Jazyky: angličtina, němčina, latina, základy hebrejštiny Schopnosti: typické upírské schopnosti (rychlost, síla, ladnost, encanto – nepoužívá ho), kontrola své chuti po krvi – má ji dobře naučenou, téměř to nevnímá, sochařství a jiné estetické činnosti, diplomatické vystupování Slabiny: klasické upírské slabiny – stříbro, svěcená voda, světlo (není světlomilec), posvátné symboly a předměty, jeho nejlepší přátelé
Was působí ve společnosti nevýrazně a skrytě, což je ve skutečnosti jeho záměr. Nepatří mezi extroverty, nýbrž spíše mezi introverty. Není tedy úplně společenský, což však neznamená, že se chová nepříjemně a asociálně, spíše naopak. Snaží se udělat dobrý dojem – zachovat se mile, když už si jej někdo všimne a rozhodne se jej oslovit. Má velký cit pro spravedlnost a starost o své milované i slabší, u nichž si jako podsvěťan řekl, že je bude chránit. A tohoto svého slova se drží tak pevně, jak jen může.
Jako umělec vyznává spíše volnější styl života. Nepohrdne radostí a zábavou, pokud je to tedy ještě v rámci mezí a nepřekračuje tím morální zásady. Nechává si velice záležet, aby věci byly udělány správně a v souladu s pravidly dohod, které následuje, jak nejlépe jen zvládne. Což mu ve finále ani nedělá moc velké problémy, neboť se moc mezi civily nepohybuje. Setkává se s nimi akorát na různých akcích a slavnostech, jichž se účastní. Když se tedy pak vezme v potaz jeho schopnost se ovládat, není špatná. Spíše naopak, dokonce se ani nemusí snažit. Dále, co se týče encanta, to rovněž ovládá, jeho využití se však vyhýbá. Nerad by této své schopnosti zneužíval pouze ve svůj prospěch či pro drobné pobavení, na což encanto někteří upíři používají. Do žádného klanu pak nepatří a veškerým vojnám, konfliktům a válkám se vždy snaží vyhýbat. Svůj čas proto tráví především sám, nebo se svými přáteli, nicméně i přesto se snaží během každého setkání s dalšími upíry působit co nejslušněji a nejpříjemněji, což mu jde velice dobře. Dokáže snadno vystupovat diplomaticky, nemá problémy s řešením věcí nekonfliktně a s ledovou maskou na obličeji. Po radikálnějších činech pak sáhne opravdu zřídkakdy – pouze, když je to opravdu nutné. Pokud se to tedy netýká jeho milovaných – v tom případě pak zvládne být velice dobrý v boji se slovy či i v reálném světě.
Nicméně jinak se jedná především o opravdu hodně citlivou dušičku, která si potrpí na umělecký projev a oceňuje hlubokou kulturu lidského světa, jako je například stará Evropa, africké a americké kmeny či starověké Japonsko. Napříč tomu se mu však líbí chaos velkoměst a volná literatura, která nezná hranic.
Jeho nejlepším přítelem je fér Tanoia, kterého potkal v šedesátých letech minulého století. Celé jejich první setkání se neslo v komickém duchu, proto na něj spolu velice rádi vzpomínají. Was dokonce občas spíše působí v jejich vztahu jako matka, která se snaží povolného a téměř nekontrolovatelného víláka vždy zklidnit, aby se nejevil jako totálně vytržený z řetězů.
Jedná se o velkého knihomola, který stráví klidně i celé dny nad knížkami u sebe, ve svém útulném bytě, který sídlí v Brooklynu. Jedná se tedy o drobnější příbytek, moc nerespektující slovo „pořádek. Nicméně to samotného Wasa moc netrápí.
Jeho vzhled nepatří mezi nijak zvlášť nevšední, nikdy neusiloval o vybočení z davu. Jeho styl oblékání tedy není nijak zvlášť extravagantní a naštěstí pro něj ani nepatří se svými 177 cm mezi obry, co by vyčnívali. Jediné, co občas stojí za pozornost, jsou jeho tmavší hnědé vlasy, u nichž jde vidět, že hřeben nepotkaly už nějakou tu dobu. Mnohdy připomínají spíše ptačí hnízdo, což u upíra asi není nic moc nového, vzhledem k tomu, že v zrcadle nemá možnost se vidět a své neposedné kudrliny si tak upravit.
