá./ Hm, to zní i rozumně. /Na to, že si opilá, tak dobré./ *Odfrkne si.* Vážně mě nezajímá, co kromě ega má velké, Aello./ Hmm. Díky. *Rozhodne se už pro strohé odpovědi, aby se jí nějak zbavila.* /A Reece.../ *Protočí nad ní oči.* /Nu aspoň je zaměřený na ni a já mám snad už klid./
*Drží se Jesse za předloktí a zakymácí se, když se narovná.* Promiň... *Zakašle.* Za ty boty. Příště... *Dá si ruku před pusu.* Nemluv takový blbosti, když piju. *Sáhne po nabízeným ubrousku a až potom ji dojde, že tu stojí i Sebastian.* /Zůstat? Něco jsem zapomněla?/ *Otře si pusu a dívá se udiveně.* Kam bych měla jít? *Opře se o bar a sáhne po nabízený sklenici vody od barmana čímž si trochu vyčistí a zklidní podrážděný krk.*
*usměje se na Leslie* To jsme na tom stejně *ujistí ji* /Nechutný pijavice!/ *zkoumavě si ji prohlédne* Ty jsi vlkodlak? *zeptá se mile, jelikož vlkodlaci jsou jedni z mála podsvěťanů, proti kterým opravdu nic nemá* /Co to?/ *díky runě vylepšeného sluchu zaslechne Jesseho vyznání a tak se tam podívá* Ou *vydá ze sebe když uvidí zvracející Grace* To není zrovna hezká odpověď *uculí se, protože si začíná být jistý Leslieným druhem a tak ví, že to slyšela taky* No nic, nebudeme si kazit večer nefilim, co pije i když to neumí *zazubí se na ni* /U Raziela, když se musíš nalévat, tak aspoň aby to nedopadlo takhle. Chudák Jesse. Co to tam zase dělá Sebastian?/ *uvědomí si, že se moc ponořil do svých myšlenek a tak opět upře oči na Leslie* Ty, že jsi tu poprvé? Tak to máš štěstí, že jsi narazila na takového gentlemana jako jsem já *zazubí se a vypne hruď* Musím uznat, že v obleku špatně vskutku nevypadám. Škoda, že ho dnes nemám, jistě bych se ti v něm moc líbil *usměje se a prohrábne si vlasy* /Džíny a černý triko? Vážně! Oproti ní vypadám jako vandrák... Mohl jsem se snažit trochu víc/
Londýn? Zeptá se nadšeně. Odtamtud pocházím. *Usměje se a pak pokrčí rameny.* Ale jinak to také nějak zajímavé není. Ve dvanácti jsem odešel do Alicante a pak do New Yorku. Nikdy jsem nechtěl příliš cestovat. *Dopije sklenici a hned si nalije další. Na jeho stavu je mírně znát, že už začíná být opilý, ale zatím je ještě dostatečně při smyslech, aby ještě věděl co dělá a říká.* Odkud vlastně pocházíš ty?
*Povzdychne si a dá ruky preč od Cordélie. Zodvihne ich v náznaku že sa vzdáva a o krok ustúpi, z tváre mu zmizne úsmev.* Ok, tak ako chceš. Poriešte sa medzi sebou a keď sa niečo stane je to vaša vec. *Pozrie ešte smerom k Taisse a dúfa, že tá nedeľa platí.* /Pevné nervy./ Želám vám pekný zvyšok večera, dámy. *Obráti sa im chrbtom a odchádza. Toto tu nehodlá riešiť. Dnes určite nie!/Dúfam, že sa aspoň nepobijú./
/Co jsem vlastně čekal?/ *Podívá se sám sobě, proč se zase tak zachoval. Podívá se na barmana a naznačí mu, že děkuje, poté otočí pohled zase ke Grace.* Vypadáš hrozně, myslím, že hlavní chod pro upíry jsme zrovna objevili. *Kývne rameny a až teď se podívá na Jesseho a zakroutí hlavou.* /Proč to do ní donekili liješ? A takto?/ *Odpije si ze své skleničky, ve které mu voní rum.* /Čekat na ni? Ne, nebudu. Měl bych brát v potaz, že kdysi byla civil?/ *Otočí se od nich a zamíří si to ke gauči, kousek od nich, ne však tak blízko, aby je slyšel a ještě v takovém hluku.* /Ne, je to hnus ať už je žena civil, lovec nebo podsvěťan./ *Rozhodne se ještě chvíli zůstat.*
Nevadí, boty se vyčistí. *Usměje se* Grace já jsem sice zastánce toho se opít až do němoty ale v tomhle případě bych už šel zpět do Institutu. *usměje se vlídně ve snaze jí přesvědčit.* Udělám ti čaj aby ti zítra nebylo zle a půjdeš si lehnout nebo se budem spolu dívat na telku ano? *Pořád jí podpírá aby nespadla.*
*Pozrie na Reecea a pochybovačne sa zasmeje.* No áno, úplne to tak vyzerá. *povie mu a doleje si trochu krvi čo jej zostalo a dorazí to na ex.* Jeden liter presne. *povie hrdo a zas sa otočí na jeho snúbenicu a pousmeje sa.* Však? *opýta sa jej a začne sa smiať.* Len tak, lebo môžem/ Nemáš zač. *povie jej a započúva sa do hudby a pritlačí si ruku na hruď.* /Oh môj Bože! Toto je moja pesnička!/ *pomyslí si nadšene a rozbehne sa do obývačky preč od baru. Vylezie na stôl a začne tancovať, pomaly aj zabúda, že s niekým vôbec hovorila.*
*Trochu se usměje nad tím, že má stejný názor na upíry jako ona. A na jeho otázku přikývne.* Jo, jsem. *Řekne a kývne.* Takže to mám prostě v sobě. Tu nenávist. A ještě jí posilují jejich odporný činy. *Kousne se zevnitř do tváře. Pak stočí pohled ke slečně u baru která se pozvracela.* Achjo.. Měl si to nechat na nějakou vhodnější dobu./ *Jeho vyznání zaslechla, ale nijak se jím nezabývá.* Třeba to příště vyjde. *Usměje se a její optimismus zase vyjde najevo.* /Určitě jo./ *Přikývne.* V NY jsem jen něco málo přes týden. *Přizná a pousměje se a když mluví o obleku.* No věřím, že v něm vypadáš dost dobře. /Třeba se příště napravíš, abych tě viděla v tvé plné kráse./ *Mrkne na něj.* /Pokud příště bude. Co já vím, jak jsem komu sympatická?/
Drž už hubu! *Zakřičí tak, že to musí slyšet všichni, cítí, jak se v ní vztek hromadí. Začíná dýchat rychleji, motá se jí hlava a.. Přesně ví, co to znamená.* Ne! *Zařve a snaží se uklidnit. Podívá se na Dylana.* Promiň. *Zašeptá mu a pěsti zatne ještě víc. Ví, že kdyby zůstala, neovládla by se. Pevně semkne rty k sobě a rozběhne se pryč. Má v plánu běžet do parku, ale neví, jestli jí to pomůže. Už s Cordelií nemůže být ani minutu.* /Dementní čůza. Nic jiného./ *Pomyslí si a začne běžet rychleji.*
*Chce něco namítnout, ale než něco řekne, Aella odběhne. Otočí se na ni a naskytne se mu pohled na to, jak leze na stůl. Zaúpí.* Panebože, proč? *Zamumlá si pro sebe a rozejde se ke stolům, kde tančí.* Aello, neblbni. *Snaží se alespoň jí přesvědčit.* /Ještě spadneš a nebudeme moct spolu spát. A to nikdo nechceme./ *Povzdechne si a dál ji sleduje.* /Tak jo, tohle je moc i na mě. Užij si to ještě chvilku, protože pak... Pak ani nevím./
*Vražedně se po ní podívá.* Ta si teda koleduje dost no. /Na nic jiného se nezmůžeš? Ts./ *Zaječí po ní.* Kráva jedna blbá! /A ty si běž za ní Dylane no./ *Zavrčí po něm.* Ještě tohle, tak ona si začne a on se mě nezastane? *Odfrkne si.* To snad nemyslí vážně./ *Naštvaně míří na policejní stanici.* /Tam budu mít snad klid./
Ano Londýn. *Usměje se a potvrdí.* A vlastně..Já odtud taky pocházím. *Přizná, čímž odpoví na jeho další otázku a zasměje se tomu.* /No jo..Rození Britové./ *Uchechtne se a dál ho poslouchá a přikyvuje. Napije se.* Mě sice cestování vždycky lákalo, ale nikdy jsem se k tomu nedokopala. A v nejbližší době to taky neplánuju. *Pousměje se.* /To je možná škoda, ale teď jsem tu. A cestovat můžu kdykoliv. Já mám času dost./ *Všímá si, že začíná být lehce opilý, ale neřeší to.* Takže jsme oba z Londýna. *Zavrtí nevěřícně hlavou.* Jak je to tu malé co? *Zasměje se a koukne na něj.*
*Zahraje schválně nepřesvědčivý výraz* Nepovídej! Tak krátkou dobu? No to, ale budeš potřebovat průvodce! /Vím o jednom, kdo by o tu příležitost moc stál/ *Usměje se na ni* No nevím, aby si s té nádherný neoslep/a *Zasměje se* Ale ovšem se ti předvedu ve své plné kráse *Zvedne koutky ve svůdném úsměvu* /Vylož si to, jak chceš sám nevím jak měl tenhle dvojsmysl vyznít/ *Přisune se k ní trochu blíže a napije se* Takže si musíme domluvit nějaké příště *Usměje se* Pokud chceš s prohlídkou můžeme začít už dnes v noci /Stejně jsem reguloval veškerou akci na téhle párty na tebe, takže když půjdeš se mnou můžu ji v klidu opustit/ *Napije se a nepřestává se flirtovně usmívat.*
*Pokroutí nad Aellou jen hlavou.* /Takhle zle mi vážně dlouho nebylo. Z těch keců a ze života obecně./ *Povzdechne si a sleduje Aellu, jak se rozběhne a začíná tancovat po stole.* /To snad není možné./ Já na to dneska vážně nemám. *Unaveně zavrtí hlavou a nekouká se na Reece, protože rozhodně nechce, aby viděl, jak je jí mizerně.* Dostanu ji z toho stolu a vůbec... Mně je to jedno. Dobrou noc. *Bez ohlédnutí se rozejde a opouští byt.*
Choď pro upíry? Ale to ne ne ne... *Sáhne po dýce u opasku.* /To by si mohl nějak zkusit./ *Odpoví odhodlaně ani neví pořádně komu a podívá se na Jesse.* Já nejsem malá! *Štěkne po něm a vymáni se, když ji drží.* Nepila jsem tolik, ale zaskočilo mi to v krku. *Zamračí se ublíženě a stojí celkem vzpřímeně na nohou.* /Jeden drink a dvě skleničky. Bože./ Není mi zle, dobře jsem se bavila... tak to mi nekaž. *Promluví už klidněji a vzpomene si na zítřejší hodinu s Thomasem.* /Jen jeden večer, protože zítra ztvrdnu na hodině./ *Ignoruje Jesse a jde najít někoho nového na zábavu.*
/Kde probůh spálila dýku? Vždyť s ní ještě ani neumí manipulovat!/ *Pokroutí očima a ve chvilce nepozornosti ji i stihne prostě vzít.* /V tomhle stavu by se stejně neubránila./ Dál už je prostě nechává být, i když ještě zaslechne slova Jesseho.* /Co to?/ *Ptá se sám sebe zatímco už spokojeně sedí na gauči se svou skleničkou a cizí dýkou. Pomalu si odpije a rozhlédne se po ostatních, vidí jak se dav pomalu zmenšuje.* /No, takže dnes nechce nikdo s nikým odejít? Jenom každý se svým?/ Kde je vůbec Caleb?/
*Výměnu názorov ani nekomentuje.* /Ty už nikdy nebudeš piť Aella./ *Pomyslí si a povzdychne si, zatiaľ čo Aella rapoce, všimne si konflikt mezi vlkodlakmi a tak sa vzdiali.* Ospravedlňte ma. *Povie svojej nie príliš milej spoločnosti a pred odchodom sa ešte pozrie na Zairu.* /Do čoho sme sa to dostali?/ *Chcel by sa jej opýtať ale neurobí to. Skôr ako sa na niečo zmôže, blcháči už utekajú preč.* /Toto si s tým ich Xanderom ešte vybavím, nech mi to tu nepúšťa./ *Pomyslí si a keď sa obráti, že sa vráti k svojej spoločnosti, Zaira odchádza a Aella je na stole.* /Panebože.../ *Pomyslí si a na ex vypije pohár whisky./
*Přikývne.* Kdo by byl řekl, že v New Yorku potkám někoho z Británie. *Dopije svoji skleničku, ale pro tentokrát ji položí na stůl.* /Měl bych si dát chvíli pauzu, nemusím se opít hned takhle brzy./ *Zamyslí se a vypadá, že se mu vybavila nějaká vzpomínka.* /Kdo by taky řekl, že potkám někoho, kdo mi i bude tak připomínat? Noční procházky, touha po cestování.../ *Pobaveně se usměje a obrátí se zpět na Lili.* A kam by ses třeba chtěla podívat? *Zeptá se se zájmem a rukou si prohrábne vlasy.*
Grace! *Křikne na ní když odchází ale nakonec mávne rukou.* Ať si jde, co já se s ní budu zahazovat, že? Nestojí mi za to! *Jde k baru a objedná si whisky, to vypije a jde ke svému blonďatému příteli.* Troyi, kámo je mi celkem líto toho, že tě vyříšuju pro námluvách, ale chtěl bych jít domů a nejsem si moc jistej, že bych to došel. *Řekne mu, jakmile promluví jde z něj cítit chlast.* Zdravím. *opile se usměje na dívku vedle Troye.*
*Trochu se tomu zasměje a přikývne.* Vlastně mě by stačil čas a orientovala bych se tu za chvilku, ale když se mi nabízí tak neodolatelný průvodce.../ *Jeho dalším slovům se zasměje a napije se.* No hezky se to rýsuje./ *Trochu si ho prohlédne.* Tak to se přece neodmítá, že? *Oplatí mu jeho úsměv.* /Měla bych se stydět.. Jsem tu týden a už takhle blbnu? No co. Lepší než stereotypy./ *Všimne si, že se přisune, nad čímž se nepatrně usměje.* Dnes v noci? *Zatváří se na oko zamyšleně.* No. Nejspíš už jsem rozhodnutá./ Řekla bych, že to vůbec není špatný nápad. *Řekne nakonec a pokrčí rameny.* /Musím se trochu pobavit./ *Dopije zbylý obsah své skleničky, který už stejně nebyl moc velký.* Navíc jsem se ti ještě taky nepředvedla ve své plné kráse. *Mrkne na něj.* /To tedy rozhodně ne./
*Tancuje do rytmu vrtí bokmi a dokonca si aj pospevuje.* Toto budem robiť častejšie! *zaprísahá sa v omámenej mysli a potom pozrie na Reeca.* Ja neblbnem a prečo by som ťa aj mala počúvať že? *opýta sa ho zo smiechom a pokračuje v tanci a začne si spievať hlasnejšie.* /Takáto zábava. Takáto párty tu už dlho nebola!/ *pomyslí si a je jej ľúto najviac asi Reeca s kým sa rozhodla. Hudba sa jej zrútila na hlavu a sťažovala srdce aby si to mohla precítiť. Prepáčte sa odtiahne.../
*Položí svou sklenku a dál jen přemýšlí.* /Dneska už nebudu pít. Vypila jsem toho dost./ *Upraví si šaty a sleduje co se to tam děje u těch lovců stínů.* /No jo, tam jich taky pár znám. Ale nevidím toho koho bych chtěla vidět./ *Trochu se pozastaví nad svými myšlenkami.* /Sakra. Proč na to furt myslím. Asi si to s tím pitím ještě rozmyslím./ *Uhne pohledem od skupinky nefilim a upře pohled na taneční parket.*
*Pohled stočí na přicházejícího Jesseho a neubrání se lehce pobavenému úsměvu.* Tak zdravím. *Oplatí mu pozdrav.* /Díky bohu, že takhle nechlastám. Navíc to u dam není slušné./ *Pomyslí si.* /Ale ten mi kazí plány..No co..Já mám koneckonců čas i jiný večery./
*Sáhne si na opasek a polije ji studený pot.* /Ten bastard./ *Nahromadí se v ní všechen vztek a ví přesně, za kým má jít aby jí zbraň vrátil zpátky.* /Uklidni se ať vypadáš příčetně./ *Stoupne si před Sebastiana rudá vzteky, ale jinak zachovává klid.* Chci ji zpátky. Mám ji vypůjčenou. A něco mít v ruce musím. *Hned co to dopoví tak zatne zuby, aby nespustila hromadu nadávek a výhružek co se chystá udělat pokud jí dýku nevrátí.* /Zaira mi toho ukázala dost...cítím se cool./
*usměje se na ni, vyklopí do sebe zbytek obsahu skleničky a vysoký* Tak to abychom vyrazili madame *napodobí francouzský přízvuk, ukloní se a podává jí ruku aby mohla vstát* /Jak tak koukám tak dnes bude vskutku zajímavý večer/ Už jsi byla na Brooklynském mostě? Takhle v noci je to tam krásně osvětlené *mrkne na ni* /Kdo vylučuje možnost, že pak zajdeme k mně domů?/ *očima jí naznačuje i tuto možnost, nečeká na její odpověď a už jí vyvádí z místnosti* /Kruci!/ Leslie omluvíš mě na moment? Sejdem se za chvilku na tom mostě ano? Jen odvedu Jesse domů *omluvně se usměje, pustí její ruku a vezme Jesse kolem ramen* Tak pojď ty ožralo /Kruci!/ Leslie omluvíš mě na moment? Sejdem se za chvilku na tom mostě ano? Jen odvedu Jesse domů *omluvně se usměje, pustí její ruku a vezme Jesse kolem ramen* Tak pojď ty ožralo
U Anděla, Aello! *Rozhodí rukama, když ho něco napadne. Dojde blíž ke stolu a počká si, dokud Aella nebude na dosah. Jakmile je dostatečně u něj, chytne ji za lýtko, aby ztratila rovnováhu. Než upadne, chytí ji do náruče a zazubí se na ni.* Tady se ti líbí víc než na tom stole, že? /Jistě, že ano./ Co kdybychom teď šli k tobě? Teda, ty nikam nepůjdeš. *Zeptá se jí.* /Protože jestli řekneš, že ano, donesu tě tam. Ještě by ses cestou zasnoubila s nějakou toulavou kočkou./
*Zasměje se.* Myslím, že nejsme jediní, kdo tu je z Británie. *Pokrčí rameny a podívá se na sklenku, kterou položí prázdnou na stůl. Pak koukne zase na něj.* /Škoda že neumím číst myšlenky. A kam bych chtěla?/ *Zapřemýšlí nad jeho otázkou a všimne si jak si prohrabuje vlasy, přičemž se kousne do rtu.* Ne. Soustřeď se./ *Napomene se.* No..Vždycky mě lákala Indie..Nebo.. *Zamyslí se.* /Tolik zemí mě láká!/ Norsko. *Usměje se malinko zasněně, ale hned zavrtí hlavou.* Tebe vážně nikdy žádná zem nelákala? *Zeptá se zájmem a usměje se.*
*Spokojeně si sedí a sleduje tancující Aellu a uvažuje čím to asi bude.* /Alkoholem? Spíše špatná krev./ *Když mu pohled zaterasí Grace, jenom k ní zvedne pohled.* Myslím, že jí nepotřebuješ. V tomhle stavu ublížíš leda tak sama sobě. *Ukáže na ni prstem tak, že jí projde od hlavy až k patě a zase zpátky nahoru.* Vrátím ti ji zítra. *Řekne klidně i když rum mu pomáhá se zábavou, smát se však nezačíná, dokonce se ani neusmívá, je to jenom takový nějaký malý pozdvižený koutek.* /Ani náhodou, nemáš s tím zkušenosti./
Díky, že mě odvedeš. Sebastian by pro mě tohle neudělal, vsadil bych se že by mě nechal někde na lavičce v Central parku. *konstatuje.* Až někdo vymyslí runu proti kocovině tak mu budu věčně. Na tohle Raziel nepomyslel, to v tý době nebyl alkoho nebo co? *Zaptá se.* Nechápu to! *Spomocí troye jde ke dveřím.*
*Podívá se na něj.* /Francie..Jak krásný stát./ *Pousměje se, když mluví s francouzským přízvukem a na jeho otázku o mostě přikývne.* Tam už jsem nějaký ten čas byla. *Poví a kývne na potvrzení. Vstane ještě s jeho pomocí a pousměje se.* /A vážně se mi to na tom mostu líbilo./ *Když odvádí Jesseho, tak přikývne a usměje se.* Jistě. Chápu. Ještě se uvidíme. *Mrkne na něj a když odejde, tak se přece jen zvedne a odchází také.*
U anielov a aj u démonov. *povie zo smiechom a zatvorí oči, lebo keď nikoho nevidí, nikto ju nebuzeruje.* A to tak, ma buzerovať. Pff, mňa! /rozhorčuje sa v myšlienkach, keď stratí rovnováhu a pristane v niečom mäkkom, čo určite nie je podlaha a tak otvorí oči a nezbedne sa uškrne.* No a čo myslíš? *opýta sa ho a trochu sa natiahne hlavou k jeho krku.* /Som hladná./ *pomyslí si potom sa zmätene odtiahne.* Ale ako pôjdem domov...ak nepôjdem? *opýta sa zmätene?*
*Poslouchá, co říká a trochu se usměje.* /Tak s parťáčkou? To nechápu..Nikdy bych nemohla odmítnout cestování, ale../ *Zauvažuje.* Každý nemusí rád cestovat, to je fakt. A on to i říkal./ *Trochu ji zaskočí jeho otázka o tanci, ale ta nabídka jí zní lákavě.* A víš, že si zatančím ráda? /Už jsem pěkně dlouho netancovala./ *Uvědomí si, napije se. Odloží sklenku na stůl a postaví se.* /Snad to ještě umím. Ale jo. Určitě jo./
*Nakonec to vzdá a objedná si další sklenku.* /Dobrá jestli se nezačne něco dít dopiju a půjdu./ *Napije se.* /Možná pořád doufám že přijde? Sakra já jsem divná./ *Podívá se na své boty na podpatku a přemýšlí jestli si nepůjde radši sednout.* /Ne ještě chvíli to vydržím./
/Oh, takže ona sa rozhodla vykašľať na náš vzťah, alebo čo to bolo len kvôli tomu, aby on spával s inými a ona ho spokojne čakala doma, áno?/ *Pomyslí si ako sleduje Aellu a Reecea a popíja alkohol. Je pomerne v ústraní, jeho nálada pekne klesla a najradšej by to tu celé rozpustil.* /Ešte chvíľu to vydržím a potom ich vyženiem./
/To by nebylo ono, abych se tam na chvíli neukázal./ *Vystoupá až ke dveřím čaroděje a skrz upíry u vchodu si prorazí cestu dovnitř.* /Jenom na chvilku, poté mám hlídku v parku./ *Přeměří si pohledem celou místnost a zvedne koutek do úsměvu.* /Škoda, že si dneska nic nedám a jsem ve službě. Vypadá to slibně./ *Opře se o zeď u vchodu a zkříží ruce na hrudi.* /Možná bych... Ne nemohl./ *Potlačí myšlenky na bar a na tváři mu hraje vážnější výraz.* /Dokud mi nezačne hlídka, tak se alespoň podívám, co se tady děje./
*Také vstane a nabídne Lili rámě. Pak ji doprovodí až na parket a přichystá se k tanci. Pak začne do rytmu hudby začne tancovat. Na Lili se přitom usmívá.* Bavíš se dnes večer dobře? Nerad bych tě tu nudil. *Zasměje se a pohlédne jí do očí.*
*Nakloní hlavu na stranu a stáhne obočí.* /A kdo by si nevšiml? Taková pitomá otázka!/ Oproti mně možná jsi, ale i já mám svý kvality. *Při jeho dalších slovech se musí snažit, aby nevyprskla smíchy.* Nemá cenu ti vyprávět, že jsem se neozvracela kvůli pití. Takže to nech být. *Mávne rukou a začíná ji to docela unavovat.* A teď.. *Zadívá se pořádně na jeho výzbroj.* Kde ji ukrýváš! *Začne mu šacovat opasek a prohledávat ho.* /Že mě si nikdo nebude dělat dobrý den./
*Dopije a zvedne se k odchodu.* /Že já si zase něco nalhávala./ *Už skoro vyjde ven, když v tom zahlédne Caleba.* /Že by jsem si s ním mohla aspoň promluvit?/ *Řekne si němu.* Ahoj, jsem se divila že dnes nejsi u baru. *Usměje se.* /To že se od něj chceš držet dál ti moc nejde./
*Rozhlédne se po místnosti a najednou si připadá nepatřičně. Rychle potřese hlavou.* /No tak, nezačínej zase. Jsi na párty. Bav se. Tancuj, pij, směj se a dělej další blbosti, které tě právě napadnou! Trochu života do toho umírání!/ *Pousměje se.* Nemysli na ni. Nestojí ti za to./ *Znovu se rozhlédne po místnosti a hledá někoho, s kým by si mohla popovídat a nebo zaflirtovat, protože si potřebuje zlepšit náladu.*
*Trochu se zasměje a přijme jeho rámě. Dojde s ním na parket a začne tančit do rytmu hudby.* /Jako v staré době. Ale ještě si to taneční pamatuju! Super./ *Nad tím jí radostně zacukají koutky do úsměvu.* No kdo by zapomněl tanec že? Navíc se přece říká, že když se něco naučíš, tak to pak umíš celý život ne? No..A ten můj bude zřejmě hodně dlouhý./ *Zauvažuje a koukne na něj.* Jo, bavím se dobře. *Kývne na potvrzení a usměje se na něj.* /Vážně jsem si až teď všimla, že je celkem vysokej?/ *Zapřemýšlí, ale neřeší to a dál tančí. Taky mu koukne do očí a jen se usměje.* /Jo..Bavím se./
*Podívá se na ni a projede ji nefalešovaně pohledem.* Ale jo, nějaké kvality by se našli. *Zkříží si ruce na prsou, protože už je má volné a přikyvuje na její další slova.* Samozřejmě, jakoby někdy někdo přiznal, že to má z alkoholu. *Pořád přikyvuje a když ho začne prohledávat, zůstane mírně v šoku.* To je vtip? Já ti ji nedám./ *Po chvilce ji chytne ruce a podívá se ji po dlouhé době do očí.* Nesahat. /Zrovna byla překročena moje komfortní zóna./ *Drží ji za ruce, jemně, ale tak aby se mu nevyvlékla.*
*Drží si svůj uvolněný postoj a stále s mírně zakloněnou hlavou opřený o stěnu pozoruje dění v místnosti dokud na něj nepromluví někdo nový, ale zároveň povědomý. Nejistě se podívá dolů tím směrem a podaří se mu se sebou neškubnout.* /Já věděl, že si nemám zahrávat s upíry. A to se říká, že ti nejsou zrovna stálí./ Dnes mám hlídku. *Pokusí se usmát, ale spíše se tváří napjatě a ostražitě.* /Kdybych si pamatoval její jméno. Adele?/ *Stále má nepřístupně zkřížené ruce na hrudi a falešný pobavený výraz ve tváři.*
No věř mi nebo ne. *Sáhne ho dál.* Nestydím se přiznat, když neumím pít. Stavím se k věcem čelem. /Ne jako někdo./ *Dává si záležet, aby v tom samozřejmě zněl i skrytý význam těch slov a když ji sevře zápěstí, tak se na něj zamračí. Počká až to nebude čekat a škubne jimi až se mu vytrhne.* Taky jsem se tě neprosila, aby ses mi hrabal u opasku a kradl mi zbraně. A teď. *Zhluboka se nadechne a nastaví ruku.* Mi ji dej. /Nebo se už neovládnu./
Aha. Tak to je škoda. *Pobaveně se kousne do rtu.* /Stejně už určitě neví kdo jsem. Nebo už mnou opovrhuje jako všichni ostatní. Skvělý život upíra./ *Upraví si šaty a kouká chvíli jen dolů na zem.* /Že já se vždy do něčeho pustím a pak jsem zklamaná. Jsi upír zlato. Nikdo tě nebude mít rád. Všichni tebou opovrhují. Zvykni si./
*Nakloní hlavu mírně na stranu, sedí s rovným zády jak je naučený.* Já se taky přiznávám, že neumím pít. /A proto to taky nedělám, stačilo jednou./ *Nechá ji se vyškrábat, protože kdyby nechtěl tak ji to nepovolí.* Jsem silnější než si kdokoliv myslí. Ale ani Caleb mi nevěří. /Já se ti nehrabal, viděl jsem a vzal ji. To je jiné než hrabání.* Mluví klidně a popravdě je zvědavý, co vymyslí dál.* /Jsi celkem vynalézavá, ale hold schovanou ji mám dobře a jsem rychlejší než ty, takže bys mi ji stejně nestihla vzít./ Nedám. *Poví a pořád si udržuje klidný a profesionální výraz.*
*Chceš dnes zase podniknout nějakou noční procházku nebo zůstaneme tady? *Zeptá se a dál pokračuje v tanci. Dobrý pozorovatel by si mohl všimnout, že občas se myšlenkami ztrácí někde jinde. Přitom mu na tváři hraje úsměv.* Určitě je tu spoustu míst, kam by se dalo zajít. /Ale jestli nechceš, vůbec mi nebude vadit, když zůstaneme tady. Povídat si ostatně můžeme kdekoliv/
/Škoda? Ale, ale./ *Sjede ji pohledem a neskrývá své pobavení.* Někdo zase touží po mé společnosti. Dnes to nepůjde, zlato. *Odvrátí od ní pohled a dívá se směrem do davu s lehkým náznakem úsměvu.* Já vím. *Odvětí jen toto a dál zarytě stojí a čeká, až začne jeho hlídka v parku.* /Jinak už bych si tě dávno vyvedl ven./ *Zatlačí všemožné myšlenky a soustředí se na dav.*
*Poslouchá jeho návrh a souhlasně přikývne.* To vlastně vůbec není špatný nápad. *Poví.* /Hm..Kam by jsme mohli jít? Park? Jo..Park. Na mostě jsme byli minule, takže dnes něco jinýho./ Tak co třeba do parku? *Navrhne a pozvedne obočí. Trochu se usměje.* /Proč mi přijde, že je občas mimo? No..Asi si jen zase něco namlouvám. Prostě se mi to jen zdá./ *Rozhodne se, že jí to jen přijde a tak to nijak neřeší a na nic se ho neptá.* /Ale jsem ráda, že zavrhl nějaké jiné místo. Přece jen už jsme tu dlouho a otravovat tu taky nechci./
/Tady je zábava jako na pohřbu veverky.. Debilní přirovnání./ *S povzdechem se zvedne a rozhodne se jít někam jinak, protože tady být nezvládá.* /Celý týden je.. na nic./
Vážně? Čekala jsem trochu jinou odpověď. No spíš jsem nečekala žádnou odpověď./ Tak se ještě snad někdy uvidíme. /Chtělo by to co nejdřív. Pomalu se začínám v New Yorku nudit./ *Zase na něj upře své oči.* /Možná bych se ještě mohla jít někam projít. Někam ven. Tady bylo až moc lidí. Chtělo by to na chvíli někam na vzduch./ Do kdy máš hlídku? *Zeptá se neutrálním tónem v hlase.*
No... o to ani nejde. *Posměšně se uchechtne, když se snaží věci překroutit.* Na tom stejně nesejde. Jen mě nemáš právo urážet, protože já si všechny následky nesu sebou a nevyhýbám se tomu. A vůbec. Kdo ti dal právo mi sebrat zbraně? To je u lovců prostě normální? Ne ani v kodexu o tom nic není. /No čekat? Že ho budu snad prosit? Bude se se mnou hádat dokud nebudu střízlivá? Nějak se do institutu dostat musím a co když mě něco napadne? Runy nestačí.../ *Znovu nastaví ruku a když teď nepovolí, tak už má poslední záložní plán.* /Zaira určitě nebude ráda./
*Obzerá sa po pároch a nalieva do seba jeden pohárik za druhým.* /Aj Aella s Reecom sa už vytratili, pche./ *Odvracia sa od ľudí chrbtom.* /Nech už to skončí, nikdy som sa necítil tak mizerne na vlastnej party./ *Povzdychne si a hľadá na ďalší pohárik.* /Asi by som mal prestať, ale čo tam po tom./
Park zní dobře. Chceš jít hned nebo tu ještě chvíli zůstat. *Zeptá se zvědavě, ale prozatím tanec nepřerušuje.* /Ale rád bych se ještě trochu napil, než půjdeme. To snad problém nebude. Jedna, dvě skleničky. Přece tu nenechám tak dobrou whisky!/ *Usměje se pro sebe a vyčkává na odpověď.*
*Obzerá sa po párikoch a nalieva do seba jeden pohárik za druhým.* /Aj Aella s Reeceom sa už vytretili, pche./ *Odvracia sa od ľudí chrbtom.* /Nech už to skončí, nikdy som sa necítil tak mizerne na vlastnej párty./ *Povzdychne si a hľadá na ďalší pohárik.* /Asi by som mal prestať, ale čo tam po tom./
Park zní dobře. Chceš jít hned nebo tu ještě chvíli zůstat. *Zeptá se zvědavě, ale pro zatím tanec nepřerušuje.* /Ale rád bych se ještě trochu napil, než půjdeme. To snad problém nebude. Jedna, dvě skleničky. Přece tu nenechám tak dobrou whisky!/ *Usměje se pro sebe a vyčkává na odpověď.*
Ne a o co jde? /Vlastně mě to stejně nezajímá./ *Pozvedne obočí a postaví se z gauče.* Nemáš s dýkou zkušenosti. /Teprve jsme se ji měli učit./ *Řekne jednoduše a jelikož už mu dojde trpělivost. Prostě odejde z činžáku. Po cestě si všimne Caleba s upírkou.* Calebe. *Pozdraví a nepatrně pokroutí hlavou nad tím, co zase určitě chystá.* /Nedá si pokoj. Taky riskuje./ *Odchází z párty ven.*
/Snad ne./ *Odpoví si v duchu na její odpověď a sám ani neví, co by měl udělat.* /Poslední, co potřebuju, dostat se do potyčky s upíry. Teď, když po jedné jdeme. Nechci zabíjet upíry, ale démony. Starosti navíc./ Dokud mě někdo nevystřídá. *Zalže naprosto přesvědčivě a ani se neobtěžuje o soucitný pohled. Upíři přeci nic necítí.* /Držet se od nich dál. Jednou a víckrát ne. Začnou si dělat naděje a běsní./ *Spatří svého bratra na odchodu a jen povytáhne obočí.* /Zase se nudil? Abstinent./
*Pokrčí nad jeho otázkou rameny.* Čím dřív, tím líp. /Už se mi tu extrémně nelíbí. Lepší je to venku. Alespoň podle mě./ Ale dopiju si skleničku. *Usměje se a po chvilce přestane tančit.* Tak. Jen vypít to, co mi zbylo. Nevím, jestli si něco dá on./ Hned jsem tu. *Přejde ke stolku, kde si nechala skleničku s krví a vrátí se k němu. Hned si upije.* Ty si něco ještě dáš? *Pozvedne obočí.* Připadám si hloupě, když tu piju sama. A navíc krev. Ale nedělá mi problém ji vypít rychle, kdyby už si nic dát nechtěl./
Mám. Když jsi mě to nenaučil ty, tak někdo jiný. *Odpoví mu a když se začne zvedat, tak má co dělat aby zachovala klid.* Myslela jsem to s tebou dobře. /Chce válku? Bude mít válku... nikdy jsem s nikým nebojovala, ale tohle mě začíná dost dusit. Jsem přece dospělá! Co si to dovoluje? A jak se mám teď vrátit? Neměla jsem sem chodit./ *Otočí se a rozhodne se, že se nebude ponižovat aby se snad za ní rozeběhla.* /Je tu ještě Caleb. Nevšimla jsem si ho?/ *Prohrábne si vlasy, aby nevypadala tak divně a vydá se odhodlaně směrem k němu.* Ahoj. /Ježíš.. nechci mu tady kazit večer. Hned zmizím./ Už chci jít domů a ... *Podívá se ke dveřím a sbírá myšlenky.* Potřebovala bych nějakou zbraň. Při nejlepším meč, dýku, nůž. Sebastian se na mě nasral a myslí si, že když mi je sebere tak za ním asi půjdu jako pejsek za kostí. *Vyloudí ze sebe úsměv.* /Idiot./
Myslím, že si ještě dám skleničku whisky. *Řekne a dojde si pro skleničku a flašku whisky, kterou nechal na stolku. Nalije si a rychle ji do sebe hodí. Pak si nalije ještě jednu a dojde zpátky k Lili. Pomalu dopije a počká až dopije i ona.* Můžeme jít? *Odloží skleničku na nejbližší možné místo, přičemž se usměje a rukou si projede vlasy, jak je jeho zvykem.*
/Jasně zase ten odměřený přístup. Jak jinak. No co už to asi nebudu řešit. Co bych teď dala za klidný krátký život civila. Že já si s ním vůbec něco začínala. Neměla jsem to dělat./ Vím že tě asi otravuju. *Trochu se zastydí. A povytáhne obočí.* Za chvíli půjdu. *Dodá rychle.* /Jen mi to přišlo jako dobrý nápad. Což očividně není./ *Podívá se na dívku co přijde ke Calebovi.* /Tu odněkud znám. První den v New Yorku a Pandemonium. Určitě./ *Usměje se na ni a kývne jí na pozdrav.*
*Přikývne.* /Tušila jsem, že si ještě něco dá./ *Podívá se za ním a na to, jak do sebe kopne whiskey.* /No tak doufám, že má aspoň dobrou výdrž, abych ho v tom parku pak nemusela sbírat ze země. Což by pro mě teda nebyl problém, ale asi by to nevypadalo nejlíp./ *Zauvažuje a když k ní přijde, tak dopije zbylý obsah své sklenky a odloží ji na stůl.* Jo, jdeme. *Usměje se a všimne si, jak si opět prohrábne vlasy.* /Už zase.../ *Zavrtí nepatrně hlavou a nakonec s ním odchází do parku.*
*Odchází společně s Lili z párty, kde se počet účastníků začíná snižovat. Společně vyjdou z činžáku a zamíří do parku.*
Neotravuješ. *Zvedne koutek a pokusí se o úsměv.* /Tohle nesnáším nejvíc. Ty nevinné přetvářky a za rohem mě ovládne, vysaje. Co já vím. Ale nedokážu jí říct, aby mě nechala být. Proč?/ *Uvidí k sobě přicházet Grace a zvedne i druhý koutek.* /Další, co se dožaduje společnosti. Kdopak ji znudil? Sebastian? Chudák holka./ Ahoj. *Automaticky sahá pro jednom z mečů a zarazí se.* Umíš s tím zacházet? *Sjede ji pohledem jako kdyby to měl snad z toho vyčíst.* /Ale tak, jestli byla ozbrojená dřív? Je lovec, jen ať se učí./ Možná by tě měl někdo doprovodit. *Podává jí meč a pozorně sleduje, jak ho ona uchopí.* /Měl bych já? Mám hlídat, riskovat kvůli ní?/ *Zvažuje i tuhle možnost a váhá.*
/Dobre, tak to by stačilo./ *Pomyslí si.* /Nebudem sa tu predsa opúšťať./ *Odmietavo pokrúti hlavou a odsunie od seba alkohol.* /Nebol to zas až taký zlý večer./ *Ironicky si pomyslí.* /Takmer sa tu pobili vlkolaci./ *Vytráca sa v mysli.* /Nádherný rozhovor mezi Aellou a Zairou./ *Neveriaco krúti hlavou.* /Čo viac si môžem priať./ *Cíti, ako sa mu teplo šíri telo, hudbu počuje tlmenejšie a cíti sa ospalý, alkohol začína učinkovať.*
Ne společnost i sexy holky, no to bych i čekala. Zdá se takovej... makovej. /No jasně že jo./ *Odpoví vážně a potom se zasměje.* No dobrá asi určitě ne jako vy, ale lepší mít v ruce něco než nic. No? *Zvedne ramena a těkne pohledem k upírce.* /No fakt, nechci tu dělat křena, takže asi prostě půjdu. Sebastian řekl, že bych byla dobrý chod u upírům./ *Uchopí meč za jílec a zazubí se.* Jo možná... ale to ty určitě nebudeš. *Poplácá ho familiérně po rameni a usměje se.* Díky a užij si hlídku. Máš to u mě. *Zamává už ve dveřích a neohlíží se.*
Vážně? /Kdybych mi bušilo srdce, asi by se rozbušilo. Nemůžu uvěřit že nad ním vážně takhle přemýšlím a dokáže mě odzbrojit jen jeho úsměv. Co se to se mnou stalo? Nikdy jsem taková nebyla. Nevím jestli mi jen chybí Delaney aby mě držela dál od takových jako jsou nefilim. Nebo kvůli čemu to sakra je./ Hele řeknu ti to na rovinu, prostě nevím co tady dělám. Proč jsem za tebou vůbec šla a radši tě nenechala dělat si svý věci. A vlastně vůbec nevím o čem si s tebou povídat. /O což asi ani nestojíš./ *Trochu rozpačitě se na něj podívá.* /Ježiši já jsem ale troska. Hm. Vážně super Adeline. Příště radši vůbec nemluv./ Prosím řekni mi že jsem tohle opravdu neřekla. *Zasměje se a podívá se mu do očí.*
/Tos uhodla. Nebudu. Možná, až se začnu zase nudit, přijdu tě potřebovat./ *Potlačí uchechtnutí a ještě se za ní ohlédne.* Dlužíš mi hlídku. /A tady už se to začíná vyprazdňovat./ *Všimne si, že Adeline ještě u něj stále je a potlačí povzdechnutí. Když si ji vyslechne, sám neví, co k tomu má říct, ačkoliv teoreticky neslyší poprvé. Možná poprvé od upírky.* Holka, máš to asi těžký. Co já s tebou mám dělat? *Zjevně ano.* Oplatí ji úsměv, ale lehce nakrčí obočí a vezme do dlaní její tvář.* Nesmím tě ovlivňovat. To je vysada pro nefilim./ *Uklidňuje se, když je k ní takto přímo vystaven.* Měla by jsi si to promyslet. Asi sama nevíš, co děláš nebo co chceš. /A já to snad mám vědět? Odcházím./ *Přejede jí prstem po dokonale křivce tváře a odstoupí.* Mám hlídku jinde. Dobrou noc. *Pouští ji a odchází.* /Snad jsem ji trochu vyvedl z míry a nebude mě sledovat./
/Jasně jenže já asi vím co chci. Ale tobě to neřeknu./ Dobrou noc. *Odpoví.* /No dobře tohle nešlo zrovna podle mých představ. Měla jsem se na to vážně vykašlat. No teď už to nezměním. I když jsem docela ráda že jsem mu to řekla./ *Odchází a přemýšlí jestli ještě někam zajít nebo ne.*
*Obzerie sa ponad plece a uvedomuje si, že tu zostal sám.* /Konečne./ *Pomyslí si a postaví sa. Trochu sa mu zatočí v hlave, no nie je to nič, čo by nezvládol.* /Taký bežný alkoholový večer./ *Zasmeje sa a šuchtavým krokom ide k pohovke. Doluznačky sa na ňu zvalí sa spokojne usmeje.* Ležím. *Zamrmlie.* /Úplne ma to vyšťavilo./ *Pomyslí si.* /Kurde, tie pohovky sú fakt úžasné./ *Potichu sa zasmeje.*
*Vrací se zpátky k činžákům a nervózně si mne dlaň.* /Do háje. On mě zabije. Vážně ho musím najít./ *Účes už se jí dávno rozpadl, když se procházela.* /Vážně doufám, že bude tady. Arrg./ *Vyjde schody a přemýšlí, zda zvonit, ale nakonec rovnou vejde. Přejde chodbou do vylidněného obýváku a zastaví.* /No skvělé. Nikdo neříká, že musíme konverzovat./ Promiň, že ruším. Jen jsem tady asi něco ztratila a musím to najít. *Omluvím se s výdechem a sklopí pohled.* /Celý tenhle večer je katastrofa. Nehorázná. Vážně nejhorší noc za dlouhou dobu. Nesnáším, když to na mě padá./ *Začne pohledem pátrat po zemi u baru.* /Nikde jinde jsem skoro nebyla!/ *Zastaví, sehne se a zvedne prsten.* /Uff./ *Přemýšlí, zda si ho nasadit a přestože se jí v tuhle chvíli hnusí, tak to udělá.*
*Prekvapí ho hlas, ktorý sa ozve od dverí.* /Nebol som tu náhodou sám?/ *Začuduje sa.* /Prečo si sa práve ty vrátila?/ *Nemá odvahu sa nahlas opýtať.* /Ak si chceš vypýtať ešte nejaké rady, budem ťa musieť sklamať, Aella už odišla... a hádaj s kým./ *Povzdychne si, no nepostaví sa. Ani len sa neobráti.* V pohode. *Zamumle do pohovky.* Pokojne to tu prehľadaj. *Pokračuje tichým hlasom.* /Nie, nemám náladu sa teraz s nikým rozprávať a už určite nie s niekym z top trojky./ *Uchechtne sa nad ich novovzniknutou prezývkou.* /Aelle by som vynadal, Reecea by som asi prizabil len tak z princípu a Zairu by som... ani neviem čo./ *Uvažuje*
*Zaslechne jeho hlas.* Nepotřebuju to tu prohledávat. Už jsem to našla. *Povzdechne si a chce odejít, ale zastaví u pohovky.* Jsi v pohodě? *Nejistě zamrká.* /Ale co se starám! Za to může ta mizerná nálada!/ Jen vypadáš, že právě umíráš, tak bych nerada byla nařknuta z toho, že jsem nepodala první pomoc. *Zamumlá sarkasticky.* /Sarkasmus je nejlepší obranný system. Ah, zabijte mě, vážně./ *Zadívá se z okna.* /Ale hlavně nějakou dramatickou smrt. Žádný klišé./ *Nevesele se uchechtne.* /Tak tomuhle se říká veselý a pěkný večer. Pohádat se a vyslechnout rady od milenky mého snoubence, kterého téměř nenávidím. Vyslechnout si výčitku od muže, kterého mám vlastně ráda, jenže pro něj je to hra a nakonec tádáá se procházet při hrozné náladě New Yorkem a poté málem dostat panický záchvat, že jsem ztratila prsten, který ani není můj a přitom bych ho vlastně ztratila ráda./ *Pevně zavře oči.* /Jo, skvělé./
*Pretočí sa na bok a zahľadí sa jej do tváre.* No docela to vystihuje, ako sa cítim. *Krivo sa usmeje.* /Takže len preto? Lebo by si nechcela mať výčitky?/ *Vidí aká je smutná a unavená. Využíva situáciu, kedy zatvára oči, sadá si a chytá ju za ruku. Skôr nestihne protestovať si ju stiahne k sebe a spolu s ňou si naspäť ľahne.* /Kedy som na teba nemal náladu?/ *Pýta sa sám seba.* Teraz je to už lepšie. *Spokojne si povzdychne a zaborí krk do ohybu jej krku, mocne ju objíme, akoby ju už nechcel pustiť.* /Prečo musíš byť taká slepá?/ *Neodváži sa to opýtať nahlas. Zaboří tvář do ohybu jejího krku*
/Ten pocit znám a chápu. Až na to, že já opravdu každým dnem umírám. Jen jsou dny, jako je dnešek, kdy to pociťuju mnohem víc./ *Se zavřenýma očima zavrtí hlavou. Zacítí škubnutí za ruku a překvapeně otevírá oči a padá na něj.* /Co to?!/ *Nestihne ani zaprotestovat, když si s ní lehne a zaboří jí tvář do ohbí krku. Spokojeně vydechne pod tlakem jeho těla a známými dotyky.* /Ah, sakra. Jak jen mi tohle chybělo. Krást ti teplo, protože mě dokážeš jako jediný rozehřát./ *Rychle se však vzpamatuje a jemně ho odstrčí, jelikož na víc prostě nemá sílu.* Nech toho Damiane. Proč tohle děláš? Předstíráš jako, že se staráš. *Zakroutí hlavou.* /Ale je to lež./ Děláš, jako by byla jen má vina, to jak to mezi námi teď je. Ale já odešla a ty si mě nechal odejít, tak to bylo. Vinna je na nás obou a tohle předstírání... *Bolestně zkřiví obličej.* Nevím, proč to děláš. Jestli prostě nedokážeš snést, že tvou hračku má teď někdo
/Odstrčila si ma, ale aj tak si zaraz nevyskočila na nohy a neutiekla. To je dobré znamenie./ *Naivne si myslí. Zamračí sa keď počuje jej slová.* /Áno, pokojne dodaj ešte niečo, čo bolí počúvať. prečo nie./ *Potláča únavu do ústrania, opäť sa priblíži a prevracia sa na ňu. Rukami drží tie jej nad hlavou a nohy má po jej bokoch.* Prečo si myslíš, že to predstieram? Prečo si, sakra, myslíš, že o teba nikto nemôže mať záujem? *Zamračené sa pýta.* Bol som naštvaný a nechal som ťa odísť, no tú istú chybu už neurobím... *Jeho hlas sa postupne stíšuje až nakoniec zanikne v tichu.* Nie si hračka. *Unikne mu zavrčanie až sa sám začuduje.* /Hlavne to už neopakuj./ Nie si hračka. *Povie pokojnejšie.* Nie pre mňa. *Zarazí sa, že to nakoniec priznal nahlas.* /Nemalo to byť celý čas o tom? Iba sa hrať?/ *Rozmýšľa a úprimne sa na ňu pozrie.* Neviem, prečo mi neveríš, že ťa mám rád. Ja ti nechcem ublížiť. /Vonkoncom nie./ *Hrôzou takmer skamenie.* /Počkať... skutočne som nahlas priznal, že ju mám rád?/ *Zhácí sa.* /Mala to byť len hra, jednorázová záležitosť./ *Pripomína si.* /Ale nie je./ *Pomyslí si kapitulacne.*
Hej! *Ohradí se, když ji chytne za zápěstí a dá jí je nad hlavu.* /Víš, že tě můžu kopnout?!/ *Pomyslí si vzdorovitě, ale při jeho slovech si rezignovaně povzdechne a přestane se vzpírat.* Protože proto. Protože to bolí míň. *Frustrovaně vydechne všechen vzduch z plic.* /To se vážně musíš ptát? No jistě, vždyť ty nic nevíš, skoro nikdo nic neví, tak to má být./ Protože si to nezasloužím, chápeš? *Procedí skrz zuby.* Udělala jsem dost špatných věcí, abych to pochopila. *Odvrátí pohled.* /Zklamala lidi, na kterých mi záleželo./ *Obrátí se k němu a prudce zavrtí hlavou.* To neříkej. *Poví bez dechu.* /Musíš mě nechat odejít./ *Snaží se zhluboka nadechnout, ale nejde to.* /Tak nejsem. Dobře. Ale o to spíš mě musíš nechat jít./ *Zavře oči a všechna tíha posledního týdne na ni dopadá plnou silou až se jí za víčky střádají slzy.* Ale proč? *Snaží se neznít tak žalostně jako se cítí.* Proč bys mě měl mít rád? Nedala jsem ti důvod... *Otevře oči a hledí na něj skelným pohledem a rozmrkává slzy.* /Byla jsem zlá a hnusná, nedala jsem ti důvod na to, abys mě měl rád!/ *Ani neví, zda chce slyšet odpověd a zkousne si ret.*
Tomu neverím. *Narovinu jej oznámi.* Každý si to zaslúži. *Dodá po chvíli.* /Neviem, čo hrozné si urobila, keď sa cítiš z toho tak bezútešne, ale musíš mi veriť, jednoducho musíš!/ *Má chuť začať po nej kričať, aby sa to konečne dostalo až do jej mozgu, no neurobí tak, aby ju zbytočne ešte viac nevydesil.* A čo ak to aj napriek tomu poviem? *Tvrdohlavo si stojí na svojom.* /Nie, nie, prosím neplač. Čo zlé som povedal? Snažím sa byť len úprimný./ *Začína ho premáhať panika, keď vidí jej lesknúce sa oči, ktoré pred ním ukrýje.* /Tak krásne oči./ Pretože je to pre mňa úplne prirodzené. *Povie sám zmätene.* /Ako ti mám vysvetliť niečo, čo sám nechápem?/ Tak ako dýcham. *Dodáva, no nevie, či ju zbavil aspoň trochu zmätku.* /A ty to aj napriek tomu nechceš pochopiť./ *Povzdychne si.* Proste ťa mám rád, nepotrebujem mať na to dôvod. *Zašepká nakoniec.*
Nemusíš tomu věřit, prostě to tak je. *Potřese hlavou.* /A já to vím. Ale nemůžu ti to vysvětlit. Ne teď. Vlastně nikdy./ *Zvedne k němu pohled.* /Tvrdohlavý jako mezek./ Nevím. *Poví tiše.* /Asi tě budu muset umlčet./ *Hraje si s jeho prsty, kterými svírá její zápěstí. Znovu pevně zavře oči.* To nedává smysl. *Pomalu zavrtí hlavou ze strany na stranu.* /A co mám dělat, aby si mě přestal mít rád? Já to nechápu. Ale já v mezilidských vztazích nechápu nic./ *Srdce se jí rozběhne rychleji a jen na něj kouká.* /Jako dýchání? Ah, sakra, a proč mi to říkáš, když víš, že to nechci slyšet?/ *Zvedne hlavu a rty mu přejede po krku až na hranu čelisti.* Neměl by si. Rozhodně neměl. *Zamumlá mu do kůže a vtiskne mu polibek do koutku úst.* /Ale líbí se mi, že si můj, i když já nejsem tvá. Je to sobecké./
Zaslúžiš si byť konečne šťastná. *Zašepká jej. Jej prsty sa ho snažia rozptýliť, no statočne s tým bojuje.* Viem, že to nechceš pravdepodobne počuť, ale niekto ti to musí povedať. A ja sa toho pokojne ujmem. /Nemusí to dávať zmysel./ *Oponuje jej. Pritlačí sa k nej bližšie, cíti jej rýchlo búšiace srdce oproti svojej hrudi.* /Moje musí byť rovnako zbesilo./ *Prudko sa nadýchne a zatvorí oči.* Nie, nedovolím ti, aby si ma umlčala./ Ale ja chcem. *Vydýchne omámene.* /Prečo to len robíš?/ *Nemá šancu ani poriadne uvažovať, keď sa dotkne kútiku jeho úst. Hlavu potočí trošku do boku a pootvorí ústa. Kradne si ju v hladnom bozku.* /Neutekaj. Nebráň sa./ *Zavzdychá jej do úst.* /Alebo možno dovolím./
/Ja verím, že tomu veríš, ale i tak si nemyslím, že je to pravda./ *Povzdechne si.* Tobě ne. /Ale ja se vždycky snažím najít racionální důvod a tady ho nevidím./ *Její tělo automaticky zareaguje na to jeho a vypne se oproti němu ve snaze dostat ho blíž.* /Co si to namlouvám, část mě ti už patří a já se ji tak moc snažím získat zpět./ To je dobré. *Kapituluje nakonec a dychtivě se do polibku zapojí a toužebně zasténá.* /Tak moc si mi chyběl. To je nesnesitelné. Prostě to nedává smysl./ *Jemně mu zkousne ret, než mu rozevře ústa a zapojí do polibku jazyk. Znovu se cítí doopravdy vzhůru a snaží se osvobodit ruce, aby se ho mohla dotýkat.* /Tohle není fér. Neměla bych to dělat. Je to podvod./ *Jeho zavzdychání odežene myšlenky do nenávratna a se zavřenýma očima se poddává polibku.*
Ani tebe by nemalo. *Podarí sa mu povedať pomedzi bozky. Usmieva sa jej do pier a jednú ruku premiestni na jej pás, kde ju hladí. Zastrčí jej ju pod chrbát a snaží sa pritiahnuť si ju ešte bližšie.* /Stále si tak neznesiteľne ďaleko./ *Nespokojne si pomyslí a nakoniec uvoľní aj zovretie druhej ruky na jej zápästiach. Premiestni ju na jej stehno a hladí ju zboku pod šatami.* /Ako len na tebe zbožňujem šaty./ *Unikne mu ston, keď ho uhryzne do pery.* /Ale ešte radšej ťa mám bez nich./ *S úsmevom na perách, ktoré starostlivo zamestnáva si pomyslí.* Veľmi dobre... *Prehovorí bez dychu. Usudzuje, že debata je dočasne na konci a plne sa venuje jej perám. Odtrhne sa od nich a presúva sa na jej krk. Postupne ju bozkáva na miesto, kde by mala byť tepna a na perách občas ucíti pulz.*
