Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 8. dubna 2024
Naposledy aktivní:
Našel ji ne moc den zpátky, když se pokoušela někoho okrást v Central Parku. Jelikož se ten den připozdívalo, tak ji ještě vzal k sobě na dvůr do skrýše a teď už ji vedl za Madds. Nedal ji ani možnost bránit s. Svázal její mysl mentálním příkazem a byl připraven víle do hlavy kdykoliv znovu zasáhnout. Občas se na ni pootočil, jestli jej sledovala až k místu v lese, kde se měl sejít s čarodějem, jež by ho přesměroval směrem k Maddie skrýši. Po chvilce onoho muže spatřil a nechal se dovést do hloubi budovy, zatímco stále sem tam zkontroloval Nerissu za sebou. Netušil co se jí Madds chystá udělat, ale těšil se, až zrovna jí uvidí trpět.*
*Čarodějka dorazila se zpožděním, už bylo k večeru, na sobě měla zlaté šaty s hlubokým výstřihem a stejně zbarvené střevíčky a jemně pozlacená víčka. Kromě řasenky to byl jediný make-up, co na sobě měla. Objevila se ve dveřích zničehonic nic. Zřejmě byla na druhém konci země, kde už byla noc. Jediným pohybem vytáhne ostré jehlice s ozdobnými řetízky a třpytivými drahokamy a bez zaváhání je vrhne Nerisse pod klíční kosti. Tmavé vlasy se jí rozprostřou po ramenech, zádech a hrudi, zatímco její snad trochu euforický výraz doplněny o lehce zarudlé tváře zřejmě od společenského tance, rázem ztvrdne při pohledu na Nerissu a mlaskne.* Takové zklamání a přitom si mívala potenciál. Doufám, že víš co tvé selhání znamená pro tebe a pro naši dohodu, však? *Nakloní smyslně hlavu na stranu a letmo našpulí rty. Jen decentně, jakoby jí bylo víly až líto, když mávne rukou a otevře se kovová truhlice. Její fasády se nemusela bát tolik jako železných hrotů uvnitř, kvůli nimž bude muset být neustále napjatá, aby se na některý nenabodla, aby si nevpálila železo pod kůži. Druhým mávnutím ji do truhlice vrazí zády a třetím, sotva patrným ji zavře a uzamkne. Pak přejde ke Kaynovi a poměrně vášnivě jej políbí.* Mám dobrou náladu, zatím. Třeba ti za toto dám i nějakou odměnu, pokud se mi bude líbit a bude rozumná. *Broukne jeho směrem pobaveně a odtáhne se s pohlazením ruky od hrudi až koketně přes jeho klín, aby přešla k truhle, možná spíš rakvi a dva hroty zašroubuje zlehka více dovnitř, aby byly jen centimetry od oblasti Nerissiných spodních žeber.*
*Nerissa jako kdyby hned vystřízlivěla z Kaynova omámení, když spatřila Maddie. Než by se ale mohla nějak nadít, nebo něco říct, nemohla se skoro ani hýbat. Jen tiše zakňučela a zadívala se před sebe na čarodějku.* Hele, o co... o co jde? *Zakňučela. Popravdě tušila, ale občas se sama ztrácela v hávu vlastních myšlenek a akcí, že jí okolnosti vypadávaly. Pohledem střihla i ke Kaynovi.* Ty slizkej, zatracenej parchante! *Zaječela po něm nevraživě.*
*Kany sledoval, co Madds udělala a polibek jí pak ochotně vrátil, než si přejel jazykem přes rty. Pak koukl na Nerissu, která spustila vervál.* Nebylo moc snadné najít ji, ale jak jsme si myslel, tak byla zašitá v Central parku a kradla. *Sjel si ji pohledem od hlavy až k patě. Sám se pak postavil opodál, aby sledoval, co se s mladou vílou stane, zatímco se na ni jen ironicky usmál, když jej nazvala parchantem. Sakra, jak moc by jí teď ublížil, kdyby mohl. Pořád se jí měl za co pomstít.*
*Maddie se na Nerissu, která měla jako výhled pouhou škvírku, sotva podívala, načež se dostala ke Kaynovi a po polibku se konečně začala víle v pomyslné zlaté klícce věnovat.* Pověz mi, proč jsi nesplnila úkol, který jsem ti dala? A to ani poté, co jsem se ti upomněla? Další šanci na to mít nebudeš. Pokud ale tvé odpovědi budou správně, třeba ještě odejdeš po svých. I když teda bez jazyka. *Pousměje se na Nerissu a vesele mrkne, i když její nálada k veselí neměla ani blízko. Tak spusť, maličká, ať můžeme začít. *Nadzvedne obočí. Měla v plánu nechat Kaynovi jeho čas, aby se mohl "umělecky vyjádřit", nicméně to říkat zatím nemínila. Na to čas přijde.*
*Nakonec se však objeví povinnosti, kvůli nimž je Maddie odvolána pryč a Kayna vyvede čaroděj, zatímco druhý zůstane, aby Nerissu pohlídal, kdyby měla hloupý nápad utéct. A to klidně i několik dní, kdy se střídá s jinými čaroději. Ti občas Nerissu vytáhnou a uspí, aby se ještě sama nenabodla, nebo ji nechávají na oltáři v poutech, které jí brání použít jakoukoliv magii, projistotu ještě s hrubými kovovými rukavicemi, které jsou značně nepohyblivé, stejně tak má v okovech nohy a přes hrudník a boky kožené řemeny, které ji prakticky znehybňují.*
*Aless se zrovna vrátila zpět do vily. Vjela do prostorných podzemních garáží pod domem, kde své auto zaparkovala a vystoupila. Velká a těžká vrata do garáží nechala otevřená, jelikož se měl domů vracet pak ještě i Tony. Aless byla zavézt Lottie k Manovi, se kterým byla domluvená, že si jí nechá přes víkend, jelikož měli jet na nějaký výlet. Byla ráda, že jí s malou v tomhle pomáhali. Alespoň se trochu zabavila a nemusela myslet na to, že jí chyběl táta. Upírka kývla na pozdrav Esther, která se hrabala zrovna v jednom z aut a sama došla ke svému závodnímu autu, aby pokračovala v jeho opravách. Ještě chybělo dost, aby bylo zase jako dřív. Příštích závodů se chtěla zúčastnit opět se svým oblíbencem. Popadla tedy nářadí a jelikož neměla nic na práci a nikoho nečekala, dala se do práce.*
*Nerissa byla zrovna na cestě za ní. Jakmiel spatřila, že dveře od garáže jsou otevřené, zastavila se mezi nimi a nakoukla dovnitř. pak se ušklíbla.* Hm, víš že je zatraceně nebezpečný nechávat otevřené dveře? Někdo by ti sem mohl vlézt. Kdo ví, třeba nějaká nebezpečná, psycho víla, která by tu neměla co dělat. *Ušklíbla se na ni Nerissa a pak se vydala dovnitř, hlouběji do garáže, směrem k Elise.*
*Aless ale slyšela kroky a tak jen vzhlédla k vjezdu dovnitř.* Od toho tu jsou hlídky u brány a kolem pozemku. Navíc už jsem si zvykla, že ty chodíš jako duch, takže většinou jsem ve střehu kdy se zase objevíš. A ostatní taky. *Ušklíbla se na ni i upírka a natáhla se pro nářadí, aby mohla pokračovat. Esther jen vzhlédl od své práce, aby viděl, s kým to Aless mluví, ale pak se dál věnoval své práci.* Copak tě sem přivádí Nerisso? Přišla ses za mnou jen tak podívat nebo máš snad nějaké informace? *Optala se jí, aniž by k ní zvedla pohled od práce.*
*Nerissa se uculila, vyšla dovnitř a tam se pak posadila na pracovní stůl a do ruky vzala šroubovák, se kterým si začala točit v ruce.* Hm, no, ani nevím, možná sjem se za tebou přišla prostě jen podívat, no, jak se máš a tak, víš? *Uuclila se a pak se naklonila dopředu. jemně přejela jazykem po retch a koukla se Aless do očí.* jak se máš? *Prohlásila tiše.* Já fajn, jen...jako kdyby život kolem mě umřel. je to vše poslední dobou tak moc...ah...stereotypní..
*Aless se narovnala, pozvedla obočí a vílu si sjela pohledem.* Jo ták, takže přátelská návštěva. To je mi u tebe novinka. *Ušklíbla se a odložila nářadí, které držela v ruce, načež jí poslouchala.* Abych řekla pravdu, tak se trochu divím, že u tebe je něco stereotypní? A čím to je? Myslela jsem, že ty jsi ta, co se nezastaví a její život je jak horská dráha. *Pronesla a opřela se o kapotu auta.* A já se mám v rámci možností fajn. Na rozdíl o tebe stereotyp moc nemám. Jsem v jednom kole.
*Nerissa se ale zasmála.* kdo řekl, že jdu jako přítel? *Řekla tajemně, ale pak jen protočila očima.* Neboj se, kdybych ti chtěla ublížit už to udělám. jen si hraju. *Pak si povzdechla.* No, řekla bych, že se taky divím, ale no...je to divné..je to nějak pořád dokola. přemýšlela jsem, že bych vyvedla nějakou pořádnou levárnu, ale co bych z toho měla? Jasně...dobrý pocit. *Ušklíbl ase víla a natáhla se přes rameno Aless.* Nechceš mě svézt? *Optala se.*
*Aless při jejich slovech přimhouřila oči a sjela si vílu pohlede.* To bych ti radila, aby sis jen hrála. *Pronesla a ještě chvíli tam stále a poslouchala jí, než se odrazila a došla k vozíku s nářadím.* Tak třeba bys na chvíli měla klid a stereotyp, by zmizel. Ale je pravda, že by ti to vydrželo chvíli a co pak. *Pokrčila rameny a už chtěla pokračovat v opravě.* Sorry, ale možná jindy. Potřebuji to dodělat a pak má schůzku. Najdi si dneska jinou oběť, co budeš otravovat. *Aless na Nerissu mrkla a pak se dala znova do oprav.*
*Nerissa si ji vyslechla. Pak protočila očima.* Hm, není s tebou sranda. Měl by ses na to vysrat, mozkový buňky ti to stejně už nepřidá. *Podotkla Nerissa, než ale nakonec odešla, anechávající Aless za sebou ve vile a zamířila do parku.*
*Upírka nad vílou jen protočila očima, podívala se směrem, kterým odešla a pak se opět věnovala jen práci na autě.*
*Po tom, co poslala Mordredovi ohnivou zprávu, že bude pár dni mimo, trávila čas na vévodství, kde jí Kayn vzal. Trávila čas trénováním s Tarrem, nebo se jen tak toulala kolem. Zrovna dneska ale byla mimo Faerii. Musela dořešit prodej svého starého bytu, kterého se chtěla co nejrychleji zbavit. V momentě kdy měla tyto pochůzky hotové, ještě se jí vracet nechtělo. Proto se rozhodla využít čas a projít si nějaké obchodní centrum. A tak do jednoho skutečně zamířila. Na sobě měla bílé letní minišaty šaty bez ramínek a boty na klínku stejné barvy. Vlasy si nechala dlouhé, jen jim změnila iluzi barvu, momentálně byly rudé. Procházela obchoďákem a přemýšlela, kam by zašla jako první. Měla dobrou náladu, občas mrkla na nějakého civila, který se za ni otočil. Užívala si volný den po svém.*
Podívej drahý, není to hezké? *Umsála se Nerissa, která se držela rámě Zayna a procházela s ním také uvnitř obchoďáku. Ještě šel o holi ale už vypadalo, že se jeho rána zacelovala. Usmívala se, spokojeně, že ho má zase po boku. Tenhle muž byl na jednu stranu tak jiný, než ostatní, pozorný, milý, uťáplý, ale i tak ochranitlský. Oblíbila si ho. Zrovna ukazovala za výlohu na boty. Zayne se ušklíbl.* To jo, chceš si je zkusit, drahoušku? *Mrkl na ni. Nerissa se jen usmála a políbila ho na tvář.* Samozřejmě!
*Cali zrovna vyšla z jednoho obchodu, kde si koupila nějaké spodní prádlo. Na to si docela potrpěla. Bavilo jí utrácet. I když byla víla, stále to byla holka, která milovala oblečení. S úsměvem na tváři mířila dál obchoďákem a koukala do různých výloh, co by se jí ještě mohlo líbit. Když jí do oka padly jedny boty.* /Dokonalé./ *Problesklo jí hlavou. Rozhodně je chtěla. Prohrábla si vlasy a rozešla se ke vchodu dovnitř, když si všimla známé tváře.* Hm, tebe vážně potkám ve chvíli, kdy se mi to moc nehodí. *Ušklíbla se a sjela si oba pohledem.* A pan doktor, kukám, že stále spolu. To vám přeju. *Mrkla.*
*Nerissa, jakmile spatřila pohled který jí dala Cali, a to, že se tam ta víla vůbec ukázala, si jen odfrkla.* Hm, jo jasně...no, tak, asi bylo fajn vidět tě, teď mi jdi z cesty. *Podotkla a vešla dovnitř obchodu, kde se zadívala na boty.* Hm, jo, ty budou skvělé, řekla bych. *Koukla na ně, na stříbrné osázené kamínky, na podpatku. Zayne se ušklíbl.* Cokoliv abych viděl ten tvůj hezký úsměv. *Pronesl a vydal se k botám, aby je vzal do ruky.*
*Cali se jen ušklíbla a zamířila do obchodu spolu s nimi.* Ale no ták, nebuď tak zamračená. Trochu úsměvu ti neuškodí. A možná i milejší bys mohla být. *Mrkla a prohlížela si boty, které viděla ve výloze. Hned si je vzala, aby si je zkusila, pak obešla Zayna a vzala i boty, na které měla zálusk Nerissa. Hm jsou opravdu dokonale. Zkusím si je taky. *Uchechtla se, načež zamířila k nejbližší pohovce, aby si boty vyzkoušela.*
*Nerissa se ale ihned zamračila. Vnikla Cali do hlavy a jen zavrčela.* /Pusť to, hned./ *Pronesla pomocí telepatie, ale spíše se jala jí dát mentální příkaz.* Když už tam tak hezky jsi, mazej na zem, pomůžeš mi ty boty obout. A jestli na ně pak ještě nějak sáhneš, zlomím ti ruku. *Zavrčela Nerissa, odhodila si prameny vlasů z ramen na záda a sama si sedla na stoličku, kam šla Cali, sedla si a dala nohu před sebe.* Tak, šup, nandavej, kotě. *Mrkla na ni.*
*Nechtěla, ale neměla na výběr a to jí štvalo asi nejvíc. Že se nemohla nijak bránit proti tomu, když ji vnikli do hlavy a něco nařizovali. S tichým zavrčením přešla blíž k Nerisse a dřepla si.* Doufám, že tě budou pořádně tlačit. *Ušklíbla se na ni Cali, pak ji boty nazula na nohu a postavila se.* Klidně si je nech. Viděla jsem tady i lepší. *Mrkla a pak si vzala ty, co si vybrala a otočila se k odchodu.*
*Nerissa jí jen poslala vzdušný polibek.* Hm, jak říkám, příjemné potkat tě. *Uculila se a pak se koukla na Zayna.* Zlato, mám hotovo a vybráno! *Pronesla a když pak boty koupili, zamířili k němu domů.*
To o tobě já říct nemohu. *Otočila se na ni a jen se sladce uculila. Zaynovi poslala vzdušný polibek, načež si pak šla vybrat ještě jedny jiné boty. Když měla nakoupeno, zamířila pak do dalších obchodů.*
*Aelarion seděl u baru a díval se před sebe na sklenku zlatavé tekutiny. Oblečen byl do černé košile s několika knoflíky rozeplými u krku a černých kalhotách. Stejnobarevné sako měl pověšené o opěrku barové židle. Jeho dlouhé světlé vlasy mu splývaly kolem tváře.* Pořád nechápu, proč jsme sem museli jít. *Zamručel nevrle na svého společníka. Afellyo se na něj jen uculil.* Tak třeba proto, že jsem ti chtěl ukázat zase kus města a navíc, co by to bylo za oslavu narozenin bez zastávky v baru. *Zasmál se mladší fér. Starší se na něj jen podíval a zamračil se.* Když jsem říkal, že se chci podívat do města, měl jsem na mysli památky, či jiné zajímavosti. Ne bar plný lidí Felle, to za prvé a za druhé, moc dobře víš, že tyhle věcí neslavím. Mohl jsi mě toho ušetřit. *Povzdechl si, natáhl svou ruku a uchopil do ní sklenku, ze které se posléze i napil. Měl svého společníka rád, ale občas nezvládal jeho šílené nápady.*
*Nerissa byla v tu dobu opodál. Jako skoro každý večer se bavila, tancovala, užívala si. A hledala i někoho, kdo by se jí mohl zalíbit, někoho, kdo by mohl být dobrý strůjcem ještě lepší zábavy. A její pohled padl na hnědovlasého féra, který seděl v boxu jen kousek od ní. Naproti němu seděl snad jeho společník v černé košili, jí zády. Nerissa se ale dívala jen na hnědovláska. Ve svých černých šatech, které se ve světlech reflektorů leskly dotančila až k nim.* Dobrý večer, pánové, máte tu volno? *Aniž by čekala na odpověď posadila se brunetkovi do klína.* To je mi hezký večer, nemyslíte?
*Fell se na svého přítele jen uculil.* Ale no ták, uvolni se trochu. Prospěje ti to. *Mrknul na něj, ale Al jen protočil očima, načež se znova napil. To už si ale všimnul mladé dívky, jež se kolem mihla a posadila se zrovna Fellovi do klína. Tmavovlasý fér se jen ušklíbl a jednou rukou dívku objal kolem pasu.* Ale jistě, že máme, viď Ale? Navíc tak hezká společnost se neodmítá. *Pronesl mladý fér a sjel si jí pohledem. Aelarion odložil sklenku a lehce svraštil obočí.* Já si hezký večer představuji jinak, než v přeplněném baru. *Pronesl Al a odložil sklenku. Jeho mladší společník se jen uchechtl.* Neposlouchej ho, je nevrlý. Mimochodem, dáš si něco krásko? *Optal se Nerissy.*
*Nerissa se zamračila. Pak naklonila hlavu na stranu a koukla na bruneta.* Vždy je takový? *Optala se, sklonila pohled a zadívala se před sebe na blonďáka. Sama pak vstala a pokud jí neodstrčil, tak se mu psoadila do klína.* Ale copak, nabručenče? jsi nějaký, hm, řekněme, ano, nevrlý, tak moc nevrlý. Co kdybych ti pomohla uvolnit se? Věř mi, mám své možnosti a cestičky. *Ušklíbla se a pomalu začala pronikat do jeho mysli, pokud ji nechal.*
*Fell se jen ušklíbl a přikývl. Když se pak Nerissa zvedla a přešla k jeho příteli, natáhl se pro pití a s úsměvem to sledoval. Ovšem Al se neusmíval. Spíše naopak, mračil se. Když se mu dívka posadila do klína, jen pozvedl obočí. Poznal, že šlo o vílu v momentě, kdy jí cítil ve své mysli. Už měl dost let na to, aby svou mysl obrnil a poznal, kdy se mu do ní chce někdo dostala manipulovat s ním. Popadl Nerissu pevně za zápěstí a pohlédl jí do očí.* /Dost!/ *Dal jí ihned mentální příkaz, přičemž pocítil, jak se z jeho mysli stahovala.* Tohle už nikdy nedělej. Nemám rád, když mi někdo leze do hlavy a snaží se z ní manipulovat. *Zavrčel tiše u jejího ucha, když se k ní nahnul.*
*Nerissa se na něj překvapeně zadívala a pak vydechla.* Ty jsi...jsi víla. *Usmála se a sjela si ho pohledem.* Hm, jste tu noví, že ano? Ještě jsem vás tu neviděla. V tom případě, drahoušku, jsem Nerissa. *Usmála se na něj a jemně naznačila poklonku.* A omluv mne, nechtěla jsem tě...hm, zmanipulovat, spíše ti udělat dobře. Vypadáš jakože jsi v zatracené tenzi. *Podotkla Nerissa, netáhla se a volnou rukou rukou mu vpletla do vlasů svou vlastní dlaň a zatáhla.*
*Aelarion pozvedl obočí.* Čekala jsi snad civila? V tom případě dovol, abych tě zklamal. *Pronesl Al a sám si dívku sjel pohledem. Fell se jen tiše zasmál.* Řekněme, že jsme. Do tohoto světa nechodíme tak často, tedy on ne. Já jo. Mimochodem mě říkají Afellyo a ten komu sedíš na klíně, tomu říkej Aelarion. Moc nás těší. *Mrknul mladší fér na Nerissu. Al si jen odfrknul.* Nepotřebuju, abys mi dělala dobře. A jsem v pořádku, nic mi není. *Zamumlal, načež popadl její ruku za zápěstí. A stiskl tak, aby pustila jeho vlasy.* Nehraj si semnou Nerisso. Já nejsem jeden z těch mladých floutků, které si namotáš, aby ti zobali z ruky. *Pohlédl jí do očí.*
*Nerissa se podívala za sebe na Fella a pak otočila pohled před sebe na Ala, jak pochopila.* Hm, on neumí mluvit sám? *Nadzvedla obočí a sjela si ho pohledem od hlavy až k patě. Jakmile jii chytl, tak se na něj chvilku dívala, než se hlasitě rozesmála. A smála se dál. Pak ale přestala a koukla do jeho očí.* No ale, koukněme se na něj. Teda, ty jsi vážně něco, takového mrzouta jsem nepotkala už opravdu, opravdu dlouho. *Vydechla se smíchem, a utřela si imaginární slziičku.*
Umím mluvit moc dobře. *Pronesl Al hlubokým hlasem.* Jen nemám rád víly, které se neumí chovat. *A nejen víly. Neměl rád nikoho, kdo se choval jako hulvát, či si nějak dovoloval. Ještě chvíli držel Nerissinu ruku, než jí pustil. Chytil jí za boky a dal jí seděl na volné místo vedle něj.* A nejsem mrzout. *Zamručel. Pak se natáhl pro své pití a napil se. Fell to se smíchem jen sledoval.* Omluv ho, má špatnou náladu, protože jsem ho místo do nějakého muzea vytáhl do baru. *Pronesl mladý fér a mrknul na vílu.* Bary jsou přeplněné a hlasité. Navíc mě vždy do nějakého dotáhneš a pak si zmizíš s první ženou, kterou najdeš. Tak se mi nediv. *Protočil očima Al a pak se podíval opět na Nerissu.* Děláš to často? Myslím lezeš ostatním do hlavy během prvních minut setkání? *Pozvedl obočí.*
*Nerissa nadzvedla obočí.* HM, tak to asi vážně nebudeš, protože jinak by to byla lež, že ano? *Vydechla a lehce se usmála. Pak si ale povzdechla.* Inu, většinou se jim to líbí. Musím říct že...dokáži mít své kouzlo, takže ano. tak nějak jo, dělám to často. Ovšem...pokud o to nestojíš, tak se vnucovat nebudu. Vstaň, chci projít. *Poukázala na ten fakt, že ji Al posadil vedle sebe ovšem na místo, které bylo na druhou stranu od vchodu do prostoru. Tak nějak neměla zájem se bavit s takovýmhle mrzoutem, i když si asi Al myslel opak.*
*Fell se jen uchechtl a sledoval to divadlo. Ovšem Al jej jen zpražil pohledem.* Ne nejsem mrzout a jsem si vědom, toho co říkám. O to se bát nemusíš. Navíc jsem vysvětlil, že nemám rad bary, ale můj přítel mě i tak sem vytáhl. Jelikož si myslel, že dělá něco jako dobrý skutek. *Pronesl bělovlasý fér.* Ale no ták, máš narozeniny, tak se uvolni kámo. *Rozesmál se tmavovlasý fér. Al jeho slova ale nijak nekomentoval, jen se podíval na Nerissu a ušklíbl se.* Ne, nevstanu. *Řekl rázně.* Copak, snad jsem se tě nějak nedotkl, že nechci s tebou hrát tyhle tvoje hry. *Poprvé se mu na tváři objevil úsměv.*
*Nerissa místo toho, aby mu nějak odpálkovala nazpět jeho poznámku se zlehka usmála.* Ne, neurazil jsi mne. Ovšem, přijde mi, že je na mě abych projevila respekt vůči tvé nelibosti. Takže znovu. Omlouvám se, a jelikož jsme nějaká, jaký ty nejsi, tak se asi k sobě nebudeme hodit ať už by šlo o cokoliv. Takže prosím...zvedni se a pusť mě. Protože jestli to řeknu znovu, akorát tady udělám scénu. *Vydechla Nerissa tiše.*
*Aelarion pozvedl jedno obočí a natáhl se pro sklenku s pitím, z něhož se napil.* O cokoliv? Ach tak. Hádám, že si dáma myslela, že jsem jeden z těch floutku kolem, který se nechá zatáhnout do postele, když na něj uděláš sladký kukuč. To si zkoušel možná tak na Fella, ne na mě. *Pousmál se a pak se tedy postavil, přičemž si prohrábl vlasy.* Tak prosím, můžeš jít. I když vlastně asi ani nemusíš. Klidně zůstaň a dělej společnost tady mému příteli. *Pronesl a pak se zadíval na mladého féra.* Myslel jsi to dobře, ale tohle místo opravdu není nic pro mě. Půjdu se projít a pak zpět na panství. *Mladík si jen povzdechl a pak přikývl. Aelarion se ale otočil na Nerissu.* Třeba se ještě někdy setkáme. *Zahleděl se jí do očí. Pak nechal na stole peníze a otočil se na odchod.*
Samozřejmě, že jsem si to myslela. *Ušklíbla se na něj.* Proč bych za tebou jinak přišla? Zároveň jsem ale pak vyjádřila svůj respekt, takže mne omluv, ale pokud jsi snad chtěl zpochybnit mé vychování či úsudek...neser si laskavě do huby. Omluvila jsem se. Jestli je ti to málo, pohoda, ale přestaň mě tedy osočovat z toho, co já si o tobě myslím, hm? *Mrkla na něj sebevědomě Nerissa. Jakmile pak řekl, že by měla dělat společnost jeho příteli, zamračil se.* Hm, ne, díky. Vy mi za to nestojíte. *Sjela si je oba dva pohledem a prošla pak kolem Ala. Následně se zastavila a sjela si ho pohledem.* Doufám, že ne. *Hlesla a sama se vypařila do davu.*
*Čekal na Triss na stejném místě jako na kterém byl když se sešli posledně. Popravdě se ještě k ničemu, co mu Triss poradila, nedostal. Nezačal psát dopis, snad ani nevěděl, co by tam napsat měl. Jen tak prostě po tu dobu, co se neviděli, pouze existoval a snažil se fungovat tak, jako doteď. Elisu ještě nepotkal, věděl, tušil, že bude na jeho domovském dvoře Sombra Valle, ovšem jistotu neměl. Oblečený byl jako vždy čistě do černé barvy, jako kdyby jinou barvu snad ani nosit neuměl. Outfit tvořila košile s pár knoflíky rozeplými u krku, vyhrnutými rukávy a kalhoty s páskem se stříbrnou přezkou v podobě motýlích křídel. Čekal na Triss, zatímco hleděl do vln jezírka před sebou. Občas pohledem uhnul na procházející lidi.*
*Předevčírem měla vcelku náročný den, vlastně ne jen vcelku, Dragos ji vytáhl na akci, kde minimálně ona mohla přijít o život nebo se dostat do zajetí, byla svědkem smrti, takže ztratila kontrolu nad magií a dostala po delší době panický záchvat a ještě ten večer musela jít na boxerský zápas jejího bratra a včera večer se vracela domů letadlem. Alespoň se o ni na zápase nepokoušel další záchvat, když už ten první její magii otupil. Ta se dle jejího až příliš rychle zase obnovovala, i když fyzicky se Triss ještě cítila přejetá. Únavou i noční můrou o tom, co se v sídle "nepřátel" dělo, o tom, že když ji Dragos připravil o vědomí, tak mu byla vydána na milost a nemilost a stejně tak nepříteli, a když se vzbudila byla sama celá od krve a rozhodně nechtěla vědět, zda byla její spojená s magickým záchvatem nebo cizí a Dragos s ní vytřel podlahu. Ne, že by se tomu divila, že by ji táhl po zemi, neměl slušnosti, co by se za nehet vešlo. S povzdechem si tak nasadí sluneční brýle před ostrým světlem, usměje se na recepční, když vychází z budovy, kde bydlí a zamíří si to k metru, aby stihla sraz s Kaynem včas. Tentokrát měla květinové šaty - tmavě modré se žlutými a bílými květy a místo zelených byly úponky. Mile se usměje na Kayna a jako minule mu zamává, když se vedle něj sveze a okolo se kromě magie vznese svěžejší borovicová vůně, která bránila čpavému zápachu potu, aby byl cítit.* Ahoj, jak můžeš být v tomhle horku tak navlečený? *Hekne, když se opře a rozhodně není dáma, když se zadkem sveze na okraj lavičky, ale opře se lopatkami o její opěrku.*
*Jakmile zaregistroval to, že se blížila Triss, nejen proto že ji viděl ale také i cítil, tak se na ni jemně usmál.* To víš, asi nějaká síla zvyku. Nevím, co jiného na sebe a řekl jsem si, že nahé tělo a jen iluze oblečení není špatná, ale co kdyby se něco stalo, to by nebylo moc, hm, příjemné. *Podotkl a pak se na ni podíval, pokud ho nechala, natáhl se, vzal jemně její dlaň do své a políbil ji na její hřbet a pak jí zase pustil. Pokud ne, dlaň ihned stáhl.* Jak se máš? Doufám, že jsem tě nějak nevyrušil, či...nemáš na práci nic jiného, než jenom sedět tu se mnou. *Podotkl Kayn s lehkým úsměvem na tváři, zatímco s Triss mluvil.*
Myslím, že některé dámy nebo páni by to ocenili. Strážci zákona ale asi tak úplně ne. *Tiše se zasměje a trochu se začervenala, ještě o něco víc, než se o to postaralo pražící slunce a pousmála se. Pak pokroutí hlavou.* Vůbec ne, včera jsem se vrátila z Londýna, kde jsem nebyla od...no vlastně od stěhování se do LA. *Možná chtěla říct něco jiného - od soudu s matkou - ale toto bylo taky pravdivé tvrzení. Stěhovali se hned jak poslední soud skončil a rozhodl - rozvod, svěření dětí do péče, alimenty, dělení majetku, a tak.* Sedět tu s tebou je rozhodně klidnější a mírumilovnější než poslední dny. *Ujistí ho a z boku, by mohl vidět, jak pod brýlemi na chvíli zavřela oči a jen si užívala sluneční paprsky na kůži. Třeba z nich a příjemné atmosféry mlčky čerpala energii. Ne skutečně, ale pocitově, psychicky. Až po chvíli si vzpomene, že mu neodpověděla na otázku a jen mlčí.* Hm...v rámci možností se mám skvěle. Je hezky, lidi jsou při pátku milejší, protože se těší na víkend a mám dobrou společnost. *Stáhne pohled k němu a usměje se znovu, načež mu otázky oplatí.* A jak se daří tobě? Byl jsi od našeho posledního setkání s Elisou? Nebo jste si dali čas se nadechnout a využil jsi volný čas jinak? *Nadhodí zvědavě a nakloní hlavu na stranu, až se jí cop, v němž vlasy měla, sveze po rameni na hruď.*
*Kayn ji poslouchal a jemně se usmíval.* Inu, musím uznat, že tvé dny znějí jako že jsi toho měla dost. Londýn, páni, to není blízko, ale říkám si, že cestování pro vás čaroděje není zase, hm, taková věda, či? *Pověděl a naklonil zlehka hlavu na stranu.* Mimochodem, *Naklonil se k ní blíže,* sluší ti to. *Zhodnotil, než se opět odtáhl a podíval se Triss do očí.* Doufám, že se ti bude zdát toto setkání klidné i nadále. Každopádně... co se týče Elis... *Odmlčel se a pak zavrtěl hlavou.* Ne, ještě...ještě jsme se s ní nesešel, ještě jsme v kontaktu nebyli, ani jsme se nerozhoupal k tomu, abych jí napsal. Je to...hm, je to nějaké složité, nedokáži se k tomu přemluvit.. *Přiznal tmavovlasý fér.*
*Triss se jen zasměje.* Letěla jsem letadlem, žádné portály. Mám v Londýně bratra. Je to boxer a měl velký zápas, v němž postoupil a pak druhý. Ani nevíš, jak náročné to bylo sledovat bez toho, abych ztratila kontrolu. *Ušklíbne se. Fakt, že se na to trochu otupila alkoholem v případě prvního zápasu, protože prášky po tom, co na nich byla závislá nebyly bezpečnou volbou, vynechá.* Ah... *Červenání se zpátky vrátilo, když se nad komplimentem usmála a přátelsky mu jej oplatila. Postupně však zmizelo, když jí Kayn vyprávěl o tom, co se dělo mezi ním a Elisou a Triss trochu našpulila rty.* Chybí ti dobrá motivace nebo je to tím, že nevidíš důvod, proč by ses měl ozvat první? Nebo dokonce omlouvat. *Netušila, zda se cítil, že by se měl omluvit, nebo zda by Elisa omluvu chtěla a cítila, že jí nějakou dluží.* Co máme dneska v plánu? Chceš jen sedět nebo se někam projdeme?
*Kayn se lehce pousmál.* Ach, takže ještě vyčerpávající? I když řekni mi, je pro tebe více vyčerpávající letět několik hodin, či vytvořit portál? Jen uvažuji. *Pokrčil pak rameny, ale už se k tomu nevracel. Spíše se zamyslel nad tím, co řekla. Sám musel zjistit, co v tom skutečně bylo.* Možná...nevidím důvod proč se omlouvat. Možná...se na ni pořád svým způsobem zlobím a mám jí za zlé to, jak mě vidí, víš? Možná...možná necítím potřebu se omlouvat.. *Vydechl Kayn a pak vstal a natáhl k ní galantně ruku, aby pomohl vstát i jí.* Napadlo mě, že tě vezmu na Zimní dvůr. Mohl bych ti ukázat nedalekou, řekněme, osadu možná, poblíž jednoho z vévodství. Vede tam krátká cesta, svezu tě na koni. *Uculil sena ni.* Pokud tedy přiijmeš. *Pověděl pek, drřící stále jednu dlaň před sebou.*
Portál by byl více vyčerpávající, musela bych se ho nejprve naučit. *Tlumeně se zasměje, čímž to vesměs stejně jako on ukončí.* No někdy cítit to tak a udělat to jsou dvě věci. Můžeš se omluvit za způsob podání, nechtěl jsi jí přece naznačit něco, co si nejspíše domyslela. A třeba se ona zase omluví za svou reakci, aniž by se zamyslela více nad tvými slovy a pokusila se je pochopit. *Pokrčí rameny.* Někde jsem četla, že vztah je o tom zvládnout se omluvit i když nevíš za co. *Zasměje se a mávne nad tím rukou, i když na tom něco možná bylo. Nechá si pomoct do stoje a ruku mu chvíli na to, když domluví, pustí, načež nakloní hlavu do strany a usměje se, aby mu odpověděla.* Na koni jsem už sice nějakou chvíli nejela, ale ráda si to osvěžím. *Přijme jeho nabídku, načež zamíří k tolik známému portálu na Zimní dvůr. Pokud teda neplánoval místo stromem projít vodou.* Tak to abychom vyrazili, čas tam běží jinak, a bylo by podezřelé se nikomu neozvat, když jsem se sotva vrátila z Londýna. *Zazubí se v pobídce, aby s ní srovnal krok a zamíří napříč parkem k portálu, kam bez váhání projde, pokud jí v tom nic nezabrání.*
*Chápavě přikývl a pak ji poslouchal. Pak se jemně ušklíbl.* Ano, ale já se omlouvat nechci. Nechci se jí takhle...podvolovat, nechci, aby to bylo, jak to říct, ach ano, abych se omlouval za něco, co jsem neudělal. Nemohl bych jí ani říct, že mě to mrzí, víly nemohou lhát. jako ano, mrzí mne to, v co se to vyvinulo...ale jít a omluvit se, je risk že by pak ze mě začala tahat podrobnosti a nechci aby přišla na to, že jsme se omluvil jen proto, že jsme nechtěl dusno. Ne...Nechci jí v tomhle jejím domýšlení podporovat.. *Povzdechl si Kayn. Pak už bok po boku s Triss zamířil k portálu.* Inu, snad budeš spokojená. Ten kůň je sice ďábel, ale třeba...třeba se mu budeš líbit. *Usmál se. netrvalo to dlouho, co došel k portálu a pak se na Triss podíval.* Půjdeš první, či spolu? *Natáhl k ní ruku Kayn.*
Jestli tě mrzí to, v co se to vyvinulo, můžeš začít tím. *Pokrčí rameny, ale nenutí jej k omluvě.* A nebo jí prostě řekni nebo napiš, jak jsi to myslel, lépe aby si nemohla nic domýšlet. *Zakončí to a zamíří k portálu po jeho nabídce, že jí ukáže něco z Faerie. Usměje se po jeho slovech.* Jestli mě nemá v plánu shodit do bahna, jako ten, na kterém jsem se učila jezdit, tak se určitě bude líbit on mě. *Mrkne na něj pobaveně a pokrčí rameny.* Klidně půjdu první, nakonec...jak řekl král, už jsem tam jako doma. *Uchechtne se nad tou vzpomínkou, ve skutečnosti jestli se nepletla jí tato slova řekl dvakrát. A s tím na něj znovu mrkne v rozpustilém gestu, rozhlédne se, že je nikdo nesleduje ani není v okolí, aby to zaznamenal periferně a plynule přejde ze světa lidí do světa víl, kde by si mohla dovolit odhalit, čím je, kdyby chtěla. Neodsoudily by ji za to, neuštvaly by ji proto, že není člověk, snad jen proto, že pohrdaly rasamy žijícími mimo jejich svět. Ale nebáli by se jí kvůli magii a odlišnosti krve, které by je k tomu dohnalo. Snad proto se cítila ve Faerii SKUTEČNĚ víc doma, než na Zemi.*
*Bok po boku se Kayn procházel se svým bratrem Kairem po parku. Povídali si ohledně toho, jak se vše vyvinulo, co bude dál. Kayn chtěl s Kairem strávit zároveň alespoň den bok po boku, snad aby jej přeci jen poznal o něco lépe. Následně na to, co spolu prošli park a pobavili se, Kairo zamířil zpět do Faerie, zatímco Kayn si sedl do trávy poblíž nedaleké zapadlé cesty v parku, následně zaklonil hlavu a položil se zády do trávy a vydechl.*
*Cali měla zase jednu ze svých toulavých chvilek. Mordred byl bůhví, kde a ona se nudila. Proto strávila skoro celý den v New Yorku. Chtěla si zařídit nějaké věci ohledně starého bytu a taky byla na nákupech. Pro dnešek měla kratší hnědé vlasy. Zrovna se vracela parkem zpět k portálu, v jedné ruce měla dvě tašky s oblečením a v ruce druhé zmrzlinu, kterou si koupila. Procházela se místy, kde to znala a byl hlavně klid. Byla zamyšlená a koukala všude možně, takže si hned nevšimla, že tam někdo leží v trávě. To zjistila ve chvíli, kdy o dotyčného zakopla, spadla na něj a vyklopila mu do tváře svou zmrzlinu.*
*Kayn v klidu ležel, ale jakmile mu na tváři přistála zmrzlina, tak otevřel oči. Jemně si přejel jazykem po rtech a pak se zamračil, když vzhlédl a zadíval se na viníka.* Zase ty? *zavrčel tiše když se zadíval že viníkem nebyl nikdo jiný, než Cali. Posadil se a koukl se na ni.* Tak, co jsem ti udělal, že mi musíš na obličej shazovat zmrzlinu? *Oděrky si fér nesouhlasně a koukl se na ní. Oblečený byl do černé košile s vyhrnutými rukávy a očividně sáhl po menší velikosti, jelikož knoflíky jen tak tak držely a vyrýsovaná hruď pod ním byla ostře vidět. Košili měl zastrčenou v černých kalhotách s páskem.*
Tak jsi normální takhle tu ležet? Teď jsem přišla o svou oblíbenou zmrzlinu. *Zamručela nevrle Cali a na dotyčného se podívala. Byla docela překvapená, že to byl zrovna Kayn. Odtáhla se od něj a sjela si jej pohledem* Ja jí na tebe neshodila záměrně, ležel jsi tu a já o tebe zakopla. *Pronesla a tak nějak mu dál seděla v klíně.* Do háje s tím. To byla moje oblíbená zmrzlina a těšila jsem na ni, teď je na tobě. *Zamumlala a chystala se konečně vstát. Jelikož bylo teplo, měla na sobě jen modré letní šaty na ramínkách s délkou do půlky stehen.*
*Kayn jen tiše zamručel a na moment se zamyslel. Byla to Cali, která ho štvala, Cali, kvůli které se cítil špatně. Ale na druhou stranu... Po tom, co si s Elisou řekli se mu otevřela jeho stará možnost řešení situací a snad... Snad to chtěl i udělat, své ženě na truc. Zadíval se na Cali a naklonil hlavu na stranu. Pak ji chytl za zápěstí a více stáhl k sobě.* A co ti brání si ji vzít? *Zvedl dlaň a jejím ladným pohybem kolem tváře naznačil vyobrazení toho co měl na tváři.* Do toho.
*Už chtěla vstát, když jí Kayn stáhl zpět. Cali jen překvapeně zvedla obočí.* Jakože si mám dát tu zmrzlinu z tebe jo? Ale podívejme se na něj. *Uculila se a chvíli si Kayna prohlížela, pak jen pokrčila rameny* Proč ne. Je až moc dobrá na to, abych jí nechala být. *Pousmála se a posunula se k němu ještě blíž. Nahnula se a nejprve mu slízla kousek zmrzliny, jenž měl na krku. Pak se přesunula na jeho tvář, kde mj olízla další kousek té sladké dobroty. Nakonec se zlehka olízla i jeho rty*
*Kayn ji nechal. Svýma rukama se opíral vedle o zem, pořád ještě z části nesvůj z toho, co se děje. Následně na to, co mu prováděla, tiše vydechl.* Tak... To je ono... Jen si ji hezky vezmi... Ukliď po sobě. *Zavrčel tiše, načež se zadíval na její rty. Zmrzlina která na něm byla byla už pryč, ale on byl Calipso pořád tak moc blízko. Najednou si uvědomil že se asi nedonutil k tomu nějak více se na ni zlobit. Přeci jen, i když byl naštvaný, zažili toho tolik. Pomohl jí, stál při ní, když ho přišla žádat o pomoc. Učil ji, pomáhal ji vybrat nové jméno. Mordred se do toho zapojil taky, ale ona... Byla jeho.* Neber si ho, Cali... *Vydechl tiše.*
*Položila si ruce na jeho hrudník a když olízla poslední kousek zmrzliny, jenž na něj shodila, lehce se odtáhla. Stejně jako on, i ona jemu koukla na rty, načež si ty své olízla, byly ještě sladké od zmrzliny. Dokonce se neměla ani k tomu, aby z něj slezla. Seděla mu v klíně a koukala na něj. Ať chtěla nebo ne, s Kaynem měla něco jako pouto, snad už od doby, co za ním přišla. Když slyšela jeho slova, tiše si povzdechla.* Kayne… prosím… *Zašeptala.*
Ne. *Hlesl a až překvapivě na něj jemně se natáhl a vzal ji za ruku.* Cali... Prosím. Neber si ho. *Zašeptal tiše a přejel zavrtěl jemně hlavou.* Udělala by jsi tak velkou chybu. *Pronesl* Vím že.. To máš těžké už proto, co k němu cítíš, ale on to necítí. Využívá tě, Cali. Pověz mi, co se tam stalo? Mezi vámi, řekni mi, o co jde? *Zašeptal a zlehka si s ní propletl prsty na jedné ruce, za kterou jí držel.* Cali.. Pokud se něco děje... Já ti pomůžu. *Vydechl*
*Koukla na jejich spojené ruce a pak na něj, načež se si povzdechla.* Miluju ho Kayne… vím, že on ne, ale věřím, že city v sobě ještě má, někde hluboko, ale má. *Koukala mu do očí, než pohledem uhnula.* Slíbil mi to… *Zamumlala si spíše pro sebe. Nechtěla zradit Mordreda, ale svým způsobem ani Kayna. Připadala si momentálně jako mezi mlýnskými koly.*
I já věřím že umí cítit emoce ale... Má to v sobě uzamčené. Moc, moc hluboko... Cali... Prosím... Nedělej to... *Zašeptal a jemně natáhl své rty více k jejím.* Cali... Neber si ho... Podvede tě. Využije a pak až se mu nebudeš hodit, odkopne tě. Řekni mi... Co ti slíbil? Co přesně? *Vyzval ji.*
*Cítila jeho horký dech na své tváři. Na malou chvíli zavřela oči a nevědomky se k němu přisunula blíž.* Ale má je… věřím tomu, chci tomu věřit. *Cali tiše zašeptala. Chtěla si Mordreda vzít a splnit, co slíbila, jenže Kaynova slova v ní zanechala malé červíky, jenž jí lehce nahlodávaly. I tak si nebyla jistá tím, zda by mu měla něco říct.*
*Kayn si tiše povzdechl.* V tom případě drž. *Zavrčel, popadl ji za boky, a pak ji přetočil, natiskl ji zády na trávu pod ní a sám se zapřel nad jejím tělem. Své rty v dalším momentu natiskl na ty její a v momentě jejího překvapení jí vnikl ihned do mysli a začal mapovat to, co věděla, co s Mordredem plánovala, vše to tam začal hledat a prohrabávat, až do poslední malé informace. Rty měl stále natisklé na těch jejích.*
Kayne, co to… *Už to ani nestačila doříct, jelikož se ocitla pod ním na trávě, načež ji pak políbil. Byla překvapená, ale pak jí došlo, co tím vlastně myslel. Chtěl se jí dostat do mysli. Proto Cali zajela jednou rukou do jeho havraních vlasů, jenž stiskla ve své dlani. A druhou ruku položila na jeho hrudník, ve snaze jej od sebe odstrčit. Po chvíli ale svůj tlak na něj zmírnila. Došlo jí, že proti němu nemá sebemenší šanci a nechala jej. Chytila pevně jeho košili a sama jej políbila.*
*Vše se to převrátilo v něco, co nezamýšlel až moc rychle. Měl, co potřeboval. Viděl to, viděl skoro vše. A i přesto se dál tiskl na její hebké rty, které chutnal naposledy...ani nevěděl kdy. Po chvilce se ale přeci jen donutil k tomu, aby se odtáhl a zadíval se na ni.* Cali...co jsi to udělala... *Vydechl. Jeho poznámka jasně vedla k tomu, co za dohodu to uzavřela s Mordredem. Díval se na ni, ovšem, nezlobil se. Byl rozrušený, rozhořčený, ale nezlobil se.* Pojď, dojdeme tady na nedaleký hotel...sedneme si, někde, kde nás nikdo neuslyší a ty mi hezky všechno povíš, dobře? *Pronesl, vstala natáhl k ní ruku. Ačkoliv jednal jemně, jeho pohyby a pohled jasně naznačovaly, že znovu se jí už ptát nebude.*
*Držela ho za košili a líbala jej, dokud se pak neodtáhl a nekoukl na ni. Povzdechla si, když slyšela jeho slova.* Já… *Ani netušila, co říct. Čekala, že na ni bude řvát, že ji hrozně vynadá, ale on nic z toho neudělal. Dívala se mu do očí a stále čekala, že začne. On jí však svými dalšími slovy znova překvapil. Chvíli váhala, pozorovala ho, ale měla snad na výběr?* No dobře…. Já s tebou půjdu. *Chytila se jeho nabízené ruky a s Kaynovou pomocí se postavila. Poupravila si šaty.* Jen netuším, co chceš ještě vědět. Už jsi to viděl.
*Kayn si ji vytáhl k sobě a pak se rozhlédl, aby si jen ujistil, kudy by měl dojít na správné místo k hotelu.* Chci vědět, co tě k tomu vedlo. Chci vědět, jak jsi mohla být tak naivní, chci na to přijít a chci vymyslet, co s tím udělat. Jistě víš, že tohle...tohle je špatné. Tohle je zlá situace. Musíme vyřešit, co se bude dít dál, co uděláme. A možná...možná chci u toho i tebe a tvoje tělo. *Zavrčel jí do ucha, načež se rozhlédl kolem sebe a zamířil směrem kde poznal, že se nachází hotel. Byl to malý resort na okraji Central parku, vlastně by se dalo říct, že spadal ještě pod něj. Přitáhl si ji k sobě a dál vedl dovnitř. U recepce se pouze podíval n muže.* /Jeden pokoj. Bez řečí, hned./ *Poručil mu a muž tak udělal. Kayn si převzal klíč a zamířil do pokoje, držící Cali za ruku.*
*Poslouchala jej.. Tak nějak to všechno vstřebávala. Když se pak nadechla, aby k tomu něco řekla, řekl svá poslední slova. Nad čímž jen překvapeně pozvedla obočí a lehce se pousmála. Po těle jí z toho naskočila husí kůže. Držela ho za ruku, když si jí pak k sobě přitáhl, položila mu ruku na hrudník a jen sledovala recepčního. Ten si oba sjel pohledem, ale nic neřekl. Jen jim podal klíč od pokoje. Cali se pak v doprovodu Kayna odebrala chodbou až ke dveřím do jejich pokoje. Nechala Kayna odemknout a pak vešla jako první. Rozhlédla se kolem sebe. Když pak fér zavřel. Otočila se na něj.* Tak… *Koukla na něj.*
*Zavřel, ještě chvilku stál čelem k posteli, než se otočil a pomalu k ní došel. zastavil se ale v její těsné blízkosti, shlížející na ni dolů přísným ale zároveň jemným pohledem. Natáhl jednu svou dlaň a jemně ji pak položil na stranu její tváře.* Cali...vím, že ho miluješ. Ale Mordred není někdo, koho je bezpečné milovat. Poznal jsem, že tě musel nějak přesvědčit. Namotal si tě a ty jsi se nechala ale i tak přeci musíš cítit, že to co jsi udělala, to co plánujete, že to je špatně. Musíš to přeci vidět, musíš to cítit. Musíš, vždy když se na něj podíváš, vždy když tě drží. Musí to pro tebe být tak jasné, to, že on nikdy nebude ten, kdo ti bude to co po něm chceš aby ti dával, dávat se vším všudy a bez nějakých skrytých záměrů. Cali, on možná naději má, měl...ale..je ztracený. Je to možná na to mu pomoct, ale ne na to se do něj zamilovat...tohle je špatně...a tuším, že ty to v hloubi duše víš. tak tě prosím. Dostaň se od něj, nějak to vymyslíme, ale neber si ho. Zničí tě. Využije a zničí. Pomůžu ti, nějak, nevím ještě jak, je to vše složité. Kdybych to teď řekl Elise, chtěla by ho zabít...vím ale, že on si to na jednu stranu nezaslouží, protože za to nemůže...na druhou stranu chce jí ublížit... *Vydechl Kayn a frustrovaně si prohrábl vlasy. Pak se posadil na postel.* Co mám teď dělat? I kdybych tě já sám někam unesl a zavřel, nic to nezmění na tom, že jsi dala slib, který visí na tvém životě. Pokud bych hop chtěl donutit, aby tě slibu zbavil...určitě by to zjistila Elisa, ptala by se. Nakoukla by mi do hlavy a pak...pak by po něm šla a to já taky nechci... *Zavrčel Kayn tiše.*
*Když k ní přišel, koukla mu do očí a pak lehce vtiskla svou tvář do jeho dlaně. Přivřela oči. Hlavou ji prolétávala slova, jenž vyřknul. Milovala ho a věřila, že by se snad mohl změnit, alespoň trochu. I díky slibu, který jí dal. Jenže na druhou stanu jí docházelo, že měl Kayn vlastně pravdu. Přivřela oči a pak si povzdechla.* Neplánovala jsem si, že se do něj zamiluju, neplánovala jsem si, že budu vůbec něco cítit. Prostě… to přišlo. Ty jsi byl ve většině případů pryč. Já s ním trávila velkou část času. Postupně jsem k němu začala vzhlížet, stejně jako k tobě, jenže časem se o proměnilo v něco jiného. V něco, co jsem nečekala. *Koukla na něj, když se posadil na postel, sama se opřela o stůl za ní.* Jen jsem věřila, že… není tak ztracený. Byly chvíle, kdy se ke mně choval jinak, než normálně, prostě jsem jen…věřila. *Pronesla tiše a prohrábla si vlasy.* Už nemůžu couvnout, i kdybych názor změnila…vzít si ho musím. *Už jen proto, že na tom závisí její život. Koukala na Kayna, pak se odrazila od stolu. Došla k posteli a posadila se na něj. Ráda by mu řekla, co dělat, ale netušila to ani ona sama.*
*Kayn nasucho polknul a prohrábl si vlasy. Kýval na souhlas.* Ano, to Mordred dokáže. Dokáže ti vnutit něco, co si myslíš, že je reálné, ale možná tohle chtěl, co když tě prostě jen celou dobu manipuloval? Cali, i já mu dávám naději, skutečně ano. Pořád věřím tomu že to, kým je není jeho chyba a má šanci na spásu, ale prosím...svatba...sňatek s někým jako je on, i přes to, že tomu chceme věřit, že se změní je špatné řešení. *Řekl. když se na něj pak posadila, jemně ji chytl za bpky.* Co budeme dělat teď? Co mám já dělat teď? Víš moc dobře, že tě nemusím nechat odejít....pokud Mordred zjistí, že jsem to zjistil...Cali, jestli zjistí, že o tom vím, tak tě zabije.. *Vydechl Kayn a podíval se jí do očí.* Musíme to nějak vymyslet, on chce abys mu pomohla zbavit ho mého slibu. Ovšem, dokud se nezažehná to, co se řeší ohledně matky Elisy...tak nebudu moc nic udělat. Potřebujeme ho, k tomu, abychom tu děvku sejmuli. Až pak...až pak se může začít řešit něco jako je jeho propuštění, ale teď...špatné načasování. Mám o tebe strach. *Přiznal Kayn a zamyslel se.* Napadlo mě...mohu tě schovat. Mohu tě...ochránit. Neřeklo se přesně kdy ta svatba má být? teoreticky jej můžeme poté uvěznit, donutit ho, aby s tebou uzavřel manželský slib tedy spíše, aby řekl ano. Pak za ním můžeš chodit do vězení a jediné s čím mu pomůžeš budou jen jeho touhy a nápady...i když...ještě něco mě napadlo. Můžete se vzít... ale nechci ho zabíjet. Nechci, aby se o tom dozvěděla Elisa. Potom ho uspíme. Pomocí kouzel nebo čehokoliv...bude prostě spát...v chládku, pod dozorem klidně i nějakých čarodějů či starších víl, které mohou spravovat jeho mysl... i když si říkám, že jeho zabití by bylo lepší...co si o tom myslíš? Musíš mi pomoct. *Pobídl ji Kayn.*
*Mladá víla si položila ruce na jeho ramena a koukla na něj.* Můžeš mi nějak změnit myšlenky? Aby to nepoznal. Nebo to nějak skrýt? *Optala se jej. I ona věděla, že kdyby to Mordred zjistil, nedopadla by moc dobře. Povzdechla si a opřela si své čelo o to jeho.* Svatba určitě nebude hned teď. Myslím, že i on čeká, až se uklidní to s Elleth. A až se tak stane, bude to všechno chtít rozjet. *Koukala mu do očí. Když řekl, že o ni má strach, tak nějak jí to potěšilo. Vlastně celkově to, že jí chtěl po tom všem pomoct. Myslela si, že když se dozvěděl jejich plány, že by jí spíš sám chtěl zabít. Ale on byl tady a chtěl pomoct.* Nevím která varianta je lepší. Jestli uvěznění, nebo uspání. Co ale vím je to, že mě obě budou bolet… už jen proto, co k němu cítím. *Přiznala.* Když ho uspí… jak jsi myslel, že budou spravovat jeho mysl? *Možná si jen myslela, že by ho tak snad nějak napravili, i když to bylo asi jen její přání.* Já… nechci ho zabít Kayne. Zničilo by mě to víc, než už jsem. *Řekla nakonec tiše.*
*Kayn se na ni podíval a pak jemně zavrtěl hlavu.* Obávám se, že tohle nepůjde...navíc...nevím jestli chci, aby jsi zapomněla na to, že to vím...chci aby jsi věděla, že i když mě štveš, chtěl bych tu být pro tebe. Jsi totiž v problému Cali, ve velkém. Nechci...nemůžu tě v tom nechat.. *Hlesl fér tiše. Pak se zamyslel.* No, ale neřekli jste si kdy, nebo ano? To může být tvoje výhoda, to, že nezadal žádný termín. Může to být teď, klidně za pár měsíců a nebo i let... *Vydechl Kayn, hledící jí stále do očí. *Kdykoliv, to je přeci taky pravda. *Došlo mu. Pak ji chytl za ruce.* Tak uteč. Uteč od něj, neber si ho Cali, prosím tě. Tohle není dobře. Dopadneš špatně, věř mi, že to dopadne špatně...prostě...drž se od něj dál. Zůstaň se mnou. když budeš se mnou, on na mě nebude moct. A nebude moct ani na Elisu...ty jsi mu slíbila, že mu budeš sloužit až po svatbě, jako jeho žena, no ne? Tak si ho neber, udělej co je správně Cali. Pokud si ho vezmeš...postavíš se nadobro proti vše. Budeš s ním bok po boku, s tím vším, co má za sebou, co udělal. krom něj ti nikdo jiný nezůstane, budeš v neustálém nebezpečí. Pořád na útěku. Tak tě prosím...zamysli se nad tím Cali..
*Cali na něj chvíli jen koukala, než pozvedla jednu svou ruku a zlehka jej pohladila po tváři.* Jeden by řekl, že mě spíš za to všechno zabiješ sám. Ne, že tu budeš pro mě a budeš mi chtít… pomoct. *Hlesla tichým hlasem, hledíc férovi do očí.* Ne. Neřekl, kdy přesně to bude chtít udělat. Ale hádám, že brzo, podle toho co říkal o tom přemýšlel už delší dobu. Nevím jestli bude chtít čekat. *Pronesla, pak se podívala na své ruce v těch jeho.* Utíkám a schovávám se už před Elleth, nechci ještě před ním. *Na hrudi jí podivně bodlo, když o tom mluvila. Že by snad měla od něj odejít a už mu nebýt na blízku.* Tak ho uspi nebo ho zavři, tak jak jsi říkal. Budu tak moct za ním, alespoň nějak jít. Když uteču….už… *Svá slova nedořekla. Jen pevně stiskla jeho ruce.* Proč to… tak kurva bolí. *Zašeptala.*
*Kayn ji zlehkla stiskl její dlaně.* je to těžkém, já vím. Láska...tyhle city...jsou těžké. Mrzí mě to. Mrzí mě, že se tohle stalo, měl jsem...měl jsem tě chránit, před tím, co ti udělá. Podívej se, tohle...Elisa se to nesmí v ždáném případě dozvědět. Pokud se to donese k ní, půjde po něm jako slepice po flusu. Bude ho chtít zabít. To nechci ani já a ani ty...ale můžeš být se mnou, zatím. Nebo se pokus tu svatbu oddálit. Nebuď v něm žádné pocity, že by o tobě měl pochybovat. Chovej se jako doteď a my dva se budeme prostě průběžně scházet. Dám si na to pozor, ale zároveň to budu hrát s tebou. Elisa se to asi dozví sama, až se jí pokusí ublížit, do té doby...nechci, aby se to nějak provalilo. Až to přijde, tak to přijde. Hádám, že svatbu stejně nebude chtít do doby, dokud nevyřešíme to co je teď. Elleth je i pro něj určitá hrozba, hádám, že dokud bude naživu, k ničemu se nerozhoupá. A nebo se pokus, já nevím... opatrně ho přesvědčit o tom, že to není dobře. Moc toho ale nezmůžeš, jsi v pasti, říká se mi to těžko a mrzí mě to. Ale...s největší pravděpodobností tě nic dobrého nečeká, ne potom, co bude mít Mordred moc v rukou. Takový on je. Využije tě a odkopne..*Zamyslel se.*
Kdyby byly jen těžké, bylo by to lepší… ale ony…bolí. Dokážu snést bolest po zranění i mučení, ale tohle… je jiné. Tohle nejde jen tak potlačit. *Pronesla Cali a sklonila hlavu. Koukala na jejich ruce a všechno si to v hlavě přehrávala.* Elise nic neřeknu, stejně se s ní nepotkávám, takže to ani nehrozí. *I kdyby jí potkala, stejně by Elise nic neřekla. Nesnášely se a moc dobře věděla, jak chce vidět Mordreda mrtvého a to by jí nedovolila.* Je od tebe milé, když nabízíš, že můžu být s tebou, ale to by bylo nápadné i ji. Podělala jsem si to a nechci před tím utíkat. Vrátím se zpátky domů, do skrýše. Pokusím se zjistit, kdy to všechno chce začít a pokud to bude v brzké době, tak…nějak oddálit. *Možná takhle riskovala víc, ale nechtěla se schovávat jako zbabělec. Navíc to možná byla poslední možnost, jak s ním nějak být. Pokud to mělo skončit. Povzdechla si. Cítila bolest, na kterou nebyla připravená a netušila, jak jí čelit. Navíc byla naštvaná, že jí chtěl jen využít. Po Kaynově poslední větě se Cali postavila a přešla k oknu. Zahleděla se ven.* Štve mě, že jsem tak slabá. Nejraději bych mu to vrátila, srazila ho na kolena. *Zavrčela.*
*Kayn ji poslouchal a následně si povzdechl.* To se ti ale nepovede. Na svůj věk jsi silná dost. Cali. To skutečně jsi a mrzí mě, jestůli jsi si myslela opak. Ovšem on ej přes 400 let starý fér...tam to tak jednoduché není.. *POvěděl a pak se zamyslel.* Napadla mě ještě jedna věc. Říkala jsi, nebo...viděl jsme...dal ti slib toho, že se zaměří na nějaké cityk tobě, pokud v sobě něco takového najde...tak...tak jej k nim donuť. Asi to nepůjde jen tak, půjde to pomalu a bude to vbolest a bude to...inu...nechci říct nemožné, ale určitě těžké...ale pokud se ti to podaří, pokud jej namotáš, nepřestávej. Tuším, co v něm vzbuzuje ten strach, pocit toho, že se o tebe musí strat a s tím i nějaké city...a pokud to jednou nalomíš a zažhneš to, už by, dle jeho slibu, neměl přestat. Mohla bys se pokusit to uhrát na tohle, ovšem. jistý si nejsem. Je to těžké, je to opravu...bude to o něco větší oříšek, ale myslím sii, že to bude stát za to, povede-lii se ti to.. *Vydechl a pozoroval ji.*
*Cali se otočila a lehce se pousmála.* Tohle od tebe slyšet na mou adresu je… páni. *Pronesla. Naklonila hlavu na stranu a poslouchala, co povídal.* Ano, Tak nějak to bylo. Že se pokusí věnovat mým citům k němu a svým, pokud se u něj nějaké objeví. Jenže je u toho jeden malý háček. Tomu slibu dostojí, ale až budeme svoji. Až začnu plnit já svou část dohody. Nevím jestli by se chytil i teď. *Koukla na féra před sebou. A dál postávala u okna.* Ale zkusím to. Je mi fuk jak těžké to bude, ale zkusím se tedy k němu dostat takhle. On byl přece milý tehdy, když se o mě staral po tom, co mi udělala Elleth, tehdy se… *Koukla na něj.* Tehdy se o mě bál a nechtěl mě nikam pustit. Ty dny byl milý jak nikdy a pozorný. To je ono? Tehdy ukazuje city? Když se mi něco stane? Nebo mi něco hrozí?
*Kayn kývl na souhlas ale pak se zamyslel.* To je ale na nic...pokud to je až pak, po tom sňatku, pak to ničemu nepomůže...už tě bude mít a i kdyby to vycházelo...bude to už tak dost riskantní.. *Odvětil a pak si složil hlavu do dlaní. Následně na to ale vstal, došel k ní, jemní jí položil ruce na boky a zadívals e jí do očí.* měl jsem to vidět. A měl jsem to tušit, že tě bude chtít využít, použít proti mě, proti nám. Pokud do toho zatáhne Elisu, bude po mě chtít abych ho toho slibu zbavil...je nějaká možnost, ..nebo...hádám že ji bude chtít ublížit, unést s tvou pomocí. Bylo by možné, aby jsi pak nějak zasáhla? Já...pokud se to nějak pokazí...pokud se něco stane.. budu schopen asi najít mu azyl, poslat jej pryč, zajistit mu domov na jiném dvoře...ale nebudete spolu. To ti musí být jasné. Nevím, nevím jak jinak to udělat...udělal chybu, ale chci ho ochránit před hněvem, který by na sebe přivolal... I když...co by se stalo, kdybych ho s tím prostě konfrontoval? Neublíží mi a dokud je vázaný slibem sloužit mi...tak musí udělat co mu řeknu! No ano! *Nadzvedl Kayn obočí.* Musí udělat co budu chtít já, takže bude muset ten slib stáhnout. Ale počítám s tím...že využije tebe...pošle tebe, aby jsi mě zastavila, když on sám nemůže. Takže je možnost...že ti budu muset ublížit... *Vydechl tiše a nasucho polkl.* Ale neboj, nezabiju tě. *Zlehka se zasmál.*
Bude to riskantní, ale půjde to. Tohle se mi zamlouvá víc, je to dobrý nápad. To by přece šlo nějak udělat, když budu vědět, jak v něm zase spustit ty city. *Pronesla Cali. Takhle varianta se jí zamlouvala víc, mohla alespoň zkusit v něm něco probudit. Aby pak dostál on svého slibu. Pozorovala Kayna a přemýšlela nad tím. Když ji pak chytil, položila si zlehka ruce na jeho hrudník a koukla na něj nahoru. Už chtěla něco namítnout, když slyšela, jeho poslední plán.* Jestli je ti vázán slibem, pak by to asi šlo. A pokud mě nezabiješ, pak přežiju i to, že mi ublížíš. Jen… přemýšlím nad jednou věcí. Pokud mu řekneš, že to víš. Bude pátrat, kde ses to dozvěděl. Dojde mu, že jsem to byla já a stejně mě zabije. *Pronesla, když mu pohlédla do očí.*
*Kayn se na ni podíval. Jemně se sklonil a zlehka jí dal pár pramínků vlasů za ucho.* Ochráním tě. *Hlesl tiše a sledoval ji. Neměl k ní sice žádné své zásadní pouto co se týkalo jeho vlastních záchvatů. To ne, ovšem měl k ní určité pouto. Byla jeho. Byla jeho výtvor, někdo, komu na jednu stranu pomáhal, leč vcelku zvráceným způsobem a i když věděl, že ji Elisa z duše nesnáší a že ho občas i sama Cali štve, tak ji měl svým způsobem rád.* /Zatracený emoce...kdybych je neměl, tak bych jí prostě poslal do háje nebo rovnou zabil sám. Ale můžu snad?/ *Problesklo mu hlavou a on se zadíval do jejích očí.* Cali, pokud mu řeknu, že jsi pod mou ochranou a nesmí se tě dotknout, neudělá tak. Sám by zemřel, udělal by to. A navíc, ty jsi mi nic neřekla. To já, já jsem si to zjistil sám. *Pověděl Kayn a pak nasucho polkl.* Napiš Mordredovi ohnivou zprávu o tom, že budeš na pár dní pryč. Budeš se mnou, na mém vévodství, pod mou ochranou. Tedy, mé vévodství, Nocturnus Regio. Jestli se vrátí Elisa...ne, je mi jedno, co na to řekne. Prostě půjdeš se mnou a za pár dní najdeme Mordreda a vyřešíme to. A pak uvidíme, dle toho jak se k tomu postaví. Držím ho zkrátka, moc na výběr nemá. Co se ale týče tvých citů k němu...nemohu ti nic slíbit ani zaručit....mohu ti jen ukázat, co je Mordred vlastně opravdu zač, ačkoliv...nepopírám, že tu možnost a naději na změnu má. *Vydechl Kayn.*
*Cali se na něj podívala. Mlčela. Po tom všem, co bylo řečeno, měla v hlavě hrozný zmatek. Navíc byla překvapená i z chování Kayna. Jeden by čekal, že jen pohádají jako vždycky, nebo snad ještě hůř. Ale on byl k ní milý, chtěl jí pomoct. Stál před ní a říkal, že jí ochrání. To od něj nečekala a svým způsobem si to vážila. Byli na sebe jako pes a kočka, al i Cali vnímala, že mezi nimi něco je. Že mezi sebou něco mají. Už jen díky tomu, co spolu zažili, co všechno se mezi nimi stalo. Ještě chvíli na něj koukala, pak si povzdechla.* Dobře, pošlu mu tedy zprávu, že budu pryč… jen… *Odmlčela se a koukla na něj.* Když to uděláš, když to všechno zjistí… jak ho v tomhle mám změnit? Jak mám v něm něco probudit, když… když mě za tohle bude nenávidět. *Koukla mu do očí. Klidně by se postavila vojákům v boji, než bojovala z vlastními emocemi.*
*Kayn se jí podíval do očí, natáhl se a jemně naklonil hlavu na stranu.* Ne, nebude tě za to nenávidět. Nevěřím tomu, že by to udělal, že by to snad...dokázal. Myslím si, že svým způsobem, jeho vlastním...mu na tobě záleží. jen musíš sama asi poznat, jak. Potřebuješ se na to zaměřit, být s ním, pochopit. I když si říkám...že ani já jsem ho doteď pořádně nepochopil, je to pořád...je to pořád tak zvláštně...divné. Ale myslím si, že pokud to někdo dokáže, budeš to ty. Jen, opatrně, dobře? *Podíval se na ni, jemně jí položil dlaň na tvář a párkrát ji pohladil palcem po kůži, než se k ní sklonil. To bylo ale vše. Sklonil se k jejím rtům a nechal ty své kousek dál, ovšem tak moc malý, že by stačilo se jen jemně natáhnout a jejich rty by se potkaly.*
Pokud mě k sobě ještě nějak pustí. Bude naštvaný. *Cali si tiše povzdechla.* Ale nechci to s ním ani po tom všem vzdát. Je to parchant, ale můj parchant. *Letmo se pousmála.* A pokud si myslíš, že… to můžu zvládnout, že to můžu dokázat. Pak to udělám. *Pronesla, hodlala udělat, jak jí poradil. Zaměřit se na něj a být s ním, aby pochopila. I kdyby to bylo sebevíc těžké.* Budu se snažit být… opatrná. *Zašeptala a pohlédla mu do očí. Jakmile ucítila jeho dlaň na své tváři. Nevědomky se k ní více natiskla a přivřela oči. cítila jeho horký dech na své tváři, to jak byl blízko. Pevněji stiskla jeho košili a přitáhla si jej blíž. Nakonec jejich rty spojila v polibku sama Cali.*
Zvládneš to. Budu tady, po tvém boku, připravený ti pomoct. Budu tu a dám si pozor na to, aby jsi...no...aby jsi to zvládla. Nechci tě v tom nechat, ne co se tohohle týče, vím, že tohle je nad tvoje síly. Takže pokud by se dělo cokoliv, přijď za mnou. Je mi fuk, co si o tom bude myslet Elisa, nebo Taisia, je mi jedno, že budeš...jak to říct, ostatním na obtíž, protože oba víme, že tě moje žena ráda nemá, ale je mi to fuk. Pomohu ti. *Přislíbil Kayn tiše, aniž by samozřejmě slib dal. pak se k ní jemně natáhl a když pocítil, že jej políbiia, tak tiše vydechl. Sám pak zlehka pohnul svými rty proti těm jejím, načež se jemně odtáhl a podíval se na ni.* Neměli bychom, ale...to je jedno... *Vydechl a polibek jí pak znovu opětoval, tentokrát on sám, natiskl své rty na její.*
*Jakmile slyšela jeho slova, jako kdyby její odhodlání ještě více vzrostlo.* Je mi fuk, zda je to nad moje síly Kayne. Nechci to s ním vzdát, na to k němu chovám až moc velké city. *Zašeptala. Rozhodně si byla vědoma toho, že to nebude zrovna jednoduché, ale byla odhodlaná. Učili jí, aby se nevzdávala a ona to ani udělat nehodlala.* Kdyby se něco dělo, tak si tě najdu. A děkuju… za tvou pomoc, i když to ani dělat nemusíš. *Hlesla tichým hlasem, načež mu jemně polibek opětovala. Když se odtáhl koukla na něj, už se nadechovala, že něco řekne, ale to ani udělat nestačila. Jen se pousmála, jelikož cítila znova jeho rty na těch svých. Pustila jeho košili a rukama si jej objala kolem krku, načež se na něj natiskla svým tělem a polibek mu s vášní opětovala.*
Věřím tomu, že to zvládneš. *Zavrněl fér tiše, než si ji k sobě více natiskl.* Budu tu, kdyby jsi potřebovala, budu tu pro tebe. Takže kdykoliv přijď, kdykoliv mne vyhledej. *Zavrčel, než se sklonil a opět ji políbil. její bradu chytl mezi prsty a polibek prohloubil ještě víc, druhou rukou mezitím sjel k jejímu pasu, za který si jii k sobě přitáhl a pak se usmál,. když se odtáhl.* Hm, s Elisou jsme se shodli na tom...ona tedy, že bude lepší když si nebudeme sexuálně věrní. Takže...chceš pokračovat dál? *Optal se Kayn, s potutelným a vyzývavým úšklebkem na tváři.*
Doufám, že ano. *Zašeptala, načež mu rukou přešla po hrudi.* A děkuju. *Zavrněla mu už do polibku, který ihned opětovala. Svým tělem se k němu více přitiskla a lehce stiskla v dlani jeho havraní vlasy. Když se odtáhl, usmála se na něj.* Ach tak. Hm, tak je to vaše, věc jak si to uděláte. *Uculila se a přejela si jazykem po spodním rtu. S úsměvem na tváři pak k férovi zvedla pohled.* Opravu se mě na tohle ptáš? *Stoupla si na špičky a jen lehce se otřela svými rty o ty jeho.* Odpověď už poznáš sám. *Kousla jej do rtu a uculila se, než si znova ukradla vášnivý polibek.*
*Kayn náruživě zavrčel.* Zatraceně, ty mi to neděláš moc jednoduché, víš o tom? *Přiznal Kayn, který se jemně odtáhl, jako kdyby snad pocvhyboval o tom co dělá.* /Ne, je to v pohodě. Je to v pohodě./ *Přesvědčil sám sebe, načež se k ní natiskl a pak ji znovu, dlouze políbil. Popadl ji za boky, vysadil si ji na sebe a donutil jí stiskem stehen omotat mu nohy kolem pasu. pak se dlouze nadechl, zadíval se jí do očí a nasucho polkl. Hned na to si ji sjel pohledem, opřel o stenu pokoje a opět se vrhl na její rty, ze kterých následně sjel až na krk.* Kurva.. *Vydechl mezi polibky dychtivým hlasem, zavrčel a jednu svou dlaň zapletl do jejích vlasů. Stiskem ji donutil zaklonit hlavu.* Vezmu si tě, Calipso. *Zavrčel tiše, jako kdyby ji snad připravoval na to, co přijde a čemu se nevyhne.*
*Cali se tiše zasmála., když se na něj podívala.* Jako kdybys mě neznal. *Pronesla tichým hlasem, načež mu začala polibky oplácet. Jakmile se ocitla v jeho náručí. Nohy si automaticky omotala kolem jeho boků. Rukou se jej chytila kolem krku, zatímco tu druhou měla položenou na Kaynově rameni. Kousla se do rtu, zatímco mu hleděla do očí. Ruku jeho ramene přesunula na hruď, v ruce pak stiskla pevně jeho košili a natiskla se na něj. Líbala jej s vášní, dokud se jeho polibky nepřesunuly na krk. Z úst jí unikl hlasitý sten. Nejen díky tomu, že krk měla nejcitlivější, ale i proto, jak ji chytil za vlasy.* Ano… udělej to. *Vydechla a přivřela oči.*
*Kayn sám vydechl a zadíval se jí do očí.* Hm, dej si pozor na to co říkáš...protože pak už by nemusela bát taky cesta zpátky.. *Podotkl Kayn, který tiše zavrčel, načež se k ní natáhl, popadl jí za boky a došel k posteli, na kterou ji shodil. Okamžitě nad ni naklekl, rukama se zapřel kolem jejího těla a shlédl dolů, do jejích očí.* Hm, chceš to? *Optals e a sklonil se k jejímu krku. Jednou svou rukou chytil její zapěstí a přišpendlil je k posteli vedle její hlavy.* Jak moc to chceš? *Vyzval jí k odpovědi, načež přitiskl své rty na její kůži na krku.*
*Pozvedla obočí a koukla na něj.* A jak moc zlé by to bylo hm? *Skousla si ret a když jí odnášel k posteli, jen se uculila. Jamile dopadla do měkké postele, tiše se zasmála. Chtěla se zapřít lokty, ale to se už nad ní tyčil i tmavovlasý fér. Zahleděla se mu do očí. v těch jejich se potutelně zajiskřilo.* Chci… chci to, stejně jako ty. *Zavrněla, její tělo se při Kaynově otázce zachvělo. Zaklonila hlavu dozadu a přivřela oči. Z úst jí unikl tichá sten.* Hrozně moc… chci tě Kayne. *Vydechla a lehce trhla rukou, kterou jí držel.*
*Nad jejím trhnutím se jen zadíval na její dlaň, kterou následně na to pustil. Rty se vrhl na ty její a hned na to začal stahovat její oblečení. Dal sii pozor na to, aby je nestrhal, přeci jen, aby měla Cali v čem odejít, ačkoliv jeho pud mu radil něco jiného. kdyby se jím nechal řídit, tak by s velkou pravděpodobností vše z Cali strhal hned teď. Tiše zavrčel, pomohl jí nadzvednout se a vyhrnul jí její šaty, které jí pak přetáhl přes hlavu. Sklonil se k jejímu krku a tiše zavrněl, načež ji políbil na kůži. V jedné dlani stiskl její ňadra. Kdyby tohle věděla Elisa...i když si řekli, že tam nebudou žádné žárlivé scény, tušil, že tohle by se jí nelíbilo ani omylem. S vědomím, že ona možná teď někde s někým jiným spí, tohle zahnal a prostě se nechal unést. V jedné dlani stiskl jedno její ňadro a náruživě vydechl.*
*Jakmile Cali měla volné ruce, pousmála se. Chvíli sledovala Kayna, jenž bojoval s jejím oblečením. Jí celkem bylo jedno, zda by to svlékl normálně, nebo strhnul. V tašce měla nové kousky, které si pořídila během obchůzky po New Yorku. Uculila se a pomohla mu svléknout její šaty, takže před ním byla už jen v kalhotkách. Tiše vydchla, když se jeho rty opět natiskly na její krk. Dívčiny ruce mezitím našly rozepínaní férovy košile a dala se do práce. Hbitě odepínala knoflík za knoflíkem. Jakmile byla hotová, rychle mu jí svlékla, ovšem na všimla si, že měl obvázaný bok.* S kým pak ses pral, hm? *Optala se jej, zatímco si féra prohlížela. Nakonec přejela konečky prstů po Kaynově vypracované hrudi. Pomalu s nimi mířila dolů k zapínání jeho kalhot. V tuhle chvíli nějak vytěsnila z hlavy všechno, nad čím přemýšlela. Chtěla vnímat jen jeho doteky a jeho blízkost. Prohla se lehce v zádech a vzdychla.*
*Kayn se na ni zadýchaně podíval.* S pár féry, kteří po mě skočili, to neřeš. *Zavrčel tiše a vzpomněls i na ten moment, kdy kleče před Triss a ona jej k sobě tiskla v konejšivém objetí poté, co spatřil to co má v hlavě a po právu se toho vylekal, toho, co vše si prožila, kde byla. Pocítil po dlouhé době zase lítost nad osudem někoho čistého, kdo za to ani nemohl. Říkal si, že takový by mohl být třeba i Mordred, zlomený ale dobrý, kdyby na něm nebyla zvěrstva prováděná stále, po dobu 150ti let. Pak ale zavrtěl hlavou. nechtěl teď myslet na nic z toho, chtěl teď myslet jen na polonahé tělo dívky pod sebou. Náruživě vydechl, když pocítil, jak její konečky prstů sklouzávají dolů. Snad proto se ještě více natáhl dopředu, aby k němu měla lepší přístup.*
Dobře. *Řekla jen a dál to tedy už nerozebírala. Vlastně ani nechtěla. Nechtěla teď momentálně řešit nic jiného, nic závažného. Chtěla jen vypnout a užít si tuto chvíli. Pohlédla férovi do očí a potutelně se usmála, když mu rozepínala jeho pásek a pak i kalhoty. Hrudník nadzvedával rychlým tempem, jak byla vzrušená z nastalé situace. Nadzvedla mírně hlavu a s vášní Kayna políbila. Ovšem pak se odtáhla, aby mu mohla konečně stáhnout i poslední kusy oblečení, takže s kalhotami šly dolu i jeho boxerky. Nehty mu přešla po hrudi a koukla na něj. Zajela mu rukou do vlasů a stáhla si ho pak k sobě. Jazykem mu přešla po spodním rtu, než se znova natiskla na jeho rty.*
*Jakmile mu stáhla poslední kousek oblečení, mučivě zakňučel. Sám se k ní více natiskl, jedním prudkým pohybem roztrhl látku jejích kalhotek a více se k ní natiskl. Cítil jednu jí ruku na svém hrudníku a najednou potřeboval, aby byla jinde...níže. Sám proto její dlaň uchopil do své jedné a sám její ruku, pokud se mu nevytrhla, navedl směrem dolů, mezi ně, až k jeho chloubě, doufající, že jej pochopí. On sám zlehka přejel prsty přes její podbřišek než se začal konečky prstů věnovat jejímu citlivému místu. Náruživostí tiše vydechl a opětoval jí dlouhý, vášnivý polibek na rty.*
*Pousmála se, když slyšela zvuk trhající se látky. Spokojeně zavrněla a i ona se k férovi natiskla svým tělem. Tělem jako kdyby jí projela elektřina, celá se zachvěla a tiše vzdychla. Podívala se na něj, když její ruku vedl níž, než jí měla doposud. Pousmála se a když jí pustil, ani jí nemusel dál nějak pobízet. Do své malé ruky uchopila jeho chloubu a zprvu po ní jen zlehka přejela. Nakonec svůj stisk upevnila a začala vcelku s rychlými pohyby. Z jejích úst unikl tichý sten, když se její tělo zachvělo, při jeho doteku. Volnou rukou mu zajela do vlasů a pevně stiskla, zatímco mu polibky dravě opětovala.*
*Stejně tak zasténal i Kayn. Byl to pro něj nezvyk, cítit, jak se ho dotýká někdo jiný, než Elisa. Ovšem, nemohl říct, že by se mu to nelíbilo. Naopak. Sklonil se, čelo natiskl na to její a dlouze vydechl.* Cali... *Zasténal tiše a dál se věnoval svými prsty jejímu klínu. Měl pocit, že snad shoří, měl pocit, že se zblázní. Tiskl se k ní, náruživě a na jednu stranu spokojeně, dál a dál ji laskal svými rty a dotyky.* Zatraceně... *Vydechl.* Přidej...ještě víc.. *Poručil jí tiše, ovšem žádným způsobem magie, jen vydechl tichou prosbu.*
*Cali se zlehka prohnula v zádech. Užívala si jeho přítomnost, doteky, polibky. Na malou chvíli zapomněla na všechno, co se dělo kolem. Zřejmě už potřebovala na chvíli vypnout, nemyslet na nic. Kayn jí v tomhle pomáhal víc, než si myslela. Zavrněla a vzdychla jeho jméno. Tělo víle hořelo touhou a chvělo se při každém doteku. Jemně si skousla spodní ret a pousmála se, jakmile slyšela jeho slova. Nahnula se k jeho uchu a tiše zašeptala.* Jak si přeješ. *Lehce skousla jeho ušní lalůček a své pohyby rukou v jeho klíně skutečně zrychlila. Sama už vzrušením bláznila.* Chci tě Kayne… *Vydechla po chvíli.*
*Kayn pocítil, jak se přes jeho tělo přelil pocit chladu a tepla najednou. Následně na to se jemně nadzvedl, podívals e na Cali pod sebou a vydechl. Pak už se sklonil, a zlehka dal její ruku na stranu. Aniž by se pak nějak zdržoval, prostě do ní vnikl, tak, aby jí i sobě dal to, co chtěli. Vše to bylo tak zvláštně intenzivní, tak povědomé a na jednu stranu cítil jako kdyby to i tak bylo zakázané. A taky že by mělo snad i na jednu stranu být. Kaynovi to ale bylo momentálně jedno. prostě se k ní naklonil, rty políbil její krk, do kterého ji kousl a jal se přirážet.*
*Cali se mu zahleděla do očí a jen se lehce pousmála. Proto, když jí dal ruku na stranu a konečně do ní vniknul, dala si své nohy kolem jeho pasu a pevně je stiskla. Jednu svou ruku měla stále vpletenou do Kaynových havraních vlasů, jenž svírala ve své dlani, zatímco tu druhou se chytila jeho ramene. Zaklonila hlavu dozadu a přivřela oči. Z úst jí unikl hlasitý sten. Jakmile fér začal s přírazy, Cali vzrušeně vydechla a ještě víc stiskla jeho vlasy. Boky mu vycházela vstříc, přičemž se tiskla víc svým tělem na to jeho.*
*Kayn se dlaněmi opřel o postel vedle její hlavy a shlédl dolů na ni. Pak se naklonil, aby mohl políbit její rty, přičemž nepřestával ve svých přírazech. Pokračoval tak dál a dál, tak, aby dovedl Cali k vrcholu a sebe taky tak. I přes to ale cítil v těle lehké pnutí a nejenom to, až zvláštně povědomou horkost.* /Teď ne, teď ne.../ *Doufal, že to je jen kvůli počasí jež bylo venku a kvůli tomu, v jaké situaci se nacházeli. Proto hned poté, jak sám vyvrcholil, tak ještě přidal na tempu, aby i svou partnerku mohl dovést k dokonalému pocitu extáze.*
*S lehce pootevřenými rty Kaynovi pohlédla do očí. Jakmile ji políbil, zprvu jej lehce kousla do rtu, než mu polibky oplácela s vášní a dravostí, jež pociťovala. Pokojen se linuly její slastně vzdechy propojené s výdechem jeho jména. Když pak vyvrcholil, Cali netrvalo dlouho dosáhnout svého vytouženého konce. Po pár přírazech se její tělo napnulo, načež jí zaplavila neskutečná vlna extáze. Spokojeně vydechla a s úsměvem na tváři pak Kayna políbila. Jen co se odtáhla, koukla mu do očí.* Páni…
*Kayn se na ni jen zlehka usmál, než se pak ale odtáhl a nadechl se.* Dáme si...dáme si vanu? Pokud ti nebude vadit studená voda...musím se zchladit.. *Podotkl Kayn, který se na ni zadíval a aniž by jí dal možnost odpovědět, nebo něco udělat, tak pokud se nechala, vzal jii do náručí a nesl směrem do koupelny. Pokud ne, jen se na ni usmál a odebral se tam sám. V obou případech ale začal napouštět vodu do vany a dal si záležet na tom, aby byl kohoutek pouze otočený na straně studené vody. Tušil, že by to mohl zvládnout, ale chtěl tomu předejít. Záchvat nechtěl určitě dostat teď, tady, ve světě lidí.*
*Cali jen souhlasně přikývla.* Jsem zvyklá plavat v zamrzlém jezeře kousek od skrýše, takže studená koupel mi opravdu vadit nebude. *Pronesla a pak se nechala odnést, načež si dala ruce kolem jeho krku. Když čekala v jeho náručí, až bude vana napuštěna, naklonila hlavu lehce na stranu a koukla na něj. Cítila to sice na těle, ale i tak položila jednu ruku na jeho hrudník.* Když jsi řekl, že se chceš zchladit, myslela jsem, že jsi tak žhavá ještě ze sexu… ale ty… jsi horký celý a až příliš. Kayne, jsi v pohodě? *O jeho záchvatech neměla moc ponětí. Nikdy jen přímo nezažila. Tedy jednou, ale to byla sama v dost špatném rozpoložení, aby si to nějak více pamatovala nebo to vnímala.*
*Kayn se pak ponořil do vody a pokud sii chtěla přisednout, posunul se a zavrtěl hlavou.* Ne, nejsem, každým dnem očekávám záchvat...jen nevím, kdy přijde, snad někdy, až budu na zimní dvoře. Tak nějak se snažím tomu předejít, aby se to nestalo teď a tady...to bude dobrý, opravdu.. *Hlesl tiše a zaklonil hlavu, opřel si ji za sebou o okraj vany a zavřel oči.* Jen potřebuji chlad.. *Podotkl, ačkoliiv měl pocit, že už jen kvůli počasí tak díky jeho tělu bude voda po chvílii vlažná.*
*Mladá víla si vlezla za ním do vany a sedla si naproti němu.* Jak moc je to zlé… když se to no… když se to spustí? *Optal se zvědavě a chvíli jej pozorovala, nad něčím přemýšlela. Po chvíli se usmála a přesunula se tak, že mu seděla obkročmo v klíne.* Trochu ti pomůžu. *Hlesla a jen co to dořekla, tak nechala opadnout iluzi, jenž kryla její pravou podobu. Kůže jí pobledla a oči zmodraly. Položila ruku jeho hrudník v místě, kde měl srdce a soustředila se. Její ostré nehty zmodraly a kůže na ruce ještě více zbělela, snad jako kdyby mrzla. Kayn mohl pocítit jak se jeho tělem rozléval chlad. Nebyl však nepříjemný, spíše naopak. Cali se tak snažila opatrně chladit jeho tělo, aniž by mu nějak ublížila nebo jej nechala zmrznout. I voda ve vaně byla o něco ledovější.* Lepší? *Koukla na něj, v tu chvíli už i její rty byly modré.*
*Kayn se na ni podíval a povzdechl si.* Myslíš...jaký je to pocit? *Optals e, jestli porozuměl dobře její otázce. Pak už ale sledoval to, co dělala, to jak se voda kolem něj ochladila a stejně tak i jeho tělo. Musel uznat, že to bylo příjemné, a uklidňující. Vzal její dlaň do své ruky a vydechl, jemně ji stiskl a podívals e na ni. Od rtů mu vycházela pára, jak byl vzduch kolem nich chladný.* Mohu ti to ukázat.. *Pověděl a jemně se natáhl, své čelo opřel o to její a skrz telepatii a manipulaci mysli jí do hlavy vložil to, co si zažíval, když se mu to dělo. Ovšem jen okrajově. Paniku, bolest, strach ze smrti. neskonalý žár, který ho sžíral, pocit jako kdyby se vařil ve své kůži, tiché volání o pomoc z toho, jak nemohl ani pořádně použít své hlasivky. Bezmoc většinou odkázanou na pomoc druhého. A potom i pocit úlevy, který přišel, když jej někdo prudce zchladil. Vše bylo ovšem jen jemné, aby tím cali nějak neublížil.*
Jo, myslím. *Odpověděla a dál jej lehce chladila. Ona si na chlad už nějak zvykla, žila přece jen na Zimním dvoře. Měla ráda vodu a od mala se jí učila ovládat jako prioritní živel, ovšem poslední dobou tíhla především k zimě a ledu, který si oblíbila a dokázala s ním docela dost věci. Když zmínil, že jí to spíše ukáže, přikývla a nechala ho. Opřela si čelo o to jeho a zavřela oči. Myslí jí prolétly věci, které jí tam Kayn vložil. Mohla tak poznat, co cítil a zažíval. Neměla ani ponětí, že to bylo až tak zlé. Když nakonec oči otevřela jen na něj překvapeně koukala a mlčela.* Netušila jsem, že je to až tak… zle. *Pronesla po chvíli.*
*Kayn si lehce povzdechl.* Inu, spíš si to představ ještě horší. je to jako...jako kdyby jsi nemohla nikam utéct...nikam....ani si nijak pomoct. Ten pocit bezmoci, toho, že jsi odkázaná na někoho jiného, je to hrozné...a čím dál tím více častější...přál bych si abych to mohl zvrátit, jistě, ale je to můj trest. S tím už se taky musím smířit. Tohle je, jaks e to říká, ano. Karma. *Podotkl a jemně vzal její dlaň, do které ji políbil. pak se jí koukl do očí.* Vrátíme se na dvůr...co ty na to?
*Naklonila hlavu lehce na stranu a poslouchala jeho slova.* Karma nebo ne. Třeba to jednou zvrátíš, třeba najdeš způsob, jak se toho zbavit. I když si třeba myslíš, že je to nemožné. Hele, nedávno jsem někde slyšela… nebo četla, viděla… no to je jedno, prostě někdo říkal, že i nemožné se může stát možným. A třeba na tom je něco pravdy. *Pousmála se. Sama se toho tak trochu držela, akorát ona se spojením s Mordredem.* Mimochodem, když budeš někdy potřebovat zase trochu ledu, jsem tu. *Uculila se a koukla Kaynovi do očí, pak přikývla.* Asi ano… mám teda jít s tebou na vévodství?
*kayn se na ni jemně usmál.* Bude se mi to hodit, tohle je...bylo to příjemné. *Podotkl Kayn a zlehka se nadechl.* Děkuju ti, za všechno. Za vstřícnost, přítomnost i pomoc. *Hlesl a pak kývl na souhlas.* Ano, asi bychom mohli, pomůžeš mi na vévodství? Mám tam své lektvary, a je tam dakath.... nechci, aby mě to chytlo když budu sám, chci se té možnosti vyhnout... *Vysvětlil.*
Naučila jsem se pár nových triku, tohle je jeden z nich. Takže jsem ráda, že posloužilo jak mělo. *Uculila se. Pak jen naklonila hlavu na stranu a koukala na něj.* Vím, že tě štvu a jsem občas jako osina v zadku. Ale ty jsi mi nabídl pomoc jako první a ne zrovna malou. I když jsi nemusel. Mohl ses na mě vykašlat, ale neudělal jsi to. *Zvážněla.* Asi jsem nějak… hm cítila, že… bych ti to měla oplatit. *Dodala pak. I když to neřekla nahlas, svým způsobem si toho vážila.* A na vévodství ti pomůžu, to se nemusíš bát. Napíšu pak ohnivou zprávu Mordredovi a někam se u vás zašiju. Abych řekla pravdu, nemám chuť se potkat s tvou ženou.
*Kayn kývl na souhlas.* Dobře, tak...dobře. Děkuju. *Vydechl a napsoeldy ji políbil. Pak už jen počkal, až se ještě více zchladí a když se oblékli, enchal si pomoct na dvůr.*
*Polibek mu opětovala. Když se pak odtáhla, pohodlněji se posadila a dál jej chladila svou magií. Nakonec se oblékli a spolu pak zamířili na jeho vévodství.*
*Elias je v New Yorku již pár týdnů, ale nejprve musel uspořádat několik věcí kolem fungování podniku. Hlavně si najít byt, který by mu vyhovoval. Peníze nebyli problém, ale horší to bylo s architekturou nabízených bytů. Z nějakého důvodu má velké množství francouzská okna. Takže zatím bydlí ve sklepě, kde skladují veškerý kontraband. Když padne tma, tak vyrazí se svými dvěma drahoušky na procházku. Oba dobrmani ho poslouchají na slovo, oběma je rok a ukradl je na čínském trhu, kde je prodávali jako jídlo. Což on odmítl a začal je cvičit od štěněte. Dojde do parku na větší travnatou plochu a tam je pustí. Oba psi se rozběhnout prohledávat. Očichavájí všechno a jako by hledali poklad. I když ho spíše plánují někde položit.*
*Poté, co se vrátila se Zaynem z nákupů jej nechala po dlouhém dni odpočívat a sama vyrazila ven. Oblékla se do černé košile doplněné o stejnobarevný korzet se stříbrnými ornamenty, tedy spíše jen lesklými ozdobami, které stříbro připomínali, materiál byl spíše jen z pevného plastu. Na nohy si vzala černé kalhoty, na stehna si připásala své dvě dýky. Ovšem, co už ze stříbra bylo byl její vějíř, každý hrot jednotného článku ostrý jako břitva, který měla umístěný v pouzdře pevně u pasu. Visela zavěšená hlavou dolů, stříbrné vlasy jí splývaly rozpuštěné dolů, pod ní bylo ještě dost místa na to, aby se při pádu nezranila. Ačkoliv její nohy ještě jistila jedna větev, vytvořená pomocí její elementární magie. Sledovala dění kolem sebe, a nakonec jí pohled padl na dobrmany, kteří začali pobíhat kolem po trávě.* No ale hele, hafíci! *Ušklíbla se sama pro sebe Neri a zkoumavě naklonila hlavu na stranu.*
*Elias má na sobě bílou košili a světlé rifle, ale přesto jsou čisté. Sleduje psy a vidí jak je něco zaujalo na stromě, tak dojde blíž.* Ah, tak tohle vás zaujalo Keikane a Kiro.* Usměje se. Oba psi se na něj podívali a došli k němu, aby se nechali pohladit.* Snažíte se přijít na nový způsob zničení vašich sousedů?* Zeptá se a přitom mávne na pozdrav. Drží si od ní odstup, aby nenarušil její osobní prostor a přitom i ten svůj. Sáhne do kapsy, kde má pamlsky, ale nemá v plánu je vzít. Keikan a Kira si však před něj stoupnout a vrtí svými nezkrácenými ocasy v naprosté synchronizaci.*
*Nerissa, jakmile spatřila přicházet nejspíše majitele, jemně naklonila hlavu na stranu a zadívala se na dotyčného.* Hmm, sousedy většinou mám krátokodobé, buď se často stěhuji já a nebo oni. *Ušklíbla se a pomalu spustila dolů jednu svou rukou, jakoby čekala že se jí nějaký ze psů dotkne. Ovšem byla i připravená ji případně stáhnout, kdyby chtěli snad zaútočit.* Tak nějak... hm...jen se dívám kolem. Říkám si, není na procházku pozdě? V tuhle dobu moc lidí své psí miláčky nevenčí. *Uculila se víla.*
*Dívá se na ni a pozoruje psi, kteří pochopili, že nebude pamlsek a tak se otočí na ženu. Oba si ji očichají a Kira si čumákem jasně vynucuje pohlazení dané ruky. Přeci jen nejsou v pracovním nasazení.* Aha, tak to jo.* Prohlásí a sleduje Keikene, který o ženu nejeví zájem a více ho zaujal trs trávy.* Sluníčko mi nedělá dobře a já s nimi rád chodím ven. Navíc tu nepotkám majitele malých psů s jejich nevychovanými společníky. Kira i Keikan nemusí psy, menšího vzrůstu jak jsou oni.* Ušklíbne se a podívá se na ni.*
*Nerissa na chvilku zaváhala, ale když se k ní jeden ze psů opět natáhl, jemně jej pohladila po hlavě. Pak ruku opět stáhla.* Ach, jistě. Chápu. Inu, tak v tom případě je tahle doba ideální, řekla bych. *Pronesla, vyklínila svou nohu ze sevření větve, seskočila ladně na zem a přidřepla si. vlasy si pak hodila z ramen na záda a natáhla před sebe jednu ruku, směrem k jednomu ze psů.* Pohybuji se tu často, ale nemohu říct, že bych vás tu viděla. Přistěhoval jste se, či jsme se jen míjeli hodinou a místem? *Zeptala se Nerissa.*
*Elias ji sleduje a poslouchá a mezitím Kira mrská ocasem nadšením a čeká na pohlazení. Přeci to nemůže skončit jen jedním. Keikan ženu ignoruje.* Asi místem a předtím časem. Nedávno jsem se do New Yorku vrátil. Naposledy jsem zde byl během roku 2020. Dohlížel jsem na jednoho kluka, co se dostal do potíží a nastoupil do vězení. No a teď sháním byt. Zjistil jsem, že v současné době jsou moderní příšerná akvárka.* Odfrkne. Keikan však náhle zpozorní a stejně tak Kira. Oba si stoupnou před Eliase i ženu a dívají se jedním směrem. Elias se tím směrem podívá a vidí, jak tam jsou dva muži, co si něco vymění a pak odejdou.* Hm, zdá se, že některé věci se nemění.* Zasměje se.*
*Nerissa se ušklíbla a pak se na něj zadívala. Od psů zvedla pohled k dotyčnému a naklonila zlehka hlavu na stranu.* To je pravda. Většinou mají velká okna. No ale...velká okna znamenají velký přehled, řekla bych, no ne? Alespoň budeš mít výhled. Ti, u kterých bydlím si to vždy většinou vychvalují. *Podotkla a pokrčila nad tím rameny.* /Navíc, kdybych někoho chtěla vyhodit z okna, mám větší pravděpodobnost k úspěchu./ *Pomyslela si. Pak se otočila směrem, kterým se dívali.* Hah, no jo. Pořád je to New York, velkoměsto, kde není čemu se divit. *Zasmála se.*
To ano, ale jak jsem říkal, sluníčko mi nedělá dobře.* Vysvětlí a ušklíbne se. Přeci jen vypadá jako albín, takže se to může spojit s tím a ne jen s jeho vampirismem.* Pravda, je zajímavé, že v každém velkoměstě to tak je. Já tak radši prodávám čínské bylinky.* Zazubí se. To že jde o magické čínské a japonské bylinky byla věc druhá. Přesto díky tomu dokáže vydělat dost a dokonce pro některé čaroděje nebo vlkodlaky z Asie dostat jiné produkty, které jsou jen v Americe. Mimo jiné dokáže zařídit nebankovní půjčky. Psi se uklidní a vrátí se do prohledávání okolí.* Jinak, já jsem Elias Tarüs.* Představí se a ze zvyku dá spíše úklonu nežli potřesení rukou.*
*Nerissa jen nadzvedla obočí.* Hm, to není něco co by snad závěsy nevyřešily. *Podotkla a zkoumavě si ho sjela pohledem.* teda pokud nejste upír, že jo. To by možná někdy nepomohlo ani to, je to nespolehlivé. *Podotkla a naslepo vystřelila, i když, Nerissa random prostě jen tak. Pak se posadila do trávy a pohodlně se opřela.* Čínské bylinky? Hm, no jistě, to zní dobře, pro mne leč i tak neznámě. *Zhodnotila. Jakmile se představil a jemně se uklonil, Nerissa vyskočila na nohy, oklepala si z oblečení trávu a pak i ona vysekla poklonku, jak bylo jejím stylem, dost rozvernou.* Můžeš mi říkat Nerissa. *Uculila se a přešla rovnou k tykání.*
*Podívá se na ni a nakloní hlavu na stranu.* To je nespolehlivé.* Řekne a jako by ignoroval to o upírovi, ale v podstatě na to reaguje.* Jo, jde o speciální byliny vytvořené osobami, kteří mají polovičatou krev.* Řekne a naznačí tak, že jde o magické věcičky.* Klidně se můžeš stavit, až najdu vhodné místo.* Zazubí se na ni.* A těší mě.* A naváže na její tykání.* Jen nevodit kočky, ty my stačili uhlídání toho kluka.* Zasměje se.*
Hm, polovičatou krev? *Ušklíbla se. Pak se ale zamračila, když se jí v ruce objevila ohnivá zpráva. Jako kdyby naprosto přešla ten fakt, že naproti ní někdo stál- přeci jen, byla to víla a ještě k tomu Nerissa. Krytí stínového světa jí bylo povětšinou cizí. I tak se ale raději otočila, jen aby zjistila že jí shání její známá čarodějka, která pracovala i pro Aless. pak se na něj otočila.* No, snad se naše cesty zase spojí. Musím letět. A hezcí psi, to se musí nechat. *Mrkla na Eliase, než pak mávla a zmizela ve tmě parku.*
Jeden rodič má rohy.* Ušklíbne se a pak ji sleduje.* Určitě. Budu se na to těšit.* Usměje se a hvízdne a psi k němu přiběhnou.* To je určitě potěšilo.* Řekne a sleduje dívá se na psy, jak se za ni dívají a vrtí ocasem než zmizí a pak se podívají na svého pána.* No co? Běžte vykonat potřeby ať můžeme do práce.* Prohlásí a psi ho poslechnou a pak spolu s ním odejdou.*
*Konečne má zase po dlhom čase deň volna kd nemusí biť na hliadke alebo upratovť v inštitúte a tak sa viberie do mesta. Má na sebe svoju oblúbené oblečenie potrhané rifle a tričko bez rukávou so zbraní má pri sebe len ostrie a dve díky. Obuté má kanady a samozrejme nechída ani jej čiapka s pentagramom ktorá jej zakríva uši. Dnes nemá náladu používať ilúzie. Tesne pred odchodom s inštitútu zavolá Tonke svojej upírskej kamoške s ktorou sa spoznala keď prišla do mesta a rýcho si dohodne stetnutie v jednom zapráskanom bare v Bronxe. Potom sa viberie na cestu nastúpi na metro a nechá sa doviesť nedaleko dohodnutého miesta. Zvišok cesty pôjde peši.*
Tohle je moc hezký, nemyslíš si? *Pověděla Nerissa, Seděla na klíně Zaynovi, doktora, kterého potkala nedávno a trávila s ním následně čas. Líbilo se jí na něm, že i když to byl statný muž, byl zároveň dobrá duše, která se dala snadno zmanipulovat. Také ocenila ten fakt, že nebyl jako ostatní lidští muži, které většinou potkávala. tenhle byl galantní, opatrný, jistě submisivní a to se Nerisse zamlouvalo. jemně mu dala pramínek černých vlasů za ucho a políbila jej na rty.* Přinesl by jsi mi prosím z auta mé cigarety? Ještě objednám pití a půjdeme kouřit. *Mrkla na něj a vstala. Zayn udělal stejně tak a s jemným úsměvem zamířil ven z klubu. Nerissa se mezitím otočila k baru.*Ještě jednou dvě dvojité vodky. *Mrkla na barmana.*
Vstúpi do treťo triedneho zapráskaného baru osvetleného len tlmene niekolkími svetlami ktoré ešte fungovali a rozhliadne sa okolo. Toto rozhodne nieje miesto kam by zanmieril slušní človek. Fetáci, prostitútky, kriminálne živli. Jak civili tak podsveťania..... Zhodnotí čo vidí okolo seba a pomalím krokom sa vidá k baru abi počkala na Tonku. Sadne si na ošúhanú barovú stoličku a kívne na barmana. Panáka vodky. Objedná si a oprie sa o bar. V tonto podniku rozhodne nieje prvý krát a ironicky sa tu cíti lepšie než v inštutúte. /Spodina medzi spodinou./ Prebehne jej hloavou myšlienka ktorej sa uchechtne a kopne do seba panáka ktorí pred ňou pristál. Ešte jeden. Povie barmanovi a pohladom zachití mladú ženu ktorej najskôr nevenuje pozornoť ale potom si ju obzrie lepšie. /Tú som tu ešte nevidela./ Povie si zo zamračením a dalej ženu pozoruje.*
*Nerissa si počkala na to, až se jí dostane jejího pití a pak se usmála. Následně na to vstala a mrkla na barmana a vydala se ven. Jaké bylo ale její překvapení, když zachytila pohled mladé ženy. Moc si ji neprohlížela, jen na ni mrkla a uculila se, poslala jí vzdušný polibek a radostně vyšla z baru ven v momentu, kdy zaslechla zvuk střelby. Poplašeně vykulila oči a zamířila rychle ven, před bar, kde spatřila dovijici mužů, kteří stáli před Zaynem, který se držel za ránu, která mu prošla nejspíše bokem.* Zayne! *Vyhrkla ihned a doběhla k němu. Spatřila, jak muži, kteří od něj utíkali drželi v ruce jeho peněženku. Nerissa zavrčela. Jindy by se za nimi pustila se záminkou zabít je, ale nyní se věnovala svému dokotorovi, kterého si tak oblíbila.* Notak, broučku, koukni na mě. Pomooc! Zavolejte někdo pomoc, prosím! *Křikla Nerissa, zatímco mu tlačila rukou na ránu.*
Stále pozoruje blondínku keď sa ozve strelba vsskoči zo stoličky a vibehne pred bar. Dvojica mužov zrejme páchatelov práve mizne v tme a žena ktorú predtím sledovala klačí nad postrelením mužom. Viťiahne molil a vitočí 911. Zatial čo behom príde k dvojici na zemi a kakne si k nim. Operátorovi záchranej službi ríchlo popíše situáciu a nadiktuje mu tiež adresu baru. Strhne si čiapku a priloží ju postrelenému na ranu abi spomalila krvácanie. Poriadne na tú ranu tlačte slečna. Záchranka je už na ceste. Pane, Pane počujetema?!! Vidržte pomoc už ide.... Snaží sa zraneného udržať pri vedomí. Sama nevie čo presne má robiť abi nejak pomohla. Stélu použiť nemôže a čo sa tíka páchatelov toto je ludský zločin takýe sa dotoho nemôže pliesť.*
*Když k nim přistoupila žena, tak tiše zavrčela. Pak ale čepku stiskl a natlačila mu ji více na ránu.* Vydrž, drahoušku, ono to přejde. *Vydechl tiše Nerissa, zatímco se na ni Zayn jen povzbudivě usmál. Pak se letmo koukla na ženu vedle sebe.* Vtipné, sám je doktor, a teď jednoho potřebuje. *Podotkla a dál mu tlačila na ránu.* Děkuji za pomoc, drahá. *Hlesla ještě Nerissa směrem ke Kyle a když se jemně sklonil dolů k Zaynovi, její vlasy jí lehce sklouzly z uší a odhalily tak špičkou zakončené ucho.* Ne že budeš hrát...jak se to říká...ano...hypochondra... *Ušklíbla se.*
*Už začínalo biť počuť sirény sanitky. Kyla si trochu vydýchne, zranenie sa nezdalo biť až tak vážne a muž bol pri vedomí.* To nestojí za reč. Odpovie Neri. Potom sa už len dáva pozor na zraneného kím nepríde sanitka. Keď sa k nemu Neri nakloní a vlasi jej odhalia uší Kyla prekvapene nadvihne obočie a sama si uvedomí že čiapku ktorá skrívala jej vlastné uši teraz víla zastavuje svojmu priatelovi krvácanie. Skôr tam bude každého komandovať jak ho majúú liečiť. *Utrúsi nervózne vtip. Záchranka konečne zastaví a zraneného si vezmú na starosť zdravotníci. Netrvá dlho a muž je v sanitke pripravený na cestu do nemocnice.* To bol teda zážitok. *Vydýchne si Kyla a pozrie na vílu.* Nedáte si niečo na zahnanie stresu? *Spíta sa a mikne bradov naspeť k baru.*
*Nerissa sledovala dění před sebou a to, jak sanitka nakonec odvezla Zayna.* Ten je až moc uťáplý na to, aby jim byl nadával. *Ušklíbla se dívka a pak si jen povzdechla. Následně na to se podívala přes rameno na ženu, která jí pomohla.* Děkuji vám za pomoc, ten muž pro mě, no řekněme, dost znamená, určitě. *Podotkla dívka a pak se dlouze nadechla.* tedy, chvilku, třeba mě to brzy přejde ale proteď jsem ráda, že je naživu. *Usmála se Nerissa na ženu a natáhla před sebe ruku.* Můžeš mi říkat Neri. *Uculila se na ni a zlehka naklonila hlavu na stranu.*
*Nad Neriními poznámkami sa pousmeje.* To nič nebolo.... *Odpovie a príme podávanú ruku.* Kyla *Povie len a zamieri do baru.* Dnes som nečakala takéto predstavenie. Jeden si ani nemôže dať volno. Práva ho prenaleduje aj do špinavého baru.* Posťažuje sa a zakrúti hlavou. Zazvoní jej mobil na ktorí jej príde správa od Tonky že sa za stretnutie nemôže dostaviť.* Skvelé ešte aj toto.* Povie naštvane a vojde do baru k svojej stolička a pitiu.. Ak ju Neri nasleduje otočí sa na ňu.* Odkial vlastne si? A čo taká víla robí na mieste ako je toto? *Spíta sa a exne ďalší panák.*
*Nerissa pokrčila rameny.* Inu, někdo na to má prostě špatné štěstí. Řekla bych, že kdo je tomu předsouzený, tomu se to na paty prostě lepit bude. Ale, teď bych si dala panák. Mohu tě na něco pozvat? Zachránila jsi mému doktorovi asi život, tak tohle bude skutečně to nejmenší. *Pověděla Nerissa. Pak zvědavě naklonila hlavu na stranu, ale nakonec se zaměřila na její otázku.* Inu, tak nějak zkoumám nové podniky. Tohle prý byl jeden, kam Zayn často chodí, chtěl mi ho ukázat. Spíš mě zajímá, co v takovém podniku dělá lovkyně? *Optala se Nerissa.*
Hej, štastie je sviňa čo. *Pritaká na jej a potom len počúva čo rozpráva.* Ale prosím ťa urobila som zrovna tolko čo ty. *Mávne rukou nad jej ponukou potom ale dodá.* Ale ak na tom trváš tak pijem vodku. *Zadíva sa na Neri a nakloní hlavu na stranu.* Páni ako sa slušný chlap dostane sem? *Spíta sa rečnícku otázku a kopne do seba ďalšiu vodku.* No mala som sa tu stretnúť s kamarádkov ale to jak sa zdá padlo. *Odpovie a pokrčí plecami. Predtím jej to nedošlo ale čím ďalej tím viac sa jej zdá že túto vílu odniekial pozná ale nedokáže si ju zaradiť.* Nebola si niekedy v norsku? *Spíta sa ale sama si nemislí že by sa stretli tam.*
*Nerissa se na ni uculila a poupravila si svoje oblečení, které se skládalo z černých šatů nařasenou sukní. Vlasy měla v culíku, který zdobila černá mašle.* Tak fajn, vodka tedy. Dobrý výběr, dám si s tebou. *Usmála se víla a zamířila zpět do baru, občas se koukla, jestli jí Kyla následuje a nakonec tedy objednala drink pro sebe i pro ní. Pak pokrčila rameny.* kdo ví, sama ho teprve poznávám. Třeba není tak slušný jako jsme si o něm zatím myslela. *Povzdechla si Nerissa. Pak kývla hlavou.* No, jelikož moje společnost tu také není, tak si můžeme vystačit samy, co myslíš? *Zeptala se. Pak zavrtěla hlavou.* Ne, nikdy. I když, prý je tam hezky. *Podotkla.*
Hmm, možno nie. Ale buď úprimná ak bi to bol takí anielik bola by to potom nuda nie? Zasmeje sa a kopne do seba ďalšieho panáka. Do hája musím brzdiť inak skončím pod stolom… Povie si a keď pred ňou pristane ďalší pohárik nechá ho ležať. Hej to bude super babská jazda Prisvedčí a oprie sa lakťom o bar. Mala by si tam niekedy zájsť tda ak nebudeš lutovať. Zavrtí hlavou a konečne vzdá svoje hádanie odkial Neri pozná. Ppočuj mám taký pocit že ťa odniekial poznám ale nedokážem si vspomenúť odkial. Nestretli sme sa už?
