Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 24. srpna 2023
Naposledy aktivní:
*Po menší hádce s Emi, nebo pokud to tak může nazvat se necítil úplně nejlépe. Litoval všeho co řekl. Aby dnešek nějak přežil, tak si lazel do Čajovny, kde si alespoň mohl dát nějaký čas a trochu si to v hlavě urovnat. Když vešel do Čajovny, sedl si někam do rohu, jelikož tam bylo poměrně málo lidí, tak nebyl v tom absolutní problém, najít si místo někde v rohu. Objednal si nějaký čaj, aby se trochu uvolnil. Po chvilce mu donesla servírka čaj a on si někdy usrkl, ale jinak si podepřel hlavu o dlaň a přemýšlel nad celou tou událostí, která se stala.*
*Rozhodla se, že se projde do čajovny, aby si mohla v klídečku přečíst svoji knížku ke které, už se snaží dostat strašně dlouho. Když však vejde do čajovny hned ji praští do obličeje takový zvláštní vzduch, ano je s vlkodlakem ve stejné místnosti. Prohlédne si čajovnu a zahledne klučinu, který sedí v rohu, tak si sedne k protějšímu rohu, aby na něj pořád viděla. Objedná si broskový čajy po chvilce je jí donešen a tak se konečně může pustit do čtení své knížky, ale pořád musí občas očkem kouknout na toho kluka, protože se jí nelíbí být s ním ve stejném prostoru.*
*po chvilce si nemohl nevšimnout, že dovnitř vešel někdo, kdo mu připomínal upíra. Ihned zvedl hlavu, protože mu nehrálo do hlavy, že by se jen tak z ničeho nic setkal s upírem. Trkla mu myšlenka, zda by to nemohla být Emi, ale jak spatřil dívku, tak mu ihned došlo, že o Emi se nejedná. Sledoval jak si dívka sedla a objednala si čaj, přičemž si četla knihu. Vadila mu a že docela dost. Jestli mu upíři vadili takto, tak nevěděl, jak to celé dopadne a Emi. Postavil se a nenápadně si přisedl k upíří dívce.* Nemám ponětí co tady děláš a co tady máš v planu, ale tady se s tebou rvát nebudu. Ani nikde jinde. Nemám na tebe náladu a piješ mi krev už jen tím, že jsi tady, takže co přesně tu chceš? *pošeptal a s dívkou se neflákal a rovnou ji řekl co si myslí. Upřeně se ji díval do očí a byl hlavně ve střehu.*
*Čte si svojí knížku a při tom popijí svůj čaj, po chvilce si všimne periferním viděním že se k ní přibližuje ten kluk,ten vlkodlak. Nejdřív si není skutečně jistá zda jde vážně k ní, ale během pár okamžiků si k ní přisedl. Zvedne hlavu od své rozečtené stránky aby se mu podívala do očí. Něco jí říkal, když se konečně odmlčel tak spustila* Nevím kdo tě učil správnému chování, ale měl by ses zeptat zda si můžeš přisednout nebo ne, třeba čekám na společnost. Abych ti odpověděla šla jsem do čajovny si dát čaj a číst knihu úplně v klidu, ale potom přijdeš ty a vyrušíš mě. Pokud na mě nemáš náladu tak to se budeš muset asi hodně rychle přepnout, protože já neodchazím. Věř mi, že mě taky nedělá radost, že tu jsi.*dívá se mu při tom do očí a občas se ji na tváři objeví úšklebek* Takže vážně se chceš rvát tady a teď? Nebo se zklidníš a domluvíme se?
