Hráč obrázek nenahrál. =(
Členem od 12. listopadu 2023
Naposledy aktivní:
Krapet přerostlá zvířátka no. *Zašklebí se. Samozřejmě mu po té době nedělali vlkodlaci problém, aspoň ne takový jako jeho mladším kolegům. Nicméně to úplně neznamenalo, že by ta smradlavá stvoření u sebe doma nechal, byť jen na jednu noc. To už by po něm chtěl člověk příliš. Samozřejmě, že by něco takového zvážil, když by to byla nouze, ale jinak by radši hostil lovce. Ač je to tedy v momentální situaci dost na hraně. Čip ještě neměl na svém wishlistu.* No...jste si docela rovni. Normálně byste si mohli dát i soutěž, kdo toho stihne za hodinu víc. *Mrkne na svého férského kamaráda povzbudivě. Ať už bylo to zklamání v jeho hlase hrané, nebo ne, nebylo na škodu mu takto zalichotit. Kord, když to vlastně byla pravda. Ti dva by si fakt mohli sednout a takto soupeřit. On sám by sice byl na prášky, ale Lóni by si aspoň užil představení.* Thierri. *Oznámí mu bez pozastavení. Měl za to, že už mu to jméno řekl, možná proto. Na druhou stranu...ani jeden z nich už neměli tak dobrou paměť jako děti a i kdyby, je samozřejmě „lidské” zapomenout. Což byl možná i ten druhý důvod, proč mu to řekl jako by nic. Má zkrátka pro něj pochopení tak, jako měl vždycky Tanoia pro něj. Proto taky byli tak dobří přátelé.* Teď? *Pozvedne obočí v pobaveném zašklebení. Problém by mu to samozřejmě nedělalo, spíš aby neměl Lóni šok z toho, že jeho přítel nedorazil domů. Nechtěl, aby byl ten mladičký čaroděj zbytečně úplně vyděšený.* Ano, to bude...a možná i znechucením. *Zašklebí se. Na druhou stranu se už teď těší na to, až ten výraz uvidí. Beztak uprostřed věty zapomene, o čem mluvil. Ale třeba ho to vůbec nenadchne. Třeba mu to vůbec nepřijde překvapující. Těžko říct.* Určitě ne. *S tímto Tanoiovi prohrábne jeho kudrnaté vlásky a vyrazí s ním hned do prvního nejbližšího místa, kde by férův šílený plán mohli uskutečnit.*
*Nebylo žádnou novinkou, že se s nástupem léta navýšily nejen teploty, ale i čas, během nějž Slunce okupuje nebe. Jinými slovy – nastalo prodloužení dne, což pro něj, jakožto pro upíra, neznamenalo nic dobrého. Brigády se omezily už jen z toho důvodu studentů, kteří měli zkrátka přednost. Dlouhý příběh zkráceně, musel se během tohoto období spoléhat jen na svoji drahou sochařinu, což naštěstí s Thierriho dočasným odchodem šlo, víceméně, jako po másle. Během dne si užíval práce ve své dílničce, přes noc či jednoduše za tmy sháněl materiály, doručoval zakázky a podobně. Vypadalo to dlouho na nikdy nekončící dlouhý koloběh, když to najednou, krátce před ukončení letního období, narušil jeho drahý férský přítelíček. Tomu by samozřejmě říct "ne" nedokázal, vlastně by ani neměl proč. Proto se taky hned, jak mu ptáčci vycvrlikají všechny potřebné informace, sbalí a vyrazí směr Central Park. Vzhledem k denní době se ani nemusel zaobírat tím, jak vypadá. Vlasy měl pocuchané už z principu, na obličeji měl možná nějaké ty šmouhy od hlíny a plátěné triko, co od Tana jednou dostal, se rozhodně taky pyšnilo pár skvrnkami. O kraťasech a bosých nohou ani nemluvě. Mít o něco špičatější uši, už by si mohl udělat s férem výlet do Faerie a tak trochu i zapadnout. Bohužel pro něj by se tam z něj asi musel stát vegetarián, vzhledem k férské krvi, která nesla kromě andělské i tu démonskou. Něco pro gurmány možná, ale on mezi ně rozhodně nepatřil a ani to v blízké době neměl v plánu.* Copak se usmíváš jako měsíček na hnoji? Že tys provedl nějakou ptákovinu, hm? *Vypadne z něj jakoby se nechumelilo. Pozdrav symbolizovalo akorát kývnutí, které při tomto jeho výlevu proběhlo těsně předtím, než rozpřáhl ruce, aby mohl férovi otevřít svou náruč k objetí.*
*Lóni počíta s tým, kde je. Ich prstene stále dokonalo fungujú a on už dávno premýšľal nad tým, že by si mohol niečo podobné zaobstarať aj s Wasom. Možno to predhodí práve dnes, keď sa jeho srdiečko mäkko rozpustí, len čo svojho priateľa uvidí, vrhne sa mu do náruče a skoro sa mu tam rozplače. Keď ho však zbadá v diaľke, na sekundu musí žmúriť. Súdnicky sa kútikom oka zadíva na marihuanu vo svojej ruke, o ktorej má v tú chvíľu tak trochu zlé myšlienky - jeho kamarát totiž pôsobí ako jeho kamarát, ale o niečo viac… s jeho esenciou.* /Dúfam, že na neho iná víla nevzala podobu. To by nebolo pekné. Spoznal by som to?/ *Napadne mu, no to už pred ním stojí jeho kučeravý, trochu rozbitý najlepší priateľ a roztvára náruč s podpichovačnými slovami.* /Jasné, že by som spoznal./ *Pomyslí si dojato a vrhne sa mu na hruď, vykopnúc nohy dozadu, aby ho Was držal pevne, inak spadne.* Bolo mi za tebou smutno. *Zahlási on a chvíľu sa neodťahuje. V takéto momenty je rád za svoju víliu krv - vie, že pre Wasa nie je žiadnou ťažobou držať sa od satia jeho krvi.* Prečo by som mal urobiť nejakú ptákovinu? *To, že niekoľko dní nevyšiel z domu, lebo experimentoval doma s ďalšími a ďalšími elixírmi, to je vedľajšie. Že naposledy pribalil do jednej objednávky chlapíkovi o gram niečoho nového a špeciálneho, aby sa ho nabudúce opýtal na účinky, to mu tiež zatiaľ nespomenie, iba ak k tomu padne reč. A to, že si naobjednával cez Lóniho mobil množstvá črepníkov, kopec nadkoleniek, pletený sveter s jeho teraz obľúbeným vzorom kaktusov a mnoho, mnoho čaju cez pofidérnu stránku, ktorá sa však jeho znaleckému oku zdala kvalitnou, je vec, o ktorej Was ani vedieť nemusí, povie mu o tom neskôr, len čo zo svojho kamaráta dostane, ako sa má.* Pripomínaš, akoby si teraz vyliezol z faerského kanála, keby tam nejaké boli. *Začne sa na tom chichotať, pobozká upíra silno na líce, až mu stlačí tvár, a pustí sa ho s roztiahnutými rukami.* Páči sa mi to. A tiež… dáš si niečo so mnou? Poď, dáme si niečo spolu, aby si nebol tak napätý… Ja viem, čipovanie ma hrozne desí a ľudia rovnako tak, trochu sa im teraz vyhýbam, oja introvertná časť sa za tento týždeň a pol zosílila o toľko, že nechávam jedine Lóniho nakupovať potraviny… *Začne sa smiať, pretože si uvedomí jednu vec.* …Lebo ja tie potraviny vlastne ani nejem, chutia hnusne a zrejme by som sa, do dubáka, pozvracal, len čo by som to dostal do úst. Hihihi. *Rozkecá sa a úplne zabudol na to, že chcel najskôr on vedieť o Wasovi, iba ho čapne za dlaň a potiahne do temnoty stromov a kríkov, kde na zemi leží roztiahnutý pletený sveter, ktorý si cestou prehodil cez tašku, aby si mali kam sadnúť, napriek tomu, že mohol zobrať deku.*
*Vlasy jako vrabčí hnízdo a oblečení poznamenané jeho zaměstnáním..fakt může být občas rád za možnost jít ven pouze za tmy. Aspoň se vyhne otázkám týkajících se jeho zevnějšku. Touto dobou byli venku leda lidi, co se chystají na svoji ranní šichtu. A pak blázínci, jako byl tady Tanoia. Po těch letech přátelství jej ovšem toto už nevykolejí – leda tak příjemně překvapí. Mohl jej ven pozvat už v moment, kdy slunce zapadlo, což bylo touto letní dobou už někdy okolo desáté. Ale on i tak zvolí pozdější noc až začátek rána.* /Tele moje./ *Pomyslí si. Poněkud při tomto setkání vyměkkne, čemuž přisuzuje to, že se neviděli už nějaký ten měsíc. Nejkouzelnější na tom bylo, že leč jejich setkání a komunikace nebyla až tak častá, řeč vždy našli jako kdyby vlastně od sebe nebyli nikdy.* Ještě aby ne. *Dovolí si s pobaveným úšklebkem, když stisk mírně zpevní a féra přitom trochu vyzvedne do vzduchu.* No jo, no jo... však ty jsi mi taky chyběl. *Připustí s vřelým úsměvem nakonec. Nějakou chvíli pak ještě svého kamaradíčka svírá v objetí, než usoudí, že stačí a postaví jej zpět na zem.* No.. ten tvůj úsměv je až moc nevinně vzhlížející, tak se ptám. *Pokrčí rameny, ruce si následně zkříží na hrudi. Nevěřil, že se za tu dobu nestalo de facto nic. Na druhou stranu by se i tak pravděpodobně nezlobil, minimálně ne moc. Náhoda je blbec, bez nějž se život neobejde. A dokud tady před ním fér stál, živ a zdráv, nemusel se až tak strachovat.* /A i přesto budu./ *Hlavu nakloní mírně do strany, vydávajíc ze sebe pobavené uchechtnutí.* Co ty víš, možná tam jsou a ty jsi je jen nestihl objevit. *Mrkne vesele na svého dlouhovlasého kamaráda. S jemným úsměvem si následně nechá dát na tvář pusu, poslouchajíc u toho Tanova slova. Jeho výraz se pak postupně více a více zachmuřuje. Nechtěl se zas přehnaně o ty své dvě telata strachovat, ale občas mu to zrovna moc neulehčovali.* Čipování děsí snad všechny, ale nějak to přežijeme, neboj. *Řekne rozvážným hlasem, jako kdyby jej to vůbec nerozhodilo. Což taky moc ne. Bohužel, realita už taková byla. Teď nějak musí fungovat. Být víc na pozoru.* Ani nevíš, jak ti rozumím. *Zavrtí jemně hlavou. Byť byl upír a drtivou většinu z toho, co měl v hlavní velké lednici nepotřeboval, jeho nákupy nebyly zrovna malé. Na druhou stranu nepotřeboval, aby Thierri neumřel hlady, když už u něj nějakou dobu, vyjma tedy léta, trávil čas.* /Kam mě ten chachar tahá tentokrát?/ *Pomyslí si, div se sám nad sebou nezasměje. Oddaně však féra následuje až na místo, kde se očividně měli sejít původně.*
*Wasa skoro povalí do trávy, keď ho zatiahne do ešte väčšej tmy. Vie, že ani jeden z nich neprechladne z chladnej hliny a studenej trávy pod ich zadkami, a tak sa uvelebí ako na tróne. Vytiahne z vrecka joint a spokojne si ho zapáli zápalkou, aj keď ho síra z nej podráždi v nose, až sa mu chce kýchnuť.* Ja… stále som sa to nenaučil ovládať. *Jemne znervóznie hneď čo si uvedomí, že Was o jeho novo sa prejavenej schopnosti vie. Spomínal mu to a snažil sa to ovládnuť dostatočne na to, aby nebol problém, ale jediné, kam sa s ohňom za ten čas posunul bolo, že v emocionálne vypätých situáciách z neho oheň nelieta, ale zároveň ho nedokáže iba tak vyvolať, takže sa zdá, akoby táto schopnosť ani neexistovala, napriek tomu, že ju cíti. Na svojho kamaráta sa však ihneď usmeje a podá mu joint do jednej ruky a keď sa mu uvoľnia ruky, zo svojho vačku vytiahne aj krabičku plnú čaju.* Vymyslel som recept, postup máš nalepený vo vnútornej strane otváracieho viečka. *Nepovie mu v tom, že ide o čaj, pôsobí to pofidérne, akoby mu dával krabičku plnú drog. Nevinne sa usmeje a strčí darček Wasovi do ruky, či už to od neho berie dobrovoľne, alebo nie. Potom, čo si vezme joont späť, sa usmeje.* Ty si mi rozumel mnohokrát v živote. *Zubí sa pri tom ako mesiačik na hnoji, no do sekundy zvážnie a odrazu, akoby mu na plecia sadla celá mesačná váha.* Povedz mi niečo, prosím. Veľa som rozprával. Ja… *Prehrabne si vlasy , ktoré mu spadnú do čela a po stranách mu lemujú tvár ako hnedasté vlnky, a voňajú po zelenom ihličí. Zmĺkne a aby si Was nerobil starosti, znova sa na neho zaškerí. Skoro akoby o nič nešlo.*
*Nejprve tento den s hlínou pracoval a nyní se v ní a trávě začne válet, a to bez špetky soudnosti. Však je nikdo nevidí..a navíc se nedá říct, že by to bylo v jeho záměru, takto sebou fláknout o chladnou, beztak i pomalu navlhlou, zem. Hold se tak stalo, jen kvůli tomu stáhnutí. Samozřejmě se to ale neobejde bez pobaveného uchechtnutí a zavrtění hlavou.* /Klasika./ *Proběhne mu hlavou. Když si chce Tanoia zapálit jointa, automaticky se na moment odsune. Jeho živůtek mu ještě nebyl tak moc ukradený, aby mohl bez problémů riskovat smrt v podobě spálení na popel. Hezky jako papír... ne děkuji. Nicméně hned, jakmile má fér vše pojištěné, zase se k němu s jemným úsměvem přisune.* Klídek, má to čas.. navíc, učený z nebe nespadl. *Pokrčí rameny. I když se on učil encanto, nějakou dobu to zabralo a byť by mohl být jeho drahý kamarád sebevíc učenlivý, nemůže to jít nikdy hned a úplně bez chyby. Ale věřil, že něco takového je Tanovi jasné.* *Joint férovi kvapně podrží, pohrávajíc si s ním mezi prsty, zatímco čeká, co z jeho společnosti vypadne tentokrát. Nebál se samozřejmě...proč by taky měl? Naopak jím oplývala slabší zvědavost, která jej následně při obdržení dárku přiměje, aby si jej celý prohlédl. Joint mezitím Tanovi samozřejmě vrátí.* Jasan.. hádám, že to mám pro bezpečí všech obyvatel mého bytu schovat před civily, že? Jeden totiž u mě už nějakou dobu kempuje. Tedy...mimo léto. Vrací se někdy v říjnu. *Uvede na pravou míru, nahlížejíc přitom dovnitř krabičky. Líbilo se mu to. Akorát jej znepokojoval fakt, že neví, co konkrétně mu to při užití způsobí. To aby ten čaj stihl vyzkoušet dřív, než Thierri přijede, aby jej něčím netraumatizoval. Už stačilo jen to, že před ním nesmí brečet, aby mu tím nedal podnět k převrácení žaludku do toaletní mísy.* Heleme se, další sladká chvíle. *Mrkne na féra, dávajíce mu svoji náklonnost najevo poplácáním jeho zad. Nebál se toho, že by se Tanoia urazil. Už se na toto přece znali nějakou tu dobu. Jeho humor byl taky přece divný už tehdy. Pochyboval, že se toho změnilo tolik.* Však víš, jak u mě vypadají léta.. brigád ubylo stejně jako tmy. Většinu času jsem trávil uvnitř svého hobitího příbytku. *Pokrčí rameny mírně, podívajíc se nejprve na okolí a pak na féra.* Navíc jsem měl poměrně klid. Ten mladík, co u mě přebýval, odletěl na léto zpět do Francie. *Nadhodí, načež se uchechtne.* Snad stihnu dát byt dokupy, než překročí práh. *Zavrtí hlavou. Následně se zadívá na féra.* A co Lóni? Jak se jemu daří?
*Vždy sa tak trochu obáva toho, či sa s ním druhá osoba nenudí, a napriek tomu, ako dlho sa s Wasom poznajú a čo ich spojilo, pretne ho neistota, či sedieť za tmy v Central Parku a rozprávať sa je práve ten správne strávený čas. Preto sa začne trochu vrtieť. Pôsobí neposedne, akoby to bolo z dôvodu akéhosi zvláštneho stavu mysle, alebo tou marihuanou, aj keď ani jedno z toho nie je pravda. Vie to. Anxieta si ho rada nachádza, keď netreba. Nechce ju ale pri Wasovi. Na chvíľku sa zastaví a potiahne si. Dym sa do jeho pľúc dostane okamžite a cíti, ako mu vychádza cez nosné dierky von. Zaznamená to, keď Was spomenie civila.* Civil? Vidím, že si robíme niečo ako zmiešanú domácnosť spoločne. *Zasmeje sa na tom. S civilmi majú obaja skúsenosti, predsa len tie ich slávnosti a oslavy boli civilov plné, častokrát hlavne v šesťdesiatych a sedemdesiatych rokoch minulého storočia.* Prečo o tom ale neviem skôr, že tam niekoho máš? Je to dobrý človek? /Možno by ho k sebe neprijal, keby nebol… ale kto som, aby som to posudzoval skôr, než sa s ním stretnem? Tihihi./ *Doplní si v mysli a táto myšlienka sa odhalí v úsmeve, čo sa vytvorí na jeho tvári.* Kedy ho spoznám? *Opýta sa možno až príliš nadšene, až príliš detinsky. Keď si uvedomí, že je to mladý civil, dokonca sa ani až tak nebojí - Wasovi plnohodnotne a stopercentne dôveruje, nie je nič, čo by mu mohlo ublížiť, čo by predtým prešlo Wasovym uvážením či jeho rukami, alebo pohľadom.* Do tvojho hobitieho príbytku by som znova rád zavítal na návštevu, ak by som mohol. Predtým, ako sa tvoj spolubývajúci vráti, môžem na tebe spraviť nejakú zmenu, ak budeš chcieť. Čo tak… zelené vlasy? Čo žiaria v tme? Alebo… silná konopná masť, čo… ou… *Zasekne sa na chvíľu a bez toho, aby vôbec odpovedal na otázku o Lónim, zamyslí sa a vyskočí na nohy.* Poď, opýtaš sa ho sám, ak by si chcel. Mám nápad. Nápad, ako pomôcť upírom na svetlo… neviem, či to vyjde. Vyšlo by? Keby som… ou, ou… *Začne máchať rukami vo vzduchu, akoby sa snažil vzlietnuť a vytratiť sa medzi oblakmi. Was ho bude musieť upokojiť, inak sa domov asi rozbehne ako poplašené kura, rozhadzujúc rukami hore-dolu, alebo ho zastaví polícia, pretože je na drogách. A niečo by u neho našli.* Alebo… nie. Ja… asi sa najskôr o tom pozhováram s Lónim. Má sa… má sa… *Myseľ mu zabieha niekam k svojmu nápadu, akoby bol ADHD a nedokázal sa venovať jednej téme dlhšie, než pár chvíľ.* Lóni sa má… asi veľmi dobre, posúva sa v učení, je veľmi dobrý, čajovňa ho teší a cíti sa spokojne. Mám pocit, že je každým dňom viac a viac rád, že už je preč z Islandu a že sme tu spolu a mohol začať sám a posúva sa dopredu. *Odpovie, keď sa konečne na sekundu zastaví a zamyslí. Tie slová zo seba vypúšťa s nefalšovanou láskou a záujmom, aj pohľad na Wasa je plný lásky k svojmu kamarátovi, napriek jeho roztekanému Ja.*
*Nedá se říct, že by patřil mezi nevšímavé jedince, kord s těmi posílenými smysly. Navíc se na Tanoiu celou dobu díval. Ta nervozita a projevy úzkosti mu tudíž neutečou. Nechtěl jej však tolik vylekat, takže mu jen věnuje povzbuzující úsměv a krátce mu stiskne rameno. Kdyby byla potřeba, klidně jej i s radostí obejme.* Přesně tak. *Zašklebí se.* Chceš si k sobě přizvat lovce, nebo vlkodlaka? Ať to máme komplet. *Dohodí. Ví, že zrovna o lovcích by v momentální situaci tolik vtipkovat neměl. Kord, když je mají čipovat jako prašivé psy. Zatím se ovšem do žádné zapeklité situace s nimi nedostal. Navíc by na jakoukoliv interakci musel nejprve vyrážet častěji na místa, kde se to podsvěťany hemží. Čím víc jich byl plný podnik, tím pravděpodobnější bylo, že si tam jeden či pár lovců zajde na návštěvu.* Přísahal bych, že už jsem se o tom zmiňoval. *Zapřemýšlí, přičemž se krapet zachmuří. Nebo mu už paměť dobře neslouží? Zas tak dlouho nebyl na světě. Sto dvacet pět přece nebyl na upíra tak vysoký věk. Znal i starší.* Ale je možné, že si to pletu. *Dodá nakonec s pokrčením ramen.* Až budeš chtít...a až tu to zvědavé tele bude. *Nadhodí, načež se přesadí do tureckého sedu. Ruce si nato složí do klína.* Ani nevíš kolik stupidních dotazů je ze sebe schopný vypustit během jedné hodiny. *Na chvíli se přitom zahledí doblba, než se oklepe a znovu pohlédne na svého férského kamaráda. Nestačí se ani divit co vše z něj vypadne. Až se po chvíli neubrání pobavenému uchechtnutí a zavrtění hlavou. Jak ty jeho šílené nápady miloval, jen to bylo občas třeba kočírovat.* A co třeba pramínky té zelené svítící barvy? Thierri mi vytkne už jenom tu barvu. *Protočí oči. Ne, že by se bál výsměchu, ale no... spíše těch dotazů. Už tak nelze říct, že by to z něj padalo jako z chlupaté deky. Nikoliv, chrlil to ze sebe jako učitel při zkoušení studenta...nebo jako každé malé zvědavé dítě. Taky se to tak dá říct. Nyní tu však byl s jiným typem dítěte. Překvapeně na Tanoiu zamrká, když začne mlít páté přes deváté. Nicméně jej jako vždy soustředěně poslouchá. Zas tak divné to chování nakonec nebylo. Stihl zaznamenat i horší, byť jej tohle na moment dost znepokojilo. Zmatenou grimasu ovšem opět vymění za povzbuzující úsměv, aby Tan věděl, že jej opravdu poslouchá a může pokračovat jak chce. On se v něm přeci jen nakonec stejně nějak vyzná. Už má přece cvik a zkušenosti.* Jak pomoct upírům na světlo? O tom mi musíš říct víc. Klidně hned, klidně jindy. Až se na to zkrátka budeš cítit. *Ubezpečí ho. Nadále opět pokračuje v poslouchání. Tentokrát to nechá bez vyrušení, než se vřele usměje.* Tak to je super. Vidím, že váš vztah svědčí oběma. *Vstane a opět svému kamarádovi povzbudivě stiskne rameno.* A věřím, že se vám určitě bude dařit i nadále.
*Was pochopitelně celý den strávil v bytě a to konkrétně ve své dílně. Ven se rozhodně nechystal, leda tak v případě, kdy by dotazy jeho spolubydlícího přešly až za hranici "normálních". A že už se při několika měl chuť plácnout do čela. Na druhou stranu jej bavilo se o někoho starat častěji, aniž by vyloženě musel jít do jiného světa, například Faerii, kterou navštěvoval kvůli Tanoiovi. Veškeré rádoby rodičovské instinkty si tedy rozvíjel prostřednictvím Thierriho, kterého tím musel už jistě místy štvát. Aspoň, co se stravy týče.* Když už ale nechodí ven na čerstvý vzduch, musí se aspoň stravovat zdravě, já ty pravidla nedělám. *Zamrmle si pod nosem. Zrovna připravuje materiály, hlínu, na další práci, když v tom zaslechne nadávku. Zamrká tedy, ohlédne se ke dveřím a za pochodu si do kalhot utře ruce.* Co zas křičíš? *Ozve se za mladíkem, načež se zlehka opře o zeď, pozorujíce bedlivě Thierriho, jak stojí u dveří vedoucích z bytu ven na schody.* Jestli chceš jít ven, stačí přijít a říct, klidně půjdu s tebou.
*Zafuní a ešte na skúšku pár krát trhne kľučkou, ako keby sa mala zázračne odomknúť. Nefunguje to.* /Musím ísť tancovať./ *V duchu zúfalo zaupí. Nechce byť vyhodený zo zboru. Byť vyhodený zo stáže ho serie ale byť vyhodený zo zboru by ho zničilo. Dobrovoľne by vyšiel na slnko. Spáchal by tak rituálnu samovraždu zasvätenú tancu. Zakloní hlavu a povzdychne si, lenže hneď na to ako počuje Wasa kúsok za sebou, sa mykne. Prudko sa otočí tvárou k nemu. Oči vykulené ako pinpongáče. Prezrie si ho, aj s tými ušmudlanými gaťami. Radšej vráti pohľad späť k Wasovej tvári, lebo sa mu znova v pamäti mihne ako sa mu na tie stehná posadil.* No vidíš, ani som nemusel chodiť a si tu. Ideme von. Teraz. *Ukáže na dvere a tleskne rukami. Prejde z nohy na nohu.* Dal by som si hranolky. Ty nie?
*Když zaslechne nadávání, moc neotálí. Pravděpodobně to bude zvědavostí. Tak či onak, vydá se za původcem oněch slov. Toho ku svému překvapení najde u hlavních dveří bytu. Přeměří si jej zprvu pohledem a až poté se ozve, opírajíce se o zeď. Popravdě úplně nečekal, že by Thierriho našel zrovna zde. Hlavně ne, když si zavzpomíná v jakém stavu byl, když se s ním seznámil. Musí si ovšem přiznat, že bylo dost času na pokrok a jestli nějaký, byť jen maličký, udělal, bylo to jen dobře. Jestli však ne, může být taková vycházka poměrně velkým oříškem.* No, příště bych to ocenil víc, jak nadávky. *Neodpustí si pozvedávajíce jedno obočí.* Jasně, můžeme jít ven, ale já si s tebou určitě hranolky nedám. *Zavrtí hlavou. Doufá, že už po té době nemusí vysvětlovat proč.* Takže chceš jít pro hranolky, dobře? Nemáš ještě něco na srdci? Že bychom toho vzali co nejvíc, ať nemusím jít zítra na nákup? *Optá se. Mezitím pomalu přejde k věšáčku, z nějž sundá klíče a vloží si je do kapsy mikiny. Pochopitelně byl spíše v domácím úboru, což šlo vzhledem k flekům všude na oblečení, snadno poznat. Hold práce sochaře občas vezme kromě času i hodně čistého oblečení.* Mimo to...informoval jsi už aspoň své rodiče? Musí si dělat starost..
*Ošije sa.* Ako veľmi ti vadia nadávky? *Vyšplechne jednu asi z milión otázok. Občas mu aj napadne, že Wasovi musí asi prasknúť hlava.* /Alebo mu praskne ak sa ho opýtam úplne všetky otázky, ktoré mi kedy len môžu napadnúť... alebo tá hlava praskne mne?/ *Prižmúri nad tou otázkou oči, aj keď to vlastne vyzerá, že ich žmúri na Wasa ako keby ho hodnotil. Zamračí sa a nadýchne sa, aby mu odpovedal. Alebo skôr mu chce ponúknuť, aby sa z neho napil. Lenže sa zarazí a na moment sa zamyslí, či to naozaj chce.* /A prijal by to? Lebo ak nie, tak by to bolo mega trápne. A ak by to prijal, tak by som sa naňho znova vrhol? To by bolo tiež možno trápne. Alebo nie... nebolo to zlé. Alebo to bolo zlé? Okej, takže hlava vybuchne mne./ A keď by si mohol hranolky, tak by si si ich dal? *Opýta sa teda prezieravo.* Za víno by som vraždil. A asi tristo metrov odtiaľto je celkom dobrá pekáreň. Tam by som sa rád dostal. *Sleduje ho ako berie kľúče. Až príliš sleduje každý jeho pohyb a skoro ani nepostrehne otázku.* Čo?... Och... hej. Otec už vie, že nie som doma. Je v pohode. Teda najskôr my chcel vyhodiť veci ale rozmyslel si to. Asi je najvyšší čas sa odsťahovať, aj tak budem už končiť školu. *Usmeje sa a znova stlačí kľučku na stále zamknutých dverách. Pustí kľučku a odstúpi od nich, aby ich mohol Was odomknúť.* Nehľadáš spolubývajúceho?
Nevadí mi, ale nepotřebuju je poslouchat často. Hlavně ne, když mají sloužit k tomu, abys mě dostal k sobě. Stačí použít mé jméno..když něco chceš, prostě zavolej, nebo za mnou dojdi. *Pokrčí rameny. Hned nato se ovšem lehce zašklebí.* Nebo se snad bojíš i po té době zeptat o pomoc? *Neodpustí si. Hold se to nabízelo. Podobně jako zazubení, které Thierrimu dodatečně po věci s hranolkami věnuje. Jako kdyby už neměl s těmi tesáky čest se seznámit.* /Když nad tím tak přemýšlím, asi bych si i rád zas dal čerstvou krev./ *Zhodnotí v hlavě těsně, než ze sebe Thierri dostane další otázku. Po chvilce přemýšlení nakonec přikývne.* Kdybych mohl, klidně bych si dal, aspoň bych zjistil, proč je všichni tak zbožňují. *Podá mu svoji odpověď a dokonce ji i odůvodní. Poté kývne vykouzlíce jemný úsměv.* Super, ber to jako motivaci k tomu, překonat svůj strach. *Poví. Jakmile klíče od bytu vhodí do kapsy, pozastaví se nad svým činem. Hned, jakmile si to uvědomí, je opět vytáhne.* No, taky ti ty věci mohl vyhodit bez optání, takže je ještě docela milý. *Pokrčí rameny. Následně přejde ke dveřím a pomocí klíče je odemkne, načež se mrkne na Thierriho. Lhal by, kdyby jej tato otázka nepřekvapila.* Abych řekl pravdu, chtěl jsem původně říct "ne", ale jelikož by mi asi ty tvé všetečné dotazy chyběly, přikloním se k pozitivní odpovědi. *Řekne. Možná to znělo krapet složitěji, než mohlo být, proto se to nakonec rozhodne ještě zjednodušit.* Ano, můžeš se nastěhovat, ale najdeš si práci. *Vypadne z něj nakonec.*
*Podľa jeho výrazu tváre je poznať, že sa zamýšľa nad odpoveďou.* Hm... pomôže, keď poviem, že som tu nadávku nemal v úmysle použiť ako privolávací rozkaz voči tvojej osobe? *Mykne ramenom a prstom ťukne do zatvorených dverí.* Nebojím sa požiadať o pomoc. Len ju veľmi často nepotrebujem, takže mi väčšinou ani nenapadne o ňu požiadať... to len, aby bolo jasné. *Povie a uhne pohľadom, keď má pocit, že pridlho sleduje Wasove tesáky. Páčia sa mu. Väčšinou si musel poradiť sám, keďže jeho rodičia sa veľmi nezaujímali. Navyše musel cvičiť kreativitu, aby oklamal každú pestúnku čo mal.* /Možno som nejak vadný. Koho normálneho rajcujú tesáky?/ *Túto otázku ale radšej zahrabe niekam do hlbokého podvedomia. Nechce sa ňou zaoberať. Pousmeje sa.* Kľudne sa nimi nacpem a potom ti dám. *Povie skôr než si to premyslí. Radšej zabodne pohľad ku špičkám svojich topánok.* /Práve som sa mu ponúkol ako kebab z pochybného rohu ulice./ *Nakrčí obočie.* Možno ich aj vyhodil. Ale ak to spravil, tak ich potom išiel pozbierať. On je v podstate fajn. Občas horkokrvný ale inak dosť racionálny. *Uhne od dverí, aby ich Was mohol otvoriť. Pre zmenu sa na Wasa zazubí on. Až tak často to nerobí. Väčšinou má zádumčivý, zvedavý alebo zamračený pohľad.* Nie som až taká vyžírka a jedna práca sa mi rysuje. Keď, sa mi tam podarí dostať budúci týždeň... *pohľad sa mu zmení trochu v ustaraný alebo skôr vystrašený* ... len musím vyriešiť to slnko. Balet si ešte zvládnem dať na večerné hodiny ale toto asi nezvládnem. Myslíš, že mi pomôže keď sa natriem hrubou vrstvou opaľovacieho krému? Faktor päťdesiat... *Keď Was otvorí dvere tak vyjde na schodisko.*
*Pozvedne jedno obočí, prozkoumá Thierriho pohledem, jako kdyby jej viděl poprvé v životě a potřeboval si ověřit, že to myslí vážně, a nakonec pouze kývne.* Pomůže. *Zhodnotí. Není zase pedant, co se tohoto týče. Byl by samozřejmě radši, kdyby Thierri tolik nenadával, ale ve finále mu bude bohatě stačit, když sprostá slova nebude akorát vyřvávat přes celý byt, neboť by se to nakonec mohlo přes ty papírové zdi dostat i k sousedům.* Dóbře, rozumím. *Kývne dávajíce moment nato na obdiv své tesáky, než se rozhodne zase něco dodat. Hold už dlouho nepatřil mezi živá stvoření a jediná strava, kterou si mohl dopřát, byla krev. Za tu dobu si ale jeden zvykne. Horší byly na takovém vampirismu a dlouhověkosti jiné věci. Nad následujícími slovy opět pozvedne jedno obočí, neboť to takto vyznělo krapet jinak, než bylo určitě zamýšleno. Pobaveně se tedy uchechtne.* Mám to brát jako nabídku k napití a ne k jiné činnosti, že? *Neodpustí si. Jistě, starý je na takové vtipkování pravděpodobně dost, ale na druhou stranu, byl u svých přátel známý svým podivným smyslem pro humor. Toto se snad k němu dalo počítat.* Super...hlavní je, že jsi aspoň jemu dal vědět, na podrobnosti se už ptát nebudu. *Uzavře nakonec téma. Co potřeboval zjistit, zjistil. To bylo zatím vše, co chtěl vědět. Přesune se tedy k něčemu jinému. Jakmile mu Thierri uhne, odemkne dveře a klíče si pak vloží zpět do kapsy.* Dobře, tak jsme domluvení. Až se budeš cítit lépe a podaří se ti na delší dobu dostat ven, pomůžu ti se stěhováním. *Nabídne mu. Tedy, v tomto bodě se to už víc podobalo oznámení, ale to čert vem.* Možná ano. *Pokrčí rameny. Jak si vybaví ty popáleniny, neví, co si o nich myslet. Nebyly tak hrozné jako ty, co může schytat upír, pokud vůbec setkání se se sluncem přežije. Každopáně jakmile Thierri vyjde na chodbu, rychle si obuje nějaké tenisky a až pak opustí byt. Dveře za sebou nečekaně zavře.* Dívej...za zkoušku nic nedáš. Nicméně za mě, teď bude nejlepší se zaměřit na to, abys pak zvládl jít ven sám. *Řekne narovinu. Jestli se chce Thierri zúčastnit nějakého pohovoru, musí tam nakonec přijít na vlastní pěst, ne ruku v ruce s rodiči. To by určitě v jiné kondici zvládl, ale vzhledem ke schopnosti vidět duchy, musí se něco takového naučit odznovu. Co víc, třeba nakonec tuto katastrofu promění v užitečnou věc. Tak či onak, nehodlá být ze začátku hned tak krutý. Mile Thierrimu nabídne rámě, kdyby se tak náhodou cítil líp.* Můžeme jít?
/Oh bože... takže ono to vyznelo ako keby som sa... ponúkol ako šlapka./ *Ak by mal pred sebou nejaký tvrdý povrch, tak si oňho treskne čelo. A poriadne. Bez toho, aby sa Wasovi pozrel do tváre, dvihne pohľad. Ale pozerá niekam do chodby. Líca má mierne červené ale ten fakt ignoruje.* Len pitie, nič iné. *Zamrmle. Nikdy nevie ako sa má postaviť k dvojzmyslom. Nerád by vyznel nejak lacno a navyše nevie ako berie Was.* /No, tak pil zo mňa a mňa to zobralo... a tak sa stalo. Možno sa mu to stáva často a tak to berie normálne./ *Napadne mu. Pre zmenu z tej myšlienky sa cíti... nepríjemne. Určite nechce byť len jeden z mnohých. Na to o otcovi prikývne. O tej detoxikácii Wasovi nič nepovedal. A vlastne celkovo o svojich rodičoch veľmi nerozpráva. Rozhodne žiadne detaily. Cupka teda schod po schodu dole k hlavným dverám.* Fajn, takže za týždeň. Viac už asi reálny život nemôžem odkladať. *Prikývne a zastaví sa pred dverami. Nad predstavou, že tam vonku je mrte veľa duchov sa mu rozbúcha od nervozity srdce.* To zvládnem. Musím to zvládnuť. Nezastavila ma zlomená noha, nezastavia ma ani duchovia. *Začne si mrmlať polohlasne sám k sebe. Nadýchne sa a vydýchne. Na ponúkané rameno sa pozrie. Potom pozrie na dvere a späť na Wasa.* Fajn. *So zamračením sa chytí Wasa a potom otvorí dvere. Teda ich rozrazí.* Tak nech to máme za sebou. Možno ak to spravím ako s náplasťou tak to bude lepšie. Skoro mesiac sa u teba skrývam. A to nie je riešenie. *Začne brebentiť v nejakej snahe sa rozptýliť, aby nevnímal prípadných duchov na ulici.* Riešenie je sa postaviť svojim strachom. Aspoň to mi vždy opakoval otec. Alebo hovoril, že sa mám postaviť výzvam? *Zarazí sa v kroku a pozrie na Wasa, jak keby mu mal odpovedať. Ale mykne plecom.* Asi je to jedno... strach, výzva. V podstate je to jedno a to isté. A teraz na tie hranolky. Mám pocit, že som ich nemal už veky. Myslím, že... oh do hajzlu. *Mykne sa keď uvidí sinalo priehľadnú postavu ako sa kúsok od nich premáva. Otočí sa jej chrbtom a tak doslova skočí rovno pred Wasa. Alebo mu teda skočí rovno do cesty až doňho vrazí.*
*Jakmile dostane jakési rádoby ujištění, že Thierri nabízel svoji krev a ne nic jiného, ještě jednou se uchechtne věnujíce mu pohled. Nebylo zrovna těžké si všimnout ruměnce, který se na jeho tvářích zjevil.* Víš, že vypadáš roztomile, když se červenáš? *Zazubí se na něj. Jako kdyby očividně tuto komickou konverzaci nechtěl jen tak nechat být, musí si prostě znovu rýpnout. Ve finále ale říká pravdu.* To máš tedy recht, ale není zase na druhou stranu dobré něco takového dělat nárazově, najednou..může to být docela nepříjemný šok. *Ruce si dá při cestě do kapes. Ani si při odchodu neuvědomil toho, že si nevzal mobil, čehož si všimne až teď. Nijak to ovšem neřeší a raději si hlídá Thierriho vedle sebe, kdyby náhodou bylo potřeba jej uklidnit. Dokonce mu posléze i nabídne rámě. Jinak však zůstává zticha, aby Thierriho nějak neznérvózňoval. Přestože by asi bylo mnohem lepší s ním nakonec více mluvit. Na druhou stranu, až půjde na pohovor, nikdo tu s ním nebude, aby jej od duchů mluvou rozptyloval.* /No tak, prostě mlč a nech ho, ať si na to ticho vznikne. Třeba to vytvoří iluzi toho, že tu nejsem. Oh-/ *Z přemýšlení jej vytrhne až to náhlé zastavení, k němuž jej Thierri přiměje. Zamrká tedy, koukne na něj a lehce si povzdechne.* Dívej. Zkus tuto kletbu brát jako nějakou schopnost. Když už je těžké si jich nevšímat, ber je jako normální lidi. Třeba nakonec budeš stejně dobré médium jako Loraine Warenová. *Zašklebí se.*
*Že sa červená, chcel ignorovať ale keďže mu to Was takto milo pripomenie... lupne k nemu svoj modrooký pohľad. Viac to nekomentuje. Nepripadá si roztomilý ale po tých slovách má dojem, že sa červená ešte viac. Zmení radšej tému.* Nie je dobré to ani odkladať. A ja som to odkladal. Šok si asi zaslúžim. *Povie a už sa mentálne pripravuje na to, že sa práve chystá vyjsť na ulicu. Chytí sa Wasa a vyjde von. Príde mu, že to ide celkom dobre. Rozpráva. Melie pántom. Ale akonáhle zbadá ducha tak sa automaticky zvrtne a vrazí do Wasa. A zostane stáť, ani sa veľmi nechystá pokračovať v ceste. Pozrie Wasovi do tváre a pochybovačne sa zamračí.* Kto je Loraine Warenová? *Opýta sa a úkosom pozrie na toho premávajúceho sa ducha.* /Takže ako normálny človek. Možno to je v podstate normálny človek. Len je mŕtvy a nikto ho nevidí./ *Nakrčí obočie a znova sa postaví vedľa Wasa. Zas vyrazí, smerom k stánku s rýchlym občerstvením. Vlastne sú od neho fakt kúsok ale Thierrimu sa pri každom duchovi zježia chlpy na zátylku. Tak sa zhlboka nadýchne a vydýchne.* Normálny ľudia. Priehľadní, biely a mŕtvi. Niektorí vyzerajú fakt ako po autonehode. Nie je to pekne. *Brble Wasovi celú cestu k hranolkám.*
*Nevinně se na Thierriho zazubí. Lhal by, kdyby řekl, že se mu ta podívaná na jeho náhle ještě červenější tváře vůbec nelíbí. Aby jej však jen a jen neprovokoval, na následující slova už nic neřekne. Nechá jej být, možná až moc. Nechává jej si zvyknout, aby pak nebyl ještě rozhozenější, když půjde ven sám. Přestože jej až na tuhle drobnost ve finále plně vnímá, je poměrně překvapen, když jej náhle zastaví poté, co před něj skočí. Zamrká tedy, načež si povzdechne. Hned nato pak zkusí Thierriho nějak povzbudit.* Byla to paní, co viděla a uměla komunikovat s duchy..nebo aspoň to tvrdila. Nevím, slyšel jsem akorát o ní, k pravdě jsem se už ovšem nedopídil. *Přizná a pokrčí rameny. Vzhledem k existenci podsvěta, mohlo to být nakonec úplně jinak. Lorraine mohla být klidně čarodějka, co zfalšovala smrt a celkově stařecký vzhled. Nebo ji taky prokleli, podobně jako Thierriho, těžko říct. V každém případě to ale nebyla záhada, kterou by potřeboval rozluštit. Momentálně má nakonec důležitější věci na vyřešení. Jemně se usměje, když se Thierri opět postaví vedle něj a oni tím pádem mohli vyrazit. Opět mu pak při cestě nabídne rámě.* Není, ale takový byl hold pro ně osud. Teď jsou akorát osamělí a vyhledávají společnost..někoho, s kým by si mohli povídat. Nebo třeba někoho, kdo by jim pomohl předat svá poslední slůvka rodině. Co já vím? Já nejsem ten, kdo je vidí. *Pokrčí rameny. Nedlouho poté již zastaví u stánku, načež nechá Thierriho, ať si vybere.*
*Nakrčí hornú peru.* Až to znie, že byť médium je úplne bežná vec. *Zahundre a pokračuje v ich ceste. Aj sa opäť chytí Wasa. Snaží sa ignorovať duchov na ulici tak ako ignoruje väčšinou aj živých ľudí. Jediná známka nervozity je, že mačká Wasovi ruku. A mračí sa. Vlastne sa tvári ako keby mu všetci na okolo zjedli croissant rovno z taniera. Pozrie na svojho spoločníka a privrie oči.* Ja im rozhodne nechcem robiť spoločnosť. Ani sa s nimi nechcem baviť a už vôbec nebudem chodiť za rodinami mŕtvych, aby som im povedal nejaké posledné slová ich milovaných. Na to nemám emocionálnu výbavu, ani veľké kozy a dlhé vlasy. Áno, videl som ten seriál s Jennifer Love Hewitt. *Povie zatiaľ čo prídu k stánku a postaví sa oproti Wasovi aby to dopovedal. Dá si ruky v bok. Povzdychne a je vidno, že nie je veľmi hrdý, že niečo také sledoval. Pozrie na stánok.* Tie najväčšie hranolky. Bez kečupu, majonézy, horčice a všetkých tých dressingov čo tam inak bežne dávate. Len osolené. Ďakujem. *Dodá ešte a vyloví z vačku mobil. Počká kým to chlap, indického zjavu naťuká do terminálu a potom to zaplatí. Počká si na objednávku a keď dostane naozaj štedrú porciu hranoliek tak sa do nich aj pustí. Poodíde kúsok ďalej od stánku. Sleduje len svoje hranolky, možno aby nejako odignoroval duchov a ľudí okolo.* Jedol som aj lepšie ale vlastne nie sú také zlé. *Pár ďalších zje a pozrie na Wasa. Vlastne si ho prezrie celého kým si znova naberie hrsť.* Takže keď niečo zjem, tak je to cítiť na krvi?
*Toho opětovného využití nabízeného rámě si samozřejmě všimne, pouze se k němu slovně nevyjadřuje a akorát se nad tím pousměje. Bere to jednoduše s klidem, než se postupně dostanou k něčemu mnohem živějšímu. Jde na něm už v první polovině Thierriho proslovu poznat, jak se zuby nehty drží, aby nevyprskl smíchy. O to víc, když se posléze zastaví a dopoví to přímo před ním, což ještě více přidalo na dramatičnosti.* Dobře, dobře, tak se uklidníme, myslel jsem to v dobrém. *Zvedne ruce v náznaku vzdávání se.* Ale co když by ti duchové byli gayové? To by jim ta absence velkých koz byla u prdele, ne? *Nadhodí a zašklebí se. Očividně jej toto škádlení dost baví, přímo se v něm vyžívá, což vzhledem k jeho věku mohlo být poměrně divné až nevkusné. Je tu nějaký pátek, přece by se měl chovat. Ale co víc říct, třeba tyto vylomeniny odchytil od Tanoii. To už by měla být snad dost adekvátní výmluva.* /Nebo se to snad už dá přirovnat k těm říkankám? Co rádo mívá, to se škádlívá?/ *Zapřemýšlí a posléze nad tím jen pokrčí rameny vracejíce se do reality.* Záleží na tom, co to je a v jakém množství sis to dal. Viz třeba cigarety...když jich vykouříš dost, náhle většinou, krev začne být hořká. *Vysvětlí.*
*Prižmúri oči nad dvihnutými rukami. Veľmi tomu vzdávajúcemu sa gestu neverí. Hneď na to sa mu jeho dojem potvrdí, keď sa Was vytasí s týmto predpokladom. Thierriho výraz hovorí za všetko, čo si o tej otázke myslí.* Pravdepodobne áno, ale mne stále nie je u prdele to, že skrz nich prestrčím ruku. *Odpovie a vypýta si svoju objednávku. Hneď ako ju zaplatí a dostane svoje jedlo, sa do toho pustí. Aj napriek tomu čo hovorí... chutí mu to. Je to fajn zmena oproti tej zdravej strave, ktorú Was nastolil. Čo nahlas nepovie je, že má odvtedy aj lepšie trávenie. Počúva pritom je. Nakoniec zamyslene prikývne.* Takže ako grapefruit? Ten mám celkom rád. Máš rád grapefruit? *Pozrie opäť na Wasa trochu ostražito.* /Čo ak by som mu nechutil?/ *Trochu sa zarazí, čo je asi na ňom poznať.* /Až príliš som si zvykol na predstavu, že mu budem robiť obedové menu... ale prakticky budeme spolubývajúci, takže asi sa stane, že budeme spolu večerať. Doslova./ *Mykne si tak nad tým plecom a ako je tak zadumaný tak sa mu podarí ignorovať ducha čo okolo nich krúži.* Aké bolo tvoje najobľúbenejšie ľudské jedlo? A prosím ťa, nehovoriť, že šalát.
Není to diskriminace? Odsuzuješ je jen kvůli tomu, že přes ně můžeš projít? No tak, i duchové mají svá práva! *Namítne tváříce se co nejvážněji zrovna dokáže. A že to i dlouho vydrží, než se na dobrých pár minut rozchechtá, zatímco si Thierri odejde objednat. Uklidní se až poté, co se k němu vrátí i s hranolkami a očividně dalšími dostazy na jazyku.* Jo, nějak jako grapefruit...zvládnu ho snést, ale dá se spíš říct, že mám spíše sladký zoubek. *Pokrčí lehce rameny. Na hořké si nepotrpěl ani zaživa, natož teď, kdy je mnohem snazší se něčemu takovému vyhnout. Nad následující otázkou se musí dost zamyslet, což jde i poznat díky jeho zadumaného výrazu. S odpovědí si dá celkem načas.* Asi brambory zapečené na sladko. *Řekne nakonec. Jestli Thierri bude chtít, nechá jej dojíst hranolky přímo na místě, v jiném případě jej již pobídne k cestě zpět do bytu, aby ji už měli za sebou a Was se tak mohl vrátit zpět k práci.*
*Kdo by jen řekl, že se i večer dá ještě nějaké to čerstvé pečivo koupit. Ve státech totiž nebylo zrovna zvykem si na jídlo připravit něco z například celozrnné housky, proto se regály právě s tímto typem pečiva nikdy nezdály nijak prořídlé. Was tedy měl z čeho na výběr. A jelikož naposledy vyhrály rohlíky, dnes sáhne do košíku s právě již zmíněnými houskami. Do papírového sáčku vloží celkem šest kusů. Následně už jen mine regály plné zeleniny, nezapomene taky na nějaké ty dva druhy sýra a jakmile se již blíží k pokladně, na moment se pozastaví u uličky s různými sladkostmi na jedné straně a slaným občerstvením na druhé.* /Ale tak...asi bych mu něco takového mohl i tu a tam dopřát./ *Řekne si v hlavě po chvíli přemýšlení. Vejde tedy do uličky, pobere přesně to, co mu nějakých pár dní zpátky Thierri zmiňoval, že mu chutná a až poté se vydá k pokladně. Samozřejmě se poté moc dlouho nezdržuje. Hned, jakmile zaplatí, téměř vyběhne z budovy obchodu, míříc rovnou do uličky, kde má byt.* /Heh, pospíchám jako kdyby byl zvíře, co by mohlo během momentu obrátit byt naruby./ *Neodpustí si v jeho mysli. Netrvá dlouho a už stojí v chodbě, zatímco si se zaklapnutím dveří začne vyzouvat boty.* Jsem doma! *Zvolá, dávajíce obuv na dřevěné poličky, které měly představovat nějaký rádoby botník.* /Nikdy předtím jsem si nemyslel, že bych tohle musel opět po příchodu domů volat./ *Pomyslí si. Když pak vstoupí do obývacího pokoje, zmateně zamrká při pohledu na bunkr.* Thierri? *Troufne si pouze zmínit jméno civila, který se definitivně uvnitř konstrukce z polštářů musí nacházet.* Je vše v pořádku? *Pokračuje až po chvíli. Odloží nákup bokem, načež pomalým krokem přejde k bunkru, u nějž si následně dřepne na zem, vyčkávajíce na jakoukoliv odezvu.*
*Zavrtí sa pre lepšiu polohu a zamrká na vzor, ktorý je na deke. Už za ten čas čo tu je prebral Wasove veci a vybral si len to kvalitné. Dokonca aj deky si pobral len tie z príjemného materiálu. Poškrabe sa na nose ako ho niečo pošteklí a smutne našpúli pusu. Nudí sa. Teda väčšinu času u Wasa venoval "rekonvalescencii" ako to v duchu skromne nazval. Poriadne sa vyspal, prečítal tu pár kníh, dokonca aj boli chvíle keď sa Wasom neprehovoril. A teraz sa cíti odpočatý, len mierne hladný a tak sa jeho myšlienky rozutekali k jeho budúcnosti. A to mu spôsobuje depresiu. Počuje ako zaklapnú dvere a potom Wasa.* Čau... *Ale viac menej to hlesne do deky. Pretiahne si ju tak, že pod ňu skryje celú hlavu.* Hm. *Vydá zo seba, keď počuje svoje meno. Nad otázkou či je všetko v poriadku sa ani nemusí veľmi zamýšľať. Zavrtí sa, popotiahne deku a vystrčí hlavu, tak, aby sa na Wasa pozrel.* Aké to je žiť tak dlho? *Opýta sa ho.*
*Ať už se v něm myšlenky perou jakkoliv, raději domů spěchá, kdyby náhodou. Jedna věc je nakonec obrácení bytu naruby, druhá třeba nějaký záchvat, nebo něco podobného. Jeden nikdy neví, co se může i při běžných činnostech stát. Hlavně, když jste běžný člověk, který se z toho zranění nakonec nemusí vůbec dostat. Was měl naštěstí jen přehnaně dobrou fantasii. Jakmile se ocitne v bytě, šok má tak maximálně z pohledu na tu konstrukci z polštářů a dek, která mu vznikla v obývacím pokoji. Kdesi v tom množství přikrývek zaslechne i Thierriho hlas. Odloží tedy nákup opodál a přiklekne si k bunkru čekající na nějakou tu odezvu. Na tu pak zareaguje podobně, jako předtím na tu stavbičku, co si Thierri vybudoval.* No..po nějaké době už ten čas přestaneš tolik vnímat a mnohým starším jedincům i začne lehce haprovat schopnost cítit emoce.. vlastně zůstanou upozaděny. *Odmlčí se, načež si svleče kabát a následně sedne na zem.* Já ovšem ještě tolik otupen nejsem... ztrátu blízkého ještě zvládnu hodně prožít, když na to přijde...a že je stále fest bolestivá. *Nakloní hlavu do strany. Jemně se pak zašklebí a kabát Thierrimu hodí naschvál přes hlavu.* Zkouška inteligence, usneš pod tím? *Uchechtne se.* Jestli ne, můžeš mi říct heslo? Nebo mě do toho bunkru pustíš i bez něj?
*Mrká naňho modrými kukadlami, vábiac z neho odpovede na zakázané otázky. Keď Wasa počúva ako mu odpovedá na jeho otázku tak pritom sústredene špúli pery a medzi prstami žmolí deku. A pritom ho zvedavo sleduje. Predstavuje si upírov ako necitlivé tvory, aspoň podľa toho ako o tom hovorí. Keď spomína, že stále cíti bolesť pri strate blízkej osoby...* /Koľko blízkych takto stratil?/ *Nahlas a to ale neopýta. To mu príde nepatrične. A ani mu do toho nič nie je. Je mu z tej myšlienky smutno ale najavo to nedá. Pred letiacim kabátom neuhne len nakrčí nos a zavrie oči.* Za vstup sa platí nejakým snackom... a ten kabát daj preč, smrdí ako New York. *Povie spod kusu oblečenia a skúša ho zo seba odtiahnuť ale bude je ten kabát nekonečný alebo sa doňho zamotáva.* Fuj... pomoc.
*Za tu dobu, co u něj Thierri kempil, si už na zvídavé dotazy zvyknul. Přesto ho Thierri nepřestává překvapovat svojí kreativitou, co se týče právě vymýšlení oněch otázek. Ani teď se tedy neubrání překvapenému zamrkání a až poté odpoví. Jednou se přitom i odmlčí, aby si slova promyslel a mezitím si sedl. Nedlouho na to ovšem od tématu upustí, neboť odpověď dořekl, a s jemným úšklebkem přes Thierriho kabát přehodil.* Máš teď docela štěstí, moje srdce totiž bylo obměkčeno a já se rozhodl ti konečně dopřát i něco méně zdravého. *Zazubí se, přestože to Thierri nemůže vidět. Za doprovodu smíchu pak z něj kabát sundá. Aniž by se pak štval se skládáním, odloží onen kus oblečení bokem.* Tuším, že lepší, co? *Uchechtne se. Přitom si k sobě přisune plátěnou tašku, kterou pak přisune k Thierrimu, aby se do ní mohl podívat a něco si případně vytáhnout.* Ale nezvykej si. *Upozorní ho.*
*Odťahuje zo seba kabát ale vlastne nevie či aj neodťahuje deku. Pod všetkou tou látkou je tma, takže nevidí, s čím presne zápasí. Keď počuje, že mu Was kúpil konečne niečo nezdravé, tak je vidno, že ta kopa sa na moment prestala hýbať.* Čo si kúpil? *Znova začne zápasiť ale zároveň aj vyzvedať.* /Menej zdravé? No snáď za menej zdravé nepovažuje niečo zdravé ale s minimálnym obsahom niečoho nezdravého... ale zas ak by kupoval fastfood, tak by som nabral a nejaké kilá./ *Zauvažuje a nadýchne sa keď z neho zmizne nevyžiadaný odev.* Smrad tohto mesta už nikdy nedostanem z nosa. *Odpovie mu a ešte chvíľu zápasí s dekou tak, aby mu dovolila sa posadiť. Zrazu tak ožil. Zvedavosť zahnala ten splín čo ho prepadol a bez akéhokoľvek rozmyslu čapne tašku a prisunie si ju k sebe bližšie. Pritom sa trochu odsunie, aby Wasovi spravil miesto. Nakukne do tašky a keď odsunie nejakú zeleninu tak na moment zamrká a potom sa pomaly usmeje. Vyloví karamelové cukríky werthers a keď pod nimi uvidí aj balíček slaných krekrov tak sa pozrie na Wasa. Šťastne.* Ďakujem. *Odsunie tašku, roztrhne vrecúško a vytiahne si malí balíček s cukríkom, ktorý tiež hneď zlikviduje, aby si jeho obsah mohol hodiť do pusy. Chvíľu ho tak cmúľa a pritom sleduje matrace pred sebou.* Čo si robil než sa z teba stal upír? *Pozrie na Wasa a v puse prevaľuje sladkosť.*
*Pobaveně Thierriho sleduje, jak zápasí s kabátem, zatímco si on sám jede svoje. Zmíní, že bylo jeho srdce obměkčeno a konečně koupil i něco na chuť.* Podívej se sám. *Uchechtne se, načež z něj konečně onen kus údajně smradlavého oblečení sundá.* Tak já ten kabát tedy vyperu. *Zašklebí se. Další smích hned potlačí, zatímco mladíka pozoruje, jak rychle hmatá po té plátěné tašce. To nejchutnější se jako naschvál nacházelo téměř na dně. Jako kdyby chtěl vytvořit tu iluzi, že si jen střílel, což samozřejmě nebyla pravda. Zmíněné nezdravé svačinky se tam skutečně nacházely. Was si mezitím sedne blíže k Thierrimu, když už mu udělal místo.* Za málo..jsem rád, že jsem si to zapamatoval. *Pokrčí rameny a zazubí se. Nakonec měl očividně hlavu plnou zdravé výživy. Možná si ho vykrmoval tak, aby se to pak dobře poznalo na krvi, těžko říct.* Ty mě fakt nikdy s těmi otázkami nepřestaneš překvapovat. Jsi fakt kreativní, co? *Ušklíbne se.* Pomáhal jsem otci v jeho práci... původně mám za sebou léta medicíny, což jsem se naučil od něj, byl totiž lékař. Během té doby jsme ve městě zaznamenávali záhadná úmrtí, která se nakonec ukázala jako práce upírů...byly to mláďata, které se pak po odvezení a zakopání začínali probouzet. Takových těl jsme měli na stole docela dost..*Zavzpomíná a nepatrně se oklepe. Tohle vzpomínání nebylo vyloženě nějak bolestivé, jako spíš nepříjemné. Celou dobu sahali na bytosti, které je mohli vycucnout jako nějakou krabičku džusu. A taky že u něj to tak dopadlo. Nyní je zde, zatímco všichni jeho blízcí až na Tanoiu zemřeli na stáří, nemoc nebo si případně vzali život.*
*Odfrkne si a pošúcha si nos. Pritiahne si tašku a začne do nej nakúkať, aj keď teda hneď navrchu vidí zeleninu, na americké pomery vlastne čerstvú.* To by bolo treba vyprať celý New York. *Zafrfle. Podľa jeho nie tak skromného názoru, mesto smrdí. Radšej by sa odsťahoval na vidiek v čase v hnojenia. Prehrabne sa v taške a keď objaví čo Was kúpil tak sám sebe musí priznať, že ním prejde pocit detskej radosti. Ani neváha a hneď sa do karamelových cukríkov pustí. Vrecúško odloží pohodlne vedľa seba, aby si mohol potom zobrať další. Prázdny obal si nedbalo odhodí na nohy, ktoré má schované pod dekou.* /Upracem to, keď pôjdem z bunkra von./ *Po chvíli uvažovania z neho vypadne otázka a tak teraz zvedavo sleduje Wasa. Len mykne plecom keď sa ho opýta na kreativitu. Za veľmi kreatívneho sa nepovažuje. Nakrčí obočie. Príde mu desivé, že mal Was na stole nejakého neopereného.* /Neoperený… to znie čudne./ *Všimne si, že je akýsi nesvoj.* Takže, tak sa z teba stal upír? Nejaký neoperený sa prebral a… *zamyslí sa nad správou konštrukciou slov* …zahryzol sa do teba? *Privrie oči a aj na hlase mu je počuť neistota. Až keď sa to opýtal, došlo mu, že je asi netaktné sa pýtať ako zomrel. Zahryzne do cukríka a ozve sa len hlasné zapraskanie ako sa mu podarí ho rozhryzť. Je mu jasné, že od zubára by dostal veľké pokarhanie ak by na to prišiel.*
Tak to už ti nepomůžu, leda se odstěhovat, což teď rozhodně nehodlám...ále možná tu někde bude osvěžovač vzduchu, pokud nechceš cítit smog. *V jemném úšklebku pozvedne jedno obočí. To bylo nakonec to jediné, co nyní mohl podniknout. Hlavně, protože bylo potřeba tu a tam otevřít okno, aby sem dostali aspoň trochu „čerstvého” vzduchu. Smog či jiné nepříjemné zápachy se tedy mohly dostat do bytu.* /Heh..asi fakt byl dobrý nápad ty bonbóny koupit./ *Pomyslí si při tom pohledu na Thierriho, jak si hned vesele otevře balíček karamelek, aby se do jedné mohl hned pustit. Mezitím se od otázky a pochvaly za kreativitu dostali přímo k odpovědi. Tu Was podá celkem v klidu, až na moment, kdy se při myšlence na ty těla upířích mláďat oklepe. Mnohem živěji pak reaguje na Thierriho domněnku o jeho smrti. Hned zvedne pohled, který měl zabodnut kdesi na nějaké dece, rovnou k tazateli. Lehce pak zavrtí hlavou. Přesedne si do tureckého sedu a ruce si složí do klína.* Mě v pětadvaceti proměnil starší upír, co chtěl rozšířit své řady. Šel jsem tehdy zrovna domů. Nepamatuji si dobře, jak mě zabil.. tuším, že mi zlomil vaz, taková klasika, ale těžko říct. Později jsem se akorát dozvěděl, že jsem taky ležel na tomtéž stole, tátovi na očích. *Po tomto svém kratším monologu se opět podívá na Thierriho.* Ani si nedokážu představit, jaké to pro otce muselo být. *Zavrtí hlavou.*
*Len skrivý tvár to znechuteného úškľabku. Sťahovať sa mu nechce. Teda, nie že by chcel Wasa otravovať do nekonečna ale vyjsť na ulicu ho stále desí. A tiež, je fajn s niekym tráviť čas. Doma je aj tak sám.* Kúpim ti radšej nejaký difúzor. *Zamrmle potichu. Nemá rád také tie spreje do bytu. Síce všetko prebijú ale úplne v nich zanikne napríklad vôňa kvetov, parfumy a podobne. Výraz sa mu ale rýchlo zmení na radostný keď vytiahne svoje obľúbené cukríky. Počúva Wasa, pritom cmúľa. A okukuje ho. Automaticky sa k nemu otočí viac čelom. V rámci konverzácie, asi aby sa mu lepšie naňho pozeralo. Od cmúľania plynulo prešiel k chrúmaniu. Ale keď tak počúva jeho príbeh o smrti tak prestane aj chrumkať. Zamrká a cíti sa teraz hlúpo. Alebo skôr cíti ľútosť, že svojou hlúpou otázkou mohol vo Wasovo vyvolať nepríjemné spomienky. On sám si nevie predstaviť, že by bol v rovnakej situácii ako Was. Nakoniec sklopí pohľad a prehltne zvyšky cukríka.* Muselo to byť hrozné. *Povie potichu a prstami sa hrá sa dekou. Pamätá si ako sa jeho otec tváril keď skončil v nemocnici. A koľko vystrašene by sa tváril ak by bol mŕtvy. A koľko smutne… hlbokým nádychom a výdychom odoženie tieto myšlienky a znova pozrie na Wasa. Pritom si zoberie další cukrík a šikovne ho rozbaľuje.* Takže, ťa nevycucal ale účelovo zabil. Hm… myslíš, že je veľa vycucaných mŕtvol? A čo myslíš, že dajú do pitevnej správy? *Strčí sa další cukrík do pusy.*
*Pokrčí rameny.* Bránit ti v tom nebudu, jen ti k tomu něco řeknu. *Nadhodí škodolibý úsměv a na Thierriho se podívá.* Musel bys pro to zajít ven, pokud něco takového nehodláš kupovat přes Amazon. *Připomene mu. Jelikož mladík za tu dobu nevytáhl z bytu ani nožku, rozhodně něco jako procházka do obchodu pro difuzér nebylo nahozeno na stole. Zato staré rány si na něj očividně našly místo. Was samozřejmě věděl, že to Thierri tak nemyslel. Byl jednoduše zvědavý, to není většinou nic špatného. Vezme to tedy co nejvíce v klidu, jak jen zmůže, a na otázky odpoví. Neunikne mu pak, jak Thierri postupně odpustí od cucání a přejde ke kousání. Nijak to nicméně nekomentuje. To, že by to asi moc zubařů neocenilo snad mladík věděl. Když však po chvíli neslyší ani to křupání karamelového bonbonu, mimoděk na mladíka hodí pohled. Jako kdyby snad chtěl přitom najít důvod, proč přestal, co se mu honí hlavou.* To vskutku muselo..mrzí mě, že jsem ho nemohl poté už vidět. *Kývne lehce, na moment se i zadívá do země. Hned se ovšem vzpamatuje. Málem se přistihne, jak k mladíkovi natahuje ruku, aby jej za ni chytil a dal mu nějak najevo, že to je v pořádku. To téma určitě není vytahováno naposled.* Přesně tak...každopádně nehledě na klany či jiné organizace...New York je velké město, určitě se podařilo nemalý počet těl po upířích řádění posbírat. Troufám si pak říct, že bylo za příčinu smrti zapsáno vykrvácení..i když prokazovat to už bude něco jiného. *Pokrčí rameny. Na chvíli se podívá na své ruce.* Nakonec po kousnutí zbyde akorát stopa po zubech..a říct, že člověk vykrvácel přesně kvůli tomuto, musí být pro někoho fakt absurdní. *Nakloní hlavu do strany a pohled zvedne k Thierrimu.* Takže tak. *Řekne nakonec.*
*Zvedavo k nemu dvihne pohľad. A keď vyzdvihne fakt, že za ten celý týždeň nebol vonku tak zas nahnevano nakrčí nos. Nič nepovie, radšej sa ide prehrabať taškou. Skutočne v nej nájde prekvapenie, ktoré mu zas vrátilo radosť do tváre. Musí si v duchu priznať, že sa mu dobre počúva Wasa. Jeho štýl vysvetľovania mu vyhovuje. Alebo skôr sa mu páči. Poočku si aj Wasa prezrie. Možno by potreboval vykŕmiť ale inak je podľa neho naozaj sympatický.* /Na upíra. Majú upíri nejaký magický šarm? Upírsky šarm?/ *Nerozjíma nad tým ale veľmi dlho. Postupne sa v debate dostávajú ďalej a teraz má Thierri pocit, že prestrelil.* /Muselo to byť strašné aj pre Wasa./ *Nevšimne si nejakého náznaku, že by sa ho Was chcel dotknúť. Na to je príliš zahĺbaný. Radšej pokračuje v otázkach. Cmúľa nový cukrík a počúva ho. Pre zmenu trochu vykulene. Keď spomenie stopy po zuboch, len tak tak odolá tomu, aby dvihol ruku a dotkol sa krku.* /Toho tiku by som sa mal zbaviť. Však sa mi nič tak strašne nestalo. Čo si pamätám tak to bolo v nejakom momente aj prijemné./ *Medzi obočím sa mu robí od premýšľania vráska. Rozhryzie cukrík a chvíľu ho chrume. Takže sa medzi nimi na krátky moment rozhostí ticho.* Často upíri zabíjajú ľudí? Asi to nerobia vždy len pre hlad, hádam nemáte až taký apetít. Ale zas asi vám nestačí trocha jedla ako hadovi. *Zamyslí sa a začne rozbaľovať už tretí cukrík.* Ty si sa ma zatiaľ nepokúsil zjesť. Prečo? *Aj tretí obal skončí na deke pekne pri zvyšných dvoch.*
*Hrdě se s tím, ne zrovna veselým, tématem konverzace popere. Leč, tu a tam se na něm dá zahlédnout pár známek bolesti. Sic sotva patrné, ale stále tam byly. Toho, že by svých otázek začal postupně během likvidace bonbónu Thierri nějak litovat, si přitom všem nevšimne. Nedívá se totiž přímo na tazatele, pohled mu tančí všude možně. Jen párkrát se na něj mrkne. Faktu, že si vzal Thierri další kousek sladkosti, si všiml až v momentě, kdy jej opět docela hlasitě rozkousl. Po svém monologu jej však začne opět více vnímat. Proto taky zaregistruje ty vrásky, co se náhle v mladíkově obličeji zjevily. Hlavu drží stále jemně nakloněnou do hlavy, když ze sebe taky dostane nějaký ten dotaz.* Nad čímpak si lámeš hlavu? *V jeho hlasu jde opravdu sotva znát ta zvědavost, která celou dobu z Thierriho pramenila.* Zvládneme mít i apetit a starší upíři vydrží bez krve poměrně dlouho. Ty těla většinou tedy mají na svědomí neopeření, mláďata, opravdu hladoví upíři a nebo ti, co se těch jedinců chtěli nějak zbavit. *Opět se ujme vysvětlování, přičemž se hned podívá na mladíka vedle sebe.* Krve mám v lednici dost, takže se stíhám normálně najíst..a dál se umím ovládat. *Načne, načež se podívá na chvíli bokem.* Taky bych tě nerad nějak vyděsil, i když pochybuju, že bych ty duchy venku nějak překonal . *Uchechtne se.* Navíc fakt nepotřebuji, aby sis myslel, že mi musíš krví splácet svůj pobyt zde.