*Nerissa sledovala, jak se lovkyně usmála a musela nadzvednout i ona koutky rtů do úsměvu. Pak ale zavrtěla hlavou.* Ne, v životě jsem tě neviděla...ovšem, možná jsme se viděly na nějakém jiném místě. Jsem tedy většinu času ve Faerii, ale pokud jsem tu, tak se potlukuji tak nějak kolem barů a klubů. Poslední dobou jsem byla často v Pandemoniu, je to poblíž Institutu, ne? Možná, že jsi mě mohla vidět tam? *Tipla si Nerissa a sama se napila.*
Hmm, možno..... *Dodá mapoli zamyslene ale nakoniec to nechá tak. Veď sa časom určite vspomenie.* Vo Faerii som ešte nebola. Aké o tam vôbec je a z ktorého dvora vôbec si? *Zarazí sa pri svojej poslednej otázke.* Teda ak ti nevadí že sa pítam. *Rozpačito si prehrabne vlasi akoby si nimi chcela zakriť svoje vlastné špicaté uši aj kd nato ich má príliš krátke. Ale svoje otázky myslela vážne a sa zaujatím počúva všetko čo by jej víla mohla povedať.*
*Nerissa se usmála.* Jaké to tam je? Inu, jakožto někdo kdo odtama pochází ti mohu říct, že krásné, samosebou, ovšem, pro mne už to je stereotyp. Viděla bych to jinak já a někdo, kdo by tam přišel poprvé. pro mne už to je...inu...sterotypní svět, ano. Ale má své kouzlo. neříkám, že tenhle svět jej nemá, ačkoliv...ačkoliv Faerie je kouzelnější. jsem se Zimního dvora. *Podotkla s úsměvem na tváři, a jednu nohu si přehodila přes druhou.* Určitě nevadí, kdyby mi to vadilo, tak ti nebudu odpovídat. *Mrkla na ni Nerissa a pak naklonila jemně hlavu na stranu a sjela si kylu pohledem. Jindy by už vymýšlela různé ptákoviny, ale věděla, že před lovkyní by se měla hlídat.*
*Zaujato počúva všetko čo jej Nerissa rozpráva a keď zmieni že je zo zimného dvora prekvapene nadbihne obočie. Matka jej raz spomenula že bi odtial mohol pochádzať jej otec ale sama si tím nebola istá.* Strašne rada by som sa tam niekey pozrela. *Poznamená a chce ešte niečo dodať alôe preruší ju muž ktorí sa k nim pridá a natiskne sa na bar príliš blízko k Neri než abi to bolo slušné. Je to muž asi okolo dvadciatky s nakratúčko ostrihaními vlasmi a je jasné že už má niečo vipité.* Pozvem ťa na drink čo piješ zlato? *Prehodí k Nerisse a z jeho správania je jasné že neberie "nie" ako odpoveď*
*Nerissa jí chtěla odpovědět, ale to se k ní natiskl muž. Nerissa se zamračila, sjela si ho pohledem, ale pak se otočila na Kylu. Usmála se na ni, odrazila se od místa, kde u baru stál muž a došla k ní.* Vlastně, nedala by jsi si pití ty? *Mrkla na ní a aby její divadýlko ještě více usvědčila, tak omotala Kyle jednu ruku kolem pasu, přitáhla si ji do náruče, opřela si bradu o její rameno a nadechla se její vůně.* Hraj se mnou, prosím... *Vydechla tiše, aby ji slyšela jen Kyla.
*Chce ožranovi iečo povedať ale to je už Neri pri nej. Akonáhle ucíti jej ruku na páse znervóznie a keď si ju Neri pritiahne k sebe stuhne ako lata. Keď jej potom zašepká jej prozbu uvolní sa a tiež ju obíme ale Neri stále zrejme môže pod rukami cítiť že sa úplne neuvolnila.* Máš pravdu ďalší panák by bodol vhod. *Adopvie a pritiahne sa k Neri ešte bližšie. Opilec na ne vivalí oči a zamračí sa.* Krása, ďalšie úchiláčky. Také ako vy len potrebujú poriadneho chlapa. To vás hneď vilieči. *Príde k Neri a chití ju za rameno.* Hej Tebe to hovorím. *Povie a silne ju zatiahne za rameno abi ju otočil k sebe.*
*Nerissa jen tiše zavrčela, zadívala se na muže a zamračila se.* Podívej, doporučovala bych ti, aby jsi si dal pozor na to, co říkáš. Nech mě na pokoji, nebo to s tebou špatně dopadne. *Zavrčela nebezpečně. Volnou dlaní chytla do ruky dlaň Kyly.* Navíc, nemyslím si, že by jsi se o něco chtěl pokusit tady, když tu vlastně jsou lidi. Někdo by tě určitě zastavil. *Pověděla Nerissa a zlehka si přejela jazykem po rtech. Jindy by ho rovnou někam vytáhla a zabila, věděla ale, že žena za ní je lovkyně a musí se mít na pozoru.*
Csss.... Také ako ty aj tak za tú námahu nestoja. *Zavrčí opilec naštvane. Otočí sa a odíde k nedalekému stolu odkial prišiel. Kyla jej stisk dlane opetuje a ďalej s Neri hrá ale ako náhle je muž z dohladu rýchlo sa od nej odtiahne.* Prasa jedno hnusné. Myslela som že nikdy nedá pokoj a budeme ho musieť spacifikovať. *Zavrčí a vipije pohárik čo jej pred nejakím časom barman doniesol.* Ale musím povedať že to naše divadielko bolo pekné /A príjemné..... Čo to kecáš zavri hubu./ *Okríkne sama seba a na Neri sa trochu nervózne usmeje.*
*Nerissa sledovala muže, jak odcházel a když se jim otočil zády, ještě na něj vyplázla jazyk. Pak se podívalaa zpět na Kylu.* To teda, musím uznat, že to bylo pěkné. Díky za spolupráci. Těchle...individuí, kteří si ani nezaslouží označení člověk, je tu tolik. Nenapočítala bych ej ani na prstu obou dlaní. *Povzdechla si a pak se napila.* Každopádně, dovol mě pozvat tě ještě na jeden drink, za tvou pomoc. *Nabídla se Nerissa, která se na Kylu zářivě usmála.* /Zatraceně, nebýt toho, že jsi lovkyně...tak bych toho chlapa už dávno nechala dusit v jeho vlastní krvi./ *Zavrčela tiše sama pro sebe v mysli.*
Rado sa stalo. S takímito blbcami mám problémi stále. Večne majú problémi s tím čo robíš s tím čo si..... *Nedopovie ale podvedome si znova prejde rukov po valsoch ako by si chcela vlasmi zakriť uši.* Skrátka to už premňa je skoro denná rutyna. *Na Nerin návrh rada prikívne.* Ďakujem, tak teda ešte raz dokola.* Povie barmanovi. /Je milá, možno by som ju mohla skúsiť niekam pozvať? Ako vážne mzslíš že by niekam išla zrovna s tebou?/ *Pri svojom vnútornom monológu prejde vílu pohladom.* /Radšej dopijem a pôjdem. Predsa len už začínam mať dosť a Aniel vie čo by som vivádzala./ Takže hovoríš že často chodíš do Pandemonia? Kedy sa tam chistáš nabudúce?
*Až teď si Nerissa všimla jejích uší. Proto když Kayla sáhla směrem ke svým uším, tak naklonila hlavu na stranu, přistoupila blíže a lehce chytla její ruku do té své, aby se tak mohla lépe na její uši zadívat.* Hm, to se jen tak často nevidí. Jaký rodič? *Optala se na to, z jaké strany má vílí geny. Tak nějak si domyslela, že asi lovkyni nebylo příjemné mít uši takto odhalené. proto použila iluzi, která jí špičky skryla.* Hm...lepší? *Optala se. Pak se na ni mile usmála.* To se mi líbí, hodná. *Mrkla na Kylu, a počkala, až se k nim dostanou jejich drinky. Pak kývla na souhlas.* Ano, jsem tam...jsem tam skutečně často. *Pověděla.* To nevím, až se mi zase bude chtít, jsem...no, řekněme, že se nedržím moc sterotypu ohledně toho, kam mne vítr zavane.
*Keď si Neri všimne jej uši najskôr na sekundu stuhne ale potom si uvedomí že jej to vlastne nieje nepríjemné.* Otec. A nepítaj sa odkial je lebo to netuším možno zo zimného dvora ale.... *Pokrčí plelcami.* S mamou sa stretávali asi len pár dní. *Keď na ňu víla zošle ilúziu zavrtí hlavou.* Nie prosím zruš to. Tu sa nemusím skrítvať. Narozdiel od inštitútu. *Poslednú vetu zamrmle polohlasne ale s tím ako je Neri blízku ju zrejme počuje.* Medzi podsveťanmi som sa vždy cítila lepšie než s lovcami. *Visvetlí a vpije posledného panáka ktorí pred ňou pristane potom sa na Neri zadíva.* To abi ame sa potom nejako skontaktovali.... *Nakrčí čelo potom viťiahne pero a kúsok papiera, napíše svoje číslo na mobil a dá ho Neri.*
*Nerissa se uculila.* Dobře, nebudu se ptát. *Zvedla pak ruce v obraně a ušklíbla se na lovkyni. Pak naklonila zvídavě hlavu na stranu.* Hm, vypadal jsi, že bys je chtěla skrýt, když je to tak, tak dobrá. *Usmála se, načež pak jemně pohla rukou a nechala iluzi padnout. Místo toho vytvořila jinou iluzi, v podobě květin žluté a růžové barvy za jejím uchem. Stejnou květinu pak vytvořila pomocí vodní magie v drinku Kyly, kdy nechala část pití zamrznout a vytvořit lesklý, průhledný květ.* lepší? *Optala se a zlehka si přejela jazykem po rtech. Jakmile jí pak předala lístek s číslem, jemně se Nerissa usmála.* Bohužel nemám telefon. Ale využívám ohňové zprávy. *Usmála se.*
No hej, starí zlozvik. *Pokrčí plecami. Ďalej len sleduje ako Neri čaruje.* To je super. *Skonštatuje potešene.* Nikdy som nezdedila nič z mágie víl. Popravde som vždi dúfala v piromanciu ale..... *Zasa len pokrčí plecami. Keď si víla prejde po perách jazikok, naprázdno prehltne a rukov zablúdi k nerisinej ale stiahne ju skôr než sa jej stačí dotknúť.* Jasné tak teda pošli správu až sa ti bude chcieť. *Povie a začudovane si uvedomí že sa jej začína točiť hlava a tiež sa začína správť uvolnenejšie než bi chcela alebo skôr mala.* Asi už budem musieť ísť.
*Nerissa ji pozorovala a usmívala se.* Inu, dobrá. Bylo to vcelku příjemné setkání. Díky za pomoc mému kamarádovi a taky za záchranu u baru. Asi taky půjdu, za chvilku. *Usmála se na ni Nerissa a sama se pak ještě otočila k baru.* Až budu mít čas a bude i vhodná doba, napíšu ti, dobře? *Mrkla na ni Nerissa.*
Tn nestojí za reč. *Mávne rukov.* Ja ďakujem za spoločnosť. *Vstane zo stoličky a virovná svoj účet u barmana, skontroluje či má všetky svoje veci a usmeje sa na Nerissu.* To určite urob budem sa tešiť. *Pre seba absolútne netipicky jej pošle vzdušný bozk a potácavím krokom sa vidá von z baru k najbližšej zastávke metra.*
*Nerissa jii ještě chvilku sledovala, usmívala se a poté, co se ještě chvilku napila zamířila do nemocnice aby zjistila, jak je na tom její lékařský objev.*
Ano pane doktore, byla jsem zlobivá holka, musíte mě potrestat. *Zakňučela Nerissa, která se otočila přes rameno na muže za sebou v bílém plášti. Ona sama byla ohnutá přes stůl, jednu nohu měla položenou na jeho desce, zatímco její sukně byla nadzvednutá a kalhotky pod ní roztrhané. Dívala se na muže za sebou s černými vlasy a brýlemi, které mohly mít sotva pár dioptrií. Doktor se po chvilce sklonil, jeho vlastní brýle jí nasadil, stejně tak jako jí s úšklebkem nasadil i jeho modrou kravatu a pak už se dál jal přirážet do jejího těla. Nerissa měla co dělat, aby se nezbláznila. Zrovna tohohle muže si vyhlédla nějakou dobu zpátky, když se s ním potkala v Pandemoniu a nyní se nacházela v jeho ordinaci na oddělené akutního přijmu. Dnešní den sem moc lidí nepřišlo, ačkoliv možnost, že sem dojde někdo kdokoliv zraněný tu byla. O to více se ale Nerisse tato situace, že je někdo spatří, zamlouvala.*
*Cali se opět nacházela v NY, tentokrát šla sama. Kayn trávil někde líbánky s Elisou a Mordred měl něco svého a jelikož se mladí víla nudila, rozhodla se na chvíli vytratit do světa lidí. Pamatovala si, jak to dopadlo posledně, proto si pomocí iluze nahodila opět jinou podobu, tak jako tehdy, když byla venku s Kaynem. I teď to byla krátkovlasá blondýnka. Která se procházela městem, jenže co čert nechtěl, připletla se do pouliční přestřelky nějakého gangu, i když se do toho nezapojovala a spíš se snažila zmizet, jedna zbloudila střela se k ní dostala a trefila jí do paže levé ruky. Sama si to neměla momentálně jak ošetřit, proto si řekla, že zkusí nemocnici, která byla poblíž místa. Došla dovnitř a rovnou na urgentní příjem. Druhou rukou si držela ránu. Už chtěla něco říct zeptat se, jestli tady někdo je, když k ní dolehly zvuky, jež moc dobře znala. Popošla blíž a naskytl se jí pohled na doktora, který právě nakládal nějakou holku.* No kurva. *Uchechtla se, když v ní poznala Nerissu.*
*Nerissa se otočila, jen se zamračila na nově příchozí a sjela si ji pohledem.* Neumíš klepat, nebo co kur...Cali! *Vyjekla, když i ona v ní poznala známou tvář.* Teda, počkáš na chvilku? ještě fakt jenom chvilku. *Vydechla, jasně značící, že už je kousek od vrcholu. Doktor by se byl odtáhl, ale Nerissa se na něj podívala.* Ne, to ne, pokračuj, ona počká, že jo? *Koukla na Cali. Doktor, kterému se se ze všeho toho a z toho, jak se zběsile pohyboval aby Nerissu i sebe dohnal k vrcholu zběsile pohupovala i jeho visačka. Nerissa se na něj podívala, jednu ruku dala dozadu a vydechla.* Ještě...ještě... *Hlesla a netrvalo to moc dlouho, co ona a společně s ní i doktor vyvrcholili. Neriisa zůstala ještě chvilku pod ním, než se uculila, otočila se, políbila jej a popadla jeho vizitku se jménem Zayn Smith, kterou si připevnila na tričko.* To byla jízda, to vám povím. *Uculila se, vrtátila mu alespoň jeho brýle a sama se posadila na lehátko. Doktor se podíval na Cali.* Co se vám stalo, u všech bohů? *Zavrčel, a zatímco si zapínal kalhoty, naznačil, aby šla k němu.*
*Cali nad tím jen protočila očima.* Příště se aspoň někde zašij, co kdyby přišel někdo, komu to nebude tak jedno jako mě a dostane ještě infarkt z pohledu na vás dva. *Ušklíbla se a nechala je, aby dokončili vyšetření, jež spolu praktikovali. Sama se přesunula k malému stolku, kde byly různé obvazy a gázy a jednu si vzala, aby si jí přitlačila na ránu. Opřela se o jedno z lehátek a čekala. Jakmile bylo po všem, tak se na doktora podívala.* Chytla jsem kulku, která byla určená někomu jinému, stane se. *Pokrčila rameny a pak se lehce zamračila.* Doufám, že dřív, než na mě sáhnete doktore, tak si umyjete ruce nebo dáte alespoň rukavice. Když už jste ty ruce měl kdoví kde. *Ušklíbla se a sjela s pak pohledem Nerissu.* Koukám, že se činíš, jak to jinak jde? *Optala se i když jí to bylo jedno, ale udělala to jen, aby řeč nestála.*
*Nerissa pokrčila očima.* To nevadí. Přeci jen, tady Zayn je doktor, on by ho z toho vysekal. *Ušklíbla se Nerissa. Doktor se zadíval na Cali, zrudl a pak se lehce zamračil.* O mých pohybech a krocích nemusíte dělat žádné pochyb .*Zavrčel a zadíval se na její zranění. Až pak si vzal rukavice, posadil se ke Cali i s kleštičkami z chirurgické oceli a dal se do práce s vyndaváním kulky. Nerissa mezitím pokrčila rameny.* Inu, to víš. Někdo musí. A proč si nepohrát? Náhodou, Zayn je takový bobík roztomilý. *Ušklíbla se a na to konto se doktor lehce začervenal.*
No jeden by pochyboval, ale to je jedno. Hlavně, když uděláte svou práci. *Lehce přimhouřila oči a sledovala jej, jak vytahoval kulku z rány na její paži. Pevně stiskla ruku v pěst, když tak činil. Sice jí to bolelo, ale ne tolik, aby to nešlo vydržet.* Doufám, že mi to zašijete hezky, nerada bych nějakou ošklivou jizvu. *Uculila se na něj. Pár už jich na těle měla, nejnovější byl ta na krku, kterou jí dýkou udělal jeden z vojáku. Už se ale skoro zhojila. Cali chvíli sledovala doktora, než se podívala na Nerissu.* Jo něco na tom bude. Říká se, kdo si hraje nezlobí co. *Ušklíbla se, než si pak sjela Zayna pohledem.* No je to takový ten sladký typ. Pro tebe jako stvořený ne. Neboj, jen co mi to ošetří, tak vás nechám pokračovat v tom, co jste dělali. *Uchechtla se.*
*Nerissa si jen odfrkla.* To bych si vyprosila. Je...jo, je sladký. Myslím, že si ho nechám, že, doktore? *Uculila se. Muž jen lehce se smíchem zavrtěl hlavou a pak už se věnoval zranění Cali.* Hlavně bacha na železné věci, její tělo by na to reagovalo...špatně, asi nějaká nesnášenlivost. *Upozornila jej Nerissa. Doktor nad tím podzvednul obočí.* Hm, co přesně za vadu to je? Mohl bych udělat nějaká vyšetření, ale nebojte, železo se vás nedotkne. Ale říkám si, pokud s ním máte problém, tak jak je možné, že vás ještě neotrávila vlastní krev? *Optal se hravě Calipso.* /Nemá zrak./ *Oznámila víle Nerissa skrz telepatii.*
*Cali se jen uchechtla.* A co ti brání v tom, aby sis ho nechala? Když bude chtít tebe, proč ne. *Culila se od ucha k uchu a oba je sledovala, ale po Nerissině poznámce o nesnášenlivosti na železo se na doktora jen podívala.* Ano je to jistá řekněme alergie nebo něco na ten způsob, ale zvládám to, takže nepotřebuji žádné vyšetření. Postačí mi, když si dáte pozor a nic nepoužijete. *Pronesla a pak koukla na vílu za ním, načež přikývla, že rozumí.* Asi to bude tím, že tohle železo mi tolik nevadí, co já vím.* Uchechtla se a nechala ho dál dělat si svou práci.* Máš v plánu pak s doktorem pokračovat? *Optala se Cali víly, přemýšlela, že by skočila ještě do baru, ale nechtělo se jí samotné.*
*Nerissa se na ni zamračila.* hele, to nebyla žádná nabídka do diskuze. Vím, co chci a jak si to udržet. *Zavrčela nevraživě. pak už jen sledovala, co říkala Zaynovi. Ten kývl na souhlas a zvedl se, aby si do skladu vedle došel pro věci nezbytné na ošetření. Nerissa se usmála, došla až před Cali, kde zůstala stát a zadívala se na ni.* Řekněme, že ti do toho nic není. *Pověděla a položila jí ruku na rameno, kde měla střelnou ránu. Následně na to jí pohladila a palcem pak zatlačila do rány, odkud doktor před chvilkou vyjmu kulku.* Můžeš si toho svého bělovlasého amanta nechat, i když...možná se za ním zase někdy podívám. I kdyby ano, nebo ne...o Zaynovi nemusíš vědět vůbec nic, nebo snad ano, rybko? *Ušklíbla se a stisk o něco více upevnila, palec doslova bořila Cali do živého masa.*
*Cali se na ní podívala a jen protočila očima.* Když víš, tak se hned nečerti, jen tě popichuju, nemusíš hned vrčet, bože jsi nějak přecitlivělá ne. *Zamumlala mladá víla, která se jen za doktorem ohlédla, lehce si jej sjela pohledem, nebyl to její typ. Svůj pohled pak vrátila zpět na vílu, která už stála u ní.* A myslíš, že me to snad zajímá? Je mi u prdele co s ním uděláš nebo ne, chtěla jsem jen vědět, zda budeš mít čas, chtěla jsem jít do baru, ale asi na tebe seru. *Zavrčela. A ještě víc stiskla ruku v pěst, až jí zbělaly klouby na ruce. Bolelo jí to, ale nehodlala Nerisse udělat radost a snad jen pípnout.* Však nechám, jen se neboj a ty si nech toho civila, ten je mi ukradený. *Prskla po ní, načež pak vílu kopla do holeně a pokud pustila její rameno, tak se dívka odtáhla o kus dál.* Mrcho.
*Nerissa se ale jen uculila a po jejím pokusu o to jí kopnout ji jen popadla za vlasy a tvrdě jí trhla hlavou dozadu.* Uvidíme, ještě jsme se finálně nerozhodla. Možná bych si mohla dát Zayna a Mordreda naráz, co ty na to? *Ušklíbla se. To už se ale ozvaly kroky, jak se vracel doktor zpět. Nerissa odstoupila od Cali, opět se posadila na lehátko a prohrábla si vlasy. Pak se usmála.* její rána začala nějak víc krvácet, snad bude v pořádku. *Nadhodila hraný, starostlivý výraz, zatímco si dala ruku před pusu.*
*Cali jen tiše zavrčela a koukla na ni.* Na to zapomeň mrcho. *Pronesla skrz zuby. Jakmile se vrátil doktor, jen se na vílu ještě jednou zamračila, než se podívala a svou ránu. Měla sto chutí jí zabít.* To bude asi tím, že se do toho sral někdo, kdo neměl. A nedělej, že máš starosti. *Ušklíbla se na Nerissu, zatímco nechala, doktora Zayna, aby jí ránu znova očistil, zašil a pak obvázal.* Díky, nejste tak špatný. *Pronesla jeho směrem, když byl hotov, načež se na něj sladce usmála.* Jen si dejte pozor na ni, není tak svatá, jak vypadá. *Ještě jednou se koukla na muže v bílém plášti, než se postavila a koukla na Nerissu.* Užij si zbytek noci. *Po těch slovech se z nemocnice vytratila a zamířila zpět do Faerie.*
*Nerissa na ni jen mrkla, poslala jí vzdušný polibek a následně sama ještě zůstala s doktorem, než zamířila sama pryč, s ním po boku do jeho bytu.*
*V New Yorku je už zopár dní... možno nejaký týždeň a stále má pocit, že ešte nevidela "neočuchala" všetko čo mala možnosť. Dnes sa nechala unášať roznymi pachmi podsveťanov a zaujímalo ju kam sa dostane. Kde sa schádzajú, ale ako sa dostala na zdanlivo tiché miesto jej vlk sa v jej vnútri naježil a upozorňoval ju na možné problémy. Jo jasné akoby ich ona kedy brala na vedomie, však, a to ani nie je už jedna z tých mladých a nerozumných, no stále ju láka tajomno a mystično napriek tomu, že ju jej vlk mnohdy varuje.* /Magické.../ *Prebehne jej hlavou keď sa rozhliadne po ruinách a nosom skúma svoje okolie. Cíti toľko pachov premiešaných s mágiou až jej to opantáva myseľ.*
Dej si pohov, nechci zatraceně žádný problémy, ty vyšinutá mrcho! *Křikl Remi na postavu, která stála před ním. Byl se jen projít, tak, aby si mohl provětrat hlavu, nejlépe někde mimo lidi, aby zamezil případnému riziku, že někoho napadne. Rozhodl se, že místo jako jsou Ruiny pro něj budou dobrou volbou. Pokud cítil v blízkosti sebe lidskou energii, ihned se vydal rychle pryč. Les jej nakonec obklopil, stejně tak jako polorozpadlé ruiny, ve kterých ovšem narazil na mladou vílu která se očividně rozhodla že se právě Remi stane jeho dobrou obětí pro loupež.* Vážně, dej si pohov. Dám ti peněženku a ty zmizíš, dohodnuto?
*Nerissa, která do Ruin zamířila stejně tak, měla jediný záměr, jako většinu dní, když chodila ven. Chtěla způsobit chaos, chtěla se pobavit, a nakonec i někoho okrást. Do cesty jí osud postavil mladého féra, který vypadal, jako kdyby snad před něčím utíkal. Nerissa v něm hned spatřila svou potencionální oběť. Postupovala k němu, sledovala, jak před ní couval.* Tvoje peněženka, to je vcelku milá a štědrá nabídka, ale já chci víc. Jsi mladý, hezký, určitě máš rád zábavu, tak proč bychom toho nevyužili? *Ušklíbla se. Byla v jednom ohni. Strach v očích ostatních pro ni byl jako oděna. V jedné své ruce pevně sevřela jednu ze svých dýk.* POjď ke mě, kocourku! *Uculila se na féra a dál ho nutila couvat.*
*Z nemalej dialky sa k nej nese dvojica hlasov. Melodický tón vytvára dramatické napatie s prísľubom akcie. Vydá sa na miesto odkial ich počuje a natrafi na... začuchá... pach mágie, ktorý pre ňu nie je bežný...* /Víla?/ *Zamyslý sa a sleduje dve vysoké štíhle postavy pár metrov pred sebou. Skúma ich postoj, aby si dokázala aspoň trochu uzrejmiť o čo tu ide. Muž je napatý a bez záujmu voči žene, ona je naopak veľmi zaujatá. Srší z nej odhodlaná energia.* Deje sa niečo? *Jo, no problém miešať sa do toho do čoho ju nič má proste v povahe. Vobec si však nevšimla dýku v ruke ženy.*
*Jakmile Remi zaslechl další hlas, otočil se za ním.* Tahle počahaná mrcha mě chce okrást! Co víc, možná i zneužít, nebo nevím, o co jí sakra jde! *Vyjekl rozhořčeně a ukázal na Nerissu. Měl tendenci schovat se za nově příchozí, ovšem nakonec jen sevřel ruce v pěst.* Koukám že ačkoliv je tohle místo hezké, nemá nouze o problémové lidi. Možná byste měla jít, než si udělá cíl i z vás. *Podíval se obezřetně Remi na ženu kousek od nich.* /Ne, zůstaň, pomoc!/ *Křičelo jeho vědomí. Jistě, byl to fér a ještě k tomu voják,. ale jelikož se poslední dny necítil vůbec ve své kůži, netroufal si na to pustit se do křížku s očividně starší vílou.* /Měl jsem jít s Aless...nebo nechodit nikam.../
*Když Nerissa zaslechla další hlas, zadívala se na ženu před sebou. Nadechla se, jako kdyby ztratila o Remiho rázem zájem. Zadívala se na ženu a naklonila hlavu na stranu.* Ale ale ale..copak to tu máme? *Optala se nahlas a přejela si mlsně jazykem po rtech.* Zachránce a nebo nová hračka, hm? Copak jsi zač? *Ukázala na ženu hrotem své dýky a přimhouřila oči.* Mám já to ale štěstí. Jeden po cestě, druhá na místě. Co já s vámi budu dělat? *Nahodila hraně zoufalý výraz, než se ušklíbla.* NO jo! Okradu a pak možná trochu pohmoždím. Možná... *Usmála se na ni, pak se podívala na Remiho a pak zase na vlkodlačici.*
*AKo počúva jedného cez druhého trochu jej to ohne kútik úst nahoru a zaspomína aké to bolo v malomeste.* /No, keby boli v Twinbrooku víly, tak by to tam bolo asi tieˇž takto akčné... možno preto ich tam vlci nepúšťali./ Zachránca? Nie dík. Len turista. *Prehodí ledabolo, akoby nevedela o čo tu ide ani o koho.* Povedzme že spoznávam miestnu kultúru. *Samej sa jej chce nad tým tvrdením zasmiať ale radšej je ticho. No keď žena nahlas premýšla čo by jej mohla urobiť nad tým sa už zasmeje a unudene si strčí ruky do vreciek na nohaviciach.* Zlatíčko, mala som muža ktorého posadla a ovládala čarodejnica, čo by si mi už len ty mohla spraviť, čo som ešte nezažila od neho. *Povie výsmešne a zakrúti nad ňou hlavou. Naučila sa nad spomienkami nad Satryou vždy len mávnuť rukou aby ju toľko netríznili. Na muža moc nereaguje, má z neho pocit akoby nemal o pozornosť záujem a tak na neho ani sama neupozorňuje.*
*Remi poslouchal ženu, jak promluvila, z toho co řekla nabyl domění, že to není jen obyčejný civil. I tak se ale zlehka odtáhl, natiskl se na jednu ještě stojící stěnu, zadíval se před sebe na vílu a jen zavrtěl hlavou.* Hele, tohle ti za to nestojí, co bychom byli za oběť! No tak, to tě ani nemůže bavit. *Podotkl a sledoval ji. Dlouho nebyl v situaci jako byla tahle a ne že by se mu to dvakrát líbilo, v podstatě vůbec. Komu by taky ne.* V jiných situacích bych vám nějaké památky i doporučil. *Pronesl šeptem k žerně, zatímco nespouštěl pohled z Nerissy.
*Nerissa se zastavila, zamračila se, podívala se na ženu a na vyděšený pohled mladíka. Pak si odfrkla, protočila očima, svěsila ruce podél těla a jen po nich hodila otrávený pohled.* K čertu práce ale, teď máte začít křičet a utíkat a prosit o to ať vás nechám, nebo proti mě začít bojovat. Co má tohle jako bejt? *pronesla, rozhořčená tím, jak na ni jak fér, ta vlkodlačice, reagovali.* Komu se pak má s chutí vraždit a zabíjet, když se nikdo nechce ani bránit a nebo zdrhat? tak to je teda pěkně trapný. *Zhodnotila nafučeně, načež se sama opřela o jednu ze stěn, zatímco si v ruce pohazovala s dýkou.*
/Tak možno bola moja dedukcia zlá a ten muž o pozornost stojí./ *Zamyslí sa a tak mu odpovie.* TO je v pohode, rada sa vydávam za nosom, ale ak máš dobrý typ tak si nechám niečo odporučiť. *Konverzuje ako by tam žena plná masochistických túžob ani nestála. Ono keď vyrastáš tak ako Rei je ti potom už vcelku jedno kto sa ti vyhráža.* Och, tak prepáč... No možem to skúsiť, ale herečka som hrozná. Ak by to tak nebolo, tak som teraz v LA a nie v New Yorku. *Predstiera hlboké sústredenie a následne začne jačať ako by ju ťahali na jatká.* Aaaaaaa pomoooooc. Pane Bože... tá ženská ma zabije... *Potom na ňu pozrie so zdvihnutým obočím a spýta sa.* Asi nejako takto?
*Remi sledoval, co žena začala provádět. pak vykulil oči, když mu došlo, jak moc provokativní to bylo.* Hele, já to oceňuju, ale víš, že tu stojí s nožem očividně nasraná víla, která nás chce zabít? Já jen...jsi si jistý, že tohle je přesně to, co by se mělo v tuhle situaci dělat? *Sledoval ženu vedle sebe, než pohled opět podezíravě vrátil k Nerisse, sklonil se, do ruky vzal kámena zamračil se.* nechoď blíž, jsme ozbrojený! A...a... *Chtěl říct, že se nebál, bohužel pro něj, víly neumí lhát.*
Nerissa se na vlkodlačici zamračila.* přijde ti to vtipný co? *Prskla jejím směrem, následně pak ale jen protočila očima.* S vámi není žádná zábava. Tohle je hloupý, hloupý a špatně, moc špatně...takhle to být nemělo sakra! *Prskla nevraživě, načež se pak ale dlouze nadechla, zavřela oči a pak se jí na tváři rozzářil úsměv. Zcela otočila. Zjistila, že tohle pro ni nebude zábava v tom smyslu, jak si myslela, ale alespoň teď nechtěla odcházet a ukazovat, že to vzdává úplně.* Jsem Nerissa. Řekla bych že mě těší, ale kazíte mi plány, takže mě netěší. *Podotkla a natáhla ruku před sebe, načež zamířila k nim, nejprve k Reině.*
Čo som sa naučila za svoj krátky život je to, že ten kto takto okato ohrozuje iných alebo ich napáda má buď o sebe hodne nízku mienku alebo je úplný magor. *Podotkne.* A zachádzať s jedným aj druhým v rukavičkách je najvačšia blbosŤ pretože len podporuješ ich predstavu, že sú niečo viac ako ty. Takže dosiahneš len to, že ak si do niekoho budú chcieŤ buchnúť prídu za tebou. *Mikne ramenom a pobáda víli ďalej.* Na druhú stranu, víla má nejakú mágiu, takže keby ju chcela použiť použje ju. Ona sa skor nudí... Mám pocit že to je ten problém u nej. Ale ako keď sa chce pobiť tak ja nemám najmenší problém. *navrhne jej. *
*Remi se na ženu zadíval a pak pohledem sklouzl k víle.* No, co se na ni tak koukám, vypadá spíše jako ta druhá možnost. *Podotkl, než si jen odfrkl a sledoval je pak obě.* Jo, to dává smysl, ale kdo ví jak to je, v životě jsme ji neviděl. *Zavrčel a pak jen zavrtěl hlavou.* jestli se toužíte prát, tak prosím..beze mě...tohle není asi něco, čeho bych chtěl být součástí. *Podotkl, než si tiše povzdechl, zadíval se opět na vílu a i přes svá slova pevněji stiskl kámen v ruce, kdyby se na něj chtěla najednou rozeběhnout.*
*Nad slovy ženy se Nerissa jen zamračila, ale pak se stejně tak rychle usmála.* JO, lidé mi říkají, že jsem magor a víš ty co? Jsem a jsem na to po právu hrdá. *Podotkla, než si pak zlehka odfrkla a sjela si pohledem to, jak se fér vyjádřil a jak si potěžkal kámen v ruce.* V klidu. Nejste očividně zrovna ten typ, se kterým bych se chtěla servat. Bylo by to až moc nudné a určitě ještě více jednoduché. *Zhodnotila a schovala dýku.* Takže žádné představení? Sakra, ale to je škoda, čekala jsem, že alespoň budu znát jména těch, co mě tu skoro unudili k smrti. *Hraně si zívla.*
/Ono je docela istejšie sa podaktorým ľudom nepredstavovať./ *Prebehla jej v mysli spomienka a tak ignorovala poznámku víly.* No tvoja škoda. *Povedala jej len keď zhodnotila že súboj s Reinou by bol nudný. ALe tak ona nemala ako vedieť, že je trénovaný vlkodlak. Nechala preto na okamih prejaviť aj vlka pod svojou kožou. Čo sposobilo že jej oči na okamih stmavli čiernou. Stále sa ale drží ďalej. Ctí topravidlo, že vlk neútočí prvý, a zas, premeniť sa može až je jej život v ohrození. Aspoň ona sama si dala také pravidlo. * otázočku na teba ale mám... čo ťa tak štve na živote, že ho ničíš iným?
*Remi, který usoudil, že by mohl být konečně mimo ohrožení života, opatrně ulovnil tenzi svého těla. I tak tam ale dál stal, kámen z ruky nepouštěl. Spíše se pak zapřel o dtěnu za sebou o něco více a volnou rukou si promnul tvář.* To se mi zdá, jeden se chce jen projít a dostane takový šok. *Zavrčel sám pro sebe. když si pak všiml, jak se Reina ne úplně proměnila, jen naznačila, vykulil oči.* /Vlkodlak. Super, tak ty já mám rád..moc rád...sakra, že jsem sem lezl./ *Napomenul sebe sám v mysli a přemýšlel, kudy odtud zmizí, nechtěl ale zkoušet trpělivost víly.*
*Nerissa se nad probleskem vlčí podoby jen ušklíbla a sjela si ji pohybem.* Čokl. To jsem si mohla myslet. kdepak máš vodítko, štěně? *Neopustila si rýpnutí. Nad tím, co si zamumlal fér se jen lehce zasmála a pak se vrátila k otázce, jež položila vlkodlačice.* Co mě štve? Všechno. Od počasí, přes lidi a děti, po to, že tu musím jen být. Na jednu stranu je to sice zábava, ale na druhou pěkný opruz. *Nehodlala jí hned naservírovat to, jak moc jí štve že je otrok čaroděje, proto odpověď zaobalila pouze takto.* Když ho ničím jiným, alespoň si nepřijdu tak úplně sama. *vysvětlila.*
Tak si predstav, moj pániček ma pustil prebehnúť sa. *Oplatí jej, pretože tento komentár už za svoj život počula snáď milón krát.* /Aj keď... mne tá vódzka nikdy nevadila. Občas sa s nou dá dobre pohrať.../ *Prebehne jej mysľou pár nevhodných spomienok a na Riss sa len usmeje.* Vieš zlatíčko, aj by som ti poradila, ale nerada nahováram na samovraždu... /A ako vtip to polícia nechápe. Pretože, kto vedel že je to trestne.../ *Pokrúti nad ňou hlavu a periférne sleduje i muža, ktorý zakotvil u kamennej steny a vyzerá že by bol najradšej inde.*
*Remi je jen pozoroval, sem tam nad jejími slovy zavrtěl hlavou. když po chvilce nabyl dojmu, že nyní by mohlo být nebezpečí snad zažehnáno. To se mu naskytlo jako dobrý nápad vzít nohy na ramena.* Tak fajn, vypadá to, že se bavíte, doufám, že se zase neuvidíme. *Podíval se na Nerissu a pak na vlkodlačici.* Dík...jen za to, žes tu byla.. *Pronesl, dostal ze sebe lehký úsměv a pak se dal na odchod, doufající, že ho nebude zběsilá víla sledovat.
*Nerissa se nad poznámkou ženy jen zamračila.* K čemu by to asi tak bylo? Nesnáším svůj život, jistě, ale na druhou stranu ho mám zase až moc ráda na to, abych se zabila, víš, Ještě se obávám, že určité bytosti by mě na truc přivedly zpátky, a to by pro mě bylo ještě horší. *Zhodnotila nakonec, než jen zavrtěla hlavou a zadívala se na to, jak Remi odchází.* Jen si jdi motýlku, k ničemu mi stejně v tomhle rozpoložení nebudeš. *Odfrkla si a když nakonec se ženou zůstaly samy, tak se zadívala do jejích očí.* Mhm, jen my dvě, to je hezké. *Uculila se na ni.*
*Sleduje ako sa pomaly vytratil muž z ich trojky a oni zostali samé dve.* /No tak to bude ešte zaujímavé./ *Príde k najbližšiemu kameňu, ktorý kedysi býval asi časťou steny a usadí sa naň.* Hele, život si riadiš sama, a čo spravíš pre to aby bol mizerný... to je na tebe. Ale ak ti spraví radosť videsiť ma, tak to skús, a ja sa pokusim nesmiať sa ti. /Pretože pud sebezáchovy u mňa absolútne nefunguje... Možno by bolo fajn na tom zapracovať, ale život by bol o to nudnejší.../ Takže... možeme sa pobiť, porozprávať, ísŤ každý svojou cestou, alebo ja neviem... *Dáva jej na výber.*
*Nerissa si odfrkla.* Něco na tebe zkoušet v ohledu toho vyděsit tě by bylo zbytečné když už stejně vím, že bys to pouze hrála. To si mohu schovat energii pro někoho jiného.. *Zavrčela nevraživě, než se pak dlouze nadechla, pomalu došla kousek k ní a sedla si na zem, sledující její výraz jako zvídavé dítě. pak se nadechla.* Víš co mě zajímá? *Pronesla a pak se nadechla ke slovu.* Jak lidé přišli na to, že se kráva dá dojit? *Optala se a naklonila hlavu na stranu, čekající, co jí žena odpoví.*
Podla mňa? formou pokus omyl. *Nadhodí čo si myslí, pretože nad tým nikdy neuvažovala.* Takže asi tak, ako prišli na to, že brambory sa jedia až od koreňa a nie listy.* Navrhne ďalšiu alternativu o ktorej vie že je podobná.* mám rovnako hlúpu otázku... Ako to že sú fea taký agresívny? vždy som myslela že je to doména vlkov...
Hm, to není moc zodpovědné. Co kdyby to bylo, já nevím, otrávené? Lidé jsou tak zvláštní, nemyslíš si? Místo toho aby dělali bůh ví co se snaží krávě tahat za.. No, nevadí. Třeba to bude někdy lepší. *Pokrčila rameny. Pak se na ni zadívala.* To nevím, zeptej se jich. *Ušklíbla se, vyskočila na nohy a do dlaně chytla prolétající mouchu. Uvěznila ji a pak si dlaň přitiskla k uchu, poslouchající, jak zvíře uvnitř zběsile bzučí, chtějící se dostat ven.* Myslím si, že tohle je spíše než o rase na povaze jedince. Někdo je lidumil, někdo je magor. *Objasnila a pak mouchu konečně pustila.*
Človeku povieš "nechaj prsty do zástrčky" a aj tak to spravia. Alebo, "nehlaď toho psa, hryzie" a čo spraví? *Pokrčí ramenami " ide o to že to lákavé je vždy zakázané. Aspoň tak je to vo väčšine prípadov. *Dodá ďalší príklad a sleduje ako uveznila muchu vo väzení svojich prstov.* A ty si ten magor, ako si už objasnila, čo? *Len podotkne to čo už bolo povedané a ani na to nepotrebuje jej odpoveď.* Ale aj na magoroch je niečo... Lákavé. Dokážu tá vtiahnuť do svojho sveta a tak ti už nepríde obyčajný ale naplní tá adrenalínom.
*Nerissa ji poslouchala a musela se usmát.* Věř mi, máš pravdu. Všichni, které jsme do svého světa vtáhla svým způsobem, se ze začátku bavili. Dost dobře, dost intenzivně, dost pěkně. Ale nakonec, hm, nakonec to s nimi dopadlo...řekněme, všelijak. *Pokrčila rameny. a vstala, aby protáhla své tělo.* Být magorem je super. Bát blázen je super. Na jednu stranu je fajn že tě svět zlomí tak, že ti je pak vše tak nějak jedno. Musím říct, že si to užívám. Nežere mě svědomí, nemám obavy, nebojím se o svoje emoce. Jeden by řekl že to je chladné a necitelné, ale přijde mi, že čím více čas jde, tím spíše přežijí jen tací, kteří nedají na své emoce.. *Podotkla.*
Takže sa podľa teba emócie preceňujú? A byť na hlavu je v podstate to najlepšie čo sa komu môže stať... Ok. Ale je rozdiel byť na hlavu a byť na hlavu, pretože niektorí si neuvedomujú že to čo robia je mimo nejaké normy, zatiaľ čo druhá skupina to robí vedome, ale je jej jedno čo tým spôsobia. *Pokrytie hlavou* Byť na hlavu v tom prvom prípade sa dá prirovnať k niečomu ako keď ťa ovláda trebárs bosorák, chápeš že čo robíš asi nie je najlepšie lebo ti to hovoria ľudia naokolo, ale nevieš to ovplyvniť. No a ten ďalší prípad je keď to robíš lebo chceš a ľudia ťa za magora označia. *Hádže do pléna dve verzie, pričom sama má skúsenosti s oboma, aj keď nie u svojej osoby.*
*Nerissa se na ni zlehkla usmála.* Inu, tvá dedukce je vskutku pravdivá a řekla bych, že aplikovatelná, sama bych věděla, co na sebe použít, ovšem, no....nakonec stejně záleží na tom, jak tě uvidí ten druhý. Mohla bych tvrdit, že jsme ten první typ a lidi si můžou myslet, že jsem ten druhý. Nebudu se o tom s nikým nikdy hádat, ani jim nějak vyvracet co si o mě myslí. Je na nich, s jakým přesvědčením pak zemřou. *Pokrčila rameny Nerissa, než si pak sjela ženu pohledem.* Vážně mi neřekneš, jak se jmenuješ, kotě? *Optala se.* Líbíš se mi. Tvé uvažování, tvé dedukce. *Pronesla uznale, načež natáhla ruku k jedné z větví u zdi, nechala ji trochu povyrůst pomocí své magie a pak si na ni vyskočila, zavěsila se nohami hlavou dolů a podívala se takto ženě do očí.*
S mágiou sa potýkam už od mala, a rozhodne sa budem držať jednej verzie od abuely, "nie každý potřebuje vedieť meno ktoré nosiš", takže ak mi potrebuješ dať meno daj mi ho sama, alebo ma prosto volaj loba. *pokrčí ramenom a sleduje čo tvorí svojou mágiou.* Keď žiješ ako decko vo vlčej svorke, naučíš sa uvažovať do hlbky ludskej psychiky... dokáže ti to pomoct predpovedať jeho ďalší krok. Ale myslím že víla to musí mat podobne. Počula som, že mnoho fea ovláda manipuláciu mysle.
*Nerissa naklonila hlavu na stranu.* Hm, máš takové hezké, kudrnaté vlasy. Skoro jako ta princezna z jedné pohádky. Ta ale měla vlasy ryzavé. No, nevadí. Budu ti říkat Princezno. Tak, vybráno. *Uculila se na vlkodlačici Nerissa, která si nad tím spokojeně pokývala hlavou. Pak se zasmála.* To ano, jsme v tom dobré. Někteří z nás, samozřejmě, ano, někteří lehce zaostávají. Sama se to ještě učím, jsem ještě, hah, řekněme, mladá. Kolik ti je? Hádala bych tě tak na třicet let. *Střelila Nerissa od boku.*
Tvoja volba. *Nijako neprotestovala. Trochu si poposadla aby sa jej pohodlnejšie sedelo a pokračovala v konverzácii.* Máš dobrovolného pokusného králika, alebo ich zháňaš po opustených budovách mesta. *Preniesla pobavene, ale i so záujmom. S vílami príliš tú česť nemala, a zaujímajú ju viac ako upíry či lovci.* Povedzme, že tricať je blízko mojmu veku. *Snažila sa odpovedať vyhýbavo ako víla. Bola to celkom sranda. *
*Nerissa pokrčila rameny a pak se zamyslela.* Není to tak, že bych potřebovala a nebo sháněla pokusného králíka. Spíše je to tak, kdy se kdo naskytne a kdy mám náladu. *Pověděla.* Dneska jsem náladu měla, ale už mě to nějak přešlo. Nějak už náladu nemám, ne po tom, co ten malej fér předvedl. *Odfrkla si pohrdavě a podívala se na nii.* Hm, kolik bys tipla ty mě? *Optala se jí se zájmem, ušklíbla se a naklonila hlavu na stranu, načež si začla spokojeně pohupovat nohami ve vzduchu.*
No tak sorry, že som ti pokazila zábavu. On ale vážne vyzeral že by najradšej bol v oslej prdeli, než že by mal záujem sa pohrať. * Podotkla len aby nemala pocit že to spravila z veľkodušnosti.* No jasné. Stavím sa, že len čo sa postavím na odchod, nájdeš si tu niekoho ďalšieho na skúmanie. Či čo to vlastne robíš. * Zamyslí sa a prezrie si ju od hlavy k päte.* No čo ja viem. Vo vilách sa moc nevyznám ale ako človeku by som povedala tak 25? Ale tak kľudne môžeš mať aj cez stovku. Záleží na Tom či sa vek na vila u nejako prejavuje. Vieš čo. Narastie ti bradavice na tvári, alebo druhý ocas... *Rozhodí rukami.* Nemám šajn.
Jo, toho jsem si všimla. *Podotkla Nerissa, když si vzpomněla na výraz Remiho, než protočila očima, přitáhla se rukama za větev, a pak z ní seskočila na zem, posadila se do tureckého sedu a pozorovala ji.* Vždy se někdo najde, tady a nebo ve Faerii, to se neboj, myslím, že na nějaké nálezy nebude sebemenší nouze. *Uculil se, než se pak protáhla.* Hm, ocas by byl fajn. Nemyslíš? *Optala se.* Ale no, asi víš, o čem bys mluvila. Jaké to je ovládat další část těla? je to podobné jako když vysíláš z mozku signál do ruky? *Naklonila hlavu na stranu Nerissa a zkoumavě se na Reinu zadívala.*
V prvom rade si musíš s vlkom utvoriť nejaké puto. V podstate 90% času len bojujete o dominanciu. A tú časť ovláda plne vlk a jeho inštinkty. Ťažšie je toto. * Vystrčí drapy a pomaly nechá pravú ruku zmeniť podobu na vlčiu tlapu.* Musiš nájsť súlad s tým že tá časť patrí vlkovi ale zároveň ju ovladaš ty... Nedávaš tak vlkovi moc nad telom, ale on ti prepožičiava časť svojho. Je to ale riadna magorina keď sa to snažíš niekomu vysvetliť. * Usmeje sa.* Ale ocas môžeš ovládať i keď žiaden nemáš. Stačí nájsť chlapa, čo je ochotný.
*Nerissa snad se zájmem pozorovala dlaň vlčice. pak se ušklíbla.* To je super. Teda, musí to ale být zábava, ne? Myslím, občas být pes. Stalo se někdy, že si vás někdo splete s toulavou čubou? *Optala se rýpavě Nerissa,. když pak zaslechla poslední větu Reiny, jen si odfrkla.* Hm, to je pravda. Jen kdyby ti vocasové nechtěli kontrolovat nás. Ale s vůlí jde vše. Hm, že bych si dnes nějakého vocasa chytila? *Ušklíbla se a pak se sama nad svou domněnkou a plánem ušklíbla. Fér už byl ale asi pryč, takže tušila že až odtud odejde, bude si muset najít někoho jiného.*
Hele, tam kde som bola v poslednej smečke tak nám patrilo celé mesto, takže ak niekto videl tulaveho psa,mal kontaktovať Cartera a bolo po probléme. Ale nikto sa k nemu nemal priblížiť. *Zasmeje sa a pokrytí nad tou absurditou hlavou.* Celkovo záleží, aký typ nájdeš. Sú taký od ktorých sa chceš nechať ovládať, ale naopak sú taký,ktorých vieš zmanipulovať aby si sami mysleli že chcú byť ovládaný. To je síce viac námahy, ale stojí to za tú srandu. Ono keď si chlap myslí, že je to jeho nápad, ide to ľahšie.
*Nerissa jen nadzvedla obočí.* NO, to je zajímavé. jen mě to tak zajímá, moc vlkodlaků jsem ještě, tento, nepotkala. Máte taky blechy? *Nadhodila další otázku, než se na Reinu opět zadívala a zasmála se.* Ach ano, to znám, věř mi. To je to nejlepší, když tomu chudákovi vidíš v očích jak si myslí, že je ve vedení. A ono nic. On si jen myslí, že to je po jeho, ve skutečnosti jen udělal to, co chci. Baví mě mužům srážet jejich dommělou korunu. Je to nejen že zábavné, ale také i...pro jejich dobro. Alespoň ženu už příště nepodcení. *Podotkla Nerissa.*
Keď si to preberieš tak v podstate blchy majú aj ľudia. Ide o otázku hygieny. *Zadiva sa na ňu trochu pochybovačne.* Majú frey v zoomorfnom vyzrení rovnaké problémy ako zvieratá na ktoré sa ponášajú? *Oplatí jej to rovnakou otázkou ale odpoveĎ zásadne vedieť nepotrebuje.* OCh Bože, a čo potom tý čo si myslia o sebe že sú úplný kanci a ty ich musíš u sexu dirigovať pretože s úplne ale úplne mimo. *Začne sa znova smiať.* Jeden sa urazil a povedal že sex má byť spontánny a nie ako skúška v škole. Tak som povedala, že aby mohlo isť v škole ku skúške, najskor by musel niečo vedieť. A to nebula najhoršia skúsenosť. *Pošúcha si prstami čelo a snaží sa zahnaŤ tú podivnú spomienku aby nechytila záchvat smiechu.* Podla mňa rasy čo trpia dlhovekosťou, nemajú problém v tejto oblasti. ZA život toho skúsia a majú toľko skvělých nápadov ak to okoreniť. Ľudia sa častokrát držia u zeme. Ak vieš čo tým myslím.
*Pokrčila rameny.* CO já vím, ještě jsem nikoho takového nepotakal, ale až se tak stane, zeptám se. Možná. *Hlesla. Nerissa se nad její vzpomínkou pak zlehka ušklíbla.* To mi povídej, to zní tak, že byl nakonec pořádné kopyto. *Prohlásila, než naklonila hlavu na stranu.* Ano, i takových jsem potkala spoustu. Pak skončili většinou svázaní pode mnou. *Zavzpomínala tentokrát ona, ačkoliv dost neurčitě. Následně jí musela dát za pravdu.* Ano, my, co žijeme déle si to dokážeme více užít, to se nechat musí. Třeba s jednou čarodějkou...s tou dokáži již věcí, to je pak něco. *Usmála se, když si vzpomněla na Maddie.*
*Zošuchla sa na zem a oprela sa o kus na ktorom sedela. Pokrčila nohu v kolene a nadvihla obočie.* Takže čarodejka... Hmm. *Povedala zamyslene.* Celkom sa dá človek takto spoznať keď sa rozhovorí. Od mučenia k sexu sme prešli ale nejako prirodzenejšie než by malo byť normálne. *Začne sa smiať.* AKo v normálnej spoločnosti by sme boli za blbcov. Apoň u vačšiny ľudí s ktorými sa stretávam. SI celkom zaujímavý exemplár. *Podá to ako kompliment.*
*Nerissa se na ni hrdě podívala.* To si vezmu jako poklonku, ještě se začnu červenat. *Ušklíbla se a pak si jen odfrkla.* No co, běžné konverzace mě nebaví. Co tě baví, co jsi měla k jídlu, jestli plánuješ děti a rodinu a jak by se měli ty děti jmenovat, jaké značky oblečení se ti líbí, kde jsou slevy a kde jsou akce, to je tak malicherné, nepřijde ti? proč se bavit o tom, když můžeš zkonzultovat přesně, třeba to, jaké lidi či bytosti se ti vyplatí mučit a jaké je to v sexu? To je podle mě konverzace. *Uculila se a posadila se do stejné pozice jako ve které seděla Reina. * Hm, a ty jsi ve své běžné společnosti za blbce, Princezno? *Optala se.*
*Keď povedala, že to vezme ako poklonu, Reina smekla svojím imaginárnym klobukom a naznačila jej tým, že sa rado stalo.* Hele, ja som za blbce i v celej famílii, takže byť za blbca v inej spoločnosti, je už taka prirodzená vlastnosť. No a keď je vo svorke fakt sexy chlap a oni mu daju za ukol každý den na teba dozrieť, či nerobíš problémy, máš z toho celkom pravidelný sex. *Zasmeje sa.* /no jo, a občas je ten sexy chlap, brat tvojej kamošky a alfa v jednom./
*Nadzevdla obočí.* Hm, to zní jako z nějaké nepovedené, romantické knížky, nezdá se ti? *Hodila po ní pobavený úšklebek, když jí vyjádřila určitý druh výsměchu. Pak ale pokrčila rameny.* Inu ale, asi dobře pro tebe, Každopádně, já stejně spíše než muže preferuji něžnější pohlaví, ačkoliv jsme se již kolikrát divila, že i ženy dokáží být občas drsnější a přísnější než muži. To je na jednu stranu pěkně hot. *Podotkla a pak vstala, načež si protáhla tělo.* Hm, mám hlad. Asi si někoho najdu a smlsnu si. Věřila bys, že když jim dáš falešnou naději, že jsou ve vedení, tak pak jejich energie chutná mnohem lépe? je taková, ach, pozitivní. *Zhodnotila.*
Jo tak na knižku by to bolo, ale asi by sa mnohým čitateľkám nezamlúval koniec... DOtičný rád experimentoval, až nakoniec skončil s Marcom. * Začne sa smiať na celé kolo.* ALe to sa mu nemože mať za zlé, Marco bol proste rozkošná prdelka a ak by nebol gay tak by ho chcela každá ženská v meste. *Zamyslí sa a pokrúti hlavou.* To ťažko posúdim, ešte som tú česť nemala. *Informuje ju ohladom jej skúseností so ženami. Sama sa tomu však nebráni, no nikdy nestřetla žiadnu, ktorá by ju aspoň fyzicky priťahovala.* Takže vyrážaš a ideš loviť mimo ruiny?
*Nerissa se nad tím co řekla jen zasmála a kývla na ouhlas.* Pak se zvedla.* JO, půjdu, přeci jen, když to tak vezmu, tak takový bar je mnohem lepší, možná zkusím štěstí i ve Faerii. Nechám tě venčit se. *Mrkla na ni a následně i přejela jazykem po rtech.* Inu, povídání s tebou bylo nakonec přeci jen...zvláštní, při nejlepším. *Podotkla dívka a zlehka vysekla vlkodlačici poklonku.
TAktiež som nečakala že tu natrafím na tak podivnu spoločnosť, aj keď sledovať magiu sa nie vždy vypláca, tuto volbu nelutujem. /AJ keĎ som počítala s nejakými problémami, kde sa može človek vyventilovať./ *Zostala sedieť dokým nanadobudla pocit, že je úplne sama a až potom sa rozhodla posunúť ďalej až nakoniec úplne domov.*
Třeba se ještě někdy potkáme. *Ušklíbla se na ni Neriissa, načež se pak zvedla a s úsměvem na rtech jí mávla, než se rozplynula do iluze neviditelnosti a utekla, snad si najít jinou oběť, jak reině sdělila.*
*Tak nějak se po setkání s Madds a poté, co jí čarodějka doslova zachrániia život, pohybovala po Queensu, jen tak si užívala procházky, než si nakonec sedla na jednu z laviček kousek od jednoho z obytných domů. Na hlavě měla černou kapuci, přeci jen po tom, co na ni skočili tak nějak nechtěla, aby se to opakovalo znova. Přemýšlela ale, že by se zastavila i za Aless, aby jí trošku počechrala sukni za nedostatek informací.*
*Aless dorazila k bytu od Remiho., zaparkovala s motorkou na chodníku před domem, slezla, sundala si přilbu a prohrábla si své krátké vlasy. Mířila ze schůzky a chtěla se kouknout, že je v bytě všechno v pořádku a navíc potřebovala chvilku jen pro sebe. Vzala si přilbu a zamířila dovnitř, viděla, že kousek u cesty zastavilo i jedno z jejich aut, kde seděli tři její upíří, co jí hlídali. Výtahem pak dojela nahoru a klíčem si odemkla, načež vlezla do bytu a sundala si bundu a zamířila rovnou k baru, aby si něco malého dala.*
*Nemohla si ji nevšimnout. Viděla ji vlastně hned, jak se tam dostala. přeci jen. motorka zaujala její pozornost už pro ten hluk. Proto se otočila, ušklíbla se a pak se dostala dovnitř. Zabralo jí to sice trošku schovávání se a čekání na to, až někdo půjde a otevře jí, než se pak dostala pos chodech do patra a dle vizitky na dveřích našla i byt. paklíčem si otevřela a vešla dovnitř.* Krásný večer přeji, Aless! *Houkla ihned, načež za sebou zabouchla.* Budeš mít i něco pro mě?
*Upírka si zrovna nalévala pití, když uslyšela šramocení u dveří a poté i známý hlas. Tiše zavrčela a otočila se na vílu.* Co tady děláš? Sleduješ mě snad? *Zavrčela docela nevrle, přece jen tohle byla tak trochu taková jejich schovávačka, místo, kde měli klid od všech a nelíbilo se jí, že Nerissa byla zrovna tady.* Měla bys jít, nemám zrovna teď náladu na společnost. *Zamumlala a došla k lednici, ze které si vzala pytlík s krví, aby si jej přimíchala do pití.*
*Nerissa pokrčila rameny.* Ani ne. Jen jsme tu tak šla kolem, a ty jsi sem dorazila, napadlo mě, proč bych tě mohla nenavštívit. *Ušklíbla se na ni. pak se jen zamračila, zmizela v iluzi mlhy a pak se až z hávu neviditelnosti zjevila ihned před Aless, ruku jí natiskla pod krk a zavrčela.* Možná bys mi mohla říct, proč jsi mě nevarovala před tím že ty, co mám sledovat jsou zasraní psychopati a nebýt mé paní, byla bych asi už dávno mrtvá! *Křikla po ní naštvaně a stiskla.*
*Upírka jí poslouchala a mezitím si do skleničky s alkoholem nalila i krev. Když se pak otočila, už jí Nerissa držela pod krkem, načež Aless jen pozvedla obočí a chytila její ruku tou svou, načež použila lehce svou sílu aby jí více stiskla a donutila odtáhnout její ruku z jejího krku, pokud se jí to podařilo, ustoupila o kus dál a opřela se zády o linku.* Myslela jsem že jsi chytřejší a dojde ti to, když víš kdo jsem a v jakém odvětví se pohybuji. *Pousmála se.* Mimochodem, když už jsi to zmínila, kdopak je tvoje paní hm? *Optala se a sledovala jí.*
*Zamračila se.* Do toho ti nic není. Nemám povinnost ti o sobě co říkat, možná že občas blbá jsme ale ne takhle. *Zavrčela, načež se na ni pak podívala a ustpoupila.* A ne, nemohla jsme to vědět, nedala jsi mi dostatečné informace. Tohle je tvoje vina, tohle jsi pokazila ty. *Prskla na ni, než se jemně odtáhla, načež si vzala její sklenici s krví a sama se z ní napila, ignorující ten fakt co obsahovala sklenka.* Takže, co mi dáš jako odškodný? *Optala se jí pak.*
Aby bylo jasno drahá Nerisso, tak nějak pracuješ i pro mě a pokud někomu patříš, nebo sloužíš, tak to vědět chci. *Zavrčela.* Už jen z toho důvodů, abych se ujistila, že neděláš pro obě strany, takže, kdo je tvoje paní. *Zamračila se Aless a přešla to, že jí vzala sklenku, sama si raději udělala tu samou a konečně se napila, načež ji stále sledovala.* Necítím se nijak vinná. *Pokrčila rameny.* A o odškodném se budeme bavit až mi odpovíš.
*Nerissa se na ni ale dívala, pak se ale zasmála, načež se odtáhla.* Možná že bych ti to i řekla, le naše dohoda zněla trochu jinak. Já ti zjistím informacích o rivalech a prstenu a ty mi zaplatíš. Nic méně, nic více. Máš snad někde mnou podepsanou dohodu upínající mě více věcem? Ne. Hm, možná že tu nejsme ta hloupá já, což? *Ušklíbla se na ni Nerissa a mrkla. Pak pokrčila rameny.* Inu dobrá, žádné odškodné, žádná psaná dohoda, pak se tedy nebudeš zlobit, když půjdu a informuju tvé rivaly o tvé pozici, příjmech, dceři? *Optala se a mrkla na ni.*
*V ten moment, kdy to dořekla, se Aless proměnila a svou rychlostí se dostala k Nerisse, přičemž jí přišpendlila ke zdi a chytila pevně pod krkem.* Přestaň mi tady vyhrožovat maličká, já nejsem žádné hej počkej, se kterými ty se bavíš někde v baru. Slušně jsem se tě zeptala a chtěla jsem odpověď, abych si byla jistá, že obchod s tebou má vůbec smysl. *Zavrčela upírka.* Nehraj si se mnou. Na tohle vážně nemám náladu. *Vrčela.* Chceš tedy dohodu, fajn, tak jí sepíšeme hned. Ale to ty jsi byla ta, co jí nechtěla. A neřekla jsem, že ti nic nedám, jen, že čekám, až odpovíš. Sama sis naběhla, když si zmínila, že máš paní, kdybys držela hubu neptala bych se.
*Nerissa ale jen nadzvedla obočí.* jsi vážně tak hloupá, nebo se mi to jen zdá? *Optala se jí, načež si ji sjela pohledem, pak se pomocí své síly dostala z jejího stisku, zmizela v hávu neviditelnosti a objevila se na pohovce.* Dobře. Vysvětlím ti to tedy jako pomaleji přemýšlejícímu jedinci, dobře, drahá? Nechtěla jsem dohodu, proč asi myslíš? nenabízel jsi ji. Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. takhle mám mnohem větší svobodu při tvé práci. Takže ano, logicky, pro mě bylo výhodnější ji nechtít. A jak jsem řekla, dala jsem na tvou hloupost. Vlastně ti nejsem totiž vázaná ničím. I jen to, co dělám, je z mé svobodné a dobré vůle, jež mohu kdykoliv ukončit. Smlouva by pro mne byla svazující. Stačí ti to takhle? Nebo ještě jinak? Co se týče mé paní, nenaběhla jsme si. jen jsem to zmínila. To ti ale nedává ani to sebemenší právo se na ni ptát, nebno...snad ano? Máš mě podmíněnou snad smlouvou? *Doslova se Nerissa Aless vysmála za její nechápavost a naivitu.*
*Aless jen tiše zavrčela a zamračila se na ni, pak jen protočila očima.* Fajn uznávám, to byla moje chyba. *Pronesla a opět se vrátila pro své pití, nakonec se i s ním posadila na pohovku a konečně se napila. Měla jí plné zuby.* Fajn, tak jí sepíšeme teď. Protože se mi nelíbí zmínka o tom, že tě někdo vlastní, tudíž bys mohla žvanit někde, kde nechci a to nepotřebuji, když nevím o koho se jedná, v tomhle ti nevěřím jsi přece jen víla a ty jsou proradné. Takže buď smlouva, se kterou budeme spokojené obě a nebo mi dáš slib. Vyber si. *Hodila do sebe svoje pití a pak se vydala na balkon, kde se opřela o zábradlí a pohlédla na město.*
*Nerissa ale naklonila hlavu na stranu.* Hm, doteď nám to tak hezky šlo, no ne, Já bych to tak nechala. nechci s tebou nic podepisovat. Takže, já si myslím, že ne, že se žádná dohoda konat nebude. Doufám ale, že i tak se mi dostane platby, které jsem žádala a dále spolu budeme mít spokojené obchodování, leč neformální, ale obchodování. *Ušklíbla se na ni Nerissa, která jí poslala vzdušný polibek.*
*Upírka potočila hlavu směrem k ní a sjela si jí pohledem.* No dobře, jak myslíš. *Ušklíbla se, už teď se jí v hlavě rýsoval plán, co udělá, aby si jí alespoň trochu pohlídala a zjistila nějaké informace.* Kromě toho, že te napadli, víš ještě něco jiného? Mimochodem, brzo se už o Graysona nebudeš muset starat, chci spíš vědět, jestli je ještě někdo jiný nebo jen on, kdo dělá problémy? *Optala se
*Kývla na souhlas.* Jsou jiní, ano, ale....ehh, já jsme si to rozmyslela. Chci nějaké peníze teď hned, než ti to řeknu. Takže prosím, jestli chceš aby tenhle jukebox pokračoval dál, tak bys do něj měla asi vložit nějaké mince. *Mrkla na ni, načež si přehodila nohu přes nohu, spokojeně sledující její výraz. Tak nějak jí bavilo štvát a byla připravená na to v tom zářivě pokračovat.*
*Odrazila se od zábradlí a vrátila se opět dovnitř, z kapsy kalhot vytáhla pár bankovek a hodila je na stůl před Nerissu.* Půlka teď, zbytek až řekneš co víš. *Uculila se na ni a posadila se naproti ní do křesla.* Tak povídej, kdo ještě kromě toho pitomce to je. Ať vím, koho se hned po Gaysonovi zbavit. *Všechno už probrala s klanem, dokonce se i dohodli o tom, že se všech zbaví, udělají čistku.* Mimochodem, už jsi našla sestru? *Zeptala se zvědavě a pozvedla obočí.*
*Ušklíbla se.* Ne, a ani jsme jí nehledala. Mám toho teď jednoduše moc. Ale, co se týče tedy toho Graysona...hm...už jsme ti řekla, kde se nachází a zjistila jsem i víc. On sám půjdem na jednu z akcí v divadle, na začátku dalšího měsíce. Bude tam co vím jen on sám a ještě jeden jeho kumpán. Budou tam jednat ohledně obchodu s drogami, a co víc, mám pocit, že tam budou jednat s nějakým dalším tvým nepřítelem. Kdo to je, hm, to ale taky nevím, možná by mi další peníze pomohly vzpomenout si. *Ušklíbla se na ni.*
Možná ji hledat ani nemusíš, pokud je to ta o které jsme ti říkala. *Pokrčila rameny a napila se.* A o té akci vím, nejsi jediná, kdo slídí kolem nebo si snad myslíš, že mám jen tebe na sběr informací. *Protočila očima a pak vytáhla ještě pár bankovek, jež hodila na stůl před vílu.* Ohledně dalšího zhrzeného zaměstnance, tipuju, že to bude Lucas, on jediný připadá v úvahu. On a Grayson si byli dost podobní. No a pokud je to tedy tak. Pak to můžu konečně skončit. Bude o pár starostí méně. *Sjela si vílu pohledem, byla ráda, že jí dala jen informace, které potřebovala a nic důležitého, přece jen jí nevěřila.*
*Nerissa naklonila hlavu na stranu a sjela si ji pohledem.* Hm, tak tedy jiné lidi na sběr informací, no, tak to ti asi už nebudu k ničemu dobrá, no ne? V tom případě děkuju, tohle si beru, ten týpek se jmenuje James něco, jeho příjemní určitě budeš vědět, když na to máš i jiné lidi. *Pokrčila rameny.* Každopádně nebudu pro někoho hledat informace jen proto abych pak slyšela, že jsem vlastně k ničemu, protože milostpaní má i jiné. Užij si to s nimi. *Prskla po ní.* Jen škoda že se nedozvíš už zbytek. *Pokrčila pak ještě rameny nad tím, co věděla, načež zamířila z bytu pryč.*
A to je snad něco zlého mít v tomhle ohledu více lidí? Jasně, že kolem sebe mám více informátorů, tak to prostě chodí, zvlášť v tomhle byznysu a už jen kvůli tomu, abych mohla zasáhnout. Každý má svůj vlastní úkol a hledá něco jiného, ty máš ten svůj, tak se laskavě přestaň urážet a čertit a vrať se, myslím, že jsme ještě nedomluvili. *Otočila se za ní.* Navíc já neřekla, že mi budeš k ničemu, to jsou tvoje slova. A to, že se tyto informace sešly, to se prostě stane. Takže stále chceš odejít nebo ti pár bankovek na víc bude stačit, abys zůstala hm? *Sledovala jí.*
)*Nerissa jen zavrčela. Nelíbilo se jí to, hlavně ten způsob, jak to řekla. proto se na ni jen otočila a zamračila se.* měla bys mi děkovat za to, že pro tebe vůbec něco zjišťuju. *Prskla po ní.* Navíc, urazila jsem se, pozdě, měla jsi volit moudřejší slova. Takže teď odcházím. Možná si tě zase někdy najdu, možná ne, pro teď jsem s tebou ale skončila. Já nejsem ta, kdo nutně něco potřebuje, tak si to uvědom. Pokud se takhle chováš i k sotatním partenrům, hm, pak se nedivím, že se obracejí proti tobě. *Hodila po ní a vyšla ze dveří.*
*Aless nad ní jen protočila očima.* Tak si buď uražená.* Pronesla jejím směrem.* Navíc jsem ti vděčná za informace a víš to moc dobře, jinak bych ti neplatila tolik, ale nehodlám si tu nechat od tebe něco diktovat. Ty mluvíš, já platím, takhle to funguje, třeba až se uklidníš, víš, kde mě najdeš. *Řekla jen a dál už na ni kašlala, nemínila si kazit večer nějakou pošahanou vílou. Dopila si svoje pití, ještě chvíli pobyla v bytě, než nakonec zamířila domů do vily.*
*Nakoenc se jen ušklíbla a i ona zamířila směrem pryč, k zimnímu dvoru.*
*Seděl zrovna na jednom paloučku, kde odpočíval. Kousek od něj se pásl ryzavý kůň, zatímco Remi měl na sobě zbroj v barvě Ernova dvora, u pasu meč a vstřebával energii, jež se kolem rozpínala. Spokojeně si užíval chvilky klidu. Měl dneska denní hlídku, ale nyní měl čas na to si odpočinout. Nakonec se natáhl pro brašnu kousek od sebe, odkud vytáhl férské jídlo a začal jíst, s pohledem těkajícím občas jen tak před sebe, občas na koně.*
*Calipso dnešní den trávila na Podzimním dvoře. Měla tam nějaké soukromé vyřizování v jednom městě. Zrovna se vracela pomalu vracela na jednom své místo, které tady měla. Projížděla lesem na svém novém černém hřebci, když vyjela na palouček a už z dálky si všimla, že tam někdo je. Nepoznala jej hned, to až když se přiblížila blíž. Chtěla se mu vyhnout a objet jej, ale jakmile spatřila známou tvář, objevil se jí na tváři úsměv a pobídla koně jeho směrem.* Ale podívejme se koho to tady nevidím, není to snad Remi? *Uculila se na něj sladce Cali, sedíc stále na svém koni a hledíc na féra před sebou.*
*Ještě chvilku seděl, než zaslechl hlas. Otočil se, zadívals e na dotyčnou a vykulil oči.* Timeu, co ty tady? tebe bych nečekal. *Pronesl. Od té doby, co se jaksi měl ke Kaynovi o ní už neslyšel, nebo spíše se nezajímal o to, kde byla, co s ní bylo. Informace o ní prostě nevyhledával, takže ani netušil, že odešla, že se něco stalo.* Tipoval bych, že větší pravděpodobnost je ta, že tě potkám někde v NY, ale ne určitě tady. Možná na zimáku, ale tohle je překvapení. *Pokýval uznale hlavou.*
*Modrovlasá dívka se jen zasmála a pobaveně zavrtěla hlavou.* Za prvé můj milý, nejsem Timea, říkej mi třeba Calipso a za druhé, v NY trávím už méně času než dříve. Jo je fakt, že na Zimním jsem více, ale občas moje kroky zavítají i sem. To víš, i já mám své cestičky. *Pokrčila rameny a seskočila z koně, načež se na něj podívala a sjela si ho pohledem, přičemž se jen uculila.* A co tady děláš ty tak sám? *Rozhlédla se kolem.* Nebo nejsi sám? *Optala se a prohrábla si vlasy.*
*Remi se na ni ale zamračil.* Ne. Jsi Timea, budu ti říkat Timea. Je s tím snad nějaký problém? *Optal se a sjel si ji pohledem, pozastavující se nad jejím rozmarem. věděl že víly si mění jména většinou jen když se jim něco stalo nebo jsou nějak hledané, proto by se rád dozvěděl jak, už jen proto, že vlastně byl dnes ve službě a tohle bylo podezřelé.* nepamatuji si, že bys sem chodila předtím. Má to nějaký určitý smysl? A to samé i to, proč trávíš méně času v New Yorku? *Optal se Remi, který zpotorněl a byl připravený případně zasáhnout.*
*Jenže to se už zamračila i Cali.* Pche, nesnáším to jméno a nemám ráda, když mě tak jiné oslovují. Tak buď tak milý a neříkej mi tak. *Ušklíbla se na něj a udělala pár kroku kolem, načež pohladila svého koně.* Pocházím z Podzimního a občas jsem sem zavítala, stejně jako teď, na tom není nic zvláštního. *Otočila se k němu a uculila se, došlo jí, že má na sobě zbroj, takže byl určitě ve službě, to si ještě pamatovala. Pak se na chvíli zamyslela.* Hm New York je fajn, ale doma je doma nebo ne? *Mrkla.* Ale dost o mě, copak ty, jak se máš? A co doma? Stále ženatý? *Zasmála se.*
*Remi se ale jen zamračil, nic na to neřekl, spíše vstal a pomalu zamířil ke svému koni, jehož chytl za otěže. Poslouchal ji, nic neodpovídal. nepozdávalo se mu, nepozdávalo se mu její chování. Proto nakonec jen kývl na souhlas.* Já se mám dobře, snad to tvoje mít se dobře bude skutečné, Timeo. *Hlesl, načež se vytáhl do sedla.* Možná bych se měl vrátit a ty by sis taky asi měl jít svou cestou. *Podotkl, načež pomalu pobídl koně směrem k vévodství, kde plánoval stráže o její přítomnosti informovat, přeci jen, tak jak měl vždy, když někoho ve službě kolem vévodství potkal.*
*Cali jen pozvedla obočí, ale pak vyskočila na koně a pobídla jej, načež dojela Remiho a pokračovala v cestě spolu s ním.* A proč by ses už vracel, máš snad něco důležitého na práci? Nebo se ti snad nelíbí moje společnost? To bych si měla asi vzít osobně ne. *Uculila se a koukla na něj, pak se otočila a hleděla před sebe na cestu.* Dneska je docela hezký den nemyslíš? Jako stvořený k pikniku nemyslíš? *Uchechtla se, měla docela hlad a dala by si nějakého hezkého civila.* Řekni mi, už ses někdy krmil na civilovi nebo v tomhle ohledu stále zaostáváš? *Pozvedla obočí a sjela si ho pohledem.*
*Remi se zamračil.* Ne, nelíbí se mi tvoje společnost. Jsi divná a já jsem ve službě. Takže bych byl rád, kdyby sis jela po svém. Se mnou stejně nemůžeš. *Koně pobídl více, ignorující její otázku. Nakonec ale jen tiše zavrčel.* Ne že yb ti do toho něco bylo, ale ano, občas se jimi krmím. A teď zmiz, Timeo. *Zavrčel, načež koně pobídl ještě více. Věděl, že nebyl od vévodství daleko, stačil už jen takový kousek.*
A v čem je divná? Že nejsem jak dřív? Tohle se ti nelíbí? Že nejsem miloučka, hodňoučká atd? Ach bože Remi, všichni se mění i já. Tak to prostě je. a co že jsi ve službě, vždyť nic zlého nedělám jen s tebou mluvím. *Pousmála se a chvíli jej pozorovala, než pobídla koně a dostala se s tím s tvým až před něj, takže jej donutila zastavit. Pokud se tak stalo naklonila hlavu lehce na stranu a usmála se.* Podle toho, jak jsi to řekl, je to krmení asi nic moc co. Doma tě drží zkrátka a ty chceš víc? Je to tak? Co kdybych ti řekla, že ti můžu dát víc. Ukázat ti to hm? *Sladce se usmívala.* No tak Remi, my jsme přece nikdy nebyli nepřátelé, tak proč mám pocit, že na mě tak hledíš. *Hraně posmutněla.*
Máš pravdu, všichni se mění, to ale neznamená, že ti zůstanou ti, které jsi měla když jsi byla jiná. Co tě tak sleduju, poslouchám, vypadá to tak, že z tebe je pořádná svině. Se kterou já nic mít nechci. *Pootočil Remi jen hlavu a nic víc k tomu neřekl. Pak jen zatl zuby. Mluvil o tom na dvoře s vílami, dokonce si po cestě na dvůr i někoho dal, jindy by možná ii podlehl. Nakonec tedy zastavil koně, otočil se na Timeu a zamračil se.* Buď te%d odejdeš po dobrém, nebo splním svou povinnost a vzhledem ke tvému chování tě dotáhnu na dvůr jako podezřelou z nadměrného zabíjení civilů. Tvoje volba. *Zavrčel.* Vybírej moudře, Tiimeo.
Svině? Au. *Zasmála se, ale pak jen protočila očima.* Nejsem svině, jsem jen trošku poťapaná, ale to přece ničemu nevadí no ne. *Pokrčila rameny a chvíli jen pozorovala, než si odfrkla a povzdechla.* Hele já na tebe zlá nejsem a ani nechci být, možná… tak nechápu, proč se tu na mě mračíš a vyhrožuješ mi tak ošklivými věcmi. *Na chvíli se odmlčela a pak se pousmála.* Nemohli bychom začít znova? Třeba tím, že bych tě pozvala na medovinu? *Mrkla, snažila se být trochu milá, přece jen nepotřebovala problémy a dostat se ještě do vězení.*
*Remi se na to gesto ale jen zamračil a opět si ji sjel pohledem.* No, řekl bych že to je asi názor od názoru, zda to vadí a nebo ne. *Podotkl tiše. Pak zavrtěl hlavou.* Ne. Nemohli bychom začít znovu. Vrať se a zmiz, než na tebe pošlu jiné stráže, kteří se s tebou už takhle mazat nebudou. Tak jdi, Timeo. *Pobídla ji, načež koně otočil směrem k vévodství a pobídl ho do lehkého klusu, už se neohlížel.*
Když myslíš, pak se s tebou mazat nebudu ani já drahý Remi. *Rozesmála se, načež poslala ohnivou zprávu Mordredovi, pak pobídla koně jeho směrem. Svou ledovou magii způsobila, že cesta před ním lehce namrzla, což mohlo trochu i klouzat, v což ona doufala. Z pod pláště si vytáhla svůj bič a chytila jej do jedné ruky, připravená prásknout a to také udělala, když už byla těsně za férem, pořádně se s ním rozmáchla vpřed, načež se konec biče obtočil Remimu kolem ruky, Cali na nic nečekala a silně s ním trhla, pokud se jí to podařilo mohla tak mladého féra shodit ze sedla.*
*I když Remi tak nějak čekal nějaký podraz, tohle bylo asi něco, co nečekal. proto než stačil cokoliv udělat a nebo si uvědomit, měl kolem ruky bič a stáhl jej na zem. Následoval tvrdý pád na zem a zaslechl, jak jeho kůň odcválal pryč. Zvedl se na loktech, přetočil se ale ihned na břicho, postavil se a vytasil meč.* Přeskočilo ti Timeo? Co to děláš? *Křikl po ní nesvůj z jejího chování a vystupování, toho, jak se chovala, co dělala. jeho smysly jely na max, připravené bránit se.*
*Cali zpomalila a na koni objížděla Remiho kolem dokola, jako lovnou zvěř.* Už jsem ti řekla, že nejsem Timea, tak si to kurva zapamatuj! *Zavrčela na něj, ale pak jako lusknutím prstu se zase uculila a sledovala ho v ruce držíc svůj bič.* Říkala jsem ti, že jsem poťapaná, takže ano přeskočilo mi a líbí se mi to. *Zasmála se, než nakonec seskočila z koně, připravená se svým bičem v jedné ruce a dýkou, kterou si vytáhla z pouzdra na stehně, v ruce druhé.* Co myslíš, že dělám? Hm. *Ušklíbla se a sledovala ho jako ostříž.*
*Remi se ale jen zamračil.* Koukám, že ti přeskočilo. A abych řekl pravdu, mé poslední dny nebyly nijak dobré, takže si dej dostup, nebo skončíš špatně, to ti říkám na rovinu. *Potěžkal v jedné ruce meč, zatímco v té druhé se mu začal zlehka tetelit a vířit vzduch, jak si připravoval vzdušnou magii připravenou použít proti Timee. Tak nějak tušil, že ale bylo dobře že jej napadla teď a ne třeba až u vévodství, aby z toho nakonec on sám neměl problémy, že ji tam dotáhl a ohrozil tak vévodství.*
Bingo! *Zasmála se.* Pálí ti to, to se musí nechat. Přeskočilo je slabé slovo, ale já si to kurva užívám. *Uchechtla se a naklonila hlavu lehce na stranu, zatímco jej pozorovala.* Hm, víláček měl špatný den, to je nemilé. Já jich měla tolik, že už to ani nepočítám. *Pokrčila rameny a pomalu si jej ocházela.* Víš, řekla, bych, že mi to bude líto, když tě budu muset zabít, ale pravda je, že si to užiju. *Culila se od ucha k uchu a ještě chvíli kolem něj chodila jako šelma kolem kořisti, než se ušklíbla a znova proti němu práskla bičem tak, aby jej práskla do ruky, ve které držel meč, ve snaze donutit ho pustit jej.*
*Tentokrát to ale fér čekal. proto, když jej práskla, nastavil ostří schválně tak, aby se kolem něj omotal její bič, zadíval se na ni a jen se zamračil.* No tak si teda budeme hrát. *Zavrčel. Nabral svou pravou, férskou podobu, načež trhl prudce mečem k sobě. Hned na to pomocí vzdušně magie rozvířil hlínu a prach na zemi, jež jí vyslala směrem do očí, vysvobodil meč ze zajetí biče, načež jej opět nastavil tak, aby se mohl bránit jejímu případnému útoku. nechtěl zatím jinak blízko na tělo útočit. ještě ne.*
*Trocha prachu se jí přece jen dostala do očí, ale ne moc, jelikož si stačila dát ruku nějak před sebe.* Moc ráda si hraju, ani nevíš jak. *Ušklíbla se a sama nabrala svou podobu, kdy na něj v úsměvu vycenila i své špičaté zuby.* Především při mučení, to je pak slast. Škoda, že tebe budu muset zabít hned. *Hraně posmutněla, ale pak se rozesmála a vydala se k němu, tedy to byla jen její iluze, ona sama skryta pod rouškou neviditelnosti se dostala za Remiho a pokud se jí to podařilo, práskla bičem tak, aby jej zasáhla do zad.*
*Fér byl ovšem přeci jen vycvičený voják, který tak nějak piloval vše, co mohl, a z dětství to byl právě sluch. Hlavně tohle bylo až moc okaté, čekal, proto, že bude za ním, proto se otočil a nastavil ruku tak, že se mu bič omotal kolem paže. Byl rád za chrániče, cítil, jak o ně zaskřípaly ostny na straně biče. Trhl ale k sobě, volnou rukou stiskl Timee tlakový bod na zápěstí a donutil jí tak pustit bič, jež si k sobě nejprve přitáhl a stále jej omotaný kolem ruky se napřáhl, aby jí mohl uštědřit pěstí.*
*Po jeho stisku bič skutečně pustila, ovšem v tu samou chvíli se po něm ohnala dýkou, kterou měla v druhé ruce, ve snaze jej seknout do krku či tváře, jeho pokusu o úder však vykryla, když se uhnula dozadu. Zatímco se vedle ní tvořily z okolní vody malé ostré oštěpy, které hned na to nechala zmrznout a jakmile ještě jednou uskočila dozadu, vší silou je poslala na Remiho, sama pak opět zmizela do iluze neviditelnosti.*
*I on se ale vyhnul a jakmile k němu letěly šípy, tak Remi šlehl mečem směrem nahoru a pomocí magie si proti sobě vytvořil vzdušnou stěnu proudící vzhůru, která oštěpy rozhodila všemi možnými směry, jen ne na Remiho.* Přestáváš mě bavit, Timeo. Jak jsem řekl, zmiz odtud, než si to rozmyslím. *Zavrčel a udělal i on to samé, zmizel v iluzi neviditelnosti, aby i pro ní bylo těžší ji zaměřit. Pomocí dalších iluzí kousek od sebe vytvořil stopy a domění, že se tam tráva ohýbá pod jeho kroky, zatímco on sám stál stále na místě.*
*Cali mlčela, ani ona se nehnula, jen sledovala dění kolem, aby se nějak neprozradila. Jeho slovům se jen uculila, ale nic neřekla. Viděla, že se poblíž hýbe tráva, ale i tak nic nedělala. Jen čekala a přemýšlela, pak se jen usmála a vytvořila si něco jako ledové schůdky, po kterých se mohla pomalu pohybovat tak, aby nenašlapovala po zemi a nikdo nevěděl, kde je. Takhle nepozorovaně se pomalu a tiše dostala až o kus dál, snažíc se zjistit, kde je Remi a jelikož byla i ona zahalená neviditelnosti, nemohl o ní vědět. Kousek od nich už byly stromy a za jedním z nich vytvořila svou kopii, která nepozorovaně přeběhla za jiný strom, snad aby jej zmátla.*
*Otočil se za kopii, která ale nenesla žádný zvuk.* Roztomilé. *zavrněl, načež nechal zvednout prach a obalit jej okolí. Hned uviděl její neviditelnou siluetu, ušklíbl se a vyrazil proti ní, ovšem jen proto, aby rozbil ledový schůdek, na kterém Cali stála a donutil ji tak padnout na zem, pokud se tedy tak stalo.* Už tě začínám mít ale dost. *zavrčel, načež kolem její hlavy vytvořil iluzi neprostupné mlhy, jež by ji oslepila.*
*Cali už chtěla došlápnout na další ledový stupínek, když její noha šlápla do prázdna a ona padla na jedno koleno na zem.* Už? A mě se to právě začíná líbit.* Pronesla, ovšem hned se zamračila, když jí oslepila mlha, kterou vytvořil. Tušila ale, že je někde poblíž, proto položila ruku na zem a soustředila svou magii. Po chvíli ze země začaly stoupat velké ledové kameny, jež stále rostly do výšky a zároveň se shromažďovaly kolem nich jako velká zeď, která se táhla kolem nich v kruhu, přičemž oni byli v jeho středu. Cali nechala zamrznout i zem, ovšem kromě místa, na kterém byla ona, přece jen chtěla aby přimrznul on. Nakonec se vyrovnala a nechala kolem sebe vytvořit další ledové oštěpy, které začala házet kolem sebe ve snaze, že alespoň jeden Remiho trefí, zatímco začaly ze země vystřelovat špičaté ledové ostny.*
*Tak nějak tušil, že i vzhledem k jejímu věku si vyčerpala energii dost rychle, což mu hrálo do karet. Po tomhle bude nejspíše dost unavená. Remi se proto obratně vyhýbal a povedlo se mu dostat se kolem jednoho z její menší arény ven. přeci jen, on viděl. Proto za chvíli přistoupil k dívce, natiskl jí meč zezadu na krk a zavrčel.* Tak a dost. Tohle stačilo. *Zavrčel, načež jí začal manipulovat mysl tak, aby se uklidnila.*
.
*To, že se rychle vyčerpá díky tomu, co udělala, to jí došlo až později, když jí začaly síly opouštět. Stále jej neviděla, snažil se alespoň nějak zaregistrovat kde je, což se jí povedlo jakmile cítila ostří meče na svém krku. Tiše zavrčela, ze svého pouzdra si vzala dýku a přiložila mu jí ještě zezadu k boku, snad jako obranu, ale neměla už tolik síly jej použít, navíc jí vztek opouštěl a ona se klidnila, což se jí nelíbilo, došlo jí, že to dělá Remi. Zrovna v tu dobu se ale objevil ještě někdo, zahalen do iluze neviditelnosti se k oběma dostal i Mordred, jenž dostal zprávu od Cali. Se svým typickým úšklebkem je pozoroval. Calipso se chtěla nějak dostat od Remiho, proto udělala tu poslední věc, co jí napadla. Kopla nohou dozadu a přímo do rozkroku. Pokud jí pustil, rychle se od něj dostala mimo dosah, ale to už jí někdo chytil za paži a stejně jako Mordred. Už chtěla něco říct, ale nestačila udělat nic, jelikož jí starší fér naštvaně praštil tak silně, až padla k zemi mimo. Mordred jí nakonec vyložil na koně a tak jak se objevil i zmizel.*
*Remi to nakonec vše jen sledoval. Ještě chvilku byl obezřetný, nakonec se ale dal na odjez, nechávající vše za sebou, plánující oznámit vše na vévodství.*
*Zadívala se na ruku, jež měla od krve. Z břicha jí tekla krev z rány od střelné zbraně, pocítila ale, že tahle nebyla ze železa, jinak by byla nejspíše na místě mrtvá. Snad štěstí, že střet, jímž si prošla se odehrál ne moc daleko od místa, kde bydlela Maddie. Ačkoliv nebyla zraněná pro ni toxickou věcí, i tak to byla rána jež jí dost vyčerpala a sebrala spoustu energie, stejně tak ztratila dost krve. Dostala se k domu, kde měla snad štěstí že někdo zrovna vcházel a ona se mohla přisunout dovnitř a zadívat se na jak ženu jež vešla, tak i recepční.* Na co čumíš? Je doma Madds? *Křikla po ní. Žena chvilku vyjeveně koukala, než kývla na souhlas načež Neriss zamířila k výtahu. Už v něm se jí silně roztočila hlava a jen tak tak se z něj pak vypotácela a došla ke dveřím, na které zabušila.*
*Maddie nikoho nečekala, recepční vyblekotala jen pár slov, zřejmě v šoku, takže se zdálo, že bude mít na práci víc, než svou návštěvu, která je, jak pochopila ze slov od recepční, od krve skoro celá. Sotva Nerissina ruka dopadla na dveře poprvé, prudce je otevřela a zachytila ji. Nemít Nerissu zotročenou už nyní, tohle by byla vhodná příležitost. Maddie teď ale trápily jiné problémy. Dívku potřebovala rychle vyléčit, vymazat paměť recepční a zařídit smazání záznamu z kamer v danou chvíli, kdy se Nerissa na nich objevila. Stejně si však neodpustila pomocí vodní magie přesunout krev, která jí unikala z rány do skleničky místo aby se vsákla do jejího nábytku. Ten ji ještě nechá vyčistit za svou pomoc. Alespoň ji usadila do vínového křesla. Mohla ji jen zašít, ale magie bude rychlejší a zničí jí méně věcí.* Mluv. *Pobídne ji, aby vysvětlila, kam se připletla, že přišla v tomto stavu k čarodějce, zatímco jí bez ostychu odtrhne ruku od rány, telekinezí prostě roztrhne svršek, aby si ji prohlédla a prsty ledabyle očistí okraje, aby věděla, kde je situaovaná, než to prozkoumá i zevnitř. Na tváři se jí objeví úšklebek, když vnitřním zrakem narazí na předmět, kulku, která by v těle neměla být. Vzhledem.* Tohle tě bude bolet. *Nadhodí apaticky, skoro lhostejně, telekinezí přirazí vílu do opěrky, aby se nevzpírala a neporanila se.* Nehýbej se. *Poručí znuděným hlasem, protože měla za to, že vílu to samotnou napadne a zavře oči, aby se soustředila skrze životní dráhy jejího těla na pohyb kulky už vzniklou ránou a nevytvořila zbytečně druhou cestu ven. Mezitím sama tuto ruku tiskla k ráně, aby pro ni bylo snazší pohyb koordinovat a nechávala Nerissu prozatím krvácet, i když mírně. Konečně se kulka dotkla jeji dlaně a Maddie mohla do rány nepatrně ponořit prsty s nehty, aby ji vytáhla, načež vrátí dlaň, tentokrát s větším tlakem, bez ohledů na vílinu bolest a začne ránu zevnitř ven zacelovat.*
*Cítila, že ji zachytila skoro ihned a řekla by, že nikdy nebyla čarodějce tak moc vděčná jako teď. Nechala si pak pomoct do křesla, kde si dlouze oddechla, což byl ale i pohyb jež jí vedl k nemalé bolesti.* Zjišťovala jsem. Připletla jsme se ještě k jedné práci, zjišťuju pro jednu upírku věci ohledně jejích drogových byznysů a ona mi za to dost dobře platí. Jenomže co mi neřekla asi bylo to že ti její zkurvení rivalové jsou agresivní kreténi! *Kníkla a zatnula zuby k sobě. Pak už jen vykřikla v bolesti, jež pocítila, dokonce jí do očí vyhrkly i slzy, ale přeci jen, spatřila kulku v ruce Madds a byla ráda, že sem nakonec přeci jen došla.* Děkuju. *Hlesla tiše a zaklonila pak hlavu, aby mohla zavřít oči a pořádně se nadechnout.*
*Maddie se ušklíbne.* To tě nenapadlo, že to zní moc jednoduše? Drogové kartely nerozdávají skautské sušenky, ale ilegální zboží, jasně, že jsou to spíš gangsteři. *Nadhodí skoro otráveně, že ji musí poučovat, zatímco dělá svoje, dokud ji konečně nevyléčí.* Neděkuj, tvá svoboda patří mě, jsi moje. Já si na svoje věci nerada nechávám sahat. Řekni mi důvod proč ti nezarazit práci s tou upírkou...a vůbec, řekni mi o ní vše, co lze. *Pobídne ji a zamíří dál do bytu, kdy jí milostivě donese žínku a lavor s teplou vodou, protože ztratila dost krve na to, aby bylo bezpečné ji pustit do vany bez toho, aby se o ni starala jako chůva. Přihodí dokonce ručník a nějaké nenošené kousky, které jsou přesto dost kvalitní, hezké a vypadají nově.* Až budeš hotová, můžeš po sobě umýt krev z podlahy a nábytku. Ah a jedna věc...zakazuji ti jakkoliv řešit, zasahovat, někomu oznamovat nebo sabotovat mé případné využití toho, že mám tvou krev. Kletbu na tebe nesešlu, pokud mě nezkusíš podělat, jakýmkoliv způsobem, ale mohla by se mi hodit do budoucna, až se bude krátit naše dohoda. *Věnuje jí prohnaný úsměv, načež skleničku obratem teleportuje někam pryč (samozřejmě sama ví kam do chládku ji přesunula, aby se jí krev neztratila, kdyby s ní chtěla víla něco udělat. Nerissa musela vědět, že Maddie nemá důvod dělat laskavosti jen tak. Teď jí z toho káplo dost. Mohla Nerisse zavařit, pokud by nechtěla udělat, co ona chce, až bude blízko vypršení jejich dohody, ale zároveň jí tím mohla vyhrožovat, aby ji přiměla podepsat jinou smlouvu. Tohle bude záviset na malé víle. Každopádně se k ní skloní a políbí ji jemně na rty.* Ale neboj, prozatím se pro nás nic nemění. *Mrkne na ni, načež si odstoupí.* Tak se pusť do očisty sebe a pak mých věcí. Nebudu tvou krev uklízet sama. Až budeš chtít, můžeš si odpočinout. Jdu zařídit zatím výmaz paměti recepční a nechám někoho vymazat záznam z kamer v době, kdy jsi dorazila. *Oznámí jí.* Nešmejdi tu. *Přikáže jí ještě, kdyby se víla snažila najít svou krev, že je to zbytečné.*
*Pokrčiila jen zběžně rameny.* Sázela jsem na to, že jsem dobrá. *Kníkla jen, než se pak opět nadechla a vydechla, očividně vlastním výkonem zklamaná, a jak by také ne. nebyla zvyklá prohrávat. Pak kývla na souhlas a v křesle se poposunula.* Jmenuje se Alessandra Ransom. Má adoptovanou malou dceru a vílího manžela-. Dělá do aut a drog. Bydlí v Brooklynu, kde má několik víl a docela početný klan. A dost nepřátel mimo, co vím, y minulých záležitostí a obchod mezi snad všemi rasami. A hledá sluneční prsten. *Dodala pak ještě. Nakonec si začala omývat obličej a tělo žínkou, jež se jí dostala. Pak se na ni podívala.* Jako kdybych se o to kdy pokusila, vím, že s tebou nemá moc smysl si začínat nějaké zlo, neměla bych šanci. Ale neboj se. Nikomu nic neřeknu, že máš mou krev. Je jen a jen tvá. *Prohlásila. Nechala se pak políbit, načež se na ni uculila.* Jak říkám. Proč bych to dělal? Za své ruce ti jsem vděčná. *Ušklíbla se. Neměla v plánu nijak jít proti Madds, přeci jen, na jednu stranu to byl někdo, ke komu měla již dlouhodobé pouto, jež vcelku dobře fungovalo.*
*Vyposlechne si své informace o ženě, s níž obchodovala s drogami, s níž se vyspala a která po ní chtěla trvalou magickou proměnu v monstrum psů nebo co to bylo, ale odmítla poměrně férové podmínky, které jí předložila a od té doby spolu v kontaktu dosud nebyly. Sluneční prsten ji pobaví, sama nepotkala upíra za celý život, co by amulent pro vstup na slunce získal, ale na druhou stranu ona se po něm nesháněla, protože nakonec upírem nebyla. Ale znovu se v ní po letech od toho, kdy o něm zaslechla poprvé, probudila zvědavost nad tím, jak by se něco takového dalo vytvořit magií, zda takovou vládnou čarodějové, démoni, víly, andělé, nebo je to jak s tvorbou monster, že jej musí utvořit spojením svých magií více ras.* Výborně, v tom případě ji nebudu muset užít na to, abychom poté naši spolupráci mohly udržet i se smlouvou, až bude vyprchávat aktuální. Pokud budeš nadále tak roztomile užitečná. *A s tím si odejde zařídit to, co je třeba, než se nakonec po hodinách vrátí, protože sehnat všechny, kdo o záznamu už věděli bylo sice možné, nicméně otravné a nepohodlné. S sebou donese sushi - respektive jej donese poslíček, protože se nebude tahat s nevkusnou papírovou taškou, nechá jej odložit jídlo na stůl a lhostejně mu přihodí bankovku, aby vypadl, když poskytl službičku krásné dámě navíc. Vypadal trochu zklamaně, ale nakonec se zpakoval. Nakonec na tom i vydělal. Jídlo už vybalí sama, přehodí na hezčí podnos - tedy z plastové krabičky na talíř s pozlaceným zdobením a vezme k tomu víno. Po zvážení připojí také skleničku a hůlky pro Nerissu, aby získala energii a Maddie měla z krku nutnost ji poskytovat služby, když to mělo být naopak. Pokud tedy vůbec je dívka vzhůru.*
*Nerissa se ušklíbla.* Co se týče vypršení naší smlouvy, tak až vyprchá, klidně ti sloužit budu nadále, ale ne zadarmo. Je to s tebou docela zábava *Mrkla na ni, ačkoliv začala tušit jakousi kulišárnu ze strany Madds a moc se jí to nepozdávalo. proto jen tiše zamručela, než pak naklonila hlavu na stranu a sledovala, jak odchází. Sama pak douklidila krev z nábytku, než vylila vodu z kyblíku, posadila se do křesla a zaklonila hlavu, zavřela oči a jen odpočívala, čekající až se čarodějka vrátí.*
Já vím. *Ušklíbne se čarodějka samolibě a když se vrátí ze své "pochůzky", tak se usadí na pohovku a hůlkami si podá první malý kousek sushi, akorát jako jednohubka.* Nabídni si. *Pobídne ji, a vlastně i k tomu, že jim může nalít víno a kriticky si prohlédne, že vyčistila krev, aby nebyla její nedávná přítomnost poznat a sama pro sebe si přikývne.* K těm, co to udělali, nějaké další info, co jsou zač? *Nakloní smyslně v drobném náznaku zvědavosti hlavu na stranu, až se jí tmavé vlasy svezou dopředu přes rameno a orámují jí mladistvou tvář.*
*Uculila se na ni a když ji vyzvala, aby si dala, neváhá a ihned se na jídlo vrhla. Lidské moc nemusela, ale byli druhy, jež jí moc problémy nedělali. A i když férské jídlo bylo přeci jen lepší, i tohle jí stálo za to. Dala si do pusy jednu rolku, následně si sedla na pohovku a poté se položila na záda, hlavu si pokládající do klína Madds.* Hm, jo, vím. Můžu ti říct co chceš, tu upírku nenapadlo ani udělat nějakou dohodu mlčenlivosti, nechtěla, abych se třeba i někam podepsala, což mi přišlo divné, ale líp pro mě, no ne? Každopádně, je to bývalý rival té Alessandry. Aaaa taky je to obchodník s drogami na stínovém trhu. Co vím, pro tu upírku pracoval delší dobu ale pak jí prej začal okrádat o vše, co mohl, krev, drogy, peníze. *Oznámila.*
Nic nepodepisuj, jedině to uhraj tak, abys to mohla říci mě. Chci mít přehled o Alessandřiných podnicích a spolupracích. *Oznámí spokojeně, že má vlastně - i když trochu neplánovaně, protože to nepotřebovala - špeha v klanu upírky. Ale pokud ji nepřiměla podepsat dosud, zřejmě na to už nedojde. Prohrábne jí vlasy, vezme si další kousek, kterých společnými silami ubývalo a další vloží do jejích úst. Když dojí, vypije si postupně své víno, vstane a s úšklebkem na ni hodí deku.* Vyspi se, pak jdi, určitě máš práci s tou automechaničkou, která se nazývá sama Alouette. Očekávám brzy hlášení. *Oznámí jí, odnese talíř do myčky, svou sklenku s sebou do ložnice a s tím opustí Nerissinu přítomnost a vklouzne do pracovny, kde nechce být rušena.*
Jenomže jí to ani nenapadlo, ne nepobavilo by tě to? *Zasmála se pak Nerissa a jen nad tím zavrtěla hlavou.* Hlupačka hloupá... *Řekla pak a kývla na souhlas.* Vše co budu mít, ti řeknu, to se neboj. *Mrkla na ni pak. Nakonec přijala deku, schoulila se pod ní a ještě jednou se na Madds podívala.* Určitě, vše jde, jak má, brzy ti donesu informace. *Usmála se a pak se rozvalila na gauč. Když si odpočala, tak složila deku a dala se na odchod.*
Víte, že vyšetření by bylo lepší a přesnější za jiných podmínek? *Vyvedl jí hlas z myšlenek, kdy pozvedla tvář k jednomu lékaři, který schovával své věci do brašny* Je mi to jasné, ale potřebovala jsem, aby to bylo nejvíce striktní. Můj muž je nemocen a má toho dost na svých bedrech. Nechci ho zatěžovat více než je nutné. *zašeptala. Seděla na staré posteli v jednom pokoji od hospody, která se nacházela dobré tři hodiny od dvora Kayna. Mohla by s přehledem využít služeb lékařů z jeho dvora, ale také by to znamenalo, že se to dostane k uším jejího drahého. Lékař si jen ztěžka povzdechl a promnul kořen nosu.* Jste s ním vzatá? *optal se a opřel o stůl.* Ne… nejsem. Jsme milenci a vlastně i něco víc než milenci, ale vzatí nejsem a nejspíše ani nebudeme *Po tom, co mu provedla už v to ani nedoufala, ale hodlala Kaynovi dokázat, že mu bude už navždy věrná.* To rád slyším, jinak by mu musel povědět o vašem zdravotním stavu. Nelíbí se mi to slečno Eliso… Říkala jste něco o jedu a o tom, jak jste ho vysadila v podstatě na pokraji smrti. Vypadá to, že jed v těle přetrvává. Ne tak silná dávka, ale… *Přešel k ní, kdy přiložil prst na místo, kde měla srdce.* Čím více využíváte magii tím více zatěžujete své tělo. Spánku se Vám nedostává, protože je vše ve vás rozhozené. Tady… *Podal ji pytlíček s bylinkami* Tohle zkouším neustále a kolikrát to nepomůže *Svírala látkový pytlíček v dlaních* Tohle jsou trochu jiné bylinky slečno. Uklidní Vás a dokáži udržet splašenou energii na uzdě, ale váš problém se srdcem to nevyřeší. *Založil si ruce* Chcete tím říct, že nemohu využívat magii? *Zamračila se.* Pokud chcete žít dlouho, tak ji musíte rapidně omezit. Zaděláváte si na selhání vašeho těla pokud budete neuváženě energii využívat. Lepší živá než mrtvá. *Jeho hlas zněl dost důrazně.* Dobrá a dá se s tím něco udělat? *Postavila se na nohy a přehodila přes sebe kabát.* To nevím… Nicméně bych Vás měl rád pod dohledem, kdyby se to náhodou zhoršilo, ale nejlepší by bylo navštěvovat lékaře u vás. Máte to zde dlouhou cestu… *Mírně ji navrhl, aby to oznámila svému panství.* Nepřipadá v úvahu a děkuji za vaše služby. Uvidíme se při další prohlídce *S tím už opustila pokoj a zamířila k jednomu stolu v hospodě, kde si objednala rovnou celý korbel medoviny. Její matka byla prohnaná svině, která musela tušit, že jejich stranu nějak oslabila. Pokud by se to matka dozvěděla neváhala by podniknout další drastické kroky, kdy tím mohla Elisa uškodit ostatním. Při jejich setkání, kdy se matka vydávala za Kayna musela zjistit, že její útoky nebyli tak silné* Dejte bohové, že to dávala za vinu tomu, že vypadala jako Kayn *Zašeptala si pro sebe, kdy nad tím okamžikem musela neustále přemýšlet.*
Výborně. *Pochválila Nerissa počínání jednoho z mladých feru, se kterým si právě skončila užívání si za hospodou. Převzala si od něj peníze za služby načež pak upravila své oblečení a vlasy a zamířila dovnitř. Chvilku se rozhlížela, než její pohled padl na známou osobu.* Eliso! *Křikla a celá veselá k ní došla. * Koho tu nepotkám, tomu říkám náhoda. Jak se daří? Ne ze by mě to zajímalo ale prý je slušné zeptat se. *Uculila se.*
*Měla už tak plnou hlavu myšlenek, ale vyrušil ji další velice zvučný hlas, kdy dokonce cukla korbelem div se málem nepolila. Ohlédla se za výkřikem a spatřila Nerissu.* /To se mi snad zdá.../ *Proběhlo ji hlavou, kdy se zhluboka nadechla a upila z korbelu.* To je rozhodně náhoda. Jsem tři hodiny od Kaynova panství a setkám se tu s ženou, která... *Odmlčela se a nakonec jen uchechtla. Měla z nějakého důvodu Nerissu ráda, i když v duši uvnitř sebe tušila, že to bude velice podlá víla.* Daří se... *Nedokončila větu a tak to znělo jako odpověď a zároveň to nebyla lež. Snažila se vždy obejít to, že lhaní jim prostě nejde.* A ty? *Zvídavě si ji prohlédla, než nabídla, že si může k ní přisednout*
*Nerissa se uculila, vyskočila na stůl vedle Elisy a posadila si na něj, přehodila si nohu přes nohu tak, aby odhalila své stehno pod až nebezpečně krátkými, černými šaty Elise má obdiv.* Se ženou, se kterou jsi se tak báječně vyspala? To jsi chtěla? *Uculila se. Pak naklonila jemně hlavu na stranu a hodila si vlasy z ramene na záda.* Nezníš tak, zníš unaveně. Já? Já se mám výjimečně *Usmála se*
*Samozřejmě se pohledu na její stehno nevyhnula a jen přikývla.* Ano přesně to jsem chtěla říci *Dodala. Rozhodně by ta formulace byla jinak, ale ve výsledku nemohla lhát, že se s ní spalo dobře. Při poukázání na její únavu se jen ušklíbla.* I kdyby, tak tě to přeci jen nezajímá *Pozvedla obočí. Rozhodně od Neriss neočekávala nějakou starostlivost u žen jejich poměrů by byla opravdu naivní, kdyby na to vůbec jen pomyslela. Spíše sama Elisa měla problém teď pořádně někomu věřit krom Kayna.* Výjimečně? Dost nezvyklá odpověď. Co tak výjimečného se stalo? *Ona oproti Neriss ten zájem měla opravdu upřímný a šlo to poznat.*
*Ušklíbla se.* Nezajímá mě to tak, že bych se zajímalo, možná ze zvědavosti. Trefila jsem se? O co jde? *Uculila se na ni Nerissa a a lehce se k ní sklonila. Pak jemně naklonila hlavu na stranu.* Hm, tak nějak kšefty jdou, mám dobré partnery na sex, dělám super naschvály, to se jeden prostě má. Ale jak říkám. Ty vypadáš jako hromada neštěstí. Hm. Tak co kdybychom si daly nějaký silnější alkohol a probraly to nahoře v pokoji? *Vybídla ji Nerissa a skousla si svůdně spodní ret.* Vypadáš že potřebuješ energii a já ji mám na rozdání. *Zavrněla*
Dobré partnery na sex? *Zopakovala tuhle větu, jelikož to bylo už dávno, kdy ona tohle činila bez ostychu a také z toho měla požitek.* Tak to gratuluji. Mít dobré partnery na sex je něco, čím víla nepohrdne. *Zkoušela konverzaci přesunout jinam, ale moc jí to nešlo.* Medovina mi postačí a budu muset tvoje pozvání do postele odmítnout. Kayn už o tom poměru ví a ač to zní teatrálně a nudně a vlastně nelogicky pro chování víl, tak mu chci dokázat, že mi na něm záleží. *Dodala a na sucho polkla při vzpomínce, jak se hádali. Nebylo to nic hrozného, ale víc jí děsila představa, že bude bez něj než že nebude mít sex s Nerissou ač byl skvělý ve všech ohledech.* Ale energie mi chybí to máš pravdu... Medovinu? *Nabídla ji korbel.* Zdejší hospoda je jí proslulá. Jeden z důvodu, proč jsem zde zavítala. *S tím si všila u lékaře z panství, jak vyšel z pokoje. Nejspíš vše potřebné uklidil a vracel se zpět za svým pánem. Chvilku ho pozorovala, než zmizel dveřmi ven.*
*Nerissa protočila očima.* Ale ale, záleží? jestli mu na tobě záleží? Ale hele, vždyť to tě trápit na jednu stranu nemusí. jak jsme řekla, co oči nevidí, to srdce nebolí a jestli chceš, a nezvládneš to sama, nech padnout svoje stráže v mysli, potlačím tvé výčitky. *Naklonila se k ní opět o něco blíže a jazykem si přešla po rtech. Konečky prstů jemně pohladila její bradu.* jsi vyjímečná žena, a já ti mohu nabídnout vyjímečné chvilky, to víš. Tak nám to spolu...hm...šlo. *Očividně ji sváděla. Případně byla i jako víla připravená jednat, přeci jen- sváděla muže a ženy a v jednom jejím prstenu na ruce se nacházel prášek s afrodiziakem, ne tak moc účinným, ale určitě povzbuzujícím.*
*Elisa pozvedla tvář v moment, kdy jí Nerissa uchopila za bradu a znovu zacítila tu touhu. Nemohla říct, že by si její energii nepřála, ale stále měla v hlavě Kayna* Nemohu to kvůli Kayna provést. On to nevidí sice, ale stejně bych měla výčitky ač teda musím uznat, že jsi nádhernou ženou a spát s tebou bylo něco úchvatného. *Oplatila ji chválu a byla si více než vědoma, že se jí Nerissa pokoušela do té postele dostat. Sevřela její ruku, kterou měla na své tváři.* Ale obávám se, že mé tělo sis mohla vychutnat jen jednou teď už patří Kaynovi. Jistě si najdeš spoustu jiných žen nebo klientů kteří ti budou činit výjimečný den. *Dala hlavu mírně do boku. Srdce jí i přesto tlouklo jako splašené a tělo jí křičelo, že by jí potřebovala. Rozum však velel držet se zpět už kvůli obavy, že by o Kayna přišla.*
*Uculila se.* Jak říkám, mysl se dá pomást tak rychle a tak efektivně, možná, kdybys na mě dala, nechám tě ztratit se, ale v tak nádherném pocitu, tak krásném a opojném... *Zavrněla, slezla ze stolu, klekla si před Elis a vtěsnala se mezi její nohy, opírající si bradu o jedno její stehno.* Provedu tě rájem. Samozřejmě, za použití nějakých kouzelných přísad, to víš, ale slibuji ti, že odejdeš s lehkou hlavou má milá. *Přejela si jazykem po rtech. Pak se jemně usmála.* Takže popíráš to, že po tom také netoužíš? *Uculila se a podívala se na ni až moc svůdně poddajným pohledem.*
Nerisso nemohu. *Odmítala jí, jenže víla se nehodlala zjevně jen tak vzdát a se dostala ze stolu a vměstnala mezi její nohy, tak okamžitě vyvolala iluzi, aby je nikdo neviděl* Sedí tu až moc lidí *Zrudla vzhledem k tomu kolik víl bylo okolo nich. Mohlo by jí to být jedno, ale zrovna víly se velice ráda přidávali k orgiím. Nohy měla poslušně od sebe, ale proti vůli těla se těžko bojovalo.* Nepopírám, že po tom netoužím Nerisso. Víš, že bych chtěla, ale kdyby se tohle dozvěděl Kayn jakýmkoliv způsobem už by mi nikdy neodpustil a na něm mi záleží nejvíce. Mohu odejít s jakýmkoliv pocitem, ale nezmění to nic, co se zde stane... *Hned na to jí utekl z úst tichý sten, kdy očima uhnula do strany a konečky prstů sevřela více korbel. Snažila se na Nerissu nekoukat a vzdorovat té touze, která ji vevnitř trhala na kusy a iluze ji vysávala další její energii, která jí už tak chyběla.*
*I přes to, co řekla se na ni dál zespod dívala a přejížděla si občas jazykem po rtech, občas spodní ret skousla.* Nakonec se zasmála.* myslíš, že by jim to vadilo? Chtivým vílám? Ale no, nemyslím si. *Mrkla na ni. pak ji ještě chvilku sledovala aa jemně se odtáhla.* Inu, bude to asi na tobě, uvidíme. Každopádně.. *Chtěla ještě něco říct, ale když vstávala, omylem drkla do korbelu s medovinou.* Zatraceně...já nešikovná...vydrž, alespoň tě pozvu na další pití, hm? *Uculila se, načež odběhla k baru, kde objednala další. Její iluze v ten moment držela ruce podél těla, zhatímco ona pravá z prstenu klepla pršek s afrodiziakem do obou pití, načež se pak odtáhla a vypadao to tak, že prostě zvedla ruce, chytla pití a nesla jej ke stolu. Položila je před Elisu a naklonila se k ní.* Možná by ses mohla naučit vědět, ne co je dobré, ale i kdy je to dobré. A tohle, to by dobré bylo.
