Členem od 15. listopadu 2022
Naposledy aktivní:
*Podobně jako předtím u Sandera i nyní si před dveřmi Tsaie párkrát nervózně přešlápne, než zaklepe a rovnou vstoupí do pokoje, který si bezděčně prohlédne i když jej viděla už nespočetněkrát.* Ahoj...chtěla jsem se rozloučit, než odjedu z Institutu. *Prohodí skoro nevinně, jakoby mu neoznamovala, že jeho parabatai jde někam do háje a nechá jej tu.*
To je príjemná informácia na takýto večer. *Gabriell v tomto čase sedel za prácou pri stole. Bol obklopený papiermi a evidenciami, ktoré v tomto momente predstavovali najvyšší level urgentnosti. Z očí si zloží okuliare a otočí sa smerom na Samanthu. Tušil o čo asi šlo, avšak nechcel v ničom predbiehať. Za ucho si zastrčil prameň čiernych vlasov, ktoré sa mu počas jeho aktivity vyslobodili z strnulého copu.* Niečo také som asi očakával, ale nie tak skoro. *Prizná pomerne neisto zatiaľ čo si v dlani pohráva s perom. So Samanthou nebývali od seba príliš dlho. Cesty vždy podnikali spolu, prešli si spoločne školou. Okno kedy spolu neboli bolo značne menšie než, kedy áno. Vedel, že raz to príde, ale nikdy nevedel, ako sa k tej veci postaví keď skutočne nastane.* Kedy.. kedy?
Doufala jsem, že si spolu ještě dáme poslední čaj v tomto Institutu. *Pousměje se na něj a i když se k ní otočil čelem, zlehka ho obejde a položí mu ruce na ramena, aby mu je promasírovala.* Takto jen ztuhneš, když se budeš pořád sklánět nad papíry. Říkala jsem si, že ti menší pauza v nějakém pohodlnějším posezení prospěje. *Nadhodí a dokud ji nechá, citlivě mu tiskne místa, která se zdají příliš ztuhlá, než krátce přejde i na krk, aby jej za ním nebolelo.* Ani já, ale...asi čím dřív, tím líp, když se pak musím vrátit do formy. Dokud tělo i svalová paměť fungují jak mají, tak je to lepší, než později. *Povzdechne si, protože správně pochopil důvod loučení. Co jí jaksi uniká je však jeho poslední otázka, kterou zopakuje.* Jestli myslíš, kdy odcházím, tak večer, William mi přijde pomoci s věcmi, už jsem sbalená. *Odpoví první možnou variantu otázky, načež se přesune k druhé.* A jestli myslíš, kdy by se mohlo narodit dítě...Vím to jen chviličku, takže je ještě brzy na to to běžně oznamovat, ale pro jistotu se stáhnu, kdyby to vyšlo, abych si nezavinila případnou ztrátu sama...každopádně...devět měsíců. Ale neboj, v sídle Chamberlayne pro tebe mám koupené spousty čaje, které se mnou někdo musí vypít, takže očekávám, že tam budeš chodit a neponeseš všechnu odpovědnost sám v tichosti. *Zvedne mu před oči uvolněně prst. Se svým parabatai nakonec byla přirozeně hovornější a uvolněnější.* Trochu se toho bojím, ale...asi se i těším? Jen nevím jak to zvládnu, kolem dětí jsem se nikdy nepohybovala. Ale mám měsíce na to si načíst nějaké knížky... *Jasně, ani knížky ji na vše nepřipraví, ale nakonec v sídle nebude úplně sama, když tam bude mít Williamovu matku, ta jí určitě taky mnoho vysvětlí a počítala i s návštěvami rodičů, kteří mohou přispět do vínku.* To zvládneme. *Povzbudí je oba dva a naposledy mu stiskne ramena, než se odtáhne a zamíří si sednout na postel ve vyčkávavém tichu, aby vše mohl zpracovat a nějak zareagovat.*
*Tsai a Samantha spolu nakonec ještě několik chvil stráví, i na onen čaj dojde, načež nakonec dorazí její manžel a ona se s Tsaiem rozloučí. Cestou do pokoje, kde čekají zavazadla pro přesun do Idris napíše ještě dvě ohnivé zprávy Sebastianovi a Calebovi, aby jim dala vědět, že z Institutu odchází kvůli tomu, že je těhotná a nechce riskovat možnou ztrátu dítěte a přeje jim štěstí se situací v New Yorku, načež pobere tolik zavazadel, kolik jí starostlivý William svolí a přesunou se společně do Idris a do sídla jeho rodu - Chamberlayne. Její nová životní kapitola tak může začít.*
*Samantha na sobě měla halenu, kalhoty a okované lovecké boty, ač na sobě neměla jedinou zbraň, pouze měla stélu zastrčenou v kapse, zatímco mířila klidnými, tichými kroky k ložnici Sandera. Byla snad trochu nervózní, když dorazila ke dveřím, nakonec přešlápne. Naposledy spolu snad mluvili na její svatbě, od té doby byla určitý čas bokem, aby se sžila s manželským životem, který ji zatím...příjemně překvapoval. Lepšího manžela mít nemohla, protože si rozuměli, i když začátky, kdy si začali důvěřovat, byly náročné. Svěřovat se někomu jinému, než svému parabatai, ale také se učit plavat, poznávat se navzájem, své koníčky a záliby...ale taky se krůček po krůčku přiblížit k "naplnění" manželství, jak se dohodli - aby měli splněný důvod domluveného sňatku. Sice možná ještě bylo brzy, mohlo se stát cokoliv, ale...dovolila si věřit, že to tento případ nebude. Navíc, když už to věděla, bylo stejně lepší se stáhnout od povinností, aby minimalizovala to riziko, že o dítě přijde. Počká, zda je vůbec uvnitř, zda ji vyzve, aby šla dál, ale jen se opře v zárubních, pokud se tak stane a pousměje se, načež se obejme rukama.* Přišla jsem se rozloučit. *Začne bez pozdravu přímo závěrem setkání, dá-li se to tak říci.* Jdu si udělat své kolečko s nejbližšími, než se přesunu do Idris do sídla Chamberlayne.
*Sanderov život sa zdal byť hektickejší ako zvyčajne. Sám nevedel čo sa bude diať, nevedel či jeho kroky nebudú viesť do Osla, do Idrisu, či ostať v New Yorku. Bolo to zvláštne, bol zvyknutí, že jeho život nešiel podľa jeho predom ustanovených predstáv, avšak boli časy kedy sa všetko zdalo o to... ťažšie. Tak či tak hlas svojej sesternice za dverami počul rád. Keby si niečo v tomto zmysle pomyslel pred pár rokmi pravdepodobne by tomu sám neveril. Je však pravda, že vzťah so Samanthou sa minimálne z jeho pohľadu polepšil. Možno to bolo tým, že bol donútený dospieť, ponechať osobné zášte v minulosti. Tak ako sa hovorí, že vždy sa vrátite k rodine, v tomto prípade sa zdalo, že to tak bolo. Aj keď obaja už niesli iné bremená života.* Nemôžeš sa lúčiť tak vážne, budem si myslieť, že ťa už neuvidím nikdy. *Ľahko mu cukne v kútikoch zatiaľ čo si vyhrnie rukávy až k lakťom.* Chamberlayne. *Zopakoval zatiaľ čo pozoroval Samanthu, akoby jeho oči posudzovali či práve toto meno bolo odpovedajúce vzhľadu jeho sesternice. Stále si na to mierne zvykal a mrzelo ho, že veci dopadli tak ako dopadli. Avšak zdalo sa, aspoň jemu ako nezainteresovanému, že Samantha bola spokojná.* Budem mať dovolené návštevy?
*Sam se jen pobaveně pousměje.* To bych si nedovolila, takové potěšení tvému otci dopřát nemůžeme. *Spiklenecky na něj mrkne. Magnus se nezdál nadšený jejich sblížením, když plánovali, jak zrušit vlastní zásnuby, zřejmě by z nich raději měl rivaly. Jak by tak ale mohli fungovat v manželství, které si pro ně vymyslel? Přikývne, když zmíní její nové příjmení, pravda byl to nezvyk. Zajede si prsty do rusých vlasů a trhne rameny.* Taky si ještě zvykám. *Podotkne a olízne si rty, jakoby zvažovala, jak tu novinu oznámit, ale přijde jí, že následujícím prohlášením jí poskytne dobrý náběh pro odpověď. Tentokrát spojí ruce v klíně a začne si nejistě hrát s prsty.* Lepšího strýce bych si neuměla představit. *Nadhodí stejně trochu neobratně na to, že se slovy zas tak marná nebývala a vzhledem ke kostrbaté odpovědi, si pro vysvětlení ruce rozpojí a přiloží si ruce na břicho, na kterém to však nebylo ještě vidět.* Pokud tedy andělé zůstanou na naší straně a nic se nepokazí. *Dodá s jemným, nejistým úsměvem.*
Tomu nedoprajem žiadne potešenie. *Bolo to možno kruté povedať takto nahlas, avšak v istom zmysle sa Sander naučil byť minimálne úprimný. V tomto období by nazval Samanthu, ako posledného člena svojej rodiny. Takže to, že niesla iné meno, ktoré sa ešte tak odklonilo od jeho pokolenia sa zdalo zvláštne. Boli decká pod jedným otcom, teraz už boli obaja dospelí ľudia.* Prídeš mi, že žena s takým menom by mala mať hnedé vlasy.. alebo možno jemne zlatavé. *Prizná, nevedel prečo, ale v jeho umeleckej mysli sa také meno spájalo s farbou žita, obilia, alebo pôdy. Bolo to mierne infantilné to rozhodne, ale nemohol si zaprieť túto informáciu nevysloviť nahlas. Pohľad mu spadne na sklenené karafu s vodou a citrónom na jeho stole kedy podíde bližšie a do čistého poháru naleje aj Samanthe. Pri jej slovách však mal šťastie, že ešte len vodu išiel nalievať nakoľko inak by zem pokryli drobné kúsky skla.* Zopakuj to. *Otočí sa prudko na Smanathu kedy mu okamžite pohľad padne k jej dlaniam, ktoré boli položené na jej brušku. Sanderove kútiky okamžite vstali do úsmevu a oči nabrali slabého žiarenia.* Nestrieľaj si zo mňa! *Namietne a podíde k nej bližšie kedy ju pritiahne do nežného objatia.* Nič sa nepokazí, nad takými myšlienkami sa nepozastavuj. *Namietne pri čom jeho tvár jasne značila, že ho to tešilo.* Neotáľali ste. *Slovne ju podpichne kým len neustále neveriacky krúti hlavou.* Gratulujem ti Sam.
Hnědé vlasy má přece William. *Zazubí se pobaveně a podívá se na rezavý pramen, který si před oči zvedne mezi dvěmi prsty, než ho pustí, načež na něj po chvíli pustí bombu, protože se prudce otočí a ona si rozpačitě zajede do vlasů.* Jsem těhotná, ale teprve pár týdnů. Co vím, většinou se to neoznamuje do takové třetiny těhotenství, ale... *Pokrčí rameny, že to chtěla prostě nejbližším oznámit dřív a vyvarovat se stresu a povinnostem, aby nepotratila, jak se někdy stává v tak brzké fázi těhotenství. Lehce jej stiskne, když ji obejme, i když obvykle kontakt neoceňuje. Snad i proto se jemně vymaní už po chvíli a zrudne, když prohodí, že neotáleli.* No...dokud jsem mladá, svalová paměť funguje lépe. Do povinností se mi bude dostávat snáze. Navíc to takto bude rychleji za námi a můžeme žít oba svůj život. *Pokrčí znovu rameny a vyzdvihne tak pragmatickou stránku celé věci, na které se spolu dohodli včetně toho, že až splní povinnost rodině, tak každý může randit s kým chce, dokud jim to nepoškodí pověst veřejně.* Děkuji. *Usměje se upřímněji a odkašle si.* Každopádně už jsem uvažovala i nad jmény...pokud mi je schválíš... *Nadhodí o trochu více nejistě, než dosud a zatahá si za prst, načež sama zamíří ke karafě s vodou.* Můžu? *Zeptá se, než by si nalila a pokud svolí, tak si nalije a napije se, než si odkašle, aby se sama povzbudila.* Říkala jsem si, že by bylo hezké jim dát jméno po...tvé mámě a parabatai. Calla a Oscar jsou krásné jméno a...asi svým způsobem chci uctít jejich památku...ale s tebou byli spříznění, takže si nejsem jistá, zda mohu...zda mi to dovolíš... *Odmlčí se, protože se trochu zakoktala.*
To je pravda, ale nad ním moc neuvažujem vo všetkej úprimnosti. *Muža svojej sesternice poznal skutočne minimálne. Ich spoločné stretnutia boli oklieštené v spoločnosti Samanthy, čo bolo pochopiteľné. Pred týmto sňatkom mu jeho rodina známa nebola, avšak zdalo sa, že boli charakterný a vzhľadom na okolnosti, ústretový.* Dúfam, že si berieš pauzu od hliadok, tréningov.. všetkého. *Nadhodí aj keď odpoveď asi už tak nejak odhadoval. Sám o tehotenstve príliš nevedel, čo asi vzhľadom na jeho zázemie nebolo tak nezvyčajné.* Ja som na tej naivnejšej stránke veci.. možno dovtedy sa z toho vyvinie váš život či nie? *Sander by asi nevedel uniesť povinnosť, ktorú na seba Samantha a William vzali, obdivoval ich aspoň istým spôsobom, nakoľko v jeho očiach bol potrebný silný charakter a dôveru. Práve tú Sander v ľuďoch často postrádal.* Počkaj počkaj! *Nadvihne prst a prejde ku rozhádzanej posteli na ktorú sa posadí a kývne smerom ku Samanthe.* Môžeš. *Kývne aj v zmysle s vodou aj so zdelením samotnej informácie.*Počkaj... im? *Povie prekvapene a pri oznámení mien mu unikne všetok vzduch z pľúc.* Vieš o tom, že to nemusíš robiť, však? Môžu sa volať po tvojich rodičoch, blízkych, Gabriellovi.. *Povie trochu náhle nakoľko neveril tomu, že zo všetkých ľudí by si chcela uciť Samantha práve ľudí jemu blízkym. Samantha s ktorou sa celý život škriepili a našli si dobrého slova až v priebehu posledného roka. Samantha s ktorou sa vzájomne tyranizovali a nedokázali sa vystáť.* Nie je na mojom mieste ti nič zakazovať. *Úsmev mu cukne do kútikov zatiaľ čo cíti, ako sa mu v očiach začínajú hromadiť drobné slané slzičky.* Sprav, ako to skutočne cítiš a ja budem.. minimálne skutočne poctený. Oni budú..
Přesně proto se loučím a mířím do Idris. *Přikývne souhlasně na jeho slova a pousměje se.* Možná. *Odpoví, protože tohle je trochu nejisté a pak začne se jmény.* Ah tak jsem to nemyslela, jen je brzo na pohlaví, takže to může být holka i kluk... *Opraví se, protože to vyznělo jinak než mělo a ani ona sama nevěděla, zda čeká jedno nebo víc, na to bylo skutečně moc brzy. Nechtěla však zatím rozlišovat pohlaví dítěte. Bylo snažší použít "they" než to zpecifikovat.* Nejsem fanoušek pojmenovávání po vlastních rodičích, Tsai to určitě sám pochopí... *Prohrábne si vlasy. Nad tím asi neuvažovala, snad ano. Doufala v to.* Ta jména se mi líbila. Calla byla má teta, měla jsem ji ráda, než... *Jen se zhluboka nadechne a smutně svěsí koutky.* Každopádně Oscar byl pro tebe důležitý. No a...ty jsi zase moje rodina. Navíc, kdyby nebylo tebe a toho, že jsi si vzal Sunila, tak by tohle nebylo Williamovo. *Ušklíbne se trochu znechuceně, že by je Magnus skutečně donutil spolu spát. Nakrčí ještě nos a pak se pousměje.* Přijde mi to správný, tak to cítím. *Dodá nakonec a na uzavření se už jen usměje.* Ráda bych v to věřila. Děkuji. *Nadhodí nakonec a aby mu dopřála nějaký dotek na uklidnění pocuchá mu vlasy.* Ale, přece se mi nepovede tě rozbrečet teď za celé ty roky. *Zazubí se a mrkne na něj.* No...já asi půjdu za Tsaiem, aby o tom věděl ode mě a ne až zmizím z Institutu. *Pousměje se.* Jsi vpořádku?
Tak budem veriť, že Idris bude o to pokojnejší, ako New York.. čo je asi dané. *Pousmeje sa a len ľahko sa odtiahne šticu z čela.* Nie, že by som sa zľakol. Ale to by bol celkom nárez. *Uchechtne sa zatiaľ čo stále mu okrem pobavenia na pohľade vysí dojatie. Skutočne by to nikdy neodhadol. Prepletie si prsty, ktoré mal položené na nohách zatiaľ čo len súhlasne prikyvuje hlavou.* Sú to krásne mená. *Súhlasí potichu, akoby ju nechcel prerušovať. Predstava, že majú deti oni dvaja bola podstatne desivá. Avšak pre šťastie oboch sa to tak nestalo. I keď by určite zostavili pakt, aby sa navzájom mohli takejto traumy ušetriť. Pokiaľ za niečo bol rád, tak za zmenu ktorá sa medzi nimi zjavila. Samantha bola posledný člen jeho rodiny na ktorej mu záležalo, ktorá bola nažive a bola mu blízka. Napravené krivdy sa tak zdali byť za nimi a dúfal, že stratené roky si ešte stále vynahradia. Látkou rukávu si prejde po očiach a len sa posmešne uchechtne.* Takú radosť by som ti nespravil. *Povie na oko aj keď realita bola skutočne očividná. Pri jej otázke len kývne a usmeje sa.* Mám ťa rád Samantha. Čoskoro ťa prídem navštíviť to sa nemusíš obávať.
To teda. *Souhlasí a když jí odsouhlasí svým vlastním způsobem jména, která chtěla zvolit, tak se pousměje a mrkne při poznámce, že takovou radost jí neudělá.* Třeba příště. *Popíchne ho vesele a pak se skoro něžně usměje.* Já tebe. Budu se těšit. Tak se měj, bratránku. *Rozloučí se nakonec a zamíří za svým parabatai pro změnu.*
*Sander po odchode Samanthy ostáva na nejaký ten čas pohltený tichom. Aj keď áno niekomu sa mohlo zdať, že išlo o malichernosť pre neho to bol znak, že ešte stále ma pokrvu rodinu o ktorú sa bol schopný oprieť. Aj napriek zatratený každého vedel, že sa môže so Samanthou porozprávať a oprieť sa o ňu, rovnako, ako ona o neho. Pred pár rokmi by sa v jeho tele vyvolali výčitky, nadával by si a neustále si opakoval, že si to nezaslúži. Avšak teraz? Na jeho tele sa objavil len vďačný úsmev*
*Z metra si se jen tak prochází pomalým krokem po Manhattanu. Proč by i ne, vždyť je večer přímo jak vyšitý na to si dát nějakou tu půlnoční svačinku. Ještě k tomu je mlha, která jen napomáhá té správné atmosféře.* /Jestli ještě jednou uslyším od nějaké opilé ženské otázku, zda jsem Edward, tak mi už hrábne./ *Pomyslí se a hned na to jemně zavrtí hlavou jako by chtěl tu myšlenku ihned zapudit. Kouká se tedy po potencionálních obětech, když v tom se mu do hledáčku dostane dosti opilá žena.* Lepší než nic. *Utrousí potichu.* /Vypadá, že si zítra nevzpomene ani na to jak se jmenuje. To se hodí, jsem líný na to použít lehké donucovací prostředky./ *Prožene se mu hlavou a tak už jak to bývá, nějak se mu podaří s onou osamocenou ženou navázat konverzaci, která je vlastně na bodu mrazu. Aby ne, když z ní nejde dostat ani slovo. A tak za příslibem, že ji doprovodí domů s ní zajde do temné uličky. Ujistí se, že nikdo nikde není.* Tak tohle bude snadné. *Chytí ji pevně, přesune si ji naproti sobě a i přes lehký odpor, který chudáku holce, moc nepomůže, ji odhrne vlasy. Hned na to se zakousne jako by byla chutný sendvič.*
*Samantha měla vesměs volno, ale i tak měla pro jistotu pod oděvem lehkou zbroj, i když měla před ni kalhoty s více kapsami a mikinu, aby nebudila pozornost. U pasu měla pod bundou skryté ostří, ve velkých kapsách měla nejen stélu, ale i čarodějné světlo a samozřejmě kvůli případnému setkání s podsvěťany i čipovac pistoli a čipy. Na to měla očividně štěstí dřívě než to čekala, protože ji upoutalo zasténán ženy z uličky, kterou míjela. Yin fen tak už hold působil, když se dostal do oběhu. Předchozí výkřik zanikl v ruchu New Yorku, možná by si ho ani nevšimla, když byla tak daleko, tohle ale její pozornost upoutalo a rozhlédla se po okolí, aby se ujistila, že poblíž nikdo není. Stélou si nanese, co nejrychleji pár run, co by se mohly hodit. Ostří se v její ruce objevilo a rozzářilo už ze zvyku, když do uličky vkročí.* Pusť ji. *Řekne příkře upírovi, který si dával zřejmě půlnoční svačinku - nebo možná snídani a přiblíží se ještě o něco blíže.* Nebudu se opakovat dvakrát. *Dodá a ostří zvedne mezi ně, takže osvítí upírovu tvář.*
*Pěkně si tam dává své jídlo a nějaké to zasténání či výkřik ignoruje jako vždy. Je na takové okolnosti už zvyklý, tedy pokud moc jeho jídlo nezačne z posledních sil bojovat. To už je potřeba použít sílu a to je pro něj otravné. V momentě kdy zaslechne něco o tom, že by tu ženskou měl pustit se zarazí a o chvíli později už mu svítí do ksichtu ostří. Odtáhne se trochu od svačinky a s úšklebkem se podívá na lovkyni stínu.* Můžeš to prosím sklopit? Je to děsně otravné. *Utrousí a pak už vlastně jen pokrčí ledabyle rameny.* No když chceš abych ji pustil... *Nahodí a ženu pustí. Bohužel pro ni kombinace tohodle s alkoholem nejspíš pravděpodobně nebude moc ideální a tak žena spadne na zem jako švestka. Nejspíš i v jakém si bezvědomí. Nuž, dobře pro ni. Koukne na tu ženu a zavrtí hlavou.* /No možná byla opilá ještě víc než jsem si myslel./ *Pomyslí si a hned na to se otočí na lovkyni stínu.* Tak co? Spokojená? Nebo máš snad ještě něco na srdíčku? *Řekne otráveně a trochu couvne. Přeci jen to světlo z ostří není pro upírovy oči příjemné.*
*Samantha sleduje, jak se žena sesune k zemi, ale má tu jiný problém, který musí řešit. Byla by hloupá, otočit se k upírovi zády. Ušklíbne se, ale ostří se nepohne ani o píď a naopak udělá krok blíž k němu.* Předpokládám, že očipovaný nejsi. *Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí.* A stejně tak předpokládám, že víš, že vzdor tě může stát život. Tak, co kdyby sis to usnadnil a nechal se dobrovolně? Stejně tě to prakticky nezabolí. *Byla ve střehu a připravena zužitkovat runu rychlosti, kdyby se pokusil utéci, stejně tak rychlé reflexy nebo síla by mohly být teď užitečné - na což myslela. Nebyl prvním upírem, kterého v životě potkala a nebude posledním.*
Co prosím? Očipováný? *Pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení. Očividně je to něco co slyší poprvé v životě. Nuž, asi je to znamení na konec úplně svobody.* Není to nezákonné? Očipovat si mě jako nějaké zvíře. *Utrousí dost podrážděně, přičemž lovkyni nespouští z očí. Proč by to taky dělal. Je jasné, že kdyby se jen nějak blbě pohnul tak by na něj zaútočila.* Jo nezabolí to fyzicky, ale psychicky to bude bolet, Zrzko. *Ušklíbne se a tak nějak přivře oči, neboť záře z ostří je vážně oslepující.* Navíc, dnes se mi moc nechce se vzpírat či něco podobného. Na to jsem až moc líný. *Povzdechne si a vrazí ruce do kapes.* /Dnes nechci mít žádné problémy. Nelíbí se mi to, ale mám snad na výběr? Ne, nemám./ *Pomyslí si a jen tak tam tedy stojí.*
Zákon jsem já. Je to nařízení, které podstupují všichni, přes mobil jsi taky sledovatelný, tohle je stejné. *Protočí očima, že to tak dramatizuje.* Chytrá volba, upíre. *Pochválí ho odměřeně, ač jestli je to kompliment se dá polemizovat, načež ostří skloní a sáhne do kapsy pro čipovací pistoli. I jí to přišlo nepřiměřené k podsvěťanům, taky by nechtěla čip pod kůží, ale aspoň věděla, že skutečně je to podobné sledovací zařízení jako je mobil. Chápala důvody, byla tu válka s vílami, do níž byly zapojeny všechny rasy jen několik let zpět a lovci chtěli předejít této válce. Dle ní si o ni spíše říkali, ale byla jen malý pán, který by sám při odporu měl problémy stejné nebo větší než podsvěťané a riskovat to nemínila. A dát najevo nelibost nad rozhodnutím Spolku také ne. Čip má ve zbrani rychle, nebyl nijak velký. A byla to pojistka, že když se něco podělá a někdo začne zabíjet, mohou ho dohledat, zda tam byl.* Pokud nehodláš dělat nic ilegálního, nijak ti to překážet nebude. *Pokračuje co nejvíce neutrálně, přeci jen bylo příjemnější když bude spolupracovat.* Můžeš si vybrat ale...krk nebo ruka? *Nabídne, když se konečně zbaví ostří tím, že jej zastrčí zpět do pochvy a nadzvedne obočí a podle jeho reakce přemístí čipovací nástroj k jeho pokožce a aniž by počítala do tří nebo jej přesvědčovala, že to nebude bolet, tak jej nastřelí pod kůži. A stáhne se z jeho blízkosti.* Nebylo to tak strašné ne? *Prohodí, když uklidí pistoli zpět do kapsy a prohrábne si vlasy.* Ujisti se, že nezemře a nepromění se, pak si můžeš dělat zase, co chceš - v mezích kodexu, ale ten určitě znáš, vzhledem k tomu, že nejsi podsvěťanem první den. *Poukáže rukou k ženě v bezvědomí a odstoupí ještě o krok. Měla hotovo ve směs.* Jak se jmenuješ? *Do záznamů bude lepší vědět jeho jméno, ne jen, že je upír a jak vypadá, což si dokáže zhotovit vlastním talentem pomocí tužky nebo štětce. Nakonec upíra zachytit na fotce? To určitě.*
Bla, bla, bla...je to podobné, ale ne stejné. Rozdíl je v tom, že mobil u sebe mít nemusíš, zatím co tohle ti jde pod kůži. *Řekne a tvářit se víc otráveně už snad ani nemůže. Když ho asi pochválí, nebo něco podobného, protočí očima a něco si pro sebe zamumlá španělsky. Tak nějak ví, že je hodně špatných podsvěťanů a je potřeba je hlídat.* Prý nelegálního. Doteď jsem nic neprovedl. *Pozvedne jedno obočí a než dokáže říct, kam tu blbost vlastně chce, už mu to jednoduše nastřelí do krku. Jak poetické. Zamračí se a rozhodí rukama, které vytáhne z kapes.* Vždyť jsem ti ani neřekl kam to chci! A ne, nebylo to strašné... doufám, že to máš taky, ať víš jak se cítím. *Řekne naštvaně a zrak poté zaměří na ženu na zemi.* Heh, jako bych tohle snad dělal poprvé. Vím, co mám dělat, Zrzko. Zkusila jsi vlastně být na ostatní milá? Možná bys pak nezněla jako osina v zadku. *Zavrčí a už to vypadá, že se chce sklonit ke své bývalé svačině.* Jméno? Si ho zjisti, lovkyně.
Měl jsi reagovat rychleji, jsi upír. *Podotkne, že měl pár vteřin na výběr, kam to chce a ušklíbne se.* Až si zasloužíš, abych byla milá, zvážím to. *Odvětí a opře se o zeď. Mínila se ujistit, že žena přežije.* Může to být stále po dobrým, že mi ho řekneš, nebo na scénu vrátím ostří. Výběr je na tobě. *Pobídne ho otráveně a sklouzne rukou k pochvě a zachytí lhostejně rukojeť, která padla jako ulitá. Chce se zeptat, jak si vybral, ale ozve se zavrčení a ve tmě se objeví pár rudých očí. Démon. Ten tu ještě tak scházel. Ostří tak skutečně opustí pochvu.*
Jak jsem řekl, dnes jsem na to moc líný. *Utrousí a pak zase něco zamumlá ve španělštině. Očividně nemá moc dobrou náladu, ale co už.* Vážně? To pořád vyhrožuješ? Ach jo. *Povzdechne si otráveně a už je trošku klidnější. Že by se přeci jen rozhodl se chovat k lovkyni stínu mileji. Možná ano.* Tak fajn, jsem... *Ani to nedokončí když se ozve zavrčení. Koukne tím směrem a zaměří se na pár rudých očí.* Už zase? To mi tak scházelo. *Řekne a tak nějak se připravují do pozice, kdy je schopný vystartovat na démona, kdyby se cokoliv podělalo.* Chtěla jsi použít ostří? Tak teď máš šanci, Zrzko. Jen do něj. /Snad to nebude nic neuvěřitelně silného. Tohle by měla vyřídit levou zadní./ *Pomyslí si.*
*V duchu prokleje démona, protože už mohla mít jméno a nadzvedne obočí na upíra.* Postarej se o tu ženskou. *Pobídne ho ironicky.* Nedělám to poprvé. *Vrátí mu jeho vlastní slova a upíra odejde. Vlastně neměla žádnou naději nebo jistotu, že se upír nesebere a nepláchne, zatímco se bude starat o démony - kteří se objevili. Mohlo ji to napadnout, bylo jich tu nakonec víc a někde tu byla stále ta mrcha, která otevřela bránu do pekla spolu s Hauresem. Postupně se tak vynoří další dva páry očí a ona zalituje, že teď nemá luk a šipy, které by je alespoň zpomalily, aby měla výhodu. Poradí si ale, je přece lovkyně. Ostří se rozzáří, možná odhodláním i jasněji než předtím, možná za to může fakt, že byla nyní ve větším šeru, každopádně ho protočí zkušeně v rukách.* Tak pojďte. *Prohlásí a když skočí první z nich, sekne po něm s úskokem do strany. Jedna tlapa ze hry, ale démona, který vydal zuřivé zavrčení, zčásti bolestné zavytí a vrhne se na ni znovu. Bodne proti němu znovu, zachytí jej v otočce, kdy jej sekne přes celý bok a bestie z pekel se rozplyne v záblesku ohně, který jí poskytne uspokojení, i když jen na chvíli, než ji srazí tlapa druhého z démonů a ona se zarazí až o zeď s heknutím.*
Jo, to vidím, že to neděláš poprvé. *Prohodí a zavrtí hlavou, jako by to snad i od zrzky čekal. Vezme tedy ženu, a rychle a nejspíš i nějak nenápadně ji posadí k nějakému klubu. Ono ženská co je opilá a sjetá je v tuto dobu normální a tak se jí určitě někdo ochotný ujme. Hned na to se vrátí zpět, ale to už je Sam zraněna.* Zrzko! Dávej pozor sakra! *Jemně vykulí oči a rychle a silně se pokusí onoho démona od ní odstrčit. Aspoň, tak ať se k ní může dostat.* Hej, vem si to ostří a bodni ho. *Houkne na ni a nějak se jí pokusí pomoct. Ano, ano...on a pomáhat lovkyni stínu je zvláštní pohled.* /Heh, prý že ví co dělá. Očividně ne, když tu s ní hází o zem./ *Pomyslí si.*
Nepleť se pod nohy, jestli nechceš být sváča pro jednou ty. *Odsekne mu, pevněji zachytí ostří a přiskočí, aby zabránila druhému démonovi sejmout upíra. Stihne jej bodnout, ale za cenu toho, že ten první ji stačí seknout po rameni a drápy projdou kůží. Zbroj nakonec chránila hlavně ty důležité části těla, které byly nejzranitelnější...nebo nejnebezpečnější pro schytání úderu. Lovkyně zakleje a přehodí si ostří do druhé ruky, načež bodne i po něm, aby se konečně zbavila posledního démona. Ten však trhne tlapou, aby uskočil a přiměje ji vykřiknout bolestí, jelikož ránu rozthne víc a trhne s ní tak k sobě. Nastaví mu ostří a když zmizí i on jen zavrávorá, jak šokem, který s takovým zraněním přichází, tak tím, jak z rány začne unikat větší množství krve. Zamrká, aby se vrátila do reality a neohrabaně zastrčila druhou rukou ostří do pochvy a z intuice se dotkne rány.* Bastard. *Zamumlá a konečně si uvědomí, že by asi měla najít po kapsách stélu.*
*Zvedne naštvaně ruce a rozhodí jimi.* No prosím, jen do toho, paní lovkyně. Ukaž mi jak to zvládneš sama. *Odsekne naštvaně a opře se o stěnu. Tak nějak ani neočekává útok démonů na svou osobu, jelikož je v jejich pozornosti hlavně Sam. Ruce si překříží na hrudi a jen sleduje s otráveným výrazem ten souboj. Když lovkyni zraní démon mírně se na přímí a možná i lze na chvíli vidět v jeho tváři starost. Ale to je jen chvilková slabost. Jakmile je po boji, třikrát tleskne.* Bravo, děkuji ti za záchranu, ó úžasná lovkyně stínu. *Pronese ironicky a odrazí se ramenem od zdi. Pomalu k ní přijde a povzdechne si.* Chceš pomoct nebo jsem tak moc pod tvou úroveň, že to ani ode mně nepotřebuješ? *Řekne a podívá se jí pořádně na zranění.*
Odpusť si tu ironii! Nebýt nefilim, hemží se to tu démony mnohem víc. *Prskne a konečně nahmatá stélu do prstů. Náhlá ztráta způsobí zamotání hlavy a stéla jí vyklouzne z ruky a ona polkne.* Vypadám, že ji potřebuji? *Prohodí zpátky a ožene se po něm letmo rukou, ale postrádá to žár i sílu, s jakou bojovala s démony. Pohled jí padne k zemi, kde někde ležela její stéla. Upír snad ví, že dotknout se adamasu - ať ostří nebo stély, by jej přinejmenším popálilo, na-li rovnou podpálilo. Pro vlastní dobro na ni snad tak nebude chtít sahat. V šeru se jí lehce ztrácela na zemi, ale nakonec si jí všimla, takže si přidřepla, aby mohla drobnou věc zvednout, změna polohy však ovlivnila tlak a svět se zhoupnul a musela se opřít rukou o zem, aby nespadla potupně na zadek.*
Tak pardón. Nic proti nefilim jsem řekl, jen jsem trošku naznačil, že bys měla trošku být milejší k podsvěťanům, kteří ti chcou pomoct. *Ušklíbne se a jen tak tam sleduje jak se snaží vzít si ze země stélu. Kdyby ho to neohrozilo tak by to klidně zvedl, ale jelikož je to přeci jen stéla, tak se jen tomu přihlížel. V momentě kdy se lovkyně opře rukou o zem, něco zamumlá španělsky, asi nadávky, a chytí ji opatrně za zdravou paži. Chytí ji silně, takže odpor je marný, a odtáhne ji ke zdi kde ji nějak donutí si sednout a opřít se o zeď. Spíš ji k silou k tomu dotlačí. Ale co když není na výběr.* Seď a ani se nehni. Tímhle stylem vykrvácíš dřív než dojdeš do svého brlohu. *Dřepne si k ní, kousne se do zápěstí a to pak dá před ní s tím, že se má nejspíš napít.* Dělej, nebo to vážně nedáš a i ty tvoje malůvky na těle ti budou k ničemu. Nedělám co často, tak si toho važ. *Koukne na ni a tentokrát už v jeho tváři není ani stopa po vzteku. Spíš se může stát, že se sem tam mihne starost.* /To vážně tohle dělám? Ale jo, skolila ty démony...nom, budu dnes hodný. I když mě očipovala./ *Prožene se mu v mysli.*
Ne! *Vykřikne, když ji odtáhne z dosahu její stély a zaskučí, když ji opře o zeď a pokusí se vzepřít, i když bezúspěšně.* Vážně čekáš, že budu pít tvoji krev? Abych se stala upírem?! *Ta možnost ji děsila víc než smrt. Nefilim byli její všechno. Její rodina, minulost, přítomnost i budoucnost. Počítala se smrtí, ale přijít o to, čím byla by bylo horší než smrt - přišla by o celou svou rodinu. Nefilim se stavěli k proměněným členům rodiny zády a ona nechtěla zjišťovat, zda by tak dopadla i ona. Navíc jako upír by se k nim ani léta nemohla přiblížit. Strýc, který pro ni byl vzorem od dětství a větší otcovskou figurou než její vlastní otec, by ji zavrhl z nenávisti k podsvěťanům. Zamrká proti mdlobě, která se po ní pomalu natahuje a nakonec vydá trochu zoufalý zvuk. Očividně jí upír nedával na výběr.* Jestli proměníš nefilim, víš jaké to bude mít následky. *Upozorní ho, než opatrně zvedne vlastní ruku, aby si tu jeho přitáhla blíže, než se rána zcela zatáhne a váhavě si ji přitiskne ke rtům. Ještě moment trvá, než se napije, zjevně její vnitřní boj a odpor přetrvával, nakonec to ale udělá. Tři loky... a pak jeho ruku znechuceně odstrčí, stačí to ne? Muselo to stačit...doufala, že to stačí. Nebo ne? Nikdy jejich krev nepila, netušila kolik se toho sakra musí do oběhu dostat, aby to začalo působit, léčilo a obnovilo tvorbu krve - nebo spíše urychlilo.* Spokojený?
*Odfrkne si.* Nemám důvod z tebe dělat upíra. Jsi na to až moc protivná, raději tě nechám nefilim. *Utrousí a když konečně Sam pochopí, že je to dost důležité a napije se, mírně pozvedne jeden koutek úst. Asi něco na znamení malé výhry. Přeci jen přesvědčil malou zrzavou lovkyni stínu aby neodmítla pomoc podsvěťana.* Hm, jo spokojený. Spíš jak ty? Jak se cítíš? *Uchechtne se a hned ji to kde bylo zranění prohlédne. Přeci jen stačí málo aby se kdokoliv uzdravil, takže ani tohle nebyla výjimka.* Vypadá to dobře. Ale ještě stále seď, můžeš být nějakou chvíli malátná. *Pak se otočí tam kde je stéla a rozhlédne se kolem. Načež vstane a někam dojde. Oh, pro klacek. Přeci jen se nechce té andělské věci dotýkat a tak dojde ke stéle a pokusí se jí nějak došťouchat k Sam.* Vydrž chvilku, Zrzko. Už to bude. *Nakonec úspěšně k ní onu stélu dostane. Pak už jen klacek odhodí.*
*Tlumeně zasténá vlivem yin fenu, který se rozptýlí v jejím oběhu a opře si hlavu o zeď. Pořád trochu zrychleně dýchala, ale bolest otupěla a nahradilo ji známé mravenčení a...euforie. Nesnášela upíry, tohle neměla dělat. Nemělo se to ani v nejmenším stát, že se dostane pod vliv drogy. Nepohodlně se zavrtí.* Líp. *Odvětí mírněji než předtím, když se jí i dech začne klidnit a na chvíli zavře oči. Ani nepostřehne, že zmizel, dokud nepromluví. Musí se pobaveně zasmát tomu, jak šťouchá klackem do stély a když k ní ta věcička doputuje, vezme si ji a jen trhaně kývne.* Dík. *Prohodí a strčí stélu do kapsy. Yin fen neotáčel osobnost člověka zcela, nicméně byla příjemnější než prve a alespoň se zdála být tolerantní vůči přítomnosti podsvěťana ve své blízkosti.* Ale musím jít do svého...brlohu, nebo jak jsi to nazval. *Prohodí uvolněněji a pootočí hlavou, dokonce se odtáhne od zdi, aby zjistila, jak se rána hojí. Moment to fascinovaně pozoruje, než ale zamrká a rozhlédne se, zda nepřijde náhodou další nebezpečí.* A taky ještě musím zjistit tvoje jméno. *Vzpomene si, na jeden detail a ještě se na chvíli opře a jednu nohu si pokrčenou přitáhne blíž k hrudi, zatímco si muže prohlédne.*
Tys mi poděkovala? *Zasměje se a překvapeně se na lovkyni stínu podívá. I když to není až tak překvapivé, když je tak trošku sjetá.* Oh, jsi pod vlivem. Jasně, že jsi milá. *Prohodí, ale tak či onak už má lepší náladu. Jde k ní trochu blíž, tak ať nenarušuje její osobní prostor. Přeci jen je to neslušné.* No, když jsi tak milá a zachránila jsi mě před démony, tak proč bych ti ho neřekl. Jsem Nikolas Torres. Řekneš mi svoje jméno ať vím komu mám být vděčný za očipování? *Zasměje se potichu a pořádně si ji prohlédne.* /No jo, pěkná drsná bojovnice. Jak typické pro nefilim./ *Pomyslí si.*
Tsss... Neprovokuj. *Zašermuje ve vzduchu prstem a kývne, když se představí.* Samantha. Samantha Burberye. *Dodá po krátké odmlce, kdy se její myslí přežene myšlenka, že jí vlastně řekl i své příjmení, tak by možná bylo slušné odvětit stejně. Pomalu se postaví na nohy a opráší se od země se znechuceným úšklebkem. Mikinu měla rozhodně zničenou. Co už. Stává se. A měla by se vrátit do Institutu a podat hlášení. A ideálně se takto jako tutor nikde moc neukazovat.* Měla bych jít...na metro. *To bude rychlejší, než obcházet část Manhattanu a Central parku.* A ty zkus neumřít, ať nepřijde čip vniveč. *Nadhodí skoro až vesele, zatracený yin fen.*
Budu milý, tak řeknu že mě těší, Samantho. *Uchechtne se a nechá ji ať pěkně vstane.* Hele, vážně jsi si jistá, že to metrem zvládneš? Není dobrý nápad, jet takhle metrem. *Zavrtí pobaveně hlavou a protáhne se. Očividně je touto situací velmi pobaven.* Nehodlám umřít, to se neboj. Když už sis tedy dala práci mi tu věcičku dát. *Zasměje se krátce. Stále si od ní drží odstup, ale zároveň je ve střehu kdyby spadla. Přeci jen yin fen má silné účinky.*
Ha! Zabila jsem tři démony, myslíš, že nezvládnu cestovat sama? *Ušklíbne se pobaveně a možná i lehce dotčeně a zajede si prsty do vlasů, čímž jim dodá krvavý melír, ale nijak ji to netrápí.* Tak jo....tak se drž. Já jdu. *Kývne si sama pro sebe a vydá se na jednu stranu, než se otočí a zamíří na druhou.* Špatný směr.
To, že jsi zabila tři démony ještě neznamená, že jsi momentálně způsobilá jezdit sama. *Zavrtí pobaveně hlavou a koukne se jí na její lehce krví namelírované vlasy. Povzdechne si a jen ji sleduje jak jde blbým směrem.* Jasně, Samantho. Ty se taky drž a laskavě se vrať celá do brlohu. *Zasměje se a v tom mu zabrní mobil. Vytáhne ho tedy a po přečtení zprávy se ještě víc usměje. Zase ho tedy schová, ještě se podívá na odcházející Sam. A pak sám odejde někam pryč.*
*Čekal u sebe doma a už tak nějak se připravoval na Nat. Měla u něj být každou chvilku a on už věděl, kam se dnes vydají. Vše tak nějak domluvil, a měla by tam na ně snad čekat kočka dle jejich výběru. Když byl hotový, vyjel s autem ven před garáž, kde pak počkal a sledoval, odkud Nat vyjde. Na sebe si vzal černou mikinu a koženku a vlasy sčísl jemně dozadu.*
*Natalie se vydala s Elaine po setmění k Dominicovu domu, byla celá běs sebe jako dítě co jede do Disneylandu ale o něco lepší. Když uviděla Dominicovo Auto tak se na Elaine koukla a vykřikla o něco dříve než Elaien* Sedím Ve předu! *Nat se vítězně zasmála než skočila na sedadlo spolujezdce* Nazdárek! *Natalie měla of poslední návštěvy konečně normální účes. Boky vyholené a nahoře měla delší vlasy, svázané do malého culíku. Na soběmela kostkovaniu košili co sloužila jako bunda a pod tím Stanger Things triko Hell Fire Clubu. Celýcomplet doplňovaly černé kalhoty a tenistky* Tak Jedem? *Zeptala se Nat když se Elaine posadila dozadu zadu*
*Dom, jakmile ji videl tak se usmál. Natáhl se, objal ji a pokýval hlavou.* Páni, ahoj, sluší ti to, jak se máš? *Zavrnel spokojeně, pak se jemně odtáhl a pak se už chytl volantu.* Jak se máš Nat? A jinak, našel jsme místo, naviguj. *Mrkl na ni a podal ji telefon s trasou, než vyjel.*
Díky! Taky nevypadáš k zahození a mám se skvěle! *Nat si vzala mobil a koukla na něj a usmála se* Víš že si ti můžeš dát nahlas že jo? *Poškarlila ho ryhcle než zapla navigaci* jaké mají barvy koťátek? *Zeptala se než mu řekla [link src="kam.ma"] jet*
*Dom se jen zasmál.* Jasné, já vím, ale takhle je to mnohem lepší, tak nemel a naviguj. *Zasmál se. Pak pokrčil rukama.* To uvidíme až tam, ale všechno jsou to ty holé kočky, ach, teď mi vypadl název. Ale tyhle. A pokud budou straší chci jednu, pokud malé, tak dvě. *Zavrnel*
Sphinx? Jo já vím! Jsou strašně roztomilé a doufám že tam budou černé! S modrými kukadly! *Nat se usmála a na další zatáčce mu řekla ať zahne* a proč dvě malé a jednu velkou? *Zeptala se a koukla na rádio po kterém sáhla a zapla ho, následovně točila kolečkem aby nasadila nějakou stanici. Když zaslechla písničku American Pie tak pískla radostí* Tuhle mám ráda! ..a teď do leva.."
*Dom pokýval hlavou.* Ano, ty jsou nejlepší! Ale kdyby byla velká, už asi může být sama, za to kdyby byly malé, tak raději aby byly dvě aby u mě nebyla malá sama. *Zauvažoval a pak zatočil, jak říkala.* Jsem zvědavý i na jména. *Zaculil se.* Máš nějaké návrhy?
Napadla mě pro holku Kašmíra, Cleo, Kiki a pro kluka Xander, Neo, Sammy..*Usmála se na svoje návrhy a koukla na navigaci* Dvě zní líp..*Elaine se koukala z ona na domy kolem. Natalie se se na něj usmála a koukla na navigaci* Za asi 10 minut jsme tam! *Oznámila a nohama nedočkavě zadupala*
*Dom jí poslouchal a usmíval se.* NO, podle mě Cleo zní hodně dobře, a Neo pro kluka je taky fajn. I když, Sammy má taky něco do sebe. *Mrkl na ní potutelně, než se zase zadíval na silnici před sebe. Pak pokývl vesele hlavou.*No, nebylo to tak daleko. *Podotkl, než se pak pootočil jemně na NAt.* No, a jinak co? Mě se Inocenc pořád ještě neozval, už mě to nějak, jak to říct, přestává bavit. Nemám o něm žádný kontakt, nic, doma není, mě se neozývá. Asi jsme ho už přestal bavit. *Povzdechl si.*
Tak na něj kašli Dome! Nestojí za tvůj čas...na světě je hodne lidí [link src="tak.se"] neboj..nekohonsi najdeš..A Jo Val je super..A krásná jen se rozplývám nad myšlenkou jí *Nat se usmála a koukla na něj* Víš Sammy se mi líbí nejvíc! Takové roztomilé a Sam by šlo i pro holku! *Nahodila a opatrně pohladila Dominica po rameni aby se necítil špatně*
*Dom nad tím chvilku přemýšlel, než pokýval hlavou na souhlas.* JO, jo asi máš pravdu. Přijde mi to, že to asi nebylo tak hezké, jak to popisoval, a že je asi čas jít dál. *Přitakal, než se pak zamyslel nad jmény.* Tak jo, pokud to budeš kluk, tak Sammy. Ale zase, nechci domů holku a kluka. Ještě by z toho byli malí a já bych se zbláznil. *Zasmál se Dom, jež zaparkoval před domem.* Tak, vystupovat! *Zavelel s úsměvem.*
*Nat vyskočila z auta a chytlabho za ruku nadšeně. Elaine je následovala a koukala se kolem* Šťastně se těším! Ani nevíš! *Nat ku stiskla ruku a zašla k vchodu prodejce koťátek. Nat Zaklepala na dveře a podívala se na Dominica* A jak si to dohodl že se stavíme takhle pozdě?
*Sám Dom se usmál a ihned vyšel za ní, nechal se táhnout a na tváři mu hrál spokojený úsměv jež jasně dával najevo to, že je tohle pro něj uvolňující a on je spokojený.* Řekl jsem, že přes den pracuji, a že když by počkali, tak večer si určitě někoho odvezu a ještě připlatím. *Pronesl Dom se smíchem. pak už zaklepla a počkal, až mu otevřela postarší paní.* Pan Northwood, že ano? Pojďte dál! *Usmál se a pozvala je tak dovnitř. Dom se uculil, i on vešel a otočil se na Nat.* Kdyby náhodou cokoliv, upíří tendence, no víš, chyť se mě. *Mrkl na ni.*
Jasně..*Nat se koukla na něj a na starší paní, její úsměv se zvětšil a vešla s ním dovnitř. Elainevesla hned po nich a Nat lehce polkla, když se dívala kolem tak jí to hodně připomnělo když navštěvovala svoje příbuzné. Od ozdob tak po vůni. Natalie pak zaslechla tiché mňoukání a nadšeně šla k zdroji zvuku. Tam uviděla koťátka v menší kovové ohradě s plenkovými podložkami* Božíčku vy jste zlatí! *Nat se koukla na starší paní a Zeptala se* Jaké pohlaví máte?
*Dom se usmál, byl rád, že tak nějak Nat ví, kdyby něco. elaine úplně ignoroval, potom, co předvedla, jak se chovala po novém roce u něj ztratila veškerý respekt. Místo toho koukl na Nat a uculil se, když spatřil malá koťata i větší kočky. Paní už říkala, že má kluky i holky a ukazovala, kdo kde přímo je. Dom se uculil a na ruku si vzal jedno menší, černé, modrooké kotě.* No nejsi ty boží? *koukl na nněj.* Nat, co myslíš? *Zahučel ihned.*
*Nat se na kole zakoukala a jemně si ho vzala do náruče.* Copak seš?..No ty seš holčička..*Nat se usmála a jemně držela Kotě než tiše pískla* fakt si ho můžeme nechat? *Zeptala se si hlasem roztřeseným a když jí začalo přést na hrudi tak si nemohla pomoct a Do očí se ji nahrnuly slzy* Ono to přede...Ještě ty s vyber..*Nat ye na koťátko koukala [link src="pritom.se"] jí brada třepala jak se snažila držet slzy zpátky*
*Dom se usmál. Pak kývl na souhlas a rozhlédl se kolem sebe.* NO, tak kdo? *uculil se, a nakonec se sklonil pro takový skoro opak. Byla to taky kočička, se světlým odstínem kůže a oči měla skoro až jantarově zbravení. Zvedl kotě ze země, vzal si jej do náruče a došel k Nat, snad aby mu jí schválila.* Tak, co tahle kráska? Není nádherná? myslím, že by spolu měli takový hezký kontrast. *Uculil se a ukázal kotě Nat.*
Jo! Je krásná ale ať se tobě hlavně líbí *Nat se usmála než ukázala Elaine její kočku s radostí* Dej tu holou krysu dál..*Řekla Elaine ale Nat se ušklíbla a šla blíž* Hehe..tobě se nelíbí? Takové mimi! *Elaine odstoupila a Nat se zasmála* [link src="Ale.musim"] [link src="uznat.Elaine"]..že je větší krasavice než ty..*Nat a k Dominicovi a koukla se na starší paní* Kolik na ně chcete madam?
*Dominic se spokojeně usmál a když řekla Nat o Elaine to, co řekla, vyprskl smíchy, Když pak řekla paní požadovanou cenu, tak Dom zaplatil, spokojeně zavrněl a pak koukl na NAt.* No, každopádně, jaká teda jména? A taky, kdy pojedeme do obchodu vybrat nějaké věci, jako další granule, a hračky? Základ doma mám, ale i tak, něco navíc by to chtělo. *Uculil se.*
*Nat se usmála víc a koukla na dominica* No já nevím..Jo děkujeme madam! *Nat šla k východu a koukla na Dominica* [link src="Jdeme.pro"] ne nakupovat! *Ealine je následovala a následná s nat do Auta* Máš přípravku? *Zeptala se a koukla na kufr auta*
*Dom se zasmál.* Ale někdy jindy, protiže dneska už budou mít asi zavřeno, ehm, kdy budeš moct? *Optals e s =směvem.* A přepravku mám, jasné. *Mrkla vyndal z kufru černou přepravku, jež položil na zem. *Dáš je tam? *Vyzval Dom Nat.*
Zítra? Co ty na to? *Nat opatrně dala kočky do přepravky a když si sedla do Auta tak jí držela* a ty jména..hm..Ani nevím...*Nat přemýšlela a pak jí to napadlo* Nef! Nebo Dlouze Nefertiti, Protože jsou původem s Egypta tak me nic jiného nenapadá! *Usmála se pyšně a Ealine Pokrčila rameny* Není to špatné jméno *Přiznala Elaine a Nat jemně objala přepravku* Fakt Díky Dome..utrpení být upírem mi děláš opravdu snazší...A ted do vily..*Řekla s úsměvem a když se vydali do vily*
*Doms e usmál.* Kdykoliv, jen napiiš a já ti budu po tuce. *Usmál se.* A ano, Nef zní moc hezky. *POkýval hlavou. Odvezl je pak do vily, než sám odjel domů s úsměvem na rtech.*
*Dom spokojeně procházel večerním parkem. Už se setmělo a on měl chuť se jen tak projít, zkrátit si večer, trochu si opět odpočinout od toho, co měl doma za práci. Spokoejně procházel po parku kolem sebe, culil se a jen tak si užíval svou přítomnost kolem sebe. Nakonec se posadil na jednu z laviček u jezírka, toho jednoho hezkého, kde už dlouho nebyl a spokojeně zavřel na chvilku oči.*
*Tia poprosila Avalona, zda by jí nezavedl k portálu, potřebovala si dojít domů, pro nějaké věci a také obstarat zvířata. Její kamarádka byla mimo město, proto když konečně svolil mu poděkovala a jen co prošla portálem, zamířila si to přes Centrál park domů. Zrovna procházela kolem svého oblíbeného místa u jednoho z jezírek, když se tam zastavila a s úsměvem to místo pozorovala. Tady trávila nejvíc času, hlavně teda ve vodě, když se zrovna nikdo nedíval, ona tak aspoň nemusela nikomu vysvětlovat co dělala ve vodě v tuhle hodinu. s úsměvem na tváři se pak rozhlédla kolem sebe a když neviděla nikoho, kdo by tam byl, začala si svlékat věci.*
*Nevšimla si asi ani Doma kousek od ní. Upír, který si ji pamatoval, tak nějak, podle tváře, se usmál.* Teda, čím jsem si tohle zasloužil? *Podotkl jako reflexi na to, že se před ním víla svlékala.* Mám za to, že jsem se viděli jen jednou, a už by jsi mi odhalovala své tělo? No, teda páni. *Uculil se Dom od ucha k uchu, ale pak mávl rukou.* Ne, v pohodě, dělám si srandu. *Podotkl.*
*Jakmile uslyšela hlas, lehce sebou trhla a otočila se, byla zrovna jen v kalhotkách a podprsence, tričko držela v rukou a kabát, který měla taky, měla přehozený o kámen. Dominica si skutečně nevšimla, rozhlížela se jen tak zběžně. Při jeho slovech zrudla a uculila se.* No co vím, někteří se svlékají už i při první schůzce. *Uchechtla se.* A kdo řekl, že budu teď pokračovat dál, to by se ti líbilo co. *Sledovala ho s úsměvem.* Jinak ahoj, ráda tě vidím. *Pronesla pak a tričko si přitáhla k tělu.*
*Dom jen zavrtěl hlavpou.* To je mi upřímně jedno, jestli to bude pokračovat, nebo ne, věř mi, že to zase až tak nutně nepotřebuji vidět. *Podotkl, přičemž zvedl ruce nahoru v obraném gestu. Pak se ale přeci jen usmál.* Dlouho jsem tě tu nepotkal. A to jsme se u jezírek od naší poslední schůzky stavěl docela často, už jen proto, že jsme potkal svou první nymfu a chtěl jsem vidět, jestli to byla jen náhoda či nikoliv. Jak se ti daří? *Usmál se na vílu Dominic mile a jemně naklonil hlavu na stranu.*
*Nad jeho dalšími slovy se jen sladce usmála a oblékla si zpět triko a pak i kabát, který zvedla z kamene.* Já tady dlouho nebyla, možná proto. *Pokrčila rameny a chvíli na něj koukala.* Proti své vůli jsem byla držela na Zimním dvoře a teď momentálně se na dalším dvoře schovávám. Tady jsem přišla jen pro nějaké věci a kouknout na zvířata. *Odvětila a lehce se pousmála.* Momentálně je mi fajn, bylo ale hůř. A co ty? Jak se daří tobě? *Optala se jej na oplátku.*
*Jakmile ji slyšel promluvit o tom, kde a hlavně proč tam byla, jen pootevřel rty.* Sakra, jej, to mě mrzí. No každopádně, asi od toho tématu utečeme, uhm, no já se mám fajn. Mám nové kšefty, nové známé, sice tak nějak se na mě vyklašlal...asi bych tomu i říkal přítel, ale no, neozývá se, není k zastižení, takže nevím co s ní je a co si mám myslet. Ale no, to by asi nebylo prvně. *Pokrčil rameny Dom.*
*Byla mu vděčná, že se v tom nechtěl už nijak šťourat, popravdě, ani ona o tom moc nechtěla dál mluvit a rozebírat to.* Jsem ráda, že se máš dobře a mrzí mě, že se na tebe přítel vykašlal, tohle by se neměl odít, není to správně, morální a ani hezké, zvlášť, když ten druhý jej má rád. *Pousmála se na něj.* Ale neboj, buď se ještě ozve s nějakou snad dobrou omluvou a nebo se najde někdo jiný, kdo se k tobě takhle nezachová. *Mrkla na něj a pak se posadila na lavičku také.*
*Jen pokrčil rameny.* No nevím, ono to hlavně přišlo až tak rychle, že od samého začátku mi přišlo, že to je až moc zvláštní. Já nevím, možná jsem se do toho ani neměl pouštět. Ale držet se ho už nechci, po tom, co se teď stalo, asi ne. Nejsem až tak moc, hm, řekněme, důvěřivý, abych byl v nevědomosti několik měsíců, co se děje s mým přítelem. *Pokrčil rameny a pak n ni koukl.* Co ty, ty někoho máš? *Optal se.*
*Seděla vedle něj, hleděla na něj s lehce nakloněnou hlavou a poslouchala.* Pokud jde o city, tak tohle člověk neovlivní, prostě to přijde a na nic se tě to neptá. *Pousmála se. Bylo jí líto, že jeho vztah s přítelem takto skončil. Ona přece jen byla ta, kdo měl rád šťastní konce.* Hm, já ne. Já jsem měla přítele, ale ten byl tyran, takže jsem se s ní rozešla. /A pak ho zabila, když jej Kayn přivedl./ *Zaznělo jí v hlavě, ale nad tím se jen ošila.* Momentálně nemám nikoho. Je tu sice jeden milý fér, kterému se asi líbím, ale já na chlapy nemám moc štěstí. *Pokrčila rameny.*
*Poslouchal ji a přikyvoval.* Jo, jo je dobře, že od takového člověka jsi odešla, to nikdy nedělá dobrotu. Já takové štěstí neměl, no, i když, moje první láska, platonická, která mě nikdy nemilovala, mě přizabila, doslova. Takže, asi to bylo taky dost, hah, toxické.* uculil se Dom.* Jo, takové je dobré odřezávat, No každopádně, když tu tak jsme, nechtěla by jsi, pozval bych tě na kávu? Nebo, na čaj? Na něco? Můžeš mi povědět o tom férovi. Neboj se, já teď na lovu, jak se to říká, nejsem, teď si chci dát osud nějakých vztahů asi pauzu. *Přiznal.*
No abych řekla pravdu, dlouho jsem to nechtěla vidět, ale pak mi došlo, že to co dělá, nemá s láskou nic společného a odešla jsem dřív, než to mohlo dopadnout zle. *Koukla na něj a poslouchala i jeho vyprávění, načež občas lehce přikývla hlavou.* Koukám, že ani ty jsi to neměl ve vztazích nějak moc růžové. *Pousmála se a když jí nabídl něco k pití, na chvíli se zamyslela.* A nemohla bych tě pozvat na ten čaj třeba k sobě? Teda ve vší slušnosti, já jen, že tam stejně musím pro věci a nakrmit zvěř, teda pokud ti to nebude vadit. *Usmívala se na něj.* A o Avalonovi ti řeknu, to se neboj.
*Pokýval hlavou,.* Ano, ano, to od tebe bylo rozumné. *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* No, ani jich vlastně moc nebylo, nebo, jasně, jednorázovky, ale nic, čemu bych mohl říkat vztah. Buď mi to nevyšlo, nebo, no, jsme upír, takže by to stejně skončilo tak že ona by zemřela, nebo se nedařilo., Ale, alespoň mám více času na sebe. *Podotkl a pak přikývl.* Nu tedy dobrá, rád přijmu. Ale, můžu tě navnadit, jestli chceš, a říct ti, že mám koťátka? *Navrhl.*
*Pousmála se.* Rozumím, je to složité. Já to taky nemám jednoduché. Jsem víla a také žiju poměrně dlouho, takže s normálním člověkem, je to pak těžké, tedy myslím to, že oni stárnout rychle a mají docela krátký život. Takže tě plně chápu. *Usmála se na něj a postavila se, aby se tedy vydali k ní domů, ale jakmile řekl, že má koťata, oči se jí rozzářily.* To vážně? Tak to měním plán, chci je vidět a chci je pomazlit, prosím. *Udělala na něj psí očka a sladce se usmála.*
*Dom se ihned zasmál.* No, tak jo, tak tedy ke mě. Jsem tu pěšky, bydlím přeci jen kousek, vlastně hned za parkem. *Usmál se Dom a šel klidně po jejím boku.* No jo, otázka vztahů v naší říši, to je složité. Hodně složité, ale no, tak, občas je fajn být sám, jen tak, pro sebe. *Usmál se povzbudivě, zatímco šel dál.* Ty máš nějaká zvířata? Já mám tyhle jen chvilku, pár dní vlastně. *Usmál se.*
*S radostí se rozešla po jeho boku a mířila s ním domů.* To nevadí, neprší, není nijak hnusně, tak se prostě projdeme. *Mrkla na něj.* Nejsme jako normální lidé, takže ano máš pravdu, je to složité, ale i tak se to dá nějak zvládnout, když se chce. Stačí jen najít toho, kdo zůstane po tvém boku. *Usmála se.* Jo být sám je fajn, i když občas ne. *Pokrčila rameny a šli spolu dál.* Já mám doma jen agamy, dvě. Jsou to miláčci, nejsou tak nároční, no prostě malí draci. *Zasmála se a poslouchala jej.* Takže nováček, ale to nevadí. Za chvíli se do toho dostaneš a už pro tebe budou vším. Zvířata jsou prostě skvělá. Nikdy nezradí.
*Dom se usmíval, když ji poslouchal.* To souhlasím, je to, je to zvláštní a těžké, ale dá se to, snad nějak. *Podotkl. Pak jen zavrtěl se smíchem hlavou.*- No, přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale nakonec mě do toho dokoala kamarádka, takže jsme se nechal zvyklat. Možná je to ale fajn, žiju si jinak, hm, dost samotářsky, takže tohle je dost příjemná změna. */Přiznal.* Jak se agamy jmenují?
Tak to je dobrá kamarádka, když tě k tomu dokopala. Ono zvíře je moc fajn společník. J8 jsem většinou času buď v práci, občas u rodiny, ale jinak sama. Přátel moc nemám, takže jsem ráda za ty dva darebáky doma a jmenují se Pretty a Evil. *Zasmála se.* Myslím, že to k nim prostě sedí, ale to uvidíš sám, až je třeba jednou uvidíš. *Culila se a oba pokračovali v cestě.* A hele, když jsi takový samotář, nenudíš se někdy? *Optala se jej, když se na něj podívala.*
To jsou moc hezká jména. *Podotkl Dom s úsměvem. pak pokrčil ramnney.*- No, asi je to můj styl, za ty léta a staletí jse, si na to zvykl, ale tak, občas je společnost něco, čím nepohrdnu. Mám docela dost práce, takže jsme stejně většinou doma u počítače, ale jinak jsem tak nějak, no, zalezlá myška, vážím si svého soukromí a držím si jej. Ty mi naopak přijdeš tak, energická, hodně otevřená, nemám pravdu?: *Optals e s lehkým úšklebkem, na rtech.*
*Cestou se na něj usmívala a přikyvovala, než pak zastavili u domu, ve kterém asi Dominic žil.* Držet si soukromí, je fajn, je to přece jen něco, co je tvoje a nikomu do toho nic není. *Usmála se, načež se zazubila, když slyšela jeho další slova.* Asi to pravda je, jsem taková, nebo spíš byla, poslední dobou mám pocit, že je to spíš naopak. *Pokrčila rameny a zvedla hlavu, aby na něj lépe viděla.* Poslední měsíce jsem spíše tichá a uzavřená a někdy mi není ani moc do řeči. *Zašeptala.*
*Dom pokývl hlacvou.* No, tak pokud se ti stalo co jsi říkala, nedivím ser, asi bych se taky držel tak nějak dál. Ale no, co naděláme. je to život, krutý, hnusný, ale dokáže být i hezký. Tak pojď, jednu hezkou věc ti ukážu, vlastně dvě, ta moje koťat. *Mrkl na ni a když vešel ke svému domu, pozval ji dál a rozsvítil.* Sedni si kam chceš, chceš něco k jídlu? I tak něco mám, i když piju jenom krev. *Uculil se mile Dom.*
Líp bych to asi neřekla. *Pousmála se a posléze vešla za ním do domu, kde se začala rozhlížet.* Páni, máš to tu moc hezké na chlapa. Čekala jsem nějaké doupě starého mládence, ale tohle je opravdu hezké. *Culila se, když si prohlížela jeho interiér. Pak se posadila na pohovku a koukla na něj.* Ne děkuji, nemám hlad, ale pokud měl něco k pití, vodu, čaj nebo tak, budeš moc hodný. *Sladce se na něj usmála.* No a kde máš ty malé zázraky? *Hledala pohledem koťata.*
*Dom si jen odfrkl.* Pfff, tak prý doupě,. no, to mám dole, ve sklepě. Ale tohle je moje chlouba. Mám to tu rád, už jsem to v tomhle stylu koupil no a , nemůžu si stěžovat. *Uculils e. Pak koukl do obýváku.* Myslím,. že spí. *Uculil se a pak pokynul, aby jej následovala.* Tak, támhle jsou. *Ukázal na dvě spící kotata, představil je jménem a pak se sám posadil na gauč.* Zvykáme si, všichni,. *Podotkl s úsměvem.*
*Zasmála se.* No a ne? Děláš s počítači, takoví nerdi většinou mají svá doupata nebo jak tomu říkají. *Uchechtávala se a pak vstala a následovala ho. Když uviděla ty dvě malé kočičky, očka se jí rozzářila.* Abych řekla pravdu, nejraději bych je pomazlila, ale nebudu je budit. *Usmívala se od ucha k uchu a pak se posadila vedle něj na pohovku.* Dej to mu pár týdnu a budeš si pak myslet, že jste spolu věčnost. Uvidíš. *Usmívala se na něj.*
*Jen se zaculil.* Ne, neoznačoval bych se jako úplný nerd, nenosím brýle, jenom ty košile no. *Ušklíbl se a pak pokýval hlavpou.* Ony se vzbudí, za chvilku mají čas jídla. Jinak, no, jinak myslím, že to tak asi bude, ale na druhou stranu, bude to pro mě jako jen malý okamžik v životě, takže asi budu přemýšlet o zvířatech, co mají delší životnost. *Pokrčil rameny Dom.*
Košile ti sluší. *Uculila se na něj a pak se otočila a koukla na spící koťátka.* Hele jsou zatím malé, máš takových plus mínus patnáct let, pokud bude všechno fajn, ale i tak to je dost dlouhá doba. Ono z těch lidských zvířat není moc co, co by vydrželo nějak dlouho. Možná želva, ale nejsem si jistá a uculila se.* To kdybys žil ve Faerii tam by to bylo jiné, místní zvířata žijí mnohem déle a jsou někdy tak zvláštní. *Pronesla s úsměvem.*
*Kdyby mohl, možná by se i trochu začervenal. pak pokýval hlavou.* Jo, o želvě vím, možná i nějaký ten druh papouška, takový šedivý, se žlutým zobákem, teď nevím, jak se jmenuje, ale možná ty. *uculil se a pak si vzpomněl, že chtěla čaj. proto hned odběhl,. aby jej udělal.* jaký piješ čaj? Bylinky, ovoce, nebo něco jiného? *Optal se na její výběr z kuchyně+, ze které se následně vyklonil.*
Ano, papoušci a pak ještě je něco myslím, ale už si nevzpomenu co. *Usmála se a když odešel, otočila se a sledovala, ty malé špuntíky, jak spali.* Já mám nejraději bylinkový, takže pokud nějaký máš, budu za něj ráda. *Zavolala nazpět a pohodlně se usadila. Musela uznat, že s Dominicem jí bylo fajn. On by fajn a ona mohla zase na chvíli fungovat jako předtím. Remimu byla vděčná, že jí hlídal, dokonce se jí i líbilo na Podzimním dvoře, ale začínal jí chyběl normální život a její známí.*
*Dom kývl na souhlas a jal se tedy připravovat věci na pití pro Tiu. Když měl pak hotovo, vrátil se a položil čaj před ní.* Tak, tu máš. *Usmál se na ni mile, než s ní pak pokusil zaplést plodnou konverzaci o zvířatech.*
Děkuji. *Usmála se na něj a nakonec se spolu bavili nejen o zvířatech, ale i o jiných věcech. Když pak byl čas jít, Tia se s Dominicem rozloučila a odešla, nejprve domů pro věci a pak zpět na Podzimní dvůr.*
*Nakonec jí Dom vyprovodil a s úsměvem se vrátil k sobě domů.*
*Sám byl doma už dva dny vkuse, dokončil další práci an zakázku a teď si sám dával dohromady další věci. Pracoval momentálně na rozvinu umělé inteligence, no, to už delší dobu, ale teď se tomu chtěl věnovat o něco více. Byly to přeci jen pořád jen chabé základy, ale ii tak z toho byl Dom nadšený. Přeci jen, byl to jeho největší pokrok, jeho chlouba, něco, na co byl po právu pyšný.*
*Poslední dny Aless trávila spíše sama. Věci týkající se obchodu nechala na Sebastianovi a i s Remim to teď bylo těžké. Nebo spíše, nějak se odcizili, cítila a to a mrzelo jí to, přece jen v téhle chvíli to nebylo fajn. I dneska trávila upírka čas sama nebo spíše měla jeden nápad a potřebovala ho zrealizovat. Proto zastavila s autem u domu Dominica, vystoupila a došla ke dveřím. Chvíli tam jen stála, ale pak zazvonila a čekala, až jí otevře, tedy pokud byl doma. Měla pro něj docela velkou zakázku a doufala, že jí přijme.*
*Když zaslechl zvuk ode dveří, tak jen zamručel, nakonec ale vstal, došel a otevřel. jaké bylo jeho překvapení, když spatřil Aless.* Alessandro, co ty tady děláš? *Pronesl s vykulenýma očima, naklonil se dopředu, aby se rozhlédl kolem sebe, jestli to na něj není nějaká ušitá bouda a už zpozorněl, překvapený a netušící, co by měl od upírky čekat.* Věř mi, že jsi poslední, kdo mě napadl, že mě dnes navštíví. *Přiznal pak.*
*Stála tam ztracená ve svých myšlenkách, dokud se neotevřely dveře.* Ahoj. *Pozdravila jej a chvíli pozorovala upíra před sebou.* Věřím, že nejsem zrovna někdo, koho bys čekal, kdybych nemusela, nebyla bych tu, ale jsi jediný, koho můžu o tohle poprosit. *Začala.* Měla bych pro tebe práci, velkou zakázku. Potřebuji nejlepší kamerový systém, prostě něco na ochranu. Vím, že v tomhle jsi nejlepší a pokud jde o peníze, je mi fuk kolik to bude stát. *Vysvětlila, dívala se na něj nebo spíše čekala, zda t přijme nebo jí odmítne, i s tím nějak počítala, přece jen, neměli spolu nejlepší vztahy.*
*Chvilku se na ni díval, pohledem jako kdyby se jí ptal, jestli to vážně myslí seriózně. Pak si odfrkl.* No, už jsme chtěl říct, že pokud jsi někoho nasrala, někoho, kvůli komu to děláš, tak se mi nestav do cesty a že s tím nechci mít nic společného, ale, no, nemám co ztratit ani nikoho ohrozit. O jaké cenové nabídce se bavíme? *Optal se jasně, a znělo to jasně jako tak nějak informace, na základě které jí pozve dál, nebo pošle pryč.*
Nehodlám tě nijak ohrozit, nikde nepadne tvoje jméno, to se bát nemusíš. Chci jen… *Povzdechla si a prohrábla si vlasy.* Chci jen ochránit rodinu a ty na kterým mi záleží a už nikoho neztratit. *Pronesla tichým hlasem.* Pokud jde o cenu, jak jsem řekla, ta nehraje roli, prostředků mám víc než dost a je mi fuk kolik to bude stát. Potřebuju jen tu nejlepší technologii, která bude k něčemu. Navíc to nebude jen na vilu, ale na více míst, takže hádám, že si vyděláš víc než dost. *Koukala na něj, bylo vidět, že není ve své kůži.* Hele, kdyby to nebylo nutné, nebyla bych tu, ale na tomhle mi opravdu záleží. Potřebuju je ochránit, alespoň takhle, potřebuju být alespoň o malá krok napřed.
*Chvilku přemýšlel, než si pak povtzdechl.* Že já si ty problémy do života pouštím prostě dobrovolně. *Povzdechl si, než se na ni pak podíval a uhl na stranu.* Pojď dál, sedni kde chceš, já si skočím pro notebook a vrhneme se na to. *Proensl a pokud vešla, tak odešel do sklepa, kde si přinesl notebook a pak se za ní vrátil hnajhoru.* Takže, říkáš kamerový systém? Hm, můžu ti navrhnout to, že koupím kamery, upravím je, a do počítače ti přímo nahraju vytvořený program, který bude detekovat tebou zvolebné věci. Potřebuju ale vědět, co vše tam chceš mít.
*Byla ráda, že nakonec souhlasil, přece jen, kdyby odmítl, netušila na koho se obrátit, nebo tak, tušila, ale Dominica nějak znala a věděla, že je dost dobrý. Proto hned jak jí pustil vešla a posadila se, když se pak k ní vrátil, poslouchala jeho nápady a na chvíli se zamyslela.* Určitě senzory pohybu, chci to mít všechno pod kontrolou, pokud se objeví, chci vědět, že tam je dřív, než se rozhodně vůbec něco udělat. Těmhle věcem moc nerozumím, takže kromě kamer a pohybu netuším, co všechno se dá ještě nastavit nebo k tomu dodat. *Koukla na něj.*
*Dom ji poslouchal, zapsal si to, co řekla a a pak se na ni podíval.* Hm, hm, dobře dobře, tak mě ještě napadá, mohu tomu dát tedy vlastní provizorní ai systém. Může detekovat pohyb, určitě bych nevynechal možnost nočního vidění. Možná, jak jsi na tom s magickou ochranou, nebo, o jakém pozemku, který má ten systém střežit se bavíme? *Zajímal se Dominic, aby si mohl zapsat další možné poznámky.*
*Přikývla.* Noční vidění a ai klidně přidej, to budu jen ráda., popravdě, čím důmyslnější a vypracovanější to bude, tím lepší. *Pronesla a pak se na chvíli odmlčela, když přemýšlela.* Určitě na hlavní vilu, pak ty další, co jsou, firmu, Remiho byt a také domy Lily a její rodiny. Vím, je toho dost, ale potřebuju to mít pod kontrolou, moc mi na tom záleží. *Pronesla zoufale.*
*Pokýval hlavou.* Dobře, ale pořád mi dáváš dost neurčité informace. Musím vědět, kolik přesně bytů, kolik přesně domů, kolik vil. A jestli vnitřní a nebo i vnější. Každopádně, počítej, můžu ti zatím něco nabídnout? Krev, s něčím? *Optal se Dominici, který položil notebook vedle sebe a pak vstal, připraven mířit do kuchyně.*
Já si to nějak spočítám a hned ti řeknu, dej mi jen chvilku. *Odpověděla mu a snažila se trochu soustředit, moc jí to nešlo, byla pořád moc roztěkaná.* Krev s whisky, prosím. *Řekla jen a začala si počítat.* Byt jeden, jen Remiho. Firmu, což je jedná velká budova, no a pak už jsou to vily a domy, hm spolu s hlavní vilou jsou tu další tři, takže celkově čtyři a pak čtyři větší domy, teda už jen tři. Pokud počítám správně, je to celkem devět jednotek. Určitě všechny vnější a u vnitřních, firma a možná jen vstupní haly domů a vil. *Povzdechla si a na chvíli zavřela oči.* Tak by to mělo být asi všechno. *Koukla pak za ním.*
*Dom pokýval hlavou a přitakal. Pak se zamyslel.* Dobře, mohu ti nabídnout systém automatického rozpoznávání, takže by si pamatoval zaznamenané tváře. Dosah bude na dvě stě metrů každá, ty vnitřní taktéž, takže mohou snímat i venku objekty. Pak bych ti navrhl detekci a rozpoznání podezřelého vzorce chování, jako je například hádka či útok, a upozornit na ně. Tímto způsobem by mohl pomáhat s detekcí potenciálních bezpečnostních hrozeb. Taky bude brát v úvahu hustotu dopravy, na kterou bude mít dohled, detekci poznávaček a aut. Taky by mohl mít schopnost aktivně detekovat nebezpečné situace a provádět akce pro jejich prevenci. Může například detekovat nárůsty teploty, výbuchy nebo požáry a automaticky upozornit na tyto situace. Všechny tyto situace a věci bude automaticky detekovat, ostřit a přibližovat, zkrátka, bude jim věnovat o to větší pozornost. Co ty na to? Každopádně tě musím připravit na to, že u mě necháš hodně, hodně, hodně peněz. *Pronesl Dom. Tohle si hodlal užít a určitě to Aless pořádně naúčtovat.*
*Alessandra seděla kousek od něj a poslouchala jej. Když sem šla, věděla, že to nebude levná záležitost, ale jak už mu řekla, byla rozhodnutá zaplatit cokoliv, aby ochránila ty, na kterých jí záleželo.* Zní to jako hodně dobrá ochrana, takže to beru. A na to, že je to drahá záležitost. S tím počítám. Vím, že tyhle věci nejsou zrovna levá záležitost, ale popravdě, peníze nejsou všechno. Ty vydělám znova, ale lidi, které mám ráda už nevrátím. *Prohrábla si vlasy a napila se pití, než jej pak odložila zpět.* Takže je ještě něco, co tam přidáš? *Optala se jej.*
*Dom zavrtěl hlavou.* Ne, vše jsme ti řekl, a kdyby náhodou jsem chtěl něco přidat, tak ti o tom určitě řeknu. O té ai jsem taky říkal, a jestli chceš a dáš mi chvíli, mohu ti rovnou vypočítat cenu. Dokážeš z hlavy odhadnout, jak velké rozměry to jsou? Myslím, těch pozemků. *Optal se Dom a podíval se na ni zpoza obrazovky notebooku.*
Dobře pokud je to tedy všechno tak, fajn. Určitě mi to můžeš vypočítat, nemusíš spěchat. *Po očku na něj koukla, než vzala mobil a začala a něm něco hledat.* Dej mi pár minut a pošlu ti veškeré informace ohledně pozemků a všeho, co potřebuješ ještě vědět. *Dodala, aniž by zvedla hlavu od mobilu. Seděla mlčky a čekala až jí info, které neměla pošlou, aby to mohla předat Dominicovi.*
*Pokýval hlavou, pak tedy čekal na to, až Aless vše zjistí a začal tak nějak případně vše zjišťovat a zapisovat, aby to pak mohl přizpůsobit. Sám tak nějak kulil oči nad tím, kolik to bylo peněz, ale tak nějak s tím se počítalo. On uričtě nechtěl polevit, ne v něčem takovém. Nakonec se na Aless podíval.* Tak co, máš? Hodil bych to do počtů. *Uculil se.*
*Ještě chvíli si s někým psala, než po chvíli pohlédla na Dominica a přikývla.* Ano, už mi poslali všechno, takže ti to hned hodím na mejl. *Pronesla a chvíli něco ještě dělala na telefonu, než u to všechno poslala.* Měl bys to tam mít, kdyby ještě něco chybělo, tak dodám. *Postavila se a přešla k oknu, kde se zadívala ven. Byla zvědavá, kolik to bude nakonec stát i když čekala že to bude pár desítek milionu. Ale ona na to nehodlala hledět, chtěla to nejlepší, tak si za to hodlala připlatit.*
*Dom přikývl, nakonec teda nadiktoval svůj email, aby to mohla Aless poslat a pak se vrhl na luštění věcí tam. Dával vše dohromady, počítal a nakonec pokýval hlavou.* Dobře. Takže, za základní systém a kamery to bude 70 594 dolarů, počítám ty nejlepší. Hádám, že tak by jsi to i chtěla. Za práci na instalaci a rozmístění 1 839 dolarů, no a samotný systém, jak jsme říkal, ten ti vyletí až na 1 069 610 dolarů. Dohromady tedy 1 142 044 dolarů. Je to pro tebe tak představitelné? *Optal se.*
*Chvíli zamyšleně hleděla z okna a přemýšlela nad vším, co se stalo za poslední dny. Musela si přiznat, že byla se silami v koncích, především, co se psychiky týkalo, takhle se necítila už hodně dlouho. Když pak uslyšela jeho hlas, otočila se a poslouchala, co říkal, než nakonec přešla k němu.* Abych řekla pravdu, čekala jsem víc, ale jo je to představitelné, nemám k tomu nic, co vytknout. *Pronesla s pohledem upřeným na něj.*
*Ušklíbl se.* No, jako jestli chceš já ti rád víc naúčtuju. Tohle je hrubý odhad a asi ta nejlevnější možnost, přeci jen je to vlastní program s rozsáhlou instalací a dlouhou prací. takže to levné být nemá. Ale, no, tak nějak ti i tak dlužím, takže tak. *Pokrčil pak Dom rameny.* No tak jo, domluveno, sepíšeme smlouvu, co ty na to? *Mrkl na ni, než se dal do sepisování.*
*Pousmála se na něj.* No nevím, co bys mi ty měl být dlužný. *Koukla na něj.* Hele šla jsem za tebou s tím, že jsem věděla, že do toho dám miliony, protože vím, že jsi ve své práci dobrý a asi i proto, že jinému bych to nesvěřila. *Pokrčila rameny.* A ano domluveno, sepiš to, ať je to hotovo. *Pousmála se, tak nějak byla ráda, že alespoň tohle měla z krku, ale i tak to neřešilo většinu věci.*
*Dom pokrčil rameny a pak se uculil.* No, tak tedy domluveno. Já ti dám vědět, až bude hotovo a pak mi dáš termín kdy bych ti to mohl přijít nainstalovat, co ty na to? *Optal se*
*Přikývla.* Dobře, tak super. V tom případě jsme domluveni. Smlouvu máme, hned předtím ti pošlu zálohu a zbytek až po dokončení. *Pronesla.* A s termínem se pak domluvíme, to si pak vyřídím s tebou sama. *Prohrábla si vlasy.* Jsme odmluveni a já asi už půjdu. Děkuju Dominicu. *Řekla upřímně a pak si vzala věci, rozloučila se a zamířila domů, i když se jí moc nechtělo.*
*Jen se na ni usmál.* Není zač, uvidíme se. *Rozloučil se s ní i on.*
*Gabriell bol vo výcvikovej sále už dlhšie, ako sám očakával. Pred spoločným tréningom si chcel ešte sám zoradiť svoje poznámky a poznatky, avšak jeho pojem o čase sa vytratil z jeho vnímania. Odrazu ho hánky neboleli z opakovaného udierania do vreca nakoľko jeho telo a myseľ bola plne ponorená do pohybu. Na sebe mal pomerne jednoduché oblečenie na tréning. Voľnejšie nohavice a obtiahnuté tielko. Bol sám a tak s výstrojom sám nerátal. Avšak vzhľadom na to, že sa onedlho mali v sále objavovať členovia Inštitútu len si otrel pot z čela do umelej tkaniny a začal aspoň čiastočne upratovať sálu. Dúfal, že všetky svoje body si pamätal z hlavy, avšak svoje dokumenty si opakoval často a tak sa príliš neobával.*
*Přišel do tréninkového sálu a společný trénink, ku podivu dnes dokonce i na čas. Poslední dobou se moc s nikým v institutu nebavil a stal se z něj spíš takový vlk samotář, někdy mu to ale vyhovovalo, takže si nějak extra nestěžoval. Vešel tam a pozdravil TSAI* Ahoj *a potom si stoupl do prostoru a čekal než trénink začne, měl na sobě černé tričko a černé kalhoty, nic extra výrazného.*
*Ráno se vzbudil předčasně, tak se ještě nějakou dobu převaloval v posteli. Když ho to přestalo bavit, postavil se na nohy a začal s krátkou rozcvičkou v malém prostoru jeho pokoje. Původní plán byl ten, že si před tréninkem dá nějakou malou snídani, kávu a ranní psaníčko, jenomže se mu natolik nechtělo, že to vzdal. Nikdy moc nesnídal, avšak to párkrát do roka chtěl zkusit změnit. Pokaždé si řekne, že ráno vstane dříve, udělá si snídani a příjemné ráno, ale záhadným způsobem se to nikdy nevydařilo. Když už se schylovalo k času srazu, hodil na sebe oblečení. Nebyla to žádná výstroj, jen pohodlné oblečení na trénink. Byly to černé tepláky, docela úplé a zároveň pořád pohodlně volné, a k tomu bílé tílko, které zvýrazňovalo jeho vypracované tělo. Přesunul se do výcvikového sálu, kde se pozdravil s ostatními hned po průchodu dveřmi. Viděl někoho (MATTHEW), koho ještě neznal, proto přešel k němu a podal mu ruku.* Ahoj, jsem Javier, jsem tu nový. *Představil se s úsměvem a pak se postavil vedle něj a čekal, co se bude dít a kolik se ještě dostaví lidí.*
*Nie že by sa mu dnes veľmi chcelo tráviť čas s členmi inštitútu, čo je vlastne pre neho typické asi každý deň, ale na spoločný tréning musí ísť už len z toho dôvodu, že je to naozaj potrebné. Buď lovcov zlepšiť, alebo ich niečo naučiť. Rovnako si musí pozisťovať, ako na tom všetci sú, vediac, že majú nového člena, ktorého sa mu ešte nepodarilo nikde zastihnúť a celkovo je za to rád - nebude s ním musieť udržiavať nejakú trápnu jednoduchú konverzáciu, ktorá nikam nebude viesť. Takto tam budú ľudia, ktorí nového člena zabavia omnoho viac. Ráno vstal celkom skoro a už sa iba prevaľoval v posteli, na raňajky si bol niečo uchmatnúť z kuchyne, dúfajúc, že tam na nikoho nenarazí - kuchyňa býva jednou z najživších miestností, preto ho aj potešilo a zároveň prekvapilo, že tam nikoho nenašiel. Nakoniec sa pomaly prichystal na tréning, bol skontrolovať nástenku a papiere. Potrebuje sa ešte porozprávať najlepšie s Calebom, alebo s Tsaiom, ktorého na tréningu určite očakáva, ale nie je si istý, či aj tento tréning chce stráviť s rovnocenným súperom, ktorým Tsai určite je. Keď vstúpi do miestnosti, známa tvár ho vôbec neprekvapí a už vôbec nie v tom, že na ňom vidieť čas, ktorý už v miestnosti strávil. Zrejme tam Tsai pobudol už dlhšie než ostatní dvaja členovia inštitútu, na ktorých mu padne jeho zrak. Kývne na pozdrav všetkým, ale ostane potichu, než sa presunie hlbšie do miestnosti, uloží si svoj malý uterák a vodu na zem a zatiaľ čo sa začne pomaly prechádzať do kolečka, naťahuje si krk a ruky.*
*Překvapivě vyšla mnohem dřív, než by sama čekala, svrběly ji pomalu prsty, jak chtěla zachytit zbraň, jestli ono to nemělo, co dočinění s tím, že ke svatebním šatům dnes ráno přibyly také svatební střevíčky. Její strýc nemínil vycouvat, ona se jen tiše modlila, že Sander požádá Sunila o ruku, ač na druhou stranu se v ní přel pocit splnit povinnosti a vzdor, protože to byl její bratranec, po rodičích nejbližší pokrevní příbuzný zřejmě, syn otcovy sestry. Na sobě měla přiléhavé legíny a tílko, tenisky potřísněné barvou. Na krku jí chyběl řetízek s prstenem, měla jen svůj prsten na pravém ukazováčku s rodovým symbolem. Její kroky míří do tréninkové místnosti, před níž se ještě zhluboka nadechne, narovná se a sepne ruce za zády.* Zdravím všechny přítomné. Doufám, že všichni se před tréninkem protahují, ať nemáte úraz ještě před samotným začátkem pořádného tréninku. *Ozve se ztichlou místností její hlas a lovkyně kývne lovcům s vážným výrazem, protože dnes tu byli nakonec jako trenéři, ne jako přátelé a ona jako průměrně vysoká dívka šlachovité, i když tréninkem zpevněné postavy mnoho autority nebudila, ne tolik jako její vysoký parabatai. Zamíří však k SEBASTIANOVI poté, co kývne TSAIOVI na pozdrav, který byl zástupcem.* Nevíte, zda na trénink dorazí také Váš bratr a Hailey, která se má zacvičit? *Zeptá se, protože by ji zajímalo, kde dívka je, má se stát lovcem, zřejmě.*
*Po chvíli vstúpi aj ďalšia osoba.* /Konečne aj nejaká lovkyňa./ *Napadne mu, pretože doteraz sa mu zdalo, že je ticho len preto, lebo to nemal kto oživiť, všetko podivne páchlo mužským pižmom a zase mu je zvláštne, že sa toľko lovcov neukázalo doteraz a to ani nespomína Grace, ktorá vymeškáva dostatočne.* /Asi na ňu budem musieť byť prísnejší./ *Napadne mu, len čo uvidí vojsť SAMANTHU a aj jej kývne na pozdrav, než pokračuje ďalej v precvičovaní ramien a chrbta. Počúva ju iba tak na jedno ucho, počítajúc si svoje pohyby a mumlajúc si popod nos dovtedy, kým periférne nezahliadne, že ryšavka ide priamo k nemu a tak sa narovná, zopárkrát ešte zatrasie rukami a pozrie na o dosť nižšiu dievčinu, čo sa mu prihovorila. Na odpoveď najskôr zamručí.* Úprimne netuším čo má môj brat v pláne, či už so svojou profesiou alebo rodinným životom. *Odpovie najskôr skoro nevraživo, akoby tým chcel SAM od seba odohnať, no napriek tomu si aj tak sťažka vzdychne a pretočí očami, než si začne precvičovať členky.* Zrejme sa zas niekde zatúlali ako má môj brat vo zvyku. *Odpovie nakoniec, ale sám v sebe dúfa, že by sa dnes mohol jeho brat objaviť. Už dlho spolu netrénovali. Ale ak sa neukáže, možno pred ním práve stojí jeho dnešná partnerka na boj. Uvidí sa.*
Zdá sa, že dneska bude účasť pomerne skromná. Zdá sa, že za vymeškávanie bude potrebné vrhať vyššie penalizácie. *Povie pomerne chladno keď sa hľadí na hrstku lovcov pred nimi. Grace, Hawkstone, a mladá civilka všetci unikali jeho záštite. Čo však vedel tak to, že mladý Saggitarius bol na poslednej hliadke zranený a dnes tak vymešká. A ako tomu bolo zvykom, kde nebol Sander nebol ani Sunil. Len však kývol na pozdrav všetkým príchodzím.* Zdá sa, že dnes máte šťastie. Zdá sa, že tu máme viac učiteľov, ako žiakov. Takže predpokladám, že si z dnešku odnesiete, aspoň trochu. *Pousmeje sa na Samanthu, ktorá už trochu vírila vzduch v miestnosti. Bol za svoju prabatai rád, aj napriek svojej útlej postave sa niesla s istou seba vedomosťou.* Takže spadne jeden učiteľ na jedného žiaka. A tretí môže pomáhať, prípadne si na moment vydýchnuť. *Povie na úvod zatiaľ čo si spomenie na Javiera, ktorý stál neďaleko neho.* /Aj napriek tomu, že sa oficiálne predstavenia od Grace vyžadovali, sama nie je schopná sa dostaviť./ *Zodvihne dlaňou navrh smerom k vyššiemu mužovi.* Pokiaľ by niekto nevedel, toto je náš nový člen. Javier Armytage, prišiel k nám až zo St. Louis. Viem, že niektorý z vás s ním už mali tú česť, pevne verím, že si medzi nami nájdeš miesto. *Pousmeje sa smerom k chlapcovi na čo sa spätne otočí na SEBASTIÁNA a SAMANTHU.* Máte návrh na rozdelenie?
*Matthew stal v prostoru místnosti a nějak se do žádné konverzace nezapojoval, a potichu čekal než trénink začne. Upřímně..čekal tu více lidí ale co už, aspoň to tu nebude tak narvané. Byl celkem i rád že bude trénink, protože poslední dobu mu moc nedával. Jenom občas chodil běhat.*
Pro začátek můžeme začít tím, že si zkusíme boj na dálku, protože i ten je někdy třeba a zkušenosti a zlepšování může zachránit životy. *Navrhne, protože boj na dálku, ať lukostřelbu nebo vrhání zbraněmi k tomu určenými, v tomto Institutu při tréninku ještě necvičili. Trochu ještě doufala, že se někdo dostaví, ať Sunil, Kyla, Charlotte, Hailey nebo samotný vedoucí Institutu. S tím se podívá na oba dnešní trenéry, zda jsou pro nebo proti.*
*Zdá sa mu, že viac ich asi ani nebude. Venuje svoj pohľad SAMANTHE, než sa pozrie k JAVIEROVI a mimovoľne na neho kývne hlavou hneď po tom, ako ho TSAI predstaví. Síce sa neozve, ale zdá sa, že tento nový lovec by mohol mať už svoje schopnosti na lepšej úrovni ako trebárs Lotty, ktorá sa dnes tiež nezúčastní, tak ju bude musieť pokárať, keď s ňou zas bude trénovať. Prikývne na TSAIA.* Navrhujem spoločnú rozcvičku, päť, desať minút a môžeme sa na to vrhnúť. Doslova. *Ani sa nepokúša o hlúpy vtip pri narážke na slová SAMANTHY, že by mohli využiť vrhaciu techniku.* Pokojne si vezmem za výučbu vrh nožmi, ak nie ste proti. Ani sekery nie sú zlé. *Podotkne, podíde k stojanom a siahne po prvej zbrani, ktorú si trochu povyhodí, tá sa otočí raz vo vzduchu a znova chytí za rúčku.* Môžeme si najskôr otestovať ako každý z nás hádže. *Navrhne, nadvihne jedno obočie a zbraň hodí do svojho terča tak, že ak by bola pravá, zabodla by sa celkom hlboko.*
*Slabo sa pousmeje keď Samantha navrhne boj na diaľku. Vo svojej podstate mala pravdu, boj na diaľku bol pomerne zanedbávaný. Predsa len lukostreľba sa v sále dala trénovať, ale len pri malom počte ľudí. Možno keď sa zlepší počasie by sa však dalo niečo podobné viesť vo Svätyni.* Minimálne na začiatok to neznie práve zle. *Súhlasne prikývne pri čom podíde ku jednému zo stanovísk kde boli poukladané vrhacie nože.* MATTHEW je dnes pomerne tichý. *Prehodí pri čom na moment sa zdá, že siahne po nožoch, avšak odrazu vezme jednu zo sekier a podá ju chlapcovi. Chlapec bol lukostrelcom, avšak nezdal sa, ako typ na ťažšie zbrane. Gabriell chcel vidieť čo v ňom bolo.* Môžeš sa chytiť vyučovať čokoľvek len chceš. *Slabo sa pousmeje na Sebastiána. Sám nemal príliš veľké očakávania od svojich schopností. Vrhacie zbrane boli pre neho priemernou disciplínou. Mirjam bola v tomto smere vždy lepšia, ako on. Vezme tak do ruky pár hviezdic, ktoré sa v jeho rukách zdali byť až komicky malé. Podá si ich medzi prstami zatiaľ čo vystrie ruky smerom k terču.* Alebo by som mal zvoliť lepšiu techniku? *Nadvihne pomerne uvoľnene na SAMANTHU, chcel vedieť či ho jeho parabatai podpichne, alebo nie.*
*Matthew tam potichu stál a čekal co se bude dít, přeci jenom byla asi i výhoda, že jich nebylo na tréninku tolik. Bude totiž víc prostoru na to na co se většinou zapomíná nebo na to není prostor. Když uslyšel že se bude jednat o boj na dálku tak byl lehce rád. Bylo to totiž něco, co mu šlo trochu více. Ano boj na blízko mu problém nedělal ale luka šípy byli jeho. Když mu GABRIEL podal do ruky jednu se seker tak si ji vzal do ruky a zjišťoval jakl jje cca těžká aby nějak dokázal odhadnout hod. Čekal ještě na to než mu GABRIEL řekne že může házet, přeci jenom může něco chtít nebo něco pobného.*
*Rozcvička zřejmě bude přeskočena a ponechána na tom, aby se lovci, kteří se nerozcvičili, poučili pro příště, až je to bude bolet. Když si Sebastian vezme sekeru a nože, Tsai hvězdice, ona si vezme luk s šípy.* Ne myslím, že jemná motorika ti půjde. *Jemné popíchnutí odkazující na jeho výšku, dlouhé končetiny a podobně. Sama si protočí mezi prsty šíp a kývne Mattovi, který vyčkával očividně na povel.* Házej. Až ti to půjde nebo zkontrolujeme tvou techniku přesuneš se. Dnes to uděláme jako stanoviště.*
*Zatiaľ, čo sa všetci postupne chystajú, on si zase poťažká ďalšiu zo zbraní v ruke a pozrie na JAVIERA, ktorý tam bol nový a predsa len je zrejme dôležité zapojiť ho, aby si nemyslel, že postojí opodiaľ a bude sa pozerať.* Fajn, náš nový prírastok, môžeš nám ukázať svoje znalosti v tomto type boja. *Navrhne mu a otočí sa k nemu čelom, zatiaľ čo za jeho chrbtom počuje SAMANTHU, ako si uťahuje z TSAIA a ako dáva povel MATTOVi, nech hádže. Vidí, že obaja sa chytili jedného lovca a JAVIER tak ostal jemu, aby ho keď tak mohol lepšie zaučiť, ak by náhodou potreboval zlepšiť. Keďže je nový, Sebastian bude rád, ak uvidí jeho znalosti. Síce by rád začal najskôr pästnými súbojmi, silu, obratnosť a obranu, spojenú s útokom, potom jednoručný boj s mečom, ktorý je dôležitý pre anjelské ostrie, nie je ani zlé začínať s bojom na diaľku, v ktorom síce ani on sám nie je úplne dokonalý, hádzanie sekier nie je najlepšie, ale nože mu idú dobre.* Môžeš si vybrať. Sekera, nôž, hviezda? *Navrhne mu a v očiach sa mu zablysne.*
*Jelikož MATTHEW vyignoroval jeho představení a potřes ruky, stál tam cítíc se lehce trapně. Odmítnutou rukou se tedy pošrábal na zátylku a poodstoupil od něj.* /No, tak nic./ *Proběhlo mu hlavou a dále tam jen stál a rozhlížel se po sále. Bylo tam několik terčů, hodně různých stanovišť, dokonce i posilovací stroje. Když přerušil tok svých pozorovacích myšlenek, všiml si, že se objevili další dva lovci. Jednoho z nich neznal, a druhý byl SAMANTHA, kterou už znal ze společné hlídky. Všem kývnul zpátky na pozdravy a pomalým krokem se rozešel směrem ke stanovišti, kde jsou zbraně na dálku. Jelikož se už rozcvičil v pokoji, oficiální rozcvičku přeskočil. Po vyzvání k předvedení schopností oním pro něj zatím neznámým lovcem (SEBASTIAN) k němu došel, zamyslel se nad možnostmi, které nabídl a jen se pro sebe uchechtl. Když už měl ukázat své zkušenosti v boji na dálku, sáhl po luku a toulci s pár šípy, ten si dal přes rameno na záda, postavil se naproti terči, rozhlédl se po okolí, aby nikoho netrefil a když shledal, že má cestu volnou, nasadil své obvyklé střílecí tempo a bez jakéholiv zaváhání sáhl dozadu pro šíp, natáhl ho v luku, loket měl zvedlý v rovině s ramenem a s přesností vystřelil přesně do středu terče. Jelikož si v této parketě byl docela sebevědomí, chtěl ho rovnou předvést. Jakoby se nechumelilo se natáhl pro druhý šíp, napnul s ním tětivu luku a na poslední chvíli se natočil trupem doleva a pod úhlem se trefil do středu terče hned vedle. Pak luk sklonil a otočil se čelem k SEBASTIANOVI a čekal na jeho verdikt.*
Som rád, že mi takto krásne dôveruješ. *Pousmeje sa smerom ku svojej parabatai. Zatiaľ čo kútikom oka pozoruje, ako si Sebastián vezme na starosť Javiera. Či už to bolo z jeho dobrej mienky, alebo k tomu bol donútení okolnosťami bolo defakto nepodstatné. Na moment sa tak zahľadí na Javoera kedy len pozoruje jeho streľbu. Sám o sebe v tomto smere neexceloval. Nakoľko boj na diaľku vyučovala zvyčajne Samantha, jeho to osobne ani príliš nebavilo. Okrem toho, lukostreľba bola veľmi náročná na skutočné využitie a luk si tak bral skutočne len málokto. Nakoľko sa zdalo, že MATTHEWOVI sa príliš rchlo hádzať nechcelo sám sa sústredil na vrh s hviezdicami, ktoré sa mu priam strácali medzi prstami. Aj napriek tomu však bol jeho hod promptný podporený dobrým švihom. Či však išlo o skutočnú presnosť bolo otázne. Terč trafil, ale rozhodne nie kam sám skutočne chcel. Chvíľu tak pokračoval kým mu hviezdice nedošli. V tom momente sa otočil na mladšieho lovca, ktorý bol teraz na rade. Chcel vidieť dobrý hod, so silou a pevnou rukou. Sústreďoval sa tak na jeho chrbát a prácu v zápästí. Neďaleko chlapca tak stál a čakal čo predvedie.* Tak do toho.
*Síce tú možnosť nevyslovil, ale samozrejme si mohol nový lovec (JAVIER) vybrať zbraň na diaľku akúkoľvek mu srdce zažiada a tou sa stal luk.* /Ďalší lukostrelec./ *Napadne mu a obzrie sa dozadu na Samanthu a Matthewa, u ktorých stihol za ten čas zaregistrovať typ boja, ktorý radi využívali. Nakoniec sa vráti k terčom, do ktorých sa zabodnú za sebou dva šípy a prekríži si ruky na hrudi, myknúc hlavou do strany.* To nebolo zlé. *Na Sebastiana je to asi naozaj pochvala, on teda nikdy nevyskočí a nevýska radosťou, keď je niekto dobrý vo svojej parkete, aj keď on sám v tom práve nevyniká.* Fajn. Streľbu z luku máš v malíčku, ak to chápem správne. *Nadvihne na JAVIERA mierne obočie a jeho tvár je perfektne nečitateľná a nepohnutá.* A ďalej? Trebárs vrhacie nože? *Najskôr prenesie a nôž, čo v túto chvíľu držal v ruke, podá lovcovi pred sebou.* Niekedy lovec nemá možnosť využiť ostrie alebo luk, niekedy sú stiesnené priestory, mnoho pohybu neostáva, dobré je poraniť a spomaliť, ale k luku sa nedostaneš. Použiješ nože? *Opýta sa muža a síce je jeho hlas hrubší a hlbší, necítiť v ňom náznak provokácie či hnevu alebo nátlaku, skôr ide o konštatovanie z jeho strany. Ako lovci by mali byť dobrí v rôznych ohľadoch boja, aj keď si každý preferuje niečo svoje. On len bude rád, ak JAVIER nebude jeden z tých namyslených lovcov, čo si myslia, že sú vo všetkom dokonalí a skončia v “pazúroch” Drevakov. Očakáva však zo strany lovca spoluprácu, pretože to nie je sranda a ani zábava, a pokiaľ si to uvedomuje, je dobre. Rád by aj bol, ak by mu JAVIE prezradil, v čom je podľa seba dobrý a v čom zas nie, aby s tým potom mohol pracovať, ale to mu Sebastian nahlas nepovie, iba v jeho očiach pretrváva podobný typ otázky.*
*Neměl v úmyslu JAVIERA ignorovat, avšak ve chvíli, kdy na něj promlouval, se jeho mysl ztratila v hlubokých úvahách, a tak automaticky odpovídal, aniž by si skutečně uvědomil, že na něj někdo mluví. S plánem se za ním později omluvit si však teď hlavu nelámal. Držel v ruce sekeru a podrobil ji důkladnému zkoumání, zvažoval její váhu a cítil sílu, kterou by mohl do boje přinést. Boj na dálku, zejména s lukem a šípy, byl pro něj vždy vrcholem dovednosti. I když byl schopný bojovat i jinými zbraněmi, právě lukostřelba mu byla nejbližší. Sekyrou sice házel už dlouho, ale přesto nebyl zcela jistý, jak přesný bude tentokrát. Přesto se rozhodl. Se sekerou v ruce a pečlivým postojem, se zaměřil na terč a vrhl ji, využívajíc přesné síly v zápěstí. I když se sekyrou nepracoval tak často, jako s lukem, stále v něm byla zakořeněná láska k umění boje na dálku.*
*Samantha párkrát vystřelí na terč, záměrně na ten Tsaiův a s přesností se její šípy zabodnou hned vedle jeho hvězdic, načež zbraň stáhla po vystřílení šípů a čekala, až se předvedou ostatní. Sotva tak nechá ostatní doházet nebo dostřílet, zvedne ruku k ústům, dva prsty vloží krátce do nich, aby nahlas hvízdla.* Pauza, vytáhnout zbraně, MATTHEW znova, pak zkus nože, JAVIERE, hezká muška, ale potřebujeme trénovat na společných tréninzích buď společnou koordinaci, když budete bojovat bok po boku, nebo věci, které vám tolik nejdou, od čehož jsme tu primárně já a Gabriell, *poukáže na svého parabatai.* V tuhle chvíli jde o tuto možnost, takže se nebojte sáhnout po tom, co vám jde nejméně, jsme tu od toho, abychom se to spolu naučili koordinovat a zlepšovat. Takže pokud někomu nejde luk, bylo by fajn, aby šel za mnou, *Nadzvedne krátce obočí na TSAIE, zda si nechce zkusit po nějaké době osvěžit lukostřelbu, zabrouzdá pohledem i k SEBASTIANOVI, ale nic nahlas neřekne.* A pokud někomu nože, sekera, čí hvězdice, věřím, že zde přítomní pánové vám rádi ukáží postoj, vysvětlí případné chyby, ve vašem postoji a hodu, čí vás to naučí. *Tentokrát se už i pousměje, načež zamíří k terčům, aby si vytáhla šípy, když kvůli tomu všechny zastavila.*
*Široce se usmál, když ho SEBASTIAN pochválil a následně luk a šípy zase odložil.* Díky. *Odpověděl vlídně a šel vytáhnout šípy z terčů, které vrátil zpět do toulce. Přišel zpátky k němu (SEBA) a vzal si do ruky nabízený vrhací nůž. Byl o trochu těžší, než byl zvyklý, jeho byly o pár milimetrů tenčí. Ostré byly pořád, to určitě ano. Bezeslova se postavil před terč a v hlavě si rychle představil, kolik asi síly bude muset vynaložit, při tomto hodu. Jelikož byl těžší, usoudil, že nebude muset tolik švihnout zápěstím jako u těch tenčích, zato bude muset přidat trochu nasíle samotného hodu. Potěžkal si ho, aby našel jeho těžiště, které se nacházelo někde uprostřed rukojeti. Uchopil jej třemi prsty zhruba ve třetině konce nože. Natáhl pravou ruku, ve které nůž svíral, nahoru až za rameno v takové přesné vzálenosti, že ostří nože se skoro dotýkalo jeho ruky. Jedním silným švihnutím zápestím nůž vystřelil a v téměř rovné trajektorii se nůž několikrát otočil a nakonec se zabodl do terče asi dva centimetry od přímého prostředku. Znovu se otočil ke svému nynějšímu "učiteli".* Vrhací nože bývají v mojí pravidelné výbavě, takže s nimi docela zacházet umím. Asi bych to úplně nenazval perfektním uměním, ale trefit se tam kam chci, se mi vždy docela dařilo.* Přiznal.* Nicméně pro mě je nejprimárnější asi boj s meči a s lukem. Ale kdybych si měl vybrat jen jedno z těchto dvou jako primár, byl by to asi meč. Je to praktičtější, jak řikáš.* Dal mu za pravdu a v dalším pokračování ho přerušila SAMANTHA. Děkovně na ni kývl hlavou za pronesení pochvaly a následně se odebral k terči pro nůž který pak podal SEBOVI.* Já bych se asi pustil do vylepšení zkušenosti s hvězdicemi. Tam mi dělá občas problém je správně chytit a často jsem se u toho pořezal. *Prozradil na sebe lehce vtipnou historku a sám se tomu na odlehčení trochu zasmál.*
*Vypočuje si JAVIEROVE slová a uznanlivo prikývne na hod nožom, ktorý mu lovec predvedie.* Môže byť. *Prizná, poklepe si zopárkrát prstami po svale ruky.* Anjelské ostrie je vždy najvhodnejšou zbraňou. *Uzná a prikývne hlavou, než sa obzrie k ryšavej lovkyni a započúva sa do jej slov. Má chuť zahlásiť “Áno, pani učiteľka”, ale zároveň chápe, prečo to SAMANTHA robí - niektorí lovci by potrebovali aj stokrát za deň zopakovať nejakú vec, ktorá im bola práve povedaná. Aj by zamieril k SAMANTHE, na ktorú sa mu chce sarkasticky uškrnúť, aby ho vraj naučila strieľať lepšie, ale práve teraz je tu na to, aby mohol zlepšiť aj svoje zručnosti s hviezdicami, keďže on sám ich namiesto nožov skoro nevyužíva.* V dynamickosti a rýchlosti boja sú niekedy nebezpečné pre lovca samotného. *Uzná k JAVIEROVI, natiahne sa po jednu z hviezdic a hneď ako sa vráti, preskúma ju medzi svojimi prstami.* Bude dobré začať úchopom. *Prenesie a do mysle sa mu vynoria spomienky na akadémiu a na jeho prvotné tréningy, čo mu bolo povedané a čo nie. Uchytí si hviezdicu medzi prsty tak, aby mu padla a mohol ju pohodlne hodiť, ale ako sa sústredí na správne držanie, veľmi nevenuje pozornosť svojmu cieľu a tak terač zasiahne iba niekde k okraju.* No, keby som hádzal na väčší cieľ, aj ho poraním. *Prenesie a môže sa to JAVIEROVI zdať ako vtip, ale jeho chladná, bezvýrazná tvár akoby naznačovala úplný opak.* Možno bude dobré tie terče vyčistiť a nechať si prázdnu plochu. *Navrhne, ale nečaká, kým to nový lovec urobí, vyberie sa k terču sám, dvíhajúc ruku, aby teraz nikto nestrieľal a nehádzal, aj keď vie, že by sa v inštitúte našla minimálne jedna osoba, ktorá by pri pohľade na Sebastiana mierila ešte presne na jeho krk.*
*Když sekyrou hodil poprvé tak to nebylo až tak špatné, ale byla na něm poznat že to není zrovna jeho úplný šálky kávy, co si budeme sekyra byla skoro na středu, ale i tak to asi nebylo něco co by v lovu dvakrát volil, nebyl si tím totiž tolik jistý, ale přeci jenom od čeho trénink je že ? No aby si přesně zkusili to co jim zrovna nejde. Když SAMANTHA řekla jeho směrem ať to zkusí znova tak se na SAM podíval, a kývnul jejím směrem, vzal znova do ruky sekyru a soustředil se na práci s zápěstím a na to aby se trefil co nejblíže cíli. Vrhnul sekyrou směrem na terč a co si budeme bylo to o dost lepší než jeho první pokus ale pořád to nebylo ono. přeci jenom to není něco co člověk zvládne po pár minutách ale chce to dlouhý trénink. Možná by se mohl v nejbližší době zaměřit zrovna na zbraně které nejsou jeho silnými stránkami. Potom co hodil sekyrou následoval pokyny SAMANTHY a šel zkusit nože, přeci jenom ty byli o něco lehčí než sekyra takže tam šlo spíše o přesnost než sílu. Vzal si jeden z nožů do ruky a namířil na terč a vrznul nůž směrem k terči.*
*Zamíří k MATTOVI, aby si stoupla blíž, luk si odloží o sloup opodál, načež pokroutí lehce hlavou a přiblíží se víc.* Trochu víc se vytoč, *jen lehce mu postrčí do správného boku, načež mu upraví ještě držení nože, aby jím lépe vrhl, lépe vyklouznul z ruky a neprotočil se náhodou moc brzy a nepořezal jej tak. Pak si odstoupí.* Házej.
*Vzal si taky jednu hvězdici a snažil se napodobit SEBASTIANŮV úchop. Chytil ji mezi palec a ukazováček za jednu špici, a když byl volný prostor, napřáhl se, zaměřil se na střed a hodil. Nebylo to ani tak špatné, ale ani moc dobré. Hvězda se zabodla zhruba pět centimetrů od spodního okraje ale od středu to byla ještě docela štreka. Zkusil to tedy znovu a na základě úhlu pod kterým letěla první hvězdice vyhodnotil, že když bude mířit výše a hodí to stejně, mohlo by to dopadnout do středu, nebo aspoň blíže. Znovu se tedy napřáhl, hodil a zapíchla se už téměř do středu. taky to nebylo úplně top, ale už by alespoň trefil cíl tam, kam chtěl. Vzápětí se podíval na hodiny a všiml si, že za chvíli mají vyrazit se SEBASTIANEM na hlídku. Zašel tedy pro hvězdice v terči a dal je zpátky odkud je sebral.* No, pro dnešek se už tedy poroučím. Čeká nás hlídka. Díky za trénink, lidi! *Zvolal s úsměvem, sebral si svých pět švestek a vydal se směrem do svého pokoje, aby se mohl převléct a nachystat.*
*Vráti sa od terčov a sleduje JAVIEROVU mušku, ktorá vôbec nie je zlá a tak sa pokúsi o ďalších niekoľko pokusov aj on sám - čím viac si na to zvyká, tým lepšie mu to ide a ku koncu trafí skoro cieľ.* /No, nabudúce to chytím do ruky a zas to bude o ničom./ *Pomyslí si horko, ale tak či tak má pocit, po pár hodoch sa jeho úchop zlepšuje a aj si niekoľkokrát skúsi hviezdicu chytiť v rýchlosti, akoby bol v boji, no síce sa niekoľkokrát porezal, stále to nakoniec dopadlo omnoho lepšie a už sa s tým cíti istejší, keď sa sám JAVIER ospravedlní.* /Oh, jasné, hliadka./ *Pripomenie si, pretože odkedy sa zobudil, úplne zabudol na to, že bude hliadkovať s novým lovcom, ktorého meno už nateraz vie. Preto sprace svoje použité hviezdice i nože naspäť do stojanov, aby po sebe nezanechal bordel, ešte na to JAVIERA pripomenie.* Stretneme sa v hale. *Upozorní lovca, ktorý pred ním odchádza preč z miestnosti a otočí sa.* Majte sa. *Zamumle ostatným trom osobám (SAM, MATTOVI, TSAIOVI), natiahne sa dolu k zemi po fľašku, z ktorej sa poriadne napije a prehodí si uterák cez rameno.* /Úplne zbytočne som ho so sebou vláčil, nevadí./ *Napadne mu, keď odchádza z miestnosti do svojej izby, aby sa prezliekol a mohol zájsť do zbrojnice po zbrane a loveckú zbroj.*
*chtěl už vrhnout ale v tom si k němu SAMANTHA stoupla blíž a upravila mu postoj aby stal více stabilněji a také mu upravila držení meče, co si budeme nebyl v tom expert a tak byl rád za každou radu. Vrhl takhle nůž a potom ještě jeden. Bylo to o dost lepší než se sekyrou. Nejspíš i díky SAM, podíval se jejím směrem a řekl* Díky za radu
Nemáš zač. *Pousměje se na lovce a kývne mu, než si sama vezme pár nožů, aby vrhla noži, načež, když se zdá, že není víc, co trénovat, tak se otočí k Tsaiovi.* Vezmeš si ho na boj zblízka? Hůl, dýky nebo meč. *Mrkne na ně, a sama se přesune pro sekeru a kývne MATTOVI.* Myslím, že na chvíli se přesuneme ještě k boji na blízko, je nějaká zbraň, která ti nejde? Vezmi si ji. Ne vždy budeš mít výhodu, že tvůj protivník bude mít stejnou zbraň proti meči - takže někdy můžeš mít dýku proti holi, místo pohodlného meče proti meči, i to je třeba trénovat a naučit se využívat své přednosti a výhody. Hodně štěstí. *Mrkne na něj ještě a zamíří proti terči, kde bude bojovníkům nejméně překážet, načež potěžká sekeru, natáhne si jednu ruku před sebe. Přiměla ostatní užívat zbraně, s nimiž nejsou tak dobří, takže by se tím i sama měla řídit. Hurá do toho, teoretickou stránku přeci znala.*
*Zatiaľ čo priestor výcvikovej sály opustila dvojica Sebastiána a Javiera. V miestnosti tak ostal ešte mladý Ravenshaw spoločne s dvojicou parabatai. Tréning tak nejaký čaj pokračoval v trojici. Gabriell si chlapca prevzal na boj zblízka keď sa zdalo, že aspoň trochu sa priučil ťažkým sekerám. Matthew tak v rukách držal dlhý palicu zatiaľ čo jeden z učiteľov prevzal kratší meč. Tréning sa tak zdal zdĺhavejší, ako sa očakávalo, nakoľko sa začalo objavovať pomerne mnoho jednoducho opraviteľných chýb. Samantha sa medzi tým sama priúčala sekerám, kedy sa snažila nájsť v tejto zbrani istotu. Tréning tak pokračoval ešte niečo cez hodinu kým sa všetci traja nerozhodli na tento deň ich stretnutie ukončiť. Parabatai sa tak vybrali na šálku čaju zatiaľ čo Matthew sa pobral do svojej izby.*
*Byl krásný listopadový večer, který chtěla Chiara trávit kreslením. Nějakou dobu se o to snažila, udělala si pár jednoduchých náčrtů, ale nešlo jí se "do toho dostat" - to nebylo ovšem nic podivného vzhledem k jejímu psychickému rozpoložení. Když zjistila, že tím zabila již přes hodinu a čtvrt, tak naštvaně smetla papíry ze stolu. Potřebovala si vyvětrat hlavu. Navlékla na sebe černé kalhoty a černý, teplý kabát a vydala se bloudit městem. Neměla určený žádný konkrétní cíl a ani pořádně nedávala pozor na cestu. Byla plně zaměstnána svými myšlenkami a to i přesto, že se nedokázala dlouho soustředit na tu jednu a samou. Nakonec ji nohy zavedly na okraj, téměř mimo město - k hřbitovu. Měsíc jej slabě osvětloval a když si po chvíli oči přivykly na šero, tak začala rozpoznávat jednotlivé tvary a poté i lehce barvy. Zhluboka se nadechla chladného podzimního vzduchu a prošla otevřenou branou. Neměla tady nikoho, komu by mohla zapálit svíčku anebo vzdát hold, ale minimálně zde mohla zkusit načerpat inspiraci, ač toho moc neviděla. Konec konců, neměla nic lepšího na práci a osamělý člověk dokáže dělat podivné věci. Šla dál, cestičkou, rozhlížela se kolem a hledala nějaké místo, které by ji zaujalo.*
*Natalie ten den dokončila trénink s Elaine a rozhodla se jít na noční procházku na hřbitov. Neměla zarovna nejlepší vzpomínky na hřbitov, ale to bylo už hodně dávno. Elaine nasávala atmosféru hřbitova a pozorovala Nat jak si to užívá* Ne že něco zase rozbiješ..*Nat na ni pohlédla a usmála se spokojeně* Neboj na těchto místech jsem Extra opatrná! Furt se zlobíš za to setkání? *Elaine Přikývla a odvrátila zrak* Děláš si fakt ostudu..víš jak se Dragos zlobil? Vedle tebe vypadám neschopně *Dokončila Elaine a Nat si Utřela oči. V tu chvíli spatřila civilku a naklonila hlavu*
*Netrvalo dlouho, než Chi zaregistrovala dva dívčí hlasy. Věděla, že se k nim přibližuje, ale nebylo to schválně - bylo to prostě při cestě. Nejdříve z toho neměla dobrý pocit, ale pak si uvědomila, že ona sama měla úplně stejný nápad, jako majitelky hlasů. Nedokázala rozeznat konkrétní slova a ani se o to nesnažila, jelikož ta konverzace nebyla určena pro ni. Zatočila vlevo, aby se od "děvčat" vzdálila, ale k jejímu překvapení neutichly - naopak, teprve TEĎ jde přímo k již zmíněným hlasům. Po chvilce utichly. Chiara zvedla hlavu a uviděla před sebou dvě postavy s tím, že jedna na ni upřímně, prazvláštně kouká. Ten pohled ji vyděsil* D-dobrý večer...? *Pozdravila překvapeně a udělala krok zpátky*
*Nat se podívala na osobu na ní mluvící a usmála se* Čauky! Doufám že jsme vás moc neviděsily..*Elaine držela Nat za rameno a popotáhla ji* Omluvte moji studentku, je velice mazlivá a ráda si dělá nové přátele *Nat se odthrhla a usmála se* Jo to jsem..*Nat se dívala na civilku a snažila se kontrolovat svůj hlad. Elaine ji držela kolem ramena* Nat nebuď neslušná
*Chiaru přátelskost dvojice překvapila - bylo to svým způsobem děsivé, ale zároveň milé.* Ne, ne to je v pořádku... Odpověděla tiše a prohlédla si obě děvčata. Nic se nestalo, opravdu. Jen jsem nečekala, že tady na někoho v tuto dobu narazím. *Na chvilku se odmlčela a pak jí zvědavost nedala a zeptala se: * Nezlobte se na mne, ale co tady studujete? Tak pozdě a zrovna na tomto místě?
