Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 12. dubna 2023
Naposledy aktivní:
*Bella si zjistila adresu Mari, když ji naposledy hodila k domu po směně, takže jela poměrně najisto - vlastně tak najisto, že si to raději našla na své trase na mapách, aby měla jistotu a trefila napoprvé. Měla po noční směně a na sedadle spolujezdce jí seděly složky, zatímco míjela domy, ulice, podniky, a pouliční osvětlení, které chvilkami ozařovalo interiér auta jejích rodičů. Měla by si pořídit už vlastní, věděla to, samozřejmě, že ano. Bylo trapné si půjčovat auto od rodičů den předem kvůli tomu, že motorka už byla mimo hru v tomto ročním období. Navíc od rodičů bydlela poměrně kus cesty, takže to bylo obecně velmi nepraktické. Jo, pořídí si auto, i kdyby nějaký více méně křáp, který bude mít jen na cestování do práce a zpět během zimy. Teď však zaparkuje tak blízko domu Mari, jak jen to jde, načež vezme složky, vystoupí a zamíří ke dveřím, aby našla zvonek s jejím jménem a ten stiskne a zazvoní tak na správné místo, jak doufá. A pokud jí Maria i přes velmi pozdní hodinu odpoví, tak jí oznámí, že to je ona a potřebuje s ní nutně mluvit.*
*Dnešní den byl pro Mari poměrně náročný. Ze začátku ji čekala směna, která nebyla procházkou růžovým sadem, jelikož v posledních směnách byla často s Bel a řešily odložené případy, tak musela vyrazit i do terénu, nedávala neustálé sezení, potřebovala se hýbat. Proto také teprve před chvílí přišla z jejího večerního běhu. Její svaly a kosti po tom přímo volaly. Z toho důvodu si byla zaběhat v odlehlejší oblasti lesa aby se mohla protáhnout celá v pořádné rychlosti. Jen co vylezla ze sprchy, usušila se, hodila na sebe pohodlné legíny a velké tričko, vlasy smotané ve dvou copech. Uslyšela zvonek.* /Kdo by to asi mohl být v tuto chvíli u mě doma? Moc lidí moji adresu nemá./ *Měla tendenci si zajít pro zbraň, ale nakonec to odmávla, přešla ke komunikátoru a když zjistila, že je to Bela, tak ji pustila dovnitř aby mohla dojít až k jejímu bytu.*
*Bella se nechala vpustit a zamířila po schodech k bytu, aby se sama trochu rozhýbala, ačkoliv dneska řešila nějaký další případ, co se objevil, takže chodila znovu i po svědcích a ke konci směny objevili vraha, takže se mohla proběhnout a chytit ho na útěku, než ho strčila do basy. Nyní však vstoupí do bytu Mari a sklouzne krátce pohledem k jejím nohám, aby zjistila, zda má boty nebo ne a dle toho se zařídila. Beze slova, jelikož ji už přes komunikátor zdravila, jí podá složky a zavře za nimi dveře, než teprve promluví.* Sedneme si? Máme problém. Zdá se, že první oběti byli podsvěťané, alespoň natolik, nakolik lze soudit z chybějících nebo pozůstalých částí těl. Upíří tesáky, když se našla hlava, což lidé označili za implantáty, vlkodlačí drápy nalezené vedle těla, jak je svědek vyrušil a odřezané "prsty" dle lidí zmizely, nicméně zkrvávené drápy zůstaly, a nějaké různé čarodějné, jako jsou třeba výrůstky na páteři, které identifikovali lidé jako problém s růstem kostí a podobně. Neříkám, že všichni byli podsvěťané, nicméně mám dojem, že zabíjením podsvěťanů to začalo a aby se zametly stopy, tak se to snaží hodit na nějakého podsvěťana, ale otázkou je kdo a proč. *Shrne jí dost jednoduše případy a pokud ji Mari nechá, postupně jí složky zase bere a otevírá na fotografiích, ze kterých to jde dost poznat, stejně jako z popisu těla a jeho okolí.*
*Pobídne Belu k jejímu gauči a sama se bosky vydá vedle ní, na stole leží tři složky papírů, jedna z nich je nadepsaná rodina, Mari totiž musela znovu obnovit pronájem skladu v městě kde vyrostla aby tam mohla uschovávat všechny věci a tak procházela všemi papíry. Poslouchala Belu a co vyprávěla. Při každé další nové informaci se zamračila ještě víc.* /Do háje, tohle je horší než se zdálo./ *Při poslední informaci jen vrtí hlavou nad tím, co všechno jí kolegyně ukázala.* Absolutně netuším proč by to zatraceně někdo dělal, první vraždy tím pádem vypadají jako činny někoho, kdo vraždí podsvěťany, úmyslně, jenže pak z ničeho nic přesedlá na normální civily a vraždí je způsobem, který by odpovídal podsvěťanům? Proč? A hlavně co by z toho dotyčná osoba mohla mít? Je to podsvěťan nebo civil se zrakem? Kdo to ještě může být. *Vážně se jí nelíbilo kam tohle všechno míří a co se z toho všeho vlastně může vyklubat.* Z tohohle by mohl být ještě větší průser než se zdálo. *Promnula si kořen nosu.* Chceš čaj nebo kafe? Asi u toho budeme ještě chvíli sedět. *Optá se jí a než odejde do kuchyně si minimálně sobě udělat něco k pití, tak se ještě na ni otočí.* Našlas nějaký přelom? U které oběti se to zlomilo a proč asi?
...Ještě zbývá nefilim. V Praetoru mi kdosi vyprávěl historii tak velmi zběžně poté, co do čipování zapojili i Praetor...dříve prý nefilim kradli podsvěťanům jejich značky - vlkodlakům zuby nebo drápy, upírům tesáky, čarodějům jejich znamení a podobně...Ale proč by to dělali, pokud nechtějí, aby byla válka podsvěta a nefilim? Nebo možná chtějí důvod, aby se to zpřísnilo? Nevím...pořád mi to připadá jako práce čaroděje, byla tam cítit síra, což znamená démony. Nemyslím si, že by nefilim chtěl vyvolávat démony, když je má ničit. Nejsem si ale vůbec jistá, kdo by to mohl být. *Zamračí se a pokroutí hlavou a porozhlédne se po jejím stole.* Fotoalbum? *Nadhodí zvědavě, zda by mohla zaměstnat myšlenky i jinak, než prací a našpulí rty.* Kávu, jestli můžu. Černou a fakt hodně cukru. Sedm lžiček bývá obvykle optimálních. *Zašklebí se pobaveně, neb očekává u Mari zhnusení a pokroutí hlavou.* Měla jsem ještě případ mimo toto, našla jsem tyto starší, ale pořád tam mám asi tři roky mezeru, než jsme objevily toho prvního civila. *Povzdechne si.* Ale je to už velká sbírka, asi třicet případů v posledních dvanácti letech...s tím, že nejstarší je tento. *Poukáže na složku, která byla dvanáct let stará.* Nic jiného jsem alespoň nenašla. *Dodá a trhne rameny.*
*Poslechne si její vysvětlení.* Dává to smysl, pokud nějaký podsvěťan narazil na tento případ a nahlásil to nefilim, tak to mohl zavést do slepé uličky. *Podmračený výraz ji potrval na tváři. Jakmile se Bel zeptala na složku tak zakroutila hlavou.* Jen nějaké papíry. *Víc nedodávala, poslechla si její vysvětlení ohledně kávy a opravdu zavrtěla zhnuseně hlavou. Nejen že byla zastáncem čaje, ale tolik cukru by porazilo snad i slona.* Zbude z toho pak ještě káva, nebo se jedná o nový nápoj na bázi cukru? *Ušklíbne se a další její vyprávění poslouchá z kuchyně, kde nechá zavřít vodu na čaj a připraví i Bele čaj. Jakmile je obojí hotové tak se vrátí a podívá se zrovna na složky, na které její kolegyně ukazuje.* Jedna důležitá otázka, co s tím my zmůžeme když za to bude moci nefilim, spolek proti svoji určitě nepůjde, ne kvůli pár podsvěťanům. *Kyselý výraz nabere trochu temnoty, neznala je, ale někteří přátelé ji už o nefilim vyprávěli.*
Ah, něco zajímavého? O tvé rodině se toho moc po oddělení nenese... *Vysvětlí opatrně svou zvědavost, pokud by to bylo citlivé téma, ale ještě se po složce vyloženě nenatahuje, nicméně pohled jí k ní zaujatě utíká. Bella byla velmi zvědavá a možná někdy i šťouravá, snad i proto byla dobrý detektiv. Krátce, leč upřímně, se zasměje, nad poznámkou.* Řekla bych že půl napůl. Černá káva je moc hořká, ale s mlékem mi přijde, že se tlumí účinek kofeinu a cukr ho neovlivní. Alespoň na mě tak funguje. *Pokrčí rameny a prohrábne si unaveně vlasy. To nevím. Ale jestli se nebál zabíjet podsvěťany a háže to na ně, možná bude zatím bezpečnější najít jeho obětního beránka nebo čaroděje, se kterým spolupracoval a k němuž ty stopy potenciálně vedou. *Nechá se slyšet a pokroutí hlavou, načež si v kávě zamíchá cukr a opatrně usrkne, aby se ujistila, že je to správný poměr.*
Nene, jen nějaké podklady. *Pokrčila rameny a víc to nerozváděla. Přece jen jí bylo téma rodiny celkem nepříjemné, nebylo tam nic na co by se dalo vzpomínat bez polesti.* No nedivím se, že ti přijde, že to účinek neničí. Je to asi jako bys do kávy přidala energy drink když tam dám tolik cukru. *Ušklíbne se.* Pravděpodobně máš pravdu, pokud bychom našly spojence, tak bude jednoduší z něj něco dostat než z nefilim, navíc obě jistě známe někoho, kdo by nám dokázal víc pomoci s podsvěťany než s nefilim. *Dodá a všimne si jak Bele sklouzávají oči k papírům. Upije z čaje a zhluboka si oddechne.* Jestli chceš, tak se do ní podívej. *Kývne hlavou ke složce, sama o tom nezvládala moc mluvit, ale jestliže to uspokojí její zvědavost a bude pak schopná se dál věnovat případu, tak je to v tuto chvíli asi Mari jedno. Nic podstatného jako fotky nebo informace o smrti tam není, jen pár rodných listů, úmrtních listů a rodokmen s dalšími podklady jejího děda k rodině.*
*Zazubí se nad tím shrnutím.* Něco funguje na baterky, já na kofein a cukr, jal se zdá. *Ušklíbne se potom zvážní a přikývne.* To asi ano. Problém je, zda tím nepřilákáme i nechtěnou pozornost, proti které nám bude celý náš arzrnál schopností k ničemu. *Myslela tím jak ty nadpřirozené, tak ty získané výcvikem, který podstoupily, aby byly kde jsou například. Když jí svolí nahlédnout do složky, učiní tak a přitáhne si ji k sobě místo hrnečku s kávou a začne si zvědavě listovat. Snad by ji i odložila, když se neobjevilo nic tak zajímavého, kdyby nenarazila a rodokmeny. Ty byly zajímavé samy o sobě, jí však zaujalo jedno konkrétní jméno.* Mario, odkud jsou tví praprarodiče? *Mohla to být jen shoda jmen? Pochopila by jedno, ale jména obou? I když její děda o svých rodičích, pravých rodičích, nemluvil, dokud žil, tak o nich věděl, měl je v rodokmenu a dokonce jí je řekl, když to měli na základní škole jako úkol, vypracovat rodinný rodokmen. Zamračí se nad tím. Roky by ale...také seděly. Alespoň ty narození. Tím že děda své rodiče znovu neviděl, byli jen jmény na papíře, tak o úmrtích nic nevěděla.*
Chápu, každý máme svůj způsob fungování. *Uchechtne se, ona spíš byla typ co se při únavě šla proběhnout než si dát kávu, ale chápala, že její kolegyně má prostě jiný mechanismus než ona.* Ono problém je, pokud přilákáme jakoukoliv pozornost, protože tato situace je dost prekérní, může se to zvrhnout v obrovskou řež, kde všechny rasy půjdou proti sobě s nedůvěrou a tvrzením, že za to může ten či onen. *Zavrtěla hlavou a opět upila z čaje, jen aby sledovala kolegyni se prohrabovat papíry ve složce, kterou na světlo vytahovala jednou za čtvrt roku. Jakmile se zeptá na její prarodiče tak na chvíli strne, nakonec jen zavrtí hlavou.* Nikdy jsem neměla možnost to zjišťovat. *Podotkne jen, s matkou to řešit nemohla, děd byl sice na rodokmeny, ale o téhle straně rodiny nemluvil a s otcem nikdy neřešili mrtvé příbuzné, nebylo pořádně kdy. Už jen ty nežádoucí vzpomínky jí donutí pozbýt jakéhokoliv výrazu aby na ní nebyla poznat bolest při myšlenkách na smrt jejich nejbližších.*
Pravda. *Souhlasí zachmuřeně a zvažuje jak dál vyšetřovat, aniž by kohokoliv poštvaly proti sobě. Pak si ale začne listovat Mariinou osobní složkou a zarazí se u shody jmen z jejího vlastního rodokmenu.* Já jen...nevíš zda měli ještě jiné dítě? *Dodá a čeká na odpověď, a až po ní, nebo jakémkoliv jiném náznaku neverbálním, co by naznačil odpověď, pokračuje.* Rodiče mého dědy měli stejná jména. A jestli se nepletu, tak odpovídají i roky narození. Je to dlouho, co jsem viděla nás rodokmen, ale kdysi jsem se je snažila, ještě mimo službu, nezneužila bych samozřejmě policejní záznamy, najít jeho rodiče. Na netu jsem ale nic moc tehdy nenašla. *Trhne slabě rameny.* Děda měl jen ty jména a roky, však víš, rodný list. Měli ho hodně mladí, nedokázali se o něj postarat a tak šel do péče státu. *Shrne rodinou historii a čeká na další odezvu Mari.*
*Zavrtí hlavou* Bohužel nevím, otec mi o nich vyprávěl dávno a není možnost koho se zeptat. *Zarazí se na chvíli.* Možná je tady někdo, pamatuju si na něj velmi mlhavě, stalo se to dávno, ale když jsem byla hodně malá, tak přijel na náš ranch starší muž, byl to přítel mého děda z otcovy strany. *Na chvíli se zamyslí.* Ale nejsem si jistá, že bych měla nějaké žijící příbuzné, stát se celkem snažil je dohledat. /Ono když Vám všichni postupně umírají, tak se už celkem snaží./ *Ušklíbla se poměrně kysele a musela upít ze svého čaje. Opravdu nesnášela konverzace o svém životě. Pravděpodobně ještě nikomu nevyprávěla co se jí všechno stalo.*
*Nakloní hlavu na stranu.* Možná. Asi by to byla špatná otázka, zeptat se, zda si nechceš udělat se mnou DNA test, abychom zjistily, zda jsi součást rodiny? Vím s jistotou, že kdyby ta naše o tobě věděla, když stát hledal tvé příbuzné, tak by jsi skončila u nás, ale děda nikdy nezmínil nic o tom, že by ho někdo ze strany jeho rodičů kontaktoval. Byli docela tabu, měli jej, když jim bylo asi... vím, že matce dědy bylo šestnáct. Otec byl o něco starší, ale rozhodli se dědu dát pryč. Ale rodina je pro něj stále rodina, nenechal by někoho projít tím, co on. *Nadhodí, kdyby Mari měla snad pifku, že pokud by byly příbuzné, tak ji děda jako svou příbuznou odmítl. Bella naprosto jistě věděla, že by to neudělal.*
*Nad tím nápadem se lehce zamračí, nevěděla jestli by byla ráda, pokud by měla rodinu.* /Nikdy nezapomenu na to, že rodina dělá člověka zranitelným, nikdy./ *Ta situace jí byla nepříjemná, na jednu stranu nechtěla být zlá na Belu a nějakým způsobem jí odseknout, na druhou stranu se nechtěla vystavit do citlivé situace, kdy by obě byly rodina a ona to musela pak řešit, nesnášela jakoukoliv svou slabost a rodina jí byla a velká. Jenže ta slabost už vyplynula na světlo a i to, že nevěděla kde leží pravda ji dělalo slabou. Nejradši by frustrací zavrčela, ale očividně to nešlo. Chvíli ji to šrotovalo hlavou než pouze přikývla na otázku Bel, nebyla to schopná vyslovit, nechtěla aby to byla pravda, na druhou stranu mohla zase někoho mít.* /Ne, touha po rodině, tvoří jen zlo, rodina je slabost, rodina je prostředek ke zničení./ *Byla sama ze sebe silně zmatená.*
*Bell nasaje jeji pach, který se pozměnil a nakloní hlavu na stranu.* Co se děje? *Nadhodí a odloží složku bokem, aby si dopila kávu, dokud je teplá, skoro horká. Nechá na Mari, zda jí odpoví, ale bezděčně se jí podívala do očí, jak zapomněla na fakt, že je vlkodlak a už to mají vyřešené, takže čeká, než si "dominanci" potvrdí tím, že Mari pohledem uhne jako první, a případně jim dá výmluvu, proč to přerušit a sice to, že odloží s hlasitějším ťuknutím hrnek, aby mohly souboj o dominanci přerušit a ani jedna se vyloženě nepodřídila druhé, pokud samozřejmě Mari z instinktu, kdy se už podřídila pohledem neuhne po pár vteřinách. * No...chceš se vrátit ke složkám, nebo si je chceš vklidu sama pročíst a pořešíme je zítra? Na dnešek toho chaosu bylo docela dost a jsem vzhůru skoro čtyřiadvacet hodin, takže stěžovat si nebudu. *Ušklíbne se s nabídkou, že už vypadne a Mari si to může vklidu všechno promyslet.*
O nic nejde. *Pronese klidně, skoro ledově, snaží se distancovat co to jen jde. Upije za šálku čaje a když se jí Bela podívá do očí, tak nemá tu potřebu ji k něčemu vyzívat, dominanci si ujasnily a pracovním záležitostem pouze škodí šarvátky a problémy, které by mohly z konfliktu nastat. Proto klidně a lehce uhnula očima pryč než se zadívala na složku ve které se nacházel celý její život jen v pár slovech a obrázcích. Zavrtěla hlavou.* Můžeme ten test udělat. *To bylo vše jak se vyjádřila k předešlému tématu a byla jen ráda když Bela přešla na další téma.* Nijak tě nevyháním, ale taky jsem celkem vyčerpaná, co takhle kdybych to prošla sama a pak bych se ti ozvala ohledně toho co dál?
*Bella pěrikývne a dál do toho nerýpe. Kávu už dopila a proto se nakonec zvedne.* Tak jo, složky jsou u tebe, takže jak si to projdeš, vymyslíme, co dál. *Pousměje se a opráší si imaginární smítka, asi ze zvyku z toho, jak si taky sedá kolikrát na kde co.* Dobrou noc, Mario. *Popřeje jí a zamíří ke dveřím, aby vyrazila domů.*
*Sama vstane aby vyprovodila návštěvu ke dveřím.* Kouknu na to a co nejdříve se ozvu, stejně si myslím, že se potkáme zas brzo na směně. *Ušklíbne se, rozloučí se s Bel.* Dobrou noc i tobě. *Odpoví a jakmile se za její kolegyní zavřou dveře, tak se i se složkama a nedopitým čajem zavře ve svém pokoji aby vše mohla přečíst. U toho dopíjí poslední zbytky čaje, které ji zbyly v hrníčku. Zaklapne poslední složku, napíše Bele že si o tom další den promluví a velice rychle usne po tom vyčerpávajícím dni.*
*Bell se ušklíbne.* Na to, že jsme se dost dlouho nepotkaly máme teď dost společných směn, to je pravda. *Souhlasí a potom už odejde z bytu a autem se dopraví k sobě do bytu, kde si ještě udělá večeři, vlastně ohřeje z předchozího dne jídlo, umyje se, spáchá rychlou hygienu a zapadne do vlastní postele, aby se vyspala na další směnu.*
*Dojela na místo, kde si předtím daly s Belou sraz. Jelikož to minule po návštěvě její mámy nestihly, tak se domluvily, že dneska zajedou za některými ze svědků z minulých a hlavně těch odložených případů. Proto stála před jedním z obytných domů a v autě si ještě procházela složku, pro kterou se stavila na stanici a odnesla ji z archivu aby obě věděly na co se ptát. Jednalo se o jeden z mála případů, kde se mrtvola našla čerstvá a svědkyně viděla osobu, která byla na místě činu. Nijak dobře protože už před desíti lety měla špatný zrak a tak Mari doufala, že si po těch desíti letech vzpomene na cokoliv. Třeba byť jen na zápach síry nebo nějaké novinky, kterou by mohla vidět. Rozhlédla se okolo sebe, jestli neuvidí svou kolegyni. Opět byla oblečená v pracovním, tedy elegantní sako, rolák a černé kalhoty, jelikož nechtěla dnešní svědky zastrašit, tak si rozpustila vlasy a nechala je zakrývat její jizvu.*
*Bella dorazila přesně na čas a to autem, které měla od policie, sama vlastnila zatím stále jen motorku, auto si ještě nepořídila. Navíc, když bylo třeba, mohla využít to od rodičů, které si pořídili. Zaparkuje tam, kde může a zamíří za Mari v pastelově zelené halence, černém saku a černých džínách, aby působila mírněji, jak v kožené bundě a nějakém metalovém triku.* Myslíš, že to bude k něčemu? *Nadhodí a prohrábne si vlasy, aby je dostala na záda a kývne k ní.* Tak jdeme na to.
*Jakmile zahlédne služební auto, tak vystoupí. Poté co vystoupí i Bela, tak ji pozdraví pokývnutím hlavy.* Doufám v to, i kdyby si vzpoměl někdo z nich na jakýkoliv detail, tak to snad za námahu bude stát. *Pokrčila rameny a když Bela vyšla, tak se vydala za ní. Pomalu došly až ke schodům.* Podle této složky by měla bydlet ve třetím patře, doufám, že se za těch pár let neodstěhovala. *Dodá a pomalu začne stoupat se složkou v ruce po schodech aby se vydala na výslech. Jen co dojde na patro, kde by měla žena bydlet vyhledá dveře s číslem 309 a zazvoní. Přičemž čeká jestli někdo otevře.*
Jo, to by bylo skvělý, ale musíme být opatrné, aby to nebyl průser. *Ušklíbne se a zamíří do budovy a do třetího patra, kam ji naviguje a otočí se na ni.* Nevíš jaký byt a jak se jmenuje? *Nadhodí jejím směrem, zatímco dál stoupá, s rukou lehce položenou na zábradlí, a nechá Mari vést, jelikož o daném svědkovi měla informace, které potřebovaly, vlastně jde spíše vedle ní, ale... Nechá ji zazvonit a otevře jim taková starší paní s brýlemi jako popelníky.* Ah zlatíčka, vy jste ty, které mi mají pomoct opravit wifi? Měly jste tady být před několika hodinami a nezvedáte mi telefon, to se dělá? *Pohrozí jim prstem a začne bez čekání na odpověď odcházet a vysvětlovat jim, kde má wifi a že se nedostane na nějaké ty internety, aby se spojila se svou dcerou, která žije ve Francii, kde si našla manžela, který se jí zrovna nepozdává, protože trhá dceru od matky. A mluvila dost plynule na to, aby nebyla možnost ji slušně přerušit. Bell si však takové servítky nebrala a poté, co po několika osloveních zjistila, že neslyší moc dobře, se k ní dostala několika kroky.* Madam, my nejsme opravářky, nejsme ty, které čekáte. *Nadhodí a prohrábne si vlasy, aby jí to vysvětlila, a-* Ale můžete mi to opravit, mladé dámy, že ano? Vypadáte šikovně.
*Pokývne jí hlavou když ji upozorňuje na opatrnost, přece jen je to lehce problémová situace, zvlášť když nechtějí na stanici vyvolat povyk. Poté co se ji Bel zeptá na byt, tak ji jenom podá složku aby si sama mohla přečíst to minimum informací, které sama měla.* Moc toho není co? *Podotkne. Jakmile ale stojí před bytem a stará paní jim otevře, tak se jí lehce uleví, že přece jen mají koho zpovídat. Úleva ji ale přejde ve chvíli, kdy ji dojde, že stará paní už není v nejlepším věku a plete si je s opravářkami. pokusí se mírně usmát částí obličeje, kterou nezakrývá vlasy a komunikaci nechá na kolegyni, ona v tom byla poměrně mizerná. Ve chvíli kdy se Bel opět optá zdali to zvládnou opravit, tak má chuť se zasmát.* /Co bych teď dala za to, kdybych jí viděla do obličeje./ *Jelikož stojí asi půl kroku za Bel aby jí v případě nouze chránila záda a měla větší rozhled po chodbě. Čeká s čím se vytasí její kolegyně protože ji nechce přerušovat, ne jen že by to bylo poměrně neslušné, ale její schopnost komunikovat byla poměrně nízká pokud nemusela.*
*Bell nadzvedne obočí, jak si začne pročítat složku, kterou jí podala Maria a povzdechne si, jakoby jim přála pevné nervy.* Zoufale málo. *A s tím tedy vezme vedení cesty k bytu, zaklepe a nechá si otevřít starou paní, která ji donutí vejít dovnitř, aby jí vysvětlila, že nejsou opravářky.* Madam, my nemáme licenci k opravám, takto vám můžeme něco pokazit, jsme detektivky z policejního oddělení v Brooklynu. *Zkusí to paní znovu vymluvit a ta na ni vrhne úsměv, který může vidět i Mari a taky s sebou může ucuknout, jako Bella, protože paní s pokročilým věkem zřejmě neměla dostatečný cit v rukou a nevnímala ani své zuby, protože mezi jedním z nich měla kousek...něčeho. Bella asi nechtěla vědět čeho.* Policistky? Vy jste přišly vyšetřovat mé opravářky? Jsou to velmi milé dámy, nechci jim dělat problémy, třeba se ještě ukážou a pokud ne, požádám je o vrácení peněz, možná toho měly jen mnoho. *Na to konto si Bella trochu zaúpí, když si stiskne kořen nosu a je dostatečně potichu, aby ji paní nezaslechla.* Vy jste jim zaplatila dopředu za opravu? Nechci vám radit, jak nakládat s penězi, madam, ale pravděpodobně to byly podvodnice. *A tím prozatím skončí snaha Belly se dostat k důvodu návštěvy, protože podvod byl stále trestný čin a paní byla oběť a musela ji upozornit. No...a paní to nejprve popírala, pak bez odpovědi žen se rozplakala, že přišla o velkou sumu peněz, a že se teď nespojí se svou dcerou, která má dnes narozeniny. Bella nebyla necitlivá a sama měla silná rodiná pouta, proto nakonec mávla na Mariu, když paní požádala, aby si sedla a zda si nedá čaj a pošle svou kolegyni jej připravit a zeptá se, jestli pomůže, když se jí na tu wifi podívá, ale nemůže jí nic slíbit, protože kdo ví, co s tím je, a ona jim zodpoví nějaké otázky, jak k "milým opravářkám", které si objednala, tak k jednomu staršímu případu.*
*Vážně se držela, ale lehce jí začal cukat koutek, ale ne snad kvůli staré babči, na takové výslechy byla zvyklá od nich z maloměsta, kde každý odpovídal na cokoliv jiného, než na co potřebovala znát odpovědi. Proto jí nerozhodily ani slzy a nářek, přesto ale následovala Belu dovnitř na čaj. Její prvotní instinkt velel zkontrolovat místnost, hlídala si, kde se pohybuje stará paní, její kolegyně a kontrolovala zdali není někdo s nimi. Nevěděla odkud se tyhle ochranitelské instinkty začaly brát. Ale prostě to poslední dobou dělala často.* Madam přejete si tyto ženy nahlásit? *Optala se z povinosti, ale když jí tam žena začala bědovat nad tím, že nikomu nechce činit příkoří a dělat problémy tak jen přikývla. Nutit ji nechtěla, přesto požádala o kontaktní údaje na ty osoby aby se na to mohla na stanici podívat. Potom opět sledovala Belu a co dělala. Dokud si k nim žena nepřisedla poté co donesla šálky čaje, tak Mari opět nepromluvila. Poté ale přiložila šálek k ústům, ale ještě se nenapila, jednoduše ženě představila proč tam jsou.* Spolu s mou kolegyní jsme se přišly zeptat zdali si pamatujete něco z té situace, když jste byla před deseti lety svědkem. Pamatujete si to? *Optala se a babča najednou máchla rukou.* Samozřejmě, samozřejmě, vždyť to nejde zapomenout, ach chudinka, chudinka to co se mu stalo. *Žena bědovala, ale Mari sledovala její proud řeči jestli se neukáže něco nového.*
*Bella pouze sebe a svou kolegyni při řeči Mari ještě zpětně představila, jak měly už na začátku, jen na to neměly prostor a nechá Mari vyslýchat a podá jí zpět složku, zatímco zamíří zkontrolovat wifi - vlastně spíše krabičku s wifi, která...byla jednoduše odpojená. Bell ji zapojila zpátky a čekala, až se rozsvítí a aby ji otestovala, tak se zespod podívala na heslo a připojila se. Neřešila, že paní asi očividně při úklidu krabičku odpojila, aby ji mohla dát bokem a taky otřít od prachu, jak se zdálo. No, a zapojit už ji zapomněla, i když kabel měla u krabičky položený. Možná někdo přišel, nebo jí dovařila konvice nebo cokoliv jiného. Netušila, nicméně otestovala funkčnost a poslouchala u toho, co žena vypráví a když se zastavila v tom, jak děsivé události i stav těla byly a lehce se začala třást a pokoj zaplnil pach její hrůzy takzvaně, tak vydechla a položila jí ruku na rameno lehce.* Nemusíte se do toho takto vracet, madam, nechceme vám tím ublížit, ale objevil se velmi podobný případ a napadlo nás, zda si náhodou nevybavíte, jak útočník nebo útočníci vypadali. Jste asi jediná, kdo je skutečně viděl a velmi by nám to pomohlo, pokud případy opravdu souvisí. *Řekne jí a pousměje se letmo, mimo pohled stařenky, do mobilu, protože wifi fungovala. S tím se z ní odpojí a čeká na konec, než by dámě oznámila, že jí opravila wifi (nebo spíše zapojila).*
*Pláč ženy ji nikterak nezasahuje, zato pach hrůzy už ano, podívá se na Belu, jak na to ona reaguje a opět stočí svůj pohled na stařenku. Co se týče uklidňování velice ráda nechá tuto pozici na své kolegyni, rozhodně v tom nebyla nikterak dobrá. Pokud bychom to přirovnali k přísloví, tak ona byla spíš bič než cukr. Jakmile hrůza stařenky pomine, tak už se k tomu nevrací. Raději se podívá na Belu a přesune oči ven. Tímto pohybem se jí ptá, zdali raději budou pokračovat s jinými svědky, poté stočí oči na stařenku, načež otázka pokračuje nebo se budou ptát dál ženy sedící před nimi. Čeká na rozhodnutí té rozhodně empatičtější z nich, jestli to tady má ještě smysl, nebo snad je načase aby se vydaly dál..* /Čas se nám krátí, jenom doufám, že brzo nenajdou další mrtvolu stejně zohavenou jako ten chlapec či dívka./
*Stařenka si na nic dalšího žel nevzpomene a tak jí Bell zmíní, že jí opravila wifi, dopije si čaj a poděkuje za něj, načež ještě ze slušnosti a také, aby jí nepřidělávala práci hrnečky opláchne a zamíří za Mari s tím, že děkují za pomoc a musí jít. Babička jim zkusí podstrkat nějaké bonbony a peníze za opravu wifi, ale Bella ji odmítne, že to byla jen slušnost a potřebovala to opravit a ať jí raději poděkuje tím, že popřeje za ně své dceři a poté pobídne Mariu, že už opravdu musí jít a zamíří ven, kde si zapálí cigaretu a ke své kolegyni se otočí.* Koho tam máme dál? *Nadhodí a jen, co by získala odpověď se ušklíbne, protože cestu zná, minimálně ví, kudy pojedou.* Výborně, sejdeme se u KFC, stejně je skoro čas oběda. *Nadhodí a zamíří ke svému autu.* Samozřejmě jen drive, nepůjdeme dovnitř. *Kdyby snad Maria měla problém s tím, že si snad Bella chce sednout a vklidu papat.*
*Rozloučila se se stařenkou, omluvila se za vyrušení a pokračovala ven z bytu. Jakmile na ní kolegyně promluvila tak se k ní otočila čelem.* Další na řadě je muž, který bydlí jen kousek odsud, 37 let, svědek, který toho taky moc neviděl, ale něco se mi na té výpovědi nezdálo. Jakoby něco zatajoval, buď byl až moc mimo nebo tam je za tím něco dalšího. *Pokrčila rameny a když Bela navrhla jako první přestávku na jídlo, tak to potvrdila a sama se vydala k autu aby nasedla a něco si koupila. Vyčkala si na objednávku a jen co dojedla část jídla a byla si jistá že Bela jede za ní, tak se rozjela na adresu uvedenou ve spisu.*
Třeba to byl podsvěťan a mlžil kvůli tomu, že věděl, kdo je útočník? To by byl zázrak, kdyby to věděl. *Povzdechne si skoro roztouženě, protože to by jim i nefilim pomohlo se zbavit jednoho vraha, na kterého je civilská policie moc krátká... *S tím Bella vyrazí ke KFC, které měly po cestě, sjede tam a objedná si twister meny s pepsi a poodjela, aby se objednávka nachystala a oni jí ji donesli. Vzala si alespoň na dosah ruky hranolky a pobídla Mari, aby stáhla okénko, pokud se zaparkovala vedle ní.* Adresu? *Požádá ji, aby mohly vyrazit a najedly se cestou tam.*
V to bych rozhodně doufala, pokud se jedná o podsvěťana, tak bychom se mohly i někam dostat. *Povzdechne si stejně jako kolegyně. I když jí předá po jídle adresu, tak stejně se rozjede první. Poměrně brzo dojedou k rodinému domu, Mari vyleze a počká dokud nevyleze i Bela, poté se spolu s ní vydá ke dveřím. Jelikož nechala předtím trpět Belu, tak si vezme tuhle část na starost ona. Zazvoní a čeká až někdo otevře. Dveře se s třísknutím plně otevřou a v nich stojí dvě děti, které se hádají kdo otevře. To Mari poněkud vyvede z míry, pak uslyší mužský hlas.* Amálie, Olivere, mazejte na zahradu, říkal jsem vám ať neotevíráte nikomu, koho neznáte. *Stočí pohled na ženy.* A vy jste kdo? *Optá se, než Mari promluví tak zkusí zdali z něj vycítí něco nadpřirozeného, poté k němu natáhne ruku.* Maria Martines, toto je má kolegyně Mabel Ebony, jsme zde abychom si s Vámi promluvili ohledně situace, kde jste byl svědkem, můžeme dovnitř? *Položí poslední otázku muži.*
*Bella dojede s Mariou na místo bydlení a prohrábne si vlasy a když jim otevřou malé děti, tak se k nim skloní a usměje se na ně.* Zdravím, pane a dámo domácnosti, mohli byste nám zavolat vašeho tatínka, prosím? *Zeptá se jich, ale v tom se objeví muž, zřejmě jejich svědek a Bella se narovná a trochu jí zchladne výraz.* Pane Maxhalle. *Pozdraví jej a na chvíli se odmlčí, aby je Mari představila. Maxhall nadzvedne na Mariu obočí a založí si ruce na hrudi. Přímo z něj vanul pach vlkodlaka. Ale žil na okraji Brooklynu, mohl být ve smečce z jiného okresu - nejpravděpodobněji Queens, který začínal na druhé straně jeho domu.* Novináře si do domu nepouštím. *Odmítne a Bella se uchechtne.* Skvělý rozhodnutí, ale my jsme detektivky z Brooklynského oddělení. *Ukáže mu zběžně odznak.* Měl byste čas? Domníváme se, že tehdejší případ a nedávný by mohly souviset. *Dodá narovinu, protože jako vlkodlakovi by mu mělo dojít, jak vážné by to mohlo být, kdyby případů přibývalo. Maxhall na to konto poněkud nevraživě zavrčí, ale uhne jim z cesty a pozve je dovnitř.* Až po vás. *Ušklíbne se Bella, která za zadkem vážně nechtěla cizího vlkodlaka, byť jim uhnul pohledem a dal tak najevo pokoru, svým způsobem, takže jejich dominanci uklidnil.*
/Vlkodlak, z jiné smečky, který má kolem sebe svou rodinu? Tohle může být zatracený průser./ *Jakmile muž vešel první a Bela druhá, tak se Mari opět rozhlédla, něco nebylo v pořádku a burcovalo to v ní její instinkty, kdyby jen věděla proč se to děje. Pomalu prošly chodbou domu a muž je zavedl do místnosti, která byla nejspíš kdysi velice designový obývák, rozhodně tady byl poznat dotyk ženy, jenže zároveň bylo poznat, že měli děti, hračky rozházené všude, jedna zeď pokreslená. Muž jim ukázal na pohovku aby si sedly. Ona sama byla větší zastánce stání, pokud se Bela posadila, tak se postavila tak aby stála po jejím pravém boku blíž ke dveřím, pokud zůstaly obě stát tak se jen dál rozhlížela a čekala jak muž zareaguje.* Na co se chcete zeptat? /Přímo k věci, to je fajn./ *Maria se nadechla, že odpoví, ale něco ji zarazilo. Zvonil ji telefon, omluvila se a koukla po Bele jako by chtěla očima říct, že je to ze stanice.*
*Bell si pečlivě prohlédla obydlí, které přímo čpělo pachem cizího vlkodlaka, nicméně držela své instinkty pod kontrolou. Zůstala stát blíže k rohu místnosti u nejbližšího východu, vlastně toho, kterým dorazily a Mari zaznamenala po svém pravém boku, zatímco vlkodlak se ošil, ale pak se usadil do nižší pozice. Začínala mít dojem, že není nějak výrazně dominantní, jako byl spíše na začátku ochranitelský vůči dětem a sobě, když stanul tváří v tvář neznámým vlkům, což chápala.* Na případ, kterého jste byl svědkem. Dost nám ulehčuje, že jste vlkodlak, takže abychom se dostali k věci. Máme podezření, že jde o práci čaroděje, nejspíše. A ve vaší výpovědi se zdá, že jste něco mohl vidět, něco, co by nám snad mohlo pomoci jej identifikovat a předat Praetoru nebo nefilim, protože jak se zdá, onen případ, kdy jste svědčil nebyl jediným a podle podobnosti u nových případů je zde buď napodobitel, nebo ten, kdo to dělal již kdysi. Velmi by nám pomohlo, pokud byste nám mohl říct, čeho jste byl tenkrát svědkem a zkusil si vzpomenout na jakékoliv detaily. *Požádá jej klidně Bella. To, že byl vlkodlak celou situaci dělalo nadějnější a otevřenější. I tak se však snažila říct pouze to, co mohla, aniž by "ohrozila" vyšetřování. Snad však apel na to, že znovu umírají lidé bude i podruhé dobrý motivátor.*
*Bedlivě ho sledovala a ujistila se, že je mezi nimi dostatečná mezera pokud by mu cvaklo a zaútočil na ně. Poslouchala přitom Belu, která se opět ujala slova, což Mari absolutně vůbec nevadilo.* Já no ... *Slyšela muže, jak si pročistil hrdlo, potom už začal vyprávět o věcech na které si vzpomínal. Hlavně tedy o krvavých detailech.* Na to místo jsem se dostal pozdě, pach krve se tam objevil z ničeho nic a když jsem ho následoval, tak jsem ji tam viděl ležet, takovou ohavnost jsem v životě neviděl. Nechápu, že jsem ji neslyšel řvát o pomoc, byla to hotová krvavá lázeň. *Jak na to vzpomínal, tak napínal svaly v těle, mohlo to být něco mezi nervozitou, vztekem nebo vinou. Mari si nedovolovala hádat. Chvíli poslouchala co ještě muž mluví, ale zaujalo ji jedno velice podstatné prohlášení.* /Byl od té ženy pouze kousek, přesto nic neslyšel a hlavně ani necítil./ *Zamračí se při představě, že by se jí mohlo něco takového taky stát.* /Jak to zatraceně dělá? Může snad za to něco nadpřirozeného?/
*Bella také poslouchala, co muž říká, dokud nezískali vše, co potřebovaly a posléze opustily místo a obešly ještě zbytek míst činu, zatímco Bell si cestou okolo stanice odevzdá auto a v autě s Mari si dělá poznámky o tom, co už zjistily.*
*Spolu s Bel objezdila zbytek svědků, co měly na ten den nachystané. Trvalo to poměrně dlouho, ale z těch co potřebovaly vyslechnout nic moc kloudného nevzešlo.* No, tak to nám moc nepomohlo. Co se to tady zatraceně děje? *Povzdechla si a zadívala se na stanici, před kterou zastavily po posledním výslechu. Bylo na čase jít domů, rozloučila se s její kolegyní a pomalu a bezpečně se vydala ke svému bytu, kde se převlékla do sportovního aby si mohla zaběhat.* /Tohle dneska vážně potřebuju./
*Jen co odešla ze stanice s Bel, která usedla za volant, tak se sama vydala na místo spolujezde. Projížděly v tichu a jí to nevadilo, nebyla typ, který by potřeboval neustále konverzovat. Jakmile dorazily na místo a ona šla pro svou sestru, tak Mari vystoupila a přešla pomalu k místu řidiče, kde se opřela o dveře. Letmě sledovala místo kam odešla její kolegyně a zároveň pozorovala okolí kvůli možnosti nebezpečí, dělala to vždycky, někdy podvědomě, někdy vědomě. Ale potom co se dozvěděla o sériových vraždách, tak byla její reakce rozhodně vědomá. Ve chvíli kdy Bel hodila klíčky, tak je beze slova chytla. Ze slušnosti pokývla v pozdravu na její sestru a bez jakéhokoliv komentáře si sedla na místo, kde před chvílí seděla ona. Počkala dokud obě děvčata neseděly bezpečně vzadu připásané a potom se teprve rozjela čekající na nějaký pokyn od Bel kudy se vydat dál.*
*Bella ji vedla až k sobě domů a vystoupí a požádá o pomoc Mari, protože Medy panikařila z toho, že jede v neznámém autě a Bell ji nemohla dostat ven, pokud by na křehkou plavovlásku použila svou vlkodlačí nebo i normální vyšší sílu, mohla by jí spíše ublížit. A sama ji šetrně ven dostat nemohla. Jakmile však Medy byla venku, ať s Mariinou pomocí, nebo proto, že mamá v papučích vyběhla ven, jak slyšela Medein nářek, který obě vlkodlačicím už asi rval uši, ale ona měla prostě epizodu a potřebovala svoje bezpečné prostředí.* Mamá, ahoj. *Pozdraví ji, ale její máma předá sestru do péče starší z nich, Ariadne, která měla dvouletého prcka a tak byla s ním doma.* Oh, díky, že jsi ji přivezla. A tobě taky. *Otočí se na Mari, kterou zachytí vděčně za ruce a pak spráskne ruce, aniž odstoupí.* Pojďte dovnitř, přece tu nebudete tak stát, zrovna jsem dodělala oběd! *Bell s sebou ucukne a zvedne ruku.* Mamá, to ne, my musíme do prá- *A v ten moment její máma sebere prostě klíčky od auta ať je zkusí vzít Mari z ruky nebo z auta přímo, na starší ženu byla překvapivě rychlá.* S prázdným žaludkem se špatně pracujeme, jdeme. *Poručí a pak se otočí, kdyby náhodou nešla.* To chcete, ať vás ženu pantoflem? Opovaž se odmítat mámino jídlo, kde jste nechaly slušné vychování dámy? *Založí si ruce v bok a pozvedne obočí a i tak dominantní vlkodlačice jako Bella si odkašle a otočí se raději k Mari.* Mimochodem, tohle je moje mamá Suzie Ebony-Mowbray, mami, to je má kolegyně Maria Martines.
*Ve chvíli kdy zastavily, tak se po dívkách koukla. Bel ani nemusela říkat o pomoc, protože si Mari všimla situace, obešla spěšně auto a pomohla své kolegyni. Sama si něco během dětství zažila, takže dokázala pochopit co v tuto chvíli drobounká dívka zažívá, proto byla taky co nejšetrnější. Teprve za chvíli si všimla, že se k nim připojila další žena, a to ve chvíli kdy ji Bel pozdravila protože Mari k ní stála zády. V tu chvíli se ale otočila a čelila ženě před sebou. Za chvíli jí ale celým tělem projede trhnutí, jakmile se jí žena chytila tak velice silně odolávala aby se jí nevytrhla. Ihned své oči přesunula k Bele. Nevěděla co jí říct, nechtěla nikam na oběd, to se až příliš podobalo rodinému setkání a to v ní vyvolávalo i po takové době nepříjemné chvíle. Přece jen vzpomínky na rodinu pohřbila už dávno a to hodně hluboko.* Madam, omlouvám se, ale ... *Začala zároveň s tím, kdy se vymlouvala i Bela, ale zastavilo ji, když jí žena prostě sebrala klíčky. Nevěděla jak reagovat.* /Já někdy nějaké slušné chování měla?/ *Tahle věta jí ale zůstala jen v hlavě, protože nechtěla být ke kolegyni neuctivá, zvlášť jelikož byla dominantnější a mohla by jí to přikázat. Proto se nechala představit.* Těší mě madam. *Pokývla jí hlavou a raději šla dál než by Belina matka po ní hodila papuč.*
*Bellina matka si rozhodně nebrala servítky s tím, jak se chovala a prostě si obě ženy nahnala do domu. Bella se vesměs podřídila stejně jako Mari. U Belly to bylo z úcty k matce...a také respektu k jejím pantoflím, se kterými uměla velmi obratně zacházet. A flákat velmi bolestivě, i bez nadpřirozené síly. Zavede ji tak do domu a zuje se, protože s tím, kolik tu žilo krků tu už tak často byl chaos a nebylo nutno přidávat v domácnosti práci.* Kdyby sis chtěla zajít do koupelny nebo na záchod, tak touhle chodbou, třetí dveře nalevo. *Nadhodí k ní, ale sama si před jídlem omyje ruce v dřezu a pak si vezme talíře a začne nabírat polévku.* Kolik si dáš? *Zeptá se a po odpovědi nabere jí i sobě, donese ještě příbor a nabere i mamá. Předpokládá, že sestry se nají později, až se Medea uklidní.* Dobrou chuť. *Popřeje jí i mamá, která se k nim přidá a sevře si kořen nosu, když mamá začne do Mari hustit s tím, zda je Bella během práce v bezpečí a zda jí ji Mari pohlídá.* Mami. Jsem polda. A s Mariou nejsme parťačky, jen kolegyně. Obvykle spolu nepracujeme. Nebude a NEMUSÍ mě hlídat. Jsem polda už několik let a vím co dělám. *Protočí očima a probodne ji pohledem, ať se neopovažuje mluvit o postřelení. Ne, že by to pomohlo, protože mamá si odfrkne.* Byla jsi postřelená! Mohla jsi umřít! - To je riziko povolání. *Oponuje jí Bella klidně a vloží si lžíci polévky do úst.* A nechtěj ať lituju, že jsme šly na jídlo. Nemám problém se zvednout a odjet. *Ukáže na ni, jen co polkne sousto a mamá se zatváří vítězoslavně.* To budeš muset nejprve najít klíčky.
*Mari pokojně došla až k bytu Beliny mámy. Sama se zuje jelikož to vyžaduje hostitelka a vkročí za oběma ženami do bytu. Ještě se naposledy rozhlédne kolem jestli nespatří nějaké nebezpečí, ale poté už jen zavře dveře a pokračuje do bytu. Jen přikývla když ji seznamovali s tím, kde co je. Zrovna ale nic nepotřeboala a tak dál pokračovala s Bel do místnosti.* Jen trochu, nemám hlad. *pronesla klidně a bez dalších prupovídek, byla v neznámém prostředí, s neznámými lidmi. A hlavně s příliš mnoha ženami na jednom místě. Převzala si polévku a usedne s ostatníma.* Dobrou chuť. *Odpoví jen a pomalu začne jíst.* Máte to výborné madam. *Řekla spíš ze slušnosti než z potřeby komunikovat. Poslouchala hádku Bel a její mámy a lehce jí bodlo u srdce. Obličej jí ale zůstával stejný, možná lehce zkameněl.* Madam, to je riziko našeho povolání, jakožto policejní důstojnice vždy budeme pracovat tak, abychom ochránili civily mimo službu a někdy to něco stojí. *Pronesla slova z přednášky, kterou ji kdysi dával její přítel. On ale za to ještě dodával větu o tom, že je vlkodlačice, takže její oběť bude menší než obyčejného člověka. Pak se myšlenkami dostala opět k oběma ženám a teprve teď si uvědomila, že stále nemá své klíče.* /Ta žena je něco jako ninja, jak se jí zatraceně povedlo ukrást mi něco z ruky?/
*Bella se ušklíbla a nabrala jí dle jejího přání a podala jí talíř a poté i příbor. Matka Belly v reakci na Mariinu pochvalu začala Marii odvykládávat recept na danou polévku a Bella se souhlasně ušklíbne a kvýne, když s ní Maria prakticky souhlasí a matka matka Belly se zhrozí, že jí povýšily na důstojnici a začne mrmlat něco o tom, že její práce se nyní zhorší a bude nebezpečnější. Pokýve na slova Mari a ušklíbne se na mámina, načěž tedy dojí polévku, dá oběma druhé a zamíří pro klíčky, k nimž jí nasměruje mamá a s Mari se vrátí zpět do práce a po ní domů.*
*Jakmile dojí, tak se taky zvedne spolu s Bel. Poděkuje její mámě za jídlo a když vyjdou před ddveře, tak se podívá na čas.* Je už poměrně pozdě, výslech svědků z toho incidentu bych nechala na příště a ještě bych se vrátila ke složkám. *Poté Mari nasedla taky do auta a vrátily se spolu na stanici, kde na ně čekala kupa složek, které bylo potřeba projít aby měly nějaké zásadní informace k případu, ať ví na co se ptát svědků.*
*Dnes ani nešla domů. Seděla v dokumentech v archívu, protože včera se objevil další případ, který se podobal nedávnému, co byl s tím klukem na hřbitově v Queens. Zůstala přesčas, aby to prozkoumala, neb ten nový byl v knihovně. Bella nechápala, jak se zrovna TAM mohlo povést spáchat rituální vraždu, aniž by si někdo povšiml...křiku, krve...čehokoliv. Svědci s hrůzou tvrdili, že slyšeli jen krátce křik, ale oběť vypadala, že trpěla mnohem déle. Nedávalo to smysl, z civilského hlediska určitě ne a expert na magii nebyla, aby si byla jistá, zda mohl dotyčný, co to páchal, vytyčit nějakou bariéru, kterou neprojde zvuk nebo kdo ví, čeho byl schopný a co byl sakra zač. Požádala Queens, kde měla známé, zda náhodou nemají případy podobného rázu kromě kluka, neb u ní se vyskytl další takový a v jejich archivu mají další tři. Kdyby nevěděla, že se stal ten na hřbitově, nenašla by ty další. Někdo tu zabíjel zcela úmyslně, ale za jakým účelem? Co bylo cílem? Zazvoní jí budík a ona se prudce postaví a zamíří do kuchyně, podle času, by tu už měla Maria být. Bell si nalije horkou kávu, kterou někdo v konvici připravil, dá si do ní hodně cukru a vyrazí hledat Mariu, aby ji stáhla s sebou do archivu jednoduchým nekompromisním oznámením: * Pojď, musím ti něco ukázat.
*Byla příjemná protažená po raním běhu a tak když zamířila na stanici s vlasy svázáném do pevného drdolu a její tělo oblečené do perfektního kostýmku, který nosila pravidelně do práce aby vypadala reprezentativně, tak se vlastně cítila příjemně. V ruce si nesla horký zelený čaj s citrónem a medem. Procházela stanicí a občas někomu pokývla hlavou na pozdrav, ale jinak to nějak moc nepřeháněla. V hlavě jí ale stále vrtal ten případ a uvažovala zdali Triss přece jen něco o tom lektvaru zjistila. Sotva došla ke svému stolu, tak si všimla malé hromádky papírů, které ještě nestihla udělat při své včerejší směně. Povzdechla si, a usedla za stůl aby začala vyplňovat prázdné kolonky. Sotva vyplnila poslední papír, tak v kabelce zkontrolovala mobil zdali ji nepřišla nějaká zpráva. Najednou uslyšela jak k ní někdo postoupil, viděla u svého stolu a než se mohla vzpamatovat nebo Belu pozdravit, tak na ní vyhrkla.* Uhm dobře? *Položila to spíše jako otázku, zvedla se a šla za ní. Předpokládala, že se jedná o něco společného s případem.* Co se děje? *Optala se ještě stále za chůzí a podle místa kudy procházely jí bylo čím dál jasnější kam míří.*
*Bella zvedne prst, že o tom nemohou mluvit zde, protože to není pro uši civilů a zavede ji do místa v archívu, kde nebyly kamery a ani odposlech vesměs. I tak však promluví potichu.* Další případ. Holka, asi sedmnáct, neznají její totožnost. Problém je, zemřela v knihovně a kromě posledního výkřiku prakticky, neslyšeli to, čím si skoro s jistotou dle koronera, prošla než zemřela. Než se zeptáš, nemám nejmenší tušení, proč knihovna, zda to byl další rituál nebo ne, ale byly tam střepy a rozlitý lektvar. Odebrali vzorky, zkusila jsem něco taky vzít, pro tvého čaroděje nebo pro nefilim, co to řeší. Ale je tu ještě něco- *Vychrlí na ni rychle, protože nechtěla ztrácet čas vysvětlováním, když by se hodilo pátrat.* Kromě toho, že v knihovně někdo nebo něco vypnulo kamery. *S tím se volnou rukou natáhne pro tři složky datovaného do minulého a předminulého roku a dá jí je.* Naše dva známé případy nejsou první. A to se mi z Queens ještě neozvali, zda tam mají něco podobného. *Konečně se zhluboka nadechne a jakoby nespustila slovní vulkán, se vklidu napije stále s klidným výrazem kávy, pouze u toho pozvedne jedno obočí.*
*Pokývne hlavou na srozuměnou, že chápe. I když tohle bylo poprvé co přímo na stanici řešila případ mimo oči svých kolegů, tak v terénu se s tím už setkala. Počkala dokud nedošly na místo, kde by je každý neslyšel a pozorně si prvně vše vyslechla. Nelíbilo se jí, kam tím Bela spěje, protože tím pádem jim na jejich území řádil sériový vrah. O co hůř, ten sériový vrah byl nejspíše jiného než civilského původu, což dělalo ještě větší problém kvůli záznamům.* Jak je možné, že si to nikdo předtím nespojil, když jich je víc? *Podivila se, ale pak jí něco napadlo.* Jak velké jsou rozmezí mezi případy, které jsi už našla? *Neměla chuť řešit vykání a tak automaticky sklouzla k tykání.* Kolik jich je? Myslím tím celkem. A jsou všichni tak mladí? *Pokládala jednu otázku za druhou a vytryskal z ní asi podobný vulkán slov jako z Bel. Uvažovala o souvislostech a nepříjemnostech z toho plynoucích.* Takže předpokládám, že teď projdeme celý archiv abychom se dostaly k něčemu podobnému? *Dodala poslední svou otázku a čekala na odpověď kolegyně.*
Buď je někdo se Zrakem zamaskoval a odsunul, nebo je nemohli vyřešit a pak si to nespojili, netuším. *Trhne rameny.* A tohle na to navazuje. Předminulý rok dvě, jedna začátkem roku, druhá podobně jako s tím chlapcem na kůlu. Minulý rok těsně před novým rokem, ta na hřbitově byla měsíc zpátky a včera další. Z Queens ještě zprávy nemám o počtu a ostatní stanice tady nebo v dalších čtvrtích jsem ještě neměla možnost zkusit. Problém je, že oficiálně to úplně otevřít nejde, protože nemáme vodítka k pachateli těch činů a podobně. Jen mrtvé. V rozmezí náctiletých po třicátníky. Většina z nich jsou migrující zřejmě, jejich identity se nenašly. A pravděpodobně jde o civily, ale to soudím jen z posledních dvou obětí, do složek tohle bohužel nenapíší. *Ušklíbne se, když jí zodpoví její otázky a napije se kávy.* Tak nějak. Chci vědět, zda jich tu je více. Stále můžeme říct, že nám ty dvě vraždy přišly podobné a zkusily jsme pátrat. Ale je tady ten bod, že civily nemůžeme přivést k podsvětu. Skvěle, miluju, když se mi kříží životy. *Protočí očima, dopije hrnek, i když je horký a potom si rozpustí vlasy a sepne do pevného drdolu, aby jí nezavázely.* Jdeme na to.
*Pokývne hlavou na srozuměnou a dobře si to zapíše do paměti.* Nelíbí se mi to, sérioví vrazi jsou špatní sami o sobě, ale pokud k tomu přidáš nadpřirozenou složku, tak z toho může být absolutní katastrofa. *Povzdechne si a promne si spánky. Tohle rozhodně nečekala, ne v takovém rozsahu.* Kdyby měl vrah jeden oblíbený profil oběti, tak by to bylo mnohem jednodušší. *Zadívá se na Bel.* Ten lektvar jsem odevzdala čarodějce se spojením na nefilim. Neozvala se, takže pravděpodobně nic nezjistili. Ale s takovým rozsahem se to rozhodně musí řešit. *Přikývne a usadí se k jednomu ze stolů co je v archivu a začne listovat první složkou, kterou uvidí aby mohla probrat podrobnosti případu a jestli tam nenajde něco podezřelého.* Čeká nás spousta práce. *Povzdechne si a listuje stránkou, pomaličku projíždí jednotlivé informace zapsané detektivy, ale zrovna v této složce nenajde nic podezřelého.*
To už je. *Nakrčí nos a pokýve hlavou nad její poznámkou o profilu oběti.* Možná tam něco bude, ale možná to bude něco, co nevyzjistíme. *Trhne slabě rameny a kývne.* Ten lovec, co jsem to s ním řešila chtěl vědět o jakého čaroděje šlo, ale taky se mi neozval, možná už to spolu probrali. *Trhne slabě rameny a zamíří pro hromádku dalších složek, aby je spolu mohly probrat a sedne si kousek od ní. Jejich souboj rozhodně pročistil napětí, protože věděly, na čem jsou a mohly fungovat jako lidé.* Možná zkusit zúžit nějaký perimetr, nebo najít vzor, na druhou stranu může jednat naprosto náhodně. Pokud to opravdu jsou magické rituály prováděné čarodějem...lidé mají tendenci sklouznout k rituálu, nějakému profilu oběti, charakteristickému postupu, podpisům...nesmrtelní a dlouhověcí mi přijdou jakoby se těchto věcí vzdali a fungovali náhodně, jak se jim zachce, někdy s motivem, někdy bez. Co když toho má na svědomí více, jen postupuje někdy tak a jindy onak? *Nadhodí pochybně, doufajíc, že tato hypotéza je špatná a neprokáže se. Měly by o to více práce.*
Je to pravděpodobné, a nejspíš na tom dělají lidi mnohem víc obeznámení než my. *Pokývne rameny.* Ale sama bych si neodpustila pokud bych věděla o sériovém vrahovi a nepokusila se po něm alespoň podívat. *Dodala a mezitím zalistovala v další složce, nic jí nepřišlo povědomého, obyčejná vražda pomocí střelné zbraně, pravděpodobně práce gangu podle umístění těla a tetování, co na sobě ten muž měl.* Co vím, tak sérioví vrazi nejednají náhodně, a pokud se nijak zvlášť neliší od civilů v tomto ohledu, tak bychom měly být schopné vypozorovat... *V tu chvíli se zasekla uprostřed věty, ne snad že by se vyděsila, spíš se najednou zasoustředila na složku před sebou. Absolutně odporně zohavené tělo, co ale bylo příznakovější byl lektvar podobné barvy rozlitý kolem hlavy oběti.* Podívej se sem. *Řekla a podstrčila k ní papíry ve složce.*
Pokud ví, neměla by tu být jména vyšetřujících detektivů, nebo neměl by někdo vědět o tak velkém případě? *Nadhodí pochybovačně, kývne na další slova a sama se pustí nakonec se zamručením do hledání. Vstane na vyzvání a přiblíží se k Mari do zad a lehce se jí nakloní přes rameno.* Nechutný, co má sakra za motiv... *Zabrblá si ještě něco ve smyslu, že jí kazí ranní kávu pošahanej vrah a za tohle ho nakope do prdele, jestli se jí dostane pod ruku, načež nakloní hlavu do strany.* Možná je tu ještě nějaká otázka. Zde i u včerejší vraždy byl ten lektvar využitý, vylitý. Proč ten na hřbitově nebyl a zůstal odhozený bokem vcelku? *Zamrčí se a sáhne po složkách se stejnými případy, aby si ověřila, zda všechny lektvary byly takto poničené. Byly. Zamračí se o to víc.* A jaký má ten lektvar účel nebo účinek. *Doplní ještě tu otázku.*
Rozhodně ano, ale pokud by si všimli nějací detektivové, tak by o tom snad oddělení vědělo ne? *Zamyslela se.* Na jednu stranu je dobře, že o tom nikdo neví, na druhou to něco vypovdíá. *Povzdechla si a málem si zajela rukou do vlasů, dokud si neuvědomila, že má drdol a tak ji zase nechala klesnout.* Nevím co si myslet, pokud to někdo dělá jen pro zábavu, tak je to absolutně nechutné. Na druhou stranu pokud se jedná o rituál a něco to má vyvolat, tak jsme na tom mnohem hůř. *Bezradně se podívá na složky a opět se pustí do dalšího procházení složek. Doufala, že to dnes všechno stihnou alespoň letmě projít.* Přece toho nemohlo být zase tak moc. *Po chvilce když Bel promluvila, tak se musela zamyslet.* Netuším, moje čarodějka se neozvala a já nevím co s tím. Přes nadpřirozeno jsem nikdy nebyla. *Uchechtla se.* A v lektvarech se už vůbec nevyznám. Co by s tím zatraceně mohli dělat?
Jak říkám, mohl to ututlat někdo se Zrakem nebo člen podsvěta. Nikdy nevíš, kdo všechno tu pracuje. Může tu být nějaký čaroděj a ani o tom nebudeme vědět. *Pokrčí rameny a potom souhlasně pokýve hlavou.* Ani jedna z těch možností není zrovna bezva. *Pak se vyjádří k lektvarům a nakrčí nos.* Já nevím. Nemám s nimi moc zkušenosti. Jen s těmi z Praetoru a ti obvykle pomáhají s vlkodlaky a upíry, někdy čaroději, co jsou mladí nebo čerstvě proměnění a pokud jsou k dispozici, upravují vzpomínky členům rodin proměněných, před kterými se prozradili a podobně, aby se do toho netahali lovci a čerstvě proměnění nebo mladí čarodějové, co sami netuší, kdo jsou, měli šanci se naučit v tom všem pohybovat a skutečně tu druhou šanci měli. *Pokrčí rameny.* Ale jsou to lektvary, určitě mají nějaký účinek. *Povzdechne si.* Nejjednodušší by bylo nechat ty složky zmizet a předat je nefilim nebo Praetoru, aby to s nimi řešili... *Nšpulí rty.* Což si však dovolit nemů- *V tom jí zavolá mamá, která spustí řecky a Bella do onoho jazyku automaticky také přepne. Mari tak asi nebude rozumět, ale naléhavost matčina hlasu a uklidňující a ujišťující tón Bellina hlasu. Pak hovor típne.* Musím zajet pro sestru k její psychiatričce. Přidáš se? Nevím jak na tom bude. Má těžké OCD a měla náročné sezení, a někdo musí sledovat cestu, jenže někdy mívá chvíle, kdy si začne škrábat ruce do krve nebo tak a musí se držet, aby se zklidnila a to jako řidič nebudu moct, pokud náhodou je na tom takto zle. *Požádá ji trochu...opatrně, protože nerada do sestřina zdravotního stavu někoho zatahuje. Zlepšila se, ale občas to bývalo horší na terapiích, aby uměla fungovat normálně a bez problémů. Na ní samotné jdou znát obavy.* Pak se můžeme stavit třeba ještě jednou za svědky, zda si na něco ještě nevzpomenou, ideálně na všechny, které mohli vidět nebo tak... *Navrhne, aby to pro Mari nebyla úplně zbytečná cesta.*
*Přikvýne na její slova.* Sama jsem se už přesvědčila o tom, že na stanici jsou lidi kteří ví víc než já. *Tímto nepřímo narazí na svého parťáka, který vlastně věděl mnohem víc než ona i když byl pouze člověk. V tu chvíli se měla chuť plácnout do čela a říct jak je pitomá. Ale zase tak dětinská nebyla, nebo minimálně ne před osobou, které stále nevěřila na sto procent, to téměř nikomu.* Pokud existují lektvary, které dokáží uklidnit vlkodlaky, pak ten lektvar může způsobit cokoliv. Ať už je to pro to aby uklidnil osobu, kterou zrovna *zasekne se a hledá správý výraz jak to říct* vykuchává, nebo snad proto aby opar omámil svědky a nevšmli si toho. Ale může to být absolutně cokoliv. *Zkousne si ret a v hlavě jí šrotují myšlenky na všechny možné způsoby užití lektvaru, vůbec ale nepomáhalo to, že v magii neměla žádný přehled a nemohla tak vědět, které lektvary jsou reálně vytvořitelné a které ne. Opět se zaloudá tak daleko, že ji přeruší až telefonát, který Bel svede s někým rozrušeným na druhé straně. Jakmile to típne a otočí se na ni s prosbout, tak si ji vyslechne a nakonec přikývne.* Není to problém, myslím, že budu chtít i na chvíli vypadnout z těchhle složek a projížďka mi může utříbit myšlenky. *Dodala a nijak se nezmiňovala o nemoci její sestry, snažila se o taktní jednání jak jen to šlo.* Bylo by fajn obejít svědky, třeba z toho něco bude.
Vždycky takoví jsou. *Trhne pouze rameny a nerozvádí to nikam dál. Pak jen pokýve hlavou a poslouchá ji, dokud jí nezavolá mamá.* Dík, tak jedeme. *Prohodí, hodí přes sebe koženou bundu a zamíří k autu. S šéfem se to dalo vyřešit, rodinné záležitosti bral, kór, když se to dalo nějak skloubit s prací a brzy tak byly v autě a Bella řídila směrem k místu, kde měla vyzvednout Medeu, svou malou sestru. Bella zaparkuje a vystoupí, musí zajít pro sestru dovnitř, kterou hlídaly sestry, co tu pro takové případy byly, docházela do jedné léčebny na terapie a také prášky, které musela brát a jednou za čas tam chvíli byla, když našli něco, účinějšího na zvládání její nemoci.* Dori! *Vyjekne během nádechu mezi usedavým pláčem a vyběhne k ní a pevně ji obejme, u čehož ji bezděčně začne škrábat, nejspíše bylo dnešní lekcí překonávání strachu z bakterií nebo tak něco, kdy musí zkusit něco, čeho se bojí a potom to překonat nebo možná se umýt jen jednou, dvakrát a ne si dřít kůži vším možným. Pevně ji sevře a stiskne ji v náručí.* Ach zlato, pojď půjdeme domů. *Broukne a políbí ji krátce do vlasů, načež poděkuje sestrám a vezme ji k autu a posadí ji dozadu. Klíčky hodí Mari.* Budeš muset řídit, navedu tě k nám domů, jedeme do Queens. *Nadhodí a nasedne za sestrou, aby si neublížila.*
*Lucas stál opřený o kmen starého stromu v Central Parku, cigareta ledabyle visela z koutku jeho úst, zatímco vyčkával. Dnes měl volno, ale místo toho, aby si užíval klidný den někde u piva, rozhodl se zařídit něco, co potřeboval víc než cokoliv jiného – trávu. Pár telefonátů a měl domluvenou schůzku s dealerem, kterého znal už roky. Vždycky věděl, že když bude potřebovat 'klid pro hlavu', tenhle chlap ho nezklame. I když se, jak jinak, opozdil. Dnes nebyl Lucas ve své obvyklé pracovní uniformě, kterou tvořily seprané džíny a špinavá flanelová košile. Místo toho měl na sobě čisté značkové oblečení, které ukazovalo, že peníze na sebe má. Jeho černé džíny byly sice volnějšího střihu, ale zcela nové. V kombinaci s drahými teniskami a bílým tričkem pod elegantní koženou bundou působil, jako by právě vyšel z reklamy. Na první pohled mohl vypadat jako někdo, kdo má všechno pod kontrolou. Jako někdo, kdo ví, co dělá a kam míří. V realitě to byl jen jeho způsob, jak dát světu najevo, že se o něj nemusí starat. Že nepotřebuje, aby mu někdo pomáhal. Ale pod touhle fasádou byl Lucas pořád ten samý – trochu ztracený a vždy hledající klid, který si nemohl najít jinde než v cigaretě nebo něčem silnějším. Jeho oči, šedé a pronikavé, zkoumaly okolí. Central Park byl dnes tichý, což mu na jednu stranu vyhovovalo. Mohl se soustředit na své myšlenky, i když to vlastně bylo přesně to, čemu se chtěl vyhnout. Zapálil si cigaretu a přivřel oči, když si dal první hluboký šluk. Kouř mu okamžitě zaplavil plíce a na chvíli ho uklidnil, ale ne na dlouho.* /Kde sakra je? Kolik už čekám? Pět minut? Deset?/ *Pomyslel si s náznakem podráždění. Byl sice zvyklý na zpoždění, ale dneska měl chuť to mít rychle za sebou. Mírně se odlepil od stromu, upravil si koženou bundu a rozhlédl se kolem. Měl na sobě všechno, co vypadalo dokonale – jakoby se sám prohlížel v zrcadle, aby si potvrdil, že tenhle styl je přesně to, co chce, aby lidi viděli. V hloubi duše však věděl, že ho to nijak neuspokojuje. Tohle byl jen způsob, jak se vyrovnat s chaosem uvnitř.* /Možná bych to měl zkusit někde v baru, vypnout u zápasu./ *Pomyslel si, i když věděl, že se teď nepřestane soustředit na to, co má za chvíli přijít.* /Fakt nemám celej den../ *Zaklel tiše v duchu, když se znovu podíval na hodiny v telefonu. Chtěl to mít rychle za sebou, dostat, co potřeboval, a zmizet. Přestože si dokázal udržet kamenný výraz, byl v něm skrytý neklid. Tenhle druh setkání ho vždycky lehce rozhodil, ale dneska ho to štvalo víc. Potřeboval zmizet zpátky domů, dát si pivo, zapálit si další cigaretu a nechat všechno zmizet v závoji kouře. Ale zatím se mohl jen opřít o strom, čekat a doufat, že to nebude trvat moc dlouho.*
*Měla toho plné zuby. Dneska v práci si snad podezřelí řekli, že ji naštvou a rozhodí, celé tělo ji bolelo z těch pár ran co dostala při zatýkání asi před hodinou. Na jednu stranu měla vyřešený případ, na druhou potřebovala ventilovat svůj vztek a nenapadlo ji nic lepšího než se proběhnout, ne však v plné rychlosti ale spíš pro to aby si vyvětrala hlavu. Ještě na stanici vyměnila své pracovní kalhoty za volné taktické kalhoty se spoustou kapes a rolák za sportovní tílko, přes které hodila svou oblíbenou khaki bundu. Do kapes na kalhotech si hodila odznak, a pouta. Na kotník si připnula menší zbraň v případě nouze, z toho důvodu taky vyměnila své kanady za pohodlnější běžecké botasky. Jen co dorazila na místo, kde bylo možné zaparkovat její služební auto, tak vystoupila a zamkla ho. Klíče si hodila do další z volných kapes a pomalu pokračovala v parku dál. Dneska jak naschvál bylo plno lidí, což ona nesnášela, protože pak lidé civěli na její jizvy v obličeji. Konečně se dostala na místo, kde skoro nikdo nebyl a tak se začala protahovat, jediný koho viděla byl muž opírající se o část stromu. Nevšímala si ho a doufala, že ani on si jí nebude všímat.* /Mám dnes strašně ztuhlé svaly, vážně se potřebuju protáhnout, vidím to tak na dvě hodinky běhu./ *Zatřepala hlavou a přešla do podřepu aby si pořádně protáhla nohy, i když její svaly snesly víc, tak po dvou hodinách mírného běhu by jí nohy nepoděkovali. Jakmile měla protaženou jednu i druhou nohu, tak se vyšvihla zpátky aby doprotáhla celé tělo.*
*Lucasovy smysly byly vždycky ostřejší než u ostatních, ale tenhle zvláštní pocit – ten jemný pach, co ho najednou zasáhl, ho přinutil zbystřit. Bylo to jako zachytit slabou stopu, nejasnou, ale nezaměnitelnou. Vlkodlak. A ne někdo, koho by už potkal. Otočil se směrem, odkud ten pach přicházel, a jeho oči rychle zachytily postavu ženy. Protahovala se, jakoby byla jen obyčejná kolemjdoucí, ale Lucas věděl, že něco nesedí. Ten instinkt se nedal oklamat. A ona? Věděla o něm? Netušil, ale nechtěl dělat ukvapené závěry. Každopádně – ostražitost byla na místě. Alfa se nemusel dozvědět o tom, že je tady. Už tak měl dost důvodů se vyhýbat jakékoliv zbytečné pozornosti. Zůstal opřený o strom, cigareta stále visela z koutku jeho úst, ale jeho mysl už byla naprosto soustředěná. Přes cigaretový kouř, který mu stoupal do tváře, Lucas občas hodil pohledem směrem k Marii, ale snažil se, aby to nevypadalo podezřele. Neznal ji. To bylo samo o sobě zneklidňující. Pokud věděla o něm, mohla by přinést problémy, které rozhodně nechtěl řešit – ne teď, ne tady. A hlavně ne, když čekal na svého dealera. Zasunul ruku do kapsy a pohledem zkontroloval telefon, který zavibroval v jeho ruce. Hovor od dealera.* Jo, jasně... *Lucas si rychle přitiskl telefon k uchu. *Patnáct minut?* Zavřel oči a povzdechl si, když mu dealer sdělil, že kvůli situaci na silnicích bude mít zpoždění. *Dobře, fajn. Čekám tady, ale už moc dlouho ne. *Zavěsil a schoval telefon zpět do kapsy bundy. Patnáct minut. To znamenalo patnáct minut nejistoty, jestli ta vlkodlačice o něm ví, nebo ne. A co s tím hodlá udělat. Pohlédl na Marii znovu, tentokrát o něco déle. Musí být připraven na to, co přijde. Ale pokud o něm neví, neměl v plánu ji na sebe zbytečně upozorňovat.* /Možná o mně neví. Možná je nová. Doufejme./ *Lucas si odfoukl kouř a pohledem opět zkontroloval park, ale tentokrát s výrazně větší opatrností než předtím. Tohle byla situace, ve které nechtěl být jako samotář chycen nepřipravený.*
*Když se celá propnula, tak uslyšela jeho hlas a to ji přineslo zpět do reality s tím, že tady někdo je. Lehce se po něm ohlédla aby zjistila na koho mluví. O to víc ji překvapilo, když jej zastihla jak ji pozoruje. Povzdechla si.* /Zase další co sleduje mé jizvy, a to jsem myslela, že New York je dost divný na to, aby na mě lidé tolik necivěli./ *Povytáhla směrem k němu obočí a čekala jestli se na ní bude stále dívat nebo nikoliv. Normálně nebyla konfliktní typ a nic takového by neudělala, spíš by prostě jen šla běhat a neřešila to, jenže dneska jí ten k-etén dráždil na stanici při výslechu a ještě se nestihla nijak vyventilovat. A bohužel by to mohl schytat člověk před ní, minimálně s nějakou poznámkou. Absolutně toho člověka neznala, dosud ani nevěděla ani že je vlkodlak, proud vzduchu šel spíš od ní a navíc smrad cigarety maskoval cokoliv jiného. Byla velice citlivá na pachy, ale na spoustu z nich si zvykla z práce, přesto cigarety a drogy jí dráždili nos poměrně z dálky. Schválně se začela protahovat, ale oči z něj nezpoštěla, i když se nedívala přímo na něj, nechtěla vyvolat žádnou výzvu.*
*Lucas přejížděl očima po parku a vnímal přítomnost vlkodlaka v jeho blízkosti stále silněji. Nefungovalo to jako klasický pocit ohrožení, ale přesto ho to donutilo zůstat ve střehu. Žena, která se právě protahovala, mu připadala podezřele známá tím svým drsným vystupováním a aurou, kterou kolem sebe šířila. Nebyla to nervozita, co ho pohánělo, spíš ten starý instinkt přežití, kterým se řídil celé roky. Potáhl si z cigarety, uhasil ji podrážkou o zem a odklonil se od stromu. V ten moment si uvědomil, že tenhle neklidný pohled na něj nebyl jen kvůli němu. Ona ho sledovala, ale zároveň měla v sobě nějaký vnitřní boj. Něco, co s ním možná ani nesouviselo. O tom si Lucas mohl své myslet, ale rozhodně neplánoval být ten, kdo vyvolá konfrontaci. Přestože jeho vlčí instinkty byly neustále na pozoru, nehodlal dělat zbytečný rozruch. Byla tu možnost, že by mohla být spojená s Alfou, kterému se snažil dlouhodobě vyhýbat. Cítil slabý závan napětí v oblasti žaludku, ale rychle ho potlačil. Nic nedával najevo. Nebyl typ, co by se hrnul do konverzací s cizími, zejména ne s vlkodlaky, které neznal, ale dnes něco viselo ve vzduchu. Čekal na svého dealera a neměl náladu se pouštět do hlubších rozhovorů. Přesto, jak si ženu zkoumavě prohlížel, mu došlo, že se situace příliš napíná. Pak si narovnal bundu a udělal krok směrem k Marii, rozhodnutý to nějak urovnat, než by věci eskalovaly. Nevěděl, proč, ale měl pocit, že pokud se neprojeví teď, situace by mohla zajít někam, kam nechce. Třeba to bylo jen nedorozumění.* Hele, sorry, nechtěl jsem tě nijak vyprovokovat. Jsem tu jen na chvíli. *Zalhal nepřímo. Možná patřila do smečky, možná ne. Věděl, že vlkodlaci jsou občas teritoriální. Nestál o problémy s místní smečkou. Na chvíli nechal mezi nimi ticho, pohledem zkoumal její oblečení – vojenský styl, což evokovala barva její bundy, pár kapes plných věcí, a nějaká ta zbraň na kotníku, která byla sotva znatelná, ale jeho oči ji rychle našly. Bylo to dost na to, aby pochopil, že tahle žena asi není jen obyčejná cizinka, co si přišla zaběhat. Měla v sobě něco tvrdého, co prozrazovalo, že tohle není jenom o sportu. Možná se mýlil. Nakonec z kapsy vytáhl telefon, který zavibroval, a znovu se podíval na displej – další zpráva od dealera, že bude ještě chvilku trvat.*
*Nic nezacítila, do té doby, než se pohl a všechny její smysly zbystřili, když zašlápl cigaretu a ona ucítila tu známou vlkodlačí vůni, tak neměla už vůbec chuť na tom místě s tím cizincem zůstávat. Přece jen další teritoriální boj bylo po dnešku to poslední co potřebovala. Už chtěla pomalu začít odcházet, když on udělal krok k ní. To v ní zalarmovalo celý systém, tělo se jí dostalu do módu nebezpečí a pečlivě se jí napl snad každý sval v těle připravena se bránit nebo zaútočit podle závažnosti situace. Nevěděla ale kdo ten vlk je, jestli patří ke smečce, preatoru nebo snad je to samotář a bylo jí to i jedno. Preferovala pravidlo žij a nech žít, dokud ji nic neohrožovalo a měla dostatek věcí na přežití. Stále v ní přetrvávala víra jejího dědečka. Zadívala se na něho přímo a očekávala co dalšího udělá, rozhodně však nečekala, že na ni promluví, ne tak klidně. Poslechla si ho a pak se zamračila, měla mnoho zkušeností s lidmi, kteří lžou a on jí lhal přímo do očí. To nečekala.* Proč jsi tady? *Tím myslela New York, tím, že prozradil, že je tady na chvíli, i když ve lži ji dal najevo, že není ze smečky, navíc nevypadal jako někdo z preatoru. Teda ne, že by s nimi měla nějak moc zkušeností.*
*Lucasovi neuniklo, jak se Maria napjala, když udělal krok směrem k ní. Viděl, jak její tělo přešlo do obranného módu, a to mu napovědělo víc než jakákoli slova. Byla připravená – a ne jen tak nějaká běžná vlkodlačice, co by se volně pohybovala po městě. Její reakce mu potvrdila, že není žádný nováček, ani civil. To ho trochu uklidnilo, ale zároveň ho to donutilo být opatrnější. Nevěděl, jaké má úmysly, a nechtěl se do ničeho namočit. Její otázka, proč je tady, ho zaskočila víc, než očekával. Byla přímá, ne jako většina vlků, kteří se kolem tématu jen tak ploužili. V duchu si pomyslel, že by mohl říct nějakou výmluvu, ale nechtěl se dostat do konfliktu, ale zároveň neměl zájem vykládat svůj životní příběh někomu, koho sotva potkal. Na chvíli se odmlčel, než přemýšlel nad odpovědí. Ruce zastrčil do kapes své značkové bundy, jakoby se snažil vytvořit nějakou bariéru mezi nimi, a díval se jí přímo do očí, než se rozhodl odpovědět.* Jen tu čekám na někoho... nic víc, nic míň. *Řekl, hlasem klidným a tichým, ale bylo v něm i něco, co naznačovalo, že nehodlá rozebírat víc, než je nutné. * New York není moje teritorium, jestli tohle chceš vědět. *Udělal menší krok zpět, aby ji uklidnil a dal najevo, že neplánuje žádný problém. Cítil v sobě smíšené pocity – zčásti obezřetnost a zčásti frustraci z toho, že se pořád musí ohlížet, jestli náhodou nenarazí na někoho, kdo by mohl vyvolat potíže. Neměl zájem na tom, aby byl vtažen do nějakých vlčích sporů.* Jsem sám, nechci konflikty. *Bylo z něj cítit určité napětí, jakoby měl co skrývat, ale zároveň nechtěl zbytečně vytvářet nepřátelství. Znovu se na ni podíval, tentokrát trochu unavenějším pohledem, jako by tenhle rozhovor pro něj byl těžší, než by si přál.*
*Dokud nezačal mluvit, tak byla stále ještě napjatá, ve chvíli kdy promluvil, tak její největší ostražitost povolila a zůstala spíš ta policejní obezřetnost, než ta vlkodlačí, tedy na chvíli. Ta chvíle přestala v okamžiku spojení jejich pohledu. Mari Lucase neměla v plánu vyzívat o dominanci, ale znala vlkodlačí pravidla a tohle byla rozhodně výzva, i když tak nemusela být míněná, proto oči nesklopila a čekala jestli je sklopí on. Ve chvíli když podal tak nejasnou odpověď, tak naklonila hlavu v poměrně vlčím gestu, jakoby zkoumala jestli to co říká je pravda, nakonec si ale spojila to co říkal do telefonu s jeho odpovědí a nechala to plavat. Když zmínil New York tak to nenechala jen tak být a odpověděla mu.* To je mi jasné z předchozí odpovědi, co tady plánuješ? *Položila další přímou otázku, zjistila, že okliky moc při výslechu nepomáhají, ne když rozpozná většinou, když někdo lže. Nebylo ji příjemné, že se tu poflakuje vlkodlak s nejasnými plány a podle těla dost dobře stavěný na to aby někomu zvládl ublížit. Nevadilo jí to jako vlkodlačici, spíš jako správkyni pořádku.* I samotná osoba zvládne vyvolat problémy, bez chutě v konfliktech. *Ušklíbla se a její zjizvená část obličeje se celá pohla. Moc dobře to o konfliktech věděla. Sama jich omylem vyvolala víc než chtěla. Čekala jak zareaguje dál, ale nechtěla útočit, ne dnes. Jenže něco ji nutilo vědět víc.*
*Lucasův pohled stále setrvával na Marii, zatímco zvažoval její slova. Její přímé otázky a policejní postoj ho nenechaly v klidu, ale i tak si zachoval svůj výraz klidu a lhostejnosti. Když se jejich pohledy střetly, zaregistroval, že nesklopila oči, což bylo jasné gesto. Věděl, že v podvědomí vlků tohle může být považováno za výzvu, a proto si musel dát pozor. Nechtěl tu vzniknout zbytečný konflikt. Na druhou stranu ale nehodlal být tím, kdo by ukázal slabost. Po několika vteřinách jejího zkoumání jemně odvrátil pohled, ale ne úplně – jen tolik, aby dal najevo, že mu o dominanci nejde.* Nic velkýho... *Odpověděl tiše, přičemž si zastrčil ruce hlouběji do kapes bundy a opřel se o strom za sebou. Opatrnost v jeho hlase byla zřetelná, ale nebyl vyloženě defenzivní. Přemýšlel, jestli jí vůbec má něco vysvětlovat. Její způsob, jakým kladla otázky, mu připomínal výslech, což mu nevyhovovalo. Zatímco se rozhodoval, jak pokračovat, rychle přemýšlel, co by bylo nejlepší říct, aby se zbytečně nezamotával do problémů.* Čekám tu na někoho, jak jsem říkal. Neplánuju zůstat dlouho. Jen si vyřeším svoje a jsem pryč. *Dodává konečně s náznakem upřímnosti, ale stále to zní obezřetně. Nechtěl se s ní pouštět do žádných her, ale nehodlal jí říkat celou pravdu o tom, co tady doopravdy dělá. Zná vlkodlačí hierarchii a ví, že nemusí vysvětlovat všechno do detailu. Navíc, i když byla tahle žena očividně vlk, neměl důvod s ní otevírat svou minulost nebo obchodní záležitosti. Zatímco čekal na její reakci, uvědomil si, že nešlo jen o vlkodlačí instinkty – ona ho prostě znepokojovala. Něco na jejím zjizveném obličeji a způsobu, jakým ho zkoumala, ho přimělo být ostražitý. Nebyl tu sám na svém teritoriu a věděl, že by si neměl dělat zbytečné problémy. Rozhodl se, že to nejlepší bude ukončit rozhovor dřív, než se situace nějak zhorší.*
*Ve chvíli kdy muž odvrátí mírně oči její ramena povolí, konečně z ní spadne veškerá ta vlkodlačí tíha, kterou upřímně tak nesnášela a sama o ni rozhodně nikdy nežádala. Mírně pokývne ale není ještě všemu konec, proto zůstává stejně při ostražitosti, tentokrát čistě profesní, jediné o co se jí jedná je, aby zajistila bezpečí a nulové narůstání mrtvol. I když v tom oboru pracuje, tak z mrtvých civilistů rozhodně radost nemá, zvlášť když je možné, že tady někdo zabíjí civily jen tak ze zábavy. Při jeho další vyhýbavé odpovědi přivře oči a celého ho ještě jednou projede očima jestli nenajde něco podezřelého. Jeho řeč těla jasně naznačuje, že mu to není příjemné, zároveň ale není ani útočný, takže se Mari taky snaží tomuto postoji dál vyhýbat.* Dobře. *Řekla jen, ale nelíbilo se jí to, ne, že by se někdo s někým jen tak nemohl setkávat, ale tohle bylo nanejvíš podezřelé, hlavně to, že nikdy nic nevyjádřil naplno. Jenže tentokrát v tom cítí upřímnost a to ji z nějakého důvodu celkem uklidní, muž před ní, totiž nevypadá na někoho, kdo by chtěl vyhledávat v tomhle městy problémy. Ještě chvíli čeká na to, zdali ještě něco dodá nebo snad něco udělá. Pokud nic, tak ho celkem velkým obloukem obejde směrem k cestě odkud má v plánu vyběhnout.*
*Lucas vnímal, jak se atmosféra mezi nimi trochu uvolnila, když odvrátil oči. I když Maria stále vypadala ostražitě, jako by ji spadla určitá vlkodlačí tíha z ramen. To mu dalo najevo, že pro tuto chvíli napětí povolilo, i když mezi nimi zůstávalo tiché porozumění. Neznal ji a ona neznala jeho, ale jejich podvědomí bylo naladěno na stejné frekvence – věděli, že každý z nich je dostatečně nebezpečný, aby problémy rychle eskalovaly. Jak ho znovu přejela očima, Lucas cítil, že ho stále analyzuje. Nic neřekl, jen tam stál s rukama v kapsách, jeho tvář stále nezaujatá. Přesto, jak na něj vrhala zkoumavé pohledy, uvědomil si, že se snaží zjistit, jestli má důvod mu nedůvěřovat. Pochopil, že pro ni bylo něco na jeho přítomnosti podezřelé, ale to bylo v pořádku. Nepřišel sem způsobovat potíže a neměl v úmyslu s ní dál zabředávat do řečí. Přikývl jen na její stručnou odpověď, pohled stále klidný. Bylo zřejmé, že ani jeden z nich neplánuje tohle natahovat víc, než je nutné. Měl z toho divný pocit, ale ne takový, že by mu hrozilo bezprostřední nebezpečí. Stále to však bylo nepříjemné, to věčné ohlížení, jestli někdo nestrká nos tam, kam nemá. Lucas sledoval, jak ho obchází, její tělo stále v pohotovosti. Očividně mu už nevěnovala tolik pozornosti jako předtím, ale stále byla na stráži. Nečekal, že se něco zvrhne, a proto jen tiše sledoval, jak se pomalu vzdaluje. Když si uvědomil, že se situace uklidnila, opřel se znovu o strom a zhluboka se nadechl. Jeho tělo se konečně trochu uvolnilo. V tom okamžiku zavibroval jeho telefon. Dealer. Hovor zvedl a slyšel známý hlas, který mu oznámil, že se zdrží ještě dalších patnáct minut kvůli zácpě na silnici, ale už se nachází u vchodu v parku. Lucas si povzdechl a krátce se rozhlédl po okolí, než telefon vrátil do kapsy, a rozhodl se mu jít naproti. Přitáhl si bundu těsněji k tělu, přičemž jeho pohled znovu sklouzl k cestě, kudy Maria zmizela. Byl rád, že interakce skončila mírově, ale stále si nebyl jistý, jestli to celé opravdu skončilo. Přeci jen, v New Yorku nikdy nevíš, kdy tě minulost dostihne.*
*Ve chvíli kdy už ani jeden tomu druhému nevěnoval pozornost, tak se rozhodla prostě běžet, bez plánu kam, bez plánu kdy zkončí, prostě potřebovala vyprázdnit hlavu, unavit tělo a padnout do postele a spát. Nechtěla se k tomu vracet, ten střet byl podivný a doufala, že nic takového už na dlouhou dobu nebude muset řešit. Běžela, v stálém tempu kladla jednu nohu před druhou a každá další nežádoucí myšlenka odplouvala pryč, byla tu jen ona a příroda, lidi schválně ignorovala a nechávala je jen na okraji mysli kdyby náhodou musela zasáhnout. Přece jen nikdy nepřestávala být příslušníkem policie s poviností zasáhnout. Trvalo to dlouho, téměř dvě hodiny než se cítila dostatečně unavená na to aby sedla do auta a jela domů si pořádně odpočinout před další směnou a dalším chaosem a kolotočem nešťastných a nepříjemných událostí v práci.*
*Podle adresy, kterou od Triss dostala ve zprávě dojela před budovu, ve které se měl nacházet její byt. Vystoupila a lehce se protáhla než vešla do dveří budovy. Po včerejší noci byla stále vyčerpaná a ideálně by se ještě viděla v posteli, jenže problém nastal ve chvíli, kdy si uvědomila, že ji čeká vyšetřování, které jen tak nepočká a ona bude muset využít svůj den volna k tomu aby odhalila původ lahvičky, kterou s Belle objevili u mrtvého těla chlapce probodnutého kůlem. Jakmile vešla, tak se před ní rozprostřela recepce, na které si připadala lehce nepatřičně, kvůli včerejší proměně si dneska chtěla vzít něco volnějšího a tak na sobě opět měla taktické kalhoty s tílkem a její oblíbenou větrovkou, na nohách měla kanady a vlasy spletené do dvou copů. Udělala pár kroků směrem k ženě stojící za pultem a ohlásila se jakožto příchozí návštěva Triss, v tu chvíli si ale uvědomila, že nezná její příjmení, takže doufala, že to ženě na recepci bude stačit. Než jí potvrdila, že může jít, tak se rozhlížela kolem sebe co tady všechno uvidí.* /Rozhodně to vypadá jinak než vstup do mého bytu./
*Paní na recepci trvalo chvíli najít číslo Triss a zavolat ji do bytu, což zmíněnou čarodějku zavolá k telefonu, který zvedne a odsouhlasí návštěvu. Recepční tedy Mariu pošle nahoru a Triss zapne varnou konvici, aby měla horkou vodu a mohla Mari nabídnout pití a sobě kávu, neb večer šla spát pozdě. Dokončovala svou novou písničku a nějak moc se do toho zabrala. Po chvíli otevře dveře, neb výtah nejspíše dorazil nahoru a pokud tam Maria už je, tak se na ni usměje a lehce poodtáhne ruce od těla v náznaku, že ji ráda obejme, pokud chce.* Ahojky, jak se máš? Nečekala jsem dneska takovou poctu v podobě tvé návštěvy. *Nadhodí vesele na pozdrav. Sama má vlasy volně, tmavě šedé tepláky a bílé tílko. Na nohou měla i bílé, hrubé ponožky a nejspíše před chvílí vstávala.* Pojď dál. *Pousměje se a ustoupí ze dveří a naznačí pohybem k botníku, aby měla kam dát boty.* Čemu vděčím za návštěvu? *Nadhodí a prohrábne si neučesané vlasy.* Nabídnu ti nějaké pití? Čaj, kávu, džus, vodu...? *Nadhodí a otočí se k ní a počká, aby s ní mohla jít do kuchyně, kde ji vyzve, aby si klidně sedla.*
*Když jí žena na recepci pustila dovnitř, tak se rozešla k výtahu, pomalu jela nahoru a když uslyšela cinknutí a následně se otevřeli dveře, tak jako první zahlédla svou blízkou přítelkyni. Její výraz poprvé po pár dnech trochu zjemněl. Stále jí bolelo tělo po včerejším úplňku, ale bylo to jen stuhnutí svalů než něco extrémního z toho důvodu dívčinu před sebou krátce obejme, poté ustoupí a odpoví jí.* Hojky Triss. Bohužel ne z čistých úmyslů. *Uchechtne se. A na její pobídnutí ji následuje dál do jejího bytu.* Je to na trošku delší vysvětlování. *Pronese.* Potřebovala bych s tebou něco služebně vyřešit. *Lehce se pousměje a na její nabídku pití přikývne.* Měla bys nějaký černý čaj s citrónem? *Po těch slovech si na její pobídnutí sedne.*
Ajéje, mám se bát? *Nadhodí a pozve ji k sobě, načež pokýve hlavou na fakt, že je to na delší vysvětlování. Nadzvedne obočí, ale nejprve jí nabídne čas a pak ji pobídne.* Tak povídej, copak se děje? Pokud budu moct, pomohu. *Nadhodí a usměje se, než začne chystat hrnky - sobě na capuccino, které si dá skrze kávovar a Mari na černý čaj. Rozkrojí polovinu citronu, aby mohla vymačkat šťávu a tu nalít do čaje, až se vylouhuje. S oběma hrnky se nakonec usadí naproti Mari, citronovou šťávu i čaj podá vlkodlačici a sama si osladí vlastním rituálem kávu a začne ujídat pocukrovanou pěnu.*
*Pokývne hlavou a nezačne mluvit dokud si k ní Triss nesedne.* Před pár dny jsem byla povolána na místo vandalismu, společně ještě s jednou ženou jsme tam dorazili a když jsme začali prohledávat hřbitov, kde byl hlášen ten vandalismus, tak jsme narazili na tělo. *Na chvíli se zasekla.* /Nebudu zacházet do podrobností, stále je to pracovní záležitost./ Tak trošku nám došlo, že se nejedná o obyčejné místo činu a když jsme našli tohle. *Položí na stůl úplně normálně lahvičku s podivným lektvarem uvnitř, hned mezi čaj a cappucino.* Nevím co to je, ale napadlo mě, že bych ti to mohla dát na expertízu. Bella slíbila, že dá vědět lovcům, a já potřebovala někoho kdo by s nimi byl i ochotný spolupracovat. *V němé otázce se na ní podívá a čeká na jakoukoliv její reakci.*
*Triss se trochu schoulí u zmínky těla, nicméně ji nijak nenarušuje vyprávění. Lahvičku jemně uchopí do prstů a prohlédne si ji, snad by něco našla v knize lektvarů, mohly by tam být popisy, jak by mohly jednotlivé lektvary vypadat, nicméně ona sama toho zase o lektvarech moc nevěděla a vůbec ne o tom, jak je rozpoznat. Ani netušila, zda to jde pomocí magie. Jen, co Mari zmíní lovce, tak k ní zvedne pohled a letmo se pousměje.* S lovci na mé straně nebude problém, mám tam známosti, ale na ten lektvar asi budu muset sehnat někoho jiného... *Rozhodně vyloučí Malachaie, neb nepotřebovala v tento moment, aby se provalilo, že podvedla Dragose. Už nyní toho začínala litovat a obávala se toho, co se stane, až to zmíněný upír nakonec zjistí. Její kmotři - Lucas a Tayler budou bezpečnější volba.* Čaroděje znám taky, ale nevím, kdy se mi povede s nimi spojit nebo kdy budou mít čas. Nechci, aby tobě a kolegyni nebo lovcům vychladly stopy, kvůli mě. *Našpulí rty a postaví lahvičku zpět na stůl, aby si zamíchala kávu a napila se.* Mohu se ale pokusit s tím něco udělat... *Nadhodí nakonec jemně, aby si nemyslela, že odmítá a nebyla zklamaná. Osobně nakonec neměla nic proti spolupráci s lovci. Měla mezi nimi kamarády, dokonce první lásku se vším všudy...Neměla se tendence vyhýbat nefilim jako jiní podsvěťané.*
*Na chvíli koukla na lektvar, ale nakonec své oči přesunula k Triss.* Celkem se mi ulevilo, osobně jsem zvažovala i kontakt s Bobem, ale nepřijde mi jako osoba, která by měla snadnou konverzaci s lovci. *Lehce se uchechtne jen při té představě, protože si moc dobře pamatovala na jejich srážku na policejní stanici.* /Ne, Bob rozhodně není osoba respektující osobní hranice a hlavně řád./ Upřímně budu ráda za jakoukoliv pomoc, víš, že jsem v tomhle světě, *mávne významně rukama kolem sebe,* absolutně mimo. Nikdy jsem se se žádným lovcem nepotkala a o moc víc čarodějů neznám. Stále v tom celkem lítám. *A opět se jí na tváři objevil ten kyselý úšklebek, Triss byla jejím pojítkem k většině ostatního nadpřirozena než jenom k vlkodlakům, a co si budeme, pořádně neznala ani celou svou smečku, natož cizí vlky. Nebyla typ na seznamování se a kamarádíčkování a jen málo kdo s ní a její osobností vydržel tak dlouho, aby se mu Mari svěřila byť jen se špetkou svého života.*
To asi ne. *Zasměje se tlumeně a nakloní hlavu na stranu.* No...já lovce potkala prvně čtyři roky zpět...a to jsem tu už chvíli bydlela, takže tě to možná také čeká. *Ušklíbne se pobaveně a pokýve hlavou.* Vynasnažím se o tom lektvaru něco zjistit a pak je kontaktuju. A nebo v nejhorším skrz Bellu, nebo jak jsi to říkala? Pokud to budou chtít vzít skrz ni.. *Nadhodí a posune lahvičku tak, aby snad nespadla. Nemínila z první ruku zkoušet, co ta lahvička dělá. Pak se opře do opěrky a pousměje se, načež jí dojde, že nevzala talířek na sáček od čaje, tak to napraví a vysvětlí to i Mari, že jej může využít.* A co nového v životě? *Nadhodí a našpulí rty nad svou zvědavostí. Mari byla podobně uzavřená v osobních věcech jako ona sama, alespon zpočátku a to se zdálo vzájemné. Triss bez větší důvěry nesvěřovala mnoho osobního ostatním, nestěžovala si obvykle a snažila se řešit své problémy sama ideálně, aby nikoho neohrozila.*
To jsem si myslela. *Ušklíbne se zpět ještě k Bobovi a naslouchá dál.* Absolutně nemám důvod se s nimi potkávat a doufám, že takový důvod ani nenastane. *Zasměje se tiše a potom zvážní když se vrátí zpět k práci.* Samozřejmě. Pokud by se jednalo o oficiální důkaz, tak bych ti ho nemohla předat, ale tohle jsme vzali z místa činu dřív, než to stihl kdokoliv zaevidovat do důkazů. A ano, pokud se dobře pamatuju, tak se jmenuje Bella. *Při jejím jméně má chuť se kysele ušklíbnout kvůli své vlastní pýše, ale nakonec si to odpustí, přece jen je to kolegyně.* Hlavní je aby se nic takového už neopakovalo, je mi jedno, jak toho vraha zastaví, pokud je to člen světa stínů, tak musí přijít trest, nebyl to příjemný pohled. *Přes její obličej přejede stín jak si vzpomene na mladíkovo tělo, z toho ji vytrhne Triss poměrně brzo.* Nic moc nového, stále se o úplňku měním v tu chlupatou kouli a mimo něj jsem většinou zavalená prací jako vždycky. *S mírným úsměvem na rtech na ni koukne.* A co ty? Vypadáš lehce nevyspaně, děje se něco?