Vím, že nemohu už zradit Kayna *Dodala se svým rozhodnutím, kdy bojovala hodně se svým tělem.* Je mi více než jasné, že by zde nevadilo to, co činíš, ale také by je to podpořilo v tom se přidat. Stačí, že vzdoruji tobě, ale budeš se muset smířit s tím, že mě nebudeš mít. Zase tak velká ztráta to není no ne? *Ušklíbla se s tím, že jí nechala jít pro korbel s medovinou. Sledovala jí celou dobu, ale nevšimla si ničeho divného.* Děkuji *Navíc ji Nerissa nechala vybrat, který korbel. Jistě měla mírné podezření k pití, ale tímhle to úplně zažehnala a oddechla si sama pro sebe, kdy sáhla po jednom pití.* Dobré by to bylo Nerisso, ale nemohu, jak říkám... Zrovna u tebe bych si myslela, že nebudeš tak naléhat. Copak nemůžeš zapomenout na náš poslední večer? *Taky si mírně rýpla, než upila z medoviny*
*Nerissa pokrčila rameny.* Že by to nebyla velká ztráta, inu, ano, znám i vlivnější...ženu. Ale ty, i ty jsi nádherný oříšek, který bych si nechala líbit. *uculila se na ni. pak se napila i ona a pití odložila, načež zavrtěla hlavou.* Popravdě? Ani ne. Na mocné a schopné ženy nezapomínám. Na muže ano. NA ženy ne. jsou...hm...inu mají své kouzlo, ale to by jsi mohla vědět o to lépe, to, že na nich je něco více než na mužích, takové...lehké mravenčení, které tě utvrzuje v tom, že žena... *Přiklonila se blíže k ní..* žena je přeci jen něčím speciální.
*Byla překvapená její odpovědí, ale ona sama takhle smýšlela.* V tom máš pravdu *Dodala a začala vnímat, jak se v těle rozlévalo teplo. Obzvláště, když se k ní Nerissa přiblížila. Její tělo jako kdyby bylo citlivější. Napila se více z medoviny, aby zkusila zahnat sucho v ústech, kdy se ji hrdlo sevřelo s pocitem, že snad by mohla začít šílet.* Ženy jsou rozhodně speciální... Kdo jiný může vědět, kam sáhnout na ženské tělo než-li žena *Vydrala z úst ani netušila proč a její mysl začínala být jistým způsobem zatemnělá. Začínala mít dojem, že zešílí pokud se jí něco nedotkne.* Omluv mě musí na záchod... *Rychle se zvedla a zmizela za dveřmi, aby strčila ruce pod studenou vodu a pak si sjela ledovou rukou za zátylek. Přesto vše musela držet stehna u sebe, když vnímala jak je dole vlhká a její nitro hřeje od touhy, aby někoho cítila v sobě.*
*Nerissa se na ni dívala, svým svůdným pohledem a nakonec jen kývla na souhlas. Pak se ale přeci jen odrazila od stolu, načež zamířila směrem k toaletám. Vtrhla dovnitř jako velká voda a zadívala se na Elisu.* Hm, něco mi říká, že jsi snad v rozpacích moje milá Eliso. *Zavrněla, načež se k ní přiblížila, zastavila se ale jen kousek od ní, hledící jí do očí.* Pojď ke mě. Ukážu ti ráj. Víš že ano, zkusila sis jej. Nabízím ti více. *Zavrněla, nechávající její další krok na ní.*
*Prudce se odtáhla od umyvadla, když někdo vešel a spatřila Nerissu. Sepnula zuby k sobě silněji* /Kde jsi Kayne, když tě potřebuji.../ *Zoufale vypustila z hlavy. Tušila, že tahle reakce těla není běžná a nikdy se jí nic takového samo od sebe nedostalo.* /Kayne!/ *Věděla, že se sotva její výkřik zoufalství dostane k jeho uším, ale jestli něco neprovede bude v pasti. Její tělo chtělo více energie a Nerissa jí měla opravdu spousty. Sledovala jí dost nejistě, ale neměla moc na výběr. Pokud by odmítla zůstala by zde s tou touhou a s největší pravděpodobností by si ji odchytl někdo jiný.* Co mi ještě můžeš nabídnout? *Optala se a učinila krok blíž.* Co jsi mi provedla Nerisso? *zavrčela k ní, kdy už se pod náporem touhy mírně chvěla. Stále brala v potaz, že Nerissa byla fér a ti mají v povaze dělat různé podlosti.*
*Usmála se na ni.* Mohu tii nabídnout sebe. To, po čem tak toužíš, ale popíráš to. Víš, že to chceš, ale vzdoruješ tomu. Nedělej to, nenech se pohltit nějakým, hah, nepsaným pravidlem věrnosti. Teď jsem tu já, ty a chtíč. *Uculila se na ni a sledovala.* Možná jsem ti jen trošku pomohla přenést se přes to, co tak moc popíráš. Možná chci, aby jsi zhřešila. pro mě. Pro to, co tolik potřebuješ. pro energii, po které prahneš a jež já ti nabízím. Vypadáš bídně. Posilni se mnou. A u toho si to pořádně užij. *Usmála se na ni.*
*Bylo ji více než jasné, že tenhle stav nebyl jen tak a když Nerissa pronesla, že jí něčím napomohla, tak ji natiskla prudce na stěnu* Nevíš, co je slovo ne Nerisso?! *Vykřikla po ní, ale zároveň se natiskla na její tělo* Rozhodně máš pravdu v tom, že tě potřebuji jako osobu, tak tělesně, tak i tvoji energii, ale nemůžu Kayna zradit po druhé... *Zazoufala si nad tím, jak by mu mohla tohle vysvětlit. Řekla mu, že už tohle nikdy neudělá a nyní zde nemohla jinak. Nedokázala se bránit. Měla mu říct, kam jde a nenechal by to zajít takhle daleko, jenže teď tu byla ona a naproti ní Nerissa, která se z toho těšila.* Potřebuji tě *zašeptala ji zoufale u ucha.* Hej v pohodě? *Nakoukl dovnitř fér, který vlastnil hospodu, když dlouho ty dvě nevycházeli a spíše se bál, že odešli bez placení, jenže při pohledu na ně pozvedl obočí a ušklíbl se.* Ale, ale... *Založil si ruce hlavně nad Elis, která byla pod velkým náporem chtíče a bylo mu jasné, že se k tomu nedostala sama, takže se podíval na Nerissu.* Pokoj? *Navrhl.*
*Nerissa ji jen sledovala, načež se pak ušklíbla. Všímala si toho, jak bojovala, jak se bránila. Nakonec ale, když dovnitř vtrhl fér, se jen zamračila.* Nic ti neříká slovíčko soukromí? Padej a nech nás, s tebou se tu nikdo nebavil.* Pomocí větrné magie jej vystrčila ven a zabouchla za sebou dveře.* Kousek odtud je taková chýška, občas se v ní schovávám. myslím si, že tam někdo bydlí, ale není tam většinu času. je tam postel, krb, vše potřebné, co se vypařit tam? budeme mít soukormí. *Navrhla jí Nerissa a naklonila se, aby jí mohla přejet jazykem po krku.*
*Elisa byla nyní snadným terčem kohokoliv, kdo by po ní jen zatoužil. Bránila by se horkotěžko a jistě by se bez boje jen tak nevzdala, ale zároveň nebyla těžkým soupeřem.* D-Dobře *Vydechla zoufale, kdy se na tělo Nerissy mírně natiskla a dala hlavu mírně do boku při tom, jak se věnovala jejímu krku. Dostala se do velkého problému a byla si toho vědoma. Sama zkousla kůži na rameni ženy a rukama chytla její boky.* Musíme, ale rychle... *zavzdychala toužebně nad tím, že se jí těžko ovládala mysl.*
*Mladá víla se nad rozpaky své známé musela pousmát. Popadla ji za ruku, protáhla skrz dveře, následně skrz plný hostinec, a pak už ven do zasněženého prostranství. Chvilku se rozhlížela, jestli nikdy neuvidí poblíž nějaké koně, ale nakonec si řekla, že tak dlouho čekat asi nebude. Přeci jen, víla byla už dost náruživá, a do chatky, která byla sice blízko, bylo pro tuto situaci daleko. Proto se uculila, otočila se na ní, vzala ji za ruku, a přejela si jazykem portech.* Změna plánu drahá. *Zavrněla, načež se vydala opět zpátky do hostince, Pokud tedy víla šla, prošla k hostinskému, kde mu práskla na stůl mince, tak, aby si od něj mohla vymanit klíč od jednoho z pokojů v horních patrech, a pokud se jí tak dostalo, a víla jí následovala, tak jí tahala se sebou nahoru, po schodech, směrem k jejich pokoji. Pokud došly až tam, a Nerisse se podařilo otevřít, tak se musela uchulit nad tím, jak se jí dařilo jít si za tím, co chtěla. Zadívala se na Elisu, skousla ze spodní ret, a pak už na nic nečekala. Dravě se vrhla na její rty, tisknoucí své tělo na to její.*
*Elisa měla dojem, že se zblázní a myšlenky už šly jen bokem. Kdyby jí dovedla do chatrče s největší pravděpodobností by se snažila bránit tomu, ale nestalo se. Místo toho se po chvilce objevila v pokoji a už se na ni tiskla Nerissa v plné své síle. Nebyla schopna se branit a místo toho se odevzdala jejím smyslným rtům a polibkům. Zacouvala na stěnu a vnímala, že v jejím těle koluje něco, co ji dala ta potvora do pití. Nedalo se to vydržet ten chtíč.* Tohle není fér *zazoufala si, ale z úst se jí drásalo sténání a větší potřeba cítit ji v sobě*
*Uculila se.* Nikdo neříkal, že to fér bude. Ale bude to stát za to, to mi zatraceně věř. *Hlesla, načež ji začala obsypávat polibky a postupovala s nimi dolů, než skončila v pokleku. Jednu nohu Elisy si hodila přes rameno a pokud se nechhala, vtěsnala se pod její oblečení, kde první objekt zájmu jejích rtů a dlaně bylo její lůno jež začala ihend laskat, tak moc dravě, nespoutaně, chtivě a dávající najevo, že jí to chce udělat co nejlépe jen dokáže.*
*Měl chuť po Nerisse křičet a vynadat jí za to vše, jenže místo toho oddaně stála a poslušně učinila vše, co po ní víla chtěla. Více se zapřela, aby udržela rovnováhu, když byla jen na jedné noze a následně zacítila rty, jak se dostali k jejímu rozkroku.* Nerisso! *Vyjekla zoufale nad tím a zapřela se o její tělo, aby nespadla a udržela rovnováhu. Podlamovali se jí kolena jen při tom pocitu a srdce se jí chvělo.* No tak... tohle já... ach! *Snažila se stále myšlenkami jakkoliv bránit* Tohle mi Kayn neodpustí... *Praštila hlavou zátylkem o stěnu. Nedokázala vymanit z mysli Kayna a to jak se bude tvářit, jenže nedokázala se bránit a přála si více než kdykoliv, aby zde byl, jenže Nerissa si jí dost podvolovala a to co dělala se jí nesmírně líbilo.*
*Nerissa se do jejího klína ale jen zasmála, načež k ní vzhlédla, přejela si jazykem po rtech a políbila ji.* Nemusí se to nikdy dozvědět. Bude to jen naše malé tajemství, teď a klidně i potom, co ty na to? *Mrkla na ni, načež si ji k sobě přitáhla, jen proto aby ji tvrdě otočila a pak shodila na postel za sebou. Sama se svlékla až bleskově rychle a vrhla se pak na oblečení Elisy.* Chci tě, tak moc... řekni, jak moc chceš ty mě? *Zavrněl a a rukou vjela mezi její nohy, testující její vlhkost, jež jí sama odpovídala.*
Ale... já to vědět budu a jak se mu mám podívat do očí... *zašeptala zoufale mezi tím, co se jí prudce zvedal hrudník od vzdechů. Vyjekla v moment, kdy dopadla na postel a skončila bez svého oblečení. Byla vlhká až na vnitřních stranách stehen. Celá se chvěla pod náporem Nerissy.* Moc... moc tě chci a potřebuji *Nedokázala lhát, ať chtěla nebo ne, tak Nerissa na ni hrála jako na nějaký nástroj a se jí v tom oddávala. Nohy dala poslušně od sebe, jenže tušila, že Nerissa tohle vše dělá hlavně z důvodu, že se Elisa stávala zakázaným ovocem.* Možná je tohle naposledy *Zavzdychala a pohlédla na její tvář. Chtěla vědět, jak moc je pro Nerissu teda důležitá nebo jak moc obyčejná.*
*Nerissa se usmála.* Vždyť já vím. tvé tělo po mě hoří. Ale slyšet to...to je slast sama o sobě. *Zavrněla spokpjeně, načež se jemně odtáhla, tak, aby na ni viděla a tak, aby se pak mohla natáhnout a políbit ji na rty.* Ne, tohle není naposledy. Chceš, aby to bylo naposledy? Použila jsi možná, to je správná spekulace. *Ušklíbla se a vlezla si na postel za ní, načež začala polibky obsypávat její hrudník.* Notak, ukaž mi, co v tobě je. Nebo chceš být dole jako poslušná holka? *Popíchla ji Nerissa.*
*Z nějakého důvodu ji překvapila odpověď nad kterou Nerissa ani nezaváhala. O to hůř, když jí potěšil fakt, že jí chce. Myšlenky na Kayna už byli zahlcené drogou a afrodiziakum na ni fungovalo konečně, kdy se látce nakonec tělo poslušně oddalo* Střízlivá bych Kayna nikdy nepodvedla. *Zavrčela jí u ucha a prudce jí dostala pod sebe, kdy sedla na její boky a své rty přesunula na její krk. V zorničkách nebyla ta jiskra jako kdyby to byla ta správná Elis, ale jednala na bázi jako správná víla. Pohled nebyl úplně nepřítomný, ale bylo vidět, že je pod látkou ovlivněná.* Uvidí zda mě svedeš příště *zavrčela a rukou se dostala mezi její nohy, kdy jí začala hladit po vnitřní straně stehně a provokovala jí, pak se ale zvedla a dostala se do pozice 69. Svými rty začala sát citlivé místo a prsty do ní pronikla. Znovu si nebrala žádné servítky a rovnou do ní vmístila tři prsty, kdy tvrdě přirážela proti jejímu tělu.*
*Nerissa si plnými doušky uživala to, co se jí dostávalo.* Svedla jsme tě jednou, podruhé a myslíš si, že po třetí to bude vypadat nějak jinak? ne, poddáš se mi, jako správná, šikovná, poslušná holka. *Ušklíbla se, než už se pak poddala jejich hrátkám. Steny prokládala věnování se Elise ústy a dlaní, tiskla se k ní, nabízela jí vše a když myslela předtím vše, tak skutečně nechala povolit trochu své energie, tak, aby z ní Elisa mohla něco načerpat, nakrmit se na ni a trošku načerpat energii.*
*Když se jí začalo dostávat energie, tak i její pleť nabrala o něco zdravější barvy. Dostala se zpět nad ní, aby k ní byla tváří v tvář a vydechla zoufale nad tím, jakou energii dostala. I tak málo se zdálo, že je pro Elis velká pomoc, když se ale člověk zaměřil na její hruď bylo vidět pár černých žil, které proudili do srdce.* Ne vždy budu poslušná *Snažila se jí v tomhle ohledu vzedmout, aby si o ní tohle nemyslela. Koukla se do jejích očí a uchopila ji za bradu.* Co vím... ted jsi ty pode mnou *Chtěla poukázat na svoji dominanci.*¨
*Nevěděl, jak dlouho spal. Docela dlouho, poznal to podle toho, jak rozlámaný a unavený byl. Nadzvedl se, rozhlédl se aby zjistil že jsou v té skrýši, kde přebýval Mordred a promnul si oči. Kousek od sebe viděl ležet bělovlasého féra. Válel se na zemi a oddechoval. Kayn vstal, lehce se zamotal už jen proto, že mu třeštilo v hlavě, došel k Mordredovi a kopl do něj.* Hei, vstávej. *Zamručel. Chvilku čekal, než se fér pod ním pohnul.* Hmmm... *Bylo mu odpovědí. Kayn si promnul oči a sedl opět na postel.* Co se u všech všudy dělo?
Nerissa se usmála. Líbilo se jí, když žena převzala kontrolu, měla to tak zkrátka ráda. Proto se na ni zadívala, usmála se a pak se natáhla, aby si alespoň vymanila polibek- nebo se o to při nejmenším pokusila. Pokud ti to tak vyhovuje, zůstaň. Říkala jsem ti, ne? nebudeš litovat. Ani mou energií, ani téhle chvilky. Usmála se a jemně vyšla boky vstříc její vlastní pánvi s veselým úsměvem na rtech.
*Dravě si prohlížela její tělo zatím, co jednu ruku natiskla na její krk, který sevřela v konečcích prstů. Ušklíbla se úsměvem, který by rozhodně vyznačoval šílenost u víl. Bylo jí jedno, co Nerissa vynesla ze svých úst. Místo toho pustila její hrdlo a nehty zarývala do její kůže, když jela níž a níž. Zaryla nehty jako drápy hlouběji do kůže, když se dostala na břicho a sledovala malé šrámy ze kterých prosáklo trochu krve. Zohla se k jejímu tělu, kdy ji na místo začala líbat a ochutnávat. Za normálních okolností by nikdy nebyla, takhle dravá, ale nedokázala se ovládnout. Začala proti jejímu tělu druhou rukou přirážet tvrdě. Nakonec se rty dostala zpět k jejímu rameni, kde se zakousla silněji.*
*Spokojeně si usmíval, vše si užívala plnými doušky, kterými se jí to vše dostávalo. Proti její ruce, která ji začala dráždit nezapomněla ihned dorážet nazpět, dravě a chtivě, nakonec se jí podařilo i rty najít i její a dravě si je přivlastniit, zatímco jednu ruku zapletla do jejích vlasů a zatáhla směrem k sobě. Druhou rukou jí vyjela podél páteře až nahoru a nakonec sklouzla po boku, tisknouc ve své dlani její ňadro.*
*Cali ještě spala schoulená v Mordredově posteli, když uslyšela někoho mluvit. Tím jak byla unavená a celá bolavá, jí chvilku trvalo, než rozeznala, komu hlas patřil. Lehce se zavrtěla a pomalu otevřela oči, musela párkrát zamrkat, aby se její zrak nějak přizpůsobil světlu.* Nemůžeš být trochu víc potichu, ostatní víly se ještě snaží spát. *Zamručela Cali, promnula si oči a pohlédla jak na Kayna, tak i na Mordreda, jenž ležel na zemi. Sama na sobě měla jen nějakou košili a nic víc. Všechno jí bolelo, především však hlava a klín, ze kterého jí při každém pohybu vystřelovala mírná bolest.* I když je fakt, že i mě by zajímalo, co se dělo. *Pronesla nakonec, než se opět složila do postele a s tichým zamručením se otočila na bok a znova zavřela oči. chtěla ještě alespoň chvíli odpočívat.*
*Místnost byla pohlcena sténáním. Elisa byla poslušná aspoň v ohledech, kdy si Nerissa přivlastnila její rty. Neodpustila si zkousnout její spodní ret, jenže následně vzdech byl hlasitější a mírně se prohnula v zádech. Její slabost byl hlavně její hrudník na který byla citlivá. Mírně se zachvěla jen při dotyku a v rozkroku byla více mokrá.* Potřebuji víc *Zašeptala zoufale, kdy její energie byla zvláštně kolísavá. Nebyla jako ostatní víly ze kterých šla energie cítit silně, ale jako kdyby cokoliv, co dostane začalo po chvilce mizet. Byla o to více hladovější.*
*Nerissa se usmála, koukla na ni a přikývla. Ihned na to se silou dostala zpod Elis, načež se na ni usmála, popadla ji za stehna a natáhla na sebe, více ale výš. Sama se u toho posunula dolů a mávla rukami. Ze stropu se objevily ledové okovy, které chytly Elis ruce nad hlavou, tak, aby se držela v lehkém pokleku, hned nad hlavou Nerissy. Ta se jen usmála a hned na to se začala rty takto věnovat jejímu klínu.* Víc? tak víc, ale to potom budu mít navrch já. *Zavrněla tiše, pokračující ve svých pohybech.*
*Kayn si je sjel oba dva pohledy, nakonec se ale zamračil.* No, nevím, jestli nám to tu někdo poví? *Nadzvedl obočí a pohled pak nechal na Mordredovi, který si ale zívl, podložil si hlavu rukama a následně zavřel oči. Kayn mávl rukou.* No, ten asi těžko. Fajn. Takže to shodím na to, že jsme pili a pak zapomněli, kdo jsme a pak se dostali alespoň sem. Super, alespoň že tak. *Zamručel, vstal a upřímně by to byla poslední věc, co jej tížila. Tak nějak se potřeboval zbavit bolesti hlavy. proto došel do další místnosti, kde se začal prohrabovat lahvičkami s lektvary.*
*Když se dostala do téhle pozice nelíbil se ji fakt, že měla spoutané ruce, ale z nějakého důvodu Nerisse důvěřovala. Vlastně nebyl důvod, aby z ní měla strach. Místo toho se udržovala v pokleku a následně zacítila její rty v rozkroku. Ozvalo se zaštěrkání okovů, když se pokusila z nich dostat jen pomyslně, protože to, co cítila ve svém klíně ji dovádělo k šílenství.* Jak si přejete má paní *Zaprovokovala, jako kdyby jí byla úplně podřazená.*
*Mladá víla otevřela jedno oko, pak druhé a nakonec si zívla. Promnula si znova oči a zahleděla se před sebe, nějak matně se snažila vzpomenout na to, co se dělo, ale v hlavě měla prázdno, ještě chvíli to zkoušela, ale nakonec si jen tiše povzdechla a pomalu se posadila, přičemž opět znova zamručela. Postavila se a jen v černé košili zamířila do míst, kde byla lázeň, cítila, že potřebuje dát ulevit tělu. Ovšem bylo vidět, že se jí i hůř chodí.* To jsem prošukala noc nebo co do háje. *Zamručela, když jí znova zabolelo v klíně. Nakonec pošla kolem Kayna až došla k lázni, kterou si začala chystat.*
*Nad tím oslovením jen nesouhlasně zamručela, i když byla ráda občas nahoře, na tyto oslovení si nikdy nepotrpěla. Pouze na to gesto silně plácla Elisu po pozadí, načež se začala dál snažit jí dovést k šílenství. Začala ji dráždit jednou dlaní, zatímco tou druhou vystoupala výš a natáhla se pro její ňadro, jež opět začala tisknouc a pohrávat si s ním, zatímco její počínání v klíně nabíralo na divokosti a rychlosti, i když se to zdálo už nemožné.*
*Kayn jen tiše zavrčel, načež nakonec vyndal to, co hledal. Vzal lahvičku s čirou, modrou tekutinou, připravil tři poháry s mlékem, do každé kápl po kapce lektvaru a následně je roznesl všem. Mordred jej málem vylil, ale nakonec si jej převzal. Pak podal poslední Timee.* Tohle pomůže. Až bude lépe, měli bychom začít něco dělat. Je tu nepořádek, není naloveno. *Připomněl Kayn a kopl nápoj do sebe. Ihned ucítil silnou horkost a následně chlad, hned na to pálení a pak se oklepal.* Fuj. *Zhodnotil pouze.*
*Elisa se sama zasmála, když jí Nerissa za tohle potrestala. Jenže, pak už na nějaký výsměch nebyl vůbec čas. To, co jí Nerissa prováděla jí začalo dostávat do šílené slasti. Nezmohla se na nic jiného, než na pootevřená ústa, zakloněnou hlavu a chvějící se tělo pod náporem, co jí prováděla, když dosáhla prvního orgasmu, jenže stále ji cítila v sobě.* D...dost... *Zažadonila zoufale, jelikož se stahovala okolo prstů ještě, když ji dráždila na prsou byl ten pocit o to silnější.*
*Z jedné poličky vzala malou lahvičku s bylinkami a vsypal jej do lázně. Pak si převzala od Kayna nápoj a chvíli jej pozorovala, než pokrčila rameny a vypila obsah sklenky, načež se ušklíbla nad tou odpornou chutí.* Bože to je hnus. *Zamumlala, odložila sklenku a sundala ze sebe košili, načež si vlezla do vody. Opřela se, zavřela oči a tiše zamručela. Potřebovala ulevit a tohle jí mělo alespoň trochu pomoct. Když pak slyšela Kayna, koukla na něj a pousmála se. Dělal, jako kdyby taky pořád žila, přitom už tu neměla žádné své věci, tedy něco jo, ale to nepotřebovala.* Takže jdeš s Mordredem na lov? To jsem na vás zvědavá. *Pronesla, naklonila hlavu lehce na stranu a odpočívala.*
*Kayn jen zavrčel a když si převzal lahvičku i od Mordreda, jež se tvářil stejně a už se alespoň posadil, kývl na souhlas.* Nejenom my dva, půjdeme všchni. Jdeš s námi a nechci slyšet žádné námitky. Chci vědět, co nového umíš. *Zavrčel, načež si svlékl košili, jež měl na sobě a začal hledat něco, do čeho by se mohl převléknout.*
*Nerissa se uculila, cítila, jak jí vyvrcholila do úst a chtěla teď dát šanci i jí. Proto tedy polevila, nechala zmizet své řetězy, načež se uculila, odstrčila od sebe dívku na postel vedle sebe a zadívala se na ni.* Tak tedy dost. Máš tam snad i něco pro mě? *Optala se, načež se natáhla a políbila ji, dlouze a divoce, hluboce a vášnivě. Nepolevovala ve svých pohybech, v tom jak rukama zkoumala, hladila, mačkala a dráždila její tělo, byla přeci jen pořád v jednom ohni.*
*Ani oheň od Elisy nepolevil. Ba naopak toužila ještě více, než s chutí po sexu přicházela i chuť zabíjet. Na Nerissu by nesáhla, aby ji ublížila, ale myšlenkami byla i v místech, kde by se nikdy střízlivá nedostala. Navíc chování Nerissy jí povzbuzovala.* Snad si nemyslíš, že bych tě nechala takhle *Dostala ji pod sebe, kdy jednu její nohu pokrčila, kdy byla mezi jejími stehny. Přejela po jejím stehně, než rukou vjela do jejího klína. Rty se začala věnovat jejímu poprsí, kdy zkousla její bradavku a vrazila do ní tentokrát čtyři prsty na těsno, kdy začala rychle přirážet proti jejímu tělu. Chtěla Nerissu dotáhnout k samotnému vrcholu a pak se vrhnout na zabíjení, kdy dole byla celá hospoda féru. Nicméně nehodlala Nerissu jen tak odbít. Své rty začala směřovat níž a níž, kdy zanechávala teplou cestičku po jejím těle.*
*Calipso protočila očima, měla by se spíše vrátit zpět na panství, aby jí Elleth nehledala, navíc i tam měla nějaké povinnosti.* No na chvíli s vámi můžu asi jít. *Pronesla jako by nic, ještě chvíli si užívala koupel, když se pak nějak uvolnila, vylezla ven, osušila se a hledala, co by si oblékla, jelikož na převlečení tady měla jen šaty, ve kterých byla včera. Naštěstí ale našla ještě pár kusů oblečení, které si tu zapomněla. Proto na sebe natáhla černé přiléhavé kalhoty a stejnobarevnou tuniku. ani netušila, zda tu pro lov má svoje věci a i kdyby ne, mohla si pomoct magii, věděla však, že na koni si nechala nějaké zbraně, takže pokud sem dojela na něm, měla i je.*
*Spokojeně zavrněla a roztouženě ji pohladila po pažích, ačkoliv nakonec se z pohlazení stalo jen dravé sedření její kůže nehty. Spokojeně se uculila.* Hm, no tak se mi předveď, koťátko. *Ušklíbla se, načež se k ní naklonila jemně hlavu. Pak už ji nechala, užívající si s ní, jak jen mohla. Ani její vrchol na sebe nenechal dlouho čekat a za chvilku se přes něj skutečně přenesla, s vyčerpaným, ale spokojeným výdechem.*
*Mordred se jen zamračil, vyměnil si pohled s Kaynem, který pokrčil rameny a došel k ní.* Jak jako chvíli? Máme plánu dost. Ulovit, svléknout, naporcovat, uložit, uklidit. Pokud už něco máš, tímhle se ty plány ruší. *Zavrčel Kayn, který pak sedl a prohrábl si vlasy.* Vše ostatní...vše ostatní počká. *Zavrčel a sevřel si kořen nosu. Hlava jej ještě pořád silně bolela, on se tomu ale snažil nevěnovat moc pozornosti, což ale příliš nešlo.*
*Elisa se rozhodně předvedla v plném rozsahu, ale zároveň neměla dost. Nerissa lehla do postele a ona vnímala stále její energii. Snažila se mysl uklidnit, ale nešlo to.* /Nejde to... nemůžu.../ *Bojovala se svoji vlastní podstatou, ale jed se vléval do žil a mísil se s afrodiziakem. Černé žíly se začali objevovat i na rukou, kdy sepnula zuby k sobě. Snažila se být aspoň trochu při smyslech, ale rychle se odtáhla a oblékla se.* Zajdu... zajdu pro pití. *S tím i rychle vyběhla z pokoje, ale jen co byla na chodbě, tak sebou vrazila do stěny s hlasitými nádechy.* Páni to bylo asi dravé... *Ozvala se jedna z víl, která procházela. Netrvalo to dlouho, kdy se celou hospodou ozval bolestivý výkřik. Hudba, smích a vše další utichlo. Elisa se dostala do své podoby féra bez jediné známky příčetnosti vysála energii z víly, kterou našla na chodbě a nutno říct, že to jistě byla mladší víla. Sama už se jen snažila najít možnost, kde najde větší energii, což znamenalo více víl.*
*Zrovna si sepínala vlasy do copu, když se na oba podívala.* Půjdu s vámi lovit, aby se neřeklo, pomůžu pak s porcováním atd, ale pak mizím, mám i jiné věci na práci a jak sis všimnul, teda pokud sis všimnul, už tady s vámi ani nebydlím. *Zamručela mladí víla. Štvalo jí, že dělal jako kdyby to na panství vlastně ani nebylo. Jako kdyby se k ní nechovali jako ke kusu hadru. A teď najednou byla dobrá na pomoc s tím vším? Natáhla se pro svůj plášť a oblékla si jej.* Měli byste si pohnout, dřív než všechny zvěř uteče. Počkám na vás venku. *Řekla jen a zamířila k východu ze skrýše. Chtěla si i zkontrolovat jestli má věci na své koni.*
*Nerissa jen tak ležela, odpočívala, ovšem když zaslechla výkřik, tak vykuleně vyběhla ven. Pohled, jaký se jí naskytl jí překvapil. Musela nadzvednout obočí a jen si sjet vílu pohledem.* Páni, no, to je...hm...to je něco...ale jinak v pořádku? Dobrý? jseš si jistá, že si zvládneš jet pro pití sama? *Optala se, když si Elisu sjela pohledem. Tak nějak ale tušila, že je něco špatně, proto byla ráda, že kousek za ní bylo okno, kterým by se mohla případně dostat ven. pro teď se ale odhodlala a k Elise se pomalu vydala.* Hej.. *Houkla po ní.*
*Kayn se ale zamračila to už se zamračil i Mordred. Nechal ji, ale nakonec k ní došel, chytl ji zezadu za krk a vtáhl dovnitř.* Jasně se řeklo, že nic na řešení nemáš. Je mi jedno, kde si myslíš že bydlíš a nebo nebydlíš, ale patříš nám a to je jasná, jednoznačná věc, kterou by sis měla už konečně zapamatovat, Timeo. Takže, půjdeme lovit, a pak uděláme vše, co se řeklo a ty zůstaneš, tady, kde patříš. A buď to bude dobrovolné, nebo tě dám na řetěz jako zvíře, je ti to jasné? *Zavrčel jí do ucha, zatímco to Kayn vše pozoroval. byla pravda, že Mordred byl v tomhle ohledu dost razantnější a přímý, proto to nechával na něm.*
*Elisa postřehla jen hlas, kdy se prudce otočila jako nějaká šelma. Zorničky měla úplně černé, takže ani lidskost nešla nijak vidět. Místo toho stála na místě a pozorovala ji. Věděla, že je to osoba, kterou má ráda, jenže ta vědomost byla upozaděna energií, co Nerissa vyzařovala. Ústa od Elis byla pokrytá krví a vnitřně trpěla a vnímala neskutečnou bolest.* /Bolí! Bolí to! Vypadni!/ *Vystřelila jí myšlenky do hlavy dokud na chvilku dostala kontrolu nad tělem, aby Nerissu varovala, ale hned vzápětí na to po ní skočila a snažila se jí dostat k zemi, kdy se snažila rukou dostat k jejímu krku. Měla neutuchající hlad, který nešel zastavit.*
*Nerissa stačila jen vykřiknout. Byla zmatená z toho co se dělo a chtěl utéct, to už ale ležela na zemi. ještě pořád byla lehce opojená ztrátou energie, jež si od ní Elisa vstala a na boj přeci jen nebyla pořád moc stavěná. proto jen tiše zakňučela.* Co děláš? U všech bohů, slez! *Snažila se jí odstrčit, ovšem unavená a zmatená z jejího náhlého přepnutí a toho, co se stalo. Snažila se jí odstrčit, ale sama cítila, jak je v rukou slabá.*
*Slyšela jí, ale nebrala vůbec zřetel. Jenže ona šla zabíjet nešla jen po energii, aby si vzala tročku. Chtěla jí všechnu. Dokázala ji nehty jako drápy seknout po krku. Tělo Elisy bylo bledé, ale černé žíly se stávali jako změť nějakých cestiček na jejím těle. Čím více energie brala tím se jed rozjel víc. Bylo otázkou času, kdy bude bojovat sama se sebou, aby přežila, ale nyní chtěla to, co viděla. Nerissu. Vnitřně věděla, že je to špatně, ale takhle nedokázala sebe zastavit, kdy se k ní sklonila a olízla krev z její kůže. Na drobnou ženu jakou Elisa byla, tak náhle měla síly dost, aby Nerissu udržela pod sebou.*
*Už byla skoro venku, když jí Mordred chytil a vtáhl zpět. Zamračila se a ze všech sil se mu vytrhla, pokud se jí to podařilo, odstoupila a otočila se na něj, pokud ne, jen na něj lehce pootočila hlavu.* Ha, jasně, patřím sem. To se ti povedlo drahý Mordrede. *Sykla po něm nevražime. Měla sto chutí říct jím, že na ně t vysoka sere, ale to by si akorát pohoršila, proto se zhluboka nadechla a mračíc se pak na oba, jen lehce přikývla.* Fajn, půjdu s vámi na lov a pomůžu vám. *Řekla jen, měla však v plánu při první možné příležitosti odejít a klidně i tajně.*
*Cítila silnou bolest a to, jak se k ní pak natiskla a začala se k ní sklánět, snad pro to, co jí Nerissa sama nabízela.* Hei! Ne, tohle nejsi ty, notak, prober se holka! *Křikla po ní Nerissa, která ji sledovala, ale nakonec se pokusil bránit přeci jen o něco víc. Využila volné ruky, napřáhla se a silnou ránu vrazila ženě pěstí. Pak využila její nepozornosti, vymanila se zpod ní a rozeběhla se směrem ke schodišti, dolů. Potřebovala ji navést k ostatním, aby se stala menším objektem zájmu.*
*Mordred se zamračil, opět se podíval na Kayna a pak zase na ni. Kayn jen kývl na souhlas. Mordred se odtáhl, pak se ale otočil zpět a silně ji kopl do břicha. Následně ji popadl za bradu, zadívals e jí do očí a zavrčel.* Chceš být drzá, Timeo? *Prskl nevraživě, hledící jí do očí. Očividně byl unavený a odrážděný.* Být tebou, moc ho neštvu. *Pronesl jen tak mimoděk Kayn, který je nezaujatě, opřený o jeden ze sloupků, sledoval. Mordred popadl její vlasy do rukou a donutil jí zaklonit hlavu.* Na něco jsme se tě ptal, nebo ne? *Křikl po ní.*
*Rána od Neriss byla dostatečně silná, aby se na chvilku dokázala probrat, jenže byla to jen vteřina, než jí vše znovu pohltilo a rozběhla se rovnou za ní. Tím, že její myšlenky byli jen na základních principech se stal objekt zájmu každý, kdo měl větší množství energie než Nerissa, což nebylo těžké. Jen, co jí doběhla a srazila znovu k zemi pokud se jí to tedy povedlo, tak se zastavila těsně od jejího hrudníku, kdy by jí opravdu byla schopná zabít. Jenže zde bylo mnohem větších zájmů navíc i jen špetka Elisy se snažila bránit ženu před sebou. Všichni zůstali v šoku, ale rychle jim došlo, že musí vypadnout, když Elisa hned zabila první mladou vílu po ruce, která disponovala hodně energií. Bylo to jakoby zabíjela i svoji konkurenci. Všichni se snažili dostat co nejrychleji z hospody a stala se tlačenice, kdy se každý snažil rozběhnout do lesa a rychle zmizet z dosahu. Elisa byla starší vílou a po tomhle si málo kdo troufl s ní zkusit souboj. Elisa se mezitím snažila zabít každého, kdo neměl to štěstí utéct a vydat se posléze na lov do lesa.*
*Nerissa to vše pozorovala a jakmile skutečně nebyla objekt zájmu, pokusila se zmizet. Tak nějak tušila, že tohle nezůstane bez povšimnutí a nechtěla tam zůstat. Ovšem, jak tak nějak nečekala, tak když doběhla ke dveřím, odkud vybíhal poslední mladík, zatímco uvnitř zůstala ona a ještě žena a muž, tak mladík za sebou zamkl. Omluvně se na Nerissu zadíval skrz okýnko ve dveřích.* Omlouvám se. Nemůžeme dovolit, aby utekla do vesnice, seženeme pomoc. *Hlesl a pak odešla. Nerissa to jen nevěřícně sledovala, než se nakonec otočila. Napadlo ji vlézt pod stůl a tak udělala, přemýšlející zatím, jak se odtama dostat. Neměla energii na to, aby bojovala, musel si pospíšit, myslet.*
*Nestačila se ani nadít, když schytala ránu do břicha, kdy jen bolestně sykla, předklonila se a chytla se za břicho. To už jí držel za bradu a Cali se zamračila, koukla na bělovlasého féra. Mlčela, uvnitř zuřila, opět. Pohled pak stočila na Kayna, ale ani jemu nic neřekla. Až když jí Mordred chytil za vlasy a ona musela zaklonit hlavu, mu pohlédla do očí. Nejraději by u vrazila, kopla ho mezi nohy a vykřičela na něj ty nejhorší nadávky, ale všechno jen spolkla.* Ne, nechci. *Pronesla skrz zuby.* Nechci být drzá.
*Mordred se na ni ještě chvilku díval, než pak kývl na souhlas.* Tak je šikovná holka. *Usmál se, načež pak popadl luk, jež si hodil přes rameno. Stejně tak popadl Kayn i svou kosu, načež se zadíval na Mordreda.* /Díval jsi se jí do mysli?/ *Zeptals e jej telepatií.* /Ano, chce zmizet za matkou--- tak to bys ji asi měl nechat jít--aby zneuctila náš respekt? Ne. Řekl jsem, že dnes zůstane, zůstane. II kdybych ji měl držet. Pak může jet, postěžovat si, dokázat, jak moc nás nenávidí a ještě si tím sama šplhne./ *Provedl spolu v hlavě konverzaci. Kayn tedy nakonec souhlasil a sám si vyskočil na koně, čekající, až tak učiní i ostatní.*
*Všimla si zavřených dveří, ale ty nebyly středem zájmu dokud zde ještě měla, co baštit. Muž se pokusil běžet kolem Elis po schodech nahoru, ale to se mu stalo osudným, když ho chytla za límec a srazila k zemi. Muž se ale bránil a vytáhl nůž kterým sekl přes její tvář. Bolestně vyjekla a pustila ho, když zavrávorala o několik kroků zpět svírajíc polovinu tváře, kdy ji krev protékala mezi prsty.* Kurva otevřete ty dveře! *Křičela druhá žena a pokoušela se dostat jakkoliv ven. Skrz malé okna neměli šanci a Elisa stála před schody, kdy se snažila vstřebat bolest, než nakonec zaútočila na muže. Měl více energie než ty dvě a podruhé už mu to nevyšlo, kdy další bezvládne tělo padlo na zem.*
*Nerissa jen seděla pod stolem, ani nedutala. Tak nějak doufala, že se všichni vrátí brzy..ale vrátili by se vůbec? Určitě ano...snad by nedoufali, že ji tu někdo spacifikuje. Přitáhla si nohy k tělu a snažila se obalit magií, jež by nějak popírala její přítomnost, stáhnout vše tak nějak do sebe, aby jí snad nějak nevoněla a zároveň tím tak nějak dobít i sama sebe. Sem tam jemně vykoukla, neviděla ale nic, jen nohy Elisy kus od sebe.*
*Nad jeho slovy jen protočila očima a tiše zavrčela, obešla oba a zamířila ven ze skrýše, kde se posadila na svého koně. Koukla se i do brašny, jež měla u sedla a našla tam jak svůj bič, tak i dýky, které občas nosila. Rozhodně tady nemínila být, nebyla věc, který by jim patřila, navíc měla být už dávno na panství. Koukla se ještě na oba a když pak i Mordred sedl na koně, toho svého pobídla jako první a vyrazila. Stopovat uměla, proto jela jako první, v hlavě už ale přemýšlela o tom, jak během lovu uteče.*
*Nakonec, když se tedy do sedel vytáhli všichni, ukázal Kayn před sebe.* Tam k tomu lesíku, můžeme jet. *Pronesl a lehkým klusem koně pobídl vpřed, Mordred stejně tak. Ještě jednou se na sebe podívali.* Drž se u nás. Dneska lovíš ty, chci vidět, jestli jsi se nějak zlepšila. *Podotkl Kayn, který jel kousek za Timeou. Jela vlastně vpředu, Mordred se držel ještě dál, jakoby snad něco tušil a nebo jí zkoušel.*
Fajn. *Pronesla ledabyle, když jí ukázal kudy jet a tak tam i zamířila. Koně pobídla do rychlejšího tempa. Na jeho slova už ani neodpověděla, jen se na ně ohlédla, nejdřív si sjela pohledem Kayna a pak i Mordreda, tak nějak čekala, že po tom, co jí řekli jí budou hlídat, ale ona to nehodlala vzdát, pak už se dívala jen před sebe. Jakmile vjeli do lesa, tak lehce zpomalila, jelikož si všimla několika stop, vypadalo to jako menší stádo divokých prasat, snad i s malými. Pomalu tedy mířila po stopách dál. Až po chvíli zastavila a seskočila z koně. Z brašny si vytáhla dýku i s pouzdrem a zapnula si jí, pak se koukla na oba.* Jdem pěšky, tedy pokud je nechcete vyplašit. *Ušklíbla se, sama se pak otočila a po stopách, které viděla šla dál.*
*Poslední obětí byla žena, která se mermomocí snažila dostat ven. Elisa ji nemilosrdně zabila a snažila se dostat ven. Dveře byli zavřené, až nakonec při pocitu hladu dopadla na kolena. Afrodiziakum spolu s jedem přestávalo pomalu účinkovat. Bolestně vyjekla a znovu sebou praštila o stěnu, jako kdyby bolest zkoušela přenést jinam. Začínala pomalu přicházet k sobě a nepodařilo se ji vycítit Nerissu. Stále byla ve své podobě féra, ale co více. Vnímala ten pach krve okolo ní. Rozhlédla se po mrtvých vílách zmateně. Krev byla všude a těžko by jim dokázala už pomoci. Jediné, co ji proběhlo hlavou byla Nerissa. Začala ji hledat mezi změtí těl, kdy ale stále byla na hranici nepříčetnosti dokud nedošla k místu, kde se měla Nerissa nacházet. Chystala se kleknout a podívat pod stůl, jenže to se otevřeli dveře a ozvalo několik výstřelu.* Eliso de Rais Borrgia! *Křikl muž, kterému patřilo tohle panství a který ji dnes propůjčil svého doktora. Výstřely byly jen do vzduchu přesto vše Elisa spadla na zadek. Neviděla přes jedno oko a jeden z mužů ji prudce natiskl na zem.* Je nebezpečná Lorde. *Ozval se voják, který svíral ženu, která už nebyla ale tolik nebezpečná dokázala se ovládnout. Byla ovšem těžce dezorientovaná to však umožnilo už Nerisse prostor k úniku.*
*Kayn kývl na souhlas, stejně tak kývl i Mordred. Pak tedy seskočili. pak se ale Mordred otočil za zvukem, jež zaslechl kousek za sebou. Bezpochyb to bylo je zašustění ve větru.* Ne, vrátíme se. Mám pocit, že jsem tam něco slyšel, tam, na louce. Možná laň. To bude lepší kořist, nemyslíš? *Optal se, pak tedy zase nasedl na koně a pobídl i ostatní. Kayn kývl na souhlas.* Mohla bys ji zvládnout vystopovat podle stop ve sněhu, zvedá se vítr, za chvilku něco přijde a nebude tak dobrá přehlednost. *Zhodnotil, když se zadíval nad sebe nahoru na nebe, jež se zatahovalo.*
*jakmile zaznamenala dívka, že někdo je uvnitř, konečně vylezla. Zadívala se na Elisu, pak na féry.* Přeskočilo jí, začala tu všude vraždit ostatní. Dala jsme jí sice afrodiziakum, ale velice, velice slabé, navíc, to není žádný zločin, a pak se stalo tohle. *Osvětlila ihned, sama od krve a vypadající vyděšeně, tak, aby zapadla jako oběť. přeci jen, nechtěla s tím mít co dočinění jako případná spolupachatelka, ačkoliv v tomto vinu necítila, jen byla tak naučená. S pohledem na Elise se dostal až k vojákům. *Tolik zmařených životů.. *Uronila pár slz.*
*Mířila směrem, kde bylo víc kořisti, což by pro ně bylo i lepší, pak se ale otočila na oba féry.* Proč mít jednu laň, když můžeme mít kořisti daleko víc a navíc jsou jen kousek odtud u řeky. *Zamračila se.* Do hajzlu s vámi.* Řekla si pro sebe a došla ke koni, na kterého vyskočila.* Ať je po vašem. *Aniž by čekala na odpověď zamířila tedy tam, kde si Mordred myslel, že bude laň. Cali byla už naštvaná, byla rozhodnutí jí zabít a pak prostě odjet, pokud měla přijít nějaká bouře, mohla toho využít.*
*Sám Lord tohohle dvora se musel podívat na Nerissu, která jediná přežila tenhle masakr. Vyslechl si její slova a prohlédl si její zranění. Mezi davem se protáhl i lékař, který ji dnes ošetřoval.* Afrodiziakum jste říkala? *Optal se znovu Nerissy, ale bylo zjevné, že jí nikdo nehodlal obvinit z tohohle zločinu.* Šaty dolů! *Křikl lékař a rozhodně si zahrával takhle svlékat ženu někoho, jako byl Kayn, ale potřeboval jí vidět. Voják učinil jak si přál a odhalil tak tělo, kde pod bělostnou kůží bylo plno černých žil. Elisa jen vyděšeně koukala okolo sebe neschopná se už bránit. Nikdy jí nikdo takhle neviděl až dnes, kdy byla po velmi dlouhé době zahnaná do kouta.* Rád bych jí studoval pane *Podotkl lékař a Lord jen pozvedl obočí* Víme, kdo je její přítel... Vybil by klidně celé naše panství... *Ohlédl se k Nerisse.* Budete potřebovat ošetřit slečno? *Byl k ní zdvořilý zatím, co si lékař jen odfrkl.* Stačilo tak málo, aby se z ní stala zrůda. Víte, že s tímhle by nás porazil málo kdo? *Podotkl lékař, ale ve své kufříku něco chystal než něco vpíchl Elise do žil a tělo se pomalu vracelo do normálního stavu. To už Lorda zaujalo a podíval se i na Nerissu, která měla afrodiziakum* Nejspíš Vás budeme ještě potřebovat slečno jen pro pár informací a pak Vás můžeme pustit. Dostane se vám i lékařské pomoci *Navrhl lord a Elisa jen sebou trhla při tom co slyšela, ale už nebyla schopná se prát.*
*Mordred pokrčil rameny.* Přemýšlej, laň se ti nebude bránit. A většinou se pohybuje ve stádu. Z divokého prasete bys měla možná tak jednoho jedince, ti malý jsou doslova jednohubky. takže, myslím, že to je dobré, no ne? *Mrkl na ni a společně s Kaynem se jí rozhodli následovat. Spokojeně sledoval to, jaks e mu poddala, zatímco Kayn byl obezřetný, hlavně kvůli tomu že hlava jej ještě trochu bolela a nechtěl si ujít možnost lovu. To už se ale začal zvedat vítr, Kayn tak nějak hádal, že na sebe bouře nenechá čekat moc dlouho.*
*Nerissa ihned poplašeně kývla na souhlas.* Ano, ale jak říkám, slabě a velice neškodné. *Vydechla tiše, načež se objala dlaněmi. pak se schovala za jednoho z mužů, opřela si o něj tělo a ještě na chvilku hraně plakala, načež pak utichla, se vzlyky si jemně otřela slzy, nezapomněla dramaticky syknout přitom, když zavadila o zranění, ale na chvilku se zadívala Elise do očí, ušklíbla se, načež se zase vrátila do své role. Pak kývla na souhlas.* A-ano, ocenila bych to, pro-prosím.. *Hlesla tiše. Poznámku, jež řekl lékař jako kdyby přeslechla, tak nějak tušila, že tam šlo o něco, do čeho zasahovat nechtěla, zároveň jí to ale lákalo.* Už teď jednala jako zrůda, tolik...tolik životů.. *Začala hyperventilovat a chytla se za hruď, následně si sedla a kývla na souhlas.* Prosím ale rychle, tohle všechno...vidět to vše je... *Opět se hlasitě rozdýchala, jako kdyby se snažila zkrotit svůj dech a uronila zase pár slz.* Co se to s ní jen stalo?
Kdybys ses místo toho sledování mě, lépe podíval na stopy, došlo by ti, že to nebylo jen jedno divoké prase, ale minimálně čtyři dospělí jedinci a malí, takže by toho bylo víc než dost. Ale pán chce laň, fajn, máš jí mít. *Ušklíbla se a pobídla koně ještě víc, aby jím alespoň trochu ujela, mezitím si dala kápi na hlavu, aby jí tak nefoukalo do tváře, nakonec dojela na začátek lesa, kde se napojoval na louku, už z dálky viděla dvě dospělé srnky. Zastavila koně a seskočila dolů, nechávájíc Nightstorma za sebou se pomalu přibližovala ke kořisti. Zatímco je sledovala jako ostříž, v obou rukou se jí z ledu začaly rýsovat ledové čepele ve tvaru půlkruhu, které se naučila tvořit. Držela si je u sebe, zatímco se skryla iluzi neviditelnosti a postupovala blíž.*
*Viděla, jak se Nerissa chovala a nezbývalo ji, než se modlit, že to je jen nějaká hraná forma, jenže byla si více než jistá, že víly nedokážou lhát.* Oh slečno! *Vyhrkl Lord a rychle ji pomohl se posadit, když poručil jednomu vojákovi, aby jí okamžitě donesl sklenici vody. Více to v Lordovi vyvolalo nechutenství k Elise, která mu sic kdysi zachránila dceru, ale nyní vybila několik víl.* Fajn... proveď si na ní pokusů kolik chceš, ale pak ji zabí. Až nám bude k ničemu a předáme tělo jejímu muži bude to pro nás stále lepší, než kdyby mu řekla, co vše jsi na ní dělal. *Podotkl Lord rozhodnut dostat se k moc.* Nechte mě! *KřIkla Elisa poprvé lidsky, kdy ji po tváři začali stékat slzy. Bála se a šlo to na ní vidět. Jediné v co vkládala nějakou šanci na vysvobození byla Nerissa, kdy se musela modlit ke všem svatým, aby tohle jen hrála.* Musíme z ní dostat to, jak tedy víly změnit v tohle... jestli tu přijde její muž... máme fakt problém, takže dělej! *Pozvedl Lord prst výhružně na lékaře, že tohle bude závod s časem, než jim bude klepat na dveře samotná smrt. Zvedli Elisu, ale alespoň jí zanechali tolik hrdosti, aby ji oblékli.*
*Naklonil hlavu na stranu.* Takže naznačuješ, že jsem slepý? *Optals e a v očích se mu zalesklo. Následně sledoval počínání. Ovšem to by nebyl Mordred, aby se jí do toho nějak nevmísil. Nadechl se a hraně kýchnul. To srny vyděsilo a daly se na útěk. Mordred pokrčil rameny a dal si ruku před pusu.* Utekly, jejda. *Podotkl pouze a zadíval se Timee do očí.* Běž, najdi je. Hledej. *Prskl na ni jako na psa, vysílající ji směrem k místu, odkud se nebe začalo mračit a blížit se divoký poryv nejprve větru, jež zvedal sníh.*
*Nerissa sii převzala do rozklepané ruky sklenku, načež se z ní napila. Pak se zadívala na Elisu a opět na vojáky. Napila se, a pak se na ně podívala.* Chcete ji zabít? Ach...ano...to by za tu smrt všech zasloužila, máte pravdu.. *Hlesla roztřeseným hlasem. Pak se letmo podívala na Elisu.* /Pamatuješ? Řekla jsem ti tehdy, že ti přeji vše, co má přijít./ *Připomněla jí telepatií. Ona určitě nehodlala riskovat to, že by si proti sobě obrátila tyhle féry, zaprvé sem ráda chodila, za druhé byla ráda, že měla kde přebývat a neměla teď tolik nepřátel, jako dříve. Nechala se pak tedy ošetřovat od vojáků, kteří by jí mohli vyléčit její rány.*
*Dostalo se jí odpovědi od Nerissy, ale nehodlala se jen tak vzdát* /Co myslíš, že se stane, až Kayn zjistí, že jsi byla u toho?! Že jsi mě nechala zabít... Bude mnohem větším problémem, než tihle, kteří se ho samotní bojí!/ *Vyslala k ní výhružně.* /Jestli si myslíš, že si tímhle zachráníš zadek Nerisso... nejsi zase taková.../ *Z části nevěřila tomu, že by Nerissa dopustila byť jen na sebe sáhnout právě Mordredem, když mu dá Kayn rozkaz. Měla se ráda to už poznala. Elisa nyní bojovala poprvé opravdu o život a k tomu všemu zabila plno mladých férů, jenže s tímhle faktem se potřebovala vypřádat, až bude vědět, že vůbec přežije.* /Obeznam Kayna Nerisso!/ *Lékař si všiml dlouhého kontaktu mezi těmi dvěma a prudce uchopil Elisu za bradu.* Povídáš si s ním? *Koukl na Nerissu následně, když mu Elisa neodpověděla. Nemohla lhát.* Je ti ta ženská jedno? *Optal se lékař směrem k Nerisse.*
*Po tom, co kýchnul, se prudce otočila a hodila po Mordredovi jednu z čepelí, mířila na něj, ale bylo jasné, že někdo jako on uhne.* Nejsem váš zkurvený pes. *Zamručela a rozběhla se ke koni, na kterého vyskočila, pobídla jej a už ujížděla směrem, kde vyběhla jedna ze srn, chtěla ji dostat a pak už konečně zmizet. Opět jí hnal vztek, proto držela otěže jen jednou rukou, zatímco v druhou si opět vytvořila svou ledovou čepel a jakmile viděla před sebou srnu, ještě zrychlila, pak už jen prudce vyslala čepel v před a ta udělala čistý řez, čímž kořist padla do sněhu s odseknutou hlavou, dívka se jen otočila a ujížděla najít druhou, zatímco tuhle nechala ležet ve sněhu, však pánové ji jistě najdou.*
*Nerissa se ihned na lékaře zadívala. Pak kývla na souhlas, a otřela si slzy.* Mluví se mnou. Chce mi vyhrožovat. přitom...já jí dala jen afrodiziakum...chce abych jí pomohla, ale jak bych já po tomhle všem mohla. *Kníkla a sklopila hlavu, i když se na ni nedívala a jen vzlykala, navázala s ní kontakt.* /Znám tě sotva chvilku. Nic jsem špatně neudělala. zachránila sebe a snažila se pomstít ty co jsi zabila. Za co by mě asi tak měl trestat? Že jsem tě nezachránila po tom hrůzném činu?/ *Vyslala k ní. Pak se podívala na lékaře.* Znám ji sotva chvíli. Není to někdo, na kom by mi záležel. Je mi jí jedno. Za tohle...za tohle by měla být potrestaná. *Pronesla Nerissa a zadívala se na Elisu.* /Přeji ti vše...co má přijít./
.
*Kayn a Mordred se oba dva jen usmáli, načež se zadívali před sebe na Timeu. Jen uznalě kývli nad jejím výkonem, zatímco ji následovali. Hlavně Mordred, soustředěn na každý její krok, každý její pohyb. kayn nepochyboval o tom, že druhá srna je nedaleko a tento hon by jí jen prospěl.*
*Elisa zůstala šokovaně zírat na Nerissu, kdy zacítila jen další zradu.* To ty jsi mi dala to afrodiziakum! Nic z toho by se nestalo nebýt tebe! *Málo kdo ji dokázal dostat z jejího klidného vzezření, ale spolu s tím už přišla rána, kdy dopadla znovu na zem.* Nebudeš už nikoho ohrožovat Eliso... *Pronesl Lord, který si mnul pěst, jelikož to on byl iniciátor toho, že jí uhodil. Také chtěl Nerissu nepochybně do postele. Víly...* /Kayn ví... že bych tohle nikdy neudělala z vlastní vůle. Neubližuji mladším Nerisso, ale jestli si máme něco přát. Přeji si abys nebyla příště takhle naivní blbka, až se Kaynovi a Mordredovi dostaneš pod ruce./ *Ušklíbla se, jelikož jí těšíla aspoň myšlenka, že jí ti dva pomstí. Mordred určitě nerad, ale byl pod ovlivněním Kayna.* Začněte s pokusy není na co čekat a vy slečno. Pojďte... *Lord nabídl Nerisse ruku, aby jí následoval.*
*Cítila, že jsou za ní, že ji sledují, ale bylo jí to teď jedno, hnal se s koněm za druhou srnou, kterou stejným způsobem dostala hned na to. Seskočila pak dolů a poklekla k ní, nechala ránu zacelit ledem, aby za sebou nenechávali krvavou stopu a svázala srně nohy, dotáhla jí ke koni a i s ním se vydala k té první, kterou nechala o kus dál. Když k ní došla, i jí zamrazila ránu a svázala nohy, aby jí pak mohli vzít na koně. Nakonec si podřepla a ve sněhu si začala smývat krev, kterou měla na ruce, zatímco sledovala ty dva, jak se k ní blížili.* Tady máte večeři. Užijte si jí. *Pronesla a opět vyskočila do sedla.* Stáhnout a naporcovat už si jí pánové zvládnou sami že. *Mrkla a uchechtla se, načež rychle pobídla koně a uháněla s větrem o závod pryč, kdy udělala iluze samy sebe, takže teď mohli vidět Cali třikrát a každá jela na jinou stranu.*
*Kany i Mordred to vše sledovali. jaks e dala na ujezd, tak se zamračil. Vystřelil po ní šíp a i když zasáhl koně, tak sledoval, jak zvíře běží dál.* Kurva jedna! *Křikl Mordeed. ještě chvilku ji pronásledovali, než jim ale zmizela.* Však jen ať si mě nepřeje.. *Zavrčel, načež se pak zadíval na Kayna, ten mu dal jen za pravdu a oba se vrátili následně zpět, k jejich skrýši.*
Ano! Dala! Tak slabé, opravdu! Jak jsem měla vidět, že se po tom stane tohle! Po afrodiziakum se tohle neděje! Klidně si to zjistěte, tady! *Strčila do ruky jednomu z vojáků svůj prsten, aby vzorek prozkoumali. V tomhle si byla jistá, že není na vině.* /Oh drahá...jak jsem řekla, nic pro mě neznamenáš. Možná jsi byla dobrá obchodní záležitost. V tomhle já na vině nejsem ani tím nejmenším způsobem a ty to víš. Neznám tě v podstatě ani trochu./ *Vyslala jí. Pak koukla na lorda, kterého se chytla za ruku, ani si nějak nevšimla, jaké ticho bylo venku. Proto s ním vyšla ven. Hned se ale zarazila, když spatřil důvod ticha. Stál tam Mordred, ačkoliv měl vlasy iluzí obarvené na černo, aby nebyl jako pěst na oko poznat, že to je onen uprchlý vězeň, s mečem v ruce, ze kterého kapala krev. Na sobě měl černý pancíř, černé kalhoty a ramenní chrániče.* Dál už ani krok. *Zavrčel nebezpečně Mordred a v očích se mu nebezpečně zalesklo. Ačkoliv když se zadíval na naerissu, mihlo se v nich i něco jiného.* /Ahoj koťátko./ *Problesklo Nerisse hlavou letmo.*
/Nejde o to, co pro tebe znamenám já ty naivko hloupá... Jde vidět, že v tomhle světě ještě moc chodit neumíš/ *Očividně Nerissa nedokázala pochopit, že byla více cennější, než si myslela a to byl ten moment, kdy o dívku ztratila zájem úplně. I Calipso se jí zdála více v tomhle ohledu bystřejší. Jenže nemohla si moc dovolovat. Rána na tváři ji bolela a k tomu všemu její tělo bylo vysílené, že ji spíše táhli, než aby šla. Pokorně sklopila zrak k zemi.* Aspoň to bude zajímavá smrt *zašeptala si pro sebe už znaveně. Nechtělo se ji ani pozvednout tváře dokud neuslyšela jí moc dobře známý hlas. Koukla překvapeně na Mordreda jedním okem, jelikož druhé bylo zalité krví. Lord zůstal šokovaně stát nad postavou před nimi* Ty dál už ani krok! Co jsi zač?! *Ozval se nahlas Lord a nechal stráže postavit před Elisu. Hodlal si svoji kořist chránit.*
*Mordred naklonil hlavu na stranu, bylo vidět, že si je vše mapuje pohledem.* /Hádám, že kvůli tomuhle se ještě potkáme, děvčátko. nemůžu se dočkat./ *Zavrněl jí Mordred do hlavy hlasem, kterým se jí skoro až podlomila kolena. Pak už jen sledovala, jak stráže z nějakého důvodu nechali Elisu padnout na zem a namířili své meče na lorda, očividně překvapení tím, co se děje.* Můžeme to udělat tak, že vás nechám jít užít si tuhle jistě krásnou dívku, ale ne daleko, možná tak hned o tuhle stěnu, a pak vás zabiju. A nebo to bude tak, že ti strážní nejprve rozkuchají vás, pak sebe navzájem a umřete bez sexu. Vaše volba. Ale tak či tak, odejdu s tou druhou. *Ušklíbl se na ně Mordred a pokynul k Elise.*
*Ucítila tvrdý náraz na zem, kdy se do ran dostalo jen více špíny, ale to bylo poslední, co ji trápilo. Nikdy by nečekala, že za něco bude zavázaná Mordredovi, který ji právě zachraňoval život. Lord zůstal stát v šoku a koukl se na Nerissu nechápavě a pak na muže.* Ta žena zabila tucet lidí tím, že je rozpárala jako kdyby byla dravá zvěř. Stalo se to na mém území a já jsem povinen jí potrestat! Kdo jste, že ji bráníte? *Zjevně nehodlal přistoupit na Mordredovu hru a to byla chyba Lorda. Elisa se pokoušela aspoň dostat na kolena, ale vzdala to, kdy zůstala jen ležet z těžkým výdechem. Tohle byla nejlepší chvíle, kdy by ji mohl zabít kdokoliv komu by stála v cestě.*
*Mordred jen naklonil hlavu na stranu, zatímco Nerissa se vzdálila. Ovšem jen tak kousek, načež popadla meč jednoho paralyzovaného vojáka, načež mu přejela nožem po krku. Měla už totiž jasno, že se odtud nikdo nedostane živý, co se týkalo vojáků. Na její obličej ihned vystříkla horká krev.* Ach bože, on umřel! *Kníkla, načež se zadívala na lorda, docouvala k Mordredovi, který ji jednou rukou chytl kolem pasu a koukl se na lorda, zatímco Nerissa se rozesmála. Bavila se, teď už ano. Byla bezstarostná, vše jí bylo fuk. Hlavně, že se bavila ona. To byla její hlavní myšlenka a podstata.* A teď je zabí, zabí je! *Poskočila si, načež se naklonila k Mordredovi. ten se uculil a koukl na vévodu.* Nebude vadit, když dámám udělám čest? *Optal se lorda.*
*Elisa slyšela vše, co se kolem ní dělo, ale nebyla schopná se ani pořádně podívat místo toho zavřela i druhé oko, aby se pokusila uklidnit dech. Lékař zůstal ještě v hospodě a vše slyšel, kdy rychle sáhl po dýce a vyběhl z hospody směrem k Elise.* Ani hnout!!! *vykřikl jako poslední záchvěv toho, že by něco mohl zachránit. Sám Lord zůstal v šoku z počínání Nerissy a jejího chování. Tohle rozhodně nečekal a měl dojem, že se setkal ještě s někým horším, než byl Kayn samotný. Tohle bylo pro něj peklo.*
*Nerissa ale začala poskakovat na místě, jakmile vyběhl lékař, natáhla se a hodila prudce meč, jež měla v ruce jako oštěp, po čemž jí na ruce sice zůstalo pár řezanců, ale to nemohl říct lékař, kterému se meč zabodl přímo do hrudi. Nerissa se na něj zadívala, pak se koukla na svou dlaň a poté na lorda.* Ach ne, můj pane, jsem zraněná, bolí mě to! *Křikla stejně tak dramaticky, jako předváděla předtím, než ale její pláč přešel ve smích. Jeden z mužů pořád držel meč u lorda.* Noo, vypadá to, že nabídka pořád platí, drahoušku. Chceš si před skonem ještě pořádně užít? *Optala se lorda a přejela si po rtech jazykem. Pak koukla na Mordreda, jež zatím vyčkával, co se bude dít, zatímco Nerissa pomalým krokem zamířila k nim.* /Můžeš vstát?/ *Ozval by se Elise v hlavě hlas Mordreda.*
*Lord zůstal v šoku, když i poslední muž padl k zemi a byl to právě lékař. Elisa rozhodně byla prokletou ženou, která všem nosila smůlu. Na sucho polkl, když hleděl na Nerissu. Věřil jí do posledního momentu, že o Elisu nemá zájem a navíc víly nelžou* Vy byste jí opravdu nechala zemřít že? *Chtěl vědět zda neblouzní, jelikož byl z celé situace zmaten, ale sex hodlal odmítnout. Nechtěl ulehnout s někým, kdo ho takhle podvedl. Elisa uslyšela hlas Mordreda, kdy se o to znovu pokusila, ale byla na pokraji úplného vyčerpání a jen bezúspěšně znovu dopadla na zem.* /Nejde to... Kde je můj muž?/ *Překvapovalo jí, že zde Kayn nebyl.*
*Nerissa se na lorda zadívala.* Jak jsem řekla. Neznám ji. Vlastně, jen chvilku a vzhledem k tomu co udělala by si to možná i zasloužila. Kdo ví, co jí přejebalo v hlavě ale na druhou stranu....nemám k ní žádné závazky. Takže ano, jak jsem vám řekla předtím, nechala bych ji zemřít. Nic z toho co se dělo není moje věc a já jí nic nedlužím, i když...šuká dokonale. Tak ne, nejsem jí ničím vázaná., Ovšem, tohle vše, to je tak atraktivní zábava, tak proč se nepobavit a nehrát to taky? *Ušklíbla se Nerissa na lorda. Mordred nad faktem, že s ní Elisa spala jen vykulil oči a posíval se na Elisu.* /Sám nevím. Nedohlížím na něj neustále a můžu chodit sám. Mimochodem, o tomhle ví? Že jsi s ní spala? Nebo mi zase něco uniká?/ *Nerissa si zatím setřela krev z očí a zadívala se na vojáky. Lord, muž co mu držel meč u krku a další čtyři vojáci kolem.*
/Musela se zrovna zmínit o tom, že jsem dobrá v posteli? No nepopírám, že to není pravda, ale ano Kayn o tom ví.../ *Vyslela zpět k Mordedovi a zkusila mírně naklonit hlavu do strany, aby viděla, co se dělo.* /A s přehledem mohu říci, že to byla chyba a tahle potvora mě dnes zneužila pod afrodiziakem./ *Dodala ještě. Byla si sama sebou jistá, že by to jen tak neudělala, ale tahle potvora jí využila. Lord udělal krok zpět, ale čepel mu přistála na krku, kdy pozoroval Nerissu zděšeně.* Jestli se s někým vyspím tak s ní! *Poukázal náhle na Elis.* Chci zažít, co jste zažila vy *Vyrhkl, ale to mu Elis sotva mohla dát navíc nebyl ženou jen si tímhle snažil nahrabat čas, že by mohl být rukojmím, než se Elis zotaví a pak jí zneužije.*
*Mordred si nad tím, co mu Elis vyslala, jen zavrtěl hlavou a zamručel.* /Zajímavé.../ Hm, jelikož všichni umřete, nebudu inkognito. *uculil se, ančež nechal opadnout iluzi ze svých vlasů a zadívals e na lorda.* Už víte, s kým máte tu čest? *Ušklíbl se, když pak koukl na Nerissu, naklonil se k ní, vytáhl z pod pláště dvě dýky a podal jí je.* Tady, aby pro tebe ta zábava nebyla jen podívaná. *Zavrněl jí do ucha, nad čímž se Nerissa musela blahem ušklíbnout.* Slyšíš to Elis? On by tě ještě chtěl! *Zašklebila se spokojeně Nerissa a sledovala, jestli tak muž skutečně učiní. Mordred taky vypadal, že vyčkával. pravda byla, že kdyby se lord jen pohnul směrem k Elise, dostal by smrtící zásah od muže.* Ale rozhoduj se rychle, začínám se nudit. *Nadhodila Nerissa.*
*Lord zůstal v šoku, když mu Elis hodlali takhle vydat v tomhle stavu, kdy se nedokázala nikomu ubránit. Nemohl vůči ní pociťovat lítost, když ji sám chtěl týrat a pak zabít, jenže i tohle na něj bylo moc a rychle pochopil proč. Měl tu čest s Mordredem, kdy strnul na místě a zbledl* Já.... už ji nechci ublížit! Vezměte si jí a nechtě mě prosím! Mám dceru! *Snažně se začal vyprosit svůj život.* Odpustím ji všechny ty mrtvé! Nikomu o tom neřeknu *Klekl na kolena.* /Snad se nebojíš, že jsem byla lepší než ty/ *Popudila Mordreda jako by byly sourozenci. Nenáviděla ho, ale stále byl rodina.*
*Mordred se jen ušklíbl.* /Ani ne, spíš si říkám, co na to Kayn řekne./ *Podotkl a pak se podíval na féra. Ještě chvilku přemýšlel.* Moc pozdě. Mám chuť bojovat a tahle taky. *Drkl jemně ramenem do Nerissy, jež kývla na souhlas.* jen, snad jsem neranila nějak moc vaše city. *Kníkla Neriissa, jež ladným krokem došla až k lordovi, chytla jej za bradu, sklonila se k němu a zadívala se mu do čoí.* Je hezký, moc hezký. Nemůžu si ho nechat:? *Optala se Mordreda. ten jen pokrčil rameny.* je to na tobě. Chceš si ho nechat? *Optal se. nerissa ihned přikývla.* Chci, aby si mě vzal, tady a teď. A pak ho zabijeme. Pak...pak je zabijeme všechny! *Křikla zvesela. Mordred se na vévodu pdoíval.* Slyšel jsi dámu, ne? Tak šup, já vyřídím ostatní a pak počkám na tebe. *Mrkl na ně, načež v ruce potěžkal meč. Na jeho mentální příkaz začal jeden voják pomáhat Elise na nohy, za Mordredova záda.*
*Lord byl v šoku, když byl prakticky donucen ke styku a věděl, že posléze bude zabit, jenže odmítnout nemohl. Buď by mu mysl napadl Mordred nebo by zemřel hned na místě. Navíc Nerissa byla krásná, takže si sundal kalhoty a dal se do práce.* /Už jsem s Kaynem o tom mluvila... Ne o tom, že mě dneska Nerissa zdrogovala. Být střízlivá nikdy se to nestane./ *Dodala a pak bolestně vyjekla, když jí dostal voják na nohy za Mordreda. Oči měla stále divoké lépe řečeno oko. Rána od dýky se táhla od čela, přes oko až k bradě. Byla to ošklivá řezná rána, která zničila nadosmrti její tvář.* /Co semnou uděláš?/ *Optala se ještě svého bratrance.*
*Nerissa se jen spokojeně usmála, když k ní lord došel. Prohrábla mu vlasy, natiskla více k sobě a svůdně dál povzbuzovala.* To je ono drahý. *Krom nich nikdo venku nebyl. Nikdo se ani nedovážil, jak by také mohli. Mordred se místo toho dal do boje. Spokojeně a vášnivě a bojovali vojáci. jeden se dokonce snažil pomoct i lordovi, ovšem než by tak stačil učinit zůstal na zemi mrtev s Nerissinou dýkou v krku.* /Odvedu tě do bezpečí, kde si odpočineš./ *Pronesl v mysli Mordred, zatímco dál bojoval s vojáky jako ruka boží.* /Pověz mi, co přesně se tu dělo?/
*Nějaká milosrdnost svého bratrance nepřicházela v potaz. Znala ho až moc dlouhou dobu a věděla, že za tímhle vždy něco je ať už jen to, že to dělá kvůli Kayna, ale Mordred byl na posledním žebříčku důvěryhodných osob. Přesto vše k němu hodlala být upřímná, jelikož jí zachránil krk.* /Něco ve mě je... nevím co, ale ta otrava... zůstal ve mě nějaký zbytek jedu a spolu s afrodiziakem to učiní z víly zjevně monstrum. Zabila jsem mladé víly stačí tohle jako důkaz, že se stane někdo šíleným?/ *Na sucho polkla a v očích měla znovu slzy. Nikdy za třista let neublížila mladší víle a náhle jich měla na rukou dvanáct.*
*Stačil už jen jeden a ten poslední padl k zemi v moment, kdy Nerissa přišla k vrcholu. Hned na to políbila zběžně lorda a zvedla se. Pak koukla na Elisu, došla k ní a ušklíbla se.* Inu, byl dobrý. Hodně dobrý. A víte, já nejsem úplně zlá, takže... *Sklonila se k Elise, kterou chytla za bradu a podívala se na ni.* Přeješ si jeho smrt a nebo ne? *Optala se jí, hledící jí do očí, zatímco Mordred si otřel meč do svého pláště a koukl se na ty dvě.*
*Zavrčela v moment, kdy jí Nerissa chytla za bradu. Nejraději by jí kousla a aspoň tímhle způsobem se bránila, jenže měla stále nějakou úroveň* Já dneska zabíjela už dost. Ten muž je mladší než já... nezabila bych ho, ale rozhodnutí nechám na tobě. *Nehodlala se do toho motat navíc Nerisse už nic nevěřila ba naopak.* /Musíš neustále nacházet tyhle blázny?/ *Pohlédla na bratrance a musela se rukou zapřát o tělo Nerissy, aby nespadla.*
*Nechala Elisu, aby se pomocí jí zvedla, načež se zadívala na muže, pak na Mordreda.* Zabijeme ho? *Optala se jej. Mordred ještě chvilku přemýšlel.* Hm, no, řekl bych, že tohle mi nepatří. Drahý, chcete žít? Určitě ano. tak jednejte, jako kdybych tu nebyl. *Mrkl na něj, načež mu podal meč a natáhl ruku k Nerisse. Ta pochopila a přešla k Mordredovi. Lord teď stal čelem Elise. Mordred se na ni podíval.* Tohle není naše věc, na jednu stranu. Takže, buď ho zabij sama, nebo hádám, že to udělá on. *Pronesl Mordred směrem k Elise.* I mou rukou jich dost zemřelo. *Mrkl na ni pak.*
*Elisa se stěží udržela na nohou a nyní měla zabít ještě muže, který stal před ní a bál se k smrti, jelikož zde měl muže, který byl hledaný zločinec.* Já mladší nezabíjím *zašeptala svoji zásadu i po tom všem. Sám Lord mohl hledět na ženu předtím, která měla zohavenou polovinu tváře a k tomu všemu vypadala na pokraji smrti. Znal jí, když zachránila jeho dceru před smrtí. Ohlédl se na ty dva.* Nech mě jít... *zašeptala Elisa s tím, že tušila, co by se mohlo stát, kdyby zaútočil. Dlouho na sebe jen koukali, ale Lord nakonec zazmatkoval a mečem se ohnal přímo po Elise.*
*Nerissa se jen zatetelila a natiskla se na tělo Mordreda, přejela mu rukou po zadní straně krku a uculila se, když je pozorovala.* není to krásné? Je, že jo.* Ušklíbla se a Mordred jen přikývl.* Víš Elis, svět je krutý. Jednou nebudeš mít na výběr. Stejně tě kopnou. Starší, a nebo mladší, jednou tě dostanou. A ty budeš muset tu svou drahou zásadu porušit. Třeba jako teď. *Podotkl a zadíval se na muže. Nerissa se o Mordreda opřela a pak se rozhlédla, vyhlížející si koně, na kterém bude moci zmizet.*
*Pokusila se vyhnout ráně přesto ucítila štiplavou ranku v rameni, kdy dopadla následně na zem.* /Na tohle ti kašlu. Nikdy se nepdrobím, tak jak by to chtěla matka. Sám ji znáš... vzdorovat ji je potěšující okolnost/ *Vyslala k němu a sledovala Lorda.* /Raději se nechám zabít, než abych zabila já jeho./ *Hleděla na Lorda, který byl vůbec překvapen, že se dokázala pohnout a nadále přemýšlel, co má vlastně udělat, než čepel vložil koncem k místu, kde měla Elisa srdce.* /Řekni aspoň Kaynovi... že to byla drsná smrt./ *Ušklíbla se. Bylo to jako kdyby celý život podstupovala hon na čarodějnici čímž ona byla čarodějnice a konečně se někomu podařilo najít ji, jenže Lord se stále neměl k tomu jí probodnout*
*Mordred se ale zamračil. Odmítal se na tomhle podílet, nechtěl, aby bylo pořád na ní. Proto se otočil zády.* Vyřídím. *Proensl nahlas a otočil se. nerissa se ale zamračila, když to pozorovala. Následně na to popadla Mordredovi meč z ruky, načež s ním probodla ona první vévodu, jež padl na zem mrtev Elise k nohám. Podívala se na Elisu.* Asi za to, že pícháš dobře. *Pokrčila rameny, načež ale ucítila, jak ji někdo chytl za krk, kdo jiný než Mordred, natiskl k sobě a ke krku přiložil kratší nůž.* To že jsem pomohl neznamená, že se mi budeš nabourávat do toho, co vymyslím. *Zavrčel Nerisse do obličeje, držící jí pod krkem dál ostří.*
*Zůstala překvapená nad tím, co Nerissa udělala. Očekávala od Mordreda, že se odebere pryč a bude jí tam chtít nechat zemřít. Vlastně se divila, že tohle neudělal od začátku. Když však začal ohrožovat dívku, která ji pomohla, tak sebrala zbytek si a chytla čepel dýky, kterou svíral u krku Nerisse. Ostří ji rozřízlo kousek kůže, když nůž držela.* Chci žít Mordrede a chci, aby žila i ona *Teď tyhle slova mohla říct, jelikož bylo po lordovi a tím pádem mohla svá slova pozměnit. Kdyby se pak Kayn ptal nemohl by Mordred odpovědět, že si to Elisa přála.* Pusť ji prosím... *Poprvé o něco svého bratrance žádala. Nevěřila tomu, že by ji vyhověl, ale nechtěla, aby se Nerisse něco stalo.*
*Mordred se na ně obě chvilku díval, načež se pak zamračil, odfrkl si a pustil dýku.* Máš štěstí, že tě má Kayn rád a ty.. *Ukázal na Nerissu,* Ty máš štěstí, že s tebou spím a ještě mě bavíš. *Prskl po ní, než si odhodil plášť za sebe, načež se odbral pro svého koně a pak podal Elise ruku.* Nasedni, vezmu tě do bezpečí. *Pronesl a koukl na Nerissu.* Ty se ztrať. Za chvilku vylezou víly a budou to chtít řešit. *Pobídl ji. Nerissa kývla na souhlas a pak koukla na Elisu.* /Děkuju./ *vyslala jí do mysli.*
Mám štěstí o tom žádná... *Ušklíbla se unaveně na bratrance a s jeho pomocí se dostala na koně, kdy se musela zapřít o jeho tělo, aby nespadla. Ohlédla se na Nerissu, která ji poděkovala.* /Aspoň mi můžeš nadále přát vše, co mi přijde do života.../ *Kývla hlavou a zavřela už v ten moment oči, aby si mohla odpočinout.* Kayn mě takhle nesmí vidět *Zašeptala na bratrance a nechala se nakonec odvézt*
*Mordred jen zavrčel. nerissa se ušklíbla.* /Budu, to se neboj./ *Pak už ii ona sledovala, jak kůň s Mordredem a Elisou odjíždí, zatímco i ona si jednoho našla, ještě předtím ale okradla mrtvé vojáky a pak i ona zmizela.*
*Zrovna přijížděli do městečka kousek od nich za zábavou, pitím a jen tak na sednutí si a poslouchání toho, co se kde šustlo. Mordred na bílém hřebci, zatímco Kayn na svém černém, který měl uši dozadu. ještě chvíli hledali včerejší den Cali, než to nakonec ale vzdali, dojeli domů, naporcovali zvěř a pak to nechali být, ovšem s tím, že až ji najdou, brousil si na ni Mordred zuby. Seskočili, když dojeli k hostinci, Kayn i Mordred mlčící, jen sledovali, co se děje kolem nich. Panovalo ticho, jen pár lidí občas prošlo po cestě, nijak ale moc.*
*Po tom, co Cali utekla jak Kaynovi tak Mordredovi, odebrala se na panství Elleth, kde strávila nějakou chvíli, aby vynahradila svou nepřítomnost, tak celou dobu byla paní domu po ruce. Nakonec však přece jen měla zase chvilku pro sebe a tak se rozhodla jí využít a spolu s pár vojáky se odebrala do jednoho městečka, kde měli zakotvit v jednom hostinci. Trocha zábavy se jí jen hodila, zvlášť po tom, co její kůň podlehl zranění, jenž mu uštědřil Mordred. Zrovna seděla u stolu v hostinci se svými společníky a nad něčím se bavili a smáli, popíjejíc medovinu.*
*Oba dva vešli dovnitř, ovšem jako první Mordred, který se zastavil mezi futry hned, jak ji viděl. Rukou hned zastavil Kayna, šťouchl do něj a ukázal na Timeu.* Hele, neznáš ji? *Optals e. Kayn kývl na souhlas.* No, a víš, že jo? *uuclil se, načež jí Mordred zamával. pak se oba dva vydali za ní, tak nějak ale obezřetní a připravení k tomu, že by před nimi chtěla utéct.* Předvedla jsi docela dobrý kousek, to se nechat musí. Možná bys nám mohla ale říct, kdo nám tě tak krader. *Ušklíbl se na Cali Mordred už z dálky.*
*Mladá víla se zrovna napila, když si všimla, kdo se objevil. Na malou chvíli byla překvapená, že je tady potkala, navíc tušila, že její útěk je moc nepotěšil, na to je znala až moc dobře, proto se jen rozhlédla kolem, snad jako kdyby mapovala cestu ven, kdyby bylo potřeba rychle zmizet.* Asi se učím dobře no ne. *Mrkla na ně, ale to se na ty dva podívali i vojáci, jenž s ní v hostinci byli* A vy jste co zač? *Optal se je jeden z nich.* Nechcete jít otravovat jinde, tady je už plno a kazíte nám zábavu. *Ozval se na to hned druhý, Cali se jen pousmála a vypila na ex svou medovinu, tak nějak byla připravená rychle vstát a zmizet zadem, kdyby bylo třeba, přece jen seděla k zadnímu vchodu nejblíž. Na Mordredovi otázku neodpověděla.*
*kayn ale ihned vojákovi do hlavy vyslal mentální příkaz, při kterém vstal a odešel si sám sednout jinam, stejně tak udělal i druhý, oba vlasteně, jež seděli naproti Timee. Tam se pak posadili oba dva.* Inu, tak co? pochlub se má milá, jak se ti daří? kde jsi byla? Moc by mě to zajímalo. *Přiznal Mordred po pravdě. kayn si sedl po jeho boku a jal se medoviny, jež tam nechal voják předtím, hledící tázavě na vílu před sebou.* Musí to už být něco, když tam tak mizíš, tak..hm..naléhavě, což?* Optal se.*
*Cali se moc nelíbilo, že vojáci odešli, ale mohla tušit, že v tom měli prsty ti dva, jenž si nakonec sedli naproti ní. Víla byla tak nějak stále v pozoru a připravená zmizet, kdyby už se něco mělo dít.* Je zvláštní, že zrovna tebe zajímá, co já dělám, s kým a kde. Není to vlastně jedno? Ale abych ukojila, alespoň trochu tu tvou zvědavost drahý Mordrede, tak se mam dobře, představ si to. *Mrkla a chvíli na něj hleděla, než pohledem uhnula, nehodlala jim odpovídat na otázky, neměla ani důvod.*
*Mordred ale naklonil hlavu na stranu, pak se podíval na Kayna. Ten kývl na souhlas.* Řekni nám o tom víc. *Řekl Kayn, který se na ni zadíval a uculil se. Nejenom že to byůla výzva, zároveň ale mentální příkaz, jež neměla možnost dívka odmítnout. tak nějak měli za to, že přišel čas, kdy by mohli poodhalit svůj od začátku zamýšlený plán, teď jen ale potřebovali získat opět nějak Timeinu důvěru a jistotu, že je nakonec nezradí.*
*Pohledem těkala z jednoho na druhého, nakonec se zamračila, nechtěla nic říct, ale jako kdyby ani neměla jinou možnost. Chvíli však mlčela, jako kdyby hledala správná slova.* Svůj čas trávím na panství Elisiny matky, kde i bydlím. *Pronesla jako první, načež se znova odmlčela.* Stala jsem se její učenkou. Trávím s ní poměrně dost času. Po jejím boku mučím, zabíjím a zúčastňují se lovu civilů. Volný čas pak trávím po svém. *Dodala pak ještě, než kývla na hostinského, aby donesl ještě medovinu, potřebovala se napít.* Stačí ti to takhle? *Pozvedla obočí a hleděla na Kayna.*
*V ten moment přestal Kayn s ovlivňování její mysli adal ji zpět její vůli.* Ano, vím o tom, už se ti do hlayv několikrát koukal Mordred,a le díky za upřímnost. Hm, smím znát důvod? nebo, tušíš proč by někdo jako ty měl zrovna do tohohle zasahovat? *Optals e Kayn a sledoval jii, čekající, jaká bude její odpověď. Mordred se jen bezděky ušklíbl a sledoval ji, než se odvrátil, aby se napil.*
*Odfrkla si.* Když to tedy víš, jelikož mi lezete do hlavy, proč se mě na to ptáš hm. Své odpovědi už dávno máš nebo ne. Pak nevidím důvod ti dál odpovídat. Sám sis to už určitě zjistil. *Odsekla a když před ní hostinský postavil pití, vzala si jej a napila se.* Už nevěřím ani jednomu z vás a popravdě nemám proč říkat svoje důvody. To je jen a jen moje věc. *Dopila, nechala peníze na stole a vstala, aby se dala na odchod. Měli jí za neschopnou husu, ona se ale i tak dostala k Elleth a získala si její důvěru, dostala se do její přízně, tak proč by jím měla něco říkat.*
Posaď se, Cali. *Pronesl Kayn, bez jakékoliv manipulace.* Prosím. *Dodal pak ještě, aby to bylo důvěryhodnější.* Je tu něco, co ti musíme říct. *Hlesl a ještě než by se postavila, začal vyprávět. O tom všem co naplánovali, jaks e k ní chovali a proč to dělali, vše do podrobna.* Bylo to kruté, nepopírám. Myslím si občas, že jsi neschopná, to jistě ale tohle byla ta cesta nejmenšího zla. Navíc, tímhle jsi sama dokázala, že jsme se možná mýlil. Že možná...ale jenom možná...schopná přeci jen budeš. *Podotkl, načež se na ni zadíval i Mordred. Střídavě na oba. pak pokrčil rameny.* No co, já se jen držel role! *Zvedl ruce v obraně.*
*S tichým zavrčením se pak přece jen posadila zpět a s pohledem upřeným na obou, poslouchala, co Kayn povídal. Když dohovořil, Cali byla zticha. Jen seděla mlčela, nakonec se postavila, došla k výčepu a vyprosila si celou láhev medoviny, nakonec se i s ní vrátila, nalila si do sklenky a napila se.* A co teď čekáš ode mě Kayne? Že vám skočím kolem krku a všechno bude zalité sluncem a jako předtím, že se zase vrátím? *Zněla její první slova. Možná to byl jen jejich plán, nemohla popřít, že to měli vymyšlené dobře, ale taky si pamatovala, jak hnusně se tehdy cítila, stále v sobě měla zlost a cítila k nim nedůvěru.* Asi mýlil. Protože kdybych byla tak neschopná, neseděla bych tu teď, byla bych už dávno mrtvá. Elleth by mě zabila hned v ten den, co jsem se tam ukázala. Je to totiž dost nedůvěřivá mrcha, ale i tak jsem si jí získala a jsem, kde jsem.
*Kayn jen protočil očima.* Však jsem to řekl...stejně sis musela rýpnout. *Rozhodil jen nesouhlasně rukama, načež se vydal k výčepu i on. Mordred se na Cali ale zadíval.* Odvedla jsi dobrou práci, teď je ale čas, abychom se do toho pustili my. *Pronesl, naprosto ignorující co řekla o důvěře, protože jinak by ji za to musel asi dát hlavičkou o stůl.* takže, co můžeme použít? Jaks e tam dá dostat? Informujeme pak Elisu, ted už ti bude věřit, abychom ji mohli vylákat ven. *Podotkl.*
*Dívka se jen sladce uculila.* No jo, musela, ale jen maličko. *Koukla za Kaynem a pak se napila své medoviny, než se podívala na Mordreda.* Kromě klasických cest se tam jde dostat i pár tajnými cestičkami, které používají jen Elisini rodiče a pár jejich posluhovačů. *Pronesla a zamyslela se.* Věří mi, ale pořád to není důvěra tak velká, aby se mnou někam jen tak šla. Momentálně jsem jí po boku a učím se od ní, nebo spíš jak ona by to řekla, rozvíjí můj talent. A k tomu, abych ji jen tak vylákala ven musím udělat víc. *Podívala se do své sklenky s medovinou, pokud opravdu měla mít větší důvěru, musela rozjet plán, do kterého jí Elleth uvrtala a se kterým Cali souhlasila, ale o tom jím říct nemohla, byla vázaná slibem.*
*Kayn a Mordred si vyměnili pohledy.* To jsou dobré informace. Inu, dobrá, nějak to vymyslíme. Je ještě něco, co je důležité, abychom věděli? *Optal se pak Kayn, jež se na Cali podíval. Pak si tiše povzdechl.* Chápu, že teď bude ta důvěra složitejší, ale to co jsme ti řekli je pravda, to víš. *Hlesl pak kayn a naklonil hlavu na stranu. Věděl, že Mordred už v tu chvíii lustruje mysl Timee, opatrně, tak, aby si toho nevšimla.*
*Cali je oba sledovala a nemohla si nevšimnout, jejích pohledů, proto jen lehce přimhouřila oči a dopila svou medovinu, na jeho další otázku už nedopověděla, ignorovala jí, stejně nemohla nic říct. Nakonec na stole nechala peníze za pití a postavila se.* Vím, že je to pravda. Ale i tak, pokud chceš mou důvěru Kayne, tak jako předtím, budeš si jí muset nějak zasloužit, vy oba. *Sjela si je oba pohledem a hodila přes sebe plášť.* Musím jít. *Dodala pak ještě, než se vydala ke dveřím.*
*Kayn se pak jen podíval opět na Mordeda, než kývl na souhlas Cali.* To se ještě uvidí. *Ušklíbl se, sledoval, jak odchází. Ještě poseděli, než i oni zamířili na odchod.*
*Poté, co ještě strávil chvíli na vévodství kvůli pracovním záležitostem, se vrátil do Mordredovy podzemní skrýše, kde nechal koně, a prošel až dozadu do míst, kde odpočívala Elisa. Už u ní chvilku i seděl, ale pak musel odejít kvůli věcem, jež jsou nutné řešit. Teď už ale sedl po jejím boku na postel, jemně ji pohladil po rameni a povzdechl si, sledující její ránu přes oko, které měla ovázané a obkládané léčivými obklady, aby se rychleji zhojilo a jizva byla nakonec minimální.*
*Od chvíle kdy skončila ve skrýši u Mordreda jen odpadla do hlubokého spánku. Tělo se potřebovalo aspoň trochu zotavit z velkého vyčerpáním. Nepohla se z pozice ve které usnula a tělo tak zamezovalo i vnímání bolesti, jenže tři dny stačili k tomu, aby se donutila probrat. Zacítila dotek na rameni, kdy se pootevřela jedno oko. Chvilku byla zatená, že na druhé nevidí a pozvedla ruku, aby zacítila na tváři obvaz. Jenže následně zahlédla Kayna.* Kayne? *Byla překvapená jeho přítomností, ale zůstala naprosto v klidu ležet. Těžko uvěřit, že žena, co ležela bezbranně na posteli před pár dny vybila celou hospodu.*
*Když spatřil, že se probrala, jemně se usmál, natáhl se a opět ji pohladil.* Jsem tady, moje milá. *Usmál se na ni zlehka a pak ruku stáhl.* ještě si odpočiň, vypadáš, že bys to i ocenila. Všechno je v pořádku, jsi v bezpečí. *Ujistil ji pak ještě. Rovnou takhle jí nechtěl moc zahlcovat nějakými informacemi a nebo tím, co vše mu Mordred při příjezdu řekl, jen chtěl, aby byla v pořádku.*
*Na sucho přelkla, kdy měla dojem, že její hrdlo je vyschlé jako poušť. Vzpomínala si na to, jak prosila Kayna, aby se zjevil, aby ji zachránil, ale nebyl tam a nebyla to jeho chyba. Kdyby mu nezatajila, že jde do jiného dvora dopadlo by to nejspíš úplně jinak* Bezpečí? *Ohlédla se kolem sebe a uchechtla se.* Nikdy bych nevěřila tomu, že mě Mordred ukryje do bezpečí *Zašeptala nad ironií osudu a následně přivřela oko. Celé tělo měla bolavé, ale všimla si, že po černých žilách nebyla ani stopa.* Jak dlouho už tu jsi? *Optala se mírně chraplavě.*
*Kayn se zlehka usmál.* Je to sice parchant, ale je to můj parchant který udělá co mu řeknu a určitým způsobem mi je vázaný. Takže se neboj. jsme ve skrýši, kde přebývá on, já tu s ním taky často jsem, to samé Calipso. *Hlesl a koukl se na ni, než se pak odmlčel.* Jak se cítíš, potřebuješ něco? *Optal se jí se zájmem, načež si sundal plášť na odložil jej stranou na povohvku.*
Calipso? Ta je přeci u mé matky... *zašeptala mírně zmatená a pak přikývla.* Dala bych si vodu... *Pokusila se opatrně posadit a opřít se zády o stěnu s těžkým výdechem. Musela si zvykat i na to, že zatím na jedno oko vůbec nevidí, aby se lépe zahojilo* Ten parchant dělá sakra dobré obvazy... *To musela nechat Mordredovi a nehodlala se o ničem zminovat pokud by se Kayn sám nezeptal, ale byla si jistá, že něco už věděl* Co ti řekl.... Mordred...
*Kývl na souhlas.* Už nám o tom řekla. Co vím, tak si vybudovaly dost důvěryhodné pouto, obeznámil jsme ji s tím a teď už se jen musíme všichni sejít a vymyslet, jak tedy dál. Ale to na jindy, musíš odpočívat. *Podotkl Kayn. Pak se usmál.* Má kolik století tkušenosti. *Uculil se, než se pak na Elisu zadíval.* Vše, co se tam ten večer stalo. *Hlesl, ale pak s ní navázal oční kontakt.* Chci abys věděla, že tě neviním. Z ničeho cos e tam dělo. Nemohla jsi za to. *Hlesl tiše Kayn.*
*Nepřekvapovalo jí, že Calipso byla schopná infiltrovat se k její matce a začít budovat pouta silnější, než kdy ona sama s matkou měla. Byla za to na jednu stránku ráda, ale na druhou jí to mrzelo a měla o mladou vílu obavy přesto v ní vkládala důveru.* Odpočívala jsem tři dny *Podotkla, ale sama musela uznat, že neměla zase tolik síly a nebyla ani schopná se zvednout* Ale máš pravdu. *Usmála se mile, než začal o tom, že ví o všem, co se za ten večer stalo. Na sucho polkla a bylo zjevné, že sebou samotná musela pohrdat.* Nevím, co to semnou bylo *Zašeptala provinile. Pamatovala si i na sex s Nerissou a netušila zda ví i o tomhle třeba ne a jednal by s ní jinak. Třeba by zde už ani s ní netrávil ani minutu.* Nebudeš mít z toho problém? Přeci jen Mordred zabil lorda jiného dvora. *Měla starost i o zdraví Kayna a o jeho bezpečí, i když málo kdo se mu mohl rovnat, tak stále zde byla jeho kletba a další problémy mohli vést jen k dalšímu pokračování kletby.*
*Zavrtěl hlavou.* Ať to bylo cokoliv, očividně je to pryč. pak si došlápnu na Nerissu. *Zavrčel, načež se na ni pak opět zadíval a jen zavrtěl hlavou.* Co se týče toho, o mojí spojitosti s ním se toho moc neví. Navíc podle toho co říkal Mordred, byli všichni svědci v trapu a navíc, toho lorda nezabil on, ne? on se tam jen nachomítl a bránil tě, toho lorda zabila Nerissa. *Podotkl a nadzvedl obočí, než se k ní ještě více natáhl a položil ruku na zdravou tvář.* Jak říkám, neboj se.