Správné chování patří mezi top jedniček u mě. *Nehodlal se ji tady svěřovat ohledně rodiny, utěku a ovšem možném.* A co mě by bylo do toho zda někoho čekáš? Nemám v plánu se tady s tebou zdržet dlouho. *Na dívku lehce přimouřil oči a ačkoliv tak nevypadal, tak se rozhodl ustoupit. Bylo mu jasné, že to dívka bude brát jako výhru, ale to mu bylo docela jedno.* fajn, jsem klidnej. Omlouvám se ti za tohle, jen dost blbej den a *na chvilku se odmlčel.* nic ti do toho není. Pojďme se normálně domluvit. Nesneseme se navzájem, v tom se oba budeme jasně chápat, ale mohla by jsi si odpustit to tvoje věčné pokukování po mně? Já chápu, že jsem neodolatelnej, ale nemusíš mi to dávat takhle najevo. *Řekl to, protože si z upírky srandičky udělt musel, ačkoliv ji sotva snesl.* Nebudeme si stát navzájem v cestě. Ty si budeš číst a já si budu támhle v klidu popíjet svůj čaj a pam zmizím, co ty na to? Nebo máš snad lepší nápad? *Pozvedl obočí na dívku*
*usmála se když řekl že už je klidný, ale potom řekl že nemá úplně dobrý den, přemýšlela nad tím celou dobu co mluvil, ano absolutně se nesnesou, ale chtěla být trochu zdvořilá a zkusit to* Vím, že mi do toho absolutně nic není, ale pokud třeba bys chtěl mluvit o tom dni, klidně můžeš jako hele nejspíš se už v zivote neuvidíme a treba by ti bylo lépe*přemýšlí nad tím co to sakra právě řekla a začala se dívat do knížky, aby nemusela koukat na něho, on se omluvil tak jí přišlo fér se též omluvit.*Omlouvám se za své pokukování, s tím že jsi neodolatelný si dosti věříš, ale já chtěla mít pouze o tobě přehled, to je celé.*zvedla hlavu tak, aby mu viděla přímo do očí* Takže pokud chceš mluvit zůstaň tu*ukázala rukou na židli* nebo souhlasím s tím že si vypiješ svůj čas a zmizíš.*lehounce se usmála*
*Při její nabídce o tom, že se ji může svěřit se na ní lehce pousmál.* Vážím si tvé nabídky. To máš asi pravdu, že se už nejspíše nikdy neuvidíme. *Zasměje se.* Jde jen o to, že jsem idiot, nic víc. Řekl jsem něco, čeho lituji. *Vzpomene si opět na celou situaci s Em a povzdechne si.* Naštval jsem se a trochu mi ujela slova a víc se to snad zkazit už nemohlo. *Povzdechne si znovu.* Ale potřebuju se dostat k jiným myšlenkám, nebo mě to už položí. *Protočí oči a pokří rameny, přičemž se dívce před sebou podíval do očí.* No, nevěřím si, že jsem neodolatelný. To byl jen vtip. *uchechtne se.* Jestli ty si taky potřebuješ o něčem popovídat, tak můžeš. Sama jsi prohlásila, že už se nikdy neuvidíme nejspíše. *pousmál se na dívku.* Jelikož jsem ti to tak trochu shrnul, tak nevím, jestli mám zmizet, nebo zda si mohu dovolit být v tvé přítomnosti. Zkusím překousnout to čím jsi. *Pokrčil rameny a odvrátil od dívky pohled.* co vůbec čteš?
*celou dobu ho pozoruje s takovým chápávým obličejem a občas se pousměje* Lidi občas říkají věci které je potom mrzí a ano jsou to chyby, ale jenom když se z nich poučíš. Nechci ti tady kázat to vůbec ne, ale myslím že to půjde napravit a na tvém místě bych to aspoň zkusila.*zase přemýšlí nad tím co říká, vážně na něho chce být milá? Je to neskutečné riziko* Moc děkuji, ale myslím si že v tuhle chvíli nemám o čem mluvit mám svůj čaj a svoji knížku, takže jsem docela v pohodě*lehce se pousměje* Když tě tak poslouchám, myslím si, že tvou přítomnost ještě chvíli strpím, ale neslibuji to na dlouho*pokrčí rukama a podívá se do své knížky*Čtu pýchu a předsudek, nevím zda ti to něco říká*zvedne hlavu a zadívá se mu trochu do očí a pak rychle odvrátí pohled* Ty asi nebudeš čtecí typ co?