*Triss pokýve hlavou a zamručí po jejích slovech a nakrčí nos.* Chápu, hádám to lovcům poví Bella, já ty detaily z místa činu upřímně asi ani nechci. *Zaksichtí se a změní téma. Musí se zasmát nad tím popisem proměny a pak kývne na konec. Jakmile jí vrátí otázku, tak pokrčí rameny.* Psala jsem novou písničku a zapomněla na čas. Spánek v noci mínus, tak jsem dospávala do...no asi půl hodiny, hodinu zpět jsem vstávala. *Zašklebí se a pak si prohrábne vlasy.* Máš hlad? Stejně bych se měla nasnídat, tak ti mohu taky něco nabídnout. *Usměje se na ni a zvedne se, aby něco nachystala, i kdyby nechtěla.*
*Příliš vážně přikývla.* Mnohdy to není tak zlé, ale tentokrát detaily nechceš. Já jen doufám, že další takovou neobjevíme. *Opět neopakuje slovo mrtvola, aby Triss zbytečně nerozrušovala. Za změnu tématu je přece jen ráda.* Takže jsi toho moc nespala, chápu, vzbudila jsem tě? *Zeptá se jí s mírnou obavou. Nakonec jen odkývne hlavou, že jídlo není potřeba.* Dneska jsem se najedla v Jade, přece jen to bylo po ránu hned po ruce. *Dodala jen tak a nakonec ze zvyku protáhla ruce, protože jí přišlo celé její tělo po úplňku stále stuhlé.*
To chápu. *Pokývne a pak se zasměje.* Ne to ne, jen jsem se ještě válela v posteli, ale byla jsem vzhůru. *Odmávne to vesele a i když zmíní, že jedla, tak vstane, aby si vytáhla alespoň vajíčka a ty rozklepne na pánev, poté co ji nachystá a dá na ni trochu oleje. Vrátí se na chvíli na místo, aby upila zase kávu a potom se stejně zvedne a začne si ke snídani krájet zeleninu - nebo tedy rajčata a okurku, které si lehce posolí a rovnou posolí a popepří i vajíčko na pánvi, které se začínalo blížit k momentu, kdy ho otočí, aby byl žloutek také natvrdo.*
Tak to jsem vcelku ráda. *Pousměje se na Triss a v klidu ji pozoruje jak prochází po kuchyni si dělat snídani a pak zase jde zpátky ke stolu. Je to celkem komické, ale Mari si ani nepamatuje, kdy by si sama doma dělala teplou snídani, většinou něco uloví po cestě na směnu a oběd nebo večeři zase po cestě ze směny.* Nechci tě moc otravovat při snídani, moc děkuji ´za to, že s mi na ten lektvar koukneš a kdyby s tím náhodou nešlo nic vyřešit, tak nevadí, hlavní je, že jsem něco zkusila. *Ušklíbne se a pomalu se zvedne aby se připravila k odchodu.*
*Triss se po Mari ohlédne, když se začne zvedat k odchodu a zavrtí hlavou.* Neotravuješ, nebo je. Mrknu na to a ráda tě zase uvidím, jestli už spěcháš. *Nadhodí, ztlumí plamen na minimum a rozhlédne se, kam jí zmizely všechny kočky, které nejspíše ještě vyspávaly někde v obýváku. Nakonec sporák vypne, pokud Mari trvá na odchodu a jestli ji nechá, tak ji obejme a rozloučí se s ní.* Měj se hezky, dokud se zase neuvidíme. *A s tím by ji nechala jít.*
Radši bych i šla, jsem nějaká unavená a potřebuju se vyspat před zítřejší směnou. *Zasměje se a nechá se obejmout od Triss, opět.* Doufám, že až se uvidíme znova, tak to bdue za mnohem lepších okolností. *Oplatí dívce před ní znovu úsměv, nechá se vyprovodit a sjede výtahem opět k recepci, kterou projde a zamíří ke svému autu aby se mohla vydat domů do svého bytu a lehnout do té měkké postele, která ji lákala už teď.*
*A je to tu. Ďalšia noc kde jej nebude doprianý spánok. Za normálnych okolností by išlo o nočnú smenu v bare kde by o štvrtej ráno odchádzala aspoň s plným vreckom peňazí z tringeltov. Muži majú poslednou dobou jej dávať doláre priamo do zástery, niekedy sa skutočne cíti, ako ľahká deva na druhú stranu pokiaľ jej štamgasti platia za to, že im napľuje do drinku asi sa príliš hnevať nemôže. V dlhom koženom kabáte a vyšších čiernych čižmách na opätku si tak vykračuje do Jade Wolf. Dredy mala jemne zopnuté za hlavou tak, že jej čiastočne stále padali ku pásu. V ruke jej svietil jednorazový kelímok s kávou čím si vyslúžila nejeden nepekný pohľad od dievčat, ktoré mali svoju obrovskú fľašu priam, ako kabelku. Takéto momenty jej o to viac pripomínali, že áno, naozaj je už stará. Zatlačí tak do dverí a objaví sa tak v známom čínskom bistre, ihneď hvizdne na čašníka, ktorého samozrejme poznala, ktorý len s jemným úsmevom kývne. Vždy si dávala to isté a pred dneškom to nebolo inak. Sadne si do jednej z buniek a zohne sa ku svojím topánkam na ktorých si rozopne zip. Nebola si istá či jej na nepohodlí pridávala vôňa mastnej číny, úplnok, alebo práve topánky, ktoré jej zarezávali do lýtka. Nikto sa pred úplnkom necítil dobre, preto si chcela aspoň na moment dať do nosa pred tým, ako sa bude musieť zavrieť do tej nechutnej cely. Jej premeny už neboli tak nepríjemné, ale rozhodne to nebol príjemný zážitok. Podoprie si bradu vrchom svojej dlane a nedočkavo ťuká do stolu, medzi tým tak pozoruje prekvapivý frmol v podniku. Zízala na ľudí? Možno trochu, ale hriech to predsa nebol no nie?*
*Už když dneska ráno vstala, tak měla nepříjemnou náladu, nejen že ji celé tělo bolelo před proměnou, to nebylo nic nového před úplňkem, jenže teď v tom bylo něco víc. Rvačka co se odehrála před dvěma dny ji dost ublížila a i když to nebylo nic hlubokého nebo na první pohled smrtelného, tak dostala dost zásahů na to aby to cítila ještě dnes. Jelikož ji poškrábaly drápy dominantnějšího vlkodlaka, tak byly šrámy po celém těle vidět i v tuto chvíli, její bok, záda, ramena i nohy zdobily šrámy. Z toho důvodu taky dneska přišla v taktických kalhotech, které se neupínali na její tělo, stejně tak volném tílku a bundě co měla na sobě skoro vždycky, zelená větrovka s kapsami pro každou příležitost. Vlezla do bistra, kde to už moc dobře znala, plná vyčerpání se snažila jít poměrně rovně a netvářit se jakoby měla každou chvíli někoho zabít. Její nové šrámy na těle podtrhovaly staré jizvy, o to víc když měla spletené dneska dva copy, které tak odhalili tvář. Zalezla do nejbližšího boxu od dveří a pečlivě si prohlédla každého, kdo tam seděl, jakmile k ní dorazil číšník, tak si objednala velký kus masa s minimální přílohou, potřebovala nasytit žaludek.* /Už aby byla dnešní noc za mnou. Těším se ráno do postele a na to, že se vyspím přes celý den. Nemluvě o tom, že mám už zítra večer noční./ *Lehce si povzdechla a čekala až se k ní dostane její jídlo.*
*Zatiaľ čo Aisha pozorovala dianie okolo v momente, ako sa ku nej nieslo jedlo sa čašník zastavil a venoval jej ospravedlňujúci pohľad.* Nejdem si presadnúť. *Povie viac menej ihneď, nakoľko to mali vo zvyku. Bola to daň za to, že sa poznali.* Poctivo som si vybojovala tento box a nepohnem sa z neho. *Ukáže prstom na stôl zatiaľ čo pri pohľade na nudle so zeleninou a mäsom cíti, ako sa jej púšťajú v ústach sliny.* Ja viem, ale na vstupe práve prišla skupina šiestich a nemáme ich kam posadiť. *Odvetí chalanisko a potom ukáže prstom na box o pár miest vedľa.* Tam sedí jedna kolegyňa, môžeš sa na ňu pekne usmiať, alebo si to zjesť u nás v kuchyni. *Povie chlapec a stále jej nedáva jej ťažko objednané jedlo. Aisha si s ofučaným pohľadom založí ruky na hrudi a minútu čaká či čašník nezmení názor.* Ach no dobre daj mi to! *Hrkne a postaví sa od stola a svoje nudle mu priam trhne z ruky aj napriek tomu, že nebola vyššia, ako stredoškolák v tom momente vyzerala pomerne desivo.* Ale, očakávam na stôl ešte polievku a rolky na účet teba, podniku, alebo toho exota na pulte! *Zakričí na neho zatiaľ čo si v rozopnutých čižmách s nudlami už v ústach namieri ku žene, ktorá bola tiež v boxe sama. Asi ju neprekvapovalo, prečo išiel čašník za Aishou a nie za ňou. Jej vzhľad bol skutočne desivý.* Moc sa ospravedlňujem, ale usurpovali mi miesto a nechcem tu jesť na podlahe, ako zviera. Posadím sa tak oproti a keď mu donesú moje grátis rolky tak sa o ne podelím. *Povie a viac menej bez súhlasu sa posadí oproti.* Krásny deň všakže. *Mierne sa zazubí a ešte si opäť pošúľa paličky v rukách, aby sa zbavila drobných triesok.*
*S přivřenýma očima se opírala o sedačku v boxu, nevěděla jestli jí všechno bolí kvůli úplňku nebo rvačce, ale ani jedno nebylo pohodlné, proto když si k ní sedla žena, na náladě jí to nepřidalo, jen tak tak zadržela v hrdle zavrčení. Podívala se na ní a nadzvedla obočí, ani slovo, vyrušilo jí až to, když jí číšník podal maso. Rozhodně neměla chuť na konverzaci s cizinkou, kterou neznala pár hodin před úplňkem, všechno co chtěla byl její klid a pohoda, což jí ani jedno nebylo dopřáváno.* Děkuji. *Pokynula jen když před ní skončil talíř s jedním velkým flákem masa a troškou zeleniny. Aishu dál zdárně ignorovala a dala se do masa. Doslova měla hlad jako vlk. Pomalu ukrajovala a vychutnávala si perfektně upravené maso snažíc se o ignoraci ženy naproti ní. To poslední co teď chtěla byl další boj o dominanci.*
*Zatiaľ čo sedia tak si Aisha naďalej, s veľkou spokojnosťou, užíva svoje nudle. Keď však žene oproti príde jej jedlo len mierne nadvihne obočie. Ako sa to hovorí? Si to čo ješ? Pri pohľade na ženu oproti nej s veľkou jazvou na tvári to dávala skutočne zmysel. Dokonca bola aj výrečná, ako surová flákota mäsa. Aisha už viac menej zvyknutá z práce sa pokúšala nahodiť konverzáciu aj keď o to cudzinka nežiadala. Keď však zavetrila bolo zrejmé, že Aisha nebola jediná kto sa pripravuje na úplnok.* Nie ste zhovorčivý typ, to rozumiem. Na druhú stranu takto vám tie rolky nezostanú. Možno tak polievka pokiaľ sa aspoň predstavíte. *Povie zatiaľ čo na ženu ukáže paličkami v rukách. Aisha za roky bývania v Brooklyne by vedela s čínskymi paličkami aj postaviť dom. Boli len predĺžením jej ruky, o čom značila aj jej žalostná chladnička ktorá bola ešte aj dnes plná takeoutových krabičiek. V tom pred ženy položil čašník rolky aj polievku a Aisha sa len lišiacky usmiala.* Donesieš mi ešte jazmínový čaj prosím. *Po odvrknutí čašníka netrvalo dlho kým sa na stole objavilo aj pitie.* Príde mi zvláštne, že vás nepoznám. *Prizná, zvyčajne vlkolakov poznala aspoň z pohľadu, avšak ženu si zaradiť nedokázala.*
*Měla v sobě už třetí kousek výborného steaku, když žena na ni začala opět mluvit. Vážně na to neměla náladu a pokud by to pravděpodobně nebyl člen stejné smečky, tak by to ani neřešila. Ale tohle děvče nedalo pokoj. Narovnala se a odložila příbor, zadívala se na holčinu před ní a pronesla chladně dvě slova.* Maria Martines. *Doufala, že to bude ženě před ní stačit a nechá ji jíst na pokoji, nějaké rolky jí byly upřímně jedno, nad maso nic nebylo, zvlášť před proměnou a po ní. Jen vzala příbor zpátky do ruky, tak žena začala opět mluvit a Mari bylo jasné, že to jen tak neskončí, proto si povzdechla, ukrála si další kousek šťavnatého plátku, požvýkala, spolkla a opět ženě odpověděla.* Protože nejsem společenský typ, s moc lidmi se tady nestýkám. *Dodala a jen co to dořekla si uvědomila, jaká to je pravda, od té doby co opustila Ala se s žádným vlkodlakem pravidelně nepotkávala, neměla důvod ani chuť protože jich bylo jen málo co tolerovala a co je důležitější, které uznávala a respektovala.*
*Aisha sama nebola od prírody sociálny typ, jej chovanie by sa dalo označiť za naučený akt. Akvšak mala byť úprimná mierne ju bavilo pozorovať chladnú tvár ženy oproti nej. Mierne pošťuchovaniek tomu ju donútiť rozprávať. Keby chcela mohla si ísť sadnúť do kuchyne a porozprávať sa s ostatnými avšak toto jej prišlo o niečo zábavnejšie. Hrať na nervy žene pri jedle. Často nerozumela predstave samotárov, pre ňu sociálny aspekt smečky bola asi jediná výhoda vo vlčom živote. Pri pohľade na Mariu asi tomuto konceptu rozumela lepšie. S ľuďmi ako ona sa baviť asi ani nik nechcel.* Maria. *Zopakuje zatiaľ čo jej pery mierne cuknú a ona si spomenie na španielske telenovely čo pozerala jej matka keď vyrastala. Začalo byť tak nadmieru náročné si udržať vážnú tvár a musela si tak prekryť na moment ústa, kým sa tvárila, že jej zabehlo.* To je škoda, skvelé pho, obsluha, cely, všetko čo by jeden mohol chcieť na jednom mieste. *Cuknú jej pery a svoj smiech mierne upokojí, v kontraste s chladnou ženou oproti to bol pomerne zábavný pohľad.* Je pravda, že vyzeráte ako pomerne konfliktný typ. *Uzná a prezrie si ešte raz jej tvár a celkový vzhľad. Vyzerala nesmierne seriózne, ako policajt. Oh dala by ruku do ohňa, že je u polície.* Nie ste z New Yorku. *Aisha sa oprie do sedadla a pozrie smerom k žene. New York sa výrazne podpíše na prízvuku. Aisha hovorila ako rodený Brooklynčan, avšak Maria tento znak neniesla.*
*Pomalu dál konzumovala svůj steak, chtěla klid u svého jídla. Nikdy netoužila po kontaktu s vlkodlaky, jediní vítaní vlkodlaci v jejím životě byli Al, Cait a jejich alfa. Ostatní prostě tolerovala když musela. Když začně dívka vtipkovat, tak jí zase počastuje pozvednutým obočím, tentokrát ale na straně, kde má jizvy a tak se jí pohne celá zjizvená tkáň, udělala to zcela neúmyslně. * Nejsem konfliktní typ dokud mě lidi neotravují. *S těmito slovy si dala další kus masa do pusy, opět požvýkala a polkla, teprve tehdy odpověděla na další otravnou otázku otravné holky před sebou.* Nejsem. *jedno slovo, chladné jako led, ale bylo jí to vážně jedno.*
Ste horšia, ako psí čumák. *Skonštatuje zatiaľ čo pomaly dokončí svoju porciu nudlí a vrhne sa na rolky. Na to, že bola pomerne drobná tak jej apetít pred úplnkom bol skutočne vražedný.* Myslím si, že to čo považujete vy za otravné tak iný považujú len za sociálnu interakciu *Poznamená a namočí si sústo do omáčky. V tomto momente si len vezme štipec a upevní si všetky vrkôčiky nad plecami, aby jej nepadali do taniera.* /Zdá sa to, ako smutný život. Odháňať od seba všetkých, i keď áno. Teraz otravná naozaj som. Je to však pre vedu./ A odkiaľ ste? *Kývne hlavou, avšak sama si povedala, že to bude posledná otázka, ktorú žene položí. Sama sa ešte chcela porozprávať s kuchármi a a aspoň trochu pretráviť na žinenke v telocvični. Išla tam cvičiť? Nie určite nie, ale dobre sa tam driemalo, okrem toho dnes naozaj veľa nenaspí.*
*Za jiné situace s jiným člověkem by se možná i ušklíbla tomu slovnímu spojení, ale s ní pouze suše opáčila proti jejím slovům.* Jsem si poměrně jistá, že psí čumák nemám. *Dodala jen a nakrála zbytek masa na poslední tři kousky. Jeden z nich si sama vložila do pusy a opět začala v klidu žvýkat.* Sociální interakce se přaceňuje. *Dodala ještě i když tentokrát odpověděla opět na věc, na kterou se jí otravné děvče zeptalo. Moc doufala v to, že se tady objeví někdo, kdo by ji od těchto otázek zachránil. Dokonce uvažovala, že se s jejím bolavým tělem půjde radši i proběhnout, aby ze sebe setřásla pocit blížícího se úplňku. Její proud myšlenek překazila další otázka od Aishy.* Odjinud. *Víc se svěřovat nechtěla, nejen, že to bylo složitější na vysvětlování, ale osobně nerada podávala informace cizím lidem o sobě.*
Ja som si pomerne istá o opaku. *Ani Aisha nemala nejaké silné umelecké cítenie, áno milovala hudbu, ale texty jej zvyčajne unikali. Pre ňu išlo v piesni o celkový dojem a nemala tendenciu rozoberať všetky kúsky. Tak či tak v tomto momente s Mariou nesúhlasila už len z princípu.* O tom vo vašom prípade nepochybujem. *Povie o niečo potichšie, akoby si slová skutočne povedala len popod nos. Pre Aishou tak rapídne ubudlo jedla, avšak nebolo možné, že by spláchla ešte aj polievku. Mávla tak rukou na čašníka a posunula k nemu zvyšky jej jedla.* Prosím ťa hoď mi to do chladničky ja si to zajtra vezmem keď budem odchádzať. *Mrkne na neho a na porcií čo odnášal mu nechala už aj hotovosť s tringeltom.* Asi som nečakala nič iné. *Povie zatiaľ čo sa začne pomaly stavať od stola.* Skutočne skvelý rozhovor, nabudúce sa pôjdem porozprávať so stenu. *Cukne jej v kútiku a rozpustí si vrkôčiky.*
*Schválně odigrojuje její dvě poznámky, pokud by se s ní pustila do hádky, připadala by si zase jako na střední škole, o moc víc vyspělé poznámky jí od toho děvčete očividně nečekaly, proto na sobě držela dál svou netečnou masku aby mohla odbít snad i další salvu otázek a poznámek. Dokonce se možná i těšila do cely protože, tam snad nebude muset poslouchat její řeči. Dojí poslední kousky masa a oblohy. Poměrně spokojená pak zaplatí za svoje jídlo a dál pozoruje děvče.* Ah, tak si tu konverzaci užij, já si užiju klid při jídle. *Ušklíbne se a vstane aby se ještě jednou protáhla před tím, než se zavře do cely přes noc.*
*Niektorý ľudia boli odsúdený na život samoty, avšak v prípade Marie sa jej zdalo, že to bolo spôsobované jej osobou. Nie každý musí byť sociálny motýlik, avšak v spoločnosti bolo potrebné mať akotaké spoločenské cítenie. Neprišlo jej však, že Boh Marií dal cítenie akéhokoľvek typu. Popraská si tak prsty zatiaľ čo kráča preč od stola. Aisha mala svoju hrdosť a dobiedzať sa človeku k čomukoľvek jej nebolo po chuti, nie takto moc. Sama vedela, že niektorý ľudia jednoducho nesadnú, avšak vychádzať s ľudmi je omnoh väčšie umenie, ako ich ignorovať. Okrem toho od blízkych sa jednoduchšie žiadajú drobnosti pre svoje sebecké účely a v príncípe je tak život o to viac jednoduchší. Ešte sa tak spokojne prejde do kuchyne kde nejaký ten čas klábosí so zvyškom smečky. Samozrejme sa to neobišlo bez vyzvedania o žene, nezdalo sa však, že by mal ktokoľvek nejaké užitočné informácie. Ešte sa rozprávala nejaký ten čas kým aj pre ňu nebol čas sa pomaly presunúť na noc do cely. Nie jej obľúbená aktivita, ale bola bohužiaľ nevyhnutná.*
*Když už dívka nic jiného nepoznamená, tak přejde zpět k dveřím ven aby se mohla pořádně proběhnout ještě než vysvitne to prokleté světlo úplňku. Před bistrem se protáhla a pomalu se rozběhla, nebylo to nic extra, nezapojila do toho svou pružnost a sílu, přesto ji to jakýmsi způsobem uklidňovalo. Pomalu přidávala, až byla skoro na rychlosti sprintu, možná, že by pokračovala dál, kdyby měla tu možnost, jenže čas se krátil, a ona musela přejít do cel dřív, než bude pozdě. Pomalu začala zpomalovat, až přešla do kroku, a vydala se zpátky na místo, kde už jednou byla, jenže teď mířila trošku jinam a to přímo do cely, kde měla v plánu přečkat dnešní noc.*
*Byla to už chvíle co naposledy zasahovala u výtržností, ale zrovna jí skončila směna, takže když po cestě domů slyšela hlášení z dispečinku o výtržnostech na hřbitově hned o ulici dál, tak neváhala a nahlásila se, že tam jede. Nevěděla o co jde, ale bylo jí to jedno, vlivem blížícího se úplňku byla plná síly, ale nepropouštěla to na povrch, nesměla a proto se těšila na nějaké menší vzrušení ve formě chytání vandalů. Už byla těsně u hřbitova, když vypla světla z vysílačky se jí ozvalo o hlášení, že má počkat na posily, byla tím lehce vyrušena. Na druhou stranu se bude víc hlídat, aby nepopustila otěže. Vylezla z auta a zamkla ho, klíče potom hodila do bundy, kterou měla na sobě. Jako vždy byla oblečená skoro celá v černé barvě. Její pracovní kahlhoty, které jí perfektně pasovaly seděli k jejím dnes ráno naleštěným kanadám a černému roláku, který nenosila kvůli zimně, ale protože vypadal elegantně s její tmavě zelenou větrovou budnou, která měla tolik kapes, že v nich mohla schovat téměř cokoliv. Kabelku i se vším nechala v kufru auta, ve kterém se také nacházel trezor se zbraněmi, nyní už v New Yorku povinný. Postavila se před hřbitovní bránu a rozhlédla se okolo, zdali nezahlédne osobu, která má být její posilou nebo rovnou ty vandaly.* Tak kde je? *Pronesla skoro šepotem, načež uslyšela nějaký zvuk a otočila za ním hlavu.*
*Narozdíl od kolegyně, se kterou se znala maximálně od vidění a po jméně a dařilo se jim se směnami od doby, co byla zpět, zatím míjet, teprve mířila do práce. Za normálních okolností by se s ní opět zřejmě jen minula, nicméně bydlela nejblíže a vysílačkou, kterou měla na své motorce, se dozvěděla, že tam má jít a mají podat hlášení, zda jsou třeba další hlídky, nebo to zvládnou vyřešit. Vesměs. Bella tak šlápne na plyn, aby se tam rychle dostala a motorku, které nerozsvítila policejní světlo - hups - prudce zastaví vedle Mariina auta. Plynulým pohybem seskočí jen co motorku zajistí i alarmem rychlými a léty natrénovanými pohyby pro takové situace. Klíčky skončí v kapse, stejně jako rukavice a helmu si odloží na řidítka. Jestli ji někdo ukradne, bude mít problém. Protože jezdila na motorce i pracovně, tak ji měla čipnutou, aby si ji mohla vysledovat, takže...jen ať si to zkusí. Upraví si cop, zatímco míří k ženě, která tu očividně čekala chvilku, než dorazila skrz dopravu. Aspoň chytila všechny zelené. Kratince s sebou trhne, když k ní vítr zavane její zápach a zhluboka se nadechne a musí potlačit bublavé zavrčení, které se jí dere z hrdla. Nebyl dobrý nápad potkávat cizí vlkodlaky takto blízko před úplňkem. Snaha prokázat si dominanci byla skoro nutkavě neodolatelná. Jenže si to nemohly dovolit, ne v práci, když může jít o něčí životy.* Jsem Bella, tvá posila, jdeme. *Pronese příkře, ale ne proto, že by jí vyloženě druhá žena vadila, ale čistě z vlkodlačích pudů, kterým se nelíbil pocit ohrožení neznámým vlkodlakem. Nijak svůj první dojem ovšem nenapravuje a proklouzne otevřenou branou dovnitř.* Svědky jsi stihla vyslechnout, nebo tu někde ještě jsou? *Zeptá se zběžně, zatímco si zkontroluje u pasu zbraň, pepřák, tejzr i teleskopickou hůl, kdyby byly potřeba.*
*Řítila se k ní motorka, a když o chvíli seskočila z ní žena, která jí měla dělat zálohu, tak byla z ničeho nic dost napnutá, nejdřív nevěděla proč, dokud ji neucítila. Když se k ní přiblížila sotva udržela zavrčení v hrdle.* Maria, *pronesla ledově. Poměrně naštvaná příkazem ženy stojící u ní, která neměla žádný důvod ji rozkazovat, nebyla ani služebně starší ani nepatřila ve smečce nad ní. Její tělo bylo napnuté jako struna, držela se ze všech sil aby jí jednu nevrazila a nezačala vrčet. O to víc byla naštvaná, když jí začala vyslíchat.* /Úplněk je svině./ Nikdo tady nebyl, *podotkne a pohodí hlavou tak aby byly její jizvy vidět, naučila se je ukazovat a nestydět se za ně, navíc se jí pohl culík, takže jí už nic nešimralo na krku. Pomalým krokem prošla branou a čekala jestli se za ní vydá i Bella. Jednu ruku držela na boku, kde měla zbraň, v druhé ruce by normálně měla baterku, ale tím, že jsou obě vlkodlačice, tak se neobtěžovala a vydala se středovou cestou směrem vpřed jestli nezachytí pach nebo pohyb někde, kde by být rozhodně neměl.*
/Výborně, tohle bude příjemná spolupráce.../ *Napadne ji, když se druhá vlčice zachová dost podobně a docela si užívá její odmlčení se, aby se po ní nevrhla. Do očí se jí však nedívá, nechtěla u nich omylem na ulici spustit proměnu, aby si vyjasnily dominanci. Byly vlkodlaci, ale teď primárně policistky - detektivky pokud mohla soudit, že ani jedna neměla uniformu, ale měla zbraně i odznak na viditelném místě. Sama měla kanady, džíny, jednoduché triko bez potisku i koženou bundu v černé barvě. Ušklíbne se, když upozorní na své jizvy, jakoby se ptala "co já s tím, že jsi dostala na držku?" a vydala se trochu bokem vlčice - aby se mohly krýt, aby nebyly u sebe hned na ráně a také měly malinko větší perimetr. Nos jí skoro ucpával její pach a horko těžko odolávala kýchnutí, aby si ho pročistila. Začala se raději soustředit na cizí nové pachy, možný pach krve a jiné. Netušila kdy se výtržnosti konaly a zda skončily před příchodem Marii, nicméně se to tu zdálo jak bylo očekávatelné...mrtvolně klidné. Skoro až začne pochybovat, že to bylo zde nebo že si z nich někdo jen nevystřelil, když v tom se dostanou do bodu, kde vane malinko jinak proud vzduchu a zanese k nim pach krve. Tentokrát si kýchne, mísil se se sírou. Byl tu démon? Nebo jen nějaký rituál? Nicméně krev se zdála skrz naskrz obyčejná a neprosycená něčím...divným. Hodí pohled na Mariu, kterou měla po levici.* Vem to zleva kolem té krypty, zdá se, že to vane odtama. Pokud budeme mít štěstí, nebude tam démon, ale jen obyčejný pachatel a oběť. *Ušklíbne se znechucením nad tím pachem síry, který s každým krokem blíže sílil. Skoro se modlila, aby nemusely řešit démona. Byl den, nejpravděpodobnější by byl nějaký měnič - takoví ti divní a hnusní, co berou na sebe cizí podoby. Neznala nějak skvěle jejich správná jména, tak si je pojmenovávala nějak sama, jak se jí to zdálo příhodné.*
*Pečlivě studovala svou stranu až zacítila něco, co rozhodně nepatřilo na hřbitov, pokud to nebyl hřbitov satanistů tedy. Odolávala zatřepání hlavou, ten puch byl příšerný, horší než puch dalšího vlkodlaka stojícího vedle ní. Sama se tam hodlala vydat, dokud jí ta vlkodlačice nepřikázala co má dělat.* /Vážně?!/ *Zavrčela si v hlavě a zadržela to v hrdle, než to mohlo vyjít na povrch a ona by to mohla zaslechnout. Otočila hlavu na ni a jen tak tak se zastavila aby jí nepohlédla do očí. dívala se za její rameno. Nebylo to slušné, stále však lepší, než co jiného to mohlo být například rvačka uprostřed hlavní cesty na hřbitov.* Vážně? Já myslela, že někdo jen hnojil květiny. *Vrátila jí to jízlivě. Potom ale ignorovala její pocit nutnosti jí to nějak ještě vrátit a vydala se tím směrem. Při prvních třech krocích vyndala z pouzdra zbraň a mířila před sebe v případě nutnosti aby mohla ihned reagovat. Jakmile ale zalezla za roh, tak se na pár sekund zasekla.* Co to sakr... *Ani to nedořekla a blížila se k tělu zhroucenému na hrobě, možná by to mohl být jen pouhý pokus o vtip, ale jakmile přišla k tomu, tak se ujistila, že to vtip není. Leželo tam tělo muže, nebo snad chlapce, víc jak dvacet mu nebylo a z hrudníku mu trčel kůl. Pach čerstvé krve maskoval puch síry. A jí na chvíli napadla odporná myšlenka.* /Je to jako krvavý steak./ *Poklepala hlavou, úplněk pro ni nebyl nejlepší. Ohlédla se po Belle a zastavila se ve chvíli kdy na ni viděla.*
Asi špatný čich. *Prohodí v rýpnutí, nakonec ji ale nechá jít tím směrem a zamíří opačným. Samotné se jí naskytne výhled na mrtvého chlapce a tentokrát se jí z hrdla už zavrčení vydere a když periferně zaznamená pohled Mari, tak zabodne ten svůj do jejích očí...a už se neodtrhne. V duchu barvitě zakleje v babiččině rodné řeči - řečtině - a skoro až vnímá jak tmavé duhovky zezlátnou do vlčích. Aniž by odtrhla pohled a ztrácela čas, tak se natáhne po svém oblečení, aby se ho zbavila - tedy kromě trička a podprsenky všeho. Na statnici už bude mít náhradní a bundou to dokáže zakrýt. Nechtěla zas ale pobíhat někde nahá, když byl den a mohl je kdokoliv vidět. Vlčí instinkty si žádaly prokázání dominance, aby mezi sebou vyčistily vzduch a Bella...no nemínila se podřídit. Než zavolají posily, aby přijely zajistit stopy, měly chvíli čas. A tak se proměně nakonec poddá. Mimo úplněk nakonec byla mnohem rychlejší, nezabralo to tolik času, hlavně skoro žádný oproti jejím počátkům, než stane místo lidské ženy na místě černý vlk, který měl naježenou srst a vrčel na svého protivníka. Tak málo stačilo těsně před úplňkem, aby kontrola byla slabá. Výborně. Dost možná to bylo i tím, že byly dominantní obě a jedna se nemínila podřizovat druhé.*
*Byla hodně napnutá už v momentě, kdy žena před ní zavrčela, byla to neznámá dominantní vlčice. Nemluvě o tom, že to byla žena, takže Mari měla všechny důvody proč mít chuť jí roztrhat, proto stačil malý okamžíček při střetnutí pohledu a i její duhovky se začaly měnit do jantarově zlatých, jen tak tak zadržela proměnu rukou v drápy, když sundávala svou oblíbenou budnu a skopla boty z nohou. Moc dobře se jednou ponaučila jak moc to bolí, když má člověk při proměně na sobě pevně uvázané vojenské kanady. Její tělo se začalo měnit, bolest byla obrovská a rozhodně jí to nepřidávalo na lepší náladě, nemluvě o čerstvém těle s krví všude kolem. Jenže v tuto chvíli se zaměřila jen na černou vlčici před ní, pokud by nebyla tak nabroušená možná by se i zasmála tomu, jak moc podobné si jsou ve vlčí podobě, možná až příliš. V tuto chvíli však to jediné co udělala bylo, že napnula snad každý sval ve svém těle připravená zaútočit a objasnit svou dominanci, z jejího hrdla se vydralo nefalšované a velice hrdelní zavrčení, které patřilo k jedněm z těch ukázkových, z tlamy se jí spolu s tím vyhrnul i obláček páry, jak její dech byl teplejší než okolní teplota. Vyčkávala, jako správný lovec čekala na každé menší zaváhání či pohyb po kterém by mohla vystartovat.*
*Bella rozhodně nečekala na to, až se Mari rozkouká. Rovnou se na ni vrhla. Dost u země, aby si neodhalila krk a břicho, dost vysoko, aby neodhalila ani páteř, kterou by druhá vlčice mohl přetnout stiskem čelistí. Jestli se jí povedlo ji strhnout nebo alespoň vyvést z rovnováhy, pootočit nebo cokoliv, zaútočí nejprve drápy, když se lehce nadzvedne, zapřená o zadní packy a sekne Mari po slabinách, nebo ji alespoň tímto způsobem nakopne, načež sama uskočí, před možným protiútokem a v dalším momentě cvakne zuby po jejím těle - dle toho jak byla natočená po boku, prsou, zadních nohách - dokonce i ocase, za který by mohla škubnout k sobě stejně jako za packu, kdyby je dokázala sevřít v tlamě.*
*Než se vzpamatuje, tak jí Bella zasadí pár ran, ale stačí se rychle vzchopit a při druhém výpadu se uhne a sekne jí drápy po zadních nohách a pokusí se jí tlamou chytit za část kožichu na zýdech, jenže se jí při pohybu vysmíkne a tak jí zanechá na kůži maximálně krvavé otisky. Oklepe se a pokračuje v boji odskočí trošku dozadu a čeká až se Bella trochu přiblíží aby mohla zaútočit na boční část těla, čímž ale nechtěně odhalí svůj bok. To se stává když vlkodlak má větší znalosti v boji jako člověk než jako vlk. Pokud obdrží ránu, tak se zase stáhne a zaútočí plnou silou zpět.*
*Sama získá pár zranění a unikne jí něco mezi kňučením a zavrčením, když jí srst lehce zbarví krev, ale nebyly to hluboké rány. Skoro cítila, jak už se začaly regenerovat a jen co si odhalí bok, tak zaútočí, tentokrát zuby, aby ji kousla. Netroufla si jít moc hluboko a tak to bylo spíše rychlé zkousnutí skoro do masa a vyprskla chlupy z tlamy, jak odskočila a tlapou se ohnala po Mari, aby ji sejmula na zem. Pokud by se to povedlo, skočila by na ni tak, aby jí dopadla tlapami na hrudník a natiskla ji svou vahou k zemi a mohla se jí sklonit s ohnutými pysky ke krku. Byla dokonce ochotná jí rafnout po tlamě a zachytit jí zlehka čenich do čelistí ve vrčivém upozornění, aby se sklonila pod ni a nabídla jí v podřízeném gestu krk, neb neměla v plánu prohrát. Co se však týkalo možnosti, že by jí to nevyšlo, tak okamžitě zaútočí znovu, aby Mari dostala do patové situace ke zdi krypty, u které byly, ideálně do výklenku, kde byl vstup, aby byla alespoň z části zahnaná do kouta.*
*Když jí Bella povalila na zem, byla snad ještě naštvanější a odhodlanější, bylo proti její povaze, aby se nechala přeprat bez boje, zvlášť někým, ke komu nechovala úctu proto bojovala tak dlouho dokud ze sebe Belle neshodila, naštvaná o trošku víc po ní znovu vyjela dokud nebyla celým bojem zahnaná ke zdi. Stále se zkoušela nějak vymanit, ale bylo to marné, pokud by bojovali o trošku déle, tak by se mohlo stát, že se obě příliš zraní na to, aby mohly pokračovat v práci a Mari si moc dobře v tuto chvíli uvědomovala, že není tou s vyšší dominancí, což ji rozhodně štvalo. Hodně nahlas na Bellu zavrčela, aby jí ukázala poslední pokus o vzdor, ale pak povolila napnuté svaly a nastavila krk v podřízené pozici, věděla, že další boj není nutný, Bella byla dominantnější.*
*Bella nechala ohrnuté pysky, i když jí Maria nastavila krk a přikročila k ní, aby jí odhalené tesáky přiložila ke krku a tím si prokázala absolutní výhru. Ještě si do její srsti odfrkne a zlehka ji postrčí čumákem, než se stáhne z jejího osobního prostoru a poodejde k jejím věcem, jejichž pach zběžně natáhne do plic a trhne k nim hlavou v němém příkazu, aby se proměnila. Sama zamíří ke svým věcem a usadí se. Pokud by se Maria vzpírala němému příkazu, znovu kývne hlavou a zabodne pohled do jejích očí. Už se podřídila, instinkt by ji teď už měl nutit je sklopit, pokud si nechce zkusit další kolo boje. Nemínila se vystavit dominantní vlkodlačici ve zranitelné pozici, proto chtěla, aby se začala měnit první, aby ji okamžitě následovala, protože v takový moment další boj nezačne. Kdyby se ale začala první měnit ona sama, Mari by si mohla vybrat chvíli na pomstu. Pokud by jí to trvalo, než se rozhodne uposlechnout, dokonce si lehne, překříží přední packy, a i když má trochu ostražitě polohované uši, tak švihne přátelsky ocasem na znamení, že ona nemá v plánu na ni zaútočit ve zranitelné pozici. Dokonce si na okamžik dovolí vypláznout jazyk v klidném gestu.*
*Ve chvíli kdy se k ní začne sklánět vlčice, tak opět napne své svaly, tentokrát neúmyslně, nesnášela blízkost dalších lidí, jen pár lidem to tolerovala, ale ne v takovémto smyslu. Od dětství nesnesla blízkost jiných žen, a to, že tahle žena byla vlkodlačice na faktu nic neměnilo. Nepohla se dokud od ní nepoodešla dál, poté se pomalu překulila, schválně v líném gestu aby nepředstavovala nebezpečí. Ujasnili si dominanci a ona neměla na místě vraždy v plánu žádný další nepotřebný boj. Z toho důvodu když se na ní druhá vlčice podívala, tak automaticky sklopila pohled a uposlechla příkaz při kterém přešla ke své kupce oblečení. Její vyplazení jazyka ji nijak neuklidnilo, proto i když se začala proměňovat sledovala druhou vlčici kdyby náhodou něco plánovala. Ve chvíli kdy tam stála úplně nahá, tak přes sebe hodila bundu.* V autě mám náhradní oblečení, než sem zavoláme techniky byl by asi dobrý nápad nevypadat takhle. *Pronesla s poměrně klidnější náladou ale s hlasem stejně ledovým, avšak už ne natolik vyzývavým a nepřátelským.*
*Bella se stejně jako Maria proměnila a začala se oblékat - kalhotky, ponožky, kalhoty, spodní prádlo...a alespoň bundu na sebe hodila, kdyby sem někdo přišel a ušklíbne se.* Tričko by nebyl špatný nápad. *Nadhodí taky klidněji, než Maria.* Chceš tam skočit ty? Nebo mám jít s tebou? *Nabídne jí, aby jí ještě víc nenarušovala soukromí. Stačilo, že si vyjasnily nadřazenost a podřízenost, nepotřebovala jí ale rozkazovat v některých ohledech, pokud to nebyla situace, kdy by to vyžadovala jejich práce a ona přišla na něco nebo s plánem dříve, než druhá vlčice.* Jedna z nás by měla zůstat na místě, pro případ návštěvníků. *Vysvětlí, i když její slova nejsou už tak chladná, vřelými se stále nedají nazvat.*
*Rozhlédne se okolo, ale stopy zápasu nejsou tak viditelné, takže to nenarušilo místo činu tak moc. Obuje si svoje kanady.* Klidně tam zajdu, mám sebou i náhradní kalhoty a kraťasy, mám ti to vzít? *Zeptala se pro jistotu, přece jen cítila ten tlak o tom, že žena před ní je dominantní, bohužel to pro její vlasatní kodex znamenalo změnit vůči ní chování. I když to neměla ráda, tak v sobě měla nastavené pravidla jinak a to především protože to do ní tak dlouho Al vštipoval.* Chápu. *Pokývne jen hlavou a čeká na její odpověď. Mezitím zvedne svou zbraň a ostatní věci ze země, schválně se vyhýbá úmyslnému střetu očí. Z bundy vytáhne klíče od auta.*
Triko mi bude stačit, dík. *Nadhodí a nebrání se už pohledu na ni, nicméně nechá ji odejít, načež se ještě otočí.* Možná by kvůli kontaminaci otisky prstů bylo fajn vzít rukavice, nemyslím, že nás přežily. *Ušklíbne se a vyloví z kalhot vysílačku, stiskne tlačítko, aby mohla nahlásit nález těla. Doufala jen, že neuběhlo tolik času od toho, co tu přišly, aby to bylo podezřelé. S tím vlastně požádá o posily, které budou zajišťovat místo činu a sbírat materiál do laborky. Bela se zatím opatrně přesouvá po kamenné cestě, aby mohla objevit možné stopy, což byla její práce. Stejně asi obě věděly, že za to mohl démon, ale nemohly jim nic nedat. Jen doufala, že se neobjeví otisky prstů nějakého náhodného občana, jehož podobu počořil démon.*
*Přikývla a dál se už nezdržovala, vyběhla směrem k autu, aby tam byla co nejdřív, u auta rychle otevřela kufr a vytáhla svoje taktické kalhoty, spolu s nima vytáhla černé tílko a ještě sportovní triko s dlouhým rukávem, hodila na sebe své sportovní triko a sáhla po sadě k místu činu, kde byly nějaké ty rukavice, hygienické pomůcky, čistý alkohol a podobně. Vzala dvoje rukavice, náhradní pouzdro na zbraň a všechno roztrhané oblečení hodila do kufru, zbraň upevnila do pouzdra a běžela zpět až narazila opět na Bellu, beze slova k ní natáhla ruku s tílkem a rukavicemi.* Říkali, kdy přibližně dorazí technici? *Zeptala se a očima zkoumala tělo, které viděla i odsud.*
*Bella si stáhne rychle bundu a přetáhne přes nahý hrudník triko, hodí zpátky bundu a poté si vezme rukavice a kývne na její dotaz.* Prý asi půl hodinky. Nechápu, proč nám hodili případ v Queens, když jsme Brooklyn. Možná podstav nebo řeší nějaký velký případ. Hádám to ale stejně předáme Queenským poldům, jakmile se uráčí dorazit. *Odfrkne si. Byla sice na oddělení v Queens, ale to byla vesměs minulost. Přesto vyloví telefon a vytočí jedno z čísel - konkrétně bývalého šéfa.* Nazdar Correy, nemáš lidi, že místo vraždy v Queens řeší Brooklyn? *Ušklíbne se, když jí to zvedne a uslyší krátký proud nadávek, zřejmě jak vyšel z kanclu a zdupal své lidi, jestli se flákají a přehazují práci na jiné oddělení. Když zmlkne, Bella jen dodá: * Pošlu ti adresu. *A pak to típne a pokrčí rameny.* Měním názor - tipovala bych to na mladší členy z linky, co ještě nemají v malíku čísla a nebo někoho, kdo se snaží škodit Queensákům. *Nadhodí a porozhlédne se.* Zatím to vypadá ale na démona. Dám pak vědět Praetoru a lovcům. *Prohrábne si vlasy a znovu je sváže, jak se po proměně rozpustily. Alespoň že ta gumička jí spadla u věcí.*
To tady mají hodně dlouhou čekačku na techniky, u nás se mi ještě nestalo, že by příjezd nebyl do patnácti minut. *Pokrčí rameny a sama si dřepne k mladíkovi s kůlem v srdci.* Nevím, jestli to je blbý vtip a nebo někdo posílá vzkaz, ale nevypadá to na případ, který by podsvěťani jen tak odmávli. *Pokyne hlavou k Belle. potom se ale zaposlouchá do rozhovoru s chlapem na druhé straně. Povzdechne si a všimne si stříbrného řetízku v mladíkově ruce.* Ani ten ti nepomohl co. *Zamumlá a postaví se opět na nohy aby si mohla vyslechnout co jí ještě chce Bella říct.* Mám dát vědět smečce? Nebo si to taky vezmeš na starost? *Pronese otázku a sama si hodí vlasy na záda, tentokrát si ale nechá jizvy zakryté kvůli technikům, místní lidi nezná.* Stejně musíme počkat než dorazí detektivové kvůli výpovědi. *Pokrčí rameny a rozhlídne se okolo.*
No naši mají dlouhý dojezd, však musí skoro skrz celý Brooklyn a je doba oběda, všude budou zácpy. *Pokrčí rameny.* Nevím, kdy dojede Queens. *Dodá a sleduje místo, na které upozornila Maria. Zamračí se u toho.* Křížek? Pokud to byl démon, nikdy by ho bez Zraku neviděl. Vlkodlak to nebyl, upír by už shořel. Nemyslím si ale, že by čaroděj nebo víla použili křížek místo magie. *Zamračí se nad tou záhadou. Jedině by démon udělal něco, čím prozradil podsvět. Potřese hlavou a odvrátí se od těch úvah.* Nejsem ve smečce. Můj jediný kontakt k ní je myslím Killián. *Pokrčí rameny. Vlkodlak, na kterého se ani nepamatovala vesměs, i když si na drobnost vzpomněla. Nemluvili o tom od té doby. Řešili jen společný případ.* Jestli je to ale démon, lovci si s ním poradí lépe. Praetor a smečku potřebujeme jedině policisty, kteří by to nějak vyřešili, aby to spadlo do nevyřešených. Jestli za to může měnič, mohli bychom obvinit někoho, kdo to nespáchal a to jen proto, že si démon ukradl jeho podobu. *Nakrčí nos a pak kývne.* To rozhodně. *Ušklíbne se a promne si nohu. Krev sice ryche přestala téct, ale přízračné drápy a hojící se drápance na nohách a zkousnutí na boku stále cítila.* Mimochodem, bojovalas dobře. *Ušklíbne se a stáhne ruku z míst, kde ji poranila pryč.* Tak jo, pojďme se podívat, zda je tu nějaká šance, že v tom byl angažovaný kromě pravděpodobného démona třeba ještě čaroděj. *Odfrkne si, že budou muset krýt takové bastardy. Rozhodně to bude muset nahlásit lovcům.*
Upřímně se v tomhle světě ještě neorientuju tolik. *pokrčí rameny a dál poslouchá její výklad.* Já spadám pod místní smečku a s Preatorem nejdenám ráda. *Jen pomyslí na tu ženskou a málem zavrčí. Kolik nenávisti se může nahromadit po jednom setkání.* Toho už jsem chvíli neviděla, *nakrčí rameny o zmíňce člena její smečky, přece jen se s ním pořádně nikd neznala. Po její uznání jen pokývne.* /Kdyby to bylo na smrt a ne na dominanci bojovala bych lépe./ Ty taky. *Dodá jen a následuje ji při zkoumání místa činu, který byl příšerný chaos. Rozhodně nezáviděla místním technikům ohledávání hřbitova, který byl přístupný úplně každému.*
To jsme dvě. Vím to, co si zjistím, vesměs. *Ušklíbne se a potom kývne.* Já spolupracuju s Praetorem, protož mi pomohli. *Pokrčí rameny lhostejně, i když měla jejich přívěsek. Byla jejich spojka pro Brooklynské oddělení. Na pochvalu se zdá, že se potěšeně usměje, ale potom se vydá pátrat po přítomnosti další osoby. Pokud by tu totiž byly stopy něčeho, co civilové nesmějí objevit, museli je skrýt. A to se skutečně povede. Malá ampulka lektvaru, kterou mladík nebo démon osobě vyrazili z ruky, pokud tu byl čaroděj, a nebo ji dotyčný zahodil sám. Čarodějům, kteří žili načerno nakonec bylo celkem jedno, že zanechají stopy.* Něco jsem našla. *Upozorní Mariu a zvedne ampulku vzhůru.* Zdá se, že to mohlo být rituální...možná vyvolání? *Lehce se zamračí. Hodilo by se o tom vědět více.*
Byla jsem do toho hozena po hlavě, ale vlastně mi to ani nakonec nevadí. *Při těch slovech přejede lehce po tváři kde se setkávají vlasy s kůží, což ji lechtá. Postupuje po krocích Bell a sama hledá nějaké stopy, nakonec se ale otočí až když uslyší, že něco našla, přejde k ní a podívá se na ampulku, která rozhodně nevypadá normálně a pokud by ji objevili technici, mohl by vzniknout průšvih, který nikdo doopravdy řešit nechtěl.* Upřímně o lektvarech a magii nevím skoro nic, ale znám pár lidí, co by nám mohli říct víc tady v New Yorku. *Zadívá se na ampulku a uvažuje zdali by bylo chytřejší se ozvat Bobovi nebo Triss.*
Takže jsi neměla jako člověk Zrak? *Nadhodí a kývne.* Fajn, to zní zajímavě, otázka je, zda by spolupracovali s lovci, jestli je to fakt práce čaroděje... *Pokroutí hlavou a ohlédne se za zvukem sirén. Byla zvědavá, zda to jsou její a Mariiny kolegové nebo Queens. Ukáže se, že jde o Queens, nakonec to měli blíž a přes méně semaforů. Taky to byl jejich rajón, znali lépe zkratky, kterými se vyhnout největším zácpám, které by je zpomalily.* Jonasi. *Pozdraví kolegu z druhého oddělení, kde dělala po amnézii, než se vrátila na Brooklyn zase a ucukne jí koutek do úšklebku, když ji probodne pohledem. Byla vlkodlak, nebyl problém jej přeprat s minimem úsilí a jen lehkým přidáním síly vlkodlačí. Asi jí to furt neodpustil.* Tělo máte zde. Mnoho stop jsme neobjevily. *Poukáže k mrtvému chlapci, kterého Jonasovi zčásti zakrývala krypta, ale zbledl, když vešel do výhledu na něj.* Jo, pěkný humus, užijte si to. Stavím se pak na výpověď, potřebuju jet. *Oznámí mu a on jen zamručí. Kontakt na ni určitě ještě někde vyhrabe, byli chvíli ve dvojici, takže ji určitě měl v mobilu i on. Podívá se na Mari.* Chceš si vyřídit svou výpověď teď, nebo jedeš taky už na stanici?
Jako člověk jsem o tomhle neměla ani páru, vlastně ani chvíli po tom. *Ušklíbne se poměrně kysele a nad její další otázkou se musí na chvíli zamyslet.* Upřímně nemůžu zaručit, že by některý z nich spolupracoval s lovci. Nikdy jsem tohle téma s nimi neřešila. *Pokrčí rameny a uvažuje kdo by byl kompatibilnější s lovci, ale upřímně si byla víc jistá s Triss. jakmile zaslechla houkačky, tak pohlédla na tělo a potom i na muže, kterého do dnešního dne absolutně neznala. Když se neznámý detektiv podívá na ní, tak se mu zadívá do očí a pokývne na něj.* Jmenuji se Maria Martines, já si svou výpověď odbydu teď, už mám po směně a stejně mě čeká jen cesta domů, na protažení už nemám dneska moc náladu. *S tím koukne po Belle.* Užij si směnu. *Pokývne ještě k ní a poslouchá otázky, které jí začne klást muž před ní.*
*Bella přikývne na její slova, sama naznačila nepřímo, že ona Zrak měla a nechá na Marii co udělá s ampulkou a komu ji předá. Rozloučí se s oběma a zamíří k motorce, aby odjela a zavolá vůdci Praetoru, že jej potřebuje před stanicí, protože musí něco probrat a poté snad kontaktuje lovce.*
*Postupně odpovídá na otázky muže, jakmile je hotová jen rukou nahmátne lektvar a potom přejde k autu, opět odemkne a jede směr její byt aby se mohla osprchovat a trochu odpočnout před úplňkem, konečně má zase tři dny volna.*
*Už to bylo dlouho co se domlouvaly s Triss, že společně půjdou běhat, ale ani jedna nenašla ten čas, proto byla Mari ráda, když se po otevíračce Trissina baru navzájem ozvaly a domluvily se na dnešek. Jelikož Mari stejně s mladou čarodějkou nemohla běhat plnou rychlostí, tak sama navrhla Cenral park, je tu plno běžců, a tak nikomu nepřijdou další dvě nic divného, navíc tady jsou různě dlouhé trasy, které můžou zvolit, především podle Trissiny úrovně. Pomalu došla k místu, kde si domluvily setkání a opřela se o fontánu, koukla na své hodinky a poté utáhla svůj culík. Už si zvykla na své jizvy, respektive na to, že lidé v New Yorku na ně často nepoukazují stejně jako to bývalo v maloměstě. Dneska přišla ve svých oblíbených sportovních legínách, jaké jiné barvy než černé. Zároveň na sobě měla černou sportovní podprsenku stejné barvy, přes kterou měla hozenou maskáčovou sportovní mikinu, kde na rameni měla uložený mobil, v levé kapse klíče od auta a policejní placku. V pravé pak pouta a pro případ nutnosti jednoduchý vytahovací nůž. Zjistila, že tady člověk nikdy neví, co se může stát. Nohy měla obuté v pohodlné sportovní obuvi stejné barvy jako mikinu. Nic víc sebou neměla a ani to nepotřebovala, protože vše ostatní bylo schované v jejím kufru auta. Uvolnila svůj postoj, ale oči měla v postřehu a čekala na to, kdy k ní dorazí Triss.*
*Triss dorazila více oblečená než Mari - měla teplejší legíny, rolák a tenkou bundu, kam mohla strčit mobil v jehož obale měla doklady, pak tam měla i klíče a tyčinku na energii z nějakého důvodu. Vlasy svázala do pevného drdolu a zimomřivě se otřásla, jak nebyla ještě zahřátá, když mířila na místo setkání. Na rukách měla tenké rukavice a v jedné z nich malou flašku vody, která ji nebude příliš zatěžovat. A tak dorazila k Mari. Oproti ní byla spíše v černobílém rozložení barev a pouze sytě fialové rukavice zářily.* Ahoj, *Usměje se na vlkodlačici.* Doufám, že mě budeš šetřit, jsem hodně ze cviku. *Zazubí se, když si odloží láhev a ještě se před během začne protahovat. Předtím, pokud by naznačila, že by měla zájem nebo jí to nevadilo ji obejme jen na tak dlouho, na jak cítí, že je s tím vpořádku.* Tak jaká je dnes trasa a časový gól? *Nadhodí konverzačně, když si v předklonu a protahování nohou kontroluje tkaničky a uzlíky na nich, aby se nerozvázaly a nehodila tlamu.*
*Jakmile zahlédla Triss, tak její pohled o něco pookřál, ta holka takhle holt na lidi působila a i když by to Mari nikdy nahlas nepřiznala, tak za to byla celkem i ráda. Přece jen bylo po tolika letech samoty mít po boku někoho, kdo by se dal nazvat přítelem.* Ahoj Triss, vypadáš připraveně. *Podotkla Mari a jakmile Triss pronesla slova o šetření, tak jí dokonce vysvitl na tváři náznak úsměvu.* Neboj se, proto jsem zvolila tohle místo, kvůli přihlížejícím budu své tempo krotit a pro tebe to bude příjemné zahřátí svalů. *Nechá se u toho obejmout a trošku se protáhne taky, i když by jí to nic neudělalo, kdyby se neprotáhla.* Hele jedná se o poměrně krátkou trasu, ale na začátek je to fajn pro stanovení toho, jak jsi na tom. Čas nechám na tobě, začneme spolu v pomalém tempu, pokud bys chtěla přidat, trošku budeme moci, ale jde nám spíš o výdrž než čas teďka. *Dodala jen na vysvětlenou a poohlédla se na ní.* Tak co? Připravena?