Na Nerissu? Z jakého důvodu? *Nadhodila a mírně sebou cukla v moment, kdy k ní natáhl ruku. Věděla, že je v bezpečí a přesto vše si to nedokázala nějak uvědomit* To je pravda. *To co říkal znělo jako věc, co se odehrála. Jen sama moc ze země neviděla a ke konci si mnohé ani nevybavovala. Bylo to jako kdyby byla opilá.* Kayne... zabila jsem mnoho mladých víl to není v pohodě. *V ten moment, co si to připustila vnímala, jak samu sebe nenávidí. Vzala jeho ruku na tváři na svou* Vlastně si ani nevybavuji moc, co se stalo. Byla tma... bolelo to a náhle jsem se probrala kdy už byli všichni ve své krvi. Vše začalo být mírně rozmazané od chvíle, kdy jsem dostala Afrodiziakum do pití. *
*Nadzvedl obočí.* Bůh ví, co v tom afrodiziaku bylo. *Zavrčel a pak jen zavrtěl hlavou. pak kývl ale na souhlas.* Není to v pohodě. Já vím, že není. na druhou stranu, nebyla to tvoje vina, a to víme oba dva moc dobře. Krev nebyla na tvých rukou. Mohla za to Nerissa a z druhé části nejspíše tvůj stav, ale ty určitě ne. Kdo tě zná, ví, že taková nejsi. A kdyby se to náhodou nějak řešilo, bude to mít delší řešení, než uzavření situace na místě. tam se jasně dá poznat, že na vinně opravdu nejsi. *Stál si za svým.*
*Snažila se jeho slova brát vážně, jako on, ale stále to byla ona, která jim ten život vzala a nedokázala se ovládnout. Sepnula čelist více k sobě, než se opatrně přehoupla k němu a schoulila se do jeho náruče, kde hledala jako vždy ten pocit bezpečí.* Měla jsem ti říct, kam jedu. *Věděla, že by jel s ní. Když se jednalo o její zdraví byl on první, který si chtěl vyslechnout, co se děje.* Nerissa se zachovala jako každá druhá víla. Nemohla tušit, co to provede. *I přesto vše se jí trochu zastala, že vina nebyla úplně na její straně. Tohle vše byla vina její matky, která by si mnula ruce radostí, kdyby zjistila, co způsobila.*
*Zavrtěl hlavou.* Ne. Proč by? nemohla jsi vědět o tom, co se chystá, co se má stát. Neděje se nic. Tohle nebyla tvoje vina, jak říkám. navíc, nejsi povinna mi říkat kde jsi a kde budeš, tak se za to neviň. *Pobídl ji tiše. Pak si tiše povzdychl.* Vyřídím si to s ní, pošlu Mordreda. Tohle mě mrzí, ale na druhou stranu neznáme ji tak dlouho a tak dobře, abychom jí mohli plně věřit. Asi jako každá druhá víla bude. *Podotkl, načež si povzdechl.*
*Více se schoulila v jeho náruči, když mluvil tak vřelá slova, která ji těšila na srdci.* Chtěla bych domů Kayne. *zašeptala mu a rukou sjela na jeho záda a jemně sevřela jeho oděv. Neměla ani sílu, takže bez jeho pomoci se ze skrýše nedostane.* Hlavně na ni buď mírný *ušklíbla se ohledně Nerissy a vyřizování účtů. Opatrně se narovnala a až nyní si povšimla, že má na sobě jen košili a nic více. Potřebovali ji zjevně ošetřit a umýt, takže by se neměla divit jen doufala, že její bratranec nebyl u toho, ale zároveň byla to jeho skrýš, takže kdo jiný by to udělal.* A potřebuji nějaké oblečení *dodala*
*Dál si ji u sebe objímal, než se zlehka usmál.* Ještě chvíli zůstaneme, pak tě vezmu k nám. Co se týče Nerissy, nechám to na Mordredovi. Byl u toho on, ne já. *Zavrčel, než se na ni pak podíval a kývl na souhlas.* Jistě, dám ti něco, co tu má Calii. jí to vadit nijak nebude. *Podotkl a zmizel do místnosti vedle, kde popadl poslední kousky oblečení, jež tam měla. Tak nějak tušil že zbytek měla u Elleth, ale pro něj bylo důležité, že mohl Elise něco nabídnout. Pak se vrátil.* Jak jsem říkal, s Cali jsme se bavil už o tom, cos e děje na dvoře tvé matky. prosperuje. *Proensl.*
*Když se od ní odtahnul jen se sama zvedla a snažila se udržet na nohou, když uchopila kus oblečení. Chvilku si ho prohlížela, ale nechtěla ho vyhánět ba naopak ji chyběl jeho kontakt za poslední dny, kdy si připadala trochu odporně, když Nerissa využila afrodiziakum i přes její zákaz. Nebrala to jako znásilnění, ale toužila po jediné osobě, aby se jí dotýkala. Svlékla se do naha a pohledla na něj s mírně potutelným úsměvem. I když její tělo působilo bledší a oslabené.* Možná bych ti měla padnout do náruče *zažertovala.*
*Kayn se na ni usmál. Pak se k ní přiblížil, rozpažil dlaně a naklonil jemně hlavu na stranu.* Tak mi do ní padni, moje milá. *Vyzval ji ihned, ale než by ona sama stačila něco udělat, natiskl si ji k sobě, jemně a opatrně a bradu si opřel o její hlavu, načež si jemně povzdechl a něžně jí pohladil po zádech.* Co pro tebe ještě mohu udělat? *Optal se následně.*
*Překvapeně padla do jeho náruče, ale nakonec jen spokojeně přivřela oči. Na jejím těle bylo par cucfleku od Nerissy, ale tomu nedávala pozornost. Věděla, že tohle nebyla její vina tedy aspoň si to snažila opakovat.* Vzít mě domů k tobě do postele *zašeptala mu u ucha a nehty přejela po jeho hrudi. Na to že byla sotva probrána po třech dnech necelých tak měla svůj apetit, ale tentokrát to ani nebyl tak apetit jako potřeba připomenout si jeho doteky a zapomenout ty od Nerissy. Musela za tím udělat velkou tlustou čáru.* Nejraději bych dneska neřešila nic... Jen byla u svého muže *doufala že tohle se jí může vyplnit.* A vůbec... Sledoval jsi mě tady jak spím? *Zažertovala na jeho adresu*
*Usmál se na ni.* Ano, chvilku ano, musím tě přece hlídat. A teda dobře, pojedeme, ale pomalu a opatrně. *Apeloval, načež jí půjčil plášť a pokud tedy šla, pomohl jí ven kde nasedl na koně a pak společně odjeli směrem na jeho vévodství.*
*Jaks e vrátil s Lottie ze školy, tak ihned jejich kroky směřovaly k jednomu, jedinému místu- křištálová plocha bazénu je doslova lákala a Lott možná i Remiho tak nějak zlákala, nakonec už se tedy oba jen převlékli do plavek a proběhli dům jako velká voda, načež už je nikde nebylo. Jen z bazénu se ozýval spokojený výskot, jak si oba dva užívali klidu a konečně trochu zchlazení po horkém dni. Aless Remi nikde po cetsě neviděl, nevěděl ani, jestli je doma, ale tak nějak Lottina impulzivní myšlenka jít do vody byla rychlejší než to někoho jiného hledat.*
*Jelikož bylo venku horko a slunce svítilo o sto šest, byla Aless zalezlá u sebe v pracovně a řešila něco ohledně klanu a dodávky krve, která měla proběhnout dneska v noci, těch od kterých si krev brali měli dost, jen byli v jiných městech, ale to už pro upírku byla malá věc, jak si pro zásoby dojet. Zrovna telefonovala s jedním z dodavatelé, když uslyšela Lottie i Remiho, jak proletěli domem a hned na to se oval křik z venku u bazénu. Nad tím se musela jen pousmát. Jakmile pak dohovořila, vstala a došla dolů, kde vyšla na terasu, která byla ještě zastřešená a jen hleděla na ty dva dovádějící v bazénu.* Hlavně se ani jeden neutopte jo. *Uculila se na oba a posadila se na jedno z lehátek tak, aby na ni nezasvítilo slunce, což by bylo dost bolestivé.*
*Remi se ihned ootčil za hlasem a mávl na ni.* Neboj se, dáme pozor. *Ušklíbl se, pak si k sobě přitáhl Lott, která se mu ale vysmíkla a vydala se plavat. Remi došel na okraj bazénu.* Napadlo mě, že můžeme i tenhle bazén třeba obehnat těmi okny, nebo tedy, sklem, tak abychom tu mohli být třeba v létě všichni, víš jak. Aby to nebylo jen večer, když zajde slunce, ale i přes den. *Podotkl fér.*
*Upírka sledovala jak Lottie dováděla a měla z toho upřímnou radost, už jen z toho důvodů, že tak nějak zapomněla na to, co tehdy slyšela, když tu byla Nerissa, nakonec se zadívala na Remiho.* A nebyla by to spíš škoda? Přece jen už jeden bazén uvnitř máme, takhle si můžete alespoň teplo a slunce ve vodě užít vy dva. *Pronesla, nebrala to jako špatný nápad.* Zní to fajn, ale zase nechci, aby kvůli mně bylo všechno obehnané skly. Chci si ať si to užíváte spolu a až se i podaří někde sehnat, ten podělaný prsten, tak budu s vámi. *Usmála se na něj. Věřila tomu, že dřív nebo později se tak stane.*
*Remi pokrčil rameny.* Spíš mě to zajímá tak nějak ohledně tebe, protože přeci jen, skla ničemu neuškodí a pořád to bude venkovní prostředí kolem, tak mě napadlo, jestli bys to nechtěla tak udělata nevím, můžeme třeba postavit ještě jeden bazén, uplně venku. *Pronesl pak Remi. Pak se uculil.* Určitě ho seženeš brzy, myslím si, že to nebude už trvat dlouho. Stínový trh se rozrůstá, brzy už bude něco takového k dohledání. *Podotkl.*
*Pousmála se.* Popřemýšlím o tom a třeba to tak udělám. Je milé, že v tomhle myslíš i na mě. *Usmála se a uhnula nohou rychle do stínu, jelikož si nevšimla, že jí má až moc blízko slunci, pak se opět podívala na féra ve vodě.* Pro teď to nějak přežiju a budu na vás aspoň koukat, nebo půjdu něco dělat, vy si užijte teplo. Koukám, že Lottie je z toho úplně unešená, ale ani se jí nedivím, je to přece jen dítě. *Pronesla a sledovala tu malou cácorku, jak skotačila ve vodě a dováděla s nafukovacím donutem, který tam měla.* Myslím si, že co se týče nafukovacích věci do vody, bude v tomhle po tobě. *Zasmála se, když si vzpomněla, co s tím dokáže vyvádět Remi.* No když už nemůžu k vám do vody, chcete alespoň něco připravit? Něco studeného nebo tak? *Optala se pak.*
*Remi se na Aless usmál.* Tak jasně, jsi moje rodina, nemůžu nemyslet na nás všechny, ne? *Usmál se. pak se opět podíval na Lott a pak zase na Aless.* To teda, ale jsme rád, že je hravá, že se s námi umí uvolnit a už i se členy v klanu. Je to super, jsem za to rád. *Přiznal s úsměvem na rtech Remi, který se pak ještě jednou uculil na Aless, vstal z vody, políbil ji a natiskl na své mokré tělo.* Aby ti to nebylo líto. *Zasmál se a pak kývl na souhlas.* Něco si dáme, klidně nějakou limonádu. *Podotkl s úšklebkem na rtech.*
*Při jeho slovech se jen sladce usmála a mrkla na něj, než se zadívala opět na Lottie.* Hlavně, že je šťastná. *Pronesla, ale to už byl u ní Remi a svým mokrým tělem se natisknul na ni.* Heleee, teď jsem mokrá taky, neprovokuj, nebo jen co zapadne slunce, ti to vrátím i s úroky. *Uculila se, položila své ruce na jeho mokrou hruď a sama jej pak políbila, než se odtáhla, aby zamířila dovnitř.* Dobře, něco půjdu udělat, mimochodem dneska mi volala ředitelka školy, kde chodí Manova dcera, když budeme chtít, tak Lott může přestoupit. *Řekla ještě, když se na manžela otočila.*
*Remi se na ni uculil.* Uvidímě, co kdo komu vrátí. *Mrkl na ni a pak kývl na souhlas.* No tak to je super! *Ještě letmo koukl na to, že ej Lott v pořádku a pak vyšel sám za Aless, ignorující že z něj všude kape voda.* Tak to aby se to začalo už nějak řešit, myslím, že holky budou více než spokojené, no ne? Bude fajn když budou takhle spolu. Ony vlastně budou i ve stejné třídě co? *Optals e Remi.*
*Upírka pozvedla obočí a sjela si ho pohledem, načež se jen uculila.* No já moc dobře vím, co kdo komu bude vracet, ještě máš u mě vroubek miláčku, nejen za závody, ale především za to, co jsi udělal před nimi. *Vyplázla na něj jazyk a mířila do kuchyně, aby oběma připravila něco k pití a snad i k jídlu pokud se jí to podaří.* Čím dřív to začneme řešit, tím líp i pro Lottie, podle toho, co mi řekla se nebude muset nic nějak doučovat, prý jsou v látce tak podobně, což je super. A jo byly by spolu ve třídě. Poslala mi i nějaké podklady k přepisu na jejich školu, takže to pak vyplním a pošlu a pak by to mohlo jít, ale jelikož se blíží léto, tak by tam nastoupila asi až v září i když, možná by jí vzali ještě i teď, ale to se uvidí. *Pronesla a vytáhla z linky velký džbán, aby do něj udělala pití s ledem.*
*Remi kývl na souhlas.* Dobře, pokud to tedy tak je, tak bych se do té školy zastavila nějak to vymyslíme, aby se mohla Lottie začít už učit tak nějak s Angie. Myslím, že spokojené budou obě, no, jak sjme řekl. *Podotkl s úsměvem Remi a pak se opřel o linku.* NO, takže tak. *Zhodnotil nakonec a počkal, až Aless udělá pití, aby ho zanesl.*
*Přikývla a dodělávala limonádu, načež pak začala ještě dělat nějakou lehkou svačinku pro oba, už v tom měla nějak praxi.* Bude to fajn, budou spolu a určitě to Lottie jen prospěje. *Usmála se, ale pak se na chvíli odmlčela a otočila se na Remiho.* Hele, když jsi byl sám s Lott, neříkala něco o mě… no konkrétně neříkala ti něco o tom, že by zaslechla o tom, že zabíjím? *Optala se opatrně, sice o tom s ní mluvila, ale i tak, chtěla vědět, zda o tom Remimu říkala. A nejen o tom, ale i o Nerisse, ona sama mu to ještě neřekla.*
*Remi se na ni podíval, pak naklonil hlavu na stranu a zlehka se zamračil.* Ne, nic takového, vypadala, že je v pořádku, naopak se domů ze školy vždy těší na tebe, takže nic takového. Myslíš, že by měla mít nějaké obavy? Stalo se něco? *Optal se a popošel dopředu, i když pořád, když by se otočil by měl na očích Lott v bazénu, kdyby se něco dělo.*
*Aless si nějak oddechla a pak se na Remiho zadívala.* Asi to přece jen vypustila z hlavy. *Řekla si spíše pro sebe a byla tomu i ráda, zapřela se o linku zády chvíli přemýšlela, než si řekla, že by to přece jen měl vědět.* Něco se stalo, jen jsem v tom zmatku, co jsem pak měla ohledně práce a všeho kolem, jsem ti to zapomněla říct. *Pronesla a koukla se na něj.* Před pár dny do domu pod rouškou iluze vklouzla jedna víla. Zlodějka, co si myslela, že tady může zůstat. No prostě trochu jsme vedli konverzaci, jen v jednu chvíli, kdy jsme se bavili, donutila pomoci mysli přijít Lottie blíž tak, aby nás slyšela a ona zrovna slyšela to, když jsem říkala, že… no že kvůli vaší ochraně a pro rodinu zabiju každého, kdo by vám chtěl ublížit. *Pronesla poslední slova už tichým hlasem a nějak se i ohlížela, zda někde zase nebude Lottie.*
*Remi se zamračil.* No, doufám, že jsi ji vyprovodila s pěkným nářezem, protože jinak bych to musel udělat já. Víl, co nám komplikovaly život bylo už dost. *Zavrčel, když si pak vzpomněl na Kayna. Nakonec se podíval opět na Aless a došel k ní. Chytl ji za ruce a koukl jí do očí.* nejsi špatná. Děláš co můžeš, abys přežila. Neber si to tak, že jsi záporák. Ba naopak. I když máme špinavé ruce, oba dva, tak to bylo pro vyšší dobro, abychom se navzájem ochránili a nebo se snažili udělat lépe a bezpečněji jeden druhému. To podle mě Lott potřebuje. *Hlesl.*
*Aless se pousmála.* No vyprovodila, spíš jsem jí trochu využila, někdo jako on, se mi bude hodit a pokud se ještě o něco pokusí, pak by to pro ni nebylo moc dobré. *Objasnila mu, co nakonec s Nerissou udělala, načež jej poslouchala, než lehce přikývla hlavou.* Asi máš pravdu, já jsem se jí to pak snažila trochu objasnit a myslím, že to pobrala, už se pak na nic neptala, ale máš pravdu. *Usmála se, políbila ho a pak vzala pití a jídlo.* Tak pojď dcera nás už čeká. *Mrkla na něj a pomalu mířila k bazénu, kde si měli užít čas spolu.*
*Remi se na ni usmál.* V pořádku, a kdyby cokoliv, jsem tu. *Připomněl jí, než ji chytl za ruku a společně s Aless zamířil ven.*
*Seba na to docela šlápl, přece jen i Aless byla zraněná a potřebovala krev, proto to bral zkratkami, aby ve vile byli co nejrychleji. Upírka se na féra podívala a lehce se pousmála.* Zdá se, že ano. *Pronesla a pak už jen koukala z okna ven, občas na Kayna, který jí s velkým překvapením položil hlavu do klína, ale nechala to být. Když pak dojeli k vile, nechala Sebastiana, aby Kaynovi pomohl a pokud se tak stalo, vedl ho dovnitř do vily. Aless šla hned s nimi.* Vezmi ho do pokoje pro hosty. *Pronesla směrem k upírovi, cestou míjeli Mariu. *Dones nějakou vodu a něco na čistého na převlečení pro něj. *Řekla jí a sama pak ty dva následovala, snažíc se, aby po nich nezůstala ani kapka krve, už jen kvůli Lottie, která kdyby jí viděla, tak by to nebylo fajn. Jakmile došli do pokoje a pokud se nechal Kayna uložit na postel, Seba odešel, zatímco se Aless na něj podívala a došla k němu.* Sundej si to oblečení, dostaneš něco čistého. *Řekla mu, zatímco se posadila na okraj postele a sama si sundala kalhoty, aby se podívala na svou ránu na stehně a pak i na boku.* Poslala jsem Remimu zprávu, měl by dorazit brzo a dá ti nějaké bylinky, on se v tom vyzná líp, než já. *Dodala pak ještě k němu. Tiše si povzdechla a prohrábla si vlasy, byla rozhozená a potřebovala i krev a ošetřit.*
*Vše vnímal jen malátně, okrajově a najednou už nebyl v autě ale na nohou a pak v pokoji, na měkké posteli. Nejraději by ihned zavřel oči a jen prostě usnul, ale tak nějak podvědomě tušil, že by to byl špatný nápad. Udělal proto, jak jako kdyby z dálky slyšel z Alessiina hlasu. Nemusel se na svou ránu ani dívat aby viděl, že nevypadá dobře. Přeci jen, upíří krev udělala své, ale i tak, měl v těle ještě před chvílí železo. Rameno, krk a kousek paže měl od své vlastní krve, nakonec ale ze sebe stáhl nějak svou košili a opět usedl na postel, s hlavou skloněnou, jelikož se mu více než motala.*
*Nechala se odvézt k sídlu a bez váhání vyběhla z auta. Vnímala, že její tělo doslova křičelo po odpočinku a aby se aspoň na chvíli zastavila, ale naštěstí adrenalin ji poháněl. Rychle jí však došlo, že se nedostane o moc dál, než je nutné, jelikož vila nebyla jen od Aless a Remiho. Měli zde nějaké své posluhovače. Hned si pro sebe zavrčela a pokoušela se uklidnit aspoň v téhle malé pauze dech a tlukot srdce, kdy tep se furt nesnížil.*
*Dojel tak nějak hned, jak mohl. daleko to přeci jen nijak nebylo, doma byl skoro hned. Hned, jak vystoupil nechal jít Elisu po svém, zatímco on šel s Lott.* Malá, vezmu tě do pokoje, dobře? *Usmál se a vzal Lott do náruče. Pak se ale podíval na Elis.* Pojď. Vy, naveďte ji ke Kaynovi, prosím. *Požádal Robin a Roberta, jež ihned kývli a pokud s nimi Elisa šla, tak jí dovedli za férem. Pak koukl na Lott.* Zavři očka. *Zavrněl, když ji nesl a dívka tak ihned udělala.* Vysvětlíš mi, co se děje? *Ozval se její hlásek a Remi si povzdechl.* Pak, s mamkou ano, dobře? Počkáme, až za námi taky přijde, do té doby budu s tebou a pak přijde i Cristine, dobře? *Pronesl a rychle ji přenesl do jejího pokoje a zavřel za nimi dveře. Tam se posadil, vytáhl papír a napsal rychle ohňovou zprávu jejich čarodějce o tom, co se stalo a že by byla její přítomnost záhodná.*
*I přes svoje zranění se posunula na posteli k němu a s košilí mu pomohla, tu pak hodila na zem, v tu chvíli dovnitř došla i Maria a nesla vodu na očištění, něco k pití a také čisté triko a vše, co by bylo potřeba k ošetření.* Remi s Lottie a ještě s jednou ženou dojeli domů. *Řekla k Aless a ta jen přikývla, byla ráda, že byli už doma v bezpečí.* S ženou? Jak vypadala? *Optala se Marii, která pak opatrně začala Kaynovi omývat krev z těla a čistit ránu.* Myslím, že někoho od něj, už si sem vedou a mimochodem, ošetřit potřebuješ i ty. *Dodala upírka a koukla na Aless. Té hned došlo, o koho šlo.* Dobře až sem Elisa dojde, nechte jí u něj a já… zvládnu to, dojdu k sobě a když tak potom za mnou dojdi. *Postavila se a sebrala své krvavé kalhoty a ještě na ně koukla.* A díky Mario. *Aless se lehce pousmála, než se kulhavým krokem vydala ke dveřím. Potřebovala k sobě, umýt se, zavázat rány a převleknout se, nemohla za Remim a malou jít krvavá.*
*Hlasy se mu mísliy, znal jen jeden- ten Alessin, ten druhý ne. Měl trošku tendence vyskočit a bránit, ale nakonec si řekl, že tohle neznělo jako výhružný ton, spíše nějaká její služebná. Pomoc s košilí ani nijak nezaregistroval, a když se jej pak dotkly ruce nejspíše upírky, která mu chtěla pomoct, i přes to nevraživě její ruce odrazil.* Já to zvládnu. *Zamručel a pokusil se postavit, místo toho se ale zamotal a spadl zpátky na postel. Znal vliv alkoholu, hlavně toho férského, ale drogy byly něco, co mu bylo tak nějak cizí. A vůbec se mu stav, který ač mu nějak pomáhal, nelíbil.*
*Elisa mířila rovnou k pokoji, kde byl Kayn, jenže hned ve dveřích se setkala s Aless, která vypadala zrovna tak, že potřebovala pomoci.* Ach drahá... *Vydrala ze sebe a instinktivně podepřela její tělo, jako kdyby snad měla předsevzetí, že je schopná upírka padnout k zemi.* Remi! *houkla chodbou a očima zamířila ke Kaynovi, který vypadal více než zničeně. Vše se v ní přelo. Muž kterého milovala ležel na posteli a před chvilkou jí někdo dělal tak šílený chaos v hlavě, že se s tím samým prala.* Kayne... *To jedině ze sebe dostala*
.
*Remi zůstal s Lott a když se mu v ruce objevila odpověď toho, že Cris je na cestě, tak se jemně usmál. Pak na ni koukl.* Neudělal ti nic? jsi v pořádku? *Optal se a pak se jí zadíval do očí.* Drahá moje, tohle nebyl Kayn. Teta Elisa měla pravdu, tohle by ti neudělal. Mrzí mě, že jsem tě neochránil. *Hlesl tiše. Lott na něj chvilku koukala, než se mu pak ale vrhla kolem krku. Ačkoliv byla mladá, její následující slova zazněla tak moc hřejivě.* Nikdo by mě neochránil lépe, tati. *Hlesla. Remimu v ten moment vytryskly do očí slzy a objal ji, tak vděčně, tak automaticky a láskyplně. Až pak zaregistroval Elisino zavolání.* Ještě moment! *Křikl. Cítil, že teď potřebuje nějak ukonejšit hlavně Lott.*
*Aless jen na Elisu koukla a pousmála se, pak jí poslala do pokoje, kde byl Kayn a Maria, která i přes jeho slova, stejně dál ošetřovala ránu, kterou měl. Upírka se mezitím dostala do ložnice, kde ze sebe dostala poslední kusy zakrváceného oblečení, jež pak hodila na zem a zamířila rovnou do sprchy, aby to ze sebe smyla. Podle toho, že Remi nebyl tady usoudila, že byl s Lott, za což byla ráda, zavřela se do sprchového koutu a pustila na sebe vodu. Rána na boku i na stehně pořád krvácela, ale po sprše si to chtěla ošetřit a pak si dát pořádnou dávku krve, aby se to začalo hojit lépe. Opřela se o chladnou stěnu koutu a na chvíli zavřela oči. Hlavu měla plnou starostí a to, že po ní jdou jí nepřidávalo. Bála se totiž hlavně o ty dva, ne o sebe.* Do hajzlu. *Ulevila si, když pak sjela dolů a sedla si, načež na sebe nechala padat vodu, která se mísila s její krví. Nakonec se nějak dostala na nohy, umyla ze sebe všechnu krev a vyšla ven, osušila se, ošetřila rány a oblékla na sebe černé legíny a tílko, načež se vydala pak za Remim a Lotty. Vešla do pokoje malé a podívala se na ně.* Ahoj. *Pousmála se.*
*Hlas, který rozpoznal tak dobře, už byl ten Elisin. Zamžoural před sebe, načež zamrkal očima a zvedl k ní pohled. I ona vypadala jaksi ne moc v pořádku.* Elis, co...se stalo? *Vydal ze sebe a pokusil se vstát, ovšem i tento pokus byl marný a on opět spadl na postel.* Omluv mě, vše se mi motá, já...Aless, chtěl jsme ji pomoct, dostal jsme to železnou kulkou, ona mi to vyndala ale dala mi svou krev, je mi...je mi divně... *Chytl se jednou rukou za hlavu a křečovitě k sobě sevřel víčka, načež se pak trhaně nadechl a zhluboka vydechl.*
*Pozorovala Kayna s lítostivým pohled a hlavě ustaraným. Přešla k němu blíže a posadila se na kraj postel. Její matka byla rozhodně zákeřná, když se jí pokoušela takhle dostat.* Hlavně si musíš odpočinout *Natáhla ruku, aby mu uchopila bradu a on se tak na ni mohl koukat. Měla chuť mu o všem povědět, ale zároveň nebyla toho schopná ho více zatížit.* Poslední věc, co bych od takového darebáka jako ty čekala je to, že zachráníš Aless *zažertovala a líbla ho na čelo* Nicméně máš moje větší sympatie *zašeptala k němu a sledovala krev na jeho těle. Stále měl rozhodně nakročeno do světa mrtvých, ale byl to Kayn. Ten kdyby se vzdal nebyl by to on*
*Kayn se na ni podíval, tiše, beze slova, nakonec se mu na tváři vykouzlil jemný úsměv, načež si sjel Elisu pohlede.* Jako kdyby si pro mě už tak předtím velké sympatie neměla, moje milá. *Pronesl, pak se tiše zachechtal a následně si hlavu opřel čelem o její hrudník.* Ale tenhle stav se mi nelíbí...jak....jak dlouho bude trvat? *Kníkl, než se pak svalil do postele, zavřel oči a dlouze se nadechl.*
*Tiše pak už jen s Lott seděl, očividně se jí o tom teď nechtělo moc mluvit a Remi to chápal. proto se rozhodl, že ted bude s ní, už jen proto, že to bylo dítě, viděla tam i dost pro ní tak nesnesitelné krve, bál se i o Aless, ale když věděl, že je doma a v bezpečí, dal teď přednost malé. Seděl na zemi u její postele, zatímco ona si vybalovala tašku, nakonec vzala sešity, tužku, sedla si na zem vedle něj a předložila mu úkol.* Tohle. *Hlesl a ukázala na cvičení, jež pak začala dělat. Remi viděl, že se jí trochu třepe ruka, ale přeci jen, byl rád když ted pozornost směřovala jinam. Když pak vešla dovnitř Aless, usmál se na ni.* Ahoj, drahá. *Hlesl a natáhl k ní ruku. Neptal se jí na nic, ne teď, ne před Lott, která potřebovala klid.*
Vždy jsi měl moje sympatie dost vysoké. Sám to dobře víš *Zašeptala k němu a nechala ho odpočívat.* Potrvá to, než se zmátoříš a rozhodně to nebude hned *S tím vnímala, jak její samotné tělo stále bojovalo s nevolností a pocitem vyčerpání, kdy zacítila i železitou pachuť v ústech při zakuckání. Nebyla dostatečně uzdravená od jedu a takový zápřah jí dal dost zabrat.* Konečně si aspoň odpočineš a myslím, že Remi nebude mít nic proti, když zde přečkáme noc.
*Kayn jen tak tak kývl na souhlas, načež k ní pak natáhl ruku.* Pojď ke mě, Elis. *Hlesl tiše, načež se na ni podíval. Pokud se k němu přidala, objal ji, pokud ne, tak ji vzal za ruku a stáhl k sobě. Zavřel spokojeně oči a odpočíval, ačkoliv pořád ještě dost zamotaný, ale spokojený.* Aless má očividně ještě dost nepřátel. Řekněme, že to by asi byl důvod, proč jsme na jednoho z nich dnes omylem narazil. tedy. Jednoho. Celou skupinku. Střílelo se tam, snad to projde bez povšimnutí. *Hlesl tiše a zavřel si oči
*Upírce se ulevilo, když oba viděla v bezpečí a v pořádku. Lehce se na ně pousmála pak došla blíž, načež se chytila Remiho ruky a opatrně se posadila vedle nich na zem. Lottie jí hned skočila kolem krku a objala jí.* Mami, jsi doma. *Zašeptala dívenka když upírku objímala, načež jí i Aless pevně objala ignorujíc bolest v boku a noze, držela jí u sebe a hleděla přitom na Remiho, ke kterému pak lehce natáhla ruku a chytila jej za tu jeho.* Už jsem doma a budu s vámi, neboj se. *Pronesla k dívence, která se pak lehce odtáhla a znova se posadila, aby se věnovala učení. Aless jí sledovala a ještě víc stiskla férovi ruku.* Chceš s tím nějak pomoct zlatíčko? *Optala se jí.*
*Chtěla zůstat sedět a pokoušet se nějak poprat s tělem, jenže to už jí k sobě stáhl a překvapeně zamrkala. Byla opravdu lehoučká, takže nebylo těžké ji k sobě dostat. Chvilku váhal, ale nakonec přivřela oči a stulila se k němu na oplátku. Srdce jí stále rychle tlouklo a dech měla zrychlený. Zavřela oči a pokoušela se dýchat systematicky.* Skupinka? Ta holčina je opravdu střed pozornosti *Aless byla rozhodně teatrální človek, který měl mnoho nepřátel, ale že to zacházelo až takhle daleko bylo dost šokující obvzláště, když mají dceru a tyhle problémy se nakonec mohou týkat i jí.*
*Lott jen zavrtěla hlavou.* Asi to zvládnu. Vypadáš, že by siis měla odpočinout. *Pronesla, podívala se na Aless a pak se na ni zlehka usmála, než se dala do úkolů. Remi se na ni pak ale zadíval.* Co kdybys to dneska nechala? Zítra tě mamka omluví ze školy, něco vymyslí a budeš doma, ano? Můžeme si dát filmový večer, jen já, mamka, ty a třeba Robin, vím, že ji máš ráda. *Usmál se na Lott Remi. Ta si to chvilku promýšlela, nakonec ale kývla na souhlas.* Tak já si skočím do sprchy, a pak přijdu, dobře? *Hlesla, načež vstala a zamířila směrem z pokoje ke koupelně. remi ji ještě sledoval, než koukl na ALess.* Jsi v pořádku?
*Kayn si tiše povzdechl.* No, nadělat si nepřátelé umí každý. Ale potom si je udobřit či se jich zbavit...to už je umění. *Řekla chtěl ještě něco dodat, když v místnosti zaregistroval další, jinou energii, dost ale silnou na to, aby vzhlédl a spatřil ve dveřích malou dívenku. Oba je sledovala ještě nějakou chvilku, než došla k posteli a koukla na Elisu.* Děkuju, že jsi mě chránila. *Hlesla a pak se zadívala i na Kayna. V tom pohledu vnímal fér nedůvěru, strach, ale zároveň i tiché pochopení. Pak se nadechla ke slovu.* Vím, žes to nebyl ty. *Hlesla tiše, sledující je oba dva. Kayn se zadíval na Elisu, pak zase na Lott, pak zase na Elisu.* Uhm, cože to? *Optal se netušíc, o čem ta malá mluvila.*
*Už si myslela, že bude klid, jenže místo toho sama zbystřila velkou dávku energie, kterou by v momentální chvíli uvítala ze všeho nejvíc, ale dítěti by neublížila* Copak maličká? *zašeptala k ní a vyslechla si slova, které řekla. Rozhodně bude muset mnohé vysvětlovat.* Dnes nás napadl Kayn... Tedy někdo se za tebe vydával a s největší pravděpodobností to byla má matka... Mohu ti říct, že umí člověku zacuchat nervy. *Zašeptala a koukla se na Lott.* Chtěla zde malé víle ublížit nebo jí někam odvést. Těžko říct a jsem ráda, že se už nedozvíme, co se mělo stát. *Lott byla zpět doma s rodiči a to bylo hlavní. V hlavě Elis se ale opakovali slova, které slyšela a která stále bolelo. Bylo to jako kdyby to byl opravdu Kayn, ale nechtěla tomu věřit do posledních vteřin, než pravda vyšla najevo. Přesto vše si dost pohrál s její myslí. Uchopila ruku Kayna, když si ji položila na hruď. Srdce stále rychle tepalo.* Nedokážu se od toho souboje... uklidnit. *Dodala a dokonce její energie byla o něco jiného jako kdyby smrděla otravou sama o sobě, ale sám doktor říkal, že potrvá, než účinky jedu úplně odezní a to kdo ví jestli.*
*Aless je poslouchala a pak přikývla.* To zní jako fajn plán. Ráno zavolám do školy a omluvím tě, bude to fajn. *Pousmála se a pak jí sledovala, jak odcházela z pokoje, načež se otočila na Remiho.* Je v pořádku? Cítím na ni jak je nesvá a snad i rozhozená, docela rychle jí bije srdce. *Optala se jej, přece jen jí to neušlo a doufala, že se u nich nic nestalo, pak se na manžela jen zadívala a zavrtěla hlavou.* Ani ne, není to v pořádku, nic není v pořádku. *Pronesla a víc se přisunula k Remimu kterého pak jen s lehkým bolestným syknutím pevně objala. Tak nějak to potřebovala, být u něj, být v jeho náruči.*
*Kayn se na ni podíval, posadil se a podíval se opět na Lott, a pak na Elisu.* Udělala cože? *Nadzvedl obočí a trošku zvýšil hlas. Pak se ale zarazil, nejen proto, že se mu zamotala hlava ale taky proto, že nechtěl Elisu ještě více znervóznit. Sjel si ji pohledem a až pak si všiml jak moc pochroumaná byla.* Oh Elis...mrzí mě to...ale už bude brzy po všem, jen tomu dej ještě čas...je mi to moc líto... *Hlesl, nadávající sám sobě za to, že ji neochránil, na druhou stranu ale...ne. Měl tam být. Jemně ji objal, tak aby ji nijak ještě neublížil a lehce sebou trhl, když na svých zádech ucítil i menší ruku a to, jak je oba dva ještě objala malá Lott. Jindy by se asi odtáhl, teď ale zůstal.*
*Tiše si povzdechl a pak kývl na souhlas.* Bude, Je jen vyděšená, je to pochopitelné. Někdo, asi matka Elisy, v iluzi Kayna...jí chtěl odvést... chápu, že je vyděšená...já..nemohl jsem to vědět. *Pronesl, s jasnou výčitkou v sám sebe. pak ale koukl na Aless.* Spraví se to, at je to cokoliv. Tak ano. A jak nic není v pořádku? Ne. Vše je v pořádku, jen něco potřebuje doladit, nebo ne? *Optal se tiše.*
*Celá se začala mírně chvět pod jeho objetím. Zavřela oči a uvědomovala si, že nemusela vypadat drsně. Celá tíha všeho na ni do teď ležela a ona konečně zacítila slzy, jak ji vlhnou tváře.* Nemůžeš za to *zašeptala na Kayna a dokonce se i upřímně se slzami zasmála. Byla šťastná, že je u něj a zároveň ji vše bolelo.* Chci být hlavně u tebe *špitla to jako prosbu a políbila ještě malou dívenku do vlasů, když se k nim natiskla.*
*Kayn kývl na souhlas. Pak se jemně usmál, pohladil Elisu a dokonce i Lott po vlasech a zadíval se na Elisu.* Vše se v dobré obrátí, uvidíš. Bude to zase v pohodě, chce to ještě strpení. *Pronesl a pak se jemně odtáhl, jen proto, aby ani ne do pár vteřin vyřčerpáním a svým stavem, usnul.*
*Elisa se uvelebila nakonec v jeho náruči, kdy sledovala, jak Kayn usnul samým vyčerpáním, jenže ona samotná nedokázala hlavu přesvědčit v tom, aby zabrala. Místo toho zůstala vzhůru. Neměla zde ani svůj čaj, takže se snažila aspon uklidnit a nechat tělo z části zregenerovat. Mohla i dost přemýšlet o životě díky tomu, což vedlo k různým názorům, kam by chtěla, aby její život s Kaynem šel.*
Cože? *Koukla na něj, ale ne s výčitkou, nýbrž se starostí v hlase. Pak jej pohladila po tváři a povzdechla si.* Nemáš si co vyčítat, nikdo by to nevěděl, věř mi. Hlavní je, že je v pořádku doma a ty taky lásko moje. *Zašeptala a přivinula se k němu.* Je to malé dítě, zítra už si na to nevzpomene a bude dobře. *Pousmála se a pak si jen povzdechla.* Asi ano. *Pronesla, nechtěla mu teď říkat, že to je o něco horší, ne teď, pak se k němu jen přivinula a když se vrátila Lottie, ještě chvíli s ní byli, než nakonec odešli k sobě, kde si lehli do postele a Lottie mezi nimi.*
*Remi si pak ALess objal.* Vše bude dobré, ted si ale odpočineme, ano? *Zavrněl, načež se k ní pak natiskl a sám odpočíval, než pak šli za Lott a splnili jí slíbený večer.*
*Seděla zrovna v jednom z křesel u bazénu ve spodní části domu. Dostat se tam byla hračka. Aless byla neopatrná na to, aby zavírala a když už, stačilo jí najít skulinku. Pořád uměla být neviditelná a navíc využívala toho, že jejich dcer a byla občas rozpustilá. Nakonec jen pokrčila rameny, postavila se před kameru, do které zamávala a mrkla, než se pak svlékla do naha a skočila do bazénu. plavající si sem a tam, spokojená a jak by taky nebyla.*
*Aless zrovna scházela dolů, aby si dala trochu krve, rány se jí už zhojily, což bylo fajn, když mířila do kuchyně, napsala jí Ruby, že v domě je Nerissa, upírka jen protočila očima a zamířila do kuchyně, aby si vzala krev, mezitím uslyšela šplouchnutí, načež usoudila, kde dívku najde. Nalila si krev do sklenice, přidala k tomu led a vyšla na terasu k bazénu, kde se posadila na jedno z lehátek a sledovala dívku ve vodě.* Víš, že existuje něco, čemu se v tomhle světě říká dveře? *Uculila se na dívku a koukala, na ni, načež se pak natáhla a pohodlně se usadila.* Mimochodem my měli dohodnuto se sejít? Já jen, že jsem tě nečekala.
*Nerissa zaznamenala, že přišla a podle toho, jak začal dotyčný mluvit hned poznala Aless.* Vím, ale nemám je ráda. Tohle je, dejme tomu, zajímavější, no nepřijde ti? *Optala se spokojeně, než se pak zvedla, doplaval si k ní a opřela se o bazén hledící na ni.* Ne, neměly, ale mám nějaké nové informace, napadlo mě, že bys je možná chtěla vědět? *Nadzvedla obočí a ušklíbla se na ni, načež se pak otočila zády a rukama se opřela o kraj bzénu.*
*Aless se pousmála, chvíli í pozorovala, než se postavila, popošla k okraji bazénu, přičemž se posadila a dala nohy do vody. Na sobě měla jen kratičké šortky a tílko, v ruce dřímala pohár s krví z něhož se hned napila. Pak svůj pohled stočila na vílu vedle sebe.* Dobrá tedy, když nechceš používat dveře, alespoň se ohlaš, nerada bych zase řešila, to že se tu zjevíš jako duch. Zvlášť teď, když se toho děje tolik. *Pronesla upírka a odložila pohár vedle sebe, načež se zapřela rukama a lehce máchala nohama ve vodě.* Pokud něco máš, tam sem s tím. I když mám takové tušení, že to nebude nic moc fajn. *Přece jen, po tom, co se v nedávně době stalo, už si byla vědoma, že je svým způsobem na ni snad vypsán nějaký lov.*
*Naklonila hlavu na stranu, nakonec ale tiše zavrčela, zadívala se na Aless a sevřela oči do úzkých liinek.* Nic moc? *Hlesla nevraživě,. V dalším momentu mávla rukama, načež se k Aless vylila voda, která ji polapila a následně obalila, vznesla se do vzduchu a držela ji v bublině.* Náhodou, jsem moc dobrá. A jestli něco nesnáším, tak to je podceňování. takže pokud chceš, abych pro tebe dál pracovala, což chceš, tak už to nedělej. *Zavrčela, načež nechala pak vodu padnout na zem a sledovala, jak se mokrá upírka rozplácla na zem. Pak se sladce usmála, jakoby se nic nestalo, odhodila si vlasy z čela a zadívala se na Aless.* Našla jsem minimálně dvě skupiny, jež proti tobě zbrojí. jedna je skoro mrtvá, díky tomu, co se dělo pár dní zpět. Další, kterou vede Graysonem, sídlí na Manhattanu. Mají podzemní bunkr a lidí více, než by sis myslela. Hm, ano. Jestli chceš vědět víc, tak jelikož jsi mě naštvala a rozrušila, tak musíš poprosit. *Zvedla prst a uculiia se.*
*Než jí Aless vůbec stačila něco říct, nebo uvést na pravou míru, tak už ležela mokrá na zemi u bazénu, načež vstala a prohrábla si mokré vlasy.* Tak aby bylo jasno Nerisso, já neměla na mysli, že tvoje služby budou nic moc, špatně jsi to pochopila. Myslela jsem, že to co mi řekneš nebude dobré, že to bude na nic, jelikož čekám špatné zprávy, takhle to bylo myšleno. *Zamručela a koukla jen jak ji někde zmizela sklenka s krví.* Příště trochu přemýšlej, nebo se zeptej, než začneš dělat kraviny. *Zamumlala a pak jí sledovala a poslouchala.* Mohla jsem si myslet, že za tím bude ten kretén. Hm a co dál mi řekneš, nebo vážně tě mám snad prosit? *Pozvedla obočí.*
*Pokrčila rameny.* Hm, ne. Možná ty važ svoje slova, než něco řekneš. Kdo má poznat, jak co myslíš? *Ušklíbla se.* Každopádně, ano, mohla by jsi poprosit. *Mrkla na ni, ale pak protočila očima.* Budu hodná. Možná za to nedorozumění, po kterém ti teď teče řasenka. Jak jsme řekla, bunkr. Pod klubem kousek od Empire State Building. Udržují se tam, kde je nejvíce lidí, aby zakryli podezření. Chytré, ale ne moc. Pokud se ti podaří dostat se do toho klubu, černá lilie, tak možná, jen možná když se ti podaří Graysone svést, vezme tě dolů, mají tam speciální prostory, ale je to jen kousek od toho, kde se nacházejí. Ale to bys nesměla být Alešss, kterou už dobře znají. *Ušklíbla se.* Ale na hezký holky daj.*
*Neřešila nějakou řasenku a nad jejími slovy, jen protočila očima.* No stalo se, co už. Ale to teď neřešme. *Pronesla a poslouchala jí.* Jo vím o tom místě, párkrát se o něm zmínil, ale to že tam zbrojí je novinka. Co se týče toho idiota, nějak se k němu dostanu a uvidíme, neboj se umím hrát divadlo, když je třeba. *Pousmála se a chvíli přemýšlela.* Každopádně jsem ti vděčná za informace, jsou dost užitečné a pomohou mi k tomu, abych se zbavila toho blbce, který se rozhodl, že na mou hlavu vypíše odměnu. *Ušklíbla se.* Ohledně tvé odměny, samozřejmě ji dostaneš, plus příplatek a budu čekat na další. Teď už musím jít, mám ještě práci. *Mrkla na ni, dala ji balíček peněz a odebrala se zpět do domu.*
*Nerissa se na ni jen zadívala, načež jí peníze hodila zpět.* Tyhle mokré, které jsi zmáčela svou neopatrností? ne, to nechci. Přines mi jiný. Nebo někoho pošli. Dnes večer mě najdou v pandemoniu. A pak dej vědět, ráda se zase sejdu. *Mrkla na ni, ještě chvilku plavala, než i ona zamířila pryč.*
*Podíval se na své ruce od krve a trhaně se nadechl.* Ne, ne ne ne...tohle ne... *Zavrčel tiše. Sledoval rudou barvu, to, jak mu tekutina kapala po dlaních dolů.* Ne, tohle ne...ztaraceně ne!! *Zadíval se na mrtvolu pod sebou. Byla to malá dívenka snědé pleti, kterou tak dobře znal. Kterou miloval. Hleděl na její oči, ze kterých vyprchal život, zatímco on jej vstřebal.* Ne, omlouvám se, prosím, prosím odpusť mi to, je mi to tak líto! Tak moc líto! *Jal se jí objat, netušící, že je lapen ve svém snu, křičící ze spaní o pomoc, omlouvající se a s brekem. Vše mu to přišlo tak moc skutečné, tak moc živé, tak bolestné...*
*Aless byla v tu chvíli ve sprše, ona spánek nepotřebovala, proto po chvíli, kdy ležela vedle svého manžela, nakonec odešla do sprchy, s tím, že se pak němu vrátí. Broukala si jednu píseň, kterou dneska Lott pouštěla, když uslyšela Remiho, jak vedle z ložnice křičel. Nechala vodu vodou a svou upíří rychlostí se dostala z koupelny vedle, kde zprvu pátrala po vetřelci, ale nikdo nikde, až pak jí došlo, že křičí ze spaní. Posadila se vedle něj a chytila ho za ruku.* Remi, mi amore, probuď se prosím. *Snažila se ho vzbudit.* No tak vzbuď se. *Dokonce trochu i zvýšila hlas, aby jí zaregistroval.*
*Ještě chvilku byl uvězněný ve svém snu, než se nakonec skutečně probudil. Rozhlédls e kolem sebe, pak se se slzami koukl na Aless, chvilku ještě koukal, než se jí pak schoulil do náruče, snažící se vše rozdýchat.* nechtěl jsem, nechtěl jsem, je mi to líto, ksakru, mrzí mě to... *Zakňučel tiše, načež Aless pevně objal kolem pasu a snažil se nějak popadnout dech a vymanit se ze zvlyků, jež jej ovládly. Ten sen byl tak hrůzný, Remi měl podezření, odkud jde, ale nechtěl si to moc připusit.*
*Hned jak se u ní schoulil, poposedla si blíž a pevně jej objala, načež jej políbila do vlasů. Moc nechápala, proč se omlouval, nic neudělal, ale pak jí došlo, že to bude pozůstatek snu, který ho tak trápil.* Neomlouvej se, nic jsi neudělal lásko moje, je to jen sen, jen zlá noční můra, nic, co by bylo skutečné. *Chlácholila jej upírka a dál jej držela u sebe.* Všechno bude v pořádku, jen klid. *Zašeptala, ještě chvíli jej objímala, než se lehce odtáhla a do svých dlaní vzala Remiho tvář, hledíc mu do očí.* Chceš mi říct, co se ti zdálo? *Optala se jej opatrně.*
*Ještě chvilku tam seděl, než se nakonec ale zvedl, objal se rukama a pak zamířil směrem pryč. prošel až do kuchyně, kde si otevřel láhev s alkohole, dlouze se napil, posadil se na židli, pak z ní ale slezl, sedl si na zem za linku, takže se Aless schoval z dohledu, kdyby do kuchyně vešla. Následně začal popíjet a hledět před sebe, se strachem v očích, nakonec je ale zavřel, hlavu si opřel o povrch za sebou a dlouze vydechl, snažící se uklidnit.*
*Nechápavě za ním koukala, byla zmatená z jeho chování a popravdě se jí to moc nelíbilo, proto vstala, oblékla na sebe šortky a triko a šla dolů.* Remi. *Zavolala na něj, když vešla do kuchyně a nikde ho neviděla, jenže byla upírka a jelikož slyšela tlukot jeho srdce, hned poznala, kde je a zamířila za ním. Našla ho sedět na zemi a popíjet. Aless se na něj zamračila. Posadila se vedle něj a láhev mu vzala, pak se na něj podívala.* Můžeš mi prosím říct, co se děje? Co to s tebou je? A co tě tak ve snu vyděsilo? *Optala se zmatená z jeho chování.*
*Remi ale jen zavrtěl hlavou.* Budu dobrej, dej mi jen čas. ten sen, vyděsil mě. prosím, vrať mi tu lahev, Aless. Prosím. *Podíval se na ni úpěnlivě a natáhl k ní ruku, zatímco druhou dlaní si setřel slzy z očí. Pak se dlouze nadechl, načež sklopil hlavu. I by ses ní o tom bavil, jen přemýšlel, jak by to měl podat. Pravda byla taková, že začínal pociťovat, že se v něm tak nějak začíná více a více zhmotňovat jeho vílí já, v tom špatném slova smyslu. jak to ale mohl říct své manželce, když měli adoptované dítě, které ještě k tomu tak moc vonělo životní energií?*
*Aless se však zamračila a láhev položila o kus dál za ni, načež se na něj podívala.* Tu láhev ti nedám, tohle teď opravdu není dobrý nápad. Navíc vidím v jakém rozpoložení jsi a cítím i tvoje srce, jsi rozrušený, na to už tě poznám víc než dobře Remi. Tohle nebyla jen obyčejná noční můra, něco tě vyděsilo a dost. *Sledovala ho, načež se k němu víc přisunula a vzala jeho ruce do svých.* Co se ti zdálo, za co ses omlouval a co tě tak mrzelo. *Zašeptala. Hleděla na něj a čekala, jestli něco řekne, nebo se jen stáhne do sebe.*
*Remi se na ni ještě chvilku díval, než ale zavrtěl hlavou.* Dej mi tu lahev. *Hlesl a sám pak vstal, vzal si ji, došel na gauč, kde se posadil, napil se a přemýšlel. Pak se nadechl.* Mám hlad, Aless. Mám hlad větší, než jsem čekal, že mít budu. Asi...asi jsem něco pokazil. *Kníkl. Pokud pochopila, jak to myslel, což doufal, že pochopila, tak pak jen sklopil hlavu.* Měl bych najít Elisu, zjistit, co s tím, než někomu ublížím. Nebo...nebo se nakrmit někde jinde, na někom jiném. *Hlesl.*
*Zamračila se, ale nechala jej, aby si ji tedy vzal, pak se sama postavila a tiše si povzdechla. Nakonec jej ale následovala a posadila se na okraj pohovky, nebo spíše na její krajní opěrku, hledíc na manžela a poslouchajíc jeho slova. Mlčela, pak si jen promnula tvář a znova si tiše povzdechla.* Jo, nebudu ti lhát, v tom, že tohle jsi pokazil. *Přesunula se k němu blíž.* Neměl jsi to dělat a Elisa ti v tom neměla pomáhat, zvlášť, když věděla, že jsi to nikdy nedělal, chápu, že to víly dělají, ale ty jsi bez toho přece dokázal žít. *Koukla na něj.* Já tě nechci nijak kárat Remi. *Chytil ho za ruku.* Já vím, jak se cítíš, protože jsem si tím prošla, jen s krví. Takže ti v tomhle ohledu rozumím. To nutkání, ten hlad, je těžké tomu odolat. Ale ty se tomu nesmíš poddat, musíš se naučit s tím bojovat, naučit se ten svůj hlad krotit, ovládnout jej, kontrolovat. A neublížíš nikomu, jsem tu s tebou a nenechám tě v tom. *Lehce se pousmála. Byl to její manžel, někdo koho milovala a nechtěla ho nechat se v tom plácat samotného.*
*Remi se na ni podíval.* Neměl být jako Elisa? Pokazil? Tohle je přirozenost víl, ne, tam já to nepokazil, Aless! *Křikl po ní, vstal, promnul si obličej a prohrábl vlasy.* Pokazil jsem to tam, že jsem se nechal unést. Poddal se tomu. To byla chyba, jedna jediná, co se stala a teď mám strach, Aless. Nevím, co s tím. *Kníkl a pak se nadechl a objal se rukama, zatímco chodil sem a tam.* Mám hlad.. *Hlesl znovu a tiše pro sebe zavrčel, než pak vstal, a než by se Aless nadála, rozešel se směrem do garáže.*
*Když po ní vyjel, tak se jen zamračila, ale nic neřekla, měla na to svůj názor, ale ten si nechala pro sebe.* Já vím, že máš strach, proto ti říkám, že ti chci pomoct. *Pronesla a když viděla, kam mířil, tiše zavrčela.* Kurva. *Pronesla si tiše pro sebe a svou rychlostí se hned dostala před něj, aby ho zastavila.* Nikam nejdeš Remi a nenuť mě, tě někde zamknout. Chápu, že máš hlad, ale takhle uděláš jen další blbost, které pak budeš litovat. *Zamračila se a hleděla na něj.*
*Remi ale jen zavrčel a zapřel se proti ní.* Nech mě jít se nakrmit. Nechci tu malou ohrozit. nech mě Aless, nech mě jít. prosím. *Zavrčel na ni a pokusil se jí obejít. tak nějak cítil, že už to potřebuje a začalo s ním až nebezpčně a prapodivně cloumat, měl hlad, cítil, že to potřebuje jako drogu. Jen jednoho civila, jeden by stačil. jen jeden by jej nakrmil více než dostatečně a on se modlil, aby se k němu měl skutečně možnost dostat. Aless byla sice trochu překážka, ale měl strach co by bylo, kdyby zůstal, kdyby zůstal tady.*
A dost! *Zvýšila hlas už i Aless a na Remiho se zamračila.* Moc dobře víš, že když budu chtít, tak tu prostě zůstaneš, tak mě kurva nenuť tohle dělat. Máš hlad, chápu to, ale snaž se alespoň trochu s tím bojovat a nenechat se tím ovládat. Jsi jako novorozence lačnící po krvi. Nenechám tě udělat nějakou blbost. *Zavrčela a chvíli na něj hleděla, přemýšlející co udělat, nakonec si jen povzdechla, chytila Remiho za ruku a sama s ním zamířila do garáží.* Řídit budu já a ty budeš poslouchat, je ti to jasné. *Zavelela.*
*Zamračil se na ni, už měl za to, že bude muset násilím opustit vilu, ale jaké bylo jeho překvapení, když Aless svolila. Kývl proto ihned na souhlas, ančež tedy vyšel ke garáži. tam naskočil do auta, kde si sedl a trpělivě vyčkával na to, co se bude dít a až za ním Aless přijde a nastoupí. Myslel si, že bude protestovat, bránit mu, nečekal, že to bude tak lehké. Byl jako natěšené dítě a z okénka ji už z dálky pozoroval, čekající na to, až jeho manželka dojde, aby mohli jet.*
*Věděla, že to nebyl dobrý nápad, ale takhle ho měla alespoň pod dohledem, horší by bylo, kdyby se začal bránit a vyvádět, nedej bože kdyby snad utekla a oni ho muselo hledat po městě. Došla k autu a nasedla na místo řidiče, hned na to nastartovala a poté vyjela ven z garáží opouštějíc vilu. Cestou se koukla na Remiho.* Jestli utečeš, nebo uděláš nějakou kravinu, tak si mě nepřej, je ti to jasně. To že jdu s tebou neznamená, že s tím souhlasím. Jen tě nechci nechat běhat po městě a dělat něco, čeho budeš pak litovat, protože tě znám a vím, že jen u jednoho by to nezůstalo, hlad je svině a ovládne tě tak, že vzdorovat je nemožné. *Pronesla a pak hned pohled stočila na silnici.*
*Nic na to neřekl, jen si poskočil na sedadle, kdy sledoval cetsu za okny. Hnal ho až fanatický hlad. Přeci jen, do té doby předtím to musel tak nějak popírat ale teď, teď to bylo jiné, teď dostal svolení a rozhodl se jej držet, rozhodl se mu poddat. Už jen jak vyjeli mezi lidi, ucítil silnou vůni těch všech lidí, toho všeho kolem sebe, cítil, jak se mu sbíhaly sliny, jak potřeboval víc a víc, cítil, že tohle byla chvilka, kdy se konečně pořádně nasytí. Bylo to skutečně jako droga.*
Remi! *Zvýšila hlas.* Mluvím s tebou a potřebuju vědět, že mi rozumíš. *Zamručela. Měla pocit, že je z toho všeho už mimo, což se jí nelíbilo. Byl opravdu jako jeden z novorozenců. Upírka se na něj podívala a jen si povzdechla, než na to šlápla a jela dál. Nehodlala ho vzít někam do společnosti mezi lidi, na to se bála, že by ho neudržela, kdyby ho hnal hlad. Proto její kroky vedly do firmy, kde sice v tuhle dobu bylo jen pár upíru, ale i tak se tak tam Remi mohl najít někoho, kdo by mohl ukojit jeho hlad.*
*Kývl na souhlas.* ANo, ano já ti rozumím drahá, ano. *Dal jí za pravdu, i tak ale koukal z okna. Když pak dojeli, vyskočil ven jako na trní a ihned se rozeběhl za nejbližší životní energií, jež cítil. neohlížel se. prostě běžel, dokud nenarazil na zamčené dveře.* Aless, otevři. *Hlesl k ní, dívající se před sebe, sklem dál do fiirmy, odkud k němu vanula vůně lidí, ne jednohéo člověka, cítil jich víc. Možná uklízeči? Instalatéři? kdo věděl. pro ěnj bylo jen důležité, že cítil. V ten moment nabral svou férskou podobu a samotná energie kolem něj se lehce rozvibrovala.*
*Zastavila a vystoupila z auta, hleděla na něj a jen tiše zavrčela, načež se vydala k němu. Byl jak utržený z řetězu, což jí trochu zarazilo, ale s tím si snad dokáže poradit. Došla k němu a chytila ho za ruku.* Uklidni se sakra, jsi jako malé děcko. Pustím tě dovnitř a zavedu tě tam, ale přestaň jančit. Řekla jsem ti, že se tomu nemáš poddávat, to ty to máš držet na uzdě, ne opačne. *Zavrčela, pevně stiskla jeho ruku a odemkla, pokud šel s ní vešli dovnitř a ona zase zamkla. Uvnitř se zdržovalo jen pár upírů, kteří pracovali přes noc, ovšem byl tam i jeden civil, toho měla Aless ve sklepení, byl to jeden z Graysonových mužů, kterého vyslýchali.* Teď pojď se mnou. *Pronesla rázně a zamířila s ním k výtahu.*
*Remi by za ní i šel. Ovšem to byla ale vůně ženy, jež tam uklízela a nicv netušila tak moc silná. Remi jen tiše zavrčel, načež se rozeběhl tím směrem, hnaný tak moc silnou tohou po energii, kterou už nechtěl zastavit. Za rohem ji spatřil, ženu ve středním věku, která zrovan jen tak posedávala, asi odpočívala během práce. Remi jen tiše zavrčel, na tvářii se mu rozlil úšklebek a on vyrazil ihned na to vpřed, aniž by se ohlédl, aniž by se zastaviil.*
*Tak nějak doufala, že všechno dobře dopadne, že to půjde jako po másle, ale když se Remi otočil a dal se úprk, jen tiše zaklela. Tak nějak zapomněla, že v tu domu tady je ještě i uklízečka, což jí vypadlo z hlavy. Otočila se a rychle se vydala směrem za manželem.* Remi ne, stůj. *Zavolala na něj, se zavrčením se pak rozběhla rychleji svou rychlosti a jen tak tak se dostala mezi něj a uklízečku, jenž stála kousek za ni. Chytla Remiho pevně za ruku a koukla na něj.* Tohle ne, jí ne. Zavedu tě za někým, ale ji nech. *Zavrčela, došlo jí, že kdyby zabil nevinnou ženu, vyčítal by si to víc.* Nenuť mě použít na tebe svou sílu mi amore. *Zavrčela a dala pokyn i ženě, aby se co nejrychleji, aby zmizela.*
*Remi se vyklonil zpoza Aless, zadíval se na uklízečku, a pak zase na Aless.* Nech mě jít, Aless. *zavrčel tiše, hledící na ni s hladovýma očima. Cítil, že to potřebuje, tak nutně, tak naléhavě, tak okamžitě. Nakonec se jí přeci jen vyvlékl a opět se nahnal na uklízečku.*
Tak a dost. *Zavrčela upírka, než se stačil dostat z jejího dosahu, popadla jej ještě za ruku, otočila k sobě a aniž by se Remi nadál, tak jej pořádně praštila, ve snaze zastaviti je a možná trochu omráčit.* Vracíme se domů. *Zavrčela a zavolala na jednoho z upíru, který tam byl, ten se ihned k ní dostal a koukal na Remiho. Uklízečka mezitím rychle odešla. Pokud se Aless podařilo Remiho omráčit, upír jej naložil na rameno a odnesl do auta, pokud ne, tak jej podepřel a odvedl ho také k autu, upírka je následovala.*
*Nestačil vůbec nic říct. Nakonec jen padl na zem a vše mu zčernalo.*
*Triss vklouzne chvíli před obědem do jídelny a cítí jako dozor ženu, sociální pracovnici. Bylo jich tu více, aby hlídali své svěřence v kontaktu s jinými lidmi. Donesla s sebou kebab, aspoň ji za to nevyhodili. Už byl spíš vlažný, než ji vpustili, ale chutnat bude stejně pořád dobře. Někoho poslali, aby sem Chuan přišel, jen doufala, že se bude držet i té části plánu, že hrají na ostatní, že se ještě dobře neznají a donedávna se vídali jen na ulici a on jí sem tam, když se už dostali k řeči lhal, že rodinu má a teprve včera z něj vypadlo, že ve skutečnosti nemá nikoho a ani skutečnou identitu, načež ho Triss přivedla k úřadům, takže teď jako osoba, co jej zná, jej přišla navštívit a lépe se s ním seznámit a zjistit jak se má. Ještě pár takových návštěv, aby nikomu nebylo podezřelé, když požádá o dočasné opatrovnictví, jakožto možný předkrok před adopcí. Tedy oni věděli, že si jej chce adoptovat, ale celé tohle bylo divadlo. Nervózně si urovná kostým, který na sobě měla - tmavě zelené sako a kalhoty, k tomu bílé triko s mírným V výstřihem, obvyklé šperky a bílé plátěné tenisky. Nepohodlně si poposedne na židli v rohu nejdál od ulice a východu, čelem k místnosti a sama pro sebe vyšle tichou myšlenku, aby to Chuan dokázal sehrát dobře a nikdo nepojal podezření, protože tady byly z logických důvodů kamery a ty už ošálit magií nemohla.*
*Chuan jde v tichosti a za ním jde sociální pracovnice, která má prozatím na Chuana dohlížet. Chuan má na sobě momentálně bílé tričko s červenými smajlíky a zelené tepláky trochu vojenské. Vůbec to k sobě nesedí, nu což přece není nějaký expert na módu, přece není někdo kdo se o módu zajímá. Prostě vybral to co ho na víc než půl sekundy zaujalo. Taky se netvářil moc šťastně, ba naopak* V pohodě *zeptala se ho pracovnice. Chuan na to ale neodpovídal. Prostě jen dál šel a šel* Víš možná by ti pomohlo kdyby sis o tom s někým promluvil co tě trápí. *navrhne mu a doufá že z něho aspoň nějakou tu větu vytáhne. A chvílí to vypadá že se i povedlo, protože se Chuan na pár sekund zastaví a vypadá že přemýšlí o tom. Nakonec ale nic a on jen dál pokračuje v chůzi. Nebude přece pracovnici říkat že tu není ani den a už ho pár dětí nenávidí. Prostě pitomci co chtěli šikanovat, tak ji Chuan jednu vrazil* Víš co? Měl by ses považovat za velkého šťastlivce, ne moc dětí je poslední dobou chtěných hlavně ne celebritou jako je Meritriss *snaží se opět navázat konverzaci. A k jejímu velkému překvapení.... se jí to opět nepovede* Tak jsme tu *vzdychne a otevře dveře které nyní do očí září velkou jídelnu. Je plná prostíraných stolů se židlemi s rytím krásných ornamentů. Také hafo lidí* /JAK TU MÁM NAJÍT TRISS?!/ *vzdychne* /Hlavně klid Chuane víš že by se Triss snažila vyhnout davu. A jak ji tak znám tak bych měl koukat do rohů/ *řekne si a kouká. A opravdu. U jednoho rohu je malý stolek se dvěma židlemi a na jedné Triss. Chuan proto vyrazí směrem k ní a pracovnice prostě odejde ke kantýně. Proč by chodila za Meritriss. Přece jen je celebrita ta by nic nelegálního neudělala. Chuan si sedne k Triss a pozdraví ji* Ahoj jak je? Co nového a co to máš v ruce? *řekne a ukáže na roli co drží Triss*
*Čekání se jí zdá dost dlouhé, než se konečně dveře znovu otevřou - naposledy sem vešla nějaká babička na návštěvu, pravděpodobně za vnučkou o kterou se kvůli svému zdraví už nedokázala postarat - a vejde hoch, kterého zde očekávala. Chuan ji chvíli hledá, a tak čeká, až se na ni nebo aspoň jejím směrem podívá, aby na sebe upozornila krátkým zamáváním a když k ní skutečně zamíří, jen si poposedne a usměje se. Měla před sebou položené dva talíře na sobě, aby to tu nepodrobili a neumazali omáčkami, které byly v kebabu, nebo šťávou z rajčat.* Ahoj. *Odvětí mu a krátce se porozhlédne, kolik lidí naslouchá, ale každý byl zaujatý svým...objevem. Nakonec se jen usměje a pokrčí rameny.* Nic moc, včera bylo doma ticho, *odmlčí se, aby to pochopil, ale kdyby někdo přeci jen poslouchal, tak druhým dechem větu dokončí,* kočky byly potichu a někam si zalezly, asi sledovaly déšť a blesky na obloze. A já si pustila pár filmů, takový klasický páteční večer. *Zazubí se nakonec a pokyne mu rukou, aby si vzal to, co měla v ruce.* Kebab, ty jsi ještě žádný neměl? *Zeptá se a pokud se dočká negativní reakce, trochu překvapeně vykulí oči, než si odkašle.* Je to tortila a v ní maso, zelenina a omáčky...eh nevím, zda jich na tebe nebude moc, já si obvykle dávám všechny, co jsou v nabídce, tuším tam je tatarka, nějaký dip - asi bylinkový nebo česnekový, kari, pak ještě chilli myslím...? a hořčice, jestli se nepletu. No prostě takový mix, ale výslednou chuť miluju. *Pousměje se.* Snad ti to bude chutnat. *Dodá k tomu a prohrábne si volně rozpuštěné vlasy, načež mu podá ještě talíř, než rozbalí jídlo v alobalu.* No a co ty? Jak se ti tu zatím daří? Nějaké nové zážitky? Co sociální pracovnice a vychovatelky? *Oplatí mu otázku, když si ho zkoukne, jde vidět, že se o něj hezky starají prozatím, což ji, jak se zdá, uklidní a sama si rozbalí z první poloviny svůj kebab a pustí se do jídla.*
Kebab to neznám... Ale zní to fajn *s úsměvem přijme kebab a rozbalí ho z alobalu* To mám jíst? *ale na odpověď nemusel čekat dlouho když viděl že se Triss se do něho okamžitě zakousla. Pomalu si k tomu čuchnul a chvilku vypadal že přemýšlel* /Mám se do toho zakousnout? Bude to dobré? Proč by mi Triss lhala?/ *tyhle otázky si kladl nějakou chvíli a nakonec jen položil tortillu na talíř. Poslední dobou moc nechtěl jíst ani pít vůbec ho to tady nebavilo nemohl moct chodit po městě volně. A to ho bavilo. Taky se jenom porozhlédl kolem sebe* Vlastně nic moc je to tu pruda a nuda *vysolí ze sebe* Děcka se tu nechovaj zrovna dobře *uchechtne se* Žádné zážitky. Moc mi ani nedovolují chodit ven vzhledem k tomu že jsem se nedávno porval *vzdychne* Ty se snaží hlavně se mnou navázat kontakt a budu upřímný dost mě to sere. Nechci se s nimi bavit už jen proto že nechci vyzradit naší minulost. Zjistil jsem že když se nebudu bavit s nikým budu na to mít větší šanci. Takže tak *řekne upřímně* Každopádně ty ses asi musela bavit já vůbec je tu přísná večerka ani mobil mi někdy nechtějí nechat. Už se nemohu dočkat až odsud vypadnu *řekne a už se konečně zakousne do kebabu* Ta pracovnice asi měla pravdu když si o tom s někým promluvím budu se cítit lépe *řekne si pro sebe tiše* Jak se jinak mají kočky?
Jop. *Zamumlá, když si zakryje výhled do úst kebabem, aby mu neukázala napůl požvýkané jídlo. Navíc bylo neslušné a nechutné mluvit s plnou pusou.* Proč ses porval? *Vypíchne hned první věc a nelibě našpulí rty. Ušklíbne se.* To můžu zařídit, pokud mi dovolíš ti vstoupit do mysli, aby jsi se nemohl prokecnout. Příkaz sám vyprchá. *Pokrčí rameny, mluvila velmi potichu, ústa si zakryla dlaní, jakoby žvýkala, spíš ale šlo o to, aby nikdo nevyčetl její slova ze rtů, kdyby je náhodou zajímal jejich rozhovor.* Měl by jsi s nimi mluvit, nesnaží se ti uškodit, ale naopak ti pomoct. *Nadhodí a nakrčí nos.* Prostě jsem nějak žila, nudila jsem se. *Trhne nakonec upřímně rameny a pak se pousměje.* Taky si myslím, už se těším, až to bude za námi. *Dodá s úšklebkem, protože legální stránka věci byla otravná, ale byla na očích veřejnosti a nemohla jinak.* Tak nějak klasicky, hrají si, spí, všude nechávají chlupy. *Zasměje se.* Ještě nás čeká pár schůzek tady, než nebude podezřelé zažádat o dočasné opatrovnictví. *Nadhodí, celou dobu se snaží mluvit tak, aby nikdo při sledování kamer nemohl odezírat a nikdo je ani neslyšel.* Už se těšíš zpátky? *Broukne jemně, zda si to nerozmyslel, že by s ní zůstal.* Doufám, že s tebou přijde i ta tvoje snaha být hodný klučina. *Popíchne ho vesele.*
Je to dobrý to jídlo. Ale ta hořčice a majonéza mi nesedí *řekne s plnou pusou* Hele neřeš to prostě ty děcka tady jsou kreténi a já se o tom bavit nechci *řekne a dál jí. Chutě kebabu jsou zvláštní pro něj a docela i dobré. Potom co uslyší Triss si jen zakryje čelo rukou* Do mysli mi lízt nebudeš *řekne a zamračí se* Nechci aby jsi viděla moje myšlenky *odhodí pohled od Triss na okno* Já ti nevím mě se to tady nelíbí hlavně jim nevěřím. Víš jak to mám. Tobě věřím ale bylo to taky těžký *řekne a podívá se dolů trochu smutně. Nakonec jenom vzdychne* Jo já taky *odpoví a zívne* HA! Tak aspoň můžeš po nich uklízet ať máš alespoň co dělat *zasměje se* Jasný chápu snad to všichni tady prezijou do tý doby *zasměje se jako kdyby měl něco za lubem* Jo těším *usměje se na ní* HAHAHAHA... *Krátká pauza* Leda ve snu *na chvíli se zastaví a začne zase koukat z okna* Slibuješ že mě tu nenecháš? *Zeptá se jí nakonec protože si uvědomuje že se jejich čas krátce ale rychle blíží ke konci*
Dobře, drž se a kdyby cokoliv, mě to říct můžeš, fajn? *Mrkne na něj, načež nadzvedne obočí.* To bych neudělala. Nemám důvod procházet tvé myšlenky nebo vzpomínky, pokud mi to sám nedovolíš a nemám žádný důvod. *Nakonec to nechá plavat jen s tímto vyjádřením a trochu rozpačitě se pousměje nad tak...zatvrzelým odmítnutím, načež pokýve hlavou.* Nemusíš nikomu věřit, aby jsi s nimi mohl vést zdvořilou konverzaci. To je kouzlo tohoto chování. Je to prostě slušnost. Nikdo tě nemůže nutit svěřovat se, ale odpovídat nebo vést konverzaci, která pro tebe není osobní, je základ slušného chování. *Vysvětlí mu, jak se věci mají a že by možná spíše prospělo, kdyby byl zdvořilý. Nakonec jestli s ní má žít, bude se muset naučit slušnému chování a pohybu ve společnosti, bez toho se žel neobejde, pokud si to nechce rozmyslet. Zasměje se nad jeho slovy a ušklíbne se.* To teda. Abych to nenechala na tobě. *Vyplázne na něj rozpustile jazyk s tichým smíchem, aby nikoho nerušila.* Ne, myslím to vážně. Víš, co obnáší fakt, že bys měl zůstat se mnou. Veřejnost, která se angažuje do mého života, pohyb ve společnosti...to všechno vyžaduje, aby jsi se naučil chovat...neimpulzivně. Nevím, jak ti to teď lépe vysvětlit, snad chápeš. Pořád si to ale můžeš rozmyslet a jen se mnou zůstat v kontaktu, pokud pro tebe takový život není. Oba víme, že si nemůžu dovolit veřejné průsery. *Smutně se pousměje.* Slibuju, že nenechám, i kdyby jsi se rozhodl nezůstat se mnou, tak ti pomůžu pryč odtud do dobrého prostředí. *Dodá na to konto, načež pomalu dojí, ví, že návštěvní doba bude brzy končit, jelikož dětský domov má určitě nějaký vlastní program, nebo jej má Chuan se sociální pracovnicí, která už pomalu začínala přešlapovat a ošívat se, jakoby zvažovala, zda by měla Chuana s návštěvou vyrušit a říct Triss, že musí jít. Přes místnost se na ni mile usměje a nakonec se tak začne pomalu balit.* Zase brzy přijdu, jakmile mi to čas dovolí. Zítra a pozítří budu pracovat, ale snad ve čtvrtek, nejhůř v pátek se sem zase stavím, fajn? *Mrkne na něj a vyloví z batohu fantasy knížku, první díl Zaklínače.* Kdyby ses nudil bez mobilu. Třeba tě to bude bavit. *Pousměje se, když mu dárek podá zabalený v balícím papíru s šipkami, jakožto určitou metaforou pro šíp, kterou s ním měla spojenou. Jestli mu to dojde je věc druhá. Papír však přímo čekal na rozbalení. Nachystá se k odchodu a pomalu se postaví. Ještě moment čeká, zda si dárek rozbalí rovnou, nebo až pak, nicméně se rozloučí alespoň krátkým pocucháním jeho vlasů a šibalským úsměvem.* Měj se a nezlob. *Rozloučí se nakonec, ať se s ní sám rozhodne rozloučit objetím nebo to nechá být a ji odejít bez dalšího kontaktu a zastavení. Na cestě ještě poděkuje sociální pracovnici, s tím, že zminí, že chlapec je skutečně hodný a zase určitě přijde na návštěvu, podívat se, jak se mu daří, aby udržela imige mladé ženy, která se zajímá o zdraví, bezpečí a stav chlapce, jehož zachránila z ulice. I s ní se velmi rychle rozloučí, než odejde.*
*přijme knížku* Děkuji ti a ano vím co to obnáší *rychle ji ještě obejme* Fakt musíš *podívá se k pracovnici* No jo musíš chápu *vzdychne* Tak jo uvidíme se *zamává a pak ztrácí Triss z dohledu* /šíp docela ironie co/ *Přejde k pracovnici a už ji následuje k další aktivitě*
*Spokojeně se procházela po ulici, na sobě měla oblečené černé legíny, bílé triko a přes to potrhaný, pletený černý svetřík. Sem tam se rozhlížela, kam by se vydala, kde by dnes tak nějak zakotvila. Nakonec se rozhodla, že své peníze utratí za vstup do zoologické zahrady, kam se ještě neměla tu šanci podívat, ačkoliv tušila, co by tam bylo. Jen na jiných místech, ale ne v té co byla v Bronxu. Proto když se dostala dovnitř se chvilku jen tak motala mezi lidmi, než nakonec zamířila směrem do pavilonu ke dravým šelmám.*
*Calipso se už od rána toulala městem. Užívala si svá oblíbená lidská jídla a dokonce si jako společnost namotala i jednoho mladíka, který za ní cupital jako poslušný pejsek, dělal jí společnost a ona ho nechala, aby jí zval na jídlo, pití a dokonce i do Zoo, kde se nakonec spolu vydali. Procházeli se mezi zvířaty, on něco povídal, ona jej však nevnímala, těšila se jen na to, až si jej dá jako svačinku, přece jen jeho energie jí vábila už od začátku, kdy jej spatřila, proto když došli k pavilonu šelem, zatáhla ho trochu stranou a vrhla se na jeho rty, aby si dopřála alespoň trochu, jako ochutnávku, než si jej pak odvede pryč.*
*Ještě chvilku se procházela, a jakmile jí na pohled padla tak známá osoba, protočila očima.* Ježiši marja...zase tahle otrapa.. *Zhodnotila pouze. Pak už se otočila na podpatku a zamířila směrem do volného prostranství směrem, kde byla mříž u lvů. Hleděla na ty spoutaná zvířata a tak nějak jí jich začínalo být líto, slabé, ale ano. Spíše hravá emoce. Proto naklonila hlavu na stranu a přemýšlela, co by mohla vyvést, jak by mohla uškodit a zároveň tak nějak dopřát zvířatům, jež tu byli.*
*Mladá víla se po chvíli odtáhla a na mladíka, jenž jí obdařil trochou své energie mrkla. Pak se otočila a sama protočila očima nad tím, koho potkala, ale nakonec jen nasadila úsměv a došla k ní, postavila se po jejím boku, zatímco hleděla před sebe.* Nevím čím to je, zda smůla nebo štěstí, ale až moc často tě potkávám a to je jak Faerie, tak New York docela velký. *Ušklíbla se hledíc stále pře sebe na zvířata.*
*Nerissa tak nějak zaznamenala, že jde za ní, ale nijak se k tomu nevyjadřovala. Ba naopak se na ni ani neotočila.* Něco ode mě snad potřebuješ, nebo jsi se rozhodla svou přítomností mě jen dál otravovat? Neměla by jsi ještě foukat nožky? Mordred povídal, že jsi byla zlobivá. *Ušklíbla se. Ale i přes to s ní nenavázala jakýkoliv oční kontakt, ani nejmenší. Nakonec popošla blíže ke kleci, hledící do očí lva, jež se na ni podívala jemně nakrčil zuby, což na něj udělala nakonec i Nerissa, než se rozverně zasmála.*
*Cali se jen pousmála a teprve teď se na vílu koukla.* Nevím, možná otravovat, možná ne, to se ještě uvidí, jak se mi bude chtít. *Pokrčila rameny a pak se jen uchechtla.* Proč bych si měla foukat nožky, ach ano… mohlo mě napadnout, že se to dozvíš, ale co už. A ne foukat nic nepotřebuju, bolest posilňuje a není to nic, co bych nevydržela. A jo zlobila, musím říct, že to stálo docela za to. *Ušklíbla se, když si vzpomněla, jak Kayna sekla do zad. Chvíli Nerissu pozorovala a pak se uchechtla.* Měli by být volní, ne sedět tu zavření. *Pronesla a sledovala tygra, jenž chodil dokola ve své kleci.*
*Jen si ji sjela nezaujatým pohledem, načež se pak zadívala opět na šelmy. Nakonec spráskla ruce, zadívala se na Timeu, naklonila se k ní a na tváři se jí objevil úsměv.* Ach, takže teď se budeme chovat jakože spolu sdílíme i stejné zájmy, dojmy a sympatie? ne, to teda nesdílíme. Řekni mi, proč vlastně nejdeš o dům dál? proč mě nenecháš jen tak si existovat? Běž, kšá, kšá, zlobivá fenka. *Pronesla Nerissa, naznačila jí rukama, aby zmizela. pak ale zmizela ona, nechala tam stát svou iluzi, která nakonec splynula s davem a zmizela vcelku nepozorovaně, zatímco Nerissiny vlasy mizely ve vnitřním teráriu, kde byli volně na stropě ve tmě zavěšeni netopýři.*
*Mladí víla jí poslouchala a pak jen protočila očima, načež se uculila.* A víš co, možná máš pravdu, proč se tu s tebou vlastně zahazuju a ztrácím čas, když můžu dělat lepší věci. *Uchechtla se a zavrtěla jen hlavou, načež dál jen sledovala jak nakonec zmizela, přičemž se jen ušklíbla. Ona jí k životu nepotřebovala a byla jí vcelku ukradená. Stála tam a sledovala dál zvířata, chvíli přemýšlela. Líbilo by se jí mít nějaké zvířátko, možná by si měla nějaké pořídit, velké s ostrým zuby a drapy.*
*Nerissa zůstala tak nějak odpočívat od socializace v terárku, kde se ale pak zadívala na netopýry. A napadlo ji, co by mohla vyvést. Pomocí větrné magie zvedla uvnitř vítr tak, až se zvířata začala poplašeně budit a poletovat. Většina návštěvníků utekla a stejně tak nechal jeden z nich i otevřené dveře. Netrvalo to dlouho, co poplašená zvířata vyletěla ven ze svého terária. Nerissa se jen uculila, když spatřila, jak kolem začali běhat poplašení zootechnici a pečovatelé, kteří nakonec přemýšleli, jak zvířata pochytat, zatímco se na to vše dívali i lidé. nerissa nakonec vyběhla taky a pak se zamyslela, kam dál. Zaběhla za jeden ze sloupů, kde se skryla za iluzi neviditelnosti a zamířila do ubykace šelem.*
*Zrovna se ke Cali opět přidal mladík, jenž s ní byl dneska celý den, když se pustil křik a chaos, jenž dívka pak se smíchem sledovala. Hned jí došlo, co se stalo a kdo za tím stál, jak by taky ne, tady byla jen jedna osoba, která mohla udělat tuhle šílenost. Ještě chvíli se nad tím culila, než se opět otočila a zadívala se do klece s bílým tygrem, který se jí zalíbil a kterého pozorovala, pohrávala si s myšlenkou, že by si jej dokonce i odvedla, nakonec jí napadla ale jiná věc. Mohla by je nakrmit a čím lepší, než svým společníkem, proto se na něj jen sladce usmála došla k němu, chytla ho za ruku a zamířila s ním ven, tedy aby to tak vypadalo, ovšem než vyšli ven a mohl je kdokoliv vidět, skryla je iluzí a zamířila s ním do míst, kde přebývali zaměstnanci.*
*Nerissa nepolevovala na svém počínání. Prošla k terárku, kde se otevíral výběh šelem, lvů, tygrů, gepardů a stačilo jen chvilka, než všechny pomocí magie a síly dokázala otevřít. Většinou byly dveře na západku, ty, jeden, jež byl na klíč, silným kopem vyrazila. Pak už jen nechala vládnout chaos, zatímco sledovala, jak jedno zvíře zamířilo směrem k prostoru pro zaměstnance. I když byla Nerissa neviditelná a zvíře ji asi cítilo, neútočilo, zaujala jej až Timea s civilem. Když měl tygr pozornost víly, tak se Nerissa zviditelnila.* Vedu ti zábavu. *Ušklíbla se
*Cali zrovna procházela chodbou pro zaměstnance do míst, kde bylo zázemí pro přípravu krmení pro šelmy. Mladík po jejím boku jí následoval, stále sledoval jen Cali a malé kouzlo světel, jež na něj použila jako vábničku, pot byl trochu mimo a moc nevnímal nic, co se dělo kolem něj. I dívka si všimla tygra a jen se uculila, než se podívala zvesela na Nerissu.* No super, ty zábavu a já mám krmení, to bude fajn. *Ušklíbla se a pomalu přešla za mladíka, sledujíc šelmu kousek před sebou.* No pojď čiči, bude papání. *Zavrněla a mezitím co mluvila, v ruce se jí objevilo ledové ostří, kterým podřízla mladíkovi krk, ovšem ne nijak hluboko, ale jen, aby jeho krev nalákala šelmu blíž. pak odstoupila o kus dál a čekala až začne zábava.*
*Nerissa se na ni jen dívala, než zavrčela.* To ty jsi měla být to krmení...ale nevadí. *Podotkla a sledovala, jaks e zvíře vrhlo na muže.* No, máš smysl pro věc. Možná si tě pro teď nechám. *Pokrčila rameny, než se pak otočila na dochod. Než zmizela za rohem, se ale na Timeu otočila.* Jdeš? *Nadzvedla obočí, načež pak sama zmizela venku. Tam začala křišet.* Ale ne! Zvířata na útěku! Spaste duši! *Zahulákala už do takového chaopsu. Zvířata spíše utíkala, než by utočila, ale lidé plašili a to se jí líbilo.*
*Cali se na vílu hraným zděšením podívala a dala si ruce před ústa.* Ach bože, ty jsi mě chtěla nechat sežrat. *Hleděla na ni, než se rozesmála a pak už sledovala krmení dravé zvěře. Chvíli to fascinovaně pozorovala, než se podívala na Nerissu a přikývla.* Jo jdu. *Pronesla jen a s hlavou otočenou ještě na krmící se zvíře vyšla ven, kde se jen sama pro sebe uchechtla a koukala se na ten chaos, jenž nastal.* A to jsem si vždy myslela, že Zoo jsou hrozná nuda, přitom je to pravý opak. *Tetelila se blahem a ještě naschvál nastavila nohu probíhajícímu muži, který se natáhl na zemi.*
Ne že by si k tomu nějak přispívala. Tohle je moje práce a ty jii můžeš maximálně tak okoukat. *Pronesla se zavrčením Nerissa, která pak procházela zoo dál, přemýšlející, co by mohla vyvést teď. Sledovala poplašené lidi, poplašená zvířata, poslouchala jejich halekání a upozornění z rozhlasu, at se všichni dostanou k nouzovýcm východům a jen se tiše culila.* Inu, je čas zmizet, než na nás přijdou. Měj se. *Mrkla na ni pak Nerissa, než zmizela v davu a následně i ze zoo.*
Tak se z toho neposer, jsi jak malé děcko. *Ušklíbla se na Nerissu a jen protočila očima. Ona si z toho nehodlala vzít nic, bylo jí to vcelku jedno a když pak víla zmizela, Cali se sama odebrala pryč, pro jinou svačinku, kterou by si mohla vzít s sebou na dvůr.*
*Na jednom rohu kousek od East River zrovna pohrávala kapela v rockovějším slova smyslu, spíše by to nazvala asi punk. Ale kdo byla Nerissa po tom, aby se o nějaké hudební žánry zajímala. Místo toho se jen uculila, posadila se na lavičkou kousek od nich a poslouchala tu zajisté chaotickou hudbu., nebyla sama. Stejně tak poslouchala i pár dalších lidí, včetně jedné skutečně krásné dívky, jež jí ihned padla do očí. měla dlouhé, černé vlasy a usmívala se od ucha k uchu. Neriss by dala cokoliv za to, že to byla ta, jež nedávno zachránila před mužem v baru. Sledovala ji, pohupovala tělem do rytmu hudby a přemítala nad tím, jak se k ní dostat.*
*Od doby, kdy se rozběhl její plán neměla nějak ani chuť zůstávat v Zimních zahradách. Potřebovala si znovu připomenout ten klid, co měla ze světa lidí a také utříbit myšlenky. Měla dohodu s Kaynem, že si budou věrní, ale zároveň jí jen on zatím nestačil a snažila se sama v hlavě uklidnit při myšlenkách, že by někoho zkusila svést. Milovala ho a tuhle svoji stránku chtěla zazdít a ponechat někde v temnotách. Věděla, že to dokáže, ale také potřebovala jistý čas. Zrovna se procházela se na promenádě, kde vystupuje mnoho umělců toužících se proslavit, jenže nejvíce ji zaujala hudba pod jedním mostem, kam rovnou zamířila. Měla na sobě červenou paruku, aby nevzbuzovala pozornost o kterou dnes nijak nestála a oblečená byla v dlouhých volnějších kalhotech a tílku s výstřihem. Pro mnohé muže bylo i tohle dost atraktivní, aby se na ni ohlédli. Hlavně kvůli tělu. Zastavila se u jedné z laviček na které někdo seděl, ale nevěnovala mu moc velkou pozornost ze začátku. Spíše vnímala hudbu, než jí to trochu omrzelo a koutkem oka zaznamenala vílu jí dost známou.* /Ona?/ *Sledovala kam její zrak směřuje a zahleděla se na mladou černovlásku.* Neřekla bych, že je to tvůj typ. *Vyrušila ji s klidným výrazem a vřelým úsměvem. Rozhodně by neočekávala, že budou nějaké kamarádky, ale už ji brala jako součást Kayna přeci jen on jí dovedl z části...*
*Nerissa ještě chvilku poslouchala, než se otočila za hlasem. Chvilku hledala v její tváři a své hlavě o, odkud ji zná, než si vzpomněla.* Eliso! *Vyjekla a vstala, načež se na ni uculila. Pak se podívala zase na dívku kousek od nich. Ta se na ni zadívala taky, už jen pro její vysoký hlas. nejspíše ji poznala taky, protože se jí na tváři vykouzlil široký úsměv a zamávala ji.* Vždy jsem byla spíše na holky.* Podotkla a zamávala dívce nazpátek.* Navíc, tahle je roztomilá. Potkala jsem ji u pandemonia, chtěl ji dostat nějaký chlap. zabila jsem ho. *Pochlubila se a pak se koukla na to, jak k dívce přistoupil zpěvák oné kapely, začal se s ní bavit, a pak ji přivinul do náruče a políbil. Nerisse úsměv povadl.* No...tak nic...
*Rozhodně Nerisse chvilku trvalo přiřadit si jí a to jí mírně i pobavilo* Spíše na holky? Takže hádám, že to pošťuchování s mým bratrancem byla jen provokace té mladé víly? *Nerada zmiňovala jméno, jelikož si nechtěla ten večer připomínat a Nerissa se zdála v dobré náladě, než se ukázalo, že slečna zase byla více hetero.* No... řekla bych, že ona by raději jeho... Ale udělala jsi dobrý skutek to bych od tebe nečekala. Nepůjdeš jí hned zabít až se ocitne v nějaké tmaví uličce, že ne *Zažertovala a snažila se situaci lehce odlehčit. Překvapilo jí, že Nerissa nyní působila spíš jako civil než víla.* Hej holky jste tu spolu? *Malý hlouček mladých kluků si prohlížel obě dvě ženy s tím, že byli bokem.* Na takové mám štěstí furt... *Zašeptala k ní.* Ano jsme tu spolu *Houkla k nim na zpět a mávla rukou, že mohou jít dál* Dneska je každá pěkná baba lesba! *zanadával si jeden a Elisa se jen ušklíbla.*
*Kývla ihned na souhlas.* Ráda způsobuju chaos. Neříkám. Mordred je parchanta mě to k těm parchantům, táhlo vždy, ale na mě je asi až moc. I když...hm...kdyby neměl ptáka, bylo by to asi lepší. *Podotkla s úšklebkem. pak sledovala dívku a zavrtěla hlavou.* Ne. Tyhle násilníky, co si myslí, že mohou dostat ženu násilím nesnáším. nechci být jednou z nich. *Pokrčila rameny.* Ať si užívá, dokud může. *Podotkla pak a koukla na Elisu. Spíš tedy na mladíky, jež kolem nich prošlii.* raději drž hubu a krok. *Prskla na něj ještě Nerissa, než se sladce usmála na Elisu.* Ubožáci. *Podotkla.*
*Byla překvapená tím, jak se Nerissa dokázala zničeho nic vyjadřovat, ale svým způsobem jí nějak fascinovala.* Tak, když ti nebude dělat společnost černovlasá dívka... Mohla bych pro dnešní večer dělat společnost já tobě tedy jestli nemáš něco proti červeným vlasům. *Podotkla a vnímala, že pokud bude dnes držet s touhle vílou bude jí lépe než kdyby se tu pohybovala samotná.* Drž hubu a krok? Řekla mi ať držím hubu a krok? Kdo si myslíš že tam čubka je?! *Ozval se nazpět kluk mezi bandou přátel. Elisa udělala několik rázných kroků k bandě.* Hej! *Zvolala na něj a jen co se otočil mu přistála pořádná rána pěstí, kdy se skácel k zemi* Takhle se ženy neoslovují... *Promnula si dlaň a okolí začalo mít pozornost hlavně na ně* Nějaký problém dámy s těmi týpky? *Optali se statnější muži a Elisa nahodila jen milý úsměv.* Ne. Chlapci byli na odchodu. *Dodala a ohlédla se zpět po Nerisse zda náhodou neodešla nebo nezmizela.*
*Nerissa se na ni uculila, sjela si ji pohledem a přejela si jazykem po rtech.* Společnost? Společnost, jako společnost? Chtěla jsem jí nabídnout pořádně divoký sex, no, ale když se nabízíš ty, přijmu moc ráda. *Ušklíbla se na ni a pak se k ní jemně natáhla. Pak se zadívala na to jak si Elisa poradila s mladíkem.* No, ty jsi mi ale princezna na bílém koni. Pojď, kam zajdeme? Mám dost peněz na hotel, nebo jak chceš. jak se vlastně máš? nebo bar? *Spustila pak Nerissa, když chytla Elisu za ruku a táhla dál podél řeky. Nakonec se zastavila.* I bych se něčeho napila. *Ušklíbla se.*
*Elisa mírně zrudla při tom, co Nerissa předvedla. Měla opravdu nedostatek sexu ve svém životě a chápala proč je Kayn vytížený a nemohl jí věnovat tolik pozornosti kolik by ona sama potřebovala, ale do toho s tím šli. Věděla, že to tak bude, ale když se setkávala nyní s realitou bylo to horší.* Eh... jsem s Kaynem.... máme slib, že si budeme věrní *šeptla k ní trochu nejistě, jako kdyby ten slib nechtěla brát vážně nebo to byla nějaká přítež.* Pití zní rozhodně jako dobrá varianta. Potřebovala bych se nějak uvolnit *Podpořila její návrh. Hned kousek odsud je jedna malá venkovní hospůdka nebo chceš na nějakou divokou párty? *Neměla s tím problém. Vnímala teplo dlaně od Nerissy a mírně stisk ruky nakonec opětovala.* A ohledně toho jak se mám? Ptáš se jen z čisté zdvořilosti že *Ušklíbla se* Jde to jen mě štve kolik toho na sobě má Kayn naloženého... *Nejraději by nyní trávila čas s ním. Byla na něm už svým způsobem závislá.*
*Nerissa se zastavila a podívala se na ni.* Slib? Ale no, to je přece trapný. Jste víly. Hele, nedozví se to, co se stane, když to porušíte? Určitě jste si na to neslíbili život, ne? *Mrkla na ni, připravená porušit pravidla. Pak se uculila a sjela si ji pohledem.* Nu dobře, zvu tě, co si dáš? Pokud odpovíš mě, máš u mě bonusové body. *zavrněla spokojeně, než se jí nakonec zaháčila do rámě. Pak se uculila.* Na to jsme se zeptala? Hah, ani nevím. Ale ano, doufám, že dobře, protože jinak bys byla nevrlá a nevrlá společnice je vcelku, no, ne moc fajn. Co se toho tvého amanta týče...hm, možná kdybys nedala slib, tak by sis i poradila i za jeho zády, ne? *Ušklíbla se spokojeně Nerissa a jemně se k ní více naklonila.*
Není to slib na život to máš pravdu... Ale vím, že by ho to dost ranilo. On se snaží být lepší vílou. Vidím to na něm a co víc... snaží se kvůli mě změnit, kdybych já nedokázala udržet svoje touhy... *S největší pravděpodobností by si ho nezasloužila* Dám si nějaký míchaný nápoj. Sex on the Beach zní fajn *Nadhodila směrem k Nerisse. Stále byla víla a ráda flirtovala jen netušila, jak moc nebezpečné to je, když má slib. Vždy to skončilo sexem a nyní nemohlo.* Nevrlá společnice? To rozhodně není v mém slovníku *Jenže v jeden moment se k ní Nerrisa více naklonila. Okamžitě zrakem spočinula na jejich rtech a tělo hned zareagovalo. Srdce se rychle rozechvělo a dech se mírně zrychlil jen při pocitu touhy.* Co si dáš ty? *Snažila se udržet klid, aby Nerissa nic nepoznala, že ji vyvádí do rozpaků.*
*Nerissa se před ni postavila a uculila se, chytal jí za ruce a zadívala se jí do očí.* Podívej se, co oči nevidí, srdce nebolí, nebo ne? Ale hele, nutit tě nebudu, na to nemám právo. *Ušklíbla se pak spokojeně. Nad názvem pití se uculial.* Já jsme jedině pro. *Mrkla na souhlas. To už ale pak došly tedy do baru, Nerissa je skryla iluzí tak, aby prošly do baru společně. Usmála se, za ruku ji dotáhla k baru.* Já? něco silnějšího. *Uculila se.* Každopádně, *začala Nerissa, která se lokty opřela o bar, předklonila se a dala tak na obdiv svoje pozadí, oblečené do černých legín. Horní díl oblečení tvořilo černé tílko, pod ním podprsenka, jež ještě více zvýrazňovala její poprsí a přes ramena přehozený vínové svwtřík.* Jak to tedy vypadá? S tím vším? pokročil nějak váš plán?
Já vím.... Jen nevím zda bych to dokázala utajit. Celý svůj život jsem nikdy na nikoho nebyla vázaná *Zašeptala a zhluboka se nadechla nad frustrací z těch všech pocitů nicméně byla ráda, že jí Nerissa do toho nutit nebude. Nejspíš by se jednoduše podvolila nakonec a takhle mohla s touhou ještě nějak bojovat. Dostala se k baru a rovnou si nechala připravit pití* Takhle hezké dámy jsem tu ještě neviděl *Pronesl barman a podal drink nejprve Elise, která si hned upila a volnou rukou sjela na záda od Nerissy* To bude tím, že nejsme zdejší *S tím zaryla nehty mírně do kůže Nerissy a jela od krční páteř přes celou páteř až k jejímu pozadí. Věděla, jak jednat s ženami a hlavně Nerissu v tomhle využívala jako možnost úniku před jinými, kteří by ji chtěli nabalovat. Byla v tomhle mírně zákeřná, ale také tušila, že se jí to může vymstít.* Jste tu tedy spolu? *Barman si obě přeměřil.* Já s ní určitě *Nehodlala Nerisse brát možnosti, aby zde někoho sbalila. Rukou sjela na její zadek, kdy se nechala chtíčem trochu unést. Ruku nakonec rychle stáhla k sobě, tak jako nohy, kdy vnímala, že její kalhotky vlhnou.*
*Pokrčila rameny.* Je to na tobě. Já ti do toho nebudu nijak kecat, víš co. Ale měj na paměti, že každý porušený slib má svou cenu. *Mrkla na ni pak a nakonec se jemně odtáhla.* Možná by to nebyl dobrý nápad, ještě se potřebujeme, no ne? *Uculila se nakonec. Pak už jen vnímala její dotyk, její rozechvělé pohyby a nemohla popřít, že tohle se jí začínalo líbit. Přeci jen, ona nikomu nic nedlužila. Neznala ji. Pokud by ji svedla, dobře pro ni, užila by si a možná by byla součástí i nějaké větší zákeřnosti. *Uculila se na barmana.* Ano, jsme tu spolu. To neznamená, že nejsme volná. *Mrkla na něj pak a koukl na Elisu, ke které se natáhla.* Na nějaké posilnění by ušel, ne? *Ušklíbla se.*
*Když se Nerissa zmínila, že volná byla k nekalým praktikám, tak zacítila žárlivost a touhu si ji přivlastnit více. S mužem by Kayna nepodvedla nikdy, jenže Kayn neuměl učinit to co uměli ženy a proto jí to k Nerisse tak táhlo* Ušel by je slabé slovo *zavrčela a chytla ji za bradu, kdy ji donutila dravě se na ni podívat* Já bych tě zvládla sama několikrát *zašeptala než jí došlo, co právě řekla. Podvolovala se Nerisse čím dál více a to ani Nerissa nemusela pomalu nic dělat jen její přítomnost. Znovu stáhla ruku, než do sebe kopla alkohol a zamířila na parket.* Hej ta tvoje holka nepotřebuje nějaký povzbuzovák? Mám tu španělské mušky mezi námi *Barman ukázal Nerisse kapičky co měl v kapse na povzbuzení touhy.* Mám to tu pro pár zákazníků, kteří se chtějí nabudit více. *Elisa mezitím našla svoji oběť na tancování v podobě mladé a sexy slečny, která byla dost podobná černovlásce z parku. Elisa byla rozhodnuta proto Nerissu provkovat a začala s dívkou tančit na tělo, kdy se tělu dívky věnovala velice pečlivě a i mladá žena si značně užívala, když ruka Elisy věděla přesně jak ji držet a kam rukou zajet, aby v tanci provokovala.*
*jen se uculila, když se na ni pak Elisa zadíval, spíše, když ji chytal, tak si skousla spodní ret a pak si po něm přejela jazykem.* Hmmmm, nebránila bych se. *Zavrněla a jemně sklopila hlavu, než po ní hodila štěněčí oči, jako kdyby se podřizovala dominantní osobě. Pak jen zavrtěla hlavou.* Myslím, že to by nestačilo. *Pronesla. Přeci jen, byly obě víly, na to by působilo něco jiného. Nakonec pak zamířila na parket, kde spatřila, jak začala Elisa tancovat s dívkou. nemohla si nevšimnout, jak se na nerissu dívala. proto ještě chvilku tančila taky, než se rozhlédla kolem sebe. Tyč. Super. Jakmile ji spatřila, tak se ušklíbla načež se ztratila v davu. Ani ne za chvilku se ozval veselý, povzbuzující hlas. Nerissa stála u tyče, ve svém spodním prádle, jež mělo černé lemy a podél nich stříbrné kamínky a látka byla tvořena z lesklé světel růžové barvy. Zadívala se na Elisu a pak, věnující pohledy kolem sebe začala tančit, a že by to bylo svůdné...to bylo slabé slovo. bylo to vyzývavé, vášnivé, jak jen dívka mohla.*
*Elisa viděla pohled Nerissy a bavila jí tahle provokace, než jí zmizela z dohledu. Nemělo to moc dlouhého trvání a u tyče tančila právě Nerissa, která jasně dávala najevo, co chce. Zkousla si spodní ret až si ho prokousla na kapku krve, kterou zacítila na jazyku. Prodrala se davem, kdy si založila ruce na hrudi a pozvedla obočí.* S tímhle nemám šanci soupeřit! *Houkla na ni přes hlasitou hudbu a v očích už Elise převládl chtíč, tak jako v celém těle. Sledovala spodní prádlo, které na bělostné tělo víly úplně sedlo.*
*Nerissa se uculila, mrkla na ni a pak tančila dál.* Kdo říkal, že já hraju fér? *Mrkla na ni, než začala tančit dál. nakonec se ale zadívala do očí jedné dívky, té, se kterou před tím tančila Nerissa. Za zběsilého pokřikování se sehla na čtyři, natáhla se k dívce, dala tak na obdiv svůj zadeček, kterým zamávala ostatním do obličeje, dívala se chvilku na dívku, něco jí říkala, co ž asi nebylo přes hlasy a hudbu v baru slyšet. v dalším momentě jí dívka jednou dlaní chytla pod krkem a dlouze, vášnivě podívala, přičemž navázala Nerissa pohled s Elisou. provokovala. Tak čistě, jasně, nesmlouvavě.*
*Za hlasitého skandování sledovala Nerissu, která neměla zábrany a hodlala v provokaci pokračovat dál.* Nerisso! *zavrčela její jméno, ale sotva jí mohla slyšet v moment, kd yse líbala náhle s dívkou se kterou si Elisa začala. Rázným krokem se vydala v před, jelikož se nehodlala v tomhle ohledu ponížit. Okamžitě se dostala do hlavy dvou dívkám, které ji následovali. Vylezla na podium a hned v ten moment ji jedna z dívek prudce natiskla na tyč, když jí začala rozepínat kalhoty a druhá Elise chytla ruce nad hlavu a začala ji vášnivě líbat.* /Taky nehraji fér.... ach!/ *Poslala hned do hlavy Nerissy, když jí na konci věty jedna z dívek sjela rukou mezi nohy. Dávalo to tak jen důraz, že Elisa už je hodně v chtíči a doteky jsou pro ni něco, co těžko snášel, aby nevzdechla nahlas, což jí stejně jedna z dívek donutila, protože Elisu donutila pootevřít rty.*
*Nerissa se jen uculila nad tím, co se stalo. to už se k nim vehnali vyhazovači s tím, ať si tohle nechají na jiné místo, že jsou slušný podnik. nerissa se jen ušklíbla, vymanila se jim a popadla Elisu za ruku.* Pojďme samy, chci tě pro sebe. *Ušklíbla se na ni a pak se vydala dál, do míst, kde se převékaly tanečnice, jež se vydávaly na podium. Sama pak rozrazila jedny dveře, vtáhla Elisu dovnitř a zavřela. Místnost byla prostorná, bylo tam velké zrcadlo, před tím stolek s líčením a židle a uprostřed rudý gauč. Nerissa se na ni zadívala.* chceš mě? tady jsem. *Uculila se spokojeně.*
*Měla z vyhazovačů jen srandu* Aspoň na chvilku to tu stálo za něco! *S tím už jí Nerissa popadla za ruku a běžela hned za ní. Byla dost překvapená, kam se nakonec dostali, Měla by myslet na Kayna, ale chtíč po Nerisse byl větší a myšlenky měla jen u ní.* Chci tě... *Natlačila Nerissu k hraně gauče, než jí na něj shodila a dostala se nad ní Lačnila jen po jedné věci. Chtěla vnímat tělo víly a chtěla její doteky cítit.* Zblázním se, jestli nebudeš má... *Zašeptala ji se zrychleným dechem u jejího ucha, kdy tělo Elisy bylo v jednom ohni.*
*Nerissa se uculila. Plně se poddala jejím dotykům, tak příjemně spalujícím, a nádherně vášnivým. Poddávala se jí celým svým bytím, protože- to ona dělala. K ženám submisivní, k mužům dominantní, ukazovala to, že je pro tento okamžik jen její.* Ano, prosím. *Vydechla tiše a zadívala se Elise do očí.* Vezmi si mě, tak jako ještě nikoho jiného. *Vyzvala ji Nerissa, nakonec si skousla ret a sama se pak vrhla na její krk v polibcích, jež prokládala občasným kousnutím jí do kůže.*
*Elisa tohle nepotřebovala slyšet dvakrát. Když dostala svolení na které stejně nečekala, tak bez okolků Nerissu začala svlékat do naha. Nevnímala nic jen chtíč, který poháněl vše v jejím těle. Poslušně dala hlavu mírně do boku, aby měla Nerissa lepší přístup k jejímu krku. Její ruka vjela k lemu kalhotek, kdy palcem sjela na lem a stáhla je k jejím kolenům, pak už si pomohla nohou a sundala je až ke kotníkům. Ruku vrátila mezi vnitřní stranu stehna, kdy se sama pro sebe uchcechtla.* Vidím, že tvé tělo je nedočkavé. *Zašeptala k ní, ale v hlase měla agresi. Dlouho nikoho neměla takhle a energie v sobě měla více než dost. Měla by být vyčerpaná a chtít vysát energii Nerissy, jenže opak byl pravdou. Měla dostatek energie na rozdávání. Brala si většinou od Kayna, ale už ji neměla kolikrát kam vypustit. Zakousla se do jejího ramene a prsty ji vjela mezi nohy, kdy ji začala dráždit rukou a vnímala jak je vlhká. Běžně by byla na ženy milá, ale dnešek rozhodně nebude tak, jak by si ani Elisa přála hodlala ukázat opravdu, co všechno umí.*
*Poddávala se jejím gestům a užívala si tohle zacházení. Ze strany žen jej doslova zbožňovala, kdyby šlo o muže, asi by mu rovnou utrhla koule. Ale tohle bylo něco jiného, něco tak čistého a krásného. Spokojeně se na ni zadívala, když ji začala dráždit, než pak ale zvrátila hlavu dozadu a zapřela se o stěnu za ní. Nepraktická poloha, ale inu, když se chtíč ozval...Nechtěl to nijak přerušit, ani se nijak bránit počínání Elisy.* Páni, to je vše, co máš? *Hecla ji ještě trochu. provokovala, zlobila jí, nutila ji pohnutkami snažit se víc, i když jí tohle i tak mohlo postačit.*
Sotva jsem začala *Zavrčela k ní a rukou ji přestala dráždit, než ji silně plácla po stehnu, aby se lépe nastavila a následně do ní rovnou vnikla dvěma prsty, jenže pokračovala s každým přírazem a pootočením ruky do ní vsunula další a další prst. Věděla co dělá a věděla, že to nepůjde rychle nicméně po chvíli v ní měla všechny prsty a rukou více zatlačila proti jejímu tělu než zajela po zápěstí a začala s ním otáčet do stran. Rty nalezla její hrudník a přisála se k jedné jejich bradavek, kterou začala provokativně kousat, aby v ní nahromadila více krve a bolesti, která by se měla stávat posléze příjemnější s požitkem mezi nohami. Vnímala jak bradavka natéká od dráždění a věděla, že bude citlivější zatím, co se rukou dostávala hlouběji do ní a rytmicky přirážela jen někdy si dovolila zpomalit a znovu rukou pootočit do stran*
*nemohla ani slovy popsat, jak byla spokojená. Užívala si to vše, zatímco jí v hlavě proudily myšlenky na to, jak by se na tohle asi tvářil její nejspíše přítel? ze začátku se zdála tak odmítavá, zamyšlená nad tím činem, takže Nerissa tipovala že to možná nebude jen tak. Nijak se k tomu ale pak nevyjadřovala, ba naopak, jen si pak už užívala tu její pozornost. Ať to bylo jakkoliv, Nerisse do toho nebylo nic, dokud se jí dostávalo tak krásného potěšení.* Tak je šikovná. *Rýpla si do ní opět, zatímco jednu svou dlaň zapletla do jejích vlasů a druhou začala zkoumat její tělo, kam jen dosáhla.*
*Rozhodně jí slovy provokovala a nenáviděla, když s ní někdo takhle mluvil. Sráželo to její pozici dominance. Přesto vše nepřestávala a začala silněji přirážet proti jejímu tělu, aby ji dostala na samotný vrchol. Z jedné části se bála, že by i ona skončila nahá. Jediný před kým byla schopná být svá, tak byl Kayn.* /Kayn.../ přejelo ji hlavou na vteřinu jeho jméno, kdy vnímala, že tohle je špatné, ale nedokázala se ovládnout a nemohla přestat dokud nedostane toho po čem touží. Z tohohle bude určitě italská domácnost, ale to je problém jejího já v budoucnu. Z frustrace se nad ní krčila a nakonec ji začala líbat na krku a sem tam kousla silněji. Cítila tu nenávist vůči sobě, ale zároveň to potěšení. Nenáviděla se za tu zradu, ale zároveň si fandila. Byla více než kdy rozpolcená a v jeden moment Nerisse i prokousla kůži kousek od jejího ramene, kdy začala přirážet opravdu drsně a rychle proti tělu ženy, aby ji dostala k orgasmu.*
*Ještě chvilku vydržela její pohyby, její přírazy. Nakonec ale skutečně s hlasitým zakňučením jejího jména vyvrcholila. Ještě ani ale její orgasmus zcela nepřešel, kdy se svou silou posílenou o vílí schopnost zapřela Elise do ramen a strčila ji na gauč, kde se k ní okamžitě připletla a zadívala se na ni.* Teď já. *Zavrněla, načež se začala věnovat jejímu oblečení a tomu, aby nebylo na svém místě. Políbila ji, nejprve na rty, pak na krk, pak na klíční kost, pak ji silně kousla a chytla za lem svršku, jež vzala mezi dlaně a škubla, tak, aby mohla látku oddělit od sebe.*
*Ruku vytáhla pomalu, když dosáhla čeho potřebovala a zrychleně oddechovala nad pocitem, co prožívala, jenže Nerissa jí laskavost chtěla oplatit.* To není nutné. *Vyhrkla v jeden okamžik, kdy se dostala pod ní a chtěla se bránit, jenže hned se odevzdala polibkům a dotekům. Tohle muž nikdy nedokáže oproti ženě.* Já... *Nedokázala už nic víc říct, než jí nechat do momentu, kdy odhalila její bělostnou kůži posetou jizvami a patrnými škrábanci od drápů vlkodlaků. Hrudník se ji zvedl v moment, kdy násala vzduch do plic, jak vnímala chlad kolem těla a zároveň, že jí někdo další vidí takhle. Byla si nějak jistá, že Nerissa se nad tím ani nepozastaví s největší pravděpodobností, ale ona sama se sobě hnusila tím, jak nechala se sebou zacházet. Třista let udržovala svoje tělo jako chrám a nyní byla jako boxovací pytel.*
*Uculila se.* Ne, nic neříkej. Chci ti to platit a lhala bys sama sobě kdybys teď řekla, že to nechceš, nebo ne? *Ušklíbla se na ni, a když ji zbavila tedy vršku, ihned se vrhla na její kůži. Poklekla na zem mezi její kolena, kde se začala věnovat rty její kůži, jejím ňadrům, jež laskala nejen rty, jazykem, ale i v dlani a náruživě se k ní tiskla, jakoby nechtěla aby mezi nimi bylo jen jediné místo. nakonec se zlehka odtáhla, mrkl na ni a dlaněmi se zaháčila o její spodní díl, jež začala pomalu stahovat, mučivě pomalu a na každý kousek odhalené kůže věnovala jeden polibek či kousnutí.*
*Nepřišla jediná zmínka, ani trochu se nepozastavila nad tím, jak její tělo vypadá a to jí těšilo vnitřně na duši.* Lhala bych, i když lhát neumím, že bych tě nepotřebovala.... potřebuji... *Zazoufala si nad tím a více se uvolnila. Začala si užívat její hrátky na plno, i když stále tam byla mírná pochybnost, ale ne tolik. Nerissa brala její tělo naprosto v pořádku. Nohy instinktivně dala od sebe a zakňučela v moment, kdy jí je sundávala velice pomalu.* No tak! *zazoufala si nad tím.* Prosím! *Zvedla více boky a sundala si paruku čímž odhalila ne kudrnaté, ale rovné bílo červené vlasy, které se rozprostřeli po jejím těle a nyní opravdu působila jako víla.*
*Uculila se na ni. Líbilo se jí to, jak prosila, jak potřebovala více. Proto pak už na nic nečekala, nechtěla jí nechat čekat. Místo toho se k ní sklonila, políbila ji na vnitřní stranu stehna a stáhla i zbytek oblečení. pak už se k ní sklonila, rty se začala věnovat jejímu klínu a v dlani stiskla její dlaň. Spokoejně dál si s ní pohrávala, zlobila, a druhou rukou se také věnovala jejímu klínu, tak, aby ji přivedla k vrcholu i ona, spokojená s tím, jaký úlovek se jí dnes zadařil.*
*Elisa rozhodně nebyla v momentální chvíli víla, kterou by jen tak někdo dostal do postele, ale Nerissa byla zvláštní a přitahovala jí vnitřně. Už jen pocit, že se jí věnovala jí vzrušoval a přistihla se i v myšlenkách, že by nechtěla, aby tohle bylo naposledy. Prohnula se v zádech v moment, kdy se rty dotkla jejího klínu a z úst se ji vydralo několik sténů, které zaplnili místnost spolu s jménem Nerissa, které párkrát v samotné touze vyslovila. Netrvalo to moc dlouho, kdy dosáhla silného orgasmu. Byla to opravdu doba, kdy na ni sáhla žena.*
*Spokojeně sledovala to, do jaké extáze ji přivedla. Nakonec zůstala jen tak klečet, s tváří opřenou o jedno její stehno ji pozorovala.* Vidíš, ani to nebolelo. A ten tvůj sladký se to ani nedozvěděl. není to přeci jen trošku osvobozující pocit? Určitě ano. *Ušklíbla se a pak spokojeně zavřela oči. nakonec ale přeci jen vstala, zadívala se na ni, posadila se jí obkročmo do klína a její tváře chytal do dlaní. Chvilku ji sledovala, než ji políbila na čelo, než si objala její hlavu a přitiskla si ji na hrudník, opírající se bradou o její hlavu.*
*Musela uznat, že měla Nerissa pravdu v tom, jak osvobozující to bylo* Málem bych zapomněla na to jaké to je být v rukou ženy... *zašeptala. Byla si stoprocentně jistá, že s mužem by nikdy nic neměla. Kayn dokázal zastoupit všechny vlastnosti, co muž jen dokáže, ale Nerisse se nevyrovná nikdy po ženské stránce a dává to smysl. Chystala se zvednout s tím, že se obleče. Vše potřebné proběhlo a byla zvyklá se sebrat v ten moment a jít, jenže Nerissa udělala něco, co jí šokovalo. Na chvíli si myslela, že by snad chtěla druhé kolo, jenže ne.* Neri? *šeptla zkráceně její jméno nechápajíc, co se děje do momentu, než její rty natiskla na její čelo. Zorničky se jí prudce zúžili a srdce se znovu rozechvělo, ale tentokrát jinak. Skončila v jejím objetí a pocitu bezpečí. Měla by mít výčitky, ale bylo jí u ní tak dobře. Přivřela nakonec oči při pocitu teplého těla, které se na ni tisklo. Pozvedla své ruce a objetí ji vrátila, kdy konečky prstů mírně pokrčila, jako kdyby jí nechtěla už pustit.* Čekala jsem, že hned odejdeš. *zašeptala do její kůže*
*Ještě chvilku si ji objímala.* Jo, no, ještě chvilku jsme chtěla zůstat, půjdu teď. *Pronesla, vstala a začala se oblékat, když našla oblečení patřící Elise, tak jí ho hodila.* Doufám ale, že si od toho nebudeš nic slibovat. Obě jsme dnes potřebovaly očividně společnici, obě jsme si společnicí byly. Možná si to někdy zopakujem, bude-li chuť, nouze a potřeba. Nic většího v tom ale nehledej. Ne že bych se snad bála, že tě zklamu. jen nemám ráda, když ode mě někdo očekává moc. *Podotkla Nerissa, nasoukala se do spodního prádla a posadila se do křesílka u stolku, přehodila si nohu přes nohu a začala si zaplétat vlasy do copů.*
*Pustila ji velice snadno, aby ji mohla propustit a začala se také oblékat, kdy poslouchala, co víla řekla a mírně se uchechtla* Jak říkáš... obě jsme to potřebovali a navíc já mám Kayna. Nemohu popřít, že bych si to někdy chtěla zopakovat, protože on je muž a myslím, že obě víme moc dobře, co ženy dokáží, ale tak samo. Najdi si nějakou dlouhovlasou tmavovlásku od které můžeš očekávat více než ode mě *Zahleděla se na ni s úsměve.* Sex byl skvělý, ale vztah už mám. *Tímhle Nerissu i odmítla a poukázala na to, že nemá zájem o hlubší závazky, než byl tento* Zase si tolik nefandit, že bys se mnou dokázala pohnout emočně *Zapnula si kabát* Ale s jinýma to určitě zvládneš *Neměla pochyb, že kdysi by Nerissa zvládla pohnout i s emocemi Elisy, ale ty časy jsou minulostí.*
*Nerissa se na ni ale sladce ušklíbla.* Je mi jedno, co máš a nebo nemáš, jaká jsi a nebo nejsi. Dala jsem ti jen upozornění, tak s ním kalkuluj a počítej. *Dopletla si copy a vstala, obalila tělo do iluze toho, že má oblečení a pak ji mávla.* Užívej si to, vše, co přijde Eliso. Snad se někdy opět zase setkáme tak, jako dnes. *Mrkl na ni a pak už zmizela z pokoje, ven z baru a pryč do hloubi města*
*Elisa byla vděčná za Nerissu, která nebyla citově vázaná jen to byla služba, kterou si prokázali, jenže když zůstala samotná přišli výčitky ohledně Kayna a otázky.* Měla bych mu to říct dřív, než se to k němu dostane... *Znejistila ji slova, které Nerissa pronesla v ohledu, že si má užít, vše co příjde. Nevěřila už moc vílám a třeba to byl jen další krok od Mordreda, jak ji zničit život. Ničemu by se nedivila a byla z něho už i paranoidní, co se toho týkalo. S tím se i vrátila zpět do Zimní zahrady.*
Tohle je ale vážně, jedno velké, nedorozumění. Já jsem...chtěla se podívat do domu! Krást byla až ta sekundární myšlenka! To se nemůžete divit když.-...když já nemám skoro nikde bydlet a tohle je tak velký dům, tak krásně velký dům a já bych ráda...už dlouho jsem bez domova, putuji jen tak, jak se to povede, jsem jen u těch, u kterých se povede, tak prosím, mějte trochu slitování! *Zakňourala nerissa. Bohužel přišla o další možnost bydlení u lidí, kde žila doteď, a než by se jich stačila zbavit, tak se u situace naskytlo vcelku moc dalších lidí a nebylo by bezpečné cokoliv podnikat. Proto se potřebovala znovu někde zabydlet a do merku jí padla právě vila Alessandry. Neviditelná se proplížila až do domu, přes otevřenou terasu, kterou zapomněla zavřít typovala malá holčina, jež si hrála venku, hned uvnitř byla ale chycena dvojící upírů.*
*Aless rovna s někým telefonovala ve své pracovně, Remi byl pryč, řešil nějaké své věci, Lottie si hrála dom a upíří, kteří se po domě pohybovali, na ni občas po očku koukli, zda je všechno v pořádku. Zrovna řešila jeden důležitý obchod, když slyšela zvuky zezdola. Hovoro tedy ukončila s tím, že to dořeší později s tichým zavrčením vstala od stolu a zamířila tedy dolů.* Co se to tady děje.* Zamručela upírka, už když scházela ze schodů, jakmile pak sešla a došla až do části, kde se nacházeli upíří a pro ni neznámá osoba.* Kdo jsi a co tu chceš. A jak ses sem kurva dostala. *Zahřměl hlas Aless, která momentálně neměla moc dobrou náladu, přece jen byla vyrušena z důležitého hovoru a navíc se k nim do vily dostal nevítaný host. Tony s Leou, kteří se za hlasy sem také vydali, se na neznámou zamračili také.* Zavolám Lottie domů. *Pronesl nakonec Tony a vydal se pro ni, zatímco Aless probodávala pohledem a čekala na odpověď.*
*Nerissa se na ni zadívala, chvilku se jen tak dívala, než nakonec dokázala udělat nevinný výraz a do očí se jí vehnaly slzy.* Já se omlouvám, já jen...viděla jsme tenhle krásný dům a chtěla jsem...no,...chtěla jsem zjistit, jestli bych tu nemohla...já vím jak to zní, jen nemám teď kam jít, nemám rodinu a nevím, kde bych mohla bydlet, omlouvám se, jen jsem měla strašný hlad. A taky jsem unavená, to jen trochu. *Podotkla. Pochopila, že tohle asi nebyl dobrý nápad, jen netušila, co dělat. Kolem sebe cítila jen jednu lidskou energii, která vycházela z té malé dívčiny. Zbytek jako kdyby žádnou životní energii ani neměl. Zadívala se z jednoho na druhého a pak sklopila pohled k zemi. Jelikož na sobě měla jen triko s krátkým rukávem, potrhaný svetřík a černé kalhoty, vypadala trošku skutečně jako kdyby snad byla bez domova.*
*Aless stále naproti ní se založenýma rukama na hrudi a zamračeně jí pozorovala a poslouchala. Když se pak objevil Tony s Lottie, upírka mu pokynula, aby jí odvedl nahoru a pak se vrátil, což Tony také udělala s malou odešel nahoru. Aless se pak hned otočila na neznámou.* To je sice nemilé, ale co já s tím mám jako dělat? Vypadám jako nějaká charita nebo útulek pro bezdomovce? Víš, vůbec, kam ses dostala? A navíc, když už něco chceš, od toho tu je zvonek a dveře. *Zavrčela.* Jsi na mém pozemku, na mém území a vloupala ses do mého domů, dej mi jeden dobrý důvod, proč bych neměla dát povel, aby tě mí lidé nezabili. *Zamručela a sledovala jí jako ostří. Přece jen, to byl někdo cizí, někdo, kdo si dovolil narušit její teritorium a ohrozit její blízké, což ona nehodlala tolerovat, ne po tom, co se stalo s Kaynem.*
*Nerissa naklonila hlavu an stranu. byla pravda, že popravdě poprvé chtěla sehrát divadlo, nakonec ale tak nějak hádala, že to nebude ani tak nutné, jako nová, možná zábava. proto si jemně přejela špičkou jazyko po rtech a zadívala se na Aless, pak kolem sebe. Jeden upír odešel, druhý tam stál. proto se ušklíbla.* proč? protože bys z toho určitě taky měla nějaké problémy, nebo ne? *Nadzvedla obočí.* Navíc, proč bys mě ubližovala? Bylo to asi jen nedorozumění, takže co kdybychom se přes to přenesly, hm? Ty mě přestaneš tak moc vzrušovat krásným nápadem a já, možná, potom odejdu. *Ušklíbla se na ni Nerissa.*
*Aless se ušklíbla a koukla na Leu, než se znova zadívala na dívku. To už se vrátil ale i Tony, který se postavil poblíž Aless a lehce se zamračil. Dokonce i Sebastian nakoukl, co se tu děje a sledoval cizinku. Aless jí sledovala.* Proč bych já měla mít problém z tvé smrti hm? *Usmála se.* Navíc, když ses sem vloupala. *Upírka udělala krok vpřed.* Víš vůbec s kým mluvíš? Mohla bych tě nechat zmizet a nikdo by se nikdy nic nedozvěděl. *Pronesla a Lea tiše zavrčela a propalovala dívku pohledem.* Jsi víla viď? *Optala se pak Aless.* Civila bychom viděli na kameře, upír v tuhle dobu ven nemůže, lovec nejsi stoprocentně čaroděj, o tom silně pochybuji a jelikož ses sem dostala nepozorovaně, hádám vílu, skrytou iluzi. Takže… co tu skutečně chceš? *Pozvedla upírka obočí a čekala na odpověď.*
*Nerissa ale zvedla prst.* Ne. To si pleteš. kdybych se sem vloupala, pak by to byl násilný čin, při kterém bych se sem dostala násilím, za použití hrubé síly, výhružek a někomu bych u toho ublížila. Pak by to bylo vloupání, a pak, ano, bys měla plné právo na to se mě zbavit, aby sji ochránila své blízké. To zajisté ano. Ale já jen vešla, to je vše. *Poučila ji Nerissa a pak se uculila.* Víš vůbec s kým mluvíš? *napodobila Nerissa Alessin hlas.* Ale proímtě, ušetři mě tady těch nadřazených povídaček. Mluvím s neživou bytostí, a co jsi zač je mi popravdě uplně fuk. *Podotkla. Pak se zaculila, předklonial se a zavrněla.* Jistě že jsem, a ty budeš, hádám, upírka. Už jen proto, že tu necítím...skoro nic. *Ušklíbla se. Pak naklonila hlavu na stranu.* Jak jsem řekla. Nemám kde bydlet a tenhle dům byl otevřený. tak jsem vešla. *Podotkla.*
Mě je u prdele, jestli ses sem vloupala násilím nebo ne. Jsi na cizím pozemku tak či tak a nemáš tu co dělat. Ať už jsi vešla jakkoliv. *Mračila se.* Tohle je můj dům a já určím co je a co vloupání není. Takže si laskavě nech ty své poučky pro někoho, koho to zajímá. Stejně jako ten tvůj drzý ton, na který tu nikdo z nás není zvědavý. *Zavrčí.* A ano jsem upírka a ty jsi v sídle klanu. *Pronesla Aless a i ona naklonila hlavu lehce na stranu.* Hádám, že se asi běžně takhle dostáváš do otevřených domů. Hm, co vlastně čekáš? Že tě tu nechám? A kdo vlastně jsi, myslím jméno a co děláš. *Aless se rozešla a začala si dívku obcházet, zatímco jí stále sledovala.*
*Pokrčila rameny.* jasné, jen ti říkám, že jsi si spletla definici slov a tím si asi možná přikrášlila svou verzi příběhu, leč nepravdivého. *Pokrčila ještě jednou rameny a uculila se.* No jo, když chceš, buď za hlupačku. *Podotkla a pak zvedla ruce, dívající se na upíry, jako kdyby po ní měli skočit, ačkoliv jí na tváři hrál úšklebek, snad z očekávání, co se stane. Dráždila očividně hada bosou nohou. Pak se ušklíbla.* Asi jsi mě neposlouchala. Dobře. Zopakuji ti to. Už asi po třetí, ale tak, pokud máš sluchové problémy, nesoudím tě, viď. Nemám kde bydlet a bylo otevřeno. To tu dělám. A jelikož jsi dobře určila, kdo jsem, tak je jasné, že jméno ti neřeknu. Ale můžeš mi říkat...hm...třeba Nerissa. *Dostala ze sebe s úšklebkem.*
Jediná hlupačka jsi tu ty, když vejdeš do jámy lvové a ještě si vyskakuješ. *Pronesla Aless a zastavila se těsně před ní.* A hluchá nejsem, slyším moc dobře a už jednou jsem ti řekla, ať si tu svou drzost necháš pro někoho jiného, tady ti to tolerovat nebude nikdo z nás. *Sjela si jí pohledem.* Nečekám od tebe pravé jméno, tak naivní nejsem a moc dobře znám víly, jsem s nimi spjata víc než dost. *Podotkla a na chvíli se odmlčela, přemýšlejíc nad něčím.* Čím se živíš Nerisso? Tedy kromě toho, že lezeš do domu cizím lidem. Hádám, že se ráda vyžíváš v nekalostech co? *Pousmála se.*
*Nerissa našplulila rty.* Spíš jen využívám příležitosti, já nejsem ta kdo mluví nesmysly a plete si pojmy. *Přejela si pohledem po upírech, jakoby snad hledala uznání za to, že má pravdu. pak se na Aless zadívala, hodila po ní štěněčí pohled a pak jen zavrtěla hlavou.* No... no to je jedno. *Raději pak nic neřekla, ještě k tomu udělala drze pár kroků dozadu a vyvalila se do křesla za ní. Naklonila hlavu na stranu.* Kradu. *Vydala ze sebe pouze.* Lákám lidi. Zabíjím. *Pokrčila pak rameny, než se zadívala na své nehty a odfoukla z nich kousek smítka.*
*Lea protočila očima a tiše zavrčela, Aless na ni pohlédla a jen se pousmála.* Nech si ty své poučky po někoho, koho to zajímá. *Dodala ještě k tomu, ale už se dál k tomu vyjadřovat nechtěla. Jen ji sledovala, jak se chovala, ale zatím to nechávala tak.* Takže vílí kriminálnice hezké. *Ušklíbla se a došla k malému baru, kde si do skleničky nalila whisky a z mini lednice vytáhla kostky zmrzlé krve, jež vložila do pití.* Pokud chceš tedy přístřeší, pak to ale nebude zadarmo. Nejsem žádná charita a navíc určitě by to nebylo v téhle vile. Sem bych si nevzala někoho, koho neznám, zvlášť, když tu mám rodinu. *Otočila se opět na vílu.*
Nerissa jen pokrčila rameny a povzdechla si. jednou chci být milá a říct, jak je to správně a nikdo mě neposlouchá...ach jo. Vyjádřila nespokojenost, ale hned na to se opět ušklíbla a zadívala se na Aless. Vykulila docela oči nad tím, co řekla. Čekala cokoliv, ale tohle ne. Počkej, ty mě tu po tom všem fakt necháš bydlet, i když za nějakou cenu? Hele, Podotkla, nadzvedla se a zadívala se na Aless, Nemáš ty taky v bedně o kolečko navíc, jo? Já ti právě řekla, že kradu a zabíjím a ty bys mě tu nechala i za tu cenu, že tu máte děcko? Hele, jako dobré, mají upíři nějaké terapeuty? Holka, ty bys jednoho potřebovala. A to jsem si myslela, že já jsem tady ten blázen. zasmála se.
