Vlkodlaci
Jsou na půl lidé nakažení démonskou infekcí Lykantropií, která člověka proměňuje ve velmi nebezpečného vlka. Mají nepřirozenou, démonskou sílu. Bez výcviku a pomoci se z nich mohou stát velmi nebezpeční tvorové, kteří napáchají hromadu škod a vůbec si na to nemusí pamatovat. Ve své normální podobě se vlkodlak nijak neliší od obyčejného člověka. Jakmile ho potkáte ve vlčí podobě, je nutné rychle zhodnotit situaci. Pokud si vás nevšiml, rychle ale klidně odejděte. Pokud si vás všimne a projevuje známky agrese (vrčení, cenění zubů…), zvedněte ruce na znak, že nepředstavujete hrozbu. Pokud daného vlkodlaka znáte, nepokoušejte se mu domlouvat, oslovovat ho lidským jménem a připomínat mu vaši společnou minulost. Pokud na vás vlkodlak zaútočí, pokuste se bránit, ale nezabít ho. Vlkodlak, který útočí, je nejčastěji vystrašený, nebo je příliš mladý, aby svou přeměnu dokonale ovládal.
Není přesně známo, kdy a jaký démon stvořil prvního vlkodlaka. Traduje se, že šlo o veledémona, jehož nazývají Vlk, a od zrození prvních vlkodlaků se již na zemi neobjevil. Lykantropie se přenáší kousnutím a jde tak o druh určité démonské infekce. Je možné, že k proměně dojde i kousnutím v lidské podobě, ale jedná se o naprosto výjimečnou situaci (1:100 000). Nefilim a vlkodlaci spolu spolupracovali na mnoha organizačních pracích, a tak pomáhali vytvořit lepší podmínky pro vlkodlaky, ale i podsvěťany celkově. Samozřejmě i oni si prošli temnějšími časy, kdy byli vlkodlaci hromadně loveni a zabíjeni.
Kromě toho, že se mohou změnit ve vlka, mají nadpozemskou sílu a rychlost. Jejich drápy a tesáky jsou tak silné, že dokážou roztrhat plot, či překousnout zámek. Rychle se hojí z obyčejných zranění. Jsou smrtelní a jsou schopni počít děti, ale na dítě se démonská nemoc dědičně nepřenese. Zkušenější vlkodlak umí svou přeměnu natolik, že například přemění jen svou ruku na vlčí tlapu. Jsou velmi ladní a jejich reflexy jsou opravdu velmi rychlé.
Jejich největší slabina je čisté stříbro, které na nich může zanechat doživotní následky, ale i velkou bolest. Dalším způsobem jak zabít vlkodlaka, nebo ho natrvalo zranit, je použít serafínskou dýku s andělským světlem. I přes rychlou léčbu se vlkodlaci neumí zcela regenerovat (při odříznuti jim ruka nedoroste).
První proměna probíhá za prvního úplňku od pokousání a trvá celou noc. Natahují se svaly, mění se kosti a hlavně páteř, lidské zuby jsou vytlačeny tesáky, což je extrémně bolestivé. Je poměrně časté, že vlkodlaci si svou první proměnu ani nepamatují – což je nebezpečné, protože si při přeměně neumí udržet lidskou mysl. K přeměně dochází hlavně za úplňku měsíce, ale jakmile se vlkodlak naučí ovládat svou přeměnu, může se do vlčí podoby transformovat i jindy. Pokud se to vlkodlak naučí, je normální, pokud vede normální život mezi obyčejnými. Starší a zkušenější vlkodlaci mohou později ovládnout proměnu různých částí těla. Zajímavostí je, že vlkodlačice se v průběhu těhotenství nemohou přeměňovat. Nákaza je v tu chvíli upozaděna novým životem v těle a nepřenáší se na něj. Děti vlkodlaků se rodí jako civilové.
První největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany vznikla v Londýně koncem 19. století a momentálně je rozšířena celosvětově. V překladu Vlčí stráž má za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Tato organizace a Spolek nemají mezi sebou moc dobré vztahy, i když mají společný zájem na ochraně podsvěťanů. Jejich názory se mírně liší v tom, jak na této ochraně pracovat. To, že je někdo členem této organizace, poznáte díky symbolu vtlačení vlčí tlapky s heslem Beati Bellicosi (Požehnaní bojovníci)
Vlkodlaci žijí ve smečkách a žádná z nich není zcela bezpečná. Ve smečkách běžně vládne násilí a kterýkoli člen může vyzvat vůdce smečky k boji na život a na smrt. Vítěz se stává vůdcem smečky. Celá struktura se dost často zakládá na různých rituálech a tak smečky neustále páchají věci, které by normální člověk pokládal za vraždu. Toto často přitahuje pozornost běžné policie. Noví vlkodlaci často nepatří do žádné smečky, což způsobuje velké problémy. Tito lykantropi neovládají svou přeměnu a nemají o svých schopnostech žádné informace. Vlkodlaci, kteří se nezařadí do žádné smečky, jsou označováni za odpadlíky, kterých je třeba hledat a pomoct jim. O toto se obvykle stará organizace Preator lupus, která je převezme, podá jim potřebné informace, zaučí je a postupně se jim pokusí pomoci zařadit do nějaké smečky.
Nejvýše postavený ve smečce je Alfa. Jeho pobočníkem je Beta, a tak to jde dál. Hodnost Omega je přiřazena nováčkům, kteří nemají ve smečce žádná práva a většinou i ženám. Ty mohou dosáhnout nějaké vyšší úrovně, ale nejčastěji uzavřením pouta se svým druhem.
Nejsem ve smečce, ale Alfa na tom trvá.
Nelze odmítnout. Alfa je autorita pro všechny vlkodlaky. On zodpovídá za všechny vlkodlaky ve svém rajónu. Vlkodlaci samotáři jsou raritou, neboť málokterý Alfa by si vzal na krk, aby mu jen tak běhali po městě bez jeho vědomí a možnosti zásahu. Pokud se odmítnete připojit ke smečce, má právo vaši postavu zabít. (Pokud na to upozorní vás a Vypravěče.)
Hodnosti ve smečce
Alfa – Vůdce smečky, zodpovídá za ochranu
Beta – Zástupce Alfy, má jeho veškerou důvěru
Gamma – Druzí zástupci, dohlíží na nižší úrovně
Delta – Dlouhodobější spolehlivý člen, zásluhy
Kappa – Má všechna práva člena smečky
Théta – Stálejší členové, spolehlivý vlkodlak
Sigma – Členové zatím bez práv, většinou ženy
Omega – Nováčci, bez práv