Alespoň po vzhledové stránce. *Zasměje se a kývne, když uzná, že bude šetřit její maličkost a obejme ji u toho, načež se obě dvě protáhnou a Triss pokýve hlavou směrem k Mari na stvrzení plánu a pak si vydechne a ušklíbne se s tím, jak se narovná. Ještě se natáhne pro svou flašku a kývne.* Snad jo. Jdeme na to. *Zasměje se a ve velmi mírném tempu pro začátek se rozeběhne.*
*Zatřese trošku hlavou.* To zvládneš, uvidíš, maximálně upravíme tempo. *Ušklíbne se lehce a srovná s Triss svůj krok, tempo udržuje ve stejné rovině, které dala její přítelkyně hned na začátku a sleduje, jak se s rychlostí Triss vypořádá. Pomalu pokračuje v trase, kterou si pro ně naplánovala.* Tak co, jak to jde v klubu? *Optá se konverzačně, jen aby se nenudila, tahle rychlost je poměrně pohodová a tak nevadí, když u toho pronesou pár slov. Zároveň rukou naznačí, že budou odbočovat při dalším metru doprava, aby Triss věděla a nebyla překvapená.*
*Kývne na její slova a chvíli mlčí, aby si srovnala dech , než konečně odpoví.* Ale jo, docela dobře... *Odvětí a musí přerušit svá slova, aby se pořádně nadechla.* Když nejsou žádné problémy, tak je to fajn. *Dodá k tomu a chvíli se zase dívá před sebe a její tempo se nepatrně zrychlí, když se rozdýchá na běh.* A co ty a práce? *Nadhodí, aby chvíli mluvila Mari.* A život obecně. *Doplní otázku, načež potom se soustředí na svůj dech, aby jej dostala pod kontrolu.*
*Udržuje svoje kroky podle Trissiiných, schválně nijak nespěchá a používá tento běh jakožto protažení, pro své svaly. Snaží se o co nejpreciznější pohyby, aby to alespoň k něčemu bylo a u toho poslouchá svou kamarádku.* V práci se to dá, žádné návaly mrtvol, ani problémové případy. *Odpovídá v klidu mezi pravidelnými nádechy.* A co se života týče, nemám moc o čem mluvit, poslední dobou to je jen z práce domů a z domu do práce, naposledy co jsem něco měla jinak, tak to bylo právě otevírání tvého klubu. *Při běhu pokrčí rameny a pokračuje v tempu uzpůsobeném pro Triss.*
To se divím, myslela jsem, že po otevření brány do Pekla tu bude hodně démonů ještě stále. *Ani ji nenapadne uvažovat nad tím, zda vůbec ví, že nějaká brána do Pekla byla otevřená. Vypadlo to z ní vesměs automaticky k tomu, že mají docela klid. Vrhne na ni pohled.* Tak to abych tě zase někam vzala. *Zazubí se na ni, s čímž si shodí zbloudilý uvolněný pramínek vlasů z tváře.* Musíš mít nějaký život holka. Jinak tě to zničí. *Nadhodí vesměs vesele, jakoby to nebyla u ní pravda, když přišla z Pekla. Musela se naučit znovu, znovu dýchat, znovu dělat to, co dělala předtím a dělat to, dokud tím zase nezačala žít a být to ona.*
*Jakmile zaslechne ta slova, skoro zastaví, ale nakonec udrží tempo.* /Jaká zatracená brána do pekla./ *Překvapeně se na ní podívá.* O čem to mluvíš? *Zeptá se a vůbec neskrývá pocity za jejím hlasem. Potom jí ale nezbývá nic jiného, než se soustředit na další slova, která z Triss vypadnou.* Uhm, nic proti tobě, ale naposledy, když jsi mě někam vzala, tak to nedopadlo nejlépe. *Načež neodolala a musela jí odpovědět i na další část jejího proslovu o naprosté nudnosti jejího života.* To ty mě spíš zničíš, já nebyla ta, co nějakým způsobem ví o otevření brány Pekla a dalších zajímavých situacích, o kterých možná ani nechci vědět, protože by mi přivodily infarkt. *Raději se nad tím vším jen poušklíbne.*
O vyšší aktivitě démo- *Zarazí se. Teprve nyní jí dojde, že o tom neví, takže tím změní téma.* Náhodou jsem tě osobně zvala na otvíračku jazz klubu a ta dopadla dobře...jak dlouho mi budeš předhazovat Pandemonium? *Zatváří se posmutněle, i když věděla, že její vina to nebyla. Říkala Mari přece, že si má dávat pozor na drink. Mohla za to? Byla to její vina? Jasně, nějakou cítila, jak ji tam nechala samotnou, ale...byla?* Byla jsem u toho. *Odvětí vyhýbavě, jak o tom ví.* Ale neudělala jsem to, jestli si myslíš toto. Ani bych netušila jak na to. *Začne a pak zmlkne, aby běžela a nerozhazovala si dýchání.*
*Zadívá se na Triss.* Pravda, tam jsem potkala akorát nové lidi. Fajn přiznávám ti bod. Ale stejně se nemusím moc socializovat, myslím, že kontaktu s lidmi mám víc než dost v práci. *Oklepe se když si vzpomene na toho oplzlého týpka, kterého měla včera ve výslechovce, někoho takového by rozhodně něchtěla nechat potkat nebohou ženu někde v klubu.* Slibuju, že ti to už nebudu předhazovat. *Pronesla stále ve velice klidném běhu. Co jí ale víc zaujalo byla zpráva, že u toho byla.* Ani kdybys mi řekla, žes to udělala, asi bych ti nevěřila. *Ušklíbla se.* /Ne někomu s tvou povahou zlatého retrívra./ A není ti nic? *Zeptala se s jistou dávkou obavy v hlase.*
Děkuji. *Pousměje se nad tím a potom na ni vrhne pohled.* Otevřeli ji dva mocní démoni, které jsme se snažili poslat zpět do Pekla. Bylo nás ale málo. Jeden z nich šel do pekla sám. Ale nešel sám... *Dodá nakonec opatrně a pokroutí hlavou.* Už je to tři roky zpátky, jsem na tom lépe. Vpohodě, nemusíš si dělat starosti. *Usměje se na ni a zase o něco zrychlí, když už to její dech zvládá o něco lépe.* Takže tak. *Zkrouhne to a pokrčí lehce rameny.*
*Naslouchá všemu co jí Triss povídá a nestačí se divit.* Tohle město je fakt divné, a to jsem si myslela, že mě toho moc v životě nepřekvapí. Celkem se děsím, jaká další tajemství a příšernosti můžou vylézt na povrch. *Opět srovná tempo s kamarádkou a potřese hlavou.* Někdy si říkám, že jsem vlastně za normální práci i ráda, vnáší mě to zpátky do reality obyčejných lidí, jinak bych se tady asi zbláznila. *Ušklíbla se a rozhlédla se po okolí aby nespletla trasu.* I když i v normálním světě, se děje dost ohavností. *Zrovna tuto větu ji donutil přidat nedávný případ domácího násilí s dětmi.*
*Je ráda, že Mari se neptá s kým Haures do Pekla odešel. I kdyby si to sama vydedukovala.* To jsme dvě. K obojímu. A stejně se vždy objeví něco, co překvapí. A většinou ne zrovna příjemně. *Ušklíbne se a pokýve hlavou.* To nepochybně. I s tím mám už zkušenosti. *Nadhodí a pokroutí hlavou.* Každý může být zrůda. Je jedno co je za rasu, když má příšernou osobnost a páchá hrůzné skutky. *Povzdechne si a potom se na ni usměje.* Co změnit téma...nemáš pal chuť na snídani? Zvu tě. *Mrkne na ni, ale rychle se soustředí na cestu, protože lehce klopýtne, když se objeví výmol a ona o něj zadrhne špičkou boty.*
*Dokonale si dovede představit ta překvapení, sama jich pár zažila, a rozhodně by nechtěla aby se stupňovaly.* Bohužel musím říct, že nějaká ta zrůda se schovává v každém z nás, jen je v někom větší a v někom menší, někdy se objeví a u někoho třeba nikdy, nebo naopak pravidelně. *Ušklíbne se sama sobě. Ale jakmile Triss změní téma, tak ji dojde, že má i hlad.* Já jsem pro, kam zajdeme? V téhle době jsem vždycky tak nějak hladová. *Kyselost jejího hlasu nejde přeslechnout, ale není to ještě na úrovni jízlivosti.*
*Pokýve hlavou. Sama se děsila toho, co by se mohlo skrývat v ní samotné.* Hmmm...Ideálně nějaké bistro. Mám docela hlad a ten nezažene zákusek nebo croissant... *Nadhodí a rozhlédne se, kde jsou. Tušila, že i Central parku byly nějaké podniky. A tak hledá nějaké značky.* Co třeba tam? *Ukáže na jednu značku, která ukazuje dva kilometry k restauraci.* Alespoň si to vysloužíme během. *Vrhne na ni zářivý úsměv a pokud souhlasí, vyběhne tím směrem, i když se tím odkloní od původní trasy. A tím vlastně skončí i jejich běh. Triss se pořádně protáhne, aby ji nebolelo tělo více, než nyní, uvolní si následně svaly a napije se, než můžou vejít do restaurace, kde si vybere denní meny, ovocný čaj a pomerančový džus. A zůstanou tam na jídlo, pití, chvíli ještě sedí a povídají si, než se jejich cesty nakonec rozdělí a Triss zamíří na dlouhou procházku domů. Když jí slehne, tak se rozhodne zbytek v mírném tempu doběhnout.*
Máš pravdu, sama bych si dala něco teplého na snídani. *Usměje se, sice jen náznakem, ale stále je to něco. Pomalu následuje v běhu Triss a chvíli si ještě užívá výhled.* Můžeme. *Pokývne a lehce zrychlí. Společně s Triss se protáhne, ale to spíš jen na oko aby se lidi nedivili, že se protahuje jen jedna. Poté vleze spolu s ní dovnitř. Tam si vybere něco teplého k jídlu a k tomu silný zelený čaj s medem. Chvíli tam ještě sedí, povídají si a nakonec se i pořádně rozloučí, protože neví, kdy zase bude čas se sejít. Jakmile opustí bistro, zamíří svižným během zpět ke svému autu, vytáhne z kapsy klíče a otevře jej. Nasedne o odjede směrem ke své práci, ve které má v úmyslu se osprochovat a převléct.*
*Když dorazíte před klub, je ještě oficiálně uzavřený, jak to tak bývá při slavnostních otvíračkách. Před ním je rudá stuha, která čeká na přestřihnutí svými majiteli, kteří zatím zůstávají opodál od dění, než přijdou hosté, ať ti přímo zvaní nebo ti, které zaujala dnešní akce. Nad vchodem neonové písmo hlásá název jazzového klubu “Mirabilis” a budova má zatemněná okna pro komorní atmosféru uvnitř. Sem tam se zableskne, jak si paparazzi pořizují záběry do článků o otevření nového podniku ve městě, sem tam si někdo šušká o tom, kdo je vlastně spolumajitel Jason a zvědaví lidé bez skutečné odpovědi teoretizují všemožnými nemožnými směry, zatímco se přidávají další a další účastníci této události. A kdyby se někdo chtěl snad předčasně podívat dovnitř, po stranách dveří stojí dva vyhazovači, jakoby si z oka vypadli, až na délku vlasů - jeden je má sotva k čelisti a spíše vlnité, zatímco druhému v prstýncích padají až k lopatkám a zpočátku stejně tmavé u kořínků světlají směrem ke konečkům. Postavu oba dva mají mohutnou a vysportovanou, jsou impozantní a působí snad až zastrašujícím dojmem, který připomíná, že je nutno prokázat se při vstupu platným ID, v případě nezletilého se zletilým doprovodem si nechat kolem zápěstí připnout svítivě růžový nebo zelený náramek, aby obsluha věděla, že zletilí skutečně nejste. Vlkodlaci, stejně jako upíři, dokáží z pachu vyhazovačů poznat stejně dobře, že jde o vlkodlaky, kdo se pokusí užít magie, velmi záhy zjistí, že aby byli ve své práci efektivní, tak mají nejeden ochranný předmět proti jakékoliv magii.* //PROSÍME HRÁČE POUZE O PŘÍCHOZÍ POSTY A POČKAT NA POSTY MERITRISS, JASONA A VYPRAVĚČE, PAK BUDETE MÍT VOLNOU INTERAKCI, DĚKUJEME
*Prial si nejako svojmu priateľovi pomôcť, a tak keď videl oznamy, že sa bude otvárať nejaký nový jazzový bar pod menom Meritriss Blake, rýchlo nastražil uši, a zistil si čo najviac to šlo. Následne pribehol za svojou láskou, aby mu všetko zreferoval so širokým úsmevom na perách.* Samozrejme, že celú dobu budem pri tebe, a len čo sa ti bude chcieť odísť, pôjdeme. Ale nechcel by si vidieť Meritriss? A zrejme tam bude hudba. *Povie mu so širokým úsmevom cez celú tvár, kým sa v skrini snaží nájsť svoju jedinú čiernu košeľu a elegantnejšie nohavice, ktoré použil už pri bankete čarodejov a na oslave Hirama. Natiahne k svojmu priateľovi ruku, aby ho podporil dotykom, a ešte než sa dostanú pred miesto otvárania baru, mu ponúkne, či by si s ním zapálil, aby sa mu trochu uvoľnili nervy.*
*Na slavnostní otevření nového klubu se čarodějka nedočkavě chystala již nějaký týden. Nemohla si jej nechat ujít, ačkoliv jazzová hudba nespadala mezi její favority. Byla to však společnost, do které se toužila opět zapojit a zanechat po sobě první oficiální dobrý dojem. V betonové džungli se již po pár osamocených procházkách dokázala orientovat, byli to však její obyvatelé, kteří byli zahaleni mračnem neznáma. Chtěla si odpovědět na otázku, jací jsou. Chtěla nalézt nové známosti, a kde jinde lépe hledat, než na místě, o kterém se mluví i v těch nejvzdálenějších koutech New Yorku.* *Na místo byla dopravena svým osobním řidičem v bílém autě, který ji posléze galantně otevřel dveře a nechal ji vstoupit do narůstajícího davu napjatých návštěvníků. Držela si odstup, stála opodál, narovnaná a s rukama jemně spjatýma dohromady. Byla si vědomá své doslova chladné aury, proto nechtěla vzbuzovat příliš pozornosti. Nebo ještě lépe - krást ji pořadatelům této akce. Nebylo totiž jednoduché si nevšimnou ženy, která svým vzhledem připomínala bílou dámu ze zámku a lesku, který se odrážel od její ledové pokožky.*
*Dnešný deň sa necíti najlepšie. Bolesť, čo ho obopína, vždy ustupuje pri zobudení a zosilňuje, čím viac svetlo zachádza za obzor a nahrádza ho noc. Drží sa v úzadí, aj keď svoju prácu nevynecháva, no robí iba to, čo je nutné. No dnes nie. Dnes ostal doma a tak ani nečaká, že sa niekam vyberie. Učupený na zemi mieša dve bylinky, ktoré začali začiatkom júna kvitnúť, aby z nich vytvoril niečo nové, experimentoval a k tomu si aj uvoľnil hlavu. Nemá chuť a čas premýšľať, iba náhodne pridáva ingrediencie, zatiaľ čo sa opodiaľ zohrieva výťažok harmančeka a medovky. Miestnosť po tom rozvoniava ako čaj a upokojuje jeho zmyzly, keďže Lóni sa ešte nevrátil domov. Len čo sa však ozve zvuk krokov, hlas jeho milovaného opodiaľ a zacíti jeho prítomnosť, zdvihne hlavu, ihneď odloží svoju prácu bokom počas vstávania a podíde k nemu tak blízko, aby mu mohol darovať bozk na líce. Ledva sa pozdraví a už si vypočuje návrh na akciu, ktorú by dnes mohli skúsiť. Hruď mu pri tom stiahne.* Bude tam… veľa ľudí. *Zaznie najskôr od neho a vráti sa k svojim bylinkám, no namiesto toho, aby pokračoval, ich zdvihne a uloží na stôl, o ktorý sa oprie. Zatvorí oči a predstaví si tú scénu.* /Pred toľkými sa nič nemusí stať, že?/ *Pomyslí si cez prsteň smerom k Lónimu, jemne sa mu chveje ruka, ale aj tak sa pousmiaty otočí, nechávajúc tak vyplávať aspoň na chvíľku časť svojej ľahkej, nevinnej duše.* Tak dobre. Ale… nechcem ťa obmedzovať. Ak… si budem istý a nebudem sa báť, môžeš ma nechať pri bare alebo ma necháš tancovať? Len… aby si bol aj s ostatnými. Triss ťa iste rada uvidí. *Prenesie pokorne a tiež podíde zo skrine. Jeho oblečenie nebude vôbec tak slušné, košeľu si na seba nedá, iba rolák s krátkym rukávom a voľné nohavice, pôsobiace, akoby boli vyrobené z vody. Vlasy si nechá padať po stranách a vrkoč, čo si stihol doobedu spraviť, je síce už trochu vyťahaný, ale nechá si ho. Chce ísť bosý, ale previazané topánky si vezme na rameno. Je nepokojný, keď kráčajú mestom, nevie vnímať iba radosť samostatne, čo v ňom aspoň trochu zosíli pri uvedomení, že so svojim priateľom kráča po vonku a idú sa zabaviť, ale aj paranoja vzadu jeho hlavy trošku kričí. Tlačí sa k boku blondiačika a ruku mu zoviera skoro železnou silou.* Uhm. *Vystrašene prikývne na návrh, aby sa uvoľnili, a nechá Lóniho tentoraz, aby vybral a zapalil marihuanu, aby si poriahol prvý a on sa k nemu mohol pridať, sem-tam zazerajúc na o niečo vzdialené slávnostné miesto.* /Zvládneme to. Zvládneme. Nič sa vám nestane. Lónimu sa nič nestane./
*Zabudol, že to Triss sľúbil, no stihol si spomenúť dostatočne skoro na to, aby to ešte včas stíhal. Teda, doplo mu to vo chvíli, keď v tréningovej miestnosti cvičil boj s jednoručným mečom, a tak si mohol vyčistiť myseľ od ďalších vecí, nad ktorými posledné dni uvažoval. A to spomenutie si prišlo ako blesk z jasného neba, až na to nebol pripravený. Preto sa aj rovno poponáhľa do svojej izby, odpratajúc používanú zbraň do zbrojnice len tak ledabolo, aby nebola pohodená v miestnosti pre tréningy. Vyberie si zo skrine košeľu, ktorú síce neoceňuje, ale vie, že oblek si na také otvorenie bude vhodné vziať - už len tým, aby nepriťahoval zbytočnú pozornosť - o to sa dostatočne dokáže postarať jeho skoro dvojmetrová výška. A priateľstvo s Triss. Nemá totiž v pláne nadväzovať nové “známosti”, ide tam iba kvôli nej, aby sa necítila, že na ňu zaneviera a aby ju podporil. Tmavomodrý oblek je asi dostatočný na to, aby sa cítil ako tak v pohodlí a mohol avoje kroky nasmerovať k miestu otvárania. Keď skontroluje čas na mobile, vydýchne si, že je ešte dosť času a jemu sa tak nebude Triss posmievať za jeho pokrytectvo, že prísne očakáva dochvíľnosť od ostatných a sám to nedodržiava. Preto len čo dorazí, nakrčí nos.* /Však som mal podsveťanov čakať./ *Napadne mu a radšej sa postaví pomimo, prekrížiac si ruky na hrudi, aby bolo dokonalo jasné, že nemá najmenší záujem sa rozprávať, tak typicky pre neho. Zamračený výraz a pohľad, zabodnutý na dvoch mužov z ochranky sú taktiež prejavom toho, že sem neprišiel klábosiť o počasí a ani že by vôbec prišiel, keby ho o to Triss nepožiadala.* /Že ja sa ňou stále nechám ukecať. Toľko ľudí som nečakal./ *Napadne mu a naozaj si teraz príde, že musí nahodiť svoju formálnu masku, ktorú musí aspoň ako tak využívať na loveckých stretnutiach a plesoch - a to dúfal, že sa tomu môže vyhnúť.*
*Prv sa za ne obávať, že nakoniec to asi nebol až tak dobrý nápad, ale len čo nakoniec počuje súhlas, rozžiari sa ako slniečko, a nevie sa prestať tešiť. Prial si, aby si obaja skúsili aspoň na pár hodín oddýchnuť, a nájsť niečo nové, a keďže na toto nebol ani jeden zrejme veľmi zvyknutí, tak by im to mohlo priniesť to niečo nové, čo potrebovali.* /Teda, Tanoia asi v minulosti chodieval do hudobných barov...ale už dlho nebol, no nie? Aj to sa ráta./ *Pokorne počká, než sa jeho fér vychystá, a potom už vyjde smerom k miestu, kde sa mala akcia konať. Bolo to viacero ľudí, preto najprv Tanoiu stiahol bokom do blízkej uličky. Síce odtiaľ nebudú to vítanie tak dobre počuť, ale aspoň sa mohol Tanoia v kľude obuť a mohli si zapáliť.* /Kebyže si budeš chcieť ísť zapáliť niekam von aj počas toho, tak mi daj len vedieť, dobre?/ *Snaží sa vytvoriť čo najlepšiu atmosféru pre svojho priateľa, a tak zapáli menší zapaľovač pod domácky spraveným jointom, načo si poriadne potiahne a priloží ho k férovým perám.* Inak, potom by sme mohli ísť určite za Meritriss aj spolu, ak by mala čas. Rád by som jej poblahoželal k otvoreniu, a dlhšie som sa s ňou už nevidel. *Snaží sa hovoriť tak, aby stiahol Tanoiove myšlienky k sebe, k tomuto miestu, aby sa nestrácal v minulosti.*
*Zapomněl Nate? Možná. Spěchá na otevíračku přímo z natáčení? Pravděpodobně. A musel uplatit Tinu dalšíma knihama, který nemá kam dát, aby hlídala dvojčata? Stoprocentně. Vzhledem k tomu, že sem míří přímo ze studia, tak má na sobě sice slušné, ale zároveň komfortní oblečení, takže do davu rozhodně nezapadá, neboť má na sobě černé rifle, tričko s motivem loga ACDC, až na to, že místo zmíněných písmen jsou tam písmena ADHD, a přes tašku přes rameno má přehozenou černou koženou bundu (ráno ještě byla zima a Nate nezvážil odpolední vlnu veder). A aby byl upřímný oblek by si na sebe stejně nevzal, i když si byl jistý, že za tenhle přístup ho Triss stejně upřímně zdrbe. Dorazí úmyslně za zády paparazzi, aby na sebe nepřitahoval pozornost a očima se zaměří na Triss kousek od vchodu, přičemž si zkontroluje čas na mobilu.* /Pff.. Na minutu přesně o minutu pozdě.. To se dá../ *Převrátí pro sebe očima.*
*I když byl pro ni den celkem náročný, tak se rozhodla, že na otevírání Trissina klubu zajde, nejen, že ji dlouho už neviděla, ale bylo dobré znát místa, které nejsou zas tak daleko od její práce. Pomalu šla než narazila na první lidi, necpala se nijak dopředu, spíše naopak, ustoupila o krok a čekala na slavnostní otevření. Jelikož šla přímo z práce, tak si jen rozpustila před stanicí vlasy, ale stále na sobě měla své kanady, černé kalhoty, tmavě modrou košili, přes kterou měla přehozené opět černé dámské sako. Přes pravou ruku měla přehozenou svou kabelku, ve které se mimo odznaku, se vyjímal i její mobil, klíče od služebního auta a do jejího bytu, zároveň v ní byla i kapslička s náplastmi, která se tam vzala od někud, kde ani sama nevěděla. Chvíli se rozhlížela okolo, ale nakonec ji to přešlo a jen koukala na stuhu a čekala.*
*seděl na samotce v decaku. Opět. Zase se musel porvat s Jirkou.* Pitomec jeden sere mě jak zm- *v klení ho ovšem zastaví pracovnice, která má Chuana na starosti, a která taky zaklepala na jeho dveře.* Pokud jsi už přestal nadávat. Nezapomeň že máš jít na otevíračku toho jazz baru nebo čehosi. *Řekne mu s klidem.* A dáte mi zpět můj mobil? *Zeptá se ale pracovnice se jen zasměje.* Dobře ale uděláme dohodu. *Řekne mu* Jakou? *Chuana by to moc zajímalo protože nechce aby mu někdo šahal na JEHO věci* Musíš se tam socializovat *řekne. Tohle byl pěkně zahraný tah. Ona dost ví že Chuan se moc nespecializuje.* Vidím že z našich partiček šachů jste se naučila dávat dobré podpasovky *vzdychne* Nu což dobrá přijímám *pracovnice se jen usměje* Hele uděláme to takhle. Já ti dám mobil a budu ti věřit. Ty zase neřekneš že jsem ti v tom baru dala prostor ok? *Tohle se zase Chuanovi líbilo a tak si podali ruce* Ale nezapomeň žádné bitky. No jo já vím co se dnes stalo. *Chuan se zasměje a vezme si jeho nejoblíbenější oblečení. Říká mu oblečení na přemýšlení. Ve skutečnosti se jedná jen o roztrhané triko a kalhoty. Je mu to pohodlné. Nakonec tedy nastupují do auta a Chuan už se nemůže dočkat.* Ty se dost těšíš co? *Zeptá se ho* Jo *po chvíli cesty která pro Chuana trvá věčně se dostávají na místo* Tu je dost lidí *řeknou oba zároveň Sociální pracovnice jen Chuanovi otevře dveře* Tak pojďme počkáme co to tady bude *Chuan jen vystoupí a už vyhlíží Triss. Místo ní ale vidí pár tváří, které poznává a také slušně oblečené lidi co vyčnívají z davu. Chuan se také snaží vyhnout paparazzi. Když vyhlíží Triss zjistí že není k nalezení ale k nalezení jsou jistě dvě gorily co střeží vchod* Tak tohle bude vážný *zabrbla si. A jelikož je Chuan agresivní tip moc je nebere vážně. Spíš jen tak kouká s nezaujatým výrazem na ně*
*Malá zastrčená brooklynská ulička zeje prázdnotou. Náhle se v ní začnou seskupovat stíny, na stěně se objeví krvavé kapky, co si líně putují po stěnách k zemi. Tyto cestičky vytvoří tvar dveří a hluboký stín mezi nimi tomu dodává nepříjemný dojem. Z nejhlubšího stínu vyletí ruka od krve a posléze prochází její majitel. Černovlasý čaroděj má na sobě bílou tuniku a černé kalhoty. Ve tváři pobavený úšklebek a v očích šílenství.* Hore! Det er varmt her! *Začne nadávat. Zruší portál z labyrintu, kde si chvíli hrál. Kouzlem ze sebe dostane krev a začne přemýšlet, kde by mohl splašit něco lepšího než to, co má. Vyjde z uličky. Silně znechucen. Rozhlédne se a opět je silně znechucen. Vrátí se do uličky a změní se na kočku.*/Sice jsem v téhle podobě z toho počasí unavený, ale co se dá dělat. /*Černý kocour se prodírá uličkami dokud nedojde k místu, kde je sekáč. Promění se zpět a vejde dovnitř. Tam na sebe vezme lehkou černou košili s krátkým rukávem a docela příjemné rifle. Pak si vezme sluneční brýle. Pak dojde ke kase. Usměje se na prodavače, poklepe na desku několikrát a odejde. Malé kouzlo na elektroniku a na prodavače. Spokojeně si odejde a zamíří si to někam, kde je živo. Nudí se. *Sakra a to tu jsem jen pár minut... Ah nejradši bych šel za svou pijavičkou.... Ten musí nádherně chladit. *Povzdechne si a všimne si nového podniku a že tam je živo. *Hmm...* Usměje se a zamíří si to tím směrem. Doufá, že tam bude něco chladného. Navíc se svými jizvami vypadá jako malý gangster, co tam jde vyhlížet někoho na okrádačku.*
*Triss měla bílé šaty, s dlouhými lehce nabíranými rukávy, které sahaly skoro ke kolenům a měly hluboký, ale uzavřený výstřih, který odhaloval jedině žlábek mezi ňadry, v pase byly obepínavé a až sukně byla volná. Stříbrné střevíce s páskem, který se omotával skoro do půlky lýtek a vlasy měla rozpuštěné. Poměrně výjimečně měla rudou rtěnku, lehce udělané černé linky a řasenku, každopádně jinak nevyčnívala a elegantně - i když ne zcela úmyslně - se sladila s Jasonovou stejně jednoduchou a formální barevnou paletou.* Tak po roce jsme to zvládli zrealizovat. *Nadhodí jeho směrem vesele a lehce jej zachytí za rámě, když se blíží jejich čas, aby vystoupili na druhou stranu pásky, kterou měli prostřihnout a vpustit hosty do svého prostoru.* Splníme ti sen. *Volnou rukou ukáže směrem, kde je pomalu už očekávali jakožto výzvu k tomu tam zamířit a klub konečně otevřít. Trochu netrpělivě a vzrušeně mu stiskne ruku v očekávání, jak na to budou reagovat ostatní. Jí se interiér a celková atmosféra uvnitř velmi líbila a co se týče zaměstnanců, měli vyloženě rasovou různorodost - vlkodlačí vyhazovače, civila a vílu barmanku, civila a čarodějku obsluhu a upíří šéfkuchařku. A když odhodili vlastní rasové předsudky, byli dost stmelená parta a Triss se to líbilo, protože tam byla skvěle vyvážená rasová zastoupenost vlastně. I nyní jí to vytvoří na rtecch spokojený úsměv, kterým už počastuje čekající účastníky, kteří s nimi přišli oslavit tento den a událost. Vesele jim zamává.*
*Jason si na sebe vezme to, co nosí v podstatě při každé návštěvě lidského světa. Oblek. Chvíli zvažuje, že si vezme něco upravenějšího, v druhou chvíli něco víc jazzového. Rozhodne se však pro klasiku v podobě černého obleku s bílou košilí, u které nedopne knoflíčky u krku. Nechce si brát červenou, aby nesplynul s červenými koženými sedačkami v novém klubu ani jinou barvu, která by se mohla s interiérem nějak bít. Stejně jako na královské akce se rozhodne přijít “fashionably late,” aby nestál jako blbec frontu před zabarikádovanými dveřmi. S Triss měli domluvený sraz dále od dění, protože mezi podsvěťany by oba přitahovali pozornost a mezi lidmi zase není moc nenápadná všestranný miláček showbussinesu Triss. Dají si tedy oslavný drink na to, že se jim konečně podařilo zrealizovat společnou vizi a čekají, než jim dá jeden z Jasonových špehů vědět, že je čas. Případně je jasně daný čas, na který tam zkrátka dorazí.* /Tak jdeme na to./ Jsem na nás pyšný. *Usměje se na ni a vydá se s ní z boku ke dveřím, před kterými je páska připravená k přestřihnutí. Na její další slova jen přikývne, protože už nejsou sami a na úsměv již není prostor. Uvnitř se ale moc těší na to, jak se dnešní večer vyvine.* Málem bych ti zapomněl říct, že vypadáš překrásně. *Zašeptá jí ještě před tím, než si odkašle, aby přitáhl pozornost.*
*Jason s Triss dorazí až k pásce a po pár slovech o tom, jak se zrodil nápad a sen při posezení v čajovně a začala realizace toho všeho a všechny tak vítají u naplnění jejich snu a měsíců práce, se konečně dostane na přestřihnutí pásky, po které jsou všichni vyzváni vstoupit a užít si první večer, kdy je klub oficiálně otevřený.* *Když vstoupíte dovnitř, spatříte hned naproti sobě krásný bar, za kterým se div neprohýbají poličky s alkoholem. Za barem příjemným úsměvem a pokývnutím vítá Mike v bílé košili, černé vestě a utěrkou přes rameno. Ve stejném ohozu, ale přesto jaksi svůdněji vedle něj leští skleničky Sophia. Po pravé straně od dveří se nachází elegantní červené sedačky vždy s tak akorát velkým stolkem, aby se na něj vešlo více než jedna sklenička (je možnost objednávky jídla), ale zároveň nezmenšoval taneční parket hned před sezením. Sezení, taneční parket, pódium. Dnes večer je na pódiu jak jinak než jazzová kapela, ale tím se nenechte zastrašit- máte-li chuť si s nimi zajamovat, jistě budou pro! Na pódiu je vždy několik volných nástrojů přesně pro tyto účely. Pokud se vydáte od dveří vlevo narazíte na pohodlné gauče podél celé zdi, švédské stoly a pyramidu ze šampaňského. Dále vlevo se dostanete do místnosti, která je až po strop nacpaná nejrůznějšími knihami a uprostřed je nemalý stůl na poker a kulečník. Celý klub je intimně osvícený ozdobnými křišťálovými lustry. Energie v klubu je tak akorát na užití si příjemné hudby, sklenky bourbonu a doutníku. Reflektuje krásy New Orleans, které si Jason leta zpátky oblíbil na svých cestách.*
*Poslouchala slova pořadatelů s lehkým úsměvem na tváři. Nebylo těžké spatřit, že sny, které oznamovali publiku, vycházely přímo ze srdce. Jakmile se páska rozpůlila na dvě poloviny a spadla k nohám prvních příchozích, nepřipojila se k potlesku vzhledem k její situaci. Namísto toho se však její úsměv více rozjasnil, načež se připojila do fronty a již brzy stála uprostřed útulného podniku. Její červené oči kmitaly prostorem, z jedné drobné výzdobě k druhé, načež ji pohled spadnul k pódiu, odkud se již rozeznívala jazzová muzika. Chvíli jí trvalo, než svou mysl přinutila k milování takové melodie, a dopomohla si i svým prvním přípitkem tohoto večera. Byla tedy jednou z prvních, co zaujala místo u baru. Ale nezdrží se zde dlouho, svou pozornost upínala k přítomným. Četla z jejich tváří, kriticky hodnotila jejich volbu oblečení, zkrátka hledala někoho, s kým prohodí svá první slova.*
*Je rád, že je s ním Lóni.* Vyzeráš prekrásne. *Zašepká k nemu, keď sa jemne nakloní a nemôže z neho spustiť zrak. Skoro mu v ňom poskakujú ohnivé iskierky, keď si potiahne z jointu svojho partnera a dym z úst vydýchne pomaly a blažene.* /Už je tu Triss. Pozri, aká je pekná v tých šatách… a … je tam aj férsky kráľ./ *Presunie svoje myšlienky Lónimu a díva sa na muža vedľa Triss, ktorého kedysi tak zvodne balil. Kedysi predtým, než spoznal skutočnú osobu svojich snov, osobu, čo miluje. Zadíva sa na neho.* Tiež som sa s ňou nevidel dlho. Až príliš. *Zaznie od neho potichšie a nalepí sa k Lónimu bližšie, zakvačí sa o jeho ruku a pobozká ho na líce.* Kým budeš so mnou, bude to v poriadku, však? *Opýta sa, aby mal potvrdenie, že sa nemusí strachovať, že je pripravený byť aj na verejnosti, medzi ľuďmi, dokonca aj medzi mužmi. Tí ho podivne desia - a valstne to ani nie je divné, je to nad mieru jasné.* /Nesmieš… sa ich báť. Nikto z nich ti neublížil, dokonca ani Jason, pred ktorým… si sa nesprával najslušnejšie./ *Napadne mu zahanbene a kútikom očí zaznamená anjelsky krásneho chlapca po svojom boku.* /Mám jeho. Mám jeho. Jeho./ *Akoby mu doteraz tá myšlienka nenapadla, ale pocíti tak silnú zamilovanosť, až mu telom prebehne teplý prúd a zastaví sa v jeho srdci. Nechce sa mu obúvať, ale musí, a tak si na bosé nohy nasunie svoje topánky, ktoré aj tak až tak cez široké nohavice nevidieť. Zhlboka sa nadýchne a potiahne Lóniho smerom k vchodu do podniku. Stiahne ho až k Triss, na ktorú sa usmeje a pristaví sa.* Ahoj, ja… vyzeráš výborne. *Pochváli a žiarivo sa usmeje, aj keď každá osoba, čo prejde poza jeho chrbát, mu vyvoláva na zátylku zimomriavky a stále sa musí obzerať, akoby medzi ľuďmi mohol zahliadnuť tých mužov z tej noci. Zhlboka dýchať, aj keď navonok môže vyzerať v poriadku. A to ho sťahuje do mysle o to viac, preto sa bokom ešte silnejšie natisne na svojho priateľa.*
*Len čo sa zjaví Triss po boku kráľa Zimného dvora, nakrčí obočie.* /Tak o tom, že má spolumajiteľa, mi asi nepovedala. Achch, tí podsveťania, dnes ich tu bude ako nas*ato, samozrejme./ *Otrávene si prehrabne vlasy a prekrúti očami, nevzrušene sledujúc celú oslavnú ceremóniu otvorenia. Vie, že tam dnes bude veľa alkoholu a nie je si istý, či sa zdrží dlho, zároveň sa cíti, akoby to bola jeho povinnosť byť tam ako ochranka naviac - byť políciou tieňového sveta má svoju daň.* /Uvoľni sa./ *Prenesie si otrávene, sťažka vzdychne.* Tak fajn. *Zašepká si, vloží si svoje veľké dlane do vreciek nohavíc a pomaly sa vyberie k Triss, pri ktorej sa však zastaví mužský pár blondiaka a kučeravca.* /Ježiš, keby tá nepoznala polovicu New Yorku, tak nikoho./ *Pomyslí si a zastaví, snažiac sa zachytiť Trissin pohľad medzi ostatnými. Vie, že Triss bude tento večer rozprávať s väčšinou ľudí, takže bude pri nej postávať a tváriť sa, že ho vôbec niečo z toho zaujíma.* /Aspoň to nebude jedna z tých hlúpych povoľných mladíckych párty, kde sa mládež zhúli a bozkáva sa v boxoch a na záchodoch, prinajlepšom./ *Napadne mu nezaujato a podíde ešte bližšie, no dosť ďaleko na to, aby bolo jasné, že nejde Triss otravovať dovtedy, kým nebude voľná aspoň na to, aby sa jej pozdravil.*
*Hrejivo sa na nakoniec nie jediného féra usmeje.* /Nečakal som, že sem príde aj férsky kráľ. Nie sme teda oblečení menej, než by sa patrilo?/ *Začne sa obávať, a pokukuje po neznámom vyššom mužovi, ako keby z neho mohol vyčítať, či mu dá poza ucho za to, že si nepriniesol viac než košeľu.* Poďme za ňou. Náhodou ju už potom ani nenájdeme. *Podotkne, keď si všimne, ako sa to začína plniť ľuďmi. Najprv celá plocha pred barom, ale tá sa rýchlo presuva dnu, kde bude teda plno tiež. Pevne stisne Tanoiovu ruku. Bol ochotný pre jeho ochranu spraviť hocičo. Aj kebyže má mať z toho problémy.* Bude to v poriadku. *Sľúbi mu rovnakými slovami, akými to povedal aj Tanoia, aby ho uistil, a ide k MERITRISS, na ktorú sa hneď usmeje.* Nikdy som na tebe nečakal biele šaty. Vyzeráš ako šľahačka. Lebo si vždy veľmi sladká na všetkých. *Povie spokojný so svojím komplimentom, a obzrie sa na muža vedľa nej. Zblízka sa mu kráľ zdal ešte strašidelnejší. Ako keby z neho vychádzala nejaká aura, ktorá jasne naznačovala Lónimu, že má navrch. Objíme Tanoiu jednou rukou okolo pása.* Prišli sme ťa sem dnes podporiť, a chceli sme sa uistiť, že si v poriadku, že si sa priveľmi pred otváraním nenamáhala. A mohli by sme sa niekedy stretnúť, čo povieš na to? *Jeho tón bol veselý, ale zároveň aj pokojný vďaka marihuane v jeho systéme. Obzrie sa, a keď za nimi vidí nejakého nahnevaného blonďáka, rozhodne sa radšej Triss už viac neotravovať.* /Je to lovec. S ním by som si problémy robiť nemal./ Keby niečo, nájdeš nás vnútri. *Povie nakoniec ešte MERITRISS, a vojde dnu, aby si u baru objednal colu a niečo Tanoiovi.*
*Když se klub otevře, tak Nate ještě chvíli počká, než se prosmýkne dovnitř. Možná ho kamery zachytily, možná ne, ale rozhodně s nimi neztrácí čas. Uvnitř se rozhlédne po interiéru a kousek se projde, zatímco se lidé usazují ve skupinkách a začínají se bavit. Když jeho oči prošmejdí každý kout, tak vyhledá pohledem Triss. Tanoiu neviděl od Remiho rozlučky, takže vlastně i uvítal, že by ho pozdravil a toho druhého neznal, ale nebylo to pro něj překážkou. Než se však skrz dav prokouše k Triss, tak oba míří od ní pryč a nahrazuje je někdo jiný. Tuhle tvář Nate taky zná, ale jeho výraz už není tak přívětivý jako u těch dvou tváří předchozích. Otráveně a trochu znechuceně si odfrkne a místo za Triss zamíří k baru pro skleničku alkoholu.* /Kdo ví, jak dlouho tam ta lovecká parodie na Justina Biebera bude oxidovat../ *Triss pozdravit chtěl, ale ne za přítomnosti jednoho z těch pokrytců.*
*Jakmile uviděla u pásky Triss, tak ji koutek úst málem vyjel nahoru, nakonec ale byla viditelná jen maska, kterou nosila na obličeji většinou. Jakoby spolu s jizvami na jejím obličeji ztuhly i mimické svaly.* /Musím ji pak jít pozdravit, dlouho jsme se neviděly./ *Neměla ale v plánu se za ní hned hrnout, věděla, že když je teď majitelkou klubu a většina lidí tady přišla právě proto aby klub poznala, tak budou chtít mluvit jak s ní, tak i tím druhým. Proto počkala, než se lehce uvolní vstuo a sama prošla dál do klubu. Když procházela kolem vyhazovačů, tak si je pečlivě prohlédla, na takových místech je dobré si pamatovat kdo může být tvůj nejlepší přítel a nebo i nepřítel. Na druhou stranu tohle byl bar někoho, koho by dokonce zvládla i nazývat přítelkyní, takže tady nemusela být tolik napjatá, ne jako v pandemoniu. Ve chvíli kdy vejde dovnitř, tak se minutu jen rozhlíží, celková atmosféra jí sedí a tak nemá chuť otočit se na podpatku a odejít. Zahlédne pár červených křesílek, do kterých má v plánu si sednout, ale nakonec prvně zamíří k baru aby si mohla něco objednat. Na suchu se jí tady sedět nechce.*
*čeká nějakou chvíli mezi davem lidí a pomalu ho to tu přestává bavit* Co se děje už nuda? *Zeptá se ho pracovnice a podá mu jeho mobil* Zkus se dnes socializovat. Vím moc dětí tu není ale s dospělými se i bavíš ne? *Chuan kývne a vezme si mobil. Potom najednou spatří Triss s nějakým mužem kterého nezná. Poslouchá příběh o tom jak byl bar vybudován. Koukne na sociální pracovnici a ta zaujatě poslouchá. Když konečně skončí přednáška a páska se přestřihne. Chuana doslova zadupe několik lidí jen aby se protáhli. Pracovnice mu jen pomůže nahoru* Moc slušné oblečení sis nevybral *řekne mu a postaví se s ním do řady. Když konečně dojdou k jedné gorile. Tak si ho prohlédne skeptickým okem a nakonec mu podá pásku* Na co to potřebuju? *Zeptá se podezíravě Chuan* Jsi nezletilý to ať pracovníci ví že nesmíš alkohol a podobně *odpoví mu. Chuan jen pokrčí rameny a vezme si od gorily pásku* Tak aspoň ti můžu víc věřit *popíchne ho pracovnice. Když konečně vejdou do baru je tam hudba, bar, stoly a podobné věci. Pracovnice Chuana opustí a Chuan si jde k baru pro Colu.* Tak co to dnes bude mladý muži *zeptá se ho barman* Máte colu? *Zeptá se Chuan. Nacoz barman jen kývne a podá mu colu s brčkem. Chuan poděkuje a srká z Coly jako kdyby čekal kdo k němu přijde*
*Když se místo otevře, tak tam Bob vejde. Zamíří rovnou k baru a zastaví vedle CHUANA.* Porosím vám, chci smetanu s medovinou a ledem.* Objedná si a podívá se na mladíka. *Medovinu vynechte....* Řekne a pousměje se. Schválně pak nechá oslábnout iluzi kolem sebe, aby ti ze světa stínů skrz ni viděli. Takže pokud se na něj podívá jiný čaroděj, lovec stínů, upír nebo vlkodlak, tak uvidí jeho kočičí uši a ocas.* Nečekal bych někoho takto mladého tady v tomto místě... Nechodíte vy mladí spíše do kaváren?* Nadhodí a švihne ocasem jeho směrem, aby viděl jeho reakci, zda si tohoto všiml. Nějak ho teď nezajímá, zda je někdo známí kolem.*
*Triss se na Jasona potěšeně usměje.* O vás se dá říct to samé, veličenstvo. *Prohodí tiše a mrkne, načež je třeba pronést pár slov, přestřihnout pásku a blázinec gratulací, děkování hostům za účast a veselí může oficiálně začít. A taky že začne. Upřímně mile ji překvapila účast i známé a zatím neznámé tváře a Triss tušila, že ji čeká vytížený večer, protože si dala za úkol všem, které potká, poděkovat, že si udělali čas a dorazili v takový důležitý večer - pro ně. Byznys pro ni byl novinka, ale zatím rozhodně příjemná. Po prvních pár gratulacích těch, kteří je na cestě do klubu míjí a to, že jim děkuje za jejich přítomnost, dorazí první známé tváře. Nadšeně se na ně usměje, i když ji trkne, z TANOIOVA chování, že jeden z nich je nervózní. Sama se párkrát ohlédne do míst, kam se otáčí a LÓNIHO vřele obejme,* To je nečekaný kompliment, ale děkuji, i VÁM to sluší! *Zahlaholí s veselým smíchem, načež přistoupí k TANOIOVI a trochu zmatená jeho chováním natáhne ruku a letmo se ho dotkne.* Vpořádku? *Zašeptá a nakloní hlavu. Nebyla si jistá, co se děje, proto nechala pro tuto příležitost možné objetí na něm a pokud na něj došlo, lehce jej stiskla, než se odtáhla a na oba se usmála se skoro dětským nadšením.* Jsem ráda, že jste přišli. Děkuji! A určitě se někdy domluvíme na sraze. *Splní si předsevzetí dnešního večera i u nich a zároveň odpoví Lónimu, který jí položil otázku.* Doufám, že se vám bude líbit a večer si tady užijete. *Spiklenecky se k nim nakloní.* Prosím, žádné drogy, pro moje PR by to nebylo úplně ideální. *Zazubí se a zase se odtáhne.* Bavte se! *Pobídne je, že si mohou večer užít a prošmejdit klub s více kouty, které mohly zabavit různé typy osobností a konečně si všimne lovce, který se vyfikl. Alespoň mu zatím věnuje úsměv, aby od sebe neodháněla Lóniho a Tanoiu, dokud je u sebe má. Sebastian musel počítat, že se za něj stydět nebude, protože ať je, čím je, ze všeho nejvíc byl jejím blízkým přítelem a nemine jej tak alespoň krátké objetí, až se k němu dostane. Její společnost však velmi rychle odejde, ani jim nestačila představit JASONA! Tak příště. Omluvně se na něj podívá.* Promiň, nějak jsem tě zapomněla zmínit. *Krátce si zakryje oči v rozpačitém gestu, načež se usměje.* A omlouvám se, půjdu se pozdravit se Sebastianem. Najdu si tě potom, snad ti to nevadí, že tě tu tak opouštím, ale věřím, že se neztratíš! *Zazubí se, protože i k němu už míří páreček, který mu chce zřejmě pogratulovat, stejně jako zastaví ji na cestě za SEBASTIANEM a ona jim poděkuje a popřeje krásný večer, spolu s díky, že přišli. Nakonec se k SEBASTIANOVI dostane, stoupne si na špičky a krátce jej obejme.* Přišels! *Nadhodí vesele, když se odtáhne.* Děkuji. Ráda tě vidím, navíc, tohle ti sekne. *Vřele se usměje a rozhlédne se po lidech - a dost možná i podsvěťanech mezi nimi, kteří se postupně, jak jen to vyhazovači umožňují, přesouvají dovnitř klubu.* Jak se máš? *Vrátí svou pozornost zpět k lovci.*
*Rozhlíží se po místnosti, ale ne kvůli tomu, že by někoho specifického hledal. Spíše si užívá to, jak se podařilo klub vyzdobit přesně tak, jak chtěl. Ať už to byly potíže s barvou na zdi nebo s instalací lustru. To všechno je teď pryč a vypadá to tu krásně. Zatímco se rozhlíží jako král v zámku (tak nějak doslova), přijde k nim LÓNI A TANOIA. Féra okamžitě pozná a přikývne mu na pozdrav, stejně tak pokývne i čarodějovi, přestože s ním ještě neměl tu čest. Cítí, že z něj má blonďák respekt, a tak to má být. Necpe se jim do konverzace a ačkoliv stojí tak jakoby bokem a přesto blízko, nepůsobí to, jakoby ho z konverzace odstřihli. Možná je to právě jeho aurou, že to působí, že on se nebaví s nimi a nebo jeho rozhlížením po hostech a klubu jako takovém. Když se mu pak TRISS začne omlouvat, skoro to ani nevnímá.* Ne, to je v pořádku. Jen si běž užít společnost, já si půjdu dát něco k pití. *Odmávne její omluvu na důraz toho, že vskutku o nic nejde a zamíří k baru.*
*když k němu muž přisedne trochu se lekne jeho impulzivního chování* /moc akční na mě jsi/ *poslouchá jeho objednávku. A když se otočí směrem ke mně koukne rychle pryč* Já jsem tu kvůli Triss *přizná* Navíc mě je jedno kam chodím jenom ať se nenudím *řekne a snaží se co nejrychleji vyhledat únikovou cestu z téhle konverzace. Na ocas nic neřekne. Už to je pro něj skoro normální. Ze začátku se trochu však lekne.* /Hej pomoc. Kámo borec se se mnou instantně začal bavit/ *pomyslí si a rychle popíjí z koly* Co tu vlastně přivádí tebe a proč se se mnou bavíš?
*Vďačne sa na svojho partnera usmeje. Nie je si istý, kam bude tento večer smerovať, ale je si istý jednou vecou - kým bude nablízku Lôni, nič mu nehrozí. Kým tam bude Lóni, užije si to aspoň trochu, vediac, že akokoľvek sa jeho telo a myseľ zachovajú, nebude to tak zlé. Predsa len pociťuje účinok marihuany, pri ktorej sa po prvom poriahnutí trochu obával, aby mu nevyvolala ešte hlbšiu a intenzívnejšiu úzkosť, no to sa jej nepodarí. Keď sa ocitnú v prítomnosti TRISS, letmo sa na ňu usmeje a aj svoju tvár natočí na JASONA, aby mu daroval aspoň spolovice tak žiarivý úsmev, ako na ňom kráľ mohol vidieť v ich minulých interakciách - tentoraz z neho však nevyžaruje ten flirt, ktorým kráľa obdarovával kedysi. V sekunde, čo sa o jeho chrbát obtrie akýsi lakeť, sa rýchlo stiahne a obzrie. Len čo pohľad vráti späť, stretne sa s TRISS a jej rukou a starostlivoi otázkou.* Ja… je to fajn, som tu s Lónim. *Povie akúsi polopravdu, len aby sa ďalej nikto nič nepýtal. Iba známe tváre mu dodávajú pocit bezpečia a šťastia. Ešte keby tu našiel Wasa, bol by šťastný a možno by tak nechal aj Lóniho si vydýchnuť od toľkých starostí a toľkej pozornosti, čo mu dáva. Ako prisatý na jeho pažu prehĺtne a aj keď si je neistý a strach mu stále pláva srdcom niekde v úzadí, cíti sa o niečo viac uvoľnený - možno tou marihuanou, Lóniho prítomnosťou, objatím od TRISS, ktoré jej letmo oplatí. So ženami nemá problém, o to viac s tými, čo mu sú známe. Na jej varovanie prikývne.* Budeme sa snažiť, dali sme si už pred začiatkom. *Prizná, ale necíti sa za to vinne, obaja to zrejme s Lónim nutne potrebovali. Nakoniec, len čo sa nechá objať okolo pása, chce si uložiť hlavu na rameno vedľa seba a zaspať, ale jeho stupňujúca sa nálada a radosť z toho, že je znova aspoň trošku medzi ľuďmi, ho nakopnú, aby sa nedesil vstupu do uzavretého priestoru, iba paranoja, že ten niekto ho sleduje z diaľky a čaká, kým bude sám, ho nenecháva užiť si to naplno. No vnútro podniku ho báječne prekvapí.* Whoa, pozri na ten parket. Na ten musíme ísť. *Zvolá na Lóniho, ktorého poťahá za rukáv ako malé dieťa, čo chce ísť na kolotoč, konečne s typickými potmehúdskymi iskrami v očiach. Len čo sa však chce jeho láskavý čarodej odísť k baru, prenasleduje ho ako tieň, držiac ho naďalej za ruku.* Zatancujeme si, láska, zatancujeme? Prosím. A poprosím si vodu, som nejaký smädný. *Hučí do neho, len čo podíde k baru, ľahko sa o neho oprie a začne si hýbať bokmi do strán, aj keď mu to kazí to, ako sa minútu čo minútu musí obzrieť. Cíti sa ako zviera na úteku, čo musí lovca vycítiť a vyčítať skôr, než on jeho. Je si však istý, že pri tejto návštevnosti by mu nikto neublížil takým spôsobom. Preto naďalej hýbe bokmi a čaká na nápoj, aj keď si je istý, že bude extrémne hladný po tej marihuane, čo si dali pred začiatkom. Chce pozerať na Lóniho a zároveň sleduje všetky tie krásne, zaujímavé tváre, čo ich obklopujú, dokonca dievčinu s jazvou na tvári, čo mu príde bolestivé, a zároveň fascinujúce, než si uvedomí, že nebyť Lóniho liečenia, mal by jednu na tvári aj on sám. Je to akoby bol v raji s jeho zábavou - tanec, hudba, inkognito a anonymita, napriek tomu, koľko je tam ľudí -, no zároveň akoby mu niečo stále našepkávalo, že sa niečo udeje. Že to nemôže čakať a nemôže vedieť. Natlačí sa na Lóniho a vtiahne do nosa jeho vôňu.*
*Sleduje ju uprene, akoby mohla zmiznúť každú sekundu z jeho dohĺadu, len čo žmurkne. Alebo akoby sa ju snažil pritiahnuť a tak dostal povolenie vstúpiť. Cíti na sebe nejaké pohľady, preto sa aj konečne obzrie, očakávajúc lovcov alebo podsveťanov, čo ho poznajú. A je pravda, že zaznamená známu tvár čarodeja, alebo niekoľko iných, čo niekedy v živote zaznamenal, pravdepodobne v Pandemoniu. Odfrkne si a sleduje osoby pri TRISS.* /Je až desivo populárna. Mám sa s ňou baviť ďalej? Ešte ma vtiahne do svojich kruhov./ *Napadne mu znechutene, ale je si istý, že TRISS by ho nevystavila väčšiemu mučeniu, než je vôbec návšteva tohto miesta, aj keď nevyzerá zle. Keď však už konečne zamieri čarodejka k nemu, vytiahne ruky z vrecák a prekríži si ich na hrudi, akoby jej išiel vyčítať, že sa baví s hosťami. Nechá sa objať, ale prekrúti nad tým jemne očami.* Vau, vieš dobre strihať stuhy, gratulujem. *Neodpustí si podrývačnú poznámku, ktorú však TRISS môže čítať ako priateľské podpichnutie. Obzrie sa a nadvihne obočie.* Prišiel som. Ale neviem, či sa mi chce celý večer podliehať vražedným pohľadom tvojich “mierumilovných” kamarátov. *Začne si mrmlať svoje a pri slove mierumilovných naznačí uvodzovky, aby bolo nadmieru jasné, že je to iba silný sarkazmus. Lovci prosto medzi podsveťanmi vítaní nie sú. Po kompimente však zabodne znova svetlé dúhovky do tváre čarodejky a uškrnie sa.* Ja som nečakal, že mi modrá bude tak pasovať k očiam. *Zamumle a aj spomínaným zmyslovým orgánom zatočí, skoro akoby si ním chcel prevŕtať dieru do hlavy. Nastrčí čarodejke ruku, aby sa ho chytila.* Poďme dnu, že si to tu neotvárala nadarmo, vonku som to už videl. *Prenesie seriózne a vykročí dovnútra, kde sa to až bolestivo blýska. Chce povedať hlúpu poznámku, ale prehĺtne ju, pretože si na tom TRISS dala záležať. A vôbec mu nevadí, že pri tom obchádza Jasona - ten ho vonkoncom nezaujíma, kým nerobí problémy.*
*Nežne TANOIU po chrbte hladí, aby ho upokojil, nakoľko si všíma tie jeho pohľady, ktorými si neustále kontroluje svoje okolie. Rozumel, že tomu musia dať ešte chvíľku čas, ale veril, že si budú môcť ešte v tento večer oddýchnuť. Spokojne si prikývne, keď MERITRISS súhlasí so stretnutím aj mimo priestorov tohto baru, a pri spomienke drôg sa mu na tvári objaví potmehúdsky úsmev.* Ach, no dobre. Ale to je ako by si pozvala niekoho na párty s bazénom, ale zakázala si im do toho bazéna vojsť. *Zasmeje sa pobavene, ale je si istý, že určite nebudú mať žiadny problém s tým, aby sa dnes krotili, a nechali túto párty pri plnom vnímaní. Alebo aspoň to teda nebude ich vina, ak sa náhodou niekto opije alebo strieska iným spôsobom. Tiež si parket všimol, ale najprv sa chcel napiť, a potom si ísť zatrsať.* Nemusíš sa obávať, pôjdeme tam, iba sa najprv napijeme. *Upokojí svojho priateľa, a objedná im obom na pitie podľa chuti, aj keď u Tanoie skôr podľa nechutí, keďže ten by sa mu zo všetkého iného mimo vody a čaju zrejme pozvracal. Všimne si, ako jeho oči trielia po miestnosti.* Všimol si si ešte niečo zaujímavé? *Podotkne, a kým čakajú, sám sa otočí do miestnosti, ale ako prvé si všimne chladivo beľavú dámu, ktorá bola pri bare. Bola fascinujúco oblečená, ale celkovo niečo na nej priťahovalo pozornosť. Je prekvapivé, že si ju nevšimol už skôr vonku, zrejme aj tam bola takto opodiaľ. Spokojne si uchmatne svoj pohár s kolou, druhý pohár s vodou podá Tanoiovi, a zaplatí.*
*Zacíti sa trochu zle, že je s tým tancovaním tak otravný, a tak spustí ruky vedľa seba, prestane sa viditeľne hýbať a zmĺkne. Vie, že to tak Lóni nemyslel, ale nedokáže tú reakciu ovládnuť.* /Prepáč mi./ *Zaznie v myšlienkach, poslaných svojmu priateľovi, na ktorého sa zahľadí ako psík, čakajúci na pána pred obchodom. S jemným úsmevom sa zahľadí na barmanku, aby iba prikývol na svoju objednávku vody. Nechápe, prečo to mnohých ľudí častokrát tak prekvapí, že iba rád pije vodu, lebo veľa z toho, čo civilský svet ponúka, mu jednoducho nechutí. Aj keď je to podsvetský podnik - majú ho predsa Triss a Jason, nejaké férske nápoje tam majú určite. Preto sa odváži k tomu, aby sa opýtal, opierajúc sa o pult pred sebou. Zahrabne si do vlasov.* Um, môžem sa opýtať. Niečo pre… vílu? *Povie a stíši hlas, kvôli civilom. On vidí, že barmanka je víla, to ho vôbec neprekvapuje, tie sú na takú prácu vždy ako vyvolené. Nechá si vymenovať niekoľko nápojov a tak si vyberie jeden veľmi, veľmi červený. Je z toho nadšený, a keď sa obzrie, aby videl okolie a zahliadol niekoho veľmi zaujímavého, čo boli asi všetci, a aby mohol odpovedať Lónimu na otázku, zozadu sa k nemu nakloní muž, rukou ho objíme okolo pliec, aby sa natiahol k barmanke a objednal si. V sekunde, čo ten dotyk ucíti, zo seba ruku strhne, vydesene sa nalepí na svojho partnera po svojom boku a oči mu skoro vypadnú z jamiek, ako so strachom hľadí na muža, čo nechápavo krčí obočie.* Pardon, prepáčte mi, nechcel som… *Začne hapkať a zdvihne ruky ako ospravedlnenie, aj keď jeho srdce zbesilo búši. Rýchlo a si vezme z baru svoj druhý drink a daruje Lónimu rýchly, zahanbený pohľad, než sa posunie niekam, kde budú môcť sedieť, a on sa vzdiali od toho ľuďmi preplneného miesta, kde si chce každý objednať.* Prepáč mi, nečakal som to. *Zaznie z neho, len čo sú s Lónim pri jednom stole pre dvoch, ktorý ešte vyzerá byť voľný. Uloží poháre, odtiahne stoličku Lónimu a keď jeho chlapec spokojne sedí, ak si chce sadnúť, usadí sa ladne aj on, čo najviac sa napičiac na kraj stola. Ihneď sa napije a chce zmeniť tému.* Videl som ženu s jazvou na tvári. A všimol si si toho lovca? Ja sa ich… trochu obávam, ale asi to môže byť mojou prácou. Žiadny lovec by neocenil môj obchod na tieňotrhoch. *Povie a aj keď zaznamená lovca práve ako ho spomenie, nakoniec sa iba usmeje na Lóniho a sťažka sa nadýchne.* Ďakujem, že tu so mnou si. A že si ma sem vzal. Rád si znova zatancujem, len… prosím, buď trpezlivý. Snažím sa. *Povie potichšie, ale tak, aby ho Lóni počul, a napije sa.*
To víš, někdo se ohání mečíky a někdo nůžkami. *Uculí se spokojeně a prohrábne si vlasy při jeho další poznámce.* Je mi líto, že neumí být na veřejných událostech civilizovaní. *Povzdechne si a sama se lehce rozhlédne po ostatních, načež si ho ještě prohlédne.* Ale rozhodně pasuje! *Ocení znovu jeho výběr oblečení a přikývne, když je pobídne k cestě dovnitř. Zlehka se do něj zavěsí, čímž definitivně podsvěťanům ukáže, že Sebastian je tu dnes jako přítel a ne jako lovec (jak jen to u něj je samozřejmě možné) a vklouzne i s ním dovnitř. Tedy poté, co se zářivým úsměvem děkuje těm, kdo se k nim přiblíží, aby pogratulovali a samozřejmě za účast. Konečně vklouznou do prostoru, který už se nedal zcela označit jako volný a Triss SEBASTIANA bezděčně nesměřuje lehkým stiskem paže k jednomu z rohů, kde se mu jistě bude zamlouvat, jelikož odtud mohl mít přehled na celý prostor a vstup. A taky to byl roh, takže byl trochu víc zšeřelý.* Obsluha se k nám snad brzy dostane... řekla bych výhody majitele, ale doufám, že neupozadí nutně kvůli mě všechny, kdo tu byli před námi. *Zazubí se a i když si neplánovala sama dlouho hovět na místě, tak prozatím si sedne, alespoň než přijde jeden ze dvou číšníků na směně, aby si vzali objednávku a taky ji doručili. Pak plánovala vyklouznout pryč, i když by si společnost svých známých ráda užívala plně.* Je to zatím tak zlé? *Nadhodí po chvilce, kdy si spokojeně prohlíží výsledek práce, protože s hosty to zde skutečně viděla poprvé.*
*Zarazí ho, keď Tanoia prestane tancovať, a hneď sa naňho s ospravedlnením pozrie.* Vieš, že mi tvoje tance nevadia, že? Si pri Tom tak rozkošný. *Uistí ho s pohladením po líci, a necháva ho si vyberať z ponuky pre víly. Samozrejme, že sa Lónimu začnú robiť slinky, keď vidí to červené ovocie, ktoré mal už možnosť ochutnať, ale podarí sa mu udržať tým, že sa napije koly, a dá svojim chuťovým pohárikom niečo ochutnať. Vôbec si nevšimne muža, ktorý sa Tanoie chytí, ale sotva jeho víla stŕpne, stiahne si Tanoiu k sebe, a na muža pozrie spôsobom, aby ani nepremýšľal sa k jeho priateľovi priblížiť.* Asi bude lepšie, keď si sadneme. *Povie Lóni nežne, a len čo si nájdu pre seba miesto, položí pohár na stôl, a vezme Tanoiove ruky do tých svojich, aby ho mohol pomaly hladiť . Videl na ňom, ako to ním otriaslo, a dúfal, že trochu súkromia mu pomôže sa znovu stabilizovať.* Ženu s jazvou som nevidel, ale videl som nejakú s ešte bielejšími črtami než mám ja. *Podotkne pre seba s úsmevom, a nervózne prikývne.* Sú vždy taký strašidelný? Tento mi prišiel, že nemal veľmi náladu čakať, až si prehovorí s Meritriss...počkať, aha, tam išli. *Ukáže na nich bradou, a sleduje ich. Nevyzeralo to, že je tu lovec ako ochranka, ale skôr ako priateľ. Bolo to kuriózne spojenie. Následne sa však opäť usmeje na svojho priateľa, ku ktorému si pritiahne svoju stoličku.* Som trpezlivý, a budem čakať tak dlho, ako budeš potrebovať. Som tu pre teba, Tanoia, a nech sa bude diať hocičo, stále budem pri tebe. Iba povedz, ak by si chcel odísť. *Upokojí ho, a naďalej drží jednu jeho ruku medzi tými svojimi. Nevedomo si jednou nohou podopuje do rytmu hudby.*
*Bob se dívá na mladíka a zazubí se na něj se svými kočičími zoubky. Které teda v jeho velikosti spíše působí jak od malého tygra.* Oh Triss znám. Můj malý bráška ji měl rád. Já ji zase přivádím panické záchváty.* Zazubí se ještě víc a podívá se na chlapce zblízka.* Ale mě se bát nemusíš. Pokud znáš Triss a jsi pod jejími křídly, tak jsi jeden z nás. Já jsem Robert. Poslední princ norský a švédský.* Představí se a pak poklepe na skleničku s ledem.* Nesnáším teplo, jdu sem za chládkem. Bohužel můj přítel sem nemůže a já pro něj ještě nemám dárek z mé dovolené. On totiž krásně chladí. * Zasměje se a pak mu hodí ruku přes rameno a obejme ho.* A k druhé otázce. Rád se bavím s batolaty. Za to skoro tisíciletí jsem zjistil, že jsou nejzábavnější.* Prohlásí a vesele se na něj podívá.* Navíc jsi nejmladší človíček tady. Měl by tě chránit ten nejsilnější. Co kdyby ti někdo chtěl něco hodit do pití. To už se mi totiž stalo.... Ale myslím, že u mě to spíše byl jed.... Akorát ho tehdy vypil Rasputin. Byla to komediální večeře. Klidně ti o tom budu vyprávět. Jsem skvělý vypravěč. A vše je určitě pravda.* Prohlásí sebevědomě, až to trochu zní jako senilní děda, co tvrdí, že za válka zastřelil Hitlera.*
*Mykne plecom.* Zrejme som si na to už dosť zvykol. Nemyslíš? *Najskôr sa obzerá okolo a keď vetu dokončí, s podpichovačným pohľadom zazrie na Triss. Nie že by jej tým niečo naznačoval na jej osobu, ale na ostatných? To ešte nepozná ani jedného z tých dvoch, s ktorými sa rozprávala pred vstupom - jeden bol určite fér, tie jeho hipisácke vlasy a dlhé uši neoklamú ani slepého.* Nečakal som, že začneš byť až tak družná s férskym ľudom, keď si niečo začneš s jedným z nich. *Podotkne, akoby to nič nebolo, práve, keď prechádzajú spolu trošku hlbšie do miestnosti. Obzrie sa po nej a uznanlivo prikývne.* Pekné. Možno sa to tu aj neobráti na krvavú zabíjačku. *Uvedomuje si, že je asi zbytočne sarkastický, ale kedy on nie je?* /Triss ma už pridobre pozná, skôr sa na tom zasmeje./ *A aj keď netuší, ako vyjadriť emócie, to, že je Triss k nemu taká, aká je, ho častokrát núti byť uvoľnený viac, než je u neho bežné. Aspoň teda rozpráva viac, aj keď možno nechcené poznámky. Presunie svoj pohľad od baru cez pódium až k rohu, kam ho jeho spoločnosť nasmeruje.* To vyzerá ako miesto, ktoré by som vybral ja. Nezačínaš sa na mňa podobať? Mali by sme spolu tráviť menej času. *Zabrdne znova, ale teraz sa na jeho perách aj objaví nejaký ten úsmev, ktorým naznačí, že tento večer stále neberie za stratený. A kým mu dajú pokoj ostatní, dá ho on im. To je vlastne aj poznámka, ktorou čarodejke odpovie na otázku, keď sa dostanú ku miestu a nechá Triss usadiť ako prvú, až tak sa usadí sám, vôbec nevnímajúc, že to robí automaticky.* Takže nie, nie je to tak zlé. Mohlo byť aj horšie. *Znova to znie, akoby nebol spokojný, ale Boh mu je svedkom, že Triss to bude od jeho osoby vnímať ako pochvalu. Nazrie do menu, nadvihne obočie a ihneď preskočí stránky s alkoholom.* Teraz však netuším, čo si dať. Nejdeme tancovať? *Opýta sa vážne a nazrie k pódiu, kde hrá kapela. Nie že by sníval o tancovaní, napiť sa chce, ale pri tom všetkom štrnganí, pri tých vôňach a obrázkoch v menu, čo mu všetko pripomína alkohol, sa necíti, že má tak pevnú pôdu pod nohami.*
*Mrzí ho, že Lónimu tak trochu kazí večer. Je ako ťažká, kovová guľa, prikovaná na nohe svojho priateľa.* Prepáč. Myslel som, či nie som príliš… rozjarený. *Vysvetlí, prečo prestal tancovať. Inokedy by mu to nevadilo, rozpútal by na parkete chaos a ukradol si aspoň trošku pozornosti všetkých pre seba, ale tentoraz sa viac ukazuje jeho skutočná, vydesená duša. Lóni to vie. Preto iba prikývne na návrh, aby si sadli, a len čo sa tak stane, jeho stŕpnuté telo sa znova uvoľní. Snaží sa nadýchnuť, ale cíti iba vydýchaný, nápojmi, jedlom a potom naplnený vzduch.* Tá marihuana mi nejako neúčinkuje. *Prenesie, ale je to skôr poznámka pre seba. Obáva sa, aby droga iba nezosilňovala jeho paranoické a vydesené stavy. Nalepí sa ramenom na Lóniho, chvíľku sleduje, kam pozerá a ako Triss kráča so spomínaným lovcom niekam k stolom.* Podľa mňa… na tom nie je nič nezvyčajné. Aj lovci majú priateľov a chodia ich podporovať, keď sa niečo vydarí. *Hovorí to tak, akoby to nebolo vôbec nič, iba obyčajná, pravdivá poznámka, ktorej verí.* A belavú ženu som nevidel. Naozaj bola bielejšia než ty? Lebo… *Keď vedú konverzáciu o všeličom, ustupuje jeho introvertnosť a vracia sa do tých momentov, keď na takýchto miestach vedel zažiariť. Zahĺbi sa na sekundu do svojho vnútra, cíti sa v ňom stratený, ako tie roky, keď bol závislý, ako keď zažíval ďalšie veci, na ktoré už zabudol, a vrátili sa.* /Vtedy si to prežil, dostal si sa cez to, posunulo ťa to a urobilo to z teba vílu ako si dnes. Máš známych a zopár priateľov a svet je krásny, bapriek tomu, čo sa ti stalo. Napriek tomu, že ti ublížili. Nemáš sa dnes čoho báť. Je tu Triss, je tu Jason, je tu aj lovec, vlčia ochranka a ďalšie víly. A je tu Lóni. Môj najláskavejší čarodej, moja múza, moja pevnosť. Dnešný večer bude pre neho krásny. Vezmem ho tancovať. Zaspievam mu. Dáme si marihuanu, dáš mu, o čo si zažiada./ *Myseľ mu lieta hocikam a aj keď to tak veľmi bolí a aj keď sa desí všetkých tých neznámych tvárí, uvedomuje si, že nikto si ho nevšíma, iba ten pocit očí na svojom chrbte nedokáže zmyť, akoby niekto čakal, kým sa vzdiali a bude sám, kým sa na neho vrhnú. Ale len čo stlačí jemné, hebké ruky Lóniho v tých svojich, len čo sa mu oči zaligocú tým typicky férskym jasom svetlušiek, zabojuje si svoj vlastný boj a usmeje sa.* Ďakujem. Ja ale nechcem byť pre teba bremenom. Posnažím sa, aby to bolo lepšie, sľubujem. A začnem dnes. *Zvolá nakoniec, naraz vypije celý vílí nápoj a len čo sa dno dotkne stola, vyhrnie sa na nohy, schmatnúc Lóniho za zápästie, aby ho stiahol do tanca.* Zatancuješ si dnes so mnou, dobre? *Zvolá, skoro sa vrúti medzi ľudí so svojim čarodejom po boku, chytí ho za obe ruky a začne s ním svoje férske tance, napolovicu ladné, na druhú polovicu prírodné. Znova sa cíti ako na skúške s Remim - keď udieral do bicích, hýbal sa, zamestnal zmysly a mohol si užívať plnými dúškami hudbu, veľa negatívneho sa vtedy stratilo do úzadia. A keď je tu s osobou, čo mu dáva spolu s Wasom najviac komfortu zo všetkých, je to o to účinnejšie.* Tá muzika… zbožňujem ju. *Zvolá na chlapca pred sebou, niekoľkokrát sa s ním otočí do rytmu a keď si ho pritiahne, nalepí sa na jeho pery, mäkké a saténovo príjemné, aby ho mohol mať pri sebe ako potrebuje.*
*Chuan se jen ustrašeně podívá do jeho očí* To je fajn. Teda to že ji znáš ne že ji přinášíš panické záchvaty. To jí prosím nedělej jinak budeš mít co do činění se mnou *řekne mu ledovým hlasem* Já nevím jestli se tě bojím nebo mě štveš, každopádně asi jo jsem jeden z vás. Já jsem... ¥urd∆ (Jurda) uhhh kluk z ulic. *Řekne a kouká na skleničku* Jo to znám. Když je léto jsem radši v řece nebo u splavu. A to s tím přítelem máš dobrý asi se k sobě hodíte. So good for ya /callate por favor/ *pomyslí si španělsky kdyby náhodou uměl lézt do hlavy. Když se ho však dotkne ještě více zpanikaří* Prosím já nejsem na sociální kontakt. Ale v pohodě zkusím to přežít. Jo a taky to zní docela divně nebudu lhát *odpoví mu* Já poznám jedy a takovéhle věci. 15 let na ulici vás leccos naučí. Navíc si nemyslím že jste nejsilnější. *Trochu se mu vysměje a pak je potichu pronese* Dědo...
*Trvalo to jen chvíli než si ji barman všiml, lehce na něj pokývla hlavou. Nechtěla se nijak opít ani vymýšlet složitě co si objednat. Proto zůstala u své oblíbené klasiky. Piva. Jakmile dostala láhev a sklo, tak si nalila a zaposlouchala se do hudby, která tam hrála. Jenže spolu s hudbou zaslechla i známý hlas. Nebylo to tak divné, přece jen se jednalo o klub pro podsvěťany a těch už pár znala za tu dobu co tady bydlela. Ale začala se rozhlížet aby přiřadila obličej k hlasu. Trvalo to jen chvíli než po její levici spatřila známé znaky. Byly to kočičí uči a ocas, ten ocas co se jí povedl při prvním setkání zasednout. Chtěla si ale být jistá, že si ho s někým neplete. Proto po jednom loku piva zůstala stát u baru a nešla si sednout ke stolu kam měla původně namířeno.* BOBE? *Lehce zvýšila hlas, nechtěla rušit zákazníky, ale dost na to aby ji někdo slyšel, přesněji ROBERT kdyby to doopravdy byl on.*
S vílami jsem byla družná už dřív, než jsem si začala s Gideonem. *Upozorní ho vesele.* S Jasonem se přátelím...no taky už to budou čtyři roky jako s tebou. A není jedinou mou známostí mezi vílami, ani nebyl první. *Mrkne na něj pro vysvětlenou a nadšeně se usměje, že to uznává, i když svým vlastním způsobem. Jo, doufala, že rasová rozmanitost v zaměstnancích klubu zklidní napětí mezi přítomnými. Když spolu zvládli oni pracovat jako rasově nesourodá parta, mohli by to návštěvníci nakonec tolerovat. No ne? Zvedne prst při jeho poznámce.* Ne, jen tě znám až příliš dobře a vím, že vzít tě na jiné místo, tak by jsi brblal, byl nervózní a ošíval se. Usoudila jsem, že tento kout tyto faktory zmírní nejvíce, protože budeš mít přehled. *Zazubí se na něj, když opraví jeho hypotézu, že je tam nevede kvůli sobě. Znovu se usměje, když jí potvrdí, že se to tu dá přežít a když ji vyzve k tanci, tak se jí koutky od sebe odtáhnout o to víc, až po něm blýskne bělostnými zoubky.* S radostí. *Alespoň na chvíli potlačí poznámku, že minule tvrdil, ať další tanec s ním už neočekává, postaví se a pokud ji následuje, zavěsí se do něj, aby došli na parket, kde se k němu otočí čelem, aby si zatančili. Tím, že ostatní se spíše ještě rozkoukávali, tak docela vyčnívali, minimálně Triss v bělostných šatech a s výrazným výškovým rozdílem od Sebastiana určitě a přitáhli několik pohledů, ale čarodějku to netrápilo. Stejně byla dávno dopředu na dnešní pozornost hostů i možných médií připravená, takže se uměla chovat přirozeně i s pomyslným reflektorem zaměřeným na její maličkost. Když se konečně na tanec dostane, pokud se nerozhodne Sebastian vycouvat, tak se jej na poslední chvílu zachytí v taneční póze a sama vykročí. A konečně také opustí od zadržování nenechavé, podpichující poznámky.* Myslela jsem, že jsi se mnou už znovu tancovat nechtěl. *Vesele se jí zalesknou oči a na rtech se moment udrží šibalský úsměv, než si nenápadně vyžádá, aby se mohla pod jeho rukou dvakrát plynule v rytmu hudby zatočit a vrátit se do zachycení jeho rukou.*
*Bob mladíka poslouchá a pustí ho. Dívá se na něj a ušklíbne se.* Zajímalo by mě, co je horší jestli je horší ulice nebo středověk, ale je fakt, že středověk jsem si užil víc.* Zasměje se a poslouchá ho dál. Pak si položí ruku na hruď.* Au... to bolelo. Jsem jeden z nejmocnějších v New Yorku. Z čarodějů jsem určitě na top trojce. Víly nepočítám. Ty mají jiný typ a styl magie, s nimi neuzavírej dobody, jsou pak divný.... Lovci jsou neškodní, vlkodlaci... to jsou taková štěňátka, no a pijavičky.... mají moc pokud jsou na to dost chytří.* Zazubí se na něj a sedne si vedle něj.* Kdybys chtěl, tak tě můžu někdy něco naučit. Triss jsem trochu taky učil, ale šlo jen o pohyb energie v jejím těle. Má jiného učitele a nehodlám mu brát jeho žáka. Určitá kolegiálnost.* Zazubí se a pak se zasměje.* Navíc zapomínám, že učně mám.* Řekne a pak uslyší své jméno. Otočí hlavu a jeho kočičí uši jsou v pozoru.* MARI!* Zavolá a zazubí se. Pak se natočí lehce k chlapci.* Buď nyní gentleman a chovej se slušně a nezýrej.* Poradí mu a mávne na Mari, aby se k nim přidala.*
Dík že rozumíš *nečekaně se usměje a je rád že ho pustil* Ulice není špatná. Bavilo mě krást hlavně bohaté. Hihihi *zasměje se a má chuť se mu více vysmát* Tak určitě. Já jsem zase slavná osoba a každá holkae chce. Tu si vzpomínám že jsem na jednu vílu už lukem mířil. Lovci jsou mi u prdele a to samé vlkodlaci. Nevím kdo jsou pyjavicky, ale víš že kdybych byl náhodou civil tak říkat mi o podsvětí je nezákonné. Plus podívej kolem nás jich je hromady. *Škárlí ho a zkouší jeho trpělivost. Když však uslyší nabídku, tak ho docela zaujala* Hele klidně, ale musíš počkat až se dostanu z decaku. Přece jen by s námi musel sociální pracovnice, a ta.... No řekněme že umí dobré podpasovky. *Pak poslouchá dál jak yappuje* Máš učně j- *v otázce ho vyruší ženský hlas a když uslyší že ji Robert zná okamžitě si sáhne na záda aby si vzal luk. Ale stejně nemá jak, luk má u Triss* /soy un idiota/ *když však Robert řekne aby byl gentleman a choval se slušně nahlas se zasměje* Já a slušný? Nasrat *směje se a otočí se k ženě* Ahoj nějaká náhodná capko, kterou jsem v životě neviděl a určitě přišla yappovat se mnou a tímhle mužem, který mě sexuálně obtěžuje *Směje se*
Úprimne. Tu nastáva otázka, s kým ty družná nie si. *Podotkne ironicky a nadvihne pri tom jedno obočie na znak potvrdenia svojich slov. Čarodejka vedľa neho je totiž jeho opakom. On nie je obľúbený ani v jednej skupine - podsveťania nad ním ohŕňajú nos, nefilim sú drzí a s civilmi má asi pravdepodobne hlavne profesionálny vzťah. Triss je opačná strana mince. Má priateľov v každom kúte - nefilim ju berú dôveryhodne viac ako iných, podsveťania ju zbožňujú a chodia za ňou ako včely na med a pre civilov je hviezdou, ktorú pozná svet. Niekedy sa zamýšľa nad tým, kam ďaleko sa táto malá osôbka za ten čas dostala - z knižnice do svetovej sféry. Nemôže klamať, ak si prizná, že je skutočne dobrá a zrejme vie, čo robí. Ale to jej neprizná. Priateľský vzťah, čo majú, je jedným z veľkého mála pre neho dôležitých osobných vzťahov. Preto nakoniec nechá, aby si porozprávala svoje a aj tak si neodpustí pri stole ďalšiu poznámku.* Stačilo toho tvojho sladkého “poznám ťa už tak dobre, uhuh”. *Zamrmle, na konci si odfrkne, aj keď to nemyslí zle. Táto osoba z neho ťahá viac, než by si bol ochotný pripustiť. Je však rád, keď Triss nenamieta s pitím, neprenesie žiadnu poznámku o tancovaním a prosto súhlasí, aj keď mu neujde jej pohľad, ktorý jej oplatí vážnym nadvihnutím obočia.* Nič nehovor. *Zamumle a vstane, aby jej podal ruku a on ho za ňu mohla vziať. Príde mu taj prirodzené byť s Triss a robiť veci, kvôli ktorým by si ich vzťah mohol niekto zle vysvetliť, ale on nad tým už ani nepremýšľa. Prosto prejde na tanečný parket, uloží ruky na svoje miesto a začne tanec. Jazzová hudba nie je tak zlá, aj keď ju bežne nepočúva, lebo nepočúva skoro nič. Zamračí sa na ňu.* Ešte ma podpichuj a pôjdem si sadnúť. *Prenesie rozhodnuto a pretočí očami. Vôbec nevenuje pozornosť ostatným a je mu jedno, že hviezdu večera si ukradol, aby s ňou trávil čas. Vie, že sa dlho nezdrží, a tak aspoň využije možnosť, že ich neotravuje zatiaľ žiadna nežiadúca osoba.* Vieš, že by mi tu teraz polovica miestnosti rada podrezala hrdlo, a tá druhá polovica to nechce, lebo ma nepozná a sú to civilovia? *Povie výsmevne a ani mu to žily netrhá. Vlastne je rád, nikto sa k nemu nepríde družiť a kaziť mu večer malými nudnými konverzáciami.* Aspoň sa už zbierajú ľudia do tanca a nebudem tu vyčnievať ako dvojmetrový stĺp. *Dodá nakoniec a jeho seriózna tvár by mohla ore nezainteresované osoby kričať, že preberajú niečo veľmi, veľmi dôležité.*
*Ľahko ako pierko plávajúce v jemnom vánku sa zachichoce.* Milujem tvoju férsku stránku. Keď si natoľko veselý, až namiesto chodenia poskakuješ, keď skúmaš svet očami novorodenca, ktoré ho ešte ani raz nevidelo, alebo aj keď si plný energie, keď sme len my dvaja sami. Samozrejme, že si pohupuj do hudby, ak ti to telo káže. *Prenesie so žiarivým úsmevom, a spokojne sa po trochu nepríjemnom strete s neznámym mužom presunie k stolom. Už sa to tu začínalo plniť, takže vlastne mali so stolom šťastie. Najväčšie šťastie však bolo aj tak to, že mimo vlastného oblečenia a pár vecí vo vačku so sebou nič iné Lóni nemal, takže sa nemusel obávať, aby si niekde niečo nezabudol.* Hlavne zhlboka dýchaj, a uvoľni svoje telo. *Poradí mu Lóni na problém s Mary Jane, a pomasíruje mu spánky, než svoje ruky opäť uloží do tých Tanoiových. Sleduje lovca, ale rovnako ako pri kráľovi, aj pred týmto obrovským mužom mal rešpekt.* Bola tam pri bare. Možno na niekoho alebo niečo čakala, ale aj by som si myslel, že mi je rodinou, ako vyzerala. *Opisuje naďalej neznámu, keďže videl, že to Tanoiu mierne upokojovalo. Ako keby v ňom bojovali dve mačky, a podľa toho, kam hodil Lóni klbko, tú mačku zabavil, a druhá vyhrala. Iba si vždy musel zvoliť správne. Vidí, že sa Tanoia opäť stráca v sebe, takže si odpije, a jemne jeho prsty stisne, aby mu pomohol späť k vnímajúcim. Ale nečakal takú rýchlu zmenu. Rýchlo dopije svoj drink, a už beží za svojím partnerom na parket, kde narazí do jeho hrude, ale rýchlo si zvykne na jeho tanečné tempo, a pridá sa čo najlepšie to sám vie.* Áno, je prekrásna, aj keď veľmi netypická. Takú som v rádiu u nás v práci ešte nepočul. *Podotkne so smiechom, a tancuje si. Zrovna, ako si vytáča piruetu, si v diaľke všimne CHUANA, a zmrazí ho.* /Hlavne nech sa ten nestretne s Tanoiom./ *Toto nevypočítal. Úplne zabudol na to, že je to niekto známy Triss, a tak tu zrejme bude. Než sa ale stihne vrátiť tvárou k Tanoiovi, všimne si aj ROBERTA a ženu s jazvou.* /Ak sú tam hentí dvaja na jednom mieste, ľutujem tú ženu už teraz./ *Pomyslí si, a je rád, že je na parkete s láskou svojho dlhého života.*
Myslela jsem si, že jsi to ty, ale nebyla jsem si jistá. Jak dlouho už jsme se neviděli? *Pronese poměrně přívětivím hlasem a na její poměry i milým. Schválně přejde BOBOVU poznámku o zírání, věděla, že to nemyslí zle a snaží se kluka vedle sebe jen varovat. Pomalu přichází k nim. Jen letmě si prohlédne BOBA, moc se nezměnil. Větší nebezpečí pro ni znamená to dítě vedle něj, všimla si jeho pohybu a její ostražitost narostla o sto procent. Vyrovnala záda a ve chvíli když uslyší jeho sprostou mluvu tak se jí zprotiví CHUAN ještě víc. Schválně pohne hlavou tak aby šly vidět její jizvy. Doslova ho vyzívá k tomu aby zkusil něco říct. S grázly jako on se na stanici zabývala denně.* Být tebou tak upravím svůj slovník, nekaž atmosféru Trissina klubu. *S těmi slovy se lehce zamračila a jizvy táhnoucí se přes celou polovinu jejího obličeje se pohly, ale ne tak jak by se mimicky svaly hýbat měly, prostě se divně zkroutily, jak jim to prostor dovolil. Otočí se zpět na BOBA* Kde si tohle nevychované dítě sebral?
*Bob se na něj usměje a poklepe si na nos. *Nesmím říkat civilům, což silně pochybuji že seš. A co se okolí týče, tak mi řekni, kdo tu vnímá cokoliv, co tu říká někdo, kdo vypadá jako by pracoval pro gang a kluk z ulice? Slang je krásná věc. Navíc mám menší trik v rukávu. *Usměje se, protože jeho iluze kolem něj ovlivňuje kdo co slyší. Dodal si to do své iluze od té doby, kdy šel po Tayovi jeho ex. Pak pokýve hlavou.* Ah jistě. Tak pak řekni Triss, aby mi zavolala a domluvíme se.* Řekne a pak už se věnuje Mari. *Chvilinku. Byl jsem pracovně mimo. *Řekne a nevině se usměje a položí CHuanovi ruku na rameno a malíčkem se dotkne kůže na jeho krku. Pokud se mu to povede. Nechce na něj použít svou krev. Díky tomu dotyku se dostane kletba chladu na jeho tělo a pokožka začne reagovat jako by byl na Mount Everestu.* Já ho našel tu a patří Triss. Zatím nevinné batole. Až zjistí, jak to venku opravdu funguje, tak bude zaskočen. *Zazubí se a podívá se na něj.* Například to, že malé triky černokněžníka mohou být trvalejší než malé tresty čarodějky. *Řekne a pustí ho. Než stihne něco udělat, tak si kolem sebe zvedne obranný štít a zvedne prst. *Ber to jako varování. *Upozorní ho i pohybem ruky na lidi kolem a také už tím, že dal ruku pryč kouzlo přestalo působit a šlo o otázku pěti vteřin. Posléze se otočí na Mari. *Co ty předměty, fungují jak mají? *Zeptá se a doufá, že se trefil do události, co je spojuje.*
*Triss se musí zasmát a prsty naznačí, že si na rtech zapíná zip a zahazuje klíček.* Samozřejmě. *Ušklíbne se a při tanci ji rozesměje znovu svou připomínkou.* Neznají tě, celkově nemají s lovci vazby, aby to vnímali i z vašeho pohledu jako já. Mnohé učí ti, co už mají špatné zkušenosti, takže předávají ten postoj dál a dál. Stejné to je i u lidí s politiky, policisty a podobně. *Nadhodí, že to není věc jen nefilim, ale běžně se tak vnímají i poldové, ať jsou civily, vlkodlaky nebo čaroději.* Ale aspoň vyčníváš v dobrém slova smyslu, když odmyslíme tu nefilimskou vs podsvěťanskou záležitost. *Mrkne na něj, že to jde brát i z druhé stránky věci a naprosto přirozeně, aniž nad tím přemýšlí se nechává vést, i když to není snad nikdy poznat, zda nebo kdo v tanci vede, jak přirozeně na pohyb reagovala s neznatelnou či žádnou prodlevou.*
Dobře. Řeknu.... *odpoví mu rychle a pak se otočí na Mari. Jenom vidí jizvu.* /Co to dělá? Počkat to mě chtěla viděsit ahahahahahaha ať to jen zkusí/ *myslí si a když mu někdo položí ruku na rameno hned se otřepe. Najednou cítí něco na krku. Prst. Ihned ho zmrazí.* /Brrrrr co to kurva je/ *Na slova Mary hned vyjede* JAK JAKO KURVA DĚCKO A NASRAT JÁ JSEM CH- ¥URD∆ (JURDA) A JAK JAKO KURVA BATOLE TY SVINĚ. *na jeho slova se jen zamračí* /já tě zapíchnu/ *po tom co mě pustil tak ho jen praštil* Naser si s varováním a jaké předměty *zeptá se* Vy se znáte?
*Nate pohledem probodává Triss a Sebastiana. Chtěl Triss alespoň pozdravit, aby o něm věděla, ale nehodlal za ní jít, dokud se v její blízkosti držel jeden z těch rádoby samozvanců. Proto upíjel alkohol a na půl ucha poslouchal konverzaci kolem sebe. Když zaslechne Trissino jméno z úst někoho jiného, tak se tím směrem (CHUAN, MARIA, ROBERT) otočí a kousek si poslechne, než promluví.* Pak by mě zajímalo, kde ho sebrala Triss? *Uchechtne se, když velice elegantně nevychovaně vklouzne do debaty. Pozvedne obočí nad tím, jak se CHUAN rozparádí se slovy a uchechtne se.* A proč je to tak sprosté? *Rýpne si ještě pobaveně.*
*Odignorovala řvaní a prvně reagovala na BOBA. Chvíli se vážně musí zamýšlet nad tím co řekl, přece jen už to byla pro ni doba co spolu mluvili a pak si vzpoměla na situaci s Cat na stanici.* Upřímně netuším, poslední dobou jsem byla zavalena prací natolik, že jsem ji nestíhala vídat. Ale pokud se nepletu, tak by to mělo být v pořádku jelikož za mnou nepřišla s nějakým problémem. *Pokývla BOBOVI než musela zase věnovat pozornost tomu spratkovi. Prvně řešila to milejší. Poté svůj pohled stočila na CHUANA.* Už jsem říkala až sklidníš svůj slovník, přesně ten z tebe dělá děcko a ničí zdejší příjemnou atmosféru. *V klidu upila ze svého piva. Tihle grázlové jsou stejní, neustále dělají problémy, vyskakují i tam kde nemají a absolutně nechápou, že nejsou ti nejsilnější na světě a převálcovat je může kde co. Hlas za jejími zády uslyší neznámý hlas. Načež se na NATEOVA slova uchechtne.* Triss taky sbírá kde koho, ale očividně její výběr známých klesá laťkou. *Nakrčí ramena načež odpoví CHUANOVI.* Ano známe se, nemáš žádné pozorovací schopnosti nebo co?