/Jenže mně jo./ *Natiskne se k němu, a tak jako vždy k sobě jejich křivky perfektně pasují a doplňují se.* /Tohle je tak špatně a správně zároveň. Jak něco může být takhle rozporuplné?!/ *Když má volná zápěstí neváhá a sjede dlaněmi po jeho ramenou na hruď. Zalapá po dechu, když jí začne hladit po stehně a instinktivně je od sebe oddálí.* /Ah, řekněte někdo mému tělu, že se má chovat slušně./ *Zamrká a zadívá se na něj zastřeným pohledem.* /Proč mluvíš? Nechci mluvit, nechci přemýšlet./ *Políbí ho nazpátek a zamračí se, když své rty znovu odtrhne, ale když se jimi přesune na krk, znovu zavírá oči. Zavzdychá a tep se jí může zbláznit, touha jí vře v žilách a dostává se na povrch. Naprosto nevědomě mu začne rozepínat košili, ale poté nedočkavě škubne a dlaněmi začne prozkoumávat pokožku na břiše.* Damiane... musíme přestat... já, se nezvládnu držet dál. *Dostane ze sebe přerývavě. Potácí se mezi povinností zachovat se správně a zůstat ve své bezpečné zóně a naprosto devastující touhou. /Podvod, ale... s kým on odešel? Ah. Prosím./
*Jej zavzdychanie ho ešte viac posmeľuje a prejde jej zubami nežne po krku. Pár gombíkov odletí s pristane na dlážke.* /Vidím, že som aj ja teba chýbal./ Tak sa nedrž ďalej... *Zašepká jej nie po prvýkrát a dúfa, že ho aspoň raz počúvne.* Nedokážeme prestať. *Šepká jej do mäkkej pokožky a aj druhú ruku presunie na jej stehno. Šaty jej smrteľne pomaly vyhrňa a zastane, až jej ich nakoniec pretiahne cez hlavu.* Ten výstrih je až moc pre spoločnosť, to si nechaj pre len pre mňa. *Zavrčí a uhryzne ju do krku. Dlaňami preskúmava jej telo, akoby ho mal možnosť prvýkrát okúsiť.* /Tieto posledné dni boli úplne na zbláznenie.* Perami prejde k jej prsiam a nežne ich bozkáva. Pomalými, zmyselnými pohybmi sa trie o jej telo.* /Aspoň na chvíľu sa prestaň ovládať./ *Chce jej pošepnúť.*
*Kousne se do rtu, když jí zacítí jeho zuby na citlivé pokožce na krku.* /To je podvod, ale úplně jiného charakteru./ *Vzdychne a vstřebává jeho slova.* /Nedržet se zpět. Pro jednou./ *Olízne si rty a otevře oči.* /Ne, to nemůžeme./ Tak dobře. *Vydechne a nechá ho, aby jí sundal šaty, takže jí na sobě zbývá už jen poslední kus látky.* Tss. Nebudeš mi rozkazovat. *Ohradí se a překvapeně vyjekne, když jí kousne do krku.* /Tak tohle ti oplatím!/ *Odevzdává se jeho dotykům a sama nechává ruce bloudit po tom jeho, až doputuje k lemu kalhot. Ty mu rozepne a stáhne níž. Jen stěží potlačí sten, když se otírá o citlivé místa. Naprosto tomu propadá a úplně přirozeně napodobuje jeho pohyby a zhoupne se v bocích oproti jeho klínu a slastně si povzdechne.* /Tohle mi doopravdy chybělo. Těžko se to uznává./
Nerozkazujem, doporučujem. *Zasmeje sa a perami sa vráti k tým jej. Jednou rukou jej medzi ich telá do jej nohavičiek. Prechádza jej prstami po najcitlivejších miestach a užíva si jej slastné vzdychy.* Chýbala si mi. *Povie nahlas a ani si to poriadne neuvedomuje.* Druhou rukou jej pomáha stiahnuť jeho nohavice, vrtí sa a skopáva ich z nôh aj s boxerkami, zatiaľ čo ju neprestáva dráždiť. Ešte stále sa ju snaží dostať čo najbližšie k sebe vášnivo ju bozkáva.* /Chýbala si mi viac, ako som ochotný priznať nahlas./ *Pomyslí si a neprestáva s cielenými pohybmi rukou.* Krič, keď budeš mať dosť. *Zasmeje sa a nemôže sa nabažiť jej pier.*
Samozřejmě. *Zamumlá ironicky, ale poté se nechává znovu rozptýlit jeho rty. Když ji dlaní sjede do klína, zavzdychá a vypne se oproti jeho ruce. Soustředí se na jeho cílené a provokativní dráždění.* /Tohle vážně nevydržím moc dlouho. Celý týden bez tebe vydržet. Nezdálo se to tak těžké, ale teď.../ *Ani nevnímá, že si skopává zbytek oblečení. Mezi obočím se jí vytváří soustředěná vráska a kouše se do vnitřku tváře, aby zamezila vzdychům a stenům opouštět její ústa. Do polibku vloží veškerou vášeň.* /Křičet? Ne, nesmím se odevzdat, ale vlastně, teď se nemusím držet zpět./ *Uvolní a zmítá se pod jeho tělem ve snaze uniknout, ale zároveň se dostat blíž. Přelévají se přes ni vlny horka a ona se ztrácí ve své vlastní realitě. S výkřikem se celá napne a zaryje prsty do materiálu pohovky a Damianových zad, kterých se dosud přidržovala.* /Ah, ano.../ *Nesrozumitelně zavzdychá a poté se snaží uklidnit. Nečekaně mu obmotá nohy kolem pasu a převrátí je, takže je teď nad ním. /Moje šance./ *Skloní se a začne ho líbat na krku. Mezi zuby stiskne kůži a jemně se přisaje, zatímco pokožku zároveň něžně opečovává jazykem. Odtáhne se a zhodnotí své dílo.* /Perfektní cucflek./
Jen pro informaci... jsi můj. *Šeptne mu do ucha. Nadzvedne se a pomalu se zase spustí, přičemž spojuje jejich těla v jedno. Zavzdychá, ale dívá se mu do očí, zatímco se začíná pohybovat nejdříve pomalu a intenzivně a poté zrychlí pohyby pánve a z hrdla se jí derou vzdechy a steny, které se nesnaží zadržet. Ruce má položené na jeho břiše a přestože kontroluje ona, tak se mu postupně odevzdává. Napětí se znovu hromadí v nesnesitelné míře. Ještě zintenzivní pohyby a naposledy se zhoupne v bocích, když se podruhé za večer tříští. Roztřese se a poté si opatrně lehá vedle něj a hlavu si pokládá na jeho hruď. V mysli má úplně vymeteno a je to příjemná změna.* Taky si mi chyběl. /Hloupost, já vím Jen Bůh ví, co to zase vyvádím. Ale dneska zůstanu tady./ *Zavírá oči a dech se jí zpravidelňuje.* Dobrou noc, Damiane. Stihne ještě zamumlat, než se propadá do bezesného spánku.*
/Já vím, já vím. Přísahala jsem si, že sem už nikdy nevkročím, ale musím ho najít. A kde jsem ho naposledy viděla? No přece tady./ *Povídá si sama se sebou, zatímco vstupuje do klubu.* /Pche! Zapomněla jsem na ty vyhazovače. Tsss.. Proč vlastně jsou?/ *Postěžuje si, zatímco si stoupá do fronty několika lidí.* /Buď v klidu. Jenom najdi ten papírek, co máš v batohu a díky kterému jsi se sem dostala minule./ *Sundá si ze zad její oblíbený hnědý batoh a začne se v něm prohrabovat.*
*Konečně vyloví z tašky kartu, která se pochopitelně nacházela až na úplném dně.* /Tak jo, to zvládnu./ *Řekne si a zadívá se na kartičku, kterou drží v dlaních, které jsou pokryty ošklivou červenou vyrážkou.* /Ach jo. Musím ho najít. Nebo si ty ruce snad nechám amputovat./ *Postupně se posouvá až se dostane k samotnému vyhazovači.* /Tenhle typ lidí snad nikdy nepochopím. Jak můžou s takovou vizáží žít normální život?/ *Odhodlaně ukazuje svojí kartičku a čeká, jestli ji to projde, nebo ne.*
*Nakráčí si to na vysokých podpatcích do klubu. A jde zas rovnou k baru, kde kývne na barmana.* A plus prosím. *Sedne si na jednu z barových židlí a olízne si poslední kapku krve ze rtů.* /Tak co bude tu dnes zábava, nebo to bude pořád stejně jako každý den?/
*Zadívá se typovi do očí.* /No tak, pusť mě dál. Jinak ti na obličeji přistane moje žvejkačková bomba. Teda to bych neudělala, je to moc riskantní./ *Usoudí, zatímco si vyhazovač prohlíží její falešnou kartičku. Uběhne několik dlouhých minut. Nebo možná několik desítek minut? Není si zas až tak jistá. Konečně ji vyhazovač vrátí kartičku a zadívá se na ni.* /Takže??/ *Nechápavě na něj kouká a pak jí dojde, že ji vlastně pouští dál.* Heh, promiňte. *Omluví se a konečně vstoupí dovnitř, kde do ní jako vždy vrazí jí již známý vydýchaný vzduch. Rychle najde bar a sedne si vedle brunetky popíjející červenou tekutinu.* /Ať to není to, co si myslím./ *Zakrouží hlavou a raději odvrátí pohled.* Prosím colu s ledem. *Objedná si pro sebe.*
*Podívá se na dívku sedící vedle ní.* Pani, máš krásný vlasy. *Nepatrně se usměje.* /Tohle není civil, jako vlkodlak taky nesmrdí tak možná čarodějnice?/ Jsem Adeline. *Podá ji ruku a napije se ze skleničky.* /Ty lidé se zase nějak moc baví, až mě to úplně vytáčí. Žiji svůj život, máš jen jeden. Ach, kéžby. Taky bych si chtěla takhle užívat. Napít se alkoholu, tak abych si druhej den nepamatovala, co dělám po nocích pro to abych přežila./
*Uslyší hlas vedle ní a instinktivně se za ním otočí.* /Moje vlasy?/ *Na chvilku zapomněla, že se její barva liší od ostatních. Přece jenom, i ona má přírodní barvu.* Díky! *Usměje se a když jí dívka podá ruku, zamává jí před obličejem svými dlaněmi s vyrážkou.* Možná je to infekční, nerada bych tě nakazila. Promiň. *Omluví se.* /Snad to nepochopila jako urážku. Fakt bych jí ale nedoporučovala se mě dotýkat./ Čekáš tady na někoho? *Zeptá se, přičemž si vzpomene na původní plán dnešní návštěvy.* /Možná bych se mohla jít porozhlédnout na parket, jestli tady není. Ale jak vlastně vypadá? Po kom se to tady sháním?/ *Zamyslí se.*
*Obchádza vyhadzovača, ktorý sa mu okamžite uhýba z cesty, ako ho vidí.* /Byť známy nie je na škodu./ *Zasmeje sa sám pre seba a vchádza dovnútra. Na sebe má čierny oblek a bielu košeľu bez kravaty. Mieri rovno k baru a sadá si, dáva si dole sako a pokladá ho na stoličku vedľa seba. Vyhrňa si rukávy bielej košele a odhaľuje tak svoje tetovania. Usmeje sa na modrovlasú čarodejnicu sediacu vedľa seba.* A zasa sa stretávame. *Zasmeje sa.* Pekné vlasy. *Nezabudne podotknúť.* /Dnes mám chuť sa trochu zabaviť. Po tom včerajšku jednoducho musím./ *Zamyslí sa, ale nenechá, aby mu myšlienky vzali úsmev z tváre.* Pche! Opije sa a ešte ani nechce moju pomoc./
*Trochu udiveně se na ni podívá.* Omlouvám se, to jsem netušila. *Trochu rozpačitě se usměje.* Ne nečekám. /Měla bych typ na někoho koho chci vidět, ale asi to není úplně vzájemné./ A ty? Čekáš tu na někoho? /Vlastně bych ještě mohla počkat na Delaney, ale ta asi nepřijde./ *Podívá se na parket.* /Vážně je to někdy otravné. To jak slyšíte jejich tlukot srdce a jen tak tak se ovládáte. No a potom jste ti špatní. Skvělý život. Ehm. Spíš skvělá smrt./
Já? No vlastně... *Z její řeči jí vytrhne hlas za ní, který už někde slyšela.* /Ten hlas já znám. To je.../ *Má chvíli čas na přemýšlení, než se otočí o stoosmdesát stupňů a zjistí pravdu.* /Ó vlku, vlk za mnou./ *Pomyslí si.* Pane Belmonte! Jaká to čest. *Poví mu, když uslyší jakýsi kompliment o jejích vlasech.* /Tři hodiny! Tři! No to víte, novej šampon. *Prohlásí jakoby nic, zatímco se její plány, jak si s ním popovídá o problému, který trýzní její pokožku už tři týdny postupně nasadí a vyjde ven do rušných ulic New Yorku.* /Prosit ho o pomoc? Copak jsem přišla o rozum?? Neprchavci v úvahu!/ Dneska bez společnosti slečny? *Zeptá se.* /Když ty takhle, tak já takhle./
*Dopije svou skleničku a zvedne se ze židle.* Tak já asi půjdu. /Je tu na mě až moc hlučno dneska./ Tak zas někdy. *Popadne svůj kabát, který si nasadí a vyjde ven do rušných ulic New Yorku.*
*Přichází do Pandemonia v černých Vanskách jako včera. K tomu má klasické úzké černé džíny a černý krajkový průsvitný top, který však vepředu důmyslně kryje šedý vzor.* /Hlavně se neopít. Ještě strávit noc nad záchodovou mísou, eh./ *Otočí se a zamyšleně automaticky se proplétá davem všichni kde teď na taneční parket.* /Ou, ne, ne, ne./ *Zastaví, ale poté se stejně rozejde k baru a posadí se kus bokem. Přehodí si nohu přes nohu a objedná si mojito.* /Ignorace a ... hej!/ *Šlehne pohledem jejích směrem.* /Klid. Vzpomněn si na včerejšek. Majetnickej a ochranářskej idiot. Nikdo se ho neprosil o pomoc./ *Pomyslí si unaveně a opře si lokty o bar.* /Hezké modřiny./ *Zhodnotí s pohledem na teprve se vybarvující hematomy na svých rukou.* /Hodina trénování s Grace. No jo. Na to ruka nebude potřeba. A vsadím se, že ona bude mít taky hezké modřiny./
*Nespokojne sa na ňu pozrie, keď opäť raz nepovie správne jeho meno.* Jedno písmeno, to je také ťažké tam dať jedno písmeno?/ O taký by som aj ja mal začať používať. *Zasmeje sa zvesela a na perách mu zostáva úškrn.* Z čoho je? Pokiaľ som, že na vlasy je najlepší žabí sliz. *Neodpustí si poznámku.* /Najlepší!/ *Dodá ešte v mysli. Sleduje dievča, ktoré sedelo po jej druhom boku už odchádza.* /Nebola na mojej párty?/ *Zamyslene si ju prezrie a vráti sa pohľadom k Rosie.* Som úžasný, nejaká si určite nájdem. *Zamrkne na ňu.* /Pche, tak to asi ťažko./ *Pomyslí si trpko.* /Po tom poslednom fiasku? Jednorázová záležitosť a ešte stále ma máta. Aj keď nemôžem sčela povedať, že mi to vadí./ *Uvažuje neveselo.* A ako sa má moja obľúbená bosorka? *Opýta sa a objedná si whisky.* /To čo vždy, starých zvykov sa len tak ľahko zbaviť nedá./
Vážně? Chtěl byste ho začít používat? *Rozveselí se. Na dívku, s kterou si ještě před chvílí povídala, zcela zapomene.* /Chceš hrát hru? Fajn. Samozřejmě znova vyhraju. Už podruhé v řadě./ *Usměje se sama pro sebe.* Je to v mém tajném přísada. Jestli byste chtěl, taky vám ho můžu sehnat. *Obrátí se zpátky ke cole a napije se.* /Taak dobrý!/ Při uslyšení další věty se ale zakucká a raději se na něj podívá, jestli to myslel vážně. /Mrknutí? A to znamená co? Nelíbí se mi, že o něm vlastně nic nevím, vůbec se mi to nelíbí./ Podiví se. Ne? ale stihne zareagovat, čaroděj pokračuje dál.* Oblíbená čarodějka? Promiňte, ale žádnou vaši známou čarodějku neznám. A i kdybych znala, co já mám co vědět, jak se má? /Možná myslí Rianny. Nebo možná ta holka, co seděla vedle mě? Nemám nejmenší tušení./ *Zase se podiví.*
*Pomalu odpíjí svůj drink a všimne si kluka, který jí pozoruje. Oblečení a účes rádoby punk vs vlasy obarvenými na fialovo, ignoruje ho.* /Přestože punk neumřel. Pouze odpočívá./ *Zadívá se jeho směrem znovu.* /Civil. Podle všeho./ *Otočí se tak, aby ho parket měla za zády, ale zrak jí tak padne na ty dva u baru.* /No prosím!/ *Naštvaně si odfrkne a dopije drink. Seskoč z barové židličky, prudce se otočí až jí vlasy šlehnou do tváře a zamíří si to na parket.* /Příště si je svážu do drdolu nebo tak. Člověk se pak ještě navíc s rozpuštěnýma víc zapotí a vypadá jako idiot./ *Začne se pohybovat do rytmu hudby a nechá se tím pohltit.* /Tamtadadááá nemyslet. Jsem Švýcarsko. Největší zapadlá pustina ve Švýcarsku. Je to vlastně moc hezká země./ *Nevšímá si toho punk boye v cvoky na botách, které vždycky nesnášela, přestože tancuje jenom krok na krok od něj. Na druhou stranu se nebrání, když se o sebe sem tam otřou boky nebo f*
Myslím, že taký si môžem aj sám zohnať, nebude treba. *Zazubí sa a odpije si.* Niekto jev tak mizernej nálade, že ani nechápe narážku na seba? *Pýta sa pobavene a podvihne jedno obočie. Nezvdáva sa nádeje na rozhovor.* Teda to je nuda a ja že bude taká protivná ako minule./ *Povzdychne si a porozhliadne sa po klube. Zrak mu padne na dievča vo vyzývavom tope, na chvíľu zostane uchvátený.* /To si zo mňa robíš srandu./ *Zamračí sa, keď vidí, že tancuje hneď pri nejakom týpkovi.* /Alebo žeby s ním?/ *Zatne ruky do päste a radšej sa odvráti, obráti do seba celý pohárik whisky a vôbec sa netvári nadšene.* /Tak toto bude úžasný večer./ *Povzdychne si podráždene.* /Včera sa opila, dnes to pravdepodobne plánuje a samozrejme, ani bezpečne dopraviť do inštitútu sa nenechá, tss!/ *Zarazí sa, aby podvedome nezavrčal.* Tak ako sa máš? *Obracia sa na Rosie a pýta sa pomedzi zataté zuby.* /Došľaka, spamätaj sa!/ *Usmerňuje sa trochu sa uvoľní a pokúsi sa o úsmev, z ktorého vznikne len krivý úškrn.* /Takto na ňu nesmieš reagovať!/
Já že jsem v mizerný náladě? Podívej se na sebe. *Kouká na něj, zatímco do sebe čaroděj nalévá panáka whiskey a snaží se na ní usmát.* /Je možné, že ho něco trápí? No, ať je to jak to je, myslím že teď je nejlepší časový načasování na moji pomstu./ Jak se já mám? V pohodě. Jak vy? *Bedlivě ho pozoruje, jak se mu neupřímně usmívá.* Když mě omluvíte, půjdu si na chvíli odskočit. *Bez čekání na jeho souhlas se zvedá a vzdálí se od něj na asi tak dva metry.* /Takže, jestli moje znalosti fyziky jsou alespoň takový, jaký si myslím, že jsou, tak by to mohlo fungovat./ Tři hodiny těžký práce. Zmrazený slimáci. Žabí sliz. *Mumlá si, zatímco se malinko rozezívá a vší silou do něj strčí.* /Tohle by tě mohlo naučit alespoň trochu úcty ke mně. A vlastně i k ostatním! Asi si pár dní nesedneš./
*Nadále tancuje a nepozastavuje se nad tím, když onen kluk položí ruce na její pas. Něco řekne, možná své jméno, ale přes muziku to nejde slyšet.* /NAVÍC mě to nezajímá./ Ignoruje ho, přestože mu nic nedovoluje ani nezakazuje. Když se k ní více natiskne, tancuje s ním. Skloní se a zíravě jí do ucha.* /Ian. Aha. No děkuju za informaci, na kterou jsem se neptala./ *Odfrkne si a tancuje dál.* /Mé jméno neřeknu./ *On je otočí.* Hej! Na bar vidět nechci. *Zamračí se a schová mu obličej do hrudi.* /Alkohol. Fuj. Takhle jsem včera šla nejspíš cítit já./ *Když se on znovu sehne a pohledem hypnotizuje její rty, pustí ho, odtáhne se a rozverně mu zamává a zmizí v davu, zatímco on stojí jako vyoraná myš.* /Ani kdybys vyčistil zuby, brouku./ *Dostane se zpět na semistůlek baru a objedná si další mojito.*
Jasné, jasné. *Ani ju poriadne nevníma, objednáva si ďalšieho.* /Toto a domov, nepotrebujem sa na ňu dívať./ *Zarazene zažmurká, keď doňho vrazí.* Čo to sakra. *Zavrčí a chytá sa barového pultu skôr, ako spadne na zem. Stolička s rachotom spadne na zem. Pozdvihne zrak a úprimný vražedný pohľad svojich krvavočervených očí na modrovlasú bosorku.* /Ako si dovoľuješ takto zapárať? Asi ešte poriadne nevieš kto som!/ Prečo práve ja musím mať vždy dočinenia s deckami. *Zavrčí si popod nos.* A to som si myslel, že ti možno aj pomôžem s tými vyrážkami, ktoré máš. *Uškrnie sa a zdvihne svoju stoličku zo zeme, pričom na nej rozťahuje povrchom v pohľadu.* /Nemyslí si, že som si nevšimol!/ Ale moja dobrá vôľa akosi upadá. *Hodí na stôl bankovky a rýchlym krokom sa k nej priblíži. Chytí ju za ruku a potichu povie mrazivým hlasom.* Toto si urobila poslednýkrát. *V jeho hlase nie je ani štipka srandy.* /Nebudem tu predsa ubližovať decku! Pche, na takú / *Dá sa s ňou nenápadne do strany. Tvrdko ju pustí a zahľadí sa na jej vlasy.* /Heh, zničiť ti ich druhýkrát, tak to si fakt užijem./ Pekná farba. *Odfrkne, sako a košeľu sledujúc, ako sa pomodrí mokré pramene zjavujú pramene zjavujúce fialy.* /Je to len farba, ktorá sa zmyje, ale to ti zaberie dosť roboty!/ *Schmatne svoje sako a odchádza z baru.* /Pokúsim sa ešte o niečo a už nebudem brať ohľad na to, že si dieťa!/ *Po ceste von sa ani neohliadne.*
Ón ani nespadl? Jako vážně? *Odfrkne si, zatímco malinko odstupuje a pozoruje jeho reakce.* /Proč je tak naštvanej? Vždyť se mu NIC nestalo! Suchar jeden! Pche! Však ty ještě uvidíš./ *Zanadává mu v duchu a unesená svými myšlenkami dív nevyseká z kůže, když k ní přistoupí a začne jí vyhrožovat.* /Počkat! Počkat! Tak to si přehnal čarodějčiku. Zlostně mu oznámí, když se barva a struktura jejích vlasů změní. Díky němu už podruhé./ Co je tohle za člověka?? Ne oprava, to vlastně není člověk./ *Následuje ho ven, přičemž z kapsy vytahuje žvejkačku.* /No co, jiný zbraně proti němu nemám./ *Vyskočí a připlácne mu ji na vlasy.* Tak jakej je to pocit co? Možná tě to překvapí, ale tahle není jen tak obyčejná. *Prohlásí mu za zády.* /Jo, já jsem dost četla a zkoumala./ Tohle je směs formícae a šikanovaných urtic. Bez mě to z hlavy nedostaneš./op, podle Wiccy je to pravda. Užij si to, drahý čarodějíčku!
*Ani neskrývá zvědavost, když si ty dva prohlíží a dopíjí drink.* Platím. *Řekne přítomné barmance a zaplatí.* /Tak teď si ho naštvala. Lepší než kino. Jen ten popcorn chybí./ *Zamračí se.* /Nedotýkej se jí./ *Zarazí se.* /Hele, hele, zpomalme. Takhle ne. Pff. Co za myšlenky mi zase lezou do hlavy? Musím si v hlavě udělat filtr./ *Odvrátí pohled a když se tam znovu podívá, stojí tam už jen ta čarodějka, ale i ta za chvíli mizí.* /Uh, co ty vlasy?/ *Překvapeně zamrká. Pocítí úlevu mísící se s horkostí.* /Nebudu se ptát. Dnešek je tak divný den. Nejdřív ten nečekaný trénink s Grace a teď tohle. Čekám kdy začnou pršet tarakáfe./ *Sesedne ze židličky a raději míří ven z Pandemonia.* /Sem dlouho nepáchnu./
*Vchází do klubu* Neboj, dnes mám službu *usměje se na vyhazovače* Hmm, zatím tu není moc lidí, to bude pohodová směna *pomyslí si a vejde za bar*
*Nakráčí se svým sebevědomým krokem, který už dlouho nepoužila do Pandemonia. Ohlédne se, když v tom uvidí Delaney za barem.* Ahoj zlato. Co ty tady dneska? *Usměje se, sundá si kabát a sedne si na jednu z barových židlí.* A plus prosím. *Pohodí si vlasy a obtáhne si rty rudou rtěnkou.* Už ze sebe nebudu dělat trosku, je čas zajet do starých kolejí. *Uloží rtěnku zpátky do kabelky a hodí si nohu přes nohu.*
Začínala jsem se doma nudit, tak jsem zašla do práce *zašklebí se* /Lepší práce než jen myslet na něj/ *sleduje Adeline* Pěkný odstín, dlouho jsem ho na tobě neviděla *trochu se zastydí za jemný lesk na rty, když si vzpomene, že má nalíčené oči* /Uf, už jsem se lekla, že tu budu ta co se málo maluje./ *Hned to bude* *vytáhne z ledničky za sebou A+ a nalije ji do sklenky* Tady madame. *použije lehký francouzský přízvuk, který má dost nacvičený po padesáti letech v Paříži* Dala bych ti do toho deštníček, ale nemáme žádný co by se k tomu barevně hodil *zamračí se a kousne se do rtu* Hmm, ani ovoce ti na to nedám, tak si užij tu designově nešťastnou věc *zasměje se a podává krev kamarádce*
No už jsem si říkala jak můžeš mít na nájem, když nic neděláš. *Zaštipkuje.* Teda “nic” neděláš. *Povytáhne obočí a rty zkroutí do úsměvu.* Děkuji. Rozhodla jsem se přestat se hroutit z maličkostí a žít. *Pozastaví se nad slovem žít.* No ehm prostě dělat to co před tím. *Napije se ze sklenky.* Merci. *Vzpomene si na roky prožité ve Francii s Delaney.* Myslím že deštníček je to poslední co mi na tom pití chybí. Co bych dala za sklenku červeného. *Trochu si upraví své rudé šaty a mrkne na Delaney.*
Já toho dělám! Jen ta práce teď nějakou dobu nehrála roli./Hups, práci jsem měla, jen rozdílného rázu/ *zasměje se* Koukám, že ti prospěla má včerejší promluva do duše *zašklebí se* Žij svou smrt zlato! *vyprskne smíchy* /No, já si poslední dobou celkem živá připadám/ Co červeného. Jakýkoliv alkohol bych brala! *zatváří se tragicky na poličky za sebou* Je tak blízko a přesto tak nedosažitelný *přejíždí dlouhým prsty z jedné flašky na druhou* Asi bych si měla něco udělat s vlasy *zasměje se a stáhne si je do drdolu* Ne, že by mi padaly, ale hygieně to nevysvětlíš *podívá se na své upnuté černé džíny a krátké bílé triko a zašklebí se* Dnes ti to mimořádně sluší víc. Ale nezvykej si na to! *podívá se vyhružně na kamarádku a pak, ale stejně se usmívá*
Tvoje promlouvání do duše mi vždy prospěje. *Zasměje se.* Žij svou smrt *Pozvedne skleničku a napije se.* Ach jo je to trochu smutný. /Já vím! Nebaví mě být neustále střízlivá. *Zasměje se.* Ožralové mě nebaví, tak s nimi ani neztrácím čas. /Jsou až moc veselý na můj vkus./ Jak dnes? Většinou. *Zasměje se.* I když obvykle vypadáš skvěle díky těm svým očím. To přiznávám. *Kývne na ni.* /Někdy mě s tím až štveš./ Myslíš že bych se mohla dneska pobavit? Myslím že by mi to prospělo./ *Otočí se a podívá se na parket a tanečníky.*
Jooo moje oči mi závidí každý. Nedám. *zasměje se* Trochu moc si věříš, ale dobře, jak myslíš *obrátí oči v sloup* /Dnes? Když mám směnu a nemůžu se přidat?! Ale netak!/ No nevím, můžu předstírat, že tě nevidím, ale dávej si bacha na něj*blýskne očima na vyhazovače* Ačkoliv pokud někdo odhaluje kůži tak se ho fakt bát nemusí/ Hlavně se neopij moc *zvedne koutky v sarkastickém úsměvu* /jako by se tomu dalo říkat “opít se”/
*Otočí se zpátky na kamarádku.* Nevím ještě uvidím. No je dlouhá nemám pravdu? /My dvě by jsme to měly vědět nejlépe./ Možná půjdu, když přijde někdo zajímavý. Zatím tu posedím s tebou. A neboj vážně se neopiju. A vyhazovač mi nedělá problém. *Napije se.* Jinak si spokojená s mojí dnešní volbou pití? *Zasměje se.*
*usměje se* To vskutku je, ale ne tak dlouhá jako den. /Zdá se mi/ *smutně se podívá na kamarádku* Nedávno tu otevřeli kavárnu, která zavírá v pět. My tam nemůžeme hned ze dvou důvodů, světlo a ehm kafe by nebyl nejlepší nápad pro upíří žaludek/ No nevím *zasměje se zmínce o alkoholu* Ty jsi schopná se bezkonkurenčně ztřískat *zasměje se a začne mýt nádobí ze včerejška* Fuj! Co to tady je *vykulene se podívá na zub* Vypadá to, že se tu někdo trochu moc praštil o skleničku. /Pokud mu nebylo šest a zuby mu nepadaly normálně/ *znechuceně zub vyhodí* Snad ho nikdo nebude hledat *podívá se do koše a pokrčí rameny* No, to je jedno. Chceš ještě A? Je to pořád lepší než B *ušklíbne se* /A pořád jistě horší než jeho krev./
Bohužel, pořád mě žere to že nemůžeme na sluníčko. *Zatváří se ublíženě.* Hele ztřískala jsem se jenom párkrát a to bylo když jsi byla se mnou ty. V čem to asi bude. *Poškádlí ji a zasměje se.* Jo dej mi ještě prosím. *Dopije svoji předchozí skleničku.* Vlastně jsem o tom pak přemýšlela a říkám si, že jsi asi měla pravdu ohledně té krve. B není dvakrát chutné. /Asi jsem to včera nějak neřešila. Byla jsem divná./ *Vzpomene si na předchozích pár dní.* Sakra co se to se mnou dělo? Ještě že už je to pryč./ *Podívá se na ni.* Díky za všechno. Vážně jsem ráda že tě mám. /I když to nerada přiznávám./ Takže si toho važ, že jsem ti to řekla. *Zasměje se a čeká až ji naleje další sklenku.*
Jo, to je jedna z mnoha negativ na vampýrství /Pozitiv moc nevidím/ Hups, asi na tebe mám dobrý vliv *zvedne jeden koutek* Hned tu bude *zopakuje předchozí postup a podává naplněnou sklenku* Přeji dobrou chuť, ačkoliv je to dost špatná náhražka za čerstvou krev *olízne si plné rty* Vážím, ale já ti to neřeknu, mám snad nějakou hrdost! *zasměje se, ale v elektricky modrých očích je znát stejný pocit*
No jo dobrý vliv. To ty vždycky, nedovolila bych si říct že ne. *Usměje se. A vezme si od ní novou skleničku, kterou zatím položí na stůl.* Jo čerstvá krev, je něco úplně jiného. Ale v poslední době, abych se nebála, že tě lovci zabijou. *Zaštipkuje.* /I když já mám zrovna o lovecké co říkat. Vlastně byla by příjemná změna ho zase vidět. Ale řekla jsem že už to nebudu řešit/ *Podívá se na svou kamarádku.* Jo, hrdost tu jsme ztratily když jsme se proměnily. Ale stejně vím že mě miluješ. *Zasměje se a napije se.*
To tedy. Netřím se teď bojím víc než kdy před tím /Já mám důvod. Nestává se každému, že si upír/ *otřese se, když ji zableskne v hlavě opět výkřiky svých přátel, už není tak veselá* Teď bych vážně potřebovala panáka. *nepřítomně se usměje* Jo, jsem ráda, že mě u toho vyhrabávání nikdo neviděl /U Dia už dlouho jsem nepřemýšlela o svém stvoření/ *zarazí se když si vzpomene na místo narození, Řecko* /Zvláštní už jsem na to dlouho nemyslela, cestování mi v tom kouzelně bránilo. Měla bych v tom pokračovat/ *udržuje koutky zvednuté téměř násilím* /Musím opravdu myslet na to co neví ani Adeline? Na to co se dělo než jsme se potkaly? Také předtím než byla Adie jako já?/
Ehm. Máš nějaký důvod? *Zeptá se opatrně, když vidí jak Delaney poklesla nálada.* /Nesnaž se zakrýt že jsi smutná zlatíčko. Na to tě znám už moc dlouho./ Jinak s tím panákem jsme za jedno. *Snaží se trochu vylepšit náladu.* Vlastně už jsem dlouho neviděla Liliane. Naposledy byla taková roztekaná, když se zmínila o nefilim. *Začne si prohlížet skleničku.* /Takových škod kvůli něčemu tak nechutnému, i když pro mě k životu potřebnému. Vlastně všem k životu potřebnému./
*vzhledne od nádobí* Hm? /Mám, ale nahlas ho říkat nebudu, nechci být stíhaná Společenstvím/ *usměje se* Třeba to byla ona, kdo zabil toho civila a Spolek už ji dostal /Nebyla mi moc sympatická tak co/ Slyšela jsem taky, že jsou nějaké problémy kvůli samostatným vlkodlakům víš o tom něco? *zvedne obočí, protože ví, že Adeline dokáže být vážně přátelská*
Možná, přece jenom tehdy odešla s tím civilem a od té doby se chovala divně. /Možná se ti to jen zdálo. Třeba to nic neznamená./ Vlkodlakům? O těch nic moc nevím. Teda před včerejškem mě oslovila nějaká vlkodlačice. /Jak že se jmenovala? Už si zase nemůžu vzpomenout. No co./ Nevím jestli patří ke smečce. Ale nepůsobila nějak hrozivě. Působila trochu jako vyplašené malé štěně. *Napije se* A co na mě vůbec takhle koukáš? Já jsem nic neudělala. *Zasměje se.* /Já jsem celou dobu tak nějak nic nedělala, až na tu jednu noc s tím nefilim./
Dobře, já slyšela, že jeden z těch ratlíků napadl civila *podepře si bradu a opírá se o bar* Tebe bych samozřejmě nepodezřívala *vykulí oči a usměje se* /Ty máš jistě starosti dost/ *zamyslí se nad nové získanými informacemi* /Moc jich není, ale co. Hele za chvilku mi končí směna/
Vážně? To mě docela překvapuje. /Vypadá to že se podsvěťané v New Yorku vymykají kontrole. Vážně si tímhle chceš vtlouct do hlavy, že proto na tebe neměl čas? Jsi směšná./ Ještě aby jo. *Zasměje se* Hej zlato, co se děje? Vidím jak si najednou nějaká smutná. *Věnuje ji uklidňující pohled a chytne ji za ruku.*
Ehm, řekla jsem mu to. /Neptej se co, na veřejnosti víš, že ti to říct nemůžu, snad ti to dojde/ *stiskne pevně její ruku a uklidňuje ji, že se nemusí bát, že by ji něco udělala* Taky se mi zdá, že je o zvlášť, čekám jen kdy někoho otráví nějaký čaroděj či víla *zasměje se*
*Překvapeně se na ni podívá a omylem drcne do své skleničky, z které se pár kapek vylije.* /Sakra, taková škoda./ Cože? Jako neodpověděl, ale nemohla jsem si to odpustit. /Tak proto vypadá najednou šťastněji, asi to přijal dobře./ Holka, tak tohle je pro mě asi největší překvapení za sto let. Tohle bych do tebe neřekla. Ale jsem ráda že jsi očividně šťastná. *Usměje se.*
*vykulí oči a hadrem utře kapky* Samotnou mě překvapilo, že jsem to udělala. /A nelituju toho což mě překvapuje ještě víc./ A teď se mi diví, že se bojím Soníků*zasměje se* On je něčím jiný od těch se kterými jsem byla od přeměny /Kvůli němu si přeju nebýt upír./ *usměje se a podívá se na hodinky* Dáš si ještě? Není tu moc lidí a končí mi směna, takže už brzy půjdu
No to se teda nedivím. To jsme to ale dotáhly co? *Zasměje se.* Takže ty jsi skončila s civilem a já s nefilim, který jestli to zjistí tak tě bez zaváhání zabije. *Zvedne obočí.* My si ale umíme vybírat. *Zasměje se.* /To snad není možný, my vždycky máme něco speciálního. No spíš zakázaného./ A ne už nebudu, měla jsem toho dost. A jo klidně jdi, chápu, i když se bez tebe budu asi nudit.*
Výborný výběr, to nám musím přiznat *usměje se* Tak dobře já tedy půjdu *rozpustí si vlasy, vezme si jeden pytlík krve z ledničky a vyjde od baru* Měj se hezky /Ochranu nic ji vážně brát nemusím/ *odchází z baru a nechává za sebou otřesenou kamarádku* /Asi vyrazím prostě domů/
Jako vždy. *Pozvedne skleničku a napije se.* Tak ahoj. Ty taky a pozdravuj ho ode mě. *Září ze ní.* /Tak teď by mohl přijít někdo, abych se trochu pobavila, když Delaney odchází./ *Otočí se zpátky k baru a přehodí nohu přes nohu. Dopije svou sklenku a rozhodne se jít už pryč.* /Hm tak zase jsem se dnes tolik nepobavila. Tak třeba zítra./ *Nasadí si kabát a zmizí v rušných ulicích New Yorku.*
*Přichází promočený do Pandemonia.* /Sakra, ale se fest rozpršelo, vůbec jsem tu nechtěl jít/ *Po vstupu, ze sebe sundá mokrou bundu a u baru si objedná colu, poté si sedne do jednoho z kupě, aby nešel na první pohled videt.* /Hrozné to počasí./ *Rukami si projde po vlasech a tím se mu trochu postaví.* /Super, vypadám ještě k tomu jak kohout./
*Vchází do Pandemonia na dnešní směnu, Na sobě má černé skinny jeans a k tomu černou bundičku a černé triko s krátkým ruávem, Boty má conversky a jeji vlasy, jsou totálně promočné.* /Sakra, ještě bých je mohla ždímat./ *Pomysli si, ale uchechtne se tomu.* /Tak co tu dnes máme./ *U baru nevidí nikoho.* /Takže zase volne ?/ *Odfrkne si.* /Tak na co mě sem vlastné pořád volají,/ *Naštvané si podepře hlavu rukou.* /Celej večer zase zabitej./ *Najednou jí přijde sms „Anno jestli tam dnes bude tak prázdno tak sl dnes vem volno?* /Tak to píšeš brzo./ *Má chut začit řvát.*
*Pořád sedí, oblečení už má napůl suché a vlasy už téměř úplně, avšak stojí mu jak kdyby si je nageloval.* /Ani se mi nechce zpátky dô toho hnusného počasí./ *Zvedne se z boxu, vek kterém sedí a dojde si k baru zase objednat.* Colu prosím. /Vídím, že tam pořád prší./ *Pomyslí si při pohledu na Annu.* /No a pořádně./
* Vejde do Pandemonia.* /Myslela jsem že zmoknu víc./ *Sundá si kapuci.* /Ještě že tak,/ *Jde si sednou k baru. Když vtom uvidí Annu.* Ahoj, *Pozdraví ji a objedná si.* /No doufám že přestane pršet,/
*Podívá se na muže, který si přišel objednat k baru.* /Sakra toho znám. Budu dělat jakoby nic./ *Sklopí pohled někam do zemč.* Ano hned to bude. /Snad mě nepoznal./ *Vytáhne sklenici, do které nalije kolu. Tady to je. /už se to tady plni no./ *Podá s úšklebkem colu Sebastianovi.* /Hlavně se na něj nedívej./ *Posadi se na barovou stoličku a vlasy si stáhne do drdolu.* /To by bylo no./ * Po chvil si všimne | Adellne,* Jé ahoj Adeline, /Konečně někdo, s kým si popovídám./ *Mile se na ni usměje a dá ji to co si objednala.*
*Opře si nohu o jednu ze židií, vedle kterých stojí.* /Není nějaká mladá na obsluhu baru?/ *Prohlédne si ji a vezme si od ní colu.* Děkuji, kolík to bude? *Usměje se nani a vytáhne si ze zadní kapsy peněženku a začne se přehrabovat v drobných mincích.* /A dýško, nějak jsem ho zapomněl dát./ *Podívá se i na nově píchozí.* /Tak tu už jsem viděl a dokonce vícekrát. Adeline?/ Otočí pohled zase zpátky k peněžence.*
Děkuji. *Řekne vděčně a napije se.* Dneska to vypadá že tu je vic lidí. Budeš mit možná co dělat. *Usmäje se. A podivá se na postavu vedle ní.* /To je ten lovec stínů že? Ten jak jsem ho viděla tehdy s tou opilou lovkyní A pak možná ještě někde, ale už si moc nevzpomínám./ *Sundá si kabát.* /Nesnáším déšť, Proč vůbec existuje?/
Budou to dva dollary. *Řekne s milým úsměvem .* /Přece se na nějnebudu mračit./ *Pomyslí si.* /Snad se to tady vyprázdní rychle./ *Poté se věnuje zase Adelin.* No, dnes jen možná. /Jestli tady někdo zůstane, že, ikdyž já doufám, že všichni odejdete./ *Na chvili se koukne po Sebastianovi a poté po Adeline.* /Myslim, že ten muž je lovec, ale ted si tím nejsem vůbec jistá no./ *Vytáhne si pro sebe sklenici a nalije si do ní krev.* /Můj bože, dnes snad první./ *Olízne si spodní ret.*
/Dva dollary. Jasně, kde jinde je tak drahá cola?/ *Uchechtne se a vytáhne dva a půl dolaru a položí to ná pult, jelikož už se mu nikam nechce, sedne si na barovou židii.* Děkuji, to je dobrý. *Znovu se na barmanku usměje a poté si odpije z coly a zahledí se směrem k tanečnímu parketu.* /Tančil jsem snad někdy?/ *Otočí pohled zase zpátky k pití.*
No být na tvém místě radši bych aby nikdo nepřišel. *Usměje se.* /Jak jsem říkala včera nemohl bych tu dšlat./ *Pootočí se na toho muže.* Promiň nechci být nezdvořilá, ale neznáme se? /Připomíná mi ještě někoho, ale koho?/ *Napije se ze skleničky.* /A co vůbec Delaney? Je v pořádku? Dlouho jsem ji neviděla, začínám o ni mít starosti. Ale co teď vůbec řešim./ *Podívá se znovu na toho nefilim.
Také děkuju. *Mile se usměje na Sebastiana.* /Tak on mi dal ještě dýško./ *Uchechtne se a uloží peníze do kasy.* /No, neni tady dnes zas tak moc plno./ *Poté se otočí zpět k Adeline.* No, jestli se to tu dnes dostatečně rychle vyprázdni, tak budu moct brzy odejít. *Pousměje se.* /Teda alespoň doufám no./ *Poté si všimne, že ti dva se začínají bavit.* /Am, tak to je bezva. A mám o zábavu postaráno./ * Posadí se zpět na barovou stoličku a přemýšlí*
*Pozvedné obočí směrem k dívce, která na něho promluvila.* Vlastně známe, viděli jsme se tady. /A taky si odcházela z párty u Damiana s mým bratrem./ A taky jsem tě zahlédl na Damianové párty. *Odpoví s nic neříkajícím tónem, protože s upíry mluví nerad.* /Chtějí jenom krev a nic jiného./ *Otočí pohled směrem k barmance a když uslyší, co říká podívá se na hodinky.* Dáte mi ještě tak púlhodiny? /Jasně, komu by se tu chtělo být a ještě kolik ji je? Tak patnáct?/ *Odhaduje při pohledu na ni. *
Jo, myslela jsem si to. /Ty jsi ten co nemá rád upíry. No co ať si myslí co chce./ *Protočí očima a podívá se zpátky na Annu./ Můžu kdykoliv odejít, nechci tě tu zdržovat. Taky by mé to nebavilo. /I když v poslední době nevím co v New Yorku dělat./ *Napije se znovu ze své skleničky a olizne si rty.* /Mohla bych jít ještě tancovat, ale nějak se mi zatím nechce, No ale hlavně se mi nechce do toho deště,/
Jistěže ano. *Uchechtne se.* /A potom už si to namířím do baru u mésíce./ *Nad tou představou se pousměje.* /Teda alespoň v to doufám ,/ *S milým úsměvem odvrátí pohled od Sebastiana na Adeline.* V pořádku, nezdržuješ mě vůbec. /Je to moje práce./ *Zasméje se.* /Jak také jinak./ Nebavilo by to nikoho, ale když chceš sehnat nějaké peníze, tak proč ne. *Uchechtne se.* /Vždyt to tady | celkem ujde./ *Pousměje se.*
* Vojde do klubu. Obzerá sa či tu už nieje Adeline.*/Hmm,Esťe je málo hodín. Určite tu ešte nebude./*Otočí sa. Vidí obrys osoby podobnej Adeline. Ide k nej.*/Je možné, že toto je ona, idem sa pozrieť./
/Alespoň přemýšlení ji funguje./ Jo myslela si dobře. *Nevěnuje ji další pozornost, spíše ji začne věnovat svému pití a Anne, která zde pracuje.* Jak dlouho už tu pracujete? *Zeptá se zájmem, nejraději by se zeptal na věk, ale to mu je blbé a tak se snaží mluvit alespoň trochu.* /Konverzace bývají zbytečné, stejně to ani jednoho z nás vůbec nezajímá a když už ano, je nám to k níčemu a taky je to plýtvání slov a vět./ *Zapřemýšlí se nad významem konverzací.* /Zbytečnost. Mluvit pouze v případě nutnosti./
*Zahlédne dívku co potkala včera.* /Ta vlkodlačice trochu jsem na ní zapomněla. Jak že se jmenovala? Lily? Myslím že ano./ Ahoj. * Pozdraví ji. A obrátí svou pozornost zpět na Annu.* Asi máš pravdu. *Usměje se. A podivá se znovu na Lily.* Nechceš se posadit?
/je to ona. Mala som predsa pravdu./Ahoj. Ano, ďakujem.* Odzdrávý sa jej a posadí sa. Zazrie Sebastiana. /Och nie, to je ten z parku, Toho som vážne dnes nechcela stretnúť/Voláko si skoro prišla.*Otočí sa na adeline, prehrabne si vlasy a usmeje sa.*
*Podívá se zase na Sebastiana.* /0k, tak to se asi posadí, protože se mi nechce pořád stát./ Pracuji tady už dva roky. *Zarazí se.* /Nebude mu to divný 2/ *Uvědomuje si to na kolik let vypadá a kolik jí v upírských letech je.* /No snad to nebude moc řešit./ *Pousměje se.* Mám takový pocit, že už jsem vás někde viděla. *Zasměje se.* /Ale co je to vlastné pocit, že ?/ *Zamysli se.* /To není skoro nic./ *Kousne se do rtu a podívá se na nově příchozí.* Tak co to bude ? /Ok, dnes tady bude plno./ *Zeptá se jí s milým úsměvem na tváři*
/No já mám pocit, že se tu dnes poznám s každým./ Dva roky? To je dost. /Na to na kolik vypadáš, Upír, vlkodlak, čarodějnice?/ *Uvažuje a pikývne na to, že se znají.* No, občas si tu zajdu a myslím, že už jsem vás tu taky několikrát viděl. /Posledně si z toho večera pamatuji Merkur/ *Raději zazdí tyhle myšlenky, protože si dodnes nepamatuje co v ten večer dělal a jak se dostal domú.* Baví vás to, nebo to máte jenom kvůli penězům? *Ptá se dál, ačkoliv to pořád považuje za zbytečné. *
Neměla jsem co dělat, tak proč sem nezajít? *Trochu se od ní odtáhne.* /Dobře snaž se být milá,/ *Dopije svou sklenku a řekne si Anně o další.* /Dneska nemám náladu na nějakou hádku. Snad to bude v pohodě. Asi pak zajdu za Delaney. Musím ji zkontrolovat, Snad už dostala rozum a začala zase jist./ *Podívá se na tanečníky a přemýšli.*
Ano, to je. *Prikývne mu.* /Hodné lidi odsud také odešlo no, ale já se ještě držím./ Také mám takový pocit, že jsem vás tu párkrát viděla, *Z lehka se zasměje* /No, ikdyž už si na to moc nepamatuju, ale to nevadí. Nemusím si pamatovat všechno./ * Zaregistruje jeho otázku.* No tak spíš kvůli penězům, ale občas se tady dá i pobavit, /Třeba nad těmi opilci, kteří tady jsou snad každý den./ *Uchechtne se.* /A nebo když tancují a ještě do toho zpívají, tak to mým uším také moc neprospívá no./ * Všimne si že Adeline chce další.* /No jen se nám tu neopij./ *Nalije jí další a následně i podá.*
/No nič som tu piate koleso u voza./ *Trochu sa vzdiali.* /Asi radšej pôjdem a nebudem tu zavadzať./Síce som tu dlho nebola ale už budem musieť isť. Hovorí dosť skákavým tónom a neistým výrazom.* /le to dosť divné, že som teraz prišla a už odchádzam. Nevadí. Pojdem sa radšej dade prejsť. //
*Podívá se na Adeline spolu s Lily a pozvedne nepatrně obočí.* /Vlkodlačice a upír, divné je vidět spolu, ale mohl bych zjistit něco o té Lyře. S vlkodlačicí mi to tak nevadí./ Tak ať vám to rychle ubíhá, vypadá to, že odejít nemá smysl, když se tí to tu stejně plní. *Vezme si svou colu a přijde na Lily.* Můžeme si promluvit? *Ukáže na box, ve kterém má ještě položenou bundu a tak tam nikdo nesedí a rovnou se tam vydá.* /No, jsem zvědav, co ví./
*vejde do klubu a prohrábne si mokré vlasy* /Výhoda upirství, není ti zima a nemusiš nosit make-up, protože pro nás neexistují nedokonalosti/ *zasměje se a blýskne modrýma očima přes blikající parket. /Tady Adie není. / *mrkne k baru a hned se ji rozsvítí* /Že mě neudivuje, že je zrovna tam?/ *znovu se usměje a dojde půvabným krokem k. baru* Ahoj Adeline *políbí ji na tvář a koukne na skleničku krve na baru* Dám si to, co ona *zvedne koutky v mírném úsměvu na barmana*
*Otočí se za známým hlasem.* No tady jsi. *Usméje se.* Koukám že už jsi dostala rozum. Bála jsem se o tebe. *Obejme ji.* /Vypadá šťastné, je radost ji zase takhle videt./ Strašně dlouho jsem tě neviděla kde jsl byla celý ty dny? /Vsadím se že to vím./ *Zvlní koutky do úsmôvu.* /Docela jsem se bez tebe nudila./
Děkuju. *Uculí se.* /No tady mi to moc rychle neuteče asi./ *Povzdychne si.* /Další ? Proboha dnes se to tu nějak zaplnuje./ *Podá Delaney to co si objednala.* /Dobře a ted zase chvíli volno ?/ *Rozhlédne se.* /Vypadá to že ano./ *S úsměvem se posadí.* /Ještě bych tad čekala stoleti,/ *Uchechtne se a napije se ze své sklenice s krvi.* /Vynikajici./ Oblízne si rty.*
/O čom sa chce rozprávať?? Bože len žiadne problémy./ Jasné, môžme. *Pozrie na Sebastiana. Úprimne sa naň pozrie a usmeje.* /Však prečo sa neporozprávať./
/Výborně, tak snad bude mluvit./ *Sedne si do boxu, posune svou bundu, aby si mohla Lily přisednout a položí své pití na stál.* Tak, víš, co udělali s tím civilem? *Zeptá se narovinu, protože nemíní moc dlouho otálet.* /A teď se rozpovídej./ *Pohlede nasměruje na barmanku a všimne si, že pije krev.* /Takže upír, proto tady může pracovat ve věku, na který vypadá./* Poté se začne věnovat znovu Lily.*
Chápu, že beze mě nemá tvoje smrt smysl *hodí po ní oslňujícím úsměvem* Bát se o mě? Zlato, vždyť mě znáš *protočí očima* /Já se o sebe zvládnu postarat. Jen to občas nedělám./ *vezme do ruky skleničku a přičichne* Ty piješ béčko? Já myslela, že tvá oblíbená je A plus? *udivenč se podívá na kamarádku a jemně se napije* /Brr/ Kdybych věděla co za hnus popíjíš dám si nulku jako normálně * zašklebí se*
No právě že tě znám. O to taky jde. *Zasměje se.* Proto máš mě, abys nedělala to co děláš. A stejně to někdy nepomáhá. *Upije si ze skleničky.* Tobě to nechutná? Jsi teď nějaká vybiravá. /kvůli čemu asi. Zeptala bych se ji na toho jejiho, ale radši bych to slyšela někde v soukromi./
*Posadí se na barovou stoličku. /Je tady nějak plno, ale přeci jen je tady pořád ta hrozná nuda./ *Povzdychne si.* /Můžu jen doufat že za mě David alespoň pro jednou pošle náhradu./ *Nad tou představou se pousméje.* /ikdyž to bych tady čekala asi tak další dvě století ještě / *Mírně si odfrkne a vezme si časopis Gate, který včera nedočetla.* [lešté tři stránky a mám to přečtené,/ *Pousměje se.* /No, jen jestli budu číst dostatečně rychle, že 2/ *Nohu si hodí přes tu druhou a začte se.*
*Vojde do klubu a rozhliadne sa.* /Samé známe tváre./ *Pornýslí si a zamieri si to rovno k baru. Sadne si nerozhodne sa obzerá po všetkých vystavených ffaškách.* /DIho som nikde nebol. V noci ma väčšinu zamestnávala ona,/ *Zakrúti hlavou a konečne si vyberie.* Whisky s ľadom. *Zavolá na Annu, ktorá dnes obsluhuje.* /A pekne rýchlo./ *Udržiava si kamennú tvár bez emócii. Vlasy má nezvyčajne strapaté. Na sebe má čierny oblek ako zvyčajne.*
*Prisadne si k Sebastianovi, obrie sa o stál a napije sa z drinku.*/Ako to mám vedieť?? Veď do svorky neátrím./ Ak si si nevšimol, do svorky nepatrím. nemám to skade vedieť. Prečo ťa to zaujíma?? Vtedy som tam bola len náhodou. Stále si taký mrzutý??*Oprie sa o sedačku, prekríži ruka a čaká na odpoveď.Medzi tím si všimne, že má položenú colu na stole.* /Fakt sem prišiel a dal si colu?/Prečo si si dal len colu?/Je to dosť otravné keď vyzvedá./
*Vojde do klubu, dnes prekvapivo v obtisnutých nohavictach a tope s dlhým tročkom. Na podpätku sa po ňom porozhliane.) /Mnoho známych tvár! pomysli si až sj všimne jedno vrabčie linfeždo pri baie a tak | nemu prejde. posadí sa ha stolltku hned vedla hello, hnedjako vyhodí náhodného človeka z miesta posunom ruky.) Wo požil sa na teba, vyzeráš ako na začiatku druhej svetovej. posle Damianovl pobavané a kývne na Annu.* To čo zvyčajne prosím. * povie jej a natočí sa na stoličke na Damiana.