*Keď mu pre zmenu položí otázku jeho spoločník, zamrká a trochu čelo narovná, bez toho aby si to uvedomil. Pozrie na Wasa trochu prekvapene. Pár krát mrkne a potom len mykne plecom.* Len som si na niečo spomenul. *Zavrtí hlavou a radšej zmení tému. Alebo lepšie povedané, pokračuje v tom, na čo sa Wasa asi pýta takmer celý týždeň. Vampírizmus. Sústredene ho počúva a pritom sleduje. V puse prevaľuje tretí cukrík a cíti, že sa mu na jazyku rozprestiera lahodná chuť karamelu. Nadvihne obočie.* /To znie ako keby s neoperenými bolo dosť práce. Hlavne keď po nich zostávajú mŕtvy./ *Začne chrúmať ako keby nejedol cukríky ale čipsy.* Preto ti do chladničky nechodím... *Podotkne len tak medzi rečou. Sleduje ako uhýba pohľadom a tak nakloní hlavu trochu nabok. Umocňuje to jeho zvedavý výraz. Trošku prikývne, z jeho pohľadu neexistuje nič desivejšie ako duchovia. A potom za zamračí. Jemne vystrčí bradu a dochrúme cukrík. Chvíľu len tak mlčí ako premýšľa nad tým čo mu Was povedal práve. Potom ho pleskne po ramene.* Ja sa ti neponúkam ako nejaký krvný prostitút! Kebyže ti chcem zaplatiť pobyt tu tak ti ho zaplatím peniazmi! *Aj si uvedomí ako čudne alebo drze to práve vyznelo ale ignoruje to. Má dojem, že práve utrpela jeho hrdosť.* Pýtam sa preto, lebo si to ani neskúsil. Nejako ti moja krv nevonia alebo si vyberavý? Alebo si hovoríš, že čo je v dome, to sa neje? Teda, necháp ma zle, neplánujem byť večera... len teda ak si nejaký podsveťanský "predátor" *dokonca prstami naznačí tie úvodzovky* tak mi len pár krát napadlo, že prečo ma nezahryzneš? Zas tak svätý byť nemôžeš, že by si tu len tak nechal poflakovať živé vrecko krvi a ani nepomyslel na to, že by si okoštoval. Takú vôľu nemá nikto. *Vysolí na Wasa skoro ako kulomet.* Poviem ti narovinu, že ak by si bol veľký chodiaci čerstvý croissant tak neváham. Si zjedený skôr než by sis zadol na gauč. *Prirovná ho k svojmu obľúbenému pečivu a potom naňho prižmúri oči.* Alebo ti neprídem ako croissant? K čomu by si ma prirovnal? *Nakloní sa k nemu bližšie, aby jeho podozrievavý pohľad bol o niečo intenzívnejší.*
*Když už Thierriho po svém monologu začne opět vnímat, rovnou mu taky položí dotaz, neboť si všimne těch vrásek naznačujících fakt, že mladík nad něčím přemýšlí. Zjevně to však nebylo pro Wasovy uši, protože se nedozvěděl vůbec nic. Pokrčí tedy lehce rameny, nechajíce to obratně být.* /Však až bude chtít, nebo si nedá třeba pozor, stejně to z něj vypadne./ *Navíc se hned zdá, že na další vyzvídání teď ani nedostane prostor, poněvadž byl opět zahlcen otázkami. Hned tedy začne s odpovídáním, během čehož se krátce odmlčí a vyslechne si Thierriho slova, na něž s pobaveným úsměvem kývne a pokračuje dál. Dost jej přitom podporuje zvědavý výraz, který vidí pokaždé, když se k mladíkovi vrací pohledem.* /Aspoň někdo je na toto zvědavý..i když by původně bez kletby mohl žít normálně./ *Pomyslí si, načež sebou při tom plesknutí cukne. Na mladíka přitom zmateně zamrká, poslouchajíce následně jeho slova.* Dobře, dobře, klídek, mladý. *Zvedne ruce lehce do vzduchu v náznaku vzdávání se. Nehodlá tu rozdmýchat nějakou zbytečnou hádku, jako kdyby byli staří manželé. Nic takového jej fakt neláká. Zato ta krev? Dal by si říct. Bez přerušování ale nechal civila vedle sebe doříct, co chce. Až poté se začne činit.* Domluveno? Super. *Nechal jej žvanit až do samého konce. Neodpověděl mu ani na to s tím přirovnáním. Po té si ho akorát, když už se tak hezky a dobrovolně přiblížil, přitáhne rovnou do klína. Jestliže sebou nijak nemele a nesnaží se utéct, přidrží si jej za bok u sebe. V opačném případě jej však hned nechá a pustí. Zase není nějaké hovado, co by bylo schopné využít slabosti potencionální oběti.* Tak zaprvé... díky za upřímnost. Ještě, že croissant fakt nejsem. A zadruhé...vskutku, nevinný úplně nejsem. To fakt nikdo z nás, leda tak nemluvňata. *Uchechtne se. Ať už sedí Thierri zase bokem, nebo stále v jeho klíně, vyhledá si jeho oči. Naváže s ním oční kontakt, jestliže mu to je umožněno.* Navíc, kdo řekl, že jsem na ochutnání nepomyslel? Jen se do tebe nechci zakousnout, když nedostanu povolení. Toho by sis měl vážit, jelikož se upíři běžně na svolení neptají, prostě činí. *Pokrčí rameny. Thierriho bedlivě sleduje, načež se nakloní ještě blíž.* Mhmmm... možná grep? Pokud jsi totiž kouřil, když jsem tu nebyl, tvá krev bude lehce nahořklá. *Odmlčí a zlehka si k němu přičichne.* Ale jinak by měla být sladká. *Zazubí se na něj, klasicky odhalujíce pár ostrých tesáků.* No... když už jsi nadhodil ochutnávku.. dáš mi k ní povolení? *Dotáže se. Jednou rukou zabloudí k Thierriho krku a přejede mu zlehka konečky prsty přes šíji.*
*Žmúri naňho oči, neobmäkčí ho ani to ako dvíha ruky na znak ústupu. Nahlas a nahnevano zafuní a ešte si zloží ruky na hruď.* /Myslím, že by som chutil úžasne. Som zdravý, fajčím striedmo, teraz do mňa pchal kopec zeleniny. Mám pohyb… aj keď teraz veľmi nie ale inak som v dobrej forme. Podľa mna chutím lepšie ako čerstvé kačacie paté./ *Stále naklonený k nemu čaká na odpoveď. Takže ho dosť prekvapí keď si ho Was pritiahne.* Huh. *Vydá zo seba pri tom pohybe. Pár krát zamrká a z rozhnevaného pohľadu je prekvapený. Ruky čo si aj zložil na hrudi si práve obratne rozmotá a položí ich Wasovi na ramená. Popravde sa mu ešte nestalo, že by si ho niekto takto posadil na seba. Bedlivo počúva a keď je pri ňom takto blízko… cíti z jeho oblečenia prací prášok a aj nejaký parfém. Čuchol by si ale nechce vyzerať divne. Trochu sa zavrtí ale aj s tým prestane lebo… ako tak na ňom sedí tak vrtenie by predsa len mohlo vyvolať aj nejaký iný efekt ako to, že sa mu trochu zrýchlil tep. Vlastne nevie čo ma robiť. Nikto si ho doteraz takto neposadil. Pozerá mu do oči, z hlavy sa mu totálne vyparilo všetko čo mu Was vravel o encantu. Navyše ma dojem, že cíti horko v tvári.* /Určite vyzerám ako rajčina…/ *Napadne mu a o niečo viac vyvalí oči. Je naozaj rád, že sa naňho Was doteraz nijak nevrhol. Vlastne sa s ním cíti dobre. Komfortne. Aj keď aktuálne nevie určiť či je tato pozícia komfortná… trochu mu tŕpne noha nakoľko ju ma v zlej pozícii ale zas keď sa bude vrtieť možno… to bude viac než komfortné.* /A možno to tak nemyslí a je to len pohodlná poloha na kŕmenie. Teraz si prídem ako nejaká jahňacia kotleta./ *Nefajčil dnes. Za to ale vyklopil do seba asi tri kávy už. Pozrie mu na zuby a cíti prsty na svojom krku. Nadýchne sa nosom. V takto intímnej chvíli asi ešte nebol. Znova mu pozrie do očí.* Dobre. *Špitne svoje svolenie.*
*Schválně nechá Thierriho, ať ze sebe dostane vše, co mu přišlo důležité a leželo mu na srdci, než se začne angažovat. To začne zvednutím rukou v náznaku vzdávání se. Kdyby měl, vyvěsil by i bílou vlaječku, pravděpodobně aby podrhl tu dramatičnost. Nicméně po ruce nikde nebyla, takže se musel mladík spokojit s tímto. Nuže, následuje stáhnutí Thierriho do svého klína. A jakmile si je Was jist, že mu mladík neuteče, vlastně se jej dokonce přidrží, dá mu své ruce na boky v úmyslu si jej přidržet, aby případně nespadnul. Třeba z šoku, když by jej něco v následujícím vysvětlování až moc rozrušilo. Was s tímto raději počítal, neboť si byl vědom, co následně řekne. Byla toho poměrně velká nálož totiž. Navíc vzhledem k Thierriho vztahu ke krvi, divil by se, kdyby to vzal naprosto v klidu. Zatímco z něj vypadávají slova v souvislých větách, vnímá vše, co se v místnosti šustne. Především to, co je právě před ním. V zabranosti do svého vlastního monologu ovšem neřekne nic bokem, ani k tomu zavrtění. Neměl tolik krve v sobě, aby ten dole nějak reagoval.* /Roztomilé..ani mi neuhýbá pohledem./ *Pomyslí si. O encantu mu řekl už v den jeho setkání. Co vše ovšem člověk zapomene, když je rozrušen a následně zabrán do mnohem zajímavější situace. Was mimo to neměl nakonec encanto v lásce, takže moc nehrozilo jeho využití. Čas ubíhal, upír řekl vše podstatné, zakončíce svůj proslov otázkou, kterou si dovolil podpořit i ukázaním zoubků a přejetím prsty přes krk mladíka před ním. Co však nečeká, je to svolení, které zrovna dostane. V očích se mu mihne překvapení s lehkým zaváháním. Ke krku se ovšem vskutku skloní. Otevře ústa, nejprve zlehka přejede zuby přes kůži, než se skutečně zakousne. Ruce má mezitím v pozoru, kdyby to na mladíka bylo moc a chtěl by se mu tam po chvíli skácet.*
*Vníma to ako je blízko pri ňom. Doslova je na ňom. Dýcha viac menej plytko, v očakávaní čo bude ďalej. Wasove tesáky ho doslova na pohľad lákajú. Ani nevie prečo. Nie je na nejaké sadomaso hrátky ale aj tak tá myšlienka, že by ho hryzol... Nevie určiť ako sa pri tej myšlienke cíti. Pravdepodobne ho to fascinuje. Keď si Was žiada o povolenie sa napiť, tak cíti ako sa mu rozbúši srdce.* /Kávy. To sú určite tie tri kávy. Veľa kofeínu./ *Prehovára sa ale vie, že to tak nie je. Dá mu svoje povolenie a sleduje ako sa Wasovi v očiach odzrkadlí prekvapenie. Sám tiež zamrká.* /Nečakal to? Vtipkoval? Teraz povie, že to bol vtip. Vyzerám ako nejaký úchylný fanúšik Twilight. Asi som si to proste zle vysvetlil.../ *Zadrhne sa mu dych v krku keď mu z dohľadu zmiznú Wasove oči a ucíti na krk jemné škrabkanie. Trochu mu od nervozity zatne prsty do oblečenia na ramenách. A sám sebe si nemôže klamať... vzrušuje ho to. Keď sa po ňom plazí opitá spolužiačka, je to nechutné. Ale toto... v myšlienkach sa ani nedostane ďalej. Ucíti ako sa zuby na jeho krku zaboria hlbšie ale miesto bolesti ním prejde slastný pocit. Vzdychne a primkne sa k Wasovi bližšie. Zatvorí oči. Necháva sa trochu strhnúť tým príjemným pocitom. Má dojem, že sa Wasovi doslova roztápa v rukách. Zrýchlene dýcha a nechce, aby to prestalo. Ani nevie ako a nohy presunie tak, že nimi Wasa stisne, pevne.*
*Slyší jak se bušení srdce postupně zrychluje, kord jakmile se optá na svolení k tomu, co měl v plánu udělat. Dlouho přímo z člověka nepil a zde jej to lákalo nejen kvůli nádherné vůně, ale i obecně..osoba, kterou měl právě na očích, mu přišla dost sympatická. Nehledě na zvídavé dotazy, nelituje zatím ani jedné chvíle strávené s ním. Aspoň se konečně nenudí jako v době, kdy byl doma jen sám. Dokonce se o něm už stihl dozvědět poměrně dost věcí. Pravděpodobně proto jej překvapí, že svolení skutečně dostane. To, jak jej ten fakt šokoval, mu ostatně jde vidět i na očích těsně předtím, než Thierrimu zmizí z dohledu a přiblíží se přímo ke krku. Přes ten zlehka přejede samotnými zuby, vnímajíce přitom stisknutí ramen. Následně se konečně zakousne, nechávajíce sladkou krev téct sobě do úst.* /Vůně nelhala, je opravdu sladký..možná to je i tím karamelem./ *Proběhne mu hlavou, pozvolna přivře oči. To vzdychnutí bylo pro jeho uši téměř jako rajská hudba. Nechává tedy krev nějakou tu chviličku téct. Málem by přitom i nevnímal ono sevření nohama, kdyby nebylo tak pevné. Zanedlouho nicméně uzná, že stačí a odtáhne se. Ránu ještě dodatečně olízne, podobně jako potom rty, neboť na ní zůstalo pár kapiček krve.* Jsi sladký jako dobře udělaný karamel. *Řekne bezmyšlenkovitě. Thierriho si u toho pevně drží, kdyby náhodou mu bylo až moc mdlo. Skoro si ani neuvědomí, co ve skutečnosti řekl.* Tedy..tvá krev je sladká jako karamel. *Opraví se tedy. Starostlivě si pak mladíka na sobě prohlédne.*
*Od momentu čo sa doňho Was zahryzne tak má hlavu absolútne vymetenú. S tým ako sa cítil na halloweenskej párty sa to nedá ani porovnať. Toto je asi tisíc krát lepšie. Urobí si trošku lepšie pohodlie a zaistí si, že mu Was nikam neutečie. Teda, nie že by mal Thierri nejakú šancu ho zadržať... možno je to len pud ako si márne zaistiť, aby ten príjemný pocit pokračoval. Zachveje sa keď ucíti na krku obliznutie. Celou chrbticou mu prejde príjemná triaška. Dýcha rýchlo, oči má privreté, vyzerá ako omámený. A vlastne aj je. Pery má mierne pootvorené a trochu sa vo svojom omámenom stave od Wasa odtiahne, aby sa naňho pozrel. Dýcha rýchlo.* Si tu veux, je serai ton caramel. *Povie chrapľavo, jednu ruku nechá na jeho ramenu a druhou mu zájde do vlasou. Skloní sa k nemu nedočkavo a celkom vášnivo ho pobozká. Ešte stále rozparádený z toho ako z neho sal krv.*
*Jakmile ucítí tu čerstvou sladkou krev, jak mu hezky teče přímo do úst, div se udrží při smyslech. Odevzdaně přivře oči, užívajíce si toho pocitu, jak se mu žaludek plní konečně něčím přímo čerstvým. Krve z lednice měl pochopitelně dost, tohle ovšem byla opravdu jiná. Skoro se ani nechce odtáhnout, což by ovšem nešlo. Na druhou, hodně podstatnou, stranu by mu totiž bylo mladíka líto. Docela mu přirostl a stále i přirůstává k srdci, takže rozhodně nechce dovolit, aby jen kvůli jeho dobrému pocitu pozdravil půdu a dal všem drahým sbohem. Když tedy po chvilce uzná, že stačí, hned se odtáhne, využívajíce veškeré zbytky krve okolo, co zde zůstaly. Bedlivě si i hlídá, aby nic z té drahocenné rudé tekutiny nepotkaly mladíkovy oči. Nechtěl ho hned po tak příjemném momentu vyděsit. Proto se ujistí, že je vše pryč a až poté se odtáhne tak, aby na Thierriho viděl. Hned z něj přitom vypadne, co si skutečně myslí, než se začne zajímat o stav mladíka. Pochopitelně vypadá dost omámeně, což Wase moc nepřekvapí. O to se spíš postarají následující slova s činy. Pozná ovšem jen jazyk, v němž jsou řečeny, jinak nemá vůbec páru, co mu Thierri řekl. A ani si to nestihne nějak domyslet, neboť jej mladík políbí. Zavře tedy automaticky oči a polibek mu opětuje. Ani se nepozastaví nad tím faktem, že právě pil krev, která pro civila ovšem neznamenala nic sladkého jako pro upíra.*
*Nedá vlastne Wasovi ani na výber. Vrhne sa naňho, lebo to proste chce spraviť. Chce pokračovať v tom príjemnom pocite. Chce cítiť blízkosť. Chce cítiť Wasove pery. Tak si to zoberie. Stehnami ho pevne zviera a pritom sa mierne zhupne v bokoch, tak aby sa príjemne oňho obtrel. Perami sa prisaje k tým jeho a po chvíľke neodbytne jazykom prekĺzne dnu. Keď cíti odozvu tak zavrní. Hlava plná iba toho, že chce viac a absolútne vôbec mu nedochádza v prvom momente pachuť. Možno to je aj tým, že vycmúľal tri karamelky a tak má najskôr v ústach jej chuť. Užíva sa bozk ako sa len dá a obtrie sa o Wasa druhý krát. Teraz mu ale už začínajú trochu fungovať mozgové bunky. Nakrčí obočie, bozk neochotne preruší a trochu sa odtiahne od Wasa. Sleduje ho stále ešte rozvášneným pohľadom ale zároveň je na ňom vidno, že prichádza k sebe.* /Oh... merde.../ *Práve mu dôjde akú pachuť má v ústach a tak zamrká, nadýchne sa a da si ruku pred úst. O odtieň zbledne ako sa mu urobí z tej chuti zle.* Krv.... fuj. *Zlezie z Wasa a ignoruje to, že trenky ho tlačia. Popravde sa len sústredí na to, aby nevracal. Ale ako tak zo svojho spoločníka zlieza tak drgne rukou do matrace. Nuž, bunker sa na nich zrúti ako domček z kariet.*
*Ani ho nenapadne se bránit. Taky je z části lehce mimo a něco takového mu jednoduše přijde příjemné. Nedokáže nad ničím jiným přemýšlet. Nechává se unášet proudem, oplácí Thierrimu vše, co mu dopřával. Díky krvi, kterou před chviličkou vypil, se mu přitom i lehce probralo tělo. Vše se zdálo být perfektní. Dokud si samozřejmě mladík neuvědomil, že Wasovy ústa zrovna po karamelkách nechutnaly. Upír to však nedokázal dávat Thierrimu za zlé. Měl tušit, že pachuť brzy rozpozná. Sám však předtím nebyl úplně při smyslech. K těm se dostane až teď, když si uvědomí, že se jeho společnost od něj odtáhla. Podívá se tedy na něj, lehce cukne, aby se vzpamatoval a poté zlehka pokýve hlavou.* Promiň, měl jsem víc vnímat a zastavit tě. *Omluví se mu hned. Vrátit to však nemůže a aby pravdu přiznal, ani by nechtěl. Raději Thierrimu pomůže se dostat do kuchyně, aby to mohl zapít. To ovšem muselo chviličku počkat, poněvadž na ně spadl celý bunkr. Začne se tedy vymotávat z hromady dek a následně, jestliže je to potřeba, pomůže i mladíkovi. Tomu opět nabídne něco na zapití, přičemž jestliže kývne, raději mu to odejde nalít sám, aby nedošlo k dalšímu zvedání žaludku. Jestliže pak Thierri ještě zvládne fungovat, pomůže mu uklidit vše využité k bunkru. A pokud ne, raději jej obratně uloží do postele, přikryje a zbytek v obývacím pokoji jednoduše uklidí sám, než si taky odejde lehnout, aby si aspoň na chvíli odpočal.*
*Vnímá samozřejmě vše, co se děje jednak kolem, tak i hned vedle něj. Jistě, město stále bylo hlučné, nicméně když se na něj Thierri tak tiskl, těžko by změnu postoje po cestě nezaznamenal. A to i tu vnitřní – vnímá jak s mladíkem otřásá strach. Aby ovšem pravdu řekl, neví jak si má poradit. Vzhledem k tomu, že on sám duchy nevidí, neví, co Thierrimu poradit. Aspoň na chvíli tedy zastaví, nechá ho, ať se nadechne, vydechne. Jednoduše ho nechá, aby se, byť jen trošičku, uklidnil. Jakmile pak člověk zavelí, tak upír udělá. Vykročí směrem před sebe, dál od trafiky. O pár obchodů dál pak zabočí. Co nejrychleji, ale zároveň tak, ať mladík stíhá, dojde k hlavním dveřím bytového domu. Vytáhne klíče, odemkne a Thierriho pustí jako prvního dovnitř.* Dívej, jelikož já sám duchy nevidím a zároveň jsem si neprocházel tak dávnou historii..neřeknu ti, zda se máš bát, nebo ne. Vím ale jistě, že se u mně v bytě nikdy nic nestalo, takže tam by tě nic překvapit nemělo. *Začne na něj postupně, zatímco jej vede po schodišti nahoru, mluvit. Když pak konečně zastaví u dveří, opět odemkne, otevře a otře si boty o rohožku. Mezitím nechá Thierriho vstoupit dovnitř.* Můžeme jít do obývacího pokoje, do ložnice...kdekoliv si myslíš, že budeš v bezpečí. *Pokračuje až jak jsou uvnitř bytu, přičemž za sebou samozřejmě zavře vstupní dveře bytu.*
*Rozhodne sa, že rýchly presun bude to najlepšie riešenie. Ak by mali ísť tak ako doteraz, tak by nikam nedošli. A svitanie Thierri nechce zažiť a má taký dojem že ani Was. Udrží s ním krok. Síce bol pár dní mimo ale tak kondičku stále má. Vojde do domu, mierne zrýchlene dýcha a na moment aj zavrie oči. Hluk, ulice, davu, duchov je preč. Úľava je na ňom aj vidnom. Počúva Wasa iba na pól ucha, nasleduje ho do schodiska.* Myslím, že to tu nebude tak hrozné ako vonku. *Tiež si očistí boty a keď vojde, pekne v európskom štýle si ich aj vyzuje. A vyzlečie si kabát, ktorí prehodí cez najbližšiu vec, ani nevie cez čo. Popáleniny na rukách a nohe ho štípu. Zrazu vyzera strašne strhane.* A môžeme ísť niekam kde si môžeme zapáliť? Fakt, naozaj fakt chcem cigaretu. *Požiada potichu a rozhliadne sa okolo.* Máš to tu pekné.
*To, jak si Thierri zuje boty sám od sebe, mu udělá radost, proto i vykouzlí jemný, přívětivý úsměv. To, že má poměrně velký nepořádek v ateliéru neznamená, že bude mít svinčík i všude jinde. Proto si i on sám samozřejmě vyzuje boty, které přesune i s těmi Thierriho do dřevěných poliček, aneb do menšího botníku. Vzhledem k tomu, že žije sám, mu něco takového bohatě stačí. Je to jedna z mála věcí, v níž byl skromný. To už se však nedá říct například o obývacím pokoji, do nějž chodba vedla. Tam byly dominantou knihovničky. Doslova na každém rohu. Pár měl dokonce i nad gaučem poblíž oken, které byly samozřejmě jak zatemněná, tak i pro atmosféru zastřená závěsy. Na něčem takovém se rovněž moc nemohlo šetřit. Přeci jen mu to zachraňovalo život.* Otevřu na chvíli okno a podám ti popelník. *Uklidní svého hosta a zpod konferenčního stolu u menšího černého gauče vytáhne jak krabičku cigaret, tak i zmíněný popelník.* Můžeš si klidně sednout, jen nepopal látku gauče. *Dodá, během čehož otevře okno, jak i předtím zmínil.* Tak, na stole je i ovladač, můžeš si pustit televizi...každopádně, dáš si třeba čaj? Moc tu toho pochopitelně nemám, rozhodně ne k jídlu, ale stále něco nabídnout můžu.
*Od prezerania chodby ho vytrhne menší šramot z toho ako Was schováva boty. Obzrie sa po ňom. Vytiahne si ešte zapaľovač z kabáta, akurát ten rúžový s kreslenou postavičkou. Potom sa ale vráti späť k interiéru a zájde až do obývačky. Z úst vydá tichučké ó. Miluje knihy, takže miestnosť ho aj napriek jeho stavu uchváti.* Dám pozor. *Povie mu a obráti sa ku gauču a konferenčnému stolíku. Prejde k nemu a posadí sa, hneď ale zmení polohu na turecký sed. Aj keď trochu sykne ako sa mu nohavice nepríjemne obtrú o popáleninu.* Televíziu nepotrebujem, stačil mi ten hluk vonku. Máš kávu? *Zavrtí sa pre lepšie pohodlie, zoberie krabičku cigariet, jednu vytiahne a strčí si ju rovno do pusy. Ale keď si ide zapáliť tak sa zarazí. Hneď si spomenie na to čo hovoril Was.* /Zhorím aj ja?/ *Rovno ten zapaľovač odloží na stolík čo najďalej od seba.* Mohol by si... no... *Pozrie sa smerom k Wasovi.*... pripáliš mi tým elektrickým? *Požiada ho nakoniec.*
*Zatímco si nechá Thierriho sednout na gauč, otevře ono okno a až tehdy si začne vysvlékat kabát, aby jej mohl poté mohl zanést do ložnice. To sice chvilku počká, ale proč se už rovnou nepřipravit na potom.* V to věřím a ano, mám...dáš si latte, nebo espresso? *Zeptá se. Na chvíli si i k Thierrimu sedne, vyčkávajíce na odpověď. Mezitím si i osobu před sebou nenápadně prohlíží. Zjišťuje, zda má i nějaké další popáleniny, jelikož předtím zaznamenal tiché syknutí.* Huh? Jo, samozřejmě. *Kývne a z kapsy pohozeného kabátu vytáhne ten elektrický zapalovač a mladíkovi cigaretu zapálí.* Hotovo. /Že by se teď bál, že shoří taky? Nebo prostě taky cítí tu jistotu?/ *Pomyslí si pak mimoděk a nakloní hlavu na stranu.* No, pověsím si kabát, zrobím ti kávu a mrknu se, zda náhodou nemám někde něco na tu popáleninu..i když dost pochybuju. *Shrne a zvedne se.*
*Dvihne k nemu pohľad a dva, tri krát zamrká ako tak premýšľa.* Latté. Díky. *Vníma ako si vedľa neho sadne ale má veľa práce s lovením cigarety z krabičky a potom ho prepadne hlboká úvaha nad tým či by zhorel tiež.* /No slnko ma popáli ale ten oheň naozaj nejdem skúšať./ *Odloží ho a otočí sa tvárou k Wasovi. Nechá si pripáliť a potiahne do seba nikotín. Má pocit, že ho nemal veky. Pri potiahnutí zatvorí oči, chvíľu podrží a potom dym vydýchne a spolu s tým otvorí oči. Pozrie na Wasa a prikývne.* Nepohrdnem žiadnou mastičkou. Popravde budem vďačný aj za vazelínu. *Povie a popoťahuje si z cigarety. Sústredí sa len na to, aby upokojil svoje rozcuchané nervy. A tiež na to, aby mu popol nepadol inam ako do popolníka.* /Čo budem robiť? Už navždy budem žiť ako nočný tvor? Budem musieť vymeniť všetky zapaľovače za elektrické?/ *Pozrie na ruku s cigaretou ako sa mu trasie.* /Navždy už budem vidieť duchov? Bude teraz zo mňa nejaké médium? Ako tá vlasatá žena z Long Islandu?/ *Zahryzne si do pery a potom peru medzi zubami radšej vymení za cigaretu.* /A teraz trávim noc u neznámeho chlapa, ktorý o sebe tvrdí, že je upír. Možno som mu naletel. Aj keď tie zuby.../ *Prejde si prstami po tých dvoch hryzancoch. Nepríde mu to až tak nereálne. Dofajčí a vyskočí na nohy, aj keď, spraví to tak rýchlo, že skoro hodí držku o konferenčný stôl. Ale vystrie sa a ide za Wasom, alebo aspoň tam kde ho počuje.* Dokáž mi, že si upír. *Povie nekompromisne.*
Dóbře, latte. *Kývne. Nejprve se však zaobírá prohlížením, kterým chtěl docílit toho, že by našel nějaké další popáleniny. No, většinu ovšem musel Thierri mít zakrytou, jelikož nakonec zaznamená pouze tu na nose. Následně, když už ho Thierri poprosí, zapálí mu cigaretu a následně shrne, co vše tedy musí udělat.* V to věřím, jen já zrovna moc lékarničku a ani jiné masti nevedu, protože to jednoduše nepotřebuju. *Pokrčí lehce rameny, načež konečně vstane.* No, jdu ti udělat tu kávu tedy. *Informuje ho. Po cestě ke kuchyni ještě zastaví v ložnici, kde si pověsí svůj kabát. Až poté se vrhne rovnou tam, kde i řekl že půjde. V kávovaru pak zkontroloval množství zrn. Podobně následně pokračoval i u mléka. Případně trošku do nádoby dolije a hned poté nachystá hrnek. Už stačí jen stlačit tlačítko. A zatímco se káva vaří, zkontroluje všechny skříňky.* /Možná tu třeba někdo něco nechal...ne, ne, ne..a nein./ *Naskakuje mu, zatímco nechá zaklapnout každou skříňku. Nenalezne nic, i když to si i ostatně předtím myslel. Obrátí se tedy ke kávovaru. Hrnek dá hned bokem, když už vidí, že je Latté hotové. Následně se otočí, jelikož zaznamená blížící se kroky. Nechá tedy hosta dojít až za ním, aby se s ním poté omylem nesrazil. Na jeho slova však vyjukaně zamrká.* Mám ti dokázat, že jsem upír. *Zopakuje víceméně Thierriho slova, lehce i skousne ret a zapřemýšlí.* /Na běh tu zrovna moc prostoru není a sochy taky zvedat nechci, ještě bych si nějakou rozbil./ *Málem by mu i došly nápady, když jej jeden přímo uhodí do očí, jakmile se podívá zpět na Thierriho.* Upíří krev léčí a jelikož ty máš nepěknou popáleninu na nose a hádám, že i někde jinde...můžu ti to dokázat na tomto. *Překříží si ruce na hrudi.* Není to zrovna lahůdka pro člověka, v to věřím, ale pomůže. *Dodá, načež se otočí a vezme do ruky vysoký skleněný hrnek s kávou.* Tady. *Přistoupí k němu a podá mu ho.*
*Prezerá si ho, príde mu celkom milý.* /A možno mi tak príde len preto, že mi ponúkol cigaretu. Ponúkol mi ju alebo som sa na ňu ponúkol sám?/ *Nechce ani vedieť ako to teraz vyzerá. Chlap čo sa správa ako blázon. Tvrdí, že vidí duchov, uverí chlapovi čo o sebe tvrdí, že je upír a ide k nemu na cigaretu.* /Ani jeden nebudeme normálni./ *Zhodnotí v duchu a keď dofajčí tak vyrazí za ním. Musí sa predsa presvedčiť. Tak by to spravil racionálne uvažujúci človek.* /Teraz ale okolo mňa nie je nič racionálne./ *Keď zopakuje jeho slova tak prikývne. S tými kruhmi pod očami, spáleným nosom a uhnaným pohľadom vyzerá trochu ako maniak. Sleduje ho ako si prezerá okolie. A keď spomenie krv tak najskôr zamrká očami a potom vystrúha znechutený výraz.* Nemám rád krv. Fakt nie. *Urobí od neho krok ďalej. Chvíľu ho tak sleduje, prenesie váhu z nohy na nohy a pritom cíti ako sa mu nohavice lepia na mokvajúcu kožu. Nehovoriac o zraneniach na ruke. Potiahne si jeden rukáv tak, aby sa mu odlepil od kože a neprischol k nej. Pristúpi k nemu a zoberie si kávu, rovno sa z nej napije. Poriadne sa napije aj za cenu popáleného jazyka.* /Možno len kecá a... chce mi dať krv. A kto normálny by dával krv. A ak to lieči tak aspoň by som nemal jazvy./ *Nerobí si ilúzie o tom, že by jeho pokožka sa zacelila tak skoro. A aspoň by sa vyhol vysvetľovaniu prečo má popáleniny.* Fajn. *Kopne do seba zvyšok kávy ako keby to bol panák. Vrazí pohár naspäť Wasovi.* Tak ideme na to. *Vyzve ho, takto medzi dverami kuchyne k činu. Vie, že mu bude zle ale zas Thierri nikdy neuteká pred výzvou. Aspoň nie teraz, keď už naozaj nemá čo stratiť.*
*Zatímco nechá kávovar dělat svoji práci, začne prohledávat veškeré skříňky, co se v kuchyni nachází, ve snaze najít nějaký krém. Po chvíli to ovšem vzdá, když nenajde ani vazelínu či krém na ruce. Nakonec to tedy vzdá a aspoň dá bokem hrnek s kávou, poslouchajíce blížící se kroky. Proto se taky následně otočí a vyjukaně se na Thierriho podívá. Dokonce nevěřícně zopakuje jeho slova. Po chvíli přemýšlení jej však nenapadne nic jiného jak krev, která by ovšem situaci i přispěla, hlavně tedy v menší míře.* Nemá ji ráda většina civilů, v tom tě ujistit můžu napevno. *Přikývne. Nechá to ovšem jen na něm a akorát mu předá kávu. Sám si ovšem nenaleje nic. Nemá zrovna chuť a ani hlad nepociťuje. Soustředí se tedy jen na civila před sebou. Je zvědav na jeho odpověď, která jej opět překvapí. Neubrání se tedy znovu překvapenému pohledu, nicméně se hned začne angažovat. Hrnek od kávy si převezme a dá prozatím do dřezu.* Zkusím ti to udělat co nejlehčí. *Začne, načež vytáhne ze skříňky štamprli. Následně si vyhrne rukáv, přičemž se na chvíli pozastaví.* Moment, zajdu si jen pro nůž. *Po těchto slovech odběhne do ateliéru. Během chvilky je však zpět a nůž společně s rukou si umyje, než si se skousnutým rtem řízne do zápěstí. Vše přitom provádí zády k Thierrimu. Svoji krev nechá natéct do skleněné půlky. Nepřehání to s ní ovšem, aby po ní nebyl absťák ještě větší než by mohl být.* Zkus předstírat, že je v té štamprli alkohol. *S těmito slovy, a hlavně poté, co si opět umyje ruku, která se mu postupně mezitím zahojila, podá půlku Thierrimu. Krev uvnitř je viditelně odlišná od té lidské. Není totiž tmavá jako spíš lehce světlejší.* Hezky na ex, jako tu kávu třeba.
Úchylovia sa určite nájdu. *Oponuje. Verí tomu, že sú magori čo chlemtajú krv. Otrasie ho pri tej predstave. Chvíľu teda premýšľa a pritom si spáli jazyk o kávu. On nebude piť krv. Ale čím dlhšie premýšľa tak tým viac sa k tomu prikláňa.* /Som blázon. Určite som. Musím byť./ *Tak sa rozhodne že to spraví.* Nôž? *Zopakuje a uhne mu z dverí kuchyne. Vojde do nej a obzrie sa. Aj tá je celkom pekná. Behom chvíle je Was naspäť aj s nožom a tak ho mlčky nechá spraviť to čo asi chce spraviť.* /Dúfam, že mi nenalieva svoju krv do pohára./ *Zhrozí sa. Čo ak ho napne? Vypil tu kávu a nerád by ju vrhol na kuchynský pult. Prstom prejde po povrchu.* /Vyzerá to na kvalitný pult.../ *Dvihne pohľad a pozrie na štamprlík s krvou. Napne ho a dá si ruku pred ústa, zavrie oči a otočí sa od neho. Predýchava to nosom.* /Okej, toto nebolo také zlé. Teraz to len vypiť./ *Presviedča sa. Zloží ruku z úst a vydýchne.* Daj to sem. *Natiahne k nemu ruku, aby mu ten štamprlík dal. Pritom je k nemu otočený viac menej bokom a má stále zatvorené oči.* /To zvládnem. Spravil som aj horšie veci./ *Zoberie si ho a poslepu ho do seba kopne. Tak ako tu kávu.* Oh, fuj... *Povie a bojuje s nutkaním vracať. Prudko položí štamprlík na pult, oprie sa oň rukami a pozrie na Wasa. Predýchava to.* A čo bude teraz? Nepremením sa na upíra, že nie? *Opýta sa a zamračí sa.* A možno už som. Slnko ma páli ale necítim sa nejako... mŕtvo. Možno to je tá cigánska kliatba. Počul si o niečom takom? *Spustí na Wasa ako samopal. Evidentne kombinácia kofeínu a upírskej krvi robí s Thierrim svoje.*
*Na chvíli se nad Thierriho slovy zamyslí, což na sobě i dá znát. Dokonce se i chytí za bradu v nepředstíráném dumání, než mu to dojde.* Jasně, vrahové jako Jeffrey Dahmer by si dost pochutnali, že? *Nadhodí. Jakmile je káva předána a finální odpověď vyslyšena, začne na přípravě pracovat.* Jasně, nebo se mám před tebou kousnout do ruky? *Prohodí po cestě do ateliéru, kde vyhrabe nůž, který samozřejmě následně v kuchyni společně s rukou umyje.* Každopádně ještě k tomu předtím...toho vraha jsem zažil. Vlastně jsem zažil většinu z těch, co v té době řádili...a že jich bylo. *Pokračuje v předchozím tématu, zatímco chystá svoji, viditelně odlišnou, krev. Narozdíl od lidské, upíří byla poměrně světlejší. Její červená jednoduše víc zářila. Když už je nachystaná, umyje si v rychlosti ruce a až poté ji Thierrimu podá.* /No, tohle bude zajímavé./ *Trkne ho, jak vidí tu reakci. Na druhou stranu jej moc k Thierriho předchozím slovům nepřekvapí. Počká tedy, až se hodí do klidu. Mezitím si v hlavě projde, co vše má v ledničce, aby mu pak pomohl zahnat tu železitou chuť. Následně mu štamprli předá, nechávajíce ho krev do sebe obrátit. Poté, zatímco se Thierri rukama zapře o pult, začne jak štamprli, tak i předchozí hrnek od kávy umývat.* Tuším, že by měl být v lednici džus, ale pro jistotu ti ho rychle vytáhnu sám. *Informuje ho. Hned ovšem zápasí s tím, aby se neuchechtl při té smršti informací. Postupně jej tedy nechá to ze sebe dostat a mezitím obě skleněné nádobky i utře a navrátí do skřínky.* Vymluvený? Doufám, že ano...ne, nezměníš se na upíra, to bys musel v blízké době zemřít. Třeba blbě spadnout na hlavu. A pak bych tě musel zakopat. Naše krev samotná jen léčí, obsahuje ovšem drogu a možná po ní nebo případně po kousnutí budeš chvíli toužit. Větší dávku ti ale nedám. *Vysvětlí odpověď na první otázku, načež se opře čelem k němu o linku.* A ne, nejsi upír. Můžu tě o tom ujistit, slyším totiž jak dýcháš a tlukot tvého srdce. Mohl bych dokonce nahmatat tvůj tep. *Pokračuje.* Navíc upír pozná druhého upíra...no a co se kletby týče, tak ne...jsem upír, ne čaroděj, a jediný, s nímž se bavím, je až moc mladý na to, aby o něčem takovém věděl. *Ukončí svůj monolog, načež se opět zamyslí.* Předpokládám, že ti ten čaroděj nic víc neřekl, co? Musel jsi ho pěkně naštvat. *Zmíní.*
*Chvíľu zapátra v pamäti, lebo to meno mu niečo hovorí.* Myslím, že som videl film… alebo to bol seriál. *Zahundre lebo si nie je istý. Nechá ho ísť pre nôž. Pritom sa zamýšľa, čo z toho by bolo lepšie.* /Nôž alebo zuby? Fakt by sa hryzol do ruky?/ *Aktualne je ale rád, že to robí nožom a ste chrbtom k nemu. Asi by ten pohľad ako si reže do ruky a necháva tiecť krv, neustál.* Väčšinu vrahov? Koľko? *Opýta sa zvedavo. Nie je nejaký fanúšik sériových vrahov. Niečo si vypočul v podcastoch. Niečo zachytil na netflixe.* Koľko máš rokov? *Dodá ešte k svojim otázkam. Keď ale pristane pred ním štamprlík tak ma naozaj čo robiť aby nevracal. Ani nezachytí inú farbu aj keď to je viditeľné. Skôr ide o ten psychologický pocit, že je to krv. Nakoniec sa s pár cavikmi rozhodne to vypiť. Cíti tu železnú chuť, Dýcha nosom a prehovára sa chvíľu, aby neovracal ten pult. Prikývne na ten džús. Určite to bude potrebovať spláchnuť. Nádych, výdych. Aby čo najmenej myslel na to, že práve do seba hodil cudziu krv, začne rozprávať. Dá si ruku pred pusu a vykulí oči. Nechá ho dorozpravat aj keď teda vyzerá že sa dovracia.* /Myslim, že to zvládam dobre./ *Pochváli sa v duchu. Dá ruku pred a dá si ju v bok. Teraz vyzerá ako primadona. Jednou rukou opretý o pult, druhá v bok a evidentne zhlboka dýchajúci.* Zomrieť sa nechytám. Aspoň nie v blízkej dobe. Akú drogu obsahuje? Ja teraz abstinujem, nechcem v tom zas lietať. Alebo mi to nehovor radšej, aspoň to nebudem zháňať potom. *Zakrúti hlavou ako si svoju otázku rozmyslí.* Fakt to počuješ? To máš ako supersluch? Takže sú aj čarodeji? Niečo ako Harry Potter? Ale bez kúzelnej paličky lebo henten v knižnici ju nemal. Len niečo hovorila v divnom jazyku. Niečo ešte hovoril ale veľmi som sa nesústredil. *Nadychne sa a vydýchne.* Bol som iba na víne s jeho frajerom. Len sme sa bavili. Teda dal mi pusu… ale na líco! Viac nič nebolo a ani nebude keď chodí s takým magorom. Vlastne som mu odvtedy ani nenapísal. Trochu ma desí sa mu ozvať, stačí že teraz nemôžem na slnko a vidím duchov. A mna fakt duchovia desia… dáš mi prosím ťa ten džús lebo asi z tej pachuti budem vracať… *Dá si znova ruku pred pusu a teraz je mu naozaj zle. Vlastne ani nepostrehne, že sa mu popáleniny vyliečili počas toho ako rozprával.*
Mělo by tuším být obojí. Dokonce mám takový dojem, že existuje i dokument. *Opět zapřemýšlí, tentokrát ovšem na kratší dobu, jelikož už se musí věnovat dokazování. Začne tedy po odběhnutí a navrácení zpět do kuchyně připravovat krev, během čehož se s Thierrim baví, pravděpodobně aby jej udržel v klidu.* To asi nespočítám. Zrovna ve státech jich nebylo málo. Ale pamatuju, že jsem se díval na ty reportáže na starých televizích. Bylo to šílené. *Zavrtí hlavou.* Jeden zabíjel děti, druhý oběti znásilnil, zabil a ještě jim znetvořil pokoj různými znaky..tuším, že to byl zrovna Richard Ramirez. Šílenec..*Vidět Wasovi přímo do obličeje, hned by si Thierri všiml toho znechucení. Takto to mohl pouze dle tónu v hlase vytušit.* Sto dvacet čtyři. *Řekne jako kdyby to byl naprosto běžný věk a poté se už otočí za Thierrim, aby mu přihrál štamprli s krví. Celou dobu jej pak při tom pití pozoruje, načež na konci zmíní, že mu případně nalije džus na zapití. Vzhledem k tomu, jak se totiž tvářil, když to pil, krev mu zrovna po chuti nebude. Nicméně v prvé řadě jej nechá se vypovídat, umývajíce špinavé nádobí, než u toho přejde k odpovídání.* Budu na tebe dávat pozor, nepotřebuju potom vidět, jak po proměně budeš bláznit, že přece krev nemůžeš pít, když ji nesnášíš. *Zašklebí se a po navrácení nádobí do příslušných skříněk se otočí zpět čelem k Thierrimu. Opět zápasí s tím, aby se nezačal chechtat tomu, jak tam stojí.* Tvoje tělo se každopádně bude k té droze hnát samo, proto jsem ti dal té krve málo. A proto tě ani nebudu kousat, protože zrovna závislost na takové droze není nic srandovního. *Zavrtí zprvu hlavou.* A teď se prosím tě buď normálně opři, postav, nebo si sedni na linku. Takhle vypadáš poměrně vtipně. Chápu, že to potřebuješ vydýchat, ale to se dá i jinak. *Nakonec se chtě nechtě uchechtne, přičemž pokračuje až jak se uklidní.* Ano, mám lepší sluch. My upíři máme spoustu smyslů zlepšených, dále umíme i rychleji běhat, máme nadlidskou sílu a schopnost encanta, kterým zvládneme kohokoliv zhypnotizovat a přimět udělat to, co chceme. Já ho umím, ale protiví se mi ho užívat. Každopádně jsou i čarodějové, víly, vlkkodlaci, démoni...a i lovci. Přičemž ne, čarodějové nepotřebují jako v Harrym Potterovi hůlky, magie jim vychází z nitra? Nevím jak to říct, zkrátka mají matku člověka a otce démona, jehož krev jim umožňuje čarovat, přičemž kouzla můžou být v různých jazycích. Dokonce i v démonských. *Řekne veškeré informace, na které si zrovna vzpomene. Samozřejmě, že kdyby si sedli a řešili by to dál, zvládl by mu toho říct mnohem víc.* No..teď už se s tím musíš poprat..ale tomu klukovi bych napsal, určitě může mít starosti. *Pokýve hlavou a hned si narychlo otevře a pak i zavře ledničku, přičemž má v ruce slíbený džus. Musel to udělat velmi rychle, aby Thierri nepostřehl tu krev uvnitř lednice.* Tady, nalij si kolik chceš, tamhle jsou sklenky. *Poví, přičemž kývne ke skřínce, kde se zmíněné nádobí nacházelo.* Měl by být s příchutí dračího ovoce tuším.
*Ďalej sa nad tým nezamýšľa, predsa len vo filmografii nie je tak zbehlí. Radšej do ruky zoberie knihu. Sleduje jeho chrbát. A počúva ho. Nakrčí nos. Znie to hnusne a má dojem že aj Wasovi to nie je veľmi pochutí. Keď ale oznamy svoj vek tak naňho vykulí svoje modré oči a pootvorí pusu. Než ale stihne nejak reagovať alebo spochybňovať jeho vek tak vidí pred sebou krv. Než aby sa dohadoval tak radšej sa bude zubami a nechtami držať, aby nevracal. Keď to ako tak rozdycha tak sa síce rozrozpráva ale stále sleduje svoj žalúdok.* Díky, ani si neviem predstaviť čo by som po premene robil. *Nikdy nemal reálnu možnosť sa zamyslieť nad tým, ako by prijal krv ak by sa premenil na upíra.* /Teraz tu príležitosť mám evidentne. Stačí si zlomiť väz a je to v kyblu./ *Zhodnotí. Zamračí sa vo svojej primadona póze.* Ako, že budem sa hnať? A prečo by som mal chcieť, aby si ma hrýzol? *Tomuto úprimne nerozumie. Keď ho vyzve k normálnej póze, tak sa zašklebí. Na moment sa poškrabe na jazvach na krku a potom zašilhá na svoj nos. A dvihne jedno obočie.* /Páni… asi to funguje./ *Pošúcha si ruky a potom aj nohu. Nič ho nebolí. Vlastne sa cíti lepšie. Ošije sa. Až príliš dobre na to v akej je situácii. A zároveň dosť unavene. Zmení teda pózu a opäť sa oprie obomi rukami o pult. Prižmúri naňho oči.* Zhypnotizovať? *Zopakuje po ňom. Nakloní hlavu na bok. Premáha ho to množstvo informácií a bude potrebovať to spracovať.* /Vlkolaci… víly… démoni… fuha, je mi zle…/ *Nadychne sa a vydýchne. Pripisuje to krvi ale keď si spomenie na ten jazyk čo naňho použil ten čarodej… a mimodek si spomenie aj na to ako sa ho blázni snažili obetovať.* /Možno to boli čarodeji a chceli ma obetovať … pre bohvie čo./ *Uchechtne sa.* Jeho frajer ma preklial, čo mi asi spraví keď zistí, že som mu písal? *Pozrie naňho s veľavravným pohľadom. Prejde ku skrinke a zoberie si pohár, ako keby bol doma. Naleje si a napije sa. Vlastne to vypije našupu a doleje si ešte. Aspoň o niečo to stiahlo pachuť krvi v puse. Keď dopije aj druhu dávku odloží pohár do drezu a otočí sa k Wasovi. Pritom sa chrbtom oprie o pult za sebou a potlačí zívnutie. Založí si ruky na hrudi, trochu sa ošije.* Was je skratka nejakého mena?
*Po tom všem je Was akorát rád, že se mu Thierri v kuchyni nepozvrací. Nebude ho ovšem za takovou věc samozřejmě chválit, jako nějakého psa. Až tak to zase přehánět s péčí nebude. Dělá jen to, co je opravdu třeba, mezi což se zjevně řadí i odpovídání na všelijaké dotazy.* /No když mu to udělá radost a rozptýlí ho to./ *Pomyslí si, načež se opět stále s úšklebkem uchechtne Thierriho následujícím slovům.* Můžu ti říct, co bys dělal hned po proměně, aneb po vyhrabání z hrobu, ale věřím, že si to s trochou fantazie domyslíš i sám. *Na chvíli k němu natočí hlavu a mrkne na něj, než se vrátí k dřezu a své dosavadní práci. Od té se ovšem hned může odpíchnout, jelikož ji zrovna dokončí. Poté se tedy otočí čelem k Thierrimu a opře o linku za sebou. Horko těžko přitom potlačí chuť se smát.* Většinou, když máš absťák, nebo si prostě dlouho nedáš dávku, ženeš se po té droze, ne? Hlavně, když je velmi silná. A to se stává i u naší krve. Dále..při kousnutí, ve slinách se nachází jed, který zaručí, že kousnutí nebolí, svaly se uvolní a pokousaný zažívá euforii. No a i to může člověka přimět upíra vyhledat a žadonit ho o další kousnutí či krev. Kdysi takoví lidé skončili jako zotročenci. Živili toho upíra svou krví výměnou za tu upírovu či za kousnutí. A nakonec se z nich většinou upíři i stali. Nicméně zotročenci jsou nyní zakázaní. *Vysvětlí mu opět, načež okomentuje pózu, v níž Thierri je. Tentokrát se už tomu uchechtnutí nevyhne. Pobaveně jej celou dobu sleduje, případně u toho něco dalšího vysvětluje, než se přejde k další otázce.* Ano, ostatně od toho vznikla poučka o tom, že se upírovi nesmíš nikdy dívat do očí. Díky nim vlastně zvládneme člověku něco nakázat a on to prostě splní. Ale doufám, že toto ti dokazovat nemusím. Nepoužívám ho rád. *Zavrtí hlavou. Nezdá se mu to jednoduše hezké a ani správné. Jistě, když si to situace vyžaduje, použije ho, ale většinou se mu snaží vyhnout.* Taky pravda. *Uzná, načež vytáhne tedy ten zmíněný džus a Thierrimu jej podá, načež jej i instruuje o tom, kde co najde. Konkrétně kde najde sklenky. Nechá jej se napít a jakmile mu pomocí odložení poháru do dřezu naznačí, že dopil, opět pohár umyje, utře a schová nazpátek do skřínky. Džus nato dá zpět do lednice.* Ne, mí rodiče akorát měli očividně smysl pro humor. Spolužáci dokonce občas komolili mé příjmení, ale nic jsem si z toho nedělal. *Zavrtí hlavou.* No, máme vše za sebou..mám tě doprovodit domů? Nebo si chceš, co já vím, ustlat na gauči? Je už poměrně pozdě.
*Nakrčí nos a trochu našpúli pery ako usilovne premýšľa. A že mu to ide celkom ťažko.* Vycucol by som zajka uška ak by sa mi dostal do rúk? *Nadhodí. Zajacov ma celkom rád, narozdiel od iných hlodavcov.* /Nejak často na mňa ľudia mrkajú… alebo sa mi to iba zdá?/ *Pretrie si jedno unavené oko. Inak ho sleduje a snaží sa pozorne počúvať. Bude si to musieť ešte poriadne zosumarizovať. Mykne plecom. Spomenie si ako všetku trávu splachol do záchoda ale neutekal hneď si kúpiť ďalšiu.* /Hej, ale na posedenie som vyšľahol dve krabičky cigariet…/ *Uzná, že niečo na tom bude. Pri pohryzení ale zvedavo nakloní hlavu. A keď si spomenie na to ako po pohrýzli na párty… zmôže sa iba na Wasa vyvaliť oči.* /Takže preto… Oh bože… kto to zakázal?/ *Na vyzvanie zmení polohu a ignoruje fakt, že sa mu Was smeje. Svrbí ho na jazyku ďalšia otázka ale prehltne ju. Tak ako tú chuť vracať. Zamrká.* A ja som myslel, že sa to hovorí iba o psoch. Nepozeraj sa mu do oči, inak ťa zožerie. Keď to nerád robíš, tak ja ťa nútiť nebudem. /Aj keď by ma zaujímalo ako to funguje…/ *Pomysli si a keď dokončuje vetu tak mykne plecom. Na podnet, aby napísal Taylorovi sa síce uchechtne ale do smiechu mu nie je. Ten chalan sa mu páčil, cítil sa s ním fajn.* /Myslel som si, že chodí s tým kamarátom ale tak keď ma vyviedol z omylu tak mohol byť presnejší. Stačilo povedať, nie s ním nechodím ale mám frajera, jedného čarodeja s cigánskymi kliatbami... Alebo sa mám od teraz každého presne pýtať či má nejaký vzťah? Asi áno.../ *Zhrnie si v duchu. Je neuveriteľné o koľko ľahšie sa mu premýšľa keď necíti na sebe popáleniny. Poriadne sa napije džúsu a odloží pohár. Sleduje ako ho Was umyje.* /Má rád pedantský poriadok?/ *Napadne mu, on sám je niečo ako organizovaný bordelár. Jeho izba je chaos ale pritom vie čo kde je. Potlačí ďalšie zívnutie.* Aké máš priezvisko? *Vypáli hneď otázku. Pošúcha si trochu nervózne zadnú stranu ucha.* Nevadilo by ti... kebyže tu... zostanem? Tak nejak som si nezobral kľúče... a pár dní sa teda nedostanem domov... *Lezie to z neho ako z chlpatej deky.* Nemáš nejakú partnerku alebo partnera, ktorý by si moju prítomnosť tu mohol nejak zle vyložiť?
No vidíš, trefil jsi to. Neopeřený, jak se i novým upírům říká, se vyhrabe z hrobu a skočí po první živé bytosti v okolí. Nicméně to se ne vždy stane. Když není nikdo poblíž, nebo je proměna uskutečněna pomocí klanu, bývají připravené krevní balíčky. *Vysvětlí. Vynechá ovšem fakt, že se tímto způsobem upíři občas zbavovali rovněž nějakých kriminálníků či nevhodných lidí. I něco takového bylo hold možné a někde to je běžné dokonce doteď. Těžko ovšem říct, co by si o této informaci řekl civil, který byl očividně podsvětím políben opravdu nedávno. Něco takového nebylo těžké vydedukovat, když se jej Thierri tak zvědavě celou dobu vyptává. Na druhou stranu s tímto Was velký problém nemá, akorát se vše snaží více stručnit, jelikož by tu s takovou mohl být do dalšího dne, minimálně. Je ovšem na místě i na moment odlehčit, k čemuž upíra ponukla ta póza, kterou Thierri vyčaruje. Tu totiž Was hned s uchechtnutím okomentuje.* V podsvětě se toto říká i o upírech, což nejednoho zachrání. *Odůvodní.* Nikdy totiž nevíš, co by tě daný jedinec přiměl udělat. *Dodá. Jemu samotnému něco takového není moc příjemné. Prostě se mu to nezdá správné.* Každopádně díky. *Kývne. Posléze Thierrimu poskytne zmíněný džus, informuje ho o poloze sklenek a následně jej už jen pozoruje, jak se napije. Samozřejmě poté vše vrátí do původního stavu, načež se opět chopí odpovídání na otázky.* Doron... občas prohodili r s n. *Pokrčí rameny. Co přijde poté jej poměrně překvapí, podobně jako předtím to s tou krví. Ani teď se nesměje, zrovna v této situaci by si to nedovolil. Ale aby pravdu přiznal, to, jak celý projev šel jak z chlupaté deky, bylo poměrně vtipné.* Tobě se očividně lepší smůla na paty. *Zmíní, načež zavrtí hlavou.* Nikoliv, nemám partnera. O vztahy jsem se nezajímal popravdě už dlouhou dobu... takže ne, nevadí mi to. *Ujistí jej, načež mu pokyne rukou, aby jej následoval.* Můžeš spát v mé posteli, klidně ti i půjčím něco na spaní. *Jemně se usměje. Po cestě do ložnice mu i ukáže koupelnu. Podle toho, co si Thierri vyžádá, vše nachystá a nechá jej, ať si už udělá po svém. Mezitím si akorát v obývacím pokoji projde peníze v peněžence, aby věděl, kolik má případně na jídlo, kdyby náhodou měl jeho host hlad. Toho případně párkrát později během spánku zkontroluje. Přikryje ho, zda to bude třeba, než se odebere zpět do obývacího pokoje, kde si i on dá pauzu a na chvíli si zdřímne.*
*Období svátků a Silvestr byl už tu tam, tudíž pro Wase zároveň skončily časy, při nichž se maximálně podíval za Tanoiou a Lónim do Faerie a jinak zůstával hezky doma, ve své hobití díře. To si samozřejmě uvědomoval, takže se již druhého začal připravovat na práci. Chodil ven do přírody, ale i do města sbírat návrhy a následně i materiály. Jak chce taky sochař pracovat, když nemá z čeho své dílo zhotovit, no ne? Při konci týdne se tedy zaměřil na různá papírnictví a přímo obchody s uměleckými potřebami, především kvůli hlíny a špachtlím. Ty jeho staré totiž mohly pomalu i na onen svět. Jakmile pak byly i tyto nákupy za ním, došlo již na jeho osobní potřeby. Nedávno mu odešel zapalovač, nebo jej možná zapomněl u Tanoiy, takže se po domodelování nosu na soše rozhodne si umýt ruce a vyrazit rovnou do blízké trafiky. Samozřejmě si před odchodem na sebe natáhne nějaké to teplé oblečení – tepláky vymění za čisté džíny, svetr si opráší a ještě přes sebe přehodí kabát, do jehož kapsy strčí peněženku. Mobil nechá ležet někde na stole. Následující cesta netrvá nijak dlouho. Vlastně dojde jen na konec ulice a zahne doprava. Trafika byla hned o pár obchodů dál. Dojít by tam dokázal i méně jak za minutu, kdyby okolo samozřejmě nebyl žádný civil. A že jich tu byla kupa. Hodně z nich dokonce kouřilo poblíž samotné trafiky. To, proč k ní ovšem nedošel, muselo zastavit i ostatní v chůzi. Was jen udiveně zamrká, prohlížejíce si toho mladíka, jak narazí do opodál stojícího koše. Vypadal jak smyslů zbavený. Upír dokonce chvíli přemýšlí, zda je dobrý nápad se přiblížit, nicméně nakonec těch pár kroků udělá a k mladíkovi přistoupí.* Promiňte, je vše v pořádku?
*Skoro sa cez ten kôš prekoprcne. Ale nijako na to nedbá.* /Okej, žiadny duch. Alebo?/ *Mykne sa keď sa mu zdá, že vidí niečo presvitne a tak sa otočí a drgne do nejaké človeka.* Pardon. *Zahundre a ignoruje tie pohoršené a zmätené pohľady. V New Yorku sa predsa dejú aj divnejšie vec. Znova sa rozhliadne či neuvidí, nejakú trafiku. Už asi deň, alebo dva nemal cigaretu a okolití cigaretový dym ho ešte viac znervózňuje. Pravý prejav abstinenčných príznakov. Takto sa necítil ani keď vysadil trávu.* /A možno preto, že fajčím cigarety tak nemam potrebu si zapáliť trávu. Ale teraz ako nemam cigarety tak by som si dal aj trávu. Možno som fakt nemal splachovať to LSD. Čo sa môže stať zo starého LSD? A má LSD dátum spotreby? Duch?!/ *Mykne sa až to vyzerá, že aj nadskočil. Vyjukane pozerá na muža čo ho oslovil.* /Nevyzerá priesvitný./ *Vytreštene ho sleduje svojimi modrými očami. Ich farbu podtrhujú ešte tie tmavé kruhy a spálený nos. Chvíľu tak naňho civí a potom len pomalý vystrie ruku a šťuchne doňho prstom. Len čo pod prstom ucíti, látku oblečenie a pod ním telo tak uvoľní napätie v ramená a viditeľne si oddýchne.* Nie si duch. *Zhodnotí, mierne chraplavo. Dokonca zo seba vydýchne nahromadený vzduch.*
/To nic, třeba je jen unavený...až moc. Vypadá i docela mimo./ *V hlavě přitom, jak mladíka pozoruje, vymýšlí různé varianty toho, co mohlo onomu nebohému jedinci být. Od únavy po možné příznaky absťáku. Mohlo to být cokoliv. Škoda jen, že se Was docela dlouhou dobu na žádnou knížku či své sešity o medicíně nepodíval. Nicméně, snaha se přece cení, takže k mladíkovi přistoupí a zeptá se na to, zda je vše v pořádku. Jistě, ohraná otázka, ale nic jiného by zde nesedělo. Trpělivě pak čeká na odpověď, zatímco ostatním lidem naznačí, že zde není nic víc k vidění.* /Nejsem...cože?/ *Poté, co ty slova uslyší, po mladíkovi střelí opět pohled. Pozvedne jedno obočí a znovu si jej prohlédne.* Nejsem duch, proč bych byl? *Bedlivě černovláska sleduje.* /Vzhledem k podsvětu bych se nedivil, že někdo vidí duchy. Je jasné, že existují..ale může je člověk jen tak vidět? I kdyby měl zrak?/ *V hlavě mu vznikaly různé dotazy. Nicméně se rychle uklidní, navrátí se do reality.* Co si jít někde sednout nebo případně vyhledat lékárnu? Máte spálený nos..a ty kruhy pod očima taky nevypadají zrovna vábně.