*Alessandra se zasmála.*Teď jsi hluchá asi ty moje milá. Řekla jsem, že tě možná ubytuju, ale ne v téhle vile. Tady bych si tě určitě nenechala, tohle je hlavní sídlo klanu a mám tu rodinu, takže sem bych tě nepustila. Pokud už se tedy domluvíme, šla bys bydlet jinak. Buď do jiné vily nebo bych tě uklidila někde jinde,. Ale tady v tomhle domě ne. *Pronesla a nakonec se posadila naproti Nerissy a napila se ze své sklenky.* Ach, jsem to ale zlá hostitelka. Dáš si něco? *Ušklíbla se pak na ni, než si jí prohlédla.* To, že zabíjíš a kradeš není na škodu, ani my nejsme svatí, jsme upíří, když je třeba zabíjím i já, pokud jde o rodinu a obchody, ve kterých nestrpím jisté věci.
*Nerissa se zamračila.* Nemůžu za to, že jsi se vyjádřila neúplně. Pokud tedy to chceš jako puntičkář, budeme puntičkařit. Říkala jsi, že bys tu neubytovala nikoho, koho neznáš, a předtím jsi projevila zájem o to mě poznat. Kdo si z toho má vyvodit, že máš další? nebo jsi čekala, že si sednu na zadek z toho, že jich máš víc? *Ušklíbla se. Tahle jí začínala svou naivitou bavit. Na její otázku ohledně napití se se nepozastavila, vypustila obě dvě věty.* takže tu máš dítě a zabíjíš? Hádám, že je tvoje, i když, nejsem si jistá, ale i tak, jsi očividně součástí jejího života. To je dobrý vliv, nemyslíš, Třeba bude jednou jako ty. Drzá upírka, co zabíjí. Hm... *Zavrněla a naklonila hlavu na stranu. Přemýšlela, co vyvede.* No, co bys chtěl za to, abys mě tedy ubytoval? *Optala se.*
Nebudu se s tebou tady hašteřit o slovíčka, mám důležitější věci na práci, než tohle. *Pronesla a napila se.* Pro mě za mě se postav i na hlavu, je mi to fuk. Já ti řekla, že sem si nevezmu a neubytuju nikoho koho neznám, to je pravda, ale pak jsem dodala, že když už se něco takového stane, nebude to v téhle vile, ale jiné. Mě osočuješ, že neposlouchám a sama to neděláš. *Pokrčila rameny, načež se pousmála.* Ano je to moje dcera. *Řekla.* A kvůli ní a manželovi jsem schopná zabít každého, kdo by jim chtěl nějak ublížit, stejně jako kdyby chtěl někdo ublížil jakémukoliv členovi v klanu. Nestydím se za to, co dělám. Jsem jaká jsem. A co se týče te malé, bude jen na ni, zda upírkou bude chtít být nebo ne. *Mrkla na chvíli se odmlčela.* To si ještě promyslím, co to bude, ale určitě nějaká služba.
*Nerissa se zaculila od ucha až k uhcu.* Ale já tě poslouchám. Avíš co? nejsme jediná, kdo tě poslouchá. *Ušklíbla se. Pomocí své manipulace mysli totiž našla mysl malé holčičiky, donutila ji vyjít na schody a poslouchat.* Ty...zabíjíš lidi? *Hlesla malá dívenka, která slyšela každé slovo, jež Aless řekla. Nerissa sii jen dala ruku před pusu.* Ayaaya, někdo je asi v problému. *Podotkla, načež vstala.* Asi máš co řešit, že? *Ušklíbla se a mávla.* Tak já už půjdu! *Mrkla na ni a začala couvat k východu, se stále zákeřným úšklebkem na retch.* Myslím, že jako máma by sis měla asi něco vyřídit. *Uculila se na ni.*
*Jakmile Aless slyšela hlas Lottie, zarazila se a podívala se směrem ke schodišti, než se otočila a pohlédla na Nerissu, pokynula Sebovi, aby šel za Lottie a odvedl jí do pokoje, že pak za ní dojde a vysvětlí jí to, pak se otočila na Leu a ta se svou rychlostí dostala za vílu, zatímco Aless k ní mířila taky.* Tohle jsi dělat neměla Nerisso. *Zavrčela a sledovala jí, zatímco Tony někam zmizel.* A momentálně nikam nejdeš. *Pronesla rázně, načež vzala svůj telefon a pomocí něj uzamkla vchod z terasy, aby jen tak neutekla.* Dovolila sis přespříliš, když si sáhla na mysl mé dcery! *Pronesla naštvaně.* Měla jsem tě opravdu zabít hned.
*Nerissa to nějak čekala, místo toho se jen uculila. Když se za ní dostala Lea, tak ale jen tiše zasténala.* Sakra, silné ruce silné ženy, víc prosím. *Zakňučela a pak se podívala na Aless.* Copak, nelíbí se ti, že ví pravdu? Nebo to snad nevěděla? Ach, to je škoda, teď to vědět bude. A být tebou, nechala bych toho. Právě teď jsem ve hlavě tvé dcerunky, tedy, jak jí tedy říkáš a držím v rukou její mysl. Takže, buď mě teď pustíš, sedneme si a probereme tedy tu možnost, kdy já pro tebe množná něco udělám a ty mě necháš bydlet ve své vile a nebo než mě stačíš zabít jí já stihnu ukázat nejenom to, jak mě zabíjíš, ale postarám se o to, aby se tvá dcera už neusmála a měla strach ze všeho a všech, takové hrůzy jí ukážu. Víš totiž, že mozek funguje ještě další čtyři minuty po smrti? To by byly čtyři minuty utrpení a hrůz pro tu malou. Tak, vyber si. Máš možnost. Víš, že nelžu. *Mrkl na ní svůdně.*
*Lea si jí sjela pohledem a jen se zamračila, ovšem i tak nadále zůstávala za Nerissou, připravená udělat, co by bylo třeba.* Věděla dost, tohle byla jedna z věcí, na kterou byla ještě malá. *Zavrčela Aless a vraždila Nerissu pohledem. Věděla, že by to udělala, což ona riskovat nechtěla. Lottie byla ještě dítě, nevinné dítě, chtěla jí od takových věcí uchránit a nejen věcí, ale i lidí, kteří by jí chtěli nějak ublížit, tak jak se snažila i tato víla.* Fajn. *Pronesla skrz zuby.* Sedneme si a projednáme to, ale Lottie teď necháš odejít z domu, nebude tu. Nehodlám dopustit, abys jí dál lezla do hlavy. Pak můžeme mluvit. Máš me slovo. *Pronesla Aless.*
*Nerissa kývla na souhlas.* Dobře, tak jo,. Když teda tvé slovo, tak fajn. *Mrkla na ni, ačkoliv ji moc nevěřila, a byla ale připravena nějak pak zmanipulovat i je. Pak se ale prosmýkla kolem Aless a Ley a posadila se zpět do křesla.* je volná, může jít. A my dvě si pak můžeme probrat to, co bychom si mohli dát na výměnu jedna druhé. myslím, že toho mám dost nabídnout a ty určitě také, když se na to tak dívám. *uculila se spokojeně , a pak se ale zvedla.* Možná si nějaké to pití dám, určitě ti to vadit nebude, že? *Zavrněla spokojeně a natočila si nejprve vodu, pak i ale všimla alkohlu, po kterém sáhla.*
*Upírka přikývla a poslala pro Lottie, kterou pak měla vzít ven do parku i chůva, kterou měla a chodila s ní občas ven, když Remi ani ona nemohli. Na malou se jen usmála a dala chůvě nějaké peníze, aby si skočili na něco dobrého, přitom jí ještě řekla, že budou hlídány, aby se nebála a nechala je odejít. Když už v domě malá nebyla, tak se Aless na Nerissu podívala a lehce přimhouřila oči.* Tady ale nejsi doma, stačilo říct a někdo by ti pití dal. *Zamručela a sama se posadila zpět na svoje místo, načež do sebe hodila sklenku whisky, jež měla na stole.* Tak tedy chtěla si projednávat, tak pojďme na to. I když je pravdou, že za to co jsi předvedla, bych tě měla spíše vyhodit a vysrat se na nějakou domluvu.
*Nerissa se ale jen ušklíbla a poté pokrčila rameny,.* To je dobré, já vám ráda ušetřím námahu, přeci jen, umím se zvednout a pro něco si dojít, no ne? *Mrkla na ni a pak si do sklenky, kde měla před chvilkou vodu, nalila alkohol, sklenici odložila zpět, vyskočila si na linku, na kterou si sedla a pohybem pak mikla k zahradě, jež byla vidět až sem.* O tu se vám někdo stará? Vypadá jako pečovaná vílou. *Ušklíbla se pak naklonila hlavu na stranu, když Aless poslouchala.* Jistě, projednávat. No, nabídla jsi mi bydlení. Já ti mohu nabídnout mé služby. Ale říkám si, že bych možná využila něco jiného, než bydlení. Hm. Mohla bych pro tebe pracovat. Vypadáš, že peněz máš dost. *Podotkla zřejmý fakt.*
*Nad tím co řekla, jen protočila očima a sama si došla pro nové pití, tentokrát si do sklenky nalila jen čistou krev, kterou si vzala z lednice, kterou k tomu měli určenou a do které malá vlézt nemohla, jelikož byla na kód, aby jí jen tak neotevřela. Když už ji měla, napila se a pohlédla ven do zahrady.* O tu se stará můj manžel, když už tě to tak zajímá. *Řekla jen a pak už se věnovala jen víle před sebou, sama se opět posadila.* Takže chceš spíše práci než bydlení. Fajn. Když bude co nejdál od Lottie, pak je mi to jedno. S prací myslím, že problém nebudu mít, ani s placením, což ti asi už došlo. *Napila se.* Takže co mi můžeš nabídnou? Ať vím, kde tě když tak můžu zařadit a k čemu, dejme tomu využít.
*Pokývala na souhlas.* Hm, to zní jakože máš schopného manžela? Jak se jmenuje? *Pronesla provokativně koketním hlasem a ušklíbla se, jasně provokovala, ale nechávala pak vše otevřené. Pak se na ni uculila.* Hm, dokáži se zbavit nevhodných lidí. Dokážu se ti proplížit na místa, na která se jen tak nikdo nedostane. Dokáži ti vytáhnout informace a proniknout do , jak to říct, prostředí nepřítele. Hm, co ještě. Kradu, dobře a skvěle., Stejně tak dobře zabíjím a bojuji. Vyber si. Určitě by se ti něco hodilo. *Mrkla na ni Nerissa a napila se.* Za určitou službu určitý plat, samozřejmě. *Připomněla se.*
Do toho ti nic není, pokud jde o něj. *Pronesla jen a dál se na tohle téma už nehodlala bavit. Nakonec jí jen poslouchala popíjela u toho krev.* Mám dva byznysy, jeden je legální, v tom problémy nejsou, takže tam bych tě ani tahat nechtěla, ale pokud se jedná o ten, který je spíše nelegální, tam je potřeba občas někoho postrašit, zbavit se ho, navíc informace o jistých osobách se vždy hodí, zvlášť pokud se člověk pohybuje ve vyšších kruzích jako já. *Což byla pravda, co se drog a stínového trhu týkalo, vždy tam bylo riziko.* Jak jsem řekla, peníze nejsou problém, jsem ochotná zaplatit za tvé služby navíc se mi svým způsobem hodí dost věcí, co umíš.
Hm, to se uvidí. *Ušklíbla se ještě Nerissa, než pak začala poslouchat to, co upírka říkala.* Inu, dobře, ale možná bys mohla být trochu konkrétnější a možná bys mi mohla tedy přesně říct, co přesně. Zatím ji mi řekla, že bych se ti hodila, tak moje otázka z ní, jaká z mých služeb, co bych chtěla a o koho by se jednalo. tak, šup šup, čas se krátí a můj čas je drahý. *Zavrněla a zazubila se od ucha k uchu.* pro začátek bych chtěla vědět, s kým jednám? *Optala se na její jméno.*
Ne, žádné se uvidí. Co se týče mé rodiny a je jedno, zda jde dceru nebo manžela, dáš ruce pryč. Je ti to jasné? *Pozvedla obočí a pak si jí sjela pohledem.* Jsem Alessandra. *Obeznámila jí se svým jménem a pak se jen pousmála.* Neboj se k tomu, co chci se dostaneme. Takže, moje práce se pohybuj ve vyšších kruzích, nemusím ti říkat, asi jakých ne. *Uculila se a napila krve, než pokračovala dál.* Pohybuju se dost na stínovém trhu, své klienty zásobuji drogami, či jinými věcmi, jež potěší jejich už tak zkažené životy, ať už to jsou právě z již zmiňovaného trhu nebo ty, které vytvoří naši specialisti. Poptávka po něčem novém, je totiž stále dost vysoká. Jelikož jsou všichni dost movití a mají jisté vlivy, jde o obchody, které jsou diskrétní. Většina platí, jiní dluží službičky, které si vybírám, když je potřeba. A neobchoduji jen s civily, ale i z podsvěťany. To bych měla ještě zmínit. *Aless se na chvíli odmlčela.* Co já budu potřebovat je zjišťování informací, jelikož jsou tu jisté konkurence, které se snaží dostat před nás nebo nás zničit. Občas se naskytne někdo, koho se potřebujeme zbavit. Pro začátek, bych asi využila tyhle služby, ovšem nikde není psáno, že toho nebude víc. *Mrkla na ni.* Je něco, na co se chceš zeptat?
*Na odpověď pak jen protočila očima, než se na ni opět podívala a jen na ni mrkla. Jakmile pak zmínila, že obchoduje s drogami, tak nadzvedla obočí. pak už si ji ale jen vyslechla.* No, tak tedy dobrá, to mi zní vcelku lákavě, hlavně, když jde o drogy, hehe. Takže, viděla bych to asi takhle. Budu ti zjišťovat, co se kde šustne o tobě, o případném zničení tě. ty mi dáš kontakty na to, kam bych se měl podívat a nakouknout, a pak, hm, pak se tedy uvidí. Účtuji si ale dost, představuji si 800 dolarů, hm, na měsíc, když se mnou nebudeš spokojená, pochopím, když mi budeš dávat méně. Každý člověk, nebo bytost, které se pro tebe zbavím, tě bude stát příplatek 300 dolarů. A ještě k tomu, hm, ještě k tomu za ten měsíc chci sem tam nějakou dávku. neberu si jich moc, ale dokud to bude maximálně deset měsíčně, budu to mít zadarmo. Je to tak srozumitelné? Nebo ti něco nesedí? *Optala se.*
*Aless si popíjela krev a poslouchala požadavky, které si víla kladla, byla docela překvapená, že její taxa je tak malá, čekala, že někdo jako ona, bude chtít mnohem víc, proto se upírka jen usmála a přikývla.* Myslím, že je to dost srozumitelné a nemám s tím problém. Ba naopak, souhlasím. Peníze dostaneš a pokud jde o drogy, ani s tím není problém, pár dávek je nic. *Uculila se a pozorovala jí.* Pokud budeš plnit, co máš a budu s tebou spokojená, zaplatím i prémie. *Dodala ještě, než se zamyslela a zavolala Sebastiana, který jí měl donést její tablet.* Kontakty ti dám, jména a jestli chceš i fotografie, mám ráda když vím s kým obchodují, tedy kdo je moje konkurence i když v posledních letech to momentálně nikdo není, spíše se snaží o sabotáže a nebo ukrást nám naše jak bych to řekla…recepty na nové drogy. *Pronesla.* Mimochodem, když je řeč o drogách, dávky jaké drogy budeš chtít?
*Poslouchala ji.* To by šlo, prémiím se samozřejmě nijak bránit nebudu. Hel, čím víc dáš, tím víc se mnou můžeš být spokojená, viď? *Ušklíbla se a pak se zamyslela.* No, ocenila bych nějaké faerské. Možná yin-fen, nějaký ale střelený, však víš, jak to myslíš. Nebo specialitku. Něco, po čem se budu cítit prostě sakra dobře. Žádné lidské sračky, to je...to je tak trapný a tak slabý. Pokud tedy nemáš nějakou recepturu, která by to obohatila, to bych si pak nechala určitě taky líbit. *Přejela si jazykem po rtech a pak naklonila hlavu na stgranu.* Hm, doufám, že umíš nějak posílat ohňové zprávy. *Zauvažovala.*
No výše tvých prémii samozřejmě závisí na tom, jak budu spokojená s tvou prací, ale jak jsem řekla, peníze nejsou problém, bud skvělá a budeš mít víc než dost. *Aless se ušklíbla a dopila sklenku krve, načež jí hned odložila a vzala si od Seby tablet, která jí přinesl, než zase odešel a nechal je samotné.* Já ne, ale mám čarodějku, která ti vždy zprávu pošle, bude-li třeba. Kde najdeš mě asi víš. *Koukla na ni, než začala něco hledat v tabletu.* A co se týče drog, i my preferujeme ty naše, než lidské. I když občas experimentujeme a mícháme je, ovšem, jejich účinek je jen o trochu větší, než originál, ale to je jen pro ty slabé uživatele. Pro fajnšmekry a ty co ocení skutečnou kvalitu, máme už lepší kousky. *Zvedla pohled a sjela si vílu pohledem, než se zase věnovala tomu, co dělala.* Jak ti kontakty mám předat, chceš to na něco nahrát, vytisknout nebo ti stačí se jen podívat? *Pozvedla obočí.*
Dobrá, chci abys věděla, že nemám mobil nebo nějakou podobnou věc, jo? A ani to nechci, tyhle vaše vymožesnoti si nechte. *Ucedila poté a poupravila si svůj svetřík. Pak se uculila.* Papír bych ocenila, nebudu si v hlavě nosit jenom tebe, takže kdybys byla tak hodná? *Mrkla na ni a pak se natáhla pro lahev alkoholu, ze kterého se napila.* Budu se snažit zjistit, co jen to půjde. Tohle je moje parketa. Možná bych byla schopná i od nějaké čarodějky něco donést, ale kdo ví, to se ještě uvidí. Takže, jak dlouho se o to zajímáš? A kolik ti vůbec je? *Optala se Nerissa.*
Rozumím, takže ti to dám v papírové formě. *Přikývla a udělala Nerisse soubor, kde jí vložila veškeré informace na ty, které potřebovala sledovat, či zjistit, zda něco chystají, když to měla hotovo, nechala to vytisknout, tablet pak odložila stanou a na vílu se podívala.* Pokud doneseš, je to plus, pokud ne, nevadí. *Pokrčila rameny a prohrábla si vlasy.* Myslíš o drogy? To je už hodně dlouhá doba. Vlastně jsem s tím začínala, asi před sedmdesáti lety, když jsem odešla z prvního klanu a osamostatnila se a zůstalo mi to dodnes. Jen s tím rozdílem, že teď už je to ve větším měřítku, vydělává to o hodně víc a neobchoduji jen v New Yorku. *Pousmála se.* Mě je sto sedm. Kolik je vlastně tobě? *Optala se jí pak na oplátku ona.*
*Nerissa se uculila.* pravda, taková věc se tě většinou chytí a pak už s tebou zůstane. Já s nimi začala, co mám jen rozum, co jsme nějak začala vnímat, co to dokáže. Jistě , nejprve to bylo obtížné sehnat kvůli tomu, že tpo bylo drahé, ale no, tak nějak jsem se naučila shánět to. Mě je 120. *Uculila se a pak si přehodila nohu přes nohu.* Hele, jako pardon, že se ptám jo,. ale říkám si...že přeci jen...jak někdo, jako ty, dealerka, vražedkyně, někdo kdo jede takový byznys...se stará o dítě, Zajímá mě z čeho to pramení? *Optala se Alessandry.*
Moje začátky také nebyly zrovna růžové. Upírkou jsem byla chvíli, utekla jsem z klanu a měla jsem začít od nuly, ale vytrvala jsem, rvala jsem se a dostala jsem se až sem. *Pronesla, na to kolik jí teprve bylo, byla na sebe hrdá, že je teď tam, kde je a má co má.* Hm, to jsi starší jen o pár let. *Uculila se a vstala, aby došla k lince a nalila si do sklenky whisky, než se opět vrátila a posadila se.* Abych řekla pravdu, sama netuším. Tedy jako člověk jsem matkou byla, ale to nedopadlo dobře, což mě pak přinutilo k proměně. Celou dobu jsem žila, jak jsem žila až do minulého roku. Neřešila jsem nic, žila jsem rozverný život, užívala si všeho, co mi nabízel. Bohatla, obchodovala, cestovala, ale pak se mi do života připletl jeden fér a všechno se změnilo. *Zasmála se.* Od toho, kdy jsme se chtěli zabít, jsme skončili u manželství a u adopce dítěte. *Pokrčila rameny.* V tomhle ohledu mám dvě stránky, tu kterou ukazuji jen jemu a dceři, kdy je ve mně kousek lidskosti s emocemi, kterou on probudil. Ovšem pokud jde o obchody, či jiné věci, tam nasazuji jinou stránku, tu která je potřeba k tomu, být tou, kdo si sjedná respekt, zvlášť pokud jsi žena a obchoduješ v tom, co já.
Hm, emoce jsou nuda. *Zhondotila Nerissa, která seskočila z linky a přešla k oknu, ze kterého se zadívala ven na zahradu.* kdysi jsem je měla. Připravili mě o ně. Už ani skoro nevím, jaké to bylo...něco cítit, něco vnímat, nějak...to opětovat zpět. Pamatuji si ale ten čistý jediný pocit, jež jsme cítila, když se to tehdy stalo. Když moji rodiče hořeli. Byl to pocit...štěstí...neutuchající štěstí. Sienna, moje sestra tehdy, se dala na útěk, aby se zachránila. Já jsme je zabila. nechala jsme je umřít. Zasloužili si to. A tehdy jsem cítila poslední silnou emoci. Štěstí. *Uculila se vesele Nerissa, než se pak otočila na Aless.* No, ale také jsi to měla zajímavé. *Podotkla.*
To jsem si také říkala, přece jen bez emocí jsem žila dlouhou dobu, neřešila jsem je, bylo mi tak skvěle, užívala jsem si a měla co jsem chtěla, ale… no řekněme, že chemie mezi mnou a mým manželem, byla silnější, než všechno ostatní a to, co jsem považovala za ztracené, se objevilo. Pokud jde o ty dva, nelituju toho, ovšem nemysli si, že nedokážu být stále jako předtím. *Napila se a poslouchala jí, než se nad jménem, které dívka vyslovila zamyslela.* Sienna? Hm, jednu takovou vílu s tímhle jménem znám. Poznala jsem ji vcelku nedávno, milá osoba. *Pousmála se na vílu.* Jaká náhoda by to byla, kdyby to byla ta stejná, o které mluvíš ty. *Mrkla na ni.*
*jen se ušklíbla.* No, je to na tobě viď, jak se zachováš, jestli budeš projevovat city a nebo ne. *Podotkla a pokrčila rameny, než pak jemně pootočila hlavu směrem k ní.* Sienna je jméno, jež se převzívá často. Asi to byla jen náhoda. *Podotkla pak Nerissa, ačkoliv ji trošku zahlodalo svědomí. Proto se na ni podívalo.* Co je ta víla zač? *Optala se Aless se zájmem a opět se posadila, tentokrát na poličku, jež stála vedle východu ven na terasu, odkud se sem dostala.*
To je pravda. *Aless se usmála a napila se ze své sklenky, než se opět věnovala víle před sebou.* To možná ano, ale nikdy nevíš, možná to je a možná není tvoje sestra, ale to by sis musela už zjistit sama. Já jí znám jen zběžně. Potkala jsem jí, když jsem byla s manželem na Podzimním dvoře na jednom vévodství. Trénuje ho a vím, že je voják. Jinak o ni moc nevím, možná bych ti jí mohla popsat, ale to je tak všechno, víc opravdu nevím. *Pokrčila rameny a na chvíli se odmlčela.* Když už tak zjišťuješ informace, mohla bys mi sehnat informace ještě o něčem, o jedné věci, kterou hledám? *Optala se jí pak, přece jen, to byla možnost, jak něco zjitit.*
*Nerissa se jen zamračila.* uvidím, moc se mi tomu nechce věřit a navíc, nechci si začínat otevírat staré věci, ani jí. *Pronesla, ačkoliv jí to stejně hlodalo. byla ráda, když Aless pak otočila a spíše se ji zeptala na to, jestli jí něco nezjistí.* Hm? Jistě, co to bude? přeci jen, jsme domluvené, no ne? Hádám, že dohoda nebude třeba. Ráda bych z toho kdykoliv, když budu mít možnost, vybruslila, co ty na to? *Ušklíbla se a pak naklonila hlavu na stranu a pokynutím ji vyzvala ke slovu, chtivá zjistit, co je třeba.*
To už je na tobě. *Dodala ještě k tématu její sestry, než pak přešla opět k tomu, co chtěla.* Už delší dobu hledám jeden artefakt. Říká se tomu sluneční prsten. Hledám informace kde jej najít nebo jak jej získat. Je to pro mě dost důležité. *Odložila sklenku na stůl a dala si nohu přes nohu.* Pokud mi seženeš cokoliv, co mě posune dál, co mě k tomu prstenu dostane o kus blíž, dostaneš za každou informaci dobře zaplaceno. Může být? *Pousmála se a v tu chvíli jí Sebastian donesl papíry, jež pro Nerissu Aless nechala vytisknout a ty jí pak podala.* Tady jsou informace, co jsi chtěla a co se jedná o to zda je třeba dohoda, pak nemusí být, myslím, že jsme obě dospělé a dokážeme se domluvit i bez toho. *Podívala se na ni.*
*Nerissa kývla na souhlas.* To mi zní dobře. Inu, tak tedy ano, seženu to, co budu moct. Pak se vyrovnáme a informovat tě budu přes ohňové zprávy. *Podotkla, ještě chvilku povídala, než pak zmizela.*
Tak tedy domluveno. *Pronesla Aless a pak s ní ještě chvíli mluvila, než víla zmizela a Aless se odebrala zpět do své pracovny, aby dokončila co měla a čekala na Lottie, aby si s ní promluvila.*
*Dnes se měli sejít s Elisou, Mordredem, Calipso a tou vílou, kterou Mordred přitáhl. Pro tu ale prý nechal poslat a co říkal, dorazí později. Kayn tedy čekal ve své komnatě ve vévodství. Mordred se za ním dostal v iluzi strážného, jakmile se za ním zabouchly dveře, vzal na sebe svou pravou podobu. Ret měl opuchlý a natržený, pod okem monokl a bylo jasně vidět, že měl i zlomený nos. Vražedně se na Kayna koukal, zatímco on si jeho pohled doslova užíval. Mordred byl od jejich střetu den v péči léčitele, který se o něj diskrétně za dobrou cenu postaral, s Calipso se ještě neviděl. Ačkoliv by pak chtěl kayn Elisu pro sebe, tušil, že dnešní záležitost se nepotáhne dlouho a že pak si s ní osobní moment ukradne, nyní se ale musel soustředit na to, cos e mělo dít a řešit.*
*Calipso zrovna dojela na vévodství. Seskočila ze svého koně a nechala podkoního, aby se o něj postaral. Sama si pak sundala kápi a po tom, co řekla, že hledá Kayna, se nechala odvést k jeho komnatě, kde podle slov toho, kdo jí tam vedl, už čekal. Cali cestou přemýšlela, moc dobře si pamatovala, kdy naposledy tady byla, v den kdy od Kayna utekla a našel jí Remi. Musela se tomu jen pousmát, ovšem když už tady byla, napadla jí ještě jedna věc, kterou chtěla pak s Kaynem probrat. Jen co jí dovedli, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře, hledíc nejdříve na Kayna a pak Mordreda, při pohledu na něj však jen s úsměvem pozvedla obočí.* Zajímalo by mě, kdo tě tak z flákal a za co to bylo. *Uchechtla se lehce, při pohledu na něj, nakonec jen pobaveně zavrtěla hlavou a opět se otočila na Kayna.* Tak jsem tady.
*Jistě, že nezapomněla na sešlost, ale v posledních dnech na sobě dost trénovala už jen z důvodu, aby zpět nabrala veškerou sílu. Potřebovala ji na svoje rodiče tedy spíše na matku a následně až dohoda bude splněna, tak na Mordreda. K tomu všemu se věnovala tréninku se svoji dcerou, která byla znatelně silnější, než ona samotná. Mírně jí to děsilo, ale nedávala to na sobě znát.* Už jsou zde! *Ozval se jeden ze služebných, kdy Taisia ponechala jeden chvat těsně od tváře Elis, která spadla na zadek a viděla jen pár centimetrů od její tváře ruku. Nechala se s její pomocí zvednout.* Musíme jít *zavelela a přehodila přes sebe rychle kabát, kdy zamířila do komnat, kde už nalezla jak Mordreda, tak jeho štěně a svého muže. Vešla první a její dcera jí následovala až posléze. Taisia si musela všechny prohlédnut včetně mladé víly, kdy dala hlavu mírně do boku a prohlédla si ji, než se ušklíbla na domláceného strýčka* Máme podobný vkus *Přešla k němu, aniž by se ho bála a Elisu to ponechávalo už chladnou místo toho přešla ke svému drahému, aby mu byla po boku* Ona tu musí být taky? *Kývla na Calipso a na stav Mordreda se neptala.*
*Jen co vešla, tak se na ni kayn ušklíbl.* Byl jsme to já a bylo to za to, že mi hází klacky pod nohy. Víc vědět nepotřebuješ. Je to prostě kretén. *Zhodnotila zaslechl, jak Mordred za ním nevraživě zavrčel. Kayn mu jen věnoval nesouhlasný pohled, než se pak otočil na Cali.* Doufám, že byla cesta v pořádku. *Pronesl pak pouze. To už dovnitř vešla Taisia a Elisa. Kayn se na ně ihned usmál, mladší víle pokynul a straší uvítal s vřelým úsměvem. Chytl ji něžně za ruku.* Mordred si to vydobyl. Chce, aby Calipso mohla zkusit také zapojit se, chce otestovat její schopnosti. Navíc, tvá matka si ji oblíbila, takže...je to plus. *Podotkl Kayn.* /Chyběla jsi mi./ *Vyslal k Elise myšlenku.*
Tvoje práce? Hm slušná. *Uculila se na Kayna a chvíli si jeho práci prohlížela, načež pak mrkla s úsměvem na Mordreda. Pak si sundala plášť a lehce pokývala hlavou.* Jo cesta byla v pořádku, docela rychlá, řekla bych. *Mrkla a jakmile uviděla vejít Elisu, úsměv z tváře jí zmizel, ovšem hned se zase objevil, když viděla i někoho nového.* Ona? Pokud vím, nějak se jmenuji, tak mi tak laskavě říkej. *Ušklíbla se na starší vílu, ale pak si jí už nějak nevšímala, spíše jí zaujalo kdo byla ta neznáma.* A kdopak jsi ty? *Optala se Cali zvědavě, zatímco se sladce culila od ucha k uchu, mezitím co poslouchala co Kayn říkal.*
*Stále nedokázala brát Calipso jakkoliv vážně. Nicméně měla ohledně ní rozporuplné pocity, jelikož byla mladší a do tohohle stavu jí uvedl Kayn s jejím bratrancem. Mírně si zamručela při rekapitulaci, že tohle je vizitka jejich blízkých, ale rychle jí přivedl Kayn do reality. Pohled spojila s tím jeho a na tváři ji pohrával mírný úsměv* /Ty mě také. Znovu bychom si na sebe mohli udělat nějaký čas./ *Navrhla směrem k němu. Taisia si mezitím prohlížela mladší vílu* Taisia.... Taisia Borrgia. Dcera zde Elisy *Poukázala rukou ke starší víle, které úsměv hned spadnul z tváře. Rychle poznala, že matka s největší pravděpodobností nemá ráda ani tuhle vílu, takže tam musela být nějaká krutost, ale matčin vkus jí byl lhostejný.* /Očividně se s matkou už znáš/ *Vyslala dívce do hlavy a potutelně se usmívala. Někdy šla proti tomu, co matka nechtěla. Bylo to vzrušující balancovat na té hraně a zakázané ovoce nejlépe chutná.*
*Kayn se na Cali jen podíval, sjel si ji pohledem od hlavy až k patě, kývl na souhlas a pak se zlehka ušklíbl nad tím, jaks e čertila.* No, možná by ses měla uklidnit, přeci jen, dejme tomu, nejsme tu, abychom dělali zle, že? máme spolupracovat. *Připomenul a tak nějak okomentoval i Caliino nevhodné vystupování proti Elise. Pak už se otočil na svou vílu.* /Počítám s tím, že až tu skončíme, nechám si tě na pár hodin pro sebe. Klidně pár dní./ *Vyslal k ní a u toho si skousl ret. Pak si ale odkašlal.* No, když sjem se tak hezky seznámili, tak můžeme asi začít. Čekám ještě na jeden, ehm, Mordredův objev, dorazí později. Zatím můžeme začít bez ní. Takže... *Pronesl a pak se podíval na Elisu.* Asi to nechám na tobě, ty ji znáš nejlíp. Potažmo na to Mordred, který zná sídlo, návyky, časové rozvrhy, povahu. Přeci jen, byl tam dost dlouho. *Otočil se pak na Mordreda, který pouze přikývl.*
Jo jasně, v klidu. *Mávla jen lehce rukou nad slovy Kayna. Ona Elisu neměla v lásce a nehodlala to nijak skrývat, bylo jí v celku jedno, jestli to jemu vadilo. Proto už se dál ani k tou nevyjadřovala a na Elisu se už ani nepodívala, za to její pohled pak na neznámou, která se jí představila jako její dcera.* Těší mě, Calipso. *Pronesla směrem k dívce a sjela si jí odshora dolu, než se pak uculila, jakmile uslyšela její myšlenku, jen přikývla, než se k ní mírně naklonila.* Ano, ale raději bych neznala. *Zazubila se sladce a pak už pozornost teda věnovala opět Kaynovi, sledovala je a čekala, co se bude dít.*
*Rozhodně se nemohla ubránit tomu, kdy mírně zrudla ve tvářích jen při pomyšlení, co Kayn s ní hodlal dělat* /Jen, abys pak nelitoval, když tě dostanu pod sebe. To už pak budou opravdu dny.../ *Věnovala mu dravý pohled, jelikož se nehodlala v tomhle ohledu držet zpět. Byla navíc ráda za jeho zastání vůči mladé, drzé víle, kterou i přesto přehlížela a snažila se vše brát profesionálně. Dokonce i Mordreda brala vážně a hodlala s ním spolupracovat, což bylo překvapující i pro ni samotnou* Ohledně matky toho tolik nevím. Vždy jsem se držela spíše s otcem, ale mohu s klidem říci, že není neustále po boku svého muže. Chodí na lov. Ve většině případů to ona donáší do panství nějaké mladé víly nebo civily. Ráda chodí do světa lidí... Kdysi to bylo každý čtvrtek, ale matka je sám chaos a často plány mění. Mordred jí zná lépe než já. Byl pro ni jako syn, co nikdy neměla. *Dodala a tím si do něj nechtěla rýpnout, jen oba věděli, že to tak bylo a byl upřednotňován před Elisou.* Už nyní věřím tomu, že Murax není jediný pod vlivem matky. Nikdy nespoléhala jen na jednoho... *V panství bude jistě ještě nějaká spojka* A nyní si objevila ji.... Calipso. *Dodala i jméno. Taisia začala brát tohle posezení vážně, jelikož šlo i život její matky, kterou nade vše milovala. Ráda ji škádlila, ale nikdy by si pro ni nepřála nic, co by jí mohlo jakkoliv zranit a právě proto byla i zde.* /Je svéhlavá, ale dobrá... Nicméně nemusíš ji mít ráda hlavně, že mě nesoudíš podle matky/ *Dostala se ještě potutelně do hlavy mladé víly. Hodlala zkoušet o tom žádná. Jako její matka, tak posteli nikdy neřekla ne.*
*Nad výrokem Cali se jen zlehka zamračil, nevěděl, o čem mluvila, ale hádal že jí asi někdo poslal myšlenku. Pak obrátil pozornost k Elise.* /Moc rád tě nechám, abys mě dostala pod sebe./ *Vyslal jí pak. Musel se ihned ozvat.* Napadla mě nehoda při lovu. Ovšem, víme, že dobře bojuje. Nebylo by to jen tak. Pokud i dobře slyší, což jistě, když loví, má zbystřené smysli...to bych asi úplně nevolil. *Okomentoval zběžný návrh. Pak se zadíval na Mordreda, který se ušklíbl.* Ach ano, možná to tak působilo, že mě bere jako syna, ale to teprve po těch dlouhých letech mučení a znásilňování. Až tehdy jsme se o jejich panství dozvěděl spoustu, což určitě využijeme. každopádně, zmínila jsi lidský svět. Sám vím, z dlouhodobého hlediska že víla, jež žije více na dvoře, je pak ve světě lidí dost slabá. Nabízí se možnost proto zabít ji až bude mimo dvůr. Nějak ji donutit zůstat mimo něj, aby se vyčerpala světem lidí. *Navrhl bělovlasý fér. Pak se podíval na Cali, stejně jako Kayn, jež se ujal slova.* Ano, a vzhledem k tomu, že Cali zná svět lidí jako své boty. můžeme zatím kalkulovat s tím. *Podotkl.*
*Poté, co pro ni nechal poslat Mordredův sluha, známý, nevěděla přesně a bylo jí to jedno, byla odvezena na zimní dvůr. Spokojeně sesedla z koně a ušklíbla se.* /Hm, zvláštní, žiju docela dlouho a tohle místo jsme ještě nevykradla./ *Pomyslela si a následně na to tedy následovala mladíka, jež ji přivezl. Na sobě měla dlouhé až po zem černé, teplé šaty z několika hedvábných vrstev, sukně se lekla jako měsíční obloha. V pase měla lesklou, černou stuhu a přes místo na hrudníku, kde byla ňadra, stříbrné ozdoby laděné koženými pásky. Přes ramena měla hozený černý plášť s bílým kožíškem u ramen. Vlasy si volně rozpustila, oči podtrhla černou linkou. Nechala se dovést až do místnosti, kde se pak na všechny usmála.* Cali! ty jsi tu taky? Hah, Mordred tě ani nezmínil. *Rýpla si a pak se podívala na bělovláska.* Mordrede, drahý! Ty vypadáš! Sladce! *Dodala a přistoupila k němu, doslova obešla Cali a vtiskla mu polibek. Dostalo se jí zavrčení, ale fakt že jí dlaní stiiskl pas jí jasně říkalo, že mu to nevadí. pak se odtáhla.* ty budeš Kayn, že jo? Mordredův páníček, a vy, my se neznáme. *Přicupitala nejprve k Elise.* Nerisssssa. *Protáhla dlouze písmeno s a udělala na ni psí oči, zatímco k ní podala dlaň.*
*Cali se lehce pousmála, když opět slyšela slova Taisiy, ale místo odpovědi se jen uculila, hodlala si s ní promluvit až pak, ne teď, když se mělo zdá se řešit něco vážného. Proto víle vedle sebe věnovala jen mrknutí a pak se zaposlouchala do toho, co se probíralo. Že šlo o matku Elisy jí došlo hned i to, že se jí chtějí zbavit, což se Cali zamlouvalo, přece jen tohle byla činnost, kterou po sexu dělala moc ráda. Jakmile se pak na ni upřel pohled uculila se.* Hádám, že bude třeba vzít asi matičku na pořádný výlet do New Yorku, nabízí se dost možností, kde ji vzít a unavit jí. Nakonec nebude chtít ani odejít. *Pronesla mladá víla, za tu dobu město znala moc době a tím, jak se tam potulovala i teď, měla dost míst prolezlých. Chtěla pak ještě něco říct, ale to už viděla Nerissu, mohla tušit, že to bude ona, když se řekl Mordredův objev.* Ale Nerisso, a ty jsi tu taky, páni. *Zazubila se na ni, ovšem když pak zamířila k Mordredovi, pohledem uhnula opět na Kayna a ostatní.*
*Už se těšila, až konečně všichni odejdou, ale teprve tahle debata začala. Zhluboka se nadechla, když se Mordred zmínil o jeho týrání. AŤ už byl jakýkoliv a ať ho mohla nenávidět jakkoliv, tak stále to byl kdysi kluk, kterého někdo zničil a za to matku nenáviděla. Sepnula zuby k sobě a pevněji stiskla ruku Kayna na důkaz, že je naštvaná.* To zní rozhodně jako jedna z možností, ale matka na lov nechodí úplně sama, co si pamatuji. Bude mít sebou ještě nějakého sluhu, který kontroluje její oběti a nebo jí je vybírá nicméně snad nebude tak velkou překážkou a dostat ji ve světě lidí bude jedna z nejlepších možností *Souhlasila s ním, ale to debatu narušila nová osoba. Prohlédla si ji zřetelně a mírně přivřela oči. Nelíbila se jí, ale to tím, že o ní nesmýšlela v dobrém pokud takhle měla ráda jejího bratrance. Skenovala jí pohledem, než se představila a předstoupila před ní.* Hezké jméno *Odvětila suše a to se před ní dostala její dcera, která prudce novou dívku uchopila za ruku se kterou začala třást* Taisia a tohle je matka Elisa ne zrovna sdílná víla *Omluvila matku, kdy Elisa jen zavrčela stejně jako Calipso. Přeci jen Elisa a Calipso mají něco málo společného.* Ano Elisa de Rais Borrgia *Odtlačila svoji dceru bokem a chopila se ruky mladé víly* Calipso... *Odvětila hned v ten moment* Mé matce se líbíš, takže by ses mohla vnutit do její přízně a být tím poskokem, který ji bude vybírat oběti. *Navrhla náhle Elisa, jelikož si vzpomněla, že si tímhle její matka někdy i ověřuje loajalitu a zkouší schopnosti těch, co mají být po jejím boku.*
*Prohlédl si nově příchozí Nerissu, naklonil hlavu na stranu a chvilku si ji pozoroval. Působila mu poměrně podobně šíleně jako Cali, ale nemohl soudit, ne tak brzo. Obecně ale od Mordreda věděl, že normální není určitě. Pokynul ji na pozdrav. Pak se jal slova Mordred, který odkýval slova Calipso.* Ve světě lidí je zběhlá i Nerissa. Dalo by se to využít. Možná poslat Cali za matkou s tím, ať si získá přízeň, do toho nasadit Nerissu? kdo ví, ale svět lidí bych určitě využil. Možná nějaké kouzlo, které ji udrží na místě? lektvar? Nebo něco? Záleží, jestli zná někdo nějakého čaroděje? *To se ale ozval kayn.* Znám jednu čarodějku, ale ta by do něčeho tak velkého myslím nešla. *Podotkl. Pozoroval pak, jak vzala za ruku Cali a jen se nad tím podivil.* Jen se tam nemohu tak nějak zbavit špatného pocitu, že pokud se mUrax neozval a ty jsi ěmla být nejspíše už mrtvá,...tak co když jako první věc co udělá bude to, že jí proleze mysl? Myslíš, že jí bude věřit, když ví, že se pachtuje s Morrdredem a se mnou a já jme spojen s tebou? *Optal se pak Kayn s obavou.*
*Nad tím, jak se na ni Elisa dívala, trochu posmutněla, ale jen naoko. Proto se k ní natáhla.* Nebojte madam, já vás nezklamu! *Mrkla na ni a pak se koukla na Taisiu, jak se představila ,a zasmála se.* V pořádku, v pořádku. *Zavrněla. Pak se odtáhla, Stáhla si z ramen plášť, který hodila na postel a následně se posadila do křesla, jednu nohu si přehodila přes jeho opěrku a poté se spokojeně uculila.* O co že jsem přišla? Něco mi Mordred říkal, o tom, že máš šílenou matku, což mě mrzí. Já tu svou zabila když jsme měla první možnost a jak jsme teď veselá. Každopádně, pokud ti dělá těžkou hlavu, moc ráda ti pomohu zbavit se jí. *Přejela si jazykem po rtech. Pak ukázala na Mordreda.* Hoch má point. Svět lidí vyčerpává. A vyčerpá starší vílu. Na tom se nic nemění. *Pronesla uznale. Pak se zamyslela.* Existují ochranná kouzla mysli, zeptala bych se jedné čarodějky, které sloužím, je to taková....no, je fajn, řekněme, myslím, že by to zvládla. Je fajn být otrok nejvyšší čarodějky z Bronxu. *Ušklíbla se.*
*Nad Nerissou Cali jen lehce protočila očima, ale i nadále si nechávala na tváři svůj úsměv, občas koukla na Mordreda. Ovšem co jí překvapilo asi nejvíc byla Elisa a to, jak jí chytila za ruku. Spíše čekala, že jí vyškrábe oči nebo něco tomu podobně, ale rozhodně ne tohle, proto na ni jen pohlédla a lehce naklonila hlavu na stranu.* Pokud je to tedy tak jak říkáš a ona si mě opravdu oblíbila, pak pro mě nebude problém se k ní vnutit a udělat, co bude třeba. Najít jí vhodnou oběť dokážu už hravě a pokud bude třeba víc. *Pokrčila rameny.* Jsem pro každou špatnost. *Uculila se hledíc na Elisu, nakonec ale pohled věnovala Mordredovi.* Někdy není potřeba kouzlo, abys někoho někde udržel, stačí jen najít to správně místo, které daného jedince udrží samo, už jeho atmosférou. Stačí jen vědět, co v danou chvíli dotyčná osoba chce a dát jí to, rozptýlit jí tím pořádně. *Pousmála se, načež se pak zamyslela nad slovy Kayna, bylo pravdou, že ona neuměla skrývat své myšlenky jako oni, v tomhle byla jiná.* Po něčem se mohu podívat i já, aby mi do hlavy nevlezla. *Dodala pak ještě Cali.*
*Rozhodně byla pravda, že kdokoliv spojovaný s Kaynem už nebude pro matku, tak vhodným kandidátem.* Pokud by se matka nedostala do hlavy Calipso nejspíš by pochybovala o to více... Nicméně Calipso se zdá schopná vpustit matku jen tam kam ona uzná za vhodné tedy snad se nemýlím ve tvých schopnostech *Povzdechla si a vzdala, tak chválu poprvé té ženě, kterou opovrhovala, ale tihle lidé jako její bratranec a mladá víla, moc dobře ví, co a jak. Na druhou stránku opomíjela fakt, že je Calipso stále mladá. Taisia všem hlavně naslouchala a sama přemýšlela nad variantami* No mě babička nenávidí... *Nejspíš by byla už dávno mrtvá nebýt její matky, která ji chránila.* Nerissu, ale nezná ne? *Poukázala na možnosti mladá blondýnka a sama zbystřila při zmínce, že je Nerissa něčí majetek* Wau... *zašeptala koketně a ohlédla se zpět ještě na Calipso* /Opovaž se s některou z nich něco mít!/ *Uslyšela přísný tón své matky* Však je nenabaluji *Ohradila se nahlas na Elisu, čímž ji hned vyvedla z míry.* Nehledě na to, že jsou taky tvůj typ. Minimálně tahle. *Poukázala na nové příchozí, ale to už dostala pohlavek od Elisy, která kdyby mohla, tak ji vyvede z místnosti, jak tuhle debatu dehonestuje.* Zpět k tomu, že vy dvě můžete být klíčem k našemu problému *Dodala vážně Elisa a snažila se tak přejít slova své dcery.* Od doby, kdy držíš jen s jedním mužem nejsi tak odvážná *Zašeptala si pro sebe Taisia, ale zároveň ne tak potichu, aby jí neslyšeli* Nic proti matka nevypadala nikdy štastnější než nyní *Omluvila blondýnka svá slova ke Kaynovi*
Ta? *Vydal ze sebe ihned Kayn když mu došlo, že myslí Maddie.* Ne, tu ne. Znám ji. Neriskovala by možné nepřátelství mocného, férského rodu, kdyby se přišlo na to, že v té smrti nějak jela taky. Věř mi. *Apeloval na Nerissu. Pak ale musel vstoupit do toho, co říkala Cali.* Ne, na to bych nesázel. Cali je dobrá, ale pořád se učí. Nemůžeme riskovat to, že jí dáme na bedra takový úkol. Když už, tak ať s ní jde i Nerissa. Je starší, v tomhle zkušená, jak Mordred říkal. *-Podíval se na bělovlasou vílu. To už jí věnoval pohled i Morded.* Jde vidět, že o vílách ze zimního dvora ještě tolik nevíš. Tohle nejsou bytosti, které se nechají snadno unést krásou místa. Ty se ti na to vykašlou. A pokud je tam budeš chtít držet vlastní vůlí, bez zajištění se ochranným kouzlem, tak jsi naivní. Byla by jsi hned na ráně, hned podezřelá a hned by se vše pokazilo.* Sjel Cali Morded. Kayn se pak opět na Cali zadíval.* Musí to být spolehlivé. Mordred půjde s tebou. *Dodal ještě poté. Pak se zadíval na Elisu.* Moje milá, jsme rád, že v ní vkládáš důvěru. Ovšem Calii je dryáda. neumí nic co se týče manipulace mysli. A je jí teprve přes dvacet, proti věku tvé matky...nemá šanci. *Povzdechl si pak. Nad tím co řešila Taisia a Elisa se nevyjadřoval. Až na poslední větu mladé víly.* V pořádku, to jsem si vzal za osobní úkol, dělat jí šťastnou, ale ted není čas na cukrování, ne? *Odmlčel se pak, ale i tak na Elisu mrkl.*
*Neri poslala Calii vzdušný polibek a když pak zmerčila džbán a sklenky do počtu na stole, jala se jít nalít. Pak rozdala všem, pokud si vzali, pokud ne, zbytek dala na stůl a sama se napila a sedla si zpět. Sledovala počínání mezi Elisou a Cali, a tak nějak se nevyjadřovala, zatím jen poslouchala, dokud se pak Taisia obdivně nevyjádřila k tomu, že někomu patří.* Občas je to nuda, ale ze sta let už mi chybí jen pět, a pak adios. *Hvízdla nadšeně.* Ane, mě nezná, ale jak tak posloucám a co vím, jestli je to psychopatka, tak jak mě pozná, tak si mě oblíbí. *Mrkla na souhlas a pak už poslouchala, co říkal Kayn.* Můžu jí být nápomocná, Cali, myslím. Nebo spíš, ona může být nápomocná mě. Přeci jenom, jestli je takhle mladá, tak si říkám že její jediná role v tomhle všem by měla zůstat u toho, že si jí Elisina matka oblíbila a ona by mohla něco vyšpehovat. Je jasně pochopitelné, že dávat jí větší úkoly a vkládat další naděje by nebylo rozumné. *Zhodnotila taky tak Nerissa.*
*Víla Elisu sledovala.* Jsem nymfa, neovládám takhle svou mysl, pokud nějakou manipulaci ovládáme, pak je to ta magická, kdy lidi prostě očarujeme iluzí. Ale co se týče mysli, to je spíše vaše parketa. *Sledovala jí, byla lehce vyvedená z míry, přece jen takové chování od ní nečekala, ovšem nakonec to připisovala jen dané situaci a tomu, co se projednávalo, věřila, že když domluví, opět budou na sebe jen vrčet. Chvíli pak sledovala i dění mezi ní a její dcerou, což jí i lehce pobavilo, jakmile slyšela slova Taisy, jen se usmála, ovšem nakonec přece jen zvážněla. Na Mordreda se zamračila, nelíbilo se jí, jak s ní jednal a že jí sjel, ale nechala to tak.* Fajn, půjdu tedy s Mordredem. *Pohlédla následně na to na Kayna a poslouchala dál.* Jsem sice mladá, ale ne marná, učím se dost dobře, kdyby ne, asi bych tu ani nebyla a asi mě k něčemu potřebujete, ovšem nelíbí se mi, to jak mě podceňujete jen díky mému věku. Neumím si manipulaci mysli, to je pravda, ale dokáži si získat tvou matku a dokážu být nápomocná i víc. *Zamručela, pohledem ovšem visela na Elise.*
*Úplně vypustila fakt, že je víla, tak mladá a rozhodně souhlasila s Kaynem hned na to, že její slova nebyla tak moudrá přesto vše Nerissa už působila jako zkušenější a tudíž ty dvě by mohli tenhle nelehký úkol zvládnout ve dvou* Je pravda, že i mě se dokáže dostat do hlavy někdy... *Její matka byla brav§rní v tom vychytat chvíli, kdy člověk nemá tolik pozornosti *Svůj pohled propojila s tím od Calipso* Nepodceňují tě... ani já ne... kdyby ano chovám se k tobě jinak, ale nebezpečná svým způsobem jsi i pro mě a to jsem o dost starší *Stále byla Calipso mladá víla, takže nedokázala být tak hnusná vůči její osobě, jak by chtěla. Měla ten mateřský pud a šlo se ho těžko zbavit.* Mordredovi do hlavy nepoleze a třeba byste vy dva mohli hrát milence o to více to matku nebude táhnout k tomu nedůvěřovat jí. *Dodala a Taisia jen založila ruce. Ráda odlehčovala situace, ale nyní se jí to nijak nepodařilo tedy dokud nepromluvil Kayn k její matce, která byla zjevně vyvedená znovu z míry, ale v dobrém.* Jistě, jistě *Mávla rukou na ty dvě hrdličky, ale Kayna brala vážně a neodvážila se vůči němu cokoliv říci. Věděla, že přízeň Kayna je pro ni dost důležitá pro klidný chod a navíc se jí ten maník líbil chováním* Já tě tady nepodcnuji! *Vyhrkla ještě Taisia.* Jen je to složitá situace... Mohla bych tě něco naučit jsem jen dobrá jak má matka ne-li lepší *Věděla, že nad Elisou už dávno je a dokázala by ji přemoc, kdyby chtěla, ale také to bylo tím, že matka vůči ní nikdy nejela na sto procent.*
To je právě to, pokud se ti někdo bude chtít dostat do mysli, nemáš se jak bránit. *Povzdechl si Kayn a promnul si obličej. od Nerissy i vzal pití, sedl si na zem, opřels e o pelest postele a napil se. Pak se opět podíval na Cali.* Já neřekl, že jsi marná. Jen že jsi mladá a učíš se. A tohle je velké sousto, které když uděláme chybu, tak jsme mrtví. *Odfrkl si poté fér. Mordred pak přikývl, ale na druhou stranu se zamyslel. *Ví, že city nedisponuji, myslím, že termín hračka by byl asi lepší a tvá matka by jej vzala lépe. *Podotkl poté. Nad tím kayn kývl na souhlas.* To by určitě šlo. Jiank, co se týče Nerissy...klidně ji vezměte se sebou. Něco jako trojka určitě není nic, proti čemu by byla, nebo jo? *Koukl na Elisu a Mordreda, který jen zavrtěl hlavou, jakože měl Kayn pravdu.* Myslím, že by mě přivítala jako hrdinu. *Podotkl.*
*Všechny polsouchala a když pak zmínili, že by mohla být druhou Mordredovou hračkou.* No, když mě u toho žabka nesežere, tak proč by ne? Každopádně, myslím, že by to byl určitě dobrý způsob vylákat ji na svět lidí. přeci jen, Mordred, Elisina matka, při uvažování o tom, že by mohlo něco vést k orgiím si myslím, že by na to kývla. Nepředstavuj si to živě. *Mrkla pak na Elisu.* Pokud pak budeme dobře zařízeni tam, můžeme ji v New Yorku někde lapit. Znovu bych nadhodila tu věc s Maddie. Je to schopná čarodějka, znám ji již dlouho. Jen nevím, jaká by byla cena, hádám ale, že tu by si splatila ta, pro kterou to vše děláme? *Koukla na Elisu.*
*Ač nerada musela uznat, že pokud šlo o její mysl, neměla si jí jak bránit, což docela proklínala, že nedisponuje i tímto. Ještě chvíli hleděla na Elisu a poslouchala její slova, než se otočila na Taisiu a přkývla.* Pokud mě něco naučíš, bude to pro mě jen plus k dobru, proto touto nabídkou určitě nepohrdnu. *Usmála se na vílu a když slyšela nápad Elisy, jen lehce zavrtěla hlavou.* Souhlasím s Mordredem, termín hračka je mnohem lepší a sežere to víc, jak milence. *Pronesla a svůj pohled nechala na bělovlasém férovi o trochu déle, načež se na něj sladce usmála. Pak se podívala na Kayna. Neměla v plánu nechat je všechny zabít nebo snad udělat chybu, spíše naopak, měla velké odhodlání v tom pomoct a udělat cokoliv. Šlo přece o zákeřný plán a to se jí zamlouvalo.* Žabka si to ještě rozmysli. *Mrkla směrem k Nerisse, ale dál se už nevyjadřovala, jen si vyslechla co kdo ještě říkal.*
Rozhodně bys byl pro ní hrdinou o tom nepochybuji má o tobě vysoké mínění a představy *S tím souhlasila, jelikož se matka nikdy netajila tím, že Mordred pro ní zklamáním nebyl na rozdíl od ní, která její rodině nosila údajně jen hanbu a složení tří psychopatů zní něco, čím matka nepohrdne a ba naopak uvítá v domě.* Hádám, že zvrhlosti, co si pro Vás přichystá nebude žádný problém... To znamená pozřít oběti a dělání zvěrstev *Dodala. Sama si sklenku předtím vzala, ale hned byla prázdná. Potřebovala nějaký alkohol na posilnění a šla si ještě dolít ke stolku plnou sklenici, kdy byla ke všem zády, ale poslouchala.* Jsem ochotná udělat obchod s kýmkoliv pokud to znamená smrt mé matky a bezpečí mých blízkých *Odpověděla tím Nerisse na její otázku ohledně toho, zda by byla ona ta, co splatí tenhle dluh. Čarodějky nebyly odlišné moc od víl, co se týkalo škodolibosti, takže neočekávala, že by to bylo něco příjemného pro ni samotnou už jen to, že někomu bude zavázaná jí nedělalo moc dobře.* Žabka je horzné oslovení *Dodala k těm dvěma a usrkla z vína. Taisia se tetelila jen při pomyšlení, že bude moc Calipso pomoci.* Beru! Ještě něco v čem máš nedostatky? *Otázala se Taisia drze ke Calipso zatím, co jen Elisa protočila oči.*
*Mordred se jen culil kolem sebe, nakonec si i on s pitím sedl do křesla vedle Nerissy.* To se mi bude líbit. Navíc, ty už stejně moje hračka jsi. *Mrkl na Cali, snad aby jí připomněl její místo, než se zadíval na Nerissu.* No, a ty si vyzkoušíš, jaké to je. *Zavrněl spokojeně a sjel si ji svůdným pohledem od hlavy až k patě. Kayn se pak jen nadechl ke slovu a zavrtěl hlavou.* No fajn, tak v tom případě, to myslím, že zní dobře. Co se té Maddie týče, to je na Elise. Já jen mohu říct, že je pravda, že je mocná a schopná. jen její ceny jsou...netradiční. Ale je to na tobě. *Nechal zodpovědnost na Elise. Když se pak rozhodla, kývl na souhals.* Dobrá, jak to půjde, vezmu tě za ní. *Pronesl, ale popravdě se na to moc netěšil.* No, to bychom tedy měli. a v závislosti na tom, co chceme tedy s Maddie řešit? *Optals e poté. *Musíme mít nějaký plán, s čím za ní jít.*
Náhodou to k ní sedí. Žije občas ve vodě, občas na souši a občas je slizk....však víte. *Ušklíbla se Nerissa. Když pak Mordred řekl to s tou hračkou, jen vykulila oči a plácla si ruku před pusu, pak se na něj ale podívala.* Hmmm, dáš mi vodítko, taťko? *Zavrněla svůdně, než se pak otočila na Kayna.* Můžete mě vzít se sebou! Třeba mě ráda uvidí, i když...ne, raději to nechám na vás, já se u ní mohu zastavit kdykoliv jindy.* Inu, dobrá...a co pak? Chtělo by to nějaké místo, nevím, navrhla bych ocelárny, nebo staré zřícené budovy, tam je železa, co ej obnažené dost, jen bysme to odnesli všichni. *Poukázala na fakt, že víly jsou všichni.* Leda si od Madds vzít nějak lektvar, co by spíš nás ochránil před vlivem a její mámu vyčerpal.
*Calipso se uculila a oči se jí rozzářily.* Tohle určitě nebude problém, ba naopak, ještě si to užiju. *Což byla pravda, od doby, co žila s Mordredem a co jí užil, jí ukázal už dost věcí, které pak dokázala i sama provést, někdy i vylepšit, když jí zrovna něco ještě napadlo. Natáhla se pro sklenku a pitím a lehce se opřela o stůl, jež stál opodál, pak se konečně napila.* Hm, netuším, ale můžeme o tom když tak diskutovat později. *Zazubila se na Taisiu. Pak se otočila k Elise.* Já to nevymyslela, ale Nerissa a myslím, že sama je slizká dost, viď zlato. *Mrkla na jmenovanou a teď to byla ona, kdo k ní poslal vzdušný polibek a usmála se, načež se odrazila od stolu a došla k Mordredovi, přičemž se mu posadila do klína.* Já moc dobře vím, co tvoje jsem brouku. *Nahnula se a políbila jej, než se pak odtáhla a sedíc mu nadále v klíne se napila.* V New Yorku je jedno místo, kde je dost železa, aby jí to oslabilo. Jak už řekla mrška, jde o starou továrnu na výrobu železa, kterou kdysi zavřeli, ovšem civilové si v tom udělali, jak to říct, doupě neřesti, v temných zákoutích města dost vyhlášené a nobl i když to tak nevypadá. Pokud má ráda zvěrstva a neřesti, nebylo by tohle to místo, kde ji nalákat?
*Elisa sledovala "nevinnou" přestřelku mezi Calipso a Nerissou, kdy si hodně rychle uvědomila zase, jak moc jsou obě zkaženě a zapila to raději vínem.* Vím, co tam je... *Dodala k bývalé železárně a hned na to se znovu napila a hruběji položila sklenku na stůl div se nerozbila* Ale už tam nechodím. *Musel ji vystačit Kayn, i když její apetit byl stále dost silný a potřebovala ho někde ventilovat, takže jen při pomyšlení orgií vnímala chvění v těle, ale Kaynovi by nikdy takhle neublížila a raději se snažila zajít chuť. Žila ve světě lidí dost dlouho, aby i dost oslabená užila sexu, jak jen se dalo, ale to byla minulost.* Takže... *Posadila se na stů, aby dala nohu přes nohu.* Měli bychom koho pošleme a plán se posune dál, až budeme vědět něco o té čarodějce tedy spíše o jejich službách, které já moc neovlivním a mohu jen vyjednat, co bude v mých silách *Tyhle slova směřovala hlavně na Kayna, že ona není ta, co by měla otěže v rukou, ale právě zmiňovaná čarodějka, kterou potřebují. Taisia mezitím jen tiše poslouchala a sledovala Calipso na klíně jejího strejdy.* Já bych potřebovala zase lekce od tebe strejdo *Poukázala rukou na obě dámy, které měl omotané kolem prstu, ale Elisa se do toho hned vrhla, aby změnila téma.* Má matka jistě půjde kamkoliv kde to znamená sex a plno energie z civilů *Dodala.*
*Kayn se zamyslel.* Jo, myslím že vím. Nebylo to ta, kde tě drželi ti vlkodlaci? *Podíval se k Elise.* Pokud to není ta, tak tahle alespoň víme kde je a dalo by se tam dojít, od města o není daleko, kde že je přesněji ta, o které mluvíš ty? *Optal se Cali Kayn, když se na ni zadíval. Nad tím, jak do sebe rýpali s Nerissou raději nevnímala nijak se k tomu nevyjadřoval. Nad tím, co řekla Elisa si odvodil, že to asi skutečně to místo bylo. Pak na nii kývl.* Jak jsme řekl, vezmu tě k ní, ať si to vyjednat nějak můžeš. Ale budu tam s tebou. *Podotkl pak.*
*Mordred se ušklíbl, zadíval se na Cali, pak na Nerissu, pak zase na Cali, když jej políbila, tak jeho opětovná reakce byla vlahá, skoro žádná. Pak se natáhl k Nerisse a začal jí něco šeptat do ucha, přičemž jí dal pár pramínků za ucho. Nerissa se u toho začala jen tiše chichotat. Pak zlehka bouchla Mordreda do ramene, zadívala se na něj, kývla na souhlas, načež se zadívala upřeně Calipso do očí.* Promiň, říkala jsi něco? *Optala se jí, zatímco Mordred se zadíval na Cali.* Dovolíš? Popadl ji za boky, postavil na zem, pak své křeslo přisunul o něco kousek k Nerisse, zadíval se na Cali, sjel si ji pohledem, pak nadzvedl obočí, odfrkl si, jednu paži si přehodil přes opěradlo Nerissiného křesla a zadíval se střídavě na Kayna a Elisu.* Taky o pár místech vím, kolem NY toho je dost. *Zmínila pak ještě Neri. Mordred nad otázkou Taisii nadzevdl obočí. *Ode mě? *Optal se.*
*Jakmile jí Mordred postavil a začal se věnoval raději Nerisse, nasadila Cali jen úsměv a ne moc milá slova, jež chtěla na její adresu říct, nechala vymizet. Jen se jí zahleděla do očí a úsměv rozšířila.* Ano, ale nebylo to nic důležitého, alespoň ne, co se týkalo tebe. *Pokrčila rameny a zrak od ní odvrátila, stejně jako od bělovlasého muže. Otočila se na Kayna a Elisu, na kterou pohlédla jako první.* Věř mi, jestli půjde právě za sexem a energii, pak je to pravé místo. I když zvenčí budova vypadá otřesně, uvnitř je to pravý opak, ovšem co se železa týče, konstrukce je nedotčená, nijak nezastavěná, jak uvnitř tak zvenčí a jo je to síla, být tam třeba jen hodinu. *Sama to zažila na vlastní kůži. Proto věděla o čem mluvila.* Ovšem uvnitř je to dost nobl, je tam plno alkoholu, sexuchtivých lidi oddávajícím se různorodých praktikám a ta energie, čistá, silná, naprostá dokonalost. Navíc dovnitř se jde dostat snadno, když víš jak. *Zazubila se, měla přece jen svoje malé cestičky.* Sehnat kartu, která slouží jako heslo pro vstup, je pro mě už maličkost, když vím, u koho jí hledat. *Uculila se sladce.* A není to ani daleko, takže se tam dá také dost dobře dostat. *Odpověděla tak i Kaynovi, nakonec se postavila vedle Elisy a opřela se o stůl na kterém na seděla.* Minule se mnou chtěla tvoje matka něco probrat v soukromí, třeba se k tomu bude chtít ještě vrátit a třeba to bude něco, co pomůže se k ní víc dostat.
*Musela se pousmát nad nevraživostí mezi Calipso a Nerissou. Bylo to více než uspokojující divadlo pro ni samotnou.* Tam, kde jsem byla vězněná to byla stará benzinka... *Nerada vzpomínala na ty chvíle, kdy ji týrali a dodnes měla ještě nějaké šrámy i na duši z toho, co vše si musela protrpět. Instinktivně se posadila ke Kaynovi.* Pokud si přeješ být po mém boku, když budu jednat s někým, kdo mi dokáže zavařit stejně jako jiná víla... nejsem proti. *Rozhodně jí Kayn byl schopný zastavit od nějaké hlouposti, jelikož by zaprodala klidně duši, jen aby všichni byli v bezpečí, které miluje. Taisia si vzala sklenku vína a chvilku jí jen pozorovala, než se začala věnovat jejich konverzaci. Prohlížela si odstrčenou Calipso, kdy vzala i karafu s vínem a popošla k ní* Víno? *Rozhodně se s alkoholem ignoruje vše lépe.*
*Nezaujatě sledoval dění mezi Mordredem, Cali a Nerissou a nakonec se zadíval na Cali, jež pak promluvila.* Není to daleko odkud? *Optal se poté.* Nu, dobrá. Pokud je tam tedy hodně železa, může to znamenat to, že hodně víl se tam nepohybuje, předpokládám. Pokud ucítí, že to je místo, co ji bude vyčerpávat, nepůjde tam. Hlavně musíme dát pozor. Víly se sexem nabíjí, tedy, některé to tak mají, že při něm čerpají svou energii. *Podíval se letmo na Elisu a usmál se.* Nechceme úplně, aby se z ní stala nabitá, časované bomba. *Podotkl nakonec.* Proto bych navrhoval místo, které ji spíše vyčerpá, než přidá jakkoliv energii. *Podotkl poté na detail. Poté se podíval na Eliisu.* Neboj se. Jak říkám, trochu ji přeci jen znám, takže by snad neměl být problém. *Podotkl.*
*Nerissa se jen vítězně ušklíbla, když od sebe Calipso odehnala. Pak už ale nevěnovala Mordredovi pozornost, zaposlouchala se do dalších slov.* Kayn má pravdu. jestli je to místo plné neřesti, tak i přes to, že tam bude železo to bude jako nabíječka. To bych se asi taky bála riskovat. *Zmínila a pak se podívala z Kayna na Elisu.* No, nevím, jak dlouho ji sloužíš, ale říkáš že trochu. Mluvíš jako, že to není moc dlouho. Já jsem jejím otrokem devadesát pět let. Proto navrhuji to, že s ní mohu být po boku já. Přeci jen, Maddie má své kličky, má své způsoby dohod, pochybuji že bys věděl, jaké jsou výhodné a jaké ne. Víš jaké má kontakty? S kým spolupracuje? Aby se pak nestalo, že se Elisa upíše k dělání ještě většího zla s většími lidmi. *Pokrčila Nerissa rameny.*
*Cali je pozorovala a poslouchala, přemýšlela nad tím vším, nakonec se podívala na Taisiu, která se k ní postavila, víla se na ni pousmála a přikývla.* Dám si, proč ne. *Zazubila se na ni, chvíli jí pozorovala s lehce nakloněnou hlavou do strany, než se pak zase otočila na Elisu a Kayna.* Ne není to daleko a víl jsem tam potkala málo. *Pronesla.* Navíc je to i bar a klub, až dole ve sklepení se dějí orgie, ale pokud to není to co hledáte, pak mě napadá ještě jedno místo. Stará ocelárna v přístavišti. Občas se tam schází mladí, aby si něco šlehli nebo si dali trochu alkoholu, ale to je tak všechno. Na vyčerpání je to dost a nemá se tam jak nabít. Musela bych jen vymyslet, jak ji tam dostat. *Pokrčila rameny a koukla na Kayna. Chtěla pomoc o tom nebylo pochyb, přece jen nedělala to z dobré vůle, ale protože měla ráda zákeřné věci.*
.
*Elisa se moc nevyjadřovala už jen z důvodu, že měli nějaké plány a chtěla si každého vyslechnout, než pozvedla ruku, aby stopla tuhle konverzaci a následně si založila ruku* Znám svoji matku. Miluje sex víc než cokoliv jiného a aspoň vím z části, že je opravdu moji matkou, ale energii jí to nedodává jako mě. *Vrátila pohled na Kayna* Je až moc stará a má svůj věk. Energie se jí nedostává tak rychle, jak si myslíme. Čím starší je tím je i hlad a touha po energii větší. Navíc jen to, že vejde do světa lidí jí dost vyčerpá, železo okolo a ještě k tomu pomatená mysl chtíčem jí udělá snadnějším terčem, než si myslíme. Souhlasím s železárnou plnou orgií. Bude snadnější ji tam dostat a nelze zapomínat na fakt, že nemůžeme lhát, takže netuším, jak by ji Calipso přesvědčila o druhém místě, kde nepůjde jen tak... Nevěří vám natolik, aby si místo neověřila. Jen, co zjistí, že tam není co stát a je to železárná plná zfetovaných děcek, tak už s vámi nikam nepůjde *Pověděla na rovinu.* Ohledně té čarodějky... Je mi jedno, kdo z vás dvou semnou půjde. Hlavně, když mi jeden z Vás pomůže. *U Kayna neměla pochyb, ale při pohledu zpět na Nerissu se mírně zamračila* Můžeme jít všichni tři. Důvěřuji více svému muži *V tomhle byla rozhodnuta. Taisia se zhluboka nadechla, než se ohlédla na Nerissu, Calipso a pak na Elisu.* Místo orgíí je ale stále nebezpečné... Možná bych měla něco, co by mohlo babičku vylákat do železárny plné zfetovaných děcek... Vždy si přála zabít mě vlastnoručně, takže kdyby se k ní dostala informace, že se na tom místě nacházím... *To už se ale Elisa napnula v těle jen při pomyšlení, že by se její dcera dostala do problémů.* Nepřipadá v úvahu *Zatrhla Elisa okamžitě.*
*Kayn poslouchal návrhy a pak se zamyslel, než koukla na Elisu a Calipso.* Teoreticky, ještě bych se vrátil k tomu co jsi říkala o lovech. Co kdybychom Cali, nebo Nerissu prostrčili na to místo, kdy by na lov jela ona s ní? Bylo by to možné? Že by si ji vybrala místo sluhy? jen si říkám, jestli to ale zase nebude běh na dlouhou trať, než si získá přízeň. Protože mi přijde, že tu haprujeme mezi dvěma návrhy. Mezi možností infiltrovat se, což by pak ale zabralo delší dobu, než bychom ji nějak společnými silami a pomocí informací zabili. Za další, je tam taky ještě možnost, že jí zabijeme tak, že ji Calii, Mordred a Nerissa někam prostě vylákají. Za další. Věc, co se nedomyslela. Nikdo nesmí vědět, že jsem to byli mi. Pořád, je to hlava vévodství. Pokud uvidí mě, pravděpodobně vyhlásí válku mému vévodství. Jelikož ví že Elisa je se mnou spojená, bude to tak či tak. Pokud pak někdo práskne, že Mordreda viděla na svobodě, tak to taky bude pěkný průser, protože se hned půjdou ptát jeho otce, který je, kde jinde než na mém dvoře. Cali a Neriissa nemají vazby. Proto by bylo lepší, kdyby, pokud by měl tvou matku někdo s někým vidět, mělo jít o ně. Nebo spíše, o někoho, kdo se tam neukázal se mnou a s Mordredem. Pokud se jí pak něco stane, krom Nerissy všechny důsledky padnou na hlavu našeho dvora. Bylo by to z bláta do louže, ztratili bychom přízeň, domov, útočiště. Musíme to domyslet tak, abychom s tím zvážili i důsledky našich činů. *Připomněl Kayn důležitý fakt a povzdechl si. Nad tím, že za Madds mohou jít všichni tři souhlasně přitakal.* Dobrá, to zní fajn. *Podotkl, zatímco se mu v hlavě začal formovat plán, plán který se mu začínal pozdávat. Proto s ním šel první za Elisou.* /Nesmíme lhát a Cali je nejblíže tomu, aby se k ní dostala, po Mordredovi, ale ten je až moc nápadný. Napadlo mě si Cali znepřátelit. Teď ji ponížit, znemožnit, vykopnout ji, naprosti ji odrovnat, říct ji, že stejně ničím nepřispívá. Ublíží jí to a nebude s námi chtít být. Mohu vzápětí zmanipulovat její mysl tak, aby místo touhy se nám pomstít nám spíše toužila dokázat, že má na to tvou matku zabít. Probudil bych v ní touhu, aby se k ní vetřela a sdílela to, že s námi skoncovala. Nelhala by, víly lhát neumí, a tvá matka by necítila podezření, že tam je Cali nastrčená. Až by si pak Cali získala důvěru, tak bych ji vyhledal, vše jí vysvětlil a jelikož už jí tvá matka bude věřit, budeme moc pokračovat dál v plánování. Co ty na to?/ *Vyslal k Elise myšlenku.*
*Nerissa si vyslechla návrh Calipso, který se jí zatím vcelku pozdával.* To je dobrý nápad, tak bychom to mohli udělat. Ale jak bylo řečeno, musí v tebe mít důvěru. *Podotkla a pak si tiše povzdechla. Následně na to si vyslechla Kayna a zamračila se.* Vidíš, to mě ani nenapadlo.. *Zauvažovala poté dívka, než se zadívala na Elisu.* Ráda tě k ní vezmu. No ale, možná bychom měli pomalu tedy spřádat řešení, nebo skutečně, upnout se na jeden z plánů. Dlouhodobý a pojištěný, nebo krátkodobý s rizikem. * Zhodnotila poté a zadívala se z jednoho na druhého a tak dále.* Madds můžeme zapojit do každého z nich. *Podotkla.*
*Calipso sledovala Elisu a poslouchala její slova, proto byla docela i překvapená, když s ní souhlasila. Zrovna ona. Dívka se na starší vílu jen lehce pousmála. Věděla, že by to nebyl špatný nápad dotáhnout tu starou rašpli tam. Navíc po slovech Elisy si byla jistá tím, že to byl přece jen dobrý nápad.* Pokud je to tedy tak jak říkáš, pak nebude problém jí do toho brlohu plného neřesti dotáhnout, jakmile se navnadí, bude to hračka. *Uculila se na Elisu a pak poslouchala Taisiu a nakonec se opět otočila na Kayna.* Lov také nezní špatně, pokud by to šlo, klidně jdu i do toho. V lovu jsem dost dobrá. *Pronesla Cali, přece jen to byla pravda, ovila od mala s otcem a nakonec se zdokonalovala i tady, zkušeností měla víc než dost, proto se jí i tenhle nápad dost líbil. Nakonec už jen poslouchala jeho další slova, ale do toho se nijak nevměšovala, neměla k tomu co říct. Na Nerissu jen letmo pohlédla, ale nijak si jí dál nevšímala, stejně jako bělovlasého féra.*
*Bylo zde moc možností a sama si nedokázala úplně vybrat, než si tiše povzdechla sama pro sebe, jenže to započal Kayn v její hlavě. Chvilku se koukala na něj a pak zrak odvrátila k zemi.* /Nedokážu jít proti ní takhle... Stále je mladá a není v mé povaze, abych nutila mladší víly ke zvěrstvu, ale protentokrát.../ *Zhluboka se nadechla, kdy se jí zvedl hrudník a podívala se zpět na Kayna.* /Nebudu činit nic, čím bych zastavila vaše jednání/ *Dala jim souhlas k tomu, aby se ke Calipso chovali, jak Kayn uzná za vhodné, protože plán to byl skvělý, ale ona nebyla tím, kdo by se snažil ovlivnit mladší víly. Kdyby byla čímkoliv jiným a nebo věkově jinde bylo by to jiné, ale viděla v ní opravdu mladou dívku se kterou si nechtěla zahrávat pro nekalé plány. Jediné, co tedy mohla učinit je nechat jim volný průběh v jejich šikaně k ní.* /Taisiu z toho vynech.../ *Nemyslela to ve zlém, ale znala její dceru. Pokud bylo potřeba, aby tomu Calipso uvěřila, tak i její dcera musela věřit tomu, že tohle bylo skutečné a ne sehrané. Jak ji znala, tak by Taisia nesouhlasila a pokoušela se tohle vše zastavit. Nevyjádřila se ani k jedné dívce, jelikož se připravovala psychicky na to, co má nastat.*
*Kayn se pak na Elisu letmo podíval, než tedy vyslal své myšlenky k Nerisse a Mordredovi, aby je informoval po tom, cos e pak bude dít. Hned na to se pak sám na Cali zadíval. Zvedl dlaň a zamračil se.* Ty už bys mohla zavřít pusu. Nepřinášíš doslova žádné racionální řešení. Nejprve naivní představy malého děcka, že by jsi jí mohla čelit, pak navrhneš dovézt ji na místo jako je sídlo neřesti, aby se nabila a teď řekneš, že jsi v lovu dobrá? nejsi. Tebe by k sobě na lov nechtěl nikdo, i já sám jsme rád, že chodíš loviit sama. Upřímně se divím tomu, že domů kdy něco dotáhneš. Tak by sis mohla sednout, zavřít pusu a poslouchat, jak se baví dospělí. *Zavrčel a díval se upřeně na Cali. To se na vílu zadíval i Mordred, který se na Cali taky zamračil. Následně na to se koukl na Nerissu.* Kayn má pravdu. Spolu to zmákneme, ty jsi starší, schopnější, než to dítě támhle. Každopádně, napadlo mě, jestli by ses nechtěla zastavit u mě? Mám vcelku pohodlnou postel, řekl bych.* Řekl Nerisse tak, aby to nebylo tak nahlas, ale aby to Cali slyšela.*
Nerissa ihned pochytila to, co k ní pak Kayn vyslal. proto se na Calipso po celou dobu jeho dívání koukala a smála se.* No hele, že by jí konečně někdo ukázal, jaká skutečně je? Neschopná, malá holka? Každopádně, pokud chcete, ráda ji nahradím. přeci jen, potřebujete někoho staršího, schopnějšího, kdo ví něco o bránění mysli? Tahle vaše štika jen těžko. *Sjela si ji pohledem od hlavy až k patě. Pak se zadívala na Mordreda, natáhla se a přešla mu prsty po hrudi.* Moxc ráda, zajisté. Nebude vadit, když s tebou vlastně Cali bydlí? *Přejela si jazykem po rtech.*
*Jen co Kayn začal mluvit, Cali se na něj překvapeně podívala. Sama se zamračila. Dítě? Vážně jí teď on i Mordred nazvali dítětem, které je neschopné? Od chvíle, co se k nim dostala, tvrdě dřela a dokazovala oběma doslova každý den, že to tak není, proto zprvu nepobírala, proč to říkal a mračila se na Kayna. Čím víc však mluvil, tím víc v ruce drtila skleničku, jenž si s pitím předtím vzala a nejen skleničku, cítila, jak se v ní něco pere, jak se v ní pere její magie, když v ní zuřivost rostla.* Nejsem žádné dítě, tak mi tak kurva přestaň říkat. *Zavrčela, ale to už slyšela i slova Mordreda to jí dopálilo ještě víc. Mohlo jí hned dojít, že ta mrcha jí má nahradit, měla chuť jí zabít, v tu chvíli, kdy se na Nerissu hleděla si tak moc přála, aby pohled zabíjel. Tiše zavrčela a v ruce jí praskla sklenička, která nejdříve zmrzla a pak se rozlétla na malé kousky. Nějak nečekala, že se k ní obrátí zády takovým způsobem. Možná to z části čekala i Mordreda, ale určitě ne u Kayna.*
*Elisa jen mlčela a nechala dění, aby nějak prostě šlo. Nebyla schopná se do toho sama angažovat, protože by nedokázala Calipso cokoliv říct. Taisia působila ještě více zmateně a dala hlavu do boku s mírně pozvednutým obočím na všechny.* Vidím, že muži svého slova se ozvali. Jeden ojíždí moji matku a druhému se to nepodařilo, tak ojíždí kdejakou babu a snaží se moji matku zabít... *Klopla do sebe víno* Čin, čin zlatíčka * dodala a nalila si další sklenku vína a zvídavě pokoukla na Nerissu.* Ale je fakt že je kost a oslnila by babču o tom žádná... *Ukázala prstem na Nerissu a koukla se na Calipso, která rozdrtila skleničku. Učinila pár kroků ke strýci.* Ledově klidná *Nadhodila.* Hele, hele, hele fakt se Vám zdá jako děcko? V momentální chvíli to nandala skleničce, která byla jistě cennější než moje hadry.* Matko řekni k tomu něco... Nebo ti přijde, že je ta holka snad neschopná? Mě teda ne. *Snažila se Calipso zastat a Elisa to chápala přesto vše jen pozvedla zrak a pronesla jednu větu.* Ke Calipso mám svůj osobitý názor, čehož sis jistě všimla. *To ale Taisia přikývla* Právě, že všimla. Vnímáš ji jakou mladou vílu a těch se zastáváš nebo ne? *Ohradila se.* Chápu tady sexy blondýnku, chápu i strýce a bylo by divně, kdybych snad o něm smýšlela, jako o slušném férovi a tvůj milý... no řekněme, že má pověst jakou má, ale ty taková nejsi přeci... *To už se, ale Elisa zvedla na nohy* Ponižuješ jí více než ti tři. Obhajuješ jí jako děcko! *Pustila se do ní Elisa a Taisia zůstala překvapeně stát, než sevřela čelist k sobě.* Nebo spíše se zastávám někoho, kdy vím, že to co tu melou za sračky není pravda. *zavrčela blondýnka. Právě proto nechtěla, aby Taisia věděla o co tu jde. Nedovolila by, aby se něco takového stalo.*
Nemůžeme si dovolit tady mít nějaké individua, co se teprve učí. Oproti nám všem, co tu jsou, dítě jsi. Dítě, co se učí. A nemůžeme si dovolit takové děcko hlídat. Mordrede, chápu, chtěl jsi to zkusit, ale sám musíš uznat, že ona to prostě nezvládne, jen se na ní podívej. Vždyť je tak moc....hloupá. *Zavrčel. Ačkoliv to mělo působit jako divadlo, pořád musel říkat pravdu. Vše, co řekl, byla pravda, kterou chtěl popřít, nevidět, pro její dobro, aby se zdokonalila. Ovšem když musel, tak musel a vše to řekl tak, jako to viděl, jen předtím spíše mlčel. Mordred se odtáhl jemně od Nerissy a zadíval se na něj.* Chápu a plně souhlasím. Je to jen hračka a ocas, který se drží v pozadí. Tak ji z toho vynechme. *Zavrčel následně, než se opět podíval na Neri. Kayn se mezitím koukl na Elisu.* /Omlouvám se, vím, že se ti to asi neposlouchá dobře. Ale pamatuj, je to pro vyšší věc./ *Vyjádřil svůj soucit vzhledem k Elisinému komplexu ochrany mladších víl. Pak se ale zadíval na Taisiu.* Ve vší úctě k tobě, viděla jsi ji teď poprvé, nebo se mýlím. Já s ní žijii už nějakou dobu. Mordred stejně tak. Víme, jaká je, víme, co je zač, víme, jaké jsou její schopnosti, tedy spíše, neschopnosti. Takže když ti říkám, že na to nejspíše nemá, věř mi. Tohle je velká věc a byl by veliký, podotýkám veliký risk, kdyby něco zkazila. *Ohradil se Kayn.*
*Na Cali se Nerissa jen usmála, sladce si přejela jazykem přes ret a pak si ret skousla.* NO není sladká, když se snaží vztekat? *Pronesla směrem ke Cali, než koukla na Mordreda, který neostýchavě položil svou ruku na její skoro až vnitřní stehno. lehce se zachvěla a pak se zadívala an Kayna.* To co říká, mi zní logicky. Skutečně. Já jsem tedy poslední, co může soudit, neznám ji taky tak moc, viděla jsem ji jen párkrát. Z toho mi přišla nestálá, výbušná, nespolehlivá, řekla bych, už jen proto že má problém držet vztek na uzdě a taky se strašně uráží. Vypadáš jako rozumná dívka, Taisio. Určitě nechceš, aby někdo neschopný zhatil plány zabít tvou babičku, protože věřím tomu, že kdyby se kvůli ní něco pokazilo a byl zraněn někdo z vás, tak by z toho pak asi ani Cali nevyšla nezraněná. Je to i v jejím vlastním zájmu. *Podotkla.*
*I když moc pocity neoplývala, nemohla popřít, že tohle jí nějakým jejím podivným způsobem ranilo, nebo spíše jí ještě více pošramotilo už tak pomatenou mysl. Stiskla ruku plnou střepů silně v pěst, aniž by vydala jednou hlásku.* Jsi docela milá Taisio, ale nemusíš se mě zastávat. *Pronesla směrem k dívce, než si pak sjela všechny pohledem a zastavila se na Kaynovi. Zuřila, tak moc uvnitř zuřila. Vzhlížela k nim, k oběma od začátku, co se k nim přidala. Každý den dřela, aby se jim zavděčila, dávala do toho všechno a oni jí svým způsobem takhle podrazili. Všechny ty jejich pochvaly a to co jí předtím řekly, brala jako odporné lži. Ona se jako houpá ani neschopná necítila ani sebe tak nevnímala. Začínala je nenávidět. Na Nerissu a Elisu jen letmo pohlédla, neměla chuť se k tomu, co řekly nijak vyjadřovat. Jen se otočila na Kayna a zamračila se, zatímco víc a víc drtila střepy ve své ruce, snad jako nějaký hromosvod, kdy jí bolest nechávala chladnou, aby nevybuchla a neudělala scénu.* Jsi neskutečný parchant Kayne…a Mordred jak by smet. *Zavrčela tiše, stále byla nějak rozhozená tím, co od nich slyšela.*
*Elisu to rvalo zevnitř. Už jen ten pocit, že se víle takhle ubližovalo před jejím zrakem a ona s tím nic nemohla udělat. Koukla na Kayna, když k ní promlouval pomocí mysli, ale neodpověděla mu. Místo toho se zpět podívala na Calipso, která byla dosud zničená vším, co Kayn a Mordred na ni spáchal.* Musím na vzduch *Omluvila se a rázným krokem zmizela ven jen v tílku a kalhotech do zimy. Potřebovala se uklidnit jen při pomyšlení, že vlastní dcera zbrojila vůči ní a musela hrát tuhle hru. Byla sarkastickou sviní, ale ne vůči mladším. Vydechla obláček páry v moment, kdy ji obejmul chlad a zachvěla se v těle.* Lepší... *Zašeptala sama pro sebe. Taisia tam zůstala a hlěděla na Calipso a nevěřícně na ostatní* Zvládne to... lépe než vy všichni tady *zavrčela a postavila se na stranu mladší víly.* Chci se tě zastat dobrovolně ne z toho důvodu, že bys snad byla slabá. Naopak... jsi silnou ženou a očividně jsou slepý... *poukázala slovy na Kayna a Mordreda.*
*kayn se nad tím, co řekla Calipso nijak nevyjádřil. jen sklopil hlavu, než pak našel pohled Elisy. Z toho, jak se na ni díval, dával najevo, že jej to mrzí. Ovšem, Cali měli tam, kde chtěli. Byla vzteky bez sebe, byla naštvaná, a to ji dělalo tvárnou. Proto k ní vyslal svou mysl, kterou začal manipulovat její myšlenky. Lehce a pomalu, aby jej nepodezřívala. Pomalu třídil všechny možné scénáře toho, co by mohla udělat a vytahoval tam ten jeden jediný. Vmísit se k Elisině matce, dostat se do její přízně a pak se jí pokusit zabít, aby se mohla vrátit jako vítěz. Mordred se na Cali zadíval.* A co jsi jako čekala? *Pronesl pouze jejím směrem nevraživě. Pak jen koukl na Taisiu. Vstala zadíval se na ni.* Znáš ji ani ne hodinu! Co o tom můžeš vědět? *Prskl po ní. Kayn to ještě chvilku sledoval, než pak jen pokroutil hlavou a sám je nechal hašteřit se, než vyšel ven. Chvilku Elisu hledal, než se mu to povedlo.* Tady jsi,. *Hlesl a hned se k ní vydal, aby ji mohl sevřít v náručí.* Vím, že se ti to nelíbí, ale bude to tak lepší, věř mi, zvládne se to. Cali se potom řádně omluvím. *Přislíbil.*
*Nerissa to jen vše sledovala a musela se culit.* Vážně.* Koukla se na Taisiiu.* O ní tvrdíš, že je schopná, o mě, že jsme opak a to mě znáš stejnou chvíli, jako jí. Nemáš jen tak náhodou na každé jiný metr, hm? *Vrátila jí, jelikož Taisia naznačila o všech, a tak i o ní, že Cali by byla lepší než ona.* To se mi nějak nepozdává, jestli máš tedy nějakou čest, pak bys měla všechny, co znáš jen chvilku, soudit stejně, nemyslíš si? *Mrkl na ní a pak chytla Mordreda za ruku.* No tak, dlouháne, nebudeš se přeci tak vztekat, sedni. *Hlesla, propletla si s ním prsty a zatáhla jej směrem dolů k sobě. Jaké pro ní bylo překvapení, když si fér skutečně sedl, před Nerissou na zem do tureckého sedu a hlavu si opřel mezi její nohy. Nerissa se jen usmála a začala jej hladit po bílých vlasech, zatímco se dívala na Cali, snad pohledem, kterým ji nutila k tomu, aby žárlila.*
*Dál drtila v rukou střepy a více si je zabodávala do dlaně, nevnímala ani to, jak jí mezi prsty stékaly pramínky krve. Jakmile slyšela další jejich slova, bylo to pro ni jako nůž do zad, brala to od nich jako neskutečnou zradu. Po chvíli pak pootočila hlavou na Taisiu a jen se lehce pousmála.* Je to… milé, nemusíš. *Pronesla jejím směrem. Chtěla něco ještě říct, k tomu, jak jí bránila, ale nějak se jí ztrácela slova. Na Kayna už ani nekoukla, ani si nevšimla, že jí vlezl do hlavy, jen nad jeho odchodem tiše zavrčela. Jakmile ale slyšela hlas Mordreda, zamračila se a znova to v ní začalo vřít.* Od tebe? Vlastně nic. *Prskla. Nenáviděla ho, ale nejvíc Nerissu, na kterou se podívala, když se k ní bělovlasý fér posadil, tiše zavrčela, to jak se k němu měla jí vytáčelo. Chvíli hleděla na ni, ale pak svůj nenávistný pohled hodila po něm. Tohle opravdu nečekala, od nikoho.*
*Taisia se mírně zamračila, když se Mordred ohradil a následně i Nerissa načež se už neubránila smíchu* Stejný metr? Za koho mě máš? Za nějakého posraného civila, co si dělá názor časem? Ráda ostatní podceňuji a obzvláště ty, kteří nemají charakter v mých očích a na to mi stačí méně než hodina udělat si o někom názor. Zda se spálím nebo ne? To už je mi u prdele. *Blondýnka si založila ruce s už klidným výrazem, kdy se ji spíše blondýna zhnusila a to velice rychle. Calipso se ji zdála schopná už jen tím, že se dokázala dostat k jejímu strýci a ten ji za tu dobu nezabil a nezneužil na x tisíc způsobu. Blondýnka před ní jen leze jejímu strýci do zadku a snaží se provokovat Calipso, která zde stála před všemi a dokázala tomu čelit.* Nicméně... *Ohlédla se na Calipso a poukázala na její ruku ignorujíc blondýnku ať už by řekla cokoliv nebo by se jakkoliv názoru Taisie smála nebo shazovala. V tenhle moment by s ní Nerissa nehnula psychicky ani o píď* Nechceš to ošetřit? Já jen tak... *Elisa mezitím stála venku a snažila se rozdýchat situaci vevnitř. Uslyšela kroky za sebou a hned na to hlas Kayna, kdy mu věnovala drobný úsměv* Já vím, jen mě ničí pohled na mladou vílu, která čelí něčemu takovému. Calipso je schopná a nemám o tom pochyb. Stále ji z části nenávidím o tom žádná přeci jen se paktuje s mým bratrancem, ale fakt, že je tak mladá a už řeší tohle *Uchopila kořen nosu, který promnula, jako kdyby jí bolela hlava* To víš nejraději bych zachránila všechny víly před tímto, ale nejde to. *Ohlédla se k němu a své rty natiskla na ty jeho* Nic ti nevyčítám drahý. Děláš to co umíš. *Vinu vůbec nedávala na bedra Kayna.* Příště by si mohla Mordred najít nějakou starou babiznu šlo by to pak o poznání lépe *zažertovala a otočila se k němu celý svým tělem.* Už aby to vše skončilo a já byla na tobě *zavrněla s tím, že myšlenky ji stále táhli na tělo Kayna a neubránila se touze přitisknou dlaň na jeho zátylek, kde i zaryla svoje nehty.*
*Kayn se na ni soucitně usmál a pak jí ještě pevněji objal, než jí opětoval polibek nazpět a nechal pak už jen své velké dlaně položené na jejím pasu.* Já vím, já vím že bys to udělala jinak nesledovala to. A chápu to, víš dobře, že tě chápu. *Podotkl, natáhl se a své čelo si opřel o to její. Pak se usmál.* No, na takové Mordred není. Co se týče starších víl, má z nich repekt, nerad se jim staví do cesty, už jen proto, jak jej zmařili. Je pro něj snazší najít si oběť co tak schopná není. *Podotkla. Pak se na Elisu uculil.* No, to máme společné, ani já se nemůžu dočkat. *Zavrněl a pak se k ní naklonil, aby ji políbil, o něco déle a vášnivěji. Pak se ale odtáhl a vzal ji za ruku.* Měli bychom zpět, nelíbilo se mi napětí mezi Nerissou a Taisiou, tak ať se tam něco nesemele. *Vydechl obavu.*
*Nerissa se tomu, co řeka Taisia, jen ušklíbla.* No jistě, víš, na světě jsou hloupí, a hloupí. Calipso je hloupá v jednom slova smyslu, ale ty...no..ty jsi možná v tom úplně stejném. To jste se hezky sešly. Podejte si ruce a raději už táhněte. *Protočila nakonec očima, než se více natiskla na stranu křesla, kde seděl Mordred, opřela si čelo o jeho rameno a tiše se zasmála.* No nejsou vtipné, i tak? *Zašklebila se, načež Mordred jen nadzvedl koutek rtu do úšklebku.*
*Zprvu ani Taisiu neposlouchala, sama byla ztracená ve své hlavě, kdy se její mysl snažila bránit všem těm slovům, která jí bodala, jenže marně. Proto tolik drtila střepy v ruce, aby alespoň trochu ovládla zuřivost, která jí tolik naplňovala, aby opět nevybuchla jako neřízená střela. Když pak zaslechla kousek slov, jež víla vedle ní pronesla, byla překvapená, že se jí stále zastávala, čekala od ní, že to bude spíše naopak, přece jen to byla dcera Elisy. Nakonec koukla na svou ruku a opět na Taisiu a jen zavrtěla hlavou.* Ne, to není třeba. *Pronesla jejím směrem, jenže pak slyšela slova Nerissy a vlna vzteku se v ní ještě více zvedla. Nejraději by viděla její hlavu přišpendlenou někde na stěně a přesně i nad tím přemýšlela, když se jí ve zraněné ruce začalo formovat z její krve a vody, jež se k tomu mísila z nedalekého džbánu ledové ostří. Cali byla už tak nakřáplá, že stačilo velmi málo. K zuřivosti se totiž přidávala i nenávist.*
*Elisa jen spokojeně vzdechla u jeho rtů při polibku, ale mírně si zamručela, když se zmínil o návratu* Máš pravdu... Pak už by mohli pryč a uvidíme, jak se to rozvine. *Podotkla a rychle se vydala zpět do komnat. Taisia ani netušila, co Nerissa pronesla a spíše pozorovala Calipso, která zuřila a zjevně chybělo opravdu málo.* Calipso se jmenuješ že? *Sledovala, že začala využívat svoji magii.* Tohle není dobrý nápad *šeptla k ní a postavila se jí do cesty, kdy hleděla do jejich očích odhodlaná zasáhnout pokud se Calipso zlomí a zaútočí.*
*Kayn se na ni jen usmál a pak ji tedy následoval zpět do komnat. Hned se mu na oči vydralo to divadlo, který, ať se nabízelo cokoliv, vyvolal jeho plán. Tiše si povzdechl, ale Elise do. toho nezasahoval. Spíše se podíval na Mordreda a zamračil se.* /Klidněte to trochu/ *Vyslal směrem k Nerisse i Kaynovi a pak se zadíval opět na Elisu, ke které se postavil blíže, na znamení podpory.*
*Nerissa se na Calipso jen uculila, nicméně nic neříkala, ani se nevyjadřoval, jen se culila. Když se pak vrátila Elisa a Kayn, zadívala se z jednoho na druhého, pak i na Kayna a kývla hlavou na souhlas, jakože rozumí. Odvrátila poté od Calipso zrak, místo toho se zadívala na Mordreda. Ten sklopil hlavu a jen čekal na to, jak bude situace pokračovat.*
*Toužila po tom zabodnout své ostří Nerisse do krku, vidět jí jak by lapala po dechu a pomalu z ní vyprchával život. Dokonce by se i o to pokusila, kdyby se před ní nepostavila Taisia. Cali se na ní podívala svýma ledově modrýma očima a lehce přikývla na to, když se ptala zda se tak jmenuje. Ovšem nad jejími dalšími slovy se zamyslela. Těkala pohledem z Taisiy na Nerissu a zpět, než nakonec jen znova přikývla, ovšem ostří si v ruce držela dál. Když se pak vrátili i ti dva jen se zamračila. Zhluboka se nadechla, podívala se na Mordreda, ale nakonec svůj pohled nechala jen na Kaynovi.* Mordreda a tebe… tak moc nenávidím. *Zavrčela tiše Cali, než obešla i blonďatou vílu, jež stála u ní a zamířila ke dveřím, kterými prošla ven na chodbu. Musela ven, už s nimi nechtěla být v jedné místnosti.*
Vidím, že se to tu dost rozjelo *Dodala Elisa vážně a smírně pokrčeným čelem.* Nicméně byla bych ráda, kdyby krev neumazala koberce. Žije se mi tu skvěle a nepotřebuji řešit vynášení mrtvol *S tím také uchopila Kayna za ruku a palcem přejela po jeho dlani.* /Budeme doufat, že ten plán vyjde/ *Vyslala ke Kaynovi, když už Calipso zmizela za dveřmi a Taisia chvilku stála na místě, než se za ní vydala rychle ven* Skvělé... moje dcera se zajímá o vrahy... *Ohlédla se zpět na ty dva, co se k sobě měli.* Máte jí vyprovokovat k tomu, aby něco učinila ne jí dovést k totálnímu zhroucení *Nicméně tyhle slova říkala klidně a nic jim vlastně ani nevyčítala spíše jen upozornila na to, aby se příště krotili, jelikož to nemusí dopadnout dobře ani pro jednu stranu a jejich mise bude tak ukončena dřív než vůbec začala.* Počkej Calipso! *Ozvala se Taisia, která jí doběhla.* Vážně.... vážně to nechceš ošetřit? *Ukázala na její ruku, kdy jí tekla stále krev a nevypadalo to moc hezky.*
*Kayn se na ni zadíval a pak lehce sklonil hlavu*. vše bude v pořádku. *Pronesl, snad ale jako kdyby sám k sobě. Pak už se na ni zadíval Mordred.* Tohle ji jenom prospěje. Potřebovala pokopnout tím směrem, takže bude v pořádku, když se tak stane. Je taky svým způsobem šílená. Jemně na ní jít nemůžeš. *Podotkl a Kayn to od kýval. Mordred pak vstal a šel si nalít pití.* Takže, co teď? *Optal se pak Kayn*
*Nerissa se je culila. Bylo ji skoro až líto že ten chaos nemůže být ještě větší. Zadívala se nakonec na Elisu a kývla hlavou.* Bude dobrá, však ona to rozdýchá a ještě bude ráda, že jsme ji dali, jak to říct, hah, jo, hlavní roli.* Podotkla,* teď? Nevím. Co se bude dít teď? *Zeptala se a kmitla pohledem po všech kolem*.