/Nepatří do smečky? Takže to mohla být klidně i ona./ *Běhá mu v hlavě milion myšlenek a jeho tělo se naprosto probralo. Vystře se v zádech a pokrouti hlavou.* Ne to jsem nevěděl, každopádně to v parku vypadalo opravdu divně. *Jej otázka ho překvapí a proto se rozhodne na ni neodpovědět,* /Nejsem mrzutý, jenom se mi nechce plýtvat vzduch na nezáživné povídaní, které se točí i kolem mč./ *Podívá se na svou colu a pľikývne.* Protože nepiju. *Pronese jednoduše. * /Ne po tom, co jsem to zase zkusil./
*zasměje se* Já nejsem vybíravá jen je to prostě hnus. *vytáhne jeden koutek do sarkastického úsměvu* /Po jeho krvi už bude asi všechno nechutné/ *mávne na Annu* Prosím jednu nulu negativní /Tohle se fakt nedá pít/ Chceš? *pozvedne skleničku směrem k Adeline* /Pokud chtít nebudeš ozkoušíme co by na to řekl ten fikus v rohu/ *zvedne vyzývavé obočí*
*Přichází do klubu, dnes bylo poměrně jednoduché dostat se přes vyhazovače. Rozhlíží se po baru jestli tu není nějaký známý.* /Okamžitě potřebuju najit Damiana jinak se zblázním, jak jsem mohla sakra vědět co ten lektvar udělá?/ *Vzteká se a jde k baru, kde zahlédne Damiana jak jinak, než v obleku.* /Kdybys nebyla blbá nepotřebuješ žádnou pomoc./ #Pomyslí si, nahodí úsměv a jde k baru.* Neupravené vlasy? Co se stalo? *Ušklibne se na známého čaroděje,* Zdravím Damiane. *Usměje se a podívá se na dívku, které sedí na stoličce vedle něj,* Aglo, také tě zdravím. *Usměje se ale z jejího hlasu jde slyšet mírné opovrháni. Otočí se k obsluze.* Prosila bych panáka vodky. *Poví svoje přání a sedne si na židli.* Potřebovala bych pomoct, od tebe Damiane. *Koukne na něj.*
Jo, přece tim nebudeš plýtvat, *Překvapeně se na ní podívá a vezme jí skleničku z rukou.* Nečekala bych, že zrovna ty pohrdneš krví, *Šibalsky se na ní usměje. Na to jsem tu spíš já ne? /I když v poslední době. Dneska to bude moje kolikátá 32/ Nepoznávám tě zlatíčko, *Protočí očima a napije se.*
*Uslyší známý hlas.* /Jen to ne./ *Nahodí milý úsmôv.* Hned to bude. /Proč zrovna on ? Davide raději mi napiš to že už mohu jit./ *Vyhledá Whiskey a led a následně nalije do sklenice Whiskey, a k ni přidá i led.* /To by bylo./ Tady to je. *S milým úsměvem položí sklenici před Damiana.* /A ještě Aella./ *Kývne jí na pozdrav.* Takže BloodMary, Uchechtne se.* /prosté tak jako obvykle./ *Vydechne si, když má tyhle objednávky hotové.* /Tady je snad nějaký slet dnes ?/ *Chytne se za hlavu.* /Ještě někdo ?/ *Ruku si dá zase poděl těla a ulsyší Delaney.* Hned. *Usměje se.* /Dnes je tady výjimečně frmol no./ *Vytáhne z mrazáku sáček s krví, kterou chce Delaney. Sáček prořízne a krev preleje do sklenice, a poté sklenici položí před Delaney.* /A další 1/ *Mirně si odfrkne.* /Dobře no./ *Nalije jí do sklenice na panáka vodku a následné i s úsměvem podá.*
*Úkosom sa na ňu pozrie a uškrnie sa.* Nie zas tak ďaleko od pravdy. *Sucho sa zasmeje.* /Ty si ľudí vždy vedela povzbudiť, len čo je pravda./ *Prezrie si jej nezvyčajné oblečenie a zahľadí sa jej do očí.* Si v poriadku? V tomto som ťa nevidel snáď celé storočie. *Zasmeje sa teraz už o trochu veselšie. Započuje známi hlas, no neobzrie sa.* Uvedomil som si, že vyzerám úžasne aj strapatý a nemusím sa viac snažiť česať. *Krivo sa usmeje a odpije veľkú časť whisky.* /Dnes som nejaký žiadaný./ Všetci potrebujú odo mňa pomoc. *Neveselo sa zasmeje.* To bude tým, že som jednoducho magický. *Hrá sa s pohárom a klopká si ním o bar*
Ete niečo si chcel? Prečo vlastne nepiješ? To si vážne nevedel? Myslela som si, že vy tieňolovci máte prehlad o všetkom.* Opýta sa ho s kludným hlasom a potmehúckym úsmevom Prehrabne si vlasy a obzerá sa po klube.*/ Ou, dnes je tu voláko veľa ľudí. Čo vlastne má s Lýrou?? Radšej sa ho na ňu opýtam./ Čo máš s Lýrou? Prečo sa o ňu zaujímaš?/Ako keby nemal iné veci na práci... len sa vypytovať na nejáků civilku./*Odpije si z drinku a vrhá pohľad späť na Sebastiána. Kývne hlavou, prekríži sy nohy, vystrie chrbát a nespúšťa zneho oči.*
*Vchází do baru a na sobě má bílé uplé uplé šaty, které jí sahají těsně pod zadek. Na nohou má bílé boty na podpatku a vlasy má výjimečně rozčesané. Její oči zdobí řasenka a rty červená rténka.* /Nesnáším rodiče !/ *Zhluboka vydechne.* /Proč na mě matka cpe pořád šaty ?/ *V duchu křičí.* /Ale ted na to myslet nebudu, jdu se přece opít, možná i pobavit se./ *Pomyslí si.* /Já a bavit se ? Nevím čím no./ *Ladným krokem dojde k baru a posadí se někam náhodné — vedle Aelly.* Dejte mipanáka vodky. *Řekne celkem důrazně.* /To je moje. Opít se./ *Hlavu si podepře rukou.*
/Ano přesně pro tohle nemám rád rozhovory./ Nepiju protože v tom nevidím smysl. *Poví jednoduše a další otázka ho rozladí.* A víš, co se stalo těm civiúm? *Ptá se dál a raději ti další otázky nechává stát. Rozhlédne se po Pandemoniu, které se zaplnilo a otočí se zase k Lily.* Lyra je civil a jak jistě víš, civilúm se podle dohody máme vyhýbat. Vlkodlaci tak však nečiní. A zajímám se o ni proto, že vlkodlak zabil vily a nemůžeme si být jistí, jestli je to vlkodlak ze smečky, bez ní a nebo třeba ty. *Nepřímo ji obviní ve vysvětlování, protože možné je všechno.* /Otázky na mé, nesnáším to, proč to dělají všichni?/
*Rozhlédne se okolo.* /Nikdo nic ?/ *Porozhlédne se.* /No konečné./ *ZŮSTÁVÁ přes noc.*
dakujem. povie Anne ajjovno sl odpije zo svojho diiňku as úškinom naňho pozdě. Pokiaľ vim, tak tá skončila pár rokov dozadu. * poviš mu s úsmevom a potom pokíci ramenami.* Kúpanik jedného neopereného vo svätenej vode dnes nedopadlo dobre a povedzme že nieco obtiahnuté by bolelo, povie a pokičí pamenami a pozile sa na Amels.! /Kto to ja?/ ! začuduje sa a nad tonom jej hlasu zdvihne obočie.) Zdravím ťa dlevča s menom ktoré nepoznam. * povie jaj rovnakým tónom.* /Kto akože je, že ma oslovuje meniom?// pomyslí si a pretmeria sl Jupotom trochu šokovahe poze na Damiana a následne sa zamračí,! /ležiš, jemu zomrel) andulky alebo čo? /* začuduje sa a poliladká ho po chrbte, Samozrejme že sl, ako ždy, ale... začne a pozije sa na čarodejnicu. Nechceš isť inam? Nebudem tu mešit súkromné veci pred cudzími podsveťami. * povie s odsudzujúci pohľadom upreným na ňu , ktorý zas presunie na Damiana. Za sebou cíti nejaké šteňa z útulku, tak sa shazi to moc nevnimat*
*protočí oči a prehodí si nohu přes nohu* Děkuju *prijme krev a ignoruje Adelinenina slova* /Kdybych na to reagovala budem tu ještě týden/ *podívá se na černé. páskové boty na vysokém podpatku* Ty jsem měla i včera dokud nezačalo pršet *zasměje se a vzpomene si na včerejší no* /Ne, že by můj kouzelný outfit hrál nějakou roli/ *chvilku Adeline. jednoduše ignoruje a zkoumá své ruce* /Kde mám svůj náramek? Kruci! Musel asi zůstat u Kenza/ Páni já jsem neschopná *usměje se na své volné zápěstí a hlavou jí probleskne jak ji za něj chytil včera v parku. Poté se zadívá na Adeline* Nemám svůj náramek *řekne a překvapí ji, že se z toho nějak nehroutí* /Holt, až se s ním znovu uvidím budu mít záminku./
Díky *Usmeje se na obsluhu, když dostane to co chtěla.* Jsi nejvyšší čeroděj Manhattnu, myslela jsem že jsi si na to žádanostza ty léta zvyknul. *Rýpne si a hodí do sebe toho panáka.* /To jsem potřebovala./ Sám víš, že já většinou nepotřebuju pomoct. Teď by se mi ta pomoct celkem šikla. * opře se loktem o bar* Zkoušela jsem nový lektar no musela jsem odejít k jednomu zákazníkovi, když jsem se vrátila hrnec byl převrácený a Sultán a Šarlatán si na tom lektvaru pochutnávali. Nijak moc jsem to neřešila, dneska když se vrátím domů z léčení kočky nikde a místo nich děti.*řekne.* Nechápu jak, a něchápu proč ale ty kočky se proměnili na lidi. Proto potřebuju pomoct, jsem ráda když mám chvilku volna nemůžu se starat ještě o děti. *zamračí se a ignoruje prosbu vampírky.* Moc tě prosím mohl by jsi mi s tím poradit? *Zeptá se nakonec?
*Obvinenie ju rozhodí*Ako si na túto blbosť prišiel?? nemáš žiadne dôkazy, včera v parku si ma videl prvý krát.* Rozčúlene povie a zamračí sa.* /Joj, toto nemám za potrebí. Počkať jeho meno mi niečo hovorí. Nieje rodina s jedným lovcom z Idrisu?? Už viem-Maxwell./* Spomenie si na kamarátku z Idrisu* /DIho som sa jej neozvala./Nemáš náhodou brata v Idrise?/ Dúfam, že ho to neorzhodí. Je sním celkom zábava./* Naďalej nespúšťa oči so Sebastiana a pomaly odpíja z drinku.*Tak potom vtom nevidíme Zmysel dvaja.* Povie s rozvážním hlasom*
No tak jo. Co se to s tebou děje? *Zasmäje se.* Koukáš nepřítomným zamyšleným pohledem, chceš vylít krev, meleš úplné z cesty a já se nestačím divit. *Zvedne jedno obočí a čeká na vysvštlení.* /No sakra co se stalo za těch pár dní? Už je toho na mě asi vážně moc. Všechno je špatně. Delaney je nějaká divná. A já nemyslím na nic jiného než na něj, i když si to nechci přiznat. Všechno je prosté divné./
Hm? *vzhlédne od sklenice ze které zrovna upíjí* Já se chovám divně? /Aspoň nic nemám s nephilim. Fuj/ *zvedne obočí* Ta krev byla prostě hnusná. /Tečka. I když tahle taky není nejlepší přestože je to má oblibená./ *predstavuje si jeho pulzující tepny* /Wow, páni. Měla bych se krotit./ *zadívá se Adeline do očí a trochu se zamračí soustředěním* /Číst myšlenky sice neumím, ale výrazy ano./ Ale no tak, zas myslíš na něj? /Ble./ Vypadáš, že bys ocenila živou svačinku *po bradě jí teče vlastní krev, jak jí tesáky prorazily měkkou kůži*
Nejde jen o krev zlato. /Vážně si myslíš že za těch pár let nepoznám, že jde o něco víc?/ Co? Ne, nemám důvod. /Sama sobě se divím, že na něj opravdu myslím. Ale teď se soustředím na Delaney./ No nevím, dneska jsem toho vypila už hodně. Na mě už fakt hodně. *Zasměje se.* Ale ráda bych se dozvěděla něco o tom tvém zasněném pohledu. *Napije se a zadívá se jí do očí.*
*Pozvedne obočí.* Nejsi ve smečce, si nová a nikdo o tobě skoro nevěděl. Jsi podezřelá. *Řekne bez okolků a odpije si z coly, ve které má ještě polovinu, * /Kde jsou nějaký lovci? Tady je jenom upíří a vlkodlačí dloubě?/ Co se týče mé rodiny, to ti může být opravdu jedno. /Sourozence v Idrisu má spousta lovců. A smysl oba? Tak co to máš za drink?/ #Neradčii by se zeptal, ale takový on není a tak se na to prostě vykašle.*
Nevšimol som si. *Utrúsi a znova si odpije.* Heh a o takúto zábavu som prišiel? *Povzdychne si.* /Asi by som sa jej mal vysmiať, ako vždy. Ale nejako nemám náladu./ *Všimne si nezhody medzi nimi, no nerieši ich. Radšej sa venuje svojmu poháru.* /Kým sa nepobijete, samozrejme, vieme kto by vyhral, tak mi je to jedno./ *Pocíti Aellinu ruku na chrbte a trochu sa uvoľní.* To neznelo veľmi presvedčivo. *Zasmeje sa o trochu úprimnejšie a strelí po nej pohľadom.* /Aké súkromné veci treba prebrať?/ *Začudovane sa na ňu pozrie.* /Akosi nie som v obraze./ Jasné, hneď pôjdeme, len mi daj minútu. *Povie Aelle a konečne sa pozrie aj na Ameis.* O čo ide? Nejako som to prepočul. *Povzdychne si a na tvári mu chýba zvyčajný úškrn.*
Byl u mně jeden zákazník, chtěl po mě abych mu udělala lektvar, už nevím na co ale jedna z mých koček mi skočila na stůl, já se lekla a dala do lektvaru víc bylinek než bylo potřeba. Ten civil ten lektvar vypil, no teď mám doma tři kočky. *Vysvětlí.* Potřebuju toho kluka proměnit zpátky na člověka, a já na to nemám takovou moc. Už u mě byla policie jestli jsem ho neviděla, že poslední místo co navštívil byl můj krámek. *Povzdechne si.* Mohl by jsi mi s tímhle pomoct? *Koukne na něj zoufale.*
Zasněný pohled? Myslíš ten pohled potřebuju se opít a ono to nejde? *Zasměje se a upije ze své sklenky.* Vážně mi chybí bourbon, fakt moc. *Toužebně se zadívá na flašku bourbunu na polici za barem.* Ne? Nemyslíš? V tom případě v mém výrazu je opravdu jen čistý stesk po bourbonu a žal nad tím jak jsem blbá, že jsem zapomněla náramek u ně-/Jasně, prořekni se, proč ne? Vždyť to je přece v pohodě, že?/ *Kousne se do rtu a s vytaženými tesáky to bolí více.* /Soustřeď se na nejnepřitažlivější věc na světě./ *Vidí před sebou čočku a tesáky se jí zatáhnou.*
Díky. *Poděkuje obsluze když jí podá panáka.* /Dneska je tu nějak plno./ *Rozhlédne se po klubu.* /Až moc./ *Panáka do sebe téměř okamžitě kopne.* Dejte mi dalšího. /Jo, dnes mám v plánu se dost opít./ *Nad tou představou se pousměje.* /Ale s kým, že?/ *Rozhlédne se okolo.* /Samotné se mi opíjet nechce no./ *Zavrtí hlavou.* /No, ale přežiju to./ *Ostrým pohledem sleduje všechny okolo, najednou ji vyruší další panák vodky.* /No konečně./ *Jen se na něj tak podívá.* /Dám si tě raději až za chvíli./
*Chytí sa za hlavu a hovorí.* Ach jaj. Ešte niečo si chcel? Zato, že som nová som podozrivá? *Dá ruku dole z hlavy a dosť začudovane naňho pozerá.* /Toto snáď nemyslí vážne??? Nech si podozrieva koho chce. Na mňa nič nemá keďže som to nespravila./ Si dosť vtipný keď piješ tú colu. *Usmieva sa. Prehrabne si vlasy a pozrie na hodinky.* /Už je dosť hodín. Ale však čo, dobre sa sním kecia./ *Obzrie sa po klube.* /Stále viac a viac ľudí a nikde nevidím známe tváre./
/Och zlato ty si na tom inak zle./ *Pomyslí si a na jeho otázku o mučení ani nereaguje a potom naňho mrkne.* Ale no, veš že to nerada priznávam. *Povie mu s miernym úsmevom a potom prikývne. Pokojne popíja svoj pohár, trápne reči čarodejnice si ani nevšíma.* /Iba kecá a kecá, bla bla bla. Otravná bosoráčka./ *Pomyslí si a keď počuje Damiana, ako sa jej pýta čo hovorí, tak sa iba zasmeje.* /Ani ty tu otravu nepočúvaš./ *Pomyslí si pobavene.* Ak máš moc to urobiť tak asi budeš mať moc to aj zvrátiť nie? *Opýta sa potichu a dopije svoju Bloody Mary a pozrie na Damiana.* /To naozaj chceš toto riešiť?/
A mám té zlato. Sama si to nakousla. U koho že jsi si zapomněla náramek? *Nadzvedne obočí a napije se.* Jinak pěkný pokus zlato, /No tak vždyť už se nějakej ten pátek známe ne? Neřikaly jsme si dřív všechno?/ Komu jinému by jsi to mohla říct než mně?
/Nejsi upír a můžeš být užitečná./ Znáš další takové jako si ty? Bez smečky? *Nenechává se odradit a zjišťuje si nějaké návaznosti a s čím by jim mohla pomoct.* nak pomoct? Vždy se najde prostředek, proč nám budeš chtít pomoct./ *Přikývne na její slova, proč je podezřelá a promne si oči.* /Vážně řekla vtipný? A kde konkrétně prosím?/ *Nechápavě na ni koukne a ani se nějak nemá k odpovědi, jenom si složí ruce na hruď a čeká, co mu dál řekne.* /No rozpovídej se trošku /
Fajn, víš jak jsem ti říkala o tom civilovi? /O tom kvůli kterému jsem tropila scény, když jsem byla v Pandemoniu naposledy/ *uculí se a objíždí kraje sklenky prstem* A ty se to nepokoušej zakecat, vím moc dobře, že na tom s city nejsi o moc lépe než já /A že já jsem na tom sakra špatně, pustila jsem si ho moc blízko/ Co ten tamten * přiloží si prst ke spánku a zavře oči*Hmm Caleb se jmenoval? *ušklíbne se, když si všimne Adelinenina výrazu*
Nepoznám, s vlkmi sa až tak často nestíkam./Fuuu, ale je už naozaj dosť hodín. Mama bude vyšilovať. O ocovi ani nehovorím./ Počuj ak si chceš pokecať tak si môžeme. zajtra. Už je veľa hodín a musím ísť domov. Mama sa bude o mnň báť. Nevedela že budem tak dlho tu.* Pozrie naň.*/Som zvedáva či sa bude chcieť ešte na niečo spýtať./
Ahá takže vidím, že zatím to jde dobře hm? *Hodí po ní upřímný úsměv.* /Vypadá šťastné, a popravdě jsem za to sakra ráda./ Chceš slyšet pravdu? Absolutně netuším. Od té párty jsem ho neviděla. /Možná jsem ho jednou zahlédla v Pandemoniu. Ale ani nevím jestli to byl on./ A proto si říkám co to se mnou sakra je? * Položí si hlavu na bar a chvili jen tak leží. Dokud se nezvedne aby se nenapila.* Ach jo jsem pitomá. /A ty ani nevíš jak mi mluvit s tebou chybšlo./
/No jistě, máma a táta./ Dobrou noc. /Alespoň něco mám a více s ní dostanu až ji zase někde potkám./ *Dopije postupně svoji colu a ačkoliv se nic podstatného nedozvěděl, přesto má pocit, že něco udělal pro vyšetřování.* /Ale nic, co bych mohl říct Thomasovi./ *Zauvažuje, obleče si svou bundu a hned po odchodu Lily odchází také.*
Ty máš mačky? *Prekvapene sa opýta, no nejak zvlášť ho to ani nezaujíma.* /Čože? Viac sa jej prísypalo a zmenil sa na mačku? Ani radšej nechcem vedieť, čo za žbrndu miešala./ Veľmi jednoduché riešenie, otvor si knihy a hľadaj liek. *Nechápavo krúti hlavou.* /Riešiť mačky... po ničom inom dnes netúžim,/ Skúsila si vôbec niečo? * Otrávene sa pýta.* /V poslednom čase po mne chcú, aby som riešil iba zvieratá, tss. To mi tiež pripomína, že ešte sa mi žiaden tieňolovec neozval, asi si toho vlkolaka poriešili sarni./ *Bez záujmu skonštatuje v mysli.* No ale musíš to priznať, keď je to pravda. *Venuje sa opäť Aelle.* Som úžasne magický, bodka. *Na sekundu sa samoľúbo usmeje a objedná si ďalší pohár.*
*rty se jí zkroutí do lenivého úsměvu* Na můj vkus moc dobře. /Doufám, že za tu dobu, o se nevidíme neplánuje jak mě zabít./ Hmm, jak to? Já myslela, že moje Adeline dostane vždy to co chce, tak proč se tady hroutíš a neosnuješ plány jak ho získat na více než jednu noc? /Třeba na více nocí/ *ušklíbne se a praští Adeline do zad* Kruci holka! Co ten tragický výraz! /Vypadáš jak já když jsem nevěděla jestli mu to mám říct/
Fajn, o něčem se podívám díky za radu. *Řekne.* /Ten má zase náladu, ani mi pořádně neporadil. Jasněže jsem se všude koukala!/ *Kroutí hlavou a nakonec odchází z klubu.*
*Kopne do sebe panáka.* /No už mě to tu přestává bavit./ *Povzdychne si.* /Možná se tady někdo přeci jen najde./ *Pomyslí si.* /Ale myslím, že ne takže asi za chvíli půjdu./ *Najednou si všimne Damiana.* /On je tu taky?/ *Nakrcí obočí a jen mu kývne na pozdrav.* /Ale ten je asi většinou všude no./ *Sama pro sebe pokrčí rameny.* Dejte mi dalšího. /Jo, jak jsem řekla, prostě se opiju./ *Prozatím na sobě nic necítí.*
Hm, možná to tak bylo. Ale teď jsem nějak nesvá. A navic když ho ani nevidám k čemu to je? *Pokusí se usmát,* Ale díky, za to že tě mám. *Věnuje ji už opravdový úsměv* /No uvidíme jak to celé dopadne./
Nevidání není překážkou! Ty to celé nějak vymyslíš *zamračí se na hodinky* Už bych měla jít trénujú naprosté zklidnění. Prý se o podobá spánku, ale zkus věřit knihám *protočí oči, vypije zbylý obsah skleničky a zvedne se* /Nejistá Adeline, za co mě trestáš?/ Neštvi mě a seber se *prohlásí ocelově pevným hlasem, otočí se na podpatku a odkráčí jistým krokem*
/O takže mačacia žena, pozerám. / *pomyslí sa a sama pre seba sa pousmeje a jej úsmev sa zväčší ešte vlac, keď počuje jeho odpoveď* /Prečo by mali veľkobosoráka trápiť nejaké jej mačky?/ *rozmýšľa a potom sa naňho usmeje.* Priznala som to pár minut odzadu, zas až ak o storočie. *povie mu a mrke naňho a keď vidi ako objednáva pohárik, pozrie na Annu, ktorá tam stále beha a zavrtí na ňu hlavou.* Podm piť môžeš aj u seba doma * povie mu a zoskočí zo stoličky, lebo minúta pri tom šteňatí pri naviac, asi si radšej prebodne srdce, aby nemusela cítiť ten puch.* /vlkolaci, bleh/
/To se ti to říká. Já jsem jinak úplné v pohodě, jen nevím co si mám o všem myslet./ Tak ahoj. *Otočí se zpátky k baru a napije se své sklenky.* /Měla bych to zase začit omezovat./
Storočie je dlhý čas, tak dlho to nevydržíš. *Nahodí drzí úškrn a zamračí sa na ňu.* Práve si stopla moju objednávku? /To si neurobila./ Snáď ti nevonia spoločnosť, ktorá tu je, keď ma tak ženieš? *Podvihne jedno obočie. všimne si, ako naňho vlkolačka kývne hlavou.* /Sa čuduje, že si si do nej ešte nerypla./ *Trochu ožije, Hodí na bar peniaze a postaví sa.* Alebo ma potom len nechceš vliecť domov. *Nadhodí druhů možnosť.*
/No, tak už asi půjdu./ *Koukne po těch dvou.* /Ani pozdravit nedokážeš. Ts./ *Odchází.*
*Usmeje sa.* Chceš sa vsadiť? *opýta sa ho pobavene a potom pokojne prikývne,* Ano, práve som ju stopla.* povie mu s úškrnom.* /Lebo ja môžem, aj keď si myslíš, že nie,/ Oboje. *povie jednoducho ale pratočí očami.* Ale asi by som ťa tu nechala, „vieš, len tak zo srandy. *povie a pomalý kráča von z klbu.* šlapem! *rozkáže mu zo smiechom ako k nemu odchádza.
Pokojne. *Uškrnie sa.* Tss, to je teda kamarátstvo. * Zasmeje sa tentokrát úprimne.* Aj tak sa dovnútra nedostaneš. *Pripomenie jej a pomalým krokom sa vydáva von z baru.* /Veď ma do môjho vlastného bytu./ *Pousmeje sa.*
*Dopije svou poslední skleničku a zamyšleně se zvedá ze své židle.* /No tak ho třeba zítra potkám a budeme si moct promluvit. To by bylo fajn. Třeba bych se zase začala chovat normálně./ *Nasadí si kapuci a rázným krokem odchází pryč z klubu.*
*Vchází do baru a na sobě a úplé džíný, které jsou naschvál potrhané, černou volnější mikinu a bílé tílko s menším výstřihem. Boty má conversky a vlasy má výjimečně rozčesané, což se stává jen málokdy.* /Konečně pátek./ *Vydechne.* /A já se můžu zase někde toulat bez omezení./ *Nasadí nevrlý pohled a kráčí směrem k baru.* /Lidi, nemusíte na mě tak blbě koukat./ *Snaží se nevšímat přítomných.* /Ale co už nadělám že./ *Odfrkne si.* /Asi nic, lidi jsou prostě takoví./ *Ruce si založí do kapes a pomalým krokem už dojde k baru, u kterého se posadí na barovou stoličku.* Panáka vodky. /Jak taky jinak ?/ *Spíš s vražedným pohledem se podívá na obsluhu.* /Tady jsou furt jiní barmani./ *Povzdychne si.*
*Jelikož má pocit, že se celý svět najednou pomátl, má tendence dělat hlouposti. Jednou z nich je návštěva podniku, kde se prodává alkohol. Právě proto dnes navštíví bar. Co se oblečení týče, sází na černou barvu, kterou se nedá nic zkazit. Minisaty, koženková bunda a samozřejmě boty na vysokých podpatcích. Vše doplní výrazným líčením v podobě kouřovek na očích a matné rudé rtěnky.* /Snad přijdu na lepší myšlenky, vážně by se mi to hodilo./ *Vzhledem ke svým záměrům jako první rovnou zamíří k baru, u něhož si nemůže nevšimnout Cordelie. Absolutně netuší, co od ní dnes může čekat, a tak se na ni jen přátelsky usměje a podle její reakce bude případně postupovat dál.*
*Panáka který barman položí na bar si přisune k sobě blíž.* /No dej mi to několik kilometrů ode mě./ *S nevrlým pohledem protočí očima.* /Idiote jeden./ *Odfrkne, si ale po chvíli si všimne Ophelie.* /Všichni v dobré náladičce že. Oh jak rozkošné./ *Zakření se.* Nazdar. /Co ta tu dnes asi pohledává ?/ *Kopne do sebe panáka a se zaujatým pohledem se podívá na Ophelii.* /Možná se jde také opít./ *Sama pro sebe pokrčí rameny a odvrátí od ní pohled.* /Teda já ještě ani nevím jestli se stihnu opít no./ Dejte mi prosím jednu sklenici džusu a nějaký alkohol. *Zamumlá směrem k barmanovi.* /Jo bude to jaksi zvláštní./ A nebo víte co ? Namíchejte mi nějaký džus s nějakým alkoholem. *Něco plácne znova.* /To bude zajímavý večer./
/Ta je ale příjemná. Chudák holka, musí to mít těžké./ *Přijde k ní, přeci se nenechá jen tak odbýt./ Ahoj. Co tu vyvádíš? *Pohlédne na jejího panáka.* /Ta na to jde celkem rychle./ Můžu se připojit? *Opít se do němoty chtěla už včera, ale jaksi ji to nebylo umožněno. Dnes by to možná mohlo vyjít.* Sklenička portského, šlo by to? *Optá se barmana, který jí vzápětí přinese, co si požádala.* Děkuji. *Lokne si a poté se na jejím obličeji rozlije blažený úsměv.* /Jo, přesně tohle jsem potřebovala. Jinak bych se asi zbláznila./
*Všimne si toho jak jde k ní.* /Bezva společnost mám postaráno./ *V duchu protočí očima a tleská.* Já se jdu bavit. /Jak také jinak./ *Koukne na ni koutkem oka.* /Ona asi ne./ A co ty ? *Řekne odměřeně, ale v duchu je ráda, že tady vůbec má nějakou společnost.* /Opít se ? Tančit ? Užívat si života ?/ *Odfrkne si nad svými myšlenkami.* /Tss, jak mě tohle mohlo napadnout, protože k čemu je vlastně zábava lidem jako jsem já ?/ *Všimne si, že si také objednává alkohol.* Takže opít. /Myslím alespoň./ *Musí se mírně uchechtnout.* Mám pravdu ? /Takže budu hádat. Myslím že mám pravdu./ Nebo snad tančit ? *Nahodí zase její unuděný výraz a odpije si z nápoje, který jí právě přistál na baru.* /Jablečný džus a ?/ *Olízne si spodní ret.* /No a nevím./
Jdeš se bavit... to je bezva. A můžu se zeptat, jaký to má u tebe význam? /Každý se přeci baví jinak. Těžko říct, jak to vnímá zrovna Cordelia./ Já... *Zamyslí se nad tím, protože sem rozhodně nepřišla s úmyslem dělat tu něco konkrétního. Jde jen o to, aby nemusela čelit realitě. Nechce to říct nahlas, tedy se ji podívat, a tak prostě utekla.* Jdu se opít, v důsledku čehož nejspíš budu i tančit. Bez pítí bych to asi nezvládla. *Musí se uchechtnout při představě, jak jde sama od sebe zastrávat na taneční parket. To považuje za silné sci-fi.* Takže se dá říct, že máš pravdu. *Přikývne si ke svému vínu, což může vypadat vtipně, ale to si v tu chvíli vůbec neuvědomuje. Ta víně je jí zkrátka příjemná. Nakonec se i napije, ale ne nijak moc. Je spíše pro pomalejší rozjezdy, ale o to šílenější dojezdy. Posadí se na stoličku vedle Cordelie, jelikož usoudila, že už si na ni zvykla dostatečně k tomu, aby ji při první příležitosti nekousla do hlavu.*
U mě to má jen jeden význam. *Řekne se zaměřeným pohledem někam před sebe.* /Pro mě neexistuje jiný význam než se opíjet./ Opít se. *Řekne s důrazem.* Pro mě jiná zábava není. *Otočí se na tančící lid.* Ještě tam pusťe nějaký ploužák a bude to bomba. *Odfrkne si.* /To už bych asi doopravdy odešla./ *Odfrkne si a odpije z nápoje.* Takže opít a tančit. /Zřejmé./ *Řekne s jejím téměř stejným výrazem - zaujatý.* Já mám pravdu skoro vždy. /Teda podle Xandera ne no./ *Musí se tomu zasmát.* Už jsem ho dlouho neviděla no. *Rukou si podepře hlavu.* /Však zítra si celá smečka popovídá./ *Odpije z nápoje a všimne si toho jak si Ophelia přisedla vedle ní.* /Snad se mě nebojí./
Nu dobře. /Ne, vážně ji nebudu vyčítat, co dělá, vždyť jsem byla úplně stejná. Vlastně horší./ Chtělo by to někoho, kdo by to za nás zatáhl. *Začne se rozhlížet kolem sebe a hledat nějaké známé tváře. Nic. Sice s sebou nějaké peníze má, ale většinu z nich stejně dluží Dylanovi, takže je nemůže jen tak utratit za chlast. Otočí se tedy zpátky a zase trochu usrkne z portského.* /Nejlepší na tom je to teplo, které se ji vždycky po napití rozlije v krku. Samotná opilost ji nikterak atraktivně nepřipadá. Dobře se má i bez ní, jedinou výjimkou je snad ta ochota a schopnost tančit./ Ale to je asi jedno, že tu nikdo takovej není. Neměly bychom to moc přehánět kvůli zítřku. Nechci tam vypadat jako smrtka. Xander by měl o důvod víc, proč mi vynadat. *Najednou se jí na rukou objeví husí kůže, kterou se pokusí zapít dalším lokem vína. Naštěstí úspěšně.*
Možná se ještě někdo objeví. *Pokrčí rameny.* /Ale nevím kdo no./ *Povzdychne si a odpije z nápoje.* Já to přeženu vždy. /Téměř. A Xander potom zuří, tak jako minule, když si mě přehodil přes rameno./ *Nad tou vzpomínkou se jí nakrčí celý obličej.* /Nebudu ho za tohle zdravit. Nechal mě tam hnít dva týdny./ *Odfrkne si.* Takhle nedosáhne toho, že se budu chovat jinak. /Na mě doufám zítra Xander nepozná to, že jsem opilá. /Jestě zítra půjdu do baru před schůzi, protože jinak bych to tam asi nedala./ *Protočí očima.*
*pobaveně na ni koukne. To totiž netuší, že se Cordelia chystá opít těsně před před zasedáním.* Neboj, to z tebe do večera vyprchá. *Dá si nohu přes nohu, poněvadž se ji takhle nesedí ale vůbec pohodlně.* Ty se Xandera nebojíš? *Zeptá se jen proto, že na ní působí tak, jako by z něj skutečně respekt neměla.* Já se musím přiznat, že z něj strach docela mám. *V tom si bílýví proč vzpomene na to, co se včera přihodilo v baru.* Hele... můžu se tě na něco zeptat? Ale musíš slíbit, že to nikomu nepovíš. *Dodá důležitým tónem. Ve skutečnosti jí na tom, komu to poví, ani tak nezáleží, ale aspoň díky tomu zjistí, jestli se jí dá věřit.*
Do večera ano, ale já se půjdu opít ještě zítra před schůzí. *Řekne zase stejně odměřeně.* /Nechce se mi Xandera zase poslouchat./ *Odfrkne si.* Já se ho nebojím. On by se měl bát mě. *Protočí očima.* Nejsi jediná, má z něho strach více lidí. /Ale jenomže my jsme vlkodlaci sakra./ Můžeš. *Koukne na ni.* /Mě se může svěřit každý s čímkoliv./ Slibuji. *Povzdychne si.* /Již jsem neslibovala hodně dlouho./ *Odpije nápoj.* Dejte mi dvojitého panáka vodky. /Ještě se necítím ani trochu opile./ *Zakrouží hlavou.*
*Jelikož uslopává po malinkatých locích, má ještě půlku sklenice, což je jenom dobře. Bude mít co pít ještě několik hodin.* Vůbec nevím, jakej je. *Řekne si to spíše pro sebe, tak zasněně, představuje si Xandera v jiné situaci než jako vůdce smečky. Samozřejmě si jí to nedáří.* /Vždycky, když ho potkám, vypadá se, jak kdyby se mi schválně vyhýbal. To pak jasné, že se v něm nevyznám a mám z něj tak trochu i strach./ *Naposledy si lokne, než se rozhodne jí tu svou otázku položit.* Nevíš, co se děje mezi Xanderem a tou lidskou holkou... Lyrou? Mám pocit, že jsou v tom zapletení úplně všichni, jenom já o ničem nevím.
To ví jen málo lidí. *Odpoví jí.* /Já sama nevím jaký je vlastně ve skutečnosti./ *Povzdychne si.* /Ale minule, když jsem viděla s Lyrou, tak to vypadalo jakoby pro něj existovala jen ona./ Ne nevím. *Zalže.* /Já v tom mám sama zmatek, takže o tom nehodlám nikomu nic říkat./ *Pokrčí rameny.* Jen vím, že má o něj Lyra zájem a Xander o ni asi taky./ *Povzdychne si.* /Jestli Lyru promění, tak jí do smečky nepřijmu./ *Odfrkne si a vezme si objednávku.* /Bezva./
*Zatváří se krapet zklamaně. Čekala od ní o něco větší sdílnost. To se musí zapít, což taky udělá, skoro (konečně) dopije tu svou sklenici vína.* Tak... děkuju za odpověď. *Pokusí se o úsměv, aby tím nějak ocenila, že ji na to vůbec odpověděla.* Občas mám pocit, jako kdyby něco provedla a on teď dává pozor na to, aby něco nevyvedla třeba i mimo město. Všimla sis, jak ji hlídá, ne? /Takhle se pomalu hlídají zločinci./ Je to zvláštní. *Pokrčí rameny, už se jí to moc nechce rozebírat, když ví, že ani jedna nic neví. Akorát by se dostaly ke spekulacím, později pomluvám... a to nechce.*
Nemáš vůbec zač. *Řekne spíš bez výrazu.* /Prostě jí nehodlám říct nic o tom co vím./ I to je možné. /Ne, nemyslím si./ *Ušklíbne se.* /Lyra určitě nic neprovedla./ Ano, toho si všimnul snad každý. *Protočí očima.* /On hlídá totiž skoro každého!/ *Rukou si vjede do vlasů.* /Toho panáka už bych do sebe mohla hodit./ *Kopne do sebe dvojitého panáka vodky.* To se půjde dnes hezky domů. /Už se těším až se někde skutálím z nějakého kopce no./ *pomyslí si.* /Rodiče mě asi zabijou za to že jsem se už opakovaně opila, ale to mi nevadí./ *S úsměvem pokrčí rameny.*
*Zatímco Cordelia mluví, pročesává si svými prsty vlasy. Následně si objedná jednu vodku a nahne do sebe zbytek portského.* /Každého určitě nehlídá. Jsou tu lidi, co ho vůbec nezajímají. Třeba já./ *Její poznámce o cestě domů se upřímně zasměje.* Musíš najít někoho, o koho se budeš moct opřít, to je základ. *Její vodka se ocitne přímo před ní, a tak ji rovnou vezme do ruky a na ex vypije.* Ještě jednu, prosím. *Zavolá směrem k barmanovi, poté se její pohled stočí zpět ke Cordelii.* Máš nějakou hodinu, do který se musíš vrátit domů, nebo je to rodičům jedno? /Ne že by mi na tom záleželo./ Věří, že jí monolog o rodičích puberťačky dokáže přimět vzpomenout si na to, jaké to bylo, když měla ty svoje, nic jiného v tom není.* /Když se na to tak ptám, nejsem si vůbec jistá, jak to doma má... je vůbec s rodiči?/
To občas není jednoduché. *Povzdychne si.* /Nic není jednoduché./ *Odfrkne si.* /Ta se nějak rozjíždí./ *Podívá se na ní.* Rodičům to není zrovna jedno, ale přežijou to když dojdu pozdě. *Je trochu zamlklá, když se zmíní o jejích rodičích.* /Jim není jedno nic./ *Prohrábne si rukou vlasy.* /A to skoro nikdy./ Nejsem nějak omezovaná. *Podívá se na ni nechápavě.* /Moji rodiče jsou možná přísní, ale není to nějak k nepřežití no./ *Nadechne se.* Potřebuji na vzduch./
Aha. *Pokyve hlavou.* Tak to máš dobrý. Já jsem měla trochu jinej režim. /No... a jak to dopadlo./ *Začíná mít pocit, že se tahle konverzace chýlí ke konci. Přinejlepším se z ní každou chvíli stane jednostranná debata, kde tou aktivní částí rozhodně nebude Cordelia.* /Má to cenu? Asi ne./ Hele asi půjdu. Myslím, že to bude lepší. *Letmo se usměje. Následně se začne přehrabovat v kabelce, kde by měla mít peněženku.* /Lepší rovnou odejít, než aby mě měla za drbnu, co jenom vyzvídá./ Nevýkládej si to nijak špatně, jo?
Já už asi také půjdu. *Protočí očima.* /Kde mám ty peníze ?/ *peníze položí na bar.* /A může se jít./ tak ahoj. *Nevrle se podívá na Ophelii.* /je tak nudná./ *Odchází.*
*Jakmile ji její „kolegyně“ opustí, obrátí oči v sloup.* /Tak tohle už jsem dlouho neviděla. Je mi jí vážně líto.../ Ještě jednoho panáka bych prosila. /Nemůžu jinak./ *Mávne na obsluhu a po chvilce už má v sobě další skleničku.* /Zítra večer se zblázním, pokud se bude chovat takhle. Snad si mě nebude všímat. Z nepříjemných lidí je mi nanic./ *Podáří se jí nahmatat peněženku, poté zaplatí útratu a z baru vyjde s ještě horší náladou, než se kterou do něj přišla.*
*Mierne podráždená z celého týždňa prejde popri známom vyhadzovačovi rovno do klubu.* /Takto nastrojená pre nič za nič? Vraj deti na vysokých školách bláznia na intrákoch. Takmer som tam zaspala. Ja.../ *pomyslí si a neodpustí si vzdychnutie, aj napriek tomu že jej to je vo vydýchanom vzduchu nepríjemnejšie ako zvyčajne. Posadí sa voľnú stoličku k baru a kývne na čašníčku, ktorú pozná a vie, že jej donesie niečo naozaj krvavé.* /Preboha na čo, sa vždy postavím na čelo klanu, keď viem, že ma budú všetci štvať./ *pomyslí si a zapozerá sa na ľudí na parkete.* /Je tam kde moja večera? Nejaká?/
*Rozhodne se jít do klubu, protože nemá co dělat. Kývne na vyhazovače, a nějakým způsobem se dostane dovnitř.* /Huh, pry to tady má nějakou.. úroveň? Dostat se sem nebylo nějak moc těžké./ *Trošku se zaraduje. Rozhlédne se po klubu a usoudí, že půjde k baru.* /Už by to chtělo nějakou společnici, protože se začínám nudit./ *Potřese hlavou a a očima těká z místa na místo, dokud neuvidí známou postavu.* /Dala by se čekat, že tady bude./ *Nasadí arogantní úšklebek a přejde k baru, načež se posadí na barovou židličku hned vedle Aelly.* Zase máš žízeň? Myslel jsem, že ti moje krev bude scházet víc, když si ji tak vychvalovala. *Poví jí namísto pozdravu.*
*Zapozerá sa na jedno dievča na parkete, ktoré ma dobrý pulz.* /Keď už to inak nejde, môže to byť aj žena no./ *Pomyslí si a keď počuje povedomí hlas vedľa seba, tak sa pousmeje ale nepozrie naňho a prehodí si kučerý na chrbát.* Vždy ju mám, len je občas väčšia ako inokedy. *povie s pokrčením ramien a potom naňho pozrie.* Nie som zúfalá aby som sa ti ozývala hneď po pár dňoch len pre to, že máš chutnú krv. *Ale takmer som tak urobila už v stredu, Takmer./ A ty si si to asi tak neužíval, keď si sa neozval ty- *opätuje mu podpichovanie.*
Hm, toho jsem si všiml. *Zacukají mu koutky.* /V posteli jsi měla hroooznou žízeň, víš?/ *Když se na něj podívá, sjede ji pohledem.* /Zoufalá? No dovol!/ Ale kdyby se to zopakovalo, nestěžovala by sis. *S jistotou pokrčí rameny.* Když jsem se neozval, znamená to, že jsem si to neužil? *Zopakuje její narážku, načež ho napadne škádlivá odpověď.* To by muselo znamenat, že jsi v posteli mizerná. /Což nejsi. Ale zajímá mě, jak budeš reagovat./ *Vzpomene si na jejich společnou noc.*
*vchází do baru a na sobě má bílou sukni do půli stehen, k tomu bílé tílko a vansky. Vlasy má rozpuštěné.* /Achjo, zase práce./ *Povzdychne si.* /Nechce se mi dnes./ *Všimne si Aelly.* Ahoj Aello. *Mile se na ni usměje a přejde za bar.* /A toho může také znám./ *prohlédne si ho a jen mu kývne na pozdrav.* Máte objednáno ? /No nevím no./ *Podívá se na barmanku, která pro něco jde do skladu.* /Tak Aella už asi ano./ *Poté se tázavě podívá na něj.* Jak že se jmenuje ?/ *Podívá se na Reece.* /Tak podívej co si dáš./
*Úškľabí sa.* /Škoda že na jeho krku nie je potom ani stopy./ *pomyslí si ale potajme dúfa, že ich tam dnes znova uvidí.* Asi nie. *povie na jeho konštatovanie a zo smiechom nasleduje zakloni hlavu.* Alebo to možno znamená, že si si uvedomil ako vysokor rúbeš a že jednoducho na to nemáš. *povie mu s úsmevom a pozrie na Annu, ktorej iba kývne na pozdrav a aj na súhlas, že na svoje pitie čaká, pohľadom sa však rýchlo vráti na Reeca.* /Ten tepe../
Já že na něco nemám? *Poví rádoby uraženě.* Co třeba odejít a.. ujasnit si to? *Navrhne a ušklíbne se.* /Hm? Co ty na to? Tobě i mně se to líbilo, takže proč si to nezopakovat? Leda že by ses bála, že v posteli nebudeš tak dobrá jako minule./ *Myšlenky mu běhají hlavou sem a tam. Až pak si všimne, že na něj někdo mluví. Otočí se na dotyčnou osobu.* /Ah, ty jsi ta z toho mostu./ Ne, ale ne, myslím si, že se tu zdržím na dlouho. *Pokrčí rameny a opět se podívá na Aellu.* /Tak co? Ber, dokud dávám. Myslel jsem, že tohle si budeš pamatovat./
*Nakráčí do Pandemonia a jde rovnou k baru.* /Zase tolik jsem nezmokla. Skoro vůbec./ *Sedne si na jednu z volných barových židlí. A poprosí barmanku o pití.* /No dneska bych mohla možná jít i tancovat. Hm. Jen možná. Myslela jsem si že v New Yorku bude větší zábava./ *Hodí si nohu přes nohu a sleduje tanečníky.*
*Usmeje sa a nakloní hlavu zo strany na hlavu.* To znie fér, treba to overiť. *povie mu naoko zamyslene.* /A skončí to presne, ako som chcela./ *pomyslí si a hodí peniaze na bar a zoskočí zo stoličky a na podpätkoch odchádza.* Ideš? *opýta sa ho ako odchádza do Dumortu.* /Šla som na večeru? šla. Mám ju? Oh sakra áno./ *pomyslí si nadšene ako pomalým tempom odchádza.*
No že? *Zatváří se naprosto nevinně.* /Nah, vždyť ta by mi to nevěřila ani ve snu./ *Sleduje ji jak se zvedá a musí se pousmát, protože vykročila dřív a on si užívá luxusní výhled, který mu nabídla.* /Ale u tebe to bude větší luxus./ Tohle bych si nenechal dojít. *Odpoví jí a bez dalších zbytečností jde za ní.* /Fajn, konečně něco zajímavého./ *Pomyslí si když odchází.*
*Jen se koukne po těch co odchází.* /Co ti dva spolu mají ?/ *Zakrouží hlavou, ale poté už se věnuje zákaznici.* Tady to je. /Dala bych si ovoce, ale zrovna teď nemám až takovou chuť./ *Podá Adeline objednávku.* /Tak tohle by bylo./
Nejsi náhodou z klanu? Připadáš mi povědomá. *Prohlédne si barmanku.* /No a možná taky zase melu blbosti. Už mě to tu vážně začíná nudit. Za tu dobu co jsem v New Yorku se nestalo nic zajímavého, až na tu jednu noc./ *Napije se ze skleničky a čeká na odpověď barmanky.*
Ano jsem. *Uchechtne se.* A nejsi náhodou z klanu i ty ?/ Já jsem povědomá každému. *Uchechtne se.* /No, alespoň si to myslím./ A ty jsi také z klanu ne ? *Podívá se na ni zamyšleně.* /No, já myslím že ano./ *Mírně nakrčí obočí.*
Ano, jsem tam chvíli. *Pousměje se.* Od toho zasedání klanu. Tam myslím že jsem tě viděla. *Podívá se okolo sebe.* Je tu i nějaká jiná zábava kromě tancování? /Už vážně nevím co se sebou./ *Zadívá se znovu na ni.* Jinak já jsem Adeline. *Pozvedne ruku se sklenkou na pozdrav.* /Nejsem si totiž jistá, jestli jsme se vůbec seznámily./
Všimla jsem si. *Uchechtne se.* Nic proti tobě, ale nováčci se dají poznat. *Mrkne na ni.* Jo, tam jsem tě viděla ! *Chytne se za hlavu.* /Sakra, málem bych na to zapomněla./ No dnes je tady snad jen tancování no. Teda pro mě spíš nuda. *Zasměje se.* /Když tady člověk musí pracovat, tak je to jasné, že je tady občas nuda no./ Těší mě. *Mile se na ni usměje.* /Minule jsem byla prostě trochu nevrlá no./ Jsem Anna. *Řekne s úsměvem.*
Popravdě? Tvojí práci bych dělat nemohla. Vadilo by mi už jen to že se ti lidé baví a já bych musela sedět za barem. /Už tak mě vytáčí tou svou radostí ze života, ještě abych je pozorovala celou noc./ A co to čteš? *Věnuje jí přátelský úsměv.* /Asi tu sklenku dopiju a půjdu pryč. Anna vypadá mile, ale asi si zkusím odchytit jednoho z těch opilých tanečníků./
Jak kdo má na to nervy. *Uchechtne se.* Mě tahle práce celkem baví no./ Občas tě ti lidé zapojí do rozhovoru a už je to zábava. *Zacukají jí koutky.* /Třeba jako Damian no./ Čtu Gate, protože jinak bych se tady z toho asi zbláznila. *Pousměje se a položí časopis před ní, aby si ho mohla omrknout, když bude chtít.* /Bez knihy nebo nějakého časopisu se to tady prostě nedá no./ Z lehka se zasměje.*
Asi máš pravdu. *Usměje se. A vezme si časopis do ruky, aby si ho mohla prohlédnout.* Jo někdy je s lidmi zábava. No i když nemusí to být jen lidé. /I s některými ovcí stínů mi být zábava./ *Vrátí jí časopis.* Děkuju. *Vezme si skleničku a dopije ji.* Tak já už asi půjdu. Třeba bude venku někdo kdo o sobě nebude absolutně vědět a já se najím. *Šibalsky se usměje.* Tak hezkou směnu. A snad se ještě uvidíme. *Kývne jí na pozdrav a zmizí ve dveřích.*
Já mám pravdu vždycky. *Mrkne na ni.* Já jsem prostě všeználek./ Většinou to nejsou jen lidé no. /Teda já jsem teď žádného civila nepotkala už dlouhou dobu./ *Zasměje se.* Nemáš vůbec čas. *Mile se usměje.* /Můj bože, nevím jestli tady celou noc přežiju./ Uvidíš. *Mrkne na ni.* Tak ahoj *Zůstává přes noc v Pandemoniu.*
Hej začínam si zvykat, že si stále len na bare. *Zasmeje sa a potom začne imitovat.* Hej nevidel si Cordeliu. Jasné, sedí na bare. *Nezabudene pri tom meniť farbu hlasu. Keď si objedná ďalšiu vodku pozdvihne obočie ale nič jej na to nepovie. Kopne do seba svoj pohár a objedná si ďalšiu dvojitú vodku.* Dnes, už nič. Mal som strážiť Lyru, Ale tá povedala, že sa nepohne z miesta kým sa ten, citujem, zasraný idiot nevráti, a neporozpráva sa s ňou ako sa patrí. *Odrecituje jej čo mu povedala Lyra a zasmeje sa nad tým.* /Dúfam, že fakt nezdrhla./
*Rukou si přejede culík a rozepne bundu do pasu.* /Neopíte se. Dorazíte zpátky vcelku./ *Napomene se a Cordelie si ani nevšimne. S klidnější jistotou se narovná u baru a než si stihne cokoliv objednat, všimne si příchozí Zairy, která si sedá.* /Blesk konečně někdo./ *Nasadí mírný úsměv a potom si uvědomí, že to nestačí.* Jen. Ahoj. To jsem. *Několikrát neopatrně přikývne.* Hodinu máme v pátek za? *Raději se přesvědčí a nakonec se i posadí na volnou barovou stoličku vedle a objedná a lehký koktejl.*
Ano, já jsem na baru skoro pořád. *Uchechtne se.* /To už by ale mohl vědět./ Já také ne. *Musí se pousmát.* /A to že mám pořád špatnou náladu./ Vidíš, já se dokážu usmát. *Kopne do sebe dalšího panáka.* Dejte mi dalšího. /Asi mě dnes Dylan potáhne na stanici./ Už je trochu opilá.* A já dnes půjdu ještě na most. *Řekne už trochu opile.* /Jo, spáchám sebevraždu./ *Kopne do sebe i třetího panáka,* A nikdo mě nezastaví. *Zasměje se.* /Teda vždyť já bydlím v apartmánu./
/Nervózní? Ze mě?/ *Pomyslí si spokojeně.* /Ne, že by nebyl důvod./ *Mávne na obsluhu.* Jako obvykle. *Objedná si lhostejně a čeká, dokud před ní nepřistane nějak vodky a sklenka džusu.* Správně. Hodinu máme v pátek. *Přikývne.* V kolik se ti to hodí? *Nadhodí, protože jí je to celkem jedno.* /Stejně nevím, co jiného dělat kromě tréninku. Možná zajít za Damianem, to je taky svým způsobem trénink./ *Kopne do sebe panáka a zapije to. Položí sklenici a natočí se směrem k ní.* Chceš začít spíš dýkami nebo lukem? *Zeptá se.* /Černý až později. Ty jsou náročné./
Hej, ale keď si už trochu naliatá. To sa nepočíta./Až keď budeš triezva ti to započítam./ *Pozrie na ňu keď do seba kopne ďalší pohárik vodky a je odhodlaný, že tento je jej posledný. *Tak to na dnes už stačilo. Mala si v bare i tu. A na most určite nepôjdeš v takomto stave. *Začne jej dohovárať a potom sa sekne.* Sama si chcela nech ťa držím od pitia, tak sa nesťažuj./Ink bude spať na stanici./
*Podepře si ruku hlavu a na okamžik se zamyslí.* Hm... *Žádné ramena.* Asi večer? Je mi to jedno. Hlídky nemám, ale abychom se nehledali po institutu. *Napije se z brčka a zašklebí.* /No co je hnus. Jak jsem to mohla včera pít celý večer?/ Dýky prosím ne. *Odporí znechuceně možná z nápoje možná z dýk.* Teda jestli je to podobný vrháním nožů. /Což možná asi bude?/ *Podívá se na ní zprvu svých řas.* Budeš mě nutit dělat rozcvičky jako na aeróbie?