*Keď si overí, že pred ním stojí človek tak si vydýchne. Pár dní síce nevyšiel z domu ale zážitok z knižnice ho videl dosť na to, aby bol teraz ostražitý. A keďže cestou vidí samých priesvitných ľudí tak už pochybuje o tomto pokuse ísť von. Pozrie naňho znova, aj by chcel niečo odpovedať ale netuší čo.* Lebo... no ak by si bol mŕtvy, tak by si bol duch. Asi. *Poškrabe sa za uchom. Lepšia odpoveď mu nenapadla.* Alebo upír. *Uchechtne sa, keďže si uvedomí, že on je v podstate teraz niečo ako upír. Slnko ho doslova páli. Tak nejak si uvedomuje, že mu rozhovor s niekym iným ako so samým sebou chýbal. Spoza chlapa ale uvidí pár priesvitných siluet.* /Okej, do tých nebude strkať prsty... oh bože./ *Trhane sa nadýchne a tak sa sústredí na chlapa pred sebou čo hovorí.* Sadnúť a lekáreň? Och, áno, chcel som ísť do lekárne a pár dní som nespal ale na tie kruhy mi nepomáha už ani krém čo mám na kruhy pod očami. *Drmolí a trochu sa posunie vpravo, aby sa trochu skryl pred duchmi čo sú o kus ďalej za tým chlapom čo sa s ním baví.* /Celkom sa mu čudujem, sám sebe by som hodil pár drobných na cigarety a ani by som sa nepozastavil./ Oh, fajčíš. Potrebujem cigaretu. Alebo joint. Ale aj cigareta bude fajn. Hocijaká. *Povie a trochu si pritiahne kabát k telu. Nezobral si ani šálu.*
*Jak tak toho mladíka před sebou pozoroval, dost přemýšlel nad tím, co mu může být. Kromě toho, že to mohl být úplný blázen, když se do něj rozhodl šťouchnout a dál se ujišťovat, že není duch.* /No...třeba má fakt zrak a jen mu to leze na mozek./ *Zapřemýšlí ještě jednou.* /Tak či onak, jestli vidí duchy, pravděpodobně už bude zbytečné předstírat. I když...co když fakt jen blouzní z té únavy?/ *Jde na něm poprvé po dlouhé době poznat, že opravdu váhá, co říct.* /Případně na něj použiju encanto...snad nebudu muset./ *Pomyslí si nakonec. Lehce kývne.* To platí jen když zemře člověk nebo třeba vlkodlak. *Načne. Jeho slova za něj ovšem dokončí samotná osoba před ním. Proto tedy opět kývne.* Bingo. *Krátce se zazubí, dávajíce na obdiv své ostré špičáky. Samozřejmě je hned poté, co si je mladík stačí prohlédnout, schová, čekajíce na následující dění. Je docela zvědav, co ještě z osoby vypadne. A především doufá, že mu to nějak pomůže přijít na to, co si v této situaci počít.* No obávám se, že teď by bylo nejlepší se spíše otočit a jít domů. S těmi kruhy pod očima hnete jen, když se vyspíte. *Ruce si překříží na hrudi, načež se mladíkovi podívá do očí, pokud jeho pohledu tedy neunikne.* Krém nepomůže, když půjdete proti proudu. *Dodá.* Jestli chcete, možná byste mi na sebe mohl dát kontakt a já vám potom nějaký ten krém na popáleniny donesu. *Navrhne první východisko, nicméně si nemyslí, že by na něco takového přistoupil. Proto se případně připravuje na to, že ho prostě aspoň doprovodí jak do lékarny, tak i k domu.* /Jestli opravdu pár dní nespal, může hrozit, že sebou někde sekne./ *Občas se za svou starostlivost nesnášel, ale zase není správné nepomoct.* Jen doma, měl jsem v plánu si jít jen pro zapalovač. *Potlačí zaražení a jednoduše mu na otázku odpoví, hned na to se ovšem podělí o svůj názor.* Ale nemyslím si, že by něco takového byl dobrý nápad. *Zavrtí lehce hlavou.*
*To, že vyzerá ako blázon si neuvedomuje. A možno uvedomuje ale má to úplne v paži. Však, kto by nemal ak by horel na slnku a videl mŕtvych.* Hehe. *Uchechtne sa.* /Hej, no na vlkolakov by som zabudol. Ten s tou cigánskou kliatbou bol čarodej a už len chýbajú jednorožce a škriatkovia./ *Chechtať sa prestane, keď mu chlapík pred sebou ukáže zuby. Trochu skoprnie a zostane celú dobu na nich pohľadom. Pamätá si, že presne také zuby mali aj tí ľudia, čo ho dotiahli na halloweensku párty. Po ktorej sa ocitol v Paríži. A chlap pred ním nevyzerá, že by žartoval.* /A možno žartuje. Možno si dal tiež spraviť zuby. Možno to je cool. Možno používa vysoký UV faktor keď je tak bledý.../ *Prehovára sa. Zbledol by, ale už je tak bledý, že to viac už nejde. Aj keď sa prehovára ako chce, tak je mu jasné, že všetko z toho je málo pravdepodobné. O to viac keď stretol Taylorovho frajera. Srdce má kdesi v krku a bije mu rýchlo ako závodnému koňovi.* /Ak ja vidím duchov a horím na slnku tak... prečo nie./ *Zamrká keď mu z očí zmiznú tesáky.* Dentálna hygienička musí mať radosť. *Povie a nadýchne sa toho hnusného newyorského vzduchu. Ako na znak absolútnej únavy na chlapa len pomaly, pár krát mrkne.* Hm, tak to by mi nenapadlo. Pri najbližšej príležitosti to vyskúšam. *Usmeje sa naňho. Čo iné by mal spraviť, však má pravdu. A ono, Thierri sa ani nesnažil nejako spať, stále len premýšľal a prevracal sa a chodil a potom ležal, nebavili ho ani knihy. Nakoniec sa dostal sem. Pozerá mu do očí. Prižmúri ich.* Svoju adresu ti nedám, môžeš byť kľudne nejaký zlodej. Alebo podomový predavač. A ja vysávače nekupujem. Stačí mi ten jeden čo doma máme. *Odpovie mu, ale je pravda, že mastičku by potreboval. Vypýta si cigaretu a trošku prešlapne z nohy na nohu. Teda vyzerá to skôr ako keby zavrávoral, našťastie sa mu to podarí ustáť. Rozhovor s ním je preňho dobrým rozptýlením.* Ja zapaľovač mám, tak ideme. A dáš mi rovno mastičku. *k sebe ho zavolať nechce ale k nemu pôjde evidentne bez problému. Zamračí sa.* Spíš v rakvy? A ako sa voláš? Ja som Thierri. Hovorí sa, že keď vrah pozná meno svojej obete tak má problém ju zabiť. Hm, tak som jedináčik, venujem sa baletu a mám rade peny do kúpeľa. Najobľúbenejšiu mám marhuľovú. *Dokonca mu podá ruku.*
*V kratším zazubení dá mladíkovi na obdiv své ostré špičáky. Jistě, mít hlad, vyniknou ještě lépe, ale takto to stačí. Nakonec i tak osobě, s níž mluvil, musely přijít dost viditelné, když na ně hleděl tak dlouhou dobu. Aspoň mu očividně přišly zajímavé. Lehce si přes ně i přejede jazykem, než je opět schová a přejde rovnou do menšího úšklebku.* Rád bych vám je i předvedl v praxi, ale naštěstí nemám zrovna hlad. *Uklidní jej hned a nakonec se jen jemně usměje. Následující slova jej dokonce i krátce rozesmějí.* Možná si zuby čistím, už jen ze zvyku, ale k zubaři moc často nechodím. *Zavrtí hlavou. Nakonec, když tělo nefunguje tak, jak by mělo, nehrozilo, že by se něco vážného stalo zubům.* Věřím, že usnete hned, v tomto stavu, ale i kdyby... třeba si dejte teplou sprchu, ta většinou člověka uvolní a připraví k spánku... aspoň mně vždycky pomohla. *Navrhne. Ale jelikož už nějaký pátek člověkem není, těžko říct, zda má pravdu. Snad ano.* /Jop..jen ho doprovodím./ *Zhodnotí po té odpovědi, přičemž si neodpustí uchechtnutí.* Obojí by mi pravděpodobně občas vydělalo víc, než moje momentální práce, ale jak jsi určitě stihl pochytit, během dne nemůžu ven, takže podomní prodejce by úplně neklap. *Opět se jemně ušklíbne a hned dodá.* Ale ten zloděj jo. *Pokrčí rameny.* Naštěstí se mi ale něco takového hnusí a zdá ubohé. *Dokončí. Tímto by pravděpodobně téma práce bylo za nimi. Nyní zase přešli k celé pointě toho, proč byli oba venku.* No já si pro ten zapalovač stejně potom budu muset zajít, ale ano, jdeme rozhodně pro tu mastičku. *Přikývne. Bylo to na prvním místě. Ty popáleniny totiž nevypadají zrovna vábně. Už by proto i vyrazil, nicméně nic takového se očividně nekoná.* Ne, nespím. Upíři totiž spát nemusí. Jedině, když chtějí, aby si jejich hlava odpočinula, jinak je spánek úplně nepotřebný. *Odpoví se zavrtěním hlavou na první otázku. Ta následující už není tak zapeklitá na delší odpovědi.* Was Doron k vašim službám... promiň, tady se hodilo vykání, i když jsme už přešli do tykání. *Uchechtne se opět. Následně si vyslechne s úsměvem další spoušť informací.* /No.. hlavně, že se mnou mluví a neusíná za chůze./ No uvidíme. *Ušklíbne se jemně, opět na moment vytasí tesáky a podá mu ruku k potřesení.* Byl jsem zaživa jedináček a momentálně jsem samotář, nepatřím do žádného klanu. *Podá mu na výměnu nějaké informace o sobě.* A pracuju jako sochař na volné noze. Před Vánoci jsem vystavoval. *Dodá rovnou i zaměstnaní.* Tak, jdeme, Thierri? *Ruku, kterou po potřesení stáhl zpět k sobě, mu hned znovu podá. Případně mu pak nabídne namísto toho rámě. Nechá jej jednoduše si vybrat.*
*Keď tak sleduje tesáky, tak má nutkanie sa chytiť za krk, v mieste kde má dve jazdy po uhryznutiach. Ale kým pohne rukou tak mu špičáky zmiznú z dohľadu. Presunie pohľad na mužove oči. Najskôr mu význam jeho slov ani nedôjde a keď dôjde... tak sa usmeje. Je to taký ten nervózny úsmev. Pri oznámení, že nechodí k zubárovi sa zatvári trochu znechutene.* /Ak teda je upír, čo možno je... keď ja môžem horieť na slnku tak prečo by neboli upíri... tak by si mal čistiť zuby častejšie, nie? Predsa len keď sa do niekoho zahryzne... bohvie akú to má pachuť a všetky baktérie... alebo mu jedlo stačí tak ako hadovi? Ako často sa kŕmi upír? Raz za týždeň? Alebo ako človek, aspoň pár krát denne?/ *Zamotá sa vo svojich myšlienkach a tak úplne prepočuje keď mu hovorí o horúcej sprche, ktorá by ho uspala.* Oh to je pravda, v noci nechodia predavači. *Zagúľa naňho očami. Po tomto mu naozaj nedá svoju adresu.* /Možno by ma chodil v noci strašiť./ *Prikývne ale aj tak naňho pochybovačne pozrie. Thierri strčí ruky do kapies kabáta a námatkou nahmatá tri zapaľovače. Všetky obyčajné plastové.* Nejaký ti dám. Mám ich kopec. *Hundre mu a presunie ruky do kapies nohavíc. Nahmatá ďalšie dva. Nenahmatal ale nikde kľúče od domu.* /Vymkol som sa. Och./ *Takže sa vlastne ani nevie vrátiť domov. Ešte si skontroluje zadné vačky, nájde mobil, nejaký papierik, pár drobných, žuvačky... ale skutočne, kľúče nikde. Zarazí sa.* A čo potom robíš keď nespíš? Stále pracuješ? *Opýta sa bez skrupulí. Prestane sa prehľadávať a podá si s Wasom ruku. Voľnou rukou iba mávne. Ani radšej sa nezamýšľa nad tým, že sa k nemu takto pozval a kváka mu o sebe nejaké informácie. Síce nie veľmi podstatné ale aj tak, sú to informácie.* Oh, sochár znie dobre. Ako to zarába? *Pozrie na ponúknutú ruku a chce ju odmietnuť ale keď pozrie na ten dav a na to, že medzi ľuďmi sa pohybujú aj duchovia. Veľa z nich sa snaží aj osloviť ľudí okolo seba ale sú neviditeľní. Ak by z nich Thierri nemal taký neskutočný strach tak by mu ich bolo aj ľúto. Príjme Wasovo rameno, doslova sa okolo neho obmotá ako keby to bolo jeho záchranné koleso.* Ideme. *Povie mu potichučku a keď vyrazí tak sa k nemu ešte viac natisne, hlavne keď keď obchádzajú ducha. Trasie sa ako osika vo vetre.* /Idem domov k nejakému upírovi. Možno upírovi. Možno ešte stále upíri neexistujú./ *Snaží sa o nejakú vlastnú útechu ale nejde mu to. Má pocit, že svet okolo neho postráda zmysel.* Takže výstava, ako sa podarila? A čo vlastne sochárčiš? Ľudí, psov? Holubov? Niečo abstraktné? *Posledné slovo viac menej vypískne a natlačí sa na Wasa úplne. Duch s ním nadviazal oční kontakt a priplával o niečo bližšie k Thierrimu. A jemu nenapadne nič lepšie ako doslova zaraziť hlavu do Wasovho kabáta. Bude lepšie keď nič neuvidí. Stačí že počuje ten šepot.* Bývaš ďaleko? Povedz, že bývaš blízko... *Hundre mu do oblečenia.*
*Vzhledem k fungování upírského těla, nikdy moc nepochopil, proč by se dál zubařem měl zabývat. Ano, zuby si skutečně myl, nicméně to bylo pouze ze zvyku. Nakonec, vzhledem k tekuté stravě, nic moc by mu mezi zuby neuvízlo. Asi proto jej poznámka, co se právě zubaře týkala, nijak nerozhodí. To spíše poté si se svými odpovědmi více vyhraje. Nezapomene pomalu do toho přidávat svůj, mnoho lidmi ne moc oblíbený, humor.* Přesně tak..i když si myslím, že jistý typ prodavačů chodí jen v noci. *Na chvíli se při této poznámce chytí za bradu, předstírající přemýšlení, než se uchechtne a opět zvolní.* /Možná bych mohl přestat, nebo toho kluka ještě víc vystraším./ *Trkne ho v hlavě, načež zpozorní, když se opět dostanou k zapalovačům, o nichž Thierri prohlásí, že jich má kopec.* /To asi nebudou elektrické...ty by určitě nerozdával./ *Svraští nad tou myšlenkou obočí. Něco takového nakonec nebyla zrovna nejlevnější záležitost. Vzhledem ovšem k tomu, jakou spoušť oheň u upírů nadělá, je pochopitelné, že všichni volí ty elektrické.* Předpokládám, že jsou normální, že? Ty nemůžeme používat...jeden špatný pokus a jsem proměněn v prach. *Uchechtne se, tentokrát ovšem lehce nervózně. Nepotřebuje se nakonec přece proměnit v popel, což vzápětí Thierrimu i vysvětlí.* Upíři jsou jako papír, shoří v prach, popel..proto ten fakt zmiňuji. *Po trochu vážnějším vysvětlování se znovu uvolní. Následně na mladíkovy slova kývne.* Ano, většinou vážně pracuju. Kdyby ne, něco si přečtu, pustím si televizi..záleží na náladě. *Pokrčí rameny. S mladíkem si s úsměvem potřese rukou. Nato si samozřejmě neodpustí další uchechtnutí.* Dobře to zní, ale moc dobře to nevydělává. *Zavrtí s dalším uchechtnutím hlavou.* Radši se ani neptej, nechci si kvůli tomu pokazit náladu. *Zhodnotí nakonec, dávajíce Thierrimu ruku. Mohli by totiž už vyrazit, což i dá najevo slovy. Takto by jim ta lékarna může zavřít před nosem. Co však nečeká je to, že se jej mladík opravdu chytí. Zamrká tedy na něj, nicméně hned se obrátí na cestu před sebou. Nepotřeboval, aby bylo jeho překvapení viděno, a ani nestál o náraz do sloupu či koše, jako to předtím právě Thierri předvedl. Wasovi při chůzi však nemohlo uniknout to, jak se jeho společnost klepala. Věnoval tedy osobě, která se jej držela, opět pohled, pozvedávajíce jedno obočí.* /To jsou ti duchové tak děsiví? Možná je vidí jen kratší dobu../ *Své myšlenky nevysloví nahlas. Mohlo by to Thierriho dost znervóznit, což Was rozhodně nechtěl. Bylo jen dobře, že se poměrně uvolnil.* Dobře, doteď si v galerii nějaké z mých soch nechali. *Odpoví nejprve na první dotaz a už by se jal odpovědět i na ten druhý, to vypísknutí, nebo něco tomu podobného, jej dost rozrušilo. O to víc to, jak si Thierri hlavu schová do jeho kabátu. Svraští tedy obočí a opatrně mu prohrábne vlasy.* Bydlím za rohem...jestli se bojíš jít dál, můžeme prostě zastavit, nebo jít do bezpečí domova...co ty na to? *Navodí s tímto jemný úsměv. Chce ho nějak uklidnit, to rozhodně, jen úplně netuší jak přesně.*
*Thierri zamrká ako nechápe. Skutočne sa aj zamyslí nad tým, že aký predavači chodia v noci.* Akože... sexuálny? *Opýta sa úplne bez filtra a nejakého hlbšieho rozmyslu. Privrie trochu oči a uhne pohľadom ako keby mu práve došlo čo povedal nahlas. Pri zapaľovačoch si ich všetky skontroluje. Potom len sleduje Wasa ako rozpráva o tom, že upír vzbĺkne ako papier. Zmôže sa iba na to, že trochu pootvorí pusu údivom a vykulí oči. Mrkne.* /Oh bože... ja som na tej párty... oh bože./ *Je vidno ako vo vnútri sebe s niečim zápolí ale odsunie to radšej bokom. Skutočne teraz v tomto momente nemá kapacitu spracovať fakt, že v podstate ukončil jestvovanie troch upírov a pokladal to za kanadský žart. Prehrabe sa v zadnom vačku a vytiahne dva zapaľovače. Jeden je elektrický, v modrej farbe s modrými bleskami. Druhý je klasický, rúžový, s obrázkom Bugs Bunny. Viac nepovie, asi je to z tohto gesta jasné. Zapaľovače si teda potom schová do kabátu, tak aby ich nevytratil. Prikývne, on sám ak by nespal.. čo vlastne teraz nespal ale bol už z toho mimo,.. tak by pracoval, tancoval. Ale hlbšie sa nevie zamyslieť lebo jeho hlava začína naozaj žadoniť po cigarete.* Umenie celkovo málo zarába. *Zhrnie. Pozná trochu umeleckú branž. Najskôr nechce ale potom prevládne únava, strach, nervy na pochodu a nedostatok spánku, tak sa mu obtočí okolo ruky. Skoro ako milenec. A vždy keď chytá strach z duchov okolo tak sa k nemu pritisne pevnejšie. A bližšie. Skúsi začať rozhovor, ale veľa príležitostí na rozvinutie už mu nedá. Vypískne a schová sa k nemu ako vystrašený vrabec do hniezda. Cíti ruku vo vlasoch. Nadýchne sa a vsaje pritom arómu z kabáta. Potom pomaly vydýchne snažiac sa upokojiť.* /Tisknem sa tu v podstate k neznámemu človeku. Teda upírovi./ *Znova nádych, neodťahuje sa. Počuje za sebou tiahli neprirodzený šepot ako zo záhrobia. Ježia sa mu z toho chĺpky na krku.* Do bezpečia domova. Prosím... *Zopakuje a dodá. Na ulici to už o moc dlhšie nevydrží. V tomto stave s Wasom odkráča kamkoľvek.*
Přésně tak! *Zazubí se krátce, což krátce poté doprovodí tiché uchechtnutí.* Pardon, nemám zrovna běžný smysl pro humor...ale jeden nemůže říct, že by to nebyla pravda. *Pokrčí rameny. Kdysi občas vskutku v temnějších uličkách vídal prostitutky, ale i prostituty, nabízející své tělo. Mnohdy i za přehnané ceny.* /Když se nad tím zamyslím, bylo to tolik příležitostí, jak se najíst../ *Možná u toho tématu zůstával až moc dlouho. Málem by si nevšiml té změny v Thierriho obličeji v momentě, kdy zmíní, jak jsou upíři vznětliví. Jen malý plamínek a z upíra byl popel. Pozvedne tedy nad tím výrazem obočí, nevyptává se však. Nepotřebuje vědět všechno a navíc soudě podle celkové reakce, ani neočekává, že by o tom mladík vůbec chtěl mluvit. Sice, aby pravdu řekl, jej to poměrně znepokojí, ale na druhou stranu vzhledem k Thierriho stavu, asi se nemá čeho bát. Prozatím. Jestliže pak mladík svolí, sáhne po modrém zapalovači a strčí si ho k peněžence do kapsy. Na následující slova pak nemůže zareagovat jinak, jak přikývnutím.* Jaká to krutá a smutná pravda...proto občas mívám brigády. *Dodá pak a při chůzi tu a tam koukne na Thierriho. Málokomu by totiž uniklo, kdyby se na ně někdo tiskl. To samé tedy platí i o Wasovi. Ten to tisknutí a schovávání cítil dost dobře, podobně jako ten strach a změny v těle toho mladíka vedle něj. Až mu ho bylo líto. Dokonce mu i prohrábne vlasy. Naštěstí nevidí, jak upír váhá, přemýšlí, co jen má dělat. Zastaví se aspoň, nechá ho se nadechnout a vydechnout. Ať klidně nasává dál vůni kabátu, jestli jej to uklidní, což pravděpodobně i bylo možné. Naposledy pral s levandulovo-šalvějovou aviváží, tudíž by ta vůně mohla mít nějaké ty účinky.* Dobře, teď se nadechni a vydechni..až budeš připraven vyrazit, zatahej mě třeba za ruku. *Začne mluvit lehce konejšivějším hlasem. A až jak zacítí nějakou odezvu, nebo ji uslyší, vykročí směrem k sobě domů.*
*Nehledě na to, jak městský chaos miloval, občas trochou klidu a čerstvým vzduchem opravdu nepohrdl. Když mohl, trávil čas ve Faerii, kterou se ovšem dnešní večer neodhodlal navštívit. Dost možná to bylo právě kvůli tomu faktu, že by musel užít portál, do čehož se mu dvakrát moc nechtělo. Cestování pomocí nadpřirozených prostředků tedy s klidem na duši tento večer vynechal a namísto toho se pomocí městské hromadné dopravy dostal do lesa na Staten Island. Po celou tu dobu, dokud nepřekročil práh lesa, cupital hezky v botech a teplém oblečení, aby nevzbuzoval pozornost. Jakmile ovšem zavětří, že je nyní opravdu mimo lidskou civilizaci, teplé mikiny se zbaví a boty si vyzuje, dávajíce je společně s onou mikinou do plátěné tašky, kterou vytáhl z kapsy tepláků. Byla logicky lehce zmuchlaná, to jej ovšem moc nezajímalo. Bez toho, aby to řešil, si onu tašku jednoduše přehodí přes rameno, pozorujíce lesní prostředí kolem sebe. Zkoumá jej klidným pohledem, dávajíce si případně i pozor na jakoukoliv známku života. Jeden nikdy neví, zda to, co se nám může zdát jako zvíře, není nakonec něco jiného. Krom toho si od doby, co se zná s Tanoiou, uvědomil, že i v noci v lese opravdu někdo může být.*
*Lotty si vytiahne telefón, aby si skontrolovala čas. Vedela že potom bude musieť vyraziť do mesta, ale tak v lese bol kľud. Lenže čo nečaká, tak na ňu vybehne nejaká upírka a ona skončí na zadku na zemi.* /Kurva... Že ja som si nedávala vôbec pozor./ *Pomyslí si a to že si nedávala pozor bola jej vlastná chyba. Pozrie sa a upírka bola preč, čo jej nerobilo moc dobrý dojem.* /Kde sa krucinal vyparila./ *Pomyslí si a možno radšej nechce vedieť. Zovrie do ruky dýku, pretože je extrémne nervózna.*
*Díky bosým nohám se po lese pohyboval o to tišeji, než by se mu samozřejmě dařilo s nasazenýma botama. Ostatně, toto byl nakonec jeden z důvodů, proč se toho ošacení na chodidla pro tento výlet zbavil a pečlivě je u choval v tašce. Mimo to to bylo mnohem pohodlnější, pokud tedy na to byl člověk zvyklý. Was se na druhou stranu tolik nemusel obávat střepů či třeba ostrých kamenů, vzhledem k rychlému léčení. Takže se ve finále cítil i dost bezstarostně. Což si ovšem zrovna netroufá říct o dívce, kterou po chvíli svého tichého cestování spatří spoza stromů. Zprvu však na sebe nechce přilákat její pozornost, hlavně když po delším pozorování zjistí, že je ozbrojená, tudíž se opatrně na chvíli stáhne blíže ke stromům za ním. K jednomu poté šoupne tašku s věcmi, aby mu při následném vyšplhání nijak nebránila. Jistě, mohl jít bez povšimnutí dál a o zjevení před sebou se nestarat, ale takto to nakonec bylo zajímavější. A kdyby náhodou se schylovalo k nebezpečí, mohl se tomu případně pokusit zabránit.*
*Trochu nespravila dobre, keďže sa jej upírka objavila priamo za chrbtom a chytila ju za krk tak, že nemohla dýchať. Zomrela dýku, pričom sa snažila bodnut dozadu, ale minula zakaždým, keďže sa jej upírka hravo vyhla.* /To nie./ *To nie. Pomyslí si, pričom sa snaží dostať z jej zovretia, čo sposobí ešte väčší tlak na jej krk a vie že skončí s peknými modrinami.* /Ako sa mám dostať z jej zovretia?/ * Pomyslí si a nechce bodnut smerom ku krku, ale nedáva jej to inú možnosť, keďže upírka bola dosť rýchla. Ide bodnut kde má upírka ruku, ale minie, pretože sa stiahne, ale tým seba poreže a začne jej tiecť krv.* Doprdele. *Zasyčí, pretože ju bolí hrdlo a čaká na ďalší útok.*
*Už by si i začal říkat, že tímto pozorováním tak akorát ztrácí čas, když se vzápětí u blondýny zjevil zjevně důvod jejího znepokojení, které předtím Was zpozoroval.* /Tak to přečkání tady nakonec nebylo zbytečné./ *Proběhne mu mimoděk hlavou v momentě, kdy se ze sedu dostane zpět na nohy. Bylo to už nějakou tu dobu, kdy si hrál na tarzana, tak proč si to teď nepřipomenout? Začne tedy, zprvu docela kostrbatě, skákat ze stromu na strom. Háječek, kde se dívka s onou upírkou nacházela, tímto způsobem obkrouží, díky čemuž má jednak čas na vymyšlení možného řešení, ale i možnost to obhlédnout z více stran. Především si pohledem zmapuje terén, do nějž následně v rychlosti vkročí, aby upírku zezadu překvapil a svalil ji na zem. Takto to muselo vypadat spíš jako nějaká amatérská bitka. Hlavně, když se tam s ženou stejné rasy válel na zemi. Ale to bylo to poslední, co Wase zajímalo. Nyní akorát snaží dostat do vedení, což se mu po chvíli snažení podaří a hned při první příležitosti upírku trhnutím její hlavy, aneb zlomením jejího vazu, dočasně vypne.* Teď doufat, že se včas neprobere. *Podotkne směrem k blondýně, k níž vzhlédne.* Kromě té rány je vše v pořádku? Mám se na to podívat? *Pokračuje. Očkem stále přitom pozoruje i onu upírku u sebe.* /Očividně jsem vyšel ze zvyku, kdysi by mi ten souboj nedělal takový problém./
*Lotty je viacmenej rada, keď jej niekto pomôže a hlavne si chytí krk, keďže krvácala nevedela, čo s tou upirkou bolo, ale jedno vedela, že to nebola Dragosova práca. Bola divná a hlavne tým, že jej len išla po krku a nič nerozprávala.* /To bolo až moc divné./ *Pomyslí si, pričom sa pozrie na druhého upíra, čo sa tam objavil.* To je v pohode. *Povie, pričom vytiahne stele a nanesie si runu, aby sa zahojila.* Bola až moc divná, akoby vedela kto som. *Povie mu a naozaj mala ten pocit, že to ta upírka vedela.*
/Když se nad tím teď tak zamyslím, takto jsem upíra nikdy zpacifikovat nemusel./ *Proběhne mu hlavou, zatímco upírku na zemi přejede pohledem. To, kdy se probere, jej zajímalo především, aby se připravil, ale i z vědecké stránky. Jakého mladšího upíra s jistým zájmem o medicínu by nezajímalo, za jak dlouho se jeden z jeho řad probere po zlomení vazu?* /Třeba díky délky zvládnu odhadnout i věk./ *Pokračuje v hlavě, když vzápětí dívka promluví. Zvedne k ní pohled, hlavu lehce nakloní do strany.* Vskutku? *Nadhodí otázku. Blondýnku si prohlédne od hlavy k patě. Jednou, podruhé. Mezitím si všimne, jak něco vytahuje. Nijak to ovšem nekomentuje. I ono později očividné nanášení runy nechá bez poznámky. Radši opět věnuje pohled upírce, kord přitom, co lovkyně řekne. I ji si prohlédne párkrát od hlavy k patě, snaží se zpozorovat něco nezvyklého. Na fyzické schránce ovšem nebylo znát nic. Lehce tedy zavrtí hlavou.* Od pohledu se nic nepozná. *Zkonstatuje a konečně se ze země zvedne. Opráší si přitom tepláky.* Navrhuju ji zanést někam na prohlédnutí..tady někde by měl být Praetor, ne? *Navrhne.* Navíc tím předejdeme dalšímu útoku. *Dodá. O klany se nezajímal vůbec, jelikož mu život o samotě dost vyhovoval, proto nevěděl, že se zde, na Statenu, nachází právě i sídlo jednoho z klanů. Každopádně nehledě na to, co lovkyně vybrala, pomůže jí s předáním upírky, nebo to případně udělá sám. Až poté se rozhodne dál rozjímat, než zmizí zpět domů.*
*Was ze své hobití skrýše vyrazil samozřejmě až poté, co slunce zašlo za obzor a město postupně zalila tma a s ní i přicházející večer. Jinou možnost ostatně ani neměl, takže se nemusel složitě rozhodovat. Navíc díky tomuto měl Tanoia více času na to, domyslet své plány, ať už to byly všelijaké šílenosti. Po těch letech ho už nakonec nerozhodí asi nic. Na druhou stranu nesmí toho malého všetečného féra podceňovat. Představivosti měl nakonec ten klučina téměř i na rozdávání.* /Ale nakonec díky tomuto s ním nikdy není nuda./ *Pomyslí si. Jakmile se dostane hromadnou dopravou k Central Parku, zavítá rovnou do náruče přírody, mimovolně přitom nasávajíce do plic nepotřebný kyslík. I po těch letech, co od proměny uběhlo, jej to neomrzelo. S rukama v kapsách kabátu pak postupuje dál. Přesto, že mu není zima, nemusí vypadat jako úplný blázen a přitahovat zbytečně pozornost. Proto má taky na sobě dlouhé černé džíny, stejnobarevný lehký svetr a první slušné boty, co vyhrabal z botníku. Moc dobře ale věděl, že až se ocitnou mimo lidskou civilizaci, ty boty si zuje a kabát taky odhodí na dobu neurčitou někde bokem.*
*Z domu odíde už pred západom slnka, nechávajúc svojho vytešeného čerodeja doma s jeho plánmi a nápadmi, ktoré sa rozhodol vyskúšať, než ich dom prechádza prerábkou a inováciou, len aby mohli začať so svojim vysnívaným projektom na čajovňu. A predsa len ho Lóni poslal so slovami: “Užite si to ako za starých čias, zlato.” A on to tak plánuje. Samozrejme, že do parku však vstúpi ešte za svetla. Bojí sa. Stále sa bojí ľudí, hlavne neznámych mužov, a stále sa obáva existovania v tme. No nechce byť na obtiaž, chce sa baviť a smiať sa, užívať si znova čas tak, ako predtým, než sa stalo viacero vecí. A s Wasom sa nevideli už tak dlho. Má mu čo povedať, má mu čo ukázať, má mu čo dať.* /Chýba mi. Tak rád ho objímem./ *Napadne mu, kráčajúc už pomerne vychladenou a trochu vyschnutou trávou, pretože začína zima, a zeleň sa stráca. Vyvoláva to v ňom spomienky na Faeriu, na Zimný dvor, na obdobie, keď sa s Lónim vyznali, dali sa dohromady a on môže toho chlapca bezpodmienečne milovať, za hranice a ďalej. Ale od vtedy sa veľa vecí zmenilo, no dúfa však, že ich priateľstvo s Wasom nie.* /Bude mojim najlepším priateľom navždy./ *Nadšene ako malé dieťa si poskočí na tráve s bosými nohami a vlneným pončom, ktoré má aspoň naoko pôsobiť ako zdroj tepla, aj keď mu nie je zima. Len čo dorazí, skryje sa za strom pri dohodnutom mieste, a vie síce, že Was je upír a pravdepodobne sa o jeho “útoku” dozvie skôr, než vôbec vykročí zo svojej skrýše, pokúsi sa o to. Vyčká teda na tmu, skrácujúc si čas pofajčievaním jointu, dostatočne ďaleko od chodníčka, aby nikto necítil a nevnímal, že tam vôbec je a má pri sebe takú látku ako drogu. Sleduje pri tom poloholé koruny červenkavých stromov a žltkastých lístkov, vdychuje čerstvý vzduch a snaží sa každú chvíľu upokojovať svoje nateraz na všetky strany rozlietané srdce, aby bol dnešný deň najlepší, ako len dokáže byť. Až keď sa zotmie a konečne začuje až príliš blízko vedľa seba nejaké pohyby, napriek upírskej nenápadnosti, akoby sa niekto dotkol konáru s lístím a to zašušťalo, akoby z neho práve vyletela sojka. Snaží sa pohybovať čo najtichšie, ale chce sa mu smiať, preto sa posledné kroky iba hodí na telo kučeravého Wasa a rozosmeje sa.* Bu. *Zvolá hravo a detsky, cítiac sa omnoho lepšie, keď už sú spolu.*
*Parkem postupuje dál klidným krokem, užívajíce si poklidnější části města, sic se svým dobrým sluchem slyšel i nějaké ty auta nedaleko, jak sviští na cestě. Nebo to byly autobusy? Těžko říct. Nakonec to pro něj není nyní tak důležité. Radši podle paměti jde blíž a blíž k místu, kde se tento večer měl s Tanoiou setkat.* /Jsem fakt zvědav, co vymyslí tentokrát./ *Neodpustí si hlásek v jeho hlavě. Rád by přitom férovi udělal radost, což vzhledem k zlepšeným smyslům je občas trochu oříšek. Přesto, když už tedy zaregistruje, jak někomu poblíž tluče srdce, a následně i ucítí na zádech něčí váhu, zavrávorá a nasadí co nejvíc zděšený hlas.* Lek! *Vydá ze sebe tiše, leč s důrazem. Poté se na nohy postaví pevněji, otočíce přitom hlavu lehce do strany, aby se mohl na féra aspoň nějak podívat.* Spokojený? *Nadhodí pak, zazubíce se na svého kamaráda. Rád ho po té době vidí a rozhodně je zvědav na to, co si pro něj tentokrát vymyslel.* Mám tě do Faerie nést na zádech, nebo ze mě slezeš? *Neodpustí si, nicméně kdyby fér fakt chtěl na jeho zádech zůstat, nedělá mu vůbec problém ho nést, jen by se musel chytit.*
*Pretočí očami.* Bolo mi jasné, že ma budeš počuť. Neboj sa. *Neušetrí si podpichovačnú, no pobavenú poznámku, a drcne do upíra jemne ramenom a jedným bokom, keď sa okolo neho pretočí, aby mohol stáť priamo pred ním. Natiahne obe dlane k jeho tvári, za líca ho stiahne k sebe a pobozká s veľkým “mua” na čelo.* Tak rád ťa vidím. *Radostne sa usmieva, chce sa mu pri tom tlesknúť o seba dlaňami, a skoro sa zatočí na mieste. Vezme pri tom muža za ruku.* Neboj, nenechám sa nosiť. *Rozhodne sa ešte reagovať, aj keď by sa nestalo prvýkrát, že by ho Was niekam niesol na chrbte či na rukách. Niekedy sa cíti ako dieťa, ktoré má už desiatky rokov tento milý upír na starosť. Pri tej myšlienke sa aj tak zazubí.* Tak poď, že prídeme načas. *Navrhne spokojne a stiahne svojho najlepšieho priateľa za ruku k dubu, ktorý ich má previesť do Faerie. Už je to tak dávno, čo takto boli spolu na nejakej oslave alebo tancovačke medzi vílami, cítili sa živí, zdraví a bez problémov, akoby neexistovalo na svete nič zlé, akoby neexistovala bolesť a strach. Nemôže sa preto prestať usmievať, napriek tomu, ako mu chýba Lóni. Zároveň si túto možnosť váži.* Ty mi zatiaľ povedz, ako sa ti darí s tvojim umením. Chcem ťa vidieť v galériách. *Zvolá a len čo to dokončí, naraz ich oboch stiahne do už otvoreného portálu, cez ktorý sa v sekunde stratia vo Faerii. Nie je to ďaleko od miesta, ktoré vybral na dnešnú slávnosť. Je to miesto, ktoré sa Wasovi zapáčilo už dávno predtým, aj keď sa krajina neustále mení a prispôsobuje a tvorí sa ako sen, podivne a nerovno, no isté miesta ostávajú neustále skoro podobné.* Keď ti poviem, zatvoríš oči, budem ťa viesť, dobre? Dúfam, že mi veríš. Že mi zveríš svoju existenciu. *Povie podivne mysteriózne, ale hravo, preto je jasné, že neplánuje nič zlomyseľné, to by ani nebolo súčasťou jeho hebkej a jemnej osobnosti, ktorá mu v živote zabezpečila už mnohé a mnohé podivne zvláštne situácie. Poskakuje vedľa svojho priateľa a cíti sa v bezpečí, keď je mimo civilského sveta, kde ho napadli, a je zas doma, zosilnený a slobodný a… férsky.*
*Pobaveně se uchechtne na tu poznámku a nakloní hlavu do strany, aby na féra viděl. To už se však Tanoia odtáhne a postaví se před něj. Tak se usměje přímo na něj a překvapeně zamrká, jakmile je stažen níže a dostane pusu na čelo. Opět se pobaveně uchechtne lehce vrtíce nad ním hlavou, až mu to tedy fér svolí.* Jojo, taky tě rád vidím. *Přikývne oplatíce mladíkovi stejný nadšený úsměv. Nakonec ho přece taky rád vidí, což i řekl.* Ale víš, že bych s tím neměl problém...a že by to ani nebylo poprvé. *Podotkne pak. Navíc od čeho měl taky tu sílu, ne? Když už nesl sochy do galerií, předstírajíce přitom, jak těžké jsou, proč by zrovna toto měl být problém. Nicméně Tanoiu nijak nepřemlouvá.* Vždyť už jdu. *Protočí v tom momentě panenky, není však podrážděný. Proč by taky byl? Stisk ruky férovi hned proto oplatí a následuje ho rovnou k portálu do Faerie, do níž měli oba namířeno. Už tam nějaký ten pátek nebyl, naposledy možná v tom labyrintu, pokud se tedy nemýlil.*/Pravděpodobně...to už je doba. Ten čas fakt utíká jako voda./ *Pomyslí si. Než pak stačí odpovědět, je stažen rovnou do portálu. Lehce se tedy oklepe.* Je možné, že jsem si stále nezvykl? *Nadhodí přitom. Hned se ale vrátí k tomu, co mu Tanoia řekl.* Nedávno jsem dokončil jednu sérii a už se jen domlouvám, kdy ji budu moct převézt. *Sdělí férovi. Je z toho nadšen, nicméně trochu se bojí, že to opět nebude mít úspěch i přes tu haldu snažení.* A co ta socha, co jsem ti dal k narozkám? *Optá se a zvědavě se rozhlédne po okolí. Na následující slova hned kývne.* Věřím a svěřím. *Zazubí se. Nehledě na zvěsti o vílách..Tanoiovi věřil a věděl, že to není chyba. Tento mladík je prostě jiný.* /Ale jen v dobrém./ *Ozve se hlásek v jeho hlavě, když se na Tanoiu mimovolně podívá, jak tam vedle něj tak poskakuje. Pobaveně přitom zavrtí hlavou.*
*Pokrúti hlavou.* Dlho si tu nebol. Odvykol si si, pravdepodobne. No, pokojne ťa do Faerie stiahnem aj každý deň, ak budeš chcieť. *Zazubí sa spokojne, len čo sa zorientuje v prostredí a vyberie sa známym, až príliš známym smerom. Obzerá sa naokolo, akoby to tam nepoznal, ohúrený a potešený domovskou prírodou, i čerstvým, nepošponeným vzduchom, preto sa aj zhlboka nadýchne, láskavo sledujúc stromy, ku ktorým sa priblížili, a vstúpili medzi ne.* Neprezraď sa, že máš silu za niekoľkých chlapov, dobre? Každopádne, prajem si pozvánku na vernisáž, budem tvoj podporca v prvej línii. *Zazubí sa spokojne, a len čo padne jeho pohľad na muža vedľa seba, zjemnie a sklopí pohľad. Je si istý, že Was len pri prvom pohľade na neho bude vedieť, že mu chce niečo povedať, že sú veci, o ktorých jeho upírsky priateľ nevie, a mal by, pretože mu možno poradí čo najlepšie, a on sa zas bude cítiť o trošku ľahší, napriek tomu, koľko z jeho bremena na sebe nosí aj jeho milovaný Lóni. A to, ako pozná Wasa, že Was ho pozná skoro najlepšie, ho donúti radšej sa teraz netrápiť, a spraviť čo najlepšie prekvapenie.* Tak, teraz zatvor oči. *Prikáže jemne, keď sa v jeho obzore objaví prvý strom s farebnou bavlnenou stužkou uviazanou okolo jedného konára. Na sekundu sa zasekne, vezme ho za ruku, a začne ho ťahať hlbšie a hlbšie do lesa, usmievajúc sa pri tom na čoraz väčší počet farebných stužiek, kývajúcich sa v jemnom chladivom vánku, ktorý však ani jednému z nich vôbec nemusí vadiť.* Ale nepozeraj sa! Nepodvádzaj! *Ešte zdôrazní, a len čo sú na mieste, zasekne upíra vedľa seba dotykom dlane na jeho pleci.* Tak… môžeš. *Zvolá, povyskočí si na mieste a v otočke stiahne z najbližšieho stromu zavesený fialovo-modrý veniec, kvitnúci kvôli jeho mágii priamo na Wasovej hlave, len čo ho na ňu položí.* Všetko najlepšie. *Zakričí, štopne do neho, aby upír vletel do stredu čistinky, posiatej trblietavým práškom, okolo neho sa zhŕknu doteraz akoby neexistujúce víly, držiace sa za ruku, a začnú jemnými, melodickými hlasmi, podivne snovými, spievať a hrať pieseň, ktorú Wasovi sám Tanoia napísal ako jeden z darov, zatiaľ čo on sám nechá malé kvietky vyrastať na mužových dlaniach.* Dal si mi kúsok zo svojho talentu, ja ti dám zas ten svoj. *Prenesie, len čo sa dostane do stredu tancovačky k svojmu kamarátovi, schmatne ho za ruky a začne sa s ním v rytme tanca vykrúcať a smiať.*
*Lehce kývne.* To by dávalo smysl. *Přitaká. Bylo by to to nejvíc smysluplné a zároveň i pravděpodobné vysvětlení. Když člověk dlouho něco nedělá, odvykne si snadno. A co teprve u upírů, když pro ně ten čas utíká ještě rychleji?* /Přesně tak, to bude ono./ *Potvrdí si pro sebe ještě v hlavě, postupujíce dál přírodou s Tanoiou po svém boku. Už začal cítit to nutkání si vyzout boty a odhodit kabát tu tam. Ještě ovšem počká.* Neboooj, neprozradím. *Odmávne volnou rukou. Tón jako by naznačoval, že se mu to jednou málem povedlo, hned ale změní zpět v milý.* Jistě, pošlu pozvánku tobě i tvému drahému. *Mrkne na féra. Nesměl přece zapomenout i na toho rozkošného čaroděje, s nímž fér chodil. Jen tedy doufal, že i jej aspoň trochu sochy zajímaly. Aby pak v té galerii spíš netrpěl. Nakonec Lóniho zas tolik nezná.* /Třeba mě Tanoia jeden den s ním víc seznámí./ *Pomyslí si. Stále mu přitom v obličeji pohrává jemný úsměv.* Dobře, zavírám a budu ti jen a jen vděčný, když se během cesty ani jednou nesrazím se stromem, by ho to chudáka bolelo. *Dovolí si vypustit ze sebe přidávajíce k tomu i jemný úšklebek, než si následně tedy oči zavře a nechá se vést. Věří přitom, že tuto jeho poznámku pochopil Tanoia jako srandu, nikoliv jako nějaký útok. Sám doufal, že to ani tak útočně neznělo, občas mu přece slova utečou špatným směrem.* Nepodvádím a nehulákej..jak jsem tě to jen vychoval. *Zamlaská se zavřenýma očima a pobaveně se uchechtne. Už jen čeká na pokyn k tomu, aby svá kukadla mohl otevřít. A když tak konečně učiní, ucítí, jak mu fér nasazuje kvetoucí věnec na hlavu a pošťuchuje jej s popřáním rovnou do středu dění, aneb hájku, odkud vykouknou i další bytosti. Was se fascinovaně otočil kolem své osy pozorujíce, co se dělo kolem něj. V bytostech poznával něco, jako víly, pokud by to tak tedy mohl říct.* Páni. *Poví o to fascinovaněji, když mu začnou růst kvítky i na dlaních. Jako by něco takového viděl úplně poprvé.* Tohle očividně nikdy neomrzí. *Zazubí se na féra ještě, než s ním začne tančit.* Je to nádhera. *Mrkne na féra v odpovědi na předchozí slova. Nato se začne dál zabývat tancem, než i on propukne v smích.* Tak myslím, že teď nepodáváme nejlepší taneční výkon..co by nám jen na toto řekla učitelka tance?
*Zasmeje sa na tom hlúpom vtipe o narazení do stromu, pretože je podľa jeho gusta, a sám vždy rád spomenie, že humor bol jeden z dôvodov, prečo sa títo dvaja vôbec skamarátili. Spokojne teda obmotá svoje prsty okolo zápästia svojho priateľa a hrdo, skoro až s úctou, vedie oslávencaa k miestu jeho oslavy.* Nehulákam. *Povie ako zranené šteňa, nakrčí pri tom mrzuto obočie, ale to hneď vymení úsmev.* A vidíš, ako víla nemôžem klamať. *Zazubí sa, aj keď ho poza zatvorené viečka nemôže Was vidieť, aby pochopil, že vtipkuje a naťahuje ho. Už si na to totiž ale obaja zvykli, takže to nie je problém.* A až tak starší nie si… na našu dĺžku života. *Zamumle ešte, podpichujúc hravo a detinsky upíra, ktorý vstupuje do stredu diania, a tak mu povolí otvoriť oči. Postupuje ďalej s ním, usmiaty, hýbajúc sa do rytmu, vediac, že sa konečne znova uvoľní a jeho myseľ sa stratí v okolí, aj keď chce Wasovi povedať to všetko, čo sa stalo, pretože on… jemu verí. Was bol prvou osobou, ktorej sa dokázal otvoriť natoľko, až mohol konečne o niekom povedať, že ho naozaj pozná. A aj keď je, hlavne o jednej veci, ťažké hovoriť, cíti už teraz v hrudi tie dvierka, čo sa v prítomnosti jeho najlepšieho priateľa otvárajú, aby sa znova spojili ako spriaznení priatelia. Ale zároveň mu nechce pokaziť narodeniny, preto sa iba zasmeje a ťukne muža do líca, než sa okolo neho otočí a ďobne ho do končeka nosa.* Vidíš, život je prosto tak krásny, keď ho živíš krásnymi spomienkami. *Zvolá a ihneď na to sa pridá do spevu, počujúc ho viac, než ostatných, aby bolo Wasovi nadmieru jasné, že je to pieseň od Tanoiu pre neho, ktorú špeciálne napísal a mohol mu darovať takto, v tomto zbornom znení. Zubí sa a smeje.* Ja som fér, ja viem tancovať, to ty si ako drevo z vlastnej rakvy. *Zachuchúňa sa ako malý, pri ďalej otočke okolo tela svojho kamaráta mu do kvetmi obrastených dlaní vloží hebké vrecúško zelenej farby s perleťovým fialovým odleskom, odrážajúc sa od neho poletujúce farebné svetielka. Pôsobí to, akoby vrecúško horelo akvarelom.* Pre radosť. Pre potešenie. Neboj, viem, čo si zač, o nič sa nemusíš starať. *Zašušká mu poza chrbát do uška, naznačujúc na obsah balíčka. Že sú to, samozrejme, drogy, vytvorené tak, aby mali efekt na upíra, aby ich prijal a užil si v plných dúškoch - pracoval na tom malom vrecúšku hádam mesiac, než ho konečne dokončil s efektom, aký hľadal.* Mám pre teba potom ešte jedno prekvapenie. Alebo teda, vlastne dve. Nebudem ti teraz kaziť náladu ničím, čo by ťa rozhodilo, no vedz, že si mi jednou z najbližších osôb. Tých nie je veľa. Dlho sme sa nevideli, ale verím ti svojim životom, a tak dúfam, že čoskoro sa budeme môcť pozhovárať otvorene a bez obmedzení. Dobre? *Vyhŕkne zo seba ako lávovú sprchu, zastaviac sa pred jeho kamarátom, aby na seba videli, kde ho môže držať, a aj keď je v jeho hlase na sekundu cítiť bolesť, strach, akoby sa tým chcel uistiť, že aj Was to tak má, akoby mu tým ďakoval za svoj život, jeho tvár sa znova zlomí v úškrn.* Všetko najlepšie ti prajem. *Zvolá, vtedy sa kruh roztvorí, ukážu sa tak stoly plné upírskeho a férskeho jedla - džbány a kalichy, malé dezerty, ovocie a niečo, čo pripomína listy. Zo stromov sa spustia trsy zelene, akoby vytvárali okolo čistiny nepreniknuteľnú stenu, a nakoniec, o jeden stôl je opretý obraz, ktorý Tanoia, pomimo drog a ďalších problémov maľoval už od minulých Wasovych narodenín, aby mohol mať upíár doma uchovanú krásnu Faeriu, ako ju vidí jeden z férov sám. A zdá sa, z rôznych uhlov, akoby sa menila, skoro ako skutočná férska krajina navôkol nich.*
*Poznámku ohledně narážení do stromů a jak je to musí určitě hodně bolet si prostě odpustit nemohl, nehledě na to, jak moc pitomý vtip to mohl být a pravděpodobně i byl. Ale i tak, Tanoia se zasmál, čímž způsobil to, že se Wasův úsměv o to víc rozšířil. Byl rád, že féra má. Aspoň někdo je ochotný snášet jeho vtipy a suchý humor mnohdy i bez jakýchkoliv zábran.* Pravda. *Uzná férovy slova. Nakonec neměl ani proč by je uznat nemohl. Součástí podsvěta už nějakou dobu je, takže tento fakt o vílách se už stihl dozvědět, právě díky svému momentálnímu průvodci a nejlepšímu příteli. O to víc, proč v mladíka vkládat důvěru, i když se to ostatním podsvěťanům může zdát nepochopitelné.* Nejsem, ale mladší už nebudu..naštěstí má krása budiž zachována. Snad se budou i emoce držet dlouho. *Oplatí poznámku, přičemž se na Tanoiu zazubí, tedy aspoň si to myslí. Vzhledem k tomu, že má zavřené oči, musí Tanoiovu pozici odhadnout naslepo podle zvuku. Těžko říct, zda se mu to povedlo. V každém případě jakmile může, otevře své kukadla a nedlouho nato se už fascinovaně rozhlíží uprostřed hájku dávajíce najevo svoji radost. Pobaveně se i uchechtne, když se fér otočí a poklepe mu na nos.* Ano, to je...máš pravdu. *Souhlasí a přikyvuje. Vnímá dění a ten nádherný zpěv doplňující zvuky nočního lesa. Ta atmosféra jej těšila a celková myšlenka celé oslavy? Ta ho hřála u nefunkčního srdíčka. Tomu ostatně i dopomohlo to, jak se rozzpíval postupně i samotný Tanoia. Daruje mu tedy šťastný úsměv, doplněný hned poté o pobavené uchechtnutí.* Ty...z rakve jsem vylezl už nějaký ten pátek zpátky! *Vrátí mu. Uchechtne se další otočce a pak mrkne na váček, který od Tana dostal. Ten nakonec strčí s poděkováním do kapsy kabátu, který si hned poté svleče.* Dáme si pak. *Mrkne na féra po jeho slovech. Stále dodržujíce rytmus ucouvne z hájku, aby mohl kabát kabát položit ke stromu. Rovnou k němu dá i boty s ponožkami a až poté se vrátí zpět za Tanoiou, který na něj zrovna vybalí jeden delší monolog. Úsměv mu ovšem při něm lehce začne pohasínat. Dokonce v jednom momentě pozvedne obočí v otázce. Chtěl Tanoiovi ovšem být především podporou, proto taky kývne na jeho slova a opět nadhodí další úsměv, tentokrát i více povzbudivější.* Dobře, kdykoliv se na to budeš cítit. *Ujistí ho se sebejistým tónem v hlase. Chce mu naznačit, že věří osobě, která je ochotná si jej vždy vyslechnout, stejně jako Tanoia rád poslouchá jeho. Nezústane ovšem u té vážnosti dlouho, neboť se najednou po dalším popřání zjeví stoly s občerstvením společně s jedním obrazem, na němž Wasův pohled hned utkví.* Páni. *Nezmůže se opět na nic víc.* Je nádherný.
*Uchechtne sa nad poznámkou, ktorou sám seba Was okorunuje.* Ešte že máš aj krásnych kamarátov. *Zazubí sa, akoby tým chcel poukázať na seba, aj keď je poznámka mierená všeobecne. O sebe samom priamo to povedať nevie. Je šťastný, keď vidí, ako Wasova tvár žiari radosťou, mohol by teraz nahradiť slnko na nebi, napriek tomu, že jeho bledá pokožka by mohla akurát tak hrať mesiac a hviezdy. Snaží sa vytancovať svojho upírskeho priateľa už hneď od začiatku, než sa pustí do ukážky ďalšieho darčeka, ktorý je síce trošku väčší, ale nenaberá na väčšej dôležitosti než to, čo už mu daroval, alebo slová, ktoré mu vyslovil. Znova sa na svojho kamaráta hodí a vybozká ho na oboch lícach, akoby to nemalo znamenať nič viac, iba vyjadrenie jeho súdržnosti a priateľskej lásky. Cíti, ako ho to hreje pri srdci.* Pracoval som na ňom celkom dlho, ale… dúfam, že odráža pocit, ako vnímaš Faeriu aj ty. *Prenesie, uložiac svoju ruku na Wasovo rameno, no zároveň s ním vykročí ku stolom, pretože mu za celý deň, keď nič nejedol, poriadne vyhládlo. Natiahne sa preto po jeden koláčik, ktorý podá upírovi vedľa seba, pre seba si vezme zase niečo z iného tanierika, ťukne týmito zákuskami o seba, akoby si pripíjali, a celý ten kúsok si napučí do úst, žmurknúc na Wasa. Aj tak sa k nemu nakloní, a síce má plné ústa, jeho hlas a tvár trochu naberú na vážnosti, keď sa ešte ozve, aby sa vyjadril k svojmu predchádzajúcemu monológu.* Poviem ti o tom, len čo toto skončí. Sľubujem. *Zahákne malíčkom o ten Wasov, akoby tým chcel ten sľub aj potvrdiť, a ihneď sa otočí na päte, ako sŕňa poskakujúc rovno medzi tancujúce osoby, akoby tým chcel Wasovi ukázať, že mu tým prenecháva voľnosť nad pohybom, a môže si konečne užiť oslavu narodenín bez toho, aby ho ťahal za ručičku. To spraví až potom, keď bude mať chuť dať si niečo z malej zabalenej drogovej radosti, čo dal Wasovi medzi darčekmi. Vtedy ho stiahne bokom, teraz je čas na to opíjať sa hudbou, jedlom, tancom, svetielkami a vôňami, čo ich obklopujú ako večne trvajúci opar kvetinových lúk, zmiešaný s hmlou.*
Bez toho by to přece nebylo ono. Kamarádím se jen s krásnýma lidma..teda bytostma? *Mrkne na féra, načež se uchechtne, než se odevzdá té vzkvétající radosti. Troufá si říct, že kvete podobně, jako rostliny kolem a i na jeho hlavě či ty předtím, co se mu zjevily v dlaních. Tolik snahy musel fér do této oslavy dát a nyní mohl spokojeně sklízet ovoce, protože se mu to vážně povedlo, což mu dával Was viditelně najevo. A u Tanoiy to očividně muselo být stejně, když se na něj opět hodil a věnoval mu pusu na obě líce. Was se nad tímto pobaveně uchechtne, ale aby mu taky vyjádřil náklonost, rozhodne se Tanoiovi pro změnu dát pusu na čelo, podobně jako to udělal předtím i samotný fér. Lehce se nato odtáhne a přikývne, dávajíce najevo svůj souhlas.* Povedl se ti, opravdu ses do mě vžil. *Pochválí svého kamaráda i slovně, ačkoliv věřil, že by to šlo i bez verbální komunikace. Třeba takovým úsměvem, který mu upír následně věnuje, než si mlsně olízne rty a po ťuknutí zákusků o sebe si ten svůj s chutí sní. Je na čase oslavit své narozeniny naplno. Přesto, ještě trochu vážnosti na moment nabere.* Dobře. *Kývne na slova féra, stvrzujíce slova malíčkovým slibem. Po tomto vážnost zmizí a on si jen užívá oslavy, kterou mu jeho kamarád připravil. Zpět do New Yorku se přitom vrátil až po nějakém tom kratším pobytu ve Faerii s Tanem a případně i Lónim.*
*Byla to už docela doba, co si někde šel sednout a něco popít či se případně i s někým novým seznámit. Práce na sochách i brigády mu hold dávaly zabrat, takže si málokdy udělal nějaký ten volný čas úplně pro sebe. A ač mohl i teď hupsnout do postele s nějakou knížkou, nebo si pustit film, rozhodl se konečně opustit to své hobití doupě. Vyrazit jednoduše opět do města, aniž by spěchal někde pomoct. Naposledy si vybral pro svůj pobyt mimo svůj příbytek les, tentokrát zvítězil kupodivu bar, dokonce přímo určený pro upíry. Svezl se tedy až na Bronx, kde vklouzl do baru B+, chvíli po upírovi, který kráčel před ním. Té krve si samozřejmě všiml, nakonec skončili oba u baru. Was akorát na rozdíl od neznámého u pultu zůstal. Usadil se na barové židličce a pro sebe si objednal na začátek medovou whiskey smíchanou s krví.*
*Elias nabral trochu energie po dopití skleničky a řekl si, že si dojde pro další. Tentokrát si sedne k baru a objedná to stejné. Stále má tesáky venku, ale už je jasné, že jde spíše o hlad, než aby si vyléčil rány nebo vztek.* Je ta medová whisky s tím dobrá?* Zeptá se a dívá se na jeho pití. Krev má i v jindy sněhově bílých vlasech a teď jako upír působí opravdu jak albín.* Já nerad míchám s alkoholem, protože jsem mu nikdy moc neholdoval, takže mě docela zaujala tato varianta.* Řekne a je vidět, že se mu postupně i zlepšila nálada.*
*Spokojeně si po obdržení sklenky usrkl z jejího obsahu. Jaký to jednoduchý, přesto výborný výběr. Hlavně na začátek? Nic lepšího by si asi představit nedokázal. Jistě, vyloženě alkoholu neholdoval, ale takhle jednou za čas? Proč ne.* Huh? *Vydal ze sebe nejprve instinktivně, načež zvedl hlavu a natočil jej směrem k osobě, která na něj promluvila. Byl to právě ten upír, kterého si zde všichni všimli. A jak by taky ne? Oděn v bílé, na níž bylo nespočet kapek krve. Jistě, byli v upírském baru a krev zde byla na každém rohu.* Ano, je. Ideální na rozehřátí, než si vezmete něco tvrdšího či více šíleného. *Kývl, vykouzlíce milý úsměv.* Taky jsem tomu nikdy moc neholdoval. Studoval jsem medicínu, takže vím, co to jednomu může s tělem udělat. I když..teď už to je asi jedno, no ne? *Uchechtl se.*
*Poslouchá ho a pokýve. Zaujalo he jeho studium.* Ah.* Pokýve a napije se.* Já se o medicínu po smrti taky zajímal. Chtěl jsem vědět, co mě zabíjelo za živa. Selhávali mi plíce, srdce a na světě mě tehdy udržoval upír díky němuž jsem se stal i upírem později.* Řekne a opět se napije. Vůbec to nevypadá jako by ho to trápilo, ale spíše je v jeho hlase jakýsi sarkasmus. Přeci jen byl lovec a právě tento fakt ho zabíjel.*
*Když už se s ním upír rozhodl začít vést konverzaci, rychle si usrkl, načež se na pana neznámého natočil. Zprvu mlčky poslouchal, jednou i přikývl, než se rozhodl znovu promluvit. I pro tentokrát to byla další otázka.* Zjistil jste nakonec proč vám ty orgány selhávaly? *Vypadlo z něj a hned nato se opět napil, mlsně si pak olízl horní ret.* Já jen, že vypadáte mladě, takže by mě překvapilo, kdyby za to mohly nějaké návykové látky...spíše to bylo něco, co jste měli v rodině, ne? *Další promluva, další dotaz. Was to ze sebe chrlil ani nevěděl jak.* Oh, omluvte mou zvědavost. Jestli vám to vadí, odpovídat mi nemusíte. *Ujistil jej pak.*
*Elias kývl na souhlas.* Zjistil, ale dalo to práci.* Souhlasil a ušklíbne se.* Rodinu jste trefil. Po generace totiž panoval incest a do toho jsem byl již v děloze vystaven toxickým látkám, které poškodili můj vývoj. Takže v raném dětství se zjistilo, že mé plíce neudýchají, co plíce ostatních. No a pak jsem měl narozeniny a zkolaboval na silnici. Měsíc ležel v nemocnici a pak umřel. Žůžo.* Prohlásí a napije se.* A mě nevadí o tom mluvit. Je to dobrý příklad, co se stane pokud je dlouhý incest v rodě a neznalost toxicity látek jako je třeba rtuť a podobně.* Vysvětlí a napije se.*
No jo...nauka o medicíně zabere hooodně času a je na to potřeba mít hlavu..takže věřím, že to muselo dát zabrat. *Dal Eliasovi za pravdu. On sám ji studoval ještě zaživa a hodnou chvíli se jí věnoval i po smrti, konkrétně v období druhé světové. Až poté se začal zajímat o sochařství a jiné druhy umění. Upírovi věnoval překvapený pohled hned, jak do pole padla zmínka o incestu.* No, s vámi se život tedy nepáral. *Zmínil.* Váš stvořitel tím pádem byl doktor, hádám? Nebo to byl někdo z řad vašich přátel? Napadlo by mě ještě pár možností. *Pokračoval. Úlevně si pak oddychl.* Dobře, tomu rozumím. *Pokýval hlavou.* No, možná bych se už mohl představit, že? *Nadhodil.* Was Doron. *Představil se, načež se usmál.* Můžu vědět, s kým mám tu čest si povídat?
*Elias pokýval a pak se zasmál.* Stvořitel?* Zasměje se. *Ten upír si prostě sedl k mé posteli a sestře řekl, že je můj strýc. Ale strýc to nebyl. Tehdy jsem byl totiž v Berlíně a rodina byla na hranici s Francií a kvůli bojům nemohli do Berlína.* Vysvětlí a pokýve hlavou.* Já jsem Elias Tarüs. Nedávno jsem se vrátil do New Yorku, ale jaksi jsem s tím nepočítal.* Zasměje se.* Takže už tu nemám svůj byt.* Zasměje se a pročísne si vlasy.* Navíc je těžký nějaký najít. Lidem dost vadí mi psi.* Ušklíbne se*
*Pobaveně pozvedl obočí.* To byla jedna z těch nezmíněných možností, co mě napadly. *Zmínil.* Nějaký random upír, co si řekl, že bude fajn někoho proměnit, že? Nebo se opět mýlím? *Pobaveně se uchechtl, podpírajíce si pravou rukou hlavu.* Oh...muselo pro vaši rodinu být zdrcující, když zjistili, že bylo po vás. *Nadhodil. Zvládl si tu bolest představit. Sám poté, co se dozvěděl o smrti svých rodičů, dost truchlil.* Těší mě. *Usmál se, podávajíce po odložení sklenky Eliasovi ruku k potřesení. A podle toho, zda ji protější upír přijal, ji stáhl dříve nebo později zpět k sobě, aby se mohl napít.* Jsou dobře vycvičení? *Optal se. Měl srdíčko nakonec na dobrém místě a pokud mohl, rád pomohl. Pár zvířátek by přece přežít mohl.* Ne, že bych vás hned zval k sobě. Samozřejmě bych nejdříve rád věděl, čím se živíte a co od vás čekat. *Dodal pak. Zase na druhou stranu nebyl úplný šílenec.* Nebo byste pak možná mohl vyzkoušet nějaký z místních klanů. *Nadhodil ještě.*
*Zavrtí hlavou.* Oh nene. On mě nechtěl proměnit. Jen jsem měl velice lahodnou krev.* Mrkl na něj. Pak když se však zmíní jeho rodina, tak úsměv zmizí a on se napije.* Ne. Rodiče zemřeli při bombardování v létě. Zbytek rodiny mě prostě vyškrtl z rodokmenu.* Vysvětlí, ale víc neřekne ohledně toho, že byl z lovecké rodiny. Jeho ruku u představení přijme a lehce a diplomaticky stiskne.* Také mě těší.* Usměje se. Pak pokýve hlavou.* Jo jsou dobře vycvičení. Vědí, kdy jsou ve službě a kdy ne. Podle toho se chovají. Vědí, kdy se jde ven a čekají na povel k jídlu. Dokonce jsem je naučil, aby jedli jen ze svých misek.* Vysvětlí a je vidět, že tyto své čtyřnohé mazlíčky miluje.* Oh mé povolání. Dělám nebankovní půjčky a prodej magických objektů.* Vysvětlí a pak se ušklíbne.* Klany moc ne. Chci si chvíli odpočinout od prolízání řitních otvorů jiných.* Prohlásí a napije se.*
Ach taaak...tak to mě mrzí, že jsem neměl šanci ji taky vyzkoušet. *Zašklebil se. Čert ví, zda v tu dobu byl ještě člověk, nebo už upír. Taky to mohla být i třetí možnost – jednoduše ještě nebyl na světě. No možná se odpověď jednou dozví. I když, možná momentálně píchl do vosího hnízda. Všiml si toho díky pohasnutí úsměvu, co byl ještě před chvílí zdobil Eliasův obličej.* Oh..pardon, citlivé téma, jak vidím. *Omluvil se. Nic jiného stejně na místě nebylo. No, po potřesení si stáhl ruku zpět k sobě, snažíce se aspoň sám u sebe úsměv udržet. Což šlo kupodivu postupně samo. Vypadalo to, že psi neznamenali opravdu žádnou hrozbu pro jeho práce, tak možná? Na Wasovi šlo vidět, že se zamyslel.* Aha, ještě že momentálně nejsem v nouzi, abych si nějaké půjčky bral. *Uchechtl se.* Vydělává vám to aspoň dobře? *Další dotaz, než s pochopením kývl.* Jo, tak se to dá taky říct. *Zašklebil se a uchechtl.* Dobře, pokud by vám nevadilo bydlet v hobitím doupěti, mohli bychom se na něčem domluvit. *Nabídl mu pak.*
Oh, třeba narazíme na mé žijící příbuzné jednou, ale oni si tu krev strašně střeží.* Ušklíbne se a pak pokrčí rameny.* Pro všechny, co jsou vyškrtnutí z rodokmenu je to citlivé téma. Jsme totiž vychováváni jako někdo, kdo musí být hrdý na rodokmen a oběti těch, co v něm jsou.* Vysvětlí a pak poslouchá.* Ha, podsvěťanům nepůjčuji. Nejsem blázen.* Zasměje se a pak pokýve hlavou.* Ano, některé předměty se sice dostávají na stínový trh, ale někteří nechtějí těm podvodníkům dávat své nejlepší výtvory. Často jde i o zakázkové zboží. Například konvička co sama vaří vodu.* Pousměje se a pak se na něj trochu zmateně podívá.* Jak jako v hobitím doupěti?* Zasměje se a docela ho to zaujme. Přeci jen Pána prstenů četl a ví o něm něco.*
Uvidíme. *Mrknul na Eliase, načež se mu o chvíli později i omluvil za nahození očividně nepříjemného tématu. Nebo tak to aspoň odhadoval. Na moment pak svraštil obočí a kývl. Něco takového je docela smutné, ale bral, že hold každá rodina přistupuje k výchově dětí jinak.* Rozumné to rozhodnutí. *Pokýval hlavou. Něco takového by rozhodně moudré nebylo. Nakonec, podsvěťané jsou vážně schopní ledasčeho.* Oh...zajímavé. *Zprvu překvapeně zamrkal, než odpověděl. No asi k tomu další informace vědět nepotřeboval. Určitě tu bylo více jiných, co by se mu hodily spíš. Lehce se pak zašklebil.* Je to menší útulný byt, kde na každém kroku najdeš buď knížku či více...nebo náčiní k tesání z mramoru...například. Rád experimentuju s materiály, když přijde na vytváření soch. Nejčastěji tedy pracuju s hlínou, ale jak jsem zmínil, mám i náčiní hodící se i k tesání. *Osvětlil Eliasovi, připravený na jakékoliv dotazy.*
*Elias ho poslouchá a dopije své pití. Objedná si tak jiné, tentokrát s více alkoholu. Docela ho zaujme těmi sochami a knihami.* Ah, když jsem byl na živu, tak jsem se měl stát mnichem, co zapisuje a zkoumá spisy, takže mezi knihami mi to nevadí a umění jsem vždy obdivoval. Já na něj nemám talent a když jsem jednou kreslil veverku, tak se z ní stal nakonec drak.* Zasměje se a napije.* Jen mě tedy kreslil naposledy nejvyšší čaroděj Brooklynu. Byl neskutečně talentovaný. Mám i něco v telefonu, moment.* Vyhrabe telefon a začne hledat v galerii. Nakonec najde fotografii, kresby černé kočky, jak sedí někomu na hrudi a vražedně se mu dívá do obličeje. Ten někdo je David. No a černý kocour je kocour Bob, co žil u Jacka. Ukáže mu obrázek.* Tehdy byl docela v pohodě a byla sranda s ním být.* Ušklíbne se.* No a co se týče bytu. Nevadilo, pokud nevadí dobrmani.
*Když přišlo na sochy, hned se rozmluvil víc. Nakonec, jak by taky nemohl, když se jim věnoval? Vytvářel je pokaždé, když jej chytla múza. A když nebyl zrovna doma, jednoduše využil třeba skicáku, do nějž si nápad na nové dílo zakreslil. No, po svém projevu nechal mluvit Eliase, mlčky přitom přikyvoval, než se zasmál.* To jak? *Zašklebil se.* Můžu tu veverku vidět? *Zeptal se. Zatímco se nato začal upír prohrabovat mobilem, dopil si svoji whiskey, načež si objednal nějaký míchaný drink. Jednoduše řekl, aby mu barman nějaký namíchal, že je to jednoduše na něm. Moc si nevybíral, zvládl vypít všechno. Zvědavě si poté prohlédl tu fotku kresby, lehce se přitom pousmál a jemně kývl.* Je to vážně hezká kresba. Povedla se. *Uznal, načež zavrtěl hlavou.* Nevadí, dokud neničí byt. *Ujistil ho.*
*Zasměje se nad jeho otázkou.* Netuším a bohužel. Byl v rodinném domě a ten byl vybombardován.* Vysvětlí a pak se napije drinku.* Jo to je. Tehdy říkal, že bude dělat komiksy místo tetování.* Zasměje se.* Ale on byl opravdu poděs. V městě v domě měl asi sto koček, hada, tygra a démona.... Jeho bys jako spolubydlícího nechtěl.* Řekne a opět se napije.* Tak oni nábytek neničí.* Řekne s úsměvem a opět chvíli hledá v telefonu než ukáže jejich fotku, kde sedí u čínského chrámu s obojky s motýlky. Vypadá to jako fotka dvou dětí na dovolené, které jsou postaveny před památku, drží si ruce a dívají se na rodiče, co je fotí a čekají až bude po.*
Oh..dobře, rozumím. *Kývl na ono vysvětlení, než kresbu, co mu Elias ukázal pochválil. Vážně to byl skvělý kousek.* Tak když by mohl, zvládl by i obojí, věřím tomu. *Nadhodil. Umělci často dělají více věcí. Ono umění totiž ne vždy dobře vydělává, takže je rozhodně lepší mít více zaměstnání či třeba rozmanitější sortiment.* No tak to tedy fakt nechtěl, to máš pravdu. *Uchechtl se. Chvíli nato kývl a prohlédl si fotku.* Jsou roztomilí. *Zmínil. S Eliasem si pak povídal dokud nedopil drink. Vše, co si dal, nato zaplatil a ještě si narychlo od barmana vyprosil účtenku a propisku, aby mohl napsat Eliasovi kontakt na sebe.* Stačí se mi ozvat, kdy budeš mít čas, ukážu ti byt. *Mrkl na upíra, načež mu účtenku s kontaktem předal, zamával a odešel zpět do té své hobití nory.*
*Důvod, proč se zrovna naboso procházel uličkami tvořenými hroby, byl zcela prostý. Nikdo z jeho rodiny zde neležel, zajímaly jej pouze sochy rozmístěné všude po hřbitově – zdobily náhrobky, nebo taktéž představovaly pomníky. Cílem nočního výletu tedy byla inspirace – měl chuť něco tvořit, ale netušil úplně co. Jistě, mohl použít telefon, nebo aspoň jako každý jiný člověk zajít do galerie či například městského parku. Ale on přece musel zvolit právě ono místo, kde si normální mrtvoly chodí užívat dlouhý spánek. Jednu dobu jim to i záviděl. Po seznámení s Tanoiou jej to ovšem přešlo.* No to se někomu moc nepovedlo. *Řekl si pod vousy, hledíce s malým A5 skicákem a tužkou v ruce na jednu menší bustu. Proporce neměla úplně správně.* Nebo ji vytvářeli zrovna, když mu něco bylo. *Utrousil poté s jemným zašklebením. Nato se rozhlédl po dalším objektu, co by jej mohl zaujmout, především tedy svou krásou. Aspoň v to doufal. Nuže ano, v dálce spatřil jednu sochu v životní velikosti, hned vedle hrobu, u nějž někdo stál. A jak se blížil, pach, sic ho cítil už předtím, zintenzivněl. Lehce nakrčil nos.* /Vlkodlak./ *Pomyslel si, výraz se mu ovšem hned proměnil v o něco veselejší. Reagoval pouze na ten nepříjemný smrad, už dlouho ale věděl, že to je tak prostě normální. Prošel okolo muže, věnujíce mu i krátký pohled. Lehce naklonil hlavu do strany, podívajíce se na svíčku.* Ach..upřímnou soustrast. *Zmínil, když se pozastavil. Bral to jako slušnost, hned měl ovšem v plánu se věnovat té soše vedle.*
Děkuji. *poděkuje a dál věnuje pohledem hrbu.* Xaviere, tvůj synovec ani netuší co se země stalo. *řekne tiše ve své mateřštině. Po tvaři mu stekla slza. Urovnal černé růže na hrobě, které zakrývaly dřevěnou sošku hada, kterého měl i Xavier vytetovaného na ruce.* Zatracený fotr. *ulevil si.*
*Ještě předtím, než se dostal k soše, kterou si vyhlédl, se pozastavil u vlkodlaka. Aspoň ze slušnosti, a zároveň protože se v něm snadno našel soucit, mu popřál upřímnou soustrast. Věděl, že někoho ztratit není nic pěkného. Obzvláště pak, když se jednalo o někoho velice blízkého. Doufal však, že narozdíl od něj, se mohl vlkodlak s tím, koho ztratil aspoň rozloučit. On sám se se svými rodiči vídat nemohl. Neměl šanci jim říct své sbohem. Musel se přece naučit ovládat, aby mohl žít ve svém novém životě bez lovců v patách. Najednou, když už se přesunul k momentálnímu objektu jeho zájmu, zaslechl vlkodlaka opět něco říkat. Nečekaně, měl nakonec dobré smysly, slyšel by jej i kdyby šeptal. Pohled tedy přesunul znovu na muže poblíž, lehce pozvedl obočí.* Snad jste mi nenadával? *Uchechtl se, během čehož se i slabě ušklíbl.* Nerozuměl jsem vám ani slovo totiž..ne, že bych tedy odposlouchával.
Nenadaval. Říkal jsemjen něco o synovi. *zasmál se.* Slyšel jste někdy generála nadávat někomu, kdo ani není voják." *zeptal se.* "Zemřel na naší společné misi." *dodal.* "Jak ty černé růže miloval stejně jako Alessandra, ale tomu byly 3 roky, když Xavier opustil tento svět." *šeptl a vzdychl*
*Už měl pár čar ve skicáku, když zaslechl Andrease opět mluvit, což v něm vzbudilo menší zvědavost. Často neměl potřebu a ani chutě něčí klid narušovat, ale to, že slyšel cizí jazyk, a tudíž nevěděl, zda mu náhodou vlkodlak nenadává, jej trochu povzbudilo. Vyjádřil tedy slovy své pocity, načež se znovu aspoň na moment vrátil ke skice.* Aha, rozumím. *Kývl, načež se nad tím, co z Andrease vypadlo, zamyslel.* Pane, slyšel jsem toho dost. *Zazubil se. Pokud to snad vlkodlakovi nedošlo, mluvil zrovna s upírem. A to, jak se Was choval, mu muselo i dál napovědět. Mládě by se nakonec na něj už vrhlo.* Hmm...jo, mně nějaký voják nadával. Byl jsem za války zdravotník. *Pokrčil rameny.* Rozumím, muselo to být děsné. *Kývl opět. To bylo ovšem poslední, co řekl. Pouze v tichosti doskicoval, co chtěl a šel dál. Domů poté dorazil až tehdy, kdy měl nasbíranou velkou dávku inspirace.*
*Dnešek byl pro Wase poměrně velká honička. Celou noc i ráno dokončoval detaily na soše, kterou mínil dát Tanoiovi k narozeninám, než přišla jedna z dalších pár schůzek, co si před odchodem na oslavu sjednal. Tato konkrétní se týkala focení. Jelikož dílo, na němž celou dobu pracoval, nepatřilo zrovna mezi nejmenší a méně detailnější, neriskoval ztrátu času s obyčejným foťákem, který měl zabudovaný ve svém již starším mobilu. Nechal tedy profesionála s pořádným fotoaparátem odvést práci za něj, přičemž se s ním domluvil samozřejmě na přeposlaní fotek a následném vyrovnání. Nedlouho poté přišel jeden známý z čarodějské řady, aby mu sochu mohl zmenšit do kapesné velikosti a dát k ní i následné instrukce. Was sice byl poměrně divný, občas, ale rozhodně nehodlal tu horu mramoru tahat z bytu do lesa. To byla zase specialita někoho jiného. Neměl za potřebí vyčnívat, ne tak moc. Po této záležitosti už jen následovalo zabalení nyní již sošky do dřevěné krabičky vystlané pilinami a sušenými bylinami s lehkou vůní levandulí, kterou po uzavření obvázal stuhou. Dárek nato už jen šoupnul do kapsy harémových tepláků, místy zamazaných od hlíny či krve. Jednalo se o pracovní kousek, nicméně místo odehrávání oslavy byl stejně les, nač se tedy o slušný outfit snažit? Ani tričko si nepřevlékl, u nějž tu však byl jiný důvod. Tento již postarší kousek bavlněné látky totiž dostal od Tana. Chtěl mu udělat radost. Nuže, když měl vše po kapsách – dárek, klíče, mobil –, vyšel konečně ze svého skromného příbytku, u čehož si samozřejmě ještě minimálně desetkrát zkontroloval, že nic nezapomněl. Pomocí hromadné dopravy a trochu té upíří rychlosti se pak dostal konečně do lesa. Samozřejmě bez divných pohledů lidí v autobuse to přitom nešlo. Opět si totiž nehodlal brát ani pantofle. Jednoduše byl na boso, něco takového moc neřešil.* /Super, teď ho tady najít./ *Proběhlo mu hlavou, rozhlížejíce se po place. Ostrým zrakem pozoroval okolí, než si svého kamaráda všiml u stolů, lehce mu tedy zamával, aby jej na sebe upozornil, pokud to tedy k něčemu bylo. Možná by jej mohl i vylekat. To hold záleželo na tom, zda si jej fér všiml. V každém případě k nim dorazil zrovna, jak se oslavenec zeptal na adopci dítěte. Zaraženě se na něj podíval, než mu jeho pohled přešel k Remimu a Alessandře.* Nechcete. Já si jedno nepřímo adoptoval a doteď řeším jeho problémy. *Zavrtěl hlavou, kterou poté opět natočil k Tanoiovi.*
*Aless se na Remiho sladce usmála, byla ráda, že na dovolené si opravdu odpočali a zase to všechno bylo jako dřív, chvíli na něj ještě koukala, než s úsměvem sledovala a poslouchala, jak se pak spolu bavili. Sama ještě koukla na své upíry, ale ti se tam nějak rozprchli a obhlíželi terén, nakonec se pohledem opět vrátila k Remimu a Tanovi a také nové příchozímu, což podle toho, jak se k sobě chovali, poznala, že to byl jeho přítel, o kterém mluvil.* No s Remim jsme ještě takové puberťáci, to je pravda a děkuji. *Mrkla na něj, když zmínil i její věk.* Tak pokud tam budeš mít opět cestu, dej klidně vědět a mohu jít s vámi. Sice tam momentálně chodí jeden z mých lidí, ale i já sama tam potřebuji nějaké věci a pokud se jedná o tvou novou drogu, myslím, že to nebude problém, ale o tom bych se pak také pobavila jindy, práci teď řešit nebudeme. *Usmála se na něj a pak jen pokývala na pozdrav Lónimu.* Těší mě. *Pronesla jeho směrem a pak se zadívala na Tanoiu, když viděla jeho výraz, jakmile slyšel o adopci, o které Remi začal.* No ano chceme, mluvili jsme o tom na dovolené a rozhodli jsme se, že bychom to chtěli zkusit. *Usmála se natěšeně, čím víc o tom přemýšleli, tím víc se jí to líbilo, chtěla ještě něco dodat, ale to se objevil už další host, upír, kterého Aless poznala, ovšem to co řekl, se jí moc nelíbilo.* To, že tobě to nevyšlo nebo jsi měl problém neznamená, že se to stane i nám. Rozhodli jsme se tak a naše rozhodnutí je jen na nás. Takže ano, chceme.
