Jméno | Orinthia |
Zobrazované jméno | Orinthia |
Rasa | Víla |
Druh víly | Aen Sídhe |
Datum narození | 21. 6. 1968 |
Status | modelka, princezna Slunečního dvora |
Výška | 183 |
Váha | 58 |
Citát | Mae'r tân yn prosiectu golau a chysgod. |
Jazyky: | férština, angličtina |
Charakteristika | Orinthia je bytostí dvou světů – faerská krev s sebou nese vznešenost a nevyzpytatelnost, zatímco výchova mezi lidmi do ní vštípila morální kompas a lidskost, což její povahu činí různorodou a rozpolcenou. Na první pohled je zosobněním elegance a krásy víl Aen Sídhe. Její vysoká a štíhlá postava s nádechem přirozené ladnosti působí nadpozemsky. S oblibou se zdobí zlatou paletou barev, odkazující na její původ, zatímco její béžové oči, políbené Sluncem, zakrývá mléčná mlha její minulosti. Její charismatická aura přitahuje pozornost a ve svém medovém hlase dokáže proplést nekalost, kterou manipuluje i inspiruje. Po svém rodu přirozeně převzala talent role vůdce, avšak raději než ke šlechtě se staví k nižším vílám, které své talenty využívají spíše pro zábavu. Z lidského světa však převzala vlastnosti, které v ní tuto neklidnou náturu krotí. Empatie a smysl pro morální hodnoty ji často přivádí do vnitřních soubojů, kdy její faerské instinkty soupeří s lidským smyslem pro správné a špatné. Přesto se mezi lidmi projevuje jako optimistická, energická dívka s nenapodobitelným smyslem pro humor, který nemá od problému daleko. Problémy ji přitahují stejně jako světla pozornosti – miluje je a nehodlá se jich vzdát. Získává je svou krásou, šarmem nebo lstivými plány, přičemž její cíl je jasný. Stát se nepostradatelnou. Přestože se zdá, že zapadla mezi lidské vrstevníky, kteří ještě hledají smysl života, Orinthia si uvnitř sebe nese tíhu své minulosti. Ve chvílích, kdy její zářivý úsměv pohasne, přichází zadumanost. Ztrácí se v útržcích vzpomínek na svůj život ve Slunečním dvoře a hledá odpovědi na otázky, které ji pronásledují – kdo vlastně je? Kam patří? Jaký je její skutečný osud? Ačkoliv její minulost zůstává zakryta otazníkem, Orin v sobě stále cítí povinnost ke svému původu. Touží pochopit svou roli ve světě víl a smířit ji se svým životem mezi lidmi, který si tak moc oblíbila. Ani jí není cizí umělecký talent, ten však nevyužívá v plné míře. Ačkoliv nehraje na žádný hudební nástroj, její láska k hudbě je nepopiratelná. Často ji zahlédnete se sluchátky, z nichž se každou chvíli ozývá jiný hudební žánr. Má slabost pro lidské hudebníky, kteří se snaží vykročit z davu a přinášet svěží, originální melodie. Také ráda sbírá drobné cetky z obou světů, které ji nedovolí znovu zapomenout. Často s nimi zdobí vlastní šperky, které kontrastují s luxusem jejího oblečení.
|
Minulost | Ozvěna chaosu, vyhasínajících životů a strachu bušila na zlaté brány, dokud je svou váhou nerozrazila dokořán. Oranžová záře pronikala skrz zdobená okna, byla však rozdílná zapadajícímu Slunci, nesla s sebou nezvladatelnou horkost a prach. Šedivý, usazující se na plicích a nutící vyhledávat únikovou cestu. Jenže ta vedla jedině do náruče obléhání – pod vílí ostří, které zlaté uličky barvil do odstínů rudé. V ten den Sluneční dvůr ztratil mnoho. A s ním se její vzpomínky roztříštily na tisíc drobných střípků. “Musíte se schovat, utéct co nejdál! Budou po vás pátrat…vaše krev je to nejcenější, co tento kousek země má,” ozývalo se vzdáleně, kdykoliv stála před branami svého světa, domova. Jako vzpomínka, jako hlásek osudu, jako volání o pomoc, na které musela odpovědět. Před očima měla obraz zlaté záře, svou krásou oslňující, a přesto nebezpečnou. Viděla snad záblesk zlatého města v objetí spalujících plamenů, kde mohla vyrůstat? Vlastní slzy zoufalství smíchané se vzpomínkou na vůni koně, který jí přinesl do lidského světa? Nebo korunu, jež zradou spadla z hlavy vládce? Útržků z jejího minulého života bylo mnoho, a i když se je snažila svázat několika uzly, vždy se rozpadly a snažily zmizet. Vzpomínka na rodiče byla zahalena hustou mlhou, ačkoliv jasně dokázala popsat s nimi spojený pocit bezpečí a pohodlí. A v té mlze, která se v jejím životě objevila znenadání, se zdržovala i podstata její existence. Talenty a záliby, které s ní přežily až do jejího útěku do New Yorku, nenabízely odpovědi. Jaké bylo její místo ve faerské říši? Důležité, jak jí napovídalo srdce? Nebo zcela zbytečné, jen si snažila od svého života naslibovat mnohem víc? Nerozuměla té ztrátě kusu sebe samé a obávala se, že ať už se stalo cokoliv, nezapomněla vlastní chybou. Život mezi lidmi na ní zanechala svou značku. Naučila se zvykům civislké společnosti, téměř splynula s okolím a našla si druhý, nový domov. Práce, přátelství a nové vztahy jí otevřely dveře na jinou cestu, přesto ta, která vedla zpět k Faerii se nezazdila. Orin nemohla ignorovat dary své rasy, ani vliv podsvětského světa, kterému se nedalo vyhnout. Nemohla přehlížet ani pocit, že jí její svět volá. Několikrát posbírala odvahu a pokusila se vrátit. Nikdy však nedošla dál než k hranicím hustých lesů, kde nižší víly žily svými tichými životy. Pomohly jí zdokonali magické schopnosti a odhalily ji tajemství vílí nevypočítatelnosti. Každou nohou stojí v jiném světě. V tom lidském, plném ruchu a jednoduchosti, i ve faerském, tajemném a nevyzpytatelném. Na jakou stranu se vydá? |
Faceclaim | Anok Yai |
Profilový obrázek (levý panel) |
2016 - 2025 © Shadowhunters RPG