Napravit to určitě půjdu, jen mě štve, že jsem byl schopný to z té pusy vůbec vypustit. *Protočí očima.* Dobrá, tak si užívej zbytek svého dne a užívej si čtení. Snad ti ta dobrá nálada vydrží co nejdéle *Usměje se.* ještě aby jsi mou přítomnost nevydržela, nezapomeň, že jsem neodolatelný. *Mrkne na dívku před sebou.* Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky. *Řekl ji tu nejslavnější větu z této knihy.* Jane Austenová. *Odfrknul si.* Já četl toho mnoho princezno. *Mrknul na ní jedním okem.* Dost mě podceňuješ a přitom sem ti nic neudělal. *Usměje se.* Mimochodem já jsem Atillan a neber si to osobně, ale ruku ti nepodám. *Zazubí se.*
*kouká na něho jak protáčí očima a ušklíbne se* Nevím přesně co se pokazilo a s kým, ale já být na místě toho člověka, vlkodlaka nebo snad upíra*zdrůrázní výslovnost upíra* úplně bych to s tebou nevzdávala*mrkne na něj* Úplně mě udivuje že znáš Jane Austenovovou, získal sis pár dalších minut mého času.*usměje se* Tu princeznu si nech pro nějakou jinou ju? Zas tak dobře se neznáme*podívá se znechuceným vyrázem* Bude bohatě stačit oslovení Teressme a když se ti bude vážně chtít můžeš mi říkat Esme*podrbá se za krkem* A myslím si že se můžeme zdravit pokukováním*musela to říct když ví, že mu to očividně vadilo před těmi pár minutami*
Byla to dívka a byla člověk. Jenže jednoho dne mi oznámila, že se chystá změnit na upíra a *Na chvilku se odmlčel.* Já se naštval a nazval jsem ji krvelačnou bestii, nebo něčím takovým. Ujelo mi to, nechtěl jsem ji tak nazvat. *Povzdechne si* počkej, jak jakože by jsi to semnou nevzdávala? Co tím přesně chceš říct? *Zasměje se* Jasně že Austenovou znám, nejsem žádný amatér a princezno ti budu říkat, když se mi bude chtít, nic s tím neuděláš. *pozvedne jedno obočí.* Tak tedy Esme. Zdravit se pokukováním? To má být pokus o flirt? *Zasměje se* Moc ti to nejde Princezno. *Vezme si její čaj a napije se.* Omluv mě. Svůj čaj jsem si nechal vedle a nechce se mi tam teď jít *Ušklíbne se. Nesnažil se o nic, jen si z upírky chtěl utahovat a trochu zlehčit atmosféru a to napětí mezi nimi.*
Nechci nic říkat ale my vskutku jsme krvelačné bestie, ale rozumím že se to slečně asi úplně nelibilo*jeden koutek se jí zvedne do úsměvu* Noo prostě bych to s tebou nevzdávala, neměl by jsi odsuzovat lidi dříve než je poznáš*mrkne na něj* Ještě jednou mi řekneš princezno a...*odmlčela, protože vážně nevi co na to říct...nikdy jí takhle nikdo nenazval* No to je jedno. Myslíš si, že bych s tebou chtela zkusit flirtovat? To vážně?*zadiva se mu do očí a usměje se, vlkodlak jí bere čaj a napije se z něj, ona se zvedne a dojde k němu, potom co dopije mu vezme čaj a položí zpátky na stůl. Prstem ho "strčí" do hrudníku* Myslíš si že si sem můžeš přijít, oslovovat mě princeznou a pít můj čaj?*zadívá se mu do očí a pak od něj udělá krok zpátky* Takže buď si jenom hraješ nebo tě přitahuju*dá ruce v kříž a usměje se* Nechceš si rovnou půjčit ještě moji knížku?
*Zamyslel se, když se ho ptala, zda si myslí, že ji může oslovovat princeznou a pít její čaj. Usmál se. Jejich pohledy se setkají a jemu se vytvoří další úsměv na tváři* V tomto světě si mohu vskutku dělat co chci *Promnul si hrudník, když ho předtím prstem na onom místě strčila.* Upírky mě fakt nepřitahují *Zasměje se.* Když pomineme tamtu slečnu, tak upírky jdou mimo mě. *ušklíbl se.* Tvojí knížku vskutku nepotřebuji. Četl jsem ji několikrát, ale děkuji za nabídku. *Zazubil se. Postavil se, aby byl v tváří v tvář dívce, ale hlavu měl lehce skloněnou kvůli její výšce. Hleděl ji do očí. Přistoupil opatrně k ní. Pomalu a jemně ji zastrčil přední vlasy za její ucho a lehce se k ní naklonil.* Nepřitahuješ mě. Neboj. Ale pokud já tebe ano, tak to je vskutku v pohodě. Jen nejsi můj typ. *Pošeptá ji do ucha a oddálí se od ní. Na tváři se mu vytvoří další úšklebek.* takže. princezno *zdůrazní slovo princezno.* Jak to tedy bude? *Zasměje se a opět se posadí.*