*Zasmál se nad tou pozvánkou o dětech.* Jooo, ten přístup se mi líbí! *Zasmál se. Pak už jej poslouchal a přikyvoval a jakmile se podíval na LÓNIGO, usmál se a podal k němu ruku.* My už jsme se myslím viděli. Ale jinak, těší mě, jsem Remi. Jak se máte? *Usmál se na LÓNIHO zářivě. Pak koukl na TANOIU.* Ano, přemýšleli jsme, a nejlépe, samozřejmě, nějaké se zrakem, jinak by to asi nešlo, ale jinak ano, ano. *Pokýval hlavou a povzbudivě u toho chytl Aless za ruku.* Občas hlídám sestřenici a dceru Erna a nějak jsme přišel na to, že...se mi to vlastně líbí. *Přiznal. Pak se podíval jen na příchozího.* Přesně jak řekla manželka. *Pokýgvl hlavou.*
*Prv si iných osôb ani nevšíma, keďže bol stred jeho vesmíru práve v jeho náručí, a dostával od neho pusinky na celú tvár.* Áno, som tu skoro vďaka tomu, že ma pustili z práce, keď som vysvetlil situáciu. Ani nevieš, ako som za to rád, inak by som prišiel o dobré tri hodinky neskôr. *Podotkne predovšetkým Tanoiovi, ale mierne tým naznačí aj ostatným, prečo ako priateľ oslávenca meškal. Prezrie si ženu pred sebou, a prekvapene pootvorí ústa.* Vy ste upírka? A počkať, spolupráca? Aká spolupráca? *V strede preslovu sa opäť otočil na Tanoiu, keďže o ničom takomto doteraz ani nevedel. Na Remiho sa opäť otočil až potom, čo naňho Tanoia poukázal, a hneď druhej víle prikyvuje.* Áno, videli. Bol si ale...žena? Na takej tej zvláštnej párty. Ja som vyzeral teoreticky stále rovnako. *Pousmeje sa pre seba, a tému adopcie iba počúva, keďže nad ničím takým ešte ani nepremýšľal. Predsa len posledné roky žil sám, a sotva sa postaral o seba. Adopcia ešte nestihla ani prísť do jeho nového sveta a vnímania, ako málo času na to bolo. Celú dobu objíma Tanoiu okolo bokov, a iba opatrne mágiou presunie všetky darčeky na prázdnu časť priestoru kúsok od nich, aby sa o ne nikto nepotkol a nemusel ich Tanoia držať. Aj preto si všimne Wasa až vtedy, keď je pri nich.* Počkať, ty musíš byť Was, že? *Otočí sa naňho s nadšením, čaká, či dá aj on Tanoiovi niečo, aby to mohol presunúť bokom mágiou.*
*Ihneď prikývnutím hlavy súhlasí s Aless. Na prácu teraz nie je čas. Aj keď teoreticky, on má voľno a prácu zároveň skoro stále, akosi ju aj vníma ako prosto svoje hobby, pretože sa v nej vyzná natoľko dobre, že je to ako rozprávať sa o svojich obľúbených knihách. Pootočí hlavu s úsmevom k Lónimu a nechá sa objímať, zatiaľ čo pohladí svojho milovaného jemne po vlasoch.* Som rád, že si tu skôr. Aspoň môžeme začať skôr s drogami. *Potmehúdsky sa uškrnie a pozrie pri tom na Remiho, akoby mu naznačoval, že sa z toho taktiež nevyvlečie. Kým sa rozprávajú s Lónim, oči presunie na darčeky a odráža sa mu v dúhovkách nadšenie, ktoré pociťuje z darčekov, čo sa však prehĺbi, keď dvihne pohľad a zbadá pár krokov od seba prichádzajúceho najlepšieho kamaráta.* Was. *Zakričí, s ľahkým pohľadom naznačí Lónimu, aby ho pustil, že len čo môže, hodí sa na Wasa ako pavúk a objíme ho.* Prišiel si. Neozýval si sa. *Povie, čo znie aj trochu vyčítavo, ale nie je. Zamračene sa stiahne po poznámke svojho kamaráta naspäť k svojej láske Lónimu, silno ho objíme okolo pása, vďačne si zahmká a usmeje na svojho mačacieho chlapca a nalepí svoje líce na to jeho. Pokrúti hlavou smerom k Aless a Remimu.* On myslel mňa totižto. A… *Zdvihne prísne prst pred seba, hrdo narovná hlavu a zatvorí oči, aby vyzeral seriózne.* …Vydržal si so mnou už toľko rokov, takže akosi tuším, že ma máš rád. Matky majú mať radi svoje deti a so mnou je aspoň sranda… myslím. *Pozrie sa pre potvrdenie svojich slov na Lóniho, pobozká ho na pery tak prudko, že to sám nečaká, odtočí sa od neho s rozpaženými rukami a poskočí si na mieste.* Tanec. *Zakričí a vbehne do tancujúcej skupiny ľudí, zatiaľ čo vyhodí do vzduchu za hrsť bobúľ, čo stihol schmatnúť zo stola, okolo ktorého prebehol. Nestihol ani reagovať na to, či mu niekto doniesol ďalší darček.*
*Nakonec si jej k jeho překvapení Tanoia opravdu všiml, když už k nim za doprovodu mávání mířil. Nečekaně tedy schytal téměř medvědí objetí.* No jo, všechno nejlepší. *Prohrábl férovi vlasy, než jej aspoň na chvíli schoval do své náruče, dávajíce si pozor na sílu stisku. Sice už to měl dávno zmáknuté, ale tak, jistota je jistota.* Dokončoval jsem dárek, bylo ohledně toho dost práce. Nejdříve fotograf, potom musel přijít jeden z mých přátel, aby ten dárek zmenšil do kapesní velikosti. Jsem divný, ale ne až tak, abych něco v životní velikosti tahal v MHD. Už tak se na mě divně dívali. *Vysvětlil oslavenci, než se obrátil na REMIHO s ALESS. Hlavně tedy na tu druhou zmíněnou osobu. Svraštil obočí.* /To mám až tak blbý humor?/ *Pomyslel si.* Se vší úctou, já to nemyslel vážně. Měl to být vtip a omlouvám se, zda se vás to dotklo. *Věděl, že to tak znít nemuselo, ale úplně to tak nemyslel. Nakonec, Tanoiu měl i přes ty jeho občasné patálie rád. Navíc, život bez něj by byl dost nudný.* Samozřejmě, že je, dítě mé. *Uculil se a féra pohladil po líčku, než se zasmál.* Dobře, tohle bylo divné. *Podotkl. Poté se konečně otočil k férově čarodějném příteli.* Lóni, ahoj. Od té party v Pandemku jsme se neviděli..jak se máš? Nezlobil tě Tanoia? *Opřel se lehce o stůl, svírajíce lehce bradu mezi palcem a ukazováčkem. Popravdě jej docela překvapilo, že Lóni reagoval, jako by jej viděl poprvé.*
*Upírka se usmívala a když jí REMI vzal za ruku, s úsměvem mu ji stiskla, načež pak nad jeho slovy jen souhlasně přikyvovala, nakonec se podívala na LÓNEHO a pousmála se.* Ano jsem upírka a spolupráce ohledně drog a Stínového trhu. *Mrkla na čaroděje a pak se rozhlédla i po ostatních. Nad slovy TANA o tom, že začnou s drogami se jen uculila se, držela Remiho za ruku a sledovala dění kolem nich. Ovšem trochu jí překvapilo co nakonec Tanoia řekl o tom, že to jeho si Was adoptoval.* Ach tak, no ale tím měl asi nejdříve začít, když už se do toho vložil a myslel to jako vtip, mimochodem docela blbý vtip. *Zamumlala směrem k WASOVI, tohle jí totiž ani trochu jako vtip nepřišlo, spíše jako blbá poznámka, která nebyla zrovna na místě. Nad upírovou omluvou nakonec jen pokývala hlavou a koukla na Remiho, na kterého se pak usmála.*
*Usmívals e, tiskl se k Aless a jen tak nakonec pokýval hlavou, když se koukl na WASE a TANOIU.* Ach tak, jistě, rozumím, chápu. *Proensl pak, ale i s tak jistou jedovatostí, nebo spíše, odtažitostí v hlase. Nakonec se ale usmál.* NO, to se stává, že občas někdo vtipkuje o tom, co druzí myslí smrtelně vážně, ale tak, to už je ta naše různorodost, no ne? Jsem Remi, Remi Luca, rád vás poznávám, někoho tak blízkého TANOIOVI. *Usmál se na něj a podal mu ruku.*
*Cítil sa omnoho lepšie, keď bol konečne v prítomnosti Tanoie, a mal možnosť spoznať jeho kamarátov a nejakých blízkych. Nad odpoveďou upírky sa upírky sa nadšene usmeje, a keďže už mal menšiu skúsenosť so slnečnou, ktorá vyzerala byť rovnako vysoko postavená ako žena pred ním, tak sa rozhodol pre maximálnu slušnosť.* Ďakujem vám za vašu odpoveď, a predovšetkým za to, ako veľmi milá ste k môjmu priateľovi, a že mu chcete takto pomôcť v jeho práci. Veľmi si vážim aj vašej prítomnosti teraz tu a že ste k nám obom tak úprimná a milá. *Dokončí rýchlo, keďže už sám cítil, že to asi naťahuje, a rýchlo sa teda otočil na Wasa, ktorého Tanoia pevné objal. Zahrial ho ten pohľad u srdca, keď videl, ako sa dokáže jeho priateľ cítiť takto uvoľnene aj s niekým iným. Keď mu však muž pripomenie, že sa už videli, zasmeje sa.* Prepáč mi, myslel som si, že si bol iba výplodom mojej mysle, ako sfetovaný som bol. Ale hovoril si, že si niečo zmenšoval? Môžem to vidieť? Rád to zväčším, nech to vidíme v celej kráse, lebo v tom sa význam. *Navrhne upírovi a počká, či tak spraví, aby mohol darček zväčšiť do reálnej veľkosti. A ako ho Tanoia pobozká, nechá všetko ostatné na mieste, a spolu s ním beží do skupiny tancujúcich osôb, pričom sa mu podarí zachytiť jednu vyhodenú bobuľku do úst.* Vílie jedlo? *Spýta sa so smiechom, keďže vedel, že sa práve tak trochu vydal na zabíjackú cestu, ale zároveň to videl ako zábavu, a tak si z tým priveľmi hlavu nelámal.*
*Trošku sa zasekne nad interakciou Aless a Wasa. Cíti sa trochu napäto, pretože si neprial, aby bol na seba niekto nepríjemný, a tak sa iba natiahne po voľnej ruke Aless a po Wasovej ruke.* Nič sa nestalo, dobre? Nechajme to tak. Was určite nič proti adopcii detí nemá, že? *Pozrie milo na svojho kamaráta a usmeje sa aj na Aless a Remiho.* Ja vám prajem, aby ste dali nejakému dieťaťu domov. Mňa sa Was nepriamo ujal, lebo… som ako decko. To vieme všetci. *Zasmeje sa na tej poznámke a naschvál sa obzrie na Lóniho, aby tie slová potvrdil. Ten s ním totiž teraz trávi čas každý deň. Je rád, keď sa téma zmení a šťastne si poskočí.* Som zvedavý. *Je veľmi prekvapený, že Was vyrobil niečo v životnej veľkosti, takže na neho iba hodí zvedavý pohľad.* Dostanem sochu? *Opýta sa hneď. Už sa so svojim najlepším kamarátom poznajú pridlho na to, aby nevedel ihneď reagovať.* Od Aless a Remiho som dostal skvelé darčeky, potom ti ich ukážem. *Mrkne na Wasa, zatiaľ čo drží svoju lásku za ruku a jemne sa hojdá na nohách. Keď sochu uvidí, vie, že bude nadšený. A nemýli sa.* Je to… perfektné. *Prekvapene sa na sochu skoro nalepí a obzerá si jej detaily.* Je to tak… reálne. *Zvolá a je tak rád, že dostal taé úžasné darčeky.* Ďakujem vám, ste skvelí. *Objíme ich zaradom každého jedného.* Ale teraz je na rade… zábava. *Zakričí radostne, vyhodí ruky dohora a aj keď ich chce stiahnuť všetkých a dúfa, že sa k nemu pridajú na parket, vôbec by mu nevadilo, aj keby sa stratili na vodnú fajku, k jedlu, do rohu na sex alebo že by išli skúsiť spievať na pódium. Ale na nič nečaká, zmizne v tancovaní a len čo Lóniho vidí, ako sa k nemu pridá, schytí ho za dlane a zatočí sa s ním.* Som tak šťastný, že si tu so mnou. *A čarodej si môže byť istý, že to myslí vážne.* Budem rád, keď sa aj s Wasom a aj s Remim a Aless spoznáš viac, mám ich rád. Môžeš si urobiť vlastný názor. /A k Aless a všetkým si tak slušný a milý, ľúbim ťa./ *Napadne mu, než skontroluje, či sa jeho priatelia pridajú alebo nie. Než si uvedomí, že Lóni zjedol aj trochu ovocia.* Ty máš predsa férske ovocie rád, zlato. *Žmurkne na jeho a zatočí Lónim na mieste, stiahne si ho do náruče a bozku a len čo môže, pritancuje s chlapcom k Wasovi a schytí ho za ruku.* Ja chápem, že máš rád sochy, ale nestoj tu ako soľný stĺp, kamarát. *Zasmeje sa a už je a upír vo víre tanca spolu s nimi aj proti jeho vôli.*
*Ta přirozená různorodost byla občas kouzelnější než jindy. Hlavu naklonil mírně do strany, zatímco ze sebe vydal omluvu. Nehodlal jít do konfliktu s někým. Rozhodně ne dnes na oslavě svého nejbližšího kamaráda, nebo jak se už naťuklo – nevlastního a nepřímo adoptovaného syna. Přesto by určitě něco i řekl, jen těžko říct, zda i za jiných okolností.* Was Doron, těší mě. *Potřásl si s REMIM rukou, načež tu svoji lehce stáhl a natáhl ji hned vedle k ALESS, přičemž jestliže ji nepřijala, tak ji stáhl úplně. Následně zavrtěl hlavou.* Ne, proč bych měl? *Mihl pohledem k TANOIOVI a poté k jeho příteli.* Chápu, popravdě jsem se tehdy i lehce bál, že ve svém stavu nedorazíte domů. Ale jste tady, takže hádám, že vás nic nezajelo. *Utrousil, tentokrát však bylo dočista jasné, že se pouze opět snaží o vtip.* Jistě, prosím. *Usmál se na čaroděje mile, načež se narovnal a z kapsy drobnou krabičku vytáhl, aby ji mohl LÓNIMU podat.* Bingo, ale zlatého bludišťáka za toto nedostaneš, toho jsem nekoupil. *Uchechtl se.* I když..jestli to skončí tím, že se znovu sjedem, jakože minimálně vy dva ano..tak toho zlatého bludišťáka i uvidíš, asi. *Pokrčil rameny. Než se poté zaměřil na zvětšenou sochu Tana. Narozdíl od mnoha jiných děl, zde postava byla kupodivu oblečená a zasazená do přírody – podstavec měl podobu trávy, hned za figurou se dokonce vyjímal malý keř.* Snažil jsem se. *Kývl, načež se nechal opět s úsměvem obejmout.* Souhlasím. *Vydal ze sebe jedno, ale zatím činil opak. Hezky si nejprve dovolil vzít jednu ze sklenek, v níž byla krev, načež si z ní usrknul. Jestliže se pak měl po celou noc věnovat těm dvěma a při nejhorším je chránit i před natlučením, musel mít dost energie.* /To bude v klidu, nic se nestane./ *Řekl si v hlavě, než do sebe sklenku celou obrátil, když si všiml, že k němu TANOIA s LÓNIM mířil. Rychle ji pak vrátil, než se k těm dvěma připojil.* No jo, už jdu, už jdu. Jo? *Uchechtl se, načež se k těm dvěma tedy do víru tance připojil.*
*Ve Faerii už nebyl nějaký ten pátek. Když nad tím přemýšlel, pravděpodobně tam zavítal naposledy ještě s Tanoiou. Uplynul od toho už ovšem nějaký čas, který zrovna jako upír vnímá trochu jinak. Být přes den uvězněný uvnitř baráku jen kvůli tomu, že si nějaká rádoby pijavice před několikero lety řekla, že ano, tebe do své party chce, jej mnohdy dost unavovalo. Na druhou stranu, mohl aspoň plně pracovat na rozdělaných projektech. Kdyby taky nějaký i měl. V poslední době přes den spíše četl a v noci razil do tmy pro inspiraci, doufajíce, že nějakou najde třeba i dnes poté, co v zamířil k nejbližšímu portálu do Faerie. O té akci se dozvěděl den, dva zpátky a myslel si, že by zážitky z ní mohly vézt k zajímavému dílu. Třeba se mýlil, třeba ne. Prozatím to hodil za hlavu a pouze se rozhlédl po okolí, jakmile se konečně po vstupu ocitl v labyrintu.*
*Odhodlali jste se vstoupit do Labyrintu, gratuluji. Zpočátku se nic zvláštního neděje. Vůně jakoby vám ukazovala cestu, světla svítí, v jemném vánku vlají kousky látky, po cestě se sem tam válí nějaké kamínky s rýhami, které nepřipomínají žádné jiné na Zemi, skoro jakoby na ně umělci tvořili své obrazy. Některé jsou ostré, jiné hladké, kulaté, jeden má dokonce tvar srdce!* *Pak se však něco změní. Ozve se hlasitější šum, praskání, jakoby se usazovala míza a kůra na větvičkách živého plotu a země se zvlní. Kořeny si najdou cestu na povrch, stromům narostou trny, jakoby tam odjakživa byly a na zemi se objeví mršina, na níž se krmí supům podobní ptáci. Chcete se otočit? Nemáte na výběr, protože když tak učiníte, vidíte, že cesta se zavírá. Není však třeba utíkat, nepohltí mršinu ani supi.* *Ti by však měli být vaší prioritou, protože se zdá, že vás vidí jako hrozbu, která chce uloupit jejich potravu a jejích korálkové oči se upřou přímo na vás a křídla se roztáhnout ve znamení přípravy na útok. Vážně chcete čekat a zjistit, co se stane, pokud opravdu vzlétnou?* Upozornění: Je připraveno 10 rozcestí v základu, je možné, že některé z nich se budou opakovat, čím více nás bude - pro vaši informaci, každého z vás čekají 3 rozcestí. Pokud chcete být překvapení a neovlivnění kvůli KS, zvažte, že nebudete číst posty ostatních hráčů. Je žádoucí rozepsat, jak vaše postava došla k volbě k jaké došla. Jste momentálně závislí na Vypravěči, než vás propustí z Labyrintu. *Vzhledem k tomu, že je to “hra” ve hře, zde jsou nějaká* pravidla: *Každá postava má* nárok na dvě chyby. *Budete muset dojít k další hádance.* Při prvních dvou chybách je na uvážení hráče, zda zvládne uhrát útěk nebo je zraněn. *Nebojte, pokud nebudete vyloženě sebevrazi, přežijete.* Pokud neuhodnou po třetí, mohou být zranění dle uvážení Vypravěče *a “vyloučeni” ze hry* Po případném vyloučení jste znovu u portálu zpět na Zemi. *Začíná zde i Labyrint,* můžete jím zkusit projít znovu. *Pokud to nezvládnete, budete muset Faerii opustit.* Všichni musí splnit 3 hádanky, *než se dostanou k cíli.*
*Vojde do Labyrintu a bezstarostne kráča cestou ktoroj ju labyrint vedie užíva si krásu okolo seba ale až keď sa prostredie okolo nej zmení z rozprávky na horor roztiahnu sa jej peri do širokého úsmevu.* Kenečne začne zábava. *Poteší sa a vitasí svoju loveckú dýku. Pokračuje ďalej po ceste až narazí na mršinu ktorú požierajú sipi. Nakloní hlavu na stranu a prezrie si scénu pred sebou.* Je neslušné rušiť druhých pri jedle. Zatial sa majte. *Zamáva supom a odbočí do najbližšej odbočky ktorú nájde po pravej ruke. Tesne za rohom ale zastaví a skritá sleduje čo sa bude v najbližších chvílach diať.*
LYRIA *U rozcestí na tebe už čeká víla. Má humanoidní rysy, ale její kůže jakoby byla stvořena vzorem a dost možná povrchem z kůry. Oči má onyxově černé a tváří se znuděně, jakoby jsi ho nechala čekat neakceptovatelně dlouho. Otráveně si povzdechne a podívá se na tebe, na tváři se mu objeví úšklebek, jakoby pochyboval o tom, že tento úkol zvládneš, ale natáhne k tobě ruku s kouskem uhlu a papyru. Očekávala bys nějakou nápovědu? Před tebou je pouze prázdné prostranství a dvě cesty. Prázdné pustiny.* *V tom se znovu mužík ozve: * “Má města, ale ne domy. Má hory, ale ne stromy. Má řeky, ale ne ryby. Co je to?” *A pak už mlčí, jakoby tam už ani nebyl, dost možná je zamaskován nějakou iluzí? Nebo ho pohltil labyrint, aby sis nepokusila vzít další nápovědu násilím. A tak tu teď stojíš a máš před sebou dvě prázdné cesty, mapu a uhel, kterým můžeš třeba psát závěť, pokud nevíš, co dál. Nemyslím, že se k někomu ta závěť však dostane. A co teď?*
*Lotty pokračuje smerom dopredu, keď sa zrazu za ňou ozve nejaké zapraskanie a vidí, že cesta za ňou sa uzavrela. Chce niečo povedať, ale zmlkne, keď uvidí pred sebou mršinu a vtáky podobajúce sa na supy. Položí ruku na meč, ale rozhodne ho ešte netasí. Netuší, čo sú tie vtáky zač a rozhodne ich nechcela provokovať, keďže nevedela čo presne sa deje. Rozhodne sa ich obísť a vojde do nejakej zatáčky ďalej.* /Asi moc nebol geniálny nápad ísť sem./ *Pomyslí si, pričom už v tejto chvíli ľutuje, že so sebou nezobrala práve Juyeona, ktorý by jej pomohol.*
CHARLOTTE *Supové i tebe nechali projít až k rozcestí, které se před tebou nyní rozprostírá. Každá cesta vypadá jako cesta do jiného období. První cesta je pokryta sněhem, který jistě sahá minimálně po kolena. Další cesta vypadá jako ztělesnění podzimu. Barevné listí, Zpola opadané stromy, ve větvích se dokonce drží něco, co připomíná papírového draka. A pak jsou tu ty další tři cesty.* *Třetí je stezka lemovaná kvetoucími stromy a ptačí písně ozývající se z korun. Každý strom na této cestě má květy v plném rozkvětu, vytvářejíc nádhernou symfonii jara.* *Cesta čtvrtá je v některých místech pokryta čerstvým sněhem. Na této cestě je vše pokryto bílými květy, vytvářejíc dojem sněženkového jara, kde příroda znovu ožívá.* *Poslední cesta je lemovaná po jedné straně vodou, která se stříbřitě leskne, jak na ni dopadá slunce, po druhé straně jsou různé stromy a keře, které přinášejí rudá jablíčka a třešně, také švestky, u země jsou keříky s borůvkami, velkými jahodami a malinami. Kolem se pasou na úsecích trávy srnky s jelenem mezi nimi a ptáčci pozpěvují.* *Ale kde je tvá hádanka? Musíš se rozhlédnout, aby sis všimla ve zdi díry pokryté pavučinami, uvnitř ní něco slabě září. Když se přiblížíš, můžeš si všimnout, že je to nějaký fosforeskující papírek. Zdá se, že na něm něco bude napsané. Budeš tam muset sáhnout. A nebo svou cestu zvolit naslepo. Když pro něj však sáhneš, něco se ti bolestivě zakousne do ruky. Jakmile ruku vytáhneš, spatříš, že je do ní zakousnutý velký a pěkně děsivý pavouk s mnoha očima. Zřejmě ho setřeseš, ale nabízí se tu jiná otázka. Byl jedovatý? Chceš tam tu ruku strkat znova pro ten kus fosforeskujícího papíru? A nebo raději zvolíš svou cestu naslepo?*
*Poté, co se ocitl v labyrintu, šel stejně jako předtím za tou vůní, která jej na samotné místo dovedla. Nikam přitom nespěchal, spíše se loudal a místy si tiše zanadával, když jej kamínky začaly píchat do jeho bosých noh. Oděn byl totiž stejně, jako tehdy, když s Tanoiou dali přednost projížďce na cizí lodi před normální procházkou. Dokonce i brašna s kreslícími potřebami a klíči s mobilem se nacházela na stejném místě. Jediný rozdíl byl v botách. Zatímco tehdy se s jejich nasazováním ještě zaobíral, dnes se na to dočista vykašlal. Hold si nohy poté umyje, stejně jej moc neubyde. Občas se akorát zohl, aby si nějaký ten oblásek prohlédl a případně schoval, než se prostředí před ním začalo měnit. Náhle mu pohled padl na pár bytostem podobným supům a jejich mršinu. Jediné, co by z něčeho takového pro něj bylo k jídlu, kolovalo v žilách mršiny..ještě pravděpodobně za jejího života. Proto taky nechal bytosti před sebou v pořádku jíst a raději zabočil, zatímco přemýšlel, co jej asi potká dál.*
WAS *Před hrdinou se rozkládá rozcestí, kde stromy vytvářejí svou vlastní symfonii šepotu a hudby. Měkké světlo proniká skrze listy a vytváří magickou atmosféru. V tomto kouzelném okamžiku stojí před hádankou vyrytou do velice ostrého kamene na cestě.* /"Křehký, barevný, létá v dne i v noci./ /Co to je?"/ *Vidíš před sebou ne jednu, ale tři cesty, každá zdánlivě vedoucí ke správné odpovědi: * *První cesta je stezka natažená pod stromy, kde se nachází krásné květiny různých odstínů. Motýli tančí kolem, odrážejíc světlo slunce na křídlech, které vypadají jak tenké sklo. A třeba se pouze lesknou jejich prachem na křídlech a je to celé zdání. Cesta vypadá lákavě, ale zdá se, že vede do houštiny hustých stromů.* *Cesta pokrytá měkkými petalovými koberci květů, které tvoří obraz motýlů. Vypadají, že jsou připraveni v další chvíli skutečně vzlétnout. Zdá se, že tato cesta přímo odpovídá hádance.* *Poslední, třetí, cesta je pokryta motýli, kteří se pohybují po zemi a nelétají. Mají pestrobarevná křídla a vyčuhují lehce nad trávou posetou květinami, které se lehce hýbou, snad díky tomu jemnému vánku, který odtud vane.*
*Prevezme si papier aj uhlík a pri mužíčkových slovách na neho priatelsky žmurkne.* Meriate môj život v hodinách a slúžim vám tým, že zanikám. Som rýchla, keď som chudá a pomalá, keď som tučná. Vietor je môj nepriateľ. Kto som? *Veselo dopovie na otázku otázkou a posadí sa do tureckého sedu.* Odpoveď na tvoju otázku je mapa Ale poznáš odpoveď na tú moju? *Spíta sa s vizívavím smiechom a čaká na odpoveď lesného mužíka.*
*Nemá ani pomyšlení na to, že by zpomalila nebo dokonce zastavila. Čím dál poběží, tím snazší bude zmizet z parku, než ji kdokoliv doběhne. Proběhne kolem opeřenců, možná si jich dokonce ani nevšimla. Po chvíli vytrvalého sprintu přestává stačit s dechem, před očima pobíhají nechtěné mžitky. Předkloní se a lokty opře o kolena. Musela se nadechnout, jinak za další zatáčkou už dech nepopadne. Ukradenou peněženku zarazí hluboko do kapsy a konečně se rozhlédne po místě, kam doběhla. Celý hrudník se jí nepříjemně stáhne pocitem, že tady rozhodně nemá co dělat. Co víc, chodila Central Parkem téměř denně a nikdy si nevšimla, že by tu kdy cokoliv podobného stálo. Mohla snad zabočit do nějaké nové botanické zahrady? Šlo o novou atrakci? Zpočátku si ani na chvíli nepřipouští možnost, že by byla jinde, než uprostřed New Yorku. Její svět je obyčejný a logický, musí dávat smysl. Pomalým obezřetným krokem pokračuje dál, zatímco se rozhlíží po okolí.*
LYRIA: *"Mužík" se jen pousměje a pokroutí hlavou.* Ty musíš řešit hádanky, mě odtud labyrint pustí. *Mrkne na ni na oplátku škodolibě, naznačí úklonku a jak řekl, tak i ukáže a skutečně Lyriu zanechá její hádance samotnou, aby ji vyluštila.*
*Dlouhou chvíli si neuvědomuje, že tohle není botanická zahrada. Podezření, že je něco jinak v ní začíná hlodat až s přibývajícími trny na keřích a nepříjemným praskavým šelestem, z kterého jí přeběhne mráz po zádech.* Haló? Je tady někdo? *Zavolá a rozhlíží se kolem sebe. Doufá, že uvidí nějakého dalšího návštěvníka. Místo toho zavadí o něco na zemi. Kořeny a… mrtvá zvířata?! Ani nedokáže rozpoznat, co to dřív bylo. Uši jí zalije nepříjemný krákání – nebo co za zvuky supi vydávají. Její zelené oči se s hrůzou upírají na ty zabijácky černé supí. V tuto chvíli si je naprosto jistá, že krásná rozkvetlá zahrada v Bronxu jí už neobklopuje a děsí ji jen pomyšlení, že by tu opravdu byla sama. Rychle se rozhlédne po okolí. Snaží se najít cokoliv, čím by se v případě potřeby mohla nějak bránit. Sebere ze země dlouhý klacek, ale rozhodně nemá chuť se s opeřenci utkat. Spíš chce utíkat pryč. Ráda by našla jinou cestu, kterou by se od supů vzdálila, co nejdál to půjde. A pokud takovou možnost má, s nadějí, že za další zatáčkou labyrintu potká nějakého dalšího člověka, který ji nebude chtít nijak ublížit, se vydá tou cestou, ohlížejíc se za sebou, že si ptáci stále hledí své večeře.*
MERCY *Dorazíš k rozcestí, kde se cesty rozvětvují do tří směrů. Vzduch je naplněn vůní podzimu, stejně tak stromy slabě září pestrobarevně a umocňují tento dojem a osvětlují ti rozcestí. Jedna cesta vedla k temnější části lesa, kde se stromy skláněly k sobě, tvořící stíny až na zem. Druhá cesta vedla k průhlednému jezírku, jehož hladina byla jako zrcadlo. Třetí cesta se zdála být obklopena stromy jejichž prázdné a suché větve působily jakoby vás měly chytit do svých spárů, jejichž listy pokrývaly pěšinu.* *Na oblouku těsně před rozcestím stálo kamenné vytesaným nápisem: * /"Kdo chce pokračovat, musí vyřešit hádanku."/ *Uvědomíš si, že strom vedle tebe má zvláštní modrofialové listy. Nedosáhneš na ně, ale větve jsou dost nízko, aby jsi po nich mohl vyšplhat až nahoru, kde jeden z listů jasně září. Ne doslova, ale jeho růžová barva je sama o sobě nápovědou a pokud se k němu dostaneš, spatříš, že je na něm cosi napsáno. Hádanka.* /Můj domov je strom, ale pohybuji se vzduchem,/ /jak tančím, měním barvy, jsem jak sen./ /Co tedy jsem?/
*Cesta, ktorou práve išla ju naviedla na rozcestie, ktoré moc dobre nevyzeralo. Nachádzalo sa tam päť ciest a rozhodnúť sa pre jednu nevyzeralo práve lákavo. Každá cesta mala svoje čaro. Jedna bola pokrytá snehom druhá zase mala v sebe znaky jesene. Ina zase vyzerala ako jar. Pokrúti najprv hlavou, aby sa zorientovala a potom si všimne pavučín naokolo, ktoré ju viedlo k papieriku. Siahne po ňom rukou, pričom ju pohryzie pavúk, ktorého zhodí zo seba.* Au... *Povie len a zamyslí sa, či bol dobrý nápad tam strčiť ruku. No napadne ju otázka, či nebol náhodou jedovatý. Predsa len aj vytiahne predtým stéle a na ruku si nakreslí runy proti jedu. Vloží potom znová ruku do otvoru pre ten istý papier. Predsa len tú otázku chcela vedieť.*
CANDY *Supi po tobě vzlétli, aby tě napadli a zahnali, ale příliš daleko tě nepronásledují, aby jim snad někdo neukradl jejich kořist a když zatočíš, vrátí se s krákoráním a otočkou zpět ke své masité kořisti. Pokračuješ vpřed ještě chvíli a ocitáš se na rozcestí, kde není na první pohled nic neobvyklého. Před tebou prázdný prostor s dvěma cestama, jen u živé zdi leží malá krabička s klíčkem. Pokud se rozhodneš jím otočit, sama se otevře a začne zpívat melodii nějaké úkolébavky. Uspává tě to. Na dně krabičky je ale kousek papyru, zřejmě hádanka: * /"Visí to a neví kde,/ /bije to a neví koho,/ /ukazuje to a neví kam,/ /počítá to, neví kolik./ /Co je to?"/ *Když se zaposloucháš, konečně můžeš rozlišit zvuky. Vzdálený zvuk kukání z jedné strany a o něco tišší zvuk tikání z té druhé. Kudy půjdeš? Nezapomeň, stále hraje ta uspávající melodie, která tě může tady uprostřed labyrintu uspat.*
CHARLOTTE *Zvolila jsi bezpečně. Už se do tebe nic nezakouslo a nápověda je tvá. Nezdá se být však příliš velkou pomocí, protože na lístečku, který září a zanechává fosforeskující stopy i na tvých prstech stojí pouze dvě slova: * /"Brzy začínám."/
*Pozrie sa na lístok, ktorý jej vôbec nepomáha. Hlavne by ho najradšej niekde zahodila, ale pozrie sa naň znova a poriadne sa zamyslí.* /Čo môže čoskoro začínať? Čo by s tým mali spoločné cesty?/ *Zamyslene prechádza hore dole, pričom si prezerá cesty. Teraz bola zima, takže jej to chvíľu nedávalo zmysel a potom sa zastaví. Vtedy jej to dopne.* Je zima a príde jar, tak to tým myslel lístok. *Povie si pre seba a pozrie sa na cesty. Len dve cesty dávali pocit jari. Nevie, ktorú by mala zvoliť a preto dá radšej na náhodu počítaním a na ktorú cestu to padne tak tou pôjde. Nakoniec to padne na cestu s čerstvým snehom a rozhodne sa po nej vydať. Predsa len to znamenalo začiatok jari a snežienky boli prvé kvety, ktoré kvitli.*
*Zamračí sa že mužíček nepristúpil na jej hru ale nachá to tak. Radšej zrakom preletí dve cesty pred sebou.* /Hmm tak kade../ *Zamislí sa prezrie papier čo dostala. Preskúma každý centimeter či na ňom nieje niečo nakreslené či napísané. Prezerá ho z oboch strán aj proti svetlu, skúsi na kúsok papiera niečo nakkesliť či uhlík neodhalí skrité rihy v papieri a neodhalí tak nápovedu k ďalšej ceste. Preskúma tiež uhlík. Položí si ho na dlaň a skúsi ho roztočiť či jej neukáže smer, preskúma hmatom a velmi zblízka zrakom jeho povrch či na ňom niesú značie či nápovedy ktorá cesta je tá správna.* Keď skúsi papier uhlíkom odhalí to rihy v papieri, ríchlo prejde uhlom celí povrch papiera a odhalí mapu podla ktorej by cesta v pravo mala biť bezpečná.* Hmm, jasné akoby sa tomu dalo veriť ale čo už.... *Mikne bezstarostne plecami a vidá sa odbočkou doprava.*
*Vzlétnutí mrchožroutů ji vyděsí natolik, že se rozběhne pryč. Zpomalí až když zase nic neslyší. Jen své vlastní kroky. Dává pozor, kam šlape, nerada by se přerazila o nějaký z kořenů. Nohy jí přivedou k rozcestí.* No tak co když budu chodit stále doleva, někam mě to dovede a pak i budu vědět kudy se vrátit. Snad. *Uvažuje nahlas. Zvuk jejího hlasu jí poskytuje aspoň trochu víc odvahy a klidu, že tu není tak sama. Pohled jí spočine na čemsi malém na zemi. Jde blíž a zvedne krabičku s klíčkem zastrčeným uvnitř. Připadá si teď jako Alenka v říši Divů. Ještě, že ten klíček nemusí nikde složitě hledat. Bez váhání skříňku otevře a zjistí, že její prvotní myšlenka, že je to hrací skříňka je správná. Nikdy by však nevěřila, jak silnou a rychlou moc může hudba mít. Cítí, jak se jí zavírají oči a málem by i přehlédla vzkaz uvnitř. S novou vlnou energie pohlédne na písmo.* Hodiny! To jsou přece hodiny! *Vykřikne nadšeně, protože hádanku poznává.* Ale co s tím? *Nahlíží do jedné i druhé cesty, jestli uvidí něco, co připomíná hodiny. Nevidí, ale uslyší. Zachvěje se.* Ale hodiny jsou přece i s kukačkou. Může to být chyták. *Zhrozí se, že její hlava tikání i kukačku označuje jako správné odpovědi.* Bije to a neví koho. To jsou kukačkový hodiny. Je to stará hádanka, tehdy naše klasický kulatý hodiny nebyly. No a teď jsou ještě digitální na mobilech… aaaa! *Její rozrušení klidní melodie ukolébavky. Zkusí skříňku zavřít, jestli píseň přestane.* No tak Candy nepřemýšlej nad tím tolik. *Pleskne se do tváří a vybere si cestu, kde slyší tikání hodin. Nenechá se starou kukačkou zlákat na druhou stranu.*
*V očiach mu hrajú ohníky radosti, keď sa pozrie na Tanoiu, ktorý mu nechce nič povedať.* Dobre, ja mám tajomno rád. *Podotkne a sotva vidí pred sebou kúsok z labyrintu, má chuť vojsť ešte hlbšie. Ruky svojho priateľa sa pustí a pobehuje dopredu, aby sa lepšie pozrel, čo naňho čaká.* Tanoia? *Otočí sa na svojho priateľa, ale ten tam už nie je. Nechápavo sa obzerá, ako keby mohla existovať nejaká postranná ulička, ale vie, že tam žiadna nie je.* /Počkať, nehovorilo sa niečo o tom, že môžeme vstúpiť len po jednom?/ *Uvedomí si, a s upokojením, že zrejme ide iba o nejakú mágiu, sa rezko vydá jediným možným smerom - dopredu. Na moment zastaví, až keď vidí mrcinu pred sebou. Vyzerala byť už dosť rozpitvaná, ako keby tam ležala niekoľko dní. Radšej stočil vietor okolo jeho tela, aby ten smrad z nej necítil. Začal mať menšie obavy o svojho priateľa.* /Víly sa ale radi hrajú s iluziami./ *Upokojil sa, a tak radšej prešiel okolo vtákov, keďže sa cesta za ním aj tak zatvárala s tým, že na nich nepozrel, aby ich ešte viac neprovokoval, ale pre istotu bol pripravený využiť menší vír vzduchu, aby dokázal prípadne vtáka pritlačiť na zem. Nemienil však ubližovať, ak to nebolo potrebné, a pokračuje rýchlo hlbšie do labyrintu.*
CHARLOTTE *Na tvé cestě se nic zvláštního neděje, po zemi se válí nějaké věci, možná věci hrdinů, co se vydali do labyrintu a vytratili je. Otázkou je, proč? Na zemi se však nachází zdobná dýka, dokonce pár věcí, které jsi tu mohla už vidět - kamínky se vzorováním jako od umělce a různých tvarů, pár šátků, jakoby ti značili cestu. Taky jsou tu ale nové věci. Třeba ampulka se zlatavou hustou tekutinou. Co v ní je a k čemu slouží? Odvážíš se to zjistit?*
LYRIA *Skvělý nápad kreslit na papyrus! Skoro jako nakreslit si vlastní cestu. Labyrint zůstává klidný, můžeš mít pocit, že tě někdo nebo něco sleduje, protože to tak dost možná bude. Těžko říct, zda tvůj nápad zabral, nebo tě obehrál samotný labyrint, aby sis to myslel, nicméně tvá cesta je klidná. Sice trochu ponurá, všechno je v šeru a větve okolních stromů jsou suché, ale nic víc se neděje a tvým cílem je dojít zase na rozcestí a najít cestu ven odsud.*
CANDY *Labyrint se za tebou uzavírá, a ty následuješ pravidelný tikot. Tik ťak, tik ťak…zvuk se stává stále hlasitějším, zřejmě se blížíš. Ale blíží se i něco jiného. Za tebou se ozve praskání větví, jakoby se něco neslo vzduchem. A zdá se že je to těžké. Konečně máš šanci spatřit mezi větvemi černou, lesklou srst. Puma. A před tebou je ještě kus cesty k hodinám, už je však máš na dohled. A při nich se nachází rozestoupený živý plot. Stejně tak se nachází rozestup i na půli cesty. Kudy proběhneš? Můžeš vůbec soutěžit s pumou? Utíkej, co ti síly stačí, labyrint se za tebou zavře, ať proběhneš jedním či druhým otvorem.*
*Keď sa presunie niekam ďalej, aj Lóni sa od neho niekam odpojí. Chvíľu jeho pohľad skenuje všetko navôkol a ako sa to mení, veľmi ho to neprekvapuje.* /Ah tie vaše férske čary./ *Zasmeje sa na tom sám pre seba ako súčasť férskej ríše a dáva si pozor pod nohy, keď však dvihne zrak, aby zavolal na Lóniho, ten už však mizne za stenou z lístia a koreňov.* /Hm, zaujímalo by ma, aká mocná je táto zemská mágia./ *Zamyslí sa. Ucíti aj pohľad supov, na ktorých sa len milo usmeje.* Len papajte, papajte. *Ako ten, čo sa zvieratám venuje dlho, je vlastne zvyknutý a veľmi ho nevyvedie z miery to, ako na neho nepriateľsky pozrú pri trávení svojej potravy.* Nebojte sa, o vaše mäso nemám záujem. *Ubezpečí ich, akoby sa rozprával s ľuďmi a otočí sa, aby nazrel na tú mágiu, čo sa pred ním nachádza.* Zaujímavé. *Zašomre si, skúsi využiť svoje plné sústredenie, aby mohol stenu, ktorá uzavrela Lóniho za sebou, nejako od seba oddeliť a tak sa spojiť so svojim partnerom.* /No tak poďme. Možno by bolo dobré dať si na to niečo./ *Pomyslí si a uvedomí si, že tie myšlienky mohol počuť aj Lóni kvôli prsteňom.*
*Prechádza ďalej cestou ktorú si zvolila a vidí veci, ktoré tu zostali po druhých osobach. Niektoré veci boli ale celkom nové a druhé zase staré. Pohľad jej padne na ampulku so zlatavou tekutinou, ktorá ju zaujme. Skloní sa ku nej, pričom ju vezme do ruky a otvorí ju, pričom si ku nej pričuchne. Možno by ju aj ochutnala, ale netušila aké prene bude mať účinky a skúšať veci na sebe, tak to radšej nechcela. Hlavne nie po tom ako skončila nejako zdrogovaná na Pride. Zavrie fľaštičku, pretože má v pláne si ju zobrať so sebou.*
LÓNI *Bludiště se podivně stáčí, ale nakonec tě dovádí do rozlehlého sálu s pěti mramorovými podstavci a pouze dvěma cestami, které jsou však navlas totožné. Necítíš z nich žádný pach, ani neslyšíš zvuk. Dvakrát se na patě otočit, ani netušíš, která je pravá a která levá. Zdá se, že tentokrát ti správný směr musí poradit něco úplně jiného, než sama cesta. Třeba to budou právě předměty na podstavcích. Ten, jenž je ti nejblíže, je přeci jen trochu jiný, než ty ostatní, je vyšší a na jeho vrcholu je jediný útržek starého nažloutlého papíru. S hádankou… samozřejmě: * /Lásku, pravdu i moudrost ukrývám a přece ji na mrtvém těle nosívám./ *Labyrint možná mění své podoby, ale princip zůstává stejný, musíš pochopit, k čemu tě hádanka vede. Zprava doleva za sebou následuje čvteřice rozličných předmětů. První a rozhodně nejzvláštnější je skleněná koule, do dlaně bys ji nevzal, jak byla velká. Na místě ji držel zlatavý drátek jako čtvernohý podstavec. Uvnitř koule byla jen šedá mlha, ale možná, pokud by ses jí odvážil dotknout, odhalila by ti zlomek pravdy. Další podstavec hrdě nese balíček hracích karet bez ladu a skladu po něm rozházený. Každá karta však nese jedinou barvu, srdcovou. Dámy, králové i kluci se na tebe zlověstně smějí, snad jen čekají, že uděláš chybu a vybereš si špatně… nebo jen ten, který jejich tváře maloval, neměl v životě příliš důvodů k pravému úsměvu. Třetí předmět jistě snadno upoutá tvůj pohled, je totiž z ryzího zlata. Malá krabička, která by se do dlaně vešla, zámek na ní však není. Ta jistě také ukrývá mnohé, jestli však cestu dál… toť zapeklitá otázka. Posledním předmětem v řadě je kniha, tlustá bichle bez názvu, vázána v krvavě rudé kůži. Něco se ti na ní již při prvním pohledu nezdá, vyvolává uvnitř člověka podivný pocit nejistoty a snad i strachu. Postavíš se mu nebo tušíš odpověď jinde?*
*Nechápavě se otočí na místě, ale nemá jinou možnost, než pokračovat kupředu. V dlani tiskne peněženku jako záchranný amulet, ač to bylo právě získání té prokleté věci, co ji dovedlo do zdánlivě nekonečného labyrintu. Nezlobí se na sebe, na takové emoce nemá ani pomyšlení, snaží se jen najít cestu co nejrychleji pryč. Rozcestí ji však i přesto donutí zastavit se a přemýšlet. Bystrýma očima pátrá po okolí a snaží se odhalit, kde má tu zatracenou hádanku vlastně vzít nebo jestli se objeví hádankář v zeleném kostýmu a fialovou maskou. Velice ráda by tu objevila lidskou duši, která by jí osvětlila, kde se uprostřed parku vzal velký labyrint a jak je možné, že si ho do té doby nikdy nevšimla. Těžce vydechne nosem proud vzduchu a zadívá se kamsi… do nikam. Periferně však při tom spatří nafialovělou záři. Láká ji k sobě jako plamen můru a nemůže si pomoci, aby na strom s veverčí šikovností nevylezla a lístek neukradla. Opravdu byla horší než straka. Přečte si hádanku, svraští obočí, ale kouzelně zářící lístek si zastrčí do kapsy jako malou trofej. Zády se opře o kmen stromu a hledí na tři cesty před sebou. Nebyla na hádanky dobrá, rozhodně nebyla typ člověka, co by si ve volných chvílích rád lámal hlavu. Nemůže tak řešit rébusy stejně jako každý jiný, protože tuší, že tak by cesta rozhodně nevedla. Jiný úhel pohledu ale přeci taky nemusí být vůbec špatný. Elegantně seskočí z větve a projde podél vstupů do jednotlivých úseků labyrintu. První je temný jako noc, druhý klidný jako sen, třetí přináší veselé barvy podzimu… /A tohle má být hádanka?/ zašklebí se a rozhodně se vydá mezi popadané listí s myšlenkou, že pokud hádanka zmiňuje barvy, rozhodně musí být barevná i odpověď.*
TANOIA *Dorazil jsi na další rozcestí, které tě má zmást. Na obou stranách můžeš vidět tmu prostoupenou jen jediným světlem. Na jedné straně je prostá kamenná pěšina. Na té druhé by to vypadalo zcela stejně, až na to, že některé z kamínků vypadají, že se vznášejí. Pokud už nemáš přeludy.* *Tvá nápověda je ve zpola rozevřeném bílém květu, který roste přesně ve středu rozcestí. Čouhá z něj kousek papyru s hádankou: * /Pořád mění tvar, přesto je kulatý. Co je to?/
*Keď kráča cestou vníma nedzi lopatkami nepríjemný pocit ako by ju niečo sledovalo ale vie že s tím sama nič neurobí. Buď ju sleduje niekto skrití ilúziou alebo ju sleduje samo toto miesto tak či tak si nepomôže. Radšej vitiahne okarínu a začne si na spríjemnenie cesty hrať a veselo si poskakovať du ritmu. až kím nepríde k ďalšej križovatke. Rýchlo schová okarínu a roztiahne ruki v širokom geste akoby chcela objať celí svet a zatočí sa dookola.* Tak som tu čo to bude tentoraz? *Povie so zvíšeným hlasom a čaká kto sa objaví.*
CHARLOTTE *Možná jsi měla přeci jen ochutnat, protože tvé zranění od pavouka bolestně tepe, začínáš cítit, jak tě polévá střídavě horko a zima. Přeci jen jed. jistě, nakolik jde věřit náhodně ležícím ampulkám s neznámou tekutinou, ale co pokud...Co pokud je to protijed? Ať ve svém stavu nebo po vypití se, musíš pokračovat dál, za tebou se stahuje neprostupná temnota, která tě žene až na další rozcestí nakonec.* *Dostáváš se konečně k rozcestí, kde se cesty labyrintu rozvětvují jako prameny v lese. Mezi těmito větvemi stínů zpoza stromů vystupuje postava víly. S úsměvem švihá proutkem v levé, jakoby dirigovala zpěv ptáků, který se slévá do jednotné, překrásné melodie, ale dělá to také, aby upoutala pozornost. Pokud se k ní však pokusíš přiblížit, švihne jím tebe, aby jsi byla nucena stát opodál a nenarušovat její osobní prostor.* "Poslouchej pozorně, víckrát tato slova již nezopakuji," *zpívavě zašeptala víla.* "Co to je? Na sluníčku se k nám přidá a nejde se ho zbavit." *Chvíli se zaposlouchá, načež se roztančí a zpěvavě opakuje: * “Kde jsem? Kde jsem? Kde jsem?” *Její pohyby jsou svůdné, ale ty máš důležitější úkol, než chvíli sledovat krásnou vílu s havraními vlasy, očima jako jarní tráva a bledou pokožkou, kterou halí jen několik poloprůsvitných šátků, jež sotva skrývají nejsmyslnější krásy.* *A až se skutečně přestaneš dívat na vílu, ozve se šum, známé praskání a sténání větví, jakoby se pohybovaly a když nebo pokud se ohlédneš víla je pryč a jsi tu jen ty sám, protože ji pravděpodobně živý plot nechal projít pryč. A tak se ničím nerušen máš možnost porozhlédnout konečně po cestách, kterých máš před sebou hned tři.* *První cesta vypadá jako nekonečné stíny, které tančí po zemi i zdech labyrintu, v dálce se však všechno propadá do tmy, nevidíš na konec.. Druhá cesta se jeví jako téměř absolutní temnota. Třetí cesta začíná v temnotě, která postupně pohlcuje veškeré světlo. Můžeš však vidět, ač by to možná nemělo být možné, že temnota je jen fáze, protože se cesta za ní začíná vyjasňovat. Nachází se na ní sluncem zalitý palouček plný drobné zvěře. Létají tam motýlci různých barev, Po trávě poskakují malí tvorové, kteří připomínají zajíce, pokud se na ně zaměříš a taky v potůčku dovádějí bobři…jen mají zvláštní hlavu, která spíše připomíná rybu pokrytou chlupy. Stíny se pohybují, stejně jako jejich strůjci - mladé stromky, zvířata, dokonce rostliny.*
*Jeho myseľ je natoľko zaujatá prechodom labyrintu, že si ani nevšimne, že by sa niečo snažilo cez prsteň dotknúť jeho mysle. Ako keby všetko hučalo moc nahlas na to, aby cez to dokázal počuť vlastné myšlienky. To sa zmení, až keď vojde do tichého prekrásneho sálu. Doslova sa na svoje okolie pozerá s otvorenými ústami, a nevie, čo si všimnúť ako prvé. Aj preto sa párkrát otočí, než si všimne menšieho podstavci blízko pri sebe. Zaujato nakukne na papierik, načo si očami prebehne všetky predmety navôkol. Všetky boli krásne, ale práve kniha bola jediná, ku ktorej mal chuť pristúpiť, a začítať sa do nej, zistiť si jej tajomstvá, nech sú už rôzne. Opäť sa vráti pohľadom na papierik.* Lásku, pravdu aj múdrosť ukrývam, a predsa ich na mŕtvom tele nosievam? *Prečíta prekvapene. Stačí však jediný pohľad na veci pred sebou a vie, kam sa vydať. Cestou do neznámej uličky ešte pohladí červenú kožu knihy, ktorá ju označuje, a potom už opäť naberá rýchlosť.* /Tanoia?/ *Spýta sa v myšlienkach so záujmom, lebo sa mu zdalo, ako by na neho jeho drahý prehovoril. Nič to nemení na jeho tempe, ktorým si spokojne vykračuje aj ďalej.*
MERCY *Doporučuji vyřešit hádanku a zaměřit se na detaily cest.*
LYRIA *Labyrint si pohrává s každým, kdo se do něj odvážil vkročit a rozhodně se nezdá, že by své hry chtěl skončit. Proto se ocitáš na dalším rozcestí, které rozhodně není o nic příjemnější než ta předchozí. Rozevírají se před tebou tři úzké uličky, jen při pohledu do nich, tě svírá úzkost. Každá je však přeci jen maličko jiná. První je ze všech stran obrostlá popínavými rostlinami, jež tě i na tu dálku uchvátí svou vůní. Jistě, jsou nádherné i na pohled, ale už jsi někdy cítil květy vonící jako borůvkový koláč?* *Druhá cesta rozhodně není stejně krásná, působí přesně opačným dojmem, je z ní cítit železitý pach krve. Rozhodně si zacpi nos, pokud budeš chtít pokračovat právě tudy. A co to tvoří její podklad? Při bližším pohledu poznáš, že mezi štěrkem jsou také bílé kousky něčeho mnohem více lidského… mléčných zubů.* *Třetí cesta je jakýmsi zlatým středem vedle jejích dvou sester. Zdá se být naprosto obyčejná, kromě několika ovocných stromů po jejím okraji. Slyšíš, jak ti vítr v listoví šeptá jen dvě slůvka: Kousni si.* *Jedno z jablek při nejbližším stromu se utrhne a kutálí tvým směrem, vezmi jej do ruky, aby se hlas větru ozval ještě hlasitěji, aby tě o to usilovněji pobízel k ochutnání jablka. Stačí jediné sousto, abys rázem znal další hádanku, aniž by ji kdokoliv vyslovil. Je to snad skutečné jablko poznání?* /Dvaatřicet běloušů na červeném poli, kousají, žvýkají a nakonec stojí tiše./
*Tik tak Tik tak. Už jí z toho jde hlava kolem a přeje si, aby to tikání přestalo. Myslí, že jí bije zvon uvnitř hlavy. Ohlédne se a vidí, že cesta zpátky už neexistuje.* Ani o krok zpět co. *Poznamená si pro sebe. Pokračuje v cestě dál. Znovu se ohlédne za sebe, když slyší, že není sama. A nemá z toho dobrý pocit. Právem. Ta krásná kočkovitá šelma jí nahání dechberoucí hrůzu. Vidět ji v Zoo, dokázala by stát u jejího výběhu hodiny. Teď, když ví, že ji od pumy nedělí nic víc než pár metrů, které kočka prosviští jako nic, by ji nic na světě nepřimělo věnovat pumě, byť jen jednu další vteřinu. Rozběhne se, co jí nohy stačí. Běží rovně přímo za nosem, přímo za hodinami. Neohlíží se. Jen poslouchá, odhaduje z toho, jak blízko šelma je. Nemá jinou možnost. Neví, co jiného by mohla v této situaci dělat. Ještě nikdy v životě se do něčeho takového nedostala. Dalšího průchodu si ve spěchu snad ani nevšimne. Snad se jí to nestane osudovým. Upíná se k hodinám, které zmínila hádanka. To je ta odpověď. To je její vysvobození. Určitě.*
/Dobre, vždy si to chcel skúsiť, tak si tu. Žiadne podvádzanie, prosto ideš…/ *Hovorí si, keď sa aj postupne nejakým spôsobom začne približovať k dvom cestám a zbadá biely kvet.* /Ale… Lóni to síce ide tiež, nemalo by sa mu nič stať. Alebo áno? Ak áno, spálim to tu na popol./ *Premýšľa ďalej a než urobí posledný krok ku kvetu, aby si prečítal svoju inštrukciu na ďalší postup, iba vyšle svojmu priateľovi jednoduchú myšlienku.* /Lóni? Fuu, si v poriadku. Len… mi daj vedieť, ak sa niečo bude diať./ *Ozve sa a natiahne ruku, obzerajúc sa navôkol seba, než sklopí pohľad k lístočku, na ktorom je hádanka.* Hmm… *Zaznie z jeho úst, na sekundu sa obzrie a nevidieť ani supov, ani mršinu, na ktorej sa pásli, cíti sa podivne tmavo a zároveň tak pokojne.* Mesiac. *Zašepká si, nazrie do oboch chodieb a zažmúri oči, aby sa na sekundu zamyslel.* Takže správna cesta je s kamienkami? Lebo… vo vesmíre… sa predmety vznášajú? *Povie neisto a skúsi opatrne vykročiť danou cestou.*
*Nakoniec sa rozhodne tu ampulku vypiť, predsa len už jej nemohlo byť ani horšie ako po uhryznutí pavúkom. Preto sa aj ponáhľa ďalej aby sa dostala k ďalšiemu rozcestiu, pričom vidí vílu, ktorá jej chce niečo povedať, preto iba počúva, čo jej chce povedať, ale na túto hádanku rozhodne pozná odpoveď, pretože tá vec nás prenásleduje celý život, aj keď úplne nie je slnko a ani nemusí nič naznačiť.* Je to tieň. *Povie a pozrie sa nakoniec po cestách. Rozhodne sa teda vydať treťou cestou, kde sa pohybujú zvieratá.*
*Znovu si v mysli prochází vlastní volbu, zatímco těžkou botou kopne do hromádky listí, které se okamžitě rozletí okolo ní… ve vzduchu.* /Můj domov je strom… ale pohybuji se vzduchem,/ *zopakuje si v hlavě hádanku. Nejprve první verš a hned za ním i druhý.* /Hej, já jsem chtrá hlava!/ *zaraduje se, protože se jí odpověď rázem zdá jasná, nemusí ani tipovat. Listy přece rostou na stromech, poté změní barvu a nakonec je vítr odvane pryč. Věřila tedy neochvějně v myšlenku, že třetí cesta spadaného listí je ta správná. A pokud se snad mýlí, rozhodně si najde toho vtipálka, který hádanky tvořil a vážně si s ním o tom podiskutuje… což má však v plánu udělat tak či tak, protože se jí tahle zábava nějak zvlášť nelíbila.*
LÓNI *Jakmile se jen dotkneš knihy, rázem víš, že tvá volba byla správná. A nebo je to prostě jen štěstí. Mohl jsi ji i otevřit na kterékoliv straně, protože všechny nesou stejné poselství: Dej se vlevo. Ale to už jsi očividně udělal a vybral sis správně.*
*Poteší ho počuť myšlienku od svojho krásneho priateľa. Hlavné mu to prinesie pokoj, aj keď tie myšlienky počuje slabšie, ako keby sa ich snažil niekto rozvíriť, aby sa k nemu nedostali.* /Áno, drievko, zatiaľ to je celkom zábava./ *Ubezpečí svojho vílieho priateľa a s miernym poskokom v nohách sa presúva ďalej cestou, na ktorú ho viedla kniha. Úprimne sa tešil aj na ďalšie hádanky, ktoré ho ešte čakali, ak boli takéto.*
CANDY *Možná sis měla přeci jen více všímat okolí, puma je rychlá a umí skvěle lovit. Kór když před ní kořist utíká. Máš štěstí, že je to stále kočka a ráda si s potravou hraje a vyvázneš proto jen s drápancem vzadu na stehně, chtěla tě nahánět a zpomalila. I díky tomu se stěna labyrintu za tebou uzavřela včas a odhalila ti další rozcestí. Nejprve však, jakoby tvůrce tohoto zvráceného labyrintu s tímto počítal, leží na zemi před tebou smotaný obvaz. Asi by ses měla ošetřit, než si dojdeš pro další hádanku. Přesto máš nyní omezení v běhu, tak vybírej své odpovědi moudře, aby jsi na to nedoplatila.* *Na dalším rozcestí se ocitáš před čtyřmi cestami, každá vedoucí do jiného směru. Každá cesta vypadá téměř identicky, ale pouze jedna z nich vede správným směrem.* *První cesty je osvětlená jemným zářením listů na stromech, až se zdá, že stromy podél této cesty svítí až do dáli, vytvářejíce dojem zářící aleje a mezi nimi cestu vede kamínková cesta. Některé z nich dokonce září. Větší vypadají jako body, menší z nich jsou tak blízko u sebe, že se skoro slévají do čáry. Některé tvary se ti mohou zdát povědomé, jakoby vytvářely tato spojení tak dobře známá souhvězdí noční oblohy.* *Podél druhé cesty rostou rostliny různých tvarů a barev jejichž květy mají prapodivné tvary. Zatímco některé se zdají normální, tak jiné jsou kulaté, srdcové, jedna vypadá jako trojlístek, opodál se zase tváří další jako čtyřlístek. Jedna z nich je pěticípá a ta další vypadá jako ježek v klubíčku. Všechny slabě září chladným, zlatavým světlem.* *Pak je tu třetí. Tato cesta vypadá trochu méně osvětlená, ale stále má kouzelný nádech. Stromy na obou stranách cesty mají stíny, a jen některé z nich září. Tato hra světla a stínu budí skoro až dojem noční oblohy.* *Čtvrtá cesta je tmavší než předchozí, jen pestrobarevné tečky ji protínají a alespoň spoře ozařují. Také vzbuzuje dojem noční oblohy.* *A pak je tu ten nápis. "Kudy musíš jít, aby ses dostal dál, hrdino?" Je vytesaný do kamene, který je na vrcholku malé věžičky vytvořené z dalších a mezi dvěmi horninami u země si můžeš všimnout kousku něčeho, co vypadá jako papyrus. Nedokážeš ho však vytáhnout, musel by jsi shodit věž. Zdá se však, že právě tady se nachází tvá nápověda, kterou odhalíš, až když budeš mít ten kus papyru ve svých rukách.* /Jsem lehký jako pírko, ale nejsem pták,/ /v noci svítím, ve dne zmizím, kdo jsem?/
TANOIA *Sice je tvá chůze lehčí a zdá se, že gravitace zcela nefunguje, ale kolem tebe začnou rozkvétat bílé, zářivé květy, které budí hezký dojem a prosvětlují temnotu, dokud nezačne světlo převažovat. S tím se i gravitace vrací zpátky do normálu a tvá cesta k dalšímu rozcestí je volná - až na to, že před tebou je menší propad naplněný kořeny, který nejprve musíš překonat.*
CHARLOTTE *Tvorové jsou obezřetní, pokud by ses některého pokusil dotknout, kousne tě, plácne ocasem, kopne nohou a nebo - v případě motýla - tě bodne ostnem na zadečku. Může to být bolestivá zkušenost, ale pokud je necháš žít svým životem a jen projdeš, nakonec se ocitneš na straně prostranství, kde zvířátka již nejsou a živý plot tě od nich oddělí. Měl bys pokračovat, než narazíš na další rozcestí.*
Tá prvá bola ťažšia. Sú to zubi.*Visloví škodoradostne a viberie sa k cesti s popínavími rastlinami zastaví sa ale na okraji a s potešením vdychuje opojnú vˇônu čerstvého koláča pričom stále okusuje jablko. Sama nevie akú dlhú chvílu tak zestane nakonec sa jej ale zaťočí hlava a príde jej zle od žalúdka. Rýchlo ustúpi od okraja cesty a zapotáca sa do relatívneho bezpečia. Napne ju a vivráti to čo práve zjedla s odporom zistí že vracia červy. Pozrie na jablko a všimne si že sa červami len hemží.* Čo som slepá alebo..... *Vetu nedopovie a jablko s odporom zahodí. Nemieni už strácať čas a viberie sa ďalej po ponurej ceste zapáchjúcej krvou a dláždenej zubami. Musí si cez tvár previazať kus látky abi vidržala hnusný smrad skazenej krvy.*
MERCY *Pod nohami ti mlaská a šustí pomalu tlející listí a větve jsou tak nízko, že se sklánějí až k tvým vlasům, některé dokonce musíš rozhrnout, aby ses dostal dál. Pozor na trny a kořeny, o které bys mohl zakopnout, dobrodruhu.*
LÓNI *Po nějaké době, kdy ti sál zmizí z dohledu se dostáváš …no ani ne k rozcestí. Před tebou jsou sloupy, jakoby ti říkali, že máš zastavit. Na jednom z nich je drahokamem zatížený kousek papyru, který říká: * /Bez něčeho se nedá dýchat,/ /tancuji s větrem, co jsem, když se hýbu?/ *Před tebou je jen jediná cesta. Vypadá klidně, podél živého plotu si zurčí čirý potůček, ač se nezdá, že by se voda v něm hýbala, krátká stébla trávy se taktéž ani nehnou a zdá se, že je to jako scéna z obrázku. Krásná, ale jakoby neživá. Nic nenasvědčuje pasti. Naopak za tebou se začíná zvedat vítr. Silný vítr. Jaká je odpověď? Co teď?*
*Sleduje tvorou, ktorý sú okolo nej obozretný, ale nechá ich napokoji. Predsa len to ona narušila ich život tým že do Labytintu vstúpila. Predsa len by im neublížila. Len v seba obrane, preto si ich nevšíma a pokračuje ďalej aj keď už by najradšej odtiaľto sa dostala preč.* /Prečo som sem ja len liezla/ *Pomyslí si, pričom pokračuje ďalej aby sa dostala na ďalšie rozcestie.*
*Už pomalu čekal další stvůry podobné supům v předchozí cestě, tento harmonický výjev jej ovšem příjemně na první pohled příjemně překvapil. I zvuky, které mu ostře zněly v uších, mu navozovaly hezký pocit.* /Tohle by se určitě líbilo Tanoiovi./ *Pomyslel si. Poté mu došlo, že třeba toto je ten námět na sochu, co hledal.* /Ale třeba toho bude víc./ *Proběhlo mu ještě hlavou. Následně udělal krok dopředu, rozhlížejíce se opět po okolí, aby našel nějakou radu, kam dál, jelikož se před ním nacházelo více možností kam se vydat.* Jauvajs. *Zasyčel a opět o krok ustoupil. Pohled mu padl na jeden poměrně větší ostrý kámen, kde se pod menšími krůpějemi krve nacházel nějaký text. Ohnul se tedy a kámen ze země zvedl, otírajíce kapky. Lehce pozvedl jedno obočí, než se opět podíval na cesty před sebou.* Křehký, barevný, létá ve dne i v noci. Co to je? *Přečetl si ještě jednou, tentokrát však ne v hlavě. Každou z možností si z dálky prohlédl, uvažující nad výběrem.* /Ta druhá cesta to nebude. Jeví se jako nejlepší odpověď, beztak to bude nějaký podfuk./ *S touto myšlenkou druhou možnost vyškrtl, a tak mu zůstala jen první a poslední. Nakonec, poté co si kámen rovněž schoval do brašny, přešel k první cestě. Chvíli předtím ještě zvažoval, že by šel tou méně pravděpodobnou, třeba by to byla správná odpověď. Ve finále se ovšem tolik nebál. Přece se toho tolik nestane, když si nyní vybere špatnou cestu, ne? Těžko říct. Aspoň doufal, že ne.*
LYRIA *Nenechala ses zlákat lahodnou vůní ani šepotem větru, což ctí tvou bystrou mysl. Neusni ale na vavřínech, ještě nemusí být všemu konec. Zubů pod tvýma nohama pomalu ubývá, až je cesta stejně nudná jako štěrkové cesty po okrajích New Yorku.*
CHARLOTTE *Cesta se vydává přímo strmě vzhůru, kopec se zdá být snad nekonečný, ale jestli přeci jen najdeš síly a dorazíš na jeho vrchol. Postupem času míjíš nespočetnou spoustu lesní zvěře, od malých veverek, přes zpěvavé ptáky a zdá se ti, že kdesi před sebou zahlédl srnu s mladými. Bludiště chodeb se rozhodně zdá krásnější a krásnější. Klid ale nikdy neznamená bezpečí a proto ti neurčitý pocit napovídá, aby ses měl v následujícím rozhodnutí opravdu na pozoru. Špatná cesta by tě velice snadno mohla stát život. Labyrint nyní vypadá jako lesní pěšinka, z obou stran obehnaná vysokými borovicemi a ztepylými smrky. Nad hlavou ti prolétne krkavec a ještě než dorazíš k rozcestí, zaskřehotá ti další hádanku: * /Pro někoho těžké, někomu však úlevu přináší, však vyslov to jméno a zhyne ti v náručí./ *A jak tě kroky vedou dál, tušíš, že krkavec rozhodně nebyl posledním důležitým zvířetem, co rozhoduje o tvém životě a smrti. Následující trojice cest nese každá jeden piktogram. Vedle první je do kůry stromu vyrytý obraz lišky, zvířete chytrého a mazaného, vedle druhé právě krkavec, symbol smrti, kterou vše končí; a třetí nese obrys lososa, toho, jenž se nikdy nebojí plout proti proudu, ať je cesta sebetěžší.*
WAS *Projdeš bez obtíží nádhernou stezkou, na jejímž konci na kameni leží jedna z květin s omamnou vůní jen pro tebe, jakoby čekala na to, až si ji vezmeš. Nic ti nebrání pokračovat dál. Nakonec jsi upír, tvé zranění se už hojí.*
*Keď pokračuje pomaly ďalej, aj sa mu zdá, akoby aj levitoval, jeho nohy sa ledva dotýkajú zeme a ani necíti kamienky pod sebou.* /No páni. Lóni, chcel by som, aby si to teraz videl. A som rád, že sa bavíš./ *Zvolá a aj napriek tomu, že vie, čoho je férska mágia schopná, vždy ho poteší niečo nádherné a kvetiny, rastúce naokolo, sú pre neho ako pastvina pre oči.* Krása, krása. *Volá šťastne a aj roztvorí náruč, aby sa trochu topil v jemnom svetle, ktoré sa navracia a on tak vidí pod nohy, aj keď tma pre neho je rovnako nádherná. Keď sa pred ním však objaví priepasť pred nohami, zastaví sa a poobzerá. Neustále má pocit, že ho niečo sleduje. Alebo je to iba paranoja.* Tak, to skúsme. *Zamrmle si popod nos sám pre seba a čupne si, len aby sa dotkol zeme pred sebou a mohol tak skúsiť so svojou mágiou z koreňov vytvoriť pofidérny, dosť silný mostík, cez ktorý budem môcť preskákať na druhú stranu.*
*Prechádza po nudnej ceste a tentoraz si nehrá ani neposkakuje do kroku stále ju bolí žalúdok a prestáva to len lomali.* /Bolo ti tím jablkom alebo tím že som fetovala tie rastliny? Ha, už vidím ako sa mi Mira bude smiať keď jej o tom budem rozprávať./ *Usmeje sa keď si na ňu spomenie.* /Musím jej zobrať nejakí darček ale rozhodne nie od tialto. Cestou späť sa zastavím v meste a niečo jej kúpim./ *Rozhodne sa zatial čo pokračuje k ďalšiemu rozcestiu.*
TANOIA *Můstek, který jsi si vytvořil byl zajímavý nápad, ale tento labyrint řídí někdo jiný. Kořeny se pod tebou najednou prolomí a pohltí tě, jen aby jsi jimi nakonec propadl až do jeskyně pod nimi, zatímco ony se opět uzavřou. Ve vzduchu je cítit vlhko a slyšet šuchot křídel. Vampýři. Mají rádi krev skoro stejně jako upíři, a ty jsi nyní v jejich prostorách. Rychle ven k dalšímu rozcestí, první z nich už tě zaznamenali.*
*Spokojne si vykračuje ďalej, ako keby sa nechumelilo, dokonca si aj dal dole topánky, aby sa mu mohli holé chodidlá dotýkať zeme. Topánky si zatiaľ trochu zmenšené hodil do tašky, ktorú mal vždy pri sebe. Zastaví, len čo sa dostane medzi prekrásne a majestátne stĺpy. Opäť sa obzrie so záujmom, načo si všimne hádanky. Tak trochu však nechápe, lebo jediná cesta je len smerom dopredu. Nič iné mu neostáva, a vrátiť sa mu tiež príde ako hlúposť, lebo vie, že už teraz sa vybral správne. Rozhodne sa si prejsť celú sekciu dookola, ako keby mohol medzi listami stien labyrintu nájsť ďalšiu cestu. Až potom sa znovu vráti do stredu.* /Asi viem, čo prežívaš, laska. Aj moja cesta je prekrásna./ *Odpovie svojmu priateľovi. Opäť sa začíta do nápovedy.* /Žeby pľúca? Bez nich dýchať nedokážem, a taktiež sú niečo, čo sa hýbe./ *Premýšľa radšej iba v hlave, aby náhodou nepovedal nahlas hlúposť. Nepáči sa mu totižto to, ako zozadu začína cítiť zdvíhajúci sa vietor, a pred ním je scénka až moc pokojná, takmer mŕtvolne pokojná.* /Ale aj lístie by to mohlo byť. Rastliny. Pomáhajú nám tvoriť kyslík, a hýbu sa s vetrom./ Myslíš prírodu, drahá hádanka? Alebo listy tvojho labyrintu? Ale kam by som teda mal ísť? *Spýta sa nahlas, pričom si začne ochraňovať pred stupňujúcim sa vetrom telom vlastnou mágiou.*
*Pokračuje ďalej aj keď je unavená, pretože zrazu cesta išla do kopca a ani sa radšej nezastavuje, pretože tomuto miestu vôbec neverí. Povdýchne si, keď jej nad hlavou začne krákať havran a tým jej dá ďalšiu hádanku.* /Ako keby tých hádaniek nebolo dosť./ *Pomyslí si, pričom pokračuje ďalej, kde narazí znova na tri cesty, ale v tejto chvíli sa ani nerozhoduje vôbec, pretože len jedna je podľa nej spravna a to cesta havranom, pretože hádanka znamela Smrť. Pre niekoho je ťažká a niekomu uľaví. Taká je v skutočnosti a preto vojde do cesty s havranom.*
LYRIA *Dostáváš se konečně k rozcestí, kde se cesty labyrintu rozvětvují jako prameny v lese. Mezi těmito větvemi stínů zpoza stromů vystupuje postava víly. S úsměvem švihá proutkem v levé, jakoby dirigovala zpěv ptáků, který se slévá do jednotné, překrásné melodie, ale dělá to také, aby upoutala pozornost hrdiny. Pokud se k ní však pokusíš přiblížit, švihne jím tebe, aby jsi byl nucen stát opodál a nenarušovat její osobní prostor.* "Poslouchej pozorně,víckrát tato slova již nezopakuji," *zpívavě zašeptala víla.* "Co to je? Na sluníčku se k nám přidá a nejde se ho zbavit." *Chvíli se zaposlouchá, načež se roztančí a zpěvavě opakuje: * “Tam kde nejsem. Tam kde nejsem…” *Její pohyby jsou svůdné, ale ty máš důležitější úkol, než chvíli sledovat krásnou vílu s havraními vlasy, očima jako jarní tráva a bledou pokožkou, kterou halí jen několik poloprůsvitných šátků, jež sotva skrývají nejsmyslnější krásy.* *A až se skutečně přestaneš dívat na vílu, ozve se šum, známé praskání a sténání větví, jakoby se pohybovaly a když nebo pokud se ohlédneš víla je pryč a jsi tu jen ty sám, protože ji pravděpodobně živý plot nechal projít pryč. A tak se ničím nerušen máš možnost porozhlédnout konečně po cestách, kterých máš před sebou hned tři.* *První cesta vypadá jakoby ji někdo příliš přesvítil. Trochu jako bílá chodba. Na zemi září jasně bílý sníh, který se třpytí jako by byl z briliantů, ledové sochy odrážejí světlo, ale zdá se, že uvnitř jsou světélkující krystaly, což to vše jen umocňuje.* *Druhá cesta začíná v temnotě, která postupně pohlcuje veškeré světlo. Můžeš však vidět, ač by to možná nemělo být možné, že temnota je jen fáze, protože se cesta za ní začíná vyjasňovat. Nachází se na ní sluncem zalitý palouček plný drobné zvěře. Létají tam motýlci různých barev, Po trávě poskakují malí tvorové, kteří připomínají zajíce, pokud se na ně zaměříš a taky v potůčku dovádějí bobři…jen mají zvláštní hlavu, která spíše připomíná rybu pokrytou chlupy. Stíny se pohybují, stejně jako jejich strůjci - mladé stromky, zvířata, dokonce rostliny.*
LÓNI *Pátrej po odpovědi dál, za tebou je vítr, před tebou nepohyblivý výjev jako z obrazu.*
CHARLOTTE *Krkavci skutečně přinášejí smrt, tentokrát ale snad ne tu tvojí. Lesní cesta tě vede ke hřbitovu. Spousta kamenných náhrobků, jeden z nich dokonce nese tvé jméno. Spousta křídel a pařátů se ti opře do zad a shodí tě přímo do otevřeného hrobu. Rychle ven a pryč, než tě jejich křídla zasypou hlínou a ty už nevstaneš!*
*Ačkoliv se v něm sem a tam objevovaly obavy, protože se cesta zdála být až nezvykle nádherná, prošel stezkou bez jakéhokoliv výrazného pozastavení. Pouze si vše snažil uložit do své hlavy, aby poté doma měl co tvořit. A taky, aby celý výjev mohl někdy popsat Tanoiovi. Věděl, že by se mu něco takového líbilo. Přeci jen, z jich dvou byl přírodě oddaný právě on. Ještě aby ne, když s ní byl jako víla provázaný.* Huh? *Hlesl, jakmile se dostal na konec vyhrazené stezky a spatřil na kameni květinu. Tentokrát si dal pozor, aby na něco takového nešlápl. Lehce ovšem spatřil obočí. Nebyl včerejší. To před ním mohla být past schovaná za převlekem nějaké květiny. Vůně ovšem byla dost lákavá, to musel uznat. Kámen tedy obešel, nechávajíce rostlinu za sebou.*