*Jakmile se Cali dostala na chodbu, nějak už nevnímala nic kolem, potřebovala se odsud jen rychle dostat co nejdál. Nevnímala zprvu ani to, že za ni někdo vyběhl, to až dotyčný zavolal její jméno, poznala, že to není nikdo z těch zrádců, ale Taisia, proto se zastavila a koukla na ni a pak na svou ruku.* Ne nechci. Je to v pohodě. Vrať se za nimi. *Pronesla jen, načež si dala na hlavu kápi a pak se opět vydala chodbou pryč až ke svému koni, na kterém nakonec odjela i z vévodství.*
*Kayn ještě chvilku sledoval dění, než si nakonec povzdechl.* No, asi bych to pro dnešek rozpustil. Budeme se tu průběžně scházet či se informovat a o průběhu. *Pronesl. když pak všichni odešli a on zůstal s Elisou, tak si ji k sobě přivinul.* Vše se v dobré obrátí, uvidíš. *Povzbudivě se usmál a objal ji a nakonec tak ještě chvilku zůstali, než se vrhli na řešení vlastních, intimních záležitostí.*
No, tak se mějte. Kdyžtak mě hledejte v pandemoniu, central parku, nebo East River. Mobil nevedu.* Mrkla na ně a pak i ona odešla, nechala se odvézt zpět k portálu a zamířila rovnou do pandemonia.*
*Mordred k ní bez dalšího slova došel, popadl její ruce, postavil se k ní zezadu, zápěstí ji spojil za zády a pak se sklonil k jejímu uch. V ten moment už povolil Kayn i se svými manipulacemi.* jen pojd, maličká. Pohrajeme si. A já ti u toho ublížím. Tak hezky, že buď budeš křičet o to, abych přestal, nebo o to, abych tě konečně zabil. A nebo, když budeš hodná, poddáš se, tak pak možná budeš spíše křičet a prosit, abych tě udělal.* Zavrněl jí tiše svým syčivým hlasem do ucha, načež se Cali na dlaních vytvořily ledové okovy, jež se pojily se stejně ledovým obojkem na jejím krku. Tohle byla práce Mordreda, Cali se mohla snažit je odtsranit, ovšem na silnější vílu neměla šanci. Od zápěstí se jí vytvořil ještě řetěz, jež Mordred držel ve své dlani a zatáhl ji k sobě, táhnouc ji tedy za sebou. když vešli do jejich úkrytu, udělal tak i Kayn, zavřel za nimi poklop a za Cali a Mordredem začal sestupovat schody dolů směrem k dlouhé chodbě.* Chci být u toho. *Zavrčel ještě Kayn, nad čímž se Mordred usmál.* Divák, já jen beru. *Podotkl.*
*Calipso sebou trhla, ve snaze se Mordredovi vytrhnout a dostat se od něj, ale proti němu v tuhle chvíli opravdu neměla šanci, přivřela oči a poslouchala, co jí říkal, ovšem nemohla si pomoct a při jeho posledních slovech se lehce zachvěla. Už se nadechovala, že něco řekne, ale na rukou ucítila něco studeného a nejen na rukou, ale i na krku. Bylo jasné, že se pokusí se z toho nějak dostat, ale momentálně na tu jeho moc ta její nestačila a tak jen s tichým zavrčením, nejdříve odporovala a nechtěla jít, ale jen co jí začal tahat, byla nakonec přece jen donucená jej následovat.* Skvěle. *Protočila víla očima, nad tím, co Kayn řekl a pak škubla rukama, snad ve snaze dostat se z pout.*
*Kany jen tiše zavrčel, když ji sledoval, zatímco Mordred si doslova radostně nadskočil. Pak se otočil a mrkl na ni.* už jsme tu, někdo tu na tebe i čeká! *Houkl, otevřel dveře po jejich levé straně a pokračoval za nimi ještě po schodech dolů Pak otevřel další dveře a uculil se.* Hele! *Ukázal před sebe, kde seděla vyčerpaná kamarádka Timey. Ta k nim jen zvedla zbídačený pohled, obličej měla plný modřin. nakonec za nimi Kayn zavřel a Mordred se uculil.* Tak. Převýchova děcka, začneme, posaď se u nás, nebo to udělám za tebe. *Vyzval Cali a ukázal směrem ke křeslu, jež mělo u nohou a rukou popruhy na přivázání, na první pohled kožené.*
*Calipso tiše zamručela, nechtělo se jí tam jít, ale kdykoliv se zastavila či nějak odporovala, trhnutí řetězu jí opět donutilo jít dál. Když pak vešli dovnitř, podívala se na Siofru a jen překvapeně pozvedla obočí.* Ty ještě žiješ? To je škoda, ale vypadáš dobře. *Ušklíbla se Cali na svou bývalou kamarádku. Bylo jí jedno, co s ní bylo, ovšem nejraději by jí zabila sama, jenže momentálně nemohla. Pak si pohledem sjela křeslo, na které se měla posadit a pak jen lehce zavrtěla hlavou.* Ne díky, postojím. Nebolí mě nohy a seděla jsem dost. *Pronesla a jen se pousmála.*
*Mordred se na ni jen otočil a mentálním příkazem ji donutil, aby si sedla. když tak učinila, koukl na Kayna.* Mohl bys? *Optal se jej. Kayn jen kývl na souhlas, přistoupil k Timee a zapnul jí popruhy přes ruce. Až pak mohla Calipso pocítit pálení a bolesti, jelikož spodní strana byla pokryta železnýmii kousky, jež vílu spalovaly na kůži.* Snad tě to nebude bolet moc, no...teda doufám, že bude. *Ušklíbl se. Kany si mezitím sedl k víle na zemi a donutil ji dívat se.* Koukej se, jak trpí. *Ušklíbl se zlomyslně. Mordred přistoupil ke Cali a sjel si ji pohledem.* Tak, co to bude první? *Zavrněl.* Vyskakuješ si, a to něco stojí, musíš si moc dobře uvědomit, kde je tvoje místo a jak se máš chovat. *Zavrněl a sáhl vedle sebe, odkud si podal stříbrné kleště.* takže, budou to nehty na ruce, oba malíčky na nohou a nebo dvě ze tvých stoliček? *Dal jí na výběr.*
*Mračíc se na ně, se nakonec přece jen posadila a propalovala Kayna pohledem, když jí poutal k židli. Tiše pak sykla bolestí, jelikož si uvědomila, že pouta jsou vlastně ze železa a pálila jí na kůži jako čert, ale Cali se snažila nějak bolest přejít a nevnímat jí i když to nebylo jednoduché. Mezitím se Siofra jen zmateně dívala, co se dělo.* Proč jí to děláte? Není snad jako vy? *Dostala ze sebe těžce víla, než se rozkašlala. Cali si jí nijak nevšímala, spíše sledovala Mordreda a když jí dal výběr, jen pokrčila rameny. *Beru malíčky. *Pronesla a už se připravovala na bolest, která měla přijít.*
*kayn se jen ušklíbl.* Tiše. *Zavrněl, popadl ji za bradu a donutil jí dívat e na Cali.* teď sleduj, ať víš, co tě potká, když nebudeš poslušná, hodná holka. *Zavrněl potom spokojeně, když se na ni zadíval. Mordred mezitím kývl na souhlas. Sklonil se, aby jí sundal boty a pak se jí podíval do očí.* Teď už budeš hodná, věř mi, že ano. *Ušklíbl se, než se ještě otočil, popadl lektvar, jež měl položený na stole, došel ke Cali a násilím ji donutil otevřít pusu, do které pak lektvar nalil, pusu jí zacpal a nutil ji polknout. Pokud se tak stalo, mohla pocítit, že každý sebemenší bolest je zmnohonásobněná a přímo ji spaluje, čím větší původ bolesti, tím více se bolest znásobila.*
Proč to děláte? *Knikla mladá víla, jež seděla vedle Kayna a s hrůzou v očích sledovala, co se dělo, na co se musela dívat. Calipso se na ní ani jednou nepodívala, stejně jako na Kayna, sledovala jen Mordreda. Když jí pak zouval boty měla sto chutí jej kopnout, do té jeho tvářičky, ale pouta na nohou jí to znemožnila a tak se na křesle jen ošila. Víla se lehce pousmála a chtěla něco k jeho slovům dodat, ale jen co uviděla lektvar v jeho ruce, zamračila se. Bránila se, vypít to nechtěla. Vyplivla by mu to klidně i do tváře, jelikož jí ale zacpal pusu, nemohla udělat nic jiného, než to opravdu spolknout. Účinky se dostavily skoro hned a Cali jen pevně stiskla ruce v pěst, když jí bolest železem spalující kůže bolela, ještě víc než předtím.*
*Hned na to se Mordred ušklíbl. Sklonil se k jejím přivázaným nohám a ve stisku sevřel do kleští, jež měly ostré konce nejprve jeden a pak i druhý malíček u nohy. Hned na to, co jí je doslova odšmikl tupými kleštěmi jí sice rány obvázal, ovšem lektvar nechal působit. dostatečně na to, aby to vnímala. Odešel pak i s Kaynem, pustil její manipulaci z mysli a pustil ji z okovů, zatímco ji nechal v místnosti a připravoval z bylin hojivou mast společně s lektvarem, jež by působil jako lék na bolest a měl by nejen vynegovat účinky lektvaru, který jí dal předtím, ale ještě více jí od bolesti uvolnit.* teď už bude krotší. Bude vědět, jak se chovat. *Ubezpečil Mordred Kayna, když si myl své náčiní od krve. Kayn přikývl na souhlas.* S tím počítám. *Oznámil.*
*Možná si myslela, že je na to připravená, ale jen, co Mordred udělal, co udělal, zaplavila jí neskutečná vlna bolestí. Calipso se snažila se všech sil bránit se tomu, aby vykřikla. Celá ztuhla, pevně stiskla ruce v pěst, až jí zbělaly klouby na rukou a víčka stiskla k sobě. Neskutečná bolest, jež se linula jak ze zraněných nohou, tak i z míst, kde měla popruhy se rozléhala po celém těle a na malou chvíli vílu i ochromila. Vnímala tu bolest tak moc, ale i tak si nedovolila vydat ani hlásku, místo toho se jen kousla do rtu a snažila se vydržet. Až po chvíli si teprve všimla, že je v místnosti už jen se Siofrou a dokonce je odpoutaná. Hrudník se jí zhluboka nadzvedával, načež se pak svezla z křesla na zem, kde zůstala sedět hledíc před sebe, bojujíc s bolestí, která jí sžírala.*
*Kayn ještě chvilku vyčkal.* Myslíš, že už je čas? *Optal se Mordreda. Ten ale jen zavrtěl hlavou.* Ne, ještě ji nech podusit. ještě si to zaslouží. Takhle by se chovat neměla. Musí si uvědomit, že proti nám to obracet nesmí. Stvořili jsme ji. bez nás by nebyla nic. To, co si dovolila se už opakovat nesmí a ona si to musí jasně uvědomit. nech ji, ať svůj vztek pustí do dalšího někoho, kdo by ji mohl snad změnit. Neboj se toho, víš, že moje metody jsou velice, velice účinné. *Mrkl na Kayna Mordred. Mladší fér se na něj ještě díval, než nadzvedl obočí a kývl na souhlas.* Jistě, jistě že vím. *Podotkl a pak už jen čekal, s lektvarem v rukou.*
*Cali seděla opřená o křeslo a jen zírala před sebe, ruce tiskla v pěst a snažila se nějak vydržet bolest, která jí sužovala víc a víc, nejen ze zraněných nohou, ale i spálenin od železa, jež se nacházely v popruzích.* Tio? Jsi v pořádku? *Ozvala se po chvíli Siofra, která se ke Cali pomalu přiblížila, snad aby se na ni podívala. Cali jí ale nevnímala, nevnímala nic kolem, jen bolest a zlost, která v ní každou sekundou rosta.* Tio? *Siofra to zkusila ještě jednou, ovšem udělala zásadní chybu, když Cali lehce chytila za ruku. Ta zprvu ucukla jejímu doteku a hned na to se na ni podívala. V jejích očích se jen nebezpečně zablesklo a než by se Sia nadála, Calipso po ní skočila. V tu chvíli jí hnala jen čirá zlost, nechala opadnout zcela iluzi, takže se na dívku vrhla v celé své vílí podobě, načež se jako první dívce zakousla svými špičatými zuby do krku, poté jí povalila na záda a obkročmo se na ní posadila.* Zapamatuj si jedno. *Praštila jí pěstí.* Nejsem. *A pak znova, ale mlátit jí jen holou rukou dívku neuspokojovalo, proto jí praštila pěstí ještě jednou, než z ní slezla a pomalu a s bolestným syknutím při každém pohybu, se po kolenou dostala ke stolu, kde sebrala první věc, jež jí přišla pod ruku, což byla malá zahnutá dýka a než se vůbec Siofra stačila nějak zvednout, Cali se k ní vrátila a opět se na ni posadila obkročmo, zatímco tiše zavrčela.* Prosím ne. *Žadonila víla pod ní, ale Calipso to bylo jedno.* Tak ještě jednou. Zapamatuj si jedno. *Bodla jí do břicha.* Já. *Bodla znova.* Nejsem. *A znova, zatímco dívka bolestně vykřikla, snažíc se nějak bránit, ovšem na Cali, kterou hnala zlost, neměla moc šance.* Nejsem. *Znova bodla.* Kurva žádná Timea! *Zavrčela už nepříčetně a do dívky pod sebou bodala dál a dál, dokud z ní nevyprchal veškerý život. Poté přestala, slezla z ní a odtáhla se ke stěně, kde se opřela a přitáhla k sobě nohy, hledíc na tu spoušť. Ruce měla celé od krve, stejně tak tvář, poté co jí kousla předtím do krku. Seděla tam, hleděla před sebe a lehce se usmívala i přes bolest, která jí stále sužovala.*
*Na tváři Mordreda se objevil úsměv. Široký, tak upřímný, tak automatický, když se k nim donesl křik obou dívek, jasně znatelný tím, kdo je tam ta oběť. Zadíval se na Kayna.* Říkal jsme ti, ne? Vystuží se. Chce to jenom čas, trpělivost, občas jí zkrouhnout hřebínek a bude to vše v pořádku. Tak. Můžeme jít. *Ušklíbl se, zatímco Kaynovi podal léčivou mast a obvazy a sám si do ruky vzal lektvar. Jakmile došli do místnosti, Kayn se na to vše jen zadíval, s pohledem, který jasně říkal, že podobné věci už viděl, ovšem u Tii tím byl překvapený. Jako prví k víle přistoupil Mordred. Chytl jí za vlasy, donutil. jí zaklonit hlavu a podívat se na něj.* POtevři pusu, slibuji, tenhle lektvar ti uleví od bolesti. *Uculil se na ni a pokud tak učinila, tak jí nalil lektvar do úst. Pak si od Kayn převzal obvazy a mast.* Možná že nakonec šikovná budeš. Jen se hezky dál zbavuj těch, co tě oslabují. Pořád ti přijde, že je chyba na straně učitelů? *Optal se jí Mordred na to, co ona řekla předtím i Kaynovi.*
*Seděla tam a byla chvilkama mimo, jen sledovala to bezvládné tělo a spokojeně se usmívala, snad jako kdyby další jedna její malá část zmizela. Když si pak všimla, že už tam není sama, držel jí Mordred za vlasy, načež se mu dívka podívala do očí. po jeho slovech nakonec skutečně pusu pootevřela a lektvar, jenž ji dal, spolkla. Cítila tu úlevu, když bolest z jejího těla pomalu mizela. Na chvíli přivřela oči a vnímala jen to, než je znova otevřel a hřbetem ruky si otřela krvavé rty, stále ještě měla svou pravou podobu. Nakonec odhodila zbraň, jež stále držela v ruce kousek od sebe a pohlédla nejdříve na Kayna, než pohled přesunula právě na bělovlasého féra a zlehka zavrtěla hlavou.* Ne, nepřijde. *Odpověděla mu, hledíc na něj.*
*Mordred zvedl pohled od jejích nohou, jež ji nejprve zbavil proviizorních fáčů a teď nanášel mast.* Inu tak vidíš, tak to je zase nějaká nová, dobrá informace. Hlavně tedy pro tebe, dost užitečná. *Podotkl a zadíval se na mrtvou vílu.* Každopádně, zbav se pak těla. Nepotřebujeme, aby každý viděl, co se stalo, navíc se musíš učit zbavovat mrtvol, chceš-lii vraždit. Tohle nechám na tobě. *Podotkl. Kayn mezitím vstal, načež začal sbírat zašpiněné náčiní a vše je hodil do sudu s vodou v jednom rohu místnosti.* Bude to ještě pak bolet. Ten lektvar nefunguje dlouho. Pokud budeš chtít další, nebude to zadarmo. Dostaneš jej jen za další úsměchy. Tohle úspěch byl. *Pronesl jejím směrem Kayn poté.* I když neříkám, že naučit tě snášet bolest není také od věci. *Pokrčil pak zamyšleně rameny.*
*Cali sledovala Mordreda, když jí ošetřoval zranění. Lektvar už přece jen zabral, tudíž bolest pominula. Úlevně na chvíli přivřela oči, poslouchajíc jejich slova.* Zbavím se jí. *Řekla směrem k bělovlasému férovi, načež počkala, až jí to ošetří a když se tak stalo, zapřela se o stěnu za sebou a pomalu se postavila. Chvíli pozorovala mrtvou dívku před sebou, než k ní kulhavým krokem došla.* Pozdravuj v pekle mou rodinu. *Ušklíbla se směrem k dívce, než se k ní sklonila, položila na její mrtvé tělo ruku a svou magii jí mrazila až do doby, než se z ní stal jen kus ledu. Vzpomněla si, že už to jednou dělala, proto to chtěla udělat i s ní. Když se tak stalo, podíval se kolem, než její pohled padl na něco, co připomínalo větší kladivo. Pomalu, lehce kulhajíc si pro to došla, pak se i se zbraní vrátila a několika údery rozbila zmrazené tělo na malé kousky.* Táhle bude jednodušší nakrmit rybky a zbavit se těla. *Pokrčila rameny, načež se na oba podívala. Nad slovy o lektvaru a bolesti, pak jen lehce přikývla.*
*Kayn ji jen pozoroval, zatímco pomalu omýval náčiní. Mordreed se culil.* To je dobrý nápad, nedaleko odtud je zamrzlá tůň, můžeš se tam zastavit. *Podotkl. Kayn nakonec došel, přinesl věci, jež měl u sebe, donesl je na svá místa a zadíval se na to vše před sebou.* A už mě neprovokuj. Až je mi skoro líto, že to musel udělat Mordred. *Zavrčel tiše, než nakonec douklízel posldní věci. Pak podal Cali hadr.* Ukliď to tu. Nadělalas tu pořádný nepořádek. A pak přijď. *Pronesl. Mordred se pak ušklíbl.* Umyju si tě. *Sjel si Timeu pohledem a vyšel ven, aby jí připravil lázeň.*
*Dívka přikývla.* Pak jí, tedy spíš to, co z ní zbylo hodím tam. *Pronesla směrem k Mordredovi, než se podívala na Kayna.* Nebudu. *Odpověděla mu, i když nelitovala toho, že to udělala, alespoň malá část v ní měla radost z toho, že mu ublížila. Nakonec si od něj převzala hadr a když slyšela Mordreda, jen se na něj podívala, ale nic k tomu neřekla. Nakonec došla si menší nádoby vzala nějakou vodu ze sudu a dala se tedy do uklízení. Nejdříve do pytle vložila kousky zmrzlého těla mladé víly, který pak měla odnést pryč a zbavit se jí, když tohle měla hotovo, pustila se do úklidu krve, jež byla jak na zemi, tak i na jedné ze stěn. Jakmile měla po sobě uklizeno, uklidila i zbytek a pomalým krokem se tedy vydala za nimi. Jednou rukou se při chůzi občas přidržovala zdi, dokud nedošla za Mordredem.*
*Nakonec odešel i kayn. Našel Mordreda, jak sedí u vany s vodou, má v ní položenou ruku, u které se tvořily jemné bublinky, jak vodu zahříval. pak koukl na Kayna.* Ukaž mi ty záda. *Pobídl jej. Kayn si sedl a odfrkl si. Mordred se ušklíbl.* No, sekla tě pořádně hluboko. bude se to hojit delší dobu. *Podotkl a dal se do toho, aby mu na ránu nanesl mast.* Budeš tam mít velkou jizvu, na to se připrav. Tohle asi jen tak nezmizí. *Podotkl Mordred.* Jako kdyby jich už neměl dost. *Povzdechl si tiše, než se pak jemně potočil na féra.* myslíš, že zkrotne? *Optal se. Mordred se jen uulil.* Ano. A pokud o nebude stačit, zbavím jí těch zubů. *Ušklíbl se spokoejně.*
*Cestou za nimi opět skryla svou pravou podobu, tedy kromě svých modrých vlasů, které si nechala, ale skryla své špičaté zuby a světlou kůži, včetně zářivých očí. Musela se pousmát, když si vzpomněla na Siofru a její výraz, když do ní poprvé zabořila nůž. A pak znova, snad jako kdyby ani tehdy nemohla uvěřit, že je toho její kamarádka schopná. Jenže Cali se v tom přímo vyžívala, ta zlost, kterou v tu chvíli pociťovala jí nabila a ona jí díky svému činu zcela vypustila a uvolnila se. Nakonec pohlcená do svých myšlenek došla až za oběma féry, kdy se na Kayna podívala, především pak na ránu, kterou mu způsobila.* Měla bych se omluvit. *Začala mladá víla.* Ale jen z úcty k tomu, že jsi autorita. *Dodala pak ještě.*
*Kayn se na ni pootočil, sjel si ji pohledem a pak přikývl.* Dobrá, v pořádku. odpuštěno, pamatovat si to budu pořád. *Upozornil ji Kany, který se pak zadíval před sebe na zeď, než zavřel oči. Mordred jej nakonec nechal, aby mu mast a způsobila, než mu ránu ováže. Pak koukl na Timeu.,* Do lázně. Šup. *Pobídl ji a roztrousil do ní byliny. Koupel voněla, dokonce i lehce po mátě, či něčemu na ten způsob.* Uvolní tě, bude ti dobře, pomůže to i na rány. *Vysvětlil, sám si sundal košili, aby si ji nenamočil, sedl si po boku vany a do rukou si vzal houbu.*
*Chvíli jej pozorovala, než přikývla nad jeho slovy a dál už to nijak nerozebírala. Jen se pomalým krokem tedy vydala k lázni, tak jak jí Mordred nakázala. Před ní se zastavila a svlékla ze sebe veškeré oblečení, nechala jej padnout na zem a pak si vlezla do vody. Posadila se a opřela se, na malou chvíli zavřela oči, než je otevřela a zadívala se na popálené zápěstí od železných pout, dokonce až teď si nějak všimla, že má ruce od zápěstí pomalu až k loktu řeznou ránu, to když se snažila vyříznout neviditelné brouky z ruky. Musela uznat, že koupel voněla hezky, nakonec sjela o trochu níž a užívala si příjemnou vodu. Když pak viděla, že si k ní přisednul a vzal houbu, jen pozvedla obočí.* Tys to myslel vážně. *Pronesla spíše jen tak pro sebe, když jej pozorovala, lehce naklonila hlavu na stranu a pousmála se.*
*Ušklíbl se.*Víš, že nemůžu lhát. *Oznámil, načež jí pak začal jemně omývat nejprve rány, ale pak i celé tělo houbou.* No, takže to bychom měli. Doufám, že máme tedy jasno. *Dodal pak kayn, který se zastavil u její lázně a také se posadil po jejím boku, hledící střídavě na oba dva. Pak naklonil jemně hlavu na stranu.* je ještě něco, co bys k tomu řekla, Timeo? *Optal se jí poté. I když se předvedla, pořád v jeho očích ještě musela spoustu dokázala, aby si zasloužila jméno své druhé svoucnosti.*
Vím, to byla poznámka jen pro mě. *Pronesla a ušklíbla se, nakonec jej pozorovala, jak jí omýval, pečovat o ni. Když si po jejím boku pak sedl i Kayn, svůj pohled střídala mezi oběma féry, než jej nakonec nechala na Kaynovi. Chvíli přemýšlela a pak jen zavrtěla hlavou.* Ne, myslím, že není. *Pronesla, nelíbilo se jí, že jí stále oslovoval starým jménem, nenáviděla ho, ale nechala to raději být. Po koupeli se pak osušila, nechala si ještě ošetřit rány, které si pak sama obvázala a oblékla se. Chtěla pak odejít, ale nakonec ve skrýši zůstala a usnula Mordredovi v posteli.*
*Kývl na souhlas. Pak už se jí Mordred věnoval a Kayn nakonec odjel na lov, aby měli buď co jíst, nebo prodat na trhu.*
*Spokojeně kňučela v dokonalé slasti, užívající si stejné spokojené mručení muže pod sebou, na kterém seděla. Poslouchala to, jak i ostatní víly kolem nich sténaly a křičeli v dokonalé slastné harmonii. Nerissa měla to štěstí, že se naskytla zrovna ke dvoru, kde se konaly orgie- a ty si nenechala rozhodně ujít. V jeden moment féra, jež byl pod ní chytla za jeho dlouhé, černé vlasy, donutila je zaklonit hlavu a políbila jej na hranu ostré čelisti.* Přidej trochu, nebo usnu nudou. *Zavrčela. Muž se na ni podívala s touhou nenechat si její popíchnutí líbit ještě o to více přidal. Do místnosti vcházeli a odcházeli další víly, nějaké se jen vraceli s pitím, jiné si odváděly nějaké partnery někam jinam, Nerissa ale zůstávala, jen s tím jedním mužem, kterého si dnes vyhlédla.*
*Calipso zrovna sesedla z koně s tichým zamručením, kdy došlápla na zraněné nohy, načež se rozhlédla kolem sebe. Dojela totiž na jeden dvůr, kde se podle informací sluhů v domě Elisiny matky, kde nakonec přece jen zůstala, tak jak jí starší víla nabízela, měly odehrávat orgie. Což si nechtěla mladá víla nechat ujít, přece jen, nikdy na ničem takovém nebyla, takže jí hnala nejen zvědavost, ale i vzrušení. Nechala, aby se jí postarali o koně a sama pak vešla dovnitř. Už z dálky si mohla všimnou vzdechů a sténání, jenž se linulo všude kolem, přičemž se dívka ještě více uculila. Tohle se jí zamlouvalo a jak by také ne, i ona byla víla. Proto hned jakmile došla dovnitř, sundala si plášť a jako první její kroky vedly, pro něco k pití, než by se rozkoukala a snad si i našla nějaký objekt zájmu, se kterým by strávila pár chvilek.*
*Nerissa se nehodlala své oběti vzdát. S mužem si patřičně užíval a když nakonec zavřel oči ve vysílení, vstala. Jen si jej sjela pohledem a zadívala se na dalšího.* Tak pojď, ukaž mi, co dovedeš ty. *Mrkla na něj, když si ji objal další muž, zezadu dost podobný Mordredovi, už jen pro své bílé vlasy. Pokusil se být ihned dominantní, což mu ale dívka překazila tím, že se do něj opřela a povalila jej na záda, než se vrhla na jeho rty.*
*Cali se rozhlížela kolem se, popíjejíc medovinu, kterou mezitím dostala. Zrovna, když se chtěla napít, její pohled padl na muže s bílými vlasy, co jí hned připomněla Mordreda, nad čímž se dívka jen ušklíbla, ovšem jaké pak bylo její překvapení, když s ním viděla i Nerissu. Ta byla ten poslední, člověk, tedy vlastně víla, kterou by chtěla potkat. Chvíli na ní koukala, než se napila a pak se rozhodla jít za ní, postavila se o kousek dál a opřela se o jeden ze sloupu, který tam byl, načež dvojici pozorovala a jen se culila.* Ale ale podívejme se, koho pak nám to tu čerti přiváli? *Pronesla směrem k víle.*
*Zrovna se vysadila nahoru na muže, nasedla si na něj a dlouze, táhle zavyla ve slastném nádechu. Nakonec se zadívala na hlas, jež jí byl povědomý, na Timeu a uculila se.* Ale, copak by jsi řekl? Podívej se kolem sebe. Možná sdiplomatické řešení, možná...ach, možná nějaká aukce, nebo možná dokonce i nějaká charitativní akce. Ale věřím ti, když se kolem sebe rozhlédneš pořádně, určitě ti můj účel návštěvy přijde více, než jasný. *Ušklíbla se na ni víla, než si ji sjela pohledem a spokojeně zavrněla.*
*Cali se jen ušklíbla a sjela si vílu pohledem.* Já ale já moc dobře vím, co se tady děje, spíš jsem se divila, že jsem tě tu potkala, myslela jsem, že budeš lítat někde po New Yorku. *Pokrčila rameny a napila se, zatímco se sladce uculila na mladíka, který ležel pod Nerissou a jenž po ní také hodil očkem a uculil se. Chvíli mladíka ještě pozorovala, než se koukla na Nerissu, ale to už jí zezadu objal fér s tmavými delšími vlasy a svými rty se natiskl na její krk, přičemž Cali jen spokojeně zavrněla a zády se natiskla na jeho hrudník.*
*Nerissa se jen ale zasmála.* Potom, co jsme si užila s tou vaší Elisou jsem se vydala zpátky. Dostala jsem, co jsem chtěla a ještě k tomu jsme zjistila, že tady jsou orgie, no neber to, hm? Tak jsem sem šla. Je to super. Pár dní jsem ještě odpočívala, načerpávala sílu faerie ale jak jinak a lépe nabrat energii, než tady? *Sama cítila, že nějaké víly si z ní braly, stejně tak i ona, více, než by bylo asi třeba, proto opouštěla partnery v jejich rozpoložení, v jaké byli. Ona si to ale užívala, tak dokonale, tak čistě.*
*Mladí víla chvíli nevnímala, jelikož se otočila a věnovala se svým rty férovi, který k ní přistoupil, ovšem jakmile uslyšela Elisino jméno, zbystřila a odtáhla se, načež se na Nerissu podívala.* Moment, řekla jsi, že jsi spala s Elisou. *Cali se na tváři objevil široký úsměv.* Ale ale no podívejme se na to, to je mi ale novinka. *Uchechtla se, neměla jí v lásce, proto to pro ni byla docela dobrá novinka, kterou mohla Kaynovi sdělit, nad touto myšlenkou se musela škodolibě uculit.* To ano, je to super, i já se sem šla svým způsobem odreagovat. *Mrkla na dívku, než se opět otočila k muži za ní, natiskla ho na nejbližší zeď a vrhla se opět na jeho rty, zatímco on bloudil rukama po jejím těle.*
*Ušklíbla se a pak naklonila hlavu na stranu.* Inu, řekněme, že ano. Ne řekně mě, ano, spala. A bylo to úžasný. Chudák měla výčitky, ale přeci jen, jsme víly, no ne? *Ušklíbla se. Nakonec se sama odtáhla od muže, kterého jemně políbila a pak se uculila. Pověděla mu, ať na ní počká, pak stále nahá vstala.* Pití? *Optala se Timey. Sama pak zamířila do vedlejší místnosti, kde se podávaly nápoje.*
To se docela divím, že je má i když ona a Kayn jsou k sobě přilepení snad nonstop, tedy alespoň mě to tak přijde. *Zasmála se, takhle zpráva jí velmi potěšila, přece jen Elisa nebyla tak dokonalá, ještě chvíli si užívala přítomnost muže vedle sebe, než se odtáhla a na otázku Nerissy přikývla. Vzala si svou prázdnou sklenku a vydala se za ní, zatímco si jí sjela pohledem a uculila se.* Proč ne. *Došla k místu a hned si řekla, co si k pití dá. Místo medoviny si objednala nějaký barevný sladký likér.* Co chceš ty? *Optala se jí s lehce nakloněnou hlavou do strany a pozorujíc jí. Cali měla dneska kupodivu dobrou náladu, v noci se zúčastnila mučení, které pořádala Elisina matka, přijela si užít na orgie a ještě se dozvěděla tak dobrou zprávu, dokonce jí ani nevadilo, že byla v přítomnosti Nerissy, kterou nemusela.*
*Nerissa se jen uculila.* Já si naliju. Nevěřím totiž tomu, že bys mě při první možnosti neotrávila. *Pověděla jejím směrem, načež se natáhla k jendomu ze džbánů na stolcích, do sklenky, jež si vzala si nalila medovinu a uculila se na ni, načež se napila. Anii en po chvilce ale, co polkla, se zamračila, načež sklenku křečovitě položila zpět, chytla se za hrdlo a směrem ke Cali natáhla ruce.* Po- pomo... *Zachrčela jejím směrem, s vykulenýma očima.*
*Cali se jen zasmála.* Neříkám, že jsem na to nepomyslela, ale dneska určitě ne. *Mrkla na ni a nechala ať si sama vezme pití, zatímco ona se napila svého, které už měla u sebe. Zrovna se otočila zpět na vílu, když viděla, co se děje, zprvu jen pozvedla obočí a sledovala jí, než se pousmála.* Haha dobrý vtip Nerisso. *Pronesla s úsměvem jejím směrem, jelikož si ze začátku myslela, že si z ní dělá jen srandu, po tom co řekla, ovšem, nakonec přece jen zbystřila a zvážněla, vzala si sklenku, ze které víla pila a přičichla si k ní, aby zjistila, co v tom měla a mohla jí případně pomoct.*
*Dívka se po ní ale natáhla a v očividné křeči se jí zaháčila o ruku tak, že jí sklenku nechtěně vyrazila. Když pak padala na kolena, už značně rudá v obličeji a na tváři jí začaly nabíhat žily a nejenom to, zvláštně jí i fialověly rty a kůže začala šednout, tak padla na kolena a pak na zem. Nikdo kolem ní se ani ale nehnul, jako kdyby to bylo zcela v pořádku, ovšem Nerissa ani omylem v pořádku nevypadala. V očích se jí zaleskly slzy.* Ca-Cali, prosím... *Dostala ze sebe přiškrceným hlasem, hledící jí do očí s prosebným výrazem.*
*Calipso jí sledovala a nakonec přikývla, načež začala hledat něco, co by jí pomohlo, podle vůně tak nějak poznala, co by to snad mělo být, i když si nebyla stoprocentně jistá, šlo o květiny a o těch se od matky učila dost, tak doufala, že si alespoň něco zapamatovala, hned šacovala kapsy vílám a nejen kapsy, ale i tašky a hledala všude možně i po místnostech až se dostala do jedné, kde to vypadalo jako sklad nebo kuchyně, něco v tom smysl, hledala ve skleničkách se sušenými květy a bylinkami, všechno otvírala a vždy si k tomu přičichla, jelikož u toho nebyly nápisy, nakonec přece jen narazila na něco, co by snad mohlo pomoct. Vzala lahvičku se sušenou směsí a doběhla zpět, do svého pití nasypala obsah skleničky, zamíchala a dřepla si k Nerisse, dala jí t k ústům a donutila jí to vypít.* Teď se modli, abych si dobře pamatovala, co mě učila matka. *Pronesla a doufala, že to tak i bude.*
*Nerissa se na ní zadívala, už očima podlitýma krví, nakonec se ale uculila. V ten moment jí začala barva z obličeje opouštět, stejně tak se začala i hlasitě smát.* Hahahaaa! Kdo by řekl, na co stačí pár iluzí kousek vodní a zemské magie. zatraceně, kdyby ses viděla! *Křikla a začala se jí divoce smát, než se přetočila na čtyři a zadívala se na ni.* Sakra, to bylo úžasný! *Křikla a postavila se, nakonec si odhodila vlasy z očí, vypadající zcela zdravě a spokojeně.* Ty jedna, ty bys mě přeci jen nenechala umřít, co? *Mrkla na ni a přejela si jazykem po rtech, než si pak sedla do křesla.* Kradu a podvádím. myslíš, že nepoznám kdy na mě někdo jde se záměrem mě otrávit? *Optala se se smíchem.*
*Chvíli jí pozorovala, než něco tiše zamumlala a protočila očima, postavila se a prohrábla si vlasy, načež se pak uculila i ona a vrtěla nad tím hlavou.* No hodně krát mě napadlo tě zabít, to nepopřu, ale ne, momentálně ne, kdo by mě pak sral hm. Myslím, že takovou mrchu, jako jsi ty, bych jen tak nenašla. *Zasmála se a natáhla se pro nějakou sklenkou s alkoholem, než se vyvalila do křesla vedle Nerissy a pořádně se napila.* No každopádně, dám si na tebe lepší pozor. *Ušklíbla se a sledovala jí, načež popíjela a sledovala i víly kolem.*
*Nerissa se na ni uclila.* Jen aby. Moc přesvědčene o tom, že mám pravdu a že to hraju, jsi nevypadala popravdě. *Mrkla na ani. Nakonec si vzala novou sklenku, nalila si do ní pití a mrkla pak na Cali.* No, nevím jak ty, já jdu pokračovat v tom co Jsem dělala. *Mrkla na ni*
Hm, když myslíš. *Vypadlo jen z dívky, zatímco pokrčila rameny a s úsměvem na tváři se napila svého pití, které si pak ještě dolila. Podívala se na Nerissu a s šibalským úsměvem na tváři vstala, přešla až k víle a obkročmo se jí posadila do klína, naklonila hlavu na stranu a olízla si ret.* A co kdyby ses nevracela tam k tomu, ale spíš začala něco jiného? *Cali si sjela Nerissu pohledem a pousmála se.* Proč se nezabavit… třeba společně? *Konečky prstů dívce přejela víle mezi prsy a pomalu pokračovala níž.*
*Po svém záchvatu byl ještě více unavený, než předtím. Cítil, že jde sám proti sobě. Tak moc chtěl být lepším, tak moc chtěl dokázat, že to zvládne, být alespoň takový, jako je Elisa a ne úplné monstrum.. Chtěl pochopit, co měla na tom starat se o slabší, nerozuměl tomu a snažil se, tak moc. Cítil ale, že to vše popíralo jeho podstatu. Byl vyčerpaný, znavený existencí, znavený sám sebou, svými vlastními pohnutkami. Vysávalo jej to, cítil, jak jej to vše emočně dusí a podkopává. Na trénink se dnešní den ani nedostavil. Byl ve své komnatě, zalezlý ve své posteli. Na sobě jen černé kalhoty se snažil splynout se spánkem, zatímco zaháněl slzy. Tak moc, tak intenzivně, tak úpěnlivě, snazil6se, aby ani jedna neopustila jeho oko. Raději byl zády dveřím a sem tam tiskl křečovitě víčka k sobě.*
*Nerissa nadzvedla obočí. Pak chytla dívku za pozadí a tvrdě zmáčkla, zatímco naklonila hlavu na stranu.* Chceš? Inu, nabídka moc Milá, ačkoliv.. Já dneska hledám něco velkého v sobě a to mi dát nemůžeš. Ale budu si tu nabídku pamatovat i do budoucna, to se neboj. *Uculila se spokojeně a s úsměvem, načež ji pak ale i tak vtiskla polibek na rty.*
*Tiše zavrněla, když jí stiskla pozadí a jen se jí v klíně lehce zavrtěla, než se na ni podívala a ušklíbla se.* No péro ti bohužel dát nemůžu, žádné nemám, takže v tom ti nevyhovím, ale příště ti vyhovím jinak. *Uchechtla se a mrkla na ni, než jí polibek opětovala, pak si ukradla ještě jeden, než se odtáhla a sjela si jí znova pohledem, načež se pak postavila a prohrábla si vlasy, natáhla se pro sklenku, že které se napila a sama se rozhlédla po nějakém férovi, který by jí zabavil.*
*Nerisse okamžitě na výhled padl mladý fér, se kterým si užívala do té doby, který vypadal jako Mordred. Stál zády a mluvil zrovna s jinou dívkou, Nerissa k němu už už chtěla vyrazit, ovšem jaký byl její údiv, když se otočil a on se na ni zadíval.* Mordred? *Hlesla, když se její oči setkali s tím férovým. Mordred se na ni jen usmál a vydals e skrz víly jejich směrem. Jako ostatní byl stejně i on zcela nahý. Nerissa vykulila oči.* Co ty tady děláš? neviděla jsem tě! *Houkl a ihned se mu vetřela do náruče, když ji fér chytl za boky, uculil se.* Přišel jsme před chvilkou, ještě jsem neměl čas se rozjet. Každopádně, doufám dámy, že se bavíte dobře. *Uculil se a sjel pohledem i na Cali.*
*Chvíli se rozhlížela i ona, než se podívala stejným směrem, sjela si féra zezadu pohledem, přišel jí povědomý, když pak Nerissa pronesla férovo jméno a on to skutečně byl on, pousmála se, napila se svého pití a pomalu se vydala k oběma, na sobě měla už jen spodní prádlo, ale to byla jen krajka, takže to bylo spíše, že na sobě už nic nemá. Došla až k bělovlasému férovi a postavila se mu po boku. Naklonila hlavu do strany a na Mordreda se sladce uculila.* Docela ano, ale s tebou to bude asi jiná zábava. *Skousla si ret.*
*Za poslední dny se cítila jako nejhorší osobou na tomhle světě. Ublížila Kaynovi tím, že se vyspala s jinou a bála se mu to říct. Věděla, že musí přijít ta chvíle a rozhodla se pro dnešní den ať se děje, co se děje nesmí se to dozvědět od cizích, ale od ní. Pokud chce ukázata, že jí opravdu na něm záleží. Nikdy nikoho nedokázala milovat jen kdysi dávno, kdy to byla už zapomenutá historie pro ni a nyní Kayna. Dozvěděla se o tom, že je ve své komnatě a snad že mu ani není dobře. Rozhodně to v ní vyvolalo obavy, kdy krok zrychlila a vešla do pokoje po rychlém zaklepání. Místnost pohlcovala tma a jediné světlo šlo z otevřených dveří, kdy spočinula zrakem na postel, kde k ní byl Kayn zády. Nadechla se a vyšla kupředu.* Drahý? *Zašeptala a vešla na postel, kdy si prohlédla ránu na jeho zádech a musela se zamračit. Byla čerstvá. Konečky prstů se dotkla jeho kůže.* Podívej se na mě *Vyraz měla více než starostlivý. Bála se o něj, že se mu něco opravdu ošklivého stalo.*
*Elisa. Poznal ji snad už jen podle toho jak vešla, dříve než promluvila. Klepání, spěšné kroky. To, že jeho rána jde pořád ještě vidět mu ani nedošlo. Co ale mohl, zakryl iluzí což byly jeho krví podlité oči. Zadíval se pak na ni, vypadající docela normálně a jemně se usmál.* Ahoj. *Pokusil se působit tak, jakoby se ani nic nedělo. Snažil se tak moc. Jemně ji pohladil po tváří a nakonec ruku stáhl.* Jak se máš? Je vše v pořádku? *Optal se sám, načež se znovu zlehka odvrátil.*
*Nerissa se ihned na Cali ale zle podívala.* hele, nevidíš, že on už se jde bavit se mnou? *Nadzvedla obočí a mávla na jednoho mladíka, který došel za nimi a přišel ke Cali. Mordred, držící Nerissu za pas se jen zasmál, přehodil si ji přes rameno. Nerissa se z jeho zad jen zatetelila štěstím a koukla se na Cali.* Nezůstávej pozadu, mladíků ubývá. *Mrkla na ni.*
-Rozhodně znala Kayna už nějakou dobu, aby mu nevěřila, že o nic nejde. Nevynechal trénink jen tak a být zalezlý v pokoji bylo něco, co se mu nepodobalo pokud něco neřešil nebo se něčemu nesnažil dopátrat. Přivřela mírně oči v moment, kdy zacítila jeho ruku na své tváři.* Jak se mám? Můj přítel leží v posteli s ránou na zádech jako kdyby tě podrápalo nějaké zvíře a snaží se na mě hrát poklidného Kayna. *Natáhla k němu ruku tentokrát ona, aby ho uchopila za bradu a on se jí díval do očí Ne není vše v pořádku. Už jen to v jakém stavu ho našla nebylo v pořádku* Povíš mi to, nebo si to necháš pro sebe? *Nezlobila by se ani za jednu variantu. Ona sama dřímala v sobě tajemství, které řešit nechtěla.* Ale, kdo ti způsobil tu ránu... to chci vědět *Zamračila se.*
*Na jednu stranu, kdo on byl, aby tu malou mrchu chránil? Pokud se měla vyztužit, musela počítat s následky za své činy.* Timea. Rafla se se mnou, spacifikovat ji jsem si nechal jako poslední možnost... Ale neboj se, za svůj čin už pykala. *Dodal ještě než se pak odmlčel. Pak se ale opět nadechl ke slovu.* Jsem unavený, vyčerpaný, i proto že jsem měl další záchvat, tentokrát byl horší, mám pocit, že se to zhoršuje. Dochází mi nějak emergie a elán, mám pocit, že to je tím že chci být někým kdo nejsem. Pro tebe. ale není to tvoje vina, tak si to tak hlavně neber. Jen, chci se naučit těm citovým věcem, kterými oplýváš, rozumět jim. Přijde mi, ale že tím jdu sám proti sobě a unavuje mě to. Nevím, zda to dokážu. *Přiznal pak.*
*Zavrčela při jménu Timea. Ta malá mrcha si dovolovala více než měla a ač se k ní chovali hnusně rozhodně neměla právo napadnout Kayna a jakkoliv mu ublížit. Nejspíš si s ní i tak budu muset promluvit... Kdyby mohla tak jsou okolo ní plameny hněvi, ale držela se, aby nevybuchla, když se zhluboka nadechla a nechala průchod emocím pozvolna, než se zmínil o záchvatu. Pořád si uvědomovala, jak nebezpečná jeho nemoc je a kam to může až zajít, že by o něj mohla přijít.* To chápu, že sis chtěl odpočinou. *Jenže další slova směřovali k tomu, jak se kvůli ní snažil změnit.* Kayne... já po tobě nic takového nežádám. Nechci aby ses měnil. Buď tím koho miluji. *Na sucho polkla a v očích měla slzy. Ona se nesnažila o žádnou iluzi.* Nejsem tak dokonalá, jak si myslíš nebo o mě smýšlíš... *Sepnula zuby znovu k sobě a zrakem uhnula do boku nad tím, jak se nenáviděla za to, co mu provedla.*
*Kayn jen letmo pokrčil rameny.* Je to na tobě. Ale Mordred už se za mě pomstil, neměj strachu. *Podotkl jemně. Pak, když viděl, co to s ní udělalo, i on nechal své iluze padnout, nejenom proto že mu to přišlo nefér. Pak si povzdechl.* Vím že ne, říkala jsi mi to... Jen... Mám takovou skrytou potřebu... Být asi jako ty, snad jen trochu, trochu sdílet více citů a emocí než jen lásku. *Špitl tiše. Pak se posadil, natáhl se k ní, tvář ji vzal do dlaní a zadíval se ji do očí.* Eliso... Pro mě jsi. Úžasná, krásná, milá a stejně tak pevná jako skála, moje dokonalá, malá vévodkyně pro kterou bych spálil svět. Nemluv o sobě tak. V mých očích jsi úžasná. *Hlesl tiše.*
*Když jen začal přitvrzovat na slovech a svoji iluzi dal pryč cítila se ještě hůř. Budu takhle o sobě mluvit.* Nezasloužím si někoho jako jsi ty... *Na sucho polkla a po tváři ji začali stékat slzy* Mrzí mě to, co jsem provedla *Špitla mezi vzlykem a vnímala tu vinu, která ji užírala, když se pevně objala sama a zaryla nehty do své kůže, kdy vnímala jak ji stékal pramínek krve po kůži za trest a byl stále dost malý za to, jak ho nyní viděla, jak ji vnímal a udělal by pro ni vše a ona nedosáhla svého slova* Podvedla jsem tě... *Vydrala ty slova a rychle přivřela oči a čekala ránu na kterou byla vždy zvyklá z domu ani netušila proč. Věděla, že jí Kayn neuhodí, ale byla na to už tak dlouhou dobu zvyklá, že se z toho stal reflex.* S Nerissou *Dodala jméno.* S mužem bych se nikdy nevyspala, ale byla to chvíle kdy tělo po tom křičelo *Rozhodně ani tohle jí neomlouvalo čehož si byla vědoma.*
*Stejně tak zle se na Nerissu podívala i Cali, ovšem pak se jen lehce pousmála.* A proč bys ho měla mít pro sebe jen ty. *Pronesla směrem k ní, ale pak se podívala na něj, vyignorovala mladíka, kterého jí Nerissa poslala a došla k Mordredovi.* Jedna je fajn, ale mít dvě, není to lepší? *Uculila se na něj sladce, neodpustila si a pokud nijak neuhnula plácla Neri po zadku, pak se postavila na špičky a jazykem přešla férovi po rtech.*
*Sledoval ji, když se pak odtáhla, více se k ní natiskl. Zadívals e na ni, poslouchal ji, byl připraven na vše, co by mělo přijít...jakmile ale vyslovila ty tři slova, celý ztuhl, zarazil se, zadíval se na ni a pak se zlehka odtáhl. Ještě chvilku na ni koukal, jako kdyby se jí snad pohledem ptal, zda-li to je pravda, či ne, v ten moment mu fakt že víly nemohou lhát vypadl. Až nakonec, když jej polilo to uvědomění, tak se opět odtáhl o něco víc, nakonec vstal z postele a prohrábl si frustrovaně vlasy, došel až ke stolu, o který si opřel obě dlaně, sklonil se a zavřel oči. Vše se mu najednou začalo zbarvovat, jak cítil, jak to vše o co se snažil, mizí. Vše nahrazoval...ani nevěděl, jestli to byl vzetk? Čirá agrese, nebo lítost. Cítil ale, že nabírá na energii stejně tak, jako jej opouštěly všechny výčitky, jež doteď měl. Najednou na to ale neměl, co říct. Nevěděl, co říct, akorát se mu v hlavě možná začínaly hromadit domněnky a věty.*
*naklonila hlavu na stranu, Vymanila se ze sevření Mordreda a došla za ní.* A proč bych nemohl? Máš s tím snad nějaký problém? je snad tvůj? Máš ho podepsaného? *Nadzvedla obočí a sjela si ji pohledem od hlavy až k patě. To, co předvedla bylo sice moc hezké ale Nerissa ji nechtěla pustit. Mordreda si vyhlídla a nemyslela si, že by si on nebyl vyhlídl i ji, a nechtěla se jej vzdát.* Hm, trojku si s tebou ráda s jiným dám. S ním? ani mě nehne. *Pronesla nebezpečně a zadívala se jí do očí.* Takže, můžeš si vybrat, že buď teď nás necháš a pak se ke mě přidáš a nebo se se mnou dáš do křížku, což asi není rozumné. *Pohrozila.*
*Ticho bylo to nejhorší, co mohlo nastat. Na sucho polkla a zvedla se z postele. Neodvážila se k němu jít blíže jen zůstala stát opodál* Kayne... byla to chyba. Neměla jsem to dělat... Já... měla jsem se vzpamatovat a lituji toho každou vteřinu. *Zašeptala zoufale při pocitu, že by snad o něj mohla přijít.* Řekni prosím něco... cokoliv *Zároveň netušila zda něco chtěla slyšet.*
*Ještě chvilku jí poslouchal, zatímco se v něm budil vztek. Vnímal, že uznává svou chybu, vnímal, že říká, že jí to mrzelo...ale že by si to bral k sobě, to se říct nedalo.* Bojoval jsme za tebe. Bránil se za tebe. Slíbil ti něco, čím ti visím životem. Dokonce jsem ti....dokonce jsme ti otevřel svoje nejniternější záležitosti, moje city, emoce, moje srdce, což je to nejzranitelnější, to nejvzácnější, co jsem ti mohl dát. A co jsme za to chtěl na oplátku? Tvou snahu věrnosti. Pověz mi, přijde ti, že jsem dělal málo? Že jsem se málo snažil, málo se ti věnoval? Co tu jsi, snažím se tvou touhu ukojit, snažím se, abys měla to, co potřebuješ. *Pomalu se na ni pootočil, ale spíše jen otočil hlavu a přes rameno stále skloněný se na ni zadíval svým ohnivým okem, jež se rozzářilo.* A pro co? Abych si pak vyčítal sám sobě, že pro tebe nejsem dost dobrý? Abych měl výčitky, byl slabý, šel proti sobě abych pro tebe byl lepší...Pro to, abys mě podvedla? *Optal se se zastřeným hlasem zatím neidentifikovatelnou emocí.*
*Jeho slova bolela a měl na to právo, když udělala několik kroků do zadu a natlačila se na stěnu* Máš pravdu Kayne... Ve všem. *Zašeptala* Netuším, co to do mě vjelo, ale já to nedokázala ovládnout Nerissa mě dokázala přesvědčit nebo spíše moje tělo. Byla to slabá chvíle a já to nedokázala. Nedělal jsi nikdy málo a děláš více než po tobě požaduji. Kdybych ti tohle zatajila, tak by to nebylo vůči tobě už vůbec fér. *Pozvedla tvář, aby ho konečně sledovala* Ale stalo se a musíme vyřešit jak z toho ven pokud mě nechceš rovnou opustit *Na sucho polkla a celé tělo se pod náporem emocí mírně chvělo*¨
Spíš to vypadá, že ty s tím máš problém. Popravdě, jediný, kdo tu teď vyskakuje, že na něj někdo nemá šahat, jsi ty a nárokuješ si ho zase jen ty. Já jsem řekla jen, že se můžeš podělit a můžeme si užít všichni tři, nic víc. *Uculila se a sjela si jí pohledem.* Proč se tak čertíš hm? *Dívala se na ni, ale pak pohledem přesunula na Mordreda, i když stále mluvila k Nerisse.* Tak ať se spíš vyjádří on, co chce, jestli mu vystačíš jen ty, nebo si chce užít se dvěmi. *Pronesla, než se pak pohledem opět přesunula k dívce.*
*Otočil se a rozešel se k ní. Pomalu, chůzí šelmy. Díval se na ni, jen se mračil, šel k ní, pomalu, nakonec se zastavil v půli místnosti.* Dal jsem ti vše, od důvěry, po domov, vše...vše.. *Křikl. Otočil se prudce zpět ke stolu, ještě chvilku se na něj díval a nakonec se napřáhla pěstmi udeřil do jeho plochy, tak silně, až se rozpůlil uprostřed a všechny věci z něj s řinčením sletěly.. Ještě chvilí mlčel.* Jak to chceš rozlousknout? *Zavrčel tiše.*
*Prudce sebou cukla, když začal křičet a když následně přepůlil stůl.* Nějak to půjde vyřešit... Kayne... já nechtěla, ale stalo se. *Na sucho polkla, když k němu odvážně přešla a položila ruku na jeho rameno* Prosím pojďme si o tom promluvit. *Opravdu teďka vsázela mnohé a mohlo to být i mnohem horší. Snažila se to řešit a jistě Kayn nepoznal podvádění dle jeho reakci. Přesto vše ho milovala. Kdyby jí na něm nezáleželo už by šla do protiútoku, ale ona přikyvovala a souhlasila s jeho pocity a to jak ji nenáviděl nyní*
*Jen se ušklíbla.* Asi by sis měla najít nějakého jiného. *Ušklíbla se a pak už se jen soustředila na Mordreda, který na ni jen mrkl, a pak si užívali dokud neodešli.*
*Tak moc se přemáhal, aby se neotočila nesevřel její ruku v pevném stisku. Tak moc se snažil, aby jí nic neudělal. Tak moc sám sebe držl. Nakonec dlouze vydechl.* Dobře, jak bys tohle chtěla vyřešit? Dej mi jedno dobré, racionální řešení téhle situace, a dej mi ho hned a já uvidím, jestli si o tom budu chtít promluvit a nebo ne. *Cítil, že jeho city utrpěly vážné zranění. jeho duše poplakávala. Cítil se jako jen kousek hadru, jako někdo, kohokoho využili, a ani nevěděl proč.*
*Cali se jen ušklíbla a pak se otočila na patě a vydala se do jiné místnosti, aby si užila i ona chvilky rozkoše, než nakonec zmizela zpět na panství Elisiny matky.*
Kayne jsme víly a touha po sexu nám nikdy nebyla cizí... Jenže není to to samé jako city. Prostě to byla jen potřeba ze strany ženy... Můžeme si o tom promluvit to je jediné řešení. Pokud to necháme být začneš mě za to nenávidět a já nechci, aby sis myslel, že jsem to snad udělala naschvál. Taky jsem tě poslouchala, když jsi obešel můj slib nikomu neubližovat skrz Mordreda. Jsme víly nejsme čirá nevinnost jen já... nechci používat nějakou zákeřnost vůči tobě a nikdy ani nebudu. Udělala jsem velkou hloupost a jsem si toho vědoma a právě proto tu stojím a čelím tomu, protože o tebe nechci přijít Kayne! *Slova ke konci už mírně vykřikla ze zoufalosti a strachu se kterou se nyní potýkala.* Máš jiné řešení situace než si o tom promluvit? *Učinila k němu krok blíž.*
*Opět se otočil zády k ní, nakonec se ale dlouze nadechl a usedl na židli vedle rozpolceného stolu. Mlčel. Přemýšlel. Možná že to co říkala i smysl dávalo, jen on měl teď potemnělou mysl. Nakonec si promnul dlaní kořen nosu a trhaně se nadechl.* Výmluva, kterou se oháníš, je strašně špatná. *Zavrčel jejím směrem, pak se ale odmlčel.* I tak je ale pravda, že tě miluju. A ačkoliv mě to bolí..nedokázal bych tě nenávidět. * Hlesl nakonec a jemně k ní pootočil hlavu. Pak se ale ještě jednou, dlouze nadechl, než zavrtěl hlavou.* Ani já o tebe nechci přijít, jen.... *Dodal, než si povzdechl.* Jen jsem tohle nečekal...
*Utichla v moment, kdy jeho slova dala důraz na její špatnou výmluvu. Zhluboka se nadechla a hleděla na něj bez jediného pohybu a slova, než si pořádně promyslela, co říct.* Lituji toho a můžeš mi dát jakýkoliv trest. *Vsázela nyní svůj život.* Budu se vším souhlasit bez námitky *Tímhle mu dala svůj celý život jako důvěru toho, že už nikdy tohle nechce opakovat. Zároveň věděla, že ženský dotek jí bude vždy chybět a Kayn by se musel dost učit, aby dokázal být jako Nerissa. Byl úžasný milenec a nejlepší muž v posteli, ale na ženy zatím neměl a ony neměli zase na něj v některých ohledech.* Proto jsem ti i říkala, že jsem sotva dokonalá a že nechci, aby ses kvůli mě změnil. I já dělám chyby a velké, jak sám vidíš. *Založila si ruce a pohledem uhnula do strany.*
*Kayn se ale jen zamračil, pak vstal a vydal se za Elisou. zastavil se až těsně u ní a zadívals e jí dolů do očí. Chvilku ještě mlčel, nakonec ale zvedl prudce ruku. Kdo ví, s jakým záměrem původně, nakonec ji ale položil Elise na tvář.* Nechci tě trestat, ani bych to nedokázal. nevím, co mám dělat, co si myslet. Vím, že to co se stalo je špatně ale v téhle situaci jsme ještě nikdy nebyl. nemám právo na to cokoliv udělat, protože nechci udělat nic, co bych si vyčítal nebo co by ti ublížilo. Chci jen, abys věděla, že se to na mé důvěře podepsalo určitým způspbem co se týče vnímání tebe a hádám, že v budoucnu se to projeví. Na to musíš být připravená. nevím přesně jak. Ale cítím, že nějakým způsobem ano. *Podotkl.*
*Elisa znejistila v moment, kdy se k ní Kayn vydal a natlačila se více na stěnu, kdy se zhluboka nadechla a v moment kdy prudce zvedl ruku, tak mírně cukla, ale neuhnula* /Neublížíš mi a to já vím... Jsi Kayn kterého miluji nade vše.../ *Dostala se do jeho hlavy a stála na místě bez hnutí, než zacítila jemný dotek a přivřela oči spokojeně.* Raději by byl vhodný trest než vyčkávání, jak moc mě začneš nenávidět. *Zašeptala k němu svá slova a vzala jeho ruku do své.* Nevím totiž, co jiného udělat proto, abys mi odpustil. *Sledovala jeho oči dravě a s touhou.* Můžeš mě třeba svázat a týrat dle libosti, nebo ti dám slib *Pokrčila rameny, než jí došlo, co řekla. Slib by byl velký závazek, kdy jen pomyšlení na to jí zarazilo. Měla v plánu někdy znovu ženu okusit a se slibem by to bylo opravdu těžké.*
*Kany se na ni jen díval.* Ne. Nebudu tě trestat. Nic takového dělat nebudu. Myslím si, a že o tom moc nevím, že tohle bude fér. Muset počítat s následky, o kterých nevíš, jaké budou. *Hleděl na ni. pak opět zavrtěl hlavou.* Nechci ti ublížit. Nechci žádný slib. Nechci, aby to něco, co mezi sebou máme či máme mít bylo podmíněné slibem. Chci, aby to šlo odtud. *Poklepal druhou rukou na místo, na jejím hrudníku, kde by se mělo nacházet srdce. Sám pak svou dlaň z její tváře stáhla sjel si ji pohledem.* Sám nevím, co z toho bude. Vím ale, že i přes to tě nedokážu nemiilovat.* Hlesl.*
Nechávat mě v nevědomosti je horší trest než zbičování *Povzdechla si* /Nicméně méně fyzicky bolestné.../ *Zauvažovala pro sebe, než vytřeštila překvapeně oči a zacítila jeho ruku na hrudi a slyšela jeho slova. Musela se nakonec vřele pousmát a natáhla ruku, aby se ji díval do očí* Víš Kayne... Možná na to jdeme celou dobu špatně. Ty se snažíš zavděčit měl, ale pravdou je, že já bych se měla učit od tebe, co to jsou emoce *Hleděla mu přímo do očí, než se zvedla na špičkách a pokud se nechal, tak mu věnovala decentní polibek a pokud ne, tak se zpět odtáhla.* Miluji tě víc než kohokoliv jiného Kayne a víly neumí lhát *dodala tiše.*
*Kayn se na ni podíval, snad soucitně.* Možná. Ale fyzicky ti nijak ubližovat nebudu. Tohle je něco, co se odvíjí do tvého činu. Myslím, že to je dobré řešení. *Podotkl nakonec. Musel by si ruce uřezat, kdyby na Elisu vztáhl ruku. Pak se na ni nechápavě podíval.* Ty ode mě? Ne, já je teprve poznávám., Skoro je neznám. Ty se snažíš chránit mladší, snažíš se být někým, ke komu mohou vzhlížet, a co já? ne, nemyslím si, že by ses odemě měla cokoliv co se týče mé citové a emoční stránky, učit, nebo to okoukávat...myslím si, že to by nebylo moc...při nejmenším vhodné. *Povzdechl si.*
*Když se zakoktal a nechápal její slova, tak se sama pro sebe uchechtla nad tím, jak sladký a nevinný v tomhle byl. Usedla na stůl, když si ho stáhla k sobě.* Nemáme se co přiučit od člověka, který na mě nevztáhne ruku, nekřičí a snaží se mě pochopit? *Pozvedla obočí* Zatím, co já zradila z části jeho důvěru, protože jsem nebyla schopná udržet v jeden moment touhu a zasloužím si patřičný trest. Víly byli týrané za menší prohřešky ve vztahu, než co jsem udělala já. Víš, že mě má matka chtěla provdat za nejukrutnějšího féra, kterého ona znala? Kdybych provedla něco takového... Přála bych si smrt raději, než jeho tyranii, ale pro mé štěstí jsem utekla z domu a nakonec po pár stovkách let si našla muže, který by mi tohle nikdy neudělal a o to více mě vnitřně ničí fakt, že jsem tohle dopustila. Mám se hodně, co od tebe učit Kayne ač si myslíš, že jsi největší prevít v okolí s čímž bych souhlasila, kdysi dávno, ale ne nyní. *Uchopila jeho tvář do svých dlaní.* Jo a taky bych mohla dodat, že ten fér je stále nasraný, když jsem odmítla sňatek s ním. *Podotkla ještě. Měla hodně nepřátel ze Zimního dvora a proto se málo kdy v tomhle světě ukazovala.*
*Poslouchal ji a v hlavě si tak nějak vše dával dohromady. Nakonec si povzdechl a jen k ní došel, stojící naproti ní.* Myslím, že učit se asi máme každý od toho druhého...ale já nevím, jestli chci. Už se na to asi vykašlu. Chci být pro tebe dokonalý. Samozřejmě. A pokud ne takový, tak alespoň takový, abys mě milovala stejně tak jako doteď. Říkám si ale, že s tou přetvářkou, že jsem takový i před ostatními, skočním. Chybí mi ty zákeřnosti, chybí mi to ubližování. Chybí mi tak nějak...být tím, kým jsem byl doteď. *Přiznal.*
S tím naprosto souhlasím drahý. Možná bys měl být zpět tím Kaynem, kterého jsem i přes tyhle zvěrstva milovala. Nějak mi k tobě hodná povaha ani nesedí. *Dodala a více si ho k sobě přitáhla, než své rty natiskla na ty jeho.* Jsi upřímný a hodný ke mě. Více ani nepotřebuji a nepožaduji. Jediné co. Nechci, abys ubližoval mladším, ale hodný na ně úplně nemusíš být. Stačí, když je nezabiješ a nebudeš je týrat a taky ještě něco... Spal jsi předtím s Timeou? Já jen tak, když už jsem se tu doznala tak nějak já... *Zvídavě si ho prohlédla, jelikož nějak nechtěla věřit, že jí jen doučoval a ona se tu stále pohybovala jakoby nic.*
*Kayn se na ni podíval, naklonil hlavu na stranu a pak si ji sjel s pohledem.* Ano. Spal jsme s ní. Ale spal jsem s ní, před tím, než jsme se my dva dali jak se to řekne dohromady. To ale, víš. *Podotkla pak se k ní více natiskl.* Inu, dobrá, budu to mít na paměti, až té malé mrše zase rupne v hlavě a skočí po mě. Mordred udělal co mohl, aby se to nezanítilo. *Vrátil se ke své rána.* A nemusíš se bát, že by podešla bez trestu. Přišla o malíčky. *Řekl Kayn, snad aby ji uklidnil tím, že i ona se dočkala své odplaty za činy.*
No nějak ses mi nezmínil, že jsi s ní spal jen, že jsi ji jistým způsobem učil a bral jí jako svěřenkyni v tom je rozdíl, ale nikdy ses nechvástal koho jsi měl v posteli. *Podotkla zákeřně.* A o to více mi nyní bude vadit pokud ta malá mrcha vejde do našeho panství *Zavrčela s tím, že byla majetnická.* To samé bys mohl požadovat ohledně Nerissy, ale nakonec obě potřebujeme, takže je tu budeme trpět *Protočila očima.* Navíc jsou obě mladé, takže bych jim nemohla ublížit *Stále byla Calipso spíše dítětem a bylo potřeba ji chránit. Rozhodně to nebyla ztracená duše.* O malíčky? Tak nemusí být příjemné. *Souhlasila.* Měl jsi mi o tom zranění říci. Nerada se dozvídám takové informace jako poslední...
*Ušklíbl se.* Neboj se, na mě nesáhne, tím jsem si jist. I s Mordredem ted má trochu problémy, co se objevila ta...no, Nerissa. Nárokuje si ho pro sebe a myslím si, že ty dvě spolu budou mít dříve a nebo později vážnější problém. *Podotkl Kayn.* Chápu ale, a pochopím, když na ni nebudeš nijak milá. Alespoň se i ona naučí že přichází na akci reakce. *Podotkl směřující na Timeino chování. Pak už se jen ušklíbl, než pokrčil rameny.* Vzal si ji do parády Mordred. Nabídl jí, že buď přijde o stoličky, všechny nehty nebo malíčky na nohou. Vybrala si, svou lekci si odpykala, tak je to vše, jak má být. *Pronesl a pak pokýval hlavou.* Asi jsme nechtěl vzbuzovat nějaké vnitřní rozepře mezi jí a tebou, ale...dozvíš se vše i tak. Chápu. *Pronesl nakonec.*
*Trochu jí uklidnil fakt, že dostala zadostiučinění.* Stále je to mladá víla a dost výbušná tím kolik energie má a neví, co s ní. Myslíš, že ji můžeme důvěřovat a nedostane se na stranu mé matky? Víš, že má matka dokáže být přesvědčivá vůči psychopatům... *Měla trochu obavy.* Muraxe dokázala přesvědčit jen za pomoci tyranie, kdy vyhrožovala, že jeho sestru zabije a ani nevím, jak ta chudinka skončila a zda jí opravdu matka držela... *Povzdechla si a měla tohle nejspíš řešit dříve, než až nyní.* Taisia jí má z nějakého důvodu ráda... Viděla jsem to na ni, jak se jí zastavila, ale tenhle komplex má ode mě... No ještě že ti neříká otče *ušklíbla se.*
*kayn kývl na souhlas.*I když se k ní chováme jako ke kusu hadru, což je pravda, ale tak to ona vlastně i chtěla dejme tomu, tak k nám vzhlíží. nemyslím si, že by přesedlala,. Ba naopak si myslím, že zůstane věrná tomu, co bylo nadhozeno a co se chystalo, tomu, co jsem jí dali my do hlavy. *Přiznal svou domněnku. Pak jen pokrčil rameny.* myslím, že se jí to nějak podaří, a když už ne, nemyslím si, že by se sklouzla na stranu tvé matky a pokud ano, i to je věc na kterou přidjeme, jak vyřešit. Timea je s námi ale pořád v kontaktu, pořád neví, jak si hlídat mysl, takže ji stačí rozptýlit a máme ji přečtenou. *Připomněl její nezkušenost.*
*Elisa se uklidnila při jeho slovech a přikývla na souhlas.* Máš pravdu. Je nezkušená a kdyby něco zkusila na mě, tak jsem mnohem silnější než ona *Neměla proti Elise šanci. Když byla přiotrávená zvládl by ji srazit k zemi i Murax, ale nyní byla znovu při síle a šlo to znát.* Takže je to takové naše dítě, co musíme vychovat k poslušnosti a následně k psychopatickému jednání *Pokývla hlavou a zapřela se zády o stěnu za ní.* Jen mám strach o tu dívku... Je hodně mladá a matka na ni bude provádět zvěrstva. Neměli jsme ji do toho možná pouštět *zašeptala starostlivě a nahmatala jeho ruku, kterou jemně zmáčkla.*
*Kývl ihned na souhlas.* To jsi. A stejně tak i já a než my oba dva tak Mordred, který připomínám, je v tomhle ne naší straně. Vždy bude na naší straně, budu-li tam já, ano? *Připomněl jí Kayn. Pak pokrčil rameny.* No, jako psychopatka už se sem tam občas umí. Jsou to sice občas pokusy, ale jde jí to. jen to logické uvažování jí, řekl bych, ve většině případů chybí, řekněme. *Hlesl Kayn a pak se na ni podíval.* Myslíš ta Muraxova sestra? elis...nechci ti nic říkat...ale podle mě už bude po smrti. *Hlesl tiše, ale tak, aby ji obeznámil s velice pravděpodobným osudem.*
*Elisa uslyšela hlavně poslední větu, když svraštila obočí a naštvaně se zadívala na zem.* Potřebuji ven... *Věděla, že měl pravdu a následně si povzdechla.* Došel včera dopis. *zašeptala a koukla mu do očí* Z našeho sídla, ale bála jsem se ho otevřít. Nejspíš mi psala matka. *Dodala mírně rozechvěle.* A já nemám prostě tu odvahu, jelikož tuším, co tam bude *Její matka jí dokázala ničit i pouhým dopisem a byla si více než jistá, že slova tam napsaná potřebuje vědět, ale zároveň jí to dost ublíží vnitřně. Měla tu dívku začít řešit hned. Měla ji zachránit, ale bylo toho tolik, že na ni úplně zapomněla.*
*Kayn se na ni podívala ihned ji následoval. Pak se k ní natáhl.* No, jestli se ti bude chtít, mohu teoreticky ten dopis přečíst já. Nemusíš ty. *Hlesl svou nabídku. Tak nějak tušil, že yb to pro ni mohlo být méně bolestné. *Neboj se, hele, alespoň to pro tebe nebude taková rána. To já jsme tu takový spíše necitelný, no ne? *Podotkl a jemně se usmál. Pak jí položil ruku na rameno.* jsem tu, víš že kdyby se cokoliv dělo, spolehnout se na mě můžeš. I kdyby jen v tom, že na sebe vezmu ten dopis a nenechám aby ti to ublížilo více, než je záhodno. *Podotkl.*
*Pozvedla tvář a pokusila se o úsměv* Jsi hodný Kayne, ale cokoliv, co matka napsala bude pravdivé a je mi více než jasné, že chce, abych to slyšela a potřebuji to slyšet jinak by to neposílala a nedělala si s tím hlavu. *Seskočila z malého stolku* Přesto vše budu ráda, když mi ho přečteš nahlas. *Otevřela šuplík od skříňky, kde byly cennosti a vytáhla malý dopis s pečetí jejího rodu ve kterém stálo.* /Drahá Eliso, je to nějaká doba, kdy jsme se neviděli a chybíš nám poslední dobou u večeře hlavně mě. Ani nevíš, jak mě mrzí, že jed, co mám ve sklepě je stále do poloviny plný a u stolu není nikdo, kdo by ho mohl pozřít. Ukázalo se, že přisluhovači tvého muže jsou větší zbabělci, než jsem si myslela nicméně si vzpomínám na tvá slova, kdy jsi se zastávala mladších a pravila, že k nim máme mít soucit a aspoň špetku soucitu. Zde je má špetka. Sestra Muraxe byla dnes popravena rukou přisluhovačky od tvého drahého. Dívka si říká Calipso a musí se jí nechat, že čistý řez zvládla nádherně, kdy to bílé prase spíše vysvobodila z muk a měla bys být té mladé víle zavázaná ještě víc, než mladším vílám jsi. Přeci jen učinila to, co jsi nedokázala ty a vysvobodila tu holku z utrpení. Nemysli si, že tím to končí má dcero./ *Elisa dopis nepřečetla, ale dala ho Kaynovi, kterému se zahleděla do očí, když už teď věděla, že tam bude něco, co by nejradši neslyšela, ale potřebovala to vědět. Matka by nepsala jen kvůli pozdravu.*
*Kayn na ni kývl a natáhls e tedy pro dopis, už ale dopředu s tím záměrem, že pokud tam bude něco přímo směřovaného na Elisu a až moc útočného, tak jí to číst nebude. proto si to nejprve přeletěl pohledem. Když jej měl přečtený, rychle, než by se mohlo cokoliv stát, dopis zmuchlal v ruce a nechal vzplanout. pak se na ni podíval.* Ta dívka..je po smrti. zabila ji Calipso. *Hlesl a pak hned chytl Elisu za ramena.* Elis, udělám vše proto, aby vše, co přijde, mělo pro tvou matku jen ty negativní následky a aby poslední rána, která ji usmrtí, přišla od tebe. Máš na to větší právo něž kdokoliv z nás. *Pověděl, hledící na ni.*
*Zacítila chlad v celém těle, když pronesl ty slova. Věděla to a přesto se snažila do poslední chvíle přesvědčit o tom, že tomu tak nebude. Navíc Kayn dopis rychle zapálil. Tušila, že tam bylo mnohem více, ale nepřál si, aby to viděla. Chápala důvody a učinila by pro něj to samé, kdyby mu někdo chtěl ublížit, tak jako se o to pokoušela její matka.* Nějak jsem stále doufala, že mě bude skrz sestru Muraxe vydírat, ale je pravdou, že to k matce nesedí. Přesto jsem v to doufala. *Na sucho polkla, ale už to nevydržela, kdy ji po tváři začali stékat slzy. Další mladá víla, která zemřela jen na úkor tohoto světa.* Měla jsem se začít zajímat dříve. Úplně jsem tu dívku vypustila z hlavy a ona mezitím... ani si nechci představit čím vším musela projít. *Vzlykla a sepnula zuby k sobě nad náporem hněvu a bezmoci. V místnosti se zvedl chlad, kdy Elisa v tenhle moment nedokázal ovládat tolik své emoce. Vítr prorazil okenice.* Chci ji zabít víc než kohokoliv jiného. *Vydrala z úst a stále to byla umírněná reakce k tomu, že nevěděla úplně vše, co se v dopise psalo.*
*Kayn se na ni souciitně díval, tak, jako kdyby jí chtěl snad jen tím pohledem zachránit. Když se pak zvedl vítr, což připisoval tomu, jak se rozohnila a jak s ní cloumaly emoce, tak ní přiskočil. V jedné vteřině ji vzal do náruče jako kdyby byla princezna, načež zacouval pár kroky k posteli. Posadil se, Elisu si stále držel u sebe, přitiskl si ji sobě a hlavu si zabořil do jejího ramene. Jednou rukou ji držel pod koleny, druhou si ji ks obě tiskl za pas a svíral ji v objetí, tak, aby ale měla ona i možnost sevřít jeho. Nemluvil, přišlo mu, že teď není na slova čas. Teď jí chtěl jen pouhým činem, dotykem dokázat, že je s ní.*
*Dokázal ji rychle vyvést z víru emocí a pohotově se ho chytla kolem ramen, kdy zacítila, jak se ji dotýkal a jak ji objal. Byla tímhle jednáním více než zaskočená, ale pochopila velice rychle o co mu šlo. Tvář zabořila do jeho ramene a přivřela oči, kdy vítr do chvilky utichl a ona se jen mírně chvěla pod náporem emocí se kterým právě bojovala. Slova nebyla potřeba a dokázala se uklidnit jen v jeho přítomnosti a pocitu tepla, které dostávala z jeho těla. Tiskla se na jeho kůži a vnímala specifickou mužnou vůni.* Doufám, že Calipso bude v pořádku *zašeptala, což vzhledem k tomu, že zrovna Calipso zabila tu dívku bylo překvapující. Měla by ji nesnášet, ale nedokázala to.* Jestli se zvedneš a opustíš mě přísahám, že ti do té náruče skočím sama. *Nechtěla se od Kayna ani hnout na centimetr.*
*Zavrtěl hlavou.* Neboj se o ní. jestli už má takovou důvěru, aby ji tvá matka pověřila tímto, myslím si, že to nebude Calipso, kdo je ted v ohoření. Každopádně, až se u nás zase zastaví, kouknu ji do mysli. *Přislíbil Kayn. pak se jemně usmál. Jakoby zapomínal na to, co si řekli před chvilkou, měl teď nutkání držet ji, chránit ji, nepustit ji.* Neboj. Není v mém úmyslu pustit tě. *Přislíbil. Pak si ji k sobě více natiskl, více ji objal, jakoby mezi nimi nechtěl byť jen sebemenší kousek místa, je jejich těla na sobě.*
*Věděla, že tohle co prožívá s Kaynem by nikdy nemohla prožít s nikým jiným. Nikdy by se nedokázala cítit tak v bezpečí jako s ním. Nevadilo jí, jak na sobě byli natisknutí spíše naopak to požadovala a nemusela ani nic říkat* To jsem ráda. *Sice měli mezi sebou rozepře, ale Elisa hodlala pro Kayna bojovat. Nenechala by ho odejít z jejího života na to ho až moc milovala a věděla, že bude muset zabojovat, aby dostala jeho důvěru zpět. Už nehodlala dát prostor svému tělu, aby jí kdykoliv zradilo.* Miluji tě *Vyřkla ty slova klidně a upřímně. Pochopila by, kdyby nepřišli nazpět, ale chtěla, aby to slyšel on a věděl, co ona k němu cítí a stále se to nezměnilo. Jeden přešlap jí mohl vzít vztah a nehodlala se už nikdy takhle bát. Hodlala vše odčinit.* Co takhle jít spát? *Navrhla jako možnost, kdy si oba mohou odpočinout. Hlavně věděla, že bez bylinek na spaní ani neusne a pokud si je dá do pár minut bude tuhá. Za poslední dny se stávala na těch bylinkách závislá jinak by nezamhouřila oka a probděla několik dní i nocí.*
*Ještě chvilku si ji k sobě tiskl. když zaslechl ty dvě slova, tak se jemn pousmál.* Já miluji tebe. *Hlesl tiše a pak se jemně odtáhl, ale jen taky, aby na ni viděl.* Chceš jít spát, inu, můžeme, jsme stejně unavený. Ale je to na tobě, pokud bys chtěl můžeme vyjet na koních, nebo trénovat, jen si řekni, večer je ještě mladý. *Podotkl, pak neochotně ale přeci, vstal a zamířil směrem k okenicím jež se rozrazily a začal ej zavírat.* Musím se s tebou podělit, že ten nový kůň je ďábel. I na mě. myslím si, že jméno Behemot k němu bude sedět. Zatím ale s ním bojuji i já. *Změnil pak téma k něčemu jinému.*
Noc je sice mladá, ale ty jsi unavený a já bych si možná měla odpočinout. *Usedla na kraj postele, aby se mohl zvednou a pozorovala, jak začal zavírat okenice.* Jak samotný ďábel? To zní jako kůň pro tebe. *Zvedla se a přešla k němu, kdy si prohlédla znovu ránu na zádech.* Měla bych ti to ještě namazat mastí, takže spánek až posléze. *Tok energie v ní samotné byl ještě silný a chvilku potrvá, než se ona sama dostatečně uklidní.* Mám pro tebe jednu novinu na kterou bych málem zapomněla. Také si budu muset na nějaký čas najít nového koně. *Založila si ruce na prsou a sledovala ho.* Zjevně tvůj bývalý kůň se činil. *Dodala nad tím, že její klisna byla březí.*
*usmál se.* Dobře, odpočineme si. *Pronesl, načež si tedy lehl, poklepal na místo vedle sebe a zadíval se na ni.* Tenhel mě ale dokáže vytočit, to je víc ďábel než já. *Podotkl a zavrčel. Pak kývl na souhlas.* Inu, dobrá, tak tedy.. *Uculil se, opět si sedl a natočil se k Elise zády. Pak přemýšlel chvilku nad tím, co Elisa řekla, než vykulil oči, než mu to došlo.* No to mi nepovídej. No teda...tak to musím uznat, že bych do něj neřekl. měl přeci jen svůj věk, ale...no... to je super. Ale odemě si neber doporučení na koně, i tohohle jsem si vybral sám a zatím trpím. *Zhodnotil.*
*Uchopila mastičku, kterou začala pečlivě nanášet na jeho ránu a dávala si záležet. Navíc její dotek byl jemný a každý tah si dobře promýšlela, aby ho to nebolelo tolik. Zkoušel do konečků prstů dostat energii, která do okolí rány vysílala impuls, který ránu svým způsobem na chvilku umrtvil, jako mravenčení v noze. Zkoušela magii nějakým způsobem spojovat a to by se člověk divil, co vše dokáže udělat smícháním elementů.* Vypůjčím si nějakého koně ze stájí, než bude má klisna znovu schopná. Zatím ať si užívá hříbě a kdo ví třeba to bude v budoucnu další Behemot, když to bude hřebec. *Navrhla a zapřemýšlela sama jaké by to bylo mít děti, ale už měla dávno věk, kdy to nešlo jen jí její hormony nutili nad tím někdy polemizovat.* Zkrotíš ho o tom nemám pochyb a nebo on zkrotí tebe *zavtipkovala a nanesla poslední vrstvu masti.* Tak... S takovou to budeš mít zahojené brzy. *Ještě ho políbila na rameno a pustila. Zavolala jednoho sluhu, aby připravil její bylinkový čaj na spánek.*
*Usmál se a nechal se od ní nakonec opečovávat. Pak už se na ni jemně potočil.* Třeba ano, to bude něco, to ti ale řeknu. Inu, uvidíme, třeba to pak bude lepší než to, na čem teď jezdím. *Podotkl.* Půjč si koho chceš, myslím, že Irawon by ti doporučil nějakého klidného, takže myslím, že to nebude asi úplný problém, někoho schůdného najít. *Uculil se nakonec. Apk už se na ni otočil a usmál se.* Děkuju, co bych bez tebe děla.. *Podotkl, pak si ji chytl do náruče a i s ní se svalil na bok do postele, zavírající své oči.*
*Zasmála se upřímně, když se s ním svalila do postele a chvilku opečovávala jeho vlasy, které prohrábla několikrát a tiskla ho na svoji hruď. Jenže donutilo jí to zase přemýšlet nad veškerým děním, než se ozvalo zaskřípání těžkých dveří a dovnitř nakoukl sluha s jejím čajem. Myslela si, že Kayn už spí a proto se velice opatrně od něj odtáhla a zamířila si pro svůj čaj.* Děkuji *zašeptala k sluhovi zatím, co se koukla na silný vývar z bylinek v malém šálku. Netušila, co její nespavost způsobuje, ale věděla, že to má co dočinění s veškerým děním okolo ní. Usrkla z čaje a usedla na kraj postele, když si začala sundávat svůj oděv a odhalila tak své tělo. Jediný před kým se nikdy nestyděla byl Kayn. Znal jí i s jizvami, které na svém těle měla. Byli už dost vybledlé, ale stále tam byly.*
*Kayn vyskočil do sedu, zadívals e podezřívavě na sluhu a pak na Elisu.* Není tu už nikdo kdo by tě trávil, že ne? *Pronesl, načež si ji pak k sobě stáhl. ještě ale, než se plně uvelebil, se nad Elisou sklonil a každé jedné jizvě věnoval polibek. Nakonec se uložil po jejím boku, ještě chvilku si hrál s jejími vlasy a sledoval ji, než pak usnul.*
Kayne! *Vyhrkla, jelikož jí vylekal a pak se zamyslela nad jeho starostlivými slovy* Ne... už ne. Nechávám, aby vždy mé čaje okusil nejprve někdo jiný. Je to jen bylinkový čaj na spánek *Ujistila ho a hned na to se ocitla v jeho náruči v posteli* Chtěla jsem na sebe něco hodit ať tu nejsem nahá, ale jak vidím. Nemám moc na výběr *ušklíbla se. Přivřela oči při každém polibku Kayna a sem tam se rozechvěla při pocitu, že by ho i potřebovala, ale dnešní den už byl tak dost namáhavý a k tomu všemu se jí v krvi rozlévali bylinky, které začali působit. Uvelebila se po jeho boku a netrvalo to dlouho, kdy usnula a tělo si mohlo poklidně odpočinout.*
*Po tom, co si s Elisou spoustu vyjasnili, tak nějak spíše opět nabíral síly, než že by odpočíval. Zrovna si přes rameno nesl mladou civilku, jež potkal v central parku, a odkud ji pak už jednoduše dostal k sobě, přeci jen, měl šarm a magii, tak to se mu povedlo. Spokojeně se sám pro sebe usmíval, když nakonec přehodil její ještě živé tělo přes sedlo koně a zadíval se na něj.* jestli mi shodíš večeři, nepřej si mě. *Pohrozil tiše zvířeti a vzal jej za uzdu, vedoucí jej směrem, kde měli svou skrýš.*
*Cali měla opět jeden z těch svých toulavých dní, jelikož jí momentálně Eleeth nijak nepotřebovala, rozhodla se že zajede na lov, aby pak úlovky prodala a měla zase něco navíc, načež se pak chtěla zastavit v hostinci, kde předtím přespávala, pro posledních pár věcí. Nyní projížděla lesem, na koni měla přivázaných už pár koroptví, zajíců a také srnu, kterou ulovila jako poslední. Broukala si píseň, jenž jí utkvěla v paměti a jela dál, její cesta byla chtě nechtě i místy, kudy se jelo ke skrýši, kde dřív přebývala s Mordredem, ale to nějak neřešila, to že by jednoho z nich potkala, byla malá šance.*
*Když nakonec dojel až ke své skrýši, tak koně zastavil. Všiml si do té doby, že stejným směrem jede i někdo jiný a podle vzhledu poznal Timeu, nijak se na ni ale neotáčel, spíše jí nevěnoval ani moc pozornosti. Nakonec si jen ze sedla stáhl svou oběť, zadíval se na ni a uculil se.* Tak, řekl bych vítej doma, ale stejně si ho moc neužiješ. *Podotkl, načež si ji přehodil přes rameno a zmizel do jejich skrýše. prošel chodbou a hodil pak dívku na postel v jejich společné místnosti, zatímco pozoroval, jaks e začala pomalu probouzet.*
*To, že byl někde poblíž Kayn, si moc nevšimla, myslela si, že prostě jen projde a bude mít klid, ale uvědomila si, že ve skrýši něco zapomněla, proto jen tiše zavrčela a dojela až ke skrýši, kde uviděla už i koně, protočila nad tím oči a prostě si řekla, že si to vezme a půjde, neměla moc na nikoho z nich náladu. Seskočila z koně, přivázala ho a vešla do skrýše, kde chodbou přešla dál. Pohled jí hned padl na Kayna a probouzející se dívku. Jemu pohled nevěnovala, za to na ni se podívala a jen se ušklíbla, poznala jí, ještě z dob, kdy pracovala v květinářství, ona tam chodila často, proto se jen culila, když jí poznala i dívka, ale Cali jen zavrtěla hlavou a šla do vedlejší místnosti, najít, co ztratila.*
*S Cali se minul Kayn jen ve dveřích, opět, nic neříkal, ani se na Cali nepodíval. jen ji obešel, dokonce se o ni i lehce zaškobrtl ramenem. pak došel k dívce, zabouchl za sebou dveře a sklonil se k ní.* Tak, chtěla by sis povídat, hrát, nebo to rovnou skončit? *Ušklíbl se na ni. Dívka byla očividně dost vyděšená, jak by taky ne. Najednou byla v nějaké zimě, v neznámém prostředí, s neznámým, leč ale pohledným mládencem, na oko mládencem a co se mělo dít dál? Posadils e po jejím boku a chvilku přemýšlel. Nakonec se k ní ale přeci jen sklonil, spíše své rty natiskl na ty její a při polibcích z ní začal sát její energii.*
*Musela se ušklíbnout, když slyšela Kaynova slova.* Ona si tak bude povídat, když jí chceš zabít. *Zašeptala si sama po sebe a uchechtla se, nakonec našla co potřebovala a tak se vracela, ovšem neodpustila si se na ně podívat. Otevřela dveře, opřela se o jejich rám a založila ruce na prsou, načež se jen s uculením dívala, jak z ní Kayn vysával život. Což jí připomnělo, že by si také měla skočit pak pro nějakou zábavu na noc, aby se nenudila, ovšem teď pozorovala ty dva, i když jí znala, ani v nejmenším jí dívky nebylo líto, ba naopak, kdyby měla možnost, ještě by jí i nějak ublížila.* Víš, že s jídlem si nemáš hrát? *Ušklíbla se Cali.*
*Kayn se jen zamračil. Pak se trochu potočil, svůj polibek prohloubil a zavřel oči. Cítil, jak se dívka bránila, ale nakonec už jen cítil, jak mu v ruce ochabla. Když bylo po všem, on pocítil, jak z ní vyprchal život a jemu se vmísil doslova do žil. Pak se ušklíbl, vstal a vzal mrtvou dívku do náruče. Podíval se na Calii.* A ty si s jídlem nehraješ? Vím že jo, tak si to nech. *Podotkl, obešel ji ven a vydal se z bunkru ven. Tam se zastavil, položil dívku do sněhu, vrátil se pro kousek dřva, který zapálil pomocí magie a nakonec došel opět ven, kde dívku zapálil. Pomocí žáru a toho, jak byl nabitý energií tak umocnil žár kolem ní.*
*Celé to divadlo s dívkou sledovala a když se na ni podíval, jen nasadila sladký úsměv.* No jak kdy, někdy hraju jindy ne, záleží na situaci. *Pronesla a vydala se ven za ním, její chůze už byla o něco lepší. Stále sice pociťovala bolest, ale tak nějak se už s ní sžila a dokázala jí ignorovat. Postavila se opět do dveří a hleděla na féra před sebou. Stále v ní vřela zlost vůči němu.* Slyšela jsem, že jsi teď paroháč, to musí být asi hodně nepříjemné na někoho jak jsi ty. I když byla pravda, že jsem spíš čekala, že to budeš ty jako první, kdo to udělá, no ale Elisa nezklamala. *Uculila se, přece jen věděla jaká byla a jak milovala sex.*
*Kayn se sebou škubl. Přestal si všímat dívky a otočil se na Cali. Byl u ní v jednom rychlém pohybu, chytl jí za krk a natiskl na stěnu, hledící jí zpříma do očí, obličejem tak blízko u nii.* Chceš přijít i o zuby? *Zavrčel nesouhlasně, načež ji více stiskl.* ještě jedno slovo a postarám se o to, aby jsi už nic takového neřekla. Rozuměla jsi mi? *Věc měli s Elisou sice vyřešenou, pořád jej to ale trápilo a Cali byla poslední, kdo by měl kompetence do toho nějak zasahovat.*
*Cali se jen uculila se a zahleděla se mu do očí, načež tiše zavrněla, když ji držel pod krkem.* Snad by ses nečertil drahý Kayne. *Zapředla jako kočka.* Však jsem nic tak hrozného neřekla, ale fajn, když jinak nedáš, už mlčím. *Pokrčila jen rameny a stále na něj hleděla, podle jeho reakce, už tu zprávu zřejmě věděl, ale jí to bylo fuk, rýpla si alespoň trošku a to jí stačilo.* Mimochodem, pustil bys mě, ráda bych pokračovala v lovu, když dovolíš. *Mrkla a ušklíbla se.*
*Ještě chvilku se na ni díval, nakonec se ale odtáhl. Ta její drzost v něm vzbuzovala takový vztek, ale věděl, žer utrhnout z řetězu se příliš nesmí. Proto, když ji pustil, tak se napřáhla vrazil jí silnou ránu pěstí do obličeje. Věděl, že za tohle by ho Elisa ještě pochválila. Pak se nad ní sklonil, vzal do dlaně tvrdě její bradu a přitáhl k sobě.* Zapamatuj si už konečně, s kým kurva mluvíš. Tu tvoji drzost si zkoušej na někoho jiného, na někoho, kdo bude možná více vstřícný. Na mě ale ne a už nikdy, nikdy, se nemontuj do mého a Elisina vztahu. Je ti to jasné? *Přehmátl si do jejích vlasů a silně škubl, nutící ji zaklonit hlavu.* Tak je ti to kurva jasný, Timeo?! *Zařval na ni naštvaně. Vše v něm vřelo, frustrace z popírání sebe sama delší dobu a teď tahle její drzost, plus to co se stalo s Elis.*
*Než stačila cokoliv udělat, dostala ránu pěstí, ale nic si z toho nějak nedělala, jen se pousmála a vyplivla krev z úst, nakonec se na něj podívala a chvíli mlčela.* Fajn, rozumím. *Odsekla jen, o to víc se v ní zvedal vztek na oba. Jak na Kayna, tak Elisu. Pokud jí pak pustil, jen se na něj ušklíbla, nasedla na koně a zamířila pryč.*
*I tak ji ještě chvilku držel v pevném stisku, než ji se škubnutím tak silným, až ji doslova shodil na kolena ke svým nohám, pustil.* Tak je hodná holka. *Zavrčel pouze nevraživě. Když se na něj ušklíbla, ještě na ni hodil poslední, varovný pohled, na cestu ji nezapomněl mysl obdařit pár nepříjemnými myšlenkami, které by jí měli její další minimálně hodinu vcelku znepříjemnit, než se nakonec i on vydal na odchod, směrem ke svému koni, projet se a pročistit si hlavu.*
*Uculí se na ni. V podstatě radostně vypískla nad tím, co se dělo. pak kývla na souhlas, ještě se vrátila k baru, kde se naposledy napila a pak vyšle před bar, kde zavolala taxi. Netrvalo to dlouho, co dojelo a ony mohly nastoupit. I když řekla Lyr, že to vyrovná, podala muži pár bankovek.* Hořelo? To muselo být vcelku zábavné. *Ušklíbla se. Sama pak natáhla ruku před sebou, kde se jí objevila malá, ohnivá koule, jež jí začala pak proplétat a poskakovat mezi prsty.* Oheň je krásný. *Zavrněla spokojeně. Po cestě se spokojeně usmívala, tak nějak vnímala napětí mezi nimi. Když nakonec vystoupily, uculila se.* Sem? *Nadzvedla obečí ale pak se tiše zachichotala.*
*Počas jatdy taxíkom sedí na svojom mieste a mapetie v aute by sa dalo krájať . Keď vodeč konečne zastaví na adrese ktorú mu dala zaplaťí mu a vistúpi.* Ano viem o jednom mieste kde nás nikto nebude rušiť. V parku je teraz vždy vela ludí. *Povie a vezme Neri za ruku. Vedie ju do lesa až nakoniec zastavia na mieste táboriska. Ktoré ale civili už velmi dlho nepoužívajú. Pod nohami majú mäké ihličie a nad ich hlavami stromi tvoria zelenú klenbu.* Tak čo povieš? *Spíta sa a vezme Neri za pbe ruky.*
*Neri ji oddaně následovala, dívala se kolem sebe na každý, jediný detail, který viděla a musela uznat, že to mělo něco do sebe.* No, nejčastěji jsme na Manhattanu, ale jak tak na to koukám, tak budu začínat chodit i sem. Páni, je to tu úžasné! *Odvětila na její dotaz a pak se jí zadívala do očí.* Takže, to znamená, že na tomhle krásném místě, mám sladkou vílu jen a jen pro sebe, nebo má ona mě pro ni? *Optala se, přistoupila blíže a přejela si jazykem po rtech. Pořád se na nii musela dívat, na to, jak byla svůdně krásná, na to, jak dokázala být šílená, jaká energie z ní plynula.*
Tiež tam večšinou bívam sem chodím len keď chcem biť sama a vo Faerii sa mi biť nechce. *Povedala a prešla Neri pohladom pričom sa na niektorých miestach zdržala trochu dlhšie a skuspa si spodnú peru.* Myslím že asi oboje. *povie zvodne a pristúpi k nej bližšie tak že sa ich telá takmer dotíkajú. Než sa ale čokolvek začne pokrúti hlavou. Chce abi si úple rozumeli.* Chcem abi si niečo vedela. Je mi s tebou skvele ale..... práve teraz nehladám vsťah. Ak Ty áno asi bi bolo lepšie ak by som teraz odyšla. *Pozrie jej do očí a ten pohlad hovorí že odchod je to posledné čo chce spraviť.*
*Nerissa se rozhlédla kolem sebe. Pak se usmála.* Je to tu skutečně příjemné, já tu byla jen párkrát, ale musím uznat, že sem budu ještě někdy chodit. A klidně ne sama. *Mrkla na ni a pak se usmála.* No tedy, to zní jako dobrá odpověď. *Pak tiše zavrněla, při její otázce nechala trochu napětí, než se jala odpovědět.* No, já taky ne, myslím, že k tomu mám až moc málo empatie. *Mrkla na ni.* Ale na to se vyspat mám chuť, čas, i energii. *uculil se. Pokud se pak neodtáhla, tak se sklonila a přitiskla své rty na ty její.*
*Na jej odpoveď nestači ani zareagovať a už ju Neri pobozká. Bozk jej hlboko opetuje. Pravou rukov jej zájde do vlasou a lavou jej prejde pozdĺž chrbtice a zastaví sa až na zadočku, nakoniec je lavou rukov obíme okolo pása a pritiskne si ju k sebe.* Ver mi energie aj chuti mám na rozdávanie. *Zašepká jej do ucha a potom perami obkreslí tvar jej čeluste a prejde na jej krk. Vychutnáva si jej hebkú pokožku aj teplo jej tela ktoré cíti na svojom.*
*Nad jejím souhlasem Neri spokojeně zavrněla. Ochotně zaklonila hlavu, aby měla Lyr lepší přístup ke krku, zatímco jedna její ruka je položená mezi lopatkami víly a tiskne si jí k sobě a tou druhou jí přejíždí po boku. Nakonec se ale ušklíbla, rukou z boku jí přemístí do vlasů a zatáhne, hned na to jí donutí zaklonit hlavu a poté své rty přesunula ona na Lyriin krk.* Tak to je dobře, protože to já zatraceně taky. A ty jsi tak úžasně svůdná. *Zavrní, načež si pomalu kleká na zem. Tlakem nutí Lyr, aby udělala to samé, ale pokud se z jejího sevření vymaní, jen se na ni svůdně podívá, pokud ne, vrátí pozornost polibků k jejím rtům.*
*Nechá si od Neri zakloniť hlavu a pri jej bozkoch potichu zastoná. Nakoniec sa nechá stiahnuť na kolená. Znovu sa k nej privine a opláca jej bozky.* No tak si ma vezmi. *Zašepká medzi jednotlivími bozkami. Rukov jej pritom prejde po boku až na stehno a prstami prejde po jeho vnútornej strane. Potom bozk preruší, šibalsky jej pozrie do očí a posunie si jedno ramienko tielka dole z pleca ale nie tolko abi niečo odhalila.*
*Uculila se na ni, ještě chvilku se jí dívala do očí, než se k ní tedy nakonec naklonila a natiskla své rty na její rameno. Následně ji tlakem dlaně na hrudníku donutila lehnout si na záda, a pokud se tak stalo, tak se Neri jen spokojeně usmála. Pak se na ni ale ihned vrhla, dravě a nesmlouvavě si ukořistila její rty, jež začala laskat v polibcích dlouhých a vášnivých, jak jen to dalo. V jedné své dlani přes vílino tílko stiskla jedno její ňadro, zatímco druhou se opírala vedle její hlavy. Rty následně přesunula na krk, kterému se začala věnovat v motýlích polibcích, občas jí silně kousla do kůže, zatímco stále tiše vrněla slastí.*
*Nechá Neri nech si s ňourobí čo chce a vychutnáva si to plními dúškami. Po chvíli ju ale jemne odstrčí a znova sa dostane na kolená. Vitiahne so sebou a Neri ktorú hlboko bozkáva. Bez toho abi bozk prerušila jej posumie ramienka šiat z ramien a hornú časť šiat jej stiahne až k pásu. Rukou zhrnie košíček podprsenky a začne jej masírovať ňadro a hrať sa s bradavkou. Po chvíli jej podprsenku vizlečie úplne. Trochu sa odtiahne a prezrie si svoju milenku.* Si krásna. *Zavrní potom sa skloní a venuje sa jej ňadru ústami zuaťial čo to druhé masíruje.*
*Při tom, když se k ní vytáhla Lyria se uculila. Musela pak ale zaklonit hlavu, aby si skousla spodní ret, tiše zasténala a pak se uculila, když sklonila hlavu a sledovala to, jaks e jí Lyria věnovala.* To ty. *Ušklíbla se zlehka a sama se začala věnovat její kůži. Rukama našla její lem tílka a pokud si vydobyla to, aby se odtáhla a přetáhl jí oblečení přes hlavu, než se na ni opět zadíval. Vzala jí tváře do dlaní, palci pohladila po tvářích, než se vrhla opět na její rty.* Tak krásná... *Zavrněl, než se pak konečky prstů zahákla o lem jejích kalhot a pokud ji Lyr nechala, jala se je stahovat pomalu dolů, nepřerušující oční kontakt.*
Nechá Neri abi robila čo chce. Netrvá dlho a klačí pred ňou nahá a pozerá jej do očí. Strašne sa jej páči ako sa na ňu Neri pozerá. Sama jej potom vizlečie šaty a nechá tak Neri v spodnom prádle. Ešte raz ju pohladí po prsiach a zíde rukami cez boky až na jej stehná. Prejde jej na kolená a jemne ju prstami pohladí po vnútornej strane stehien. Čo by si chcela abi som urobila? Povec. Spítasa sa so zvodním úsmevom zatial čo jej hladí do očí v ktorých by sa mohla utopiť.
*Nerissa se na ni usmívala, užívala si to, co se dělo, užívala si čas s vílou, jež jí byla naproti. Nakonec se k ní natáhla a zlehka se na ni zazubila.* jen to nejhorší. *Odvětila na otázku, co chce, aby udělala. Pak se k ní natáhla, znovu se rty natiskla na ty její, zatímco už její dlaň putovala mezi Lyriiné nohy ke klínu, kde se jí, pokud Lyr nechala, začala nejprve zlehka a provokativně věnovat, zatímco jí nepřestávala rty obsypávat polibky. Z Lyr vnímala tak zvláštní, ale úžasnou energii, jež ji nejenom vzrušovala, ale nutila myslet nad jejími nejtemnějšími touhami, které nechala raději nevyřčené.*
Nad jej odpoveďou sa zasmeje ale rýchlo jej smiech nahradí zrýchlení dych keď ucíti jej ruku medzi nohami. Zakloní hlavu a vichutnáva si jej dotyky aj bozky ktorími ju zahrňaRukov ju jemne obíma okolo pliec zaťial čo sa druhou hrá s jej prsiami. Chcem ťa v sebe. Povie polohlasne a perami nájde tie jej. Jemne, hravu ju kusne do spodnej peri apotom zíde bozkami nižie abi sa venovala jej prsiam. Rukov prejde cez jej bruško až medzi nohy kde ju začne hladiť cez látku jej nohavičiek
*Spokojeně se na ni uculila a když se pak jemně nadechla, zadívala se jii do očí a následně jí její přání splnila. Musela sama zalapat po dechu nad tím, jak pro ni byla víla připravená. nakoenc se k ní ale natáhla, jemně se rty otřela o její krk a zavrněla.* Jen bych tě ale musela varovat, když začnu, už jen těžko přestávám. Takže ti neslibuji, že odtud odejdeme brzy. *Ušklíbla se a pak jí jemně skousla kůži pod uchem, zatímco své pohyby dlaně a prstů zrychlila.*
Zastoná keď Neri ucíti v sebe a užíva si každí jej pohib. Sama sa začne vlniť v bokoch proti jej prstom. Nič ine ani nechcem. Zastoná v odpovedi a sama vkízne Nerise do nohavičiek. Po chvíli čo si užíva to ako sa jej Neri venuje už nieje ďaleko od vyvrcholenia. Nie ešte nie. Povie si a Neri zastaví. Jemne ju prevalí na chrbát, vizlečie jej posledný kus spodného prádla a roztiahne jej nohy. Peri pritiskne na vnútornú stranu jej kolena a bozkami postupuje vižšie až sa dostane k jej lonu. Naposledy ju hravo kusne do stehna a začne sa jej venovať ústami.