*chvíli mu sledovala hrudník a to místo kterého se dotkla* Myslíš si že si můžeš dělat co chceš? Věř mi že semnou si nebudeš dělat co chceš, ale ostatní upírky si nabaluj prosím, ať je po tvém*usměje se a kouká na něho jak se k ní přibližuje, srdce jí začne lehce více bušit, ale snaží se zachovat úplný klid a dívá se mu očí, při šeptání do ucha se trochu vnitřně rozplyne a pozoruje jak se oddaluje a sedá si na židli* Neříkala jsem ti snad abys me tak neoslovoval?*při tom se přibližuje k židli na které sedí* Pokud si vzpomínám říkal jsi, že dobre chování je tvoje top 1, takže bys měl respektovat přání ženy.*už se úplně přiblíží a sedne si na neho obkročmo a ústa přiloží k uchu*Přestaň si semnou hrát Atillane nevíš s kým máš tu čest*vstane a dojde ke stolu kde má Atillan svůj čaj, vezme ho a odnese jemu před nos* Abys měl co pít*podívá se trochu povýšeně, sedne si na židli u stolu a pak se na něho lehce pousměje* A jak to tedy bude? To mi řekni ty, já tady pouze popijím svůj čaj a ztrácím se ve stránkách napsané Jane
Říkala a já ti dokonce odpověděl. *Zazubí se a sleduje, jak dívka před ním jde k němu.* K živým ženám. Ne k bestiím co pijí krev a zabíjí pro zábavu. *Uculí se, ale v tom ho to přejde, když ucítil, jak dívka sedí na něm obkročmo. Podíval se jí do očí, protože nečekal, že by toto udělala. Když vstala, jen polk a sledoval, jak jde pro jeho čaj, který mu následně postací před něj. Sledoval jak se dívka baví a proto se rozhodl to ukončit poslední provokací. Nechtěl si dovolit moc, už jen z důvodů, že stále má v hlavě Em.* Co bude dál? Hned ti to ukážu. *Postaví se a stoupne si před dívku. Otočí si ji tak, aby byla ke stolu bokem a Atillanovi byla v tváří tvář. Pohlédl dívce do očí a klekl si. Rukama ji trochu oddělil kolena od sebe a rukama něžně jezdil od kolenou až k pasu a zase zpět. Dav lidí ho nějak nezajímal, s tím nikdy neměl problém. Sklonil hlavu k jejímu kolenu a po vnitřní straně stehna ji jazykem pomalu stoupal výše a výše, přičemž se po chvilce zarazil a to samé udělal na druhé straně. Vždy se v půlce vnitřního stehna zastavil. Poté ji kolena dal zase k sobě a pohlédl ji do očí.* Nezapomeň *Na chvilku se odmlčel, aby se mohl postavit a přiblížit se k ní natolik, že se jejich rty skoro až dotýkaly.*Že ty jsi ta kdo nemá tušení s kým si zahrává. *Pošeptal jí do rtů.* Víc nedostaneš, někoho mám princezno. *Dotkl se nosem toho jejího a poté se oddálil a dívku se ze shora prohlédl povýšeně. Koutek rtů se mu zvedl do úsměvu a šel se opět znovu posadit a usrkl si svého čaje.* Vybrala jsi si toho špatného. Nic nezkoušej, nedovolím ti to. Říkám ti to, abych tě ušetřil toho všeho. *Prohrábl si své vlasy a pohlédl na dívku.* Čteš ještě něco? *Optá se jí.*
*sleduje jak kluk vstává a začíná manipulovat s její židlí, později se objeví na kolenou přímo před ní, Esme netuší co má teď sakra dělat..jediný co zvládla je zvednout hlavu nahoru že koukala do stropu a hodně potichoučku sténala. Později přestal a jeho rty byly skoro u těch jejích, srdce se jí skoro zastavilo a dívala se mu přímo do očí, poprvé za tu celou dobu mu do nich viděla úplně přesně. Oddálil se a posadil se zpět na svou židli, potřebovala chvíli na to aby to zpracovala a dívala se na něj trochu zmateně* Tohle děláš často? Že jsi s někým hraješ a pak řekneš hm vybrala sis špatného? Ano to vím Atillane, ja si vždy vybírala špatně, takže děkuji za upozornění*nebude mu tady vykládat, že měla vždy na "blízké" lidi smůlu a pokaždé se na ni vykašlali. Podívá se do knížky a perifernim viděním zahledne jak si prohrabnul vlasy, vydechne a podívá se na něj* Myslím si, že jsem momentálně dočetla jednu z nejhorších kapitol co existuje*podívá se na něho trochu vážněji a pak se zadívá na svůj hrnek s čajem jak se na něm odráží světlo, potřebuje se uklidnit* Už jsi to vypil?