My přes den pracujeme doma a v noci máme trochu volna takže..A studuji tu atmosféru a tvary náhrobků, proč se koukat na počítači když můžu ven! A studovat texturu náhrobků..*Nat se snažila něco vymyslet aby zakryla svou pravou identitu. Elaine přikývla na její slova a usmála se* Nat chce být umělkyně tak jí pomáhám *Elaine rozcuchala Natalii a Nat se zasmala*
Takže... Studujete architekturu náhrobků? Slyším o tom poprvé, to je velice zajímavé. *Řekla nezaujatě Chi.* Ale je pravda, že to asi někdo musí dělat, že? *dodala za chviličku, již o něco veseleji* A mimochodem, já jsem Chiara! Těší mě! *zvedla ruku směrem k jedné z dívek (Nat) a pomalými krůčky se začala přibližovat* Také jsem svým... Způsobem umělkyně. *Usmála se*
*Nat se usmála a šla blíže a usmála se* Jo a copak děláš? *Nat naklonila hlavu zvědavostí. Elaine jí následovala a dohlížela nad ní* A ne studuji jejich tvar a strukturu ať je můžu nakreslit..A co ty tu děláš? Není trochu pozdě? *Škarlila Chiaru s úsměvem a naklonila se k ní* Nat neobtěžuj cizí lidi..to tě matka nenaučila? *Elaine pokarala Natalii a překřížila ruce. Nat na ní vyplázla jazyk a zasyčela tiše* Omluv mojí mentorku není s ní sranda
N-no... Vlastně jsem tady z podobného důvodu! Nepřišla jsem studovat náhrobky, to ne, ale také si ráda kreslím... Přišla jsem načerpat inspiraci, i když ne zrovna v nejlepší dobu, *zodpověděla Chi dotazy zvědavé dívky* Vůbec mě neobtěžuje! *řekla směrem k druhé z dívek* Mohly bychom se tady sejít někdy a studovat ty náhrobky společně, hm? *Zeptala se té zvědavější z páru.*
To neni špatný nápad! Ale jenom večer já prostě nemám čas přes den..a Zrzavý lidé nemají dobrou reakci na slunce..však já v létě nevycházím z domu! Jenom večer..*Nat se začala drbat na hlavě a usmála se na dívku. Elaine dala Nat malý pohlavek za drzost a povzdechla si* Au! To bolelo! *Nat zasyčela bolesti a sadla si na studenou zem* Tak..A co teď? Jestli nikam nejdete tak bychom mohli si povídat! *Nabídla holčina když si sundala bundu a poskladala ji na zem vedle ni, aby si mohla Chiara sednout*
Chiara se na Nat opět usmála a přikývla. To chápu, mě samotné občas dělá sluníčko problémy. Trpím na zánět spojivek a ostré sluníčko tomu úplně nepomáhá. Stejně jako pyl. Se zájmem pozorovala, jak jedna dívka kárá tu druhou - jejich dynamiku úplně nepobírala, ale bylo to zajímavé Wow, není Ti zima? Musela se Chi zeptat Nat, když viděla, jak bez bundy sedí na zemi. Nakonec ale nabízené místo přijala a sedla si na bundu, vedle Natalie.Ráda si s vámi budu povídat! *Řekla nakonec vesele a šeptem se zeptala Nat* Proč tě pořád mlátí....?
Dobrá otázka! Prostě ji údajně neposlouchám..je přísná abych věděla jaké to je v životě..a ne Zima mi není..vyrůstala jsem v Kanadě, tam byla Zima mnohem větší..*Nat se zasmála když jsi vzpomněla na domov* však jako děcko jsem chodila hrát do sněhu a to byly ještě ty tuhé zimy..jo byla to sranda..*Nat si povzdechla a kouka na Elaine* Nechceš si taky sednout Mentorko? *Elaine zakroutila očima než si sedla vedle nich*
Kanada? Vždy jsem chtěl vidět Kanadu! *Rozzářila se Chiara, ignorujíc slova o mentorce.* Někdy bych se tam chtěla podívat. Odkud přesně pocházíš? Kanada je poměrně široký pojem, že ano? *Neodpustila si to a lehce se zasmála. Poté se posunula blíže k Nat, aby udělala místo její učitelce. Při této činnosti se dotkla loktem jejího loktu.* Pardon... *Omluvila se Chi. Pak obrátila oči k její mentorce.* A... Vy také kreslíte? Učíte na škole?
Toronto! Jo je to tam celkem super..a já kreslím jen na tabletu..ten tablet by měl mimikobat papír a ja nesmím pouzivat nic jiného než tužku..*Nat se podivala na čas a vstala s její mentorkou a poklonila se Chiare* Tak my půjdeme ať se ještě stihnu naučit pár věcí..byla to čest! *Nat vkročila do prázdná a spadla, narazila obličejem na tmavý náhrobek a automaticky se o něj opřela. Sekundu na to začala křičel bolestí když si chytla svou ruku a obličej. Ukázalo se že náhrobek měl na sobě stříbrné ramena kříže a to jí vážně popálilo. Elaine vyběhla za ní a zkontrolovala její ruku* trubko..* Řekla Elaine když Nat začala brečet a jak se jí zkroutil bolestí tak její ostré zuby vylezly*
Já zase pouze tužku a papír. Tablet mi nikdy nepřirostl k srdci, *sdělila Chiara svou zkušenost s kreslením.* Nápodobně, bylo to f-fajn! *Řekla Chi a zamávala se vzdalující se Nat. To už ovšem viděla, jak její nová kamarádka zahučela kamsi do země. Nejdříve jí ta situace přišla vtipná a tak jí to nedalo a lehce vyprskla smíchy - to bylo do chvíle, než Nat začala s hrůzou řvát. Zvedla se, popadla Nataliinu bundu a slezla za ní dolu. Logicky nemohla vědět - že se jedná o upírky, takže si myslela, že se ošklivě praštila. Narazila do její mentorky,* promiň! *omluvila se a klekla si k Nat.* Jsi v pořádku? Co se stalo? *zeptala se starostlivě, načež si všimla jejích ostrých, špičatých zubů. Leknutím vyjekla a spadla na zadek.* Aha, chápu.... *pošeptala, spíše pro sebe, než pro někoho jiného a pomalu se začala odsouvat od Nat.*
Neboj neublíží ti..Shh.. dýchej Nat..to bude dobrý já vím že to bolí.. *Elaine začala uklidňovat Natalie a vzala od Chiary Nataliinu bundu* nesmíme kousat..Vezmu jí domů..ty jsi nic neviděla..Jestli něco kecneš někomu..najdu si tě.. *Elaine vzala Nat do rukou a odnesla jí směrem do sídla. Nat brečela cestou a snažila se nesahatna čerstvou ránu*
*Chi těžce polkla a přikývla.* Ani slovo, *potvrdila Chiara a nechala obě kamarádky odejít. Zůstala ještě chviličku sedět, zpracovávajíc celou událost. Pak se konečně zvedla a odešla domů - celý zbytek večera nezahmouřila oči ani se nedotkla tužky či papíru.*
*Moc často na hřbitovní půdu nezavítal, po návratu z Česka tam však z nějakého důvodu začal chodit častěji. Asi mu to připomínalo dušičky, které tentokrát neoslavoval sám, nýbrž s Lónim a Tanoiou. Hodně si to s nimi užil a přemýšlel, že další rok s nimi zavítá do své domoviny znovu. Nuže, to je otázka daleké budoucnosti. Nyní si zrovna znovu do brašny naházel věci ke kresbě, téže jako tehdy, když šel do lesa. Doufal však, že dnes nepotká někoho, kdo by si mohl myslet, že pořádá Sabat. Ne, že by jej to urazilo ze Sebastianovy strany, nechtěl se však tento večer dohadovat o tom, co vlastně do skicáku črtal. Co se však outfitu týče, nezvolil na tuto pozdní hodinu nic výrazného a vznešeného. Extravagance šla někam, chtěl se cítit pohodlně. Nebo zjevně ne, nakonec skončil u volánkovité košile, vesty a černých kalhot. Přes to si pak hodil kabát a na nohy si obul černé conversky. Ke hřbitovu se následně dostal pomocí portálu. To bylo však jediné kouzlo, co proteď použil. Iluzi nenahodil, růžky mu jednak zakrývaly vlasy, druhak neočekával v tuto večerní hodinu nikoho. Proto si taky s klidem sedl na roh náhrobní desky naproti objektu svého zájmu, na nějž si posvítil pomocí magického světla, aby si mohl kreslit bez problémů a aniž by si skazil oči.*
*Inocenc dnes pronášel smuteční řeč na pohřbu jedné ze svých oveček. Normálně tohle nedělal, ale bylo to výslovné přání rodiny a hlavně staré paní, která už spočinula pod dvěma a půl metru hlíny. Bylo mu smutno, babi Smithová byla milá stará dáma se zrakem, která pro něj měla vždy sušenky a nějaké to přívětivé slůvko. Bude mu chybět, i přesto, že ji znal tak krátký čas. Měl v plánu odejít hned po obřadu, ale zapovídal se s pozůstalými a nakonec skončil u procházení mezi těmi nejstaršími náhrobky. Tak nějak ho uklidňovalo procházet mezi dvě stě let starými hroby a snažit se rozluštit jména a letopočty na náhrobních kamenech. Ani mu nedošlo, jak moc pozdě je, dokud se nezatoulal velice daleko od hlavní osvětlené cesty. Neviděl na krok, rozhlédl se kolem sebe a zahlédl v dáli světýlko. Vydal se za ním. Myslel, že najde nějaký chodníček, ale místo toho uviděl mladíka sedícího na kameni. Konečně už zase uměl chodit neslyšně, takže se snad k mladému podsvětšťanovi přiblížil neslyšně. Viděl úhledné černé linie.* To je moc hezké.
*Cítil se kupodivu dosti uvolněně, i když seděl naproti hrobu někoho, kdo dozajista ctil myšlenky těch, co pronásledovali čarodějnice a čaroděje v období honů, aby je mohli upálit, ještě o několik set let později. Z nějakého důvodu se mu to tak zdálo, když se na náhrobek podíval. I přesto se jej však rozhodl přenést do skicáku, během čehož si poněkud vesele broukal. Možná vypadal jako kus podivína, ale tak proč by taky ne. Stejně podivín byl. Ve finále..takových je hodně čarodějů. Byl to asi takový docela trefný stereotyp, je to ovšem jedinec od jedince, jako vždy. Nicméně nyní se zamyslel nad něčím jiným. Málem totiž sletěl z kamene, když se tak polekal kvůli hlasu, co zaslechl. Normálně by měl za to, že to byl Robert, toho však poznal podle hlasu.* Děkuji převelice za pochvalu, ale infarkt ještě podstoupit nechci. Obešel jsem se bez toho dlouhooo. *Pronesl, načež vstal, aby se mohl otočit a na neznámého si posvítit.* Je pravda, že jsem věkem už docela dlouho důchodce, ale to jen podle mladičkých jedinců, jinak patřím k těm ještě mladším. Jsou tu přece i starší. *Zapřemýšlel pak vesměs nahlas v jazyce českém.* /Tomu přece neporozumí, pochybuju./
*Inocenc se cítil provinile, když kvůli němu podivín málem sletěl z kamene, na kterém seděl, ale asi jenom první pět vteřin, pak se málem rozesmál. Stál ve stínu oděný do společenských kalhoty, drahého saka a košile a kvalitního šedého kabátu. Neobtěžoval se nasadit si iluzi, když viděl čarodějné světlo. Ve tmě jeho oči zářily jako dva majáky a na hlavě se mu ve tmě ztrácely rohy.* Omlouvám se. *Zachechtal se.* Chápu, jak se cítíte. Taky jsem prakticky senior, i když na to nevypadá. *Automaticky přešel do češtiny. Sice trochu pokulhávala, ale nebyl na tom tak hrozně, jak čekal. Víc ho překvapilo, že mladík před ním tento jazyk tak dokonale ovládal.*
*Nakonec to ani nevzal zle. Takové věci se stávaly často a sám za ně nesčetněkrát mohl. Ještě se pak i chechtal bůh ví jak dlouho. Pobavení zračící se v mladíkovi tedy přijal a nic si z něj nedělal. Proč by taky ano..sám se dokonce této patálii zasmál! Poté se však otočil, aby se podíval, co byl ten druhý podivín zač. Pochyboval, že by to byl civil. Takto pozdě určitě ne. Nedávalo mu to smysl. Samozřejmě by i tohle mohlo být možné, no pochyboval o tom. Na cizince si tedy posvítil, když už měl možnost. Lehce pak naklonil hlavu do strany.* /Nevypadá špatně./ *Pomyslel si, načež na omluvu kývl, než naprosto překvapeně zamrkal.* Vy umíte česky? *Vyhrkl. Ano, zněla poněkud divně, ale i tak se mu zdála dost dobrá.* Oh, jasně, blbá otázka. Logicky, když jste mi rozuměl. Ale překvapilo mě to. To se jen tak nevidí. *Zazubil se na mladíka.* Každopádně ano, vzhled klame..kamarád mi vždy připomíná, že nevypadám ani pořádně na těch jednadvacet, v nichž jsem měl přestat stárnout. Spíše tak na čtrnáct. Doteď po mně chtěj doklady, je to otravné.
Ano, umím česky, i přesto, že by potřebovala nutné oprášit, když to tak vidím. Naposledy jsem ji použil za 2. světové války. *Pokrčil rameny. Naklonil hlavu na stranu a pořádně si mladíka přeměřil pohledem.* Přiznávám, že být vaším přítelem, vysměji se vám pokaždé, když by po vás chtěli doklady. A domnívám se, že nevypadáte na čtrnáct, nýbrž na patnáct určitě. *Mrknul na něj.* Kde je moje vychování?! *Plácl se dramaticky do čela, s ostatními se držel na uzdě, ale on vypadal, že mu trochu výstřednosti odpustí.* Vyděsím vás a ani se nepředstavím. Říkám si Inocenc Volpe, víla. Vždy k službám. *Vysekl na tuto dobu neobvykle sloužitou úklonu a s šibalským úsměvem pohlédl na mladíka.*
Ajajaj! Tu hrůzu mi ani nepřipomínejte! *Zarazil se nejprve Hiram, když přišla řeč na druhou světovou válku. Nerad na to vzpomínal.* Nicméně jestli chcete pomoct s oprášením češtiny, stačí říct. Klidně vám můžu dát pár sešitů. Beztak je někde najdu. A taky kontakt na sebe, rád si popovídám s někým, kdo mi nenadává do buzeranta. Nedávno jsem byl zpátky v Česku s přáteli a jeden dědula v Kauflandu nás poslal do..buzerantova? Já ani nevím už, něco takového to určitě bylo. Ne, že bych tedy gay nebyl, jsem..ale nepotřebuju, aby mi to bylo připomínáno. *Rozpovídal se naprosto bez problému. Byl přeci jen extrovert a rád šířil pozitivní náladu, ačkoliv to někdy bylo trošku obtížnější.* Oh, tak to je tedy pokrok. *Uchechtl se, načež překvapeně zamrkal, naklánějíce hlavu lehce do strany. Nato se pobaveně uchechtl a taky udělal jemné pukrle.* Hiram Gale, těší mě. *Usmál se. Své prostřední jméno si opět nechal pro sebe, ostatně jako vždy.*
Potěšení je na mé straně, Hirame. *Usmál se zářivě kněz a popošel k němu.* Lidé jsou omezení, tvrdí opak, ale lžou sami sobě. Líbí se mi, co máš na sobě. Konečně někdo, kdo má styl. *Ukázal na jeho volánkovou košili, rozhodně mu slušela. Byl extravagantní a pro to měl Inocenc slabost.* Stačí mi, když budeme mluvit. *Pokrčil rameny. * Můžu se podívat? *Ukázal na skicák a došel k náhrobku, kam se posadil a dal si nohu přes nohu.*
*Zvesela se na féra uculil, načež v úsměvu následně ukázal bílé zoubky a kývl.* Jsou, ti staříci hlavně! K popukání nakonec je, jak říkají, že za nich nic takového nebylo! Bylo, bylo, jen to nevěděli, nebo to nechtějí přiznat. *Uchechtl se a opět se jemně uklonil.* Děkuji. *Pověděl z vesela a jemně se začervenal. Tyhle lichotky se mu líbily. Hlavně, když i Inocenc zmínil svoji rasu, si mohl být jist, že mluví pravdu. Nebo ji případně překrucuje. Nakonec mu to bylo ovšem i docela jedno.* Dobře, ale kdybyste chtěl, můžu stále nabídnout i ty učebnice. *Uchechtl se znovu, načež pohlédl na skicák a přikývnul. Přešel k Inocencovi, podávajíce mu blok do rukou. Tužky si mezitím začal schovávat zpět do pouzdra.*
Přesně moje slova. *Zapáleně souhlasil s mladíkem.* Vůbec si nedokážu představit, co by dělali, kdyby žili tak dlouho jako my. *Pokrčil rameny Inocenc a natáhl se pro skicák. Začal ho procházet a zaujatě si prohlížel jisté tahy. Jedna krásnější kresba vedle druhé. Během otáčení stránkami, promlouval dál.* Neříkám, dnešní technika mě deprimuje a chybí mi divoká Itálie 18. století, ale snažím se jít dál. Už to může být jenom horší. *Pokrčil rozverně rameny.* Povíš mi, proč se takový zajímavý čaroděj jako ty, povaluje na cizím hrobě uprostřed noci?
Zešíleli by. *Mrkl na féra. Sám už byl kus šílence, i když ne až tak moc velký jako například Robert. Obával se, že na něj nebude mít ještě dlouho. Ale určitě by jej rád podivností překonal. Inocencovi následně předal skicák naprosto dobrovolně, ne jako tehdy Sebastianovi, kterého nejprve škádlil. Nakonec jej však ze stromu v ten večer znovu snesl. Neměl co schovávat. Jistě, nějaké čarodějné symboly ve skicáku byly, ale nic, co by mohlo ohrozit, tam zatím nebylo. Obzvláště se tam objevovaly návrhy na tetování, kresby krajin a především pak zobrazování bytostí ze slovanské mytologie. Fér se tedy díval převážně na podobizny ježibaby, nádherných jeskyněk, bludiček, Živy i Morany, a podobně.* Mně to zas tak nevadí. * Pokrčil rameny a uchechtl se.* Chtěl jsem si kreslit a nebýt při tom vyrušen normálními civily. A taky jsem přes den v práci, takže v noci chodím i po lesích a podobně.
Je to krásné. *Přejel rukou přes jednu z kreseb.* Máš doopravdy talent. *Přiznal mu.* Já byl vždycky spíš ranní ptáče, ale od té doby, co jsem zde, vyvádím většinu věcí v noci. *Mrknul na něj a z hlavy se snažil dostat Dominica. Tohle nebylo vhodné místo, přišel si sem vyčistit hlavu a potkal velice zajímavého čaroděje, neměl by myslet na jiné.* Co dělá Čech v New Yorku? Nechybí ti domovina? Nebo jenon umíš tento kouzelně pekelný jazyk. *Změnil náhle téma.*
Děkuji. *Vyslovil už podruhé a jeho červeň ve tvářích se posunula o stupínek výš. Fér jej uváděl do rozpaků. Což obecně nebylo nikdy moc obtížné. Hiram to stejně ale zpravidla zakecal.* No..já si jdu často do protivky. Jsem venku v noci, vracím se pozdě a pak si stěžuju, že jsem nevyspaný, protože práci mám ve finále i doma. *Uchechtne se, tentokrát poněkud nervózně. Měl by ten spánek brát vážně a fakt si někdy úplně odpočinout. Nebo se aspoň tolik v noci netoulat, stejně by mu to prospělo.* Odpusť mi však moji zvědavost..většinu věcí vyvádíš v noci? Jaká je tedy tvá profese? *Naklonil hlavu zvídavě na stranu a pozvedl jedno obočí v jemném úšklebku.* Občas ano, ale chtěl jsem se zase odprostit od své minulosti..proto jsem zmizel zde, do New Yorku.
Mám to stejně. V poslední době ponocoju a ráno brzo vstávám, takže prakticky nespím. *Zakroutil sám nad sebou hlavou, když mu došlo, jak pravdivé to vlastně je. Měl by být doma a spát. Jenže Hiram byl příliš zajímavý, než aby tohle setkání hned tak opustil.* Jsem kazatel. *Rozesmál se. Začínal si velice užívat reakci podsvětšťanů na tuto skutečnost.* To s tou minulostí chápu. Já utekl z Evropy po druhé světové.
A tvé tělo ti pak hlásí, že máš stopnout. Aspoň na chvíli, ale ty nemůžeš..nebo můžeš? *Naklonil hlavu na stranu. Ho například jeho práce bavila nadevše a i když by mohl, asi by si jen tak nakonec vážně neodpočal. Což vlastně šlo vidět. Mohl spát a místo toho si šel kreslit na hřbitov. Kresba k němu prostě patřila, nedokázal ji jen tak na den odložit. Ač jej někdy trápil artblock, během nějž se aspoň snažil dělat studijní kresby.* Oh..takže děláš pohřby, mše, svatby? Pardon, na někoho s takovou profesí jsem dlouho nenarazil. Obzvláště ne mezi podsvěťany. *Uchechtl se, načež si sedl vedle Inocence, aby se mohl opřít o náhrobek a pohlédnout na oblohu. V tom mu ovšem bránila přítomnost světla.* Budeš si prohlížet dál ten skicák? Že bych zhasnul..chtěl bych vidět hvězdy. *Usmál se, načež kývl.* Taky se divím, že jsem nezmizel hned po ní.
Nemůžu. Většinou pak prostě vypnu a nebo hůř, odrazí se to na mém duševním stavu. *Inocenc měl svou práci rád, byla příjemná a pozoruhodná, i když v poslední době náročná. Skoro nespal a neustále měl hlavu v oblacích. Potřásl hlavou a snažil se vyhnat z hlavy události několika posledních dní.* Dnes jsem vedl svůj první pohřeb, většinou se zaměřuji na svatby a kázání. Člověk by nevěřil, jak moc jde slova ohýbat ve vlastní prospěch. Je to takový můj národní sport. *Mrknul na něj a drknul ho ramenem.* A klidně zhasni, rád se dívám na hvězdy.
*Kývl* Rozumím. *Podíval se na féra soucitně. Občas bylo vážně na obtíž, když se s námi naše práce až moc vázala, obzvláště pak, když profese patří mezi něco, bez čeho by se daný jedinec neobešel. Jako například u Hirama. Nezvládl se obejít bez kresby, pouze si od ní dával menší pauzičky, i když i to bylo občas dost obtížné. Hlavu lehce naklonil na stranu, když Inocenc tou svou potřásl.* Děje se něco? *Optal se, načež pokýval. Lehce se i zašklebil.* No že se nestydíš, ohýbat slova boží? No pffft. *Odfrkl si dramaticky, než se zasmál. Sám Bibli nezvládl brát vážně a křesťany obzvláště.* Popravdě mě ty bláboly nezajímají. *Řekl poté narovinu, než zvesela nechal světlo zmizet a hlavu si opřel o Inocencovo rameno, načež se spokojeně podíval na hvězdy.* Obloha je dnes nádherná.
Jsem to ale zlý kazatel, co? *Zachechtal se Inocenc a pokrčil rameny.* Umím manipulovat s lidmi svou mocí, ale osobně si zakládám na tom, že to dokážu i bez ní. Je to větší zábava, výzva. *Poslední dvě slova svůdně zašeptal a mrknul na něj. Manipulace a flirt, dvě věci, které byly jeho obživou.* Ano, to je, ale bývalá krásnější. *Řekl a překvapeně pohlédl na Hirama, když se o něj opřel. Tohle rozhodně nečekal.* /Ale tak, proč ne?/ *Neuhnul, právě naopak, opřel se o něj též. Takhle zblízka si všiml dvou malých růžku skrytých v hustých kudrnách.* Ty jsou ale roztomiloučký. *Poškádlil ho a do jednoho ho cvrnknul. Rozhodně pochopil, že Hiram není nejmladší, takže mi přišlo neobvyklé, že je má tak maličké. Rozhodně se nemohly srovnávat s jeho.* Pamatuju si na noc v Padově léta páně 1745. Tehdy jsem ležel na střeše jednoho z domů se svým přítelem, možná ho budeš znát. *Usmál se tajemně.* Giacomo Casanova. Tu noc nesvítila žádná světla ve městě, ale za to všechno osvětloval měsíc a hvězdy. Tolik hvězd, ani bys nevěřil, že je jich tolik. Bohužel s pokrokem odešla krása noční oblohy. Lituju ty, kteří tohle nikdy neměli šanci vidět. V jeho hlase zazníval smutek i zasnění. Vzpomínky na Giacoma byly stále jako živá rána. I po dvě stě letech mu moc chyběl.
Přesně tak, abych tě nestrčil do pytle a nevzal do pekla. *Zazubil se na féra pobaveně. Dobře, tohle setkání se mu nadmíru zamlouvalo.* Mhmmm. *Protáhl, pozvedajíce jedno obočí a hlavu nakloníc do strany.* A teď čekáš co? Že ti padnu do náruče? *Optal se, když Inocence své slova svůdně zašeptal a mrknul na něj.* /No jen pokračuj, totální propadnutí stojí víc./ *Pobídl kazatele vedle sebe ve své hlavě, avšak samotnou tuto myšlenku si nechal pouze pro sebe. Následně kývl.* To ano..*Přiznal. Spokojeně pak po zhasnutí nechal svoji hlavu padnout na Inocencovo rameno. Ani jej netrklo to, že si po svých předchozích větách šel nyní do protivky. Ne zas o moc. Nakonec..do náruče mu nepadl, jen si položil hlavu na jeho rameno. Nic víc.* Heeej..víc mi nevyrostly. *Zastěžoval, načež si zaklepal do kamene.* Ale třeba vyrostou ještě. *Řekl u toho, načež se zaposlouchal do Inocencova povídání. Kupodivu jej to nechal úplně doříct, než sám promluvil.* No..já se popravdě narodil až rok nato..1746. Ale ano, jméno Giacomo Casanova mi rozhodně něco říká. *Přikývl. Vybavoval si, že žil dlouho ještě po jeho narození, ale neměl možnost jej poznat.* Nápodobně..málokdo bude mít šanci vidět krásnou noční oblohu..možná tak na loukách, místy ani to ne. *Dodal, načež Inocencovi věnoval pohled, když si všiml, jaké emoce byly v jeho hlase zachycené. Natáhl se tedy a zlehka jej pohladil po tváři.* No tak, vím, vzpomínky jsou potvory, ale neměl by sis jimi kazit náladu. *Usmál se jemně.*
Třeba se jednou dočkáš. Prozatím máš růžky jako školák. *Zašklebil se Inocenc a znovu ho cvrnknul do rohu. Nechal ho, ať má hlavu položenou na jeho rameni. Stejně si už dlouho říkal, že by měl opět začít navazovat vztahy s ostatními. Nemůže celý život utíkat před láskou, náklonností a jakýmkoliv dotykem.* /Ne, že bys v poslední době utíkal.../ *Pomyslel si sarkasticky a znovu se snažil vyhnat z hlavy noc na pláži.* Před rokem jsem takhle ležel v Mayských rozvalinách uprostřed džungle. Civilizace v nedohlednu, žádná elektrická záře. Jen les a hvězdy. Byl jsem tam sám, vyplížil jsem se z našeho tábora a zůstal tam až do svítání. Dlouho jsem se necítil takhle dobře. *Vydechl.* /Neměl by sis jimi kazit náladu./ *Řekl Hiram, ale fér měl vždycky problém se odprosit od minulosti. Proto tak často utíkal, proto žil ve své chladné bublině, která se začala okamžitě hroutit, jakmile přijel do tohohle města.* To se snáz řekne, než udělá. *Zašeptal. Překvapila ho čarodějova ruka, která ho pohladila. Málem sebou leknutím trhnul. Tohle rozhodně nečekal, takovou ukázku přízně. Nakonec jeho ruku chytil a stiskl mu jí ve své. Vděčně se na něj usmál.*
Pfft. Abych tě s takovou neproměnil v beránka. *Odfrkl si s úšklebkem. Byla to planá výhružka, rozhodně by nic takového neudělal, pokud by si o to fér opravdu napřímo neříkal tím, co by provedl. Potom by mu už takovou lekci byl víc ochotný dát. Nicméně nyní spíše zvesela rozjímal u té podívané – pozoroval nádherné hvězdy, které byly naneštěští přerušované pár lampami, které stály opodál, aby osvicovaly cestičku. Tím, že své světlo zhasl, si tedy zas tak moc nepomohl, nuže trošku jim to k podívané přispělo. Při dalším povídání opět kupodivu zůstal zticha a zvídavě féra poslouchal, usmívajíc se přitom podobně jako měsíček na hnoji. Poté si dovolil Inocencovi dát naprosto zbytečnou radu, obsahující spíše absenci užitečnosti.* No jo, já vím. *Přiznal svoji chybu a sám překvapeně vzápětí zamrkal, když mu Inocenc stiskl ruku. Lehce pak znovu zčervenal, což už tentokrát nemohl fér dobře vidět.* Hele, mám v bytě domácí pálenku..co jít tedy ke mně a radši to zapít? *Optal se, během čehož se začal zvedat a vzápětí už vytvářel portál k sobě. Poté počkal, zda Inocenc opravdu projde a jestli ano, zvesela hupsnul a pokračoval za ním. V bytě pak lusknutím rožnul, aby se hned o něco nerozbili.*
*Samantha na hlídku vyrážela po snídani v plné výbavě - lehká zbroj, u každého boku dvě zbraně - jedno ostří z adamasu a jeden ocelový meč pokrytý runami, v pouzdře na zádech luk a toulec s šípy s hrotem ze slitiny zvané elektrum , ve stehenních pouzdrech stříbrné shurikeny, v každé botě jedna železná dýka, v pouzdře na pravém stehně stéla, v levých kapsách senzor a v kapse pod ním čarodějné světlo. Čekala před Institutem na Javiera, aby mu podala ruku, kterou pevně stiskla a představila se - byť jen prvním jménem a přijmením - a uvítala jej v Institutu předtím, než vyrazili na hřbitov. Vzala to metrem, aby tam byli rychleji, načež vrzající brankou vstoupila poblíž místa, kde se dalo nejrychleji dostat i do města z kostí. Tam však nemířili, jejich úkolem bylo se porozhlédnout po hřbitově, protože tu lidé hlásili divné zvuky, někdy křik a podobné podivnosti na policii a někdo z jejich oddělení, kdo s nefilim byl v kontaktu, tuto informaci postoupil dál, takže předpokládala přítomnost démona...a nebo fakt zuřivého vlkodlaka, který ztratil hlavu. Doufala upřímně v to první, protože kousnutí démona ji nepromění, maximálně zabije. A to se zdálo jako lepší osud než proměna v jednoho z nich - z podsvěťanů.*
*Javier se vydával na svou první New Yorkskou hlídku. Na sobě lehkou zbroj, u levého boku andělské ostří, u pravého runami pokrytou dýku pro větší sílu. Na pravé botě měl speciální kapsičku, kde měl schovanou stélu - když měl jiné boty, míval ji za opaskem u dýky. Na levé paži měl přidělané pouzdro na vrhací nože, kde míval vždy minimálně tři. Ve větší náprsní kapse skrýval čarodějné světlo, senzor a přístroj na čipování podsvěťanů. Na srazu se Samanthou si s ní podal ruku a ze slušnosti se představil. Celou cestu na hřbitov ji pečlivě následoval a poslouchal, když mluvila. Zároveň se rozhlížel kolem sebe, kdyby narazil na nějakého podsvěťana nebo démona. Naštěstí byla cesta klidná a do cílové destinace se dostali v celku. I když už byl na pár hlídkách, nikdy nebyly nijak akční, proto byl lehce nervózní, přesto se těšil na případné nové zkušenosti.*
Máme tu hledat podezřelou aktivitu. Zajímají nás - bohužel - i krypty s nebožtíky, pokud je to démon, přes den by se mohl ukrýt tam. Ale jinak nás zajímají i stopy na zemi, hrobech a tak. Drápance, krev...cokoliv, co nám může pomoci se stopováním. *Odmlčí se a podívá se na něj.* Žádné hlouposti jako, že se někde rozdělíme, nevíme kolik tu toho je. *Postavení autority jí nebylo cizí, ale naučila se ho pro své ambice a asertivitu hrát natolik přesvědčivě, že by jen málokdo poznal, že je mimo komfortní zónu, pokud to nepřipustí ona sama.* Nápad kde začít, nebo to prostě obejdeme nejprve zevnitř, čímž nejrychleji vyloučíme, že by démon nebo vlkodlak, co se neměl kam jinam podít - a potom to obejdeme zvenčí kvůli možným obětem? *Nadhodí jako správný týmový hráč, protože to byla nejlepší metoda, jak se nenechat zabít, nebo vybudovat tu spolupráci, aby se nenechali ve štychu a podle rozhodnutí se vydá nějakým směrem.*
A nebude lepší první projít venek, abychom měli jistotu, že když budeme vevnitř, tak nás tam nepřekvapí nic, co by tam už nebylo? Přecejen pokud se to tam schovává, asi to jen tak neodejde. *Zavtipkoval odlehčeně, aby si Sam nemyslela, že je nespolečenský. Snažil se vždy co nejvíce spolupracovat a držet basu se svými kolegy lovci. Čekal, jak na jeho návrh zareaguje a mezitím si poupravil od větru rozcuchané vlasy. Druhou ruku měl položenou u pouzdra na dýku, jen pro jistotu. Všiml si té nadřezenosti v jejím hlase a nepatrně se nad tím uchechtl.* /Sebevědomé ženy jsou děsně sexy./ *Pomyslel si a dál se rozhlížel po terénu.*
To zní taky jako možnost. *Přikývne. Původně ji to také napadlo, na druhou stranu, než se dostanou ke všem kryptám, tak by prošli velký kus hřbitova, ale projít musí stejně vnější i vnitřní prostory, takže to jde oběma způsoby.* Tak jdeme. *Vyzve ho neutrálně, profesionálně, poté, co si ho sklouzne ještě pohledem - k čemu ji neverbálně pobídne jeho prohrábnutí vlasů, co jí zachytí pohled -, že má zbroj i zbraně. Od toho, co Kyla přišla na hlídku bez zbroje si to kontrolovala víckrát, čímž mohla vzbudit u Javiera nechtěný dojem. Sama však vyrazí klidně jako první po jedné straně náhrobků, aby prošli celý areál.* Hlídej tamtu stranu. *Nadhodí mu, aby se díval po své straně a nemusela se dívat přes něj, což stejně nebylo dost dobře možné přes výškový rozdíl, kdy od něj byla prakticky o hlavu menší. Tak nějak bylo přirozené, že muži ji převyšovali i kdyby jen o centimetr, málokdy byl nějaký vysoký nebo dokonce nižší než ona. K srdci si to nebrala, vždyť její parabatai měl skoro dva metry.*
*Vydal se směrem, kterým mu ukázala a Javier začal prohlížet náhrobky. Bedlivě pozoroval každý z nich, díval se všude kolem nich a nenacházel žádnou podezřelou aktivitu, což ho uklidňovalo. Když mu to situace umožňovala, nadzvedl víko krypty a zkontroloval, jestli se něco neukrylo uvnitř. Prohledával už asi třetí řadu z jeho strany, od Samanthy se přesto nenacházel nijak daleko. Pořád to byla bezpečná odlučovací vzdálenost. Postupem času si začal víc a víc všímat, že ho pořád sleduje, jak kdyby mu nevěřila, nebo něco takového.* Hej Sam! Proč mě takhle pořád sleduješ?! *Křikl po ní, aby to slyšela i přes těch pár hrobních řad.* /Normálně bych si myslel, že po mě ta holka pokukuje, ale tohle byl úplně jiný způsob dívání se. Takový... Pohrdavý./ *Ztratil se na chvilku v myšlenkách, stále prozkoumávajíc terén. Na jeho straně se nenacházelo nic neobvyklého. *
Ujišťuju se, že máš vše a nic se ti neplíží v zádech, není to- *Zarazí se, když se ozve zvuk hrdelního zavrčení někde v dálce a jejich senzory se tlumeně rozvibrují, co utne spolehlivě jejich konverzaci. Přece jen démon. Vypadalo to na hellhounda, démonického psa s rudýma očima a silným tělem, větší než velký pes, přesto ho civilové vídali často jako rotvajlera, boxera, dogu nebo podobná velká plemena, která nepůsobí mnohdy na první dobrou přátelsky.* Támhle. *Ukáže na malou márnici, nebo co to bude. Malá kamenná budova bez oken s vnějšími okýnky pro urny, měla pootevřené dveře a bylo to jediné místo tímto směrem, kam se démon mohl schovat. Do rukou vezme andělské ostří, jménem anděla je aktivuje a protočí rukama.* Runy sis nanášel před odchodem, nebo potřebuješ chvilku? *Na denní světlo za nimi démon nepůjde, runy nanesené sama měla, takže její jistota pramenila i odtud.*
Jo, mám je nanesené. *Pronesl sebevědomě, zatímco přiklusal zpátky k ní. Oběma rukama současně do kříže uchopil své zbraně za opaskem, a téměř zároveň obě vytasil. O pár sekund dříve vytáhl andělské ostří, které následně aktivoval a poté svou dýku. Nebyla to kdoví jak krátká dýka, ale zároveň nebyla ani dlouhá. Vyhovovalo mu mít jednu zbraň delší a jednu kratší, protože když došlo na souboj na opravdu krátkou vzdálenost, s levačkou - ve které držel dýku - se mu lépe dostalo k tělu oponenta, než kdyby na tu stejnou vzdálenost použil ostří.* Pojďme. *Pokynul hlavou směrem k budově a pomalým krokem se rozešel směrem k ní.* Jaký je plán?* Optal se za chůze a očima stále propaloval pootevřené dveře.*
Nenechat se zabít, ideálně ani vážně zranit. *Nadhodí lehce, vždyť kolikrát v životě již s démony bojovala... Pak se jen nadechne.* Ideální by bylo ho obklíčit. Oba najednou dovnitř neprojdeme, takže tam prostě vběhnu až dozadu, strhnu na sebe pozornost a ty se mu dostaneš do zad. Což potencionálně může být nebezpečné, pokud tam je těch démonů více, ale myslím, že můj odhad je správný. Minimálně v to doufejme. *Pokrčí rameny a zahákne špičku boty do dveří, aby je otevřela dokořán a vpustila dovnitř denní světlo, na které démon nevleze. Teď byla ráda, že měli hlídku kolem poledne a ne v noci, jinak by to byla sakra nevýhodná pozice. Zevnitř se nese zavrčení, které se rozbíjí v ozvěně o zdi, čímž se ztěžuje určení, zda je démon jen jeden a Samantha se v mysli pokřižuje a vběhne až ke zdi, prudce se otočí, čím do ní zády narazí a ochrání si je tak před vpádem ze zálohy. Trochu ze strany, mimo paprsek světla se otevřou zlověstné rudé oči v úrovni její hrudi, jak měl démon ještě hlavu vysoko zdviženou, tu posléze ovšem skloní dolů ve výhružném gestu, momentě před útokem.*
*Hned jak doběhla ke stěně a hellhound se chystal zaútočit, vběhl Javier dovnitř a běžel k němu zezadu. Nepozorovaně se k němu rychle přiblížil a loket ruky držící andělské ostří pozvedl vysoko nad úroveň ramene. Stačil by jeden chvat a poslal by ho tam odkud přišel, ale pár centimetrů před vstupem ostří do démonova těla, se Hellhound záhadným způsobem ráně vyhnul, jakoby měl oči i v zadní části těla. Ohnal se a tělem vrazil do Javiera. Přesto že byl zdatný a vypracovaný muž, odhodilo ho to kousek zpátky. Ostří mu to vyrazilo z ruky a dopadlo ještě o kousek dál než Javier. Rychle se natáhl na zemi pro zbraň, a jakmile ji držel pevné v ruce, vystřelil jako střela zpátky na nohy. Stal zády u druhé stěny, stojíc v bojovém postoji.* Tak se nám plán trochu otočil! * Zavolal na Samanthu s lehkou vtipností v hlase, kterou ale převažovalo nepatrné zaskočení.*
*Připraví se na útok, ale Javier role obrátí tím, že strhne pozornost na sebe a Samantha se zamračí. Ostřím u rtů naznačí, ať na ni neupozorňuje a lehce se odlepí od zdi, aby se trochu předklonila a přikrčila k výskoku. Její nohy se odrazí od dlažby a Sam zvedne ostří a zároveň s dopadnem obkročmo zabodne obě ostří do démona, který pro tentokrát neměl šanci skočit na něj a moment na to po záblesku vzplanutí z démona zůstane pouhý zbytek ichoru. Nenechá ostří pohasnout, nejprve se rozhlédne, zda na ně někdo nečeká.* Skvěle, jsi celý? *Zeptá se a pomalu se narovná z toho, jak dopadla do podřepu a nechá konečně záři adamasu pohasnout.* Projdeme ještě zbytek, zda tu nejsou další. *Nadhodí nakonec.* A pak se můžeme vrátit.
*Zhasl andělské ostří a obě zbraně zastrčil zpět na své místo u opasku. Vzpřímil se a rozešel se ven. Vrátil se na svou půlku prohledávání a dokončil obhlídku náhrobků. Nic se tam nenacházelo, až na pár nadzvednutých, které prohledal a zpátky upravil.* /To musel posunout ten Hellhound když se tudyma procházel./ *Pomyslel si a pak se odebral rovnou ke vchodu k bráně, aby mohli projít i vnitřek. Tam se zastavil a čekal na kolegyni.* Mimochodem pěkná práce tam zpátky, Sam. *Pochválil ji se sladkým úsměvem za její předešlé usmrcení démona. V týmovém duchu natáhl ruku, aby si s ním plácla a čekal, jak na to zareaguje.*
Díky, neodhodil tě nějak blbě? Nic zlomeného nebo tak? *Zeptá se pro ujištění a po menším zaváhání si plácne, Pak už bez zádrhelů projdou zbytek hřbitova, než se mohou vydat do Insittutu, kde si má v plánu dát jídlo a možná ještě lehčí trénink.*
Jo, jsem v pohodě. *Zaradoval se z toho, že si s ním plácla a na oko se oprášil v úrovni břicha, jakože prohledává nějakou zlomeninu. Žádnou nenašel, proto se pustili do prohledávání zbytku hřbitova, a následně se odebrali zpět do institutu, kde si v kuchyni Javier připravil lehkou svačinku a zalezl do svého pokoje pokračovat v psaní své knížky.*
*Sander mal dnes pomerne pokojný deň. Sunil ho mal naopak rušný a tak svojho priateľa nechcel až príliš obťažovať či zaťažovať nakoľko vedel, že má na práci podstatnejšie veci. Rozhodol si tak dopriať trochu pokoja a kľudu. Vzal si svoj skicár aj s ceruzkami a gumou pod plece zatiaľ čo sa v tmavom, zelenohnedom svetri a voľných rifliach zastavil v spoločnejšej miestnosti. Nehľadiac na okolnosti, jeden by povedal, že jeho život nie je až taký zlý. Avšak tento dojem vznikal len kvôli veciam nad ktorými sa sám snažil nemyslieť, alebo na ne neupozorňovať. Jeho telo ladne spadne do jednej zo sedačiek zatiaľ čo si cez operadlá na ruky vyloží nohy a štos papierov si uloží na stehná. Cez uši mal slúchadla, aby ho náhodou niekto nevyrušoval. Dúfal, že mu bude dopriaté tohto momentu ticha.*
*Její kroky byly stále tišší než obvyklé, kdyby však někdo poslouchal, byly rázné, plné rozhořčení jako její tvář. Hledala Sandera, museli nějak pohnout s jejich situací. Dosavadní plány, které by poškodily jejich rody minimálně či vůbec, jednoduše nebyly realizovatelné z jejich pozice. Její rodiče uznali, že ji možná měli nechat, aby si vybrala sama, ale stále byli příliš zmanipulovaní strýcem, který tenhle kolosální nápad vůbec vymyslel. A co víc...dnes donesl šaty do jejího pokoje a ještě měl tu chuť ji požádat, aby si s ním dala čaj. Ne, že by to odmítla, nedokázala to, ale slyšet hodinu a půl vkuse o tom, jak dobré pro jejich rod bude, když přijme příjmení rodu Sagittarüs...to poslouchat nechtěla. Co nejrychleji bez urážky se vyvlékla pryč a když konečně bratrance našla, vpadla blízko něj a praštila vedle něj do sedačky a podívala se Sanderovi přes rameno. Na malý moment ji umění zaujalo, čím mu dala čas si vytáhnout sluchátka z uší, než promluví.* Donesl mi šaty. *Sykne trpce, aby je neslyšel hned celý institut a prsty si zajede do vlasů. Většinu času mezi nimi panovalo stále určité rivalské napětí a kroužili kolem sebe takzvaně, ale tahle situace ukazovala víc z nich obou.* Tvůj otec nevycouvá, donesl dnes SVATEBNÍ šaty. *Působila bleději než obvykle a to bylo, co říct, byla zrzka, už tak celkem bledá.*
*Všetko sa zdalo byť idilické, aj napriek slúchadlám mu však neunikli ťažké kroky, ktoré prišli do spoločenskej miestnosti. Pohľad tak zameral na Samanthu a chvíľu bez slov ju pozoroval, nakoľko jej prvá veta mu ušla. Hovorila na stranu na ktorú nepočul a tak si vybral obe slúchadlá z uší a zameria sa na jej slová lepšie. Možno však aj ľutoval, že tento čin skutočne spravil. Asi by len ťažko popieral, že mu padla sánka. Za iných okolností by sa pýtal či sú škaredé, alebo niečo podobné. Ale teraz?* Môj otec by nikdy nevycúval to v otázke, ani nebolo. *Povie pomerne uzrozumene zatiaľ čo zavrie skicár a položí ho na nižší stolík vedľa neho.* Tak... čo máš v pláne? *Opýta sa zatiaľ čo len posunie jej ruku z kresla, aby sa mohol normálne posadiť. Jeho hlas bol pomerne cynický, skeptický až.* Počkať.. on tu bol? Dnes? *Nadvihne nechápavo obočie keď začne lepšie spracovávať jej slová. Nevedel či mal smútiť nad faktom, že jemu nedoniesol nič, alebo ho čo i len kontaktoval.*
To já nevím, když uteču, odmítnu veřejně, potupím všechny a stejně tak obráceně.... *Povzdechne si a přikývne na jeho dotaz.* Na čaj. *Kývne znovu a ušklíbne se.* Básnil o tom, jak budeme skvělý pár, záchrana rodu, jak bude skvělé propojit naše rody a tak dál... Cos kreslil? *Změní téma aspoň na chvíli a opře se do křesla zvažujíc jejich možnosti tak, aby nepotupily rodinu. Utéct nemohli, odmítnout nahlas také nemohli.* Možná nějaký únos, kóma nebo tak něco...? *Povzdechne si.* Kdyby jeden z nás zmizel a druhý...eh...čekal rodinu? Pak bychom si ale stejně vzali někoho jiného... *Promne si kořen nosu.* Co tvé nápady?
Vedel som, že nie je práve múdry, ale týmto mi to len potvrdzuje. *Povie mierne ofučane keď počuje slová o tom, ako by boli skvelým párom. Pokiaľ by sa z tohto obrázky vyňal napríklad Sunil, alebo fakt, že sú rodina. Možno by sa nad tým polemizovať mohlo, ale aj to v interdimenzionálnej sfére. Prehrabne si s frustráciou vlasy pri čom sa nad jej otázkou mierne pozastaví a pozrie na zavretý skicár.* Sunila. *Odvetí pomerne promtne, akoby na to nebolo nič... nezvyčajné. Už to bol nejaký ten čas čo boli spolu a vzhľadom na momentálnu situáciu, by to mohlo niečomu dopomôcť.. alebo aj nie. Asi bolo len na Samanthe, ako sa v tomto smere rozhodne. Avšak nebolo pochýb, že teraz aj keď nechcú, musia byť na jednej lodi.* Pokiaľ ťa unesú a vrátiš sa. Len to bude čas na predĺženie. *Zahryzne si do pery a keď odhalí dnešnú prítomnosť jeho otca len sa zahľadí zamyslene von oknom.* Hovoril ti už presný dátum? *Vypadne mu z pier neisto, akoby sám nechcel počuť odpoveď.* /Nápady? Okrem toho, že sa Sunil ponúkol, že mi nakreslí runu sňatku pred tebou, v podstate nič./ Čo sa stane.. ak sa vezmeme niekoho pred tým? *Povie opatrne, liezlo to z neho priam, ako z chlpatej deky a len hľadel na svoju sesternicu s otázkou, ako bude reagovať.*
Sunila? *Nadzvedne obočí v tichém překvapení, vztahy v Institutu příliš nesledovala, Sanderovy sledovala jen do té míry, aby si nezačínal s podsvěťany. Sunil jí unikl - nedávalo jí ale smysl, proč jinak by jej kreslil. Přikývne na jeho poznámku o prodloužení a nelibě přitaká zamručením, načež pokroutí hlavou.* Ne, myslím, že to bude jeho zvrácené překvapení, že přijde ze dne na den třeba... *Pokrčí rameny. Mínění o strýci svým způsobem upadalo a zvedne k němu pohled.* Potupí to hlavně tebe a tvou rodinu, mě se to dotkne, ale ne ve smyslu, že chyba bude na mé straně. Samozřejmě to platí stejně naopak, kdybych to udělala já.. Na druhou stranu naše zasnoubení není zas TAK profláknuté, takže... *Zadrží krátce dech.*Chceš to riskovat se...Sunilem? *Nadzvedne obočí a zkoumavě si bratrance prohlédne, očekávala, zda jí dedukci vyvrátí nebo potvrdí. Třeba se mýlila a byl tu někdo jiný, nebo to byla jen otázka ke spekulaci do větru.*
Sunila. *Prikývne nakoľko v tomto smere nechcel ustúpiť. Teda nešlo o hádku či čokoľvek iné avšak Sandera už ubijalo neustále skrývanie sa. Nevedel si predstaviť čo prežíval Sunil, ktorý bol na prejavi náklonnosti zvyknutý.* To mi nepridáva na nálade. *Zosunie sa dole po sedačke a skôr celý chrbát mal na mieste kde by sa malo sedieť.* Úprimná otázka. *Povie pomerne bez emócií nakoľko pri slovách rodina a česť.. už to nedokázal počúvať nie tak často, nie teraz, nie v tomto kontexte.* Záleží mi na mene rodiny ktorá ma chce oženiť.. s tebou bez môjho súhlasu? Pri čom čisto teoreticky so mnou môže po sňatku zomrieť odkaz mojej rodiny ak by som si nenechal meno? *Zahľadí sa úpenlivo na Samanthu. Uvažoval nad tým často. Možno viac, akoby bolo zdravé. On už nemal čo stratiť.* Nezáleží mi na mojom mene, alebo to aká hanba by ma postihla. Názory nefilim... pre mňa skoro nič neznamenajú. *Sám sa divil, aký úprimný ku svojej sesternici v tomto momente bol. Tieto myšlienky plne nezveril ani Sunilovi a yo spolu trávili skoro každý deň a každú minútu svojho dňa.* Navrhol to on. *Vytiahne sa späť do sediacej pozície kedy si prehodí nohu cez nohu a hlavu si podoprie dlaňou. Jeho pohľad bol nasmerovaný ku oknu, preč od Samanthy aby sa jej v tomto momente nemusel hľadieť do očí.* Jedine sa bojím.. že by mu mohol po tomto ublížiť. Jeho rodine..
Ptej se. *Vyzve ho, sama byla překvapená, že spolu aspoň někdy zvládají komunikovat normálně...a jindy jsou naprosto na nože, když neprobírají svůj sňatek na jehož zrušení nebo překažení pracují oba dva. Polkne a sleduje ho, aniž jej napomene, aby si sedl normálně a neničil si záda. Nadechne se.* Myslíš, že by začal válku s nefilim? Tak hloupý by jistě nebyl...Na ráně jsi ty... *Spíš by řekla, že jej vydědí a pakliže má dost, ožení se a založí rodinu znovu. Ale to jistě i Sander musel brát jako jednu z možností. Znovu se nadechne a povzdechne si znovu.* Jestli to chceš udělat...do toho. *Nakonec se přeci jen zvedne.* Pokud ne, tak se zřejmě dříve nebo později uvidíme u oltáře, protože mnoho možností není. *Shrne si vlasy bokem a rozhlédne se po místnosti, načež se ještě podívá na Sandera. Nevěděla, zda ji znepokojuje si být s ním blíž, protože odložili rivalitu nebo fakt, že ji odložili. Byli naučeni spolu nějak jednat a najednou to bylo otočené o sto osmdesát.*
*Vo všetkej úprimnosti bol rád, že Samantha nijak nereagovala na informáciu o Sunilovi. Prekvapilo ho to. Možno jej reaktivitu mierne precenil. Veril jej však, že by takúto možnosť úniku neodmietla. Nakoľko, ako sama potvrdila príliš veľa iných možností nemali.* Nie nezačal by vojnu.. určite nie na to je príliš slabý. *Zahryzne si do pery a prehrabne si vlasy.* Má však kontakty, mimo lovcov. Nechcem, aby náhodou sa im niečo stalo kvôli útoku upírov a jemu by to nespadlo na tričko. *Povie úprimne a zahľadí sa na Samanthu, akoby čakal reakciu, jej názor. V takýchto veciach bola omnoho múdrejšia, ako on. Sám si nedovolil u seba zakladať si na intelekte, jeho silná stránka to určite nebola.* Neviem či by na mňa siahol.. i keď.. ťažko povedať. *Prizná a pritiahne si koleno k tvári, akoby sa snažil pred týmito predstavami ubrániť. Jeho oči boli mierne sklesnuté zatiaľ čo pery mal zomknuté v tuhom premýšľaní.* Takže.. by si to chválila? *Nadvihne prekvapene obočie. Áno pre Samanthu bola určite lepšia pozícia keď jej muž ujde od oltára, ako keby sa mal Sander jej mužom skutočne stať. Nemala príliš veľké straty, jedine..* Len ak tak si potom dávaj pozor. Aby tvoje šaty nechcel využiť na niečo iné.. *Naznačí zvrátenú predstavu, ktorú radšej ihneď zaženie potrasením hlavou. Veril, že niečo také by jeho otec nespravil.*
Na to jak moc podsvěťany opovrhuje má mezi nimi až příliš kontaktů. *Nadechne se a vydechne. Otázky se hromadily, byl by skutečně Magnus tak hloupý, aby stavy lovců záměrně snižoval? Byl by schopen ublížit Sanderovi a Sunilovi? Dokázal by to celé nějak překazit a udělat po svém? Mnoho dalšího se jí v hlavě hromadilo, jen odpovědi byly nejisté.* Chceš moje požehnání? *Nadzvedne i přes vážnost situaci v odlehčujícím popíchnutí jedno obočí a letmo pokrčí rameny.* Schvalovala, proč ne? Každý má nárok na trochu štěstí, když žije každý den v tom, v čem my. *Pokrčí zlehka rameny a přejde po místnosti, když už stála. Hodí po něm krátký šokovaný pohled.* Na to by snad ani otec nepřistoupil. *Vydechne zhrzeně, protože tahle možnost tu byla a proti ní by nikdo nemohl namítat už tím, že je tam pokrevní příbuzenství, protože s Magnusem pokrevně spřízněná nijak nebyla. Jen z té představy však zbledla ještě víc, jestli to bylo možné.* Pozor si rozhodně dávat budu. *Prohodí a zamíří ke dveřím, aby ze sebe zhnusení dostala něčím prospěšnějším - tréninkem. Nakonec se ale zastaví a zachytí mezi prsty prsten rodu Sagittarüs a zvedne ruce k zepínání řetízku a prsten potěžká v ruce, vymotá řetízek a potom se ještě k Sanderovi vrátí.* Doufám, že ho využiješ na jiný prst než můj. *Ušklíbne se a svým způsobem to je největší požehnání, jaké mu skutečně může dát, protože jako Burberye v rukávu nic jiného neměla.*
Príde mi vtipné, ako neskoro ti to dochádza. *Uchechtne sa sa zatiaľ čo sa natiahne a úplne posataví. Jeho kroky viedli ku krbu, ktorý už nejaký ten čas nikto neupratoval. Vzal tak metličku a aspoň trochu sa zbavil popola.* Lepšie teraz, ako nikdy. *Povie zatiaľ čo bol svojej sesternici chrbtom. Stále vedel, že keby sa táto situácia neudiala, táto konverzácia by nenastala. V žiadnom vesmíre by neočakával, že spolu budú mať civilnú debatu.. a vtipkovať. Stále však jeho cieľom bolo ju bodnúť na tréningu keď by k tomu bola šanca.* Požehnanie by som to nenazval, zas si nefandi. Len som očakával hystericky nesúhlasnú reakciu. *Prehrabne si vlasy zatiaľ čo letmo vrhne pohľad na Samanthu. V momentoch, ako tento uvažoval čo im jeho otec skutočne vzal. Možno medzi nimi mohlo byť skutočné priateľstvo a nie len nepriateľské obchádzanie.* Ja nehovorím, že by na to pristúpil.. na to ho dostatočne dobre nepoznám.. ale sám dúfam, že by na to nemuselo dôjsť. /Predstava nazývať Samanthu mamou znie o to komickejšie, ako by jeden povedal./ *Bolo to divné, celá táto dynamika bola podivná a fakt, že toto behalo vo vzduchu bolo o jeho otcovi tak vypovedajúce. Odloží metličku a nad jej rozhodnutím s pozornosťou len kývne. Jeho ruky, mierne od popola sa na moment len ukryli vo vreckách jeho nohavíc kým si nevšimne, že Samantha pred odchodom zastavila. Nadvihne na moment obočie kým mu do dlane nevložila strieborný šperk. Ten, ktorý nevidel už niekoľko rokov. Na moment mu unikol všetok kyslík z pľúc a len neveriacky hľadel na tento drobný predmet.* Toho sa báť nemusíš. *Hlesne so slabým úsmevom zatiaľ čo prstami len s jemnosťou prechádzal po rytinách.* Ďakujem, Samantha.. *Dodá kým ešte stále obarene stojí uprostred miestnosti. Bolo to hlúpe, avšak bolo to niečo čo mu unikalo celý život. Len pomerne nedávno zistil, že šperk nebol odložený, ale práve na krku Samanthy. V jeho mysli sa tak splietali všetky druhy emócií ktoré by človeku napadli, ale na prekvapenie každého.. boli zväčša pozitívne.*
Protože jsi s mužem? To očekáváš od nesprávné osoby. *Pokrčí rameny a před odchodem mu ještě předá rodinný šperk majiteli, který ho měl nosit a kterým ona nebyla. Navíc to, co představoval po slovech Magnuse pro ni bylo spíše závažím, koulí na krku, která jí brala možnost dýchat. Kývne si sama pro sebe při jeho slovech a sama se letmo pousměje, žádný kontakt a nic však neinicuje. A vřelou chvilku nakonec ukončí, protože takhle spolu vychováni nebyli.* Doufám, že místo líbánků budu mít sparingpartnera v sále, máš stále mezery. *Tentokrát to ale není výtka, možná skoro přátelská, rýpavá poznámka s níž s určitým pocitem lehkosti a naděje místnost skutečně opustí, dokonce za sebou i zavře.*
Prepáč že si mi nepôsobila práve liberálne. *Pousmeje sa zatiaľ čo sám siahne po svojej retiazke na ktorej vysel prívesok od Oscara a dočasne naň navliekol rodinný prsteň. Zatiaľ nepovažoval za správne ho nosiť na prste. Založí si ho za sveter v myšlienke, že si ho Sunil na ten krátky čas nevšimne.* To ti nanešťastie sľúbiť nemôžem, ale budem sa snažiť. *Mrkne lišiacky na Samanthu zatiaľ čo po jej odchode ešte na moment ostane v miestnosti. Akoby v snahe si utriasť na čo práve obaja pristali. Netrvalo však dlho kým sa sám vytratil do svojej izby.. aj keď práve nechcel Sunilovi hovoriť tuto novinku. Tak či tak spoločenská miestnosť opäť stíchla.*
*Z Institutu se vydal se Samanthou přímo k nejbližší stanici metra, protože chtěl co nejvíce času ušetřit cestováním s bagáží, kterou měl připravenou pro Preator House. Vagony metra byly u Manhattanu typicky přeplněné, avšak po několika přestupech na Staten Island vozily čím dál méně cestujících. To mu vyhovovalo více, než se tlačit mezi civily, kteří ho nemohou spatřit. Během cesty jen zřídka konverzoval se Samanthou, zejména o pistolích, nastřelování a jejích zkušenostech. Cestování metrem pro něj za těch deset let nebylo žádnou novinkou, zvykl si, ale preferoval více chůzi. Jakmile vystoupil ze stanice poblíž Preator House, ohlédl se za sebe, zda Samanthu po cestě neztratil.* Byla jsi tam někdy?* Optal se na adresu Preator House, zatímco se každou chvíli stále přibližovali k budově. Jeho poslední vzpomínka na Preator House byla s Adeline, nicméně už se mu naprosto vytěsnilo, jaký účel návštěva měla.*
Ne, ne, nikdy jsem tu nebyla. Byla jsem v pár Praetorech jinde, ale tady jsem neměla důvod. *Odvětí na otázku, když se konečně po pár small-talcích, zejména v oblasti profesní, dostanou na Staten Island a rozhlédne se. Měla snad dokonce dojem, že tady ještě nevychytala ani žádnou hlídku. Rozhodně ne v okolí této zastávky či míst na něž dohlédla ze své pozice, kdy se blížila spolu s Calebem do Institutu.*
*Poté, co dorazí do Praetoru skutečně předají místnímu vedoucímu Breckenovi pokyny pro spolupráci ohledně čipování, dokonce jej podrobí očipování. Jejich další kroky vedou zpět na metro, aby se dostali do jedné z městských částí blíž Institutu, než byl Staten Island a Bronx ani nestihnout, protože s pozdní hodinou narazí na shluk démonů, které je třeba zneškodnit. Jejich hlídka se tak v okolí dané oblasti o něco protáhne, načež se vrátí zpět do Institutu.*
*Přikývl na souhlas, ačkoliv si nebyl jistá, zda jej Samantha zaregistrovala a rovnou přešel do zbrojnice, kde si výjimečně nechal většinu své výzbroje. Pohledem oskenoval v jaké stavu je místnost a zda mají dostatečný počet andělských ostří v zásobě. Poté už se soustředil pouze sám na sebe. Nejprve na sebe stélou nanesl patřičné runy, ze kterých by mohl těžit při stopování i v boji. Některé nedotáhl do konce, aby je mohl aktivovat později. Poté přes hlavu přetáhl černý rolák, neboť věděl, že venku se už ochladilo a nechtěl spoléhat na runy regulující tělesnou teplotu. Navíc více oblečení dovedlo skrýt runy před civily bez dalších run. Přes to si natáhl svou vestu, na které nosil většinu svého vybavení. Vzápětí uslyšel kroky Samanthy, která kráčela naproti němu. Věnoval ji poněkud nedůvěřivý pohled, jelikož žádnou náklonnost z její strany nečekal, ale nakonec kývl bradou.* Jsi zvyklá pomáhat takhle svému Parabatai? *Napjatý výraz ve tváři povolil do lehkého pousmání, když si zblízka mohl prohlédnout její tvář.*
*Odkašle si po jeho slovech, kdy prudce po vejití do prostor zbrojnice zastaví příliš blízko jeho osoby, aby neúspěšně potlačila červeň, co se jí tlačila do tváří jako nevítaný host a uhne pohledem, i tělem do strany, aby měli osobní prostor.* Spíš jsem čekala, že už se budeš chystat brát pistole. *A taky byla zvyklá, že chodí z nějakého důvodu pozdě většinou, takže předpokládala, že oblečený už bude, ne že jej zastihne v přípravách. Nabídla se s automatikou někoho, kdo vchází už do finalizace příprav a tedy skutečně počítala s variantou, jakou vyslovila. O to rozpačitěji se cítila. Alespoň mu ale podá ostří, případně další zbraně, které by si chtěl připevnit, než vyrazí na hlídku. Volnou rukou si přejede po tváři s ruměncem a sklouzne s ní na krk v nejistém gestu.* Chybí ti něco? *Zeptá se opatrně, aby zase nesklouzla do neznámých vod, kde si nebyla jistá a přejede pohledem po místnosti, jakoby se chtěla vyhnout v samých rozpacích pohledu na Caleba, na němž ale přeci jen skončí pohledem a vykouzlí drobný úsměv. Jak směšné...* Nebo už jen čipovačky?
*Do vesty si vložil kapesní nůž, čarodějné světlo, stélu a další věci, které se jim mohly hodit. S pobavením ve tváři, které se však snažil skrýt, sledoval Samanthu se odvrátit a vyrazit jiným směrem pro zbraně.* I ty budou potřeba. *Natáhl se pro obě nabízená ostří, které si na sebe připevnil a rozhodl se zvrátit konverzaci jiným směre, protože ji nechtěl trápit. Navzdory své kapacitě pro empatii si všiml, že jí není příjemné být v jeho blízkosti jinak, než jako profesionál.* /Jestli půjdeme až do Preatoru, budeme toho potřebovat mnohem víc./ Batoh. *Odpověděl ji a kývl bradou směrem ke komodě, vedle které ležel. Poté z krabic vytáhl kovové polodlouhé schránky a pár z nich pohodil na stůl.* Zásobníky s čipy. Preatoru bude stačit pár pistolí, ale důležité je, aby měli dost čipů. *Vysvětlil a posadil se, aby se dostal do vysokých loveckých bot. Ačkoliv nechtěl, aby Samantha balila všechno sama, pochopil, že se jí tam nechtělo jen tak rozpačitě stát.*
Dobře. *Kývne a skutečně pro batoh zamíří, vděčná, že se od předchozí situace odpoutali a nijak se k tomu už nevraceli. Vezme do nich skutečně jen pár zbraní, které se budou hodit Praetoru, ale pak se pro sebe zamračí a vytáhne je, aby na dno urovnala nejprve zásobníky s čipy, které měly lepší tvar, aby byly dole. Na ně teprve vrátí zbraně nezbraně a potom zamíří pro dvě pistole a vyloví ještě dva zásobníky. Zkontroluje, zda je možnost tyhle verze zajistit, aby samovolně nenastřelovaly a mohla do nich vložit čip. Už se setkala i s takovými, které při sebemenším zavadění o stisknutí k vystřelení poslaly čip i do látky. Potom si vyloví ještě asi dva čipy, které schová do kapsy na boku lýtka, kde byla snad nejmenší šance, že se jim něco stane. I démoni útočili obvykle alespoň od kolen nahoru. Druhou zbraň podá Calebovi s podobným procesem vlastně, aby měl u sebe už nějakou, s kterou může očipovat, ne ji teprve lovit v batohu.* Připraven?
Jestli potáhneme tohle celé, vzal bych to metrem rovnou na Staten Island, kde pistole předáme Preatoru Lupus. Cestou zpátky se můžeme podívat po okolo. *Zavázal si tkaničku u vysoké kožené boty a poté se ještě pohrabal po vestě v kapsách, zda má skutečně vše. Ještě vzal z kapsy kalhoty telefon a vložil si jej do kapsy u vesty, která byla na zapínání. Jeho primární zbraní bylo andělské ostří a nože, neboť preferoval boj z blízka. Mělo to minimálně výhodu v tom, že nemusel s sebou tahat luk, či kuš nebo jiné zbraně na dálku. Výhodou ještě bylo, pokud jeho partner v boji na dálku vynikal. Sledoval, jak si Samantha poradil s batohem a zásobníky.* Myslím, že máme téměř vše. *Batoh si přehodil přes rameno a ještě si vzal od Samanthy nabízenou pistol, do které vložil nový zásobník z krabice. Na souhlas přikývl a vydal se ze zbrojnice přes chodby rovnou z Institutu vstříc Preatoru Lupus.*
*Luk měla, oproti minule, tentokrát šli na hlídku, ne jen průzkum a počítala s nejhorší variantou, kdy by narazili na podsvěťany, kteří by se vzpírali a bylo třeba je zpacifikovat. U pasu měla zatím zavřený toulec - na suchý zip, aby se dal rychle otevřít, ale zároveň z něj nevypadaly u každého předklonu a dřepu či jiném pohybu šípy.* Souhlasím, Staten Island zní dobře. *Kývne stylem, kdy přijímá rozkaz a následuje lovce ze zbrojnice chodbami až k východu z Institutu. Metro touto dobou bylo stále vcelku plné, cestu absolvovala zneviditelněná zraku civilistů, když se držela tyče, co nejvíc v místě, kde nikomu zavázet nebude, každý si chtěl po práci sednout nebo stál poblíž sedaček, kdyby se nějaká uvolnila. Zamyšleně pozoruje děti, které si o něčem zaníceně povídají a rukama imitují něco obrovského. Až po chvíli se k ní donese jméno nějakého superhrdiny, zřejmě. Pochybovala, že Hulk, který zachraňuje lidi, i když se mění vlastně na monstrum a pak začne být inteligentní je démon. A tak to po dalších pár slovech začne ignorovat a sklouzne pohledem ostatní cestující.*
/Wow, meeting po tak dlhej dobe? Že by sme konečne videli všetky tváre lovcov, ktorí teraz v inštitúte prebývajú?/ *Sunil bol v pomerne dobrej nálade. Ráno sa dobre najedol, zacvičil si, potom sa opäť najedol, a než sa po druhom tréningu ukázal na stretnutí, dal si aspoň sprchu, takže jeho dlhé vlhké vlasy mal momentálne vypnuté do vysokého drdola. Pohľadom prejde miestnosť, a rozhodne sa usadiť do stredu dlhého stola v prípade, že by sa Caleb, hlava inštitútu, rozhodla sedieť za hociktorým vrchom stola. S tým si prepletie prsty a položí si ich na brucho, zatiaľ čo sa pohodlne oprie dozadu, a vystrie si pod stolom nohy. S tým čaká aj na príchod zvyšku lovcov, a predovšetkým drží miesto svojmu priateľovi, aby mohli sedieť pri sebe.* Zdravíčko. *Pozdraví každého, kto sa rozhodne vojsť cez dvere do spoločnej miestnosti, a všetkých si vždy prebehne očami, než sa presunie opäť na niečo iné. Prevažne na výhľad za oknami.*
*Jelikož Matthew nechtěl mít profil toho co vždy přijde včas a toho co vše fláká tak dnes přišel kupodivu s předstihem. Předtím si ještě byl trochu zaběhat. Vešel do místnosti a pozdravil všechny* Ahoj *všichni a potom čeká až všichni přijdou*
*Sander mal dnes.. v poriadku deň. Nedostával už žiadne nemilé správy od svojho otca. Od momentu čo boli v Osle tak sa akoby stratil pod zem. Možno to sám nechcel dvojici príliš pripomínať. Na sebe nemal nijak reprezentatívne oblečenie. Nové kompresné tričko s dlhým rukávom, nakoľko to posledné mu bolo Samanthou zničené na tréningu. Stálo ho nepekné peniaze a tak ho mal v pláne čo najviac vynosiť. Na spodnej časti mal len čierne tepláky, ktoré boli na stehnách a leme mierne od farby. Aj jeho ruky boli zafarbené, akoby od uhlíku. Opráši si tak dlane do nohavíc v snahe sa zbaviť farby kým sa sám nevydá do knižnice. Oči sa mu rozžiarili keď uvidel Sunila už sedieť za stolom.* Ako sa máš? *Opýta sa chlapca zatiaľ čo skoro až prirodzene mu položí dlaň na plece kým sa posadil. Keby v miestnosti ešte nik nebol tak by sa možno až naklonil do bozku. Avšak počul už pár krokov z chodby a tak si držal svoj odstup.*
*Samantha pro jednou zas tolik nemeškala, skutečně si dala budík na telefonu asi půlhodiny předem, aby stíhala a skutečně...dorazila, když ještě místnost byla takřka prázdná. Vkročí do ní v pohodlném, na pohled slušném oblečení, jen tenisky hrají pestrobarevně od akrylu i jiných typů barev, které na plátno používala. Pozdraví se svým kolegům, kteří jsou již přítomni, věnuje jim dokonce drobný úsměv a to pro velké překvapení i Sanderovi, ač je to možná chování na veřejnosti, než že by jím skutečně zdravila i jeho. V pohledu má však pri pohledu na Sandera přesto určité napětí, museli vyřešit jejich situaci... a přesune se ke stolu, kde očekávala, že bude schůze probíhat, až Caleb dorazí.*
*Neprešlo toľko času od hliadky so Sunilom a od rozhovoru s Calebom, preto ho ani neprekvapilo, že sa hlava inštitútu a jeho milovaný brat rozhodol o tomto stretnutí. Dnešný deň mu začal trochu neskôr a keď vyšiel zo svojej izby, musel sa najskôr najesť, upratať zbrojnicu aspoň tak, aby stihol ešte krátky tréning vo výcvikovom sále a hneď za ním prišiel na stretnutie. Nevie, koľko lovcov sa objaví a už sa mu v hlave objavilo niekoľko možností, čo by sa dnes mohlo preberať. Keď vojde dnu, nájde tam sedieť už niekoľkých. Iba im kývne všetkým naraz na pozdrav, bez akejkoľvek ďalšej emócie sa usadí niekam na kraj, kde by mohol teoreticky sedieť Caleb a oprie sa do operadla, prekríži si ruky na hrudi a sťažka vydýchne.* /Už nech to máme za sebou a vyriešíme toho čo najviac./
Vráti sa z nočnej hliadky a sotva zo seba zhodí vístroj padne do postele. Zo spánku ju prebudí otravné pípanie budíka. So zavrčaním ho zaklapne a vstane. Dá sa ako tak do poriadku hodí na seba čierne kapsáče a čierne volné tričko s dlhím rukávom. Potom sa trochu otrávene viberie do knižnice na schôdzu. Keď príde do miestnosti preletí všetkých prítomnýh pohladom a sadne si na volné miesto pri stole a čaká čo sa bude diať.
*Gabriell bol ohľadom stretnutia pomerne polarizovaný. On sám si bol vedomí, že od momentu čo prišli so Samanthou do Inštitútu čipovanie nebola ich priorita. Samozrejme tak nejak sa základy očakávali, ale zlé výsledky mali nepochybne svoj dôvod. Ak však mal byť úprimný pomerne sa tešil stretnutia, ktoré bude viesť Caleb. Možno mal od Hawkstona pomerne vysoké očakávania a zaujímalo ho či ich skutočne vyplní, alebo nie. Na sebe mal bielu košeľu a slušné nohavice v ktorých ho bolo možné vidieť pomerne často. Vojde do miestnosti kedy na osadenstvo už len kývne hlavou a vzhľadom na to, že na mieste nebol samotný vedúci spravil si čaj, kedy jednu šálku položil aj pred Samanthu a druhú si vzal do ruky on. Dnes chcel, aby išlo o niečo rýchle. Reské. Na mieste kde sedel však mal položených pár papierov, primárne hlásenia z hliadok, keby na to padla reč. Nemal však v záujme ich prezentovať sám od seba. Dnes si chcel ušetriť hlasivky.*
*Dlouho váhal nad tím, zda je vhodné Hailey brát na schůzi Institutu. Jakožto civil neměla mít vůbec ponětí o Světě stínů, ale jako matka jeho syna a aspirant na Povznesení, by měla být minimálně představena, aby se předešlo zbytečný konfliktům. Proto ji měl za sebou v závěsu, když kráčel do knihovny o několik minut později, než by chtěl. Na schodišti slyšel kroky ostatních nefilim, kteří se chystali do knihovny.* /Složky, izolepa, pití, Hailey. Na nic jsem snad nezapomněl./ *Pohlédl na ní postranním pohledem, ale zůstával mlčet. Zkrátka vešel do místnosti a pohledem skenoval přítomné. Všichni mlčeli.* To jsme v slušném počtu. Díky, že jste si udělali čas. *Odtáhl si jednu židli od stolu a přitáhl si ji k vysoké zastaralé tabuli, kterou měl v úmyslu použít při schůzi. Pohledem Hailey vybídl, aby se posadila ke stolu k ostatním.* Hailey se k nám pro dnešek přidá. Jakožto aspirující lovec stínů bude fér, když bude mít přehled do čeho jde. *S pohledem upřeným na otevřenou složku v ruce se snažil tvářit nezaujatě a doufal, že její přítomnost nevyvolá velký rozruch, že to zkrátka všichni přijmou jakkoliv nestandardní to je.*
*Skutečnost, že netušila, jak dnešní den bude probíhat jí snad znervózňovalo víc než by tušila. Ale na řeči svého těla dokázala udržet si samotný klid jako vodní hladina. Vlastně si připadal trochu jako blázen v rukou svírala dva koláče ceesecake s lesními plody a v druhé ruce slaný koláč se špenátem. Vlastně ani netušila kdy se octila za Calebem div neupustila jídla. Trošku to bylo vtipné, že se rozhodla nakrmit snad celý institut jídlem. Ale na druhou stranu od toho neočekávala nic. Jen to, že jsou věčně v pohybu a pochybuje, že někdo z nich při nabitém rozvrhu měl čas zaběhnout do kuchyně. Kdyby mohla přemýšlet raději nad koláči ve svých rukách než nad tím faktem, že ted se musí zocelit a smířit s pohledy druhých. Nikdy neřešila názory ostatních, ale tady šlo o víc, ale díky bohu dneska hlavním tématem schůzky bylo něco jiného než ona a doufala, že tam zapluje nenápadne.*
*Usmeje sa na svojho priateľa, ktorého hlas hneď rozpoznal.* Dá sa...ale oveľa lepšie, keď ťa vidím. *Žmurkne naňho. Áno, nebol nijako veľmi diskrétny, ale všetko sa dá uhrať do autu, no nie? Ak by sa niekto spýtal, mohli by povedať, že je to Sunilova prirodzená flirtovacia nátura.* A čo ty? *Uistí sa ešte raz. Očami mu automaticky prejde po rukách schovaných pod kompresnou látkou, ale nijak viac to nekomentuje. Radšej si iba užíva, že je ten pokoj, kým je. Obával sa toho, čo sa dnes bude na stretnutí vyťahovať, a aký bude na tom mať postoj, nakoľko vždy na všetko reagoval pravdivo, bez masky na tvári. Všetkým vždy hlavou kývne, a tak to je aj vtedy, keď dovnútra vojde Caleb s neznámou ženou, ktorú chvíľku na to predstaví. Prekvapivo mu zrazu do reči veľmi nie je. Ale určite dostane chuť na to, čo zacíti, čo potvrdí aj jeho brucho hlasným zakručaním. Definitívne bol ochotný si nabrať ako prvý, len čo to bude možné.*
Jelikož se Matthew jeví naposled aktivní před 16 minutami, bude přeskočen. Stále sedí a poslouchá, více se neprojevuje. Sander je na řadě.
Celkom dobre, stihol som navariť pomerne rýchlo.. *Sander mierne odmerane pozoroval novo prichádzajúcich. Obzvlášť mierne odignoroval Sebastiána a Kylu. Aj na prekvapenie jeho samotného však venoval Samanthe mierný úsmev. Aj keď ho to netešilo, možno fakt, že v nepeknej kaši boli spolu ho nútila k viac náklonnému správaniu. Stoličkou sa mierne posunul k Sunilovi, aby pre všetkých spravil miesto zatiaľ čo spozoruje mladú ženu prísť do miestnosti po boku Caleba. Poznal ju, minimálne z videnia. Pamätal si ju ešte z času keď prišiel. Nepamätal si mnoho, ale minimálne mu utkvela jej tvár. Meno, keby ho Caleb neprezradil, by nevedel.* /Povznesenie hm?/ *Pomyslí si a ženu si prezrie. Na pohľad vyzerala mlado, avšak človek mohol len hádať jej vek. Nerobil to, nakoľko sa to nepatrilo, ale.. uvažoval či by pre ňu povznesenie nebolo už vekovo rizikom? Minimálne 3 roky sa pohybovala v okolí dolnosveta a stále sa neposunula? alebo to má možno celkom blízko.. Ťažko povedať.* /Tie koláče tam dlho nebudú ak ostanú pri Sunilovi./
*Sklouzne pohledem přicházející lovce a místo pozdravu kývne Calebovi, když se objeví a mlčky čeká na další slova, ač si Hailey sklouzne nedůvěřivým pohledem. Očekávala, že se dnes nebude probírat snadné téma a zejména se bude točit okolo případů a povinností a tak se neozývala, aby nijak nekradla Calebovi nit.*
*Jemne nadvihne obočie.* /Dobrá účasť. Som prekvapený./ *Pomyslí si a aj keď má tvár nečitateľnú, jemne mu vyskočí jedno obočie dohora. Nejaký pohľad venuje aspoň Tsaiovi, ktorý sa zjavil vo dverách medzi poslednými a zrejme nemal túto schôdzu na starosť ako minule.* /Grace tu nie je. Mohol som to čakať. Potom jej o tom poviem… Možno./ *Prebehne mu hlavou trochu mrzuto a sleduje, ako sa lovci začínajú naberať pri stole. Nakoniec vstúpi aj jeho brat a za jeho pätami… Hailey.* /Kde nechali Tobiasa?/ *Prebehne mu hlavou a stále ostáva sedieť nehybne, počúvajúc, čo sa ide riešiť, keď Caleb prejde k tabuli a Hailey sa usadí ku stolu. Nemá asi k tomu čo povedať, mohol očakávať, že sa v inštitúte civilka znova objaví, ale kým to nebola Adeline, nerieši to. Aj koláče a občerstvenie odignoruje. Nechce sa zapájať do žiadnych debát a rozhovorov, ktoré sa netýkajú toho, prečo tu prišiel, preto iba hľadí na svojho brata.*
*Nedôverčivo pozoroval možný budúci prírastok. Nepochyboval, že ide o niekoho s kým mal Caleb blízko. Neodhodlal sa však hádať. Venoval však mladej žene úsmev. Mierne ho prekvapovalo vysoký počet ryšavých obyvateľov. Pokiaľ by išlo o stereotyp takéto zloženie by očakával v Írsku a nie tu. Spokojne si pritiahne šálku čaju k telu zatiaľ čo jeho pomerne strohý pohľad sa zameria na tabuľu ku ktorej sa postaví meškajúci Hawkstone. Prekvapovala ho účasť, postrádanie mladej Lenghtorn ho trochu prekvapilo, podobne, ako u Charlotte. S jej režimom jej však občasné stretávky dokázal odpustiť, pokiaľ išlo o skutočne pádny dôvod.* Príjemný pohľad. *Prehodí s ľahkým úsmevom, avšak jeho tón by sa dal vysvetliť, ako pochvala.*
*Stále skenoval jednoho lovce po druhém, zaražený jejich mlčenlivostí.* Je tohle schůze Institutu nebo Města z Kostí. Snad tu nejste jak na popravě. *Vyhodil rukama do vzduchu, přičemž naznačil, že se klidně mohou pustit do koláčů a spolupracovat mezi řečí, zatímco se přebíral v složkách a hledal, čím vlastně chtěl začít. Trochu ho zamrzelo, že se nikdo neměl k tomu, aby se Hailey sám od sebe představil. Holt to ale za ně dělat nebude a nechá tomu přirozený průběh.* Žádnou osnovu jsem si nepřipravil. Chci se zeptat na ten Bronx, kolik toho víme, jaké máte strategie. A co se udělalo s mrtvolami těch Zavržených. Jednu bych potřeboval mít v Institutu. /A pak jednu čerstvou, o tom později./ *Opřel zády o tabuli a složil ruce na hrudi.*
* Chápavě pohlédne na neznámého lovce, a jak je hned možné odloží tohle menší občerstvení mezi ně. Když jej odloží usadí se na jakékoliv volné místo bez dalších řečí, aby Caleba nepřerušoval a tiše pokývne na pozdrav. Rozhodně se nedalo říct, že by byla nahrbená nebo vyděšená naopak tvářil se klidně, možná v očích se jí zračila lehká zvědavost, ale držela tělo vzpřímeně. Byl to dlouholetý zvyk, když se na ní lidi dívali přes prsty. Přeci jen mladá dívka s dítětem, ale také to zocelilo, jediná věc na světě co snad byla slabinou jí samotné byla rodina, jinak byla klidný člověk, hodně. Navíc jí neuniklo jak se Caleb zatvářil, jen pokrčí rameny. Byla s tím smířena. A chápala, že někteří chtěli bud jen čas to vstřebat nebo spíš se snažili vyhodnotit zda tu zůstane nebo a že to nebylo jisté všechno záleželo na povznesení a zda ho ve svém věku přežije. Takže byla svým způsobem kus mrtvého masa, ironie. Ale byla i ráda, že jí nikdo nevyslýchá, stále je toho hodně, co se musí naučit a pochopit. *
*Rýchlo sa natiahne za slaným koláčom, ktorým si narve líca, a tak ostáva ticho. Na svojho priateľa sa len láskyplne usmeje, keďže bral jeho varenie ako úspech a bol mu za to vďačný. Ale momentálne bol stále hladný, takže len prežúva, a sleduje, či niektorý z lovcov vo vedení sa chopia slova, aby začali hovoriť o nejakom probléme...alebo či len budú na seba ticho pozerať, mimo jedenia.*
Si vo veľmi dobrej útočnej pozícií. Takýmto tempom je do dvoch minút polovica preč. *Ľahko drgne do Sunila lakťom. Povedzme si úprimne už boli snahy ľudí v Inštitúte rozrozprávať. Sander však do nedávna rozprával len s Mirjam a Sunilom. Po tom čo sa Mirjam premenila na vlkolaka mu tak každý deň ostal len Sunil. Rozhodne si nesťažoval nakoľko práve on ho dokázal skvelo podržať. Okrem toho? Samanthu do nedávna nenávidel a dal sa s ňou na spoločnú vlnu len kvôli dohodnutému sňatku. Sebastián na neho útočil len sa nadýchol a na Kylu zas útočil on. Niekedy sa jednoducho nepodarí.* Nechaj mi aspoň kúsok. *Pripomenie mu pri čom ho len ľahko zaťahá za vlasy, aby sa od tácky s koláčom odtiahol. Kúsok si tak ukradne kým sa opäť pozrie na Sunila.* Vy ste niekoho chytili či nie? Vtedy v Queense? *Preskočí medzi Sunilom a Sebastiánom. To hlásenie si čítal. On sám so zavrženými tú česť nemal, informácie mal len z tých častí čo si prečítal.*
*Sedí a divá se okolo sebe, civilku která tam přišla neznal a nijak extra ji ani neřešil. Dal si slaný koláč a čekal co se bude dít*
*Ucukne jí při "vtipu" koutek a opře se o opěrku židle, na níž seděla, aby ostatní lépe na Caleba viděli bez předklánění. Na hlídce v Bronxu v poslední době nebyla, neměla tedy tolik, co dodat k tomuto tématu.*
*Pretočí oči nad Calebovymi slovami a obzrie sa po tvárach ostatných, ktorí sú potichu, ale viacerých ich zaujalo jedlo, ktoré Hailey priniesla. Svoj pohľad nasmeruje aj k Sunilovi, či teda bude niečo hovoriť, hneď na to na Sandera, ktorý sa ozve namiesto neho, ale keď sa mu zdá, že Sunil nepovie nič, zakusne si do líca a svoje oči zabodne do Caleba. Vzdychne a odkašle si.* Na hliadke s Matthewom sme našli mŕtvolu, ktorá je s týmto možno spojená. Muž, dobodaný. So Sunilom na cintoríne… *Mykne hlavou k ryšavému lovcovi, ale z Caleba nespúšťa pohľad.* Dve mŕtvoly s runou Zraku na čele a pravdepodobne lovkyňa, ktorá to spôsobila. Myslím si, že to nebude len jej robota. *Povie jednoducho. Mykne plecami a pozrie na Tsaia, či povie niečo viac ohľadom tohto prípadu. On to teda začal riešiť skôr a tak všetko, čo Sebastian počul predtým, než mŕtvoly našiel, sa dozvedel od Tsaia.* Kvôli telám a lovkyni som kontaktoval Spolok. Ak chceš mŕtvolu, popýtaj ich, možno majú požičovňu. *Dopovie ešte nízko postaveným hlasom a nakloní hlavu na stranu.*
*Sedí opretá o operadlo stoličky a potichu pozoruje miestnosť. Prechádza pohladom po všetkých zúčasnených a zároveň poičúva čo Caleb hovorí.* Súhlasím, zatial je ohladom toho nejak ticho ale myslím že sa sme zatial nevideli to najhoršie. *Povie keď príde reč na mrtvoli na cintoríme.* Neverím že tá žena pracovala sama. A keď sme už pri tom, ako dopadli naše previerky? *Spíta saCaleba s nadvihnutím obočím.* Nie že bi som verila že v tom ide niekto od nás ale je dobré mať jasno a birokraciu za sebou.
Bronx je rušný už posledné mesiace. Ešte na jar sa tam objavovali drevaci bez zubov. Bola to však len vec ktorá sa našla jeden krát. Anomália. Bližšie informácie sme k nim nenašli. Objavili sa však v čase jednej party na ktorej sa objavili dolnosveťanské drogy. Prítomný však boli aj civilisti. *Napraví si na očiach okuliare, ktoré sa mu mierne šmýkali po nose. Dnes netúžil príliš rozprávať, ale zdalo sa, že mu nič iné neostávalo. Zverenci boli dnes tichý, alebo sa venovali koláčom. Úplne sa tomu nedivil, ale čo mal spraviť všakže. Pohľad tak zameria na Caleba zatiaľ čo loví v pamäti.* Prvá obeť sa našla v júly, tá bola už dávno odovzdaná. Muž nemal žiadne spojenie k svetu tieňov. Vtedy išlo o runu odvahy. Na mieste boli dvaja mŕtvi civilisti. Ten podnik je odvtedy zavretý. *Dodá, hovoril pomerne pomaly, akoby sa snažil vysvetliť všetko zrozumiteľne.* Runa bola precízne nakreslená. Je možné, že muž bol už v bezvedomí, keď bola na neho kreslená. Nezdalo sa, že javil odpor. *Zhrnul tak prvý prípad na ktorom bol prítomný aj on, spoločne s Kylou.* Čo sa týka zatratených tak sa našli ďalší teda v Queense. Vtedy bola už zatknutá lovkyňa, či prešla vypočúvaním už som v kompetencií nemal. *Dodá, ani jej meno sa mu nedostalo do uší. Aj to by v podstate stačilo k napojení sa, avšak nemali ho. On sám ženu nevypočúval, a vzhľadom na miestnosť asi to nespravil ani niekto iný. Bola však už väznená inde, vypočúvanie tak nemuselo byť len na nich.*
*Stále nebyl spokojený s tichou atmosférou, která schůzi opanovala. Navíc se ještě začali dohadovat o jídlo, jako kdyby toho Hailey nepřinesla po kýblech.* /Mohlo mě napadnout, že jakmile před ně postavím žrádlo, pozornost bude jinde./ *Věnoval vědoucí pohled Hailey a pak se podíval na Sebastiana, který překvapivě byl sdílnější, než všichni ostatní zde dohromady.* Ten muž byl, předpokládám, civil. *Doplnil za bratra, neb rád měl ve věcech jasno. Poté se podíval na Kylu lehce unaaveně.* /Byrokracie asi není to slovo, které chceš použít. To je teď jedno./ Nevím, nejsme tu od toho, abychom na sebe ukazovali prstem a ještě měli konflikty mezi sebou. Prostě budu věřit, že z Institutu to není. Nemám žádný způsob, jak to dokázat. *Uzavřel téma loajality ,ačkoliv několik sledovacích prvků by se možná našla, ačkoliv i ty smetl ze stolu, neboť se daly kouzlem snadno zmanipulovat. Poté obrátil pozornost ke Gabriellovi, jehož sdílnost ocenil občasným přikývnutím.* Strategie žádná na stolení. *Položil mezi ně otázku, která vyzněla spíše jako oznámení.* Zatímse nemáme čeho pořádně chytit. *Odlepil se tabule za sebou a postavil se k ní čelem, načež na ní napsal řadu několik číslic.* Tohle je číslo na čaroděje Axela Queens. Jestliže naleznete mrtvolu, budete urgentně volat mně a jemu, abychom se dostavili na místo činu a mohli zajistit čerstvé stopy. *Obrátil opět zpět k nim, věděl, že to není nejlepší strategie, ale bez vodítek nemohl pomalu nic.* Do té doby platí zvýšená hlídková aktivita v Bronxu. *Obeznámil je a než přešel k další věci, nechal jim ještě možnost klást otázky či návrhy.*
*Prekvapilo ho, keď Kyla navrhla, že mali všetci prejsť nejakými previerkami. Aspoň Sunil veril, že to nikto z inštitútu nemohol spraviť, lebo by si navzájom už dýchali na krku. Preto si radšej plní líca až do momentu, kedy ho Sander bolestivo potiahne za vlasy. Rýchlo sa teda od koláčov odtiahne, ale ten, čo už má v ruke, naďalej spokojne prežúva. Očami iba prebieha medzi hovoriacimi zástupcami inštitútu, a telefón si vytiahne až vtedy, keď si všimne čísla na tabuli. Meno dobre nerozumel, takže si osobu uložil jednoducho len ako "kráľovná Alexandra - mŕtvoly".* Je to ale dobrý nápad? Už o nás vedia. Keď sme po dievča bežali, a potom sa vrátili k mŕtvolám, celú dobu som mal pocit, že nás ešte niekto sleduje, ale boli sme v nevýhode, a potrebovali sme vyriešiť problém pred nami, takže som to nemal ako skontrolovať. Ak sa teraz presunieme prevažne do Bronxu, dáme tak páchateľom viac priestoru v iných sekciách mesta. A ak sú to lovci, potom nebudú mať problém presunúť svoju základňu rýchlo a svižne. *Dodá. Väčšinou dobré nápady nemal, ale tento sa mu viac než pozdával.*
*Sander miloval keď Sunil bol raz za čas múdry. Nekrivdil mu, ale keď skutočne videl ako chlapec uvažuje obľuboval to.* Prečo kontaktujeme Axela Queensa? Nie je to práca Vyšších Čarodejov? *Mávne rukou zatiaľ čo sa oprie do stoličky. Jeho svetlé oči pozorovali Caleba. Nikdy sa moc nerozprávali, ale stále muža rešpektoval aj keď o ňom nemal práve skvelú mienku. Aj napriek jeho nechuti si vyberie telefón a číslo si naň odfotí. Teraz sa mu písať nechcelo.* Nevieme čo boli zač tie posledné obete? Náhodné vyberanie ľudí na zatratenych mi príde.. hlúpe. *Všetko mu to prišlo v celku bizarné. Načo by to niekto robil? Ak išlo o organizovanú skupinu ako hovoril Sunil a Sebastián.. nevidel v tom benefity viac menej pre nikoho.* Tak vedieť o nás museli už od začiatku, a našli sa telá v Bronxe aj v Queensa. Neviem či práve Bronx je ich cieľom. *Mykne slabo plecami so Sunilom tak na istej línii súhlasil. Otázku či by to mohol spôsobovať niekto z nich však radšej vyradil.* Ale zas.. hľadať ich ako ihlu v kope sena.. *Sám zaprie svoj návrh. Možno informácie zo zatknutej by im boli viac než len na úžitok.*
*Hodí trochu nesouhlasným pohledem po obou mužích - Sanderovi a Sunilovi, protože se trochu pošťuchovali, co jí nepřišlo košér, to že si byli blízcí a vlastně jak moc se jí řešit nechtělo, měla trochu vážnější problém, než co Sander dělá ve volném čase. Pokud to výrazně nekazí jméno jeho rodiny. Poslouchala pečlivě vše, co v místnosti bylo řečeno, aby jí nic neuniklo, tiše kalkulovala výsledky, které však nebyly tak jednoznačné.* Rozumím. *Přikývne na pokyn, aby jej nenechala s nulovou odezvou a ohlédne se na Sandera, který vyslal do éteru otázku na niž souhlasně přikývla, také by ji to zajímalo. Po slovech Sunila polkne tón, který by byl shovívavý, protože svým způsobem dokázala pochopit proč slova formuloval jak formuloval.* Myslím, že krýt to bylo myšleno tak, že hlídky v dané oblasti budou frekventovanější, ale stále budeme hlídkovat i na ostatních místech. Vzhledem ke stále zvýšené aktivitě démonů po otevření brány do Pekla si nemůžeme dovolit zcela odříznout ostatní části města... *Poté se očí na Caleba a pokračuje myšlenkou, která ji napadla k tématu.* Možná se můžeme zkusit zaměřit na to, zda nedávno neopustil nějaký lovec některý z Institutů, či Idris, aniž by se někde nahlásil, třeba to bude zběh, připadně se zkusit zaměřit na rodiny nefilim, kteří byli připraveni o runy či jejich členové v minulosti zmizeli, klidně i v období Kruhu. Mohli mít potomky, či by to mohla být jejich práce. Dle hlášení, jestli se nemýlím, zatknutá žena byla staršího věku, co by mohlo i odpovídat? *Navrhne nějaký další postup, který by snad mohl přinést nějaké ovoce.*
*Prikývne na bratovu poznámku súhlasne. Muž bol civil. Je rád, keď sa k rozhovoru pripojí aj Tsai a nie je to debete medzi dvoma bratmi, ktorí sa o tom teoreticky bavili pred pár dňami. Vypočuje si aj ten prípad v Bronxe a prikývne, zamysliac sa.* /Jasné, tá párty…/ *Prebehne mu hlavou a je rád, že tam vtedy bol, aby si to nemusel iba predstavovať, ale má informácie z vlastnej skúsenosti.* Keď už spomíname toho… čarodeja… *Začne hovoriť a zamračene mrkne smerom k číslu na tabuli a je vidieť, že k nemu zrejme nemá dobrý vzťah.* … na jeho párty sa tiež objavil démon. Bol to… Du'sien, myslím. *Doplní. Je to zrejme informácia, ktorú mnohí z lovcov zabudli, aj keď tam bola Grace otrávená démonickým jedom, ktorý u nej liečil a za to zrejme dostal mínusové body u Mirjam, ale tá tu nie je, pochopiteľne. Je to informácia, ktorú len tak vypustí medzi tým, ako rozprávajú Caleb, Tsai a na to aj Sunil, ktorý vyjadril svoje informácie. Na Sanderovu poznámku tiež súhlasne prikývne. Nerozumie, prečo sa musí Axel všade ťahať, no… nejde podrypávať bratove rozhodnutia, možno vie Axel o tom niečo viac.* No, zdá sa, že osoby z cintorína boli turisti. Aspoň to si so Sunilom myslíme. *Pre potvrdenie jeho slov pozrel na Sunila, no aj tak potom dvihne plecia.* Ale to my nemáme odkiaľ vedieť. *Zamrmle nakoniec a ohľadom hliadok v Bronxe iba stíchne. Mykne hlavou do strany, ale nepovie nič. Je zvedavý, ako na Sunilovu poznámku zareaguje jeho brat. No to sa už ozve Samantha. Ako ju počúva, popod nos si so súhlasom zamrmle. V hlave sa snaží vytvoriť si akúsi mapu, aby porozumel tomu, čo sa tu debatuje a aby si vedel informácie zaradiť a zároveň premyslieť návrhy, ktoré padnú.*
*Gabriel bol milo prekvapený, že sa niekto do debaty zapojil. Možno milo, než čokoľvek iné. Sander a Sunil sa u neho zatiaľ nezapísali, ako rečnícke typy. Možno prítomnosť vedúceho ich donútila sa zapojiť do konverzácie viac, ako zvyčajne.* Obete v Queense pri sebe nemali doklady? *Opýta sa dodatkovú informáciu keď začuje možnú informáciu. Napadalo mu všeličo. Pomsta kruhu, ničenie stratených loveckých príslušníkov. Obete však stále museli byť ľuďmi. * Možno čarodejka Bronxu by mala niečo pre nás užitočné. *Dodá keď rozhovor padol na pôdu o Axelovi. O mužovi mnoho nevedel, len to čo mu ponúkli spisy, zatiaľ nemal tu česť ho stretnúť tvárou v tvár.* Myslíš si, že by boli tí lovci oficiálne dokumentovaný pri presunoch? *Pozrie sa na Samanthu zatiaľ čo jeho šálka s čajom len ležala na boku a chladla.* Neboli prípadne nejaké úniky z vezení? *Dodá k nápadom Samanthy, ktoré sa mu pomerne páčili. Oficiálna časť im v tomto smere mohla pomôcť najlepšie. Prípadne by im vedela povedať viac ďalšia obeť.*
*Už se chystal Sunilovi odpovědět, ale jak se stihl nadechnout, vstoupila mu do toho Samantha a v podstatě jako kdyby mu přečetla myšlenku, odpověděla Sunilovi dřív. Zvedl koutek rtů a s náznakem vděku přikývl.* /Ta holka by mi ještě mohla dělat mluvčího./ Nevidím důvod, proč ho nekontaktovat. *Pozvedl ramena s pohledem na Sagittarúse.* Již dříve nám pomohl zavírat portály a odhadnout toky magie. *Odpověděl, ale poněkud vztahovačně. Samanthy návrhy s úvahami Gabriela byly asi jediné, nad čím skutečně přemýšlel a co mu dávalo smysl.* Líbí se mi nápad prověřit bývalé stoupence Kruhu, i kohokoliv spojeného s vílami. Může to být stále pouhé odvedení pozornosti od něčeho většího.* Poznamenal na adresu Samanthinina návrh a zkoušel neupínat přílišnou pozornost na Kylu, které se nechtěl vědomě dotknout, ačkoliv nemohl kolem tématu našlapovat.* Věc další. Jelikož jsou to měsíce, co jsme se moc nepohnuli, pandemie ustala, Spolek vyžaduje progresi v čipování podsvěťanů. Nyní. *Pozastavil se a přešel ke stolu, kde si opět založil ruce na hrudi.* Vůbec nám nenáleží tohle rozhodnutí soudit, nebo se mu vzpírat. Mějte své osobní názory, já je mám též. Ale jsme vojáci, musíme plnit rozkazy. *Podíval se na každého z nich, aby přečetl ve tvářích jejich náladu.*
*K väčšine nemal čo dodať, ale rád si obhájil aspoň svoj vlastný nápad.* Je mi jasné, že hliadky inde určite nebudú pozastavené, ale ak sa hliadky hocijako naklonia k tomu, aby sa chodilo do Bronxu, môžu si všimnúť zmeny v našom rozdelení, a tie navyše dni bez kontroly ostatných častí využiť proti nám. *Dodá. Nebol až tak hlúpy, aj keď tak vyzeral. Spokojne sa za svoje inteligentné poznámky ponúkne sladkým ovocným koláčikom.* Démonom je jedno, kedy chodíme von, hodinky ani kalendár nemajú. Ale ak sú to lovci, alebo hocijaké iné inteligentné stvorenia, vedia to využiť proti nám. *Spokojne si odkusne, a zamľaská si. Počká na pokračovanie Sebastiana, načo sa pridá svojím ďalším pozorovaním.* Keď sme cintorín prehľadávali, mali tam jeden hrob otvorený pre turistov. Väčšina sviečok už vyhorela, ale boli tam aj dve, ktoré museli byť stále čerstvé. Mohli byť zapálené maximálne 10 minút. A nikoho sme pri našom príchode nevideli. Takže zrejme to museli byť oni dvaja - žena a muž, ktorí sa prišli pozrieť na inú kultúru tesne po tom, čo sa zatvára. *Cítil sa veľmi dobre so svojou dedukciou. Spokojne si zlíže džem z prstov. Zasekne sa, keď počuje o čipovaní. Bolo to niečo, s čím nesúhlasil ani trochu.* A to máme čipovať všetkých? Aj tých, čo boli premenení bez svojej vôle, a žijú medzi civilmi bez najmenšieho problému? Pri spáde celej situácie by sme skôr mali čipovať už aj lovcov, nie? *Áno, bol odporný, ale nerozumel niečomu takému. Ak bol niekto kriminálnik, mali by ho chytiť a vyriešiť. Takto sa im Dolnosvet ešte viac postaví chrbtom, a ich vzťahy budú na prasknutie.* AK chceme nejakú dôveru od Dolnosvetu, toto nie je najlepší krok. Iba podotýkam. *Snaží sa trochu zmierniť svoj tón. Už nemá chuť ani na koláče pred sebou.*
Pořadí: Sunil, Matthew, Sander, Samantha, Sebastian, Kyla, Tsai, Caleb, Hailey. /Pokud zrovna nereagujete, oznamte do NonRPG, že můžete být přeskočeni./
Spíš si myslím, že právě mohli mít potvrzené převelení, nebo byli nahlášení zmizení či prostě odchod z Institutu, ale nikde jinde se už neobjevili. *Vysvětli Tsaiovi, se Sunilem vesměs souhlasila na téma hlídek, na druhou stranu...museli se někde odpíchnout a našpulí zamyšleně rty a kývne, když ji její parabatai doplní, na co se výmluvně natáhne s bezhlesným "můžu?" pro jeho čaj, aby svlažila hrdlo. Nechtěla však nějak narušovat konverzaci, takže to jen naznačila rty a pokud by snad svolil, odpije mu z čaje. Sama si pro žádný nešla, jinak by přišla pozdě, co by dobrou vizitku neudělalo. Téma, na které však navážou poté jí udělá uzel na vnitřnostech metaforicky. Nemusela mít podsvěťany ráda, aby nesouhlasila s čipováním, už když se s ním přišlo. Stačila jich jejich reakce jen na samotné jednání o něm, vlastně i na to, když prvně probíhalo. Copak Spolek neviděl, že tohle je žene jen do další války, jaká proběhla jen před pár lety s vílami, ač ne z tohoto důvodu? Tolik si věřili, i když počtově byli v nevýhodě a pouze to mohlo podnítit podsvěťany k tomu aby proměňovali civily ve velkém, nechávali démony plodit čaroděje a kdoví co ještě, jen aby se Spolku vzepřeli? Ne, že by četla budoucnost, ale přišlo jí to jako pravděpodobná reakce vzpoury - verbovat stoupence do války. Už tak vztahy s nimi byli napjaté. Polkne nelibost a s nádechem protlačí na tvář pečlivě nečitelný výraz, opět v tichém souznění se slovy zrzka.*
Ak budeme čas hliadok pravidelne obmieňať v každej časti New Yorku, nebudú si môcť nájsť štruktúru. A nemyslím, že budú sledovať každého z nás a naše povinnosti. *Prenesie zamyslene na Sunilovu poznámku, ale prakticky s ním aj súhlasí a potom už naďalej zmĺkne a prikyvuje na jeho dedukciu z kobky, v ktorej našli dve telá spoločne. Debata sa viac rozprúdila, takže už nemá potrebu niečo dodávať, pokiaľ by to nemalo byť dôležité a nakoniec s niečím takým aj Caleb príde, ale nezdá sa mu to ako správny čas na to, aby reagoval. Nakoniec sa zahľadí na povrch stola pred sebou a zamračene mlčí. Caleb ho prekvapil jeho poznámkou.* /Teraz? Prečo?/ *Napadne mu, pričom si začne nervózne jednou rukou klepať po lakti na druhej ruke. Nechce sa k tomu nahlas vyjadriť. Zdá sa mu, že lovci budú proti tomuto rozhodnutiu Spolku a sám si nie je úplne stopercentne istý, vzhľadom na to, aké meno má Spolok v posledných rokoch, spolu s ich korupciou a s tým, aké naštrbené vzťahy sú medzi lovcami a podsveťanmi už teraz.*
*Počúva čo hovoria ostatný a sama pre seba si prikivuje. Vstane od stola a naleje si čaj.* Mali by sme preveriť aj mrtvich. Teda aspoň tých čo boli za mrtvich prehlásený ale nenašli sa telá. Biť mrtvi je dobré kritie. *Povie a potom znova počúva o čom jej kolegovia hovoria. Až kím sa nespomenie čipovanie. Zabodne pohlad do dosky stola a mimovolne zovrie svoj hrnček tak že praskne a po stole sa rozleje horúci čaj a krv.* Náš vlči kontakt u polície nám pomôže získať telá a zamaskovať miesto činu, čarodej z qeensu pomlže s višetrovaním..... *Hovorí pričom stále pozerá do stola ale je jasné že robí čo môže abi sa ovládala.* ....a potom do nich napálime čipi ako by to boli nejaké zvieratá čo je treba ddržať na reťazi. Povec čo od toho čakáš okrem toho že nás začne nenávidieť celí podsvet?