*Překvapeně sledovala to, jak se pak Lyr odtáhla a začala se jí ona sama věnovat. Musela uznat, že tohle bylo více než příjemné a tak zvláštní. Ani si nepamatovala, kdy měla něco s vílou. Jistě, s Madds skoro pokaždé, když ji viděla, sem tam s civili, ale tohle bylo něco jiného, tak kouzelného a hlavně to byl pro Neri silný okamžik. Užívala si jejího laskání a ona sama svému vrcholu nijak nebránila ba naopak jej vítala, když se začal přibližovat.* Přidej Lyr, přidej! *Pobídla ji vzrušeně, skousla si ret a v návalu vzrušení zvrátila hlavu dozadu, chytající se jednou dlaní čehokoliv kolem sebe, zatímco druhou ruku si vpletla Lyr do vlasů.*
*Venuje sa Neri a s radosťou sleduje čo s ňou jej dotiky robia. Kď potom Neri visloví svoje želanie velmi rada ho splní. Potom čo svoju milenku dovedie k vrcholu. Zostane klačať medzi jej nohami a pozrie jej dotváe.* Si úžasná. Tak nádherná a jemná.* Prejde jej pohladom po celom tele. Natiahne sa na bok vedla Neri a podoprie si halvu rukov. Peri natiskne na tie jej v hlbokom bozku ale nechce ju ešte nechať oddýchnuť a druhov rukov znova zamieri medzi jej nohy a vkĺzne do nej dvoma prstami.* To čo si hovorila predtím.... Ani ja len tak lahko neprestanem. *Zašepká jej šibalsky do pier.*
*Překvapeně se na ni zadívala, usmála se a pak si přejela jazykem po rtech.* Tak to jsme moc ráda. To je přesně něco pro mě. *Zhodnotila, ještě chvilku se na ni dívala a nakonec už se jen nechala oddávat jejich společným radovánkám, kdy se pak i ona věnovala Lyrii, aby jí to vrátila jak se patří. Zůstaly nakonec ležet, Nerissa s očima otevřenýma, dívající se nad sebe na nebe, zatímco jednou rukou hladila Lyrii ve vlasech.* Hm, navrhla bych že si dáme vědět, ale nemám telefon. Ale můžeme se zase domluvit na nějaké schůzce, tohle bylo moc fajn. *Přiznala s blaženým úsměvem na rtech. Pak se nadzvedla na loktech.* každopádně, teď bych si dala zase trochu nějakého alkoholu. *Přejela si jazykem po rtech.*
Hmmm.... To bolo krásne. *Zavrní schúlená vedla svojej milenky s hlavou položenou na jej pleci.* Vieš že som s žiadnov vílov ešte nebola? *Spíta sa zatial čo jej jemne končekami prstou kreslí nezmisli po bruš[link src="ku.Potom"] čo Neri povie si znovu hlavu podoprie rukov a pozrie jej do tváre.* Ani ja nemám telefón a vlastne ani žiadny nepoužívam. Ale dohodnúť sa musíme. Len velmi nerada by som si niečo takéto nechala ujsť druhý krát. *Povie laškovne a prstom obkreslí tvar jej čeluste a prejde jej po perách. Potom ale zvážnie.* A aj keby nie aj tak by som sa chcela dalej stretávať so svojou priatelkov. Je mi s tebou skvele za každých okolností. *Keď Neri navrhne že by mohli niekam ísť mierne zavrtí hlavou.* Ja mám dosť. Úplne si na viriadila. *Zachichoce sa a položí sa na chrbát vedla Neri.*
*Nerissa se uculiila.* No, to je mi tedy čest. *Ušklíbla se.* Já ano, ale už je to...hodně dlouho. Nemají mne moc rády, a jo, občas ve Faerii jsme, jinak se pohybuji více teď tady- Je to, no, určitě bezpečnější. *Podotkla s povzdechem.. Pak se na ni uculila.* No, jsem ráda, že tenhle dojem sdílíme. tak se pak tedy domluvíme, dobrá. *Přitakala posléze. Pak se zasmála.*Oh, takže už jsme kamarádky? No páni, jdu nahoru teda pěkně rychle! *Podotkla se smíchem, než se na ni pak jen dívala.* To mi povídej, bylo to fakt úžasné. *Zavrněla. Ještě chvilku ležela společně s Lyr, než se nadzvedl, vstala a nejprve našla oblečení Lyr, jež jí podala a pak to svoje.* Jen tu nemám komu sebrat mobil a zavolat taxík. Tak, asi půjdeme pěšky. *Pokrčila pak rameny.*
*Vezme svoje šaty a oblečie sa.*Ak by si chcela rada ti ukážem kde žijem. Je to vo Faerii ale je tam pokoj a nikto tam nechodí. *Keď Neri povie že budú musieť ísť pešo len sa zasmeje a vtiskne jej ešte jeden bozk.* A je snad na prechádzke s krásnou ženou niečo zlé. *Znova sa zvonivo zasmeje a vikročí k najbližšej ceste.*
*Uculila se.* To ocením. Když mě tam nikdo neuvidí, tak proč ne. *Ušklíbla se, a následovala ji poté tedy do Faerie, spokojená a nadšená.*
Nikdo, proto jsou šílení lidi, ti nejlepší. Je s nimi nejlepší zábava a prostě se člověk s nimi nenudí. *Uculila se a spolu s Nerissou se pak vydala k baru, kde si vystáli frontu, ovšem díky tomu, že nebylo ještě tak pozdě, to byla jen chvilka. Následně na to se už obě dostaly dovnitř a zamířily k baru, tak jak víla chtěla. Jen co se dostaly na místo, mrkla Cali na barmana a objednala pro obě celou láhev té nejlepší whisky, pak se už jen opřela o bar a rozhlédla se kolem sebe s úsměvem na tváři.* Jo tohle dneska potřebuju, uvolnit se. *Zapředla jako kočka.*
*jen se na ni souhlasně usmála. Tenhle názor sdílela. Tak nějak se ve společnosti lidí, jež byli systémem oznančeni za normální, nedokázala bavit. Proto ji tak přitahoval Mordred, jeho šílená nebezpečnost, jeho pohledy, a jemu podobní stejně tak. Nerissa se bavila jen, když před ní tací normální utíkali. Dokud je nechytla a pak nezpečetila jejich osud. Zadívala se nakonec na Cali.* Hm, to tedy, i když, pořád je to takové, nijaké, nudné, nevýrazné, tiché, neřekla bys? *Optala se jí. Pak na ni ale nakonec mrkla, načež se otočila, vzala si pití a jala se jej napít.* Je to pandemko. myslím si, že budou mít i něco našeho. *zhodnotila pak.*
*Od doby, co Timeu pohřbila a byla Cali, se cítila mnohem lépe, byla volná, byla svá a silnější, než kdy jindy. Navíc si s Kaynem i Mordredem rozuměla mnohem víc, tedy s Mordredem více, ale to už byla věc jiná. Pak se otočila na dívku vedle sebe a pousmála se, načež se po chvíli natáhla a pokud se nechala, políbila jí a jen se ušklíbla.* Už je to méně nudné? *Zasmála se a vzala si i ona sklenku s pitím a napila se.* Je to Pandemko, takže myslí, že jo, klidně se zeptám, zda mají. *Pokrčila rameny.*
*Rozhlédla se kolem sebe a kývla na souhlas.* Jo, dalo by se říct, že mnohem méně, i když abych řekla pravdu, tak bych něco vyvedla. Třeba, já nevím, co kdybychom někam šli a něco zapálily? *Optala se s úšklebkem. Pak se zadívala kousek před sebe, protáhla se, spokojeně zavrněla, načež se opět otočila na Cali, tentokrát již s pitím ve své dlani.* Inu, dobrá, ale teď, co kdybychom to tu trochu, já nevím, rozjely? *Mrkl na ni. Hned na to se otočila, položila drink, vzala za lem šatů, jež si přetáhla přes hlavu. Odhalila tak lesklé, modré spodní prádlo s pásky, lemované stříbrnými, lesklými kamínky. Vjela si rukama do vlasů, jež rozpustila, a za spokojeného pohvizdování lidí, hlavně mužů, ale i nějakých žen kolem sebe, mrkla na Cali.* Jdeš taky, a nebo se bojíš? *Poslala jí vzdušný polibek. Pak zamířila k malému podiu, kde jí žena, jež tančila u tyče jen s vykulenýma očima uhnula. Nerissa se k ní ale naklonila, přitáhla si ji, dlouze ji políbila, pak ji pustila a zatímco dívka s úsměvem odcházela, Nerissa se jala tančení. Téměř okamžitě se rozšustěly peníze, jež nabízeli lidé kolem nich, společně i s pár dalšími bytostmi.*
Uděláme si táborák, to zní jako dobrý plán. *Uchechtla se a napila se ze svého pití, načež jí poslouchala a nad jejím dalším nápadem jen s širokým úsměvem přikývla. Popíjela svou whisky, zatímco jí s lehce nakloněnou hlavou sledovala při svlékání, dokonce si jí pak sjela pohledem a jen se ušklíbla.* Já a bát se? Ale zlato, já se nebojím ničeho. *Uculila se a odložila sklenku, pak i svou malou kabelku, rozepla si šaty a svlékla i je. Pod nimi měla černé krajkové prádlo, přičemž podprsenka byla také bez ramínek. S úsměvem si to mířila za Nerissou, kterou lehce plácla po zadku. Uculila se a pokynula druhé tanečnici, aby se poroučela pryč. Pak se jen usmála na Neri.* Tak to tedy rozjedeme. *Mrkla na ni a sama začala tančit a bavit se.*
*Pod jejím dotekem tiše vydechla, hned na to se ale otočila, chytla ji silně za dlaň, kterou jí udeřila a zadívala se jí zhluboka do očí.* kdo jsi, aby jsi si tohle mohla dovolovat? Hm? *Vyzvala ji, načež se k ní natáhla, jazykem jí přešla po krku a pak se jemně odtáhla, tak aby měla své rty u jejího ucha.* Tohle si mohou dovolit, tak by jsi musela být hodná holka. A to ty, moje milá, určitě nejsi. *Ušklíbla se, následně na to se jí zadívala do očí. Slova jí říkala tak, aby i přes hudbu působily tajemně, ale i tak jaksi hravě. Nakonec se k ní sklonila a hladově si uzmula Caliiny rty, jako kdyby patřily jen jí. Soudě toho, jak cítila že jí peníze šustily u nohou hádala, že tohle bude noc, po které si bude moc dovolit hodně kvalitní pokoj.*
*Cali se na ni podívala a jakmile jí Nerissa přejela jazykem po krku, jen si skousla ret a tiše zavrněla, načež se ušklíbla.* Určitě hodná nejsem, neříkej ale, že tobě to nějak bude vadit. *Pronesla, když se na ní také podívala. Byla uvolněná a bavila se, proto jí polibek stejně hladově opětovala, jednu ruku jí položila na bok a sjela s ním opět na její pozadí, přičemž se pak do polibku jen pousmála.* Nemáš snad ráda zlobivé holky? *Zavrněla jí tentokrát Cali do ucha.*
*Nerissa se na ni zaculila.* naopak. Zbožňuji je, ale pozor, nevíš, v jakém slova smyslu. *uculila se na ni a pak si ji jednou rukou přivinula k sobě kolem pasu. Uculila se, opět se znovu jemně pohnula v pase, než začala tančit, tělem na tělo u Cali. Sem tam se sklonila, aby si sebrala nějaké peníze a dala si je buď za kalhotky a nebo do podprsenky. S úsměvem na tváři a pobaveným broukáním si melodie, se takhle ještě chvíli vrtěl a když píseň skončila, odtáhla se a uklonila se.* Představení končí, kdo mi platí pití? *Optala se. Ihned se nabídlo několik mužů, jednoho z nich, vysokého mladíka s hnědými, středně dlouhými vlasy, se pak Nerissa chytla a s mrknutím na Cali se nechala odvést k baru, na místo, kde nechala oblečení. Nepřekvapilo ji, že tam nebylo, ne že by jí to nějak ale vadilo.*
To by mě zajímalo v jakém. *Uculila se na ni a stejně jako si jí držela Nerissa, si Cali držela ji a spolu dál tančila, docela se jí zamlouvala pozornost, kterou měli. Sama si posbírala dost bankovek, které i jí buď zastrčili za kalhotky nebo jen hodili k jejím nohám. Usmívala se a bavila se, dokud píseň neskončila. Prohrábla si své modré vlasy a když se chystala sejít z podia, jeden z mužů, co je sledovali jí nabídl ruku a pomohl jí tak dolů, načež se na něj Cali jen sladce usmála a pak mrkla i na odcházející Nerissu, sama se pak vydala k baru, své šaty našla, ovšem kabelku už ne, ale stejně tam nic důležitého neměla, natáhla se pro své pití a napila se, následně na to se opřela zády o bar a nechala si dolít sklenku.*
*Pokrčila rameny.* Ráda je naháním, ráda jim ubližuju, jo, občas je i ráda šukám. *Podotkla se smíchem, pak naklonila jemně hlavu na stranu, zadívala se na Cali a nakonec se naklonila k mladíkovi, něco mu zašeptala do ucha, načež onen mladík odešel. pak se podívala na dívku.* No, co bys řekla na to, kdybychom si šli sehnat oblečení a potom, no, potom někoho potrápit? pozlobit, však víš, jak to myslím. *Mrkla na ni, naklonila se blíže, načež se napila ze sklenky. Pak naklonila jemně hlavu na stranu.* Nebo, chceš něco jiného? Řekni si. *Vyzvala ji pak.*
*Nad jejími slovy se jen uculila a opět se natáhla pro svou skleničku, načež se napila a chvíli jí pozorovala, než sklenku opět odložila.* Já šaty mám, ale tobě něco najdeme i když. *Odmlčela se a sjela si jí pohledem.* Takhle to také není špatné. *Uculila se na ni a opět si odpila ze svého pití, pak se na chvíli zamyslela.* Vím a rozhodně souhlasím, nikdy není na škodu někomu znepříjemnit hezký večer, teda ehm chtěla jsem říct zpříjemnit, ale to je asi jedno. *Uchechtla se.* A když tak přemýšlím. *Přešla k ní o něco blíže a prstem jí přejela po paži na rameno a z něj pomalu níž k lemu její podprsenky, kde se zastavila.* Zpříjemnit si to můžeme i my. *Mrkla a pak do sebe hodila poslední zbytek whisky, načež se natáhla pro své šaty.*
*Nerissa se jen ušklíbla.* jen se neboj, já si něco zvládnu najít sama, opravdu, žádný strach. *Mrkla na ni.* A možná s tím i nějakou večerní, hm, půlnoční svačinku. *Zhodnotila nakonec. Pak už jen sledovala, jak se k ní Cali přiblížila. Ještě chvilku tak zůstala, než se ale odtáhla a mrkla na ni.* Jeden by řekl, že mě budeš chtít spíše zabít, a ty takhle. No, to je vcelku, přinejmenším zvláštní, ale když jinak nedáš...já ale každopádně chci jít najít oblečení a následně uděla hloupost. Jdeš se mnou, nebo zůstáváš? *Optala se jí pak Neri, s úšklebkem na rtech.*
Já se nebojím, je mi to celkem jedno. *Pokrčila rameny.* Svačinka zní dobře, proč by ne. *Mrkla a pak jí sledovala, načež se jen uculila.* Proč bych tě zabíjela? Jsi podobně šílená, to by byla škoda nemyslíš? *Uchechtla se a začala se oblékat do svých šatů, které si pak na boku zapnula.* Vážně se mě ptáš, zda jdu s tebou provést nějakou hloupost? Neřekla jsem ti snad, že jsem pro každou blbost a nekalost. *Uculila se a obešla Nerissu, pak se jen přes rameno na ni otočila.* Tak pojď, zábava na nás čeká. *Pronesla se smíchem.*
*Nerissa se na ni koukla a ušklíbla se.* No, co já vím, možná proto, že ti píchám, ani nevím co to je tvůj, ale pochybuji že přítel a snoubenec? Spíše, píchám ti objekt zájmu,. tak proto. *Ušklíbla se a pak se hlasitě, rozjařile zasmála. Poté už ale zamířila ven z baru, po cestě si všimla několika pohledu ze stran návštěvníků, jemž pak posílala vzdušné polibky do stran. Mrkla na Cali.* Tak, co ku parku? Do parku můžeme taky, ale podél ulice se takhle za tmy vyskytuje lidí více. *Navrhla.*
Snoubenec je asi dost, hm jak to říct, silné slovo. To opravdu není, sama nevím, jak nazvat, to co je mezi námi, ale asi je to stejně jedno. *Pokrčila rameny a uchechtla se, nehodlala momentálně řešit Mordreda, navíc jí to teď bylo vcelku jedno. Rozhlédla se ještě kolem sebe a pak zamířila i ona ven, načež se cestou ještě na Neri uculila.* Na ulici si někoho najdeme, do parku jej pak zavlečeme, to by taky šlo. *Zazubila se mladá víla a jakmile vešla ven, se smíchem se zatočila dokola, načež jí jeden z mužů, jenž ještě čekali v řade, aby se dostal dovnitř, plácl přes zadek. Cali se na něj podívala, zprvu zamračeně, ale pak se zasmála.* Ještě jednou a zlomím ti jí. *Mrkla na něj.*
*Chtěl jí něco odpovědět, jakmile ale spatřila, co udělal onen muž v řadě, zamračila se ii Nerissa. Z nějakého důvodu měla právě k tomu strašný odpor. K tomu, když si pro ně muži šli jako pro kořist, chovali se k nim jako k majetku a k věci. Nesnášela tenhle typ, ačkoliv byla necitelná mrcha, občas pociťovala nutkání tyhle typy, hlavně mužů, chladnokrevně vraždit. Zadívala se muži zpříma do očí.* ne, ještě jednou, a vyrvu ti páteř krkem, rozumíš, ty zmetku? *Zavrčela nebezpečně do očí muže.*
*Muž se na obě jen podíval a odfrknul si.* Nány přecitlivělé, nakrucujete se tu a pak kňouráte, když si vás někdo všimne. *Uchechtl se a jeho kamarád, jenž stál vedle něj také. Cali se podívala na oba muže a pak na Nerissu.* Kňouráme? Opravdu? *Uculila se a přešla k němu o něco blíž, načež jej uchopila v rozkroku a pevně stiskla.* Ráda bych slyšela kňourat tebe, až přijdeš o tu svou nádheru, nebo snad i jinou část svého těla. *Zavrněla a sledovala jej, jak zrudnul ve tváři a jak mu její stisk nebyl dvakrát přijemný.* To bys už asi nebyl takový drzý viď?
*Nerissa se mezitím poněkud vzdálila kousek dozadu, s pohledem na muže. V tu chvíli začala manipulovat jeho mysl, tak, že si Cali přestal zcela všímat. Zadívals e na Nerissu, která si svůdně skousla spodní ret, natáhla před sebe ruku a ukazováčkem mu naznačila, aby šel za ní. pak mrkla na Cali.* Pojď, věř mi. *Uculila se na ni.* I když, věřit mi, není moc důvěryhodné. *Ušklíbla se pouze,. Pak už zmizela do rozprostírající se temnoty na ulici, jež se plížila stále rychleji a rychleji. Muž, zmámený její magií, ji následoval, hnal se za ní jako hladové zvíře, Nerissa v tu dobu už byla za silnicí a mámila jej dál.*
*Cali muže pustila a koukla na Nerissu.* Tak jo, jdu za tebou. *Uculila se a na slova o důvěře už dál nereagovala. Poupravila si své šaty a zamířila tedy za vílou, sledujíc muže, který Nerissu sledoval. Cali, ale byla rychlejší a došla vílu.* je jako zvířátko, které si jde pro pamlsek. *Zazubila se dívka a sledovala muže. Lidé byli lehkou hračkou, i ona si je ráda mámila svou magii, krmila se na nich, mučila. Když pak naposledy vydechli a ona viděla, jak jejich oči pohasly, jen se spokojeně usmívala.*
*I Nerissa se spokojeně culila a pozorovala jej. Na její povel se muž zastavil a sledoval ji, bohužel pro něj, zastavil se v půlce silnice. Auta, jež byla většinou rozjetá i nad limity rychlosti, tu jezdila vcelku často, kor ještě vzhledem k tomu, že sem přijížděli na večerní zábavu. jedno takové auto v momentu vrazilo do muž a smetlo jej stranou. Nerissa se na setinu ušklíbla, hned pak si ale rukama zakryla rtty.* Ach ne, pomoc, pomoc, pomozte mu! *Začala křičet a přilákala tak pozornost lidí, jež by si snad srážky nevšimli. Ona sama pak kývla na Cali a opět se ušklíbla.* takže, teď pro to oblečení? *Vyzvala ji.*
*Calipso se už nadechovala, že něco řekne, ale všechno se seběhlo tak rychle. Muž stojící uprostřed silnice a auto, jež do něj ve velké rychlosti narazilo. Dívka se jen uculila a spokojeně zamručela.* Tohle bylo moc hezké. *Uchechtla se, ale pak i ona nasadila vážnou tvář, kdy hraně vyděšeně vykřikla. Pak už jen sledovala, jak se ostatní seběhli a snažili se zjistit, co a jak se stalo.* Jo, pro oblečení, pro pití a dál se bavit. *Uculila se Cali na Nerissu.* Líbíš se mi, asi si tě nechám. *Zasmála se a pak se tedy spolu vydali pro věci a užít si zbytek noci.*
*Nerissa se uculila.* Ne, to já si nechám tebe. *Mrkla na ni ještě, než stejně jako ona zmizela v přítmí noci.*
Jestli si myslíš, že mi někam utečeš, tak neutečeš! *Zaburácel jednou z postranních uliček pandemonia mužský, hluboký hlas. Zaběhla do ní totiž mladší dívka s černými, dlouhými vlasy, v odvážnějším oblečení a za ní vysoký, hnědovlasý muž. Už na první pohled sexuální násilník, což se dalo vyčíst i z pohledu v dívčiných očích. Byl vyděšený, zmatený, když před sebou spatřila slepou uličku. V té jediný, kdo byl, stála dívka, v černých šatech po půlku stehen, korzetem, s cigaretou mezi rty a bílými vlasy, zpod kterých zlehka vykukovaly špičaté uši. Nerissa se na celou scenérii zadívala, na to, jak snad v dívce bleskla naděje, a to, jaks e úsměv muže ještě více rozšířil.* Dvě jednou ranou, no nekecej! *Houkl a zamířil k nim. Nerissa se odrazila od stěny, zamračila se, zadívala se na dívku a pokynula jí za sebe.* Za mě, dělej. *Houkla k ní. Černovláska se nenechala pobízet dvakrát. Nerissa zamířila k muži, který se po ní už už natahoval. Vyhnula se jeho pokusu chytit ji, popadla jej za zápěstí, kde stiskla jeho žíly tak, aby našla tlakový, pro muže bolestný bod, trhla k sobě, zatímco jej kopla nohou mezi nohy. Když k ní poklekl v bolesti, volnou rukou mu přitiskla ostří dýky, jež vytáhla z pouzdra pod šaty, ke krku a druhou jej čapla za vlasy a donutila zaklonit hlavu. Pak se jemně pootočila na dívku.* Uteč. *Houkla k ní. Černovláska se opět nenechala pobízet dvakrát a s klapáním vysokých podpatků zmizela směrem k hlavní ulici. Nerissa naklonila hlavu na stranu, když shlížela na muže. S upřeným pohledem do očí manipulovala jeho mysl a nutila jej být klidnějším.* Hm, co teď uděláme s tebou? *zaculila se, zle a šíleně, plánující si tolik možných scénářů.*
*Dnes sa vidala do pandemonia abi sa trochu zabavila. Oblečená je podla svojej poslednej módy, krvavo červené obtiahnuté tielko a čierne potrhané zvonáče. Niektoré pramene vlasou si zafarbí na červeno a pod oi si nanesie červenú farbu ktorú nechá stiecť po lícach tak že to vyzerá akoby ronila krvavé slzi. Na krku jej samozrejme vysí pre ňu neodmyslitelné vrecko s vílym prachom a má so sebou aj jeden krátky nožík. Už je v Pandemoniu nejaký čas, sem tak si dá vodu na bare ale večšinu času trávi na parkete. Po jenakom ju tu ale nikto neupúta a rozhodne sa odísť keď víde naulicu upúta ju krik a jej zvedavosť nad ňu nakoniec zvíťaví nasleduje zvuk do neďalekej uličky a zrovna keď vchádza prebehne okolo nej vystrašené dievča. Keď vojde do ulički nad víjavom čo vidí prekvapene a pobavene nadvihne obočie.* Tuším som prišla o zábavu. *Povie a nenútene sa oprie o stenu uličky.* Ulovila si pekný kúsok. *Kívne na Nerissu.*
*Hlas jí byl povědomý. Když se pak podívala před sebe a spatřila Lyri, tak se jí úsměv na tváři ještě více rozšířil.* Taky si říkám, není ale úžasný? Chystal se ublížit nějakému děvčeti, jaká to škoda, že narazil na mě. *Zavrčela a při posledním slovu mu dýku natlačila více na krk. Pak se zase podívala na Lyrii.* Říkám si, jestli ho mám rovnou zabít, useknout ruce, aby si pamatoval, že je nemá strkat na zapovězená místa a nebo jestli ho připravit o jeho mužství. Jedna možnost je lepší než druhá, všechny tak lákavé, jen já si nemohu vybrat. *Zavrněl a pak se opět sklonila k muži.* Tak, co navrhujete? *Optala se poté a přejela si jazykem po rtech. Z krku muže odkápla kapka krve a sjela pomalu po ostří dýky až na ruku Nerissy.*
*Odlepí sa od steny a pomalím krokom príde k Nerisse.* Hmmm, tolko mpžnosťí a len jeden chlapík. Duchom žial asi zomre než ich vyskúšame všetky. * Vytiahne svoj nôž a rozmáchne sa abi ho mužovi vrazila do krku ale jej ruka sa v polovici cesti zastaví. Úsmev na jej tvári zmizne a je vidieť že aj keď sa zo všetkých síl snaží zabodnúť čepel do mužovho krku nedokáže sa dostať blilžšie. S hlasnou nadávkov nôž spustí a mistotoho abi násilníka zabila nakopne ho zo všetkých síl do brucha.* Tak inak.... *Povie polohlasne akoby sama pre seba a otočí sa na Nerissu.* Použíla si už niekedy víly prach? *Spíta sa a jej úsmev sa vráti.*
*Sledovala to, jak se napřáhla a už už by jí vyčetla, že jí bere její oběť, ale musela se podivit, když se zastavila.* Co jsi zač? nějaký čaroděj? *Křikla ihned po muži, který se na ni jen omámeně zadíval. Nechápala Lyriiný pohyb, ale pak si matně vzpomněla na to, že se víla při jejich prvním setkání zmiňovala o tom, že snad má určité omezení, co se mordování týče. Proto se Nerissa jen zamračila a zadívala se na vílu.* Slyšela jsem o tom, nikdy jsem ho nepoužila. Můžeš mi to ale ukázat. *Ušklíbla se, muže i tak dál držela tak, jako doposud, jen se trochu odtáhla tělem, aby měla Lyr lepší přístup.*
/Čarodej nie len moja hlúposť mala som na to myslieť./ *Opvržlivo si pohladom prejde muža ktorí sa znova pozbiera na kolená. A ruka jej skoro automaticki viletí k vrecúšku ktoré nosí na krku ako prívesok. Otvorí ho a medzi prstami z neho viberie trošku jemného tmavozeleného prášku. Podrží ruku tak abi Nerissa dobre videla.* Myslím že je trochu nezákone nať ho pri sebe v tomto svete ale nikto mi zatial nato nič nepovedal. Ale prejdime k ukážke. *Nakloní sa k mužovi a fúkne mu prášok do tváre. Ten okamžite zreve od bolesti, ruky si pretiskne na tvár a medzi prstami mu tečie to čo ešte pred okamihom boli jeho oči.* Stačí lem trocha a efekt je rovnaký akoby si mu do oka zapichla žetavú díku. Musím povedať že zo zbraní ho mám asi najradšej. Ale nevýhoda je dosť omedzený dosah.*
*Nerissa se zasmála.* Kašli na to co je a není zákonné nebo nezákonné! Pokud to má někdo jako ty, bude to zábavné, a to je hlavní, nebo ne? ostatní aspekty můžou být jedno. *Podotkla se smíchem na rtech, když pak sledovala, jak se prášek na dlani víly zlehka leskl. Když jej pak foukla muži do oka, nadšeně zatleskala, už při prvním výkřiku muže.* Páni, no to je super! Podívej, podívej jak se tváří! *Vyjekla zvesela Nerissa a když pak muž vstal a snažil se odpotácet stranou, nastavila mu jednu nohu, přes kterou on přeletěl a spadl na zem. Pak se Nerissa otočila na Lyr.* Je to super, ale jelikož chci jít pít do baru, tak se s ním asi tak moc bavit nebudu, ale škoda. bylo to super! *Vydechl, došla k muži, nad kterým se obkročmo sklonila a dýku mu opět přiložila k hrdlu.* Řekni sbohem! *Vypískla vesele, než mu přejela nožem po hrdlu. Pak vstala, otočila se a jaké štěstí pro ni, že se kousek od ní nacházela popelnice na odpadky.* Pomůžeš mi? *Mrkl na Lyr, načež popadl jednu paži mrtvého muže a začala jej táhnout k popelnici.*
*Keď sleduje ako Merissa reaguje aj jej sa na tvári rozleje širokí úsmev.* Hej a ako jačí, určite si ho medzi nohy len nakopla? Jači visoko. *Škodoradostne sa zasmeje.* Zbohom. * Odpovie az muža a ďalej sleduje svoju spoločníčku ako to s chlapíkom skoncuje.* Samozrejme. *Chití muža za nohy a pomúže ho naložíť do kontajnera.* Tak presne tam kde špina patrí. *Vezme svoju spoločníčku pod pazuchu a vikročí s ňou do pandeminia.* Vyzeráš krásne. *Okomentuje jej šaty aj vzhlad.* A inak čo tu vlastne robíš? Takto oblečená bežne prenaleduješ násilíkov? *Zamyslene nakloní hlavu na stranu.* Mala som dojem že občianska hliadka nieje tvoj štíl.
*Zasmála se.* Být na jiném místě a v jiné situaci, pohraji si s ním lépe, tak, že by to co má mezi nohami už neměl *Podotkla s úšklebkem Nerissa. Pak už se na ni děkovně usměje a když muže doslova vyhodí do odpadu, opráší si Nerissa ruce. Podívala se pak na Lyr a do tváří se jí vehnala červeň. Dlaněmi si podložila bradu a zamrkala jako panenka.* To je moc milé, děkuji, i tobě to dnes sluší. *Podotkla s úsměvem na rtech. Následně na to se zasmála.* Ale ne, měla jsem v plánu jít se napít do baru, bavit se. Předtím jsem si ještě šla na cigaretku, a to už sem přiběhla holka, kterou sledoval ten týpek. Podívej, nejsem zase až tak, no, empatická duše. Většinou jsme já ta, co někoho nahání, ale abych řekla pravdu, už delší dobu mám silnou averzi vůči mužům, kteří nahání ženy jako svůj objekt choutek. Víš co myslím? Násilníky, namachrované frajírky. Nesnáším je. Duševně. Nejšťastnější jsem, když je za to můžu ztrestat. *Podotkla poté.*
-Počúva Neri zatial čo pomali kráčajú po baru a pomali prikivuje.* No mňe je to vlastne jedno kto mi skončí pod nožom ale tiež som radšej keď je to nejaká sviňa. A ako vlastne lovíš? neikoho si viberieš a potom ho uženieš alebo čakáš na hocikohoa na správnu príležitosť? *Vyzvedá kím prechádzajú dverami do vždi dosť pôného baru a zamieri k barovému pultu a ťahá Neri so sebou.* Čo si dáš na pitie? *Spíta sa potom čo si sadne na stoličku pri bare a mávne na barmana že si chcú objednať.*
*nad její otázkou se zamyslela, zatímco jí šla po boku.* No, jak kdy, řekla bych,. Občas mě to přepadne, jen tak. Ale většinou s tím oběti obeznamuji. Mají pak deset vteřin náskok, když hezky prosí, no, dostanou patnáct. Pak si pro ně prostě jdu. Ti, jako byl tenhle parchant, varování, náskok, nic takového nemají. Ti prostě jdou. *Podotkla Nerii s šklebkem na rtech. Nechá se táhnout a culí se, když se rozhlédne nemůže si nevšimnout pár známých pohledů z předminulé noci, kdy se tu svlékala s Cali.* Hm, něco ovocného, barevného, ale s pořádným množstvím alkoholu. I když, musím říct, že tyhle lidské drinky se mnou nic nedělají. *Podotkla poté a opřela se o bar.* A ty? Jaký je tvůj způsob lovu, *Optala se.*
Hmm.... zaujímavé. *Okomentuje rozprávanie svojej spoločníčky a poprosí barmana o doporučenie na drink pre ňu sama si objedná vodu.* Doma keď si zháňam jedlo sa nabehám dosť. Tu... *Ukáže na pandemonium v širokom geste.* ....rada lovím na návnadu a ako návnadu používam svoje telo. Običajne chodím na podobné miesta a keď eď sa niekto ozve flirtujem, trochu zvádzam. Keď je to baba običajne skončíme u nej doma ak chalan tak ho običajne druhí ďeň nájdu v postranej uličke. *Prevezme si od barmana pohár a napije sa.* Teda donedávna to tak bívalo. Tieto aktititi som musela dosť omedziť. *Pokrčí plecami.*
Hm, to je vcelku zajímavý postup, ale co vím, tak jej využívá dost víl. Ale určitě ti to bezpochyb jde. *Mrkla na ni.* Když jsme tu, taky lovím, třeba ti to v průběhu večera ukážu. Když jsme venku, dávám přednost tomu, když přede mnou se strachem v očích utíkají. Dává to tak hezký pocit, hm, nadvlády, vidět strach v jejich očích, když umírají! *uculila se až přehnaně nadšeně. Pak naklonila hlavu na stranu.* Co se stalo? Proč ten blok? *Optala se poté, než přešla prsty po baru až k lyr a jemně jí přejela konečky prstů po hřbetu dlaně.* No, parťák by se mi hodil. *Mrkla na ni pak skoro až svůdně.*
Možno nie originálny ale rozhodne účíní. *Usmeje sa a potom Neri počúva a prkivuje.* Mňa skôr baví keď jačia bolesťou. *Podotkne a na chvílku sa stratí vo svojich spomienkach ktoré jej vičaria na perách letmí úsmev. Hneď sa však vráti do prítomnosti a ospravedlnujúco sa pozrie na Nerissu.* Prepáč. *Napije sa a pokračuje v rozhovore.* No povedzme že som pred nejakm časom prežívala isté obdobie a uzavrela som dohodu s Jasonom . Podla ktorej on omilostí všetky moje zločiny a ja prestanem zabíjať pre zábavu. CHudák nevedel ani o polovici toho čo vlastne omilostnuje a keď som mu to povedala skoro sa povracal. *Veselo sa zasmeje ale znova pozrie Neri do očí.* Stále môžem bojovať a zabiť v boji ale ak to nieje sebaobrana alebo bitla..... *Nedokončí a len rozhodí rukami.* .....Mám smolu. *Keď jej Neri prejde prstami po ruke nijak neskríva že sa jej ten dotik páči.* A ako si sa vlastne Ty dostala k službe u čarodejnice?
Tak ještě aby ne, v tomhle chtivém světě. *Podotkla Nerissa se smíchem. pak se musela uculit.* NO, to mě taky! To je na tom jedno z nejhezčích okamžiků, občas jako óda na radost. *Ušklíbla se vesele.* Nemusíš se omlouvat. *Uculila se pouze. Pak se ale zlehka zamračila.* Jason? Hm, to jméno mi něco říká. není to nějaký vévoda? *Optala se. O politickou stránku Faerie se nezajímala, ani o tu ve světě lidí, vždy to nechala jen proplout myslí a vypustit. Tyhle věci si nepamatovala.* Ale zní to jako pech, to máš pravdu. *Ušklíbla se, než se pak zasmála. a dlaň na její hřbet ruky položila za jemných, krouživých pohybů na zápěstí.* No, chtěla jsme ji okrást. Nevyšlo mi to. dala mi na výběr, buď mi usekne ruce, nebo jí budu sto let sloužit. No podívej, za pět let mi trest vyprchá a potom, potom budu volná. Ale musím uznat, že mě to bezpochyb baví. *Ušklíbla se zvesela.*
Pravda. Keď sa to vie tak sa na niektorých luďoch dá hrať jak na husliach. *NAd Nerinním ďalším komentárom sa najskôr zarazí apotom s chuti zasmeje.* Nie nieje to vojvoda...*Prestane hovoriť abi premohla ďalší príval smiechu.* ...je to len král zimného dvora. *historka o čarodejnici ju zaujme a keď Nerissa dorozpráva porie naňu.* Hej tak tomuto ja hovorím smola. Ako sa tá čarodejnica vlastne volá? *Spíta sa a znova sanepije. Nakoniec keď už ruku na svojom zápästí nemôže ignorovať pozrie Nerisse do očí.* Čo to robíš? *Spíta sa ale je jasné že sa nepíta preto lebo chce aby Nerissa prestala.*
*Nerissa se jen uculila, pak ji poslouchala. Nakonec vykulila oči, pak se ale jen ušklíbla.* Vážně? Možná jsme to jméno slyšela, ale spíš jsme ho vypustila. O tyhle já se nezajímám. A to ze Zimního jsem, zvláštní. *Ušklíbla se poté, než si převzala drink a napila se.* Maddie. Šéfuje Bronxu. Taková strašně důležitá, ale strašně malá. *zasmála se a pak se na chvilku zarazila nad otázkou Lyr.* Piju, povídám si, hladím ti zápěstí a bavím se. Ale říkam si, že půjdu možná tančit, přidáš se ke mě? nebo budeš chtít zůstat u baru? *Mrkl na ni a naposledy se napila ze své sklenky, jež pak poližila na bar.*
*Keď Nerissa spomenie Maddi Lyr zrovna pike a rozkašle sa keď to meno začuje.* Ty slúžíš u Maddi? Jak to že sme sa ešte nikdy nestretli? *Podarí sa jej zo seba dostať zatial čo sa drhne vodou. Keď sa jej podarí zvládnuť kašel zakrúti hlavou a nechá to tak. potom že jej Nerissa odpovie len na ňu pozrie.* /Ty vieš na čo sa pítam./ *Vezme ju za ruku a odvedie na parket. Zavrie oči a ako má vo zviku oddá sa rýchlej rockovej hudbe čo práve v Pandemoniu hrá. Po chvíli ale obíme Neri okolo pása a pritiskne svoje telo j tomu jej.*
*Zasmála se.* Řekni mi ještě, že jsi s ní taky měla nějaké takové pletky. *Zasmála se pak Nerissa upřímně, než naklonila jemně hlavu na stranu, pak natáhla ruku a dala Lyr jeden pramínek vlasů za ucho.* Koukám, že máme věcí více společných, než jsme věděly, květinko. *Zavrní pak svůdně, než se nechává odvést na parket mezi lidi. Ochotně nechává Lyr, aby ji objala, stejně tak udělá i ona. Rukama ji nejprve objala kolem pasu, po kterém ji vyjela nahoru, pak zase dolů, než dlaně položila na boky, natiskla si ji ks obě blíže a podívala se jí zhluboka do očí.* Působíš tak krásně divoce, to se mi zatraceně líbí. *Přiznala poté hlasem tak, aby ji Lyr slyšela, zatímco nepřerušuje oční kontakt.*
*Komentárov na tému Maddi sa zdrží a sústredí sa na hudbu, tanec a na žemu vo svojom náručí.* Niesom žiadna kvetinka, ja som vlk. *Zašepká jej do ucha rovnako zvodne. Potom čo sa rozišla s Mirou partnerku nehladá ale táto žena ju niečím priťahuje. Spokojne zavrní keď ucíti jej ruky na svojom tele.* Niečo na tebe je. Takých ako ty vela nieje. Keď ti pozriem do očí vidím niečo čo som za svoj život videla len dvakrát. *Pritiskne sa k Nerisse ešte bližšie a rukov jej prejde z pása na zadoček rýchlo ale ruku vráti naspäť.* A to čo vidím sa mi nesmierne páči. *Zašepká jej do ucha.*
*Nerissa se uculila.* Awwww, vlk v kůži krásné ovečky, to je krásné, která voní po květinách. *uculila se, sklonila se a nasála vůni Lyriiných vlasů. Pak se usmála.* No, jsme ráda, že jsem tě mohla okouzlit, jak by ne? Přeci jen, i na tobě něco je. Jsi tak, až poeticky nádherně šílená. *Zavrněl a nakonec si skousla spodní ret, dívající se víle do očí. Pod jejím dotykem se více natiskla k ní a pak naklonila hlavu na stranu.* Ten bar je fajn. Jen si říkám, nechceme se někam vytratit? Kamkoliv? Mám u sebe peníze na hotel, ale říkám si že bych ocenila, hm...hebkou trávu společně s tvou, hebkou kůží. *Ušklíbla se a když se sklonila, jemně se otřela rty o její krk.*
*Pri jej slovách si skusne spodnú peru a zavrní.* Mám jeden nápad. Zavolaj prosím taxi ja virovnám účet. Povie a neochotne ju pustí abi mohla pri bare zaplatit. Nakoniec počká až sa k nej víla pridá a odvedie ju von z baru.* Hmm, dnes sa tu aj tak nič moc nedeje. Ale keď somtu bola naposlesy tak tu horelo. *Uškerí sa a v očiach jej zatancujú iskričky.* Vlastne som to tu podpálila. /Ale kašlať na to taraz mám na práci niečo ovela lepšie./ *Povie si a prejde očami po tele svojej spoločníčky.*
*Seděla na jednom z menších hřištích, kde moc lidí nebylo. Proč by také. Vše, co tu bylo, byla starší klouzačka, dvě houpačky vedle sebe a k tomu úzká roura na prolézání. Houpala se na jedné z houpaček, pobrukovala si píseň, jež slyšela dnes při obchůzce kolem obchodů. Jednu kapsu černého, krátkého sáčka měla narvanou dolary, jež se jí podařily za dnešní den ukradnout. Její oblečení se skládalo z černých, gotických šatů do půli stehen s nařasenou sukní, pod tím na místech potrhané, síťované punčochy. Nohy jí zdobily boty se cvočky z umělé hmoty a vyšší klín. Vlasy si zapletla do dvou copů a jen tak se pohupovala, rozhlížela se a culila se. Moc lidí jí nevěnovalo pozornost, ti, kteří tak učinili, si ji maximálně tak jen sjeli pohledem a pokračovali dál v cestě.*
*Calipso měla dobrou náladu, po tom, co domů dotáhla Siofru, byla spokojená a jelikož Mordred i Kayn byli opět pryč, zase se rozhodla jít zpět do New Yorku. Chtěla si domů dotáhnout nějakou svačinku a navíc se i trochu pobavit, možná zatančit, prostě se uvolnit někde v baru. Na sobě měla černé přiléhavé mini šaty bez ramínek, černé boty na vysokém podpatku a malou modrou kabelku. Své dlouhé modré vlasy měla rozpuštěné jen tak volně. Zrovna procházela parkem, když si všimla Nerissy na houpačce. Jen se uculila a zamířila jejím směrem.* Ale podívejme se kohopak tu máme? Číháš snad na nějakou kořist? *Uchechtla se, načež naklonila hlavu na stranu a sjela si jí pohledem.*
*Ještě chvilku se dívala do strany, i když o Cali už věděla. Nakonec se k ní ale přeci jen otočila, věnovala jí pohled a ušklíbla se.* Já? Ale ne. Možná. Nevím. Uvidím. *Ušklíbla se na ni, zastavila, poklepala na houpačku vedle sebe.* Jdeš taky? je to fajn! Mám pocit, že můžu letět až do nebes! *Houkla spokojeně, než se na Cali opět zadívala.* A co ty? Co ty tu, taky číháš? Jak se má vůbec Mordred? *Popíchla ji, než se ještě více zhoupla, zaklonila a zavřela oči.* Je krásný den. Venku je spoustu lidí, spoustu možností na to udělat něco nehezkého a zákeřného, neřekla by jsi? *Mrkla na ni Nerissa pak.*
*Dívka jí ještě chvíli prohlížela, než pokrčila rameny a vydala se k ní, kde se posadila na druhou houpačku.* Není to špatné. *Pronesla a lehce se zhoupla, načež se uculila.* Já? Hm chci se zabavit, pobavit a uvolnit a možná se napít, kdoví co vše ještě naskytne, jsem otevřená všemu. *Zasmála se a jakmile zmínila Mordreda, jen se ušklíbla.* Má se fajn, je nadšený, doma máme novou hračku. *Zasmála se, už teď se těšila, až te malé couře ukáže, že jí srát nemá, pak se natočila lehce k Nerisse.* A víš, že máš pravdu? Chtělo by to něco udělat. *Zazubila se a dál se lehce houpala.* Co si pak dát spolu drink, zvu tě. *Pronesla pak ještě.*
*Poslouchala se a culila se. Pak se na ni přeci jen pootočila.* Hračku? Víš kolik věcí se dá považovat za hračku? Hračku jako hračku, hračku jako něco čím si zpestřujete intimní chvilky a nebo nějakého neposlušného tvora? *Pronesla a jakmile zmínila poslední možnost, v očích se jí zablesklo. Pak naklonila jemně hlavu na stranu.* Hm, mám se bát, že by jsi mě chtěla otrávit? *Optala se poté, ale nakonec tedy seskočila na zem. Upravila si věci, posbírala pár dolarovek, co jí spadly z kapsy a kývla na souhlas.* Ale když jsme u toho, drink bych si moc ráda dala. Jako kdyby jsi mi četla mysl. *Ušklíbl se na ni.*
*Koukla na ni a uculila se.* Ne na intimní chvilky jsem ta hračka já. *Zasmála se.* Tohle je spíš někdo, kdo si moc dovoloval a no jak to říct, sama si podepsala ortel, my máme alespoň zábavu a koho mučit. *Zazubila se, tohle jí moc bavilo. Když pak slyšela, že by si drink dala, jen přikývla, zastavila a sama se postavila., načež si upravila šaty.* Otrávit? To je trochu primitivní způsob jak někoho zabít ne? *Uchechtla se.* Jde jen o drink, možná víc, nevím, zda mi jeden bude stačit. *Pronesla a prohrábla si vlasy.* Mysl ti nečtu, jen je to věc, kterou mají rádi všichni ne, tak tedy jdeme? *Mrkla a sama vyrazila jako první.*
*Neri se na ni usmála a její výraz se ještě více umocnil, co se týkalo psychopatického pohledu, smíšeného ze zvráýceností.* Jo, jen tomu ukaž, kde má místo. To je dobře! *Houkla s úšklebkem. Pak naklonila hlavu na stranu.* No, když to promyslíš a když vybereš jed, který například nejprve zmaten, navodí halucinogenní stav, a pak pomalu rozlévá bolestnou křeč do celého těla a trvá hodiny, než oběť zabije, pak to sranda je. *Ušklíbl se a místo toho, aby se pak ještě vyjádřila, došla ke Cali, nabídla jí rámě a uculila se.* Tak, kam? Vím, že kousek odtud je pandemonium, prý takový, pěkný bar, řekněme. *Ušklíbla se.*
To jí také hodlám ukázat, ještě bude prosit, abych jí tehdy v lese zabila. *Zasmála se a v očích se jí zablesklo, pak Neri poslouchala a na okamžik se zamyslela.* Zvládám dost věcí, ale co se týče jedu, tak to zrovna moc ne, ale můžeš mě zaškolit, hodit se to přece jen bude. *Uculila se na ni a pak se jí chytla.* Pandemko znám, už jsem tam párkrát byla, takž bych tam klidně šla, člověk tam většinou vždy najde, co potřebuje. *Uculila se na ni sladce a pak spolu s ní tedy vyrazili k baru.*
*Nerii se na ni opět zadívala, skoro až s prosíčkem.* Páni, myslíš, že bych se mohla přidat? Že bych se mohla podívat? Sledovat? Já chci taky! *Vykníkla skoro až jako nadšené dítě. Pak se na ni potutelně usmála.* No, jeden by řekl, že tohle tě učí ten tvůj sexy fešák, ne? Přeci jen, je to taky kousek, tak aby nežárlil. *Zachechtala se tiše, nakonec tedy vyšla směrem ke klubu.* Inu dobrá. *usmála se a chvilku mlčela, než se na ni opět zadívala.* Víš, tak mě napadá, tak nějak si říkám...co je to nic? *Vypadla z ní otázka.*
*Cali lehce nakrčila obočí a zamyslela se.* Hm, uvidím, rozmyslím si to. *Mrkla na ni, neznala jí tak dobře, aby si dovolila tahat jí do skrýše, možná časem.* Ten fešák mě toho učí dost a nejen on, ale víš jak, ráda bych viděla jeho pohled, kdybych se naučila něco nového a pak se mu předvedla. *Zasmála se, vždy na sebe byla hrdá, když ty dva mohla nějak překvapit a ukázat jim, že je stále lepší a lepší. Na Neri se jen uculila a když už se chystala něco říct, překvapila jí otázkou.* Netuším, nikdy mě tyhle věci nezajímaly, takže pokud ode mě čekáš, nějakou filozofickou odpověď, tak jsi asi na špatné adrese. *Zasmála se víla.*
*Nerissa se na ni po očku zadívala a pak nadzvedla obočí.* Jo, takže chceš, abych tě něco naučila? Mám to brát jako takovou, hm, žádost? *Optala se jí a mrkla na ni. Pak už přešla její odpověď, nijak se k ní nevyjadřovala, dokonce jí začala skákat do řeči v půlce věty. Odpověď pro ni byla neatraktivní a nezajímavá a i když to nedala moc znát, na základě toho ta atraktivita Cali u Nerissy také o něco klesla.* Hele, hele hele hele! *Houkla a ukázala před sebe. Na ulici postávalo dítě, které bylo očividně samo. Jen tak tam stálo, a slzy se mu koulely po tvářích. nerissa naklonila hlavu na stranu.* Ztracen= dítě! Neměly bychom pomoct? *Uculila se, i když v jejím pohledu bylo něco, co bylo bezpochyby zlé a zákeřné.*
Možná, i tak by se to dalo říct, i když žádost z ní divně, ale řekněme, že něco na ten způsob ano. *Pronesla a uculila se, pak už jen pokračovali v cestě, než si i ona všimla dítěte kousek před nimi.* Ubohé dítě, kdepak má asi rodiče. *Ušklíbla se a rozhlédla se kolem sebe, než se opět podívala před sebe.* Myslím, že naši pomoc by určitě uvítalo, však se na něj podívej, jak pláče. *Uchetla se a v jejích očích se nebezpečně zablesklo.*
*Nerissa se ihned uculila od ucha k uchu, jako malé dítě, kterému byla slíbená odměna.* No v tom případě tě ale musím varovat, mám svou cenu, občas nejsou moc nízké, takže to bude něco stát. Co, to si ještě rozmyslím. *Ušklíbla se na ni sladce. Pak se podívala opět před sebe.* Tak, na co čekáme? *Zašklebila se, načež pak tedy vyšla ku dítěti. Ani en o chvilku později si ji ale chytla asi matka do náruče. Nerissa si jen odfrkla.* No nic. Jdeme se napít. *Zhodnotila, pak se vrátila ke Cali a zamířila po chodníku dál.* Tak, copak by jsi chtěla tedy naučit? *Optala se poté.*
Pokud to nebude moje duše, pak myslím, že by to šlo. Ale počkám si, co si za to řekneš. *Mrkla na ni a pak už jen sledovala, co se dělo. Moc líto jí to však nebylo, přece jen, město jím poskytne ještě dost příležitostí, jak si s někým pohrát. Proto už jen počkala až se k ní víla opět vrátí a spolu opět pokračovaly k Pandemoniu.* V bylinkách a dalších věcech se docela vyznám, ale co mi schází je asi to, jak z nich udělat, co nejlepší jedy nebo tomu podobné věci. V tomhle trochu plavu. *Pronesla a jen pokrčila rameny. Ona se spíše věnovala bojům, lovení a celkově věcem kolem toho, ale jedy by se jí také mohly někdy hodit, člověk přece nikdy neví.*
*Mrkla na ni.* nejsme přeci žádný démon, abych si od tebe žádala duši, nebo snad? *Mrkla na ni se smíchem. Pak už si ji jen vyslechla.* Ach jistě, chápu. Inu, někdy, co jsem měla zkušenost, nejsme v tom také moc zběhlá, tak stačí smíchat nějakou naši bylinu s jejich, no, rádoby léky. Však víš, i něčeho léčivého ve velkém množství je věc, která je pak škodlivá. Ale doporučila bych ti prolézt knihy z Faerie. Ta je přeci jen více nápaditá, než tenhle, hmpf, šedý svět. *-Podotkl a poté se otočila, aby se ještě jednou podívala na dítě. Pak už vyšla ven z parku.* jen si nejsem jistá, jak by na tom byl sběr na zimním dvoře, možná zkus jiný, nějaký, no, nějaký slunečnější. *Ušklíbla se.*
To sice ne, ale nikdy nevíš, koho co napadne. *Zasmála se spolu s ní.* No v tom ti asi musím dát za pravdu, že Faerie bude mít více věcí, než lidský svět, přijde mi, že ty jejich věci jsou všechny na stejné kopyto, jen to má jinou barvu a tvar. Ale díky za tip, zkusím ty knihy a možná trochu experimentovat, nějaký ten člověk se pak určitě rád přihlásí jako dobrovolník. *Zasmála se a pak jen přikývla hlavou.* Nejsem původně ze Zimního, takže vím, kde co hledat. Myslím, že co se týče bylin a květin a těchhle sraček, tak to je asi jediná dobrá věc, co mě matka naučila. *Ušklíbla se.* Měla bych jí poděkovat, no vlastně už nemůžu.
*Pokrčila rameny.* No, na druhou stranu, jejich technologie jsou, řekla bych, při nejmenším úctyhodné, neřekla by jsi? Takové my nemáme, tím se Faerie pyšnit nemůže, ale to, co máme, no, máš pravdu v tom, že to se jim zkrátka, rovnat nemůže. *Podotkla s rozverným smíchem než se pak opět zadívala před sebe a poupravila si vlasy. Jen zamručela souhlasně nad její poslední větou a zamířila směrem k pandemoniu. Z její poslední věty cítila, že by snad Cali měla touhu se jí s něčím pochlubit, či něco sdělit. proč jinak by nadhazovala, že matce to již říct nemůže? Snad čekala, že se Nerissa zeptá, co se matkou stalo. To bylo ale přesně to, co ona naopak neudělala. Za prvé, jí to nezajímalo, a za druhé, žila v tom, že ona byla hlavní rolí příběhu. Nechtěla dát takhle možnost vyjádřit se ostatní bytosti, nechtěla jí dát pocit, že by s ní snad nedej bože soucítiila.* Co piješ? *Zeptala se spíše.*
Jsou. *Přikývla.* Některé jsou úžasné, ale zase, my jsme ti, kdo mají magii, kdo dokáží mnohem víc, než oni a jejich technologie. *Pousmála se a spolu s ní, pokračovala dál. Sice zmínila svou matku, ale bylo ji fuk, zda se zeptá nebo ne, ona to nadhodila spíše jen pro sebe, než pro ni, nezajímalo jí, zda se bude zajímat ona, Cali to bylo fuk, občas se prostě stalo, že to, co řekla, byť to bylo nahlas, mířila spíše k sobě, než k jiným.* U nás medovinu. Tady mi chutnají ty jejich sladké likéry, nejsou špatné, ale přišla jsem na chuť i whisky. A co ty? Na co tě tedy dneska mohu pozvat? *Uculila se na ni sladce.*
*Na chvilku se zamyslela.* No, nepohrdnu něčím, jak to oni říkají, silnějším. Ocením whiskey, ocením vodku, ocením jhin a nebo absinth. Cokoliv, co bude mít větší procentu alkoholu. *Podotkla s úsměvem Pokračovala dál v chůzi, netrvalo to dlouho, co kousek před sebou spatřila bar.* Tak, jdeme? Ale ještě předtím... *Zastavila se před barem, pak si vytáhla z volné kapsy krabičku cigaret a zapálila si. Pohybem ruky natáhla i k Cali.* Chceš? *Optala se jí s úšklebkem na rtech a spokojeně blaženým výrazem.*
Dobré vědět, tak to už vám, co nám objednám a asi rovnou i celou láhev. *Mrkla a uculila se na ni. když pak došli před bar, Cali se podívala na Neri a její zapálenou cigaretu. Sama jen zavrtěla hlavou.* Ne díky. Tohle je neřest, která mi nic neříká. *Uculila se a dala si neposedný pramen vlasů za ucho, načež se hned ohlídla po dvou mladících, jež obě víly míjely a culili se na ně. Cali si je oba sjela pohledem a jen se ušklíbla.* Přemýšlím i nad nějakou dobrou večeří. *Zavrněla.*
Proč by ne, to zní vcelku jako docela dobrý nápad. jen si říkám, jestli nám tohle něco udělá, přeci jen, moje snášenlivost je přeci jen někde jinde. *Uculila se na Cali, pak ruku stáhla a pozorovala ji.* Hm, to mi povídej, taky bych si dala říct. Ale podívej se na ně. je to hubený, je to vyzáblý, z toho moc masa nebude....počkej...jo...to jsi myslela energii? Aha, no, tak to jo... *Pronesla poté a tiše se zachichotala.* Neboj se, však noc je ještě mladá, o co že někoho najdeme uvnitř, někoho, kdo bude, hm, kdo bude tak nějak více svůdný, více se bude hodit na naši, bezpochybně dobrou večeři. *Usmála se a mrkla na Cali vedle sebe. Když pak dokouřila, kývla.* Já můžu.
Tak neřekla jsem, že skončíme jen u jedné. *Pokrčila rameny a mrkla na ni. Nehodlala si dát dneska jen pár drinků, navíc za tu dobu, co žije ve Faerii a naučila se pít, toho vydrží mnohem víc. Poslouchala pak Neri a jen co to dořekla, se rozesmála.* Nebo by sis jej ráda opekla na ohni? Máš teda zajímavé choutky moje milá. *Pobaveně vrtěla hlavou.* Hm, máš pravdu, tam bude určitě někdo mnohem lepší. *Uculila se a když řekla, že může, tak Cali jen kývla a odebrali se tedy dovnitř.* K baru nebo box? *Optala se jí ještě.*
*Pokrčila rameny.* nejeden člověk, nejedna i jiná bytost už mi řekla, že jsem šílená. A já jsme, a víš co? jsem na to po právu pyšná. ještě aby ne, viď? kdo by chtěl být normální a obyčejná ovce, co dělá to, cos e požaduje, jde se s systémem, dodržuje nějaké nudné, morální limity. To je zatracená, ale zatracená nuda. *Zhodnotila. Pak na ni kývla.* Dobrá, jdeme. *Zahodila nedopalek, mrkla pak na Cali ještě jednou, a poté zamířila směrem do baru. Fronta nebyla zase až tak dlouhá, přeci jen, bylo ještě odpoledne. Nakonec se ale přeci jen dostaly dovnitř.* K baru, zatím. *Mrkla na ni.*
,
Joy jde domů poté co šla koupit jídlo, jde cestou jako obvykle od obchodu přes náměstí do parku
*Poté, co pomohl Mordredovi opracovat mrtvou srnu, svléknout ji z kůže a uložit, nasedlal svého koně a vyjel, směrem, ani nevěděl kam. jen tak se prohánět krajinou zimního dvora. Nakonec ale přeci jen směr stočil, aby se octl u portálu. Seskočil z koně, nechal jej se jen tak klidně popásat, a zamířil skrz portál do New Yorku. Svůj teplý kabát ihned sundal a nechal v dutině vykotlaného dubu, načež se zamířil projít. Svou pravou podobu měl skrytou ilizí, na sobě oblečené černé kalhoty, stejnobarevnou košili. Po chvilce, co se jen tak brouzdal trávou, zamířil na chodníček. Míjel spoustu lidí, sem tam se po nich otočil, jindy je enchal být. Tak nějak si začínal připomínat, proč že sem vlastně čel? Jistě, Zkusit, už jen kvůli Elise, lépe snášet lidskou rasu. Tiše si odfrkl, nakonec zamířil na jednu z méně viditelných cest, kde už taková koncentrace nebyla. S rukama v kapsách procházel a jen tak se rozhlížel kolem sebe. Je tak ale moc unešený do vlastního světa, že si nevšiml malé dívky, možná proto, že má přes dva metry do výšky. Ale přeci jen, vrazil do ní. Ihned se na ni podíval. Měl sto chutí ji seřvat, jak by to udělal jindy, místo toho ale vykouzlil jedovatý úsměv.* Omlouvám se, jsi v pořádku? *Řekl směrem dívce (Joy)*
*Joy viděla jak se k ní blíží ta žirafa, došlo ji, že do ní vrazí, chtěla uhnout, ale nestihla to a velikán do ní narazil. Málem ji to srazilo, ale nakonec to ustála. Jakmile na ni žirafa promluvila, Joy se mu podívala do očí. Okouzlila je jejich barevnost , avšak po momentu zírání se sebrala a odpověděla* Jsem v pořádku nic se nestalo a vykouzlila úsměv.
*Kayn se na ni zlehka, opět usmál, tak nějak se přemohl.*/Je to dítě, kdybys něco udělal dítěti, máš po ptákách, tak se uklidni, dýchej../ *Napomínal sám sebe v mysli. Nakonec se k ní přeci jen naklonil.* Dávej si pozor, holka. Ulice dokáží být nebezpečné. *Mrkl na ni pouze, připravený pokračovat v chůzi. Možná, že jí mohl spíš nabídnout doprovod, možná, že se jí mohl zeptat, kde má rodiče, nechtěl ale působit jako někdo, koho by lidé nazvali úchylem. proto se na ni ještě jednou otočil, natáhl dlaň, ze které se zvedla iluze pestrobarevného, zářivého motýla, jež za sebou nechávala duhové pramínky vzduchu a usedl Joy na rameno.*
*pro Joy ten muž byl zvláštní, něco na něm bylo zajímavého, ale nemohla si to nikam zasadit. Ty oči byly pro ni taky povědomé. /wow ten pán je vysoký/. V tu chvíli Kayn vyvolal iluzi motýlka. Joy to nikdy nezažila vyrazilo ji to dech. /udělal to ten pán?/ ptala se sama sebe. vzpomněla si na všechny ty příběhy, které vymýšlela se svým tatínkem, když byl ještě naživu.
*jejího zvídavého pohledu si nemohl nevšimnout. Proto k ní došel, podřepl si před ní a kývnul k motýlovi na jejím rameni.* Líbí se ti? *Optal se.* Chtěla bys ještě jednoho? *Optal se, načež před sebe směrem k jejím očím natáhl dlaň, jež měl zavřenou v pěst. Když ji rozevřel, tak mu na dlani seděl podobný motýl.* Jakou máš ráda barvu? *Optal se Kayn.* Nebo, bys raději viděla jiné zvíře? *uculil se. Motýl se v tu chvilku zbarvil do fialova, pak do růžova a postupně přešel do tyrkysové a modré barvy, zatímco lehce třepotal křídly.*
Je moc pěkný! *odpověděla Joy, její oči začaly zářit* Vy jste jak ty víly v příbězích, o kterých mi tatínek vyprávěl! *Joy byla velmi nadšená po dlouhé době* dokázal byste vykouzlit srnku? Moje maminka a tatínek mi vždycky říkali, že jsem jako malá srnečka, která vždycky poskakuje radostí.
*Kayn se uculil.* To víš, víly existují, věděla jsi to? *Možná by tohle neměl. Ale byl to Kayn. Nějaké tajení světa stínu mu bylo cizí, přeci jen, vždy byl rebel co šel proti systému. Uculil se na Joy a mrkl na souhlas.* Jistě. *Podotkl. V ten moment se motýlek v jeho dlani rozplynul v jemnou, barevnou mlhu, která mu až na zem proklouzla mezi prsty a zadíval se na Joy.* Srnku tedy. *Zopakoval. Obalil je iluzí, aby se nestalo, že to, co jí ukazuje, uvidí ještě někdo jiný. Stejně tak nechal v tu chvilku padnout iluzi ze sebe, takže mohla Joy vidět jeho jedno, ohnivě zářivé, oranžové oko a špičaté uši. Následně vykouzlil iluzi srnky, která zářila lehkým modrým světlem, ani ne metr od Joy.* Takhle?
*Joy se rozzářila radostí, bylo to po dlouhé době co se cítila tak štastne. Chtěla skákat radostí a výskat, ale věděla, že by to jen přivolalo pozornost na toho muže, a tak jen v tichosti skákala radostí a pozorovala srnku, která kolem ní poskakovala. Po chvilce řekla:* Kéž bych to mohla říct tatínkovi! *Její úsměv v té chvíli povadl protože věděla, že mu to už nikdy nebude moct říct, ale po chvilce se zase usmála, protože si vzpomněla na jeho slova.* Nenechej se zničit smutkem až tu nebudu, smutek tě dokáže zničit, mě nikdy neztratíš. *Joz se usmála na Kayina a zeptala se ho.* Jak se jmenujete?
*Kayn ji pozoroval, se zvláštním pocitem, jež ho nijak často nepohlcoval, ani se neukazoval. Byl tpo pocit, emoce tak lehká, tak jemná, tak nevýrazná a přesto tak zvláštně hřejivá. Hádal, že Elisa by rozhodně pochopila, proto si to rozhodl schovat na někdy jindy, na to, až ji uvidí a bude se jí na to moct zeptat. Když se jej zeptala na jméno, uculil se.* Víla ti nikdy neřekne své pravé jméno, pokud ti nebude skutečně věřit, víš: *Mrkl na ni a pak se zlehka uklonil, s pokusem o galantnost.* Můžeš mi říkat Kayn. *Hlesl pak ale.* A ty, malá dámo? Jak zní tvé jméno? *Optal se.*
*Joy pocítila, že něco v něm se změnilo, nebo aspoň o kousek posunulo, cítila, že najednou už nebyl tak chladný. Joy se líbilo jak byl tajemný a přesto milý.* Jmenuju se Joy *odpověděla s velkým úsměvem,
*Joy se pokusila a poklonu taky, ale zavrávorala, protože to udělala moc rychle.*
Hm, tak Joy. *Uculil se, a pak vstal načež se na ni zvrchu podíval. Iluze srnky se rozplynula a ona naklonil zlehka hlavu na stranu.* Musím se zeptat. Běžně chodíš přes park domů, nebo kam to jdeš? nebo tu nikoho nemáš? Víš, jen že je nezvyklé potkat holčinu tvého věku na ulici samotnou. kde máš rodiče? *Zajímal se Kayn dál. Přeci jen, děti bylo top poslední, v čem se vyznal. Ale na tom, že tu byla takhle sama, se mu přeci jen něco nepozdávalo.*
Normálně tak chodím. maminka mě posílá nakoupit, protože hodně pracuje a nemá čas jít nakoupit.
Hm, skutečně? *Nadzvedl obočí.* To je, no, přijde mi, nezodpovědný přístup. *Podotkl Kayn a nechal si to je tak proudit hlavou. Pro něj to znělo tak zvláštně, poslat malou dívenku přes park v New Yorku, kde je silná koncentrace lidí. byl svědkem toho, jaks e lidé dokáží chovat, co dokáží provést. Proto chvilku přemýšlel, co by měl udělat dál. ne, přemýšlel, co by asi tak udělala Elisa. Určitě by ji tu nenechala jen tak.* No, nevím co je tvoje máma zač, ale pokud ti to nebude vadit, doprovodím tě. Víš vůbec, jak zlí lidi v new Yorku žijí? A pohybují se právě na takových místech, jako je New York. *Povzdechl sii.*
Moje maminka je super! *odpověděla na Kayinovu poznámku.* Jenom má moc práce, poté co tatínek a babička umřeli, maminka je na všechno sama, /nějak ji pomoct musím./ *Její obličej po těchto slovech zesmutněl* Ale děkuju, že mě doprovodíte pane Kayine... *před Kayinem stálo dítě, které se chovalo daleko dospěleji než 6 leté děvče*
*Kývl na souhlas.* To nestojí za řeč. *Podotkla uculil se, načež tedy počkal, až vyjde. Už v tu chvilku ale na zádech cítil podezřelý pohled, tak bodavý a tak známý. Otočil se, zadíval se na muže, jež je sledoval a zavrčel.* Tuhle ne. *Podotkl nevraživě. Mířil si to k nim stejně jako Kayn vysoký muž, s lehce skosenýma očima, úšklebkem na tváři, v černé košili. největší ale výrazná věc na něm byly jeho až po pas dlouhé, rovné, bílé vlasy. Uculil se.* proč ne? Víš jak je dětská energie čistá a výživná? *Ušklíbl se. Kayn se ale zamračil, schoval Joy za sebe a zavrtěl jen nesouhlasně hlavou. Mordred ale nelenil, Kayn prostě obešel a sklonil se k Joy.* Ale, nejsi ty rozkošná maličká, taková, nevinná, malinká... *Ušklíbl se na ni a v očích se mu zlomyslně zalesklo. To už byl ale moment, kdy jej Kayn popadl za límec a vytáhl k sobě.* Řekl jsem ne, Mordrede. *Podotkl. bělovlasý fér na něj ještě chvíli koukal, než zavrčel.* není s tebou žádná sranda., Kayne...
*Joy pocítila náhlou změnu atmosféry, to ji vystrašilo. Cítila jak ji probíhal mráz po zádech. Schoulila se za Kayinovými zády. Ten strašidelný a škaredý muž se k ní přiblížil začala se bát ještě více, chtěla ho praštit do obličeje, ale její svaly jakoby ztuhly. z hrůzou zírala jak ho Kayn popadl za límec. Věděla, že ten muž není hodný.* pane Kayine kdo je ten škaredý a starý pán? *zeptala se ho. Mezitím se kolem spustila panika lidé co byly v parku začali brát své děti a utíkat. Děti co tam s rodiči nebyly se schovávali a nebo se koukali z opodál co se děje.*
*Mordred se zamračil.* Starý? Prej starý! *Houkl. Kayn si jen odfrkl.* Je ti přes 400 let, táhne ti už na staří, Mordrede. Tohle, to je můj nevlastní bratr a máš pravdu, je to zlý fér. Je to parchant, ale neboj, nic ti neudělá. Že ne, Mordrede? *Otočil se na něj Kayn. Mordred se ještě chvilku díval na Kayna, pak koukl na Joy, pak protočil očima.* Najdu si jinou, ale spíš mě zajímá, co někdo, jako ty dělá s malým dítětem. Řekl ti o sobě, co ej zač, Že to je zloděj, násilník a vrah? Víš jak pracuje? Stíná vílám hlavy! *Podotkl Mordred. Kayn jen zavřel oči a dlouze vydechl. měl sto chutí Mordreda na místě zaškrtiti, věděl ale, že před tou malou by neměl.* Neposlouchej ho. *vyslal jen tichou prosbu k Joy.*
*Joy už nabrala trochu odvahy. Podívala se Mordredovi do očí a odpověděla.* Pokud to je pravda, tak má určitě dobrý důvod k tomu. pan Kayn je velmi milý a hodný. Což ty nikdy nebudeš. /je to pravda opravdu Kayn zabíjí další víly? proč by to dělal?/ * I přes její obavy Kayinovi z nějakého důvodu důvěřovala, byla tam jakási důvěra pocit. Nemohla to, ale pořádně pochopit. Začalo se stmívat.
*Mordred se na ni díval, ještě chvilku, než se pak ale z plných plic rozesmál.* No, pokud jsi si s ním povídala, řekl ti, že víly neumí lhát? takže mi budeš muset věřit, že to dělá jen proto, aby se pobavil, no ne? *Podotkl Mordred. kayn zatl ruku v pěst a zadívals e na něj varovným pohledem.* Ještě slovo. *Sykl na Mordreda. Ten se na něj ale jen podíval, pak koukl na Joy a zlehka se uklonil.* Doufej, že dnes dojdeš domů. Jemu bych moc nevěřil. *uculil se. Následně se přímo před očima Joy vypřil, jako kdyby zmizel v mlze. byla to je jeho další iluze. Kayn si povzdechl, pak se na Joy podíval.* jdi domů, není to tu bezpečné. *Podotkl, rozhořčen tím, co Mordred předvedl.*
*Joy byla vystrašená rozklepaná, byla znepokojena.* /proč bz to dělal? Zabíjení je špatné/. *Tím jak se setmělo se hodně ochladilo, začala se třepat zimou. její maminka neměla peníze, aby ji koupila kabátek. Joy se podívala na Kayina a zeptala se ho:* Můžeš mě prosím dobrovodit? bojím se. * v jejích očích se začaly tvořit slzy, byla hladová a konečky prstů ji začala nahlodávat zima.*
*Zadíval se na ni, překvapený, že po tom, co jí Mordred řekl, jej ještě chtěla, aby ji doprovodil., Na druhou stranu měl strach z toho, že kdyby ji nechal jít samotnou, Mordred by si na ni už jen z trucu došel. Tohle bylo přesně to, proč se nerad vázal, nebo si někoho nějakým způsobem obliboval. protože všude bylo spoustu vetřelců, spoustu šelem, které se na ně pak sletěli. Kayn tohle rád neměl. ale pořád...bylo jí jen šest. Kdyby se jí něco stalo by si na triko asi moc vzít nechtěl.* Zajisté. *Pověděl, pokynul jí hlavou a ustoupil.* Tak mě veď. *vyzval ji následně, čekající, kudy se vydá, aby mohl vyjít za ní.*
*Společně vyšli a Joy vedla. Hlavou ji prolétávalo milion myšlenek a otázek. Avšak šli v tichu. Po pár minutách chůze došli do Joyiny ulice. Byla to velmi škaredá ulice, spoře osvětlená a špinavá, na stranách se válely odpadky. a pár dětí ve špinavém oblečení se choulili u sebe, aby se aspoň trochu ochránily před studeným větrem, další vybíraly odpadky. Odevšud bylo cítit utrpení a bolest. Děti zaujala vysoká postava Kayina, pozorovaly oba příchozí se svýma smutnýma a hladovýma očima. Joy se zastavila u jednoho ze zchátralých domků.* Tady bydlím díky, že jste mě doprovodil. *řekla Joy*
*Jak povědomé mu toto bylo. Některé ulice na zimním dvoře vypadaly podobně, nějaké už i viděl ve městech. Nebylo to něco, co on by vyhledával, ale byl to pohled, který v něm nevzbudil absolutně nic. Ani sebemenší zachvěv, ani jedinou možnou obavu, či touhu pomoct. Byl nakřápnutý Mordredem a tím, co předvedl. nakonec se zadíval na Joy.* měla bys dávat větší pozor, věř mi. Obzvlášť v těchto čtvrtích. A hlavně, měla bys mámě říct, ať tě nepouští na taková místa samotnou. *Zavrčel a pak se otočil.* Tak třeba zase někdy, Joy. *Mrkl na ni. Nakonec zmizel za rohem , vmísil se mezi lidi a odešel, nejprve směrem do baru a pak plánující najít Mordreda.*
*Joy polil smutek, věděla, že Kayn není úplně dobrá osoba jak si myslela i tak se cítila smutně, že odešel, byl první kdo se ji věnoval pořádně skoro po roce, došlo ji, že si ho oblíbila, i když ho znala jen chvíli, bylo pro ni těžké ho pustit. Chtěla ho poznat více. A bylo tu tolik věcí na které neměla odpovědi, Chvíli doumala, ale po chvilce ji přejel mráz ochladilo se ještě více. /maminka se už bude bát./ řekla si a vešla do svého domova
*právě se prochází s triss po Central Parku, je už neděle večer a Chuan si prohlíží okolí s úsměvem. Vítr je příjemně studený, vůně mokré trávy je ve vzduchu a jen se usmívá a užívá si tohohle krásného večera* /docela jí začínám věřit/ *uchechtne se nad tou poznámkou a schová se do stínů aby triss viděsil narazí tam však na strom na který následně vyleze a zašeptá "tu je krásný výhled" /teď dost závidím ptákům taky bych chtěl umět létat/ *všimne si triss pod větví a skočí na ni* "Bububu"
*Práce, nákupy i večeři měli za sebou a lampy osvětlovaly cestičky, nicméně Chuan se jich zjevně držet nechtěl a užíval si možnost je opustit. Následovala jej ke stromům, kde se jí ztratil, když se ohlédla za hlukem od ulice. Někdo tam troubil, ale byli dost daleko od cesty, než aby na ni nebo událost vůbec mohla dohlédnout. Vyjekne, když se na ni snese cizí váha a vyvede ji z rovnováhy.* Ty jeden! *Hravě po něm plácne po ruce a odběhne dál, jakoby jí to mohl vrátit...nebo jako pobídku k tomu se pobavit a zahrát si honičku. To už asi záleží na něm. Měla dobrou náladu, zatím se nic nepokazilo a ona věřila, že to může být skvělá zkušenost pro oba. A těšilo ji to. Vyzývavě nadzvedne obočí, jestli si troufne a koutky jí o to víc zacukají, když si zkontroluje kapsy od bundy, že jsou zapnuté, aby nic případně nevytratila.*
Ještě jednou se k ní přiblížíš. Ještě jednou předvedeš to, co jsi předvedl, tak se neznám. Vymlátím to z tebe takovým způsobem, že se mi do cesty už nikdy nepostavíš. Rozuměl jsi tomu? *Zařval Kayn. Skláněl se nad Mordredem, kterého držel za límec. Fér, s dlouhými, bílými vlasy ležel pod ním, hleděl mu do tváře, zatímco jemu se na obličeji skvělo již několik pohmožděnin a natrhlý ret. Kayn byl vzteky ze sebe, už jen kvůli tomu, co dnes Mordred předvedl.* Proč vždy, když chci začít jinak než ty, tak musíš jít a zničit to, ty hajzle! *Vřískl po něm a znovu mu vrazil jednu ránu pěstí. Pak jej s trhnutím pustil, zvrchu se na něj zadíval a kousek si popošel dál. Vlastní klouby měl rozedrané od toho, jak mlátil druhého féra do obličeje. Oba dva na sobě měli dost podbný outfit složený z přilehlých kalhot a košile oboje černé barvy, jen ta Mordredova byla více poničená. Kayn se na něj varovně zadíval.* Je mi jedno, co si o tom bude myslet tvůj otec. Tohle už se nebude opakovat. *Zavrčel jedovatě.*
*dožene rychle triss* "HAHA JSI POMALÁ I MALÝ KLUK TĚ CHYTIL" *ohlédne se za křikem* /kdo to řve tyvole/ "HEJ AŤ JE TO KDOKOLIV DRŽ HUBU" *natáhne na osobu co řve svůj luk* "nech ho na pokoji nebo střelím" *podívá se na triss* "počítá se tohle jako porušení dohody?" /Snad ne snad ne snad ne/ *chuan nebezpečně přimhouří oči* "nelíbíš se mi kdo do hajzlu jsi"
*Utíká aspoň chvilku, nesnaží se utéct, aby se jí neztratil, je otázkou, zda je opravdu rychlejší a nedostala by ho na oplátku, ale to už nezjistí. Trissin sluch zaznamenal docela brzy hádku, která byla dosud dost vzdálená, ale očividně vyeskalovala a zamrká nad tím faktem a pohledem zaletí k Chuanovi, protože ten byl tím, koho přislíbila mít pod ochrannými křídly. Hlasy zněly dost rozzuřeně, neměla ráda násilí a ráda přinášela vesměs mír a odhalovala svou pacifistickou stránku, možná by se normálně dobrovolně šla podívat zda jsou vpořádku a nejde to urovnat, možná by i nyní měla, ale trochu se v ní byl faktor, že nechtěla zbytečně ohrožovat Chuana, kdyby se zapletl do něčeho, co by bylo nad její síly. Nakonec...její jedinou zbraní byla magie. Jak bylo řečeno, byla pacifista, necítila nikdy potřebu učit se násilí, i kdyby pro vlastní sebeobranu, pěstí dala jen jednou před několika lety a zlomila si u toho prst. To nebyla zrovna motivační ani slibná vizitka, kdyby konflikt obsahoval více přihlížejících a došlo na fyzické násilí i vůči ní a hlavně Chuanovi. Pochybovala, že facky nebo hození třeba mobilem by něčemu pomohlo v takovém případě a protože nebyla cvičená, i věci jako kopnutí do slabin v obraně by někdo zkušený s bojem snadno vykryl, pokud by to od děvčete, kterým byla čekal. Nemluvě o tom, že byla drobná, ač průměrné výšky celkem a neměla oproti mužům silou šanci. A pokud ovládali magii? Její vnitřní rozpor přetne Chuan, který zareagoval taktéž a dostal se do blízkosti dvou peroucích se víl.* /Jsou to víly, buď opatrný. Není radno je štvá-/ *Ozve se do jeho mysli telepaticky, nebo spíš k němu vyšle myšlenku, aby neporušila dohodu o lezení do jeho hlavy, jenže jeho impulz je rychlejší, když sáhne po luku a Triss zbledne. Tohle by se mohlo sakra špatně zvrtnout.* Yurdo! *Vyhrkne pohotově a zcela úmyslně jeho přezdívku, nebyla si jistá, zda by nebylo před vílími muži v ráži dobré zmiňovat jeho skutečné jméno, navíc těžko lidem věřil, kór asi v této situaci a nechtěla rozhodovat za něj, jaké jméno se víly dozví. Sáhla po bezpečnější volbě, když stanula při něm a velmi plynule se při prvním pohybu víl postavila mezi Chuana a je. Jednu ruku stáhla lehce za sebe a dlaní naznačila, aby jí nemířil do zad a ideálně sklonil zbraň. Ohrožovat vílu nebylo zcela jistě moudré, ani nevěděla, zda by ji samotnou ochránil její štít, kdyby zaútočili magií a nepomáhalo, že se neměla šanci naučit jej přesunout na někoho jiného, aby ho ochránila a byla tak skoro nucena se stát živým štítem. Neodpoví mu prozatím na otázku o porušení dohody, to mohou probrat jindy, ale vzhledem k jeho úmyslu někoho ochránit a bránit a tomu, že se zřejmě nedostavilo u něj pálení v ruce se dovtípí, že chránit jiné dohodu neporušuje.* Pánové, myslím, že by všem prospělo si zachovat nadhled. *Vyhrabe opatrně slova, která neurazí a nepobídnou je se nedejbože spojit proti nim a v mysli si zakleje. Není dost mocná na to se bránit víle a věděla to, musela to uhrát na diplomacii. Musela. A mohla se jen modlit, aby to vyšlo.*
*ještě chvilku na něj hleděl a když by to snad i vypadalo, že by se Morded rozhodl protestovat tím stylem, že na něj dokonce ještě zaútočí, se přihnalo něco, co Kaynovi v hlavě rezonovalo jako obtížný a nechutný hmyz. A takovým pohledem se na mladíka, jež k němu doběhl, taky podíval.* Chceš mě zastrašovat? Udělám si z tebe podložku v koupelně! *Křikl po něm napružený Kayn, který už ztrácel kontrolu a nechal skrz iluze viditelně ukázat své jedno ohnivě zářící oko. To by se mu do cesty ale neměla postavit žena, která mu byla jakýmsi způsobem povědomá. Matně si vzpomínal, že se nějak bavila s Elisou. Proto jen zatl ruce v pěst a zadíval se na mladíka za ní.* Máš štěstí, že tě zachránila. Jinak bys už byl na kousky jako krmení pro zvířata. *Zavrčel a z tváře si setřel krev, která nepatřila jemu. Patřila Mordredovi za jeho zády, který si měřil nově příchozí těžko čitelným pohledem. Kayn jenom natáhl ruku za sebou a ukázal na něj.* S ním? Nadhled? Jak šlechetné, že bys chtěla tento způsob využít, ale s tím hajzlem to možné není! *Prskl a otočil se na Mordred. Pak se ale pomalu podíval zpět na dvojici před sebou a chvilku pátral v paměti, než tam našel, co hledal. Její jméno.* Podívej se. Triss. Potkal jsme tě jednou a řekl bych, že je štěstí, že jste si s Elisou tehdy očividně sedly. Takže ti dám možnost odvést si toho kluka, než se mu stane něco velice nehezkého. *Zavrčel Kayn nebezpečně a v oku se mu zablesklo.*
*naštve se* "tenhle kluk ti rozbije hubu pokud mě budeš srát nezapomeň pořád mám natáhnutý luk šmejde" /jsi přesně typ člověka kterého nenávidím, přesně ten elegán/ "A ŘÍKÁM TO NAPOSLED PUSŤ HO NEBO TVŮJ ROZKROK ZAŽIJE ZKURVENOU AMERIKU ZATRACENEJ ZMRDE" *natáhne luk ještě více a namíří na rozkrok* "máš 3 sekundy"
*Triss jen těžce polkne u výhružek, které vysype Kayn, ale nehne se ani o kousek, jedině tak, aby stále kryla Chuana svým tělem. Napjatě zůstává stát, i když se zdá, že mu nic neudělá a zhluboka se nadechne, protože jí v nevhodný moment zajiskří mezi prsty a zrychlí se jí při pohledu na krev dech. Peklo ji stále dohánělo v nejméně vhodných chvílích, alespoň už nemívala panické záchvaty, už se s tím naučila trochu pracovat. Ale stále to pro ni nebylo komfortní a uvádělo ji to do náročné situaci skrze sebeovládání. Vděčně kývne na Kayna, ale pak se zhrozeně ohlédne.* Dost! Jsou to víly. Nežertuje, když říká, že by ti mohl ublížit! Musíš si uvědomit, kdy máš navrch a kdy můžeš prohrát. Navíc míříš mě do zad, jestli sis nevšiml. *Má lehce zvýšený hlas nervozitou a frustrací, že jí ztěžuje celou situaci, protože Kayn taky může změnit názor i na to, aby ušetřil ji, že jej kryje.* Kayne...nadhled si udržet dokážeš, už jsem u toho přece byla a sice věřím, že máš důvod, ale určitě oběma pomůže to vyřešit jinak, než si dělat nepřátele. Oba víme, že dost pravděpodobně máte moc oba. A s věkem poroste moc vás obou. Chceš riskovat potencionálně nebezpečného nepřítele? A vy? *Kývne bradou k druhému muži.* Určitě to jde vyléčit lépe, než se tady snažit zabít a zbytečně na sebe tahat pozornost... *Její diplomacie se opatrně vyčerpává a hlas se jí lehce chvěje nervozitou, když těká pohledem z muže na muže a zariskuje pohled i na Chuana.* Prosím, nech toho. *Šeptne jeho směrem.*
*Kayn se zamračil. Zadíval se na mladíka a než by stačil napočítat do těch třech sekund, zmizel pod iluzí nevidizelnosti. V tu chvíli se prudce vyhnul tak, aby nebyl na mušce, dvěma dlouhými kroky obešel Triss, dostal se za mladíka, jednou paží jej chytl do háku a ruku, ve které držel mladík luk mu popadl, zkroutil silně za zády a zadíval se na Triss.* Podívej se, mám špatný večer. Hodně špatný večer a nenechám nějakého malého grázla pořvávat na mě. Takže dám poslední možnost. *Zavrčel. To už se k nim začal přibližovat i zmlácený Morded. Ačkoliv se s Kaynem silně nepohodl, pořád byl vázán slibem sloužit mu a stát při něm. Proto se přibližoval k zádům Triss.* Tenhle malej parchant se mi teď omluví za to, jak se mnou mluvil a já si rozmyslím, jestli mu nezlomím obě ruce na třech místech. *Zadíval se na Triss, tisknoucí paží Chuanovo hrdlo. Černovlasý fér se opět podíval na Triss, tentokrát ale skoro až naléhavě, skoro tak naléhavě, jakoby to nebyl ani on. Skrz to jeho zuření pořád prozařovalo...něco... Proto vyslal k Triss myšlenku, a ačkoliv od ní vnímal silnou energii, jež mu způsobovala lehkou bolest hlavy, tak se o to pokusil. Cítil, že nemůže ale myšlenku vyslat přímo, proto ji zkrátka vyslal směrem k Triss jak jen mohl daleko, doufající, že ji pochytí.* /Prosím. Triss. Působila jsi na mě jako milá slečna. Snažím se být lepším. Snažím se být někým jiným pro někoho, koho miluji. Bohužel zvyk je železná košile a vzhledem k situaci a tomu, jak on se choval pochybuji o tom, že takový dokáži být i teď. Nechci mít na rukou další krev, ale půjde-li to takhle dál, tak už to neudržím./ *Vyslal k ní. V násilí žil celý život. Celý život trestal ty, jež se mu stavěli, jež mu vzdorovali. Teď, když chtěl být jiný měl pocit, že mu odevšad všichni házeli klacky pod nohy.*
*když si chuan všiml že zmizel hned vystřelil a sledoval jak šíp těsně minul triss* "do hajzlu" *neuplynula ani vteřina a už cítí paži pod jeho hrdlem a ruku která kroutí tou mojí* "AU TY ZATRACENEJ ZMRDE" *poslouchá co po mně chce* /leda ve snu/ *najednou si ale všímá jak se ten druhý objevuje za triss* "TRISS BACHA" *cítí jak se sevření více sevře až moc dobře nedokáže dýchat a podívá se nahoru kde vidí jako by měl kayn problém a hryzne ho do paže kde se následně otočí vezme volnou rukou plechovkovy nůž a přiloží ho ke kaynove hrdle (pokud povolí sevření)* "ha zdá se že karty se obrátili
*Rozhlédla se, aby našla neviditelného vílu a při tom úlekem nadskočí, když ji sotva mine šíp a znovu jej okřikne jeho přezdívkou, ale když se hlas ozve za ní, trhne s sebou a postaví se bokem ke všem přítomným, aby na všechny viděla. Víly nemohly lhát, Kayn svou výhružku myslel vážně. Znovu těžce polkne a skočí pohledem ke Kaynovi. Lehce uvolní obranu, aby se jim lépe komunikovalo a obratem mu odpoví.* /Ten kluk je ale pod mou ochrannou. Netrestej ho za to, že je mladý a ještě světu kolem nerozumí a soudí na základě toho co vidí a chce někoho chránit. Není zlý, jen se učí. Ani já nechci krev, tak jdi příkladem a buď lepší teď. Já chápu, že to má svůj důvod a můžeš být v právu, ale nás z toho vynech./ *Vytrhne Chuanovi luk i šípy telekinezí a zachytí je do vlastní ruky a podívá se na Chuana. A zpět na Kayna.* Udělal chybu, nevybíjej si to na něm. Pokud potřebuješ někomu ublížit, tak si posluž. *Nabídne mu vlastní ruku.* Ale slíbila jsem mu, že je pod mojí ochranou. Takže se za něj omlouvám, ale jemu nic nedělej...prosím. *Podívá se na Kayna podobně zoufale a naléhavě, není si jistá, zda totiž dokáže přimět Chuana se omluvit bez toho aby ho vyloženě donutila. Budiž mu to ponaučením, pokud za jeho skutky teď schytá ona sama, i když ji to rozhodně netěší. Ale slíbila mu přece, že se o něj postará. Pohledem na moment zaletí k druhé víle, ví že by si nepomohla, kdyby zaútočila, i kdyby jen z nutkání se bránit proti jeho blízkosti.* Kayne? Je to na tobě... *Vloží mu eso do rukou, jelikož se zdá, že ze dvou čarodějů si ona uvědomuje nebezpečí.*
*Jindy by se Kany pokusu mladíka upřímně zasmál. Nyní mu ale do smíchu nebylo. Byl zoufalý. Cítil, jak jej kousnul, a i po tu dobu, co se snažil mladý čaroděj vypustit, i po tu dobu, co jej dál pevně držel a obratně zablokoval jeho pokus vytáhnout nůž tím, že si případně přehmátl ruce, tu, v níž držel nůž přetočil teď za jeho záda tak, že si mladík ostřím sám mířil na páteř, dál se díval na Triiss. Mordred se ani nehnul. A Kayn už nic neříkal. Jeho pohled mluvil za vše. Neuměl to skoro nijak, tohle byly snad první chvilky, kdy chtěl být jiný.* Triss, prosím. *Vydechl tiše, tentokrát už nashlas směrem k čarodějce. Nikdy neovládal svůj vztek. Ani jej ovládat nepotřeboval. Byla to vždy jeho zbraň, jeho dokonalý motor, jež jej hnal kupředu za tím co on chtěl, za vítězstvím. Teď se ale jeho priority změnily. Díval se na ni. Na její gesto. Na to, ja se za něj postavila. Nedokázal popsat jak, ale nějakým zvláštním způsobem, jej to zahřálo. Zvláštně...krásně. Podíval se jí do očí, tak hluboce a upřeně.* Nabízíš mi vlastní bezpečnost, vlastní zdraví, za to jeho? *Optal se jí. V dalším momentě mladíka pustil. Nepustil. Doslova jej od sebe odstrčil takovou silou, že velká pravděpodobnost, že by upadl, ale vybrat to mohl. Jeho nůž si schoval do kapsy v košili. Zamířil pak k Triss. Pomalým krokem, stále s pohledem v jejích očích, jen letmo mikl pohledem k Mordredovi, který jako kdyby pochopil. Znali se již dlouho, sdíleli spolu vše, i to, jak to kayn občas (ne)zvládal. Černovlasý fér se napřáhl k jistě silné ráně pěstí, která pak letěla. Stejně tak ale letěla i dlaň Mordredaa zpoza zad Triss. Tak to pak zůstalo, jeden dvoumetrový, bělovlasý fér, se skláněl Triss těsně za zády se svou dlaní před sebou, ve které svíral zachycenou pěst Kayn, který se nad ní tyčil zepředu. Ačkoliv Modreda ještě před chvilkou proklínal, teď byl rád, že tu byl. Bylo jasně poznat, že ta rána Kayna uklidnila, lehce, ale ano.* To bylo...moc hezké, co jsi pro něj chtěla riskovat. Více lidí by mělo být jako ty. *Hlesl Kayn zachraptěle, když pak otevřel oči.* Omlouvám se. Jsem...v procesu duševního...rozkvětu... *Pojmenoval Kayn monotóním hlasem. Mordred pustil po chvilce konečně jeho pěst a Kayn se tak mohl odtáhnout, otočit se a zadívat se na Chuana.* Kde jsi to sebrala? *Zavrčel tiše. Dalo se ale poznat, že jeho tón se změnil. Nebyl naštvaný, spíše otrávený, nevýrazný.*
*spadne na zem* "au" /parchant jeden zasranej/ *podívá se na teď už trochu naštvanou triss jak se snaží situaci uklidnit spolu s neznámým kretenem po tom ale zaslechne jak mu řekne to* "jak jako kurva to ty zatraceneje zmr-" *hned se zastaví a podívá se na triss* "fakt musím?" *Vzdychne* "dobře omlouvám se za to že jsem vám vyhrožoval" /každou chvíli tě nenávidím víc a víc/
Přesně tak. *Odvětí obratně a udělá sice drobný krok, aby Chuana zachytila, ale neletěl jejím směrem.* Vpořádku? *Zeptá se jej a otočí se zpět ke Kaynovi a jen sklopí odevzdaně oči, když zaznamená pěst, která nedopadne. Srdce cítila až v krku v očekávání bolesti, které se ani nebránila, i když to šlo proti přirozenému instinktu. Zachvěla se, když si uvědomila i důvod, proč nedopadla a vtáhla zhluboka vzduch do plic. Nejistě se na Kayna pousměje, když řekne, že by víc lidí mělo být jako ona a nakonec si odkašle a pokud jí to víly dovolí protáhne se mezi nimi do volného prostoru a zamíří k Chuanovi. Teď už trochu naštvaná byla, ale stačil jen pohled, aby se jí zeptal, zda fakt musí. Jen nadzvedne obočí a poukáže rukou směrem k vílám v němé výzvě, aby se omluvil.* Výborně. Ani to nebolelo. *Pochválí ho bezmyšlenkovitě, i když by raději, kdyby se omluvil i za jejich ohrožování lukem a ten mu taky vrátí.* A už na nikoho nemiř. O tom luku si ještě promluvíme. *Dodá k tomu, než se otočí ke Kaynovi.* To víš, démoni byli překvapivě štědří a upozornili mě na něj. *Nemínila lhát, ale ani prozrazovat jeho původ vílám. Nezáleželo na tom, zda jim věří, či ne, věděla, že Chuan k nim důvěru nechová a neprozrazovala za něj informace o jeho životě.* Kayne, tomuto mladíkovi, co umí přitáhnout pozornost, můžeš říkat Yurda. *Stejně to jméno slyšel předtím. Navíc neřekla, že se tak jmenuje, ale že mu tak může říkat. Styky s vílami na ni očividně měly vliv.* Yurdo, toto je Kayn, jeden známý s kterým mě seznámil nejspíše trochu neúmyslně jeden kamarád. *Ušklíbne se nad tím, že Remi je táhl za Elisou a nějak se to zrovna událo, že s ní byl i Kayn.* Já jsem Triss. *Kývne i směrem k druhému vílovi. Její spor to nebyl, neměla důvod chovat se k jednomu z nich nezdvořile. A alespoň zachytil Kaynovu pěst, než by jí mohl například zlomit čelist, takže nějaký důvod pro vděk měla.* No...říkala jsem, že to jde řešit i jinak, jen pro příště bych nechtěla být to řešení, na které se přesune pozornost, pokud možno. *Ucuknou jí koutky.*
*Nad vyjadřováním Chuana se Kayn jenom zamračil, když pak ale přišla omluva z jeho strany, chvilku se na něj díval, pak si vyměnil pohled s Mordredem a kývl hlavou.* Pro teď prominuto, už to nedělej, tak něžný na tebe příště nebudu. *Varoval jej pouze, než se pak zadíval směrem k Triss. Zlehka kývl hlavou na znamení toho, že jí rozumí.* No, nedivil bych se, kdyby sae jej ti démoni chtěli zbavit. *Neodpustil si uštěpačnou poznámku, než se zadíval na mladíka.* Yurda. *Zopakoval, ale jeho tón hlasu zněl, jako kdyby si na jazyku pohrával s kapkou jedu a ne jeho jménem. Nakonec ale jen lehce pokrčil rameny. Pak se otočil na Mordreda, který jakmile zaslechl její jméno, tak se vyrovnal, po tváři se mu rozlil úsměv a naklonil hlavu na stranu.* Těší mě, Trissss.* Protáhl poslední písmenko, přičemž v kombinaci s jeho už tak syčivým hlasem to znělo jako kdyby syčel had. Kayn se ale zamračil na svého druha, v nevyřčené nespokojenosti, jež ale ani Triss, ani Yurdovi nijak nepřiblížil. Mordred ale jako kdyby jeho pohled pochopil zrak ihned sklopil k zemi. Černovlasý fér se mezitím zadíval na Triss.* Nabídla jsi se. Já bral. Málem. Ta pěst by se tě stejně ani nedotkla. Na vině jsi nebyla. *Přiznal poté svůj záměr Mordredovy přítomnosti za jejími zády v předešlém scénáři.*
/ne fakt to tak těžký nebylo/ *pomyslí si ironicky* "Hele můžu svůj nůž zpátky prosím" *vztáhne ruku směrem k němu* "prosím já nenávidím když mi někdo bez svolení sahá na věci... Ale chápu že ses jen bránil ale prosím byl to dárek" *vypadá spíš neklidně a smutně než naštvaně* /ať mi to vrátí ať mi to vrátí ať mi to vrátí/ *na to že si s triss promluví o tom luku jen kývne* "prosím chápu že mi moc nevěříš ale přísahám že ti teď ublížit nechci"
Démoni se chtějí zbavit každého. *Pokrčí rameny.* Já nejsem výjimka. *Nakloní hlavu do strany, když si sám pro sebe řekne jeho jméno, ale pak stočí pohled k muži, který sice řekl, že jej těší, ale sám se nepředstavil.* To prozatím říct nemohu, neznám ani vaše jméno. *Odpoví, zatímco nenápadně sleduje konverzaci Chuana a Kayna a jemně se pousměje. Sama stočí pohled ke Kaynovi a nepatrně kývne.* /Vrať mu to, prosím, myslím, že svou lekci už dostal./ *Dodá, kdyby víla váhal a znovu se tak za Chuana přimluví. Pokud mu to ovšem vrátí sám od sebe, nijak nezasahuje a nechá tu domluvu čistě na nich. Uchechtne se, když řekne, že se nabídla.* Myslím to tak, aby jste to zvládli i bez zásahu zvenčí a nemuseli přesměrovat pozornost jinam. *Vysvětlí to trochu lépe a promne si bezděčně předloktí své ruky. Krev na mužích ji stále znervózňovala, snažila se na ni nedívat.*
*Sjel si jej pohledem.* Ten nůž ti dám možná na konci tohohle setkání. *Odvětil Yurdovi Kayn na otázku, pak si jej jen sjel pohledem od hlavy až k patě. To bylo vše, jak se vyjádřil na znamení odpovědi ohledně jeho nože. Pak se podíval na Triss.* Myslel jsme tím zbavit, jako zbavit. Zbavit v tom slova smyslu, že je otravný až moc, i na démony...to je jedno. *Mávl nad tím pak rukou. Zachytil pak myšlenku od Triss. Chvilku ještě přemýšlel, než nakonec protočil oči dostatečně na to, aby dal najevo svůj nesouhlas, načež mu nůž podal. Pokud se po něm Yurda natáhl, nejprve jej ještě chvilku svíral.* Opovaž se mě s tím ještě někdy hrozit. *Dodal ještě, pak teprve nůž pustil. Nad Trissinou poznámkou se zasmál.* Zvládli bychom to, pokud se to tedy týká mě a Mordreda. Dal bych mu ještě párkrát pěstí a dotáhl ho na dvůr, kde bych ho možná ještě chvíli vláčel na provaze za koněm. Pokud to bylo sěřované na Yurdu...no...tak má štěstí, že jsi tu byla ty. *Podotkl Kayn. pak se ohlédl na Modreda.* Zmiz, najdu si tě. jdi domů. *Zavelel mu pouze. Mordred kývla na soushlas, ještě jednou pokynul k Triss, načež zamířil do temnoty parku za ním. Kayn jej ještě chvilku sledoval.* Ach jo. je straší a i tak je občas horší jak děcko. *Zavrčel.*
"A to mělo znamenat co?" *Řekne zatím co si s úsměvem schová nůž* "Děkuji...." *Kývne a jde za triss a schová se za ní* "Co vlastně udělal? Proč bys mu ubližoval?" *Asi bych měl být rád za to že mě zatím nechá žít tváří se jako blbec s úsměvem* "Ještě jednou se omlouvám pane kayne" /teď to myslím vážně/ *podívá se na triss trochu ještě vystrašeně* "Hehe malém jsem umřel" *řekne s úsměvem a slzou u oka* /prosím pomoc/
No zvládli byste se dorvat, to ano. *Ušklíbne se a skočí pohledem na Chuana, kterému věnuje úsměv, když poděkuje a zvědavě se na Kayna sama podívá, protože i ji by možná zajímal důvod jejich konfliktu, že se to strhlo v krvavou rvačku. Když se na ni Chuan podívá a vyčte v jeho pohledu strach, stejně jako ze slov, i když se je snaží překlenout v humor. Možná se jí to jen zdálo...nebo možná jen neklid? Tak či tak k němu zamíří a přátelsky mu pocuchá vlasy a zůstane při něm, aby se měl o koho případně opřít, kdyby se necítil komfortně, koho obejmout, kdyby to potřeboval, protože taková situace rozhodí, jen co je pravda. A to jak fyzicky, tak metaforicky. Pokud ji nechá, tak mu jemně přejde palcem po tváři, aby slza zmizela v zapomnění a mrkne na něj, než mu dá zase vlastní prostor a zároveň je blízko, aby se sám rozhodl, kdyby chtěl narušit ten její. Upřímně se zasměje, když řekne, že Mordred i když je starší se chová někdy jako děcko.* Z vlastní zkušenosti vím, že to spousta starších - jak v lidských letech, tak mezi dlouhověkými a nemsrtelnými rasami. *Pokrčí jemně rameny a prohrábne si vlasy, aby je dostala z tváře.* Z kterého jsi vlastně dvora? *Zeptá se zvědavě. Zatím se jí nepoštěstilo vidět jiný dvůr než ten Zimní a ten měla ráda, i když v tom dost možná hrál roli fakt, že tam měla přátele a přítele.*
*Kayn se na Yurdu otočil, jen si jej sjel pohledem a pak se nadechl ke slovu.* Házel mi klacky pod nohy. Obrazně řečeno. Máme spolu takové zvláštní, řekněme, fungování. *Podotkl a dál se k tomu pak nevyjadřoval. Nad jeho další omluvou zvedl pouze dlaň.* Dobré, už jsi se mi omlouval a neříkej mi pane, přijdu si pak starej. *Odfrkl si nesouhlasně. Ještě mu věnoval jeden pohled, než se pak dlouze nadechl, stejně dlouze vydechl, stiskl si kořen nosu a zadíval se opět na ně.* Jistě, jen občas je to...jak se to říká? přes čáru. On je...no...je to prostě podivín. *Zkonstatoval pak Kayn nakonec nad Triissinou poznámkou.* Zimní dvůr. Oddaný tělem i duší. *Podotkl poté. Pravda byla, že skoro nikde jinde nebyl. Občas na podzimním dvoře, když se konal Boj o Vlajku mezi vévodstvími, ale jinak na jiný dvůr za svůj vcelku dlouhý život ještě nevkročil.* Znáš Faerii? *Optal se Triss.*
*chuan se zachichotal* "Tak jo pane" *popíchne ho slovy pak se zase schová* "dvůr co je to dvůr? Jaký dvůr co huh fakt nechápu" *zamyslí se ale na nic nakonec nepřijde* "toust" *řekne nejvíce random věc co jeho mozek dokáže vyprodukovat* /mmm dal bych si energy/
Chápu. *Pokrčí rameny a usměje, když zmíní Zimní dvůr a když se zeptá, zda zná Faerii, tak se uculí.* Řekněme, že na Zimní důvr mám volný přístup. *Mrkne, protože jestli je voják nebo tak něco, mohlo by ho napadnout, že volný přístup jí mohl dát král Zimního a Slunečního dvora, její dobrý kamarád Jason. To, že tam měla přítele a že strážní mívali na hlídkách řekněme...deník s osobami, co tam volný vstup mají, předpokládala, že i se skicami, a když řekla, že chce do zámku, tak ji vzali do sedla - jeden dokonce šel vedle koně a vedl ho, protože věděl, že je to králova známá.* Nemůžu říct, že ji znám plně, má tendenci nevíly mást, ale na pár místech jsem byla, ano. *Doplní to nakonec a pousměje se.* Je to krásná země. *S čímž se otočí na Chuana.* Víly žijí ve Faerii, jak jsem ti říkala. Je to jejich vlastní dimenze. A je rozdělena na dvory. Řekněme, že bližší název by byly země nebo státy. Nemám všechny vědomosti o jejich dělení a poddělení, ale je tam Zimní a Sluneční, kterým vládne jeden král, i když na Slunečním má regenta, pak je tam Podzimní a Stříbrný, prý se kdysi jmenoval Jarní. *Vysvětlí celkem prostě, sama toho nevěděla o zemi samotné extrémně mnoho, ale učila se.* Před chvílí jsme měli večeři, jaký toust? *Nadzvedne pobaveně obočí.*
*Jen se na Yurdu zadíval s očima sevřenýma do úzkých linek.* Neprovokuj. *Zavrčel tiše. Na to, aby mu odpověděl, nějak nenašel trpělivost, doufal tedy, že se toho ujme Triss a k jeho radosti, skutečně se tak stalo. Nad tím, že má na Zimní dvůr volný přístup, kývl.* To je dobře pro tebe, třeba se někdy potkáme, ve vašem zájmu ale mimo mé vévodství. *Podotkl. Přeci jen, to, ze kterého pocházel on citlivé typy jako byla Triss, moc nepřijímal. Ba naopak, vévodství to bylo tvrdé, přísné, nelítostné. Přesně, jak to Kaynovi vyhovovalo. Nad Trissinou definicí kýval souhlasně hlavou, nakonec se zadíval na Yurdu.* Toust? To je ten připálený, nevoňavý, odporně nasládlý bílý...rádoby chléb? *Nadzvedl obočí.*
*poslouchá triss a pak prostě odpoví* "huh" /co se stalo?/ *Moc nedával pozor a tak jen kývl že jako by rozumí a nakonec se hlasitě nadechne* "jak se opovazujes nadávat toustu ty nevděčné hovado víš jak je to dobrý" *vytáhne z batůžku energy drink a začne ho pít* /YEEEEEEES to je to co jsem potřeboval/ *grkne si* "dobrotaaaaa" *hodí plechovku do koše po té co ji dopije* /jo ty dvory/ "ty dvory zní jako píčovina" *pokrčí rameny* "ale kdo já jsem abych soudil nikdy jsem tam nebyl"
Třeba ano. *Odsouhlasí a pak se uchechtne.* Hele, vílám nechutná skoro žádné lidské jídlo, pokud nemá fakt výraznou chuť - sladkou, slanou a podobně. Ale on je fakt dobrý, když s ním umíš připravit jídlo. *Brání vesele tousty a postrčí vesele Chuana.* To víš, každý má jiný chutě. A víly to mají prostě geneticky, jejich jídlo má mnohem výraznější chuť...a stejně tak pro nás je mnohé z nich spíše jako návyková droga. Vlastní zkušenost. *Ušklíbne se.* Ale taky jsem viděla, že vílí koláčky zapůsobily na civila tak, že měl halucinace a dost možná by se i utančil k smrti, kdyby pokračoval v jejich jedení. *Nadhodí, aby mu kromě informací dala stejně tak tu informaci, že pro ně může být mnoho vílích pokrmů a nápojů škodlivých.* Stejně tak třeba upíři nepožijí lidské jídlo, mohou pít jen krev, ještě snáší alkohol, ale i do něj krev přimíchávají. A vlkodlaci zase tíhnout ke krvavému masu ze své podstaty. *Dovysvětlí, aby to měl kompletní a prudce se nadechne.* Řekl bys, že státy nebo země jsou blbost? Každá země má u nás svou územní správu a hranice a víly to mají stejně, jen ne jako my, ale říkají svým územím dvory. *S tím se s omluvným výrazem otočí se na Kayna a rozhodne se změnit téma, protože vzdělávat čaroděje, co ještě včera ani nevěděl, že je čaroděj bylo složité.* Jak se vlastně daří Elise po té akci, kde se to tak nepříjemně zvrtlo? *Nadhodí, aby jej nevynechávala z konverzace.*
*Na Kaynovi bylo vidět, už jen z jeho pohledu, toho, jak zatínal pěsti, že jej přítomnost Yurdy silně, vskutku silně iritovala. Přešel jeho nadávku poprvé, přešel jeho krknutí, ale jakmile zmínil věc se dvory, tak Kaynovi od zápěstí až po konečky prstů olízl kůži oheň, jasně oranžový plamen, pravidelně se kmitající v jemném vánku.* Já mu fakt něco udělám! *Zavrčel nevraživě. Nakonec se ale na chvíli zastavil, věnoval mu poslední pohled, než mávl rukou směrem dolů a plamen tak nechal uhasnout. Ještě chvíli pak Yurdu propaloval vražedným pohledem, než se zadíval ale na Triss, snažící se odpoutat pozornost.* Elisa se teď má dobře. Měli jsme trošku temné období, nebo, spíš Elisa, vlastně pořád máme, ale se mnou je v bezpečí. Děje se toho vcelku hodně, dělo se toho hodně, ať už šlo o pozdější řešení věcí s Alessandrou a jejím manželem, které se sice neobešlo bez násilí, ale máme teď, řekl bych, příměří, za což jsem rád. Hlavně kvůli Elise. *Vydechl tiše, uvědomujíc si, jak mu vlastně chyběla. Vcelku dlouho se s ní neviděl.*
*na jeho výhrůžku se chuan jen zamračí a ušklíbne se jako by testoval jeho autoritu* "zkus to" *když však uvidí jeho plameny tak k němu naprahne ruku a na prstou mu začnou tancovat tyrkysové plamínky a taky se schová víc za triss až jí skoro objímá* "Okay Okay sorry" *poté si oddychne když jeho plameny zmizí každopádně chuanovi nezmizí snaží se působit drsně ale působí trapně* /damn já se teď tak ponižuji/ *po chvíli tedy zhasne i svoje tyrkysové plamínky a jen mlčky poslouchá rozhovor* /JÉ VEVERKA/ *rozběhne se směrem k ní*
*Triss se opět podvědomě přesunula víc před Chuana, ač nemusela, protože se schoval za ni a ona si promne kořen nosu už trochu unaveně. Jo, na jeho impulzivním jednání, slušném vychování a diplomacii ještě bude muset zapracovat...a taky na tom, aby nad ním magie nepřebírala kontrolu, mohlo to být nebezpečné pro něj, pro okolí, pro ukrytí podsvěta, ale tento problém očividně měli oba muži. No...alespoň nedošlo na ztrátu kontroly nikoho z nich tří. Minimálně u Kayna a Triss by to mohlo být opravdu nebezpečné, kdyby ztratili kontrolu.* Teprve se učí. Víly v tom všem vyrůstají od mala a ví o ostatních rasách, čarodějové a někteří další podsvěťané...mnohdy ani neví, co jsou a že existují další, dokud je nepotkají. *Brání jeho neznalost, o které už leccos zjistila, i v detailech, jako je sprcha nebo čaj. Nadechne se a letmo se znovu pousměje.* To je dobře, pozdravuj ji, až se potkáte. *K Alessandře a Remimu se příliš nevyjadřuje, sama s nimi teď měla vlastní temnější období, přes které se ještě nedostali, protože se s Remim od incidentu na oné akci ani nepotkali.* Nechoď daleko! *Zvýší hlas, když mladík odběhne pryč a snaží se ho sledovat a otočí se ke Kaynovi.*
*Na Yurdu se pak už jen mračil a v tu chvíli se jej rozhodl ignorovat. Alespoň se o to chtěl pokusit, přeci jen, to, co předvedl bylo pro Kayna vcelku až moc. Byl proto rád, když se vyhnal za veverkou. Nad jeho plamínky jen ještě více svraštil obočí, nakonec se ale otočil na Triss.* No, to neomlouvá jeho drzost. *Podotkl pouze Kayn s dlouhým výdechem. Nad vyjádřením pozdravu kývl na souhlas.* Vyřídím, moc rád. *Podotkl poté, než si došel k jednomu stromu, o který se zády opřel.* Jak ho můžeš zvládat? Vážně...být mě, spálil bych ho dávno na popel. *Zavrtěl opět hlavou, snad to byla poklonka k Triss vyjadřující obdiv nad její trpělivostí.*
Celoživotní praxe v tom ovádat své emoce...řekněme, že jako dítěti se mi nepovedlo úplně skrýt svou magii a způsobilo to hodně problému a rozbilo rodinu. Když nevíš, co jsi zač a myslíš si, že jsi jediný, učíš se to skrývat a ovládat se, aby to nevyšlo napovrch. Jemu s tím akorát musím pomoct. Věřím, že když ho postrčím správným směrem, tak z něj bude skvělý mladý muž. *Pokrčí rameny a usměje se.* Každý si zaslouží šanci, nejsem ta, kdo nad někým zlomí hůl. *Prohodí a nakloní hlavu.* Hádám ale, že tobě nikdo nešel tímto směrem příkladem, však? Je škoda, že někteří vidí jako řešení využít vztek do té míry, že je pohltí. Přijde mi to, že je pak člověk ztracený, aspoň já si tak přijdu, když se stane, že ztratím nad sebou kontrolu. *Přizná opatrně, aby to nevzal špatně a přiblížila mu, jak to myslí.* Budu muset jít za ním, ať se mi neztratí z dohledu, ještě se dostane do maléru...jestli ti ale nevadí společnost, klidně se přidej. *Navrhne mu, že tím nemyslí, že se mu chce stranit. Naopak. Společnost jí nevadila.* Takže...oheň je asi první po čem sáhneš? Jak to vlastně u víl je? Vím, že ta magie je trochu jiná, ale...můžeš se, můžete se naučit normálně i ostatní elementy stejně jako já, ne?