*Při otázce zda tohle dělá často jen zakroutí hlavou.* Nedělám princezno. Jen jsem dost věrný člověk a už teď jsem ti dal více, než bych měl. *Řekl ji.* Vrátil jsem ti co jsi udělala ty mně, jen o trochu horší. Vždy to dělám o trochu horší, aby jsem mohl oplatit té dotyčné to co jsi začala, jen v tom rozdílu, že to udělám o trochu horší. *Uculí se.* Kdybych nikoho neměl, tak tady a teď by jsi mě prosila, abych nepřestával. *Mrkne na ní.* Je mi líto, že nemáš štěstí na dobré lidi, ale moje otázka je, jak je to možné? *Optal se jí* a proč jednu z nejhorších kapitol? Jak to myslíš princezno? *Uculí se. Podívá se na svůj hrnek a poté zase zpět na Esme.* Anomám, proč se ptáš? *Hleděl na dívku. Když viděl a cítil její stav, tak se musel usmát.* Nechci nic říkat, ale podle tvého momentálního reagování to pomalu až vypadá, že se ti to líbilo. Hlavně to jde cítit. *Pošeptá ji na dálku a zasměje se.* Nevím co si myslet. Přeci jen jsem s tou neodolatelností měl pravdu. *uchechtne se.*
*dívá se na kluka a poslouchá úplně kazdicky slovo co vypustí z úst,pak se však uculí* Máš hezkou představivost že kdybys*zdůrazní slovo kdybys* nikoho neměl, prosila bych tě. Já zásadně nikoho o nic neprosím.*usměje se, a kluk jí poté položí otázkuna kterou nevi jak odpovědět, protože si něco zažila a nechce mu tady o tom mluvit* Odpovím ti naprosto upřímně, nemám nejmenší tušení asi si je k sobě přitahuju jak nějaký magnet*snaží se pořád usmívat, aby na ni nešlo vidět, že je jí tohle téma nepříjemné a tak začne mluvit o té knížce* Noo byla to něco jako metafora nebo jak se tomu říká, ve škole mi tohle nikdy nešlo*ušķlíbne se a na otázku zda má dopitý čaj, neodpoví* Vidíš mi snad do duše? Bylo to zábava, ale já nerandila. Mohla bych to dělat denně úplně s každým*podívá se povýšeně* Ty by sis to měl nechat pro tu svoji princeznu*zdůrazní slovo princeznu* A už mi tak neříkej*odfrkne si a zadiva se na něj* No samozrejmne pane neodolatelný, každá po vás touží*řekne lehkym šeptem, aby se cítil lépe*
*Zasměje se, když řekne, že by jeho neprosila. Měl své meze. Jen si chtěl trochu s upírkou pohrát, ale ne nějak moc, protože tu stále měl svou Em. Přikývne dívce, když mu odpoví na otázku ohledně hledání špatných přátel. Cítil z dívky, že to není pro ní úplně konfortní téma, pro když řekla, že to bylo něco jako metafora, tak zvedl na ní jedno obočí a zasměje se.* Jasný chápu. *Když se ho optala zda jí vidí do duše, tak se zasmál. Na zbytek jejich slov neragoval, protože se prstem zachtl ze vnitř trika, či mikiny, podle toho co měla na sobě a trochu ji k sobě naklonil, přičemž se on sám naklonil k ní. Byli od sebe pár čísel. Hluboce se jí díval do očí s úsměvem a stále ji držel jedním prstem.* Do duše ti nevidím, ale spoustu věcí z tebe cítím. *Pošeptá stále hledící do jejích očí.* Vzrušení, chtíč a všechno možné. *Opět se dotkne jeho nosem toho jejího. Rty se skoro opět dotýkali a Atillan lehce pootevřel rty, jakoby se chystal ji políbit, přičemž se stále usmívající jen oddálí.* Existuje pár nepsaných pravidel princezno. *Narovnal se a dělal jakoby nic.* Mimochodem, každý po mě netouží, ale ty ano. *Podívá se na ní.* A nezkoušej mi tvrdit, že tomu tak není. Mám hned několik důvodů, proč si to myslet. *Odvrátí pohled, aby si mohl trochu upravit svojí mikinu na sobě a ihned se pohledem vrátí zase k ní.* chceš je vědět?