*Vec bola otázkou času kým sa reč preklopila. Lovci boli po vojne frustrovaný a unavený, chceli zmenu aj ju dosiahli. Či už však zmena bola objektívne dobrá a viedla rasu a celý spolok k dobrému rozhodnutiu bolo veľmi otázne. Gabriell svoje city do týchto problémov nevkladal. Jeho rodina mala isté konekcie v politike, práve jeho ujo bol na mieste hlasovania. Dlhé večeri sa debatovalo za rodinným stolom o čipovaní, nikdy však neprišli k dobrej definícií. Samotný Gabriell predsudok pre dolnosveťanov neprechovával. Musel však uznať, že vzhľadom na vec práce to bolo benefitujúce. Pre neho? Nie zlý nápad, ale jednoznačne zlé podanie. Už sa za tie roky naučil udržiavať svoj bezslovný výraz.* Máme na čipovanie nejaké kvóty? *Opýta sa medzi rečou zatiaľ čo cítil, že atmosféra ztuhla. Aj jeho parabatai sa zdržala slova a to u nej bolo menej časté. Slová Sunila mierne odtlačil, nepridával do ohňa benzín. Chlapec by dokázal spustiť viac, keby bol k tomu vyzvaný, alebo by sa jeho názoru venovala pozornosť. Ku Samanthe tak posunie svoju šálku čaju zatiaľ čo len vyčkáva, kedy sa ku slovu dostane Kyla. Vedel, že mladá miešanka by to nenechala bez slov.* Zákon je tvrdý.. *Nechá slová jednoducho odznieť zatiaľ čo predpokladal, že všetci v miestnosti si boli schopný slová doplniť.* Vedenie Inštitútu nie je miesto pre filtráciu vašej nespokojnosti k tomu musíte siahať vyššie. *Dodá zatiaľ čo sa oprie do stoličky a prehodí si jednu nohu cez nohu. Tu bol každý pánom, avšak riešiť vec politicky, sa stával pre mnohých problém. ž len základné diplomatické zasiahnutie bolo pre mnohých náročné. Spolok teraz nespokojnosť podsveťanov netrápila, išlo im ešte do nedávna o kožu.*
Je úplně jedno, kde budeme. Jestli, jak říkáte, nás sledují, pak se vždycky přesunou na místa, kde nebudeme. Důležité jsou důkazy a stopy, které ještě objevené nebyly. Pokud je epicentrem Bronx, jak se domníváme podle té party, pak toho nejvíc bude tam. *Zkoušel Sunilovi vysvětlit, že návrhy, které mu předesílá, řádně promyslel. Když se ale otevřeně začal stavit proti čipování, ačkoliv se dost hlasitě snažil této debatě vyhnout.* /Věděl jsem, že jsem tohle měl nechat až nakonec./ *Protřel si unaveně tvář dlaní a na chvilku se odmlčel, aby Sunilovi uštědřil pohled, který naznačoval, aby držel hubu. * Všichni. * Odpověděl mu úsečně. Nestávalo se často, že by se nechal vyvést z míry, ale když mu někdo předhodí jeho vlastní bezmocnost spolu s tím, že za tím nenese žádnou odpovědnost, nahromadilo se toho příliš. Když se k nespokojenosti přidala ještě se svými výroky Kyla, nejraději by bouchl pěstí do stolu, aby další komentáře zarazil. Nakonec se zhluboka nadechne, je lovec stínů, trénovaný v sebedisciplíně.* A co si vy dva myslíte. Že jsem si to vycucal sám z prstu? *Procházel kolem nich, což dělal vždy, když se potřeboval sebrat.* Že mám možnost říct Spolku, že nesouhlasíme a dělat to nebudeme? *Nespokojeně mlaskl. Chtěl, aby se nejdříve zamýšleli a pak mluvili. Aby se též rozmysleli, co vlastně po něm chtějí za odpověď. Nic z toho nebylo v jeho síle ovlivnit.* Zatím ne. *Odpověděl po dlouhé odmlce Gabriellovi.* Ale s tímhle přístupem přesné kvóty brzy budou. *Pohledem směřoval směrem ke Kyle a Sunilovi, a zatím nechával stranou, že Kyla bude též muset být očipovaná. Nechtěl přilévat do ohně víc, alespoň ne před všemi.* Nastřelovací zbraně naleznete ve Zbrojnici. Čip se nastřeluje do krku. Jsem si jist, že si mnozí z vás ještě pamatují. Za další. *Přestal stepovat po místnosti a vzal si do ruky papíry, ve kterých měl zaznamená velmi hrubě s čím dál, neb už tohle chtěl mít z krku vzhledem k dusné atmosféře ohledně čipování.* Hailey bude trénovat s Charlotte, která tady zrovna není. *Pronesl nespokojeně směrem ke dveřím a poté mírně vyčítavě pohledem zavadil o Sebastiana.* Což mě přivádí k dalším hromadný tréninkům se mnou, které budou probíhat nějaký všední den. To ještě určíme. *Četl dál, ačkoliv příliš připravený nebyl.* Hlavně proto, abyste byli více kompatibilní na hlídkách. Ohledně nálezu mrtvol, postup je jasný. Zavolat mě a Axela. Bronx bude více hlídkově frekventovaný, abychom zajistili více vodítek. Čipování bude probíhat u všech podsvěťanů nehledě na pohlaví, rasu, věk. V případě jejich nespolupráce jste pověřeni je zatknout, v případě útoku. *Pozastavil se a povzdechl.* Máte nárok na jakoukoliv sebeobranu. *Dokončil s výrazem značně nespokojeným. Nejenom s morálkou Institutu, ale i s bezmocí a svízelností situace.* Nějaké otázky? /Kromě výkřiků o čipování. Nejsem vás psycholog./ Pokud ne, můžete si jít plnit povinnosti. *Kývl hlavou ke dveřím.*
Matthew měl na toto svůj vlastní názor ale nechtěl ho nějak vyjadřova, viděl že když se o to snažili lovci před ním tak to stejnak nic nezměnilo a tak jen poslouchá a potom odjede
*Sunil cítil, ako v ňom zovrela krv. Kyla mala prekvapivo pravdu. Bola polovičný fér, takže má teraz čipovanie platiť aj na ňu? A to skutočne má prísť k nejakej rodinke vlkolakov, ktorá by ani muchu nezabila, ale jednoducho im všetkým násilne streliť niečo do krku? Aj ďeťom? Už dávno cítil, že so Spolkom zrejme nemôže byť niečo v poriadku, ale nečakal, že to zájde až takto ďaleko. Svižne sa zdvihne.* Môžte pokračovať v konverzácii, ale so mnou nerátajte. To si už radšej dám snať vlastné runy, ako násilne a bolestivo kontrolovať nevinných a deti. *Povie rázne. Ukradne si zo stola posledný sladký aj slaný koláč, a vypochoduje z miestnosti, aby sa šiel upokojiť do svojho raja - sklenníka. Bol rád za tých pár, čo sa postavili na tú istú stranu, ale teraz potreboval vychladnúť.*
*Pri počúvaní diania mal takmer chuť položiť Sunilovi ruku na hruď, aby ho mierne pribrzdil. Sander bol v istom spôsobe rebelnej povahy, ale veľmi silne záležalo, že v čom. Pokiaľ mohol robiť naprieč svojmu otcovi takmer nikdy neváhal, ale pri veciach Spolku sa držal z krátka. Cítil, ako z jeho priateľa koluje hnev, nebol si istý, kedy niečo také videl naposledy. Počas slov Caleba aj Gabriella tak len mlčal. Tak, ako bol naučený, počúvať príkazy. Vedel, že čipovanie nie je príjemné pre nihoko, ale.. čo mali robiť iné? Nečipovanie môže niesť len ďalšie problémy pre všetkých. Nechcel, aby sa Sunilovi niečo stalo kvôli jeho morálnym zásadám. Musel sa k veci donútiť. Nevedel, ako sa s ním o tomto porozpráva. Sander nebol rečník a tak len dúfal, že na neho Sunil dá. Keď sa Sunil postaví a odíde, na chvíľu len bezradne sleduje. Akoby si nebol istý či skutočne môže odísť.* Ďakujem za stretnutie. *Kývne jednoducho pri čom pomerne rýchlo za sebou len zasunie stoličku a vybehne za Sunilom.*
*Jak řekl Gabriell, zákon je tvrdý...ale je to zákon. Mínila se, byť s nelibostí, rozkazům podřídit. Žádné protesty z její strany nepřišly, raději se natáhla po přisunutém čaji a...vlastně ho Tsaiovi nechtíc vypila, aby něco dělala při hutné atmosféře. Vytáhne si mobil, aby si zapsala číslo Axela, načež polkne. Smrt jako taková byla nutnost, netěšilo ji být popravčí četou a věřila, že jí co nevidět bude, jak se to mezi podsvěťany více rozšíří.* Je někde místo, kam ti budeme dávat nějaký seznam se jmény očipovaných nebo tak něco? Je žádoucí se spojit s vůdci jednotlivých ras - ať jde o nejvyšší čaroděje nebo třeba alfu? Nebo to necháváme náhodnému průběhu na koho při hlídce narazíme? *Položí sama dotaz. Raději by momentálně, vzhledem k nespokojenosti ostatních s čipováním - i té její - volila metodu náhodného výběru, než mobilizovat ihned skupiny proti lovcům. Za Sunilem se neohlížela, nechávalo jí to hořkou pachuť na jazyku a úzkostný pocit. Nechtěla sama přilévat do ohně tématu.* Sandere... *Osloví svého bratrance, ale s určitou naléhavostí a pohledem skočí na dveře, jimiž odešel Sunil. Zřejmě si byli dost blízcí. Bezhlesně tak nabádala bratrance, aby přítele přivedl k rozumu, než o něj přijde stejně jako o parabatai. V pohledu měla obavy a tělo držela napjatě, víc ale neřekla.*
*Počúva Caleba a pošúcha si dlaňou čelo. Keď si predstaví, že by mal teraz zobrať zbraň a čipovať Triss, nepríde mu to správne, napriek tomu sa neozve, pretože je to rozkaz. Pomaly sleduje, ako Sunil naštvane odchádza a chápavo mykne hlavou do strany.* /Nemôžeme riskovať, že nás budú brať ako vzbúrencov a nakoniec si nás podajú zaradom./ *Napadne mu, jeho pohľad popreskakuje medzi ostatnými lovcami pri stole, sledujúc následne odísť aj Sandera. Nakoniec zabodne svoj zamračený pohľad do tváre svojho brata. Pomaly vstane, opretý dlaňami o stôl.* Fajn. *Zamrmle si, kývne hlavou k ostatným, prejde okolo stola a podíde k svojmu bratovi, chytí ho za rameno a slabo sa k nemu nakloní, aby mohol rozprávať potichšie.* Asi to nie je vtip. Vieš, že sa vzpierať nebudem, zákon je zákon, ale… *Odkašle si, trochu sa stiahne a pozrie Calebovi do tváre.* … z tohto nebude nič dobré. *Dokončí nakoniec skôr akosi… neisto, určite nie nepriateľsky voči Calebovi, pretože mu rozumie a zrejme budú musieť poslúchnuť oni všetci. Kývne na brata hlavou a odpochoduje z miestnosti vážne a rázne rovno do zbrojnice.*
*Bolo zrejmé, že Sunil bol Talianskej krvi. Jeho vášnivosť bola v niektorom smere obdivuhodná, ale nie teraz. Len si položí okuliare na stôl a pretrie si oči, akoby ho už celé stretnutie pálili. Z pľúc sa mu predrať tichý povzdych. Stále bol však rád, že Caleb ukončil dnešnú debatu pomerne ručne a stručne bez akýchkoľvek okolkov. Bol to oznam, nie vec pre debatu. Sám to tak niesol bolo to niečo čo niesť musel. Istá frustrácia však dopadala na každého nakoľko oni boli tí pešci v poli, ktorý budú túto ťarchu niesť.* Pokiaľ bude potrebné niečo prejsť rád pomôžem. *Dodá pri slovách o učení Hailey a Charlotte kým si siahne späť po čierne rámy.* Dnes mám ešte pár vecí v kalendári. *Dodá jednoducho zatiaľ čo si pozbiera pár papierov, ale pred odchodom ešte vezme jednu knihu z regálu. Kým kývne smerom na odchod.*
*Zmeria si prítomných pohladom zatial čo sa jej v tvári mieša poníženie sklamanie a hnus.* Ano zákon je tvrdí. Opakujte si to až budete čipovať podsvetanou vrátane mňa. Určite si to poriadne užijete. *Prudko vstane a rýchlo opusti mestnosť.*
*Sledoval jednoho po druhém odcházet, poslouchal projevy nespokojenosti a brblání. Najednou s větší obavou. Spolek mu neřekl, co udělají s lovci, kteří se nepodřídí Zákonu, ale minimálně tušil.* /Jestli to zajde až tak daleko, tak mám pocit, že ti ty runy nakonec opravdu odeberou./ *Vyprovázel Sunila pohledem z knihovny. Maličko se v něm zhlédl, když byl možná o 10 let mladší, ovšem morálka by mu nikdy nedovolila se stavit nahlas na odpor Zákonu. Ačkoliv s čipováním nesouhlasil, obětovat runy mu přišlo přemrštěné.* /Nakonec podsvěťané budou sice očipovaní, ale jejich život půjde dál. Žádná jiná omezení nebudou, alespoň v to doufám./ *Viděl, že zůstala nakonec pouze Samantha, když se i jeho bratr vydal na odchod. V tu chvíli si přitáhl židli a posadil naproti ní. Bratrovi věnoval podobný pohled jako Sunilovi před pár minutami.* /A já jsem asi takový kret-n, že to potřebuji připomínat./ *Sevřenou pěst si mnul druhou rukou a zběžně pokýval na Samanthy dotaz. Beze slov sáhl po šuplíku, ze kterého vytáhl štos složek a na to postavil přístroj, který připomínal senzor, ovšem byl čtyřikrát tak větší a měl displej.* Tohle je registr podsvěťanů v okolí New Yorku. Není aktuální, tudíž by bylo žádoucí oslovit vůdce ras, nebo minimálně Preator Lupus, aby hlásili nejenom čísla nových příslušníků, ale i jména a rezidence. Jinak bych to nechal nahodilému průběhu, pakliže by byl odpor velký, oslovil bych vůdce ras. Koneckonců, podepsali se pod to, aby udrželi mír. *Odpověděl, značně znaven morálkou Sandera a Kyly a obav, co s nimi bude. Naprosto to přehlušilo fakt, že Samantha, Tsai i jeho bratr se zachovali střídmě.*
*Zhluboka se nadechne, když všichni nakonec odejdou a Caleb si sedne naproti ní, přesune na něj pozornost a štos si přitáhne, aby ho prolistovala, jakoby spíše ale čekala, až nikdo nebude v doslechu.* Vpohodě? *Zeptá se tiše a do prostoru na stole, který mezi nimi natáhne ruku v neurčitém gestu přátelské podpory. Nebyla příliš kontaktní, bylo skoro vzácné, že nabízela nějaký konejšivý dotek. Nedotkla se jej ale a nebylo to nijak invazivní, prostá nevyřčená nabídka.* Čeká nás náročné období, myslím, že bude vhodné s nimi promluvit po jednom, třeba to při takovém rozhovoru lépe stráví a přijmou, než když je strhává davová panika, nebo jak to mám nazvat. *Zkusí svého velitele povzbudit. Nemyslela si, že bude fungovat je oslovit, měla dojem, že jim spíš vydají nepohodlné a problematické či nechtěné členy, než ty, které si budou chtít ochránit. Ale spolupráce aspoň naoko lovcům také může pomoci. Bude muset promluvit s lovci, kteří tu měli k některým podsvěťanům aspoň trochu blízko. Sama s nimi totiž moc jednat neuměla, měla tolik vštípený odpor k podsvěťanům, než aby vyjádřila před nimi nesouhlas s nastálou situací a snažila se jim přiblížit a přimět je k pochopení situace ze všech stran... Udělá samozřejmě ale co bude moct a co bude muset. Narozdíl od Sunila pro ni poslání a její rasa byly její život. Naneštěstí ani toto nemohlo lovkyni vyburcovat k tomu se cítit nakloněna podsvětu a případnému otevřenému vzbouření. Povzdechne si a zamračí se na šanon. Už teď tušila, že obavy budou oprávněné a útoky proti nefilim nastanou spíše dříve než později.*
*Opět si unaveně protřel dlaní tvář a pohledem spočinul na ruce lovkyně, které jej k něčemu vybízela. Automaticky vzal přístroj připomínající větší senzor a natáhl ho k ní, neboť si myslel, že to po něm chtěla.* Oni určitě ne. *Už více smířený se situací sledoval, jak se v registru orientuje, poměrně mu začalo docházet, že ne všichni se otevřeně vůči tomu staví. Přesto však její návrh nedokázal úplně uchopit.* Myslíš, že by to měl být standardní postup? *Namítal, ovšem k Samanthě s větší něhou a respektem, protože věděl, že ona mu za rozhodnutí Spolku nedává vinu.* Odkdy začalo být na denním pořádku nefilim přesvědčovat, aby konali své povinnosti. *Nadhodil spíše rétorickou otázku.* Nás se nikdo neptal. Naše výchova byla jiná. Znali jsme své místo. *Vzpomínal na Akademii a chození po střepech, což by dnes bylo považované za týrání.* Mezi námi. Také z toho nemám radost. *Rukou ukázal směrem ke dveřím.* Též budu muset nastřelit čip do krku někomu, na kom mi záleží. /S Adeline jsme už o tom mluvili. Prostě není jiná cesta./ Ale nic víc to neznamená, žádná jiná omezení. Pouze budeme vědět, kde se kde kdo nachází. Vsadím se, že kdybychom si vyžádali informace od Portera z CIA, tak jejich telefony nám řeknou úplně stejné informace. *Opřel se zády do židle, možná mírně zaskočen faktem, že na ni všechno tak vyplivl.*
Na ně se neptám. *Stáhne ruku i s přístrojem, když nevyužije možnosti on, ona využije té si ho prohlédnout. Protočí ho mezi prsty, aby prozkoumala věc ze všech stran a bezděčně přejíždí po stranách prsty, jakoby si chtěla vrýt povrch do paměti. Snad fotogenická a hmatová paměť nebo tak něco.* Nemyslím. Jenže ani čipování nebyl dřív standartní postup a nechci, aby kvůli nějaké hlouposti naši nefilim přišli o krk nebo runy. A mít rozpolcený Institut v této chvíli, kdy ve městě řádí tolik démonů, na akcích se dávají podsvěťanské drogy a někdo tvoří Zavržené je sebevražda. *Odmlčí se a zařízení mu po stole pousne zpátky.* Čím lépe budou okolnosti a fakta chápat oni a sžijí se s tím, tím lépe to předají podsvěťanům a snad dojde sice na nelibé porozumění, ale třeba se povede vyhnout válce. Alespoň tady. *Dokončí svou myšlenku poté, co nejopatrněji, ve snaze, aby její slova dávala smysl a povzdechne si.* Myslím, že rozdílem je, když je to svobodná volba být vystopovatelný po telefonu a očipovaný. Bohužel si musíme vzpomenout, že poslední "čipování" v historii, která je podsvětu blízká, došlo ke genocidě židů. A čarodějové a upíři minimálně si tohle období příhodně budou pamatovat lépe než jiní... *Přejde fakt, že mezi podsvěťany má blízkou osobu a opře se loktem o stůl, aby si o něj skoro unaveně opřela tvář. Malíčkem si promne víčko, jakoby ji svědilo a pak se s povzdechem znovu narovná. Působí roztržitěji než jindy a s jakousi unavenou dospělou moudrostí, která se k poměrně mladé tváři nehodila. Lovci ale dospívali a mentálně stárli rychle, vzhledem ke všemu co prožili. A ona se účastnila mimo jiné také Zimní války s vílami. Smrt jí nebyla cizí, byla starou známou, jako stín, který se táhl za nejedním lovcem.* Nemáš chuť na trénink nebo vypadnout pryč z Institutu? Můžeme být první, kdo naběhnou na nové rozkazy a zajít na místa v Bronxu, která jsme minule nestihli...a třeba se stavit na čínu? *Vzpomene si, že ji má Caleb docela rád a zřejmě i jim prospěje si utužit morálku pro ně samé, než budou kázat jiným.*
*Prudce zvedl k ní pohled, jako kdyby ho to překvapilo, že se ptala vlastně na něj. Nakonec pouze přikývl, neboť ji už zahrnul valnou většinou informací. Dlouho si přebíral její názory, snažil se vidět její perspektivu, zároveň ale viděl i tu perspektivu Spolku, ke které se lovci stavili odmítavě. Aniž by se ptali, ihned si utvořili názor. Tato zaujatost se mu příčila.* Za sebe si myslím, že je to jejich vlastní hloupost neuposlechnout rozkazu. Jestli je to opravdu tak špatný nápad, jak se jeví, pak to musí ukázat čas. *Nevěděl, co jiného se vůči tomu dalo dělat, ve vyšší politice měl místo pouze Sebastian, a to pouze vzdáleně.* Spolek v tom vidí rozdíl. Ta genocida byla cílená, čipování má údajně pouze zajistit bezpečnost. Aby se vědělo, kde, kdo je a jaká kouzla tvoří. *Vysvětlil stanovisko Spolku, se kterým částečně souhlasil. Věřil, že je to způsob, jak si zajistit určitý přehled. Sledoval jeji unavenou tvář, zdála se tak najednou poněkud zrantelná.* /Nejspíš už toho musí mít také po krk./ Jestli máš po tom všem ještě dost síly. *Pozvedl nedbale rameny a zavřel před nimi složky. Byl poměrně otevřený všemu, i když se chtěl ještě stavit za Hailey a zjistit, jestli to zpracovala.*
Ta genocida myslím taky začala tím, že se vytvoří bezpečný prostor pro židy, kteří byli vytlačení ze společnosti, jestli se nepletu. *Podotkne a když nepřímo souhlasí, sama pokrčí rameny.* Co jiného dělat, než plnit své povinnosti? Jestli začneme teď nebo zítra už na věci nic nezmění a upřímně mě víc bude rozlazovat, čím delší bude prodleva, než to přijde. Jako když oddaluješ se postavit něčemu z čeho máš strach. *Pokrčí rameny.* Nemusíme ale nikam jít, jestli se na to necítíš. *Postaví se, zavření složek je svým způsobem dostatečné uzavření schůzky i pro ni a vyčkávavě na něj ještě pohlédne. Volba nakonec byla skutečně jen na něm, hlídky po jednom nebyly košér, i když si velitel někdy dělal po svém...*
*Úplně nesouhlasil s přirovnáním čipováním ke genocidě Židů. Sice viděl podobnost v onom označování, ale bezpečný prostor se pro Podsvěťany žádný netvoří, pouze chce Spolek vědět přímo, kdo porušuje Zákon. Zůstal však mlčet. Navzdory své zatnuté čelisti, která prozrazovala mnoho nevysloveného. Možná se jenom naučil, že ženám se neodmlouvá.* Ne. Můžeme vyrazit hned. *Promluvil do ticha po dlouhé odmlce a prudce vstal od stolu.* Vyzvedneme ze zbrojnice sadu pistolí a můžeme je donést i k Preatoru Lupus a pověřit je čipováním nových. *Shrábl ze stolu poslední věci, otevřel zásuvku a vše do í neuspořádaně shrnul.* Pokud na to nebudeme sami, bude to působit víc kredibilně. *Ačkoliv si vážil její pohotovosti a oddanosti práci, nedokázal pustit z hlavy přístup ostatních lovců, jenž ho nechali v napjaté náladě. Rovnou se vydal směrem ze dveří z knihovny směrem do zbrojnice, aby se převlékl a vyzbrojil na hlídku.*
*Nadzvedne obočí, ale následuje jej.* Zajdu se převléct do své zbroje.*Oznámí mu, a chvíli ještě jde rychlým krokem, než popoběhne, aby Caleba nenechávala čekat a v rychlosti si vezme řádnou výzbroj, stejně jako minule, jen nátepníky tentokrát nasazuje až cestou za velitelem Institutu. Měla stále smíšené pocity z čipování, z toho, že by měla dát někomu čip do krku. Vzhledem k lidské historii věřila, že podsvěťanům to jako blížící se genocida připadat bude. Možná jí ani tak nevadilo zakročit proti podsvěťanům jako to, že v tom viděla následky, které se nikomu nebudou líbit a zřejmě zbytečně budou umírat nefilim nebo budou ohroženi, kdyby si chtěli prostě jen vyjít o volnu z Institutu sami. Dorazí až ke Calebovi a natáhne ruce.* Ukaž, pomůžu ti s tím... *Nabídne, že mu odlehčí a letmo se pousměje. Vlasy tentokrát neměla tak přísně, prostě je měla v obyčejném nízkém ohonu.*
*Očima ji sledoval, jak přišla v plné bojové výstroji. Jeho pohled zaujala úroveň její připravenosti a různorodost její výzbroje, od mečů po dýky. Zamyslel se na okamžik nad jejím zbrojním arsenálem, jaká byla změna být vedle někoho, kdo bere své povinnosti vážně. On sám se neobtěžoval převléct kalhoty, pouze po kapsách strčil několik různorodých drátů, lahviček a přes triko přehodil vestu, na které měl připevněnou většinu svých zbraní - ty schoval pod koženou bundu. Když navrhla prozkoumat sklad v Bronxu, kde došlo k útoku démona, přikývl.* To zní jako dobrý nápad. Démoni mají tendenci se vracet na místa, kde byli úspěšní, a stejně tak je dobré prozkoumat, jestli tam nezůstaly nějaké stopky nebo oběti. * Ale když dodala otázku a postavila se do méně dominantní pozice, upustil od vážného tónu a rozesmál se. Nechtěl ji trápit, ale nemohl si pomoct.* Někdy mám pocit, že by sis měla vzít ten post vedoucího. Nebo někdo jiný. *Dodal nakonec a vyrazil směrem k Bronxu.* Doufám, že nevadí, když půjdeme přes Manhattan. Nechci trčet v metru, když máme celou noc na to, abychom to prošli na sever pěšky a porozhlídli se kolem. *Namítl spíše jako hotovou věc, ačkoliv to mělo vyznít jako otázka. Na rukou si přitom rovna chrániče, které měly na kloubech cvočky kované z elektra.*
*Odkašle si a v tvářích se jí objeví červeň, musela působit, že otáčí o sto osmdesát.* Už tak ti ho beru, když tady nejsi. Možná jednou budu vedoucí. Možná. *Pokrčí slabě rameny a pak pokroutí hlavou.* Ne, aspoň zase poznám další část města. Mám pocit, že pokaždé zajdu do uličky, o které bych přísahala, že na té cestě posledně nebyla. Ale spíš jsem v jiné uličce, než že by přistavěli novou cestu. Přitom některé jsou si tak podobné! *Vypadala trochu zmateně z vlastního prohlášení. Ne, že by nežila ve velkoměstech už předtím, ale pravda, kvůli případům, co řešily, se metrem obvykle dopravila na místa, kde jí bylo třeba nebo se k nim naučila cestu a pak se toulala po okolí, než se pomocí navigačních cedulí dostala zpět k metru. Město jako takové prochodit ještě nedokázala a to se na obchůzkách snažila. Zachytí si ruku druhou v lokti, nevěděla co s nimi jinak, ale po čase se už dostane do pozice lovce na hlídce, takže ruce vrátí do pozice, kdy pohotově může sáhnout po zbraních. Jednou jí tam po cestě ucukne ruka, když se z hospody, kterou míjejí, proletí opilec, který zjevně nevěděl, kdy má dost a strčí do Samanthy, která sice měla některé runy - například tu, která skrývala pro civily cokoliv nevysvětlitelného jako runy a jiné znaky toho, že je lovec a ne jedna z nich - nicméně hmotná byla i nadále. A viditelná taky, protože muž se rozkřikl, že mu zavází v cestě. A tak prostě natáhla krok, aby mu ji vyklidila, ale nezdržovala je v práci. Buď se neměla potřebu ohradit...nebo by to brala jako snižování se na jeho úroveň vzhledem k jeho stavu...či rase.* Chceš se spíš rozdělit, když ti vyhovují hlídky o samotě, nebo zůstat se mnou? *Nadhodí, aby přerušila napětí, které pocítila po srážce a pohledem skočí na Caleba a i když to nepotřebuje, gestem si zastrčí imaginární pramen za ucho.*
*Sledoval opilce, jak narazil do Samanthy a jak ona reagovala s klidem a profesionálností, kterou by se mohl naučit od ní. Neprokázala ani známku agresivity, což sice bylo od ní očekávatelné. Napíná čelist a pak si to rozmyslí.* Myslím, že tě budu mít raději na dohled. *Pronesl mírně rozmrzele a podíval se stranou. Ačkoliv jí nechtěl podceňovat, Bronx byl pověstný zvýšenou kriminalitou, která se ani nemusela týkat zrovna démonů. Neuměl to však vyjádřit lépe. Necítil by se komfortně, kdyby poslal kohokoliv, kromě Sebastiana, samotného po ulicích Bronxu, když se jeví možnost spolupracovat.* Takže bys jednou chtěla vést Institut? *Náznak zvědavosti byl v jeho očích zjevný.* /Hlavu na to asi má, zatímco někteří z nás... / *Udělá v duchu pauzu, jakoby zvažoval, jak dokončit větu.* /...jsou možná až příliš divocí pro vedoucí pozice./ *Nechtěl zůstat po dobu hlídky potichu, ale zároveň se méně soustředil když setrvával v konverzaci. To mu však nebránilo pokračovat, pouze se jeho zájem krapet ochladl, když se zkoušel soustředit jak na okolí, tak i na Samanthu.*
*Plaše se pousměje, neví jak si ten tón vyložit, a tak jde prostě dál, dokud nepoloží otázku.* Je hezké mít nějaké ambice, ne? Už jsme to s Gabriellem dotáhli docela daleko...nezní to až tak nereálně, nemyslíš? *Tentokrát se pousměje upřímněji a jistěji a zhluboka se nadechne a více se narovná. Chvíli zůstává potichu, aby detailně prohlédla okolí a následně skončí pohledem na Calebovi.* A ty? Chceš být vedoucí nebo to je post, který jsi dostal prostě na starost, aniž se tě někdo ptal? *Zeptá se a tentokrát se zvědavě tváří ona. Brzy se ale odkloní k okolí, blížili se ke skladišti. Zachytí do ruky ostří a do druhé čarodějné světlo.* Hurá do toho. *Vydechne a postrčí nohou do dveří, které byly stále pootevřené, očividně kvůli dříve prokopnutým pantům.*
*Až na konci Samanthiného prohlášení ucítil, jak se atmosféra začala stahovat, přesně jak to bývá, když jsou na prahu něčeho potenciálně nebezpečného. Odpovídal jí, aniž by se na ni podíval.* Hezké to je, to nemohu popřít. A co se týče mé pozice vedoucího, tak... *Usmál se skoro až sarkasticky.* Stále se cítím jako pěšák.* Pak se zamračil. Ale je tu něco víc, než jen titul a placka na uniformě. Má to svůj váhu, a někdy... *Zamyslel se a přerušil své myšlenky, když Sam vytáhla ostří a čarodějné světlo. Sebral se a narovnal ramena, odložil vtipné tóny stranou.* /Dělá to velmi přirozeně./ *Řekl jí v duchu s úctou a také si sáhl pro své zbraně. Uvědomil si, že nyní je čas pro akci, ne pro rozjímání nad životními cestami a možnými tituly. Ovšem jeho senzor zůstal bez silnějších vibrací, ať už se potloukali kolem skladiště ze všech stran, stále jim něco unikalo. Až když se blížilo ráno, bylo načase stopovací akci ukončit a vrátit se společně do Institutu.*
*Nerada jejich konverzaci a svého vedoucího přerušovala, nicméně bylo nutno být ostražitější, dorazili na místo. Prozářila jejich okolí a začala pátrat. Senzor se jí přes látku kapsy tiskl k pokožce a věřila ve schopnosti Caleba, kdyby si přeci jen nepovšimla vibrací. Zaměřila se na podlahy, stěny i sloupy a strop, zda nenajde cokoliv, co by se dalo považovat za stopu nebo zamaskovanou přítomnost démonů. Nic. Přišla si chvilku zbytečně, než si připomněla, že se na to nevykašlala a prohlídku učinila. Okolí také nic nepřineslo, nějak odmítala věřit, že ten démon tu byl sám. Zřejmě měl ale dost inteligence nebo ho někdo inteligentní ovládal, aby se sem nevrátil. A tak se vrátili do Institutu, kde se tichým popřáním hezkých snů rozloučila s Hawkstonem a zmizela do chodeb, do pokoje, aby si očistila zbroj a zbraně, sebe a mohla jít spát s tím, že je hlídka po tomto rituálu opravdu u konce.*
*Chvíli odkládala oznámení celé situace jejímu parabatai, aby to vůbec sama vstřebala. Na trénincích však byla roztržitější a na hlídkách i mimo ně zamlklejší. A taky nemalovala poslední obraz živými, teplými barvami, jako spíš studenými, což ale někdy dělala, hlavně v zimě nebo za pochmurného počasí. Problém byl...že nemalovala dle předlohy, ale z hlavy. Bylo ještě ráno, dopoledne přijde brzy, dle jejího vnímání času, když Samantha vklouzne do pokoje lovce a pokud ještě spí, tak se s vyšvihnutím tak či tak usadí do noh jeho postele do tureckého sedu.* Magnus se zbláznil. *Oznámí na úvod.* A moji rodiče ho v tom podporují! *Do hlasu se jí vkradla určitá hořkost, vypadala trochu jakoby snědla citrón a k tomu jí vzali lízátko. Nevěděla si úplně rady s těmi pocity a tak se smixovaly do zvláštního výrazu a zrcadlily se v jejích světlých očích.*
*Gabriell práve sedel za stolom pri papieroch z posledných hliadok. Po jeho pravej ruke ležala šálka čaju z ktorej ešte stálal teplý vzduch. Bol jeden z tých ranných typov, stával spolu so slnkom kým nešlo o niečo veľmi závažné. Tak nejak očakával, že Samantha sa čoskoro príde priznať s tým čo sa skutočne dialo. Jeho pľúca boli niekedy ťažené jej náladou. Cítil v momenty kedy niečo nebolo v poriadku. Parabatai puto im umožňoval si všímať drobné výkyvy, ako tieto. Gabriell v osobných prípadoch však často vyčkával, kým sa Samantha rozhodne mu priznať farbu. Neraz sa z nej snažil páčiť veci, keď na to nebola pripravená a dokopy to neprospelo ničomu. Preto sa tak otočí na stoličke tak, aby smeroval k ryšavke kým si čierne rámy okuliarov položí na hlavu.* Magnus? *Opýta sa nechápavo, vedel, že vzťah s mužom mala Samantha na pozitívnej stránke, niečo takéto sa mu tak zdalo.. podivné.* Magnus? Si si istá. že sa rozprávame o tom istom? *Opýta sa na rovinu kým na ňu hľadí. Nevedel o čo išlo, spojil si, že po zvolaní Sandera aj Samanthy sa niečo udialo. Mohlo však ísť o veľa a Gabriell si nedovoľoval hádať.*
Zasnoubili nás! On nás zasnoubil! *Prskne a rozčíleně, když to konečně pustila ven, vyskočí na nohy, protože pohopsávat netrpělivě na posteli nebylo dostačující. Začne se přecházet po pokoji.* Vždyť je to incest! Měla jsem ho za moudrého, ale tohle je naprostá...naprostá....agh! *Sekne se na své neschopnosti klít sprostě. Velmi málokdy klela hůř než "sakra", "u anděla" a v podobném duchu. Ani nyní ji to nedovolilo. A tak jen zvedne pěsti a trhne s nimi k tělu a znovu rukami bezradně rozhodí.* Prý je to domluvené a probíhají přípravy. *Zatváří se oproti předchozí ráži poraženě a s rukama při těle, hlavou sklopenou. Tělo držela najednou nahrbeně, jakoby váha oné skutečnosti byla neunesitelná.*
*Gabriellovi chvíľu trvá kým skutočne porozumie, že Samantha si z neho len neuťahuje. Jeho oči sa tak zdali mnohonásobne väčšie, ako zvyčajne a musel si dávať pozor, aby mu jemne nepadla sánka.* Čože? *Opýta sa aj keď slová Samanthy boli jasné a zrejmé. Nepríjemná situácia o ktorej asi ani jedna strana doteraz nevedela. Gabriell sa tak postaví zo stoličky kým jej lietajúcu ruku na moment chytí a zastaví ju.* Oznámil vám to vtedy? Po tréningu? *Opýta sa priamo, zatiaľ čo prvotný hnev na tvári svojej blízkej začal pomaly padať do smútku. Incest bol v rádoch nefilim.. nejasný. V histórií nebýval tak odsudzovaný, obzvlášť nie, pri bratrancoch a sesterniciach. Avšak moderná doba toto už nepraktikovala, zriedkavo.* Čo.. čo idete robiť? *Hlesne kým si ryšavku pritiahne do náručia. Nebol moc osobný či dotykoví typ, avšak v týchto momentoch bral svoje pohodlie, ako za niečo nepodstatné.* Presvedčiť tvojich rodičov by bolo možno najjednoduchšie či nie? Dať im trochu múdrosti do hlavy.. *Začne pomaly dávať nápady, aj keď si bol istý, že Samanthe tieto veci už napadli.* Prečo.. si mi to nepovedala skorej?
*Prudce se zastaví, když ji chytne za ruku a rázně kývne.* A málem zlomil Sanderovi nos, protože neměl slova tak zaútočil. *Nezní, že by souhlasila s jednáním jednoho nebo druhého muže, ale z volby slov jde cítit, že bratrance svým způsobem obhajuje. Zajede si prsty do neučesaných vlasů, ale to si ji už přitáhne, takže se zvedne na špičky, aby kolem něj ruku neprotahovala dolů. Místo toho ji omotá okolo jeho krku. Ani jeden si na doteky příliš nepotrpěly, a tak přicházely pouze ve správnou chvíli, kdy to mělo vydat za všechna slova.* Já...nevím. *Kývne, když řekne, ať promluví s rodiči, ale spíš jakoby potvrzovala fakt, že ji to už napadlo. Dokonce s nimi i volala, na ohnivou zprávu totiž neodpověděli a kvůli hlídce už neměla prostor odejít. Ani pro ty po nich. Čekala na volný den, kdy si s nimi bude moct sednout, ale z rozhovoru vyplynulo, že Magnus je plně dostal na svou stranu. Snad poprvé v životě se na svého strýce zlobila a nedokázala objevit odůvodnění nebo omluvu pro jeho jednání. Cítila se, jakoby dostala kudlu do zad. Objetí poměrně rychle ukončí, potřebovala spíš volno a možnost dýchat, už tak ji svazoval tíživý pocit domluveného sňatku.* Potřebovala jsem to sama nějak...vstřebat. A zavolat rodičům, ne že by to nějak něco změnilo. *Nakrčí nos.* Bojím se, že Sander udělá nějakou hloupost. Jako jediné východisko vidí smrt a já...nevím, co mám dělat. *Povzdechne si a snaží se vypadat vyrovnaně. Zuby si však drží spodní ret, jakoby se jí z toho zoufalství a bezradnosti chtělo brečet a nakonec sáhne po hrnku čaje. Trochu upije, primárně však hrnek přitiskne k čelu a pomalu jej posune ke spánku, jakoby teplo uvolňovalo skutečně nervy a stres.*
*Gabriell strýka Samanthy príliš dobre nepoznal. Nakoľko počul niekoľko jeho výrokov, necítil sa v jeho okolí príliš komfortne. Keď sa stretávali na verejných akciách šlo skôr o profesionálny prístup, číra diplomacia. Muž sa mu zdal radikálny, ale vedel, že pre jeho parabatai bol podstatnou figúrou vo vývoji. Nechcel sa tak sám bez dôvodu tlačiť dostredu. Bol tak zvyčajne len pozorovateľ, avšak teraz? Sám cítil istú potrebu pomôcť Samanthe z tejto situácie aj keď si nebol istý či bude na to stačiť. Chvíľu sa tak držali v náručí a aspoň trochu spomalili stres, ktorý sa naokolo budoval. Prejde tak trochu späť kým sa oprie o stôl. Chápal ju, on sám si nevedel predstaviť niečo tak zväzujúce, ako dohodnutý sňatok, ktorý bol oznámený tak neskoro. Možno Magnus cítil povinnosť Samanthu vydať, nakoľko jej vek už bol hodný začatia rodiny. Nemohol však sám rozhodnúť o pracovaní hlavy Magnusa a tak len načúval Samanthe nakoľko to bolo to najlepšie čo mohol.* Myslíš, že by to skutočne spravil? *Nakrčí obočie keď Samantha opíše situáciu s mladším bratrancom. Chlapec bol pre neho ešte nejasná mozaika, skutočne sa od neho nedalo príliš veľa vecí očakávať.* To by bol značne väčší problém, ako dohodnutí sňatok. *Povie skôr pre seba kým si založí ruky na hrudi. Do pľúc tak vpustil hlboký nádych, akoby išlo o dychové cvičenie.* Nemôžu vás donútiť, stále to stojí na vás a na stele vo vašich rukách, aby ste nakreslili svadobnú runu, alebo nie?
To netuším, právě proto se toho tolik bojím. *Povzdechne si a promne si kořen nosu.* Pořád je rodina, jestli udělá něco takového...neochráním ho. I jen při pokusu si zničí celý život a vrhne stín i na mě. Což to zase přenese k tobě... *Byl by to šílený dominový efekt. Ráda by se tomu vyhnula kvůli všem zúčastněným stranám. Nevesele se pousměje.* A jak to vypadá, když od oltáře jeden z nás zdrhne? Pošpiní to jeho čest a potupí druhou rodinu. Tak či tak je to patová situace na každý pád. *Hudební sluch neměla, právě naopak, takže rým ve vlastních slovech ani nepostřehne a obranně si založí ruce na prsou.* A kdyby i jeden z nás měl jiného partnera a vzal si jej, rodiny nás zavázaly sobě, stále bude výsledek stejný... potupa, pošpinění rodinné cti a památky. *Vydechne dlouze a hrnek vrátí zpět ke rtům.*
Ide o zákon, nikto by ho neochránil, pokiaľ by porušil tak podstatný zákon. Určite.. sú to len emócie, ktoré z neho hovoria. *Sám dúfal, že to čo hovorí je pravdivé. Sander sa nezdal byť zlým lovcovm, ale niekedy sa skutočne dal označiť za hlupáka z jednania, ktoré od neho vydel.* O mňa sa nestaraj, potrebujeme ochrániť teba. Áno? *Uzrozumí svoju parabatai, áno vo väčšine problémov boli spolu avšak v tomto momente bolo podstatné vydvihnúť, že o neho nešlo. Gabriell by sa nezaplietol do neradostného manželstva.* A keď sa neobjaví ani jeden? Išlo by o zrejmý protest nespokojnosti. Česť je jedna vec, ale stojí ti mať česť pokiaľ nie si so svojím životom spokojná v manželstve.. so Sanderom? *Opýta sa jej vážne kým na ňu uprene hľadí. Nemyslel nič zle, chcel len to najlepšie pre Samanthu a všetkých prepletených, ale.. potreboval ujasniť priority.* Potupu na rodinu by vzniesli tí, ktorý to iniciovali, alebo nie? Okrem toho, ty máš vysokú cenu pre Spolok. Si najlepší lovec, ktorého poznám a svoju hodnotu si vybudovala aj bez rodiny.
A myslíš, že nám dovolí se neobjevit? Magnus ví, že to nechceme.. *Vydechne nakonec a promne si kořen nosu a váhavě přikývne na jeho slova. Pak se vděčně usměje.* Snad máš pravdu, ať to dopadne jakkoliv... *A dopije mu čaj. Tak nějak ji ho nevzal a nevztáhl na něj nárok, takže upíjela, dokud měla čaj v rukách.*
Dovoliť? Určite nie, pravdepodobne sa po takom niečom nebudete schopný už so strýkom vidieť. Nevidím však iné, či lepšie riešenie. *Prizná kým pozoruje, ako mu Samantha začala prirodzene okupovať čas. Prejde tak po novú šálku a sám si jeden pohárik naleje.* Dopadne to dobre, všetko bude zvládnuté. Tak, ako tomu Anjeli dajú. *Pousmeje sa na svoju parabatai. Nevedel či by im to skutočne vyšlo. Prinútiť však niekoho kresliť runu po ktorej sám netúži.. bolo to nepravdepodobné. Hrdosť rodiny bola podstatná v momentoch kedy samotná rodina na svojho člena nezavrhla.* Poď, dostaneme ťa dnes na iné myšlienky. *Usmeje sa zatiaľ čo jej naleje ešte jednu šálku čaju. Či by išlo o tréning, lov, alebo len tiché čítanie kníh.. dnes od Samanthy očakával len odych.*
*Skloní pohled pod tíhou jeho slov a sama pro sebe si kývne.* Tak jo...nějak to zvládneme... *Zamumlá asi spíš pro sebe a věnuje rychlý úsměv Tsaiovi a zlehka se mu uctivě ukloní, skoro udiveně mu vrátí hrneček a stejně rychle jako se přihrnula se z místnosti opět ztratí do prostor Institutu. Kdo by byl v tu chvíli na chodbě ji uvidí s plátěnou taškou od barev a prázdným plátnem, jak míří po schodech do skleníku malovat. Zřejmě zátiší.*
*Najradšej by ostal v izbe a túlil si Sandera k sebe po zvyšok jeho života. Ale na druhú stranu mu chlapec v pracovnom koženom odeve s výrazom schopný zabiť všetko, čo sa pohne jeho smerom...bol pomerne po chuti, takže sa až tak veľmi sťažovať nemohol. Aj vďaka tomu ho pustil a nechal ho sa prezliecť. Tričko mu bolo dlhé, takže mu chlapec prišiel rozkošný a najradšej by si ho vzal za ruku a veselo odhopkal až do kuchyne. Ale to si nemohli dovoliť. Zatiaľ nie. Kvôli Sanderovi ešte nie.* Hmmm, ani ti neviem. Nechcem ťa veľmi tlačiť do talianskej kuchyne, ale zapekané cestoviny nie sú nikdy zlé. *Skúsi mu navrhnúť a presúva sa ležérnym krokom do jednej zo spoločenských miestností - kuchyne. Tam za nimi oboma privrie, aby stále počuli kroky z chodby, ale nikto ich nemohol až tak skoro vidieť. S tým položí svoje ruky okolo Sanderových bokov a pobozká ho na krk zozadu.* Ale je to skutočne len a len na tebe. Úprimne by mi stačil dnes len chlieb. A maslo. A možno klobáska. A možno aj so zeleninovou oblohou. A možno aj trochu zapečené ako toast. Ale skutočne nie veľa,stačí mi aj málo. Ako málo práce, ale veľa jedla, ale to už ty vieš. *Melie si svoje do chlapcovho krku.*
Zapekané cestoviny na večeru? Tvoj žalúdok si naozaj nedá pokoja. *Odvetí so smiechom zatiaľ čo kráča po chodbe smerom do kuchyne. Keď však vychádzal z izby, Dante sa mu obšmietol okolo nôh a vbehol Sanderovi do izby. Prstami jemne držal Sunilove tričko za ktoré ho za sebou ťahal.* Pozrieme či tam nie je niečo nazvyš a podľa uvidíme či budem schopný splniť tvoje požiadavky. *Ubezpečí chlapca, že sa skutočne na tomto chode posnaží. Prejde tak ku chladničke, ktorú otvorí a prezrie čo bolo treba minúť. Trochu zeleniny, ktoré malo na mále, krabičky boli prázdne. V chlebníku bolo pečivo avšak našiel pekný strapec paradajok.* Môžme skúsiť Bruschetty. *Hlesne potichšie kým sa Sunil začal venovať jeho krku.* Vieš že takto príliš veľa nespravím. *Zaborí mu ruku do vlasov kym zapne sporák, aby mohol začať chystať chlebíky, kym sa pustí do zvyšku. Niekedy svojmu priateľovi len podá kúsok paradajky cez plece, akoby kŕmil malé zvieratko.* Zajtra môžme spraviť obed podľa tvojho priania.
*Poplieska sa po svojom žalúdku.* Pri tom, čo moje telo dnes ešte čaká, tak možno tie navyše kalórie aj budem potrebovať. Inak všetko na hliadke spálim a vrátim sa tenký ako palička. *Povie veľmi dôležito, ale hneď potom sa z jeho pier spustí smiech, takže je jasné, že ani v najmenšom toto nemyslel vážne. Tešilo ho však to, ako sa ho Sander držal. Ľúbil tieto jeho jemné náznaky prívetivosti.* Dobre, dobre. Vyhral si. *Zdvihne ruky, ako keby ho niekto šiel práve zabásnuť, a prejde až do kuchyne. Akurát nechá Sanders, aby sa prehrabal chladničkou, kým Sunil skontroluje okolie kuchyne, načo sa presunie zaňho a až priveľmi spokojne sa pustí do jeho krku.* Bruschetty znejú skvelo, láska. *Zamrmle do pokožky, ktorú naďalej obsypáva drobnými bozkami.* Keď si tak chutný. Najradšej by som ťa celého zjedol. *Mrmle si nespokojne. Nechcel prestať, ale nakoniec si povzdyche a iba si položí bradu na Sanderovo rameno, aby aspoň mohol prijímať zvyšky z varenia. Nakoniec sa ale odpúta, a sadne si na linku hneď vedľa lovca a toho, čo pripravoval.* Nepomôžem ti aspoň nejako? *Pýta sa znovu a bezradne pozerá na svojho až priveľmi šikovného priateľa. Niekedy mal ozaj chuť sa naučiť variť len preto, aby pomohol Sanderovi, ale hocikedy skúsil sledovať nejaký postup na internete, tak niečo omylom preskočil, alebo sa pridlho začítal a väčšina sa mu spálila. Takže len sedel a pozeral sa.*
Ja spaľujem rovnako, ako ty. A nie som až taká palička či? *Lakťom ho jemne udrie do brucha kým sa naďalej venuje ich večeri.* Iba ak mi chceš naznačiť, že sa málo snažím? *Dodá, Sander sa od návštevy domiv Nurgalievovcov skutočne snažil na správnej výslovnosti. Bruschetta tak znela takmer Taliansko, jeho prízvuk ešte stále nebol perfektný, ale bolo to lepšie ako u väčšiny Američanov.* Myslím, že pár chlebíkov zvládnem pripraviť. *Uistí svojho chlapca kým im podáva porcie na tanieriky. Sander mal menší kým Sunil mal klasický veľký. Vyzerali lákavo, paradajky boli v skvelom stave a ich farba a vôňa priam sršila z opečeného chlebíku. Sanderovi sa dnešný deň zdal skutočne nekonečný.* Už len hliadka.. a dnes môžme zaľahnúť.. *Povzdychne si, kym jedol vedľa Sunila. Nettvalo však dlho kým obaja do seba všetko hodili a nepresunuli sa smerom do tmavých ulíc New Yorku.*
Si úplne dokonalý presne taký, aký teraz si. *Žmurkne na svojho bielovlasého priateľa. Nikdy by nemenil. Už si tak zvykol na to, ako je jeho telo vymodelované pod jeho rukami. Kde má menšie priehlbinky, ako sa mu napína svalstvo pod jeho pokožkou, keď sa pohne, ako jeho pokožka nie je dokonalo rovná. Takže by nemenil už nikdy. Aj keď je pravda, že by určite od Sandera neodišiel, kebyže sa rozhodne trochu zmeniť, proste by si iba zvykol. Musí však nechápavo zamrkať nad Sanderovou otázkou.* Nie. Však ja sám viem, že príprava tohto jedla môže byť náročná, ak na niečo zabudneš. *Skúsi to ešte nejako zachrániť. Ani v najhoršom sne by mu nenapadlo, že si Sander myslí, že si robí srandu z jeho prízvuku. Na druhú stranu ho nesmierne tešilo, ako si Sander bral inšpiráciu z talianskej výslovnosti. Ostane teda nakoniec sedieť na svojom mieste, odkiaľ spokojne sleduje svojho chlapca. Sunil už dávno vedel, že lepšie by nikdy nezískal, aj kebyže žije ďalších sto rokov. A vždy preto žasol, že s ním Sander ostával aj naďalej. Hlavne preto sa o to vaic snažil mu naznačiť všetku svoju lásku. Tanierik si prevezme s poďakovaním v rodnom jazyku a s pusou na tvár kuchárovi. Nahádzal to do seba rýchlo, že by jednému ostalo zle, ale Sunil sa zdal byť v poriadku. S tým sa nakoniec vydal na hliadku v stopách toho najzaujímavejšieho lovca, akého kedy stretol.*
*Seděla u stolu, před sebou měla hlášení z nástěnky, které tady objevila z posledních hlídek a hledala v nich nějakou z informací, co by jim pomohly se dopátrat čehokoliv podstatného k incidentům, které se udály vlastně stále poměrně nedávno, ať šlo o útok démona na skladiště v Bronxu, mrtvolu v Soundview nebo o ty na East river. Nezdálo se ale, že by měli dostatek informací potřebný k nějakému většímu pátrání a to ani přes opakované návštěvy místa. Co kdyby se náhodou objevilo něco nového, však? Rezavé vlasy se jí projednou vlnily okolo tváře, i když na sobě měla ležérní oblečení a klouby měla stále trochu začervenalé z tréninku s boxovacím pytlem. Před ní byl zelený čaj a otevřený med. Lžičku se zlatavou laskominou měla zaujatě v ústech, když její oči skákaly od hlášení k hlášení, jakoby v hlavě měla policejní nástěnku propojenou nitkou a připínáčky. Což neměla. Tu a tam jí zapípá mikrovlnka, co jí ohřála jídlo už tak před třemi minutami, ale Samantha ji dál zdařile ignoruje, pouze si skopne tenisku a přitáhne si koleno k hrudi, aby si o ně opřela bradu a bezostyšně si nabere druhou lžičku medu v domění, že je sama a nikdo ji tak nevidí.*
*Spánkový režim měl posunutý téměř jako každý lovec stínů v porovnání s civily, neboť jeho práce spočívala především v noci. Dnes dokonce i vynechal trénink, aby dospal včerejší obchůzku po Brooklynu. Avšak nejdřív, než se dnes přichystá něco dělat, se rozhodl něco urvat v kuchyni. Ačkoliv před chvilkou vstal a oblékl se do černých volnějších kalhot s mnoha kapsami a černého trika, jeho oči stále ještě byly rozespalé. Nepřekvapilo ho, že v kuchyni nebude sám. Více by ho překvapilo, kdyby někoho našel v knihovně skutečně se věnovat studiu namísto neustálého tréninku v sále.* Dobré ráno. *Pozdravil lehce rozmrzele, avšak nikoliv nepříjemně. Jeho tón byl spíše ospalý. Automaticky zamířil k lednici, kterou otevřel, pohledem skenoval její obsah s nakrčeným obočím, a následně vytáhl mísu přikrytou potravinářskou folií.* Institut: Knihovna v Institutu už byla obsazená? *Namítl s pozvednutým koutkem, protože mu ticho bylo nepříjemné. Z police vytáhl hluboký talíř a nandal si slušnou porci, se kterou zamířil k mikrovlnce. Pohledem se vrátil k Sam, když zjistil, že je obsazená. Beze slov ji otevřel, jídlo vyndal a postavil před lovkyni, načež si vlastní jídlo nechal ohřát.* /Příbor./ *Už se jí chtěl zeptat, ale zarazil se včas, že rukama asi jíst nebude. A tak sebral čisté a opřený o kuchyňskou linku natáhl ruku s nimi k Sam.*
*Zvedne hlavu a na krátkou chvíli se zamyslí nad tím, kolik vlastně je, než si uvědomí, že je to jedno.* Dobré. *Letmo se pousměje a znovu hlavu skloní, aby nerušila nějaký probírací se rituál nebo tak něco. Ona potřebovala velkou kávu obvykle, než s ní byla řeč. Když však Caleb opět naruší ticho, nejprve proletí hlášení a pak se na židli pootočí a opře se o její bok.* Ne to ne, ale nástěnka s hlášeními je tu. Tak jsem se rovnou posadila. *Projede si vlasy a když spatří v mikrovlnce své jídlo, už by se byla postavila.* Oh...děkuju. *Prohlásí a skloní krátce pohled, načež se i tak postaví a vezme si z jeho ruky příbory s drobným pousmátím.* Co, že tak pozdě? Náročná noc? *Zeptá se s odkazem na jejich povinnosti, nejspíše dvojsmysly vnímat neuměla, nebyla v tomto ohledu vůbec zkažená. Místo toho si přitáhne jídlo a skrčí pod sebe jednu nohu.* Dobrou chuť. *Kývne k mikrovlnce, když i jemu zahlásí mikrovlnka konec ohřívání a chvíli zůstává potichu.* Co máš dnes v plánu?
*Vzal zpět své ohřáté jídlo z mikrovlnky a postavil si talíř vedle Samanthy na stůl, navzdory své ospalosti se na ni usmál.* Děkuji, tobě také dobrou chuť. *Sáhl po příborech a nandal si první sousto vidličkou do úst. Po ochutnání se zjevně probral, jakoby teplé jídlo bylo lékem na jeho ospalost.* Jsem rád, že tu jsi. *Promluvil bez většího rozmyšlení, ovšem poté se dovtípil, že by tomu měl dát kontext.* Většinou nenajdu lovce tak poctivě pročítat hlášení. *Jeho pohled směřoval do talíře a pokusel se mluvit srozumitelně přes jídlo v pstech.* A co se týče noci. *Pozastavil se a koutek rtů mu cukl do strany.* Jel jsem na obchůzku do Brooklynu. Stále tam není klid. Myslím na to, jak stále narůstá napětí. Zatím jsme na nic nepřišli, co jsem si vědom. Takže zkusím zapracovat na některých svých vlastních zprávách a možná se přidám k nějaké hlídce. Jaký je tvůj plán? Máš něco konkrétního na mysli, nebo jen studuješ nástěnku? *Jeho zrak se přesunul na hlášení, která Samantha měla před sebou. Byl zvědavý, zda našla něco, co by mohlo vrhnout světlo na jejich stále záhadnější pátrání.*
Cože? *Překvapeně zvedne obočí a pak se rozpačitě pousměje.* Aha, jo... *Přikývne, když přijde vysvětlení.* Jen plním své povinnosti ke Spolku a k tobě. *Pokrčí rameny a zaplní si ústa soustem, aby přenechala naprosto zjevně slovo vedoucímu. Ani tentokrát nevnímá možný dvojsmysl, jednoduše přikývne a pak starostlivě vzhlédne a zakryje si ústa kvůli možným zbytkům mezi zuby, po kterých přejede jazykem.* Neměl bys chodit po městě sám. Není to bezpečné chodit na vlastní pěst. *Svráští mírně obočí a pokrčí lehce rameny.* Uvažovala jsem, že zajdu znovu na některé z těch míst a ještě zvětším rádius pátrání, zda není něco v okolí...Nezdá se mi to prostě... *Promne si kořen nosu, jakoby měla migrénu. Možná vlastně ano, oznámení zásnub nebylo jednoduché vstřebat. Snažila se přijít na to jak z toho ven a když to nešlo, tak trénovala, četla hlášení, řešila otázky ohledně otevřených případů a chodila na hlídky.* Možná můžeš jít na tu hlídku se mnou? *Navrhne lovci naproti ní.* Čtvery oči více uvidí... *V mezičase, který mu dávala pro odpovědi v ní jídlo pomalu mizelo a ona si konečně osladila čaj medem, jak měla v plánu a lžičkou obsah hrnku, který si po dojezení přitáhne k sobě.* Nebo tam jít nemusíme...už je celkem pozdě, leccos se může ztratit ve stínech lampy a tak... *Pokrčí rameny. Jasně, vzala by si čarodějné světlo i mobil pro dostatek světla, ale denní nejméně deformovalo možné drobné stopy.*
*Samanthina slova o bezpečnosti nebyla nová, ale cítil, že její starost byla přesto upřímná a mířená správným směrem.* Vím, že to není nejbezpečnější, ale někdy si potřebuji vyčistit hlavu a jít sám. Ostatní mě někdy brzdí. *Podmračeně zůstal viset pohledem na misku před sebou.* Ale na lov bych sám nešel. *Ubezpečil ji chlácholivě nakonec, avšak jistý si tím sám nebyl. Při zmínce o společné hlídce se Caleb na chvíli zamyslel.* Zní to jako solidní plán. *Souhlasil, v očích vážnost, která ještě více zdůrazňovala, jak bral jejich práci vážně. Jeho ruka se na chvíli zastavila nad talířem. Bylo mu jasné, že na ní něco leží, tíží ji, a i když by se mohl zeptat, co ji trápí, místo toho zůstal tichý. Její osobní záležitosti byly její věc, dokud je nesdílela. Pohlédl na ní přímo.* Pokud se cítíš unaveně, můžeme si dát pauzu.* Jeho tón byl rozhodný, ale bez náznaku sentimentu.* Je důležité být na stoprocentech, když jsi venku. *Dojedl poslední sousto, ale zůstal sedět, neboť nechtěl dávat náznak, že utíká od konverzace. Prozatím.*
*Nechala mu jeho filozofii, pokud věděl, že nejde lovit, ale jen něco obhlíží...ve výsledku to samé dělali lovci o svém volnu.* Ne, vpořádku. Hlídka mi pročistí hlavu. Budu tam. *Usměje se pohotově, aby mu nezavdala důvod hlídku rušit a pokud to mohla ještě více podtrhnout, bylo to tím, jak vztáhla ruce do rusých vlasů a sepnula je do vysokého, ledabylého copu, který ještě bude potřebovat trochu péče, aby vlasy skutečně nedostaly jedinou možnost zavázet.* Nebo se snad unaveně cítíš ty? *Sklouzne ho pohledem, načež vezme svůj i jeho talíř, aby je umyla, protože sedět naprázdno pod dozorem bylo zvláštní a někdo talíře umýt musel. Držela tělo rovně a uvolněně, jeho společnost jí byla poměrně pohodlná, znali se už z minulosti, byl autoritou, kterou nemusela vést a držet se tak ve vlastní komfortní zóně a protože už nebyli ani děti, tak si možná měli více, co říct. Hlavně oproti akademii měli oba své jméno v jejich společnosti a zřejmě dost ambicí nebo asertivity, aby si ho získali? Odloží nádobí na odkapávač a zastaví vodu, pohledem hledala utěrku, aby po své návštěvě nikomu nezanechávala práci.* Nepodal bys mi utěrku, prosím? *Prohodí tiše, hlasitější tón tu stejně nebyl třeba a bradou kývne kus dál, kde byla látka přehozena, zatímco ruce držela trpělivě nad dřezem, když z nich kapala voda.*
*S pohledem plným pohotovosti sledoval Samanthu, jak se postarala o talíře. Jeho oči se zablýskly s lehkým šibalským leskem, když zaslechl její otázku. Všiml si i jejího zkoumavého pohledu a na chvíli se usmál.* Unaveně se cítím snad jen, když musím číst příručky o nových postupech. Což se, bohužel, stává častěji, než bych si přál.* Zamyslel se, když Samantha svolila, že je v pořádku a přidá se k hlídce. Pak spokojeně přikývl, i když to ona nemohla vidět. Vstal ze stolu a přistoupil k ní, když začala umývat nádobí. Jeho oči jí následovaly, jak se pohybovala s grácií, která byla přirozená pro lovce. Když požádala o utěrku, nasměroval svůj pohled na látku, která byla odložena na jedné z pracovních desek.* Jistě. *Pohyboval se k ní a chytil utěrku, kterou jí podal.* Budeš chtít vyrazit hned, nebo se ještě na pár hodin natáhnout a vyrazit po půlnoci.* Pohlédl na ni, jak si umývá ruce. Jeho oči přecházely od jejích dlaní až k jejím očím čekajíc na odpověď.*
Tak je nečti sám, když tě to nebaví, nezapamatuješ si to pravděpodobně. *Kolikrát se ona sama učila cokoliv v přítomnosti Gabriella. Nádobí bylo vcelku rychlé, ale pod pohledem Caleba se ošila, vodu zastavila a s tichým díky si utěrku převzala, aby si osušila ruce a hned na to i nádobí, které skončilo v příslušných poličkách či šuflících. Protáhla se tak kvůli tomu kolem Caleba v jeden moment a pokrčila rameny.* Jsem schopna se jít nachystat i teď. Nevadí mi ale ani jeden čas. A myslím, že jako na vedoucím je rozhodnutí na tobě. *Mrkne na něj, rychle ale pohled přesune jinam a využije za záminku pověšení látky na utírání, aby oschla od vlhkosti. Poté zamíří ke stolu vrátit hlášení zpět a čaj zachytí do dlaní.* Jaký je tedy plán, veliteli? *Nadzvedne obočí naprosto automaticky v očekávání rozkazů k nimž jej jemně, svojsky postrčila. Nepřišlo jí správné rozhodovat za svou autoritu, když byl k tomu naprosto schopen - nezraněný a racionální.*
*Zamyslel se nad její radou týkající se příruček.* Máš pravdu, učit se ve skupině by mohlo dodat těm papírovým hororům alespoň kapku zábavy. *Odložil vážnost stranou a zaměřil se na okamžitou situaci. Koutek mu cukl do strany, když ji slyšel mluvit o tom, že jako vedoucí má právo rozhodovat. Odpověděla mu rychle a bez váhání, což si vážil. Jeho pohled se setkal s jejím, když se ptala na plán. *Jelikož se nebojíš žádného času a zdáš se připravená, proč nevyrazit hned? Ještě než se celý Institut probudí a začne se nám plést do cesty. *Odpověděl, náznak výzvy v hlase, ale bez zbytečného dramatu. Pak se otočil zpátky k Samanthě. Jeho tón byl sice hravý, ale v očích bylo vidět, že myslí vážně. Očekával, že z její strany přijde také nějaká taktická volba, tudíž se rovnou vypravil z kuchyně směrem do Zbrojnice, aby se připravil a následně s ní vyrazil prohledat okolí Manhattanu.*
To zní jako plán. jen si vezmu raději svoji zbroj, potkáme se před bránou. *Kývne. Měla raději svoje věci, které dokonale padly jí na míru, stejně tak měla u sebe nějaké zbraně, které jí jednoduše seděly nejlépe a nerada by je měnila, protože se ztratí ve zbrojnici nebo by jí je někdo odnesl a už nevrátil. Ne, ne, hezky měly všechny její věci, které si dovezla s sebou, místo v pokoji, kde o ně pečovala jako pečují matky o své dítě. Rychle na sebe naháže oblečení a přiměje se ničím nezdržovat, pouze si vezme léčiva od bratrů kvůli své nemoci, než trochu zadýchaně, a trochu s větší časovou prodlevou, zato perfektně připravená, dorazí k bráně. Vlasy v přísném drdolu, za pomoci laku a pinetek zařídila, aby žádný pramínek nedostal šanci překážet, k tomu zbraně - u každého boku ostří a krátký meč pokrytý runami, ve steheních pouzdrech vrhací shurikeny ze stříbra, v každé botě po železné dýce, jen luk a šípy pro tentokrát neměla, šlo o obhlídku a ještě nebyla úplná tma, takže nebezpečí bylo nižší a s aktuální výzbrojí by si měla pohodlně vystačit. Naposledy zkontroluje i přítomnost světla, stély a senzoru, než se zhoupne na patách v gestu, které nemělo jejímu věku a postavení vůbec odpovídat, ale vzhledem k mladistvému vzezření a tomu, že byla o něco nižší, než Caleb, to nebyla taková pěst na oko.* Fajn, tak vyrazíme? Možná bych zašla do toho skladu v Bronxu, kde byl ten útok démona, jestli se tam třeba někde nemůže nacházet více démonů nebo obětí...taková místa jsou docela příhodná pro ty bestie... *Navrhne, ale když si uvědomuje, že se automaticky staví do autoritativní pozice, tak zjihne a i její hlas zní spíše jen jako návrh, než řečnické otázky, které korigují celou akci. Uvědomí si, že si může zůstat v komfortní zóně, protože tady přece nebyla učitelka, ani jeden ze zástupců vedení, když budou mimo Institut, nemusela být nutně tak asertivní a ani se tvářit výrazně dominantně.* Jestli souhlasíš? *Dodá tedy vzápětí a narovná se, ruce sepne za zády a zpod řas se na něj podívá s drobným, skoro provinilým úsměvem. Sama mu řekla, že je vedoucí a teď mu šanci vést ji bere. Podle jeho rozhodnutí se tedy přemístí od Institutu dál.*
*Vzhledem ke skutečnosti, že Magnus napsal jim oběma považovala žádost o setkání se za naléhavou. Nenamáhala se tak s převlékáním. Měla runy kdyby náhodou a tak onedlouho stála v Norském Institutu, kde strávila nejspíše každé léto svého života do konce akademie a také spoustu času kdy byla mimo akademii. Její rodiče své jediné dítě příliš milovali, než aby ji řádně trénovali před či během akademie a tak tento úkol připadl strýci. Narovná se jak nejlépe to dokáže a zamíří k němu, očekával je.* Strýčku. *Vřele staršího může přivítá polibkem na tvář a stiskne mu ruku. Měli spolu vždy dobrý vztah, zřejmě pro to jak bezprostředně přijala jeho výchovu, mnohé jeho názory a nesla odpovědnost. Jediné, co mu dělalo zřejmě starosti bude, že její parabatai se narodil jako žena a tou již není. Dobré jméno si však mezi lovci udělali i tak, co mohlo jeho srdce obměkčit. Kvůli ní.*
*Sander na svoj vzhľad moc nedbal. Osobne by preferoval, aspoň zmenu trička, avšak predpokladal, že rozhovor s Otcom bude pomerne rýchli. Nechcel v Osle tráviť viac času, ako bolo skutočne potrebné. Jeho tvár ho desila ešte stále v nočných morách a studené steny Inštitútu boli ešte viac hostilné, ako tie v New Yorku. Oslo aj keď to bolelo, mu už nebolo domovom a jeho spomienky sa plietli s melanchóliou a zatrpknutím. O to viac, keď videl jeho tvár. Mierne zjazvená a už posiatá vráskami, ktorá sa obmäkčila pri pohľade na jeho sesternicu. Vrásky však neboli zo staroby, možno skôr z neustáleho mračenia ku ktorému mal tendenciu. Jeho srdce prirodzene začalo zvyšovať tepy, kým len potichu stál pri dverách. Uvažoval, že odíde, predpokladal, že išlo o zranenie, rodinnú tragédiu. Otec sa však zdal byť.. pokojný.* Otec. *Len kývne hlavou smerom k podobne vysokému mužovi. Nepodal mu ruku, nechcel. Udržiaval si pri ňom svoju rebelskú podstatu, ktorú v sebe udržiaval tak dlho.* Dúfam, že nejde o nič podstatné. Dnes máme mať povinné hliadky. *Povie chladno, zatiaľ čo bol narovnaný. Jeho ruky však mal stiahnuté k telu, stále obviazané bandážami. Muž na druhej strane len v čiernom štrikovanom svetri prikrčil nos, keď uvidel svojho dotrhaného syna. S náklonnosťou si však pritiahne Samanthu do pozdravného gesta.* Chcem vám oznámiť radostnú novinu. *Povie kým jeho ruky prejdú z prepletenia za jeho chrbtom a so slabým úsmevom, ktorý sa zdal byť ošľahaný vetrom poukáže Samanthe, aby podišla bližšie.* Novinu, ktorá sa týka vás oboch. *Dodá kým medzi mozoľnaté prsty vezme prsteň na krku svojej netere.* Vieš prečo nesieš náš rodinný šperk, Samantha? *Jej meno vyslovoval s nehou, jemne.*
*Samantha hodila stejně jako strýc po Sanderovi pohledem, když neprojevil ani štipku účty vůči rodině. Nic ale neřekne a vesměs vlastně předpokládala, že skutečně by mohlo jít o nějakou tragédii proti níž se chtěla obrnit.* Spusť, strýčku. *Pobídne ho a muži věnuje úsměv, jaký Sanderovým směrem nikdy ani jen nenaznačila. Snad jen když se poznali, ale to byl v plenkách a zavinovačce. Magnus tenkrát měl radost. Byla jednou z prvních, kdo Sandera držel na rukách a snad proto nedokázala Sandera nikdy nenávidět ani jej přestat považovat za rodinu. Skloní pohled k prstenu, který zachytil a pak k němu zvedne tvář v tázavém gestu. Možná vůči Sanderovi chovala trochu empatie, protože nezopakovala slova Magnuse, která jí řekl, když ji prsten předával. Bral ji jako dceru a když nenesla jeho jméno, nesla alespoň symbol Sagittarüs.* Jsem ve tvé přízni. *Odvětí tak diplomaticky nejméně problémovou cestou a ohlédne se na lovce, který zde přišel s ní, jakoby věděl něco, co ona ne a znovu se na Magnuse podívá.* Nenapínej nás, co je tou radostnou novinou? *Asi si nechtěla v žádném případě připouštět, že by mohl prsten znamenat něco jiného. Navíc tahle odpověď i důvod, co ji dal svým způsobem dávaly dokonalý smysl, když Magnuse někdo znal. Byla to určitá urážka Sanderovi, poklona Sam a dalo to světu najevo, že je v přízni tohoto rodu. Také s jeho nejmladším členem sdilela jednu krev, jaké jiné vysvětlení mohlo přijít, však?*
*Bolo vidno, že otec a syn si držali istej podoby. Obaja len v tichosti pozerali na toho druhého, akoby čakali na dôvod útoku. Nemí súboj sa tak Sanderovi zdal len, ako pokračovanie toho od Samanthy. Nemal dobrý pocit z jeho slov nakoľko všetko čo považoval jeho otec za skvelú správu bolo Sanderovím úpadkom Nedivil by sa keby s takýmto nadšením oznamoval jeho vydedenie. Túžil teraz stáť vedľa Sunila. Mať aspoň trošku opory v momente, kedy skutočne nevedel čo sa stane. Svojmu priateľovi však ani len nestihol napísať správu a telefón v zadnom vrecku nohavíc ho tak pálil a pripomínal sa.* Na naše rodinné meno sa opäť usmeje hrdosť, prosperita.. chvála. *Pokračuje muž po nórsky a jeho hrubý hlas priam zastavuje vzduch do Sanderovich pľúc. Bol to koniec. Čakal, že príde o svoje meno. Nevedel či sa k jehocotcovi dostala informácia o Sunilovi.. nevedel nič a bál sa. Jeho telo sa priam lámalo pod trasom, ktorý sa snažil kvôli hrdosti skryť.* Je tradíciou dať neveste prsteň rodu, ako znak zásnub. *Usmeje sa, muž sa skutočne zdal byť šťastný tým čo hovorí. Sanderovi sa však spriadali len tie najhoršie oznamenia do jedného.* Samantha, bude niesť meno Sagittarüs. Po tvojom boku Sander. *Povie kým kyvne k dvojici s istou hrdosťou, akoby mal muž slzy na krajíčku. Jeho náruč tak bola otvorená.* Váš sňatok už bol zjednaný.
*Samantha nechápala, rodiče se jí vzdávali a dávali ji všanc rodu její tety? Nebo si ji nějak...adoptoval? Nedivila by se, kdyby je na to umluvil, že bude pro ni lepší nést jméno Sagittarüs. Byla chytrá, kdyby to tušit chtěla, jistě by ji to napadlo, ale ona nic takového vživotě ani jen z vtipu zaslechnout nechtěla. Překvapeně zamrká a odstoupí z Magnusovy blízkosti.* Cože? Jak...jak jako my? Sdílíme krev. Jsme si pokrevnými příbuznými...vždyť by to- *Ani nedokončí, co by to bylo, její hlas vyskočil nepřirozeně vysoko čistým šokem s jakým milovaného strýce pozorovala. Nedokázala se mu pořádně podívat do očí, uměla se chovat, jak bylo třeba, ale skutečně byla submisivní, bylo těžké pro ni vzdorovat Magnusově vůli, a to přes fakt, že manžel, který je zároveň její bratranec jí byl víc než jen proti srsti. A projednou ne jako osoba, on, ale z faktu, že byl přímá a nejbližší pokrevní rodina vlastně. Jak moc měl Magnus její rodiče zmanipulované, že na toto kývli?! Podívá se na Sandera a asi poprvé v životě v něm hledá podporu a zastání.*
*Sander mal pocit, že sa mu práve zatočila hlava priam nemožným spôsobom. Musel sa oprieť a nezranenou rukou sa tak natiahol ku skrinke, ktorá bola poblíž.* Nie. *Povie neveriacky zatiaľ čo sa mu priam zatemnilo všetko pred očami. Vedel, že tieto praktiky boli v keho rodine časté, Severania si na to zvyčajne potrpeli a jeho otec si často bral príklad napríklad od Lenghtornou ktorým sa nedokázal vyrovnať.* Nie, nie nie nie.. *Začne opakovať v zdore kým jeho päsť zamieri ku stene.* Na to ti nikto nekývne. *Pozrel sa na Samanthu na ktorej tvári prvýkrát v živote našiel podobný pocit, ktoré prežíval aj on.* Nikto ti ja tú svadbu nepríde. *Dodá zatiaľ čo aj sám Magnus sa zdal byť znepokojený reakcioum Primárne Samanthu nakolkoyodpor Sandera bol prirodzený.* Je to jedna z mnohých nefilskych tradícií, na takýto sňatok sa pozerá ako udržiavanie silnej krvy. Nie sme, ako ľudia. *Oponuje zatiaľ čo z pľúc muža sa prederie prederie sklamaný povzdych.* Je to česť, pre oboch. *Dodá chladno zatiaľ čo sa jeho obočie zháči.* Teba je potrebné nevyhnutne zachrániť a pre Samanthu sa to pripravovalo dlho. Čakalo sa kedy Sander dospeje, aj keď o tom niekedy len ťažko rozhodnúť. *Dodá, kým Sanderove kroky sa presunú k mužovi bližšie. Jeho päsť bola zatnutá a za sebou mal Samanthu, akoby sa sám chcel uistiť, že ju to vyradí pre jej dobro z obrázku. Zdal sa byť porazený avšak aj napriek tomu sa jeho mierne krvavá päsť natiahla k svojmu otcovi ku tvári. Muž ho však rýchlo zrazil a Sander sa tak od úderu do tváre objavil na zemi.* Všetkým to je už oznámené, rodiny súhlasili a zhodli sa na benefitoch pre všetky strany. Sňatok je o pár mesiacov. Prípravy sa už dejú, Nie je to otázka, ale oznam. *Dokončí kým sa pozrie na svojho syna, ktorému tečie krv z nosa. Pohľad k Samanthe však bol jemnejší aj napriek všetkému.* Je to pre vaše dobro. *Dodá kým sa otočí obom chrbtom, na odchod.* Budem vám písať správy s presnosťami.
Čest? *Hlesne beznadějně na Magnusova slova a založí si ruce za zády jako správný voják, když mu je přikázán pohov. Ruce se tak ve skrytu sevřou křečovitě v pěst a sleduje situaci. Když Magnus uděří Sandera do tváře, udělá několik kroků tak, aby nestála Magnusovi v přímé cestě k němu, ale tak, aby se tam stačila postavit a...třeba začít výlev. Projednou Sander reagoval tak, jak napadlo zareagovat ji, takže ho mínila bránit, ale pohled Magnuse ji přiměl sklopit pohled k zemi. Byla jeho poslušný pěšák, minimálně se tak její tělo chovalo. Zůstala pokorně stát dokud nezmizel za rohem a se zoufalým, táhlým výdechem se prostě posadí na zem, jednu nohu při hrudi, druhou skrčenou pod sebou a bezcílně bloumá pohledem po čemkoliv, aby se jí z frustrace na tváři neobjevily slzy. Jindy narovnaná a přes submisivitu hrdě narovnaná lovkyně se najednou choulila k noze a nakonec si opřela o ni bradu a konečně oči upřela na bratrance.* Tohle nemůže klapnout. Nesmí. *Vypadne z ní nakonec a zavře oči, načež potřese hlavou, jakoby se chtěla sebrat a upomenout se, kdo je. Postaví se a natáhne k němu ruku.* Nějak to...zrušíme. *Řekne plná nepokojných emocí, které neuměla v jeho přítomnosti projevovat.* A pak si půjdeme po svých. *Limituje nabídku příměří a spolupráce na dobu než se vyvléknou ze sňatku a Samantha uhne pohledem pryč.*
*Magnus opustil miestnosť v tichosti. Akoby nechával na dvojici či ostanú, alebo odídu. On predal to čo skutočne chcel. Sander len ležal na zemi zatiaľ čo si držal ruku pri tvári a zastavival krvácanie. Dnešok nabral horšie obrátky ako kedykoľvek hádal. Potichu tak len počúval slova Samanthy, fakt že spolu súhlasili.. bolo to zvláštne. Cítil sa ako dieťa ktoré bolo práve skarhané.* Neklapne. *Povie zatiaľ čo sa zaprie v lakťoch a pozrie sa smerom kde zmizol otec.* Zabijem ho skôr, ako na to dôjde. *Povie vážne a pozrie sa na Samanthu. Kým príjme jej ruku a postaví sa na nohy. V hlave mu behala len predstava, ako to povedať Sunilovi. Ako.. bolo mu ťažko.* Som rád, že sa zhodneme. *Povie úprimne a skloní trochu pohľad k nohám. Nevedel, ako upokojiť Samanthu, alebo len seba.* Ako.. tvoji rodičia? *Hlesne potichu nechápavo. Jej rodinu si pamätal, nie príliš dobre ale.. aspoň trochu. Zdali sa mu múdry a milý, ale toto? V očiach ho stále pálil prsteň na jej krku. Potichu len zodvihne ruku a na šperk sa pozrie z blízka. Videl ho toľko krát na prste svojho otca, mal ho priam vyrytí do pamäte.* Mali by sme o tom hovoriť.. inde.
Ne. Nezabiješ nikoho. *Zamítne tuhle hloupost a povzdechne si, když jej staví na nohy. Roztržitě přikývne.* Projednou. *Souhlasí a sama udrží pohled u země.* Vždycky je měl v hrsti. *Pokrčí slabě rameny a nepatrně s sebou trhne, když zvedne ruku ke šperku na jejím krku. Sama se na něj krátce podívá a s hlubokým nádechem odstoupí.* Pravda, umyjeme se ale nejdřív. *Promne si kořen nosu, otočí se na patě a zamíří odtud pryč. Zpátky do New Yorského Institutu.*
*Sander vedel, že inak ako smeťou sa z toho nedostanú. Otec, on alebo Samantha. Jeden by musel padnúť aby si to jeho otec rozmyslel z nevyhnutnosti. Neveril, že nájdu iný spôsob. Možno len ujsť neukázať sa. To by však už nemuselo postihnúť len Sandera aj Samantha sa už zahrávala so svojím menom.* Zatiaľ nie. *Kývne k nej a len potichu kývne a nasleduje ju. Nechcel sa pýtať nahlas či mala plán. Bola múdra, ale obaval sa, že by sa otcovi nedokazala postaviť.* Poďme.. *Súhlasí pre jeden raz a odíde v tesnom závese späť do New Yorku.*
*Aj napriek tomu, že sa spoločné tréningy zvyčajne datovali na sobotu, dnes bola výnimka. Sám si potreboval vydýchnuť od svojej práce a vyhlásil tak tréning.. ktorý stále vo svojej podstate bol jeho prácou. Do sály vošiel s časom na rukách. Vlasy mal zopnuté v nízkom cope, nakoľko pokiaľ by ho položil vyššie, cítil by sa, ako Samantha. Jeho oblečenie bolo tvorené s voľných teplákov čiernej farby a obtiahnutým športovým tričkom. Obľuboval ich boli praktické, pohodlné a vhodné na niečo také, ako boj na blízko. Musel dať za pravdu, že civili boli schopný tvorenia dobrého oblečenia na šport. V boji na život a na smrť by neobstáli, ale inak? Nemohol namietať o svojej spokojnosti. Vedel, že na tréningy boli predpísané špeciálne úbory tie však vyžadoval primárne od tých, ktorý výcvik nemajú dokončený. Prípadne dnešok mal v pláne niesť s istou nadsázkou, nepotreboval nič príliš oficiálne. Okrem toho zvolenie úboru padlo na každého rozhodnutie. Sála bola zatiaľ prázdna, v tomto čase tak poupratoval, nakoľko sa zdalo, že pri poslednej návšteve na to nezostal čas a palice a iné pomôcky boli rozložené na stred. Túto činnosť len sprevádzalo ticho zamumlanie, náznak nespokojnosti. Nechcel to však Kyle sypať na hlavu hneď, ako sa objaví. Možno jej to len nenápadne podstrčí, prípadne vyzistí či to opäť nebol Sander a Nurgaliev.*
*Nie je práve v nálade, aby svoj tréningový čas zdieľal s ďalšími osobami, o ktorých počte nemá ani poňatia. Ak sa nakoniec objavia dvaja, bude za to rád, ale zároveň jeho vedúca časť osoby pevne verí, že sa zúčastní čo najväčší počet a prevažne tí, ktorí to potrebujú. Mala by prísť aj Grace, ale tá má svoje veci na starosť a aj keď ho to štve, nebude jej do toho zasahovať. Hlavne bude potrebné stiahnuť na tréning mladšie prírastky, ale on si vlastne nie je istý, či tréning úplne neodignorujú. Keď si ešte napravuje popruh na ruke, práve vchádza do miestnosti s hlavou sklonenou a keď ju zdvihne, zbadá pred sebou poriadne upratanú miestnosť a v nej zatiaľ postáva iba jediná osoba - Tsai.* Zdravím. *Prenesie a v miestnosti sa jeho hlas trochu ozve, ale nerieši to. Vôbec ho neprekvapuje, že sú tam zatiaľ iba oni dvaja a aj keď to poteší jeho teraz nespoločenskú náladu, teda viac nespoločenskú ako zvyčajne, nechá ten pocit zmiznúť v pozadí mysle. Teraz nie je čas a ani miesto na to, aby sa sťahoval do seba a udržiaval si od všetkých odstup, ako sa len dá. Preto pristúpi k druhému vysokému lovcovi, kývne mu ešte hlavou na pozdrav, spustí ruky a sám sa poobzerá okolo.* Zdá sa mi, alebo tu čakáte už dlhšie a nudili ste sa? *Podpichne trochu detinsky, založí si ruky na bokoch a potom vydýchne. Vlastne to ani nemala byť kyslá poznámka, ale skôr akési prejavenie vďaky alebo čoho. To on nikdy nevie sám, čo z neho vylezie a potom že s ním chce ledva niekto trénovať alebo chodiť na hliadky. Nakoniec, posledná hliadka ale nebola vôbec zlá, Matthew sa zdal ako schopný strelec, aj keď by si mohol dnes prísť zatrénovať trochu na boj zblízka - nebude mať vždy šancu strieľať zo svojho luku.*
*Nachystaná na tréning sa iba prešla po izbe, predtým ako z nej odišla. Dúfala, že nikto nevytiahne ten zapálený kostol, pričom sa k tomu ešte nemala možnosť priznať, aj keď radšej by bola, keby to nikto nevytiahol, pretože vážne sa jej k tomu nechcelo priznávať. Ale určite by mala priznať k tej dohode s upírom, pretože s tou si nevedela dať rady, pretože vážne netušila čo po nej bude chcieť. No zatiaľ na to nebol nejako čas a nevedela, čo by na to povedali ostatný. Povzdychne si, keď sa už rozhodne výjsť zo svojej izby oblečená v čiernych športových nohaviciach a čiernom tričku s dlhými rukávmi. Poučená z tréningov nenechať si holé ruky, pretože inak zásah bolí viac akoby chcela. Trochu si sama pre seba zívne, pretože sa jej moc do toho nechcelo, ale už to bolo na dennom poriadku, takže si niečo také zvykla a hlavne občas musela používať sál sama. Po ceste si ponaťahuje ruky, pričom keď vstupuje do sály, tak vidí zatiaľ iba dve osoby a to Sebastiana a Tsaia. Povzdychne si a je rada, že vôbec nemešká. Bolo vidieť ako zvyšok to má na háku a nechce sa im prichádzať skôr.* /Aspoň sa vyhnem nadávkam za to, že idem neskoro./ *Pomyslí si.* Nemal to byť náhodou spoločný tréning? *Opýta sa ako vojde do miestnosti, pričom v jej hlase znieť ironická poznámka. No viac k tomu nedodáva, pretože zatiaľ tam sú traja a z toho obaja majú na starosti jej výcvik, čo jej príde dostatočne ironické. Oprie sa o stenu a radšej si počká na to, kedy dôjde niekto iný, pretože samej sa jej nechcelo trénovať.*
*Sander sa moc neponáhľal len pred chvíľou dovaril jedlo na najbližšie dni a tak v čase tréningu bol ešte len v izbe kde si nasadil úbor. Sám nevedel, aký má mať pocit z dnešku. Nebol si istý či sa tam objaví Samantha, Kyla.. či Sebastián. Vedel však, že Sunil s veľkou pravdepodobnosťou nepríde. Nebol si ani istý prečo ráno mu to len rýchlo spomenul a bez vysvetlenia zmizol z izby. Mal pocit, že má v Inštitúte viac nepriateľov, ako priateľov. Jeden by začal uvažovať či to skutočne bolo jeho činením, po tom, ako odišla Mirjam však mal pocit, že musí mať o to ostrejšie lakte, aby sa ubránil pred svojim okolím. Bolo možno päť minút po dohodnutom čase, keď schádzal točité schodisko do podzemia. Na rukách mal svoje čierne bandáže, ktoré mu skrývali predlaktia a dlhé nohavice mu udržiavali svetlú pokožku pred svetom. Jeho kroky boli tiché a do miestnosti vošiel tesne za Charlotte. S mladou dievčinou ešte nemali príliš veľa priestoru na rozhovory, alebo čokoľvek iné. Aj keď medzi nimi príliš veľa rokov nebolo. Na oko sa mu však nezdala, ako niekto s kým by si dokázal príliš veľa povedať. Aj keď bola pravda, že to isté tvrdil o Sunilovi* Som rád, že sem aj naďalej lákame davy. *Prizná kým si prekríži ruky na hrudi čo dopomôže jeho chrbtu sa narovnať. Ak by mal však byť úprimný bol rád, že nikde nevidel Samanthu.*
*Jeho dlane pokryté mozoľmi sa len slabo pretrú v čase keď sa Sebastián dostane do miestnosti. Ich samota však dlho netrvala aj keď by si rád dal tréning len so starším Hawkstonom. Stále chcel podrobne prezrieť fungovanie lovcov v New Yorku a aj keď na spoločných hliadkach boli, stále nemal dostatočnú istotu.* Zdravím. *Prehodí cez rameno kým sa k mužovi neotočí na priamo. Sebastián bol jeden z mála, ktorému sa mohol pozerať do očí priamo.* Príliš dlho nie, s tendenciami miestnych obyvateľov by som tu nemusel byť ani ďalšiu hodinu a bol by som tu na čas. *Odvetí pri čom mu slabo mykne kútik do jemného úsmevu. Gabriell sa dokázal usmievať, avšak nebol to častý pohľad. Zvyčajne sa tak javil bez emócií čo nebolo pre každého.* Vždy je však dobré využiť svoj čas pozitívne či nie? *Vysloví rečnícku otázku, ktorá bola rovnako ľahkou odpoveďou, ako bola Sebastiánova otázka. Pri príchode Charlotte len ľahko mlčí kým si všíma jej mladistvý nezáujem. Očakával ho, každý si ním prešiel do istého meradla. Skloní sa tak ku stojanu so zbraňami odkiaľ vyberie ľahkú drevenú repliku noža.* Nefilim v tréningu nemajú nárok na neužitočné opieranie. *Povie k mladej blondíne a hodí jej dnešnú zbraň smerom k nej. Iróniu zatiaľ akceptoval, podobne, ako Sanderovi, ktorý vyzeral byť robení z podobného cesta.* Zatiaľ kým zistíme počty sa môžete venovať figurínam a rozcvičke. *Odvetí jednoducho a rukou poukáže k rohu.* Tréningový čas už predsa len začal. *Dodá stroho kým sa pozrie smerom k Hawkstonovi.* Je konkrétna žiadosť na rozdelenie? *Opýta sa k veci a dlane si skryje za chrbát. Dúfal, že dnes sa vyhnú zbytočným konfliktom, ako pri Kyle a Sanderovi naposledy.*
*Pobavene si odfrkne pri Tsaiovej poznámke o dochádzke lovcov a prekríži si ruky na hrudi.* To je fakt. *Povie vážne a súhlasne prikývne. Pre každého je robenie pozitívnych vecí inou záležitosťou a po tom, ako vstúpi Charlotte a všimne si jej tvár, tak sa zdá, že ona tréning za príliš pozitívnu vec nepovažuje, čo ho ani neprekvapuje.Namiesto pozdravu k nim pošle otázku, ktorá donúti jedno Sebastianovo obočie povyskočiť a pozrie na hodiny.* Spoločný mal byť, ale s dochvíľnosťou tu bude každý trénovať sám o inom čase. *Povie trochu prísne a nechá Charlotte podísť k nim bez toho, aby sa čo i len pohol z miesta, iba ju sleduje serióznym pohľadom. Je ale nakoniec rád, že sa objavila - každý tréning jej prospeje a spoločný tréning asi každému z nich, len aby zistili slabé a silné stránky ostatných lovcov. Sleduje Tsaia, sám uvoľní ruky a podíde k stojanom, len aby si zobral jednu drevenú napodobeninu noža, ktorá by v správnych rukách mohla byť tiež nebezpečnou zbraňou. Mykne jedným plecom.* Najlepšie bude, ak sa vystriedame všetci. Zatiaľ to nechajme na náhodný výber. *Podotkne a tým dáva najavo, že z týchto troch lovcov, ktorí tu pred ním stoja, nie je ani jedna zlá možnosť, aj keď by rád niečo naučil Matthewa v boji s nožmi. So Sanderom už spolu bojovali proti démonom, Charlotte trénuje pravidelne a Tsaia videl bojovať na spoločnom love, kde to nevyzeralo, že by bol zlý, ale zas toľko o ňom so Sanderom nevie. Najlepšie tu pozná mladú lovkyňu, na ktorú prísne pozrie, ale nie vyčítavo. Očakáva, že bude najlepšie, ak by išla proti niekomu ďalšiemu a verí, že Tsai to rozdelí sám tak, aby to vyhovovalo. Neplánuje ísť proti jeho rozhodnutiu, nemá na to chuť a náladu.*
*Lotty na Tsaiovu poznámku iba pozdvihne obočie a aj keď by sa k tomu nemala moc vyjadrovať, ale predsa len to urobí. Predsa len nebude ticho.* To nie je neužitočne. Je to normálne, aspoň som tu nie ako iný. Aby nebolo moc ľúto tak som prišla. Keby nie tak by som dostala zdrba o neho. *Povie, pričom ukáže na Sebastiana. Ale brala to normálne keďže aj tak každý deň mala tréning a nevynwchavala ho.* Ako keby to nebolo jedno, predsa len to dopadne aj tak, že v skutočnosti budú robiť to čo nemajú a nedohodnú sa. *Povie, pričom si poťažká drevený nôž, ktorý v jej rukách už nebol až tak bezpečný. To sa overilo nedávno pri tom ako si poradila v mladým upírom. No mohla len dúfať, že bol ticho, aj keď po tých udalostiach pochybovala. Pri tom ako ju Sebastian sleduje, tak mykne plecami a vie že chce aby išla k niekomu inému ako ku nemu. Nemusel jej to ani hovoriť, predsa len to už dobre poznala vďaka tomu koľko času spolu strávili. Nakoniec sa vyberie pred Sandera, pretože nevedela čo by jej spravil Tsai a aj tak sa ku nemu dostane na radu. Mykne plecami a povie.* Sú aj horšie veci ako tréning. *Ale je zvedavá čo sa bude diať.*
*Nechcel skončiť s malým dievčaťom. Skutočne nie. On nebol typ čo by v prvom rade vedel príliš veľa teórie o boji z blízka. Keď prišiel do New Yorku práve naopak v ňom mal obrovské rezervy. Ešte stále sa nevidel na úrovni na ktorej chcel. Tak či tak vedel, že má len jedno nastavenie keď bojuje a to, že ide na plno. Nedokázal sa držať na uzde a jeho ovládanie malo značné medzery. Obával sa tak, že by Charlotte ublížil skôr než by sa čokoľvek mohlo stať. Zdalo sa však, že dievča chcelo uniknúť pred svojimi učiteľmi a otočilo sa smerom k nemu. Sander tak len nadvihol obočie a otočí sa na Sebastiána a Tsaia.* To ju chcete hodiť mne? *Povie nechápavo nakoľko Sander mladej lovkyni mohol predať lukostrelectvo, ale bolo možné, že v boji na blízko by od neho prebrala nie úplne férové techniky. Na koniec sa však otočí k dievčaťu, bez toho, aby si vzal sám drevenú zbraň do dlane. Bolo to možno aspoň trochu fér.* Toto beriem len, ako prvotnú rozcvičku. *Poznamená popod nos aj keď ho bolo pomerne dobre počuť. Trochu poskáče na mieste, aby sa jeho svaly zahriali a pritiahol si ruky k telu, skôr do defenzívneho postoja. Mal v pláne útoky mladej dievčiny primárne odrážať, nech zistí, ako hľadať okná vhodné na útok. Pre neho to bude aspoň trochu záživné.*
Si jediný člen Inštitútu bez dokončeného výcviku. Tréningy sú teraz tvojou jedinou povinnosťou. *Povie pokojne, ale s prísnym pohľadom. Dievčina by na neho ani len nedočiahla a sám netúžil po tom, aby mu skákala po hlave. Ide o prirodzený rešpekt, ktorý si zatiaľ nevyslúžila. Minimálne nie v jeho očiach. Sebastián sa ta na oko zbavil svojho rozhodnutia zatiaľ čo Charlotte sa rozhodla aj keď nemala. Prižmúri oči kým kývne a pozrie na Sebastiána.* Dáme si krátku rozcvičku potom sa premeníme. *Povie jednoducho kým si utiahne vlasy a ešte chvíľu pozoruje Charlotte a Sandera, ktorý pomaly začínali.* Dúfam, že nebudem šetrený. *Povie smerom k Sebastiánovi ktorého už priam prebodávali Gabriellove tmavé oči. Jeho postoj bol otvorený k ofenzíve. Vystreté dlane smerovali na muža, ktorý bol o trochu nižší ale zásadne mohutnejší. Vedel, že jeho údery by nezastavil, ale to ani neplánoval. Potichu však vyčkával kým bol Sebastián pripravený, nechcel predsa hrať nefér.*
To si píš, že by si dostala zdrba. A nesťažuj sa. Budeš rada, keď spoznáš svojich kolegov. Nie každý ti bude ochotný zachraňovať zadok. *Prenesie ako odpoveď seriózne, pričom má ruky prekrížené. Sledovať Charlotte ako si sama od seba vybrala Sandera je pre neho trochu dôvodom k zamračeniu sa. Nie je si istý, či je to dobré na začiatok, ale vybrala si sama, aj keď jej poznámky sú dosť mládežnícke, čo dúfal, že si odpustí. Ani Samder teda nevyzerá nadšene a to trochu zdvihne Sebastianove kútiky úst.* Ani vonku si nevyberáš s kým budeš bojovať. *Zamrmle jeho smerom a naráža tým na posledný veľký lov, keď démon vyzeral ako malé dievča a to v takom prípade malo istý vplyv na ich premýšľanie - kto by predsa zabil malé dievča?* Charlotte je lovec a musí sa naučiť prijímať rany. *Ešte doplní a chvíľu ešte sleduje tých dvoch, nech sa otočí na Tsaia. Je celkom rád, že skúsi tréning so sebe výškovo podobným lovcom. Sleduje jeho zmenu výrazu tváre a sám sa usmeje.* Ani na stotinu. *Odpovie Tsaiovi a pevne zovrie drevený nôž v ruke. Sebastian síce je mohutný, ale na boj jeden proti jednému je dobrý, naozaj dobrý, v útoku i v úhybe. Presunie jednu nohu dopredu, druhú dozadu, trup natočí do strany a obe ruky dvihne, jednu v pästi, druhú s nožom čepeľou dodola. Ruku s nožom v sekunde stiahne k hrudi a urobí rýchly výpad dopredu na Tsaia a jeho ruku. Nebude zaostávať, je to tréning a kým sa vystriedajú, rád by vyskúšal Tsaiove schopnosti čo najlepšie. Jeho nohy fungujú ako pohybujúci sa mechanizmus a on tak môže ustupovať alebo útočiť ľahko a prudko. Sleduje pohyby lovca oproti sebe, nestráca koncentráciu, aj keď periférne sa snaží odhadovať situáciu aj vedľa, kde sa práve trénujú Sander a Charlotte.*
*Mierne ho prekvapilo jednanie Sebastiána so Charlotte. Na prvý pohľad pre jeho neznalé oko sa zdali priam súrodenecky. Rozumel, že keď spolu trávili tak mnoho času nemohli byť k sebe tak vzdialený. Už len nútenou blízkosťou si k sebe museli nachádzať neformálnu cestu. Stále to však v ňom vyvolávalo.. prekvapenie aspoň v prvom rade. Ďalej však výmenu medzi lovcami nekomentoval. Tak, ako Charlotte aj Sander sa museli naučiť niekedy jednoducho mlčať. Zdržať sa komentáru okrem iného. Musel sa však priznať, že úsmev na perách Sebastiána neočakával. Dokonca to v ňom vyvolalo istú radosť, že práve tréning a vízia boja bolo to čo muža dotiahlo k úsmevu. Sebastián bol skúsený, nepochyboval o tom, sám Gabriell preferoval boj s palicou, dlhšou zbraňou, ale vzhľadom na svoju pozíciu učiteľa ovládal takmer všetko na slušnej úrovni. Pri Sebastiánovi sa nemohol spoliehať na vytvorené chyby, musel ho len priamo prekonať rozumom a schopnosťou. Drevo sa mu tak drží v pravej ruke, kým vyčkáva na začatie od Sebastiánovej strany. Prvý útok však nebolo niečo čo by ho príliš prekvapilo či zaskočilo. Jeho úhyn, aj keď nie príliš ostrý, pozostával z uskočenia vzad, podobným pohybom nôh, ako pri šerme. Vytvoril tak medzi nimi hluchú zónu a medzeru, kde sa museli opäť približovať k sebe. Sám tak vzal túto iniciatívu dlaň obopínala celú čepeľ, začal tak pomerne prudkým výpadom z pravej strany. Jeho prázdna ľavá ruka však ihneď nasledovala zo spodu na jeho tvár. Pokiaľ by zasiahol, bol by to úder priamo do jeho sánky. Sám sa však znížil, nakoľko dúfal, že onedlho bude môcť získať výhodu pomocou nôh, nakoľko z veľkej vzdialenosti v ktorej boli sa stalo minimum. Gabriell sa snažil natlačiť do bližšej zóny čo najviac a najrýchlejšie to šlo.*
*Ma chuť pri Tsaiových slovách pretočiť očami. No nakoniec to neurobí a aj sa radsej zahryzne do jazyka. Pretože by mu mohla odseknúť niečo veľmi hnusneho, čo by nechcel.* /Ako keby som to nevedela. Všetci tréning a tréning. Áno viem veľmi dobre že to treba. Netreba mi to opakovať, keď si to plním./ *Pomysli si a nad Sebastianovimi slovami sa nepozastavuje. Len sa pousmeje zo Sanderovho nešťastného výrazu, že si vybrala práve jeho. Sleduje ho, pričom ona si skôr pevne zovrie drevený nôž v ruke. A sleduje ako sa dal do defenzívneho postavenia. Ak aj mal v pláne zaútočiť tak asi potom čo si ju otuka, ale skor to neriešila a vyrazila proti nemu a najprv išla pravou rukou po jeho rukách a potom ten nôž pustila do druhej ruky, aby mu išla po nohách a dostala sa mu za chrbat.*
/Aspoň sám od seba nemusím biť malé dievčatá./ *Pomyslí si, aj keď predstava posadnutého dievčatka bola stále nepríjemná, dovolil by si tvrdiť, že sa na seba so Charlotte podobali. Aj keď až tak nezapáchala, tá posadnutá teda.* /Som nesmierne vtipný./ *Zagúľa nad sebou očami a pozrie sa na blondínu pred ním. Jej meno mu nikdy moc nehovorilo, Dearborn.. rozhodne neboli v Londýne či Nórsku. Charlotte si tak nevedel zaradiť do kategórie, zaujímalo ho však či svoje reči dokázala ustáť aj v boji. Sander bol rýchli, na prekvapenie každého. Mierne ho však jej pustenie zbrane prekvapilo. Prišlo mu to, ako niečo zbytočné, prakticky sa sama na istý čas odzbrojila a v boji? Predpokladal, že si nemohla byť istá, že jej nôž padne do ruky. A teraz? Mala ho v ruke ktorá sa nezdala byť dominantnou. Spravil tak len uhyň do boku, aby sa vyhol jej prvotnému zásahu. Za ním však bola celkom blízko stena a tak nemohol cúvať až príliš. Charlotte bola od neho značne nižšia, rozhodol sa tak siahnuť oboma rukami po jej ozbrojenej. Tá, ktorá bola pravdepodobne slabšia. Z jeho strany tak vyšiel silný úder k jej predlaktiu. Chcel, aby sa jej ruka stiahla od bolesti na ktorú ešte lovkyňa pravdepodobne moc zvyknutá nebola. Pokiaľ by sa skutočne trafil a všetko išlo podľa jeho plánu, dokázal lovkyňu ruku oblapiť tými svojimi a následne ju odzbrojiť. Stále tak však bolo veľké ale. Sám však do ofenzívy nešiel, chcel ju len zbaviť jej zbrane.*
*Keby to bol boj s päsťami, bolo by to pre neho ešte o niečo ľahšie, ale ani takýto boj mu nerobí nijako problém, plus si zopakoval základy pri tréningu so Charlotte a pokiaľ nemá čo robiť, cvičí skoro neustále, ak teda neupratuje zbrojnicu, nechodí kontrolovať chladničku či na jedlo von a netrávi čas tým, že chodí na obchôdzky - tak to teraz začal volať namiesto hliadok. Tsaiov útok zo strany, rovnako ako jeho útok, nebol úplne nečakanou záležitosťou, no útok druhou rukou bol niečím, čo nečakal, aj keď sa tomu vyhol. Na perách mu stále hrá jemný úsmev. Zdá sa mu, že Tsaiovi ide boj od ruky - doslova. Síce nedostal ranu a je rád, že sa tomu vyhol, aj keď to bolo tesne.* Pekne. *Zašepká si sám pre seba. V rýchlosti urobí zopár za sebou nasledovaných výpadov, posúvajúc sa na nohách dopredu, no potom však zaútočí na Tsaia s nožom zhora, akoby ho chcel bodnúť do ramena, zatiaľ čo druhou rukou si kryje trup. Sleduje Tsaiove pohyby, ale aj on je dostatočne rýchly a tak sa zdá, akoby s ich postavami bol boj vyrovnaný.*
Zistil si niečo o prípade? *Prehodí medzi tým čo mu takmer zasiahol tvár. Gabriell rád do boju zasahoval, nakoľko to pridávalo istú mieru roztržitosti s ktorou bolo potrebné pracovať. Pri mladších lovcov to fungovalo skvele na precvičenie sústredenia, avšak pri Sebastiánovi ho skôr táto vec zaujímala a nebol priestor o nej komunikovať pred tým. Ofenzíva medzi nimi sa však pravidelne striedala, akoby bol boj nacvičený. Jeho oči sa však rozšíria keď si povšimne úder zhora, ktorý mu nezachytil stred ramena, ako pôvodne mal, ale rozhodne by mu nechal nepekný šrám poniže pleca.* Hm.. *Vybehne mu z pier na znak svojej nespokojnosti. Nemá však priestor na ratovanie sa a tak skôr, ako Sebastián sa pokúsi tiahnuť svoju ozbrojenú ruku, Gabriell vyštartuje, aby mu ju zakliesnil medzi jeho zbraňou a päsťou. Vedel, že išlo o niečo riskantné, nakoľko jeho telo ostávalo nekryté kým sa snažil muža odzbrojiť. Pokiaľ by to však vyšlo, bol by to úspech nakoľko s dvoma dýkami sa cítil o niečo sebavedomejšie.*
*Přeci jen se dnes nakonec vyloupla ze stínu od chodby ryšavá hlava a pro Sanderovu smůlu to nebyl mladý pán Nurgaliev. Vlasy měla v přísném drdolu, kterému nedovolovala aby se uvolnil, na rukou měla látkové, bezprsté rukavice, které měly funkci bandáže prakticky a k tomu tílko a legíny černých barev. Jen tenisky zářily barvami podzimu, který se rychle a jistě blížil. Těšila se na něj, v jejím výrazu však nebylo k vyčtení nic, dala si na tom záležet, když s botami od dávno zaschlých barev vkročila do místnosti. Kolem krku se tentokrát zcela odhalen lesknul a zlehka pohupoval prsten Sanderova rodu, zapomněla na něj. Přežije to s ním však. Do její ruky padla dvojice, kterou tvořili světlovlasí lovci a ona potlačila otrávený povzdech, který v ní skrze věčnou rivalitu vyburcoval Magnus. Nebyla to nenávist, ale rozhodně nemohla tvrdit, že krom jakýchsi ochranářských pudů vůči členovi rodiny cítí nějak závratně pozitivní emoce. Do ruky jí padne tréninková dýka, dvojče té, kterou svíral nejnovější člen Institutu.* Využij spíše své výšky a rychlosti. Pokud to nezvládneš, musíš na nich zapracovat. *Zahlásí k CHARLOTTE bez pozdravu přísným tónem, nezní ale káravě, jde spíše o radu do života. Nižší lovci jednoduše musí cvičit hlavně rychlost a ženské lovkyně tím tuplem, protože fyziologicky jim bylo dopřáno méně svalové hmoty. Musely se naučit pracovat s tím, co mají, ne se snažit o sílu.* A hledej slabiny. *Pro Samanthu by to bylo lehčí najít u bratrance slabinu. Přiblíží se k boji a v rychlosti natáhne k Lotty ruku s nožem. Trefit se do dřeva nakonec i Sandera zabolí. Věnuje mu tvrdý pohled.* Poraž ji, aniž ji odzbrojíš, to by bylo příliš snadné. *Nabádá ho, aby se pokusil o promyšlenější strategii, než připravit protivníka o zbraně. Chtěla zachování stejných šancí, i když byl lovec viditelně lepší, trénoval také mnohem déle. Poodstoupí a spokojeně si založí ruce za záda, nesepne je však, pouze si je opírá o tělo, připravena ruku vystřelit proti možné letící zbrani a nebo ráně.
*Medzi tým, ako venuje svoju pozornosť Tsaiovi, nevšimne si, že sa k tréningu pridala ďalšia osoba a to Samantha. Tú vídaval ešte menej než niekoľkých ďalších lovcov. Pri istých krokoch však zachytil jej postavu, no nemal teraz čas reagovať na ňu, hlavne ak sa teraz sústredil na odpoveď pre muža oproti sebe.* Na hliadke sme narazili s Matthewom na telo. *Začne hovoriť, urobí zopár výpadov a úhybov a pokúsi sa znova zaútočiť, ale Tsai mu znova úder vyblokuje. Keď Tsai reaguje na jeho ozbrojenú ruku vo vzduchu, trochu nakrčí kolená, prázdnu ruku natiahne a pustí do nej svoju zbraň, aby mohol v rýchlosti bodnúť do Tsaiovych rebier. Sťažka vydýchne, keď už je jeho ruka veľmi blízko. Teraz má pri útoku aj on odhalené rameno, ale to mu nevadí. Buď Tsai vykryje útok, alebo na neho tiež zaútočí.* Písal som to do hlásení, ale mám aj fotografie. *Pokračuje sťažka a reaguje na Tsaia podľa toho, ako sa rozhodol urobiť svoj ďalší krok.* Neviem, či to má niečo s prípadom spoločné… *Ťažko vsaje vzduch do svojich pľúc, keď sa uhne a trochu sa narovná.* … ale bude dobré počítať s tým, že to mohol byť jeden z podobných útokov ako ten v knižnici. *Dokončí a na chvíľu sa stiahne, aby to mohol dopovedať a aj sa trochu nadýchnuť. Tsai vôbec nie je zlý, práve naopak. Musel mať v minulosti veľmi dobrý výcvik, nech už sa vytrénoval s niekým alebo sám.*
*Charlotte čakala, že jej práve pôjde po tej ruke, ktorú mala slabšiu a práve preto do nej dala zbraň. No trochu ju zaskočili slova inej lovkyne, tak nedokončila práve svoj plán ako ho zraziť k zemi. Mala v pláne po zásahu ho chytit druhou rukou za jeho ruky a kopnúť ho z boku do rebier, kde by využila svoju silu z otočky. A tým že bol dosť pri stene by mohol so nej naraziť. Ale tým že narazil na jej zbran vďaka úchopu lovkyne, tak to radšej nedokončila tým spôsobom, ale tým že jej išiel po zbraní tak ho chytila za ruku a nohou mu išla okamžite po kolene. Bola mala, ale vedela presne kde sú slabiny, aby po nej niekto šiel a úder do kolena by bol lepší síce zo zadu, ale aj tak to mohlo dosť bolieť.*
*Keď si všimol červené vlasy takmer sa narovnal a na tvári sa mu samovoľne vytvoril úsmev. Pri bližšom pozorovaní a zbadaní SAMANTHY mu všetka dobrá nálada zmizla tak rýchlo, ako prišla. Na oko ho prekvapilo, že nebol prvým cieľom kritiky. Zdalo sa takmer, že sa bude aspoň snažiť byť nestranná. Keď si však povšimne drobného šperku okolo jej krku, jeho krv v žilách začala priam vrieť. Pokračoval tak v odrážaní útokov a následnej snahe o odzbrojenie. Toto bolo však narušené svetlou rukou jeho sesternice.* Snažím sa ju odzbrojiť preto, aby som vašej študentke neublížil. *Odvrkne, jednoducho. Málokto by sa dával do priameho boja s lovcom, zvyčajne sa práve snažia zbaviť priamej nástrahy ktorou bola zbraň. Charlotte sa tak pomerne bezočivo dostala na dosah jeho rúk, aj keď by bol kop dostatočne efektívny, bola pre neho stále ľahučká, kým sa tak mohla k jeho kolenám dostať Sander prehmatol ruku Charlotte tak, že primárnou silou sa stal on a keby chcel dokázal by dievčine zvrtnúť celou rukou. Snahu o kop, by však od Charlotte dokázal ustáť, nakoľko jej sila nebola nič oproti tej Sunilovej s ktorým trénoval najčastejšie.. jeho údery kamkoľvek skutočne boleli. Dievča tak zvrtne kým jej zakliesni ruku za jej chrbtom a následne ju pustí. Vybíjal si hnev na Samanthu na Charlotte? Určite, bolo to vidno už len pri jeho pohľade, ktorý bol venovaný ryšavke a jej krku a nie dievčine, ktorú mal pod svojou rukou.* Daj si ten prsteň dole. *Dodá pri čom Charlotte len pustí a praskne si pár kostí na rukách.*
Videl som hlásenie.. máme tušenia kto tí ľudia sú? *Prehodí medzi dychom aj keď nešlo o tak náročný boj. V teréne by sa rozhodne zapotil viac. Adrenalín v krvi robí v takých situáciách mnoho. Po týchto hláseniach sa mu zdalo podivné koľko tiel sa teraz skutočne objavovalo. Niečo sa dialo, nevedel špecifikovať či išlo o problém s zabudnutými, alebo išlo o niečo úplne iné. Musel ísť čo najskôr do terénu. Potreboval jednak zistiť či šperk od Hellera bol niečo podstatné a taktiež sa musel zastaviť na polícií, aby mohol špecifikovať obete. Opäť.. práca. V jeho myšlienkach sa zabudol a útok SEBASTIÁNA na jeho hruď ho dostala do úzkych. Jediné čo stihol spraviť bolo uhnúť sa celým telom čo by ho za normálnych okolností zasiahlo.* Zdá sa, že som vyrušil viac seba. *Poznamená kým mu na tvár spadne pár pramienkov z úzkeho copu. Vnímal však, že do miestnosti sa, ako vždy, neskoro dohrnula Samantha. Mal tak ešte pár minút kým kontrolovala druhú dvojicu. Sám sa však stiahol, spravil kroky vzad kým hlavou kývol smerom ku SAMANTHE.* Prestriedame sa, avšak do budúcna rád uvítam pokračovanie. *Prizná kým svoju pozornosť neprenesie na svoju parabatai.* Čakal som, že prídeš neskôr. *Povie so slabým úsmevom, ktorý bol väčšinou špeciálne uchovaný pre ňu. Vedel, že ryšavka už zaujala svoju pracovnú náturu, Sander sa však zdal opäť viac agresívny, ako bolo potrebné ani mu nebolo treba na chlapca prizerať príliš dlho.* CHARLOTTE pôjdeš ku mne, pokiaľ mi to teda od Sebastiána bude povolené. *Povie čím naznačí dievčine, aby prešla na druhú stranu a nechala chlapcovi priestor na upokojenie. Pokiaľ nie on sám, tušil, že Samantha sa o svoju rodinu bude schopná postarať.*
*Než stihne odpovedať, pomaly sa ich boj skončí. Narovná sa na mieste a vydýchne. Kývne na Tsaia s vážnym výrazom, ale vo vnútri ho teší, že je v inštitúte niekto tak schopný.* Fajn. *Prenesie a postúpi ďalej, aby si vymenil pohľad medzi dvoma lovcami - Tsaiom a Samanthou -, ktorí k sebe nasmerujú kroky a bavia sa.* /Lepšie bude porozprávať sa o tom potom./ *Napadne mu, keď sa vzdiali, drevený nôž uloží zatiaľ do stojana a spojí si vystreté ruky pred sebou. Trochu sa začne na mieste pohybovať, akoby sa rozcvičoval. Dobrý tréning mu vie urobiť náladu, aj keď sem prišiel s nechuťou socializovať sa. Sleduje teraz očami, počas toho, ako si naťahuje nohy, mladú Charlotte spolu so Sanderom. Nakrčí trochu nos. Zdá sa mu, že meškajúca lovkyňa nepridala na nálade Sandera, a Charlotte ako trénujúca lovkyňa zas pôsobila pri boji divoko, improvizujúco - to býva niekedy dobrá schopnosť, ale vedieť, čo lovec robí, je podstatnejšie, no ona to zvládala a akosi ho to aj potešilo - v pre neho zvláštnom význame slova. Keď pozrie na Charlotte a na Tsaia, trochu ho pobaví ten pohľad a uvedomuje si, že podobne musia vyzerať aj on a Lotty, keď spolu trénujú. No Tsai s jeho schopnosťami bude pre mladú lovkyňu dobrým tréningom.*
Takovou neúctu si vůči tvému otci nedovolím. *Odvětí naprosto klidně, ale zachytí šňůrku na ramínku podprsenky, kterou si zvykla nosit, právě kvůli prstenu a délce řetízku, nepotřebovala, aby prsten zasáhl její čelist, nos či oko, nebylo by to příjemné a zbytečně by se dostávala do nevýhodné situace. Pohled stočí na Gabriella, na něhož se usměje a uctivě kývne také Sebastianovi.* Fajn. *Kývne stroze a zaměří se na zbraně.* Tak co si vybereš? Dýky? Meče? Hůl? *Až na hůl mu nenabídla žádnou hračku, která by byla tupá a cvičná. Tím vlastně Sandera vyzve vyloženě, aby přenesl agresi jejím směrem a dali si pořádný trénink, který prospěje jim oběma. To, že spolu uměli bojovat jim poskytovalo dobrý souboj, kde museli hodně uvažovat, jak se dostat druhému pod kůži a porazit jej, ať už by to přiznali nebo ne.*
*Zabolelo ju to ako jej skrútil ruku za chrbát, ale predsa len bola aj horšia bolesť, ktorú zažila a hlavne nemala ešte tak moc dobrú techniku, aby si bola istá ju použiť. Musela veľmi veľa improvizovať, aby nahradila ten výcvik, ktorý mali iný lovci. Otočí sa ešte smerom na neho, ale nič nepovie. Mala ešte čo doháňať oproti niekomu, kto v tom žil celý život a len si vybil hnev na nej. Natiahne si ruku, aby z nej dostala zvyšok tej bolesti, ktorá ju prd chvíľou zasiahla, ale predsa len nič nepovie na to. Postaví sa pred Tsaia a čaká čo od neho bude mať za tréning. Možno keby sa tá druhá lovkyňa neukázala, tak by neurobil nič také, ale tak pokiaľ ho chcela vyprovokovať, tak to bolo dostatočné. Lenže ani nechápala k čomu jej to bolo, len tým robila hlúpe rozbroje.* Čo teda mám robiť? *Opýta sa a vezme teda nôž do svojej ruky, ktorú väčšinou používala. No najradšej by mala v ruke meč, ako nôž. Ale ona o tréningu nerozhodovala.*
*Nahlas si odrfkne zatiaľ čo si rukou prejde po čele, aby stiahol drobné kvapky potu. Hnevalo ho, že ten prsteň mala. Neúcta k otcovi.. Fuj. Ona aj otec sa mu splývali do jedného obrázku. Vychoval z nej čo skutočne chcel, vytvoril tak Sanderovu nočnú moru a ňou aj bola. Drásalo ním, že tam nebol Sunil. Rukou si siahne ku krku, kde mu visel náhrdelník rodu Scarborough a podobne, ako Samantha si ho založil za tričko. Jeho srdce mu tĺklo až v hlave. Nevedel však či to bola zlosť, alebo adrenalín, ktorý v ňom stúpal. Na moment hľadel na zbrane, Samanthu poznal a mohol si vybrať niekoľko možností. Inštinktívne by siahol po dýkach nakoľko boli tie, ktorú išli jemu najlepšie. Meč bol pre neho pomalý a neohrabaný. Nemal s ním prílišné skúsenosti čo Samantha naopak mala. Palica by bola vyrovnaná, viac menej stále vedel, že bude v nevýhode. Nebol v boji tak dobrý, ako Samantha. Nie na blízko, pri lukostreľbe by si však dovolil v tomto porovnaní nesúhlasiť.* Meče. *Vyhlási bezhlavo. Jeho jazyk nepočkal na výsledok jeho rozumu, tak ako už bolo zvykom. Prejde tak ku stojanu zatiaľ čo do ruky vezme krátky meč. Meč bol desivejší a akýkoľvek jeho úder zabolel viac, ako ten dýky. To však nebol jeho problém, na začiatok tak drží zbraň oboma rukami v širokom postoji.* Alebo chceš niečo iné?