*Dragos si dal načas. Mohl sice vyrazit už se zapadajícími paprsky slunce, ale raději přišel až v moment, kdy byla párty v plném proudu. A v samém středu toho proudu ta, kvůli které se celá akce pořádá. Dragos se zašklebí. Muže (SEBA), co s ní tančí bohužel taky zná, byť mezi nimi k osobnímu kontaktu nedošlo. Naštěstí. Ve svém typickém obleku se přitočí do skupinky zámožně vypadajících mužů u kterých si je jistý, že jsou civilové a jednoho pojme pod encanto a přikáže mu, aby šel zdvořile vyzvat TRISS na tanec a přerušil tak to odporné vrkání čarodějky a lovce. Sám se ukryje do stínu a čeká, jak situace dopadne.*
*Nechá se praštit, už jen proto, že mu to nic neudělá díky ochraně, co kolem má. A i kdyby je nezvedl, tak může to hrát civilsky.* Z mého pohledu jsi. Kolik ti je? Max dvacet. To je pro mě malá siesta na mém balkóně. Vynásob to 40 a budeš blíž tomu, proč jsi z mého pohledu pouze malé dítě. Stejně jako většina tady.* Pak se podívá na MARI.* Oh, tak to jo. Já toho měl taky dost. Jak v osobní sféře, tak v pracovní. Navíc mě zase shání právníci ohledně mého bratra. Tak snad jsem přišel včas a nějak to David pozdržel.* Odfrkne si. Podívá se na NATEha, který se připojil.* Asi někde na ulici. Však víš, že osobnosti jako Triss a Jackie sbírají takové typy. Nezapomeň, co všechno sebral Jackie a vždy to dopadlo blbě.* Mávne rukou a napije se svého pití.* Jinak je nějaký rozruch v Radě, zdá se, že museli rychle hledat nejvyššího čaroděje. Nebo to se aspoň říkalo. Mě od smrti Murada II. jaksi neberou v potaz jako možnost na cokoliv.* Pokrčí rameny. Pak se podívá na CHUANA.* Já znám tady snad všechny a minimálně tři znají mého otce. Třeba ho jednou taky potkáš.* Usměje se nevinně.*
*Uši sa mu stále jemne červenajú, keď o ňom Lóni rozpráva tak pekne. Niekedy má pocit, že si to vôbec nezaslúži. Vždy ho chce radšej objímať, lebo nevie, ako reagovať. Je vďačný, že sa od baru presunú inam, kde sa aj upokojí a ponorí sa viac do toho, čo sa okolo neho deje. Ale aj do toho, čo sa deje v ňom. Keď si tento večer prehráva a preberá v hlave znova a znova, nejako v tom dokáže nájsť štrbinu, cez ktorú sa zvládne pretiahnuť a dostať sa do svojho vlastného komfortu. Určite nie je v poriadku, to je nad slnko jasné jemu, a podľa Lóniho správania aj Lónimu. Priliepa sa na svetlé telo chlapca, akoby z neho získaval silu dýchať, inak by sa zložil. Preto aj rozhovor, ktorý vedú, mu pomáha uvoľniť sa a vyčistiť si myseľ o niečo viac.* Baví ma sledovať osoby naokolo a premýšľať, čo sa asi deje v ich živote a kým sú. *Povie zamyslene, skoro akoby bol zasnívaný, aj keď pri tom celý čas hľadí iba na jemnú, mierumilovnú tvár svojho mesačným svitom žiariaceho partnera.* Možno ju uvidím, niekto tak špecifický sa iste v dave nestratí. *Prenesie svoju myšlienku a ako na povel zazrie priamo za Lóniho hlavou bielu ženu, o ktorej čarodej rozpráva. Sám pre seba sa usmeje. Také momenty mu prídu krásne a magické, odhliadnuc od toho, že obaja mágiu využívajú. Namiesto toho, aby však túto konverzáciu ťahal ďalej, sa radšej upustí trochu z reťaze, akoby mal sám seba úplne nakrátko, ledva nechá Lóniho dopiť svoj drink a už ho vlečie na parket, ktorý sa stihol zaplniť viac, len čo naň vstúpila majiteľka podniku s jej loveckým tanečným partnerom.* /Triss a ten lovec sú spolu?/ *Prenesie v mysli a tá myšlienka smeruje priamo k Lóniho mysli. Je to len zamyslenie, než sa začne stooercentne venovať iba osobe pred sebou.* Si moja láska. *Prenesie do jeho pier, odtiahne sa a začne čarodeja vykrúcať v tanci tak, ako to len víly dokážu.* Užívaš si takto moje tancovanie? *Opýta sa so zvedavosťou v hlase, vlasy akoby mu stokrát ožili a krútili sa ako hady v hudbe. Pleť akoby mu žiarila rovnako ako Lónimu, iskrivá a jasná ako plameň ohňa. Cíti, že v ňom v pohyboch znova viac ožíva jeho nežná, ale divoká férska nátura, ktorou väčšinou obohacuje akcie, ako je táto. Len kvôli Triss to nebude až tak dravé s drogami a tancovaním na stole - teda, k tomu by sa teraz nemal. Má pocit, že ak by čo i len trochu odhalil zo svojho tela, ešte viac by pošpinil svoju pokazenú dušu. V tomto tanci sa však očisťuje, ako práve krstené dieťa, chránené pred zlom a bolesťou.* Vieš ako ťa milujem? Vieš ako ťa milujem? *Volá, zabíjajúc tým svoj strach, oživujúc však chuť splynúť do jedného tela so svojim čarodejom. V tabci tak podíde bližšie, nalepí sa na Lóniho hruď a ruky sťažka obopne okolo chlapcovho pása, vdýchne jeho sladkastú vôňu a teplo jeho tela, teplo iva tohto tela, mu dodáva odvahu a pocit ochrany.* Si tak jemný na dotyk. *Zašumí jeho hlas, keď prejde chrbtom ruky po Lóniho líci a zastaví pod sánkou.*
*Sladko sa usmieva. Už dlho nemal takto uvoľnenú náladu, aj keď bol stále v strehu, čo sa deje navôkol nich.* Je to čarovné. Viac ako mágia, ktorú mám v sebe. Je to ako keby si mohol otvoriť niekoho životný príbeh, a keďže sú pre teba jeho stránky biele, môžeš si k nim dopísať vlastný príbeh. Ako napríklad pri tej žene s jazvou. Odkiaľ ju len má? *Usmieva sa nadšene, že si našli takéto jedinečné hobby na zaplnenie krátkej chvíle, a aj by pokračoval, kebyže jeho priateľa zrazu niečo nenabudí, a začne sa predierať ľuďmi na parket. Pobavene sa na tom smeje, ale je rád, tak veľmi rád, že opäť vidí na Tanoiovej tvári úsmev a uvoľnenie aj medzi ľuďmi.* Ty si moje srdce. *Odpovie nežne. Zamyslí sa nad tým, čo sa deje s Meritriss a lovcom, ale potrebuje sa ešte na nich párkrát pozrieť, než odpovie.* /Možno áno. Aj keď nevyzerajú ako pár, nedržia sa za ruku, nedávajú si pusu, ani nemajú v očiach ten cit. Ale možno je to vzťah na dohodu./ *Nápadné Lónimu, a preto túto myšlienku vyšle aj férovi. Venuje mu bozk na jemné plné pery, a spokojne sa znovu otočí.* Ako silno miluje moje srdce teba. *Odpovie s úsmevom, a znovu sa necha otočiť, aby sa uistil, že je CHUAN stále na svojom mieste.* /Ale môže mi to byť aj jedno, čo robí ten YURKO, či ako sa to volal. Ak sa priblíži, a bude robiť problémy, dokážem ho nejako spacifikovať. Aspoň tolko som sa už stihol za ten rok naučiť. Hlavne nech ochránim Tanoiu./ *Upokojí sa, a taktiež Tanoiu objíme v pomalšom tanci načo zodvihne svoju tvár, aby oprel ich čelá o seba, a privrel oči v sladkom opojení Tanoiovej náruče.* Tvoja vôňa mi pripomína lesy Faerie. Je na tebe tak krásna. *Šepne mu naspäť, a potichu sa húpe do taktu hudby v objatí.*
*Prižmúri oči.* Ten zips na mňa neskúšaj, nikdy to nepomohlo. *Znova ju podpichne a aj by ju štuchol, keby nemal obe ruky zabrané tancovaním. Čuduje sa, že za Triss ešte nikto nedoliezol, ale nesťažuje sa. Byť tu s jedinou osobou, ktorú má z tohto podniku aj rád, nie je až tak zlé.* Áno, ja to chápem. Mláďatá podsveťanov si nevedia vyvodiť vlastné názory, ale… *Mykne plecami.* … Asi im to neberiem. Nemám potrebu s nimi trkotať a vychovávať ich na svoj obraz či čo. *Mykne hlavou do strany, akoby tým poukazoval na celú prítomnosť každej osoby v miestnosti. Všíma si, že Trissina prítomnosť na parkete začala priťahovať viac odvážlivcov, čo sa chcú do aktivity zapojiť, a tak je rád, keď aj vyšší muži začnú vytancovávať svoje partnerky a partnerov. Možno tak aspoň nebude úplným tŕňom v oku.* Čudujem sa, že za tebou ešte netiehnu ako lososy za párením. *Povie podivné prirovnanie, o ktorom sám netušil, že mu vyjde z úst a vo vnútri ho to úprimne pobaví, aj keď je jeho tvár kamenná ako neustále.* Čakám len moment, kedy niekto príde a vyzv- *Ani to nestihne dopovedať a už sa vedľa nich zboku objaví nejaký mužík, hľadiaci do tváre Triss, a vyzve ju do tanca. Nepríjemne sa zaškerí.* Máme to tu. *Zamumle ostro, pretočí očami a trochu sa skloní.* Myslím, že náš čas vypršal. Mala by si sa postarať o svoju svorku hladných psov. Ešte si im nedala nažrať. *Prenesie nepríjemne, ale táto emócia nie je mierená na čarodejku, ktorá to určite vie.*
*Triss v některých momentech stačila vypozorovat, že u baru sedí hned čtveřice jejích známých (ROBERT, CHUAN, MARIA a NATE), ale neměla zatím čas na ně příliš reagovat, ačkoliv po tanci stejně plánovala a sem tam kývne na souhlas na SEBova slova, ale dál se o tom nepře, dokud se nerozesměje nad jeho přirovnáním. A než stačí SEBASTIAN dokončit další myšlenku, skutečně je někdo přeruší. Pobaveně se na něj podívá, ale pak ho letmo poplácá po paži.* Pokud to půjde, ještě si tě najdu, zatím se bav. Máme tu nějaká dobrá jídla. *Zkusí ho navnadit na kuchyni, načež se přitočí k civilovi, který ji vyzval k tanci a do konce písně s ním zůstane. Krátký rozhovor je poměrně příjemný, poděkuje mu za účast, načež po skončení se omluví, že musí obejít i ostatní a skutečně zamíří za skupinkou ZNÁMÝCH U BARU a přistoupí k nim. Zaslechne ještě poslední slova ROBERTA a ušklíbne se.* To upřímně doufám, že ne. Takové setkání nepřeji nikomu. A ty sám si ho nepřeješ pro sebe, nezní příjemně, že to přeješ jiným. *Zapojí se plynule do konverzace a na všechny se usměje.* Zdravíčko, snad jsem nepřišla nevítaně, doufám, že se tady dobře bavíte. Děkuji, že jste přišli. *Postupně všem věnuje úsměv - NATEovi, ROBERTovi, MARIi i CHUANovi, než se nakloní do volného místa mezi nimi k baru a vyžádá si dvojitou whiskey s dvěmi kostkami ledu.*
Zaprvé tak starý nejsem dědo za druhý nas3r si krávo. Jsem dítě a co má bejt tak se z toho Nepos--. *Otočí se k třetímu neznámému muži.* Nejsem to a je mi ukradený že se znáte jak jsem to měl ale vědět prostě mě nechte na pokoji. Já fakt nepotřebuji být další měsíc na samotce *podívá se na sociální pracovnici která balí každého muže kterého potká* Můj slovník je jaký je pokud s tím máš problém můžeš si políbit ty víš co řekne Mari Všichni totiž nemají tak nóbl život jako vy. Všichni nejsou tak bohatí jako vy a to mě na vás všech s##e. Myslíte si jak jste lepší a přitom jenom žijete a ubližujete. Já sám nechci být takový jak vy. Zkuste si 15 let žít na ulici *Chuan je naštvaný a do breku. Nerad o tom mluví ale ví že Triss taková není* K Triss se chovám s respektem protože mi pomohla. To je důvod *Z důvodu vzteku si ani nevšimne že Triss přišla. Prostě potom zmlk a dýchal*
*Jakmile se lovec odporoučí pryč, tak se Dragos pro sebe vítězně ušklíbne a zamíří za ní. V očích se mu zableskne nad skupinkou, ke které zamířila a klidným krokem dojde za její záda.* Nemáš za co.. Rád tě poctím svou přítomností.. *Ušklíbne se, když tato slova pronese k TRISS, která je k němu zády. Pokud se k němu překvapeně otočí, tak toho využije, aby ji odvedl na parket. Kdyby se neotočila, tak ji zachytí na pasu a stejně otočí na sebe a rovněž odvede.* Určitě smím prosit. *Pronese. Neptá se. Ihned nasadí tempo do hudby, když Triss zachytí do tanečního postoje.*
Vzhledem k tomu, že si pamatuju její poslední výběr, tak bych spíš řekl, že je ta laťka vyvážená, ale na jiné straně než posledně.. *Uchechtne se na slova MARI, než se jeho pohled otočí k ROBERTOVI a odfrkne si.* To raději ani nepřipomínat.. A nejhorší vkus měl stejně na partnery.. *Zašklebí se a otočí při jeho posledních slovech hlavu na Chuana.* Nechceš. *Odpoví mu rovnou.* Věř mi, že nechceš.. *Tato jeho slova jsou ale nejspíš přehlušena dalším výbuchem mladého kluka. Nad posledními slovy se zamračí.* Co takhle nejprve si o někom něco zjistit a pak soudit? *Odpije ze své skleničky.* Můj život taky není dvakrát růžový a tam kde jsem jsem jen díky sobě.. A rozhodně ne proto, že jsem někdo v klubu začal dupat nožičkama a stěžovat si, že je něco těžké. *Dokončí svoje slova, když zaregistruje, jak se k nim blíží Triss.* A to máš jediné štěstí, jinak bych tě už zkopnul z Empire.. *Sykne k CHUANOVI, než to TRISS může zaslechnout. Na tu se otočí s úsměvem.* Ča-..u.. *Dokončí svůj pozdrav o hodně nakrkleji, jakmile je zase odvedena.* Co ten tu dělá? *Zabrble si pro sebe tiše.*
Tak to vidím, že v tomhle světě se lidi nikdy nenudí. *Pronese se špetkou humoru k BOBOVI když ji popisoval jeho příběh o tom jak je zaneprázdněný. Potom ale začíná být naštvaná nad slovníkem CHUANA, proto se otočí na BOBA.* Můžeš ho nějak umlčet? Všechno co mu vypadne z úst jsou odpadky, a i ty jsou občas příjemnější a méně zapáchající. *Otočí se na NATEA* Nebo klidně ty, podle toho cos říkal chápu, že padáš do podobného odvětví jako BOB. *Nakrčí s rameny a to dítě radši dál ignoruje, kdyby nebyla tak unavená z práce tak na něj už asi vrčí a cupuje ho na kousky, ale takhle si jen upije dalšího loku piva.* Každý máme nějaký ten příběh a délka života na tom nezáleží, ale to nic nemění na tom, že pokud se budeš chovat jak malý spratek, budou tě brát jako malého spratka. *Dodala ještě protože neodolala. Poté uviděla TRISS a na její tváři se objevil náznak, koutek jejích úst povyjel nahoru.* Aho - j. *Než to dořekla, tak ji cizí týpek odvlekl pryč. Proto se Mari na DRAGOSE zamračila, ale nechala to být protože věděla, že její přítelkyně se určitě vrátí když bude mít čas.*
*Bob ho sleduje s klidným pohledem. Nic neřekne. Nehodlá mu říkat, že je bohatý díky tomu, že jednou rozespalí něco podepsal a najednou má akcie velké společnosti. Navíc žil ve středověku a prožil všechny války zásadní pro lidstvo. Poslouchá i Natea. Určitou část života ho sledoval a ví, jak se vypracoval tam kde je.* Pravda. Viktor bylo jeho vlastní sebemrskačtví skrze někoho jiného.* Řekne a uchechtne se.* Navíc po něm zdědil gang.* Zasměje se. Pak se podívá na Mari.* Meh, si to pamatuju a pak mu to budu dávkovat. Není zábava trápit slabé, proto z těch, co mi vlezou do domu je jen žrádlo pro démony.* Pokrčí rameny. Když přijde Triss, tak se na ni usměje.* Byl by to krásný reality check pro někoho, kdo si myslí, že máme dokonalé a bezpečné životy s milující rodinou. Nebo že jsme bohatí.... Což já jsem, ale žít 800 let a nemít peníze, to už trochu ukazuje mentální retardaci.* Ušklíbne se. Pak se však objeví Dragos a úsměv mu zmizí.* Ew... doufal jsem v příjemný večer, ale už jsem zase na radaru určitě. Ah... a to jsem si myslel, jak předám dárky v klidu.* Zamumlá si pro sebe.* Vidím, že vám Dragos taky kazí náladu... mě kazí i mučení a drbání....* Řekne a odfrkne si.* A teď kazí i její večer. Chce to klub antiDragos. A pokud mě slyšíš, tak víš, že to je pravda.* Prohlásí a dopije pití.*
*Triss se na ně sotva stačí pořádně usmát, než se za ní ozve hlas, který tu chtěla zaznamenat nejméně ze všeho. Naprosto tak souhlasí s tím, co řekne ROBERT, co se ještě skrze hudbu donese k jejím uším. Otrávený výraz se jí nepovede včas skrýt.* DRAGOSI. *Odvětí na jeho slova, snad je to forma pozdravu, než ji odtáhne od jejich přátel a známých a nakrčí nos.* Ne, to určitě nesmíš. Oba víme, že můj zájem o tvou osobu se týká jen toho, že zůstaneš dost daleko od všech mých blízkých, což jsou vesměs všichni ti, od kterých jsi mě odtáhl. *Ušklíbne se a sama si pro sebe odfrkne.* Poděkovala bych, že jsi dorazil, ale nebyla bych upřímná. Alespoň buď tak slušný pro jednou a nekaž tento večer, když už ti mám věnovat tanec. *Nadhodí a i když ne zrovna ochotně, přestane se na něj tvářit jakoby snědla citrón, už kvůli očím, co se na ně mohou upírat a její kroky splynou s těmi jeho.*
*Chuan jen vzdychne. Nemá náladu se hádat* /chodit sem byla chyba/ *nechce se už hádat. Tak se rozhodne udělat nejlépe. Prostě ztichne. Utře si slzy V očích a zhluboka se nadechne* Omlouvám se za to jak jsem se choval. Přece jen jste starší máte pravdu *řekne klidně a otočí se ke svojí Cole a už moc nevnímá jejich konverzaci spíš ho zajímá kdo je ten DRAGOS. Proto taky zatáhne BOBa za rukáv.* Hele kdo je ten DRAGOS? A proč jde tančit s mámo- TRISS? *Řekne Chuan* Vypadá jako docela v chillu týpek. Ale vy ho nevím proč nesnasite /prostě proč je nějak špatný něco provedl nebo co?/ A jak by jí kazil večer však jdou jen tancovat.... Asi
*Prikývne.* Síce, kým nám to niekto nepovie, môžeme si len vymýšľať a vymýšľať a aj tak nás to môže prekvapiť. Život niekedy je tak zvláštny, aký dokáže byť nečakaný a… *Na chvíľu sa zasekne. Pripomenie mu to ten večer, znova. Nečakal, že môže niečo také prísť, aj keď ho vnútro varovalo a ako víla ho mal poslúchať - síce neovláda jasnozrivosť, nečíta v budúcnosti ako niektorí z jeho rasy, ale… jeho intuícia je ako slabým odvarom, čo upozorní a nejako nakopne, ak je to potrebné. Rýchlo preto svoje myšlienky zameria na predstavu jazvou okrášlenej tváre ženy, ktorú videl.* Určite je to niečo, čo ju nielen telesne poznačilo. Bolesť, ktorú by chcela ukryť, keby nebola priamo na očiach ako nejaká zvrátená trofej toho, že prežila. *Zaznie z jeho úst a pripadá si v tých slovách tak vzdialený. Preto iba zatrasie hlavou a jasne sa usmeje, natiahne sa po pohladenie a vydýchne.* Ale všetko z toho nás formuje, že? Chcel by som jej príbeh počuť. *Dopovie nakoniec a uvedomí si, že aj keď život vie byť zvrátený vo svojom humore a písaní životov ako pri útoku na neho, rovnako je tak život plný momentov, ako keď sa stretol s Lónim. Ten slnečný deň v tráve pod jasným nebom je jednou z najkrajších spomienok a spomína na neho vždy tak rád. Bolo to tak nečakané a teraz? Má jeho. Jeho. Slnko na dvoch nohách, hviezdu zo všetkých hviezd najžiarivejšiu, tú najbližšie k jeho srdcu, ktorá v ňom nikdy nevyhasne. Je tak preplnený láskou, že mu dovolí zmeniť svoje správanie, nevytrvať celý večer v ublížení, ale aby mohol skutočne lietať ako víla i bez krídel. Usmieva sa na neho, pretože chce. Posledné týždne boli ťažké, priťažké na jeho dušu, pretože nie len že ho to tak ovplyvnilo, že sa bojí chodiť sám, lebo všade vidí tie tváre, všade cíti ich pach a prítomnosť, že sa myká pred dotykmi a obáva sa mužov, ale ovplyvnilo to aj jeho priateľa, ktorý rovnako s paranojou pozerá za každý roh, akoby odtiaľ mal vybehnúť strášiak a oboch ich vypitvať do morku kostí. Chce mu to vynahradiť, chce bojovať sám so sebou - aj jeho chtíč k Lónimu je nateraz tak mocný, že niektoré dni ani nezvláda iba zaspávať, ale musí sa o neho trieť ako do zbláznenia, alebo sa pri ňom dotýkať, lebo sú to jeho vlastné ruky, alebo tie Lóniho, žiadne cudzie špinavé pazúry. A keď Lóni vraví o láske, oh nebesia, chce sa mu utopiť sa v nej.* Si to najdrahšie v mojom živote. *Odpovie hneď späť a tanec, ktorý s ním zvolí, je voľný a nežný, trošku drsný, ale vedie ho a necháva sa sem-tam viesť, aby mu chlapec ukázal, ako to vie. Téma vzťahu Triss ho neudrží dosť dlho v zaujatí.* /Nemyslím. Lovci si dohodnuté partnerstvá s podsveťanmi nerobia./ *Povie ľahko, pretože túto skutočnosť pozná. Naposledy dvojici venuje pohľad a zamkne sa v bubline, v ktorej sú len oni dvaja. Pomalá pieseň, čo nasleduje, ho vtiahne a tak môže zabudnúť na niečo viac. Hľadí do chladivých očí a vnútro sa mu aj tak roztápa.* Tvoja vôňa je ako chladivý oceán, chce sa mi v nej kúpať. *Páči sa mu výmena slov, ktorú urobia - Lóni iba naznačil miesto, odkiaľ prišiel on, s lesmi, kam patrí, a on zas naznačil oceán, vodu, ktorá obklopuje nádherný ostrov, ktorý už videl a zamiloval si ho, napriek bolesti, ktorú Lónimu spôsobil. Ale chce ho naučiť to miesto zas milovať, vytvoriť mu s ním nové spomienky.* Vezmem ťa znova na Island. Budeš sa ma môcť dotknúť, pobozkať ma ako predtým si chcel, dáme si koláčiky a vykúpeme sa v teplom prameni a už sa nebudeme musieť držať od seba ďalej. *Prenesie sladko, nahne sa znova, pobozká chlapca zase na pery, ale tento bozk je hlboký a nespútaný, akoby tým chcel do Lóniho vdýchnuť svoju podstatu a zobrať si tú jeho.*
*Mohol to čakať. Ale je rád, že to všetko išlo tak ľahko, že keď nakoniec prestane tancovať a nechá Triss, aby prešla k druhému mužovi, iba si uhladí jednou rukou vlasy dozadu a vloží si ju do vrecka.* Uvidím, čo sa dá robiť. /Ale nesľubujem, to dúfam vieš./ *Doplní si v mysli, ale nakoniec… nechce aby jeho slová zneli, akoby sa jej chcel vyhrážať, že ak pôjde s niekým iným, ihneď odíde. A on sa aj posnaží trochu, nejaké jedlo by si možno dal, aj k baru keď príde, nejaké to pitie na zapitie večera by mu nemuselo uškodiť, ale keď vidí, koľko osôb sa vôbec pri bare schádza a baví a že ten bar je vlastne miesto, kde sa aj Triss ocitne medzi jej kumpánmi, z ktorých niekoľko tvárí je mu aspoň minimálne známych, zastaví sa a pretočí očami.* /Tak, asi najvyšší čas odísť. Však Triss mi to odpustí. Napíšem jej potom sms./ *Napadne mu riešenie tejto ani nie zamotanej a jasnej situácie. Koniec oddychu, späť do práce. Prosto sa otočí a vyberie sa podnikom pomedzi ľudí preč. Nerobí mu s jeho výškou problém predrať sa k východu, vlkodlačej ochranke nevenuje žiaden pohľad a vydá sa smerom k inštitútu, vediac, že ak sa niečo na mieste pose-ie, dozvie sa o tom na druhý deň. Ale na dnes asi nechá podnik v rukách boha a bude dúfať, že je boh dostatočne pozorný na to, aby tú partiu udržal na uzde, inak si privolajú apokalypsu. Ale… ak sa niečo také stane, aspoň na to bude zajtra vyspatý.*
*Nepozdáva sa mu, kam táto konverzácia putuje, keď vidí trápenie v Tanoiových očiach. Prial si, aby mu napadlo skôr nevyťahovať jazvy iných ľudí, nakoľko mnohé z nich ako aj u Tanoie sú neviditeľné, ale bolia dlhé roky.* Ale vyzerá byť ...spokojná. Možno si už tak zvykla, že to berie ako súčasť seba, ako znak toho, že prežila. Ale to nebudeme vedieť o nikom, dokým nám to nepovie. *Rozhodne sa radšej ukončiť túto tému veselšou myšlienkou, a už si to spolu hrnú na parket, kde je síce Lóni zo začiatku mierne zaujatý inými ľuďmi v okolí, ale keď vidí, ako si s Chuanom všetci ostatní okolo neho zahrávajú, a viditeľne ich jeho výstup nijako neovplyvňuje, tak sa upokojí, a spokojne tancuje so svojou neobyčajne krásnou láskou. Lóni si prial, aby mohol každý uzrieť Tanoiovu krásu, a aby žil večne len preto, aby mal každý človek možnosť vedieť, že žije v rovnakom čase ako tento láskavý fér s rukami a srdcom zo zlata.* Ďakujem ti, že si mi dal domov a rodinu, Tanoia. Len vďaka tebe sa cítim na tomto svete o toľko šťastnejší, než som si kedy myslel, že budem. /Pôvodne som ani nečakal, že prežijem tak dlho, aby som si našiel šťastný koniec. V mojom pláne bolo maximálne žiť v nejakej ruine, ktorú by som si možno nejako opravil, ak by mi niekde ponúkli konečne prácu. Ale môj náhly útek do Ameriky bolo predsa len to najlepšie, čo som mohol urobiť./ *Na nápad s Islandom sa spokojne vyškerí, a chytí Tanoiu za boky, aby sa s ním mohol rýchlejšie vytočiť.* Áno, prosím. Ak prídeš so mnou, bude mi tam opäť krásne. A mohli by sme odísť aj na niekoľko dní. Zbalíme si tašku s vecami a jedlom, a prejdeme sa aj hlbšie do ostrova, aby som ti ukázal aj veci, o ktorých mnohí turisti nevedia. *Navrhne nadšene, a má chuť si poškočiť od radosti. Sám bol vo vnútrozemí ostrova len málokedy, ale počas leta sa tam dalo dostať ľahko, keď mal človek pár dní voľna. A žiaľ, ako duch mesta, mal Lóni voľno každý deň. Možno aj boli ľudia radi, keď Lóniho jednu dobu v meste nevideli asi mesiac, a potom museli cítiť silný smútok, keď ho opäť objavili ku koncu leta na uliciach, ako sa snaží nájsť niečo na jedenie, čo by mu pomohlo prežiť do ďalšieho dňa. Ale aj napriek všetkému, čo sa v minulosti stalo, sa teraz celým telom natlačí na Tanoiu a začne ho bozkávať, ako keby neexistovali ďalší deň. S rukami okolo jeho ramien si ho sťahuje bližšie k sebe, s užíva si dotyk jeho mäkkých pier na tých svojich.*
*Otočí ještě během tance hlavu ke kroužku jehož součástí byl ROBERT.* Utáhnu ti obojek, macku. Neštvi. *Ušklíbne se na něj, když schválně použije toto označení. Pak vrátí pozornost na TRISS a rovněž se ušklíbne na její slova, když ji navede do kroku.* Škoda.. Už jsem si chtěl pokecat s tím spicy prtětem.. *Prohlásí když čarodějku vynese do otočky a pak vrátí k sobě.* Mimochodem, Roberta za svého blízkého považovat nemůžeš.. S ním mám svou vlastní dohodu, která předchází té tvoji.. *Ušklíbne se na ni, než nasadí metodu nevinnosti.* Drahá.. Já se vždycky chovám slušně.. Jsem galantnost sama.. *Řekne rádoby uraženě, ale na rtech mu hraje pobavený úsměv.*
*Na slova ROBERTA se oklepe.* To byl případ sám o sobě.. Případ pro psychiatra.. *Odfrkne si ještě a na MARI se uchechtne.* Tohle bohužel neumím.. Umět to, tak zalepím pusu Triss, ať ji zabráním uzavírat tu hromadu šílených smluv s nebezpečnými osobami.. *Pronese sarkasticky a ještě přikývne na její slova o těžkosti života. Sám si prožil dost a nemá potřebu to vykřikovat do světa. Má pocit, že se najdou lidi, co si prožili mnohem víc, jako například Triss, a proti kterým i jeho život vypadal lehký jako peříčko. Jen přikývne, když se Chuan omluví a následně otočí hlavu na odvedenou Triss. Jen krátce, neboť pak se jeho pohled navrátí ke skupině.* Je tady víc lidí, bez jejichž existence by byl ten večer příjemnější.. *Pronese, načež pozvedne obočí nad slovy Chuana.* Za prvé.. Být Triss tvojí mámou, tak tě má tak v sedmi letech.. *Nakrčí nos, načež si ještě odfrkne.* On? Tenhle "v chillu týpek" *Ukáže prsty uvozovky.* Jak jsi ho nazval.. Triss na pokyn jedné parodie na Romea sledoval, unesl a zdrogoval.. A to jen kloužu po povrchu problému.. *Zabrble a kopne do sebe skleničku.*
*Naslouchá tomu co řekl BOB i NATH směrem k CHUANOVI.* To je celkem škoda, taková schopnost by mohla být dosti užitečná. A rozhodně bych chtěla slyšet víc o Trissiných nerozvážnostech, ať v tom nejsem sama. *Ušklíbne se a když se to dítě, CHUAN, omluvilo jen pokrčila rameny. Už před dlouhou dobou se naučila nereagovat na slzy a pláč, doslova každý druhý to zkouší ve výslechovce. Co ale nedokázala tolerovat bylo když začal NATH popisovat co ten muž udělal Triss. Při každém dalším jeho slově se víc a víc narovnávala, zatla ruce v pěst, doslova měla problém aby přímo na místě nezavrčela. Triss považovala za přítelkyni, a byla taky jediná v tuto chvíli, kterou tak brala. Proto její ochranářské instinkty jely na sto procent. I kdyby se ji někdo pokoušel zastavit, tak by se mu vysmekla nebo bojovala. Z toho důvodu věnovala NATHOVI, BOBOVI a CHUANOVI jeden velice ledový úsměv.* S dovolením pánové, musím si teď jen něco zařídit. *Svižným krokem překonávala vzdálenost mezi TRISS a sebou, jakmile stála u ní, tak jí chytla za ruku a potáhla k sobě. Schválně se toho divného muže DRAGOSE nedotýkala, ale promluvila k němu přičež se dívala do obličeje TRISS jen aby zjistila zdali je v pořádku.* Omluvte mě prosím, ale potřebovala bych něco vyřešit se svou přítelkyní, jsem si jistá, že s Vašim vzhledem si najdete taneční partnerku, či partnera, nechci urazit, během chvíle. Ale toto může být urgentní. *Schválně se schovala za masku zdvořilosti, kterou používala v práci. Přece jen věděla, že násilí vyvolává násilí a nechtěla způsobit scénu v Trissině novém klubu.*
*Bob se dívá směrem za Triss.* No, je to šéf upírů, můj zaměstnavatel v podstatě. Kdybych to dal do civilské řeči, tak on je kmotr. Já jsem někdo kdo dodává materiály a lezu mu za jedním z princů klanu. Takže se zrovna nemusíme, ale bavíme se. Jeho povaha je jako povaha kmotra. Pokud se mu zprotivíš, tak můžeš zmizet. Jako že úplně přestat existovat. Nebo se probudíš s hlavami tvé rodiny v posteli. * Řekne a pak uslyší DRAGOSE.* Oh, neslibuj, ještě se budu těšit.* Usměje se a pošle mu vzdušný polibek. Je na něm poznat, že to má jen jako legraci. Pak poslouchá Natea.* Zdá se, že měli zajímavé setkání.* Ušklíbne se a vzpomene si jak se setkali poprvé, když hledal Davida. Pak jen mávne na rozloučenou MARI a podívá se na CHUANA.* Nečekej, že všichni kolem Triss jsou jako ona. Ona je jak motýlek mezi sršni. Pokud ji nezkazí čas, tak to bude dobré.* Řekne mu a objedná si medovinu se skořicí v jablečném moštu.*
Na to "spicy škvrně" nesáhneš. Pokud jsem ti to náhodou zapomněla oznámit konkrétně, tak Chuan je pod mou ochranou a tedy je zahrnut do naší dohody, stejně jako Nate a Mari, o kterých už víš, ale předpokládám, že od pohledu je stejně znáš, když sis hrál na mého stalkera. *Ušklíbne se, když si ji po otočce přitáhne a musí si vyslechnout i poznámku o Robertovi. Ten očividně byl ze hry, i kdyby chtěla, pokud jí Dragos nekecal. Nevěřícně se zasměje.* Samozřejmě, mám ti připomínat všechny naše interakce, kdy jsi měl ke galantnosti blízko podobně jako démon k andělovi? - a nebavíme se o anticích, biblických monstrech ani padlých. *Dodá, kdyby chtěl přesně tyto démony vytáhnout jako argument. A dřív než mu stačí cokoliv dalšího říct se objeví při jejím boku MARIA, na kterou se přátelsky usměje.* Samozřejmě, omluv mě DRAGOSI, a užij si zbytek večera. *Nasadí obdobně zdvořilý výraz, když od něj odstoupí ještě dál, než ji odtáhla MARI, i když nic takového se v jejích očích nezrcadlí.* Půjdeme někam bokem? *Nadhodí k vlkodlačici a naposledy se podívá na DRAGOSE s úšklebkem.* Nějak nevěřím, že bys toto nechal být našim posledním setkáním, takže bohužel, sbohem příště. *Rozloučí se trochu kysele, i když výraz v její tváři se po krátkém úšklebku změnil na zdvořilý a snad trochu neutrální, načež udělá několik kroků od něj, aby jej ještě zaznamenala pohledem a pokud je nechá být, odstoupí dost daleko na to, aby přes hudbu neslyšel ani on, když tiše k MARI šeptne: * Děkuji. Tak, o čem jsi chtěla mluvit? Je všechno vpořádku? Děje se něco? *Přepne do módu starostlivé přítelkyně a stejným pohledem si ji taky prohlédne, aby se aspoň o možném fyzickém problému přesvědčila sama.*
*Prikývne a na súhlas k Lóniho slovám sa pousmeje. Rád ho drží za ruku, rád sa s ním rozpráva, ale teraz už nemá čo ďalšie k tomu dodať. Tanec mu obopína telo a hlas jeho priateľa je len ako domácou šľahačkou, čo robí koláč jeho terajšej existencie tak dokonalo chutný.* /Dal by som ti omnoho viac, než si vôbec dokážeš predstaviť, ale láska je to najpodstatnejšie a tej odo mňa budeš mať zo všetkých osôb na svete najviac, až do môjho posledného dychu. Už nebudeš tým starým životom žiť. A síce aj tento náš dom je ruina, je to domov. Lebo som tam s tebou./ *Odpovie mu iba v mysli. Je to dôverná konverzácia a on nepotrebuje nahlas niečo povedať, hlavne ak ide o osobný život jeho priateľa. Sladko sa na Lóniho usmieva, aj sa šťastne zatočí, keď preberie čarodej na sekundu tanečné velenie.* Nikto nás nedrží, urobíme si výlet a aj keď na ňom stratíme mesiace, čo na tom záleží? *Opýta sa do vzduchu a chce sa každý raz, čo sa okolo seba otočia, vrhnúť chlapcovi okolo krku a objímať ho. V opojení tanca však nakoniec zmĺkne, vníma iba telo ored sebou a to svoje, medzi tým všetkým. Než sa k chlapcovi nakloní a začne ho bozkávať. Oči priviera v opojení ako z rozprávky, priklincováva sa na zemi len preto, aby z toho nespadol na zadok. Stále sa mu v mysli mieša strach a keby sa nad tým lepšie zamyslel, zrejme by mu doplo, že jeho aktivita na parkete je z veľkej časti podporená adrenalínom a jointom zo začiatku večera. Aj keď účinok už prestáva a ľudia okolo neho začínajú uzatvárať priestor okolo nich, akoby ich chceli uzavrieť do pasce. Pritisne sa viac na svojho partnera, akoby z neho chcel piť.* Si tak horúci. *Zašepká sladko a len čo sa na neho zozadu chrbta nalepí nejaký tancujúci muž, keď sa mu o ruku obtrie niekoho bok, ako má zapnutý pud úteku, pretože tá paranoja, že tam muži sú s nimi, že sa k nemu chcú dostať, dotknúť sa ho, všetko to vytvára nátlak na jeho dušu i myseľ a on nevie, ako to spracovať, aj s tým adrenalínom a chuťou tancovať, že namiesto toho, aby utiekol z miesta, ktoré v ňom tieto emócie vyvoláva, tak na ňom ostáva a podporuje svoje stiahnuté slabiny.* /Zase. Ja…/ *Akoby chcel Lóniho tou myšlienkou upozorniť, no než to stihne, zaryje svoje prsty do jemných, bielych bokov v čiernej košeli, pritiahne si Lóniho k sebe tak drzo a neúnavne, zakusne sa mu do krku, aby mu vytvoril peknú značku a so zatiahnutým pohľadom sa zahľadí do ľadovo modrých očí.* Triss povedala… *Zaznie jeho hlas, ale ako sa o neho znova niekto obtrie, akoby to stláčalo neviditeľný gombík, akoby sa na neho pokladali špinavé pracky a on ich nedokáže striasť, že jediné, čo mu napadne, je prudko vziať Lóniho ruky a napasovať ich okolo svojho pása, kým sa nosom zaryje do záhybu bieleho krku, rukami mieri k nohaviciam a sťažka dýcha. Už to nie je tanec, je to jeho útek cez myšlienku toho, že ak sa ho Lóni vydotýka a on sa vydotýka Lóniho a bude navrchu, bude dávať vzrušenie, možno si nebude pripadať tak ponížený a špinavý.* Poďme domov, poďme domov. *Začne opakovať. Nasleduje ďalší dotyk, keď zadkom niekto narazí do jeho zadku a s ospravedlnením sa začne smiať, ale Tanoiu to iba pobáda ďalej a ďalej, hlbšie a hlbšie do temnoty vlastného vnútra, kým jeho telo koná.* Si to ty. Ty, Lóni. Dotkni sa ma. Vezmi ma domov. Poďme domov. *A len čo zbadá skulinku v skupine ľudí, vezme chlapca za ruku a potiahne ho z podniku preč. Musí to dostať čo najskôr. Triss sa poďakujú hádam neskôr.*
Jak říkám.. *Ušklíbne se s pokrčením ramen.* Škoda.. *Ohledně jejich známých jen přikývne. Mari tolik ne, ale o tom čarodějovi toho věděl podstatně víc.* Možná víc, než ty sama.. *Nadhodí s tajuplným úšklebkem. V tanci pokračuje i při konverzaci a skoro se na něj ani nemusí soustředit, jakou je to pro něj přirozeností. Když zaslechne ještě ROBERTA, tak se ušklíbne jeho směrem.* A tvou společnost ti bude dělat jedno padlé hádě.. *Pak se vrátí ke konverzaci s TRISS.* Technicky vzato, právě ti andělé jsou vlastně ti špatní, když se na to podíváš, že své padlé bratry zavrhli jen proto, že se moc ptali.. A není nakonec samotný ďábel vlastně ten dobrý, když má podle bible trestat ty hříšné.. *Zapolemizuje si pobaveně. Spokojeně s ní udělá další otočku v prostoru místnosti, než jsou vyrušeni. Jedno nasátí nového vzduchu a je mu jasné s kým má tu čest ještě, než ji uvidí.* Určitě.. Já totiž nemám blechy.. *Rýpne si do MARI, než ještě mrkne na Triss a odkráčí ke skupině, která po odchodu Mari na baru zůstala.* Někdo se tu sháněl po mé společnosti? *Zvedne koutek v ušklíbnutí, když se zastaví vedle TŘÍ ČARODĚJŮ.*
*Jason chvíli zvažuje, že se zapojí do nějakého hovoru. Obzvláště, když se tvoří skupinky u baru, kde on vysedává a nasává atmosféru. Ale vždycky když už si představí, jak by taková interakce probíhala, raději si objedná další drink. Buď dnes nemá společenskou náladu a nebo je jednoduše trochu přešlý z toho, že tu není Jack.* /Samozřejmě vůbec nedává smysl, aby tu byl. Jsou tu nebezpečné osoby, plus moc nevím, jak realistické je, že by agent Irons investoval do jazzového klubu. Ačkoliv, kdybych to uhrál na rodinné bohatství... to bych ani nemusel lhát. Obrazně řečeno, samozřejmě, že nemohu lhát. A ač je to iracionální a nebylo by dobře, kdyby tu Jack byl, tak bych si to užil víc po jeho boku. Na baru je nejlepší bourbon. V knihovně pár psychologických titulů, co by ho mohly zajímat... něco bych mu zahrál na klavír a pak bychom společně navazovali nové kontakty a nebo rozdmýchali drama nějakým vtípkem. Jenže to by nesměl být stejně lehce zabitelný jako unavený komár. To bych nesměl být král, co by ho producíroval jako prase na porážku. Hej podsvěťané New yorku! Pojďte si zabít tohohle měkkého civila, je to slabina krále víl! A nebo lépe, uneste ho a žádejte cokoliv, on vám to totiž dá! To sotva. Je dobře, že tu není. Ale sdílelo by se to s ním krásně. Tak alespoň z vyprávění.../ *Odfoukne si a odsune kdoví kolikátou sklenku před sebe.* Teď ne. *Odmávne barmana, který se už už nadechuje, aby mu dal nějaký pep talk.* /Bude líp, já vím. To si schovej pro zákazníky./ *Platit ve vlastním klubu nemusí, což pro něj není z Faerie vlastně taková novinka, a tak se prostě zvedne a odejde nenápadně zadním vchodem.* /Triss se pak omluvím. Věřím, že bude mít pochopení./ GIDEON: *Triss mu povídala o té lehce bizarní události. Ona a jeho král spolu otevírají podnik v civilském světě. Neví, jestli jde na otvíračku víc kvůli podpoře své přítelkyně a nebo je zkrátka zvědavý, jak taková kombinace mohla dopadnout. Přeci jen jeho král je trochu...* /Upjatý./ *A Triss je přeci jen...* /Plná života a elánu. A barev a celkově vůbec nevím, kde se jejich styl sešel./ *Na druhou stranu musí uznat, že viděl svého krále na večírcích a zas tak ztracený není. Přesto se odhodlává a připravuje si nelživé ale ne zrovna pravdivé komplimenty, kdyby z klubu byla doopravdy nesourodá míchanice dvou rozdílných osobností. Když však vstoupí, zjistí, že se bál zbytečně.* /No super, to mi usnadňuje přivítání./ *Kompliment "Rozhodně zajímavá dekorace!" by totiž u Triss určitě neobstál. Chvíli ji hledá v davu a pak ji uvidí s tmavovláskou trochu dál od ostatních. Nechce je rušit, ale zároveň mu přijde nezdvořilé Triss alespoň nepozdravit. Vydá se tedy k nim.* Nelekej se. *Zavolá přes hudbu a obejme TRISS zezadu. Nechce se nechat usmažit ohnivou koulí, a tak se raději dopředu hlásí, přestože Triss může cítit jeho přítomnost klidně dřív, než začne halekat. Krátce na to jí dá pusu na tvář a s úsměvem kývne na pozdrav MARIE.*
*Veselo sa zasmeje na tom, ako jeho nápad Tanoiu nadchol.* Stále potrebujem chodiť do práce, dokým tam mám zmluvu. Takže ak by som zrazu prestal chodiť, zrejme by poslali políciu, aby ma našla, a vtedy by si uvedomili, že mám falošné papiere. *Objasní nervózne. Trochu mu to bolo aj ľúto, ako ho život civilov prikoval k jednému miestu. Že aj keď si celý život prial ostať normálny, aby bol iba ďalším človekom v dave, keď našiel Tanoiu, začal si užívať ich jedinečnosť, a zrazu sa jeho dovtedy neskrotená duša mala chuť opäť rozletieť do sveta. Opäť mal chuť len tak odísť a stratiť sa na mesiac, a prial si, aby sa nikto nepýtal. Ale bál sa, že pri tom niečo z toho, čo teraz má, stratí.* /Ale ak by som nestratil Tanoiu...ak by šiel on so mnou, tak by to bolo v poriadku, nie? Za ostatnými by mi bolo smutno, ale jeho by som stratiť nedokázal./ *Uvedomí si, a zrazu mu predstava vytratiť sa s Tanoiom do sveta až tak nevadila. Mohli by sa prípadne vracať kvôli tieňotrhom, a medzitým objavovať svet ako aj samých seba spoločne. Prekvapene zajahká, keď sa k nemu Tanoia zrazu pritiahne. Bál sa naňho skúšať hocičo intímnejšie, aby mu nespôsoboval problémy, ale keď to inicioval sám Tanoia...potom to bolo v poriadku, nie? So znovunájdenou stabilitou sa vtesná do toho dotyku, a z pier mu unikne jemný vzdych, keď ucíti zakusnutie. Nevníma ani to, že sú okolo nich iní ľudia, či to, že Tanoia povedal niečo o Triss, vníma len to, ako sa ho dotýka, jeho plameňmi oblizujúce sa telo, a jemný hlas, ktorým ho žiada, aby ho vzal domov.* Dobre, poďme, poďme. *Zopakuje po ňom, a sotva cíti potiahnutie za ruku, sám sa za Tanoiom dobrovoľne vydá, a veselú iskričku v jeho bledých modrých očiach nahrádza tmavý tieň.* /Tanoia, čo to so mnou robíš?/
*Vzhledem k tomu, že CHUAN je ve společnosti dospělých a připozdívá se, tak si sociální pracovnice dojde pro CHUANA s tím, že už musí jít a odvede jej s sebou pryč z klubu a zamíří s ním zpět do dětského domova.*
Nechtěla.. *Zašklebí se Nate na MARI a na slova ROBERTA se sarkasticky uchechtne a nijak obdivně dodá.* Mírně řečeno.. Je to spíš pořádná osina v prdeli a je mi ukradené, že to slyší.. *Poslední slova jsou trochu hlasitější a dokonce mírně nakloní hlavu směrem k tančícímu páru. Následně vysype z rukávu setkání Dragose a Triss a jen stihne přikývnout na Robertova slova, než sleduje že se Mari pouští do akce.* Ale pozor.. *Upozorní prstem CHUANA po Robertových slovech.* I Triss umí bodat, když chce.. *Dodá, než je mladík odvedem sociální pracovnicí a k nim se přidává ten, kterého tady v podstatě pomlouvali.* Já teda ne.. Vrať se do hrobu.. *Zabrble k DRAGOSOVI a objedná si další whiskey. Když už Triss uzavírá pitomé smlouvy, tak té mrtvole alespoň od plic řekne, co si o něm myslí.*
*Jakmile odchází tak ještě zaslechne poznámku od DRAGOSE, ale raději to přejde, jediné na čem ji teď záleží je aby byla Triss v bezpečí. Což pro Mari znamená co nejdál od toho podivína, co ji podle Natha způsobil tolik problémů. Její jediné soustředění se přesunulo na její kamarádku. Jakmile se zeptala zdali se nepřesunou bokem tak potvrdila přikývnkutím hlavy. Jakmile popojdou dál od toho muže, tak pokývne na TRISS hlavou a nechá povyjet koutek úst nahoru.* Já jsem v naprostém pořádku, spíš jsem se bála o tebe. Když tě od nás ten neomalenec tak odvlekl, tak jsem slyšela Boba s tím druhým kouzelníkem, jak se jmenoval, Nath? Nebo tak nějak, bavit se co je zač a co no. *Nedopověděla větu jen si ji starostlivě prohlédla. Ráda by pokračovala, ale v tu chvíli ji objal druhý cizí muž.* /To jako vážně? To je ten klub plný úchylů co neumí nechat ruce pryč od TRISS, chudák holka./ *Zamračila se na GIDEONA, jelikož nevěděla co mají za vztah a prvně kmitla očima po Triss a čekala její reakci.*
*Bob se podívá na Dragose a ušklíbne se. *Rád bych s tebou pokecal, ale už musím. Ještě jsem ani nebyl doma a kdoví, co tam mám. * Pak se podívá na Natea.* To ano, ale nic takového jako tady Dragos, Ismael nebo jiní starší.* Prohlásí a rozloučí se se všemi a odejde. Nezaplatí. Prostě odejde.*
*Triss se na DRAGOSOVA slova jen ušklíbne, ale už nemá prostor a vlastně chuť o tom debatovat. Řekla, že myslela démony, kteří nebyli nikdy na té "dobré" straně. To že je vytáhl není její problém. Má umět poslouchat. S MARI poodejde a zatváří se překvapeně.* Co no...? Co udělal? Netrap se s tím, jsem vpohodě. A Nate by o tom neměl mluvit, nemusí to všichni hned vědět, ale chápu proč to udělal. *Pokrčí rameny a i když chce něco dodat, tak se překvapeně pootočí a tvář se jí rozzáří, nejen úsměvem, když zaznamená svého vílu.* GIDEONE! Přišel jsi! *Vyhrkne a na okamžik zapomene na okolí a na přivítání mu věnuje upřímný polibek na rty, v němž snad vycítí, jak moc jí chyběl. Oplatí mu úsměv, který jí věnuje a pak si odkašle, protože si vzpomene na MARI.* Mari, tohle je můj partner, Gideon. Gideone, má dobra kamarádka Maria. *Představí je a nechá je si podat ruku a pozdravit se, zatímco se bokem zlehka o svého muže opře a ještě se na něj velmi spokojeně usměje.* Opravdu jsem vpořádku, Dragos je proste nenechavý pitomec a provokatér. *Prohrábne si krátce vlasy a usměje se, načež si proplete prsty se svým přítelem.*
*Dragos se zašklebí na slova mladého čaroděje.* Abych tě tam nestáhl sebou.. *Probodne ho krátce pohledem za drzost a pak se otočí pohledem na ROBERTA.* Dvě sukuby, jednu šlapku a mrtvého učně? *Navrhne, ale to už je Robert v tahu. Jeho pozornost je tak znovu přesunuta na Natea, ale jen krátce.* Dej si pozor na jazyk.. Smlouva s tou cácorou tě nebude chránit věčně a já ti ho jednoho dne velice rád vyříznu.. *Zavrčí k němu, načež si na účet Roberta o kterém obsluha neví, že už úplně odešel, vezme flašku alkoholu a z klubu zmizí.*
*Pouze se na upíra ušklíbne.* To dřív uvidíš sluneční světlo, než já svůj vyříznutý jazyk.. *Odsekne mu nepříjemně a pak se od baru vydá konečně za Triss.* Heleme se.. Ty jsi tu taky.. Kdys přišel? *Ušklíbne se a zaměří tak svou pozornost místo na Triss na GIDA.* Jo.. Čau, TRISS.. *Uchechtne se ještě, když ji pozdraví.*
*Jakmile ji ujišťuje že je v pořádku, tak si TRISS radši ještě jednou prohlédne.* Budu si dělat starosti, od toho jsou přátelé ne? *Schválně to pronese takto, aby si uvědomila, že TRISS pro ní znamená hodně. Jakmile uvidí že se od toho muže nedrží dál, tak napětí v jejich ramenou povolí a jen pokývne hlavou. Jakmile ji ten muž, GIDEON, podá ruku tak ji přijme, pevně jej stiskne, ale v lidském měřítku a stáhne ji k sobě, striktně, jasně, jednoduše. Víc interakcí vlastně ani nepotřebuje.* Chápu. *Pokývne hlavou na její poznámku o Dragosovi, jakmile se k nim připojí Nath, tak jim do toho nijak nezasahuje. Ale začíná mít interakcí pro dnešní večer víc než dost.*
*Gideon Nateovi odpoví, zatímco Triss se na NATEA ušklíbne a dvěma prstama si namíří na oči a pak na něj.* Sorry, že mě tak odtáhl, ani jsme si nestačili popovídat. *Omluví se za svůj nedobrovolný odchod a prohrábne si ještě krátce znovu vlasy.* Nicméně, asi bych měla obejít ostatní, než začnou odcházet a poděkovat jim, že přišli. MARI my se domluvíme na tom běhu konečně, NATE, my se brzy určitě taky uvidíme. Omlouvám se, že se nezdržím déle, pokud zustanete, zkusím se k vam vratit. Snad chapete. *Mrkne na ně a pak se znova pousměje a odejde pomalu i s Gideonem obejít ostatní, jak řekla.*
*Nate se na GIDA ještě škodolibě uculí.* Musíme pak ještě zajít na tu střelnici.. *Pronese se spikleneckým mrknutím, načež obrátí pozornost na TRISS.* Máš se za co omlouvat.. *Pronese rádoby uraženě. Dokonce si založí ruce na hrudi, aby to podtrhl.* Když tu zůstanu ještě, jde útrata na baru na účet podniku? *Zkusí to troufale s úšklebkem.*
Chápu TRISS, uvidíme se snad brzo a jakmile si najdeš čas na běhání, stačí zavolat, poslední dobou se snažím běhat každé ráno před směnou. Pokud nejsou naléhavé. *Odmlčí se.* Okolnosti. *Dodá a nakrčí rameny. Poté se otočí na NATEA.* Ráda jsem tě poznala, ale bohužel už půjdu, zítra mám směnu na ráno a nechci se dopovat kávou celý den. *Ušklíbne se odmávne na Triss a stejně svižně jak přišla, tak i odejde.*
Jasně, tak to konečně zralizujeme, ale upozorňuji, že moje fyzička je příšerná. *Ušklíbne se a krátce sleduje Nateův a Gideonův plán o němž nemá tušení a tak to zatím nechá na nich, kdyžtak to pak proberou v soukromí, hlavně s Nateem, aby neprozrazoval věci, které by raději řekla o sobě Gideonovi...nebo komukoliv vlastně...sama.* Nejde. *Zasměje se na Nateova slova, když se k ní konečně otočí s pozorností.* Ale někdy tě pozvu. *Uculí se, než odejde ještě se rozloučí s Mari, načež zbytek večera jsou s Gideonem chvilkami spolu, chvilkami obcházejí hosty. Někde mezi tím si všimne, že Jason se už taky ztratil, sama ale ještě nějakou dobu zůstane, než se i ona a Gideon rozhodnou odejít domů. Pokud tam Nate ještě je, tak se s ním rozloučí a sama se vydá pryč, stejně jako její známí předtím a vyřeší útratu za její "přátele", co byli na baru s tím, že to je na účet podniku, protože se jí nechce řešit to, že by měli buď dát kartu do zástavy, kdyby se rozhodli odejít, aby jim mohli sami strhnout peníze a nebo zaplatit rovnou. Chápala, že dnes toho měli hodně při otvíračce a chvilkami mohl vzniknout chaos. Věděla, že až bude otevřeno normálně, nebude tu až tak moc hostů jako dneska při otvíračce.*
Jasně.. Já tebe taky.. *Odpoví ještě rychle Mari a vrátí se ke konverzaci s Gidem, než Triss dokončí rozhovor s Mari, pak se na ni otočí.* Tss.. To je mi mizerná omluva teda.. *Ušklíbne se, než dopije, co si objednal a klub opustí a zamíří domů.*
*Večer se ještě nějakou dobu rozvíjel v podobě konverzací a tanců, než se blížila doba zavření, kdy už poslední hosté odcházeli po příjemném večeru a naprostá většina, která přišla před odchodem Triss i po krátké interakci s ní. Přesto jak to tak bývá se nakonec prostor vyklidil, obsluha pozavírala, pouklízela a nakonec za celým večerem zůstal jen po zbytek noci zavřený , zabezpečený a uzamčený klub se zhasnutým nápisem, který předtím signalizoval, že je otevřený.*
*Když jí zavolali, že mají případ, tak byla lehce otrávená. Měla ještě volno a směna jí začínala až za dvě hodiny, ale nedostatek policajtů na to množství případů o sobě dával vědět, proto se narychlo převlékla do něčeho slušnějšího než sportovní podprsenka a legíny, ve kterých boxovala. Dneska neměla kostýmek jako obvykle, ale hodila na sebe taktické kalhoty a bílou košili, nic jiného v tu chvíli u sebe neměla. Dala si rychlou sprchu a autem zajela na místo, které ji nahlásili na dispečinku, v autě ještě chvíli seděla a svázala si vlasy do vysokého copu, jen co vystoupila, se rozhlédla okolo až uviděla pásku ohraničující místo činu.* /Super, to znamená, že by technici mohli být hotovi./ *Čekala, že se její parťák ukáže na místě činu. Podívala se dokola zdali ho nezahlédne, ale jelikož jej nikde neviděla, tak přistoupila ke strážníkovi. Vytáhla placku.* Detektiv Martines, byla jsem tu zavolána. *Pokývla hlavou k žlutému igelitu kryjící mrtvé tělo pod ním. Když jí strážník pustil, tak podlezla pásku a vydala se směrem ke koronerovi.*
*Keď mu prvý krát zazvoní telefón tak sa otočí a cez hlavu si pretiahne vankúš, aby trochu stlmil ten zvuk. Pri druhom zazvonení si cez hlavu pretiahne aj perinu. A keď už sa telefón ozve tretí krát tak nevrlo vystrčí ruku a mobil si zoberie. O niečo nevrlejšie zahundre niečo šéfovi a potom zaklapne keď sa ozve z mobilu krik. Ešte si dá nejakých dvadsať minút pod perinou. Nakoniec ale predsa len z postele vylezie. Spácha hygienu, oblečie sa do riflí, košele, dá si dokonca aj tmavomodrý sveter a keď je hotový tak proste vyrazí. Nechá sa odviezť taxíkom, ktorý si privolal kým sa dával dokopy. V podstate ho ani netrápi ako neskoro príde.* Tu mi zastavte. *Povie vodičovi, kúsok od miesta činu. Jack zaplatí, vystúpi a keď zaklapne dvere tak sa rovno otočí k malej kaviarničke s úmyslom si kúpiť kávu.* /Mŕtvy už predsa nikam neutečie./ *Pomyslí si a s tým vrabčím hniezdom na hlave sa milo usmeje na baristku.* Karamelové latté s orieškovou penou. *Objedná si a o chvíľku už ležérne ide z kaviarne, rovno na miesto činu. Podlezie pásku a bez pozdravu.* Tak čo tu máme?
*Jen co dojde ke koronerovi, tak si všimne té kaluže krve, která se nachází v horní části plachty, tedy tam, kde sama odhaduje hlavu. Potom se otočí a zahlédne Jacka, už to je zase chvíle co jej viděla. Proto si ho chvíli jen změří pohledem. Potom na něj pokývne.* Zdravím. *Pronese ze slušnosti k parťákovi a dřepne si k mrtvole, ze které zrovna doktor sundává tu plachtu, která měla zabránit novinářům, fotografům a hlavně čumilům.* Dobrý, dneska tu máme ženu, pět a dvacet let, bruneta, metr šedesát, běloška. Na první pohled bez pitvy odhaduji že ji zabil výsltřel do hlavy z blízké vzdálenosti, soudím tak podle velikosti vstupní a výstupní rány. Podivné je, že tělo je teplé, takže to nemohlo. *V tu chvíli přestala věnovat pozornost koronerovi a sama se postavila jelikož se jí zdálo, že něco zahlédla, ale jistá si nebyla. Podívala se po Jackovi, jestli něco sám zaregistroval, nebo je opět pouze paranoidní.*
*Keď ho Maria pozdraví tak jej len pokývne. Je na ňom vidno, že sa ešte rochnil v posteli. Odpije si z kávy, pozrie na obeť a nakloní hlavu mierne nabok. Pozorne počúva, trochu prikývne a znova sa napije.* /Teplé telo./ *Pri tej informácii len očami prebehne okolo seba. Nenápadne. Nedáva na sebe poznať, že spozornel. Znova sa napije.* /Je možnosť, že je útočník už dávno v trapu. Ale tiež môže byť niekde v okolí. Alebo medzi čumilmi. A keď má zbraň.../ *Pridrepne si k telu a počúva ďalej čo rozpráva koroner. Aj ked sem tam pohľadom utieka, buď k davu alebo do uličky.* Nejaké známky zápasu? *Opýta sa a položí takmer dopitý kelímok od kávy na zem. Pritom si oprie jedno koleno o zem a nakloní sa k obeti. Druhou rukou sa ledabolo oprie o pás. Tak aby v prípade potreby mohol čo najrýchlejšie vytiahnuť zbraň.*
*Když na ní Jack nezareaguje, tak jí dojde, že asi nic neviděl, proto ho nechá naklánět se nad mrtvolou a zanechá debatu s koronerem na něm. Je víc než schopný a ona má vážně chuť prověřit to co viděla, samozřejmě, mohlo jít o paranoiu, ale radši prověřuj než důvěřuj. Pomalými a na první pohled jakoby mimovolnými pohyby se rozhlédla. Pokud by ji ten člověk sledoval, tak nechtěla, aby se dal na útěk. Samozřejmě by jej ráda ulovila, ale raději měla čistou práci. Proto jen tak procházela okolo, jakoby bez cíle. Po nějaké chvilce zamířila k baráku kde viděla muže.* /Pokud je tělo mrtvé a není tu spousta čumilů co by slyšela zvuk, tak může mít tlumič./ *Podlezla pod páskou a zamířila do protější budovy s otevřenými dveřmi, ruku měla na zbrani, pečlivě chovaném v pouzdře a rozhodla se vyjít po schodech do prvního patra.*
*Patológ je dosť hlboko pohrúžený do svojej práce.* Áno, na pravom zápästí má čerstvé podliatiny. Bližšie to ale budem vedieť až po kompletnej obhliadke a pitve. Keď to tu technici zaistia tak nech prevezú telo ku mne. Na teraz som skončil. *Patológ sa svižne dvihne, pobalí si svoje saky paky a vyrazí k autu. Neďaleko má márnicu, preto tu bol dosť skoro. Jack ho celú dobu počúval a zároveň sledoval okolie. Jediný moment kedy sa zamračil bol keď sa Maria rozhodla prejsť poza pásku Jack dopije kávu, dvihne sa a prejde ku košu, Obzrie sa a znova sa zamračí keď vidí, že Maria mieri do budovy.* /Je blázon? Sama ísť do budovy?/ *Nespokojne zafuní.* Skontrolujte potom perimeter troch blokov. Správy vypracujte v štyroch kópiách a nezničte miesto činu. Za tri hodiny nech to mám na stole. *Úkoluje technikov a pritom o niečo svižnejžím krokom podlezie pásku a zamieri k budove kam zmizla Maria.*
*Je velice ostražitá a hlídá si každý pohyb jak nad sebou tak i za sebou. Její instinkty jedou na plné obrátky. Jenže si nebyla ničím jistá a tak nechtěla zbytečně budit pozornost. Vystoupila ještě o pár schodů když toho muže uviděla.* /Super, jen se mi to nezdálo. Asi bych ho měla mít stále na očích, pro jistotu./ *Stál k ní zády a něco dělal na svém mobilu. Nemínila s tím nic dělat, jen vzít mobil a vytočit číslo svého parťáka. Pomalu vytáhla z kapsy mobil a zrovna chtěla vytočit jeho číslo když najednou slyšela zvuk za sebou. Ohlédla se a tam stál Jack. Pokývla na něj hlavou a pak naznačila že někoho vidí. Potom vystoupala na podestu, kde na muže viděla líp, ale tím pádem měl i on mírný výhled, stačilo aby se otočil.*
*Jack vojde do budovy. V podstate je celkom nahnevaný.* /Čo jej to napadlo? Vojsť do prázdnej budovy, bez toho, aby jej niekto kryl chrbát./ *Pritom ako vojde on sám do budovy, vyberie zbraň z puzdra a odistí ju. Prejde pohľadom objekt a započúva sa do prípadných zvukov. V takýchto momentoch využíva všetko čo v sa v CIA naučil. Zbadá na špinavých schodoch čerstvé stopy, zamračí sa lebo ich je viac ako len jeden pár. Vyjde po schodoch a zastaví sa keď uvidí Mariu číhať. Prebodne ju chladnými modrými očami keď sa naňho otočí. Hnevá sa. Pohľadom prejde po za ňu keď mu naznačí, že tam niekto je. V najväčšej tichosti uchopí pevnejšie zbraň a postúpi o schod vyššie. Bližšie nejde, necháva Mariu vpredu, on jej kryje chrbát. Pohľadom skontroluje okolie ale zo svojej pozície nemá takú možnosť vidieť prípadne nebezpečie alebo únikovú cestu. Nastraží uši.* /Taktiež to nemusí byť nikto nebezpečný.../
*Ještě jednou se otočí na Jacka, jenže to dělat neměla. Uslyšela zvuk a myslela si, že se muž vrací. Stačilo aby se otočil a viděl ji. Proto udělala krok dozadu. Jenže schodiště už bylo očividně staré a schody nejspíše rezavé. Nebo minimálně to patro na kterém stála. Proto vydaly zvuk.* /Do háje!/ *Věděla že je po jejím krytí, pokud se muž nechystal otočit, tak právě po tomto zvuku to jistě udělá. Nebo něco takového proběhlo hlavou Mari. Z toho důvodu se taky vykašlala na utajení. Poslala další pohled Jackovi, rychle naznačila že jde nahoru a se zbraní již připravenou a vytaženou z pouzdra začala stoupat po schodech dokud nebyla krok od patra na kterém stál muž.*
*Pozorne sleduje čo sa deje pred ním a aj za ním. Určite nestojí o to, aby mu k zátylku niekto priložil zbraň. Je opatrný ale keď zrazu počuje ako pod Mariou zavŕzga starý materiál. Potichu a pokojne sa nadýchne a spevní stisk na zbraní. Netuší kto to tam je a ani netuší či tu je ešte niekto. Zmysly má napnuté ako struny. Jack na ňu hodí varovný pohľad. Nevie aké sú Mariine schopnosti v takto vypätej situácii. Skontroluje situáciu za nimi a potom ide za Mariou. Nie veľmi nadšený z toho ako sa to vyvrbilo ale za to pripravený,*
*Udělá poslední krok. Nadechne se aby pronesla obvyklou větu, jenže v tu chvíli se muž otočí. Nemá moc dlouho na to, aby si jej prohlédla protože si všimne zbraně v ruce. Upevní svůj postoj a klidným hlasem pronese.* Policie New York, odložte svou zbraň a ruce nahoru. *Při těchto slovech stále míří na muže, který se očividně nechystá svou zbraň odložit. Maria je klidná, nestojí poprvé proti někomu se zbraní a pokud nemá muž stříbrné kulky, tak by se jí nic moc nemuselo stát. Horší to je s parťákem, doufala, že se nic nestane Jackovi. Dívala se na muže. Běloch kolem třicítky, rozhodně měl víc než metr osmdesát, dobře stavěný ale tím, že byl oblečený celý do černé v několika vrstvách toho moc nebylo poznat.* Opakuji, policie New York, odložte svou zbraň.
*Ide za Mariou, V naučenom odstupe, v taktickej pozícii. Všimne si, že Maria zmenila postoj a dvihla zbraň. Vyčkáva na to, či protivník oproti nim zareaguje ako poslušný chlapec a zloží zbraň. Keď ale Maria svoju požiadavku zopakuje tak sa zamračí a stisne pery k sebe.* /Mohol by tú zbraň odložiť a mali by sme kratšie hlásenie./ *Pomyslí si s miernou dávkou humoru. Popravde mu ale napadlo, že ak by toto bola akcia CIA tak sa ho ani nepýtajú a rovno by ho strelili. Takto len čaká ako to bude ďalej s tým, že Maria je v prvej línii.*
*Muž před ní se jen pousmál, už to ji přišlo více než podezřelé.* /Jaký podezřelý se zatraceně usměje, když na něj policisté míří zbraň a on má další v ruce./ *Taková myšlenka jí rychle proběhla hlavou, jenže pak ji lehce uklidnilo, když sledovala pohyb muže směrem dolů, napadlo jí, že se vzdal nějak rychle a asi nebude tím podezřelým. Sledovala ho pečlivě kdyby náhodou chtěl muž před ní něco provést, ale zbraň už se skoro dotýkala země, v tu chvíli polevila lehce na ostražitosti a koutkem oka se poohlédla po svém parťákovi zdali je vše v pořádku, samozřejmě většinová pozornost stále byla na muži, který měl zbraň, ale většina očividně nestačila. Muž se rychle narovnal načež Mari opět zpevnila svůj postoj, jenže v tu chvíli zaslechla výstřel, díky tlumiči byl sice tišší a o něco pomalejší, ale dostatečně nečekaný na to aby si neuvědomila, odkud přišla bolest. Potom zaslechla druhou ránu. Břicho jí ukrutně bolelo a tak se podívala na místo odkud vystřelovala bolest.* /Doprdele./
*Čaká ako sa situácia vyvrbí. Keďže Maria je priamo pred ním, nemá tak dobrý výhľad na situáciu. A prevziať vedenie si netrúfa, keďže je Maria priamo na rane. Tak sleduje hlavne jej reakcie. Švihne po nej nahnevaným pohľadom keď vidí ako poľavuje.* /Prečo pozeráš na mňa keď nemáš zaisteného podozrivého?/ *Opýta sa jej v duchu. Trochu zaľutuje, že jej to nemôže poslať do hlavy ako Jason. Čo by niekedy dal za taký dar telepatie. Zrazu ale počuje prvý známy zvuk tlmeného výstrelu. Vykročí svižne, rýchlo a najmä profesionálne. Počuje druhý zvuk výstrelu a hneď na to vystrelí on sám. Dve raný do hrude. Počká kým telo klesne a so stále namierenou zbraňou k nemu prejde. Pozrie sa naňho ako ešte chrčí a odkopne mu zbraň z dosahu. S tým ako sa okolo neho tvorí kaluž krvi tak nepochybuje o tom, že to neprežije. Ale aj tak ho ešte v rýchlosti prešacuje či nemá ešte nejakú zbraň. Až následne sa dvihne, otočí a ide k Marii. Je u nej rýchlo.*
*Při tupé bolesti se chytzí za břicho, zbraň jí vypadne z ruky a ona jakoby zpomaleně padne na koleno. Snaží se nepodvolit bolesti, ale cítí jak jí pod tím náporem proudí síla. Vlkodlak.* /Zatraceně, tady a teď to nemůžu dovolit./ *Nemá čas a ani prostor sledovat Jacka. Slyšela dva výstřeli a počítala s tím, že se o to parťák postará.* Kurva, Martines, vzpamatuj se, není to nejhorší bolest co jsi zažila. *Mumlá si pro sebe, nevěnuje teď pozornost Jackovi a tak nevnímá ani to zda a kdy se k ní přesune, neví ani jestli jí slyšel šeptat si pro sebe povzbuzující slova, to jediné o co ji v tuto chvíli je dostat vlkodlaka v sobě zpátky tam kde patří. Potřebovala zvládnout situaci a dostat se buď domů nebo do sídla smečky. Nemínilia se ale vzdát sebekontroly a proměnit se tady a teď, ne po tolika letech. Cítila jak jí krev tekla z břicha, její uklidňování fungovala a tak se pomalu zadívala dolů na svou ránu avšak se snažila o to aby jí Jack neviděl do obličeje, kdyby se jí probleskly oči.*
*Prikľakne si k nej a skontroluje situáciu. Vidí, že ju strelec zasiahol do brucha a tiež vidí, že sa z nej valí dosť krvi.* Martines, hlavne pokoj. Dýchaj pomaly. Bude to dobré. *Hovorí pokojne a vyzlečie si bundu a potom sveter, ktorý má predsa len lepšiu savosť a priloží jej ho na ranu. Zatlačí.* Nádych, výdych, Maria. Nádych, výdych. *Zopakuje hlbokým, pokojným hlasom ako keby krotil nejaké divoké zviera. Vyloví zo zadného vrecka riflí mobil.* Záchranka tu bude raz dva a dajú ťa dokopy. *Odblokuje ho a začne vyťukávať jednou rukou číslo na záchranku. Zažil to už v oboch rolách toľkokrát, že ho to nevyvádza z miery.*
*Že je u ní její parťák, Jack, si uvědomí až ve chvíli kdy přímo na ní promluví. Když jí začne uklidňovat jako malé děcko, tak má velkou chuť na něj zavrčet, ale udrží to v podprahové rovině a jen zabručí hrdlem. Pokud nemá Jack vyjímečný sluch, tak to nemá šanci slyšet. Poslechne ho ale a rozdýchává bolest. I když zažila horší.* /S prvníma přeměnama se to ani nedá srovnávat, tak mě zatraceně neuklidňuj jak malé děcko./ *Zabručí ale nahlas raději nic neříká, není si jistá jak by teď zněl její hlas. Jakmile ale vidí mobil v jeho ruce tak ho chytí.* Žádnou. Záchranku. *Procedí skrz zuby a snaží se vzpamatovat.* Budu v pohodě. *Dodá ještě načež oddělá jeho bundu ze své rány aby se podívala jak vypadá, uvědomila si jen jednu věc, kulky nemají výstup a tak trčí v ní.* /Musím je vyndat, než začne maso zarůstat./
*Upokojuje, vlastne automaticky a celkom s citom. Zamračí sa a pozrie na ňu keď ho chytí akurát pred vytočením záchranky. Pozrie na ňu, s jasným výrazom čo si o tomto myslí.* Nie sme vo filme, Martinesova. *Zakrúti hlavou.* Nie je dôvod sa hrať na hrdinu alebo čakať, že sa zázračne zahojíš... *Na moment sa zarazí.* /Pokiaľ nie si upír, vlkolak, víla alebo lovec s paličkou, s ktorou si vypáliš nejakú hojacu ranu./ Nikto nemá rád doktorov ale s dvomi dierami v bruchu ich oceníš. *Povie a povzdychne si keď vidí, že si dala preč sveter, ktorý zastavuje krvácanie. Stlačí vytáčanie.*
*Její lehké zamračení přejde do velkého. A uchechtne se když řekne že nejsou ve filmu, což ji zabolí.* /Zatraceně, sakra! Proč mě doprdele nepostřelil třeba do ramene?/ *Opět podprahově zavrčí.* To já zatraceně dobře vím, ale nech mě na pokoji, tohle nic není. *Odsekne mu a zadívá se na něj už celkem nasraně.* O doktorech to vůbec není. *Pokusí se mu vytrhnout mobil a pokud se jí to povede, tak sama típne to volání.* Nic mi není, *s těmi slovy začne pomalu i přes bolest vstávat. Potřebuje se ho zbavit a především se zbyvit těch dvou kulek v břiše, nechce se jí pak sama sebe rozřezávat. Podívá se na břicho a všimne si zarůstání.* /Tak to v žádném případě!/
Jasné, deravé brucho je úplne bežná vec. V podstate ako policajt ti to hrozí tak trikrát za deň. *Povie jej stále pokojne. Ako keby sa bavili o počasí v Arkansase. Keď mu vytrhne mobil a zruší hovor tak na ňu hodí pohľad, ako keby ju mohol na mieste chladnokrvne zastreliť. Ale nespokojne mlaskne, tak ako to robí jeho matka a nadvihne jedno obočie.* Hej, hej... *Povie a snaží sa ju zastaviť keď vstáva. Pozrie sa na jej brucho, keďže sveter spadol na zem a zamračí sa.* /Už nekrváca./ *Moc dobre vie ako vyzerá čerstvá rana od strelného poranenia. Navyše... v New Yorku už je dlho a zažil už asi všetko.* Možno v tvojom prípade by bola lepšia veterina... *Zahundre to nevrlo.* /To každý druhý policajt je vlkolak?/
Hah, ani bych se nedivila. *Pronese ironicky, neměla moc náladu na zábavu a vtípky, přece jen stále měla díru v břiše a smích by ji očividně stále dost bolel, i když se jí rána zacelovala poměrně rychle, což byl zatracený průser. Po jeho marném pokusu o zastavení jí se jen ušklíbla a opřela se o nejbližší zeď. Bolelo to jako čert a bylo to vyčerpávající, možná by si i dopřála odpočinek pokud by nezaslechla jeho slova. Zamračila se na něj.* Nevím o čem to zatraceně mluvíš. *Pronesla naštvaně. Neměla v plánu vysvětlovat co je a rozhodně nemínila civilovi vysvětlovat něco dalšího.* /I když úplně civil to asi nebude, když vtipkoval tak stupidně o veterině./ *Podívala se na své břicho, už vážně musela vyndat své kulky z těla nebo to bude dost nepříjemné.*
*Ak by sa videl v zrkadle tak by sa asi až zdesil, že má rovnaký výraz ako jeho mama keď ho pristihla pri okatom klamstve. Pustil ju keď mu to došlo.* /Ak by bola upír, tak by na slnku vzplanula ako fakľa. Na vílu nie je... ako pekná je ale tak férsky nie. A nefilim tiež nie, lebo oni by sa nezahadzovali prácou u polície predsa./ *To posledné si v duchu tak odsekne.* Nevieš. *Usmeje sa a nechá ju tak. Dvihne si zo zeme svoj sveter a pozrie sa na tú škodu.* /Môže ísť rovno do koša./ *Povzdychne si.* Mám ti tie náboje vybrať ja alebo máš nejakú smečku, ktorá ti pomôže? *Opýta sa narovinu, bez obalu a s nezáujmom prejde k mŕtvole. Kľakne si k nemu a začne ho pozornejšie šacovať.* /Podľa zbrane to nie je amatér. Ale ani profík./ *Pozrie sa na jeho ruky.* /Otlačky prstov si nevypálil ale obočie si oholil. takže možno len začiatočník./ *Pustí ruku a skontroluje vrecká kabátu. Vytiahne fotografiu, na ktorej je Maria.* Amatér. *Ukáže fotku svojej parťáčke.* Predpokladám, že to súvisí s tvojim problém, o ktorom sme sa nedávno bavili.
*Zamračí se nad jeho obličejem.* /Vypadám zatraceně jako nějaké kuře, že se tváří jako kvočna?/ *Projede jí hlavou myšlenka, ale na tohle není čas.* Ne fakt nevím, o čem tu blábolíš, jsi si jistý, že ses ne.. *Nedokončila to jelikož se rovnou zmínil o smečce a věděl i o nábojích. Už bylo nebezpečné čekat.* Co jsi zatraceně zač? *Zeptá se ho prostě na rovinu, vážně nehodlala potvrzovat odpovědi, když o něm nic nevěděla. Mohl si vymýšlet a nebo být dokonce i jedním z Thomasových mužů, což bylo nepravděpodobné jelikož ho znala ještě před Caitlin. Rozhodně vlkodlak nebyl, to by poznala podle pachu. Potom jí ale zaskočil ještě víc s fotkou.* /Spíš hlupák, pokud ho objednali na vlkodlaka měli mu dát stříbrné kulky.* Netuším kdo to je, takže ti to teď nepotvrdím. *Trvala si zatvrzele na svém. Někdy její tvrdohlavost byla na obtíž, a teď obzvlášť. Otočila se k němu tak že se postavila čelem ke zdi, zatla zuby a rukou si zajela do obou ran po kulkách, aby je nechala alespoň chvíli ještě otevřené. Zatraceně to bolelo, ale pokud se s ní míní Jack ještě bavit, tak to bylo nezbytné.* /Tohle proces snad na chvilku zase spomalí./ *Pak se otočila k němu čelem ochotná se s ním dál bavíc a zatínajíc své ruce do pěstí.*
*Trhne jedným kútikom úst nahor.* Jack Porter. Niektoré kruhy podsveta vedia o mne asi viac, ako ja sám. *Nehodlal jej teraz rozprávať nejaké životné milníky s Podsveťanmi. To že chodí s kráľom Zimného dvora bolo tajomstvo. Jeho posadnutie démonom netuší aký malo dopad ale čo počul tak sa o tom dosť šuškalo. Zatknutie dvoch nefilimov ho asi vynieslo na vrchol. Bol by to dlhý zoznam zážitkov s Podsveťanmi. Prekontroluje mŕtvolu a pozrie nakoniec na Mariu.* Samozrejme, netušíš. *Povie to tónom, ktorým jasne poukazuje na to, že jej neverí.* Takže mám ťa niekam hodiť alebo to z teba vytiahnuť? Nie som doktor ale som celkom schopný.
*Nevěřila mu, ne úplně, ale jelikož to znal a věděl, rozhodla se mu prozradit něco málo. Proto si jen povzdechla a přestala zatajovat svou slabost, její masku na obličeji nahradila bolest a ona se opřela o stěnu, po které lehce sjela na zem.* Bude to v pohodě, zvládnu to sama, ale musím to udělat rychle ještě nás čeká vyšetřování. *Pokývla hlavou. Pak ale pohledem sjela na sebe.* Než zavoláme techniky, tak se budu muset převlíct. V autě mám v kufru náhradní oblečení, ale v tomhle krvavém si tam asi nedojdu. *Dodala načež pokrčila rameny, jenže to byl špatný pohyb a ona bolestí opět podprahově zavrčela. Vyndala si z kapsy u bundy klíče, ale pak jí došlo že nůž má v botě. Zamračila se a pokusila se pro něj sáhnout, jenže bolest byla příliš velká v této poloze.*
*Pozrie sa na telo na zemi, keď k nemu upozorní Maria. Nechá ju sa vyrozprávať a všimne si, že si berie kľúče do ruky. Znovu nadvihne jedno obočie.* /Kľúčami si to chce vybrať?/* Povzdychhne si. Áno, je to priemerná situácia ale nie je neriešiteľná.* Keď zavoláme technikov, bude to znamenať koberček u šéfa a extra hlásenie navyše. Nehovoriac o tom, že sa to bude vyšetrovať. Najmä keď technici nájdu tvoju krv na zemi. *Povie jej a pozrie na to ako sa načahuje k vlastne topánke. Bez nejakého chochmesu jej topánku vyzuje a podá.* Oblečenie ti donesiem a o toto… *ukáže na telo mŕtveho* …sa postarám. Mám také tušenie, že vieš o čo ide a kde máš hľadať, takže keď sa dáš dokopy tak môžeš ísť riešiť svoj problém. Ideálne by bolo, aby ťa pritom nezabili. *Povie jej nekompromisne a nastaví ruku, aby mu odovzdala kľúče od auta. V duchu už premýšľa komu zo CIA zavolá, aby tu upratal tento bordel. Pár mien mu napadne.*
*Pokýve hlavou na to že chápe.* Nevím jak se o to hodláš postarat, a ptát se ani nebudu, vypadá to že máš zkušenosti. *Uchechtne se a zatne zuby ale i tak z ní vyjde zavrčení, bolí jí břicho, když jí podá botu tak z ní vytáhne menší dýku. Ale než do sebe začne řezat, tak mu prvně odevzdá klíče.* O většinu už je nějak postarané, ten muž nemůže do města a tohle byl už druhý nájemný zabiják. Očividně si ale nemůže dovolit profíky. *Ušklíbne se.* Horší je, že budu muset vycestovat z New Yorku. *Dodá a pak si jej už nevšímá. Je jí jedno jestli tam stojí a dívá se na ní jak si rozřezává břicho nebo odejde, v tuhle chvíli jí jde jen o to provést dostatečný řez na vyříznutí kulky. Provede jeden příčný a poměrně hluboký, zatne zuby a poté strčí prsty do rány, vše je mazlavé od krve, a tak chvíli trvá, než nahmatá kulku, díky prstům v ráně se však nezavírá. Po chvíli jí vytáhne a odhodí. Celé čelo má orošené potem a vlasy na krku má splihlé. Pozvedne dýku znovu a zopakuje proces. Jakmile je hotová tak jen zhluboka oddechuje, zavře oči a opře se hlavou o zeď.*
*Usmeje sa ako bazilišek.* Presne tak. Nepýtaj sa. *Zoberie si od nej kľúče, je rád, že sa viac nepýta. Aj tak by jej neodpovedal. Dvihne sa do svojej plnej výšky.* Tak to aby som zdôraznil svoju požiadavku. Nenechaj sa zabiť. *Zopakuje a vyrazí k autu. Ešte stihne postrehnúť ako sa Maria pustí do samooperácie. Rád by jej pomohol ale za tu krátku dobu čo sú parťáci si už všimol, že si radšej poradí sama. Zíde schody, stále obozretný keby sa tu nachádzal ešte niekto. O chvíľku už vychádza z budovy, rovno k Mariinmu autu. Otvorí ho, poberie veci, ešte sa trochu pohrabe vpredu kým nenájde vlhčené utierky a potom zamkne. Vyrazí späť. Dal si s tým načas, aby jej poskytol nejaký priestor.* /Môj parťák je vlkolak. To znie ako béčkový film./ *Vyjde schody až k Marii.* Toto sa ti asi bude hodiť. *Ukáže jej balík utierok.*
*Pomalu se prodýchávala, bolest jí z břicha vystřelovala do celého těla, ale na druhou stranu už nic nebránilo procesu hojení se. Z jejího stavu ji vyrušil až Jack, tedy začala ho opět vnímat až ve chvíli, kdy na ní přímo promluvil. Otevře oči a pohlédne na něj, co to všechno drží v ruce. Všimne si ubrousků a pokývne.* Dobrý nápad. *Vezme si ještě pár vteřin na to aby se rozdýchala a nijak moc se nehýbala, potom donutí vlastní tělo k pohybu, nemůže tu být dlouho. Bundu se jí podaří sundat celkem v pohodě, ale s tričkem už to je horší. Nemluvě o podprsence, na kterou teď radši nemyslí. Proto začne mechanicky rozřezávat tričko dýkou, vysoukat by se jí už asi nepodařilo, nakonec sedí před Jackem jen v džínách, podprsence a několika kusech látky přilepených od krve na těle, které se pokouší poněkud šetrně oddělat.*
*Dáva jej čas. On sám do seba ešte nerezal a ani sa v blízkej dobe na to nechystá. Toto rád prenechá doktorom a dobrému anestéziológovi. Keď si veci od neho zoberie tak sa otočí. Aby jej poskytol súkromie na prezlečenie a zároveň, aby sa cítil užitočný, prejde k telu. Vytiahne telefón a vyťuká rýchlu správu jeho známemu. V podstate bývalý parťák zo CIA. Vymenia sa v rýchlosti pár správ,* /Bude ma to stáť asi draho ale s tým nič už nespravím./ *Bude tu musieť počkať kým príde pár ľudí na upratovanie. Zároveň bude potrebovať zaistiť dôkazy a nejaké stopy.*
*Při tom co dělá celkem ocení Jackovu diskrétnost a zároveň efektivitu práce, měla ráda schopné lidi. A super bylo i to že nepadl na zadek z toho množství krve, ale na vraždách už určitě viděl i horší, přece jen jsou v New Yorku. Všechno ze sebe sundá, nakonec se jí i se syknutím podaří odlepit tričko od kusu masa, opatrně čerstvou krev obetř zbytkem trika, rozstřihne i podprsenku a obetře si zaschlou krev ubrousky co nejvíc to jde, potom zatne zuby a opět s lehkým vrčením se pokusí vstanout aby následně mohla sundat kalhoty.* /Doprdele, dohajzlu, proč zatraceně břicho./ *Ventiluje v hlavě svůj vztek zatímco vstává. přes sebe přehodí triko a mikinu, kalhoty pomalu sundává ale s bolestí břicha to moc nejde.*
*Skloní sa k telu. Síce ho už predtým obhliadal ale teraz má na to viac času. Tvár ma oholenú. Doslova. Nemá obočie, fúzy ani vlasy.* /Ale mihalnice si nechal./ *Prejde oblečenie si na ňom nezachytí nejaké stopy. Lenže vidí, iba stavebný prach, ktorý pravdepodobne nachytal v tejto budove. Ruky už kontroloval. Skontroluje nohavice a aj topánky.* /Je to síce amatér ale asi ho učil niekto skúsenejší./ *Prehľadá mu vrecká ale okrem nejakej hotovosti, pár nábojov a kľúčov nič nenájde. Na kľuče sa chviľu pozerá. Sú tri a k tomu prívesok s mincou. Chvíľu si ju obzerá ale napokon si ich strčí do vrecka. Počuje zavrčanie ale je dostatočne múdry na to, aby sa neobzeral.*
*Ještě s tichým nadáváním jak potichu tak nahlas se chvíli souká za svých kalhot a když se jí to povede, tak se stejným nadáváním se souká do druhých, je to sice nepříjemné, ale nutné, lidem by přišlo asi divné kdyby tu pobíhala jen tak v kalhotkách a mikině, i když v tomhle městě jsou normálně asi vidět i horší věci, nejdůležitější bylo, že už nekrvácela, ale věděla že večer bude peklo ze sebe dostávat to tričko co měla na sobě a že ho pravděpodobně bude muset zase rozstříhat. Vzala si ještě jednou ubrousky a hodila je na kupku spolu s oblečením, mínila si to vzít domů a spálit, za tu dobu pochopila že když existují čarodějové neměla by nikde nechat jen tak povalovat svou krev když to není nutné. Pomalu lámaným pohybem došla k parťákovi.* Tak co zjistil jsi něco nového?
*Ešte si prehliada telo keď sa Maria ozve.* Ani nie. Ten chlap nie je veľmi ukecaný. Zvladneš to autom aj sama? *Pozrie na ňu.* Ak nie môžem ti privolať uber. Ja tu ešte budem musieť počkať kým prídu ľudia. *Navrhne jej a vystrie sa. Prejde k bunde, ktorú si zhodil keď si išiel vyzliecť sveter a oblečie si ju. Krvavý sveter necháva na zemi a mieni sa ho zbaviť až keď prídu špeciálni technici.* Pre dnešok si daj odpočinkový režim. *Pohľadom si ju prezrie od hlavy až k pätám.* Vyzerá, že to potrebuješ.
To věřím, mlčí jako by ho někdo zabil. *Uchechtne se a pokývne mu hlavou, sice neoceňuje jeho strach, nemá dost blízkých lidí na to aby pochopila, že to je bezprostřední reakce lidí na někoho koho znají.* Jasně, přece mě dvě malé kulky nezastaví. *Uchechtne se ale potom toho lituje, zatne zuby a narovná se ještě víc aby na sobě nedávala moc znát jak moc jí to ještě bolí, aby ne, neuběhlo ani půl hodiny.* Myslím, že box si dneska nedám, v tom máš pravdu, ale jsem velká holka, tohle rozchodím. *Typicky pokrčí rameny čehož znovu zalituje.* /Zatracený imbecil, mohl mířit jinam./ *Už teď jí je jasné, že ta cesta po schodech tady dolů, a pak po schodech nahorů u ní doma bude rozhodně něco jiného než zábava. Zadívala se pořádně na svého parťáka, byl mnohem schopnější než předpokládala.* Jak o tom všem vlastně víš. *Dodala ještě, zajímalo jí, jak přesně se dostal k vlkodlakům a podsvětí.*
*Prikývne. Skutočne ten mŕtvy mlčí, ani stopa na ňom nie je. Aspoň teda nie taká, ktorá by bola vidno voľným okom. Pozrie na zbraň.* Zas tak malé neboli ale ty si už veľké dievča. *Oblečie si tú bundu. Odkedy bol posadnutý... nebýva mu taká zima. Niekedy si musí aj pripomenúť, že si musí obliecť bundu alebo kabát. Ale našťastie toto je jedna z tých menších daní. Na druhú stranu je rád, že záchvaty má menej často. Prikývne. Pozrie na mobil a odpíše tomu známemu. Keď sa ho Maria opýta, tak na ňu pozrie. Chvíľu jej tak pozerá do očí. S nečitateľným pohľadom, kým sa rozhodne.* Raz som na moste stretol najvyššieho čarodeja Manhattanu. *Mykne plecom.* Vlastne som ho skoro zastrelil, keďže sa mi hral s emóciami. Nebolo to moje najlepšie obdobie. Ale dodnes sme veľmi dobrý priatelia. *Schová mobil do vrecka a usmeje sa.* Až neskôr som zistil, že všetko toto... *Zakrúži rukou vo vzduchu.*... bolo v mojom živote skôr ako som o tom vedel. *Povie jej pravdu. V tomto nemá zmysel klamať.*
*Když řekne, že je velké děvče, tak chvíli uvažuje zda si z ní utahuje nebo to myslí zcela vážně, nakonec to ale nechá být. Přece jen jí pomohl a ona je teď příliš podrážděná na to aby přes bolest rozumně reagovala. Vydrží jeho pohled a pozvedne obočí nahoru ale když se rozpovídá tak ho nechá mluvit dál. Celkem rozumí tomu co tím myslel, ona tak trošku taky spadla přímo na čumák když přijela do města, nevěděla že existuje tolik vlkodlaků natož další rasy, ale už toho byla součástí, tak se nedalo nic jiného než se s tím smířit.* To chápu, mé první setkání bylo taky s čarodějkou, tedy mluvícím kocourem, rozhodně divná zkušenost. *Málem se uchechtla ale nakonec se ušklíbla moc dobře si pamatovala co se potom stalo dál.* Ale čím dál tím víc si říkám, že jsem ráda, že vím co se v tomhle městě děje. *Dodala jen.*
*Usmeje sa. Kedysi to bol zázrak keď na tvári vylúdil úsmev. Niektorých kolegov to doteraz vždy vykoľají.* O tom pochybujem. Mal som... vážne zlé obdobie. *Oprie sa o stenu a dá si ruky do vreciek.* Typoval by som, že prvé stretnutie si mala s nejakým vlkolakom. Vzhľadom k tomu, že si sa nejako musela nakaziť. *Po jej poslednej poznámke na ňu pozrie skúmavo. Chvíľu ju tak sleduje. Potom ale pohľad presunie na mŕtveho.* V tom prípade nevieš o tomto meste ani polovinu.
O zlých obdobích vím své. *Zamračí se a zadívá se někam jinam většinu života bojovala proti zlým vlivům a šla na pomezí, bůh ví kde by skončila. Zle se ušklíbla na první přeměnu.* V tu chvíli jsem nevěděla, že něco takového existuje a ani dlouho né potom. *Zamračila se, hlavou jí proběhla vzpomínka na první proměnu a další taky.* A další vlkodlak co jsem potkala byl samotáře, takže *Větu nechala otevřenou a pokrčila mírně rameny tak aby nehýbala svaly v oblasti břicha.* Jsem si jistá, že máš pravdu, prozatím jsem neměla moc šancí proniknout do toho světa, ale lepší vědět než být slepá před nebezpečím. *Dodala jenom a pak mu mávla, cítila se vyčerpaně, potřebovala jídlo a věděla, že cesta domů bude víc než perná.* Dávej na sebe pozor, je celkem fajn mít schopného parťáka co ví. *Dodala naposled potichu. Než pomalu odešla po schodech s bolestí až k autu aby mohla dojet domů.*
*Vypočuje ju. Pozorne. Prikývne, tak nejak si vie predstaviť vlka samotára. Takí ľudia nie sú zdielni, nech už išlo o akúkoľvek rasu. Pousmeje sa.* Beriem to ako pochvalu. /Schopný parťák. To znie fajn./ *Pohľadom ju sleduje ako schádza schodmi dole. A dokonca keď ju uvidí na ulici tak ju sleduje ešte kúsok. V tej miestnosti s mŕtvolou strávi ešte minimálne hodinu kým prídu technici do CIA. Zoberú telo a dokonca upracú. Jack s nimi prehodí pár kolegiálnych slov a potom sa všetci vytratia. Miestnosť nakoniec vyzerá ako keby tam nikto nikdy nebol.*
Dominici to chtěl dneska už vyřešit. Psal dříve jak Aless, tak Inocencovi, pokud by tedy měli čas, ale jelikož mu to pak oba potvrdili, tak byl rád. Čekal v jednom parků v Brooklynu, na smluveném místě, na smluveném místě, tam, kde se měl sejít s oběma. Chtěl se omluvit, ačkoliv pořád k Aless cítil jistou formu záště a nelibosti, a chtěl, aby si vzala Chiaru. Nechtěl ji u sebe mít, už jen z rizika toho, že by k ní měl přístup Dragos. Nebo to kvůli Aless, nebo Remimu, ale kvůli tomu že nechtěl udělat z nevinný holky oběť Dragosových her.
*Zprvu jí překvapilo, když se Dominic sám od sebe ozval, ale na durhou stranu byla ráda. Mohla se tak dočkat konečně odpovědí na to, proč se to všechno stalo, tak jak se stalo. Byla na něj naštvaná o tom nebylo pochyb, ale zase cenila to, že jí to nakonec chtěl říct a také že se chtěl pobavit o Chiaře. Remi šel na vílí oslavy, takže nemohl jí s ní, což jí bylo trochu líto a zároveň měla obavy, přece jen po tom, s čím se jí přiznal, se bála, že by se něco mohlo stát i když jí to slíbil a věřila mu, malá jiskřička obav tam byla, ale Aless doufala a pevně věřila, že její muž svému slovu dostojí. Oblékla si proto černé kalhoty, černý rolák a na to stejnobarevný kabát. Nasedla do auta a vyjela k místu, kde se měli setkat. U Central Parku pak zaparkovala a pešky se vydala na ono místo. Už z dálky viděla, že tam Dom stojí. S rukami v kapsách došla až k němu.* Ahoj, tak jsem tady. *Pronesla tiše.*
*Inocenc měl zpoždění, takže i přes zimu venku vytáhl motorku. Ráno bylo hektické kvůli problémům, které dělala jedna jeho ovečka a on musel zažehnávat zbytečný konflikt. Proto byl teď stále rozlícený, i když by se měl plné koncentrovat na cestu. Měl na sobě motorkářskou výbavu, i když pár komponentů, které by mu mohli zabraňovat ve volném pohybu, vynechal. Byl rád, že ho Dom přizval na schůzku, jen doufal, že se to moc nezvrhne. Zaparkoval u krajnice a sundal si helmu, už na dálku rozpoznal Dominicovu robustní postavu a Alessinu štíhlou siluetu. Mluvili spolu. Zamířil k nim.* Omlouvám se, že jdu pozdě.
*Dominic vyčkával a když uviděl, já se k němu blíží silueta Aless, tak se vyrovnal v zádech. Když jej pak pozdravila, tak jí pokynul na pozdrav, chvilku jen tiše koukal, než se jal ke slovu.* Děkuji, že jsi přijala mou pozvánku ke schůzce. Cením si to. *Procedil skrze zuby. To už k nim ale dorazil i Inocenc. Dominic se na něj podíval, a zlehka se usnul.* To je v pořádku. *Pronesl pouze, než se otočil směrem na Aless.* Můžeme se někam posadit? *Zeptal se a rozhlédl se kolem nich, hledající nějaké možné místo, kam by jsi mohli všichni tři sednout, a neřešit to tady, ve stoje.*
Já si cením toho, že sis vůbec chtěl promluvit. *Pronesla a koukala na něj, chtěla něco ještě dodat, ale to se už objevil i Inocenc, na kterého se usmála.* Ráda tě vidím. *Věnovala mu úsměv, než se opět otočila na Dominica a pak se rozhlédla kolem sebe.* Kousek odtud je nějaká kavárna nebo něco na ten způsob, pokud to chcete můžeme jít tam nebo zůstat tady na nějaké lavičce, je mi to celkem jedno, nechám výběr na vás. *Odpověděla a koukala z jednoho na druhého.*
*Inocenc došel k nim a na oba se usmál, byl na Doma hrdý, že ho nakonec poslechl a Aless napsal. Také byl rád, že ho přizvali, alespoň dohlédne na to, že si neutrhnou hlavy navzájem.* Také tě rád vidím. *Vysekl poklonu a políbil ji hřbet ruky, potom se otočil na Doma a dal mu pusu na tvář.* Tebe samozřejmě taky. *Rozhlédl se kolem.* Osobně si myslím, že kavárna není dobrý nápad, nemusí každý vědět, o čem si povídáme. Nedaleko je takový "altan", můžeme tam. *A pokud souhlasili, dovedl je k němu. Byl tam stůl a lavice, na které se mohli posadit. Inocenc se jen opřel o sloupek, který podpíral stříšku.*
*Dominic přikývl na souhlas. Nad gestem Inocence se usmál, a poté pokýval na souhlas.* Ano, Souhlasím s Inocencem. Podle mě by bylo dobré jít někam mimo lidi, protože přesně jak říkal, Ne každý musí vědět to, o čem si povídáme. *Pronesl uznale.* Proto bych zvolil asi ono místo, které navrhuješ. *Pronesl, a potom se na svého přítele otočil a zlehka se usmál.* Povedeš nás? *Zeptal se, a zlehka mu stisklo ruku, snad na náznak podpory, kterou z jeho strany vnímal, a bylo za ní rád.*
*Aless je oba sledovala a poslouchala a pak jim dala za pravdu.* Dobře tedy, to bude asi opravdu nejlepší, takže jdeme tedy asi do toho altánku. *Pronesla a následovala je pak, když došli na ono místo, chvíli přemýšlela. Koukla nejdříve na Inocence a pak na Dominica, než se sama opřela o jeden ze sloupku.* Než začneš. *začala a podívala se na upíra.* Chtěla jsem se omluvit, za to, co jsem řekla minule. O Inocencovi a tobě. Byla jsem naštvaná, vlastně pořád jsem, ale neměla jsem to říct. *Dostala ze sebe.*
*Inocenc je pozoroval a držel Doma za ruku. Chtěl, aby si tohle vyřešil sám, ale alespoň mu svým dotykem dával morální podporu. Cítil se zase jako při jednom z politických jednání, jen tentokrát šlo o jeho přítele a kamarádky. Když se upírka omluvila za to, co řekla, ulevilo se mu. Pokývl, že její omluvu přijal.* Nebudu se vměšovat do vašeho rozhovoru, jsem tu jako nezaujatý pozorovatel.
*Jakmile se potom posadili do altánu, tak se ihned Dominic za poslouchal do toho, co Aless říkala. Hned poté pokýval hlavu, a tiše zabručel.* Dobrá , beru na vědomí. *Pronesl, a poté se na ní podíval .* Tak tedy, měl bych ti asi říct všechno, tak jak to bylo, aby jsme se dostali tam, kde jsme teď. *Pronesl, a pak začal vyprávět. O tom, jak se dostat do Emettova klanu, o tom, jak na ně Emett kašlal. O tom, jak jsi dělal zotročence z lidí, a z jeho dobrých přátel, snad je mu naschvál. O tom, jak potom ti zotročenci přišli o život, a Dominic nevěděl, komu o tom říct, s kým o tom mluvit, protože nevěděl, komu by měl věřit, a jelikož Aless byla v té době Emttova oblíbenkyně, tak kor jí to říkat nechtěl. Říkal jí o tom, jak potom poštval sousední klan proti klanu Emettaa, a o tom, jak nakonec skončili v New Yorku. Pak se na chvíli odmlčel, aby dal Alessandře prostor to zpracovat.*
*Nejprve koukla na Inocence a přikývla.* Neboj se nehodlám ho zabít ani ti ho nijak zmrzačit. *Pousmála se na féra, než se pak otočila na Dominica a poslouchala, jak to tehdy vlastně bylo. Musela uznat, že mnohé věci pro ni byly překvapené. Pak se na chvíli odmlčela.* To, že jsem s ním spala a učil mě, neznamenalo, že jsem byla taková oblíbenkyně jakou sis myslel, že jsem. Emett mě proměnil v době, kdy jsem byla nejzranitelnější a chtěl jsem jen pomstu. Tím vším jsem byla zaslepená, ale když to nějak opadlo, viděla jsem, jaký byl. Jak na všechno kašlal a staral se jen o své věci. Proč myslíš, že jsem ho pak chtěla zabít? Tušila jsem, že se něco děje a nevyměnila jsem lidský život za ten upíří, aby mě pak zabili lovci kvůli tomu, že on něco podělal. Jenže jsem byla slabá, proměněná sotva pár let. A nevyšlo mi to. *Pronesla.* Hele netušila jsem, co dělal, opravdu ne a i kdyby, nenechala bych si to pro sebe. Jsem mrcha, ale mám své zásady a tohle bych nepodporovala.
*Inocenc je oba pečlivě poslouchal a nic neříkal. V hlavě si utvářel tu spletitou síť všech znalostí a informací, které se stihl zatím dozvědět. Ať chtěl nebo ne, byl ve svém živlu.* Díky, byl bych rád, kdybych ho mohl ještě chvíli mít nepoškozeného. Hlavně když mě to stálo tolik sil. *Mrknul na něj a jasně tím poukazoval na tu autonehodu.* Myslím, že říká pravdu Dominicu. Všechno, co se stalo bylo jenom kvůli špatné domluvě.