WAS *Ocitáš se na lesní pěšině, když okolo tebe proběhne smějící se děvčátko, které si prozpěvuje a mizí ti mezi stromy dříve, než ho můžeš zastavit, jakoby se po ní slehla zem. Postřehl jsi její slova?* /"Po stromech běhá, skáče svižně,/ /oříšky sbírá a svou radost neskrývá./ /Kdo je to?"/ *Musíš jít ještě chvilku dál, aby ses dostal na rozdělení pěšiny. Před tebou jsou dvě cesty. Jedna vypadá tak, jako doposud. Krásný les, kam by sis snad i běžně rád zašel na procházku. Na druhé cestě leží oválné hnědé předměty s čepičkou a když se podíváš vzhůru, můžeš si všimnout, že listy stromů jsou - na třetí pěšině se právě něco rychle mihlo. Ohlédneš se? Co jen bylo? Můžeš však už spatřit jen zrzavou šmouhu, která mizí v koruně stromu.*
*Možno to bola chyba, že išla právetou cestou, pretože sa ocitla vo svojom "hrobe". Zavrčí si pre seba, pretože to rozhodne bola jej vlastná blbosť. Okamžite sa pokúsi dostať von z hrobu a len čo vylezie tak vytasí meč, aby sa zbavila vtákov ktorý ju tam zhodili. Samozrejme bola celá od hliny, takže niekoľko krát sekla po vtákoch, aby si uvoľnila cestu a na to sa rozbehne rovno preč odtiať. Hlavne aby ju nedohnali.* /Mám pocit, že dnes nedostanem pochvalu./ *Pomyslí si, ale radšej upaľuje preč.*
*Obzerá sa, ale neprichádza mu odpovede. Vyzerá to, ako keby niekto vzal obrázok a rozdelil ho na dve časti. Na všetko hmotné a na vietor, ktorý tými vecami mal hýbať. Ale nerozumel, čo by teda mal robiť. Nakoniec sa rozhodne zariskovať, a vojde na jedinú cestu, ktorá ho čaká, a skúsi prstami prejsť po steblách trávy aj do potôčiku, aby ich trošku rozhýbal. Pritom zároveň skúša priniesť do okolia trochu života vlastnou veternou mágiou.* Ale čo si? Keď sa hýbeš, tancuješ s vetrom? A nedá sa bez teba dýchať? Žeby kyslík? *Pozrie opäť na scénku za sebou, a či by dokázal nejak ten vietor dostať až do tejto scénky, ktorá sa hýbala len pomocou jeho snahy a mágie.*
*Kriticky prejde pohladom zvodné krivky prekrásnej ženy pred sebou ale nakoniec sa len krivo usmeje.* /Som zadaná zlatko a ty jej nesiahaš an len po päty./ *Povie víle v ducho a jej jej jednoči ju počuje alebo nie.* Odpoveď je tieň. *Visloví a vidá sa temnou cestou. *Nevie či zvolila správne alebo či je pasca tentoraz v hádanke alebo v žene ktorá ju predniesla. Každopádne si zvolila a ťeší sa na následky či už dobré alebo zlé.*
CHARLOTTE *To, že tvá odpověd nebyla správná nemůžeš vědět, nikdo se na tebe nedívá a nekroutí hlavou, jsi tu jen ty, utíkající od krkavců, které od tebe po napínavé honičce, pokud se to tak dá nazvat, oddělí labyrint sám, jen aby jsi stanula před dalším rozcestím. Příště buď opatrnější, už nemusíš vyváznout tak snadno, snad jen se šrámy od pařátů, jak se tě snažili zachytit.* *Gratuluji, konečně jsi se dostal zpátky do New Yorku! …nebo snad ne? Labyrint se před tvýma očima změnil v řadu uliček, které jsou přesně jako ty, které znáš z Bronxu, Queensu nebo Manhattanu. Něco je na nich ale přeci jen jinak. Nevzpomínáš si, že bys byl právě takovou ulici někdy viděl. Navíc je úplně liduprázdná, což je v tak velkém městě snad nemožné. Kolem tebe je spousta budov a máš šanci vstoupit, do kterékoliv chceš. Vidíš národní banku, vědecké muzeum, casino i galerii moderního umění, pětihvězdičkový hotel i michelinskou restauraci s telefonní budkou u vchodu, dokonce i jednu velice útulnou kavárnu, z níž se line příjemná jazzová hudba. Navíc jsou podél silnice rozestavěné taxíky, možná by tě právě jeden z nich dovedl domů. Na rohu ulice je část cesty rozkopaná a snad by se dalo slézt i dolů do kanalizace. Za stavbou pak vidíš část nějakého ocelového mostu. Po pravé ruce máš knihkupectví, po levé informační centrum.* *Rázem do tebe zezadu cosi strčí a ty jen na poslední chvíli zahlédneš tmavý obrys vysoké mužské postavy, která volá: * /Jednopokojový hotel, co svět zná bez očí. Pro chudáky motel, čísly si vše vytočí./
LÓNI *Jen co uděláš krok blíž k výjevu jakoby zastavenému v čase, vítr o něco zesílí. Možná upozornění, možná hrozba. Musíš si však vybrat, kudy. Vpřed nebo zpět? Poslední šance, vítr spolu s tvou magií je jen silnější. Snad tě i nabádá, aby jsi nepodváděl a utíkal konečně jemu vstříc nebo s ním v zádech.*
*Její prvotní reakce není nejbystřejší a doplatí na to. Vykřikne, když cítí silnou bolest na levé noze. Udělá několik dalších neobratných kroků. Zakopne a skutálí se k zemi.* /To je můj konec./ *Pomyslí si, hledíc tváří v tvář pumě, snažíc se postavit zpět na nohy, ale je příliš pomalá, i kdyby nespadla na zem a nebyla zraněnou myškou této velké černé kočky. Stane se však zázrak. Dostala se dostatečně daleko, aby se živý plot – doslova živý – za ní uzavřel a oddělil ji od smrtící kočky. Zhluboka dýchá a vydere se z ní i nějaký vzlyk. Vždycky si přála být odvážnou hrdinkou nějakého fantasy románu, ale teď a tady, když se jí to přání téměř plní se vůbec necítí statečně a hrdinsky. A tyto myšlenky ji přimějí si utřít obličej a odhodlaně se postavit zpět na nohy. Zasyčí bolestí.* Jak je tohle vůbec možný? Je to jen sen? *Nedivila by se, živé sny mívá často. A jinak se to neumí vysvětlit.* Och aspoň něco dobrého. *Zvedne obvaz. Zkontroluje si nohu, bohužel nemá jak ránu vyčistit, takže obvaz bude muset stačit. Teprve pak se rozhlédne kolem sebe.* Čtyři cesty. Ale né, za co mě trestáš? *Prohlíží si každou z nich. Tři jí připadají podobné, jako noční nebe. Čte text na kameni a přijde ji jako kdyby se jí teď někdo vysmíval přímo do obličeje. Hrdino. Nemyslela před chvílí na hrdiny z fantasy?* Jak to mám vědět? *Křičí na kámen jako kdyby jí mohl odpovědět.* Tak Candy, koukej, něco ti napoví. Musí. *Prochází se kolem chvíli, než uvidí podobný kus papyrusu, na kterém stála první hádanka. Snaží se ji vytáhnout, ale vidí jen, že se od kraje začíná natrhávat, hned přestane tahat. Místo toho se teď snaží uvolnit tíhu kamenů. Opře se do kamenně věže vší silou, a i ten pro ni posměšný kamen padá k zemi. Čte další hádanku a tentokrát ji odpověď nenaskočí do hlavy jako ta první. Tuto hádanku nezná.* Jsem lehký jako pírko, ale nejsem pták, v noci svítím, ve dne zmizím, kdo jsem? *Opakuje ji několikrát pořád dokola. Sedhne si na jeden z těch velkých kamenů a snaží se přemýšlet. Kouká na čtyři různé cesty. Která by podle hádanky mohla být správná? Co je správná odpověď na hádanku?* V noci svítím, ve dne zmizím. Napadá mě měsíc. Ale ten není lehký jako pírko. Co svítí a je lehké? Světlušky? Světlušky! To zní dobře, jsou maličké a lehké a v noci září. *Vyskočí na nohy, dodje blíž k cestám, aby se podívala, co by mohlo vypadat jako cesta světlušek. Co když se ale úplně plete?* Tři si jsou podobné, jen ta druhá je úplně jiná. Ta zlatá záře, světlušky svítí žlutě. Může to být ona? *Povzdychne si.* No jinak to asi nezjistím. Když už mám být jako Alenka v říši Divů, tak ať to tak aspoň i vypadá. *S temi slovy se rozhodne vydat na tu nejpodivnější ze čtyř cest. Tu s rostlinami rozmanitých tvarů. Jde pomalu, obezřetně, aby na sebe neupoutala něčí nechtěnou pozornost. A taky protože ta noha ji opravdu bolí.*
LYRIA *Vstupuješ postupně mezi zvířectvo, které se k tobě postupně otáčí a s každým krokem, co uděláš, oni udělají krok k tobě. Pokud však uděláš krok k nim jen zmenšíš vzdálenost mezi vámi. Oni neukročí. Naopak, udělal jsi další krok. Sledují tě prázdným pohledem, co se stane, pokud se některý z nich dostane až k tobě? Motýl má ostrý bodec na zadečku, který se zlověstně leskne, jako zajíčci se už nezdají tak přátelští a jejich žluté zoubky vypadají ostře. Bobroryby plácají při každém kroku ocasem o zem, jakoby vytvářeli atmosféru. Budeš tu s nimi stát do soudného dne?*
*Vietor sa zdvíhal, a čarodej vedel, že už má na výber malo času. Aj keď sa mu cesta vpred viac páčila. Vietor ho naháňal. Bolo teda na čase spraviť niečo, čo pôvodne ani nechcel. Proste sa otočil, a aj keď mu vietor šľahal do tváre, rozbehol sa proti nemu bez jedinej pomoci svojej mágie. Pokojná krajinka mu totižto prišla až priveľmi ako pasť, a preto to chcel radšej riskovať s niečím, čo poznal, s vetrom, než s niečím, čo nepoznal. Aj predtým predsa vyberal podľa toho, čo mu bolo najbližšie, takže vyberal aj teraz.*
CANDY *Takže sis zvolila tuto cestu. Dobře. Kráčíš po mechu, cestu ti lemují slabě zářící rostliny a jak kráčíš, můžeš si všimnout, že na zemi leží kost. Je vybroušená, má ostré hrany. Překročíš ji? Pokusíš se si uzmout jeden z těchto květů, co ti lemují cestu a vypadají nadpozemsky? Nebo už jsi poznala, že tady můžeš čelit nebezpečí a vezmeš ji s sebou jako obranu? Nicméně cestu máš volnou, vypadá romanticky a až na to, že rostliny za tebou vadnou a umírají a živý plot je postupně pohlcuje a uzavírá ti cestu zpět se vlastně nic neděje…*
*Rázným krokem míří napříč spadlými listy, aniž by příliš přemýšlela o tom, co jí bude čekat dál. Věří, že ůstezka ven je pouze jedna a že dřív nebo později musí bludiště jistě končit, vždyť šla přeci pořád rovně! Nebyla si vědoma toho, že by někam zabočila. Cesta vedla stále stejným směrem, takže se ztratit rozhodně nemohla. V kapse tiskne magicky zářící lístek a s bradou hrdě vztyčenou pokračuje hezky krok za krokem.*
*To že mala škrabance nejako neriešila, pretože bola rada že sa dostala od nich preč. Má chuť sa poslať to miesto už niekam. rozhodne už tu nechcela byť a kam sa dostala. Samozrejme nikde, keďže vedela, že v meste není. Keďže veľko mesto a bolo tam veľké ticho. nevyťahuje ešte stele na to aby sa uzdravila. Rozhodla sa tak urobiť až potom, čo sa odtiaľ konečne dostane. Zastaví sa keď tam príde vysoky tmavý obrys nejakého muža a zase vysloví hádanku. Hodí taký pohľad, že nech už niekam ide, ale predsa len na neho zakričí, keďže vie aj odpoveď.* Je to Telefonná búdka. Tak už ma konečne odtiaľto pusti. *Povie a najradšedj by už odtiaľto bola preč.*
LÓNI *Labyrint ti uzavřel výhled na obrázkovou krajinu, prodíráš se větvem, který ti fouká prach do očí, je těžké jít vpřed, ale vzad už nemáš kam. Brzy tě začne tlačit i zeď labyrintu, která tě tentokrát nepohltí. Naopak se uzavře cesta před tebou a vytvoří se levotočivá zatáčka, jak se otevře živý plot jinde než byl a za ním vítr konečně utichá, stejně jako jeho tlak.*
*Pri reakcii zvierat sa zasaví a uvedomí si svoj omil.* Tam kde niesom spievala... *Zašepká, prejde svoje okolie pohladom a znova vitasí svoju díku. Po tvári sa jej rozleje širokí úsmev.* Tak jak si poradím s vami? *Povie a siahne po svojej mágiji prinúti korene rastlín abi virazili zo zeme a spútali čo najviac tvorov čo sú k nej najbližšie a sama sa rozbehne tak rýchlo ako len dokáže. Samozrejme že sa k nej nmoho zvierat dostane a zaútočia na ňu. Najhoršie úroky sa snaž oplácať díkov ale v podstate len beží dopredu a na to čo ju zasiahne ohlady neberie.*
MERCY *Tráva pod tvýma nohama roste a za chvíli se musíš přímo probíjet za každý krok, přeci ale jdeš správně. Jen ne vždy je ta správná cesta i snadná. Zdá se ti to, nebo tráva roste každým okamžikem rychleji. Utíkej, je-li ti život milý, utíkej a spěchej, pokud máš ještě někdy spatřit svůj domov. Cesta tvá se ztrácí, místo ní jsou tu teď dvě. Jedna jak druhá, očima nerozeznatelné. Jedna vpravo, druhá vlevo. Hádanku nestíháš číst, ale neboj se, nepřijdeš oni, protože je s tebou na každém kroku. Stébla trávy ti stále dokola šeptají hádanku: * /Jsem rytíř tvého života, když nebiji, umírám. Kde mě vždy najdeš?/
CHARLOTTE *Chytře sis vybral schovat se před rozhodnutím v telefonní budce. Sluchátko se rozezvoní, tenhle hovor je pro tebe. Neboj se zvednout jej k uchu a vyslechnout si, kdo ti to vlastně volá a co ti chce povídat.* “Možná jsi blázen, ale cestu sis našel, tak se otoč a vrať se zpět,” *slyšíš, než neznámý na druhé straně zavěsí. Sotva se otočíš, zjišťuješ, že za sebou máš opět zas jen a pouze spletité uličky labyrintu, New York se jako dokonalá iluze vytratil. Jen do toho, směle pokračuj k cíli.*
*Nepodarí sa mu to, a on to nejako v hĺbke duše vedel, no pád do hĺbky a tmy nečakal.* Au. *Z jeho pľúc sa na chvíľu stratí vzduch a keď sa znova poriadne nadýchne, keď sa začne zbierať zo zeme.* /Prínosné, to je skoro ako cesta k osvieteniu./ *Zasmeje sa trošku horko, trošku pobavene, keď s miernym zasyčaním vstane a než sa stihne obzrieť, už aj vidí, že si ho všimlo zopár obyvateľov jaskyne a tak sa na chvíľu trošku ako zľaknuté šteňa stiahne a obzrie sa.* /Skrýša v tme? Vôbec nie. Liezť hore?/ *Dvihne hlavu a zameria sa na zatiahnutý strop.* /Ani nápad. Majú krídla… Do zhnitého duba. Utekať? Doženú ma. Môžem použiť mágiu?/ Môžem? *Zvolá nahlas a sťažka vzdychne. Nakoniec urobí to, čo v rýchlosti môže, keďže vampýri zrejme nemajú toľko času, aby čakali, kým sa spamätá. Tak si iba rýchlo stiahne akúsi magickú obranu okolo miest, kde by na neho mohli zaútočiť a rozbehne sa nejakým smerom, kam ho nohy zavedú, dúfajúc, že utečie. Keď však aj narazí na miesto, kam sa môže skryť, rýchlo to urobí, nevediac, či je lepšie toto rozhodnutie alebo naďalej utekať.*
LYRIA *Zvěř útočí, drásá se z kořenů, které je lapili a snaží se tě, co nejvíce poranit, zřejmě vytrestat za špatnou volbu. Utečeš jim, zpomalila jsi je i zranila, sama jsi však zraněná vyvázla. Možná buď ráda, že tohle byly jen malá zvířata, jejich rány přesto bolí a krvácí. Sotva se za tebou uzavře labyrint, čeká tě jeden dlouhý obvaz, na větší množství zranění, avšak máš přeci svou dýku, no ne? A labyrint tě stále nepustil, měla by ses ošetřit, než začneš řešit hádanku dalšího rozcestí.* *Ke zvláštnímu to rozcestí ses dostal, před tebou se nyní otevřel pohled na čirou jezerní hladinu, každá z cest, jak jej překonat, je úplně jiná. První tvá možnost je kamenný most vinoucí se jako had nad vodou. Do jeho kamenů jsou vyryté podivné obrazy. Jeden jako by přímo vypadl z antického Řecka, zatímco další se zdá být stejně čitelný jako Pollockova abstraktní díla. Rozhodně ale most zanechává dojem toho, že je čirým mistrovským dílem všech věků. Možná dokonce i těch, které lidstvo ještě nestačilo zažít.* *Nebo můžeš vyzkoušet přeplout jezírko na lodičce. Je ze světlého dřeva a v jejím trupu leží maličká dřevěná hračka, vyřezávaný vodník. Má roztomilý obličej a zeleně vymalovaný šos.* *Komukoliv, kdo je seznámen s podsvětem, by se taková podobizna zdála směšná, ale tento vodníček je pohádkový… stejně jako zpěv, který se line z jezera, když se k němu přiblížíš.* *Třetí cesta je vcelku obyčejná, vede po pláži podél vody z levé strany. Písek příjemně hřeje, a proklouzává ti mezi prsty. Navíc, když se tím směrem podíváš, vidíš dřevěnou tyč zabodnutou do pláže. Kolem ní jsou v půlkruhu rozepsané číslice. Tyč není jen tyčí, je totiž slunečními hodinami, které ukazují… že je rozhodně nejvyšší čas se rozhodnout. Do písku je také vypsána tvá hádanka, stihneš ji jen letmo zahlédnout, než ji drobná vlnka navždy zničí.* /Jde přes vodu, mokrý není./
*Tým že si vybrala dobrú cestu bola rada. Zdvihne sluchátko a keď počuje neznámy hlas, tak sa má chuť zasmiať. Takže až teraz jej dovolia odísť. Predsa len už toho bolo dosť a dostať sa z pazúrov vtákov nebolo nejľahšie. Povzdychla si a tým že sa New York vytratil si ani nad tým neláme hlavu, pretože to bola vec, ktorá ju už nezaujímala. Pokračuje teda ďalej, pričom ľutoje svoju cestu sem.* /To budú nadávky zase v Inštitúte na to kam som sa vyparila./ *Pomyslí si a povzdychne si.*
*Sotva cez ten piesok vidí, nepočuje už ani vlastné myšlienky, takže teraz by mohol cez prstene aj kričať Tanoiovi do ucha, a ani by o tom netušil. Snaží si rukami chrániť oči, ale každých pár sekúnd sa obzrie, až zrazu zazrieť svoju záchranu. Rýchlo uskočí doľava, kde konečne vietor ustane, a on si môže v kľude vydýchnuť. Najprv si však prejde rukami po očiach, aby si ich očistil od piesku. Potom sa začne oprašovať po celom tele, a nakoniec aj skúsi skrotiť svoje neskrotiteľné vlasy. Je však rád, že je z toho konečne vonku. Ešte chvíľku zo seba piesok dostáva, načo sa obráti na svoju ruku, a skontroluje, či má stále svoj prsteň, ktorý sa už stál neoddeliteľnou časťou jeho tela.* /Tanoia, si v poriadku? Ja som mal teraz trochu nepríjemné stretnutie s vetrom. Ale už som asi zvládol aj druhý hádanku./ *Myšlienku vyšle, a pokračuje rovno v ceste.*
CHARLOTTE *Ocitáš se v prostoru, odkud nevedou žádné cesty. Pouze zde leží na kamenném oltáři s ornamenty, jejichž význam je dávno zapomenutý, pár věcí. Můžeš si všimnout pestrobarevných šátků, které po zvednutí vypadají jako šaty, kalhot a košile, které jistě mají vílího tvůrce a pak také malé ampulky naplněné modrou tekutinou, zdá se že se snad i třpytí, ale těžko říct, zda je to pouhé zdání… Neměl bys být nezdvořilý k darům, které ti víly a nebo Faerie nabízí. Jestli sáhneš po všech nebo si z nich pouze vybereš dle tvých preferencí je jen na tobě.*
LÓNI *Cesta se vydává přímo strmě vzhůru, kopec se zdá být snad nekonečný, ale jestli přeci jen najdeš síly a dorazíš na jeho vrchol. Postupem času míjíš nespočetnou spoustu lesní zvěře, od malých veverek, přes zpěvavé ptáky a zdá se ti, že kdesi před sebou zahlédl srnu s mladými. Bludiště chodeb se rozhodně zdá krásnější a krásnější. Klid ale nikdy neznamená bezpečí a proto ti neurčitý pocit napovídá, aby ses měl v následujícím rozhodnutí opravdu na pozoru. Špatná cesta by tě velice snadno mohla stát život. Labyrint nyní vypadá jako lesní pěšinka, z obou stran obehnaná vysokými borovicemi a ztepylými smrky. Nad hlavou ti prolétne krkavec a ještě než dorazíš k rozcestí, zaskřehotá ti další hádanku: * /Pro někoho těžké, někomu však úlevu přináší, však vyslov to jméno a zhyne ti v náručí./ *A jak tě kroky vedou dál, tušíš, že krkavec rozhodně nebyl posledním důležitým zvířetem, co rozhoduje o tvém životě a smrti. Následující trojice cest nese každá jeden piktogram. Vedle první je do kůry stromu vyrytý obraz lišky, zvířete chytrého a mazaného, vedle druhé právě krkavec, symbol smrti, kterou vše končí; a třetí nese obrys lososa, toho, jenž se nikdy nebojí plout proti proudu, ať je cesta sebetěžší.*
*Ocitne sa v priestore odkiaľ nevedie žiadnej cesty, čo ju moc nepoteší, ale vidí že sú tam nejaké veci. Pozrie sa poriadne na ne, pričom sa rozhoduje, čo by mala rozhodne zobrať. Predsa len zvolí ampulky naplnené modrou tekutinou a kalhoty s košilí. Šaty tam nechá, pretože moc nevie čo by s nimi robila, predsa len ani by niečo také na seba neobliekla. Zahryzne sa do spodnej pery.* /Možno to za niečo stálo tu byť a možno nie. To sa ešte uvidí./ *Pomyslí si a čaká čo sa stane, pretože predsa len sa nemala ako odtiaľ dostať.*
TANOIA *Dostáváš se konečně k rozcestí, kde se cesty labyrintu rozvětvují jako prameny v lese. Mezi těmito větvemi stínů zpoza stromů vystupuje postava víly. S úsměvem švihá proutkem v levé, jakoby dirigovala zpěv ptáků, který se slévá do jednotné, překrásné melodie, ale dělá to také, aby upoutala pozornost hrdiny. Pokud se k ní však pokusíš přiblížit, švihne jím tebe, aby jsi byl nucen stát opodál a nenarušovat její osobní prostor.* "Poslouchej pozorně,víckrát tato slova již nezopakuji," *zpívavě zašeptala víla.* "Co to je? Na sluníčku se k nám přidá a nejde se ho zbavit." *Chvíli se zaposlouchá, načež se roztančí a zpěvavě opakuje: * “Tam kde nejsem. Tam kde nejsem…” *Její pohyby jsou svůdné, ale ty máš důležitější úkol, než chvíli sledovat krásnou vílu s havraními vlasy, očima jako jarní tráva a bledou pokožkou, kterou halí jen několik poloprůsvitných šátků, jež sotva skrývají nejsmyslnější krásy.* *A až se skutečně přestaneš dívat na vílu, ozve se šum, známé praskání a sténání větví, jakoby se pohybovaly a když nebo pokud se ohlédneš víla je pryč a jsi tu jen ty sám, protože ji pravděpodobně živý plot nechal projít pryč. A tak se ničím nerušen máš možnost porozhlédnout konečně po cestách, kterých máš před sebou hned tři.* *První cesta vypadá jakoby ji někdo příliš přesvítil. Trochu jako bílá chodba. Na zemi září jasně bílý sníh, který se třpytí jako by byl z briliantů, ledové sochy odrážejí světlo, ale zdá se, že uvnitř jsou světélkující krystaly, což to vše jen umocňuje.* *Druhá cesta začíná v temnotě, která postupně pohlcuje veškeré světlo. Můžeš však vidět, ač by to možná nemělo být možné, že temnota je jen fáze, protože se cesta za ní začíná vyjasňovat.* *Nachází se na ní sluncem zalitý palouček plný drobné zvěře. Létají tam motýlci různých barev, Po trávě poskakují malí tvorové, kteří připomínají zajíce, pokud se na ně zaměříš a taky v potůčku dovádějí bobři…jen mají zvláštní hlavu, která spíše připomíná rybu pokrytou chlupy. Stíny se pohybují, stejně jako jejich strůjci - mladé stromky, zvířata, dokonce rostliny.*
*Ani při procházení po této lesní pěšině tempo své chůze neměnil. Stále se spíše toulal, jako by měl mít sraz na nějakém místě, ale chudák vyšel až moc brzo. Nikam nespěchal, pouze se rozhlížel po okolí, byl více ostražitější. Proto si taky naštěstí všiml, jak kolem něj proběhla nějaká malá dívka. Snažil se zachytit aspoň její slova, což se nezdálo být zas tak obtížné.* Po stromech běhá, skáče svižně, oříšky sbírá a svou radost neskrývá. *Zopakoval si opět pro sebe, dívajíce se na možnosti cesty, co se před ním vyskytly. Ta šmouha, co se v koruně stromu mihla mu přitom neutekla. Lehce si skousl ret. První možnost mu byla tabu, tentokrát se rozhodoval mezi druhou a poslední. Všímal si každých detailů.* /Možná bych zvládl dohonit to, co se mihlo na té poslední./ *Pomyslel si, nakonec si ovšem vybral druhou cestu. Ano, dost možná to mohl ještě zastihnout, nehodlal se ovšem nechat zmást zvědavostí. Co když by se jednalo o léčku? Nic ovšem nevylučovalo tu možnost, že do jedné zrovna vkráčí.*
LOTTY *Poté, co sis vybrala, co si vezmeš se otevře živý plot a před tebou se ocitne vílí rej v plném proudu. Strážce stojící vedle ti nabídne se připojit, protože sis účast na oslavě zasloužila, nebo také možnost opustit vílí říši za doprovodu jiného ze stráží. Všichni jsou andělsky krásní, vzduchem se nese smích, konverzace, živá hudba, vůně lákavých pokrmů a nápojů a všechno má pestrobarevné vzezření z něhož zrak přechází. Dokonce i lampiony, které prostranství osvětlují.*
WAS *Copak jsi neposlouchal? Oříšky. Toto jsou žaludy. Nad tvou hlavou roste dub, ne ořech. Za zády se ti ozve táhlé zavytí, vlci jsou na lovu. Už nemáš čas se vracet. Utíkej, než tě doženou. S trochou štěstí do té doby objeví lepší kořist, než jsi ty. Pokud se nestanou kořistí oni, však? Koneckonců jsme v lese.*
*Cosi jí polechtá na lýtku, ale když se otočí, nevidí nic než vysokou trávu, kterou se právě brodí. Každý krok je pro ni náročnější, než ten předchozí. Ale to určitě tou blbou trávou, ujišťuje se, protože ačkoliv začíná pojímat podezření, nevzdává se racionality… dokud ji několik stébel pevně nechytí za botu. Vykřikne a zřítí se do trávy. Všude kolem je jen zeleň, zeleň, která ji začíná děsit. Srdce buší tak prudce, že se každou chvíli musí probít skrze hrudní koš a utéct někam pryč. Strach jí ale rozhodně nemůže zatemnit mysl, protože to by nebyla Mercy, s lvem v duši, která se nikdy nevzdává. Z kapsy vytáhla vystřelovací nožík a přeřízla stébla, co svírala její kotník. Byl to jen zlomeček času, kdy mohla vzít nohy na ramena. Znovu se rozběhla, ještě s větší vervou a mnohem rychleji, než když utíkala od krádeže. Boj o život dodá člověku takovou sílu, jakou by v sobě jinak nikdy nedokázal objevit. Ale ani síla není všechno, když slyší trávu šeptat další hádanku, myslí, že začíná šílet. Rukama si zacpává uši a hystericky křikne do prostoru:* “Sklapni už konečně! Drž hubu!” *přes řasy se překlne první slza přesně ve chvíli, kdy doběhne na konec rovné cesty, musí si vybrat. Pravá nebo levá? Levá nebo pravá? Takové dilema jí musí brzy vypálit mozek. Cítí nad svou hlavou pomyslnou gilotinu, co se spouští níž a níž příliš velkou rychlostí.* /Srdce! Srdce mi buší, ale je ve mě, ne někde na cestě… kurva!/ *Odpověď tuší, hned, ale cestu zvolit nedokáže. Je snad srdce vždy na pravém místě nebo jí buší v levé části hrudi. Nejde to, nemůže si vybrat, ale vysoká tráva ji k tomu nutí. Zavře oči a na tři zvolí cestu, je to levá. Ať už se trefila nebo ne, rozběhne se doleva, protože naděje ve štěstěnu je to poslední, co má.*
*Keď vystúpi zo svojej skrýše, vydýchne si úľavou a poberie sa smerom ďalej. Vystúpi konečne na jedno z rázcestí, až mu to vykúzli úsmev na perách.* Fajn. *Zaspieva si a keď zbadá vílu, sleduje ju uprene a netrhá z nej pohľad - vie, že je to len mágia víl a tak trochu chápe, prečo niekedy okúzli iné osoby tak, že sa ho chcú dotýkať a nestrhnúť z neho ruky, no napriek tomu, aj tak sa nenecháva natoľko omámiť, skôr je zvedavý, čo mu ukáže a napovie. Vtedy v jeho mysli zaznie Lóniho hlas a tak sa poriadne nadýchne a srdce mu jemne poskočí.* /Som rád, že si v poriadku. Prepáč, ja som mal nepríjemné stretnutie, ale som v pohode./ *Odpovie mu a vtom aj víla prehovorí a tak jej venuje svoju pozornosť dostatočne na to, aby počul hádanku, ktorú mu prednesie, ticho stojac ako prikovaný. Vo chvíli sa obzrie a keď svoj pohľad vráti naspäť, vílu už nevidí a tak iba jemne pokrúti hlavou.* /Ah, tie víly… typické./ *Pomyslí si pobavene a otočí sa tak, aby videl na všetky tri cesty, ktoré sa pred ním vypínajú.* Hmm… *Zaznie a zopakuje si v hlave danú hádanku znova a potom znova.* Svetlo? Druhá cesta? *Prenesie a zamyslene nazrie hlbšie.* /Zlatá stredná cesta, čo?/ *Zavtipkuje sám pre seba a poskočí si na mieste, než prejde hlbšie po chodníku.*
MERCY *Vlevo, tvé srdce přeci vždy buší jen na té jedné straně. Nech se srdcem vést a vysoká tráva tě nakonec pustí ze svých spárů, i když neochotně a ty můžeš pokračovat dál ve své cestě.*
*Vydýchne si, že počul odpoveď od Tanoie.* /Dúfam, že sa čoskoro nájdeme./ *Potom, čo prežil stretnutie so silným vetrom, sa už cítil omnoho lepšie a sebavedomejšie, aj keď mal z vlasov niečo ako vtáčie hniezdo. Jeho hlasy sa však tomu podobali neustále, takže sa toho až tak neobával, že by mohol vyzerať nejako zle. Aspoň mu to teda bolo jedno. Už mu začínalo byť aj smutno za svojím priateľom, aspoň teda naňho myslel stále viac a viac. Veril však, že aj Tanoia všetko zvládne, a že sa spolu stretnú na konci. S týmito myšlienkami sa posunul vpred, smerom do kopca, ktorý mu nerobil také problémy, aké by mohli robiť iným, keďže vyrastal na náročnej zemi. Bol zvyknutý sa aj hodiny túlať po hornatom povrchu ostrova. A tešilo ho vidieť rodinky zvierat, ktoré sa k nemu postupne pripájali. Nakoniec vyšiel konečne hore, kde si spokojne vydýchol, a pozrel nad seba na krkavca, ktorý mu povedal hádanku na tri odpovede pred ním. Už ako keby nestačilo, že mu hádanku vravel krkavec, jedna z odpovedí, ešte aj odpoveď mu bola tak jasná ako facka.* Smrť. *Bola to téma, ktorá sa týkala Lóniho života od jeho narodenia. Zabil predsa vlastnú matku. A priniesol tým veľkú a ťažkú bolesť pre jej rodinu. A rovnako tak smrť doniesla ťažkosť aj preňho, keď umreli Ákasonovci. Ale zároveň už toľkokrát videl, ako smrť priniesla aj pokoj, hlavne keď sa umierajúci trápil. Rád počúval pohreby rovnako ako rodinné oslavy. Miloval vedieť príbehy ľudí, aj keď sa nemohli stať ich súčasťou. So spomienkami na myslí vyšiel priamo ku krkavcovi, ktorého pohladil po hlave, a vošiel na jeho cestu.*
TANOIA *Pokračuješ cestou, po níž si dosud šel, vypadá nakonec stejně. Copak sis ale nevšiml, že i ty máš svůj stín? Neposlouchal jsi, co to ta víla zpívala? Kořeny ti velmi záhy začnou rašit pod nohama a podtínat cestu, snaží se tě stáhnout do zdí labyrintu, ty v středě dokonce stáhnout pod zem.*
LÓNI *Krkavci skutečně přinášejí smrt, tentokrát ale snad ne tu tvojí. Lesní cesta tě vede ke hřbitovu. Spousta kamenných náhrobků, jeden z nich dokonce nese tvé jméno. Spousta křídel a pařátů se ti opře do zad a shodí tě přímo do otevřeného hrobu. Rychle ven a pryč, než tě jejich křídla zasypou hlínou a ty už nevstaneš!*
*Jako mrtvá dopadne do bezpečí nové cesty. Obličej má sedřený, kalhoty roztržené a z kolena jí stéká krev.* /Nedává to smysl… nedává to smysl… je to sen, musí to být zasraná noční můra,/ *přesvědčuje samu sebe, protože začíná ztrácet víru ve vlastní zdravý rozum. Byla si přeci tak jistá, že se ji ta tráva pokouší uškrtit. Ale vždyť to byla zatraceně jenom tráva! Zeleň nemyslí, nepokouší se nikoho zabít. Zůstala sedět na místě a nohy přitáhla k tělu. Hluboký nádech… dlouhý výdech, potřebovala se uklidnit a přemýšlet. To poslední, co potřebovala, bylo zůstat trčet někde uprostřed šíleného labyrintu. Kéž by se alespoň dokázala probudit.* “A dost! Končím! Prostě odcházím a na žádné další hádanky už nehraju!” *křikne do větru, ačkoliv sama nevěří, že by mohla nějakou odpověď dostat. Vždyť se dál dostala většinou jen díky prach obyčejnému štěstí… Nemá ale na výběr, není princezna, co by dokázala jen sedět a čekat, než ji někdo zachrání. Zvedne se a rozejde přímo za nosem. Jestli nemůže změnit pravidla hry, tak tuhle hru sakra rozbije.*
/Sakra./ *Pomyslí si, že znova nemôže ani poriadne reagovať na Lóniho a musí sa venovať svojim nepríjemným záležitostiam.* /Reagujem zbrklo, zbrklo, hlúpy./ *Behá mu hlavou, keď sa po ňom začne naťahovať viac a viac koreňov a začnú ho ťahať k sebe, no zatiaľ sa mu každý raz podarilo vymaniť sa, len netuší, ako dlho sa mu bude takto dariť, než skončí na zemi a nebude sa môcť postaviť.* /Len sa nepotkni./ *Hovorí si a zrýchli natoľko, že sa ledva môže nadýchnuť počas toho, ako aj beží a zároveň zo seba trhá všetky tie rastliny, čo sa po ňom ťahajú, čo sa snaží preskakovať a uhýbať čo to ide v danú chvíľu.*
*Spokojne si vykračuje ďalej až do momentu, než si všimne, kde sa nachádza. Zrazu sa mu aj okolie zdá chladné, a tak sa objíme rukami. Vystrašene však zamrká, keď na náhrobnom kameni prečíta svoje meno. Potreboval Tanoiu pri sebe, bál sa toho, že toto naozaj znamená jeho smrť, a bál sa toho. Nestihol sa však ani otočiť, a už sa mu niečo zaškrelo do ramien, a on s nepríjemným vybitím vzduchu z pľúc dopadol do otvoreného hrobu. Nikto mu ani iné musel nič hovoriť, panika naštartovala adrenalín v jeho tele, a tak bol vonku skôr, než by naňho stihla nejaká hlina dopadnúť. Bežal tak rýchlo, ako sa to len dalo, dokonca preskakoval aj menšie náhrobky, iba asi prial byť už niekde inde. Hlavne ho štípal trochu chrbát, ale premýšľať nad tým teraz nemal čas.*
TANOIA *Zdá se, že labyrint se nesmiluje, blíží se, jeho živé zdi, které tě nakonec stejně pohltí. Může to být trochu klaustrofobické. Ale labyrint ti dává po chvíli, kdy tě uvnitř svých zdí někam unáší, další šanci. Novou křižovatku a novou hádanku.* *Před hrdinou se rozkládá rozcestí, kde stromy vytvářejí svou vlastní symfonii šepotu a hudby. Měkké světlo proniká skrze listy a vytváří magickou atmosféru. V tomto kouzelném okamžiku stojí před hádankou vyrytou do velice ostrého kamene na cestě: * /"Křehký, barevný, létá v dne i v noci./ /Co to je?"/ *Vidíš před sebou ne jednu, ale tři cesty, každá zdánlivě vedoucí ke správné odpovědi: * *První cesta je stezka natažená pod stromy, kde se nachází krásné květiny různých odstínů. Motýli tančí kolem, odrážejíc světlo slunce na křídlech, které vypadají jak tenké sklo. A třeba se pouze lesknou jejich prachem na křídlech a je to celé zdání. Cesta vypadá lákavě, ale zdá se, že vede do houštiny hustých stromů.* *Cesta pokrytá měkkými petalovými koberci květů, které tvoří obraz motýlů. Vypadají, že jsou připraveni v další chvíli skutečně vzlétnout. Zdá se, že tato cesta přímo odpovídá hádance.* *Poslední, třetí, cesta je pokryta motýli, kteří se pohybují po zemi a nelétají. Mají pestrobarevná křídla a vyčuhují lehce nad trávou posetou květinami, které se lehce hýbou, snad díky tomu jemnému vánku, který odtud vane.*
MERCY *Labyrint tě nevyslyší. Můžeš buď hrát, nebo v něm uvíznout. A tak tě dovede k další. Tentokrát si pohrál jinak, než jsi zvyklá, Nepostavil tě před rozhodnutí mezi cestami, nýbrž ti do cesty postavil velikou bronzovou bránu bez klíčové dírky, pouze s velikým klepadlem ve tvaru rozevřené lví tlamy. Jakmile se ke klepadlu přiblížíš, zjistíš, že není bronzové. Lev zavře z plna hrdla a pokusí se natáhnout po tvých zvědavých prstech. Král zvířat si velice pečlivě volí, koho pustí za svou bránu, možná konečně ven z labyrintu. Zadívá se na tebe bronzovýma očima a praví: * /Nemůžeš jej držet, dokud jsi ho nedal. Dej mi ho tedy./ *Vyzval tě a nyní čeká na tvou odpověď. Lev je bronzový, ten nestárne a ani nikam nespěchá, ostré drápy času se na jeho kráse nepodepisují, ale ty nemáš času na rozdávání. S každou další chvílí, kterou setrváváš, cítíš, jak na tebe tlačí čas.*
LÓNI *Krkavci útočí a snaží se tě zadržet za tvou chybu a vytrestat tě. Třeba je pro tebe však trestem i toto, protože nakonec se tě labyrint přece jen rozhodne zachránit, jen aby tě postavil před další zkoušku.* *Dorazíš k rozcestí, kde se cesty rozvětvují do tří směrů. Vzduch je naplněn vůní podzimu, stejně tak stromy slabě září pestrobarevně a umocňují tento dojem a osvětlují ti rozcestí. Jedna cesta vedla k temnější části lesa, kde se stromy skláněly k sobě, tvořící stíny až na zem. Druhá cesta vedla k průhlednému jezírku, jehož hladina byla jako zrcadlo. Třetí cesta se zdála být obklopena stromy jejichž prázdné a suché větve působily jakoby vás měly chytit do svých spárů, jejichž listy pokrývaly pěšinu.* *Na oblouku těsně před rozcestím stálo kamenné vytesaným nápisem: "Kdo chce pokračovat, musí vyřešit hádanku."* *Uvědomíš si, že strom vedle tebe má zvláštní modrofialové listy. Nedosáhneš na ně, ale větve jsou dost nízko, aby jsi po nich mohl vyšplhat až nahoru, kde jeden z listů jasně září. Ne doslova, ale jeho růžová barva je sama o sobě nápovědou a pokud se k němu dostaneš, spatříš, že je na něm cosi napsáno. Hádanka.* /Můj domov je strom, ale pohybuji se vzduchem,/ /jak tančím, měním barvy, jsem jak sen./ /Co tedy jsem?/
*Ešte vhodnú chvíľku beží a už teraz vie, že zvolil zle, aj keď teda nerozumel, čo iné mal teda zvoliť. Bolo mu to však jedno. Tešil sa hlavne tomu, že mu krkavci vypadli z vlasov, a on sa mohol konečne nadýchnuť v pokoji, a spomaliť. Ani si na pár momentov neuvedomil, že sa už nachádzal pri ďalšej hádanke, ale sotva vykročil smerom dopredu, trafila ho do tváre vetva. Hneď mu došlo, že najprv si bude musieť pre nápovedu vyliezť, než bude môcť pokračovať ďalej. Aj napriek bolestiam vo všetkých končatinách a v chrbte z mnohých rán, sa do lezenia hneď pustí, a spolu s ružovým lístkom dopadne späť na zem. Hádanku si prečíta hneď niekoľkokrát, než sa priblíži k trom cestám, ktoré postupne skúma. Už sa obáva ďalšieho zlyhania.* /V prvej ceste nie sú žiadne farbym jedine, že by to znamenalo, že svetlo je slabšie a slabšie, ako veľmi hustý ten les je. Druhá cesta...nemá nič spoločné so stromom./ *Zastaví sa až pri tretej ceste. Síce boli stromy prázdne, ale farebné listy na zemi mu prišli zvláštne, hlavne keď bola aj hádanka písaná na liste.* /Pre list je domov strom. A mení svoju farbu na jeseň, keď ide spadnúť./ *Uvedomí si. Nebol si kompletne istý, ale neostávalo mu nič iné ako pokračovať ďalej, ak chcel vidieť svoju lásku. S tým vykročí smerom k tretej ceste.* Si list stromu. *Vysloví listu, ktorý držal, a na ktorom bola hádanka napísaná.*
*Zhnusená vlastní situací už málem sáhne na klepadlo, sotva se ale pohne, prudce uskočí. Něco takového nečela. Dívá se na vlastní zakrvácenou ruku, prsty má sice všechny, ale brinzové lví zuby jí poškrábaly kůži a zanechaly na ní hluboké rány. Vyjeveně zírá na vlastní krev, než se o to vytočeněji podívá na bronzovou hlavu. On se možná zdál trpělivý, ale ona byla jako oheň, do kterého někdo právě vlil kanistr benzínu. Rozhodí ruce do stran a na opět ji ovládne potřeba ze sebe všechno vykřičet*“Tak mě poslouchej dobře, já už žádnou další hádanku luštit nebudu. Nemám nejmenší tušení, proč na mě mluví bronzová přerostlá kočka, proč mě málem uškrtila tráva nebo proč mám v kapse fialově zářící list. Ale víš co? Je mi to úplně jedno!” *Vjede si prsty do vlasů a otočí se na místě zády ke lvu, jestli by se přeci jen nemohla vrátit tam, kde do labyrintu vešla. Jakmile si ale vzpomene na krvechtivé stonky, ta potřeba ji rázem přejde. Posadí se do tureckého sedu na nenávistným pohledem propaluje lva, jako by za to všechno snad mohl právě on* “Slibuju ti, že až zjistím, kdo mě sem zavřel, tak ho to bude sakra bolet,” *zavrčí tiše, než nabere dech na další salvu nadávek.*
*Nakoniec sa mu to aj tak nepodarí a skončí znova na zemi, keď sa mu korene začnú sťahovať okolo členkov a zápästí a pásu a hrdla a na chvíľku má pocit, že sa ani nenadýchne, keď ho začnú sťahovať do seba.* /To je ako ten film o tom čarodejníkovi./ *Pomyslí si vtipnú poznámku a nechápe, kde sa to v ňom berie takto blbo premýšľať, keď ho tam škrtí koreň, zatiaľ čo sa prepadáva do tmy, sťahujúc ho ale niekam ďalej, až k tretej hádanke, ktorá sa mu naskytne a on sa tak v sekunde môže nadýchnuť, šúchajúc si dlaňou trochu načervenané hrdlo a zápästia.* /Keby to nebolo teraz, tak je to možno aj divné./ *Zamračí sa a ako sa narovná a konečne vykročí bližšie k cestičkám, v rýchlosti si prečíta hádanku na kameni.* Tak teda fajn, uh… *Sťažka vyjde k prvej cestičke a kým vstúpi, iba sa jemne nakloní dopredu a obzrie si to tam, či náhodou tam nie sú nejaké ďalšie korene, ktoré ho niekam nemôžu stiahnuť.* /Zdánlivo pokojné, ale…/ *Zamyslí sa a prejde k druhému vstupu, no ten sa zdá tak jasný, až ho to bije do očí a nakrčí nos.* Meh… *Prejde k tretej možnosti, ktorá sa javí tiež ako celkom dobrá voľba. Iba si prezrie to, čo vidí, ale motýle, ktoré nelietajú, sa mu zdajú smutné a podivne prázdne. Vzdychne si. Ten vánok, ktorý tam vanie, je však príjemný a pripomína mu Lóniho, no nakoniec sa aj tak presunie k prvej ceste, silno stlačí viečka k sebe a prekríži si prsty na rukách.* Prosím, žiadne korene. *Začne si odriekať, vstúpi dnu a pre istotu sa šilovne rozbehne, pre istotu.*
LÓNI *Pod nohami ti mlaská a šustí pomalu tlející listí a větve jsou tak nízko, že se sklánějí až k tvým vlasům, některé dokonce musíš rozhrnout, aby ses dostal dál. Pozor na trny a kořeny, o které bys mohl zakopnout, dobrodruhu.*
MERCY *Vyslovil jsi slib bronzovému lvu, nyní již není cesty zpět, nemůžeš jej vzít zpět, ale cesta kupředu se ti naopak otevřela. Brána otevírá svou náruč a pouští tě do další chodby, zaplněné slunečním světlem, nadějí. Lvi byli odjakživa hrdá zvířata, majestátní, a tento v tobě jistě zanechává výjimečný dojem. Dal ti totiž ještě dar, o kterém netušíš, dokud ho nebudeš potřebovat. Dal ti lví odvahu, takovou, jakou jsi dosud neměl.*
*Aj keď boli vetvy nízke, stále mu to prišlo lepšie ako stretnutie s krkavcami, ktorí sa mu snažili zrejme strhnúť kožu z tela. Opatrne si dáva vetvičky preč z cesty, a občasne pozrie na zem, aby prešiel medzi koreňmi, a nepotkol sa o nejaký. Bolo to určite pokojnejšie ako predtým.* /Dúfam, že ťa už za chvíľku uvidím./ *Prenesie myšlienku svojmu priateľovi, a poslušne pokračuje smerom vpred.*
TANOIA *Projdeš bez obtíží nádhernou stezkou, na jejímž konci na kameni leží jedna z květin s omamnou vůní jen pro tebe, jakoby čekala na to, až si ji vezmeš.Nic ti nebrání pokračovat dál.*
“Cože?!” *překvapeně vyskočí na nohy, ani nehodlala přemýšlet nad řešením hádanky, ale nějakým zázrakem se jí podařilo lva obejít. I když pochybovala, že je to snad proto výhružky. Co by taky mohla vyhrožovat bronzovému lvu. Buď by mu mohla poškrávat hřívu vystřelovacím nožíkem a nebo trochu přitopit zapalovačem. Rozhodně se ale nehodlá dál vrtat v otázkách, na které nezná odpověď. Rozejde se přes bránu, ať už jí zavede kamkoliv*
*Keď ho nezachytia žiadne korene, ani sa pred ním žiadne neobjavia alebo na neho nečíhajú zo stropu, tak sa na konci snaží poriadne nadýchnuť a zároveň sa schuti zasmeje.* Ah, to je… úľava. *Zasmeje sa ešte a keď sa narovná, podíde ku kvetine, ale neodtrhne ju.* /Nech si rastie./ *Pomyslí si a poskočí na mieste, než sa vyberie nejakou uličkou ďalej bez nejakej väčšej ujmy na zdraví, než je to, čo už sa mu stalo doteraz, len príde pred Lóniho trochu akoby si prešiel namiesto labyrintu nejakým sex dungeonom.* /Lóni, si v poriadku?/ *Ozve sa mu konečne po nejakom čase, čo sa snažil ujsť a v hĺbke duše dúfa, že už ho nič ďalšie nečaká, aj keď ho to hrozne baví. Práve prvok nebezpečenstva, prírody a hádaniek je pre neho ako stvorený a on si to tak detinsky užíva, zatiaľ čo sa snaží, aby nevyzeral ešte horšie, napriek tomu, že mu možno kúsky koreňov trčia z vlasov.*
LÓNI, MERCY a TANOIA (Každý v odděleném prostoru) *Ocitáš se v prostoru, odkud nevedou žádné cesty. Pouze zde leží na kamenném oltáři s ornamenty, jejichž význam je dávno zapomenutý, pár věcí. Můžeš si všimnout pestrobarevných šátků, které po zvednutí vypadají jako šaty, kalhot a košile, které jistě mají vílího tvůrce a pak také malé ampulky naplněné modrou tekutinou, zdá se že se snad i třpytí, ale těžko říct, zda je to pouhé zdání… Neměl/a bys být nezdvořilý/á k darům, které ti víly a nebo Faerie nabízí. Jestli sáhneš po všech nebo si z nich pouze vybereš dle tvých preferencí je jen na tobě.*
*Tiše zasténá, další hádanky už nezvládne. Na tomto místě si ale nemá právě komu hlasitě ztěžovat, takže začne obcházet předměty a hledat útržek s hádankou nebo něco podobného. Nezdá se ale, že by místnost něco takového ukrývala. Přeci jen všechny hádanky se ukázaly téměř ihned. Nemusela po nich nijak pátrat, ukázaly se, přestože o ně v nejmenším nestála. Nakonec jen stoicky pokrčí rameny a prvním šátkem, který jí přijde pod ruku, si ováže ruky poškrábanou od bronzových zubů. Byl krásný, lehoučký, jako by ho na kůži ani necítila.* “Zajímavé… za všechny tyhle problémy si odměnu zasloužím. A to pořádnou! *její rozhodnutí je neměnné a proto si k šátku vybere ještě jeden. Ve své plné podobě jsou to nejkrásnější šaty, jaké kdy držela v ruce. Možná nejkrásnější, jaké kdy viděla. Ač nebyla marnivá, něco takového jí udělalo radost, i kdyby si měla v hlavě přepočítat, za kolik by je mohla prodat.*
MERCY *Poté, co sis vybrala, co si vezmeš se otevře živý plot a před tebou se ocitne vílí rej v plném proudu. Strážce stojící vedle ti nabídne se připojit, protože sis účast na oslavě zasloužila, nebo také možnost opustit vílí říši za doprovodu jiného ze stráží. Všichni jsou andělsky krásní, vzduchem se nese smích, konverzace, živá hudba, vůně lákavých pokrmů a nápojů a všechno má pestrobarevné vzezření z něhož zrak přechází. Dokonce i lampiony, které prostranství osvětlují. Pokud si vybereš zde zůstat, po čase se k tobě nachomýtne krásná víla s velice snědou pletí, pokrytá zlatými třpytkami a zahalena jen velmi spoře, jak je při vílích rejích zvykle. Zdaleka zde není však nejméně zahalená. Podíváš-li se pozorně, můžeš si všimnout, že se zde nachází i méně oděné víly - prakticky mají sotva zahalené alespoň klíny poloprůsvitnými, průsvitnými látkami či dokonce jen provázky, aby měly dojem sukně, která se s nimi při tanci bude točit. A pánové na tom nebyli zrovna odlišně. Tato víla k tobě však natahuje ruku, protože minimálně pro dnešní večer jsi si její - i kdyby minimální - pozornost vysloužila.* Mohu ti to ošetřit, jen mne následuj. *Pokyne jí rukou směrem k baldachýnu a pokud ji snad následuje, tak se stane dívce další z řady prazvláštních věcí, které by se dít neměly. Sotva víla hřejivé ruce stáhne, tvé zranění jsou pryč.*
*Keď vystúpi na voľné priestranstvo, poriadne sa nadýchne a poobzerá sa, ale nikde nevidím žiadne kamene a stromy a tabuľky s hádankami, iba v strede oltár s mnohými vecami.* Whoo… *Zaznie jeho hlas v priestore a vyberie sa poskakovaním k veciam na oltári, kým si ich začne prezerať a nakoniec si ani nie je istý, či to nie je ďalšia pasca a tak sa znova obzrie.* /Víly poznám až moc dobre, ale… tá ampulka./ *Behá mu hlavou a jeho oči sa zalesknú pri tom pohľade, než nakoniec pomaly ruku natiahne a vezme si jednu ampulku s modrou tekutinou, vsunie si ju do nohavíc a sťažka si vzdychne, keď sa mi nestane a on môže pomaličky vystúpiť z labyrintu a nájsť svojho milovaného čarodeja, za ktorým sa ponáhľa. Aspoň boli v kontakte a tak vie, že je v poriadku a zdravý, a predsa len to bola zábava.*
*Velká spousta světla i hudby ji na malý okamžik ohromí i ochromí. Bylo to… naprosto nádherné. Jistě že to bylo úžasné, krásné, ale… ale. Sedřený obličej i krvácející ruka byly dostatečné připomínky kruté reality. Té, ve které ještě před chvílí bojovala o život, plakala a křičela. Té, ze které chtěla pryč, ať už byla odměna sebesladší. Se zhnuseným obličejem se otočí na vílího strážce a přezíravě si ho změří od konečků vlasů až po špičky bot. Mohl mít třeba andělskou tvář, ale Mercy dobře cítila ten hnis ukrytý za sladkým zevnějškem. Ať tihle lidé byli kdokoliv, zřejmě jí způsobili silné halucinace, pustili na ní dravou zvěř a sami se tím nejspíš velice dobře bavili. Hnusili se jí do morku kostí. A tak, než se vůbec naděje, sevře zdravou ruku v pěst a vší zbývající silou praští vílího strážce do obličeje. Náraz to byl tvrdý a ruka ji po tom ještě dobrou chvíli bolela, ale rozhodně to za to stálo. Rozhodně to daleko předčilo vše, co by jí tihle lidé mohli nabídnout, protože od nich nestála ani o pohled… kromě šátků, které už si vzala. Ty brala jako bolestné za způsobenou újmu.* “Tohle bylo ne, jestli to potřebuješ přeložit,” *štěkla strážci tiše do tváře. Ani si v tu chvíli neuvědomila, že nemá ani trošičku strach. Možná to byl dar od lva, jehož si nebyla vědoma, nebo se jen všechny ty emoce uvnitř ní nakupily a vybuchly v jeden nekončící divoký gejzír.* “Chci zpátky do New Yorku, hned.”
TANOIA *Poté, co sis vybral, co si vezmeš se otevře živý plot a před tebou se ocitne vílí rej v plném proudu. Strážce stojící vedle ti nabídne se připojit, protože sis účast na oslavě zasloužil, nebo také možnost opustit vílí říši za doprovodu jiného ze stráží. Všichni jsou andělsky krásní, vzduchem se nese smích, konverzace, živá hudba, vůně lákavých pokrmů a nápojů a všechno má pestrobarevné vzezření z něhož zrak přechází. Dokonce i lampiony, které prostranství osvětlují.*
MERCY *Možná nebyl nejlepší nápad, aby jsi uhodila strážného, protože víly mají větší sílu než obyčejní lidé a facka, která ti přistane na tváři je obzvláště bolestivá.* Vyveďte ji. *Prohlásí k ostatním strážím. Měla možnost být eskortována jemně, jako určitý projev slušnosti, protože si zasloužili po labyrintu zbytek večera mít zábavu a vyprovození ven - alespoň někteří z nich. Nyní její možnost byla méně jemná, vlastně spíš hrubá, jeden ze strážných si jednoduše vysedl na oře, zachytil její ruku a prostě ji začal táhnout směrem k portálu, aby ji vyhodil.*
*Nechápavo pozerá na ornamenty pred sebou, ale nezdalo sa mu to ako ďalšia hádanka. Ešte moment pozerá na neznáme veci pred sebou, hlavne na ampulky. Ale neveril im, veril iba lektvarom, ktoré vytvorilo jeho srdce, jeho stred vesmíru, jeho priateľ Tanoia. Ale aspoň Ampulky ukradol do tašky, že sa na to pozrú neskôr.* /Tanoia, kde si?/ *Už sa mu táto zábava prestávala páčiť, a chcel byť čo najrýchlejšie na konci labyrintu, aby mohol vtlačiť svoju tvár do pevnej hrude svojho priateľa. Tričko aj nohavice mal roztrhnuté na rôznych miestach, takže si zobral nejaké tielko a voľné nohavice. Ostatné nechal na mieste, ako to našiel, a s nádejou, že už konečne zahliadne Tanoiu, čakal, čo sa stane ďalej.*
*Pohled mu padl na žaludy, po nichž začal šlapat, než si promnul oči.* Jasně, na to kolik let mám, jsem právě teď udělal přímo fatální chybu. *Řekl si s mírným ironickým úsměvem pod nosem, než se ohlédl za zavytím. Krátce pozvedl jedno obočí, vzápětí už však běžel nejprve dopředu, než náhle zabočil, aby zvířata pokusil zmást. Pro jakousi jistotu pak i vylezl na strom. Jasně, mohl se bránit, přeci jen nepatřil zrovna ke slabším jedincům, na druhou stranu zatím necítil potřebu zabíjet zvířata, co jen touží po obživě. Tohle maso by jim ovšem zrovna moc nezachutnalo, aspoň si to tedy upír myslel.*
LÓNI *Poté, co sis vybral, co si vezmeš se otevře živý plot a před tebou se ocitne vílí rej. Strážce stojící vedle ti nabídne se připojit, nebo také možnost opustit vílí říši za doprovodu jiného ze stráží. Všichni jsou andělsky krásní, vzduchem se nese smích, konverzace, živá hudba, vůně lákavých pokrmů a nápojů a všechno má pestrobarevné vzezření z něhož zrak přechází. Dokonce i lampiony, které prostranství osvětlují.*
WAS *Vlci nakonec najdou lepší kořist, vzhledem k tomu, že jsi jim unikl, avšak neusni na vavřínech, aby ses jim nepřipletl do cesty při honbě za kořistí. Nyní je však klid a ty můžeš pokračovat. Jakmile tak učiníš, ocitneš se na dalším rozcestí. Ocitáš se opět u něčeho, co jsi zde ještě nespatřil. A sice se zdá, že po jedné straně se cesta svažuje dolů do útrob jeskyně. Druhá vede vstříc do lesa. Kdo však nemíří do lesa je sova, která proletí tobě nad hlavou a u rozcestí přistane na nejnižší větvi. Sotva otevře zobák, ozve se z něj zahoukání. Poprvé a podruhé. Avšak rozlehlá jeskyně opodál jí ho několikrát vrátí než odezní. Chvíli tě sleduje, načež z pařátu něco upustí. Lísteček. A poté odletí, zanechávajíc tě tvému osudu. Pokud zvedneš papírek, uvidíš, že na něm stojí: * /Kdo neumí mluvit sám, pouze odpovídá, když na něj mluvíš?/
*Beží stále bopredu a ani si najskôr neuvedomí že útočiace zvieratá sú už preč. S tímto zistením zastaví a obzrie si rany čopred chvílou utŕžila.* /Nieje to zlé ale bolí to dosť..... Mira ma zabije až ma takto uvidí./ *Pomyslí si namrzene a vikročí ďalej cestou. Keď príde na miesto s obväzom ostražito sa k nemu pomali priblíži a pozorne sleduje okolie. Neobjaví však nič čo bi vizeralo ako pasca. Pristúpi k obvazu a preskúma aj ten. Keď usúdi že je bezpeční ošetrí si všetky svoje rany a chvílku si na mieste odpočinie. Netrvá to ale dlho a znova víde na cestu až narazí na ďalšiu križovatku. Preskúma čln aj fugúrku v ňom. Chvílku bojuje s nutkaním si ju vziať ako suvenír pre Miru ale nakoniec ju nechá v člne a rozhodne sa preskúmať pláž kde nájde svoju hádanku.* Most *Zamrmle si odpoveď ale aj keby ju nepoznala cestou s člnom by aj tak nešla. Privelmi dobre pozná príbehy čo vodné víly robia s námorníkmi. Vidá sa teda cestou po moste.*
*Chvíli na stromě pobyl, než už zhodnotil, že může slézt a jít dál ve své pouti. Nedlouho nato dorazí k dalšímu rozcestí. Učinil to samé, co předtím – opět se zaujatě rozhlédl okolo, hledajíce různé nápovědy, nevěděl ovšem stále jaké. Zatím žádnou další hádanku neobdržel, což se vzápětí změnilo. Pohled mu padl na sovu, která proletěla nad ním a poté přistála na větvi. Trpělivě poslouchal její serenádu, než mu konečně došlo, kde se další hádanka asi skrývá. Sově totiž vypadl z pařátu lísteček, proto neotálel a zvedl jej. Tentokrát text nepřečetl nahlas, pouze jej přelétl očima, jejichž pohled poté nasměroval nejprve k první cestě, poté k té druhé.* /Je to jasná jeskyně./ *Pomyslel si. Les ti nazpátek akorát zopakuje pískání, po němž bys měl ihned utíkat, poněvadž to neznačí nic dobrého, jeskyně zato zopakuje tvá slova. Není to přímá odpověď, ale pořád je to normální slovo. Vybral tedy první cestu, načež postupoval vstříc jeskyni.*
LYRIA *Možná nejistě, možná s aristokraticky zdviženou bradou vykročíš na most. Některé kameny jsou vratké a špatný krok by tě mohl uvrhnout do hlubin jezera. Ale nezdá se, že právě to by byl tvůj osud. Můžeš se kochat nádhernými rytinami, mezi kterými nyní můžeš vidět Goghovu Hvězdnou noc nebo dokonce Monu Lisu s jejím záhadným úsměvem. Jeden kámen však ale asi nezvládl drobné otřesy, jež způsobily tvoje kroky. Vypadne před tebe drobný oblázek s rytinou čtyřlístku, není to žádné mistrovské dílo, které by sis dokázal zařadit. Můžeš riskovat, že je to zlý vtip a přinese ti jen smůlu; nebo věřit, že ti most dal na další tvou pouť amulet pro štěstí.*
WAS *Vcházíš do jeskyně. Je tu tma, vlhko a rytmický zvuk dopadajících kapek, které rezonují prostorem v ozvěně. Přesně tak zněla odpověď. Ozvěna. Cesta je to temná a jinak vlastně tichá. Musíš se přidržovat stěn, podlaha je kluzká, dávej pozor, aby ti to neuklouzlo. Když však dorazíš na druhý konec, výjdeš zpět na stezku, která tě vede dál, dokonce se ti po jejím okraji nabízí plody ze stromů a keříků při zemi.*
*Kráčí po mechu a sleduje, jak jí obklopují slabě zářící rostliny. Nezažít předchozí události, dost by si toto místo užívala, protože je vskutku nádherné. Má chuť si jeden z květů utrhnout, ale ze všech sil tomuto pokušení odolává. Určitě by byl jedovatý nebo tak něco. Cestou několikrát pochybuje, že zvolila správnou uličku. Ten klid vnímá jako ticho před bouří a dělá se jí z toho úzko. Co má udělat, aby se z tohoto snu probudila? Je velice obezřetná, jestli na ni nečeká nějaké další nebezpečí, pasti, nové nápovědy a hádanky, divoké šelmy, nebo třeba někdo stejně ztracený jako je ona. Nohou lehce kopne do kosti a odstoupí dál, aby zjistila, jestli se něco nestane, když ji bude chtít zvednout. Pokud se nic neděje, vezme si ji. Je to stejné, jako s tím obvazem. Ten jí taky přišel vhod, možná i toto bude potřebovat. Moc doufá, že nebude. Candy pokračuje vpřed, sledující světlé rostliny a doufá, že se brzy dostane k rozuzlení této podivné cesty labyrintem.*
*Kochá sa krásnimi ritinami a obrazcami v kameňoch zatial čo prechádza cez most. Zatial na striebornom dvore nestrávila skoro žiaden čas a táto skúsenosť jej pomôže v rozhodnutiu že to musí zmeniť. Táto zem má rozhodne čo ponúknuť. Keď pred ňu spadne kamienok nakrátko sa nad tím zamyslí ale nakoniec len mikne plecami, kamienok si dá do kapsy a pokračuje v chodzi.*
CANDY *Kost může být zbraní v budoucnu, její vybroušení by tomu napovídalo. Dej však pozor, aby ses nezranila. Chvíli to trvá, ale rostliny nakonec postupně mizí a cesta je celkem chudá na prostředí. Okolo tebe je až k další křižovatce jen cesta ohraničená živým plotem labyrintu. To se však brzy mění. Pod tvýma nohama se cesta pomalu mění v dlouhou halu vyskládanou z černých dlaždic. Jsou vyleštěné tak dokonale, že v některých dokonce vidíš odraz vlastní tváře. Sám na sebe se ale díváš jinak, odraz jako by nebyl tebou, ale zároveň byl. Možná se ale na tebe skrze dlaždice dívá někdo úplně jiný. Dlouhá chodba tě dovede až do malé síně se čtveřicí chodeb, v každém rohu s jednou, včetně té, z níž jsi právě přišel. Jinak je celá místnost naprosto prázdná. Uprostřed si však můžeš všimnout zdobné rytiny na podlaze. Posázené zlatem jsou tu obrysy směřující ke každé z cest - vzepjatého koně, mladé dívky a muže s lukem. Zlaté písmo plné ozdobných kudrlinek říká: * /Dvě srdce k boji odhodlána, odvaha ke skoku byla nám dána. Dva kroky vpřed a jeden vždy v bok. Tráva pode mnou se střídá každý skok. Kdo jsem?/ *Každá z rytin je poblíž jedné z chodeb, mezi kterými si můžeš vybrat. Správný symbol tě jistě dovede zase o krok dál od nebezpečí.*
LYRIA *Ocitáš se v prostoru, odkud nevedou žádné cesty. Pouze zde leží na kamenném oltáři s ornamenty, jejichž význam je dávno zapomenutý, pár věcí. Můžeš si všimnout pestrobarevných šátků, které po zvednutí vypadají jako šaty, kalhot a košile, které jistě mají vílího tvůrce a pak také malé ampulky naplněné modrou tekutinou, zdá se že se snad i třpytí, ale těžko říct, zda je to pouhé zdání… Neměl bys být nezdvořilý k darům, které ti víly a nebo Faerie nabízí. Jestli sáhneš po všech nebo si z nich pouze vybereš dle tvých preferencí je jen na tobě.*
Tak kam som sa to zase dostala... *Zamrmle si pre seba a ako už je zvikov v labyrinte všetky veci poriadne preskúma, prezrie šaty a aj flaštičku pozrie proti svetlu a pokúsi sa určiť čo obsahuje. Odzátkuje ju, ríchlo ju ovonia a znova zrovna tak rýchlo zatvorí. Potom sa vráti k oblečeniu ženské šaty si rovno zbalí a schová zaťial čo pre ňu ovela praktickejšie nohavice a košelu si prezerá dlhšie a skúsi si ich aj prirovnať a odoka skúsiť velkosť.*
*Jak dlouho jde? Minuty? Připadá jí to jako věčnost. Z omamných květin se stává opět jen živý plot, nepřestává však být dál ostražitá.* Jak velký tohle místo je? *Diví se, když živý plot přechází v chodbu s dlaždicemi. Má pocit, že na nich uklouzne, jak jsou lesklé a kluzké. Chvílemi jí připadá, že odraz v nich se pohybuje jinak než ona. Mávne rukou a sleduje, jestli mávne stejně. Kouká na sama sebe, vypadá jako ona sama, ale necítí se být sama sebou. Už poněkolikáté tento den jí přejede mráz po zádech. Rozhodne se pokračovat dál až jí chodba zavede do prázdné haly.* Další tři cesty. *Povzdechne si a už podle téměř zajetého rytmu opatrně hledá hádanku. Musí v duchu ocenit zlaté rytiny a ozdobné písmo.* Kůň, žena, lovec. *Už jen z podstaty svého bytí jí to táhne do chodby se symbolem koně, ale nechce se uspěchat. Ale rozhodně jí ke koni sedí i skoky.* Dva kroky vpřed a jeden vždy v bok. *Opakuje a s těmi slovy sama na černých dlaždicích na podlaze udělá dva kroky vpřed a jeden v bok.* L. Je to jako L. Na šachovnici! Určitě je to kůň! *Poslední rozhlédnutí se kolem, aby si byla jistá, že něco nepřehlédla a vydá se chodbou se znakem koně.*
LYRIA *Jakoby někdo tvořil věci přímo na míru účastníkům, nebo snad nějaký čaroděj měnil od oka velikost věcí podle vašeho vzhledu, těžko říct, ale zdá se, že jejich velikost je správná. Poté, co sis vybrala, co si vezmeš se otevře živý plot a před tebou se ocitne vílí rej v plném proudu. Strážce stojící vedle ti nabídne se připojit, protože sis účast na oslavě zasloužila, nebo také možnost opustit vílí říši za doprovodu jiného ze stráží. Všichni jsou andělsky krásní, vzduchem se nese smích, konverzace, živá hudba, vůně lákavých pokrmů a nápojů a všechno má pestrobarevné vzezření z něhož zrak přechází. Dokonce i lampiony, které prostranství osvětlují.* *Pokud si vybereš zde zůstat, po čase se k tobě nachomýtne krásná víla s velice snědou pletí, pokrytá zlatými třpytkami a zahalena jen velmi spoře, jak je při vílích rejích zvykle. Zdaleka zde není však nejméně zahalená. Podíváš-li se pozorně, můžeš si všimnout, že se zde nachází i méně oděné víly - prakticky mají sotva zahalené alespoň klíny poloprůsvitnými, průsvitnými látkami či dokonce jen provázky, aby měly dojem sukně, která se s nimi při tanci bude točit. A pánové na tom nebyli zrovna odlišně. Tato víla k tobě však natahuje ruku, protože minimálně pro dnešní večer jsi si její - i kdyby minimální - pozornost vysloužila.* “Mohu ti to ošetřit, jen mne následuj.” *Pokyne ti rukou směrem k baldachýnu a pokud ji snad následuješ, tak se stane další z řady prazvláštních věcí dneška. Sotva víla hřejivé ruce stáhne, tvé zranění jsou pryč.*
CANDY *Chodba za rytinou vzepjatého koně se dlouze vine a kroutí. Jednou se zužuje, jindy nabude do šířky hodné tanečního sálu. Jednou se zmenší, takže se musíš krčit, jindy má strop vysoko jako gotická katedrála. Ale kromě svých zákrut ti není ničím nebezpečná. Můžeš bez obtíží pokračovat dál až ven ze sálu.*
*Nemá teď na výběr nic moc jiného než následovat cestu, kterou si zvolila. Prochází chodbou, která se zdá nekonečně dlouhá. Teď opravdu cítí, že jde desítky minut, protože chodba se neustále mění. Přestože je tato cesta plná proměn, zdá se, že není ničím přímo nebezpečná. Candy pokračuje, sledujíc každý kout, zvědavá, co ji na konci této podivné cesty čeká.*
*Když vešel do jeskyně, pouze rychle zamrkal. Ani to pořádně nebyla potřeba udělat. Na tmu si jako upír zvykal velice rychle a navíc už venku ostatně měsíc na obloze dávno byl . Jediná starost, co měl, se týkala té kluzké podlahy, kvůli níž se začal přidržovat stěny jeskyně. V duchu nakonec ještě děkoval svému předchozímu rozhodnutí, když se ještě doma chystal jít sem. S botami by to mohlo jít hůř. Nakonec vyšel ven z jeskyně, díky čemuž se ocitl na stezce, po níž pokračoval dál. Plodů si moc nevšímal, už jen protože by je po pozření posléze znovu vyzvrátil.*
WAS *Cesta je únavná a jako v pohádkách procházíš lesem, když najednou se ti v cestě objeví chaloupka. Pro tvou smůlu, možná štěstí není perníková. Má jedny dveře a dvě okna, jejichž kličky pro otevření směřují tvým směrem. Před dveřmi leží rohožka. Místo obvyklého nápisu však říká: * /Jaký vynález ti umožní dívat se skrz zeď? Kudy se podíváš ven?/ *Otázkou tedy zůstává jen jediné…kudy se do chaloupky dostaneš a co tě čeká uvnitř? Dveřmi? Oknem, které dovnitř vede? A nebo tím druhým, které vede na něco, co připomíná terasu, ze které můžeš proběhnout zpátky do lesa, než aby jsi podléhal zvědavosti z toho, co je uvnitř?*
*Široko sa na oboch strážcov usmeje.* Tak to bolo niečo! *Okomentuje prechod labyrintom.* Ďakujem chvílu zostanem. *Pokinie im hlavou na rozlúčku a vikročí na rej. Keď sa k nej pripojí vilya kráska a ponúkne jej ošetrenie prikívne a nechá sa odviesť na baldachín. Sleduje všetko okolo seba a memôže sa rozhodnúť na čo sa pozerať ako prvé. Je tu toho tolko. Napokon sa rozhodne pre svoju vášeň a započúva sa do nádhernej hudby. Privrie oči a nechá sa pohltiť nádhernou muzikov. Keď oči znova otvorí vidí že sa pred ňou zastavila mladá víla s čiernimi vlasmi a blebou pleťou. Tak ako pri všetkých ostatních aj jej sporé polopriehladné oblečenie skôr odhaluje jej bujné krivki než bi ich skrívalo. Lyr sa vzdialene zdá že ju už videla ale nedokáže si ju presne zaradiť.* Ahoj dáš si datle? *Spíta sa a pohladom ukáže na datle a misku medu ktoré drží na podnose pred sebou.* Rada. *Povie Lyr a vezme si niekolko datlí. Mladá víla ale podnos neodnesie miesto toho ho postaví na zem sama si vezme niekolko plodov a prisadne si na baldachín.*
*Ačkoliv se mu procházka takovým nádherným lesem opravdu zamlouvala, po chvíli se mu už podívaná tolik zajímavá nezdála. Výjev prostředí se nakonec už nijak neměnil. Stromy vypadaly pořád vesměs stejně.* /Chtělo by to už nějakou změnu./ *Pomyslel si, zatímco dál procházel lesem, než si najednou v lese všiml chaloupky. Možná by i čekal, že by byla z perníku, ale nakonec ne. Stejně by si ovšem moc nepochutnal. Přešel k ní a pohled mu padl dolů na rohožku. Text na ní si opět přečetl pouze v hlavě, než vzhlédl nahoru ke dveřím a poté k oknům. Ačkoliv by si nejraději vybral normální cestu, jak se do chaloupky dostat, nebyla by to správná odpověď. Pohlédl tedy na obě okna. Nepotřeboval úplně nahlížet do něčího soukromí, navíc svou zvědavost uměl krotit, vybral si tedy to druhé. Přeci jen, obojí jsou okna, je snad jedno, co je za nimi, ne?*
WAS *Prošel jsi bezpečně kolem chaloupky, kdo ví, co by tě potkalo uvnitř. Raději rychle pryč odtud. A jak tak jdeš, dostaneš se do místa, kde se začnou stahovat stěny labyrintu.* WAS A CANDY *Ocitáš se v prostoru, odkud nevedou žádné cesty. Pouze zde leží na kamenném oltáři s ornamenty, jejichž význam je dávno zapomenutý, pár věcí. Můžeš si všimnout pestrobarevných šátků, které po zvednutí vypadají jako šaty, kalhot a košile, které jistě mají vílího tvůrce a pak také malé ampulky naplněné modrou tekutinou, zdá se že se snad i třpytí, ale těžko říct, zda je to pouhé zdání… Neměl/a bys být nezdvořilý/á k darům, které ti víly a nebo Faerie nabízí. Jestli sáhneš po všech nebo si z nich pouze vybereš dle tvých preferencí je jen na tobě. A až poté, co si vybereš, co si vezmeš se otevře živý plot a před tebou se ocitne vílí rej v plném proudu. Strážce stojící vedle ti nabídne se připojit, protože sis účast na oslavě zasloužil/a, nebo také možnost opustit vílí říši za doprovodu jiného ze stráží. Všichni jsou andělsky krásní, vzduchem se nese smích, konverzace, živá hudba, vůně lákavých pokrmů a nápojů a všechno má pestrobarevné vzezření z něhož zrak přechází. Dokonce i lampiony, které prostranství osvětlují.* CANDY *Pokud si vybereš zde zůstat, po čase se k tobě nachomýtne krásná víla s velice snědou pletí, pokrytá zlatými třpytkami a zahalena jen velmi spoře, jak je při vílích rejích zvykle. Zdaleka zde není však nejméně zahalená. Podíváš-li se pozorně, můžeš si všimnout, že se zde nachází i méně oděné víly - prakticky mají sotva zahalené alespoň klíny poloprůsvitnými, průsvitnými látkami či dokonce jen provázky, aby měly dojem sukně, která se s nimi při tanci bude točit. A pánové na tom nebyli zrovna odlišně. Tato víla k tobě však natahuje ruku, protože minimálně pro dnešní večer jsi si její - i kdyby minimální - pozornost vysloužila.* “Mohu ti to ošetřit, jen mne následuj.” *Pokyne ti rukou směrem k baldachýnu a pokud ji snad následuješ, tak se stane další z řady prazvláštních věcí dneška. Sotva víla hřejivé ruce stáhne, tvé zranění jsou pryč.*
KAŽDY, KDO SI VZAL NA KONCI LABYRINTU AMPULKU S MODROU TEKUTINOU ZÍSKAL LEKTVAR, KTERÝ POSILUJE SMYSLY.