*Vejde do klubu za zvuků vysokých podpatků a namíří si to znovu rovnou k baru.* /Co tě to zas napadlo? Celou dobu přemýšlíš o tom jak ti chybí být člověkem a jdeš zrovna sem? Do klubu kde jsi nad tím začala přemýšlet? Hm logicky./ *Usadí se na volnou židli a hodí si nohu přes nohu.* /Aspoň je tu trochu živo. Chtělo by to nějaké odreagování./ *Objedná si a pozoruje tanečníky na parketu.*
/Já bych hlídku normálně i měla, kdybych tě nemusela vyučovat./ *Pomyslí si podrážděně, ale ví, že má špatnou náladu, a tak na tuhle část nereaguje, když odpovídá.* Takže večer v sedm? *Pozvedne obočí.* /Někdo čas určit musí, nebudu tam celý večer. V pátek trénuju ráno a odpoledne./ *Nejdříve nechápe, ale poté zkrotí rty.* Ne, není. Nechci tě je učit vrhat, i když na to možná dojde někdy později. Vrhání dýkou je těžší než nožem. Ne, já myslím boj s dýkami, zblízka. Postupně proti různým zbraním a simulovat různé situace. *Pokrčí rameny a objedná si dalšího panáka, které do sebe kopne.* /A už dost, musím to s ní probrat, nechci se opít./ *Zadívá se na ni.* Pff. *Odfrkne si.* Před každou lekcí si protáhneš svaly, jinak si zablokuješ, ale to je nutné a rychlé. Totéž po tréninku, jinak nic. /Možná bych s tebou zkusila boj zblízka tělo na tělo. Ale uvidíme, jak moc beznadějná budeš./ *Upije džusu a rozhlédne se po baru.* /Někdo zajímavý?/
/Stejně nepřijdu včas, tak co./ Jo, v sedm. *Pokusí se o úsměv, který praská už další lok toho odpornýho pití.* /Tak fajn.. prostě to jen dopiju./ Boj zblízka? *Opíše jí ji k efektu aha a pokýve hlavou.* /To už se mi líbí víc./ To zní zajímavě. /Mohla bych se jí něco konečně naučit./ Při zmínce o rozcvičce protočí oči v sloup.* Dobrá. *Rezignovaně souhlasí i když v konečném výsledku je jí to jedno.* Lepší než schizofrenní Jesse. *Zabodá pohledem upřeným na desku baru.* Stává se často, že Jesse... *Dívá se špičku aby našla to správný slovo.* prostě zmizí?
/Nevypadá, že by ti to chutnalo, tak proč to piješ?/ *Pozoruje její úšklebek. Potlačí vlastní pohrdavé ušklíbnutí.* Ano, boj s blízka. Dýky nemají takový dosah jako meče, ale jsou lehké a mnohem snáze jimi najdeš škvíry v nepřátelově brnění či například mezi žebry. *Zablýskne se jí v očích.* Ale bojovník s dýkou musí být rychlý a mrštný. Abys protivníka zranila, musíš se mu přiblížit. Jsou navíc různé druhy dýk, lovecké, zakřivené, malajský kris nebo indický katar. Budu tě učit bojovat s jedno i se dvěma. Popřípadě zkusím i lehčí meč a dýku. A jak dvěma dýkama můžeš zastavit úder mečem. To je užitečné. *Zapřemýšlí se nad tím.* /Nějak jsem se rozpovídala, ale alespoň ví, co jí čeká./ *Ušklíbne se.* Pokud nechceš, aby tě bolelo celé tělo, rozcvičky jsou nutné. *Zopakuje a pokrčí rameny.* Jesseho nemám ráda. Je to idiot. A ano, asi ano. *Odmávne to.* /Hmm u baru jen ten kluk. Ten není k zahození. Je to podsvěťan nebo civil?/ *Koukne na parket.* /Jinak nic. Skvělá společnost./ *Potlačí povzdech.*
*Hodí na bar bankovky aby zatiahol účet a naznačí barmanovi aby jej viac nenalial. Povzdychne si a objíme ju okolo pliec.* Daj na seba pozor a žiadne mosty, rozumieš. *Pokúša sa jej ešte naposledy dohovoriť, kým odíde.* /Mal by som ju vziať domov, no kto ju bude potom počúvať./ *Pomaly sa od nej vzdialuje, aby sa mohol dostať von z klubu. Keď sa mu tak podarí, nadýchne sa čerstvého vzduchu.*
*Vchází do Pandemonia společně s Dylanem.* /Když se tak na něj podívám, tak není celkem k zahození./ *Uchechtne se sama sobě.* /Mohli by jsme jít tančit, Nepůjdem tančit? *Trošku nervně se pousměje.* /Nebyl by to tak zlý nápad./ Už jsem dlouho netančila. *Ohlédne se k tančícím lidem.* /Mohli by jsme./
*Kreslí si brčkem do koktejlu nějaké tvary a trpělivě poslouchá její přednášku s lehkým úsměvem.* /No... to mě rovnou můžete učit tady, ne ne?/ *Neodpustí si nepatrné, ale tiše zasmát.* /Nikdy mě tělo nebolelo, není mi devadesát... fajn budou dělat ty jejich rozcvičky jak idiot. Když se budou cítit líp./ Tak fajn, počítám s tím. Otázky nemám. /Nemá ráda Jesse? Chudák.. co jí musel provést?/ *Koutkem oka se na ní podívá a začne.* Udělal ti něco hrozného? *Zeptá se a nechá pití na pokoji.* /Nedovedu si to nějak představit./
*Do Pandemonia vchádza spolu s Cordeliou a keď navrhne tanec, trochu ho to zarazí.* Takže usmiať sa nevieš ale zatancuješ si rada? *Stale ho drží jeho nálada z baru.* /Ach, keby som ťa nemal rád, tak vieš že si z teba srandu nerobím./ *Usmeje sa.* Ok tak poďme tancovať. *Vezme ju za ruku a ťahá medzi tancujúcich ľudí na parket.* /Dúfam, že som to ešte nezabudol./
*Nakřiví obočí když ji zatáhá za ruku.* /Doufám že si nemyslí, že jdeme tancovat válčík./ Dobře, ale potom se chce jít alespoň trochu opít. *Vejde do ní dobrá nálada.* /Miluju tenhle klub./ *Začne tancovat mezi davem lidí na hudbu, která právě hraje.* /Nezval/ *Pohazuje u toho hlavou a vlasy jí létají sem a tam.* /Vážně jsem si ty vlasy měla učesat,/ Líbí se ti tady ? *Zeptá se při tanci.* /Snad ano./
/A teď se směje. Řekla jsem něco vtipného? Uvidíme, jak se bude smát při tréninku. Šetřit ji nebudu. Učit se musí rychle./ *Dopije džus a odloží sklenici, přičemž kývne na její poznámku.* /Cože?/ *Překvapeně se na ni podívá.* Jde poznat, že mě neznáš. Jinak by ses bála, co hrozného jsem provedla já jemu. *Pobaveně pozvedne koutek úst v polovičatém úsměvu.* Ale mně přímo nic neprovedl. /Netroufl by si, pokud je mu život milý./ Jenže je přítěží. Problémy tvoří a ne je řeší. A je divný. Takže ho prostě nemusím.
*Dopije skleničku a zvedne se že už půjde.* /Co teď asi už půjdu do Dumortu. Nějak se dnes nebavím. A sedět tady a pozorovat tu radost těch lidí mě spíš rozčiluje. Zase blbej den. No jasně jako by jich nebylo málo./ *Zamíří ke dveřím a po cestě přemýšlí kam půjde.*
*Pozvedne významně jedno obočí.* /Kdo mi to říkal, že holky používají tyhle silácký řeči jen aby se udělaly silnějšíma než vypadají? Theo ?/ *Zase se pousměje.* /Prý o nás napíše knížku./ No asi by si ho nenechala, aby ti utekla hlavu svítícím mečem. Totiž andělským ostřím. /Musím to už nazývat správně./ Jesseho vážně nemám a Jessovi vrátit ten přívěsek. Nechci ho mít u sebe, nechápu proč mi dal takovou cennost./ Aha.. to jsou asi.. rozumný důvody. /Proč ho nemít rád? Rozhodně ne./ A co takhle ho povzbudit? *Navrhne s úsměvem.* /Třeba by se cítil líp a pomohlo to.
Och, Cordie, nenuť ma ťa tak volať, pretože ťa tak budem volať zakaždým keď ma budeš chcieť presvedčiť, že sa opiť môžeš. *Poskáči ju znova.* Začne sa s houpať do rytmu hudby a nerobí si starosti s tým či je to dobré alebo zlé.*/Komu by sa tu nepáčilo?/Ja neviem, čo myslíš? Páči sa mi tu? *Žmurkne na ňu, a ďalej tancuje.*
Já tě ani přesvědčovat nemusím. *Mrkne na něj a tancuje dál.* /Já nemusím přesvědčovat nikoho a o ničem./ *Celkem energeticky tancuje.* Co já vím, to je podle toho jakou tad máš společnost. *Mírně se usměje.* /Se mnou se musí líbit každému./ *Chvíli se kouká na něj a chvíli na dav lidí.* /Co si dnes asi dám?/ *Zamrká se./ Já si potom dám asi vodku, a co ty ? /Snad si dá taky nějaký alkohol také./ *Uculí se s nevrlým pohledem.*
/No to sa uvidí./ *Pokračuje v tanci.* /Momentálne je moja spoločnosť v pohode. Možno ju donútim i usmiať sa./ *Len sa usmieva keď mu vraví čo si mieni dať.* /Ok vodka nie je taká zlá./ Možno sa k tebe s tou vodkou pripojím. Čo myslíš?
*Usměje se.* /Můžeme jít k baru klidně i teď./ *Namíří si to směrem k baru.* Snad se tady neztratíš. /On se neztratí asi nikde./ *Ušklíbne se.* /Konečně se můžu opít./ U baru se posadí na barovou stoličku,*/Takže vodku./ Dejte mi prosím panáka vodky. *Řekne trochu udýchaně a ohlédne se za Dylanem.* No snad jsi se nám neztratil. *Nakrčí obočí.* /Doufám že ne./ *Usměje sama pro sebe.*
*Cordelia sa mu z ničoho nič stratí z dohľadu a už sa okolo neho krútia ďalšie stroho odeté baby.* /Sakra, Cordelia! Nemáš ťa teraz pod dohľadom.../*Vymaní sa z obklúčenia dievčat a smeruje rovno k baru.* Super, tu si. *Skonštatuje keď ju nájde.* Dvojitú vodku. *Povie obsluhe za barom a prisadne si ku Cordelii.*
/Třeba se jen vytratili sem? No co já vím.../ *Cukne koutkem dolů a vleze do Pandemonia. Nechává si na sobě bundu a stažené vlasy v nízkém culíku.* /Asi bych ho měla jít hledat? A na druhou stranu co jsem jeho chůva?/ *Hned při tom slove se oklepe a protlačí se k baru.* /Tolik lidí hledám a nikdo se neobjevuje. Nemůžu přece takhle všechny odstřihnout./ *Kousne se do spodního rtu a rozhlíží se jestli neuvidí někoho známýho.* /Ne a ne...Snad to nebude na mě./
Ano, kde bych asi jinak byla ? *Uchechtne se.* /Jinde asi ne./ *Kopne do sebe panáka.* Dejte mi dalšího. *Podívá se na Dylana.* /Tak kdo toho asi zvládne víc,/ *Jednu nohu si hodí přes tu druhou.* Co máš dnes večer vůbec v plánu ? *Podívá se na Dylana.* /Baví mě to s ním./ *Trochu se uculí.* /Alespoň zajistí to abych se neopila./ *Všimne si Grace a jen na ní kývne pohledem.* /Za námi nikdo nechodte./
*Přichází do baru, aby se mohla něčeho napít a trochu se odreagovat. Na sobě má tmavě modré korzetové šaty s volnou sukní. Když se při kroku o sebe otřou stehna, cítí obě pouzdra s dýkami a stélou. Obuty má boty černé boty na nízkém podpatku. Prodirá se tančícím davem k baru a všimne si povědomé postavy.* /Co ta tu dělá? No co už. Mohla bych se s ní domluvit na tom výcviku. A zase práce./ *Frustrovaně vydechne a hodí si vlasy na záda. Sedne si vedle ní k baru a přehodí nohu přes nohu.* Takže ty si Grace. *Zhodnotí bez výrazu a prohlédne si ji.*
*Vstupuje a prohrábne si mezi tím vlasy.* /Hm dneska bych se chtěla trochu bavit./ *Přistoupí k baru a kývne na barmana.* /Musíš si už přiznat, že normální už nikdy nebudeš užívat si toho co máš./ *Sedne si na židli a hodí si nohu přes nohu.* /Trochu se odvaž zlato. Ale ne zas tak moc jak minule./
*Včera v noci se rozhodla, že si dnes zajde do klubu a tak tam teď taky jde. Bez nějakých problémů projde okolo vyhazovačů a vejde dovnitř do klubu.* /Asi si pamatují, že jsem tu byla jeden den s Aellou. Ji si zřejmě pamatuje každý a já ji nedávno ani neznala. Což mi připomíná, že až ji uvidím, tak za ni budu muset zajít, abych s ní probrala ten klan./ *Přemýšlí a přejde k baru, kde si objedná Bloody Mary a posadí se. Prvně si ani nevšimne Adeline, jak přemýšlí.* /Možná je nápadné to, jak jsem se už neozvala. A pak se najde mrtvola. Ale já vlastně nevím, jestli se našla./ *Zauvažuje a zůstává na místě. Až teď se podívá kolem a všimne si Adeline, které kývne na pozdrav.* Ahoj. *Trochu se usměje.* /Dnes na sebe musím dávat pozor./
*Vezme si skleničku s krví do roku a napije se. Když v tom si všimne Liliane.* Ahoj *Odpoví a pozvedne skleničku na pozdrav.* Dlouho jsem tě neviděla. /Naposledy? Na ty párty? Jo myslím že tam./ Naposledy, když jsi odešla s tím lovcem stínů z párty toho čaroděje. *Šibalsky se usměje.* /No já vlastně udělala to samý./ *Odloží skleničku na barový stůl.* /Ale já už se nenechám takhle zblbnout. To byla jen slabá chvilka./ *Podívá se znovu na Liliane a čeká, jestli ji něco odpoví.*
*Koukne na barmana, který jí podá její objednávku a usměje se na něj. Kývne mu na poděkování a trochu si upije.* /Tentokrát už musím zůstat u transfuzi. Vím, že to pak nedopadá dobře./ *Zamrká a koukne zase na Adeline. Na to, co řekne přikývne a zasměje se.* Jo byl milej a dobře se s ním povídalo. *Pokrčí rameny.* /Ani jsem neměla potřebu ho svádět. No asi vycházím ze cviku, tak si to někdy budu muset osvěžit. Ale dnes radši ne. Jen kdyby se tu ukázal někdo, kdo by za to fakt stál./ A co ty? Našla si nějaký dobrý oběv? *Zeptá se se zájmem a pozvedne obočí.* /Určitě ano. Bylo jich tam dost./
*vejde dovnitř a snaží se nasadit obvyklou sebejistou chůzi, něco jí v tom však brání* /On. Cítím se jak před proměnou. Teď jestli je to dobře nebo špatně./ *projede si vlasy prsty a okamžitě ji praští do očí vzpomínka na to, jak je prohrabovala někomu jinému* /Hele Adeline třeba mi zvládne zvednout náladu/ *zamíří k ní a sveze se na barovou židličku* Nic si nedám. *odmítne barmana, který se stačí jenom blbě*
*Vzpomene si na ten večer.* Jo vlastně našla. *Usměje se na Liliane.* Ale bylo to jen jednou a taky to tak zůstane. / *Otočí se když si vedle ní sedne Delaney.* Ahoj. A ty jsi byla kde zlatíčko? *Zasměje se a podívá se jí do očí.* /Něco není úplně dobře./ *Ustaraně si jí prohlídne.* /No asi se mi to jen zdá./ Jo vlastně jsem se ti chtěla omluvit, jak jsem ten večer zmizela a ani se nerozloučila. *Poznamená a trochu omluvně se usměje.*
*Usměje se a přikývne.* /Na jméno se ptát nebudu. Vsadím se, že bych ho nejspíš stejně neznala./ *Vzpomene si na to, že vlastně moc lidí v Ny nezná.* /Jen pár. Vážně málo. Spočítala bych je na dvou rukách./ *Vzduchu se nad tím uchechtne a zavrtí hlavou. Znovu se napije a všimne si přicházející Delaney, kterou viděla tady v klubu a potom i na té párty.* /Pořád ale nevím, jak se jmenuje. Jo.. Vážně myslím, že nevím. Nepředstavovaly jsme se./ *Kývne jí na pozdrav a své jméno si zatím stále nechává pro sebe.*
*Podívá se na ni zarudlýma očima* Všechno je v pořádku *odpoví nakřáplým hlasem* Jen je celá moje smrt v troskách. Proč na něj pořád myslím? Proč to není ehm.. a konec? Proč mi ho všechno připomíná? Myslím fakt všechno, *tragicky se zadívá do stěny a na chvilku se nechá hladit vzpomínkami* /Kdybych byla člověk, mělo by to aspoň nějakou budoucnost. Takhle co, budu ho pozorovat stárnout a umírat? Super/ *při myšlence na jeho smrt se otřese, pak zabloudí pohledem k té co sedí vedle Adeline a nepřítomně jí pokyne na pozdrav*
/Jo tak tady je určitě něco špatně./ Co se stalo? *Ustaraně se na ni podívá.* A neříkej že nic. Už to na tobě poznám zlatíčko. /Těch pár stovek let vás něco naučí./ Podívá se na Liliane.* Znáte se vůbec? Já vím že jste se asi viděly, ale představovala jsem vás?
*jedním uchem poslouchá, co říkají a druhým to vypouští ven.* /Ach ty problémy.. Bohužel nás upíry pronásledují dýl než ostatní. Třeba lovce nebo civily./ *Pohledem začne skenovat sklenku s krví a dá si pramínek vlasů za ucho.* /Chybí mi lidské jídlo. Ještě před dvaceti lety bych teď seděla nejspíš s někým na večeři./ *Zauvažuje.* /A dnes bych měla nejspíš děti./ *Mírně se nad tím zamračí a pohled stočí k Adeline, když promluví směrem k ní a zavrtí hlavou.* Jen od vidění. *Řekne a koukne na dívku, která před chvíli přišla.* Jsem Lily. *Představí se ve zkratce a pousměje se.* /Žádný oficiality nepotřebuju./
*vzhledne k Adelíne, ale je to jako by se dívala skrz ní* Omlouvám se jsem jen trochu mimo *nasadí falešný úsměv, který za časy s Kenzem dost zrezlý/ Opravdu. Já jsem Delaney. *hlesne a ani se na ni nepodívá* /Asi bych mohla říct, že mě těší, že ji poznávám, ale pořád ji neznám/ *zaostří na drink, ale sama si stále nic neobjedná* /Nepotřebuju krev. Potřebuju jeho./ *její kruhy pod očima však napovídají, že potřebuje obojí*
Delaney nelži mi vážně. Víš že to nesnáším. /Sakra holka co se ti stalo?/ *Všimne si jejích kruhů pod očima.* Jak dlouho jsi nepila? A teď vážně Delaney to není sranda. /Muselo se stát něco vážného. To že Delaney dlouho nepila se mi vůbec nelíbí. Jak je možné že zrovna moje Delaney, moje vždy žhavá po krvi Delaney nic nepila?/ *Chytí ji za ruku.* Víš že mi můžeš říct všechno že? Myslela jsem že za nějaký ten pátek jsi tu už pochopila. *Opatrně se usměje.*
*Pořádně si Delaney prohlédne a všimne si pořádné až teď, jak je zdrchaná.* /Ale ne. Depresivní chvilka? Tak jo. Do toho se motat nebudu. Maximálně si tak poslechnu problém, ale stejně ho hned zapomenu, když se to netýká mě./ *Posadí se rovně a už není natočená k nim. Koukne po baru.* /Pusto, prázdno./ *Zase se zakouká na skleničku, upnutá a nevnímá okolí. Jen se napije.*
*usměje se* Znáš to, depka kvůli tomu, že jsem byla blbá jako člověk a upírství mi přišlo zatraceně super *obrací oči v sloup a zvedne koutek v sarkastickém úsměvu* Jsem v klidu. Je to jen nesmysl. /Pohlednej, úžasnej, vlídnej, chytrej, svalnatej spisovatelskej nesmysl/ *kousne se do rtu a zatouží znovu cítit ty jeho* A co jinak? Jak to dopadlo s tím nephilím z Damienovi párty? /řekla bych pohledným, ale získala jsem na to nový náhled/ *spatří před sebou Kenzův obličej a jen tak tak po té iluzi nevztáhne ruce* /Výborně už mám z nedostatku krve halucinace/
*Zasměje se.* A komu to chvíli nepřipadalo super? Možná tak prvních pár let to super bylo. /Prvních pár let to nebylo tak špatný./ Možná nesmysl, kterej mě zatraceně zajímá. *Zasměje se.* Jo a to s tím lovcem stínů. Normálka. Vždyť to znáš. *Rozpačitě se usměje.* /I když.. Ne byla to akorát tak chyba./ *Podá Delaney svoji skleničku.* Vypij to a všechno. Hned teď. *Zpraží ji pohledem.*
*Stále sleduje skleničku a chytne si jí do ruky a začne si s ní v ruce pohrávat.* /Krev.. Jak primitivní. Proč by jsme nemohli pít něco jinýho? Třeba vodku s džusem?/ *Vzduchu se uchechtne a zavrtí nad tím hlavou. Nakonec se napije ze skleničky a už má půlku vypitou. Snaží se je neposlouchat.* /Když ono je to tak těžký s tímhle dokonalým sluchem./ *Protočí trochu očima a znova se napije.* /Pokud to tu neoživne, tak do půl hodinky vypadnu. Ale uvidím./ *Podepře si hlavu rukou a snaží se vnímat jen krev ve skleničce.*
*znechuceně se podívá na krev a ohrne ret* Vážně musím? Kdyžtak co to je? /Mohla bych se zeptat Kenza jakou má krevní skupinu, abych se jí mohla vyhýbat *napadá ji* Ale nic zvláštního, vztah na jednu noc a on teď otravuje *nejradši by si vlepila facku za tak nechutnou lež* /Nechci jí lhát. Ona to pozná, ale třeba jí docvakne, že o tom nechci mluvit/
Nula negativní. /Myslím, nějak jsem tomu nevěnovala pozornost./ *Znovu skleničku postrčí k Delaney.* /Ona si vážně myslí že nepoznám kdy mi lže? Zlatíčko tohle už je snad dávno pasé./ Dobrá když o tom nechceš mluvit řekneš mi to jindy. *Mile se usměje.* /No tak holka seber se trochu a pij./
*Ještě chvíli zůstává a nakonec se rozhodne, že půjde.* /Tohle je nudné. Poslouchat je mě vůbec nebaví, protože mě momentálně cizí rozhovory nezajímají a problémy už vůbec ne./ *Rozhodne se, že půjde. Vypije zbytek krve, zaplatí a ještě koukne na holky.* No nic. Já se s váma loučím. *Mrkne na ně a vstane.* Někdy příště. *Rozloučí se a odchází pryč z klubu.*
*vypije krev na ex a pocítí slabé posílení* Dnes je to tu opravdu nuda.. Má o být klub a nikdo tu není *rozhořčí se a hodí skleničkou proti zdi* Kašlu na to /utápět v slzách se můžu i doma/ *obrátí otráveně oči v sloup*
Klid. Co to s tebou dnes je? *Překvapí jí její reakce.* /Sakra co se mohlo stát za ty dva dny co jsme se neviděly?/ *Upře na ní oči.* Všichni máme problémy zlato. Proto jsou kamarádky. Aby jsi to řekla. /I když o tom nechce mluvit, řekne mi to./ *Pokývne na barmana.*
*Když všechno vyklopí přijde jí to najednou moc opravdové* Takže tak *zakončí a překvapí ji, že se jí neulevilo* /Chybí mi/ Asi to nepochopíš, ale díky němu se cítím znovu jako člověk *dále už se o tom nechce bavit a vyrazí k východu*
*Nejdřív je trochu překvapená, ale pak to všechno zpracuje.* /My jsme vždycky tak stejné. Sakra. Tak stejně bláznivé./ Počkej. *Doběhne jí a popadne ji za ruku.* Vlastně vím. Musím ti něco říct. /Ale nevím jestli tady./ *Rozpačitě se usměje.* /Ten Nefilim, pro mě neznamenal jen jednu noc. I když já pro něj asi ano./
*překvapeně se na ni otočí* Co mi chceš říct? /Prosím ať taky není zamilovaná. Počkat. Co to. Chci říct doufám, že taky není oblbnutá. Tak. Ano. To jsem chtěla říct/ *zděsí se nad svými myšlenkami a snaží se soustředit na Adeline*
Víš jak jsem tehdy odešla s tím nefilim? Na chvíli jsem si přišla živá. Já vím je to absurdní. /Ještě k tomu u nás dvou./ Nejsem zamilovaná to vážně ne. /Ale neumím to vysvětlit. Láska to ale určitě nebude. Viděla jsem ho jen jednou./ Já nevím co se to se mnou děje. Na jednu stranu mi ta noc přišla jako jedna velká chyba, protože je to lovec stínů, ale na druhou stranu to jak jsem se v tu chvíli cítila. Já nevím Delaney opravdu ne. /Navíc on mě už určitě nebude chtít vidět. Jsem jen upírka./ *Podívá se jí do očí.*
*obejme ji* Věděla jsem, že mi budeš rozumět, ale tedy netušila jsem, že tolik *zasměje se* /Páni, lovec stínů. To jsem na tom ještě dobře/ My dva se ještě máme vidět, ale nevím kdy *posmutní* Jen kde
*Opětuje její objetí.* Sakra do čeho jsme se to zase namočily? *Zasměje se.* My musíme mít vždycky něco speciálního. /Proto jsme asi tak dobré kamarádky./ Jsem ráda že tě mám. *Zašeptá. A pustí ji.* Kde se máte sejít? A říkala jsi že je spisovatel? *Snaží se trochu vylepšit náladu.*
To tedy. *zasměje se a obrátí oči v sloup* Nápodobně. *usměje se na ni* Ano, spisovatel /Jako kdyby nebyl úžasný i bez toho/
*Než vstoupí do Pandemonia, tak se ještě ohlédne za vyhazovačem a zamračí se.* /Nemám čas si zakrvácené zbraně utírat. Bude to muset skousnout./ *Drží si zbraně co nejvíce u těla, aby ho částečně krylo tmavé oblečení lovců stínů a pár kroků u vchodu se zastaví a pohledem prohledává místnost přes všechna ta světla.* /Sám nic nevypozoruji. Tu upírku jsem neviděl já, ale on. Jestli ji budeme muset zabít, měl by si být skutečně jistý, že ho zabila ona. Ani jsem se ho nezeptal./ *Zkříží ruce na hrudi a započne svou obvyklou hlídku.* /Možná bych mohl mluvit s Aellou? Že by podsvěťani neuměli držet nováčky na uzdě? Co se to ksakru děje./
*Vojde do Pandemonia a mierne podráždená si pretrie koreň nosa. Zlá nálada ju neopúšťala od nedele.* /A to sobota bola tak dobrý deň./ *pomyslí si a pomalým, až lenivým krokom prejde k baru.* /Mala by som u dať vedet, nemyslela som že to bude tak skoro, ale hmm zúfale situácie si vyžadujú zúfale činy./ *rozmýšľa, ako jej prinesú krv.*
Tak si pojď ještě na chvíli sednout k baru a řekneš mi podrobnosti. *Usměje se na ní, aby udržela lepší náladu.* *Jde a sedne si na jednu z barových židlí.* /Tak si trochu vylepšíme náladu ne?/ *Kývne znovu na barmana.* A ty jsi dáš taky. A neodmlouvej. *Usměje se a čeká až začne mluvit.*
*Přichází spolu s Grace do Pandemonia a je překvapený, že je tu dnes tolik lidí.* /Čím to je?/ A ty nepodceňuj mě, jsem těžší než vypadám. *Pronese na oplátku a nevšímá, kdo v baru konkrétně je a přijde na bar, kde ji nechá volnou barovou stoličku, aby si sedla.* Tak řekni, co je dobré. Já se v tom nevyznám. *Pobídne tentokrát ji, protože v tom je opravdu lepší než on.* /A něco, co mě hned nezabije prosím./
/Pání tady se to nějak zalidňuje/ *pomyslí si a je ráda, že od dvou nefilim sedí dost daleko* Asi byl nějaký průšvih. *uculí se* Jsi moje alibi já nic neprovedla /Opravdu ne!/ *rozhlíží se po nově příchozích a zamává na přátelskou lovkyni stínů* /Zase se setkáváme ve stejném baru. Tentokrát ani jedna opilá, zajímá mě jak se to vyvine/ Hádám, že ty mi podrobnosti neřekneš? *odkašle si a rychle se podívá na jednoho lovce a zasměje se*
*Hned co vejde dovnitř si rozepne koženou bundu a odhalí černobílé pruhovaný tílko a tmavě zelenou mikinu pod tím.* /Úterý a tady to celkem žije víc jak v neděli./ Hm... *Odpoví Sebastianovi nezaujatě a rozhlíží se kolem.* /Hlavně to nepropísknout./ *Zamíří k baru a usedne si na nabízenou barovou stoličku. Bundu sundavá a nechává na opěradle. Hned potom si všímá té povědomé upírky. Oplatí ji mávnutí a prohrábne si vlasy.* Co je dobré? *Zopakuje po něm, protože ho ze začátku nepochopí.* /Ahaá! On chce po mně radu na pití. Mohla bych mu nechat nalejt takovej driják, že by mu ještě včera bylo špatně za to jak mě na těch trénincích mučí./ *V očích se jí zablýskne cosi ďábelskýho a zasměje se.* /No... dobře.. to by si úplně nezasloužil. Jo.. to nevyznáš. Stačilo mi jak jsi mi nalil whisky do panáka. Ale bez obav. Nějaký blbec to začal praktikovat i tady. Zníím jak alkoholik, ale to je jen praxe za barem při brigádách. *Podepře si oběma rukama hlavu a začulí se na barmana.* Takže dvakrát Merkur do vysokých a s extra porcí ledu. *Poručí barmanovi tento míchaný, vcelku dobrý, ale dost alkoholický nápoj.*
*Podívá se směrem kam se kouká Delaney. A rychle se zas otočí zpátky.* Ne myslím že ty necháme na jindy. *Nevydrží to a zasměje se taky.* Sakra proč vždycky když ti o někom řeknu, tak se najednou objeví? Nelítá mi něco jsi vážně upírka nebo snad čarodějnice? *Zasměje se ještě víc.* /Tak tohle jsem dnes v plánu opravdu neměla./ *Napije se ze skleničky a všímá si nové příchozích.*
*zasměje se* Já a čarodějnice? No dovol. Prostě ti nosím štěstí /A sobě smůlu protože mi ještě nezavolal. Ty jsi ale stíhačka viděli jste se včera!/ *mrkne na Caleba a vyprskne smíchy když uvidí, jak kamarádka vykulí oči* Štěstíčko. Chodící štěstíčko jméno mé *smekla a málem srazila sklenku s krví* U to by byla škoda *napije se*
*Konečně se rozhlédne až, když začne Grace někomu mávat.* Tuhle si pamatuješ? *Zeptá se trochu posměšně.* /S ní myslím pila tady v pátek./ *Rozhlédne se jestli zároveň neuvidí někde tu, co zabila toho civila.* /Není, jsou tu jenom ty dvě, co se snažili vtírat mě, potom Grace a nakonec ta jedna dopadla s Calebem./ *Jenom na něho pomyslí a všimne si ho jak je na hlídce.* /Hele nechybí ti parťák? Mě taky chyběl./ *Kývne mu hlavou na pozdrav a zároveň ní zavrtí, že jí nevidí.* No to je rozdíl, z čeho se to pije ne. *Mávne rukou a protočí očima. Vedle se uvolní barová stolička a tak si sedne, aby nestál u Grace tak těsně.* Věřím, že mě nechceš zabít. *Vezme si od barmana sklinku, kterou mu podává a podívá se na Grace.* Štrganí moc nemusíš co? /A přitom já ano, znamená to, že nepiju sám, ale s někým./ *Podívá se na nápoj a sám se ho trochu děsí.*
*S mírně zakloněnou hlavou a napjatým výrazem ve tváři pozoruje příchozí a všimne si i svého bratra s Grace.* /To vypadá na bezva trénink. Možná jsem to měl povážit./ *Nepatrně zvlňí rty do úsměvu a otočí pohled k upírce Aelle.* /Nepůjdu tam s prázdnou. Nejdřív si poslechnu Sebastiana./ *Chvíli zůstává stát, ale poté se s pozvednutým koutkem vydá směrem k baru a zaparkuje mezi Sebastianem a Grace.* Nerad vám ruším výuku. /Něčeho, co ona určitě k zabíjení démonů potřebovat nebude./ Takže tady není. *Pronese odlehčeně, aby se přesvědčil o jeho gestu.* No nic. Půjdu si to obhlédnout z jiné strany. Možná by jsi měl také, místo toho opíjení. *Couvne o krok, ale ještě se zarazí.* Anebo víš co, Grace? *Spiklenecky se na ni podívá.* Jen ho s tím nauč. /Po celou dobu je vždy na suchu./ *Pomalu se od nich vzdaluje a ještě se natočí hlavou.* Někdo to udělat musí. *Zasměje se nad svými slovy a postaví se zpět na hlídku.* /Prozatím tu zůstanu./
*Ako kráča po ulici, počuje hlasnú hudbu.* /Nejaký klub? Prečo mi ho nikto nespomenul, keď som sa pýtal./ *Zamýšľa sa, no nechá to tak. Prejde ku klube počuje množstvo ľudí.* /To bude asi nejaký známy, keď je tu normálne rada./ *Po dlhšom čase vchádza dovnútra a zo striedania šera s lúčmi jasného svetla ho rozbolí oči.* /Som to ja ale šťastný človek!/ *Sťažuje sa v myšlienkach a mieri k miestu, odkiaľ počuje búchanie pohárikov a objednávky. Dolieha k nemu hlasná hudba a rozhovori osadenstva. Vzduch je preňho zmesou najrôznejších pachov. Usadí sa a objedná si vodku.*
No nevím jestli zrovna štěstí. /Možná mám smíšený pocity, ale vidět jsem ho nemusela./ Jasně. Že já ti zas něco řekla. *Obrátí oči v sloup a zasměje se.* Tak teď mi spíš ty moje štěstíčko řekni něco ty. Ty se tomu furt vyhýbáš. *Zvlň rty do nepatrného úsměvu a napije se.* Říkala jsi že je civil?
*Vezme si do ruky sklenici od barmana a napije se brčkem.* Hm... *Polkne a položí ji zpět vedle sebe.* Jo pamatuju. Proč se ptáš takový tónem? *Pozvedne trochu obočí a znovu si brčkem odpije.* /Pomalu./ *Napomene se.* Je to velkej rozdíl. Ještě když to máš bez letů. Jakože se to dát pít i bez něj, ale ztrácí to úplně hodnotu... *Pokrčí rameny a všimne si příchozího Caleba.* No? Ahoj. /Kdo tady není? Já tady jsem./ *Teká pohledem z jednoho na druhýho..* /A zase jde pryč? Divný./ Dobrá... Tak zase ahoj. *Mávne za ním, i když si toho nejspíš nevšimne a ještě chvilku ho sleduje.* Vy se asi moc nemusíte že? *Začne ho zpovídat protože jako jedináčka jí to opravdu zajímá.* A štrganí? Co to je proboha za slovo? *Nevěřícně a zároveň tázavě pozvedne obočí zatímco si usrkne z brčka.*
/Hups měla jsem o tom pomlčet/ Ehmm no ano je. /Už je tu moc osob/ Hele mě už se to tu nějak nelíbí uvidíme se jindy? *usměje se a začne couvat od baru* /A jde se domů, už dlouho jsem si pořádně nepočetla./ No, užiji si to tu *vrhá významné pohledy z ní na Caleba a zase zpátky, ušklíbne se a vychází z klubu*
*Jenom, co se u nich Caleb objeví. Nepatrně se nadechne, ale nijak se nevyjadřuje.* /Ach Calebe./ *Vyslechne si jeho připomínky.* Ano, znamená to, že tady není. /Hodinu už máme za sebou, nemusíme ji mít přeci do rána./ *Překvapí ho, když znovu promluví.* /Naučit mě s tím? Nepotřebuji, stačí mi jedna věc nemusím znát všechny a jenom jednoho dnes./ Jsme bratři, máme se rádi. /Akorát každý svým způsobem./ *Pronese jenom tak jednoduše, protože nechce mluvit o sobě.* /Štrngání, zase špatný jazyk?/ Štrngnout si je ťuknout o sebe dvě sklenky, třeba u přípitku. *Pokusí se vysvětlit a poprvé si odpije a trochu se zašklebí.*
/To myslíš vážně? Necháš mě tu? No já domu ještě opravdu nepůjdu./ No dobrá. *Trochu posmutněle se usměje.* To teda nevím, když tu teď nebudu mít co dělat. /Hm. A co teď? Dopije skleničku a objedná si další.*
Aha no... /Jen to tak úplně nevypadá. Jako kdyby každej stál na jiný straně. Ale tréninky s Calebem byly lepší. To nahlas neřeknu./ A kdo tady vlastně není? *Začne být zase zvědavá a nakloní se, aby se její hlas tolik nerozléhal k jiným.* /Asi to bude tajný. Je to kvůli tý upírce?/ *Znovu se napije a zpozoruje jeho výraz.* Vážně na to nejaj zvyklý. *Zasměje se protože se cítí líp.* Možná kdyby jsi zkusil panáka na ex, tak už by ti to tolik silný nepřipadalo. *Mávne na barmana, aby sem jednoho kopnul a postaví ho před něj.* Tak do toho. *Zablýskne jí v očích výzva.* /Ne na štrngání nebo co jinýho fakt nejsem. Jak v hospodě./
*Vchází do klubu a na sobě má bílou sukni, která jí sahá do půli stehen a k tomu obyčejné bílé triko s krátkým rukávem. Boty má bílé baleríny a vlasy jen lehce nakulmované.* /Tak, naštěstí mi směna začíná až teď./ Ahoj. *Pozdraví se s kolegyní, která právě odchází.* /To by bylo./ *Přejde za bar a rozhlíží se okolo.* /Aella, heleme se./ *Kývne jí na pozdrav.* /A tu dívku také znám./ *Vzpomene si.* /To je ta jak něco měla v baru, a já jsem si ji málem dala na svačinu./ *Čeká na objednávky s milým úsměvem.*
*Konečně si zoberie do rúk svoj pohár krvi, ktorý pred ňu postavila.* /Rýchlo todopijem a znova bude dobre./ *pomyslí si mierne pobavene, ale v myšlienkach už je v sama v dumorte.*
*Z celého baru mu je iba jeden hlas známy.* /Ale kde som ho už počul? Nie je to náhodou ten tieňolovec z parku? Teda jeden z nich?/ *Snaží sa rozpamätať. Medzitým si zoberie pripraveného panáka a prevráti ho do seba. Zavetrí.* /Je tu veľa ľudí, ale žiadny vlkolaci./ *Skonštatuje v myšlienkach.*
*Je rád, když otázku o tom projde.* No, jedná se o tu upírku, která zabila toho civila. Vlastně si tu byla taky v pátek. a myslím, že si s ní přišla do styku. *Zamyslí se a uvažuje, že ji ji popíše.* /Jak vypadala?/ Hnědé vlasy, hubená, jako každá upírka měla výrazné rty a velmi pronikavé oči. /Ale do těch jsem se raději ani nedíval./ *Podívá se na panáka, kterého před něj postaví barman.* Hele, já jsem vážně těžký. *Pronese a nakonec to do sebe kopne, aby se mu nemohla posmívat. Celého ho oklepe a než by stihl volat o Colu napije se nápoje, který má před sebou, trochu mu to pomůže, ale pořád má na tváři výraz, kdy neví jestli se má smát nebo být hrdý, že ho vypil.* Cos mi to objednala? *Zeptá se, aby věděl, co už si nikdy nedávat.* /To byl hnus./
*Rýchlo dopije svoj pohár, ktorý do seba na ex kopne a zaplatí zaň Anne, na ktorú kývne.* /Ani nemám náladu sa jej pýtať na Samuela./ *Napadne ju, ako sa zbiera na odchod. Rýchlym krokom sa dostane aj cez ľudí vonku a ide rovno do hotela.*
Aha. *Trochu vyvalí oči, když jí dojde že s ní asi mluvila.* /No fuj... A co si jí uděláte? /Ten popis, takových je asi hodně. To se mi asi nepodaří poznat hned která../ Jestli ti těžký tak to znamená, že i něco vydržíš. *Pobídne ho aby se nedržel tolik zpátky.* /Aspoň nebudu za alkoholička já./ Tohle je Merkur, je to podle toho zbarvení. *Ukáže na trojbarevnou strukturu své sklenice.* To červený nahoře je jahodová vodka, to oranžový uprostřed džus /s vodkou/ a to modrý ani neznám, ale je to z nich nejsilnější. /A nejlepší./ *Usměje se a znovu se napije.*
/Ok, jak jsem říkala, není tady moc práce./ *Se zívnutím se posadí na barovou stoličku.* /Nikdo nic nechcete?/ *Koukne po všech.* /Tak si půjdu číst./ *S uchechtnutím popadne nějaký časopis.* /Achjo, nemůžou sem dát někdy nějaký novější časáky ?/ *Nakrčí obočí.* /Co tady pak mám dělat./ *Překříží si nohy, ale nakonec si časopis stejně začne číst.* /Už si ani nepamatuji po kolikátý ho čtu./ *Zívne si.* /Dneska tady asi usnu./ *Listuje časopisem a text moc nevnímá, protože už ho zná na zpaměť.* /Ano, bla,bla a bla./ *Povzdychne si. Převezme ještě peníze od Aelly a dá je kasy.*
No záleží pokud jestli je z klanu. *Nadechne se a trochu si zase uccne.* Jestli je z klanu Aelly, Thomas s ní bude muset mluvit a jestli není.../Nejspíš ji zabijou?/ *Rozhodne se nepokračovat, přišel jsem totiž poprvé s úmyslem jiným než hlídka.* A ten panák byl co? Ten byl pěkně hnusný, ale tohle je celkem dobré, kdes k tomu přišla? /Nejlepší je to otočit na tebe. O mě se nemluví./ *Trochu si odpije a jeho úšklebek konečně povoluje.*
/Tady nic není./ *Sleduje odcházet Aellu, vůdkyni klanu a rozhodne se za ní nejít.* /Nemám důkazy, ale předhodit jí fakt, že v pátek tu bylo tělo vysáté a s rozevraným krkem./ *Nerozhodně postává se rukami zkříženými na hrudi a opět se zaměří na Sebastiana.* /Doufám, že je ozbrojen, protože já to tady pro dnešek balím. Měl bych se podívat kolem Pandemonia, jestli nenajdu něco podezřelého. Ten čaroděj by nám mohl pomoct vypátrat i tu upírku. Jak se ale Sebastian může být jistý, že to byla zrovna ona? Viděl ji?/ *Na okamžik zvažuje, že si ještě půjde pro drink, ale rozmyslí si to.* /Dnes už mám toho po krk./ *Zahlédne ještě koutkem oka povědomou tvář, což ho donutí se uchechtnout, a nakonec opouští Pandemonium.*
*Přehodí si nohu přes nohu a začne sledovat tancující lid na parketu.* /Proč si neužívat život je krátký./ *V mysli paroduje civili. A napije se.* /Kdyby jste tak věděli chudáčci malí. Věčný život je přeceňovaná záležitost. Není až tak o co stát. Všichni vás akorát tak odsuzují./ *Položí svou skleničku zpátky na stůl.* /Jen si užívejte já už to balím./
/Alebo to nie je on? To je aj tak jedno./ *Započúva sa do rozhovorov okolo seba a zvlášť jeden ho zaujme.* /Hmmm... zdá sa, že znalkyňa alkoholu, tak s tou by stálo za to sa zoznámiť./ *Sám pre seba sa zasmeje. Postaví sa a prejde za dievčenským hlasom len kúsok od neho.* Ahoj, počul som tvoj rozbor alkoholu, nechcela by si aj mne niečo dohodiť? *Zasmeje sa a žiarivo sa na ňu usmeje.* Teda ak to parťákovi nebude vadiť. *Zaškerí sa na chlapca a čaká na odpoveď.* /Chcelo by to vyskúšať niečo nové a nie stále dokola piť len vodku./
Jestli není? *Zopakuje po něm, aby to dokousala.* /Nesnáším když někdo něco začne a nedopoví./ *Ten panák byla jen ochucená vodka. Čistou bych ti nedala, ta je silnější. /Aspoň bývá./ Hmmm... myslím že byla melounová. *Přičichne si ke sklence a nakonec ji položí na bar, aby si ji mohla obsluha vzít.* /Jak jsem k tomu přišla?/ *Musí se zasmát a hned vezme akční leták s nabídkou. V tom si všimne i dalšího člověka.* No jasně! *Zasměje se znovu možná vlivem alkoholu a nebo tím, že je z dalších lidí nadšená.* Takže tady to máme. Celá sluneční soustava. Merkur, Venuše, Země, Mars ... a tak dál. libují tady, že když vypijete za jeden večer všechny, ochutnáte se. *Přiloží si leták na hruď a zamrká.* V ráji. *Zase se zasměje a koukne na oba dva.* Tak jdeme na Venuši? *Zářivě se usměje a čeká zda souhlasí.*
*Je rád, že se k nim připojí i Blake, takže nemusí odpovídat na otázku. Sleduje jak si čuchá k alkoholu a poté si vezme a čuchne si taky.* /No alespoň to voní dobře./ *Sleduje jak nadšeně mluví dalších planetách a když dokončí větu, tak se zasměje.* /V ráji, jak typické./ *Podívá se na svůj drink, který je v polovině.* Myslím, že mám zatím dost. /A další by mě složil, teda spíše, bych byl rudý jak rak./ *Podívá se na Blakeho, jestli s ní do toho půjde.* Fajn, nejsem dobrý zabávač./
Slnečná sústava znie fajn. *Zazubí sa.* Som Blake. *Predstaví sa a prisadne si.* V pekle som pravidelne, ale možno, že raz za čas je vhodné sa ocitnúť aj v raji. *Šranduje.* /Nie že by na tom bolo niečo vtipné, bol som až príliš úprimný na to, aby to nevyznelo ako vtip./ Ak majú všetci dopité, môžeme začať. *Naďalej sa uškŕňa.* /Ak vyberie dobre, tak si ju zvolím za najlepšiu kamošku./ *Pomyslí si a musí sa opäť zasmiať.*
*Podívá se na nedopitý drink Sebastiana.* Pravidlo číslo jedna. Drž s námi krok, takže šup dopít. *Pobídne ho a objedná drink Venuše rovnou třikrát. Je to žlutooranžovočervený drink.* Jsem Grace. *Představí se a kývne hlavou.* Tohle je Sebastian. Můj učitel. *Ukáže za sebe palcem a zasměje se.* Vlastně jen tak trochu. /To jsem asi neměla říkat. Můžeme se vybavovat s divným? Asi ne.../ Dost doufá, že to Blake přijde a pokusí se to zakecat.* V pekle? Myslíš práci nebo tak něco? *Obrací řeč na něj a doplňuje to všechno úsměvem. Potom si vezme do rukou drink a napije se brčkem.* /Vynikající. Cítím to už trochu v hlavě./
*Když mu poví o pravidle číslo jedna na sucho polkne.* /To skončím dřív než začnu, ale nebudu se tu ztrapňovat před kýmkoliv./ *Kopne do sebe první drink a bere si hned druhý.* /No, myslím, že moje ruka má tak sto kilo./ *Usmívá se milo a pokyne hlavou na Blake.* Těší mě, to je moje žačka. Má talent. *Mrkne na Grace a cítí jak mu to stoupá do hlavy.* /Po tomhle už další nezvládnu a to možná ani tento./ *Trochu si ucucne a zjišťuje, že je ještě lepší než ten první.* Akorát ráda vzdoruje, ale u mě nevyhrá. *Uchechtne se.* /Peklo? Snad to není.../ *Uvažuje nad tím slovem a zkoumavě si ho prohlíží.*
*Počuje ako pred ním klepol o stôl pohárik a berie si ho do rúk.* A čo ta také učí? *Opýta sa zvedavo.* Skôr tak niečo. *Zasmeje sa a dodá.* Pod peklom myslím svoj život. *Dovolí si trochu úprimnosti a vybuchne do smiechu.* /No čo už. /Po tom včerajšku by som mal byť viac opatrný a dáva si pozor na svoje správanie, aby nič nezistili, ale kašlať na to dnes. Ako lepšie niekoho spoznám ak nie pri alkohole?/ *Uvažuje a príde mu to celkom logické. Odpije si z drinku a skúma tú chuť.* /Toto som ešte vážne nemal. Nie najhoršie, ale asi by to nebola moja prvá voľba./ Je to také... presladené. *Nevie sa správne vyjadriť, no aj tak sa o to pokúsi. Radšej to celé vypije, nech to už má za sebou.* /Ešte šťastie, že som mal predtým len jedného panáka./ Poďme radšej na ďalšie.
/A sakra,/ *Pomyslí si, když se jí Blake zeptá jenže kvůli pití se stále směje.* No to víš... taková bojová umění. /Jo.. bude si myslet, že jsem vytáhla trenéra sebeobrany na drink. To je pro nás typický.. pro chvíli typický./ *Snaží si zachovat chladnou hlavu.* /A Sebastian má na sobě všude runy.. no co už. Snad jim to nebude divný./ Já že vzdoruju? *Podívá se udiveně na Sebastiana.* To určitě.. jako třeba dneska. Pořád jsem opakovala, že já mi to jedno. No to je mi vzdorování. Jak bys to jinak představoval? *Ohradí se na něj se smíchem.* Hmm. A ty Blake. Proč jako peklo? *Začne být zvědavá a když ho uvidí do sebe exovat celou sklenici Venuše, tak se jí otevře pusa úplně dokořán, div ji nevypadnou oči z důlku a ještě se chytne za hrudník.* /Whaaaat?/ Vidíš, Sebastiane? *Polkne udiveně.* Tak šup, ty taky. *Pobídne ho do něčeho nesmyslného a sama se pokusí vypít svůj drink brčkem co nejrychleji. I když ho nemá ještě dopitý, tak objednává další.* Takže my se vrátíme zase na Zem. Třikrát prosím. *Zazubí se na barmanku.*
*Přikývne na slova Grace.* Ano, bojová umění. /S mečem, noži, bodci a tak./ *Nechá si to pro sebe, protože i když už má vypito, tak nějak si dává pořád pozor.* Ano, na co rozcvička, já jsem ohebná. Nemám přeci křeče... *Začne ji citovat a když uvidí vypít Blakeho celý nápoj, podívá se na Grace a uvidí její výraz.* /To nemůžeš chtít i po mě./ Ne, mě zatím stačí toto. *Ukáže na svůj nápoj, ale povede se mi vypít alespoň čtvrtka.* /Notak to přeci...No co, ať ukáže, kde mě nechá./ *Postupně dopije druhý drink a začíná rudnout a motat se mu hlava.* /Jsem v prdeli./ Nepůjdeme tančit? *Snaží se je dostat od toho pití u baru.*
*Dodatočne ho ešte strasie a s odporom sa díva na pohárik v ruke.* Ble, budem potrebovať minerálku, nech sa zbavím tej chute. *Sťažuje sa. Prejaví nadšenie, keď začuje zmienku o bojových umeniach.* Áno? A ktoré. *Naďalej sa vypytuje.* Lebo mi to tak pripadá. *Prednesie vyhýbavú odpoveď na jej otázku.* /Si nejaká zvedavá. Pche, určite to tu budem vykladať len tak na počkanie ako včera, nech každý v NY o mne vie všetko. To už rovno môžem vytlačiť životopisy a rozhadzovať ich z mrakodrapov./ *Začína mu byť až moc teplo a tak si vyzlieka koženú bundu, pod ktorou má čierne tričko s krátkym rukávom. Odhalí tak ruky a krk pokryté množstvom tetovaní.* /Možno to bola sladká brečka ale poriadne silná. Prečo som to do seba kopol na ex?/
*Vyprskne smíchy, když ji začne citovat.* Ale vždyť mám pravdu! Když jdeš do boje, tak ti protivník taky nedá čas aby ses rozcvičil. *Divoce rozmáchne rukama a zavrtí hlavou. Potom se obrátí na Blakea.* No bojový cvičení... *Zauvažuje jak to správně podat.* Abych se ubránila zlým klukům. /Démonům, idioty zabíjet nesmíme. Podle kodexu./ Kašli na minerálku, dej si další. Třeba to bude lepší. /V tom vypadá že bude víc vodky./ *Prohlíží si svůj netknutý drink Země.* /Dnešní cesta galaxií! Tančit? No.. to se mi nechce../ Teď tam jsou samý nemehla./
*Nevydrží to a pokroutí očima.* Právě proto to musíš dělat když máš čas a ne před bojem. Máš být rozvičená pořád. *Poví trochu naštvaně, protože se o rozcvičce hádají už dlouho.* /Abych se uchránila zlým klukům? To ti tak sežere./ Sebeobrana. *Poví jednoduše a podívá se na Blakeho a je rád, že zatím se nehlásí další kolo.* /Co to je? Země? Nechce tančit? Já musím, nedám to, tolik najednou fakt ne./ *Kývne rameny a s rukami nad hlavou se dostává na parket, kde se na něho ihned začnou lepit různé dívky. Tančí si do rytmu a snaží se vytančit ten alkohol.* /Alespoň trochu, vypadám hrozně./
*Uvažuje nad její váhavou odpovědí.* /Tak aby si sa ubránila zlým chlapcom, hej?/ *Pobavene zavrtí hlavou.* /Takže minimálne päťdesiat percentná šanca, že ste tieňolovci. Alebo je to a príliš veľká náhoda./ *Upije si ďalšieho drinku a chvíľu si to necháva rozležať na jazyku.* /Hmm, toto už nie je taká sladké./ Sebaobrane. *Zopakuje po Sebastianovi, keď ho začuje a počuje ako sa stáva a mieri od nich preč.* /Niekto sa predsa len rozhodol tancovať?/ Zvládne to tam? *Opýta sa.* Nevyzerá, že by bol expert v pití alkoholu.