Sleduje jaký meč si vybírá a přesně to je moment, kdy se mohl pokusit vyvážit jejich možnosti. Dýky měl on, její byly krátké meče. Kdyby si vzali každý své gro, šance by byly vyrovnané - on by měl výhodu lehčí zbraně, ona výhodu délky a vlastní obratnosti. Na druhou stranu tím, že zvolil jeden meč bude mít spíš výhodu volné ruky než ona. Neobávala se toho však natolik, aby si podle vzala dva.* Ukaž, jak moc jsi pracoval na nedostatcích. *Odvětí místo toho a vezme jiný z mečů. Ani jedna z těch zbraní nebyla dělaná speciálně pro ně do ruky, oba byli ovšem dost zkušení, jak předpokládala, aby to rozdíl vymazalo. Odejde od stojanů se zbraněmi do prostoru a ještě než se zastaví na místě, kde mínila bojovat udělá dvěma kroky rychlý výpad vpřed, rovnou bodne po břiše lovce, dává si však pozor natolik, aby mohl využít v případě nouze runu iratze a neskončil na ošetřovně. Tanec smrti mohl začít - pouze s rozdílem, že nezemře ani jeden z nich, co byl zanedbatelný detail vzhledem k tomu, s jakou přesností, vskutku smrtící, kolem sebe uměli kroužit.*
*Ešte raz kývne k Sebastiánovi zatiaľ čo sa pozrie na Samanthu, ktorá ponúkla zbrane.* Nezmrzačte sa príliš. Dnes máte hliadku. *Dodá DVOJICI kým svoju pozornosť neprenesie na Charlotte.* Všetko v poriadku? *Uistí sa prv než sa pred lovkyňu postaví.* Pokiaľ ťa niečo bolí nanesieme runu. *Dodá zatiaľ čo skúma tvár mladej Dearborn. Či skutočne niesla svoje meno pri srdci bolo otázne, avšak on charakter v tak mladej osobe nechcel hodnotiť. Stále rozumel zmene, ktorou si prešla a zdalo sa, že zatiaľ ju akceptovala a zvládala.* Trénovať. *Dodá jednoducho čím si vezme drevenú dýku opäť do dlane a poťažká ju. Ani zďaleka nemala ten pravý pocit, ktorý niesli iné zbrane na tréning však bola dostačujúca. Napraví si vlasy kým pokynie Charlotte, aby vykročila proti nemu.* Zdá sa, že bojuješ od duše nie od rozumu. Musíme ti trochu usmerniť techniku inak skončíš, ako mladý Nurgaliev. *Ryšavý muž bol čisto impulzívnym bojovníkom, ktorý fungoval na báze svojej zbrane. Nebolo to v princípe zlé, avšak skúsený bojovník by tieto nedostatky mohol zneužiť.* Rob, ako to zatiaľ cítiš a uznáš za správne. *Pokynie jej zatiaľ čo sa trochu skrčí a upevní svoje nohy na zemi.*
*Nemusel jej preukazovať nič. To minimálne vedel, jeho ruky sa však trhali len pri predstave, že by mohol mečom zabodnúť do Samanthy. Ani jeden z nich nemal výzbroj a rany tak boli isté. Krvi sa nebál, skôr ju očakával. Jej zbraň ktorá tak ihneď vyrazila k jeho bruchu, nenechal by sa však udrieť už pri prvej rane, ktorá by bola tak priama. Zodvihne tak lakte a oboma rukami, pre podporu meč odrazí. Keby kov podoprel len jednou sesternica by ho pretlačila a ostrie by sa objavilo v jeho žalúdku. Miestnosťou sa roznieslo rinčanie zatiaľ čo Sander neváhal a pretočil zápästie kedy meč prechádzal po kruhových tratiach. Špička však mierila na hruď Samanthy nie na hlavu, ako by tomu bolo v teréne. Rád by jej hlavu odsekol, ale teraz na to nebol čas. Spraví niekoľko výpadov kedy jeho nohy prechádzajú od pohybu len dopredu a dozadu aj do boku a začína Samanthu do istej miery obchádzať. Jeho útoky však záležali na tom, akým spôsobom ho Samantha odrazí. Nemohol rátať, že by pri jednoduchom výpade by ju dokázal prevážiť. U nej nič nebolo tak jednoduché a priamočiare.*
*Přesune se mu z dosahu a trhne zbraní k sobě, aby se navedla do otočky, která jí pomůže zbraň využít v plné síle. Tentokrát je to ale pouze falešný úder, i když ztratí na okamžik na rovnováze. Sander se nakonec přesouvá a v pohybu do strany tento útok tolik k ničemu nebyl a tak udělá výpad zespod, jakoby mu chtěla rozpárat břicho po hlavu. Nebyla na to ale dost blízko, aby jej skutečně tak zranila, špičkou by maximálně zavadila a rozřízla svrchní vrstvu, která jej kryla a i to ne přílš daleko. Udělá však přirozeně oblouček, jakoby začínala kreslit svislou smyčku nekonečna, a sekne víc šikmo dolů tak, že by se měč zakousl do půlky jeho paže od ramene k lokti. Na poslední chvíli však vytočí meč plochou stranou, aby se skutečně zaseknout až o kost nemohl, pokud by Sander nestihl reagovat. Bolet však úder bude tak či tak a jedna z hran se pravděpodobně při prudkém stažení do pokožky zarýt může. Toto stažení využije ke skutečnému útoku s otočkou a to, když se otočí a klesne při tom do podřepu, aby mohla za sebe natáhnout nohu a lovce podmést. Nezdržuje se ale v nevýhodné pozici a při úspěchu i opaku se rychle narovná a odstupuje, dokud a pokud ještě neprovedl výpad.*
*Pohyby Samanthy sa príliš nezmenili od časov keď s ňou ešte trénoval on. Bolo to v istom smere skutočne dávno. Možno päť rokov naspäť ešte pred tým, ako odišiel do Londýna. Bolo zvláštne stáť opäť proti nej, avšak teraz mal istejší krok a o niečo silnejšie ruky. Meč si presunie len do jednej dlane kým sa snaží udržať svojho protivníka pod kontrolou. Samantha však bola šikovnejšia, ako on a sám musel potlačiť svoju prirodzenú agresiu, aby nespravil zbytočné a roztržité chyby. Niekedy sa však toto rozhodnutie nedalo dodržať a po smyčke, ktorú Samantha vytvorila ucítil len silnú bolesť v jeho ruke. Na dlaň mu začala kvapkať slabo krv, nezasiahla však nič podstatné a rana bola hlbšia, ale nie tak, že by bol odpísaný. Pri rane sa však prirodzene stiahol a snaha o podkop tak nebola úspešná. Otočky Samanthy považoval za celkom pomalé a nahnal si tak čas. Zranenú ruku si položil na dominatnú s ktorou držal meč a vystrel ho priamo k Samanthe. Snažil sa ju dostať k výpadu pri čom pri jej ofenzívnom pohybe mal v pláne jej zachytiť ruku a obmedziť jej tak pohyb. Chcel jej izolovať celú pažu a pokiaľ by to bolo možné zaviesť úder do hlavy. Všetko však záležalo na pohybe Samanthy a vzhľadom na to, že Sander sa často snažil dostať ku svojmu protivníkovi. Nedivil by sa, keby si lovkyňa držala svoj odstup. Meč tak smeroval v pravidelnom rytme kedy úder išiel z pravej strany na ľavú.*
*Pozvedne obočí, když na ni namíří meč a protočí tím svým v ruce. Kyvadlový pohyb ji přiměl chvíli čekat na útok, když si ale držel obranu, tak uskočí, aby k němu stála bokem a sekne po meči, aby jej srazila a on ji neřekl hranou. Pokud by se pokusil, meč se zarazí o rukojeť s nepříjemným skřípěním u něhož by nakrčila nos. Pokud se jí povede prudce dupne po místě, kde se meče střetávaly, čímž může odzbrojit jeho, ale také sebe, takže by zůstali bez zbraně. Nemínila tak ale zůstat dlouho. Dlouze kopne, protože pěstmi na blízko by neměla šanci. Když nohu stahuje, prudce s ní přejde po zemi, aby kopla meče za sebe, kam vzápětí odskočí. S trochou štěstí pro oba meče, s menším pro jeden z nich. Pokud by se jí však odzbrojení ani sražení nepovedlo, několika kroky si získá odstup a meč nechá zdánlivě uvolněně podél bloku. Započne kroužení. V postoji jde ale vidět napětí a lehké pohyby prsty volné ruky odkazují na připravenost k rychlému manévru. Nepodniká však nic, pokud nezačne.*
*Jeho snaha sa k lovkyni dostať blízko bola neúspešná. Jej nohy boli rýchle a tak jeho kroky v pred boli vždy vyrovnané tými jej. V ľavej ruke cítil slabosť, ktorú mu rana spôsobovala. Jeho tričko na jeho pleci tak nevsiaklo len pot, ale aj krv a čierne tričko sa tak zdalo ešte tmavšie. Netrvalo však dlho kým sa ich zbrane stretli s nepríjemným rinčaním na uši. Následné udupnutie do strany Samanthy neočakával a donúti ho tak pustiť jeho zbraň na zem. Avšak fakt, že sa presunula do nôh mu dávalo nádeje. Cítil tak úder na prstoch kým si sá sám neznížil, po svojej sesternici sa však pokúsil len dupnúť. V snahe nie úplne si prinavrátiť ležiace zbrane ale prinútiť ju tam ostať. Pokiaľ by zasiahol priamo jej koleno, mohlo by to zanechať aspoň chvíľu na prinavrátenie jeden zo zbraní od ktorej však nebol ďaleko. Dva meče proti voľným rukám nebolo výhodné, ale možnosť pracovať s prázdnymi rukami mu otváralo možnosti. Jeho telo sa však potilo čo bolo vidno aj na fľakoch na nohaviciach pri chrbte. Pokiaľ by sa mu jej nohu podarilo zasiahnuť, pokračoval by v podseknutí aj druhej, kedy by stratila stabilitu. V rukách by však aj naďalej mohla mať meče, Sander však chcel, aby ostala dole čo najdlhšie bez pevnej zeme. Vystavoval sa však riziku, že mu môže kedykoľvek seknúť do nôh, pokiaľ by nebol opatrný.*
*Nepovede si jí zcela utlumit krátký výkřik při náhlé bolesti kolene, heknutí při dopadu na záda s tím však pomůže. Vybičovaným reflexem však prudce vykopne proti Sanderovi, aby mu zabránila ve snaze ihned přiskočit blíže a toto nadzvednutí spodní části těla zároveň využije k tomu se zapřít o předloktí, byť na okamžik to vypadá, že se sekne meči, které kvůli dráze pohybu vzad musí stočit. Nenakopnutou nohou dopadne na chodidlo, druhou moment ponechá v kleče a prudce vypustí vzduch, stejně tak jej nasaje, aby nechala odeznít bolest. Pnutí se jí však drží, když se sbírá na nohy a protočí oba meče v rukách. Jeden protočí tak, že si celou délku ostří opře o předloktí jako by to měl být nátepník, druhý drží stále stejně, jako zbraň s níž mohla bodat. Krátce odlehčí nohu, aby s ní trhla ve vzduchu a zbavila se zbytkového brnění z kopu a aniž ji položí na zem, odrazí se ze stojné vpřed a bodne proti Sanderovu břichu opět. Byla dost daleko, pokud nestihne včas zareagovat špička se do jeho těla nezanoří příliš hluboko. Krev však poteče. Dopad na nohu byl trochu těžší. Jak stáhne bodnutí, tak pokud se snad Sander pohne jejím směrem, protože se začne stahovat pomaleji, než by měla - úmyslně jakožto past - rukou, na jejímž předloktí leží meč provede hák ve výšce jeho žeber, při něm se v úrovni před jejím tělem meč přestane dotýkat její odhalené pokožky a trčí kolmo od ní v seknutí po jeho torzu.*
*Keď sa mu do uší dostane jej výkrik jeho pery sa skrivia do úsmevu. Ani zďaleka však nebolo vyhraté a úsmev sa tak vytratil rovnako rýchlo, ako prišiel. Natiahol sa tak do kopu, ktorý namieril ku jej boku, akoby bola len kus zvieraťa na zemi. Išlo o niečo netaktické a primitívne, niečo čo Sander v takýchto situáciách mal tendenciu spraviť. Netrvalo tak dlho kým sa k nemu Samantha dostala a jeho brucho si obdržalo ranu. Z jeho pier sa predral ston zatiaľ čo sa mu ruky reflexívne pohli k miestu rany a nohy ustúpili. Mala obrovskú výhodu a Sanderovo telo pomaly vypovedalo na schopnosti uvažovania. Ruky a nohy sa mu zdali ťažké a ostrá bolesť na ruke a teraz aj na bruchu ho spomaľovala.* Moje obľúbené tričko. *Odvrkne si keď vidí, aké diery na látke skutočne boli. Držal si však aj naďalej odstup a len tak tak sa stihol vyhnúť háku, ktorý Samantha vytvorila. V jeho ústupe ho však zastavila stena, ktorá sa za jeho chrbtom objavila. Samantha ho tak mala v úzkych. Sander tak mohol ísť na ústup popod nohy Samanthy, pokiaľ by si niečo tak zrejmé nekryla. V Sanderovej hlave sa však začala objavovať rebrina, ktorú za sebou nahmatal. Pokiaľ by mal čas, bol by schopný sa vyšvihnúť a Samanthu zmiatnúť len čírim prekvapením. Oboje však boli len ústupné manévre, nakoľko si sám uzavrel vhodné cestičky.*
Ponaučení, nenos na trénink, co nechceš, aby se zničilo. *Odtuší Samantha a tlačí jej ke zdi. Očekávala podlejší obranu, když měl za sebou žebřiny, ne pouhé vyšvihnutí se, takže to vyřešila jednoduše i přes chvilkového překvapení. Prostě vyskočila a plochou stranou meče švihla Sandera po ruce, aby se pustil. V ten moment se však mezi jejími prsty začala objevovat ohnivá zpráva a pár vteřin na to i v té Sanderově. Lovkyně tak jen pozvedne obočí a odstoupí, svěšíc zbraně. Vlastně si meče zachytí jen do jedné ruky.* Tvůj otec. *Řekne tiše a proletí zprávu očima.* S námi chce mluvit. *Odtuší a když se ujistí, že pochopil, že trénink je u konce, tak k němu kývne.* Nanes si iratze, půjdeme. *Vyzve jej a zamíří s tím obeznámit Gabriella.*
*Sleduje súboje, ktoré sa pred ním odohrávajú a zatiaľ, čo ostatní trénujú, on sa sem-tam nejako natiahne. Ruku, nohu, krk. Úpenlivo však jeho oči spočívajú na pohyboch prevažne Charlotte s Tsaiom. Od začiatku sa zlepšila, ale nebola na tom určite tak dobre ako Tsai. Nechce ju však upozorňovať, potom jej prenesie všetky chyby, ale aj to, čo robila správne, aby nabudúce vedela svoj boj znova o niečo zlepšiť. Ani si poriadne nevšíma súboj Samanthy a Sandera, ale keď sa k nim obzrie, vyzerajú trochu vyčerpane a je zjavné, že tréning posunuli trochu ďalej, než bolo potrebné. Keď už sa pohne ich smerom, zahliadne ohnivé správy, ktoré sa pred nimi objavia a tak zastane.* Tréning sa zrejme končí. *Zamrmle a otočí sa smerom k Tsaiovi.* Myslím, že to ukončíme. *Zavolá omnoho hlasnejšie na vysokého lovca a podíde k nemu so Charlotte, aby si vzal do rúk ich zbrane, ktoré používali, aby ich odložil a udržal poriadok aspoň taký, ako bol, keď sem vošiel.* Vďaka, že ste prišli, bude ale potrebné viacero takýchto tréningov a nabudúce dúfam, že budeme viacerí. *Prenesie ku všetkým seriózne, otočí sa na päte a keď odloží drevené repliky, kývne na pozdrav Tsaiovi a odíde z miestnosti. Sám si síce potrénoval iba trochu, ale s dorbým súperom, a keď bude chcieť, príde aj sám. Síce to nie je úplne rovnaké ako proti súperovi, ale stále je to lepšie, než nerobiť nič. Potrebuje to, nech je akokoľvek vytrénovaný. Musí sa udržiavať v kondícii.*
*Nad slovami Samanthy len ľahko zagúľal očami. Nič iné z jej úst neočakával. Avšak v tom momente ho viac desil fakt, že sa v jeho dlani objavuje správa a nie, Samantha ktorá by ho mohlo jednoducho seknúť mečom. Ani jeden však list v ruke nebrali na ľahkú váhu. Otec písal len vtedy keď to bolo podstatné a teraz určite išlo o to isté. List tak pre svoj vlastný pokoj na chvíľu založí kym si vyberie stelé a nad rameno si nanesie úhľadnú a peknú iratze. Jehom telom tak prejde prvotné pálenie kým Gabriellovi len kývne na odchod. Prvý krát tak bez slova následoval Samanthu, možno to bolo aj posledný krát.*
*Výcvik s Charlotte išiel pomerne od ruky. Niekoľko krát ju usmernil a poukázal na medzery v technike. Preferoval keď tieto veci ukazoval hneď na rozdiel od Sebastiána. Každý mal iný prístup. Samantha a Sander sa do seba však pustili viac, ako by očakával, avšak svojej parabatai dôveroval. Samantha bola múdra a aj keď sa zdalo, že Sander mával problémy s kontrolou hnevu, zdal sa byť držaný na kratšej uzde, ako keď išiel proti Kyle. Stále nevedel, ako tieto vzťahy efektívne utriasť, to bola asi len otázka času. Tréning sa tak rozpustil a len vďačne kývne ku Sebastiánovi. Všetko sa poukladalo a sám sa presunul späť ku svojej práci.*
*Presne podľa rozpisu mali v túto noc hliadku Sunil so Samanthou. Aj sa celkom chlapec tešil napriek tomu, aký mal s dievčaťom vzťah jeho priateľ, lebo mu prišla pomerne milá. To by si však radšej odhryzol vlastnú ruku, než že by to mohol povedať pred Sanderom. Obaja sa rozhodli, že bude najlepšie, keď sa rovno presunú do priestoru, ktorým bol ich hliadke vyhradený, a pre ich šťastie, alebo aj nešťastie, Sunil zachytil signál, sotva zariadenie na vyhľadávanie démonskej energie zapol.* Aspoň sa nebudeme nudiť a noc prejde rýchlejšie. *Skonštatoval vyšší zrzek s iba si skontrolovali všetky svoje runy, predovšetkým tú, ktorá ho kryla pred zrakmi civilov. Tak trochu aj závidel skupinám, ktoré sa so smiechom a v objatí presúvali na nejakú párty. Zdvihol senzor trochu vyššie a nasmeroval ho do viacerých strán, aby vedel kam ho berie. Určite však nečakal, že zastavia pred budovou hlavnej knižnice.* Oh, kurva. Toto sa mi nepáči.* Ešte raz ukáže senzorom doprava aj doľava, ale tam všetko opäť zoslabne.* Neostáva nám teda nič iné. Podľa intenzity typujem jedného väčšieho alebo dvoch menších. Sú večerné hodiny, takže zrejme tu veľa ľudí mimo zúfalých študákov nebude. Navrhujem sa rozdeliť, aby sme čo najrýchlejšie objavili démonov pre okamžité odstránenie. *Pozrie na Samathu a čaká na jej rozhodnutie. Medzitým si zaistí sekeru na chrbte, lebo skutočne nemal v pláne sekať poličky z dreva, a namiesto toho si vybral menšie dýky, ktoré dokázal ľahšie kontrolovať.*
*Měla obvyklou výstroj - zbraně, senzor, stélu, čarodějné světlo, andělská ostří, lehkou zbroj pro běžné hlídky. Zrzavé vlasy měla přísně sepnuty na zátylku v drdolu a zajištěné pinetkami, aby se neuvolnil byť jediný pramínek.* Do knihovny zvířata nepustí. Pokud už démon nevyvraždil lidi uvnitř, typuji měňavce, protože křik taky neslyším. *Odhadne lovkyně pochmurně, načež se její kroky vydají směrem ke vchodu a ona prozíravě vytáhne obě ostří. Runy naneseny měla, ani na ni se tedy žádný pohled nezaměřil, když vstoupila. Tedy ano, ale ten zmizel, když si poďobaný, vychrtlý zrzek za pultem odfrkl něco o spratcích, kteří jistě pobíhají před senzory. Možná, kdyby sledoval kamery, tak by si uvědomil, že ani na nich nikoho nespatřil. Na ploše však byl solitaire. Bylo tu pár skupinek studentů a dva nebo tři dospělí, které mohli zahlédnout. Dva z mužů se přesunuli někam do knihovny, pokud byl někdo z nich démon, tak se choval dost přirozeně a zapadl. Otázka byla, zda tu nebylo osob víc.* Zkontrolujme kamery, ať víme, kolik tu je lidí a kde jsou. *Navrhne tiše a vyrazí sama tím směrem a ještě se na něj krátce otočí.* Pak se můžeme rozdělit a všechno prověřit. *Dodá a nadzvedne v němém dotazu obočí.*
*Razantne pokrúti hlavou.* Na niečo také radšej ani nemysli. A hlavne ak by sa aj niečo stalo, určite by stihol aspoň niekto zapnúť alarm a už by to tu bolo plné sirén. Možno sú to nejakí hlupejší, a tak ani nevedia, kde sa teraz nachádzajú. *Snaží sa upokojiť ich oboch. Presúva sa hneď za svojou kolegyňou, aby jej prípadne kryl chrbát. Na mladíka sa ani nepozrie, nakoľko už teraz vie, že aj kebyže sa snaží, nič neuvidí. Postaví sa teda vedľa Samanthy, aby mohli hovoriť čo najtichšie a snaží sa vypátrať všetky kamery na stenách.* To by nebol zlý nápad. Choď prvá, budem krok za tebou. *Sľúbi jej a nechá ju ísť prvú. Samozrejme, že sotva sa zastavia vedľa chlapca, aby videli na kamery, tak sa pozrie dievčaťu cez rameno a v duchu si počíta ľudí.* 11? To nie je práve šťastné číslo, keď pripočítaš aj nás dvoch. No...aspoň nesedíme za jedným stolom. *Pokrčí ramenami a trochu si stiahne vysoký cop na hlave, aby mu lepšie držal.* Ja si môžem zobrať spodok, a ty môžeš ísť hore skontrolovať tie dve decká, čo sa učia. Ak by si videla niečo zhora, kľudne aj krič. *Navrhne svojej kolegyni a začne sa otáčať na odchod.*
*Sam se jen krátce ohlédne a v komfortní vzdálenosti od muže se zahledí na kamery.* Zdá se. *Jejich senzor bzučel dost hlasitě, skoro nepřetržitě, někde tady ten bídák byl. Nebo víc. Doufala, že ne. Že tohle bude relativně klidné. Její kroky tedy po domluvě vedou vzhůru a to je chvíle...kdy začne zvuk senzoru postupně slábnout, stejně jako ten od Sunila, jak se začne vzdalovat od hocha z recepce. Po další zatáčce opět zesílí a recepční se záhy objeví před zrzkem a upře na něj pronikavé oči. Přímo na něj. Nedíval se slepě skrz.* Mohu nějak pomoci? *Zeptá se pubertálním, mutujícím hlasem a trhavě nakloní hlavu. Ten pohyb je však jen hraný, otázka je, zda je děsivější tohle nebo kdyby byl opravdu mechanický. Přesto se z mladíka šíří kouzlo osobnosti. Inkubus.*
*Prikývne a rýchlo sa rozbehne uličkami medzi knihami. Počuje, že jeho senzor pracuje a vydáva rôzne frekvencie, ale najmenej ho teší fakt, že síce sa menia, slabnú. Nechápal tomu. Áno, teoreticky sa vzdialil aj od skupiny ľudí, ktorí sa učia pri stoloch na jednom mieste, ale chcel najprv skontrolovať tmavšie zákutia medzi knihami. Nakoniec z toho ale nič nevzišlo a tak beží späť medzi ľudí.* /Sláva, je to silnejšie./ *Uvedomí si a sivé to nie je až v takej intenzite ako predtým, je tam pokrok. V tichosti stojí a sleduje svoje okolie. Očami prechádza po jednotlivých hlavách. Potichu ich počíta. Nezdá sa mu však fakt, že síce on stojí, intenzita sa na senzore plynule mení.* /Ale nikto z týchto dole sa nehýbe./ *Okom rýchlo trhne smerom k mladému chlapcovi. Má doslova chuť pretočiť očami, že si to nevšimol skôr. Nemal však náladu sa otáčať v okolí pubertálnych osôb, hlavne keď ho jeho žiarlivé zlatino čakalo v posteli v inštitúte.* /Skutočne sa teším na deň, kedy už po tejto zemi nebude chodiť žiadna z tých príšer./ *Nadáva si, kým sa snaží premýšľať, čo spraví v daný moment. V rukách má zbrane. Samozrejme, že je jasné, čo má spraviť.* /Rád by som požiadal o trochu súkromia, a kebyže dokážete opustiť túto prácu a ísť domov. Mnoho civilov by zabíjalo za niečo takéto. Ja síce civil nie som...ale viete, je to práca. /Runa neviditeľnosti stále funguje./ *Uistí sa a sekne chlapcovi po krku oboma mečmi. Dáva si, samozrejme, pozor na svoje okolie. Inak by ho Gabriel uškrtil.*
*Samantha se zapletla v regálech a jistě by si našla něco ke čtení, kdyby tu byla o svém volnu, jenže nyní se snažila najít své skupiny ke kontrole. Když však senzor praktick utichne, začne se vracet. Následuje sílící vibrace a...zvuky boje, které civilové nevnímají.* /Jak nepříjemné být hluchý a slepý zároveň./ *Nakrčí sama pro sebe nos a potom přidá do kroku a vyřkne jména Andělů, aby zbraně rozzářila. Démon jí však musel zahlédnout v odrazu jedné z vitrín, jelikož se uskočil a kopl do stolku, aby donutil uskočit Samanthu a zároveň se vyhnul zbraním Sunila. Na Zemi ležela nejedna doutnající kniha spálená mocí ostří a Samantha je bezděčně kopla ke středu. Nikdo by jim nepoděkoval, kdyby zapálili jednu z největších ne-li největší knihovnu v New Yorku.* Skřípneme ho. *Ulička nebyla tak široká, aby inkubus proběhl kolem s jejich reflexy posílenými runami a nejspíše to věděl i démon, když po nich začal házet knihami.*
/Super, sme tu obaja./ *To bola myšlienka predtým, ako sa obaja museli naraz začať uhýbať. Aspoň teda prvá kniha trafila Sunila rovno do hlavy. Na ten moment, než sa démon rozhodol doňho hádzať aj naďalej, Sunil skutočne vyzeral ako nejaký otec, ktorý karhá svoje dieťa za to, že sa snaží rozhádzať po celej kuchyni svoju večeru z hrášku. Druhým knihám sa však začne uhýbať hlavne rukami. Postupuje. Pritom bližšie k démonovi, aby ho mohli mať až kompletne pri sebe pre ľahšie zneškodnenie.* Sam, viem, že to nie je príjemné, ale nesekaj po knihách a poď bližšie. *Zavolá na ňu. Už mu tak trochu bolo jedno, kto ho počuje, keďže momentálne chalan hádzal knihy na neexistujúce osoby. Predsa len nie je normálne, aby len tak začali lietať knihy do vzduchu.* Na tri. *Začne odpočívať, načo démonovi odsekne obe ruky predtým, než schytá ďalšiu várku do hlavy. Už bolo iba na Sam, aby ho zneškodnila skôr, než sa do toho začnú civili zapletať. Už sa začínali obzerať a pohľad na muža ich zrejme jasne stresoval.*
*Samantha nesekala po knihách, knihy se o ně rozsekávaly samy, když už, některé jí trefily, jiné minuly. Ostřími si kryla hlavu a část torza. Jeden roh se jí v jednom momentě nepříjemně zaryl do břicha, byť pouze na okamžik. Přesto sykla a stáhla ruce níž. Právě včas aby viděla, jak ruce démona spolu s knihami za nelidského výkřiku, který už jistě civily přiláká, dopadly na zem. Prudce do muže kopne, než mohou vidět, že je bez rukou a prýští z něj krev a rychle za ním skočí do uličky z dohledu civilů. Dost možná muž vrazí do Sunila jestli je v cestě, když však po démonovi bodne, aby ho zabila, tak si dá pozor, ať nezasáhne nic, co zasáhnout nechce. A démon se rozplyne, stejně jako už před hodnou chvíli ruce. Ještě, že si jich nikdo nestačil všimnout.* Jste vpořádku? *Ozve se jeden z civilů a přesune se do uličky a slepě je přejede pohledem a k němu se přidají další studenti.* Whoa, jak tak rychle utekl? Myslíte, že je vpohodě? *Ozve se jiný a Sam si zasune ostří do pochev a bez zájmu je mine.* Podíváme se ještě po originále knihovníka. Třeba tu je někde tělo. *Nadhodí tiše a zachmuřeně a vydá se k jednomu z okrajů. Určitě tu někde budou kumbály, schodiště pro personál, kuchyňka nebo tak něco.*
*Samozrejme, že bol rád, že Samantha rýchlo knihovníka schovala, ale ozaj nebol nadšený z faktu, že na jeho spomalenie využila práve jeho. Našťastie sa démon rozpustil v momente, ako ostrie prebehne cez jeho krk, len pár centimetrov od Sunilovho vlastného krku. Iba sa zodvihne a postupne sa snaží zo seba ichor striasť, ako prechádza okolo civilov. Vďaka tomu dievčine mierne zašpinil nohavice, ale bol si istý, že si iba pomyslí, že jej dierku v látke spôsobilo niečo viac humánne.* Vďaka, že si ma nepodrezala. Sander by sa určite netešil. *Zasmeje sa. Sunil si jol istý, že dievča by skončilo bez hlavy skôr, než by sa nadýchla pre povedanie slova prepáč. Ako tak z kože všetko dostane.* Dobrý nápad. *Prikývne a pozrie na priestor recepcie. Boli tam nejaké dvere. Viedli do chodbičky, kde sa nachádzali malá kuchynka, šatňa so skrinkami a toaleta. V šatni bola všade krv.* Môžme si byť istý, že ak je mŕtvy, zrejme by prežil aj dúšok z pohára. *Podotkne. Takúto scénu videl už párkrát, už to naňho nemalo až taký dopad ako prvýkrát, kedy sa doslova rozplakal. Samozrejme, že sa na to ani teraz nepotreboval pozerať dlho. Chodbou prejde až dozadu, kde sa mu otvoria dvere do bočnej uličky s košmi. Kovový smrad je cítiť všade.* Takže ho objavia ráno smetiari. Naša práca tu týmto končí. *Podotkne a chytí sa za hlavu, kde mal menšiu hrčku.* Poďme radšej, než prestane runa účinkovať. *S týmto odíde smerom k inštitútu.*
To by byl jeho problém, že by věřil možnosti, že zabiju jiného nefilim. *Odtuší a vyrazí za vysokým lovcem a znechuceně v šatně nakrčí nos.* Možná ho najdou i dřív, pokud to ty děcka nahlásí. *Dodá a kývne. Sama se však natáhne k mrtvému a zběžně prohlédne jeho zranění, aby zkontrolovala, že nemá žádné podezřelé. Ne. Čisté řezy, zřejmě způsobené nožem...nebo ostrými nůžkami. A tak se spolu se nakonec i ona vydá do Institutu ať sama nebo se Sunilem, pakliže na ni minutku, dvě počkal.*
*Byl ve svém pokoji a v tom si uvědomil že má domluvený trénink se Samanthou. Podíval se na čas a k jeho udivení měl dokonce ještě i čas. Že by konečně někam nepřišel pozdě.... neuvěřitelné. Vzal si na sebe nějaké to oblečení a vydal se chodbami do tréninkové haly. Se Samanthou už na pár hlídkách i trénincích byl a trénovalo se mu s ní celkem dobře. Oproti některým jiným lovcům ji neměl třeba chuť uškrtit po každém slově a i to se počítá. Ne ale co se jí týká tak s ní Matt neměl nikdy žádný velký problém a zdálo se mu že si i rozuměli. Vešel do tréninkové haly a rozhlédl se po ní. Co si budeme bylo celkem divné že tam nikdo nebyl většinou tam vždy někdo byl, ale tak uvidí třeba někdo přijde. Stál tam a čekal na Sam až přijde. Bylo pro něj divné nebýt někde pozdě.*
*Samantha narozdíl od Matthewa značně nestíhala. Co pro ni bylo klasické. Připálila vajíčka v kuchyni a snažila se momentálně vyhnat dým z okna utěrkou, zatímco prudký proud tekoucí do pánve se zčernalými, připálenými kousky ostřikoval i linku. Musela tak stopnout vodu, pánev tam nechala v tušení, že jestli sem přijdou Sander nebo Gabriell, rozhodně si budou jisti, kdo za tím stojí. Neměla ale čas to teď umýt, narychlo do sebe naházela večeři, dala odmáčet talíř i lžičku a rusé vlasy svázala do vyššího copu. Mimo to byla v lehkých teniskách na sport, které zažily lepší časy a na světlém povrchu byly skvrny od krve ukazujíc, že je zvyklá i na tréninky, které zajedou pod kůži. Doslova. Ne nutně bodání, ale seknutí, aby si protivník uvědomil chybu. Legíny obepínaly trénovanou postavu, zatímco lovkyně trochu zadýchaně a se zarudlými tvářemi dorazila do místnosti a vyhledala pohledem Matthewa.* Ah, už jsi tady, výborně. Ahoj, začneme. Jakou zbraň bys potřeboval procvičit? Potřebujeme se všichni sladit, takže si s každým míním dát pořádný trénink. Pak přejdeme k zavázaným očím, abys vnímal pohyby soupeře, aniž jej vidíš, je to docela fajn pomůcka na to, se naučit nespoléhat jen na zrak a zároveň v boji vnímat své okolí a vědět, kam se uskočit. *Spustí na jeden nádech zadýchaně a lapavě jej znovu vtáhne, když skončí a ukáže mu rukou na nějaké zbraně, které tady už umístila ráno, protože věděla, že jinak by nebyla o deset minut později, ale tak o půl hodiny. Minimálně. Určitě by ji zaujala nějaká ušpiněná zbraň a začala by ji čistit a zapomněla se.*
*Matthew tam nějakou chvíli ještě čekal a hádám že Samantha měla zpoždění jeden den kdy by mohl přijít pozdě a nikdo by to nepoznal a on je tu zrovna na čas. No co si budeme dala by se tomu říkat karma za to kolik lidí nechal na sebe už čekat že. Po nějaké chvíli se ale Sám objeví ve dveří a on se na ní usměje a řekne* Jojo, už jsem tady. Kupodivu ani ne pozdě *pousměje se jejím směrem, potom se nad její otázkou zamyslí a řekne* Klidně ostří nebo dýky, ne že by mi to úplně nešlo ale poslední dobu jsem pomalu měl v ruce jen luk *pousmál se na ni a když začne mluvit o tom že nebudou používat zrak tak se na ni celkem udivi a řekne jejím směrem* Myslíš že to dopadne dobře ?? Tohle mi nikdy moc nešlo
Dýky nezní špatně. *Kývne a zamíří pro čtyři dýky. Dvě z nich si nechá v ruce, další podá jemu.* Když tě tak sleduji, tak na boj poslepu zvolíme hůl. *Prohodí s jakýmsi chápavým přikývnutím. Poslepu si ostatně na ostré zbraně troufala snad jen se třemi lovci na světě. Dva z nich nesli jméno Sagittarüs. Zachytí dýky jako meče, které byly dle jejího gusta a protočí jednou z nich v ruce, mírně se rozkročí. Boj s dýkami byl tanec, stejně jako se spoustou jiných zbraní. Okamžitě si také vezme první oťukávací útok, který je vedený na spodní žebra ze strany, aby dýku snad nezabodla do jeho těla, na poslední chvíli se otočí a druhou bodne po jeho paži připravena zbraň kdykoliv zastavit.*
*Co si budeme dýky nebyli vůbec špatné a byla doba kdy to bylo jeho primární zbraň. V poslední době se mu ale tak osvědčil luk a šípy že je pomalu nepustil z ruky. Nějakým způsobem se mu více líbil boj na dálku. Ale co je aby neuměl bojovat na blízko že, pousměje se na Samanthu vezme si od ní dýky a řekne jejím směrem* Jo to bude asi jistější *pousmál se, když řekla že na slepo vezmou raději hole. Uchopí dýky a čeká až Samantha začne, její první útok odrazí a zaútočí on a to do pravé horní strany směrem k ramenu. A čeká jak na to Sám zareaguje.*
*Čepele dýk o sebe zařinčí, jak Sam srazí jeho dýku do strany a sama uskočí vzad, jen aby vzápětí udělala výpad vpřed, pokud ji bude chtít následovat a neuhne se včas, dost možná mu rozsekne jak bok, tak předloktí, ale bok spíš. A jestli uskočí na špatnou stranu, tak se nabodne zcela. Jeden její bok tak zůstane odkrytý, jestliže bude mít rychlé nohy, mohl by ji snad i trefit. Druhou rukou zastala pozici štítu v případě, že by mu snad dýka vyletěla směrem ke krku nebo hlavě. Nepovažovala jej však za hloupého.*
*Pozoroval Samanthu a každý její pohyb. Co si budeme s dýkami ji to šlo, ale Matthew taky nebyl úplně marný, co si budeme ten cvik tam byl. V moment kdy udělala výpad tak se jí jen tak tak uhnul ale úspěšně podíval se na ni a řekl jejím směrem* Dobrý tah tohle jsem nečekal. *Řekl a snažil se ji lehce rozptýlit a v tom udělal pohyb a zaměřil dýku směrem k jejímu boku který byl odkrytý. Buď se stihne Sám uhnout w bude to "bod" pro ni a nebo ji tak rozptýlil že nestihne zareagovat.*
*Samantha rychle stáhne ruku do strany a narovná se, čímž se taktak uhne Matthewovi, ale zároveň zvětší mezi nimi vzdálenost. Pořád byl vyšší a měl lepší dosah než ona. Udělala krok do strany a další, než se zlehka otočila bokem k němu, stále tak, aby jej celého měla v zorném poli. Tvář měla celou otočenou k němu a špičkou dýky si odhrnula vlasy z ramene, jakožto návnadu nebo pobídku k tomu zaútočit. Nemluvila, bedlivě zkoumala trochu přimhouřenýma očima jeho stavbu těla a pohyby ve snaze najít slabinu. Možné křížení nohou, kterou část její osoby sleduje - zda se věnuje očím, přechod krku a hrdla, paže, nohy, analyzovala si i jeho předchozí útoky a zvažovala vlastní a pak prostě nečekaně udělala úkrok do strany velice blízko jemu spolu se seknutím rukou, které by jej mělo zasáhnout na úrovni spodních žeber, nijak hluboko ovšem, jelikož její dosah nebyl tak velký, spíše by se jednalo o protrhnutí šatstva a možná škrábnutí hrotem.*
*Matthew tak nějak tušil že se nenechá jim rozptýlit a bude se plně soustředit na boj. Bylo na ní poznat že není žádný nováček takže tohle mu tentokrát dvakrát nevyšlo. Podíval se na ni a čekal co budou její další kroky. Nejdříve na něj nějakou dobu pouze koukala a Matthew se snažil o nějaký ten útok no moc mu to nevyšlo a potom udělala Dám úkrok do strany, Sam byla až moc rychlá na to aby ji Matthew měl šanci uhnout a tak ho trefila. Nebylo to nic hrozného, podíval se na to a byla to pouze lehká ráda a roztrhlé tričko, nic co by trénink mělo přerušit. Vzal si z kapsy stélu a aktivoval si léčivou runu aby se mu rána zatáhla. Poté co dal stelu zpět do kapsy tak se podíval na Sam co se bude dít dál *
Tohle znovu nedělej. Bylo to škrábnutí. Není třeba přerušovat boj. *Pokárá jej za použití runy uprostřed boje. Kdyby bojoval s někým, kdo jede hlava nehlava a nebojuje úplně čestně, tak by se mu toto vymstilo a přišel by dost možná k vážnější úhoně stejně jako k porážce. Protočí dýky a zasype lovce sérií bodavých a sekavých útoků, přesto rány dost krotí, aby lovce vážně nezranila a maximálně protla kůži, možná se dotkla masa. Nic hlubokého ovšem. Jestliže si Matthew najde mezi jejími útoky čas na vlastní, dost možná zasáhne, protože se snažila momentálně obě ruce zaměstnat útokem a přimět jej se stáhnout do ochrany. Tlačila jej k žíněnkám u zdi, kde by se mohl jejich boj přesunout i do jiných sfér. Bylo třeba trénovat boj se zbraněmi i bez nich. Ne vždy měli luxus, že byli ti inteligentnější a schopnější v boji, občas i je někdo překvapil a o zbraň přišli. Museli umět přežít i bez ní na tak dlouho, než přijde pomoc, či dostanou příležitost získat zbraň. Zrzavé vlasy chvílemi při prudkosti švihu létaly ze strany na stranu a švihaly její tváře, v jeden okamžik trefily dokonce oko a Samantha se tak musela stáhnout a zamrkat, což dalo Mattovi příležitost, dokud byla částečně oslepena, aby toho využil.*
*Podíval se na Sam a po chvíli sám uznal že to bylo zbytečné myslel si totiž že ho sekla o něco hlouběji ale na první moment to nějak nezaznamenal rychle podotknul k Sam* Myslel jsem že jsi mě sekla hlouběji *poté dal svou pozornost zpět do tréninku co si budeme Sam se nějak rozjela a on měl chvílemi co dělat. Většině útoku se ubránil a mezitím stihl i par svých ale co si budeme Sam měla na vrch, velkou roli v tom hráli zkušenosti když pomáhala s výcvikem lovců to přeci jenom lovci hned nějaké zkušenosti dá. V moment kdy ho začala tlačit ke zdi začal být lehce ostražitý přeci jenom se nechtěl jen tak nechat zatáhnout do kouta snažil se najít chvíli nepozornosti kdy by mohl mít nad ni na vrch, neočekával že se něco takového stane ale přeci jenom jo a to v moment kdy ji pramen jejich vlasů zasáhl to oka v tom Matthew využil situace a otočil se a začal Sám tlačit ke zdi on. Bylo to něco co by asi od nej na první pohled nečekala
*Samantha čekala, že toho využije, nečekala však, že se role tak rychle obrátí a ke zdi, kam tlačila jeho se dostane postupně ona. Jednu dýku prudce natáhne před sebe, aby jej držela od těla a proti jeho obrysu vykopne, aby jej dostala od sebe. Přesto by mohl uhnout. Snažila se dostat od zdi a pokud by dostala příležitost, tak upustí jednu z dýk, aby jej mohla zachytit a potáhnout k sobě. Uhne se však, aby mu nastavila nohu a dostala jej na záda. Pakliže dostane možnost, dýku opatrně přiloží do míst, kde se nacházelo srdce lovce.*
* Co si budeme dalo se čekat že toho využije a využil toho celkem rychle takže karty obrátil a v tenhle moment vedl on jelikož tlačil Samanthu ke zdi on. Natáhla k němu dýku a v tom si udělali od sebe značný odstup. Poté se snažila vykopnout což Matt tak nějak čekal a rychle se uhnul a snažil se srazit dýku kterou držela nataženou rukou aby měl výhodu. Nakonec to že ji Matt vyrazil dýku tak byla pro ni výhoda a ona ho dostane na zem na záda a přiloží na něj dýku. Matt se na ni podívá a řekne jejím směrem* Dobrá práce *a usměje se na ni, co si budeme bylo vidět že do tréninku dává dost a to mu přimělo že by do toho měl dát asi trochu víc*
*Sam ucukne koutek nad pochvalou a pročistí si za zavřenými ústy hrdlo, ať nedá najevo rozpaky.* Nebylo to špatné, musíš ale víc taktizovat. Být to boj na život a na smrt, nemůžeš být jemný. Jsem lovec, snesu to. *Ušklíbne se a zvedne se z polohy obkročmo nad ním - spíše na čtyřech, aby to nebylo vulgární. Už tak to bylo nekomfortní, ale bylo to v zápalu boje, kdy některé komfortní a nekomfortní věci musely jít stranou, stejně jako v jejím jednání s ostatními lovci musela jít stranou její tichá povaha, která nevyhledávala přílišně početnou společnost - mnohdy žádnou - a vůbec ne dominantní roli. Přesto jako tutor a v nepřítomnosti vedení i jejich zástupce, musela umět tyto role přijímat, kór když byly podstatnou součástí k naplnění ambiciózních cílů.* Věřím, že do příště se to zlepší. Nicméně, trénink poslepu by nám dnes spíš ublížil, takže si jej necháme na příště. *Prohlásí, když k němu natahuje ruku, aby mu pomohla na nohy.*
*Usměje se na nic co si budeme byla pravda že na tréninky v poslední době lehce kašlal a trochu i zlenivěl a po tom co předvedl dneska to chtěl změnit. Podíval se na Sam a řekne jejím směrem* Musím se zase více věnovat tréninkům no *podotkl jejím směrem a potom pomocí její ruky vstal a řekl* Jo to máš pravdu, ještě by jeden z nás přišel o hlavu* zasmál se *Ale děkuju za tréninky byli to fajn. Měj se hezky* Řekl jejím směrem a pak šel pryč
To udělej, než přijdeš tam venku o život. *Kývne a ustoupí dál.* I ty. *Popřeje mu naoplátku, načež sesbírá zbraně, které tu ráno nachystala, i ty s nimiž bojovala, aby je očistila a adekvátně připravila pro další užití. Poté, co je uklidí, přesune se do kuchyně, aby po sobě uklidila ranní spoušť a poté do knihovny.*
*Mir si počas cesty metrom nahodila všetky potrené runy, než sa ešte raz celá skontrolovala a uistila sa, že má všetko. Podľa všetkého malo ísť iba o klasickú kontrolu časti mesta, maximálne s pár démonmi, takže bola pomerne uvoľnená.* Ale musíš uznať, že Sanderove chlebíčky boli dobré. *Podotkne, sotva vystúpia von, a začnú sa prechádzať stále krásne osvetleným mestom. Keďže slnko malo zapadnúť až okolo desiatej, čiernovlasá lovkyňa vedela, že nepôjde o nijako náročnú hliadku, nie ako počas zimy, keď bola všade tma, museli byť naobliekaný, a ešte sa aj všetko kĺzalo.* Koľko dávaš typ, že stretneme démonov? *Spýta sa so stále dobrou náladou.*
Nebyly nejhorší. Byla bych raději, kdyby se cvičil víc v boji na blízko. *Řekne stroze na toto téma a potom se na ni zlehka pousměje, když se na ni podívá a cestou do Bronxu, protože měly stejně jen okružní trasu a žádnou pohotovost. Mířila blíž k okraji Bronxu, kde to nebylo hustě osídlené a osázené domy nebo něčím jíným a postupně mířila i směrem k vodě, kde by se mohli zdržet vodní démoni. Taky chtěla vidět odlesk slunce od vody, vypadalo to magicky. Kromě run a schopností bratrů, andělů nebo sester jediná "magická" věc, kterou ocenila.* Doufám, že žádné, kteří by byli v blízkosti lidí a ohrozili by je. *Nadhodí a rozhlíží se po možném nebezpečí. Stále si zvykala na ruch velkoměsta. Támhle jezdili v partičce na Skate-boardu, v této uličce hráli za plotem basket a někde v nižších patrech se hádal nějaký pár a do toho všeho ruch velkoměsta typu projíždějících aut, troubení, hlasité hudby z rádií ať na něčím rameni či v autě - i když teď asi byly častější repráky, nebo ne? Uhýbala se lidem, kteří ji neviděli, protože byli slepí, bez Zraku a jí to vyhovovalo. Když to nebylo třeba pro její pozici lovce, tak pozornost nestrhávala, to přenechávala Gabriellovi.* Mimochodem...je mi líto tvých rodičů. *Prohlásí měkkým tónem, aby nezněla příliš stroze nebo bezcitně.* Jak se ti daří?
*Pretočí nad Sam očami. Už si tak nejak zvykla na toto ich doťahovanie.* Neboj, v tom sa určite snaží. Aspoň som ho videla dosť trénovať, takže určite bude nabudúce omnoho lepší. *Upokojí dievča. Stále veľmi nerozumela tejto ich rivalite, ale nemienila sa starať do výchovy inej rodiny. Na odpovedi Sam sa však zasmeje.* Ale no ták. Niekedy sa trošku uvoľni. *Navrhne jej a pozrie, kam to mieria.* Prečo ťa to k tej vode tak veľmi ťahá? *Zaujíma sa, zatiaľ čo si v ruke začne prehadzovať katanu. Senzor nič nehlásil, takže sa cítila kompletne pokojne. Zarazí ju však , čo lovkyňa zrazu povie, a doslova zastaví v kroku. Chvíľku len pozerá do diaľky a zhlboka dýcha, kým premýšľa nad svojou odpoveďou.* Už sa to stalo pred dvomi rokmi, a lovci umierajú každý deň. Aspoň umreli v boji, tak, ako si to želali. *Odpovie jednoducho, ale dievčati venuje aspoň jemný úsmev.* A mimo tohto...asi dobre. Ani neviem. Čo ty? *Snaží sa pokračovať ďalej v konverzácii, ale jej telo sa stále spamätávalo zo spomienky na svoju rodinu.* Ale keď to pripomínaš...je to aj trochu stres. Už by sme si mali pomaly začať zakladať rodiny a tak...hlavne ja. Ako posledná pokrvná členka rodu Farwing. *Keď to povie nahlas, znie to ešte horšie. Aj preto začne v kroku spomaľovať a začne sa schovávať do svojho vnútorného sveta.*
Umím se uvolnit, ale hlídka není správné místo. *Odtuší a skoro shovívavě se usměje, načež naťukne téma její rodiny a zastaví se zpožděním. Nesnaží se druhé lovkyně dotknout a nějak ji utěšit, znaly se jen velmi povrchně, od toho měla vlastní přátele nebo Gabriella a z její strany by to bylo nežádoucí.* To neznamená, že to je jednoduché. *Nabídne jí alespoň nějaká slova podpory a nadzvedne obočí. Hlodala ji poznámka, že jí přece nikdo neumřel.* Poznávám náš terén, ohniska výskytu, problémová místa či jedince, vyřizují nějaká papírování a trénuji, klasický život nefilim, takže hádám, že ne špatně. *Prohodí jednoduše a chápavě přikývne.* Jo, tomu rozumím, rodiče to neřeší, strýc ano. *Rodiče respektovala, ale nevychovávali ji příliš oni jako spíš Magnus Sagittarüs a posléze akademie. Nechyběli jí však zrovna dvakrát moc, ne že by je neměla ráda, jen měli spíše formální vztah.* Kdo si však vezme tvé příjmení? *Nadhodí řečnicky s úšklebkem jejich ženský problém a dotkne se zatím schovaného senzoru. Nepochybovala, že by zachytila vibrace, ale uklidňovalo ji to nějakým způsobem.*
Jasné, máš pravdu. *Prikývne nakoniec a pokračuje nejako ďalej v kroku. Očami sa pozerá niekam do neurčita.* /Mala by som si ísť uctiť ich pamiatky. Už som nebola tak dlho./ *Uvedomí si.* To máš pravdu...to nie je. Ale veľa mi neostáva, iba pokračovať ďalej. *Povzdychne si. Prekvapene však pozrie, keď sa dievča rozhovorí. Bola však za to rada.* Tvoj život znie úžasne. Ja sa asi za chvíľku zblázním z tých bielych stien nemocnočnej miestnosti. Už som viackrát rozmýšľala, či by nepomohlo trochu farby. *Prizná sa so svojimi myšlienkami. Nevedela však, či to zvládne sama, alebo požiada o pomoc niekde inde. Opäť sa ale zastaví v ceste. Bolo to na ňu priveľa, o čom momentálne nechcela premýšľať.* Možno...možno sa niekto nájde. *Povie už zdráhavo. Zúfalstvo sa jej začalo chytať ešte viac. Nechcela byť koncom tak hrdého a silného rodu. Nakoľko ani jednej senzor nepípal, zrejme si nevšimli jemného vrčania na kraji ulice. Mir si ho však všimne neskoro. Skúsi ešte uskočiť, keď sa na ňu vlkolak vyrúti, ale na jej hrôzu ucíti silný stisk zubov okolo jej lýtka. Rýchlo však udrie vrch hlavy vlkolaka opačnou stranou rukoväte meča, aby sa ho striasla.* Sam, musíme ho zneutralizovať. *Jej mozog sa vráti plne do poplašného módu, a tak, keď vlkolak povolí, rýchlo sa postaví na neisté nohy.*
Zkus se zeptat vedení na vymalování. *Usměje se, protože ani jí by to asi moc nepřekáželo. Ona barvy milovala, v jejím pokoji byl stojan a na něm věčně plátno. Prázdná byla na polici skříně, pomalované opírala nebo věšela různě okolo zdí či přímo na ně, některé nezjištně prodávala a rozesílala zásilkami. Samantha stejně jako Mirjam kvůli rušnému městu příliš pozdě zaznamená vlkodlaka a vteřiny na to její ruku opouští vrhací dýka, která se zabodne do ramene vlkodlaka, ale již nezmění směr pohybu a lovkyně jen vykřikne. Jediné, co však zvládne je vlkodlaka omráčit a ani to jistě nepotrvá dlouho, což....bude problém. Přes srst mu nemínila nanášet runy, což znamenalo...dýky skrz nohy, aby se nemohl postavit a v případě nouze jej omráčit. Lano po kapsách fakt nenosila.* Zavolám Gabriella. Ošetři se, okamžitě. *Přikáže lovkyni, načež vytočí číslo Gabriella z prostého důvodu - s vlkodlakem na rameni se nepotáhne. Ten neviditelný není. Auto bude vhodnější. A pak taky bude třeba přesunout vlkodlaka do Institutu a Mirjam chtěla nechat se pořádně ošetřit. Ideálně jít za bratry.* Potřebuji tě, Mirjam kousl vlkodlak. Pošlu ti adresu. *Zpráva byla stručná a pronesená v čínštině.*
*Celú dobu myslí len na to, aby vlkolaka udržala čo najviac bez pohybu, aby mohla Sam svoju dýku doňho zabodnúť, a omráčiť ho. Až keď si vytiahla jeho zuby z rany a lepšie sa na ňu pozrela, tak jej začalo dochádzať, čo sa práve stalo. Šanca nebola až tak veľká, ale bola tam. Sam jej ani nemusí hovoriť a už si ranu čistí a snaží sa čo najviac vyhnúť kontaktu so slinami. Našťastie sa jej mozog prepol do pracovného záberu, takže vníma iba to, aby to vyčistila čo najlepšie, ako sa dá, než si ranu zaviaže a prejde k Sam.* Pomôž mi ho dať zatiaľ viac stranou, ak pôjde niekto okolo. *Požiada ju, a nezastaví sa až do momentu, kedy nie je telo schované nejakými starými krabicami. Celú dobu sa snaží zhlboka dýchať, aby sa upokojila.* Kedy príde? *Pýta sa, aby prišla na iné myšlienky.*
Brzy. *Odvětí lovkyni, zachytí ji za ramena a pokud se nechá, posadí ji. Sama očekává Gabriellův příchod a poté, co se tak stane není snad ani chuť na větší řeči, když měli závažnější problém. Naloží Mirjam i vlkodlaka a odjíždějí vyřídit vše potřebné, jak s kousnutím, tak s jeho viníkem. A to měla být běžná hlídka... Caleb nebude nadšený a na ni padala vina. Měla si toho všimnout dřív. Měli zodpovědnost...! Nic z jejích myšlenek, až na omluvu vůči černovlásce poté, co ji opouští, však neproklouzne ven, zatímco Samantha se vydává řešit další věci spojené s jejich nešťastnou hlídkou.*
*Gabriell sa dohodol so Sanderom na ľahkom občerstvení. Sám nechcel ísť cez čiarku, nakoľko bolo stále otázne koľko nefilim sa skutočne ukáže. Nechcel dúfať vo vysoké počty kedy sa objavia traja a na ich stole tak budú kvantá jedla, ktoré nemožno zjesť. Pripravili tak niekoľko džbánov s vodou v ktorej boli rôzne zmesi byliniek a pár kociek ľadu. Na stole sedeli chlebíčky, pár jednohubiek a ovocie nakrájané na menšie kúsky. Gabriell trval na svojich sľuboch nakoľko chcel, aby sa Charlotte najprv zabývala medzi stenami starej katedrály dal jej čas a túto stretávku aspoň trochu odsunul na bočnú koľaj. Avšak teraz? Bol ideálny ak nie najvyšší čas nakoľko Charlotte z aklimatizácie prešla na mierne vyvádzanie. Či už išlo o afére z pred pár dňami kedy prišla do Inštitútu.. pod vplyvom. Vzhľadom na jej vek, pokiaľ nešlo o vplyv internetu tak to bol zlý vplyv. Tak či onak, zatiaľ čo čakal na zvyšných členov posadil sa do jednej zo sedačiek a spravil si trochu čaju. Nie že by pohrdol vodou s bylinkami, ale sám preferoval teplú variantu. V rohu miestnosti v jednej zo skriniek bolo pár spoločenských hier, ktoré boli vyložené a na očiach. Zatiaľ čo Gabriell si k svojmu čakaniu pribral zoznam, ktorý chcel prebrať.*
*Keď kráča do spoločenskej miestnosti, veľmi dobre je oboznámený s tým, čo Charlotte vyviedla. Nie že by bol problém s jej účasťou na Pride, má to byť nevinná zábava a ľudia v jej veku sa účastnia stále. Ale Charlotte sa zrejme rozhodla nevenovať pozornosť slušnému a bezproblémovému zúčastneniu, ale rovno vyviedla dva problémy, z ktorých ani jeden nie je úplne malý. V jeho tvári je vidieť, že je naštvaný, alebo skôr prísnosť v jeho očiach odráža aj mierne sklamanie. Charlotte mu predsa povedala, že nebude problémová a pozrime sa. Nedodržala to. Tréning s ňou sa síce už posunul, učí ju obranu s rôznymi typmi zbraní, keďže už sa naučila aspoň základné postoje, výpady a úskoky… Nešlo jej to síce perfektne, ale to budú vylepšovať postupne. A síce je na ňu prísny, rovnako ako býval na Grace, zrejme bude Charlotte potrebovať kontrolu všade, kam sa vyberie. Aspoň tak cestou do miestnosti o tom uvažuje. Keď vstúpi dnu, zazrie v miestnosti zatiaľ iba jedinú osobu a to Tsai Mei Lana. Jeho tvár sa nijak nemení a nie je na ňom vidieť žiadnu emóciu, mimo tej serióznosti.* Dobrý deň. *Pozdraví však, jeho hlas je neutrálny a je celkom rád, že prišiel medzi prvými. Aspoň sa na neho nebude upierať viac pohľadov, zároveň však dúfa, že sa stretnutia zúčastnia viacerí lovci, nie že nakoniec skončia iba oni dvaja a Charlotte, ktorá by mala prísť, ak nechce, aby to bolo ešte horšie. Prebehne pohľadom po občerstvení a keď zbadá vodu, vyberie sa ku stolu a naleje si, potom sa otočí a usadí do jedného zo sedadiel a napije sa.*
/Ach, ale aj keď som mal teraz raňajky, ešte by som si niečo dal. Hádam, keď jedlo pripravoval Sander, tak bude vedieť, koľko toho dokážem do seba dostať.../ *Sunil bol stále až po uši zamilovaní do svojho priateľa...a táto realita sa nemala ešte nejakú dobu zmeniť. Aj preto ho netešilo, že ak mali byť na verejnosti, mali sa správať čisto ako kamaráti. Ale nechcel to svojmu rozkošnému chlapcovi robiť ešte ťažšie, než ako to už teraz má, a teda prikývol. Bude si však musieť riadne strážiť ruky, aby si náhodou bielovlasého chlapca nevzal do náručia ako medvedíka. S hlasným nádychom sa zastaví ešte na chodbe pred vstupom a následne vojde, jeho známy úsmev je už pripravený na jeho perách.* Zdar vospolok. *Pozdraví všetkých, čo už vnútri sú, a v momente zbehne k stolu s jedlom, kde si ukradne dva najväčšie krajce obložených chlebíčkov.* Oh, Grabiel, to máš čaj? Už som ťa ho videl viackrát piť, a vždy vonia úžasne. Čo to máš za typ a dodávateľa? *Spýta sa, načo si zakusne a má v momente nebíčko v ústach. Už teraz vedel, že len čo budú Sunil a Sander sami v izbe, tak mu bude hovoriť, aký dokonalá kuchár je. Pre teraz sa však iba rozhodne poďakovať za skvelé jedlo, len čo chlapca uvidí.*
*Mirjam vedela, že má ísť o pokojnú stretávku, hlavne aby sa medzi sebou spoznali starí a noví členovia inštitútu, ale napriek tomu bola pripravená na hliadku, ktorú mala neskôr so Samanthou. Aj sa tešila, dievča chcela lepšie spoznať aj mimo rodinné a parabatai vzťahy, ktoré medzi nimi existovali. Preto ako prvé zo svojej izby zamierila práve k Sam, s ktorou sa navzájom ešte skontrolovali, či majú všetko potrebné, a potom vytiahla vak, do ktorého si nahádzali všetko potrebné, ako aj uvoľnila miesto Samanthe. Mirjam totižto chcela, aby mali všetko blízko seba, aby sa mohli okolo 16. hodiny zdvihnúť a rovno ísť.* Ale určite by som sa aspoň trochu najedla. Jedlo vraj pripravoval Sander, takže sa aspoň nemusíme obávať, že by sa nedalo jesť. *Na poslednej časti sa zasmeje, nakoľko videla aj niektorých iných členov inštitútu variť, a reálne verila len Sanderovi s vareškou v ruke. Síce sa čiernovlasej lovkyni zadzalo, že v mimike Samanthy videla, že s ňou nesúhlasí, ale nechala to pre teraz tak.*
*Sander mal doobeda plné ruky práce v kuchyni. Ráno si naštastie stihol ísť na ranný beh, ale okrem toho sa len točil od raňajok pre Sunila, občerstvenie na stretávku a taktiež obed. Niekedy mal pocit, že by z tohto zabitého času mal mať aspoň nejaké provízie. Možno aspoň tringelt! Chodby Inštitútu však boli poslednou dobou.. iné, nebezpečné. Bolo to pravdepodobne spôsobené paranojou z toho, že by ich niekto so Sunilom mohol vidieť. Akoby mala Samantha oči naozaj všade. Možno práve tej možnosti sa bál najviac. Jeho sesternica bola jednoducho nočnou morou, ktorá sa len tak premávala po meste. Príliš sa na nevyobliekal. Mal na sebe len čierne kompresné tričko a tepláky, ktoré už okrem farby boli aj od korenín. Tak či onak prišiel trochu neskôr nakoľko ešte potreboval poumývať kuchyňu v ktorej po jeho práci bola padnutá bomba. Ešte s miernými krúžkami na prstoch tak vojde do miestnosti kde sa slabo pousmeje. Začal kalkulovať kam by si mal sadnúť, vedľa Mirjam? Nie tam bola Samantha.. vedľa Sunila? To bolo nesmierne okaté.. Zahryzne sa do vnútornej časti pier kým sa posadí na sedačku, ktorá bola prázdna medzi Sunilom a Mirjam. Mimo gauč a mimo extrémneho kontaktu. Narozdiel od toho u Triss sa skutočne snažil, aby sa nevyzradili hneď na začiatku.* Všetci v dobrej nálade. *Povie so slabým úsmevom zatiaľ čo prebehne po osadenstve, samozrejme SEBASTIÁN do tohto tvrdenia nezapadal. Sander niekedy uvažoval či mal ten muž tvár z hliny a drobný pohyb by ho donútil k rozpadu celej tváre.*
*Vedela, že ju čaká problém, ale moc ju to netrápilo. Bola myšlienkami inde zo stretnutia, ktoré mala v tom čase. To že skončila opäť zdrogovaná jej neprišlo tak blbé, pretože u tej drogy nemala halucinácie, len jednoducho sa cítila dobre. Čo asi ostatným vadilo, takže si vypočuje prednášku, ktorú si akože vezme ku srdcu. Lenže ju trápil papierik, ktorý mala vo svojej izbe, kde sa jej vyhrážal, že dopadne ako jej rodičia. Nevedela, kto to je, ale bolo jej jasné, že buď pozná ju alebo jej rodičov, ale nikomu to nechcela povedať. Vojde do miestnosti, pričom je radšej ticho, pretože aj tak nevedela čo povedať. Mala na sebe dlhé rukávy, pretože by sa najradšej dnes skryla. Posadí sa na sedačku, pričom sa pozrie a iba kývne, že tam je, aj keď tam moc nechce byť.*
Zdravím vás. *Pousmeje sa keď sa spoločenská miestnosť zdala skutočne plnšia a živšia, ako kedykoľvek doteraz. Ryšaví lovec sa z jeho skúsenosti nebránil akémukoľvek rozhovoru. Takých členov Inštitútu niekedy skutočne vedel oceniť. Boli dobrým lepidlom pre kolektív kedy neustále nútil vzájomnú komunikáciu. Pri každom príchode len mierne kývne hlavou, akoby jednotlivcov vítal. Následne sa tak otočí na SUNILA pri čom pri jeho otázke si len napraví okuliare na nose a pouvažuje.* Tieto posledné som kupoval v Aateaz. Je ich tam mnoho, toto je zmeska čierneho čaju. *Vysvetlí pri čom na túto tému by dokázal hovoriť nekonečne dlho. Teraz však bolo potrebné prebrať pár drobností.* Chcem vám približne povedať, čo dnes potrebujeme prebrať. Následne bude priestor na akékoľvek otázky na kohokoľvek. *Začne pri čom sa slabo narovná v sedačke. Nechcel sa stavať, všetci pokojne sedeli a tak sa nevyžadoval vyvyšovať.* Pokiaľ niekto príde s oneskorením stále bude mať na otázky priestor, ale officiálnu časť preberiem len raz. *Povie pri čom si vyberie papier a ešte raz sa na neho zbežne zahľadí kým s pomerne nečítateľným pohľadom položí šálku na stôl.* Hlásenia aj naďalej chodia nepravidelne, nepresne. Pokiaľ je tento pokyn nezrozumiteľný rád si s vami sadnem a ukážeme si to krok po kroku. Vzhľadom na váš vek, však okrem Charlotte očakávam každého, že vie čo a ako. *Začne pri čom to bola skôr pripomienka než čokoľvek iné.* Ďalej, každú sobotu o 9:00 bude spoločný tréning. Dochádzka bude zaznamenávaná a ospravedlnenia budú evidované a musia byť pádne. Musíme sa dostať do spoločného rytmu, nakoľko toto mi bolo často vyčítané, že nie všetci sú na rovnakej úrovni. Musíte sa tam dostať a navzájom sa tak musíte ťahať. Ide o tímovú vec, ktorá tak bude platná na každého, bez výnimiek. *Túto výčitky si zapísal najmä po rozhovore s Grace. Nerovnomerný výcvik, bol tak čas s tým niečo robiť.* Na príjemnejšej nôte, máme v Inštitútu nový prírastok, ktorý ste si už mohli všimnúť. *Pousmeje sa na mladú lovkyňu Charlotte zatiaľ čo k nej slabo zodvihne ruku.* Chceš sa nám predstaviť CHARLOTTE? *Pousmeje sa pri čom jeho oči sa zmiernia a zmäknú. Položí následne papier na stôl, akoby pozýval členov okolo stola, aby si prečítali jeho poznámky.* Pokiaľ máte teda otázky, je na nie priestor. Ak nie.. môžete využívať svoj voľný čas tu. Vždy keď príde nový člen budeme mať takéto posedenie. Nech sa premiešame, tak, ako je to potrebné.
*Co si budeme na tohle setkání tak nějak zapomněl jako na většinu důležitých věcí. No to byl prostě Matt co se dá dělat. Rychle šel ze svého pokoje do společenské místnosti kde se to mělo odehrávat. Rychle vešel do místnosti v průběhu toho co už bylo setkání v průběhu. Podíval se do místnosti a co si budeme bylo mu lehce trapně, no ale lepší přijít zase aspoň někdy než vůbec ne. Podíval se na ostatní v místnosti a řekl* Omlouvám se, zapomněl jsem že to je dnes *a poté si šel potichu sednout a poslouchal co se děje*
*Po chvíli ako si sadne už sa do miestnosti hrnú ďalší lovci. Grace medzi nimi nevidí, čo ho zamrzí hlavne preto, že ona by mala iste dobré poznámky a zároveň by tým mohla dvihnúť svoje postavenie medzi lovcami, aby z nej nemali pocit, že je na tom podobne, ako teraz Charlotte. Preto iba sedí, sleduje tváre, ktoré už pozná a ktoré zas nepozná až toľko a cíti, ako jeho introvertná osobnosť nad ním drží akúsi ruku, kedy je pre neho najlepšie, ak sa s ním nikto nebude chcieť rozprávať priamo, kým nezačne ich stretnutie oficiálne. Na tých, ktorí mu venujú nejaký pohľad, iba kývne hlavou a ako vojde CHARLOTTE, venuje jej trochu intenzívnejší pohľad a síce nie je dobrý v čítaní emócií, vidí na nej, že je nervózna. Hlavne keď sa dnes bude spoznávať aj s ďalšími a hneď na to sa budú preberať ťažkosti, ktoré Lotty spravila. No i keď je naštvaný, že sa správala nezodpovedne, nakoniec ju nebude pred všetkými kárať, aby ho za to potom neznášala. Otočí hlavu k TSAIOVI, ktorý začne oficiálnu časť a Sebastian si sám pre seba prikyvuje, hlavne s návrhom spoločného tréningu. To síce nie je jeho komfortná zóna, no ako niekto, kto trénuje lovcov už niekoľko rokov to považuje za vhodný spôsob ako si zvyknúť a naučiť sa bojovať popri ďalším lovcom. Keď sa pozornosť nasmeruje na CHARLOTTE, je rád, že takéto stretnutia neprebiehali, keď bol on nový v inštitúte. A snaží sa, aby sa mohla oprieť aspoň o jeho známu tvár, keď by bola nervózna z toho, ako na ňu všetci pozerajú.*
*Uznanlivo prikývne. Síce o čajoch nič nevedel, keďže saho aj tak SANDER stránil ako papier ohňa, tak sa rozhodol, že proste naňho nebude tlačiť a počká, než príde on za ním. Medzitým si sadne blízko GABRIELA a počúva ho o čaji, než sa začne prihovárať už k všetkým. Celú dobu iba potichu spokojne je, a keď sa na seba so SANDEROM pozrú, iba mu ukáže na jedlo na svojom tanieriku a potom palce hore. Nemienil totižto hovoriť cez GABRIELA, chcel ostať na jeho dobrej strane. Pri ohlase o nepresnom a nepravidelnom podávaní hlásení GABRIEL hovorí, snaží sa tváriť, že v miestnosti nie je, nakoľko sa vždy nejako zranil, kvôli čomu prišlo hlásenie o hliadkach od neho neskôr. Ale aspoň ho potešila možnosť pravidelnejšieho tréningu, počas ktorého sa chcel viac zamerať na svoju vlastnú ochranu, nakoľko nemienil spôsobiť, že ostatným lovcom kvôli nemu vypadajú vlasy od nervov. Akurát GABRIEL skončí a vyzve nejakú novú lovkyňu, aby sa predstavila, keď už aj SUNIL do seba hádže posledné sústo. Iba sa na CHARLOTTE usmeje a čaká, čo o sebe povie.*
*Sander zložil SUNILOVIi len pohľad s úsmevom, ktorý viac menej činil jeho tajný kód, že si uvedomuje, že teraz sa k nemu nemôže priznávať, ale vynahradí mu to hneď, ako to bude možné. Pri pohľade na SEBASTIÁNA, mierne uvažoval, kde bola Grace. Nie, že by niečo vedel na sto percent, ale mal už niekoľko nocí, kedy sa budil na zvuky z vedľajšej izby.. čo bola izba Grace a mal pár vecí, ktoré by poznamenal. Nechcel však v jednom v mžiku, ako sa preberajú hliadky a spoločné tréningy spomenúť to, že keď sú spolu.. je to trošičku počuť. Ak mal byť však úprimný celkom sa na pravidelnosť tešil. Bolo to presne to čo mu od príchodu mierne schádzalo. Spoločné jedlá si vedel vynahradiť so Sunilom a Mirjam, teraz už aj Gabriell sa sem tam pridružil, alebo náhodne narazil na niekoho iného. Tréningy však boli vždy len na lovcovi a tak sa mu niečo takéto zdalo, ako dobré riešenie.. len ho zaujímalo, ako často všetci budú skutočne chodiť. Keď si povšimne, ako SUNIL spokojne chrúme jeho porciu, uchechtne sa čo mierne zničí atmosféru miestnosti, na čo si následne vezme chlebíček na tanierik aj on. Pokúsi sa aj nenápadne postaviť pri čom naleje niekoľko pohárikov a postaví ich na stôl, aby si ľudia vzali. Potom len opäť padne do kresla snaží sa príliš neznervózniť mladú lovkyňu, ktorá mu za tie dni v Inštitúte stihla ukradnúť aj mobil. Slabo sa na ňu však usmeje, aby ju uistil, že vyťahovať to na ňu nebude. Aspoň nie zatiaľ. Uvažoval nad otázkami, príliš mu ich nenapadalo, avšak chcel aspoň do konca sedenia, nejakú naškrabať.*
*Očami chvíľku prebieha medzi SADNEROM a SUNILOM, nakoľko sa na jej prekvapenie neposadili k sebe.* /Asi budem musieť chlapcovi vysvetliť, že čím viac sa bude odťahovať, tým to bude okatejšie.../ *Povzdychne si pre seba a vezme si od stola aspoň pohár s nápojom, pričom jeden prinesie aj SAMANTHE. Tašku s pripravenými vecami nechala zatiaľ medzi nimi, prípadne ju vedela dať niekam do rohu, ak by niekomu zavadzala. Ale pre teraz všetci sedeli a Mirjam bola rada, že nemusela teraz nikoho riešiť v nemocničnom krídle.* Ešte by som aj ja rada podotkla, že mimo pravidelných hlásení hliadok je potrebné hlásiť aj vaše návštevy v nemocnici. Rozumiem, že ak sa iba porežete, chcete si zobrať iba jednu náplasť, vtedy mi to stačí napísať niekde na papierik a nechať to na stole pri vstupe. Táto informácia je potrebná len kvôli zaobstaraniu zásob. *Po týchto slovách pozrie smerom k SEBASTIANOVI, a pokračuje.* Ale ak je niekto zranený horšie, radšej ma zavolajte, nech sa na to pozriem. Potrebujeme totiž každého z nás, aby bol v čo najlepšom stave čo najrýchlejšie. AK v inštitúte nie som, nahláste tieto informácie aspoň GABRIELOVI, ktorý v horších prípadoch môže povolať Mĺkvych Bratov. *Požiada ešte raz, aj keď si už myslela, že niečo takéto bude samozrejmosť.* Prípadne sa na to môžem ešte s GABRIELOM pozrieť, že ako by sme zaviedli toto hlásenie tak, aby to bolo vám najlepšie. Ak má niekto nejaké nápady, kľudne nám ich povedzte, než pôjdem. *Prehodí si nohu cez nohu a spokojne si odpije. S očakávaním sleduje novú lovkyňu, a čo zo seba dostane.*
*Chvíľu sleduje SEBASTIANOV výraz a dúfala, že sa to nevytiahne teraz. Mala diný jednoducho pocit z toho celého stretnutia moc sa jej tam nechcelo byť. Jedine čo ju potešilo, že sa na ňu SANDER pousmial z toho, že mu zobrala mobil, ale to mu vysvetlí, že to bola iba hra a aj tak ho mala v pláne vrátiť. Nič by sa tak či tak nestalo. Len GABRIEL vysloví jej meno, tak sa jej okamžite v hlave vybaví.* /Prečo práve ja? Prečo mám pocit, že ma postavil pred šibenicu a rozprávaj o sebe./*Pomyslí si a vážne sa jej do toho nechce. Povzdychne si, pretože sa jej práve moc do toho nechce. Postaví sa a s doslova hraným úsmevom spustí.* Ahoj som Charlotte. Som tu nejakú chvíľu. O živote lovcov sa práve len dozvedám, takže moc otázky ohľadom tohto na mňa nemajte. Variť odomňa nečakajte, pokiaľ nechcete vyhorieť. Zodpovednosť za mňa majú Sebastian a Caleb, tak keby niečo, obráťte sa na nich, hlavne CAleba. Mám rada modrú oblohu a žiarivé úsmevy. *Povie a je tam počuť ironia, keďže sa jej do toho nechcelo.* Tu poslednú vec neberte vážne. Stačí to takto? *Opýta sa TSAIA a vezme si chlebíček na nervy, pričom sa znovu posadi na svoje miesto.*
*Gabriell len pozorne sledoval mnohé odozvy, ktoré sa rozhodili po miestnosti. Pohľad v tvári zvyčajne nefilim rozhodil. Teda okrem prítomného Hawkstona. Neočakával, že by sa dostavil Caleb. Pomerne dlho bol v nedohľadne a bez slova možno opäť zmizol, alebo sa len prehrabával vo svojej dokumentácií? Bolo to ťažké rozhodnúť. Sám sa však snažil nedržať prítomnosti Caleba príliš silno, nakoľko po pravde ho ani neočakával. Pohľady Sunila keď hovoril o hliadkach zachytil, rovnako, ako nespokojný výraz Mirjam na Sebastiána. Toto chcel, otvorenú konverzáciu z ktorej by si mnohý mohli vziať k srdcu. Predsa len keď mu Mirjam rozčúlene hovorila, že polku vecí čo potrebovala bola minutá, bolo zrejmé, že niekto nevedel, ako sa správať, alebo čo robiť. Keď sa CHARLOTTE dostane k slovu, bolo zrejmé, že má ostrý jazyk.* Pokiaľ toto bolo to čo si o sebe chcela povedať, tak áno. *Prikývne pri čom dievča sa zdalo byť ešte vo svojich náladových rokoch. Rozumel, že takáto zmena mohla byť zaťažujúca, ale musela byť silná. Pokiaľ sa však takto bránila, bolo to na nej.* Dobre, pokiaľ je to všetko ďalšie informácie budú naďalej na nástenke. Na otázky je priestor aj naďalej, alebo keď máte dotaz otázku, ako Mirjam. *Pousmeje sa na svoju sesternicu pri čom sa postaví zo sedačky a prejde ku stolíku s jeho predpripraveným čajom.* Taktiež chcem, aby ste sa všetci rešpektovali aj keď sa možno nestretnete v názoroch či čímkoľvek inom. Nechcem vidieť pohŕdanie. *Dodá zatiaľ čo kývne k MIRJAM, dlho nemal príležitosť sa so sesternicou porozprávať.* Pripravená na hliadku vidím? Máš ešte čas na hru šachu? *Nadhodí, pri čom tak popostrčí, aby aj ostatný sa mierne uvoľnili.*
*Zachytil SANDEROV úsmev a samozrejme, že mu ho opätoval. Už teraz vedel, že sotva chlapec príde do jeho izby, už ho bude mať Sunil vo svojim náručí a bude ho upokojovať, že všetko je v poriadku. Pre teraz sa ale rozhodol, že dá chlapcovi priestor a tak počká, než sa nová holka predstaví a GABRIEL ukončí oficiálny začiatok meetingu. Sunil sa opäť postaví, tentokrát však už pri stolíku čapne niečo sladké a k tomu si vezme jednu z naliatých limonád. Podíde k CHARLOTTE.* Takže...to ty si vzala Sanderov mobil? *Spýta sa potichu, aby ich nikto iný nepočul, ale usmeje sa na ňu, aby je naznačil, že je s tým v poriadku.*Musím uznať, že načasovanie bolo kreatívne. Kto by mohol čakať, že mi niekto tesne predtým chrstne farebnú kriedu do očí. *Zasmeje sa svojím známym hrdelným smiechom.* Ale napadlo mi, že možno by si mohla zbehnúť niekedy do skleníka, ak by si potrebovala svoj čas. Akurát ho prerábam a už je takmer dokončený. A možno by sa ti aj páčilo mať raz za čas súkromie. Poradím, choď sa niekedy pozrieť v noci. *Mrkne na ňu, nakoľko Sunil vedel najlepšie, ako krásne v skleníku je, nech tam prídete v hociktorú hodinu, ale práve v noci je to iné.*
*Pozrie na svojho bratranca a potom na hodinky nad vchodom.* Vieš, že partičku šachu by som nikdy tebe neodmietla. *Upokojí GABRIELA a spolu so svojím drinkom sa zdvihne, ospravedlní sa SAMANTHE a vyjde k stolíku s hrami, kde si jednu šachovnicu vezmú. Mir si ešte naloží niečo z jedla, aby na hliadku nešla s prázdnym žalúdkom a vráti sa ku GABRIELOVI akurát včas, keď už stihol hru rozložiť. Usadí sa oproti nemu a do úst si vloží kúsok obloženého chlebíka.* Samozrejme, že sme už pripravené. Inak by som semani neprišla, ak by sme už všetko nemali. *Venuje svojmu protivníkovi úsmev a odpije si z domácej limonády.* Vedela som presne, že ak bude variť Sander, to jedlo bude vynikajúce.* Pousmeje sa pre seba a počká, až GABRIEL začne, aby spravila svoj ťah.* Ako sa inak darí, posledné dni. Naposledy som bola tak naštvaná na ten nedostatok v zásobách, že som sa zabudla aj spýtať. Nie je toho na teba priveľa? *Chce sa uistiť, nakoľko ja keď je GABRIEL ten starší a šikovnejší, vždy mala potrebu ho chrániť rovnako ako aj on všetkých ostatných.*
*Sander na moment nevedel čo so sebou. Pohľad Mirjam mu jedmne naznačil, že robí niečo nesprávne. Nevedel však povedať čo a značne ho to stresovalo. Táto neistota ho ubíjala. Mal pocit, že sa len ponorí do sedačky, zatiaľ čo Sunil vyzeral, že sa mal jednoducho skvelo. Niekedy skutočne chcel buď jeho herecké schopnosti, alebo istú flegmatickú tendenciu, ktorú naozaj mal. Ešte dopočúva Gabriella kým sa v zápätí s nezáujmom otočí na Samanthu a pousmeje sa smerom ku MATTHEOVI. S chlapcom už mali nejaké tie stretnutia. Či už na plese, alebo tréningu, ich spoločne hliadky tiež neboli práve zlé a tak rád chlapca opäť videl.* Čo ťa tak moc zdržalo? Či len zábudlivosť? *Opýta sa zatiaľ čo sa trochu posunie smerom k nemu aj s tanierikom v ruke.* Nechceš nejaké? Sú tam aj vegetariánske.. Ak si glutenfree tak ale nič pre teba nemám. Nikto, ale nemá alergiu. Aspoň myslím. *Dostane sa do rieky myšlienok pri čom sa otrasie a opäť pozrie na chlapca.* Niekedy by sme sa mohli zas dať na tréning.
*Lotty to možno prehnala, ale jednoducho mala blbú náladu. Jednoducho si nemohla pomôcť hlavne keď do toho moc ísť nechcela. Pozrie sa na SUNILA potom čo sa ku nej prihovorí a doslova sa začervená, pretože to bola náhoda, že sa to stalo práve u neho. Povzdychne si, pretože by sa asi o tom moc hovoriť nemalo, ale predsa len sa pousmeje, pretože to aj tak bolo dosť zábavné.* Áno, ale má ho aj tak už späť. *Povie mu a bola rada, že sa nepreberala táto vec a tá s drogou, pretože na tú nebola pripravená. Ako by sa na to vykecala.* Na moju obhajobu to bola hra a aj tak by som mu ho vrátila. Len to bolo také dokáž čo všetko dokážeš. *Povie a na jeho slova prikývne. Možno by bolo fajn sa niekedy pozrieť tam a odreagovať sa tam.* To znie fajn. Myslím si, že je to dobré miesto, kde sa niekto môže upokojiť, keď toho je na neho moc. *Povie, pričom asi by to celkom dosť využívala. Hlavne teraz, keď bude mať asi zákaz niekam ísť.*
Tak, človek nikdy nevie, aké okolnosti očakávať. *Pousmeje sa pri čom s istou radosťou v tvári rozloží dosku na stolík. Šach hrávali už ako deti, bola to jedna z tých hier, ktorá bola v príbytku Tsai priam podporovaná. On aj jeho sestry sa tak stali.. pomerne dobrými hráčmi a keď Mirjam navštevovala, vždy svoje schopnosti radi ukázali. Sesternica tak mala čo dobiehať, ale teraz by už rozdiel nebol ani matateľný. Nad jej pripravenosťou sa musí len zasmiať.* Aspoň si donútila Samanthu, aby prišla na čas. *Povie pri čom tento čin by si niekedy skutočne zaslúžil medailu. Jeho parabatai bola s jej dochvíľnosťou čisté zúfalstvo, i keď bola pravda, že posledné mesiace sa zlepšila.* Aspoň sa nemusíte starať kam ísť pred hliadkou. *Pousmeje sa zatiaľ čo si zastrčí čierne vlasy za ucho, aby videl na šachovnicu. Začne tak prvý výstup panáčikov, zatiaľ čo len stlačí imaginatívne stopky, aby naznačil Mirjam, že môže ísť. Na čas nikdy nehrávali, teda nie takto spolu. Okrem toho, niečo také sa kvôli nim dvom ani neoplatilo kupovať.* Posledné dni som mierne stagnoval. Musel som ísť aj do Pekingu, nakoľko som tak mal niekoľko dokumentov čo som potreboval. Všetko sa deje.. prirýchlo. Stále však nemám príliš veľa zodpovedností. Som len učiteľ či nie? *Miesto zástupcu Gabriell oficiálne nezískal, stále bol učiteľom, ktorý sa snažil utriasť dianie. Jeho právomoci tak siahali práve na veci, ako táto stretávka, alebo spoločné tréningy. Okrem toho? Primať nových členov, alebo iných vyradiť nemohol.* Stále mám rezervy v tom čo môžem spraviť. *Dodá jednoducho pri čom k sesternici zodvihne pohľad.* Čoskoro bude mať sestra svadbu, za pár dní ti príde pozvánka. *Prezradí jej tajomstvo, ktoré síce nemal.. ale sám chcel Mirjam potešiť.*
*Jej začervenanie Sunila pobaví. Hlavne kvôli tomu, aká drobná dievčina bola, a teda sa svojou výškou dostávala Sunilovi tak maximálne po hruď.* To rád počujem, že by si mu ho vrátila tak či tak. Pretože síce som aj ja za všetky vylomeniny, ale mali by sme to predsa len byť my, ktorí chránia všetkých ostatných pred démonmi. *Žmurkne na ňu.* A nie, radšej ti nepoviem nič z toho, čo som za svoj život spáchal aj ja, lebo potom ma ešte označia ako zlý vplyv na teba. *Sunil sa opäť rozosmeje. Samozrejme, ešte pár vzad robil so svojimi bratmi vylomeninu za vylomeninou. Ani strach z drevenej papuče ich mami ich niekedy nezastavil.* Podarilo sa mi reštaurovať zopár lavičiek, takže kľudne si tam môžeš so sebou zobrať aj knížku alebo ako aj Sander maľovanie a oddýchnuť si tam od všetkého. Ak by si aj chcela nejaký špeciálny kvietok, mohol by som sa do toho pozrieť a nejako ho tam nasadiť. *Navrhne jej. Chcel, aby sa cítila ako doma, nech sa už bude diať hocičo. Sunil vyrastal medzi lovcami, takže nevedel, aké to mohla mať Charlotte, ale chcel jej pomôcť čo najviac sa dalo.* A mimo to, ako ti ide trénovanie a spoznávanie nášho sveta? *Zaujíma sa. Posunie k nej svoj tanierik so sladkým aby si vzala.*
*Hranie šachu jej aj chýbalo. Síce si ako malá pamätala to zúfalstvo, keď ju dokázali bratranec a sesternice poraziť, ale za posledné roky sa zlepšila a mala tak aj lepší pocit zo samej seba. Teraz jej už hra prinášala iba príjemné spomienky na detstvo a dlhé hodiny, počas ktorých sa mohla hlavne s Gabrielom porozprávať.* Och, to som sa teda uistila, že budeme na čas. Radšej som jej povedala, nech je pripravená pol hodinu dopredu, a teda bola hotová presne na čas. *Usmeje sa na bratranca aj so svojím skvelým plánom. Vlasy si schová do nízkeho copu, aby jej hlavne nepadali do jedla a spokojne odkuskuje.* Inak, určite si bež dať z jedla aj ty. Verím síce, že Sunil do seba hodí aspoň polovicu, ale ale aby sa to dojedlo všetko. *Popchne bratranca, aby sa presunul od čaju k niečomu inému. Síce Gabrielove čaju vždy milovala, to bez otázky. Nervózne si však svojho oponenta prezerá. Nie kvôli tomu, že by sa obávala jeho stratégií, ale kvôli tomu, či toho nemá na chrbte Gabriel až priveľa.* Takže máš dostatok času sa o seba poriadne starať. Jedlo, tréning a všetko ostatné? *Tým posledným hlavne myslí hormonálnu stránku, aby bol Gabriel vždy kompletne v poriadku. Jedným z dôvodov, prečo Mir chcela vedieť viac o liečení bolo kvôli tomu, aby dokázala pomôcť Gabrielovi a ostatným, než by sa im stalo hocičo - či by prišli so zlomenou kosťou alebo aj s niečím iným. Urobí ďalší postup svojím panáčikom a rovnako ako Gabriel jemne cinkne po neviditeľnom stopovači. V tom sa kompletne zastaví. S otvorenými ústami a očami plnými prekvapenia pozrie na Gabriela.* To už tak skoro? A ja ešte nemám šaty ani svadobný dar! To dievča za toto zaplatí! *Nevie inak, ako sa riadne pobaviť na konaní svojej sesternice. Už však chcela riadne spoznať jej snúbenicu a povedať jej o tom, do akej úžasnej rodiny sa to práve dostala.*
To je pri nej najlepšia taktika, nie vždy funguje, ale zvyčajne áno. *Zasmeje sa zatiaľ čo hodí letmý pohľad ku svojej prabatai, ktorá zatiaľ len sedela pri stolíku. Bola to tá jedna drobnosť na ktorej musel každý pracovať. Gabriell bol často pomerne arogantný, iný mohli byť nedochvíľny, alebo zábudlivý. Taká.. osudom daná starosť. Nad jej poznámkou o jedle sa len zasmeje. Zodvihne tak svoju šálku čím jemne naznačí, že mu to zatiaľ netreba.* Nechcem si skaziť chuť. Ešte sú nejaké v chladničke.. presne keby sa tú jedli všetky. Chcel som si ich pár nechať na večeru. *Pousmeje sa spokojne, pri čom áno, možno išlo o niečo mierne sebecké, ale stále išlo len o dva chlebíky či nie? Nikomu by bytostne nechýbali. Aspoň to neočakával.* Všetko čo ti len napadne. Už nemávam také problémy, ako na začiatku. Všetko je omnoho jednoduchšie, keď sa v tom človek naučí chodiť. *Odvetí nakoľko jej otázke porozumel. Z počiatku ešte vo Francúzsku sám nevedel čo ho očakávalo, avšak teraz sa všetko zdalo tak, ako malo. Sám túto tému príliš nerozoberal, ale cenil si Mirjam a jej ohľaduplnosť. Posunie panáčikom a mierne sa nad jej udivením zasmeje.* Tak pozvánka je jedna vec, ešte nejaký ten mesiac na nákupy budeš mať čas. Neviem kde sa na koniec rozhodli mať obrat.. nevedeli sa dohodnúť čo som počul. Možno to zmenili úplne a bude to prekvapenie. *Zasmeje sa zatiaľ čo len pokrúti hlavou.* Podľa mňa aj šaty čo si na plesoch už mala by ti pristali.. a svadobný dar. S tým sa nemusíš trápiť. *Skonštatuje, ani on sám, zatiaľ nevedel čo by svojej sestre podaroval. Dúfal, že mu čoskoro niečo svitne.* Do všetkého idú pomerne po hlave.. Predsa len chcú mať svoje deti.. a Li Fang už nejaký ten vek má.. *Dodá, Li Fang bola ešte aj od Gabriella o dva roky staršia a vždy chcela vlastné dieťa. Nikto si však nie je istý či to bude za týchto okolností možné.* Čo ty Mirjam.. láska na obzore?
*Pokrúti hlavou.* To je samozrejmé, ale hlavne treba si sledovať veci. Lebo nemusela som to byť práve ja, čo to mohol zobrať. *Povie a pousmeje sa. Predsa len to vážne nemusela byť práve ona, čo tgo práve zobrala, pretože tam bolo viac osôb, čo by nebolo práve najlepšie. Nemusel by dostať nazad svoj telefon.* To áno, pokiaľ máš poriadny výcvik, takže ja by som vám v tejto chvíli bola viac menej na obtiaž. *Povie mu a trochu si povzdychne. Aj keď sa lepšila stále to nebolo ono. Hlavne by veľmi rada zistila niečo o rodine, pričom radšej nepovie o záhadnom lístočku z Pridu, ktorý dostala.* Myslím si, že už by to bolo jedno, keďže už všetci si myslia, že som problémová. Pričom tie veci, čo sa mi stávajú sú čisté náhody. Ale stým už nič nespravím. *Povie a mykne pleciami, keďže nevie čo k tomu by dodala. Keďže už bola na dvoch akciach a zakaždým ju zdrogovali. Buď mala také blbé šťastie alebo to bola len zhoda okolností.* Premyslím si ten kvietok, ale myslím si, že to tam bude pekne. *Vezme si sladký koláčik od Sunila a povzdychne si.* Občas mám pocit, že mi vybuchne hlava z tých informácii, ktoré sa po mne chcú. Tréning sa dá, ale tiež to bude trvať. Bohužiaľ. *Povzdychne si a má vážne nevýhodu, že si nepamätá zvyšok. Hlavne aspoň vedela dôležité o rasách vonku.*
*Bola rada, aký mal Gabriel vzťah ku svojmu parabatai. Zo začiatku sa obávala, či bude dievča skutočne dobrým partnerom pre niekoho ako Gabriel, ale ten vyzeral byť s výberom spokojný a tak sa nemienila Mirjam pýtať.* Ach, takže takto si si to vymyslel. Mohla som očakávať, že máš taktiku vždy pripravenú na niekoľko ťahov vpred. *Usmeje sa naňho a naďalej automaticky posúva panáčikmi. Niekedy sa drží svojich starých stratégií, inokedy skúša zariskovať, aby spravila hru živšou.* Som za teba rada potom. Ale kebyže sa hocičo deje, vždy tu budem pre teba, Gabriel, aj kebyže na mesiaci musím bývať. *Zasmeje sa na hlúposti, ktorá jej práve napadla a pokračuje ďalej v hraní, pričom postupne do seba dostáva jedlo.* Aj tak! Niekedy je ťažké nájsť presne to, čo chceš. A keďže ani poriadne neviem, aká je tá jej snúbenica, čo má rada, akú má povahu...tak je všetko náročnejšie. Hádam mi Li Fang dá aspoň dva mesiace, aby som si všetko poriešila. *Pokrúti nad svojou drahou sesternicou hlavou.* A nie, plesové šaty nechce mať. Niečo kratšie by bolo lepšie. Našla som celkom šikovné dievča, ktoré má menší second-hand, tak teoreticky môžem pozrieť aj tam, lebo veci od nej sú tak krásne a jedinečné. Niekedy ti ich ukážem. *Navrhne Gabrielovi a posúva svojou figúrkou. Keď však začne Gabriel spomínať rodinu...a hlavne lásku, Mir v sebe opäť ucíti to nepríjemné zúfalstvo a doslova sa cíti, ako keby jej niekto držal hodinky nad hlavou a pripomínal jej, že aj keď je mladá, ak chce vidieť svoje deti ako lovec vyrastať, mala by začať čo najskôr.* Nič také.Žiadna láska. *Odpovie viac stroho, ako chcela, ale aspoň vôbec odpovedala. Práve teraz by brala objatie od Zacharieho, ale hovorila si, že na tú časť života musí jednoducho zabudnúť. Ani sa jej zatiaľ neozval, takže ani nevedela, či mu vôbec niekedy na nej záležalo.* Ale čo ty? Už si predsa len bol takmer všade po svete.
*Prikývne.* Máš pravdu, ale úprimne som vtedy bol rád, že ma tam nenechal stáť slepého. Ale to je dobré na to byť lovcom. Spoľahnete sa na seba. *Podotkne dievčine. Chcel jej ukázať podobný prísun náklonnosti, aký by dostala u neho doma. Šlo to ale celkom ťažko, keď polovica tudajších lovcov boli antisociálni, alebo len nemali náladu sa rozprávať so všetkými.* Vieš pomôcť aj tak. Napríklad Mirjam je aj na bojovom poli, ale zároveň ju môžeš často vidieť, ako pomáha ostatným. Samozrejme, aj to jej zabralo riadny výcvik, ale to neznamená, že len preto, že nemáš silu, nevieš pomôcť. *Podotkne a ukáže na svoje bicepsy, ktoré sa určite nedali prehliadnuť.* Ja na druhú stranu zase neviem obrániť samého seba a tak sa častokrát spolieham na Mirjam, že ma zachráni. Tak či tak, nie si jediná, ktorá má špeciálny výcvik. Obávam sa, že o chvíľku budem v kompeltnom tréningovom module pod dohľadom Gabriela aj ja. *Zasmeje sa na tom, ale vnútri cíti len nervozitu. Už teraz sa bál, čo s ním Gabriel narobí.* A len preto, že teraz vyzeráš ako problémová osoba...to neznamená, že si. Ako sa vidíš ty sama seba? *Zaujíma sa Sunil. Aj keď vyzeral na prvý pohľad ako hora, pod prsnými svalmi schovával veľké srdce, ako ho naučila jeho mamka. Aj preto sa pôvodne vybral za dievčaťom. Na kvietok len prikývne.* Stačí mi názov alebo približná kresba a farby, a nejako ho už skúsim nájsť. *Sľúbi jej a sám si spokojne dá zo sladkého.* Cukor! Keď mne šla vybuchnúť hlava na akadémii, dal som si veľa cukru, šiel som sa prevetrať von behom, alebo som si poriadne dal do tela v tréningovej sále. Možno ti niečo z toho pomôže. A teoreticky nič mimo rún, základných znalostí démonov a približnom stave vzťahov s dolnosveťanmi ani nič iné nepotrebuješ. *Upokojí ju, nakoľko si sám pamätal svoje školské roky, a aké problémy niekedy mal s učením.*
O tom je šach Mirjam, hádam si na to nezabudla. *Povie s lišacím úsmevom zatiaľ čo si kvôli sústredeniu len zloží gumičku zo zápästia a zopne si vlasy do nízkeho copu. Teraz by pre niekoho mohli skutočne vyzerať, ako súrodenci. Narovná si chrbát, ktorý mu slabo praskne. Možno už skutočne išlo o znamenie jeho staroby pri dverách.* Vďaka Mirjam, dúfam, že aj ja ti budem dostatočnou oporou.. a na mesiac sa nejakou chybou nedostaneš. *Odvetí hravo pri čom sa na moment pozrie z okna a pozoruje výhľad na New York. Na moment tak pozastaví hru, ale predstavné cinknutie Mirjam ho z tohto tranzu dostalo.* Ešte určite budú v Pekingu nejaké posedenie. Okrem toho Rae sa zatiaľ nezdala náročná, je veľmi skromná. Príde mi, ako niekto s kým by si si rozumela. *Pousmeje sa, Li Fang mala v tomto dobrú ruku. Aj keď jej trvalo si partnerku nájsť, zdalo sa, že raz, ako niekoho našla už sa jej len tak nepustí.* Budem sa tešiť, sám by som si mohol zohnať nové košele. Na niektorých sa mi už všetko rozpadáva. *Skonštatuje pri čom sa pozrie na vyhrnuté rukávy na košeli z ktorej veľmi jasne trčali nitky a už jej chýbal aj gombík na rukáve. Pri jej zamietnutí zo stola sa však slabo pozastaví.* Je všetko v poriadku Mirjam? *Pousmeje sa pri čom sa k nej skloní, aby na ňu lepšie videl.* Chceš sa o tom potom porozprávať? *Opýta sa v zápätí a na jej opätovnú kartu len pokrúti hlavou.* Všade po svete a stále nič? Už som na to jednoducho pristarí. *Snaží sa ju trochu rozveseliť.* Niektoré veci sa nemenia a knihy či práca sú mi stále milšie.
*Poté co se usadil tak poslouchal co vše jim chtěl Gabriell říct. Nebyla to žádná extra novinka zase kárání o tom jak nepodávají hlášení ale to byla klasika. Co si budeme Matt byl jeden z těch lidí kvůli kterým se toto opakovalo dokola a dokola protože stejně jako na toto setkání na to zapomínal. No jo no co se s ním dá dělat že jo. Poté se také zmiňovali nějaké společné tréninky ze kterých nebyl Matt úplně nadšený ale nic s tím asi stejně neudělal po té co domluvil tak se rozhlédnul a přišel k němu SANDER. Poslouchá ho a potom řekne jeho směrem* Přesně tak jako pokaždé jsem zapomněl. Je ale sranda že ty největší kraviny si pamatuji... jinak ne děkuji, možná za chvíli si dám *řekl jeho směrem, a potom řekl ještě jeho směrem* Jo to bychom mohli, pokud na to teda nezapomenu *zasmál se jeho směrem a poté ještě dodal* Jinak co si myslíš o tich sobotních trénincích ??
*Stále nevedel Matthewa úplne odhadnúť. Prišiel mu, ako dobrák, ale niekedy boli taký ľudia ľahký na pokazenie. Či už lovcami, alebo dolnosveťanmi.. alebo niečím horším. V teréne s ním zvyčajne veľký problém nemal. Avšak aj keď si boli vekom podobný, niekedy medzi nimi stála reč. To sa snažil polepšiť. Byť viac otvorený, ako Sunil.. alebo aj Mirjam poslednou dobou. Jednoducho si dovoliť nebyť.. upätý neustále.* Možno by si mal neustále nosiť runu na pamäť. *Zasmeje sa pri čom rozumel, týmto ťažkostiam. Sám b niekedy dokázal zabudnúť hlavu. Avšak officiálne veci sa snažil vždy dodržovať, dokázal tak spraviť mierne očko a dobrý dojem.* Niekedy ti klopnem na dvere najbližšie dni a nebudeš mať na výber. *Pousmeje sa pri čom nebol tak odviazaný, ako pri Sunilovi, ale snažil sa čo to dalo. Jeho úsmev sa však mohol zdať niekedy mierne nútený.* Tréningoch? Oh *Zamyslí sa aj keď svoj pohľad mal pomerne jasný.* Podľa mňa je to dobrý nápad, aspoň nedopadneme opäť, ako vtedy na love. Aspoň.. teda dúfam. *Poznamená pri čom sa rozhliadne okolo. To bolo skutočne nízke dianie v histórií Inštitútu.*
Nezabudla. *Pokrúti nad ním hlavou a pokračuje v rýchlejšom tempe po svojom súperovi, aby mu trošku pritiahla uzol okolo krku.* Ale tebe teraz začne značne páliť pod zadkom. *Sľúbi mu so šibalskými iskričkami v úsmeve. Znovu sa jej zacnelo za týmto jednoduchším obdobím v minulosti.* Ty si mi oporou už teraz, to ti sľubujem. *Upokojí ho a s väčším nadšením počúva o neveste. Rae...bolo to pekné meno. Iné, jedinečné. Mirjam sa to určite páčilo. Zasmeje sa ešte na hroznom stave košiel, ktoré Gabriel nosil a pri tom naďalej pokračuje v hre. Postavičiek už bolo na ploche len zopár a šance na výhru sa neustále preklápali.* Áno....z väčšej časti áno. A nie...aspoň nie tu a teraz. Porozprávame sa neskôr? *Navrhne Gabrielovi, nakoľko ozaj nemienila vyťahovať svoje randenie s čarodejom, a ako aj skončilo, pred všetkými týmito lovcami, ktorí sa snažili iba zabaviť. Pomaly sa však obávala, že zrejme ostane rovnako ako Gabriel sama. Sťažka sa nadýchne a venuje svojmu súperovi odstránenie poslednej postavičky. Ostali čisto na kráľoch.* Beriem to ako remízu.* Navrhne a postaví sa od stola, aby po sebe upratali. Po tomto už nechala Gabriela, aby sa venoval svojmu a Mirjam si medzitým šla opäť naložiť, aby bola poriadne najedená, než so Samanthou odídu.*
*Samozrejme vie že je stretávka ale moc sa jej tam nechce vzhladom na jej minulé zážitky. Nakoniec sa ale predca len rozhodne prísť oblečie si potrhané rifle, kanady a svoje tričko s dlhím rukávom a logom Warcraft III: Reforged. Po krátkom zvažovaní nechá svoju kultistickú čiapku ležať na posteli.* /Nebudem sa skrívať./ *Povie si a vidá sa do spoločenskej miestnosti. Keď sa tam dostaví jemne zakope na dvere a vstúpi. Ríchlo prejde pohladom po luďoch v miestnosti a niektorím rýchlo kívne na pozdrav. Rýchlo prejde miestmnosťou a sadne si vedla chalane ktorého pozná z vícviku.* Ahoj *Pozdravý ho keď si sada a potom len potichu sleduje miestnosť. Pričom ignorovala blonďáka ktorí ju očividne neznášal. Niečo také už bola pre ňu rutina.*
*Stál tam a díval se na Sandera přišel mu jako v pohodě člověk, přeci jenom už v institutu nějakou dobu byl a už i poznal několik lidí tam a všichni mu přišli fajn. Co se týká tich sobotních tréninků ne že by mu vadilo že bude trávit čas s lidmi v institutu. Přišli mu všichni zatím fajn, jen ví že to bude další věc na kterou zapomene potom řekne směrem k Sanderovi* Ta runa není asi špatný nápad, asi to budu muset zkusit *pousmál se, co si budeme tyhle officální věci mu moc do hlavy nešli..možná by pomohlo si pořídit diář, nebo si to napsat třeba na čelo.* To zní jako dobrý nápad hele na to určitě nezapomenu *řekl jeho směrem ohledně toho že mu zaklepe na dveře. S Sanderem se mu trénovalo fakt dobře, byl to silný a dobrý lovec prostě někdo koho po boku chcete třeba na hlídce mít* To máš asi pravdu, no doufám že na ně nebudu zapomínat jinak mi Gabriel urve asi hlavu. Nemyslím si že je od toho už teď daleko *zasmál se*
*Pamätala si že tam niečo také bolo, ale moc si toho nevšimla, keďže tam bolo moc ľudí a hlavne zvláštnych ľudí, takže bola rada keď sa odtiaľ dostala aj s dvomi stretnutiami, ktoré nechcela.* Je dobré mať niekoho, na koho sa môžeš spoľahnúť. *Sama si to uvedomovala, že zatiaľ nemá vzťahy, že by sa na niekoho spoľahla, až na Sebastiana. Mohla byť rada, že sa vôbec odtiaľ dostala v poriadku, aj keď ju varoval, že je blbá a to čo urobil ju zmiatlo. Lenže na to spomínať nechcela, pretože by sa rovno vybrala za ním sa opýtať, že prečo to urobil. Začne sa smiať pri jeho slovách a povie mu.* Tak to tým, že ja som malá, tak sa rýchlo dostanem niekam a zase von bez toho aby si ma všimli. Len tam nesmie byť toľko ľudí, ale dá sa to aj zvládnuť. Zase menší ľudia sú obratnejší a rýchlejší, treba odhadnúť aj ich presné zámery. *Povie so smiechom a ona by sa zaradila do toho týmu, že udri a rýchlo sa stiahni, alebo ktorý bude lákať pozornosť. Vlastne v tom bola najlepšia, keďže vždy si ju problémy našli sami.* To si zase nemyslím. Tak lepšie ja som pod tréningom Caleba, Sebastiana a k tomu začnem s Gabrielom. Takže pecka. Ale nesťažujem si. Tréning so Sebastianom je zábava. *Povie mu, pričom neprizná, že bola nervóznejšia z toho, čo si na ňu prichystal Caleb ako Gabriel. Vojde si rukou do vlasov a povzdychne si.* Nejde o to že som problémová, len jednoducho si ma problémy nájdu. Jednoducho som magnet na veľké problémy. *Povie, pričom je to naozaj pravda. Nie že by sa o to snáď pokúšala, pretože kto by chcel mať hneď problém len čo príde domov. Zamyslí sa nad kvetinou a vie že niekde by mala mať kresbu.* Myslím si, že niekde kresbu mám, potom by som ti doniela. *Povie mu s úsmevom.* Niekedy to zaberie a inokedy nie. Záleží ako moc toho na mňa je. Tak asi by mi mal niekto vysvetliť poriadne rozdiel medzi vílami. Upírov ani netreba, tých vôbec nemusím. Vlkodlaci sú v poriadku, pokiaľ není úplnok a čarodejov poznám celkom dosť. Ehmmm... nevieš ako sa volá tá runa, keď sa chceš schovať pred civilmi? Neviem si ju dobre zapamätať. *Opýta sa ho, pretože by jeho pomoc potrebovala.*
Tak...odteraz sa môžeš spoľahnúť na každého, koho vidíš v tomto inštitúte. *Upokojí ju s úsmevom a spokojne ho seba naleje celý pohár vody, aby zapil všetko, čo do seba doteraz dostal.* Ak sa chceš zamerať na rýchlosť, potom by som sa spýtal Mirjam alebo možno aj Grace. Obe sú malé, ale rýchle. Tie ti poradia lepšie ako Caleb alebo Sebastián. *Navrhne jej. Samozrejme, aj Sunil sa učil od svojho otca, lebo si mali blízko k sebe svojimi zbraňami a fyzičkou. Sunil však musí pozdvihnúť svoje obočie.* To je prvýkrát, čo počujem niekoho hovoriť o Sebastianovi v kontexte zábavy. *Prizná sa. Nie, že by niečo proti mužovi mal, ale mimo Grace nevidel, že by mal s niekým blížší vzťah. Zase na druhú stranu, s Grace si bol zrejme blízky až-až, kvôli čomu Sander veľmi rád prespáva u Sunila.* Aj ja som magnet na problémy! Skús si tipnúť, koľkokrát som mal napríklad rozbitú hlavu. *Navrhne jej. Chcel ukázať dievčaťu, že sa nemusí cítiť zle. Ak totiž šlo o problémy, Sunil ich priťahoval viac, než niekedy dokázal vyriešiť. Našťastie aspoň zatiaľ nikoho omylom neoplodnil, za to bol rád. Zamyslí sa nad jej školskou dilemou.* Grace bola celkom dlho medzi vílami, na tie by si sa mohla spýtať priamo jej. A runa? *Zamyslí sa, čo by tým dievča mohlo myslieť.* Asi myslíš runu neviditeľnosti? Lebo väčšina rún má klasický názov ako v nrmálnom jazyku. Špeciálne je napríklad len iratze na hojenie. Ale dôležitejší ako názov je tvar a spôsob kreslenia runy.
*Predstavenie Charlotte je viac nervózne, než očakával, ale zdalo sa, že všetci ju prijali. Lovci sa hneď podelili do dvojíc, trojíc, iba on ostáva sedieť na svojom mieste a sleduje, ako sa CHARLOTTE dostáva do konverzácie s vysokým mužom, skoro tak vysokým ako Sebastian. Rád by sa s mladou lovkyňou porozprával, keďže sa jej problémy ďalej viac neriešili a on je vlastne aj rád, že sa do toho nemusel zapájať pred všetkými, ale bude to s ňou môcť prebrať osobne. Predsa len to pre ňu bude asi lepšie a nebude to potupné, aby ju takto zhadzovali už pri zoznamovaní. Po nejakom čase vstane zo sedačky, najskôr podíde ku stolu, aby si vzal nejaké jedlo, pretože mu vyhladlo a čo to minimálne vedel o lovcoch bolo, že Sander vie veľmi dobre variť, čo sa mu potvrdí aj v sekunde, čo si vloží jedlo do úst aj dnes. Sám pre seba si uznanlivo prikývne hlavou a keď dožuje, vyberie sa za CHARLOTTE a SUNILOM. Keď podíde zboku k lovkyni, chytí ju za rameno, čím upúta jej pozornosť, ale pohľad venuje prevažne SUNILOVI, pretože od neho chce na pár minút ukradnúť jeho spoločnosť v ich zoznamovaní.* Pardon, ak vyrušujem. Na chvíľu by som si ukradol Charlotte. *Prenesie ani nie nepríjemne, ani nie priateľsky, no CHARLOTTE určite vie, o čom sa s ňou chce rozprávať. Vezme CHARLOTTE bokom a aj keď si prekríži ruky na hrudi, jeho hlas neprezrádza, že by na ňu išiel vybuchnúť.* Si nezodpovedná, vieš o tom. *Poznamená najskôr a nadvihne jedno obočie.* Sama by si sa mala poučiť, ale takéto vyvádzanie sa nedá dlho tolerovať, hlavne ak si v očiach Spolku. Musíš si dávať viac pozor. *Pokračuje. Aj keď hovorí pokojne, je v tom výčitka.* A kradnúť ľuďom veci nie je vhodné ani v civilskom svete, to vieš. *Upozorní na jej minulosť a vyrastanie medzi ľuďmi, aby si uvedomila, že nemá podliehať návrhom niekoho iného, hlavne ak ich nepozná.* Vieš, kto ťa zdrogoval? Aké boli efekty? Mrknem sa na to. *Zmení nakoniec trochu tému.*
*Samantha nepřišla pro jednou pozdě jen díky tomu, že ji vyzvedla Mirjam. Sama měla obdobný nápad vyrazit po setkání na hlídku dle rozpisu, takže na sebe hodila větší část zbroje a nátepníky, zbraně a pár dalších potřebných věcí si zachytila do rukou, aby se mohla ustrojit na místě, kde si skutečně věci odloží na jeden z parapetů, podpírajíc je vlastním bokem. Postupně je tak na sebe upevňuje, jak ostatní přicházejí a každému věnuje minimálně přikývnutí a uvolněný výraz, když ne přímo úsměv. Jen SANDER od ní schytal chladný, přísný pohled, ale to nebylo nic neočekávaného. Byli vychováni k rivalitě, ale pro ni byl stále rodina. Taky tu byla na žádost jeho otce, aby na něj dohlédla, že se k čarodějce nebo jinému podsvěťanovi už nepřiblíží - rozhodně ne v romantickém slova smyslu. Odporné. Pohled jí padne i na nejnovější členku, která v péči jedné takové bytosti byla. Slyšela něco o soudě a věcech, co se o ní daly dozvědět, nakonec dost možná se ukáže i na jejich tréninku, či ji možná dostane na hlídku. Čím víc ví, tím líp. Jeden z nátepníku - ten pro lukostřelbu - nechá zatím na parapetě, o který se opře pozadím než se usadí k Mirjam, nechávajíc iniciativu na Gabriellovi a případně i Sebastianovi. Proslov prvního zmíněného i následné dotazy a poděkuje slušným, byť ne naprosto vřelým tónem - vzhledem k oficiálnímu setkání - MIRJAM za pití a upije z něj. Nakonec se přesune i pro nějaké to jídlo, protože lovkyně měla pravdu, že by měla něco sníst. Pokud tam Sander opravdu nedal jed, teď toho určitě zalituje. Jen kývne, když ji opustí pro hru a sama si začne probírat v hlavě trasu jejich hlídky a kudy se tam nejsnáze dopraví. A hlavně nejrychleji, prakticky tak ignoruje ostatní, dokud s ní přímo někdo nemluví. U toho si sem tam nabídne z občerstvení, načež položí nátepník na stůl v náznaku, že brzy půjdou a vyhrne si rukáv kvůli nanesení některých run, které by se mohly hodit a než vyprchají, tak to chvíli potrvá. Skočí pohledem po ostatních a kývne i GABRIELLOVI v náznaku rozloučení, kdyby pak nebyl čas a pohledem se pokusí zachytit i MIRJAM v náznaku, že by se měly pomalu chystat, načež zamíří ještě za svým PARABATAI.* Doufám, že brzy si zahrajeme šachy my. *Prohodí, protože na sebe neměly mnoho času. Samantha se tu ještě usazovala, ve volném čase se snažila trénovat nebo mapovat město, číst starší hlášení, aby vyhodnotila ohnisková místa démonů, či ta, kde jsou nejčastěji problémy s podsvěťany a také sledovala média kvůli "záhadným" úmrtím a zmizením, které by se jich mohly týkat.*
*Sander pozoruje vstup KYLY do miestnosti. Mal s ňou niekoľko hliadok. Neboli skvelé, obaja ich prežili, nerozumel však, ako lovkyňa nerobila nič so svojou skazenou nohou. Sám sa do medicíny nevyznal, avšak pokiaľ niekto nebol schopný bezpečne pracovať v teréne možno sa mal zamyslieť nad tým čo by robiť mal. Možno variť? Sander by to určite ocenil.* Niekto si prispal? *Opýta sa jej zatiaľ čo nakloní hlavu na stranu, zdalo sa, že už sa zbavila svojej čiapky. Robilo mu to zlú pachuť v ústach? Mierne, ale po dohovore Gabriella a pár rozhovoroch s Mirjam sa rozhodol toto už naďalej neriešiť. Pokiaľ niekoho však nemal rád, vždy si kvôli tomu vedel nájsť dôvody. Ako napríklad u Natea kde mu prekážalo celé chlapcovo bytie.* Celkom okaté takáto ignorácia keď sa máme lepšie spoznať. *Dodá smerom k lovkyni pri čom sa snažil mať pomerne priateľský tón. Vtedy na tréningu, čo už bolo aj tak dávno, nechal v sebe viac menej konať emócie. Zvyčajne to nerobil a tak išlo o skrat na ktorý.. nebol práve hrdý. Pozrie sa následne na MATTHEWA.* Alebo ak máš funkčný mobil, nie ako niektorý.. len si hodíš upozornenie. *Navrhne s miernym úsmevom pri čom ukáže jeho už ledva funkčný iphone. Stále dobre fotil, ale nevyzeral úplne vábne.* Tak, to povedať neviem.. možno. Nevyzerá ako niekto kto by to spravil. Ale zdanie môže klamať.
*Mir vlastne akurát dojedla, keď si všimla SAMANTHIN pohľad. Sama pozrie na hodinky a prikývne. Rozlúči sa s GABRIELOM aj SANDEROM a sama si vezme svoje veci v batôžku, nakoľko sa chcela obliecť až vonku, nech tým neotravuje ľudí vnútri. Zopne si nanovo vlasy.* Tak poďme. *Kývne na SAM a vydá sa smerom k miestu ich hliadky.*
Tak to sa ešte uvidí. *Povie mu, pričom sa pousmeje. Nepoznala ich natoľko aby m mohla dôverovať tak, že by im úplne zverila do rúk svoj život. Jednoducho ešte takú dôveru nemala a tej osobe, ktorej dôverovala sa dozvedela že jej klamal. To je celkom dosť na niečiu dôveru.* Môžem to skúsiť možno mi poradia viac, čo by som mohla potom využiť v tréningu. Ďakujem. *Povie mu a diví sa, že si o ňom nevedia predstaviť že je Sebastian zábavný. To ju celkom prekvapí, pretože taký s nou nebol.* To je to až tak moc veľké predstavenie? Áno prísny je, ale je s ním aj zábava. *Takze moc nechápala, prečo by to bol taký problém. Zamyslí sa pri jeho otázke a po chvíli mu na to odpovie.* Myslím si, že minimálne tisíckrát. *Odpovie mu a na vily sa teda bude musieť spýtať Grace. Keďže asi o nich vedela viac ako ostatný.* Ďakujem aspoň mi to vyriešilo dilemu s nimi. *Poďakuje sa a po chvíli uciti na ramene Sebastianov dotyk. Prikývne, že s ním pôjde, keďže veľmi dobre vie o čo sa ide jednať. Úsmev jej zmizne z tvare a najprv si vypočuje čo ma na srdci a potom si povzdychne. Potiahne si rukávy na tričku a potom sa znova na neho pozrie.* Neukradla som to so zámerom nevrátenia. Veď mobil ma späť. *Povie a druha vec bola zodpovednosť.* Dávať viac pozor. To sa ľahšie urobí, ako dokážeš dávať pozor, pri viac ako tisíc ľuďoch. Je to nemožné. Si všimnúť každú maličkosť. *Povzdychne si a pokruti hlavou.* Neviem kto to bol, pretože tam bolo moc ľudí. *Nehovori o papieriku, kde mohla byt droga, pretože to bola vec, o ktorej hovoriť nechcela.* Popravde mam pocit, že táto droga bola iná. Nemala účinky, že by halucinácie a tak. Bolo to ako keby sa človek uvoľnil a nemyslel na zle veci. *Povie mu, čo vlastne cítila pri tom. Bolo to zvládne, ale bolo to iné ako keď bola v klube.*
*Hra s Mirjam ho bavila, samozrejme, ani jeden neboli špičkovými majstrami, obaja však svoje kroky poznali dobre a tak sa zdalo, že aj po rokoch sú si naďalej vyrovnaný. Slabo sa pousmeje keď ho MIrjam uistí, že sú si aj napriek všetkým oporou. Hnevalo ho, že nebol prítomný keď ho potrebovala najviac, napríklad po smrti jej rodičov. Bol na pohrebe, avšak okrem toho bol vycestovaný a mal na krku nejednu triedu mladých lovcov. Vyčítal si to, ale minulosť napraviť nemohol. Pracoval tak len na prítomných činoch a snažil sa čo najlepšie stáť pri svojej rodine.* Môžeme zajtra doobeda. *Navrhne jej, nakoľko bolo vidno, že MIRJAM niečo ťažilo na srdci. Gabriell do hlavy nevidel a tak sa mohol len a len pýtať. Na ukončenie hry si len podajú ruky zatiaľ čo sa otočí ku svojej PARABATAI.* Vyzerá, že ťa socializácia príliš neoslovila. *Podpichne ju čím jej naznačil jej miernu.. absenciu. Vedel, že Samantha nebola práve extrovertná .* Vždy si pre spoločný šach spravím čas. Pokiaľ sa raz vyhrabeš z tvojich papierov. *Pousmeje sa obom lovkyniam tak len zamáva, pri čom do diaľky im popraje príjemnú hliadku.*
*Potom čo ju osloví pozrie na SANDERA s nič nehovoriacim vírazom.* Nemám náladu na nadávky alebo blbé narážky v rozhovoroch, tak som myslela že to takto bude pre más oboch jednoduchšie. *Pokrčí plecami.* A vlastne áno s kamoškov sme boli v B+ a vrátila som sa asi o tretej ráno tak som dospávala. *Povia len tak v očakávaní SANDEROVHO nepriatelstva ale keď to nepríde trošku sa uvolní.* Hmm, o čom je reč? *Spíta sa keď sa rozhovor stočí v mobilním telefónom.* Ten vyzerá že sa už čoskoro rozpadne nechceš si poriadiť noví? Možno niečo takéto? *Navrhne priatelsky a vitiahne smartphone na ktorom je krit aj pozadie obrazovky s motívmi malieb od Luisa Roya.*
*Prikývne.* A kebyže niekedy potrebuješ pomoc, kľudne aj iba s vyplnením času, pomocné ruky sa mi vždy v záhradke zídu. *Venuje jej úsmev, ktorým sa jej naží naznačiť, že mu môže dôverovať, ak bude chcieť.* A jasné. Prípadne sa spýtaj aj Samanthy. Tak, vy holky ste všetky nejaké malinké, ale zase to dosť vynahradíte svojou rýchlosťou. *Zasmeje sa na tom a trochu poodstúpi, keď k ním príde SEBASTIAN, aby mu spravil miesto k krúžku. Pozrie medzi nimi oboma, načo ešte mrkne na CHARLOTTE, že jej drží palce a vzdiali sa, aby si šiel pre niečo na jedenie. Od stola si prezrie miestnosť a pohľad mu, samozrejme, skončí na SANDEROVI a na tom, ako sa mračí. Mal čo robiť, aby k nemu neprišiel a nesnažil sa mu tú vrásku na čele medzi obočím vyrovnať prstom. V tichosti si tak je a premýšľa, ku komu by sa pridal, aby reč nestála.* Možno...spoločenská hra? *Napadne mu nahlas a ide sa pozrieť, čo všekto mimo už zahraného šachu, tu ešte mali.*
*Vypočuje si, čo mu na to má CHARLOTTE na to povedať a popri tom sa trochu zamračí.* Je jedno s akým zámerom alebo nezámerom si to ukradla, ale ukradla. Môžeš byť rada, že to bol jeden z nás a nič sa nenahlási. Rozumiem, že tam bolo mnoho ľudí, ale ktorý z nich dobrovoľne niekomu niečo odcudzí? *Najskôr povie a nadvihne obočie, ale je to iba rečnícka otázka. Potom si povzdychne a premkne si koreň nosa medzi prstami.* Budeš sa musieť naučiť orientovať aj v davoch. Dôležité je všímať si veci okolo seba, nemusíš sledovať celú rozlohu davu. *Vysvetlí jej, ako to myslel. Samozrejme, že sa ani on nevyhne každému, ak by bol vo veľkom dave, môže sa stať čokoľvek, preto na ňu nie je tak nepríjemný, ako sa cítil, keď na to stretnutie kráčal.* Uhm, dobre. Podstatné je, že sa nestalo niečo horšie, aby sa odhalil tieňosvet. Chápem, že si sa chcela zabaviť, inštitút je… *Pokrúti rukou vo vzduchu.* …povedzme, nie veľmi zábavné miesto. Ale život lovca nie je o zábave. Dávaj viac pozor a nenechaj sa využiť alebo zabiť, mŕtva nikomu nepomôžeš a sebe už vôbec nie. Iba ťa upozorňujem. *Dopovie, keď k nej dvihne jeden prst a potom si prejde po čele a otočí sa ku stolu, aby si vzal jednohubku a vloží si ju do úst.* Ak chceš niečo podniknúť, pokojne choď za niektorým z lovcov, je ich tu mnoho, ktorí s tebou budú ochotní tráviť čas mimo tréningu a učenia. *Doplní nakoniec ešte a tým chce naznačiť, že ak sa chce CHARLOTTE posunúť ďalej k niekomu ďalšiemu, predsa len ju vzal od SUNILA za zámerom chvíľkového rozhovoru, tak môže, viac to pitvať nebude, zrejme už si aj tak vypočula od niekoho ďalšieho. On sa aj tak dlho nezdrží.*
*Dívá se na Sandera a potom si všiml jak vstoupila Kyla nijak extra to neřešil, viděl ji na tréninku a občas někde na chodbě a byli spolu na pár hlídkách. Dívá se po místnosti a zajímá ho jestli se bude ještě něco dít potom se podívá zrovna na SANDERA, ten moc nadšeně nevypadá ale nechtěl to nějak řešit a tak nějakou dobu jen pozoroval místnost a potom se podíval na SANDERA a řekl* To není taky špatný nápad hele, ale musím s tím něco začít dělat nebo se asi nedožiju příštího roku *zasměje se*
Len som sa opýtal. *Dodá pri čom sa zhlboka nadýchol, aby si zahryzol do jazyka. Pravdepodobne mu nestálo za snahu zaťal tak päsťou kým sa snažil pomaly vytratiť z konverzácie. Pohľadom aj vyhľadal SUNILA, či by mu náhodou neskočil do rozhovoru s niekým, nakoľko sa zdalo, že so Charlotte mu to išlo od ruky. Sander mal tušenie, že mu to s deťmi a mladšími išlo, ale nie až tak. * Nie je mi treba, pokiaľ z neho pošlem správu, alebo niečo odfotím.. je to dostačujúce. *Mykne plecami a schová si telefón do vrecka teplákov.* Okrem toho, s technológiou príliš pracovať neviem. Nemám na to bunky. *Vysvetlí pri čom následne zodvihne ruku, akoby sa chcel ospravedlniť a nenápadne sa vytratil ku ryšavému chlapcovi.* Dal si už dostatočné rady do života? *Pousmeje sa zatiaľ čo si vezme do ruky pohár s vodou a postaví sa ku oknu, kde boli mierne od zvyšku. Hlavu si oprie o sklo, zatiaľ čo uvažoval, čo by povedal.* Potom ti to nejak vynahradím.. okay? *Pozrie sa na neho mierne previnilo, vždy sa cítil zle keď sa k nemu ani len nedokázal priznať. Avšak v takomto kontexte sa cítil o to horšie.* Aspoň Samantha už vypadla.. *Poznamená pri čom mu kývne ku jedlu.* Chutilo?