*Své zvědavosti hravě odolal a vybral si okno, které vedlo na jakousi terasu, odkud pokračoval znovu v cestě, než se ocitl v dalším neznámem prostoru. Tentokrát již nemohl jít nikam, žádné cesty tu nebyly. Jediné, čeho si mohl všimnout, byl jakýsi oltář pokrytý různými ornamenty. Pomalejším krokem k němu přešel a prohlédl si vše, co se na něm nacházelo. Nakonec si zvolil košili, kterou si přes sebe hned přehodil. Zaujala jej její barevnost. Víly měly vskutku zajímavý vkus. Zbytek tam nechal a jakmile se otevřel živý plot, prošel tím průchodem, přičemž na stráž na pozdrav kývl. Poté se už s úsměvem přesunul přímo na místo dění, kde se ovšem hned uklidil do pozadí, aby se mohl hned pustit do kreslení, když už během cesty nasbíral tolik inspirace, že se bál, aby mu hned během chvilky někam neutekla.*
Upozornění: Vílí pokrmy a nápoje mají na nevíly účinky jako drogy. Vzbuzují euforii, touhu si dát něco dalšího a tancovat do odpadnutí. Po vyprchání budete mít tak 10x silnější kocovinu, můžete vidět špatně barvy, mit pocit, že vidíte zvuky, zpomalené vidění...Trochu jakobyste byli stále na drogách.
*Keď si vezme ampulku, chvíľu ju aj skúma pred svojimi očami a nevie na prvý pohľad úplne odhadnúť, čo sa v nej nachádza, aj keď to tuší. Skryje si ju do vačku na nohaviciach a až v tej sekunde, čo sa pred ním otvorí plot, tak sa narovná a ľahkými krokmi prejde skoro až k strážcovi a usmeje sa na neho.* Krásny večer. *Podotkne a zakýve mu, než sa konečne vyberie hlbšie k víliemu raju a obzrie sa.* /Lóni, som na zábave, kde si …/ *Pomyslí si zvedavo a ustarostene, keď si ho všimne niekde ďalej od seba a nadšene sa k nemu rozbehne, aby ho mohol utopiť v objatí a mohol si ho prezrieť a pohladiť po tvári, a ani si neuvedomuje, že on sám tiež nevyzerá najlepšie, no zopár bozkov od Lóniho a pár férskych koláčikov ho dajú do poriadku ako nič.* Som tak rád, že ťa vidím. *Povie s láskou v hlase a pobozká ho na čelo, na nos, na líca a stiahne si jednu jeho ruku k sebe, aby ju mohol držať.*
*Síce sa prezliekol, ale ranky ostali. Ale aj tak sa cítil aspoň trochu lepšie. Hneď sa začne obzerať, a už sám chce zavolať myšlienku smerom k svojmu priateľovi, ale ten ju začne vysielať k nemu. Nestihne však odpovedať, keď už aj jeho oči dopadnú na vílu, a rozbehne sa oproti. Nedokáže udržať úsmev, ktorý sa mu tlačí do tváre, keď ho chlapec bozkáva po nej.* Aj ja som rád. Už som sa začínal báť, čo sa stalo, a že ťa už nikdy neuvidím. *Povie úprimne, a pevne ho objíme okolo bokov, aby si mohol vraziť svoju tvár do jeho hrude.* Máš zranenia! *Povie nešťastne, a hneď si začne priateľa prezerať, aby ho mohol skúsiť vyliečiť.*
*Pohladí ho po vlasoch a jemne sa usmeje.* Tak ľahko sa ma nezbavíš. *Zasmeje sa podpichujúco a keď drží Lóniho ruku, aby ho potiahol k stolom s jedlom, lebo je už extrémne hladný a bez energie, nechá sa prezrieť a automaticky jeho nezamestnaná ruka smeruje k jeho poranenému hrdlu, ktoré cíti zo všetkého asi najviac.* To je v poriadku. Ja som rád, že sa ti nič nestalo. A neobávaj sa, nezomrel by som tam. *Ubezpečí ho ešte, než ukáže prstom dozadu za seba a nadvihne obočie s úsmevom na perách.* Tam je aj jedlo. Možno sa tam nájde niečo, čo by si chcel z Faerie ochutnať, čo povieš? *Navrhne a nenechá sa ani vyliečiť, vediac, že Lóni je už aj tak dostatočne vyčerpaný, smeruje iba k stolom, pevne držiac prsty svojho partnera medzi svojimi, aby sa od neho nemohol oddeliť. Chýbal mu, aj keď si to neuvedomoval a teraz sa znova cíti tak naplnený radosťou, že ho má pri sebe blízko.* Vyber si. *Navrhne chlapcovi a obzrie sa po ponuke, čo sa mu naskytne pred očami.*
*Potichu sa zasmeje.* Ani by som si nič také neprial, drievko. Lebo ani ty sa mňa nezbavíš. *Sľúbi mu s oveľa lepšou náladou než pár sekúnd vzad v labyrinte. Necháva sa nakoniec stiahnuť za ruku hlbšie do miestnosti, ktorá bola oproti labyrintu plná jedla, hudby, svetla a osôb. Lóni sa hneď cítil omnoho lepšie, ako keby mu niekto, presnejšie Tanoia svojou prítomnosťou, položil mäkkú deku na ramená, aby sa cítil pokojne.* Ale ak by si aj nezomrel, tak by to mohlo byť ublížené, že? *Poznamená nešťastne. To sa mu nepáčilo. Radšej by labyrintom prešiel spolu s Tanoiom, aby sa navzájom obraňovali. Nechá sa stiahnuť až k jedlu, na ktoré zo začiatku pozrie len tak rýchlo, ako keby chcel automaticky odmietnuť, ale nakoniec sa mu pohľad vráti. Tanoia ani nemusí hovoriť, že si má vybrať, jeho počernené oči, aké obrovské mal zrenice, už sledovali známe červené ovocie. Natiahne sa za ním, otvorí ho za vrch takmer ako banán, a zakusne sa do šťavnatých bobuliek.*
*Jeho úsmev teraz ani nie je pobavený alebo uštipačný, skôr láskyplný, keď jemne štuchne Lóniho do ramena a aj by sa znova a znova naťahoval k jeho tvári, aby ho poláskal a pohladil, ale odolá tomu pokušeniu, len aby už sa presunuli spomedzi ďalších riešiteľov labyrintu a tancujúcich osôb k stolom plným mís, tácok, tanierov, pohárov a karáf s nápojmi, ktoré vyzerajú tak chutne, že automaticky sa natiahne k čaši, do ktorej si naleje podivne modravú tekutinu so mrazivou textúrou akoby na povrchu.* Pozri, pôsobí to ako zamrznuté jazero, zlato. *S láskou a hviezdami v očiach sa obráti s presklennou čašou pred svojou tvárou, no keď sklopí svoju ruku, zachytí Lóniho pohľad, nalepený na bobuliach, ku ktorým sa čarodej priblíži a v sekunde si ich hodí do úst.* Lóni. *Prenesie a pristúpi k nemu. Nevie, čo to jeho priateľa chytilo v ten deň v lese za mániu, ale správa sa ako posadnutý, keď to ovocie vidí, strácajúc sa v tak podmanivej chuti, že ledva vníma okolie. Schytí ho za ruku, lebo vie, ako to bude ďalej pokračovať a toho ovocia sa chlapec nevzdá, kým ho nenapučí do seba celé. Siahne tak na jeho líca a pootočí jeho hlavu k svojej tvári, aby odtrhol Lóniho pohľad od šťavnatého ovocia.* Môžeš ho spapať, koľko chceš, ale všetkého veľa škodí. Dobre? *Prenesie mu a nechce mu odoprieť niečo, čo mu tak chutí a zároveň nikomu neubližuje.*
*Jeho slová počul, ale bolo to ako keby k nemu prišli cez stenu z vody. Boli také nesúrodé a vlnili sa intenzitou hlasitosti aj tónu. Lónimu sa plnili ústa slinami, ako veľmi žiadal po tom sladkom pokušení. Už ovocie otvára, keď ho zrazu niekto vezme aj za ruku, ale aj si otočí jeho tvár k sebe. Musí viackrát žmurknúť, aby zaostril na tvár svojej lásky. Skutočne sa snaží bojovať cez ten silný pocit, aby Tanoiu vypočul. Nakoniec iba poslušne prikývne a hneď sa vráti do dolovania ovocia. Jeho líca ako aj prsty boli kompletne špinavé od ovocia, ale dostal ho do seba celé, a tak si v hlave uznal, že ozaj musí prestať. S tým odhodí kôrku na prázdny tanier, a oboma rukami popadne modrý zamrznutý nápoj. Doslova ho do seba kopne, aby zahnal tú dokonalú chuť pre čarodeja hriešneho ovocia. Ako pohár odlepí od pier, spokojne vydýchne, s čím sa mu z pier vyvalí obláčik, ako keď niekto vydýchne na ulici vonku počas zimy. Pobavene sa zasmeje.* Ozaj to je ako zamrznuté. *Vydýchne viac pri zmysloch, a spokojne dopije aj zvyšok nápoja. V tom si uvedomí, čo robí.* Počkať, ale nie je to problém, že to pijem? A jem? *Zamrmle už v oveľa lepšej nálade. Začínal sa cítiť, ako keď vypil nejaký nápoj od svojho priateľa, ako keby bol zamiešaný s drogou.*
*Ani si neuvedomuje, že času mrazivého nápoja drží celý čas v rukách, kým s jemne nakrčeným obočím a očami plnými starosti sleduje svojho milovaného chlapca ako do seba za sebou hádže až zvieracím spôsobom vnútro ovocia.* /Je to tak zvláštne, nikdy som ho nevidel tak nenasytného a závislého. Je to… desivé a zároveň…/ *Myšlienku radšej nedokončí a uvedomí si, že drží v rukách nápoj, ktorý chcel ochutnať, no vtom mu ho blondiačik pred ním vytrhne z ruky a naleje ho celý do seba.* Lóó… *Začne hovoriť, aby ho varoval a upozornil s prstom nastrčeným do vzduchu, no neskoro a keď obsah čaše celý skončí v žalúdku čarodeja, prikročí k nemu ešte bližšie.* Z tohto ti bude zle. *Povie a pokrúti hlavou. Aj by sa pridal k nemu, ale keď je odrazu ten, čo má dávať pozor a byť starostlivý, tak ho to akosi neťahá. Teraz isté momenty bude musieť sledovať Lóniho správanie a to, ako veľmi bude ovplyvnené a čo to urobí. Aj keď sa mu takýto Lóni veľmi páči, vo Faerii sa cíti ako ten zodpovedný na týchto miestach, kým už nie je pripravený sám si niečo hodiť do žalúdka, šňupnúť si či vsunúť niekam.* /Je to hlúposť./ *A stiahne chlapca ďalej od stola.* Keď ti bude zle, povedz mi o tom. *Navrhne kompromis.*
*Nápoj bol zvláštny. Určite mal nejakú chuť, ale pre Lóniho to bolo, ako keby píl tekuté kocky ľadu. Na jazyku cítil iba tu sviežosť, ktorá bola prekvapivo až priveľmi silná, celé jeho telo na moment zachvátili zimomriavky. Bolo to ale všetko tak príjemné, že si mal čarodej chuť zrazu, zatancovať do hudby, ktorú si doteraz ani nevšimol. Prázdnu času položil späť na stôl, a s rukami nad hlavou sa začal na mieste točiť a jemne vlniť, ako keby sa snažil zo seba spraviť morskú trávu alebo lávovú lampu.* Je mi tak dobre. Tvoje jedlo je tak dobré. *Zapradie, a aj ilúzia na jeho znamení spadne spolu s tým, ako sa mu otvoria popri pohybe rany na chrbte, a začnú vytvárať na bledom tričku menšie šmuhy.* Nie je mi zle, láska. Iba si so mnou, prosím, zatancuj. *Popadne ho za ruku podobne ako Tanoia predtým jeho, a začne ho ťahať na trávu smerom k tancujúcim telám krásnych víl. Čarodejove oči však ani na moment nespadnú z tej najkrajšej víly v celom priestranstve. Z jeho víly.*
*Těžce se svezla na zem, držící si rudou tvář. Rozhodně to ale stálo za to, ten jediný úder do tváře strašného si užila víc, než by to dokázal celý vílí rej. Uchovala si v sobě tak alespoň malý pocit vítězství, ač chutnalo po krvi. Cestou do portálu nevzdorovala, sama do něj skoro skočila, aniž by tušila, co se děje. Přijala realitu svého snu, halucinace nebo cokoliv to mohlo být, přesně takovou jaká byla. Nakonec to přeci jen bylo malé vítězství, vílí dary toho byly důkazem. Tak či onak skočila na první taxík a zmizela z parku, jak rychle to bylo možné. Pro jednu noc měla sebevražedného dobrodružství víc než dost.*
*Sleduje, ako vílie jedlo a nápoj zmiznú v Lóniho útrobách a v okamihu začnú na chlapca pôsobiť. Prikývne a pevnejšie sa snaží udržať čarodeja pri sebe, aby mu niekam neušiel v tomto stave, no zároveň mu dáva voľnosť, nech si vyberie, kam chce ísť a on za ním pôjde aspoň ako tieň.* Áno, áno, je výborné. *Súhlasí a rýchlo si pohľadom premeria stoly, prehýbajúce sa pod ťažobou jedla a nápojov a mís s chladeným ovocím, ktoré vytvára šťavu a topísa v nej. Oblízne si pery a ako zabodne svoje skoro mačacie oči na Lóniho telo, sám začína cítiť v sebe tú typickú radosť z tancovania a voľnosti.* /Vezmi to hríb, poďme na to./ *Prebehne mu hlavou a nechá sa schmatnúť svojim priateľom a zatiahnuť do tanca.* Zatancujem si s tebou, zatancujem. *Ubezpečí Lóniho, začne sa kývkať do hudby a počas toho si sám šňupne trochu drogy, spoza mihalníc pri tom pozerajúc na blondiakovo rozvírené telo a keď zakloní hlavu, ťažko vydýchne a na sekundu pretočí oči dozadu, než balíček znova odloží a skoro cíti, ako mu efekt drogy až prúdi cez mozog a útočí na nervové zakončenia, na ktoré má.* Si tak čarovne nádherný. Ako čajka vo vetre, ako medúza v oceáne, láska. *Prenesie potichšie, keď sa pritiahne k Lónimu bližšie a keď to vysloví, pobozká ho ťažko na pery a aj za zavretými viečkami vidí vlnenie farebného svetla a trblietok, ktoré blikajú ako hviezdy.*
*Lotty sa nakoniec dostala von z Labyrintu a to do miesta, ktoré vyzeralo ako nejaká oslava. No tým že sa jej tam nechcelo zostávať. Sa radšej rozhodla, že to radšej vráti späť kde ju čakal už jej spoločník. Pozrie sa na strážcu, pričom ho požiada.* Rada by som išla naspäť. *Strážca prikývne a vyvedie ju von. Možno bolo dobre, že s nou nebol inaksi lovec. To by dopadlo zle, keby o tomto vedel ešte niekto iný. Nechá si to radšej pre seba a nikomu nič nepovie.*
*Zvodne sa usmeje na svojho féra, a necháva svoj chvost tancovať za jeho pozadím v rytme vlnenia bokov. Spokojne zapradie, keď vidí, aký účinok na Tanoiovi droga vyvoláva. Pritiahne sa v ten moment k jeho hrudi, ktorú pohladí, kým sa chlapec nachádza v záklone plný eufórie. Miloval ho sledovať, najradšej by niekedy iba stál na mieste, a pozoroval svojho chlapca - obrys jeho pier, ako sa mu mení farba očí pod rôznym osvetlením, ako sa hýbe obočie spolu s celou mimikou tváre. Bol kompletne roztopený v horúcom víre ich lásky. Jediný moment, kedy sa tento krásny moment pokazí, je ked sa aj Tanoia snaží chytiť jeho, a tak automaticky stiahne chvost medzi nohy, uši k hlave, a od bolesti sykne, ako aj to, že mu stuhne celé telo. Je to však len moment, než si na mierné pálenie zvykne, a opäť sa vráti k pohybom, aj keď sa mu už tričko začne na krvou zvlhčenú pokožku chrbta lepiť. Rozhodne sa otočiť si féra chrbtom k sebe. Potiahne nosom.* Tvoja vôňa. *Zapradie, s čím sa opäť natlačí na férove telo.*
*Lóniho telo a pohyby sú skoro blízke dokonalosti férskeho tanca. Keby sa jeho mačacie znaky skryli a nahradili ich špicaté uši ako má aj on sám, nedokázal by skoro ani rozoznať, že je niekto iný než víla.* Akoby si tu patril, zlato. *Láskyplne zavrní popod nos, ktorý zaborí k Lóniho už teraz dlhším vlasom a ako siahne v opojení na jeho chrbát, priťahujúc si svojho partnera ešte bližšie k sebe, zacíti, ako sa stiahne a sykne bolesťou a ucíti aj niečo mokré, akoby presakujúce od kože cez oblečenie, na bruškách prstov.* /Čo to…/ *V okamihu sa chce stiahnuť a otočiť si chlapca k sebe, aby to skontroloval, no vzápätí Lóni urobí opačný pohyb a tak na neho fér nemôže vidieť, keď sa ocitne nalepený svojim chrbtom k čarodejovi a cíti, aké opantané sú jeho zmysly vôňami, radosťami, jeho telo akoby bolo pixelové a každý pohyb sa rozkladal a skladal späť, a v tomto víre niekde v strede stále kričí myšlienka, že musí skontrolovať Lóniho chrbát, pozrieť sa na to, lebo je zrejme zranený.* Lóni… *Začne jemne, ale aj tak siahne rukou dozadu do jeho vlasov a pohladí po jednom uchu, slabučko vzdychnúc do vzduchu.* /Chrbát, ty povoľný fér, skontroluj to. Buď aspoň na sekundu zodpovedný ty./ *Kričí na neho jeho hlava a aj keď sa práve začal tlačiť Lónimu k slabinám svojim zadkom, nakoniec sa trochu odtiahne a otočí hlavu.* Tvoj chrbát. *Zamrmle skoro nespokojne a vtedy si otočí Lóniho k sebe, pričom zbadá, ako sa jeho svetlé tričko farbí krvou.* Do krivej brezy, Lóni! *Zvolá vyčítavo, jeho hlava skoro pulzujúca, keď namiesto radosti a slasti, ktorú jeho telo požaduje, sa do neho navalí stres a strach.* Vyliečim ťa a ideme domov. *Povie však o sekundu natoľko starostlivo, jeho obočie je nakrčené a kútiky úst akoby naznačovali, aký je z toho teraz nesvoj a posmutnelý. Pridrží si chlapca natoľko, aby sa dokázal dotknúť neporanenej časti a liečiť bez ďalšej ujmy na zdraví u nich oboch.* /Stále ma desíš. Prečo si mi to nepovedal?/ *Pýta sa v mysli nešťastne.*
*Flirtovne žmurkne po svojej láske, kým sa naďalej spokojne vrtí do rytmu nadprirodzene krásnej hudby.* /Ale nie je tak krásna ako Tanoiov spev. Jeho hlas je najkrajší./ *Pomyslí si iba pre seba, nakoľko sa stával závislým na každom kúsku jeho priateľa. Hlavne na tom pocite, ako sa medzi nimi vytváralo stále silnejšie puto, ale zároveň sa cítil rovnako slobodným, ak nie ešte viac, ako na Islande. Možno aj preto dostal opäť chuť, keď svojho priateľa videl. Zvrtol si ho zrejme trochu prudšie, ako chcel, ale naďalej ho pevne držal za boky, aby sa mohol vtlačiť medzi jeho dokonalé ritné polky. Sám zavrní, keď sa ho Tanoia dotkne ucha, a začne svoje pohyby orientovať iba už do privedenia slasti im obom. Opätovne kompletne zabudne na rany spôsobené krkavcami, a jeho mozog bol už plne v inej sfére. Teda...až dokým to nezastaví Tanoia, a aj napriek Lóniho nahlas prejavenej nespokojnosti, si ho otočí. Čarodej sa, samozrejme, z toho opäť snažil vyťažiť čo najviac, a tak sa chcel aspoň o Tanoiu obtrieť vlastným pozadím. Ale nedalo sa, a tak sa chlapcovi otočil tvárou, aby bolo jeho nešťastie z odchodu vidieť.* Keď ja som si to tu s tebou tak užíval. *Prizná sa s poklesnutými ramenami, a necháva sa prichytiť kvôli liečeniu. Jeho myseľ však mala aj naďalej iné plány, a tak kým sa fér dotýkal jeho ruky, Lóni siahol na jeho nohavice, aby sa pridržal aj on niečoho, čo sa jasne pod látkou rysovalo. Ich telá tak vytvárali veľmi zvláštny uzavretý kruh.* /Lebo som to už ani necítil. Chcel som len teba./ *Pošle mu späť, a ako keby sa nechumelilo, začne rukou hýbať, kým sa potichu chichoce na tej celej situácii.*
*Nějakou tu hodinku, téměř dvě, se skrýval kdesi před zvědavýma očima, zakreslujíce vše, co se mu během cesty labyrintem dostalo jako inspirace do hlavy. Nejprve se začal pomocí paměti rozkreslovat, poté si až začal postupně budovat cestu k pořádnému návrhu na novou sochu.* Jo, konečně. *Hlesl zvesela, zubíce se u toho na papír svého skicáku, který vzápětí i s tužkami schoval zpět do brašny, načež se z místa hnul zpět k plotu, kde stráže poprosil, aby mu ukázali cestu či ho jednoduše vyvedli, aby se mohl vrátit zpět do svého bytu.*
*Pomalu se bosýma nohama procházel po pláži, nevnímajíce moc chladný vzduch okolo. Kdyby jej někdo živý právě viděl, asi by si o něm myslel, že je blázen. Naštěstí, v tomto počasí moc lidí na toto obvykle opravdu nádherné místo zabloudí málokdo. I u něj to ve finále byla docela náhoda. Přemýšlel, kde by mohl jít čerpat inspiraci na novou sochu, než mu odpověď napochodovala přímo před dveře – jeden z přátel mu přišel vrátit půjčenou knížku, v jejímž názvu bylo zmíněno slovo „moře“. Upír to vzal jako znamení a na to, jak nepříznivé počasí venku panovalo, si vzal pouze lehké tepláky, starší ošoupaný svetr s výstřihem do V a tenisky. Ty ovšem hned potom, co překročil práh lesa a pláže, i s ponožkami sundal. Jediné, co si furt drželo místo, byl zbytek oblečení a brašnička s kreslícími potřebami, které si rovněž před odchodem nezapomněl sbalit.*
*Nevedel, že tam Was bude a netušil, ako si ho tak na diaľku všimol, ale práve, keď sa chystal na svoj výlet po vode, tak sa jeho pohľad zasekol práve na tej jednej tak dobre známej tvári, až sa mu na tvári vyčaril tak široký úsmev, že ho nedokázal ovládnuť celú cestu k svojmu upírskemu najlepšiemu priateľovi.* Nečakal som ťa tu, ale aspoň mám niekoho, kto mi môže pomôcť. *Zvolá bez pozdravu, bez nejakého vysvetlenia iba schytí Wasa za zápästie a stiahne ho, aj keby Was chcel, mohol by ho úplne pokojne stiahnuť svojou upírskou silou.* Okúzlilo ťa nočné more? Hľadáš.. *Pozrie k potrebám na kreslenie, ktoré si jeho kamarát doniesol a nadšene dá ruky vbok.* ..inšpiráciu? *Dokončí nakoniec spokojne a aj na sekundu zastaví, zamyslený, či je dobrý nápad ťahať na vodu aj všetky tie potreby, aby sa im náhodou nič nestalo.* /Zase absolútne nekontrolovateľne ťaháš ľudí tam, kam nechcú, robiť niečo, čo nechcú a zase z toho bude iba hovadina… ale Was si už zvykol, nie?/ *Prebehne mu hlavou monológ so sebou a tak pokračuje k mólu, kde sú priviazané malé loďky, kývajúce sa zo strany na stranu na chladnej slanej vode.*
*Možná byl trochu naivní, když si myslel, že zde v tuto hodinu a za těchto nepříznivých podmínek nikoho nepotká. Však bylo téměř mínus deset stupňů. Sám se divil, že ještě znovu nechumelilo. Na druhou stranu, jakmile si uvědomil, komu ten hlas patřil, podivení šlo stranou. Udělalo si odstup o minimálně pět metrů. Však Tanoia byl schopný ledasčeho. Tohle by tedy nebylo úplnou novinkou.* S čím? *Pozvedl obočí, když se za férem otočil, aby mu mohl věnovat pohled. V hlavě se mu mezitím zrodilo nespočet nápadů toho, co mohla ta osůbka před ním vyvést tentokrát. Nebo minimálně do čeho mohl být zapleten..jeden nikdy neví. Jakmile ucítil ruku kolem svého zápěstí, lehce se na svého usmál, než se jeho milý výraz změnil v lehký úšklebek.* Inspiraci, ale ujetá víla taky ujde. *Zazubil se nevinně na Tanoiu, vystavujíce na obdiv své tesáky. Myslel to samozřejmě dobře. Měl ho rád, ačkoliv to s ním občas moc nedávala jeho psychika. Ladně zvedl ruku, aby mohl férovi prohrábnout jeho delší vlásky.* No..už mi řekneš s čím potřebuješ pomoct? *Naklonil hlavu lehce do strany, následujíce svého kamaráda k molu. Lehce se přitom bál o bezpečí svých věcí. Znal ovšem Tanoiu dobře. Fér věděl, že mu na jeho věcech záleží, proto i pochyboval, že by se jej opovážil do moře shodit. Ostatně, nakonec by to bylo i horší pro něj, jak pro Wase. Jeho se už obyčejné nachlazení nechytlo. Ostatně jako hodně jiných nemocí.*
*Najskôr si ani neuvedomí, že Wasovi neodpovedal na jeho otázku. Vlastne mu ani odpovedať nechcel, keď si tak zhrnie, čo plánuje urobiť. Nebude to síce nič tak ohromne veľké, ale inšpirácie pri tom minimálne fér nazbiera dostatok.* Ujetá? *Zamyslí sa, akoby to slovo nikdy nepočul a mykne plecom, hrajúc sa na to, že mu to išlo jedným špicatým uchom dnu a druhým von. Aj keď nešlo, len sa pri tom tak podivne zvieracio zaškerí.* Viem, že ma máš rád a tak by som ťa chcel previesť… *Začne vysvetľovať, len čo sa začnú predierať na mólo, kde o to viac fúka chladný zimný vzduch, no Wasovi je to jedno a Tanoia vyrastal na zimnom dvore, takže ten chlad tiež toľko nepociťuje. Iba Wasovo zahrabnutie do svojich vlasov si užije tak, že keby bol ako Lóni, priadol by o život. Teraz však iba pustí Wasovu ruku, prejde k nemu viac zozadu k ramenu a natoahne ruku k jednej z lodičiek.* Tadá… doprava. *Vysvetlí a zubí sa, akoby prišiel s najlepším nápadom, kedyjemne poštuchne upíra smerom k lodi a sám na ňu naskočí, až sa loď začne pod jeho váhou jemne knísať do strán trochu prudšie.* Čo povieš na krátky výlet na mori? *Zvolá a nadvihne obočie, keď si tleskne rukami o seba a jeho tvár aj v rme pôsobí akoby mal o 100 rokov menej, než má v skutočnosti.*
Je pravda, že říkat pojem „ujetá“ ve spojitosti s vílou, je docela zbytečné. Většina z vás je divná. Ale to i ostatní rasy. *Pokrčil rameny. Říct o nějaké rase, že je normální, by bylo docela nesmyslné. Kdo přece něco takového určuje? Zrovna toto spadalo do objektivních věcí. Každý mohl říct něco jiného.* Vskutku mám, kdyby ne, vypadalo by to jinak. *Dal férovi za pravdu. Kdyby jej neměl tak rád, určitě by jej pustil k vodě poté, co řešil nespočet jeho problémů. Tanoia měl ovšem své kouzlo, které jej prostě přitahovalo. A tak, ačkoliv se zvládli občas poštěkat, vždy se zvládli udobřit. Prostě pro ně svět bez toho druhého už zjevně neexistoval. Nehledě na to, co zvládl jeden z těch dvou kdy provést. Důvěra v toho druhého v nich přebývala doteď. Proto, ačkoliv měl opravdu slabé obavy, následoval svého blízkého až k molu, nevnímajíce u toho ten chladný vzduch. Věděl, že není zrovna nejtepleji, ale to bylo pouze proto, že mu to mobil společně s teploměrem na balkónu řekli. Jinak neměl ani šanci jak to zjistit, díky své rase. Aspoň se nemusel bát, že by chytil třeba nachlazení, na něž by měl už zaděláno, kdyby byl stále normální civil.* /Překvapuje mě vůbec něco takového ještě?/ *Zeptal se v hlavě, když se podíval na loďku u mola, na níž Tanoia ukazoval.* Kdybych tě neznal dlouho, asi..cituji: „Tobě fakt hráblo? To jsi dočista zešílel?“ *Nadhodil s jemným úšklebkem, než se uchechtl.* Beze srandy..nezní to špatně.
*Mykne plecom.* Aby som ti neujel. *Zavtipkuje naozaj hlúpym vtipnom, než Wasovi jemne stlačí zápästie, čo aj tak zrejme ani necíti natoľko, ako by mal, a žmurkne na neho. Tento koketno podpichujúci výraz však nahradí úprimné natešenie a šťastný výraz, skoro sa hodiac svojmu najlepšiemu priateľovi okolo krku.* Aj ja ťa mám rád. *Zvolá dojato, než odolá nutkaniu tancovať naokolo Wasa radosťou. Nakoniec iba radšej podíde k loďke, no stále ho napĺňa spokojné teplo - síce mu Was povedal niekoľkokrát, že ho má rád, jeho to každý jedenkrát poteší, akoby to bolo prvýkrát. Prehupne sa z nohy na nohu.* Trošku… *Dvihne plecia a ruky v obrannom geste.* Si ju požičiame. A neboj, vrátime. *Dodá, aby Wasa ubezpečil, že aj keď sa práve chystá zatiahnuť ho do krádeže loďky, možno, ak ich nikto nechytí, budú môcť loďku vrátiť nepoškodenú na pôvodné miesto, akoby sa za celý večer ani nepphla, keď príde jej majiteľ. Kým však počká na odpoveď, s nadvihnutým jedným obočím a úškrnom na perách sa otočí a začne niečo šermovať s lanami, ktoré tam visia. Chvíľku sa tam morduje, než sa s rukami vbok otočí na svojho kamaráta a trochu sa mračí.* No nič, berieme tamtu. *Vysvetlí svoj ďalší plán a ukáže na loďku vedľa - jednoduchú, drevenú, iba s pádlami, a oni dvaja sa pri tom neunavia. Keď sa však presúva, namiesto toho, aby vyšiel na mólo a na loďku prešiel z neho, radšej nakrčí kolená, snaží sa ako surfer udržať rovnováhu na jemnom vodnom kolísaní, než sa odrazí a na tú drevenú loďku preskočí ponad medzeru medzi ňou a prvou loďou.* Tadá. *Zvolá detinsky a postaví sa ako gymnasta na konci svojho olympijského vystúpenia.*
*Uchechtl se, vrtějíce hlavou.* To bys mi neudělal..bys pak byl sám a smutný. *Odvětil mu vzápětí s jemným škodolibým úšklebkem. Věděl, že by jej tu nenechal, na to jej měl moc rád a věděl, že bez někoho druhého už to taková sranda nebude. Hlavně, když neuslyší kecy typu: „tohle byl fakt debilní nápad“. A kdo jiný by mu taky opakoval, že tu loď musí vrátit nepoškozenou, v naprostém pořádku na stejné místo, odkud ji vzali. Férovi nicméně opět, když se k němu celý veselím bez sebe přiblížil, pocuchal vlasy. I kdyby pak měl tentokrát fér chuť udělat totéž, což těžko říct, třeba ano, jej by to moc nenaštvalo. Stejně měl na hlavě vrabčí hnízdo denně, ať už se snažil sebevíc. To ovšem dělal především jen na akce. Jinak..kdo by si s tím takto dal práci, když by se musel spoléhat jenom na svůj odhad, nebo na druhou osobu.* Trošku? *Zopakoval s tázavým tónem, pozvedávajíce jedno obočí, než o něco klidněji kývl. Co měl s ním dělat? Aspoň se nebude nudit a třeba fakt nasbírá nějakou inspiraci.* Dobře, půjčíme si ji a poté ji vrátíme. V perfektním stavu, neponičenou. Jasné? *Ujistil se, že mu Tanoia rozumí. Na druhou stranu pochyboval, že se stane něco až tak fatálního jako například proděravění lodi. No v každém případě doufal, že to dopadne dobře a nebudou muset nic řešit. Poklidně pak sledoval, jak se fér otočil a začal cosi dělat s lany. Poté se podívá tam, kde jeho kamarád ukazoval, když se k němu s mírným zamračením otočil. Pouze kývl, už se chystajíce k ní jít, než se pozastavil nad způsobem, jakým se tam vydal Tan. Zamrkal.* /Dobrý, nic nového, netvař se tak překvapeně./ *Pomyslel si.* No bravo. *Zatleskal a narozdíl od féra normálně po molu k lodi došel, aby do ní vlezl jako každý jiný. On podobné výstupy úplně zapotřebí neměl.*
Nebol by som sám, mám Lóniho. Ale smutný by som bol. *Začne slabo prikyvovať, spojísi ruky pred sebou a hodí hraný psí pohľad a pretočí dolnú peru, aby ešte viac extra ukázal ten akože smútkom naplnený pohľad. Potom však v stotine zmení celú polohu tela i výraz v tvári, keď sa otočí k lodi a zatiaľ čo sa naťahuje s lanami, ktoré ho podivným spôsobom aj začnú do seba zamotávať, než si uvedomí, že to s touto loďou nikam nevedie, pretože nikdy nepracoval s lodnými plachtami, tak iba mykne plecom.* Trošku. Na chvíľu - podľa môjho vnímania. Určite do rána bude späť. *Zazubí sa sám pre seba, keď sa vymaní z objatia lán a preskočí vtom na druhú loď, ktorá sa pod jeho nohami zakníše, a tak musí ruky vystrieť a udržať rovnováhu, než sleduje spod kučeravých vlasov kroky svojho najlepšieho priateľa a iba na neho prikývne.* Jasné, však vieš, že nechcem ničiť cudzí majetok, v tom mám zásady. *Povie trošku serióznejšie a úprimne, keďže v tomto naozaj býval zodpovedný. Možno sa to nezdalo, ale aj on má hranice - väčšinou sa týkajú ostatných - ohľadom seba býva však príliš málomyseľný, naivný a bláznivý a tak to často dopadá, keď za neho Was rieši problémy, aby mu nebolo ublížené alebo keď ho ošetruje. Ale to teraz neprichádzalo do úvahy.* Bude to iba krátky výlet. Sľubujem. *Povie a ani sa nezamýšľa, že teoreticky musí tento sľub naozaj splniť, aj keď ho ani neplánoval porušiť. Nechá Wasa vojsť do drevenej loďky, než sa oboma rukami zahrabne do jeho valsov a detinsky mu ich rozstrapatí a predtým, než ruky stiahne k telu a usadí sa, ešte ukazovákom pravej ruky ťukne Wasa no nosa.* Bup. *Vydá zvuk a nadšene sa zvalí na dosku, pohodlne sa usadí a vezme do rúk jedno z vesiel.* Dúfam, že sa toto používa ľahšie ako laná. *Zamrmle si popod nos a dvihne hlavu k upírovi.* Môžeme?
A jo..jakpak se vlastně má? Nezlobíš ho moc? *Zeptal se s milým úsměvem, než nadhodil docela vyjevený výraz, jakmile si všiml, že fér mění grimasu v obličeji. Pozvedl nad tím obočí, sebevíc se držíce před tím, než by zvládl vyprsknout při tom pohledu smíchy. Normálně by to bral vážně, určitě, jen teď to vypadalo docela vtipně. Naštěstí Tanoia včas přestal a radši se začal věnovat lanům. Was jej přitom pozoroval s jednou rukou v boku. Čekal kdy to vzdá a vybere třeba další loď, což se po chvíli i stalo.* Musí, mám nastavit přibližný čas? Musím se pak brzo vrátit domů, než se začne svítat. *Připomněl, překřižujíce si ruce na hrudi. Lehce si poté oddechl.* Ano, vím. *Přikývl. Skutečně, když šlo o něčí majetek nebo někoho, koho tolik neznal, choval se Tanoia více zodpovědněji. Hlavně aby nebyly zbytečné problémy. Ačkoliv, když tak přemýšlel, kdy naposledy dostal přímo jeho do problému?* /Ne, já jej za něj jen řeším, občas..takže ano, nezodpovědná střela je to jen, co se týče jeho samotného..divné, že si to ujasňuju pořádně až teď. Že bych na to zapomněl?/ *Pomyslel si, plujíce ve svých myšlenkách, než jej z toho stavu mladší vytrhl.* Dobře. *Přikývl a vzápětí nastoupil na loď, kde se jeho vlasy staly obětí násilného útoku, přímo atentátu – rozcuchání.* Ještě, že se nejdu socializovat. *Zašklebil se, než mu pohled padl na prst Tanoiovy ruky. Tiše se tak zachichotal.* /Rozkošné./ *Pomyslel si. Následně uchopil druhé veslo.* Určitě, můžeme. *Přikývl, načež společně se svým kamarádem uvedl loďku do pohybu.* Jo..nějaké novinky?
*Uchechtne sa.* Ja jeho? Asi tak navzájom. *Zasmeje sa znova, než nechá laná lanami a objaví sa na druhej lodi, než sa usadí. Chvíľu veslo ohmatáva, ako si ho správne chytiť a žmurkne na Wasa.* Neobávaj sa, môj upírsky kamarát. *Pootočí hlavu k horizontu oceánu, ktorý zaniká do skoro čiernej oblohy a na sekundu sa stratí vo svojej hlave pri tom pohľade, ako sa od rytmicky žblnkajúcej a vlniacej sa vody odrážajú svetielka civilizácie. Až sekundu na to iba potrasie hlavou.* /Zabudol som, o čom som hovoril, eehm./ *Pomyslí si a až keď pozrie na Wasa späť, cinkne mu v hlave akoby sa mu v nej rozsvietila žiarovka. Tak iba pohodí mierne rukou vo vzduchu.* Pff, nezabudol som, pred úsvitom budeš doma. *Doplní svoj sľub o niečo ďalšie, počká na svojho kamaráta, kým sa usadí a sleduje ho spoza mihalníc veľavýznamným pohľadom.* Ja tiež neviem ako vysvetlím Lónimu, že nie som s ním doma, ale kradnem loďku, no … *Na sekundu zmĺkne a s hranou nevinnosťou sa pousmeje.* /Trochu som si uletel s drogami a … nejako som sa objavil tu? Asi?/ *Napadne mu a radšej uhne pohľadom do strany, vyhýbajúc sa tomu Wasovmu. Začne iba pomaly veslovať, ušami správne zachytávajúc rytmus veslovania, ktorý Was vytvoril svojimi pohybmi. Až po zaznení otázky na neho znova pozrie.* Nové? Um… *Zamyslí sa, ale neodpovie nič, iba sa usmeje naširoko, akoby bol ďalšou hviezdičkou na nebi.* A ty? *Opýta sa bez vlastnej odpovede a začne si jemne popiskovať.* Čo by si chcel skúsiť? *Doplní ešte otázku a kývne hlavou k Wasovym kresliacim potrebám, ktoré zrejme ani nechcel nechať na mole.*
Vskutku? Tak aspoň, že to je vyvážené. *Uchechtl se. V tichosti poté pozoroval Tanoiovo marné zápasení s lany jedné lodi. Zuby nehty se u toho dokonce držel, aby nevyprskl smíchy, zatímco počítal sekundy do chvíle, než to mladík vzdá a vybere jinou. Což netrvalo zrovna staletí. Jakoby nic se ocitl pomocí gymnastického triku na druhé. Was mu samozřejmě zatleskal, než se k němu o chvíli později připojil, upozorňujíce na jakousi „večerku", co mu byla do jeho smrti stanovena. Hold, toť cena za jeho nesmrtelnost. Nebýt ní, nepotkal by však toho mladíka, s nímž nyní vesměs kradl loď.* Musím, jinak bys měl o jednu pijavici míň. *Zazubil se krátce na Tanoiu, poté co fér doplnil svůj předchozí slib.* Určitě si nějaký způsob najdeš. Vynalézavý jsi přece dost. *Pokrčil při pohledu na svého kamaráda rameny. Navíc pochyboval, že by taková pitomost strhla nějakou hádku. Lóni se zdál jako dost rozumný mladík a navíc, jestliže s tím férem, co před ním momentálně seděl, chodil, musel vědět před vstoupením do vztahu, s kým má vlastně tu čest. Kdyby ne, bylo by to docela blbé.* /Ty mraky, co se nad námi začínají objevovat, mě docela znepokojují./ *Pomyslil si, zatímco udržoval tempo veslování. Nešlo to zas tak těžko. Nevychýlil se ani, když Tanoia začal odpovídat na jeho otázku. Zvedl pouze pohled, během čehož mu jedno obočí vyjelo víc nahoru.* Ah, chápu..nic. Přežívám, chodím na brigády..*Pokrčil rameny.* A pracuju na projektech. *Dodal. Následně očima sklouzl ke kreslícím potřebám.* No..asi se nechat unést proudem vody a přijít na to, co mi to připomíná? Nevím, občas..to jde velmi ztuha. *Odvětil. Nevěděl, zda mu tento malý výlet vůbec pomůže. Nicméně aspoň byl se svým blízkým, to mu i stačilo. Proto nakonec nebyl zklamaný z toho, že se po jejich plavbě domů vrátil bez jediné nakreslené čáry, poněvadž veškeré nápady přišly až poté, co se s Tanoiou rozloučil, vydajíce se zpět do svého příbytku.*
*Dochvilnost mu naštěstí něco říkala, není tedy divu, že se už na místě nacházel. Už jen kvůli tomu, aby sobě a Tanoiovi zajistil nějaký ten box, kde by se mohli nejprve v klidu pobavit, než se pořádně kdesi v prostoru nechají unést atmosférou. Potřeboval se nakopnout, než zkrátka roztáhne křídla, pokud se to tak vůbec dá říct. Nicméně neměl ani pochyby o tom, že by si aspoň jednoho panáka nedal..ono by ho k tomu to vílí trdlo pravděpodobně nakonec dohnalo. Aby se ale něco vůbec stalo, museli se taky v tom civily i podsvěťany narvaném podniku ještě najít. Was tedy vykoukl nejprve pouze hlavou z kóje, než nakonec vylezl úplně, zatímco doufal, že mu to vyhlídnuté místo nikdo do té doby, než svého přítele najde, nepřebere. Hlavně vzhledem k době, kterou bude pryč.* /No to bude asi nějakou chvíli trvat./ *Pomyslel si a nejprve si postoupil lehce k baru, kde se féra snažil najít nejprve, samozřejmě neúspěšně. Hned druhá část Pandemonia, která jej nato napadla, byl taneční parket, kde už naštěstí pochodil.* /To mi mělo dojít hned./ *Pomyslel si, když TANOIU v tom davu tančících lidí zahlédl a hned se k němu vydal.* Nazdar, nerad tě beru z tvého živlu, ale vyhlédl jsem nám zezačátku box, který může každou chvílí někdo znovu obsadit. *Řekl hned ze startu a TANA čapl jak malé děcko za předloktí.*
*Když jej začala pak víla vychvalovat, tak se Kayn nadmul jako páv, načež se na ni zadívala uculil se. Pak spokojeně zavrněl, načež si ji sjel pohledem, přemístil se k ní, popadl jí za pas a přitáhl k sobě.* Sakra ale, tohle se moc hezky poslouchá. *Přitakal na očividný fakt a sklonil se, aby si ukradl polibek. Pak se zasmál.* To já už ano, a byla to zábava. Chceme někoho čapnout a pobavit se? *Optal se a pak se rozhlédl.* Třeba ta malá civilka, ale nevím, kam ta zmizela. Nebo někdo jiný? Já bych rád. *uculil se a mlsně si olízl rty.* Pak se na to podívám s tebou, ale teď to nech plavat. *Uculil se na ni.*
*Dominic se spokojeně usmál, načež si ji ještě více objal a tančil dál.* No, já umím tančit. Nepamatuješ na naše první setkání? Tam se tancovalo dost a dobře, tam jsi to mohla poznat. *Mrkl na nii a občas protočil ii on jí, načež se pak zastavil a usmál se.* No a co jinak? Jaké byly vlastně vánoce? To jsi mi neřekla, tak povídej, zajímá mě to! *Uculil se. pamatoval si, že spolu byli pár dní před Vánocemi.* Jak jsi říkala, přišel bych, jen mi do toho vletělo něco urgentního s prací. *Přiznal pak.*
*Upírka se rozhlédla kolem sebe a prohrábla si vlasy, než se opět na ty dva podívala.* Jo Castor je pako, co k tomu víc říct. *Uculila se a přivinula se k Remimu, snad aby ho lehce uklidnila a zároveň poslouchala jejích rozhovor.* Buďme rádi, že jsme o něm neslyšeli, myslím, že poslední setkání nebylo zrovna, jak to říct… příjemné, rozhodně nám hořelo za zadkem a to myslím vážně. *Koukla na Triss.* No řekněme, že Remiho táta je trochu šílený a mě nemá moc v lásce. Když mě Remi vzal naposledy do Faerie na jednu jejich oslavu, málem jsme tam uhořeli. Utekli jsme jen tak tak, takže přemýšlím, zda už nás nechal na pokoji a nebo je to jen ticho před bouří. *Pokrčila rameny a uculila se, načež přikývl na její nápad.* Já si dám whisky moc ráda a jak znám manžela, ten si dá likér nebo nějaký ten sladký drink, viď? *Mrkla na něj a vydala se k baru.* Tak šup jdeme. *Zvolala ještě na ty dva.*
*Už už chtěl odpovědět,a le místo toho jen pokýval hlavou nad tím, co TRIISS odvětila Aless. Pak se na ni podíval i on. (na TRISS).* No jo, táta se nepřenese přes to, že jsme s někým šťastný a zamilovaný, paaarchant jeden. Jo, a ten drink dobře, zvu! *Zvedl ihned ruce, než je pak sám chytl, načež se vydal směrem k baru, a pokud se jej obě držely, táhl je za sebou. Pokud ne, doufal, že jej sledovali. I když, bylo mu to v jeho bujarém rozpoložení jedno. Sám si objednal ovocný likér a podíval se na dámy.* A vy? jen si vyberte! *Houkla, načežž se podíval po baru a pak ukázal před sebe.* Hele, to je ELISA, ELISO ahoooooj!!! *Houkl a ani mu v tu chvilku nedošlo, na koho to vlastně zamával.*
*Jen, co si ji přitáhl, tak ruce spočinuly na jeho hrudi a mile se pousmála, když dala hlavu do boku. Mohla si ho lépe prohlédnout a jeho rty pro ní byly jako nejlepší dárek za celé svátky.* Myslím, že můžeme zkusit odchytnout tu malou civilku. Docela jsi mě nadchnul pro nějakou špatnost a chci poznat tu energií o které tak básníš. Nebo zde můžeme zamotat hlavu nějakým upírům. Co si budeme v posledních dnech nejsou moji oblíbenou rasou, ale ta Alessandra je mimo naší hru. Mám ji ráda. *Upozornila s pozvednutým prstem.* Koho odchytneme ten je prostě náš *Nad tím, že by neměla svoji mysl přesouvat k práci jen mávla rukou, ale věděla, že má pravdu. Může to řešit posléze a přišla se tu hlavně bavit.* Zajímalo by mě, co bys dělal, kdyby se objevil někdo lepší než ty. *Velice malá pravděpodobnost, co se týkalo sexu, ale přeci jen tenhle svět je dost velký. Spolu s ním se však začala dívat po ostatních jako dravá šelma. Chtěla nějakou oběť. Chtěla trochu zábavy v podobě chaosu. V jeden moment jí však projela husí kůže po celém těle. Tvář natočila k mladé víle, která křičela k baru.* Remi... *Odvětila jeho jméno. Ten ze čtyř se kterým spala a měl dost našlápnuto k tomu být lepší než Kayn, ale stejně se už nikdy nic neodehraje. Pozvedla ruku a zamávala mu nazpět* Toho taky ne *Varovala Kayna, aby si nezkoušel zahrávat s mladým férem, ale tak trochu vnímala i jistou nervozitu. Pokud si dal dvě a dvě dohromady z jejich rozhovoru mohl si vyvodit, že s Remim něco měla, ale kdyby se to dozvěděla Aless započalo by nejspíš peklo pro oba.* /Nechoď sem.../ *pomyslela si sama pro sebe, ale jen z důvodu, kdy se ji sevřel žaludek a vnímala z toho problém, kdyby tak učinil*
*Poslouchal ji, ale tak nějak jen na půl. Spíše si ji k sobě tiskl, polibky mapoval její krk a culil se do její kůžže.* Jo, posloucám tě asi napůl, ale spíš ne. *Řekl potom. Když se pak podíval na ni, jen protočil očima.* Co je vlastně zač? *Zajímal se pak Kayn. Pak se ale pozastavil nad její otázkou, načež se tu rozhlédl.* On tu snad někdo takový je, kdo by se mi mohl rovnat? Pokud ano, tak mi ho ukaž, já se o to postarám, bude na zemi, nestačíš říct ani slovo. *Uculil se a přejel po lidech kolem sebe očima, jako kdyby se chystal na někoho skočit. Jejich pohledy teď byly dost podobné. jakmile se pak podíval na mladíka, na kterého se Elisa dívala, tak zavrčel.* To je ten fér, co se oženil s upírkou? *Zavrčel opovržlivě a nechal chvilku šrotovat to, jak se na něj dívala a jak se on díval na ni, taky to, jak se jej zastala.* Proč ne? Docela by mě zajímalo, co se mu motá v té jeho naivní hlavě. *Odfrkl si Kayn, propalujíc Remiho pohledem.*
Jo bylo to okay! Od Talyora jsem dostala Dráty z chirurgické oceli, nějaké minerály a pryskyřicový prsten!..A nic si z toho nedělej...*Pochlubila se nat s úsměvem a objala ho taky* A jak bych mohla zapomenout? Ten den jsem poznala nejlepšího kámoše!..*Přiznala a držela ho za ruce*
*Vnímala tu dominanci z Kayna, která ji více než přitahovala, ale nyní to nebyla vhodná chvíle a vhodná osoba.* Je to přítel *Poplácala ho po hrudi.* Znám je oba a jsou mi blízcí *Aless ani, tak ne, ale měla nutkání ji chránit ač to nepotřebovala.* Máš tu několik dalších exemplářů, kterým se můžeme podívat do hlavy, ale ti dva... Jsou spolu spokojeni. *Zastala se jich, co se tohohle týkalo a bylo jí i vcelku jedno, jak by na ni Kayn teď hleděl. Bránila mladší víly jako byl Remi.* Nežádám tě o nějakou slušnost vlastně jen o to, že bude lepší ty dva nechat být hm? *zakázat mu to samozřejmě nemohla a ani by se na něj nijak zvláště nezlobila tím jakým způsobem vyrůstal a v čem byl vychováván* /Hlavně se ti v mnohém dokáže rovnat/ *Samozřejmě tohle mu do hlavy neposlala jen by ho více popudila k nějaké akci.* Co najít tu tvoji sladkou civilku? *Zkusila jeho pozornost přesunout k té lahodné energii.*
*Ani nestačila po Remim nějak reagovat, než je znovu popadl a začal táhnout směrem k baru až se musela smát a omlouvat těm, které cestou srazili.* Whiskey prosím. *Požádá barmana a ještě dodá dvě kostky ledu, než se podívá na ALESS a pokud dostane známku toho, že by ráda drink, co ona, objedná whiskey i jí. Pokud by se rozmyslela, nechá to na ní. Ohlédne se za kým to REMI vlastně volal a pohled jí padne na neznámou ženu, na kterou se jen mile usměje stejně jako na její společnost (ELISA A KAYN), ale nezná je a pokud je REMI nemá v plánu seznamovat, nechce se jim plést do vztahů.*
Právě že jsou spolu spokojení, o to více mě to láká. Děláš, jako kdyby jsi mě znala první den. *Ušklíbl se Kayn a mlsně si přejel jazykem po rtech, když si pomyslel, co by jen mohl rozdmýchat,. vyvolat, způsobit. Byl to pro něj pocit skoro až vzrušující a atraktivní. Pak si ale vyslechl, co Elisa říkala a hodila po ní otrávený výraz. Hned na to si odfrkl a pak jen zavrtěl hlavou.* No tak jo, tak najdi někoho jinýho, kdo by tě napadl? *Zadíval se kolem sebe a když zmínila Candy, uculil se.* Jo, tak na tu musíme asi počkat, nebo, zkus jí z té magické krabičky zavolat, třeba to zvedne.
*Dominic se na ni ale usmál, pak si ji přivinul do náruče a políbil ji do vlasů.* Jsem rád, že jsi si to užila, ale hele, my si můžeme vždy užít nějaký jiný hezký den, no ne? Někdy se musíš zase zastavit, zahrajeme si nějaké hry! *Zazubil se na ni a pak se odtáhl, aby jí viděl do očí.* To je moc hezké, mám to stejně. Prdlá zrzka, ale upřímně už nevím, jak by bez té tvojí pozitivní energie vypadal můj život. *Přiznala ruce ji stiskl. Pak začal ale zase tancovat a stiskem dlaní si ji u sebe přidržoval.*
*Všimla si ještě pohledu ženy, která tam stála s Remim a tak tedy pokývla na TRISS ze slušnosti, ale Kayn ji slovy hned překvapil a svoji pozornost směřovala znovu k němu* Tak tohle jsem ani nečekala. *zasmála se a stále se tiskla k jeho tělu, když se zamyslela.* No...zavolat ji mohu. *Trvalo jí dát si spojitost kouzelné krabičky. Vytáhla telefon a zkusila nalézt její číslo.* Mám ji *Hned si přiložila mobil k uchu, když slyšela, že vyzvání.* Je otázka zda to někdo zvedne a ještě můžeš doufat, že si z tebe nevystřelila a nedala ti špatné číslo *zazubila se nad představou, že by snad Kayl byl napálený civilkou, ale dle toho, jak jí popisoval, tak s největší pravděpodobností nebude žádná mrcha.*
*Normálně by po práci šel rovnou domů, což vlastně ve finále i udělal, jen tam byl maximálně hodinku, z čehož jednu půlku prospal a další vybíral outfit, aby se nakonec spokojil s tím, co na takových večírcích nosí normálně. Takže dalších zbytečných několik minut vyčerpal zapínáním několika knoflíků a upravování skleněných korálků v barvě krve, které lemovaly vystřihnuté srdce v oblasti hrudníku. Kalhoty zvolil v opozitní barvě od košile – v černé s vyšším pasem, aby si projednou nemusel pohrávat s korzetem. Nakonec si pak do kapsy černého saka strčil peněženku s mobilem a portálem se dostal k Pandemoniu, kde většinu z prvních pár hodin strávil někde v krajní části baru a povídal si s ostatními hosty. Dokonce potkal i nějaké své kolegy z klubu, z nichž jednoho nakonec vybídl k tanci. Proto s ním došel k parketu, kde v dálce zahlédl nejprve TANOIU, kterému zamával, ať už se otočil, či ne. Po sléze spatřil i NAT, které rovněž zamával. Jít však za ní hodlal až po tom jednom tanci s kolegou, pokud jej tedy dívka nepůjde pozdravit osobně.*
*Jen se zasmála, nechala Remiho aby ji chytil a poslušně šla za ním k baru, kde se pak postavila vedle TRISS a usmála se a ni.* Dám si whisky stejně jako ty, jen si do ní něco přidám. *Uculila se, ale úsměv jí z tváře zmizel, když REMI začal hulákat pro ni tak známé jméno. Hned se koukla tím směrem a když pohlédla na ELISU, jen tiše zavrčela a stiskla ruce v pěst. I když jí Remi nic neřekl a vlastně ani ona sama, stejně měla upírka tušení, že to právě s ní spal, že to s ní jí podvedl a o to víc to v ní teď začínalo vřít, už jen díky tomu, že po použiti drogy se jí všechny emoce znásobily, v tuhle chvíli vztek, který měla, když ženu viděla.*
*Remi počkal, až mu dal i barman jeho drink a hned na to jej natáhl před sebe.* No tak jooo, další přípitek, na co bude tenhle? To mě zajímá! Ale ne, já navrhnu, na nová přátelství, na nové vztahy, a na TRISS hot přítele! *Vyjekl opět na lesy a zaculil se. Pak sjel pohledem k Aless a zadíval se na ni. Nemohl si nevšimnout, jak se Aless tvářila na Elisu kousek od nich, proto si nesouhlasně mlaskl.* Znáš Elisu? Pojď, pojď, seznámí váaaaas! *Uculil se, načež obě popadl a táhl je k ELISE a KAYNOVI.*
Asi jsem plný překvapení, no ne? *Zaculil se fér a pak sledoval, jak vytáčí číslo. Hned ale pak zbystřil, když viděl, jak se fér v převleku za jakousi diskokouli hrnul k nim, s pohledem upřeným na Elisu. Majetnicky objal vílu kolem pasu, schoval ji za svá rameny, jako kdyby snad všem říkal, že tahle je jeho.* Tak co, bere to? *Optal se, když sledoval vílu s telefonem u ucha. Pak se zadíval nakonec před sebe, než se oíhlédl na trojici, jež k nim fér táhl a zavrčel.* /Ani to nezkoušej./ *Pomyslel si.*
Prdlá zrzka? To mám za toho staříka že jo? *Zeptala se s falešným uraženým výrazem. [link src="Pak.si"] všimla někoho v davu jak na ni mává, byl to HIRAM a Nat se usmála* Koukni! To je ten z toho plesu! Pojď! *Natlie Dominica vzala za ruku a jestli se nebránil tak ho vzala sebou k Hiramovi* Ty seš Hiram že! Dlouho jsem tě Neviděla! Jak se máš? *Zeptala se nadšeně a prohrabla si vlasy z obličeje*
*Zasmál se.* No jasně, já ti dám staříka, malá. *Zasmál se a pak ji poslouchal. Jakmile pak slyšel, co řekla, podíval se na dotyčného. Hned mu ale zazvonilo v uších, to jméno mu zarezonovalo jako něco tak moc intenzivního. To jméno si pamatoval, jak jej říkal i dotyčný čaroděj tehdy na plese a i Inocenc. A Dominci teď přemýšlel, jak moc velká pravděpodobnost je, že v NY budou dva čarodějové jménem Hiram. proteď se ale rozhodl být neofenzivní, alespoň si řekl, že se o to pokusí. Náhoda mohla být mrcha, to měl Dom na paměti. Proto se pak vydal za Nat a když byli u HIRAMA, natáhl před sebe ruku.* My se taky vlastně známe. *Usmál se na něj.*
*Zamyšleně poslouchala pípání v telefonu, když nevěnovala moc pozornost ničemu. Spokojeně se natiskla na Kayna, který ji k sobě přitiskl a působila jako kdyby k němu i patřila.* Ne nebere... třeba zavolá zpátky *Tipla telefon a podívala se na něj, jenže jeho pohled by dokázal v tenhle moment vraždit. Zajímalo ji, co ho takhle přimělo se tvářit a kdyby mohla byla by ještě bledší než je. Remi k nim táhl obě dívky.* /No to si dělá..../ *Zhluboka se nadechla a musí tuhle situaci nějak galantně vyřešit. Rychlé ahoj, jak se máš a musíme jít by to mohlo vyřešit.* Ahoj Remi, Ahoj Aless *pronesla k nim, když byly dostatečně blízko* My se neznáme. Elisa de Rais Borrgia *Představování by bylo za nimi, ale na TRISS ponechala svůj výraz o něco déle. Neznala ji, ale přišla ji povědomá. Víla to být nemohla nebo že by? Ne... Nejspíš nějaká známá tvářička.*
Počkat, na mého přítele? *Uchechtne se, že to pomalu vypadalo, že na něj má crush a zvedne sklenku, kterou právě dostala k přípitku, jen aby je Remi přerušil vyjeknutím, popadl a táhnul je směrem ke svým známým. Snažila se nevylít a když před nimi stanou, tak neznámá žena - dle uší, které se probíjí skrz vlasy víla, pokud neměla umělé uši - se chopí iniciativity a ze zvyku k ní natáhne ruku.* Myana Meritriss Blake. Stačí Triss. *Pousměje se, protože na sobě cítí její pohled a pak se otočí i k muži, jestli se představí a případně ruku natáhne i k němu, kdyby jí ji však odmítli podat, tak jim pokyne skleničkou a jen se rozpačitě usměje a shrne si vlasy za ucho a upije.*
*Potřebovala se napít, ale ani to nestačila udělat, jelikož REMI dostal ten špatný nápad jí k nim tahat a tak šla s ním. Čím blíž byla, tím víc cítila tu zlost. On sice neřekl jméno víly se kterou spal, ale podle toho, co o něm říkala ELISA a celkově, si mohla dát dvě dohromady, blbá nebyla, došlo jí to, proto nebyla nadšená jeho nápadem jít za nimi.* Ahoj. *Zavrčela skrz zuby pozdrav směrem k ELISE a jejímu protějšku (KAYN), na kterého se pořádně ani nekoukla, jen hleděla na ni, propalovala jí pohledem a pevněji stiskla ruce v pěst. Pak se otočila na REMIHO.* Pojďme prosím zpátky na naše místo. *Řekla jen a hleděla na něj.*
*Jakmile k nim došli, tak se Remi ihned uculil jako měsíček na hnoji a ELISU rovnou objal.* Ahooooj, ahoooj, a ahoooj! *Mávl na víláka před ním a bleskově mu skočil kolem ramen. Pak se odtáhl, načež se podíval na Elisu.* Co ty tuuu? Jak se máaaaš? *Zaculil se vesele Remi, celý rozjařený a veselý.* Seznamte se, seznamte se, jeee to je fajn, platím pitíiii! Co kdo chce! *Dostal ze sebe ihned a otočil se k baru. Pak koukl na Aless.* Co se děje, bavíme se, bude to faaajn! Co si dáš? *Mrkl na ní vesele.*
*jakmile k nim dotyční došli, tak Kayn o to více zavrčel. Sledoval je, načež tiše zavrčel.* /To není možný./ *Odfrkl si, chtěl Elis ještě něco říct, ale to už u nich byla ona trojice. Kayn se ihned vyrovnal v zádech, načež se podíval na všechny, a pohled pak nechal na TRISS. Tím, že vstal upozornil na svou výšku přes dva metry a vztyčil se nad nimi. Chvilku koukal na ruku, jež mu TRISS podala. Pak se natáhl a stiskl ji.* Kayn. *Pronesl pouze, načež se pak otočiil k ostatním, to už mu ale REMI skočil kolem krku. Kaynovi zrudlo před očima a měl chuť féra popadnout a hodit s ním o bar. Když se odtáhl, tak se nespokojeně zatřásl a pak se podíval na třetí, Alessandru. Ihned jej do očí uhodilo to, jak povědomá mu její tvář byla, jen nevěděl odkud, ale přísahal by, že ji neviděl prvně.¨Naklonil halvu na stranu a zadívals e na upírku.* Zdravím, známe se? *Zeptal se rovnou.*
*Zvesela na NAT zamával a otočil se zpět za svým kolegou, který jej zrovna držel za pas. Měl chuť tančit dál, nicméně to mu dopřáno nebylo.* No jo, pak tě vyzvednu k dalšímu tanci, brouku. *Cvrnkl jej zvesela Hiram do nosu, načež se od něj odtáhl a otočil k zrzce (NAT) a dalšímu upírovi (DOM), který s ní přišel. Při pohledu na něj ztěžka polkl a na chvíli se zatvářil zahořkle, než kvůli NATALII nahodil milý, přívětivý úsměv.* Přesně tak, mrňousi. Měla jsi dobré Vánoce? *Zeptal se jí. Bylo zajímavé, jak jeho pohrdavost zmizela, když se bavil zrovna s NAT nebo Triss. Asi měly své kouzlo.* Ach, ano. Stále jsem neobdržel ty texty, o nichž jsme se bavili. Už je se mnou nechceš probrat? *Naklonil při pohledu na DOMINICA hlavu lehce do strany.*
Dobrá Triss *Začala tohle oslovování používat rovnou. Nemohla si nevšimnout pohledu od Aless a všechno v ní křičelo, že by bylo nejlepší zmizet někam jinam. Aless samotné se nebála, ale nepřišla dneska kvůli nějakým problémům a ač netušila o co jde, tak se upírka netvářila takhle naštvaně jen tak.* Přišla jsem popít, tak jako všichni navíc zde chodím často. *Vysvětlila Remimu, který byl opravdu v dobré náladě a nenechal svoji polovičku opustit tohle místo.* Gin a tonic *zvolala na Remiho, který dost vykolejil Kayna. Atmosféra byla napnutá, ale trochu se to uklidnilo v moment, kdy se Kayn zaměřil na Aless.* Vidím, že si umíš vybrat společnost *Slova mířila k Triss, která byla nyní nejvíce klidný záchytný bod pro ni*
*Dorazil a takřka okamžitě se jej ujala bledá brunetka v černých, volánkových šatech, která se s ním polibkem na tvář pozdravila, vypili spolu drink a vyrazili tančit. Když se za necelou hodinu vrátili opět pro občerstvení, skončilo to špatně. Pohádali se a brunetka se mu pokoušela vsunout ruce pod černou košili, aby mu ohmatala naražená žebra, ale nakonec mu jako správná čarodějka prohrábla mysl a naštvaně rezignovala. Geret zůstal sám, kousek od baru a zklamaně si přehrával posledních nekolik minut tiché, přesto nepříjemné výměny názorů se svou dcerou.*
Jo dobrý! A co ty? *Nat se drzela blízko Doma a usmála se na HIRAMA* Mrňousi? To si tu už každý dělá srandu z mé výšky? Šikana to to! *Řekla Natalie ale nemyslela to vážně.* Jen jsme tě přísli pozdravit! Vidím tě po tak dlouhé době..