*A jak jsem to asi měl vědět, když jste po sobě pořád lezli, a vypadalo to, že spolu plánujete ten nejšťastnější život pod sluncem? *Prskl po ní nevraživě Dominic, ale hned jakmile si uvědomil svůj tón hlasu, tak zavřel oči, napočítal si v klidu do deseti, a pak se na ní opět podíval . Štvala ho jsou výřečnosti, tím, jak se hájila něčím, co nedala nikdy najevo ostatním. Popravdě, štvalo je jen to, že vůbec mluvila, že se ze sebe snažila dělat hlavní postavu. To si ale nechal pro sebe, a proto ho stálo veliké přemáhání, aby pak pokračoval.* Promiň. *Dostal ze sebe pouze suše, než se na ní opět podíval.* Nic z toho Já jsem ale vědět nemohl protože to vypadalo zkrátka úplně jinak. Když jsem potom zjistil, že Emett je zase s tebou, tak mě v hlavě vyskočilo jen to, že spolu zase pečete, že spolu se něco máte, a že v tom, co on dělá, můžeš možná jet i s ním. Proto jsem ti nic neřekl, a proto jsem potom kontaktoval Dragose, který se jako jediný v New Yorku y upírů mohl věkem a schopnosti Emettovi vyrovnat. Kdyby jsi byla v mé kůži, kdyby tě ten parchant přiravil hned o několik lidí, které miluješ, udělala by jsi to samé. *Pronesl potom, než sám pro sebe něco zavrčel. Hned poté ale pokračoval.* Potřeboval jsem zajistit, aby se to, co dělal, už nikdy nestalo. A nemohl jsem vědět, kdo pro něj pracuje a nepracuje. Takže jsem nemohl zkrátka a dobře riskovat to, že bych za tebou šel, a všechno ti vyslepičil. To se na mě nezlob, ale to jsem opravdu neměl v plánu udělat, a neudělal bych to ani teď. Toho, co jsem udělal, z části lituji, z části to bylo k užitečné věci. Ale je správné, aby jsi věděla jak to doopravdy bylo, a to ti tu teď dávám. *Pronesl Dominic.* Takže, aby bylo vše jasné, přišel jsem se omluvit jen za to, jak se to posralo, za to, jak to, hm, ovlivnilo vztah tebe a Remiho. Nepřišel jsem se omluvit za to že jsem chtěla zničit někoho, kdo zabil mé milované osoby. A ty, jako někdo, kdo po pomstě prahl taky, by jsi to měla chápat. *Vypadlo nakonec s upíra.*
*Zamračila se, když viděla, jak se choval a zatnula ruce v pěst, pak se podívala na féra a tiše zavrčela, než se nějak uklidnila a poslouchala ho dál, ovšem u jeho dalších slov jí zlost brala ještě víc.* Ano z téhle strany tě chápu, chtěl jsi pomstu. Ale co nechápu je, proč sis to kurva s ním nevyřídil sám, proč si nezjistil víc věcí a nešel přímo za ním, ale snažil se zničit mě! *Křikla po něm už vytočeně.* Emett u mě zůstal jen proto, že mi vyhrožoval, že zabije ty na kterým mi záleží, jinak bych ho poslala do hajzlu. Nechtěla jsem s ním mít nic společného, nechtěla jsem, aby zničil, co jsem budovala desítky let. Jenže jsem nemohla dovolit, že ublíží jim. A pak ses kurva objevil ty a ničil jsi to taky. *Snažila e uklidnit, ale za poslední dobu, toho na ni bylo dost a štvalo jí jak se k té omluvě stavěl, jako kdyby to prostě jen ze sebe vyplivl a čau, máš to, řekl jsem ti to a teď zmiz.* Stačilo si víc zjistit, stačilo za mnou přijít. Já bych ti pomohla toho hajzla dostat, ale ty sis vybral tuhle cestu a smést z ní i mě. *Zavrčela.*
*Inocenc zatnul zuby a narovnal se. Tohle se mu přestávalo líbit. Okamžitě kolem nich vytvořil iluzi, aby je nikdo neviděl. Měl pocit, že to způsobil svou špatně vyslovenou myšlenkou.* /Kurva, vyšel jsi ze cviku, chlape!/ *Byl naštvaný sám na sebe, ale nejen kvůli slovům, ale i kvůli tomu, že se prostě nedokázal přiklonit na Domovu stranu. Zůstával dál neutrální. Na obou stranách došlo k pochybení, ale stále si myslel, že víc chyb udělal Dominic. Nic neříkal, nepletl se mezi ně, ale byl ve střehu.*
Proč jsem nešel přímo za ním? A tak, připadám ti snad jako sebevrah, abych se stavěl Emettovi, zatraceně? Kurva, mám alespoň nějakou sebereflexi, než abych za ním šel a konfrontoval jej, snad jsi se nezbláznila? *Prskl po ní Dominic. Pak ji poslouchal a odfrkl si.* Jak říkám, jak jsme to měl vědět? Co si pamatuju z minulosti, tak jsme tam viděl to, že jste spolu byli bok po boku. A když se pak objevil u tebe, a tak hezky vám to šlapalo, jak jsme to taky mohl tušit? A znovu, za nepříjemnosti jsme se omluvil a opakovat to nebudu, jestli čekáš, že ti tady budu lézt u nohou, tak se mýlíš. Jak to bylo dál jsme ti taky vysvětlil, tak co kdyby jsi tu přestala předvádět ty scény? Omluvu přijmi, nepřijmi, já jsme ji ale řekl, ať už si o tom myslíš co chceš, co se stalo mezi tebou a Remim mě mrzí, ale to, že jsme do toho šel bylo v mém zájmu a v zájmu těch, které Emett zničil.* Upírovi přišlo, jako kdyby si snad Alessandra seděla na uších. Nakonec se otočil na Inocence. Věnoval mu ale jen pohled, než se zvedl a začal nervózně přecházet sem a tam.*
No představ si, že jsem se asi zbláznila, protože mě nedělalo problém se mu nakonec znova postavit. A to jsem do hajzlu mladší než ty! *Zavrčela vytočeně, na to, jak pronesl, že jim to teď hezky šlapalo si jen odfrkla. Ano klapalo, ale jen naoko, Aless byla dost opatrná tom, pokud šlo o Emetta, jasně jí dával najevo, že by mohl vmžiku ublížit Remimu nebo Lily. Nebral jí ani jako autoritu. Snažila se nějak uklidnit, nějak to rozdýchat, proto na chvíli zavřela oči a otočila se k nim zády, mlčela. Nechtěla se hádat, nechtěla se hlavně už s nikým prát. Štvalo jí, že jí do toho zatáhl.*
*Inocenc už stál narovnaný s rukama založenýma na hrudi. Udělal pár nenápadných kroku mezi ty dva, čelem k Domovi. Celé jeho tělo bylo napjaté. Tohle se mu rozhodně nelíbilo.* Myslím, že už stačilo. Emmett už je po smrti a na tom jediném záleží.
*jakmile řekla, že se mu postavila, tak zavrčel. ne, nevyčítal si, že to neudělal on.* Jo, to jsi se teda zbláznila, protože někdo, kdo uvažuje normálně by do něj se svým věkem sám nešel. *Zavrčel a za tím si stál. Dle něj byl její tah, ačkoliv úspěšný, až moc zbrklý a hlavně bláznivý. Naprosto mimo nějaké případné ošetření situace, něco, čeho on by nebyl schopný, a bylo mu jedno že ze sobeckcýh důvodů. Nebyl připravený ještě umřít, ani to v plánu neměl. Chtěl zabít Emetta a věděl, že sám by to nezvládl.* /Ať se tím pocitem vítězství že to udělala, třeba udáví, je mi to fuk./ *Problesklo mu hlavou.* Ale jelikož je Emett mrtvý, tak už to můžeme nějak nechat, ne? Neplánuji s Dragosem spolupracovat dál, jestli čekáš tohle, nebo co vlastně čekáš... *To už se mu do cesty postavil Inocenc. Dominic se zarazil, zadívals e mu do očí, chvilku na něj hleděl, než nakonec sklopil pohled, jako pes, co dostal vynadáno.* Jo, máš pravdu, stačilo. *Hlesl tiše a snažils e uklidnit. Určitě ne kvůli Alessandře. Ale kvůli Inocencovi.*
*Poslouchala ho a hleděla před sebe, ona sama do boje nešla, měla kolem sebe lidi, kterým věřila, ale říct nahlas to nechtěla, k čemu by to bylo? On jí měl na háku, i omluvu řekl jen, aby se neřeklo, měla mu to snad věřit, že to myslí vážně? Nějak neměla chuť se ani otočit. Když konečně dořekl, co chtěl, nějak si všechno přemítala v hlavě, než se k nim oběma otočila.* Od tebe já nečekám asi nic. *Řekla a posadila se na jednu z laviček, co tam byla, než si promnula tvář a povzdechla si.*
*Inocenc zavrčel, měl jich tak akorát.* Už stačí. Chováte se jak malé ublížené děti. Chápu, že některé křivdy je těžké zapomenout, ale jednou to udělat budete muset, jinak vás to zničí. *Poslední větu pronesl ponuře a vzpomněl si na večer s Remim ve Faerii. Nesnášel tu zemi a nebo svého otce? Odpověď byla jasná a přesto v sobě tři sta dvacet let živil tu nenávist vůči zemi, která za nic nemohla. Hodlal s tím něco udělat. A když to dokázal on, dokážou to i tihle dva.* Věřte mi, musíte to nechat jít, jinak vás to bude užírat. Jsou tu mnohem horší nepřátelé. Nechci, abyste si padli kolem krku, ale chci, abyste alespoň na pět minut se zkusili podívat očima toho druhého! Nic jiného nechci.
*Dominic se na ni díval, nevěděl, co by měl teď říct. Když nakonec viděl její výraz, tak jen protočil očima.* A co jsi jako čekala? Že za tebou přijdu s prosíkem, nebo snad že za tebou přijdu s tím, že všechno byla moje chyba? Do hajzlu, já jsme se zařídil podle inforamcí, co jsme měl a neměl a hlavně, tak aby to bylo bezpečné. Za to, co se stalo mezi tebou a Remim jsem se omluvil, ale, hm, asi ti to není moc dobré. Fajn, na tohle asi já nemám. Nejsi princezna, aby se s tebou jednalo vždy v rukavičkách, zatraceně, a nejsi na tomhle světě jediná, i když si o sobě občas můžeš myslet, jaká jsi chudinka. Nejsi. Tam venku, někde, jsou lidi, kteří trpí mnohem víc, kteří trpěli mnohem víc, a já dělal jen vše proto, aby jejich smrt nepřišla nadarmo. *Zavrčel jejím směrem. Víc už se k tomu nevyjadřoval. pak se otočil na Inocence.* Ne, tohle já nezvládnu, musím pryč, nebo přísahám, že tu něco rozbiju. Svoje jsem řekl, tak můžu jít? Tohle její divadlo asi už dál nevydržím sledovat. Omluvil jsme se, a myslel jsme to vážně, a ty víš že myslel, upřímný to bylo. Ať už si to teď přebere, jak chce. *Zavrčel, a v pohledu, který na Inocence upínal se mihlo i něco bolestného, načež se prosmýkl kolem Inieho, aby mohl vyjít z altánu pryč.*
Nemyslím si o sobě, že jsem princezna, ani že jsem jediná. Kurva. Nemysli si, že nevím nic o lidech tam venku. Já taky do háje dělala, co šlo, abych chránila lidi kolem sebe. Nemysli si, že jsi jediný. *Zavrčela jeho směrem, už na to taky neměla, tohle nemělo cenu.* Hele fajn, tvou omluvu ohledně Remiho beru, pokud jsi jí myslel upřímně, dobře budu ti to věřit. Ale nenechám si tu dál od tebe srát na hlavu, že dělám divadlo, já se tě kurva jen snažila pochopit. *Zamračila se, měla co dělat, aby se držela a nevrazila mu. Nakonec koukla na Inocence, možná měl na jednu stranu pravdu, ale copak to šlo, když se Dominic rozhodl chovat jako blbec?* Nevím jestli půjde to, co bys chtěl. *Pronesla směrem k férovi.*
*Inocenc je poslouchal a nervy měl napjaté k prasknutí, bolela ho z nich hlava a měl pocit, že asi začne křičet. Když se Dominic otočil a začal odcházet a Aless taky vypadala, že každou chvíli vezme do zaječích, prostě mu bouchly nervy.* Už ani krok. *Nechtěl to udělat, ale nevědomky dal průchod veškeré své frustraci a vzteku. Už ho nebavilo dívat se, jak po sobě ti dva štěkají. Už měl plné zuby skrývání i své tvrdší verze, ze které by většině lidem vstávaly vlasy hrůzou.* Sednout, oba! *Jeho hlas byl nepřirozeně hluboký a pokud se na něj podívali, mohli ho vidět v jeho pravé podobě. Jeho oči zářily jako dvě pochodně a vzduch se kolem něj tetelil jen stěží potlačovanou magií. Když mluvil, každé jeho slovo bylo rozkazem, kterému se museli podřídit a tak dlouho zapomenutá ohnivá magie, mu začala olizovat rukávy. Pokud se oba posadili, oba určitě vzteklí, že neměli moc na výběr, spustil.* Víte co, řeknu vám příběh. Takovou pohádku, kterou nikdo kromě vás dlouho nikdo neslyšel. Kdysi žil jeden mladý fér, miloval svůj dvůr, ale zamiloval se do špatné ženy a jeho otec mu to dal dost jasně najevo. Mladík se odmítl podřídit, a tak tatínek tu dívku zabil. Ten chlapec se rozzuřil a zaútočil na otce. Dodnes neví jestli otec jeho útok přežil a nebo zemřel. A víte proč? Protože jsem utekl do lidského světa. *Inocencovi přeskočil hlas, vůbec mu nedošlo, že přešel z er-formy do ich.* Ten mladík vyrostl v může a jak stárnul živil v sobě víc a víc nenávist vůči zemi, ve které se narodil. Myslíte, že to bylo správné rozhodnutí? *Zvedl ruku a pohlédl na plameny, jeho magie se začala utrhávat ze řetězu a on jí nebránil. Rohy ještě o kousek povyrostly a bílé žíly téměř zářily.* Živil jsem v sobě nenávist, stejně jako vy dva. A přitom mi unikalo to nejdůležitější. Unikal mi můj vlastní potenciál a moje štěstí. Uvědomil jsem si to až díky tvému manželovi Aless. *Posadil se.* Víte, tohle jsem NIKDY nikomu neřekl. Asi před sto lety jsem se vzbudil a cítil jsem, že slábnu. Když jsem byl mladý, viděl jsem prastaré víly s obrovskou mocí, ale já ji nemám. Před sto lety bych lusknutím prstu podpálil barák, dnes si sotva zapálím svíčku. *V jeho očích se mihlo zoufalství a smutek.* Teprve až nechtěná návštěva Faerie mi pomohla pochopit. Země jako samotná nikdy za nic nemohla, ale i po mém útěku jsem dovolil otci, aby mi ovládal život. Připustil jsem, aby mi nenávist zaslepila zrak a já neviděl, že přicházím o svou podstatu. *Po tváři mi skanula slza, potom se oběma podíval do očí.* A stejně jste na tom vy dva. I po Emettově smrti mu dovolujete, aby vás ovládal. Prosím, neudělejte stejnou chybu jako já.
*Dominic se nakonec skutečně posadil. Musel ale vynaložit spoustu přemáhání. zadíval se na něj, a jakmile kolem něj vzplál oheň tak lehce vyděšený uskočil, posadil se tak, aby byl dál jak od něj tak od Aless, jelikož cítil, jak jej žár pálí na kůži. Pak poslouchal každé jeho slovo a nakonec sklopil hlavu. Bylo mu to líto, to, co jej potkalo, ale nechtěl jej litovat. Myslel si, že to by bylo psolední, co by teď fér potřeboval.* Já ti rozumím, Inie. *Hlesl.* Vidím ve tvém příběhu přirovnání, nemysli si, že ne. Ale abych teď byl tedy upřímný, jak jen to jde, já se jí omluvil. A tak bych to nechal. Ať se mají věci tak či onak, tak ona. *Ukázal na Aless,* není někdo, koho já bych potřeboval. Dokázal jsem doteď fungovat i bez ní, můžu i dál. Nechci nechat nenávist, aby mne ovládla, proto budu rád za to, když se teď v míru rozejdeme a už se nebudeme vídat. *Myslel samozřejmě jej a Alessandru.* Pokud skončíme jako neznámí, pak to bude jedině dobře. *Zhodnotil pak.*
*I Aless se posadila, přece jen tak nějak šel z Inocence respekt a ona jej nechtěla nějak naštvat. Stejně jako Dominic se také odsunula dál, aby jí náhodou oheň nějak neublížil a poslouchala, co povídal, přičemž si pak povzdechla. Měl pravdu. Chvíli koukala na féra, než pohlédla na Dominica.* Vím, že ses omluvil a řekla jsem, že to beru. *Pronesla a sledovala ho, než pak koukala z jednoho na druhého.* A i já do teď fungovala bez něj, tak pokud to tak chce Dominic, pak souhlasím. Necháme nenávist být, vyřešíme co máme a pak se prostě rozejdeme. Akorát tebe bych ráda ještě vídala, pokud to bude možné. *Pohlédla na féra.* A děkuju, za to, co jsi řekl Remimu, když s tebou mluvil. *Dodala ještě doufajíc, že Inocenc pochopil o čem byla řeč.*
Jak jsem řekl, nechci abyste si padli kolem krku, ale také si nepřeji, abyste se nenáviděli a dělali si zbytečné nesnáze. Jenom si přeji, abyste se navzájem pochopili a v nejhorším dokázali spolupracovat. *Najednou byl unavený, tak moc unavený. Ne jeho tělo, ale jeho duše. Žil už moc dlouho a přitom byl asi jenom v polovině svého života. Plameny pomalu pohasly.* Nechci, abyste si šli navzájem po krku, když ne z úcty k sobě navzájem, tak alespoň z úcty ke mně. *Podíval se na Aless.* Samozřejmě, že tě chci vídat a jsem rád, že mu to pomohlo. *To, že asi nejvíc pomohl ten pohlavek, nezmínil.* Mám vás oba rád a nesnesu, aby mezi vámi byla zla krev. Tebe Aless, považuji za dobrou přítelkyni. *Otočil se na Doma.* A tebe kurva miluju. Tak mě neštvěte. A ještě musíme probrat Chiaru.
*Dominic hleděl do země. Jakmile řekl, že jej miluje, tak jej ta slova zlehka zahřála na srdci. když pak zmínil Chiaru, tak pokýval hlavou.* Jo. Mám u sebe Chiaru. A jelikož Dragos ví, kde bydlíma je možné, že za mnou bude ještě lézt, tak by bylo dobrý, aby jsi si ji vzala k sobě do klanu, dříve než si ji bude nárokovat on. Je to milá, hodná holka, kterou to zachránilo, nijak jsme za to nemohl. Když jsme ji našel, tak tam umírala. Takže v tom nebyl špatný úmysl. Převezmeš si jii? *Pronesl v otázce, a koukl na Aless.*
*Musela se pousmát, když jí řekl, že je pro něj dobrá přítelkyně a dokonce se lehce uculila, jakmile slyšela jeho vyznání Dominicovi.* I já tě beru jako dobrého přítele a mrzelo by mě, kdyby naše rozepře s Dominicem způsobily, že bychom se přestali vídat. *Pronesla, než se pak otočila na upíra.* O Chiaře vím, Remi mi říkal, že je u tebe a není z toho moc nadšený, především z toho, že je z ní upírka. Nebo ne nadšený, ale spíš strachy bez sebe, že o tom nevěděl. Co se vlastně stalo? Někdo jí přepadl nebo měla nehodu? Potřebuju mu pak něco říct a uklidnit ho. A Chii si k sobě vezmu, už jsme se o tom bavili, postarám se o ni. Jak je na tom vůbec? *Optala se Dominica.*
Rozhodně se s tebou nehodlám přestat bavit. *Pronesl rázně a konečně nechal odeznít všechnu magii, ale neukryl svůj pravý vzhled. Sice k tomu vedla trnitá cesta, ale nakonec je dokázal srovnat do latě.* Takže jste tedy domluveni. Kdy může proběhnout předání?
*Dominic se na Aless podíval.* Našel jsem ji v Ruinách. Pobodali jí nějací muži, umírala, tak jsme ji proměnil, pak ji vzal domů. Ale nemluví se mnou, nebo minimálně, mám ji zavřenou ve sklepě, ale tam nemůže pořád a stejně tak tam nemůže být ani pak, později, kdyby tam jak říkám, přišel Dragos. Ale jinak je na tom docela dobře. *Pronesl Dom a pokýval na souhlas.* Můžeme tam zajet klidně teď hned, předám ti ji okamžitě. *Pronesl upír.*
*Po tom, co řekl Inocenc, se na něj s díky usmála a sledovala jeho pravou podobu, než svůj pohled věnovala upírovi kousek vedle sebe. Poslouchala co říkal a pak si povzdechla.* Řeknu to tak Remimu. Dlouho o nic nevěděl a pak najednou zjistil, že je upírka. Což ho dost rozhodilo. *Pronesla a sledovala je.* Díky, že ses o ni postaral, pomohl jí a nechal jí u sebe. Vezmu ji k nám, bude v bezpečí a Dragos se k ní nedostane, kdyby to udělal, byla by chudák zase v jeho hnusné hře naschválů. *Postavila se a poupravila si kabát.* Jestli tedy chcete, tak pro ni můžeme jít hned.
Souhlasím. *Přikývl Inocenc a vstal. Už byl naprosto klidný, jeho výstup rozhodně na oba mladší zúčastněné zafungoval. Bylo to hořko sladké vítězství. Nechal zmizet okolní iluzi, ale sám se do jedné zabalil.* Je nejvyšší čas jet. *Pokynul směrem k silnici.*
*Dominic se na oba podíval, byl rád, že tohle šlo tak rychle a hladce, takže byl v pořádku a uklidniil se, alespoň o něco. pak kývl na souhlas.* Tak dobře, pojedeme. Vezmeš si ji a ...no, snad si nějak poradíte. *Pronesl, a pak se podíval an Inieho.* Chceme...pak...my dva někam jít? *Otočil se na něj a zadívalů se mu prosebně do očí. Tohle pak potřeboval vydýchat a nechtěl být sám, ne dnes.*
Jo asi je čas jet. *Pronesla na souhlas slov féra.* Nějak si poradíme, bude o ni postaráno a bude mít Remiho poblíž, tak se snad z toho nějak dostane. *Řekla i když si nebyla jistá, zda tak bude, ale už díky svému manželovi v to doufala.* Tak já pojedu nějak za vámi asi. *Dodala tiše a obešla je, nějak je nechtěla vyrušovat. Strčila ruce do kapes a bez dalších slov zamířila k autu.*
*Inocenc se otočil na Dominica a přitáhl si ho k sobě a políbil ho.* Jsem rád, že jsi po ní neskočil. *Mrknul na něj, aby to neznělo jako výtka.* Sejdeme se u tebe. *Sedl na motorku a rozjel se k jeho domu, věděl kudy má jet a tak nesledoval, jestli ho ostatní sledují. Potřeboval být na chvíli sám. Když dojel před dům, vypnul motor a slezl z motorky a počkal na upíry.*
*Usmál se na féra.* Dobře, ne, to já bych si nedovolil. *Utvrdil jej. Pak sedl do své Impaly od féra, se kterou stál kousek od nich, načež zamířil ke svému domu. Tam otevřel, když dojeli i ostatní, pozval je domů a naásledně dal Aless na cestu pro Chi nejakou krev a řekl jí, kde dívku najde. Sám jí pak otevřel do sklepení, kde Chi byla a čekal, až si ji odveze.*
*Aless cestou k autu zavolala Sebovi, věděla, že s Leou jsou někde v měst poblíž a tak jím dala adresu, aby čekali před domem a pomohli jí když tak odvézt Chiaru, poté sama nasedla do svého auta a vyjela k domu kde Dominic bydlel. Jakmile zastavila, vystoupila a odebrala se dovnitř, spolu s ní tam šla i Maria, která už také byla na místě. Chvíli tam pobyli, než nakonec všechny tři vyšli. Chi spolu se starší upírkou mířila k autu, kde už je čekali ostatní, především dávali pozor, aby náhodou mladá upírka neutekla. Když se jí podařilo jí usadit do auta, ostatní nasedli taky a vyjeli k vile. Aless je pozorovala, než se pak vrátila ještě za těmi dvěmi.* Tak nějak se to zvládlo a už jede domů. Díky, že ses o ní postaral a zachránil jí život. *Pronesla směrem k Dominicovi. To naštvání a ta zuřivost, kterou měla na začátku, ta už nějak vyprchala. Pak se podívala na féra a pousmála se.* Asi bych měla jít, nebudu vás už dál zdržovat.
Jsem rád, že se to vyřešilo. Dobrou noc, Alessandro. Pokývl Inocenc a potom jí políbil na tvář. Odtáhl se. Fér se otočil na Doma. Chtěl jsi po ní skočit, že ano? V tom altánu jsi jí chtěl zakroutit krkem, ale neudělal jsi to kvůli mě. Děkuju. Inocenc se usmál a políbil ho. To, že je potom musel postavit do latě jako dva školáky, byla věc druhá. Hlavní bylo, že se nezabili navzájem.
*Dom Aless pokýval hlavou.* Rádo se stalo. Nic se neděje. *Mrkl na ni a pak se koukl na Inieho.* Ano, přesně tak. Nechtěl jsem, a pokusim se tu nenávist popřít i příště. *Mrkl na něj. Pak mu navrhl ještě společné trávení času, pokud Inie svolil, došli k němu domů kde byl fér dokud nemusel odjet. Pokud ne, Dom se s ním rozloučil a pak zamířil domů.*
*Alessandra se na Inocence usmála a rozloučila se, Dominicovi jen kývla na pozdrav a pak se sama vydala je svému autu. Nasedla a vyjela k vile. Chtěla cestou napsat Remimu, že všechno dopadlo dobře a že je i Chi v pořádku, ale pak jí došlo, že je na dvoře a tak to nechala být s tím, že mu to řekne hned všechno doma.*
*Inocenc zamával Aless a potom se otočil na Doma.* Uvidíme se. *Políbil ho na tvář a odešel ke své motorce. Nasedl a odjel do kostela. Potřeboval tam ještě něco zařídit.*
*Napsala Chrisovi přesnou adresu svého nového domu s tím, že Sophi samozřejmě odvezla do školky. Nehodlala ho ničemu vystavovat dokud on sám nebude chtít. Začala uklízet hračky, které naházela do krabic. Jednalo se o výrazně prostorný byt a hlavně šlo vidět, že zde žilo i dítě. Malé stolečky, kde byly kreslící potřeby nebo horda plyšáku vyskládaných na poličce. Neměla toho zase tolik, ale ty základní hračky pro tvořivost zde byly. Bydlela hned naproti sídlu vlkodlaků, takže zde bylo opravdu bezpečno a nemohlo se jen tak něco stát. Byla oblečená v černé tričku s dlouhým rukávem, které bylo přilnavé a vlastně netušila zda opravdu Chris dojde. Měla z nějakého důvodu pochyby, i když mu důvěřovala.*
*Když mu poslala adresu, sám se převlékl do pohodlného svetru, džínů a bundu si s sebou vzal spíš pro jistotu. Nakrmil kocoura, vzal z okna balíček, který si předchozího večera nachystal a vyrazil ke Cait. Těšil se, že ji opět uvidí a bude mít možnost vidět zase jinou část jejího života, ale jisté nervozitě se přeci jen neubránil. Netušil proč přesně, hádal, že Cait nejspíš bude doma sama. Když dorazil na místo, raději ji prozvonil, aby případně neprobudil malou, kdyby náhodou byla taky doma a počkal, až mu Cait přijde otevřít.* Ahoj, vím, že jsem tehdy sliboval, že ti něco uvařím, ale pro teď se budeš muset smířit s pečením. *Usmál se, když jí podal balíček, ve kterém bylo pár druhů vánočního cukroví, které se letos rozhodl udělat.* Snad je to pro vás čtyři dost.
*Uslyšela telefon a viděla jméno Chrise, kdy se pousmála a rychle seběhla po schodech dolů, když mu otevřela.* Ale, ale... hasič a ještě peče. Dokonalý muž k pohledání *Mírně si do něj rýpla, než nasadila svůj milý úsměv.* Pojď dál. *Vzala ho do bytu, když položila jídlo na stůl.* Stihla jsem něco málo poklidit. Sophi je ve školce. Není zrovna nadšená z toho místa, ale dneska jsem jí tam vzala. Nechtěla jsme tě vystavovat nějaké zkoušce s malým dítětem, co by se od tebe neodlepilo. *Nicméně očekávala, že jí stejně přijde sms, aby si jí vyzvedla kvůli fixaci Sophi na Cait a Jamese. Bylo to pochopitelné už jednou o rodiče přišla, ale bylo důležité ji naučit nějak samostatnosti* Čaj, kafe, voda? *Optala se, když vytahovala hrníčky s potiskem pejsků a vlků.* Sophi miluje vlky. *Konstatovala proč má takové hrníčky*
Viď? A pořád si nikdo nevším… *Pronesl naoko ztrápeně, ale pak se zasmál.* Kvůli mě's fakt uklízet nemusela. Ani dávat malou do školky, opravdu by mi to nevadilo. Ale ty jsi máma, takže respektuju jakýkoli rozhodnutí. *Když však zmínila, že z toho místa není nadšená, lehce pozvedl obočí.* Špatný zkušenosti? Nebo to špatně snáší bez vás dvou? *Čelo se mu při té otázce starostlivě nakrabatilo.* Dám si čaj, díky. *Přikývl nad její nabídkou, stále se starostlivým výrazem, ale když Cait zmínila její oblíbené zvíře a on uviděl hrnečky s vlky, tiše se rozesmál.* No, lepší zvíře si vybrat nemohla, když šla do rodiny k vlkodlakům. *Uchechtl se.* Tak jo, kde máš tu skříň?
*Začala dělat čaj* Bylo to potřeba. Byl tu opravdu nepořádek a s největší pravděpodobností se Sophi brzy ukáže, ale nechtěla jsem tě vystavovat no... ještě nevím, jak bys reagoval. Já se tě nebojím a ani Sophi se tě jistě bát nebude, ale nechtěla jsem tě rozrušit. *Vysvětlila s tím, že už vařila voda.* Přišla o dva rodiče a nyní nemá nikoho jiného krom mě a Jamese, který ji hlídá. Má nový život a je z toho trochu vyděšená. Nedivím se ji. *Ušklíbla se, když následně pokývla nad skříní.* Tak pojď *Vzala ho do své ložnice a mírně zrudla při myšlenkách, že si jen tak někoho nevedla k sobě do pokoje za účelem postavení skříně. Měla zde už malou kolébku připravenou u postele, až bude maličké na světě a u stěny leželo několik krabic.*
Bude to v pohodě, Cait, slibuju. Ale dík, žes na to myslela. *To, že se ho ani po tom, co se stalo v sídle, nebojí, ho zahřálo u srdce. Věděl sice, že Cait je vlkodlak podstatně déle, než on a tak asi chápala lecos, ale vyčítal si to opravdu dlouho. To, že ji pár dní zpátky dokázal beze strachu obejmout považoval za svůj největší úspěch posledních týdnů. Vlastně spíš měsíců, ne-li let. Od přeměny. S úsměvem si od ní vzal čaj a v ložnici si jej odstavil na parapet. Sám malinko zrozpačitěl při představě, že se takhle cpe do ložnice páru, natož ženy, se kterou sám spal a tak dávno to nebylo, nicméně tyhle myšlenky rychle přešly při pohledu na krabice a nářadí.* Tak jo, jde se na věc. *Usmál se a pustil se do vybalování krabic.* Tebe tady nechci vidět, leda že budeš sedět někde bokem s čajem. Žádný pomáhání. *Ukázal s výmluvným výrazem na její břicho, zatímco si rozbalil všechny součásti skříně a začal montovat rám.*
Rozhodně budu sedět a koukat na tebe. *Sama si přinesla čaj, když usedla na gauč a koukala se na něj.* Víš chtěla jsem se s tebou pobavit o tom, že... Víš já a James nejsme pár ani nic mezi sebou nemáme jen se pokoušel mi pomoci a tak nějak se mě ujal *Měla potřebu mu tohle říkat, když se zapřela o ruku a sledovala ho, jak mu to jde.* Kolik skříní jsi už montoval? *zeptala se.* Kdyby ti bylo teplo můžeš si sundat triko *Pronesla jako vtip a zasmála a se tomu.* By mě zajímalo kolik žen mělo to štěstí, že jsi jim montoval nábytek.
*Koukl po ní, když mu vysvětlovala svou rodinnou situaci a popravdě ho to docela mátlo. Když mu vyprávěla, jak se změnil její život, měl pocit, že má teď kompletní rodinu a po něm jen chtěla pomoc s něčím, co ani jeden z nich nezvládal, ale to, co mu řekla teď znělo přinejmenším dvojznačně. Byť o tom ale vtipkovala, nechtěl riskovat přešlap tím, že by byť ve vtipu, narazil na nějaké citlivé téma.* Popravdě, pár už jo. *Pousmál se.* Většinu práce rukama mě naučil strejda, když nás vychovával. Občas jsme pomáhali sousedům, známým… *Do té doby to bral jen jako vtip, ale když žmínila i sundání trika a to, kolika ženám už montoval nábytek, měl najednou pocit, že se pohybuje na sakra tenkém ledě. Lehce zrudnul, ale triko si raději ponechal.* V nedávné době jen jedna. Během let možná pár jo. *Pousmál se a zkoumavě se na ni zadíval.* /Co přesně měla v plánu..?/
*Prohlížela si ho, když si všimla jeho pohledu.* No co? Jsem zvědavá od přírody. *Pronesla a dopíjela svůj čaj, když rukou přejela po bříšku. Maličké se už umělo hýbat a zrovna to dalo znát. Chystala se zvednout, ale dostala pěkný kopanec do žeber.* K sakru! *Hned se usadila zpět a ukázala na něj rukou.* To nic! Jen sem tam kope a má sakra páru. Jestli bude dělat někdy bojové sporty, tak kopance do břicha a žeber bude jeho nejčastější úder. *Povzdechla si a zapřela se zády, když se maličké nakonec uklidnilo. Tedy doufala v to.* Jen jedna? *zvídavě po něm koukla.* Já jen tak *Pronesla na svoji obranu, aby ji nebral nijak vážně. Ale zapamatovala si jednu věc. Vychovával je strejda. Moc se nezmínil o svoji minulosti, ale ani ona jemu. Bylo to takové menší tabu.* Jsem ráda, že si ten hodný vlkodlak a ne ten zlý. Paradoxně ti zlý nejsou náhodně proměnění. *Její rodiče byli lidmi, kteří byli opravdu monstra. Nebála se Chrise, protože nebyl jako on. Byl divoký ještě ve své podobě, ale ne s účelem, že by chtěl někomu ublížit jednal jen podle instinktů.*
Já ti to nezazlívám! Proboha… *Zasmál se a na obranu zvedl ruce. Když viděl, jak sebou Cait škubla, starostlivě jí položil ruku na břicho, ale když ho ujistila, že jen malé kope, uklidnil se a vrátil se zpět k práci.* Vtipný že to zmiňuješ, sám jsem delal krav-magu, celkem dlouho. Vlastně uvažuju, že se k tomu zas vrátím. *Pousmál se.* A jo, jen jedna. kamarádka potřebovala smontovat skříňku, než ji před Vánoci navštíví táta, kterého roky neviděla. Podle všeho taky vlkodlak. *Dodal pro vysvětlení. Když zmínila, že zlí vlkodlaci nebývají náhodně proměnění, nevesele se usmál.* Tys přeci taky nebyla proměněná náhodně. Nebo Emerie. A nejste slý. Spíš bych řek, že většina těch zlejch věděla, do čeho jde a proč. Ty hodný si to nevybrali. Život s návalama vzteku si nevybereš, když chceš žít v míru…
*Překvapilo jí, jak položil ruku na její břicho a možná i to byl impuls pro dítě, aby se uklidnilo.* Kouzelný ručičky *zasmála se, ale pak se na něj zaměřila pohledem* V tom máš pravdu. Někteří si to nevybrali. Vlastně já žiji jen z důvodu nějakého pošahaného rodokmene. Vyšlechtit vlkodlaky.... kdysi si satří blázni řekli, že z nás udělají zbraně a vyšlechtí ty nejlepší. Stálo to pěkně za nic. Celé rodina... *Pokusila se o tom promluvit.* Jako dítě si nevybereš do čeho půjdeš to máš pravdu. Většina dětí ani proměnu nepřežije a nejhorší na tom je to, že stále po světě chodí tyhle zrůdy, co to provádí. *Povzdechla si, ale mluvila o tom klidně a vyrovnaně.* Naučila jsem se za tu dobu brát tohle vše klidněji. Taky se to naučíš a možná i rychleji než já. *Poplácala ho po rameni s úsměvem.* Vedeš si skvěle. Nikdy jsem tě nějak nepochválila za to, jak ti to jde. *Zvedla se a sedla k němu, když pozorovala, jak mu to šlo od ruky.* Možná ses minul povoláním *Mírně do něj drkla s tím, jak mu to šlo.* Ale je pravda, že skříň zachrání design ložnice ne život. Já byla zdravotní sestra, Mari je policistka, James bývalý policista, ty hasič. Skoro jako kdybychom vybudovali snad obrovskou síť hrdinů. *Zasnila se nad tím.*
Mám svý chvilky. *Zasmál se, ale pak se zaposlouchal do toho, co mu Cait vyprávěla. Jen ji přitom povzbudivě objal a nechal ji mluvit.* Tohle je zvrhlý… Em je zase z nějakýho kmene, co přeměňoval vlkodlaky jako děti, aby si prej líp zvykly na to bejt vlkodlaci. *Nesouhlasně zavrčel, ale zůstával v klidu.* Byť tu logiku chápu, furt je to zvrhlý. Nepřál bych to jinýmu dospělýmu, natož dítěti. *Zavrtěl hlavou.* U mě to byl poslední přítel mámy. Mladej vlkodlak. Tedy, myslím nedlouho proměněnej. Nemoh za to. Bohužel ani za mámu s bráchou. *Odmlčel se, ale myšlenkami se rychle vrátil zpět do pokoje, aby nezačal přemýšlet nad tím, nad čím nechtěl. Usmál se, když ho pochválila.* Aby ses nedivila, taková špatně smontovaná skříň může bejt rozdíl mezi životem a smrtí. *Pokrčil rameny.* A na stanici je třeba každá šikovná ruka. *Něžně do ní drknul zpátky, než slyšel její popis známých vlkodlaků, kteří dělali ve složkách.* Jop, vypadá to, že máš kolem sebe fakt bandu fajn vlků, co se snaží jít příkladem. Vlkodlačí Avengers nezní tak zle. *Ušklíbl se pobaveně.*
Rozhodně to není zle. Avenegers vlkodlaků, ale mám obavy, že to úplně nevyjde. Nezapadám už mezi Vás. Mám dvě děti. *Ale tenhle problém ji rozhodně nevadil.* Ale mohu být vždy ta, která Vám udělá dobrý čaj a obejme. *O špatných věcech se bavit už nechtěla a byla ráda, že odvedla myšlenkami Chrise. Nicméně tohle byl pokrok. Promluvil o to, co se dělo a jednou se s tím vyrovná po svém. Tyhle informace si hodlala nechat pro sebe.* Co bys byl ty? Jaký typ? Jsi silný, rychlý... hmmm *Zapřela se o něj.* Něco jako kapitán Amerika. *Maličké se znovu pohnulo a bylo aktivní. Zajímala jí jedna věc. Uchopila jeho ruku.* Neboj jen něco chci zkusit. *Zašeptala a položila si ruku na bříško. Maličké se ještě dvakrát pohnulo, ale uklidnilo se.* Páni... reaguje na tebe! *zasmála se s tím.* Je pravda, že muže okolo sebe moc nemám. James mi pomáhá, ale moc si ho k sobě nepouštím ne tedy do takové míry. *vysvětlila. Nechtěla to přátelské pouto jakkoliv narušit mezi ní a Jamesem.
Tohle je ta nejdůležitější funkce v jakýmkoli hrdinským týmu. *Usmál se na ni. Zavládl mezi nimi ten příjemný klid, který mu tak chyběl. Ale tentokrát nebyl jen z její strany a on ho jen pasivně nepřijímal. Tentokrát byl v klidu i on.* Já? Vůbec ne. Spíš bych se viděl… Hm… Možná Winter Soldier? *Pousmál se.* Silný, rychlý, s motorkoui, trauma by tam bylo. *Zavtipkoval, což už samo o sobě byl obrovský pokrok oproti dřívějšku. Najednou mu ale Cait vzala ruku a položila ji na své břicho. Sotva na vteřinu se napnul, ale pokud mu věřila ona, věřil i on jim oběma.* Jo… Vypadá to tak… *Pousmál se. Upřímně ho to potěšilo. Byť komentář Cait ho zarazil.* Myslel jsem - /Ale co vlastně věděl o jejím momentálním životě?/ *Tak nakonec jen lehce zavrtěl hlavou a zůstal v původní pozici, nechal se unášet tím opojným klidem a jen Cait nepřítomně hladil po břiše.*
Takže Winter Soldier? Jo to by mohlo na tebe sedět. Ale každý z těch hrdinů měl nějaké trauma nejspíš nejde bez toho žít, ale stále jsou hrdiny *zažertovala a spokojeně si oddechla. Po dlouhé době se to maličké uklidnilo.* Asi si tě nebudu volat jen na skládání skříní *zavtipkovala a viděla, že byl možná lehce zmatený.* Když jsi odešel. Ujala se mě Mari ve velké míře, ale nemůže semnou být neustále a tak jsem trávila dny sama v sídle, kde se jednou objevil James v knihovně a hodili jsme se do řeči. Působil jako pohodář a vlastně se sám navrhl s tím, že mi bude dělat společnost v moment, kdy se dozvěděl, že opravdu nikoho neznám z celého sídla a jako těhotná jsem se i bála. Nakonec z něj vypadlo, že si mě všiml už dříve, jak jsem posedávala sama v knihovně a nakonec mu to jednou nedalo *Bylo to rozhodně milé.* A tak mi od té doby pomáhá skoro ve všem hlavně s malou Sophi, jelikož v šestém měsíci zvládat i čtyřleté dítě je trochu... těžší. Zvládla bych to, ale nemusím se namáhat. Máme mezi sebou čistě přátelské pouto. Nechodíme spolu jestli sis myslel tohle *zadívala se na něj.* Když jsi odešel neměla jsem na muže moc pomyšlení popravdě. Nemyšleno, že bych tě chtěla nějak svazovat do svých pocitů to dej pokoj, ale potřebovala jsem si hodně ujasnit. Vysvětluji hrozně že? *Sledovala jeho výrazy zda neříká něco špatně a smála se u toho, jak si přišla hloupě, že mu něco takového říká a vlastně se ho nechce jediným slovem dotknout. Nějak byla empatická, ale v mateřském stylu.*
To máš asi pravdu. *Usmál se.* Jasně, volej kvůli čemukoli. *Rozesmál se, ale myslel to upřímně. Cait se znovu rozmluvila, tak jen seděl a poslouchal ji. Takže o Cait bylo výborně postaráno i bez něj. To ho dost uklidnilo, zvlášť kvůli malému. Když povídala i o tom, jak se seznámila s Jamesem, jen se spokojeně usmíval.* /Kéž by víc lidí bylo takových…/ *Z myšlenek ho vytrhlo až to, jako ho najednou začala uklidňovat s tím, že mezi ní a Jamesem nic není.* I kdybyste spolu chodili, Cait, kulový by mi do toho bylo. A byl bych hlavně šťastnej, že jseš šťastná ty. *Nad její poznámkou se jen uchechtl.* Na to se ptáš člověka, co ti poslal tak pitomou smsku, že sis myslela, že už tě nechce vidět? *Udělal si legraci sám ze sebe.* Podle mě furt dobrý. *Ušklíbl se pobaveně.* Jaks vůbec přišla na tu malou? Nebo jen náhodnej impuls?
*Ani nechápala, proč má potřebu ho v tomhle přesvědčovat, když si povzdechla sama pro sebe.* Na malou jsem přišla na policejní stanici. Byla tam ztracená mezi bandou policistů, tak jsem tedy učinila rozhodnutí a vzala si ji pak k sobě. Zůstala by jinak v dětském domově. *Vysvětlila a koukla se na rozestavěnou skřín a to, že si dává Chris od toho pauzu, což i ocenila.* Ta smska byla nešikovně napsaná to je pravda. *Mírně ho bouchla do ramene, ale pak si jen povzdechla.* Taky jsi toho měl více než dost v ten moment, takže asi pochopitelné, že napíšeš něco takového aniž bys to tak myslel
To zní jako něco, co bys udělala. *Usmál se. Pro malou to muselo být složité, zvlášť pokud přišla o oba rodiče.* Netušíš, kolik takovejch dětí jsem v práci viděl… *Povzdechl si. Děti měl upřímně rád a vždy tak pro něj byly těžké případy, které se jich týkaly, nedejbože které končily podobně, jako Sofiin před tím, než potkala Cait.* Děláš pro ni daleko víc, než si myslíš, Cait. Sophie ti za to jednou bude moc vděčná. Věřím, že už teď je. Ale ještě víc. *Povzbudivě ji pohladil po ruce. Nad tím, jak ho bouchla se jen uchechtl.* To je pravda, ale fakt jsem to nemyslel tak, abys mi zmizela ze života. Jsem hrozně rád, že jsi zpátky. Ani netušíš, jak moc. *Usmál se a objal ji kolem ramen. Doufal, že nejen pro ně oba už teď bude situace jen lepší.*
Já jsem taky ráda, že tě zase vidím a hlavně v lepší náladě. Zjevně ti to prospělo. Půjdu udělat ještě čaj. *Pronesla a uslyšela klíče v zámku,* To Sophi moc dlouho nevydržela ve školce. Máš možnost jí poznat dřív než si.... *To už do pokoje vběhla zrzavá holčička a překvapeně koukala na Chrise, kterého zde nečekala. Zůstala zaraženě stát a pozorovat ho, než se k němu přiblížila a nakoukla pod jeho ruce.* Sophi tohle je Chris. *Představila je a Sophi se zhluboka nadechla.* Moc pěkný *koukla na svoji matku a ta se na chvilku zarazila.* Líbí se ti Chris? *Sophi přikývla a hned šla po čerstvé oběti.* Jsem Sophi *Podala mu drobnou ručku a pozorovala jeho oči celá zahleděná. Cait měla co dělat, aby se nezačala smát.*
To rozhodně. Myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal. A díky. *Usmál se a chtěl se zvednout, aby jí podal svůj dopitý hrnek, ale to už cvakly klíče v zámku a do pokoje vběhla rusovlasá holčička, zůstala však zaraženě stát na prahu. Naprosto to chápal, koneckonců, byla tu doma, on tu byl cizí.* Ahoj. *Usmál se na ni mile a dřív než se nadál, už měl holčičku u sebe. Přesně jak Cait předpovídala, rozhodně se ho nebála a ani to nevypadalo, že by měla v blízké době v plánu se od něj nějak vzdalovat. Když ohodnotila i jeho vzhled, cuklo mu v koutcích, ale rozesmál se nad výrazem Cait.* Ahoj Sophi, já jsem Chris. *Oplatil jí stisk ruky a oplatil jí s úsměvem pohled.* Maminka nám chtěla jít uvařit čaj. Chceš jí pomoct, nebo mi tady pomůžeš se skříní? *Dal jí na výběr, jen kývl na Cait, že je to v pořádku.*
Pomůžu tady! *Vyhrkla nadšeně, když si k němu sedla a začala studovat zvídavě všechny šroubky a velké dřevěné desky. Cait nad tímhle jen pokývala hlavou, ale byla ráda za to, že se k sobě mají.* Sophi jdu udělat ten čaj ne, že něco provedeš ano? *Zašla do kuchyně a udělala dva čaje do hrnku a jeden do flaštičky. James tu Sophi jen dal a odešel, což chápala. Nechtěl dělat křena.* Byl jsi někdy ve školce? *optala se Sophi a pozorovala ho zvídavě.* Doma je to lepší. S maminkou než ve školce. Líbilo se ti ve školce?
*Usmál se, když se rozhodla zůstat s ní a podal jí krabičku se šroubky a matkami.* Tak fajn, Sophi, pasuju tě na svou pomocnici. *Mrkl na ni.* Rozdělíš mi to na šroubky a matičky? *Zeptal se a ukázal jí, co z toho je co. Když se ho Sophi zeptala na školku, jen trochu překvapeně zamrkal.* Vlastně nikdy. Třeba by to tam bylo hezký. *Usmál se a pokračoval v montování skříně.* Podej mi prosím tě dva šroubky a dvě matičky. *Usmál se a natáhl k ní ruku, aby mu tam mohla šroubky vložit.* Ale věřím, že doma s maminkou je líp. Copak budete dneska dělat? *Zeptal se zvídavě.*
*Začala rozdělávat matičky a šroubky, když se Chris zmínil, že chce dva a dva.* Jeden, dva.... jeden, dva *Sophi se nadšeně usmívala nad tím, že umí takhle sama počítat* Maminka si semnou bude hrát jako vždy. Někdy mi kreslí obrázky černou pastelkou a já je pak vybarvuji. Moc hezky kreslí dívej. *Vyhrkla a rychle se rozběhla pro obrázky, které mu donesla a většinou tam byly pejci nebo vlci* Máš rád vlky? *Přešla od školky k další otázce a začala šroubky dávat na ocásky pejsků a matice na očka, ale vždy mu vše podala.* Mám maminku, ale nemám tatínka... budeš tatínek? Už mám brášku. *To Cait zrovna vešla do pokoje a odkašlala si* Sophi... tatínek se takhle opravdu nevybírá. *Pronesla vážně, ale nemohla se na ni zlobit. Podala jí flaštičku a koukla na Chrise.* Teď se jí nezbavíš *zavtipkovala Cait.*
Jsi moc šikovná, Sophi, díky. Co bych bez tak skvělý asistentky dělal? *Usmál se, když domontoval vnější kostru skříně. Už zbývalo šrouby jen pořádně dotáhnout, vybavit ji poličkami, do čehož se hned pustil, a nakonec přidělat dveře. Mezitím Sophi odběhla pro kresby, které s úsměvem pozoroval.* Ty jsou moc hezký. *Souhlasil.* Miluju vlky. Jsou krásní, rychlí, maj skvělej čich a výborně spolupracujou. *Občas se k ní natáhl pro nějaký šroubek nebo matičku, nebo se k ní nahnul, aby se podíval na něco, co mu ukazovala. Když se ho zeptala na to, na co se ho zeptala, zrudnul, ale naštěstí ho zachránil příchod Cait.* To není, tak jednoduchý rozhodnutí, Sophi. Navíc, není jen na mě. *Počechral jí vlasy a s úsměvem si převzal od Cait svůj čaj.* V tom případě mám neskutečný štěstí, protože budu mít tu nejšikovnější asistentku na světě. *Mrkl na Sophi, než kývl hlavou ke skříni.* Hotovo, ma'am.
*Zaznamenala, když řekl, že na to jsou potřeba dva v tom rozhodování. Na malý moment se mu zadívala do očí, než zrakem sjela pryč.* Je tomu tak. *Mírně zrudla ve tváři, když se posadila a jen sledovala, jak ti dva spolu spolupracují. Hřál ji u srdce tenhle pohled. Nakonec byla škříň hotová a ona se zvedla, aby k němu přišla a podívala se na to, jak ji smontoval. Pohladila ho po rameni, když otevřela dveře a viděla, jak je vše pevné a v pořádku* Hotový kouzelník *zasmála se k němu, když si uvědomila, jak blízko k němu je, ale to se mezi ne vetřela Sophi.* Až vyrostu, tak si tě vezmu, jak jsi šikovný *Sophi se toho nebála. Cait jen překvapeně zamrkala, když si elegantně dala ruku před ústa, aby nevypukla smíchy.* Očividně už máš dvě zájemkyně *pronesla rychle Cait k němu, jako kdyby to bylo prohlášení upřímné soustrasti.*
*Sám rychle uhnul pohledem a snažil se uklidnit, aby se nečervenal. Nad její pochvalou se pobaveně ušklíbl.* Občas šikovný ruce dělaj větší zázraky, než nějaký kouzla. *Mrknul na ni a objal ji kolem ramen, než se mezi ně vetřela Sophi se svou poznámkou. Tiše se zasmál a pokud se nechala, zvedl si ji do náručí.* Prosím tě, to už budu starej, ošklivej, vypelichanej vlk. Fakt doufám, že v tý době budeš mít někoho mladýho a krásnýho. *Pobaveně se usmál nad komentářem Cait.* No jo, to zní vyloženě jako tragédie. *Pokýval naoko vážně hlavou, ale v koutcích mu cukalo stejně jako Cait.* Tak jo, co kdybychom si ten čaj vzali do kuchyně a ty nám můžeš něco nakreslit, hm? *Usmál se na Sophi.*
*Sophi se nechala vzít do náruče, když si ho prohlédla.* Starý a ošklivý? *Jako kdyby to nechápala, že čas plyne a Chris jednou zestárne.* Mě by se líbilo, kdybys byl můj táta *Nedala si pokoj.* Sophi... *Pohladila ji po zádech.* Nemůžeš si říkat, kdo bude mít jakou roli v tvém životě *Pronesla a pokývla nad kuchyní. Vzala papír a pastelky pro Sophi, kde v kuchyně vše dala na malý stoleček a Sophi se hned chytla malování obrázku. Neustále se koukala na Chrise.* Myslím, že dostaneš obrázek *Zasmála se na Cait na něj* Co bys rád za tu skříň? *Zeptala se* Hádám, že peníze to nebudou.
No jo. U nás dospělejch už to tak bejvá. *Usmál se a odnesl Sophi do kuchyně, kde ji posadil ke stolečku a když si všiml, jak na něj Sophi kouká, jen se na ni usmál zpátky, než se otočil ke Cait.* Vyvěsím si ho v pokoji. Alespoň ty zdi nebudou tak holý. *Mrknul na ni, než zmínila otázku skříně. Jen lehce povytáhl obočí a zavrtěl hlavou.* Vůbec nic, Cait. Jsem rád, že můžu pomoct. Taky's po mě tehdy nic nechtěla. Pokud budeš potřebovat pomoc, prostě si řekni. *Usmál se a upil ze svého čaje.*
*Nějak tušila, že jeho odpověď bude v tomhle stylu.* Já bych chtěla věcí *vyjede ji z úst rychleji myšlenka, než aby si uvědomila, co říká a na moment byla sama sebou překvapená, jak tohle vyslovila.* Tedy... no... chápeš. *Rychle se napila svého čaje, aby se umlčela a nemusela nic zmiňovat dál* Takže... Už půjdeš nebo se ještě na chvilku zdržíš? *zeptala se zvídavě. Sophi stejně ještě chvilku potrvá dokreslit obrázek*
*Nad tou poznámkou Chris polknul rychleji, než měl původně v plánu a stálo ho snad veškeré fyzické síly se nerozkašlat. Ne že by ho nutně překvapil podobný komentář, ale nečekal, že to bude tak napřímo, navíc před Sophi. Lehce zrudnul.* Jasně, popřemýšlím o tom. *Přešel to sám rychle a raději se znovu napil, tentokrát pomaleji, aby sklidnil jak sebe, tak hruď, která ho po tom prvním polknutí zabolela.* Ty jsi tady šéf, Cait. Zůstanu, jak dlouho budeš chtít. *Napadlo ho, že tohle bylo možná trochu riskantní.* Ale nejpozději do večera, kocour potřebuje nakrmit. *Vysvětlil.*
*Bylo zjevné, že Chris pochopil velice rychle tuhle narážku a sledovala, jak se snažil uklidnit.* /Tohle je mi tedy situace./ *Sama upíjela čaj, když si k němu sedla* Takže když řeknu, abys zůstal dokud budeš moct, tak zůstaneš? *Vlastně to nebyla ani tak otázka jako její manévr mu říci, že ho tu chce do doby dokud nebude muset odejít. Za chvilku přiběhla i Sophi se svým obrázkem* Hele! *Vlezla Chrisovi na klín, aby mu odprezentovala obrázek, kde byl on.* To jsi ty a držíš maminku za ruku a já jsem tu *Ukázala na malou postavičku mezi nimi.* Sophi... proč mám srdíčka nad hlavou. *Optala se Cait načež se Sophi začala šklebit.* No když já jsem mladá, tak ty budeš stejně stará jako on. Stará, vrásčitá a máš nejlepší věk na to mi najít tátu *vysvětlila načež zůstala Cait stát v šoku* A...aha... děti *ušklíbla se na Chrise, aby se pokusila z celé situace vybruslit* Tobě se snad máma nelíbí? *koukla na něj.* Že je pěkná! Až vyrostu budu jako máma.
*Kouknul po ní, ale pak přikývl. Sám chtěl s Cait být, vlastně i se Sophi, ale cítil se poněkud pod tlakem. Na straně druhé holčičku naprosto chápal. Když byl v jejím věku, vyrůstal u svého strýce a u každého přítele svojí mámy doufal, že tentokrát by mohl být hodný, tentokrát by to mohlo vyjít… Jenže nevyšlo a on si opakovaně nabil metaforický čumák, než mu v určitém věku došlo, že musí být vděčný za to, co má. Zároveň ale vztah, nebo rodina v tomhle slova smyslu nebylo to, na co by se momentálně cítil připravený a neměl to srdce se do toho nechat nahnat jen proto, aby z toho z dlouhodobého hlediska bylo nucené pro všechny zúčastněné. Doufal, že tohle pochopí i Cait, ale před Sophi to s ní něchtěl rozebírat. Když Sophi začala popisovat obrázek, zkousl si ret, aby se nezačal smát, pak jen souhlasně přikývl.* Líbí, samozřejmě. A jsem si jistej, že až vyrosteš, budeš stejně krásná a hodná jako maminka.
*Cait se jen modlila, aby tohle Sophi nakonec přešlo.* Omlouvám se za ní nevím, kde se v ní bere veškerá ta touha najít si všude tatínka *Pověděla, i když na jednu stránku to chápala a bylo to stejně emocionálně vytížené i pro ni. Do ničeho se nehodlala hnát. Mírně zrudla ve tváři, když Chris řekl tyhle slova.* No co strejdu Jamese nechceš... *Nafoukla tváře, ale když viděla svoji matku, jak je trochu bezradná, tak přestala.* Dobrá... budeš strejda. *Ohlédla se na Chrise a seskočila mu z klína.* Mám plno strejdů *Mávla rukou nad hlavou a Cait se jen pousmála nad tímhle* Je ještě malá a předtím měla úplnou rodinu. *Pověděla k němu, když malá šla do svého pokoje a tím i omlouvala jeho chování.* Neuvědomuje si, že tímhle vyvíjí nějaký nátlak, ale myslím, že zrovna ty chápeš děti stejně jako já. Je to jen malá holčička, co přišla o celou rodinu a teď se snaží pochopit, proč ji nemá. Snaží se ji vlastně najít *Povzdechla. Potrvá, než budou se Sophi táhnout úplně za jeden provaz a ona ji hodlala dát veškerý prostor, který bude moci. Sedla si naproti Chrisovi a zadívala se na něj.* Ale taky se mi líbíš, ať nejsi jediný, kdo tu dává komplimenty
*Na Sophi se jen usmíval, než se odebrala do pokoje, pak si tiše povzdechl.* Chápu to líp, než si myslíš. Byl jsem na jejím místě dost dlouho. *Odpověděl tiše.* Naši… Se rozvedli po dlouhejch letech týrání a chlastu. Umřel asi rok dva potom. Kolikrát jsem doufal, že novej chlap, co nám přišel do baráku bude táta. Hlavně kvůli bráchovi. Nikdy to nevyšlo. *Lehce zavrtěl hlavou. Nechtěl o tom déle mluvit, nechtěl riskovat, že se probere něco, co by nechtěl.* Nezlobím se na ni, ani na tebe, to přece víš. *Usmál se.* Bude potřebovat čas, dost času. Ale já vím, že ty jí ho dáš. *Nad jejím komplimentem se usmál a něžně jí stiskl ruce.* I ty mně. A hlavně jsi ta nejhodnější ženská, co tenhle svět viděl. A vím, že taková zůstaneš, minimálně kvůli dětem.
*Vyslechla si, co říkal a mrzelo jí to už jen z důvodu, jak ho to zjevně stále bolelo a proto se k tomu ani nevyjadřovala a nechala ho, aby sám jednoduše řekl, co potřeboval a pak to ukončil.* Sophi vždy bude mít dost času na vše jen někdy to bude těžké *Vzala obrázek do ruky, aby si ho prohlédla zatím, co ejho ruku opětovně stiskla* Mám taky mnoho černé minulosti, kdy nemohu říct o sobě, že bych byla nejhodnější osoba, ale snažím se aspoň odčinit to, co jsem kdysi provedla *pousmála se* Navíc budu mít za chvilku dvě děti a na žádné špatnosti nebude čas. Můj příchod do New Yorku už sám od sebe začal takovým menším dobrem, kdy jsem zachránila jednu dívku. Civilka... šel po ní vlkodlak, tak jsme si dali menší zápas v tom, kdo bude silnější *zažertovala, i když v ten moment jí šlo o život a ani ještě netušila, že byla těhotná.* Někdy bys mohl přijít namontovat skříně, když tu nebude Sophi *Pozvedla svůj zrak k němu, kdy se pousmála* Pokud bys tedy chtěl
*Cenil, že si ho jen vyposlechla, ale nevyptávala se. Ne že by se jí nechtěl svěřit víc, ale nebyl si jistý, že na to byl připravený a nechtěl zopakovat chybu ze sídla. S Em to bylo něco jiného, ta byla schopná přeměny, byli na půdě Praetoru, většina věcí byla pojištěných. A byť si teď věřil víc, než dřív, nechtěl nic riskovat.* Právě, Cait. Bude z tebe máma. Tedy, už je, ale chápeš, jak to myslím. *Usmál se.* A ať už jsi v minulosti udělala cokoli, nenech to, aby ti to vzalo vítr z plachet. Jseš skvělá ženská, tak si to nenech vymluvit. Ani vlastní hlavou ne. *Mrknul na ni, když doposlouchal její vyprávění o civilce. Nad jejím návrhem se pousmál.* To bych asi moh. Jen, přes noc zůstávat nebudu. *Vysvětlil alespoň takhle v metafoře svůj aktuální postoj, kdyby náhodou do místnosti přiběhla Sophi. Pak se k ní naklonil.* Jen budeš muset přijít s originálnějším vysvětlením, Sophi ty skříně brzo začne počitat. *Ušklíbl se pobaveně.*
*Zacítila ten pocit touhy, když se k ní naklonil a na sucho polkla, než se ušklíbla na oplátku* To je pravda. Už umí počítat do desíti *Odvětila a pozvedla ruku k jeho triku, kdy si ho stáhla blíže, že jejich rty byly jen pár centimetrů od sebe* Jsem z tebe natolik zmatená Chrisi. *zašeptala* Mám strach, abych ti nějak neublížila *přiznala své obavy k jeho psychickému zdraví.* Takže vést musíš ty, abych se naučila, jak s tebou jednat a nic nevyvolat *špitla a chystala se ho políbit, jenže to Sophi rozrazila dveře a rychle se k ní otočila, jakoby nic.* Tady! *Vyhrkla Sophi a prohlížela si ty dva podezíravě.* Mám obrázek! Lepší obrázek. Tady *Podala ho Chrisovi, kde byl ona a Sophi i Cait někde v lese a okolo nich vlci.* Jako správný strejda si krotitel vlků a já tu smečku vychovávám. Dívej mají i štěnátka. *ukázala na miniatury vlků.* Maminka na nás dohlíží *U jednoho stromu byl i hrobeček* Tady spinkají ti staří. *Osvětlila a Cait ztrácela naději v to, že někdy budou obrázky Sophi stejné jako jiných dětí, ale nebylo se čemu divit. Prožila traumata a tímhle se vypořádávala. Čas plynul a venku už byla tma.* Už nejspíš půjdeš že ano? *Pronesla Cait ne zrovna nadšeně, ale v jejím hlase bylo pochopení.*
Cait. Je to daleko lepší, než to kdy bylo. Ne vyřešený. Ale lepší. A máš moje slovo, že kdyby se cokoli dělo, prostě ti to řeknu. Nechci, aby se to někdy opakovalo. *Tiše vydechl a pohladil ji po tváři.* Bude to v pořádku, slibuju. *Bylo zvláštní slyšet sebe, jak tentokrát uklidňuje ji. Bývalo to přeci naopak. Jenže teď byla méně bezstarostná, opatrnější a Chris si byl zase jistější v tom, co si může dovolit. Byli k sobě tak blízko, že byl sám připraven ji políbit, jenže jakmile cvakly dveře, odskočili od sebe jako puberťáci, které nachytali rodiče. S úsměvem si od Sophi převzal obrázek a usmál se.* Koukni, Cait, máme vlastní smečku. *Uchechtl se. Líbilo se mu, jak Sophi kreslila, i to, kolik fantazie v tom bylo. Se spokojeným úsměvem jí obrázek vrátil a trochu nepřítomně ji pohladil po hlavě.* Budu muset, kočičák se sám nenakrmí. *Nechtěl nechávat starost o kocoura na jiném členovi Praetoru, byť řada z nich měla kocoura v oblibě.* Měj se, Sophi, a moc maminku nezlob. *Usmál se a pak se k ní sklonil.* Ale trochu můžeš, ať nevyjde ze cviku. *Šeptl a spiklenecky na ni mrknul.* Může mě maminka doprovodit, nebo ji chceš tady? *Zeptal se. Pamatoval si, že on sám jako dítě by dal lecos za to, kdyby se ho někdo alespoň jednou zeptal, co chce on.*
Moc pěkná smečka *Koukla na něj, než se podívala na Sophi a vzala dva obrázky, které vložila Chrisovi.* Musíš si je vzít sebou nebo mi tu bude plakat. *zašeptala k němu s tím, že tyhle dva jsou od Sophi přímo určené k němu. Malá Sophi se zamýšlela, když se jí na tohle Chris zeptal.* Hmmmm maminka tě může doprovodit. *Vyhrkla a hned na to si běžela ke stolu.* A až znovu přijde budeš mít další obrázek! *mávala na něj zatím, co jí Cait poslala vzdušný polibek, že je hned zpět a šla Chrise doprovodit dolů.* Budeš potřebovat složku na ty obrázky. Věř mi. Je to něco, čím chce obdarovat každého. kreslení je její hobby a možná jednou bude umělkyně. *Byla by na svoji dceru rozhodně hrdá kdyby byla kýmkoliv a dělala to, co jí bavilo.* Pozdravuj kočičáka. *Pohladila ho po zádech s úsměvem, když dorazila k východu.*
Ani by se mi nesnilo o tom si je nevzít. *Šeptl, když si je přebíral.* Moc děkuju, Sophi. Za nádherný obrázky a hlavně za pomoc. Jsi moc šikovná. *Pokud se nechala, na rozloučenou ji objal.* Budu se těšit. *Dodal k jejímu příslibu, než zamířil s Cait ven.* Nějakou si pořídím, ať je můžu mít hezky vystavený. *Usmál se, když byli venku.* Je vážně moc šikovná. Napadá mě, jestli se tím nevyrovnává s traumatem. Upřímně, byla by to ta nejlepší cesta, zaměstnat hlavu něčím jiným. *Pokýval vážně hlavou, ale pak opět někde našel úsměv.* Vyřídím. Ty pozdrav Jamese a kohokoli, koho uznáš za vhodný. Rád jsem tě viděl, Cait. *Objal ji a políbil na tvář.* A rád tě zase uvidím. Se Sophi nebo bez. Je skvělá. *Usmál se a mávnul na ni, než zmizel do noci.*
*Od rána bola štvrť Mapleton pomerne rušná. Blížil sa víkend, sviatky a tak bolo pochopiteľné, že ľudia vyjdú zo svojich domovou. Až na to, že v jednej tehlovej budove sa toho dialo omnoho viac, ako len chystali darčeky. Od rána miestnosti voňali polievkou a jedlom, ktoré sa chystali v kuchyni. Ľudia behali hore dole po chodbách s vrecami vecí a oblečenia, ktoré boli darované. Chystali sa riady, hračky a všetko na čo by človek pomyslel. Ešte stále sa aj primali dobrovoľníci takže u jedného zo stolov si bolo možné zapísať svoje meno, vziať tričko a dať sa do práce. Išlo o skutočný zhon, ale neznamenalo to, že nešlo o dobrú vec.*
*Včera nastoupil jako výpomoc v ZOO a strávil tam skoro celý den, ale na dnes měl už dopředu dohodnuté, že příjde pomáhat s přípravou charitativní akce a tak vstával velmi brzy, aby stavěl stánky, rozkládal stoly a přinášel pytle s oblečením, které bylo nutné vytřídit a nachystet k rozdání stejně, jako připravit jídlo, které se bude vydávat. V minulých letech se sám jedné takové akce zůčastnil. Potřeboval tehdy jak oblečení, tak stravu a byl velmi vděčný, že se pořádají. Dnes, kdy měl kam se vracet složit hlavu i budoucnost v městě, hodlal svůj dluh společnosti splatit. V tričku které jej označovalo za pomocníka vypomáhal hlavně tam, kde byla potřeba silných paží, ale když už později nebylo co, tak namísto k výdeji šel uklízet použité nádobí a později po akci opět stánky skládat aby se uložily přes noc, připrevané na další den, neb akce trvá celý víkend.*
*Triss jakožto spolumajitelka jedné charity považovala za vhodné, že by měla pomoci při jiné charitě, jejíž akce se dnes konala v New Yorku, což znamenalo zapsat se a přes černý rolák přehodit tričko dobrovolníka, a začít konat dobro, takzvaně. Měla k tomu modré džíny a kanady, její rolák měl výkroj pro palec, takže měla ruce částečně v teple, ač v budově a hlavně u polévek, které rozdávala bylo opravdu dobře a teplo. Třeba si nechtěla spálit dlaně? Sama donesla nějaké oblečení, hračky z dětství, dokonce i nějaké šperky a méně obnošené, skoro nově vypadající boty, které dostala při propagaci některých značek skrze focení. Neměla potřebu to prodávat, k čemu také? Jasně, některé noblesní a dražší kousky si nechala, alespoň z úcty k oněm značkám, které jí dokonce některé sponzorovaly charitu s otcem, takže by se v některých kouscích měla ukázat, samozřejmě. Co bylo ale praktické, možná elegantní a mohlo být nápomocné třeba u pohovoru do práce, aby se lidé vytáhli na lepší životní úroveň bez předsudků, to s radostí obětovala a věnovala.*
*Akce proběhla úspěšně, objevilo se dost dobrovolníků, stejně jako lidí v nouzi, celou dobu zde byla příjemná atmosféra a děti ji doplňovaly o radost.*
*Bob musí na stanici, protože někde vytratil svoje ID. Pravděpodobně někdy, když se změnil na kocoura. Na sobě má černou mikinu, tepláky a boty. Dojde na stanici a prostě jde. Neví kam jít a tak nějak jde, jako by věděl kam a že tam patří. Takže se dostane do nějakého kumbálu, pak na záchody a nakonec dojde až do zadržovacích cel. Tam uvidí známou tvář.* Ah, narušitel.* Zazubí se a otočí se, aby odešel. Místo toho však pomocí telekineze otočí kamery tak, aby ho nezabírali. Možná je tím i zničil, ale to mu je jedno. Dojde k cele a podívá se na muže. Kousne se do rtu až mu začne téct krev.* Når en dråpe av mitt blod berører deg, vil verdens skjønnhet være skjult for deg, og du vil bare se mørket med dets demoner. Synet ditt vil forsvinne og vende tilbake til deg når dine synder er tilgitt.* Zašeptá, zatímco se z jeho rtu vznese kapka krve a zamíří k muži, ten před ní couve, ale marně. Jakmile se čarodějova krev dotkne jeho kůže, tak muž přichází o zrak. Okamžitě ho zachvátí panika a začne křičet. Bob je už však zase na cestě po stanici a hledá někoho s kým by mohl řešit problém. Na tváři má však samolibí úsměv a s rukami v kapsách si to pokračuje po stanici.*
*Dnešek byl jeden z těch relativně klidnějších dní, všechny aktivní případy byly buď v režii někoho jiného, nebo vyřešené a jí prozatím zbyly na stole jen a pouze papíry k těm co už byly vyřešené, čekalo se na soud, na který dostala předvolání, uzavřené a nebo k nim bylo potřeba něco dodat, proto zase seděla v klidu ve své židli a upíjela svůj oblíbený čaj.* /Hlavně to nezakřiknout, potřebuju teď příliš mnoho věcí zařídit pro Cait než abych chtěla řešit ještě něco dalšího./ *V tu chvíli ale měla chuť praštit hlavou o stůl, prvně se spustil alarm kvůli narušení kamerového systému, který zaznamenal strážný a potom uslyšela křik z cel. Poměrně rychle na člověka, avšak ne úplně plnou vlkodlačí rychlostí, vyběhla od svého stolu přičemž si čajem lehce pokapala papíry, běžela směrem kde věděla, že je v ní její podezřelý, jenže tam nedoběhla, jelikož vrazila do muže. Na minutku se zastavila aby se mu omluvila, ale pak zahlédla jeho obličej.* Bobe? *To bylo to jediné co jí v tuto chvíli napadlo, nečekala, že toho muže uvidí a už vůbec ne tady.*
*Bob si jde s kapucí na hlavě a nějak ignoruje zmatek, který udělal. Prostě něco běžného. Pak však do něj někdo narazí a on už chce proklít jeho předky, když uvidí známou tvář.* Ah, zdravím.* Zazubí se na ni.* Nevíte, kde nahlásím zmizelé doklady? Jsou v podstatě nové. Někde jsem je vytratil a tady jsem se ztratil. Ale už vím, kde máte záchody, šmajchl kabinet a bufet.* Prohlásí hrdě. Naprosto ignoruje zmatek kolem a prostě čeká až dostaně informace.*
*Jeho ležérní chování ji zarazí, chtěla se jej původně zeptat co tady dělá, ale zůstane na něj chvíli jen koukat. Nakonec ale zavrtí hlavou a prohrábne si vlasy.* Jo, vím, normálně by to šlo i na recepci, ale s tím, co všechno se tady zbláznilo, to nejspíš chvíli potrvá. *Rozhlédne se po tom chaosu kolem sebe, načež jí něco dojde.* /Mohla bych se ho zeptat na tu věc pro Caitlin, přece jen je starší a zkušenější, navíc se k mému svědkovi jistě sběhla celá armáda policajtů, bude v pohodě./ Můžu nabídnout něco k pití, než se to tady srovná? Navíc bych měla jednu otázku. *Dodá jen tak mimochodem a zadívá se na čaroděje před sebou, už to je chvilka co jej naposledy viděla.*
*Zamyslí se a pokýve hlavou.* Aha, asi zrovna ten co měl být na recepci něco řešil, nikoho jsem nenašel.* Vysvětlí, což je pravda. Ten policista totiž byl u staré paní, která hystericky plakala, že ji někdo ukradl punťu.* Nic si nedám... leda zelený čaj. A jakou otázku?* Zeptá se a nakloní hlavu lehce na stranu. Docela ho to zajímá, i když ho ten ruch začíná rozčilovat.*
*Zavrtí hlavou, takové chování nečekala od svých kolegů. Znali protokol a tak věděli, že když zrovna když pro sebe nenajdou náhradu, tak kóji nesmí opustit. Proto si jen povzdechla.* Chápu, pro příště by asi bylo lepší počkat, někteří mí kolegové by nemuseli být nejmilejší, kdyby na tebe narazili jak se couráš po stanici. *Dodala k němu na vysvětlenou a pro sebe si zapamatovala, že si s tím nováčkem bude muset někdo promluvit. Když Bob zmínil ledový čaj tak se uchechtla.* Tak to je celkem štěstí, na zelený čaj si potrpím. *Mávla na něj ať jde za ní a zamířila si to do kuchyňky, aby uvařila čaj.* To si nechme k tomu čaji. *Kývla jen a počkala než dovaří voda aby mohla zalít svou zelenou směs, co tu měla schovanou v konzervě.*
*Podívá se na ni a zazubí. *Umím trik jako jedi. Sice ho neumím tak dobře jako bratr, protože mentální magie není mou dominantní magií.* Vysvětlí a je rád, že může využít referenci na něco, co viděl o víkendu, když našel streamovací platformy. Pak jde za ni do kuchyňky.* Oh, to je skvělé. Já kdysi pil hlavně zelený čaj, než se objevila káva a než se zakázala. Tehdy se dělala skvělá káva a ne, co dělají teď za sladké břečky.* Postěžuje si a sleduje, jak připravuje čaj.* Víte, že v japonsku mají rituál na přípravu zeleného čaje? Docela by se mi líbila japonská zahrada u domu s místem na čaj a kávu. Bylo by to relaxační. Hmm... Asi si seženu nový dům. Stejně mi do toho mého lezou zloději.* Odfrkne si.*
*Jakmile zahlédne jeho zazubení a vyslechne si co říká, tak se na něj otočí.* Copak jste provedl tomu milému policajtovi na recepci? *Optá se s mírným úšklebkem a povytáhne jedno obočí nahoru. Přece jen chce od něj odpovědi a nezkouší jej zastrašit, moc dobře ví, že pro muže s jeho schopnostmi by to nefungovalo. Počká si sice na jeho odpověď, ale pak se věnuje zpátky své předchozí činnosti a to tvorby výborného zeleného čaje.* Když jsem byla mladší, tak jsem taky pila kafe, ale teď jedině zelený čaj. Moje chutě se lehce *na chvíli se odmlčí,* změnily. *Dodá jen a poslouchá dál jeho vyprávění o Japonsku.* Jedná se o něco co byste taky chtěl nahlásit? *Optá se jej ohledně zlodějů, načež chvíli počká na správné vylouhování čaje než mu jej podá.* Můžeme jít tedy ke mně?
*Podívá se na ni a zvedne ruce v obranu.* Nic, fakt jsem tam nikoho neviděl, jen tam nějaká ženská histerčila a snažili se ji tam policisté uklidnit.* Vysvětlí a pak ji poslouchá a sleduje. Když dostane další otázku, tak pokrčí rameny.* Nah.* Odmítne.* S těmi si poradím.* Řekne a pak si převezme čaj.* Jasné.* Souhlasí a nechá se vést, kam se vydá. Pokud nemá kancelář v kuchyňce.*
*Prohlédne si ho když to říká a nakonec pokývne hlavou na znak, že souhlasí. Stejně neměla jak to dokázat a ten nováček by stejně dostal asi pokárání i za jiné věci, ona ho nenapráská, tak mu to možná i projde.* Takže mám očekávat nějaké magicky prokleté lidi u nás v celách? *Optala se zcela vtipem ohledně jeho nechtěných návštěv v domě, netušila, že to vlastně on zavinil osobu sedící v cele, která zcela náhodou oslepla, zase. Když jí odsouhlasil odchod do kanceláře, tak prošla tím chaosem až se dostali k ní, pokynula mu ať si sedne do židle naproti jejímu stolu a sama zavřela dveře kvůli tomu co hodlala řešit.*
*Poslouchá ji a uchechtne se.* Z řad těch zlodějů určitě ne.* Zazubí se a jde za ní. Chaos ignoruje a vzpomene si na Taye a co asi tak maluje nebo kreslí. Docela by za ním rád zašel, ale trochu si to pokaňkal na té svatbě a opravdu se mu nechce čelit Dragosovi a vysvětlovat oběma, co se stalo. Navíc by to znělo jako výmluva. Sedne si do židle a napije se čaje.* Tak copak potřebujete?* Zeptá se s úsměvem.*
A z jakých řad ano? *Optala se ho a sama si vklidu sedla, rozhodně v sobě policajtku nezapřela a ani to nechtěla, tahle práce jí bavila a pokud mohla sama soudit, tak jí i poněkud šla. Proto když uviděla zelené flíčky na papírech od svého čaje, tak si povzdechla a zmáčkla tlačítko znovu pro tisk toho formuláře aby jej později mohla přepsat, nechala tiskárnu pracovat a opřela se do své židle. Lehce se nadechla.* Dneska půjde spíše o otázku a vysvětlení situace, třeba mi pomůžete přijít něčemu na kloub. *Pokrčila rameny a zadívala se na něj.*
Proklínám jen příbuzenstvo a ty, co mě naštvou a občas sebe. Je to sranda.* Zazubí se. Pije si čaj a rozhlédne se.* Jak daleko má kancelář Jack Porter?* Zeptá se a podívá se na ni. Pak se rozhodne to radši vysvětlit.* Měl nepěkné setkání s mým otcem a otec má mou tvář. Zmetek...* Vysvětlí. Další věc ovšem byla jeho alergie, kterou mu nechtěl moc nosit do práce, i když tu zlomyslnost si odpustit nemohl.* Oh a o copak jde?* Zeptá se s neskrývaným zájmem.*
Ah chápu. *Řekne jen klidně.* /Sebe? Kdo by zatraceně proklínal sám sebe? Vždyť to není normální, co je na tom zábavného?/ *Z celé této debaty byla poměrně vyčerpaná, ale jen zavrtěla hlavou a zamyslela se nad jeho další otázkou.* Jack má kancelář kousek, ale dneska tady není. *Pokrčila rameny, přišlo jí zvláštní že Jack nějak zná Boba, i když v tomhle městě bylo tolik zvláštností že jedna navíc asi nevadila. Na chvíli se musela zamyslet nad tím, jak svou otázku položí nebo formuluje. Nakonec to vzdala a jen se zadívala na Boba.* Mám malý problém, ve městě je těhotná vlkodlačice a otec dítěte to dítě nechce, už se po nás i střílelo a on asi jen tak neustoupí. Já to zvládám, ale nechci jí ohrozit ještě víc. Navíc potřebujeme vycestovat na chvíli z města. *Odmlčela se a uvažovala co dál.* Tu nastává problém, v New Yorku ji nějak zvládnu ochránit ale mimo už to bude problém. *Natočila lehce hlavu na stranu v pohybu připomínající vlčí.* Existuje nějaké kouzlo, které by tu ženu dokázalo alespoň minimálně ochránit jak před magií, vlkodlačími útoky tak i střelnými a sečnými zbaraněmi? Nebo alespoň něco z toho?
*Sleduje ji a je mu jasné, že nechápe, ale to bude asi tím, že nezná moc čarodějů. Hodně jich má divné věci.* Ah to je dobře. Nerad bych, aby měl ze mě infarkt.* Zazubí se a pak ji poslouchá.* Ah, tak to kvůli tomu jsem nemohl na horskou dráhu.* Dojde mu a odloží hrneček. Zamyslí se a usměje.* Vydržíte moment? Mám pár předmětů na to.* Řekne a luskne. Otevře se v kanceláři portál a tím projde. Hned za ním se zavře a on je ve své laboratoři, kde si to zamíří do skladu a vyhrabe tři ozdobené dřevěné krabičky. Jsou to šperkovnice a v nich velké množství šperků. Většinou jde o jeho vlastní unikatní tvorbu nebo rodinné dědictví, které ukradl z hrobek. S těmi krabičkami se opět, novým portálem, vrátí a položí je na stůl.* Tak... v každé šperkovnici jsou šperky s nějakými kouzli. Stále tam jsou a nejsou aktivované. Některé jsou ovšem prokleté, ty se ovšem hned poznají. Jinak... mohla by sem ta žena přijít? Určitě ji mohu pomoci i lektvary na posílení plodu.* Řekne a pak se pousměje.* A kdo je ten, co nechce být otcem? Ptám se ze zvědavosti, kdybych ho náhodou potkal.* Usměje se na ni a ten úsměv jasně říká, že ho rád "omylem" potká a pravděpodobně ten druhý skončí jako žrádlo pro démony.*
To bych taky byla nerada, přece jen není můj parťák dlouho. *Uchechtne se a přikývne.* Ano, v lunaparku na nás střílel, ale bylo to dobré k tomu, že nám pomohl dostat špínu na otce dítěte. *Nakrčila rameny a potom jen vykulila oči když otevřel portál, upřímně nečekala nic jiného než odpověď na otázku, rozhodně nečekala, že se přemístí někam jinam aby toho tolik přinesl. Byla beze slov. Potom co jej uviděla vyjít spolu s těmi věcmi nezmohla se skoro na nic ani na pořádnou odpověď, teprve když na ní přímo položí otázku tak se vzpamatuje.* Uhm jo. *Vytáhne mobil a napíše Cait SMSku. DOJDI PROSÍM OPĚT NA STANICI, NĚCO TADY PRO TEBE JE. Odložila mobil a podívala se na Boba.* V New Yorku na něj nenarazíš, o to se už postarala smečka. *Celkem děsivě se usměje.*
*Cait seděla ve svém bytě u Sophi, která se snažila nakreslit něco, co se mělo podobat vlkovi, akorát měl čtyři nohy, tři oči a zuby až na krku. Samotná Cait měla, co dělat, aby se nad tímhle zjevem vlka nesmála, když uslyšela, že ji zabrněl mobil.* Ale Mari píše. *pronesla nahlas a šťastně, když si schovala telefon do kabelky.* Půjdeme na výlet drahoušku ano? *Oblékla ji do kabátku a Sophi nijak neprotestovala.* Mohu si vzít luk a šípy? *optala se maličká a Cait s tím problém neměla. Byla to dětská hračka, kde byly přísavky místo hrotů. Objednala taxík a napsala Jamesovi, aby se koukal z okna, když bude nastupovat, kdyby náhodou. Mít byt hned naproti sídla neslo velkou výhodu bezpečí. Po cestě, ještě odepsala Mari, že už jede. Malá Sophi houpala nohami a sledovala okolní město.* Zajdeme potom do zoo? *Cait se zarazila u téhle otázky, ale začínala si zvykat, že Sophi byla hodně mluvná a hodně hyperaktivní. Vůbec jí to nevadilo, jelikož to byla chytrá holčička. Vtrhla nakonec na policejní stanici a rovnou do kanceláře. Sophi šla před ní a následovala Cait, která už si sundávala šálu a byla mírně překvapená další osobou.* Oh... Ahojte. Promiň nesehnala jsem ta rychle hlídání, ale bude si hrát s hračkou nebude nás rušit že? *Ohlédla se na Sophi, která zůstala civět na dva lidi před sebou a bylo zjevné, že přemýšlí.* Čaute *Sklopila rovnou u toho zrak a odcupitala, co nejdál od nich, když zkoumala jak šípy natáhnout v tětivě luku.* Říká se dobrý den Sophi *napomenula jí, ale nechala ji být.* Mám ji teprve pátým dnem, tak se ještě učí. O co jde? Jinak zdravím jsem Cait White *pousmála se na muže a při přítomností Mari se usmívala od ucha k uchu. Ve zprávě nedostala moc indicií k tomu, co se řeší, takže netušila o co zde kráčí.*
Taky ho mám rád, chvíli jsem u něj bydlel, ale to mu radši neříkej. Měl mě tehdy docela rád.* Zasměje se a pokýve hlavou. Když se vrátí se šperkovnicemi, tak si všimne, že je trochu zaskočená.* Snad portály nejsou problém. Já se jinak do své laboratoře nedostanu. Je až někde uprostřed USA.* Zazubí se a pak pokýve.* Dobrá, kdybyste se ho potřebovali zbavit nebo potrestat, tak není problém. Udělám to za malou protislužbičku. Peněz mám dost a vy vlkodlaci nemůžete nabídnout nic než své zuby a těch mám taky docela dost za ta staletí.* Pokrčí rameny a pak dovnitř vejde žena s dítětem. Rychle zamaskuje iluzí vše podezřelé a spojené se stíny.* Zdravíčko, princezny.* Zazubí se na ně a napije se zeleného čaje.* Já jsem Robert Heller, jsem strýc syna Daria McCormacka.* Řekne a dá i nápovědu s tím, že je čaroděj, hlavně pokud viděli Rafiho. On sám ho viděl jen jednou v parku z dálky, ale Rafi si ho všiml a zamával na něj, takže to bere že se znají.* Tady vaše kamarádka říkala, že máte potíže s někým a já rád pomáhám v řešení těchto situací.* Ukáže na šperkovnice na stole. Pak každou z nich otevře a uvnitř jsou zlaté, měděné, cínové i stříbrné šperky.* Myslím, že ty stříbrné můžeme vyloučit. Jde o ruční práci, některé prsteny jsou staré 1000 let. Jsou z mé rodiny. Ty však neobsahují vhodnou energii.* Řekne a ukáže na pět prstenů v kulaté krabičce, které byly úplně nahoře. Jde i o viditelně nejstarší. Pak však z každé krabičky vyndá tři náramky, tři náušnice a dva náhrdelníky a osm prstenů do vlasů.* Tyto předměty nesou vše potřebné.* Řekne a vezme náramek v němž jsou zasazené tři druhy kamenů. Ametyst, Obsydian a černý Turmalín. Tyto kameny jsou vloženy do zlatých plátků, které jsou mezi sebou spojené. Jako pojivo je měď a celý náramek je jen jeden centimetr široký. Pak vytáhne z jedné šperkovnice krystal na koženém provázku.* Tímhle se dobíjí.* Řekne a zazubí se.*
O to, že bych se nějak citově vázala jsem nemluvila, ale víš kolik to je papírování když ti zabijou parťáka? *Uchechtla se, myslela to samozřejmě s humorem, upřímně musela říct, že by jí Jack asi i chyběl. Jako parťák se dal, nebyl vlezlý a na druhou stranu více než schopný.* Uhm, problém asi ne. *Nevíc co říct, prostě magie jí ještě stále šokuje. I když je to nesmysl když se ona sama mění ve vlka.* Zní to dobře Bobe, ale prozatím je o něj postaráno. Kdyby cokoliv jistě se ráda ozvu. /Je to můj lov a já si ho užívám./ *Tu část ale řekla už jen v hlavě, její pudy byly jen její a nepatřily na světlo. Když uviděla Cait tak se pousmála a mávla jí.* Ahoj. Vidím, že se adopce vyvedla? *Pozdvedla obočí.* Mně to vůbec nevadí. *Zadívala se na jejich vzájemné představování. To že je strýcem Dariova syna, jí udivilo. Sama to nevěděla. Proto se otočila na Boba.* To je pro mě novinka. *Co se výběru amuletů týče tak debatu nechala na nich.*
*Začalo ji docházet s kým má tu čest a nemýlila se, jelikož začalo představování všech šperků, kdy jejich význam docela rychle pochopila. Ne úplně, jelikož se zase tolik do toho světa kouzel neponořila, ale základy chápala.* Jedna z věcí, kdy můžeme i vycestovat? *Pohlédla na Mari s úšklebkem, že očividně ta žena dokáže zařídit úplně vše.* Mohu? *Chtěla se natáhnout pro amulet, když se ozvala menší rána a hned se ohlédla směrem k Sophi, která konečně přišla na to, jak střílet z luku a přísavka z šípu se zachytila o pracovní stůl. Malá holčička vítězně pozvedla luk nad hlavu, kdy byla zjevně hrdá sama na sebe a pak se koukla po ostatních, až očima zůstala na Bobovi a Mari s radostným úsměvem. Zjevně se jich nebála spíše naopak je brala jako nějaké publiku.* Adopce úplně ne. Mám ji v péči zatím, ale pomalu to směřuje k úplné adopci to víš matka bez muže a k tomu těhotná je docela komplikace, i když mám konexe, ale shodli jsme se všichni na tom, že ji bude lépe v místě, kde to bude vonět domovem ane dezinfekcí a pláčem v sirotčinci. *Vysvětlila a zpět se věnovala Robertovi. Vůbec ji nedocházelo, že to on byl černý kocour, který ji zachránil život před Chrisem.* Pokud dobře chápu má mi to nějak pomoci, ale v čem přesně? *Usadila se na židli zvědavě. Už teď věděla, že je v místnosti jen s dobrými lidmi a on na ni dělal dojem hned zezačátku.*
Hmm... papíru žeru.* Prohlásí a vzpomene si jak jako kocour začal z nudy baštit Jackovi spisy. Taky šlo i o jeho osobní ochranu. Pak jen kývne a věnuje se nově příchozím. Žena mu je povědomá, ale nějak si to nespojí. Pak se podívá na Mari a pokrčí rameny.* No, jsme tři bratři. Já jsem nejstarší. Máme i další sourozence, ale ti jsou s naším otcem a nevlastní matkou.* Mluví jako by šlo o běžné civily, ale to kvůli dítěti.* No a nejmladší bratr před více jak rokem přivedl našeho otce do New Yorku a ten přivedl jednu z našich sester. Ta pak měla dítě s Dariem a u porodu zemřela. Má starší sestra říkala, že těhotenství je pro ně rozsudek smrti. Nemají na to tělo přizpůsobené a je i vzácné, aby k tomu došlo.* Vysvětlí a pak se věnuje šperkům. U její otázky ji na ruku nasadí náramek a aktivuje ho.* Malá Merido, zkus zasáhnout tady mamku. Neboj, jsem čaroděj a udělal jsem kolem ni kouzelnou bariéru, ale chci ukázat, že funguje. Pomůžeš?* Zeptá se a zazubí se.* Za odměnu ti dám skvělou knížečku s příšerami a až budeš starší, tak i pravý luk s šípy.* Řekne a zazubí se na ni.*
Tak to pro tebe mám kupu, která by ti mohla chutnat. *Pronese a ukáže na hromadu, kterou bude muset vypsat až ti tři odejdou. Z Boba přesune svůj zrak zase na Cait.* To je fajn, sirotčince nejsou příjemné, ale na tohle téma už jsme debatu měli co? *Nakrčí ramena načež pozoruje interakci mezi nima.* Hmm, teď si i celkem říkám, že jsem ráda za svou rodinu. /Zvláště za to, že mi nikdo z nich neztěžoval život dokud sami byli naživu./ *Potom ale musela pozorovat jak Bob zachází s dívenkou a jak se k ní chová což bylo kupodivu velice roztomilé.* Nečekala bych, že zvládneš takto jednat s dětmi, jde ti to. *Pronesla směrem k Bobovi pochvalná slova.*
*Poslouchala, co vše pronesl a snažila se v tom, co nejlépe zorientovat. Nebylo to tak těžké pochopit, ale zjevně neměl malou rodinu.* Rozhodně se nenudíte, co se rodinných záležitostí týče. *Byla ráda za to, jak se choval před malou a dával pozor na ústa, i když Sophi si myslí, že jednorožci stále existují, Santa nosí dárky a skřítci ji kradou ponožky, což dětská nevinnost a fantazie v tomhle byla dokonalá pro nynější chvíli. Sem tam očima stále těkala k Mari a mírně se zčervenala a srdce se jí trochu chvělo. Měla více starostí teď ohledně dětí, ale stejně tam ten pocit byl. V mžiku se věnovala náramku, který si prohlížela a pak zaslechla rozhovor Boba a Sophi.* Tak počkat... co? *Koukla se zmateně na Sophi, která bedlivě poslouchala Boba.* Hmmmmmmmm *Vydala ze sebe vrnící zvuk, jako kdyby přemýšlela, i když bylo jasné, že kývne. Sepnula pěstičku a ťukla si s ním* Tak jooo *Bez ostychu si nemotorně začala nasazovat šíp a Cait měl jen pozvednuté obočí v údivu, kdy se koukala na všechny tři.* Očividně jsem tu proti Vám v menšině, takže drahoušku klidně střílej *Tohle rozhodně nečekala, že řekne.* Já zasáhnu mamku a pak si můžeme popovídat o tom luku stlejdo....strejdo. *Snažila se už sama opravovat ve slovech, když je ještě komolila.* Chceš taky teto potom? *ohlédla se k Mari, když natáhla luk* Třeba ti koupí taky ty už si větší a pak si ho budu moct půjčovat... *Malá na to šla takticky, ale pak už konečně vystřelila směrem ke Cait. Nebylo pochyb, že Sophi věří Bobovi, že je čaroděj*
*Zasměje se nad Mariinou nabídkou a pak se podívá na Cait.* To ne a když se objeví otec, tak se nenudí i nefilim. Jediné štěstí, že jeho manželka sem nechodí. Nesnáší to tu, ale co sestra říkala, tak nás má ráda. Jen s námi nemá jak komunikovat.* Řekne a pak už dělá onu názornou ukázku. *Jasně, podepíšeme dohodu, abys to měla černý na bílým a nechám tě si vybrat taky i nějaký pěkný prstýnek. Většinu jsem dělal sám.* Řekne a pak sleduje, jak šíp letí a před Cait se nepřirozeně odkloní z dráhy letu, což ho i zpomalí a on spadne na zem.* Tadá. Teď se nic nebezpečného nepřiblíží. Teď jsem to aktivoval uměle, ale jinak to aktivuje strach, ale nějaká ochrana kolem vás bude stále a štít se jen zintenzivní, když zaznamená útok.* Řekne a pak se podívá na Sophi.* No a co se luku týče. Nebudu ho kupovat.* Zvedne prst, aby zastavil protesty.* Ale vyrobím ho. Jako kluk jsem si je vyráběl.*Zazubí se na ni. Pak se podívá na Mari.* V mém věku jsou pro mě všichni děti, ale jinak s dětmi často jednám, když jdu navštívit sestru. Její pracovnice mají děti a když jsou nemocné, tak jdou za mnou. * Pokrčí rameny.*
*Poslouchá ty dva, ale dál se do toho moc nemotá, přece jen je to spíše o nich co chtějí a jak toho chtějí dosáhnout, ona jen našla možnost pro Caitlin jak by bylo možné splnit to, co si přála před porodem dítěte. Byla tedy poměrně v pohodě než Sophi natáhla tětivu luku aby vystřelila.* Já mám svou zbraň Sophi, ale děkuji za nabídku, luk vynechám. *Pousměje se na malou, což jí přijde divné, takže úsměv potom hned pohřbí tam kam vlastně patří. Sleduje traektorii šípu, který pomalu zamířil na Cait, lehce sebou cukne v instinktivním pohybu zastavit šíp, ale nakonec se přinutí zůstat na místě. Sleduje působnost kouzla a uleví se jí.* Tak tohle by mohlo napomoci jedné části plánu. *Ušklíbne se. Jednodušší práce pro ni a méně strachu o Cait by mohlo pomoci cestovat pohodlněji. Pak ji ale zase zaujala debata mezi Bobem a Sophi.* Rád vyrábíš věci jak vidím. *Pokyne mu a ušklíbne se.* To musí být divný svět, když ti všichni připadají jako děti.