No jo pořád. *Několikrát mávne rukou, jakože souhlasí ale stejně se u toho směje.* /Sebeobrana? Řekla jsem skoro to samý./ *Znovu si odpije brčkem ze svého druhýho drinku a opře se si hlavu rukou, aby měla výhled na parket.* /No to je celkem divný vidět zrovna jeho se takhle bavit./ *Pobaveně se zasměje a úkosem koukne na Blakea.* Zatím je to dobrý, ještě si drží rytmus. *Zavtipkuje na jeho účet a trochu zakašle.* Skoro bych ho nazvala začátečník.
*Pokračuje si v tanci, občas chytne nějakou dívku a hodí s ní pár otoček, chvíli poté ji zase téměř odhazuje po parketu. Až má pocit, že mu je líp vrací se zpátky a plnými doušky se napije nápoje, který má.* Tak co o co jsem přišel? Tam na parketě je to sranda. *Pronese vesele a vůbec nechápe, kde se to v něm bere.* Jinak Dale, tamtá. *Ukáže na nějakou blondýnku.* Prý se jí líbíš. *Uchechtne se a zjistí, že svůj nápoj má prázdný a jemu zase stíhá stoupat do hlavy.* /Nemohl bych být baculatý, takovou váhu jako má moje rukaa./
*Niečo mu hovorí, že by sa mal začať krotiť, no namiesto toho vypije zbytok a tentokrát on objedná ďalšie kolo. Otočí sa a díva sa na tancujúcich dav.* /Môžem aspoň predstierať, že to tu sledujem, nie? Keď už vidím také veľké nič. V tomto prostredí vidím ešte menej ako zvyčajne./ *Zamerá ho podľa zvukov chôdze a dychu a sleduje ho.* V pití alebo tancovaní? *Pridáva sa k vtipkovaniu.* Hej, videli sme. *Potmehúdsky sa zasmeje.* Kto sa jej páči, ja alebo Grace? *So smiechom sa opýta a vezme si ďalší pohárik.* Na Mars. *Prednesie a opatrne si odpije.* /Už radšej nič na ex, ktovie, čo bude toto.* Niečo s rumom. *Skonštatuje, keď ochutná.* /Ostražitosť, pamätaj na ostražitosť./ Ako začína byť opitý, myšlienky sa mu len tak víria hlavou. /Jeden večer si môžem dovoliť povoliť v nej./
*Zasměje se hned při těch slovech a srká si pití dál.* /Ten už musí být pořádně mimo. Ještě že jsou taxíky./ Myslím, že myslí tebe. *dívá se na Blakea a ani si na okamžik nepřipustí jako možnost sebe.* /Na Mars? Jsem ještě na Venuši! Asi přeskočím zastávku země./ *Rodí se jí v hlavě nový plán, protože chce samozřejmě ochutnat všechny a nezískat se jako poslední.* /Trošku přidám./ *Dopij až na dno a potom se podívá na Sebastiana, který je asi hodně mimo.* V pohodě? *Zeptá se trochu s nadsázkou ale i starostlivě.* /Vlastně jsem ho trochu ukecala, ale je dospělý.../
*Podívá se na Blakeho a zasměje se.* Nenene, tvoje. Grace je moje a nebudu ji půjčovat. *Mluví z něj alkohol, protože toho vypil jak nikdy a začíná mít jeho obvyklé, utajené majestické řeči.* /Bože, tohle je tak příjemné./ *Cítí se uvolněný a proto ještě přidá, při otázce Grace se jenom usměje.* Samozřejmě, všechno je v nejlepším pořádku. *Začne hrát jeho oblíbený song a tak je zase na nohách a tančí před barem a natahuje ruce směrem ke Grace, aby se připojila. Začne rukami kroužit nad hlavou a všechno je mu fuk, i kdyby odmítla.*
Tak to má potom veľkú smolu. *Zasmeje sa v dobrej nálade.* Opitý si spoločníkov nehľadám. /Alkohol a vzrušenie rovná sa veľká pravdepodobnosť strata kontroly. Keď už niekoho roztrhám, tak si to chcem aspoň pamätať./ *Odvráti sa od Sebastiana, ktorý opäť vyskočil na nohy a hľadí do baru.* Tvárime sa, že ho nepoznáme. /Tie jeho tanečné kreácie by som fakt chcel vidieť./ *Prevráti do seba zbytok Marsu a opýta sa.* Pijete, či nie?
To je... to je moc... zodpovědný... *Pronese k Blakeovi a poslední slovo řekne jako kdyby jí bylo cizí.* /A není to právě nejlepší? Být odvázaný a kašlat co si myslí ostatní? Asi už bude dost vyzrálý. No a Sebastian... jako kdyby tu byl úplně někdo jiný, ale to alkohol dělá že../ *Napije se rovnou z Marsu a prohrábne vlasy.* Ráda bych, *Špitne k Blakeovi.* Ale asi mě to dlužíš. Nenechám se ztrapnit sam.. *Zasměje se a vyskočí na nohy k Sebastianovi přičemž se ho chytí za ruce.* Měl bys pít, jestli chceš dorazit až na Neptun ... pokud v nabídce není ještě Pluto. /Žvatlaní o soustavě... jak vtipný. Nenechám ho se ztrapnit samotného/
*Mávne na něj rukou, že je mu to vlastně jedno a dál je neposlouchá, zaslechne až slova o alkohole, to už ho však drží Grace za ruce a tak jenom houkne.* Jooo *Křičí na Pandemonium a lidi začnou křičet spolu s ním, Grace začne otáčet, točit, vinout a odvinovat, potom s ní jenom skákat a nakonec popadne svoji skleničku a vypije ji do dna.* Nevím u jakého jsme, ale další!! *Křikne na obsluhu a podívá se na Grace, které věnuje úsměv od ucha k uchu.* Jako tanečnice taky celkem ujdeš. *Pronese a natiskne si ji k tělu, pohladí ji rukou po zádech a jemně k ní nakloní hlavu. To už však vidí jak mu přinášejí další drink a tak ji pouští a vrhá se pro pití.* Na sluneční soustavu. *Napije se a po delší době si sedne.* /Nedostanu se domů, ona mě neunese a já sám asi nedojdu./
*Alkohol sa mu začne nezvratnou rýchlosťou šíriť telom. Je mu horúco a začne mu pomaly otupovať zmysly.* /Tak teraz by som mal vážne končiť./ Pôjdem. *Prudko sa postaví a zasmeje sa. Berie si svoju bundu a vyhadzuje na bar peniaze.* Dúfam, že to bude dosť. /Asi som to aj prehnal./ *Uvedomuje si a nakloní sa ku Grace a hovorí jej.* Niekedy... musíme dokončiť... celú mliečnu dráhu. *Kým sedel, takmer nič mu nebolo, teraz sa mu podozrivo točí v hlavea sluch sa mu trochu otupil.* Zbohom. *Zakričí na nich. Ešte vníma a dokáže chodiť. Otočí sa im chrbtom a horkoťažko sa prediera von z baru, nečakajúc na ich odpoveď.*
*Cítí jak se jí při tanci hrne do obličeje krev a hrozný horko. To se ještě zdvojnásobí jakmile ucítí pohyb cizí ruky po páteři.* /Za to by jsi měl radši zůstat u vrhání nožů./ *Pomyslí si, když ji řekne, že jako tanečnice ujde, a nervózně ho sleduje exovat zbytek jeho pití.* /No to by myslím stačilo. Kde je Blake?/ *Uslyší ho vedle sebe a usměje se.* Jasně, bude to fajn. *Zvolá za ním a zasměje se.* /Ale pro dnešek už konec./ *Chytne se za hlavu a několikrát promrká.* /Začínám být dost unavená./ To stačí. *Promluví po dlouhý době a začne se hrabat ve své bundě na barové stoličce. Vytáhne peníze za celou útratu a začne si na sebe oblíkat bundu i když je jí teď šílený horko. Ví že venku bude zima.*
*Otvori oči a začne si hmmkať nejakú melódiu. Kýva hlavou do rytmu ale zrazu prestane.* /Dvere, dvere, dvere, otvorte sal/ *Nad tým sa uškrnie a znova si začne hmmkat melódiu.*
*Potom stichne, zavrie oči a opäť je co svojom svete bez myšlienok a bez starostí. Zistil, že má ten pocit rád. Už mu to nevadí ako predtým. Citi sa ako na oddvikačke proti drogam,aj v podstate je. Krv je jeho droga.*
*Vchádza do miestnosti, ktorá mu je už natoľko známa.* Eh.. možno by som mal navrhnúť, aby spravili trocha zmenu? /Aj keď to je bez šance.. starý majú proste radi svoje veci na svojom mieste, pokojne aj niekoľko desaťročí../ *Povzdychne si v duchu a sám si sadá na provizórnu mrazničku. Znova si dáva na oči tmavé slnečné okuliare a začne pohupovať nohami vo vzduchu.* /Ani by som sa nedivil, keby že si ma spletu s nejakým neopereným.. heh/ *Znova sa uškrnie a naďalej vyčkáva. Je celkom zvedavý, čo sa tu bude diať.*
*Otvori oči.* Stále tu, stále sám. *Zasmeje sa.* To nikto nepride?! *Zahučí a prevráti oči.* /Sám, sám./ Ale už aspoň tak nepotrebujem krv. Spoločnosť však stále! *Zakričí poslednú vetu a začne si slabo trieskať hlavu o stenu.* Nuda. Nuda. Nuda. Ach! Čo mám robiť?
/Keby som tu tak mal gitaru a obe ruky voľné. To by som sa tak moc nenudil. Čo robiť? Rátal som už všetko, skladal som si pesničky, odpočíval som viac ako zvyčajne... Tak čo mám dopekla robiť?!/ Kedy sa odtialto dostanem? Nemalo to byť náhodou dnes? Haló! *Začne a rukou tresne do zeme, kde sa zjavi malá puklina.* Skvelé. Koľko ich tu je teraz? 30… 36. Vážne skvelé.
To som bol až taký zlý že ma tu držia dlhšie? *Šepne sarkasticky.* Dopekla z ktorého som prišiel! *Zavrčí.* /Vážne je nutné byť... Tu? Netvrdim že by som nikomu neublížil... Ale aj tak./
*Postavi sa a otoči sa čelom k stene a začne si trieskať o ňu hlavu. Potom zdvihne malý kamienok a začne vyrívať dve čiarky.* /Som tu druhý deň, takže.... dva dni, dve čiarky. Divim sa, že to tu predomnou nikto nevyškrabával./ *Uškrnie sa a vyrýva d'alej.*
*Keď to dovyrýva, zahladí sa na ne. Smutne sa usmeje a pozerá sa na ne stále.* Už to bude takmer 48 hodín. *Vzdychne si.*/ Vlastne... možno sa mylim. No čo už./
/Asi sú znova všetci preč. To tu nie sú ani jeden deň? Vždy? Na neoperených nemyslia? Vie vôbec o mne niekto okrem Aelly?/ *Vzdychne si a znova si sadne.* Sám, v tejto krajne, sám v tomto klane? Možno nie, len na mňa proste kašlü.
*Znova zavrie oči ale tento krát rozmýšla.* /koľkých l'udi som dohromady zabil? Sú teraz nezvestný? Hľadá ich polícia? Mohli by ma zatknúť keby ich našli?/
*Vykašle sa na myšlienky a už znova odpočiva. Nehybe sa. Vyzerá ako mŕtvy. Dýchanie ho už prešlo. Je bledý, nehybe sa a l'adový. Konečne vyzerá ako upir.*
*Vchází do jídelny a na sobě má bílé skiny jeans s dírami na kolenou a ktomu obyčejnou větší černou mikinu.* /Možná tady budu jako první !/ *Ušklibne se, ale najednou si všimne Viktora.* /A nebo taky ne./ *Protočí očima.* Ahoj.. /Tak to je bezva, o společnost bych měla postaráno./ *Posadí se ke stolu na jednu ze židli a chvili jen pozoruje Viktora.* /Raději se budu věnovat tomu co je nového./ *V duchu nad ním jen mávne rukou a vytáhne si svůj Iphone.* /Tak copak je tu asi nového ?/
*Pozrie sa na novo-príchodziu, čo cez okuliare nie je príliš vidieť. Kývne však hlavou na odzdravenie a aj keď to nie je vidieť, teraz je až očividné že na ňu civí.* /No to ma poser.. ona má jednu z tých somarín../ *Nepatrne nakloní hlavu na stranu.* /Príde mi trocha mladá na upíra, aj keď stále nie úplne dieťa.. neoperená? Hmm, nevyzerá roztržito, takže asi nie./*Samovoľne začne slabo bubnovať jeho obľúbenú western-country typ pesničku a upírku si už príliš nevšíma.*
*Vchází do jídelny za zvuku vysokých podpatků.* /Hm tady jsem ještě nebyla je to tu. Velké./ *Nic hloupějšího jí nenapadne. A jde se usadit k první židli co vidi.* /Tak konečně poznám i ostatní upíry. Nejen ty co nejsou v kanu./ *Přehodi si vlasy přes rameno a čeká co bude dál.*
*Vojde do miestnosti stále s dobrou náladou do jedálne a nad počtom prítomných len zdvihne obočie a v tichosti prejde k vrchu stola a posadi sa.* Zvyšok je kde? *opýta sa ich vážne.* /Klan ma zasadanie raz za rok pomaly, a oni ani neprídu./ *pomysli si a jej nálada mierne prechádza z dobre do podráždenej.* /Dovedie niekto toho neopereného, alebo aj to som si akože mala urobiť sama?/ *pomyslí si a na všetkých sa pozerá a nové tváre ju iba trochu zaujmú.* /Ešte aj to si budeme musieť vyriešiť./
*Neznámi upír príde do sídla a bez slova vás zbaví pút. Vysvetli vám, kade sa dostanete do jedálne, kde ste očakávaný a prebieha zasadanie klanu.*
*Iphone po chvíli odloží na stůl.* /A co ted? Zase budeme čekat než to Aella zaháji./ *Mírně se uchechtne a kývne na pozdrav nově přichozi.* /Tu neznám./ *Zarazí se.* /Asi nová./*Lehce se usměje a čeká co bude dál.* /Možná se dnes ani ničeho nedočkáme./ *Koukne po mistnosti.* /Až moc velké ticho./ *kousne se do rtu.* /A nebo už ne./ *Všimne si Aelly a kývne jí na pozdrav.*
*Ďalší príchod príliš nekomentuje, až kým sa na scéne neobjaví Aella. Podvihne jednu z rúk a nahodí pre neho tak typický, trocha pobláznený úsmev.* Ránko boss! *Pozdraví až trocha prehnane nadšene a ruku následne znova stiahne späť na mrazničku. Na jej otázku len neisto pokrčí ramenami.*
Děkuji. *Usměje se na Aellu,* Vlastně nejsem si pořád úplně jistá, že jsem přijatá. Slyšela jsem o dnešním zasedání, a to mi přišlo jako vhodná šance se zeptat přímo vás. *Náhle ji zalije trochu nejistý pocit.* Snad to nevadí, že jsem přišla. *Pousměje se na Aellu.*
*Povzdychne si.* /Panebože./ *Ostře sjede pohledem tu novou.* /S tou se já bavit nebudu./ *Jen se zasměje.* /To je snad jasné, že ji musí přijmout Aella./ *Protočí mírně očima.* /A kdo taky jiný že ?/ *Zauvažuje.* /Nikdo./ *Na chvíli hodí pohledem po Viktorovi.* /Ale on je ještě víc zvláštní, jde z něho takový divný pocit./ *Má nutkání si poklepat po čele.* /No, už mi asi hrabe./ *Mírně si povzdychne.*
Viktor. *Zavrčí k nemu, lebo ju to srkanie a búchanie vytáča a potom sa pozrie na Adeline.* V poriadku, nemám s tým problém. Neviem o vás veľa. Ako ste na tom zo sebaovladáním či používaním encanta? *opýta sa jej a založí si ruky pred sebou.* Ak sa k nám chceš pridať musíš si uvedomiť že svojim konanim neohrozuješ len seba, ale aj celý klan. Sme tvoja rodina. My počúvame teba a ty nás. Chránime sa navzájom, avšak všetko ma svoje medze. A ak ich prekročíš, ani ja a ani samotný boh ti nepomôže. *varuje ju.* /Myslím, že by bolo lepšie pravidla sprísniť./ *pomyslí si.* Ak budeš potrebovať miesto na bývanie, či krv, Dumort ma pre teba dvere otvorené. Ak by som však počula, že krv vynášaš, čoho sa nemusím báť predpokladám, tak si ma neželaj. A rovnako ten, komu tá krv bola určená. Nehovorím to, že by som nejako nedôverovala, len nechcem aby sa mi tu opakovala nepekná minulosť. *povie jej.* Ako členka nemáš moc povinností. Teda teraz ich pár bude, ale nie len pre teba. Pre všetkých. *povie jej a každémi v miestnosti daruje pohľad.*
*Práve si spokojne srká z krvného balíčka, keď ho Aella okríkne a on len so sklopenými ušami pohľad otočí niekam k jej topánkam. Dá pery preč od slamky a ospravedlňujúco sa zahmiri. * Pardon šéfka.. *Zamrmle si popod nos a balíček položí niekam vedľa seba, na ďalšiu časť mrazáku.* /Kto sem pre boha doniesol tento shit.. to je nejaká úplná fetka./ *Posťažuje sa v duchu nad kvalitou a trocha podivným, nechápavým pohľadom sa na Aellu pozrie.* /Ďalšie povinnosti?!/
*Řekne znovu. A ta nejistota z ní zase opadne.* Sebeovládání zvládám myslím dobře. *Zamysli se nad tím.* A Encante jsem dlouho nepoužívala. /Asi bych to měla zase někdy vyzkoušet./ Nechci být nezdvořila. *Řekne omluvně.* Jen když jsem nevěděla, jestli mě vůbec přijmete tak jsem si ještě něco domluvila. A potřebovala bych co nejdříve odejít. *Podívá se omluvně Aelle do očí.* Mohla bych se s vámi prosím domluvit na jindy, abyste mi řekla všechny podrobnosti? *Čeká na odpoved'.*
/Myslím že zvládam, uhu jasné. Boh a Hekete stoj pri mne./ *pomyslí si a zdvihne na ňu obočie.* Nabudúce si prosím nič neplánujte, no chodte. Keď s vami budem potrebovať niečo prebrať, tak si vás nájde. Len skôr ako oddidete vás varujem že po meste vraj beha nejaký besný pes, takže si dajte na vlkolakov pozor. *varuje ju a pozrie aj na ostatných. To platí aj pre vás. Neviem, čo je na tom pravdy, ale nemienim na to ani prísť, no dávajte si pozor. Rozšírte to aj po členoch klanu. Pred samotármi mlčte, je mi jedno čo s nimi bude a nech si takéto informácie zisťuju sami.* odfrkne si.* /Aj tak robia len problémy./
/Oh besný vlkolak../ *Oblízne si pery a na malý okamih nevyzerá ako pomaly neoperený jedinec, ale ako niekto veľmi, veľmi nebezpečný.* /Fuu ako dlho som nevyrval srdce holými rukami vlkolakovi..taká príležitosť a ja si ju nechám ujsť? Tschaa to ani náhodou./ *Ani si to neuvedomí a už je na nohách, zbadá sa až po tom. Trocha neohrabane si sadne na jednu zo stoličiek, ako keby si znova uvedomil kde je jeho miesto.* Ehm, ako dopadlá tá vec, s tou .. lovkyňou? *Spýta sa, pretože samému sa mu vtedy nepodarilo zohnať žiadneho lovca, proste.. ako keby sa pod nimi zľahla zem.*
Ano moc se omlouvám opravdu. *Pokývne na Aellu a ostatní.* /Vždycky si všechno naplánuji špatně./ *Zvedne se a odejde z místnosti.* /Tak snad to ještě stihnu./ *Rozhlédne se po chodbě a snaží se najít východ.* /šla jsem tudy myslím./ *Jde tím směrem až najde východ.*
*Na Adeline iba prikývne a pozrie na Viktora.* Nelovíme ho. Vzali si ho na mušku lovci a tá organizácia *povie a a zavrtí rukou vo vzduchu.* Ta lovkyňa je vraj zneškodnená. Vraj ju nezabili, ale potom čo ma navštívila ta ich učitelka alebo vodkyňa či čo to, som sa po nej pýtala a nikto ju dlho nevidel, tak asi ju odpratali. Našťastie. *povie a potom pozrie naňho a aj na Annu.* Potrebujem od vás, aby ste mi hlásili, kolko upírov sa tu pohybuje a nepatria ku klanu. Robia mi tu obrovskú neplechu. Až moc veľkú a to sa mi nepáči. *povie podráždene.* A Anna? Mám na teba jednu prosbu. *otočí sa na ňu.*
*Podivá se na Aellu.* /Jakou asi ?/ Ano, poslouchám. /A ještě k tomu já a Viktor ?/ *Podívá se na něj.* /To dáme./ Takže máme s Viktorem prozkoumat okolí? *Nakrčí obočí.* /K sakru./ *Pomyslí si, ale poté už raději pohled věnuje Aelle.*
/Prvý krát som ju videl pred asi štyrmi storočiami.. a stále ma prekvapuje ako prekrásne vie zabiť moje vyhliadky, plány a zábavu../ *Pomyslí si otrávene a následne sa pozrie na Annu.* Nemáme preskúmať okolie láska, len keby sme na nejakého narazili počas našej bežnej činnosti.. *Naznačí s úsmevom a ruky položí na stôl.* Nemôžem slúbiť že.. sa nebudem "brániť" heh, *Dodá Aelle aj keď, sama veľmi dobre vie ako u neho funguje niečo na štĺy sebaobrany.. a noviny tohto mesta to vedia tiež.*
*Zavrti hlavou.* Nie nemusite robiť obhliadky a vyhľadávať ich. Ak uvidíte niekoho, kto nepatrí v klane, zistite mi aspoň jeho meno. To mi stačí. *povie Anne a pohľadom na nej pretrváva.* Stále som mierne naštvaná z toho, čo si minule vyviedla na cintorine...ale, dávam ti príležitosť ma presvedčiť, že ti môžem plne dôverovať. V sídle máme neopereného. Ak je najedený, vie sa celkom dobre ovládať a preto chcem, aby si ho sprevádzala vonku. Nech mi tu nezabíja. Nemusí to byť každý deň, ale mal by sa učiť kontrole. V poriadku? *opýta sa jej a potom pozrie na Viktora.* Rob čo chceš, ale pokiaľ mi tu bude klopať spolok na dvere kvôli tvojmu vyčíňaniu, sama ti pred nimi odtrhnem hlavu. *povie mu vážne.*
*Nakrči obočí.* /Mohla bych ještě dnes./ *Usměje se na Aellu.* Dobře, klidně ho mohu pustit ještě dnes. *Rozzářeně se usměje.* /Kdyby to ještě dnes povolila, tak by to bylo i fajn./ *Kouká na ní se zědavým pohledem.* /Snad se mu bude chtít jit ven no./ A neříkej mi lásko! *Koukne vražedně po Viktorvi.* /Vím že to byla sranda, ale hodně blbá./ *Falešně se usměje.*
/Wow, tie reakcie.. / *Prevráti v duchu očami no prikývne.* /Keby dačo, tak sa len na ďalšie storočie vytratím.. však ja už mám svoje finty./ Prepáč láska, už sa to nestane. *Žiarivo sa na Annu usmeje, no radšej sa rýchlo postaví a vzdiali sa od upírky na niekoľko Manhattanv, smerom k zatičenému oknu. To začne s prehľadom rozoberať, respektívne z neho vytrhávať dosky.* Viete šéfka, okenice niekedy úplne stačia.. *Poznamená a následne si do už otvoreného okna sadne. Na Aellu hodí až trocha ospravedlňujúci pohľad.* Ak uvidím niekoho, koho popisujete šéfka, tak ho dovlečiem sem, heeh ak nebude moc desivý.. neoperení sú desivi ! Tá ich výbušnosť pche.. eh.. ah.. *Znova sa poškraebe vo vlasoch.* /Niekedy si hovorím, na čo sa vôbec snažím hrať na niekoho iného./ Neznáma slečna, paní Aella.. *Na obe kývne s miernym úsmevom a následne mávne rukou.* Ďakujem za príjemný večer, no moje povinnosti volajú. Náš sklad sa nezaplní sám. *Po týchto slovách sa prepadne oknom a padá.. padá a padá až niekam na zem. Nedopadne ale ladno, na nohy.. proste si to napáli tvárou smerom na chodník. Až hore sa ozve niečo, čo môže byť zmes nadávok.*
*Usmeje sa na ňu a prikývne.* V poriadku, budem len rada. Len mu daj najesť, skôr ako pôjdete. Povedala som im, aby ho krmili, no či to tak naozaj aj robili. *povie jej a ich doberanie si nevšíma a potom sa pozrie na Viktora a pretočí očami* /Hovorí ako keby sa zrodil už takýto./ *pomyslí si a sleduje ho ako padá z okna a iba pretočí očami.* /Tak mu treba./ *keď počuje jeho nadávky. Postaví sa a prejde okolo Anny, ktorej položí ruku na remeno,* Dávajte na seba pozor. *povie jej a odchádza.*
*Po dlouhý noci a obědě vyráží z institut na vzduch.* /Ten člověk řekne, že si máme hlídat záda a potom je nabručenej, když to ten druhý udělá. O co jde? Lovci stínů jsou pošetili./ *Zakroutí nechápavě hlavou a do uši si pusti oblíbený písničky, aby přišla na jiný myšlenky.* /Dneska je celkem chladno./ *Zachumlá se víc do svý mikinu, protože její bunda je kompletně špinavá.* /Tu démoni krev z vlasů nedostanu ještě asi týden. Fuj./ *Posadí se na lavičku a prohrábne si rukou rozpuštěné vlasy, které jsou na první pohled čisté, ale možná trochu načichlé černou nechutnou tekutinou.* /Třeba do tý doby aspoň dostanu ty runy./ *Přitáhne si kolena k sobě a položí na ně bradu.*
/Jsem tu skoro dvě hodiny. Byt lovcem má na mě nějaký divný účinky, takhle dlouho jsem na jednom místě nevydržela ani nepamatuju./ *Zvedne se z lavičky a pomalým táhlým krokem se rozejde z parku do ulicích new yorku.* /Možná jsem mohla ukrást ve zbrojírně nějaký zbraně. Do institutu se za světla vrátit nehodlám./
*Vejde do parku a automaticky se rozejde rovně tak, jako skoro vždycky.* /Včerejší večer byl dobrý. A zábavný, tak si dnes musim odpočnout. A hlavně se vzpamatovat z pátku. Co jsem to sakra udělala?/ *Zamračí se a dojde až k jezeru, kde se posadí do trávy a sleduje prázdným výrazem vodu. Pořád se užira za to, že si nedokázala říct stop.* /Snad se to nezjistí. Sice jsem ho neukryla nejlíp v tom spěchu, ale na nějakou dobu by se to ututlat mohlo./ *Přemýšlí nad sebou a cití zlost.* /Poslední dobou se pořád zlobím. Asi bych měla navštívit lázně nebo co./ *Nad tím nápadem přemýšlí docela vážně, ale stejně ho zavrhne.* /To bych vlastně musela být na slunci, tak asi nic./
*Dívá se stále prázdným pohledem před sebe a po chvilce zamrka.* /Vážně tady sedím a hloupě civim před sebe? A ještě se užirám nad nedávnou minulostí./ *Zasměje se sama sobě a zaposlouchá se do toho, jestli se v parku někdo nachází, ale nic neslyší.* /No..Tak dnes tu asi taky nikdo není. Ale co? Přece chci dnes klid a pohodu./ *Pousměje se a dá si vlasy přes jedno rameno.* /Co je vůbec za roční období?/ *Začne uvažovat nad hloupostmi, které ji vlastně nezajímají.* /Léto nebo podzim? Asi už podzim./ *Rozhodne se nakonec a pokrčí rameny.*
*Přichází do Central parku, protože to byla první ulička, do které vešel, když odcházel z ulice.* /To bylo vážně divné, třeba byli na nějakých drogách./ *Promne si obličej, když vejde a rozhlédne se.* /No tak tady jsem opravdu nechtěl./ *Najde první východ, který je jiný než vchod, kterým vešel a opouští Central park.*
*Pořád sedí na zemi, na trávě, ale to ji nijak nevadi.* /Možná je to lepší než lavička. Měkčí a pohodlnější./ *Trošku se zavrtí, aby si udělala ještě větší pohodlí a upravi si svou černou, krátkou sukni.* /Miluju sukně. A tepláky./ *Zaslechne, že někdo přichází do parku a tak se tím směrem i ohlédne. Nijak se tím ale nezaobírá a zase upře své modré oči na vodu v jezeře.* /Jaká krása./
*Pečlivě ozbrojený přichází na plánovanou hlídku do Central Parku.* /Phoenix nikde. Nevadí, zvládnu si poradit i sám./ *Uchechtne se nad tou samozřejmostí a prochází vchodem, který je z části plný. Kryje ho jeho runa neviditelnosti, protože se samozřejmě civilů neplánuje ukázat v celé své kráse plně ozbrojený.* /Dneska je tu dost, mohlo by se tu i něco dit. To abych byl jako vždy připraven./ *Zkontroluje si nejzákladnější zbraně, co má mít u opasku, a vydá se na hlídku do středu parku, kde vytáhne senzor a kontroluje aktivitu démonů.*
*Sleduje vodu a nakloní hlavu mirně na stranu.* /Možná se půjdu i projít. Sedím tu jak bluma. Přece ještě nejsem líná./ *Uchechtne se trochu a koukne se kolem. Nikoho nevidí a tak se postaví rychleji než člověk.* /Nesnáším spomalené pohyby./ *Protočí oči a ladným, ale už pomalým krokem se rozejde podél jezera. Nejde přesně po cestičce.* /Na co tu vůbec jsou? Stejně je nikdo nepoužívá a jsou tu zvbytečné. Možná jen civilové./ *Zase se ztácí v myšlenkách, jde a zírá před sebe.*
*Vchází do parku v jejich šatech, které dosahují těsně pod zadek.* /Na ulicich není klid, nikde není klid !/ *Nevrle si odfrkne.* /Měla bych raději dávat pozor na cestu./ *Najednou ucití, že do někoho vrazí.* /Sakra!/ *Podívá se na dotyčného.* Prominte. /Proč to musím vždycky obnést já./ *Je spíš rudá od vzteku, že už zase něco pokazila.* /Bože můj, za co !/
/To nevypadá ani dobře, ani špatně./ *Mírně nakrčí obočí, když vtom mu najednou vypadne senzor z rukou, jak do něj někdo vrazi.* /Jak mě může../ *Nedokončí myšlenku a podívá se na divku s mírným opovržením.* /Někdo vidět. Zřejmě nějaký podsvětan./ Nic se nestalo. *Vydechne ze sebe přebytečný vzduch a sehne se pro senzor.* /Nemotorní podsvěťané, snad je funkční./ *Několikrát s ním zatřese.*
Trochu si odfrkne.* /Ale seznámení by ani tak neuškodilo./ *Zacuká jí trochu v koutcich.* Když tak já jsem Cordelia, ta z Xanderovy smečky. *Hraně se usměje.* /A tohle by si měli uvědomit všichni./ *Napřahne k němu ruku.* /Snad se nebojíš, že bych tě kousla./ *Sleduje spíš jeho výraz než reakce.* /Já kušu jen nepřítele./
*Pořád se prochází parkem.* /Kdybych měla kapsy, tak bych je využila./ *Odolá nutkání zastrčit si ruce do kapes, které stejně nemá a jde furt dál.* /Začíná se to tu zalidňovat. To je dobře./ *Je stále blíž k hlasům, ale nijak je neposlouchá. Pořád se kouká před sebe.* /Musim si najít nějakou zábavu..A nebo radši ne. Ještě by to dopadlo jako v pátek./ *Zase si vzpomene na to, co udělala a na tváři se jí objeví znepokojivý výraz.*
/Měl bych být opatrný, něco tu patrně bude./ *Zkoumá senzor a když uvidí, že dívka stále stojí a dokonce se mu i představuje, tak povytáhne obočí a chvili na ni zírá.* /Xanderovy smečky? To by se mohlo hodit, pár informací potřebuji./ Caleb. /Lovec stínů, ale to je vcelku vidno./ *Sjede pohledem postavu a podá ji svou ruku s pobaveným výrazem.* /Podávat ruku každému na ulici? To je dost formální./ Jak se má Xander, vypadal dost strhaně. *Začne se vyptávat zatímco se snaží přimět senzor k funkci.*
*Usměje se.* /Ale co tak zírá ?/ *Na chvíli se na něj dívá jako na blázna.* /Ach můj bože./ No, Xander se má dobře, akorát má hodně práce. /Nic se nedozvíš o tom co se děje ve smečce./ *Raději se na něj dívá i takovým tím podezíravým pohledem.* /Je zvláštní./ *Uchechtne se.*
*Ještě chvíli se zdržuje v parku a po chvilce se rozhodne, že se podívá na most, kde je poslední dobou skoro pořád.* /Tak jo. Co v parku? Poslední dobou tu býva nuda. A na mostě je aspoň ten dokonalý výhled./ *Usměje se nad svou myšlenkou a pomalým krokem se rozejde pryč z parku až dojde k nějakému východu a odejde úplně.*
*Těkne pohledem k ní a posměšně nakrčí obočí.* Hodně práce? Rozhodně tak vypadá, ale výsledky neodpovídají. *Zavrti hlavou a přepne senzor, který se konečně rozhodl fungovat.* /Něco tady bude./ *Zaměří svůj pohled do dálky, jestli neuvidí něco podezřelého připraven vystartovat. Zatím však všude panuje klid. Jen jeho senzor mírně vibruje.*
*Začne si z lehka podupávat nohou o zem.* /Ano, má ted hodně práce./ Možná neodpovidaji jen někomu. *Odfrkne si.* /Asi ho to hodně zajímá./ Co by tě tak ještě zajímalo ? *zeptá se zvědavě.* /Něco o naší smečce apod ne ?/ *Protočí očima tak aby to neviděl,* /Počkat, mám takový pocit, že mi Grace něco říkala./ *Nakrčí obočí.* /Ale nevzpomenu si co !/
/Možná jen někomu?/ *Odtrhne pohled od senzoru k ní a s pozvednutým obočí a vážným pohledem se na ní podívá. No nakonec se pobaveně uchechtne.* /Drzá štěňata, že si ho takhle brání. Běhá nám tu dvanáctý úplněk vlkodlak a výsledky neodpovidaji jen někomu. No, když myslíš holka. Svěřovat se ti nebudu./ *S pobaveným výrazem zavrtí hlavou.* Vypadám, že by mě něco zajímalo? /Možná kde se tady bere ta aktivita démonů, nebo co budu mít k večeři./ *Nevěnuje ji nějak extra velkou pozornost.*
*Má nutkání si hluboce povzdechnout.* /Dobře./ Jinak by jsi se mě na Xandera asi neptal. Nemám pravdu ? *Zacuká jí v kouutcích.* /Nemyslím si, že by se ptal jen tak bezdůvodně./ Asi tě něco tedy zajímat bude. *Jedno obočí jí hezky vyjede nahoru.* /Ta už to vyklop./ *Ruce si skříží na prsou.* /Určitě něco budeš chtit vědět./
/Ty jsi dotěrná, až to není hezké./ *Pomyslí si, ale donutí ho to se trochu pousmát.* Zajímalo mě, jak se mu daří. Posledně vypadal strhaně, ale dle tvých slov je mu dobře. Takže mě to už nezajímá. /Očividně mi Ižeš, neminim poslouchat další výplody. Naprosto zbytečně./ *Věnuje ji jeden ze svých nacvičených úsměvů a dokonce ani jeho společenskost ho nedonutí s ní navazovat další rozhovor.*
*Olizne si poslední kapku krve na svých rtech.* /Potřebuju jen chvíli klid./ *Zamíří rovnou k jednomu z umělých jezer a sedne si do trávy.* /Proč takovýhlech míst v New Yorku není víc?/ *Podívá se na hodinky.* /Hm tak Delaney asi už dnes neuvidím. Určitě zase někam šla a zapomněla na čas./ *Zavře oči a vychutnává si chvíli klidu.*
/Je tak nepříjemný./ *Má chut po něm vyštěknout.* Víš, ano jak jsem již říkala, Xander se má dobře. *Falešnė se usměje.* /Ty jsi nějak moc chtrej./
/Fajn, právě proto. Už jsi to říkala./ *Projede si rukou vlasy a vydechne ze sebe přebytečný vzduch.* /Co tu tak stále stojí? Chce snad ode mě něco?/ Rozumím, má se dobře. /Tomu nevěřím. Mezi vlkodlaky se něco chystá a jestli je do toho zahrnuto vraždění civilů, rozhodně je to pro mě výzva./ *Mírně vibrujici senzor strči do kapsy bundy a zkříži ruce na hrudi.* /Být ve střehu, až se něco přiblíži./
*Uslyší hlasy, ale rozhodne se je nevnímat.* /Chybí mi, že se nemůžu nadechnout čerstvého vzduchu jako tehdy./ *Položi se do trávy.* /Proč se to muselo stát zrovna mně? Proč jsem nemohla dál žít svůj poklidný život a jednoho dne umřít na stáří?/ *Začne si pokládat otázky na které si nemůže odpovědět.*
*Vchádza do parku a bezmyšlienkovito sa začne po ňom prechádzať. Ani si to neuvedomí a začne spievať veľmi známu melódiu od Omnii. Jednu z jej najobľúbenejších.* I'm free.... /milujem tuto pieseň, milujem to tu./
*Ohlédne se za rameno, ale nikde už tu divku nevidi.* /Jak že se jmenovala? Cordelia. To si zapamatuji, mohlo by to přinejmenším pomoct ve vyšetřování. Všechno, co se kolem nich mihne je třeba pozorovat./ *Vzhlédne k nebi, které je zatažené a vlivem smogu nelze vidět hvězdy,* /To bude nudná hlídka, snad už jen pár hodin a můžu se sebrat a odejít jinam. Tady je to nejvice nudné místo vůbec./ *Zacouvá pár kroků a opře se o nedaleký strom, přičemž vytáhne z kapsy opět znovuvibrující senzor a vrtí hlavou.* /Zatracený krám./
/Neustále tu někdo chodí. Asi tu moc klidu teda nebude jak jsem si myslela./ *Zvedne se zase do sedu. A podívá se za sebe.* /Hm, tohle je ale zase výhoda. To že dobře vidim ve tmě./ *Vidí nějakou mužskou postavu, ale rozhodne se to nezkoumat dál.* /Včera ti to nestačilo?/ *Vynadá si v mysli.* /Udělala jsi velkou chybu. A neovládla se. To se příště nestane./ *Otočí se zpět k jezeru.*
*Stále bludi po parku, lezie na stromy, zlieza z nich, ale iba keď je na pevnej zemi si spieva. Pride k nejbližšej naličke a sedne si na ňu, ale dlho neposedí a tak sa prechádza d'alej.* /čo to so mnou sakra je? Spametaj sa Rianny, spametaj sa dievča./ *Napomína sa v duchu.*
/Možná, možná, že to bude kousek dál./ *Povytáhne obočí a soustředí se na senzor.* /Ksakru, třeba se to vzdaluje. Měl bych to jít najít./ *Ještě chvíli se věnuje svému senzoru a obhlíží okolí.* /Skoro nikdo nikde, co by tu také kdo v noci dělal./ *Při téhle myšlence, spíše dvojsmysly, mu zacuká ve tváři a dle senzoru se vydá o kousek severněji k výhodu, kde se připlíží do tmy a zůstává nehybně stát a sledovat situaci.* /Tady je to silnější./
*Už z dialky počuje ten ľúbezný hlas, ktorý by poznal asi všade.* /Rianny je tu./ *Jemne sa pre seba pousmeje.* Tak čo Blake? Dáme pretek? *Spýta sa ho a už si preťahuje svaly, keď zbadá, ako sa O morduje s tou gitarou.* Podaj mi tu gitaru O. *Pekne ju poprosí a natiahne k nej ruku.* Myslím, že je tu človek, s ktorým by si si rozumela, len ju musíme nájsť. *Opeť sa na ňu usmeje so stále natiahnutou rukou.*
*Zvedne se.* /Chtělo by to něco zajímavého. Tohle mě přestává bavit./ *Očistí si své upnuté džíny a jde se projít.* /Že já jsem vůbec chodila. Že já nezůstala v Dumortu. Teď se mi tam zase nechce./ *Jde až se zastaví, když slyší kroky před sebou.* /Nikoho tu dnes vážně potkat nechci./ *Vzdychne a chvíli jen stojí na místě.*
/Tak dobre. Dosť flakania Ri. Mazaj domov spať. Už tri noci si poriadne nespala./ *Napomenie sa v duchu. Už už sa chysta odísť, keď zbadá známu postavu. Vysoký, dlhé vlasy, dokonalá postava. Vystúpi z tieňa.* Ahoj Rhage. *jemne mu zamáva.*
*Vstoupí do parku společně se svými novými přáteli. Očividně je v dobré náladě, neboť se po celou dobu usmívá, ačkoli se zde momentálně nic veselého neděje.* Děkuju, Rhagei, je to od tebe moc milý, ale už jsem prakticky doma. Ten kousek už nějak zvládnu. *Dívá se na něj, jako kdyby se mu chtěla za něco omluvit.* Bylo to s vama moc fajn. *Mluví i k Blakeovi.* Doufám, že se ještě někdy uvidíme. Neubližte si moc, ano? Dobrou! *Poslední slovo jako by zazpívala. Typická Ophelia. Otočí se na podpatku svých okopaných kanad a odběhne někam pryč.*
*Už pri vstupe sa započúva do spevu, ktorý sa šíri parkom.* /No, v New Yorku je možné všetko./ *Pousmeje sa a pobavene pokýva hlavou.* Nie d'akujem, nerad sa dívam na ľudí po prehre. *Smeje sa a zbystrie pri zmienke o gitare.* /Takže Ophelia hrá? Má u mňa bod k dobru. Zo všetkých ľudí, ktorých som dnes stretol vyzerá najnormálnejšie./ *Pomyslí si a zachytí Opheliin hlas. Pozrie sa na ňu.* My a ublížiť si? Pche. Niekedy si musíme spolu zahrať. *Zavolá za jej vzďaľujúcou sa postavou. Jej kanady vydávajú hlasné zvuky.*
/A zase to mizí./ *Zvedne pohled od senzoru do tmy a zaostří.* /Jako kdyby mě to citilo, musí to být nějaký vyšší démon. Toho zvládnu./ *Najednou uslyší partičku lidi vstupovat do central parku a napřímí se.* /To bude nejspíš Xanderova smečka, některé hlasy jsou mi povědomě. Tady nehrozí nebezpečí. Říkal, že ji monitoruje./ *Pomalu se vzdálí se senzorem v rukou a opouští park směrem, který mu ukazuje senzor.*
*Rozžiaria sa mu oči, že vidí Rianny.* Ahoj Rianny. *Jej meno vysloví s jemným úsmevom na tvári. Pristúpi k nej,vezme ju okolo pása a zatočí s ňou.* Som rád, že ťa opäť vidím. *Úsmev sa mu rozšíri. Náhle si odkašle.* Rianny toto je Blake. Blake, Rianny. *Je naozaj veľmi rád, že sa tu stretli.. zase.*
/Asi se mi to zdálo. Už mám asi halucinace z hladu./ *Jde dál až vyjde z parku.* /Hm co teď mám už jít zpátky do Dumortu nebo se ještě porozhlédnout po městě? No rozmyslím se cestou./
*Mierne prižmuri oči.* Ja ťa zniekadial poznám. *poriadne si ho prezrie.* No jasne ty si ten chalan z mostu, ten čo sa bavil s tým malim japoncom. Co som si myslela, že je tvoj priateľ. Prepáč ja som Ri. *Naťahuje k nemu ruku a jemne sa usmeje.*
Hej, hej most. *Prestúpi na nohách a mierne sa usmeje.* /Možno, keby som dobre videl, tak by som ju aj spoznal. Sakra. Ale aspoň ten hlas mi mohol byť povedomí./ *Vyčíta si v duchu. Všimne si pohybu pravdepodobne jej ruky, no nedokáže to poriadne rozlíšiť.* /čo iné by to ale mohlo byť?/ *Potrasie jej s rukou a stiahne sa. Zahľadí sa do výšky, kde by mala mať tvár a povie.* To ty si tu tak pekne spievala?
*Pozrie z Blakea na Rianny a nedokáže sa diviť.* /Takže oni sa poznajú. Zaujímavé. Od jedného raz dostanem, ako sa spoznali./ *Postaví sa bližšie k Rianny a prehlási.* Samozrejme, že to ona tak nádherne spievala. *Pozrie sa na ňu a usmeje sa.* Mohla by sa tým živiť, ale ona nie a nie. Chodí tu dosť často spievať čo som počul s pouličnými hudobníkmi. Spolu im to ladí. Je to nádherná sinfónia pre uši.
*Jemne sa začervená.* Ďakujem Rhage za obhajobu môjho hlasu, ale živím sa, ako maliarka. Spev je iba môj koníček. *Mierne sa na nich oboch pousmeje.* Rada by som zostala, ale už som unavená a asi pôjdem domov. Tak sa majte chlapci. *Blakeovi zakýva na rozlúčku. A Rhageovi vlepí pusu na líce. Pomali sa pobera z parku.*
Tomu verím. *Povie zamyslene.* /Skutočne pekný hlas./ Ahoj. *Povie a sleduje ako sa jej rozmazaná silueta stráca.* /Takže teraz som tu zostal s ním./ *Zamyslí sa.* /Možno je načase čo to sa o ňom dozvedieť./ Ako sa Nór dostal do Ameriky? *Opýta sa zvedavo.*
Já vieš noo...eeee *Nervózne sa pozerá za Rianny, ako odchádza a ma chuť sa rozbehnúť za ňou.* Prepáč Blake, ale ja už asi tiež pôjdem, totiž vieš Ri... Keď sa nabudúce stretneme vykecám ti aj celý svoj životopis len teraz už vážne musím ísť. Tak čav. *Zamáva mu a už beží za Rianny.* Rianny počkaj. Odprevadím ťa. *Skríkne za ňou a behom sekundy ju dobehne.*
/Heh, divné./ *Pomyslí si.* Jasné, zbohom. *Mávne rukou a viac ho ignoruje.* /Takže ty a Rianny?/ *Počúva, ako sa jeho kroky vzďaľujú a nakoniec ostáva v parku sám.* /Tento deň nakoniec nedopadol najhoršie. Asi sa už aj ja vyberiem vlastnou cestou./ *Započúva sa do zvukov parku a odchádza.*
*Vojde do obývačky a skúmavo sa porozhliadne.* /Príliš málo miesta a priveľa vecí, ktoré tu zavadzajú./ *Sústredí sa na nábytok, ktorý postupne začne blednúť a miznúť, miestnosť sa začne opticky zväčšovať. Ako jediná zo starého nábytku zostane pohovka. Zjavia sa ešte pohovky a menšie stolíky. Dvere do miestností sa vytratili, zostal len veľký poprespájaný priestor. Po miestnosti poletuje množstvo červených iskričiek. Strop získa vzor hviezdnatej oblohy a v zavládne tu pritmie.* Tak je to zaraz lepšie. *Pousmeje sa a uhladi si tmavočervený oblek. Kuchyňa sa zmení na priestor s barmanským pultom a najrôznejším alkoholom.* Teraz už len čakať na prvých hostí. *Zasmeje sa.*
*Zaklepe na dveře.* /Tady má být ta velká párty toho čaroděje? Hmm. No co toho čaroděje chci poznat. Slyšela jsem o něm hodně. To bude ještě zajímavé./ *Zatím co čeká na otevření. Upraví si svou červenou minisukni.*
*Když míří k místu, kde má být nějaká párty, tak už z dálky vidí Adelina, se kterou se včera seznámila.* /Takže budu někoho znát./ *Mírně se usměje, ale její výraz se hned vrátí do neutrálního, když si vzpomene na včerejšek.* /To jsem pokazila. Musím teď hdně chodit ven, aby to nebylo nápadný. Kdybych se zavřela doma, tak by se hned vědělo a koho jde. Doufám, že se to nějak ututlá./ *Zamrka a je na sebe naštvaná, že se nedokázala ohlídat. Vztek ale dobře zamaskuje a vlastně ho už ani nijak extrémě necítí. Vždy ji to přejde stejně rychle, jako když se to ukáže. Dojde až ke dveím a neklepe, když u nich stojí Adeline.* Ahoj, Adeline. *Pozdraví ji a jeden koutek rtů se jí zvedne do úsměvu. Uhladí si své tmavě modré šaty.* /Tak jsem zvědavá, jak to bude vypadat. Kdyby to bylo nudný, tak jednoduše odejdu. Ale pochybuji o tom, že bych se nebavila./
*Když vybíhá schody ve svých těsných džínech s bílou košili, tváří se, jako by právě šel na popravu. Jen marně schovává svoji zarostlou unavenou tvář s kruhy pod očima. Než dojde ke správným dveřím, několikrát mu klesne brada.* /Jestli se jí něco stalo, tak si to budu vyčítat do konce svého pitomého života./ *Vzpomene si.* /Mám toho tolik co řešit, ale dal jsem přednost civilovi, jsem hlupák./ *Připomene si v duchu, ale uleví se mu, když si vzpomene na Dylana, který mu se vším pomáhá.* /Asi na něj počkám venku, vevnitř bude nacpáno./ *Napadne ho.*
*Pri zvuku klopania na dvere sa usmeje.* /Párty sa môže začať./ *So širokým úsmevom na perách mieri do chodby a vchodové dvere sa pred ním samé otvoria. Zadíva sa na dievčatá stojace pred ním a prehliadne si ich.* Dobrý večer dámy. *Povie s okúzľujúcim úsmevom a všimne si ďalšieho človeka.* A pán, samozrejme.*Smeje sa a odstúpi, aby mohli vojsť.* /Tak to by sme mali, prvých som privítal a ostatný musia zvládnuť vojsť aj bezo mňa./ *Hosťom sa v rukách zjavia svetlozelené drinky. Z obývačky sa začne šíriť hudba.*
Ahoj Liliane. *Pozdraví nově příchozí.* Ráda tě zas vidím. /Včera jsi tak narychlo odešla./ Pěkné šaty. *Prohlédne si jí.* /Jsem zvědavá na toho čaroděje./ Vypadá to na velkou párty. *Rty se jí zvlní do úsměvu.* /Něco kde se snad budu bavit. Ne že bych se včera také nebavila, ale tam byli povětšinou jen civilové a ti mě po chvíli vždy omrzí./ *Vzpomene si na včerejší noc.* /Vypadá to že bych mohla potkat nějaké nové zajímavé lidi./ *Když v tom se obrátí na čaroděje co právě otevřel dveře.* Dobrý večer. *Řekne a vstoupí do místnosti.*
*S kabátom prehodením cez plecia pomaly kráča k Damianovmu bytu a pri množstve ľudí pred jeho dverami sa iba zasmeje.* /och to zas bude plno./ *Pomyslí si a prederie sa pomedzi všetkýcha rovno si sama otvori dvere a porozhliadne sa okolo seba a kabát hodí na jeden z vešiakov, čím odhalí úpnuté čierne šaty, na ktorých ľavej strane je iba čipka a tak jej odhaľúce stehno a kúsok boku.* /Milujem tie šaty./ *pomyslí si a usmeje sa na hostiteľa.* Prerábku si bytu si mal hotovú za koľko? Tri minúty? *opýta sa ho a usmieva sa.* Prejde k nemu a pobozká ho na obe lica. Tak čo, zaľúbenec, ako si dopadol včera? *opýta sa ho s úsmevom.*
*Vykračuje si k bytu nejvyššího čaroděje samozřejmě ozbrojen a s čerstvými runami.* /Neukázal se skoro celý týden a já vypadám jako ten neschopný. / *Zpomali krok, aby si prohlédl příchozí, kteří se k bytu doslova hrnou a posměšně se uchechtne.* /Podsvěťáné. Musím najít toho Xandera a zjistit, co se děje./ *Vchází dovnitř činžáků a dává si dost načas. Xandera zahlédne nedaleko.* /Vypadá trochu strhaně, ale co je mi po tom. Má si svá štěňata hlídat líp, abychom se do toho nemuseli plést my./ *Zakloní na okamžik unaveně hlavu a poté se k němu přímočaře vydá.* Zdravím, mám pár novinek. /Hlavně ať nedělá ze sebe tupce, že o ničem neví./ *Stojí vzpřímeně a na tváři mu hraje menší náznak pobavení.*
/Bože můj! Asi nikoho nebudu znát... Sakryš, nevypadám blbě?/ *Zatímco přemítá, pomalu se, aniž by si to uvědomovala, blíží k bytu onoho čaroděje. najednou se zarazí a vzhlédne* /juj, tady je ale lidí! no, tak se do toho pustím... tahle akce je skvělou příležitostí pro to, abych se s někým konečně seznámila! tak do toho/ *řekne a přidá se ke skupině lidí přede dveřmi*
*Stále se dívá na Adeline, když s ní mluví a přikývne.* Já tebe taky. *Pousměje se.* A děkuju, tvoje jsou taky hezké. *Oplatí jí lichotku a šaty si prohlédne pořádně až teď.* /Jo. Nejsou špatné.Vlastně jsou i celkem hezké./ *Na to, že to vypadá na velkou párty už jen souhlasně kývne a podívá se kolem. Na první pohled si nevšimne nikoho, koho zná.* /Proč taky že? Neznám tu skoro nikoho./ *Koutkem oka zahlédne Aellu a na chvíli se zarazi.* /Hlavně na sobě nedát nic znát. Musela bych říct pravdu, ale třeba se ještě nenašel, třeba../ *Z úvah ji vytrhne hostitelův hlas.* Dobrý večer. *Jeho úsměv mu oplatí.* /To je tedy ten velký čaroděj..Mám dojem, že už jsem ho viděla, ale nevím./ *Podívá se na drink, který se jí zjeví v ruce.* /Takže to je on./ *Ještě se trochu usměje a vejde dovnitř po Adeline.*
*Pomalu jde po schodech, nerada by spadla neboť má velmi vysoké podpadky. Při každém kroku si trochu potahuje černé koktejlové šaty, které jsou na její vkus až moc krátké.* /Že já si ty šaty brala, měla jsi si vzít něco jiné./ *Stěžuje si a jde ke dveřím bytu. Ještě před tím si upraví šaty a z malé červené kabalky vytahuje zrcádko, aby zkontrolovala i svůj make up. Tmavě červená rtěnka je jako krev ve sněhu. Otevírá dveře od bytu a vchází.* Jistě tanhle párty bude uspěch, jako vždy. *Konstatuje k hostiteli.*
/Prý se nedokážeme bavit, ale kdy jsem se vlastně zabavil, asi nikdy./ *Nezapomněl na všechny zbraně, které nosí u sebe a také má pár nových run, které mu pomůžou.* /Tak, že bych si dal dnes místo coly taky nějakého panáka? Ale já ani nevím, co je dobré a je potřeba zůstat tady v pohotovosti./ *Ačkoliv nemá hlídání, pořád má pocit, že ho má, rozhlédne se po okolí.* /Caleb, ten vlkodlak, Aella.../ *Kouká se dál a jde se přivítat alespoň s hlavním aktérem párty.* Damiane. Už se ti to tu pěkně plní. *Usměje se na něho a očima bloudí po situaci v místnosti.* /Tak fajn, kde je ta Cola?/
*Pomalu kráčí k domu čaroděje v elegantním černém obleku.* /Dnes to nevypadá na špatnou párty, lidí je tu dost. Snad se skutečně vydaří, už dlouho jsem nikde nebyl a rád bych si to vynahradil./ *Dojde až ke dveřím a vejde, kde se ocitne v hloučku lidi* Dobrý večer ve spolek.