*Atillian na ní pokyvoval hlavou během doby co mluvila,ale potom se k ní přiblížil jako by ji chtěl políbit, neudělal to. Esme se mu koukala do očí, mohla by barvy jeho očí už rict zpaměti,jak se jejich oči střetly několikrát už. Srdce jí lehce bušilo, netušila proč, nechápala proč ten vlkodlak jí tolik přitahuje, samozřejmě ze ji přitahoval a hrát s ním tu jeho hru bylo pro Esme úžasné. Jenom nevěděla jak to nedát najevo, poté ji opět oslovil princeznou* Co kdyby vedela, že mě takhle oslovuješ to by asi neb-*přerušil ji, svými slovy na které poté zareagovala* Netoužím po tobě*dá ruce v kříž* Vy kluci jste zmetci, vůbec se vám nedá věřit*odmlčí se aby se zklidnila* Proč bych to chtěla vědět? Ikdyby tomu tak bylo tak co? Užíval by sis to co?*šla úplně před něj a říkala mu to s lehkou agresí, aby davala na vsechna slova duraz*To jak neodolatelný jsi, jak si můžeš vybírat, takovou radost ti neudělám..na tvou čekací listinu se nezapíšu, nemám zájem.*oddálí se a zakulí očima*
Hmm.. *Na chvilku se odmlčel, aby mohl zareagovat na její slova, ohledně princezny, kdyby to věděla Em.* Myslím, že by ji to nevadilo, kdyby jsem k tomu přidal jasný důvod. *Mrkne na ní s úsměvem.* Nedá se nám věřit? *Zamyslí se, než mu to trkne.* Takže ti z kluků někdo ublížil a ty to teď bereš, že se nám nedá věřit a že nemáš štěstí na lidi. *Prohlédl si ji. Jedině to by vysvětlovalo. Mohl se plést, ale už jen že z ní předtím cítil, že ji je toto téma nekonfortní, tak mu to docela k sobě sedělo.* Neužíval. *Řekne upřímně. Sledoval ji jen očima jak se k němu blíží a stoupne si před něj. Po jejich slovech se usmál. Postavil se, aby si byli zase v tváří v tvář. Usmíval se na dívku. Od krku ji očima doputoval až k jejím očím. Stále měl úsměv na tváři. Chytl ji pomalu a opatrně kolem ramen, poté ji otočil k sobě zády. Ruce ji položil na boky a opatrně ji natiskl k sobě. Rukama ji odhrnul vlasy na jednu stranu. Dav lidí byl už minimální a věděl moc dobře, že si jich nikdo nevšímá, proto si dovolil dělat toto. Naklonil se k jejímu uchu, aby ho dostatečně slyšela, až ji něco bude říkat. Od ramenou ji rukama pomalu začne zjíždět níže.* Nemusíš být na mé čekací listině. *Pošeptá ji. Rukama ji sjel až k bokům.* Udělal bych pro tebe vyjímku. *Pošepta ji a přesune jeho rty k jejímu krku.* Jen pro tebe. *Podíval se na ní a poté ji jemně začal pokousávat na krku. Rukama ji jemně odhrnul tričko i s mikinou, pokud ji měla, aby se měl přístup k její kůži. Poté ji začne jemně hladit po břiše, dokud pomalinku nezačné sjíždět, přičemž se ještě zastavil. Zvedl hlavu k jejímu uchu.* Chceš po mně, abych pokračoval? *Lehoulince ji u toho kousne do ucha.*
*pozoruje ho a najednou z něho vypadne jedna věta která ji úplně zkamení, došlo mu to, asi mu toho řekla až moc.* Nejspíš...ano*sklesne v obličeji* Ale to je přece jedno, nikomu na tom nezáleží*jakmile to dořekne Atillian se k ní zase přiblíží a tentokrát si s ní dela docela co chce, sleduje mu ruce které sjíždí k bokům, její břicho asi brzo exploduje..jak ji u toho septa do ucha a všechno tohle, úplně to nezvládá, ale je jí to příjemný a nevi prase proč.. *N-nemusím být na listině??*sotva to dorekne a jeho rty jsou na jejím krku* Nemys-nemyslim si že je to správný Atilliane*začne ruce dávat pod její triko a začne dýchat více nahlas a pak se jí zeptá na tu otázku..* Asi...asi můžeš pokračovat*řekne s velikou nejistotou*