*Jen byla chvilku tichý pozorovatel. Byla ráda, že Mari a Sophi vycházejí zjevně v pořádku. Nikdy se Mari pořádně nezeptala, jak to vlastně má s dětmi, ale ta malá zrzavá holčička byla rozhodně živel a co více Boba zjevně zbožňovala a musela nechat, že s dětmi to opravdu uměl. Šíp vystřelil a zpozorovala to mírné cuknutí od Mari. Musela se nad tímhle pro sebe pousmát a šíp dopadl úplně jinde. Rozhodně jí tohle nesmírně uklidnilo ohledně bezpečí. Přeci jen jako těhotná neměla žádné regenerační schopnosti.* Musím uznat, že opravdu umíš kouzli Bobe *pronesla to tak, aby to malá chápala, ale v překladu to bylo děkuji. Sophi stála s otevřenou pusou, když sáhla po dalším šípu.* Ještě jednou! *Vyhrkla odhodlaná střílet po své matce s tím, že se jí nic nestane. Cait se zvedla a vzala ji šíp z ruky.* Normálně se po lidech nestřílí ano? *Pokusila se jí vysvětlit, ale v ten moment ji Sophi jemně bacila do ramene. Vůbec to nebolelo, ale když si Sophi uvědomila, že je po kouzlu, tak se koukla na Cait.* Promiň *omluvila se s tím, že to prostě musela vyzkoušet aspon takhle a mrzelo jí to zjevně.* To nic běž si vybrat prsten ano? *Poslala ji za Bobek, kdy se malá zapřela o hranu stolu, aby viděla, co na něm leží, ale hlavičku natočila k Bobovi.* A mohu tam mít vyryté vlky na tom luku? *zvědavě si ho prohlížela a nejspíš ho brala i jako za boha. Ještě aby ne.* Kouzlíš, vyrábíš předměty... Dokonalý člověk pro děti snad ani nechci vědět kolik ti je ještě bych se cítila jako dítě, když už mě tak vidíš. *Ušklíbla se Cait a přešla k Mari.* Vidím, že tvé plány vycházejí skvěle. *Ani nebyla schopná říci, jak vděčná ji byla. Díky ní s takovou mohla na hřbitov za svým mužem a dětmi.* Tenhle! *Ozvala se její dcera, když si vybrala nadšeně prstýnek, který se jí líbil.* Děláš moc pěkné prstýnky *ještě ho stihla i pochválit, kdy se Cait musela pousmát.* Vlastně z velké části díky tobě mohu mít druhou rodinu a díky Boba. *Byla trochu sentimentální, ale to už ke Cait patřilo.*
*Bob se nadšeně usměje. Miluje když ho chválí zvedá mu to ego. Pak však většinou navštíví Kaie nebo Dragose, kteří mu to zase zkazí. To však na několik dní nehrozí. Pak se podívá na Mari.* Ano, tehdy se nedalo všechno koupit.* Pokrčí rameny a pak poklepe na svůj spánek.* Taky to pomáhá mozku.* Dodá a pak sleduje, jak si holčička vybírá prstýnek.* Hmm... dobrá, píši si na seznam.* Zazubí se a pak se podívá na obě ženy.* Matka otěhotněla, když byla pátá křížová výprava.* Řekne s pousmáním. Pak se podívá který si vybrala. Byl to prsten nesoucí kouzlo štěstí. Bylo už slabé a jedno z jeho prvních.* Skvělá volba, ten nosí štěstí.* Poví ji a usměje se.* Děkuji, od takové velké slečny si té pochvaly cením nejvíce.* Pronese a hodí poklonu. Pak se podívá na ženy.* Tak rád jsem vám pomohl a na oplátku očekávám jednu věc. Až se to mrně narodí, tak bych ho nebo ji pak rád viděl.* Zazubí se a pak si na něco vzpomene. Sáhne do kapsy a vytáhne tmavou lahvičku.* Tohle je sirup, který byl měl posílit plod. Stačí jedna kávová lžíčka týdně. Už tam toho sice moc není, ale mělo by to stačit, aby se dítě správně otočilo a přežilo porod.* Vysvětlí a podá ji lahvičku.*
Rozhodně oceňuji ruční práci. *Pronesla, její děd taky rád zpracovával všechny věci svýma rukama, respektive vše co šlo, tak si udělal sám u nich na farmě, takže poznala, když lidi dávají do svého díla kus sebe a Bob rozhodně měl to cítětní, které určitě vybrousil po tolik let. Zvládla ho za to celkem i obdivovat, což ale nikdy nevyjde na světlo. Pokud by se nerozhodl číst její myšlenky. Zarazila se když prozradil svůj věk.* To si děláš legraci že ano? To je kolik staletí? *Otočila se na něj hodně překvapeně. Co jí z toho vytrhlo tak byla Cait.* Celkem se to dalo do pochodu, ale není to ani třetina toho co chci zařídit než tě někam vezmu. Bezpečí tebe i dítěte především. *Dodala a poslouchala ty tři jak si klidně dál spolu klábostí. Tohle pro ni bylo zvláštní, nevědět své, tak by si myslela, že Bob je jejich dlouhodobý známý, do idylky téhle rodinky fakt zapadal a to bylo natolik zvláštní až se musela Mari ušklíbnout. A ten úšklebek ji na tváři vydržel než slyšela Caitiina sentimentální slova. Povzdechla si, sáhla do jednoho svého šuplíku a podala Cait kapesníky.* Tady máš. *Čekala že slzy se jí díky hormonům zase spustí a to brzy.*
*Sama byla dost překvapená tím, jak starý Bob byl a rozhodně to šlo i na jejím výrazu poznat. Uchopila kapesníčky od Mari a rovnou si utřela slzy, které už se drali na povrch. Bylo těžké žít s těmi hormony, ale naštěstí to trvá jen devět měsíců a ona už byla v pátém.* To nebude problém. Ráda se s Vámi zase střetnu. *Překvapeně zamrkala na lahvičku i z důvodu, aby přestala plakat.* Myslím, že za tohle se není ani už jak odvděčit spíše se zavázat *Pousmála se a hned ji schovala do kabelky. Sophi si rovnou nasadila prstýnek a utíkala za Mari na kterou se zvědavě koukala. Rozhodně se nenudila.* A ty nic nechceš? *Dala hlavu do boku. Vůbec ji nevadilo, jak Mari vypadala a ani se neděsila za což byla Cait nejvíce vděčná, že její adoptovaná dcera se nad těmito věcmi vůbec nepozastavuje.* A vůbec jakou zbraň máš? Pistoli? *Nadechla se nadšeně při pomyšlení, že proti ní stojí někdo, kdo umí zacházet s tak nebezpečnou zbraní.* Sophi.... tohle by tě nemělo fascinovat *Povzdechla si a říkala si to spíše pro sebe než pro svoji dceru, která ji zjevně vůbec neposlouchala.*
*Podívá se na ně a pokrčí rameny.* Pár už jo.* Zazubí se a pomalu uklízí všechny šperky do krabiček a ty pak skládá na sebe.* Dobrá.* Odpoví Cait nadšeně. Pak mu však zazvoní telefon s melodií rasputin.* Zdrastvujte, čto vam nužno?*Pozdraví hned, co ho vezme. Pak se od telefonu oddálí, jak slyší křik ruských nadávek a pak nakonec uslyší, že materiál z Číny mu dorazil.*О, kruto! Ja budu u vašego stenda čerez polčasa. *Odpoví mu zavěsí a podívá se na všechny tři.* Když je to ode mne vše, tak já musím jít. Přišel mi balíček.* Zazubí se na ně a sebere šperkovnice a chystá se odejít.*
*Zadívala se opět na malou holčičku, která ji neustále nepřestávala překvapovat, ať už v tom, že byla tak komfortní s cizími lidmi, tak že nereagovala ani na její vyzření. Jen směrem k ní zavrtěla hlavou.* Já nic nepotřebuju, zvládnu se ochránit sama. *Uchechtla se a podívala se jak na Boba, tak i na Caitlin při otázce na zbraň, hledala u nich trošku oporu v tom co odpovědět. Nechtěla takhle malé holčičce ukazovat zbraně.* Mám, no mám několik. *Pokrčila rameny a zbytek vysvětlování nechala na náhradní matce ať si jí řekce vlastně co chce. Otočila se na Boba.* Děkuju za Všechno, pokud bys něco potřeboval ozvi se. Tohle mi dost usnadnilo plány. *Řekla mu a čekala zdali ještě bude něco chtít dodat.*
*Sledovala, co se okolo děje a následně si vzala Sophi na ruky, aby zachránila Mari od všetečných otázek.* Ma drahá dcero... opravdu si nebudeš prohlížet zbraně. *Odvětila jako matka s jistým podtonem, že žádné odmlouvání a mrkla přitom na Mari, že ohledně tohohle se trápit nemusí. Následně se podívala už na Boba, který se chystal odejít.* Ještě jednou mockrát za to vše děkuji a věřím, že se ještě potkáme. *Mávla na něj jak jí to jen umožnilo dítě v náruči a následně se podívala na Mari.* Taky už půjdu. Nebudu tě zdržovat do práce *Pousmála se a napsala Jamesovi, aby pro ní přijel, což byl do chvilky u stanice. Oblékla sebe i malou.* Někdy tě pozvu do nového bytu na dobrý oběd, tak se zatím měj Mari *Sophi začala na Mari mávat* Ahoj teto. *A hned vzápětí následovala svoji matku, které začala pokládat otázky na čež jí Cait celou cestu k východu odpovídala s úsměvem. Byla zase matkou, kterou byla kdysi.*
*Bob jim teda zámává.* Tak se mějte.* Rozloučí se a zamíří za roh, kde si otevře potrál, kterým projde do své laboratoře, kam uklidi truhličky. Pak se vrátí do New Yorku a na stínový trh za Rasputinem, který mu předá jeho zásilku z Číny. Tu musí doma dát do mrazáku, aby se nezkazily.*
*Uchechtla se, když slyšela Caitliin mateřský tón, což jí přišlo vtipné, protože před nedávnem to byla Mari, co poučovala Cait. * Měli jsme tu pohotovost, tak se půjdu kouknout jak to vyřešili a vrátím se k papírům, takže vyrušení bylo i celkem žádoucí. *Dodala jen směrem ke Cait.* Ahoj Cait, Sophi. *Zamávala holčiče a rozločí se i s Bobem, potom vykoukne a kdžy si všimne, že je na stanici vše v pořádku, tak se vrátí ke své práci u papírů.*
*Jelikož jí poslední dobou běhání nevycházelo a čaj teď pila neustále, tak se dneska po práci rozhodla po delší době stavit na skleničku. Měla padla a tak vstala od svého stolu aby přes sebe hodila kabát, podívala se na sebe.* /Kalhoty, košile, kabát, to je v pohodě, ani se nemusím jít převléct./ *Vzpoměla jí, že jí někdo doporučil místní bar U měsíce v úplňku a tak se ho rozhodla navštívit, rozepla si vlasy ze svého copu a před stanicí si zavolala taxík, kterému řekla kam a jela. Po chvíli byla tam a když prošla dveřmi baru či restaurace, tak přešla přes celou místnost do zadní části baru. Sedla si a počkala než si jí někdo všimne.*
*Dneska bol podnik viac menej prázdny. Aisha bola v práci jediné a tak keď sa pohli dvere len vykukla spoza jedného stola kde sedela kým tam nikto nebol. Čítala si knižku, ktorú len pomaly priklapla keď si všimla vstúpiť ženu. Na sebe mala len obyčajné modré jeansy a šedé tričko s jednoduchým nápisom. Vlasy mala voľne rozpustené, s tichým povzdychom sa tak postaví k žene, a podá jej menu na občerstvenie, nakoľko kuchár vzadu celý deň nadáva, že nemá čo robiť.* Tak, čo to dneska bude? *Opýta sa zatiaľ čo viac menej ucíti, že nejde o civila, ako u každého iného. Napovedala tomu aj jazva, ktorú, žena na tvári mala. Okukovala to, prirodzene. V New Yorku, akoby všetci nesmierne bdeli na svojom vzhľade a každá nedokonalosť sa tak zdala byť priam hriešna.* Nechcete si sadnúť na bar? Len, ste tu jediná tak nech ku vám nemusím neustále chodiť. *Navrhne pri čom do istej miery išlo aj o zamienku pre jej lenivosť, ale dúfala, že žena bude aspoň trochu zhovorčivá.*
*Seděla jen chvíli, sotva si sundala kabát a vedle sebe na židli položila svou kabelku, ze které vytáhla mobil aby skontrolovala zprávy. Sice ji nic naléhavého nečekalo, ale s tím co se dělo ve městě, Thomasem a Caitlin chtěla mít přehled a tak mobil kontrolovala mnohem častěji, než měla zvykem. Našla tam zprávu akorát od jejího mentora Ala, takže mu odpověděla a koutek úst jí povyjel nahoru. Potom si všimla ženy, která k ní přistoupila. Její zírání nechala bezeslov jen schválně povytáhla obočí na zvrásněné straně tváře, poté pokrčila rameny* Jasně, bez problému. *Vzala si kabát a přešla za Aishou směrem k baru, kde se usadila a odložila zase své věci.* Co mi doporučíte? Ještě jsem v tomhle baru nebyla, tak nevím na co se specializujete. *Dodala jenom a čekala co jí žena doporučí.*
*Keď žena neprotestovala o presune bola viac než nadšená. Spokojne sa tak usmiala a prešla za bar kedy si pritiahla trochu vyššiu stoličku, aby mohla trochu posedieť aj na. Nohy jej síce ledva siahali na zem, ale aj tak, bolo to lepšie, ako 12 hodín stáť na nohách.* /Pokiaľ to pôjde takto dnes sa bude zatvárať skorej./ Ehmm.. *Nakloní hlavu na stranu a odfúkne si, akoby sa snažila si odfúknuť vlasy. Tie však boli o niečo ťažšie, ako zvyčajné pramienky a tak sa pochopiteľne nepohli.* Je to tu taká všehochuť, šéf si pomerne bdie na pive, ale veľa ľudí tu chodí na wishkey. Tej máme celkom dobrý výber. *Ukáže na fľaše za jej chrbtom a zastrčí si vrkôčiky za ucho.* Prípadne viem namiešať hocičo čo má recept na googli, teraz je na také hlúposti aj čas. *Slabo sa pousmeje, dúfala, že to bola pre, ženu dostatočná odpoveď.* Vyzeráte byť na teto podnik možno až príliš slušne oblečená. *Podotkne s natiahnutím kútikom na stranu. Nevedela, kedy tu naposledy videla človeka v košeli, ak vôbec. Zvyčajne išlo o dotrhané flanelky, ideálne s neznámym mastným fľakom.*
*Naslouchá tomu co jí Aisha řekla a na chvíli se zamyslí.* /Nechci se úplně opít, potřebuji vnímat a popřípadě rychle reagovat, takže na whiskey to nevidím, i když už dlouho jsem neměla nějakou dobrou./ Uhm, asi si vezmu pivo, nejsem zvyklá pít a do noci ještě času dost, navíc zítra vstávám. *Pokrčí rameny a počká na to jaké pivo jí barmanka předloží, nebyla znalec.* Ty míchané drinky zní dobře, ale jak jsem říkala, na alkohol nejsem moc zvyklá. *Ušklíbne se a když se zmíní o jejím oblečení tak přikývne.* Jdu rovnou z práce a tam se snažím působit reprezentativně a domů se mi předtím vracet nechtělo. /Zvlášť protože bych sem pak už nedošla./
Takže jedno pivo na ceste. *Kývne s ľahkým úsmevom, rada by si teraz miešala náhodné drinky. Vo svojej podstate to bolo pomerne zábavné, ale tu neboli príliš časté. Najväčšia klientela boli muži a ženy keď prišli boli napríklad, ako tá vlkolačica Emerie, ktorá si dala primárne pivo. Jej snaha robiť drinky tak bola často zavrhnutá. Iba ak prišiel Juan, jemu vždy robila najviac rúžové driny, ktoré v arzenále mala.* Nie? Vyzeráte, ako kus ženy čo by vedel prepiť aj nejakého bachravého pána. *Prizná so slabým úsmevom zatiaľ čo si naberie trochu džúsu.* Z práce do baru, to neznie, ako príjemná práca, alebo sa mýlim? *Nadvihne zľahka obočie, Aisha sa už tak nejak naučila, ako z ľudí ťahať náhodné informácie, ktoré v živote nepoužije. Zákazníci sa vracajú, to áno, ale nie všetci. Zvyčajne sa vracajú práve tí s ktorými príjemná konverzácia nenastane. Čo sa však dalo čakať? Bola v Bronxe v bare pre vlkolakov. Práve dobré podmienky si nevybrala.*
Díky. *Pokývla hlavou a opřela se jedním loktem o bar, pomalu se rozhlédla okolo. Místo na ní působilo celkem příjemně a zároveň ne vtíravě, takže si užívala atmosféru. Nejpříjemnější pro ni ale bylo, že neviděla nikoho krom barmanky, fakt neměla ráda davy lidí a tenhle bar působil poměrně jako místo na kterém se nebudou srocovat hordy lidí. Její poznámce o přepití se zasměje.* Možná kdybych trénovala, ale většinou se alkoholu vyhýbám. Moc se to se mnou ani mou prací neslučuje. *Pokrčí rameny a svůj pohled zaměří na barmanku aby si ji pořádně prohlédla. Rozhodně nebyla normální člověk, na to jí připadala moc jiná.* Většinou se to dá, a na většinu svinstev jsem si už zvykla, ale poslední dobou se to přelívá i mimo práci a to je ta otravná část. *Uchechtne se a jen jí padne mysl na Thomase, tak začíná být naštvaná, ale věděla, že pokud se přiblíží do New Yorku, pak bude po něm, alfa už to zařídil.*
Treba sem chodiť po práci častejšie a vytrénujeme vás. *Zasmeje sa, nemala zlé úmysly, nie v takom zmysle, že by zo ženy chcela spraviť alkoholika. Prípadne z nej ťahať neustále peniaze, alebo čokoľvek iné. Ale, potrebovala stretávať viac, žien lebo to niekedy bolo skutočne neúmorné.* Hovoríte o tom, ako o skutočnej nepríjemnosti. *Povie pri čom si oprie bradu o obe dlane a oprie sa o bar.* Budem hádať! *Navrhne, na skrátenie času a prezerá si ženu od hlavy až po päty, aj keď ich spoza drevenej dosky nevidela.* Nevyzeráte, ako kancelársky typ. *Prizná pri čom tento dojem mohla spôsobovať najmä jazva na tvári ženy.* /Možno som si ušila niečo komplikovanejšie, ako som očakávala./ *Realitný maklér? Nie, office potkan? Nie.* Možno, robíte ekonómku, pre nejakú podlú firmu, ktorá má na triku viac, ako priznali a teraz z toho máte problém vy. *Navrhne a je celkom hrdá na svoju úvahu. Víťazne si tak založí ruky na hruď.* Ani mi nehovorte ak som netrafila, lebo sa cítim, ako génius. *Uškrnie sa a opäť sa napije, začínala však byť hladná a tak do kuchyne poslala objednávku na domáce zemiakové čipsy. Zaplatí ich? Nie, ale to šéf určite pochopí.*
*Uchechtne se.* Jestli to takhle půjde dál, tak je to dost možné. *Pokrčí rameny, s tou ženou se jí kupodivu mluví celkem dobře a už chápala to, proč někteří brali barmany za osobní zpovědníky, až tak by ona nezacházela, ale na to, že jí většinou přítomnost dalších žen nebyla příjemná, i když New York to celkem měnil, tak konverzace s ní se celkem dala.* Jenom poslední dobou, jinak mám svou práci ráda se vším všudy, i tím zlým no. *Představila si sama sebe celý den v kanceláři a musela se uškrnout, to by nevydržela, už jen takhle ji tolik paírů nebavilo, radši byla v terénu.* No pak vám to tedy neřeknu, ale můžete hádat dál. /Pokud bych měla trávit celé dny s účetnictvím, tak celé noci trávím boxem. Myslím, že by mi chyběl adrenalin z mé práce./
Ale podľa mňa to nie je vôbec zlé. Lepšie si ísť sadnúť niekam von než len hniť doma vo svojich problémoch. *Prizná pri čom na moment len skloní pohľad. Ona sama z takéhoto konania bola veľmi vinná. Keď sa rozišla s Robom celé dni len ležala doma. Nevychádzala von a s nikým sa nestretla. Mnohý si mysleli, že zomrela, alebo odišla zo štátu. Ale nie, Aisha len ležela celé dni doma, počúvala hudbu, sledovala Sex v meste a jedla čínske nudle. Keby si vtedy nenašla prácu tu, pravdepodobne by na tom ola ešte stále rovnako ak nie horšie. Vo svojej podstate pracovala práve preto, aby sa tomuto stavu vyhla.* Takže to je skôr pracovná dráma? *Nadvihne zvedavo obočie. Aj tu mali svoje drámy, kuchár si stále ťahal nejaké náhodné slečny do kuchyne a potom to tak aj vyzeralo.* Potrebujem aspoň nejakú indíciu inak to nie je fér. *Vyhlási pri čom pri okienku za jej chrbtom sa zrazu objaví košíček s opečenými zemiakmi. Len sa na ne vďačne usmeje a položí ich medzi ju a ženu oproti nej.*
*Ušklíbne se.* Já jsem spíš ten domácí typ, většinou to ventiluju běháním nebo boxem. *To byla ta pravá úleva pro ní, neměla ráda davy a srocování lidí, milovala své soukromí a osobní prostor, navíc většinou nebyla ani ten typ na plané tlachání.* /Do toho mě zvládá většinou zatáhnout akorát tak Triss./ *S touhle myšlenkou si vzpoměla, že se jí má ozvat ohledně běhání a tak vytáhla mobil a udělala si poznámku na zítřek, že jí má zavolat.* Dá se to tak podat. *Lehce si povdechla.* I když to spíš vyplynulo z mých poviností než z práce samotné. *Na chvíli se zamyslela.* Většinou pracuju s lidmi i když né těmi příjemnými. /Nebo živými./
Boxom? *Nadvihne tázavo obočie. Behanie chápala, to bolo celkom bežné hobby, ale minimálne v jej okolí sa nikto boxu nevenoval.* Vedela som, že New York je, ako mesto drsné, ale že až tak? *Pousmeje sa pri čom odpoveď aj ona sama vedela. Stále však poháňala konverzáciu, nakoľko sa jej páčilo, že na oko tak súkromnú a tvrdú ženu, dokázala aspoň trochu rozrozprávať. Pohľadom jej ponúkne zemiačky pri čom ich sama začne spokojne chrúmať.* Nie sú otrávené, sľubujem. /Aj keď to je v tej kuchyni sám o sebe zázrak./ Nedávate mi kontext, potrebujem viac na pochopenie celého príbehu. *Pokýve frustrovane hlavou, ale stále sa niesla pomerne v príjemnej náture. Podnik bol aj naďalej prázdny a tak nebola nútená niekam odbiehať.* Robili ste niekedy v službách? Dobrý a príjemný ľudia mám pocit, že už ani neexistujú niekedy. *Povie úprimne pri čom sa pozrie na pivo pred ženou.* Začnem vám ešte jedno? *Prehodí len tak medzi rečou zatiaľ čo pozdvihne prázdny pohár.* Hmm.. *Zamyslí sa tentokrát už seriózne.* SBS? Ostraha.. alebooo.. ste u polície? *Nadvihne obočie, neodhadla by ju na niekoho v tomto kraji. Jej myslenie tam však zaviedol najmä box a vzhľad. Jej indície príliš nápomocné neboli.*
Je to příjemné uvolnění od stresu. Nemusíte mlátit do lidí, většinou stačí pytel. *Ušklíbne se jen při vzpomínce na to množství lidí, které si během své kariéry představovala místo pytle, a ne vždy to byli jen zločinci. Občas také totálně neschopní kolegové, soudci nebo arogantní obhájci vrahů a násilníků. Vážně to byla věc, které dokázala uvolnit stres, navíc s její silou nebylo skoro možné najít si partnera na box, který by vydržel chvíli s její frustrací.* Divila by ses, tohle místo je někdy až příliš. *Povzdechne si při vzpomínce na nedávný případ, něco tak hrozného nezažila, předtím sloužila na maloměstě a New York byl rozhodně skok daleko.* Kdysi jsem dělala brigádu jako servírka, nejhorší dny mého života. *Dodá ironicky, ale k pravdě to nemělo daleko, kvůli tehdejším jizvám a tomu že byla z děcáku to neměla lehké. Upije ze svého piva a na její otázku přikývne.* Ano dám si. *Jen co položí láhev zpátky na bar tak přikývne.* Trefa do černého, teda to poslední. *Dodala, ta ženská uměla vést konverzaci a Mari to vlastně ale vůbec nevadilo.*
*Aisha spraví krok do zadu keď začne žena hovoriť o mlátení pri čom len pozorne sleduje jej pohyby.* Do budúcna teda budem vedieť, že sa vám nemám pliesť do cesty. *Pousmeje sa a radšej si hodí jeden zemiačik do úst.* Ale možno by som vám dala vedieť keď sa mi tu nabudúce niekto pobije. *Pousmeje sa pri čom sa pozrie na jednu rozbitú policu v rohu, ktorá sa objavila minulí týždeň. Bolo to v ten deň čo sa spoznala s Emerie. Bolo však pravdepodobné, že to spôsobil zásah Aishy pohárom na pivo. Tak či tak, mohlo to byť horšie.* Ako človek s boxom začne? Nabehne do posilnovne a ide tĺcť do vreca? *Zaujíma sa pri čom jej oči sa zdali byť väčšie. Možno by to niekedy skúsila keby mala peniaz navyše. Zatiaľ tomu tak však nebolo.* Ako to je, ale je tu aj veľa policajtov, aspoň nemusíš mať všetko na rukách ty. *Pousmeje sa, žene začala tykať keď tak spravila aj ona. Dúfala, že to nebude príliš veľký problém.* Tomu verím, to je každý môj deň. *Zasmeje sa a začne jej chystať aj druhé pivo.* Ale vo všetkej úprimnosti to má aj svetlé stránky, príliš si sťažovať nemôžem. *Prizná a len si spokojne zatlieska keď jej žena povie, že uhádla.* To dáva zmysel, ale zdáš sa byť, ako ten dobrý policajt.. či?
*Ironicky se na ní zadívá.* Připadám ti jako někdo kdo mlátí lidi na počkání? *Rukou tak poté poukáže na své oblečení o kterém se už předtím Aish zmínila že ke příliš formální.* /Neříkám, že chť by nebyla, jen to nedělám./ Zkusit to můžeš, ale krom zastavení rvačky ručně asi nic neudělám, já většinou přijíždím až po rvačce. *Ušklíbne se a dopije svoje pivo, které bylo lepší než sama čekala. Rozhlédla se kolem ještě jednou, přišlo jí zvláštní, že tak fajn místo nemá plno.* I tak se asi dá. *Jen při té představě měla co dělat aby se nezasmála.* Ale já osobně s tím začala na popud svého mentora, který mě tak naučil ovládat se. *Pokrčí rameny, nerada vzpomínala na chvíle, kdy byla skoro polodivoký vlkodlak bez výcviku a zavírala se v řetězech a nevěděla o sobě skoro nic.* To do baru chodí až tolik policajtů? To bych upřímně nečekala. *Zaujalo jí to, neuměla si představit, že by tu potkala byť jen půlku lidí z oddělení.* Snažím se, ale není to jako mince co má dvě strany, občas člověk musí někde zatlačit aby z toho něco bylo, ale nevěřím, že účel světí prostředky. *Rukou přejede po prázdném pivě.*
Snažím sa nerobiť závery od pohľadu, ale kto vie. Ani box by na teba niekto na prvý pohľad nepovedal! *Namietne na svoju obranu.* Možno mimo pracovné hodiny nosíš chrániče a kožené bundy, akoby si šla do boja každú minútu, človek nikdy nevie. *Mrkne na ňu, väčšina vecí, ktoré si ľudia o Aishy mysleli boli pravdivé. Nevyzerala byť vysokoškolsky vzdelaná, nejak dôležitá, alebo úplné sporiadaná.* Takže v tom najlepšom momente. *Dodá s úsmevom, po bitke vždy nastáva také préjemné ticho. Keď sa podnik vyprázdni a ona môže len tak odísť bez toho, aby jej to niekto vyčítal.* Mentora? To znie veľmi... *Odmlčí sa a prejde si po pere v zamyslení.* Tajomne. *Dodá ľahko pri čom kým na moment žena mlčí a dopíja pivo len prehodí playlist, ktorý v podniku hral. Už mala chuť na drobnú zmenu.* Tak nepovedala by som, že ide o kvantum. Ale zablúdia sem mnohý z rôznych.. odborov. *Policajti civilsky, ale aj nefilim. Obaja mali defakto tú istú funkciu no nie?* Rozumiem, určite je to komplikované.. *Odmlčí sa pri čom sa pozrie na Mariu. Polícia bola v USA pomerne diskutabilná téma a ani Aisha na túto pozíciu nemala príliš svetlý názor. Nechcela to však rozoberať, rozhodne nie teraz.* Čo zaujímavého z vášho života mi ešte viete povedať?
Je pravda že tohle oblečení dost zakrývá. *Zatahala se za své rozepnuté sako. Nikdy nečekala, že skončí takto formálně oblečená a její rodiče určitě taky ne. Když byla malá myslela, že svůj život prožije šťastně jako ostatní generace její rodiny na rodiném ranči obklopená zvířaty a rodinou. O tom si teď mohla nechat jenom zdát. Své oblečení ale používala stejně jako své jizvy a výraz tváře jako štít, právě aby lidé soudili podle pohledu a drželi si od ní odstup.* Zní to jako dobrá představa, ale pravda je, že většinou nosím jen sportovní a taktické oblečení, je pohodlné a praktické. *Ušklíbne se, kdo by hledal nějaké velké variace ve skříni, tak neměl šanci najít, polovinu skříně tvořilo formální oblečení s policejní uniformou pro všechny případy a zbytek byly kalhotky, tilka, košile, legíny a podobné.* Možná že zní, ale pravda je jednoduchá. Byl to muž co se mě ujal, když jsem nevěděla co se svým životem a udělal ze mě policajtku. *Při vzpomínce na Ala jí povyjel jeden koutek úst nahoru, něco jako úsměv což bylo u ní vzácné.* A co v dnešní době není? *Když se však Aish zeptala co další by jí mohla povědět Mar se sekla, rozhodně nevěděla jak vést konverzace, do teď to bylo plynulé, ale stále to pro ni byl nezvyk.* Ani nevím, rozhodně nejsem nijak zajímavá žena. A co ty? Jak ses sem dostala. *Pokynula hlavou na bar.*
Tak potom sa zdá, že som predsa len nebola príliš ďaleko. *Povie spokojne pri čom športové oblečenie rozhodne v vzhľade ženy vyzeralo omnoho pravdepodobnejšie. Vyskočí si naspäť na stoličku zatiaľ čo sa jej takmer automaticky zhrbí chrbát. Nebola práve dobre vycvičená, nie v tomto smere. Jej chrbtica si toho s ňou už prežila jednoznačne veľa, ale spoliehala sa, že lykantropia zachráni jej chrbát.* To znie, ako kult v tom prípade. *Dodá s ľahkým úsmevom a ďalej sa v tom nešprtá. Nevedela si však predstaviť, že by niekto v dobrom z niekoho spravil policajta. Nie v tomto systéme, nie teraz.* Život je len tak komplikovaný, ako si ho spravíme. *Mykne ľahko plecami, bolo to niečo v čo skutočne verila. Sama nemala záväzky, nemala nič čo by jej ťažilo hlavu, lebo si to vybrala. Nenáročný život bez očakávaní. Pokiaľ však niekto chcel viac, išlo o prirodzenú komplikáciu.* To si myslím, že je klamstvo. Si u polície máš záhadného mentora a peknú bielu košeľu. Už len to, že máš košeľu bez fľaku je zaujímavé a podozrivé. *Prehlási s úsmevom a prstom ukáže na ženin vzhľad.* Bola som v zlom mentálnom stave, cez kontakt mi tu ponúkli prácu. A bum, som tu už druhým rokom a zatiaľ... to mám dostatočne v láske, aby som ostala.
No nevím jestli bych si někdy na sebe vzala kůži a chrániče. *Má velkou touhu se rozesmát při takové představě, ale na to tu ženu neznala dostatečně, už tak byla až příliš uvolněná na svůj vkus, ale to teď mohla přehodit na to, co se kolem ní děje. Nakonec jen pozvedla svou skleničku a upila z dalšího piva stejně dobrého jako toho předchozího. Tohle jí sedělo, malý útulný bar s příjemnou barmankou a málo lidí okolo.* To jsem si neuvědomila, vůbec to tak ale nebylo. Al byl policajt na akademii a kdysi byl ve velice podobné situaci jako já a tak mi jen ukázal jak se dát dohromady s tím co mi bylo dáno. A já pak po jeho vzoru byla policistkou. *Pokrčila jen rameny, nepřišlo jí na tom nic složitého, prostě to tak bylo a byla za to ráda, adrenalin a to, že měla na co svést proč neustále cvičí a pohybuje se krom přebytku energie jí vyhovovalo.* To je naprostá pravda, já si ho úmyslně sama zesložitěla když jsem přešla z maloměsta do New Yorku jako policistka, nečekala jsem že to bude až tak ... *Na chvíli se odmlčela a hledala slovo, které by tam mohla doplnit. Při poznámce Asihy se uchechtla.* Můžu prozradit jediné, mé kouzlo je v rychlých reflexech. *Odkašlala si.* Teda a v nové košili poměrně dost často. *Zarazila se ale když Aisha vyprávěla co se jí stalo.* To je mi líto, kdysi jsem zažila něco podobného než jsem narazila právě na Ala, je důležité dělat co má člověk rád a baví ho to.
Pokiaľ si s tým sama nemala problém, tak je to potom v poriadku. Hlavne, aby to bolo myslené v dobrom. *Pousmeje sa, ale mala pochybnosti. Boli o však skôr vnútorné postoje k veci než čokoľvek iné. Zatiaľ čo žena rozprávala tak umývala už suché poháre, ktoré len zľahka naleštila a následne položila do políc. Podobne tak umývala svoj bar a všetko naokolo, aby neskôr pri zatváračke nemala tak veľa práce. Aj tak sa nezdalo, že sa to dnes o čokoľvek zlepší a tak chcela byť čo najskôr dnes preč. Ešte stále však bolo pomerne dosť času.* Nie ste z New Yorku? Tak to tichý obdiv, ale zase na druhú stranu. New York má veľký šarm. *Povie presvedčene, Aisha nepoznala nič iné než New York a jeho betónové ulice. Ako deti na dovolenky nechodili, tie si zvyčajne užívala len ich mama zatiaľ čo Aisha s bratom boli pohodený pestúnke.* Tak v tom prípade by som si mala zohnať novú košeľu, lebo tie moje tatko rozhodne nevyzerajú. *Zasmeje sa a len si prehrabne vlasy.* Toto nie je moja prvá možnosť, ale je to niečo čo.. zatiaľ neľutujem. Možno ešte pár mesiacov a potom budem. *Skonštatuje, určite nechcela byť za barom celý svoj život. Chcela čo najskôr zarobiť a kúpiť si obchodík o ktorom snívala. Teraz na to však financie nemala a tak stále len.. pracovala.*
Dalo by se říct že mě to zachránilo. *Nakrčila ramena, neuměla si představit co by s ní teď bylo kdyby tehdy nepotkala Ala. Možná by to přežila a nějak by se probojovala ale nikdy by neměla takový pohodlný život jako teď, nebo by toho na ní bylo moc a ona by to skončila. I takové myšlenky mívala a tak byla nakonec ráda za to, že jej kdy potkala a měla tu možnost se od něj učit.* Vůbec, vyrostla jsem na ranči a pak žila ve dvou maloměstech než jsem se dostala tady, chtěla jsem víc adrenalinu a odstěhovala jsem se sem. Někdy si říkám, že je ho až příliš. Rozhodně tady máte velké množství zločinů a lidí co je páchají. *Ušklíbne se. A ona to věděla moc dobře, denně se s nimi potkávala jak na ulici tak ve výslechové místnosti nebo kdekoliv jinde na stanici.* Není třeba, kdybych nepotřebovala vypadat tak jak vypadám sama nad tím nemrhám čas. *Poukázala na své jizvy a pak oblečení. Kdyby se neoblíkala slušněji asi by si ji častěji pletli s gangstery než policií.* Uvidíš, třeba tady najdeš něco co se ti dost zalíbí, nebo najdeš jinou práci, která tě bude naplňovat víc. Důležité je jen být spokojená. *Ona o tom věděla své.*
Je to tu rozhodne všehochuť. Nie je deň kedy nejdem odtiaľto domou a niekoho tu polícia nelapá. *Prizná zatiaľ čo si prezerá katalóg svojich smien. Raz dokonca skoro zatkli aj ju len preto, že bola v zlom čase na zlom mieste. Ale to sú dlhé príbehy na ktoré teraz nikto nemal čas, alebo kapacitu. Našťastie ona sama nič v spise nemala, silne jej to tak uľahčovalo život.* Budem v to dúfať, tak plán tam je. Momentálne len treba nazbierať kapitál, prípadne trochu šťastia a veci by sa značne uľahčili. Ak nie, tak aspoň môžeš sedieť v pondelok večer tu v mojej spoločnosti do dôchodku. *Zasmeje sa aj keď to bolo pomerne smutná predstava. Sama sa s ňou však neťažila lebo bola skutočne len predstavou.* Dúfam, že sa nám obom podarí nájsť spokojnosť. Prípadne len mne, ty vyzeráš byť okay.
Tak to jsem ráda, že dnes tady nikdo nikoho nezatýká. Myslím, že pokud bych skončila v želízkách, tak by to byla historka na stanici minimálně na pár měsíců. *Uchechtne se a dopije své druhé pivo. Bylo to tady fajn, ale večer se chýlil ke konci a jí ještě čekalo papírování doma, navíc měla víc než dost práce zítra.* A co by jsi chtěla dělat? Nějaké vysněné povolání? *Poslouchala i dál co říká.* Nezní to zle, ale chodit sem každé pondělí, tak ze mě bude asi jednou alkoholik. *Nakrčí rameny a ušklíbne se. Což bylo víc než nepravděpodobné, ale sama věděla, že se sem za Aishou rozhodně vrátí, oblíbila si to tady.* Až na občasné stresy a hordu papírů tu práci mám ráda, to je pravda. *Jen co to dořekla, tak vytáhla z peněženky dvě bankovky, které zatáhly jak účet tak i pořádné dýško.* Díky za dnešek a určitě se někdy ještě stavím, doufám, že ti zbytek uteče rychle. *S mírným úsměvem na rtech jí pokývla, hodila přes sebe kabát, vzala si kabelku a odešla před bar aby si vzala taxík a jela domů.*
*Val využila volna po tréninku k tomu, aby zamířila do lesa. Hledala nějaké klidné místo, kde by se mohla procvičovat v magii a muset se přitom soustředit na více věcí najednou, ale zároveň nemusela řešit, že kolem každou chvíli někdo projde. Iluze pro jistotu držela jak na očích, tak na krystalu, aby nešla rozeznat od běžného člověka, co si jen vyrazil na procházku. Když s svým tréninkem skončila, chtěla vyrazit domů, jenže po neúspěšném už skoro hodinovém procházení lesa nemohla za boha přijít na to, kudy sem vlastně přišla. Sáhla po telefonu, jenže ten měl baterie tak možná na jeden hovor a ona jej nechtěla vyplýtvat na GPS.* /Co kdyby se doopravdy něco stalo?/ *Pak si na jedné z cest všimla ženy, která tam běhala a rozcvičovala se. Spadl jí kámen ze srdce. Pokud tady někdo chodil běhat, určitě, narozdíl od ní, věděl, kam jít.* Madam? *Zavolala na ženu a vyrazila k ní.* Madam? *Zkusila to znovu, opět bez reakce. Napadlo ji, jestli náhodou nemá sluchátka, koneckonců, i ona sama je obvykle mívala i na procházky. Došla tek k ženě a něžně jí poklepala na rameno.*
*Dnešek byl pro ni jako stavěný pro běhání, nejen že bylo teplejší počasí a ona tan nevypadala divně, že neběhá navlečená. Její přirozené teplo bylo lehce odlišné od toho lidského, ale taky měla už padla v práci a tak když přemýšlela co bude dělat, tak první možnost, která ji napadla byl běh. Potřebovala se uvolnit a bylo to pár dní od toho co byla naposledy běhat.* /Během posledního měsíce se toho stalo příliš, myslím, že bych neměla jít běhat neozbrojená./ *Jen díky této myšlence vyměnila své běžecké legíny za černé taktické kalhoty aby měla kam schovat jak nůž, tak i svůj glock. Oblékla se, svázala si vlasy do vysokého copu a do svých kapes si hodila své zbraně, mobil a pro případ i vizitku s odznakem, člověk nikdy neví.* Je čas se lehce protáhnou. *Zamumlala si a vyběhla na svou tradiční trasu, byla zvyklá běhat v tomhle a tak si přes bezdrátová sluchátka pustila hudbu. Na svém obvyklém místě, kde obvykle byla sama se začala rozcvičovat. Jakmile ale ucítila dotek na rameni, tak se nastartovaly její instinkty, tohle nečekala a její úroveň stresu vyletěla vysoko. Proto rychle tu osobu chytla jednou rukou do kříže přičemž druhou rukou potáhla a tak ji hodila přes své tělo na zem. Vyskočila na nohy a rychle se pokusila o tři kroky ustoupit.*
*Val měla sotva čas reagovat na něco, co jakoby z oka vypadlo scéně z akčního filmu. Než se nadála, s heknutím narazila zády na zem. Roky strávené na hrazdě a kruzích ale jednak znamenaly, že na pády byla poměrně zvyklá, byť tohle se stěží dalo považovat za pád, ale hlavně že její magie a orientace v prostoru se rozhodně nelimitovala na chvíle, kdy byla nohama na zemi. Instinktivně hrábla rukou, a zároveň telekinezí, po nejbližším šutru, který viděla, a mrskla ho směrem, kde odhadovala ženina záda. Nechtěla ji zranit, ale potřebovala čas se postavit. Jakmile slyšla, že šutr do něčeho narazil, okamžitě se postavila, do obranného postoje, připravená utéct nebo zaútočit, podle toho, na co bude mít prostor.*
*Měla jen pár sekund na to pozorovat ženu než jí do zad praštil šutr, byla zvyklá i na větší bolest, přesto rychle sáhla do kapsy a otočila se dokola zdali neuvidí někoho dalšího, kdo by to po ní mohl hodit. Se zbraní v ruce couvala dokud neměla za zády strom.* /O co tady doprdele jde, že by Thomas?/ *Namířila směrem na ženu, neměla v plánu jí zabít a vypadalo to, že je dokonce neozbrojená, z toho důvodu ji v případě nouze mířila na rameno.* Kdo zatraceně jsi a co po mně chceš? *Zeptala se a její hlas byl o dost hrubší, dokonce tak, že se skoro prohloubil do vrčení. Pořádně jí projela očima a ten divný útok s kamenem jí nedával smysl.* /Co je sakra zač? Nikoho jiného jsem tady neviděla ani neslyšeal, kdo po mně hodil ten kámen?/
*Když se otočila, couvla, aby ženě stížila případnou snahu jí hození oplatit, jenže těžho mohla ignorovat zvuk pojistky zbraně. Zorničky se jí rozšířily zděšením a vztekem. Nebyla si jistá, co udělat. Pokud by použila magii znovu, hrozilo, že se bude muset potýkat s civilem, který b lepším případě bude jen zmatený a bude nutné sehnat čaroděje, co by mu dokázal vymazat paměť. V horším… Bude mít ona sama kulku v rameni. Snad jen.* Merde! Jen jsem se chtěla zeptat na cestu. Snad nebyla nutná tak přehnaná reakce. Nebo běžně hážete dětma o zem a vytahujete na ně zbraň?! *Odsekla v odpověď, přitom nespouštěla pohled z ženy. Zbraň byla jedna věc, ona druhá. A už vůbec se jí nelíbil ten tón.* Ve vašem vlastním zájmu doufám, že je ta zbraň alespoň legálně držená. *Nejspíš na ní bylo vidět, jak je vyděšená, ale rozhodně to tady nehodlala zabalit bez boje. Nejjednodušší by asi bylo ji trefit do hlavy a prostě odtáhnout za nějakým čarodějem. Nebo ještě lépe, zavolat Triss, ta už by věděla, co dělat. Nechtěla ale ženě ublížit, proto vyčkávala.*
*Snažila se rozluštit zdali žena před ní mluví pravdu, ale v této situaci si nemohla být jistá, riziko mohlo hrozit odkudkoliv a ona měla ráda své bezpečí víc než cokoliv jiného na světě a hodlala si jej zaručit jakkoliv a to i v případě, že se jí někdo jen dotkne, tak poskytne protiútok. Proto svou služební zbraň neskláněla a dál mířila na ženu.* Kdo je tu svámi! Poslal Vás Thomas? *Snažila se nespustit zrak se ženy ale zároveň se rozhlédnout lehce po okolí, zdali uvidí toho kdo jí hodil kámen do zad. Po její otázce o legálnosti pustila svou levou ruku ze zbraně a sjela pomalu rukou po noze aby z kapsy vytáhla odznak.* Maria Martines, policejní důstojník New Yorské policie. *Odznak nasměřovala na ženu a její pohled zledovatěl.* Kdo jste vy? A proč jste se za mnou plížila a sahala na mě? *Bylo důležité aby se ukázal její parťák, rozhodně nechtěla aby ji někdo při případném zatýkání napadl zezadu.*
*Na rty se jí drala odpověď 'nikdo tady není,' ale tu pochopitelně nemohla použít. Pokud byla dotyčná civil, nebylo by to dobré.* Jaký Thomas, proboha..? *Zeptala se zmateně a její zmatení se ještě zvýšilo, když žena vytáhla odznak.* Běžně tady policisté vytahují zbraň na civilisty a hážou s nimi o zem jako v průměrné Marvelovce, nebo jste v tomhle výjimka? *Ucedila, zatímco ji pozorovala.* Navíc, neplížila jsem se za vámi. Opakovaně jsem na vás volala. Možná by stačilo nemít hudbu tak nahlas, není to dobré pro bezpečnost. Plus, kdyby vám někdo chtěl reálně ublížit, proč by vám klepal na rameno, když vás může prostě praštit zezadu do hlavy? Nepozorná jste na to byla dost. *Dodala.* A už jsem vám to říkala. Nemůžu najít cestu, chtěla jsem se jen zeptat. Bydlím tu sotva dva tři měsíce a tady v lese jsem poprvé. Nemá policie spíš pomáhat a chránit?
Zeptám se tedy znovu, kdo je tady s Vámi a nehrajte hloupou, jistě Vás poslal Thomas! *Zbraň držela vzpřímeně stále namířenou na její rameno a odznak pomalu schovala přesně tam, kde předtím byl. Chtěla mít raději jednu ruku volnou kdyby se ukázal ten muž či žena, kteří po ní hodily kámen.* Nebudete zase tak nevinná, když zde máte partnera, který na mě zaútočil když jsem se bránila. *Uchechtla se a pozorovala nejbližší okolí, které jí dovolovalo nespustit pohled z ženy před ní.* A někdy na vás lidi zaútočí místo aby vás zabili, protože chtějí informace. *Tohle jí v hlavě fungovala, ona měla mnoho informací o Caitlin a bezpečnosti, takže pokud by Thomas potřeboval informace, tak by jistě šel po ní, když už mu zabásla informátora a špeha.*
Tohle nemá cenu… *Povzdechla si.* S vašim laskavým dovolením si teď vyndám telefon a zavolám skutečné policisty. Anebo to taky můžete udělat vy, pokud jste opravdu od policie, což opravdu doufám, že nejste, nejspíš budete mít v rychlé volbě číslo na strážnici. Klidně tady s vámi počkám. *Pak ale vybuchla, když slyšela její slova.* Bránila?! Bránila před čím?! Doslova jsem vám poklepala na rameno! To je opravdu neskutečný útok! Nestalo se vám vůbec nic, zato vy jste se mnou praštila o zem jako s nějakým stokilovým chlapem, co se vás minimálně pokusil znásilnit! Slyšela jste někdy o příměřené obraně?! Nebo je fakt u policie běžné lidi zmlátit obuškem jen když se podívají jinam, než chcete?! *Vnímala, že jí nejspíš povolí iluze krystalu, pokud už se tak náhodou nestalo.* Nemáte tak náhodou pocit, že kdyby mě za vámi někdo poslal, rozhodně bych nešla neozbrojená? Nebo si fakt myslíte, že někdo platí tak královsky, že stojí za to skončit s dírou v hlavě?!
Zajisté ráda zavolám policii a vy budete moci zavolat svého partnera, který po mě hodil kámen. *Usmála se a s jejíma jizvama to vypadalo mnohem děsivěji, než když se usměje normální člověk.* Sice dělám na vraždách, ale znám i pár lidí na ostatních odděleních. *Přejela po ženě očima.* Sice nevypadáte jako útočník, ale v dnešní době a přitom, když lidé dělají to co dělají, si Vámi nemůžu být jistá. Odvést Vás na stanici zní jako dobrý nápad. Alespoň se tam vše vysvětlí. *Pozvedla obočí.* Vy neozbrojená být můžete, to samé se ale nedá říct o vašem partnerovi, třeba jste usoudili, že bude lepší na mě nasadit někoho kdo vypadá jako vy. *Kdyby ji jen tak potkala v lese, rozhodně by tak mladou dívku nepodezírala z ničeho podezřelého.*
*Ušklíbla se.* Jen do toho. Není to poprvé, co pojedu na stanici jen proto, aby mě do hodiny pustili domů, protože jsem doslova nic neudělala. Jenže vy policajti jste všichni stejní, proč mě to vlastně zaráží. *Myšlenka strážnice ji neděsila. Na policejních stanicích byla při různých pride akcích jako doma. S trochou štěstí dostane slabě oslazený čaj z automatu s chemickou příchutí citronu a po symbolickém výslechu ji pustí.* To lecos vysvětluje. Kdybych dělala na oddělení vražd, třeba taky vidím v každém psychopata. *Odpověděla nevzrušeně.* A hodně štěstí s hledáním 'partnera.' Jsem tady sama jako kůl v plotě. *Vždyť je to vlastně jedno. Pokud Je Podsvěťan, třeba ji to napadne. Pokud ne, je to slovo proti slovu.*
*Vytáhla mobil a jednou rukou napsala do telefonu číslo na jejich stanici. Dneska měl směnu Carl a s tím se daly podobné věci řešit jednoduše, jenže než začala volat, tak lehce znejistěla. Hlavně při její větě o tom že tady žádného partnera nemá.* Tak o tom dost pochybuju, pokud teda nejsi čarodějka. *U toho slova se uchechtne a rozhlédne se po okolí.* Mimochodem, i kámen je také útočnou zbraní, což z tvého partnera dělá osobu, která zaútočila na veřejného činitele a tebe jeho spolupachatelku, pokud se dobře pamatuju tak to záleží na vašich minulých proviněních ale je tam pokuta od 500 dolarů až po tři roky vězení-
To nepochybně ano, pokud se cokoli z toho prokáže. Zato, pokud si dobře pamatuji, jsou tresty i za zneužívání moci veřejného činitele, konkrétně použití nepřiměřené síly, útok na civilistu a neoprávněné zatčení, v tomto konkrétním případě. *Pokrčila rameny, zatímco si, jakoby nic, vyvolala na dlani drobný plamínek.* Jaký by v tom byl rozdíl, kdybych byla? Budu to mít za patnáctset a na devět let? *Zeptala se sarkasticky.*
Ah děvče, jenže ty tři jmenované by byly platné pokud bys mě se svým parť ... *Zasekla se když viděla plamínek. Proto zavrčela a věnovala jí jeden vlčí úsměv.* To rozhodně ne, ale právě jsi mi potvrdila, že s největší pravděpodobností děláš pro Thomase. *Zasmála se a schovala svou zbraň, pak ale nastavila ruku sama a ukázala jí svůj trik, z prstů si nechala vyjet drápy a pak je zase schovala.* Tak co holčičko, co po mně Thomas chce?
*Očima se zastavila na její ruce a překvapeně povytáhla obočí.* Páni. Vlkodlak. *Hlesla překvapeně. Když se ji znovu zeptala na Thomase, jen obrátila oči v sloup.* Mon Dieu… Doslova si přeju, abych věděla cokoli o tom Thomasovi, o kterém pořád mluvíte, jen abych vám mohla něco říct a měla konečně svatý klid a pokoj. Netuším, kdo je Thomas. Netuším, co s vámi má za problém, nebo vy s ním. Musí to být dost vážné, pokud kvůli tomu mlátíte lidi na potkání bez ohledu na odznak. *Povzdechla si, plamínek zhasla a prohrábla si vlasy.* Ukážete mi cestu, nebo mě vezmete na stanici? Cokoli z toho je fajn. Nemám vám co říct. *Bylo vidět, že s ní už dál není ochotná komunikovat, protože nabyla dojmu, že se policistka musela zbláznit.*
Copak, žádného jste ještě neviděla? *Povytáhne obočí, pak když poslouchá její řeč, tak se snaží rozluštit jestli mluví pravdu a i tentokrát dá na instinkt, když jí dojde, že s tímto mužem asi nemá nic dočinění.* Dobrá, věřím Vám, prozatím. *Pokývla rameny a zadívala se na ženu a pak na cestu, kterou přiběhla sama.* Na stanici vás zbytečně brát nebudu, očividně šlo o omyl z obou stran, ale doporučím vám jednu věc, tady nejsme v maloměstě. Nikdy se nikoho kdo vás nevnímá nesnažte konaktovat aniž by vás viděl, lepší by bylo kdybyste se postavila přede mě. *Dodala jenom.* Kam přesně máte namířeno, východ z lesa není jen jeden.
Neviděla. *Pokrčí rameny.* Pořád jsem v tomhle podsvěťanském životě trochu nová. *Vysvětlí jí.* Ale že bych zrovna toužila se s ním seznamovat takhle, nemůžu říct. *Nedá jí to a lehce se nad jejím doporučením pousměje.* A právě proto nedoporučuji sluchátka na maximum. Slyšela byste mě. *Dodá a lehce nakrčí nos.* Potřebuju se dostat zpátky do města. Do Queens, přesněji.
Jo děvče to jsme dvě, tohle město je co se týče podsvěťanů hodně divoké, takže si radši dávej pozor. *Pokrčí rameny. A při její poznámce se jen uchechtně.* Mně jen tak někdo neublíží, už vůbec ne ranou do hlavy, ale pokud mě chce někdo odstřelit, ať to zkusí. *Přejede si lehce mimoděk po jizvách na obličeji.* Nebyl by první ani poslední co by zkusil mi ublížit, a to oni většinou končí hůř než já. *Na její poznámku jen pokývala hlavou a rukou ji naznačila ať jde za ní.* /No tak to vypadá, že uklidňující běh dneska padá, smůla./ *Pomalu procházela lesem až se dostala na vyšpanou ztezsku po které šla dál.*
Pokud tady nosí každý podsvěťan bouchačku, asi bych měla. *Odvětí suše, zatímco Mariu následuje. Pak si povzdechne.* Omlouvám se, že jsem po vás tak vyjela. Ale nestává se mi úplně běžně, že bych se někoho chtěla na něco zeptat a dotyčný se mnou švihl o zem a pak na mě vytáhl zbraň. Vlastně se mi to stalo jen dvakrát, akorát z jiného důvodu, než že by po dotyčném šel nějaký psychopat a měl ze mě strach. Navíc, dotyčných jsem se na nic neptala. *Dodá trochu hořce, ale pak se usměje.* Jsem Valérie. Valérie Belanger. Kdybyste mě měla v budoucnu doopravdy v plánu zatknout. *Rýpne si opatrně.*
Nevím jak zbraň, ale rozhodně nepočítej s tím, že by byl některý neškodný. *Uchechtne se a pokrčí rameny načež, prochází další lesní křižovatkou na levou stezku.* Já nemám strach, ale jsem opatrná, což je důležité. Doporučím ti pro příště si hlídat jak máš nabitý mobil. *Sama se poklepe po kapse ve které je ten její a je na devadesáti procentech, ale u ní to bylo jiné, ona musela být ve spojení neustále kdyby jí někdo volal, protože své služební číslo si odklonila na to osobní. Tahat dva mobily pro ní byla blbost, ale do práce ten služební radši nosila. Šla ztezkou dál a stromy už o něco řídly.* Doufám, že já tě nikdy zatýkat nebudu, nemuselo by to s tebou pak skončit dobře jako s podsvěťanem podezdřelým z vraždy. *Ale vzala na vědomí její jméno. Načež vyšly z lesa a byly na místě, kde občas lidi nechávali zaparkované auta.* Tak jsme tady.
Nesouhlasím. Triss je super. *Pokrčí rameny, zatímco přecházejí další křižovatku, ale přikývne na to doporučení ohledně mobilu. Kdyby ho měla dost nabitý, tohle by se nestalo. Když však Maria zmíní, že byla jen opatrná, dá jí hodně práce neobrátit oči v sloup.* /Proč se vždycky všichni dospělí snažili za každou cenu neztratit tvář?/ *Triss jí hned byla ještě o něco sympatičtější, pokud to vůbec šlo. Jenže Triss taky byla jen o pár let starší. Maria vypadala, že nad ní má alespoň dekádu, možná víc.* A už je to tady zase… *Povzdechne si, když zmíní vraždu.* Vážně netuším, jestli se vám tady vraždí lidi na potkání, ale já jsem v životě nikomu neublížila jinak, než v sebeobraně. Netuším, co vás vede k tomu si myslet něco jiného, ale hádám, že to asi raději ani vědět nechci. *V hlavě se jí opět utvrdila myšlenka, že než by měla někdy požádat o pomoc policii, zvolí doslova jakoukoli jinou cestu.* Osobně taky doufám, že mě nikdy zatýkat nebudete. Udělala byste pokus o vraždu i ze špatného parkování. *Sotva znatelně se zamračí, když vyjdou k parkovišti.* Děkuji za ukázání cesty. Příště si raději nabiju telefon.
*Uchechtne se.* To je pravda, Triss je jedna z mála těch světlých bodů, ale nepochybuji o tom, že by se o sebe dokázala postarat. *Podotkne a rozhlédne se jestli neuvidí své auto, jenže pak jí došlo, že dneska vlastně sem doběhla a tak si povzdechla.* /Tak přecejen se proběhnu, mohla bych si vzít taxík, ale na to se mi nechce čekat./ Tak jsem to nemyslela, ale pracuju na vraždách, takže jediný koho zatýkám jsou obvykle podezřelí z vraždy nebo ti co mě napadnout. *Tentokrát si rýpne do ní. New York byl vážně zkažené město od toho maloměstečka, kde předtím sloužila, takže se uchechtla když zaslechla její případ se špatným parkováním.* Divila by ses, ale už jsem jednou byla u případu pokusu o vraždu za špatné parkování. Jedna slečna špatně zaparkovala na místě ženy, která měla nějakou psychickou epizodu a ta jí za to napadla nožem. *K tomu už neměla co říct.* To udělej, a přeju příjemnou cestu. *Mávla na ní a rozběhla se směrem k lidnatější části města, kde poté nastoupila do taxíku, jelikož ji nějak chuť na běhání i po dnešku přešla.* /Asi si zlepším den boxem nebo něčím podobným./
To nepochybně. *Přikývne, i když netuší, kde se v ní bere ta jistota tohle říct. Viděla Triss slovy jednou v životě. Když jí Maria připomene, že je to z toho důvodu, že dělá na vraždách, jemně zčervená rozpaky.* A-a jo vlastně… To mi nedošlo… *Vykoktá, ale pak už jen poslouchá, že to, co řekla ve vtipu se tady zjevně stalo realitou a ani zdaleka tak komickou, jak si to představovala.* Páni, vy tady musíte vídat věci… *Zamumlá. Rýpnutí přejde s úsměvem, zaslouží si ho za to své před chvílí.* Tak v tom případě doufám, že pokud na sebe ještě narazíme, tak mimo službu a mimo jakýkoli konflikt. Taky přeju příjemnou cestu. *Mávne za ní ještě, než sama vyrazí domů. Teprve když ve městě nastupuje do autobusu, adrenalin z ní spadne a cítí, jak se začíná třást.*
*Měla volno a proto napsala Dieogovi jeslti by s ní nezašel třeba do čajovny. Jen tka si povykládat. Oblékal se docela obyčejně a protože už bylo chladno tak si dala i bundu a lepší boty. Sice moc zimu díky své vlčí nákaze necítila, ale kvůli ostatním lidem musela jít oblečená trochu tepleji, aby nevyvovlala nějaké podezdření. Nechala se taxíkem zavést k čajovně a Dieovi poslala sdílení polohy, aby věděl kde přesně je a zatím zašla do vnitř, kde si řekla o místo pro dva. Hosteska ji zavedla na místo kde šlo jen o snízký stolík a polštáře na zemi. Emmie sep osadí na Diegoivi napíše že už je uvnitř.*
*Zpráva od Emerie jej probudila z dlouhého spánku, který si nedopřál pěkně dlouho. Odepsal své kolegyni, že se tedy nachystá a co nejdříve se tam objeví. Vstal z postele a prsty si pořádně protřel oči, než se donutil zamířit do sprchy. Pustil na sebe ledovou vodu, která jej dokonale probrala. Po necelé půlhodině mohl konečně vyrazit do čajovny, takže si vzal jen peněženku, klíče a telefon. V riflové bundě, která měla zevnitř kožíšek si to kráčel po městě. Ruce měl strčené v kapsách černých kalhot a malé podpatky jeho kotníkových bot tiše klapaly od dlažbu. Když mu telefon oznámil příchozí zprávu od Emerie, mávnul rukou na projíždějící taxi, do kterého nastoupil a nadiktoval mu adresu čajovny.* *Jakmile se ocitl na místě, zaplatil řidiči a vešel do podniku, kde na něj už Emerie čekala. Sejde těch pár schodů do sklepního podniku a nestačí se divit, jak hezké to tady je. Všude různé fotky a obrázky lidí na čajových plantážích. Obsluhující slečna už mu chtěla jít naproti, ale on na ni jen mávnul a spěšně řekl, že na něj již čeká kamarádka, kterou si najde sám. Po pár vteřinách se objeví v Emeriině zorném poli.* Dobré jitro! *Pozdraví s úsměvem, sundá si svou bundu a pověsí ji na věšák, než si vleze na jeden z polštářů.* Máš chuť na čaj? Na dýmku? Nebo na obojí? *Zeptá se a zběžně očima přejede nabídku v nápojovém lístku.*
*Emerie je zatím na svém mobilu a čte jednu z knížek o tvorbě barev z přírodních materiálů a květin. Něco oco by mohla využít ve svém tvoření. Interiér čajovny se jí líbí, je to útulné a navozuje to přesně tu pěknou atmosféru. Je jí jasné, že tohle není nějaký civilský podnik, že jej má nějaká víla nebo čaroděj, mělo to takovou atmosféru. Když věak ucítí známý pach, Diega, tak se slabě usměje a koukne se na hodinky při jeho pozdravu.* Jsou...dvě hodiny odpoledne. *Připomene mu, když ji pozdraví "dobré jitro".* A dala bych si asi obojí, zní to fajn. Zelený čaj a tu dýmku...ta třetí...Dýmkařova specialita zní dobře, necháme se překvapit. *Navrhne a posadí se víc do poštářů.*
To ano, jenže já před chvílí vstával, takže mám ještě ráno. *Řekne a otočí stránku nápojového lístku. Mezitím se u nich objeví čajmen, který je připraven přijímat objednávky.* Takže, jednou zelený čaj, pro mě Bílou pivoňku a Dýmkařovu specialitu. *Usměje se na mladíka, který zmizí někde v dalších částech čajovny.* Em, dlouho jsme se neviděli... Myslím nepracovně. Jak se máš? Jak jdou prodeje mýdla? Je něco nového u tebe? *Zeptá se na poměrně dost otázek a udělá si pohodlí tak, že si jeden polštář opře o stěnu a na druhý si sedne. Zakloní hlavu a přivře oči, nejspíš proto, že je ještě trochu rozespalý. Celou noc probděl a šel spát před svítáním, takže jde na něm znát spánkový deficit.*
*Emerie se koukne znovu na svoje hodinky a jen zkraotí hlaovu nad diegovými slovy.* Panebože. *Zasměje se lehce.* Dospáváš hodně? Nemáš chodit pozdě spát. *Višmen si čajmena, kterého pozdraví a nechá Diega objenat za oba dva.* Vidáme se skoro denně vpráci. *Pousměje se na něj a pak myken rameny.* Asi dobře...Teď hladám nějaké způsoby barvení z orgsnických materiálů, květiny, kovy a tak. *Vysvětlí.* Jinak není nic moc nového a co u tebe? Jak ti jde psaní? *Zeptá se a sleduje jej jak se Diego tváří.* Zdá se že jde dobře, vzhledem k tomu jak vypadáš. *Ušklíbne se.* A nebo jde o to cos řešil tehdy na pláži, jak jsi byl věčně napíchnutý na telefonu? *Zvedne tázavě obočí a když jim na stolek políž čaje a dýmku tak je to Emmerie která si první vezme hadici z dýmky a potáhne si. Cítí hned sladkou chuť, jako nějaké květiny a něco hořkého.* Co je v té dýmce? *uzeptá se obsluhy a ten se jen tajemně usměje.* Směs ze zvonků, tabák a jasmín. *Poví než odejde a Emerie mykne rameny a potáhne si znovu aniž by věděla že Zvonky jsou podsvětanská verze merihuany, která tam také ale je. Proto cítí docela uvolenění.*
*Usměje se na čajmena, který jim donese jejich objednávku a hned se vrhne na svůj čaj. Nejdříve otevře víko konvičky, přičichne si k vůni a hlasitě vydechne.* Miluji tenhle čaj! *Podívá se na Emerii, jak se uvolní a vrátí víko zpět na konvičku.* Je super, že se tak věnuješ zkoumání ke svým výrobkům. Připadá mi to, jako když já hledám správná slova pro svou knihu… Co se týče mého psaní, nejde to tak hladce… Já… pokud jde o tu věc na pláži… Řeším teď toho hodně a tohle je docela zapeklitá věc, takže se nevyřeší jen tak. *Vidí, jak se Emerie cítí po jednom potahu.* /Co do toho dali? Nějaké drogy?/ *Natáhne se pro hadici vodní dýmky a čeká, až mu ji Em podá.*
*Emerie se pobaveně usměje na Diega.* Já mám ráda zase zelený nebo ibiškový, ale ten je docela kyselý, ale noví nádherně. *Napije se svého čaje a pak se slabě uculí.* Snažím se být co nejvíc...no vycházet z toho co máme z přírody. Žila jsem v kmeni a ačkoliv jsme měli moderní věci, stále jsme se sanžili žít tak nějak...S přírodou, snažím se o to i tady. Jen teda spíš bych potřebovala v bytě víc místa na orstlinky. *Zasměje se vesle a dál jej poslouchá a slabě se ušklíbne.* Tak o co jde, bavil jsi se s nějakou babou...*Odmlčí se a ještě is potáhne než Diegoiv hadici podá.* Nějaká se do tebe zamilovala a ty jako umělec prostě nemůžeš...se tak zavázat k němu, protože volnost a další věci. *Zaimutuje skoro jeho hlas, ale víc dramaticky a u toho se uchecnte a zakorutí hlavou.*
*Vezme si od ní šlauch a dlouze z něj potáhne, až se rozkašle a musí se párkrát bouchnout do hrudi.* /Rozhodně je v tom něco neobvyklého./ *Po tomhle dlouhém potáhnutí se cítí dost uvolněně na to, aby zjevně Emerii řekl o svých strastech, proto na ní stočí oči a začne vysvětlovat.* O to nejde. Já bych se rád s někým usadil, jenže jsem dost vybíravý. Pokud jde o to, co se stalo na pláži, je pravda, že mi volala jedna žena. Myslela si, že jedna noc, kterou jsem s ní strávil automaticky znamená, že spolu něco máme, každopádně jsem ji vyvedl z omylu hned druhý den, takže se mi přestala vměšovat do života, jenže pak mi zavolala a snažila se na mě hodit otcovství. Nebudu lhát, byl jsem dost vyklepaný, protože v ten moment si začneš přehrávat tu noc a vzpomínat, jestli se to mohlo stát nebo ne. Naštěstí jsem vzpomněl, že jsem to rozhodně nemohl být já kvůli... No, prostě jsem to nebyl já a došlo mi, že jsem nejspíš jeden z mnoha mužů, kterým volá. Pro moji a její jistotu jsem šel ochotně i na testy, takže je to potvrzeno i lékařsky. *Vysvětlí a znovu si potáhne ze šlauchu, načež je podá zpět Em, aby si i ona užila zjevné uvolnění. Poté se přisune ke stolku, vezme do ruky konvičku a špičkou prstu přidrží její víko, než si nalije do šálku svůj čaj. Konvičku poté vrátí zpět na tácek, uchopí šálek do dlaní a přitáhne si jej ke rtům. Předtím, než si usrkne horkého nápoje, si ještě přičichne omamné vůně. Po tomhle krátkém, ale přesto potřebném rituálu se zahledí na svou kolegyni.* Líbí se mi, jak chceš prostě zachovat zvyky ze svého kmene i tady ve městě. Podle mě je to skvělé. *Podotkne a usměje se na ni. Možná to bylo tou únavou nebo dýmkou, která působila na jeho smysly, ale někde vzadu ve svém nitru zachytí kousek něčeho, co nedokáže popsat, ale rozhodně je schopen to cítit, když se podívá na Emerii, která sedí vedle něj. Trvá to jen maličký okamžik, než od ní odtrhne oči a začne se opět věnovat svému čaji, ale je dost možné, že si toho Em i všimne.*
*Je to docela silné kouřivo, Nejspíš to bude njěaký silný tabák ale ta sladká chuť je zvláštní, myslí si že je to příchuť a ne kombinace zvonků a tabáku. Nehcává to být a jen se pohodleněji posadí, když jí začne Diego vyprávět.* Vybíravý? *Zvedne pobaveně obočí a usrken si čaje.* Nikdo nevyhovuje tvým standartům? *Ušklíbne se a dál jej poslouchá.* Jo slyšela jsme, že je ot žena...Lepší sluch, duh. *Ukáže na uši jako že vlkodlak má prostě lepší sluch.* Ale neslyšela jsem všechno.* Ujsití ho, aby nevypadala že odposlouchávala.* Kvůli? *Zvedne obočí a pak cháapvě přikývne.* Žneská se tě snažila baby trapnout, klasika. *Mykne rameny.* Je to hnus, ale jsem ráda, že se to vyřešilo a my můžeme zapít to, že nebudeš fotr. *Zasměje se a potáhne si z dýmky a zanče prsty prejíždet po zdobení na šlauchu. Zatím co skoro hypnotizovaně sleduje jak Diego nalívá čaj.* Vzhledem k tomu, že jsem jediná kdo žije je to spíš smutní. *Mykne rameny.* Moje rodina i můj kmen... zemřeli. Nevím jestli jsem ti to už říkala nebo ne ale..Prostě můj otec byl alfa naší smečky, což byla zároveň i kmen, a jako vlkodlak prostě můžeš kdykoliv vyznat alfu na souboj. Porotže se pár osobám nelíbilo jak otec všechno vede...No vyzval ho. Mohlo to odpadnout dobře, ale připletl se do toho můj starší bratr, Jace. Byl puberťák a myslel si že dělá dobře, nakonec to vypuklo v masakr. Jace utekl, vzal mě, byla jsem ještě dítě.. do auta a odjeli jsme do Seattleu, tam přišli do Preatoru a...bratr po pár dnech odešel že pojede zptáky se podívat jestli někdo přežil...Nikdy se už nevrátil. *Potáhne si z dýmky a lehce zahne hlavu, když vydechne kouř.* Takže jsem sama a mám jen Preator....*Zadívá se na svou konvičku čaje.* Chci tím říct, že dělám co můžu. SNažím se tu kulturu zapojit i do umění co dělám, nějaké obrazy co maluju nebo vyrábím. Ikdyž.. ted mají úspěch spíš má mýdla a svíčky. *Zasměje se a podívá se na něj ve chvíli kdy od ní uhne pohledem, ale neřeší to. Předá mu hadici a sama si jde nalít čaj.*
*Vezme si hadici od Em a potáhne si, opět dlouze a silně. Nejspíš mu tabák stoupnul do hlavy, protože se mu na tváři objeví přihlouplý výraz a v očích mu jiskří.* Teda, nevím, co do té dýmky dali, ale je to fakt síla. *Uchechtne se a napije se ze svého hrníčku, který teď drží v pravé ruce. Pozorně vyslechne vše, co mu Em řekne, ale asi nemá nějak šanci na to moc reagovat vzhledem k jeho stavu po potáhnutí z dýmky.* Víš, je mi to líto... Jakože fakt hodně... Protože, já jsem taky přišel o sourozence... Sice teda svojí vinou... Teda aspoň myslím. Nejsem si teď jistý... ani nevím, co mluvím. Cítím se jako bych lítal. *Mluví hodně pomalu a skoro nesrozumitelně. Znovu se napije čaje a mávne na procházejícího čajmena. Když se objeví u jejich stolu, podívá se na něj s přihlouplým úsměvem a houpe se za strany na stranu v tureckém sedu.* Hele, že jste tam dali nějaké drogy? *Zeptá se, i když mu je odpověď zjevně dost jasná, ale čajmen se jen usměje, beze slova odejde, ale po chviličce donese džbánek vody. Naleje vrchovatou sklenici a podá ji Diegovi, který si ji ochotně vezme a celou ji vypije.* Mělo by to pomoct. *Vysvětlí čajmen a odejde, aniž by se obtěžoval sdělit, co jsou vlastně ty zvonky, které zmiňoval při přínosu jejich dýmky. Ještě pár minut trvá, než se Diego zase vzpamatuje. Zatřepe hlavou, jako by chtěl smést všechen ten zvláštní nadlehčující stav a podívá se na Em s omluvnýma očima.*
*Sleduje Diega jak si pothauje z dýmky a kousne se do rtu při tom pohledu a proto raději uhne záptky ke svému čaji.* Asi islný tabák...*odtuší.* Nebo tráva, ale nesmrdí to jako tráva. *Našpulí lehce rty. A pak až tak nějak dovypráví své slova tak začne být o něco lehčí, víc se jí začnou v hlavě movat myšlenky a neví co pořádně odpvoědět Diegovi.* Ježis no... mám to podobně. *Přozná a zhuboka vydehne a položí se do polštářů. Zvedne před sebe ruku a má ji rozmazoanou a vidí ji nekolikrát.* Myslím...myslím že jsme sjetí. *Koukne se na Diega a když přijde čajmen zavrčí na něj. Ale zdá se že tne má z toho jen srandu a oběma přinese vodu. Emerie se ani nepbtěžuje si ji nalít a napije se ze žbánu tkaovým upůsobem, že jí voda tečke z obou koutků.* Pro boha jako kdybych snědla saharu. *Vydechne po vypití skoro cleého džbánku.*
*Jakmile spatří, že se Em kousne do rtu, silně zavře víčka a hlasitě vydechne nosem.* /Krucinál, tohle nedělej, Em./ *Potáhne si z dýmky znova, ale jen lehce, aby to zase nepřehnal. Uchechtne se, když si všimne jak jeho kolegyně do sebe hltá vodu přímo ze džbánu.* Mám objednat ještě jeden džbán? *Zeptá se, než odloží hadici vedle sebe, natáhne se pro svou konvičku s čajem a dolije si do svého prázdného šálku.* Abych se vrátil k tvé dřívější otázce, není to tak, že by mi nikdo nevyhovoval. Spíše hledám někoho, komu bych se mohl otevřít a naopak. Jsem spisovatel, takže romantik tělem i duší. Nestojím o žádné krátkodobé randění, ve kterém jde jen o... však víš. Tohle už jsem si zažil a stačilo mi to. *Povzdechne si a usrkne si čaje ze šálku, přitom se dívá na Emerii a znovu kdesi pocítí něco, jako by jej přitahovalo k téhle osobě, kterou ani tak zdaleka nezná.* Hele, řekl jsem ti už někdy, že ti to sluší? Když se na tebe tak dívám, mám pocit, že záříš... *Nechá tuhle větu pár vteřin viset ve vzduchu, než si uvědomí, co zrovna řekl. Hlasitě si odkašle.* Promiň, to bude tou dýmkou... Jsem fakt sjetej. *Omluví se a uhne pohledem na stolek před sebou.*
*Všimne is toho jak se Diego zhluboka nadechne nosem ale nemá tušení že za to může ona. Místo toho se docela neelegante napije ze džbánu jako kdyby týden nepila. Pije a pije dokud ho témeř celý nevypije a zhluboka se nadechuje.* Ano prosím. *Odosouhlasí s přikývnutím hlavy a hřbetem ruky si utře pusu od vody. Poslouchá jeho slova a pochybovačne se na njě podívá, ale moc dlouho neudrží ten vážný výraz.* Prosintě s tím jak vypadáš se divím, že nemáš na krku nějakou modelku a s ní až nekřesťnaky hezký děcka. *Zakrotuí nad tím hlavou a pak se uchechtne.* Tak to jsi první chlap, který mi řekl že chce vztah a ne jen sex. *Řekne na plnou pusu.* V dnešní době chce každý prostě jen užití na krátkou chvíli, bez závsků. Byla jsem na tinderu... několikrát a pokaždý jsem si to smazala. Jako sorry kámo ale nechci vidět tvýho ptáta dřív než vidím tvůj ksicht. *Rozhodí rukou a při lsově ptáaka se rozesměje a pak se napije raději svého čaje. A kouká se slehce přivřenýma očima na Diega.* Ne, neřekl. Ty taky nejsi k zahození. *Zazubí se na něj.* Já si to vždycky myslela ale nikdy jsme ti to neřekla nahlas. *Mrkne na něj a pak se orzesměje.* Jo to záření bude asi tou dýmkou. *Souhlasí a trochu se přisune k němu blíž, tak že se doktýají koleny.*
*Nepatrně se napřímí, když se k němu Em přisune. Není si jistý, co přesně dělat, ale nechá své kolen aby se dotýkalo toho jejího. Není mu to nepříjemné, právě naopak, ale vzhledem k tomu, že je to jeho kolegyně a zároveň kamarádka, byl si najednou nejistý. Opře si hlavu o zeď a otočí ji tak, aby viděl na Emerii.* To potěší, že nejsem k zahození. *Usměje se a napije se ze svého hrnku. Kolem opět prochází čajmen, proto na něj zamává a jen mu ukáže na prázdný džbán vody. Mladíkovi je jasné, co Diego chce, proto jen kývne a zmizí. Diego se opět podívá na svou kolegyni a krátce si prohlédne její tvář, než začne mluvit.* Měl jsem kdysi modelku, dokonce i na ty děti to vypadalo, ale našla si bohatého a starého chlápka. *Uchechtne se a pokračuje.* Ne vždy je to o vzhledu. A co se týče té seznamky, já tam sice byl jen jednou, ale slečny asi taky radši vystavují jiné partie dřív než svůj obličej. *Zasměje se a dopije poslední kapky čaje, což je přiměje opustit dosavadní místo a tím pádem i přerušit dotek mezi ním a Emerii, když se nakloní ke stolku, aby si nalil poslední šálek. Jakmile se zase opře, natáhne se pro hadici dýmky, která je až nebezpečně blízko ruky Em, takže o ní zavadí svými prsty aniž by to zamýšlel. Hned střelí po brunetce pohledem.* Omlouvám se, nechtěl jsem... *Nedořekne, protože se jí zahledí do očí.*
*Neunike jí to, jak se Diego napnul kdžy se k němu přiblížila, ale nedává tomu nějak velkou váhu. Sleduje jak se opře a nad jeho slovy se zasměje.* Jestli tě to kptěší si zatraceně sexy a měl by jsi dělat modela. A ne psát knížky, kdy tvoji tvář ani nikdo nezná, je to škoda. *Ušklíbne se lehce a kývna na mladíka když kolem nic jde, jen tak na pozdrav. A pak minutku mlčí než Diego promluví.* To je hnusný...To si ty nezsloužíš si myslím. *Nakrčí lehce rty a pak jej dál poslouchá.* Jako kdyby ti to jako muži tolik vadilo. Nep očkej ty vlastně nejsi jako ostatní muži. *Poví trochu pobaveně.* A sama se nahne pro čaj, když se nahne i on dojele si šálek a napije se teplé tekutiny a koukne se na něj, když se dotkne její ruky.* V pohodě, nic se...neděje. *Podívá se mu do očí a posuměje se. Ale nakonec jí pohled spadne trochu níž, na rty. Nadechne se nad tou myšlenkou co jí prolítne hlavou.*
*Věnuje jí jeden ze svých něžných pohledů, dokonce zapomene na to, že si chtěl potáhnout z dýmky a sleduje jen její oči. Trvá to celé jen pár vteřin, ale mu to přijde jako věčnost. Nakonec se však vrátí na zem, odkašle si a šlauch potáhne k sobě, aby si mohl dopřát další povznesení v podobě tabáku v dýmce. Zhluboka potáhne tabák, ale ne moc, aby se opět neocitl někde na jiné planetě jako předtím. Zapije chuť tabáku zbytkem svého čaje a podívá se na prázdný šálek. Nakrčí obočí, což je u něj běžné, když přemýšlí a chvíli jen sedí, než se nadechne a otočí se na Em.* Promiň... já... Možná jsem pod vlivem, ale... *Rozmýšlí co říct a paradoxně neví jaké zvolit slova. Už chce pokračovat, jenže se u nich zjeví mladík se džbánem vody, takže mu kývnutím hlavy poděkuje. Následně zatřepe hlavou, opře se o zeď a zavře oči.* Zapomeň na to, je to blbost. *Pevně sevře víčka a vypadá, že vede rozhovor sám se sebou.* /Nejsi ty kretén, Diego? Mluvíš jako malej kluk./ *Nechá oči zavřené, ale položí Em otázku.* Neobjednáme si nějaké jídlo?