Dobrý večer. *řekne trochu hlasitěji, než vůbec doufala a nad tím zjištěním se pousměje* /hlavně nepanikařit!/ *upraví si světle modré šaty, které jí končí kousek nad koleny a mrkne na černé lakové botky na malém podpadku* /myslím, že vypadám dobře! jo! Dneska si to užiju!!/ *řekne si a rozhlédne se*
Nechcel som to odfláknuť, tak až štyri. *Uškrnie sa na Aellu, ktorá práve prišla a ani sa nepozastavila nad klopaním.* /Ľudia by si z nej mali brať príklad, rozhodne nebudem celý večer chodiť otvárať./ *Pomyslí si.* Žijem, takže to nešlo najhoršie. *Povie so smiechom a premeria si jej vzhľad.* Nádherné šaty. *Pochváli jej výber.* /A tiež pekne vyzývavé, ale to je Aella./ Všetci chcú aspoň raz za život zažiť moju párty. *So smiechom odpovie prichádzajúcemu tieňolovcovi.* Potom sa s tebou chcem o niečom porozprávať. *Povie Aelle.*
*Zacouvá pár kroků dozadu z dosahu světla a tajně doufá, že si ho nikdo moc nebude všímat. Bohužel o několik sekund, kdy se snaží působit vyrovnaně, k němu zamíří jeden z lovců stínů - Caleb. Pohotově zaostří a prohlédne si mladíka od hlavy k patě.* Dobrý večer. *Odkašle si a automaticky si jednou rukou prohrábne vlasy* /Zní naléhavě./ Jistě, sem s tím. *Přikývne. Po několika minutách stání se už zase tváří jako ledovec, což kazí jen unavené oči a zmuchlané rukávy od košile.* /Doufám, že mě nejde upozornit na toho vlkodlaka, který se tu potuluje.../ *Pomyslí si, ale je mu jasné, že řeč bude hlavně o tom. Chvíli se nadechuje, aby mu vysvětlit, co celý týden dělal, nakonec však okamžitě sklapne, když si uvědomí, že se to ani trochu nehodí k jeho postavení.*
/Je to tu mnohem větší než by jste si mysleli. No čarodějové. Co jiného jsi čekala?/ *Podívá se po všech lidech kolem.* /No moc jich neznám. A proto jsem vlastně tu ne?/ *Zamíří hledat něco k pití.* /Dnes by to chtělo alkohol. Hodně alkoholu./
Páni... je to tu opravdu velké! *prohlásí a doufá, že ji někdo uslyší a tak zapřede hovor. rozhlíží se po stropě* /ten je vážně krásný... možná bych si mohla něco podobného zařídit i doma/
*Když vejde dovnitř do domu, tak se samozřejmě hned koukne kolem.* /To je větší než můj celej byt dohromady. Ale čemu se divím? Vždyť můj byt je malý. Hodně malý./ *Když si chvili prohlíží byt, tak pak svou pozornost přesměruje k lidem. Prvně k nějakému chlapci v obleku, kterému s mírným úsměvem kývne na pozdrav. Hned potom si všimne i mladé slečny, která také zdraví a i té kývne na pozdrav s mírným úsměvem.* /Tak jo..Určitě se dnes budu bavit. Je nás tu kupa, tak proč ne?/ *Pousměje se nad svou myšlenkou a prohrábne si jednou rukou vlasy.*
/Alespoň nezdržuje. Zbytek večera si můžu užít jinak./ Doslechl jsem se, že poslední vraždy má starosti vlkodlak. *Drží si skřížené ruce na hrudi a udělá menší odmlku, aby to Xaner mohl vstřebat. Patrně ne něj působí dojmem, že ho potřebuje.* Už dvanáct měsíců se ho nedaří chytit. Poslední úplněk zavraždil pět civilů a zranil jednoho nephilim. Zdá se, že tu někdo fláká práci. Preator Lupus a nebo smečka. A mě samozřejmě zajímá - kdo. *Dopoví a sjede ho pohledem.* /Vypadá opravdu nějak zanedbaně./
*Mile se usmívá.* Rádá tě vidím Damiane, nebojíš se že přijdou i nějací vlkodlaci? *Podraví a zeptá se, moc dobře ví jaký vztah mají k sobě upíři a vlkodlaci.* Co jsem si všimla je tu celkem dost upírů. *Říká rozhlížejíc se do bytu, jako vždy je perfektně zařízený a vyzdobený. Tím, že je nábytek odsunut, vypadá byt větší.*
*Když konečně sežene krev, snaží se znovu najít Liliane.* /Už dlouho jsem nebyla na nějaké takovéhle párty./ *Přejde k Liliane.* Znáš tu někoho? *Zeptá se jí. A oplácí pozdravy neznámým tvářím.* /Vypadá to zatím dobře. Snaž se udělat si přátelé ne nepřátelé./ *Napije se krve a čeká na Llilianinu odpověď.*
*Zasmeje sa.* Tak samozrejme, určite sú ti všetci vďačný za tu minútu na viac. *povie mu s úsmevom a mrkne naňho.* Ooo zlatko, to mi je ľúto že to nešlo o niečo lepšie. *povie mu a potľapká ho po lici. Niektorým ľuďom kývne či respektíve podsveťanom kývne na pozdrav a potom sa znova usmeje na Damiana a prehodí vyžehlené vlasy cez rameno. Na červených perách jej hrá úsmev, za ktorým možno niečo šípiť.* Ďakujem zlato, dnes je výnimočný večer tak treba byť na to adekvátne aj prípravný. *povie mu a mrkne.* /Och áno, tu je to jeho ego./ Samozrejme že chcú. *prikývne a potom jej tvár trochu zvážnie.* V poriadku. *povie mua pozrie sa na dievča ktoré Damiana osloví a zdvihne obočie.* Nemáme za potreby napadať úbohých psíkov bez doma. *povie jej a pretočí očami.*
/Hmm, asi se půjdu podívat k baru... je tam živěji/ *pomalu jde směrem ke skupině lidí* /ještě, že jsem se napila doma, nerada bych tady někoho napadla/ *pomyslí si a jde dál*
*Lehce nadzvedne obočí, ale na svém výrazu nedá absolutně znát, co si právě myslí. Prohlédne si ho znervozňujícím pohledem a vkročí zpět do spárů světla.* Snažíme se ho polapit, ovšem máme domnění, že vlkodlak, o kterého se jedná, musí být poměrně dobrý ve své sebekontrole, zatím jsme nenašli skoro žádné stopy, buď to, nebo si vůbec neuvědomuje, co dělá.... Rozhodně se ale nemůže jednat o někoho z čerstvých vlkodlaků, ty se snažíme odchytávat co nejdříve. *Odmlčí se.* Smečka na tom pracuje, Preator Lupus jsme kontaktovali hned, jak bylo nahlášeno první zmizení civila. Zdá se, že na to však sami nestačíme, mnoho vlkodlaků z New Yorku jsou samotáři... je tedy více než možné, že se jedná o jednoho z nich. Svoji smečku monitoruji. *Zaburácí hlasem s vážným tonem.*
*Vejde do místnosti a rozhlíží se.* /Tolik osob na jednom místě. Cítím tu další upíry. Jednoho speciálně./ *Zadívá se na Adeline a zasměje se.* /Holka tebe už mám očuchanou./ *Vyrazí k ní a z legrace ji zlehka kousne do ramene.* Tedy tady to žije. *Mrkne na kamarádku.* /Už je to dlouho co jsem se pohybovala otevřeně ve světě stínů./ *Zamyslí se.*
*Přikývne.* No to máš pravdu, jsou prý legendárné. *Podívá se na Aellu, kterou pozdraví pokynutím hlavy.* Tak teda ukaž, co nabízíš. *Nabídne mu, protože je na to zvědavý a konečně najde na stole Colu, kterou chtěl.* /Tak fajn, to se mi líbí./ Děkuji za pozvání. *Poví směrem k němu a rozejde se po místnosti.* /Bude to fajn, trochu víc lidí, ale fajn./
*Celkem svižným krokem vchází do činžáku.* /Tak to jsem zvědavá kdo tady všechno bude./ *Pomyslí si. Na sobě má úplně obyčejné bílé skinny a černou mikinu.* /Ještěže jsem si na sebe nevzala ty šaty, které mi doporučila matka./ *Mírně si odfrkne a pomalu vejde dovnitř.* /Helemese Xander./ *Mírně se zamračí a rukou si trochu pocuká její drdol.* /No, alespon, že už mě pustili ven z té cely./ *Xanderovi jen kývne na pozdrav a jde někam do rohu.* /Alespon budu mít přehled./ *Mírně se uchechtne.* /Já nejsu moc společenský typ./ *Ruce si zkříží na prsou a opře se o zed.* /Tak jsem zvědavá co se tady dnes bude dít no./ *Přemýšlí spíš jen nad tím co se dnes bude dit.* /Ale lidí už je tu dost./ *Nakonec si jednu ruku zandá do kapsy od kalhot a jen sleduje dění okolo.*
/Párty u toho čaroděje? Huh.. Ale určitě tady bude i Zaira. Moje Zaira, kterou si musím hlídat./ *Trošku se zamračí a zastaví se za dveřmi, kterými právě prošel.* /Nelíbí se to jak se na tebe včera díval. Ale zase jsem ho pořádně naštval./ *Zacukají mu koutky a tím si spraví náladu. Rozhlédne se kolem.* /Zaira nikde.. Hm, jasně, zase si chce hrát na důležitou. Co jinýho, že? Měla by si konečně uvědomit, že v našem vztahu jsem já ten důležitý./ *Pomyslí si egoisticky a všimne si Aelly.* /Nah, ale ty tady jsi. Dnešní noc by mohla být dobrá. Postavu máš dobrou, třeba si to někdy zopakujeme./ *S úsměvem na jeden koutek se postaví nedaleko od Aelly a doufá, že si ho všimne, aby se mohli společně vypařit do soukromí.*
*Potom čo vojde dnu rozhliada sa na okolo a hľadá známe tváre. Zahliadne jednu pekná blondínka v minišatách usmeje sa Aella, vidí ju no nejde za ňou.* /Uvidíme či si ma všimne aj tento krát medzi toľkými ľuďmi? Hmm vlastne by som mohol isť pohľadať aj oslávenca./ *Zo samoľúbym úsmevom sa prediera cez dav ľudí hľadá bar alebo niečo z kde sa nachádza viac množstva fľašiek alkoholu aby našiel vysokého tmavovláska.*
*Drží si neutrální výraz, i když za jedno cítí vztek za takové jednání a za druhé uspokojení, že ho dalšími slovy může prostě uzemnit.* Ať je dobrý v sebekontrole či ne, zavraždil několik civilů a to se týká nás. Nic nám hlášeno nebylo a on si tu běhá už dvanáctý úplněk. *Procedí skrz zuby. Nechce si dělat nepřátele, ale svou povinnost plnit musí.* Mělo nám to být hlášeno, abychom postavili hlídky a zabránili největším škodám. *Upozorní ho na jeho chybný postup uvolněným nezaujatým hlasem, jak je mu zvyklé.* Podám hlášení vedení Institutu a rád bych, aby se nějaký zástupce Preator Lupus dostavil do Institut. Tohle bude Spolek zajímat. *Porozhlédne se po místnosti, která se začíná plnit.* /Opravdu skvělá doba řešit psy./
*Když k ní přijde Adeline, tak se podívá na její sklenku s krví.* /Ne! Nesmím na to myslet. Měla jsem krev před odchodem a to docela dost..A dost jsem ji měla i včera, takže ne. Musím se ovládat./ *Poručí si v duchu a skoro přeslechne její otázku.* Ne, vlastně tu neznám skoro nikoho. Jen Aellu a potom možná někoho od pohledu. Ty tu někoho znáš? *Zeptá se jí a pousměje se.* /Teda nejsem si tím jistá./ *Svůj pohled stočí i k nově příchozí, která jde k Adeline. Sjede si ji pohledem.* /Tu ještě ani neznám./ *Zamrká svýma očima a podívá se kolem.* /Tak jo..Je to tu čím dál víc plné, ale tím líp. Musím se seznámit. Nemám ráda stereotyp./ *Koukne ještě na Delaney a kývne jí na pozdrav. Nahlas už však nic neříká.*
Ne vlastně taky nikoho neznám. Jen tuhle krásku. *Podívá se na Delaney.* No ahoj holka. *Překvapeně obejme svou kamarádku.* Už jsem si říkala, že takováhle velká párty a Delaney nikde. *Začne se smát. A podívá se na své rameno, které už se dávno zahojilo.* Se divím, že jsi se odtrhla. *Zažertuje.* Dneska to rozjedeme co ty na to? *Mrkne na ní.*
*Rozejde se k baru, kde si začne vybírat nějaký alkohol. Nakonec zvolí whisky. Se sklenkou v ruce sleduje okolní dění a prohlíží si pečlivě všechny přítomné.* /Tak koho dneska poctím svou přítomností? Nějakou z těchto pěkných dam? Nebo radši nějakého přátelského mladíka?/ *Přemítá nad svými problémy a upiji alkohol.*
A aby neboli, toľko drahocenného času. *Pobavene sa usmeje.* Práve toho sa bude týkať ten rozhovor. *Povie vážne.* Viem, viem. Moje párty sú vždy výnimočné. *Po vážnosti nezostene ani stopy. So smiechom ju pacne po ruke.* Za problémy z ktorejkoľvek strany sa budú zodpovedať kompetentný. *Povie diplomaticky.* Ale ak sa mi niekto pokúsi pokaziť večer, tak nech si ma neželá. *Povie s nevinným úsmevom.* Počul si správne. *Samoľúbo sa usmeje.* Pche, načo som tu len dávam nealko nápoje. *Odfkne si a premeria si jeho volbu.*
Pokud vím, tak vás se to začalo týkat až od tohohle úplňku. /Lovci stínů se prostě musí cpát do všeho./ *Pomyslí si nabubřele. Udělá několik kroků vpřed.* Preator Lupus by si s tím měli poradit, mezitím se budeme snažit pátrat dál. *Oznámí mu.* /Trošku nafoukanej kluk./ *Pomyslí si, jedná však naprosto profesionálně. S kývnutím se protáhne davem a rozhlédne se, jestli neuvidí Dylana.*
*zasměje se* Moc si nefandi ten fešák včera chutnal lip. *ušklíbne se a začnou se jí trochu sbíhat sliny* Ale nejsi k zahození kočko. *otře si plné rty a opět se ji rudě namalovaná ústa roztáhnou do úsměvu, který je schopná jí na tváři vyvolat pouze Adeline* Ach ahoj. *úsměv jí trochu ochladne, když si uvědomí, že tu již Adeline s někým je.* /To je ta ze včerejška co?/ Měly bychom ti poděkovat pošoupla si nás k akci. *uculí se a vzpomíná na teplou krev plynoucí z dokonale stavěného krku. Naskočí jí husí kůže.*
*Postává s pitím uprostřed místnosti, nakonec si sedne na pohovku a koukne se po občerstvení, které Damian nabízí.* /Asi bych tu neměl jíst, ale když dnes jsem měl jenom ten vývar a druhý jsem si ani nestihl dát./ *Podrbe se na čele a pozvedne u toho obočí.* /Ne nebudu, kdoví, co v tom bude./ *Koukne na láhev, která stojí taky na stole a znovu uvažuje jestli by si dal nebo ne.* /Mohl bych najít Caleba, nebo on mě./ *Rozhlédne se, kde ho zahlédne, ale přes dav lidí ho nikde nevidí.*
To je celá večnosť! *zvolá a pousmeje sa a zvedavo naňho pozrie.* /čoho sa bude týkať? času či jeho včerajšej noci?/ *napadne ju no iba prikývne a na ľudí okolo Damiana sa ani nepozrie ale pozrie sa po ostatných v miestnosti až sa zamerá na jednu známu tvár a červené pery sa jej skrivia do úsmevu.* /Ale, ale, ale. Večera mi prišla./ *pomyslí si ako sa pozerá na Reeca a nenápadne mu zamáva.*
*Poslouchá debatu Delaney a Adeline.* /Tak ty se zřejmě znají líp. Nevadí. Nebudu je rušit. Myslím, že si dokážu zábavu najít i s někým jiným. Nebo v to alespoň doufám./ *Rozhodne se, že je nechá osamotě a ještě koukne na Delaney. Mírně se usměje.* /Měla bych se představovat? Ne. Zatím ne. Třeba na sebe ještě narazíme./ Ale notak..Myslím, že by jste si nějakou akci zvládly zkusit i bez mého pošoupnutí. *Mrkne na ni a pokrčí mírně rameny. Odloží na stolek skleničku, ze které stjně pít nebude.* /Kdbych mohla, tak jo./ No já se tu ještě porozhlédnu. Třeba si vás později najdu, zatím. *Řekne a obě si ještě prohlédne. Potom se od nich vzdálí k baru, kde si vezme krev.* /Myslela jsem, že to vydržím i bez ní, ale asi ne./ *Hned jak se jí sklenka s krví dostane do ruk, se napije.*
/Pokud ví?/ *Povytáhne obočí, jako kdyby za tím hledal něco víc.* Nelze říct. Oběti předtím by tomu daly lehce připsat také. Mnohé by to vysvětlovalo. *Prohrábne si vlasy a netrpělivě se porozhlédne po místnosti.* /Tohle se musí dořešit. Potom./ Takže se mohu spolehnout, že do Institutu dorazí někdo z Preator Lupus. Skvělé. *Kývne spokojeně hlavou a otočí se k odchodu.* Přeji hezký večer. *Stočí rty do pobaveného úsměvu a uchechtne se.* /Tohle je zařízeno. Obeznámil jsem ho, pokud selže, není to moje starost./ *Zamíři svérázným krokem k baru, kde se opře a vyčká, co mu kdo nabídne.*
A kdo ho vybral hm? *Řekne s trochou hrdostí v hlase Delaney.* Už by jsi mohla poznat, že mám až moc dobrý vkus. *Zasměje se. A vzpomene si na včerejší noc.* /Vlastně ani nevím jak to dopadlo s tou dívkou včera, a jestli ta stéla byla vlastně vůbec její. No i když proč se vlastně zajímám./ Tak zatím. *Řekne odcházející Liliane.* Tak co budeme dělat? *Znovu se usměje na Delaney.* /Bez ní by to nikdy nebylo ono./
*Všimne si zamávání Aelly a pokývne na ni hlavou, přičemž se usměje na jeden koutek a prohlédne si ji.* /Ty chceš provokovat? No dobře, když si chceš hrát. Já si pohraju později./ *Pohledem se zastaví na jejím hrudníku.* /Další důvod proč se někam vypařit./ *Pomyslí si a čeká, jestli za ním dojde.*
*Všimne si u baru osamocené Liliane a vydá se k ní.* Dobrý večer, neruším? *Zeptá se zdvořile, napije se ze sklenky a prohlédne si upírku od hlavy až k patě.* Moc Vám to sluší. Jak si dnes zatím užíváte párty? *Zvědavě se optá a do prázdné sklenice nalije další whisky.*
Dobře uznávám, že máš výborný výběr *protočí oči a nahodí provokativní úšklebek* Škoda, že tady nás svačinka nečeká /Něco vymyslíme/ Hele tamhleta blondýna je ten váš velkej kápo v Dumortu? *zasměje se* /Já vím proč tam ani nepáchnu/
/Hmm plno nových neznámychmožno uvidíme čo sa tu z toho dnes ešte vykľuje?/ *Obtiažne prejde cez dav ľudí do rohu miestnosti a oprie sa.* /Toľko ľudí achh mam pocit, že pokiaľ sa tu aj stane niečo zaujímavé takto cez všetkých prítomných aj prehliadnemno čo aspoň by som si mohol niečo zajesť./
*Podívá se směrem k blondýnce.* Jo myslím že jo. *Prohodí.* Ale ještě jsem s ní nemluvila. /Dnes vypadá docela zaneprázdněně. Asi se seznámíme zítra./ *Přejde to a vzpomene si na to co řekla Delaney před chvílí.* Co že jsi to říkal? Jaký že mám výběr? Zopakuj to. *Zasměje se. A nasadí sebevědomý pohled.* Taaaak nechceš přinést trochu krve? Nebo si půjdeme radši třeba zatancovat? *Šibalsky se na ní podívá.*
*Stále zůstává u baru.* /Skvělé, zatím se nenudím. Ještě si najít nějakou společnost a nejlépe opačného pohlaví a bude to příjemně strávený večer. A možná i noc./ *Zacukají jí nad tím koutky do úsměvu. Podívá se na nově příchozího Caleba. Sjede si ho pohledem.* /Třeba tenhle../ *Zauvažuje a chce se představit, ael v tom uslyší hlas, který směruje k ní. Podívá se tím směrem a maldika si prohlédne.* /A nebo tenhle./ Dobrý večer, vůbec ne. *Poví a usměje se.Podívá se mu do obličeje svým pronikavým pohledem a zavrtí hlavou.* /Nabídnu mu tykání. Připadám si ještě starší než ve skutečnosti jsem./ Děkuji. A užívám si to tu skvěle. *Poví a pokrčí rameny.* Mimochodem..Jsem Liliane. A mohli by jsme si tykat? *Zeptá se a pozvedne obočí.* /Určitě budeme./
*Když už mu hudba začne lést na nervy, vyřítí se ven, Dylan ne Dylan, vyběhne před činžáky a rychlochůzí zamíří zpět na policejní stanici.*
*Po dlouhé době hledání se zastaví před domem, kde je hodně lidí.* /To by mohlo být ono... jak říkal Thomas./ *S rukama v kapsách bundy se protáhne přes lidi venku a míří dovnitř.* /S tou jednou runou.. vypadám jako civil. Snad to nebude problém. Proč já vždycky musím všechno zkusit?/ *Nahodí nevyzpytatelný úsměv a podaří se ji projít dovnitř. S pohledem na celý prostory zůstane omámeně stát.* /Páni... tohle je ono! Tady to žije./ *Rozzáří se ji oči a i když nechce tolik dát najevo svou radost a nadšení, usmívá se od ucha k uchu.* /Hlavně neudělat nějakou blbost. Je tu moc upírů. Tady Lyru asi nenajdu./ *Zvedne hlavu a rozhlíží se po hostech.*
*vycení tesáky v širokém úsměvu* První bych si zašla k baru. /Chtělo by to něco na náladu, ale pochybuju, že tu budou opili civilové jako součást švédského stolu. Škoda./ Tanec pak můžeme zkusit taky, ale bez trošky alkoholu v oběhu mi to nejde tak lehce zasměje se* Třeba se pak ještě někde stavíme *zamrká na adeline a vyrazí k baru*
/Měla pravdu neumím se bavit. Prostě je potřeba všechno dodržovat./ *Znovu se zadívá směrem k baru, kde uvidí spoustu všech.* /Upíři se snad přemnožili, Lovců ubývá a vlkodlaky.../ *Zamýšlí se nad různorodosti této párty a na láhev, která jakoby se k němu přibližovala. Otočí se a zkusí najít Damiana, avšak neúspěšně.* /Fajn, mám halucinace, nesmím to nikomu přiznat./ *Nakonec si stejně vezme láhev do ruky a začne si číst etiketu.*
*Zasměje se.* /Co jí vždycky nenapadne? Proto ji mám asi tolik ráda. Protože jsme si asi tak podobné. I když ona umí být více krutější. No vlastně jak kdy./ *Dopije všechnu krev co jí zbývala ve skleničce. A jde k baru s Delaney. Kde okem zahlédne Liliane s nějakým mladíkem.* /Myslím že ta se nenudí./ *Pobaveně se na ni podívá a jde dál.* Potřebuju další. *Zamrká na barmana.*
*Na otázku jen přikývne.* Já jsem Andrew. Ale stačí Andy. *Usměje se a podá jí ruku.* /Myslím, že tenhle večírek bude fajn. Společnost bychom už měli. Upírka, ale to vůbec ničemu nevadí./ Takže... Liliane. *Zopakuje si spíš pro sebe její jméno. Nabídnout ti něco k pití je zřejmě bezpředmětné. /Tak kdepak začneme? O čem se mám bavit s upírem? Moc isem jich za život ještě nepotkal./ Tančíš ráda? *Vvsouká nakonec ze sebe.*
*Rozhlíží se okolo a zahlédne Grace.* /Helemese kdo se tady ukázal./ *S úsměvem dojde až k ni.* Ahoj Grace. /No konečně ji zase vidím./ *Rozzářeně se usměje.* /Takyže dva týdny v cele ?/ *Nad tou představou se jí zježí chloupky na rukách.* /Už nikdy!/ Jak se máš? *Mile se na ni usměje.* /Musí mi toho tolik říct./ *Sleduje její výraz.* /Byla bych i ráda kdybych tady potkala někoho ze smečky./ *kousne se do rtu.* /No zatím jsem tady viděla jen Xandera./ *Do kalhot si zastrčí po chvíli obě ruce a mírně si povzdychne.*
*Otočí se za známým hlasem se zděšením.* /Delia? Cože?/ *Na sucho polkne a ustoupí krok dozadu.* /Ona... ne... tohle není pro civily./ A-ahoj? *Pokusí se límec bundy nasměrovat tak, aby skryl její jedinou runu.* Co ty tady? /V DOMĚ NEJVYŠŠÍHO ČARODĚJE?/... Já dobře. *S lehce zdviženým obočím se brání jiný polekaný reakci.* /Sakra co mám tady s ní dělat?/
*Porozhliadne sa po miestnosti.* /Dúfam, že sa všetci bavia./ Presne tak, celá večnosť. *So smiechom odpovie Aelle. Zrak mu padne na jedného japonca.* /Ako sa civil dozvedel o tejto párty?/ *Zamračí sa.* Prepáč, Aella, ale musím niečo zariadiť a nemysli si, že som si nevšimol komu si mávala. *Povie Aelle do ucha a mierne sa zamračí.* /Tak ten tu teda vážne chýbal./ *Poberie sa od nej preč a smeruje k nízkemu chlapcovi.* /Blázon, chceš aby ťa považovali za občerstvenie?/ *Pristúpi k nemu a zdrapí ho za ruku.* Čo tu robíš? *Obori sa naňho a ťahá ho von.* Teraz okamžite odídeš. *Povie rozčúlene a pred dverami naňho vrhne vražedný pohľad.* /Budem to tu musieť opatriť kúzlom proti civilom./ *Pomyslí si.*
*Všimne si, že Reece niekam odchádza a tak sa zamračí.* /Hej, kam ide?/ *pomyslí si ako ho sleduje a tak sa na Damiana otočí a poklepe ho po ramene.* Hm vieš čo? Niečo mám, tak sa porozprávame neskôr áno? *povie mu a pobozká ho na líce a mrkne, skôr ako oddíde aj on* Uži si večierok. Hostitel'. *zvolá za ním a s úsmevom odchádza preč, kabát si ani neberie, nakoľko ho nepotrebuje. Reeca rýchlo dobehne.* Dumort, do pol hodiny. Moju izbu určite nájdeš. *pošepká mi a rýchlo sa stratí v uliciach.*
*Mávne na barmana, že si dá to samé.* /Vypadá to, že Lilliane tu chytla štěstí./ *Ušklíbne se.* Teda ty to do sebe házíš! Myslela jsem, že já jsem z nás dvou ta krvežíznivá. *Koutkem oka zahlédne čaroděje, jak někoho vyhazuje. Začichá.* Hmm civil! Proč vyhazuje zjevně jedinou možnost na pořádnou svačinku. /Hmf./ *Zamračí se a kopne do sebe sklenku A+.*
*Zahliadne, že k nemu prichádza organizátor party.* /Vyzerá naštvane ten ma skope./ *Cíti ako ho zdrapí za ruku a vytiahne ho von.* Dobre dobre veď už idem uži si party. *Odpovie s úškrnom na tvarý a odchádza.*
*Na chvili se zarazi.* /Sakra, vždyt Grace vlastně neví o tom, že jsem vlkodlak./ Em... *Snaží se něco vymyslet.* No, dostala jsem se sem prostě. /Neřeš jakým způsobem!/ *Nevinně se uchechtne.* /Protože jsem vlkodlak, ale to ty nevíš a doufám, že se to i dlouho nedozvíš./ Nemusíš být z toho tak překvapená. *Zasměje se.* /No ještě aby jí někdo kecnul, že jsem vlkodlak a bylo by to bezva./ *Poškrábe se na zátylku.*
*Přikývne a usměje se trochu.* /Dobře. Tak tedy Andy./ *Zapamatuje si jeho jméno a podívá se kolem, pak zase na něj, když slyší, jak říká její jméno.* Stač Lily. *Poví a pokrčí trochu rameny.* /Je to kratší a lepší. Navíc nemám ráda, když mi někdo říká celým jménem./ *Pak se zamysl krátce nad jeho otázkou.* Jistě, že ano. *Poví.* A co ty? *Zeptá se.* /Noták..Nemusí mít tak opatrnou konverzaci. Jsem stejná jako ostatní až na pár..Věcí./ Takž Andy..Ještě jsem vás tu v New Yourku nikdy neviděla. /Ani v klubu. Což je mírně zvláštní./ Nechodíte do klubů? *Zeptá se a usměje se na něj.* /Možná nechodí do těch, do kterých já ano. Ale v Pandemoniu tu musel být snad skoro každý. I když je pravda, že je to dost hlídané./
*Přichází jí už známou cestou k Damianovu domu.* /Fajn, slíbila jsem, že dojdu. Ale neřekla jsem kdy./ *Na sobě má bílé krajkové šaty těsně pod zadek, přes ramena přehozené červené sako a na nohou červené boty na širším vysokém podpatku. Vydá se do schodů zrovna, když se tam objeví Damian s nějakým klukem, který okolo ní následně projde.* /Nějaké problémy?/ *Potřese hlavou a přehodí si rozpuštěné vlasy přes rameni.* Ahoj. *Pousměje se, když dojde k Damianovi.* Hádám, že můžu dál? *Nadhodí a raději okolo něj projde dovnitř.* /Po tom včerejšku sotva vím, jak se k tobě chovat, pff./ *Rozhlédne se po přestavěném prostoru.* /No páni./ *Uznale si přeměří strop.* /Jediné místo v New Yorku, kde jdou vidět hvězdy? Hah./
Říkala jsem ti někdy jak mi chybí alkohol? *Koutky se jí zvlní do mírného úsměvu, když si prohlíží sklenici s krví.* Vím že se můžu napít z opilých, ale to není to samé chápeš ne? /Nejvíc mi chybí to jak na chvíli zapomenete. To co děláte a to co jste. Ikdyž kdybych nebyla upír nikdy bych nepotkala Delaney./ *Otočí se a pozoruje ostatní jak se baví.*
*Opřený o bar si prohlíží tancující upírky uprostřed místnosti.* /Tohle mě nepřestane bavit, jak jsou živé, ale přeci mrtvé./ *Znuděně vytáhne svou stélu, prohlédne si jí, a zase si ji vrazí zpátky.* /Dneska nic moc./ *Zaslechne rozhovor Andrewa a upírky Liliane, ale nevěnuje tomu větší pozornost. Sáhne po sklence, která se zrovna objevila na baru a drži ji v rukou, aniž by se napil.* /A měl bych být za to rád, že se to obejde bez potyček, až na fakt, že se začínám nudit./ *Teprve se napije a hledá Xandera v místnosti.* /Vypadá to, že to šel zařídit./ *Zatváří se spokojeně a zůstává dál stát.*
Jistě, tančím rád, zvlášť když se jedná o nějakou hezkou dívku. *Mrkne na Lily.* V New Yorku nejsem dlouho, sotva pár týdnů. /Já jestli nechodím do klubů? Samozřejmě že chodím! A jak rád!/ Do klubů chodím, i když je pravda, že jsem jich tu ještě moc nenavštívil. /Měl bych to napravit, to je pravda./ Když se tak ptáš, tak předpokládám, že ty také do klubů chodíš. Kam chodíš nejčastěji? Abych věděl, kam se příště vydat.
/Em? No?/ *Čeká co z ní vypadne a stále se na ni ostražitě dívá se zdviženým obočím.* /Neviděla jsem ji dva týdny? Kdy ten blázinec začal?/ Měla by jsi raději odejít. /Než se ti něco stane. Kdo ví, kdy se na ní tady vrhne nějaký upír?/ *vděčná že si nesundala bundu si ji k sobě tiskne, i když ji začíná být poněkud horko.* /Snad mě poslechne, je to přece pro její dobro./
Chápu, je dost otrava všude pozorovat, jak se nalívají mým oblíbeným alkoholem, který nemůžu ani ochutnat. /Ach bourbune lásko má/ Sice s ním krmím své oběti, ale není to ono. Není to jako držet tu sklenku v prstech a pohrávat si s tekutým zlatem *zvedá se jí žaludek* /Výborně křeče mi fakt chyběli/ *uculí se na přítelkyni* Tak co, už sis vyhlídla někoho aby ses v noci nenudila?
*Při jejích slovech se usměje.* /Ah, miluju, když za mnou holky běhají./ Budu tam. *Šeptne ji rychle a rozhlédne se kolem. Přes lidi kolem nevidí nikoho, kdo by mu stál za kus řeči a tak se rozhodne odejit.* /Za půl hodinky v Dumortu u Aelly. To zní dobře./
/Sakra, na niečo som zabudol!/ *Pomyslí si z časti naštvaný aj sám na seba.* Počkaj! *Zasyčí a chytí ho za ruku.* /Takto mi kaziť večer./ *Podvihne hlavu, keď naňho prehovorí Zaira.* Jasné, ty vždy. /Konečne prišla./ *Opäť venuje svoju pozornosť chlapcovi, ktorého meno si ani nepamätá. Rukou mu urobí rýchly pohyb pred tvárou a červené iskričky sa mu zjavia pred tvárou.* /Nikdy si tu nebol a nič si nevidel./ *Pustí ho a sleduje jeho výraz.* /Neviem síce, či si tu skutočne videl niečo nezvyčajné, ale ak áno, rozhodne si to nebudeš pamätať. A zaraz mám o problém menej./ *Otáča sa mu chrbtom a mieri naspäť do domu.*
/Tolik procent alkoholů?/ *Vytřeští oči na etiketu a položí láhev zase na své místo.* /To by mě půl panáka prostě zabilo. A dopadl bych jak Grace včera./ *To mu vykouzlí úsměv na tváří a tak vypadá jak blbec, opře se do sedačky a znovu si odpije ze své coly a jednoduše sleduje okoli.* /Lovec, lovec, lovec, upír, upír, upír, upír.../ *Snaží se napočítat, kolik jich je.*/A přeci jenom jeden vlkodlak./ *Uvidí záda Cordelie, pohledem se posouvá dál.* /Upírky umí tančit smyslně, narozdíl od civilů./ *Zahledí se na tančící upírky.*
Já věděla, že mi budeš rozumět. /Jako vždy. Ještě že tě mám./ *Podívá se na lidi okolo baru, když zahlédne docela pohledného muže.* /Tak možná tenhle./ *Mrkne na Delaney a přejde k Calebovi.* Ahoj. Proč tady tak sám stojíš, když se všichni baví? *Usměje se a čeká na odpověď.*
*Kousne se do rtu a na chvíli se zoufale podívá na strop.* /Můj bože pomoz mi, já jí to ještě nechci říct./ *Zhluboka se nadechne.* Grace, nic se mi nestane, ty víš, že se o sebe zvládnu postarat. *Mrkne na ni.* /Nikdo se o mě nemusí bát!/ Je ti zima ? *Všimne si jak si k sobě tiskne bundu.* /Asi ji je zima./ *Podezíravě se na ní podívá.* /Ale nějak se mi to nezdá./
*Koutky rtů zvedne do úsměvu.* /To je jedině dobře. Možná si budeme i rozumět./ Tak to si spolu budeme někdy muset zatančit. *Oplatí mu mrknutí a napije se. Na to, že se do NY nedávno přistěhoval mu kývne.* /Tak to to vysvětluje. Myslím, že se ale v klubu někdy potkáme, jak to tak poslouchám./ Tak to je skvělé. á do klubů chodím ráda. *Řekne.* /Ale až poslední dobou. Jenže se pak neumím ovládat./ *Ovládne svou mimiku a místo zamračení se usměje.* Nejlepší je asi Pandemonium, ale to musíš znát i když tu jsi tak krátce. *Řekne.*/A když ne, tak doufám, že tam rád chodit začneš./
/Vždy? Fájn, jak myslíš./ *Pokroutí hlavou a po chvíli rozmýšlení zamíří k baru.* /Tak co tu máme./ *Nedůvěřivým pohledem přelétne sklenice s podivně zeleným až fosforeskujícím pitím.* /Tak to nebudu riskovat, ani za nic./ *Nakonec si nalije panáka vodky a sklenku džusu, přičemž do sebe panáka hned kopne a rozhlíží se po přítomných.* /Reece tu není. Uff. Hmm, Sebastian. Tam jsem myslím viděla tu Grace./ *Odpije džusu a mírně se pohupuje do rytmu hudby, ale zůstává stát u baru.*
*zasměje se a nechce zůstat pozadu a tak vyrazí k pohlednému nephilim, kterého si pamatuje včera z Pandemonia* Ahoj *zavětří* Cola? Ach b-b-bože jak ta mi chybí. *řekne s úsilím a přisedne si k němu* Ty jsi tu na hlídce? Nebo jen nemáš náladu na to se bavit? *ušklíbne se na Sebastiana Mimochodem já jsem Delaney *podá mu půvabnou ruku*
*Zaslechne dámský hlas, který mluví jeho směrem, a zvedne koutek do úsměvu.* /Teď se celkem bavím, zlato. Tak si trochu pohrajeme./ Nevypadá to zrovna, že tu stojím sám. *Teprve se na ni podívá s pobavením.* /Upírka. Chce mě pobavit? Jen do toho./ *Napije se ze sklenky a zaostří na ni pohledem.* /Akorát to jsou prohnané mrchy. Jeden někdy neví./ *Trochu se narovná, aby nepůsobil takovým uvolněným dojmem a švihne po ní pohledem.*
Ne.. neni mi zima. /Jen si chráním tu runu.. co když by ji viděla? Co by si myslela?/ *Přestane bundu k sobě tak tisknout a doufá, že nic Delia neuvidí.* /Postarat? Tím si nejsem dvakrát jistá./ *Úzkostně se na ni podívá a doufá, že kolem není nějaký upír nebo jiný nadpřirozeno aby se po ní vrhlo.* Musíš ven.. tohle je jen pro pozvaný. Mohlo by to špatně dopadnout. *Zahudruje a chytí ji za ruku.* Pojď. Musíš ven. *Prodírá se davem k východu a táhne ji za sebou.* /Takhle chráníme civily?/
To bezpochyby budeme muset. Jistě, pandemonium znám. Tenhle klub musí znát snad každá bytost ze světa stínů v New Yorku. Aspoň mám teď o důvod vic to tam navštívil. *Zasměje se a dopije svou sklenku. Samozřejmě neotálí s jejím doplněním.* A co ráda děláš kromě navštěvování barů? *Napije se s pohledem upřeným na Lili.*
*Pořád sedí na pohovce a překvapí ho, když si k němu přisedne ta méně upovídána ze včerejška.* /Proč nemám rád upírky? Jsou mi tak nesympatické./ *Nepatrně se oklepe.* No. /Co na to říct? Nabídnout ji nemá smysl. A vyzvídat, co se ji stalo a jak se ji stalo mě stejně nezajímá./ Nejsem na hlídce a já se bavím. /Vnitřně sám se sebou./ *Opáčí ji a ani se na ni nepodívá, když mu nabídne ruku, jenom ji mužně stiskne.* /Nesnáším, když nějaká upírka chce znát mé jméno./ Jsem James. *Vymyslí si protože to prostě nemá rád.* /Christian už je taky okoukaný./
Nevypadá? Já vidím jenom tebe. *Oplatí mu jeho pohled.* Já jsem Adeline. *Podá mu ruku. A podívá se na sklenku v jeho rukou.* /Jestli je to alkohol tak se asi zblázním. Hned bych ho vyměnila za krev./ Co piješ? *Podívá se mu zpátky do očí.* /Stoprocentní lovec stínů. To držení těla. Ten sebejistý výraz./
*Vchádza do vlastnej obývačky a obzerá sa.* /Akosi sa nám to tu začína párikovať./ *Zasmeje sa vydá sa k baru.* /Potrebujem niečo na pitie./ *Usmeje sa, keď si všimne, kto pri ňom stojí.* Bavíš sa? *Opýta sa, keď si vyberie fľašu whisky a naplní si pohár.* Dáš si? *Opýta sa a pokýva s fľašou.* /Nie že by som ťa chcel opiť, ale na mojej párty by nemali byť ľudia triezvy./ *Zahladí sa na jej pohár s džúsom.*
/Jak chladný/ *chvilku si ho prohlíží* James. *zopakuje jméno, co jí řekl* /Hmf, tak určitě./ *zkoukne své šaty* /Ani se na mě nepodívá páni./ *periferním viděním mrkne na Adeline* /Zjevně lepší výběr. Tenhle JAMES by nemusel mit ten znechucený postoj. Můžu snad za to, že jsem upírka? /
/že jí není zima? Aha./ *Pomslí si.* Ale Grace. *Zavrčí.* /Sakra, já jí to budu muset říct./ *Moc se táhnout nenechá, ale když jsou u východu, tak s rukou škubne.* /Nenechá se nikam tahat./ Grace já nejsem civil. *Podívá se na ní a potom zase někam bokem.* /Sakra, tohle je těžký./ Já jsem... *Říká se jí to těžce.* /A co když na mě ted bude naštvaná kvůli tomu, že jsem jí to neřekla už dřív ?/ Jsem vlkodlak. Z Xanderovi smečky. *Podívá se na ní a nějak ráda z toho není, že jí to musí říkat zrovna ted a zrovna tady.* /Bezva, ale co jsem měla dělat ?/ Promin, chtěla jsem ti to říct dřív. *V duchu je zoufalá.* /Ale nevěděla jsem jak./
*Usměje se na něj, když mluví.* /To ráda slyším. Myslela jsem si, že se tam po včerejšku radši dlouho neukážu, ale ne. Budu tam. Navíc jsem o ničem neslyšela./ Jistě. Ale ještě nedávno jsem o něm nevěděla. *Přizná a trochu se zasměje.* /Dá se rok počítat jako nedávno? Pro mě určitě ano./ *Pak se zamyslí nad jeho další otázkou a kousne se do rtu. Hlavu nakloní mírně na stranu.* /Co ráda dělám?/ To záleží na situaci. A na společnosti. *Řekne a usměje se na něj.* A co ty? Čím se bavíš, když nejsi v klubech? *Zeptá se se zájmem.* /No..To jsem zvědavá. Jako v podstatě pořád./
A já vidím tebe. *Odpoví nezaujatě, protože jeho úmysl zjevně nepochopila.* /Co to povídám? A co ona? Tolik jsem toho snad ještě nevypil./ *Uchechtne se svému vtipu a pevně stiskne její útlou ruku.* Caleb. /Nesnáším seznamování. Ale možná se tak dozvím víc./ *Podívá se na sklenku v ruce a pokrčí rameny.* To, co dával Damian u vchodu? Nevím. /A ani mě to nezajímá, dokud mi tam někdo něco nehodí. Měl bych zase problémy./ *Vyhýbá se pečlivě očnímu kontaktu s Adeline.*
/Sakra.. má docela sílu./ *Pomyslí si když se ji Delia vyškubne a překvapeně se na ni podívá.* /Není civil? Neřekla mi nic? Ničeho jsem si dřív nevšimla?/ Chtěla jsi mi to říct dřív? *Zvýší na ni hlas, ale spíš zděšením a panikou, že si toho nijak ani nevšimla.* /Jak... jak se to mohlo stát? A co Lyra? Ta přijde snad taky, že je vlkodlak? A Xander? To byl ten chlápek co ji vedl.../ *Čeká dychtivě na odpověď.*
*Znovu zaslechne povědomý hlas a lehce se posměje.* /To jsem ti tak chyběla?/ Nu, před chvíli jsem přišla, tak těžko říct. *Pokrčí rameny nad jeho otázkou.* Ale zařídil sis to tu vkusně. *Uzná, když očima přelétne po prostoru.* /Ale ten strop je stejně nejhezčí./ *Zadívá se na flašku s whiskey.* /Tu upřímně moc nemusím./ *Nakonec ale jen pozvedne obočí a přikývne.* Nalévej. Máš snad nějaký speciální důvod mě chtít opit? *Zeptá se a prohlédne si ho.* /Ty máš ty obleky vážně rád. Ale mě košile vadí. Příliš knoflíků k rozepínání./
Jo tamtu věc co taky nesmím. /Vážně si někdy připadám divná. A taky jsem. No sama jsem si to nevybrala./ Takže lovec stínů že? Divím se že se se mnou vážně bavíš. /Většina mě odpálkuje hned po ahoj./ *Podívá se na Delaney sedící vedle toho lovce ze včerejška.* /Hm, nevypadá to na dlouhý rozhovor./ *Otočí se zpět na Caleba.*
Ano, chtěla jsem. *Podívá se na ní.* /No její reakce mě nijak moc nepřekvapila./ *Rukou se chytne za krkem.* Ale bála jsem se tvé reakce. /Jak já mám vědětjejí reakce, že./ *Řekne celkem s klidem.* /Vždyt by se mě ještě někdo mohl bát./ Nechtěla jsem vyvolat rozruch. *Mírně pokrčí rameny a trochu se zamračí.* /Kdo ví co by z toho mohlo být./ *Koukne se na zed naproti ní.* /Nemluvíš se zdí, ale s Grace!/ *Zaječí po ní její svědomí.* Prostě jsem ti to nechtěla říct tak brzy. *Rozhodí rukama.* /Kdo by taky chtěl./ *Podívá se na ni.* /Ale ty se také chováš nějak zvláštně./
/Velmi těžká otázka, když člověk nic moc zajímavého nedělá./ Samozřejmě že miluji boj, zabíjení démonů a tak. Jinak se snažím neustále trávit čas se zajímavými lidmi. Nebo se potuluji někde po New Yorku. Nemám nijak zajímavý život. /Anebo se snažím neunudit se k smrti./ Nepůjdeme se raději někam posadit? /Abychom tu celou dobu jen tak nepostávaly. Není to příliš pohodlné./ *Rukou mávne k prvnímu volnému místu, které uvidí.*
Ďakujem. No boli to aj preventívne opatrenia. *Potichu sa zasmeje.* /Nechať tu knižnicu, tak ju pravdepodobne niekto podpáli, heh./ *Zazubí sa na ňu a s radosťou jej naleje. Vôbec nie je prekvapený jej otázkou.* Musím mať nejaký dôvod? *Opýta sa jej.* Dnes tu akosi nikto poriadne nepije. *Povie, keď sa porozhliadne po miestnosti.* /Asi by som mal všetkým pričarovať pohárik, potom by ho nemohli odmietnuť./
Bylo by ti po ní akorát blbě. /křeče, bolest. A další./ *Doplní se v duchu, když si vzpomene na hodinu podsvěťanů na akademii. A znovu si odpije možná v domněnce, že ji to vydráždí.* Lovec stínů. *Přikývne hrdě avšak s trochou podezřívavosti.* Jsi snad v New Yorku nová? /Řekl bych, že moje jméno je už tak dost známé i mezi upíry, natož já sám, jako známá firma./ Nevidím problém v tom, prohodit pár slov s upírkou. *Uchechtne se, protože se zkrátka dovede bavit s každým.* /Akorát využiji správně situace./
*Nad jeho odpovědí se zapřemýšlí.* /Bál ses, že ti něco zničí a nebo si taky nechtěl, aby ti šmejdili po bytě?/ *Nakonec to nechá plavat.* /Vždyt je to jedno./ *Zaškubou ji koutky nad jeho nadšením.* Nemusíš, ale to neznamená, že ho nemáš. *Podotkne.* /Šikovně ses vyhnul odpovědi, ale nemysli si, že tě nechám to dělat./ *Následuje jeho pohled a opře se lokty a zády o bar, přičemž překříží nohy v kotnících.* Třeba chtějí mít jasnou mysl, aby si všechno zapamatovali. *Trochu se ušklíbne a napije se Whiskey.* /Tfuj./ *Kriticky se na pití zadívá.* /A jak můžeš tohle pořád pit?!/
*Poslouchá, co ho baví a co rád dělá. Usměje se trochu.* /Boj a zabíjení démonů. Skoro jsem zapomněla, že to je lovec. Nesedí mi na něj. Je milejší než většina z nich./ *Hned se chytne toho, že se rád potuluje po New Yorku.* Rád se potuluješ po New Yorku a trávíš čas se zajímavými lidmi? *Pozvedne obočí.* Tak to máme společné. *Kývne.* /Zajímá mě, jaké je jeho oblíbené místo./ A kam tu chodíš nejradši? *Zeptá se a na jeho otázku ohledně sezení kývne na souhlas.* /Jo, to je chytrý./ Dobrý nápad. /Stání není pohodlné./ *Ladným krokem se s ním rozejde k volnému místu, kde se i posadí.*
*Nechce stát u vchodu a tak zamíří někam k pohovkám, kde se posadí o opěradlo a založi ruce na hrudi.* O to tolik nejde, ale nemáte se držet od lidí dál? *Nadzvedne obočí a v tuhle chvíli si tím není tolik jistá.* Známe se celkem dlouho a ... jak dlouho jsi no.. vlkodlak? /Snad ona nevraždí ty lidi.../ *Drží si neutrální výraz, ale v očích má trochu strach.* /Je to Delia... ne zvíře./ Dva týdny jsem tě neviděla. *Nadhodí, aby ji to nějak vysvětlila.*
/Neříkej. Bohužel to vím./ Jo jsem nová. Že tě to tak překvapuje? /Byla jsem snad všude, ale v New Yorku až teď. Že mě to nenapadlo dřív. No vlastně napadlo. Ale pak jsem potkala Delaney a tak dále./ Tak v tom případě jsi asi jeden z mála. /Bohužel./ *Pousměje se.* /Že by taky někdo kdo se se mnou může normálně bavit a není to upír?/
/Tohle asi nikam nevede/ *obrátí oči v sloup a vyrazí k Adeline* Hele, zajdu si na vzduch, kdybys mě hledala. *šlehla pohledem k sedícímu lovci stínů.* /Ačkoliv pochybuju, že by ti vadilo, kdybych zmizel/ *otočí se na podpatku a s rozviněnými boky se vydá davem pryč.*
*Společně s Grace dojde k pohovkám a posadí se vedle ní.* /Tohle bude na dlouho asi./ Ano, měli by jsme se držet dál, to je pravda. *Mírně nakrčí obočí.* /Ale já bych nikomu nic neudělala./ Ale tebe znám už dlouho Grace. *Zasměje se.* /Takže od ní se dál držet nemusím./ Ano, známe se hodně dlouho. *Mírně si povzdychne.* /Ale jednoduše prostě tyhle věci nerada rozebírám./ Asi tak dva roky. *Zazubí se.* /Byla bych ráda kdybych byla civil, ale to už nezměním./ Ano, já vím. *Koukne po ní očkem.* /Protože jsem byla v cele./ Měla jsem nějaké problémy. *Mírně se uchechtne a mávne nad tím rukou.* /To už je prostě Xander. Člověk se nemůže ani opít jednou za čas./ Ale nic zvláštního to nebylo. *Zasměje se.* /A ani nic zajímavého no./
*Prezerá si jej krátke biele šaty.* /Hmm... dosť krátke. Nemuseli by sa ani vysoko vyhŕňať./ A keby som ho mal, tak by si prestala piť? *S pobavením sa opýta.* /Naše triezve konverzácie väčšinou nedopadajú dobre./ *Obráti do seba svoj pohár.* Možné to je. *Pritaka.* Alebo jednoducho nedôverujú môjmu alkoholu. *Dodá so smiechom. Všimne si, ako ohŕňa nos nad pitím.* Nechutí ti? Môžem pripraviť aj nejaké špeciality. *Ponúkne sa.* /Ale neručím za to, že ti budú chutiť./
/To jsem ji tak šokoval, že nemůže ani mluvit?/ *Podívá se na odcházející Delaney.* /Respektuji je, ale nenechám se od nich zlákat nevím kam. To tedy ne./ *Pousměje se, že mu opět plán na odlákání ženy vyšel a slavnostně se na to napije Coly.* /Na Sebastiana odhaňače všech ženských pohlaví./ *V hlavě nechá zaznit zvuk štrngajících skleniček a potom se znovu pohodlně usadí. Jedna ruka přistane na jeho krku a druhá na opěradle.* /Alespoň jsem našel důvod chodit na párty, budu počítat, kolik žen odeženu./ *Bleskne mu hlavou a začne jemně kmitat nohou jakoby byl nervózní, opak je však pravda.*
*Posadí se na volné místo a nad společným zájmem se pousměje.* Rád si občas zajdu do Central parku. /Nebo tam spíš blbnu šplháním po stromech./ Tak to se můžeme někdy potulovat spolu. Máme toho více společného, než by se mohlo zdát. Kam chodíš ráda ty?