To máš pravdu, že není. *Řekl upřímně.* Ale už teď vím, že mě chceš. *Řekne sebevědomě. Když mu dovolila pokračovat, tak rukama jemně začal kroužit na jejím podbřišku. Znovu ji jemně skousne ucho a poté jazykem ji přejede opět k jejímu krku, kde střídá polibky s pokousáváním. Po chvilce přestane a jednou rukou ji chytne okolo krku a jeden prst pozvedne, aby byl v úrovni lícní kosti a on jí díky tomu mohl otočit celou tvář k němu. Pohlédl na její rty a poté zpět do očí. Přiblížil se k ní natolik, že jejich rty se jemně dotkly, ale tak jemně, že to ani oni sami dva nemuseli postřehnout. Rarazil se. Pár vteřin takto byl, protože přemýšlel, že právě necítí to co vždy cítil s Em. Nebyl si moc jistý proč tomu tak je, protože tohle nikdy takto necítil. Dívku držící za krk k sobě otočil pomalu čelem a přitiskl ji k sobě, takže to mohlo chvilkami vypadat, že se objímají. Dívku držící v pase ji jednou rukou zastrčil vlasy za ucho.* Nejsem kluk pro tebe Esme. Nechci ti ublížit. Odpuť mi všechno. *Pošeptá ji do ucha.* Prosím. *Opět prohlásil šeptem. Jeho samotného zarazilo, že dívku poprosil, ale měl k tomu jasný důvod. Nechtěl jí ublížit a za tím si stál. Zas takové zvíře nebyl. Pohladil ji jemně po vlasech a oddálil ji od sebe. Pohlédl ji do očí, kde z jeho očí mohla vyčíst lítost. Nelitoval toho, že chce být Em věrný, ale spíše toho, že dívku oblbl takovýmto způsobem.* Já nerandím. *Prohlásil.* Pak to akorát bolí, ale u Emi jsem zřejmě udělal vyjímku a když už to tak má být, tak nechci o to přijít, nebo to pokazit. *Díval se dívce celou dobu do očí, aby jí dal najevo, že to myslí upřímně.* Vypadáš nakonec jako opravdu fajn holka. A za všechno se ti omlouvám. Ale já opravdu nemohu. Kdyby jsi to nebyla ty, udělám to, ale tobě to udělat nemohu. *Posadil se zpět na židli. Cítil se dost provinile, ale né z důvodů, že se jí dotýkal a že se málem políbili, ale protože vůbec dovolil, aby se toto stalo. Už teď dívce mohl dost ublížit a taky čekal, že tomu tak bude, ale u něho na prvním místě byla prostě Emi* Myslím, že bych měl už jít. *Na chvilku se odmlčí.* Ale rád bych tě ještě viděl. Ovšem bez žádných výjimek. *uchechtl se, aby trochu zpříjemnil situaci, ale přišlo mu to dost nevhodné. Proto se podíval sedící na dívku a sledoval její rakci.*
*snažila se očima pozorovat jeho ruce aby věděla co asi přibližně jde dělat, ale bylo to dosti nepředvídatelné, líbání na krku a pokusování jí vždycky úplně dostalo, poté ji však otočil čelem k sobě takže mu opět viděla do očí, koukala trochu nahoru kvůli jeho výšce, potom jejich rty byly nesnesitelně blízko u sebe cítila jeho dech na rtech, byl to nepopsatelny pocit. Poté ji dal vlasy za ucho a mluvil,odpověděla* Naprosto to všechno chápu, přeci nejsem tvůj typ*snaží se to odlehčit ale pak si začíná uvědomovat, že ten kluk není ani trochu zlý, ale je k ní velice empatický v tuto chvili, po chvilce se oddálil* Takže Emi...v tom případě chci aby jste si to vyrikali, teď můžu s jistotou říct, že by o tebe prijit byla veliká ztráta*pousmeje se a on ji poté řekl něco jako komplimenty, chtela mu je vrátit* Moc děkuji, taky jsi moc milý kluk a skutečně empatický, ja se ti omlouvám taky za vše, ty mně nemusíš většinou si to zasloužim*mávne rukama do stran jakože hihi, zaslouzim jojo. Pomalu si sednul na židli, tak se Esme též posadila a dívala se na něj a v hlavě se jí promítalo všechno co se stalo v posledních chvílích, ničemu nerozuměla, jestli to pro něj něco znamenalo? Nebo chtěl opravdu jenom provokovat. Proč se jejich rty skoro dotknuly!?! A proč ji sakra tolik přitahoval?