*Musí se posumát ned tím pěkným pohledem, který ji věnoval, takový pohled už dlouho od nikoho nezažila. Ale ot už si odkaqšle a Diego si vezme dýmku a potáhne si z ní. Emerie si tkaé vezme hadici a také so potáhne. Ne tolik, aby se jí zamotala hlava ale dost na to, aby to cítila. Vydehcne kouř a ptpčí se na Diega a zvedne tázavě obočí.* Ale co? *Zeptá se, na to přidje aleo bluha a položí jim na stůl vodu. Čajmen odejde a diego začne vycouvávat s tím co chtěl říct.* Ne ne ne ne! *Začne ho hravě plácat po ruce.* Nenačínej něco co pak nedokončíš, co se nedělá. *Bouchne jej ještě jednou a pak se na něj koukne.* Po tom až mi řekneš cos chtěl. *Zvedne obočí.* Tak dělej mluv. *Žduchne ho do hurdi a zatím co se rozhodne prostě mu sendout na klín. Přehodí koleno přes jeho nohy a prostě si sedne.* Takhle budu dokud mi to neřekneš. *Složí si umanutě ruce na hrudi.*
*Otevře oči a podívá se na Em. Chvíli ji sleduje, než hlasitě vydechne. Maličko jej vyvede z míry, když si sedne na jeho klín, takže ji má teď před sebou a vidí ji přímo do tváře.* /Krucinál./ *Pramínek vlasů, který se jí ledabyle spouští dolů, ji dá za ucho, a poté promluví.* Je mi s tebou dobře. Pokaždé, když jsi v mé blízkosti, jsem uvolněný a cítím se lépe. Rád bych tě víc poznal, pokud by ti to nevadilo, ale netuším, jestli se to vůbec může... Myslím, randit s kolegy. *Dodá ještě a zadívá se ji do očí. Chtěl ji pohladit po tváři, už zvedal ruku, když v tom mu zazvonil telefon. Protočí oči, vytáhne jej z kapsy a zkontroluje oznámení. Opět skrčí obočí, a když dočte zprávu, otočí displej na Em, aby si ji taky mohla přečíst.* Nejspíš nám to dnes už není souzeno. V Praetoru jsou nováčci a nezvládají je. Měl bych jít... *Opatrně naznačí Em, aby z něj slezla a na znamení vážnosti ji radši chytí za paže, aby ji pomohl. Zvedne se z místa a už je na odchodu, když se otočí, vrátí se k ní a vlepí ji pusu na líčko, zatímco ji druhou rukou pohladí po tváři.* Tak zase někdy, Em... Napiš mi odpověď do zprávy. *Usměje se a zamíří k východu. Při pokladně samozřejmě zaplatí celou útratu a zmizí mezi rušnými ulicemi New Yorku.*
*To jak si na něj sedla bylo docela impusltivní a zbklé, ale není to nepříjmené. Slabě se pousměje, když jí dá pramínek vlasů za ucho a vydechne. Téměř zadrží dech při jeho slovech. Trochu zamrká protože tohle bylo trochu nečekané. Ale někde hluboko přece jen věděla, že to má dost podobně. Ikdyž v práci bylo něco potřeba udělat a oni dva byli dáni spolu tak jim ta spolupráce klapala.* Já...*Odmlčí se a trochu si odkašle. Ostatně kolem sebe takhle tančili půl roku. V tom zazvoní jeho telefon. Zvědavě se na něj kouká dokud jí telefon neotočí a ona si nepřečte zvprávu.* Amatéři. *Zamrmle a docela nechodtne vstane po tom, co jí to naznačí. Ale slebě se pousměje nad tím jak jí dá pusu na tvář a pohladí ji. Když Diego zmízí tak mu opravdu napíše: Mám to podobně, je mi s tebou fajn. A asi by mi nevadilo tě víc poznat. Taky nevím jestli se to smí...Z morálního hlediska to asi není dobrý nápad. Kdyby se něco pokazilo tak... budem furt kolegové, vídat se každý den. Pak ale je odmkla mezi zprávami. Ale věřím, že bychom my dva zvládli dát ty osobní věci stranu, když přijde na práci. Takže je to jen na tobě pokud to ty zvládneš a taky by to muselo být tajně...S tím to ukončí a nakonec sama odejde do svého bytu.*
*Pomalu vešla do čajovny, ve které byla před nedávnem, dneska opět ve slušném oblečení. Šla z práce, dneska měla jen krátkou směnu a tak hodlala spojit dobré s užitečným. Potřebovala Cait sdělit co probírala s alfou a co našla v práci a nálezy ohledně toho boxu co dostala. Nepamatovala si přesně co jí už řekla a co ne. Proto vzala svůj mobil a napsala Cait SMSku. DOJDI DO ČAJOVNY ANTAQUES, MÁM NĚJAKÉ INFORMACE, CO BYS CHTĚLA VĚDĚT. Potom si jen sama sedla a objednala svůj oblíbený čaj. Neměla moc co dělat do té doby než Cait dojde. Jakmile jí donesly šálek tak si k čaji pouze přivoněla, ale pít nechtěla, nemínila si spařit opět ústa.*
*Nakonec si na sídlo smečky docela zvykla. Udělala si pokoj dle svého a doufala, že se brzy vrátí do svého bytu, ale nyní to už bylo snesitelnější. Volala s právníkem ohledně adopce té malé zrzavé holčičky a měla docela dobře našlápnuto. Díky jménu, které nesla a penězům by nemusela čekat roky, ale mohla by si ji vzít do opatrovnictví než bude schválená adopce. V sídle smečky, ale nechtěla vychovávat malou zrzavou holčičku, takže přemýšlela, jak tohle vše vyřešit.* Počkej někdo mi píše. *Houkla na svého právníka, když se podívala na SMS a musela se usmát od ucha k uchu.* Zavolám potom. *Tipla hovor a ani se nerozloučila, když Mari odepsala. ZA CHVILKU JSEM TAM. Vzala na sebe upnutý, ale hřejivý svetr, kdy už bylo jasně vidět její bříško. Také aby ne už byla v 18. týdnu těhotenství. Bříško nebylo nijak velké, ale rozhodně už bylo znatelné na to, aby si dal člověk jedna a jedna dohromady. Vzala na sebe ještě kabát, když zavolala na jednoho z vlkodlaků se kterým se zde dost spřátelila. Jmenoval se James a byl to docela pohodář.* Odvezeš mě? *Nechtěla jet sama.* Že váháš. *Vytáhl klíčky, kterými pohodil do vzduchu, než je chytl. Položil ruku na její záda, aby ji vyvedl ven ze sídla a nasedl do auta spolu s ní.* Kam to bude? *Nastartoval a ona mu vyřkla požadavek. Šlápl na to a ještě jí doprovodil dovnitř.* Pak zavolej kdybys chtěla odvézt. Zatím. *Mávl rukou a Cait mu mávnutí oplatila s úsměvem od ucha k uchu, když si svlékla kabát a sundala šálu. Očima nalezla nakonec Mari za kterou zamířila.* Poprosím horké Karkáde děkuji *Pověděla na číšnici.* Dlouho jsem tě neviděla. Jak se vede?
*Podívala se na svoje oblečení, měla na sobě něco podobného jako včera v baru, jednoduché kostýmové černé kalhoty, bílou košily a sako, přes které měla přehozený béžový kabát, který si sundala když přišla.* /Mohla jsem jít prvně domů, ale pak chci jít běhat, takže bude lepší když to udělám naopak./ *Po chvilce její čaj už vychladl natolik aby jej vzala a mohla se napít. Už po prvním loku věděla, že si vybrala dobře. Uvolnila se v židli a chvilku se jen tak rozhlížela po místnosti, ta atmosféra tady byla úžasná, po chvilce ze svého místa viděla, jak prochází jí známá těhotná žena dveřmi. Lehce se pousmála a mávla na ní.* /Už se konečně ponaučila a má doprovod, takže můžu mít vklidu./ Už to bude chvíle. *Uchechtne se a upije doušek.* Ale dá se to, bylo teď hodně zařizování a papírování, však jsi to viděla, ale už mám i lepší novinky a co ty? Jak se máš a co malé?
Lepší noviny? To mě rozhodně zajímá *Uvelebila se na židli spokojeně a nadechla se vůně, kterou čajovna oplývala.* Takové místa miluji. *Zadívala se na Mari. Chyběla ji z velké části, ale to raději neříkala nahlas.* Já... No mám taky pár novinek. Řeším adopci té holčičky. Rozhodla jsem se proto, že si ji vezmu do péče. Ona nemá rodinu a já nějak už také ne, takže začít od úplného začátku to mám s tou holčičkou tak nějak společné a maličký se má k světu. Je zdravý, dává mi zabrat a myslím, že se vyspím možná až mu bude deset. Zprávy, co posílá Thomas už ani neřeším je to neustále to samé. Pomalu se mi zdá celý ten problém jen jako malichernost tedy ne úplně doslovně jen už to trvá a nějak jsem si na to spíše zvykla... Potkala jsem Jamese toho mladíka, co mě doprovází a dělá mi často společnost, takže nesedím jen zavřená v pokoji a napadlo mě vrátit se zpět do bytu, abych té holčičce mohla dát život, co si zaslouží a v sídle není úplně dobré dítě vychovávat mezi vlkodlaky, i když... Alfa tam prý své děti má *Zamyslela se nad tím a věděla, že jediný s kým se o tomhle může pobavit je Mari, protože je schopná říct ji upřímný názor na tohle vše a poradit ji.*
No dalo by se to tak říct. *Odmlčela se a uvažovala co jí teď říct a minimálně v jakém pořadí, nakonec se rozhodla mluvit o Dariovi a až později možná o něčem jiném, hlavně tedy jak na to příjde řeč.* Jak jsem slíbila, tak jsem byla u Daria, respektive jsme si dali sraz v sídle. Potřebovala jsem jej informovat ohledně průběhu s Thomasem a tom balíčku. *Věděla, že jí to dojde a tak víc nerozvádělo o který balíček se jedná.* Zařídil, že pokud se Thomas přiblíží k New Yorku tak jej někdo spacifikuje. *Raději to nerozváděla, ale pokud by se zeptala, tak byla ochotná jí to popsat víc.* Ale stále zůstaň v bezpečí, obě víme, že je schopen najímat lidi a potřebujeme na něj nějakou páku která by ho udrželá dál. *Vyslechla si co jí chtěla říct, celkem se udivovala všem těm novinkám, ale byla za Cait víc než ráda, i když si nedovedla představit proč by chtěla další dítě.* To je *Zamyslí se co říct.* zajímavé. Rozhodně se nepřemáhej a s tím bytem počkej než se někam dostaneme, ještě to není úplně bezpečné a v případě nouze budete všichni tři vítáni u mě. *Uchechtne se. Nikdy by nevěřila tomu, že by sama nabídla, že u ní může být skoro cizí žena spolu s dvěmi dětmi.* Hlavně toho teď na sebe neber moc, v tuhle chvíli by to mohlo být pro tebe i drobka stresující.
To jsou opravdu dobré zprávy ohledně Thomase *Pousmála se při zmínce, že je nyní na černé listině v New Yorku. Jistě to není tím pádem dobré ani pro smečku v New Orleans.* No až se to dozví, nebo jestli už to ví rozhodně ho to naštve, ale víc než já na prvním místě budeš dle mého ty Mari, takže na sebe dávej prosím větší pozor. Thomas nenávidí zákazy a mám-li být upřímná, co je těhotná vlkodlačice oproti té, která mu zajistila zákaz vstupu do New Yorku. *Ale usmívala se u toho, protože Mari byla opravdu šílená v tomhle ohledu, co vše dovedla.* Starostlivost v tomhle ohledu od tebe mě překvapuje, ale zároveň těší. *Rozhodně se jejich vztah posunul dál než jen pouho pouhé policistka a oběť aspoň jí to tak připadalo.* Nemusíš se bát. V podstatě jediné, co umím je starat se o děti a spíše je pro mě stresující ta samota. Ne že by mi maličký sám nedával zabrat... Mohu se tě na něco zeptat? Jak se jmenoval muž, kterého jsi měla nejradši ve svém životě? Samozřejmě nemusíš odpovídat. *Dala jí šanci otázku úplně přejít, ale rozhodně tohle nepokládala s žádným špatným záměrem.*
V to doufám. *Ušklíbla se, užívala si, že tomu bastardovi zavařila a rozhodně se jí líbilo víc, že zaměří svou nenávist oproti ní.* No tak to jsem víc než ráda, že se bude vztekat na mě, čím víc bude naštvaný tím dřív snad dá pokoj tobě, ve městě už jsem od něj v bezpečí a s čímkoliv menším si jistě poradím, takže o mě mít strach nemusíš. *Její nálada stoupla, před chvílí ji nedocházelo, že mu tak moc uškodila, rozhodně to byl uspokojující pocit když už nemohla vyrazit na lov, i když tohle se taky dalo brát jako část lovu, spíše psychického než fyzického, ale líbilo se jí to.* Ale vážně, uvažuj kdyžtak že si necháš byt alespoň pořádně zabezpečit, nebo si najdeš byt v lepší lokaci s větším zabezpečením. *Dodala. Při její otázce se zarazila.* Myslím, že nikdo takový nebyl, měla jsem svého otce, děda a Ala, ale nikdy jsem neměla nijak důležitý vztah partnerský. *Pokrčila rameny. Doopravdy nikomu nevěřila nikomu natolik aby jej za právoplatného partnera nepovažovala. No a čím byla starší, tím to bylo pro ni mnohem těžší protože ztrácela důvěru ve většinu lidí.*
No já bych se na tvém místě tolik neradovala, ale je pravda, že jsi to prostě ty Mari *Usmála se nad její jistou radostí a věřila jí v tom, co říkala.* Máš pravdu strachovat by se tu měl úplně někdo jiný. *Vždyť se baví o Mari, která při přestřelce dokázala ujet bez jediného škrábnutí pokud se nejednalo ovšem o auto.* Nemyslím partnera Mari myslím muže, který byl pro tebe důležitý v životě ať už otec nebo děda. Zajímá mě jaké mužské jméno v tvém životě zanechalo největší štěstí a radost *Dala hlavu mírně do boku, když jí donesli čaj a ona poděkovala a rovnou si nalila do hrníčku. Nebyl horký jen teplý, takže si užila hned první doušek a spokojeně si oddechla.* Tohle jsem potřebovala. *Milovala karkáde a jeho chuť, ať už studené nebo horké milovala ho v jakýchkoliv podobách. Nicméně fakt, že Mari neměla žádný vztah jí docela zaujal a prohlédla si ji pořádně. Ne... hloupost. Zrovna Mari nebyla typ ženy, co by byl na něžná pohlaví...*
Proč vlastně ne? Chvíli alespoň nemám jen kancelářskou práci. *Uškrnula se, Cait ji už očividně znala páč jen málo lidí mohlo mít radost, když po nich někdo šel.* Navíc víš, že mi moc věcí nemá šanci ublížit, ne s mým výcvikem. *Dodala a musela se zamyslet.* Pak to bude jak můj otec, tak i děd. Jmenovali se Edward a Joseph, oba pro mě znamenali mnoho. *Pokrčí rameny, i když oba velice milovala, tak s ani jedním nemohla nikdy strávit přiliš času, právě z toho důvodu ji jen při vyslovování jejich jmen pocítila mírnou bolest. V obličeji to sice vidět nebylo ale přesto její ´poloúsměv, který vyvstal při myšlence na lov zmizel a nahradila jej zase maska. Proto si vzala svůj šálek čaje do rukou a upila, svůj obličej schovaný za tím malým šálkem čaje. Byly to ale jména co vyvolávaly nejvíce emocí, to byla rozhodně pravda.*
Moc pěkné jména. *Ptala se hlavně z důvodu, že v jejím životě neměla muže, který by byl něčím dokonalý krom jejího zesnulého muže. Uvažovala nad jeho jménem, ale pojmenovat ho po svém bývalém muži, když to nebylo jeho dítě ji přišlo barbarské. Důvod Mari, proč se ptala raději neřekla. Místo toho si prostě povzdechla a upila znovu ze svého šálku čaje.* Napadlo mě ještě odstěhovat se úplně mimo New York, ale po téhle zprávě bude lepší zdržovat se zde. Mimo město už nebudu mít takovou ochranu. Ani jsem nečekala, že u smečky budu mít takovou oporu. *Z té New Orleans by nikdy nedostala tyhle možnosti a takové zacházení. Vlastně poprvé se cítila, že opravdu někam patřila a takhle by to mělo fungovat všude.* Takže ty nemáš žádného přítele? Ani vyhlídnutého? Jakože souhlasím s tím, že dnešní muži za moc nestojí. *Tím rozhodně, ale nemyslela Chrise a Castora. Ti dva neměli s jejím názorem nic společného a dopřáli ji i malou chvilku pocitu, že je na tom světě vše v pořádku. Dostala od Chrise sice zprávu, ale už mu neodpověděla. Potřeboval čas bez ní a ani nepočítala, že ho ještě někdy střetne znovu*
To rozhodně byly, ale neměly dlouhou působnost. *Pokrčila rameny v naučeném nenuceném pohybu. Milovala oba dva, ale neměla mnoho času je milovat a tak prostě každý pokus o nich mluvit byl pro ni jakoby jí někdo strčil nůž do rány a znovu s tím otáčel. Nikdy nenašla sílu ani čas se s tímhle traumatem vyrovnat, a tak jej uschovala hluboko do sebe, co nejhloub to šlo a na povrch to skoro nikdy nepouštěla. Výhodou pro ni bylo i to, že mnoho lidí co znalo jak jejího děda, tak otce nežilo a už vůbec jí nevyhledávalo.* Doopravdy zůstaň v New Yorku, přece jen ani Thomas sám nepůjde proti bubákovi smečky a mohla sis všimnout, že tady přijímají každý odstrašující příklad. *Uchechtne se, ona sama věděla, že je jedním z těch těžkých případů. A tady jí to ani nevadilo, být v jiné smečce, tak tam asi nevydrží, ale místní alfa na ni netlačil a ona si tak po většinu měsíce mohla žít po svém a kde jen chtěla.* Nikdo takový v dohlednu není. Nevím jak je to s celkovou mužskou populací, ale já ještě nenarazila na žádného, který by pro mě byl tím koho hledám a potřebuju. *Další obyčejné pokrčení ramen, tohle ji ani zamák netrápilo, měla práci, lidi kterým rozuměla a kteří občas rozuměli i jí a nic víc nechtěla ani nepotřebovala.*
Takže máš prostě svůj život a jsi zvyklá na to být sama...jo... jo tomu rozumím. *V tomhle ji dokázala velice pochopit ač Caitlin byla spíše typ ženy, která chtěla mít někoho u sebe, tak samota zrovna nebyl její kostlivec ve skříni, když by chtěla přežila by celý život bez muže, ale zase na druhou stranu potřebovala svoje povyražení. Pohladila se po břišku, když znovu upila z čaje a zamyslela se.* Víš, když jsem tě poprvé potkala chvilku jsem si myslela, že jsi možná na ženy, ale... *Rychle vystřelila ruce na svoji obranu.* Jen na vteřinu fakt jen pidi vteřina. Jak jsi promluvila, tak jsem si říkala.. jooo ta holka je stopro hetero. Víš jak v dnešní době člověk nikdy neví a třeba výjdeš ze dveří a potkáš osudovou lásku a nebo ji potkáš za padesát let to už tak prostě je. Já tu svoji potkala a nyní bych byla u jeho hrobu a pokládala tam květiny, jenže nemohu vycestovat takže... *Měla těžkých pár dnů během těchto svátků. Nemohla jít dát své rodině ani květiny na hrob, protože by ji po cestě nejspíš Thomas zabil, ale snažila se to brát s klidem. Vlastně oproti Mari se s tím vypořádávala takhle, že se snažila tuhle bolest vložit do svého života jako běžnou věc, kterou už ponese do konce než umře a tím to bude brát za běžné a normální.*
I takhle by se to dalo říct, navíc u mužů většinou hledám i něco jiného než většina lidí. *Při té poznámce jí nezbývalo nic jiného než se uchechtnout, jelikož v soušasné situaci si zrovna nemohla vybírat, byla to poničená vlkodlačice, která byla navíc policajtkou ve dne i v noci. A ona věděla, že pro osobu jako je ona bude jen velice těžké, ne li nemožné najít někoho kdo by jen polovinu z toho zkousl. Zahlédla Caitliin pohyb rukou a lehce povytáhla koutek úst.* /Bude z ní vážně úžasná matka, možná rovnou dvojnásobná./ *Potom sama upila z hrníčku, než jej odložila na stůl. Pak ale zaslechla tu řeč o tom, že vypadala na ženy. Povytáhla obočí.* Co tě vůbec na takovou myšlenku v souvislosti se mnou přivedlo? *Vážně jí to zajímalo, protože se považovala za někoho kdo čeká jaké budou reakce lidí na její osobu. Pak jí ale začalo být líto Cait zvlášť kvůli těm hrobům. Mariina rodina byla celá pohřbená v jejím rodném městečku a ona sama tam nikdy netoužila znovu jít ale chápala tu touhu mít možnost uctít svou rodinu a na hrob položit dary.* Pokud bys chtěla a bylo by to tady klidnější, tak bychom tam mohly zkusit, samozřejmě že ještě s dalším doprovodem zajet. Pokud to chceš s dítětem v břiše riskovat, samozřejmě.
*Zdálo se jí, že za poslední dobu viděla Mari více se usmívat a hřálo ji to u srdce. Ráda u ní viděla tenhle pohyb úst nahoru navíc si Mari oblíbila hodně.* Já ani nevím. Policistka, co je drsná a vyzařuje respekt. Dominantní žena a... *Chtěla poukázat prstem a něco říct, jenže naštěstí zastavila sebe sama a svoji ruku rychle plácla a stáhla zpět pod stůl.* Neukazovat *Zopakovala si sama pro sebe.* Promiň síla zvyku *Omluvila se, i když to gesto nestihla udělat.* Vyzařuješ bezpečí to většina žen nemá myslím v tom ohledu fyzickém, ale ty ano. Od první chvíle jsem se tě nějak zvláště nebála a v tvé přítomnosti je mi dobře, tak možná i proto. *Pousmála se a raději si dolila čaj, aby s rukami něco udělala.* Pak jsem si uvědomila, že je to tvůj charakter působíš tak, ale jsi ve skutečnosti z mého pohledu čisté z mého... *upozornila, aby to nebrala jako pohled všech.*...milá, vstřícná a obětavá ač ti to může znít směšně. *Skořápka Mari byla v jejich očích dost silná a začínala poznávat i jí samotnou aspoň tu trošku, co jí dovolila. Upila z čaje, když se zmínila o cestě na hřbitov, kdy ji výraz trochu zesmutněl, ale usmívala se.* Ráda bych jejich památku uctila. Bude to znít možná hloupě, ale věřím, že někde jsou a cítím povinnost jim dát najevo, že na ně myslím a že jsem na ně nezapomněla, i když mám nový život a čekám dítě k tomu si chci adoptovat tu holčičku. Nechci, abych i já samu sebe vnímala, že by to snad byla jen nějaká náplast... Každý je pro mě důležitý i ty, kterým nemohu večer číst pohádky a koho nemohu obejmout a ulehnout po jeho boku. Vlastně jestli bych měla jedno přání, tak to, abych se za nimi mohla podívat. *Střetla se s jejím pohledem a po tváři ji stékali slzy ze smutku a tíhy, ale nějak tušila, že její společnice jí za tohle nebude soudit. Rychlým pohybem si setřela slzy.*
*Vyslechla si její popis a jen to odmávla rukou.* Za to asi může víc moje profese než to jaká bych byla. *Pokrčí rameny a vezme na vědomí omluvu, která ani za nic pořádně nebyla, ale ocenila, že si Caitlin pamatovala její věc s ukazováním. Kdysi to považovala za obrovskou hloupost, co jen děda povídal, pouhé báchorky, ale co se sama stala vlkodlakem, tak věřila, že právě i ty zvláštní báchorky, které jí děda vyprávěl ať už před spaním, v lese nebo jen na farmě, tak mohly být pravdou. I když upřímně doufala že ne, protože pokud by se potvrdila byť jen desetina, tak by se musela zabarikádovat sama. Její vlastní myšlenkové pochody jí přišly směšné až se uchechtla a zaměřila zpět na Caitlin a to co jí tam vlastně povídala.* Za to nejspíš může mé vlkodlačí já, přijdu si s ním silnější ale taky mnohem víc průbojnější a dominantnější, tedy než když jsem byla člověk. /Ale bůh ví jaká by ze mě byla žena, tehdy jsem byla hloupá puberťačka./ *Další popis jí ale k sobě samé neseděl, nikdy by se nepopsala jako milá a vstřícná nebo obětavá a neuvědomila si, že by někdy udělala něco co by vytvořilo takový dojem v Cait. Proto se taky lehce podmračila. Následně po jejím příkladu se sama napila z toho výborného čaje a všimla si smutku v očích Cait. Chápala to. Vážně.* Jak říkám, můžeme vzít pár lidí a zajet na jejich hrob s tebou, ale je na tobě se rozhodnout zdali to chceš udělat ještě před porodem a nebo až po něm. *Zatímco to říkala, tak z kabelky vylovila kapesníky a balíček podala Caitlin, rozhodně ji nesoudila. Kdo jí znal věděl, že to by bylo to poslední co by udělala.*
*Koukla na kapesníček, který ji podala.* Děkuji... *Zasmála se, když ji stekli další slzy. Tyhle malé gesta si ona pamatovala. To jak s ní šla do Lunaparku, pochválila ji jídlo a jiné drobnosti, kdy na jednu stránku to byla práce Mari, ale rozhodně to nezahrnovalo to, co se odehrálo v Lunaparku třeba pod křovím, kdy ji povzbudila, nebo když jí svolila spát po jejím boku na gauči. Bylo toho mnoho nebyla necitlivá v očích Cait spíše naopak.* Moc ráda bych si tam zajela, co nejdříve. *Setřela slzy,* Ale koho vezmeme sebou? Nemám moc přátel tady v New Yorku snad jen malého viláka, který je roztomilostí sám o sobě, ale to je vše. *Koukla se ji do očí.* Pak James ten, co mě přivezl ten by nejspíš jel. Tanoiu nechci tahat přes celé státy vypadá to, že si našel mladou lásku *Ušklíbla se při pomyšlení na štěstí toho chlapce, který ji byl neustále oporou a ona jemu.*
Není za co. *Pousmála se ale víc než z radosti tak aby ji Cait okopírovala, byl to mechanismus, který se většinou používal při výsleších dětí, ale pokud někdo byl hormonálně nestabilní právě jako ta vlčice sedící před ní, tak to také mohlo pomoci, tedy dle jejího názoru. Potom si vyslechla co dalšího jí chce Caitlin říct. Její výběr přátel byl poněkud pestřejší než Mariin ale ona se tomu upřímně nedivila. Každý se cítil pohodlně s jinými druhy lidí a to bylo v pohodě.* Zkusím něco vymyslet ano? Neslibuju, že to bude tento nebo příští týden, ale pokusím se o to aby to bylo co nejdříve. *Pokrčila rameny, měla v hlavě určitý druh plánu a doufala, že by něco takového mohlo vyjít. Ale jako první potřebovala probrat několik faktů s pár lidmi, co by mohli mít dobré poznámky k tomu co a jak. Prohrábla si kořínky vlasů a podívala se na ní.* Prozatím o tom hlavně nikde nemluv, minimálně ne na veřejnosti, čím míň lidí o tom bude vědět, tím asi lépe. *Dodala nakonec.*
*Při jejich slovech vnímala to teplo v hrudi, které ji zaplavilo a které dokázala přivodit jen Mari a její hlas. *Slibuji, že to nikomu nepovím a zůstane to mezi námi nechám to jen na tobě, abys udělala, co musíš. Za tu krátkou chvíli, jak tě znám věřím tomu, že už máš nějaký plán.* Šeptla a usmívala se než sáhla pro svoji peněženku a vytáhla z ní fotografii. Byla na ní ona spolu s manželem. Malá blonďatá holčička stála mezi nimi a smála se zatím, co Cait svíral v ruce dítě tří letou blonďatou dívenku, která se na Cait dívala a snažila se ručkou natáhnout k její tváři. *Pro ně tam chci jet.* Zašeptala a koukla se na Mari, když se přes slzy usmívala. *A vím, že pokud o nich přestanu mluvit a brát to jako součást život, tak bych nedokázala už nikdy více přenést do tohohle světa ostatním to, jak užasní byly. Nedokázala bych o nich mluvit a mohu ti říci že mé nejstarší dceři by ses líbila. Jako malá říkala, že jizvy na těle mají bojovníci. Měli jsme ve městě pána, který byl milý, ale postihla ho tragédie. K dceři byl vždy vstřícný i přes to jak vypadal ho ona ho měla strašně obdivovala. Tajně kradla sousedům květiny, aby mu vždy jednu donesla. Děti...* Pohladila fotografii palcem. Nehodlala Mari nikdy nutit o její minulosti každý měl svoji cestu, kterou se vydal a bral ji za správnou a nedokázala nikoho za to ani soudit, protože lidem v tomhle věřila, že dělají vše pro své dobro.* Mari... popravdě jsem ráda, že tě mám v životě jako přítelkyni. Možná to tak nebereš, ale jsi pro mě důležitá ne jako policista, ale jako člověk za to vše a jen se možná trochu bojím, že až se případ vyřeší, tak zmizíš.* Podívala se ji do očí. *Nikomu moc příběhy z toho života předtím nepovídám, ale vím, že mě nebudeš soudit a dovoluješ mi se ti svěřit. Nemusíš se bát nebude to při každém čajovém dýchanku * zasmála se a slzy už utišila.* Jen je mi s tebou v tomhle ohledu dobře a nemám pocit, že mě odeženeš, když se jednou za čas rozpláču a zavzpomínám.* Jizvy, co měla Mari nikdy se na ně neptala a nikdy se na ně sama ani nezeptá byla to část Mari ne její proto ji brala tak jak ji poznala.*
Něco málo mě napadlo. *Pokrčila rameny.* Ale nevím zdali to vyjde, takže prozatím o tom pomlčím. *Poté se zadívala na Cait, která pozorovala fotografii, ona nic takového neměla, o hodně fotek a vzpomínek přišla, když ji umístili do děckého domova po smrti otce, v tu chvíli bylo to poslední na co by myslela zachování fotek a jelikož neexistoval žádný správce majetku krom státu, tak o většinu věcí nakonec přišla ještě před tím než byla dospělou aby to vůbec mohla žádat. Přestala se ale soustředit na sebe a víc se soustředila na její povídání. Cítila jak v Cait vřou emoce, ale sama nic takového neznala, tak pouze pokývla hlavou jako že jí rozumí, víc k tomu pořádně neměla co říct. Stejně jako k druhé části kdy se rozpovídala. Mari radši seděla potichu a nechala ji dál mluvit, když skončila Cait tentokrát se svou druhou řečí jen nakrčila ramena.* Víš, že jsem ti říkala, že jsem ta poslední osoba na světě, co by někoho za něco soudila.
*Byla vděčná, že se takhle může Mari vyzpovídat a poslouchala jí. Potřebovala to ze sebe vypustit, než fotografii schovala zpět do peněženky a dopila svůj čaj.* Vrátím se už domů. Popravdě maličké mi dává poslední dobou zabrat a přichází na mě nějaká nevolnost. *Omluvila se, když pak poprosila o zaplacení. Mírně se ji třásla ruka při dnešním vytížení. Jeden den měla dojem, že by uběhla maraton a druhý ji miminko dávalo zabrat, že jí z minuty na minutu přepadla touha spát. Zavolala Jamesovi, aby pro ní už přijel a byl tam do chvilky, kdy vešel dovnitř a pousmál se zdvořile na Mari.* Hodně jsem o Vás slyšel v dobrém samozřejmě. *Odvětil a koukl se n Cait.* Můžeme? *Ta jen přikývla a ještě přešla k Mari.* Napíšeme si a děkuji za dnešní den. Dávej na sebe prosím pozor. Thomas je vypočítavý ve všem... *Byla si více než jistá, že půjde nyní po Mari a bude ji chtít zničit a zastrašit od Cait.* Dovedu jí v pohodě. *Mávl James na Mari a šel vedle Cait k autu, kde ji posadil a rovnou zapnul topení. Zdála se unavená a venku nebylo nejtepleji. Odvezl jí tedy domů.*
Dobrá, buď na sebe při cestě opatrná, a znáš to, napiš jak dorazíš. *Sama pak požádala a zaplatila společně s dýškem. Jakmile viděla vejít dovnitř muže, tak si sama vzala kabát.* Pak tedy víte, že se o Cait musíte postarat. *Pokývla mu a po minulých úsměvech na tváři nebylo ani památky. Na chvíli se otořila ještě na Cait.* Vypadá to, že sis našla lepší doprovod. *Pokývla jí a rozloučila se tak s oběma. Poté si sama vzala taxík a odjela domů.*
*Potřebovala si to zařídit a to co nejdřív. Slíbila to Cait a hodlal to dodržet, ale tímto tempem by se k tomu normálně nedostala, proto když se situace v práci uvolnila, tak se vydala sem. Lehce si povzdechla a vstoupila do dveří bistra. Vonělo to tady velice příjemně a ona se lehce uvolnila. Prohrábla si vlasy a stáhla je do copu, poté se rozhlédla a našla si volný box, do kterého se také následně usadila. Její košile, sako a kalhoty sem úplně nepasovaly, ale to nevadilo. Když přišla obsluha, tak si objednala pečenou rýži s vepřovým.* Alespoň si tak odškrtnu večeři, než se vrátím na stanici. *Zamumlala si pro sebe a podívala se na svůj telefon.*
*Darius dojde do restaurace. Na nose má posazené brýle a na tobě tmavý svetr a rifle. Všimne si Mari a dojde k ní.* Zdravím.* Pozdraví ji a lehce se usměje. Je oholený a působí docela elegantně, ale v jeho očích není taká živá jiskra.* Jsem v New Yorku jen na dnešní večer, potřebujete něco?* Zeptá se ji a sedne si proti ni. Působí trochu uvolněněji.*
*Jakmile jej zahlédla tak přikývla. Vůbec se nezměnil a to bylo celkem fajn zjištění.* Omlouvám se, že otravuji ve volním čase, ale bohužel mám zprávy, které nejsou rozhodně nejlepší nejen pro Vás, ale taky pro smečku. *Pokrčila rameny.* Z toho důvodu jsem se rozhodla informace předat co nejdříve, aby se mohlo najít východisko. *Dodá ještě a prohlédne si jej o něco pečlivěji. Uvědomuje si jeho uvolnění, ale ona takto úplně působit neumí ani kdyby se snažila.*
*Darius ji poslouchá a povzdechne si.* Tak povídej? Jinak Killián o tom už ví?* Zeptá se a čeká, co mu řekne, docela ho zajímá, jaké informace má. Sice už se o smečku moc nezajímá, kvůli svému zdraví, ale stále je to jeho starost. Navíc, pokud jde zase o nějakou hrozbu jako byla ta vraždící, víla, tak to chce vědět.*
Ano, o většině jsem jej informovala, jediné co neví jsou události z minulého týdne. *Na chvíli se odmlčí a uvažuje kde začít. Na tohle není zvyklá a tak se jen opře do sedačky.* Jak jistě víš, tak po Cait jde její bývalý, nebo jak to nazvat. Narazila jsem na ní na stanici a trochu jí pomáhala. *Při slově trochu měla chuť se lehce zasmát.* /Rozhodně to bylo víc než trochu./ Což jej očividně naštvalo, dokonce tak, že poslal člověka aby na nás střílel. *Pokrčila rameny a zvažovala co všechno říct a jak moc jít do detailu.* Nepovedlo se a ten muž byl zatčen, jenže tady nastává ten problém.
*Darius ji celou dobu poslouchá a pak vytáhne telefon a vytočí jedno číslo. Chvíli je ticho, než se ozve ospalí hlas.* Zdravím, řekni, máš pořád kontakty ve své předchozí práci?* Zeptá se ho a chvíli je opět ticho než se ozve kladná odpověď.* Dobrá, tak si někoho kdyžtak připrav.* Řekne a zavěsí a podívá se na Mari.* Jako policistka jsi nic neslyšela.* Řekne. *Pokud ten člověk půjde po naší smečce, tak ho eliminuji.* Řekne jasně a chladně. Pak ji však vyzve, aby pokračovala.*
S něčím takovým jsem počítala. *Přikývne a pak se uchechtne.* Jako policistka poslední dobou neslyším o mnoha věcech. *Pokrčí rameny a zadívá se za Daria. Uvažovala jak podat tu další část.* Problém nastává v tom, že ten muž není neviditelný. Bohužel už je hledaný jelikož se na výhružné zásilce, kterou poslal do mé kanceláře našly jeho otisky a náš svědek usvědčil toho muže a vytvořil i identikit. *Zadívá se na něj a zjišťuje zdali chápe tvrzení, které právě naskytla. Doufala, že mu dojde, že zatčení by mohlo být celkem problematické nemluvě o následích.*
*Darius ji poslouchá a zadívá se na ni. Většinou z toho nemá dobrý pocit, ale nyní tomu tak není.* Hm... moc tomu nerozumím, ale asi bych pár dní počkal, jak se to vyvine. Dejme čas do neděle.* Řekne a pokýve hlavou. Pak se na ni podívá a pousměje se.* Navíc, vždy se můžeš spolehnout na ty nejhlubší stíny ve světě stínů. A ten s ním jsem volal je někdo, kdo je zase spojen se stíny civilskými. Takže to mužeme vyřešit navždy.* Řekne ji a pousměje se.*
*Přikývne a vezme to najevo.* Jen jsem chtěla upozornit na fakt, že pokud bude zatčen na veřejnosti, kde nebude pro něj možnost se bránit a bude uvězněn, pak asi nebudeme chtít aby se to stalo poblíž úplňku. *Lehce nakrčí ramena.* Co se týče bezpečnosti Caitlin, tak ví, že u mě jsou dveře otevřené a na mě jeho výhružky nezabírají, nejsou první ani poslední. *V tu chvíli ji donesou její obědnávku a ona poděkuje. Rozhodně je už méně napjatá než při prvním nebo druhém setkání.* Tady jsem jen protože se Caitlin bála následků, kdybychom něco takového neoznámily.
*Poslouchá ji a přikývne.* Tohle řeší Preator, to není věc Alfy. Pokud by vkročil na mé území, tak ho budu považovat za samotáře a hrozbu a mám právo na jeho odstranění.* Poví ji a ušklíbne se.* No a o mě si starosti nedělejte. Ale postarám se o to případně, kdyby nezasáhl Preator.* Řekne ji a zvedne se.* Teď když mě omluvíš. Musím do nemocnice.* Řekne a rozloučí se s ní a chystá se k odchodu.*
Samozřejmě, informace jsem předala. *Přikývne a počká dokud neodejde, poté se pustí do svého jídla, které je rozhodně skvělé.* /Asi sem budu muset chodit častěji, možná bych si to mohla nechat i dovážet do kanceláře./ *Spokojeně pomalu ujídala ze své porce, které rychle mizela. Jakmile dojedla poslední sousto tak zaplatila, vyšla z restaurace a našla své auto. Nasedla a pomalu vyjela směrem ke stanici aby se znovu vrhla do práce.*
*Pomalu jela autem ke stanici, sice byla ještě trošku nesvá, ale rozhodně to bylo lepší než včerejšek. Včera se pořádně protáhla a její svaly už byly skoro úplně v pořádku, navíc tomu asi napomohly ty tři hodiny spánku navíc a pořádná snídaně, pro kterou se stavila ještě předtím. Zaparkovala své auto, prošla kolem recepce až ke svému stolu, na kterém stal balík. Povzdechla si a musela se zastavit nad tím co viděla. Nezačala ječet ani nic podobně. Jen si nasadila rukavice na ruce a prohlížela co všechno tam najde. Krom mrtvého a zohaveného zajíce na pravé části těla, tam byla krabička a fotka.* Takže se odhodlal postoupit dál. *Vzala svůj mobil a napsala Cait SMSku o tom, že jí asi Thomas poslal vzkaz, jesli by nemohla přijet a určit, zdali je něčeho takového schopný.*
*Dneska jako každý jiný den jen četla knihy a zkoušela přežít dnešek aniž by se ukousala nudou, jenže v jednu chvíli ji přišla SMS. Chvilku váhala, ale spatřila jméno Mari, kdy ji spadl kámen ze srdce tedy ne na moc dlouho, jelikož zpráva kterou četla ji rozhodně nepotěšila. Ve spěchu na sebe něco hodila a zavolala si taxík. Vyčkávala dokud nestál přímo u vchodu, kdy do něj naběhla a nechala se odvést před stanici. Dala Mari vědět, že je na cestě sice bez doprovodu, ale řidič není nijak podezřelý a navíc ani nemluví anglicky, ale raději ji tohle sdělila pro jistotu. Netrvalo to dlouho, když se na recepci ohlásila a zamířila do její kanceláře.* Než se budeš zlobit, že jsem jela sama měla jsem o tebe strach *pronesla jen, co vešla do místnosti, aniž by se vůbec ujistila zda tam Mari je a zda nemluví do prázdné místnosti.*
*Než Cait stihla dojet zajistila místo a nafotila to. Prvně chtěla zavolat hned techniky, ale rozmyslela si to, protože pak by k tomu Cait nemuseli přece jen pustit. Proto pro ní taky nachystala další rukavice aby na předmětu nenechala otisky. Jakmile jí ale Mari uviděla a hlavně uslyšela, tak se na ní zle zadívala. To že jí napsala zprávu neznamenalo, že chtěla aby porušila všechny pravidla, o kterých mluvila.* To jsem včera mluvila do vzduchu? *Zeptala se jí a potom si povzdechla. Na tohle teď nebyl čas ani místo.* Jak je na tom dneska tvůj žaludek? Není to zrovna nejpříjemnější podívaná. *Pokývne rameny ale ještě jí nepustí ke krabici dokud jí neodpoví. Samozřejmě bylo důležité to identifikovat, ale důležitější bylo aby nemusela řešit zhroucení jiné ženy přímo u ní.* /To by se šéfům blbě vysvětlovalo./ *Pokud se cítila dobře, tak jí podala rukavice.* Bezpečnost. *Okomentovala to jen.*
*Byla ráda, že Mari neměla ani moc prostor tohle řešit. Přeci jen neporušila to úplně a dávala Mari vědět, že je na cestě a s kým jede, kdyby náhodou.* Myslím, že můj žaludek je v klidu. Pokud to nebudu muset jíst nemám s tím problém. *Vzala si rukavice a ohlédla se ke krabici ze které šla cítit krev. Tím, že byla vlkodlakem od mládí a musela zabíjet i tyhle tvory, tak pach krve ji nebyl cizí ani v lidské podobě.* Už teď vím, že to byl stoprocentně Thomas *Zamračila se, jelikož tohle by mu nebylo cizí. Čekala na povel od Mari, aby mohla nahlédnout do krabice, kde byl mrtvý zajíc. Prohlédla si vzkaz, ale nijak zvláště se ničeho nedotýkala* Poslal mi zprávu ve chvíli, kdy ti někdo volal... Nejprve jsem si myslela, že shoda náhod jelikož jsem nevyrozuměla o co přesně v tvém telefonátu šlo. *Sáhla pro telefon, když ji ukázala zprávu, kde se zmínil ohledně Mari zda má ráda i čerstvé maso.*
Dobře. *Přikývla a uvolnila jí tedy cestu. Celou dobu stála za Cait a pozorovala co dělá, ale nejen co dělá ale i jak se chová, kdyby Mari přišlo, že je to na Cait moc, tak byla schopná ji odtáhnout z místnosti ať se děje co se děje.* Fajn, tohle potvrzení se nám bude hodit. Jelikož mi vyhrožuje na policejní stanici, a jinak si ten vzkaz neumím představit, pak je to vyhrožování veřejnému činiteli. To mu jen přitíží. *Vysvětlí ji to.* Pokud sis to prohlédla, tak zavolám techniky, aby tohle místo ohledali, tu zprávu si zase vytisknu a vložím do složky, můžu? *Optala se jí jemně.*
Jistě. Jen si to vytiskni. *Pronesla s klidem, jako kdyby to byla už běžná věc a vlastně byla jen Thomas měl nevýhodu, že Cait byla jedna z opravdu mála lidí, který se hodně rychle přizpůsobí těmto situacím a to hlavně díky tomu, že po svém boku má Mari, která je ji oporou a ona jí chce být oporou v tom, že nebude vyšilovat a spíše naopak jí v těchto věcech bude nápomocná.* Vím, že Thomas je hodně dobrý lovec, takže chytit pro něj zajíce není nic divného, ale rozhodně se nám ho povedlo dostat do mezí, kdy už nemá tak chladnou hlavu. Bere tě jako velkou hrozbu. *Možná to vypadalo šíleně, ale Cait se při tomhle začala usmívat.* Větší šance, že udělá chybu. *Ale také si neuvědomovala, že Thomas bude v tomhe více agresivnější a nevyzpytatelný, jelikož mu někdo krade jeho výhru a není po jeho.*
*Převzala si opět její mobil aby mohla vytisknout další SMSku, jako už po několikáté. Tu pak založila do její složky, která byla čím dál tím tlustší a zavrtěla hlavou.* Může si být dobrý lovec jak chce, ale já lovila ještě před tím, než jsem se stala vlkodlakem, to on se stane kořistí. *Ušklíbla se. Nijak jí vlastně nevadilo, že se ten prohnilý parchant zaměřil víc na ní.* Třeba když půjde po mně, tak dá tobě a dítěti pokoj. *Pokrčila rameny, nevadilo jí být na krátkou chvíli kořistí, protože věděla, že je schopný lovec.* A teď tě poprosím zdali bys nemohla jít na chvíli ven. Zavolám tady naše lidi, můžeš si jít pak kdyžtak sednout zpátky. *Podívala se na hodinky, které měla na zápěstí.* Řekla bych, že je načase potom vyslechnout našeho střelce.
Mari on tě sice podcenuje, ale nepodcenuj ty jeho. Lepší bude, když ho dostaneme po právní stránce hlavně, jestli ho někdy potkáš neper se s ním prosím *Měla o Mari strach a rozhodně ji nepodcenila jen věděla, jký je Thomas a jak rád se pere. Sama zmínila že nemá moc poklidnou minulost, což byl pravda.* Byla bych raději kdyby po tobě nešel vůbec *Trochu si to dávala za vinu, ale zase na druhou stránku věci byla Mari policistkou a sakra dobrou policistkou. Jen co se zmínila o vyklizení místnosti a výslechu, tak přikývla.* Zajdu si do kantýny na kafe. Hádám, že nemohu být u výslechu *pronesla s tím, že viděla až moc krimi seriálu, kdy by to bylo lehce napadnutelné u soudu.*
Neboj Caitlin, nepodceňuji ho. *Opět pokrčila rameny.* Ale každý dobrý lovec ví, že nejlepší je lovit kořist, která je větší než on na dálku a radši s přesností než rychlostí. *Vysvětlí ji. Tohle jí kdysi učil děd při lovu medvědů. Což se samozřejmě nedá udělat, pokud vás někdo překvapí, důležité je dávat si pozor na svá záda. Tohle ponaučení ji stačilo, znovu už by podobnou chybu neudělala.* Je to tak lepší, já se zvládnu alespoň trochu bránit, je to moje práce a mám ochrany, které ty nemáš, a to nemluvím jen o přeměně. *Podotýkala nejen na smečku a její sílu vlkodlaka, ale taky právní ochranu, kterou získala svou prací.* To bohužel ne, zavolám teď techniky, tak jestli chceš, můžeš jít a já se tam potom po výslechu stavím, pokud by se ti cokoliv nezdálo, tak mi volej a zalez do mojí kanceláře. Mobil budu mít u sebe.
Myslela jsem si to... Nebudu říkat, že mě to nemrzí, ale na druhou stránku asi je to tak i lepší *Zbytečně by z toho byla rozrušená. Zamířila tedy do kantýny s tím, že si objednala něco k jídlu a kávu spolu s černým čajem, aby když tak uklidnila žaludek. Vzala si noviny ze stojanu, když začala luštit jednu z křížovek, aby mohla nějak zabít čas. Mezitím muž, který střílel byl veden uličkou s tím, že nadešel čas výslechu. Nehodla mluvit s nikým krom Mari nebo Cait, takže z něho nešlo dostat jediného slova ani když byl slepý celý jeden den, což si nikdo nedokázal pořádně vysvětlit.* Kde je ta zjizvená? *zamručel jen, co usedl ke stolu do prázdné místnosti a zamručel na všechny okolo,* Říkám Vám, že bez té zjizvené nebo té bloncky Vám nic neřeknu.
Dobře. *Jakmile Cait odešla, tak si lehounce povzdechla. Křikla na jednoho zelenáče a poslala pro techniky, zároveň mu řekla aby vzkázal někomu ať jí dovede toho střelce do výslechové místnosti. Sama si vytáhla složku Cait a počkala dokud tam nepřišel nadřízený od techniků.* Tenhle balíček mi byl doručen včera kolem oběda, jeden z kolegů mi volal, že ho tady někdo nechal, otevřela jsem ho teprve dneska, ta mrtvola nijak vážně nezapáchá, takže ji asi zabili nedávno před tím, než mi ten balík poslali. Zjistěte co nejvíce se dá a zdali tam najdete něco o odesílateli. Já musím na výslech. *Tohle všechno naráz vychrlila na toho chlapa, potom kolem něj prošla. Pomalu se vydala do místnosti, kde na ni čekal ten muž. Prvě vešla do oddělené části, kde byla tma a seděl tam akorát jeden technik. Podívala se na muže za zrcadlem. Byl to rozhodně on. Nasadila si svou netečnou masku a přešla do výslechové místnosti. Posadila se před něj a zapnula nahrávání.* Tento rozhovor bude nahráván a následně použit u soudu. Jste s tím srozuměn? Zároveň prosím potvrďte, že vám byly přečteny vaše práva. Přejete si právního zástupce? Pokud si jej nemůžete dovolit, bude Vám přidělen soudem. *Vše to pomalu a zřetelně odříkávala, nechtěla nic nechat náhodě, její hlas byl klidný a monotónní. Zároveň její emoce zůstaly skryté.*
*Konečně do místnosti vešla v jeho očích ta zjizvená* Slečna drsňák *Očividně pro ni měl nějakou přezdívku, kdy se začal smát, ale utichl v moment, kdy mu začala vše vysvětlovat.* Rozumím se vším jsem byl srozuměn, ale hele nemůžete mě tu držet bůh ví jak dlouho. Střílel jsem do auta, co se mi připletlo do cesty jasný? Nikoho jsem nezranil, co na mě vlastně máte? *Optal se a pokoušel to zezačátku uhrát, že je vlastně nevinný a měli by ho jednoduše pustit domů a nechat ho jít, jenže pravdou bylo, že byl vyděšený a netušil, co má pořádně dělat.*
*Chladnýma očima ho pozorovala a jeho žvásty nechala plavat, ve výslechové místnosti nebyla poprvé a upřímně jí bylo jedno co všechno říká. Potřebovala v záznamu všechny náležitosti.* Prosím o potvrzení o přečtení Vašich práv, zároveň se ještě jednou ptám, zdali si přejete státního zástupce. S Vašimi obviněními budete následně obeznámen. *Obeznámila jej stejným hlasem a pokračovala v následných nezbytnostech, do záznamu uvedla datum a čas, místo výslechu společně se svým jménem.* Prosím uveďte do záznamu Vaše plné jméno a příjmení. *Otevřela si složku, ve které byly všechny jeho náležitosti získané podle otisků.*
Nepotřebuji žádného státního zástupce *Zamrmlal si a pozoroval ji, jak si snažila udržet klidný výraz.* Není Vás tu škoda? Taková pěkná tvářička *Naklonil se přes stůl, aby na ni lépe viděl.* Nuda s Vámi *zafuněl a vepsal ji své jméno i příjmení, když si založil ruce na hrudi.* To ta bloncka měla více emocí ve tváři než vy možná budu chtít mluvit raději s ní... *Založil si ruce na hrudi a začal se houpat na židli.* Kde vůbec je? A za co jsem teda obviněn? *Měl takové tušení, že moc věcí na něj nemají.*
Ještě jednou Vás požádám, byl jste srozuměn se svými právy? *Poté přečetla veškeré ostatní nutnosti výslechu načež se zadívala do protokolu.* Byl jste obviněn ze stalkingu, obtěžování a porušení soukromí. Zároveň na vás byla podána žaloba státem New York za napadení se zbraní policejního důstojníka druhého stupně. Za což vám hrozí až dvanáct let vězení. *Shrnula to velice jednoduše. Už to měla dávno sepsané a věděla, že je vážně zatlačený do rohu, proto se rozhodla na něj dál nevyvýjet tlak. Spíše jej popostrčit.* První část obvinění může být ale poněkud snížena, pokud nám udáte veškeré informace o muži, který Vás najal. Víme že jste v tomto případě pouze pomocnou silou, ale je to čistě na vás, jak dlouho si chcete odsedět. Důkazů máme dost.
Nemáte ohledně Stalkingu ani nic takového žádný důkaz. Mluvil jsem s jedním právníkem a nemusím nic vysvětlovat. Ovšem to, že jsem střílel po Vás... Jste zraněná nebo měla jste pocit, že snad účelně na Vás střílím? *Pokoušel se z toho ještě nějak vykroutit, ale pravdou bylo že se až moc dobře skrýval, než aby se mu dal přišít stalking. Nikdy nezkřížil Cait cestu ani ji nepsal. Dokonce i ty dopisy k její schránce nechal poslat někoho jiného. Ohlédl se okolo sebe na muže.* Buď budu mluvit jen s Vámi a nebo si můžete ty smyšlené důkazy hodit před soud. Není to poprvé, kdy sedím ve vězení a opravdu nevidím žádné důkazy. Řeknete soudci: Hele tu ten šel kolem a máme ho na městské kameře? Sama víte, že tohle fungovat nebude a vlastně ani nevím o čem mluvíte. Jaký další případ? Jen jsem střílel do auta a to přiznávám. Nechtěl jsem Vás ohrozit a jistě porota bude rozumět tomu, co mám na srdci, takže buď tu budeme my dva a nebo si strčte tohle všechno do háje. *Cait mezitím seděla v kantýně, když si prohlížela křížovku, kterou už měla skoro vyluštěnou.* To se podívejme. Jeden z dalších nesmyslů... *zašeptala si pro sebe, když náhle uslyšela dívčí hlas.* Mami! Mami! *Pozvedla tvář, aby se podívala do chodby, kde stála holčička. Zmatená a uplakaná. Nejspíš se ztratila.* Pššš to nic *pousmála se na ni mile a přešla k ní.* To niiiic maličká. *Klekla si a vzala její ručičky.* Půjdeme na informace ohlásit, že jsi ztratila maminku ano? *navrhla jí a dívka chvilku váhala než nakonec přikývla a pevně se Cait chytla za ruku, aby ji následovala.*
*Věnovala mu jeden ze svých děsivějších úsměvů, kdy se její jizvy napínají na obličeji. Pokud by ten člověk měl aktivní smysly a nejen pasivní jako lidé, tak by pochopil, že se právě stal obětí lovu, a Mari když se zaměří na kořist tak ji málokdy pustí ze svých spárů.* Navíc máme svědka, který viděl nejen Vás, ale také auto na Vás registrované před svým domem i na jiných místech, což je použitelné u soudu. *Podotkne a prolistuje složku.* Navíc s Vašimi záznamy to bude zajisté velice dobře dosvědčitelné a podložitelné u soudu. *Potom natočila hlavu nabok. Trochu vlčí gesto, které ale dělala mimovolně.* Navíc jste úmyslně vystřelil na služební vozidlo, ve kterém se nacházel aktivní policejní důstojník s osobou chráněnou, což je právě považováno za napadení druhého stupně, nemluvě o poničení majetku státu New York. *Zadívala se na něj a pozvedla obočí.* Vynechte všechny vulgarimy v tomto výslechu, pakliže nehodláte odhalit osobu, která Vás na tuto práci najala, pak Vám jen popřeji příjemný pobyt v cele po dalších pár let.
*Caitlin zavedla holčičku k informacím, když si ji vzala do ruk. Mohla mít tak pět let, takže nebyla zrovna těžká pro ni.* Tak... Ztratili jsme maminku *Odvětila na muže u informací, který pozvedl tvář k zrzavovlasé holčičce, která měla kudrnaté vlásky a zjevně bylo o ni dobře postaráno.* Oh... no... *Zvedl se a přešel ke Cait.* Čekáme na sociálku. *Vysvětlil a Cait chvíli nechápala a hladila holčičku po zádech, která se k ní tiskla a sledovala strážníka. Cait sáhla po jednom lízátku, které zde mají a vsunula ho dívence.* Počkáš zlatíčko? *Pohladila ji po vláskách, když ji postavila na nohy, ještě sledovala, jak se rozběhla k jedné židli, kde vyšplhala a začala rozbalovat lízátko až v ten moment, kdy měla Cait jistotu v bezpečí holčičky se podívala zpět na policajta dost vážně s otázkou v očích.* Byla před chvíli přivezena a je mi to líto. Nemohu moc říci, jen to že nemá rodiče a snažíme se dohledat její prarodiče, jenže nic... *Cait tomhle ani nechtěla moc věřit.* Nejsme dětstký domov, takže vyčkáváme na příjezd sociálních pracovnic. *Vysvětlil. Mezitím muž koukal na Mari a zkřížil ruce na hrudi. Nedělal si z ní tolik hlavu, jak se zdálo.* Vy potřebujete informace a já chci mluvit jen s Vámi, takže když tyhle dvě opice u dveří pošlete za ty dveře, tak pak se budeme moct bavit nebo mi tedy dejte ten trest a uvidíme, co soud. *Jediné o co mu šlo bylo být s Mari osamotě, jelikož byla jediná, které věřil v dobrých úmyslech. Vždyť po ní střílel ta nebude zkorumpovaná.*
Požaduji abyste se choval přiměřeně této situaci, to zahrnuje také to, že se nebudete chovat neuctivě k mým kolegům. *Pokynula na oba. Potom k nim otočila obličej, aby je přesvědčila. Informace doopravdy chtěla, nejen chtěla, potřebovala je. Začal její lov a ona jej chtěla dokončit co nejdříve a co nejefektněji.* Pánové, myslíte, že byste mohli na chvíli jít za dveře? Zde pán se asi stydí. *Pokrčí rameny a počká dokud neodejdou a nezavřou za sebou dveře.* Tak, už jsem s Vámi v místnosti jen já. Bohužel pokud mě míníte oslovit s tím, že mám vypnout nahrávání je to předčasně zakázáno a já nemíním kvůli někomu kdo po mně střílel porušovat nařízení. *Více se opřela do židle a ledově klidný pohled zabodla do muže.* Tak nyní můžete mluvit.
Takže mi chcete říci, že pokud nemá rodiče a nemá v dohledné blízkosti ani nikoho, kdo by se o ní postaral, tak ji pošlete do dětského domova? *Jistě museli jednat podle zákonů, ale nepřišlo jí to fér zase na druhou stranu, co s dítětem, které nemá rodiče a není kam ji umístit.* Možná do pěstounské rodiny *Pokrčil rameny a ona si jen povzdechla, když kývla že rozumí a víc ani slyšet nechtěla. Sedla si k malé holčičce, která houpala nožičkama ve vzduchu a stále se prala s rozbalením lízátka.* Počkej. *Zasmála se, když viděla jak si ty malé nemotorné ručičky neví rady s dobře zapečetěným obalem. Rozbalila ji lízátko a dala do ruky. Hodlala tu s ní počkat než se objeví sociální pracovnice. Muž viděl. že se ti dva sebrali a odešli. V ten moment se úplně v chování změnil.* Hele to si klidně nech puštěné *Mávl rukou jak ho to ani nezajímalo* Ten týpek, co si mě najal. Neznám jméno jasný? Jsem jen soukromé očko a tuhle práci vykonávám pracovně mám i od toho papíry jasný? *Což tím pádem se trochu krylo se stalkingem, ale také věděl, jak je jeho práce v tomhle na tenkém ledě.* Ten týpek je magor. Spojoval se semnou přes telefon na novou simku jasný? Vím jen, že není odsud, jelikož jeho otázky na místa byly dost detailní... kdyby chtěl projde si to tam sám, ale on netušil. Jeho hlavní záměr bylo zmapovat okolí... Chtěl kavárnu, okolní ulice kudy chodila. Vše zmapované. Dokonce i blbé květinářství, kde jednou kupovala kytku. Myslel jsem si že je to jako vždy.... Mluvil o ní, jako by byla jeho jako kdyby jí vlastnil a takhle mluví korporátní blbci, co vydržují ženy a pak je nechávají sledvat zda je nepodvádí... *Rozhodně bojoval o nižší trest.* Ty jsi byla často s ní jasný? Že něco není v pohodě bylo až v moment... Kdy chtěl, abych střílel v tom Lunaparku to bylo poprvé, kdy jsem se s ním setkal. *Pronesl a sklopil zrak ke stolu.*
*Přikývla a udělala si poznámky.* Dobrá chápu, takže si Vás najal muž, který po vás požadoval velice detailní sledování slečny White, které jste bez přemýšlení plnil, to chápu. Jedná se přeci o Vaši práci. *Pokývne hlavou a doufá, že když mu nahraje, tak se rozpovídá víc a ona z něj dostane i další podrobnosti.* Ano, byla jsem tam pro její ochranu, jelikož se necítila v bezpečí jelikož jí někdo sledoval a očividně měla důvod, když jste po ní začal střílet. *Na chvíli se odmlčela.* Proč jste tedy po nás začal střílet? Pokud tedy nejste také nájemný zabiják. *Pokrčí rameny.*
*Muž byl značně nervozní, když poklepával nohou do země.* Hele ten chlápek mi nabídl prostě nabídku, co se neodmítá. Hodil mi zbraň s instrukcemi, že ji mám postřelit do břicha. Neměl jsem ji zabít ani Vás, ale už jsem věděl, že je těhotná, takže by to bylo prakticky zabití. Já nejsem vrah jasný? Proto jsem nakonec střílel jen do značky... Žádný prachy nestojí za zabití. Ne pro mě jsem soukromý detektiv ne nějaký podělaný vrah nenarozených dětí. Do hajzlu vždyť já sám mám dvě dcery a syna! *V poslední větě nabral dost zloby. aby uhodil pěstí do stolu nad frustrací, kterou měl sám ze sebe. Cait se mezitím dala do řeči se sociální pracovnicí, která došla na místo.* Za tu dobu, co jsem ji fotil je mi více než jasné, že ta ženská nic špatného nedělá a navíc pokud by někoho podváděla, tak s ženskou, což většinu chlapů spíše vzrušuje.
Dobrá, chápu. *Vytvořila si k sobě další část poznámek a některé věci jí konečně začaly dávat dohromady nějaký smysl. Ale stále se nejednalo o nic zásadního, co by zvládlo provést průlom s Thomasem. Proto se zeptala ještě jednou.* Pak mi tedy řekněte co vše víte o tom muži. Máte nějaké informace co zamýšlí dál? Dal Vám nějaké další instrukce ohledně této ženy? *Na povrchu se stále tvářila klidná, ale pokud by jí někdo četl myšlenky, tak by věděl že začíná zuřit. Na poznámku o vzrušení jen pozvedla obočí na levé části obličeje, která nebyla zjizvená.* /Jaký bastard postřelí nevinnou ženu, která se navíc neumí bránit aby zabil své vlastní nenarozené dítě?/
Pokusím se, ale moc o něm nevím... *Zhluboka se nadechl a promnul si ruce než se zamýšlel nad tím, co vlastně ví.* Vím, že je to dost vysoký maník, ale do tváře jsem mu neviděl, tak blbý nebyl. Jen si vzpomínám, že mluvil něco o tom, že když to poseru ty prachy dostane někdo jiný, že ať se snažím. Myslím, že tu má ještě nějakého maníka, který pro něj dělá, ale mluvil jen v jednotném čísle. Nejspíš si nechce špinit ruce sám a mě od začátku moc nedůvěřoval. Vždy zdůraznil, abych nebyl slaboch a dobře odváděl svoji práci. Hele mezi námi mám pocit, že je to někdo vyšší ten jeho druhý kolega, jelikož proč by si najímal někoho jako já, když už partáka měl. Na ty zbytečný práce si vždy najmete někoho, kdo je na prachy... Proto jsem tu nechtěl ani ty vaše dvě gorily. Co když je ten druhý policista? Politik? Hasič? Korporátní magnát? Co já vím jaký magor... Mám rád svůj život a své děti i ženu... Jediné, co je jisté, že po tý ženský prahne. Chce ji prostě a bere ji jako majetek to už jsem říkal, ale.... ještě něco. Když jsem se ho mezi řečí ptal odkud je zmínil se že z lepšího místa, jak jen... New....Orleans snad? *Cait se domluvila se sociální pracovnicí o tom, že by o té holčičce chtěla nadále vědět a nechala sociální pracovnici své telefonní číslo.* A taky je na Vás děsně nasraný *Ukázal na Mari.*
*Pečlivě si zapisovala veškeré poznatky, které od toho divného muže předsebou získala. Rozhodně to bylo užitečné.* Myslíte, že byste se s naším kreslířem mohl pokusit o identikit? /Pokud by se mu to povedlo, pak bychom měli další nezvratný důkaz o vinně Thomase a mohly by se podotknout i další kroky kromě papírku na kterém je sepsáno, že se nesmí přiblížit./ *Vzpoměla si tak, že musí Cait vyřídit, že Thomas dostane zítra soudní obsílku o zákazu přiblížení, který už konečně prošel. Mari teď ale stavěla mnohem vážnější případ. Tento výslech ji přinesl mnoho věcí.* Jen ať je. Moje práce je chránit lidi. Vaši teorii prověřím. *Na chvíli se odmlčela a myšlenky jí lítaly hlavou.* Máte ještě něco co byste mi chtěl sdělit v tomto případě?
Nejsem si jistý. Jak říkám do tváře jsem mu neviděl, ale možná bych něco mohl. *Chtěl spolupracovat přeci jen šlo i o jeho život, kdy nechtěl vyjít z vězení a vidět jak jsou jeho děti už dospělé a mají své rodiny.* Jinak dále nevím... Není toho moc jen vím, že Vás nenávidí a jí chce zabít proto jsem věděl, že vy jste na její straně a svěřit se Vám je bezpečenější než svěřit se komukoliv jinému. *Vysvětlil a ohlédl se po místnosti.* Nezavřete mě na nějak dlouho že ne? Mám ženu a děti *Zkoušel to uhrát na tuhle notu a kdyby u toho byla Cait jisto jistě by mu odpustila i když se jí snažil zabít, jelikož v tomhle byla naivní a snažila se vidět jen to dobré tak jako nyní, kdy si to nakráčela zpět ke své kávě a luštění.*
Dobrá, jakmile odejdu pošlu za Vámi profilovače a ujistím se že v místnosti vždy budou minimálně dva lidi, to by mělo snížit riziko. *Podívala se na záznamy, které od něj měla, to že jí pomohl a pokusí se o identikit mu napomůže u soudce. Ale nulové snížení nehrozilo.* Minimální sazba vypadá na pět až sedm let na přihlédnkutí s nápomocí může být podle soudce snížena, pokud budete vzorný vězeň možná se dostanete dřív ven za dobré chování. *Pokrčila rameny, vyšla z místnosti, kam poslala zpět ty dvy muže aby jej hlídali, navíc za zrcadlem byl další. Plus poslala jednoho zelenáče pro profilovače. Potom se vydala najít Cait.*
*Muž už jen mlčel a přikyvoval nad tím, že se pokusí pomoc a za dobré chování by mohl být venku brzy. Přemýšlela neustále nad tou dívenku a dlouho nevydržela novin, když se vydala zpět do chodeb, aby se zašla podívat na informace zda tam ještě se sociální pracovnicí jsou. Učinila prudkou odbočku do chodby, ale její tělo narazilo do někoho dalšího. Byl to nějaký policista, který na sebe v tenhle moment vylil kávu a opařil se.* Sakra ženská! *zavrčel a snažil se ubrousek aspon nasát nějakou tekutinu.* Ty jsi ta od Martines ne? Co tu pobíháš takhle volně?! *vyštěkl zatím, co se Cait zvedala ze země.* Co by jdu z kantýny, která je pro veřejnost *Ohradila se a rukou se hladila po pánvi, kterou si narazila.* Je to má vina stejně jako ta vaše. *Vynadala mu, že se nesluší házet to jen na jednoho a začala se s ním hádat, což jistým způsobem zvedlo zájem okolí nad tím, co se děje.*
*Z výslechu byla lehce unavená, navíc ještě musela řešit tu krabici, která ji přistála na stanici. Dobře věděla, že nemohla Thomase zatknout a věc se musí vyřešit dřív než se dostane k policejním složkám, ale bohužel nevěděla jak na to.* /Budu se muset s někým poradit, tohle rozhodně nebude krátký a odpočinkový den. *Povzdechla si a šla dál směrem ke kantýně když zaslechla hluk, jen co zašla za roh viděla Cait. Došla až k ní a podívala se na muže, který stal před ní, matně ho poznávala, ale asi nikdy s ním nevedla delší konverzaci.* Co se to tady zase děje?
*Měla nutkání se bránit před arogantními blbci, co rádi svádějí vinu jen na druhé, jenže v jeden moment postřehla i Mari, která se do tohohle problému vmísila.* Nic závažného jen jsme do sebe navzájem narazili... *Oprášila si své šaty.* Navzájem? Vy jste do mě vrazila! *Vyjekl zpět po ní.* A ještě jste mi rozlila kávu *Zamával prázdným kelímkem.* Už se nedivím, že nemáš ráda lidi, když tu máte takové... *Zamrmlala směrem k Mari, ale muž jí už tolik nezajímal jako spíše to, co se Mari dozvěděla a jak dopadl výslech.* Jdeme? *hodlala muže jednoduše ignorovat.*
*Zhodnotila situaci kolem sebe. Prohlédla si první Cait jestli je celá v pořádku, když se ujistila, že ona opařená není prohlédla si ještě policistu. Nevypadal nijak zvlášť zraněně, spíš se lekl a teď kolem toho hrál divadlo. Poté ale zaslechla Caitiina slova a měla chuť se plácnout po čele, kdyby to zrovna u ní nevypadalo tak divně, asi by to udělala.* Jistě, počkej ještě minutku prosím. *Přešla k policajtovi, z kapsy vytáhla peněženku, ve které měla pár jednodolarovek a pětidolarovek. Jednu pětidolarovku vytáhla a podala policistovi.* Za Caitlin se omlouvám, je teď mírně otřesená, nedávno po nás někdo střílel. *Pokrčila rameny a užila si výhodu po které odešla, učima ukázala směrem ke kanceláři, která už byla zajištěná a vše odneseno.*
*Nechápala, proč mu Mari dávala peníze, když tenhle idiot ji vstoupil do cesty a rovnou zamířila do kanceláře raději mlčky. Jen, co za sebou zavřela dveře, tak si založila ruce a koukala se na Mari, kdy pozvedla prst a ukázala směrem na chodbu, ale nikdo ji neviděl* Omluvila bych se kdyby se nechoval jak idiot *Potřebovala to dodat na svoji obhajobu* Mari jen tak mezi řečí... kdybych znala někoho, kdo by byl na mém místě a chtěl si čirou náhodou adoptovat dítě... Já to tedy v plánu nemám, ale možná znám někoho, kdo to takhle má *Pozvedla ruce jako kdyby úplně zapomněla, že před pár minuty chtěla řešit ten výslech.*
*Zvedla obočí a zadívala se na prst a potom do očí Cait.* Dej ten prst pryč. *Nechtěla jí vysvětlovat že v domorodých kmenech tak šamani zaklínali a také to bylo velice vulgární gesto, proto jen čekala až ten prst skloní dolů.* Chápu, ale jedná se o mého kolegu, který by se mnou mohl pracovat jednou na případu. Nepotřebuju na pracovišti pevné a přátelské vztahy, ale potřebuju vědět, že s někým budu moci pracovat a nenaštve se na mě kvůli nějaké hloupé roztržce. *Mýkne rameny a lehce se zarazí při její otázce na adopci.* Upřímně netuším, pokud chceš, mohla bych sehnat číslo na sociální pracovnici, která se stará o tuto část města. *Potom se zarazila a přešla ke kabelce.* Jinak tady. *Natáhla směrem k ní ruku.* Tady máš to číslo co jsi sháněla.
Není to slušné, ale naštval mě *zabrblala, ale prst sklopila dolů, když protočila očima. Věděla, že má Mari pravdu, takže jí neoponovala a dost jí překvapilo, že by byla schopná dát ji číslo na sociální pracovnici.* Já vlastně už číslo mám... Potkala jsem malou holčičku, která dneska přišla o rodiče a zjevně dost vázaná na matku... Tak mi to nedalo a postarala jsem se o ní *Uvedla ji trochu do děje, i když s největší pravděpodobností to Mari bude stejně jedno pokud to nesouviselo s případem. Někdy nevěděla, co si přesně o ní v tomhle ohledu myslet, ale věděla, že Mari je prostě nepředvídatelná, co se týkalo emocí a vyjadřování se k dané situaci.* Oh děkuji! Atillan bude nadšen musím mu to potom napsat *Na tváři měla úsměv od ucha k uchu, jako kdyby v jejím životě najednou nebyly žádné problémy.* A co ten výslech? Dopadlo to nějak? Nebo jen mlčel...
Už to nikdy nedělej před někým z kmenu ano? *Upozornila ji jen, mohlo by jí to přivést do nepříjemných potíží a to poslední co si přála bylo řešit ještě další problémy, které by snad mohly vyvstat.* Všichni dostáváme číslo na tu, která má na starost náš okrsek, voláme vždy když se objeví u případu dítě. Neexistuje nějaký zrychlený proces, bohužel si tím bude muset projí. *Moc dobře věděla o čem mluvila u pěstounů nebo v děcáku strávila přílišné množství času na to, aby někdy vůbec zapoměla. Ale věděla, že pokud holka má živé příbuzné, tak si ji třeba vyzvednou, pokud šlo o adopci byl to běh na dlouhou trať. Ohledně Atillana jen pokývla hlavou, nebylo to nic složitého a jí to zabralo doslova dvě otázky.* Máme nové informace a teď vypracovává identikit, který stejně bude k ničemu. On se nikdy do vězení nedostane, buď to s ním vyřídí jeho smečka aby na sebe neupozorňoval, nebo pokud vstoupí na naše území, tak už to bude náš problém. *Pokrčí rameny, ani jedna možnost jí nevadila, ale ráda by jej ulovila sama, zvlášť poté co slyšela tu objednávku.* Ještě ale není po všem, náš střelec mi oznámil, že je minimálně ještě jeden spolupracovník dle něj.
Ach... už chápu omlouvám se *Došlo jí až nyní že to mělo něco s její vírou.* Nejsem v tomhle tolik zběhla. Co vlastně máš za víru, jestli to není tedy tajemství *Docela jí to zajímalo a mohla by si o tom něco pročíst, jelikož víry spjaté s přírodou ji přišli nejméně násilné a hlavně nejvíce působili jako víra, co má nějaký smysl, ale to nahlas raději neříkala.* Adopce nebude problém. Tedy vím, že je to běh na dlouhou trať, ale pokud mohu udělat dobrý život aspoň jednomu dítěti a dát mu domov... *Samotné ji chyběli její dvě dcery a to, že se neměla o koho starat, což bylo znát i v tom, že kolikrát se chtěla starat o Mari tím, že jí něco napekla nebo uvařila, ale to se nezmění měla k ní tenhle vztah a ještě něco hlubšího, co raději spolkne zpět do sebe.* Takže je nedosažitelný, co se týká zákona lidí to mě ani nepřekvapuje. Podsvětí má své zákony a jisto jistě se to nějak vyřeší. Hlavně s ním nebojuj ty ano? *Pohlédla na ni starostlivě s tím, že by to ani nebyl dobrý nápad.* Mám tě moc ráda na to, než aby ses rvala s tím pošukem, ale je mi jasné, že v tomhle ohledu stejně budeš jednat po svém a jestli tě napadne, tak ani nebudeš mít jinou možnost. Neměla by ale vědět smečka, že jsi na jeho seznamu? Tak jako to vědí o mě. *Pochybovala, že by Mari zavřeli do sídla jako ji vzhledem k tomu, že se uměla proměnit.* Jo ještě něco... *Vytáhla z kabelky fotku ultrazvuku, kde bylo mimčo.* Nesu i dobrou zprávu. *Ukázala ji malý plod.* Dle doktora se mu vede velice dobře a vše se děje jak má *Byl to zázrak přes ten velký stres, co se odehrával.*
Nemám víru jako asi ty, prostě věřím v přírodu a její duchy, ale už je to dlouhou dobu co jsem se tomu věnovala, jsem v tom spíše pasivní. *Zaměřila se na její proslov o domovu, chápala její touhu ale ona sama by se tím nezajímala. Prošlo kolem ní už tolik dětí různých věků, že už to neřešila.* Ne že by byl nedosažitelný, spíše umíš si představit, že by jej zavřeli? Co úplněk? *Podívala se na ní a čekala jestli jí to dojde.* Udělám co bude chtít alfa, pokud rozhodne, že ho má zastavit někdo jiný, tak to beru. *Další pokrčení rameny.* Oznámím jim to. *Podívala se na fotku.* Gratuluju a doufám, že budete dlouho ještě oba zdraví. *Podotýkala tak na její hektický život.*
To je pravda... ani mi tohle nedošlo, jak se sama neproměnuji je to jako kdybych život brala za normální a civilní *Promnula si kořen nosu vzhledem k tomu, jak má teď zkreslený pohled na některé věci.* Rozhodně to takhle bude lepší, ale jistě ho najde někdo jiný *Nechtěla, aby Mari do toho byla zasažena takto.* Jsem takhle v bezpečí a klidu díky tobě Mari. Je to i tvá velká zásluha, že je to mališké v bezpečí a za to ti moc děkuji. Navíc někdy se k tobě budu muset znovu zastavit a nabrat klidu a míru v duši u tebe doma. Neznám lepší místo než už tebe *Přizná se.*
Bylo by to dost nebezpečné. *Poslechne si sice Caittiny důvody, ale ona sama má další proč ho naopak lovit. V jejich smečce není zrovna hodně vlků.* /Možná se na to vrhne Killián, uvidím nechám to na alfovi./ Je to má práce Cait. A můj byt ti je otevřený to víš. *Už několikrát ji vysvětlovala proč to není problém. Přešla pomalu ke stolu odkud vzala svou kabelku, hodila do ní mobil i peněženku, které doteď měla v kapse.* Můžu tě hodit do sídla? *Zeptala se jí a pomalu otevřela dveře od kanceláře aby mohla projít služebnou ven na parkoviště a směrem k autu.*
Já vím, já vím. Ale až přijdu zase někdy na noc necháš mě navařit *Pověděla hrdě na svoji práci, kdy ji mohla vyvařovat nějaké dobré věci* Naučila jsem se nějaké nové recepty s masem, co ti budou chutnat. *Zapamatovala si, že na polévky moc není a spíše ocení pořádné jídlo, což ji hodlala dopřát.* Můžeš jistě. *Vzala si své věci, když zamířila k autu a nasedla.* Ještě k tomu druhému muži... Jednou mi vyprávěl, že v New Yorku má jednoho známého. Když jsem se tu stěhovala a ještě nevěděl, že budu těhotná dal mi na něj adresu *Začala hrabat v kabelce, když našla malý lísteček* Tady *Vyhrkla nadšeně. Nikdy jeho kontakty nevyužívala, jelikož věděla, že by za to něco chtěl na oplátku. Jednalo se o člověka, který se opravdu nebude zabývat nějakým focení, jelikož to byl jeden ze soudců zdejšího města, ale nebyl z jejich okrsku. Sama netušila, že je to soudce to jméno ji nic neříkalo a nebyla zde dlouho. Když dojela k sídlu poděkovala ji a rovnou zamířila do svého bytu a ještě ji po cestě ke dveřím zamávala.*
*Zrovna vycházela z domu když jí přišla zpráva o tom, že technici už mají nějaké důkazy a forenzní zpráva je nachystaná pro vyzvednutí. Směna jí sice měla začínat až za hodinu, ale tohle bylo poněkud důležitější. Vrátila se zpátky aby se převlékla ze sportovního do pracovního a o chvíli později už řádně upravená kontrolovala zdali má vše ve své kabelce. To poslední co by chtěla bylo vracet se domů. Do ruky si vzala klíče od domu a od auta, ostatní nechala v kabelce. Zamkla za sebou a poté už si to zamířila ke svému pracovnímu autu. Nasedla a jela směr stanice, bylo to kousek. Zaparkovala a šla na recepci se zeptat zdali náhodou někdo nenechal pro ni vzkaz, když dostala zápornou odpověď, tak došla k sobě, kde si odložila věci a napsala technikům, zdali si může přijít vyzvednout tu zprávu.*
*Jacka uprostred noci zavolali k prípadu. Nie že by to bolo ojedinelé, práveže sa to stávala často, najmä keď niektorý kolegovia odišli do dôchodku. Takže policajtov na vraždách je ako šafránu. Obliekol sa do nejakých džínsov a trička a išiel na miesto činu. Síce mu to trvalo hodinu a technikom už bolo z neho do plaču ale on jednoducho potreboval ešte kávu kým začne pracovať. A potom to už išlo celkom rýchlo. Návšteva patológa, buzerácia technikov a ich tempa práce, papierovačky, výpovede a dokonca si hodil šlofíka v zasadačke na starom oranžovom gauči. Po výdatnom spánku sa vyteperí zo zasadačky, strapatý na všetky strany prejde k najbližšiemu automatu s kávou. Síce to čo z neho výjde je hnus, ktorý okolo kvalitnej kávy ani nechodil ale nejaký kofeín to v sebe má. Takto, rozospatý, so znechuteným výrazom z toho hnusu čo pije príde na oddelenie. A koho to jeho oči nevidia.* Čau, Martinesova. Nejaká práca? /Dúfam, že nie... a ak hej nech to zoberie niekto iný./
Zrovna teď nic aktuálního, maximálně tak papíry. *Schválně vynechá její osobní problém a ukáže rukou na kupičku na jejím stole, co ale nečeká je, že tam hned přibyde další papír. Vzhlédne a zjistí že je to ten nový od techniků.* Díky, kouknu na to. *Pokyne mu hlavou načež se podívá zpět na Jacka.* Co ty? Nevypadáš nijak nejčerstvěji. *Poukazuje tak na jeho dnešní vzhled, lehce vypadá jako by jej přejel buldozer, tedy dle jejího názoru, ale na druhou stranu jej nikdy neviděla extrémně vyfiknutého.* Vypadá to na rušnou noc, práce nebo společnost? *Zeptala se a zvedla ke svým ústům kafe, normálně ho nepila, ale věděla, že teď bude potřebovat největší možné množství energie. Absolutně se jí nechtělo pročítat tu zprávu, ale pokud to poukáže na to kde se ten grázl nachází, tak bude jen ráda.*
*Nakrčí nos, ako keby mu miesto papierov ukázala hovienko.* Ew. *Znechutene povie a nohou si prišoupne k jej stolu stoličku, tak aby sedel oproti nej a zloží sa na ňu. Vyzerá, že ešte podriemkavá. A vlastne to ani nie je ďaleko od pravdy. Pozrie na nový papier a potom na nového technika. Prižmúri oči a chudák technik sa zdekuje ako najrýchlejšie vie. Pozrie na Mariu a potom si odpije z kávy. Pre zmenu vyzerá, že ju aj vyvrhne ale o pár momentov ju radšej prehltne. Pohodlne sa oprie do operadla stoličky. Ak sa to na tých stoličkách dá.* Práca. Ak by som mal rušnú noc s mojou drahou polovičkou... zobral by som si dovolenku, aby som tú noc predĺžil. *Povie a potmehúdsky sa na Mariu usmeje. Ako bazilišek kým sa vrhne na obeť. Prednedávnom keď mal Jasona doma, tak si dovolenku vážne zobral a dokonca ignoroval aj šéfove telefóny.* Čo to priniesli? *Dopije kávu a strasie ho z toho hnusu.*
*Zakroutí hlavou při jeho výrazu znechucení ale plně to chápala, ona měla jediné štěstí a to, že krom práce tady v New Yorku neměla pořádně skoro co dělat, takže to byly pro ni většinou práce na večer. Do ruky si vzala složku a otevřela ji, úvodní zprávu přeskočila a rovnou otočila na přímé rozepsání důkazů společně s poznatky forenzního. Jakmile se ale Jack zmíní o polovičce tak k němu zvedne pohled stejně jako levé obočí a lehce jí vyjedou koutky úst nahoru, ale ne natolik aby to byl ještě úsměv.* /Tak to vypadá, že Jack se o svém volnu rozhodně nenudí./ Chápu, takže když si vezmeš dovolenou na poslední chvíli asi to bude kvůli partnerce. *Svůj pohled stočí na zprávu a zamračí se.* Jen obsah balíčku, který mi tu jeden velice milý pán poslal.
*Jack sa zamyslí. Aj keď to vyzerá skôr ako keby v komatóznom stave hľadel do stropu.* Nooo. *Natiahne dramaticky.* S najväčšou pravdepodobnosťou áno. Ale beriem si náhodné dovolenky aj keď mi sestra nechá deti. Alebo keď je iná mimoriadna udalosť... Inak mám ostatné dovolenky nahlásené vopred. /Fuj, hnus./ *Povie si v duchu keď pozrie do vypitého kelímka.* Partner. *Opraví ešte dodatočne Mariu a hodí kelímok do koša. Oprie si lakte o stôl a položí sa na ne hlavu. A pozerá na Mariu.* Dostala si hašišové koláčiky od Denisa? Myslel som, že s tým skončil. Jeho bratranec býva o kus vedľa a niekedy sa mu stane, že napíše na balíček našu adresu... poslal brownies? *Opýta sa pomerne so záujmom.*
*Ušklíbne se při jeho vysvětlování kdy si bere dovolenou, ona si ji bere většinou jen kolem úplňků, při nich je nepříjemná a tak se snaží těm chvílím vyhnout v práci. Když zmíní pohlaví jen pokývne že bere v potaz, tohle ona vážně neřeší, dokud člověk odvádí svou práci a neztěžuje jí život, pak jí je jejich soukromý život úplně ukradený. Sama o svém životě nemluvila když nemusela. O koláčcích nikdy neslyšela a byla i ráda, na tyhle výtžnosti z velkého města nebyla zvyklá, u nich se většinou na stanici kdyžtak něco nosilo.* Vůbec, i když by to bylo rozhodně zajímavější než můj balík. *Pokrčila rameny a jelikož se jí to nechtělo vysvětlovat tak vytáhla ze složky čtyři fotografie, které dané předměty jimiž byly roztrhaný mrtvý zajíc v igelitce, nějaká fotka, a krabička.* Někdo je asi vtipálek. *Podala mu fotky.*
*Jeho prvotný záujem vyvolaný predstavou brownies opadne.* Hmm, škoda. Teda... ak by boli s hašišom tak stále škoda. Zvykne nám občas poslať aj normálne koláče, asi ako poďakovanie, že sme mu dali iba slovné napomenutie. Tak čo ti teda prišlo? *Spýta sa a nakrčí čelo. Sleduje ako vyťahuje nejaké fotky zo zložky. Jednu ruku uvoľní spod svojej hlavy a odlepí zároveň svoj lakeť od stola. Drží fotky ako karty a prezerá si ich. O trochu viac čelo nakrčí.* Hm. *Zahmká a po chvíľke ich položí na stôl.* To teda brownies nie je. *Prestane si opiera hlavu. Oprie sa lakťami o stôl a trochu sa smerom k Marii nakloní.* Bolo to adresované priamo tebe?