Nepřekvapuje. *Odvětí rázně a napije se.* /To, že mě nezná, ano. To, že je nová, ne. Upírů tu začíná být čím dál víc. Snad si to Aella hlídá./ *Drží si trochu odstup v přímých odpovědích.* /Trochu nuda, mohla by říct víc co ví./ *Všimne si další upírky, která se jde s Adeline rozloučit.* /Pěkná./ *Sjede pohledem její siluetu.* /A mrtvá. Prý na vzduch. Vtipné./ *Znovu se uchechtne a vrátí pohledem k méně atraktivní Adeline.* Jsem jeden z mála. To je fakt. /Ale co riskuji? Skoro nic, dokud žádná strana neporuší pravidla. No ne? Ona se usmála./ Jak dlouho jsi v New Yorku? /Kolik ji asi může být? I to mi poví./
/Takže ví, že se má držet dál ale nedělá to./ *Odpovídá si na otázky, zatímco ona mluví.* /Mám kámošku vlkodlaka. Vždyť je to super./ *Najednou po ni střelí podiveným pohledem.* Problémy? S čím? Se sebeovládáním? *Zeptá se ji narovinu se zvýšeným tónem a obočí ji vystřelí nahoru.* /Snad to ne.../
*Svůdně se pousměje.* TO by samozřejmě záleželo na tom záměru. *Namotá si na prst pramen vlasů a raději do sebe kopne zbytek whiskey.* /Uh, eh, ne. Vodka je mnohem lepší./ *Tiše se zasměje.* Možná. /A divíš se?/ *Potřese hlavou.* Whiskey jsem nikdy moc nemusela. *Uzná a natáhne se po vodce, kterou si odlije do panákové skleničky.* To je v pohodě. *Ujistí ho.* /Taky moc nevěřím nějakým míchaným nápojům./ *Vypije panáka a zapije ho zbytkem džusu.* A copak si celý den dělal? *Zeptá se.* /Ne, že by mě to zajímalo. Vůůbec. Ale příprava párty ti asi netrvala dlouho./
/Kdybych po těch letech ještě počítala dny asi bych se zbláznila./ Ani ne týden, myslím. Jediné co jsem dělala bylo to že jsem navštívila Pandemonium, a musím říct že tu vážně nemáte špatné kluby. *Trochu se narovná, protože už jí to stání přestává bavit.* Je to asi jediné místo co tu znám. /A Dumort samozřejmě. /
*Podívá se na ni.* /Se sebeovládáním ani tak moc ne./ *Pozdychne si.* Spíš s alkoholem. *Cukne jí v koutcích.* /A Xander stím měl moc velký problém./ A Xander stím měl problém, a tak mě prostě zavřel na dva týdny do cely. *Protočí očima.* /Byla bych spíš raději kdyby mě tady s někým seznámila, moc lidí tu neznám./ Grace znáš tady někoho z těch mužů ? *Nadhodí s úsměvem.* /Ty určitě někoho budeš znát./ Seznam mě s někým, jestli někoho znáš. *Udělá psí oči.* /Musí tady někoho znát./
*Dá si nohu přes nohu a narovná se tak, jako vždycky. Ještě se koukne kolem.* /Pořád je tu osob dost, ale je to klidnější než na začátku./ *Hned ale koukne zpátky na Andyho a pousměje se.* Jistě, to by jsme mohli. *Řekne upřímně.* /Vůbec by to nebylo špatné. Ráda se potuluji a když k tomu je dobrá společnost../ Ráda se potuluji a obzvlášť s dobrou společností. *Svou myšlenku vyslovi nahlas a usměje se na něj.* /A kam ráda chodím?/ Tak..Ráda chodím taky do Central parku a..*Na chvíli se zarazí.* /Na hřbitov ale..Bude to znít blbě, když to řeknu?/ A na Brooklynský most. *Dodá a pousměje se.* /To je taky pravda. Možná tam chodím i radši než na ten hřbitov./
*Stojí před dveřmi do bytu, trochu připitá, protože si stihla najít oběť, ta samozřejmě zůstala naživu.* /Uklidni se vejdi dovnitř./ *Vejde a sebevědomou chůzi zamíří k baru odkud má výhled na Adeline a pohledného lovce stínů.* Jednu nulu negativní. *Houkne na barmana.* A bourbon. /Zkusim to smíchat./ *Napadá ji, přestože by za střízliva takovou hloupost nevymyslela.* /Není mi špatně, ale je to dost hnusné./ *Nakrčí nos a pak upře jasně modré oči na ty dva.*
/Tak dobrá společnost říká? No to mě opravdu těší, že jsem dobrá společnost./ Brooklynský most, to zní dobře. Někdy tam budu muset zajít. *Napije se whisky a přitom nezaujatě sleduje okolí.*
A aký zámer by ťa potešil? *Opýta sa a nakloní sa k nej trochu bližšie.* /Tak pekne sa na mňa usmievaš, máš niečo za lubom?/ Len tak, bežné veci. *Povie unudene.* /No dobre, tak som sa dnes veľmi nečinil. Dlho som spal, včerajšia noc bola vyčerpávajúca./ Nejakú prácu a potom som to tu pripravoval. *Pokračuje a díva sa ako Sebastian odohnal nejakú upírku.* /Prečo stále iba colu?/ *Pýta sa v myšlienkach. Naleje si ďalší pohár a to isté sa objaví aj v Sebastianovej ruke.* /Dúfam, že máš rád whisky. Na tú triezvosť sa nedokážem pozerať./ Aký bol tvoj deň? *Opýta sa.*
*Znovu se napije a sklenka je prázdná.* Jenom? Za týden se dá stihnout víc věcí. *Než si to stihne rozmyslet, už mu ten dvojsmysl prostě ujede.* /Už začínám blbnout. Měl bych si spíš zjistit, co to piju./ *Mírně se zamračí, pousměje a nechá to být.* Každopádně je tu víc klubů, ale k vlkodlakům bych asi dvakrát nelezl. *Podotkne mezitím a nezjištně si prohlédne zadek upírky, která právě přišla.* /Nevypadá to, že by ji vzduch prospěl. Podnapilí upíři by mohli nadělat problémů. Měl bych ji hlídat? Můj problém to není, ale asi měl./
*Ještě víc pozvedne obočí a věnuje mu ironický pohled.* Zkus hádat. *Nakloní se k němu blíž, ale poté se natáhne za něj pro flašku vodky a nalije si dalšího panáka. Jednu nohu pokrčí a opře o bar.* Tvé a mé běžné věci se trochu liší. *Pokrčí rameny a vyslechne ho.* Můj? *Zamyslí se.* Spala jsem, trénovala, běhala po venku. /Provedla trochu Reece./ Vlastně nic speciálního. Jen spousta nevybité energie. *Pousměje se pro sebe a naráz vypije panáka vodky.* /A už se budu krotit./
*Přikývne a dá si pramínek vlasů za ucho.* To bys tedy měl. *Řekne a usměje se na něj.* /Možná by jsme tam mohli zajít teď. Navíc tu se asi nic dit nebude./ *Koukne kolem.* Vlastně... *Na chvíli se odmlčí a kousne se do rtu.* Nechceš se tam jít podívat ted? *Zeptá se a pozvedne obočí.* /Noc je ještě mladá. Alespoň pro mě ano./
*Když ji odpoví, tak se musí zasmát až zčervená.* / S alkoholem. A proto jsme asi kamarádky./ Na dva týdny do cely? *Zavrti překvapeně hlavou.* To je dost drsný... /Oproti tomu jsem já měla pětihvězdičkový hotel se servisem a terapeutem na alkoholismus./ No... /Někoho z mužů? Ona ani neví, že nejsem civil... to je dobře?/ *Ohlédne se za rameno a uvidí Sebastiana se sklenkou whiskey.* Náhodou znám. *Zasměje se a přetočí se směrem k němu.* Někdo mi říkal, že se dokáže bavit i bez alkoholu. Hm...kdo to asi byl. *Nakloni hlavu na stranu a zasměje se.* /Lhář./
*Koutky úst se jí zvlní do úsměvu.* Ano. To dá. Ale musel by tu být někdo s kým bych mohla "stihnout víc věcí" *Naznačí uvozovky a otočí se, když vidí kam se Caleb kouká.* To je Delaney. Asi se zase napila z opilého. U ní je to vcelku normální. /Už mnohokrát jsem pila s ní./ *Podívá se zase na Caleba.*
*Zahlédne, že se na ni divá ten nephilim.* /Snad nemám problém.- to by si pomyslela normálně. Její opilá mysl jí napověděla něco jiného- Chce si hrát?/ *Opětuje mu oční kontakt nebo se o to aspoň pokouší, když si zrovna neprohlíží jeho tělo.*
/Ted?/ *Koukne na Lilien, pak na okolní dění, na sklenici nedopité whisky a zase na Lili.* Jo, to bychom asi mohli. /Stejně asi o nic zajímavého už nepřijdu./ *Kopne do sebe celý obsah sklenice, zvedne se na nohy a nabídne Lili ruku, aby ji pomohl vstát.*
*Uchechtne se nad jejím výrazem.* /Asi tuším na co myslí./ Ano na dva týdny, bohužel. *Mírně si povzdychne.* /Příště se tam zavřít nenechám. Budu ho mlátit do těch ramen ještě víc./ Je to spíš velmi krutý trest. *Zasměje se.* /Občas je prostě až moc přísný no, ale dá se to přežít, když mě ještě neodnesl v zubech./ No, poslouchám. *Nedočkavě se usměje.* /Tak kdo to asi bude ?/ *Koukne na muže, na kterého se kouká.* /A ty jsi ?/ *Zacuká jí v koutcích.* Jsem Cordelia. /Jak také jinak? Jen málokdy mě uvidíš takhle veselou./ *Jen se trochu šibalsky usměje.*
Po nocích? Někdo? Takových by se našlo. *Začne ji bezvýznamně lichotit a stále si vyhýbá pohledu jejich očích.* /Tohle přeci ony chtějí slyšet. Já se akorát skvěle u toho bavím./ *Zaostří pohledem k Delaney a zvedne koutek.* /V takovém stavu doufám, že ho nevysála do poslední kapky./ *Vrátí se pohledem k Adeline.* A jinak je v pohodě? *Míní tím její vztah ke krvi.* /Celkem přímá otázka. Ale proč bych se nezeptal./
*Zatímco si spokojene sedi, na tvari ma lehky usmev v ruce se mu objevi Whiskey.* /Co to sakra?/ *Otoci se, ale kolem sebe nikoho nevidi a tak se podiva na Damiana a pokyne mu hlavou.* /No to je skvělé./ *Nejdříve si k tomu jenom čuchne a potom si zkusí trochu cucnout.* /To není tak špatné./ *Semkne k sobě rty, znovu si trochu odpije a tentokrát to zapije colou.* /Tak tohle všichni pijou, a mě se většinou dostal nějaký hnusný alkohol./ *Zamyslí se, když uslyší nějaký známý hlas a v tom uslyší i jméno.* /Další seznamování? Uteče...po deseti minutách./ Ahoj, jsem..* Už chce říct falešné jméno, ale všimne si Grace.* /To je vlastně ta vlkodlačice./ Jsem Sebastian. *Pronese a napřáhne k ní ruku na seznámení.*
*Usměje se na něj a je ráda, že souhlasí.* /Doufám, že se nebojí, že si z něj udělám svačinku, protože to rozhodně nehodlám udělat. Ovládání. To je všechno, co musím dělat. Nic víc se po mě nechce./ *Připomene si vduchu a sama dopije obsah své skleničky.* Tak tedy jdeme. *Řekne, přijme jeho pomoc a pousměje se.* /Teď bude z mostu krásný výhled. Osvětlené město i most./ *Ladným krokem s ním odchází na most.*
*Zasmeje sa dobre sa zabávajúc na jej reakcii. Prstami jej prejde po páse.* Mohol by som hádať, ale pri tebe si nie som ničím istý. *Zasmeje sa pri svojej až moc úprimnej odpovedi.* No áno, tvoj, s tebou sa predsa rozprávam. *Doberá si ju.* Ak si potrebuješ vybiť energiu, som ti k dispozícii. *Zvodne sa usmeje a žmurkne na ňu.* /Možnože by to bol dobrý spôsob ako sa definitívne udobriť. Po tom včerajšku fakt neviem, na čom som./ *Zamysli sa.* /Sice si mi dovolila ťa pobozkať, ale to ešte nemusí nič znamenať./ *Uškrnie sa na Sebastiana a jeho novú nápadníčku.*
Hm, ale já taky nejsem typ pro každého. /To se mi nepodívá ani do očí?/ Mám taky otázku. Proč se mi nepodíváš do očí? Neříkej že se velký lovec stínů bojí, že ho ovládnu. Jestli jde opravdu o tohle tak se nemáš čeho bát. Taková já nejsem. /A ptal se Delaney že?/ Jo je v pohodě, umí se ovládat. /Aspoň když jsem poblíž./ *Znovu se ujistí jestli je její kamarádka v pořádku.*
*Následuje Lili s úsměvem na tváří. Společně odchází z domu a mizí v osvětlených ulicích New Yorku.* /Tohle vůbec není špatný večer./
Krutý trest? Asi se jen nesmíš nechat chytit. *Přikrčí rameny směrem k Delie a složí ruce do klína.* No... tak teď už viš i o mně. *Koukne se na Cordeliu a svěsí koutky úst. Potom se podívá žíznivě po Sebastianově skleničce a potom k baru.* /Je tu i Caleb. Vždycky tak obležený společností. Tam nejdu./ *Pohledem zase uhne jinam.*
*Usměje se na něj a poslouchá jejich rozhovor.* /Jak já se zvládnu ovládat./ *Kousne se do rtu a dál ty dva pozoruje.* /Dnešek vypadá zajímavě./
*Pousměje se při jeho dotyku na jejím pase a spokojeně pokývne.* To je dobře. Líbí se mi, když ti přijdu nepředvídatelná. *Zaškubou jí koutky.* Co já vím, třeba tě zajímá spíše názor té flašky. *Podotkne a zadívá se na parket.* Věř mi, že toho ještě využiju. *Utrousí pobaveně.* /A vím přesně jak to myslíš, ale.../ *Chytne ho za ruku.* Jde se tancovat. *Zablýskne se jí v očích a dotáhne ho na parket.* /Tak se předved./
Těší mě. *S mírným úsměvem mu podá ruku, a následně si sním i potřese. Poté si ruku dá zase do kapsy od jejích bílých skinny.* /Tak Sebastian./ Počkat. *Zarazí se.* Takže ty jsi lovkyně ? /Můj bože./ *Mírně vykulí oči.* No tak to jsi mě trochu překvapila. *Poté se otočí na Sebastiana.* /Chtěla bych si něco dát na pití, ale zase nechci přehánět no./ Nechceš jít spíš k baru? *Nadhodi a chytne se za hlavu.* /Sakra, ten drdol jsem si asi až moc utáhla./ *Vlasy si raději rozpustí.* /To je lepší./ *Oddychne si.* /Ale určitě budou zase vlnité./ *Mírně si odfrkne.* /Nemám ty vlasy ráda./ *Raději se podívá na Sebastiana a na jeho reakci.* /No ještě abys řekl, že se ti nikam neche./ *Kouká na něj tak trochu bez výrazu.*
/Upírka? Nízké sebevědomí? To se často nevidí./ *Lehce překvapeně pozvedne obočí a její otázka ho donutí se pousmát a rámci výzvy zvedne pohled k jejím očím.* Nejen že nejsi. Máte to, mám dojem, na nephilim zakázané. /I když vím, že vám mrchám je to kolikrát jedno./ *Drží si pohled do jejích očí bez přemáhání.* To rád slyším. /Upíry utržené ze řetězu dvakrát v lásce zrovna nemám./ *Po očku ji zkontroluje, jestli je Delaney na svém místě a zase zkontroluje situaci v místnosti.* /Měl bych se jí také podívat na situaci venku./
*Všimne si pohledu, který věnuje Grace jeho skleničce a už by ji ji prostě daroval, když v tom se ho zeptá Cordelie jestli půjdou k baru.* /K baru? Mě se líbí tahle sedačka./ *Pootočí se a uvidí jak tam Caleb mluví s tou jednou upírkou a pokroutí očima.* /On si nikdy nedá říct. Ale tam z té strany je míň "lidi", tak bychom mohli./ Tak fajn. /Jestli máte chuť zase pit./ *Svou skleničku spolu s Colou si bere s sebou na bar.* Tak co si dáte? *Zeptá se obou.* /No rozpuštěné vlasy vypadají líp - víc jak vlkodlak./
Ano. Myslím že ano. No některé to stejně dělají. Ale já ne. Zatím jsem neměla potřebu nějakého nefilim oblbovat. /A doufám že nebudu muset./ A neboj Delaney nic neprovede. O to se sama postarám. /Jako už tolikrát./ *Když si uvědomí, že už jí kouká do očí.* Tak se mi to líbí, když mi koukáš do očí. /Pak si nepřijdu jako bych byla mrtvá./ *Pousměje se.*
*Odfrkne si.* /Já a něco provést? Nemyslitelné! Dobře to nevěřím ani sama sobě, ale tady není moc co provést ne?/ *Znovu upře pozornost na jejich rozhovor.* /Začíná to tu trochu umírat, asi půjdu jinam, ale kam?/
Máš pravdu, aj ten ma zaujíma. *Zasmeje sa. Sleduje jej pohľad a začína sa mračiť.* /Ani len na to nepomysli./ Toto som nemyslel. *Povie obranne, keď ho chytí za ruku a ťahá na parket.* Vieš, že na túto hudbu neviem tancovať. *Povzdychne si otrávene.* /Hold, pochádzam z inej doby./ Áno, si nepredvídateľná, toto som rozhodne nečakal. *Povie nakoniec so smiechom.* /Možno sa neviem hýbať v rytme s dynamickou hudbou, ale prečo teda nezmeniť hudbu?/ *Začne hrať pomalá skladba a on jej ruky dáva na pás a priťahuje si ju omnoho bližšie.*
Ještě před týdnem nebo dvěma jsem to nevěděla. *Ubezpečí ji, že ona neměla v plánu nic skrývat i když by asi musela.* /Dost mizerný lovec stínů. Nemám stélu, nemám runy, nemám zbraně, nemám dobré jméno.../ *Cukne koutkem dolů a zavrtí hlavou.* /K baru? No.. mohla by ho pořádně opít, kdyby se jí to podařilo, potom bych ho musela vzít do institutu a byli bysme si kvit./ *Tiše se zasměje a vyrazí pomalu za nimi.*
Dám si něco s ovocem. *Zasměje se.* /Nechci se moc opit, ne dnes./ *Rukou si trochu prohrábne vlasy.* /Dnes jsou nějaké jemné, ale to se mi nezdá. Jsou učesané !/ *Ruku položí na bar.* /Jednou za sto let to neuškodí./ Nevěděla ? *Hodí po ní nechápavý výraz.* /Jaktože to nevěděla ?/ *V duchu nad tím přemýšlí, ale nic moc ji nenapadá.* /Zvláštní no./ *Na chvíli se otočí směrem k parketu.* /Taky bych si šla zatančit./ *Poté se otočí zpět ke Grace a Sebastianovi a jednou rukou si podepře bradu.* /Tak co mi namícháš ?/ *Koukne na Sebastiana.*
/Tak vidíš. Vždycky mám pravdu, měl by sis zvykat. Nebo raději ne, nezvykat si na nic./ *Lehce se zasměje.* Já vím, že nemyslel, ale příště máš být více jednoznačný. *Poradí mu.* /Já si totiž dokážu věci vykládat po svém./ Vím. *Zvesela se zašklebí.* Vážně? A co si čekal? *Nevinně zamrká.* Že tě zatáhnu někam jinam? /O to se vsadím./ *Hudba zpomalí a ona mu věnuje vyčítavý pohled.* Tss. Tos udělal ty, že jo? *Nicméně už dál neprotestuje, když si ji za pas přitáhne k sobě. Obmotá mu ruce kolem krku a začne se s ním pohupovat do rytmu hudby.* /Ploužáky, chjo./
Chápu, je to dost po úroveň. *Zajiskří mu v očích a zasměje.* /Už jsem zase na suchu?/ *Nechá si nalit další sklenku, ale nemíní se rozhodně opíjet.* /Oblbovat nephilim. Jako kdyby encante byla jediná zbraň. To doufám, že nic neprovede. Nakonec. Ovládat by se měli, nebo by je měla mít Aella v sídle./ Tak se ti to líbí? *Napije se ze skleničky znovu a přesune se do její těsné blízkosti.* A jak se ti to ještě líbí? *Z vrchu pozoruje každý detail její tváře s pobavením ve tváři. Drží se ještě zpátky.*
/Takovou konverzaci mám rád, tichou./ *Usměje se sám pro sebe a zamyslí se, co ovocné by ji udělal. Najde si drtičku na led, rozdrtí led. Ledovou drť vhodi do šejkru. Přilije vodku i citronovou šťávu a přidá cukr. Nakonec ozdobí třešní, citronem a pomerančem. A podá ji to.* Snad je to něco s ovocem. *Utrousí, protože se fakt snažil.* /Doufám, že to myslela tak nějak./ A ty? *Zeptá se Grace, takže ani nepostřehne, že Cordelie kouká k tančícím lidem.* /Něco normálního, nechci tady být barman./ *Mírně se zamračí.*
/Kdyby mi tlouklo srdce, asi by se hodně rozbušelo./ *Usměje se na něj ještě víc. A všimne si jeho zvláštních očí.* /Jo tak tohle jsem neslyšela taky hodně dlouho./ *Udělá ještě jeden malý krůček k němu. Až cítí jeho dech na svých tvářích.* Opravdu to chceš vědět? Od upírky? *Řekne s pobavením v hlase. Trochu se zachvěje, když si všimne jeho pohledu.*
No nevěděla. *Koukne po Sebastianovi a rozhodne se to nerozvádět.* /Asi by nebylo dobrý o tom mluvit nějak víc?/ *Opře se rukama o bar a spojí ruce k sobě. Jen letmo si všimne Caleba poblíž.* Já míchat nebudu, whisku. /Dneska jsem se ještě ničeho nenapila./ *Uslyší pomalejší písničku, která se roznese místností a nakloní hlavu na stranu s úsměvem a pohledem zabořeným do plochy baru.* /Uklidňující../
/Tady se to slušně páruje/ *pomyslí si a usměje se* /Doufám, že je to aspoň hodnej kluk. Grázla už nepotřebuje./ *napije se a vyprskne to* /Já jsem pitomá jak jsem to mohla smíchat/ *vyprskne smíchy nad vlastní hlouposti, alkohol ji pomalu opouští*
Vieš, že som presne toto čakal? *Zasmeje kúsok od jej ucha.* /A ty si ma veľmi, ale že veľmi prekvapila, keď si to neurobila./ Videla si, že by som niečo urobil? *So samoľúbym úsmevom jej zaševelí do ucha. Skláňa sa k nej a rukami jej pevne stiska pás.* /Aj by som niečo povedal k tvojej výške, ale pravdepodobne by ma to bolelo./ *Zasmeje sa pozabúdajúc na to, že si to iba pomyslel.* /Asi nerobí dobrí dojem, len tak sa z ničoho nič smiať, čo už./ Máš nejaké špeciálne hudobné želanie? *Odmlčí sa.* Alebo aj nehudobné. *Zvodne sa usmeje a ruky posunie o čosi nižšie.*
Díky. *Usměje se trochu.* /Tak co to asi bude./ *Vezme si sklenici do ruky a chvíli si jí jentak prohlíží.* /No, snad to splnilo mé požadavky./ *Odpije si.* /Vodka a...Co by to mohlo být ?/ *Zamyslí se.* /Už vím, citron./ *Podívá se na Sebastiana.* Citron ovoce je, takže ano. /Ikdyž já citony moc nemusím, ale jednou za čas neuškodí./ *Sklenici si odloží zpět na bar a zase se podívá k tančícím lidem.* /Celkem jim to sluší spolu./ *Uchechtne se.*
*Sleduje ji a cuká mu ve tváři.* /Dnešní upírky se umí usmát víc, než naše holky v Institutu. Směšné./ *Zabloudí pohledem k jejímu výstřihu, rukou ji přejede lehce po boku a nechává ji tam. Poté se vrací zpět k jejím očím.* /Mrcha. Napíná mě./ *Přimhouří oči a přikývne na souhlas.* /Chci to vědět./ *Prodlouží pohled a cítí, jak se do něj hrne adrenalin.* /Její kámoška se asi dusí. Zrovna ted? Asi ji bude chtít zkontrolovat./
/Výborně prošel sem./ *Zasměje se, když se konečně vymáčkne, jestli se to dá nebo ne.* /Whisku, super, jak vypadá asi láhev? Já dostal skleničku do ruky./ *Začne se ohlížet po lahvi a když ji najde, vítězoslavně nalije prvního panáka.* /Jo jasně, koukejte se na parket všechny, protože já mám dvacet ruk./ Tak asi na zdraví? *Pozvedne svou skleničku, ačkoliv se z ní nehodlá napít a čeká jestli si s ním připiji.*
Lháři. *Utrousí, ale pobaveně jí zaškubou koutky, když jí zašeptá do ucha.* /Nevěděl si to. Myslel si určitě na úplně jiné věci./ Haha, vtipné. *Neskrývá sarkasmus.* To bude tím, že si čaroděj, ne? *Nadhodí a přihmouři oči, když ji stiskne v pase.* /Snažíš se provokovat./ *Natiskne se k němu víc, ale zachovává lhostejný výraz, přestože by ji zajímalo čemu se směje.* /Že by si byl opilý? Přestože já nejsem? Divné./ *Kousne se do rtu a nakloní hlavu na stranu.* Já ti vlastně ani nevím. *Skryje své pobavení.* /Nebudu ti to ulehčovat./
*Zvedne hlavu a dívá se jak si počíná Sebastian. Když ji podá do ruky svůj výtvor málem vyprskne smíchy.* Ty moc s alkoholem zkušenost nemáš co? *Bere panáka do ruky a přeleje ho do skleničky na whisku, hodi do ní pár kostek ledu a trochu víc si ještě nalije, protože to množství, který obsahoval panák bylo opravdu zanedbatelný.* /Mnohem lepši./ Na cokoliv... /Ať mi neni blbě třeba./ *Nečeká na další slova a polovinu ze sklenice vypije a trochu se zašklebi.* /Celkem silná... vi někdo jak dlouho tu jsem?/
*Když ucítí jeho ruku na svém boku, trochu se zachvěje.* /Tak ty by jsi to chtěl vědět?/ Chceš to vědět? Můžu ti to ukázat. *Znovu zašeptá a zadívá se na jeho rty.* /Delaney asi znovu smíchala alkohol s krví. No co. Stejně je už mrtvá tak se ji nic nestane./ *Podívá se mu do očí a opět svůj pohled věnuje jeho rtům, které jsou tak blízko.*
*Už s trochu unuděným úšklebkem se na ty dva podívá.* /Ach můj bože./ At ti není blbě teda. *Řekne se smíchem, ale najednou to nevypije, ale jen si odpije.* /Tak už mě někdo vemte na ten parket./ *Uchechtne se sama sobě.* /Tady se už asi nedočkám./ *Podívá se na všechny okolo.* /No uvidíme./ *Lehce se usměje.* /Ještě bych tady někomu pošlapala nohy./
*Sleduje ty dva a uculi se.* /Jsou jak zpomalenej film, daj už si pusu?/
*Podívá se na výraz Grace a kývne rameny.* No, jako... /Ne nemám a když už dostanu ho hotový./ Promiň, no. *Připije si s nimi, ale místo Whiskey se napije Colu a věnuje jim úsměv.* /Tak fajn! Jeden tanec, jeden!/ *Pokroutí očima směrem někam a postaví se před Cordelií.* Smím prosit? /Tančit s vlkem, to mám premiéru. Doufám, že umí tančit./ *Podívá se omluvně na Grace, s výrazem, že ji to klidně vynahradí a odvede ji na parket, kde ji chytne rovnou do tanečního držení.* Připravená? /Já musím být./ *Zeptá se a čeká na odpověď kým ji začne vést po parketu.*
Čokolvek. /Dobre, možno som to nečakal, ale rozhodne som v to dúfal./ *Pousmeje sa.* Možno a možno tiež nie. *Citi, ako sa k nemu ešte viac natisla a spokojne sa usmeje.* /Môžeš sa tváriť ľahostajne ako chceš, aj tak ťa mám už dávno prekuknutú./ *Jednou rukou jej skĺzne na zadok a pevne ho stisne.* To je veľmi zlé, keď nevieš. *Zasmeje sa. Veľavýznamne sa na ňu pozrie a na perách mu pohráva ľahký úsmev. Oblizne si pery a vytrvalo jej hladí do očí.* /Do tej pery by som chcel zahryznúť aj ja a ty to veľmi dobre vieš./
*Sjede ji rukou až na záda a přimkne ji k sobě blíž a stále mu ujíždí pohled na její postavu.* /Začínat si s neznámou upírkou. To je mi tak podobné. Ale tady? Když se to zvrtne, mohl by to být problém./ Tady? *Drží ji stále u sebe, ale pohledem trochu ucukne.* /Hlídky stejně nemám dnes napsané na sebe./ *Chytne ji za boky, drží ji u sebe, jemně s ní pohupuje, aby to vypadalo, že tančí, a rty se ocitne u jejího ucha.* Šel bych ven. Je tu moc očí. /Nebo jinam. Do Institutu si ji asi nevezmu./
*Podívá se na Sebastiana.* /Tak zrovna ty ?/ *Mírně jí zacukají koutky.* /Tak dobře./ Jistěže. *Odpoví mu a trochu se uculí.* /No, tak tančit naštěstí umím./ *Seskočíze židle a rovnou se nechá odvést na parket.* /Jde na to moc rychle./ Já připravená rozhodně jsem, ale upozornuji, že už jsem dlouho netančila. *Stoupne si sním do správné pozice.* /Dobře, hlavně to nepokaz./ *Když začnou tančit, tak si snaží udržet držení.* Ty už máš asi s tancem zkušenosti co ? /Vypadá to tak./ *Uchechtne se.*
/Cokoliv, ha./ *Obrátí oči v sloup.* /Nevěřím, tss./ *Potřese hlavou, ale raději už na to nic neříká.* /Můj názor oproti tvému./ *Uchechtne se sama pro sebe.* /Máš nenechavý ruce, řekl ti to už někdo? V tomhle ohledu si tak průhledný. Ne, že by mi to vadilo./ Možná bych o pár věcech věděla. *Nadhodí s bezelstným úsměvem.* /Ale rozhodně je ted nehodlám rozebírat./ *Opětuje mu pohled.* /A nebo jo? Ne, rozhodně, ne./ *Stěží vnímá hudbu, ale užívá si přítomného okamžiku.* /Je fajn, mít se jak uvolnit. A s tebou to jde skvěle. Ale napadala by mě vážně fůra věcí, které bych dělala raději, než tančila. Zvlášt jelikož tobě tanec moc nejde./
/pomalá hudba, páry a já nemůžu pít, asi na mě půjde deprese/ *ušklíbne se a svižně seskočí z barové židličky* /Tak a jde se/ *Vyrazí mezi tančícími páry a málem do někoho vrazí, neohlíží se a vychází dveřmi*
/Sakra, proč se mi ty jeho doteky tak líbí? A že on pořád sjíždí pohledem mojí postavu? Ne že by mi to vadilo./ Taky myslím, že tady zrovna ne. *Ucití jeho dech u svého ucha.* Dobrá ven, ale kam? *Zašeptá.* /Pořád to tu moc neznám./ *Podívá se mu do očí a čeká na jeho návrhy.*
Neboj. *Zasměje se na Deliu a znovu se napije ledového nápoje, který je jako balzám na její podrážděný jícen.* /Jen se běžte bavit./ *Mávne na ně se smíchem a opře se loktem o bar.* /Není to nakonec skvělý? Ráno žádná práce, žádný papírování, dementní ksicht Billyho./ *Podepře si rukou hlavu a začne v kapse hledat mobil.* /Snad jsem ho nenechala v pokoji.../
*Nad její odpověď by nejraději protočil oči v sloup.* /Já mám hledat místo? Institut padá, jestli je z Dumortu, tak to také nepřipadá v úvahu. Možná. Patří ke klanu? To zjistím venku./ Pojď. *Vybídne ji a chytne ji za ruku.* /Tady už toho stejně moc nebude./ *Nečeká a vede ji směrem z bytu čaroděje ven na New Yorské ulice.* /Ale průvodce ji dělat nebudu./
*Trochu si povzdechne, že to udělal nasilu, ale ve své podstatě to vypadá jako obyčejný nádech.* /Stejně to uděláme rychle./ *Koutkem oka zahlédne bratra a polkne.* /Vážně Calebe, už zase?/ *Pokračuje v tanci, ale radost mu dnes nedělá.* /Není nemotorná, ale není tam ta jiskra./ *Ze společenského tance nakonec udělá jenom nějaký ploužící tanec, občas ji protočí a na závěr zakloni.* /Tak to stačilo, jestli se ji to nelíbilo, nejspíš má smůlu./ *Pokusí se usmát a vrací se směrem k baru, kde tentokrát toho panáka opravdu kopne.* /Proč jsem tu vůbec šel? Abych se zase díval jak Caleb padá do průšvihu a já ho budu muset vytahovat?/ Já nejspíš už půjdu. *Rozhodne se, jelikož už cítí toho prvního panáka.* /Fuj./
/A já snad když tu znám nanejvýš 3 mista?/ *Nechá se odtáhnout pryč.* /Delaney už asi taky odešla. No najdu jí zítra. Teď na ní nemám myšlenky./ *Trochu klopýtne jak ji Caleb táhne, ale pokračuje dál pryč z čarodějova bytu.*
*Mírně si povzdychne a vrací se zpět k baru.* /Proč je takový nudný ?/ *Podepře si bradu.* Dobře, měj se. *Mile se usměje.* /Grace, tak to jsi mě teda bezvadně seznámila./ *Koukne na Grace.* Grace ským si mě to seznámila ? *Řekne to tak, aby to slyšela jen ona.* /Tohle není můj typ./ *Odpije si z nápoje.*
Ale, samozrejme, žiadnu nespomenieš. *Zasmeje sa.* /Pretože si ľadová kráľovná./ *V mysli poznamená. Obzrie sa po miestnosti a všíma si, že veľa ľudí už odišlo.* /Zostanú len tí najvytrvalejší./ *Pohľadom sa vráti naspäť k Zaire a skúmavo si ju prezerá.* /Včera to vyzeralo, že už na mňa nikdy neprehovoríš, ba čo viac, že vždy keď sa stretneme, tak sa ma pokúsiš podrezať a dnes?/ *Pousmeje sa nad tým, kde zase smerujú jeho myšlienky.* /Musím prestať myslieť./ *Jednu ruku necháva na jej zadku a druhú zodvihne k jej tvári.* Ako vždy, nič neuľahčuješ. *Poznamená a jemne ju pohladí. Skloní sa, tak že sa takmer dotýka jej pier.*
*Najde mobil a zkontroluje čas.* /Skoro jedna hodina./ *Odtrhne pohled od přístroje a podívá se na Sebastiana se zdviženým obočím.* /No.. on aspoň vi, kde má hranici. Nebo spíš to říkal../ V pohodě? *Zeptá se ho, jestli mu třeba není špatně.* /Taky bych už šla, ale ../ Jestli nic nepotřebuješ, tak ahoj. *Zamává mu a mobil stále drží v ruce, přičemž se otočí na Deliu.* No se Sebastianem. /Snad toho nevypila tolik, aby si to nepamatovala./ Je lovec stínů.
/Bezva!/ *V duchu se ironicky usměje.* To vím. /Lovec stínů, tss./ *Pomyslí si.* Grace já už asi také půjdu. *Mile se usměje.* Tak ahoj. /Už tady trčet nehodlám./ *Odchází.* /Možná ještě někam půjdu, ale to ještě uvidím./
*Podívá se na Grace než odejde.* Jo v pohodě, znám svou hranici. Akorát chci abys jela také domů, je to na tebe moc upírů a moc lákadel. *Ukáže na lahev od Whiskey a okolí, které se pomalu zmenšuje.* /Tak nejvyšší čas jít, ten jeden panák je pro dnešek dost./ *Ještě se zastaví u dveří a podívá se jestli odchází s nim.* /A bez diskuzí, žádný lovec už tu nezůstal./
*Zacukají jí koutky.* Správně. Protože jsem nečitelné. *Pokusí se nasadit vážný výraz.* /To jsme si už taky vyjasnili. I když mám ještě pár věcí k dořešení, to se neboj. Asi se ti to nebude líbit, ale já určuju pravidla hry./ *Též se rozhlédne po místnosti.* /A kam všichni zmizeli? No plakat za nimi nejspíš nebudu./ *Zapřemýšlí se a znovu zvedne pohled k němu.* /Co na mě tak koukáš? Mám něco na čele?/ *Pousměje se, když ji pohladí po tváři.* /Hah! Ještě to tak./ Samozřejmě, že ne. *Ujistí ho a uhne rty, přičemž ho políbí na tvář.* A ani nebudu. *Otřese se zadržovaným smíchem.* /Ještě pořád se totiž trochu zlobím./
Tak ahoj. *Mávne na Cordeliu a podívá se na Sebastiana.* /Zná svou hranici... naráží snad na něco?/ *rukou na něj mávne, aby počkal a nechal ji to aspoň dopit a natáhne se pro svoje piti.* /No jo... stejně jsem celkem unavená./ *Dopije svůj drink a vydá se za ním. U dveří se ale zastaví.* Jela? /Čím sakra?/ *Zvedne obočí a dá si ruce do kapes bundy.*
/Ona taky odchází, to bylo teda rychlé. Asi žádný úlovek./ *Udrží si pořád neutrální tvář a když se chystá dopít sklenici, založí ruce na hrudi.* /Samozřejmě dopij si, přeci nebudeme plýtvat alkoholem./ *Pronese si v hlavě ironici a počká si až k němu příjde.* Jasně, dnes jedeme metrem, nebo dnes máš chuť vnímat okolí? *Zeptá se s pozvednutým obočím a pořád má ruce zkřížené na prsou. Na tváří se mu rysuje jemný náznak úsměvu, ale zatím si ho nechává pro sebe.* /Metrem je to prý rychlejší./
*Nejdřív nevím, jestli má být naštvaná nebo se smát, ale nakonec si vybere druhou možnost.* S tebou je sranda, to ti povím. /Včera jsem moc nevnímala no./ Je mi to celkem jedno, klidně se ráda projdu. Nebolí mě tolik nohy jako včera. *Zvedne nerozhodně rameny a nechá to na něm.* /Aspoň mám jistotu, že mě po cestě nezabije démon no. Dobrý nápad mě vzít sebou. Lepší nápad by bylo mi konečně dát něco do ruky./
/Keď si pomyslím, že toto mala byť len záležitosť jednej noci, tak sa mi to zdá až neuveriteľné./ *Zakrúti sám pre seba hlavou.* /A teraz sa zakaždým bijeme o to, kto to všetko bude kontrolovať, no aj tak obaja nakoniec stratíme kontrolu./ *Nechá sa pobozkať na tvár a trochu sa odtiahne, oprie si bradu o jej čelo. Na chvíľu zavrie oči a premýšľa.* /Stojí to za to?/ *Stále dookola sa pýta jednu a tú samu otázku, už niekoľko dní.* /Občas flirtuje, občas je prítulná a potom je zasa nedostupná a l'adová./ *Povzdychne si a otvorí oči.* Nič iné som ani nečakal. *Povie pokojným hlasom, až príliš pokojným. Obidve ruky má opäť na jej páse.*
*Pořád stojí se založenými rukami a povede se mu nezačíst se smát.* Se mnou vždycky, pojď už než budeme jejich večeří. *Pronese její včerejší vtip a pošoupne ji ze dveří.* Tak tebe boleli včera nohy, jak to je možné, když většinu cesty jsem tě skoro nesl? *Ptá se ironicky nahlas sám sebe a vychází spolu s ní na 5th Avenue.* /Protože Manhattan je pro lidi./
*Vydá ze sebe zvuk napůl podobný odkašlaní.* Tohle jsem včera řekla tý upírce a dostala jsem vynadáno. *Projde dveřmi a schází schody dolů.* /No jo no jo... vždyť jdu./ Nesl? Tomu nevěřím. *Otočí se na něj se smíchem a pokračuje na 5th ave.* /A neřekl čím teda jedeme nebo jak.. hm.. to je jedno, hlavně ať se dostanu nějak zpátky./
*Je lehce překvapená, když si opře svoji bradu o její hlavu.* /Proč mám takový pocit, že příliš přemýšlíš?/ *Napadne ji a raději nic neříká.* /Zdá se, jako bych něco provedla. To bych asi měla napravit. Po svém./ *Odtáhne se a podívá se mu do očí, když je otevře.* Nemůžu ti to ulehčovat. *Povzdechne si.* /Nechci, abys mě měl rád. Ale vlastně zároven chci./ *Rozhlédne se a zjistí, že jsou tu sami.* /To je dobře./ *Kousne se do rtu.* Netvař se tak smutně. Nesnáším to, když si smutný. *Frustrovaně vypustí všechen vzduch z plic.* No, jsme tu jen my dva a já bych si ráda znovu ujasnila pár pravidel. *Kousek od něj odstoupí.* Takže... mě nemiluješ. To je správně. Ale říkala jsem, že si jeden na druhého nebudeme dělat žádné nároky. *Dodá přemýšlivě a pomalu mu sundá sako z ramen a pohodí ho na pohovku.* Ale to bylo před tím, než si mě nechal věřit, že si spal s Aellou. *Zamračí se.* /Pořád se kvůli tomu zlobím, jasné?!/ *Pohodí hlavou a vlasy se jí svezou na záda. Začne mu zaujatě rozepínat knoflíky košile.* /At tě ani nenapadne protestovat./ A kvůli tomu tohle pravidlo pozměním. Je mi jedno na koho myslíš, nebo s kým flirtuješ... *Dorozepne mu košili a přejede mu dlaněmi po hrudi až na ramena. Stoupne si na špičky a motýlími polibky se přesune podél hrany čelisti až k jeho uchu, dokterého zašeptá.* Ale tyhle věci budeš dělat jenom se mnou. *Zkousne mu lalůček a zahákne ukazováček za lem kalhot, čímž si ho k sobě přitahuje blíž a trochu se odtáhne, aby se mu zadívala do obličeje.* Rozumíme si? *Nadhodí.* /Je to jednoduché, dle mého názoru./
Každý neznášame iné veci. /Netvár sa, akoby ti na tom záležalo./ *Pomyslí si trpko.* /Naďalej môžeš hrať tú ľadovú kráľovnú./ Nepamätám sa, že by tu niekedy boli nejaké pravidlá. *Povie a sleduje každý jej pohyb. Vníma všetky jej slová.* Takže tým mi vlastne hovoríš, že keď budem flirtovať s polovicou baru ale s nikým nebudem spať, tak nebudeš naštvaná? *Spýtavo podvihne obočie a zámerne preskočí tému milovania.* /Nie, láska to nie je, no nemôžem povedať, že si mi ľahostajná./ *Krivo sa usmeje. Chytí jej obe ruky a otočí si ju chrbtom k sebe. Natlačí sa na jej zadok a chrbát a necháva ju poznať, ako veľmi ho vzrušuje.* Nemáš o mne veľmi vysokú mienku. *Zašepká jej tesne pri uchu. Jednou rukou jej schádza po boku a začne jej vyhŕňať šaty. Druhou rukou prejde rovno k jej lone.* Keď chceš mať nezáväzný vzťah, nemalo by ti to byť jedno? *Povie chrapľavým hlasom a rukou jej zájde pod nohavičky.* /Nie si trochu pokrytec?/ *Pery jej priloží na krk a nežne ju pobozká, následne ju na to isté miesto pobozká.* Nespávam s viacerými, to si zapamätaj. *Povie urazeným hlasom.* /Ale spávať so zadanými, to už je o inom./ Táto dohoda bude platiť obojstranne. *Šepne do ohybu jej krku a vtíska jej tu ďalší bozk. Hudba stíchne a miestnosť sa ponorí do šera, osvetľovaná len hviezdami.*
/To je pravda. A já z nějakého důvodu to, když si smutný. Nebo spíš nesnáším, že mě to znepokojuje./ *Lehce se zamračí.* /Ale byly. A dodržovali jsme je. Většinou. V tom parku ne. Ale to se nebude opakovat./ *Představa, kterou jí předloží se jí nelíbí, ale pokrčí rameny.* Možná budu, ale bude to můj problém. *Uzná neochotně.* /Ale neměla bych být. Ale to jsem si říkala i u Aelly./ *Překvapeně zamrká, když ji k sobě otočí zády.* /Tss. Zase. Nelíbí se ti když velím já?/ *Trhaně se nadechne, když zacítí jeho vzrušení a naskočí jí husí kůže.* /Nu nemůžeš popřít, že na tebe mám vliv./ *Spokojeně se pousměje a provokativně se pohne a otře se mu o klín.* To jsem nikdy neřekla. *Podotkne.* /Ale po tom mostě se mi nemůžeš divit. Asi nemáš ani ty o mě, když mě s Aellou musíte "testovat"./ *Nechá si vyhrnout šaty a automaticky od sebe trochu oddálí stehna, když druhou rukou zavítá do jejího klína.* /Neměl bys mi pokládat otázky, když děláš tohle, to není fér./ *Ze rtů jí unikne tichý vzdech.* Mělo. *Uzná. Zalapá po dechu a vypne se oproti jeho ruce, když s ní vklouzne pod látku kalhotek.* Ale není. *Vydechne a nakloní hlavu na stranu, aby mu umožnila lepší přísup k jejímu krku. Kouše se do rtů, aby zamezila vzdychání, ale nohy se jí začínají třást.* D-dobře. *Na chvíli je na sebe naštvaná, že se jí třese hlas, ale na vztek tu není místo na dlouho.* Oboustraně. *Lehce přikývne.* /Počkat... cítím se jak kývací pejsek. Mámíš ze mě souhlas./ *Zvedne ruku k jeho hlavě a zajede mu s ní do vlasů a zatahá, aby ho oddálila od jejího krku.* Podvádíš. *Lehce se zamračí, ale poté se pousměje.* Ale konec her. *Znovu se mu otře o klín a políbí ho na bradu, jelikož výš nedosáhne.* Budeme tu stát celou noc a nebo už doopravdy něco uděláš? *Optá se provokativně.*
*Vojde do baru a ako prvé si zoberie svoj kabát, ktorý tu včera zabudla. Potom podide k baru, sadne si na barovú stoličku a zaplatí účet, ktorý včera nezaplatila.* Jedno červené víno *povie čašníkovi* /Nedá sa povedať, že by tu bolo veľa ľudí. Oproti včerajšku je tu dosť prázdno. Škoda, že som včera tak zbabelo zdrhla. Mohla som sa toho toľko dozvedieť./ *Keď jej čašník podá pohárik, trochu si z neho upije.* /To som ale dopadla. Sama v bare popijam vinko. Ale aj tak si za to môžem sama. Keby tu bol Adam, objal by ma a povedal by, že všetko bude dobré. Ale Adam tu nie je. Keby si len vedel ako mi chýbaš braček/ *povzdychne si, vytiahne telefón zo svojej kabelky a začne doňho niečo ťukať. Asi tri minútky sa mu venuje a potom ho schová späť do tašky.* / Sebaľútosť ti nepomôže Rosalie. Je to strata času./ *Odpije si ďalší dušok zo svojho vína*
/Mala som využiť priležitosť a opýtať sa včera Dylana. Nuž, nestalo sa. Kiež by tu teraz bol, ale nie je. Takže načo tu budem sedieť a ľutovať sa, keď je mi to na dve veci? Môžem ísť robiť aj niečo zmysluplnejšie. Čo, to presne neviem, ale keď tu budem sama sedieť, asi ťažko sa mi podarí zistiť, čo som zač./ *Dopije svoje víno a zaplatí zaň. Ráznym krokom si to namieri k dverám otvorí ich* Dovi *povie barmanovi a zabuchne ich za sebou*
*Prenesením váhy na jednu stranu tela sa zaprie do dveri baru a tým pádom sa jeho maličkosť ocitne v lokáli. Čokoládovohnedé oči ho v krátkosti ostražito prejdú od jedného konca baru po druhý s nepočuteľným, tak povediac nehlučným, zamrmlaním si niečoho popod nos. Dlhé prsty si prehrabnú vrabčie hniezdo na hlave a automaticky zvolí smer svojej cesty k baru. Oblečený je do upnutejších čiernych nohavíc, pekne zdôrazňujúcich jeho nohy a... vyšportované chlapské pozadie, čierneho trička s krátkymi rukávmi (obtiahnutého a tiež zdôrazňujúceho jeho svaly) a čiernej koženej bundy.* Jednu whiskey, vďaka. *Zahlaholik obsluhe s celkom širším úsmevom poodhaľujúcim jeho vrásky v okolí úst pri rozkošnom úsmeve, lakte vyloží na pult po usadení sa na barovů stoličku. Čokoládové oči sa zamerajú na ponuku nápojov pred sebou, ktorú si k sebe bruškami troch prstov pritiahne.*
*Promrzlá, protože v pandemoniu nechala bundu se vším a podnapilá, protože je střevo, přichází do nejbližšího baru, aby se trochu ohřála a něčeho napila.* /No můj bože... mám aspoň trochu chladnější hlavu./ *Zasměje se hned co je nějaká dáma podrží dveře a ona vchází s rukama na hrudníku a husí kůží dovnitř.* /Celkem dost lidí, ale je tu klid./ *Posadí se k baru a poznává jednoho z lovců, kdy měli zasedání v knihovně.* Jééé. Ahoj, tebe jsem viděla v knihovně. *Usměje se a opře se loktem o bar.* /Whiska? Ne děkuji. Měla jsem už tři....čtyři? / Jsem Grace mimochodem. /A snad se na mě bude dívat jako na vetřelce. Jako ostatní./ *Úsměv mírně pohasne a objedná si nějaký lehký koktejl, aby se v tom tilku trochu zahřála.*
*Naďalej posedáva rovno za pultom-sem-tam netrpezlivo zabubnujúc prstami o povrch, obhliadnuc sa sem-tamna svoju whiskey, ktorá pristane rovno pred nim a v krátkosti aj na okolitých ľudi - či už opitých tancujúcich navôkol alebo len jednoducho konverzujúcich s ostatnými polovičkami. Jeho chod myšlienok je však narušený príchodom Grace, kedy mu čierne hrubšie obočie mierne povyleti do výšin, v krátkosti obopne prsty okolo pohára, ktorého obsah do seba vyleje a s miernym zduchnutím do seba obráti s akýmsi pokývnutím. To asi na znak toho, že si prosí ešte jednu rundu.* /Zďaleka asi nie poslednú tento večer.../ *S tým si premeria dievča vedľa seba. Jeho myseľ si ju zjavne priraduje k tváram z rozsiahlej databázy - úspešne. Nájde sa zhoda. Obočie priateľsky spusti, jeden kútik sa roztiahne do úškrnu.* Zdravím ťa, Grace. Ja som Theo. *Jeho očká skĺznu k celej jej postave. Mierne sa zamračí.* /Prišla iba v tomto? Husia koža? Hm, koktejl nie je najlepší plán na zahriatie./ *Automaticky si zo seba stiahne čiernu bundu a podá jej ju.* Nejaký otužilec, nie?
*Po dlouhém hledání, kterým směrem se mohla vybrat narazí na vlčí bar.* /Proboha jenom to ne!/ *Vletí do dveří a rozhlédne se po vlkodlacích, kteří si užívají večer stejně jako upíři v Pandemoniu.* /Tady to taky žije a nepotřebuji aby dopadla jak Jesse, který jenom něco řekl./ *Nejdříve ji hledá mezi tančícími, avšak nakonec ji uvidí u baru, kde už je s někým.* /Společenskost ti nechybí, zlato./ *Proběhne mu trapná myšlenka a ráznějším krokem se vydá za ni.* Ahoj Grace, Theo. *Všimne si, že se jedná o dalšího Lovce v baru.* /Neměli bychom po tom incidentu zakázat chození do baru?/ Grace si už nic nedá. *Pokyne směrem k barmanovi, který ji zrovna podává koktejl.* Teda, dá si možná tak sklenici vody, děkuji. *Poví číšnikovi a podívá se na bundu, kterou má na sobě Grace.* /Fajn, tu její teda odložím než ji zase někde nechá./ Odvedeš ji do Institutu ty nebo já? *Zeptá se ho naprosto vážně.* /Nikde se flákat v tomto stavu nebude./
*Vezme si oběma rukama drink do rukou, kdyby ji snad chtěl vyklouznout, a napije se. Když se Theo představí, tak se trochu usměje a sklenici odloží na bar.* Já vím... to si pamatuju. *Promne si jednou rukou oko a stále se usmívá.* Máš tady hlídku? *Zeptá se překvapeně a potom se podívá na nabízenou bundu. Po chvilce ji to dojde.* Jo... díky. Vlastně jsem ji nechala v pandemoniu. Ta tvoje vypadá skoro stejně jako moje! *Pronese až přehnaně nadšeně a zasměje se.* Ale je o dost větší. *Přehodí si je přes ramena všimne si Sebastiana, který rozdává rozkazy jak barmanovi tak i jim.* Ahoj. *Úsměv ji poklesne jen o kousek, aby si nemyslel, že je opila.* Proč by mě měl někdo odvádět? Už jste si mě přece ochočili. *Snaží se potlačit smích a trochu zčervená.*
Niečo na štýl povoľnejšej hliadky a prípadného zasiahnutia, ak by sa to zvrtlo. *Ozrejmi jej jednoducho, prehrabne si rozcuch vlasov na hlave zatiaľ, čo si prstami voľnej ruky k sebe pritiahne whiskey. A zamračí sa - zrejme pri fakte, že sa jeho domnienka, že je dievča opité viacej prehĺbi. Nenápadne streli k jej koktejlu, potom krátko k nej a napokon... krátko aj k Sebastianovi, ktorému prikývne.* Sebastian. *Odzdraví formálne, hoci sa zmôže k širšiemu, ba dokonca až priateľsky klasifikovanému úsmevu, ktorý... mierne pohasne po jeho slovách. Obočie mu znova povyletí do výšin, kútikom oka strelí po Grace.* Môžem si ju vziať na starosti ja, ale ak budeš mať čistejšie svedomie, keď sa dostane pod tvoje krídla. *Pokrči plecia, opätovne sa zahladiac na Grace.* Grace, *Prvotne použije meno v inom ako zoznamovacom kontexte.* myslím, že nočný New York je nebezpečný tak či tak.