*Akurát začínal premýšľať medzi "Človeče, nehnevaj sa" a nejakými kartami, keď započul za sebou až priveľmi známy hlas. Samozrejme, že svojmu priateľovi venoval najžiarivejší úsmev za tento celý deň.* Trošku áno, trošku nie. Dievča je hlavne stratené a je vidno, že sa tu necíti veľmi doma. Takže som sa ju snažil presmerovať na viacero ľudí a navrhol som jej, že sa môže prísť niekedy schovať do skleníka. *Objasní Sunil s pokojom v hlase. Dievča mu prišlo šikovné a milé, takže veril, že sa čoskoro dostane medzi ostatných a ani si nevšimnú, že prišla ako posledná. Potom mu však zmäkne pohľad.* Je to v poriadku, dobre? *Priblíži sa k nemu a na moment ho chytí za ruku. Jemne mu ju stisne a potom ju pustí.* Proste to niekedy nejde, no nie? *Snaží sa situáciu nadľahčiť, aby sa toľko chlapec netrýznil.* A chutilo, naozaj veľmi. Chcel som sa ti aj poďakovať, len si bol nejaký neistý ráno. *Podotkne a spokojne si vloží ďalší kúsok koláčika do úst. Vedel, že ak niečo nevymyslí, Sander sa bude cítiť o chvíľku nepríjemne, že si ich niekto všimne, ak sa budú len rozprávať.* /Môj paranoidný rozkošný priateľ./ Čo povieš na jedno kolo "Človeče, nehnevaj sa"? *Navrhne a krabicu s hrou vezme k prázdnemu stolčeku, ďalej od ostatných.*
Jsou dva typy introvertů. *Pobaveně na svého PARABATAI ještě mrkne, kývne na jeho poznámku a i ona opustí místnost a posléze Institut.*
Neviem si predstaviť, že sa do Inštitútu dostanem až v 17, alebo 16. Znie to, ako nočná mora.. obzvlášť v New Yorku. *Súhlasne prikývne zatiaľ čo odloží pohár a založí si ruky na hrudi. Bolo to defenzívne gesto než čokoľvek iné.* Takýmto tempom budú v skleníku všetci. *Zasmeje sa pri čom sa na neho zahľadí.* Čo si tam zmenil, ako posledné? Mohli by sme tam možno dať nejakú skrinku na knižky.. alebo nejaké botanické kresby. Mirjam by nám poradila poznámky k liečivým účinkom a.. *Nadchne sa pri čom začal hovoriť viac nahlas, ako chcel. Prebehol tak očami po miestnosti, ale nikto im však nedával moc pozornosti. Prehrabne si tak vlasmi a mierne sa otrasie a opäť sa len prekvapene pozrie na Sunila keď sa mu dotkne ruky, ale na tvári sa mu vytvorí úsmev.* Aby som ti tam aj ja skúsil trochu pomôcť. *Navrhne, nebol práve schopný záhradkár, ale dokázal nakresliť rastlinu bez problémov.* Prepáč, ráno som nevedel kde mi hlava stála.. robiť tri jedla naraz a zároveň piecť bolo namáhavejšie, ako som očakával. *Ošije sa pri čom pri jeho návrhu len kývne hlavou a súhlas. Nemal poňatia, ako sa to hralo, nikdy to popravde nevidel.* Budeš mi to, ale musieť vysvetliť. *Povie pri čom sa posadí oproti nemu zatiaľ čo mu omylom slabo kopne do nohy.* V Nórsku sme vždy hrali kartové hry. *Povie drobné pozorovanie zatiaľ čo sa snaží rozložiť hru.* Prídu mi omnoho praktickejšie.
*Zazvoní jej mobil a nájde si na ňom správu od kamarádky. Pozrie na Marrha a s ospravedlnujúcim výrazom sa pomali zdvihne.* Prepáč musím ešte niečo zariadiť. *Povie rýchlo na vysvetlenie a zanmeri k dverám a von z inštitútu.*
*Mlčí, pretože sa nechce už baviť o krádeži, pričom by sa to zase dostalo do bodu, že mohla sa rozhodnúť inak. Mohla spraviť niečo inak a aj tak by to bolo len na nej, že spravila niečo zle. Zovrie pery, pričom nebola jej vina, že si nevedela dať poriadne pozor v dave. Povzdychne si, keď povie.* Takže ďalšia vec, ktorú musím vedieť. Čo ďalšie ako sa nenechať pohrýzť upírom? *Berie to zo srandy, ale nehovorí o tom, že s nimi už mala skúsenosť, skôr s jedným, ktorému by sa buď oblúkom vyhla alebo by mu najradšej zarazila kôl do srdca. Na tieňosvet mu iba povie.* Taká blbá nie som, aby som ho odhalila. *To bola ale pravda, že v inštitúte nebola zábava. Tak preto išla von a stalo sa práve to.* Ja viem, lenže náhoda je blbec. *Povzdychne si a ale pamätá si, že nešla neozbrojená. Takže keby náhodou, tak sa mala ako ubrániť. Zahryzne sa do pery a pozrie sa na okolie a vidí Sandera so Sunilom, ale tam radšej nechcela ísť.* To mám ísť niekomu pokaziť rande? *Opýta sa, pričom trochu ukáže na SUNILA a díva sa na neho, či to myslí vážne. Možno od nej zistil, čo potrebovala, ale vážne nechcela niekam ísť. Hlavne videla väčšinu odchádzať. Takže si iba niečo vypočuli a hneď sa stratili.* To býva celý čas takto, že sa všetci vyparia po krátkom stretnutí? *Opýta sa ho, či sa to deje často.*
Nebuď drzá. Takých hrdinov sme tu už mali. Keď pôjdeš do terénu, budeš len vďačná za to, čo sa naučíš. Lovci sú v strehu celý život a čím viac vieš, tým dlhšie prežiješ. *Povie jej už trochu nervóznejšie, pretože je to samozrejmé. Vyhovárať sa na náhody a na to, že priťahuje problémy, to je len krycí manéver, ako neprevziať zodpovednosť do vlastných rúk.* Možno je to zábava porušovať pravidlá. Ale ak budeš dôverovať akýmkoľvek indivíduám tam vonku, no… *Mykne plecami a trochu to berie ako výhružku a dúfa, že Charlotte začne konečne tieto veci brať viac vážne, než pôjde na prvú hliadku alebo lov. Nech to znie akokoľvek nudne, disciplína je dôležitá na to, aby ostali celí a aby udržali nažive aj ďalších. Potom vzdychne a trochu uľaví zo svojho tónu, aby to nechal doznieť v jej hlave. Nebude za ňu zodpovedný večne a Charlotte si musí sama určiť priority, či chce dodržiavať pravidlá a popri tom sa zabávať, alebo sa zabávať, vyhľadávať problémy a nechať sa zabiť. Uvoľní aj na svojom postoji a hodí pohľadom smerom k dvom mladým lovcom.* Rande? *Nevšimol si ani, že by tí dvaja niečo medzi sebou mali, nečíta emócie práve najlepšie a druhá vec je, že ho to ani nezaujíma, nemá prečo, je to ich osobná vec, nemusí to s nimi riešiť celý inštitút.* Vidíš, väčšinou som z tých, ktorí sa vyparia prví. Nie každý stojí o zbližovanie sa nasilu. Stačí, že máš prehľad. *Odpovie jej a obzrie sa k dverám, kde očakáva niekoho ďalšieho, no nikto neprichádza a tak by zrejme mal Grace napísať, kde sa nachádza.*
Neznie to až TAK zle. Ale je pravda, že by som chcel v tak mladom veku do pár rokov odchádzať. *Prizná sa Sanderovi a pousmeje sa.* Tak si tam aspoň budú všetci čítať a oddychovať. Aj to je dobrá vec. *Podotkne a prikývne.* Áno, polička by sa mohla určite hodiť. Dali by sme tam naše knihy, ktoré chceme zdieľať s ostatnými a bol by to taký lepší relax. Lebo v knižnici sú hlavne náučné zväzky. *Podotkne a premýšľa, že ako by to mohli spraviť. Medzitým už berie krabicu s hrou so sebou a ide na odľahlé miesto.* A tak...mne bude stačiť, ak len budeš pri mne a pustíš mi nejakú svoju hudbu ako vtedy. *Navrhne mu. Nemal potrebu nútiť Sandera robiť, ak videl, že si užíval pri svojom kreslení. Opäť má však chuť Sandera pevne objať, aby sa už prestal stresovať.* Hej! Kľud, kľud. Všetko je v poriadku, dobre? *Snaží sa upokojiť svojho rozkošného priateľa. Jemne sykne, keď ho Sander kopne, ale nepovie nič, aby sa mu už neroztopil od stresu.* Jasné, v poriadku, len mi daj moment. *Požiada a rozloží dosku medzi nimi. Sadnerovi dá modrých panáčikov, a sebe si nechá oranžových. Položí ich na ich začiatok a potom vytiahne aj kocky.* Na striedačku hádžeme kockou a podľa počtu bodiek na kocke posúvaš svojích panáčikov v smere hodinových ručičiek, až sa dostanú sem, do domčeka. *Začne vysvetľovanie.* Pri šestke sa posúvaš alebo vyťahuješ si panáčika na hernú plochu, aj hádžeš znovu. Ak sa dostaneš panáčikom na môjho, môj sa vráti na začiatok a opačne. *Dokončí.* Dáva to zmysel? Môžeš kľudne začať. *Navrhne chlapcovi a podá mu kocku.*
Neviem si to predstaviť, že by som.. lovenie dokázal brať seriózne, ak by to do mňa nebolo vbité od narodenia. *Uvažuje nahlas zatiaľ čo sa pohráva s farebnou figúrkou v prstoch.* Boli by tam príjemné hodiny, určite lepšie, ako v knižnici, alebo niekde inde. *Prizná sa zatiaľ čo si spomenie na to, ako svoje mladé roky prsedel v knižniciach učebniach akadémie a aj tak mu knihy aj naďalej neboli blízke.* Tej hudby už príliš nemám. Viac menej počúvam 4 albumy.. už.. 5 rokov? *Ráta si v hlave kedy bol v Londýne, zdalo sa to, ako večnosť. Ak však bol z toho pobytu za niečo vďačný, bol to práve fakt, že mu tak ukázali Davida Bowieho. Od vtedy však nepočúval nič iné ani nejak nemal pocit že potreboval svoju hudobnú kartotéku rozširovať. Asi bolo len jedné šťastie, že mal hluché ucho nasmerované do miestnosti a tak poznámku Charlotte nezapočul. Inak by mu pravdepodobne praskla v oku žilka. Len tak pokojne počúva Sunilov výklad pravidiel zatiaľ čo si položí hlavu na stôl.* Hrávate to aj doma? *Opýta sa zbežne zatiaľ čo na striedanie začnú hádzať kockami. Zdalo sa to byť jednoduchšie, ako kartové hry čo hrával pred tým.* Ale len veľmi rýchlo čítaš? *Zasmeje sa kým si nevyberie telefón na stôl, nakoľko mu skoro vypadol z vrecka.* Je tu dobré svetlo. *Poznamená pomimo zatiaľ čo sa pozrie na Sunilovú tvár. Fotografie by tu boli skvelé, ale aj portrét by tu mohol niekedy skúsiť.* Raz mi tu budeš sedieť. *Dodá zatiaľ čo si predstavuje, ako by Sunil položil hlavu pre ten najlepší výsledok kresby.*
*Sunil si opäť sťažka povzdychne. Kebyže môže, už teraz by vytrhol Sandera zo spárov jeho otca a nechal by ho žiť život, ktorý si chlapec sám žiada. Kebyže je civil, možno by si zarábal svojimi kresbami a bol by oveľa šťastnejší ako teraz. Pozdvihne svoje obočie.* A prečo si nekúpiš aj ďalšie albumy. Určite sa dá ešte niečo v danom žánri nájsť. *Podotkne a opäť si odkusne, Sunil vlastne celú stretávku furt niečo jedol. Ale zatiaľ sa nikto nesťažoval. Aj tak ľudia jedli zo slušnosti len trochu, takže aspoň ostalo viac pre ryšavca. Celú dobu vníma len Sandera a každý pohyb svalov v jeho tvári.* Hrávame všetko možné. Tentokrát si to nevidel, ale keď pôjdeš so mnou ajtieto vianoce a prídeme skôr, spoločenské hry sa hrajú na každom voľnom priestore. A keď sa otvoria darčeky, tak sa na druhý deň opäť všade hrá...Ak teda budeš chcieť ísť so mnou na dlhšie. *Poslednú časť už povie potichu. Vždy si prevezme od Sandera kocku, až sa im obom dostane prvý panáčik na hernú plochu. Čo však určite Sunil nečakal, že s ním začne Sander...flirtovať? Prekvapene naňho hľadí, ale nakoniec sa len usmeje pre seba.* Od teba sa nechám nakresliť aj každý deň. *Žmurkne naňho a pokračuje v hodoch, až zrazu nastane situácia, že musí vyhodiť Sanderovho panáčika.* Prepáč. *Podotkne a šestkou si Sunil vytiahne druhého panáčika na hernú plochu.*
*Chce na to niečo odpovedať, ale určite by mu to pripadalo drzé a jej zase nemiestne niečo také povedať, tak si len povzdychne a pomyslí si.* /Ale ja sa na hrdinku nehrám. Veď veľmi dobre viem aký je terajší rozdiel medzi mnou a upírom. Viem že som absolútne v háji, pri takom stretnutí./ *Pomyslí si, ale pre raz v živote drží zobák, pretože inak by mohla vykecať niečo zle, čo by ho asi ešte viac naštvalo, ale myslela si, že by to aj dokázala viac, ale to riskovať nemieni. Na to má dostatok rozumu, pričom by blbosť ako roščuľovanie druhých praktikovala skôr na niekom úplne neznámom.* Tak to prrr... Ja nedôverujem druhým, pokiaľ ich dobre nepoznám. Dokonca aj o kamarátovi, ktorého som poznala roky som sa dozvedela, že mi klamal. *Povie a chytí sa za pusu, pretože o tom, že stretla niekoho známeho mala mlčať. Lenže ona nevedela, čo presne a rasu bol, len mohla vylúčiť lovcov a upírov. Keďže bol vonku za denného svetla. No ale nemala absolútne o ňom hovoriť. Pozrie sa tým smerom, keď sa spýtal na rande a iba prikývla. No nemienila sa do toho starať, pretože to bola vec tých dvoch a popravde im to aj pasovalo. No ale v inštitúte sa asi také veci vravieť nemali, keďže niekomu by to mohlo dosť prekážať.* Tak asi dnes máš smolu a skysol si tu so mnou. *Povie so srandy, aby uvoľnila tú napätú situáciu. Nemala z nej dobrý pocit, tak sa ju snažila uvoľniť.* Nechceš si niečo zahrať? *Opýta sa ho, pričom na neho hodí prosebné oči. Aspoň by sa trochu zabavila a potom mohla pokračovať v tréningu.*
Neviem, aké. Okrem toho, peniaze miniem radšej inde. Pravdepodobne na potraviny. *Pousmeje sa pri čom len pozoruje, ako do Sunilového žalúdku padá viac a viac jedla. Stále mu prišlo fascinujúce, ako mal chlapec, taký veľký apetít. Keby nepoznal jeho matku, povedal, by, že ho ako dieťa nekŕmili. Začal sa domnievať, že išlo o pravý opak a teraz mal len nadľudsky roztiahnutý žalúdok. Lovec tak mohol byť len rád za svoj rýchli metabolizmus.* Určite pôjdeme na Vianoce na dlhšie. Či sa za mňa už budeš hanbiť? *Pousmeje sa, avšak skutočne by ho to potešilo pokiaľ by mu to Sunil a jeho rodina dovolila. Minulé Vianoce boli jedny z najlepších čo kedy zažil. Bol by blázon, keby sa im chcel vyhnúť, alebo nie? Okrem toho, cnelo sa mu za jeho rodinou, čo bolo zvláštne vzhľadom na to, že ich videl raz, možno dvakrát. Avšak tých pár rozhovorov a ústretovosti voči nemu mu stačilo. Pri Sunilovom súhlase sa len oprie o svoju päsť, zatiaľ čo sa snažil nevyzradiť čo obsahoval jeho skicár.* /Je to divné Sander, nehovor to.. nie teraz/ *Pokarhá sa pri čom sa náhle zamračí keď mu z poľa zmizne panáčik.* Prestáva sa mi to páčiť. *Posťažuje si zatiaľ čo len ofučane opäť hodí kockou.* Máš dnes hliadku? *Nadhodí zatiaľ čo sa na chlapca zvedavo zahľadí.* Či mám dnes chystať ešte večeru, alebo nie.
*Je rád, že sa Charlotte rozhodla neodvrávať, aj keď si, samozrejme, mohla pomyslieť čokoľvek a či ju jeho slová nejak poznačili uvidí nabudúce. Dúfa, že sa mladá lovkyňa bude čo najmenej stretávať s pofidérnymi ľuďmi a situáciami, pretože tí sú na každom kroku a to sa ešte hádam nestretla s tými najhoršími zo sveta tieňov. Jej slová mu pripomenú jeho posledný rozhovor s Grace a tak ju iba znova chytí za rameno.* Priatelia sa vyberajú ťažko. *Zamumle jej a potom sa otočí spolu s ňou ku krabiciam spoločenských hier a sťažka, porazenecky si vzdychne.* /Tak už keď som ju zdrbal, na zlepšenie nálady sa môžem trochu obetovať./ *Pomyslí si a pošúcha si čelo dlaňou.* Tak fajn. Vyber niečo. *Navrhne jej. On nebude vyberať, pretože trištvrtinu tých hier ani nepozná alebo ich v živote nehral, nevie, ktorá je pre dve osoby a dobré by bolo, ak by sa k nim ešte niekto pridal, no zároveň nechce, aby sa k ním niekto pridával, koho nepozná. Predsa len sa so Charlotte cíti lepšie, keďže ju viac pozná a aj posledné dni je jeho nálada trochu jemnejšia. A nevadí mu to.*
Ale no ták! Však nejem až tak veľa. Ale keď toľko počas dňa spálim, musím to nahradiť, inak tu vychudnem. *Podotkne Sunil. Áno, jedlá boli viac tukové tu v Amerike, a to sa mu nepáčilo, lebo aj keď mal ešte apetít, takto bude ten tuk o chvíľku vidno aj na jeho postave.* Nič také! A však som ťa práve pozval, prečo by som sa mal teda hanbiť? *Nechápe. Do úst si hodí bobuľku hrozna. Samozrejme, že by sa nehanbil. Jeho rodina milovala Sandera a chceli ho mať na každej rodinnej oslave. To však ešte nemienil hovoriť, aby chlapca nevystresoval ešte viac. Ale bude mu to pomaly naznačovať. Radšej sa sústredí na hraciu plochu.* Tak...je na tebe, ako budeš hrať. Niektoí si pri každej šestke dajú radšej rýchlosť vo svojom panáčikovi, iní si najprv vyhádžu celý svoj začiatok von a potom sa snažia postupne dostať do domčeka. *Skúsi mu poradiť a po smutnej jednotke vráti kocku Sanderovi.* Je to...stratégia založená na náhode. *Skúsi mu vysvetliť. Hlavne, táto hra sa rada hrala u mladších v jeho rodine, takže by bolo fajn, kebyže ju Sander aspoň trochu pozná, než príde k nim.* Nie nemám. *Odpovie a obzrie sa.* Nechceš sa najesť...u mňa? *Navrhne mu, nakoľko mu už Sanderov dotyk chýbal. Chcel mať chlapca vo svojom náručí, kým budú spolu jesť a rozprávať sa. Hlavne chcel bozkávať jeho pery, až bude červený na ušiach.*
*Je rada, že nevytiahol to, že s priateľom sa pohádala. Viac menej by ani viac povedať nevedela, keďže nevedela, čo presne je zač. Hlavne si nebola istá, či mu dokáže odpustiť to, že ju dlho ťahal za nos a nič jej nepovedal. Pre ňu to bola dôležitá vec a nevedela, či ešte vôbec cenu dôverovať niekomu takému. Možno mu odpustí, ale to chcel čas a hlavne nesmela myslieť na neho, aj keď to bude práve ťažké po tom, čo urobil.* To je pravda. *Povie a potom sa vyberie vybrať nejakú hru, pričom sa rozhodne pre obyčajné karty, keďže sa dali hrať vo dvojici a aj sa mohol pripojiť ďalší hráč, ak by chcel.* Budú stačiť obyčajné karty? Myslím si, že niečo náročnejšie sa hrá s viac osobami. *Posadí sa dúfa, či ho to bude aj baviť. Predsa len nie každého by to mohlo baviť. Hlavne aspoň pravidlá s nimi boli jednoduché, takže to netrebalo moc vysvetľovať.*
Myslím si, že tvoje telo by nevychudlo ani na púšti. *Zasmeje sa nakoľko Sunil sa niekedy skutočne zdal byť niekoľko krát väčší, ako on. Sander však vedel, že aj on sám si už zvykol na toľké varenie. Okrem toho, Sunilova mama mu neustále posielala jej recepty keď bola v ich vile. Takže niekedy sa nenápadne dokázal blysnúť pred Sunilom. Jeho vplyv však bol cítiť celkovo. Či už išlo o cestovinu, alebo neustále robenie pizze. Mal pocit, že by ju spravil lepšie, ako väčšina stánkov v New Yorku.* Ale nepozval si ma nie poriadne. *Mrkne na neho s úsmevom zatiaľ čo len nevinne mykne plecom. Chcel pekné pozvanie, nie okľukou, ktoré s mohol sám zle vyložiť. Možno to bol len návrh a nič sa nepotvrdí. Sander chcel mať veci s istotou.* Stratégia o náhode neznie, ako spoľahlivá stratégia. *Povie pomerne jasnú vec. O to v zásade šlo, ale Sander bol v tomto smere celkom nevnímaví.* Mám večernú s Mattom... ale teraz poobede mám teoreticky čas. *Dopovie pri čom nadvihne obočie, akoby naznačoval či sa chcú vytratiť, alebo nie. Ich izby boli do istej miery bezpečné. Po tom čo však počul cez steny sa bál hovoriť príliš nahlas, alebo.. čokoľvek iné.* Ale ako ho poznám Matthew na to pravdepodobne zabudne. *Zasmeje sa na lovcových dnešných slovách.* A nejaké zvyšky som ešte skryl v chladničke..
Ja sa obávam, že presne tam by som nevydržal ani deň. *Zhrozí sa Sunil, ale potom sa zamyslí.* Nie, počkať, deň by som nevydržal na zasneženej hore. Zrejme ani jednu hodinu a už by som bol niekde zakopaný, kde by som potichu v samote čakal na svoje zamrznutý koniec. *Je dramatický, ale to schválne, aby pobavil chlapca oproti sebe. Musí však uznať, že áno, mal by byť viac priamočiary k chlapcovi.* Takže...Chcel by si ísť so mnou na vianoce ku mne domov? Lebo nie len rodina by sa tešila...ale aj ja. *Usmeje sa naňho a verí, že tentokrát už to je dostatočne priame pozvanie, aby sa Sanderovi páčilo. Nemôže sa však zastaviť v hlasnom smiechu.* A nie je náhodou všetka stratégia o náhode? Nikdy nemôžeš vedieť, čo sa stane. Aj keď máš všetko na svojom mieste, niečo sa môže pokaziť. *Pokrčí ramenami a obzrie sa po už aj tak prázdnej miestnosti.* Zahrať si môžme aj nabudúce v skleníku, čo povieš? *Navrhne mu a začne sa zdvíhať.* Poďme pretie zvyšky teda. *Otočí sa k zvyšku.* Ahojte teda.* Zamáva CHARLOTTE a vytratí sa z miestnosti potom, čo po sebe uprace. Pomôže ešte s prenesením zvyškov do chladničky a už si to aj s večerom vyberá schodmi nahor.*
*Sleduje ju k hrám a usadí sa do sedačky tak, aby bol približne oproti nej, keď sa tiež usadí. Chvíľu premýšľa nad tým, čo sa chystá Charlotte vybrať za hru a dúfa, že to nebude nič, čo ho nebude baviť alebo nejaká detská hlúposť. No Charlotte ako adolescent by tiež asi priveľmi nevyhľadávala detské hry, ktoré zrejme u nich v inštitúte ani nie sú. Čudoval by sa, keby boli. Keď uvidí, že vybrala karty, natiahne si spojené ruky pred sebou a kývne hlavou zo strany na strany.* Môže byť. *Prenesie a trochu tajomne sa usmeje, akoby chcel naznačiť, že ju zničí. Karty síce nehráva, ale vie ich hrať dobre, prevažne sa naučil hrať počas mladších rokov, rodičia niekedy hrávali s ďalšími lovcami.* Tipujem, že vieš ako sa hrá. *Podotkne a usadí sa tak, aby dosiahol na karty na stole v príjemnom uhle.*
*Gabriell sa po odchode väčšiny ponoril do jednej zo svojich kníh. Nešlo o nič čo nečakal. Zdalo sa, že ani toto nebude cesta ako spojiť Inštitút. Začínal tak zvažovať aj výchovu bičom. Ako na deti. Pomaly sa postavil zatiaľ čo začal zo stolov zbierať prázdne taniere, poháre a všetko ostatné. Sám nevedel, ako dlho bola Samantha a Mirjam preč. Avšak keď mu cinkol telefón, vedel, že sa niečo stalo. Otvorí správu od Samanthy pri čom mu pri obsahu správy len unikol všetok vzduch z pľúc. Prekryl si ústa zatiaľ čo sa okamžite nez slova roznehol z miestnosti. Išiel si pre výstroj a išiel po ne. Nebola tam iná možnosť. Čo najrýchlejšie sa tak vydal za dvojicou do Bronxu.*
*Pozrie sa smerom za odchádzajúcim Sunilom a ešte mu tiež zamáva. Predsa len sa ide ponoriť do hry. Pozrie sa na Sebastiana a zasmeje sa, pretože si asi myslel, že ju môže tak ľahko poraziť. Tak to bol trochu na omyle, keďže v detskom domove moc ani nemali čo hrať, tak to buď skončilo u deskoviek, čo mali rozstrácané figrky alebo u kariet, ktoré mala v ruke. Hlavne to bola zábava, ktorá sa dala hrať s viacerými hráčmi a tak sa mohlol pridať ktokoľvek, lenže všetci už odišli, takže jej aj nervy tochu opadli.* Samozrejme. Keď vonku prší a nie je čo robiť, tak to bola jedniná zábava, ktorá bola po ruke. *Rozdá karky, pričom by sa chytila za hlavu, pretože hneď zo začiatku dostala zlé karty. keďže každá bola iná. Na stôl položí jednu pričom to bol srdcový kráľ.* /Hneď smola zo začiatku. Tipické./ *Pomyslí si, ale nedá to na sebe poznať.*
Niekedy ťa naozaj musím zobrať do Osla. Ani ten kabát by ti tam asi nestačil, ale potrebujem vedieť, ako by si to tam zvládal. *Zasmeje sa pri jeho dramatickej rozprave o smrti na hore. V tomto smere sa asi nikdy nezhodnu. Asi nebolo ideálne si niečo začať s Talianom pokiaľ neobľubujete teplo a silné letné slnko. Na druhej strane. ani Sunil skvelo nepochodil. I keď bola pravda, že vzhľadom na Sunilovu rodinu, často do Osla chodiť nebudú. Keď však dostane poriadnú pozvnáku len sa víťazne usmeje a spokojne prikývne.* Veľmi rád a beriem ťa za slovo. *Zasmeje sa zatiaľ čo mu začne pomáhať a zbierať hru, nakoľko sa Sunil celkom rýchlo rozhodol.* To znie dobre. *Príjme jeho návrh pri čom sa len bezradne zasmeje. Keď Gabriell len mlčky vybehne von, znepokojí sa však. Nestihne sa ho však nič opýtať a tak sa za ním len rýchlo pozrie na chodbe. Obával sa, že sa niečo stalo Mirjam.. Keby sa niečo stalo Samanthe nevadilo by mu to, ale Mir? To si nevedel predstaviť z tej predstavy mu len bolo ťažko. Akonáhle tak vyšli z miestnosti len Sunila slabo polapil za ruku zatiaľ čo išli pre jedlo. Mal z toho zlý pocit. Nič však zatiaľ nepovedal nahlas.*
*Keď odchádza Sunil, pozrie jeho smerom a aj keď zakýval iba Charlotte, aj Sebastian kývne k nemu hlavou a vráti sa ku kartám. No to už z miestnosti vybieha Tsai, čo ho trochu rozruší, pretože sa zdalo, že sa niečo stalo. Premýšľa, či by nemal ísť s ním a pridať sa, nech šlo o čokoľvek, no nemá potvrdené, či sa to týka loveckých záležistostí alebo niečoho osobného a tak ho nechá ísť, pričom vie, že Tsai je schopný lovec, overilo sa mu to, odkedy ho pozná a zopárkrát ho videl vo vedúcej pozícii.* /Keby niečo, zavolá nás, hádam./ *Napadne mu a vráti svoju pozornosť k Charlotte, vezme si zo stola karty a pozrie do nich. Sťažka vzdychne. Karty nemá najhoršie, ale ani nie veľmi dobré, pričom keď zahliadne tvár Charlotte, zdá sa, že ani ona nezískala práve dobrý výber kariet.* Začni. *Navrhne jej. A sleduje, ako Charlotte postupuje v hre, pričom sa mu celkom darí a nejak intuitívne mu to ide od ruky.*
*Nech sa dialo čokoľvek, tak určite si poradia viac dospelí, ako keby sa do toho mal zapájať niekto ďalší. A myslela si, že si vedia dostatočne poradiť, keďže boli od nej starší a skúsenejší, ako Sebastian. Hlavne si myslela, že keď je niečo moc zle, tak si budú vedieť poradiť. Chcela sa ho spýtať, či nechce ísť za nimi, ale radšej bola ticho, predsa len keby sa niečo dialo, tak by aj jemu dali vedieť. Aspoň tak si to myslela. Pozerá sa na karty a povzdychne si, keď ju vyzve, aby začala ako prvá. Samozrejme si musela zobrať kartu, keďže jej žiadna nepasovala. Hlavne hra išla rýchlo, takže sa nemusela obávať, že by to skončilo hneď jej prehrou. Zostávala jej posledná karta a ani tá jej nesedela, takže bolo jasné, že keď bol teraz na rade Sebastian, tak vyhrá, ale ani jej to nevadilo.* Myslím si, že si asi vyhral. *Povie a potichu sa zasmeje.*
*Keď vyhrá prvé kolo, spokojne si odfrkne a oprie sa do sedačky.* Nevadí, ďalšie kolo. *Navrhne jej a nadvihne obočie, pričom pokartá a znova karty rozdá. Znova to nie je nejlepšia kombinácia kariet a tak si len popod nos nepríjemne zavrčí a začne s ťahaním. Po chvíli je mu aj jasné, že Charlotte toto kolo vyhrá a on nebude mať navrch. Nechá znova rozdávať Charlotte, sleduje pritom jej ruky a vydýchne. Vidieť, že s kartami to vie, jeho otázka, či to vie hrať bola na začiatku asi celkom zbytočná. Nechce sa jej pýtať, kde sa to naučila, či v škole, alebo či to už vedela skôr. On zatiaľ skontroluje svoj mobil, ktorý už vie ovládať celkom dobre a potom sa vráti ku hraniu, keď sú karty rozdané.* /Výborne./ *Pomyslí si, keď má konečne nejaké dobré karty a Charlotte začne hru.*
*Keď prejde aj druhé kolo tak si povie, že toto bolo lepšie kolo, ako to predtým a hlavne mala lepšie karty. Trebalo aj dobre pri tom premýšľať, keďže nevedela, čo za karty má a ako má dať tie svoje, keď nejaká chýbala, tak to bol znak toho, že tú kartu nemal. Takže mohla pokračovať, ale rovnako to bolo aj u nej. V hre išlo o to kto sa kariet zbaví prvý a nie vzdy to tak vychádzalo. niekedy naberieš aj celú ruku kariet a sú ti k ničomu, keďže ti nepasuju. No svet sa nezrúti len kvôli nejakej hre, preto sa na Sebastiana usmejem, keď má celkom dosť kariet na ruke a ani jedna jej nesedí.* Myslím si, že hrať karty je dobré skúšanie náhody a dobrého rozhodovania sa čo dať. Ako sa na druhého pripraviť. *Povie, pričom zloží kartu, ktorá jej konečne pasovala. Ale vedela, že už je to jasná prehra a tak zložila karty a povedala.* Vyhral si. *Uznala vlastnú prehru, pretože vedela, že niekedy je to nutné urobiť. Hlavne sa dosť bavila. Aspoň nemyslela na výcvik, divný lístoček a na kamaráta. Aspoň jej to pomohlo. Postaví sa aby to upratala.* Myslím, že tiež už pôjdem, aspoň si ešte niečo pred spaním prečítam. *Povie mu, pričom uprace karty achvíľu čaká aby mohla ísť do svojej izby. Potom sa zamestná knihou, pri ktorej aj zaspí.*
*Keď vyhrá, uloží všetky karty na kôpku a podá jej ich. Povzbudivo sa pousmeje a pomaly vstane.* Dobrá hra. *Prenesie, podá jej ruku ako tímový hráč, trochu pre zábavu a prikývne.* Bež, aj tak je už neskoro. *Povie a jeho tvár je zase vážna, akoby sa teraz chvíľu nebavili. Obom im to išlo dobre a musel súhlasiť, že karty sú naozaj dobrým cvičením premýšľania. Potom ju vyprevadí pohľadom.* Dobrú noc. *Povie a obzrie sa. Ešte vynesie všetky riady postupne z miestnosti a odnesie ich do kuchyne. Trochu mu to trvá. Poumýva všetko, nechá v kuchyni a potom sa ešte vráti do spoločenskej miestnosti, aby pozhasínal a taktiež zmizne do svojej izby, premýšľajúc nad Grace, nad Charlotte, nad stretnutím a nad tým, ako Tsai v rýchlosti odišiel z miestnosti a inštitútu. Príde do svojej izby, aj keď by rád išiel ku Grace, nebude ju rušiť a ani nevie, či je vo svojej izbe. Tak sa iba prichystá do postele a veľmi rýchlo zaspí.*
*Zůstávala zatím na ošetřovně, zvažovala zda ostatní byli dost silní, aby z ní vypadli, i kdyby někteří o berlích nebo se stehy, sama ale nechala šlachu ještě odpočívat. Nakonec stejně nebude moct pár dní do akce, proč si neodpočinout a nenechat zranění, aby se správně zahojilo, když má tu možnost? Nebude přeci nezodpovědně prodlužovat nebo riskovat prodloužení neschopenky. Neměla zatím možnost se zeptat někoho na to, zda podal hlášení, ještě neměla šanci dnes s někým mluvit, protože se probrala teprve pár hodin zpátky. Měla docela hlad, ale její věci jako mobil nebo ohnivé zprávy u sebe neměla. Nejspíše jí je Tsai přenesl do pokoje a zařídil praní a očištění zbraní a zbroje, to by se mu podobalo...*
*Včerejší hromadné setkání na ošetřovně zmeškal kvůli své vlastní pochůzce po New Yorku. O tom, že se většina Institutu nacházela na ošetřovně se dozvěděl až ráno, když se z pochůzky odzbrojoval a pohroužel se ke spánku. Pouze zběžně zkontroloval, kolik jich tam je a zda dýchají, a usoudil, že všem prospěje akorát více spánku. Samantha spala, Gabriella neviděl stejně jako svého staršího bratra. K ošetřovně se vrátil až odpoledne po obědu a po té, co dal všem dostatečný čas si odpočinout. Přicházel ponurou chodbou za zvuku bubnujícího lehkého deště na okenice . Oblečen byl v černém, kapsáčové kalhoty naznačovaly, že se v odpoledních hodinách nejspíše staral o údržbu Institutu. Nicméně jako správce nebylo pouhou náplní starost o budovu samotnou, ale i o její obyvatele. Rozvážným krokem přišel na ošetřovnu a minul postele těch, kteří se zdáli ještě pohrouženi do spánku.* /Borůvka se nám probudila./ Dobré ráno. *Zdraví ji pár kroků, od postele, avšak s hlasem stále respektujícím ostatní spáče. Výraz v jeho tváři je neobvykle znepokojený při pohledu na lovkyni stínů v tak zbídačeném stavu.* Stavil jsem se ráno, ale ještě jste spali. *Postaví se u její postele s rukama založenými na hrudi a lehký postranním pohledem zkontroluje, zda nikoho svým příchodem neprobudil.* Jak se cítíš? *Zeptá se přímočaře a pohledem skenuje její tělo. Rád by se přesvědčil zblízka, ale zachovává si respektující odstup. Zatím.*
Calebe. *Skloní krátce hlavu před vedoucím Institutu a rukama se vytáhne z lehu do sedu a polštář si posune za záda, aby to bylo pohodlnější.* No jo, náročný večer. *Omluví ostatní lovce i sebe, ale spokojeně se usměje. Zbavili se démonů, i vyššího a měla pravdu. Nešlo o eidolona, tento dítě posedl. Ačkoliv obraz Sebastiana, který dítěti hlavu usekl z hlavy ještě dlouho nevyžene.* Myslím, že lépe než ostatní. Bodnutí scorpiosem nebylo tak hluboké, takže se už zhojilo, jen ta šlacha je mrzutá. Ale jinak hladově a jakoby po mě přeběhlo stádo koní. *Nakrčí nos a zmíněnou nohu nechá narovnanou, ab s ní příliš nehýbala. Vážně chtěla, co nejrychleji do služby a fungovat ideálně na sto deset procent.* Včera jsi nemohl? Posílala jsem ohnivou zprávu.*Nakloní hlavu. Trochu doufala, že tam vedoucí bude a ona se nebude stavět do vedoucí pozice, kterou jí přenechal na konci i Gabriell, nýbrž se podřídí rozkazům, co by v tak náročné situaci jistě bylo komfortnější. Sebastian také neřekl vlastně nic a podřídil se jí i Gabriellovi.* Jak se cítíš ty? *Oplatí ze slušnosti otázku a zdravou nohou uhne, kdyby se chtěl posadit na kraj postele, aby mluvili, co nejtišeji vzhledem ke spáčům.*
*Už přemýšlel nad tím, že si rukou přitáhne pod sebe druhé lůžko, aby tam nad ní nestál v pozoru jako nadřízený, kterým i tak je. Ale uvolněný místo u její postele ho vybídlo k tomu, aby se na okraj postele posadil, přičemž podmračený výraz nahradilo mírné překvapení.* /Uštknutí Scorpiusem?/ *Znepokojení se mu ve tváři znovu objevil při vzpomínce, jak zemřela Imogen Herondale, uštknutá Scorpiusem do hrudi.* Kde tě dostal? *Pokývl bradou, aby mu zranění ukázala, neboť se mu nepozdávalo, že by se něco tak závažného zhojilo jen tak přes noc. Pohledem spočinul na noze, kterou nechávala nápadně nehybnou. Již měl na jazyku otázku, zda by to sám mohl zkontrolovat, ale informace o tom, že je Samantha hladová jej donutilo vytáhnout telefon z kapsáčových kalhot a s podmračným výrazem jej odemkl.* Čína? Nebo indická kuchyně... *Projížděl otevřené podniky.* Starý dobrý mekáč? *Pohledem spočinul na ní a cukl koutkem do strany.* Na tu akci se vás chystalo dost, nechtěl být navíc. V té době jsem ale byl v domnění, že jdete všichni po Eidolonovi. *Podmračený pohledem opět spočinul na displeji telefonu, přísný pohled naznačoval, že nebyl se svým úsudkem spokojený.* Zmýlil jsem se. *Sval ve tváři povolil, ale nenabídl Samanthě přímočarou omluvu.* O mě si starosti nedělejte, raději mi koukej říct, co budeš jíst. *Vybídl ji více autoritativně, než by sám zamýšlel. Nechtělo se mu svěřovat, že včerejší noc sice hlídal ulice New Yorku, ale rovněž strávil i několik hodin u upírky Adeline.*
Břicho. *Odvětí jednoduše, ale triko, které měla na sobě nevyhrnuje. *Ale z většiny to zarazila zbroj, vpořádku. *Dodá v rychlosti, že na tom není nijak katastrofálně, jen je ještě trochu slabá. Jed podchytila runou rychle, stejně jako ránu, byť krve ztratila dost na to, aby se necítila na to vstávat, i kdyby mohla. A protijed po příchodu do Institutu také zabral, nebyla tedy v nijak kritickém stavu. Uhne pohledem v mírných rozpacích, že se obtěžuje s tím jí shánět jídlo, zatímco přemýšlí, jak odpovědět na nabídku jídla, ale i akci.* Každý se někdy mýlí. Taky jsem se mohla mýlit, ale počítat s nejhorším scénářem je praktičtější. *Prohodí a odkašle si.* Čína zní dobře, doufám, že ji američani příliš nepokazí. *Prohodí a pousměje se.* Pak mi řekni kolik budu dlužná. *Dodá a zvedne k němu vděčný pohled. Při představě jídla jí zakručí v břiše, které bezděčně rukou překryje a pročistí si znovu hrdlo.* Už ti někdo podával hlášení? Nebo sis ho přišel vybrat ode mě? *Zeptá se trochu profesionálněji a působila i jistěji, ne tak plaše, přestože tu seděla pod dekou ve spodním prádle a triku. Povinnosti vnímala jako prvořadé, stejně jako schopnost je plnit. To neznamenalo ale, že když je v rekonvalescenci momentálně, tak nebude nic dělat, však?*
*Opět mu cukl koutek, když uslyšel poznámku lovkyně o americké kuchyni a pověstnosti o napodobování cizích kuchyní. Nic na to ovšem nenamítl a objednal ji tu největší porci sójových kousků kuřete s rýží a asijský Coleslaw.*Nejsi mi dlužná nic.* Zavrtěl hlavou a telefon zamkl, ale stále jej držel v dlaních.* Mohu to vidět. *Neustával ve svém odhodlání se přesvědčit o zhojení zranění sám. Respekt vůči nějakému osobnímu prostoru šel pro tentokrát stranou, měl důvody nevěřit lovcům, kteří se starali o zraněné. Samanthě však své důvody nahlas nezmiňoval.* Jsi první, s kým dnes mluvím. *Odpověděl na její otázku, zda již dostal hlášení.* Ale přišel jsem v první řadě ujistit, že jste naživu a postarat se, zda něco nepotřebujete. *Pohledem spočinul na lovcích na lůžcích, ale nevypadalo to, že by nyní potřebovala nějakou péči kromě nerušeného spánku, proto seděl u postele Samanthy dál a čekal, až přijde zpráva od donášky jídla. Ovšem, že ho zajímalo, jak lov proběhl, ale snažil se působit, že má více empatie než pařez, a tudíž zkoušel naznačit svůj zájem i o své spolubojovníky.* Teprve poté mě bude zajímat, co se stalo. Předpokládám však, že to hladce nešlo. *Nadhodil opatrně, nicméně nechal na lovkyni, zda bude mít dost síly mu poskytnou bližší informace.*
*Tváře zrzavé lovkyně trochu nápadně naberou barvu, přesto se však žádosti nadřízeného nějak zvlášť neodporuje a shrne deku jen natolik, aby neodhalovala spodní prádlo, když povyhrne triko. Pozůstatek po včerejším zranění se nacházel kousek pod bránicí. Nechá látku vyhrnutou jen po dobu, aby se ujistil, že rána není otevřená, ani kolem ní nejsou výrazně viditelné jizvy nebo tak něco. Pak ji pustí a urovná, stejně jako vytáhne peřinu výš se studem vepsaným ve tváři. Roztržitě přikývne při slovech o ujištění a potom si odkašle a víc se narovná, aby působila formálně...a sebevědoměji, alespoň když neprobírají osobní život ale práci.* Tím, že jste nastražili past se do ní chytilo více démonů, které zřejmě vyvolala posedlá. Někteří se do ní nechytili, takže jsme nejprve museli vyčistit prostor, aby nám nic nevběhlo do zad a to z obou stran. S Gabriellem jsme je rozdělili do dvou skupin a skřípli jsme pak past ze dvou stran, jinak bychom se v úzkém prostoru vzájemně motali pod nohy. *Slabě nadzvedne ramena v pokrčení.* Někteří jen ztratili víc krve, Sunil a Grace už zranění vlastně dorazili, takže se tam tak nějak jen víc rozbili, ale budou vpořádku. *Prohlásí s neochvějnou jistotou a vírou, že nikdo by si neměl odnést vážné následky.* Tvého bratra a Mirjam zasáhl raum... *Přemýšlela, co se komu vlastně stalo. Věděla, že jsou zranění, ale protože v druhé skupině nebyla, tak spíš znala jejich zranění od vidění.* Kyla vyhodil nějaký útok zřejmě koleno. Mimo to...jsme dostali všechny démony, takže vlastně jsme dopadli úspěšně, jen ke konci někteří už nemohli bojovat, takže, když jsme zmenšovali démonce prostor, aby se nemohla teleportovat, bylo třeba ji nějak zabavit, ať Gabriell a Sebastian mohou nanášet runy. Ale šlacha za zbavení se démona není tak špatná výměna. *Prohodí opatrně. Možná to bylo neopatrné, ale démonka získala zbraň a útočila na lovce, kteří nanášeli runy, takže v tom viděla vlastně jakousi omluvu pro své jednání. Chránila kolegy a pomohla se démonky zbavit nakonec, no ne? Pohrávala si na nohách nejistě prsty.*
*Ačkoli se spíše pohledem zaměřoval na ploché břicho lovkyně, všiml si jejího ruměnce na tvářích, který ho z jedné strany pobavil, z druhé si uvědomil, že by měl více respektovat její soukromí. S křivým úsměvem ji nechal si vyhrnout přikrývku k sobě.* Když jsem tu začínal, Institut vedl správce, který neuměl ošetřit zranění Drevaka. *Uvolil se jí podat vysvětlení svého počínání, aby alespoň trochu upokojil její rozpaky.* Raději si vše kontroluji sám. /Nyní, když je to vše na mou zodpovědnost. Minimálně zčásti. Asi by to chtělo pevnější ruku./ *Přemýšlel, zatímco poslouchal podání vysvětlení o včerejším lovu. Jakmile se však Samantha chystala své vyprávění dokončit, v rukou se mu rozsvítil telefon.* Dojdu ti pro to jídlo. *Vstane z postele, aniž by ji dal nějakou odpověď na lov či na její zranění. Vrátil se až po pěti minutách s krabičkou, vidličkou a prázdnou sklenicí, co stihl sebrat z kuchyně, neboť si nebyl jistá, zda by Samantha zvládla jíst hůlkami. Byl si vědom toho, že Gabriell je její Parabatai a patrně jeho kulturu sdílela, rovněž ji ale nechtěl zahanbit, kdyby se mýlil. Beze slov mířil zpět k její posteli a zastavil se u ní. Krabičku otevřel, píchl do ní vidličku a položil ji obří porci do klína.* Zní to jako katastrofický scénář. *Podotkl k hlášení, které si mohl po cestě pro jídlo nechat rozležet v hlavě. S těmi slovy a s prázdnou sklenicí zamířil k umyvadlo, kde natočil vodu.* Nemůžeme si dovolit mít tolik lidí zraněných. Potřebuji, aby akce byly čisté. *Zastavil tekoucí vodu a rozešel se se sklenicí k Samanthě a postavil vodu na noční stolek, ovšem už se na její postel neposadil nazpět s vědomím, že jestli nebude víc potřebovat, nechá ji v klidu se najíst.*
To nezní jako dobrý vedoucí. Ale my už nějakou pověst s Gabriellem máme. *Dodá, že kdyby byli neschopní asi by jí neměli, ač to neřekne úplně přímo. Hůlkami sice jist uměla, ale vidlička jí byla o něco milejší i když Gabriell by se možná ohradil. Ona sama se jen vděčně usměje.* Díky. *Prohodí a hned dodává: * Někdy ti to vrátím. *Pak už se ale pustí do jídla na které se těšila a rty si olízne.* Čekala jsem to horší. *Prohlásí, když si zakryje ústa rukou v níž měla vidličku, protože ještě nepolkla vše, chtěla jen zhodnotit jeho výběr jídla.* Ty sis nic nedal? To je tak pozdě nebo brzy? *Zeptá se pro orientaci v čase. Hodiny, co tu byly měly zřejmě vybitou baterku a zůstaly na třetí hodině a sedmi minutách přibližně.* Snažila jsem se nezranit a věřím, že nikdo z nich se nerozhodl skočit ráně do cesty úmyslně. Nicméně být nás tam méně, tak jsme to nemuseli zvládnout tak hladce. Lepší více zraněných než nějací mrtví. *Odvětí, než do úst vloží další sousto a kývne na znamení vděku za vodu.*
*Nepociťoval, že by se jí svými slovy nějak dotkl, a tudíž na to nereagoval. Stejně tak si nechal pro sebe poznámku, že ačkoliv všichni nefilim přežili, zraněných bylo až příliš, tudíž měl své pochybnosti o jejich schopnostech. Nicméně stále si nevyžádal aktuální číslo zneškodněných cílů, tudíž se rozhodl nedělat unáhlené závěry. Již dříve se s Eidolonem podobně zmýlil.* Můžeš někdy uvařit. *Prohodil pobaveně s familiérním podtónem, neboť mu podobná situace silně připomínala Caroline, když si ji podobně dobíral.* Měl jsem oběd a k večeru se ještě pro něco stavím. až půjdu na obchůzku. *Dodal a jakmile si všiml, že ji chutná a že není tolik unavená, usoudil, že situace využije. Aby ji nenarušoval více osobní prostor, jednou rukou nazvedl protější postel a přitáhl si ji pod sebe jako židli. Matrace se pod jeho vahou prohloubila.* Zhruba čtyři. *Odpověděl, ale nenamáhal se zkontrolovat přesný čas na telefonu. Jeho pozornost se upínala na včerejší lov.* Kolik démonů jste zlikvidovali? *Lokte zabořil do stehen a spojil dlaně před sebou. Neměl nejdříve odhad, kolik se jich do pasti mohlo chytit a hlavně, že jich bylo tolik, že by to Samanthě mělo dělat problém. Počítal s počtem maximálně pěti démonů, ačkoliv po tom, co viděl lovce zraněné, se odhad přiblížil k dvaceti, či třiceti, což se mu zdálo nepravděpodobné.*
Uvařit? To snad raději ne, na úkor dovedností lovce jsem tohle odsunula na...minimálně desátou kolej. To by se jíst nedalo. *Odvětí naoko zhrozeně, zda to myslel vážně. Pokud z parabatai dvojice někdo vařil, byl to Gabriell. Samantha se mezitím vzdělávala co nejvíc všestranně to šlo, jakožto tutor. Kam přišli, tam se snažila naučit alespoň základy a několik frází onoho jazyka, bojové techniky - často trénovala s dobrými lovci z tamních Institutu, aby nabírala nové zkušenosti a byla dobrý tutor, učila se runy a démonologii nazpaměť, jako každý lovec od mládí...ale vaření? To skutečně ne. Kývne na časový údaj a pokračuje v jídle, zatímco přemýšlí kolik těch démonů sakra bylo.* Dva raumové...minimálně tři mantidi...tři scorpiosové... *Odmlčí se a přehrává si v hlavě, co tam ještě viděla.* Kuri...minimálně jeden...tady tihle se objevili u naší skupinky...v pasti jsem s tou posedlou holkou zahlédla ještě minimálně jednoho dahaka, myslím, ale s čím bojovala druhá skupina se budeš muset zeptat někoho z ní... *Pokroutí lítostivě hlavou, že přesný počet mu udat nedokáže. Raději se tak znova pustí do jídla, uvažujíc, kolik těch démonů tak mohlo být. Věděla, že jich bylo hodně a ve skupinách byli po čtyřech.* Odkud jsi to objednal? *Poukáže na jídlo, aby zkusila naťuknout Gabriella, ať to zkusí. Vážně to nebylo zlé.*
*Zamračil se a zauvažoval nad tím, co Samantha řekla. Jeho hrudník byl sevřený a těžký ze scénářů, které ho napadaly, zároveň však působil klidně. Uvědomil si, že jeho předchozí myšlenky o situaci byly spíše pesimistické, a rozhodl se je odstrčit stranou.* Démonů bylo zřejmě víc, než jsem původně očekával. /Rozhodně však málo na to, abyste skončili téměř všichni neschopní boje./ *Zdálo se, že tato situace byla pro něj těžší, než si uvědomoval. Náhle se usmál a řekl s podtónem sarkasmu.* Pokud myslíš, že tě naučím vařit, mýlíš se. To bychom oba mohli nakonec hladovět. /Kdysi na to bylo víc času, dnes je to jen byrokracie./ Bistro "Chuť draka", nebo tak něco. *Přejde k tématu jídla, i když ne zcela vážně, prohodí.* Možná bych vám mohl zařídit nějaký vařící kurz. Vždycky jsem byl za to, že na Akademii se něco takového mělo vyučovat. Jako základy přežití, pochopitelně. *Nechal se slyšet, cukl koutkem a protočil rodovým prstenem na prstu. Nasávaje vzduch nosem, zvedl obočí, když poslouchal Samanthino vyjmenování démonů, s nimiž se potýkali.* Uděláme si z toho poučení. *Hlasem mu zaznívá odhodlání a zodpovědnost za své podřízené.* Příště se přesvědčím o vaší strategii předem. /Měl jsem tam být, jsem hovado./ *Pohledem se přenesl na okno, kde se rýsoval přicházející soumrak.* Měli jsme více zvážit, jaké prostředky použít. Chci, abychom příště byli připraveni a abychom eliminovali všechna rizika, která můžeme. *Jeho slova jsou krátká a jasná, ale zároveň se snaží udržet diplomatický tón, aby nevypadalo, že viní Samanthu či ostatní za nedávné problémy.*
Díky. *Prohodí k názvu restaurace poté, co se dosměje vzhledem k poznámce o vaření.* A nemusíš mě učit vařit. V nejhorším bych nějak přežila. *Pousměje se a pak zvážní, aby vyjmenovali démony.* Jistě, Hawkstone. *Prohodí naprosto pokorně a skloní dokonce i pohled. Stále byl vedoucí. Stiskne krátce rty k sobě. Dojí jídlo a odloží krabičku na stolek, jen aby se pak napila a zívne si.* Asi bych se taky ještě měla prospat. Ale klidně mi dones nějaké dokumenty nebo tak něco, ať tu nejsem úplně neužitečná. *Prohodí a vytáhne ruce na okamžik nad hlavu.* Ještě jednou děkuji za jídlo.
*Lehce povytáhl koutek svých rtů.* Za málo. *Opřel své ruce do stehen a zvedl se z postele, když zpozoroval, že Samantha dojedla.* Pro dnešek to stačilo, dokumenty a hlášení mohou pár dní počkat. *Postel jednou rukou nadzvedl, aby ji vrátil na své místo bez rušivého skřípání po podlaze, které by mohlo probudit ostatní zraněné.* Anebo to mohu udělat já, či Tsai. *Obrátil se k ní zpět, vzal jí příbor, který hodil zpět do prázdné krabičky, spokojený s tím, že snědla tak obrovskou porci jídla.* Kdybys zase hlad, číslo na mě máš. /Tolik k tomu, že jsem si myslel, jak mi nebudou nosit jídlo oni. Je ze mě donáška jídla./ *Lehce se pro sebe přes zavřené rty uchechtl na myšlenkou, kterou si stále nechával pro sebe.* Ještě jsem chtěl mluvit s Gabriellem, tak se zatím prospi. *Kývl hlavou a už se s prázdnou krabičkou a nesl ke dveřím, zatímco pohledem ještě zkontroloval, zda na ošetřovně není někdo, kdo by potřeboval nějakou asistenci. Jakmile se ujistil, že většina opravdu spí, opustil ošetřovnu klidným krokem, ovšem stále znepokojený číslem zraněných nefilim.*
*Každému jednomu lovci přišla s blížícím se večerem ohnivá zpráva s tím, aby se dostavili na jedno určité místo jako posila pro boj s démony. Byli jste svoláni na lov, protože nastražená past zafungovala více než dobře a polapila ne jednoho, ne dva démony. Přesně proto jste vyzvání na konci zprávy k tomu na sobě mít minimálně střední zbroj a přijít plně ozbrojeni tam, kde vás již čekají profesionálně působící lovci oděni na hlídku. Zpočátku jste vyzváni k tomu počkat, než dorazí ostatní, zatímco parabatai dvojice řeší následující strategii. Detaily zásahu se dozvídáte následovně, jen co dorazí poslední očekávaný člen skupiny. Tam dole vás čeká více než deset démonů několika druhů, past však nezachytila všechny, takže zatím do ní nemáte lézt, démoni nakonec nemohou uniknout. Prvotní cíl je jednoduchý - zaměříte se na ty, co se nepolapili, abyste si vyčistili záda a mohli s druhou skupinou skřípnout démony uvnitř pasti. Poslední výzva před rozdělením ze strany zrzavé lovkyně klade na srdce, abyste byli ostražití, opatrní a za žádnou cenu protivníky nepodceňovali. Pro případ nouze jste rozděleni do dvou skupin, jak se rozdělí i parabatai dvojice. Gabriell je tím, kdo skupinu přerozdělí dle předchozí domluvy s polovičkou ve dví a tak skončíte následovně: Skupina Gabriella: Sunil, Grace a Kyla. Skupina Samanthy: Sebastian, Sander, Matthew a Mirjam. Obě skupiny se pak již následně vydávají ke kanálům mezi nimiž je past a v tunelu démoni. Jejich zvuky jdou slyšet už v okamžiku otevření kanalizace, stejně jako k vám zavane zápach kanalizace, který jasně informuje, že tohle nebude čistá práce a po návratu se všem jistě bude hodit sprcha. Jediné světlo v kanále jsou dva kužely dopadající otvorem, který jste otevřením vytvořili. Někde zdola se ozve tleskání a smích utvořený ústy dítěte. Trochu škytavý a ochraptělý, přesto zní děsivě zlomyslně. Gabriellovu skupinku hned po sestupu do tmavého prostoru přivítá trojice kuri démonů a dvojice dahaků, kteří se nepolapili do pasti. Za suchého skřípání se proti SUNILOVI a GRACE vymrší několik chapadel hned od dvou démonů s ještěří kůží. Mezitím KYLA se opět setkává tváří v tvář s dvěmi kuri démony a GABRIELL se dostává do palby zbývajícího kuri démona. Druhá skupina se zdá, že bude mít poklidný začátek. Než se však ve tmě pořádně mohou rozkoukat, už směrem k SANDEROVI míří jehlovitý konec scorpiosova ocasu a ze tmy se za zvuku cvakání zubů blíží trojice mantidů, kteří míří proti ZBÝVAJÍCÍM lovcům v závěsu s pomalu se blížícím raumem, který by skupinu měl donutit rychle jednat a zbavit se hrozby, než se k nim dostane ta větší, prozatím v dálce, kde není bezprostředním ohrožením. //NONrpg: Jeďte rovnou interakci dle skupin, ideálně v pořadí v jakém nahážete příchozí posty, Vypravěč se objeví, až jej budete nejméně čekat - respektive vám řekne v chatu, že se chystá hodit post, abyste ty své nemuseli po odeslání opravovat, prosím tedy o sledování chatu.
*Mirjam sa schválne pripravovala hlavne pre rýchle ošetrenie lovcov, aj preto si hneď po dočítaní ohnivej správy skontroluje nielen výzbroj, ale aj menší batôžtek, ktorý mala na kríž cez hruď zapnutý, aby jej priveľmi neposkakoval počas boja na chrbte, a mohla si doniesť viac lektvarov ako obvykle. Obom, SUNILOVI aj GRACE ešte pred začatím hliadky ponúkne kontrolu, aby sa uistila, že sú lovci schopní boja. Nie je práve nadšená z rozdelenia, kedy ide so väčšej skupine, a práve dvaja lovci v najhoršom stave sa nachádzajú v skupine druhej, ale musela iba veriť svojmu bratrancovi, že vie, čo robí. S týmto myšlienkovým pochodom vojde do kanalizácie, kde si už po pár sekundách snaží na hustý zapáchajúci vzduch zvyknúť. Nemá však veľa priestoru, nakoľko sotva niečo zaútočí na Sandera, už počuje, ako sa k nim približuje nepríjemné cvakanie. V ruke si rozžiari čaorvné svetlo, ktoré hodí pred seba, aby na démonov videla lepšie, aj keď má aktivované runy. Obe katany má v sekunde v ruke, a vybehne na prvého z mantidov. Jedným švihnutím presekne démonoví predné končatiny, načo sa druhou v rýchlom slede zameria na hlavu.*
*Sunil sa už do akcie aj tešil. Posledných pár dní pre SANDEROV pokoj na duši strávil v posteli, a len minimálne trénoval, takže sa musel hneď po dočítaní ohnivej správy riadne prv zahriať, a vymeniť si všetky obväzy. Rana vyzerala už omnoho lepšie, ale Sunil cítil, že ešte nejakú dobu potrvá, než bude na 100%. Napriek tomu sa rozhodol účastniť. Nakoľko sa MIRJAM ponúkla, ešte sa nechal opätovne skontrolovať, načo nervózne pozrel smerom k SANDEROVI, nakoľko mal chuť ísť s ním a obrániť ho, ale dúfal, že s MIRJAM v skupine bude plne v poriadku. Po kontrole ešte vypil niečo na bolesť a na energiu, načo sa konečne vydal otvorom dole do kanalizácie. Nestihol si ani poriadne zapnúť čarovné svetlo, a už na nich aj niekto zaútočil. Chapadlo sa omotalo lovcovi okolo nohy, tak ho rýchlo sekerou presekol, a ak sa tak stalo aj u GRACE, vedľa ktorej stál, tak presekol aj tie pri nej, než si do každej ruky vzal po jednej sekere a začal sekať do všetkého, čo v prítmí čarovného svetla videl. Ide mu hlavne o to, aby sa k čarovnému svetlu, ktoré mu vypadlo z ruky, opäť dostal, a rozžiaril ho na jeho maximum.*
*Hodí do seba profen na bolesť a oblečie si strednú výstroj a svoju kultistickú čiapku ktorá jej zakríva uši, vyzbrojí sa niekolkími ostriami a vydá sa na miesto ktoré jej určila správa. Po príchode je rýchlo pridelená do skupini lovcov s ktorej lepšie pozná iba Gabriela a ostatných dvoch z videnia. Po krátkom brífingu si rozsvieti v lavačke čarovné svetlo a do pravej ruky vezme aktivované ostrie. Nechá ostakných ísť pred sebou a ako posledná vstúpi do kanála. Netrvá to dlho a dvojica v predu má plné ruky práce s chápadlami démonou. Kyla v rovnakej chvíli začuje za chrbtom škrek a otočí sa práve včas abi videla ako sa k nej rútia dve Kuri.* /Skvelé už zasa tieto mrchy./ *Stači si ešte v duchu zanadávať a hneď na to kotúlom uhíba žltej tekutine ktorú okolo seba rozstrekuje prvá kuri.*
*Sanderovi správa spravila mierne vrásky na čele. Bol rád, že sa niečo skutočne do pasce lapilo, ale na druhej strane sa obával risku. Obzvlášť na mieste, ako v kanál. Už v podzemných chodbách so Sunilom cítil, že luk na takýto boj nebol pohodlný. Luk tak nechal doma, miesto toho si zo zbrojnice vzal kušu, ktorá bola na úzke miesta viac kontaktná. Nedržala sa mu v ruke tak prirodzene, ale kuša bola jednoduchšia odroda streľby. Klasické ostrie okolo stehien, rovnako, ako bič na páse boli postačujúce, avšak mal hneď niekoľko és v rukáve. Stele mal pripevnené na hrudi zatiaľ čo si na predlaktia pripevnil pevnejšiu kovovú výzbroj, rovnako, ako pláty, ktoré mu chránili lýtka. Potom sa podobne, ako všetci ponáhľal na dohodnuté miesto. Rozdelenie skupín ho však prekvapilo a jeho pohľad letmo preskočil k SUNILOVI. Vedel, že pokiaľ by sa niečo dialo, bolo tu dosť ľudí na to, aby si navzájom pomohli. Boli tím, alebo nie? Ticho vydýchol zatiaľ čo sa mu zatajil dych do vstupu do podzemia. Všetky runy mal nanesené a tak jediné čo mu prekážalo v pokojnom žití bolo cvakanie démonov za jeho chrbtom. Aj keď na jedno ucho nepočul dokázal sa v priestore za istý čas zorientovať. Bolo však načase nakoľko osteň sa mu snažil zasiahnuť torzo. Mierne sa mu zdral aj o ruku, ale koža z ktorej bola výstroj vyrobená bola dostačujúca na odolanie. Pôvodny pud bolo natiahnuť sa po luk, alebo kušu, a zamerať sa na oči. Pri rýchlych pohyboch démona sa však obával o zvyšok svojich kolegov a tak si odmotal bič od pása zatiaľ čo prudko šibol smerom k ostňu, ktorý na moment zachytil. Jeho sila sa však s tou Sunilovou nerovnala a tak aj rúčku biču aj ostrie držal spoločne. Zdalo sa však, že démona to dostatočne zamestnalo bič mu tak unikne z ruky zatiaľ čo sebou nechá potiahnuť bližšie ku rukám, kedy sa mu jedno podarí úspešne odseknúť. Syčanie sa mu zareže do ucha zatiaľ čo sa odrazí od zeme, následne o stenu a vyskočí tak na chrbát Scorpiosa. V domnienke, že sa omylom bodne aj sám.*
*Už len očakával, kedy sa to stane. Vrátiť sa narýchlo do Inštitútu, načrtnúť si všetky potrebné runy do boja na výdrž, silu, rýchlosť, tichý pohyb, obratnosť a ďalšie, ktoré by mohol potrebovať, si načrtol iba z dvoch tretín, zobrať si strednú zbroj, aby sa mohol lepšie pohybovať, dve anjelské ostria, dve dýky, vrhacie nože a pre istotu ešte jeden kratší meč. Nemohol nič nechať na náhodu a tak sa plne ozbrojený dostavil na dohodnuté miesto. Rád ostáva pozadu a kryje ostatným chrbát, vždy mu ostávala taká pozícia, ak situácia inak nerozhodla. So skupinou nemá problém. Keď zahliadol v druhej skupine GRACE a SUNILA, nie je si istý, či má byť s ich rozhodnutím spokojný, ale na dohadovačky nie je čas. Skupiny sa pohýnajú a on so svojou smeruje do tunela. Po chvíli pokoja sa však objavia prví démoni a pohľad na Rauma ho znechutí a ihneď vytasí dve ostria, ktoré mal po ruke. SANDER sa púšťa do boja a keď sa objavia mantidi, rozhodne sa prebehnúť popri ostatných a ihneď po poprednom mantidovi vrhne jeden z nožov. Ak chce použiť ostrie, musí sa dostať dosť blízko, ale vyhnúť sa pretiahnutým pažiam.* /Ako vtedy s Triss./ *Napadne mu a keď po ňom švihne jedna z paží, len tak tak sa uhne, aby ho netrafila hneď druhá v rýchlych výpadoch za sebou. Sekne ostrím po jednej z paží, tá sa na chvíľu stiahne, no to už zaútočí ďalšia paža druhého mantida.*
*Samantha tak úplně nesouhlasila s rozdělením skupin, když si povšimla GRACE a SUNILA, nicméně autoritu jich jako dvojice, ale i Gabriella samotného nepodryje a s kývnutím doobtáhne poslední runy. Vzhledem k tomu, že byla připravena na běžnou hlídku, byť kvůli možnému aktivování pasti měla i tak střední zbroj, v pouzdrech na zádech měla luk a toulec s šípy, zatímco u pasu měla při každém boku dva krátké ocelové meče pokryté runami a dvě ostří. Na stehnech v pouzdrech a taky na hrudi měla připevněné pouzdra se stříbrnými shurikeny a v botách po jedné železné dýce. Klasická hlídka, kdy se připravila na boj zdálky stejně jako z blízka a taky na možnost ztráty větších, pádnějších zbraní. Po donanesení případně obnovení některých run stélu schová do uzavíratelného pouzdra na vnitřní straně stehen a mezi prvními vklouzne do kanálu. Samotné jí svítí andělská ostří, v každé ruce jedno. Mantidi byli nepříjemnou společnosti, stejně jako protivníky. Raum v dálce ji znepokojoval více. Pár rukou, co se po ní vymrštil ji přiměl bodnout po jedné ruce a ostří prošlo skrz. Démon se na pár okamžiků stáhnul, než nanovo zaútočil. Tentokrát se uhnula do strany a prudkým seknutím shora dolů jej o jednu ruku připravila. Pak už nebyl problém bodnout vstříc hrudi démona a nechat jej se rozpadnout v záblesku.*
*Po rozseknutí démona si napraví batoh na hrudi a chrbte. Hlavne si stiahne trochu remene, nakoľko sa jej zdalo, že bol ešte stále priveľmi povolený a hádzal ňou zo strany na stranu. Akurát to stihne na to, aby zachytila posledného démona, mantidu, ktorá sa k Mirjam pomaly rútila, a vyšla teda oproti nej. Opäť použila rovnaký spôsob ako predtým, kde najprv sekla po predných končatinách a až potom po hlave. Prvýkrát avšak hlavu minula, takže si vyslúžila úder do tela. Ustála ho hlavne vďaka tomu, že sa démon na ostrie nabodol a tak si ho Mir dokázal pridržať, kým mu tentokrát hlavu odsekla čisto. Obzrie sa po ostatných, kto potrebuje pomoc.*
*K místu setkání se snaží utíkat jen jak jí to její rána dovolí.. teď už má aspoň i mobil, aby jí navedly google maps, když zmeškala všechny v institutu. Přichází už oblečená a vyzbrojená a když už jsou všichni na místě.. Postřehne pouze přerozdělování ve skupinách a protože přišla pozdě, není čas se dohadovat. přidává se k SUNILOVI a zůstává zticha. Neví, jestli se řešila nějaká strategie předem, ona jí nejspíš zmeškala.. prostě svojí skupinku slepě následuje zatímco z nich mluvila jen snad z jedním z nich. Snaží se zachovat klidnou hlavu, ale malá rána na boku a fakt, že tu pořádně nikoho nezná a ani strategii ji maximálně znervozňuje. Postranním pohledem si hlídá SUNILA, ale nervozita přiživuje její ostražitost, takže každý nepatrný zvuk kontroluje pohledem.. Pomocí runy, která jí umožní vidět pohyb tepla zaregistruje pohyb démonů a připraví si dýky.. to ale těkne pohledem k SUNILOVI, který se rozhodl rozsvítit čarodějný světlo a pootevře ústa. Nestihne na něj zareagovat, protože chapadla vyšlehnou jejich směrem a i když se snaží uskočit, její tělo je oslabený a chapadlo jí stáhne na zem a pak si všimne, že ho SUNIL hned potom přesekne.. Zadýchaně s kývnutím poděkuje a drápe se zpátky na vlastní nohy se syknutím.*
*Zatiaľ čo zvyšok sa sústreďoval na Mantidy, Sander mal istú divokú jazvu na chrbte Scorpiusa. Ihlica na chvoste sa vždy len približovala ku trupu a naďalej sebou šibala. Jedna ruka ešte stále lapala po Sanderovi pri čom druhá sa rozpadala na zemi. Sander sa tak snažil len uhýbať telom zatiaľ čo sa sústreďoval na jeden výpad, ktorý by sa postaral o zvyšok. Švih rukou bol úspešný osteň z chvosta dopadol s hlasnou ranou na zem. Už to bola jednoduchá práca. Z chrbtu na neho už nebol dosah okrem silného úderu chvostu, ktorý teraz už jednoducho ustál. Vedel však, že mu ostane pár modrín. Z vrchu tak ostrím bodol cez hlavu zatiaľ čo mu zbraň prešla celým telom a démon sa začal pod jeho osobou rozpadať. Zahliadol tak zvyšok, ako sa sústreďovali na mantidy a zatiaľ sa pozrel ďalej do tunelu odkiaľ bolo možné počuť Rauma. Nechcel nechávať nič na náhodu, obával sa ich po tom čo spôsobili Sunilovi. Z chrbta tak zložil kušu a postavil sa mierne nabok od diania. Z počiatku zamieril na oči, ktoré boli pomerne veľkým cieľom a s jednoduchou kušou ich tak bolo ľahké zasiahnuť. Nevýhoda bola, že nešlo o príliš silné zabodnutie. N spomalenie a získanie času pre zvyšok to však stačilo. Šíp sa tak zabodol v tvári démona a jednom oku zatiaľ čo sa jeho krik ozval tunelom.* Je tam ešte jeden. *Upozorní zvyšok, zatiaľ čo mu MIRJAM padne do oka a prstom ju nasmeruje ku Raumovi hlbšie v tuneli. Naďalej tak démona menšími šípmi spomaľuje a snaží sa ho oslepiť.*
*Tento lov považoval za pokusný. Chcel vidieť spoluprácu, ktorá by v skupine nastala, alebo či pôjde o boj každého sám za seba. Aj keď by preferoval jedného na boj na diaľku, skupiny sa snažil rozdeliť pomerne primerane. Predsa len lukostrelec v tuneloch bol pomerne riskantný, úzky priestor kde sa pohybovalo mnoho osôb a démonov.. dúfal, že si všetci uvedomia nevýhody, ktorá by mohla nastať. GRACE však prišla v horšom stave, ako očakával. Stále však vo veci mal subjektívny pohľad a chcel, aby jeho parabatai bola blízko medikovy. Sunil, aj keď bol posledné dni na lôžku by mal byť dostatočne v poriadku na to, aby odrazil, aspoň niekoľko potrebných cieľov.* Nepremáhaj sa, a opatrne. *Kývne smerom k SUNILOVI pred tým, ako skĺznu dole zatiaľ čo pohľadom prezrel mladú Lengthorn. Jej povesť ju predbiehala. Sám nemal tú možnosť ju vidieť v boji a tak ju považoval za divokú kartu aj keď jej zdravotný stav svedčil o opaku. Slabších bolo potrebné vykryť. Chcel, aby sa nefilim po jeho boku navzájom pridržali keď im to bude treba, chcel vidieť či táto cesta bola skutočne reálna, alebo nie. Okrem iného mu do srdca bilo isté ego, nepochyboval o sebe a veril, že minimálne z mladého NURGALIEVA a KYLY sa niečo vykľulo. Poťažká si naginatu v dlani zatiaľ čo si pred vstupom len upevní nízky cop a s prísnym pohľadom prešiel dole. Pri prvotnom pohľade na situáciu bol plán jednoduchý, s točivým pohybom zbrane sa na diaľku zaženie po kurim ktorému presekne niekoľko nôh. Tvár a nohy boli vždy jeho hlavným cieľom a tentokrát nešlo o výnimku. Po aktivácií ostria sa mu hmota v dlani rozsvietila a zatiaľ čo na moment ustúpil, aby si udržal bezpečnú vzdialenosť sa zahnal po ďalších pároch nôh a démonske bytie ukončil ostrím do trupu. Po výzbroji sa jed len zošmykne pri čom trochu zasyčí. Pozornosť sa tak presunula na jeho skupinu kde na moment analyzoval dianie. Povšimne si, ako je GRACE na zemi. Pomerne promptne k nej pribehne zatiaľ čo k nevystrie ruku, aby sa mohla postaviť.* Rýchlo na nohy, alebo sa udržiavať späť. *Povie smerom k lovkyni zatiaľ čo naginatou bodne do ďalšieho chápadla, ktoré sa k nim blížilo.*
*Nenecháva sa zasiahnuť a keď sa rýchlymi seknutiami po pažiach, aby im nedovolil sa k nemu a ostatným priblížiť, dostane k mantidovi, oboma ostriami silno sekne po jeho hlave a keď ju presekne, mantid pred ním sa rozpadne. V prudkom pohybe sa otočí k Raumovi, na ktorého útočí MIRJAM a hneď na to sa k nej pridá SANDER, keď sa kanalizáciou ozve jeho hlas, že sa objavil ešte jeden Raum, blížiaci sa z tmy tunela. Napodobní SANDERA, vytiahne zopár hádzacích nožíkov a keď sa priblíži na dostatočnú vzdialenosť, aby nožmi trafil oči, urobí to. Zopárkrát za sebou vrhne zo štyri nože, no príliš veľa si ich nevzal a keďže si tri chce nechať na neskôr, na horšiu časť, rozhodne sa na Rauma zaútočiť. Priblíži sa k prvému, ktorý po ňom švihne chápadlom, len tak po ňom sekne jedným z anjelských ostrí a snaží sa tak cez švihajúce chápadlá dostať k druhému z Raumov. Keďže má runu na nočné videnie, pohybuje sa ľahko, no jedno z chápadiel ho švihne po ruke. Bolesťou trochu sykne, ale adrenalín ho posúva vpred. Tak sa akotak dostane k druhému z démonov a zaútočí zboku. Ruka ho páli a nevšíma si, keď ho ledva minie ďalšie z chápadiel. Ostrím jedno odsekne a všimne si, že Raum je kvôli nožom a šípom oslepený. To využije a zaútočí.*
*Preseknutie chápadla okolo GRACE netrvalo dlho a bol rád, že sa mu to podarilo tak dobre. Snažil sa držať GABRIELOVÝCH slov, ale keď na nich útočili zo všetkých strán chápadlá a GRACE bola na zemi, sotva stíhal reagovať na každé nové. Aj preto si vydýchne, keď k nim priskočí GABRIEL a vezme GRACE na nohy, aby sa s ňou dostal ďalej. Sunil tak mal väčšiu možnosť sa zahnať bez toho, aby sa bál, že by mohol GRACE omylom rozseknúť hlavu. Riadne sa napriahol a postupne si všimol, že všetky chapadlá, ktoré naňho útočia, sú stále kratšie. Áno, začínal ten neustály pohyb v boku cítiť, ale držala ho pokope predstava, že obráni svoju kolegyňu, ktorá už od príchodu vyzerala otrasne. Začne teda kráčať smerom k tme a monštru, ktoré na nich svojimi chápadlami útočí. Podarí sa mu aspoň dotknúť vypadnutého čarovného svetla, ktoré zvýši jas a tak si ho Sunil kope pred sebou, aby videl.*
*Kotúlom sa vyhne jedu a zároveň sa dostane k jednému z démonou na dosah ostria. Zaženie sa po ňom a podarí sa jej useknúť mu jednu z nôh. ďalší útok sa jej nepodarí pretože po nej sekne prednou končatinou druhá kuri. Vyhne sa jej piruetou pričom sa jej bolestivo pripomenie pravé koleno. Normálne by trochu ustúpila abi získala viacej priestoru ale vie že jej kolegovia majú svoje problémi a nemieni im pustiť démonov do chrbta. Zatne teda zuby a zostane na svojom mieste. Keď na ňu zranená kuri znova zaútočí znova sa jej uhne a tentoraz jej vrazí ostrie do tela. Démon so zaskučaním zmizne.*
*Zatne zuby nad tím jak musí překousnout svoje zraněný ego.. Chtěla se na to tady vykašlat, věděla že je zraněná a nepředvede se v nejlepší světle a to její pýchu zraňovalo. Bylo tu moc nových lovců. Ale taky se na to dívala z tý stránky, že je nemůže nechat samotný.. Urychleně se chytí nabízený ruky GABRIELLA, na boku jí štípne rána ale dostaneme se zpátky na nohy.. Přikývne na jeho povel. Jeho cop a elegance jí trochu uzemňují a uklidňují.. působí na ní uhlazeným dojmem, takže má pocit, že má tento muž situaci ve svých rukou a měla by následovat jeho pokyny a nevymýšlet vlastní cestu.. Do obou ruk sevře svoje kratší dýky, světlo ze SUNILOVA čarodějnýho světla jí v kombinaci s runou co měla nanesenou trochu oslepovalo.. Nikdy po jeho boku nebojovala a ani netrénovala, takže asi nejsou vůbec sehraní. Dahaka vidí poprvý v životě.. když se chvilku drží vzadu, prohlídne si ho a všimne si opancířovaný ještěří kůže, která vypadá dost tvrdá..ale jeho větší černý oči vypadjí jako dobrá slabina. Vytáhne vrhací nože a vymrští je tím směrem, když je zaměstnává SUNIL. Trefí se a oslepí tak jednoho z démonů, runy na vrhacích nožích ho zpomalí a způsobují extrémní bolest.* Vypadá to, že tohle je jejich slabina.. *Houkne na SUNILA a už klidnějším krokem přejde k démonovi, který se svíjí v bolestech a skřípe.. Vytahuje andělský ostří, aktivuje ho jménem anděla a pošle démona jednoduchým bodnutím do pekla.*
*Na moment sa držal opodiaľ. Periférne sa však snažil sústrediť, aj na KYLU, ktorá sa zdala byť zatiaľ dostatočne schopná bojovať sama. S lovkyňou zo začiatku chodil na hliadky výhradne on. Vedel čo približne mohol od nej očakávať, aj keď isté drobnosti mu stále na jej osobe neboli pochuti. Čiapka bola detail, ktorý by vynechal. S GRACE sa tak na moment stiahol zatiaľ čo pozoroval, ako sa Sunil zahnal proti démonom. Obludy sa riedili v počtoch a pre bezpečie každého ich bolo potrebné zneškodniť všetkých. Nechal tak lovkyňu na moment samú zatiaľ čo vykročil smerom ku KYLE. Aj keď bol Sunil ten zranený zdalo sa, že aj lovkyňa si zažila svoje, okrem toho pohyb Grace ku ryšavému kolegovi mu dalo istotu v jeho rozhodnutí. Bola tvrdá, možno tak, ako sám od nej očakával. Presunie sa tak ku KYLE zatiaľ čo podberie Kuriho zo spodu a mierne mu sekne do brucha. Medzi tým sa zdalo, že jeden sa už rozpadol na prach. Dlhou zbraňou bodne do tváre, podobne, ako pred tým. Jeho výška v kombináciu so zbraňou robila dlhý dosah a pomerne bezpečný. Onedlho si však poťažká ostrie zatiaľ čo sa pod jeho rukou rozpadne aj posledná blízka hrozba. Zvolanie GRACE mu ešte mierne strhne pozornosť no zdalo sa, že hrozba bola na dobu neurčitú zažehnaná.*
*Samantha se po vzoru svých kolegů pustila do boje se zbývajícím druhem démonů, který se objevil nakonec ve dvojici. Raumové. Naposledy, kdy se s nimi tady setkala ji poslali na ošetřovnu na pár dní, protože s Matthewem nebyla sehraná a ten se tak stáhl na boj na dálku. Dnes tady mladý lovec nebyl, stejně jako vedoucí Institutu, pokud se nepřidali v mezičase.* SANDERE, přestaň střílet, pojď! *Vyzve světlovlasého lovce, že už démony dostatečně oslepil, ale s tím jak se k nim sbíhali lovci a raum se hýbal by je její bratranec mohl ještě ohrozit. Samantha se sklouzne po slizkém povrchu kanálu po kolenou a sekne po raumových nohách u země, sliz ji však zanáší ještě dál a tak rovnou sekne stejným způsobem i po druhém z nich, než ostří použije k tomu, aby se zarazila. Na znechucení bude čas potom, momentálně bylo třeba pomoct dorazit dva démony a tak se přidá k SEBASTIANOVI, aby zneškodnili i druhého démona, jemuž stojí za zády a je tak čelem směrem k pasti, odkud má rozhled na svou skupinu a semtam přes démony v pasti zahlédne i druhou skupinu.*
*Obě skupiny si dosud vedly dost dobře. PRVNÍ SKUPINA se vypořádávala se zbývajícím dahakem, zatímco ze tmy se s cvakavým zvukem blíží další dvojice pavoučích démonů, jejichž hroty se zalesknou od čarodějných světel. První kuri vyrazí proti GRACE a TSAIOVI a druhý se vrhne po SUNILOVI, který má zároveň ve své cestě dahaka, jež stále ještě měl jeden pár chapadel, jimiž divoce sekal po lovci. V jeden moment se jeho chapadlo vymrští po lovcově kotníku, aby s ním sekl o zem podobně jako předtím jeho padlý druh s lovkyní. DRUHÁ SKUPINA se vypořádává s oslepenými raumy, kteří nejsou ani tak jednoduší na poražení a to ač klesne první z nich na kolena po úderu lovkyně. Zbývající chapadla obratně seknou po MIRJAMINĚ krku a bocích, se zjevným plánem ji sevřít a přetrhnout zřejmě vejpůl. Po SANDEROVI se jen natáhnou, aby jej prozatím odhodili ránou z dosahu, než vyřídí bližší hrozbu, zatímco se démon vyrovná zpět do jeho plné výšky. SEBASTIANA mezitím nenechá druhý raum ani moment vydechnout, ale jeho útok je podařený. Během momentu se démon rozsype v záblesku ostrého světla, které přiláká ke dvojici další účastníky mejdanu. SEBASTIAN nemá moment klidu, aby se vyléčil, protože jako po větší hrozbě se jeho směrem vydají dva mantidi. Narozdíl od SAMANTHY, po níž úskočně jako had bodne scorpios svým ocasem.*
*Cítil, ako sťažka dýchal.* /Sakra, som na tom horšie, ako som si pôvodne myslel./ *Uvedomí si, ale napriek tomu sa nevzdáva, nakoľko vedel, že nie je jediný, kto prišiel do tohto boja v neúplnom zdraví. Z preťaženia cíti, ako sa aj rána na jeho boku namáha a tak mu ostáva už len jedno. Všimne si, čo spravila Grace a chce sa teda k telu démona dostať bližšie, ale v tom ho niečo stiahne na zem, až mu to vybije dych. Ešte odsekne chapadlo a dúfa, že tým vytvoril dostatočný otvor pre Grace, zatiaľ čo sa snaží pozviechať na nohy. O jednu zo sekier sa musí ale oprieť, kým si rukou siahne na bok. Na jeho nešťastie po odtiahnutí objaví, že sa jeho rana kompletne otvorila a leje sa mu odtiaľ teraz krv.* TSAI, budem musieť byť viac vzadu. *Zavolá na svojho veliteľa tímu a rozhodne sa postaviť ako chvost tímu pre prípadnú pomoc, zatiaľ čo má jednu sekeru už schovanú späť na chrbte, a o druhú sa opiera. Prípadne ju vie rýchlo využiť ako zbraň, keď ju už má v ruke, ale hlavne si teraz drží bok a snaží sa zhlboka dýchať. To, že sú jeho vlasy kompletne rozbehnuté po dopade na zem na všetky strany, radšej nerieši.*
*Už si myslela, že by sa mohla zbaviť aj ďalšieho démona, ale ten sa ju ozaj nechutne uráčil chmatnúť do svojich paprčí a začal ňou ťahať. Samozrejme, že to bolo nepríjemné. Aj preto naslepo sekla povedľa svoje hlavy, čím si uvoľnila zovretie oko krku, a keď ju démon tým pádom k sebe pritiahne za boky, lovkyňa má už pripravený meč, aby sa naňho démon doslova nabodol, než potiahne rýchlo smerom hore a rozpolí ho na polovicu.* /Rýchle a efektívne. Aj keď som teraz pokrytá ichorom.../ *Radšej si strasie ichor z tváre a pozrie na zvyšok svojej skupiny. Vidí, že k SEBASTIANOVI idú hneď dvaja démoni, takže sa hneď po jednom hodí, aby mu pomohla. Horšie sa jej po stisku okolo hrdla dýcha, ale stále to dokázala,m takže vedela, že to nebude dlhodobý problém.*
*Keď začuje svoje meno z pier svojej sesternice, nemohol tajiť svoj kyslí výraz. Išlo im o život? Otázka bola kedy nešlo, ale akékoľvek jej slovo sa mu len ťažko bralo za plnohodnotný príkaz. Jeho oči však zachytia útok na MIRJAM pri čom sa k nej vydal rýchlo na pomoc. Jeho telo však bolo odhodené chápadlom, zatiaľ čo cítil, ako sa jeho telo len hodilo o stenu. Mierne vydýchne, pohyby démona mu pripomínalo len hliadku so Sunilom, ktorá.. neskončila najlepšie. Bol rád, že mu ihlice zo výbežkov neprešli zbrojou, ktorú mal našťastie hrubšiu.* Si v poriadku?! *Zakričí zadýchane ku svojej kolegyni zatiaľ čo už už vyberal stele. Cvakanie za chrbtom mu však pokoja nedalo, chcel však mať prv uistenie a MIRJAM sama o sebe už ušla. Sander len podrží stele v ruke zatiaľ čo podobne, ako všetci vybehne smerom ku mantidom. Šmykne sa po kolenách zatiaľ čo odsekne nohy, ktoré sa mu po pravej ruke naskytnú. Potom len rýchlo unikne keď démon začne padať nižšie k zemi.*
*Obzrie sa po zvišku supiny ako sa im darí. TSAI s GRACE vizerajú že si s jednou kuri poradia. Zato další člen ich skupini má očividné problémi. Okamžite sa rozbehne k nemu a postaví sa medzi kuri a SUNILA. Aktivuje dalšie zo svojich ostrí a hodí ho po démonovi. Nemieri však až tak dobre a ostrie démona len zraní namiesto toho abi ho poslalo do pekla.* Jak si na tom, Je to moc zlé? *Zvolá ponad plece na SUNILA a zaženie sa po kuri ktorá sa dostala nepríjemne blízko. Tentokráe neminie a usekne jej jednu z nôh. Démon zvreskne a trochu sa stiahne.*
*Keď sa Raum rozpadne, na chvíľu odkloní hlavu, aby si oči zaclonil pred svetlom z ohavného démona a keď sa chce nadýchnuť a skontrolovať ranu na ramene, vtom sa do neho pustia naraz dve predĺžené paže, uskočí tak v rýchlosti dozadu, no zatiaľ čo jednej sa vyhne, druhá ho zrazí k stene. Úder ním otrasie, no nevyvádza ho to z miery dostatočne na to, aby nestihol uskočiť a jedným z anjelských ostrí zasadiť ranu po paži. Narovná sa, zaujme pozíciu s dvoma mečmi a keď mantidi okolo neho urobia pár krokov, jedno ostrie odloží a keď sa na neho vrhnú, uhne sa zboku, po jednom vrhne jeden z troch nožov a kým tak odláka pozornosť jedného, po druhom sa oženie, no v polovici útoku zmení smer a zaútočí na hlavu, do ktorej bodne. V tej chvíli, čo sa mantid rozpadne, sa otočí, aby spacifikoval aj druhého, no toho už si zobrali na starosť MIRJAM a SANDER. Vydýchne si a obzrie sa smerom k druhej skupine, ktorú zahliadne iba na chvíľu. Mali by pomaly pokračovať ďalej, ak chcú toho vyššieho démona zastihnúť, kým tu je.*
*V jedný ruce drží andělský ostří a v druhý delší dýku Epilog.. ta druhá se válí asi někde na zemi. Jak skoncuje s jedním démone, tak se ohlídne za sebe a vidí přicházet další ohavnosti.. démoni, co se podobají Kuri, ty už taky viděla. Vzápětí se podívá na SUNILA, který leží na zemi a polozmrzačený Dahak ho stáhne dolů. Dvěma úskoky se k nim přiblíží a když je démon zaměstnaný lovcem stínů, tak s výskokem se vymrští a probodne ho zeshora. Ostří v něm nechá zapíchnutý do tý doby, dokud Dahak nezačne syčet a vypařovat se. Pak se otočí za sebe, nemá čas na SUNILA.. musí se soustředit na Kuri kteří jsou už skoro u nich.. Postranním pohledem zachytí letící ostří a šokovaně se podívá na KYLU.* /Co to kruci je..../ *Zadýchaně sevře andělský ostří a delší dýku. Démoni se k ní blíží, jeden lovec leží na zemi, další hází andělský ostří vzduchem.. začíná na místě panikařit a ustoupí o pár kroků dozadu a hledá pohledem GABRIELLA.* Musí odsud pryč.. hned! *Je jí jedno, kdo SUNILA odsud dostane, ale je rozhodnutá hrát o čas.. Když se Kuri blíží, defenzivně uskakuje, naznačuje útoky a uhýbá do stran tak, aby je odvedla dál od SUNILA. Ví že je nedokáže sama zlikvidovat v tmhle stavu a tak nezkouší nic riskantního, jenom je zaměstnává.. Do žil se jí vlije adrenalin, takže svojí ránu už tolik bolestivě nevnímá.. ale rozhodně cítí, že se vyčerpává mnohem rychleji. S jedním kotoulem pustí Epilog a zvedne ze země vrhací nůž, který vrhne k hlavě Kuri, ale ten se jen odrazí od jeho pancířovaných zubů* /Kruci.. budu tomu muset usekat nejdřív nohy.. Je jich až moc... Co když dorůstají?/ *Zadoufá, že jí v tom nikdo nenechá samotnou a pomůžou jí odlákat jejich pozornost bojem na dálku, aby se mohla zaměřit na nohy.*
*Ku SUNILOVI sa pomerne rýchlo skloní. Zatiaľ čo im KYLA kupovala čas mu nakreslí nad dlaň rýchlu runu mendelin. Aspoň na teraz by si ho démoni všimnúť nemuseli. Ich hlavný chod, však mohol. K tomu doplní rýchlu Iratze. Vedel, že to nebude tak príjemné, ako lieky, alebo ošetrenie Mirjam, ale išlo o provizórne riešenie než čokoľvek iné.* Pokiaľ ťa pritlačím na rane príliš povedz mi to. *Povie ku SUNILOVI pri čom mu následne len poťapká po ruke prioritne sa chcel zbaviť démonov. Vzhľadom na fakt, že onedlho sa spoja so zvyškom skupiny potreboval, aby bol vzduch čo najviac čistý. SUNILA tak len na moment zodvihol zatiaľ čo ho promptne skryl ku stene. Kyla by ho neodniesla, vedel to. Prípadne keď sa spoja niekto bude schopný s ním odísť keď budú v menších úzkych. Okrem toho, KYLA na moment s ním ostala a tak sa vpredu pridal ku GRACE.* Buď pri ňom, keby niečo priliezlo.* Defenzívnu Grace ocenil, rýchlymi švihmi sa pokúsil zbaviť nôh pri čom nechával vhodný priestor pre lovkyňu, aby ich dokončila, nakoľko ich hybnosť bola ombäzená. Jeho zbraň aj keď runy mala však definitívne zranenia nespravila a bolo potrebné tak konať rýchlo. Na čele sa mu tvoril pot zatiaľ čo cítil, ako sa tekutina zo zubov démona steká po výzbroji. Zbraň si tak prehodil a ostrím jedného Kuriho dokončil.*
*Mohla dělat cokoliv, ale i ji oslepil na okamžik záblesk a tak po scorpiosovi sekla spíše poslepu. Osten ocasu se jí zabodl do břicha a ryšavá lovkyně vydala přidušený výkřik a intuitivně, sekla po tom, co ji zranilo, zatímco nepustit zbraň při bolesti byl spíše naučený reflex. Osten tak zůstal zaklíněný ve zbroji, kterou z části pronikl a zaryl se do masa na měkké a poddajné části těla. Scorpios se stáhl, ale jen na okamžik. Chtěl zaútočit ocasem, místo toho ji zbortila jeho krev a Samantha nestihla příliš uhnout, protože si vytrhávala bodec z těla. Useknutá část těla ji tak prudce postrčila na zadek, až zbraně zařinčely o zem a světla ostří zhasla.* Do pekla s vámi. *Zakleje nepříliš peprně ani kreativně a jak se démon blíží, tak začne za sebou hmatat po ostřích, co jí vypadly z ruky. Nenahmatá je však včas a tak obratem z hrudního pouzdra vytáhne jeden ze shurikenů a vmete ho démonovi do hlavy, aby si získala čas, ač ví, že stříbro mu neublíží.*
*Snaží sa tváriť, že je všetko v poriadku, ale tú bolesť v tvári len ťažko schová. Nestihne KYLE ani odpovedať a už sa oňho GABRIEL postará. Poďakuje mu ešte za pomoc, pričom ho usití, nech sa s ním netrápi. Sám sa oprie o stenu a rozhodne sa aspoň kryť svojej nižšej kolegyni chrániť chrbát. Zhlboka sa nadýchne a hodí po démonovi svojou vlastnou serafskou dýkou, ktorú tesne predtým pomenoval "Barbiel". Dúfal, že aspoň takto bude môcť lovkyni pomôcť, keď sa ho už chystala obraňovať.*
*Akurát seká po mantidovi, načo sa s prekvapením uhne svojmu bielovlasému kolegovi.* Vďaka, SANDER. *Povie nakoniec a pomôže mu démona dokončiť.* Potom sa porozprávame, keď to tu trochu prečistíme. Chcem sa spojiť s druhým tímom čo najskôr, nakoľko ma neteší, že sú všetci mimo Gabriela ranený. *Objasní SANDEROVI a rozhliadne sa ešte okolo seba, či niekto ešte nemá nejaký problém, alebo či neostali nejaký démoni na vyčistenie, nech sa môžu pohnúť ďalej a čo najlepšie sa už spojiť s druhou skupinou. Všimne si, že SAMANTHA má značné problémy, takže kým démona zabáva na pohľad strieborným nožíkom, a zarazením do hlavy mu ho tak drží, Mirjam priskočí a odsekne mu hlavu, načo ichor vyprske na obe z nich.* Si v poriadku? Ak potrebuješ serafskú dýku, ja mám dve, a aj obe katany. *Podotkne a podá jej jednu zo svojej zálohy.*
*Aj keď bi rada manévrovala a uhíbala sa útokom démona namiesto toho zostane stáť a híbe sa len nevihnutne. Nemieni uvolniť kuri cestu k zranenému SUNILOVI za jej chrbtom. Našťastie po nej zaťial nestrieka jed a snaží sa ju dostať len nohami. Okrajovo vníma GABRIELA ako sa stará o SUNILOVE zranenia ale hlavne dáva pozor na démona. Keď spoza nej priletí díka a trafí kuri do tela využije príležitosť a bodne jej ostrie do hlavi. Potom čo démon zmizne v oblakku iskier a dymu zacúva k SUNILOVI.* Vďaka za rozptílenie. *Prehodí ponad plece pričom ďalej sleduje svoje okolie keby sa na nich virútilo ete ďalšie monštrum.*
*Runa, která byla nanesena SUNILOVI zabrala a SUNIL si tak mohl vydechnout, trochu se zhojit a nabrat síly. Z tunelu se k nim již neblíží další démoni, naopak na ně čekají v pasti zachycení další a taky ten, kvůli němuž runy na zdech vůbec byly naneseny. Poté, co se PRVNÍ SKUPINA rozhodne vstoupit z nutnosti do pasti se na ně vrhnou dva dahakové, kteří jistě patřili k těm, co již byli poslání do horoucích pekel. Zdáli se však ještě větší, než ti předchozí. Posedlé dítě se teleportuje k opačnému okraji, kde skončil jeden ze Sebastianových nožů a zvedne jej, když vycítí, že se blíží pro něj kritická chvíle. V dalším okamžiku se objevuje po boku TSAIE a seká mu dozadu po lýtku, než opět zmizí a objeví se o kus dál a s nepasujícím, roztmilým smíchem si zakrvácenou dýku přitiskne k ústům a olízne z ní krev, nehledě na to, co na ni z kanálu ještě mohlo ulpět. Po GRACE a KYLE tentokrát útočí jeden z dahaků, druhý zůstal na samotném lovci rodu TSAI a nyní využil příležitosti. V obdobný moment jedno z chapadel zasáhne KYLINO zraněné koleno. Mezitím MIRJAM i SEBASTIAN začínají cítit oslabení raumovým jedem a pokud nechtějí skončit brzy tváří na slizké zemi, měli by si nanést runu, která jim pomůže s jedem v jejich oběhu. SAMANTHINO zranění si taktéž žádá její pozornost, protože rána je hlubší, než se zdá a promáčí zbroj krví z obou stran. Po vstoupení do pasti i je čekají démoni, naštěstí jde však už jen o jednoho kuriho mířícího směrem, kde byli SANDER a SAMANTHA a scorpiose, který šermuje a bodá zuřivě proti MIRJAM a SEBASTIANOVI. Větším nebezpečím však je opět posedlá dívka, která se objevuje v zádech SANDERA a s chichotáním bodá po jeho boku. Musí však rychle zmizet, neměla příliš míst, kam by se mohla ukrýt a dobrou správou pro lovce je, že jí zřejmě někdo jen moc propůjčuje a její nejmocnější zbraní tak zřejmě je schopnost se teleportovat z jednoho místa na druhé. Tentokrát se octne vprostřed tunelu, tisknouc se s hihňáním ke stěně a nebýt její tělo napůl mrtvé a rozkládající se, vypadala by jako nevinné děvčátko, kterému se náramně vydařil žertík.*
*Sanderovi trvalo kým sa dokázal zorientovať v priestore plnom chaosu. Cítil, že sám už začínal byť slabší, ako na začiatku lovu. Rozhodne si to však tak neschytal, ako Samantha, alebo Mirjam, ktorý sa objavili v spároch démonov. Chrbát ho pobolieval, ale nebolo to až také zlé, akoby očakával. Všetko sa tak topilo na prach zatiaľ čo na moment zahliadol skupinu na opačnej strane. Ryšavé vlasy však nevidel čo ho značne znervózňovalo. Netrvalo dlho kým si uvedomil, že sami prešli do územia, kde sa nachádzal hlavný démon záujmu. Kým však stihol reagovať, pocítil bodnutie v boku , ktoré vďaka zbroji nebolo tak hlboká rana. Stále ju však bolo cítiť a Sander na moment len klesol na kolená. Kedy smiech dieťaťa vzhľadom na jeho sluch, ani neregistroval. Sám sa však musel kvôli blížiacemu sa kuriho dostať veci pod kontrolu. Zťažka sa tak postaví na nohy zatiaľ čo sa mu zťažka dvíhala hruď. Jeho švihy už boli pomalšie, ako zvyčajne, ťažké priam. Jeden Kuri.. to nemôže byť až také zlé aj s dierou v boku. Mierne si však klamal, kedy síce odsekol dve nohy, ale stále bol na ihlách, aby sa dostal dostatočne blízko. Kuri sa však čoskoro zmenil v popol, zatiaľ čo blond lovec hľadal miesto kde by pomohol. Jeho bok, však hovoril o opaku.*
*Cíti sa zvláštne a je mu jasné, že aj keď v ňom stále je adrenalín, jed rauma už na seba začína upozorňovať. Kým sa nik neobjaví a čaká, kým sa znova zhŕknu do tímu, aspoň ako takého, snaží sa naniesť si runu, ktorú v rýchlosti dokončí a nie je práve naperfektnejšia, no aspoň niečo, aby ho to na chvíľu pred jedom chránilo. Keď sa posunú ďalej, ostražito si prezerá okolie a keď sa dostanú k pasciam, už poblízko neho švihá jedovým chvostom scorpios. Tak sa pripraví do priestoru a mrkne k MIRJAM, aby sa spojili a čo najskôr sa s démonom zrovnali, pretože podľa akéhosi tajomného smiechu vie, že démon, po ktorého prišli, je blízko. Preto sa prešmykne len taktak popod chvost scorpiosa a anjelským ostrím zaútočí na jeho bok. Čaká, že to isté z druhej strany urobí MIRJAM, ale nie je si istý, či to tak bude, no jej pohyby si už nevšíma a bodá do scorpiosa, v rýchlosti vstane a ešte stihne uskočiť pred naposledy švihajúcim chvostom. Vydýchne si a obzrie sa okolo seba, či nezahliadne toho démona - zrejme v detskej forme. Potom si však všimne SANDERA, práve keď sa pred ním rozpadne kuri, a zabehne v rýchlosti za ním.* Zvládneš to? *Opýta sa ho medzi rečou, ale to už znova začuje smiech a tak sa postaví do pozície, z ktorej môže ihneď útočiť. No nevie, čo čakať.*
*Neměla možnost se v tuto chvíli dostat k břichu, aniž uvolní zbroj, takže si stáhne výstřih, co nejníž, to jde, aby byla, co nejblíž k ráně a obtáhne dvakrát iratze, aby zabrala alespoň tak rychle, kdyby jednu nanesla přímo k ráně.* Vpohodě, ostří mi jen vypadly. *Usměje se bolestí na MIR a klekne si, s čím se natáhne po shurikenu, který dopadl na zem, když démon zmizel. Schová jej a s těžkým dechem, jak se rána pomalu začíná zacelovat se staví zpět na nohy, najde svá ostří a rozzáří je andělskými jmény. Rozhlédne se, že další nepříjemné překvápko je už nečeká a shrne si hřbetem ruky pramen vlasů, co se uvolnil z drdolu a dráždil ji na čele.* Pojďme to dokončit. *Vyzve je VŠECHNY zadýchaně a zamíří k pasti. Obratně protočí meče v rukách, načež vstoupí do nebezpečné zóny. Sama se ožene proti démonovi a ten se coskoro rozpadne díky jejímu bratranci na popel.* Iratze, zmiz. *Štěkne na něj další rozkaz a rozhlíží se po dítěti. Sama se stáhne ke kraji, ostří zmizí v pouzdrech a pohasnou, aby splynula, co nejvíce s temnotou a pohled démona netahala k sobě, když zapátrá po stéle a začne v rychlosti nanášet na zeď runu, past. Zmenší té malé mrše teritorium, kde se může pohybovat.* GABRIELLI! NANES PASTI! *Zvolá přes břinkot zbraní směrem k druhé skupině. Nesejde na tom, kdo se toho ujme, její parabatai jistě její plán pochopí. Zmenšit prostor, kde se může pohybovat na minimum, až nebude mít kam utéct a zpacifikovat ji.*
*Když ji dorazí na pomoc GABRIELL, cítí se o trochu klidnější.. společně se sotva postarají o démony Kuri, už vidí pomocí runy pro pohyb tepla se přiblížit chapadla Dahaků... zhluboka si povzdechne , protože už sotva sbírá dech.. po čele a spáncích je stékají pramínky potu a vody nahromaděný v dusných kanalizacích.. smrad jí moc kyslíku do plic nepřináší a je vyčerpaná. Boty má promočený břečkou a mokrý cop jí studí na zátylku.. Než se k ní přiřítí chapadla Dahaka, postřehne ještě dítě co ublíží GABRIELLOVI a zmizí.. otočí se po směru a najde ho o kus dál se zlověstným úsměvem, což jí vyděsí.* Vždyť je to dítě... *Vykřikne a uskočí před chapadlem Dahaka hned na to zasyčí škvařící se maso, když po jeho chapadlo šlehne andělským ostřím, který začíná slábnout a vyčerpávat se..* Je to nějaká iluze? Co to kruci je? *Snaží se z někoho dostat odpověď. Nerozumí tý podobně dítěte.. měla by iluzi démona pomocí runy co má nanesenou prohlídnout.. takže jí to nedává smysl. Její mysl ale teď zaměstnává boj s Dahaky, před kterýma zase ustupuje.. nechává se zahnat do kouta, až jí vypadne s levačky Epilog.. chapadlem jí démon podrazí nohy a když už si blíží, stihne mezi něj a sebe vložit andělský ostří... Všechny jeho vnitřnosti se jí rozlijou po břichu a hrudníku, až se jí zvedne žaludek převalí se na bok a vyzvrací ze sebe všechen Axelův koktejl.. Zkouší vstát a druhýho démona najednou nevidí.. slyší ale hlas lovkyně, který je jí známý. Runy si ale nepamatuje, takže v sedu jen k sobě přitáhne andělský ostří a hledá pohledem druhýho démona, který někde číhá. Podaří se jí dostat na nohy, ale cítí v kolenech slabost.*
*Hádzanie ostrí ho nepotešilo. Aj napriek častosti zbrane sa stále považovali za vzácne. Príliš dlho nad touto témou neuvažoval nakoľko ucítil rezné rany na lýtku. Bolesť mu prešla celým telom. Potichu sykol, avšak bolesť na tvári nenechal dávať najavo. Prudká sa len otočil zatiaľ čo ostrou stranou zbrane odrezal chápadlo, ktoré sa mu obmotalo okolo nohy. Jeho telo bolo na moment stuhnuté, avšak kus chápadla následne len odkopol. Jeho pozornosť sa však ďalej smerovala na drobné dievča, ktoré medzi priestormi prechádzalo zo strany na stranu.* /Menšie územie by bolo užitočnejšie Hawkstone./ *Prebehne mu v hlave zatiaľ čo ostrie skloní k zemi, akoby len čakal na podnet k útoku. Ten sa k nemu dostal v podobe zvolania jeho parabatai. Jej jednoduché slová mu postačili na to, aby vedel čo robil. Pohyby GRACE ho prekvapili.* Posadnutie, dieťa už je mŕtve. *Prehodí medzi rečou ku lovkyni, akoby sa skutočne nič špeciálne nedialo. Už nebola pre dieťa možná záchranou, telo hnilo. Už išlo len o démona vo vnútri.. Gabriell však nemá príliš čas váhať čo i len minútu a aj napriek zraneniu, ktoré mu pulzovalo v nohe sa pod svetlom ostria rozniesol jeden z Dahakov na popol. Škrípavé zvuky mu naďalej zneli v ušiach od druhého z dvojice. Dehakovia boli zničený, Kuri mal podobu prachu a na ich strane tak ostávali len pasce. Už už išiel pracovať na tomto pokyne kým si nevšimne Grace, ktorá zo seba akoby dostala aj dušu. Zdalo sa, že Kyla aj Sunil boli mimo pasce, obaja sa mierne posunuli nabok čo bolo dostačujúce, aby skutočne unikli dieťaťu. Aj keď bola na tom Grace zle išlo o dokončenie lovu. Rýchlo sa tak sklonil a začal pracovať na runách. Všetko mu bolo nechutné, jediné v čo dúfal bol príjemný čaj a sprcha.*
*Cíti, že niečo nie je v poriadku. Až po mentálnej kontrole si uvedomí, že do nej musel nejaký démon nejako dostať cez niektorú z rán jed, a tak si iba rýchlo aktivuje runu, načo sa pustí do posledného démona, ktorý sa do nej a SEBASTIANA pustil. Rovnako ako on sa snažil démona zbaviť čo najrýchlejšie, takže len kopírovala jeho pohyby a odsekávala z démona jednotlivé časti, až do momentu, kedy príde finálny úder a démon sa konečne vráti späť do pekiel. Nešťastne pri stretnutí s druhou skupinou sleduje, ako GRACE sotva stojí a SUNIL s KYLOU nie sú nikdy k nalezeniu. Nechá teda ostatných, aby sa postarali o démona, kým lovkyňa sa spustila druhým tunelom, aby zistila škody. Pripravovala sa mentálne na to najhoršie, takže keď videla oboch lovcov ešte pri živote, rýchlo sa pustí do liečenia najprv SUNILA a pri tom sa aspoň pýta KYLY na jej stav, aby jej mohla niečo tiež dať. Obom ale ako prvé pridelí niečo na bolesť.*
Nemám na výber. *Hlesne SEBASTIÁNOVI zatiaľ čo si vyhrnie mierne spodnú vrstvu na zbroji a pomocou stéle si nakreslí rýchlu liečivú runu. Aj ked sa nesnažil bola to jedna z tých vecí čo mu išla. Niečo také však jedno iratze len tak nevyliečilo a Sander mal pomerne veľký problém sa dostať naspäť na nohy, alebo sa na nich udržať. Mierne ho držalo pri vedomí fakt, že Sebastián stál priamo pred ním. Sander sa pri výzve len pozrie na obklopujúce runy, ktoré vyhradzovali priestor. Postavili sa mierne na nohy, nakoľko nechcel riskovať, že by mu dievča len tak dokázalo siahnuť na krk. Prejde tak ku stene kedy si povšimne Gabriella a Samanthu v priestore. Ešte tak mierne zamrká zatiaľ čo sa mierne zosunie nakoľko jeho sila sa vytrácala rýchlejšie, ako čakal. Začal tak kresliť runy, ktoré mu boli nakázané a ktoré dokázal vyčítať z rýchleho zahliadnutia. Aj keď sa nevedel hýbať a nepočul, aspoň zrak mu vždy neoblomne slúžil. Pole tak zmenší, ale sám sa z neho prevalí na druhú stranu kedy len predýchaval zranenie. Na dlani mu vytekala krv zatiaľ čo sa pomocu stély a základnej lekárskej výbavy, ktorú nosil kvôli Sunilovi pokúsil aspoň základne ošetriť. Jeho vedomie sa však strácalo.*
*Nezdá sa mu, že by SANDER pôsobil v pohode, no v tom reaguje na aktivitu lovcov a taktiež začne runy načŕtať, má v nich totiž prax. Teraz sa ani nestavia do nejakej vedúcej pozície, urobí, čo je potrebné urobiť. Kruh sa začne zmenšovať. Reaguje iba na SANDERA, padajúceho mimo kruh a aj keď by ho išiel skontrolovať, zdá sa, že dieťa nebude mať kam ujsť a tak treba pracovať rýchlo a efektívne. Všimne si, že veľa z lovcov je mimo a už ostávajú iba niektorí, a ani GRACE nevyzerá v dobrom stave. Keď črtá runy, iba na ňu švihne pohľadom.* Choď za Mirjam. *Zakričí na ňu a potom už nereaguje na žiadne nesúhlasné slová. Či už to GRACE chce riskovať, tak jej v tom asi ani nezabráni. A keď už je kruh dostatočne malý, siahne po zbrani a svätenej vode, ktoré by mu mohli pomôcť.*
*Samantha nanášela runu za runou, tak jako ostatní, načež ale jen zakleje, když se holka teleportováním snaží dostat vždy tam, kde se črtá runa a překazit to sekáním po pažích jejích, SEBASTIANA i TSAIE. Vytasí tak jen ostří a jménem anděla ho aktivuje. Druhá ruka nahmatá shuriken a vstoupí do zóny.* Zmenšete ji! *Přikáže lovcům, zatímco se tiskne ke stěně, aby se dívka nedostala za ni tak snadno, ne však zcela, potřebovala být schopna s ní bojovat a rozmáchnout se. Jednoduše ze sebe teď udělala návnadu. Démon se jí objeví při boku, aby ji sekl po noze, což se jí i povede. Seknutí je přímo přes jednu šlachu při koleni a Sam klesá na jedno koleno. Povede se jí však s výkřikem zarazit shuriken do ramene teleportujícího se děvčete a nůž tak zůstává na zemi u její nohy, zatímco shuriken jí poraní dlaň jak s ním k sobě škubne, zatímco démonka se už přemisťuje kus dál od ní. Zbledne ve tváři bolesti, když se zapře o zem ostřím a rozvážně se postaví. Nemohla na zraněnou nohu moc došlápnout, ale aspoň si poskočí blíž ke zdi zády, ať se do nich démon nedostane.* Ztěžka se o ně opře, zatímco dítě se tváří kysele, nad vlastní krví a s jakýmsi až glitchovým efektem se cik cak na střídačku a nepravidelně přesunuje k lovkyni blíž nebo dál, občas se objeví i při SEBASTIANOVI a TSAIOVI, případně GRACE, kdyby se vydala mezi pasti, aby do nich kopla, jindy bouchla rukou a zkazila runu.*
*Žaludek se jí ještě několikrát zvedne, ale už nemá co zvracet, takže se jen rozkašle a zhluboka dýchá ústy .smrad chodeb aby zklidnila svůj žaludek. Zvedne ze země Epilog a obrátí se za hlasem SEBASTIANA.. první instikt je, že MIRJAM potřebuje někde pomoct, ale viděla jí odcházet druhým tunelem s ostatníma zraněnýma.. Než se stihne vzpamatovat a rozhodnout se, vidí jak dítě útočí na lovce co kreslí runy a rozhodne se ho zaměstnat aspoň na dálku. Andělský ostří který už úplně vybledlo nechá vyklouznout z ruky a spadnout do břečky... z pouzdra u stehna vytáhne kratší vrhací nože a zkouší dítě trefit z dálky a paralyzovat ho.. první hod se nepovede, dítě se teleportuje moc rychle.. ale druhý už ho zasahuje z boku a další přesně do zátylku, kde je mícha.. jsou to ale zranění, ze kterých se démon vzpamatuje do několika desítek vteřin jestli ho někdo neprobodne andělským ostřím.*
*Ešte kým však dieťa zbesilo preskakuje od jedného k druhému, zaznamená počas svojich pohybov, ako GRACE z diaľky démona zasiahla a on je teraz ľahko zraniteľný a on zatiaľ, kým démona striehol a dostal od neho zopár nepríjemných kopancov do ruky počas kreslenia rún a jedno bodnutie do ramena, rovno pod ranu od rauma, ju dokáže zasiahnuť jedným vrhacím nožom do stehna. Očami sleduje deckého démona preskakovať a snaží sa každú chvíľu dostať sa čo najbližšie, o čo sa však nemusí až toľko snažiť, keď sa démon na chvíľu objaví pri ňom, to už sa uhýba a kropí ho svätenou vodou, ktorá na tele zanechá ohavné rany ako puknuté hnisavé opuchy. Vtom z hnevu na neho dieťa, ktoré už vlastne nie je dieťa, ako si musí Sebastian pripomínať, vybehne a ohavne vrčí. Sebastian aj cez oslabenie jedom rauma neváha, uhne sa ľahko na bok a švihne po dieťati anjelským ostrím a odsekne mu tak ruku. Keď sa chce hneď na to démon ešte odmiestniť, no nemá na to silu, odsekne mu prudkým švihnutím hlavu a zohavené telo padne na zem. Je to stále materiálne telo z tohto ľudského sveta, no už nie je možné, že aj keby démona chceli vyhnať, tak by to dieťa prežilo. Takto len ukončil všetkým trápenie. Zhlboka si vydýchne, dýcha sa mu ťažko a ostrie si otrie do nohavíc a pomaly ho odloží. Obzrie sa po SAMANTHE a GRACE, na ktoré by sa z vďaky aj pousmial, ak by práve nezabil dieťa, aj keď to bol už iba problémový démon. Podíde ku GRACE a podoprie ju, aby jej pomohol vyjsť z pasce a možno ju aj prehliadol. Hlavou ešte blesne ku SAMANTHE a TSAIOVI a kývne na nich hlavou, aby sa k nim pridali a spolu môžu podniknúť niečo ďalej. Odpratať všetky škody.* Dobrá práca. *Nakoniec ešte vydýchne a cíti sa akosi unavene, nejako nepremýšľa nad tým, kto všetko sa zranil, boli to škody. Ale už je po tom.*
*Dětské tělíčko poničené silnou, nepřirozenou magií dopadne bez hlavy na zem a utichnou poslední zvuky boje. SANDER zůstává v bezvědomí ze ztráty krve na zemi, KYLIINO koleno je vyhozené z kloubu a MIRJAM jej musela nahodit zpět, co byl nepříjemný proces po němž se jednoduše na noze prakticky stát nedá a SUNIL ztratil dost krve. SAMANTHA se svezla podél zdi na chvíli do sedu, aby si nohu ovázala kvůli většímu zranění, na něž by se měli spíše podívat bratři. Pevně to stáhne a rozhlédne se po věcech v okolí.* SEBASTIANE, GRACE, posbírejte naše věci. Prosím, vezmi SANDERA. *Požádá zástupce a s podpěrou zdi I s pomocí svého parabatai, který jí byl na blízku, aby pomohl, se pomalu postaví. Zachytí jej však za paži.* Bude potřeba nést KYLU. *Zazní další ne přímo rozkaz z úst zrzavé lovkyně, která vypadala unaveně, načež se otočí i k ostatním, aby se ujistila, že už to zvládnou a když mají všechna čarodějná světla, nože či ostří, tak sama se opíraje rukou o zeď doskáče k žebříku z kanálu, což je nadlidský výkon v tuto chvíli, vzhledem ke slizkému povrchu celého kanálu. Po žebříku vyleze taky trochu jako hypochondr, protože na zraněnou nohu není sto dát plnou váhu a tak si na něj onou nohou kleká a pohybuje se vzhůru hlavně rukama a zdravou nohou. Nahoře pomůže sesbírat jak jejich lidi, tak věci a když se konečně všichni bez ztrát na životech vydávají do Institutu, tak po několika metrech skákání na jedné noze požádá GRACE o oporu, aby mohla alespoň trochu váhy přenést na zranění a dojít po svých k metru, před kterým všem přikáže runu neviditelnosti, a odtud do Institutu, kde všechny hnala do ošetřovny. Tam byla ráda že padla na lůžko, ani neměla sílu na to se vysvléct, protože při námaze i ten provizorní obvaz na noze prosákl krví, více než bylo zdravé. Poslední, co si vyžádala bylo, aby někdo napsal hlášení z této prokleté hlídky.*
Jarný Gabrielov ples: Je skoro večer a nad Idris sa zmráka. Zdá sa, akoby malo každú chvíľu začať pršať, obloha je šedá a o niečo tmavšia než by pôvodne mala byť. Takýto čas je časom, keď sa lovci tieňov stretnú v budove Gardu, vyzdobenej na oslavu jarného plesu, venovaného archanjelovi Grabrielovi. Prostredie pôsobí slávnostne a zdobene - niekoľko desiatok lovcov, stojacich alebo sediacich v obrovskej miestnosti, zdobenej kryštálom a sviecami, je zabraných v rozhovore, taniere a leštené poháre o seba štrngajú. Mnoho lovcov však ostáva chladných, postávajú v prítmí a sledujú dianie. V strede, niekde na hlave diania, postávajú vedúci Spolku, vedú konverzácie s ďalšími členmi významných rodín, ktoré majú vo svete nefilim už svoje zaužívané a hodnotné miesto. V rohu miestnosti sa objavuje skupinka detí, veľmi mladých lovcov, pričom viacerí vyzerajú, že je to ich prvá veľká akcia, kde sa môžu stretnúť s lovcami z rozprávania ich rodičov. Po okrajoch postávajú dlhé stoly s červeno-zlatistými obrusmi, obsypané obrovským množstvom jedla rôzneho druhu, nezabudlo sa ani na lovcov s alergiami a vegetariánov, a na výber majú z viacerých jedál, jednoznačne označených. Atmosféra je uvoľnená, ples sa začal úvodným čítaním posvätného textu, ktorý obsahuje dôležité pravidlá, ktorými by sa mal riadiť každý lovec, a sú vyznačované čistotou a hodnotami. Kým sa presunú k večeri, všetci naokolo postávajú a čakajú, kým sa poobjavujú poslední členovia rodín, aby s nimi spoločne usadli ku stolu. A v pozadí hrá pokojná, klasická hudba, iba jemne podškŕtavajúca obrovské priestory a prekrývajúce sa hlasy. NONRPG: Herní příspěvky pište krátké. Dodržujte pořadí pouze s těmi postavami, se kterými jste v interakci.