Páni, koukám, že jsi to také neměla lehké. Zní to, že máš za sebou dost krušný život. Teď bych měl říct, že mě to mrzí, ale…do toho se dostanu. Říkal jsem, emočně kvetu. *Podotkl Kayn, který nemohl vyjádřit očekávané pocity, jelikož nemohl lhát. Pak se ucehctl.* Ještě jako mladý, druhý dědic vévodského titulu jsem zabil svého bratra. Utekl jsem, schovával se, žil pro sebe, učil se magii sám, a trpělivost mě nikdy…no, neobdařila, řekněme. Hádám tedy, že každý se se svými démony potýká jinak, no ne? *Vyspal Kayn. Pak se zamyslel.* Ujal se mě pak můj tehdejší cvičitel, otec toho, kterého jsme tehdy poslal pryč. Byl na mě tvrdý, už od samého začátku. Vychovával mě jeho vztek, jeho agrese, jeho tresty. No, občas mě usměrňují i teď ale věřím tomu, že bez jeho péče bych byl ztracený, přecitlivělý a nepoužitelný. Na jednu stranu jsem rád, kým jsem, ale pro lidi, které milujeme, bychom někdy chtěli hory přenášet, no ne? *uculil se zlehka. Pak se zamyslel.* No, když ho budeš trochu redukovat, tak ano. *Upozornil na Yurdův slovník a činy. Pak se přidal k Triss po boku.* Ne, ve většině případů je to moje kosa. Zbraň. Pak sekera. Pak oheň. Jelikož ani jednu z toho u sebe nemám, pak je to oheň. Co se týče živlů, ostatní zvládám jen, no, řekněme v základech. Kdybych tomu ten čas věnoval, byl bych v nich lepší, ale oheň je pro mě základním kamenem, takový, no, osudový živel. Když k tomu připočtu to, že jako mladý jsem měl nehodu s ohnivým lektvarem, který kromě toho, že mě pomalu zabíjí mi dává možnost magii ohně zvládat lépe, umocňuje ji, tak ze živlů je oheň má první volba. *Podotkl.*
Vpohodě, nějak jsem se s tím srovnala. V některých ohledech, objektivně, jsou i horší věci. *Nadhodí. Ani mu neřekla detaily, jen že její prozrazení magie rozbilo rodinu. Pravda, ale velice osekaná.* Uhm páni...já...kromě démona nikdy nic nezabila. Ani mě to neláká. Přijde mi, že démonů je na světě dost doslovných, ne ještě se k nim víc přidružit než jen míšeným původem.. *Povzdechne si nad tím faktem.* Možná bys to měl chtít i pro sebe, magie je nebezpečná, i naše vlastní nám může ublížit nebo nás zabít. A stejně tak výbušné jednání. Taky můžeš být v Yurdově pozici, kdy by ses ocitl proti někomu mocnějšímu než jsi ty sám, a doplatit na to a nemusel bys mít nikoho, kdo by pomohl, jako měl Yurda mě. *Nadhodí, že jeho snaha se změnit nemusí a možná by neměla vycházet jen z lásky k jiné osobě. A některé věci by na sobě jiní měnit neměli, jako když jí Malachai nepřímo řekl, že by měla zabít.* To chápu. Mým prvním elementem byl oheň a pak země a přitom jsou to mé nejslabší druhy magie, bych tak řekla. Elektřina...je složitá na usměrnění. Voda mi ale jde lépe...a z nich nejlépe. Ale když můžu, sáhnu po telekinezi, tu ovládám nejdéle ze všech. *Přizná, když jí on sám přiznává potencionální slabiny a historii. Sama však má obtíže se svěřováním, takže nepoodkrývá příliš, je na své soukromí, hlavně to, které jí ublížilo, citlivá, ještě více na své vztahy, hlavně intimní a romantické. Rozhlédne se po Chuanovi a zamává na něj, když je na dohled.* Nechal jsi tam šíp! *Zavolá za ním, aby si pro něj mohl zajít a připojit se k nim.* Navíc je pozdě, půjdeme domů! *Dodá ještě na konto času.*
*Kayn kývl na souhlas. Když pak řekla, že nic kromě démona nezabila, vykulil oči a pak se zasmál. Dlouze a táhle, než ale zvedl ruku.* Ne, omlouvám se. To bylo nevhodné. Jen je to zvláštní. Našel jsem v tom...ani nevím, jak to vyjádřit. Klid? Přirozenou věc. Na dvoře jsem popravčím a nikdy jsem necítil nic...jen ledový klid. Občas si říkám, jak moc špatným, mě to dělá. *Podotkl s lehkým úsměvem.* Věřím tomu, takové situace vítám. jsou to přinejmenším výzvy. Chápu, Triss, že se možná snažíš o nějakou motivační nadsázku, jen si říkám, jestli to není plýtvání slovy. *Podotkl pak. V jeho hlase ale bylo něco, co se podobalo obavám a sebepohrdání z vlastních činů. Proto pak jemně zavrtěl hlavou a nechal to být. Poslouchal ji a přikyvoval.* Voda je snadno tvárná, dobře se dá utvářet do dalších skupenství, obecně mi přijde jednoduchá. *Podotkl pak Kayn. následně už se otočil směrem k Yurdovi.* Takže chápu dobře, že jsi se jej ujala? To je...no...ani nevím, jak to popsat. Asi hezké, moc lidí by to neudělalo, tipuji. *Podotkl poté.*
*vyleze na strom a začne skákat do menšího lesíka za veverkou* "pojď sem večeře" *tváří se teď asi nějak takhle :3 ale veverka mu trochu víc utíká tak se rozhodne ji nalákat na oříšek tak jeden vytáhne z kapsy je krásný hnědý a velký* "no pojď poooojď" *když se Veverka k němu přiblíží vytáhne nůž a bodne ji do hrdla až její temná krev vystříkne na jeho celé tělo* /teď jsem je dostal/ *vezme si veverku na rameno a vydá se zpět po nějaké době mu uklouzne noha a spadne hlavou napřed ze stromu. Jak padá tak se jeho oči střetli s těmi od triss a pomyslel si* /i am in danger/ *spadne na hlavu a pak dopadne zbytek těla a chuan jen zvedne palec že je v pohodě.* "Jo jo v pohodě" *zvedne se a jen má odřeninu na čele jinak je celý potřísněný Veverčí krví tak tmavě rudou jako by to skoro byla temnota*
*Triss chtěla odpovědět, protože Chuan se jí neozýval a někam zmizel, ale pak se všechno seběhlo ráz na ráz a hoch před ně dopadl hlavou napřed a sotva si uvědomila, co se děje, noprosto strnula v kroku a zbledla při pohledu na všechnu tu krev. Tentokrát magická energie nebyla jen nenápadná a kromě prosycení vzduchu bez efektu, ale tentokrát to bylo spíš jako vlna, která dost možná mohla oba dva muže porazit k zemi. Znovu se objevilo tolik známé jiskření mezi prsty a lístky a větve v okolí se pohnuly jako ve větru.* Ne, ne, ne.... *Zamumlá zoufale, moc dobře věděla, že ztrácí kontrolu. Doháje! Co to provedl! Bylo to už sakra dlouho, kdy ji ztratila, snad víc než rok. Bála se toho, vždycky to bolelo, když její magie převzala kontrolu, krev jí tekla z uší i z nosu, magie si dělala co chtěla a rozhodně na kontakt nebyla bezpečná, její tělo to samo nezvládalo a magie ubližovala i jí, když na to přišlo. Její kůže praskala ve velké rány, hojila se a znovu praskala, stejně tak ale zraňovala tělo zevnitř. Nejednou zvracela krev kvůli vnitřnímu krvácení.* Kayne...zastav to. Prosím.. *Zalape po dechu a tak tak ještě magii zadrží, aby nevytryskla úplně, ale bylo to jako jít se štítem proti tsunami. Další vlna, tentokrát silnější než předchozí se od ní rozšíří a narazí do obou mužů se silou, která je teď už o dost pravděpodobněji smete na zem a její duhovky se pokusí poddat a zmizet v bělmo, aby zůstala jen protažená dračí zornička. Na levé tváři se zalesknou v pouličním osvětlení stříbrné šupiny a Triss zalapá po vzduchu, kterého se jí v panice nedostávalo. A nepomohlo se ani otočit k Chuanovi tak, aby na něj přímo neviděla.* Prosím, zastav to.. *Vyšle znovu ke Kaynovi.*
*snaží se dojít ke triss* "Promiň" *krokem se opět přiblíží a už je skoro u ní* "v klidu hlavně prosím" *pokračuje až k ní nakonec přijde a obejme ji a u toho brečí* "promiň mami promiň"
*Kayn zpočátku jen přihlížel změně v Trissině chování, dokud jej nepožádala o pomoc, jenže velmi rychle jej podrazila na zem vlna magické energie šířící se od ní. Než by přišla další, tak však byl schopen zareagovat, ač to znamenalo, že musel vklouznout do její mysli, kterou si ve svém stavu ani nedokázala ochránit. Zatímco křečovitě objala Chuana nazpátek ve snaze získat mizející kontrolu - poměrně neúspěšně, protože vír se kolem ní zvedal stále víc, měl Kayn šanci zahlédnout několik vzpomínek z pekla, byly chaotické, ale obsahovaly mučení jiných, na které se mohla jen dívat, protože byla vydána na milost a nemilost vyššímu démonovi stejně jako mučedníci, co ji žádali o smrt. Mučedníci od věku starého po ten dětský. Uměl však užít mentální magii a byl schopen zachránit situaci pro změnu on, když ji přiměl se uklidnit. Stále se třásla, stále byla bledá, ale magie pohasla. Těžce polkla a jemně, protože na víc ani neměla sílu od sebe odtáhla Chuana a znovu polkla.* Běž tu veverku pohřbít. Hned. *Řekne slabě, vypadá, že se nejspíš pozvrací. Je jí jedno, kam mrtvé tělíčko zmizí, ale potřebovala ho dostat ze svého dohledu. Nechá Chuana odejít a mezitím stačí požádat Kayna, zda by je mohl doprovodit, protože si nemůže dovolit, aby je lidé viděli od krve, ale teď se na magii nedokáže ani soustředit, navíc iluze nedokáže ani na někoho přenést. Iluze, aby vypadali normálně tak zajistí Kayn a skutečně je doprovodí až k bytu, kde mu Triss poděkuje a přislíbí, že se spolu domluví na nějakém splacení dluhu, načež vstoupí už sami do bytu a nechají odejít Kayna po jeho vlastní ose, ať už jej kroky zavanou kamkoliv. Vyzve Chuana k tomu, aby se zašel umýt a oblečení vyhodil, protože krev stačila zčásti zaschnout a z oblečení ji už nedostanou v tomto množství. S tím se taky omluví, že potřebuje být chvíli sama a dát si sprchu. V jejím pokoji jen cvakne zámek od dveří, když se skoro uteče schovat do koupelny.*
Na okně seděla kočka, byl horní letní den, na okně seděla kočka a koukala se ven. *Prozpěvovala si víla sedící v jemném písku na pláži, dost daleko na to aby byla značená od vody, jež byla přinášena na pevninu. Seděla ve svém černém oblečení, vlády seplé do dvou copů a Ejn tak si pobrukovala melodii. Nakonec se ale jemně usmála. Prsty jemně prohrábla písek, zvedla ruku nahoru tak, aby jej mohla pustit zkrz prsty a sledovat proti slunku, jak se leskne. Ačkoliv vypadala spokojeně, hlavou se jí už honilo to, co komu vyvede.*
*Cali opět trávila dny sama, kdy se věnovala nejen tréninku, ale i lovu, aby měli vůbec co jíst. Kayn byl pryč, stejně tak i Mordred a jelikož se jí dneska už cvičit nechtělo, rozhodla se pět navštívit New York, užít si den tam a možná se pak vrátit s nějakou večeří. Zrovna se dostala k pláži, měla v plánu si jí projít a pak si jít zaplavat, přece jen tohle bylo něco jiného, než jezero ve Faerii a jezírka v Central Parku, tady měla více možností a věcí k vidění. Bylo už hezky teplo. Cali se procházela a užívala si sluníčka, zatímco přemýšlela o spoustě věcí, nakonec se zastavila kousek od dívky, jež seděla v písku, chvíli jí pozorovala, ale pak se otočila směrem k vodě, zavřela oči a zhluboka se nadechla.*
*Ještě chvilku sledovala, jak jí zrnka propadávajíc skrze prsty, než ale její pohled padl na ženu kousek od ní. Dívku. Naklonila jemně hlavu na stranu, vytáhla se a přetočila na kolena. Jemně se ušklíbla.* NO tak, Neri, měla by jsi být hodná. Ale já nechci, proč by? To je pak nuda. *Šeptala sama pro sebe, než se na dívku pořádně zadívala, tedy na její záda. Hned na to pomocí lehké magie větru zvedla malý vír písku kolem dívky, který by ale skoro určitě měl skončit v jejích očích a nose. Nerissa tam seděla a čekala na to, až jí uvidí snažit se zbavit nepříjemné látky v očích a spokojeně se nad tím ušklíbla.*
*Mladá víla si ještě chvíli užívala sluníčka a jemného větříku, než by se svlékla a šla pak do vody. Už to také chtěla udělat, ale najednou pocítila, jak se vítr kolem ní nějak zvedl a trochu písku se jí dostala do očí, rychle si proto dala před ně ruku, aby tam toho neměla více. Pár kroky se dostala blíž k vodě a co nejdál od víru, došlo jí, že to nebylo jen tak a proto se sehnula, nabrala so dlaní trochu vody a očistila si oči od písku. To že byla voda slaná Cali nijak nevadilo, přece jen byla zvyklá dívat se pod vodou ať už to byla slaná či sladká. Jakmile se toho zbavila, rozhlédla a její pohled ihned padl na dívku, jež seděla opodál. Cali pozvedla jedno obočí a uculila se.* Hádám, že to byla tvoje práce. *Naklonila hlavu lehce na stranu a sledovala jí.*
*Jakmile si Nerissa všimla, že jí sleduje, tak vykulila očii.* Já? No...no jasně že jsme to byla já, bylo by nudné kdyby to byl někdo jiný, než já, neřekla by jsi? *Ušklíbla se na ni a sjela si ji pohledem.* Ale že jsi teda kus, to se musí nechat. Řekni mi, běžně obviňuješ lidi z toho, že ti pomocí větru do očí nechají nafoukat písek? *zasmála se posléze.*
*Zatímco dívka mluvila, tak si jí Cali prohlížela a musela sama uznat, že i ona byla docela kus, sjela si ji pohledem a uculila se.* Běžně ne, ale když se najednou objeví vír s pískem ve slunný den, kdy fouká jen jemný vánek, asi to nebude, jen tak, takže pak ano, pak obviňuju toho, kdo si chce tahle hrát. *Uculila se a prohrábla si vlasy.* Bavíš se takhle často? Myslím tím, dělat potíže jiným. *Culila se, ona sama se občas nechala unést a něco vyvedla. I když většina lidí se už pak nevrátila. Buď je utopila a nebo si je vzala jako svačinku.*
*Nerissa nadzvedla koutek úst do úšklebku.* Ach, ano, ano. je to jistá forma zábavy, která je ale, řekněme, no prostě neodolatelná a tak zlomyslně krásná, nemyslíš si? je to něco. *Ušklíbla se, vstala, stejně jako společnice před ní ze sebe sundala oblečení a pak jen ve spodním prádle předvedla otočku, než mrkla na Calii.* No, hádám, že jsi se chtěla koupat? Tak pojď. Nebo se bojíš, že bych tě utopila? *Pronesla poseldní větu opatrně a nevinně, dala si vlasy za špičaté ucho a přejela si jazykem po rtech, zatímco dívku sledovala.*
*Cali jen souhlasně přikývla a uculila se.* Nemůžu jinak než-li souhlasit. Je to něco úžasného když vidíš, jak ostatním tvé škodolibé maličkosti uškodí. *Uchechtla se a sledovala jí, když se svlékala.* Nebojím se, utopit mě není jednoduché, voda je tak nějak mým domovem. *Mrkla vydala se pomalu až k místu, kde se pláž napojovala na vodu a zastavila se až ve chvíli, kdy ji měla po kolena, otočila se na Nerissu a uculila se.* Tak pojď, pokud se nebojíš ty. *Mrkla, lehce si skousla spodní ret a vydala se ještě dál, když jí pak byla voda po pás, skočila do ní.*
*Ušklíbla se.* Hele, že ty budeš, no, jak se to jmenuje...jo, dryáda!! *Pronesla poté vítězně, než se podívala na nejspíše vílu ještě jednou.* No, to je mi tedy ale náhoda. *Zavrněla spokojeně, načež si vlezla do vln a položila se na záda.* No ale není to super? Dávám přednost zimě, no ale teplo, to by taky mohlo jít, nebo ne? *Ušklíbla se a pomocí vodní magie vyčarovala proud, jež vzal Cali za kotník a lehce stáhl dolů.**
Nejsem dryáda, ty jsou lesní, já jsem nymfa, ty tíhnou k vodě. *Mrkla na ni, když se posléze opět vynořila, její mokré vlasy už měly opět modrou barvu. Hleděla na Nerissu a culila se. Když na moment zmizela ve vodě, pomocí své magie nechala vodu kolem těla dívky zmrznout, takže se víla nemohla pohnout. Cali se hned jak vyplavala, uculila.* Myslíš, takovou zimu? Tak to by se ti tohle mohlo líbit, co myslíš? *Vyplázla na ni jazyk a rozplavala se od ní dál.*
*Nerissa mávla rukou.* Kdo se v tom mám vyznat, v těchle divnorasách. *Zamručela poté nesouhlasně, než se kolem jejího těla vytvořil mráz. Jen se zamračila, nelíbilo se jí, když nemohla nic dělat, být nějak spoutaná, pokud to nebylo v otázce nějaké rozkoše. Tiše si povzdechla, nechala vodu prudce zahřát a pak se ušklíbla.* Tohle už nikdy nedělej. *Varovala jí tiše, než se otočila na záda.* Jsou tam i sexy víly, hlavně. Skoro nedávno jsem jednoho takového potkala, trochu více šílený, ale nááádherný jako obrázek. Kde žiješ ty? *Zašvitořila.*
Pche, prý v divnorasách. *Protočila Cali očima a pak se jen uculila.* Budu si dělat, co chci. Je mi fuk, že princezně se to nelíbí. Ber to jako odplatu za ten písek. *Mrkla a jejím směrem poslala vzdušný polibek, než se pomalu rozplavala kolem ní, zatímco jí poslouchala.* Žiju na Zimním dvoře, sice zima není zrovna moje oblíbená, ale za tu dobu jsem si už zvykla. *Uculila se a když slyšela o šíleném a sexy vílákovi, hned si vzpomněla na Mordreda, přece jen měla ho poslední dobou plnou hlavu.* Ale nepovídej, a kdopak to je, ten hezoun? *Doplavala k ní.*
*Nerissa pokrčila rameny.* Trhni si. *Odvětila pouze na konto o princezně, než se pak ušklíbla.* Nevím, jak si říkal, nezajímala jsem se o to. Ale myslím, že to byl ten před lety zavřený a teď utečený vězeň, ale jak se jmenoval, to si nepamatuju, také věci. Ale hlavně že vím, že šukal dobře. A zatraceně dobře. *Ušklíbla se.* S takovým zlým klukem jak se říká, to je vždy potěšení trávit čas. Hm, taky vypadáš na to, že máš ráda zlé kluky, nebo se mýlím? Vypadáš na to. *Sjela si jí pak pohledem.* nebo, zlé holky? *Mrkla na ni jedním okem svůdně.*
*Z tváře jí úsměv hned zmizel a vyměnil jí naštvaný pohled, ihned poznala o koho se jednalo. Stiskla ruku v pěst.* Tak šukal dobře jo? *Zavrčela tiše, než pak znova nasadila úsměv.* To já vím až moc dobře, on je ten, kdo se mnou žije na jednom místě a jak šuká, vím až moc dobře. *Mrkla i když to v ní vřelo a nejraději by jí vyškrábala oči, zlomila všechny kosti v těle a roztrhala na kusy, přičemž by těmi kusy nakrmila žraloky. Doplavala k ní ještě blíž.* Proč myslíš, že jsem s ním, protože jsem snad na hodné, ne, ti mě nudí a co se týče holek, netuším, s tím zkušenost nemám. *Pokrčila rameny hledíc na ni.*
Více než dobře. *Ušklíbla se na ni pak a když dořekla dívka další větu, ještě chvilku na ni koukala, než se zasmála.* No zatraceně, to je tedy náhoda! No, asi k tobě moc silné pouta nemá, když víly okolo. Hm, že o tobě nic neřekl. *Zavrněla pak, s jasným znamením toho, že provokovala. Nechávala si klidný přístup, i když doplavala dívka blíže.* No, musím říct, že vkus máš dobrý, myslím že to nebylo naposledy, co jsme se s ním setkala. Asi by jsi si měla své chlapy hlídat, rybko. *Zavrněla následně spokojeně, než pokrčila rameny.* A co se žen týče, tvoje mínus. Nevíš, co je dobrý. *Pronesla pouze.*
*Nad jejími slovy, jen protočila očima a dál to nekomentovala.* Náš vztah je poněkud zvláštní, ale do toho ti stejně nic není, takže asi tak. *Vyplázla jazyk a už se o něm dál bavit nehodlala, došlo jí, že provokuje a popravdě, kdyby pokračovala, asi by vážně musela nakrmit rybky její mrtvolou, tak jak to udělala už s pár lidmi předtím. Položila se na hladinu a zahleděla se na nebe.* Tak nevím a? Svět se nezboří, když jsem žádnou holkou nic neměla nebo snad ano? *Uchechtla se, ona nad tím nikdy tak nepřemýšlela, nebo se spíš nikdy neobjevila žádná, která by jí nějak očarovala, aby to zkusila.* Hádám, že ty v tom jsi už zběhlá co.
*Nerissa se zasmála.* Zběhlá? Moje milá, to je vskutku slabé slovo, řekněme. Ale ano, dalo by se to tak říct, pokud tedy, pokud tomu tak chceš ty říkat. *Pokrčila pak rameny a opět se položila na hladinu, i tak si na dívku ale dávala pozor. Přeci jen, všimla si, že jí nakrkla, jak by také ne.* No, a jak ti vlastně říkají? Rybko? Chobotničko? Žabko? Nebo jak se jmenujete vlastně vy, ty víly od vody? *Naklonila pak jemně hlavu na stranu, když se na modrovlásku zadívala.*
Tak to bylo první slovo, co mě v tomhle napadlo. *Pokrčila rameny a otočila hlavu lehce jejím směrem.* Jestli myslíš náš druh, tak jsme nymfy. Ale i jméno mám. Říkají mi Calipso, ale stačí jen Cali. A kdopak seš ty? *Optala se jí na oplátku, přece jen, raději by věděla jméno té, na kterou si bude muset dávat pozor.* A co tě vlastně přivádí sem do New Yorku?
*Postavila se do vody, byla v mělčině, takže jí byla jen tak do pasu a uculila se na dívku před sebou, tedy, jaks e představila, na Cali.* Říkají mi Nerrrrissa. *Protáhla r ve svém jméně, než se ušklíbla.* Co? Hm, škodit, bavit se na civilech, užívat si to, jak trpí v jejich životech, jen tak spokojeně sledovat, jak se jim vše hroutí pod nohami. A našla jsem, ne civila, ale vílu, které jsem píchala přítele. *Zasmála se.9*
*Cali se postavila také, prohrábla si své mokré vlasy a naklonila hlavu lehce na stranu, hledíc na dívku před sebou. Nakonec k ní udělala pár kroků blíž, takže je dělilo jen několik centimetrů.* V tom se vyžívám i já, když můžu něco někomu vyvést někoho potrápit, popřípadě zabít a nebo si jej vzít jako svačinku. *Uculila se, než se natáhla a dala dívce pramen spadlých vlasů za ucho.* A co se týče jeho, dej od něj ruce pryč, nebo jimi nakrmím rybky v oceánu. *Sladce se na ni usmála.*
*Nerissa se uculila. Sjela si ji pohledem a jazykem si přejela po rtech.* Ale, to mii zní docela jako, že by jsi mi chtěla vyhrožovat, nebo se snad mýlím? Hele, on se nabídl, já brala. To že má nějakou krasotinku, s kterou to asi vážně nemyslí, hah, proč, protože píchá holky kolem, to už ale není moje věc. Beru, co je mi nabízeno. A ty by jsi se měla dvakrát rozmýšlet, než něco řekneš, protože....aby pak měl komu zahýbat. *Zavrčela sladce, naklonila hlavu na stranu a probodla Cali pohledem, nebezpečným a varovným.*
*Dívka se jen uchechtla.* Vím moc dobře, že nejsem jediná s kým píchá, nejsem hloupá, abych to nevěděla a tohle rozhodně není vyhrožování, jen milá rada pro příště. Sice vypadám jako milá osůbka, ale zdání klame a určitě nebudeš nikomu chybět, jako ty dvě z minula, co krákoraly v hostinci, že s ním spaly. *Ušklíbla se i ona a na Nerissu hodila nebezpečný pohled s šíleným úsměvěm. Nijak nelpěla na věcech, ale vůči Mordredovi byla majetnická a neváhala se zbavit konkurence.*
*Naklonila hlavu na stranu.* Nebudu nikomu chybět? Já nebudu...nikomu chybět? Ach to je...to je nemilé. A ty budeš někomu chybět? Třeba tomu sexy bělovlasému uprchlíkovi? Ne, nebudeš, proč by jsi taky chyběla. *Udělala pár kroků v před a byla těsně u ní,* když mu na tobě očividně ani moc nesejde? kdyby jsi byla tak dobrá, tak by nespal s jinými po okolí. Asi ho nebavíš, nebo...si s tebou jen hraje. Nebo, možná jen nebo, vůbec necítí nějakou majetnickou potřebu tak, jako k němu ty. *Ušklíbla se.*
*Uculila se a sama se k ní ještě víc přiblížila. Zuřila o tom nebylo pochyb, ale ne kvůli těm kecům, jež dívka vedla, ty jí byly u prdele, na sobě však nedala nic znát a jen se usmívala.* Když myslíš, že to tak je, tak si to mysli dál, to je tvůj názor, já ti to brát nebudu. *Pokrčila rameny a měla co dělat, aby jí hned teď jednu nevrazila. Stála na těsno u ní a hleděla jí do očí.*
*Nerissa se zasmála.* Hah, hloupé, pošetilé dítě. *Sjela si ji pohledem od hlavy až k patě, než se otočila na podpatku a zamířila ven z vody.* No, bylo příjemné se s tebou vidět, rozhodit někoho vždy potěší. Možná se po cestě domů zastavím za tím tvým sexy férem, měla by jsi jít domů pomalu, aby jsi nebyla svědkem našeho společného užívání si v posteli. *Popíchla ji kdyžs e otočila přes rameno.*
*Pevně stiskla ruce v pěst, už jen díky tomu ,že jí nazvala dítětem. Rozešla se za ní a v momentě, kdy se dívka otočila přes rameno, Cali se napřáhla a pokud neuhnula, nebo jí nějak nezastavila, tak dívce pořádně vrazila.* Pochybuju, že by tě vzal domů, tak blbý není ani on, aby vyzradil místo, kde se skrývá. *Uchechtla.*
*Nerissa ale její výpad viděla. Otočila se, chytla její pěst do své a zastavila kousek před sebou.* Zapadlá podzemní skrýš uprostřed ničeho. Nebo jsem se snad zmýlila? Když jsou i starší víly oslabeny okamžikem, jako ej třeba orgasmus, zmapovat je není tak složité. *Vyplázla na ní jazyk, načež se napřáhla a volnou rukou jí dala pěstí do břicha.* A ty, jsi jen naivní malá holka. *Zavrčela nakonec, když si ji sjela znovu pohledem. Pak už si posbírala své věci a dala se na odchod, načež si ji napsoeldy vyslechla a se smíchem odešla.*
*Když jí praštila, tak jen tiše zavrčela, ale ihned se napřáhla také a druhým pokusem se jí přece jen podařilo jí praštit do tváře.* Takže jsi mu vlezla během toho do hlavy? No skvěle, vážně je to kus idiota. *Zavrčela dívka, než od ní odstoupila a zamračila se.* A nejsem malá a ani naivní. *Sykla a hleděla na ni, měla chuť dát přes hubu i Mordredovi, ještě chvíli jí pozorovala, než dívku obešla, vyšla z vody a zamířila si pro věci, do kterých se oblékla a nakonec zamířila pryč.*
*Tiše si broukala píseň Hayloft, zatímco si jen tak pohupovala nohami do rytmu. Seděla na zábradlí, pod kterým se nacházel sešup kamení směrem k řece a na druhé straně byl chodník. Jen tak si užívala to, co se jí dnes vyvedlo. Lup, pro nějž se pak vrátilo si odnesla se sebou do hotelu, za něco si nakoupila nové oblečení a lízátko, tentokrát s citrónovou příchutí. Outfit měla pořád stejný jako na začátku dne a svou jednu dýku při pase. * /Pokud tamtu nenajdu, tak si budu muset zajít na dvůr sehnat do dvojice další./ *Problesklo jí hlavou. Spokojeně se nad tím ale zaculila, za cenu dýky měla super zábavu, která jí za to určitě stála.*
*Po dnešním incidentu bylo obtížné se vrátit domů. Lucas byl sice v pořádku, ale to nezahojilo rány na její duši. Nemohla mu říct, co se stalo, ale to nemohla říct nikomu. Byla v tom sama, uvězněna ve vlastní mysli, snažíc se naivně uklidňovat a přesvědčovat, že se nic vážného nestalo. Jenže pokaždé, co si takovou myšlenku přinutila, vyjasnil se jí obrázek na mrtvou Orion s děsivou ženou, která tohle všechno způsobila. Vnutit úsměv do své tváře v přítomnosti Lucase bylo zdrcující, ale nemohla ho vystavit kruté realitě. Sama s ní měla potíže, protože teď už nevěřila ničemu, co jí svět naučil. Vše bylo noční můrou, bohužel z té se už asi nikdy neprobudí.* *S Lucasem strávila celé odpoledne, bohužel byla věčně zasněná. Nevěděla, co má dělat, ale čerstvý vzduch jí měl pomoct najít řešení. Poučila svého syna, aby nikomu neotvíral dveře a ztratila se do začínající noci. Jenže místo rozumného plánu, jak se přizpůsobit, propadla hned v prvních chvílích záchvatu. Kopala do nejbližších popelnic, křičela a naříkala. Lidé se jí vyhýbali, ale jí to bylo jedno. Byla nešťastná, topila se v zoufalosti, vzteku. Svírala své vlasy, aby se bolestí trochu uvolnila, ale dlouhé chvíle se nedařilo, dokud nedorazila k East River. Agrese se proměnila v žal a se slzami, které stékaly po její tváři vzhlédla ke klidné řece. Opřela se o zábradlí, netušíc, že nedaleko je zdroj jejích problémů a promnula si tváře.* Co mám dělat? *Zoufale si sama pro sebe vzlykla a pod náporem emocí se posadila na zem. Myslela si, že v New Yorku začne znovu, ale jako kdyby se její minulost opakovala. Co si má teď počít s Lucasem, když ve světě pobíhá takové nebezpečí? Přísahala, že další dítě vychová pečlivě, neztratí ho, bude skvělou mámou. Jenže teď se to zdálo jako nadlidský úkol.*
*Nerissa si všimla, že asi zůstala nepovšimnuta. proto se musela jen ušklíbnout a sama pro sebe si řekla, že by ji přeci jen ještě měla potrápit. Pomocí neviditelnosti se přemístila za Eshe, kde se přes chodník posadila na lavičku a přehodila si nohu přes nohu. Až pak se zviditelnila, zatímco si olízla lízátko.* Třeba by jsi mohla přestat fňukat, ruší to racky. *Podotkla, když se zadívala, jak se pár ptáků před Eshe rozletělo pryč. Pak se uculila.* nechceš lízátko? Cukr je prej dobrej na nervy, alespoň mě na to pomáhá. není tak dobrý jako naše cukrovinky, ale pořád, ten kdo vymyslel lízatka je génius! *Vypískla, rozpažila a zářivě se pak na Eshe usmála.*
*Zhluboka se nadechla a s výdechem se snažila ze sebe vše setřást. Na chvíli se povedlo, ale pocit se vrátil s příchodem staré známé. Tentokrát však Eshe neutíkala. Namísto toho se na zemi otočila čelem k víle a záda opřela o tyč patřící zábradlí. Utřela si slzy a podívala se na Nerissu, gestem rukou naznačující "spokojená?“ Nerada brečela na veřejnosti, ale dnes toho na ní bylo příliš. Měla spoustu otázek, ale bála se odpovědí. Navíc pochybovala, že od někoho, kdo neměl problém zabíjet a hrát si s životy lidí získá informace. Pravděpodobně teď přišel čas na ní, aby jí potkal stejný osud jako Orion.* Máš hlad? *Zeptala se, zatímco ignorovala její otázku, jestli si přeje lízátko. Byla by hloupá, kdyby od ní přijala cokoliv. Nerissa jí již ukázala svou stránku, od ní laskavost Eshe nečeká.*
*Nerissa se ale jen usmála.* Ne, nemám hlad. Vlastně jsem pár hodin zpět jedla a před chvilkou jme měla...jak se to jenom jmenuje...hranolky? Takové věci, z brambor, smažené v oleji. Na můj styl až moc slané, ale jinak super. *Vyskočila si na lavičku do podřepu a uculila se.* Copak, trápí tě snad něco? Snad ne ta malá holka, co s tebou byla. *Ušklíbla se, než pak seskočila z lavičky na nohy.* Víš že by jsi bez ní mohla mít větší potenciál? Všem se pracuje líp, když jsou sami, nejsou vázaní nějakými, pfff, závazky k druhým a nebo, když mají dobrého parťáka, co si nic nebere a jen se veze a baví. Nevíš, proč se vodníkovi neříká spíš podvodník? *Zakončila pak monolog další nesmyslnou otázkou, než se opřela o zábradlí vedle Eshe.* Ale je hezký večer, neřekla by jsi, drahá? *Podívala se s úsměvem před sebe na řeku, ačkoliv stále periferním viděním sledovala Eshe.*
*Eshe na chvíli zvedla obočí, zatímco víla před ní mluvila. Byla snad včerejší, že neznala něco tak primitivního jako hranolky? Když se k tomu zpětně vracela, podezřívala, že Nerissa není z tohoto světa. Jenže znamenalo to, že existují jiné světy? Alternativní vesmíry? I kdyby byla Nerissa mimozemšťanem z jiné planety, nic by se nezměnilo.* Představ si, že ano. *Zamračila se na ní, ale hned na to zavrtěla hlavou. Nechtěla dráždit hada bosou nohou, ale na jazyku jí tkvělo tolik slov, které by nejraději vypustila do vzduchu. Musí se ale přemoct, stačí se víle nezalíbit a Eshe může skončit třeba utopená v řece.* Nevím, jak to tvůj druh má, ale my lidi těžce snášíme smrt blízkého. *Vysvětlila jí, zatímco si ji prohlížela. Neměla na výběr, než naslouchat slovům víly. Jejich smysl jí však slabě rozesmál.* Navrhuješ snad něco? *Tvář se jí zkřivila do zahořklého úšklebku, zatímco odvrátila pohled a nechala dívku, aby se k ní přiblížila.* Byl by hezčí, kdybych dnes nepotkala tebe. *Zvedla se ze země a taktéž se opřela o zábradlí. Řeka jí však nezajímala. Dívala se na Nerissu, zkoumavě.* Jsi z jiného světa? *Zvědavost byla silnější, než strach. Navíc po tu dobu, co sem šla měla dlouhé minuty na to si vybít všechny nechtěné emoce, které jí nedovolily přemýšlet. Vypadala klidně, ale spíše byla unavená na to, aby si prožila další emocionální výbuch.*
*Nerissa pokrčila rameny.* Jo, jo to vím, kdo by těžce nenesl smrt blízkého, nu což? Ale hele, je v tom jistá...radost. pro mě, samozřejmě. *Ušklíbla se pak a rukou, ve které měla lízátko, mávla rukou. Zapřela se bokem o zábradlí a sjela si pak Eshe ještě jednou pohledem od hlavy až k patě. Pak pokrčila rameny.* Zatím ne. Uvidíme, jak budu uvažovat za chvíli. *Mrkla na ni. Nad tím, že by byl lepší, kdyby ji nepotkala, se zasmála.* Ale no, alespoň bylo nějaké vzrůšo, a nebo ne? To je důležité, nějaký ten...adrrrrenalin. *Protáhla, než si sjela Eshe pohledem a opět se zasmála.* drahoušku, jasně, že jsem z jiného světa. Vy smrtelníci jste na to, abych byla jedna z vás, dost nudní. *Pokrčila rameny poté, než si do úst vrazila lízátko.* No, to vy civilové jste, nudní....
*Hodila by se jí plná láhev alkoholu, možná i dvě. Jestliže si bude povídat s vražedkyní své nejlepší kamarádky, bez promile to nebude jednoduché. Zatím se totiž nechytala na její notu, ale vlastně ani nechtěla. Neměla jí co říct, rozhodně ne citlivé informace. A na small talk neměla náladu. Doufala, že vílu unudí natolik, že si raději půjde vlastní cestou, jenže v tu chvíli samu sebe upozornila, že někoho jako jí nechce zklamat. Kdo ví, co se v její bílé hlavě dělo. Možná plánovala její smrt, pokud jí Eshe zklame. Povzdechla si a opřela si hlavu o ruku, kterou měla na zábradlí.* Vlastně se ani nedivím, že se všechno takhle posralo. Karma mě jednou dostihnout musela, *odvrátila pohled k řece a sledovala vlnky, jak odráží světlo.* Budu hádat. Proto jsi tady ty, abys nám do našeho "nudného" života vnesla chaos a považovala to za zábavu. *Promluvila Eshe, načež se k víle zase otočila.*
*Po celou dobu ji pozorovala s úšklebkem na tváři, nad tím co řekla o karmě jen pokrčila rameny, než se ale zasmála. Prošla jí za zády, v jakési taneční kreaci a opřela se o zábradlí po jejím druhém boku.* Ne, jsem tedy, abych do svého nudného života vnesla chaos, který rozseji kolem mne a ano, považovala to za zábavu. Přeci jen, ono kdyby bylo něco nudného, je to nepotřebné. *Pronesla poté, než si opřela loket o zábradlí, o dlaň svou bradu a usmála se na Eshe.* Vážně, vypadáš hrozně. Chtělo by to něco sladkého nebo alkoholického. Nebo ej na tebe až moc dekadentní jít si sednout na sklenku s vražedkyní tvé.....hm? Co ti vlastně byla? *Ušklíbla se.* Partnerka, kamarádka, nebo jen koule u nohy? Sestra, pochybuji, že dcera, sestřenice? A jak se má syn? *Vypískla nakonec.* Notak, povídej, jak se ta tvoje ratolest jmenuje? Trhá alespoň broukům nožky? *zavrněla spokojeně.*
*Když se víla hýbala, Eshe z ní nespouštěla oči. Sice před ní mohla zmizet a v tu chvíli nebude mít šanci se ubránit, ale byla si jistější, když sledovala každičký její pohyb.* Můžeš dělat cokoliv, ale ty sis vybrala zrovna tohle? *Slabě nadzvedla obočí. Způsobovat strach mělo své kouzlo, ale hranice lidskosti Nerissy prorazila ty civilky. Možná ji v tu chvíli Eshe dokonce záviděla. Na oko totiž víla vypadala neškodně, nevinně, ale s mocí, kterou třímala v rukách si může kohokoliv obmotat kolem prstu. I zlodějku, která si ještě do dnešního poledne myslela, že je neporazitelná.* Byla to velmi dobrá kamarádka, *pokrčila rameny, protože teď už to stejně všechno bylo jedno. Nechtěla na smrt Orion myslet, nebo alespoň ten fakt, že už na světě není nechtěla slyšet od někoho jiného. Na dotaz k jejímu synovi zareagovala však úplně jinak. Zamračila se a odvrátila pohled.* Tuhle informaci ti z jasných důvodů říkat nebudu. *Litovala toho, že jej použila jako jedinou výmluvu, aby ji víla propustila živou.* Ale namísto toho se můžu nabídnout jako společnost k pití. *Doufala, že takto odvrátí pozornost od svého syna. Nebyl to však jediný cíl její nabídky, alkohol se momentálně opravdu hodil.*
*Nerissa si povzdechla.* Víš co bych mohla dělat, kdybych mohla dělat cokoliv? Tak bych si nakoupila asi spoustu lízátek, hranolek, pak bych si sedla do nějaké krásné vily a nechávala si vodit lidské děti na porážku. Ale místo toho jsem tady. takže vidíš. Nemůžu dělat cokoliv. *Odfrkla si nakonec, než si hraně dramaticky povzdechla, než zase pohled věnovala Eshe. Celá se ale rozzářila.* ne ne ne, to mě zajímá. Povídej mi o něm! *Ušklíbla se, vyskočila na zábradlí a posadila se na něj.* Povíš mi o tom u pití, jo, to je moc fajn. Měla jsi někdy vílí medovinu? ne? Tak si ji dáš. Vezmu tě se sebou, do jiné říše! *Zavýskla spokojeně, načež seskočila ze zábradlí a natáhla se po ruce Eshe.* A když se mi zalíbíš, možná si tě nechám. Vždy jsem chtěla lidského mazlíčka! *Dodala ještě, až moc nadšeně.*
*Eshe vykulila oči a snažila se vysmeknout Nerisse.* Cože? Takhle jsem to nemyslela, nemůžu přece jít pryč. *Odporovala, i když netušila, jestli úspěšně. Nemohla jen tak zmizet. Někam, kde to nezná, s šílenou vílou po svém boku. Znělo to jako jasná sebevražda.* Dám si něco, co pijí normální lidi. Tady. *Ukázala prstem na půdu pod svýma nohama, aby dala jasně najevo, že to myslí vážně. Mělo ale cenu smlouvat s někým, jako je Nerissa?* Nebo víš co? Zapomeneme na to a já půjdu domů. *Nervózně se usmála a udělala krok vzad. Nechat se unést do jiné říše rozhodně nebylo v jejím harmonogramu a chtěla, aby to tak zůstalo.*
*Nerissa ale natočila hlavu na stranu, sledovala, jak se jí vysmekla a lehce se zamračila.* Domů? Teď? *Odfrkla si, načež se pak rozplynula do iluze mlhy. Zjevila se ihned vedle dívky a chytla se jí do rámě.* A co kdyby jsi mě pozvala k sobě? Na pití k tobě? Co ty na to? Nebo, hm? *Naklonila hlavu na stranu a pak protočila očima.* Hele, víš ty vůbec, kdo já jsem? Jej, jako ne žádná princezna nebo tak, ale už jsi přišla na to co jsem za bytost? *Ušklíbla se poté a zatáhla ji lehce za loket. Ještě jednou se zadívala přes zábradlí mostu, než se dlouze nadechla.* Hádej hádej, to mě zajímá. A...když uhádneš na potřetí, kdo jsem, tak....tak půjdeme k tobě domů a já ti slíbím, že se tvého syna ani nedotknu. A když neuhodneš, tak půjdeš se mnou do mé říše, kde si dáme nějaké faerské pití! Co ty na to? Líbí? *Nabídla.*
*Znervóznila, jelikož si nebyla jistá, jestli se víla spokojila s jejími slovy. Určitě bude namítat zpět, jenže mohlo to být výhružné, ne-li smrtící. Naštěstí, i když to bylo pro Eshe vskutku nepříjemné, se víla objevila v její blízkosti a přitiskla jí blíže k sobě. Byla jako hadrová panenka, se kterou si Nerissa může dělat co chce. Nemoct se bránit, ani odporovat, dokud nepřistoupí na cokoliv co požaduje druhá strana. Cítila se poníženě.* Jeden horší nápad než druhý, *nervózně se zasmála a horní půlkou těla se od ní odklonila. Porozhlédla se kolem, jestli náhodou někoho nezahlídne, aby ji z téhle situace zachránil, jenže chodník zel prázdnotou.* Jsi démon? Přízrak? *Než si to uvědomila, využila již dva pokusy, proto násilně přitiskla rty k sobě a začala uvažovat.* Jak mám vědět, že se držíš svých slibů? *Podívala se na Nerissu. Snažila si vzpomenout, zda již nezískala indicie, které by jí pomohly k výhře. Jenže jaká byla cena? Vystavila by raději svého syna nebezpečí, nebo zmizela do neznámé říše? Povzdechla si a pokrčila rameny.* Jsi… *hledala v paměti magické postavy z knížek, a i když jí víla napadla, nepovažovala je za takto nebezpečné.*…čarodějka.
*Nerissa se jen ušklíbla.* Ne ne a ne. Jsem víla! *Vypískla nadšeně nad tím, že vyhrála, načež ji popadla za ruku.* Vyhrála jsem, jdeme! *Uculila se, načež nakonec Eshe dotáhla na dvůr. Tam se s ní skutečně napila, z hospody se pak ale vytratila jako pára nad hrncem, nechávající ji tam samotnou.*
*Spokojeně se procházela parkem, jen tak, proč by také ne? na sobě oblečené černé triko s dlouhým rukávem a přezkami přes hrudník. Vnější strany rukávů byly protkané nití a tvořily tak šněrování. Nohy pokrývala uplá, černá sukně kousek nad půli stehen a s opaskem a pod tím měla legíny. Nohy jí zdobily vysoké, černé boty opět se spoustou cvoků na vyvýšené podrážce. Bílé vlasy si nechala rozpuštěné, přehozené na stranu a skoro neznatelnou, černou čelenku. Procházela se chodníky parku, nakonec se posadila na jednu z laviček, nebo spíše- sedla si na její jednu stranu, přehodila ruku přes zábradlí a nohy si pak natáhla přes zbylou část lavičky. Takhle tam jen tak seděla, culila se na všechny kolem a broukala si jakousi melodii.*
*Spousta lidí, krásný park, který se snaží ukrást pozornost všech přítomných, to znamená nehlídané kapsy a tašky. Nebylo překvapením, že se zde objevila zrovna zlodějka Eshe. Ačkoli bylo známo, že na místě, kde jsou stáda lidí se nejvíce krade, nikdo se nepoučil. Nesmí se jim ale křivdit, každý se cítí jako hlavní postava, které se přeci nic stát nemůže. Dokonce i Eshe měla pocit takového štěstí, který pokoušela dneska již několikrát, dokud její kapsy nebyly skoro plné majetku nic netušících občanů. Byla to jednoduchá práce, dělala jí téměř bezmyšlenkovitě a pod malým vlivem alkoholu, který se nestyděla ráno vypít. Stačilo si vyhlídnout někoho, kdo svou pozornost věnoval čemukoliv jinému, než procházející ženě, která se kolem něj prosmykla jako vítr a s ní i drobná cennost majitele. Svou tvář skrývala pod kapucí černé mikiny a lup padal do velkých kapes maskáčových kalhot. Neměl tam ale zůstat dlouho, jelikož v parku byla i její spolupachatelka, Orion, která má vše, co Eshe ukořistila schovat do velkého batohu a pokračovat dál.* *V jednu chvíli však Eshe zaváhala. Bílé vlasy dívky, která byla pár metrů od ní se nedaly přehlédnout, stejně jako její úsměv, který vyvolal mnoho otázek. Viděla jí, jak krade? Musela rychle zareagovat, proto stáhla kapuci níž a ukradené věci zasoukala hlouběji do kapes, aby nešly vidět.*
*Nerissa nebyla dnešní. Okradla již tolik lidí, tolika lidem pak ještě k tomu zlámala ruce a nohy, zkrátka, tohle byl její obor. A poznala, když někdo kradl také. Pozornost ženy v kapuci jí ihned proto upoutala, jakmile spatřila, jak sem tam prošla až moc blízko někoho z lidí, jež se na teplejším a teplejším počasí rojili jako mravenci na medu. Zadívala se upřeně na ženu, na malou chvilku měla i pocit, že si ji všimla, že navázaly oční kontakt. Podívala se na její napěchované kapsy, poté na to, jak se zarazila, a pak se její úsměv ještě více rozšířil. Vyskočila na lavičku, skočila si do podřepu a přikrčila se. pak chvilku přemýšlela, rozhlížející se kolem sebe. Přeci jen, žena měla až moc plné kapsy na to, aby spoléhala na to, že se odtud dostane sama a bezpečně, aniž by nevyvolala podezření. Proto ještě chvilku pátrala pohledem kolem sebe, zda nespatří někoho, kdo by k ní mohl patřit. A skutečně- že by žena s velkým batohem, jež si to štrádovala proti nim?* Podívejte se do kapes vážení, máme tu nenechavé ruce! *Houkla posléze Nerissa, který v ten moment vnikla magií do hlavy všem blízkým Eshe jako nenechavé nutkání zkontrolovat si své kapsy. A nejeden z nich se otočil, a díky manipulaci mysli ze strany víly na lavičce, jež se krčila jako šelma hned věděli, na koho se zaměřit. Netrvalo to dlouho, co začalo, nadávání, skandování a křik a minimálně dva muži se rozeběhli na Eshe s tím, ať jim kouká vrátit věci, nebo ať si jich nepřeje. Víla, která se nejprve hlasitě zasmála nad vypuknutým chaosem, pak seskočila za lavičky, skrytá iluzí neviditelnosti doběhla za druhou ženu s batohem a zlověstně se jí ušklíbla do ucha,zatímco se zviditelnila tisknouc jí zezadu dýku k hrdlu.* Co kdybychom jsme se prošly tady jen kousek, do hloubi parku? Ukážeš mi co máš v batohu, počkáme na tvou kamarádku a pak tě možná, hm, možná, nechám odejít celou, co ty na to? *Ušklíbla se a více zatlačila, aby ji donutila couvat, až se ženě na krku objevila krůpěje krve. Nerissa se ovládla, aby se nesklonila a krev s chutí neolízla, to si může nechat přeci jen na pak. Ještě jednou se zadívala na Eshe a pokud s ní navázala oční kontakt, mrkla na ni a táhla Orion pomalu dozadu. U toho ji ještě sjel pramen vlasů tak, že byly jasně vidět její špičatá ouška.*
*Plán byl jednoduchý. Vyměnit si s Orion znamení, že dnes končí a zmizet pryč. Jenže štěstí, kterého se Eshe doteď držela se během mrknutí oka vysmeklo mezi jejími prsty. Hlas bělovlasé dívky v uších Eshe rezonoval jako zvon, alarm, že byli prozrazeni a chaos již olizuje jejich paty. Než se však stihla nadechnout, uvědomit si, že chlad, který se rozlil po jejím těle je studený pot, lidé, kterým zmizely peněženky měli oči jen pro ní, ovšem v tom špatném smyslu.* Dá se to vyřešit jednoduše, není třeba zmatkovat, ani volat policii. *S nervózním úsměvem rychle zareagovala. Co měla po kapsách, to vyhodila na zem, aby se po tom okradení seběhli jako psi na kost a ona měla čas se svou kamarádkou utéct.* /Tak jednoduché to být nemůže, že?/ *Odpověděla si sama, když spatřila Orion, která neměla jinou možnost, než bezbranně couvat tam, kam si zvláštní dívka přeje. Chtěla jít za nimi, jenže na rameni ucítila pevný stisk jednoho z mužů. Nechtěl ji pustit, dokud si všichni nevezmou zpět to, co jim bylo odcizeno.* *Než se jí podařilo zmizet, Orion s její nechtěnou společností byla již dávno pryč. Eshe jen mohla hádat, kam odešly. Avšak neváhala ani vteřinu, vydala se tím směrem, kde je viděla naposledy. Oči měla na stopkách, hledala jakoukoliv bílou barvu, která měla patřit vlasům ženy, jenž jim překazila dnešní krásný den. Netrvalo to dlouho a navázala s Nerissou oční kontakt.* Takže z jedné ruky zloděje do druhé, hm? *Sarkasticky se ušklíbla a založila si ruce za zády. Pod mikinou měla totiž schovanou pistoli, právě pro takové situace, ve které momentálně byla. Přiblížila se k dívce blíž a nemohla si nevšimnout špičatých uší, které jí vykukovaly zpoza vlasů. Slabě se zamračila, ale brzy se opět podívala do očí Nerissy.*
*Nerissa sledovala dění a spokoejěn se ušklíbla.* Přesně tak, to tě ale určitě nijak moc nezarazí, co? přeci jen, kdo krade, čest už dávno nemá, a já? Ha, já tu svoji pohřbila už dávno. takže jo. Vezmu si ty věci a pokud se ti to nějak nelíbí, tak i hlavu téhle kočky. *Uculila se spokojeně a sklonila se k Orion.* Na kolena, dělej. nebudu to říkat dvakrát. *Kopla jí ze zadní strany pod koleno a donutila dívku tak kleknout, , zatímco si ona sama klekla za ní.* Ale je to sladké a milé, potkat někoho z oboru. *Podotkla poté, volnou rukou setřela prstem krev, jež tekla orion z krku a následně si prst olízla. Musela se spokojeně usmát.* No a ty jsi ale sladká taky, moje milá. *Zavrněla spokojeně, než se ale zadívala na Eshe. Chtěla si ale pohrát. měla ráda, když její oběť utíká. Proto se jen uculila a hlesla-*Puf! *V ten moment se za Orion rozplynula a stejně tak ji i pustila. Rozplynula se jako kdyby do mlhavého obláčku, jež byl rozfoukaný větrem. Skrytá neviditelností zůstala opodál, sledující, co provedou teď. Svou iluzi nechala zjevit se na stromě, hlavou dolů, hned vedle Eshe.* Takže, když vás nechám odejít živé, cop z toho budu mít? *Optala se, jako kdyby nic. Bylo jí jedno, že nejspíše jedná s civily beze zraku. Tohle jí netížilo totiž nikdy.*
*Přijít o všechno, co bylo v batohu Eshe netížilo. Ne, když šlo o život Orion. Na jejím místě mohl být jakýkoliv jiný člověk a Eshe, sice s těžkou duší, by nehnula ani prstem, aby jej zachránila. Ale teď neměla možnost zavřít oči, zacpat si uši a počkat, až se všechno rozplyne jako noční můra. Musela jednat. V tu chvíli už svírala v ruce pistoli, se kterou mířila na dívku.* Zbláznila ses?! *Křikla po ní. Stačilo jen zmáčknout spoušť, jenže obě dívky věděly, že by to přilákalo nechtěnou pozornost. Eshe by ale takový scénář riskla, i kdyby to znamenalo další týdny schovávání se ve stínech před zákonem.* Seber si ty věci a zmiz! *Sykla jejím směrem, jenže dřív než to dořekla, Nerissa zmizela. Rozplynula se. Eshe zůstala stát na místě, bez dechu, ale s miliónem myšlenek. Nedokázala zpracovat, co se právě stalo. Snažila si namítat, že určitě začínala bláznit, ale bohužel byla při všech smyslech. Tohle nebyl sen, ale realita.* C-Co, co, co se právě stalo? *Vyhrkla ze sebe na Orion a rychle k ní přešla.* Tady nebudu, jdeme rychle pryč. *Měla strach. Strach z duchů, strach z nadpřirozena a tohle spadalo pod jedno z nich. Vytáhla svou kamarádku na nohy a hodila jí batoh, aby mohly co nejrychleji zmizet, jenže jakmile se otočila k nejbližší cestě pryč z parku, setkala se s tváří Nerissy. Vykřikla a namířila na ní opět pistolí, zatímco couvala do bezpečné vzdálenosti.* Co jsi sakra zač? A-a co mi brání v tom tě prostě zastřelit. *Začínala se topit v panice. S něčím takovým nikdy neměla možnost se setkat, tudíž ani nevěděla, jak se v takové situaci zachovat. Jak se bránit, jak zmizet.* Nebudeš ty a po pár sklenicích alkoholu nebudou ani vzpomínky na tuhle šílenost.
Jestli jsme se zbláznila? Hah, spoustu let zpátky, drahoušku. *Ušklíbla se Nerissa a mrkla na ni.* Ale teď mě to začalo bavit, a nechcete, abych se nudila, vážně ne. *Zavrněla spokojeně ještě víla. Pak už sledovala, co se dělo. Ani si nevšimly, že ji obešly, jak také, když byla neviditelná. Hned poté, co ale namířila pistolí na její kopii, nechala svou iluzi rozplynout jen chvilku předtím, než se napřáhla a ještě pořád neviditelná vykopla zbraň Eshe z ruky. Skočila po ní tak rychle, jak jen mohla a popadla jí do dlaně.* Jo, začíná mě to bavit, a ani nevíte jak. *Zavrněla, když se v obláčku páry opět zviditelnila a zbraň si schovala za opasek. Poté naklonila hlavu na stranu, v rychlosti se dostala k Orion a než by se dívka nadála, tak vzduchem zasvištěla dýka a na jejím hrotu se zalesklo dívčino vypíchnuté oko. Nerissa se psychopaticky zasmála a natáhla oko úplně na jinou stranu, než se Orion dívala.* Vidíš s tím za roh? *Optala se, jako kdyby se zájmem. pak ale přimhouřila oči a zadívala se na obě dívky.* No, asi vám dám náskok. Tak honem. Utíkejte. Počítám do deseti. *Mrkl na ně a nechala za sebou vytvořit iluzi mlhy, ve které zmizela.* Jedna, dva, tři.... *Ozýval se její hlas vůkolím. Byla připravená na lov. připravená na to nakrmit se alespoň z jedné z nich. Připravená si užít svůj hladový hon.*
*Zhluboka dýchala, snažila si zachovat klidnou hlavu, ale bylo to vlastně možné? Dívka před ní mizela a zase se objevovala. Nemohla vědět, z jakého stínu ji znovu překvapí, co jí vlastně udělá. Takže ani předejít tomu, že jí vykopla z ruky pistoli. Eshe se jí snažila zachytit, ale jakmile se objevila v ruce Nerissy, okamžitě zařadila zpátečku a raději se postavila do blízkosti Orion. Eshe přišla o poslední jistotu bezpečí. Bez zbraně ani ránu. Teď už nebyla možnost, že by se panice ubránila.* Můžeme se přece domluvit, *pokusila se ze situace vymluvit, zatímco hledala cokoliv, čím do své duše vnést alespoň trochu naděje. Tento pokus byl ale překažen výkřikem Orion, která se schoulila s rukou tlačíc na své oko. Nebo spíš na místo, kde bylo.* Mám syna, prosím, tohle opravdu není nutné. *Říkala zoufale, se slzami na krajíčku, zatímco pozorovala, jak se krev hromadí v dlani její kamarádky. Její pláč se nesnažila utišit a sama se bránila myšlence, jak velká bolest to musela být.* *Nenechala se vybízet ani vteřinu, jakmile Nerissa zaplula do mlhy a odpočet započal, popadla Orion za ruku, aby ji vytáhla na nohy a mohla s ní utíkat pryč. Jenže v takovém spěchu, se strachem, který objímal celou její mysl zapomněla, kudy se šlo k nejbližšímu chodníku, mezi lidi.* /Hlavně mezi lidi, kurva jediný člověk, chci jediného člověka./ *Ačkoliv už její tělo mělo svá léta, běžela co nejrychleji mohla, i s kamarádkou, kterou za sebou musela táhnout. Nebylo čas si dovolit zakopnout, proto když se pod nohy Orion připletla větev, Eshe jí vší silou zase vytáhla na nohy a pokračovala dál.* To zvládneme, *promluvila na Orion, i když si sama nebyla jistá. Neopovážila se ani otáčet za sebe, nedovolila svým nohám zdřevěnit.*
*Nerisse se zablesklo šíleně v očích.* Je tvůj syn připravený na to být sirotek? No, asi by měl. *Zavrněla pak ještě, než počítala dál. Mezitím nechala kořeny a trávu, aby pod sebou skryly batoh s lupem, pro který se Nerissa ještě určitě vrátí. přeci jen, taková sladká tečka na závěr, to si nemohla nechat ujít.* Čtyři. *V ruce zvedla svou dýku, podívals e a oko, které pak s chutí chytla mezi zuby a skousla.* Pět. *Odhodila to, co z oka zbylo na zem.* Šest. *Otřela si krev na zbrani do svého černého trika.* Sedm.* jazykem si přejela mlsně po rtech.* Osm. *Zadívala se na to, jak Orion zakopla a sama se nakrčila, připravená vystartovat.* Devět. *Pevně sevřela svou dýku.* Před pikolou za pikolou. Už jdu! *Křikla a rozeběhla se. Nechtěla ale aby to bylo tak lehké, proto se opět skryla do své iluze a nechala je utíkat. sledovala je před sebou, neztrácela z nich pohled, kochala se jejich strachem, užívala si jejich napětí. Orion vnikla přitom do mysli a ušklíbla se, když donutila její mysl přesvědčit o tom, že nejlepší bude schovat se buď v parku či na místě, kde moc lidí není. přeci jen, krvácelo jí silně oko, měla za sebou šílenou neznámou ženu a pokud by narazili na dobré lidi nebo policii a začali se hrabat v tom, co se stalo, skončilo by to nakonec už jejich batohu plného ukradených věcí. Proto dál běžela za nimi, s úšklebkem jako psychopat, čekající, zda její manipulace zabere a Orion se vzepře.*
*Nemohla neslyšet konec odpočtu a začátek lovu. Její smysly teď pracovaly dvakrát víc, než obvykle, ale dech jí docházel. Naštěstí už slyšela v dáli ruch města, nebo alespoň ruch lidí, kteří si užívají klidný park, nic netušíc, že v hloubi něj bojovaly o život dvě vystrašené ženy. Eshe tedy přidala do kroku, nicméně Orion ji stáhla zpátky a nakonec zastavila.* Co děláš?! Musíme pryč, musíme ti najít pomoc! *Rozkřikla se udýchaně Eshe, ale hned na to se utišila, jelikož psychopatku za nimi neviděla. Možná se jí ztratily, Eshe tomu chtěla věřit. Slabé světlo naděje ji zahřálo na těle.* Nikde ji nevidím, zmizíme odsud. *Stiskla ruku Orion silněji, aby ji znovu hodila do kroku, ale ta se jí vysmekla a jediným okem se snažila najít místo, kam by se mohla schovat. Eshe nerozuměla jejímu přesvědčení, ale nemohla jí tady nechat samotnou. Proto se naposledy zhluboka nadechla a rychlým krokem pokračovala s ní. Jediné místo, které by se dalo považovat za skrýš byl malý převis zeminy, který vytvořila řeka hned vedle něj. Orion bez řečí, krom tichého vzlykání sklouzla do příkopu a požádala Eshe, aby se jí podívala na ránu, kterou jí způsobila Nerissa. Eshe bohužel neměla žádné vzdělání, co se první pomoci týče, proto mohla pouze sundat svou mikinu a nabídnout jí zraněné, aby zpomalila krvácení.* Tady nemůžeme být, *zašeptala zamračeně a posadila se vedle Orion, načež si promnula tváře. Bylo jí do breku, ale možná opravdu všemu nebezpečí utekli.*
*Běžela za nimi, když ale Orion zastavila a ona věděla, že to zabralo, tak jí došlo, že dál už utíkat nemusí. Spíš si tam tak jen šla pomalu směrem k nim. Stále skrytá iluzí se posadila kousek před ně, než vytáhla zbraň a zadívala se na ni. Nepřišla by s ní do ruky poprvé, avšak pořád si nebyla jistá, co a jak, ale přesto ji sevřela v dlani.* No, takže co teď? *Ušklíbla se, když se pak opět zjevila před nimi. Tentokrát už ve své pravé podobě. Na hlavě měla dva zahnuté, bílé rohy, s tím že jednomu chyběl u špičky kousek. Černé bělmo očí a bledá pokožka spolu tvořily dokonalý kontrast stejně tak jako tmavé oblečení. Zbraní zamířila nejprve na Eshe, pak na Orion.* Nejste vy dvě ale rozkošné, jak se snažíte! Miluju, když se snaží utéct, i když ví, že nemohou, ach. *Povzdechla si tiše.* Nebolí to hodně? *naklonila pak hlavu na stranu, když se zadívala na Orion.* Víte, byly to dlouhé dny a já mám velký ale velký hlad. A vy jste mi tak hezky přišly na ruku. Tak tedy, jakou si mám nechat a jakou pustit? *Ušklíbla se na ně a namířila zbraní opět z jedné na druhou.* A nebo obě dvě? Cože ty jsi říkala, že máš syna? *Zadívala se na Eshe pak Nerissa.*
*Myslet si, že se ukryjí před někým, kdo naprosto potopil všechny zákony fyziky a reality bylo opravdu pošetilé. Jen co se ozval hlas Nerissy, Eshe všechnu naději vyhodila. Mohla být na sebe pyšná, že neměla důvod Orion věřit, ale byla tady s ní, takže nijak nevyhrála. Bezmocně se podívala na Nerissu, kterou už nemohla identifikovat jako člověka a prohlížela si její novou podobu. Do očí se jí však podívat nedokázala, proto raději věnovala pozornost pistoli, se kterou víla mávala ve vzduchu. Čekala na moment, kdy jí bude moct vzít zpět a cítit se zase o něco bezpečněji.* To nás jako sežereš? *Opovážlivě se Eshe zeptala a na chvíli se podívala na Orin, která byla vystrašená stejně jako ona, možná i víc. Přeci jen ona přišla o oko, Eshe se ještě nic nestalo. To se ale může ještě změnit, jelikož byla pevně rozhodnutá, že dnes nezemře. Ne, když na ní čeká Lucas doma. Proto na nic nečekala, vrhla se po Nerisse, spíše po pistoli, kterou držela v ruce. Snažila se jí zbraň vytrhnout, zatímco využila její nové podoby a chytila jí za roh, aby držela její hlavu zakloněnou. Bojovat ve strachu bylo však obtížné, ruce se jí třásly, přesto se snažila využít všechnu sílu, co jí zbyla, aby vílu alespoň odzbrojila.*
*Nerissa se na moment zamyslela.* jestli vás sežeru? Ale neeeee, ježkovy, to ne, spíše z jedné z vás, nebo obou, kdo ví, vysaju vaší životní energii, to je dobré, ne? Mňam! *Ušklíbla se víla pak. Pak, když spatřila, jak její dnešní oběť vyskočila proti ní, tak si nejprve povzdechla, ale nakonec se přeci jen nechala chytit. S hlavou zakloněnou a silně svírající zbraň ve své jedné ruce se na Eshe podívala nahoru, skousla si spodní ret a tiše zasténala.* Být v jiné situaci, ještě se budu červenat, krásko. *Pronesla jejím směrem. Místo toho, aby se nějak prala teď o zbraň ji pouze držela, zatímco dýku, jež držela v druhé ruce vyslala vzduchem směrem k hrudi Orion, aby se alespoň zbavila toho, že se jí bude nějak bránit. Pak se zadívala na Eshe, zlehka sklopila hlavu a na tváři se jí objevil úsměv.* takže si chceš hrát? Fajn. Budeme si tedy hrát. *Uculila se spokojeně, a s rukou, ve které držela zbraň trhla k sobě.*
*Zavrčela, když jediná reakce Nerissy bylo si z toho dělat srandu. Na tohle neměla náladu, bojovala o svůj život, ale očividně byla jen mravenečkem, který nic nezmůže. Proč se ale nesnažit, že? Když může bojovat, bojuje. Zároveň se však víle nedivila. I ona se takto chovala, když byla tyranem, který si hraje se svou kořistí. Jenže nyní byly strany obrácené. Eshe se snažila stále získat pistoli pro sebe, ale pozornost ztratila, když se dýka zabořila Orion do hrudníku. Otočila se na svou kamarádku, které byly poslední minuty sečteny a první slaná kapka stekla po její tváři. Šla by jí pomoct, ale byla by hloupá, kdyby Nerissu nechala se zbraní v ruce. Orion nemá jak pomoct, tak raději pomůže sama sobě.* Zrůdo! *Křikla po víle a opět začala zápasit o pistoli. V jednu chvíli si to však rozmyslela a raději ruku Nerissy přišpendlila k zemi a z pistole vytáhla zásobník. S ním v ruce se postavila a zamračeně se ušklíbla.* Jak budeš střílet teď, co? *Rychle se otočila na Orin, která sotva lapala po dechu a s tichým,* je mi to líto… *vytrhla z jejího hrudníku dýku, kterou pevně sevřela v ruce a otočila se na Nerissu.*
*jakmile odzbrojila dívka jak pistoli, tak i Nerissu a sama sebe, tak se jen uculila. Sledovala, jak přechází k Orion, od které si vzala dýku a jen si povzdechla.* Tolik krásné energie a jen tak pro nic, to je ale škoda. *Povzdechla si, pak se ale podívala na Eshe. Pokrčila jen rameny a pak se usmála.* Stejně jsem s tím moc neuměla, není to jedno? *Pak ale jen na moment zavřela oči a nadechla se. Zadívala se na přeživší dívku a usmála se.* No, a co s tebou? *O umírající jevila již zájem, teď nebyl čas se po lahodné energii vrhnout a tak jí byl v podstatě k ničemu. Místo toho se zadívala na dýku v ruce Eshe.* Opravdu? Pozor aby jsi si neublížila, děvče, jedno oko venku stačí. *Podotkla, než se rozplynula v iluzi neviditelnosti a přemístila se k Orion, kopal přitom Eshe do zad tak, aby ji od sebe dostala, sklonila se k umírající dívce a dopřála si ten zbytek energie, jež z ní vyprchávala, jež ochotně pozřela, skloněná nad jejím krkem, zatímco se dívala na Eshe. Pak vzala bezvládnou dlaň orion a zamávala s ní.* Řekni pápá. *Zasmála se, zatímco se jí v ruce zaleskla její druhá dýka.* Uteč dokud můžeš, třeba syna ještě zachráníš. *Usmála se.*
*Cítila se mnohem lépe, když měla v ruce zbraň. Věděla, že Nerissa je schopná čehokoliv, stačilo se podívat na Orion, ale neudusalo to slabý plamínek sebejistoty, kterým se Eshe nechala hřát. V krvi jí proudil adrenalin, byla připravená jej využít na další boj. Jenže víla raději svou pozornost obrátila na téměř mrtvou Orion. Škobrtla, když jí víla kopla a postavila se opodál. Sledovala, co Nerissa dělá. Jestli to všechno mělo vůbec smysl. A nemělo. Pro Eshe žádný. Drtilo jí to srdce. Nemohla se rozloučit, nemohla ani pomoct, ani chránit. Měla alespoň vlastní svobodu, kterou jí Nerissa již podruhé nabízela. Spíš jí ji vnutila, jakmile vytáhla další dýku. A Eshe se ráda vytratí. Nechtěla tady u toho být. Nezvládla by už ani jediný pohled na svou mrtvou kamarádku, na šílenou ženskou, která se nad tím vším jen usmívala. Se slzami v očích se otočila a utekla pryč. Co nejdál, mezi normální lidi. Pokud však svět pro ní nemá další temná překvapení.*
*Sledovala, jak žena utíká a mizí jí v dálce.* Jen běž jehňátko, běž. *Hlesla ještě, než se pak podívala na mrtvou Orion.* Ale že ty jsi byla slaďounká. *Ušklíbla se, než se skrčila, přehodila si ji jako pytel brambor přes rameno, vzala to, co zbylo z pistole a skrytá neviditelností zamířila k portálu na zimní dvůr, kde následně mrtvé tělo spálila a ostatky nechala pohltit zemí.*
To je moje zmrzlina!- Ne, to je moje zmrzlina!- Ty jsi si svojí už snědla!- Ne to ty!- *Hádání dvojice dětí, jež se hádaly jen kousek od ní, připoutal Nerissinu pozornost. Oblečená do černých legín, vínové košile s černo-stříbrným korzetem kolem pasu a tmavým přehozem přes ramena je chvilku pozorovala. Nakonec naklonila hlavu na stranu, zaculila se a pár kroky byla u nich.* A co když je to teď moje zmrzlina? Uculila se, pomocí telepatie jim promluvila do hlavy.* /Bude lepší mi ji dát, asi byste tu nechtěly být na zemi na kusy, co? Kdyby vám někdo odtrhl ruce od těla, bolelo by to, určitě to zažít nechcete./ Jakmile se jí kornout s kopečkem jahodové a vanilkové zmrzliny už z časti slízané zmrzliny octl a děti nejprve zkrotly, než s pláčem odběhly, odešla i ona. Ještě chvilku se procházela po cestičkách parku, než nakonec došla na smluvené místo, kde se měli sejít s Madds.* /Tu mrchu jsem taky dlouho neviděla, těším se na ni? kdo ví, uvidí se s čím přijde. To je veverka?/ *Proud jejích myšlenek byl přerušen pohybem kousek on ní na stromě. Ihned k němu vystřelila a uculila se, když zahlédla malý, ryzavý kožíšek. Ozvalo se poplašené zakvičení, když zvířátko uvěznilo pár nových větviček a za chvilku na větev vyšplhala i Neri, svírající si kornoutek za roh v puse. Dosedla na větev, nohy spustila dolů, vzala do rukou veverku a položila si ji na klín tak, aby ji nemohla kousnout. Poté si opět převzala kornoutek, slízla si zmrzlinu z místa pod nosem, kam se jí kvůli způsobu držení v ústech obtiskla a uculila se.* Copak ty tu děláš? Že bych tě vzala do lesa, broučku? *Zavrněla spokojeně, než se nad svým nápadem zasmála, zatímco znovu olízla zmrzlinu a přitiskla si k sobě malé zvíře, pořád ale tak, aby se nestala obětí zubů a aby jí neutekla.*
*Čarodějka se rozhodla jako mnohokrát ve svém životě, že dnes se předvede Nerisse, své malé otrokyni, v podobě rorýse, již ještě nezažila. Navíc si ráda protáhla křídla a neměly sraz domluvený zase tak daleko od místa jejího bydliště. Rorýs zaletí do větví stromu poblíž Nerissy a jen ji pozoruje jako dravec na lovu, zda pustí veverku a ona získá večeři. Ač o zvěř v klíně dívky jí vlastně nešlo. Ne, že by někdy pro zábavu nelovila, ve zvířecí podobě jí syrové maso chutnalo a svým způsobem ji to i bavilo, nicméně si jen pročechrá peří, nakloní hlavu a vydá zvuk tolik typický pro rorýse a trochu si poskočí pro větší pohodlí na trochu stabilnější a širší část větvě a znovu vydá zvuk a nakloní hlavu na druhou stranu, aby měla Nerissu, ale teď už i pěšinu na dohled. Rorýse sledovala ze začátku dost často na to, aby se uměla chovat jako obyčejný dravý pták rodu apus apus a složí si lépe křídla.*
*nejprve nevěnovala ptákovi, jež na strom vedle ní usedl, moc velkou pozornost. Naopak, spíše sledovala cestu, zatímco si k sobě dál tiskla nebohé zvířátko, jež by se snad raději rozeběhlo do své nory. Až na další zvuk, který pták vydal a poskočil si blíže se na něj Nerissa otočila a zamračila se. veverku dala víc na stranu z jeho dohledu a probodla ptáka očima.* To je moje, sežeň si svojí. *Prskla na ptáka, jako kdyby jí snad měl rozumět a nakonec se po něm dokonce i ohnala rukou se zmrzlinou. Veverka v jejím klíně trochu zakňučela, dál se ale poslušně nehýbala.* Neboj, nedám mu tě, jsi teď na chvilku moje. *Zavrněla spokojeně Neri.*
*Maddie vydá skřehotavý zvuk a nakloní hlavu, poskočí si, aby se odrazila a přelétne blíž a pak ještě kousek, načež se přemění a usadí se už v lidské podobě na větvi, rukou zachytí Nerisse bradu a palcem ji letmo pohladí po tváři a sladce se pousměje.* A ty jsi moje, když už jsme u toho nárokování, takže nepřímo bych si ji mohla vzít. *Letmo se otře rty o ty její a škádlivě mrkne.* Nicméně na stromě sedět nehodlám, jdeme dolů. *Oznámí a telekinezí je obě stáhne dolů, letmo se opráší, načež si odhodí vlasy na záda a rozhlédne se. Měla na sobě lehké šaty z poloprůsvitných šátků s neprůsvitnou látkou bez ramínek od ňader do půlky stehen, aby se zakryly důležitá místa. Pro představivost skrze rozparky a jejich obepínavost však stejně zůstávalo jen málo místa. Chodidla měla bosá a znamení špičatých oušek odkrytá, takže opravdu připomínala vílu momentálně více než čarodějku. Zamíří trochu hlouběji do lesíka a skoro ledabyle, aby se neřeklo zkontroluje, že ji opravdu nikdo neviděl se měnit, i když i jako rorýs si to zkontrolovala.* Mám pro tebe úkol. *Oznámí a smete z ramene lístek, který jí na něj spadl.* Budeš pro mě někoho špehovat. Chci informace a budeš hlídat, zda neprokecne něco, co nemá, znáš to. *Oznámí jí a nechá rozkvést keřík poblíž, aby si utrhla kvítko a to poté skoro něžně zastrčila Nerisse do vlasů.* Rozumíme si?
*Nečekala, že by tohle byla zrovna Maddie. proto bylo v jejích očí znát jasné překvapení, jakmile pocítila její stiskl na bradě a zaslechla její hlas kousek od svého ucha. Musela se přitom lehce zachvět, než se ale jemně pousmála.* A já už jsme si říkala, kde jsi se mi ztratila. *Zavrněla spokojeně, ne jako kdyby mluvila s její paní čarodějkou, ale jako se starou známou. respekt Nerisse vždy chyběl. Nechala se snést dolů, přičemž ladně dopadne na nohy. Ne tak ladně na zem ale spadla veverka z jejího klína, která se oklepala a dala se na útěk. Nerissa se za ní ještě natáhla.* Ale...tak si táhni, nevděčná mrcho. *Odplival si jenom směrem, kde zvíře zmizelo, uždíbla si kousek zmrzliny a vydala se pak rozjařenou chůzí za čarodějkou.* Hm, je to nějaká velká rybka? Řekni mi více, a vlastně, proč jsme se neviděly tak dlouho? Mám žárlit, že by jsi si na práci snad našla někoho jiného? *Zavrněla a popošla k ní, nechávající si do vlasů vložit kvítko, přičemž nad tím gestem tiše zapředla jako kočka.*
Možná, zatím je to jen nepodstatná civilka, která si schovává kvalitní zboží. Chci vědět, kde ho bere, od koho a jestli může být užitečná nějak víc. *Odvětí jí jednoduše a ušklíbne se.* Vím, že máš ráda výzvy, takže si ji najdeš sama, přece za tebe tvou práci nebudu dělat já. *Vypadá v ten moment povýšeně, ale Nerissa tu byla od toho.* Alouette, tímhle jménem se podepsala na dohodu, uvidíme zda si poradíš či nikoliv. *Jistě, že si jméno dívky zjistila, stačilo nechat své lidi v bezpečnostních i tajných složkách projít kamery a zjistit pohyb té holky, načež už stačilo tam někoho poslat a vytáhnout z mysli pracovníka její jméno a vlastně by si o ní mohla zjistit skoro cokoliv, ale chtěla zjistit, jak dobrá bude Nerissa ve své práci, když jí poskytne následně kdy a kde se s ní setkala a pro pobavení jí udala pouze přibližné místo, kde ji může najít. Podnik, kde pracuje, bydliště a cokoliv dalšího musí Nerissa už zjistit sama. Chce být fakt dobrá? Ať se učí.* Nenech se chytit. *Mrkne na ni a po rtech ji ze své blízkosti u ní pohladí, načež si je na okamžik přivlastní, ale příliš rychle se odtrhne, možná aby po ní Nerissa toužila, snad ze škodolibosti, nebo protože si jen dělala co chtěla a víc v tom nebylo. Kdo ví, motivy čarodějky byly známé jen jí samé. Vklouzne jí do mysli, aby jí ukázala jak dívka vlastně vypadá, aby poznala její hlas, ale pak se zase stáhne a věnuje jejím vlasům další kvítky postupně už při ukazování vzpomínek, jakoby si tvořila umělecké dílo.* Jsi dost dobrá, aby jsi to zvládla? *Pokud by snad víla poznamenala, že je dost dobrá, tak jí pokyne k zemi před sebou se slovy, aby jí ukázala jak je dobrá. Mezi vyššími a menšími keři měly dostatek soukromí, kdyby ji trápili návštěvníci parku před tím, aby před svou paní klesla na kolena.*
Hádám že jde o drogy? nebo snad nějaké jiné zboží? u tebe jeden nikdy neví, jestli myslíš zbožím kvalitní fet a nebo uchované ledviny a mozky v lahvích. *Ušklíbl se ale pak Nerissa, která si kolem ní poskočila a jen se uculila.* Alouette. Hm. Tu neznám. Poznám. Jak daleko musím jít na východ, než dojdu na západ? *Optala se pak ještě, jako skoro pokaždé při konverzaci s někým na záludnou otázku, jak u Neriss bylo zvykem. Odpověď opět nečekala, bylo to spíše jeí fylozofování, ale sem tam jí někod odpovědí i překvapil. Uculila se a zadívala se čarodějce do očí.* Já? nechat se chytit? Ha. *zasmála se pouze, než si přejela jazykem po rtech a ukousla si z kornoutu kousek oplatky. Polibek jí opětovala jen letmo, než se podívala na nebe, snad jako kdyby se jí obraz dívky formoval v samotných mracích.* Tak krásná, mladá, vypadá tak nevinně, hm. *Pronesla nahlas její popis, než se pak opět uculila.* Jsem ještě lepší. Máš to mít. *Zavrněla spokojeně, než nakonec klesla na kolena, mlsně si oblízla rty a zlehka našpulila rty. zatímco se na čarodějku dívala.
Drogy. *Odsouhlasí pobaveně, načež přikývne a nadzvedne obočí nad jejím dotazem.* Nedošla bys, pořád by jsi šla směrem na východ. Můžeš to ale zkusit se severem a jihem. *Opáčí trochu jízlivě, protože v momentě, kdy by došla na sever nebo jih už by mohla jít jen na jih v případě severu a z jihu na sever. Nerissa měla od zmrzliny sladké rty a Maddie si ty svoje po polibku olízla. Maddie jí nadzvedne k sobě tvář a moment si ji svrchu prohlíží, než jí políbí na rty trochu vášnivěji, na okamžik polibek prohloubí a chvíli si pohrává s jazykem v jejích ústech, než se odtáhne a nabídne jí v němé pobídce nohu, aby jí mohla ukázat jak dobrá skutečně je a uspokojit ji. A pokud dobrá bude, tak jí to třeba i oplatí a užijou si trochu zábavy, než se Nerissa vydá plnit její úkol. Narovná se a ještě si rukou letmo zavadí o stehno, aby látka u rozparku sklouzla z nohy a odhalila nahé stehno v celé délce.* Tak se předveď.
*Nad tím, že to jsou drogy jen protočila očima.* Nebudu kecat když řeknu, že jsme čekala něco nápaditějšího, ale budiž. *Ušklíbla si, než si vyslechla její odpověď.* No, sever a jih zní zajímavě, a asi máš pravdu. Z východu na západ nedojdu. Nu, tak nevadí, zkusila jsem to. *Ušklíbla se pak jen. Pak už ale jen naklonila hlavu na stranu a koukla se čarodějce do očí. Při polibku nechala zmrzlinu padnout stranou, teď už ji nepotřebovala, když se jí mělo dostat něco lepšího. Usmála se, její nohy si vyzvedla na své rameno a jen se ušklíbla.* S potěšením. *Zavrněla, než spokojeně přivřela oči, když své rty natiskla na vnitřní stranu stehna čarodějky, jež místy i skousla zuby, než jí po kůži jazykem přejela až k lemu spodního prádla. nerozhlížela se, ani nechtěla, bylo jí to jedno, když si dávala na stranu ten jeden kousek látky a začala se Maddie věnovat spokojeně rty ještě chladnými od zmrzliny. Bylo jí jedno, zda by je někdo viděl, proč by se o to také měla zajímat.*
*Maddie na ni mrkne.* Proto ji budeš sledovat, její dealer může být něco nápaditějšího. *Protočí si pro sebe očima podobně jako předtím ona, i když je tedy spíš po víc nóbl způsobu krátce zvedne vzhůru, nicméně brzy si usmyslí lepší aktivitu, než jsou víliny hloupé dotazy. Jen decentní spodní prádlo, které sotva zakrývalo, co mělo, jí nikterak nebrání se dostat pod sukni, zatímco jednou nohou se zapírá o zemi, druhou má přes její rameno, koleno vyosené do strany, aby jí umožnila, co nejlepší přístup a chodidlem jí postrčí na zádech těsněji ke své kůži a spokojeně s přivřenýma očima zasténá a nechá Nerissu prokázat své schopnosti, až do konce. Někdy v mezičase se jí začne prohrabovat vlasy, čímž jí brání přestat, dokud si to nebude přát a když se jí trochu víc přidrží kvůli slastné elektrizující křeči s níž zasténá tak, že někde v pozadí se ozvou něčí hlasy pátrající po zdroji "nevhodného" zvuku, tak si k víle postupně přidřepne, lehce se jí opírajíc o ramena a sladce se na ni pousměje.* Věřím, že to zaslouží odměnu, drahoušku. *Broukne a s polibkem za vílou utvoří portál, s nímž je prakticky shodí do postele v jejím bytě, protože ji strčí tak, aby spolu spadly a ona byla nahoře. Dopadnou do voňavých peřin, které se na okamžik od středu ke krajům zvednou dopadem jejich společné váhy, což čarodějku nijak netrápí od toho, aby si užila každou chvilku, kterou může víle dopřát...S pouty na rukách, které se tam zdánlivě samy zacvaknou bez cizího zapříčinění. S pouty, která tu měla očarovaná, aby si mohla pohrát s kýmkoliv, aniž to sám přeruší tím, že by se osvobodil magií nebo schopnostmi, jež jsou různým rasám dány do vínku.*
*Uculila se na ni a nakonec už se nechala laskat jejími rty a dotyky, s rukama poslušně nehybnými v poutech, pravda, občas jimi jen tak trhla, nebylo to ale nic, co by se dalo označit za pokus dostat se pryč, to ani při nejmenším nechtěla. Když spolu nakonec skončily, vrátila se Nerissa do parku, kde se rozhodla chvilku sledovat děti a pak se ztratila pryč do ulic města.*
*Má na sebe svoje zvičajné pončo, tielko a nohavice do pol lítok a ako vždy je bosá. Sedí na lavičke v horšej časti Bronyu a zdanlivo sa len vihrieva na slniečku. Sem tam si k nej niekto prisadne prehodí s ňou pár slov a zasa po chvíli odíde. Opzorný pozorovatell by si ale všimol že príchádzajúci jej nenápadne podávajú malé zvezky bankoviek a Lyr im zasa dáva malé papieriki alebo plastikové vrecúška. Aj teraz kívne chalanovi čo zrovna vstane a odchádza a nenápadne si schová bankovky čo od neho dostala za opasok a čaká na ďalšieho zákazníka.*
*Pro dnešek se procházela po Bronxu, sem tam něco vyvedla, nebo si něco ukradla z kapes lidí, jež nedávali moc pozor. Cesta ji nakonec dovedla do ulice, která ač se zdála o něco více tišší než zbytek ulice. Spokojeně si poskakoval skrz zatravněnou část, zatímco si v ruce držela lízátko s borůvkovou příchutí. Nemohla si nevšimnout ženy, nebo snad dívky sedící na lavičce kousek od ní, pozorovala ji při nejmenším pět minut, než se pak zamyslela. Doběhla si ke stromu, jež stál minimálně deset metrů za lavičkou v zatravněné části, s lízátkem v puse vyskákala nahoru a usedla na jednu z větví, než naklonila hlavu na stranu. Triko černé barvy s rukávy ze silonu, které se pojily v náramcích na zápěstí si vsoukala do stejnobarevných kalhot s lesklými, stříbrnými kamínky na kolenou a kolem pasu, načež se zavěsila hlavou dolů a nechala tak dlouhé, rozpuštěné, bílé vlasy, aby se spustily pod ní.* Tak mě tak občas napadá, proč jsou koblihy ve tvaru oválu a ne čtverce? *pronesla svou otázku, zadívala se na záda blondýnky a a opět si mezi zuby vložila lízátko.*
*Všimne si mladú ženu ale nevenuje jej pozornosť Lovec to rozhodne nieje a ak bi bola policajt tak si s ňou poradí. Zujímať ju začne aý vo chvíli keď kvôli nej odídu dvaja zákazníci bez nakupovania. Trochu sa zamračí ale nechá to tak. Nenápadne si ženu obzrie a ďalej sleduje čo robí.* To vôbec netuším ale asi sa im to tak lepšie pečie. *Odpovie na otázku a siahne po svojej mágii jedej z konárov stromu na ktorom dievča vilí sa jej omotá okolo členka a potiahne ju hor. Drží ju tak abi visela o vzduchu a nedočiahla na ziadne iné konáre.* Čo tu chceš a kto si? *Spíta sa Lyr dievčata a zakloní hlavu abi na ňu videla na perách má hraví úsmev.*
Hm. *Pronesla pouze, než naklonil hlavu jemně na stranu. Jakmile se kolem ní omotá větev stromu, tak se divoce a hlasitě zasmála.* No koukněme, nemám to já šťastný den? *Pronesla se smíchem.* No, třeba jsem jenom pouhý kolemjdoucí, co se chce podívat, copak tu vyvádíš. Možná jsem pouliční zloděj, co ti chce vybrat kapsy a možná jsem tvoje smrt. Můžeš si vybrat, je toho dokonce i mnohem více, ale tyhle možnosti jsou nejvíce atraktivní, co myslíš? tak co, kdo myslíš, že jsem? *ušklíbla se a převrátila si v puse lízátko.*
*Trochu neveriaco podvihne obočie. To je sotva reakcia ktorá by sa dala čakať.* /To dievča sa mi začína páčiť./ *Povie si pre seba. Vstane z lavičky a postaví sa pod strom tak že stojí pod neznámou.* Smrť sa mi páči asi najviac aj keď pochibujem že na to máš..... ale zdanie môže klamať. *Zamyslene si poklope prstom na peru.* Ale ak by si bola niekto kto len hladá zábavu. Povedala by som ti že si ju našla. *Spustí dievča trochu nižšie ale stále dáva pozor abi sa nemalo o čo zachitiť.*
*Jakmile to dívka dořekla, tak se jí na rtech přelil spokojený úsměv.* No nepovídej, a to jsme si myslela, že dnešek bude vcelku nudná záležitost. Že narazím na vílu, která mě spoutá kořeny, no zatraceně, už jen to je dost vzrušující, nemyslíš? *Zavrněla spokojeně.* Každopádně, ne. Dnes nemám moc náladu na to někoho zabít, pár lidí jsme už okradla taky, ale nebudu popírat, že mě to nenapadlo i ve tvém případu, drahá. *Naklonila hlavu na stranu.* Můžeš mi říkat Nerissa. *Mrkla na ni poté a přejela si jazykem jemně po rtu.* A jak mohu říkat já tobě, krásná neznámá?
*Tá mladá žena alebo Nerissa ako sa predstavila sa jej páčila čím ďalej tím viac.* Hovor mi Lyria. *Predsaví sa a spustí Nerissu tak abi mali oči v rovnakej úrovni. To že bi ich mohol niekto vidieť ju absolútne nezaujíma.* Okrádanie ma nejak nebere ale toho zabíjania je škoda. *Povie a trochu posmutnie. Odkedy uzavrela dohodu s Jasonom jej život dosť znudnel.* Ale to nesú jediné druhy zábavi ktoré existujú. *Zvodne si skusne dolnú peru a z vrecka vitiahne malú flaštičku plnú mliečne bielej nepriehladnej tekutiny a maličko ňou zahrká Nerisse pred očami.* Povec nemáš záujem? *Spíta sa a pohladom prejde po jej tele a rozhodne sa jej páči čo vidí.*
Nepopírám, že zabíjení není slast, jen nemám dneska den, kdy bych někoho ráda zabije. Ale neboj, však ono to přijde. *Ušklíbla se, než si pak nahlas zopakovala jméno víly a jen se usmála. když před ní ukázala lahvičku, Naklonila jemně hlavu na stranu.* Hm, co kdyby jsi začala tím, že mě pustíš na zem, abych si to i tebe mohla pořádně prohlédnout? *Optala se pak Lyrie a místo na lahvičku se víle zadívala přímo do očí.*
Ty si to chcela. Povie so smiechom a len uvolní sločku s konárov na Nerissinom členku a sleduje ako víla skončí na zemi. Že je to víla je očividné ale stále si ju nedokáže presne zaradiť. Poodstúpi od nej a oprie sa o operadlo lavički kím čaká až sa jej spoločníčka pozbiera. To som otvorená kniha ktorá čaká na to až si ju obzrieš a prečítaš. Rozpriahne ruky akoby chcela objať celí svet. Odkial vlastne pochádzaš? Myslím že bi som si pametala ak bi som počula o takej roztomilej príšerke ako si Ty.
*Jemně naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči. když poté dopadla na zem, jen tiše zavrčela, než se ale zasmála.* Sakra, to bolelo. Ale příjemně, i když, vím dost o více příjemné bolesti. *Zavrněla, než se nakonec postavila, došla k víle a zamyslela se. Okrást či neokrást? nechat být, či to zkoušet? ne že by nechtěla, ale nechtěla zase teď moc riskovat, když měla úkol od čarodějky. Proto si nakonec sedla na zem , před lavičku a opět si do úst vložila lízátko* Tak tedy, kolik za to? *Optala se pak Lyr, když pokynula hlavou k lahvičce, jež jí ukazovala.* A jsem původem ze zimního dvora, od deseti let ale tak nějak kočuji, bydlím od domu k domu, z těch chudáků pak většinou nezbude nic. A taky jsme často zde, takže i to je můj, z části domov. *Pokrčila rameny.*
Sama si to chcela. *Zachichoce sa ale potom sa zamračí.* Ani taká bolesť ma moc neberie keď sa dá robiť tolko iných príjemnejších vecí. *Odpovie a potom už len počúva čo jej spoločníčka hovorí.* Običajne kúsok po dvoch stovkách ale že si to ti kráska dám ti to za sto pade. *Odpovie a potom len prikivuje.* /Aha takže Gwilion to ma mohlo napadnúť./ *Povie si.* No rozhodne máš zaujímaví život. Ja som z lesa Fjoll a inak sa tiež stahujem. Ale domi ani biti nemusím rada som pod širákom. *Objasní a odlepí sa od lavičky o ktorú sa poiera a prejde k Nerisse.* Tak čo Ty na to? *Spíta sa pričom jej podeží flaštičku pred očami ale zároveň sa zvodne usmeje akoby si Nerissa mohla vibrať čo chce skôr.*
*Poslouchala ji a hned jak jí nabídla zlevněnou cenu, tak se zlehka ušklíbla.* Jak se říká, hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Sto padesát. Beru. *Sáhla do kapsy, odkud vytáhla peněženku, jež jí určitě nepatřila, otevřela ji, vytáhl požadovaný počet bankovek a víle peníze podala.* Kdo jsem, abych si nechala tak dobrou nabídku jít? *Usmála se a pak si vílu sjela pohledem.* Fjoll. Jistě. No, ten znám, moc času v něm netrávím, snad jen párkrát, nechala jsme tam nějaké, hm, ruce, nohy, kdo ví co dál. *Ušklíbla se se smíchem.* Takže se jen tak potuluješ a spíš pod širým nebem? není to vyčerpávající? Nedokáži si moc představit, že bych neměla pohodlnou postel, kam v noci složit hlavu. *Přiznala se smíchem.*
Na to čo hovorí jej odpovie len úsmevom a podávané peniaze rýchlo schová za opasok. Potom ju znova len počúva. Tak ruky a nohy hej. S chuti nahlas sa rozosmeje. Keď prestane zavrtí hlavou a neveriaco pozerá pred seba na Nerissu. Má pocit ako by sa pozerala do zrkadla. Temnotu čo vidí pred sebol doteraz videla len dvakrát. Keď stretla Carminu a v očiach bívalej priatelky po jej premene. Ako vtedy tak aj teraz má pocit že našla niekoho spriazneného s ňou. Nie práve naopak je to neskutočné. Biť slobodný. Ísť kam sa ti chce a kedy sa ti chce. Biť sám sebe pánom..... No a pohodlnosť postelí to asi záleží na zviku. Pokrčí plecami.
*Převzala si lahvičku, chvilku se na ni dívala, než si ji pak ale schovala do kapsy. pak se prohnala kolem Lyrie, poslouchající co říkala, zatímco si ale tak nějak broukala neznámou, tichou melodii a dalo se říct, že snad tancovala. procházela se po trávě kolem dokola světlovlasé víly a jen tak se zavřenýma očima broukala melodii.* Hm, to jsem poznala snad jen jednou v životě a bylo to hezké. Ale už brzy, brzy budu svobodná i já a pak si užiji všeho, co tenhle svět a Faerie nabízí, všemi doušky. *Pronesla zasněně, než sebou plácla na záda na zem, přičemž se jí vlasy rozložily kolem její hlavy. Hlavu měla položenou u nohou Lyr a dívala se jí nahoru do očí.* jsi zvláštní. Ale no, každý jsme no ne? * Uculila se nakonec. ale Nerissa, utrhla jedno kvítko, jež vedle ní rostlo a dala si jej za ucho.*
*Keď okolo nej začala Nerissa tancovať pozerala na ňu a keď začala naviac hmmkať melódiu privrie oči a zaposlúcha sa do nej. Pri jej slovách sa ale zamračí nepovie však nič len dalej svoju spoločníčku sleduje.* Zvláštna? Keď a tak počúvam tak sa mi zdá že mi dve sme skoro rovnaké. *Povie a sadne si do tureckého sedu vesla Nerissi. Vitiahne okarínu a začne hrať. Zavrie oči a začne hrať tú istú melódiu ktorú pradtím hmmkala Nerissa. Po pár minútach do nej ale pridá nové tóny a tak sa skladba pstupne mení a prechádza do novej piesne. Nakoniec dohrá otvorí oči a pozrie na Nerissu. *Ako si to myslela že niesi slobodná? *Spíta sa a hlavu nakloní na bok.*
Podobné? Hm, skutečně by mne zajímalo, v čem, ale na základě toho že jsme ti řekla že schovávám končetiny a vraždím občas jen tak ze zábavy, tak jsme-li si podobné v tomto, pak je to skutečně dobrá, dobrá věc. *Usmála se, než pak zavřela oči a zaposlouchala se do tónů okaríny. Jemně hladila trávu kolem sebe, na některých místech nechala vykvést malá kvítka. Ačkoliv jí byla nejbližší magie ohně, co se týkalo ostatních živlů, něco málo svedla. Pod jednou její dlaní vykvetlo několik fialek, jež ihned provoněly vůkolí.* udělala jsem kdysi hloupost, chtěla okrást nesprávného člověka a teď jsme jeho otrokem. Ale už jen pár let. Mám to skoro za sebou a upřímně, není to zase taková nuda. *Pokrčila pak rameny zlehka.*
Milá moja. Prešla som euópu od ruska po francúzko tuším som vinechala lem britániu a zabila tolko ludí že ma ludská polícia klasifikuje ako masového vraha. *Povie keď zloží okarínu a pozrie Nerisse doočí.* Zabila som vlkolaka a jej srdce som poslala zásielkovou službou jej alfe zrovna keď mali kar. A naposledy to bolo pred pár mesiacmi som stiahla vlkolaka z kože a nechala z nej virobiť krásnu vestu pre svoju partnerku. *Z hlboka sa nadýchne krásnej vône kvetou z čoho jej miknú kútiky. *Myslela som že takéto triki vieme len my. *Ukáže bradom na rozkvitnuté kvetiny. Keď ale Nerissa povie že je otrok padne jej brada.* Pár rokov? To by som nedokázala biď by som sa zabila alebo podrezala svojmu pánovi hrdlo. Ako to mlžeš vydržať?
*Již při její první větě se Nerisse rozzářila očka jako malému dítěti.* tedy, to bych asi měla říct, že tě obdivuji. *uculila se na ni pak víla, přetočila se na břicho a rukou si podložila bradu.* Tomu se říká romantika, no ne? Musím uznat, že tedy ano, jsi vynalézavá a mě i podobná, nezbývá mi, než to přiznat, ovšem...není to kouzelné? *Ušklíbla se pak.* jaká je pravděpodobnost že se dvě víly jako jsme my potkají? *Pak se ale zamyslela.* No, dobře, víly jsou ve většině věcí jiné než lidé, my gwyllion, co se týče těchto, hm, pro jiné nechutných, pro mě však sladkých věcí, odlišní, připouštím. *zasmála se pak. Hned na to pokrčila rameny.* je to mocná bytost, vzpouzet jsme se ani nezkoušela a navíc, její práce mi přináší slast a učení se každým případem novým věcem a, no, praktikám, řekněme. Pokaždé vím, jak efektivněji bodnout. *zavrněla.*
*Na kompliment sa trochu začervená a skloní hlavu nižšie.* Ďakujem. Aj keď mne nejde o romantiku. Ja rada lovím a bojujem. myslím že som trochu adrenalinoví narkoman... teda okrem iného. *Znova ju počúva a pomali prikivuje.* Ja niesom Gwylllion ale Dryáda ale je pradda že si len tretia osoba ktorú som spoznala čo sa na veci díva rovnako ako ja. *Pokrčí plecami.* Raz som slúbila svoje služby jednej mocnej bitosti ale nepočula som o nej už naozaj velmi dlho. Takže hádam že tá dohoda padá. Ale zdá sa že Ty aj keď si otrok máš lepšie výhody než som mala vtedy ja.
*Nerissa se na Lyr ušklíbla a v očích se jí mihlo něco zlověstného.* No, to bychom si měly společně někdy zalovit, co ty na to? *Mrkla na ni spiklenecky. Vyslechla si o jejím původu, než se nakonec přetočila zpět na záda a zavřela oči, zatímco ležela v jemné trávě.* Asi ano, to máš dobré. Mě chybí už jen pět let! pět, a jo i když je to hezké a mám to ráda, pořád to není však víš, svobodná vůle. *Pokrčila pak rameny.*
*Pri jej poznámke Lyr zosmutnie.* No v tom je vlastne malí háčik. Uzavrela som zmluvu s Jasonom že prestanem zabíjať pre zábavu a on ma omilostí zo všetkých mojich činov. Vrátane vraždy syna královnej podzimného dvora. *Náhle ju niečo napadne a zaiskrí jej v očiach.* Ale ak budeš mať nôž Ty a ja ťa budem len sprevádzať....*Nadšene si tleske so dlaní.* Ano to bude skvelé ukážem ti všetky svoje triky. *Nadšene rozhodí rukami.* Ale duchom žial to bude musieť počkať. Práve teraz ani ja niesom pánom svojho času a musím to odniesť šéfovi. *Tlapne sa po opasku s peniazmi a vstane. *Velmi rada som ťa spoznala. Musíme toho spolu podniknúť ešte vela. *Povie veselo a venuje Nerisse poslední pohlad pričom prejde očami po celom jej tele. Pozerá ako jej oblečenie obopína krivki jej tela a nesnaží sa skrívať na čo sa pozerá ani na čo pritom myslí. Nakoniec Nerisse pozrie do očí.* Musime sa ešte stretnúť. *Zopakuje a s tími slovami sa otočí a veselo odchádza preč.*
*Nerissa se ale jen uchechtla, nadzvedla se na loktech a svou tvář přiblížila k té její.* Zakázal ti zabíjet a nebo mučit a ubližovat? *Ušklíbla se pobaveně. Pak už jí jen věnovala poblázněný úsměv, než vstala.* To se tedy ještě musíme setkat. Jak říkám. Jsi zajímavá. *uculila se a když se dala na odchod, udělal stejně tak i Nerissa.*
*Dnešní den trávil v práci, po dlouhé době, mel nabitý den a popravdě ani nevěděl, kde mu hlava stojí. Těšil se domů, těšil se až se po práci projde a trochu provětrá hlavu. Chvíli zvažoval, že by e podíval do Faerie, nabral síly, ale nakonec zůstal jen u toho, že se prostě projde někde tady s tím, že by procházku mohl pak zakončit třeba drinkem v nějakém baru. Proto hned jakmile skončil, nasedl do auta, zastavil až poblíž Renwick Ruin, vystoupil a zamířil se projít po okolí.*
*Jak by mohla odolat tomu vyrazit mezi lidi zase jen tak jednou na večer, když se stmívalo a vše se halilo do temnoty, jejíž součástí se tak ráda stávala. Oblečená byla do černých legín, černého korzetu, stejnobarevného přehozu přes ramena a v puse si držela lízátko s jahodovou příchutí. Balancovala na jedné z říms ruin a sledovala, cos e děje pod ní. Přišla si sem původně spíše odpočinout, jakmile ovšem spatřila, že se někdo blíží, přikrčila se ve stínu a sledovala dotyčného, jak se prochází kolem. Netrvalo to dlouho, co se začala tiše chichotat, naečež se opět schovala do dalšího stínu.*
*Cas si sem přišel vyčistit myšlenky, sice se tady občas někdo scházel, ale v tuhle dobu si pamatoval, že sem moc lidí nechodilo, což pro něj bylo jen plus. Procházel se ruinami, koukal kolem sebe až se v jednu chvíli zastavil a zaposlouchal se do ticha. Zavřel na chvíli oči a zhluboka se nadechl. Vstřebával energii, sice to nebyla Faerie, ale i tak mu ta trocha stačila. Na chvíli i zpozorněl, když snad jako kdyby něco slyšel a otočil se za sebe.*
*Ještě chvilku jej pozorovala ze stínů, než se nakonec zastavila na ruině zdi, na jejím vrcholu, pod kterou bylo pár vystouplých zábradlí.* Ale ale, koho nám sem čerti nesou? není to až moc dystopické místo na procházku? *Optala se, ušklíbl se a přidřepla si, sledující jej pod sebou a naklonila jemně hlavu na stranu.* Tedy, moc lidí sem jen tak nechodí. *Ušklíbl se pak a olízla své lízátko, než si jej opět vložila do pusy.*
*Otočil se za hlasem a spatřil na vrcholu jedné zdi dívku.* Zřejmě ne, když je to tak rušno. Nejsem přece jediný, kdo sem zavítal. *Pozvedl obočí, naklonil hlavu lehce na stranu a pozoroval jí.* A právě proto, že sem nikdo nechodí, je to místo k procházce a klidu jako zrozené. Proto jsem taky tady, pro trochu klidu. *Pronesl na vysvětlenou a opřel se o polorozpadlý sloup za sebou, překřížil si ruce na prsou a dál dívku sledoval.* Kdopak seš maličká? *Pozvedl jeden koutek úst do malého úsměvu. Neznal jí a ani si nepamatoval, že by jí tu někdy viděl.*
*Poslochal jej a ačkoliv její výraz možná vypadal zamyšleně a jako že jej poslouchá, tak opak byl pravdou, ani ji to moc nezajímalo. Uculila se na něj, obešla si zeď, kde slezla po zdi dolů, držící se pár výčnělků a postavila se kousek od něj, s nevinným výrazem v očích a rukama spojenými za zády. Nakonec si do jedné chytla tyčku lízátka a uculila se.* Hm, někdo, kdo sem přišel taky najít trochu klidu, řekněme. *uculila se, zachichotala a zase zmizela do stínů. Dostala se za Case, kde na něj zpoza rohu vykoukla. * Chodím sem často. A tebe jsem tu ještě neviděla. *Zhondotila.*
*Celou dobu jí pozoroval, ovšem, když pak zmizela, jen zavrtěl hlavou a chystal se jít už dál, proto se od sloupu odrazil, ale to už jí slyšel zase za sebou a hned se otočil. Byla mrštná, to musel uznat.* To možná proto, že já sem často nechodím, sem zabloudím, jen když chci být mimo ruch města a trochu mimo od všech lidí. *Pronesl a sledoval jí, docela ho zajímalo, kdo takhle potřeštěná dívka byla.*
Hm, dál od lidí. To chápu. Je to, no, určitě dost náročné, pokud s nimi žiješ na denní bázi. *uculila se a stihla mu nakouknout v rychlosti do hlavy, kde spatřila, co byl zač. uculila se, opět zmizela ve stínu a objevila se jen kousek od něj. Zády se natiskla na ta jeho a zaklonila hlavu, aby se o jeho šíji mohla zapřít.* Takže, od čeho si víla potřebuje odpočinout v New Yorku? Hádám ale asi, že už jen od toho žití v něm, hm? *Ušklíbla se.*
Tak nějak. *Pokýval hlavou a jakmile zase zmizela, jen tiše zabručel, hned na to jí ale cítil za zády a tak jen lehce pootočil hlavou. Chvíli i mlčel.* Nevadí mi žít v městě, ani mezi lidmi, ale občas je prostě fajn mít jen svůj klid, svoje místo na pročištění hlavy a tak vůbec, ale to ti asi nemusím říkat. *Pousmál se, odtáhl se od ní a otočil se k ní čelem, aby si jí prohlédl. Oproti němu hodně malá.* A od čeho si potřebuješ odpočinout ty? Pochybuju, že to máš stejně. *Přimhouřil oči.*
*Jen se tiše zasmála. Opět si do pusy vrazila lízátko a pomalým korkem se vydala ke stěně.* Ach, lidé a město, jsou fajn, ale většinu času tak moc vyčerpávající! *Opřela se zády o zeď, trošku sjela dolů, zaklonila hlavu, přivřela oči, jednou rukou si setřela imaginární pot z čela a předvedla až dramatickou, vyčerpanou pózu. Hned na to se ale hned zasmála, narovnal se, koukla na něj a přiblížila se k němu, pomalu, jako kdyby obezřetně.* Hm, vypadáš jako moc milý fér, milý, hodný fér, štěňátko. *uculila se na něj spokojeně a své ruce si spojila za jeho krkem.*
*Lehce pokýval hlavou, v tomhle měla pravdu, ovšem při jejím výstupu, jen protočil očima, tyhle ty dívčí dramatická představení už ve svém věku nějak neřešil, přece jen usoudil, že byla mladší, než-li on. Když se pak k němu blížila, jeho obezřetnost stoupla, neznal jí a mohla být kýmkoliv, proto se musel mít na pozoru. Nakonec jen nad jejím gestem a slovy pozvedl obočí.* Nejsem žádné štěňátko moje milá, za to ty jsi až moc drzá, nemyslíš? *Naklonil hlavu lehce na stranu a zahleděl se jí do očí, než se od ní odtáhl.*
*Nerissa si jen ale odfrkla.* Hm, máš pravdu. *Pronesla a prosmýkla se kolem zdi, chytla se tyče and sebou, vytáhla se na ni, nohy protáhla pod ní a zavěsila se hlavou dolů, sledující féra kousek od sebe.* Jsi spíše starý a mrzutý pes, který se neumí bavit. *Pověděla, zasmála se a naklonila hlavu na stranu.* Nebo ne? *Optala se pak.*
*Nad označením, že je starý a mrzutý pes, se Castor jen zamračil.* To si myslíš ty, na starého psa se rozhodně necítím, ty malá drzá opice. *Ušklíbl se.* Už mi konečně řekneš kdo jsi, nebo jak ti říkají? Teda pokud nějaké jméno máš. *Pokrčil rameny, prohrábl si vlasy a pozoroval jí. Nakonec se jen lehce pousmál a vydal se o kus dál, kde se posadil na jeden z větších balvanů. Mohl odejít, mohl se jít projít jinam a nechat to být, ale jeho zvědavost zjistit, kdo je, jej nakonec přemluvila, aby ještě chvíli zůstal.* A bavit se umím, moc dobře, ale jen s lidmi, co znám. *Mrknul na ni.*
*Ušklíbla se.* Hm, no jistě, každý má nějaké jméno, no ne? *Hm, přemýšlím, jak by jsi mi tak mohl říkat. *uculila se, pak se zamyslela, koukla se mu opět do očí a pokrčila rameny.* Vyber si sám, jak by jsi mi chtěl říkat? Opice? Moje milá? Maličká? Už jsi mne oslovil tolika přezdívkami a přitom si stačí jen vybrat. *Usmála se a pak k němu natáhla ruku s lízátkem, jako kdyby jej pobízela, aby také ochutnal.*
*Cas jí poslouchal a nakonec se jen uculil.* Budu ti říkat malá drzá opice, to k tobě totiž dost sedí. *Mrknul na ni a pozoroval její další kroky. Když k němu pak natáhla ruku, jen zavrtěl hlavou.* Ne díky, to je pro děti, nech si to. Ještě by ses mi tu rozbrečela, že jsem ti to snědl. *Usmál se od ucha k uchu.* Tak co opičko, neměla by ses vrátit už domů? Já jen aby tě nehledali. *Mrknul na ni, načež se postavil a otočil se, aby pokračoval v procházce.*
*Naklonila hlavu na stranu a uculila se.* ne, mě nikdo hledat nebude, neboj se. *uculila se. Vytáhla se nahoru, přeběhla po zdi, načež pak saltem seskočila před Case do podřepu.* A co tebe? *uculila se, když se opatrně yvedala.* Tebe bz někdo hledal, kdyby jsi nepřišel domů? *Zavrněla, a její tón hlasu se zmněil do něčeho jiného, nebezpečného, zákeřného, jak se přibližovala každým krokem.*
No jen aby opičko. *Usmál se a pokračoval dál, dokud se před ním opět neobjevila. Pozvedl obočí a poslouchal jí. při jejich slovech se troch ošil, nelíbilo se mu totiž na co se ptala, jak vyzvídala ani jak zněla, ale nedal na sobě nic znát.* Určitě by mě hledali přátelé a známi. *Odpověděl, nemohl lhát i kdyby chtěl.* Proč se ptáš? *Naklonil hlavu na stranu a zadíval se jí do očí.* Copak máš za lubem? Hm? *Ustoupil o krok dozadu.*
*Uculila se na něj, zasmála se, pak znovu, pak už se jen tiše uchechtla, než se její tvář ale změnila na skoro až lítostnou. jako kdyby jí bylo něco moc, moc líto. Jako kdyby věděla, že se něco zlého stane a jako kdyby toho litovala. Litovala, ale?* Víš, zajímá mě, jak bude znít jejích pláč, až zjistí že jsi, hm, nezvěstný. *Začala si jej obcházet, sem tam olízla lízátko. *Jak budou prosit vyšší moc, aby jsi byl v pořádku, no, tak mě to tak napadlo, víš? *Usmála se poté, než si vyskočila na jeden výčnělek, jednou rukou se chytla dřevěného kůlu a lehce se na něm pověsila. pak se opět tiše zasmála.*
*Nebyl si jistý, co od ní čekat a tak byl tak nějak stále v pozoru, zvlášť když vedla tyhle řeči a chodila kolem něj jako hladový vlk.* Přemýšlím, zda jsi skutečně šílená nebo to jen hraješ. *Zamumlal a lehce se zamračil.* Tohle zrovna totiž nikoho normálního nenapadne. *Pronesl a když se od něj vzdálila, sám o pár kroků ustoupil, snad kdyby jí napadlo udělat nějakou hloupost.*
*Nerissa se ihned rozesmála.* Ale, starý vlku, *Zavrněla, než se na něj podívala a jemně našpulila rty,* kdo říkal, že jsem normální? *Usmála se a pak se posadila na zem do tureckého sedu.* Ne, teď ale vážně. Myslíš si, že mají rakve doživotní záruku? *Optala se jej a se zájmem naklonila hlavu na stranu, čekající, co z něj vypadne za odpověď.*
Nebuď drzá, opice. *Napomenul jí, načež si tiše povzdechl.* Proto se ptám, zda je to skutečně tak nebo jsi jen dobrá herečka, ale myslím, že to první bude pravda, jsi šílená. *Udělal ještě pár kroků vzad a znova se opřel o rozpadlou zeď. Nakonec jen pozvedl obočí.* Co já vím, možná, ale nikdy jsem neslyšel, že by je snad někdo reklamoval. *Pousmál se. Byla sice šílená, ale měla svoje zvláštní kouzlo.* Přece jen ti, co je používají už toho moc neřeknou. I když nad tím tak přemýšlím, zase kdyby jim nějak vadily nebo byly nepohodlné, třeba by se probudili. *Uculil se.* Kdoví.
*Pokrčila rameny.* HM, co ti k tomu mám říkat? Tobě přijde, že jsme šílená, mě, že jsme normální. Definuj pojem šílenství a normální, když to každý vidí individuálně. *Uculila se na něj. Nechala jej potom lámat si hlavu s odpovědí, která jí ani tak nezajímala. Její otázky, které byly silně nesmyslné, většinou jen tak vypouštěla ze rtů, více se o to moc nezajímala. Pokud by tedy odpověď nebyla nějak závratná. To ta Casova nebyla. Proto si nad tím jen odfrkla, nakonec se ale jemně usmála, vstala a došla k němu.* Myslíš si, že jsme šílená? *Našpulila rty a vzhlédla k němu.*
*S hlavou lehce nakloněnou do strany jí pozoroval. Musel uznat, že chvilkama z ní byl dost zmatený. Pohrábl si vlasy a jemně se pousmál, když sklonil hlavu, aby se na tu malou drzou opici podíval.* Asi ano, nebo mi tak přinejmenším připadáš, děláš věci, které asi normální lidi nedělají a taky se občas tak tváříš. No ale těžko říct. *Pokrčil rameny a sledoval jí.* Rozhodně máš občas šílený výraz v očích. *Mrknul.*
*Uculila se na něj.* No, a jsem na to pyšná. *Uculila se a pak zacouvala do stínu.* No, tak třeba zase někdy, protivný vlku. *Mrkla na něj a vytratila se do spleti stromů, na zemi za sebou nechávající dřívko po lízátku.*
Nejsem protivný a už vůbec ne vlk. *Zamumlal už do prázdna, načež ještě chvíli koukal na místo, kde zmizela, než se sám opět vydal na svou procházku, která ale netrvala dlouho. Nakonec se vrátil ke svému autu a poté hned i domů.*
a poté