*Udržuje si pořád klidný hlas, avšak všechno, co mluví taky zní rozkazem.* /Tohle se prostě nedělá, takto se opít, utéct, nechat věci a nezaplacené účty a utéct a ještě do vlčího baru./ *Vzteká se jenom v myšlenkách.* Proč? Protože si toho dnes vypila až dost na to aby ses se svoji povahou mohla ještě potloukat opitá po vlčím baru. *Pronese jednoduše a pravdivě a hlavně tišeji než zbytek toho, co mluví.* /Urazit je nepotřebuji./ A ochočit si se nechala sama, měla si na výběr. A teď si vyber s kým půjdeš domů. *Otočí se směrem na Thea a věnuje mu pokývnutí ramenou.* Mě je jedno, kdo to bude, prostě je to na její pusu moc nebezpečné. /A my nechceme vyzradit nic, nic./
*Polije ji studený vzduch a nakloní hlavu nechápavě na stranu.*A co ty o tom víš? *Zvedne obočí překvapeně no možná až vyděšeně.* A jak jsi mě tu vůbec našel. Moje povaha? Vlčí bar? *Začne na něj sypat otázky a drži se stále jednou rukou opěrky barové stoličky.* Na výběr? Říkali jste, že nemám na výběr. *Nevěřícně na něj kouká se zmateným výrazem.* /Možná bych měla jít na vzduch.. začíná mi těžknout hlava./ Tak dobrá...* Zhoupne se ze stoličky dolů.*
*V rýchlosti vysype na pult potrebnú dávku mincí dokonca aj za jej koktejl, druhý pohár whiskey necháva tak, sám zoskočí zo stoličky a značne s obavami hľadi na slečnu Lengthornovú s pripravenými rukami k zákroku, asi keby náhodou jej prišlo zle alebo by nedajbože, odpadla. Zavrȧvoranie je však tiež kvalitne nebezpečné, že?* No v niečom máš, si v poriadku? Alebo ti je zle? *Ubezpečí sa prvotnými otázkami pri pohľade na jej zovňajšok s pozdvihnutým obočím.*
*Zakloní hlavu na opačnou stranu od toho, co udělá ona.* Vím o tom dost, měl jsem hlídku v Pandemoniu. /A pořád mám./ Ano tvoje povaha, nemáš filter. /Někdy, ale i to většinou musí být něco za něco./ A ano, tohle je vlčí bar. *Dál se ji to ani nesnaží vysvětlit, protože by si to zítra stejně nepamatovala.* /A kde je moje odpověď na otázku?/ Našel jsem tě, protože jsem tě hledal, v tomhle stavu bych nenechal žádného Lovce prostě odejít. /A že mi to trvalo tě najít./ *Tentokrát se snaží odpovědět.* U nás si na výběr neměla. U Izaiáše ano. Ptal se jestli chceš být Lovec nebo ne. *Připomene ji a instinktivně ji pomůže dolů z barové židle aniž by si to uvědomoval.* /Zle ji bude hlavně zítra a v pořádku není, akorát se to nezapíjí alkoholem./ *Nechá si své myšlenky.* Tak s kým jdeš domů? *Zeptá se ji ještě jednou.*
*Vchází do restaurace. A rozhlédne se po místnosti.* /Bingo. To je ta dívka co hledám/ Omlouvám se že ruším, jen jsem tě hledala. *Přejde k dívce.* Neztratila jsi náhodou tohle? *Ukáže věc co má v ruce.* Jak že vy tomu říkáte? Já si nikdy nemůžu vzpomenout. *Přátelsky se usměje.*
/Skvělý.. jako bych tomu klukovi neříkala, že jsem moc ukecaná./ *Chytne se za hlavu, když Sebastian zmíní slovo "filtr". U reakce Thea se trochu zase zasměje.* Jsem v pohodě. Nevypila jsem toho tolik. *Odvětí mu s úsměvem a vrací mu bundu a otočí s k Sebastianovi.* Jestli jde o ty nože... slibuju že ti je vrátím. Já vím.. měla to být dneska. Mám je u sebe. *Začne se z toho vykrucovat a uhladí si spadané prameny s obličeje.* A přísahám... Iazaiáš se mě ptal, jestli jsem připravená. Ne jestli chci. /Ta slova se do mě doslova vypálila./ Nešlo říct ne. Jestli jsi to někdy podstoupil, měl bys to vědět. *Mírně se zamračí, když vzpomene tu bolest a všimne si upírky.* Eeh.. asi ano. Měla jsem ji v bundě. Stéla. /Ještě že ne ta rodinná./ Díky. *Vezme ji a strčí ji zpátky do své bundy, kterou sebou Sebastian přinesl.* Je mi to jedno. *Odpoví zatímco porazí jednu barovou stoličku, když se pokusí dostat do své bundy.* Pardon.* Zapře se o bar a natáhne se, aby ji postavila.* /Chci pryč... nějak se mezi upíry necítím dobře teď. Moje hlava./
*Od Grace si prevezme spätne svoju bundu, do ktorej sa navlečie - značne pripravený teda prípadne vyraziť, ak to situácia - alebo slečna bude vyžadovať. Pri jej neopatrných a kolisavých pohyboch ju jemne zadrži za lakeť pevne umiestnenými prstami, zatiaľ čo si čokoládové oči premerajú príchodziu upírku. So stélou v ruke.* /Takže jej vypadla stéla? A to je taká pokojná?/ *Mierne sa zamračí a chvíľu len Adeline nečinne pozoruje, než streli pohľadom k Sebastianovi.* Budeme tu do rána bieleho, ak výber necháme na nej. Tak? Odvediem ju ja alebo ty? *Prsty z jej lakta nepúšťa, hoci stisk povoli - nemal ho ani predtým neprijemný, len sa asi značne boji o jej pripadné zdravie.*
/Ne tolik vůbec ne./ *Pokroutí hlavou směrem k Theovi, aby naznačil, že Iže.* Nejde o nože, Grace. Jenom chci abys byla v Institutu. *Znovu k ní mluví jak kdyby mluvil s malým dítětem.* Ach Grace. *Vlastně mu dojdou slova, než by nějaké hledal objeví se upírka.* /Stélu? Bral jsem všechno! Přeci by neměla mít ještě stélu./ Odkud ji máš? Thomas ti přeci ještě žádnou nedal a moji si mi vrátila. *Zeptá se ji, protože má pocit, že si ji chce přivlastnit. Najednou cítí jak mu bere bundu a tak ji pomůže se do ní obléct, židli stihne zachytit jenom tak tak, takže nakonec se to obejde bez rachotu. Na Theovou otázku celkem zapomene a otočí se k upírce.* Děkujeme, vyrovnáme se jindy. /A to jsem ji nechtěl být nic dlužen./ *Snaží se ji vyprovodit pohledem.*
Není zač. Nic si vyrovnávat nemusíme, tomu se říká slušnost. /I upíři umí být slušní./ *Prohodí a jde zase rychle pryč, aby se svojí výbušností ještě nevyvolala nějaký konflikt s vlkodlaky.* /Dobrý, tu podivnou věc jsem vrátila a už můžu jít./ Tak zase nashle. *Prohodí a odchází do rušných ulic New Yorku.*
V Institutu jako zvíře v kleci. *Zabrblá si pro sebe, ale nehodlá vic protestovat. Stejně by tam měla namířeno.* /Odkud mám stélu?/ Ta co jsi mi dával. Ne? Já ani nevím... možná že se ta holka spletla a není ani moje. *Pokrčí rameny a sleduje odchod upírky.* /Jsou tak.. fascinující...ale slušnost? To mi k upírům nesedí. Aspoň podle kodexu./ Slyšeli jste jí? Prý slušnost. *Zasměje se, když už upírka odejde a po několika pokusech se ji podaří trefit zip a zapnout si bundu do úrovně pasu.*
Je len dobre, že tú stélu doniesla. Neviem či by bolo najbezpečnejšie, ak by si ju ponechala a pobehovala s ňou v New Yorku. Hoci ju použiť nevie, no aj tak. Pri tých tvoroch nikto nikdy nevie, čoho sú schopni. *Zabrble ku nim po odchode upírky, niečo si popod nos ticho zamrmle než sa zhupne na špičkách a vloží si väčšie dlane rúk rovno do vreciek džínsov. Stále pozoruje východ - dokonca aj okolie, asi či ich trojica nepúta priličnú pozornosť. Možno aj tú prípadnú neželanú.*
*Pokroutí hlavou.* Už nejsi v kleci, neposílal bych tě tam kdybys neutekla z Pandemonia, neposílal bych tě tam, kdybys nebyla takto mimo a neposílal bych ti tam kdybych neznal tvou prořízlou pusu. *Pronese možná trochu složitěji než mohl, ale ten jeho bohovský klid je prostě obdivuhodný.* /Ale už se občas trefím do tvé reakce, takže je to fajn./ Není to moje stéla, tu jsi mi vracela včera. *Vezme si stélu k sobě a rozhodne se ji s sebou prostě vzít do Institutu.* Vždy existují výjimky. *Znovu ji prostě bezmyšlenkovitě pomůže s bundou.* Půjdeme všichni, to bude nejlepší. *Rozhodne se nakonec, protože v Pandemoniu už určitě bude klid.* /To abych se nenudil. Odkdy si tu Grace vážně se nestíhám nudit./ *Nabídne ji rámě, kdyby se náhodou chtěla chytnout.* /Pokud se nechytneš ty mě, chytnu já tebe./
*Vchází do baru už převlečená. Na sobě má černé šaty do půli stehen s krátkými rukávy a menším výstřihem, černé boty na podpatku a vlasy mírně zvlněné.* /Ještěže jsem se stihla ještě převléknout./ *Ladným krokem dojde až k baru.* Ahoj, já jsem Anna. /Jak také jinak, že./ *Mile se usměje a posadí se na barovou stoličku vedle jednoho z mužů.* /Vypadají celkem dobře./ *Pomyslí si, ale poté se podívá na tu dívku.* /Ta asi patří knim./ *Jen se uchechtne.* /Asi bych si měla objednat./ Dejte mi prosím jednu sklenici krve. *Usměje se na obsluhu.* /Vždy to stejné./
Bylo mi špatně. Přece jsem to nemohla vyhodit jen tak na parket. *Zatváří se úzkostně ublíženě a narovná si bundu na sobě.* Díky. *Několikrát si promne unavené oči a jak se ji zamlži tak couvne krok zpátky, protože ztratí rovnováhu.* /Další upír? A mluví na nás./ *Potlačí smích.* Tak pojďme, ať si nás nedá všechny k večeři. *Jako kdyby zrovna Sebastian nezmínil její prořízlou pusu se zasměje a vychází na ulice 5th avenue, aby se dostala do institutu.*
*Len v krátkosti prikývne, vystrúha na plných perách svoj typický široký úsmev s onými hlbšimi vráskami od smiechu v okolí úst než sa pomaly rozide rovno von z baru, samozrejme čakajúc na zvyšných dvoch členov ich menšej trojice. Po ceste samozrejme zachytí aj pozdrav od Anny, ktorej len kývne a mierne sa zamračí. Dalo by sa však jasne usúdiť, že po poznámke Grace, ktorú prostredníctvom elegantne stiahnutého obočia a nespokojného mliasknutia napomenie. Asi aby čušala a už nič radšej nehovorila v prítomnosti upíra. A v jej aktuálnom stave. Podrží jej dvere, aby mohla vyjsť, než sa ešte obzrie - asi či si nič nezabudli a tiež sa pakuje rovno za Grace, vymiznúc na ulici.*
Proto jsem tě našel v dalším baru. Aha. *Pronese a tentokrát mu jemně cuknou koutky.* /Dnes jsou všude upíři./ Ahoj Anna, já jsem Christian, tohle je Dora. *Pronese směrem k ní falešné jména a jenom, co Grace promluví ji dloubne do boku, vedle kterého zrovna stojí.* A přesně o tom jsem mluvil. /Asi ji zabiju osobně, jak mohla?/ *Vlastně mu to příjde i docela vtipné, ale smích raději potlačí. Podepře ji v chůzi a odchází spolu s ní ven, zatímco už je tam čeká Theo.* /Alespoň nespadneš, když už tě držím./
*Na chvíli se za nimi otočí.* Říkal tady někdo něco o večeři ? /Myslím, že jsem něco zaslechla./ *Koukne na jejich skupinku.* Možná jsem špatně slyšela. *Řekne podezíravě.* /Ale o tom silně pochybuju./ *Probodává je pohledem.* /Myslím, že si je nechám na jindy./ *Zacukají jí koutky.* /A už asi půjdu, když už tady nikdo není./ *Otočí do sebe obsah sklenice a odchází.*
*Přichází do Pandemonia, kde už dlouho nebyl a dnes má hlídku.* /Tak fajn, tak si to tady pohlídám./ *Dojde k baru, kde už číšník ví, co si dá a rovnou si tu colu vezme sebou. Poté se postaví směrem k hostům, kteří se pomalu v místnosti seskupuji.* /Snad dnes nebude tak narváno a hlavně, žádné problémy./
*Vejde do Pandemonia v červeno-černé kostkované košili zastrčené v černé sukni a podívá se kolem.* /Tak třeba to dnes bude víc lidi než včera. Rada už si s někým popovídám. To luvení se zdi mi už začíná lézt na mozek./ *Pozvedne nad tím koutky do mírně pobaveného úsměvu a přejde rovnou k baru, kde si nechá dát krev. Dá si nohu přes nohu.* /Proč vlastně nekouřím? Vždyť by mi to vlastně ani neublížilo a i přesto nekouřím, kvůli plicím. A to ani nedýchám./ *Zauvažuje nad nepodstatnou věcí jako vždy a napije se ze sklenky.* /Sem začínám chodit celkem často. No často..Často na mě./
*Bar je pořád zaplněnější, všímá si příchodů různých civilů i podsveťanů. Občas ho někdo pozdravi nebo mu zamává, na to pouze kývne hlavou, jelikož dnes tu není aby se vybavoval, ale aby hlídal.* /Posledně jak jsem tu byl, tak tu bylo rušno, tehdy ještě Tina./ *Zamysli se.* /Kdovi, co s ní vůbec je, ale asi mi je to stejně jedno. A tehdy tu byl i démon./ *Vytáhne z kapsy senzor a pořád soustředěně sleduje okolí a popíjí svou colu.*
*Znovu se napije a porozhlédne se kolem.* /A..Začíná se to tu i plnit. Tak se třeba dnes pobavim. Samozřejmě, že nejlepší by byla mužská společnost, ale já už nepohrdnu ničím./ *Nepatrně pokrčí rameny a zase si malinko upije. Olizne si spodní ret a trochu se do něj kousne. Založi si ruce v klíně a narovná se.*
*Přichází do Pandemonia.* /Tady jsem nebyla už hodná dlouho./ *Pomysli si a upravi si svoji kosili.* /Mohla by tu být nejaká čerstvá krev./ *Nevědomky si olizne své rudé rty.* /Co třeba někdo hodně mladý? Hmm to by šlo./ *Ide si sednout k baru a rozhledne sa po parketu.* Něco k pití, prosím. *Usměju sa na barmana.* /Nebo třeba ty? No noc ja ještě mladá nech tomu volný průběh.*
*Pořád postává na svém místě a sleduje okolní dění, hudba už řve na plné pecky a ostatní tančí, s ním to jako obvykle nic nedělá, takže prostě plní svou povinnost.* /No, snad se ten večer zase nepovleče, ale tady v Pandemoniu to vždy celkem ubihá./ *Narovná si své triko a opře se o zábradlí, které stoji před ním.* /Sedět nechci, ale takto je to ideální a koukám, další nový./ *Protočí očima, protože to stejně nikdo z takové dálky nemůže vidět.*
*Stále si upiji nebo spíš usrkává a pozorně se kouká kolem. Občas otočí hlavu ke vstupu, když přijde někdo nový, ale ne vždycky.* /Super. Možná si později zatancuju?/ *Zauvažuje.* /No těžko říct. Možností je tu dost. A nebo si něco zahraju./* Uvažuje nad tím, co bude dělat, ale zůstává sedět a je stále tichý pozorovatel.* /Takže už i v klubu jsem usedlá. Nějak stárnu./ *Vduchu se nad tím uchechtne a pak zamračí.*
*Když dostane krev spokojeně se napije.* /Tak co tu máme zajímavého?/ *Otočí se na stranu a uvidí dívku, která upíjí krev. Na to nedzvedne skleničku.* Na smrt. *Usměje se na ní a napije se.* Já jsem Adeline. Asi se neznáme. *Podá jí ruku.* Hledáš něco k snědku? Nebo jen někoho na hrani? *Hodi po ní svůj přirozený sebevědomý úsměv.* /Třeba se nejen dobře najím, ale možná si to čekáni také užiju./
/Co to tam probůh ti dva tančí?/ *Kouká na dva civily na parketu, který na rockový song tančí něco jako makarenu spojenou se salsou.* /Ach, to musí být hrozná sranda./ *Pronese ironicky ve své hlavě a dopije svou první colu.* /No fajn, jestli chci vydržet celou noc.../ *Sleze z vyvýšeného místa, kde stál a prochází plným barem až k baru, hned jak ho číšník vidí kývne mu hlavou, že to za momentík bude.* /Alespoň tyhle výhody jsou fajn, žádné čekání./
*Když uslyší hlas, který jde směrem k ní, tak otočí hlavu tím směrem.* /Na smrt? Jak výstižné./ Na smrt. *Pozvedne skleničku k ní, oplatí jí úsměv a zase se napije.* /S takovouhle to za chvíli vypiju. Musím zpomalit./ *Prohlédne si ji, když se představuje.* /Jo, tu určitě neznám. Ale to já většinu upírů, když nejsem v klanu./ Liliane. *Představí se a upustí od formalit.* /Myslím, že ani jedna z nás nepotřebuje žádný formality typu těší mě./ *Zamyslí se nad její otázkou.* A musim něco z toho hledat? *Zeptá se a pozvedne mírně obočí.* /Protože nehledám. Mě stači transfuze./ Jsem tu jentak. Uvidím na příležitosti. *Pokrčí rameny a jeji sebevědomý úsměv ji oplatí.* Hádám, že ty tu jsi se záměrem. *Řekne.* /Ještě aby ne. Určitě sem chodí dost upírů se záměry./ *Otočí pohled k muži, který přichází k baru. Sjede si ho pohledem, ale dál mu nijak větší pozornost nevěnuje. Otočí hlavu zpátky k Adeline.*
Sejde na tom. Většina upírů někam chodí s nějakým záměrem. /Co by to jinak bylo za život? No, ehm za život./ Vem si třeba mě. Proč bych chodila do klubu, kdybych nic nechtěla? To bych jinak mohla zůstat doma. /A myslím, že ani ty by jsi nepohrdla čerstvou krvi./ *Trochu se ji zvlní koutky úst. A odvrátí svou pozornost na nově příchozího.* /Hmm, nějak moc vážný obličej./ Vás to tu nebaví? *zeptá se.* Do klubů se chodí, aby se lidi bavili, tak na co tak vážný obličej? *Zadivá se na něj.*
*Pořád stojí a čeká až mu to podá, slyší kousek z rozhovoru dívek a ví, že už teď si na ně má dávat pozor.* /Tak fajn, upírky./ *Usoudí podle nápoje, který tak dobře zná. Překvapí ho, když na něj jedna z nich promluví.* Baví, akorát si zábavu užívám jinak. *Kývne rameny a věnuje jim úsměv.* /Akorát se starám o to, aby se všichni bavili, tak jako vy. Rád hlídkuji, akorát jsem asi jeden z mála, který to bere zodpovědně./ *Podívá se na místo, kde stává a vidí, že mu tam ještě nikdo nestihl stoupnout.*
Tak asi nepatřím k většině upírů. *Řekne a mírně pokrčí rameny.* /Protože si nehodlám dělat problémy. Zvlášť ne, když vím, jaký problém mi dělá přestat, když začnu./ *Potom se zamysli nad tím, co dál říká.* To bys sice mohla, ale jak říkám. Ne vždy je potřeba záměr. *Pokrčí rameny a napije se.* /Sice s ní trochu souhlasím, ale to nemůžu nahlas přiznat. Nebo můžu?/ *Zauvažuje, ale nakonec ji i trochu přikývne.* Ale mit záměr je lepší. *Řekne, ale sama žádný nemá. Když promluví na někoho jiného, tak se natočí tím směrem. Znovu si ho prohlédne a zastavi se pohledem u jeho obličeje.* /Tak jo..Radši nic říkat nebudu. Zatim./ *Nic nepoviposlouchá, co on odpoví Adeline. Potom mu úsměv oplatí.* /Že bych využila oči? Ne. Ještě ne./
A nechceš tu s námi na chvili zůstat? *Řekne a hodí po něm přátelským úsměvem.* Neboj my nekoušeme. Možná jen když chceme. /A ty se mi zatím zamlouváš víc jako člověk než svačinka./ *Zase se na chvíli otočí na Liliane.* Ano nemusíš mít záměr. Ale po 200 letech na týhle zpropadený zemi, už vlastně nemáš nic jiného na práci, než přemýšlet nad záměrama. *Otočí se zpět na Sebeastiana a čeká na odpověď.*
*Se zamyšleným pohledem směrovaným k zemi a zároveň s úsměvem míří k Pandemoniu.* /Nejlepší škola je prostě praxe./ *Zastaví se u blikající cedula a zasměje se.* /Thomas ať mi vleze na záda. Já se jedu bavit./ *Projde kolem fronty před vyhazovačem na kterého se usměje a ten ji pouští dovnitř.* /Jo... v tý kožený bundě vypadám fakt drsne./ *Má chuť se rozesmát, ale nechce si pokazit ten bezelstný úsměv a jiskru v očích.* /A hlídky nejsou rozestavěný, takže se mě nic netýká./ *Protančí se davem k baru a protože už dlouho nepila, hned si objedná a mezitím kecá a barmanem.*
*Zatím věnuje pohled jenom upírce, která s ním mluví.* Vlastně... *Naoko se zamyslí.* Nechci. *Dopoví a napije se ze své coly.* /Nekoušou, tak přesně takové znám./ Musím hlídat všechny, ne jenom vás. A teda dvěstě let je jiná doba. *Zasměje se tomu a teprve teď se koukne na Lilian.* /To je jim typické, oči a rty, jo a vlastně ještě tesáky./ *Nejraději by se zasmál, nechce mít nic moc společného s podsvětany, ale ani se jim záměrně nevyhýbá.* /Není nad mír mezi námi. Jdu hlídat./ *Otočí se za známým hlasem.* /Ta si vážně dělá, co chce./ Mějte se, ale nezapomeňte, že vás sleduji. *Odebere se zase na svůj vyšší stupínek a rozhlédne se po tančících lidech.*
*Čeká, co Adeline odpoví.* /Mě na tom nezáleží. Buď tu s náma bude a nebo ne./ *Když řekne, že nechce, tak neodolá a zacukají jí koutky do úsměvu mírným pobavením.* /Hádám, že ona na odmítání není zvyklá./ *Raději se natáhne po své sklenici a dopije zbytek, co v ní má. Nasadí zase svůj neutrální výraz a objedná si ještě další sklenici. Koukne na Adeline a pokrčí rameny.* /No a co. Tak tu nebude./ 200 let už je nějaká doba. *Řekne.* /Jsem totální nováček./ Ale mě je jen čtyřicet, takže nad záměry ještě přemýšlet nemusím. *Povi a pousměje se.* /A za to jsem vážně, ale vážně ráda./
No dobrá. *Mrkne na něj. A napije se.* /Lovec stínů. Hm. Vždycky jsem se jim radši vyhýbala. Ale teď už mi nějak nezáleží na tom kdo co je./ *Otočí se na Liliane a věnuje jí úsměv.* Co ted? Myslela jsem, že jsme se mohly trochu pobavit, ale na to si můžeme najít někoho jiného. *Šibalsky se usměje a porozhlédne se po místnosti.* Nebo co navrhuješ ty? Co tak ráda děláš v klubech? *Zeptá se, jen aby zavedla konverzaci.*
/S civily nesmíme, ale s podsvětany se bavit můžeme. Takže kdo tu dneska je? Chci je vidět nazivo./ *Koutkem oka se podívá na neznámé tváře na parketé, které tančí poblíž.* /Nikoho neznám. Mohla by sem přijít Lyra. Je to civil, ale věděla o tom víc než já sama. Tak potom je to v pořádku ne? Je vůbec civil? V tý kavárně vypadala polekaně.../ *Odpije si poslední doušek ze sklenky s whiskey a objedná si další.* /Určitě se tu objeví, je to asi její nejoblíbenější klub, Kdybych neztratila mobil v Phoenixu..../ *Vytáhne si z kapsy nový a pokusí se ho odemknout. Ale světla a trocha euforie z alkoholu a klubu ji to trochu znemožňuje.* /Zatracenej krám, než já se s tim naučim./ *Dává ho zpátky do kapsy bundy a dál vysedává na baru a pohazuje hlavou do rytmu hudby.*
/No dobrá, nemáš na vybranou./ *Opře se o zábradlí a znovu si odpije ze svého nápoje. Pohledem brouzdá po parketu, kde kluci pořád tančí tanec, jenž jméno ještě pořád neexistuje.* /Světoborný, vážně./ *Po delší době, kdy je sleduje mu naskakuje na rtech lehký úsměv. Až se znovu probere pohledem sklouzne směrem k upírkám a také rychle zkontroluje i Grace.* /Všechno v pořádku, to se mi líbí./
*Uchechtne se a pokrčí rameny.* Koukám, že ti překazil plány. *Znovu se trochu uchechtne a pokrčí rameny.* /A co ted? To já nevím. Nešla jsem si sem vybrat oběť, abych ji pak zatáhla do uličky a zabila ji. To už nedělám./ A vidíš tu někoho, kdo by tě nějak zaujal? *Zeptá se a pozvedne obočí. Podívá se na parket, aby zhodnotila situaci. Sama si sice hledat nehodlá, ale i přes to se podívá.* /Hm..Myslím, že si tu určitě vybere. Bezmožnejch tupců je tu několik./ *Pohledem se zastavi na dvou civilech, kteří dost vtipně tančí.* /Třeba tihle./ *Koutky úst jí automaticky vyjedou do pobaveného úsměvu.* /Co to je?/ *Poslouchá její otázku a pokrčí rameny.* Moc do nich nechodím. Většinou tu mám jen s někým sraz a hned vypadnu. *Přizná.* /Na co jí lhát? Navic..Já nikdy nelžu./
Už jsem se nějak naučila nenechat si zkazit plány. /Ještě k tomu od lovce stínů./ No nevim, je to asi jedno koho si vyberu. Možná si ani nevyberu. /Ono je to vlastně nakonec všechno stejně jedno. Stejně se jen napiju a oni si budou dál žít svůj poklidný život. Ovládat žízeň už jsem se naučila dávno./ Hm nevím, možná je dneska nechám na pokoji. A budu se jen tak bavit. *Usměje se.*
*Dopíjí další skleničku silného alkoholu a úsmev má od ucha k uchu.* Party začína. *Zakreni se na barmana a vstává z barové stoličky. Nejdřív se chytne za puli, aby zkontrolovala jestli se udrží na nohou.* /To je dobrý.../ *Zasměje se a cítí na sobě ten tlak a nápor energie, který teď musí ze sebe vydat na parketu.* /Je tu horko... hrozný/ *Svlékne si bundu a odhodi ji na prázdný gauč, vůbec nevnímal že v ní má věci a vydá se do kotle tančit.* /to je můj song, Milovaná příšera./ *Zvedne ruce nahoru a pohybuje se do rytmu hudby. Sem tam misty zakopna a do někoho narazí, ale vždycky se tomu zasměje a užívá si to dál.*
*Když kluci konečně přestanou tančit jeho mimika obličeje se vrátí zpátky, ne však nadlouho, když uvidí jak se Grace opila a zběsile tančí.* /No, ta se taky umí zabavit, ale zastavovat ji nebudu, nejsem její otec./ *Rozhlédne se po ostatních jestli reagují na to i všechno ostatní klidně a pokud vidí, že všichni tančí a smějí se taky, tak to prostě ignoruje. Pohled však na ni nechá, protože ho to prostě zajímá.* /Kdyby tohle viděl někdo z Institutu, tak by mi nevěřil./
*Chvili pozoruje tančici civily a podsvěťany na parketu a potom už stočí pohled k Adeline.* To je užitečný. Možná bych se to taky měla začít učit. *Řekne a pousměje se.* /Ne, že by se mi nějak často kazily plány, protože já skoro nikdy žádný nemám. Nic si neplánuju./ *Pak ji dál poslouchá a občas se napije. Pokrčí rameny.* A co si představuješ pod pojmem jentak se bavit? *Zeptá se a pozvedne obočí.* /Vysedávání na baru mi nepřijde zrovna jako nějaká ultra velká zábava, ale co. Mě to třeba stačí./
Já nevím jít si třeba zatancovat. *Pousměje se.* Jako jdu právě teď. *Dopije svoji sklenku a vydá se na parket.* Jdeš se mnou? *Zeptá se* /Zábava být musí./ *Otočí se a začne tancovat.* /Proč tohle neděláš častěji? Asi by jsi měla./
*vstoupí do klubu a začne se pohupovat v rytmu hudby* /Potřebovala jsem se trochu provětrat, dostat mezi lidi. Třeba lidi pijící alkohol/ *zavětří* /Hmm/ *slastně zavře oči* /Tolik alkoholem naplněné krve/ *olízne si tesáky a vyrazí k baru*
*Na někoho se ji podari spadnout a zachytí se mu o ramena.* Sorryyy. *Odvrkne si část vlasů z obličeje a zasměje se.* /V kotli to tak bývá./ *Pomalu začne był unavená a motaji se ji nohy.* /Musím se napit. Něčím se nakopnout. Tohle je nejlepší klub vůbec./ *Za stálého a nemotorného tance se pomalu dostává na bar, přičemž sa o několik lidí po cestě zapře.* Další. *Neobtěžuje se ani posadit jen si opre loket o bar a usmivá se. Hned co dostane skleničku s alkoholem vypije téměř polovinu jakou měla zizen a všimne si nějaké holky vedle sebe. Úplně ji unikne, že je to upírka.* Ahoj... bavíš se? *Nakloní hlavu na stranu a alkohol způsobí, že se stále usmívá.*
/Achjo, takže přeci jenom to nebude tak klidná hlídka, už vidím, že domů nedojde./ *Zkonstatuje při sledování Grace.* /S upírkou, tak pokud ji nekousne, tak to bude v klidu./ *Zaměří se na ni, ale ani tuto nezná.* /Dnes je tu novinek, až nechápu kde se berou./ *Vyrovná se v zádech, prohrábne si vlasy a lehce se posune o kousek dál, aby měl lepší výhled. Rychle zkontroluje zbytek Pandemonia, ale nikde nic podezřelého nevidí.*
*Koukne na Adeline, když začne mluvit o tancování a koutky úst se jí roztáhnou do mírného úsměvu.* /že bych si dnes zatančila? Umím to ještě vůbec?/ *Zauvažuje.* /Kdy jsem to zkoušela naposled?/ *Zkusí si vzpomenout, ale nakonec se na to vykašle, dopije zbytek krve a sesedne si z barové židličky.* Jasně, že jdu. *Oznámí jí a dojde až na parket, kde se začne pohybovat do rytmu hudby a začne tančit.* /Ha! Pořád mi to jde. A že bych si dneska možná i někoho vážně našla?/ *Zauvažuje a vážně o tom přemýšlí. Pak to ale vyhodí z hlavy a dál tančí kousek od Adeline.* /Tohle mi chybělo. Zábava, hudba./
*mile se usměje a dává si pozor, aby ji nevykoukly tesáky* /Kruci, nephilim. Vypadá vesele, třeba se něco dozvím./ Ahoj. Je to tu skvělé tolik vůní. *odkašle si* Koukám, že nejsi jedna z těch upjatých lovců stínů *pozvedne jedno obočí a periferním viděním zahlédne dalšího* /Hmf. Střízlivý. Nechceš problémy? NE. Tak se klidni/ *okřikla se v hlavě a mile se podívala na značně připitou dívku* Jak se vlastně jmenuješ?
*Všimne si jak se ten lovec stínů ohlíží po té opilé dívce. A pomalu se přesune k němu.* Neboj tvojí kamarádce se nic nestane. *Řekne to s upřímností v hlase.* Nejsme vždycky tak špatní. A navíc většina se bojí, že porušením dohody se jim něco stane. *Pobaveně se jí zvlní koutky úst.* Kdyby něco můžu ti na ní dát pozor kdyby jsi chtěl. A slibuju, že se ji ani nedotknu. *Dořekne a myslí to vážně.* Tak kdyby něco tak víš kde mě najdeš. *Usměje se a vrací se zpátky k Liliane tancovat.* /Přece jenom bych nemusela být tak špatnȧ./ *Zaměří se zase na Liliane a užívá si tanec.*
/Vüni? Ehh / *Vypiskne simíchy až zčervená v obličeji.* Néé. Já nejsem upjatá, ale držím se od nich dál. Je to celkem nakažlivý. Několikrát promrká a vubec ji nenapadne se zeptat, kdo je ona.* /Takže poznala, že jsem nefilim? Všechny runy bych měla mít zahojený/ *sáhne si po krku a uctí tam ještě lehce jizvu po iratze od Tiny.* /Aha../ Jsem Grace Le.ee. *Odkašle si a příjmení spolkne.* /Příjmení vědět nemusí. Akorát bych si nadělala problémy./ *Znovu se napila, protože pocítí na holých paží chlad a bundu nema při sobě.*
/No, nejhorší je mít vždy zodpovědnost za nováčky a dospělé lovce./ *Zamyslí se, co by mu řekli Ava s Thomasem a trochu se ošije, když se u něj objeví znovu ta upírka.* /Vypadám, že od ní něco potřebuji? Nechci být žádné upírce nic dlužen./ Nemyslím si, že se ji něco stane. Dávám na ni pozor. *Pronese stejně upřímně, aby si nemyslela, že potřebuje její pomoct.* /Jo Dohody, pochybuji, že zrovna upíří jsou jedni z těch, kteří je dodržují./ *Pokyne ji hlavou, že ji samozřejmě vyhledá, pokud bude muset, ale nic takového u něj nehrozí. Koukne na senzor, který nejeví žádnou aktivitu.*
*skoro se zasměje* /Aha, prej postará! Máme už zkoušeno, že ona je na boj moc měkká/ *odfrkne si* /stejně ji mám ráda, kdybychom se navzájem nedrželi na uzdě asi se obě pečeme v pekle/ *ušklíbne se* Já jsem Delaney. /Potřebuju drink, až moc mě dráždí její krční tepny/ *mávne na barmana a naštěstí její objednávka není v tom hluku slyšet. Za chvilku si před lovkyní v klidu popíjí nulu negativní* Červené víno *křečovitě se uculí na Grace, aby rovnou zastavila dotazy o tmavě rudé tekutině*
*Když se od ní Adeline vzdálí, tak se trošku natočí tím směrem a když vidí, že jde za tím, co to tam hlídá, tak se jí na tváři objeví mírný úsměv a když uslyší její nabidku, tak se její rty roztáhnou do ještě více pobaveného úsměvu.* /Tak to asi nepochodíš hele. Pochybuju, že lidi tohohle typu si nechávají pomoct. Kort od nás upírů. Od nás si nechávají pomoc jen totální zoufalci./ *Trochu se uchechtne a odvrátí od nich pohled a dál tančí. Když se k ní Adeline vrátí, tak se trochu usměje a dál si užívá chvíli na parketu.* /Takže se dnes přece jen bavím. A v to jsem ani nedoufala./
*Zaregistruje příchod Delaney.* Ahoj *zamává jí na pozdrav, ale tancuje dál.* /Proč nás všichni soudí jen podle toho, že jsme upíři. Pomysleli někdy na to, že jsme se třeba nechtěli změnit? To těžko. Oni jsou spiš sobečtí. Chcete jim pomoct, ale od upira to nepřipadá v úvahu. Tak se pak nedivte, že se tak chováme./ *Náhle pocitila vztek a touhu něco provést.* /Ovládej se. Si na to už dost stará./ *Zaposlouchala se radši do hudby a znovu rozvlnila své boky.*
Delaney. *Vysloví poněkud dobře na svůj stav a hraje si se skleničkou tak dlouho, doku ji nepřevrhne.* To je heezký jméno, Sakra. *Zasměje si a ubrouskem ve stojánku se snaží otřít bar* /Ježiš já jsem nemehlo. Aspon jsem nepolila nikoho kolem sebe./ *Nechá si nalit další drink a otira si ulepené lokty od alkoholu.* /Musim si vyčistit hlavu... poslední dny byly... no hrozný stálme se ji zaludek, ale ignoruje to.* červené vino? Piff..... *Zakření se a zasměje.* Podle reakce mého žaludku v tom spiš cítím bloody mary. /Takže upířka. No konečne/ *Usrkne si ze svého drinku.*
*Nepatrně povzdechne při pohledu na lidi, teda spíše upíry kolem něj.* /Dnes je to tu jak v Dumortu. Kdy mi končí hlídka vůbec? Vlastně až do zavíračky./ *Koukne směrem k Adeline a Liliane, poté otočí pohled k Delaney a Grace.* /Co to tam vyvádí?/ *Sleduje jak utírá bar a prostě se rozesměje.* /Ona se vážně pořádně opila./
*Stále tančí do rytmu hudby až do ní po chvili vrazí nějaký civil. Podívá se na něj a v první moment ho chce nějak odpálkovat a vynadat mu, ať si dává větší pozor.* /Hm..A nebo ne?/ *Pořádně si ho prohlédne a koutky rtů jí zacukají do úsměvu. Svoují pozornost přesune od Adeline k němu.* /Hezká vůně. Vážně hezká./ *Pohledem sjede k jeho krku, na kterém chvili pohled nechȧ.* /Tak už vím, co dnes budu dělat. Chvíli se tu okolo něj budu motat, využiju sílu svých očí a pak s ním vypadnu. Je už trochu připitý, takže to nebude problém./ *Rozvrhne si své plány a taky se podle nich přesně řídí. Vždy když se dobře baví, tak začíná mít problém s ovládáním, protože v něm rozhodně ještě není exceletní a když se nesoustředí, tak to tak potom taky vypadá.*
/Hups už ví, že jsem upír. Stále se nebojí, to je fajn./ *ohlédne se na Adeline a mrkne na ni* /Chtělo by to nějakého opilého civila. Mám chuť na alkohol. A teplou krev ne tohle./ *znechuceně se zadívá na sklenici ve svých rukách* /Ještě není tak pozdě, někoho si tu určitě najdu/ *v očích jí zaplaje oheň a až po chvíli si vzpomene, že vede rozhovor s Grace* A co popíjíš ty?
*Pomalu se přesune k baru.* Prosím ještě jednu.* /Delaney neudělej žádnou blbost./ *Pomyslí si, ale hlavně jen aby přišla na jiné myšlenky.* /Ta dívka je jiná./ *Zadívá se na dívku vedle Delaney.* /Nevadí jí společnost upíra. Dokonce se s ní sama rozhodla bavit. Ta holka se mi líbí./ *Napije se, když konečně dostane svoje pití. A rozhlédne se po mistnosti.* /Tak co ted?/
*Čaká na nějakou odpověd, ale Delaney ji odpoví otázkou.* /Takže bloodymary/ *Zazubí se a podívá se na barmana,* Co vlastně piju? *Zasměje se sama sobě, protože si od začátku objednává to samé a zapomněla. On odpovídá whiskey,* Čas na změnu, sex on the beach. *Poruči si a whiskey odsune stranou,* Stejně je už nějaká trpká, *Zašklebí se a v uším uslyší známý song a zvedne ruce a začne zpívat.* I have my moooomeeeent. I have my mooomente! *Se zakloněnou hlavou a rukama vzhůru usoudí, ža na baru ja to trochu divný a proto se postaví na nohy, zakymácí a začne poblíž baru se do rytmu ale nemotorné pohybovat.* Nesed tam tak hladově... pojď taky. *Zakřičí na ní přes hudbu vysmáta a jede si svoje,* /Snad mě neušlapou./ *Na objednané pití na baru zapomíná, ale mai ho tam připravený,*
/Tohle bude opravdu dlouhá noc./ *Vlastně nemůže pochopit, proč lidi kolem něj vždy musí pít.* /No a kdyby se tu objevil démon, tak by vás všechny povraždil. Ale zase proto máme hlídky./ *Složí si ruce na prsou a prostě mapuje situace v Pandemoniu.*
*Chvíli se stále pohybuje do rytmu hudby okolo svého vybraného cíle a na tváři má stále nadhozený úsměv.* /Vy civilové jste tak hloupí. Jak se můžete nechat tak lehce oblbnout? To snad není možné./ *Má sto chutí se zasmát, ale udrží se a stále má na tváři jen mírný úsměv.* /Tak jo. To už by stačilo. Myslím, že vyrazíme někam do nějaký uličky za klub./ *Usměje se víc zeširoka nad svou myšlenkou, nahne se ke své vybrané oběti a řekne mu jestli by nešli chvíli na vzduch. Ten samozřejmě vesele souhlasí.* /Slibuju, že budu opatrná. A láskyplná. No..Láskyplná ne./ *Pomalým a ladným krokem si začíná prodirat cestu davem i se svou obětí.* /Bože proč se tak coura?/ *Vduchu si postěžuje.*
*vidí upírku odcházející ven s civilem* /Nechala by mě napit?/ *napadne ji a ta představa jí přijde nechutná* /Vždyť ji ani neznám/ *protočí panenky a vydá se na parket za Grace* Vždyť už jdu. /To si trefila. Hladová jsem./ *začne se houpat v rytmu hudby a nemůže si odpustit postranní pohled na hlídajícího lovce stínů* /To nebude dělat nic s tím, že si ta holka jde dát svačinku? Pokud je tak neschopný, že si toho nevšiml možná by mi to taky vyšlo/ *zasyří na Adeline aby upoutala její pozornost* Nemáš chuť na drink? *naznačí plnými rty, které v zápětí zkroutí do křivého úsměvu*
*Tanec a alkohol udělá své a proto se nemůže divit, když na patře několikrát pocítí žaludeční kyseliny. Několikrát při tanci zakašle.* /Musím na vzduch... hned./ *Polkna a tak jak je, bez dalších slov se prodere nemotorné tančícím davam ven z klubu nehledě na to, že tam nechala bundu a všechny věci v ní.* /Mnohem lepší./ *Odchází úplně pryč na newyorské ulice,*
*Pozoruje jak Liliane mizi i s nějakým civilem pryč.* /Neříkala náhodou, že upřednostňuje transfuze? No já sama vím jak horká krev chutná nejlépe. A navíc proč se starám? Vždy budu považována za toho zlého upira. Tak proč se tak nechovat?/ *Nasadí sebevědomý úsměv a začne tancovat s prvním hezkým mužem, kterého uvidí.* /No co devatenáct je mi jenom navždy tak co./ *Trochu si pro sebe zavtipkuje. Dokud neuslyší Delaney. A v šibalském úsměvu přikývne.* /Jenže tamten nás nepustí z očí./ *Kývne směrem k Sebastianovi.*
*Kouká jak si začne jedna z upírek odvádět civila, trochu výhružně se na ni podíva.* /Nezabit!/ *Naznačí ji svou mimikou, protože sát je není zakázano, pouze zabít ano. Pořád i když tak dlouho stojí na nohách, tak ho nebolí, zvědavě sleduje Grace, která se však najednou vyřítí směrem ven.* /Sakra, nemůžu přeci opustit hlídku! / *Najednou zůstane strnule stát a běhá mu hlavou asi milion myšlenek, které ani nedokáže pořádně zpracovat.* /Proč se tak ožrala? A ještě si tu nechala bundu! Proč lidi pijou? Proč?/ *Má chuť si vzteky dupnout, ale pořád se tváří vyrovnaně.* /Fajn, musím ji najít. Prostě ji odvleču do Institutu nasilu a vrátím se./ *Nakonec z toho všeho sestaví něco jako plán, vrhne se pro její bundu a opouští Pandemonium.* /A teď rychle, kde je./
*uculí se když uvidí, jak Adeline šeptá pohlednému blonďákovi něco do ucha a zamíří ke dveřím* Přijdu za chvilku ať to není nápadné. Nech mi trochu! *naznači ústy a mrkne na kamarádku /1.2.3.4.5.6.7.8.9.10/ *vyráží energickým krokem ven* /Takovej fešák se nesmí jen tak vypit. Dnes si budeme hrát/ *zvedne jeden koutek ve zlomyslném úsměvu*
*Podívá se na Delaney.* /No tak pojď ale někam jinam./ *Zamíří pryč a čeká až ji dožene Delaney.* Tak pojd' vim kam půjdeme. Ale Delaney. Nevypít jasný. *Podívá se na kamarádku přísným pohledem a na to se usměje.*
*Cestou z Pandemonia zachytí ještě pohled toho muže, který tam hlídá.* /Ale jo prosim të Budu se snažit./ *Svou mimikou mu nijak nenapovi. Stále má na tváři neutrální výraz a ještě se ohlédne.* /Půjdu s ním jen kousek odsud. Vím, že tu jedna taková ulička kam nikdo nechodi je./ *Vyjde společně s tím civilem, kterého si střeží jako vlastní oko a zajde s ním do nejbližší, tmavé uličky, která je v dohledu.* /Nechám ho at si chvili užívá a potom../ *Usměje se nad svými myšlenkami a úplně zapomene na svoje zásady. To se ji prostě občas stává, ale už to není tak často. Nechá tedy civila at si s ní chvili pohrává, ale když už to nemůže vydržet, tak ho přitlačí svou nadlidskou silou na zeď a zakousne se mu do krku.* /Jak dlouho už jsem neměla čerstvou, teplou, lidskou krev? Už pekelně dlouho./ *Hlavou se ji víři kupa myšlenek až se přestane ovládat.* /Sakra přestaň!/ *Uvědomí si to, ale to už je pozdě. Když se odtáhne, tak její terč padne k zemi.* /Sakra! Sakral/ *Naštve se na sebe hrozně a chvíli panikaři, protože tohle se jí už pár let nestalo.* /Myslela jsem, že to mám pod kontrolou!/ *Mračí se a na tváři má naštvaný a ustaraný výraz. Bezvládné tělo civila odtáhne někam pryč na konec uličky a doufá, že ho tam někdo dlouho nenajde i když o tom pochybuje.* /Rychle pryč./ *Vráti se bleskově do Pandemonia, kde zaplatí svou útratu a ještě rychleji odsud odejde k sobě domů.*
*Pomalu se prochází po jedné z méně rušných ulic NY, hned potom, co jí skončila směna v práci. Zastavila se u jednoho ze stánků a koupila si jedno velké Capuccino.* /Už je to celkem dávno, co jsem naposledy měla kafe./ *Zamyslí se, zatímco kolem ní rychlým krokem kráčí lidé, kteří se chtějí co nejdříve dostat domů z náročného dne, nebo naopak ti, kterým jejich práce teprve začne.* /Asi bych měla jít do parku dochytat formicae, abych mohla dokončit ten pokus./ *Zamysli se.* /A nebo za Ue-samou, už se doma celý den asi pěkně nudí. Ale ještě chvíli bych tady mohla zůstat./ *Souravým krokem pokračuje ulicí, zatímco usrkuje z kelímku kafe. Pozoruje lidi kolem sebe, zatímco se z horkého nápoje v jeji ruce pomalu vytrácí teplo. Když naposledy přitiskne rty ke kelímku, kafe je už úplně studené.*/Brr... začíná být celkem zima. Asi si koupím ještě něco./ *Řekne si a vklouzne pod stříšku obchůdku kousek od ní.* Ehm... prosím jeden čaj s medem. *Objedná si, zaplatí a když dostane do rukou příjemně hřející čaj, pokračuje v pomalé chůzi. Začne bezmyškenkovitě bloudit v ulicích, o kterých nevěděla, že existují, obdivuje nápadité pouliční umění, které oživiuje staré šedé budovy, debatuje sama se sebou, proč jsou ulice tak špinavé.*
*Je tak zabraná do pozorování okolí, že jí trvá docela dlouhou dobu, než si všimne jak velká tma teď venku panuje.* /Eeee... začínám se trošinku bát. Možná bych už měla jít./ *Ještě s čajem v ruce se vydává zpět, tedy tam, odkud si myslí, že přišla.* /Sakra, odkud jsem to vlastně přišla??/ *Začne horlivě přemýšlet když jí dojde fakt, že nemá ani ponětí, kde to je.* /No, tak to jsem celkem v prčicích, asi se někoho zeptám, kde to vlastně jsem./ *Začne se rozhlížet kolem, ale nikoho nevidí. Je tady úplně sama.* /Hlavně nepanikař. Ty se z toho nějak vylížeš, ne?/
*Prechádza sa po uliciach a premýšľa.* /Mám prijať slečnu Marventlovú za svoju družku, zákazníčku, alebo nie. Ťažká otázka./ *Prehrabne si vlasy.* /Je to milé dievča, ale pochybujem, že by jej uverili aj keď všetko je možné. Je to malá myšička, nevýrazná osoba./ *Prestane na chvíľu rozmýšľať a obzerá sa okolo seba, sú okolo neho rôzne páry.* /Dobre, prijmem ju./ *Výťazoslavne sa pousmeje a kráča hrdo poulici.*
/Počkat! Není támhlecto člověk? Ne počkat! Hned dva lidé!/ *Vítězoslavně prohlásí, zatímco si všimne dvou postaviček procházejících na druhé straně ulice.* Ehm... Omlouvám se, můžete mi prosím říct, kde to jsem? *Promluví na dva večerní návštěvníky ulice. Avšak cizinci jí odpoví jenom: Suimasen, cheko ga wakarimasen.* /Co? Japonci? Jako vážně? I když chvíli jsem se japonštinu učila, ale.../ Eto... kono ulice wa jaká desuka? *Zkomolí ve svojí verzi japonštiny, ale Japonci jen zmateně zatřesou hlavou a začnou se omlouvat.* Gomennasai, oyasumi! *Radši se rozlouči a pokračuje dál ulicí s nadějí, že potká někoho, kdo mluvi její řeči.*
*Vidí, merne zmätené modrovlasé dievča, ktoré sa pýta na cestu.*/Japoncov? Prečo si zvolila japoncov?/ *Neodolá úsmevu. Pristúpi k nej.* Prepáč, že ťa ruším, ale videl som ako si zmetená a nemohol som odolať. *Nádherhe a vrúcne sa na ňu usmeje.* Sme blízko parku v Manhattanu. *Opäť jeho úsmev.*
*Začne být trochu zmatená, když k ní přistoupí neznámý člověk, ale hned si oddychne, když promluvi.* Ufff... /Konečně někdo odsud./ Moc díky! Nějak jsem se zamyslela a po chvíli jsem zjistila, že jsem se ocitla na neznámém místě. *Nervózně se zasměje, ale pak začne zpracovávat, co jí to muž vlastně pověděl.* Počkat! Neodolat čemu? A jak si poznal, že jsem zmatená? *Začne ho podezdřívat.* /On mě sleduje nebo co?/
*Vidí, ako zúži oči.* Ne, ne nemusíš sa báť, nesledujem ťa. Len som išiel okolo a zabadal som teba. Nič v zlom, ale modrovlasé dievča nejde prehliadnuť. *Opäť sa pousmeje.* A navyše si mala strach vpísaný v tváry. *Široko sa usmeje a podáva jej ruku.* Ináč ja som Rhage a ty?
Ehehe... *Další, teď už o trochu míň nervózní smích.* /Moje vlasy nejdou přehlédnout? Mám to brát jako pochvalu? A strach vepsaný ve tváři? To je to tolik vidět?/ *Zabraná do svých myšlenek si vduchu povzdychne. Proto jí vyděsí, když k ní cizinec natáhne ruku a nadskočí.* Oo! Moc mě těší Ráge..? /Jak mám sakra vyslovit jeho jméno?!/ Já jsem Rosie! *Natáhne k němu ruku a roztomile se usměje. Seznamování ji vrací zase do dobré nálady, kterou před několika minutami postrádala.*
*Vidí,že má problém vysloviť jeho meno.* /Ako všetci./ *pomyslí si.* Rejdž, ale píše sa to Rhage, h sa jemne prehĺta. Teší ma Rosie. *Obzrie sa smerok ku parku.* Mal som namierené do parku, nechcela by si sa trochu so mnou prejsť? *Zdvihne ruky v geste "vzdávam sa".* Neboj sa nič nemám za lubom. *Prietelsky sa usmeje.*
Aha! Takže tvoje jméno je jako když řekneš anglicky vztek a přidáš takový to německý tichý h? /To je cool! Ale doufám, že to o ničem nevypovídá./ *Zamyslí se nad svojí teorii o vzniku Rhageova jména.* /Do parku? Ted? Teda nemám nic proti, zítra je sobota./ *Podívá se na hodinky, ale pak zjistí, že je vlastně dneska nemá, a tak svůj pohled upře zase na Rhage.* Do parku? Ehm... Myslím, že by mi to nevadilo. /Ale něvěřím ti, že nemáš nic za lubem. Musíš něco plánovat, ale zajímá mě co./
Tak nejak. Moja máti sa na mojom mene vyšľantila. Moji rovesníci sa volali Morten, Nils, Olav a tak ďalej len ja Rhage. Kedže to bolo pre nich ťažké vysloviť tak mi hovorili R. Čo ti budem hovoriť, ťažký život. *Žiarivo sa na ňu usmeje a pohne sa smerok ku parku.*
Tak to je pěkný. *Neubrání se smíchu.* Promiň, ale asi bych se nechtěla setkat s tvojí matkou. Teda... No, nemyslím to zle, ale víš... /Už radši přestaň, Rosie./ No, jméno není všechno! *Snaží se zachránit situaci a koukne na něj. Hned jak si ale všimne dlouhých vlasů, tak se rozesměje ještě víc, než předtím.* /Promiň, já to fakt nemyslím zle./ *Řekne mu v duchu, zatímco se pomalu posouvají směrem k parku.*
To je v poriadku. *Usmeje sa na ňu.* Matka sice bola šialená, ale bola to silná žena, ktorá vedela, čo robiť, najmä keď otec nič nerobil, alebo robil až príliš. *Opäť sa na ňu usmeje a všimne si, že sa z neho smeje.* Čo ti je na mne smiešne? *Spýta sa veselým tónom.*
*Když padne řeč o rodičích, začne přemýšlet o těch svých.* /Matka? Dobrosrdečná obyčejná žena. Otec? Neznámý. Pravděpodobně grázl./ *Hned se ale snaží myšlenky tohoto typu zahnat.* /Co mi přijde vtipné?/ Ehm no... hehehe... Máš pod okem řasu, která vypadá jako pusa smějícího se smajlíka. /No, něco jsem říct musela. Snad si nevšimne třeba faktu, že řasu bych v tuhle dobu nemohla ani náhodou vidět./ *Provede gestu, při němž přijde blíž k Rhageovi, šáhne mu na tvář, sebere neviditelnou řasu a odfoukne jí pryč.* Doufám že sis nechtěl nic přát. /Tak to šlo celkem dobře. Katastrofa zažehnána. Uff./
*Mierne sa zarazí a hľadí na Rosie s mierne pozdvihnutým obočím.* Tak mihalnicu hovoríš hej? A prečo si si nič nepriala, keď si mi ju ulapila piamo z tváre? *Pozorne ju skúma.* /Nemohla ju vidieť, je tma. Jedine, keby bola nejaký mág, alebo upír, čo ma úžasný zrak./ *Pousmeje sa.* /Niečo tají, nebudem to rozpitvávať./ Úž sme skoro pri parku. *Zahlási jej. A mierne zrýchli krok.*
*Polije ji trochu studený pot, když se na ní podívá se zvednutým obočím.* /Tohle tak nesnáším! Vždycky to znamená, že něčemu dotyčný nerozumí, nebo mu to přijde nesmyslné a vy musíte odpovídat./ Ano, měl si tam řasu. A neřekla jsem, že jsem si nic nepřála. /Splní se vám vůbec přání, když odfouknete neviditelnou řasu? Bůhví.../ Á jasně, už jsme tady! *Usměje se, zatímco se jim pod nohama objeví chodníček lemovaný zelenou trávou, která v tuhle dobu připomínala spíš černé moře.*
*Adeline vychází s blonďatým civilem a Delaney do rušných ulic New Yorku. Zaleze do takové temné uličky a přitiskne nic netušícího fešáka ke zdi. Zaboří do něj své tesáky a po malých doušcich začíná pit.* Na to jsem čekala celý den. *Řekne své kamarádce a na chvíli jí taky k mladíkovi pusti.* Hlavně mi ho nevypij zlatíčko. *Koutky úst se ji zvlní do pobaveného úsměvu.*
*Vejde do chladných ulic New York City a samozřejmě necítí teplotní změnu.* /Jako by mě tvá slova zastavila/ *obrátí oči v sloup, ale nemá v úmyslu kamarádce odporovat* /ten kluk voní fakt pěkně/ *ovine mu paži kolem pasu a jemně mu něco pošeptá do ucha. Kluk se usměje a zadívá se na ni* /Ne. Nezabiju ho. Byla by ho škoda./ *odvráti pohled, nemůže si dovolit zkoumat vzhled.* Je to jídlo. *Se sarkastickým úsměvem se bliže přivine k oběti, s požitkem zaboří tesáky do štíhlého krku a užívá si jeho napůl bolestný, ale spíše zmatený vzdech* /Je tak dobrý jak dobře vypadá/ *pomyslí si a zarazí tesáky hlouběji, chlapec opět vzdechne tentokrát však požitkem. Endorfiny se mu dostávají do oběhu. S velkým úsilím se od něj odtrhne a trochu se lekne když zahlédne jeho zamlžený pohled.* /Je v pořádku, zatím neztratil moc krve/ Posluž si holka.
*Znovu se přiblíží ke svojí oběti a opět zaboři své tesáky do jeho krku.* /Asi si ho dnes vezmu domů./ *Najednou si ji na jazyk vydere jeden pocit.* /Hlad. Mám strašný hlad. Z člověka jsem nepila si týden, protože jsem nechtěla nikam ven./ *Ovládne se odtrhne se od něj.* /Promiň, pomyslí si, ale nadruhou stranu je mi to vlastně jedno./ Tak jo poslední, ať ho nezabijeme. *Začne se smát při pomyšlení na jejich 150 let strávených spolu.*
*Dívá se na Adeline užívající si krmení a trochu se jí zhoupne žaludek.* /Napiju se jen trošku/ kdo ho dostane na večer? *usmívá se, protože je jí jasné, že ho chtějí obě* /Neboj se budeš v pořádku./ *promluvila mu v hlavě a opět mu začala sát krev* /Tohle mi chybělo! U tohohle to není tak silné, ale mám chuť někoho vysát úplně. Poslední kapky jsou to nejlepší. Ale tenhle to přežije. Dnešek určitě./ *odtrhne se od něj, otře si pusu a jen tak pro legraci, jak jsou s Adeline zvyklé ho políbila* /Dobře líbá/ *pomyslela si a odstoupila, aby dovolila polibek i přítelkyni*
*Přistoupí a políbí ho. Jak je jejich zvykem.* Dobrou noc a uzdrav se mi. *Zašeptá mu do ucha a dovede ho zpátky do Pandemonia.* Tak co ty na to? Dobrý ne? /Ještě jsem nevyšla ze cviku./ Jdu se ještě tak porozhlédnout po městě a pak už asi půjdu domu. Najist se byl dnes můj hlavní záměr a to bylo splněno. *Usměje se na kamarádku.* Tak zatím ahoj zítra. *Obejme jí a zmizí ve světlech velkoměsta.*
*Rozloučí se s blonďákem a obejme přítelkyni* /Škoda mohly jsme zapařit/ *otočí se zády a zamíří na Brooklynský most, aby trochu protřídila myšlenky*
a poté