* Nevadilo by mi kdybys zůstal, ale musis si to jít někam vyžehlit*snaží se pousmát* Doufám že to s Emi dopadne dobře*zamyslí se* Jo..jojo taky bych tě ještě ráda někdy viděla a bez výjimek samozřejmě, dnešek se nikdy nestal*přejede rukou přes pusu jako že ji zamyká na klíček, který potom odhodí, jako to dělají menší děti* Ráda jsem tě poznala Atilliane*vstala a zkouší mu podat ruku, ovšem nečeká, že ji podá zpět*
*Byl rád, že to tak nějak chápala. Když narazila na to, že není jeho typ, tak se usmál, že mu byly vidět lehce zuby. Natož, že byla upírka, tak nemohl říct, že změnil na ně úplně názor, stále tam panovalo to napětí mezi nimi, ale už o něco více zvládl být v jejich přítomnosti. Bylo mu jasné, že to bude muset říct Em až ji uvidí, protože věděl, že nebyla hloupá aby si neuvědomila, že mu nedělá problém v její přítomnosti.* Děkuji ti. Princezno. *Dovolí si naposledy zažertovat* Já ti říkal, že jsem neodolatelný. I pro tebe. *Vyplázne na ní jazyk s úsměvem. Po jejích slovech, že si něco takového zaslouží ji položil obě ruce na její ramena a lehce stiskl. Podíval se ji hluboce do očí.* Nikdo si nezaslouží takové trápení a už vůbec né ty. Je mi moc líto, že jsi ztratila někoho blízkého. *Věděl o čem mluví, protože on sám musel odejít od své nejmilejší rodiny pro jejich ochranu a od té doby je už nikdy nespatřil.* Naprosto chápu, jak se cítíš a když se na tebe kouknu, což dělám mimochodem celou dobu od té doby co jsi přišla. *Zkusil do toho zapojit alespoň trochu zábavy.* Tak v tobě vidím dost silnou holku, která se z toho dostane. Když budeš chtít. *Našmátral kapsu, odkud vytáhl papírek se svým telefoním číslem.* Tak mi napiš, nebo kdykoliv zavolej a já u tebe budu během vteřiny. *Dal jí papírek s číslem.* A neptej se proč to tam mám už takhle přichystané. Nikdy nevíš kdy se to bude hodit. *Uchechtne se.* Vyžehlím si to, ale jen to bude nějakou dobu trvat. Je teď pryč. *Pokrčil rameny s neupřímným úsměvem a poté se podíval opět na ní.* Jak, že se dneska nic nestalo? To snad pro tebe nic neznamenalo? *Mávnul nad ní rukou a protočí ze srandy očima.* Nejsem takový bastard, takže to ber, že se něco málo odehrálo, ale že v tom nebylo nic vážného. *Sám nevěděl jak to nazvat, aby to neznělo, jakoby ji chtěl jen využít. To opravdu nechtěl, kdyby ano, tak už to dávno udělal, ale tohle on nedělal. A už vůbec by to neudělal jí, už jen z důvodů, že si prochází něčím těžkým.* Snad odolám nedělat ti výjimky. *Uchechtl se a když ji viděl jak vstala a podala mu ruku s pár slovy, tak se podíval na její ruku a poté jí do očí.* Jelikož jsem se tě dotýkal skoro všude, tak tohle mě nezabije. *Uculí se a podá jí ruku nazpět.* Též jsem tě rád poznal Esme. *Usměje se na ní.* Ačkoliv nerad, tak musím už zmizet. Za svou princeznou, které se musím omluvit a pak vymyslet co dál. *Postavil se a obešel Esme.* Dávej na sebe pozor a kdyby něco. *Na chvilku se odmlčel.* Jsem tu. *Pousmál se na dívku a odešel z čajovny nakonec spokojený. Ušetřila ho dívka negativními myšlenkami, které teď má dost často z důvodů Emi, která mu chyběla a potřeboval s ní vyřešit spoustu věcí. Naposledy zamával dívce a nakonec se beze stopy vytratil.*
a poté