*Gabriell nemal oficiálne stretnutia, plesy a podobné podujatia príliš v láske. Jeho bytie dokázalo rozvíriť nepríjemné reči v dave, bol si toho vedomí, avšak návštevu plesu bolo slušené a prisľúbil sa Mirjam, rovnako, ako Samanthe. Jeho šatník však obsahoval len pohrebné a následne jednu oslavnú róbu, ktorá bola pôvodne ušitá pre jeho mladšieho brata. Do jeho rúk bolo zverených množstvo týchto prvkov, ktoré nemali byť jeho. Po správnosti mu ostával len zlatý jadeitoví prsteň a svadobné šperky svojej mami. Okrem toho však mal pár klasických sák a košieľ, ktoré však nosil na každodennej báze, minimálne košele mu boli milé. Preto sa mu nezdali dostatočne formálne pre oslavu v Idrise. Siahol tak po tradičnejšom odeve, jeho rodina bola veľmi precízna v politike a aj keď sa to zdalo podivné, neboli príliš rasovo zaujatý. Prekladaná čierna a červená látka bola strihovo ponášajuca sa na Hanfu. Mierne drobnosti však boli zmenené, symbolické a oslavné runy dopĺňali tématiku Fenghuang, rodový symbol. Tmavé vlasy len zopol ihlicou do nižšieho drdolu, predsa len ich nemal tak dlhé, aby ich mohol spraviť o niečo zaujímavejšie. Presun do Idrisu bol pomerne tradičný, nič čo by sa vytýkalo tradícií, spolu so SAMANTHOU sa tak pomerne rýchlo objavil vo veľkej sále.* Ako sa cítiš? *Kývne smerom ku svojej parabatai, ktorej ponúkne ruku, aby sa ho mohla pridržať.* Také opätky sa nezdajú byť tvoj štýl.
*Plesy boli pre Sandera za trest. Keby mu neprišla ohnivá správa od jeho otca, že sa s ním na tomto podujatí očakáva stretnúť, ani by mu návšteva neprišla na um. Áno pred dvoma rokmi sa s Mirjam pomerne dobre zabavili, oficiálne slávnosti neboli jeho šálka kávy. Ak mal byť však úprimný očakával skôr, ktorý lovec z New Yorku sa dostaví. Poslednými dňami si všímal viacej krokov na chodbách, nemal však túžbu sa s nimi príliš stretávať. Samantha bola problematika sama o sebe, svojej sesternici sa vyhýbal čo to bolo možné, nakoľko pohľad na ňu mu kazil deň. K bratom taktiež nemal príliš milé pocity, nepoznal ich príliš dobre, čo vzhľadom na čas strávený medzi stenami New Yorku bolo na zaplakanie, priam ironické. Veril tak, že pomocou Mirjam a Sunila to prežije. Možno by sa opäť mohol porozprávať s Nurgaliev rodinou nakoľko od decembra ich nemal šancu vidieť. Biele vlasy mu len kontrastovali s čiernym sakom pod ktorým miesto klasickej košele bol len vysoký rolák. NA lakťoch mal nenápadne vyšité runy, nič špeciálne, nebolo to niečo čo by si jeho energiu vyžadovalo. Čakal tak na Mirjam a Sunila, bez nich by sa na vstup do hlavne sály len tak nezmohol. Čakal tak opodiaľ, pred vchodom a skúmal, kedy sa dostavia. Dúfa, že ho nenechajú vysieť.*
*Len čo sa zobudí, jeho nálada je v mínuse. Nie len že je Gabrielov ples, spoločenská akcia, ktorej sa zúčastní nespočetné množstvo nefilim a on by najradšej ostal v Inštitúte, ale k tomu budú musieť s rodičmi, Calebom a Maxom hrať rodinu, ktorá výborne funguje. Nehovorí, že nefunguje ako taká, no vnútorne? Aj teraz, keď sa blíži k miestu, na ktorom sa ples deje, opasok okolo jeho pása sa mu zdá akosi prisilno zatiahnutý, nohavice priúzke, potí sa a snaží sa upokojiť. Už len z prvých úsmevov, s ktorými sa stretne, je mu zle. Ako krásne sa vždy tieto spoločenské akcie zdajú a ako nepríjemné dokážu vždy byť - v takýchto prípadoch najviac pociťoval, že je Hawkstone a že má vek na to, aby sa ženil, mal deti a zomrel “šťastný”, aspoň tak si to pre neho jeho rodičia vždy predstavovali, no s Calebom nikdy neboli takí, a síce sú odlišní, v istých veciach sa podobajú priveľmi ako bratia. Keď prechádza okolo niekoľkých lovcov, ktorých pozná buď z rodinných stretávok alebo z návštev, keď boli s Calebom ešte malí, vyrovnane a nedotknuto sa im zdraví, bez mrknutia oka s nimi prehodí zopár slov (aj keď tie slová väčšinou prehadzujú iba oni a on jednoslovne odpovedá) a snaží sa pôsobiť aspoň tak prívetivo, ako to on dokáže. Zdraví sa a v dave sa snaží nájsť príliš známe tváre svojich rodičov. S Calebom a ani s Grace sa nedohodli, že na ples pôjdu spolu, preto tam zavítal sám a myšlienkou.* /Prečo sme vlastne nešli spolu? Nebudem sa spoliehať na to, že sa Caleb objaví na posledných pár minút pred koncom./ *Napadne mu a keď k nemu otec dvihne ruku, aby ho chytil za rameno, neuhne a poslušne stojí.* Otec, matka. *Osloví ich a kývne hlavou na pozdrav. A už sa to začína - nekonečné rozhovory o ničom. Už len dúfa, že sa každú chvíľu objaví ktorýkoľvek z jeho bratov a zachráni ho, on na tieto veci nebol stavaný. Preto asi nikdy nemal šancu urobiť rodičom radosť tak, ako očakávali. Narovná si sako, keď si ho matka poprezerá a okomentuje, že je hrdá za zvolenú farbu jeho odevu.* /Samozrejme./ *Pomyslí si, pretože červená je farba, ktorú on na akcie sem-tam využije, ak je akosi priveľmi uvoľnený - teda, uvoľnený bol, keď si oblečenie vyberal, teraz tam stojí so stiahnutými svalmi, s rukami založenými za chrbtom a so svojou výškou vyčnieva z davu, mimo to, že niekoľko žien v podpätkoch by sa mu mohlo rovnať. Otec sa ho začína vypytovať na vzťahy a on má čo robiť, aby mu nepukli nervy a rovno neodišiel preč. * /To bude ešte dlhý večer./
*Nemusela oslavy, neholdovala jim, ale chápala tradice lovců i rodu. Provedla poslední úpravy na šatech a nervózně si potáhla šaty přes dekolt, jakoby snad ještě bylo vidět spodní prádlo bez ramínek - nebylo. Šaty odhalovaly ramena, klíční kosti i část hrudníku a obepínály její postav, sahajíc až ke kotníkům, které byly obtčeny řemínkem otevřených černých střevíčků. Při pohybu se látka šatů zdála být chvíli rudá a v další moment vypadala černě, což lovkyni vyhovovalo. Při srdci a tedy nad výstřihem byla vidět část runy parabatai, která byla srdci tak blízko jak to šlo, aniž by zakrývala místo případné runě manželství, kdyby na to došlo. Vlasy jí volně splývaly ve vlnkách, pracně stvořených kulmou, když už make-upu moc nedala, když jej tvořila jen řasenka a načervenalý lesk na rty. Na krku jí visel řetízek s prstenem rodu Sagittarüs a na pravém ukazováčku měla prsten svého rodu, když se do GABRIELLA zavěsí a vkročí s ním do sálu plného nefilim. Byla radost jich vidět tolik na jednom místě.* Těším se, až je sundám, ale vydržím to. *Pousměje se na svou polovičku a porozhlédne se s jemným, zdvořilým úsměvem po lovcích. Byla napjatě vyrovnaná, tiskla parabatai ruku o něco víc, než by uvolněný člověk měl. Nebyla fanoušek davů a tentokrát nezastávali pozici učitelů...ani dočasného vedení, takže se nevžívala příliš do falešně extrovertní a dominantní pozice. Alespoň se na ni ještě nenastavila, takže se jen zhluboka nadechne a zvedne bradu o něco víc. Pohled jí poblíž vchodu padne na SANDERA, předpokládala, že si popovídá s jeho otcem spíše než s jejími rodiči, kteří byli podobně tiší a uzavření jako ona a příliš tak nevyčnívali, byť nebyli rod k zahození a ani úplně malý. Sam se rozhodla být asertivnější než oni, k čemuž dopomáhala hlavně výchova strýce Sagittarüs a pak spojení s Gabriellem. Všimne si SEBASTIANA, jen mu věnuje strohé kývnutí, pokud zachytí jeho pohled, jinak se ale nechá zatím zavést směrem, který zvolí její parabatai.*
Nezdáš sa byť tak nervózna, ako zvyčajne. *Podpichne ju, bolo cítiť, že aj keď ňou pulzovala istá neistota, nebolo to tak závažné, ako sa mu to často zdalo. Bol rád, keď videl, že SAMANTHA si novou pozíciou v Inštitúte budovala sebavedomie. Tešilo ho to keď videl, aj keď umelé sebavedomie dokázala si rešpekt udržať. Nakoľko to bola najťahšia vec zo všetkých.* Chceš ísť hneď za rodinou? *Osloví ju zatiaľ čo sa po stoloch rozliada, nakoľko nedokázal zachytiť svoje známosti. Otec, alebo aj sestry neboli v dohľadne. Nechcelo sa mu však veriť, že by neprišli. Narovná tak bradu, nakoľko si nemohol len tak nechať spadnúť náladu. Pokiaľ by tu aj neboli vedel, že sa rád porozpráva s MIRJAM. Aj keď dúfal v opak, nemali na spoločne trávený čas príliš štastie.* To bol Sebastián? *Otočí sa na svoju parabatai keď si všimne drobný pohyb smerom k mužovi. Nezvítal sa s bratmi, nejak mu unikali z dosahu. I keď stretnutie s Calebom sám naplánovať nevedel. Nevedel, akú reakciu mal z jeho strany očakávať.* Dnes by som sa s ním rád zoznámil, je príliš riskantné tam hneď na začiatku prísť? *Otočí sa na Samanthu nakoľko vo svojom rozhodnutí váhal. Zatiaľ sa však rozhodol počkať, možno ich postretne šťastena a lovec bude potrebovať od svojej rodiny sám prestávku.* Má ti prísť aj strýc?
*Caleb se nervózně procházel pokojem v Institutu v New Yorku, než se dostavil na slavnost v Idris. Měl před sebou ještě velkou noc - ples v zemi Idris, kde se opět uvidí se svou matkou, otcem a možná i malým Tobiasem, který by měl dorazit s nimi, ale také počítal s možností, že zůstane doma v Idris s Hailey, která se plesu zúčastnit pochopitelně nemohla. Na výběru oblečení si příliš nepotrpěl a bral černou košili s pozlaceným zapínáním, černé společenské kalhoty a rovněž černé sako držel přehozené přes hřbet ruky. Čekal jen na Grace, kterou v zápalu okamžiku pozval jako svůj doprovod, i když jejich minulost byla složitá. Caleb měl svůj důvod, proč pozval Grace - chtěl jí dokázat, že se snaží být dobrým přítelem, i když se v minulosti k ní nezachoval taktně.* /Jestli jí to bude ještě trvat dlouho, pak přijdeme o všechno dobré jídlo./ *Poměrně netrpělivě vyčkával jejího příchodu a jakmile se objevila po jeho boku, nabídl ji rámě a společně vyrazili do hlavní síně Gardu, která se již plnila mnohými nefilim ze všech koutů světa. S těmi, které cestou poznal, se zběžně pozdravil. Na místě plném lidí jakoby ožil a charismaticky rozdával komplimenty na všechny strany. Tyto slavnosti si v minulosti a i nyní bezmezně užíval, neboť nabízely přesně to, co ho nabíjelo nejvíce; jídlo, společnost lidí a zábavu.* /Dávám tomu pár hodin, dokud nezmizí staří a rozjede se pořádný mejdan. Možná mě uvidíte tancovat./ *Uchechtl se svým myšlenkám, ačkoli si byl vědom, že tyto plesy zdánlivě nejsou takové, jaké zažíval na Akademii. Byl i obratný tanečník, ale zatím se nehodlal producírovat po tanečním parketu. Kromě Grace, kterou vedl po svém boku, zatím nenarazil na nikoho známého z Institutu, zato spatřil tváře svých rodičů a bratra.* Půjdeme pozdravit mámu. *Oznámil v okamžiku, kdy se natáhl po jednohubce u rautu, nejdřív se ale očividně hodlal nacpat a ochutnat vše, co stůl nabízel.*
Snažím se. *Prohodí tiše a zamíří a její kroky mají i nadále pravidelný rytmus a nijak se klapot podpatků nesnaží tlumit, ač případné pohledy ji uvádějí do nekomfortní situace. Když nemusela, nestrhávala pozornost. Což si možná odporovalo s tím, že se držela poblíž muže, který byl nejvyšší z Institutu, co tak odhadovala ze setkání s ostatními.* Není třeba. *Odvětí, protože s rodiči neměla příliš pevné pouto nakolik většinu mládí strávila u strýce výcvikem a "správného lovce" a nebo pak na akademii.* Ano, Sebastian. *Potvrdí mu a zamručí, když pokračuje dál a zatáhne ho za ruku.* Myslím, že to ničemu vadit nebude, stejně se natváří nadšeně...čím déle budeš čekat, tím protivnější bude. *Věnuje mu trochu křivý úsměv, mírně ironický, ale výraz se jí rychle vyčistí, když si uvědomí, že je okolo nich stále okolí. Vykročí tak směrem k SEBASTIANOVI a pokud ji GABRIELL následuje, tak mu odpoví: * Myslím, že by měl. Uvidíme. *Pak dorazí k SEBASTIANOVI a postaví se trochu bokem.* Dobrý večer, paní a pane Hawkstoneovi. I vám, Sebastiane. *Staršího bratra Caleba na akademii potkala možná na chodbě, ani si nepamatovala, zda spolu mluvili, ale narozdíl od jeho bratra si nedovolila zástupci jen tak tykat. Nevypadal jako někdo u koho si to může jen tak mírnix týrnix dovolit.* Chtěla bych Vám představit mého parabatai, po němž jste se posledně sháněl, když jste mě uvítal v Institutu. Tsai Mei Lan, pro jednoduchost vyslovování Gabriell Tsai. *Představí svého parabatai a poté i sebe samu rodičům, kdyby to někoho zajímalo.*
*Jemne zadýchaný s Mirjam v pätách vojde do priestoru pred vstupom do sály. Rodičia mu totižto posielali jeho starý oblek, ale za tie roky nabral trochu svalstva a tak sotva si na seba oblek obliekol, tak sa mu roztrhol šéf na jedinom z ramien. Pre jeho šťastie akurát vychádzala z vedľajšej izby ich liečiteľka v inštitúte a tak za ňou aj s oblekom pristúpil. Bolo na oboch tvárach vidno, že už v tej dobe meškali, ale aj napriek tomu mu to pre jeho šťastie zašila a dovolila mu tak sa kompletne nestrápniť vo svojom čiernom tričku s rolákomvým pokrytím krku, sivých nohaviciach a nanovo zašitou červenom saku. Vlasy mal v priberanom zapletanom cope, ktorý si na konci prichytil čiernou stužkou.* Prepáč za meškanie, môžem za to ja. *Povie v momente, ako pohľadom narazí na Sandera a zastaví sa vedľa neho.*
*Postáva pri rodičoch a námatkovo prebieha davy lovcov, aby zachytil aspoň náznak známej tváre. Niekde ďalej zahliadne Sandera, s ktorým sa rozprával asi, dvakrát? Trikrát? Nie je si istý. Matka na neho zboku dobiedza, aby si popri tom sledovaní ľudí prezeral dievčatá, možno sa mu nejaká zapáči. Odignoruje ju a všimne si dve tváre, z čoho poznal SAMANTHU, ktorú kývnutím hlavy odzdraví, ale muža vedľa nej ešte nestretol. Zrejme to bol lovec, ktorého mu spomínala, keď ju ubytoval v Inštitúte. Radšej netipoval jeho meno. A bol sakra vysoký, až ho to udivilo. Zdá sa, že sa rozhodujú ísť k nim, keďže najskôr sa o niečom rozprávajú a potom sa vyberú smerom k nim.* /Oh, matka bude nadšená, že mi tu kráča žena./ *Pomyslí si ironicky a zhlboka si vzdychne. Keď SAMANTHA pristúpi spolu s mužom, primkne svoj pohľad k nemu.* Zdravím. Sebastain Hawkstone. *Predstaví sa mužovi, ktorého SAMANTHA predstavila ako GABRIELL, zjednodušene.* Konečne spoznávam aj vás. *Povie stroho a trochu utiahnuto. Neznášal také formálne stretnutia a oslavy, ale ako kolegovia mohli túto akciu využiť na spoznávanie.* /Aj keď si nie som istý, či ma to teší./ *A vtom si spoza dvoch lovcov pred ním všimne svojho brata. A nie je sám.*
Jsem připravená.. *Přijde ke CALEBOVI, který na ní čeká a zkouší skrýt nervozitu v hlase. Vůbec neví co lovci stínů na ples nosí, nikdo jí to nikdy pořádně nevysvětlil a navíc na výběr moc nemá. Nejdřív si chtěla vzít uniformu diplomata ze Zimního dvoru, ale pak u sebe objevila černé šaty pod kolena, tříčtvrtečním rukávem a odhalenými rameny, které ještě nosila před lety když její tělo nepokrývalo tolik jizev.. Rozhodla se je zakrýt dámským sakem svojí uniformy.. bylo černé a vyšívané červenou nití, což byla jedna z barev jejího rodu. Vlasy měla vyčesané v obyčejným copu. * Děkuju.. *Přijme jeho nabízený rámě a následuje ho na slavnost, která ji svým způsobem připomíná hodně slavnosti na Zimním dvoře..ihned zalituje, že neměla víc času se připrsvit a obstarat si něco lepšího na sebe.. CALEBA sleduje jak se baví, zatímco ona si přijde dost nepatřičně.* Jestli chceš pozdravit rodiče, asi by sis měl pospíšit.. začíná se tam dělat fronta. *Podívá se směrem rodině Hawkstone... znala osobně jen SEBASTIANA a CORNELII a moc se tam ukazovat nechce a tak zůstane stát u stolu s jídlem.*
*Prirpava na ples jej tento rok trvala trochu dlhšie ako normálne, nakoľko si pôvodne chcela obliecť len nejaké jednoduché čierne šaty, na ktoré ako prvé narazí v skrini,, ale keď ju pár dní pred plesom prekvapí balík s hanfu jej mami, ktoré dostala od svojho manžela, keď navštívili Japonsko, tak vedela, že si bude musieť obliecť práve to. Obliekanie jej však trvalo oveľa dlhšie, nakoľko už aj zabudla postup, akým sa majú šaty na seba dať, plus do toho musela zakomponovať aj vlasy a make-up, a keď už si konečne myslela, že už bude na ceste, zastavil ju ešte aj ich najnešikovnejší lovec v inštitúte. Nikdy na nikom nešila niečo tak často, ako na ňom. Našťastie bolo na látke ešte trochu priestoru, takže mu šev zašila, nech je preňho pohodlnejšie na sebe oblečenie mať, a potom sa aj spolu s ním vybrala cez portál.* Za toto mi ale, Sunil, dlžíš pár mesiacov výpomoci v nemocničnej sekcii, len aby si vedel. *Pripomenie mu ich konverzáciu, kým mu sako zašívala. Hneď na to sa usmeje na Sandera a vezme ho za rameno, pričom Sunila chytí za to druhé a oboch ich začne ťahať dnu.* Čo tu stojíme? Šup, poďme dnu.
Ide ti to. *Uistí ju stroho, pohľady ľudí mu neprekážali, zažil si ich vo svojom živote veľa. Možno práve to bolo jedno z pozitív jeho charakteru, hanba ho nijak nezasahovala. Väčšinou dokázal hanlivé tvrdenia zvrátiť, prípadne ľudí jednoducho odraziť.* Pravde, nevyzerá,, ako spoločenský nadšenec. *Prikývne pri čom udrží tempo jej pomerne rýchle tempo.* Dúfam, že túto rodinnú atmosféru nenarušujeme. *Dodá nakoľko *SAMANTHA bola rýchlejšia než si predstavoval. Slabo jej tak ťukne lakťom jej smerom, aby náhodou rodinu nevyplašila. Mierne tak vystrie ruku k mužovi až v momente keď sa zdal mierne zorientovaný dianím.* Zháňali ste sa po mne? Predpokladám, že to nebolo tak akútne keď som o tom nepočul. *Pousmeje sa pri čom mužovi potriasol rukou. Nevyzeral nijak pútavo, vyzeral, ako každý druhý lovec v Idrise, to samozrejme nebolo zlé..*Tsai Mei Lan, ale ako ste počuli Gabriell bude postačujúce. *Pomerne ostrím pohľadom pozoruje jeho rodinu, ale nezdalo sa, že by z nich vychádzala akákoľvek reakcia.* Budem dúfať, že spolupráca bude príjemná, i keď sa nezdáte byť z dnešnej akcie príliš nadšený. *Smeruje až úsmevný pohľad k SEBASTIÁNOVI*
*Na ples přišel chvíli po tom co ples začal. Měl na sobě zelený oblek a tmavé boty. Vešel do místnosti a rozhlédl se po ní. Všude byla kupa lovců. Některé z nich znal některé právě že ne. Chvíli se procházel po místnosti a prohlížel si to tam. zatím se s nikým moc do konverzace nedal a spíše to celé sledoval. Stoupl si do jednoho z koutů o který se opřel a sledoval co všechno se tam děje.*
*Sander len pohľadom pílil okolie a celú miestnosť. Ušli jeho pozornosti? Nestihol ich? Je len slepý? Netušil. Avšak keď začul zadýchaný dupot tak len vystrel ruky, akoby sa dvojicu pokúšal zabrzdiť.* Čo sa stalo? Neviem koľko som tu čakal, ale vy ste na pohľad akoby ste práve odbehli maratón. *Povie mierne vyplašene aj keď sa nezdalo, že ani jeden bol zranený. Možno mali hliadku? Tréning?* Zas si bol na lôžku? *Opýta sa pomerne promtne zatiaľ čo pozoroval jeho telo, nikde neboli krvavé fľaky, jediná dominanta boja bola naďalej len jazva na jeho tvári.* Vyzeráte skvelo. *Dodá zatiaľ čo na SUNILA a MIRJAM hľadí.* Keby vás nepoznám tak by som som hádal, že ste sa schválne zladili.. mohli ste mi povedať si dať niečo červené. *Dodá mierne frustrovane zatiaľ čo mu pri vstupe do oka vojde MATTHEW. Rukou tak na neho zakýva, aby podišiel k nim bližšie. Nevedel či sa poznajú, možno na to bol dobrý čas.* Gabriell a Tsai už asi budú dnu, Nurgalievov som nezahliadol. *Prizná sa zatiaľ čo spoločne sa nahrnú do veľkej pompéznej sály.* Pokiaľ uvidíš otca tak sa na neho nepozeraj prosím. *Šepne k MIRJAM zatiaľ čo sa rozhliada po sále. Bola krásna, o tom nebolo pochýb.*
*Iba na slová nižšej lovkyne prikývne, nakoľko sa jej ozaj obával povedať, že by jej po toľkej pomoci nepomohol tiež.* Nie, nič sa nestalo. Len sa mi rozpáralo sako a Mir mi pomohla s tým, aby som tu nevyzeral ako bezdomovec. *Zasmeje sa na jeho obavách a keď SANDER spomenie, že nevidel ešte jeho rodinu, aj je rád, lebo si je istý, že by mali prísť jeho bratia a tí by začali určite hneď SANDERA otravovať, ak by ho našli. Pozrie smerom, kam bielovlasý lovec zamáva, ale muža nespoznáva. Namiesto toho však zbadá jedného z bratov, presnejšie mladšieho Cassiana, načo si obaja so smiechom ukážu navzájom znak toho, nech ho určite ten druhý teraz neotravuje. Všimol si po jeho boku neznámej lovkyne asi v jeho veku.* /Takže on má rande? Veď ja mu potom vypláchnem žalúdok. Toto musím potom povedať Antoniovi./ *Pobaví sa. V tom si všimne GABRIELA, ktorý stál vedľa BEZMENNÉHO LOVCA zo včera. Kývne im hlavou, keď sa jeden z nich pozrie jeho smerom, ale nie je si istý, či si ho niekto vôbec všimol.*
*Prebehne si rukou cez vlasy, aby si ich vrátila späť na miesto. Ak nezošidevie dnes, tak potom už nikdy.* A ak by bol na lôžku, tak by som ho kľudne aj prikovala k tej posteli. Zranený nemá čo robiť vonku na plese, ale pekne nech leží na posteli. *Dodá a nechápavo pozrie medzi sebou a druhým lovcom, keď na to SANDER poukáže. Vážne to vyzeralo, že sa zladili. Väčšinou čierna a nejaké červené prvky. Potom pohliadne späť na SANDERA.* Ale aj ty vyzeráš dobre. A neboj, toto je len veľmi veľká náhoda, ja som pôvodne mala mať čisto čierne šaty, takže by som ladila s tebou.* Upokojí ho. Nadšene sa začne obzerať po miestnosti. Oproti predchádzajúcemu plesu sa miestnosť zdala byť plnšia. Hneď jej pohľad padne na Gabriela, ktorý vo svojom tradičnom oblečení vyzeral úžasne a aj preto mu nadšene zakýva. Zaujímalo ju, či tú dnes uvidí aj svoju sesternicu aj s jej novou manželkou, ale nevedela, či sa to má ísť Gabea spýtať, keď bol práve v strede konverzácie. Nechápavo pozrie na SANDERA.* Ani som to nemala v plá[link src="ne.ale"] môžeš mi aspoň povedať dôvod, keď už mi o tom hovoríš? *Požiada ho a naďalej chlapcov pevne drží, kým premýšľa, či si chce ísť zatancovať, socializovať sa, alebo ísť sa najesť.*
*S plnými ústy se obrátil na Grace a poté směrem, kterým se lovkyně dívala. Viděl své rodiče, kteří se seznamovali s jemu známou dvojící Parabatai, a Sebastianův kyselý obličej. Samozřejmě si byl vědom, že jeho bratr podobné akce příliš neoceňuje. Byl příliš praktický na to, aby komentoval vhodnost šatníku Grace.* Vypadá, že jsme se dobře sladili. *Poznamenalo krátce, neboť měl na sobě tmavý oblek s nádechem elegance a síly. Většina pak jeho znamení lovce stínů byla skryta.* Nenecháme je v tom případě čekat. *Ze stolu sebral dva poháry se něčím, co se tvářilo jako šampaňské, přičemž jeden vrazil do ruky Grace po svém boku. Dlaní obemkl její drobné zápěstí a táhl ji středem sálu ke své rodině, kterou chtěl alespoň zběžně pozdravit, jak se patřilo. Nejdříve se střetl tváří v tvář s matkou, která ho počastovala komplimentem, který ji hned vrátil.* S Grace se už znáte. *Představil poněkud odbytě svůj doprovod a a kývnutím pozdravil i Samanthu, která byla v doprovodu Gabriella. To byl právě člověk, kterého hledal.* Tsai Mei Lan. *Bradu pozvedl o něco výše a ačkoli jej znal z Akademie, opět mu nabídl formální pozdrav potřesením rukou.* Samantha už mi předala nějaké hlášení. Se Sebastianem jsem se již byli poohlédnout kolen Brooklynu a podívali se na to rojiště. *Bez většího rozmyšlení se pouštěl do pracovních záležitostí bez ohledu na to, že to nemusela být konverzace, do které se mohli všichni zapojit.* /Možná bychom mohli probrat, jak a kdo provedl tu pitvu./
*Když ji GABRIELL drcne loktem, jen se víc narovná a tváří se, že se nic nestalo, čekajíc, až se muži seznámí. Sama se ohlédne, když Sebastian přesune pohled za ně a zahlédne lovkyni, která šla s CALEBEM. Zdálo se, že sem zamíří, ale žena se odpojila, což jí nakonec neprošlo a ocitla se tak v jejich už skoro kroužku.* Zdravím. *Pozdraví CALEBA, uvolní si ruku z rámě parabatai a otočí se ke GRACE k níž natáhne ruku.* Dobrý večer, Grace, jsem Samantha Burberye. Pokud jste od nás z New Yorku, tak se těším na společnou hlídku. *Usměje se na mladě vypadající lovkyni, ale nehádá její věk, sama vypadala mladě a mnozí í hádali méně. Podívá se na ostatní a přistoupí ke GRACE blíže.* Muži začali řešit povinnosti, co byste řekla, že bychom se podívaly k těm stolům? *Nechtěla stát v tak velkém počtu mužů a řešit práci. Tento svět byl stále jaksi patriarchální a se Sam tu nikdo příliš nyní nemluvil a jako ozdoba tu stát nechtěla a dle způsobu, jakým tu dopravili druhou ženu, doufala, že to bude cítit stejně.*
Roztrhol? Keby ste mi dali vedieť tak by som sa vrátil. Zošiť niečo také by som dúfam zvládol. *Povie mierne ohradene, šitie mu pomerne šlo Ponúkne MIRJAM ruku, aby mohli vkročiť dnu. Fakt, že sa Mirjam a Sunil na seba oblečením ponášali mu prišlo pomerne vtipné. Keď však zahliadol, že mnoho lovcov vybralo práve túto farebnú kombináciu prišlo mu to milé.* Mám len jedno sako, myslím si, že zhladiť sa so mnou nebude tak namáhavé.. aspoň máme dôvod niekam ísť v budúcne. *Posuemeje sa pri čom si len prstami prečeše vlasy.* Máš v pláne zaútočiť na jedlo? *Pozrie sa s úsmevom na SUNILA, ktorý touto vlastnosťou bol pre neho už pomerne známy. Avšak ak mal byť úprimný bol by rád, keby sa mohli zvyšok večera len porozprávať a posedieť. Predsa len, tancovanie jeho šálka nebola a s rodinou nemal v pláne ostávať príliš dlho. Keď si však všimol ryšavých bratov neisto na chlapca pozrel. Rozumel prečo by sa s nimi chcel ísť zvítať.* Chcem sa mu dnes vyhnúť čo najviac. Z princípu. *Odvetí po tichšie smerom k MIRJAM. Stále však očakával, že by sa k nim pridal aj MATTHEW, nevedel, aké známosti má, ale zdalo sa to, ako dobrá možnosť na spoločne trávený čas.*
*Aj keď sa nechal trochu zamestnať svojim bratom, napchávajúcim sa pri stole, svoj pohľad rýchlo nasmeruje späť k o niečo vyššiemu lovcovi.* /Zdá sa, že tento lovec má svoju výchovu./ *Stisne GABRIELLOVI ruku a naznačí nešťastný úsmev, ktorým iba potvrdzuje jeho slová.* Nie som. Ale čo sa dalo čakať? Povinnosť je povinnosť. *Odpovie mu a vráti ruku naspäť za svoj chrbát, pričom počastuje nepríjemným pohľadom svojich rodičov, ktorí sa konečne otočia a pomalým krokom odídu, pričom mu matka ešte naznačí, aby neskôr prišiel za nimi, že sa s ním porozpráva a keď vidí matkin pohľad, ktorý na chvíľu blysol k SAMANTHE, odznova mu stúpne tlak a naznačí jej hlavou, aby sa už pobrala preč. Keď ide odpovedať GABRIELLOVI na poznámku o tom, že ho zháňal, už sa k ním pridruží Caleb s jeho spoločníčkou, Grace.* /Ako som si mohol myslieť./ *Preblesne mu hlavou a už o chvíľu Caleb preberie slovo medzi lovcami, pričom si všíma, že SAMANTHA a GRACE sa asi niekam chystajú odísť a on sa odznova vráti k debate, ktorú jeho brat začal.* /Bože, prosím ťa, pomôž mi z tohto trápenia./ *A prestúpi z nohy na nohu. Plánuje sa čo najskôr vypariť.*
*Mávne nad tým rukou.* Tam skôr šlo o to, že som našiel v inštitúte už len Mirjam. Ale jasné, nabudúce ti dám vedieť, keď budem vedieť, že si niekde blízko. *Sľúbi mu a nechá sa popostrčiť do miestnosti. Aj chcel pôvodne reagovať na to, že či sa s Mir zladil, ale nakoniec videl čiernu a červenú všade v miestnosti, takže to nebral ako nič zvláštne či nové.* Že sa vôbec pýtaš? Poďme, prosím. *Povie nadšene. Za bratom pôjde neskôr, alebo ani vôbec. Zažil s ním už niekoľko dlhých rokov a zrejme by aj tak dostal do nosa, ak by mu pokazil jeho "rande". A nos už mal krivý dosť aj bez toho. Začne prechádzať smerom k stolom s jedlom, čím ako reťaz za sebou potiahne Mir a tá zase Sandera. Ihneď si vezme tanierik a začne si nakladať. Ako sa pozrie ponad rameno, pošle svojmu bratovi vyplazený jazyk, nakoľko videl, ako ho sledoval, ako si on spokojne naberá, kým on sa snaží pred svojím dievčaťom správať ako správny gentleman a pravdepodobne tam stojí o hladu.*
*Vezme si od CALEBA nabízenou skleničku s alkoholem a než se stihne vzpamatovat, už jí vláčí za sebou skrz dav.. je jen ráda, že vepředu jde on a ona se nemusí prodírat naskrz. Jen tak tak si stačí nepolít svoje šaty, když se pokusí stačit CALEBOVÝM rychlým krokům. * /Zpomal, prosímtě... / *Chce to říct nahlas, ale asi by ji přes hudbu neslyšel a to už ho vidí se zdravit s paní Hawkstone.* Ráda vás zase vidím.. *Usměje se na ni a i když jí před několika lety nabídla tykání, pořád si na to nemůže zvyknout. Calebova otce ale vidí úplně poprvý a chce mu podat ruku, jenže nemá tolik odvahy udělat krok dopředu a narušit tok konverzace, který tam všichni mají.. zůstane nepatřičně stát vedle CALEBA a pohledem zůstane na SEBASTIANOVI.. i jeho chce pozdravit, ale přeruší jí jiná lovkyně. Věnuje mu jen úsměv a pokrčení ramen a odtrhne tak svůj pohled k ní.. překvapeně zamrká.* Těší mě, SAMANTHO. *Podá ji svou ruku a usměje se na ni vděčně, když ji zapojí do konerzace.* Působím jako diplomat na Zimním dvoře a do New Yorku jsem se vrátila před čtyřmi dny.. *Vysvětlí a a rovnou se rozejde ke stolům, kam SAM předtím navrhovala se projít.* Kolikátý je to váš ples? /Ostatní lovci museli zažít tolik plesů.. pro mě je tohle ještě pořád dost nový, když nepočítám plesy na Zimní dvoře./
*Prítomnosť CALEBA ho neprekvapila, avšak muža už nejaký ten rok nevidel, nezdalo sa, že sa príliš zmenil. Pri podrobnej prehliadke usúdil, že bratia sa aj napriek drobným rozdielom skutočne ponášajú. Obzvlášť keď videl aj ich rodičov. Nevedel, akú rodinu dynamiku prechovávali. Sám si nebol istý čo z tejto spoločnej spolupráce očakávať. Svoje meno mu však zaznelo v ušiach pomerne jasne.* Caleb Hawkstone. *Odvetil podobným rázom pri čom jeho chrbát sa mierne narovnal. Kývol len hlavou na znak úcty, podobne, ako pred chvíľou spravil Sebastianovi, na čo k nemu vystrel ruku, ktorou značne potriasol. Jeho stisk nebol nijak silný, avšak bol citeľný.* Zdá sa, že priestor na prácu je vždy. *Odvetí jednoducho zatiaľ čo si založí ruky za chrbtom po tom, ako SAMANTHA opustí ich konverzáciu.* Sám som na hliadkach doposiaľ nič s týmto prípadom nezastihol. Ako ste pokročili? Pokiaľ vaše nájdenia chcete zdieľať teraz. *Povie pri čom sa späť otočí ku SEBASTIÁNOVI.* Povinnosť to rozhodne je, ale kyslí výraz pre reprezentáciu môžete aspoň na moment skryť. *Pousmeje sa, jeho úmysly neboli krivé, avšak zjav, ktorý Sebastián niesol, bol horší, ako ten,keby tam nebol vôbec. Minimálne na neho to tak pôsobilo.*
*Nechá sa stiahnuť k jedlu. Nechcela byť sama, takže sa pre teraz držala pri chlapcoch, dokým nenarazí na niekoho iného. Videla tú aj nejaké lovkyne, ktoré spoznávala z New Yorku, ale nechcela ich priveľmi otravovať, keďže sa predsa len nepoznali. SANDEROVI len kývne, že plne rozumie, čo tým chce povedať. Ani ona sama už nechcela jeho otca stretnúť. Bol to čudák a necítila sa pri ňom bezpečne. Urobí ako Sunil a vezme si tanierik, ale narozdiel od neho si naloží len trochu a postaví sa tak, aby nezavadzala dievčatám pri konverzácii.* Ach, len škoda, že tu nevidím ani nikoho, koho by som mimo Gabriela poznala. *V tom si spomenie, odkiaľ jedno z dievčat pozná - SAMANTHA, sesternica SANDERA a parabatai GABRIELA. Už dlhšie sa chcela s dievčaťom porozprávať, nakoľko z každej strany o nej počula inak. Z jednej strany bola harpija a z druhej len nešika.* /Čo je však pravda, to si musím zistiť sama. Zatiaľ som ju však na lôžku nemala./
*Když na něj zamával SANDER ať jde k nim. Tak odešel z rohu a vydal se směrem k němu.* Ahoj *Pozdraví ho a usměje se na něj. koukl se na lovce kteří stáli vedle něj ty nějak extra nepoznával. Teda minimálně si to myslel podíval se na ně a aby nevypadal jako nějaký buran co se neumí představit tak řekl* My se asi neznáme že ? Já jsem Matthew *řekl jejich směrem a usmál se na ně. Chvíli přemýšlel jestli je fakt nezná ale nějak si je nevybavoval takže asi ne.*
Ďakujem, moja práca nie je najlepšia, ale asi to bude lepšie, ako lekárske štichy.. i keď nechcem ti krivdiť. *Mrkne na MIRJAM zatiaľ čo sa takmer všetci ťahajú sálou. MATTHEW sa mu na moment tak stratil z dohľadu kým si SUNIL začal naberať jedlo. Sám si nič na jedenie nevzal, len si nalial trochu červeného vína, chutilo však omnoho horšie ako to čo mal u Nurgalievovcov na sviatky. Pohľadom oka však zahliadne aj SAMANTHU. Nijak jej však pozornosť nevenuje, nestála mu za to. Aj keby sa rozprávala s Anjelmi tak to pre Sandera nič neznamenalo. Povšimne si však MATTHEWA v zelenom. Od tréningu boli len pár krát na hliadke, chlapec sa zatiaľ nijak neprevinil v jeho očiach.* Nevedel som, že prídeš. *Pousmeje sa na chlapca zatiaľ čo si odpije z vína a kývne k nemu.* Nie je úplne neschopný, narozdiel od Kyly. *Pousmeje sa zatiaľ čo sa otočí smerom k lovcovi.* Musíš sa tu cítiť, ako doma či nie? Keď si v Idrise vyrastal. *Pousmeje sa na neho zatiaľ čo sa pozrie na SUNILA.* Mám ti podržať ešte jeden tanier, alebo máš dosť? *Podpichne ho pri čom si povšimne svojho vrstevníka Casiana s nejakou dievčinou.* Tvoj brat má priateľku? *Opýta sa pomerne prekvapene.*
*Byl tolik zabraný do rozhovoru, že mu uniklo, že se jeho společnice zdekovala jinam a s někým jiným. Jak typické.* S tím nemohu jinak než souhlasit. *Kývl bradou Gabrielovi souhlasně a odpil z poháru, který stále držel v pravé ruce.* /Nezastihl?/ *Na okamžik se zarazil, neboť předpokládal, že by to měla být jeho priorita, nicméně nehodlal dělat předčasné závěry o jeho postupech.* Bylo to tedy předpokládám víceméně v rukou Samanthy? *Očima zabloudil na místo, kde ještě před chvílí lovkyně postávala, aby ji zapojil do konverzaci, nicméně zjistil, že se ji podařilo odběhnout i s jeho doporovodem.* /Ženské./ Zatím nic, co by situaci překotně měnilo. *Usoudil lehce podrážděně ze svého výsledku, neb ačkoli se věnoval lovu pouze pár dní, očekával už tak nějaké výsledky.* Vyčistili jsme místo od démonických zárodků a vajec, nemělo by se tam nic nového vylíhnout. A následně jsem místo uzamkly pomocí run. Ačkoli je to neobvyklý postup, věřím, že se může osvědčit, pakliže se démon na místo měl tendence vracet. *Podotkl slovy Samanthy, která ho na to dříve upozornila. Gabrielova reakce na Sebastiana ho zastihla nepřipraveného a zacukaly mu koutky rtů, přičemž se neudržel a uchechtl se.* /Tak si zasloužíš./ *Pobaveně se dívá na Sebastiana a je zvědav na jeho reakci.*
*Na SANDERA pozrie so strachom. On by sa bál niečo také Mir povedať. Bol si istý, že kebyže lovkyňu naštve dostatočne, tak mu zláme každú kosť v jeho tele a ešte mu ich aj všetky pri tom pomenuje. Síce ju ešte nevidel niečo také spraviť, ale zatiaľ od nej len pýtal a videl, že dievča si to už uvedomovalo tiež.* /Jej časť skleníka budem musieť spraviť o to lepšie. A všetko bude musieť byť dokonalé. Ešte mi aj najbližšie na lôžku odstrihne vlasy, keď budem v bezvedomí./ *Obáva sa jej. Spokojne si nakladá, pričom SANDEROVE slová o tom, že či mu má podržať tanier, vezme vážne, a jeden mu podá do ruky, načo si naňho naloží ešte nejaké sladké a ovocie. Predsa len po slanej večeri treba aj trochu sladkého.* Ďakujem ti, Sander. *Povie úprimne. Nerozumel, že ako mohol chlapec vedieť, čo také by mohol spraviť, aby Sunilovi pomohol.* A teší ma. *Pokývne k MATTOVI, načo sa konečne pustí do jedla. Spokojne zahmká, aké dobré to bolo. Na kyslý výraz SANDERA po víne sa zasmeje.* Neboj, potom ti na izbe nalejem z lepšieho. *Mrkne naňho.* Takže, MATTHEW, moje meno je Sunil. S čím bojuješ? *Začne sa hneď zaujímať, sotva SANDER naznačí, že bojuje dobre. To, že má brat dievča, nechá na potom.*
*Obe lovkyne odchádzajú a to sa s Grace ani neuvítal, no nakoniec sa odvráti a strieda pohľady medzi svojim bratom a Gabriellom. Potom sa odznova poobzerá po dave a nevidí nikde v dohľade nikoho nového. Namiesto toho pohliadne na mladého lovca spred včera, ktorý na neho ale nehľadí, takže sa vzdá snahy kývnuť mu. Možno ho lovec už videl, ale on ho nezahliadol, až teraz. Chvíľu je debata venovaná robote, no lovec, s ktorým sa pred chvíľou zoznámil, si nemôže odpustiť rýpnuť si. Pretočí očami.* Vidím, že vrana k vrane sadá. *Odpovie s nadvihnutým obočím, keď sa dvaja lovci, ktorí pri ňom ostali, rozhodli “zabávať” na jeho úkor.* /Humor na úkor druhých je vždy iba prejav menej inteligentnej mysle./ *Myšlienka, ktorá sa v ňom vyrojí, ho donúti naďalej postávať a hrať, že má navrch. Dnes sa predsa rozhodol nevyvolávať viac problémov, než bolo nutné, aby sa už vrátil do Inštitútu a vybral sa na hliadku, popri ktorej zbehne aj na Brooklyn.*
*Samantha jen cukne koutkem, když zaznamená pokývnutí Sebastiana a vybere se skutečně se svou novou společností ke stolům plným jídla. Doufala, že tam bude medovina, vínu neholdovala v žádné podobě.* Ach, není to trochu nepřátelské území po válce? *Diplomacie byla důležitá, jistě. Ale Grace tam tím pádem prakticky žila, když ji zde Samantha neviděla a to už tu byla pár měsíců. Věc druhá byla, že neměla víly ráda. Obecně neměla ráda podsvěťany. Lovkyně se jen lehce uhne jednomu páru, který si při tanci nedělal moc rozpaky s prostorem a stáhne za paži také GRACE, aby nebyly sraženy.* Nepolila jsem vás? *Prohlédne si její šaty s obavami. Nerada by udělala Calebovu doprovodu špatný dojem.* Ach ani nevím. Kdysi jsem tu párkrát byla jako tihle. *Poukáže zlehka rukou k dětem, které začaly hrát honičku a proplétaly se po sálu.* A nyní v poslední době jsem na to neměla mnoho času nebo jsem měla hlídku. Ale párkrát určitě. Co vy, Grace? *Pousměje se a podívá se na lovkyni, načež se porozhlédne po stole.* A z jiného soudku...nevidíte tu medovinu? *Zamračí se na výběr. Možná byla na jiném ze stolů, které tu byly, nebo ji něco zakrývalo, či ještě stála bokem, neb si ji nikdo nevzal?*
*CALEB sa mu nezdal ako prílišný vorkoholik, zdalo sa však, že jeho mienka bola v tomto momente mylná. Milo ho to prekvapilo, Gabriell bol skôr voľnejší typ, neflákal sa avšak vždy si dokázal od veci nechať priestor. Pohľadom na moment utkvel pri jedle, zdalo sa, že jeho sesternica už prišla, podobne, ako jeho rodina, ktorá sa usadila pri stole. V tomto momente to však rodinné záležitosti padli na vedľajšiu koľaj.* Táto vec je primárne v rukách Samanthy, okrem toho, moje hliadky boli v iných štvrtiach ako kde bol démon zastihnutý. Všetky zhrnutia sú pri nástenke. Tak, ako padla dohoda. Okrem toho, na hliadkach som bol najmä s Kylou Grayraven aj keď o jej schopnostiach nepochybujem stále je pod dozorom. *Usmeje sa, svojej parabatai vždy dôveroval, okrem toho aj keď sa našiel jeden silnejší démon, ostatný na to nehľadeli. Nález bol jedna vec, ich cieľom bolo ich objaviť čo najviac. Sústrediť sa len na dve oblasti, keď mali možnosť ich plochu rozšíriť mu význam nedávali.* Rozumiem. *Prikývne jednoducho keď mu Caleb objasnil čo sa im podarilo. Výsledok tohto postupu, predpokladal však čoskoro.* O vrany nejde, dúfam, že si nemyslíte, že k vám prechovávam krivé úmysly? Išlo len o radu, zo srdca. *Dodá pri čom sa pousmeje. SEBASTIÁN sa zdal, ako tvrdý oriešok. Humor mu nesedel, ale ani oficiálnosť. Osobne ho zaujímalo čo nefilim skutočne preferoval.*
*Když SANDER řekne že ho tu nečekal tak se na něj podívá a řekne mu* Upřímně mě také překvapuje že jsem dorazil *zasmál se, samozřejmě to není o tom že by se mu nechtělo nebo tak ale nejhorší pro něj bylo se vždy na podobné akce dokopat a vybrat si něco co bude vypadat aspoň trochu k světu a ne jako pytel od brambor. Díkybohu v šatníku měl tento zelený oblek který byl momentálně celkem lifesaaver.* Jo je tu fajn no konečně na chvíli odejít z New Yorku *řekl a usmál se, co si budeme jak už SANDER říkal v Idrisu vyrůstal takže to bylo jeho velmi oblíbené místo a rád se sem vrátil. i když v New Yorku není zas až tak dlouhou dobu i tak mu to tu chybělo.* Taky mě těší *řekl směrem k lovci, který se mu přestavil jak SUNIL zeptal se ho také na otázku s čím bojuje na to mu odpověděl* Hele nejčastěji asi s lukem šípy ale nepohrdnu ani ostřím či dýkami co ty ? *zeptal se směrem k SUNILOVI*
*Kousne se zevnitř do rtu, protože si uvědomí že si hned nechce udělat nepřátelé tím, že zmíní kým je a jakou pozici vykonává. I když se SAM zdála jako velmi přátelská, musí si dávat pozor komu bude důvěřovat.. to se na vílím dvoře naučila poměrně rychle.* To sice je... *Přitaká s kývnutím hlavy, když prochází sálem.* Ale může to být příjemně strávený čas, když vás respektují.. *Dodá na závěr a dál Zimní dvůr nerozvádí, nechce se víc přetvařovat a lhát. Dělá to nerada.. ale zároveň nedokáže nové lovkyni přiznat, kým skutečně je a jak se k ní spolek staví.. Je to po dlouhý době, co se k ní někdo z nefilim chová bez opovržení.* Jejda.. *Zasměje se když ji SAM stáhne na stranu.* Šaty jsou v pořádku.. i když tyhle bych klidně oželela. Mám je už asi pět let a byly to jediný, co jsem ve skříni našla... *Slabě se usměje a skoro to zní jako omluva za to, že se nepřipravila tak dobře jako SAMANTHA.* /Myslím, že bude asi o něco starší než já... aspoň se svým projevem působí na větší úrovni než jakákoliv lovkyně co jsem v Insitutu potkala./ *Trochu ji svým jednání připomíná svou první kamarádku Zairu, ale o něco víc přátelštější.* Vlastně jsem tu jako host poprvé.. můj výcvik byl.. trochu netradiční. *Zkouší vynechávat detaily a podívá se na malé děti, který si hrály opodál.. usměje se tím směrem a pak se otočí na SAMANTHU.* Medovina? *Zamrká zmateně protože o tom slyší poprvé.. jako klasická američanka znala spíš koktejly, víno a bourbon.* /To je nějaký zákusek?/ *Bohužel si uvědomuje, že asi musí vypadat že spadla z jiný planety, ale pravdou bylo že i když měla známý jméno, tak jako nefilim nevyrostla a o hodně věcí přišla.* Říkala jste, že jste v institutu pár měsíců, že? *Namítne a zkusí a rozhovor stočit na její osobu.* Jak se vám New York líbí?
*Dopil pohár šampaňského načež zvrásnil obočí. Ačkoli nebyl dvakrát vybíravý a vypil by vše, stále měl s ohledem na alkohol preference jiné. Pozorně poslouchal Gabrielův monolog o hlídkách a v duchu přikyvoval jeho postupům, nebo se mu zdály více systematické, než je Institut doposud vedl. Chválu ovšem zatím nenabízí a pouze kývnutím brady naznačí souhlas.* O té jsem už něco slyšel. *Podotkl, avšak vyhnul se termínu "míšenka", nechtěl vzbudit rozruch v okolí, samotnému se mu příčilo, jaké pozdvižení může pouze původ a krev mnohdy vyvolat. Ovšem principy a postupy, kterými se lovkyně řídila neschvaloval bez ohledu na její původ. Chtěl si o tom, pokud možno, pohovořit bez uší své vlastní rodiny. Rozhodl se tedy téma Institut nechat ležet ladem.* Za pár dní ho to přejde. *Uchechtl se na účet svého bratra a rozhodl se změnit téma od povinností jiným směrem.* Všiml jsem si správně, že to místo zástupce má být dočasné? Roční umístění? *Namítl jen tak mimoděk zajímaje se, zda Gabriel má úmysl v Institutu se zdržet déle, či počítá pouze s ročním smlouvou.*
NONrpg: Pořadí 1) Tsai, Caleb, Sebastian 2) Sander, Sunil, Matthew 3) Samantha, Grace, Mirjam RPG: *K první skupince se po chvíli přiblížil rodiče Hawkstoneovi a starší muž s mladě vypadající dívkou. Byla pěkná, drobná a tvářila se velmi rozpačitě. Tvářičky měla rudé a klopila zrak. Ruce měla sepjaté v klíně a za paži ji zlehka vedl její - pravděpodobně - otec. Přistoupí k SEBASTIANOVI a jen zběžně kývne ostatním, než představí sebe i svou dceru - Theresa a Joseph Cartwrightovi.* Slyšel jsem, *začne konverzačně starší muž a tváří se naprosto vážně, takový ten výraz, který nepřijímá odmítnutí.* že dnes večer nemáte doprovod. Dovolte mi znovu, vám představit mou dceru, Theresu. Myslím, že byste se mohli poznat, třeba si jít rovnou zatančit, co myslíte, Sebastiane? *Osloví lovce a jeho slova si najdou podporu u paní Hawkstoneové, která dosud ponoukala Sebastiana k tomu, aby se díval po děvčatech a toto byla naprosto skvělá příležitost! Než by se CALEB mohl začít bavit bratrovým osudem, tak se těsně vedle něj zastaví jedno z dětí s pitím, ale další dvě, co běžely za ním, to úplně nevyberou a srazí lovce společnou silou vzešlou hlavně ze setrvačnosti na GABRIELLA a pití vyletí ze sklenice a oba trochu postříká, načež se roztříští o zem u jejich nohou. Ke skupince hochu se mezitím blíží dvojice podobně starých lovců, která si někde vzala tácek s panáky, štědře nalitými a když k nim dorazili, tak jim předložili výzvu, aby se s nimi napili a zkusili je přepít. Panovala očividně dobrá nálada a nikdo si nevšimne, když padne pár panáků, které uvolní náladu, zvlášť, když si SANDER může povšimnout, že jeho otec dorazil a má jedinečnou možnost se na chvíli s hochy vytratit dál od hlavního dění, než s ním bude muset promluvit, protože se nezdá, že je Magnus Sagittarüs zrovna ve štědré náladě. K dívkám naopak zamíří veselým krokem posilněným jistě alkoholem muž, který se na ně přemile usmívá a trochu se mu motá jazyk, když k nim zezadu dorazí a vezme GRACE a SAMANTHU kolem ramen.* Zdravíčko andílci, bolelo to, když jste spadly z nebe? *Ozve se škytnutí a muž se zasměje a hlasitěji k sobě volá svého kamaráda, aby mu svůj úlovek ukázal. Ten však má pro změnu zaměřenou MIRJAM.* Ahoj děvče, chtěla by sis zatancovat? *Nabídne a nemotorně jí vysekne poklonu natahujíc jejím směrem ruku.*
Nemusíš sa obávať. Som už na šitie vselijakých tkanín a látok zvyknutá, takže až taký problém mi to nerobilo. Aj keď nabudúce by si niekto mohol oblek vyskúšať skôr, než pár minút pred odchodom. *Síce Sunilovi teraz krivdila, bola pravda, že aj ona meškala práve kvôli tomu, že zabudla na presný postup vrstenia hanfu a pre tento fakt radšej na nikoho presne neukazovala. Avšak ako to tak vidí, začínala sa pre skupinu stávať duchom. Povzdychne si a jednoducho iba zamáva SANDEROVI, ktorý ku v skupine teraz zrejme ako jediný vnímal, načo sa vydá smerom k druhej skupine, presnejšie k Sam. Tanierik už mala po zákusku takmer prázdny, tak ho ešte cestou dojedla a odložila, než konečne k dievčatám podišla.* Dobrý večer vospolok, dámy. My sa zrejme ešte oficiálne nepoznáme - Mirjam Farwing, sesternica Tsai Mei Lan. Ty musíš byť jeho parabatai, správne? *Rozhodne sa na ňu usmiať a podať jej ruku. Hneď na to sa otočí k druhej slečne, ktorú si pamätala z jediného stretnutia, ktoré v inštitúte zažila.* Aj my sme sa už raz videli, aj keď si ma zrejme nebudeš pamätať. Mirjam Farwing k vašim službám. Ak sa niekedy niekto zraníte, viete, koho už hľadať. *Záver už venuje obom a dúfa, že ich práve nevyrušila pri niečom dôležitom. V tom ich vyruší neznámy muž. Milý úsmev sa hneď premení na hnenlivé plamienky v očiach. Predstúpi medzi dievčatá a muža a ruku mu doslova odpráskne.* Nie, ďakujeme. Ako vidíte, zábavu si vieme zaobstarať aj sami. Ak toto chápete, budete zrejme chápať aj dôvod vášho odchodu. *Hovorí ostro a rázne, aby bolo mužovi jasné, že ozaj nestojí o jeho tanec či spoločnosť. Prišla za dievčatami, nie za ním.*
*Keď sa Sanderovi do ruky dostane tanier o ktorý ho tak nejak požiadal tak sa musel pousmiať. SUNIL ho niekedy prekvapoval, sám nevedel v akom smere, avšak musel uznať, že to bolo pri najmenšom usmievavé. Ochotne mu tak podržal tanier s jedlom z ktorého si nenápadne ukradol kúsok ovocia. Skúsil aj kombináciu syru a červeného vína, čo nebolo tak zlé, ako očakával. Spokojne si tak uhryzoval zo Sunilovej porcie zatiaľ čo študoval okolie, aby sa uistil, že nie je v dohľade svojho otca.* Máš to víno od Elaide? *Nadšene sa na neho usmial pri čom pozvanie k nemu mu viac menej uniklo. Väčšinou bývali na neutrálnej pôde. Kuchyňa, tréningová sála, alebo strecha, kde bolo Sanderove obľúbené miesto. Následne sa tak otočí na MATTHEWA, pri čom na jeho slovách sa mierne udiví. V jeho hlave ho mal zaškatuľkovaného, ako spoločenského človeka, niekto kto si v takýchto akciach liboval.* Skutočne? Oficiálne oslavy nie sú tvoja šálka kávy? *Otočí sa s miernym prekvapením pri čom ho pozoruje svetlými očami. Oproti čierneho obleku, jeho pokožka vyzerala až chorľavo.* Z New Yorku je niekedy treba odísť, aspoň na pár dní, dokáže ťa požierať z vnútra. *Prizná pri čom si spomenie na svoj prvý rok, alebo aj druhý.. oba boli.. osamelé a jediné čo ho v meste držalo bola Mirjam a Triss. Teraz tam bola len Mirjam a Sunil. Lovkyni pri jej posune zamáva pri čom sa na ňu pousmeje, aby ju uistil v dianí. V tom čase k nim však príde podivná skupinka, shoty pred ním mu priam zapáchali a pri pohľade na shoty a následne na Sunila presne vedel, že by to nemal robiť.* Ja.. takéto moc nepijem.. príliš neustojím. *Prizná sa pri čom sa pozrie na SUNILA A MATTA oproti.* Ak tak vy to určite zvládnete. *Uchechtne sa avšak zjav jeho otca v miestnosti mu dával ešte o to väčšiu nevoľnosť. Alkohol, Sunil, jeho otec a Samantha v jednej miestnosti. Nevedel čo robiť skôr.*
*Samantha jen přikývne a pokusí se i o úsměv, snažíc se to brát pořád tak, že lovkyně tam třeba nemusí chtít být.* Nechybí vám domov? *Zeptá se mimoděk, než ji stáhne stranou z cesty tanečníkům.* Ach tak, tak to je třeba napravit. Nikdy není naškodu mít šaty, byť neholdujete takovým akcím, jako třeba já. Je lepší být připravena. *Z mírné nervozity ze všech kolem dokonce zvedne ruku, jakoby ukazovala svaly, ale spustí ji k tělu dříve, než je skutečně zatne a ukáže. Bylo to spíše gesto.* Ach tak...soukromý učitel? *Podiví se, nepotkala mnoho lovců, kteří by neabsolvovali akademii a nepotkala vlastně žádného, který by se k lovcům připojil v poslední době napitím z poháru, takže tato možnost byla v její mysli okamžitě vyloučena.* Ano medovina, je to takový sladký nápoj....ach tady je! *Zaraduje se a vezme si skleničku, načež jednu nabídne také GRACE.* Zkusíte se mnou? Nekope se, jen upíjí. *Poradí jí a potom se pousměje. Než však Grace odpoví, tak se k nim přidá MIRJAM, k níž se tedy otočí.* Ano, dobrý večer, Mirjam. *Odvětí a podá jí ruku zpátky i se pousměje. Jednat s ženami bylo prostě o tolik snazší.* Samantha. *Dodá ještě a otočí se, aby i jí nabídla skleničku medoviny ze stolu.* Dáš si s námi medovinu? *Nabídne Mirjam a protože se znají přes Gabriella a o Mirjam už slyšela od svého parabatai, nebojí se tykat. Nakonec ani ona jí nevykala. Než jí ale sklenku podá, málem obě upustí šokem, že jí někdo tak familiérně objal a k tomu to byl muž. Prudce se narovná, takřka mu nápoj chrstne do obličeje a popojde několik kroků bokem. Na mysli jí vyvstane nepříjemná vzpomínka a Sam se oklepe.* Děkuji, Mirjam. *Přidá se na stranu lovkyně a napjatě se podívá směrem ke GRACE, aby zjistila, zda je vpořádku ona. V očích měla pohled plný emocí, těžko vybrat jednu a na pažích slabou husinu. Nebyla nadšenec náhodných a nemístných doteků, hlavně zezadu...hlavně od mužů.* Měli byste jít. *Narovná se a pak natáhne ruku směrem k MIRJAM se skleničkou.*
*Samozrejme, že si všimol, že mu Sander z taniera ujedal, ale už mu ho držal, takže sa ozaj nemienil sťažovať.* Hento, čo si teraz jedol...je to dobré? Ak hej, pridaj na tanier ešte ďalšie, lebo je ich nejako málo a určite si chcem dať. *Požiada ho a nadšene prikývne, keď sa Sander spýta na ich rodinné víno. Samozrejme, že bolo to najlepšie, aké kedy Sander pil, však si ho robili sami.* Dokonca som potiahol aj starší ročník, na tom si definitívne pochutnáš. *Sľúbi mu a už teraz rozmýšľa nad tým, aké syry a oriešky k tomu prinesie, aby SANDEROVI chutilo. Má plné líca, takže so SANDEROM súhlasí o vypadnutí z New Yorku s plnými lícami rýchlym prikyvovaním. MATT sa mu pozdával.* Takže máte so Sanderom podobné zbrane? To je super, aspoň spolu môžte trénovať. Ešte si musím nájsť niekoho podobného aj ja a všetkým vám ukážem. *Sunil bol narozdiel od chalanov hlučný ako vždy. Aj preto si pôvodne myslí, že muži, či prišli, ho idú buď pokarhať, alebo sa k nim idú pripojiť, ale nápoj v ruke ho hneď prekvapí. Na pokynutie SANDERA zo slušnosti vypije pohárik, ktorý dali k nemu, nakoľko si hneď spomenul na to, ako to dopadlo posledné leto, a nechcel, aby sa SANDER cítil zle. Hodí do seba aj druhý, ale musí to hneď zajesť kuracinou, aké hnusné to je.* Sakra, to kto pálil? Chutí to ako vypáchnuté pozadie. *Pokrčí nad tým nos a je rád, že má ešte poloplný tanier, aby mal tú hnusnú chuť čím zajesť, hlavne dvojitú, keďže hrdinsky pil aj za bielovlasého lovca, ktorý sa zdal byť čoraz viac nervózny. Pozerá sa mu do očí, a snaží sa mu naznačiť, či chce vypadnúť niekam inam. Samozrejme, že by za nimi potiahol aj MATTA.*
/Asi som sa nechal uniesť prvým dojmom./ *Práve preto neznášal tieto akcie. Všetci sú vyumelkovaní, niečo sa tam od nich čaká a popri tom ako ľudia nestoja za nič. Možno to tak úplne nemyslí na GABRIELLA, skôr všeobecne, no aj z neho pocíti akési sklamanie. Zvláštne ako všetci nefilim pôsobia, akoby bol Caleb ich vzor, podľa ktorého sa správať. Nič nové a preto iba odznova prekrúti očami. Jeho postoj sa trochu uvoľní z vystretého a s rukami za chrbtom, keď sa chytí za koreň nosa a vydýchne.* Ako povieš. *Povie smerom k obom, akoby si mali vybrať, komu vlastne odpovedá. Keď dvíha zrak, nestihne ani šokovane vymyslieť plán ako čo najrýchlejšie utiecť.* /Do kelu./ *Zanadáva a keď k nemu podíde muž s dcérou, prehĺtne ťažký pocit v krku a vzdychne.* Pekný večer, pán Cartwright… a… Theresa, zdravím. *Podá ruku mužovi a taktiež dievčaťu, ktoré oproti nemu hanblivo stojí.* /Bože, ty ma neznášaš./ *Nepríjemne si pomyslí a tvár sa mu skrúti do mučedníckeho výrazu. Nevie ako vykĺznuť z tejto šlamastiky a cíti sa ešte viac nesvoj a naštvaný. No nemôže len tak odísť a dobré meno rodiny Hawkstone e aj v jeho rukách.* /To prežiješ. Jeden tanec./ *Presviedča sa v hlave a nenápadne mrkne ku Calebovi, ktorého pohľad chce zachytiť v tú chvíľu, keď do neho vrazí dvojica detí.* /Asi začnem mať rád deti./ *Pomyslí si, trochu sa sám pre seba pousmeje, no potom sa vráti pohľadom späť k dievčaťu a nastaví jej ruku.* Jeden tanec ma hádam nezabije. *Zamrmle a kývne na pána Cartwrighta, aby mu ukázal, že aspoň trochu slušnosti v ňom je. Aj tak tipuje, že dievča s ním veľa nenahovorí a nevydrží s ním ani 15 minút. A možno ak to uvidia jeho rodičia, nechajú ho nejaký čas na pokoji.* /Alebo možno nie…/ *Pomyslí si horko.*
*Gabriell pohľadom prebehol na pohárik v rukách a sám zvážil či si niečo k pitiu nezaobstará. Avšak skôr než hocičo by uvítal trochu čaju a nechcel nikoho zaťažovať, aby ho pripravil. Dlaňou si tak prejde po líci a krku, aby zahnal chuť na.. dobrý horúci.. čaj.* Je špeciálna, okrem toho, zdá sa, že má trvalé zranenie, nie som si istý, ako dlho bude schopná loviť. Je to riziko z každej strany. *Prizná pri čom víly mu neprekážali, iné rasy boli len jedincami ochrany, svoj osud si nevyberali. Rovnako, ako Kyla, vedel však, že Samanthe a Sanderovi jej existencia pochuti nebola. Bola to jedna z vecí ktorú by chcel u oboch eliminovať.* Dúfam, nerád by som s vami vykročil zlou nohou vpred. *Kývne ku Sebastiánovi, bolo zrejmé, že boli bratia. Aj Gabriell sa so svojimi sestrami často pošťuchoval. Predsa len medzi troma sestrami si z času na čas bolo potrebné vydobiť nadvládu vo veci.* Zatiaľ áno, pokiaľ však vec v meste bude kritická ako teraz, budem žiadať o predĺženie. *Vysvetlí pri čom sa slabo pousmeje keď ich spoločnosť naruší mladá slečna. Bol rád, že jeho otec v tomto smere mal mnoho možností na posunutie rodu. Mal dokopy päť detí a počas rokov sa zmieril s faktom, že Gabriell deti mať nebude. Smerom k novej spoločnosti tak len kývne hlavou na čo sám skrýval drobné pobavenie. Avšak okolo nôh sa začali príliš motať deti ucíti tak náraz a následne rozliatie pitia. Pár mladých lovcov tak ležali na zemi zatiaľ čo sa so slabým úsmevom sklonil k nim dole.* Všetko je v poriadku? Alebo sa rozváľalo iba pitie? *Opýta sa skúmavo, bol učiteľ s deťmi mal zvyčajne dobrý vzťah, a mal s nimi trpezlivosť.* Viete, že sa lepšie naháňa na chodbách, ako popri nohách? *Opýta sa hravo pri čom deti pohľadom kontroluje.* Brat sa z pytačiek nezdá nadšený. *Dodá pre Caleba s istou zvedavosťou.* Váš rodičia sú snúbenicou nenaháňajú?
*S onou otázkou se SAM trefila do černého..a tak pokrčí rameny a nervozně se usměje.* Trochu. *Odpoví hodně vyhýbavě a snaží se nedat najevo, že se jí otázky dost zarývají pod kůži. Vyvolává to v ní smíšený pocity.. na jednu stranu je neskutečně vděčná, že narazila na někoho kdo s ní vede rozhovor, ale na druhou má obavu cokoli o sobě prozradit nahlas.* To je pravda.. asi jsem si měla něco ze Zimního dvoru "vypůjčit".. *Zasměje se a spiklenecky dá důraz na poslední slovo.* /Ty róby, to jídlo.. neskutečný./ Měla jsem víc učitelů v New Yorku. Thomas Markwell, Theron Tregonwell, Ava Greenhawk.. a pak bratři Hawkstone. *Podívá se jejich směrem a vidí, že se Caleb začal bavit s dětmi.* /No.. jsou tak na stejný úrovni někdy./ *Pak si všimne i Seba co tancuje s nějakou ženou kterou ona vůbec nezná.. a i když to po včerejším rozhovoru vypadalo, že se toho změnilo málo, začíná mít úplně jiný pocity.. Zastaví se v čase a skoro zapomene, že na ní SAM mluví. Zmateně zamrká a usměje se na ní.* Ah.. děkuju. *Vezme si medovinu a zkusí zakrýt svoje schvilkový zmatení.* /Mirjam, to je další cizí jméno.../ *Pomyslí si když se lovkyně představují.* Je docela dobrá.. *Přitaká ohledně medoviny a usměje se na Mirjam.* Jsem Grace, moc mě těší. *Představí se trochu míň formálně než ostatní lovci a hned potom ucítí cizí teplou ruku za krkem a horký dech u ucha.. její rychlý reflexy zareagují a poplašeně se otřese a znechuceně se na muže podívá.* Ne, ale tebe to asi bude bolet až tě pošlu do Edomu.. *Ohradí se trpce a nepřímo ho urazí slovem démon. V tuhle chvíli by byla připravená bojovat, i když to asi situace nebude vyžadovat a muž se snad rozhodne odejít bez větších scén.* /Brr... / *Podívá se na svoje ruce, co se trochu klepou a obejme si hrudník.* Myslela jsem, že lovci stínů mají větší vychování... *Oklepe se a ostražitě se rozhlíží kolem, kdyby někoho dalšího napadlo něco podobnýho.*
U Sebastiana vykročil každý špatnou nohou vpřed. *Opět se pokusil ubezpečit Gabriella, aby si bratrův postoj nebral tolik na velkou váhu, přičemž na něj pohlédl i na snahy starého Cartwrighta svou dceru přiženit mezi Hawkstone.* /Ti si pokoj nedají nikdy./ *Ačkoliv by rád bratra popíchl, v tomto s ním soucítil a byl rád, že něco podobného nemusí řešit, když rodiče zaměstnal radostí z Tobiase.* Z toho mohu tedy vyvodit, že New York udělal dobrý dojem. *Povážil Gabriellova slova a byl překvapený, jaký lovec stínů se z něj za ty roky stal. Pamatoval si jej z Akademie pochopitelně jinak, jak fyzicky, tak i projevem. Rovněž nepočítal s tím, že by Gabriell chtěl zůstat déle, než bylo potřeba. Nechtěl dělat předčasné závěry, ale mnoho nefilim zůstalo pouze po dobu smlouvy a poté se podívalo jinam, ne-li zrovna do Města z Kostí. Ani se však nenadál, když se kolem nich přimotaly malé děti a srazil se s nimi. Ustoupil o krok dozadu s pobaveným, křivým úsměvem a zároveň kroutil hlavou.* Vztyk. *Luskl prsty levé ruky na děti, když viděl střepy pohozené okolo nich.* A odchod. *Ukázal jim chodbu, kterou zmínil Gabriell dříve a sehnul se po střepy, aby nezranily další děti, které by mohly rovněž bezstarostně běhat kolem.* Mě? *Zeptal se nevěřícně Gabriella a ihned zavrtěl hlavou.* Sám mám syna, předpokládám, že se musí spokojit s tím. *Uchechtl se a velké střepy sbíral do poháru, dokud se neobjevil někdo s patřičným náčíním, kdo se o situace postaral.*
*Nakoľko ani jedna zo žien nejavila žiadnu chuť s mužmi viac komunikovať, slušne prijala pohárik medoviny a na jeden hlt ho do seba dostala. Už dlho tento alkohol nemala, takže na moment aj zabudla, až aký sladký je, ale aspoň to šlo ľahšie dole krkom. Nakoľko im však nevychovanci prerušili konverzáciu, rozhodne sa v nej naďalej pokračovať.* Teší ma, že vás obe konečne spoznávať. Už som sa začínala báť, že v inštitúte sa stretnem len čisto s mužmi. *Nie, že by mala s mužmi nejaký problém, ale niekedy bola ženská prítomnosť jednoducho lepšia. Aj preto sa rozhodne pre nasledovné.* V New Yorku nie je ani na hviezdy vidieť. Nechceli by ste sa ku mne pripojiť na balkóne a pokračovať v konverzácii tam? *Navrhne obom ženám a zazrieť na mužov, aby im ani nenapadlo ich nasledovať, inak im dvere zatvorí pravdepodobne priamo do tváre.*
To mi dáva aspoň trochu istoty. *Dodá jednoducho zatiaľ čo pozoruje, ako Sebastián tancuje na parkete. Na pohľad sa však zdalo, že práve starý cartwright bol najviac nadšený z tejto výmeny. Áno, často rodičia chceli len to najlepšie pre svoje potomstvo, niekedy sa však tieto cesty sa často nestretali. Z úsudku Caleba sa z jeho pier vydral tichý chechot.* Možno práve naopak, ale mám rád pomáhať tým v núdzi. *Povie s humorom zatiaľ čo sa len rozhliadne po miestnosti, kde zahliadne MIRJAM, spolu so Samanthou a jemu neznámou lovkyňou. Nevyzerali byť príliš potešené a tak na moment pozoroval dianie opodiaľ.* Okrem toho, zaujíma ma čo sa bude odohrávať s mladou lovkyňou v tej čarodejkinej opatery. Bude potrebovať tréning a výučbu pokiaľ sa dostane pod krídla nefilim. *Gabriell bol v prvom rade učiteľ o tom nebolo pochýb a tak videl mladú lovkyňu, ako možnosť.* Zdá sa, že syn má tvrdú výchovu. *Podotkne pri pohľade na deti, ktoré pomaly odcupitali preč. Cez miestnosť sa opäť zahľadí na MIRJAM a SAM a pokúšal sa s nimi nadviazať očný kontakt, aby vedel či je potrebné zakočiť.*
To je mnoho učitelů. *Podiví se a dál to nerozvádí, nakonec dnes to nemělo být tolik o povinnostech, ačkoliv o nich bylo nejsnazší mluvit. Kývne na pochvalu medoviny a pousměje se, než jí úsměv ztuhne a ona se vymaní z doteku. V očích se jí mihne pobavení, protože Grace muže usadila hezky a ten se s bručením o nevychovanosti dnešní mládeže i s kámošem odpotácel pryč a za chvilku už vypadají, že si odmítnutí ani nepamatují a dají se do tance s holkama, které skutečně o tanec z nějakého důvodu stály.* Nebo jim nikdo doteď nebránil se tak chovat. *Odtuší ze zkušenosti Samantha a podá konečně MIRJAM onu skleničku a než jí řekne, že se to vlastně spíš upíjí, tak ji lovkyně kopne a Sam tak jen zklapne se zvukem zuby k sobě.* Je fajn, že tam jsou nějaké ženy. *Přitaká a potom se ohlédne na GABRIELLA a jen mu mávne konečky prstů, že na chvíli mizí, než se otočí na GRACE.* Přidáte se? *Zeptá se, čímž s nabídkou souhlasí a jestli o to GRACE stojí, tak už pomalu zamíří směrem na balkón.*
*Protože neví kolik učitelů by lovec měl mít, radši víc nic nříká.* /Myslela jsem, že čím víc tím líp?/ *Pomyslí si sama pro sebe a sleduje konverzaci mezi SAM a MIRJAM..* To jo.. za těch pět let, co jsem byla v New Yorku jsem si tam někdy připadala jako jediná holka.. *Přitaká k Mirjam a odpije si taky z medoviny.. je příjemně sladká, což ji překvapí a donutí se trochu usmát.* /Mirjam mi je povědomá... myslím, že už jsem jí v institutu musela potkat než mě přeložili na Zimní dvůr../ *Přemýšlí a má obavu z toho, že se Mirjam dozví kým Grace doopravdy je.. Polije ji horko nad tou představou, že by jí nový lovci v institutu zavrhli pro její původ a minulosti.. Pořád byla v očích spolku braná jako zrádce, co byl vězněný a souzený.* Velmi ráda... *Chytí se za sako a volným pohybem se snaží provětrat a ochladit se.* Začíná tu být trochu přecpáno.. *Přidá se za Samanthou a Mirjam na balkon.* Jste obě z Idris? *Zkusí se opatrně, ale docela neobratně zeptat když projde dveřma na balkon... hlavu zakloní a usměje se na hvězdy nad nimi.. naposledy něco podbnýho spatřila na Zimním dvoře.*
Společenský člověk sice sem ale jsem většinou líný se na takové akce dokopat *zasmál se směrem k SANDEROVI, byla to pravda to co ho na tom nebavilo nejvíce bylo vždycky ta příprava.* Jo New York je fajn ale Idris je Idris no *řekl a potom se otočil na SUNILA*Jo to máme no to je fajn *řekl směrem k SUNILOVI. Bylo fajn že měl někoho s kým může trénovat s lukem a šípy to ej pravda no. Měli by možná se SANDEREM trénovat více krát ale to je asi něco na jindy. Potom k nim přišla dvojice podobně starých lovců s táckem panáků. Samozřejmě too bylo pro Matta něco co se neodvítá. ne že by to byl ěnjaký alkoholik to zase ne. Ale alkoholem jen tak nikdy nepohrdnul.*
Ja mám také syry veľmi rád, hlavne nie sú moc praktické na nákup do Inštitútu. Z času na čas je to príjemné zobkanie. *Skonštatuje pri čom jeho odhalenie ho pomerne prekvapí.* Nevedel som, že máš oči vzadu na hlave. *Uchechtne sa pri čom na jeho pokyn dá na tanierik všetko čo tam ostalo. Letmo len mrkne na Matta, aby toto tajomstvo neprezradil a tváril sa, akoby sa nič neudialo.* Nechceš ho radšej otvoriť.. napríklad na nejakej oslave? *Opýta sa neisto, nevedel koľko vína jeho rodina skutočne vlastnila, nevedel si to predstaviť.* Také niečo nie je víno len tak na posedenie. *Nalieha na lovca, aj keď vedel, že bude skvelé nechcel, aby ho otvoril len tak, pre neho. Následne len súhlasí so SUNILOM.* Pravda, niekedy by sme si mali spoločne zastrieľať. *Spokojne prikývne, lukostreľbu trénoval vždy sám, na jeho úrovni kedy celý život na tejto schopnosti drel, bolo možné vylepšovať už len drobnosti.* Čaro je trénovať proti tým u koho si v nevýhode. *Mrkne na Sunila, aby ho mierne podpichol, po tom, ako sa však na drink opätoval tak sa cítil pomerne previnilo. Keď mu však SUNIL venuje pohľad tak len neisto prikývne a kývne hlavou jemne smerom ku dverám.* MATT. *Začne pri čom mu venuje pohľad, avšak jeho oči stále skákali ku ryšavému lovcovi.* Ber shoty a ideme. *Povie pri čom ho mierne stiahne za rukáv a následne sa vydá ku dverám. Sunil vedel, že ho bude následovať.* Niečo Vám ukážem. *Dodá aj keď nemal poňatia, aký plán mal.*
*Vydýchne si, keď muži definitívne odišli, aj keď ľutuje ženy, ktoré budú otravovať hneď po nich, ale nadšene vezme obe slečny za ruky ako tak spravila pri príchode so Sanderom a Sunilom, keď sa im zavesila za ruky, a s nadšením smiechom s nimi vyjde na balkón.* To si bola v inštitúte tu v New Yorku tak dlho? Ach, škoda, že si odišla, keď som akurát prišla. Myslím, že som ťa, GRACE, raz videla na nejakom stretnutí, ale úprimne si už ani nepamätám, či sme spolu niečo prehovorili. *Prizná sa jej.* A SAM, ak ťa môžem prezývať touto prezývkou, pevne verím, že tu aj s Gabrielom ostanete ešte nejaký ten rok. Úprimne mi chýbal, takže som rada, že ho aj konečne môžem vidieť. Vieš...asi prečo som vždy bola ohľadom neho viac ochranárska, správne? *Nechcela pred GRACE vysloviť nič, o čom by nemala vedieť, ale chcela sa uistiť, že aspoň v tomto budú so SAMANTHOU na jednom mieste. Teraz by jej stačilo aj len prikývnutie. Dievčatá pustí a lakťami sa jemno oprie o zábradlie balkóna.* Nie, ja som vyrastala hlavne v Shanghaijskom a Berlínskom inštitúte. Moji rodičia cestovali hlavne po miestach v Európe, kde ich zrovna bolo najviac treba, ale mimo to sme buď navštívili rodinu v Číne, odkiaľ je Samanthin parabatai, Tsai Mei Lan, alebo sme ostávali v Berlíne, kde sa rodičia spoznali. Idrisbola pre nás skôr...dovolenková destinácia. *Prizná sa obom. V hlavnom meste lovcov strávila len ozaj málo času.*
To tě šlechtí. *Odpověděl Gabrielovi pobaveně a uznale, přičemž přešel volně na tykání. Ačkoli formální přístup k práci byl zachován, neviděl důvod předstírat, že se z Akademie neznají. Vstal z podřepu, když sbíral střepy a protřel si dlaní tvář.* /Na tu čarodějku jsem skoro zapomněl, do hajzlu./ *Kýval hlavou a sledoval, jak se o střepy stará personál - mladí lovci z Akademie, co si chtěli také užít zábavy a zúčastnit se plesu za malou službu Spolku.* Jistě, už jsem podal hlášení Spolku, ale pochopil jsem, že se jí moc do řad nefilim nechce. Asi ji stejně bude muset prověřit Rougerenard a možná podstoupí i test před Mlčenlivými bratry. *Navrhl jen tak mimoděk vzpomínaje na proces s Grace, která rovněž byla neznámou tváří a Spolek se chtěl ujistit, že nebyla vyslána, či ovlivněna ničím zvenčí, než se infiltruje do řad nefilim. Gabriellova poznámka o tvrdé výchově ho zanechala v myšlenkách na Tobiase. Ruce měl založené na hrudi a díval se na děti, které si hrály na chodbě.* Myslíš? *Zeptal se upřímně s citem a skoro to vypadalo, že si jeho slova vzal velmi k srdci, neboť věděl, že sám měl tvrdou výchovu, a nechtěl podobným strastem vystavit svého syna. Nebyl však rovněž schopný rozeznat hranici, kdy měl vykazovat přirozenou autoritu, a kdy se choval jako autoritativní figura s umělou autoritou.*
*Uchechtne sa nad SANDEROVÝM doberaním.* Mám funkčný nos, uši aj oči. Nezahrávaj sa so mnou, Saggitarus. *Samozrejme, že aj túto vyhrážku myslí ako vtip a aj sa pri ňom dobre zabaví. Nechápavo pozdvihne obočie nad Sanderom. Ešte prehltne posledné kúsky, čo mal na taniery.* A prečo by som ho otvoriť nemal? Však si k nemu dáme aj niečo dobré, uvidíš, že sa nemusíš ničoho báť. *Uistí ho, nakoľko sa obával, že si SANDER myslel, že by sa z neho mohol ľahko opiť.* A neboj, toto víno je dokonalé na len také posedenie. *Upokojí ho znovu, pričom kompletne nepochopí, o čo sa bielovlasý lovec celú dobu snažil. Nadšene sa usmeje na oboch.* Ani sa nemusíte pýtať dvakrát. Ak by ste mali chuť na riadny tréning, len sa zastavte v mojej izbe kľudne aj o polnoci a ja vám rád ukážem. *Navrhne obom so širokým úsmevom, ako keby zjedol podkovu a odvtedy sa mu tvár neuvoľnila. Teda...uvoľní sa. Ale až potom, čo zazrie, že SANDER im naznačuje, že odchádzajú. Shoty vezme, aj obom mužom naznačí, že to im bude plne do konca večera stačiť, že už za nimi nemusia chodiť, načo na druhom konci stola zanechá prázdny tanier aj všetky poháriky, čo mu naň položili. Bol si istý, že jeho ruská krv sa v ňom v ten moment prebudila a jasne mu naznačovala, že ak chce piť tvrdé, tak aspoň poriadne. Za SANDEROM sa rozbehne hlavne pre svoj sladký tanier.* Takže, kam nás vedieš?
*Keď vedie dievča na parket, oči mu spočinú na troch lovkyniach pri stoloch s jedlom. Všimne si, že ich tam nejaký muž otravuje, no namiesto toho, aby tam išiel, ho už Theresa zatiahla na parket.* Ach pre Krista. *Zanadáva si sám pre seba a dúfa, že ho dievča počulo. Nemá na to nervy, náladu a ani povahu - Pán Cartwright bude iba rád, že ho nebude mať za zaťa, to by si chudák lovkyňa nechala ujsť nejakých úžasných, perfektných chlapcov, za ktorých sa môže vydať. Dievča sa zadíva smerom, ktorým pred chvíľou Sebastian hľadel, k ženám, ktoré sa odobrali niekam preč. Vidí na jej tvári akési sklamanie, žiarlivosť, niečo podobné? Nevie určiť.* /Vidíš, no, emócie../ *Sarkasticky si pomyslí a poslušne ju chytí okolo pása. Po nejaký čas tancujú, vyhýba sa jej pohľadu a keď sa Theresa snaží o flirt, vždy ju odbúra výhovorkou, jednoslovnou odpoveďou alebo spomenie to, aký je nemožný vo vzťahoch a spomína na iné ženy. Vedel, že po chvíli sama odíde, bez toho, aby ju urazil priamo a tak bude mať u pána Cartwrighta čistý štít. A keď tak urobí a vzdiali sa od neho s výhovorkou, že musí ísť za rodinou, unavene si vydýchne a poberie sa k stolu, aby sa konečne najedol.*
*Nad slovami sa musel zasmiať. Zo svojich starých spolužiakov, nikdy nepredpokladal, že bude blízko komunikovať najmä z Calebom. Úprimne to však bolo zaujímavá náhoda a do istej miery, to čo človek nečaká je vždy najviac prínosné. V situácií s Charlotte, v tomto smere so Spolkom súhlasil.* Treba to prešetriť, to dievča je takmer dospelé, už za seba rozhodnutia robila, či dobré, alebo zlé. *Prikývne, mladú slečnu ešte nemal šancu stretnúť, nedokázal ju tak posúdiť. Bola to istá mačka vo vreci. Aj keď to nebol úmysel, zdalo sa, že výchova dala Calebovi istú ideu do hlavy.* Tvrdá výchova často nie je dobrá výchova. Autoritu je potrebné mať, ale treba dať aj moc deťom. Nech sa učia na chybách, a sami ich pochopia. Sám však neviem, akoby som dieťa vychovával pokiaľ by bolo moje. Toto je len.. vonkajší pohľad. *Niekedy to bolelo, áno, ale za tie roky.. tento fakt musel prijať. Pozrie tak na Caleba pomerne opatrne, sám nevedel, ako u neho fungovalo. Mohol však len hádať.*
*Sam nechá první odpovídat MIRJAM, sama se tak o ní něco dozví a překvapeně se na lovkyni podívá, když se do ní zavěsí. Neucukne však, byť je to pro ní i tak narušení komfortní zóny. Jednoduše ne, že by byla nepřátelská, to ne. K nefilim se chovala většinou přátelsky i si s nimi popovídala, dotyky však patřily do okruhu blízkých, pokud to nebylo formální podání ruky...nebo tanec, nabídnuté rámě, trénink čí pomoc v boji...a tak podobně. Neusměje se tak, jen se podívá na cestu před nimi a hlídá sklenku, aby nevylila. Nezakáže jí říkat jí Sam, to už ocení drobným úsměvem, byla na tu zkratku zvyklá.* Vím. *Potvrdí a když ji pustí, tak si ruku nepatrně promne, spíš kvůli náhlé ztrátě tepla venku, než z toho, že by jí to bylo až tak nepříjemné, načež upije ze skleničky a jen co MIRJAM skončí, tak odpoví GRACE také ona.* Z Ria de Janeira v Brazílii, ale hodně času jsem strávila v Norsku, kde nás cvičil Sanderův otec a pak na akademii. *Odvětí a pokrčí rameny.* A ty jsi tady z Idris nebo odjinud? *Oplatí jí otázku ve snaze zjistit více o lovkyni, která se příliš nebránila životu mezi vílami a dopije medovinu, ne že by jí ve sklence bylo hodně.* Omluvte mě dámy, řekne PO odpovědi Grace (pokud odpoví) a zamíří zpátky dovnitř s výmluvným pokynutím prázdným pohárem a husí kůží a zamíří k jídelnímu stolu, kde se zastaví poblíž SEBASTIANA, která si vybíral zřejmě jídlo.* Jaký byl tanec? *Nadhodí, když hledá pohledem medovinu, najde ale jen uzavřenou láhev, neb si nechtěla brát zbytečně další skleničku a přidělávat někomu práci. A protože ta byla dotažená, tak po pár pokusech o otevření láhve s medovinou ji podá SEBASTIANOVI.* Mohl byste, prosím? *Požádá jej a věnuje mu rozpačitý úsměv, že jej s tím otravuje.*
*Nemá tušení o kom SAMANTHA a MIRJAM mluví a tak zůstane tiše stát a připadá opět trochu navíc.. I když byl ráda, že tu potkala nový lidi a hlavně lovkyně z New yorku, nebyla tohle zábava na kterou byla zvyklá.* /Takže cestovaly kolem světa.. páni. Zatímco já trčela celý život v New Yorku.. Kromě faerie je Idris jedinou zemí, kam jsem vycestovala mimo Státy./ Asi jo.. museli jsme se vidět, než jsem byla odvolaná na Zimní dvůr.. *Podotkne s medovinou v ruce a rukou si podepře bradu, když se dívá z balkonu na Alicante.* Já jsem prožila skoro celý život v New Yorku.. /Nic tak zajímavýho jako vaše dobrodružství./ *Pomyslí si trochu hořce a podívá se jakým směrem se vydala Sam.* A kdo je ten Tsai Mei Lan? *Zeptá se Mirjam, aby řeč nestála.. odtuší, že to bude asi ten Asiat, co stál vedle Sam když se vítala s Cornelií Hawkstone, ale neví jestli je taky v institutu... Mezitím si i všimne, že Sam nabízí Sebastianovi láhev s alkoholem, což jí hodně znervozní a ostražitě a úzkostně se tím směrem dívá aniž by si uvědomila, že to může působit všelijak.*
*Oči mu mimovoľne uchádzajú k pohárom s alkoholom a pocíti túžbu napiť sa. Vedel, že na plese bude alkohol, a vedel, že stretnutie s takým množstvom alkoholu, ako tu je dnes, býva spúšťačom návratu k alkoholizmu. Desí ho, že ho nik nekontroluje, no rýchlo si nahádže do taniera nejaké mäso, ryžu, zeleninový šalát a ďalšie množstva jedla. Keď sa na tanier zahľadí, zdá sa mu, že je toho jedla veľa. Nenapadne mu, že závislosti môžu predchádzať iným závislostiam a prejedanie, alebo prepracovanie z nekonečného trénovania a cvičenia, nie je taktiež zdravým životným štýlom. Ak sa nebude kontrolovať. Okolo stolov sa však dvíha zápach alkoholu a keď sa otočí, všetci naokolo držia v rukách pohár so šampanským, vínom alebo niečím tvrdším a sťažka si vzdychne.* /Tento večer je zlý sen. Už to nemôže byť horšie./ *A v sekunde jeho poslednej myšlienky k nemu pristúpi SAMANTHA, vzdychne si, akoby nemohol mať trochu času na pokojné žitie a užitie si jedla. No nešťastne na ňu pozrie a vzdychne, pričom sa chytí za čelo.* Katastrofa. *Odpovie úprimne, pretože sa mu už nechce hrať formu. Opasok ho sťahuje a ťažko ho obleje pot, keď hľadí na SAMANTHU, berúcu do ruky fľašu medoviny a následne keď mu ju podá.* Ja… *Zamrazí ho a napadne mu, že si môže dať aspoň jeden pohár, so SAMANTHOU, veď sa nič nestane, aj keď jeho racio vie, že je to klamstvo, ktorým sa sám seba snaží oklamať. I tak vezme fľašu do ruky, prezrie si ju a otvorí.* Tu to je.
*O tom, ako prežila svoj život SAMANTHA už niečo vedela. Vedela, že je z Nórska rovnako ako aj jej najlepší kamarát Sander, a že si potom s Gabrielom precestovali riadny kus sveta.* O SAM som už vedela, ale určite si bola aj niekde inde aj ty, GRACE. *Usmieva sa na ňu, aby jej ukázala, že je to v poriadku a môže s ňou rozprávať. Zamáva SAMANTHE na odchod a rozhodne sa venovať už len čisto GRACE.* Inak, nie je ti chladno? *Dá si dole vrchnú šálu svojho oblečenia a ponúkne ho Grace, kebyže sa chce trochu prikryť pred večerným počasím.* Je to jeden z mojich najlepších kamarátov, keď som bola mladšia, vlastne môj bratranec. A pre Samanthu je jej parabatai. *Objasní jej. Otočí sa späť dnu, kde pohľadom nájde Gabea a ukáže naňho.* Je to ten vysoký číňan v tom tradičnom červenom oblečení, ktorý sa nachádzal vedľa jedného z bratov Hawkstonovcov. Robí teraz v inštitúte poriadky a niečo ako učiteľa, takže podľa mňa, ak ťa niekedy bude hocičo trápiť, tak sa kľudne zastav za mnou alebo za ním. Obaja budeme radi, keď budeme vedieť pomôcť. *Navrhne jej a s iskričkami v očiach sleduje vysoké veže, ktoré stáli okolo Alicante.* Keď som bola mladšia, tak som neskutočne chcela v Alicante bývať. *Prizná sa dievčine vedľa seba, keď si všimne jej výrazu.* Stalo sa niečo? *Nerozumie.*
Právě proto. *Přikývl na slova Gabriella, ovšem zadumaný výraz se mu nevytrácel z tváře s pohledem na děti.* Je téměř dospělá, avšak čarodějka se odvolávala na blízké vztahy a podobné věci. Myslím, že už je dost stará na to, aby si vybrala mezi povinností a náhradní rodinou. *Ačkoliv se mu ta slova slova příčí, musí zachovat stejný postoj jako by měl Spolek. Svůj vlastní názor musí odložit stranou, alespoň před Gabriellem, neboť se stále jevil více jako jeho kolega, než známý.* /Sám bych nechtěl být na místě čarodějky, pokud to míní upřímně. Ale stále mám pocit, že za tím bude něco víc. Že se snaží děvče zneužít, že jej naočkovala vlastními názory, nebo hůř - použije krev nefilim k různým magický experimentům, tak jako to zkoušel Valentýn Morgenstern./ *Rád by se se svými myšlenkami svěřil nahlas, ale zůstal mlčenlivý a netečný vůči Gabriellovi. Tímto téměř nepochytil polovinu slov, která směřovaly od Gabriella k Calebovi. Navzdory tomu pokývl hlavou na srozuměnou.* Někdy nevím, jestli jsem na něj příliš tvrdý. *Rozhodl se trochu popustit uzdu a svěřit se.* Nechci, aby si prošel stejným, nekompromisním výcvikem jako kdysi my. *Pokračoval dál, neb věděl, že pokud by ho někdo v tomto mohl pochopit, pak to byl Gabriell, který se narodil v těle ženy.* Ale zároveň také nechci, aby přišel k nějaké újmě kvůli tomu, že něco zanedbám. *Frustrovaně stáhl obočí k sobě a byl by si přál, kdyby tu byla Hailey, které se mohl o něčem podobném svěřit. Sice jejich vztahy nebyly takové, jaké by měly být, ale o Tobiasovi se cítil bezpečněji, když mluvil spíše s Hailey.*
*Dál si s ní ještě pár shotu potom se s nimi rozloučil a odešel*
Až tak hlasno nemľaskám. *Namietne pri čom mu venoval priamy pohľad pri ktorom nevedel či sa začne smiať, alebo to skutočne myslí vážne. Okrem toho, zarazilo ho oslovenie, nikdy nepočul Sunila povedať jeho priezvisko.* Nie Sa, musíš mierne natiahnuť. *Napraví jeho výslovnosť pri čom ho mierne podpichoval..* Mal by si si ho možno.. ušetriť na veľkú príležitosť. *Dodá aj keď sa zdalo, že Sunil to tak jednoducho nevidel. Možno práve ryšaví lovec bol jeden z mála, ktorý mu vždy daroval to najlepšie. Všímal si, aká káva mu chutila a pamätal si, ktoré sú jeho obľúbené olejové farby a perá. Bol za takého človeka v živote rád, uzemňoval ho keď to potreboval. Mal ho rád. Skutočne. To, že si všimol jeho pohľadu.. cenil si aké drobnosti, ktoré mu Sunil ukazoval.* V izbe? Mal by si si niekedy na slová dávať pozor Nurgaliev. *Mrkne na neho nakoľko jeho slová bolo možné vyložiť rôzne.* Raz budeš mať z usmievania vrásky. *Podotkne mu keď vidí, že nech sa dialo čokoľvek lovec si udržiaval úsmev. Prstom mu tak letmo prejde po kútiku, nakoľko tam mal drobnú omrvinku z jedla, ktoré si naložil. Po ich ústupovom momente sa na oboch pozrie.* Ako Sa cítitš na lezenie? Máš prípadne stelé? *Opýta sa pri čom ukáže na jedno z okien na chodbe.* Dá sa dostať na strechu Gardu. Chodieval som tam keď som tu študoval.. *Chcel spomenuť Oscara ale zahyrzol si do jazyku.*
Zatiaľ nemala šancu svoje povinnosti spoznať. Ale bude pred ňou výber. *Dodá jednoducho, nakoľko dievča podľa toho čo vedel, si nefilim asi nepamätalo. Čo jeho udivovalo, bol fakt, že čarodejka si neuvedomila, koho skutočne vzala do vlastníctva. Runy sa skrývali ťažko, ku príkladu runa zraku nemohla byť na jej dlani, inak by bola jej rasa pomerne zrejmá. Možno bola skrytá mágiou? V intrigy nechcel veriť, predsa len nechcelo sa mu veriť, že by dolnosveťan uzavrel dohodu s mladým lovcov bez toho, aby očakával vypočúvanie spolkom.* Človek vie keď je tvrdý. Pokiaľ nemá pošramotenú morálku. *Kývne ku Calebovi a tmavé oči mu behali po lovcovi.* Výcviky sú tvrdé, ale učia, nevychovávajú. *Mierne sa pousmeje, pri čom vypustí vzduch z pľúc pri pohľade na sálu.* Pri tomto rozhovore, mal by som ísť pozdraviť svoju rodinu. *Povie pri čom sa zahľadel na pestré sestry pri stole. Cnelo sa mu.* Rád sa o tomto porozprávam aj inokedy, dúfam, že to nie je naposledy. Popravde, je to príjemnejšie, ako neustále tancovanie okolo práce. *Kývne smerom k lovcov pri čom počká na jeho stranu, kým sa nepoberie smerom k rodine Tsai.*
*Zavrtí hlavou, aby opravdu MIRJAM přesvědčila že nikde jinde nebyla.* Bohužel.. celý život znám jen New York City.. *Pokrčí zase ramena a překvapeně kouká na Mirjam, která ji nabízí svou šálu.* Děkuju, ale vlastně jsem se utekla protože tu je chladno... jsem na to zvyklá ze Zimního dvoru. *Usměje se vděčně a doufá, že odmítnutí Mirjam nijak neurazí .. to by nerada.* Radši si ji nech, sluší ti víc. *Dopije medovinu a rozhodne se, že asi radši zůstane příště u bourbonu. V davu se pokusí najít vysokýho asiata s čímž nemá problém.* /Měla jsem se mu asi taky představit... a nebo mám radši zůstat bokem a dělat, že nejsem?/ To jsem ráda.. zní to jako kdyby v institutě byl pevnější tým. *Opáčí a trochu ji to dodá sebevědomí, že by tam nemusela působit jako outsider a to i když tam byla dřív než kdokoli z nich.* Ne to nic.. *Slabě se usměje, ale uvědomí si náhle že to neznělo moc přesvědčivě.* /Jenom mám špatný pocit z toho, když se Sebastianovi objeví v ruce flaška... to ale nahlas říct nemůžu./ Takže jsi vyrostla v institutu a nebo jsi chodila i na tu slavnou akademii? *Zkusí odvrátit pozornost od svojí nervozity a úzkostlivosti.*
*Tiše se zasměje, když se plácne vedoucí Institutu, bylo to tak zvláštně spontánní gesto, nebylo upjaté, nezdálo se, že by mělo působit profesionálně nebo tak. Prostě...byl sám sebou, možná. Nedokázala to odhadnou, ale byl zástupce vedoucího, pochybovala, že toto dělal normálně. Pozvedne obočí a zaváhá, když zamrzne, pak mu ji ale bez protestů předá a nechá jej láhev otevřít.* Díky. Dáte si? Nebo se raději první najíte? *Zeptá se a nalije si, načež láhev zavře dost pevně, aby se nevylilo, kdyby se převrhla, ale dost slabě, aby ji dokázala znovu otevřít.*
Ale je to dostatočne nahlas, aby som to počul, Sander. Mňa neoblbneš, keď sa to týka jedla. Aj ked tú mrazenú pizzu ohreješ hocijako poriadne. *Pripomenie mu s pobavením. Pre neho samého bolo využitie Sanderovho priezviska niečo nové.* Saggitarüs? *Opraví sa.* Asi by som sa ho mal naučiť hovoriť poriadne, ak ho mienim používať, no nie? *Myslel to ako vo forme toho, že ak ho mieni s jeho priezviskom takto pre pobavenie napomínať.* Tak...si spravíme nejakú príležitosť. Za chvíľku budem mať narodeniny. Čo povieš na to, že by sme si tú fľašu spolu otvorili v ten deň? *Navrhne mu ako kompenzáciu, keďže mu začne pomaly dochádzať, kam tým Sander asi celú dobu mieri.* /A dobrý alkohol by sa mal piť a nie sa naň len pozerať./ *Pomyslí si ešte, aj ked to už nahlas nepovie, nakoľko len teraz ušli pred tými starcami.* A čo ak budem? Aspoň budú všetci vedieť, že som bol v živote šťastný. Zrejme by sme mali spôsobiť tieto vrásky aj tebe, čo na to povieš? *Zasmeje sa a aj by Sandera pošteklil, kebyže nedrží tanier koláčikov, na ktoré si robil celú dobu miesto.* Nechápem, aký by si mohol mať s mojou izbou problém. Len preto, že som nešikovný, neznamená, že mám v izbe bordel. Matka si ma vychovala dobre. *Podotkne. Ako ide za Sanderom, aj si všimne, že im niekde zmizol Matt, tak dúfal, že je lovec v poriadku a ihneď sa potešil Sanderovmu návrhu.* Že váhaš. Stéle síce nemám, ale nikdy by som neodmietol vyliezť na našu Gardu. *Usmieva sa ako malé dieťa. Už teraz sa tešil z toho, že bude môcť vidieť Alicante zo strechy Gardu. Aj keď si všimol, že Sander náhle v slovách zastavil, nechcel vyťahovať tento dôvod. Vedel, že v sebe niesol veľa, len o tom nehovoril. Namiesto toho mu vzal tanier a ukázal mu, aby začal liezť, že si budú tanierik postupne podávať. Párkrát sa aj teda stalo, že o všetko sladké takmer prišli, ale nakoniec na Sunilovej potešenie vyliezol posledný kúsok a ihneď sa zvalil vedľa Sandera, ktorý držal ich tanierik ako posledný. Samozrejme, že si pri tom opäť dotrhal sako a zničil si účes. Toho ale už tak moc netrápilo, iba si vytiahol stužku na konci a začal si prstami vlasy rozpletať, kým sa obzeral na ich výhľad.* Ani neviem, kde na tieto výhľady chodíš, Saggitarüs, ale musím uznať, že si pravdepodobne génius.*Pochváli ho a rozpletené vlasy s jemnými vlnami nechá viať vzduchom, kým si vezme nejaké hrozno, ktoré začne chrúmať.*
*SAMANTHA si flašku vezme a on cíti akési uvoľnenie, keď sa ťažoba z jeho ruky stratí. Pozrie smerom k jedlu a pozrie znova na SAM, ktorá mu ponúka alkohol. Ako môže odmietnuť? Ako môže vydržať nepiť, keď sa mu alkohol takto ponúka. No na druhej strane.* /Vydržal som už dlho, Kriste. Nemôžem./ *Jeho vnútorný boj sa na chvíľu odrazí v jeho tvári. Rukou rýchlo naznačí odmietavý posunok a otočí sa tak, že je k SAMANTHE bokom.* Ospravedlňte ma, ale musím sa najesť. *Prenesie slušne, zároveň rázne, aby nejak nenápadne naznačil, že chce byť od alkoholu čo najďalej - čo v tomto prípade znamená čo najskôr vypadnúť. Nevie, čo by mohol povedať, preto si vloží lyžicu ryže so šťavou do úst.* Ja… abstinujem. *Povie napokon, pretože usúdi, že je najlepšie v tomto prípade lovkyňu informovať, aby mu ďalej neponúkla alkohol, pretože bol už na kraji k tomu, aby si nalial a poriadne sa ožral.*
Ale podľa mňa to tiež nie je zlé. Aspoň to tam poriadne poznáš a môžeš nám z iných kútov sveta poradiť. *Skúsi ju rozveseliť. Rozumela, že byť na jednom mieste môže byť pre jedného frustrujúce. Ale niekedy to tiež nie je zlé. Mir sa niekedy tiež nechcelo z Berlína odísť, ale zároveň sa obávala o svojich rodičov a preto s nimi chodila.* Ach, tak potom rozumiem. *Nebrala to ako nič zlé. Iba si látku opäť prehodila cez ramená.* A vidíš, niekde si predsa len bola. Ja som bola na jednom z dvorov, ale už si ani nie som istá, že ktorý to bol. Bol na ňom bál a bol ozaj krásny. Bolo to niečo úplne iné od tohto tu, aj keď nehovorím, že tento je zlý. Aspoň sa tu viem najesť. *Pri poslednej vete sa potichu zasmeje.* Áno. Myslím si, že tento inštitút konečne získal tím, ktorý tak dlho potreboval. Predsa len, lovec sám o sebe zmôže menej než celý tím. *Na Mirinej tvári je možné vidieť, že ju upokojovala predstava možnosti sa vedieť na ostatných spoľahnúť. Keď boli v inštitúte nejakú dobu len dvaja, cítila sa, ako keby mali mať celý svet v rukách len oni, a bola to riadna námaha. Takto si dokáže aj trochu oddýchnuť.* Dobre... *Šepne. Stále sa jej to nezdalo, ale nemienila nič Grace vyčítať.* Áno, chodila som. Kebyže nie, tak by ma tam Gabriel, to je anglické meno namiesto Tsai Mei Lan, doviedol za uši aj teraz, nech si dokončím svoj výcvik poriadne. Mimo to ma učil otec. Aj preto som od neho pochytila hlavne zručnosti s katanou. Nie je to veľmi známa zbraň medzi lovcami, ani nie je priveľmi ťažká, ale vieš sa s ňou rýchlo hýbať a ľahko s ňou presekneš aj hrubší krk démona, ak sa naučíš správne techniky. *Objasní jej. Doteraz si pamätala deň, kedy získala svoju prvú katanu, a deň, kedy sa k nej pridala aj druhá.*
*Zůstával mlčet, neboť se evidentně jejich zdroje rozcházely a nechtěl poplašně šířit, co se dozvěděl z první ruky. Vzpomínal na to, jak mu Triss vzpomněla něco v souvislosti s tím, že mladá nefilim není příliš nadšená a nemá zrovna pozitivní pohled na rasu, ke které pokrevně náleží.* /Pošramocenou morálku, to nejspíš asi mám po všem, co mi prošlou rukou v Institutu./ *Cukl koutkem rtů, nicméně zarazil se včas, aby svou myšlenku neřekl nahlas. Rozjímá nad rozdílem mezi výcvikem a výchovou, bohužel neznal mezi těmito termíny vůbec žádný rozdíl a nemínil Gabriella zdržovat, aby se o svůj pohled na věc více podělil. A to ačkoli to bylo po dlouhé době, co zvládl vést smysluplný rozhovor s některým z lovců stínů v Institutu.* Vyřiď ji mé podzravy. *Cukl koutkem rtů s rukama založenýma na hrudi a nechal lovce stínů jít svou cestou. Porozhlédl se poté, kam se poděla Grace, ale v sálu ji nikde neviděl. Nehodlal se však za ní honit, patrně si našla svou zábavu, a tudíž se vybral podívat po známých tvářích a nakonec se ztratil v davu.*
Asi máš príliš dobré uši. *V tomto boli asi poriadne rozdielny. Vzhľadom na to, že Sander neustále stál na strane Sunil na ktorú počul. Sunil sa zdal byť niečo, ako rys. Prišlo mu to úsmevné, stále sa však nedokázal vyrovnať jeho priam lepivej dobrej nálade. Nemal taký ľahký pohľad na svet, na rozdiel od neho.* Už sa tam dostávaš. *Mrkne na neho povzbudivo, jeho snahy s iným nastavením pier a pohybom jazyka mu prišli milé. I keď išlo pôvodne o latinské slovo, severský akcent sa naň prirodzene nalepil. Sunilov návrh o víne sa mu rozhodne pozdával viac, ako ho otvoriť náhodnú stredu večer.* Rozhodne, znie to skvele. *Pousmeje sa, darček pre neho už mal vymyslený a tak mu teraz len ostávalo dúfať, že ho lovec nijak neobjaví.* Môžeš sa o to pokúšať. Najradšej by som však v blízkych rokoch nemal vrásky žiadne. *Zasmeje sa pri čom naďalej držal tanierik s jedlom čo si nakradli. Sám si nebol istý, ako sa s ním plánovali liepať po stene Gardu, ale bol si istý, že Sunila vytrénoval na tento akt dostatočne.* Tak som to nemyslel. *Dodá na jeho obhajobu, pri čom len čakal, kedy to chlapcovi došlo samému, nechal ho tak v tme o tom, ako tento návrh pochopil on. Cesta hore sa mu zdala jednoduchšia, ako bývala za jeho roky na Akadémií. V okolí školy a celkovo v Idrise mal zmapovaných milión cestičiek ktorými sa jeden mohol skrývať. New York bol v tomto podobný, milión striech a toľko možností, ako sa na nich pohybovať. Lešenia v celom meste tomu taktiež dodávali šmrnc. Po mierne zdratej ceste sa tak len posadí vedľa Sunila a položí tanierik medzi nich.* Toto si chcel ochutnsť. *Povie pri čom medzi prstami lovcovi ponúkne kúsok ovocia spoločne so syrom.* Vďaka, výhľady sú moja slabina.. i keď ani v Benátkach nebol zlý. Usmeje sa zatiaľ čo hľadel na nočný Idris. Pohľad mu prišiel priam nostalgický. Pri nose ho však pošteklia ryšavé vlasy, ktoré si lovec rozpustil.* Nezavadzajú ti niekedy? *Opýta sa skúmavo pri čom do ruky vezme drobný pramienok.* Zapletiem ti ich naspäť? *Ponúkne sa zatiaľ čo len v slabom svetle pozrie na Sunila.*
*Trochu se zamračí do prázdný skleničky s medovinou.* To asi jo.. Faerie ale není úplně vlídným místem pro život.. *Mluví s pohledem do skleničky a rukou podepřenou pod bradou.* Jasně.. je tam hromada jídla, krásné šaty.. krásní muži. *Zasměje se u posledního slova, ale pak zavrtí hlavou.* Ale i tak .. nepřipadalo mi to skutečný a je tam tolik intrik a chladu.. *Oklepe se a dá se do ní možná trochu chladno, těžko říct jestli je to tím že jsou venku a nebo při vzpomínkách na Zimní dvůr.* A která budova to je? Ta akademie.. *Podívá se na obzor před sebou a zkouší v duchu hádat.* To je asi pravda.. znala jsem jen svou sestřenici Caroline která to uměla dobře s katanou, je to hodně specifická zbraň.. Mně se dostaly do rukou nože a meče.. a u toho jsem i zůstala. *Přivine si k tělu víc svoje sako a přemýšlí, že se asi za chvilku vrátí dovnitř a půjde hledat Caleba..*
*Samantha zůstane trochu překvapená jeho výrazem, posunkem i rázností slov. Nikdy se nesetkala s abstinenčními příznaky, vlastně měla docela štěstí na lovce, kteří netrpěli závislostí, neměla to tak kde vidět. Ale jistě o tom slyšela. Jeho slova jí s předchozím jednáním tak secvaknou správné drátky.* Ah... *Vypadne z ní omluvně, i její výraz tak vypadá a skloní krátce pohled.* Moje chyba... *Uzná a prohlédne si, co je ještě na stole.* Dáte si k jídlu aspoň džus? Abyste oddělil jednotlivé- *Zhodnotí, co vše ma na talíři.* pokrmy. *Dokončí, co začala a nejistě se usměje.* A možná by nebylo od věci si k jídlu sednout. Klidně o samotě, samozřejmě. *Uzná, že možná o její společnost nestojí, nedivila se, měla alkohol a jestli měl problém...nechtěla přitěžovat. Byla připravená se stáhnout, zachytila dokonce pohled Magnuse Sagittarüse, který jí kývl, ale zatím k ní nezamířil. Zřejmě sháněl svého syna. Čert ví, kde ten vězel. Viděla ho naposledy ještě, když byl s Mirjam a jí neznámým lovcem.*
*Vydýchne si, keď sa Sander konečne prestane o pití vína s ním hádať a aspoň nejak sa dohodnú. Chcel si už so svojím najbližším priateľom konečne aspoň raz niečo otvoriť a skúsiť tak nejakú zmenu.* Podľa mňa sa ani moc snažiť nemusím. Moja úžasná nálada sa na teba zrejme lepí viac, než som si myslel. *Podpichne ho, keď sa začne spolu s ním smiať aj napriek svojim slovám.* A počkať? Ako si to potom myslel? Sander? *Začne sa štverať priamo za ním, aj keď sa Sanderovi jeho nápad s tým, že berú so sebou aj tanierik, pôvodne nepozdáva. A áno, možno aj bolo dobré, že ho Sander trochu trénoval. Cestou nahor sa takmer zabil len dvakrát. Aj tak je rád, keď si konečne sadnú a hneď sa pustí aj do syra, ktorý na tanierik Sander pridal, vlastne si ho ukradne priamo spomedzi lovcových prstov perami. Spokojne chrúme, táto kombinácia určite stála za to, hlavne s dobrým vínom.* Zrejme ma na tie výhľady skôr či neskôr spravíš závislým. Keď človek niečo také zažije, len ťažko sa vracia späť dole, kde sa ti všetko stratí. *Musí uznať. Potichu si užíva zákusok za zákuskom, keď mu Sander pritiahne pozornosť k svojim vlasom.* Prepáč, ak ti nejako padli do tváre. *Povie a chce si ich stiahnuť bokom, keď mu však po nich náhle prejde Sander.* Úprimne...možno aj áno. Nepáčia sa ti náhodou? *Aj keď už rozmýšľal nad tým, že sa nemusia druhému lovcovi na ňom jeho vlasy páčiť, nemal doteraz príležitosť na to, aby sa ho na to spýtal.* Ak by sa ti chcelo, kľudne sa do toho pusti. *Povolí mu a tanierik položí bokom, aby si mohol prisadnúť chrbtom k Sanderovi bližšie. Ako sa mu však lovec s vlasmi hrá, postupne mu začnú padať viečka, až keď mu vlasy prichytí na konci stužkou, tak to už kompletne vzdá a oprie sa oňho, pričom zadriema.*
*Samantha sa mu zdala chápavá a on na jej ospravednenie iba pokrúti hlavou.* V poriadku, nevedeli ste to. *Slabo, no nešťastne sa pousmeje smerom k nej, ale až po tom, ako prehĺtne, aby jej dal najavo, že sa nehnevá. Pozrie sa na stoly, zazrie džús a spokojne si zahmká.* Plánujem si sadnúť von. *Povie jej úprimne a čaká, že SAMANTHA má viac ľudí okolo seba, s ktorými sa môže rozprávať a on sa potrebuje poriadne vyvetrať. Nie že by ju posielal preč, aj keď to tak môže vyznieť. No má pocit, že je tam akosi dusno, že sa na neho ľudia lepia a on musí stáť a usmievať sa a hrať rolu, ktorú nechce hrať.* Ako sa Vám zdajú ostatné lovkyne a lovci? *Opýta sa nakoniec, aby ju úplne neodbil iba tak narýchlo a znova si vloží lyžicu jedla do úst. Cíti sa komicky, že sa tam pred SAMANTHOU napcháva, no hlad mu sťahuje žalúdok a každú chvíľu asi vypadne.* A nemusíte mi vykať. *Podotkne len tak medzi rečou, keď ďalší hlt jedla zmizne v jeho bruchu.*
*Celú dobu ju potichu sleduje. Zdalo sa jej zaujímavé o Faerii počuť trošku viac, než doteraz vedela.* Napriek tomu to znie ako rozprávka. Ale máš pravdu, priveľa krásy prináša pocit nerealistickosti. A keď k tomu pridáme tie intrigy. Zrejme to nie je miesto, kde chce lovec či hocijaká iná bytosť mimo víl stráviť zvyšok svojich dní. *Musí uznať aj nahlas.* Ale teraz si už späť a budeme mať nový tím. Všetko bude oveľa lepšie, tomu verím. *Nedokáže inak ako sa usmievať pri pohľade na ich možnú budúcnosť. Pri jej otázke sa pozrie do diaľky. Chvíľku pátra, načo ju asi nájde.* Myslím, že je to tamtá v diaľke. Pred ňou je ešte tá jedna s tou vežičkou, a okolo sú stromy. Vidíš to? *Začne jej ukazovať, aj keď si sama nie je istá, ale je to to najbližšie, k čomu sa dokázala v tejto tme dostať.* Mohli by sme si potom niekedy spolu zatrénovať. Kľudne aj len s drevenými cvičnými dýkami. *Navrhne jej hneď nadšená z toho, že konečne nebude musieť bojovať len proti oveľa vyšším súperom, keďže Mir bola predsa len drobnučká. Napriek tomu bola skutočne rýchla, takže si v dela všetko vynahradiť v rýchlosti.* Poďme už dnu. Ešte by som sa chcela porozprávať aj s rodinou, takže ak by to bolo v poriadku, odpojila by som sa od teba. Ale rada som ťa spoznala Grace. *Rozlúči sa s ňou a podíde ku Gabrielovi a rodine z Číny, s ktorými sa okamžite začne vítať. Tak rada ich všetkých videla. Tam už aj ostane, dokým sa aj s Gabrielom nevydá späť do ich inštitútu.*
Tak moc si zas nefandi. *Pousmeje sa zatiaľ čo jeho pohľad bol úprimne vďačný za to, že tieto drobné veci skutočne robil. Stále pred ním však skrýval pár vecí, ako aj napríklad dvojzmysly na ktoré v jeho reči poukazoval. Jeho otázky tak s úškrnom len takticky odignoroval. Predsa len.. cez ten vietor v tejto výške by bolo ťažké počuť niekoho pod ním. Usadí sa tak na chladnej streche pri čom sa na lovca zahľadí.* Nebude ti zima? *Opýta sa ohľaduplne, nakoľko mu tento fakt nenapadol. Letmo aj skontroluje sako, ktoré sa pred pár hodinami zošívalo, zdalo sa však že lekárske zručnosti Mirjam ich zachránili.* Pre nech som kdekoľvek vždy je to priorita. Je to vždy najpokojnejšie miesto, ktoré je možné kedykoľvek nájsť.. aspoň pre mňa. *Nik ho na streche neotravoval, väčšina tam ani nebola schopná vyliezť. Sander možnosti hľadal už od detstva keď sa snažil uniknúť názorom jeho otca. Bol rád, že dnes nemusel jeho názory riešiť, ale zajtra očakával nepríjemnú ohnivú správu, ktorú v momente, ako príde hodí do koša.* Rád ťa ale uvítam na streche New Yorku častejšie. *Podpichne ho zatiaľ čo na jeho ustarostený pohľad len pokrúti hlavou.* Nie, ticho ti ich závidím. *Uistí ho pri čom mu pohľad zmäkne.* Neviem si ťa bez nich už predstaviť. *Dodá, aby ho o tomto fakte ústil. Pristalo mu to, pochopiteľne. Pomaly mu po jeho zvolení však začne zaplietať vrkoč. Nerobil to často, naučila ho to až jeho prvá priateľka v Londýnskom Inštitúte. Pomaly však prekladal vlasy kým si nevšimol zmenu v sunilovom dýchani. Cukne mu tak kútikmi kým mu zaviaže mašľu na ukončenie. Zhodí si medzi tým z rúk svoje sako a cez omnoho väčšieho lovca ho prehodí, kým mu hlavu nechá položenú na svojom pleci. Bolo to milé, avšak vedel, že ho tak či tak bude musieť o nejaký čas zobudiť. Teraz však nebol ten správny čas.*
*Všetky sestry boli prítomné, rovnako ako ich partneri. Otec bol v objatí s nevlastnou manželkou, ktorú nenazýval Gabriell mamkou, ale čisto Anastásiou. Nikdy si s ňou nevybudoval tak blízky vzťah okrem toho, sama s týmto návrhom súhlasila. Večer mu tak pomerne rýchlo plynul. S otcom sa rozprával o tom, ako to šlo v New Yorskom Inštitúte zatiaľ čo on mu osvetľoval úspechy jeho žiakov v Pekingu, kvôli ktorým sa zdržal. Najstaršia sestra sa však neustále chválila rodinou pečaťou Rosenbloom na prste. Stále sa z pocitu zasnúbenia nedokázala odčarovať. Keď sa pripojila Mirjam konverzácia nabrala ešte o to veselší nádych. Večer tak končil pre všetkých pomerne neskoro a po dlhých rozlúčkach sa všetci opäť pobrali mimo ochranu Idrisu.*
Mhm. *Zamručí souhlasně a zatím neodchází, vlastně si sama prohlíží občerstvení, načež si vezme jednoduše chleba a na něj dá řízek, což je zvyk odkoukaný od polské části rodiny, když tam byla pracovně. Zatím ale nejí, natáhne se pro džus a nabídne mu skleničku, zda si ji vezme, pokud ne, odloží ji a vezme si zpátky tak či tak tu svou. Zkoumavě si ho prohlédne, když už se chystala odejít a on jí položil otázku. Nakonec tak ukáže ven.* Tak si pojďme sednout. *Vyzve jej a pokud svolí zamíří i s ním ke stolům venku. Bylo chladno a nepochybovala, že jí ještě před spaním bude pobolívat močák nebo ledviny, ale chvilku zvládne. Vyřeší to sprchou a zabalí se do peřiny v teplejším pyžamu.* V tom případě to platí i naopak. *Odvětí ohledně vykání, načež pokrčí rameny.* Gabriell je můj parabatai, Caleba matně znám z akademie ještě, Sander je můj bratranec...Mirjam je Gabriellova rodina, hádám to bude vpořádku a Grace a Matthew se zdají být taky vpořádku...i vy - ty. *Zahrne jej do hodnocení zjednodušeně a pečlivě neutrálním tónem aby to nevyznělo jak by nemělo.* Jediný /problém/ Jediné starosti mám ohledně Kyly. *Zhodnotí tak ty, které zná upřímně. Nakonec pomáhala vést Institut, když tam nebyli, třeba ta otázka byla záměrná, aby je zhodnotila?* Jestli ale myslíš bojové schopnosti, tak z tréninku se zdálo, že nejsou špatní, problém je spíš, že se neumí zatím moc zkoordinovat, jelikož se moc dobře neznají. *Pokračuje trochu na vážnější notu, a sedne si, jestli dorazili ven, i když se zachvěje zimou. Načež si oproti zdání dámy tady, kde jsou sami chytne řízek a chleba do obou ruk a prostě si odkousne, než si olízne prst po prstu od mastnoty, aby zbytečně neumázavala sklenku a napije se....pak v jídlu pokračuje a jen co znovu polkne stočí pozornost jeho směrem.* Proč byl ten tanec taková katastrofa? Nepříjemná společnost?