Minulost
Narodil se roku 1900 v Americe židovskému páru – pokojské Marii a lékařovi Allenovi. Jeho dětství bylo převážně samotářské, což si ovšem samotný Was zvolil. V jeho povaze se totiž rysy introverta objevily již v časném věku a během let ani trochu nevymizely. V období vyrůstání byl akorát více náchylnější ke konfliktům, proto se začal stahovat ještě víc do sebe. Nejen tedy před spolužáky, ale i před rodiči, kteří mu v období puberty lezli nečekaně se svými názory a pravidly na nervy. V též etapě svého života ještě nejevil takový zájem o umění a kulturu, jako tomu je v přítomnosti. Jeho srdce i duši v raných letech zaujalo jiné umění – umění léčitelství a znalosti lidské anatomie. Obzvláště pak, když se mu naskytla nesčetněkrát možnost nahlédnout do otcových poznámek. Tam poprvé uviděl podivné záznamy o úmrtí lidí, kteří však náhle po pár dnech oživli a znovu si někde pochodovali. Tyto zmínky jej zaujaly nejvíce a čím víc dospíval, jeho touha přijít tomu na kloub a stát se jako otec lékařem rostla. Matku sice měl rád nadevše a stále ji miloval, nicméně jako pokojský úplně skončit nechtěl. Co se pak týkalo Wasa a jeho schopnosti i chuti se socializovat, přátel nakonec nečekaně zrovna moc neměl, ale těch, co s ním drželi, si opravdu hodně vážil. Jeho zájmy se pak nakonec změnily postupem let nejednou. Ve dvacátém třetím roku jeho života náhle upustil lékařství zčásti k vodě, poněvadž jej začala zajímat hudba a postupně se vyvíjející kinematografie. S tou i souviselo i to, jak rád si sám sebe představoval jako herce. Zkrátka jej fascinoval způsob, jakým byly věci zachycené na kameru.
Nečekaně ale nemůže jít nic jako po másle. Život tohoto židovského mladíka se jakoby nic převrátil naruby, když odcházel se svými přáteli z jednoho podniku a náhle jej napadl upír, který chtěl rozšířit své řady. Pětadvacetiletý Was byl jeho první obětí a bohužel se jako všichni předchozí podobně zabití objevil na stole jeho otce, který celou tuhle událost psychicky nezvládl. Jeho jediný a velice milovaný syn skončil mrtvý tak mlád. Nakonec se po jeho pohřbu oběsil.
Was nečekaně po probuzení ztratil kontakt se všemi svými známými, nechávajíce svoji matku trápit se samotnou bez jejího manžela v minulosti, v níž už nadále býti nemohl. Jako upírské mládě byl dlouhou dobu pod křídly svého stvořitele, k němuž kvůli tomu všemu přechovával velmi horké emoce – byl však nadšený, když mohl v též době začít objevovat svět a první roky přežíval v nadšení z nesmrtelného života. Během toho se rovněž začal pořádně vyvíjet jeho současný charakter. Jakmile se ovšem později, po pár letech, dozvěděl, že jeho matka již není mezi živými, od klanu se odtrhl. Nezvládal ten fakt, že ji skolila španělská chřipka a on ji nemohl ani vidět, rozloučit se s ní. V žalu se ztratil, svůj druhý život začal žít jako samotář, co z dálky pozoruje, jak mu všichni blízcí mizí pod hlínu, aniž by se pak podobně jako on vrátili. Nakonec začal od myšlenek týkajících se strastí reálného života utíkat do světa umění a knih. Postupně začal jevit i zájem o sochařství, v němž se nakonec naprosto našel a patří to k jeho vášním i dodnes, kdy se sochařstvím i živí. Prošel svět, přičemž se nevyhnul ani vojně, kde zaujal roli medika. Viděl tak umírat další dosti vysoký počet lidí. Když se pak v šedesátých letech přestěhoval do New Yorku, byl z něj někdo úplně jiný – milejší, příjemnější a laskavější. Ne, že by tomu tak nebylo i předtím, tentokrát však zlé vzpomínky a rysy své osobnosti zatlačil do pozadí a nakonec je nechal zmizet, zapomněl na ně.
V téže období poznal mladého féra, Tanoiu. Když se poprvé poznali, neproběhlo to zrovna v klidném duchu. Vílák Wasa tak trochu provokoval zrovna, když neměl svůj upíří žaludek zaplněn. Mladíka proto tehdy kousnul, díky čemuž pak zjistili, že jsou oba podsvěťané. Tanoiova krev totiž nechutnala nijak dobře, dokonce až odporně. Nicméně fér napříč své introvertní povaze působil živě, což se upírovi zalíbilo. Na féra se tedy nalepil, přičemž se z nich nakonec stala nerozlučná dvojka. Dokázali se pokaždé najít, i navzdory tomu, jak dlouho se neviděli. Začal objevovat kouzlo a krásu chaosu i pořádku zároveň. Dozvěděl se mnoho informací o drogách, poezii a hippie kultuře, která značně ovlivnila jeho pacifistický pohled na svět. Rozuměl si s dalšími osobami, které postupně poznal na oslavách a párty, poznal krásy Faerie a naučil se žít samostatný život mimo klan, což mu velice vyhovuje.
V současnosti nepatří mezi nejbohatší jedince. Když se mu něco podaří a prodá to, z peněz si zvládne vyžít docela dobře, jinak si často hledá různé menší brigády. Dalo mu zabrat přizpůsobit se všem těm změnám, co díky vývoji technologie nastaly, dokonce si je stále jistými drobnostmi nejistý. Nicméně jinak si svůj užívá naplno. Cítí se napříč dlouhým rokům otupenosti živě, což je pro něj dost podstatný pocit.