*Upír se na čaroděje podíval a pak se plácl do čela.* Jistě, ty texty. Abych řekl pravdu, tak jsme na to upřímně zcela zapomněl. Bylo toho hodně, v práci, v životě, nějaké problémy, taky nový přítel, takže se mi to upřímně vykouřilo z hlavy. *Přiznal upír a podrbal se na zátylku.* Ale pokud teď bude klidněji, tak to snad nějak vyjde. *Usmál se na něj.* Jak se ti vlastně daří? *Zeptal se s úsměvem čaroděje. Pak se podíval na Nat.* No jo, však se podívej na svou výšku. *Zasmál se a poplácal ji po hlavě.*
*Cítila jen z tónu hlasu ALESS, že je mezi ženami napětí, které jí nebylo zrovna komfortní, nicméně se snažila nezapojovat a ignorovat to.* REMI, už jsi nám platil jedno pití. *Zasměje se a pokroutí nad ním hlavou, načež se podívá na ALESS, zda je vpohodě a posléze se usměje na KAYNA.* Těší mě. *Byl dost vysoký, musela lehce zvednout bradu, aby mu opětovala pohled do očí a usměje se...jen aby se její výraz změnil v překvapený, když REMI cizímu vílovi skočil kolem krku a ten se netvářil komfortně.* /Tohle bude...záživné.../ *Proletí jí hlavou a otočí se k Triss.* Jo, jsou fajn, jen slavili než jsem se sem dostala. Asi není na místě se omlouvat za REMIHO rozjařenost... *U posledních slov se otočí ke KAYNOVI a na tváří se jí objeví omluvný úsměv a pak si odkašle.* Ale určitě mi nebude vadit ani Vaše společnost, ELISO. *Nadhodí, aby si nemyslela, že se chce stáhnout podobně jako ALESS. Neměla s vílou zlou krev, ani to neměla v plánu. Víly byly mocné a nebezpečné, když byly na opačné straně, to riskovat nechtěla.*
*Večer proudí dál. Dnešní noc je pro Candy jeden z těch večerů, který si chce užít. Ve svých květinových šatech a s vlnitými blond vlasy víří na tanečním parketu. Když se ponoří do rytmu hudby, zapomíná na vše kolem sebe a nechává se unášet melodií nových začátků. Tu a tam se rozhodne vyjít ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Odejít aspoň na chvíli z hlučného prostředí je pro ni velká úleva. Na noční obloze by se měla třpytit hvězdná podívaná, která však v new yorku nikdy není k vidění. Z této chvíle ji vytrhne zvonění jejího telefonu. Volá její spolubydlící, které však vůbec nerozumí, protože je pravděpodobně stále uvnitř a myslí si, že taky dost, jak se to hezky říká? Společensky unavená? Candy se u ucha ozve naproste ticho. Její mobil se vybil. Míří zpět do klubu a rozhlíží se kolem sebe, jestli uvidí kamarádku, s kterou sem přišla, aby zjistila, jestli je v pořádku. Během chvíle projde snad všechny místa, která ji napadnou, ale lidí je tu tolik, že se spíše jen zmateně prodírá skrz.*
Byl jsem doma se svojí želvou..nic nového. *Pokrčil rameny. Mohl se zeptat třeba Triss nebo někoho jiného, zda by nemohl slavit s nimi tyto nádherné svátky, nuže jeho problém, že nic takového neudělal. Aspoň pořádně vyčistil a upravil terárium, které Gideon obýval.* Ach taak, chápu. *Kývl, přičemž druhé slovíčko ve svém projevu lehce protáhl, podívajíce se lehce nervózně jinam.* /No hůř jak v ten den to dopadnout nemůže./ *Pokrčil rameny.* Nový přítel? Máš na mysli Inocence? Od té doby, co jsem u něj přespal, jsem ho neviděl. Jakpak se asi má? *Podrbal se lehce zamyšleně na bradě, než pokrčil rameny a vykouzlil lehce škodolibější úsměv.* Snad ano..to víš, mám se dobře. V každé práci mi to jde...jen mám v plánu studio zavřít a otevřít si namísto něj čajovnu. Někdy v dalším roce..ještě pár měsíců počkám. *Řekl, hodíce pohled na NAT.* No jo, jsi ale rozkošná. *Uculil se.*
No jo furt! Jen se nevychvaluj svou výškou! *Jemně o loktem bouchla do břicha a přitom udržela úsměv na rtwch* Connard..*Pak se podívala na Hirama a její výraz se změnil* .počkej..tys u něj spal? Ooo to zní celkem pikantně..*natalie se usmala na to menší drama a koukla na Dominica než Hiram zmínil jeji roztomilost* No dovol? Rozkošná nejsem! Dokážu tě zakousnout ani to nepochytíš..a čajovna? To zní super! *Nakonec dodala a brčkem dopila zbytek drinku*
*Jakmile řekl Hiiram to co řekl, tak se zamračil. Hned na to naklonil hlavu na stranu a pak se usmál. Snažil se nenechat se unést vztekem a žárlivostí, z celého srdce ano.* Má se dobře, velice dobřře. A ano, mám na mysli jeho, jsme spolu. *Pronesl a pak si vrazil ruce do kapes s úsměvem na rtech. Jakmile pak ale Nat řekla svou domněnku, tak mu zaškubalo oko. Nijak se k tomu ani nevyjadřoval, doufal, že vzhledem k tomu že řekl že Inie je jeho přítel, si dívka podobné poznámky odpustí. Pak už je jen poslouchal a pohled sklonil ke špičkám bot.*
Ale no tak, nebuď tak násilná. Nechceš krvavý nanuček? Mám nějaké doma. *S tímto se sklonil dolů k Nat a cvrnkl ji do nosu, pokud mu tedy dříve dívka jednu nevrazila. Nebylo by to poprvé. Navíc po tom, co dala Dominicovi loket, nedivil by se, kdyby si troufala udělat něco podobného.* Jo, byl tak milý, že mě vzal k sobě domů. Po tom, co jsem si musel uzdravovat ten zlomený kotník jsem byl tak vyčerpaný, že se mi ani nechtělo jít z šatny v práci domů. Ale to se tomu rozkošnému férovi nelíbilo. *Pokrčil rameny.* Usnul jsem mu v náruči. *Dodal ještě s uchechtnutím a pohled věnoval DOMINICOVI.* Nicméně gratuluju, má fakt dobré srdíčko. *Usmál se. Docela mu i chyběl, měl by jej zase někdy navštívit.*
*Nat si všimla výrazu Dominica a nervózně se usmála* Promiň to jsem nemyslela zle..ty to víš..*Nat se mu snažila omluvit když si uvědomila co řekla. Elaine o lodal se na ně celou dobu koukala a poslouchala díky jejímu sluchu. Nat pohladila Dominica po zadech. Když jí Hiram cvrnknul do nosu tak se ji nafoukly Lička a zatnula pěst, kterou mu vrazila celou silou do žaludku* Nanuček bude potřebovat ty..
*Co řekl Hiram pro něj byla tak nějak konečná. I když se to snažil brát tak nějak v pohodě, tak si nemohl pomoct a zkrátka a jednoduše mu vadilo to, jak ČARODĚJ mluvil, a kor když položil ještě poslední poznámku o tom, že mu Inie usnul v náruči. Zatmělo se mu před očima, zalekl se, možná toho, že i Inie říkal, že se mu Hiram líbil, kdo ví, ale nelíbilo se mu to. Nějak už i nevnímal ani to, co řekla NAT.* Jo, na tohle asi nemám. *Hlesl, načež se jednoduše otočil na patě, načež zamířil pryč, od HIRAMA, od NAT, ven, aby se vydýchal. Ani si nevšiml že po cestě vrazil do pobíhající bloncky (CANDY) do které strčil a omylem ji srazil na zem. Ihned se ale sehl a pokusil se jí pomoct na nohy.* Moc se omlouvám, jste v pořádku? Nekoukal jsem, přehlédl jsem vás, doufám, že se vám nic nestalo. *Pronesl a tak nějak sledoval, jestli jí nijak neublížil.*
*Aless na REMIHO koukla.* Co se děje? Opravdu chceš, abych se tady na konci roku, na party, která měla být fajn bavila s ní, s tou se kterou jsi mě podvedl? *Zamračila se na něj, vřelo to v ní, nevěděla ani která emoce vyhrávala. Nemohla se na ELISU ani podívat, jinak by po ní musela skočit. Držela se jen tak tak, aby to skutečně neudělala. Ještě chvíli koukala na svého manžela, jestli mu vůbec dojde, co udělal, než pak její pohled padl na mladíka, který na ni mluvil. Chvíli si ho prohlížela.* Nemyslím si, že bychom se kdy poznali, to bych si pamatovala. Když už tak, jsem Alessandra. *Zamručela ještě vytočená celou touhle situací.* /No tak, uklidni se, hlavně klid./ *Nesl se jí hlas v mysli.*
*Remi vesele zavrněl, hledíc na Elisu.* Jo, je to tu fajn, hlavně tedy na party. *Uculil se a pak vzal její dlaň, kterou jí políbil na hřbet, zatímco se spokojeně usmíval. Pro něj to bylo opět běžné gesto, jež si užíval a nepřišlo mu teď nijak divné. Pak přikývl a objednal dle zadání. Nad poznámkou TRISS jen zavrtěl hlavou a mávl rukou.* No aaa, nevadíiii. *Zavrněl spokojeně a zasmál se, když objednával pití. Pak se otočil na Aless.* Ale, no, jo, to mě mrzí, ale já se omluvil, věř mi, už by se to nestalo, to víš, tak klid, vše bude dobrý. *Culil se fér, očividně si neuvědomující vážnost situace.*
*Kayn tiše vrčel, za pas držel pořád Elisu a jen se díval na ostatní. Pak se podíval nakonec na vílu, která mluvila na mladého féra. Nic ale neříkal, jen mlčel a pohledem těkal z jednoho na druhého a zase zpět. Nakonec se podíval na TRISS a pozastavil se nad její poznámkou.* No jistě, je-li to jeho svoucnost. *Procedil pouze skrze zuby. Pak se otočil konečně i na Alessandru a sjel si ji pohledem.* Hm, jako kdybych vás už viděl. *Pronesl a pak jej to trklo.* Ach ano, připomínáte mi jednu podnikatelku z Bronxu. Moc vlivná a silná žena. *Podotkl a zaculil se jako neviňátko, což muselo být vcelku vtipné na pohled vzhledem k jeho stále zamračeným a přřísným očím.*
*Uchopila svůj drink a snažila se zůstat elegantní a klidná, jenže vše se změnilo po slovech Alessandry, kdy se zakuckala a dala si ruku před ústa* Oh no... nepříjemná situace *vydrala ze sebe.* /Mohla mě nazvat jakýmkoliv způsobem a neudělala to. Čest jí./ *upila znovu jakoby nic, ale nehodlala Alessandru dráždit. Raději dělala, že nic. Přeci jen ona zadaná nebyla to byla první věc a za druhé nezpůsobila tu situaci jen ona. Chvála všem za Triss* Jo semnou je to samá sranda *procedila ironicky nad touhle situací* a tykej mi. *Už tak byla celá situace bizardní, ale od Kayna se nehnula cítila se v bezpečí při jeho objetí a on se jen tak vybavoval s Alessandrou* /Myslím, že to beru zpět a klidně si hrabej v mysli té upírky/ *vyslala k němu. Cokoliv jen aby nemusela být ona hlavním terčem, jelikož postřehla i sepnutou pěst ženy a upíři měli opravdu ránu. Remi celou situaci spíše zhoršoval z jejího pohledu, jak byl flegmatický k tomu všemu.* Nejspíš si budeš muset najít jiného učitele *Pronesla a hned by si sama zalepila ústa, jelikož její jazyk byl rychlejší než mysl. V adrenalinu začal na ni alkohol působit a tak stočila tvář k Triss* Copak vlastně děláš za práci? *Záchrana.*
*Triss se málem zakucká při slovech o podvodu a pak si odkašle a odvrátí pohled jinam. Tohoto opravdu nechtěla být účastí.* Jak si přeješ. *Pousměje se na vílu, i když by možná raději byla někde jinde. Ocení snahu ELISY o změnu tématu a rychle se jí chytne.* Tak nějak se někde vždycky uvrtám, ale aktivně jsem převážně herečka a zpěvačka. Otvíráme s mým známým jazzový klub, až zařídíme věci okolo a s otcem řídíme jednu charitu. *Shrne jí všechno, co dělá, aby prodloužila pomyslný únik z nepříjemné situace.* A co ty? Nějaká práce, která je zároveň koníčkem? Nebo něco, co uživí, ale nijak nenadchne? *Nadhodí, aby udržela jiné téma a napije se své whiskey, načež se podívá na ALESSANDRU a pak na ELISU.* Nechceme kdyžtak zajít koupit ty drinky my? Platím. *Nabídne společnosti, znala objednávku Aless, té asi vezme rovnou dvojitou na nervy, jak to tak viděla, Remiho objednávku také znala a chtěla jim dát čas si to vyříkat a zchladit emoce a vykličkovat ze situace, která mohla vést ke zvrtnutí příjemného večera plného zábavy.*
*Nuže, přesně jak očekával, schytal nepěknou ránu. Nebyla ovšem loktem, nýbrž pěstí. Cíl měla však stejný. Za bolavé místo se automaticky chytil.* Auch. *Hlesl prvně, než se zašklebil.* Sílu máš tedy slušnou, nečekaně. *Uchechtl se, načež zasykal místo, které ránu schytalo, si lehce prohmátl. Ani si pak nevšiml toho, že DOMINIC odešel. S lehkou obtíží se však narovnal.* Ale nyní mě omluv, zajdu si to vyléčit někam mimo lidi. *Udělal krůček dozadu, načež na upírku (NAT) opět zamával.* Užij si zbytek večera. *Řekl ještě směrem k ní, než v davu zmizel. Zamířil na chodbu, kde se nacházely záchody. Tam zavítal na pánské, kde se schoval do jedné z mála kabinek naproti pisoárům, aby si mohl pořádně zjistit rozsah rány, zda náhodou nezpůsobila Nat svojí silou něco víc. Tak či onak, nakonec poraněnou oblast vyléčil, aby se netrápil bolestí a zmizel ze záchodů zpět k baru, kde se posadil na židličku a otočil se k barmanovi, aby si mohl něco objednat.*
Sakra Remi, mě je fuk, že tě to mrzí, nechci tu s ní být, nechci se s ní bavit. *Zamručela a koukala na něj, možná byla sjetá jako on, ale i tohle jí tak nějak docházelo a necítila se tady dobře, ne v její přítomnosti a REMI tomu nepomáhal, místo, aby byl nějak na její straně, tak chtěl zůstat. V tu chvíli to v ní vřelo snad ještě víc, ale pořád se snažila nějak se udržet, i když měla co dělat. Na malou chvíli jí snad rozptýlil KAYN, který na ni mluvil, načež se na něj upírka podívala, ale v očích se jí už tak nebezpečně zablesklo.* Možné to je, ale bohužel nevím o kom mluvíš, kdoví, třeba jsem s ní pracovala, ale pracuji s velkým množstvím lidí, ne všechny si pamatuju. *Pronesla jeho směrem, už chtěla říct něco dalšího, ale to slyšela slova ELISY o učení.* Ale a copak že jsi ho to učila? Jak podvést manželku hm?!! *Zavrčela a udělala krok směrem k ní.* Nebylo těžké dát si vás dva dohromady, to jak jsi o něm mluvila a pak jeho přiznání, hned mi došlo, že ta mrcha jsi ty! *Vrčela a v tu chvíli kdy to dořekla nechala pustit veškeré svoje emoce, svou zlost, to jak jí tohle zjištění bolelo a vší svou silou ELISU udeřila do tváře.* To aby sis zapamatovala, že se mnou si s zahrávat nebudeš. *Vycenila tesáky a vrčela. Pak se otočila na TRISS.* Drink si dám a možná celou láhev, dřív než jí tady zabiju. *Pronesla skrz zuby.*
Huh?..Počkej Dome- Ugh.. *Natalie se chytla za hlavu a maličké slzy se ji nahrnuly a koukla se na Hirama* možná mu bude líp..dejme mu čas..tohle jsem [link src="fakt.nechte"]la aby se stalo..*Nat se koukla na Hirama a uvědomila si jak moc ho praštila* Bože..to jsem..nechtěla.. alespoň ne tak silně..Au to ani nedokáži obhájit..Při nesu ti nějakej led..C-co ty na to?..*Když to řekla tak odešel a ona se ocitla sama. Sedla se vedle Elaine na Baru a opřela si hlavu o desku* ..Tak to se povedlo..
*To, co řekla Elisa o učiteli Remi uplně vyignoroval, alepson tak to vypadalo, on to spíše neslyšel. Místo toho do sebe kopl drink od barmana tak moc, až se s ním polil, ale hlavně, byl spokojený jak kdy jindy. Drogy mu zatemnily úsudek a on v téhle situaci neviděl žádný problém, ani nejmenší, jen bandu fajn lidí pospolu. Na drinky ostatních tak nějak zapomněl, ale jakmile se ozvala TRISS, hned se na ni otočil.* Ano, anoooo, já půjdu s tebou! Objednáme jim TAky něco. *Poskočil si fér na místě.. Pak chtěl ještě odpovědět Aless, ujistit jí, že to bude dobré, ale místo toho zakopl o vlastní nohu, a svalil se TRISS k nohám.*
*Kaynovi nemohlo utéct to, jak se situace vrbila a jak se zhoršovala. Ovšem, on si v tomhle právě liboval. Tohle bylo něco pro něj, pro jeho škodolibě hravou povahu. Když pak dostal od Elisy v hlavě povolení, tak spokojeně zavrněl, načež se podíval ALESS do očí, a hned na to se násilně proboural do její mysli. Ihned jej zahalil vztek, jež upírka prožívala a v dalším momentě si přečetl i to, co jej vyvolalo.* /Hm, nevěra manžela po svatbě, prokletí, sakra, to je ale šťavnaté./ *Uculil se sám pro sebe, měl ji díky jejím kvůli droze nekontrolovatelným emocím přečtenou raz dva, načež o to více umocnil ALESSINU vědomou či podvědomou myšlenku toho, že za to, že jí Remi podvedl může prokletí a to, že není v posteli dost dobrá. Pak si vzal pití a ucucl z něj, jako kdyby se nic nedělo. To už se ale strhl boj mezi ženami, tedy fakt, že ALESS skočila po ELISE. To pro něj byl signál, přeci jen, byl Elise zavázaný jistým způsobem a pokud by to šlo přes čáru tak, jako ted, tak se chystal zakročit. Proto se v podstatě hned odrazil od Elis, jednoduše čapl Aless pod krkem a zavrčel.* Dost. *Štěkl jí do obličeje a pak s ní práskl na zem hned vedle jejího válejícího se manžela. Pak se otočil na Elisu.* V pořádku? *Hlesl a sledoval ji.*
*V duchu se uklidňuje, že se jen až moc dobře baví a domů se vrátí až někdy zítra během dne, a to s řádnou kocovinou, ale nic víc. Přesto by byla klidnější, kdyby se se spolubydlící našla a viděla, že je v pořádku, a ne ve společnosti nějakého bídáka s příšernými úmysly. Všechny myšlenky ji opouští, když zezadu ucítí náraz. Vyvede jí z rovnováhy a fakt, že má dnes vysoké podpatky nepomáhá tomu, aby to ustála. Dokonce i vykřikne leknutím, její hlas se ztrácí v hudbě. Ať už je celý večer sebevíc elegantní, není nikdo, kdo by se v tuto chvíli nezřítil jako pytel brambor. Cítí, že se i praštila do hlavy. Nad levým obočím bude mít pár dní malou památku. Hudba se najednou ozývá ještě hlasitěji než do teď a jakoby z dálky slyší něčí hlas. Snaží se posadit a muž (DOMINIC) u ní ji starostlivě nabízí pomoc. Kouká na něj a pokýve hlavou, jakože je v pořádku. Pak zavře na chvíli oči a otevře je po pár momentech, kdy se jí zdá, že smysly jsou v pořádku.* Nic mi není. *Usměje se na něj tak jakože se ho snaží přesvědčit. Nechá si od něj pomoct na nohy a jen co se narovná, chytne se jeho paže ještě silněji, protože má pocit, že nemá pevnou zem pod nohama a on je jediný, kdo ji může zachránit.* Já.. Em. Asi půjdu na vzduch. *Ukáže ke dveřím ven. Momentálně je na ni toho hluku až příliš. Nasbírá ztracenou rovnováhu a odhodlaně i bez jeho případné pomoci vyrazí pomalým krokem ven.*
*Dom se na ni díval, a jakmile si všiml krvácejícího obočí, hned se k ní navrhnul,. vyndal kapesníček z kapsy a ten jí natiskl na obočí.* Počkejte, krvácíte, musím asi trvat na tom, abych šel s vámi, uhodila jsme se do hlavy. *Pronesl a ať už chtěla nebo ne, tak vyšel ven za ní. Pokud došli před klub, tam si ji sjel ještě jednou pohledem.* Jste si jistá, že jste v pořádku? Byla to pořádná rána. A tady. *Podal jí kapesníček, jež jí tiskl na ránu, aby si ji podržela na obočí.*
*Dragos neměl co na zábavu a věděl, že Maddie je někde u nějakého svého civilského mazlíčka. Druhá možnost na zábavu pro něj tudíž byl Malachai. Zamířil proto k Pandemoniu. O párty věděl, přeci jen znal Kaie a věděl, že když si zařizoval klub, tak bude vyhledávat každou záminku k zábavě. Navíc to bylo nejjednodušší místo, kde jej sehnat. Oblečený byl klasicky ve své korzetové vestě, saku a společenských kalhotách. Vše sladěné do stříbrno černé kombinace. Samozřejmě nezapomněl na ochranné předměty a něco na bránění, maskované do oblečení. Vešel do roje barev a hudby a hned se snažil zorienovat, zda tu Kaie najde. Neviděl ho na svém pravidelném místě, takže chtěl zamířit k baru si objednat něco k pití, než se čaroděje vydá hledat. Zvolil však ke svému překvapení zajímavou cestu a tak se ocitnul u skupinky ALESS, REMIho, TRISS, KAYNa a ELISy.* Au.. To asi bolelo.. *Ušklíbl se v momentě, kdy ALESS přistála na zemi.* Vidím, že stále potřebuješ někoho, kdo ti připomene tvoje místo.. *Uchechtne se ještě pohrdavě.* Dobrá práce.. *Ocení KAYNa na kterého krátce obrátí pohled, než se mu v očích zableskne a zaměří se na TRISS.* Pojď, drahoušku, pomůžeš mi najít tvého manžela, dlouho mi nedělal submisní děvku.. *Prohlásí. Jedním krokem šlápne na záda REMImu, druhým přišlápne ALESS ruku a aniž by ho to trápilo, tak chytne TRISS za rámě a odtáhne ji k baru.*
Páni takže dost známá osobnost *reagovala na Triss a zamyslela se, co by měla odpovědět* Vlastním jednu firmu ohledně módního návrhářství... *Chtěla pokračovat dál v konverzaci, jenže to už Alessandra vypěnila a než se nadála zacítila pořádnou ránu ve tváři. Kdyby nebyla u Kayna složilo by jí to na zem. Chvilku se držela za čelist a vstřebávala bolest. Kdyby zde nebyl Kayn musela by řešit situaci sama. Všechen ten rozruch okolo... Tohle jí spíše naplňovalo a začala se vzápětí smát* Prosím tebe... Učit ho jak podvést svoji ženu? Jak ho mám učit něco, co zvládá na sám od sebe *Pohlédla na ni pohrdavě a na tváři měla už podlitinu.* Prskáš jako nějaká kočka. Vzala sis vílu sama víš do čeho jdeš a kdo si s tebou zahrává? Si snad myslíš, že jsem na tebe myslela při tom? Nebuď směšná... *Tentokrát už byla, ale připravená na nějaký útok, když jí poslal náhle Kayn k zemi a překvapeně zamrkala nad situací a co více objevil se tu muž, který procházel (DRAGOS) a nezapomněl šlápnut na oba. Mírně zavrčela, jelikož šlápnul i na Remiho, ale něco jí drželo zpět. Už tak měla na krku zdrogovanou upírku, co jí dala pořádnou ránu* Jo... dobrý... *ohlédla se na Kayna, když si uvědomila, že se jí ptal na stav.* Ale pekelně to bolí to se musí nechat, že ránu má slušnou. *Místo už měla hezky zarudlé.*
*Triss vážně v této situaci být, protože se přiostřovala a opravdu chtěla jít koupit drinky, jenže to už padla rána pěstí a Triss...se mohla postavit upírovi do rány, měla nakonec ochranný předmět, ale nepotřebovala jeho moc obracet proti ALESSANDŘE, která jí nic neprovedla a tak se chce ujistit u ELISY, že je vpohodě a ani to nemá šanci udělat, jinak by sama přepadla přes REMIho a tak tam moment trochu nešťastně stojí, mezi "přáteli" a nově poznanými a její potřeba pomoct zraněné a uklidnit naštvanou ji rozpolcovala a dávalo jí to jistý pocit úzkosti. Být to kdokoliv jiný, kdo jí "zachránil", byla by vděčná, ale při pohledu na DRAGOSE a po jeho slovech jen zbledla.* Až na to, že nemám manžela. *Prohodí naštvaně a trhne rukou, když ji začne táhnout pryč a jen se ohlédne za ostatními. U baru ale spatří možnou záchranu a při tom na DRAGOSE v okamžiku nepozornosti chrstne zbytek svého drinku, aby se mu vymanila a přeběhla k HIRAMOVI.* Neptej se, pojď si zatančit, potřebuju zachránit. *Vyhrkne na staršího čaroděje, kterého zachytí za ruku, už přece na baru tančit uměli a seskočit se dalo i někam do davu nebo tak něco, ale...čekala, že chrstnutí drinku do ksichtu vůdci klanu byl celkem hloupý krok, který neměla podstupovat.*
*Sama by si všimla, že krvácí až při pohledu do zrcadla, kdo ví kdy. Ale teď, když to zmínil, cítí nějaké pálení na čele.* Není to tak hrozné. *Pokouší se uklidnit jeho i sebe. Když ji Dominic přidrží kapesníček na obočí, zavře na okamžik oči, snažíc se potlačit syknutí ze štípání, které pocítí při doteku kapesníku na kůži. Dál klopí pohled dolů. Cítí se teď dost nemožně za to, jak je nemotorná.* Děkuju. *Řekne již opět s pohledem upřeným na toho, jenž ji jen nevynadal, že se mu motá do cesty a nešel si dál po svým.* O tom se hádat nebudu, budu ráda, když nebudu muset být sama. *Vděčně se usměje, že nemusí teď zůstat sama. Nemyslí si, že si nějak vážněji ublížila, beztak to vypadá jen dramatičtěji, než to ve skutečnosti je, ale za společnost je skutečně vděčná. Čerstvý chladný vzduch ji za celý večer neudělal líp než právě v tuto chvíli. Opře se o zábradlí a koukne mu do očí.* Já… děkuji za tu starostlivost.
*Natalie si všimla povědomé osoby na baru a pomalu se schovala podbar, Elaine se usmála akoukla na ní* Že by hlášení v přímém přenosu?..*Řekla Elaine a Nat vyelzlanz pod baru* Teď ne..jen teď ne..*Nat se koukla na Elaine a držela jí za paži* Postěžuj si třeba zítra [link src="ale.ted"] ne!..*Prosila Natalie Elaine ale ona odtáhla ruku a usrkla svého vína s krví*
*Dominic se na ni usmál a pokýval hlavou.* Nic se neděje, nenechám vás tu, když vidím, že nejste v pořádku. Chcete donést pití? Cigaretu? Cokoliv? Nebo někoho zavolat? Já jen, aby jste se nějak zařídila podle toho, jaks e cítíte, aby vám bylo lépe. *Pronesl Dom, sám se pak posadil na obrubník, ale pak hned vstal a natáhl k ní ruku, načež se usmál.* Dominic. *Řekl své jméno.* No, jak moc nevhodné je zeptat se, jak si užíváte večer? *Pronesl s lehkým úšklebkem na rtech.*
*Nějakou chvíli, po tom co vyvázl z toalet, kde si musel vyléčit ránu, popíjel nějaký ten drink a víceméně ignoroval svět kolem. Konkrétně tedy pil Crush Arrow, který obsahoval jak jinak než slivku. Rohatý čaroděj si ji akorát nechtěl dávat servírovanou rovnou v půlce. Náhle jej však zaskočila TRISS. Pustil tedy brčko z úst a podíval se na ni.* Teď mám akorát větší chuť se zeptat. *Řekl, ale nakonec, i když se mu moc nechtělo, drink odsunul a vstal.* Řekneš mi aspoň během tance co se děje? Koho jsi nakrkla? Povídej, přeháněj, jsem jedno ucho. *Řekl, zatímco mezitím TRISS pomáhal vylézt na bar.* Dnes bys nebyla jediná, kdo někoho vytočil. Já už stihl nakrknout dva upíry, od jednoho jsem dokonce schytal ránu. *Mluvil téměř bez přestávky, než konečně i on vylezl na bar, načež čekal, jaký tanec jeho kamarádka zahájí tentokrát.*
*Otočila se na REMIHO, ale v tu chvíli se zastavila a zavřela oči, myšlenky, které jí prolétaly hlavou jí zarazily, nebylo jí z toho moc dobře, ale snažila se to nějak zahnat, jenže to bylo silnější než myslela a výčitky, žraly do morku kostí. Když pak si pak chtěla jít pro něco k pití, aby se nějak uklidnila, už jí popadly ruce KAYNA, který s ní mrštil o zem, na kterou tvrdě dopadla, hned vedle REMIHO, na kterého se jen podívala. Byla odhodlaná vstát a tě děvce ještě tak pár natáhnout, jenže to uslyšela hlas, který snad už nikdy slyšet nechtěla a jakmile jí šlápl na ruku, jen tiše zavrčela.* Ještě ty jsi i tu chyběl kreténe. *Zamručela a jen co DRAGOS svou nohu zvedl, aby šel dál, upírku napadla jedna věc, kterou bez rozmyslu udělala. Natáhla svoje ruce před sebe, chytila upíra za kotníky a upíří rychlostí škubla tak, že mu doslova podkopla nohy. Sama se rychle postavila a koukla na Remiho.* Prostě běž!* Zvolala a sama upíří rychlostí zmizela z klubu.*
*Remi nějak ani nestačil zaregistrovat, co se stalo, jen pak to, že mu někdo dupl na záda. Hned na to uslyšel tak známý hlas, který tak duševně nenáviděl. Zavrčel, načež si pak nevraživě odfrkl.* Po-polib mi prdel! *Dostal ze sebe jen tak tak, Dragosovým směrem a když z něj pak sestoupil, tak si dlouze odkašlal, načež se zadíval na Aless. Nikdo jiný jej teď nezajímal.* Aless? V pořádku? *Hlesl, načež se přisunul blíže k ní. To už Aless ale podtrhla upírovi nohy. Remi, ačkoliv zmatený, tak nějak zaslechl její slova, proto je oba skryl iluzí neviditelnosti, vydrápal se na nohy a co nejrychleji se rozeběhl k venku klubu jak jen nejrychleji dovedl, a ani se raději neotáčel.*
*Jakmile přišel DRAGOS, jež na něj promluvil, jen si jej sjel Kayn pohrdavým pohledem.* Já vím. *Pronesl v odpověď. Pak už se otočil na Elisu, a nad jejími slovy, že jí rána bolela, se podíval na Aless.* Ještě jednou to zkus a jsi na zemi tak rychle jako jsi tam byla poprvé, rozumělas? *Prskl na ni, než se otočil na Elisu a věnoval pohled už jen jí. Pak už vše co se dělo vypustil, DRAGOSE, REMIHO s ALESS i TRISS, teď se zajímal jen o to, aby byla Elisa v pořádku.* Takže dobrý? Mrcha. *Odfrkl si a měl sto chutí na upírku ještě plivnout, ta tam ovšem už nebyla.*
O tom si pak promluvíme, zlatíčko.. *Odbyde TRISS, když ji zachytí do rámě. Ostatní řeči jsou mu ukradený. Nedojde ale nijak daleko, když cítí ruce kolem kotníků. Rychle vytáhne svou dýku se stříbrno železným ostřím, přičemž pustí Triss z rámě, ale otočit se nestihne dřív, než letí k zemi. To, že ho mezitím Triss i polila je mu momentálně celkem ukradené. Vykopne směrem k ALESSandře, ať ho pustí. Ať už ji kopne nebo ne, tak je v druhé sekundě na nohou a dýka z jeho ruky letí směrem, kudy vyběhli REMI a ALESS. Možná už nevidí, kam a koho zasáhl, ale že zasáhl ví určitě, jinak by slyšel a viděl dýku spadnout na zem. Byl by nejraději, kdyby ránu schytala ALESSandra, ale i s REMIm by se spokojil. Následně se rozhlédne, aby našel TRISS, která mezitím zdrhla. Těžké to nebylo. Pouze pozvednul obočí, když ji našel, jak ji jistý čaroděj pomáhá na bar. Dojde proto k němu a vzhledem k tomu, že na Triss má perfektní výhled, tak se jeho pozornost zastaví na známé tváři. Promluví ale k mladší upírce, kterou ta známá tvář hlídala.* Co že mi nemá říkat, NAT? *Zajímá se s přísným pohledem.*
*Když adrenalin pomalu ustupoval, tak se bolest více zvětšila a sepnula čelist mírně k sobě. Byla více než překvapená starostlivostí Kayna. Přiložila ruku na jeho.* Nedokážu lhát, takže to bolí to bez pochyby. Ještě více, když odezněl adrenalin, ale stali se mi horší věci než dostat pěstí od zhrzené manželky. *Vysvětlila a zahleděla se do jeho očí na chvilku.* Alessandra je jinak milá žena... dokud o mě a Remim nevěděla byla v pohodě a taky si myslím, že byla najetá. Snad si bude příště chtít promluvit normálně, ale popravdě... snad už žádné další příště nebude. *Nerada ohrožovala sebe a své zdraví na to se měla až moc ráda.* Ale to jak jsi... *předvedla rukama hod s imaginárním člověkem a ukázala na něj prstem* ....to bylo fakt pěkný. *Elisa byla drobného vzrůstu, takže by bylo komické, kdyby se o něco takového pokusila.* A ten muž *Ohlédla se na Dragose.* Po vílách se nešlape... *zamručela si pro sebe, ale instinktivně se natiskla zpět k vysokému muži, kdy na pár vteřin zabořila tvář do jeho rámě. Vnímala jeho vůni a bylo to jako lék na bolest, která ji v čelisti sice pulzovala, ale nyní to bylo více snesitelné*
Ani nevím, jak se to stalo. *Zasměje se tiše své vlastní nešikovnosti.* Zřejmě mám dar na přitahování nehod. *Přestane si tisknout kapesník k čelu a koukne na něj, že víc se už nebarví do ruda. Tím se utvrdí, že je to jen malá oděrka a ona je jen otřesená a možná v mírném šoku z pádu. Sleduje ušpiněnou bílou látku.* Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ale v knížkách sem četla, že když gentleman půjčí dámě svůj kapesník, vrátí mu ho čistý a jako nový. A to taky udělám. *Má starost, že mu jej úplně zničila, i když by měla mít starosti o jiné věci. Jakože že zapomněla, co dělala, než se potkali.* Teď je mi líp. Dál od toho hluku. Možná nějaké pití později. *S úsměvem přijímá nabízenou ruku.* Candy. Těší mě. *A skutečně ji těší.* Vlastně sem překvapená, že je to opravdu hezký večer. Dlouho sem takto nikde nebyla, je to příjemná změna. Potkávám nové lidi… A co vaše noc? Nebude vás někdo teď postrádat?
Ehehe...Ehm..Pane Dragos dobrejj*Nat se nervózně usmála a zamávala* Fér mě očaroval abych odešla pryč..i když to nemam dělat ale co se dá dělat, zavinil tak že Natalie Zakousla civila..civil přežil..*Elaine napraskala natalii napřímo a Natalie na ní zírala* Ty seš ale zrádce.. *Natalie se podívala na DRAGOSE a vydala se žeber malinké písknutí /Kde je dom když ho potřebujiii/ Pomyslela si Natalie*
Jasně, pojď. *Slíbí mu a vyleze na bar s rychlým pohledem na obsluhu, která na to, ale zřejmě byla zvyklá a rezignovaně přesunula výdej objednávek mimo tanečníky s trochu otráveným výrazem, za který se měla touhu omluvit, místo toho se zachytila HIRAMA do tanečního postoje a podle rytmu mu oznámí tanec a začne správné kroky. Nic těžkého, už ho spolu tančili.* Heh...tohle je taky upír...vůdce klanu ze Staten Island. A já mu chrstla whiskey do obličeje myslím, protože mě odtáhl od mojí skupiny. *Vysvětlí trochu zadýchaně a pokroutí letmo hlavou.* Co jsi udělal upírům ty? *Oplatí mu dotaz. Srdce jí tlouklo adrenalinem z celé situace, útěku a teď i celkem rychlého tance.*
*Nad tím, že by mu vrátila kapesník jen zvedl ruku.* Ne, ne to nemusíte, teď jde o to, aby jste byla v pořádku, i když je to milé, ale ne, děkuji. *Usmál se na ni jemně. Přijal její ruku a pak se tedy posadil zpět na obrubník, kde si sám vytáhl cigarety a zapálil si, snad aby se uklidnil kvůli tomu, co řekl Hiram-.* No, jsme rád, že jste se bavila, bavíte a snad ještě budete bavit. Já jsem se bavil taky, ale teď si myslím, že mě nikdo postrádat nebude. *Usmál se na ni.* Pak se tam ještě vrátím, ale teď mám nějak potřebu být tu, dokud se nepřesvědčím, že jste v pořádku.
*Kayn se samolibě uculil. Tohle se mu poslouchalo moc dobře, a když se k němu pak Elisa natiskla tak si ji jednou rukou objal.* No jo. Na druhou stranu, není víla jako víla.* Podle něj bylo něco jako polidštěná víla tak jako byl Remi odpad a ostuda víl. To si ale nechal pro sebe, tak nějak tušil, že tohle by nebylo to, co by chtěla Elisa slyšet. Pak se podíval na dívku ve své náruči, než si ji k sobě přitáhl.* Hm, spravil by to tanec nebo pití? Alkohol tě třeba otupí a tanec tě odreaguje, tak si vyber. *Ušklíbl se na ni a vzal ji za ruce.*
*Remi se prodíral davem, tak nějak doufal, že se dostane ven než se něco pokazí, ale to už ucítil ostrou, bodavou ránu v rameni. Jen tak tak vzběhl před klub, kde spatřil ALles. Tam se otočil zmateně kolem své osy, jako pes který sleduje svůj ocas. V dalším momentu ale ucítil, jak jej kopla bolest železa při vyprchávajícím adrenalinu tak moc, až padl an kolena.* Hajzl jeden. *zandával Remi ještě přiškrceným hlasem.*
No dobrej, dobrej.. *Zakroutí nad NATALIE hlavou a pak ji věnuje pohled "Tak co se tady děje?" a čeká odpověď. Jakmile ji Elaine práskne, tak si dlaní přejede po obličeji.* Ty mi připomeň, že chceš od našeho čaroděje ochranný předmět proti vílám.. *Ukázal na Elaine a pak pohled vrátil na Natalie.* A my dva si promluvíme detailněji ve vile o zdravé zdrženlivosti.. *Zavrčí ještě na NATALIE.* Jak moc je opilá nebo sjetá? *Zajímá se ještě u Elaine.*
*On nie že by sa snažil tancovať hneď ako prišiel, ale on nedokáže kontrolovať svoje telo, keď sa objaví v strede hýbajúcich sa tiel a vo víre hudby. No stále pri tom sleduje Wasa, aj keď si je istý, že bez neho by si nešiel iba tak sám zatancovať.* /Kde si, kde si… Oh, do dubového zadku, tu je toľko ľudí… skvelé neskvelé./ *Premýšľa, než ho čapne niekto z kraja za zápästie niekto a tak sa otočí s úsmevom na tvári, ktorý sa mu vykúzlil na tvári.* Was. *Zvolá a už sa mu vrhne okolo krku a začne ho objímať.* Rád ťa vidím. Zase na nový rok, čo? *Zvolá mu do tváre, akoby ho Was nemohol počuť. Nechá sa ťahať pomedzi ľudí, ale aj tak si spokojne poskakuj, než sa vyvalí do sedačky skoro ležmo a nadšene buchne rukami do stola.* Ale vieš, že pôjdeme tancovať, však? Tomu sa nevyhneš. *Prenesie svojmu kamarátovi a vyzývavo na neho nadvihne obočie, než siahne po poháriku, čo stojí na stole.* Čo to máš? Čo to piješ? … Fuj. *Povie hneď a s nechuťou sa mu skrúti tvár, keď privonia k poháriku a ihneď ho uloží na svoje miesto. Cíti, ako mu telom prebehne znechutenie a stiahne sa dozadu do operadla.* Mám niečo lepšie. *Povie a potmehúdsky sa uškrnie, pričom vie, že Was veľmi dobre tuší, čo má na mysli a zrejme zase bude zo začiatku odolávať, aby sa hral na zodpovedného, ale nakoniec sa zlomí.*
*Za doprovodu své nekontrolovatelné potřeby mluvit se vyšplhal na bar, kde trpělivě počkal, až mu TRISS naznačí co půjdou tančit, aby mohl zaujmout rovněž taneční pozici. Jakmile se tak stalo, dal se společně s ní do tance.* No ty máš ale štěstí. Ukážeš mi pak kdo to byl? *Uchechtl se. Docela doufal, že tentokrát se znovu obejdou bez pádu. To se jim sice povedlo jen jednou, ale třeba, třeba se jim to dnes povede znovu.* Jednomu jsem řekl, že je mrňavý..to byl ten, co mi dal ránu. No a ten druhý..tomu jsem jen řekl, co se stalo v jeden večer..nic zajímavého. *Pokrčil lehce rameny.*
*Chvilku ještě odpočívala s tím, že nemusí těch pár minut nic víc.* Alkohol, tanec a co takhle pak jít ke mě? *navrhla tyhle možnosti a odtáhla se. Nebylo to opravdu nic tak hrozného více ji zmasakrovali ti minulý upíři, kteří...* Jsou tu *ušklíbla se na tři mladé upíry, kteří byli slušně oblečeni a posedávali u jednoho stolu opodál* A můžeme si i trochu potrápit. Ti tři... pamatuješ na upíry, jak jsem ti o nich vyprávěla? *Ale hodlala je pro teď nechat být. Vzala ho k baru, kdy houkla na barmana Joshe, že by chtěla drink nějaký silnější, co dokáže pomoct k otupění bolesti. Do chvilky jí donesl dva panáky absintu*
Měla jeden dva koktejly s krví nic víš pane *Odpověděla Elaine a Natalie se snažila nezhroutit se před vůdcem klanu. Nat se otřásla a přikývla* To je vše! Nic jiného jsem neměla!..*Elaine se na ní podívala a vzpomněla si na jednu věc* Ano a taky praštila někoho do břicha..div mu tam neudělala díru..*Řekla Elaine a Natalie si schovala tvář že studu* Něco k tomu Nat? *Zeptala se Elaine a Natalie ji dala naštvaný pohled*
/Teším sa, že po tejto šichte nevidím tie koláče najbližšie tri dni./ *Nad týmto premýšľal mladý čarodej, kým sa prechádzal ulicami rušného a plného mesta, a naťahoval si svoje stuhnuté svaly od niekoľkodňovej šichty v cukrárni. Všetci si totižto zobrali naraz voľno, a tak posledné tri dni ostali čisto na Lónim. Nemal vďaka tomu veľmi energiu na to sa teraz trepať ešte niekam na párty, ale už sa mu skutočne cnelo po svojom chrobáčikovi lesnom. Aj preto sa nakoniec presunul do rady čakajúcej pred plným barom, z ktorej, našťastie, rýchlo ubúdalo, nakoľko ich sbs-kár vyhadzoval jedna radosť. Ked prišla rada na Lóniho, ani sa veľmi naňho nemusel dlho pozrieť, a napriek protestom všetkých navôkol ho vpustil prekvapivo dnu.* /Drievko, som u dverí. Si tu niekde?/ *Nervózne prešľapol z nohy na nohu, kým sa uchýlil do priestoru vedľa vchodu do baru. Trošku si napravil tašku cez telo, a rozopol si bundu, aby sa neuveril, kým očami prechádzal po takmer nahých telách špinavých od potu, farieb a trblietok.*
*Poslouchal ji a pak se uculil, načež si ji opět objal a po tváři se mu roztáhl úsměv.* Ale, to mi zní hodně dobře. No tak teda jo, to beru, tak pak k tobě. *Uculil se. když pak umínila ony tři upíry, tak se otočil tím směrem, načež se jeho úsměv ještě rozšířil ale změnil se na ďábelský. *Jo, jo tak to beru. Sakra, to ej ještě mnohem lepší, než by mohlo vůbec být. *Uculil se na ně a pak se podíval na Elisu, zatímco v hlavě spřádal plány, jak na ně.* Uděláš mi návnadu, drahoušku? *Optal se a políbil ji na krk.* Jen mi je vyveď pře klub, mimo zraky ostatních, a pak uvidíš. *Uculil se Kayn vesele.*
*Aless vyběhla před bar rychle, přece jen si pomohla svou rychlostí, proto se zastavila až venku, kde si prohrábla vlasy. Nemohla uvěřit, že to udělala, že tomu blbovi vážně podkopla nohy. Otočila se proto ke vchodu a čekala na Remiho, který se objevil chvíli po ní. už chtěla něco říct, ale všimla si, že mu z ramene něco trčelo. Dýka. Dragos jí musel po něm hodit. Na nic nečekala a doběhla k němu, kde si dřepla.* Bude to dobré, jen vydrž ano. Vytáhnu to a dám ti svou krev, vyléčí tě to, dobře? Ale pojď se mnou k autu, tady jsme moc na očích. *Dodala ještě, než se postavila a snažila se pomoct na nohy i jemu. Na ulici před klubem bylo stále moc lidí a na to potřebovala soukromí.*
Co se stalo v jeden večer? *Zeptá se zvědavě a protočí se v otočce a vrátí se zpět čelem k němu. Podpatky o bar klapou s cvičeným umem a ona se začíná bavit. Třeba se Dragos dal do řeči s Aless a Remim, nesledovala jej, začala utíkat, nicméně doufala, že všichni budou vpořádku a nikomu se nic nestane. Začínala se jí trochu vracet předchozí nálada a usmála se.* Nechceš s ním do křížku. Má ochranné předměty, magie nám na něj nepomůže. *Povzdechne tiše a pokroutí hlavou.*
*Jen pozvedne obočí a koukne se z Elaine na Nat a zpátky.* No dobře.. Alespoň- *Začne, ale to už Elaine pokračuje.* Natalie! *Zavrčí ve výdechu se stopou otrávení a naštvání.* Koho? *Zajímá se a čeká odpověď, že to byl nějaký vílí princ nebo nejvyšší čaroděj, nebo alfa vlkodlaků a každá další možnost, co ho napadá je horší a horší. Samozřejmě by doufal, že praštila obyčejného civila, ale to by musel mít moc velké štěstí.*
*Remi měl ale co dělat, aby se zvedl na nohy.* Fuj, to nechci. *Ošil se, ale bolest jej opět uhodila jako tlaková vlna, když se špatně pohl.* Vyndej to, prosímtě, vyndej to. *Kníkl Remi a pak se na ni podíval. Klečel na zemi, neschopen se ani zvednout, nebo něco udělat. Neměl skoro na nic sílu, tak ho bolest jež železo zasévalo ochromila.*
Tamhle na baru..*Poukázala na HIRAMA, který stál u Triss. Nat sebou lehce cukla když po ní štěkl Dragos a vydala že sebe roztřesený vydech* Jo..ale koledoval si o to!..Provokoval a to nejsem jediný Upír koho nasral! *Vysvětlila Nat s nadějí že to nějak vylepší její situaci*
*Tiše se uchechtl, když jej TANOIA na přivítání začal objímat.* Ještě, že mě už nemůžeš udusit. *Nadhodil přitom. Nakonec mu to objetí i oplatil, než jej skutečně začal tahat do boxu, který si předtím vyhlédl. Hold potřeboval nejprve zakempit, naladit se a až pak ztratit veškeré naděje v tom, že vydrží být po zbytek večera ten zodpovědný.* Kouzelné, no ne? Každopádně tě taky rád vidím a už se těším na to, co nového mi řekneš. *Načal, přičemž když féra v boxu pustil a následně sledoval, jak se rozvalil na sedačku. Ani nemrkl, nic. Zjevně něco podobného čekal.* No jo, vím, vím. *Přikyvoval. Už by to nebylo nic nového.* Nějaký drink s krví..už ani nevím co. Myslím, že Coladu? *Naklonil přemýšlivě hlavu lehce do strany a nad tím znechucením se pouze pobaveně ušklíbil.* Ne, dnes ne. Chci se domů vrátit v celku.
No ve zkratce..nějaký ujetý čaroděj mi zlomil kotník, který jsem si následně musel léčit v šatně a kvůli vyčerpání jsem už nechtěl chodit domů..tak mě přítel toho upíra vzal k sobě. *Pokrčil rameny.* Zjevně si myslel, že se stalo něco víc? Co já vím, musel se to dozvědět od svého přítele. Nepotkali jsme se totiž do dneška. *Dopověděl, během čehož stále pokračoval v tanci. Jistě, nemusel předtím provokovat ani jednoho z těch dvou, to by ovšem nebyl on.* To nechceš s nikým..ale v životě jistě naštveš více lidí. Někdy omylem, nevědomky, někdy klidně i naschvál. *Vypadlo z něj. Jemu osobně už to přišlo běžné, asi protože se mu něco takového stalo nespočetkrát. Jen to při jeho štěstí nebyl právě nějaký vůdce klanu.*
*Dragos se ohlédne tím směrem a zamračí se.* Toho čaroděje? *Obrátí se následně zpátky na ženy.* Hecaté.. *Zamrmle si pro sebe a jen na Natalie vrhne všeříkající pohled, že si to nevylepšuje, když ve svých slovech pokračuje.* Nech mě hádat.. Řekl ti, že ti to nesluší.. Nebo že nejsi jeho typ.. Že jsi malá nebo jsi otravná či něco takového, co? *Převrátí očima.* Nemůžeš jen tak mlátit lidi kolem sebe, Natalie. Příště takhle vrazíš alfovi a vzápětí se budeš dívat na své bezhlavé tělo z jeho ruky.. *Pronese skoro otcovsky.* Máš štěstí, že mm tady vlastní věci na práci a ty teď nejsi důležitá.. Nemysli si ale, že jsem na vše zapomněl. Promluvíme si ve vile.. *Následně se od nich otočí a zamíří kousek od TRISS a HIRAMA.* Vezmu si absinth.. *Poručí si na baru a jen co je mu doručený, tak vytáhne z kapsy cigarety, následně se vrátí pohledem na barmana.* Nemáte oheň? *Zajímá se a jakmile má zapalovač v dlani, tak jej zažehne. Jediné štěstí, že se jedná o ten starý typ zapalovače, který hořel, dokud jej někdo nepřiklepnul víčkem a tak nehrozilo, že se podpálí. Koukne se ještě na Triss a Hirama, než vylije sklenici alkoholu na bar pod jejich nohy a vzápětí na něj hodí zapalovač a odstoupí, ať ho nechytnou plameny.*
Ah, jsi vpořádku? *Zeptá se starostlivě a ušklíbne se.* Mrzí tě to? Že jste se už neviděli, myslím. *Vysvětlí svou otázku, kterou i hned položí a pak se uchechtne.* Když já se mnohdy jen bráním, nejsem konfliktní typ, to víš, ne? *Nadhodí a v krátkém okamžiku, kdy jsou blízko u sebe přesune držení, aby ho krátce objala.* Mimochodem ahoj, ráda tě vidím, ani jsem nepozdravila, promiň. *Vyhrkne v rychlosti, než se odtáhne kvůli krokům v tanci a další otočce, která následuje. To už se jim v cestě však objeví oheň a Triss vyjekne, když jí plameny olíznou kotník a ona ztratí rovnováhu a vyklouzne HIRAMOVI ze sevření. Deja vu z pádu ani nezaznamenala, všechno se seběhlo nějak rychle a ani se nestačila rozkoukat, kdo za to může.*
*Natalie přikývla a když Dragos od ní odešel tak si povzdechla a utrela si oči* no do prdele.. *Už toho měla dost, odehrála kamaráda pak praštila někoho do žaludku že vzteku. Od Elaine se odvrátila a koukla se na mobil *..Kde seš tak dlouhou Dome..* Pomyslela si nahlas a koukla se na východ a pak se lehce schoulila*
Samozřejmě. Co by magie nespravila. *Mrknul na svou kamarádku (TRISS).* Popravdě? Ten přítel toho upíra mi chybí, ten upír až tak moc ne. *Odpověděl. Následně kývl.* Jasně, že ano. *Uklidnil ji s úsměvem.* Nazdárek, v pohodě. *Uchechtl se. Ani by na něco takového nepomyslel, když by mu to TRISS nepřipomněla. Normálně by v klidu tančil dál. Nebylo to nic, co by jej mělo nějak rozhodit. To byl spíš ten oheň, který jim zjevně chtěl udělat radost. Ani nevěděl, kdo si takto dovolil bar pod nimi zapálit, nedíval se jaksi pod své nohy. Narozdíl od Triss ovšem nespadl, kupodivu bez problémů seskočil, aby hned na to mohl zjistit, že mu požár zvládl líznout jeho oblečení.* /To máme dnes ale štěstí./ *Pomyslel si, načež pomocí elementální magie - konkrétně vodní začal společně se svým oblečením i hasit pult. Voda to samozřejmě byla z kohoutku, jediné štěstí bylo to, že on ji platit nemusel. Nicméně mezitím se v rychlosti rozhlédl, zda nenajde TRISS.*
*S potěšením sleduje, jak plameny začnou olizovat barové dřevo. Zaměstnanci se jej snaží hasit, ale než někdo skutečně chytrý stihne donést hasící přístroj, tak na pult někdo méně chytrý (HIRAM) vylije vodu a plameny se roztančí ještě ďábělštěji tím, jak voda alkohol rozšíří. Lidi panikaří, ale Dragos čeká pouze, až od plamenů zmizí nějakým způsobem TRISS. Když ji zaregistruje padat, tak ji pohotově zachytí.* Já myslel, že andělé z nebe už padat přestali.. *Uchechtne se a vzápětí si ženu přehodí přes rameno.* Tak jdeme, princezno.. Máme si o čem popovídat.. *Prohlásí a zamíří s Triss přes rameno k východu z baru.*
*Protočila očima.* Nebudeš mou krev pít, dám ti jí do rány, vyléčí tě to taky. A teď se nehýbej ano? *Pronesla a obešla si je tak, aby měla lepší přístup k jeho zranění. Hned na to chytla dýku a vytáhla mu jí z rány, dýku pak hodila na zem a rozhlédla se kolem, nakonec odběhla o kousek dál do uličky, kde sebrala malý ostrý kámen, pak se vrátila k manželovi a roztrhla mu látku v místě, kde měl bodnou ránu, sama si kamenem rozřízla dlaň a krev, která z ní vytékala, mu lila do jeho rány.* Vyléčí tě to. *Pronesla a sledovala to, po chvíli svou ruku odtáhla a koukla na něj.*
*Sotva se stihne rozkoukat, kdo ji vlastně chytil, tak se k ní donesou slova upíra, kterému se dnes už chtěla vyhnout.* Okamžitě mě pust, přeskočilo ti? *Vyjekne a upíra praští do zad, aby ji pustil, než se mu zapře o rameno, aby se napřímila a mohla pohnout nohami a zarazit mu nějak koleno do žeber nebo tak něco.* Nemám v plánu s tebou strávit ani vteřinu, okamžitě ode mě vypadni! *Pokračuje, zatímco hledá cokoliv, čím by ho mohla podrazit nebo tak něco, ale kolem jsou pouze lidé, kteří jsou příliš zaujatí sami sebou, než aby se zajímali a ti, co se ohlédnou se brzy začnou věnovat tomu, čemu se věnovali předtím a neřeší očividně ženu, která není komfortní a to, že jsou u ÚNOSU.*
Ano, jo, jasně, cokoliv.. *Odpoví ji s naprostým nezájmem. Plameny na baru a HIRAM, který je rozšířil, mu poskytli skvělý chaos, aby se nikdo nestaral, že odnáší Triss pryč.* Já se ale neptám, co máš v plánu. A lehni! *Plácne ji po zadku druhou rukou, když se začne vzpírat na rameni.* Buď hodná holka.. *Rýpne si ještě a vyleze ven před bar. Jen věnuje lidem stojícím venku pohrdavý pohled. Podobným jen s trochou pobavení zavadí i o Aless a Remiho, ale ti jsou mu teď u prdele.*
*Když ji plácne ožene se po jeho zátylku rukou a zavrtí se, načež se narovná o to víc.* Pusť mě dohajzlu! *Načež přejde k několika španělským nadávkám a když jsou venku, konečně se jí povede zachytit telekinezí kovový koš, který prudce vrazí do lokte ruky, kterou se drží, což skoro nutně musí fungovat stejně jako když doktor klepe kladivem pacienta po koleni a reflex mu ho vyšvihne nahoru. Zde to však má opačný efekt, kdy mu to odhodí z ní ruku a ona si rychle telekinezí pomůže, aby se z něj dostala a dala se do útěku k nejbližší vedlejší uličce, odkud si může telekinezí pomoci vzhůru nebo ideálně roztáhnout doslova křídla a uletět. Také se mu snažila házet věci pod nohy, aby jej zpomalila,*
*Remi tedy držel, tak nějak nevěděl, co by teď měl dělat. Prostě jen držel a vnímal, jak bolest pomalu ustupovala, ale s tím zároveň se mu do hlavy narval i pocit lehkého zmatení, ale i lehkosti. Cítil, jak jej ovlivňoval Yin-fen v krvi Aless, a hned na to, skoro hned poté, zahlédl, jak ven z baru vyběhla TRISS a s tím aji DRAGOS. Remimu se zatmělo před očima. Ještě cítil účinek druhé drogy, jež si dal dřív, ta, jež ovlivňovala tu nejvíce umocněnou a výraznou emci momentu, a to byl teď vztek. Remi se beze slov vyhrabal na nohy, načež se nějak dopotácel k jeho DaVicni Italdesign kousek od něj. Nasedl, nastrartoval a dupl na plyn, stále ještě zabržděného motoru, takže se ozval řičící zvuk z nitra auta. Byl doslova kousek od TRISS a DRAGOSE. Ani si neuvědomil, jakou chybu teď děla, jak zuřil. Prostě viděl rudě a chtěl jediné- nehezky ublížit DRAGOSOVI. Proto, pokud si získal jejich pozornost prudce dupl na plyn a závodní auto se ihned s pištěním gum a řvaním motoru rozehnalo směrem na DRAGOSE* Bídáku zasranej. *Hlesl pro sebe Remi, ovšem v ten moment, kdy už se k upírovi blížil, se mu zamotala hlava. A hlavně, všiml si Aless před ním na silnici, ještě před Dragosem. V ten moment strhl volant, auto najelo do jedné ze stěn blízké budovy, od které se odrazilo a teď se neřítilo na DRAGOSE, ale na TRISS.*
*Koukla na něj a chtěla se ho zeptat, jak se cítí, ale najednou i ona uviděla TRISS a za ní DRAGOSE, což se jí moc nelíbilo, přece jen před chvíli mu podkopla nohy a nějak čekala odplatu. Chystala se sebrat REMIHO a zmizet, ale on byl nějak rychlejší a ona už jen sledovala, jak nasedl do auta a rozjel se.* Co to sakra děláš.* Zvolala na něj, ale marně, už jí stejně neslyšel. Netušila ani co udělat, jak jej zastavit. Byl teď ještě ví sjetý než předtím a nelíbilo se jí, že v tomhle stavu usedl za volant, nakonec jí přece jen došlo o co tu šlo a tak jen protočila očima, doufajíc, že to přežije. Čeho si všimla pozdě, bylo, když se řítil jejím směrem, přece jen DRAGOS stál kousek za ní. než však sama uskočila, tak už viděla, jak auto nabralo jiný směr a hlavně, kam směřovalo.* A do hajzlu. *Zanadávala.*
/Kurva, že já jsem kus debila? Jsem, samozřejmě!/*Uvědomí si, hned jak si všimne, že plameny tím akorát víc rozšířil. I kdyby jej neuhodilo do ksichtu něco tak pozorného, zahlédl i jednoho z barmanů, jak po něm hází nepřívětivý pohled, než se vrátí k napravování nepořádku.* /Dobrý, myslím že dnes jsem lidí nasral dost, jsem zralý na šlofíka./ *Pomyslel si.* Počkat..kde je Triss? *Uvědomil si, načež se začal zmateně rozhlížet. Jak málo času mu stačilo, aby kromě svého rozumu, který určitě jednou měl, ztratil i svoji kamarádku (TRISS). Občas jej udivovalo, jak opožděný na svůj věk byl. Štěstí o něj nakonec ovšem zavadilo a těch dvou si všiml u východových dveří, proto se k nim taky rozběhl, aby je pak mohl rozrazit a při samé své tuposti zavrávorat, protože to bylo celé náhle.* Já nejsem kus debila, já jsem jeden velký debil, fakt že jo. *Zamrmlal si pod nosem, narovnal se a opět se rozhlédl, aby mohl spatřit další spoušť.* Párkrát jsem přemýšlel, že bych s alkoholem přestal..teď nevím, jestli mám chuť pouze na gořalku, nebo na něco tvrdšího. *Vypadlo z něj při tom pohledu, zatímco se snažil nějak vyznat v tom, co se vůbec děje, i když určitě zas tak nalitý nebyl. Ačkoliv něco takového bylo taky docela diskutabilní.*
*Zavrčel pro sebe, když mu Triss něčím vrazila do ruky a on ji tak pustil.* No to ani náhodou.. Máš se z čeho zpovídat.. *Pronese k ní hlasitě, ale stále ještě nekřičí a vyrazí za ní. Vzhledem k civilům před barem nechtěl používat upíří rychlost. Remiho a Aless by si vůbec nevšímal, kdyby se neozval skřípot kol o asfalt. Otočil hlavu zrovna ve chvíli, kdy se sportovní auto rozjelo. Pozvedl obočí, protože viděl Alessandru mezi ním a autem a nechápal o co se Remi snaží. Jemu to zřejmě taky na poslední chvíli došlo a tak Dragos mohl jen sledovat, jak strhl volant.* /To je ale bucată de rahat../ *Bleskne mu hlavou a druhým bleskem mu dojde, kam se auto řítí. Rozběhne se a tentokrát neřeší, že běží o trochu rychleji, než by měl normální civil.* Triss! *Křikne ještě se zavrčením na cestě k ní. Okolí se kolem něj spomalilo. Jedna sekunda. Auto se otočilo. Druhá. Někdo v davu vykřiknul. Třetí. Dragos zachytil rukou Triss a odhodil ji na blízký chodník. Čtvrtá. Cítil jak mu nohu podemlel nárazník auta a vzápětí se jeho tělo sklouzlo po kapotě a on zaslechl tříštění, jak prasklo sklo. Odstředivá síla odhodila Dragose z auta pryč a on narazil do zdi jedné z okolních budov.* Curvă! *Zanadává, když se o zeď posadí. Bolely ho žebra, záda, noha do které mu Remi najel a byl nasraný. Pohledem hledal, kde skončilo auto a vzápětí, kam odhodil Triss, než se začal zvedat na nohy.* /Modli se ty zhulená Zvonilko, ať není zlomená./ *Pomyslí si, když věnuje autu, nebo Remimu, pokud jej už viděl, vražedný pohled.*
*Začínala mít dojem, že její život je sakra příšerná tragikomedie katastrof a náhod, protože sotva utekla, zaslechla pískání pneumatik. Ani nestačila zaznamenat, co se okolo ní děje, protože auto bylo jednoduše rychlejší, než lidské reflexy a než by v její mysli padlo nějak rozhodnutí, zda použít magii na veřejnosti, už letí vzduchem na chodník, po kterém se taky nepěkně omlátí a s vyraženým dechem se alespoň dostane do kleku. Tělem jí rezonovala bolest a brnění, stejně tak hlavou, musela se praštit, jak nečekané a silné odhození bylo a bylo s podivem, že dokázala dopadnout vlbec tak, že se jen sedřela a nic si nepolámala nebo se třeba nezabila o obrubník. Měla dojem, že jí srdce za chvíli vyskočí z hrudníku a bylo jí mdlo. Jen ztěžka polkne a rozhlédne se, načež se začne zvedat v uvědomění, že by nebyl dobrý nápad, kdyby ji někdo poznal a začal natáčet, k čemuž jí dopomůže decentně její magie - telekineze byla skvělý pomocník v těchto situacích, když se rozejde do boční uličky, kde by se mohla léčivou mocí vylízat z bolístek nebo rovnou ideálně i zmizet ze scény do oblak.*
*Remi neviděl, kdo mu nakonec naletěl na kapotu, viděl jen, že bylo okno před ním roztřískané na hadry. Jen tak tak se natáhl dopředu, popřel bolest, jež se mu hromadila v těle a vykopl to, co z čelního skla zbylo. Pak se podíval pohledem přímo na válejícího se DRAGOSE. Teď mu bylo vše jedno. Navázal s ním přímý oční kontakt, zatímco jeho oči zčernaly při jeho pravé podobě. Světlomety auta osvětlovaly upíra před ním a Remi měl sto chutí dupnout na plyn. A možná, že by to i udělal. Propaloval jej pohledem až do morku kostí, volant svíral tak pevně, až mu zbělaly klouby.* Jednou tě stejně zabiju, hajzle. *Štěkl po něm naštvaný fér něco, co bylo asi jen zběžné přání, zatímco se autu kouřilo od spálených gum, jejichž puch naplňoval okolí. To nijak ale nevadilo Remimu, který se už už chystal vyjet. Věděl, že by mu asi nic neudělal, ale chtěl ho alespoň zmrzačit, co nejvíce jen mohl. A tak dupl na plyn a opět se rozjel proti Dragosovi, načež se mu v očích rozzářily jiskřičky nadšení, až sadisitického nadšení nad tím, že by mu tak nehezky ublížil. To by ale nemělo být nějakého dobromyslného civila, který nejspíše vyběhl za hlukem. Remi už jen viděl, jak před Dragose hupl nějaký neznámý muž, kterého Remiho neznal. A ačkoliv to klidně mohl být někdo od Dragose, tak pořád to nebyl upír, kterého se snažil fér zmrzačit. Proto jen zavrčel, načež zabrzdil a smykem zastavil. I tak ale slyšel, jak auta do někoho narazilo. Sice v něm hrklo, ale už nezjišťoval, zda to byl onen neznámý a nebo Dragos. Pak se Remi rozjel ihned dopředu, načež ucítil, jak pod kole něco nehezky zakřupalo. Fér se otočil do zpětného zrcádka, ale než by si stačil prohlédnout, jestli tam upír nebo muž byli, začal prudce couvat. Ať už tam byl muž a nebo ne, jeho momentální stav mu zatemnil úsudek.*
*Upírka nějak nestačila nic udělat. Všechno se událo tak rychle, sledovala jen, jak Remi nabral DRAGOSE autem, načež se pak otočil a snažil se jej přejet znova a když mu to nevyšlo, on snad ještě začal couvat? Dívka jen nevěřícně zavrtěla hlavou. I když byla sjetá, v tu chvílí jí došlo, že to nebyl zrovna dobrý nápad. Chápala ho, taky toho kreténa nesnášela, ale zabít ho teď nebyl nejlepší nápad a jediné co z toho bude, bude jeden velký průser, který se snese na hlavu všech. Proto se přiblížila o trochu blíž.* REMI to stačí! *Zakřičela na něj, co nejhlasitěji aby jí slyšel.* Zastav to podělané auto a nech toho! Děláš to jen horší, prosím zastav Remi! *Křikla znova, doufajíc, že jí fér uslyší.*
*Zahlédl jak Triss zmizela za rohem, načež vrátil pohled na auto a opatrně se zkusil postavit na nohy. Jestli byla zlomená nebo ne, pro Dragose to bylo, jakoby ji měl stále podvrtnutou, i když nastupovalo hojení. Se zarputilým pohledem propaloval Remiho pohledem a téměř ho vyzýval, ať to zkusí znova, zatímco se napůl ještě stále opíral o zeď. Zraněnou nohu měl lehce pokrčenou a zvednutou pár centimetrů ve vzduchu. Viděl jak se auto rozjelo a vzápětí zahlédl něco dalšího. Civila, co před něj skočil.* Ne! *Vyhrkne a muže chytne za ramena a odhodí stranou. Tím ztratí rovnováhu a přepadne a jako třešničku na dortu do něj Remi buchne autem.* Zmizte! *Zavrčí Dragos na civila, který stále omámeně sedí na místě a to je mu bohužel osudné, neboť se jeho noha ocitne pod autem.* Tobě už normálně hráblo, cretino! *Zakřičí přes hluk motoru na FÉRA Dragos, ale to už na něj couvá znova. Dragos se rychle rozhlédne. Většina lidí se rozprchla, když začala před Remiho šíleným řízením utíkat pryč. Upír soustředěně zavře oči a v momentě, co by do něj narazil kufr auta, se jeho tělo rozplynulo v modrošedý kouř. Ten se vzápětí dal do pohybu a vletěl dovnitř auta skrz rozbité sklo, kde se znovu zformoval do upírovy podoby na místě spolujezdce.* Stačí. *Řekne důrazně k REMIMU a rukama ho udeří do tlakových bodů mezi krkem, rameny a klíční kostí, které zapříčiní Remiho bezvědomí. Upír následně sebere ze zapalování klíčky a vystoupí z auta, kde se nejistě postaví na obě nohy a dveře zabouchne. Je na něm vidět, že proměna jej vyčerpala, ale stále dokázal k Alessandře vrhnout nasraný pohled, když ji k nohám hodil klíčky od auta. Pak se váhavou chůzí vydal ke zraněnému civilovi, aby jej vyléčil a tento zážitek mu vymazal z paměti. Těžko ale říct, zda na to poslední bude mít ještě sílu.*
*Marně se v té situaci, v níž se ocitl snažil po vypadnutí z podniku vyznat. V hlavě mu stále znělo, zda se náhodou nezlil do němoty a tohle nebyl jen nějaký ujetý sen. Přece by to nebylo poprvé, co by se mu zdálo o něčem takovém. Nicméně k tomu, aby si uvědomil, že to skutečně sen není, nepotřeboval pořádně ani zrak. Sotva by u sebe v bytě ucítil pach spálených pneumatik, nad nímž znechuceně nos ohrnul. Samozřejmě by i něco takového bylo možné, tohle se ovšem zdálo tak intenzivní, že jej to zvládlo probrat z jakéhosi bezmyšlenkovitého a zmateného rozhlížení po okolí. Možná jej to dokonce popohnalo i k nějakému činu – no akorát uhnul nějakému muži, co tak narychlo vypadl z podniku, aby mohl skočit před DRAGOSE a zachránit mu život, asi. Těžko říct, vrhal se tam zkrátka jako prase na porážku. To jediné si Hiram uvědomoval.* /Šílenec./ *Pomyslel si, když uskočil s vytřeštěnýma očima na chvíli blíž ke dveřím, které vedly do podniku. Vše se to dělo tak rychle. Cuknul sebou, aby se opět nějak přiměl ke vzpamatování se, což se kupodivu i stane. Proto jakmile se mu naskytla možnost a auto již konečně stálo na jednom místě – aspoň na chvíli byla eliminována hrozba toho, že se znovu rozjede – se rozběhl k civilovi, aby mu tentokrát mohl opravdu pomoct, když předtím téměř nečinně přihlížel.* /Třeba tohle neposeru tak jako předtím ten požár./ *Pomyslel si, když k němu dorazil, těžko však říct, zda ještě před DRAGOSEM.*
*Zrovna se chystala vběhnout do uličky - no vběhnout je silné slovo, když si všimla civila, co k ní mířil a jen se unaveně na rohu opře o zeď. Pár lidí konečně sbíralo odvahu se k místu činu přiblížit, někdo volal policii a záchranku, někdo vytahoval mobily s kamerou, jiní zase mířili za DRAGOSEM a civilem mu pomoci s civilistou, který naříkal. Zvažovala, že také pomůže, i přes fakt, že je tam Dragos, který sám vypadal docela bídně, což...byl zvláštní pohled. A nějak netušila, co si myslet a dělat, když hlavě, do které se praštila začaly docházet souvislosti, jakto, že auto nezasáhlo ji a koho to vlastně namísto ní zasáhlo. A civil, který se blížil k ní tomu nepomáhal. Triss se proto otočí po Dragosovi a zamračí se, protože se zdálo, že situace je stále na palici, jednoduše řečeno. Prohlédne si vlastní zranění a nakonec se tím směrem stejně rozejde, protože její potřeba ochraňovat se zas a znova hlásila o slovo, takže by si nedovolila takové místo opustit. Ne, že by mezi civily mnoho zmohla. Ten, který však šel k ní a zachytil ji a tím ji stáhnul zpátky k rohu uličky.* Ne, já musím pomoct- *Zkusí se obhájit, ale muž ji zachytí, aby ji přidržel.* Sama jste raněná, měla byste si sednout, než přijede záchranka. Jsem zdravotník, pomohu vám *Promluví na ni a Triss se jen usměje a skutečně se opře o zeď, jakoby se mínila svézt na zem.* Běžte se prosím postarat o toho muže, *Kývne nakonec.* Sama to tu vydržím...potřebuje ošetřit více než já... *Pobídne ho a dopomůže si k tomu také magií a při té příležitosti mu vnukne, aby si nevybavil přesně její tvář, protože by se zle vysvětlovalo, že ji někdo zranil a na další den bude bez škrábance. Na okamžik opře hlavu o zeď a zavře oči, aby jí v ní přestalo tak třeštit a zklidnil se jí tep, Dragos je nakonec sám dorasený...Teď se k ní tak rychle nedostane a ona byla taky stále napůl člověk, nebyla nezničitelný tvor, aby se jen tak sebrala v tento moment a podnikala nějaké větší kroky. A taky mohla mít otřes mozku, uvědomovala si, že by nebylo moudré riskovat aspoň pár minut let nebo telekinezi, kterou by se dostala na střechu a zmizela z dohledu.*
*Vztek, hněv a bezmyšlenkovité chování, to bylo to, co Remi vnímal. tak nějak zaslechl i hlas Aless, ale nedbal mu pozornost. Když se pak Dragos objevil u něj v autě, pokusil se Remi bránit, nebyl ale dost rychlý. proto se vypl hned, jak jej Dragos několikrát udeřil. Pro féra tak tento večírek na skutečně super nový rok skončil. A možná že to bylo nejlepší v zájmu všech přítomných.*
*Na jednu stranu byla ráda, že nestalo to, co Remi zamýšlel, na druhou stranu jí naštvalo, že se ten prevít uměl proměnit v kouř a ještě jí složil manžela. Naštvaný pohled mu ihned opětovala a sebrala klíčky ze země, načež pak zamířila k autu, kde seděl Remi. Potřebovala ho nějak dostat ke svému autu a pak i domů. V momentě kdy se snažila něco vymyslet, se za ní ozval povědomý hlas.* Nazdar šéfko, jsem si říkal, že se za vámi stavím do klubu, ale koukám, že to žije spíše tady venku. *Uchechtl se Anthony, jeden z členů Alessina klanu, který se rozhlížel po spouští, která tady zůstala.* Sakryš, neříkej, že tvůj manžílek sejmul tam toho páprdu. *Zasmál se, když viděl jak DRAGOS dopadl.* Drž hubu Tony a pomoz mi s Remim do auta, potřebuji ho dostat domů. *Zamručela upírka a otevřela dveře u řidiče, aby oba mohli féra dostat k ní do auta.*
*Dragos si po cestě za civilem pomáhal tím, že se opíral rukou o dorasené auto, které na začátku své jízdy ještě vypadalo luxusně a teď by si ho kdokoliv mohl splést s popelnicí. Muž se moc daleko od auta nedostal, zvlášť ne se svou nohou a tak Dragos neměl dlouhou cestu. Klesnul k muži, který jej vyděšeně sledoval na kolena a zachytil jeho zraněnou nohu na koleni, aby mu zabránil s ní mrskat.* Přijdu o nohu.. Mám po noze.. Amputují mi nohu.. Přejel mi nohu.. Šílenec.. Blázen.. *Mumlal si pro sebe v šoku s vytřeštěnýma očima. Dragos ho nevnímal, vyhrnul mu kalhoty nad rozdrceným kotníkem. Vytáhnul z opasku dýku a vytvořil mělkou řeznou ránu. Následně ostří chytil do vlastní dlaně a pořezal se. Krev z jeho dlaně začala kapat do mužovy rány. Po chvíli Dragos vytáhl z kapsičky saka kapesník a svou ránu si jím ovázal. Běžně by se mu taková malá rána zhojila hned, ale nyní byl vyčerpaný a jeho tělo se navíc soustředilo na mnohem horší zranění jeho nohy. Vnímal jak vedle něj přiběhl HIRAM, ale teď ho neřešil. Přichytil si civilův pohled, aby mohl aplikovat Encanto, ale... První pokus selhal, druhý, třetí.. A každý další jej víc a víc vyčerpával.* La dracu.. *Odplivne si naštvaně.* Umíš mazat paměť? *Obrátí pohled na čaroděje. Odpověď neřeší. Jestli neumí, tak by se to měl naučit rychle. Dragos se postavil na nohy a opřel se rukou o zeď. Jen se krátce podíval pohledem, kde stála ALESS s novým upírem, ale pak se vydal zjistit, kam zmizla Triss. Jeho krok byl ze začátku velmi nejistý a i když se stával víc a víc jistějším, tak bylo jasné, že jeho zranění jsou stále bolestivá, i když se to na sobě snažil nedat znát. V sekundě co se dal do pohybu u něj byli civilové, co se zas vyrojili, jen se situace uklidnila. Jeden si všiml krve na jeho ruce, co prosakovala skrz kapesník a hned jej začal táhnout stranou na klidné místo k nějaké uličce a Dragos se výjimečně nechal. Tentokrát mu hrálo do karet hrát s davem a nevyčnívat.*
*Tony se jen uchechtl a raději už mlčel, když Aless otevřela dveře u řidiče, tak vytáhl Remiho ven a přehodil si ho přes rameno jako pytel, načež i s upírkou zamířil k jejímu autu, které stálo opodál. Aless mezitím napsala sms Lee, aby se postarala o Remiho auto a nějak ho dotáhla do vily. Jakmile pak došli k jejímu vozu, tak nasedla na místo řidiče. Anthony mezitím Remiho uložil na zadní sedadlo a sám se posadil dopředu.* Tak asi jedem, hele zvládneš to odřídit, vypadáš, že sis něco dala. *Pozvedl obočí a culil se, ale Aless se na něj jen podívala a ukázala mu prostředníček.* Mlč, zvládnu to, řídila jsem i v horších stavech. *Zamručela, nastartovala a šlápla na plyn. Mířila zrovna směrem, kterým stál i DRAGOS, v hlavě jí dokonce i vyskočila myšlenka, aby to od něj naprala taky, byl určitě už dost slabý a třeba by ho dorazila, ale nakonec to neudělala. Ovšem to by jí do cesty nesměl vlezl civil, který hulákal, aby zastavila, v poslední chvíli, aby jej nepřejal, tak upírka strhla volant, jenže to už před sebou měla opět toho blba DRAGOSE, i když jí to svádělo to udělat, nakonec auto znova rychle srovnala a co nejrychleji opustila tuto část města vracející se domů.*
*Triss probralo až křičení lidí a ohlédla se, Dragos byl na dosah a ona se proklínala, když po něm hmátla a stáhla ho do uličky před autem, které, jak bylo očivídně najíždělo přímo na ně. Instinkt přežití zareagoval sám od sebe, když jej lépe zachytila při vtažení mimo pohled civilů a za zády se jí objevila křídla v krátkém záblesku a v další moment už se vzdalovali od země. Stejně by bylo brzy civilům divné, že se tak snadno vyléčil, tímto jen ochrání podsvět, než kdyby teď musela měnit vzpomínky tolika přítomným. Prostě si telekinezí zpevnila držení rukou, aby upíra vůbec udržela a přenesla je na střechu, kam velmi neohrabaně přistála, vesměs upíra na ni upustila z menší výšky a sama přistála trochu nemotorně opodál, načež nechala křídla zase zmizet, stejně jako zmizela její touha stát a prostě přešla ještě o něco dál a unaveně se posadila a promnula si spánky, než se beze slova zaměřila na vlastní zranění, v nichž bolestivě tepalo.*
*Nadvihne jedno obočie a uškrnie sa.* Možno že silné objatia pre teba sú nejakou slabinou. *Podpichne ho, akoby tým chcel naznačiť, že Was má vlastne slabosť na ich priateľstvo a že čokoľvek Tanoia vyvedie, odpustí mu to, alebo to radšej úplne prehliadne, pretože aj keď boli vôbec niekedy pohádaní, Was sa o neho vždy postaral.* Nového? Všetko je po starom. Len… *Začne rozprávať s úsmevom na perách, keď vtom aj začuje hlas svojho partnera, ktorý mu oznamuje, že už je tam. To ho donúti usmiať sa o to žiarivejšie, narovná sa a nakloní sa cez stôl k svojmu najlepšiemu kamarátovi.* … Konečne ho dnes stretneš. *Zvolá, udrie dlaňami do povrchu stola a vstane prudko, ale zároveň ľahúčko, akoby stál celú dobu, než vytancuje znova medzi ľudí, aby našiel Lóniho. Keď na neho natrafí, hodí sa mu rovnako ako Wasovi okolo krku a stlačí ho v pevnom objatí, skoro medveďom, no stiahne sa, len čo si uvedomí, že svojho priateľa ešte nechce zlomiť, aj keď to už urobil inde.* Tak rád ťa vidím, slniečko. *Zabásni nadšene, než ho pobozká na pery a stiahne k Wasovi späť a popostrčí jemne Lóniho k boxu, aby sa usadil a aby sa mohol na neho zvaliť a aby si všetci traja dali trávu, pretože Wasove odmietnutie berie až moc naľahko. Namiesto toho, aby sa váľal po Lóniho nohách, nakoniec iba dvihne ruku k Wasovi.* Konečne sa stretávajú moje dve najobľúbenejšie osoby… *Začne až detsky dojemné rozprávať a vymení si medzi nimi pohľad.* A ľúbim vás. *Povie a ani ich nepredstaví, pretože mu je jasné, že oni dvaja, samozrejme, veľmi dobre vedia meno toho druhého.* Dáš si niečo? *Otočí sa na svojho čarodeja, jasne sa na neho usmeje, než prižmúri oči na upíra pred sebou.* Lebo Was totiž začal bez nás. *Zahrá sa na urazeného, ale aj tak nakoniec vyskočí spoza boxu a stratí sa v dave s tým, čo chcú obaja a a on objednať.*
*Oprie sa o stenu celým telom, a na moment privrie oči. To však urobiť nemal, lebo len čo sa mu Tanoia hodí okolo krku, na moment vyskočí a zježia sa mu vlasy ako mačke. Až keď si jeho telo sekundu na to uvedomí, komu hrejivá náruč patrí, tak sa do objatia rád vráti, a zaborí si tvár do krku. Žiaľ, na pomalé objatia zrejme čas nebol, nakoľko ho začne fér naháňať pomedzi ľudí, až si Lóni musí batoh strážiť aj telekinézou, aby stíhal za nimi, keď mu vypadol z ruky. Boli ako tri kačičky až do momentu, než bol zrazu vtlačený do boxu, a batoh spravil posledný skok medzi neho a povedomého mladíka. Jeho opis počul totižto už toľkokrát, že by muža spoznal aj na ulici bez ďalšej Tanoiovej pomoci.* Was, správne? *Venuje mužovi široký zubatý úsmev, a mrkne po Tanoiovi, že to nejako zvládne, keď sa mu hodí do náručia, a čarodejove prsty sa automaticky objavia v hnedých kudrlinkách. Pousmeje sa nad Wasovým drinkom, ktorý ani trochu nevyzeral príjemne.* Potrebujem cukor, ale v inej forme ako v koláčoch. Môžem veľkú kolu s limetkou? *Požiada poslušne, načo si uloží ruky na už prázdne stehná po férovom odchode, a zrazu vôbec nevie, ako v konverzácii pokračovať.*
Možná? *Nakloní hlavu lehce do strany.* Ale myslím, že ten, kdo by se takového silného objetí měl bát, jsi spíše ty. *Uculil se na svého vílího kamaráda. Ne, že by mu tímto chtěl nějak pohrozit s vážností. Tanoia přece moc dobře věděl, jakým nádherným humorem tento upír oplýval. Zkrátka nebyl vždy úplně na místě.* Jen? *Nadhodil, když svoji větu TANOIA nedokončil, s lehce pozvednutým obočím. Už se v hlavě dokonce začal obávat, že to tele před ním znovu něco vyvedlo. Proto mu možná i spadl menší kámen z ledového srdce, když měl na mysli pouze seznámení s jeho přítelem.* Já už se bál, že jsi zas něco vyvedl, ale tohle mi zní líp. *Zvolal ještě dodatečně za férem (TANOIOU), než si mezitím dovolil opět usrknout ze svého drinku a s libostí zamlaskat. Hned poté mohl zrak zvednout k TANOIOVI a LÓNIMU, kteří již dorazili. Nad tím, co z féra vypadlo, se uchechtl.* My tebe taky, jinak bys byl za mě už kolikrát přizabitý. *Uculil se na něj, než se raději obrátil na čaroděje, kterého fér přivedl.* Přesně tak. A ty budeš Lóni, že? Rád tě konečně poznávám. *Usmál se na mladíka, načež se opět hravě obrátil na TANOIU, aby jej mohl potěšit svým úsměvem.* Začal jsem ještě zlehka, na tebe toho potřebuju mnohdy víc. *Zazubil se na něj, přičemž odhalil své tesáky.*
*Jelikož k civilovi dorazil později jak DRAGOS, namísto léčení na něj připadlo mazání paměti, což mu došlo už jen díky sledování upíra před sebou, jak se pokouší o Encanto. Lehce pozvedl obočí, ale když si jej prohlédl, brzy si už začal vybavovat, proč se mu ty pokusy nedařily.* Samozřejmě. *Odpověděl. To, že něco takového raději nechával na někom jiném, protože se nikomu nechtěl hrabat v hlavě, už zamlčel. Ne, že by mu to k něčemu nebylo, pouze nechtěl vypadat jako ještě větší debil. Vůbec předtím nerozpoutal akorát větší spoušť.* /Že jsem si ten kotník raději nenechal domrdat já, fakt že jo./ *Zastěžoval si v hlavě, než se obrátil k civilovi, aby mohl udělat to, co musel, a hned poté schytat facku, protože muž přece nebyl buzna, aby ho další osoba stejného pohlaví držela ve své náruči. Civila tedy pustil a vstal, přičemž se oprášil.* Hezký zbytek večera. *Odsekl k němu, než se obrátil k odchodu.* Cyp jeden pojebaný. *Zamručel ještě, než zmizel v uličkách. Na něco takového už neměl náladu, proto raději zamířil domů. Když něco posere i tam, bude to jen jeho věc.*
*Vcelku rychle nabrala celá situace jen chaosu spolu s ohněm.* Který idiot... *zavrčela si pro sebe a sledovala ten chaos všude okolo. Kdy se natiskla prudce na Kayna zády, jelikož chtěla udělat krok zpět.* Co takhle vypadnout? *zavelela k němu, ale zjevně se nehodlala hnout bez něj. Nehodlala ho tu nechat ač on jistě miloval takové situace. Přeci jen chaos byl ráj pro víly z části, ale když ten chaos nevyvolala ona sama, tak by se nejraději vytratila. Barmani se snažili celou situaci dostat pod kontrolu. Tři upíři kterým měla dělat návnadu taky zmizeli v tom, když se strhla vlna šílenství a paniky. Nebylo to zase tak hrozné jak se zdálo, ale některé to zjevně vyvedlo z míry.*
*Vše se semlelo až moc rychle na to, aby něco říkal, nad něčím přemýšlel. Jakmile mu stála Elisa zády, tak se odrazil od baru, přičemž pomocí magie lehce zkrotil plameny, aby se jim vyhly a neolízly jejich těla. Když pak stál v dostatečné vzdálenosti, podívals e na ni a kývl na souhlas.* Beru. Kam to bude, madam? *Optal se, chytl ji za ruku a táhl jí ven. Pokud šla za ním, pak to bylo dobře, pokud ne, tak šel i tak a doufal, že jej Elisa následovala.