*Poslouchá a slabě se usmívá na slova od Mirjam, ale uvnitř to cítí jinak.. Zimní dvůr byl příčinou jejího exilu i toho, proč se ocitla v Tichým městě.* /Casworan.. jak by se asi tvářil teď, kdyby mě viděl? Nebyl by pyšný.. ale já vůbec nevím kam zmizel a hlavně proč mě tu nechal/ *Dívá se směrem kam ukazuje Mir a snaží se rozeznat akademii od jiných budov.* Asi ano.. někdy bych se tam chtěla podívat. *Pousměje se a zůstane pohledem viset na akademii.. Z Idris poznala jenom sídlo svého rodu, kam jí kdysi vzal čaroděj Axel. Neví jestli má jít dovnitř s Mir a nebo jestli chce jít Mir sama za svojí rodinou. * I já jsem se s tebou zase ráda viděla.. /I když tý pozitivity na mě bylo trochu moc.. jsem ale ráda, že je v institutu víc lovců.. snad se mezi nimi víc ztratím./ *Zůstane se ještě chvíli dívat na oblohu a pak se rozhodne taky vejít zpátky do sálu... všímá s, že Caleba nikde nevidí a nechce tu zůstat sama stát a být terčem dalších opileckých narážek. Pak ji padne zrak na SAM a SEBASTIANA kterýho za celý večer ani nepozdravila a pak se jí ztratil z dohledu.. Rozhodne se pomalým krokem vydat jejich směrem a vyhýbá se přitom tančícím párům.* /Kdybych byla v klubu, protancovala bych se kolem hned../ *Posteskne si a dojde k jejich stolu.* Nevadí když se k vám přidám? Caleb někam zmizel a Mir šla za rodinou... /A žádnou jinou známou tvář tu nevidím.. jak se vůbec dostanu zpátky do insitutu?/
*Vypočuje si jej hodnotenie a zamyslí sa. Možno iba chcel, aby sa o niečom porozprávali, takú detailnú odpoveď nečakal, ale uznanlivo prikývne hlavou.* Máš v tom jasno. *Povie jej a prikývne. Poberú sa teda smerom von k stolom a keď vystúpi, zhlboka sa nadýchne.* Tak to máme celkom rodinku v Inštitúte. *Poznamená ale s trochu nadhľadom a možno s jemnou iróniou. Áno, Caleb a on sú síce bratia, ale tie vzťahy, ktoré tam medzi sebou mali ostatní lovci, boli zvláštne posplietané cez rôznorodé typy vzťahov, až sa mu v tom motala hlava. Niektoré tie mená veľmi nezaznamenal a keď sa usadí, vydýchne a znova si vloží jedlo do úst, chvíľku sa obzerá, zisťuje situáciu a až po tom, keď zistí, že vzduch je čistý od Cartwrighta a jeho dcéry Theresy, a otočí sa späť k SAMANTHE.* To rodičia. Zachovanie rodu a ďalšie hlúposti. *Odpovie jej a periférne zachytí pohyb, že sa k nim niekto blíži. Pootočí hlavu s lyžicou v ústach a zbadá GRACE. Rýchlo sa zbaví prebytočného jedla z úst a vstane.* Ahoj. *Pozdraví sa jej a rukou jej naznačí, aby sa posadila k nim. Potom si aj on sadne naspäť a nechá, aby niekto ďalší pokračoval v rozhovore. On nevie, čo povedať.*
Aspoň jsi nedodal šťastnou. *Koutek jí vyklouzne do úsměvu, byť jde jen o náznak. Pak je chvíli ticho, než promluví a chápání pokýve hlavou.* Čekám, kdy to přijde ke mě. Rodiče to moc neřeší, nechávají to na strýci a ten zatím verdikt neoznámil. *Uzná nakonec a zakousne se do řízků zrovna když Grace dorazí. Jen jí zamává a souhlasně zaručí s plnou pusou a střelí pohledem po Sebastianovi a zpět na Grace. Domněnky si nechá pro sebe. Sama vztah nikdy neměla ani vážnější aféru, která by nebyla čistě platonická. Ani k nikomu nepřechovávala emoce. Nebyl na to čas. Dosud se v každém Institutu zdrželi spíš krátce, než aby si našla nějakou známost, která by se sotva dostala do fáze přátelství.* Jak jste se s Mirjam měli? *Pousměje se a pokračuje v jídle, načež postupně dojí, jazykem zbaví prsty mastnoty a postaví se.* No...nechci zánět, je zima a zítra chci stihnout před hlídkou trénink, takže vám popřeju dobrou noc, verim, že se zpet dopravíte. *Postaví se nakonec a na potvrzení slov si zívne, rozloučí se znovu a s tím se vytratí dovnitř a odtud zamíří do Institutu a do postele.*
*I když to nechce tak při pohledu na Sam, která na ní mává a jí u toho, se zasměje a zazubí.. Najednou jí přijde Sam víc ... civilsky a to v dobrým slova smyslu.* Dobrou chuť .*Popřeje jim se zasmátím a sedá si tam, kam jí Sebastian ukázal.* Ále.. je to moc milá dívka..*Kývne na Sam a přemýšlí, že by taky něco snědla.* Dokonce mi ukázala, kde přibližně leží ta akademie, když jsem to po ní chtěla. *Rozpovídá se a přisune si k sobě prázdný talíř, na který si nandá několik druhů předkrmů.* Upřímně jsem myslela, že bude větší.. /Ale to je možná tím, že na to koukám zdálky.. a nebo se mi všechno v poměru se Zimním dvorem tak cvrklo?/ *Začne pomalu jíst, ale posteskne si nad včerejší čínou, kterou měli v insitutu.* /Hlídku? Měla bych se asi taky brzo chystat.../ Dobrou noc... uvidíme se. *Popřeje Sam a dívá se za ní jak odchází.. Pak se obrátí na Sebastiana a nakloní hlavu na stranu.* Nevěděla jsem, že tančíš... *Nadhodí s úsměvem a sáhne po dalším soustu na talíři.*
*Vypočuje si Samanthu a chápajúco prikývne, no nepovie nič. Dohodnuté vzťahy nikdy neboli dobré a zvoliť si svoju rodinu by si mal každý, nech už to rišeia rodičia, strýkovia, tety, to je fuk. Začne poriadne jesť a po krátkej chvíli má zjedený skoro celý tanier, až sa sám čuduje, ako to tak rýchlo dokázal, kým Samantha venuje pozornosť Grace a naopak. Keď práve dojedá, Samantha sa dvihne a rozlúči sa s nimi. Tak ostanú iba oni dvaja s Grace a napadne mu, že by odtiaľ mohli obaja vypadnúť. Caleb ju tam aj tak asi nechal napospas.* Maj sa. *Zamrmle na odchod Samanthe, ale je celkom rád, že bola v pohode. Zrejme sú dievčatá z Inšitútu viac prívetivejšie než muži. Po poznámke Grace však zvážnie a zohne hlavu k tanieru, v ktorom sa trochu prehrabe a potom zavzdychá.* Netancujem. Nútená aktivita. *Odpovie jej a keď sa k nej otočí, trochu sa pousmeje. Keby jej predtým venoval viac pozornosti a nebol by dotknutý, že prišla s Calebom, všimol by si skôr, že jej to pristane.* Nevedel som, že prídeš s Calebom. *Povie a pohne rukou.* To je jedno. Nechceš vidieť Idris?
/Nucená../ *I tak se nad jeho odpovědí zasměje, byl to nezvyk ho vidět v obleku a věnovat se něčemu jínýmu než lovení démonů.* Opravdu? Tak to buď rád, že jsem se tam nepřichomýtla já... moje taneční kreace naučený z Pandemonia by způsobily zemětřesení... minimálně v davu. *Dodá na závěr a zasměje se..sice už něco odkoukala na Zimním dvoře, ale nemůže potlačit fakt že většinu života strávila jako civil. Jeho následující slova jí trochu úsměv z tváře vezmou.. Ví moc dobře jak Sebastian by háklivý na jejich minulost, byl to i jeden z důvodů proč se před lety nerozešli zrovna v dobrým.. * Pozval mě, ale myslím že spíš z lístosti než kvůli tomu že by tu chtěl se mnou být .. *Položí příbor na stůl a porozhlídne se kolem aby zdůraznila, že tu Caleba opravdu nikde poblíž nevidí.* /Myslela jsem, že jsem to pobrala... že už mu podruhý nenaletím. Jsem pitomá./ *Sklopí pohled a hned ho zase zvedne.* To myslíš vážně? *Zvedne obočí překvapeně a neví, jestli si z ní Seb dělá jenom srandu. V očích se jí zablýskne naděje, že by mohla strávit chvíle i něčím příjemnějším než je trénink a lovení démon nebo obecně služba spolku*
*Pousmeje sa a predstaví si Grace v tanci ako zaradom mení, povedzme, zaujímavé kreácie. Ani on nikdy nebol nejak výborný tanečník, iba čo ho naučili v detstve, aby robil dojem na akciách ako bola táto.* To by som si pozrel, úprimne. Aby som sa mal na čom zabávať. *Povie jej, keď na ňu iba nepriamo hľadí a keď sa narovná, odkašle si a uloží lyžicu do prázdneho taniera. Jzykom sa posnaží vyčistiť si ústnu dutinu, aby mal lepší pocit, a náznakom si opráši ruky.* Klasický on.. *Okomentuje svojho brata, pretočí očami a pomaly vstane.* Tak teda poďme. Aj tak si nik nevšimne. A polovica už aj odišla. *Povie jej a rozíde sa smerom k východu z priestorov von do Alicante. Nevie, čo všetko by chcela Grace vidieť a otočí k nej hlavu, keď na ňu chvíľu počká, aby podišla na jeho úroveň a nemusela sa za ním náhliť.* Tak teda… adamasové veže si už videla? *Opýta sa námatkovo. Možno to je hlúpa otázka.*
Ráda bych tě pobavila, ale nebudu riskovat žalář ve Městě kostí.. *Nadhodí s trochou černýho humoru, protože cely ji dělaly domov skoro dva měsíce, při tý vzpomínce si promne zjizvený zápěstí a podívá se na Seba, který to s Idrisem myslel opravdu vážně.. Je si nejistá, jestli to je dobrý nápad s ním trávit tolik času, nechce se znovu zklamat.. ale touží prozkoumat Idris a Alicante, viděla toho tady tak málo a tohle je příležitost. Kdyby jí někdo objevil se jen tak potulovat, Sebastianovo jméno jí ochrání.. zvedne se ze židle a nedojedný jídlo nechává na stole.* Viděla jsem jen zdálky, když jsem tu byla před... čtyřmi roky. *Dohoní jeho krok a přitiskne si sako víc ke krku.* A byla jsem i u jezera Lynn a pak v sídle Lengthorn, ale to už je pak všechno.. *Pokrčí ramena a schází schody dolů ze sálu.. když se ocitne před budovou Gardu, tak opět zakloní hlavu a podívá se na hvězdy..* New York má svoje kouzlo, ale tady je to.. něco úplně jinýho *Usměje se spíš pro sebe a když se otočí na Sebastiana, uvidí za jeho ramenem vyčnívat budovu, která vypadá jako ta co ukazovala Mir.* A tam.. Mirjam říkala, že to je ta akademie? *Ukáže na velkou budovu, ale je to možná Adamantová citadela nebo jiná větší majestátní budova.*
*Keď ho Grace dobehne, rozíde sa k adamastovým vežiam a vloží si ruky do vreciek nohavíc, aj keď si tým trochu nadvihne sako a opasok a tým sa nakrčí. Zahľadí sa niekam ďalej od nich a pokrúti hlavou.* No tak hádam v Meste kostí neskončíš so mnou. *Podotkne a v prítomnosti Grace sa cíti omnoho viac uvoľnene než za celý čas na plese. Je dobré na dlhý čas sa znova vyhnúť takýmto ohavne falošným povinnostiam a vrátiť sa k bežnému fungovaniu. No nateraz je rád, že aj to slávnostné oblečenie, ktoré na sebe má, je celkom pohodlné. Prikývne a pozrie na ňu, keď dvihne pohľad k oblohe. Premeria si jej tvár z profilu a zakašle, aby si uvoľnil hrdlo.* To teda je. Môžem ti ukázať sídlo Hawkstone, keďže to si ešte nevidela. *Navrhne, no keď sa Grace otočí, v rýchlosti to urobí aj on a zbadá budovu akadémie, ktorá v jeho mladosti tvorila veľkú súčasť jeho života a kde sa v ňom začala tvoriť obzvlášť silná rivalita ku Calebovi. Iba prikývne a mykne plecom.* Chceš ísť bližšie? *Opýta sa a hodí na ňu spýtavý pohľad, ktorým naznačuje, že mu to nevadí.*
Rozhodně by to byla lepší společnost než mlčenlivý bratři.. *Uzná ale pak si uvědomí, že to možná bylo až moc troufalý.* /A nebo taky ne.. kdo ví, co by se ještě stalo kdyby nás zavřeli do jedný místnosti./ *I přes to všechno se v jeho blízkosti cítí víc komfortně než na plese s ostatními a to i když cítí jak jí proudí tělem nervozita. Lehký vánek jí čechrá uvlněný pramínky z copu, když se dívá na Sebastiana a nechává si ukazovat Alicante a Idris. Nakloní hlavu na stranu a stáhne obočí k sobě, když uslyší zda nechce jít blíž, musí teď vypadat komicky zmateně a tak udělá dva kroky blíž k němu.* Jestli cesta k tvýmu domu vede kolem akademie, tak bych se ráda prošla... *Přikývne a nejistě se zhoupne v nohou. * Akademie bude asi těď už zavřená viď? *Zeptá se a podívá se tím směrem, všimne si ale že světla v oknech jsou tam rozsvícený.*
*Pousmeje sa nad poznámkou o mlčanlivých bratoch, no ihneď si nechá úsmev zmiznúť z tváre a obzrie sa.* Ups. *Nadvihne obočie a ramená na znak toho, že mu jej poznámka nevadí, no mali by si, hlavne v Idris, dávať pozor na jazyk. Vie, že zrejme by ich nikto nepočul, pokiaľ sa budú iba orzprávať, no aj tak - opatrnosti nebolo nidky dostatok a to vedia obaja veľmi dobre.* No, tak ďaleko to nie je. *Odpovie a keď k nemu urobí dva kroky, uhne pohľadom a povzbudivo sa vyberie k Akadémii, ktorá je určite zatvorená - už len kvôli plesu, ktorý stále prebieha a ktorého sa zúčastnili skoro všetci nefilim - hlavne tí príliš významní v ich svete.* Bude zrejme prázdna. Môžeme skúsiť, ak by si mala… náladu. *Prenesie pomaly, otočí sa k nej a potmehúcky na ňu žmurkne, no potom to gesto oľutuje a prudko vydýchne zo seba ťažký vzduch, ktorý sa v ňom za sekundu nazbiera. No nechá otázku aj tak visieť vo vzduchu, približujúc sa k budove akadémie.* Neznášal som to. *Zamrmle a dvihne hlavu k streche, trochu do výšky.*
/Asi už tam lovci budou spát.. ale zase.. je rozsvíceno./ *Přemýšlí potichu a poslouchá Sebastiana jak vypráví. Podívá se na špičky svých bot, když sestupuje další schodu dolů na Andělský náměstí pod rouškou tmy.* Sebastiane.. *Osloví a tiiše se zasměje.* Byla jsem tu pořádně jen jednou a to tajně... budu jedině ráda, když se někdo uvolí mi to tu ukázat.. tolikrát jsi mi o Idrisu vyprávěl.. /Že je to pro tebe opravdu domov a místo, kam se rád vracíš./ *V tuhle chvíli jí je úplně jedno jaká atmosféra mezi nimi panovala včera.. je štěstím bez sebe, že se podívá na nový místa.. Pro někoho, kdo měl spolkem přesně určeno kde se má pohybovat byla prohlídka jako doušek vody pro žíznícího.* /Nesnášel akademii?/ *Odtrhne pohled od přibližující se budovy a vzhlédne k němu.* Stalo se tu něco ? *Namítne opatrně, protože už jí tolikrát naznačil... že během akademie se stalo něco tak temnýho, o čem se neotevřel nikdy ani jí.*
*Padne na neho zvláštna melanchólia nostalgie ako hľadí na budovu, v ktorej strávil mnoho času a mnoho času. Nepozrie na Grace späť, aj keď na sebe ucíti jej pohľad.* /Mali by sme ísť k nám, k rezidencii. Nezdržiavať sa dlho./ *Pohliadne smerom od nej a prejde zboku akadémie, aby jej viac ukázal priestor okolo, ale zdá sa zamĺknutý.* Nič sa… nestalo. *Povie nie úplne isto a iba jemne kývne rukou, nech si z toho nerobí ťažkú hlavu.* /Aj tak vie, že si tu niečo zažil, niečo si vyviedol, niečo si urobil…/ *Preblesne mu hlavou výčitka, akoby nestačilo, že si celú akadémiu prešiel sám, pretože všetku pozornosť na seba ťahal Caleb - žiakov i vyučujúcich a trénerov. Ale to sa snaží už dlhšiu dobu hodiť za seba - teraz pracujú ako partneri a kolegovia v Inštitúte, musí už konečne trochu dospieť, aj keď ho tá myšlienka irituje a frustruje. Jeho nálada sa za ním ťahá ako kovová guľa na reťazi.* Poď, ukážem ti, kde sme s Calebom vyrastali. Náš skvelý domov. *Povie s náznakom akejsi nedôvery a úzkosti k svojim slovám, ktorá mu zasekne ďalšie slová v hrdle. Pokračuje ďalej, trochu popredu Grace a snaží sa od seba odohnať pesimistické myšlienky, zlietajúce sa zo strán.* /Prečo sa ma na to pýta?/ *Posťažuje sa. Nedokáže o tom hovoriť.*
/Nemyslí si snad, že mu to věřím.. / *Úzkostně stáhne obočí k sobě a padne na ní z okolí chlad.. nenapomáhá tomu ani fakt, že chlad jde teď cítit i ze Sebastiana. Svoje sako si víc přitáhne ke krku když se dívá na mohutnou budovu před sebou.. moc ráda by šla dovnitř, prozkoumat prostory kde se lovci stínů učí na svoje povolání. Chtěla by tam jít s ním a nechat se provést a vyprávět si jeho příhody z akademie...jenže odtuší, že pro něj je to zakázaný téma, a tak svěsí pohled dolů a slabě se usměje... stále je ráda, že nemusí zpátky do insitutu a že je na čerstvým vzduchu, i když se dělá trochu chladno.* Já si to pamatuju trochu jinak.. *Dožene jeho krok a musí hodně zrychlit aby mu stačila.. nechce na něj tlačit, ale jeho temnota ji nějaký způsobem přitahovala jako můru za světlem a proto se zkus konfrontovat s tím, že se jí jednou už málem přiznal.*
*Uvedomuje si, že svojim správaním Grace len odrádza od toho, aby ho nabudúce zobrala ako svojho sprievodcu niekam na ďalšie miesto, no Akadémia ho zaťažila a na chvíľu mu temný myseľ. Pokrúti ňom, zhlboka sa nadýchne a potom sa pristaví, s hlavou sklopenou, aby počkal na lovkyňu, ktorá mu robí spoločnosť.* /Prepáč./ *Má chuť každú chvíľu vysloviť, no neurobí tak, iba chvíľu stojí a potom dvihne pohľad k jej očiam.* Nabudúce ti Akadémiu ukážem, ak budeš mať záujem so mnou ísť znova. *Prenesie a svojim spôsobom je to akési nepriame ospravedlnenie lomeno návrh, či sa niekedy do Idris vráti s ním, ak bude musieť odznova niečo vybaviť - a ak Grace nebude musieť niekam… odísť.* Je ti zima? *Opýta sa zrazu, keď si všimne jej pritiahnutého saka k telu. Nemá veľmi čo jej ponúknuť, sám si zabudol zobrať aspoň bundu alebo kabát. Potom sa obráti a odznova pomalšie, predýchavajúc, ju vedie k sídlu Hawkstone.* /Som zvedavý, čo na to povie./ *Zamyslí sa a nostalgická melanchólia síce neustáva, no rozhodne sa čo najviac ju udržať pod kontrolou. Cíti sa akosi nedôveryhodne a nebezpečne, až ho to trochu desí a chĺpky na zátylku mu stoja dupkom.*
/Nic na to nepoví?/ *Promne si spodní ret a trochu jí to uvnitř rozlítí.. chtěla by ho chytit za ruku a přimět ho, aby se jí podíval do očí a zopakoval, že se opravdu nic nestalo. Jenže nedokáže vytušit, jestli by její reakce po těch letech nebyla přehnaná.* Fajn.. *Usměje se nakonec do země.* Tímhle závazkem sis mě koupil.. Beru tě za slovo. *Obejme si hrudník a kráčí vedle Sebastiana k sídle Hawkstone.. nohy už má promrzlý a ruce taky.* Jen trochu.. ale kdyby to bylo nesnesitelný tak použiju runu.. *Ubezpečí ho a pak zůstane stát u jeho rodinného sídla, co se týčí ve tmě před nimi... Usmívá se pro sebe, když si představuje mladší Sebastiana co běhá před domem a hraje si.* Půjdeme i dovnitř, *Postranním pohledem se na něj tázavě podívá.. v tuhle chvíli by to uvítala, nechce se zbytečně pálit runou.* Na oplátku tě někdy můžu vzít do sídla Lengthorn.. Axel... *Zarazí se, protože by o tom neměla mluvit.* Jsou tam tajný chodby a hodně starých zbraní, o kterých spolek neví.. *Svěří se , ale hned na to ji napadne že to možná byla chyba.* /Ale sám řekl, že se jeho postoj ke spolku změnil.. možná toho nevyužije./
*Napadne mu, že jej ponúkne sako, no možno ho od neho neprijíme a neisto sa chytí za opasok, akoby si ho chcel od pása odviazať a podať jej vrch svojho outfitu.* Prečo sa tak usmievaš? *Opýta sa, no nemyslí to ako výčitku, skôr iba ako priateľskú poznámku a tak trochu ho zaujíma, čo si vlastne o ich sídle myslí, čo v ňom vidí a ako si predstavuje, že sa v ňom žilo. No nič z toho nepovie nahlas a iba hľadí na budovu.* Poďme. *Súhlasí s návrhom a keďže vie, že jeho rodičia ešte ostanú na plese do konca a Caleb sa pravdepodobne vrátil späť do Inštitútu, rezidencia bude prázdna.* /Aspoň tam bude pokoj a ticho. Niečo, čo teraz obaja uvítame./ *Prebehne mu hlavou a keď sa rozrozpráva o svojom sídle, pozrie na ňu s nadvihnutým obočím, trochu podpichovačne.* Znie to… nebezpečne. Len o tom nehovor nikomu ďalšiemu. *Navrhne a druhú časť svojho vyjadrenia myslí však aj vážne. Aby sa Grace nedostala do prúšvihu. Zavedie ju dnu cez veľké dvere, vedúce do sídla a tak nejak automaticky sa nadýchne vzduchu, ktorý okolo nich stojí.*
Áále.. to nic.. *Koutky rtů se jí víc rozjedou do stran a do tváří se jí vlije barva hned na to sklopí pohled dolů protože se to snaží před ním skrýt.* /Naštěstí už nejsem na Zimním dvoře .. ale i tak mám pocit, že mi Sebastian někdy čte myšlenky..a když se na mě podívá, mám pocit že mě má celou přečtenou./ Je to hezký dům.. už chápu, proč institut pro tebe nikdy nebude domov.. *Kráčí za ním vstupní halou a přemýšlí nad tím, jestli jsou tu sami a nebo tu bude ještě někdo další...* /Je to docela dost velký dům, myslím že se tu naše přítomnost ztratí./ *Ruce svěsí podél těla, protože uvnitř je mnohem větší teplo než venku a nepotřebuje se zahřívat.. * Tohle je obývák? *Nakoukne do místnosti, ve který je tma ale rozhodně v ní vidí obrys pohovky a velkýho klavíru. Ohlídne se na Sebastiana, potutelně se usměje a bez zeptání vykročí tím směrem.*
*Dnu sa obzrie okolo seba a zaleje ho príjemný, no i chladný pocit a spomienky, hrajúce v jeho hlave, sa miešajú medzi sebou - dobré, zlé, harmonické a chaotické. Čokoľvek, na čo si spomenie, je teraz zvláštne ďaleko a dopadne na neho nepríjemnosť uvedomenia, že asi je už starý.* /Bolo to tak dávno./ *Z premýšľania a pohľadu na jeden z obrazov, visiacich na stene, ho vytrhne Gracin hlas, o niečo hlasnejší vo veľkom uzavretom priestore. Podíde k nej a k miestnosti, pri ktorej stojí.* /Neviem, či tento dom môžem považovať ešte stále za domov, ale viaže sa tu veľa spomienok a detstvo - časti života, ktoré nemôžem ignorovať./ *Napadne mu horko a cíti sucho v ústach.* Áno, presne tak. *Súhlasí s jej tipom a vojde do obývačky hneď za Grace, pozerajúc na ňu a na jej reakciu. Napadne mu, že ona zrejme nemá také miesto, kam sa vrátiť a z ktorého by mala tak ustálené spomienky. Podíde k pianu, otvorí ho a trochu na neho zahrá - samozrejme nie skladbu, iba náhodne stláča klávesy a keď od neho odstúpi, znova sa obzrie, akoby tú miestnosť nevidel už miliónkrát predtým.* Áno, máš pravdu, je to pekný dom. *Nikdy sa nad tým tak nezamyslel.*
*Kráčí po místnosti a prohlíží si obrazy co v ní visí.. představuje si, že hodně portrétů patří členům rodiny Hawkstone a hledá .. s pobavením.. jestli tu někde neuvidí ten Sebastianův.. to ji ale vytrhne z myšlení zvuk kláves a překvapeně se na něj otočí s rukou na rtech a s úsměvem, který se snaží skrýt.* Co když tu někdo spí? *Tiše se zasměje a ztiší hlas.. potichu udělá několik kroků k němu a ocitne se vedle něj u klavíru. Ví, že hodně lovců stínů ovládá hru na nějaký nástroj, ale u něj to viděla úplně poprvý, nikdy takovou stránku neukázal.* Vždycky jste tu byli jen ty, Max, Caleb a rodiče? *Nakloní hlavu na stranu a zeptá se ho.* Sídlo Lengthorn teď chátrá... přála bych si ho obnovit, mít tam svoje místo... ale nevím, jestli by to spolek vůbec dovolil. *Kousne se nervozně do spodního rtu a podívá se směrem k oknu.*
/Obnovenie sídla, to znie… zaujímavo./ *Otočí sa k nej a pousmeje sa, zase. Nejak často sa usmieva, teraz, keď už nie sú na spoločenskej akcii, ale iba v známom prostredí so známou tvárou, s tvárou Grace.* Myslím, že tu teraz nikto nie je. Všetci sú… niekde rozlezení. *Podotkne a mykne plecami, pretože mu to nevadí, aspoň nemusia byť potichu a tváriť sa, že tam nie sú.* Áno. Iba my. Ale vystriedalo sa tu mnoho lovcov, s ktorými rodičia riešili svoje záležitosti. *Veľmi sa vtedy nevyznal do všetkého, čo sa vo svete nefilim dialo. Rodičia im mnohé veci v detstve nerozprávali.* To znie fajn. No, Spolok dokáže narobiť problémy v živote jedného lovca. *Povie tichšie, akoby mal byť opatrný so slovami, ktoré sa tak veľmi dotýkali Gracinej osoby - tá si prešla svojim so Spolkom a lovcami. Rozhodne sa tému trochu pozmeniť a znova sa dotkne piana.* Učila si sa niekedy na to hrať? *Opýta sa zaujato a kývne smerom k hudobnému nástroju.*
*Rozhodne se posadit na stoličku u klavíru, ale zády ke klaviatuře a čelem k Sebastianovi co stojí naproti ní.* /Proč.. proč mě napadají myšlenky na to, co se dá v domě dělat, když jsme tu sami./ *Odvrátí od Sebastiana pohled a několikrát zamrká, aby přišla na jiný myšlenky.. Myslela si, že jeho nepřítomnost toho hodně změní a je pravda, že se ona změnila.. ale teď, když jsou tu sami v jedný místnosti, i jeho náznaky že se o ní stále zajímá.. začala se jí jeho přítomnost opět vpíjet pod kůži a není si jistá, jestli je to tak správně. Pálila se o jeho chladnou stránku celý roky a teď už není ani tolik statečná, aby udělala nějaký krok vpřed.* Já vím... stačil mi exil na Zimním dvoře.. *Podotkne ale pouze před Sebastianem přizná, že se jednalo o exil.. u jincýh lovců se tváří, že plnila diplomatickou povinnost.* Moc ne.. *Přizná skromně s úsměvem a ani se a klavír nepodívá.. pravdou ale je, že v dětském domově měla jen papír, tužku a klavír.. nic jinýho neznala a proto uměla hrát docela obstojně, na nic jinýho ale talent neměla.* Ale ty asi hraješ.. *Odtuší z jeho pohybů a vyzve ho tím, že by si ráda i něco poslechla.*
*Poškrabe sa na zátylku, akoby ho znervóznilo, že znova Grace pripomenul čas na Zimnom dvore, od ktorého sa snažila teraz odpútať, kým je v Inštitúte.* /A dúfam, že ostaneš v New Yorku čo najdlhšie./ *Pomyslí si jej smerom, no nepovie to nahlas. Skôr tam ako prikovaný stojí a prikyvuje, keď mu odpovie na otázku. Pomaly k nej podíde, trochu neistý, či si k nej má sadnúť alebo ostať stáť, skoro akoby čakal na povolenie. Nechce, aby ju naštval alebo jej znepríjemnil pobyt u nich v sídle, aj keď s tým rezidencia nemá nič spoločné.* Trochu si možno pamätám. *Povie ale tak, aby nedal najavo svoju vzrastajúcu, bublajúcu neistotu, ten divný pocit na hrudi. Nemal by jej ukazovať, ako sa cíti. S ním a jeho bratom si zažila Grace už svoje a cíti sa nepríjemne, že po toľkých rokoch, čo ju pozná a čím si prešli, ako sa k nej správal a čo hovoril, stále pociťuje, že o ňu nechce prísť.* Uhm… Ak dovolíš. *Povie nakoniec, aby sama Grace usúdila, či sa od piana postaví, alebo ostane sedieť, a zároveň sa usadí aj on, upriamiac pohľad na čiernobiele klávesy.* No, zahrám ti tak… nejakú detskú blbosť. *Povie jej vážne, ale z jeho hlasu cítiť, že sa nad tým pousmieva. A začne hrať nejakú hlúpu melódiu, ktorú si ešte stále nejak pamätá.* /Skvelý dojem…/ *Pomyslí si na seba ironicky.*
*Když se na něj teď dívá, vnímá ho úplně jinak než na plese kde byl obklopený rodinou a známými.. najednou ji připadá méně nedotknutelný a všímá si, jeho nejistých kroků.. Paradoxně jí to ubezpečuje, že její nervozita se možná vedle jeho nejistotu ztratí. A taky že její pocity nejsou jednostranný.* /No ne.. on opravdu zahraje?/ *Snaží se, aby jí necukaly koutky úst.. ale usmívá se pro sebe. Jenom se čelem otočí ke klavíru, když se Sebastian posadí vedle ní.. místnost je stále v šeru,protože si nerozsvítili ani jednu svíčku, ale svit měsíce poskytuje trochu světla, aspoň natolik aby viděla jeho pevné ruce u klavíru.* No ne.. řekla bych, že jsi snad i nervozní.. tréma? *Dovolí si do něj šťouchnout ramenem a zasměje se.* Vždyť je to dobrý.. myslím, že tuhle znám.. *Natáhne pouze jednu ruku a stlačí pár akordů v doprovodu, jenže nejsou úplně synchronizovaní a tak výsledek je trochu k smíchu.* Vidíš.. jde nám to. Kdyby nám někdy sebrali runy, můžeme založit kapelu.. /Jmenovala by se ... / *Myšlenku nedokončí a radši se svou dětinskostí přibrzdí.*
*Pousmievava sa a snaží sa, aby to Grace nevidela, ale aj ona sa na to chytí a ako hrá, pridá sa k nemu, čo znie trochu nemotorne a to ho donúti trochu sa zasmiať. Zdá sa, že na neho má táto uvoľnená atmosféra príliš silný vplyv, nejak vychádza sám zo seba, akoby to bolo niečo… Pozrie sa na lovkyňu vedľa seba a zasmeje sa, zase. Podivné.* Kapela, s ktorou by sme hrali na jeden spoločný klavír a k tomu falošne? *Podpichne ju a pri pohľade do jej tváre sa mu pomaly úsmev stratí, iba sa jemne pousmieva.* /Príjemný čas, príjemný čas…/ *Behá mu hlavou dookola, v tmavej miestnosti obaja so svojou svetlou pleťou jemne svietia.* Eh, uhm… *Ani si nepamätá, kedy bol naposledy tak nervózny. Odkedy prestal piť alkohol je akýsi dotklivý a aj keď chce Grace ochrániť pred… pred sebou, jej blízkosť ho robí neistým. Po návrate a po čase, ktorý spolu netrávili, si tento moment užíva. Je to zmena, ktorú nečakal, možno preto sám seba prichytí nepripraveného.* /Čo keby… Nie, blbosť. Čo, prečo… Kriste./ *Otočí hlavu naspäť k pianu a zas sa usmeje.* Viem ešte jednu, ale tiež je detská. *Mykne plecom a štuchne do nej ramenom.* /Klasické balenie žien./ *Nemôže si odpustiť podpichovať samého seba.*
*Nad tím se jí šokovaně otevřou ústa a otočí na něj svůj překvapený pohled.* Co prosím? Falešně? *Na oko uraženě ho plácne přes předloktí a zavrtí hlavou,* Ty jsi ale najednou troufalý.. *Neví jestli se má smát a nebo se naoko na něj zlobit, že si dovolil napadnout jejich spolupráci a hlavně komentovat její hraní.. sammozřejmě věděla, že to nemyslel doslova, ale jeho odvázanost ji nutí se smát a taky skoro zapomenout na tu dvouletou propast a i to jak se nerozešli v dobrém.. Připadá jí jako kdyby tu opět byla s kamarádem, se Sebastianem kterýho znala před tolika lety... i když už tehdy do něj byla platonicky zamilovaná.* No dobrá.. předveď se.. třeba ti hodím i nějaký spropitný.. *Složí ruce zpátky do klína a uklidní se, aby se soustředila na tóny, který klavír vydává.. nesoustřeďuje se tolik na huudbu jako spíš na jeho ruce, co se hýbou po klaviatuře.. na chvilku jako kdyby se zasnila a zapomněla se v myšlenkách.*
*Pozrie na ňu.* No neviem kto je tu trúfalý. *Odpovie na jej gesto, keď ho placne cez ruku, no samozrejme mu to naozaj nevadilo, i keď sa na ňu zamračí, nie však nepriateľsky.* Fajn, ukážem ti, čo je to hudba. *Povie, natiahne si ruky pred seba, “popraská” si prsty a s nadvihnutým obočím mrkne na Grace a potom sa pustí do hrania ďalšej detskej pesničky, ktorú si pamätá, že hral, keď mal deväť a vyučujúca, ktorú vtedy mal, bola hrozná rašpľa a nepríjemná striga. Mračí sa, aby neurobil chybu, pretože ak ju urobí, Grace si ho bude doberať znova a o to nestojí, nie naozaj. Vyvolá to v ňom ďalší nával nostalgie a tak prestane, otočí sa k nej a mykne hlavou do strany.* Koniec koncertu. *Povie, narýchlo vstane a odkašle si. Nikdy nevie, čo by mal robiť v situácii, ako je táto. Aj keď v niektorých chvíľach sa mu zdal opak, Grace už dávno nechala jej platonickú lásku k nemu bokom.* /Tento večer je priateľský, však?/ *A popri myšlienke sa mu tvár skrúti to zvláštneho spýtavého výrazu.*
Už mě znáš dost dlouho, abys věděl že troufalost je moje druhý jméno.. *Přes zavřený rty se zasměje jeho přípravě na hru a poslouchá ho.. koutky rtů jí trochu klesnou, ale to jen do úrovně příjemnýho úsměvu.. Když ho pozoruje, vidí že si dává záležet a jeho soustředěnost ji lichotila, jenže v tu chvíli ho vidí jak přestává hrát a rychle vyskočí od klavíru.* To bylo krátký.. ale možná si nějaký spropitný zasloužíš. *Přehodí nohy na druhou stranu a zase je zádem ke klavíru, načež si všimne jeho tázavýho pohledu kterýmu hned opětuje se vší vážností.* Stalo se něco? /Nebo jsem něco řekla?/ *Zvedne k němu hlavu a ruce si opět složí do klína, ale zůstává pořád sedět u klavíru i když na druhým konci mísstnosti se nachází pohodlnější pohovka.*
*Pri jej poznámke o sprepitnom sa mu nadvihnú kútiky úst a on by aj bol rád, keby dostal niečo do vrecka, no už aj tak pokazil atmosféru, takže sa mu tvár vráti do akéhosi neutrálneho výrazu.* /Som rád, že som ti mohol ukázať niektoré miesta… Zabávam sa… Rád s tebou trávim čas./ *Behá mu hlavou mnoho rôznorodých myšlienok, ktoré však uschováva pre seba, pretože odrazu má ťažký jazyk. Má pocit, že si nemôže dovoliť niečo jej zo svojich chaotických emócií povedať, keďže sa rozlúčili nie v dobrom a bola to jeho vina. Ako stále. Jeho vina.* Napadlo mi, či tu nechceš prespať túto noc, aj tak je neskoro a Caleb je zmrd… *Dodá, pretože si uvedomí, že je tu s Grace preto, lebo ju jeho brat nechal na plese nakoniec samú, no zároveň je za to vďačný.* Usteliem ti moju posteľ. *Navrhne a mykne plecom, čo na jeho nápad povie. Iba tam ako trkvas stojí a hľadí na ňu so zdvihnutým obočím. Vie, že to pokazil… Zrejme. Pravdepodobne.*
/Přemýšlí nad tím, nad čím já?/ Zeptá se sama sebe a vzpomene si na jejich nešťastný rozhovor.. pořád nenašla odvahu se ho zeptat na jeho pocity. Jestli ho to už přešlo a dávno to zapomněl jako jednu malou neshodu a nebo jestli mu to uvízlo v paměti tak jako jí.. A to i kdž se snaží samu sebe přesvděčit, že jí hořkost přešla.. to možná ano, ale pořád má kolem toho mnoho otázek a když chodí v noci spát, myšlenky na to se jí vrací zpátky.* To.. *Začne pomalu a podívá se na ztemnělou krajinu za oknem.* Asi není špatný nápad.. asi bych zpátky do Gardu netrefila... /A asi ani do Institutu./ *Vděčně se na něj usměje a zvedne se ze židle.. má smíšený pocity ohledně toho, že tu bude přespávat, ale na druhou stranu uvidí jeho pokoj, kde vyrůstal a to jí přijde jako pozvánka do jeho soukromí.* Opravdu děkuju.. *Projde kolem něj a vystoupí z místnosti na chodbu. Pro sebe se sama usmívá a do tváří se jí opět vlije barva, .. protože klidně by se na ní mohl vykašlat tak jako Caleb, ale neudělal to.*
*Keď súhlasí, spokojne sa otočí smerom k oblúku z miestnosti a kývne na ňu, aby ho nasledovala.* /To teda nie je zlý nápad…/ *Taktiež si odpovie v hlave a pozrie cez jedno veľké okno na nočné priestranstvo, rozliehajúce sa ako pripomienka toho, že je neskoro. Vedie ju na poschodie, pretože tam sa nachádzajú spálne, pričom každá mala svoju malú kúpeľňu. Pootvorí jedny dvere, keď zájdu ďalej po chodbe, a odhalí tak celkom veľkú, jednoduchú do modra sfarbenú miestnosť s veľkou posteľou a zatiahnutými závesmi, tak ako ich naposledy zanechal.* Tak teda… *Povie a ukáže na dvere do kúpeľne.* Tam je kúpeľňa a periny by mali byť čisté. *Poukáže len tak ledabolo na posteľ, pretože má pocit, že už to iba zbytočne naťahuje a mal byť nechať Grace svoj priestor, nech sa pripraví na spánok v pokoji.* Fajn, vyspi sa dobre. A upozorňujem, aby si nevystrkovala nohy spod periny. Nikdy nevieš, čo ťa za ne chytí. Dobrú. *Povie jej s pobavením, hneď na to sa zvláštne zamrví na mieste, akoby chcel niečo ešte povedať alebo urobiť, no potom sa otočí chrbtom a zas sa vráti k nej.* Som rád, že si tu. *Povie hlúpo ako zamilovaný šiestak, tak sa otočí a rýchlo z miestnosti vypadne a zavrie za sebou dvere.* /Kriste pane na nebi, nabudúce ma zabi./ *Preblesne mu hlavou a odíde do jednej z hosťovských miestností.*
*Jde za ním po schodech a prohlíží si přitom i chodby domu a dekorace.. ve tmě vidí ale jenom obrysy a tak přestane zdržovat a popoběhne za Sebastianem.. Nemůže si odpustit myšlenku, že jí lichotí když ji ukazuje svůj pokoj... Ihned se posadí na postel.* Děkuju.. opravdu myslím, že by mi klidně stačil i gauč.. *Zasměje se a sundá si ze sebe sako a sundavá si i boty.* Jen abys mě za ty nohy nechytiil ráno ty.. *Vzpomene si na to jak jednou zaspala na jeho trénink a přišel jí probudit až do pokoje. Narovná se v zádech a boty nechává u postele.* /Je rád, že tu jsem?/ *Nejistě se na něj podívá jako kdyby těm slovům těžce věřila.* Děkuju.. dobrou noc.. uvidíme se ráno. *Dívá se za ním jak odejde a pocity se v ní mísí.. dřív by jí nevadilo, kdby tu přespal s ní, nebylo by to poprvý co spali vedle sebe, ale tentokrát se cítí jistější, když tu zůstane sama. Slyšela z jeho úst přesně to, po čem tolik měsíců toužila.. ale stále si v hlavě argumentuje, že si to třeba vykládá špatně,že to Sebastian tak silně nemyslí.. vždyť už dřív ji políbil a pak ji řekl, že je kamarádka..* /Jsem unavená... opravdu bych se měla prospat./ *Unaveně si promne oči a zjišťuje že tu na přespání vůbec nic nemá.* /Fajn...nahá mu v posteli spát nebudu, co kdyby se rozhodl mě ráno probudit?/ *Zváží že bude možná míň troufalý se vypůjčit něco z jeho šatníku.. když otevře skříň, sáhne hned po první košili do který by se vešla dvakrát. Shodí ze sebe šaty, obleče se a rovnou padne do postele kde usíná.. protože se vůbec nelíčí, nevadí jí když sprchu nechá na ráno.*
*Keď sa ráno zobudí, pretká ho nepríjemný pocit uvedomenia si, že je doma a bude sa musieť stretnúť s rodičmi znova. Leží a žmúri do stropu so založenými rukami za hlavou.* /Nevadí, matka sa aspoň porozpráva s Grace a možno nezmienia tému svadby. Poprosil by som./ *Prebehne mu hlavou, no napadne mu, že by už mohol vstať, pretože je už celkom neskoro. Vyhrabe sa spod perín v spodnom prádle a natiahne na seba nohavice zo včera, opustí izbu neupravenú a neupratanú a smerom ku svojej izbe, v ktorej spala, alebo ešte spí Grace, si poriadne pretrie tvár, aby sa zobudil úplne. Pootvorí dvere a vojde dnu.* Myslím, že je čas vstať. *Povie Grace, keď sa vyberie smerom ku svojej skrini bez pohľadu na posteľ, aj keď si nie je istý, či tam lovkyňa ešte stále leží.*
*Leží na posteli když se rozednívá a všude kolem je ticho.. rozhodne se vstát a v koupelně se jen opláchnout rychlou sprchu a to nejnutnější k ranní hygieně. Přitom si všimne že lovci stínů nemají vůbec sprchový gely, ale obyčejný mýdla.* /Jako z jinýho století.../ *Obleče si na sebe zase Sebastianovu košili, protože je mnohem pohodlnější než upnuté černé šaty a položí se zase na postel. Váhá jestli by neměla někam vyrazit a nechce zatím běhat po chodbě, je moc brzo ráno a tak se schoulí do sebe a na chvilku ještě zavře oči a zaspí.. zdají se jí sny o tom, že v institutu pořádali nějakou party a sousedi si přišli stěžovat.. absolutně nesmyslný sen, ale těch má v poslední době hodně moc. Probouzí jí z toho hlas Sebastiana a tak se otočí na bok čelem k němu a rozespale zamžourá.* A neseš aspoň snídani? *Na oko vyčítavě se naněj podívá, ale prozradí jí úsměv.* Už vstávám *Posadí se na posteli a přehoupne si nohy přes postel.*
*Keď otvorí krídlo skrine, od postele sa ozve hlas, z ktorého ešte trochu cíti rozospatie. Nevie, či sa má na Grace pozrieť, predsa len nezaznamenal, čo má vlastne na sebe. Vytiahne si zo skrine čisté čierne tričko, pretiahne si ho cez hlavu a keď skriňu zatvorí, opatrne sa otočí a vidí, že si Grace vypožičala jeho košeľu.* Nenesiem nič. Práve som vstal. *Odpovie, prekríži si ruky na hrudi a nadvihne obočie.* V košeliach sa dobre spí, však? *Podpichne ju s náznakom humoru v hlase a prejde pomaly k dverám.* Môžeme sa najesť a vrátiť sa do Inštitútu. /Aj tak tu nechcem tráviť veľa času, hliadky nepočkajú a už som netrénoval dva dni. K tomu potrebujem skontrolovať pasce./ *Doplní si v myšlienkach a keď ruky spustí k telu, spýtavo sa zamračí.* Pokojne môžeme zmiznúť rovno. *Prenesie do vzduchu a počká, ako sa vlastne Grace rozhodne. Či sa chce stretávať s jeho rodičmi, alebo teda matkou, či by už radšej išla späť do New Yorku.*
*Pohledem na něj sklouzne když se oblíká a zkouší se v duchu přesvědčit, že její city jsou pouze ryze přátelský.* /Tak jako před lety.. aspoň mám takový dojem, že mě prostě tenkrát ukázal jak mě vnímá.. jako kamarádku.. a že to tak chce. A asi v tom chce i pokračovat./ To je škoda... něco bych snědla..*Zahoupe nohama pod sebou a pak složí ruce do klína a narvná si košili aby zakryla její holé nohy.* Snad si nečekal, že se ti tu položím do postele nahá.. co kdyby tě ráno přišla vzbudit mamka.. *Popíchne ho nazpátek a snaží se nad tou představou nesmát.. neúspěšně. Zvedne se z postele a následuje ho ke skříni.* Máš tu nějaký kalhoty? Nechce se mi zpátky do těch šatů.. *Podívá se z okna ven, kde se právě rozpršelo. Trochu ji to zamrzí.. doufala, že tu bude moct zůstat delší dobu a prozkoumat Idris.. * Nedá se nic dělat.. povinnosti volají .*Pokrčí ramena smířlivě s tím, že se budou muset vrátit do New Yorku.*
*Prikývne od dverí a prebehne ju pohľadom, no urýchlene odvráti zrak. Mal by sa už začať správať profesionálne, no v prítomnosti Grace mu to nikdy veľmi nešlo. Predsa len… dlhoročné… priateľstvo už sa nedalo ničím zakrývať. Je to na ňom vidieť. Keď ho však podpichne, snaží sa udržať, aby sa nerozkašľal.* /To by mi nevadilo./ *Pomyslí si, silno si odkašle a poberie sa ku skrini.* Neviem, či by si sa sťažovala menej, ak by vstúpil môj otec… alebo ja. *Podotkne a mimo to, aby jej pozrel do tváre, ako zareaguje, príde ku skrini, znova, a začne sa v nej prehrabávať. Nájde akési tmavomodré nohavice s vreckami, ktoré nosieval na strednej, no boli mu už pritesné. A na pohľad sa mu zdalo, že by jej mohli celkom sadnúť, pokiaľ si odmyslí isté miesta a ich dĺžku.* Hádam sa neutopíš. *Podotkne, keď jej nohavice podáva, konečne sa pohľadom vráti k jej tvári a pousmeje sa, len tak námatkovo.* /Sluší jej to./ *Napadne mu.* Chceš aj tú košeľu? *Opýta sa, aj keď jej bola veľká, no zdá sa mu, že si ju užíva. Aspoň niekto.*
*Při představě, že by do místnosti vstoupil jeho otec jí ztuhne úsměv na tváři a vystřídá ho nehrané zděšení.. oči má otevřený a vypadá u toho komicky.* To ... by ho asi čekal šok. /Podobně asi jako mě./ *Zamrká očima a potřese hlavou.* A ve tvém případě... *Převezme si od něj kalhoty a nechá je rozvinout před sebou.* Bys asi neviděl nic novýho.. *Při tý vzpomínce jí proběhne mráz po těle a ucítí, že možná zašla až moc daleko se slovy.. přejde znovu k posteli a natáhne si na sebe jeho kalhoty, dovnitř do nich si zastrčí i jeho košili a přes to si na sebe navlíkne svoje uniformní sako.* Myslíš, že už jí zpátky nedostaneš.. *Oznámí mu s lehkým úsmevem a nazouvá si boty na nohou.. oblečení je jí velký, ale je ráda že je pohodlný a že bude v teple.*
*Vážne sa pozrie k dverám a započúva sa, aby ich náhodou otec skutočne nenašiel popri tom, ako si Grace naťahuje nohavice. No, nebol by to pohľad, ktorý by uvítal. Znova sa vráti k dverám a odkašle si, klesnúc mu hlava trochu na bok a keď chytí kľučku, zastaví sa.* To nevidel. *Povie odrazu akosi vlažne a tichšie, než rozprával doteraz. No, nie je ten čas na to, aby uvažoval nad spomienkou, ktorá ho zvláštne necháva nepokojným.* Dobre, nechaj si ju. Poďme do kuchyne. *Prenesie a rýchlo otvorí dvere, aby sa z izby dostal a počká na Grace pred ňou.* /Tie trápne momenty idú ako na bežiacom páse./ *Pomyslí si, keďže akosi často pociťuje emóciu zahanbenia alebo niečoho podobného. Sú to hlúpe pocity, Grace zrejme nad ničím podobným nepremýšľa, aj keď si ho doberá hlúpymi poznámkami a on by sa možno aj zasmial, ak by neboli mierené na jeho osobu a on nevie, ako reagovať - či chtivo, nahnevane, neutrálne alebo pobavene.*
*Dívá se za ním a jeho vlážný tón hlasu se jí vpije pod kůži.. zarazí se nad tím, jestli ten chlad vyvolala vzpomínka na to jak jí ošetřoval a nebo to, že si dovolila vzpomínat na společnou minulost.* /On je tak.. nevypočitatelný.. / *Pomyslí si, ale vůbec si neuvědomuje že je to možná to, co jí na něj tolik ty roky pritahuje.. Ostatní měla přečtený hned, muže co jí leželi u nohou. Ale Sebastian nebyl ani jedno.. sice tu pro ní vždy byl, ale ne úplně tak oddaný, aby jí ležel u nohou.. což jí ty roky frustrovalo a přitahovalo.* Už běžím.. *Zaváže si botu a vyskočí z postele.. projde kolem něj u dveří a sejde schody dolů do haly.. rozhlíží se kolem, kde je asi kuchyně.. a zda jsou tady ještě sami.*
*Otočí sa za ňou, keď prejde okolo neho, rovno dolu po schodoch, akoby bola doma. Jeho výraz je nečitateľný, ale vo vnútri ho sťahuje tá istá neistota, ktorú pociťoval aj včera a dni predtým.* /Čo mi je…/ *Vyčíta si v hlave a keď sa natiahne po kľučke, aby dvere zatvoril, ešte si narýchlo prezrie svoju izbu a sťažka si povzdychne a zavrie. Otočí sa na päte a poberie sa za lovkyňou, zrejme už nachádzajúcou sa v kuchyni.* /Kto vie, kedy včera prišli. Ples bol na zbláznenie, ale možno si ho matka s otcom z hĺbky duše užili./ *Prejde po schodoch dolu smerom do kuchyne a zbadá tam svoju matku, sediacu pri pulte, pijúcu kávu zo starej, porcelánovej šálky. Keď sa otočí, naširoko sa usmeje.* Sebastian. *Osloví ho a on pretočí očami, vzdychne a pozrie smerom ku Grace so žiadosťou o pomoc v tvári. Verí, že mu porozumie. Sebastian nemá náladu a chuť rozprávať sa o skvelom živote jeho rodičov. Aspoň to si pomyslí a oprie sa o stôl.* Dobré ráno. *Odzdraví nakoniec a od stola sa obzrie, či nezazrie nejaké jedlo, ktoré by mohol ponúknuť Grace a sebe. Stále mu niečo sedí na mysli, no snaží sa to potlačiť.*
*Zvedne pohled nahoru na schody, ze kterých schází Sebastian a pak s ním zamíří do kuchyně, kde uvidí Cornelii Hawkstone..* /Doufám, že mě.. neslyšela jak mluvím o nich./ *Kousne se nenápadně do spodního rtu a pak jí věnuje úsměv.* Dobré ráno.. *Pozdraví ji trochu nejistě a podívá se na Sebastiana, jehož pohled nedokáže rozluštit.* /Udělala jsem něco špatně? Nebo chce odsud rychle zmizet?/ *Nečitelný a nejistý výraz mu opětuje a pak se obrátí na paní Hawkstone, která jí nabízí kávu.* Ano.. děkuju, moc ráda.. Nechcete s něčím pomoct? *Znovu se dá do vykání, protože si na tykání nedokáže zvyknout.. pak se posadí na židli protože Cornelia si asi cítí u kuchyňskýho pultu líp, když má věci ve vlastních rukou.. Rozhodne se tady nepřekážet a jen tak plynule konverzovat.* Byli jsme tam skoro do konce, ale Sebastian mi pak chtěl ukázat Alicante ... tak jsme se prošli a nakonec.. se nám nechtělo zpátky do institutu. *Namítne oopatrně s otázkou v hlase, když je před ní postavený hrnek s kávou, čímž doufá že nevadí že tu oba přespali. Podívá se pak na Sebastiana a snaží se z jeho výrazu vyčíst nějakou emoci nad tímto setkáním.*
*Pohliadne na Grace, pretože si už nie je úplne istý, či by sa mali usádzať a debatovať. Pretože jeho matka ich zrejme bude chcieť udržať v rozhovore minimálne dovtedy, kým jej príde posila v podobe jeho otca. Potom si všimne, že na dreze stojí tanier s pár kúskami sendvičov a tak sa poň vyberie, aby ho ponúkol Grace.* Toto si vezmem. *Povie smerom k matke, jemne tanier nadvihne, aby videla, čo má na mysli, a usadí sa hneď vedľa mladej lovkyne s nečitateľným výrazom. Matka sa venuje Grace a pri jej vysvetlení prikývne, aj keď má v očiach zvláštny pohľad, akoby nad niečím premýšľala a hlavne keď si priloží hrnček kávy k perám, vidí na jej perách slabý úškrn, ktorý hneď zmizne po zložený hrnčeka späť k pultu. Prekrúti očami a vezme si do ruky jedlo, potichu sediac. Čaká len každú chvíľu nejakú hlúpu poznámku, niečo, čo ho znova naštve, no jeho matka sa venuje čisto Grace, na Sebastiana mrkne len tak náhodou. Počúva ich, no zároveň nie. Myšlienky mu začnú odlietať niekam inam.*
*Usměje se vděčně na Sebastiana když se vedle ní posadí se sendviči. Odpije si z hrnku s kafem a pak si jeden sendvič taky uloví.. sem tam se podívá na Sebastiana, ale jeho pevný výraz jí nic neprozrazuje.. přemýšlí teď akorát nad tím jaký přístup k ní Cornelia Hawkstone má, protože jí přivítala docela vlídně.. a to navzdory tomu, že Grace spolek před lety potrestal za něco co považovali za zradu.* /Možná jí Caleb a Sebastian řekli jak to doopravdy bylo.. že jsem nechttěla ovlivnit následnictví trůnu na zimním dvoře, ale pomoct. A moje řešení bylo účinný, jenom je štvalo že jsem u toho navázala kontakty s vílami a porušila Studený mír./ *Když se konverzace točí jen kolem běžných věcí jako včerejší ples, institut a Max, raději se rozhodne nezasahovat do větších politických témat.. V klidu dojí sendvič a dopije kafe a pak se podívá na Sebastiana, jestli už vyrazí.. Sama by to navrhla, ale nechce být nezdvořilá vůči svojí hostitelce.*
*Aj keď Sebastian vyzerá, že nepočúva, jednoslovne odpovie každý raz, čo ho matka osloví a po pár otázkach alebo poznámkach to vzdá a veľmi už s ním nerozpráva. On zatiaľ doje ďalší sendvič a zachytáva, že na neho Grace zboku sem-tam nazerá, akoby mu chcela niečo naznačiť. Jemu je jasné, že už tam sedia pridlho a on tak vzdychne, oprie sa dlaňami o stôl, odsunie sa od stola ako vstane a pozrie na svoju matku.* Pozdrav odo mňa otca. *Prenesie nakoniec a keď sa so zamračeným obočím pozrie na Grace, tvár sa mu viac uvoľní a zmierni a kývne na ňu hlavou, že ak chce, tak odchádzajú. Matka ho počastuje niekoľkými poznámkami a upozorneniami, samozrejme sa nevyhne téme “nájdi si už niekoho, prosím ťa” a ako okolo nej prejde, zastaví ho chytením za ruku, “myslím to vážne!” zaznie len tak a s oboma sa pozdraví, keď idú preč. Sťažka si vydýchne, uvoľní sa a poberie sa smerom k východu.* Dúfam, že ťa debata priveľmi neotrávila. *Povie nakoniec, keď jej otvorí dvere, a mierne sa pousmeje..*
*Chce už vstát a pomoci s talíři, ale i to jí Cornelia vymluví a tak se jen vděčně usměje a vstane ze židle jako Sebastian.* Pozdravte ho i ode mě a Maxe taky. Doufám,, že se mu daří dobře.. /Musí už to být pořádný chlap.. neviděla jsem ho tolik let./ *S úsměvem se projde do chodby kde si ještě u zrcadla v hale narovná sako a nemůže neslyšet slova Sebastianovy matky.. Stáhne k sobě zmateně obočí a se sklopenou hlavou zamrká.* /Asi už i jí stihl říct, že jsem jenom kamarádka.. a raději by ho viděla trávit čas s někým, koho si třeba jednou i vezme.. namísto ztrácení času se mnou./ *Pomyslí si rozmrzele a myšlenku zkouší zahnat když se k ní Sebastian připojí.. Slabě se na něj pousměje a zavrtí hlavou.* VždyŤ je milá.. *Pronese když se za nimi zavřou dveře, s úlevou zjišťuje že přestalo pršet a fouká pouze slabý vánek.* Dokud se teda nesnaží řešit tvoje vztahy.. *Semkne k sobě rty a vykročí směrem k městu Alicante.* /Něco na tom ale bude.. nikdy jsem ho neviděla se za někým hnát.. opravdu je takový samotář? A nebo je v tom něcí víc?/
*Pozrie na ňu s nadvihnutým obočím, akoby jej už len tým chcel vyvrátiť jej slová. Vyjde von, dvere sa za ním zatvoria a vykročí popri Grace smerom preč od sídla Hawkstone.* Milá… Kým sa ti nemieša do vzťahov, alebo rovno do celého života. *Zavrčí rozmrzelo, no keď sa poriadne nadýchne, aby si nahnal čerstvejší vzduch do pľúc a prečistí sa mu trochu hlava, kútikom oka iba pozrie smerom ku Grace a vloží si ruky do vreciek.* /Sakra, sako… No, to nič, vezmem ho nabudúce./ *Pomyslí si, keď ho zachladí na rukách, no zatiaľ mu nie je taká zima, aby použil runu na zahriatie.* Vďaka. *Povie, ale úplne nevie, za čo všteko jej vlastne ďakuje, no jeho slabý úsmev na perách môže naznačiť, že je vďačný za jej prítomnosť zo včera i z dnešného rána.* Vďaka, že si ma nenechala matke napospas. S tebou sa aj tak viac porozpráva. Viac než ja. *Povie nakoniec a počas toho sa na ňu sem-tam pozerá, aby bolo vidieť, že to myslí vážne.*
*Ruce si založí na prsou když kráčí vedle něj a zvažuje, zda se má k tomu tématu nějak ještě vracet.* Dělá to tak jenom tobě? *Zeptá se jen tak jakoby mimochodem, ale snaží ho trochu rozpovídat, protože jí opravdu zajímá proč se on od všech tak distancuje.. Na Zimním dvoře si už myslela, že až ho znovu potká tak bude asi ženatý, i když by to mělo být jen papírově. Zasměje se a ohlídne se za ním.* Není zač.. opravdu mě nenapadlo, že tě budu zachraňovat před vlastní mámou ... *Zavrtí hlavou a a přidá trochu do kroku, zdá se že je o trochu víc chladno než předpokládala a chce být co nejdřív někde uvnitř.* Proč tě s tím vlastně tak popichuje? /Nesmířila se s tím, že tímhle způsobem tě asi těžko dotlačí k tomu si někoho najít./ *Nedívá se při těch slovech na něj... dívá se na svoje nohy pod sebou jak se střídají na vyšlapaný cestičce k hlavní cestě, co vede k Alicante.. částečně se na něj nedívá i proto, protože se bojí že by vyčetl z jejího výrazu smíšený emoce, se kterými bojuje.. snaží se předstírat, že se zajímá čistě jako kamarádka.*
*Zamyslí sa nad jej otázkou, aj keď vie odpoveď a je mu jasná.*No, Caleb má už syna. Viac od neho už nemajú čo čakať. *Povie horko a spomenie si na Caleba a Tobiasa a na to, ako jeho brat začal so svojim synom nadväzovať omnoho pevnejší vzťah.* /Chce mu darovať svoj meč, ktorý sme obaja ako malí od rodičov dostali./ *Preblesne mu hlavou spomienka na to, ako mu to Caleb spomínal, keď spoločne kráčali na hliadku.* Zachovanie rodu. Malo by byť automatické, že sa dohodne sňatok nefilim, aby sa ďalej rozšírili dobré rody. *Odpovie jej nakoniec a jeho hlas je tichší, no o to zvláštne pokojný, akoby sa s tou myšlienkou zmieril už dávno, no zároveň mu nie je ani trochu blízka.* Zatiaľ to nechávajú na mne, no… *Zmĺkne na malú chvíľu a kopne do kamienka, ležiaceho na chodníku pred ním.* No ako si videla včera. Mám už svoj vek na to, aby som sa oženil. *Dokončí sucho a chladne, no daná emócia nie je mierená na Grace, ale na myšlienku a svojich rodičov všeobecne.* Stane sa zo mňa obetný baránok pre rodinu. *Doplní a pozrie na ňu, jeho tvár je zvláštne stiahnutá a nepríjemne krčí obočie. Tvár Grace ho stále nejak drží, aby nevyskočil z kože a nezabehol do najbližšieho podniku a nevypil si. Olízne si suché pery.*
*Dlouho mlčí a kouká do země, když ho poslouchá.. ruce má stále kolem hrudníku, aby se chránila i před tím malým vánkem, ale není jí zima.* /Zachování rodu? To zní.. uf, dost staromódně, to můžu být ráda, že po mně tohle moje rodina nechce.. musela bych v první řadě nějakou totiž mít./ *Pohledem k němu zatěká a pak se podívá na přibližující se budovu Gardu.* Zníš... že jsi s tím osudem docela smířený.. /O tomhle mi ale nikdy nevyprávěl, že by někdy chtěl děti a rodinu. Ptala jsem se vůbec?/ Proč jsi to už dávno neudělal a neměl od toho pokoj? *Vypustí ze svých úst docela troufalou otázku, cítí se u toho hodně nejistě.. ale řekla to hlavně proto, aby sama sobě zkusila dokázat, že se o něj má zajímat jen jako kamarádka.. ale tváře má horké a tep se ji zrychlil.* Nebo jsem to možná jen špatně pochopila.. a smířený s tím nejsi. Jestli ti vyhovuje být lovcem stínů bez založení rodiny, neměli by tě do toho tlačit.. Caleb se svým.... charakterem. *Protočí nad tím slovem oči.* Se postaral o zachování rodu.. kdo ví kolikrát. *Zkusí atmosféru odlehčit vtipem.*
*Akosi neveriaco sa na ňu zahľadí a nadvihne obočie, aby jej ukázal, že s tým je zmierený, ale za žiadnu cenu sa do toho nepustí. Je v tom viacero dôvodov a keď sa na to pýta Grace, nálada mu klesne o niečo viac, čo sa možno zdá nemožné, no radšej odvráti tvár a zahľadí sa smerom k ich cieľovému miestu, kam majú namierené.* Pokoj? *Opýta sa nakoniec s nervóznym podtónom, ktorý vyznie trochu útočne, no hneď na to si vzdychne a prstami si premkne oči.* Máš pravdu. Caleb sa vždy o všetko postará. Aj keď vo väčšine prípadov ani nechce. *Podotkne namrzene. Chce Grace povedať viac vecí a možno aj to, že aj ona je jeden z dôvodov, prečo ešte stále nemá ženu a deti a nežije šťastný život nefilim.* Som najstarší, ale ľudia ma neznášajú. /Nie že ba sa bolo nad čím čudovať…/ *Nakoniec jej povie a akosi to vyznie, že to myslel aj na Grace. Nie že by veril, že ho nemá rada, no…* /Bolo hlúpe povedať to tak, akoby som jej niečo vyčítal./ *Zamyslí sa a má pocit, že už nevydrží niečo, čo akoby bolo v jeho vnútri skryté príliš dlho.* Prepáč, trepem. Jednoducho je tu viacero vecí a myslím, že sa nechcem viazať… *Nedopovie a odmlčí sa, atmosféra je akási zvláštne ťaživá.* Viazať na niekoho, komu… ublížim. /Vua, cesta do môjho vnútra. Sentiment, ku*va!/ Čakám na správnu chvíľu. *Povie a jeho pohľad znova spočinie na Grace, dlhšie na ňu hľadí a premeriava si jej tvár. On jednoducho nevie povedať, že ide aj o ňu a že je… dôležitá.*
*Moc dobře ví,že to trochu přehnala a s tím vyptáváním zamířila do nebezpečný zóny...jenže to byla tak trochu i její specialita co se týkalo Sebastiana. Kousne se zevnitř do rtu, aby zamezila případnýmu přívalu další slov..Ona ví, že kdyby ho naštvala do extrému, ani tak by jí fyzicky úmyslně neublížil.. teda aspoň si to myslí,protože většinou času před konfrontacemi vždycky utíkal.* /Nesnáší?/ *Mírně si nuceně odkašle, aby upozornila na svoje následující slova.* No... soudě podle těch ženských, co se kolem tebe včera motaly máš asi o sobě udělanou mylnou představu.. *Trochu ho popíchne, ale její úsměv je poněkud nucený.. Těžko říci, jestli je to jízlivost a nebo podtón žárlivosti co se jí objevil v hlase.* /Aha.. nechce se vázat, že mě to překvapuje. To slyším poprvý./ *Jeho slova udeří do jejího citlivého srdce a vyvolají vzpomínku na noc, kdy se setkala s jeho odmítnutím.. jenže on svoje stanovisko ještě rozvede, čímž jí zmate o něco víc.. nechá si to dlouho proležet hlavou,než mu na to odpoví.* A to se týká čeho? *Zkusí se ho opatrně zeptat na to, co tím míní,že by někomu ublížil.*
*Svoj pohľad udržuje smerom dopredu a keď sú blízko cieľu, vzdychne si a jemne si rpe seba pokrúti hlavou.* /Klasicky…/ Motali, nemotali. V skutočnosti o mne netušia ani to najmenšie. Ty áno. *Podotkne a keď mu unikne z úst poznámka o Grace, pevne zomkne ústa a dúfa, že nezašiel niekam, kam ona sama nechcela, i keď sa mu jej podpichovačná poznámka zdala trochu inak mienená. Predsa len sa stretli po dlhej dobe a iby chvíľu znova nadviazali takýto obnovený vzťah, do ktorého sa však, musí uznať, dostali veľmi rýchlo po opätovnom stretnutí. Preto stále svoj pohľad neotočí k nej, cíti svoje srdce, akoby ho mal každú chvíľu vyzvracať na chodník pred seba. Po nasledujúcej otázke sa zamotá ešte viac vo vlastných myšlienkach, odrazu nevie, ako by mal utiecť, hlúpo zažmurká.* Uhm… To… *Nakoniec sa vzdá, kývne ramenami a stále sa vyhýba pohľadu Grace, aby nevidela, ako sa tvári. Nejaké spomienky sa mu vrátia, spomienky na vzťahy a na to, ako zamotané to bolo medzi nimi dvoma… Možno má brať tú dvojročnú neprítomnosť Grace ako niečo, s čím by sa mal posunúť dopredu. Nevie však v akom smere.* /Nechať ju ísť, nemotať jej hlavu, nech už si nájde niekoho iného? Alebo už konečne nebyť chu*j a byť úprimný a .. a.. vyjadriť sa tak, ako to je?/ *Ak na neho pozrie, možno uvidí, ako vedie svoj vnútorný boj a sťažka dýcha. Vtedy sa však dostanú k svojmu cieľu a on so stuhnutými ramenami iba podíde k portálu, ktorý ich má vrátiť do Inštitútu.* Môžeme? *Opýta sa hlúpo.*
*Jeho dopověď jí na první pohled překvapí, což se jí odrazí ve výrazu se kterým se na něj podívá.,. Neví ale jak si to má vyložit, když mu tenkrát nebyla dobrá ani ona sama, která ho znala.* A záleží na tom? *Optá se opatrně a pokouší se rozluštit z jeho polopřiznání, co se jí vlastně zkouší vysvětlit.* /Někdy mi přijde, že se mi vyhýbá právě kvůli tomu že se známe tak dlouho. Třeba chhce nový začátek... ale nedokáže se otevřít nikomu novýmu. Ne.. řekl, že se nechce vázat.. to je kámen úrazu. Prostě mu to asi vyhovuje být nezávislý a sem tam... někomu pomotat hlavu./ *Uprostřed budovy Gardu, kde se nachází portál se na něj ještě podívá a doufám, že jí odpoví. Dočká se ale jen pokynu, aby se přemístili.. Beze slov kývne trochu zklamaně hlavou a natáhne se po jeho ruce. Vloží svojí ruku do té jeho aby se při přemístění náhodou neteleportovala někam jinam. Tohle umění ona ještě neumí ovládat. Zvedne k němu hlavu a nechá se vést portálem až do institutu.*
Box od kebabu stíhá odhodit po cestě v kuchyni, a vstupuje do zbrojírny, kde se nachází plno zbraní a dalších bojových pomůcek, pouze dokumentací, kterou vedli prozatímní zástupci Institutu. Rozhlíží se kolem sebe a přemýšlí, kde začít. Po těch letech vypadá Zbrojnice stejně, avšak někdo ji uspořádal úplně jinak, navíc se tu nachází několik pohozených chráničů po zemi, meče nepřetříděné, na nichž je zaschnutá démonická krev. Rozhoduje se, že si myšlenky utřídí zrovna zde, jako to dělal kdysi. Ačkoli je flegmatičtější povahy, zmínka o Tobiasovi ho vykolejila.* /Sebastian tentokrát dost ujel. A mně bude v minulosti poučovat o Adeline?/ *Kopne po cestě do dvou chráničů, co se válí v cestě k oknu, a založí ruce na hrudi při pohledu na zažloutlé okenní sklo.* /Doufám jen, že ze sebe nedělá vola kvůli svému narušenému sebevědomí./ *Povolí zatnuté pěsti a s těžkých výdechem se obrací k nepořádku ve zbrojnici. Vzal každý meč z držáku a pečlivě ho prohlédl. Některé z mečů potřebovaly novou čepel, zatímco jiné měly nebezpečně ztrouchnivělou rukojeť. Je si vědom, že opravu zbraní měly na starost Železné sestry, ale rád experimentoval a pokud to bylo možné, sám zkoušel zbraně upravovat a opravovat. Následně začal třídit meče použité, které již mohly sloužit pouze jako recyklační materiál pro sesterstvo a meče, které by ještě zkusil sám opravit. Všiml si, že andělská ostří místní lovci třídili na jedničku.*
*Zaslechla zprávy, že vedoucí Institutu by měl být zpátky, ale nepoštěstilo se jí ho zatím potkat. Vlastně ani skrze hlídky, které si naordinovala s Gabriellem. Mířila do zbrojnice, na sobě měla černé oblečení - tepláky a obepnuté triko s dlouhým rukávem. Vlasy byly svázané v ohonu a tváře měla zčervenalé námahou. U sebe měla hůl, ale v druhé ruce měla meč, který patřil do zbrojnice. Stačí jí jediný pohled na úpravu zbrojnice a zamračí se, byť si všimne Caleba.* Seženu pak toho, kdo má na starost úklid zbrojnice. *Pronese, aby na sebe upozornila a zůstane stát ve dveřích, aby ji ještě neprobodl leknutím, to úplně neznělo jako fajn setkání po dlouhé době.* Čekala bych, že se ozveš, když dorazíš. *Dodá k lovci, kterého naposledy viděla během války s vílami a i to se spíš jen minuli a naposledy tak spolu pořádně mluvili onehdy na akademii. Od té doby ale uběhlo moře času a událo se toho stejně tolik. Tělo držela vzpřímeně, ale něco v postoji nepůsobilo tak sebevědomě, možná něco ve výrazu. Možná to ale bylo svalovou únavou, kterou vyvolal náročný trénink, který tu a tam zanechal otlačky, modřinky nebo odřenou kůži, zejména na kloubech. Nakonec se uhne od dveří, směrem dovnitř, aby dala meč na místo. Zdál se být čistý a ostrý, buď někomu patřil, nebo si jej na trénink připravil. Možná někdo přišel unavený v noci po hlídce a neuklidil si zbraně a ten, kdo to tu měl na starost sem dnes ještě nezavítal, to však neomlouvalo.* Vítej zpět v New Yorku.
*Příchod nefilim ho nepřekvapuje, jelikož její kroky slyšel ještě dřív, než se objevila ve dveřích místnosti. Zrovna sbírá ze země dva chrániče, jeden pověsí na patřičné místo na stěně a druhy hází do rohu místnosti, kde už je značná hromada s věcmi, které je třeba očistit a vyprat. Samanthusi pamatuje, vybíral ji jako svého zástupce, ovšem nepamatuje si, kdy se viděli naposledy. Mohlo to být na nějakém plesu v Idris, vzpomínky má s jejím jménem spíše spojené s Akademií. Nad prvními slova Samanthy mu povolí koutek rtů, byť je ještě stále rozmrzelý z předchozího setkání. Netrápí ho nepořádek ve Zbrojnici, byl na něj zvyklý. * /Vypadá to tu, jako kdyby to tu měl na starost Woodwinter./ *Nic neříká, ovšem další slova z úst lovkyně ho překvapí. Takové přivítá opravdu nečekal. Už se chystal si s ní podat rukou a vyměnit zdvořilosti, ale z pohledu lovkyně to vypadá, že posledních 15 let proběhlo mrknutím oka. Zaskočila ho a přistihla nepřipraveného.* Vrátil jsem se zhruba před třemi hodinami. *Vysvětluje stručně, avšak vlídným tónem. Uvědomí si, však, že to mohlo znít poměrně úsečně.* A nechtěl jsem vytvořit rozruch. Jsem raději, když se vracím na neutrální půdu. /Namísto toho, abyste dělali hromadný úklid./ *Myšlenku nahlas nevyřkne, jelikož s poskládáním Institutu si není jistý, zda by se někdo obtěžoval. Minimálně má podobné zkušenosti, když zhruba před deseti lety sám byl řadovým lovcem.* Stihl jsem si však přečíst první strany tvé dokumentace. *Kývne hlavou ke spisu, který pohodil na lavičku.* Slušná práce. *Přizná uznale a položí poslední meč, který má ztrouchnivělou rukojeť, do skladu na recyklaci.*
*Přikývne na srozuměnou a znovu se rozhlédne po zbrojnici.* Někteří jsou teď na hlídce a věřím, že v tuto hodinu ostatní, co na ní nejsou spí, takže by oznam nebyl příliš platný. *Usoudí nakonec souhlasně. Ona sama byla vzhůru jen proto, že měla hlídku minulou noc až do ranních hodin a spala během dne a teď měla dost energie, kterou se pokusila vybít tréninkem. Dalším cílem byla káva, která nakopne, ale pak si vybere daň a co dala si vezme i s úroky, což zrovna teď mínila ocenit. Třeba si dá sluchátka a půjde malovat, ještě se nerozhodla.* Hádám jsi se ještě nedostal k tomu, že nám tu pobíhá posedlé dítě, které si s námi hraje a zanechává mrtvoly. *Nespokojeně mlaskne.* Nejraději bych uspořádala už lov, ale nemáme dost informací, co nás čeká, ani kde se teď nachází, protože po sedmém nebo osmém mrtvém nastal bílý šum. *Mluvit o povinnostech bylo vždy snazší. Hlavně s Calebem. Na akademii se spíše znali více či méně od vidění a pokud spolu trávili čas, povětšinou to bylo spojené s jejich společným známým, díky němuž si jí vůbec Caleb dokázal všimnout. Ne, že by jako dospívající děvče nebyla schopna přitáhnout pohled, spíše se tomu stranila a věnovala se studiu. Nechtěla zklamat strýčka, když její rodiče převážně nechávali výchovu na něm, jak nebyli sto držet nad jediným dítětem a k tomu dcerou pevnou ruku. Nezazlívala jim to, strýce měla ráda. Což byl vlastně důvod, proč na řetízku na krku měla rodový prsten Sagittarüs namísto toho, aby jej nesl jeho syn Sander. Její bratranec...nechápala, jak se mohl tahat s čarodějkou. Slíbila strýci, že tu na něj dohlédne, aby nedělal nefilim ostudu, aby nedělal rodině ostudu. Na pravém ukazováčku pak měla prsten se symbolem a barvami vlastního rodu, byť to nebyl nejhonosnější šperk. Spíše byl jednoduchý, aby nezavázel při boji a jeho strany byly hladké, aby se ani nikde nezachytil.* Jestli jsi se to tu rozhodl uklidit mohu pomoci. *Nabídne se, když se jí nezdá, že by se vedoucí mínil v blízké době přesouvat pryč ze zbrojnice. Vlastně jak se zdálo, se tu ani neobjevil náhodou. Minimálně jeho oděv jí nepřipadal nejvhodnější na trénink. Hůl, kterou držela staženou za zády uvolní a opře o zeď pokud souhlasí a spíše instinktivně chvíli čeká, zda přijde nějaký rozkaz.*
*Kývne na souhlas, ačkoli sám sobě si v duchu říká něco jiné.* /Mohl jsem jim dát vědět. To jsem mohl. Jenže pak jsem se zdržel u Hailey a Adeline./ *Vytkne si v duchu, že přece jen povinnosti někdy v jeho případě přichází až jako druhé. A je si rovněž vědom, že by nebyl vhodným příkladem pro Tobiase. V okamžik, kdy Samantha zmiňuje dítě, se zarazí, lehce pootevře oči a zmateně na ni zamrká.* Co prosím? *Jeho zmatení je podmíněno tím, že ho na setinu napadne myšlenka, že se jedná o dítě Triss.* /To by bylo snad extrémní náhoda. Výborně, nejsem tu ani jeden den, všechno se sype jako hromádka z karet. Co s těmi děti dnes všichni mají?/ *Nijak to s ním ale neotřásá, spíše je překvapený, že ho to ještě překvapuje.* Ví se, čí to dítě je? A co za démona ho posedlo? *Předpokládá, že se jedná o posednutí démonem, jistý si však není. Samozřejmě by to věděl, kdyby si v klidu dočetl spis, jenže jeho bratr si přivedl jiné plány. Okamžitě se přestává věnovat úklidu a natáhne se po spisu, který je na lavici.* To je v pořádku, potřeboval jsem se jen něčím manuálně zaměstnat. *Zdvořile odmítne její nabídku na pomoc s úklidem.* A přijít na jiné myšlenky. *Prohodí mimoděk a cukne koutkem rtů nevesele na spis, kterým listuje. Snaží se najít stranu, kde je hlášení podáno.*
*Kousne si zevnitř kůži, aby nepromluvila a zdá se, že ji mrzí, že to zatím nevyřešili. Jakoby snad zařídila posednutí dítěte ona, což nebyla samozřejmě pravda. Její odpor k démonům a podsvěťanům mluvil dost jasně sám za sebe.* Ne. Vlastně se spíš domníváme, že je to dítě. *Povzdechne si, ale zatím víc neřekne, protože Caleb se zřejmě snažil zorientovat. A když začne listovat dokumenty, tak odloží onu hůl a vydá se k němu. Natáhne ruku po spisech.* Vzhledem k tomu, že jsem ti to psala, ti to i můžu říct, nemusíš si to teď narychlo číst. *Její hlas zní snad trochu pobaveně, ale působí trochu napjatě, když drží spis jen kousek od jeho ruky, jakoby mu ho chtěla vzít. Bez svolení, či přenechání papírů v jejích rukách, mu je však z rukou nebere. To by si nedovolila, její vycepovaná úcta k autoritám jí to nedovolovala. A tak jen jaksi pokorně čeká, zda jí nechá hlášení a informace podat ústně, nebo bude trvat na prolistování spisy.*
A co vás k tomu vedlo? *Optá se obratem s podmračeným pohledem do spisu, který se stále marně snaží listovat. Dokonce i kontroluje stránky, které se domníval, že již stihl přečíst, jelikož je mohl svou nepozorností minout. Když se po jeho boku nabízí, že mu s tím pomůže, onen dokument beze slov posune jejím směrem a založí si ruce na hrudníku. Pevně tiskne čelisti k sobě, aby se sám nad sebou neuchechtl, nerad by, aby to vyznělo jako výsměch, či aby ji znervóznil. Pouze zvedne koutek rtů a opřený o stěnu s rukama na hrudi čeká, jak se ho lovkyně chystá proškolit o jeho Institutu.* Budu rád. *Promluví vlídným tónem.* Rád si ty informace zpřesním a případné šoky odbydu v první den. Tak ať to neprotahuje. *Vyzve ji gestem a promne si kořen nosu, nicméně stále mu situace přijde přinejmenším pobaveníhodná.*
*Neodpoví hned, sama si raději v myšlenkách zrekapituluje všechny informace, aby to neznělo jako neohrabané plácání a snaha o záchranu situace. Uzme si tak dokumenty a posadí se na lavici, kde předtím ležely, nechávajíc si je na kolenou, aby měla jak zaměstnat ruce, když bude mluvit. Dostala se tak podvědomě do komfortnější podřízené pozice, ačkoliv byla dost ambiciózní, asertivní a schopná zaujmout dominantní pozici, aby toužila po něčem víc, než jen postu řádového lovce. Být učitelem spolu s Gabriellem byl snad jen první krok. Neuvědomuje si, že jeho tón hlasu je jiný, než jakým častuje jiné lidi. Dávno se naučila hrát silnější roli než když byla na akademii plachou dívkou. Přesto bylo poznat, že tohle jednání je jí přinejmenším po vůli a příjemné, bez jakéhokoliv výraznějšího intimního podtextu. Ten by si ani s nadřízeným nedovolila, bylo to pro ni obdobně tabu jako podobná situace s parabatai. I když ta byla proti zákonu. Bezděčně listuje papíry v rohu spisu, aniž by je skutečně otevřela a bez slov lítosti nad jeho situací promluví vyrovnaným, i když možná místy frustrovaným hlasem, který nebyl nijak hlasitý, neb zbrojnice nebyl prostor natolik velký, aby to vyžadoval. Občas k lovci zaletí pohledem, jinak se však dívá různě po místnosti a loví myšlenky.* Než jsme přišli bylo hlášeno několik mrtvých. Pitva nám neřekla o jakého jde démona, což samo o sobě bylo prvním podezřením, neb při nálezu senzor ukazoval nedávnou přítomnost. Když jsem zde dorazila, byla jsem s jednou lovkyní zkontrolovat jedno z míst činu, zda nenajdeme další stopy. Od té doby se na zdi poblíž nálezu těla objevily rýhy. Nevím zda to bylo úmyslné přilákání pozornosti nebo má démon smysl pro humor a připisoval si body... *Nadechne se, aby jí frustrace nepřerostla přes hlavu a znovu vloží do hlasů neutralitu a zpomalí.* Každopádně u kanálů se objevil otisk ruky. Vážně malé ruky a byl krvavý. Taky si schraňuje zřejmě démony, poprvé kuri, kteří poslali na ošetřovnu onu lovkyni, podruhé raum, který tam dostal mě, protože lovec, s nímž jsem na hlídce byla se mi pletl pod nohy a tak místo aby změnil pozici se stáhl a jen po démonovi střílel šípy, čímž mi akorát přidělal práci, protože mě postavil mezi sebe a démona. *Zamračí se nad oním faktem. V ten moment to sice oceňovala, ale nemusela by s otravou z raumova jedu skončit v bezvědomí na ošetřovně, kdyby zvolil jinou taktiku. Přesto jí zachránil život, což pro ni bylo plus. Ani jeho jednání mu tolik nevyčítala. Viděli se poprvé v životě a ani spolu neměli předtím trénink v němž by poznali přednosti, aby se zkoordinovali lépe.* Podruhé jsme ale slyšeli hlas a...vážně to je ten typ hlasu, který člověk bez zaváhání přiřadí dítěti. Nicméně v New Yorku je pohřešovaných děti více. Nelze tak s jistotou určit, zda jde o některé z nich nebo se sem démon dostal odjinud. Nicméně si s námi hraje. *Nakonec se zamračí a unaveně se opře, rychle se však narovná, když tím naruší stabilitu několika kopí za sebou a už se otáčí, aby je pochytal, než jí tyčky popadají na hlavu. Nebyl by to dojem, který by si přála budit, když do ní a Gabriella vložil důvěru s vedením v jeho nepřítomnosti.*
*Pozorně si poslechl, jak Samantha popisuje situaci s démony. Zajímal se o každý detail a snažil se vidět celou situaci jako celek. Zdálo se mu, že Samantha má všechny potřebné informace a jen se jí nedaří je možná správně interpretovat.* Pitva nemusí být vždy přesná. *Zavrtí hlavou a kouká na spis v jejím klíně. Jeho tvář náhle zvážní, když se Samantha sama pouští do hlášení. Soustředěně váží každý krok, který udělali.* /Smysl pro humor./ *Cukne nepatrně koutkem. To, že nechává do svého hlášení proudit prvky humoru, je pro něj dobrým signálem. Po formalitách z Idris je to vítanou změnou. Tiskne však k sobě opět rty a něco muna tom všem nesedí.* Já nevím. *Zavrtí hlavou.* Ale tohle všechno by se dalo připsat i takovému Eidolonovi. Mění podobu, hlas, je celkem inteligentní. *Trochu mu vrtá hlavou, proč s takovým rozsáhlým popisem už neudělali závěr dříve.* Je to tam pitva, co vás zmátlo? *Gestem ukáže na spis na jejím klíně a posadí se vedle ní, aby do dokumentu viděl i zápisky z oné pitvy. Řešení mu připadá jednoduché, až příliš, aby v tom nebylo něco víc.* Dostal v jakém slova smyslu. *Prohodí jen tak mimoděk, s pohledem na dokumenty. Nepřipadala mu po rekonvalescenci, proto ho ani nenapadlo, že by mohla tehdy utržit nějaká vážná zranění.*
To jistě, zatím se ale drží v těle dítěte, alespoň dle stop a není radno je podceňovat a je praktičtější počítat s tím horším scénářem, než pak být nemile překvapen. *Odvětí trochu napjatě, nevěřil jejich závěrům? Ne, jen hledal jiné cesty. I ona se o to pokoušela, ale nenacházela důvody, proč by nejhorší scénář měla vyloučit.* Zápis z pitvy tam je. *Potvrdí a více se narovná, když se posadí vedle ní a prolistuje dokumenty na ten správný, načež dokument posune tak, aby se jedna strana opírala o jeho nohu a druhá o tu její a on tak pohodlně viděl.* Nemyslela jsem peklo. Spíše, zda sem nedorazil z jiného města, státu...země. Jestli je dost inteligentní na to se skrývat, tak tohle by pro něj nebyl problém. *Zamručí znepokojeně, že by jejich případ mohl být trnem v oku i někomu jinému a přiměje se trochu uvolnit. Rukou si podepře bradu a loktem se zapře o vzdálenější koleno pozorujíc dokument a periferně i vedoucího.* A mimo tohle, *gestem obsáhne papíry,* máme v Institutu míšenku. *Do hlasu se jí vkrade stín nelibosti, jak vůči rase, tak vůči lovkyni samotné.* Napůl víla. *Upřesní na pravou míru, načež zachytí dokumenty, aby mu je přenechala zcela a postaví se.* Zajdu si dát něco k snědku a zkusím usnout. Chceš se přidat? Sander myslím vařil těstoviny a nějakou omáčku. *Prohodí a natáhne se pro hůl, kterou předtím odložila. Detaily v hlášení si asi bude muset pročíst, ale vesměs mu vše shrnula. A pokud neměl dotazy...tak nebylo asi víc problémů, kromě té zvýšené aktivity démonů.*
*Caleb se soustředěně dívá na dokumenty v jejím klíně a poslouchá její vysvětlení. Pokývne, souhlase s jejím závěrem o tom, že je lepší počítat s horším scénářem a nepodceňovat situaci. * Souhlasím, ale jak nyní postupujete? Chodíte na hlídky, předpokládám. *Vysvětluje, avšak celý spis si nepřečetl, tudíž pouze odhaduje.* Ale démon vám do klína nespadne, myslím, že je třeba se pustit do akce, než bude mít na svědomí více obětí. Asi bych zkusil návnadu, když se ho nedaří vystopovat. *Pronese věcně svůj závěr, ovšem už nebere v potaz, že jeho styl je vrhat do věcí přímo a po hlavě. Se svým štěstím se mu daří z toho těžit maximum a vyhýbat se negativním důsledkům. Když zmiňuje míšenku v Institutu, Caleb se otočí k ní a vyslechne si její slova s vážným výrazem na tváři. Snaží se držet nezaujatosti a rovnováhy, ale její slova mu nedělají příliš dobře. Překvapený však není, mnoho lovců zastává stejný názor. Caleb ho však nesdílí, zvlášť, když jeho syn má též ředěnou krev. Protočí si prstenem na levém ruce a volí následující slova pečlivě.* Je to problém? *Zeptá se upřímně a vzhlédne k ní, avšak stále vlídným tónem navzdory svým vlastním přesvědčením. Spíše jakoby se ptal, zda míšenka dělá problémy mezi ostatními nefilim svou přítomností. Není to dlouho, kdy byl uzavřen Studený mír.* /Vím, že by správně měla být v exilu, na vílím dvoře, ale co když ani tam je nepřijmou takové jací jsou? Nemůžeme ukázat, že máme na víc?/ *Rozmrzele si pomyslím, nicméně následující slova Samanthy ho vyvedou z filosofických myšlenek. Když zmíní, že zkusí usnou a zda se nechce přidat, pochopitelně ho tato volba slov v duchu pobaví a tak s lehce pobaveným úsměvem zavrtí hlavou.* Vzal jsem si něco po cestě sem. *Zvedá se z lavice a spis si bere s sebou.* Půjdu se prospat, abych se co nejdřív mohl věnovat tomu démonovi. *Znovu otevře spis na straně, ze kterého Sam čerpala informace.* Lokace tu je, ale kdybys se na to chtěla podívat společně, budu rád za tvůj vhled na místo činu. /Když dochází důkazy, je vždy dobré vracet. Šance, že něco vynecháme, tu vždycky je./
Chodíme na hlídky. Po dvojicích, protože někteří měli tendenci před naším příchodem chodit sólo. *Poslední slovo vysloví s cizím přízvukem, protože ho v onom jazyku používala dříve častěji, než v angličtině a stiskne rty do linky.* To vím. Zatím jsme se snažili projít zbývající místa vražd. Jediné, co dokážeme konstatovat, že je to rádius několika kilometrů mezi East River a Brooklynem a zatím nás stopy vždy zavedly nějakým způsobem do podzemí. Zkoušeli jsme zatím zúžit prostor, abychom mohli místo odříznout pro civily, kdyby se strhl větší boj a nesledovali tak dvě fronty. *Prohodí, načež se přesune k míšence a pak pomalu zvedne ramena.* Nemíním jí tu z toho dělat nepříjemnou zkušenost, skrze její spis, když přišla chápu, že v předchozích Institutech měla ze služby andělům peklo. *Začne opatrným tónem, načež s druhým nádechem pokračuje.* Větší starosti mi dělá Sander, ve válce s vílami přišel o parabatai, má důvod je nenávidět a na tréninku... nevypadalo to, že by s ní dokázal v blízké době vyjít. *Stiskne zamyšleně rty k sobě a pohled, který jí někdy během mluvení utekl na podlahu, zvedne zpět k němu.* A také zřejmě ráda debatuje. Na hlídku přišla v civilu, bez zbroje. Třeba ji ošetřovna poučila nosit zbroj. *Ušklíbne se, ale rychle výraz vyčistí a zvedne se, aby se přesunula.* To bych ráda. Prověřit něco víckrát není nikdy na škodu. Ale měl by ses asi nejprve prospat, na jeden den toho už je hádám hodně. *Tentokrát vlídně působí její hlas, ačkoliv je stále tichý a je to spíše doporučení. Dalším krokem už poté je se natáhnout ke klice, aby se dostala na chodbu a odtud do přízemí pro jídlo.*
*Když se zmiňuje o sólo hlídkách, zaraženě zůstává zticha, jelikož by si sám musel sáhnout do svědomí. Vlastně je to něco, co v Institutu nebylo zvykem, dokud se na hlídky sebevědomě nezačal sám producírovat bez partnerů. Pak už si všichni počínali podobně.* /Zbývající místa vražd? To jako že jich je mnohem víc než pár?/ *Raději zůstává opět mlčet, jelikož nechce vypadat jako neiformovaný vůl. Mladá lovkyně navíc stihla prokázat, že to není jen další pěkná tvářička v Institutu, ale má i znalosti. To u žen v Institutu nemohl často tvrdit.* /Většina z nich už dnes střeží Hřbitov./ To rád slyším. *Jeho hlas zní až vděčně, když ho Samantha ujišťuje, že rivalitu nechá stranou. To, že mu není schopna přímo hledět do tváře stále utíká očima, ho přiměje ji nevědomky propalovat pohledem. * Už jen z principu, že tu máme důležitější věci, než abychom se stavěli proti sobě. *Rozhodne se nechat zbrojnici zbrojnicí a vydá se směrem ke dveřím za Samanthou.* /Má důvod ji nenávidět? Zabila mu snad ona parabatai? To pochybuju./ *Už se chystá namítnou, ale včas se zaráží. Není zrovna v pozici, aby projevoval svoje oportunistické názory. Ztrátu parabatai si neumí představit, neumí soucítit se Sanderem.* Mladému Sagittarusi ukážu místo, když bude třeba. A i s tou lovkyní promluvím. Evidentně nemá kompletní výcvik, když se dopouští tak riskantních chyb. *Stejně jako Samantha se natáhne po klice, ale je rychlejší, tudíž ji otevře dveře a gestem brady naznačím, že půjde až po ní.* Dobrá, jakmile se seznámím s tímto. *Pohlédne na spisy v ruce.* Pak si tě tu najdu.
*Věcně přikývne, když se zdá, že je spokojen faktem, že nebude Kyle z pobytu dělat peklo a letmo se pousměje.* Jistě, tomu rozumím. *Odvětí Calebovi a krátce se zasměje.* Svého bratrance doufám dokážu srovnat sama, ale děkuji, když nebudu stačit, určitě dám vědět. *Ke konci už nezní lehce pobaveně jako spíše vděčně, otázkou je, zda to míří k faktu, že nemusí mluvit s Kylou více, než je potřeba, nebo skutečně s tím, že třeba on by dal bratránka do latě. Ucukne rukou, jakoby by byl nějaký problém se dotknout ruky vedoucího a bylo to něco nepatřičného a tentokrát její úsměv působí plaše, když ji pouští ze dveří a pikývne.* Dobře, pro přehlednost pokoje mají jmenovku, takže určitě můj pokoj dokážeš najít. A přidali jsme do kuchyně nástěnku, kde jsou rozpisy hlídek a spolu se jmény i telefonní čísla na členy Institutu, už kvůli posilám a kdyby to vše selhalo, ohnivá zpráva si mě najde. *Odvětí pečlivě neutrálně, protože tohle už souviselo s domluvou hlídky a týkalo se to povinností, pro zábavu nebyl vždy prostor. Navíc pro ni bylo víc žádoucí, kdyby si ji na hlídku vybral v dobu, kdy jí tím nezruší jinou, neméně důležitou hlídku. Ještě se usměje a skloní krátce pohled, i její brada mírně poklesne v jakémsi náznaku úcty vůči jeho postavení v Institutu.* Dobrou noc, Calebe. Jsem ráda, že jsi zpátky ve vedení svých lovců.
*Caleb se ve dveřích usmál a mrkl na Samanthu.* Ale dobře, když už máš toho svého bratrance na starost, nebudu ti do toho mluvit. /Ale když ani to nezabere, pak ho vyřídím manuálně./ *Ačkoli nebyl násilný typ, když bylo třeba, uměl sílu použít. Nikoli proto, že by neudržel své emoce na uzdě, vždy byl od přírody flegmatický. Jenže je empatický asi jako pařez a proto slova nejsou silnou stránkou při vyjednávání. Caleb se odmlčel na chvíli a potom pokračoval. * A co se týče té nástěnky, ta se mi líbí. Hlavně ta telefonní čísla, ta se mi budou hodit, když budu mít hlad a budu potřebovat někoho, kdo mi přinese pizzu. *Ruce založí na hrudi a uchechte se vlastnímu vtipu. Nesmělosti a plachosti Samanthy si všímá, ale navenek je vůči tomu lhostejný. Pouze tím uvolňuje jeho zaběhlou formálnosti z Idris a je dlužno říct, že mu i imponuje. Není si však vědom, že toto je přirozená povaha lovkyně stínů. Jeho první instinkt a zkušenosti jsou takové, že se tak stává mnohým ženám v jeho přítomnosti. Nepřikládá tomu však velkou váhu, jelikož se to pro něj stalo běžnou věcí.* Dobrou noc, Sam. /Vybral jsem dobře. Navzdory všem předešlým pochybnostem. Měl bych jí pak poděkovat, reprezentovala nejen sebe, ale i moje rozhodnutí./ *Cukne koutkem do strany, když se s ním loučí, a v duchu si přiznává, že je mu Sam svým způsobem sympatická. Poté sám i se spisy mizí v chodbách Institutu.*
*Ryšavá lovkyně na sobě měla tréninkovou výstroj nefilim. Tahle byla šitá na míru, minimálně ochranné nátepníky a kožený kyrys, který vypadal trochu jako kožená vesta chránící hruď a lopatky až do půlky zad a měly vyražený symbol jejího rodu. Pod zbroj zabíhal jen nenápadně řetízek s prstenem rodu Sagittarüs, který byl připevněný šňůrkou k ramínku podprsenky, aby co nejméně zavázel. Druhý šperk měla na pravém ukazováčku a šlo o prsten jejího rodu. Vlasy měla spletené ve vysokém copu a stočené do drdolu, aby držely napevno a neměla tedy opasek, jen na levém stehně připevněnou stélu v pouzdře, tak jako vždy. V rukách držela několik dokumentů které se týkaly organizace. Převážně tedy šlo o věci, na kterých se s Gabriellem shodli, že proberou na tomto setkání. Jednalo se o věci jako rozpis hlídek, telefonní čísla ostatních členů Institutu, aby se mezi sebou věděli spojit, úklid a taky poznámky, aby nic nevynechali, hlavně tedy zmínili, že jsou to oni, kdo organizují tento trénink a jsou dočasně jejich vedoucími.*
*Gabriell pomalým krokom prechádzal cez chodbu Inštitútu smerom k tréningovej hale. Jeho krok bol istý, avšak len zďaleka by sa dal opísať ťažkým, defakto viac menej jeho prítomnosť nebolo možné započuť. Neponáhľal sa, vedel, že nebude meškať nakoľko mal ešte stále časovú rezervu pred dohodnutým časom. Okrem toho bol schopný ešte skontrolovať Sunila Nurgalieva a svoju sesternicu Mirjam, ktorá mala plné ruky práce. Zdalo sa, že Nurgaliev je samovrah skôr než bojovník, nebolo to však niečo čo by nebolo možné aspoň trochu upraviť. Čierne vlasy mal úzko zopnuté zatiaľ čo na sebe mal tréningovú výstroj. Dlhšia tunika ktorej farba nijak nezaujala oko okoloidúceho mu siahala ku pásu. Okrem toho jeho hruď bola pokrytá čiernou kožou a pod tunikou mu vyčnievalo čierne tričko, ktoré zvyčajne nosil na klasické tréninky len so Samanthou. Po schodoch do tréningovej sály len skloní hlavu, aby si náhodou opäť nezaslúžil úder, ako prvý krát keď sa do miestnosti dostal. Všimne si svojej ryšavej kolegyne, ktorej prítomnosť ho milo prekvapila.* Ani sa mi nechce veriť, že ťa sem nohy doniesli, ako prvú.
*Klamal by keby sa priznal, že očakával skupinový trénink v Inštitúte. Predsa len bol tu už skoro tri roky a zatiaľ sa tento zázrak neudial. Žeby sa Sebastian a Caleb už uráčili robiť svoju prácu? Úprimne tomu moc neveril, možno práve preto mu to prišlo tak nesmierne podozrivé. V čiernom kompresnom tričku s dlhým rukávom a voľných šedých teplákoch si to tak mieril do podzemia do tréningovej haly. Divil sa, že našiel tepláky bez farebných fľakov, ale zároveň ho tento fakt značne potešil. Všetky runy, ktoré boli potrebné už mal dopredu nanesené, avšak stelé sa mu aj tak skrývala vo vrecku. Najlepšie miesto na uskladnenie? Pravdepodobne nie, ale na tých pár hodín to bude musieť prežiť. Po prechode úzkymi schodmi sa objavil v priestoroch sály, ktorú už tak dobre poznal. Ihneď ho tak zaujal pohľad na dve postavy, pri čom ryšavé vlasy v ňom ihneď vytvorili fyzický odpor k tomu pokračovať bližšie.* No fuj. *Vyjadrí svoju nechuť ku prítomnosti svojej sesternice takmer okamžite. Priam cítil, ako mu na krku pomaly vstali všetky chĺpky, či už od chladu, alebo hnevu, ktorý k osobe pred sebou skutočne pociťoval.* Povedz mi, že toto nie je skutočné. *Povie pri čom momentálne muža po jej boku príliš nevnímal. Poznal ho, či už od faktu, že bol parabatai Samanthy, alebo aj z tichých pohľadov na pohrebe rodičov Mirjam pred pár rokmi. Z frustrácie si jeho dlaň nájde cestu k svetlým vlasom a usadí sa na čele, akoby prežíval najväčšiu bolesť hlavy svojho života. Uvedomoval si o čo išlo, a v tom momente si vyčítal každý moment kedy si sťažoval na bratov Hawkstone.*
/On snad existuje nejaký medzinárodný zákon ktorí nariaduje že všetki nemocničné postele musia biť staré preležané herky./ Konečne sa odtialto dostanem. *Povie si polohlasne a zastoná keď sa celá rozlámaná posadí na posteli v ošetrovni. Skúsi vstať ale jej pravé koleno po trojtížnovom ničnerobení proti tomuto pokusu ťažko zaprotestuje. S bolestne skrivenou tvárou ťažko dosadne späť na preležaný madrac, natiahne sa k nočnému stolíku pri posteli a prezrie obidva šuplíky.* /Teda mohli by tu mať aspoň Fastun-gel..... No tak postarom?/ *Zvesí nohy cez okraj postele a pravú v kolene pravidelne zohýba a vystiera po niekolkých minútach cvičenia sa skúsi znova postaviť. Tentokrát ju už noha poslúchne. Natiahne si na koleno ortézu a pustí sa do strečinku a naťahovačiek, po troch tíždňoch v posteli jej to príde pred tréningom len vhod. Keď skončí oblečie si svoje čierne rifle a tričko....* /Aspoň že čiapka mi zostala./ *Zamračí sa pri pohlade na svoje jedom zničené oblečenie nasadí si svoju pletenú kultistickú čiapku a zakrije tak svoje uši. Vezme si svoju stélu, aktivuje si runy ktoré by na dnešok mohla potrebovať a vydá sa do zbrojnice. Keďže sosebou nemá zbroj ani vhodné zbrane musí si niečo nájsť tam. Po ceste preklína Kuri ktorí ju vďaka jej hlúposti pripravil o jej oblúbené oblečenie aj zbrane. Keď sa do zbrojnice dostane ríchlo zbežne preskúma všetky zbrane aj ostatnú výstroj a dá si dokopi tréningovú výstroj. Koženú vestu ktorá spolahlivo chránila ale poskitovala dostatočnú volnosť pohybu doplnila nátepníkmi na predlakťiach a opaskom. Zo zbraní si viberie dve ostria jedno zavesí do puzdra na laví bok abi sa dalo tasiť ako meč druhé si umiestni na kríže abi sa dalo tasiť pravačkov vodorovne v säatnom úchope. Takto pripravená odíde do tránigového sálu kde nájde miekolko ludí ale zatial z nich poznáva len Samanthu. Nezdá sa jej ale že by tréning už začal a tak ríchlo pristúpi k Sam a placho sa na ňu usmeje.* Prepáč, chcela som Ti len rýchlo poďakovať že si ma sem dotiahla...... *Vetu nedokončí znova sa nervózne placho usmeje a ustúpi k jednej zo stien.*
*Matthew je nějakou chvíli ve svém pokoji, mezitím se přípraví na trénink lovců, který ho dneska čeká. Na sebe si vezme nějaké oblečení co by se mohlo hodit na výcvik. Samozřejmě že si ještě neuklidil tu kupu oblečení kterou tam nechal před hlídkou, takže se mu celkem špatně hledalo, ale i přes to našel. Vzal si na sebe úplné černé tričko, černé tepláky a nějaké ty chrániče na nejdůležitější míst na těle. Jako zbraň si vzal hlavně luk a šípy, nemohla ale ani chybět jeho Stela a 2 andělská ostří u každého boku jedno. Vyšel ze svého pokoje a šel směrem k výcvikové hale, teda si to myslel. Jelikož samozřejmě zapoměl kde se nacházela tak chvíli bloudil po institutu ale nakonec ji dikybohu našel. Vešel dovnitř a kromě Sam tam neviděl žádnou zbamou tvář. Prohlédl si Sam a vypadalo to že je v pohodě, po té hlídce se s ní neviděl tak měl lehce strach zda je v pořádku.* Jak vidím tak si celá *Řekne Matt, směrem k Sám a lehce se pousměje. Doufal, že si to nevezme nějak špatně.*
*Podezřívavě přimhouří na svou neopomenutelnou polovičku oči a ruce si založí na hrudi.* Zase jsi mi podstrčil dřívější čas. *A to tu vážně velmi výjimečně byla na čas. Skoro. Pět minutek později. Hned bylo zvláštní, že tu je první, snad jí to jen nedošlo při zkoumání papírů. Hlas, který se ozve vzápětí ji však přiměje svou pozornost obrátit jinam a s opovržlivým nakrčením horního rtu a tím i nosu potlačí podrážděné odfrknutí. Jistě, že věděla o jeho přítomnosti, v New Yorku nebyli náhodou, ale Sander si mohl zachovat jistou profesionalitu.* Je to realita, nezbývá, než se s tím smířit. *Odvětí nakonec s pohledem upřeným na svého parabatai jako na svůj jakýsi přístav, který ji udržel v klidu a nedovolil si chovat s obvyklou protivností. Nekonec toto bylo oficiální setkání. Rodinné trable by měly zůstat v rodině a ne trápit nebo bavit nezainterestované strany.* To je samozřejmost. *Odpoví Kyle odměřeně, když se u ní zastaví a letmo kývne i Matthewovi. Tomu dokonce věnuje letmý úsměv. Hlídka na níž naposledy byly skončila nepříjemně a stejně jako Kyla poděkovala jí, Samantha teď prostým: * Díky za to. *Vyjádří vděk, že ji zanesl na ošetřovnu. Už to bylo pár dní, nabrala síly a stihla i jednu hlídku s Gabriellem.*
*Potichu pozoruje, ako do miestnosti postupne prichádzajú lovci. Nebolo ich veľa, toho si bol vedomí. S týmto faktom už vchádzal do New Yorku defakto, snaha zachrániť túto topiacu loď. Žiadne známosti v týchto rádoch zatiaľ nemal, okrem Mirjam a Sandera, ktorého viac menej poznal len z rozprávania, ktoré nebolo príliš v dobrom svetle, a videnia. * Prajem príjemný deň, pokiaľ sa nemýlim mali by sme byť všetci. Som uvedomený, že dvaja lovci nebudú schopný prísť nakoľko sú na ošetrovni. Ide o Mirjam Farwing a Sunila Nurgaliev, pokiaľ budete mať na nich otázky, tak si ich neskôr môžete zastaviť. Mirjam je hlavným medikom, ale nespoliehajte sa na to. Pokiaľ ide o vážne zranenie zvolanie Mĺkvych bratov nikdy nie je hanba. *Vysvetlí pri čom prísnym pohľadom si prezrie zoradenie pred ním. Od dochrámanej krátkovlasej ženy, po mladších členov.. nezdalo sa to, ako taká veľká tragédia, avšak Samantha ho informovala o nejednom probléme, ktorý sa naskytol.* Okrem toho však dnes máme na harmonograme podstatnejšie veci. Na začiatok by sme sa radi predstavili, moje meno je Tsai Mei Lan, avšak pre jednoduchosť veci na mňa môžete odkazovať, ako Gabriell Tsai. Po mojej pravej ruke je Samantha Mae Blair Adalyn Burberye a od Nového Roku nám bolo zverené vedenie tohto Inštitútu, kým sú bratia Hawkstone mimo New Yorku. Po podrobnom prejdený všetkých dostupných dokumentov sme boli schopný vypracovať nové fungovanie, ktoré… je skutočne potrebné. Po niekoľkých rokoch sem prišli nový nefilim, včetne nás a považujeme to tak za nový začiatok. *Jeho slová z jeho pier vychádzajú pomaly, všetky sú vyslovené správne a pokiaľ niekto nerozumel, tak išlo skutočne len o chybu jeho počúvania. Hlas bol hlboký, aj napriek tomu, že Gabriell nebol len hora svalstva. Jeho výška však rozhodne vyvolávala poornosť, avšak pokiaľ by niekto nedával pozor s týmto drobným rozrušením sa dokázal veľmi jednoducho vysporiadať. Dlhé prsty len zastrčia drobný pramienok tmavých vlasov za ucho, aby nevyrušovali.* Čo sa týka základného správania medzi sebou, očakávam rešpekt z každej strany. Slušnosť v Inštitúte je jedna z týchto vecí, avšak zahŕňa to aj opatrnosť na lovoch a hliadkách. Vaša bezočivosť môže ohrozovať ostatných, v momente ako sa zraníte stávate sa ťarchou, niekedy sa tomuto nie je možné vyhnúť, ale iný čas áno. *Pozoruje či má niekto otázky, avšak v miestnosti sa zatiaľ držal tichý chlad, ktorý sa mu tlačil na pokožku.* Čo sa týka diplomacie, chcem vedieť predošlé kontakty, ktoré zatiaľ máme. Podľa toho zistíme kde je potrebné sa zamerať a podporiť vzťahy. V niektorých zložkách sú spomenuté mená, ale potrebujeme celú anamnézu k tomu, aby naša práca bola efektívna. Buď nám ju poviete tak počas tréningov, alebo neskôr spíšete do hlásenia. *Zahľadí sa najmä na bielovlasého lovca, nakoľko on a Mirjam obývali tieto steny načastejšie.* Všetky informácie o fungovaní budú na nástenke včetne vecí, ktoré sa dnes povedia. Bude tam vypísané upratovanie, rovnako, ako aj varenie jedla alebo samotné nákupy. Taktiež pokiaľ niečo pochybí v zbrojnici nebojte sa ma kontaktovať, vzhľadom na posledné útoky v New Yorku by som sa niekoľkým vybuchnutím senzorom, ani len nečudoval. *Slabo sa pousmeje pri čom spraví pár krokov vpred a objaví sa tak v blízkej zóne Kyli a Matthewa.* Zbrane si môžte skustiť k nohám, svojich kolegov bodať s anjelským ostrím hádam nehodláte. *Takmer šepne pri čom im naznačí, aby sa odzbrojili* Na tréning postačí stelé, pokiaľ sa nebudete schopný úbrániť teda. *Jemným pohybom do vzduchu prejde k pravej stene od vchodu kde boli už nachystané drevené tyče, niekoľko dlhých a niekoľko krátkych, ktoré dĺžkou pripomínali skôr dýky než čokoľvek iné.* Samantha ma doplní a vy mi následne môžete povedať s čím viete bojovať lepšie, podľa toho každý dostane svoju zbraň a následne pôjdete do dvojíc. *Vysvetlí postup tréning pri čom viac menej posunie slovo svojej kolegyni.* Máte zatiaľ otázky, alebo pripomienky?
Zmieriť sa zmierim, ale rozhodne to nebude príjemné ani pre jedného z nás. *Odsekne jej pri čom musel len pomaly gúľa očami nad výstrojom čo si každý obliekol. Prišlo mu to mierne vtipné, avšak keď neskôr uvidel nového lovca, ktorý mal taktiež tepláky, odľahlo mu na srdci. Každého zvítanie sa so Samanthou mu však prišlo bizardné.* /Stihla si si už každého obmotať okolo prstu? Tak to ďakujem pekne/ *Jeho nechuť vo veci bola zrejmá. Tak či tak jeho chrbát bol stále narovnaný a udržiaval si mierny postoj k veci. Teraz keď už prišli ostatný si nedovolil poznámky na jej osobu, obzvlášť keď jej parabatai začal rozprávať. Chcel však utrúsiť poznámku k čiapke lovkyne neďaleko od neho avšak na teraz si len zahryzol do jazyku.* Bojujem väčšinou s dvoma dýkami ak ide o boj na blízko. *Ozrejmí ku GABRIELLOVI pri čom pri priestore na otázky sa otočí k ostatným* Pokiaľ niekto chcete niečo navariť tak mi dajte vedieť, varím pomerne často už tak pre viacerých len to potrebujem vedieť dopredu. *Ujasní vec aj keď si stále potichu premeriava svojich budúcich súperov.*
*Matt byl rád že se Sám nic nestalo a že je v pohodě. Žádné otázky zatím neměl takže mlčel a jen kýval hlavou. Co si budeme to s tou výstrojí byl pro něj celkem trapas, čekal totiž se budou trénovat venku no nic. Sundal si výstroj a poslouchal Gabriella.*
*Keď sa trénig oficiálne začne postaví sa do pozoru na pravom konci zoradených lovcov. Pozorne počúva pokyny a pravidlá ktorími sa odteraz má riadiť a všetko si vríva do pamete. Keď k nej a lovcovi vedla GABRIEL príde a povie nech odlozia zbrane automaticky si svoje ostria odopne a nechá ich spadnúť na zem. Po kratučkej úvahe keď vidí v čom prišli ostatný zo seba zhobí aj kožennú zbroj a zostane len v tričku a nohaviciach. Všimne si niekolko pohladov od blonďáka ale zatial sa ich rozhodne ignorovať a ďalej počúva reč svojho nadriadeného.* Mám rada jeden a pol ruční meč a dlhé díky. Tiež som schopná v boji z blízka. Pane. *Odpovie na otazki vedúceho.* Ak by si mohol uvariť Fårikål bola by som ti moc vďačná. *Odpovie aj na blonďákovu otázku o varení.*
*Jakmile začne oficiální setkání, potlačí cokoliv by naznačilo stín nejistoty, či nepohodlí z toho, že se k nim upíraly oči ostatních lovců. Kývne jim na pozdrav, když ji parabatai představí a hrdě se narovná. Pohledem přejede tváře lovců, kterým nateď dočasně budou velet, aby si je vryla do paměti a pak se zadívá na Gabriella, který pokračuje v organizaci lovců a ostatní začne vnímat, až když mají odpovídat.* Dva krátké meče. *Odvětí podobně jako Sander ačkoliv nemusí. Bylo vlastně zajímavé jaká rivalita a averze mezi nimi panovala, když byli vychovaní obdobně a v boji spolu fungovali naprosto skvěle. Oba měli zblízka zaměření na dvě zbraně, ale preferovali luk.* *Jakmile je možnost přejít k dalšímu bodu, tak se z pohovu ne nepodobnému vojenskému pohovu vydá k boku druhého lovce, kterému stála dosud více za pravým ramenem. Pohledem přeletí papíry, které měla, aby nic nezapomněla a zastaví se u pravé ruky svého parabatai.* Co se tedy týče kontaktů mezi podsvěťany, tak se zkusíme spojit s ostatními rasami a vzhledem k tomu, že žádná rasa nevyžaduje zvláštní pozornost, tak naší momentální prioritou budou zabití na East River a v Brooklynu. Dosud šlo o sedm těl. Na dvou místech činu jsme našli dodatečně vytvořenou rýhu ve zdi a většinou na kanále poblíž byla krvavá stopa - směs lidské a démonské krve či otisk dětské ruky. Zdá se, že máme, co dočinění s démonem, který posedl dítě. Dosud jsme s ním neměli přímo tu čest, protože se obklopuje dalšími démony. *Počas své řeči si ruce zase založí za zády, hrudník vypnutý, jak ramena tlačila vzad ve snaze působit vyšší a ne tak drobná po boku lovce z rodu Tsai. Výrazně ryšavé vlasy však tahaly obvykle pohled obdobně dobře jako výška Gabriella - a v městech, kde nebyli jiní příslušníci jeho etniky i fakt, že je jiné rasové příslušnosti.* Co se týče vaší bezpečnosti, tak i z těchto důvodů jsme zakázali chození na hlídky bez doprovodu, což znamená, že ode dneška na nástěnce v kuchyni najdete s kým vám je v ten den přidělena hlídka. Každý den se bude obcházet Brooklyn a Manhattan, pokud to bude bez problémů, tak se přesunete i do dalších čtvrtí a po každé hlídce nám zašlete hlášení v papírové formě, ideálně v podobě ohnivé zprávy nebo jej připevníte na nástěnku a my si jej odtud vezmeme. *Dodá a přejede všechny znovu pohledem, aby se ujistila, že zatím všichni sledují tok této schůze a vše chápou.* K hlídkám se pak samozřejmě váže ohlásit případnou indispozici, aby se našla náhrada a vybavenost dle pravidel, žádné odchylky v podobě civilského oblečení, absence stély, ostří nebo jiné části povinné výbavy. *Její pohled naprosto úmyslně zastane u KYLY, ale nic neříká. Doufá, že se poučila při jejich minulé hlídce. Pak se zahledí na Gabriella a posunkem ruky jej pobídne, aby dodal případné další body, pokud chce a též na sebe strhnul pozornost a organizační okénko uzavřel.*
*Pane mi hovoriť jednoznačne nemusíte. Hovorím v množnom čísle lebo hovorím ku všetkým. Postrádam formality, chcem, aby sme si každý vybudovali priam priateľský vzťah, lebo v nepriateľstve je nemožné spolupracovať. Avšak.. *Pozrie sa smerom na KYLU pri čom do istej miery v jej oblečení prichádzala nejednota. Jej výstroj bola formálna, rovnako, ako zbrane, ktoré v tom momente už ležali na zemi. Ale do jeho očí bila čiapka, ktorá.. musela plniť len funkciu prekážania.* Myslím si, že tá čiapka ti v boji príliš nepomôže, okrem toho.. je to neslušné. *Podotkne pri čom pri odpovediach, prípadnom mlčaní v prípade Matthewa sa rozhodne o výberu drevených zbraní on. Do SANDEROVÍCH, KYLINÍCH a MATTHEWOVÍCH rúk putovali tak dlhé palice na spôsob Bō. On sám si vzal dve imitácie dýk, ktoré však mali jednotný tvar, žiadne výrezi, alebo rukoväť. U Samanthy bol tento výber zrejmý, nebola to zbraň, ktorú používala pravidelne a tak sa mu zdala vhodnejšia na tréning. Sander pripadal do rovnakej kategórie. Kyla aj keď pracovala s mečom, so samotnou palicou bolo odlišné zaobchádzanie, Matthew taktiež nevyzeral, ako niekto kto s palicou pracoval príliš často. Luk a ostria mu viac menej našepkávali. Drevo poťažká v rukách zatiaľ čo si navykne na váhu v dlaniach, nešlo o nič komplikované, len troška času a par švihov, ktoré prerezali vzudch.* Poprosím aby ste sa nijak nezranili navzájom, modrina je jedna vec, ale nechcem vidieť nič čo by zabránilo hliadke. SANDER a KYLA budú jedna dvojica. SAMANTHA a MATTHEW druhá, pokiaľ si Samantha nechce odložiť dokumenty. Ja si prejdem pomedzi vás a pokiaľ uvidím nejaké drastické chyby rád vám ich poukážem a napravíme ich. *Slabo sa pousmeje aj keď tento výraz často vyzeral priam neľudsky na jeho tvári. Možno nezvyčajne skôr než čokoľvek iné nakoľko sa tam často neobjavoval.* Pokiaľ sme sa pochopili tak máte priestor.