*Nechala se vzít za ruku a rychle ho následovala ven, kde viděla jen další chaos okolo.* Tohle je tedy super nový rok ne že ne. *Pronesla sarkasticky a zůstávala v jistém pozpru. Nehodlala dovolit, aby se něco Kaynovi stalo, ale zároveň doufala, že nebude muset ukazovat svoji sílu.* Vzala bych to na hotel hm? *Jenže v moment kdy to dořekla spatřila partičku tří upírů, kteří také rychle vyběhli z baru a tentokrát zbystřili i jí.* Hele to je ta víla! Neříkali jsme, aby ses už tu neukazovala?! *houkl jeden z nich.* Otravové *zamručela a sepla pěst. Netušila zda je dobrý nápad prát se nyní venku, ale jí to bylo poměrně jedno. Nyní byla mimo žár ohně a tak svůj zrak ukotvila na Kayna s úšklebkem* Stále chceš, abych dělala návnadu? *Stresové situace přecházela velice rychle a hned se vrátila ke své škodolibé povaze.*
*Když se octli před barem, tak už nějak chtěl odpovědět Eliise, zkotrlovat, jak na tom je. Místo toho se ale otočil na upíry a pak se podíval na Elisu.* /Jo, odvedeme si je do parku, tady je moc očí./ *Vyslal jí myšlenku do hlavy a pak se podíval na upíry před sebou, než chytl vílu za pas.* A kdo vy jste, aby jste si kladly podmínky? Debilní, povrchní, primitivní magoři. *Prskl na upíry a pak si odplivl na zem jejich směre, než zmizel, snad i s Elisou rychle do tmy noci směrem parku. Tušil, že sem stejně naběhnou asi brzy lovci, a u toho být nechtěl.*
*Ušklíbla se, když ho slyšela v hlavě a pozorovala upíry, kteří byli více než zhnusení Kaynem.* A ty jsi kdo? Myslíš si, že si tady můžeš dávat nějaký rozkazy dej nám tu ženskou... *zavrčel jeden z nich. Očividně byli, ale více opatrní, když viděli neznámého, vysokého féra v její blízkosti. Naivně si mysleli, že je Elisa slabá, když je minule ušetřila a nechala se zmlátit. Jenže své opravdové schopnosti si šetřila a na šarvátky neměla nějak touhu vysilovat se. K tomu všemu při minulé situaci byl i Dominic a jemu nechtěla ublížit, kdyby byla smyslů zbavená a měla zatemněnou mysl. Rozběhla se hned s Kayne,* Hej! *ozval se křik za nimi, když tam mířili i tři upíři. Tím zmizeli do parku*
*Natalie zaplatila za svůj drink a koukla kolem sebe, když neviděla žádnou známou tvář tak se zvedla a Elaine s ní. Rozhodla se jít na čerstvý vzduch a profychat se. Když vyšla z podniku at si povzdechla* Do psi prdele toto! První Fér! Teď ten..*Natalie kopla naštvaně do plechovky u vchodu a pritom vrčela tiše, než se z ní vydaly francouzské nadávky* Fils de pute!
*Mrzí ho, že Lóniho neobjímal dlhšie, ale teraz sa ponáhľal a keď aj prídu k boxu, kde sedí Was, pôsobí, akoby si práve šňupol štyri kilá práškového cukru. Keď sa aj usadí, nevydrží tak dlho, napriek jemným štíhlym prstom vo avojich vlasoch.* Ha ha. Na mňa nebudeš mať dosť. *Zazubí sa na svojho najlepšieho priateľa, než sa obzrie do strany a znova vystrelí do sedu, aby prikývol blondiakovi vedľa seba na jeho objednávku.* Sladké ako ty. *Pocie s ružovou tvárou, potom sa však obzrie na Wasa a vyplazí mu jazyk.* Aby si nedostal cukrovku. *Podotkne provokačne, ale tiež aa v jeho očiach zračia svetielka, pretože Was veľmi dobre vie, že si uťahuje a provokuje a ešte k tomu, že upír cukrovku zrejme mať nemôže.* Bežím. *Povie a utečie k baru, kde objedná kolu s cukrom a svojmu upírskemu kamarátovi objednal ešte jeden pohár alkoholu, sebakriticky vediac, že ho zase môže doviesť na pokraj nervov. Barman sa na neho usmieva a tak sa dajú aj do reči, na malú chvíľu, iba o bežných veciach ako sa volá, kde býva a koľko má rokov, lebo barman sa mu nezdá nebezpečný. Tanoiove odpovede však už len minimálne ohľadom veku nemohli byť úplne pravdivé a tak si iba uťahuje a smeje sa radostne, než stiahne z pultu všetky tri drinky a detinsky si poskakuje späť.* Čo tu sedíte alo zdochlinky? *Zasmeje sa jemne a každému pridelí svoj drink. Potom z vrecúška vytiahne malú tobolku.*
*Dom stál kousek od ní, tak nějak ale v uličce, odkud neviděl na to, co se dělo. Jo, slyšel jak pískaly gumy auta, ale byl tu s Candy a to teď platilo. Když viděl jak vyšla ven Nat, jen se na ni letmo podíval, než se zase odvrtátil. POřřád nemohl z hlavy dostat to, jak si z něj i ona utahovala ohledně Inocence, tak nějak pořád cítil hořkost, proto se otočil zády a sledoval blondýnku.*
Chováš se nemožně Nat..*Řekla Elaine ale v Nat to ruplo* Drž hubu konečně! Mám tě dost! Všechno kazíš..*Nat šla směrem k uličce, kde by Dominic a pokračovala v hádce s Elaine* Já nic nedělám to ty si to děláš sama! Já jen na tebe dohlížím aby si někoho náhodou nezabila..*Řekla Elaine klidně a Nat pokračovala v chůzi* Radši budu mít chůvu, jako je Sasha než tebe! *Odvětila Nat a všimla si povědomé figury v uličce* ..Dome?..Tady seš..já si už myslela že si odešel..[link src="Hele.posral"]a jsem to a vim...je mi to líto..*Přiblížila se a Koukla na něj, nevšimajíc blondýnky*
*Jakmile zaslechl, že se k němu blížila, tak se na ni otočil, pak se podíval na Candy, načež koukl opět na Nat. Ta tou se pomalu vydal, než se pak podíval upírce do očí. Koukal na ni, než sklopil hlavu, zavrtěl jí a pak si povzděchl,. hledíc jí opět do očí.* A co jsi si myslela sakra? nepoznala jsi, že do mě reje? Nat, to se prostě nedělá... *Hlesl Dom a pak si povzdechl.* Možná by nebylo od věci aby jsi si uvědomila, kde končí sranda a začíná vážná věc. *Pronesl pak jejím smrem.*
*Nestíhal medzi chlapcami prebiehať pohľadom. Pre Lóniho sa blížila jeho večierka, aj keď bolo stále pred polnocou, takže mal čo robiť, aby nezíval na celé okolie, a nemal potrebu sa neustále naťahovať pre uvoľnenie svalov.* Vedel som, že ste dobrí priatelia, ale toto som nečakal. *Prizná úprimne so smiechom, keď Tanoia odíde, a Lóni ostane iba s Wasom. Prekvapene otvorí oči dokorán, keď si všimne špicáky,a má čo robiť, aby na chlapca neskočil, a neotvoril mu prstami ústa, keďže sa chcel na biele dlhé zúbky lepšie pozrieť.* S upírmi som sa ešte nestretol. Máš veľmi zaujímavé zuby. Sú skutočne tak ostré? A ako teda piješ krv? Máš v zuboch nejaké dve úzke slamky, alebo len saješ to, čo sa vystrieka z tepny do tvojich úst? A tým pádom, ak by platila tá druhá možnosť, asi ti nevadí nič, čo by striekalo, či? *Lóni bol kompletne unavený, ale kebyže môže teraz vytiahnuť svoj poznámkový blok, spraví so s Wasom také interview, že by sa chlapec z neho zrejme nikdy nespamätal. Aj preto je zrejme dobré, že sa Tanoia už vrátil, a Lóni si vďaka tomu naňho sadol tak, aby bol chrbtom k baru a hrudníkom k Wasovi, aj keď bol bokom opretý o chlapca, na ktorom sedel. Skrútil sa do klbka, a vzal si kolu, ktorú začal pomaly sŕkať.* Asi si nemôžem dať dole ilúziu, že? *Povie nespokojne, ako keby mal na sebe navlečený kúsavý sveter, a nemohol si ho aj napriek nepohodliu dať dole.*
Nepoznala..ja myslela že si dělá srandu..Jo okay dobře..Budu to vědět!..Nechtěla jsme ti ublížit..jen jsem chtěla aby byla Švanda..*Řekla Nat a šla k němu blíž* Buďme v pohodě..můžeš minto vrátit jak chceš..*Usmála se trochu Natalie s úzkostí na hrudi* Omlouvám se..opravdu..Už nebudu Taková..*Nat se na něj koukla a Utřela si oči*
*Dom si jen povdzechl a pak zavrtěl hlavou.* Jak jsi to mohla nevědět, když řekl jeho jméno a ještě jasně bylo vidět a bylo řečeno, že se jedná o toho samého? *Hlesl a pak si povzdechl.* Jo, jo, jen si na to dej pozor. Je mezi tím vážně úzká hranice. *Hlesl a pak si přešláp.* Já tu ještě budu s tou civilkou. Ona, zranila se, krvácí, nechci tě vyhánět, ale bude asi dobré, když by jsi šla dál, než se něco stane. *Hlesl Dom opatrně, a otočil se na Candy kousek od sebe. Kdyby náhodou Nat přeskočilo, tak tam stál a byl připraven ji hned chytit.*
Civilka?..*Nat si všimla Candy a přikývla* Jo jo jo...v poho..*Nat se s úlevou usmála a rychle Doma pevně objala, vyšla z uličky a sedla si venku před podnikem* Mmh..Tak..co teď? *Zeptala se Natalie Elaine a Elaine si odfrkla* No můžem tu sedět a pak čekat a půlnoc? *Odpověděla Elaine a Nat sr schoulila trochu*
No, možná ano, ale ne z toho sladkého míšeného s krví. Vy dva jste jiný kalibr. *Zašklebil se na TANOIU, když nadhodil téma cukrovky. Ta mu skutečně nehrozila, i když pokud by bylo možné dostat něco jako její psychickou podobu, dal by tomu chvíli sledování těch dvou. Sladcí zatím byli dost.* Tak to se těš na zbytek večera. *Nadhodil poté směrem k LÓNIMU, na nějž poté vyjeveně vyvalí oči, podobně jako to udělal právě onen čaroděj na něj. Na chvíli poté pozvedl jedno obočí, než se na něj mile pousmál.* Ty asi nejsi ve světě stínů moc dlouho, co? *Zeptal se nejprve, uvelebujíce se více do sedačky.* Ano, jsou..a ne, pijeme to, co se nám vlije do úst. Takže ta druhá možnost. * Odpověděl, přičemž naklonil hlavu mírně do strany.* No, nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. *Pokrčil rameny. I když taky těžko říct, co tím LÓNI měl vůbec všechno na mysli. Byla to totiž vskutku zajímavá otázka.* Jsem chodící oživlá mrtvola, počítá se to jako obhajoba? Protože na tuto otázku jsem, drahá komise, nebyl připraven. *Pověděl s úšklebkem, když se TANOIA vrátil i s drinky. Hned poté věnoval pohled opět férově příteli.* Civilům by se po odchodu z podniku měla promazávat paměť, myslím tedy..takže by to asi nemusel být problém. Nevím to ale jistě, dlouho jsem tu nebyl.
*Natalie vešla zpět dovnitř s Elaine a Zamířila první k baru a pak k bodům. S drinkem v ruce se posadila do jednoho z boxů* jak dlouho do půlnoci? *Zeltala se Nat a Elaine se podívala na hodinky* Dlouho *Odpověděla Elaine a Nat se usmála* Hm..tak co teď? *Natalie zaslechla konverzaci a nakoula do boxu za ní na trojici (TANOIA, LÓNI A WAS)* Hm?
*Dominic se snaží být ohleduplný a zdá se, že mu opravdu záleží na Candy a jejím stavu. Trochu by ji zajímalo, jestli je takto starostlivý vždy, nebo se teď cítí provinile, že to právě on ji strčil. Netuší, jak dlouho je s Dominicem venku. Studený vzduch jí dělá lépe.* Asi o tom nechceš mluvit že? *Ptá se po tom, co zmiňuje, že teď ho nikdo postrádat nebude.* Je mi dobře. Slibuju, že kdyby se mi znovu točila hlava nebo se mi dělalo zle, někomu řeknu a neseknu sebou někde o samotě. *Snaží se ho uklidnit s úsměvem.* Co jsou tři nejlepší věci, co se vám letos staly? *Pokouší se změnit téma na něco pěkného. Po chvíli se v ulici zjeví postava, která se s Dominicem asi zná.* Určitě běžte, nechci vás zdržovat. *Neslyší přesně, co si říkají, ale vnímá, že mají mezi sebou nějaké napětí.* Vše v pořádku? *Ptá se, když se vrátí zpět s opatrností v hlase. Nechá ho jestli chce o něčem mluvit nebo ne.* Jestli potřebujete jít, tak klidně běžte, já... si vzpomněla, že sem hledala kamarádku, tak bych se měla jít po ní podívat.
*Keď sa po rozdaní drinkov posadí, prekvapí ho Lóniho okamžitý útok na jeho stehná, keď sa na neho usadí. Chvíľku hľadí na jeho chrbát, počúvajúc ich konverzáciu, a tak zatiaľ obtočí svoje paže okolo čarodejovho pása a nakloní sa doboku, napojac svoj pohľad na najlepšieho kamaráta.* Máš pravdu. *Zasmeje sa a v rukách stále drží tobolku, v ktorej má svoj už dlho pripravený prášok, ktorý mohol nachádzať do ich drinkov hneď pri bare, ale chcel ich súhlas, aby ho neobviňovali z nepovoleného zdrogovania. Keď už sa ide ozvať na Lóniho otázku, nadýchne sa a skôr, ako to vysloví, dvihne pohľad na nejakú dievčinu (Nat), vykúkajúcu z druhého boxu vedľa, zatiaľ čo sa mu do uší dostane odpoveď o vymazaní pamäte civilov od Wasa. Ihneď dvihne ruku z Lóniho boku a zakýva jej.* Ahoj. *Pozdraví sa a šťastne sa zazubí, nakloní sa, aby videl na svojho partnera a pritiahne si ho k sebe.* Máme tu novú tvár. *Poznamená a aj by vyskočil na nohy a ihneď sa predstavoval v poklone, ale nejde to a tak iba kývne hlavou k prázdnemu miestu vedľa Wasa, aby si mohla neznáma sadnúť.*
*Pohárik posunie k Tanoiovi, a nechá ho mu trochu nasypať, načo si to začne miešať točením pohárika v ruke. Pokrúti hlavou na otázku Wasa.* Viem o ňom len od pár mesiacov, za chvíľku to bude už ale rok. A našťastie mám skvelého učiteľa, ktorý je v zahraničí, a taktiež aj Drievko. *Zavrní spokojne pri pohľade na svojho priateľa, na ktorom sedel, a svetlá z baru mu hrali cez celú rozkošnú tvár.* To je tak smiešne. Takže vlastne zuby máš len na to, aby slúžili ako otvárak na korkové víno? Ale namiesto vína je to krv. *Povie zaujato, keďže mu to práve napadlo. Hlavne ho zaujímalo, že či by teda vedel zubami otvoriť aj víno.* /Mohli by sme potom spraviť nejaké testy, ak by bol s tým Was v poriadku./ *Uvedomí si nadšene, a už si chce dať dole ilúziu, ked k ním príde zrazu nejaké dievča, takže si ju rýchlo opäť vráti, aby náhodou nezbadala jeho mačacie ušká. Nemohol si byť istý, či je dievča tiež z tieňosvetu, a nechcel robiť navyše problémy. Radšej si preto odpil z drinku, s čím sa spokojne uvoľnil v náručí svojho partnera.* Vitaj! *Zvolá a odpije si ešte trochu, načo pohárik položí na kraj stola, nech ho nemusí držať v ruke.*
*Když se pak vrátil na Candy, usmál se na ni.* Tři věci? Nová láska, nová kamarádka a ještě k tomu splnění dlouhodobého cíle. *Uculil se, že to byla vražda Emetta, to už říkat nemusel. Pak pokývval hlavou.* Ano, nejspíše ano, ale jak říkáte, skutečně už zmizím, ještě potřebuji něco doma dopracovat. Rád jsme vás poznal Candy, dejte na sebe pozor! *Pronesl směrem k ní, doufajíc, že bude opatrná. Pak už se vydal ke svému autu, nasedl a vyjel domů.*
*Chvíli tu kapsli s práškem hypnotizoval s zavřenými ústy, než si poměrně nahlas povzdechl a drink k TANOIOVI přisunul, už jen aby mu udělal radost.* Syp to tam. *Okomentoval, kdyby náhodou by na něj jeho nejlepší kamarád nedej bože hodil nechápavý pohled, což moc dobře věděl, že se nestane. Měl ho nastudovaného stejně jako informace o lidské anatomii či například historii sochařství. I tak jej občas fér překvapoval svými vylomeninami. Pokaždé zvládl přijít na něco nového a sám sebe tím překonat.* Rozumím, snad šílenství nepropadneš tak brzo jako někteří. *Zmínil a pozvedl sklenku s drinkem, jestliže mu ji TANOIA už s přidanou ingrediencí vrátil, aby se mohl opět napít. Následně se pobaveně uchechtl, přičemž hned nato i přikývl.* Kreativně řečeno, chválím. *Složil LÓNIMU upřímnou poklonu. Už by i znovu něco nadhodil, přeci jen by bylo zajímavé říct něco z jeho a Tanoiovy minulosti, když v tom náhle přišla nějaká zrzavá dívka (NAT). Věnoval jí tedy pohled, načež se hned i vřele usmál, aby se u nich cítila vítaná.* LÓNI, klidně si tu iluzi dej dolů. *Uklidnil jej. Pomocí pachu se mu totiž podařilo zjistit, že mají čest s další upírkou.*
Ahoj..doufám že neruším..Jen hledám lidi na povídání..protože nové chůva toho není schopná..*Nat se usmála a opřela se o sedačku* Natalie těší mě..a tonhe má chůva Elaine..*Zamávala a usmála se víc* Jak si Užíváte večer? *Zeptala se zvědavě* Jo v pohodě..Nikoho soudit nebudu! Iluzi není třeba *Ujistila je a usrkla z tmavě červeného drinku co měla*
*Je skoro totálne nadšený, že nikto neprotestuje a nechá sa ním nadrogovať.* Tak sa mi to páči. *Zavrní sladko a spokojne nasype ako Lónimu, tak Wasovi do drinku prášok, ktorý im ukázal v tobolke.* Tak sa pridaj k nám. *Prenesie šťastne k Nat, usmeje sa na ňu spoza Lóniho, než za ním zase zmizne, keď odkladá danú drogu do vrecka.* /Jej drogy dávať nebudem./ *Povie, skoro lakomo, akoby chcel hlavne sebe nechať čo najviac. Počúva dosť iba na jedno ucho ich rozhovor, než siahne po svojom nápoji a začne ho pomaličky srkať rovno Lónimu do mačacieho ucha, ktoré sa pred ním práve objavilo.* Kmotrov upírov už mám celkom dosť. *Zaznie jeho vsuvka do konverzácie, skoro kričí cez hudbu a hluk, čo sa ozýva naokolo. Pozrie pri tom na Wasa a jemne stlačí Lóniho boky vo svojich rukách.* /Nespinkaj, zlato./ *Pošle k svojmu priateľovi myšlienku a cíti, ako sa mu prvýkrát zatočí celé Pandemonium v čudnom kruhu a vlnení.*
*Pokrčí ramenami.* Zatiaľ mám iba 21 rokov, takže mám od šialenstva zrejme ešte ďaleko. A mám pri sebe Tanoiu, tak si pomôžeme navzájom. Alebo spolu stratíme rozum. *Pousmeje sa nad ich nadrogovaným nápojom, a odpije si, ako keby sa nechumelilo. S tým sa nakoniec aj uvoľní, keď dostane povolenie od oboch upírov, a na vrchu jeho hlavy sa objavia dve krásne bledé ušká. Taktiež sa aj objaví dlhý huňatý chvost, ktorý si spokojne položí až na stôl, lebo si ho potreboval trochu vystrieť.* /Prepáč mi, drievko, ale som veľmi unavený z práce./ *Ospravedlní sa mu so silnou vinou v myšlienke, a dopije celý nápoj, čím sa ešte viac cíti, ako keby mohol zaspať hneď.*
Ještě aby ne. *Dodal, když viděl TANOIU, jak se krásně tetelí a usmívá při dobrém pocitu z toho, že neslyší žádné protesty. Moc se mu nedivil, pouze silně doufal, že se všichni poté v pořádku dostanou zpět do svých příbytků. Nechtěl, aby si někdo něco počas cesty domů něco udělal.* Spíše to poslední. *Uculil se na LÓNIHO.* Chůva? *Pozvedl jedno obočí, když pohlédl na Elaine a poté hned na NAT.* Hádám, že jste taky ve světě stínů krátce, není to pravda? *Optal se. Taky tu byla možnost, že dívce mohlo hrozit kdekoliv nějaké nebezpečí, ale spíše čekal ten fakt, že to je nějaké již starší mládě, vzhledem k tomu, že zde nikomu neskočila po krku.* Užíváme si večer opravdu náramně, aspoň já tedy. Co vy? *Nadhodil především směrem k TANOIOVI s LÓNIM. Doufal, že na férova přítele udělal dobrý dojem.* Kolik že? Vybavuju si jen, jak jsi mi vyprávěl ohledně toho, co jsi poznal na hřbitově. *Zeptal se. Je ovšem možné, že si toho už moc nepamatuje a nyní si určitě vzpomínat nechce. Těžko říct, zda by toho byl vůbec nyní schopen. Obzvláště, když začal pomalu pociťovat to uvolnění, které začalo po usrknutí dalšího doušku pití nastupovat.*
Čtyři roky asi není krátce *Nat se usmála a na pozvánku TANOI se posadila vedle WASE* A Ujde to! Jen jsem poslala pár věcí což bolí Hodně ale co se dá dělat..jeden fér použil jeho magii na to odreagovat mou chůvu a pak řízl civila do ruky abych ho potom zakousla..Krásný večer co vám povím.. *Nar si povzdechla a upila svého drinku*
*Jemu vlastne vôbec nevadí, že je Lóni unavený, pretože to chápe. Trochu aj ustarostene nakrčí obočie, keď si uvedomí, koľko veľa času dnes on mal aj na spánok a aj na oddych, aby sa teraz cítil plný energie.* Ja som stretol už viac Taylorových ochranárov alebo ako ich nazývate. *Odpovie a pozrie na Wasa, akoby sa chcel uistiť, že to hovorí správne. Iba sa pred jeho očami krútia neóniky v pokojnom pomalom tempe a hudba akoby sa stíšila a hrala iba v pozadí jeho hlavy.* Účinkuje vám to? *Opýta sa veselo, aj keď si nie je istý, či Was pocíti účinky rovnako ako on a Lóni. Pozrie na Nat.* Skvelý večer… *Začne najskôr a spoza svojho partnera sa na ňu usmieva, než trochu nadvihne obočie a zazubí sa.* Ako sa vlastne voláš? Lóni, a potom je Tanoia. *Najskôr ich predstaví a až v sekunde ako doznie posledné písmeno si uvedomí, že to povedal zle. Ihneď pokrúti hlavou a aj rukou pokýve vo vzduchu.* Teda, ja som Tanoia, toto je Lóni. *Upresní už poriadne a jemne sa mu Nat zlieva do okolia.* Nový rok. Tešíte sa? My nebudeme už dlho, máme ešte niečo na práci. *Povie a skrúti pohľad na temeno Lóniho hlavy, ktorého jemne stlačí a napučí svoju bradu do jeho chrbta.*
*Lóni bol unavený dobre už aj doteraz, ale vďaka droge mu svet zrazu prišiel ako plný obláčikov vhodných na spanie. Možno to aj bolo vplyvom toho, ako dobre sa mu ležalo v náručí jeho priateľa, ale nemohol si byť týmto istý. Keďže má už ruky prázdne, opäť sa natiahne, tentokrát aj s rukami vysoko nad hlavu, až mu zapraská v chrbtici.* Sme Tani. *Predstaví ich Lóni naraz, aj keď to omylom tak trochu nechcene spojil. Potom mrkne nechápavo na svojho priateľa. Chvíľku si spája dve a dve dokopy, načo sa rýchlo postaví, hodí si na seba tašku, a chytí priateľa za ruku.* Dobre, ale ja budem dole, lebo sa cítim, že zaspím. *Rozhodne za nich oboch, a zakýva ostatným pri stole, načo stiahne Tanoiu do rušných ulíc mesta.*
Dozor, dohled..možná se dá říct i ochranka? *Nadhodil, načež když se mrknul opět na NAT, vzpomněl si i na výraz, co použila zrovna ona.* Nebo právě i chůva..vyjde to nastejno. Když chce jít mládě ven musí jedině s ním, což..*Otočil se znovu na NAT.* Plně se naučíš ovládat až po takových sedmi letech. *Řekl nakonec, než se zbytek ujal představování. Nejprve tedy nechal ty dvě trdla, přičemž se pobaveně tiše chechtal, než se lehce uklonil.* Was, těší mě. *Řekl i své jméno. Následně pozvedl obočí, když poslouchal TANOIOVY slova.* Samozřejmě, že se těšíme. Hlavně opatrně, ať nemusím problémy řešit hned prvního ledna. *Uculil se na svého kamaráda, pozorujíce následně, jak LÓNI s TANOIOU mizí pryč z podniku. On osobně tam chvíli nato ještě zůstal, pobavil se s NAT, než se taky rozhodl jít, aby fakt dorazil do bytu bez úhony.*
*Zrovna nakládal jednu ze svých soch do auta. Měl ji zavést do galerie už před pár dny, skoro před týdnem, vyskytly se ovšem menší komplikace. Někdo mu rozbil zadní okno jeho vozidla a hromadnou dopravou sochu rozhodně tahat nechtěl. Už jen, protože byla těžká a on by vypadal blbě, když by ji nesl jako by měla váhu pírka, které vítr kdesi odnášel. Nehodlal tedy na sebe upoutat pozornost kvůli takové maličkosti, proto se taky slečně, která se s ním domlouvala, omluvil, že ji dodá s nějakým tím zpožděním.* Nuže, odvezeme tě a vrátíme se domů. *Pravil si pod nosem při pohledu na kus mramoru vysekaný do tvaru hlavy obrostlé všelijakými rostlinami. Trvalo mu to docela dlouho. Nuže, kufr zavřel, do vozidla nastoupil a nastartoval, aby mohl vzápětí hned vyjet směrem galerie v Manhattanu. Byl tam naštěstí včas. Spokojeně se tedy usmál, když vystoupil z auta, dívajíce se na budovu. Nemohl si však nevšimnout toho, že zde bylo vozidel víc. Obzvláště pak dodávek. Pokrčil nad tím však rameny.* /Ona se vlastně zítra koná ta akce, že?/ *Pomyslel si v hlavě, načež sochu ze svého vozidla vytáhl, auto na dálku zamkl a využil otevřených dveří, aby do budovy vstoupil. Následně se rozhlédl. Potřeboval najít někoho, kdo momentálně ten chaos řídí. Mohl tedy působit lehce zmateně.*
*Castor stále sledoval oba mladíky, ale jeho pohled pak zaujal opět někdo nový. Snad jako kdyby dneska byli všichni až moc nešikovní.* Tak dávejte na to pozor, kolikrát vám to mám říkat. *Zamručel na dalšího muže, který opět nešikovně něco vzal a málem to rozbil.* Jak s malými dětmi.* Povzdechl si fér a znova si něco odškrtal v deskách. Když pak pohled zvedl, spatřil někoho, kdo tady doposud nebyl. Mladíka nesoucího sochu. Ihned se vydal za ním.* Ehm, vy jste kdo? Jméno prosím. *Optal se a už listoval papíry. Potřeboval mít všechno pod kontrolou, zvlášť, když šlo o tak důležitou akci, jakou byla takhle.*
*Cesta mu kupodivu nezabrala tolik času a na místo dorazil včas. Dost jej to překvapilo. Obzvláště, když byla zpravidla v takovýchto hodinách docela velká špička, poněvadž se někteří už vraceli z práce. Nuže nemohl vznést žádnou stížnost. Byl by to pak za pěkného šílence. Stále měl však lehce problém s parkováním, protože u galerie stálo nemálo dodávek, což jeho možnosti dost rychle eliminovalo. Nakonec se mu nějak ale podařilo i to, takže mohl spokojeně nakráčet dovnitř, předat sochu a zmizet zase k sobě. To by ale musel najít toho, kdo to měl přebírat. To mu totiž slečna do telefonu neřekla. Byl tedy rád, když se u něj zjevil vysoký muž. Věnoval mu jemný úsměv.* Was Benjamin Doron. *Nadiktoval s nadějí v hlase. Snad by jej v těch papírech napsaného mít měl.* Měl jsem tuto sochu dovést už před několika dny, ale nastaly jisté komplikace, takže mě sekretářka přepsala na dnešek.
*Fér si vyslechl jeho jméno a sjel si jej pohledem, načež se opět sklonil k papírům a hledal jeho jméno. Listoval papíry až ho našel úplně na konci.* A tady vás mám. I s poznámkou ano, dobře tak jste tady. Hm sochu budeme muset dát na místo, ale musíte chvíli počkat. Máme tady trochu napilno s idioty, kteří nám to všechno trochu komplikují. *Pronesl a opět se zadíval na muže, kteří to tam měli chystat, načež si jen tiše povzdechl.* Někdy si říkám, že kdybych to udělal sám, v tuhle dobu bych už byl doma v teple a měl klid. *Uchechtl se nervozně.* Mimochodem, říkají mi Castor. *Podal muži ruku, pokud jí přijal, potřásl si s ním, pokud ne, opět sebral tužku a něco si zapisoval.*
*Trpělivě čekal, až si jeho jméno muž najde, doufajíce zároveň, že si nespletl den. I to bylo přece možné a on by byl nerad, kdyby zde strašil v nesprávný termín. Nakonec se mu však o trošku rozšířil, když jej na seznamu mladík našel, hraně si i oddechl. Jak ho pak poslouchal sochu na chvíli postavil na zem, před sebe. Už tak muselo být pro všechny kolem divné, že tu mramorovou hlavu v rukou držel tak dlouho.* Jestli to je potřeba, klidně pomůžu. *Nabídl pomocnou ruku. Nakonec bylo již docela pozdě a on by taky rád znovu zmizel k sobě domů, kde by mohl rozjímat nad další knížkou, kterou si rozečetl. Lehce se pak uchechtl.* To bych ale nemohl tu sochu dovést..dříve jsem čas neměl. *Zaobalil. Dříve sochu dovést nemohl kvůli slunečnímu svitu, který tam přes celý den strašil. A popáleniny či svoji smrt riskovat vážně nehodlal.* Těší mě. *Potřásl si s ním rukou, během čehož se krátce zazubil.*
I mě těší. *Pronesl fér a usmála se.* V pořádku, ona celá ta věc stejně začíná až zítra, takže vůbec nevadí, že jste s ní došel až dneska. Hlavně že jste teď tady. Lepší pozdě, než nikdy. *Uculil se a rozhlédl se.* Místo pro vaši sochu, už máme, takže jí tam pak klidně můžeme přesunout. A typuju asi správně, že je to vaše práce , že ano? *Optal se jej se zájmem a prohlížel si dílo, které mladík donesl. Jemu nijak ani nepřišlo, že vlastně sochu stále držel, odtušil, že to nebude asi člověk. Přece jen i mezi podsvěťany se to hemžilo různými umělci a on nebyl výjimka.* A pokud tedy nespěcháte a nijak vás nezdržuji, tak budu jen rád, za každou pomocnou ruku, která všechno nepodělá. *Pronesl s úsměvem.*
Přesně tak, lepší pozdě než nikdy. *Souhlasil s Castorem. Nakonec, taky nemusel přijet vůbec, což by mu ovšem moc ovoce nepřineslo. Jako autor práce, jenž byla jím přivezena, měl mít taky z této výstavy benefity, o něž se určitě nechtěl připravit. A možná se i na tu akci přijede podívat, pokud tedy bude trvat déle, až sluneční svit zmizí, aby mohl ze svého doupěte vylézt.* Jasně, můžeme. *Přikývl.* Zajisté, originální kousek, zatím snad žádné kopie nevznikly. *Uchechtl se, s čímž na féra mrknul. Socha mu stále stála u noh. Nemohl vzbudit více pozornosti. Tedy, zajisté by mohl, jen nechtěl. Obzvláště, když jen stačilo ten kus mramoru odložit, nic víc.* Nespěchám, takže stačí říct, co mám udělat a já to udělám. A neměl bych to podělat, od toho jsou tu zajisté jiní. *Uchechtl se.*
*Cas si ještě chvíli jeho sochu prohlížel, než se usmál.* Musím uznat, že je to vskutku skvostný kousek, bude s tu vyjímat. *Mrknul a něco si ještě u jeho jména v deskách zapsal., snad aby měl všechno. Jakmile dopsal poslední informaci, desky odložil a na chvíli se zamyslel.* No nejprve asi přesuneme sochu tam, kde má být a pak se uvidí. Měl jsem tu mít ještě kolegy, ale ti bohužel nemohli, takže je to dneska jen na mě a opravdu by mě zajímalo, zda to dneska tady přežiju. *Uchechtl se.* Takže to vezmeme a tudy. *Pronesl a nějak vzal sochu taky, aby mu s tím pomohl, pak už mu jen ukazoval kudy jít a kam jí složit.*
V to i doufám. *Odpověděl férovi opět s krátkým zazubením. Když už mu to zabralo tolik času, doufal, že se ostatním zalíbí. A kdyby ne, hold ji znovu přivítá u sebe doma. Nakonec..on sám s ní byl spokojený a to, že na ní strávil více jak dva týdny, mu vůbec nevadilo. Proč by taky, výrobu soch měl jako terapii. Patřilo to k němu a dělalo mu to radost. Raději trávil čas u něčeho takového, nepotřeboval trávit každý večer na pařbách a vracet se domů zlitý z alkoholu míšeného s krví.* Určitě ano, kdo by namísto vás přece zítřek řídil? *Pozvedl v jemném zašklebení Was. Určitě tu měli někoho jiného, ale Castor vypadal jako pohodový člověk, co by i mohl být dobrý moderátor, leč to byl pouze první dojem. Těžko říct, zda by to taky byla pravda.* Dobře. *Kývl. Sochu by pak vzal bez problémů sám, ale nakonec ji vzal jen z části, aby ji Castor netahal sám. Během toho se snažil i hrát, že to pro něj nic lehkého nebylo. Férovy instrukce následně poslouchal a šel, jak mu Castor pravil.*
Tak zítřek může řídit ředitelka, kdyby náhodou. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se znova rozhlédl a zamračil se nad jedním mužem, který rozbil vázu.* Věřte, že vám jí strhnou z platu! *Zavrčel a pak si povzdechl.* Omlouvám se, nebývám tak rozmrzelý, ale dneska je toho moc. *Pousmál se na něj. Pak sochu tedy nějak nesli na místo a když došli, tak jí položili na místo.* Tak skvělé, tady to bude naprosto dokonalé. *Mrknul a ještě tam přidal tabulku se jménem a názvem díla.* Takže potřeboval bych ještě nějak protřídit pár věcí, můžu tedy poprosit o pomoc? *Usmál se na něj mile.*
Může, ale hádám, že návštěvníci budou radši, když uvidí krásného charismatického muže..minimálně ženy určitě. *Uchechtl se pobaveně. Měl poněkud zvláštní humor, což už věděl. Tohle se mu ovšem zdálo dost slabé, takže doufal, že Castora nějak neurazil či třeba nepohoršil. Lehounce si pak skousl ret, když slyšel, jak někdo rozbil vázu. Nelibě proto zavrtěl hlavou.* /Nechtěl bych být na jeho místě./ *Pomyslil si. Těžko říct, zda by vůbec měl na zaplacení něčeho takového. Kdyby mu to sebralo celou jednu výplatu, byl by nerad.* Naprosto chápu. *Kývl. Nedivil se jeho nervům. Sám byl rád, že nikdy žádné výstavy nepořádá. Ani si nemyslel, že by někdo tolik toužil po tom, vidět jeho sochy. Sám se lehce divil, že se někomu vskutku zalíbila tato, co nyní dávali na její místo.* Jasně. *Kývl a na cedulku se spokojeně usmál.* Samozřejmě.
*Castor se lehce jeho poznámce začervenal a uculil se od ucha k uchu.* Děkuju, ale myslím, že kvůli mně tady určitě nebudou. Ti budou rádi, když jím dam pokoj a nebudu vysvětlovat, co je jaké dílo zač a tak. *Pokrčil rameny a opět si vzal svoje desky, načež nařídil vázu sebrat a toho pitomce, co to rozbil, poslal ven, nepotřeboval další škody.* Takže, mám tady seznam věcí, jídlo dojde zítra, ale vína a takové věci už máme tady, potřebuji to pomoct zkontrolovat a pak nějak uložit také na dané místo, což je tam ten provizorní bar v rohu. *Poukázal fér do jednoho rohu místnoti.* A ještě jednou, moc děkuju, vím že vás asi ruším a že máte určitě lepší program na dnešní večer a noc. A kromě soch, děláte ještě něco jiného? *Optal se se zájmem.*
*Věnoval mu pohled, aby si zkontroloval, zda ho svým vtipem neurazil, když se zarazil a ve tváři se mu objevilo překvapení. Ta červeň jej dosti zarazila. Ale bylo to lehce rozkošné. Tiše se uchechtl.* Hele, někteří by si občas takové vysvětlování i zasloužili. Nikdy se totiž neobjeví jen profíkové, ale i laici, co tu třeba museli přijít z donucení. Taková ta situace, kdy přijde rodina, v níž je jeden umělec a zbytek by tam ani nechtěl být. *Uchechtl se. Tohle přece nakonec nebylo nic nevšedního. Párkrát tohle na nočních výstavách zažil, ale moc se vysvětlování neujímal. Nebyla to jeho práce. Lidí, kteří na toto měli dohlížet, tam bylo dost. Na bar se podíval.* Dobře, tím pádem mám prostě to víno vyskládat do baru? Je tam nějaký chladící přístroj, nebo tak něco? *Dotazoval se, aby věděl konkrétně, kde to všechno má dát. Nechtěl taky něco pokazit.* Je to v pořádku. *Usmál se.* Jako profesi? Mívám brigády..sochy mě vždy neuživí. A ve volném čase čtu často nějaké knihy.
Jako neříkám, že to tak není, ale jsou tady občas individua, která na to koukají jako na tele na nové vrata, přitom dělají, že tomu nejvíc rozumí, ale pak chtějí vysvětlení, přičemž v půlce odejdou, protože je to nebaví. A proto občas nesnáším práci s lidmi, proto jací jsou to idioti. Teda s prominutím, že tak mluvím. *Zasmál se a prohrábl si znova nervózně vlasy.* Ano láhve s vínem a tím ostatním prosím do lednice, je hned pod pultíkem, děkuju. *Pronesl a sám se tam vydal, aby vše kontrolovat podle seznamu, zatímco jej poslouchal.* I tak to je dost zajímavé. Ale tak kdyby se našla nějaké galerie či něco jiného, třeba by šlo dělat naplno? Alespoň já to tak mám, já totiž maluji a zároveň pracuji tady, takže to pak hezky do sebe zapadá. *Usmála se na něj.* A knihy zni také moc dobře, moje knihovna by mohla vyprávět.
*Was se uchechtl. Moc dobře znal takové situace. Vždy to byla bolest pozorovat i poslouchat. Však ať tam ani nechodí, když je to nebaví. I když tam někoho mají, stačí odejít a pak se pro toho člověka vrátit. To to bylo tak těžké? Radši rovnou zmizet, než předstírat, jak vás to moc zajímá.* V pořádku, já tomu naprosto rozumím. *Odpověděl mu nakonec, než krabice s lahvemi s vínem popadl, aby je mohl zanést tam, kde patřily. Naoko se pak zakolébal, aby nevypadal opět nějak podezřele. Nato s nimi odešel a za barem je začal skládat do ledničky, během čehož Castora poslouchal.* Těžko říct.. /Smím jen po večerech, za tmy, to by nemohlo fungovat./ *Pomyslel si. Nevěděl však, zda to smí říct nahlas. Nebyl si u Castora jistý, zda byl členem podsvěta, nebo ne.* Opravdu? Taky ji máte přeplněnou až k prasknutí?
Jsem rád, že v tom nejsem sám. Sice většina mých kolegů je stejných, ale jsou tady i existence, kteří tohle třeba nechápou a jsou ochotní to tomu blbovi dokola vysvětlovat, což já bych nemohl. Jednou a dost, buď tomu rozumíš a baví tě to nebo na tebe zcela kašlu a půjdu svůj čas dát někomu, kdo o to stojí. *Pousmál se, zatímco si odškrtával názvy vín a počty, které Was ukládal, přičemž jej poslouchal.* Ano moje celá jedna stěna je jedna velká knihovna, pak mám něco i v ateliéru a dokonce i v ložnici. Myslím, že knih není nikdy dost, ale to chápe každý knihomol. *Zasmál se.* Mimochodem nechcete něco k pití? Vodu, čaj, kávu nebo klidně i něco ostřejšího? *Optal se jej, zatímco na něj hleděl.* A ještě jsem něco chtěl, jen mi to teď vypadl, hm… ach ano už vím, jak jsem říkal o tom, že byste to měl zkusit s nějakou galerii nebo někým, tak klidně můžete i zde. Naše ředitelka je velmi skvělá dáma, která se v tom vyzná a pokud vidí v daném člověku talent, nabídne pomocnou ruku. Což myslím, že u vás nehrozí, že by vás odmítla. *Usmál se na něj. On sám byl za Lily rád, už jen proto, že to byla žena, která měla zrak a proto věděla, co je Cas zač a díky tomu si rozuměli a pomáhala mu, když bylo potřeba.*
Myslím, že i ty to časem omrzí..doufám v to za ně, protože vysvětlovat to tisíckrát? To mě raději zabte. Přesně jak říkáte, jednou a hotovo, možná nanejvýš dvakrát. Víckrát už ne. Jednou to mohli přeslechnout, pro druhé je to už ale pravděpodobně nezajímá. *Pověděl, načež se věnoval vínu a jeho přemísťování z krabic do lednice, zatímco si všechno Castor zaškrtával. Aspoň si to myslel, snad jej jeho sluch neklamal. Takový zvuk měl docela dobře naposlouchaný.* Přesně tak. Divím se, že kus knihovny nemám i v kuchyni. *Uchechtl se. Vskutku, knih nebude nikdy dost. Hlavně co by taky kromě vytváření soch mohl dělat, než si poklidně číst v posteli a čekat, až bude moct vylézt ze svého skromného příbytku. Hold nebyl obdařen světlomilectvím, bohužel. I když, těžko říct, zda mu to nějak zásadně vadilo.* Ne..ne, díky. *Zavrtěl hlavou. I kdyby Castor nakonec měl co dočinění s podsvětem, pochyboval, že by tu měl krev. Bez ní nebyl schopen žádný jiný nápoj pozřít. Vydržel by to maximálně na krátkou chvíli, než by to potřeboval vyzvracet. Když pak féra poslouchal, během skládání lahví přikyvoval a nakonec se na něj i podíval.* Dobře, to zní..jako skvělá nabídka, jen mohu až k večeru..za tmy. *Pověděl lehce nervózně.*
*Castor přikyvoval a usmíval se, když jej poslouchal, měl totiž naprostou pravdu. S lidmi prostě bylo těžké vyjít a někdy jim i rozumět.* No jsem rád, že mi rozumíte, už jsem si někdy říkal, že jsem snad z jiné planety a mám to tak jen já. *Pousmál se a dál kontroloval všechno co měl, když to bylo hotovo, spokojeně si mlaskl.* Tak ještě pár věci a snad to pak bude v pohodě a vše nachystáno. *Pronesl si spíš sám pro sebe, pak pohlédl na Wase a usmál se, když zmínil, že by mohl jen za tmy, trochu zpozorněl, byl snad ten, koho myslel? Hm, nemohl se ho přece optat jen tak. I když.* Tak pokud můžete jen za tmy, myslím, že by to nebyl problém. Někteří jsme tady takoví, že to moc dobře chápeme, jak říkám. Hádám, že slunce asi nebude váš dobrý kamarád, že ano? *Optal se a lehce naklonil hlavu na stranu.*
*Uchechtl se.* Ne, z jiné planety určitě nejste..a jestli ano, jsme zjevně ze stejné. *Zavrtěl hlavou. Nato se už věnoval své práci, která mu byla zadaná. Přitom poslouchal, co se všude děje. A naštěstí pro Casovy nervy, nikde se nic nehodlalo roztříštit. Zatím. Rozhodně mu féra ale bylo líto, až zas někdo něco posere a on to bude muset řešit. Was by se mezitím neslyšně vypařil, i když by jej to pravděpodobně bavilo pozorovat.* Jasně, to se dá. Určitě to bude hned hotové. *Usmál se na muže, než se lehce zarazil.* /To si asi řekl čistě pro sebe, co?/ *Pomyslel si. Nuže, vrátit to zpět nemohl a Encanto rozhodně na zapomenutí používat nehodlal. Nebyl to jeho styl.* Jo, přesně tak..není to můj dobrý kamarád. Radši mám měsíc. *Uchechtl se lehce nervózně. Volnou rukou se pak podrbal na zátylku.* /Asi něco začíná tušit./
*Jakmile uslyšel, co mladík řekl, měl už nějak jasno.* V tom případě se moje domněnka asi potvrdila, hádám, že patříš do podsvěta a jelikož jsi bledší, hádám i studený, tak jsi upír. *Poslední slovo pronesl skoro neslyšně, moc dobře věděl, že jej on sám uslyší až moc dobře. Castor se pak jen pousmá.* Ale jak jsem řekl. Ředitelka má zrak a nebyl by problém se s ní domluvit. Má pochopení a je moc hodná. Určitě by pomohla i vám, pokud byste měl zájem a nebo mohu i já. *Usmál se mile.*
*Zvedl zrak ke Castorovi a během jeho proslovu jej poslouchal. Lehce se pak pousmál.* Přesně tak. Proto jsem taky odmítl cokoliv k pití..jedině, že bys zde měl někde i krev..jinak bych to pití vyzvrátil. *Osvětlil Castorovi, ačkoliv hádal, že to mu už došlo, když zmínil jeho rasu. Kdyby si pak chtěl ověřit i to, že se zrovna při dotyku jeho kůže nezatetelí blahem z tepla, chytil jej krátce a jemně Was za ruku. Narozdíl od něj ji měl fér krásně teplou. Rychle jej však pustil, pokud jej Castor nestihl už odstrčit.* Dobře, popřemýšlím nad tím. *Usmál se na něj.*
*Při doteku jeho ruky se fér jen usmál, nebylo mu to nijak nepříjemné, takže neuhnul.* Bohužel krev tady nemám, ale myslím, že na akci tady nějaká určitě bude, jen pokud vím, Lily, to je moje nadřízená, vždy pro podsvěťany má speciální heslo, které když řeknou u baru, barman pozná o koho jde a dá jím jiné pití. To víte, sem chodí jak upíří, tak víly, dokonce co vím, tak i sem ta nějaký vlkodlak a čarodějové taky. Takže to máme tak trochu pojištěné. *Vysvětlil mu Cas, jak to tam u nich chodí.* A určitě popřemýšlejte, však pokud se tady ukážete, klidně si s ní promluvte a sám pak uvidíte. *Mrknul na něj a pak se rozhlédl kolem sebe, než se podíval opět na něj.*
*Svoji ruku pak znovu stáhl, kdyby to fakt bylo nějak nepříjemné. Žádnou změnu však nezaznamenal. Castorovi zjevně ten chlad nevadil. Nebyl by však jediný. Třeba Tanoiovi něco takového bylo většinou u zardele. Prostě jej objal tak či tak, což se mu líbilo. Zlehka se nad vzpomínkou na mladičkého féra usmál. Dlouho jej už neviděl.* Tak to tím pádem budu rád, když mi to heslo dáš, abych tě tu mohl na té akci navštívit, potěšit svojí přítomností, a ještě si k tomu něco na chuť dát. *Usmál se na féra. Když se tak o občerstvení bavili, lehce mu vyprahlo.* /Půjdu za chvíli domů./ *Pomyslel si a kývl.* Dobře..co ještě je třeba udělat?
*Castorovi upíří nevadili. Pokud zrovna na něj neútočili, měl s nimi dobré vztahy, vlastně nikdo mu tak nějak nevadil. Leda že by bylo hrubí a ubližovali, pak ano, to by si jich ani nevšiml, ale jinak měl přátele tak nějak mezi všemi.* No abych řekl pravdu, tak myslí, že už tak nějak je všechno, musím jen kontrolovat tam ty blbce, aby díla dali na svá místa a nic znova nepoškodili a nerozbili. *Pronesl a pousmál se.* A heslo ti určitě dám, hm teď mě napadlo. Když už jsem se tě ptal na pití. Možná, že Lily má u sebe ještě nějakou krev, pro osobní účely, nechceš si dát s pitím? *Optal se jej s úsměvem.*
*Jakmile bylo vše hotovo, narovnal se, zatímco féra poslouchal. Zlehka pak přikyvoval, než se lehce zašklebil.* Můžu tě zatím upozornit, že nic nerozbili, ale myslím. *Odmlčel se, načež se zaposlouchal do okolních zvuků.* Myslím, že někdo zrovna balancuje s další vázou. *Řekl naoko vážně, než se pobaveně uchechtl.* Ne, dělám si srandu, ale rozhodně bych je po předchozí patálii hlídal. *Přitakal, načež zapřemýšlel. Nakonec, nespěchal nikam a když mu Castor tak laskavě nabízel krev s pitím, nemohl to odmítnout. Lepší, než plýtvat z vlastní zásoby.* Hale..klidně. S nějakým čajem bych si ji klidně dal. *Usmál se na féra.*
*Když jej Castor poslouchal, tak na malou chvíli snad samým zděšením vykulil oči, ovšem, když se dozvěděl, že je to jen vtip, oddechl si a otřel si pomyslný pot z čela.* Ty mi dáváš, už jsem si myslel, že je to pravda. Ta váza co rozbili nebyla zase tak drahá, ale jsou tu jiné kousky a za ty by se už asi nedoplatili. Nechápu, jak je možné, že jsou tak taková nemehla, přitom tu firmu známe, spolupracujeme s nimi dlouho, museli zřejmě najmout nové lidi a tak nějak si je asi neproklepli. *Uculil se a pak zavolal na jednoho z jeho kolegu, aby tady na to pořádně dohlídli, že se vrátí za chvíli zpátky. Načež už pak svůj pohled věnoval jen Wasovi.* Tak dobře, udělám nám čaj, když tak pojď se mnou. *Zazubil se a otočil, aby pokračoval ke schodišti vedoucí nahoru, kde byly kanceláře.*
*Dovolil si udělat si z Castora menší srandu, na jeho míru docela slabou. Zvládal hodit do pole i horší. Když však zpozoroval, že se náhle, ale díkybohu krátce, zrychlil Casův tep a tlukot srdce, lehce toho litoval. Málem se i bál, že zde fér chytne infarkt. To se naštěstí nestalo.* Promiň, měl to být vtip, nechtěl jsem tě vyděsit. *Poukázal na to, že každou vnitřní změnu ve férově těle díky sluchu zaznamenal. Dost jej to mrzelo.* Je to možné..budu ale doufat, že se nic už nestane, abys fakt nedostal menší infarkt. I když..ten by dostali spíš ti, co to rozbili, hádám? Nechtěl bych to za ně platit případně. *Vydal ze sebe, načež kývl, když mu Cas pokynul, že může jít případně za ním. Což i učinil, šel s ním.*
V pořádku. *Zasmál se.* A infarkt nedostanu, to se neboj, ale vypadá to, že jsem tím nějak nachytal tebe. *Uchechtl se a jakmile došli nahoru, vešel do kanceláře a hned zamířil k malé lednici, která vypadala jako nějaká skříňka. Vytáhl z ní sáček krve a položil na stolek, mezitím dal vařit vodu na čaj a připravil i dva hrnky, do něhož čaj dal a čekal jen až to bude.* Věř mi, ani já bych nechtěl být na jejich místě, ale bohužel stalo se nám, že dokonce i zákazník něco poškodil. Lidi jsou hrozne neopatrní. *Pronesl a když se voda dovařila, zalil jim čaje, které pak donesl k malému stolku, kolem nich se nacházela pohovka a dva křesla, pak se vrátil ještě i pro krev.* Posaď se a tady, kolik si ji tam dáš, nechám na tobě. *Mrknul a krev mu podal.*
Nečekaně jsem úplně slyšel, jak se ti zrychlil tlukot srdce i tep..narovinu, bál jsem se, že tu sebou sekneš. *Podrbal se jemně na zátylku, než se přesunuli do kanceláře, kde chvíli stál bokem a féra pozoroval. Dokud nedostal nějaký další pokyn, nesedal si nikam.* No..budeme doufat, že zítřek takovým patáliím ujde úplně. Nebylo by fajn řešit rozbité díla dva dny po sobě. Jen doufám, že to neschytá ta moje mramorová hlava. *Uchechtl se na odlehčení, ačkoliv se při té myšlence o své dílo začal pochopitelně více bát.* /Abych tu já sám sebou nesekl..i když to není už nějakou tu dobu možné./ *Pomyslel si a na pohovku se nakonec posadil, přičemž si vzal do ruky pytlík s krví, kterou velice opatrně do hrnku s čajem přelil tak, aby nekápla ani kapička na pohovku. Na stole by to nikoho moc neštvalo.* Díky.
Vidíš, tak z jedné strany jsem byl trochu v šoku, sle pak už jsem jen viděl ten tvůj výraz a řekl jsem si, proč si vystřelit i z něj.*Usmál se na něj.* Hele zítra to bude v pohodě, to už tu budou úplně jini lidi, takže se nebudu tak bát jako dneska. Protože ti ví, co mají dělat a jak se k tomu všemu chovat. *Usmál se a napil se svého čaje.* Jinak řekni mi o sobě víc? Jak dlouho se věnuješ sochařství? A jak ses k tomu vlastně dostal? Je ti nějak náhodně nebo k tomu tíhneš už od malička? *Optal se se zájmem a znova se napil.*
Dobře, takže jsme vyrovnaní. *Uchechtl se. Byl vskutku rád, že se nic nestalo. Nikdo neměl infarkt. A navíc i věděl, že Castor zjevně nebude mít problém s pochopením jeho stylu vtipkování, který bývá občas poněkud dost nemístný a i docela drsnější. Kdo by to ale do takové nevinné mladé tvářičky taky čekal?* Super, takže se nemusím obávat, že bych našel své dílo z mramoru rozpadlé v prachu, pravíš. *Pozvedl jedno obočí, než se uchechtl a raději svoji pozornost věnoval svému hrnku s čajem. Spokojeně si upil, načež si oblízl ret.* Svoji minulost nerad s někým rozebírám, takže to řeknu jednodušše..zjistil jsem až v pozdějším věku, že mě to baví.
Ano, přesně tak, jsme vyrovnaní. *Mrknul na něj a zkontroloval si mobil, jelikož na něm nebylo žádné upozornění, usoudil, že je dole všechno, jak má být, z čehož měl radost.* Ne opravdu ne, bude v pořádku, stejně jako ty ostatní. A myslím si, že po dnešku už si tyhle ty nenajmeme. Jak říkám, měli jsme s nimi dobré zkušenosti, ale asi prostě nabrali rychle nové lidi a už se to vezlo. *Pronesl na vysvětlenou a zatímco popíjel čaj, poslouchal jej.* Omlouvám se pokud jsem se zeptal nějak nepatřičně, nechtěl jsem vyzvídat nějak moc. Spíš mě zajímalo umění, takže se ještě jednou omlouvám. *Pousmál se lehce nervozně.* Tak pokud v tom pozdějším, pak je to také dobré. Asi to chtělo jen ten správný čas, sám to znám moc dobře. Mě k umění vlastně přivedl až svět lidí, abych řekl pravdu.
*Spokojeně se napil krve míšené s čajem. Téma se postupně měnilo jako ponožky. Dovolil si však ještě říct něco zpětně, než se pustil k tomu novému.* Tak stává se..příště se to snad vylepší. Oni ti lidi taky můžou mít špatný den, že. *Pokýval hlavou, než se tedy přesunuli k hlubšímu tématu, jemuž se snažil hned spíše vyhnout. Celkově se vždy snažil na svoji minulost a její strasti zapomenout, tudíž mu nepřišlo příjemné se v tom ještě šťourat. A to dokonce s osobou, kterou poznal teprve v tento den.* To chápu. *Kývl pouze, víc se k tomu nevyjadřoval. Raději se tak napil opět čaje, poslouchajíce féra i nadále.* Tak to zní zajímavě. *Pousmál se. Nějaký ten čas pak ještě strávil v kanceláři, dopíjejíce svůj čaj, než se s Castorem rozloučil a zmizel zpět pomocí auta domů.*
a poté