*Ak mal byť úprimný pri pohľade na nových členov a ich zbrane na zemi sa mu z pier vykresal škodoradostný úsmev. Necítil sa o nič dôležitejší tým, že trčal v New Yorku dlhšie, ako oni.. možno práve naopak. Keby tieto dva roky nebol v New Yorku.. asi by sa mnoho zmenilo, ale sám nevedel či k lepšiemu, alebo horšiemu. Tak či tak v jeho ušiach sa ozval náznak severského prízvuku, ktorý aj on kedysi mával. Netrúfal si však povedať či išlo priam o nórsky, toto odhalil až pri jej jedálenskom návrhu, ktorý mu pripomenul mnoho spomienok.* Dobre, potom mi len napíš ingrediencie. /Jahňačina..to bude drahé, ale dúfam, že to bude dostatočne veľa porcií, aby sa to oplatilo./ *Pomyslí si pri čom jeho hlavnou nádejou bol Sunil, ktorý zjedol zatiaľ všetko čo pripravil. Úprimne sa mierne zľakol keď začul, že je opäť na ošetrovni, avšak.. bol s Mirjam a pokiaľ niekomu dôveroval, bola to práve ona. V ruke tak poťažká palicu, ktorá ho neprekvapila, očakával, že Gabriell spraví práve taký krok, ale čo mal čakať od Kyli? Bolo to ťažké odhadnúť.* Mám ťa šetriť? *Opýta sa pri pohľade na ortézu na jej kolen. Na tvári mu však hral úsmevný pohľad, tento súboj nebral na ťažkú váhu, bol to len tréning, nič čo by ho v najbližšej budúcnosti malo pripraviť o život.. a práve to bola príjemný zmena. Prejde o niečo ďalej od dverí, aby mali obaja priestor na pohyb zatiaľ čo sa pokrčí v kolenách a tyč pripraví do úvodného postoju. Jej špička bola priamo zameraná na telo Kyli a bola jej takmer vodorovne keď uvidí, že jeho protivníčka bola v strehu začne prudko pohybovať tyčou, ktorá pružne začne ohýbaž z jednej strany na druhú. Sander vedel odhadnúť hranice dreva, ktoré držal v ruke. Jeho otec ho neučil výrobe zbraní pre nič za nič či nie? Špička sa tak pohybuje pri očiach Kyli kým výpadom nevyletí smerom na jej plece. Jeho tvár už bola vážnejšia, jeho pohyby však boli rýchle, pokiaľ sa niečim dokázal v boji chváliť, bola to práve rýchlosť.*
*Matthew poslouchá Gabriella a snaží se všechny ty informace které ted poslouchá nějak vstřebat. Nechce je totiž zapomenout stejně rychle jako kde co je v Institutu protože jenom cesta do výcvikového sálu ho stala pěkné nervy. Co si budeme moc dobrou paměť neměl, minimálně na takovéhle věci. Pořád si připadal trochu tepané, jelikož si s sebou vzal zbraně, co ho aspoň lehce uklidňovalo bylo to že nebyl jediný kdo tuto chybu udělal. Vezme si potom do Gabriella zbraň, neboli dlouhou dřevěnou palici a zjistil že je ve dvojici se Sám. Což ho lehce uklidňovalo protože aspoň tu lehce znal a už nějak věděl jak bojuje, aspoň minimálně. Ale určitě se nebránil trénovat s někým jiným.*<div> </div><div> </div>
*Zoberie si od GABRIELA palicu a niekolko krát ňou cvične švihne do vzduchu a pretočí ju v zápestí. Počká až sa dvojice rozídu a sama pristúpi k blonďatému lovcovi ktorí je očividne Sander. Na jeho otázku len zamietavo zavrtí hlavou a zaujme bojoví postoj. Pri jeho vípade k jej ramenu sekne po jeho cvečnom meči zboku zhora na dol čím ho vivedie zo sneru a hrot palice jej plece netrafí. Sama okamžite prejde do útoku a šikmím seknutím z dola na hor krížom cez SANDEROV hrudník ale tiež sa jej nepodarí zasiahnuť. Po neúspošnom údere odskočí dozadu a zdvihnutou dlaňou SANDERA zastaví.* Páni, si pekne rýchli. *Usmeje sa na neho.* Zdá sa že sa dosť zapotíme než bude koniec. *Prejde k svojej vístroji na zemi a chvílku zaváha.* /Nebuď zbabelec./ *Okríkne sa dá si dole čiapku čím odhalí svoje špicaté uši a postrapatí si vlasi abi sa jej nelepili k hlave. Vráti sa k SANDEROVI pričom ignoruje všetky pohlady ktoré by sa na ňu v tejto chvíli mohli upierať a znova zaujme bojoví postoj. Počká až sa pripraví aj jej protivní a tento krát zaútočí prvá. Sekne na jeho lavé stehno ale jej ranu však zastaví SANDEROVA palica. Nenechá sa zastaviť a pokračuje úderom na jeho pravé rameno.*
*Samantha kývne na rozřazení a mávne na Gabriella papíry.* Skočím nejprve nahoru to dát na nástěnku. Vezmi si ho prosím na chvilku. *A s tím rychlým krokem zamíří ven z místnosti.*
Odkiaľ pochádzaš MATTHEW *Opýta sa zatiaľ čo kývne smerom ku svojej parabatai, ktorá musela odbehnúť. Vystrie tak ruku, akoby plánoval priam podporieť mladého lovca, avšak po pravde ho len nasmerovával trochu ďalej od miesta kde už započul rinčanie dreva. Zložku Matthewa si čítal, vedel odkiaľ pochádzal, kto boli jeho rodičia, koľko mal rokov, viac menej všetko čo bolo pre vedenie potrebné vedieť. Išlo tak priam o rečnícku otázku, avšak nechcel, aby sa mladý nefilim cítil len, ako zderné zviera.* Viem, že Samanthu poznáš lepšie, avšak zmena je život. *Usmeje sa na neho zatiaľ čo sa postaví oproti nemu a svoju tvár si zakryje drevom.* Mám ti dať tú možnosť začať? *Nabádá ho zatiaľ čo má silne defenzívny postoj. Jeho oči však priamo hľadeli na lovca oproti neho a mapovali každý jeden pohyb. Či už šlo o slabý tras v ruke, alebo o pohyb hrudníka pri dychu. Každý pohyb sa rátal aj keď nebol plánovaný. Jeho cieľom bolo nájsť slabinu a jeho očiam len máločo uniklo.*
*Cítil, ako sa jeho ruky pomaly stláčali bližšie k drevu, ako na začiatku. Nikdy nepochyboval o zbarniach, ktoré v Inštitúte boli, niekedy však hlavne drevo bývalo suché a neohybné pokiaľ sa o ne nik nestaral. Sanderove svetlé oči sledovali pohyb Kyli, bola útočná, to bolo zrejmé, Sander však jej prvotné ofenzívy dokázal vykryť cítil však, ako Kyla ustúpila a na jej vystretú dlaň a slová mu len mykne kútik. Boj s palicou ho bavil, bolo to pre neho nezvyčajné, avšak práve palica bola začiatok takmer pre akýkoľvek dlhšiu zbraň. Techniku tak bolo možné miešať a to ho značne bavilo. Nebol to len ďalší nudný boj na nože, ktoré ho už nebavili.* Ja viem, dúfam, že si nečakala, že to bude jednoduché. *Odvetí jej pričom slová ho ani zďaleka nezastavili už pomaly spravil krok vpred, aby spravil prudký úder do boku, ktorý Kyla nemala chránení, všimne si pohyb ruky, ktorý neočakával, k čiapke. Vílie uši ho.. nepotešia. Práve naopak, v ústach pocítil nepríjemnú pachuť a kútiky pier mu spadli. Toto majú teraz v Inštitúte? Sander s väšinou dolnosveťanou problém nemal, avšak víly boli to šedé územie, ku ktorým aj keď sa snažil, nedokázal zničiť svoju averziu. Obočie sa mu nakrčí zatiaľ čo postoj ku Kyle sa mierne zmenil. Prvotný útok vykrije, avšak druhému sa len uhne, nakoľko v medzičase spravil prehmat na svojej palici kedy sa jeho ruky dostali na úplný koniec a kruhovým pohybom sa na Kylu rútil úder zo spodu zo zadnej časti palice. Podobný ťah spravil hneď na to, avšak z druhej ruky a zamierený na bok. Obom bolo možné sa vyhnúť, Sander sa však v mžiku zníži k zemi a len jednou rukou švihne palicou ku kolenám lovkyne. Jeho oči sa zdali byť takmer prázdne, bez príjemných myšlienok a odľahčenia, ako doteraz.*
*Hneď ako sa znova pustia do boja všimne si u svojho protivníka zmeny. Už nešermoval pre radosť a nebavi sa pri tom. Samozrejme tento obrat k horšiemu očakáva a zvážnie aj ona. Niekolko jeho úderov vikrije, niekolkím sa jej podarí uhnúť. Nieje však už dosť ríchla abi zastavila aj úder na koleno ktorí ju zasiahne plnou silou. Zvreskne bolesťou, pravá noha sa pod ňou okamžite podlomí a dopadne na jedno koleno. Ríchlo však zareaguje vezme lavou rukov "čepel" palice a udrie Sandera pravou päsťou a rukoveťou z boku do čeluste okamžite na to koncom rukoveťe z predu do tváre. Hneď na to sa skúsi odkotúlať prač. Dúfa že ho úderi spomalia dosť na to abi sa stihla dostať z jeho dosahu.*
*Sander ju chcel zasiahnuť čo najsilnejšie mohol, aj keď úder do očividnej slabiny bolo nečisté. Nezastavilo ho to, výkrik , ktorý sa mu dostal do ucha mu tak znel, ako hudba. Príjemná a lichotivá. Úder ho však na moment zpomalí, nedovolí si však natiahnuť ruku k udretému miestu, nakoľko by mu to uvoľnilo hmat na zbraň, ktorý mal. Vždy ho to učil otec, v momente, ako obdržal, ako desať ročný úder či už od neho, alebo od Samanthy nič to nemenilo na to, že súboj ďalej pokračoval. To, že sa človek ani neobzrel za bolesťov často protivníka dokázalo vyviesť z miery. Mierne len pohol ústami, avšak kým necítil, že bola zlomená, dokázal fungovať. Palicu tak vezme do oboch rúk kedy sa prudko odrazí od zeme, aby úder na Kylu bol o to silnejší. Na tvári sa mu objavoval priam hnev zatiaľ čo sa zahnal palicou za chrbát, kedy sa jeho telo naplo, skoro, ako prak. Pokiaľ by sa Kyla neuhla, zasiahol by ju od hrudi až po hlavu, pokiaľ by sa náhodou neodkotúľala. Stále však bol vo výhodnejšej pozícií kedy sa snažil Kylu viac menej len zahnať do kúta.* Takto to bude až moc ľahké. *Odsekne zatiaľ čo sa chystá na ďalší podkop, tentokrát nohou. Chcel jej ublížiť, nechcel vyhrať. *
*Jelikož Sám musela v ten moment někam odběhnout tak nakonec trénoval s Gabriellem. Což mu nevadilo, podle toho že celý Institut měl spolu se Sám na starosti, Matt věděl že oproti sobě nemá žádného amatéra. Proto by se měl snažit info více. Šli s Gabriellem trochu dál aby se nepletli do cesty druhé dvojici.* Pocházím z Idris, což se dalo asi čekat * řekne a pousměje *Jelikož mu Gabriellcdal možnost začít tak toho využil a začal jít s dřevěnou "tyčí" naproti němu*
Celý život v Idrise? Nebolo to príliš jednotvárne? Celý život mať výhľad len na Démonské veže? *Opýta sa zatiaľ čo čaká na mladíka, zdal sa byť veľmi vláčny, jeho prvý výpad neodrazil, ale plecom sa odtiahol na druhú stranu. Ruky mu pomerne rýchlo výjdu vpred, zatiaľ čo jeho nohy ich rýchlim poskokom nasledujú. Pri tyči bol ťažko problém, keď si človek nechal nepriateľa príliš blízko. Mnohý v tých momentoch panikárili, Gabriell tak začne robiť postupné výpady, ktoré skôr pripomínali box než čokoľvek iné. O moment na to sa však pri očiach Matthewa objavila noha, ktorá sa stále dostávala bližšie a bližšie. Gabriell mal taktiež slabiny, dýky neboli práve jeho parketa, často sa skláňal skôr ku kopom a pästiam. Predsa len boj s človekom a boj s démonom bol odlišní, ale stále bolo potrebné ovládať oboje. Týmto útokom nechával mnoho náchylných miest, išlo len o to, aby ich Matthew mohol zneužiť proti nemu.*
*Kotúl zastavý a zostane klačať. Pozrie Sanderovi do očí a ten pohlad ju uisťí v tom čo tušila.* /Ďalší blbec. Samozrejme že so mnou má problém a samozrejme že toto už nieje tréning./ *V podobných situáciach už bola nespočetne krát. Doma sa jej neustále stávalo že to jej tréningoví partner "nechtiac prehnal". Zamračí sa na Sandera ktorí sa k nej blíži.* /No tak poť bližšie len poď som tu bezmocná ako batola./ *Hovorí si v duchu pričom zahrá neúspešný pokus ako sa chce postaviť na nohy. Zkriví pritom tvár od bolesti. Podla jeho vírazu počíta že ho to poteší a prestane si dávať pozor.* /No tak poť ešte kúsok./ *Vo chvíli keď sa Sander napriahne k úderu podrazí mu nohy cvičním mečom a znova sa odkotúla preč od neho.* Možno mi teraz moc nefunguje jedna noha. Ale tebe očividne nefunguje mozog. Spametaj sa a prestaň sa správať ako kretén! *Zavrčí a aktivuje si iratze runu. Bolesť v jej nohe okamžite polaví.*
No jako jo no, ale tak teď jsme tady tak snad to bude lepší *podoktnul Matt a pokračoval v tréninku. Mezitím se mu daří jeho údery blokovat, což je celkem pozitivní aspoň nevypadá na první pohled jako totální debil. V moment kdy měl možnost "zaútočit" samozřejmě že pouze obrazně neměl v plánu Gabriella zranit. Za to by ho asi nepochvilili. Tak tak udělal a tyčí naznačil na místo kde by mu v případě boje hrozilo nebezpečí. Tak nějak tušil že to Gabriell dělá jako test aby si toho všiml, tak hloupě aby dělal takové jednoduché chyby nevypadal*
*Samantha zavěsila listy na nástěnku, aby byly nějak organizované a věci kolem hlídek byly u sebe, krabička se špendlíky pod nástěnkou na malé římse, aby pod hlídky připíchli hlášení ti, co zrovna nemají chuť či čas posílat ohnivou zprávu a podobně. Pak se vrátí a vzhledem k poloze dvojic jí padne do oka zrovna SANDER a KYLA. Nezdálo se, že by její bratranec byl vklidu, znala jej, znala jeho řeč těla, nakonec je trénoval jeho otec a ona sama často v mladším mladíkovi vyvolávala pocit vzteku, frustrace, někdy i bezmoci. Postřehne i důvod. Kyla. Jistěže. Špičaté uši nešlo přehlédnout, byli na to dost blízko a Kyle je nezakrývaly ani vlasy. Na okamžik sama nakrčí nos a vzpomene si na nepříjemné zkušenosti s vílami. Ona s nimi tady tenkrát bojovala ve válce. Sander v ní ztratil parabatai. A v tom byl ten rozdíl, ona své emoce dokázala potlačit mnohem rychleji. Natáhne se pro jednu z dlouhých holí se zaoblenými konci, přesto tvrdými a zamíří k oběma lovcům, dost ze strany, aby na ni nepadl jeden z úderů a ve vhodný okamžik vkročí zčásti mezi ně a stopune si tak, aby každý konec mířil na jednoho z lovců, držíc ji tak akorát od středu i od krajů, aby v nutnosti byla schopna vyvinout dost síly a postrčit, bodnout jedním z konců toho, kdo by se odmítl uklidnit a souboj přerušit.* Dost. *Její hlas byl chladný a výrazný a oběma se podívala zpříma do očí. Nejprve KYLE, která i přes její nechuť ke smíšenému původu, byla obětí a poté na SANDERA, u něhož se zdrží. Snad se jí v očích mihne určitá lítost, byť mu emoce, které by je mohly sblížit, prakticky neprojevovala. Je to jen okamžik, kdy trhne bradou.* Vystřídej GABRIELLA ve dvojici s Matthewem. *Přikáže mu. Snad to bude vnímat, jako trest nebo nějakou z intrik vůči němu, třeba jednou pochopí, že i přes rivalitu a averzi k tomu druhému byl stále rodina a na holičkách nebo v nekomfortní situaci rodinu nenechávala, pokud pro to nebyl důvod. Počká, zda ji poslechne, kdyby protestoval, tak prudce skloní hůl a strčí mu rázným pohybem koncem hole do žaludku, kdyby se ji naopak pokusil odstrčit, hole ho pravděpodobně švihne přes ruku. Jakmile je však z její bezprostřední blízkosti, kdy by ji ohrozil vlastní zbraní, otočí se mu zády a zaujme tak jeho místo proti KYLE a zvedne bradu o něco výše, zkoumavě sklouznouc po jejím těle, aby odhadla její taktiku vzhledem k lehké indispozici a vytvořila si částečnou strategii, aby nešla po raněném koleni. Hůl si mezitím opře zpředu o rameno, kolmo k zemi, počká, až se její protivnice postaví a rukou jí naznačí pohyb, kterým ji k sobě volá. V tomto případě ji vyzývala k útoku a s tím se i lehce rozkročí a hůl zachytí blízko středu, tak aby ji v případě potřeby dostala jak do vodorovné pozice se zemí, tak do kolmé a to ať koncem k němuž byla blíž pravačka, či naopak levačka. V nejzašším případě dokonce mohla vést seknutí diagonálně a tím hůl třeba jednou rukou pustit, či naopak nepouštět a na padající konec přitlačit pro důraz. Nebyla s holí tak dobrá, ale pokud nebyla hlavní zbraní druhé lovkyně, což z jejích slov zřejmě nebyla, tak skrze tutorování mohla mít výhodu v podobě větších zkušeností. Při jejich učení si málokdy mohli vybírat v tom, že nějakou zbraň vynechají, takže cvičila pravidelně se všemi. O samotě pak s těmi, které jí šly převážně.*
*Jeho dych bol hlboký, hrudník sa mu prudko dvíhal, nebol unavený, možno išlo čisto o adrenalín, ktorý pociťoval.* Priznám sa to koleno, nebolo fér.. *Odvetí pri čom, keď sa mu podlomia nohy, len sa pousmeje.* Ale jednoducho som od teba očakával viac. *Odpovie jednoducho. Sander mal dlho problémy s kontrolou hnevu. Potreboval ho pravidelne tlmiť, alebo filtrovať, tentokrát sa mu pod ruku dostala práve Kyla. Aj keď to možno z počiatku nebol úmysel venuje jej prísny pohľad a ostane stáť na svojom mieste, kým si dáva Kyla runu iratze. Uvažoval či mu to za to stálo. Nemali sa robiť nepriateľmi, tie slová mu hrali v hlave, ale aj napriek tomu cítil, ako mu beleli hánky z toho, ako pevne zvieral v dlani tyč. Definitívne ho zastaví Samantha, ktorá sa postaví medzi nich, jeho pohyb tak zastane úplne zatiaľ čo sa objaví na tvári väčšia nechuť, ako pri Kyle. Nevedel čo mal zo svojej sesternice vyčítať, pre neho už nebola rodinov. Jeho matka cez ktorej krv boli spojený už nežila. Nič ich nespájalo len minulosť a jeho otec, ku ktorému sa nehlásil inak, ako menom.* Vedela si do čoho si išla, tak sa netvár prekvapene. *Precedí cez zuby, tušil, že tu nebola len tak. Nikdy sa Samantha neobjavila v jeho prítomnosti len tak. Vždy bol monitorovaný, či už jej očami, alebo očami iných. Bol priam zúrivý, jeho srdce sa priam zvíjalo v návale agresie. Vedel však, že keby pokračoval v tomto bezhlavom útoku tak by nebol o nič lepší, ako Samantha samotná. Ostane tak stáť opodiaľ zatiaľ čo si rukou siahne do vrecka po stelé, ktorú vyberie z koženého obalu a chvíľu ju poťažká v ruke. V tichosti si však nakreslí runu pokoja.. potreboval ju, nakoľko v tom momente nemal prístup ku svojej cigaretovej krabičke. Pôvodne si s Kylou chcel podať ruku, avšak Samatha sa už tak dala na cestu ku Kyle a tak na to nebola príležitosť. Potočí si tak palicu v ruke zatiaľ čo sa pozrie na chlapca pri Gabriellovi. MATTHEW. nepoznal ho videl ho v Inštitúte avšak neprišlo na to sa porozprávať.* Zdá sa, že to tu idem prestriedať. *Prejde k neznámemu pri čom teraz už o niečo pokojnejší k nemu vystrie ruku na zahnatie tejto anonymity.* Sander Sagittarüs.
*Zatiaľ čo Gabriell sa venoval Matthewovi tak sa situácie na druhej strane miestnosti vyostrila, v tom čase sa však už objavila Samantha a tak do diania nijak nezasahoval. Naďalej sa venoval chlapcovi, ktorý jeho plán značne prekukol.* Tak predsa len to nie je tak zlé, nie, že by som výučbám Idrisu nedôveroval, ale je niekedy lepšie ich preveriť. *Pousmeje sa pri čom si len utiahne drobný copík. V tom čase sa už objavil svetlovlasý chlapec, ktorý z konfliktu vyzeral byť viac než dosť ofučaný.* Skús zapracovať na ofenzíve, nemusíš sa báť toho, že ťa niekto odrazí, minimálne nie tu. *Kývne smerom k Mattheowi zatiaľ čo ustúpi od diania.*
*Prejde pohľadom po Samanthe a všimne si pohlaď ktorí jej venuje. Síce Sandera zastavila ale nerobí si ilúzie o tom prečo ich súboj prerušila.* Si rovnaká ako on len to lepšie skrívaš./ A čo viac si čakal? Na rozdiel od niekoho Ja som sem prišla trénovať a nie ubližovať. *Povie a nasadí si neutrálnu masku. Starostlivo kontroluje výraz tváre aj svoj hlas aby sa ani v jednom neobjavil ani náznak hnevu, frustrácie alebo emocionálnej bolesti.* /Nikdy sa nič nezmení. Je jedno čo robím tak prečo sa vôbec snažím?/ *Aj napriek tímto svojim úvahám sa ale vždy maximálne snažila vo všetkom čo robila. Vstane pri čom sa oprie o tréningoví meč a stále s prázdnym výrazom na tvári zaujme bojoví postoj proti SAMANTHE. Pohľadom preskúma jej postoj pričom pátra po slabinách ktoré by mohla využiť. Jej protivníčka však vyzerá biť skúsená a s cvičným mečom v rukách sebaistá.* /Dobre začneme z ľahka./ Neskúšaj ma šetriť. *Povie ale nedá SAM nijakí čas reagovať a zaútočí kombináciou niekoľkých úderov.*
Tebe by měl zajímat trénink, takže opustíme řeči. *Odbyde Kylu, aniž jí to nějak potvrdí, či vyvrátí a počká si na její útok. Nepatrně se ušklíbne, když ji nemá šetřit a pohled jí padne na koleno, na které po době, kdy se léčila, zjevně dopadala hůř. Napovídalo to, že na této straně bude pomalejší. Ne, co se týče práce rukou, ale přimět ji uhýbat na tu stranu bude pro lovkyni nejspíše méně příjemné, než uskakovat na zdravou nohu. A přesto první ránu vedla po vykrytí jejích směrem na bok nad zraněným kolenem, než se otočkou ve vzduchu dostala k švihnutí po rameni na opačné straně, aby ji přiměla přenést úhybem váhu na raněnou nohu, pokud se rozhodne uhnout. Samozřejmě ránu mohla vykrýt poměrně bez problémů. Ať se hůl odrazí od té její, od kůže, či ji zastaví sama, tak ji stáhne od těla lovkyně víc k sobě a s výpadem vpřed bodne po bránici krátkovlasé míšenky, jednak aby ji přiměla se předklonit a popadat dech, druhak aby ji přiměla se hýbat, kdyby nezasáhla. S dalším krokem vpřed, blíže ke Kyle hůl protočí, aby konec tyče, co byl dosud předu byl vzadu a tím, jak padá shora, jej nasměruje na rameno Kyly. Nešetřila ji, ale údery volila dost opatrně, aby ji vážně neranila. Sama při tom však odkryje v této blízkosti jeden bok a střed těla, takže pokud bude Kyla chytrá, mohla by toho využít. Buď však schytá Samanthinu ránu a nebo ji zablokuje a zároveň s tím provede útok, což nezaručovalo úspěch.*
*Velmi dobre si je vedomá svojej nevýhody v rýchlosti- Preto si zvikla vyhahrádiť tento nedostatok šermiarskou technikou a úskokmi než klasickím uhíbaním. Napriek tomu sa jej prví úder na bok nepodarí zasaviť.* /Si rýchla a obratná ale máš chybi v technike./ *Povie si keď Samantha spraví otočku. podobní manéver možno funguje pri boji s démonom ale v šerme tak portivníkovy nastavíte nechránený chrbát. Nechá však otočku otočkov a presunie sa abi vykrila jej ďalší úder na rameno ale nestihne to a schitá ďalšiu ranu. Uskočí a snaží sa medzi seba a SAM dostať trochu priestoru ktorí ale SAM ihneď zmenší. Bodnutie do bránice ale vikrije seknutím po SAMANTHINEJ polici z boku čepelou namierenou k zemi a zápästím v úrovnu hrude. Tímto pohibom získa priestor a sama súperku zasiahne bodnutím do žalúdka. sAMANTHINEJ poslednej rane zhora na dol nastaví palicu vodorovne ale hneď pri kontakťe namieri špičku smerom k zemi a nechá palicu súperky skĺznuť. Pohib plinule prevedie do útoku a vedie seknutie od svojho lavého ramena smerom na SAMANTHINU hlavu.*
*Po tom co se dělo v druhé dvojici Matt přestal a čekal co se bude dít. To už do dveří vešla Sam. Nakonec to doplo tak, že k němu byl přiřazen, druhý z dvojice, pokud dobře poslouchal tak to byl Sander. Dneska ho viděl snad poprvé, teda jakoby ne že by se poprvé viděli. Na chodbě ho asi už potkal ale nikdy nepřišel čas na řeč. Podle toho co viděl za tu dobu co stál v tréninkové místnosti tak pochopil že se Sam zrovna nejlepší přátelé nejsou. Nevěděl jako to mezi nimi je a zatím to asi nějak neměl ani v plánu zjišťovat. Šli o kousek dál druhé dvojici, v ten moment se mu představil jako SANDER Sagittarüs. Matthew podá ruku jeho směrem a stiskne ji krátce a silně* Matthew Ravenshaw. *Představí se SANDEROVI a vezme si do ruky tu tyč nebo co to bylo s čím před chvíli bojoval spolu s Gabriellem.* Chceš začít ty nebo mám já ?? *řekl směrem k SANDEROVI*
Teší ma. *Odvetí jednoducho pri čom, jeho pohľad ešte stále odskočil k druhej dvojici. Nenávidel fakt, že Samantha teraz bude na každom jednom tréningu a bude všade prítomná. Mal z toho chuť maximálne vracať a mal pocit, že si kvôli tomu zdriape kožu z tela. Snažil sa však ignorovať tento tŕň v oku, ktorý každou chvíľou strávenou pri Samanthe sa zabáral hlbšie a hlbšie. Zreničky sa tak odrhli od svojej sesternice.. a Kyli a pohľad presmeroval na chlapca pred sebou. Kým sa tak pripravuje na začiatok boju len si v dlani potočí palicou okolo svojho zápästia a pohľadom prizrie k zemi. Sander viac menej upokojoval svoju.. nie úplne dobrú energiu a hnev, aby sa náhodou opäť neodrhol, ako pred chvíľou.* To sa nepýta, jednoducho len začneš. *Usekne pri čom sa mu mykne kútik do ľahkého úsmevu, ktorý však defakto pôsobil prázdne, priam umelo. Rovnako, ako pred tým, začal rozptýlením, kedy sa palica začala pohybovať zo strany na stranu pri očiach MATTHEWA. Toto pretrvávalo nejakú dobu, akoby vyčkával na začatie jeho protivníka, avšak onedlho sa zo zmesky pohybov vynoril výpad na rameno. Jeho taktika bola priam totožná, Sander bol vždy pomerne rýchli s porovnaním s ostatnými jeho vzrastu, potreboval si istým spôsobom vykompenzovať to, že nemal takú silu, akoby jeden čakal. Nebola hora svalov, ako Sunil, ktorého jeden úder stačil na odrazenie protivníka, Sander si hybnosťou musel túto stratu nadbehnúť. Nohy svetlovlasého lovca tak poskakovali dopredu a dozadu kedy po každom útoku sa posunul na ústup. Nebol uzemnený a pri útoku na nohy by bola úspešnosť vysoká pokiaľ by bol Matthew dostatočne rýchli na to, aby ho trafil. Sander bol predvídateľný, nakoľko teraz nemal dôvod riskovať, avšak na Matthewa útočil na vrchnú čast tela, palica pre neho predstavovala takmer oštep, ktorý svišťal od jednej strany hlavy na druhú, všetko však bolo v moci Matthewa na to, aby tieto rany odrazil.
*Tyč zrzky zaduní o zem a lovkyně sama v rychlosti uhne vzad a sotva jí KYLA uvolní hůl, tak ji zvedne, vykrýt ránu však už nemá čas holí a nastaví jí předloktí. Síla úderu ji přiměje poklesnout v kolenech. Nejraději by si naraženinu přitáhla k tělu a moment trpěla bolestí, vypilované instinkty však křičely "boj" a tak zpevnila úchop na holi jednou rukou, potáhla ji kousek nad zemí a z této pozice zaútočila znovu bodnutím na KYLINO břicho. I kdyby se stihla lovkyně uhnout, Samantha získá čas na to zachytit hůl do obou ruk vodorovně před sebou a kotoulem vzad, kdy se vzepře skoro do stojky, se postaví zpět na nohy a na okamžik povolí úchop, aby sklepla nepříjemné brnění z naražené ruky a rozpohybovala ji v oblasti lokte a zápěstí. Nezůstane však jen stát. Hůl si skoro ležérně opře o levé rameno, kolmo k zemi, zatímco procvičuje pravačku a začne se volným krokem pohybovat okolo ní. Jakmile do ruky dostane cit, tak s ní zachytí hůl v oblasti u svých žeber a tedy na středu hole. Ještě nic nepodniká, než se najednou na patě otočí o devadesát stupňů, nechávajíc ruce na místě, kde před chvílí stála a hůl přetočí vodorovně k zemi a s výpadem do strany a de facto odkrytím svých zad bodne po KYLE, přestože, pokud KYLA uskočí vlevo, tak jí může jednu slušně natáhnout naplocho přes záda. Na druhou stranu Samanthina kontrola byla dostatečná, aby ve chvíli, kdy KYLA začne uskakovat přešla do kotoulu vpřed a dostala se jí z dosahu a po postavení mohla pokračovat dalšími výpady, kdy hůl měla prakticky před sebou vodorovně a pouze s výpady před sebe více natáhla pravačku nebo levačku a upravila náklon, takže hůl šla ze strany na stranu po rameni, pažích či bocích Kyly v nepravidelném intervalu - jednou tam, dvakrát tam, dvakrát na první, jednou na druhou, jednou na první, třikrát na druhou - a pak najednou pustí hůl jednou rukou, aby si ji protočila vedle těla, znovu ji zachytí a s odskočením před případným útokem shora sekne po KYLINĚ rameni nebo hlavě, dle toho kam se druhá žena zrovna pohne.* Tak už to ukončeme, nemáme celý den jen tohle. *Ušklíbne se, když se narovná a lehce zadýchaně si dlaní přitiskne uvolněné pramínky k hlavě. Rty si zlehka zvlhčí jazykem a připraví se na to ukončit tento souboj, aby mohli přejít brzy k dalšímu bodu programu.*
*Úder na brucho nestihne odraziť včas a zásah na žalúdok jej vyrazí dych. Zároveň je rada že dnes ešte nič nejedla inak by to už nolo na zemi. Keď sa vspametá SAMANTHA ju obchádza v kruhu. Zaujme proti nej bojoví postoj a otáča sa na mieste tak abi mala rusovlásku neustále pred sebou. Pri jej otočke tuší nejakú fintu a tak uskočí kotúlom zvad. Znova sa pokúsi dostať medzi seba a SAMANTHU nejaký priestor ale ani tento krát sa jej to stopercentne nepodarí a má čo robiť keď vikríva jej striedavé vípady. Pri jej poslednom údere ide do kolien a nastaví svoju palicu vodorovne pričom ju rukami drží za obidva konce aj tak SAMANTHIN údej jej krit prelomí, jej palica ju zasiahne do pleca aj keď pri dopade už nemá príliš velkú sylu. Na jej poznámku o ukončení súboja nepovie nič len skliní havu a oprie svoju palicu jedním koncom o zem a o druhý koniec sa oprie sama.* Ďakujem za súboj. Dúfam že somsa úplne nestrápnila. *Pousmeje sa na svoju protivníčku a ťažko vstane.*
*Matthew se podíval směrem k svému protivníkovi. Po té co mu SANDER řekl, že se ptát nemá a že má prostě začít. Bylo to celkem srozumitelné jelikož v boji se taky nikdo neptá ale chtěl mít raději jistotu. V ruce si chvíli protáčel s dřevěnou palicí a poté začal s ní máchat směrem k SANDEROVI. Jelikož byl jeho protivník lehce nižší než je on a tak předpokládal že bude lehce rychlejší než on. Nevěděl jak je na tom se sílou, na tolik ho neznal. Přeci jenom se potkali dnes pořádně poprvé. SANDER udělal výpad na rameno směr k Mattovi, ale to mu nijak extra neublížilo ani ho to nesvalilo na zem. Matt šel SANDEROVI hlavně po ramenou a celkově po horní části těla. Myslel si totiž že by to mohla být snadná taktika jak svého soupeře dostat ale také chtěl aby vypadal že je snadno prokouknutelý. V ten moment zamířil na nohy, a podkosil mu je.*
*Chlapca si premeriaval od hlavy po päty a snažil sa zahliadnuť slabosť, na prvý pohľad však žiadnu objaviť nevedel a tak naďalej pokračoval v pravidelnom rytme výpadov a následných ústupov. Dúfal tak, že Matthewa aspoň trochu otrávi, aby sa viacej naklonil ku chybám. Sander však mal východu rýchlosti a väčšinou útokov na plecia dokázal odraziť, avšak raz si musel podoprieť palicu oboma rukami, aby útoku lovca skutočne zabránil. Jeho zreničky sa však rozšírili v momente, ako uvidel točivý pohyb k jeho nohám pri čom v momente ucítil úder do lýtka. Pre Sandera tak bolo výhodnejšie zliezť na zem, ako sa snažiť úder ustáť. Okrem toho jeho hybnosť nebola taká zlá, akoby jeden očakával. Položí tak chrbát na zem, zatiaľ čo palicou striehne na akýkoľvek útok na jeho hruď, či už by šlo o palicu, alebo nohu, keby ho mal Matthew v pláne zadupnúť. Lovec však mal možnosť ho zasiahnuť do bočnej strany tela keď Sander spravil preval cez ľavé plece dozadu, pri čom si pričupol a pokúsil sa nalákať Matthewa k tomu, aby sa sklonil na zem. Keď trénoval so Sunilom všimol si, že vyšší ľudia majú často problém sa dostať rýchlo na nohy, Sunil obzvlášť, raz, ako sa tá hora dostala na zem, tak sa svojho protivníka snažila udržať ho tam s ním. Chcel tak Matthewa priklincovať na zem, aby mohol jeho výšku použiť proti nemu.*
*Matt zaměřil na Sanderovi nohy a podkosil mu je SANDER se v ten moment objevil na zemi. Což Mattovi dalo značnou výhodu a mohl ho snadno sejmout. Nebylo to tak lehké jak se na první pohled mohlo zdát. SANDEROVI se totiž skvěle podařilo blokovat jakékoli jeho rány, i přes to že ležel na zemi. Matt se snažil najít nějaké místo které by Sander neodblokoval, ale nepodařilo se mu to. Bylo vidět že je SANDER asi lehce zkušenější než on a i přes to že je nižší tak je rychlejší než on. Po nějaké chvíli co všechny Mattovi rány byli odblokované se také Matthew objevil na zemi. Což mu dávalo značnou nevýhodu, jelikož Sander byl rychlejší než on takže se mohl posbírat rychleji. I přes to se Matt rozhodl že se pokusí posbírat co nerychleji a dostat se zpět na nohy. Pokud byl Sander rychlejší tak dal Mattovi ránu on. Pokud ne tak Matt vstal a začal zase útočit směrem k Sanderovi.*
*Sander príliš v tomto boji neotáľal a aj keď cítil miernu nadradenosť nad Matthewom stále ho nemohol podceňovať. V momente však, ako uvidel jeho chrbát na zemi tak mu palicu pridržal pod rukom pri čom netrvalo dlho než sa dostal nad jeho hruď a palicu naďalej pridržiaval, akoby očakával od lovca pohyb. Ten sa však zdal, že neprichádzal a s víťazným úsmevom sa tak dostal späť na nohy zatiaľ čo ku chlapcovi vystrel ruku, aby mu pomohol sa dostať opäť na nohy.* Pekne, chceš odvetu? *Nadvihne k nemu obočie zatiaľ čo na perách mal drobný úškrnok a jemne si potočil s palicou. Videl, že Samantha a Kyla neďaleko už taktiež dobojovali. Bol by najradšej keby sa navzájom pozabíjali, ale to sa nezdalo za pravdivú vec.a tak len odvráti pohľad, akoby tam bolo priam niečo poburujúce. Zahľadí sa tak na Matthewa, ši ešte má čo povedať, v každom prípade sa postavil ku možnej odvete.*
Vpohodě. *Ohodnotí výkon Kyly a počká až Sander a Matthew dobojují, podívá se na Gabriella, zda přistoupí k poslední části seznamování lovců mezi sebou, kdy trochu poznali své silné a slabé stránky.* Tak fajn, věnujte mi VŠICHNI pozornost. Oblečte se a na hlídky. Sander a Matthew vy si vezměte Brooklyn. Posledně ve skladišti bylo dost démonů. Kyla a Gabriell si vezmou East river a podívají se na zbývající místa činu. Víte, co hledat. Rýhy, krev, otisky... Pokud vás stopy povedou do kanálů zavoláte si posilu. Dneska budu v záloze já, musím ještě něco vyřešit, jinak dle rozpisu ty, kteří nejsou na hlídce. *Prohodí a potom je projede pohledem.* Příjemnou noční hlídku. Ráno chci hlášení s datem. Jestli tam dáte jen 4. nebo i 5. mi je jedno, ale datum tam bude. I vaše podpisy. *A s tím uklidí zbraň a po rozloučení se odejde do chodeb Institutu, aby udělala, co potřebuje a byla případná záloha.* //PRO HRÁČE: Domluvte se, zda tedy pokračujete na hlídku, kdyby ne domluvte se, co se vám v hlídce stalo a napište hlášení a pak krátkou nástěnku nebo tak. Pokud v Brooklynu není volno, vemte si do parády místnost pod Brooklynem - Institut: Knihovna v Institutu, klidně si jděte na Policejní stanici pro záznamy o vraždách, lovci určo mají nějaké kontakty u policie mezi civily se Zrakem, třeba tam bude i vlkodlak, nebo čaroděj jako polda. Nebo si vymyslete nepokoje v Čajovně - mladý vlk, upír...buďte kreativní. U East river pokud je zabraná si zajděte klidně jen do Queens nebo okolních místností, že jste museli změnit trasu...nepokoje, nová mrtvola...
*Samantha pohledem po jeho příchodu zkontrolovala, že má andělské ostří a zbroj, protože její kolegyně minule zbroj, která ji mohla ochránit před kuri aspoň z části, neměla a ostří také nepoužila. Doufala, že nikdo další si na takového hrdinu hrát nebude. Po prohlídce si nanese runy na hlídku, aby pak při nebezpečí nehledala mezeru k tomu si je všechny nanést a hlavně teda neviditelnost, která ji zcela zkryla obyvatelům, kteří neměli Zrak a to ať šlo o civily či podsvěťany. Letmo se pousměje, protože na tom s rostlinami bude zřejmě dost podobně, pokud vyloženě nedostane na starost zalívat skleník. To je něco jiného, povinnost, kterou musí plnit. Ale sama si s kytkama úplně nerozuměla.* Bratři Hawkstoneovi mají nějaké povinnosti, i mimo Institut. V současné chvíli, dokud to vedoucí nevyřeší se zodpovídáte mě a mému parabatai, kterým je Mei Lan z rodu Tsai. *Prohodí a vkročí postupně do spleti vedlejších uliček a míří směrem do Brooklynu. Hledat démona na hlavní cestě v tom nepříjemném ruchu by bylo asi tak užitečné jako hledat upíra na písečné pláži v pravé poledne. Minimálně jeho přítomnost by byla velmi nepravděpodobná. Poupraví si postroj s lukem a toulcem a po krátké odmlce se na lovce ještě podívá.* Brzy bude trénink lovců, kde se dozvíte všichni víc. *Řekne mu a zastaví se u jednoho okna, menší kavárny, aby si vzala kávu. Než na místo, kde mají mít dneska hlídku dojdou, tak jednu vypít stihne, v nejhorším případě by ji hold zahodila nebo vylila. To nic neměnilo na tom, že hlídka, která se natáhne pozdě do noci, když začali takto na večer. Mobil ukazoval, že bude brzy deset a je nečekal jen Brooklynský sklad, ale také bylo nejspíše žádoucí se dostat k Brooklynskému mostu. Na jedné straně byl Stínový trh, právě kousek od opuštěného skladiště, které se dalo přesto pronajmout na nějaké zábavy oficiálně…častěji se tu lidi objevovali neoficiálně, kdy tady nebyly nataženy žádné světla a hrozilo, že se tu pohybuje nějaká havěť. O kávu si spokojeně zahřívá dlaně, pohled jí skáče pozorně po okolí a občas zkontroluje Matthewa, zda se neodpojil. V této idylce se dostanou až do Brooklynu, kdy lovkyně stačí dopít svou kávu a vyhodit kelímek do koše, který zrovna míjeli a z nějž se ozve divné zašustění. Bezdomovec? Zvíře? Démon? Každopádně Samantha zpozorní a ruka jí sklouzne ke zbrani na opasku, aby mohla sáhnout po té, která se nyní více hodila, pokud vůbec nějaká...*
*Matt jde tedy na svou první hlídku v NewYorském institutu, nebudeme si nic nalhávat, ale i přes to že zrovna jemu sebevědomí moc nechybí, tak je lehce ve stresu, přeci jenom je to jeho poprvé a nechce si hned udělat ostudu. Když už se mu podařilo tak bravůrně schovat bordel v pokoji, tak se přeci jen nemůže ztrapnit hned na první hlídce na kterou vyrazí. Vydají se tedy do ulic New Yorku, konkrétně do Brooklynu. Jelikož viděl že si Sam nanáší runy a nechtěl vypadat jako nějaký neznalec tak si také ty nejdůležitější runy začal nanášet, přeci jenom by to mohli být nějaké plusové bodíky pro něj, a kdyby ne, tak třeba aspoň neumře. Což by mohlo být také pozitivní* Tak to jo, tak to chápu. A jak se zatím daří vést Institut ? Jaké to je ? *reagoval na to, jak mu Sam popsala vedení v Institutu a zároveň se zeptal na otázku, která ho vážně zajímala. Sám by chtěl jedno být něco více než řádový lovec, i když neví jestli se mu to povede a tak ho zajímá jaké to vůbec je. Mezitím jde za Sam a snaží se jí neztratit. Brooklyn zatím moc neznal, tak hlavně pro to.* Trénink jo ? Tak to jo, a jak dlouho takový trénink trvá, jen abych měl představu ?? *Zeptá se Matt a celou dobu jde těsně za Sam a čeká co se bude dít*
Nové. Já a můj parabatai figurujeme většinou jako učitelé. Jiné země, učíme lovce, takže svým způsobem s vedením máme zkušenosti. *Odpoví z větší části na otázku a vyhodí kelímek do koše. Pokrčí rameny.* Jak dlouho je třeba. *Usměje se spokojeně. Vedení tréninku většinou nechávala na Gabriellovi a sama spíše lovce opravovala. Byla ta, co to kontrolovala zezadu, bojovala s nimi, opravovala jim postoj s lukem a podobně. I ona dělala chyby, samozřejmě, ale ty větší opravit zvládla. Samantha projde rámem dveří, které zase stihli mladiství vandalové vyrazit...ačkoliv možná to nebyl vandal, když si povšimne drápance na dveřích. Sama sklouzne raději rukou k ostří. Tam v popelnici nakonec byla kočka, ale tohle už kočka asi nebude, když se jejich senzory rozezní. Zbraň vytáhne a andělské jméno prořízne vzduch, načež se ostří rozzáří a temný prostor jen spoře ozáří a rozhodně ne celý, tak silná záře to nebyla. Do druhé ruky proto uchopí čarodějné světlo a nechá ho zalít prostor světlem.* Drž se na dohled. *Sykne k němu a pohled jí padne na zeď plnou graffitti. Jedno z nich bylo jednoduché srdce s iniciály, ji však zaujme portrét. Nejprve si neuvědomí odkud osobu na něm zná.* Oscar? *Sklouzne jí ze rtů a zamrká.* Den idioten. *Počastuje účet svého bratrance. Jistě, že ztrátu svého parabatai vyřešil takto. Nemá ale moc času nad tím přemýšlet. Ze tmy se vynoří rudé oči a se zavrčením po nich skočí hellhound. Pekelný pes. Samantha se prudce skrčí, takže ji démon přeletí a pokud za ní stál Matt, dost možná smete jeho, jestli se neuhne. Rychle se vyhrabe na nohy a otočí čelem nebezpečí. Světlo skončí v kapse a vytasí namátkou první zbraň, takže v jedné nyní má ostří a v druhé meč s runami.*
Jo tak aspoň že tak, mohli vás do toho taky hodit jak do horké kaše, no věřím že i tak to musí být celkem náročné a na nervy. *řekl a vydal se za ni. Mezitím mu odpověděla Sam na jeho otázku* Tak to jo, hádám že je to tedy velmi individuální že ? *řekl a mezitím pozoroval místo kudy šli. Když viděl že si Sam raději pokládá ruku na andělské ostří tak udělal to samé, vždy je lepší být totiž připraven a šel těsně za ni. *Jojo neboj *odpověděl na její poznámku že se má držet na dohled, nikam daleko se vzdálit stejně nějak neplánoval takže asi tak. Před nimi najednou byla zeď na které byli nějaké graffitti, nijak extra jim pozornost nevěnoval takže spíše koukal po okolí, mezitím co Sam si něco povídala pro sebe. Najednou si ale před sebou všimne pekelného psa, tedy nejdříve si všimne jak se vyřítí na Sam, Matthew se nejdříve lekne, když uvidí že se Sam skrčila tak se rychle na kousek uhne aby neskočil přímo do něho. Poté si rychle vytáhne andělské ostří a pomocí něho ho zabije. Koukne se na Sam a řekne* Myslíš že jich tu je víc ? *Mezitím si otře pot na čele.*
*Samantha pouze pokýve hlavou, že je to individuální, ale pak už se věnuje hlídce a rozhovor je tak upozaděn. Démon skončí mrtvý jen po krátké potyčce a lovkyně spokojeně přikývne. Výborně, ostří bylo jeho kamarád. Viděla i luk, nejspíše tak rád boj na dálku, ale holt nemohli si podmínky vždy vybírat a museli být připraveni na vše. Než stačí odpovědět, roznese se prostorem mnohonásobné vrčení a z temnoty se okolo dvojice vyrojí další tři pekelní psi.* Záda. *Poručí mu ve spěchu a sama se k němu zády otočí, jak to chtěla i po něm, aby si je vzájemně kryli a nedostal se jim do nich démon. První pekelný pes po ní sekne a ona kousek ucouvne, zmenšíc tak prostor mezi ní a Matthewem, no vzápětí se na jedné noze odrazí do dlouhého výpadu, před kterým se do strany uhne zase démon ve svém zvířecím instinktu a cvakne po ní zuby. Těm nastaví jeden nátepník a vykřikne, když tlak čelistí protne kůži. To už se ale psovi vytrhne a místo toho mu ze strany do krku zarazí ostří. Na zem a její nohu blízko místa, kde démon před chvílí byl, dopadne ichor a Sam sklepne zraněnou ruku a natáhne se pro meč, aby jej schovala a nahradila druhým ostřím, které aktivuje. Musí se otočit, aby zjistila, že dva pekelní psi vyhodnotili Matthewa za větší hrozbu, které je třeba se zbavit dřív.* *Už během jejího boje jeden z nich šel Mattovi po nohách, druhý se snažil jít víc přes zadní a povalit jej tím, že se mu zapře tlapami o hrudník, cvakal po něm převážně zubama, hledal moment, kdy by lovce mohl shodit a zabít, zatímco druhý pes útočil spíše drápy. Pokud dosud oba dva žijí, tak Samantha ze stehenního pouzdra vyloví shuriken, který vrhne démonovi do hlavy. Nebylo to nic, co by démona zranilo, jen potřebovala přilákat jeho pozornost k sobě, aby si s lovcem při boji nijak nepřekážela, no ulehčila mu to. Pokud však už aspoň jednoho z protivníků stačil zabít, tak opustí lovcova záda, aby se pokusila dostat do těch démonových a spacifikovali ho společně.*
*To že se Matthewovi podařilo toho démona zabít, bylo spíš velké štěstí začátečníka, než projevení nějakých schopností, ne že by to byl špatný lovec, spíše zabít něco takového není jen tak, Matt si možná myslel že jeden je vše co je zde čeká. Bohužel se šeredně mílil. Sice se jednoho zbavili, ale v tom se hned vynořili 3 další, takže tady práce nekončí. V moment co je oba se Sam spatřili tak šli k sobě aby si navzájem hlídali záda, přeci jenom to bylo o mnohem bezpečnější, oni sami totiž nevěděli zda tohle jsou všichni nebo se tam nachází ještě nějaký další. Mezitím co Sam zápasí s jedním, na Matta šli rovnou dva. Matt se snaží aby ho ani jeden z nich nezabil. Bohužel teď už to nemá tak jednoduché jak s tím prvním no, prostě štěstí začátečníka. Jednoho z nich se snaží zneškodnit andělským ostřím, mezitím se mu ale druhý snaží dostat k nohám a srazit ho na zem, což se mu díky bohu zatím nedaří. Když si všimne že se mu po nohách začíná ohánět druhý tak věnuje hlavní pozornost jemu, v ten moment po něm ale skočí ten druhý a srazí ho na zem a podaří se mu Mattovi poranit pravé rameno. Což mu jako pravákovi dělalo značnou nevýhodu. Matt se snaží co nejrychleji vyškrábat na nohy, v ten moment se k němu rozeběhne, jeden za psů a on ho probodne dýkou, kterou měl díky bohu po ruce. To se ale nedá říct o andělském ostří, které mu odletělo dobrých pár metrů, když padal. Jeho pravá ruka ale v ten moment začala ukrutně bolet, nemohlo ho to ale zastavit, když viděl že jde k němu Sam tak řekne* Dobrý jeden dole, tak už jen jeden .... snad... * teď jsou na psa dva, tak by jim to mohlo jít celkem snadno. *
*Lovkyně neměla čas si stav spolubojovníka příliš prohlížet, když tam stále byl útočící démon. To, že byl na zemi si však všimla a proto tlačila démona dál od Matthewa, aby měl čas se ze země sesbírat a to i s andělským ostřím. Démon, i když byl jeden z těch nepříliš inteligentních, měl zvířecí zuřivost a instinkty v sobě a nezabíjel svou první oběť, nebo se o to snažil, takže v jeden moment, kdy jí jdou čelisti po hrdle a stejně tak drápy, tak ostřím sekne po tlapě. Démona to přiměje sklouznou dolů a místo do hrdla se jeho drápy druhé nohy zaryjí do jejího stehna a jak párají látku i kůži, tak lovkyni přimějí klesnout na jedno koleno a prudce se zaklonit, protože démon se pokusí využít příležitosti a jak je zaklesnutý do její nohy tou svojí, tak se ji pokouší rozsápat zuby ze své ideální pozice, když se Sam nemůže moc bránit, protože aby nespadla je nutno se opřít za sebou a z druhé ruky, kterou držela démonovi krkolomě na krku, aby se nedostal k její kůži, jí vypadlo ostří po zásahu do tlapy.* Matte! Hodila by se mi pomoc! *Křikne na svého kolegu, pokud ještě nezasáhl. Pokud ano a démon se rozpadne na prach, tak s sebou zadýchaně praští na moment na záda a rukou si stiskne druhou krvácející ránu. Právě z poraněné ruky jí ostří vypadlo, což se dalo čekat.*
*Matthew se rychle posbíral na nohy, díky bohu na to měl prostor jelikož mu na pomoc přišla Sam, rychle si skočil pro své andělské ostří které odletělo pár metrů dozadu. Hned co ho zvedl ze země se podívá směrem k Sam a vidí že by se jí pomohl pomoc jelikož je na toho démona sama. On jí mezitím svalil na jedno koleno. Běží směrem k Sam, jelikož Sam démona drží celkem pod kontrolou, tak Matt nemusí s démonem nějak extra bojovat a tak probodne démona andělským ostřím. A démon se rozpadne na prach. Sice démona máme z krku ale Sam na tom je trochu hůře. Matt k ní jde, skrčí se k ní* Jsi v pohodě ? Potřebuješ nějak pomoc ? *Zeptal se ji. Aby ji nějak spíše neuškodil. Jeho samotného dost bolelo to pravé rameno ale nebylo to nic extra vážného tedy v to doufal. Pokud Sam potřebovala nějak pomoc tak jí pomohl a poté se šel rychle podívat jestli v okolí nejsou nějací další aby je to ještě nepřekvapilo. jde po okolí a zatím žádného z nich nevidí, ani neslyší takže to vypadá že je mají na chvíli z krku.*
*Nebylo úplně třeba pomáhat, starší z nich dvou si ho prohlédne a mlaskne.* Nanes si iratze, hlídka ještě neskončila. Ušpiníme si ruce. *Ne zrovna nadšeně se ušklíbne, možná spíš mrzutě. Pokud bude skladiště vyčištěné, tak je totiž čekají podzemní chodby. Poblíž byla nalezena jedna z mrtvol, stačí najít místo, kudy vlezl odpovědný vrah, nejspíš démon, do podzemí a najít nějakou stopu. Po svých slovech si přitáhne zdravou nohu, kde měla stélu a nanese si ji hned vedle rány na stehně a ještě ji jednou obtáhne, aby proces urychlila. Další si pro jistotu nanese runu vytrvalosti, aby se nestalo, že by byla nějak oslabena v dalším možném boji.* Vpohodě? *Ujistí se u kolegy, zda nepotřebuje ještě chvilku a najde s pomocí čarodějného světla, které znovu rozzáří druhé ostří i vržený shuriken. Jednu adamasovou zbraň si nechává v levačce, kterou má dominantní a protočí ji, zatímco cítí mravenčení, jak se její rány hojí a prochází prostor, jestli tu někde není další démon. Když se ale žádný neobjeví, tak si zkontroluje rány, upraví si prokousnutý nátepník, který byl stále mazlavý od její krve a znechuceně se ušklíbne, když zuby dotahuje šňůrku nasáklou její krví.* Můžem?
*Jelikož mu Sam dala na jevo že pomoct nepotřebuje, tak si podíval na svoje pravé rameno které ho lehce bolelo. Nanesl si proto runu iratze hned vedle rány na rameni aby nemusel tuto bolest nést až do konce hlídky. Po chvíli se mu rána zahojila, mezitím si popravil luk a šíp na zádech a ostatní zbraně aby je měl dobře připravené na další boj.* No tak to bude ještě zábava *pousmál se nad Sam komentáře, ona to ale asi myslela vážně, no nevadí. Matt se ještě jednou přesvědčil že má vše co by měl být a že je jeho rameno už v pohodě.* Jo jasně můžeme jdeme. *Řekl a Matt se Sam pokračovali hlídku po městě, procházeli uličky a dávali si pozor aby je nic nepřekvapilo. A kupodivu ani žádného démona nepotkali, možná že to ani nebude tak hrozné jak Sam říkala, pomyslel si Matt. V tom je před ním ale zeď na které je něco co by tam normálně být nemělo. Na stěně před nimi byla celkem velká rýha, která z části byla pokryta krví. Něco takového by asi nějaké zvíře neudělalo. Minimálně takové co v New Yorku žije, a to právě Matta zarazilo ještě více. Rozhlédl se kolem jestli tam náhodou neuvidí ještě něco takto neobvyklého. Šel kousek dál od stěny a viděl tam kanál který vede do podzemí, a na něm byl obtisk ruky od krve* Že by to mělo něco s dočiněním s tou velkou rýhou na zdi ? Takovouhle rýhu by totiž zvíře neudělalo.* řekl Matt směrem k Sam a skrčil se k kanálu aby si to lépe prohlédnul. Vidí tam krvavý otisk ruky a tak se pokusí kanál otevřít, mohlo by být totiž něco uvnitř, otevře víko od kanálu a vídí tam lehké stopy od krve.*
*I lovkyně si povšimne rýhy na zdi a zamračí se. Byla široká, dlouhá, za to vcelku plytká. Na zemi ještě byly stopy krve oběti, které se zcela nestačily vymýt a jak se na to zaměří, přehlédne otisk na kanále. Nejspíše by se k němu za chvíli dostala, ale přilákají ji slova Matthewa. Nepatrně se zamračí. Minule to byla cestička ze směsi démonské a lidské krve, dnes pouze lidská, jak se zdálo. Sama se přiblíží ke kanálu a ručku na kanále poměří s tou svou, kterou přitiskne vedle. Jak si myslela, příliš malá, než aby patřila dospělé osobě.* Tak tohle bude nepříjemné... *Zamumlá spíš pro sebe. Občas si démoni zvolili tvar dítěte, ještě to s trochou štěstí bude imp nebo podobná humanoidní, malá potvora, ale na to příliš nesázela, když zde byl modus operandy. A pitva neprokázala který démon oběti zabil, což nepoukazovalo zrovna na nižšího démona, ale naděje umírá poslední, však? Nakrčí nos nad pachem kanalizace a znechuceně se ušklíbne na Matthewa.* Jdeme si zašpinit ruce. *Prohlásí, zasvítí si dolů čarodějným světlem, pak se zachytí okraje a skočí tam. Málem ztratí na kluzké podlaze kanálu rovnováhu, ale rychle se vzpřímí, aktivuje ostří a rozhlédne se, zda je vzduch čistý, načež ustoupí druhému lovci, aby mohl jít za ní. Nejprve se zdálo, že stopa dávno vychladla, sem tak na zdi byl rozmazaný krvavý otisk, s každou stopou méně patrný, jak se krev z ruky odírala, až na pár kapek zcela zmizela. A pak byla pryč. A zrovna na křižovatce. Kdyby Samantha mluvila sprostě, tak by teď nehezky zaklela. Nad hlavou jim hučel městský provoz a díky autům tu jen střídavě proudil přes kanál uzounký kužel světla, který osvětloval krysu. Mrtvou, napůl sežranou krysu, abychom byli přesní. Nejprve se to zdálo jen jako náhoda, ale když lovci vešli více do křižovatky, mohli si všimnout rovně další mrtvoly a na okraji temnoty, kam sahala záře čarodějného světla, se zdálo, že leží další. Snad předpřipravená cesta do cíle? Je to tak jednoduché? Jsou kořist nebo oběť? A jakoby bylo třeba tuto myšlenku podpořit, někde z temnoty se o vlhké zdi začal rozbíjet velmi vzdáleně znějící smích. Tenký hlásek ježil chloupky vzadu na krku stejně jako na pažích a Samantha se z toho pocitu oklepe a protočí ostřím v ruce a podívá se na Matthewa, zda je připraven pokračovat. Jak mohli plánovat strategii, když nevěděli proti čemu přesně stojí, jak bude vypadat jejich manipulační prostor a jaké budou jejich prostředky? Nejlepším plánem bylo opatrně postupovat vpřed a držet se při sobě, jak se zdálo.*
*Matt otevře kanál a vidí že to asi jen taková hračka nebude, ne že by se toho nějak extra štítil, ale řekněme si upřímně, kdo by chtěl chodit kanálem. kanál otevřel a počkal než přijde Sam. * Nic jiného nám asi nezbyde no * Dodal nad poznámkou Sam. Jelikož byla o dost zkušenější než on a oni moc nevěděli jestli v kanálu někdo je nebo ne, tak raději šla Sam jako první, hned za ní se vydal Matt. Skočil do kanálu a jde hned těsně za Sam, která čarodějných světlem ozařuje cestu před nimi. Jdou po stopě, ale bohužel přímo před křižovatkou byla pryč. Což nebylo ideální no. Ale zjistili že nejsou až tak úplně ztraceni jak si na první pohled mohli myslet. Jelikož se i přes to nějaká stopa našla. Matt kývne na Sam že můžou pokračovat. Matt si pro jistotu připraví luk a šíp, jelikož to byla zbraň se kterou se mu bojovalo nejlépe a chtěl být připraven a šli směrem v před. Nějakou chvíli se zdálo že jdou špatnou cestou ale za chvíli uslyšeli nějaký hluk a chvíli po té se ze tmy, která byla za dosahem čarodějného světla něco vynořilo. Byl to Raum, velký asi jako průměrně vysoký člověk, blížící se směrem k nim. Matthew neváhal a vystřelil jeden šíp směrem k němu a ihned si připravil další, když viděl že mu to nějak extra neublížilo uvědomil si že to asi nebude správná cesta. I přes to ale druhý šíp vystřelil, na chvíli ho to sice zpomalilo ale že by to bylo něco co by ho nějak extra oslabilo to se říct moc nedá. *
*Smích se vytratil, když se blížili správným směrem, jak se zdálo a nahradilo ho nesrozumitelné, ozvěnou a dálkou o to více zastřené mumlání. Jednoznačně šlo o dětský hlas. A její kroky zpomalily. Povídal si jejich démon s někým? Naznačila rukou Matthewovi, aby zpomalil, když ani čarodějné světlo neprozářilo pořádně temnotu rozprostírající se před nimi. Snad šlo o nějaký magický opar, ale ten se začal rozplývat. Ze tmy se vynoří nejprve obrys s chapadly a než se Samantha, třímající světlo a ostří pořádně zapře proti přítomnosti a předpokládanému útoku, tak okolo kotníku se omotá jedno z hbitých chapadel a vtáhne ji do rozplývajících se částeček dýmu v němž se rozkašle. Díky Andělovi za vystřelené šípy, které Rauma přimějí ji pustit a věnovat se útočníkovi. Jeho pohyb je rychlý, stejně jako švih jedním z chapadel směrem k rameni lovce, aby si nakonec jedovaté výstupky - nebo spíše jedovaté jehličky ve výstupcích - našly cíl a zabodly se do kůže lovce a tím jej oslabily. Samantha si prozíravě v rychlosti vytáhne stélu a kvůli nedostatku času si levačkou na pravé rameno, z nějž shrne látku, rychle nakreslí rychlost, aby se vyrovnala démonovi snáze a s menším vynaložením sil, které se budou v boji s ním hodit. Pohotovost již měla od začátku hlídky a díky andělům za to, protože Raum na ni nezapomněl a když se po ní ohnalo znovu chapadlo, současně jako po lovci, tak se překulí v nejistém prostředí kanálu, až země zamlaská, jak se přesune z místa, kde byla na jiné. Rychle vyskočí, čarodějné světlo nechá ležet, kde dopadlo, sáhne opět po shurikenu pro přilákání pozornosti k sobě a vrhne ho raumovi do zátylku. Zasáhne, ale kůže, na způsob ropuší byla dost hrubá, aby se nedostala ke kostem, které rauma drželi ve vzpřímené poloze. Monstrum s vypoulenýma očima se k ní otočí a z okrouhlých úst s ostrými zuby se vydere kvílivé zaječení, až si musí dlaně přitisknout k uším, aby zamezila zvonění a dezorientaci. Párkrát zamrká a jen co kvílení odezní, už musí tasit i druhé ostří.* Rychlost, Matte! *Vykřikne než je přinucena uskočit řítícímu se démonovi, který by ji jistě sejmul a k tomu sklouznout až na břicho, aby se vyhnula i letícím chapadlům. Rychle se sbírá a po prvním, které k ní vyletí sekne. Nezbaví se ho úplně, ale výrůstky dopadnou na dno kanálu. Rána díky použití adamasu zůstane otevřená, což v praxi znamená to, že každé máchnutí chapadlem potřísní vlasy, tváře, i zbytek těla obou lovců černou krví, stejně jako zdi a smradlavou, slizkou vodu v kanále uprostřed chodby. Mech a slizká zem pokrytá tekutinami jejichž původ byl diskutabilní, které podkluzovaly byly sice nevýhodou, za to pozitivní bylo, že pro obě strany. Stejně tak pozitivem bylo, že ichor tohoto démona nehořel a po zásahu andělskou silou si už ránu nebyl sto obnovit ani vyléčit. Zatím. Na to by potřeboval hodně času, aby se tak stalo a ten mu Samantha nemínila dopřát. Přesto neútočila, aby se Raum snad nezaměřil na Matthewa. Naopak k sobě strhávala pozornost pohybem a občasným zařinčením ostří o ostří, než se Matthew do boje zapojí a držela se v určité vzdálenosti, kde bylo více prostoru pro reakci.*
*I přes to že šípy nebyli nejlepší zbraní v tomto boji tak aspoň pomohli tomu, aby Raum pustil Sam a ona mu v boji pomohla. Viděl že Sam ho má tak nějak pod kontorlou tak měl chvíli čas. Mezitím co Sam démona zdržovala on si nanesl runu rychlosti, jak mu Sam řekla a ještě rychle dodal další které by se mu mohli hodit a zapomněl na mě. Netrvalo mu to nijak dlouho a hned šel Sam pomoct, nejprve použil i když ne tak moc efektivní šípy aby ho na chvíli zdržel a potom si vzal do ruky andělské ostří a šel bojovat s tím. Raum v ten moment moc neřešil Sam ale šel po Mattovi asi v něm viděl větší hrozbu nebo nevím. A hned natáhl jedno ze svých chapadel směrem k Mattovi, jednomu z chapadel se Matt díkybohu vyhnul a lehce ho seknul andělským ostřím, ne že by to démona zabilo ale oslabilo ho to na nějakou chvíli. Matt se rychle koukl směrem k Sam jestli je v pohodě, a mezitím ucítil jak se mu jednou z chapadel Rauma obmotává okolo nohou. No začátečnická chyba no, a zároveň tak zbytečná. Řekl si Matt v hlavě mezitím co se snažil se dostat se z Raumových chapadel. Sáhnul proto po dýce kterou měl u pasu a Rauma s tím seknul. On na chvíli povolil své chapadlo a Matt se stihl rychle posbírat na nohy. V ten moment si uvědomil že si Sam asi spíše překáželi když oba chtěli jít bojovat na blízko. Proto se Matt rozhodl že bude Sam jisti ze zadu lukem a šípem a boj na blízko nechá jí.*
*Samantha ocenila sice pomoc, ale skutečně se jí Matthew spíš motal pod nohy, jak nebyli v boji dost sehraní, hlavně proto, že při uhýbání chapadlům do sebe hned několikrát vrazili. Ještě víc tak ocenila, že Matthew si vzal jištění z dálky a sem tam do démona střelil, aby jej zpomalil. Udělala si v hlavě pomyslný uzel se sehrát v boji. Snažila se naopak chránit Matthewa, před tím, aby se k němu Raum dostal, což se dařilo jen do momentu, než se démonovi povedlo omotat chapadlo okolo ruky, kde měla poničený nátepník a jedovaté jehličky se jí zabodly do kůže a škubnutím za ruku ji Raum odhodil z cesty. S výkřikem dopadla na zem. Z kůže, která se roztrhla o jehly při letu vzduchem, začala vytékat krev smíšená s jedem, který se všechen nestačil zachytit v oběhu, některé jehly zůstaly v ráně a lovkyně trochu mátoživě vstala a zavrávorala. Musela se zapřít o oslizlou zeď a zamrkat, když se jed díky adrenalinu šířil oběhem rychleji, než by tomu bylo v klidovém režimu. Stéla skončí v roztřesené ruce a Samantha si nanese runu, která jí zajistí přesnost hodu. V další okamžik už rozzáří bezděčně ostří a vrhne ho přímo do zad Rauma. Ten spadne na zem a chapadly se snaží adamas, který ho pálil dostat ze zad. Ten však bez kontaktu s nefilim přestal zářit. Ještě, že kanál nebyl tak široký, aby nebyla sto se k raumovi dostat. Ten se snažil chránit a spíš kolem sebe plácal, vše šlo ale mimo, protože to plácání se snažilo dotknout adamasu a zase cukalo před pálením. Nebyl tak problém, aby Sam, které se z obličeje vytrácela barva, zachytila ostří a s šeptnutím andělského jména a zaražením zbraně víc do těla spadla na zem, jak se démon se vzplanutím rozpadl a zmizel. Dopadne na všechny čtyři a nezdá se, že by se chystala vstát.* Potřebujem světlo. *Zamumlá opantaná jedem, nemajíc sílu se pořádně ujistit, že ho démon neotrávil taky. Ne, že by vzbuzoval euforii, spíše bolest. Jehly v ráně to jen zhoršovaly a Sam se cítila, co chvilku slabší. Potřebovala vytahat jedovaté jehličky a nanést si runu bolesti, než ji jed složí do bezvědomí. Byla přece v tuto chvíli jeho vedoucí! Nemohla se na první hlídce takto ponížit!*
*Jelikož si akorát navzájem překáželi tak šel Matt jistit z dálky. Ranami od šípů démona oslaboval a zpomalil, takže to měla Sám lehčí než kdyby na něj byla sebe. Ještě aby ne. Když Matt vidí že démon srazil Sám na zem tak se na luk a šíp vykašle, vezme si andělské ostří a jde ji pomoct. Spojením sil díky bohu démona přemohli. Když se démon rozpadl a zmizel. Tak se Matt podíval směrem k Sám, no ta vypadala že není zrovna v nejlepším stavu. Rozeběhne se směrem k ní a klekne si na kolena jelikož leží na zemi. Skontroluje jestli žije a zjistí že upadla do bezvědomí. Nezbyde mu nic jiného než ji do Institutu donést v náručí. Ještě před tím se ale rozhlédne po okolí aby popřípadě vzal vše co by jim mohlo vypadnout aby tom vážně nic nenechali. Vezme Sám do náručí a jde směrem k Institutu. Je velmi rád že cestou sem dával pozor kudy jdou a že ví cestu zpátky. Snaží se jít co nejrychleji. V moment co vejde do dveří Institutu tak se vrhne směrem na ošetřovnu, kde ji předá personálu na ošetřovně a jde do svého pokoje. *
*Matthew se portálem přesunul do Newyorského institutu. Podle vizuálu místnosti to vypadá na nějakou halu. Matthew se rozhlíží kolem a hledá někoho na koho by se obrátil. Bohužel nikoho moc nevidí. Trochu se po hale rozhlédnul a nikoho tam neviděl. Matthew začal přemýšlet jestli má stát na místě a čekat zda někdo za nějakou dobu přijde a nebo jít hledat někoho sám, ale to by se ještě mohlo stát že by zabloudil, takže se rozhodl ještě nějakou chvíli počkat a mezitím se procházel po místnosti a prohlížel si halu. Byl rád že tu je, dost se na institut těšil a také bude mít klid od bratra a otce, kteří mu poslední dobu lezli pěkně na nervy.*
*Akorát vyjde z ložnice. Věděla, že dnes má očekávat příchod nováčka, ale tím, že dočasně převzala povinnosti vedení, tak neměla na svém stole jen jeho. Metaforicky samozřejmě. Nebyla si jistá, co přesně očekávat, vypadalo to, že jde o mladé ucho, vůči její generaci, ale to ve světě lovců mnohdy nemuselo nic znamenat. Někteří byli talentovanější než jiní, někteří měli takové ego, že nakonec byli příšerní spolubojovníci...v jejich světě si člověk moc nevybere. Alespoň tu měla svého parabatai, který její život dělal stokrát snesitelnějším. No a konečně, když šla za nováčkem, nikdo jí neoznámil čas jeho příchodu, taky mohl čekat déle než několik minut, možná i desítek, vzhledem k tomu, že netušila, jak dlouho tam stál, ale s mnohými lovci se již minula, jen s bratrancem na sebe zatím neměli to štěstí a snad to i bylo dobře.* Předpokládám, že čekáš na mě. *Nejspíše i kdyby věděla, kdy přijde, tak by přišla pozdě, ale mohla to odůvodnit svými povinnostmi.* Samantha Burberye, předpokládám, že jsi Matthias. *Natáhne k němu s profesionálním odstupem ruku a výrazně potlačí svou komfortní zónu a povahu. Nebyl čas na její povahu, která byla uzavřená a poměrně uťáplá, dalo by se říci. Ne, když ona a Gabriell měli na starost Institut, jako nejstarší lovci, kteří již měli zkušenosti s vedením lovců, ať na akci, nebo - častěji - při tréninku a výuce. Bylo vést a vést, ale pořád měli s vedením větší zkušenosti, než většina, ne-li všichni lovci, kteří zde byli.* Ukážu ti Institut a poté si tě vezmu na hlídku, pokud nejsi nějak indisponován. *Oznámí mladíkovi, který byl vyšší než ona, no ze složky si vybavovala, že je také mladší.* Máš zatím nějaké otázky? *Nebyla příliš mluvná, ptala se, aby se předešlo nepříjemnostem a problémům, bylo snazší předejít komunikačnímu šumu rovnou, no už se těšila na hlídku, tyhle organizační věci šly nejspíše vždy lépe Gabriellovi, který byl ráznější a jako muž samozřejmě výraznější osobou, než žena s jemnými rysy, průměrného vzrůstu. Okoukat chování byla jedna věc, ale být někým jiným bylo nemožné. Jí do karet hrála cílevědomost a ambice.*
*Matthew stal v hale ještě nějakou chvíli. Nechtělo se mu jít nikoho hledat jelikož sebou měl dost věcí takže nechtěl lítat po institutu s lupou věcí, tak se rozhodl že ještě chvíli počká. Po chvíli si začal myslet jestli je vůbec na správném místě, nebo jestli někdo vůbec o jeho příchodu ví. Okolo něj prošlo už několik lovců ale nějak se o něj nezajímali. Po chvíli se u něj objevila dívka která byla o dosti menší než on. Měla dlouhé zrzavé vlasy a představila se mu jako Samantha.* Ne Matthias ale Matthew *pousmál se na ni a pod jí ruku. *Vypadá to že ho tu provede a poté s ním půjde na hlídku, teda minimálně podle toho co říkala.* Nijak indisponován nejsem, minimálně o ničem nevím. *Zasmál se, Matt byl celkem společenský takže neměl žádný problém se bavit s ostatními lidmi i když je viděl poprvé v životě. Vždycky najde nějaké téma, o kterém se dokáže s daným bavit.* Otázky ? Nevím zatím asi ne, kdyžtak se zeptám *odpověděl na její otázku, zatím ho nic na co by se měl zeptat nenapadlo a nechtěl se zase zeptat na nějakou úplnou blbost aby nevypadal za blbce.*
Ach, pardon, Matthew. *Prohodí, ruku mu stiskne a v duchu si tiše zakleje, že si popletla jméno. Na jejím výrazu se to příliš neprojeví, snad jen omluvně zkroutí koutky do náznaku úsměvu. Kývne, když popře otázky, prozatím, a pohled jí padne na jeho věci.* Nejprve tě ubytujeme. Pokoj sedm je od teď tvůj, chceš pomoct s věcmi? *Nadhodí a ukáže dál do Institutu, tak nějak neurčitě prozatím a jestli by s něčím chtěl pomoct, tak popadne nějaké jeho věci, aby tuhle uvítací stránku měli za sebou a mohli jít a být užiteční světu. Cestou k pokoji, které jsou na jedné straně poukáže v určitou chvíli na druhou stranu na jedny dveře na konci chodby.* Tam je kuchyně. A z pokoje bys měl mít výhled na Svatyni, takové nádvoří řekněme. Při hezkém počasí je ideální pro trénink, kolem dveří ven ještě jen půjdeme. *Prohodí a pokoj, který měl v tento moment klíč zevnitř, otevře, aby tam vklouzla a odložila jeho věci.* Můžeme pokračovat, nebo se chceš rovnou převléct na hlídku, abychom po prohlídce vyrazili, s tím, že bychom se sešli před tvým pokojem za pár minut? *Navrhne a ruce si založí do jakéhosi vojenského pohovu za zády tak, že jednou rukou v zápěstí zachytí tu druhou.*
To je v pohodě, každý se někdy splete *řekne a usměje se na ni, nijak to neřešil, každý se splete, on sám byl na jména úplný blbec takže čekal že každou chvíli zapomene na její jméno a bude vypadat jako totální debil.* Ne dobrý já to poberu *měl toho celkem dost, ale ne tolik aby to nepobral. Doufal že tu bude dlouho a s tím jaké má momentálně vztahy s jeho otcem a bratrem doufal že se domu v nejbližší době nebude muset příliš vracet. Vydal se tedy za ní a snažil se pochytit kde všechno je, nebo aspoň cestu do jeho pokoje aby potom nebloudil jako blbec po institutu.* Jo tak to věřím že tam musí být hezky no *řekl, pousmál se a šel za ní až ke dveřím pokoje. Vejde do pokoje který mu byl přidělen a jako první si položí věci na zem aby měl volné ruce, jelikož toho bylo celkem dost. A poté se otočí na Sam.* Hele je mi to jakoby jedno, ale můžu se klidně převléct teď ať se potom zbytečně nezdržujeme.* řekl a začal přemýšlet kde ve věcech má nějaké oblečení, doufal že to najde rychle a ne že to bude hledat půl hodiny. * Tak se tady sejdeme tak za 10-15 minut ? Bylo by to tak v pohodě ? *zeptal se Sam.*
*Samantha si pokoj proletí pohledem. Zatím nebyla v cizím pokoji. V tom jejím byl krb, ale tady žádný neviděla. Že by si předchozí nájemník udělal úpravu pokoje?* Skvěle, tak se za chvíli uvidíme. *S tím se z jeho pokoje vytratí a zamíří chodbou k pokoji číslo jedna, kde na sebe naháže zbroj a dotáhne ji, jak nejrychleji jde. Jediné, co jí v ruce zůstane je jedna rukavice pokračující až k lokti, zastávající jak funkci nátepníku, tak hodící se k lukostřelbě. Před hlídkou si jako vždy mínila nanést runy, ale teď k prohlídce ještě nebylo třeba, snad až k jejímu konci. Druhý nátepník byl bez ochrany hřbetu ruky a ukazováčku s prostředníčkem. Zastaví se u zrcadla, aby si vlasy lépe zachytila a nepřekážel jí žádný pramínek. Sčeše je tak dozadu a pěšinka se ztratí, když je zakroutí do přísného drdolu a pinetkami zamezí jeho rozvolnění. Slabě se zamračí a řetízek s prstenem rodu Sagittarüs zastrčí do zbroje a zachytí tkaničkou uvnitř, aby nevyklouznul ven a nepřekážel. Zkontroluje pohmatem a pohledem všechny zbraně, které měla - luk a toulec s šípy na zádech, u každého boku jedno andělské ostří a jeden ocelový meč pokrytý runami, v pouzdrech stříbrné shurikeny, v obou botách železná dýka. Ve stehenním, uzaviratelném pouzdře stéla opatřena motivem borůvkového keře a jeho plodů. Prsten svého rodu si na prstě poupraví tak, aby, co nejméně překážel a nezpůsobil zranění, načež zkontroluje čas...a zjistí, že za cvilku bude meškat pět minut.* Sakra. *Vypadne jí, v kapsách ještě zkontroluje senzor a čarodějné světlo a proklouzne z pokoje, uzamykajíc jej runou, aby neztratila klíč. Třeba mu časem najde skrýš. Proteď s rukavicí zastrčenou z části v jedné z kapes kalhot patřícím ke zbroji zamíří k pokoji Matthewa a prohodí rychlou omluvu, pokud už tam byl a pokud ne, jen jí ucukne koutek bez komentáře a po jeho příchodu je pobídne k tomu, aby vyrazili ke schodišti. Po něm Samantha poměrně čile vystoupá do nejvyššího patra, aby postupovali směrem dolů. Poslední schodiště je točité a zavede je do prosklené auly, skleníku, o který bylo třeba se starat.* Zde je skleník, jak vidíš. Máme tu různé bylinky, od těch na vaření, či do čaje po ty léčivé, nebo jedovaté. *Obeznámí ho. Sama je prolétla zatím jen tak zhruba, když se starala o jejich vláhu, pokud zrovna nebyly zality. Nechá mu jen krátký moment, než zavelí k odchodu, tentokrát do prvního patra. Tady najdeš Společenskou místnost, kde se konají případné schůze a porady. Vedle je Salón. Spíš taková odpočívárna a hudební místnost v jednom, to však neznamená zanedbávání povinností. *Upozorní jej zvednutím prstu. Minou další dveře, Sam mu však ukazuje důležité místnosti a většina má na sobě nějaký popisek, aby to působilo hezky.* Institut: Knihovna v Institutu, najdeš tam nefilimskou literaturu, případně nějaké podstatné knihy sepsané podsvěťany, možná nějaký vílí folklór, na kterém se občas ukáže být něco pravdy...prostě klasika. Možná tam někdo natahal i nějakou beletrii. *Pokrčí rameny, když míří k druhému schodišti, aby se dostali dolů, na druhou stranu chodeb, než byly pokoje a kuchyně.* Tohle je důležité místo, zbrojnice. *Ukáže další dveře s ohmatanou klikou, jako mnohé z těch, co dosud minuli. Sejde zpět do přízemí a ukáže na jedny z dveří na dvůr, tedy Svatyni.* Třeba tudy se dostaneš do srdce Institutu. A na druhou stranu, *Prst přetočí ke dveřím na opačné straně,* Je ošetřovna. A pokud bys sešel po těchto schodech ještě o patro níž, dostaneš se do podzemní části Institutu. Tam budeš trávit hodně času, jelikož je tam Institut: Výcvikový sál. Dostaneš se tam kterýmkoliv schodištěm, ne jen tímto. *Tušila, že by tu mohly být ještě níže nějaké místnosti, kdyby někoho zatkli, ale pokud ano, budou ještě níž, v nejhorším tu byl Hřbitov, kde se dalo dostat k Mlčenlivým bratrům a tam vězně ponechat.* Tak vyrazíme, dnes nás čeká Brooklyn, obzvláště ve skladišti bývají démoni, či jiná havěť a pokud to projdeme včas, tak prošetříme vraždy civilů, minule nám pátrání po odpovědném démonovi překazili démoni a jedna nefilim, takže očekávám, že na hlídce budeš chodit tak, jak se má a ne jinak. *Ukončí prohlídku, když míří ven z Institutu, no u dveří před budovu se ještě zastaví a na lovce otočí.* Otázky? *Očekávala tu ohledně vedení, protože jistě věděl před nástupem, že to tu vedou dva muži a teď ho tu komanduje mladě vypadající ženská. Koho by ten dotaz nenapadl? Ji určitě. Možná se zeptá i na organizační věci, kdo ví. Vyčkávala, nanášela si runy užitečné na hlídku stélou, než i tu schovala, nasadila si rukavici, dotáhla její šněrování okolo předloktí, aby pevně držela, no neodkrvovala ruku, dokonce si pomohla ze zvyku zuby a pak odpovídala, pokud však neměl otázky, proklouzla ven a branou na jednu z ulic New Yorku, jejímž přejitím by se dalo po pár minutách dostat do Central Parku.*
*Matt vešel do svého pokoje a koukne na kupici různých batohů, tašek a kufrů a začne přemýšlet kde to všechno má, akorát že samozřejmě zapomene do jaké tašky si co zabalil takže začíná menší zábava. Začne s první taškou kterou otevře a začne prohrabovat, akorát že tam nebylo nic co by se mu v tento moment hodilo. Jenom nějaká trička a tepláky, nic vhodného na nějakou hlídku. Místo toho aby to hezky vybalil tak to začne vyhazovat z tašek, jelikož už na to dostal pěkného nerva. Samozřejmě zákon schválnosti tady fungoval jak vyšitý a to v tom okamžiku kdy do ruky vzal poslední tašku a bylo to přesně to co hledal. Vzal si na sobě tmavé kalhoty, tričko a koženou bundu a šel k místu kde si vybalil svojí zbroj. Přes záda si hodil luk a šípy. Do pasu si dal 2 dýky na každou stranu jednu a nemohl zapomenout na svojí stelu protože bez ní by byl asi houby platný. Vzal si sebou i senzor a světlo, které ale musel nejdříve vyhrabat z velké kupy oblečení, jelikož to tou kupou oblečení totálně zasypal. Když byl hotový tak vyšel z pokoje před kterým stála Sam, rychle zabouchnul dveře aby nebyl vidět ten extrémní nepořádek který tam za tich 5 minut stihl udělat. Už teď věděl že to pak bude 3 hodiny uklízet, takže se na to fakt těšil. Šel za ní a pozorně sledoval kudy a kam jdou aby se nestalo že zabloudí protože se nechtěl ztrapnit. A poslouchal co jí Sam říkala* Co se týká bylinek, tak to je úplně mimo mě, mě umře i kaktus. Takže se tomuto místu asi budu vyhýbat obloukem.*Zasmál se a šli dál, potom co prošli celý institut tak se ho zeptala jestli nemá nějaké otázky.* Jak je to tu s nějakým vedením nebo tak ? Jen abych byl v obraze za kým se popřípadě obrátit atd ? *zeptal se a šel za ní do ulic New Yorku.*
*Sedí na svojej posteli a starostlivo olojeuje a brúsi čepel svojho meča. Jej dva dlhé nože sú už pripravené v kožených púzdrach a ležia na posteli vedla nej spolu s jej stélou. Keď je s prípravou zbrane na dnešnú hiladku spokojná zasunie ju do puzdra a položí ju na postel k zvišku svojej vístroje. Natiahne sa k stolíku vedla postele a vezne si tubu s gélom, vitlačí si z nej do dlane trochu namodralého priesvitného gélu ktorím si potom začne masírovať pravé koleno. Mlčanliví bratia na jej nohe odviedli prvotriednu prácu ale ani oni nedokázali zabrániť trvalím následkom po zranení ktoré kedysi utrpela. Jej pravé koleno je okrem jazjev viditelne deformované a už skrátka nefunguje tak ako predtím. Keď skončí s masážou natiahne si na koleno ortézu a vstane z postele. Otvorí skriňu a oblečie si čierne rifle, teplé tričko s dlhím rukávom rovnakej farby a nakoniec svoju čiernu riflovú bundu ktorá končí asi v polovici jej chrbta nad jej krížami abi mala lepší prístup k svojim zbraniam, nakoniec si obuje vysoké kanady s vystuženými špičkami. Ako posledné si vezne svoje zbrane, dva nože dá do púzdier na krížoch meč zavesí na laví bok a stélu ukrije do kapsički na opasku. Nasadí si čiernu vlnenú čiapku skrije sa ilúziou a vydá sa k zastávke metra abi sa dostala na East River. Tam sa má podla rozkazu stretnúť s ďalším lovcom s ktorím má dnes hliadku.* /Odkedy som v New Yorku je to prví krát čo mi na hliadku pridelili partnera. Hmm, zvláštne doteraz nikoho nezaujímalo čo robím tak prečo teraz? Možno niesú spokojný s mojimi hláseniami? Alebo si na mňa chcú posvietiť? Nech je to ako chce rozkaz je rozkaz./ *Rozmýšla v duchu zatial čo sa vezie metrom. Keď metro zastaví vystúpi a vykročí k miestu kde sa má s kolegom stretnúť. Na mieste na ňu ale nikto nečaká a tak sa oprie o stenu budovy a čaká kím príde jej nový partner.*
*Samantha ještě neznala New York tak dokonale a to i přes fakt, že zde byla už kdysi při válce s vílami. Nyní ale nebyl na toto čas. Na mobilu sledovala GPS, která ji vedla k metru, kde se ztratila a jela jiným směrem, takže se pak ještě vracela a přestupovala na správný spoj na East river. Jo, chodila pozdě, což její kolegyně zřejmě ještě nevěděla, stejně jako to, kdo s ní jde dnes na hlídku. Sam měla klasickou lehkou zbroj, která byla určená na hlídky, nikdy nerozuměla lovcům, co byli tak nezodpovědní, aby si vzali obyčejné oblečení na hlídku. U každého boku měla dvě zbraně. Jedno ostří z adamasu a druhou byl krátký meč pokrytý runami. V poudře na zádech byl luk a toulec s šípy, aby byla připravena prakticky na všechno. Ve stehenních pouzdrech měla stříbrné shurikeny a v každé botě schovanou železnou dýku, aby měla zbraň na vlkodlaky, víly, upíry tím potrápila a samozřejmě démony. V pouzdře na stehně se pečlivě uzavřená schovávala stéla, kterou si ještě v metru nanášela poslední runy, které by se hodily na hlídku. Neviditelnost měla od momentu, co vylezla z Institutu, aby nepřitahovala hloupé pohledy. Rukou v jedné z kapes kalhot kontrolovala tu a tam senzor, pod nímž v kapse blíž u kolene bylo čarodějné světlo. Měla vše, alespoň nebyla zapomnětlivá, když už byla dochvilná. Rusé vlasy, které měla pečlivě a přísně staženy a zalakovány, aby snad ani pramínek neodstával. Byly v uhlazeném drdolu, Sam eliminovala cokoliv by mohlo způsobit problémy, jen na prstu měla prsten svého rodu a na řetízku schovaným pod zbrojí, aby nevypadl, byl prsten rodu Sagittarüs. Ten byl ještě uvázán koženým řemínkem, aby opravdu ze zbroje řetízek nevypadnul a nezavázel. Na hlídku dojde asi o patnáct, skoro dvacet, minut později, nebo respektive ke své kolegyni, kterou pět minut hledala, protože neměla zbroj!* Chceš se nechat zabít? *Zvedne obočí, což jen podtrhne strohý tón jejího hlasu. Už teď se cítila, že by měla být ta zodpovědná, co to bude řídit, aby se Kyla nezabila.* Samantha Burberye. *Představí se a natáhne k ní ruku.* Vyrazíme, ať se víc nezdržujeme? *Navrhne klidně, i když se měla v plánu za zpoždění omluvit, kdyby Kyla nebyla v tom, v čem byla.*
Nie, nijak po tom netúžim. Ale mohlo sa to stať keďže tu už dvadsať minút čakám sama. Bez podpory kolegine ktorá neprišla načas. *Odlepí sa od steny o ktorú sa opiera a prejde svoju kolegiňu pohladom od hlavy až po päty.* Grayraven. *Stiskne podávanú ruku a vykročí po Samanthinom boku ulicov.* V tejto oblasti bolo v priebehu posledných dvoch týždňov objavených šesť tiel. Všetko to boli civili, žiadny podsveťania. Pitva ani jedného znich nedokázala určiť ktorí dénom je za to zodpovedný. Naše rozkazy sú zistiť čo alebo kto je za to zodpovedný a hrozbu odstrániť. *V rýchlosti vysvetlí svoje rozkazy zatial čo zahne do jednej z vedlajších uličiek. Položí ruku na rukoveť svojho meča pripravená tasiť a ostražito sleduje svoje okolie.*Rada by som preverila všetky miesta činu či nenájdeme nejaké stopy ktoré by nám pomohli určiť proti čomu stojíme. Potom navrhujem prehladávať oblasť kím to monštrun nevystopujeme a nepošleme späť do pekla. Súhlasíš? *Spíta sa ale na svoju kolegiňu sa ani nepozrie pretože stále starostlivo sleduje okolie pripravená okamžite reagovať na akúkolvek možnú hrozbu.*
Ještě se neortientuju tolik v městské dopravě. *Nepřímo se nakonec omluví, i když to neměla v plánu.* Ale mít zbroj, měla bys větší šance přežít. *Dodá vzápětí a potom se představí, načež jí ruku stiskne a vykročí spolu s Grayraven do ulic poslouchajíc informace, kterých měla méně, ač si jich sháněla, co nejvíc to šlo. Zamračí se, protože nedávalo moc smysl, že by lovci nezjistili o jakého démona přesně jde, asi. kývne na její dotaz.* Výborně. Tak jdeme. *První místo jim mnoho neřeklo. Byl tu křídou zpola smytý policejní nákres mrtvého těla, který si ještě teď tu a tam někdo vyfotil. Okolí bylo ale poměrně frekventovaným místem a jestli tu stopy byly, dávno je zničili lidé. Sam přesto ukázala Kyle na jednu stranu.* Zkusíme se podívat po zdi, po zemi, až k zábradlí u vody. Pokud by to byl vodní démon, můžeme najít drápance, známky boje, šupiny,...cokoliv. *Řekne autoritativním hlasem a sama se na jednu stranu vydá. Na její není ovšem nic. Vůbec. Jen nějaký spící bezdomovec. Vlastně spíš mrtvý. Nakrčí nos, když mu přiloží prsty k tepnám a pak i pod nos. Z kapsy vyloví telefon a najede na anonymní typy a napíše tam adresu, důvod a pak po odeslání mobil schová.* Máš něco nebo rovnou pokračujeme? *Zeptá se podvědomě tišeji, protože kolem nich někdo zrovna projde.*
Kedisi som na zbroj nedala dopustiť. Ale potom som v jednom súboji skoro zomrela. Bolo jedno že som mala zbroj, vlastne si myslím že ak by som ju vtedy nemala dokálala by som uhnúť včas. Ale nestalo sa. *Tichím hlasom vysvetluje prečo zbroj nenosí Zatial čo prídu na prvé miesto činu. Na Samin návrh krátko prikívne a začne starostlivo prehladávať svoju polovicu miesta činu. Dlho sa jej nedarí nič nájsť, nakoniec však niečo nájde. Vstane a otočí sa k Sam. Pristúpi k nej bližšie ale počká až oznámi nález mrtvého bezdomovca.* Stopy žiadne ale poď sa pozrieť na toto. Prejde k tehlovej stene a ukáže na hlbokú niekolko centimetrov dlhú rihu.* To nevyzerá ako od pazúrov. Ale ani to nevizerá že bi to tu bolo nejak dlho. Nič iné som zatial nenašla. *Vitiahne z vrecka nohavíc senzor a priloží ho k rihe na stene. Prístroj nič neukázal.* No nič. *Zamrmle si popod nos.* Budeme pokračovať. * Otočí sa a vykročí k ďalšiemu miestu.* Už som v meste niekolko mesiacov a nikdy mi na hliadku nikoho nepridelili. Čo sa stalo že mám odrazu spoločnosť? Teda nie že by som sa sťažovala len mi to odrazu príde trochu divné. *Píta sa polohlasne keď so Sam pokračujú ulicami.*
Bezva. Se mnou na hlídkách ji mít budeš, protože ti dokáže chránit některé části těla. Pokud ti neseděla správně, tak to bude ten důvod, proč jsi v ní byla méně pohyblivá. *Její slova zněla přísně a nezdá se, že by se příliš zajímala o minulost krátkovlasé ženy. Namísto toho se s ní vydá na průzkum stop. Když jí oznámí tu svou, tak vytáhne mobil a vyfotí si ji.* Tak dál. *Kývne na souhlas, cestujíc směrem do města a pozorujíc každý kout.* Protože já a Tsai Mei Lan pomáháme momentálně s vedením, dokud jsou Hawkstoneovi zaneprázděni, takže hlídky plánujeme my, stejně tak tréninky a případné porady. Buď ráda, že na to nejsi sama. *Prohodí napůl přítomně, protože si všimne něčeho v cestě. Krev na kanálu. Být jen černá, řekne si, že může jít o asfalt, být jen červená, tak si řekne, že jde o barvu nebo opilce. Mix? Nezněl jako náhoda.* Fakt těch těl bylo jen šest? *Zeptá se podmračeně a na kanál ukáže. Krev vypadala poměrně čerstvě a bylo to přímo pod lampou. Dekl byl trochu nakloněný, špatně zasazený na místo a Sam k němu zamíří, vytasí ostří, které aktivuje a podívá se pro ujištění na Kylu.* Otevřu to, skoč tam, zajisti to. Až tam vlezu, budeme pokračovat. *Navrhne plán.* Pokud teda nechceš jít druhá.
*Kritiku nechá bez poznámok, len ďalej po ceste sleduje okolie. Keď Sam vysvetlí zmenu v hliadkach trochu sa zamračí.* Zástupkiňa vlelitela ktorá chodí neskoro a nepozná ani základné detajli o misii. Hmm, nikto niesme bez chyby. *Po krátkej odmlke dodá.* Ale aj samej sa mi darilo dobre. *Chce pokračovať ale okamžite sklapne keď Sam upozorní na krv na kanálovom poklope. Okamžite vytasí svoju férsku šablu. Akékolvek známky nespokojnosti sú preč a nahradí ich chladná profesionalita. Končekami prstov lavej ruky sa opatrne dotkne krvi na poklope.* Teraz už seďem. *Ukáže prsty Sam.* Asi tak hodina, nanajvíš dve. *Na plán prikívne a aktivuje si runy na obratnosť a nočné videnie, keď Sam otvorí poklop skočí do kanála. Na dne pristane do kotúla ale aj tak takmer vykríkne bolesťou ktorá jej pri dopade vystrelí zo zmrzačeného kolena. Okamžiťe však vstane do bojového postoja pripravená zaútočíť na všetko čo by sa tu dole mohlo nachádzať.* Čisté. *Zavolá na Sam hore.* /Niečo mi tu nesedí./ *Zamračí sa do tmy kím pohladom skúma stopi čierno-červenej brečky na zemi.* Kto zranil toho démona? *Spíta sa keď za sebou začuje Samine kroky.* Je jasné že je tu ludská krv ale prečo je tu aj démonská? Civil by len ťažko zranil démona. Alebo sem boli poslaný aj iní lovci?
Mohlo by jich tam dole být víc, opatrně. *Přejde její výčitku, protože za nedochvilnost se omluvila, byla tu nakonec jen chvilku a co se týkalo detailů o misi, nějaké měla, nakonec ona určila tuto hlídku s tímto důvodem, ale protože to nebyl jediný případ na stole a řešila i ty, tak neprošla vše do detailů. Znala místa, kde byly oběti, ale zprávu z pitvy třeba nečetla. Počká, až se lovkyně uhne z kuželu světla a sama vklouzne dovnitř nejprve po žebříku, aby za nimi poklop z bezpečnostních důvodů uzavřela, načež seskočí a s nakrčeným nosem se podívá na lovkyni, která byla od toho sajrajtu, co byl v podzemních chodbách a tedy neoficiální kanalizaci na sobě, protože tu byl ráj neopeřených, vlků, kteří nevěděli kam jít a co se sebou, mafií, co si zde odklízely mrtvoly, vyřizovaly obchody a podobně. Tady člověk najde tu největší spodinu světa nebo i upíry, kteří přes den jsou odkázání cestovat těmito chodbami na některá místa, kam se kvůli slunci nedostanou. Samantha vklouzne za Kylou, vytáhne čarodějné světlo a rozhodne se následovat stopy krve poté, co prostor zalije světlo a poklepe hrotem andělského ostří vedle černého krve, načež zaryje do zdi.* Spíš je to past. *Ozáří rýhu vzniklou po zbrani, která se podobala té, co byla u místa nálezu. Očividně prošly jen jedno místo činu a to je ještě pro jistotu čekají další, kdyby tu těch démonů bylo více.* Jestli se neidentifikoval démon, mohl by to být eidolon nebo sukuba či inkubus, nemusí nutně s každým spát a jsou poměrně inteligentní. Stačilo jim mít zbraň a vysvětlení démonské krve je jen nastražená stopa. *Pokrčí rameny. Senzor by jim ráno ještě démonskou aktivitu přeci jen ukázal, se zprávou přišel nakonec s největší pravděpodobností nějaký lovec, předpokládala. Neřešila, kdo s hlášením dorazil, zda nějaký civil se Zrakem pracující u policie měl od lovců senzor, aby jim dělal oči a uši nebo tak něco, protože výsledek byl stejný. Měli stopu, drželi se jí.* Nerozděluj se, jestli je to inteligentnější démon, udělá to akorát problémy.
Môže biť. Ale ak je pasca odhalená a obklúčená stane sa skazou tomu kto ju pôvodne nastražil. *Zašepká do tmy. Na ďalšie návrhy Sam len prikívne. Potom pomali vykročí po krvavej stope. V pravej ruke zviera meč pripravená okamžite zaútočiť v lavačke čarodejné svetlo ktorím si svieti na cestu. Mlčky kráča tunelom a sleduje stopu až k niečomu čo by sa dalo nazvať križovatkou. Spolu s cestou sa tu rozdelovala aj čierno-ervená brečka na zemi.* Eniky, beniky, kliky béééé. Kadial teraz pôjdeme? *Pozrie so spítavo zdvihnutím obočím na Sam vela seba. Chce ešte niečo dodať ale zarazí sa keď začuje škrípavý zvuk. Otočí sa za zvukom a.....* Pozor! *....stihne len vykríknuť a uskočiť na stranu tesne pred tím než by ju zrazil na zem démon Kuri ktorí sa vynoril z jedného tunela križovatky.*
/A nebo do ní nakráčíme./ *Napadne ryšavou lovkyni a zamíří po krvavé stopě, která se na konci rozdělí. Sam zatne čelisti a těká pohledem. Démon mohl nastražit část pasti a vydat se za civilskou obětí, ale proč ta by utíkala dál tunely a kreslila po zdech, když tady na křižovatce je žebřík a poklop vzhůru? Sam měla za to, že jejich oběť už není mezi živými a než vyzve k následování černé krve, démonské, ozve se skřípavý zvuk, který nic dobrého nevěstí. Stála za rohem, nemusela se uskočit, ale kuri je rozdělil. A jak se o chvilku později ukázalo, nebyl sám ze stropu se spustil druhý, větší pavouk. Zřejmě hlídali svého pána. Ten, který zaútočil po Kyle se jí držel a sekal po ní předníma nohama, protože šest z nich mu stačilo k tomu, aby se pohyboval obratněji, než dvounohá nefilim. Obdobné potíže začala mít záhy Samantha, která duchapřítomně vytasila a aktivovala obě ostří, jediný způsob nefilim, jak zabít démona, protože neměla magii čarodějů ani vílí prostředky, aby si pomohla jinak. Protočí zbraněmi v zápěstích a i když zorničky měla rozšířené strachem, dech se jí chvěl a lovkyně přešlapovala, protože před ní byl pavouk, tak se nehnula ani o píď a v momentě, co proti ní vyrazí jedna z noh opatřených hroty, tak sekne. Padající končetina oddělená od těla jen o vlásek mine její zbroj a dopadne před ni, zatímco se tunelem rozlehne zavřísknutí démona, který zaútočí s větší vervou, bez her. Jeho nohy sekají, snaží se dostat tak blízko, aby se zuby zanořily do její pokožky a Sam tu a tam sykne nebo zaskučí, když noha protne kůži. Jen tak tak mine oko a zasekne se jí hrotem nohy o kořen nosu, takže noha se stáhne až poté, co otočí hlavu. Uskočí vzad a dál seká. Konečně padnou další dvě nohy, ale nezdá se, že by to pavoučí démon vzdával a Sam si rukávem otře čelo, kde měla další škrábanec. Krev z něj jí padala přes obočí na řasy a ona viděla rudě, už tak, že čarodějné světlo musela upustit kvůli boje a místo jí osvětlovalo pouze mřížoví poklopu od kanálu. Noha jí podjede na něčem slizkém a kuri to využije ve svůj prospěch a skočí...A ryšavka natáhne zbraň před sebe, aby se na ni nabodnul a v plamenném záblesku se démon rozpadne na černý popel a lovkyně je sražena do humusu na zemi, až si vyrazí dech. Přetočí se na bok a opře se o předloktí, aby alespoň krátce lapala po dechu, než se vyhoupne na nohy, aby pomohla Kyle.*
*V duchu ďakuje anjelovi že myslela dopredu a aktivovala si runy. Úskokom sa dostane dosť ďaleko od démona aby jej to dalo pár sekúnd času než na ňu znova zaútočí. Pustí čarodejné svetlo a uchopí meč oboma rukami.* Pôjdeš do pekla. *Zavrčí na démona gehensky. Ale v nasledujúcom okamihu je už Kuri pri nej a seká po nej prednými nohami. Prvému úderu sa vyhne piruetou, jej koleno však proti tomuto manévru bolestivo zaprotestuje. Kvôli tomu nie je pri ďalšom úniku dosť rýchla a Kuri ju tesne zasiahne. Spôsobí jej na ľavom boku na rebrách dlhý škrabanec.* /Koľko krát ti to mám opakovať Ty hlupaňa? Piruety nie!/ *Vynadá si v duchu a sekne po jednej z nôh démona. Ten zavije ako jeho uťatá končatina dopadne na zem. Kyla využije jeho nepozornosti a usekne mu druhú nohu na tej istej strane. Jej protivníkovi teda na ľavej strane tela zostávajú len dve. Napriek tomu ale ďalej pokračuje v boji. Namiesto toho aby sa ju ďalej snažil zasiahnuť pazúrmi od nej trochu ustúpi a rozstrekne okolo seba žltú tekutinu. Znova uskočí ale pár kvapiek jedu skončí aj na jej bunde, s hlasným výkrikom ju zo seba okamžite zhodí. Ucíti prudkú bolesť ktorá sa jej šíri od chrbtice do celého tela a zrak sa jej striedavo zahmlieva a zaostruje.* /Musím to okamžite skončiť./ *Vytiahne svoju stélu, aktivuje si runu rýchlosti a prehodí si meč do zadného úchopu. Rozbehne sa k démonovi z ľavej strany kde mu chýbajú dve končatiny a obojruč mu zarazí meč do hlavy. Kuri sa po jej zásahu rozpadne v ohnivom záblesku iskier a popola.* Hovorila som ti že skončíš v pekle. *Zamrmle gehensky s bolestivo zaťatými zubami padne na kolená a oprie sa o meč. Okamžite si aktivuje runy Iratze a bolesť.* /Páni, je úžasná./ *Napadne jej keď pozrie na Sam ako vstáva zo zeme potom čo dorazila svojho protivníka.* Na tej zbroji možno predsa len niečo bude. *Prehodí zo smiechom pričom cíti ako bolesť z jej tela pomaly ale isto mizne.*
*Démon sa však nevyparí keďže jeho hlava nebola prebodnutá anjelským ostrím, ktorému je prepožičaná tá moc na vypudenie démona do jeho domovskej dimenzie. Jeho zranenie je vážne avšak tak ako každé zviera, automaticky zaútočí na to čo ho napadlo. Behom stotiny v Kylinom bruchu skončí zabodnutá jedna Kuriho noha. Druhou jej prebodne ľavé stehno skrz na skrz. Jediné šťastie v tomto momente je, že nejakým zázrakom nezasiahne tepnu. Pri zabodnutí meča do Kuri hlavy z nej vystrekne démonská krv, ktorá postrieka Kyle ruky a časť krku. V konečnom dôsledku Kyla utrpí vážne zranenia, ktoré budú vyžadovať dlhú rekonvalescenciu. Aspoň bude mať dostatok času na to, aby zvážila intenzitu svojho tréningu a v čom v tomto boji spravila chybu.*
*Nadvihne obočie, hneď na to sa zamračí a prekríži si ruky na prsiach, automaticky, aj keď mu bolo jasné, že táto neverbálna komunikácia značila “Nechcem sa vykecávať, nechcem tu byť, majme to čím skôr za sebou.”* Sebastian. *Predstaví sa stroho, bez obyčajných formalít a nudností, ktorými nepotreboval strácať čas. Podanú ruku odignoroval a otočil sa chrbtom.* 1 a 4 izby sú pre vás, pre teba jednotka. “Ten druhý” si mohol zariadiť veci dopredu. Hádam sa o to sama postaráš a potom mu to vysvetlíš. *Hovoril monotónne a väčšími krokmi sa vybral k izbe, aby jej ukázal, kde je vlastne ubytovaná, a popri tom si mohla pozrieť ostatné miestnosti po ceste - síce nie všetky, no to sa už zorientuje, keď sa chodbami bude postupom času prechádzať. Aspoň v to dúfal.* Tréning si vybavuješ sama, spoločne už tréning nerobíme. Porady sa tiež neriešia ako kedysi, je nás málo. Čo sa týka hladok… *Hovoril tak rýchlo, ako kráčal. Chcel to mať z krku, ponoriť sa do perín a spať, kým sa nevyberie večer na hliadku a nepokúsi sa aspoň cez sms skontaktovať Triss, aby jej mohol povedať, prečo sa takú dlhú dobu neozval. Nie že by jej bol tak veľmi užitočný.* Rozpis je v hlavnej hale, tam nájdeš ďalšie info. *Bez toho, aby na ňu čo i len obrátil hlavu, aby sa pri ňom mohla cítiť aspoň trochu príjemne, smeruje k izbám, prejde popri svojim dverám, do ktorých sa teší. Pošúcha si ruky a keď zastane, prudšie sa k nej obráti a prstami oboch rúk ukáže na miestnosť štyri a na miestnosť jedna, nachádzajúcej sa pri izbe Caleba.* Vaše izby.
Sebastian. *Zopakuje.* Takže zástupce. Výborně. *Dodá si s kývnutím hlavy i když ji zamrazí. Jednat s vedením bylo rozpačitější a cítila se ještě méně průbojně v její hlavě, byť to nedávala najevo tak moc.* Tsai dostal na starost naléhavou záležitost, o které dopředu nikdo nevěděl. *Odvětí a začne si sbírat své věci, jen to, co narychlo vezme, aby jí lovec nezmizel. Protáhne o něco krok, aby mu stačila a potom se zastaví stejně prudce jako on, na její vkus stále moc blízko. Ucouvne o dva kroky a ohlédne se po místnostech.* Díky. *Přikývne a pohlédne i na pokoj čtyři, načež vytáhne koutek ve zdvořilém úsměvu.* Co se týče tréninku, vezmeme si je na starost já a Gabriell. *Mei Lan si říkal Gabriell, aby mu nikdo nekomolil jméno, určitě si toho ve spisech všimnul. Ruce si sepne za zády a zvedne bradu, kterou mimoděk pokorně sklonila, opět výše, k očím lovce.* Ještě něco bych měla vědět? *Zeptá se a za zády si točí s prsteny. Jeden byl rodu Burberye a druhý rodu Sagittarüs.* Každopádně se budu těšit na případnou společnou hlídku. Vlastně byste mi mohl ukázat město, pokud dnes na nějakou vyrážíte. *Navrhne společnou hlídku za společným zájmem. Určitě nechce, aby se mu někde ztratil lovec a musel se zbytečně doprošovat civilům. A bude snazší jí ukázat místa s častým výskytem démonů, aby je pak záměrně vyhledávala, než aby cestovala po místech, kde se takřka nevyskytují...než to zde dostatečně pozná.*
*Instut byl pro ni nezvykle tichý. Nenesly se jím kroky lovců, kteří mířili na hlídky, vraceli se z ní, šli se najíst, trénovat nebo spát...cokoliv. Bylo tu ticho jako uprostřed pouště a i tam věřila, že je více zvuků, než ty, které sama vytvoří. Podrážka kanad dopadala tiše na podlahu, jakoby snad hlasitější zvuk byl nepatřičný a pátrá po někom, kdo by ji zde mohl provést. Vedení vědělo, že ona a její parabatai zde budou přeloženi. Gabriell ještě něco dokončoval v předchozím Institutu a ona dorazila už dnes odpoledne. Už snad hodinu zde ale bloumala. Její věci zůstaly ve společenské místnosti. Dva kufry, zbroje, zbraně, skateboard... Ona sama měla kromě kanad obyčejné černé triko a modré džíny. I teplý svršek zůstal přehozený přes jedno z křesel. Zrzavé vlasy jí volně splývaly a rámovaly tvář, když se lovkyně dostane zpět k majetku, co si s sebou zvládla pro teď dovézt. Letmo se zamračí a tím se nakrčí také jizva, kterou měla od obočí, přes obočí i lícní kost, vzpomínka na jedno z utkání s démonem. Nebyla výrazně růžová, spíše do bíla, protože už byla starší. Shrne si jeden pramen za uši a zamručí si.* /Mrtvo. To jsou všichni na hlídce?/ *Zkonstatuje si pro sebe s podivem. Byla zvyklá na Institut plný skoro k prasknutí a tady snad nebyla ani noha a pokud, tak již v nějakém stádiu rozkladu, oddělená od těla. Usadí se do jednoho z křesel a z ruksaku, co si stáhne ze zad a položí na podlahu k noze křesla, si vytáhne knížku, než zkusí své štěstí znovu.*
*Vedel, že príde niekto nový, no mená si nepamätal a zdali sa mu nateraz dosť nepodstatné, keď kráčal ulicou smerom k Inštitútu a počítal svoje kroky - tak aspoň odpútaval svoju pozornosť od svojej vždy zlej nálady. Za ten čas sa skutočne nič nezmenilo, okrem toho, že si už pomaly od alkoholu odvykal - k čomu mu nijak nepomáhali piatkové večery, keď sa mladí ľudia v skupinách trmácali mestom, ožarovali ich lampy, pod ktorými sa smiali a uchechtávali na tom, že majú desať prstov na rukách. Vtedy mal aj on chuť vypiť si, aj keď by k tomu nemal žiadnych priateľov a dobrú náladu. Po dlhej, veľmi dlhej dobe sa vrátil do New Yorku a vzduch bol prinajmenšom toxický a ťažký v jeho nosných dierkach. Tak ako v túto chvíľu. Keďže sa ponáhľal a robil dlhé kroky, pre jeho zadýchané pľúca bol newyorský vzduch o to dusivejší, akoby nemohol dýchať a kyslík ho privádzal do mrákot. Rozvalením dverí na seba upozornil, pretože miestnosti Inštitútu boli tak prázdne, ako jeho brucho a duša.* /Ako v hrobe. Nádhera./ *Mrzuto si pomyslí, pošúcha si ruky o kabát, v ktorom je navlečený ako sardinka, a poberie sa k spoločenskej miestnosti v takom stave, ako vošiel. Jeho popolavá bledá pleť teraz hrá jemne do ružova, keď mu mráz z vonku vyštípal líca. Oči mu belaso žiaria. Mohol by vyzerať ako obrázok, keby sa snažil, ale nesnažil. Zadýchaný a zamračený vstúpi do spoločenskej miestnosti, v ktorej zbadá ryšavú dievčinu, čítajúcu akúsi knihu. Zhlboka zakašle a dávajúc si dole kabát prejde k nej a zabodne do nej svoj ostrý pohľad.* Kde je druhý lovec, čo tu mal byť s tebou? *Opýta sa prísne, kabát si nechá visieť v ruke a v hĺbke duše dúfa, že to bude mať čo najskôr za sebou. Pred nedávnom, pred pár dňami prišiel a sám sa musel znova vo všetkom zorientovať, no hlavne poriešiť všetko, čo zameškal. Starať sa o mladých sa mu vskutku nechcelo, už na to bol starý.*
*Hluk, který způsobí dveře ji přiměje zvednout hlavu. Konečně někdo. Kroky se postupně blížili, a tak zrak sklonila zpátky ke knize, aby dočetla stránku a když si muž odkašle, jen pozvedne prst. Kdyby byla pohotovost, určitě ji neupozorňuje tímto gestem, ale hned volá po pomoci. Zřejmě to nespěchalo. Až když promluví, tak zaklapne knížku, odloží ji a postaví se. Chtěla udělat dojem, alespoň trochu, na druhou stranu nepřehnat divadlo dominantního a chladného profesionála. Držela rovně záda i bradu zvedla, což se samo nabízelo, když ji neznámý převyšoval. Přiměla se polknout, aby si po delší chvíli ticha nemusela uprostřed věty odkašlat kvůli suchému hrdlu a natáhne k němu ruku.* Jsem Samantha, dík za optání a uvítání, cizinče. "Ten druhý lovec" má ještě zařizování, brzy dorazí. *Prohlásí, protože se slovy přizpůsobí tónu jeho hlasu, byť ty její jsou zdvořilé, možná trochu opatrné, aby si ho neznepřátelila na první dobrou.* Vždy je to tu tak mrtvé? *Pozvedne obočí a pokud jí ruku nezachytí a nepředstaví se, tak si vklouzne rukama do vlasů a pár nacvičenými pohyby je sepne do ohonu.* Kde najdu rozpis hlídek, kdy jsou tréninky a jak často jsou schůze? A kde budeme já a Mei Lan bydlet? *Zeptá se ihned na organizační věci, protože se v nich pohybovala mnohem jistěji než v běžné konverzaci. Snažila se nevypadat jako puťka, co stáhne ocas a bude poslouchat slepě příkazy. Introverté nebo introvertní chování bylo běžné, ale submisivita nebyla žádoucí a tak byla nucena vystupovat zas a znova pravidelně ze své komfortní zóny.*
a poté