To tedy rozhodně ne. *Pokývla mu hlavou, na chvilku se odmlčí a uvažuje co všechno říct.* /Stejně by se to dozvěděl kdyby chtěl, buď od kolegů nebo techniků./ Ano, když jsem měla o víkendu volno, tak mi volal jeden z našich, že mi tu někdo nechal balíček na dobírku. Další den jsem ho rozdělala a byl tam tento dáreček. *Pohodlněji se opře do židle, někteří by možná vyšilovali, ale tohle nebylo úplně podle jejího stylu.* A i kdyby ne, vzkaz je v tom dost jasný abych pochopila, že si někdo dal dost práce hledat si o mé minulosti informace. *Ukázala na krabičku, ve kterém byl schovaný. Poté k němu natáhla ruku se složkou zdali si to chce osobně přečíst.*
*Zatvári sa o niečo vážnejšie. Pretože ono to je z jeho pohľadu vážne. Sám si zažil vyhrážky ešte keď len jeho kariéra u CIA začínala a dopadlo to s ním veľmi zle. Spomienkou na ten incident mu nie sú len jazvy, ktoré má na tele ale aj paranoja a sklon s k prehnanému poriadku. Aj keď posledné dve veci sa za posledných pár rokov zlepšili. Námesačný už nie je takmer vôbec. Zoberie si do rúk zložku a prejde si ju. Bez nejakej emócie si prečíta odkaz, výsledky technikov, prezrie si znova fotky. Zaklapne po chvíľke zložku a prisunie ju späť k Marii. Znova sa oprie o stôl, dôverne sa nakloní. Pozrie sa kto všetko je s nimi na oddelení. Tým, že niekoľko kolegov išlo do dôchodku, niektorí majú voľno a iní sú v teréne... tak je tam všehovšudy s nimi len jeden. Vzadu za svojim stolom sedí Thomas, so slúchadlami, počúva nejaké pásky a pritom si zapisuje.* Sú postupy na takéto veci. Máš možnosť to nahlásiť a ja ti určite radím, aby si to spravila. Dokiaľ to je iba pri odkazoch, lebo inak to môže dopadnúť veľmi zle. Najmä ak ideš do toho na vlastnú päsť. *Hovorí to potichu a vážne. Po únave v jeho očiach ani stopy. Berie to veľmi vážne.*
*Pečlivě pozorovala jeho reakci, nejvíce jí ale zarazilo, když viděla jak se během pár sekund změnil, bylo to divné, obzvlášť když se pak rozhlédl. Nebyl to problém, nikdo kdo by je slyšel nebyl v okolí, vyslechla si jeho řeč a došlo jí, že i jemu se určitě něco muselo stát. Ale nemínila se v tom nějak rýpat nebo se tím zabývat, sama byla docela dost klidná. Když se k ní nahnul, tak to bylo velice nepříjemné a v ruce jí lehce tiklo v prvotním impulzu jej odstrčit od sebe. Proto se jen lehce odsunula.* Chápu tě, *pronesla velice potichu kdyby náhodou.* Ale nemůžu to nahlásit, ne teď. /Teď už rozhodně ne, je to věc smečky a tato situace by to zbytečně vyhrotila./ Navíc toho určitě moc nezvládne. *Povzdechla si a zamyslela se nad tím mužem.* Tak nějak jsem radši, že se teď zaměřil na mě. *Dodá tiše a lehce i doufá, že to Jack nezaslechl.*
*Trochu odkloní, keď si všimne, že jej to vadí. Nakloní hlavu na jednu stranu a pozorne ju počúva. Nechá ju dorozprávať a sám potom zostane chvíľu ticho, ako si v hlave dáva dokopy všetky informácie. Potom hlavu narovná, zhlboka sa nadýchne a pozriem bokom. Na okno za ktorým je vidno, že sa vonku rozpršalo.* Nie teraz. Veľa toho nezvládne. Radšej ja než niekto iný. *Zopakuje podstatu toho čo Maria povedala. Pomaly k nej vráti pohľad, Stále vážny ale jeho modré oči potiahol istý chlad. Možno vyvolaný spomienkami na to, že bol rovnaký.* Ten človek zvládol zistiť niečo o tvoje minulosti. Bohvie koľko času na to mal a čo všetko ešte vie. Zvládol zabiť zajaca a ešte ti ho poslať priamo na policajnú stanicu. Strach evidentne nemá a je si sebou samým dosť istý. Teraz... takže nie si jeho prvá obeť. Pomáhaš niekomu?
*Ulevilo se jí dost když se odtáhl. Kontakt s lidmi fakt nebylo nic pro ni a nejradši by se mu vyhýbala úplně, ale věděla, že to není možné. Proto byla ráda, když měla alespoň nějaký minimální osobní prostor. Lehce ztuhla když zaslechla poslední část jeho shrnutí.* /Doprdele, on to slyšel./ *Povzdech ale udržela uvnitř sebe. To by bylo už příliš. Jeho chladný pohled v ní vzbudil nějaký instinkt, který ji napovídal, že teď se stala obětí. Ne že by ji chtěl zabít, to ne, ale cítila jakoby se zaměřil až příliš na to, aby jen tak z toho vyvázla. Nechala jej domluvit a začala s protiargumenty.* Měl na to své lidi, minimálně jednoho máme tady. *Pokrčila rameny, nemělo smysl to zakrývat, bylo to ve výpovědi a Jack by to rychle zjistil pokud by se vydal po stopě.* A myslím, že zajíc byl to nejmenší. *Měla chuť se uchechtnout.* /Loví normálně mnohem větší věci než zajíčky./ Mně není nijak lehké ublížit a už vůbec ne zastrašit, zvládnu to. *Pronesla klidně směrem k Jackovi, její obličej se ale odvrátil když se zeptal na druhou oběť.* Uhm. *Víc nedodala, pak by mohl jít Jack vyzvídat dál a rozrušovat Caitlin v tuto chvíli vážně nechtěla.*
*Keď Maria začne argumentovať tak plynulo sa oprie chrbtom o opierku stoličky a zároveň si zloží ruky na hrudi. Svoj výraz nemení len si ticho vypočuje čo jeho kolegyňa rozpráva. Na chvíľu sa zamyslí, že by ju skúšal ešte presviedčať. Možno by jej aj povedal ako to môže v najhoršom prípade dopadnúť.* /Som toho krásna ukážka./ *Ale potom si uvedomí, že až tak dobre sa nepoznajú.* Keď myslíš. *Mykne plecom a trochu sa ponaťahuje. Z toho gauča je stuhnutý.* Keď vieš, že tu má špeha, mala by si to riešiť. *Dvihne sa zo stoličky a pozrie na Mariu.* Ak to predsa len budeš chcieť nahlásiť, môžem zaťahať za pár nitiek. *Aj on sám vie, že sa tu o ňom šušká, že má konexie z FBI kde pracoval. Len už nikto netuší že to dotiahol do CIA. Trochu ho premôže hlad tak začína zvažovať, že by sa išiel najesť.*
*Poslechne si co jí Jack chce.* Bude to tak nejlepší. *Přikývne a zamyslí se o té věci se špehem.* Netuším odkud bere informace, ale člověk, kterého si najal a je v naší zadržovací cele a čeká na soud, toho už moc neví. *Pokrčí rameny načež se zamyslí nad celou tou situací, která vlastně vznikla ze dne na den a pořádně na to nebyla připravená.* /Tohle všechno jen protože jsem vlkodlak, někdy uvažuju o kolik by bylo lepší, kdyby mě tohle všechno přece jen nepotkalo./ Nemůžu to řešit. /Ne přes policii./ *Pronesla velice tiše a promnula si spánky, i když byl úplněk už před nějakou chvílí, tak na sobě cítila únavu nejen kolem něj ale taky toho, že se poslední dny zase nevyspala. A to byl teprve začátek její směny.*
*Nadvihne jemne jedno svoje obočie.* /Keď myslíš, že to tak bude najlepšie./ *On o tom vie svoje ale vyvracať jej to nebude. Čo ale určite spraví je, že dá na ňu pozor.* Je to na tebe. Ja som len ponúkol možnosť. Ak si to rozmyslíš, som tu. *Prejde ku svojmu stolu, ktorý je kúsok od toho Mariinho a zoberie si bundu. Vonku už je zima ale odkedy bol posadnutý Hauresom tak mu nebýva taká zima.* Mám hlad ako vlk. Zájdem sa najesť a cestou sa zastavím u patológa pre výsledky. Donesiem ti jarné závitky. Tak zatiaľ. *Povie, skontroluje či má peňaženku, zbraň, odznak a všetko ostatné a s tým vyrazí si uchmatnúť nejaké policajné auto, aby sa pohodlne previezol tam kam potrebuje.*
*Příkývne na srozuměnou.* Chápu a věřím, že to myslíš dobře, ale bohužel to není v mých možnostech teď. *Pokrčí rameny a sleduje jak jde k jeho stolu. Ona posledním hltem dopije své kafe a opře se pohodlně do židle.* Jasně díky. *Čínu má ráda a jarní závitky taky, navíc ji nedošlo jaký má doopravdy hlad dokud se Jack nezmínil o jídle. Protot neměla důvod proti tomu vznášet jakékoliv námitky.* Zatím. *Mávne mu a sehne se k té hordě papírů, které ji tak otravně leží na stole. Prvně ale otevře složku forenzního jestli jí neřekne ještě něco nového, co by mohla použít proti Thomasovi.*
*Dost přemýšlela o tom, co mluvil Atillan a slíbila mu, že dostane to telefonní číslo. Znamenalo se to setkat s Mari, což nebyl takový problém. Napsala SMS s tím, kde bude a aby se za ní stavila. Samozřejmě zde byla za doprovodu jednoho z vlkodlaků, který čekal o kus dál u jiného stolu, ale v pozoru. Kdyby zde došla sama neručila by sama za chování Mari a po střelbě už byla mnohem opatrnější. Prohlížela si nápojový lístek, i když přes sebou měla kávu a snažila se soustředit na něco jiného než na to, kdo má vstoupit do místnosti. Netušila proč, ale byla z přítomnosti Mari vždy víc a víc nervoznější. Tiše si povzdechla, když jí hlavou proletěla vzpomínka jak obě spaly v jedné místnosti a ten pocit vědět, že tam Mari je s ní.* Co to semnou je... *zašeptala si pro sebe a obrátila stranu jídelního lístku s tím, že se nedokázala pořádně vzchopit.*
*Byla velice unavená když jí přišla SMSka od Cait a dlouho zvažovala, že se ani nezvedne. Včerejšek byl z nějakého důvodu celkem náročný a to že zažila víc než dost úplňků na tom nic neměnilo, byla podrážděná a nevyspalá. Nakonec jí odpověděla, že dojde, přece jen mohla mít nějaké důležité informace k případu, vůbec se ale necítila na to nějak se pečlivěji oblékat. Vzala si jen černé legíny, tílko stejné barvy a tmavězelenou sportovní bundu, své vlasy si stáhla do copu a na oči si nasadila sluneční brýle, nešlo ani tak o světlo, ale spíš aby každý neviděl hned její kruhy pod očima. Nasadila si botasky a vzala si batoh, ve kterém měla peněženku, hodila k němu ještě mobil a klíče od auta, zamka svůj byt a šla k autu. Normálně by se i proběhla či prošla, ale dneska na to vážně neměla náladu. Nasedla proto do auta a dojela k místu, kde na ní Caitlin měla čekat. Zaparkovala, zamkla své auto a pokračovala dovnitř, jakmile uviděla Cait, tak došla k jejímu stolu a posadila se. Sundala si sluneční brýle.* Ahoj. *Nic víc neřekla a čekala co vypadne z ženy před ní.*
*Trochu váhala, jestli udělala dobře, ale na druhou stránku ji chtěla vidět a zjistit jak jí je po úplňku. Po chvilce do místnosti vešla Mari. Působila už od pohledu dost zničená vzhledem k tomu, jak se oblékla. Narovnala se v zádech, když si tiše pro sebe vydechla.* Ahoj... *Jak bizardní tohle bylo. Dotáhla zde Mari po včerejším úplňku jen kvůli čísla na nějakou holku. Mohla ji to napsat v SMS a místo toho jí tu dotáhla.* Dáš si něco? *Ukázala na nápojový lístek, kdy udržoval klidný výraz na tváři. Oddalovala něco, čemu se nevyhne a to byla otázka, proč ji zavolala. Musí to podat nějakým způsobem, aby bylo zjevné, že to nemohlo počkat a vlastně uvažovala, jestli Atillan by opravdu důvod, proč Mari zavolala a nebyla to jen pouhá záminka. Promnula si spánek. Za poslední dny měla dost ranních nevolností s migrénou a tímhle si nepřidávala. Nebylo to nic na co by už nebyla zvyklá, ale byla trochu nervozní z reakce Mari.*
*Položila si vedle sebe na volnou židli batoh.* Ano, ale musím se podívat do lístku. *Vzala si jej do ruky a prolistovala si jednotlivé položky jak z jídla, tak i pití. Rozhodně chtěla něco teplého co by jí probudilo, moc toho nenaspala a byla unavená, takže si alespoň nějakým způsobem potřebovala zajistit komfort. Už to bylo dlouho co se cítila po úplňku takhle pod psa. Asi to bylo i tím, že poslední dobou toho doopravdy moc nenaspala protože když zrovna neřešila obyčejné případy, tak ještě všechny ty blbosti a falešné zprávy kolem Halloweenu a nakonec se ještě snažila zjistit co nejvíce věcí Caitlinina útočníka.* /Ještě ho musím vyslechnout, ale chtěla jsem být připravená a navíc jsem teď měla dva dny volno./ Asi zelený čaj, budeš si dávat jídlo? *Zeptala se a očima přejela po vlkodlakovi, který tu byl s Cait, to ji trošku uvolnilo.*
*Zatím vše působilo klidně a mohla si trochu vydechnout, že nezněla nijak zvláště naštvaně, ale dost unaveně.* Dám si mrkvový koláč. *Měla na něco chuť, takže chtěla zkusit nějaké sladké a zdravé. Třeba to žaludek tolik nepodráždí. Sama toho moc nenaspala za poslední dny, ale rozhodně měla ještě dost kvalitního spánku za tu dobu a víc než Mari, která nyní opravdu působila spíše do postele. Zahleděla se na její tvář, ale ne na jizvy spíše nějaká touha postarat se o ní, když ji takhle vidí.* Vidím, že by se ti docela hodila dobrá polévka a kvalitní spánek *Pousmála se, ale rozhodně jí to nenabízela. Věděla, jak se Mari pokaždé chovala, když Cait dala najevo nějakou starostlivost. Vlkodlak seděl jen o kus dál a četl si noviny, když Cait pohlédla taky tím směrem a pak zpět na ní. Chtěla už něco říci, ale došel číšník s otázkou, co si bude Mari přát a zda je ještě nějaké přání.*
To zní dobře, ale asi si dám něco víc. *Zahleděla se ještě do jídelního lístku, našla tam pár hezkých výběrů z masa i příloh a něco jí dokonce i celkem padlo do oka. Vážně už měla hlad.* Spíš bych řekla steak, na polévky jsem nikdy nebyla. *Pokrčí rameny a přemůže zívnutí.* Byla jsi tu už někdy? Chodí si obsluha přo objednávky nebo musím si jít objednat tam? *Se svou falší otázkou už nepřekonala malé zívnutí a tak si lehce dala ruku před pusu. Zadívala se na vlkodlaka a chtěla něco podotknout, jenže pak už došel číšník a její otázka se tak zodpověděla.* Já si dám zelený čaj s medem a citrónem a k tomu poprosím středně propečený steak s gratinovanými brambory. *Podívá se na Cait a počká si až si objedná.* Copak jsi potřebovala vyřešit?
*Než stihla odpovědět už přišel číšník a ona si vyslechla její objednávku. Nedala na sobě nic znát a pousmála se na číšníka.* Já poprosím mrkvový koláč a čistě černý čaj. *Řekla to s klidem na tváři a číšník si ji prohlédl, když přikývl.* Jistě. Tu kávu budete dopíjet? *Cait měla na sobě tílko, které ukazovalo už mírné zaoblení a dalo si toho všimnout, takže usoudil, že jí nejspíše z kávy nebylo nijak zvláště dobře. Nedokázala zakrýt překvapení k tomu, jak byl číšník všímavý a chvilku měla jen mérně pootevření ústa.* madam? *optal se, když ji vrátil zpět do přítomnosti.* Oh ano... já... nějak jste mě zaskočil *Mírně v rozpacích se odsunula, když číšník vzal její hrnek s kávou.* Má žena je v očekávání také, takže tohle znám. *Vysvětlil mile a koukl se na Mari.* Steak chvilku potrvá tak dvacet minutek *Obeznámil Mari a odešel. Cait se koukla na Mari, když si mírně odkašlala.* No... jedná se o to, že hledám kontakt na jednu ženu a ta žena je čistě náhodou od policie. Lépe řečeno patoložka a mohli byste mít na ni telefonní číslo vzhledem k tomu, že pracovala pro policii. Je to důležité. *Pokusila se situaci podat jako naléhavou.*
*Pozorovala rozhovor mezi číšníkem a Cait, chvíli jí to trvalo, vážně byla mnohem zpomalenější, než si myslela že kdy bude.* /Musím přestat ponocovat kolem úplňků, vážně jsem pak příšerně nepoužitelná. Jakmile odešel tak se zadívala na Cait.* Nebude ti špatně, když před tebou budu jíst? *Zeptala se pro jistotu. Potom se ale zaposlouchala nad její žádostí, dlouho přemýšlela o kom by mohla mluvit ale dnes vážně nebyla nejostřejší tužkou v penálu, proto zavrtěla hlavou.* Musíš mi říct její jméno, víš že nejsem zase tak dlouho v New Yorku a je tu víc než jeden soudní patolog. Pokud mi dáš jméno a přibližné období, kdy mohla asi na policii působit, tak ti to snad zvládnu zjistit. *Jenže nedalo jí to a musela položit Cait další otázku.* K čemu to číslo vlastně potřebuješ?
*Překvapilo jí, že se jí na tohle Mari zeptala a jen se na ni chvilku koukala. Byla rozhozenější než bývalo zvykem u ní, ale pro její štěstí měla dneska Mari těžký den a jen tak si něčeho nevšimla.* Nebude mi to vadit, ale jsi hodná, že se ptáš. Navíc budu mít černý čaj a koláček *Vysvětlila s tím, že jí něco jen tak nerozhodí.* Jméno... *Zadívala se do telefonu.* Emilia Cross působila tam nějak tenhle rok určitě. *Úplně se Atillana neptala na to, kde přesně a vzhledem k tomu, že sám neměl ani na Em číslo, tak těžce bude vědět další informace* Snad by měla být dokonce patoložkou... stále jen... indisponovaná. *Posléze přišla otázka, kdy přemýšlela, jak to pojmout* Dobře, ale nenaštvi se. *Věděla, že to Mari nemůže slíbit.* Jde o to, že jsem potkala jednoho mladého vlkodlaka a ten je smutně zamilovaný do ženy jménem Emilila Cross. Působil zoufale, jelikož ji urazil, protože se vydala na pole působnosti, jako upír. Chtěl se jí omluvit, ale nemá na ni kontakt no a mě to nedalo a slíbila jsem mu, že pomohu. *Složila si ruce do klína.*
*Z batohu si vytáhla svůj poznámkový blok společně s propiskou. Zapsala si její údaje.* Mohu ti říct, že tu ženu neznám, minimálně jsem se s ní nesetkala, ale nepůsobím na vraždách zase tak dlouho. *Na chvíli se zamyslela.* Ale můžu se zeptat svého parťáka či kolegů, třeba na ní někdo bude mít kontakt. *Zadívala se na ní a nezbylo jí nic jiného než si povzdechnout.* /S ní to asi nebude nikdy lehké co?/ *Chytla se za hlavu a promasírovala si své spánky.* Jak moc mladý? *Byla to jediná otázka na kterou se v tento moment zmohla, pokud by prodělal alespoń deset úplňků, tak by to nemuselo být zas tak zlé. Doufala, že zase neudělala nějakou život ohrožující bláznivost.*
Jestli myslíme věkově, tak bych mu řekla maximálně osmnáct let, ale jako vlkodlak působil jako zkušenější už. Nevypadal, že by se s vlkodlakem teprve seznamoval... *Odmlčela se, když pohledem uhnula na zem* Něco jako já. Nejspíš je vlkodlakem dlouhou dobu *Mrzelo jí to z důvodu, že Atillan mohl mít celý život před sebou a měl by řešit holky na střední a ne tohle. Zkousla si spodní ret, jelikož jí tohle vždy trápilo a cítila se sevřená sama v sobě, jelikož ona byla zplozena jen proto, aby byla vlkodlakem a neměla na výběr.* Budu ráda, když se někoho optáš. Aspon mohu být někomu takhle nápomocná, když musím sedět v tom sídle. *Pronesla, ale uslyšela zavrčení ze strany vlkodlaka, který ji slyšel. Protočila oči v tom, že nějaká volnost už jí byla očividně cizí a jedině kdy se necítila v provazech bylo s Mari.*
*Lehce jí odlehlo. Pokud už byl vlkodlakem dlouho, tak bylo menší nebezpečí toho, že by jí ublížil.* Dobře, a jsi si jistá, že se chceš teď ještě plést do upířích záležitostí? *Moc toho o upírech nevěděla, nikdy žádného nepotkala ani neznala. Ale už několik lidí ji varovalo před tím, že jsou nebezpeční a zvláště s vlkodlaky se nesnáší. Neuměla si představit, že by existovala šance, aby toto bylo pro Cait bezpečné, ale bohužel už zjistila, že když si něco Caitlin umyslí, tak z toho neustoupí a je lepší jí s tím pomoci než aby jako magor běhala po New Yorku a hledala tu upírku jen tak.* Zjistím ti to, pokud od někoho získám její číslo mám ti poslat SMSku nebo chceš radši osobní předání? *Byla to otázka celkem nepodstatná, ale chtěla jí dát alespoň malý pocit volnosti.*
Nerada se dostávám do záležitostí do kterých nechci, ale nějak je přitahuji to sama vidíš. Navíc... slíbila jsem mu to a je moc mladý na to, aby byl takhle smutný. Když už má život pod psa a to doslova, tak mu chci udělat radost *Byla pravda, že kdyby ji Mari nepomohla v tomhle, tak hodlala pátrat na vlastní pěst. Buď na policejní stanici, v knihovně nebo jinde, ale prostě by tu dívku našla ať to stojí, co to stojí. Číšník donesl před obě čaj a položil dortík ještě před Cait. Chvilku se na něj jen koukala a nebyla si jistá, zda ho sní, ale hlad měla, což se ozvalo i kručením v břiše při pohledu na jídlo.* Omlouvám se *Mírně zrudla ve tváři a pak Mari vyslovila otázku. Ani nepřemýšlela a odpověděla vzápětí.* Osobně *Možná to bylo řečeno až moc rychle a sama si to uvědomovala.* Ráda tě zase uvidím. *Pokusila se to zamluvit takhle.*
Chápu, mohu alespoň znát jméno kvůli komu hodláš tak riskovat? *Chtěla si jej prověřit, navíc je lepší znát kdo by ještě mohl být ohrožen pokud by někdo Caitlin napadl. Jakmile jim číšník donesl jídlo tak poděkovala a vzala si příbor.* Kdy jsi naposledy jedla? *Zeptala se a sama si ukrála kus masa. Žaludek už jí bolel a ona věděla, že někde potřebuje nabrat nejen živiny, ale taky sílu. Steak i brambory byly výtečné, doslova měla chuť se rozpustit z té lahodnosti.* Dobře. *Přikývla, nevadilo jí to předat osobně, alespoň tak mohl kontrolovat zdali je v pořádku a netropí žádné hlouposti.* Co jsi vlastně dělala v posledních dnech? *Napadlo jí, že musela být v určitém nebezpečí když se pohybovala ve sídle smečky kolem nabroušených vlkodlaků před přeměnou.*
*Když se optala na jméno chlapce, tak se zamyslela.* Neřekl mi příjmení, ale jméno je Atillan. *Vyslovila jeho jméno a ukrála si kousek z dortu.* Naposledy? Ani nevím... jedla jsem ráno, ale někdy je to v těhotenství trochu těžké *Pokrčila rameny jako kdyby o nic nešlo, což ani nešlo. Byla zkušená v tomhle ohledu.* Dobrou chuť *Sledovala ji, jak jí jidlo dělalo radost. Normálně by si toho nevšimla, ale tím, že se s Mari vídala často už tyhle drobnosti pochytila na její tváři.* Vidím, že ti chutná *Usmívala se při tom, že tohle setkání má lepších výsledků než by sama očekávala, jenže další věta Mari ji donutila mírně se zamračit a na jazyku měla pomyslnou otázku zda je v pořádku, ale rozhodně byla ráda jen nebyla zvyklá, aby se Mari takhle zajímala.* Měla jsem to těžší, ale začala jsem číst kroniku a taky nějaké staré noviny, co byly v archivu, takže jsem ani nechodila moc ven na chodbu už tak byly vlkodlaci dost protivní *Ohlédla se za tím, co tu s ní byl a nevypadal ani nadšeně, že tu musí trávit čas.* A jak jsi zvládla ty úplněk?
*Jakmile uslyšela jeho jméno vykulila oči.* Štěně? *Málo co ji překvapí, ale tohle rozhodně ano, přece jen by tohle do něj netipovala.* /Myslím, že to byl první nebo druhý vlkodlak, na kterého jsem tady ve městě narazila, ale od té doby jsem o něm neslyšela./ *Zamyslela se co si o něm všechno pamatuje ale moc toho nebylo. Stoprocentně to musel být ale on. S takovým jménem tu nebude pobídat hodně vlkodlaků, navíc mladých.* Jo, tak to chápu. /A taky to je důvod proč nechci být nikdy těhotná, jeden z nich./ *Dala si další sousto do úst než odpověděla.* Rozhodně tady umí připravovat staeky. *Pomalu jedla dál a cítila se čím dál tím líp. Zamyslela se nad svým úplňkem.* Nebyl nejhorší, tím, že jsem si už pár úplňky prošla je to snesitelnější. *Pokrčila rameny. Ale nemínila jí vyprávět o tom, že i když to bylo celkem rychlé tak s tím, jak málo jedla a spala poslední dobou to bylo velice vyčerpávající a nepříjemné.*
Štěně? *Nechápala, co tím myslela, ale nějak ji docházelo, že se nejspíše znají.* Znáš Atillana? *Optala se zvědavě a znovu si ukrojila dort, aby si dala další sousto do úst.* I dorty zde připravují božsky. *Podotkla, ale to už se zvedl ten vlkodlak a koukl se na ty dvě, jak si mezi sebou povídají.* To jsem ráda, ale hlavní je, že ti chutná a doplníš si síly. Působíš unaveně. *Líbil se ji tenhle klidný rozhovor do doby než se objevil vlkodlak u nich.* Pokud jsi měla klidný úplněk mohla by sis jí hlídat sama *zavrčel na Mari. Cait, ale zavrčela hned proti němu.* Takhle nebudeš jednat s lidmi, co jsou mi blízcí... *Vlkodlak byl zjevně překvapen, že se Cait hned ozvala, jelikož to od mírumilovné, těhotné ženy nečekal, ale i tak si mohl dovolovat více díky tomu, že se přeměnit nemohla. Nicméně až nyní si všiml poškrábané tváře Mari a vnímal z ní nějakou vyšší dominanci a rozhodně nevydržel pohled a rychle s ním uhnul. Byl ještě mladý, takže měl chut dělat problémy, ale ne mezi těmi u kterých nemá šanci. Naštěstí zde moc lidí nebylo, takže si každý hleděl svého.*
Uhm, potkala jsem ho pár dní po příjezdu do New Yorku. *Odpověděla a dala si další sousto. Žaludek už se jí uklidnil a i když jí bolelo celé tělo, tak se chvíli cítila zase v klidu, teda do té doby než si vyslechla toho vlkodlaka. Podívala se mu do očí a jen podprahově zavrčela. Úmyslně nechala svoje oči problesknout aby si uvědomil s kým mluví. Dávala si však pozor na to, že se na ně nikdo nedívá.* Prožila jsem úplněk stejně jako ty, jenom jsem si ho prožila už tolikrát, že nemusím kňučet nad každou bolístkou, takže zalez a zmlkni. Máš své povinnosti jako my ostatní, tak je plň. *Ta slova pronášela hrdelním a velice tichým hlasem. Ale nechtěla zbytečně rozrušovat Cait, takže se na židli zase uvolnila a vedla konverzaci dál.* A co ty? Spalo se ti dobře?
*Když viděla, jak Mari zareagovala vůči muži zůstala sedět překvapená a muž jen kývl a mlčky zmizel zpět ke svému stolu, kde už neměl touhu jakkoliv protestovat. Cait však měla trochu zmatek v sobě, když viděla Mari takhle z nějakého důvodu jí to rozproudilo krev v těle a srdce ji tlouklo rychleji. Ne ze strachu, ale z touhy.* A-Ano spalo se i dobře. Omlouvám se jen v posledních dnech mám nějaké rozhozené hormony. *Což se jí zdálo, že byla pravda. Vše na to mohla svést a ignorovat, co jí tělo říká.* Spíše mě trápí maličké než proměny, takže nevím, co je horší. *Vkodlak se mezitím koukl na Cait s tím, že z ní vycítil hormony a pak očima těknul na Mari, jenže z ní měl velký respekt a hodně rychle se podíval zpět do novin.*
*Muže schválně ignorovala, ale pokud by se chystal přeci jen zaútočit aby zkusil podrýt její dominanci byla připravená jej spacifikovat. Vyslechla si Cait a pokývala hlavou.* Hormony dokáží s lidmi dělat mnohé. *Byla žena, takže to rozhodně chápala a to nemusela ani být těhotná. Ukousla další kousek steaku a zapila to čajem, který stihl vychladnout natolik aby ji neopařil na jazyku.* Každý máme něco, ale snad se maličké brzy uklidní aby nechalo jeho mámu se taky vyspat. *Cítila tah v zátylku a tak si lehce prohmátla krk, stále byla trošku rozlámaná.* /Asi si budu muset dneska zacvičit, nebo se z toho budu chvilku dostávat./
*Byla ráda, že to Mari brala s tímhle klidem a nedávala ji nic za vinu nebo si o ní snad nemyslela, že by jí chtěla. I když tenhle fakt a to pomyšlení ji na jednu stránku mrzelo, ale proč? Koukala se na Mari, jakoby snad hledala nějakou odpověď.* Mohu u tebe někdy zase přespat? *Proč u všech se zrovna zeptala na tohle to sama netušila a nejraději by si zalepila ústa izolepou, ale fakt, že u Mari se ji doposud spalo nejlépe nešel přehlédnout.* Chci tím jen říci, že jsi dokázala udělat ze svého bytu dostatečně bezpečné místo, aby se mi tam dobře spalo, takže zda by někdy nevadilo, kdybych tam mohla přespat. Nejvíce bezpečně se cítím ve svém bytě, ale jak sama víš... nemohu tam. *Bylo to až moc nebezpečné a místo kde bydlela nyní rozhodně nebylo něčím, co by se dalo nazvat domovem a pohodlným pokojem.* V pořádku? *Všimla si, jak se protáhla a mírně pokřivila obočí.* Jestli máš ztuhlý krk, tak jsem zdravotní sestra sice bývala, ale masáže a body, kde to tahá a bolí znám velice dobře, abych je uměla rozmasírovat.
*Cítila na sobě únavu a být to na ní, tak asi zaleze do postele a ještě se pořádně prospí protože jí zítra čeká dlouhá směna a asi i výslech podezřelého. Když jí Caitlin položí otázku jen pokrčí rameny.* Pokud se budeš potřebovat cítit v bezpečí tak klidně. /Stejně už tam spala dvakrát./ Chápu to, pokud by ses necítila v pohodě, tak napiš, nevím jestli třeba nebudu mít v tu dobu noční, ale byt ti bude k dispozici. *Bylo jí to vlastně jedno. Nebrala svůj byt za domov, bylo to prozatím jen místo, které si zabezpečila jako pevnost. A chápala že někdo potřebuje občas taky jít do pevnosti, kde je klid a bezpečí. Ty pocity měla sama víc než častěji, obzvláště když byla mladší.* Bude to v pohodě, tohle se mi stává po úplňcích normálně. *Odmávla to rukou jakoby o nic nešlo, pravdou ale bylo, že si nebyla dost jistá na to aby si pustila Cait za záda a ještě si u toho nechala masírovat krk, doteky nebyly její oblíbená věc.*
*Věděla, že Mari neměla ráda doteky, ale na druhou stranu se jednalo o masáž.* Co kdyby sis jednou nechala ty pomoct ode mě. *Poznamenala a pousmála se.* Zjevně tě to bolí a nebude to jen tím, že je to namožené, ale ztuhlé mělo by se to odblokovat nebo tě to bude bolet čím dál více a já umím masírovat, nebo si stále myslíš, že jen co se otočíš, tak tě pokoušu? No tak Mari... mám tě ráda a záleží mi na tobě *Řekla to nejvíc kamarádsky jak jen dokázala, aby v tom nevyznělo něco špatně, i když toužila, aby slova vyzněla doopravdy úplně jinak.* Ale pokud nechceš a chceš se nadále trápit bolestí, které tě někdo může zbavit, tak tomu rozumím. *Ne nerozumí.*
*Povzdechla si a zadívala se na Cait. Chtěla jí očima něco naznačit.* /Ne tady, ne před tím vlkodlakem, co už předtím něco zkoušel./ Promiň Cait, ale po včerejšku je asi to poslední co bych chtěla je překonávat svůj odpor z doteků. /Pochop to, prosím./ *Zavřela oči protože jí přešla i chuť na jídlo. Byla vyčerpaná, bolely jí svaly v celém těle, její nálada byla napjatá a to poslední co by teď potřebovala bylo vyjet po Caitlin, protože se sama cítí pod psa. Být někde v soukromí, tak možná, velice silné možná, ukáže část svojí slabosti, ale tady před lidmi a tím vlkodlakem to doopravdy nechtěla dovolit.* Doma to protáhnu, možná si zaboxuju a přejde to.
*Jistě, že si povšimla pohledu Mari. Pochopila, že jí něco chce naznačit, ale nedokázala to rozšifrovat přesto vše věděla, že to nebude nic s čím by souhlasila ohledně masáže.* Rozumím. Byl to jen návrh. *Sklopila zrak k dortíku, který byl napůl snězený a odložila lžičku, aby se mohla napít černého čaje.* Už tak jsem ráda, že jsi došla i přesto, že jsi takhle unavená. Nejspíš je to vše, co jsem ti potřebovala říci. Ohledně Thomase nic nového hádám... *Ale na tuhle notu moc nechtěla zacházet, takže hned po slovech mávla rukou, aby to nechala být, když se koukla na vlkodlaka, který tu byl s ní. Naprosto cizí idiot co ještě byl dost mladý, aby se snažil ve smečce dostat výš, ale jediný kdo byl ochotný s ní jít.*
A já ti děkuju. *Pronesla a kývla hlavou, snažila se dojíst alespoň maso, což se jí nakonec i povedlo, přece jen nenechá tak dobrý steak.* Není za co, kontakt se pokusím získat a napíšu, až jej budu mít. Zítra už bych měla jít do práce, takže snad se to povede brzo. *Pokrčila rameny a na její otázku o Thomasovi pouze zavrtěla hlavou.* Potřebuješ ještě něco dneska, nebo to bylo všechno? *Upila ještě ze svého čaje, který byl nejen velice dobrý, ale lehce odháněl od ní únavu, která se v ní shromažďovala už od včerejša a neuměla jí dostat ze sebe.*
Myslím, že je to vše oč jsem tě potřebovala požádat nebudu tě dlouho zdržovat už vzhledem k tomu, že jsi unavená a chtělo by to očividně ještě nějaký spánek *Odvětila a koukla se na vlkodlaka s tím, že tu má jeho jako ochránce. V jednu chvíli ji, ale pípl telefon, kdy očekávala, že to bude třeba Atillan, jenže viděla úplně odlišné jméno u kterého se zarazila a podívala se na Mari s tím, že se ohlédla i na vlkodlaka, který znervózněl při jejím pohledu.* Ví kde... *než to dořekla jeden z mužů od policie volal Marii, že tu došel kurýr donést balík pro ni a příště ať si nechává své objednávky domů a dluží mu třista za dobírku. Jinak by ji o balíku ani neměl touhu psát a prostě by ho tam nechal ležet.*
Dobře, uvidíme se jakmile získám to číslo. *Dopíjela svůj čaj, když něco Cait načala, jenže zazvonil telefon a tak ho vyhrabala z tašky a zvedla. Odkývala to kolegovi.* Dobře, jasný, peníze ti dám pak na stanici, dneska mám ještě volno, ale zítra ti je dám. /Od koho mi mohl přijít balíček? Asi mi Al něco poslal, zítra mu kdyžtak zavolám./ *Dopila zbytek čaje a zvedla se, že půjde zaplatit.* Pokud cokoliv, tak moje číslo máš že? *Zeptala se jí, potom zaplatila a vrátila se ke Cait, kde nechala stále ležet na židli batoh a přes ní byla přehozená bunda.*
*Pozorovala telefonát mezi ní a někým druhým, když začínala být dost nervozní z toho všeho. Koukla se na sms.* Mari... *Osloví ji s tím, že ji hodlá vrátit zpět do reality, ale když viděla její klidný výraz došlo jí, že dnes ne. Zasloužila si aspoň jediný den, kdy si může odpočinout po proměně a po tom všem. Zhasla telefon a pousmála se na ni zpět.* Ano mám na tebe kontakt to se bát nemusíš. Jdeš domů? *Zvedla se také a začala si oblékat kabát, co měla sebou.*
*Lehce se protáhla jelikož cítila své ztuhlé tělo a pak se podívala na Cait, která ji přišla trochu divná, ale její instinkty na tom dneska nebyly úplně nejlíp.* Jojo, projedu se, chcete vy dva hodit do sídla smečky nebo jak jste přijeli? *Optá se jich a zvlášť se zadívá na toho vlkodlaka co jí má chránit.* /Doufám, že ji těhotnou netáhl po New Yorku, navíc nevím, jak by ji zrovna on nějak dobře ochránil, navíc sám./ *Lehce si povzdechla a čekala na jeho odpověď.*
Půjdeme pěšky není to tak daleko *Zamručel a Cait se na něj koukla.* Jela bych raději autem *Už jen kvůli pocitu bezpečí, ale vlkodlak se znovu ohradil.* Hele já tě hlídám a nepotřebujeme odvoz *přešel k nim s tím, že už byl v tomhle rozhodnutý a zatvrzelý jako kdyby ani jinou varinatu nechtěl slyšet.* O co ti jde jen se svezeme... *Prohlížela si ho jako kdyby hledala ten důvod.* Pojedu s Mari a ty si klidně jdi pěšky. *Postavila se na stranu Mari rozhodnutá.* Hele já tu rozhoduji ohledně ochrany, takže jdeme pěšky. *Ukázal rukou směr. Jeho hlavní důvod spočíval v tom, že po cestě byl dům, kde nabaloval jednu slečnu a dělal před ní teď ramena na telefonu, že dělá osobní stráž nějaké korporátní blbce. Samozřejmě si vymýšlel, aby vypadal, co nejlépe, ale Cait svým vzhledem křičela, že je při penězích a umí se oblékat a k tomu těhotná. V očích holek mohl působit jako samaritán jen díky Cait.*
*Jen uslyšela jeho ohrazení, tak měla co dělat aby nezačala vrčet, díky tomu, že je vcelku vysoká a dneska fakt měla špatnou náladu, tak jí zastrašování i šlo. Potom co ale zkusil takhle neomaleně a nerozumně rozkazovat Cait, tak se v ní probudily její ochranářské instinkty.* Tak teď mě poslouchej, tvůj zatraceně jediný úkol co máš dělat, je ochránit její život. *Její hlas byl chraplavý ale ještě nevrčela.* Před pár dny po ní někdo střílel a jde po jejím dítěti i po ní. *Velice děsivě se na něj usmála natolik aby šly vidět její jizvy.* Takže tady nejde jen o tvé ego. Rozumíme si? *Lehce zavrčela a udělala ještě krok k němu, pokud do ní nechtěl narazit, tak sám musel ustoupit.*
*Chlapec měl jistou touhu vzdorovat do chvíle, než se Mari naštvala. Netušil jak pořádně reagovat, ale rozhodně nečel proti ní spíše naopak. Cait překvapeně zamrkala, když se jí Mari takhle zastala. Věděla, že musí emoce udržet na uzdě, jelikož po druhé už by se její touha k Mari těžko vysvětlovala. Chtěla ji uchopit za rameno, aby se na to vykašlala, ale jako vždy ruku stáhla dříve k tělu, než aby se Mari dotkla a děsila ji k tomu všemu zezadu. Chlapec ustoupil o krok zpět, aby byl dál od Mari.* Rozumím... Pojedeme s Vámi. *Jeho chvilka slávy byla nyní fuč a nebude se moct vyparovat před ženami.* Nakonec z tohohle hlídání nemám vůbec nic. *Sám sobě si postěžoval. Cait to vydržela do chvíle, než se na ni Mari otočila a znovu vnímala ten adrenalin v těle.* Takhle se mě dlouho nikdo nezastal... *Pronesla vděčně. Věděla, že sama by s chlapcem sjednala pořádky, ale pokud nemusela jít do dramatu, tak nešla už jen kvůli maličkého.* Jak je vlastně tobě po té střelbě? Neměla jsi nějaký problém kvůli auta? kdyžtak Vaši stanici koupím nové." Navrhla, když směčovala ven, ale až za Mari, která mohla venku zkontrolovat zda je bezpečno. Už měla díky jejímu chování něco naučené a snažila se ji tu práci nestěžovat. Chlapcovi to bylo zase poněkud jedno jen tušil, že si bude muset sednout na zadní místo.*
Dělám co můžu, abych tě udržela naživu, takže si to nějakým štěnětem nenechám zničit. *Pokrčila rameny, vyšla z bistra jako první, zkontrolovala bezpečnost a odemkla auto, potom počkala u strany Cait do té doby než si nasedla. Na toho mladého vlkodlaka nečekala. Přešla k místu řidiče, sedla si a zkontrolovala zrcátka.* Pásy, oba. *Řekla jen než si zapla svůj a vyjela. Řídila opatrně a prvně je hodila do sídla smečky.* Neboj nezapomenu na to číslo. *Řekla Cait při tom když vysedala a sama jí ještě mávla. Pak už jen spokojeně vyjela k sobě domů protože se viděla v posteli.*
*Rozhodně Mari už nepůsobila vůči ní samotné tak drsně, jako tomu bylo na začátku a tušila, že to jde tou správnou cestou.* Děkuji *Pokynula, když ji otevřela dveře a usedla. Zapla si pás a vlkodlak nastoupil hned vzápětí. Protočil oči nad nějakou bezpečností, ale raději tak učinil. Netrvalo to dlouho, když se ocitla před sídlem smečky.* To doufám, že nezapomeneš. Číslo na mě máš, takže kdyby i cokoliv jiného ohledně Thomase, tak mi dej prosím vědět. Nikdo ho nezná lépe než já... *A tak nějak tušila, že už je možná i ve městě pokud mu jeho soukromé očko přestalo posílat záznamy. Ohnula se tak aby na ni Mari viděla z auta.* A děkuji za odvoz, kdybys nevěděla, co s nějaký večer ráda ti přijdu dělat společnost *Nebo něco jiného, ale snažila se těch představ zbavit, i když docela marně proto raději rychle zavítala zpět do sídla*
*Celá unavená nedávnými událostmi vyběhne z bytu aby se protáhla, po cestě zpátky z jejího odpoledního běhu, zahlédne čajovnu, která se jí zda poněkud povědomá. Zastaví se a zamyslí.* /Nebyla jsem tady náhodou s Triss?/ *Když si na dívku vzpomene dostane nápad, že by potřebovala oddech a jen si na chvíli s někým promluvit, komu by se mohla svěřit o všech těch svinstvech co se okolo dějí. Pomalu vešla dovnitř a uvolnila se, ta atmosféra tady byla prostě skvělá, zamířila pomalu do jednoho krásně potěmělého koutu, kam dopadalo jenom pár paprsků světla. Vytáhla mobil a napsala Triss zprávu. AHOJ, SEDÍM V KAVÁRNĚ KAM JSI MĚ ZATÁHLA MINULE, PAMATUJEŠ SI NA NI? pOKUD MÁŠ ČAS, TAK BY SES MOHLA STAVIT. Stručné zprávy byly něco pro ni a věděla, že pro Triss to nějak zvlášť rozvádět nemusí. Pohodlně se usadila a když přišla obsluha, tak si objednala zelený čaj.* /Tohle místo musím rozhodně navštěvovat častěji./ *Pohlédla dolů na svoje oblečení. Měla na sobě černé botasky, na kterých byly vidět stopy bláta, jakoby v nich běhala parkem nebo lesem, její černé legíny na tom nebyly tak špatně, ale sportovní podprsenka a černé tílko přes to rozhodně nebyly slušné a společenské oblečení. V tuhle chvíli jí to ale bylo jedno, běh jí konečně ze svalů dostal napětí.*
*Oběd zůstal stát na plotně, nakonec neměla nic moc na práci a vařila spíše ze zvyku i na další den, takže se oblékne. Snídala pozdě, nevadilo jí tedy nechat jídlo vychladnout a vydat se směrem do čajovny trochu ležérněji v černých legínách a fialkovém roláku. Kanady už byly skoro nedílnou součástí, stejně jako menší černý batoh z kůže, v němž měla možné potřebné věci, prostor na schování velkých sluchátek přes uši, také flašku s pitím, kterou zrovna nyní nevytahovala a byla si skoro jistá, že je prázdná a po minulém výletě s batohem ji neomyla ani nedoplnila. Také tam byla peněženka, ač všechny důležité doklady a karty měla v obalu od mobilu. Alespoň ty základní, karet do různých obchodů a tak měla spousty. Sotva vkročí do čajovny, velmi lehce se jí zamotá hlava a ona se usměje, ač její poslední návštěva tady byla rozhodně...záživná. Pohledem chvíli hledá Marii, než ji najde a lehce jí zamává, až tehdy přejde k pultu, aby si objednala jasmínový čaj a také cheesecake. Pak zaplatí a vydá se za Mari.* Ahoj, tak jak se daří? *Zeptá se jemně, s úsměvem, běžné zahájení konverzace, ač v tom je skutečný zájem a ne jen zdvořilost, jakou tato fráze často provází, když si sedá naproti ženě, která ji sem pozvala.*
*Chvíli poté, co napíše Triss, tak dostane svůj čaj, lehce si k němu přivoní.* Rozhodně tady ví, jak připravit dobrý čaj. *Zamumlá směrem k hrníčku a lehce z něj upije, jenže je moc horký a tak si spaří ret. Tiše sykne a raději na chvíli šálek odloží. Dívá se kolem sebe a všimne si u prázdného vedlejšího stolu novin. Zvedne se a vezme si je. Pomalu si začne číst a čeká tak na Triss. Jakmile uslyší otevírání dveří vzhlédne a uvidí ji tam, lehce na ní mávne a čeká až se posadí.* Ahoj, poslední dobou to bylo náročné, tak jsem si řekla, že potřebuju chvilku klidu. *Povzdechne si a víc se opře do křesílka.* A co ty? Jak se máš? *Optá se se zájmem a opatrně fouká do svého čaje, poté jej přiloží k ústům a upije. Tentokrát se jí podaří nespálit se. V klidu pohledem přejíždí po Triss, už to bude doba co se naposledy viděly.* Kde jsi teď vlastně poslední dobou byla? *Zeptá se jí, jelikož vlastně předtím nemluvily o tom, co má která v plánu.*
*Triss si ji prohlédne a našpulí lítostivě rty nad jejím osudem.* Oh, to je nepříjemné... *Povzdechne si tiše a pak se pousměje a posadí se.* No, já docela dobře, v pátek jsem byla na pouti, přijde mi ale, že jsem jen jedla, protože pak mi zavolali z práce, tak jsem šla. *Pousměje se na číšnici, co jí donese zákusek s tím, že čaj bude za chvilku a sleduje ji chvíli odcházet.* No, v létě jsem byla po hlavních městech USA na turné, pak jsem byla ve Faerii, a od té doby tak nějak různě. Na motorce, na nákupech s kamarádem... a tak. Ale pořád myslím na to, že jsme chtěly běhat! Nohu už mám vpohodě. *Mrkne na ni a chvíli ji vše nechává vstřebat. Její slova na začátku byla tichá, aby je nikdo jiný nezaslechl, hlavně ohledem Faerie, ke konci ale zněla zapáleně, byť stále nikoho vyloženě nerušila. Poté, co dožvýká jeden kousek cheesecakeu, ale zvážní.* No a co se děje ve tvém životě, Mari?
*Uchechtne se při představě nepříjemného a upije čaje, který je rozhodně delikátní. Poslouchá vyprávění Triss a občas jí přitaká. Zaujme jí její turné, ale nejvíce jí zaujme slovo Faerie.* /Nejsem si jistá, zdali jsem o tom místě vůbec kdy slyšela./ *Nedá jí to a nakonec se jí musí zeptat, navíc moc dobře ví, že ji zrovna Triss za nevědomost v téhle oblasti soudit nebude.* Co je to za místo ta Faerie? *Položí otázku a sama se zamyslí nad otázkou, která ji byla položena.* No stalo se toho poměrně dost, byla jsem přeložena k parťákovi na oddělení vražd a schytali jsme jeden nepěkný případ. *Na chvilku se zamyslí, co dalšího bylo důležité, ale moc toho nezažila.* Většinou to byla práce, doma a zase práce, akorát poslední dobou to je hektičtější, podařilo se mi narazit na těhotnou vlkodlačici s problémy. *Lehce si promne spánek a upije čaje.* Taky jsme byly v lunaparku, neslyšela jsi náhodou o tom střílení? *Zeptá se jí a podívá se na ní.*
Vílí země, jednoduše řečeno. *Prohodí a snaží se žádným gestem, výrazem či tónem neznít, že by to brala nějak shovívavě, nadřazeně nebo tak něco. Mari to jednoduše nevěděla a Triss neměla problém jí to vysvětlit, dokonce ráda pomohla, když mohla. Letmo se pousměje a skloní pohled, prstem vykrouží kroužek na stole. Jen nepatrný pocit žárlivosti...touhy také zažít těhotenství, mít dítě. Pak ale zamrká.* Doufám, že bude vpořádku. Nevím, jak bych mohla pomoci, ale kdyby něco... *Pokrčí rameny a lehce rozpačitě se poškrábe ve vlasech. Až tak enormě se necítila kompetentní pomáhat, ale kdyby na to došlo, udělá, co bude v jejích silách, samozřejmě. Nad dalším podnětem je ale na místě šok.* Střelba? Ne...ne. Odešla jsem asi dřív, než na to vůbec došlo...uf...jsou všichni vpořádku? *Zeptá se a vytrhne ji z toho číšnice, která ještě donesla čaj a Triss se zlehka a s trhnutím posadí.* Děkuji. *Vyklouzne jí najednou skoro plaše z nepříjemné novinky a prohlédne si Mariu.* A ty jsi vpořádku?
Aha. *Neví jak na to reagovat, udržuje obličej neutrální, i když ji tedy něco takového udivilo, nikdy by nečekala, že bude existovat něco jako stát víl, i když to tedy dává smysl, když existuje národ víl.* /Mají vlkodlaci, upíři a čarodějové taky své země?/ *Hlavou jí prolétla myšlenka, ale nakonec to zavrhla, znělo to až příliš směšně a byla si jistá, že minimálně u vlkodlaků by jí to někdo byl už řekl.* Bude, smečka se o ní postará. *Pronesla celkem sebejistě, i když tedy se sama pasovala za jejího ochránce, takže měla důvod, prozatím se jí to povedlo aby se v její přítomnosti nijak nezranila.* /A dokonce jsem zvládla po ní ještě nic nehodit./ Nechtěla jsem tě rozrušit, útočník šel čistě po nás, takže si počkal až budeme sami, nikdo jiný nebyl zraněn. *Pokrčila rameny. Sama jej ještě bude muset vyslechnout, ale na to byl ještě čas. Sama upije ze svého šálku a užívá si tu chvilkovou pohodu.* V naprostém, když po nás střílel seděli jsme v autě, navíc mně by asi jen tak kulka nezastavila a mám přecejen výcvik, horší to bylo pro Caitlin. *Pronesla a vzpoměla si na vyděšený výraz těhotné ženy, který byl i důvodem proč si ji zase vzala na byt.*
Kdyby byla stříbrná...zastavit by tě mohla. *Opáčí Triss. Ne, že by ji ta slova nějak uklidnila.* Caitlin? *Zopakuje po ní a pár setin trvá, než složi dvě a dvě k sobě.* Těhotná vlkodlačice. *Ujistí se, ač nezní tázavě, jen obočí povytáhne, takže to k tomu stejně směřuje.* No, zniš, že máš teď docela vzrušující život plný boje. Upřímně...ti ho nezávidím. Asi už mám takových situací dost po krk, než abych se do nich chtěla dostat a hnát... *Povzdechne si a letmo se pousměje.* Ještě stále je mnoho nevysvětlených úmrtí? Myslím...ze strany démonů? *Slyšela, že se začíná proslýchat snad o zmizeních a vraždách, kdy oběti končí bez krve jako po útoku nějakého zvířete... a nebo upíra.* Nicméně...ať nejsem tak pochmurná, tady určitě člověk chodí relaxovat a ne myslet na nebezpečí, však? Hraješ ráda třeba...karty? *Navrhne, když zběžně proletí čajovnu, která určitě něco takového může nabízet, byla malá, útulná...nedivila by- ah ano, támhle v té poličce bylo několik her. Vítězoslavně se usměje a otočí zpět na Mari.*
Jistě, ale útočník se netrefil, takže je vše v pořádku. *Pronesla poněkud uklidňujícím hlasem, snažila se působit na Triss vyrovnaně, aby si z toho nedělala zrovna hlavu, s tímhle by jí stejně asi nemohla pomoci a hlavně jí do toho ani Mari nechtěla zatahovat. Tahle situace se mohla stát ošemetnou a neodpustila by si, kdyby se kvůli ní někomu něco stalo, tedy minimálně těm pár lidem co považovala za přátele.* Sama jsem to nečekala, ale nemíním z toho odejít, je to tak trochu moje práce. *Uchechtne se, moc dobře ví, že pracuje nad rámec, ale lepší něco než nic.* Netuším, moc informací o nevysvětlitelných úmrtí se teď ke mě nedostalo, ale kolem Halloweenu je to teď všude velice hektické. *Pokrčí rameny, napadne jí ale že by pak mohla na stanici zjistit více informací k tomuto tématu. Trošku jí zmátla změna tématu a tak na ní chvíli jen koukala, pak zavrtěla hlavou.* Nikdy jsem je asi nehrála, minimálně si na to nepamatuji. *Odmlčí se.* Ale pokud chceš, můžeš mi zkusit vysvětlit pravidla a zkusíme to zahrát. *Dopověděla a čekala na reakci Triss.*
Tvoje práce? Neříkala jsi, že jsi na vraždách? *Zeptá se zmateně a kývne na konto obětí, které sama nadhodila a poté to téma též sama i velmi rychle smetla ze stolu a nahradila jiným.* To půjde! *Zvedne se, aby došla pro karty a vytáhne je z balíčku, načež je nejprve začne rozdělovat do skupinek, také aby zkontrolovala, že žádná nechybí. Kříže, srdce, káry i píky a zvlášť čtyři žolíky. Když to má, tak ukazuje Mari na jednotlivé karty.* Ono ty názvy tě až tak moc nezajímají, vím, že je i u karet nějaká hierarchie, která barva - červená a černá - a tvar jsou nejhodnotnější, ale...tohle stejně nehrajem. *Zazubí se na ni, když zvedne pohled.* Začnu asi tím nejjednodušším a asi úplně postupně. *Zamyslí se, zda to někdy vysvětlovala a roztáhne trochu víc karty od sebe, aby na ně viděla.* U každého tvaru máš karty od esa po dvojku - eso může pak figurovat jako jednička, ale také nad králem. Většina karet má hodnotu jako číslo, které je na nich - dvojka je dva, tři je tři a tak dál, než se dostaneš k nejvyšším. Král, královna, princ a eso se počítají za deset. *Podívá se na Mariu, zda jí rozumí a chvíli ji sleduje, jestli se jí ještě něco nedoptá, aby jí to mohla zodpovědět, než bude pokračovat.* Tvým úkolem ve hře je se samozřejmě zbavit všech karet a poslední kartou hru uzavřít. Zbavuješ se jich tak, že je skládáš do postupky, která se skládá minimálně ze 3 karet - ty se dělí vlastně na dva druhy a řekněme jeden...fake druh. *Neví jak přesně to nazvat a proto ukáže na jeden sloupeček seřazený od esa po dvojku.* Čisté - král nebo eso až dvojka a eso, a špinavé - Tohle, jsou žolíci. Mohou nahradit jakoukoliv kartu, která ti chybí do postupky, takže je vlastně špinavá. No a ten "fake druh" je vlastně to, že vezmeš stejnou kartu z minimálně tři těch tvarů a vyložíš to. Třeba takto, *vezme tři esa - srdcové, pikové a křížové a položí je u sebe.* Můžeš ale dát klidně tři nebo čtyři sedmičky či jinou kartu. Ve chvíli, kdy jsou pak čtyři pohromadě se hodí do balíčku. *Tentokrát už vezme karty dohromady a začne míchat.* Balíčky máš dva. Vždy, když přijdeš na řadu si na začátku svého kola jednu kartu vezmeš a když kolo končíš, jednu zase vyhodíš. Ten kdo hraje úplně první dostane při rozdávání kartu navíc, takže si nebere, ale rovnou vyhazuje. My doma hrajeme, že každý hráč dostane 14 karet, ten, který je po levici začíná, takže dostane 15 a ten po pravici snímá první 3 karty balíčku navíc a pokud v nich najde žolíka, nechává si ho a rozdá se mu o kartu méně, aby stále měl 14 karet. *Zamyslí se na co ještě zapomněla při vysvětlování a nabídne balíček Mari, aby si zkusila štěstí a našla žolíka.* Jsme dvě, já míchám, takže teď si vyber 3 karty a podívej se, zda je tam žolík, pokud ne, vrátíš mi je a já je dám zpět do balíčku. *Instruuje ji.* Samozřejmě do karet ti nemohu vidět, pokud se je nerozhodneš vyložit. Ah, to jsem zapomněla. Hrajeme vždy doma, že musíš dát dohromady karty, jejichž hodnota dohromady je 42. Stačí ti klidně postupka dva, tři, čtyři a potom čtyři esa nebo něco doplněné o žolíka, ale jedna postupka musí být čistá. *Mrkne na ni, načež začne pomalu rozdávat.* A když vyloží tvůj spoluhráč, tak mu můžeš doplňovat jeho postupky - když budu mít třeba postupku dva, tři, čtyři ze srdcových karet a ty budeš mít srdcovou pětku, tak mi ji tam doplníš. Pokud bych měla dva, žolíka místo trojky a čtyři a ty jsi měla tu trojku, která mi chybí, tak ji vyměníš za žolíka, ale toho žolíka musíš hned použít, nesmíš si ho schovat na další kolo do svých zakrytých karet. Tohle pravidlo, že když to vezmeš musíš to hned použít je ještě u dvou věcí. Zaprvé, když si bereš kartu z vyhazovacího balíčku - musíš ji ihned vyložit. A za druhé, když si bereš tuto kartu, *Poklepe na kartu, kterou po rozdání umístila napůl pod balíček, kolmo k němu a odkrytou.* Ale tu si můžeš vzít jen v případě, kdy jsi ještě nevyložila a ukončuješ celou hru. *Dodá a tentokrát už je to snad vše...případně zvedne pohled k Mari.* Dává to smysl? Kdyžtak to určitě pochopíš během hry...
To jo, ale neberu to tak doslovně. Jednou jsem u policie, tak mám povinnost pomáhat. Navíc není moc lidí, co by neměli zrovna problémy pokud by na ně někdo střílel a oni by se bránili. *Pokrčila rameny. Potom už se ale čistě zaměřila na Triss a její vysvětlování. Začátek byl poměrně jednoduchý a tak ji přitakávala. Když na ní Triss koukla, tak pokynula že jí to dává smysl.* Dobrý, tohle ještě chápu. *Dál poslouchá pokyny a začíná se v tom lehce ztrácet, není to však tak hrozné, že by jí nerozuměla vůbec, spíš si to takhle neumí úplně představit. Má chuť si vzít zápisník a dělat si poznámky, což je lehká deformace z práce. Když zakončí svou řeč, tak je Mari chvilku mimo, poté ale převezme balíček a doufá, že je konec, což je chyba. Poté si kopne, žolík tam však není, nijak jí to nevadí protože je ráda, že chápe základní pravidla. Poté předá zbytek balíčku Triss a poslouchá další její instrukce ohledně hry.* /Tak tohle bude hodně těžké na zvládnutí./ *Proběhne jí hlavou myšlenka. Avé soustředění však přesune na Triss zpátky aby pochytila poslední slova ohledně hry. Lehce vyčerpaná se uchechtne.* Celkem ano, ale rozhodně bude lepší, pokud si to vyzkouším během hry. Třeba si to tak zažiju víc. *Pokrčí rameny.* Tak co, zkusíme to? Ale musíš mít v tomhle se mnou trpělivost, nejspíš se budu doptávat.
//NÁSLEDUJÍCÍ HRA JE ODEHRÁNA VE SKUTEČNOSTI PRO AUTENTIČNOST, POUZE PŘEPISUJEME REÁLNOU HRU DO FIKTIVNÍ MEZI NAŠIMA POSTAVAMA Řekněme, že tohle bude cvičná hra. *Mrkne na ni přátelsky Triss a začne si sbírat svoje karty.* Doporučuji ti si k sobě dát tvary, abys viděla, zda máš čistou postupku. *Nadhodí, zatímco kartu za kartou strká do sbírajícího se vějíře ve své ruce, načež chvíli mlčí a ují si cheesecakeu, aby Maria měla čas si karty v ruce srovnat a vybrat, kterou vyhodí, k čemuž ji pobídne, pokud už nerovná karty.* Až budeš mít vybráno, kterou vyhodit, tak můžeš. *Usměje se a čeká, až tak učiní, aby si z balíčku mohla vzít další kartu a taky ji okamžitě vyhodit, protože se jí nehodila stejně jako hodnou chvíli i ta, které vyhazovala její spoluhráčka. Vyloží své karty až jako druhá, s nepřímou a dost možná vědět to, tak i nedobrovolnou pomocí Marii a v určitý moment se zatváří provinile.* Nezlob se... *Broukne ostentativně, jakoby čekala, že se na ni vlčí přítelkyně opravdu bude zlobit, doplní její postupku o eso a dovyloží s jedním žolíkem ještě jednu postupku, jednoho žolíka si nechá bokem do další hry a zavře zbývající kartou.* Ale pořád je to nula nula...cvičná hra. *Zkusí nadějně a stáhne karty do balíčku, aby jí je automaticky podala k zamíchání.* Tím, že už mám žolíka, tak mi nemusíš dávat teď lízat tři karty...a rozdáváš mi čtrnáct karet. Žolík je mou patnáctou. *Instruuje ji jemně, aby věděla následující kroky. Přišlo jí možná vždy milejší, když jí to člověk vysvětlil a ona mohla podotknout něco na styl "já vím", než to nevědět a muset se zeptat poté, co se o něco pokusí.*
*Lehce zmateně si posbírá karty a než se jí povede alespoň ucházející vějíř, tak jí jednou z ruky vypadnou. Na druhý pokus už to celkem výjde a tak začne řadit karty podle barev, tvarů a hodnot. Zdá se jí to poměrně jednoduché.* /Tak alespoň něco chápu./ *Chvíli nad svými kartami přemýšlí. Pomalu to začíná dávat smysl, a tak když dostane listového krále tak se na Triss podívá.* Takže teď, můžu vyložit tohle? *Optá se a pomalu na stůl vyskládá listovou postupku král, dáma a junek, vedle toho trojici čtyřek a trojici pětek. Následně hrají dál až vyhodí královnu, kterou si Triss vezme a začne vyskládávat tak celkem vykulí oči.* Dobře, tak na tebe ještě nemám. *Tiše se uchechtne a složí karty, poté přebere od Triss balíček a zkusí jej poměrně nezkušeně zamíchat, prvně se jí to nedaří a karty jí z balíčku vypadávají, nakonec se jí to ale nějak zdárně povede.* Dobře, takže teď stejně jako ty rozdám každé čtrnáct karet, že? *Pomalu začne po dvou kartách rozdávat a jakmile je hotovo vytvoří si vějíř a povede se jí ho nerozsypat. Následně si seřadí postupku a čeká až Triss vyhodí zase první kartu.*
*Triss jí potvrdí, že to může vyložit a má očividně radost, že Maria vyložila první a pak neví, zda se tvářit lítostivě.* K tomu se dostaneš, neboj! *Podpoří ji a potvrdí rozdání čtrnácti karet. Když ale Maria nevyloží po ní ani před ní, tak se začne ujišťovat, zda opravdu nemá postupku nebo něco, co by mohla vyložit. Přišlo jí ve výsledku líto, že schytala takové karty, že se jejich čisté postupky bez jediné falše nedaly ignorovat až zavřela i podruhé. Nešťastně se kousne do rtu, chtěla, aby se Maria taky bavila.* Do třetice to už určitě výjde! *Nevzdává se a začne balíček míchat, v duchu si přeje, aby dostala Mari, co nejlepší karty a nabídne jí na sejmutí první tři. Načež začne rozdávat.* Musí to vyjít. *Přikývne si sama pro sebe, když si začne sbírat ty svoje.*
*Pomalu hrála a připadalo jí, jako by se v tom ztrácela ještě víc než minule.* /Nevím jestli to je mnou a nebo těmi kartami./ *Povzdechne si a vezme kartu z kupičky, poté se koukne na odhazovací kopku a má chuť se něčím praštit, přišla tam přímo karta, která by jí sedla do postupky a ona si toho nevšimla. Raději hrála dál a doufala, že se jí to nějakým zázračným způsobem povede vyhrát. Jenže její naděje upadaly zároveň s tím, jak Triss vykládala postupky. Nakonec to zase uzavřela a to s přehledem.* Přijde mi, že jsem v téhle hře marná. *Uchechtne se a podívá se na dívku před ní, která chce očividně hrát dál.* Moc tomu nevěřím, ale určitě to můžu zkusit. *Pokrčí lehce rameny a počká než Triss rozdá další karty pro nové kolo.*
Nebuď negativista, nikdo učený z nebe nespadl, nebo tak nějak. *Hraně se zamračí a pokroutí nad ní hlavou, načež nechá Mari začít hru a ta se zprvu táhne velmi tiše, co se týče výkladu. Jedna za druhou lítají karty do balíčku. Ne, že by Triss neměla postupku. Měla dokonce dvě a s žolíky by určitě vyčarovala dost bodů, ale sama se sebou se už domluvila, že Mari dá lepší šanci a bude hrát jen čistě. To se oplatí, když vidí vlčici vyložit a po čase si z odhazovacího balíčku za občasného rozhovoru vezme pro změnu její kartu a konečně vyloží. To, že mohla v daném kole zavřít, kdyby před šestku dala místo sedmičky žolíka, doložila osmičku, zavřela devítkou a nechala si znovu a stále žolíka, to už neřekne. A taky se to oplatí. Velmi vesele Mari pogratuluje k výhře.* Vidíš! Už ti to začíná jít! A příště už budeš pomalu profík. *Mrkne na ni a shrne karty, skryje mezi ně své zbylé, aby neměla Mari pocit, že to mohla nějak ovlivnit...a aby si nemohla doměnku ani zkontrolovat, neb je brzy smíchá s balíčkem a bezděčně promíchá.* Další, nebo na dnešek stačilo? *Zazubí se na ni a balíček odloží na stůl, aby si mohla přitáhnout zákusek.*
*Ušklíbne se.* Měla bys vědět, že jsem realista. *Pronese směrem k ní a vyskládá své karty do vějíře, chvíli sedí nad kartami a přemýšlí co s tím, nakonec se rozhodne vyhodit šestku se symbolem listu, poté čeká na její tah. Hra se příšerně protahuje, vážně jí nic nejde pod ruku a na karty se už vyloženě mračí, zato Triss jí připadá pořád stejná.* /Ta holka má buď fakt skvělé karty a nebo je přehnaně usměvavá./ *Nechá se plně strhnout hrou a proto se jí na tváři objeví i menší úsměv, když se jí podaří vyložit své první postupky, ten ale velice rychle vystřídá ironický škleb po prohlášení Triss. Poté ji vidí vykládat její vlastní postupky, jde jí to úplně stejně dobře jako v minulých hrách. Nakonec ale příjde šťastná karta pod ruku Mari, z posledních čtyř karet na ruce seskládá postupku, kterou vyloží a zavře pomocí kárové pětky.* Řekla bych tomu spíše štěstí začátečníka, moc umu jsem do toho nedala. *I když řekne tohle, je na sebe celkem hrdá. Sleduje jak Triss smíchá karty dohromady.* Řekla bych, že pro dnešek víc než stačilo. *Upije ze svého čaje a zjistí, že je prázdný. Asi jej musela vypít v průběhu těch tří her.* Spěcháš někam, nebo budeme ještě sedět? Ať vím, jestli si objednávat další čaj.
Určitě jen skrytý talent, nepodceňuj se! *Zasměje se, přikývne a jen co uždibne dost ze zákusku, tak si vezme ty karty, schová je do obalu a začne se zvedat.* Ne, ne ještě nic nemám a mám pořád plný čaj, věřím, že jeden ještě určitě stihneš. Jen to zanesu. *Usměje se na Mariu a karty skutečně odnese a vrátí se na místo.* Ty hele, platí stále nabídka na běhání? Jednu dobu jsem dělala jógu a ráda bych se k pohybu zase vrátila. *Zeptá se, když si hodí nohu přes nohu a přitáhne zas a znovu talířek se zákuskem.*
*Při slovech skrytý talent na ni jen koukne a udělá obličej, který vyjadřuje slova "tak to určitě". Poté se sama zvedne a skočí si pro další zelený čaj a tentokrát si všimne jednoho karamelového minizákusku, kterému neodolá. Proto si jej přiobjedná, vrátí se na své místo a počká si než, jí čaj i se zákuskem donesou. Spokojená nad svým úlovkem se mírně pousměje.* Jestli chceš, klidně se můžeš přidat, sice většinou neběhám v nijak pravidelné doby, ale je to pro mě odreagování od stresu a napětí. Prostě tak vybíjím tu energii navíc. *Na chvilku se zamyslí.* Co to zkusit udělat takhle. Prostě mi napíšeš jak budeš mít čas a můžeme se domluvit, začneme asi nějakým malým rozběhnutím po normální trase. Do lesa bych tě hned netahala, je tam poměrně obtížnější terén a na rozběhání to není úplně ideální. *Jakmile to dořekne ponoří vidličku do zákusku a kousek z něj ochutná.* /Tak tenhle je úžasný./
To zní bezva! *Odsouhlasí onen návrh nadšeně, načež ji nechá si vzít kousek zákusku a nakloní hlavu na stranu.* Nicméně klidně někdy můžeme i do lesa, občas tam chodím. *Přizná a pak se zasměje.* Taky tě můžu někdy vzít k jednomu vyhlídkovému altánu za městem. *Navrhne a slabě se uculí.* Mimochodem o víkendu je prý v Pandemoniu - víš, ten klub...eh no...s tvou špatnou zkušeností, za kterou se fakt moc omlouvám, i když jsem tě upozorňovala...asi jsem s tebou měla zůstat... *Zatváří se nadmíru provinile a nešťastně, než se nadechne a výraz zklidní.* No tak v něm prý bude nějaká Halloweenská párty... uvažovala jsem, že bych šla. Nikam tě nenutím samozřejmě, nedokážu slíbit, že budu celou dobu při tobě, ale...i kdyby ne, myslíš, že bys mi mohla dát typy na nějaké kostýmy? *Vypadá teď pro změnu jako měsíček na hnoji, nevinnost sama.*
*Zasměje se jejímu nadšení a poslouchá vyprávění.* Začala bych někde v parku, ať odhadneme náročnost, a pak můžeme plánovat trasy jak se nám líbí. *Odmlčí se a upije svého čaje, který stačil lehce vychladnout, což bylo záměrné aby se neopařila, opět.* Rozhodně budu ráda, když mi dáš typy na nějaké nové místa, sice jsem ve městě už pár měsíců ale pořádně to tu stále neznám. *Lehce pokrčí rameny, když zmíní Pandemonium, lehce se oklepe, jakoby ze sebe dostávala tu vzpomínku.* Já vím, a příště si dám větší pozor. Uhm, ono by to bylo lehce problematické. *Uvažuje jak to říct Triss, nakonec to ale rovnou vybalí.* Bude úplněk, což by asi nebylo nejlepší kdybych šla na párty. *Ušklíbne se, potom ale věnuje svou pozornost zákusku, ze kterého si uždíbne další kousek.* A ráda ti pomůžu s kostýmem, jakou bys měla představu.
Oh...není až v sobotu? Mám víkend od pátku večer... *Zakryje si krátce oči a opře se loktem o stůl, aby si podepřela bradu.* Já nevím, moc často na takové akce nechodím, ale mohla by to být zábava... /Pokud nepotkám Malachaie/ Takže si říkám, že nějaký jednoduchý kostým doma určitě poskládám. *Zajede si prsty do vlasů.* Asi nechci žádné princezny, urozené, bohy...asi ani nějaké přehnané věci, které jsou lidi obléct typu kelímek, kočka nebo s intimním podtržením...sestřičky, opět kočka, a podobně. Něco, co je celkem elegantní, jednoduché, nijak extra vyzývavé?
Já ještě v pátek pracuju. *Pousměje se. Jen co si vyslechne její řeč o tom co nechce být, tak ji napadne jedna skvělá blbost.* No a co se převléct za čarodějku? Myslím tím z nějakého seriálu nebo filmu, a budeš mít i své osobní kouzlo. *Ušklíbne se lehce, ten nápad se jí líbil, ale záleží taky na tom co si Triss představuje pro sebe.* Pak jsou tady takové možnosti jako další monstra z filmů a pohádek, umím si tě představit jako vílu, i když asi trošku jinou než o kterých jsi mi povídala. *Podotke a snaží se vzpomenout si jestli neviděla někdy nějakou v celé podobě.*
Osobní kouzlo? *Zeptá se zmateně a moment uvažuje.* Napadlo mě jít za čarodějku, ale nebude to líné, když jsem jednu hrála v prequelu Harryho Pottera? *Nakloní hlavu na stranu. Uvažovala v jakých dalších filmech jsou čarodějky, které by měly nějaký dobrý kostým v němž by se nemusela barvit na zeleno a tvořit si bradavice. Tak odvážná a sžitá se svou personou zřejmě nebyla, aby jen tak, když to nebude film nebo něco podobného, chodila po městě takto.* Víla je dobrý nápad, dá se tam hodně vymyslet a je se kde inspirovat... *Poklepe si na rty, ale nezdá se, že by se pro to vyloženě zcela nadchla.* Ale postava z filmu nebo seriálu zní skvěle. *Podotkne s úsměvem a pokroutí nad sebou hlavou.* Přijdu si strašně náročná... *Povzdechne si nakonec a prohlédne si Mari, která měla jizvy na tváři. Sama jich měla hodně a Mari obdivovala za to, že je tak otevřeně nosila. Zřejmě samu sebe přijímala dostatečně takovou, jaká byla, to Triss přišlo někdy velmi těžké, až nemožné.* Jaký je za nimi příběh? *Vypadne z ní úplně bezprostředně, než se nad tím zamyslí a pak se plácne přes pusu.* Promiň, jsem...zvědavá, nemusíš mi o tom říkat, klidně dělej, že jsem nic neřekla.... *Hodí po ní skoro vyděšený pohled, že zkazila atmosféru.*
Hm, tak nějak z tebe vyzařuje. Asi tvá osobnost. *Podotkne a zamyslí se jak to popsat jiným způsobem.* Tak bys alespoň věděla co si obléct. *Nadhodí jen tak mezi řečí k Harry Potterovi, u Triss jí vlastně nic nepřekvapovalo.* Vůbec nejsi náročná, jen chceš nějak vypadat a zároveň nebýt jako uhm, ten typ žen. *Uchechtne se a upije ze svého čaje, který má příjemnou teplotu, dá si poslední lžičku svého zákusku a je naprosto spokojená. Proto se zarazí u její otázky. Obličej jí lehce ztuhne a snaží se nepustit emoce moc ven.* Medvěd. *Pronese prostě a uvažuje zdali něco ještě dodávat, nakonec to ale nechá na Triss jestli bude chtít vědět víc. Už to byla nějaká doba a i když by se v té situaci nechtěla nikdy ocitnout znovu a vzpomínky bolely až příliš, tak už o tom byla celkem schopná mluvit. Zvláště s lidmi jako je dívka před ní. Zadívala se na ní, upila ze svého čaje a čekala zdali dodá otázku nebo se vrátí k původnímu tématu o kostýmech. *
*Maria možná byla schopna mluvit s lidmi jako je Triss, jenže lidi jako Triss poznali, když je někomu nějaké téma nepříjemné a neptali se dál. A tak se spokojí s jednoslovným vysvětlením, letmo přikývne a usměje se.* Napadá tě nějaký film, co je dobrý? *Vrátí se k tématu kostýmu.* A ve kterém nehraju... *Zazubí se a pak našpulí rty.* Mám hrozně ráda Disney, abych to zúžila... *Kousne se do rtu a vypustí vzduch nosem.* Možná to spojit i s něčím, co mám ráda? Uuuu třeba něco na styl Vaiany - ne počkat...ona nosí takový ten krátký top, to bych umrzla... *Zavrhne jednu z nejoblíbenějších pohádek, kdy by nešla za princeznu. Ve Zlobě nezbývalo mnoho na výběr a na rohy se asi úplně necítila, bála by se, že se o ně někdo zraní nebo tak...*
Nejsem moc filmový tip, pokud hraje něco v televizi, když příjdu domů, tak si to pustím, ale moc filmy nevyhledávám. *Bezradně pokrčí rameny.* S Disney ti asi moc nepomůžu, pamatuju si jen pár pohádek když jsem byla mladší, ty novější neznám vůbec. *Snaží se vzpomenout si na něco co znala nebo si pamatovala.* Hm a co Indiana Jones nebo Lara Croft, možná něco na styl dobového kostýmu? *Hází nápady co ji přijdou na mysl, ale sama nikdy na halloweenské párty dobrovolně krom zátahů na děcka v jejich malém městečku nebyla, takže tipovala, co by se tam mohlo nosit a sedět to zároveň Triss.* V čem jsi šla třeba někdy dřív? Možná nám to hodí nějaké nápady.
Dobového kostýmu? *Pobídne ji, zda to rozvede a zamyslí se.* Vodu jsem měla vždycky ráda, takže na nějakém karnevalu jsem byla snad za Jacka Sparrowa pokud si pamatuju. *Zasměje se nad svou "klučičí rolí" a zatváří se na styl to byly ale šílené nápady.* A jednou mě nadchly břišní tanečnice už ani nevím proč.* Ušklíbne se a pokroutí nad tím hlavou.*
Něco historického, nějaká ta milady, královna, lupiči a tak podobně. *Nabízí nápady co jí příjdou do hlavy, i když nemají vlastně žádný smysl.* A nebo třeba Robin Hood. *Uchechtne se při představe Triss jakožto Robina.* /Nevím, jestli by v tom vypadala směšně nebo roztomile./ *Jakmile ale řekne o Jackovi, tak jí napadne další věc. Celkem očiviná.* A co takhle pirátka? Třeba nějaká známá existuje, podle které by ses mohla inspirovat nebo prostě jen tak. *Vysvětlí svůj nápad a navrhne jí pár věcí pro piráty jako šátek, páska přes oko, nakreslené jizvy a podobně, samozřejmě i meč.* A jak to nadšení pro bříšní tanečnice dopadlo?
Nevím, zda by mě tam pustili s lukem...bez luku by to nebylo ono. *Znovu naěpilí rty a když nadhodí pirátku, jen co řekne pirátku, tak se vlastně odkloní od Jacka. Nemusela být vesměs inspirovaná pouze filmy, nebo i to mohla. Kapitán Hook, v pirátech, kde hrál Jack, byly taky ženy. Mohla by se po tom podívat.* To zní skvěle. *Zazubí se a shrne si vlasy za ucho.* Úplnou katastrofou. Neuměla jsem tehdy zrovna dvakrát tančit, rozhodně jsem neuměla tak dobře koordinovat tělo, abych vůbec kostým jako tento mohla mít a bez toho tance, alespoň pár pohybů je to takové... na nic. *Ušklíbne se.* Co ty, vůbec? Chodila jsi někdy na karnevaly?
To je pravda, se zbraní do Pandemonia, kde je velká párty? Nebyli by to dobří vyhazovači kdyby tě pustili. *Podotkla a zamyslela se, jak to mají asi v Pandemoniu zařízené pro ochranu jak civilů, tak i podsvěťanů.* /Jak to tam mají s policií, bylo by zajímavé na to místo kouknout v systému./ *Hlavou jí vířily myšlenky a proto se nesoustředila dokud neslyšela slovo katastrofa. Pohlédla na ní a poslouchala dál její vyprávění.* Tak nikdo není neomylný, důležitější je jestli sis to užila. *Upije ze svého druhého čaje a už je skoro v polovině. Přemýšlí zdali vážně jako dítě někdy byla na nějaké alespoň dětské párty jenže jí žádná vzpomínka nejde na mysl. Byla pro všechny monstrum s tím obličejem, natož se za nějaké převlékat.* Myslím že nikdy, tedy pokud nepočítáš když jsme s parťákem u nás na maloměstě jezdili rušit Halloweenské párty puberťákům. *Při té vzpomínce se usmála. Byly to klidné doby.* A jakmile jsem byla starší, tak už nebyla chuť ani s kým. *Dodá s neutrálním hlasem.*
Oh ne! Tak to někdy napravím! *Zapřísáhá se, načež se k ní nakloní.* věřím ale, že párty rušit mladistvým taky mohla být zábava. I když s tím jaké jsou dnešní děti... *Pokroutí si hlavou a pokrčí rameny, dojezený talířek odsune stranou a dopíjí už skoro studený čaj...a v ten moment jí trochu na potvoru přijde škytavka, až si zakryje pusu, když jí po polknutí vyletí čaj zpátky do úst. Chce se nadechnout, aby si na to postěžovala, ale jen o to hlasitěji škytne a ústa si zakryje.* Ale no...tohle je karma....
Není třeba spěchat. Nejsem zrovna člověk na party. *Uchechtne se a soustředí se na dívku, která se k ní nakloní. Poté se k ní nakloní sama.* Ta nejlepší! Na maloměstě to celkem šlo, všichni tam znali mě i Ala a měli respekt, navíc umíš si představit puberťáky, jak by si vyskakovali na mě a mého většího kámoše? *Zasměje se při vzpomínkách na to místo.* /Měla bych tam za ním zase někdy zajet./ *Sama dopije svůj čaj a pozoruje počínání Triss před sebou.* Možná na tebe někdo myslí, vážně jsi neměla být nikde jinde? *Raději se jí optá, vážně nerada by ji rušila v nějakých povinnostech či záležiostech.*
Myslím, že mít ocasy a uši stáhnou je a ještě budou rádi, že jsou rádi. *Zasměje se a zlehka pěstí bouchne do své dlaně, aby vysvětlila, že ke vzhledu se to nevztahuje, spíš k tomu, že by jim hrozil možná výprask. Pokroutí hlavou.* Opravdu jsem na dnes neměla žádný plán. Pokud na mě někdo myslí, tak Ezekiel ze škodolibosti, protože beztak chce další jídlo. *Pokroutí hlavou a zívne si, načež znovu škytne a zvuk je skrze to trochu podivný. Zkusí se napít a podržet to v ústech, aby se škytání zbavila.* No a...vlastně jak se tu zabydluješ? A jak se sžíváš s podsvětem? Už jsi se dostala do smečky? *Nebyla si jista, zda minule toto téma více otevřely. Měla dojem, že s ní o alfovi mluvila, ale mohl to také být někdo jiný...*
*Přišlo jí to přirovnání směšné, to ona a Al měli ocasy a uši. Ušklíbla se té ironii a uklidnila se, když věděla, že nenarušuje ničí plány. Dnešek byl jeden z mála pohodových dní, které zažívala. Na stanici dnes nemusela a tak nikam sama nespěchala. Když Triss zmínila Ezekiela, tak si vzpoměla na tu mluvící kočku, vlastně jen díky ní se ty dvě setkaly a rozpovídaly se. Ten večer neskončil úplně nejlépe, ale Mari byla ráda, že ta dívka s ní byla v kontaktu.* A jak se vlastně má? *Optala se spíše ze slušnosti. Musela zamrkat, její otázka jí zarazila.* /Já jsem jí ještě neřekla o smečce? Zatraceně!/ Ehm, nakonec jsem u smečky, alfa je zde příjemný a ostatní mě nechávají na pokoji, takže s nimi nemusím konverzovat. *Pokrčí rameny a mluví dál.* Byt už mám plně zrekonstruovaný a zabezpečený, to bylo hlavní, ostatní věci se poddají. *Uvažovala co říct všechno Triss.* No tak nějak, moc jiných podsvěťanů nevídám.
Žije. *Zazubí se a když jí řekne, že je ve smečce, jen se usměje.* Jo, mám ráda místní vlkodlaky. *Letmo se uculí a nakloní hlavu.* Oooo kde vlastně bydlíš? Jak vypadá? Máš fotky? Jsem zvědavá, zda jsi na tmavší nebo světlejší interiér. *A potom chápavě vydechne a pokýve hlavou.* Jo to...asi chápu. Jestli chceš mít zase nějaké otázky na mě, ptej se. Už to znáš, co vím, povím, co nevím, zkusím zjistit a s čím můžu, pomůžu. *Zalomí ruku, jakoby ukazovala biceps, protože její slova zněla jako nějaká shit reklamní kampaň a tiše se tomu sama zasměje a čaj dopije.*
Jsou fajn, čekala jsem to horší, dokonce už jsem mluvila s betou. *Ušklíbne se při vzpomínce na první setkání po tom srazu smečky.* Našla jsem si byt tady v Brooklynu, je vlastně poměrně kousek odtud. A co je hlavní je to kousek ze stanice. *Dodá velice důležitou informaci, jen kvůli tomu si ten byt pořídila.* Fotky nemám, ale je to tam spíše tmavší, stěny jsem si nechala udělat betonovou stěrkou, mám ráda odkryté povrchy, ale tamten vypadal strašně zašle. No a protipožární dveře se často dělají ve tmavších barvách, minimálně tak bytelné a všemuvzdorné jako jsem si objednávala. *Jen při vzpomínce na stěhování těch věcí si povzdechla.* Kdybych nebyla vlkodlak tak s nimi mám vážné problémy, dostat je tam bylo peklo, zvlášť když jsem si jedny objednala jako dveře do ložnice a druhé vchodové. *Koukla se do hrníčku a ujistila se, že má vypitý všechen čaj.*
Fuha, tomu říkám zabezpečení. *Nakloní hlavu, div obdivně nehvízde.* Někdo po tobě jde? *Zeptá se vzápětí vzhledem ke všem opatření a opře se v židli, zatímco se ohlédne na číšnici, která se ptá, zda je vše vpořádku nebo by si ještě něco daly.* Děkuji, zaplatím. *Ucukne jí přátelsky koutek a znovu poděkuje, když jim sklidí ze stolu.* Takže ten byt je velký? Tmavší barvy se dávají do větších, ne?
Lepší být připraven než překvapen. *Podotkne.* /A v tomhle městě není zrovna bezpečné být překvapen./ Nikdo o kom bych věděla, jen mám ráda své bezpečí a od té doby co vím, co všechno se toulá nejen ve tmě ale i ve dne tímto městem, tak jsem ráda, že můžu klidněji spát alespoň před některými hrozbami. *To, že by dveře pravděpodobně nezadržely vlkodlaka natož upíra do doby než se probudí a ozbrojí nemluvě. Šlo spíše o pocit než cokoliv jiného. Každý by měl mít své bezpečné místo.* Také zaplatím. *Pokývne na číšnici.* Neřekla bych úplně velký ale pro mě celkem i ano. Dostačil by dle mého pro uskroměnou rodinu.
Rozumím víc, než myslíš. *Ušklíbne se, ne že by se jí do domu někdy někdo vloupal. Magické bariéry hold dělaly své. Ale po pekle a únosu i jí tohle poskytovalo příjemnější spánek.* Oh, to zní hezky. A tohle také chápu. Mám pokoj navíc a ten jsem popravdě věnovala mazlíčkům a Ezekielovi s Davidem. Předtím jsem taky žila docela dost uskroměně, minimalisticky a přijde mi někdy, že je tam víc prostoru, než potřebuji. *Pokroutí hlavou a zmlkne, aby mohly zaplatit. Nechtěla se s Marii dohadovat na tom, že ji zve, tolikrát se ještě neviděly, aby si byla jistá, že to nevezme špatně bez předchozí domluvy a začne se pomalu sbírat.* Někdy se tedy ozvu a zaběháme. *Ujistí se ještě naposledy, zda si to nerozmyslela.*
David? *Překvapení v jejím hlase se ani nesnaží skrývat.* /Že by Triss měla přítele?/ To chápu, já si udělala z místnosti navíc pracovnu, alespoň se mi složky spolu s boxovacím pytlem nemotají nikde jinde v bytě. Navíc tam je i pohodlný gauč v případě nouze, a spí se na něm skvěle. *Zasměje se. Moc dobře to věděla, měla už dvakrát zkušenost a obojí bylo kvůli nějakému způsobu záchrany či ochrany Caitlin.* Ale zase si říkám, že nebudu tak rychle trpět ponorkou, když většinu dní trávím buď v práci nebo doma, takhle budu moct střídat místa. *Sama zaplatí a potvrdí to Triss.* Jasně, moje číslo máš.
Eeeh, další prokletý čaroděj. Na to, že tenhle druh magie neovládám a neblížím se tomu, se ho v blízké době naučit, tak mám u sebe příliš prokletých čarodějů. *Protočí očima. Asi nechce zmiňovat, že je to muž, který založil kult, vymazal svému bratrovi vzpomínky, skrz kult jej přiměl vyvolat vyššího démona, jehož byl loutkou a nyní z toho regeneruje. Možná v tom nacházela ze své strany větší pochopení, než ostatní. Když jednoho ovládají jiní, dělá zlé věci. Hlavně manipulace jen upírem nebo čarodějem je nepříjemná zkušenost, ne to ještě vyšším démonem.* Byla jsem požádána jeho bratrem, ať na něj dám pozor, než se kletba rozplyne. *Dodá, aby si nemyslela, že nosí vývěsku "dejte mi na hlídání prokletého zvířecího čaroděje".* Ponorkou, když bydlíš sama? Nebo počkej...bydlíš sama?
Ty jsi sběratel porouchaných hraček co? *Jelikož se sama za jednu považovala, tak se jen uchechtla.* Já jsem původně myslela, že je to tvůj přítel. *Řekne dost upřímně. Načež se ještě opře do křesílka ve kterém sedí.* Většinou sama bydlím, ale tou ponorkou jsem myslela spíš to, že buď jsem v práci mezi těmi stejnými kolegy a dělám to samé, nebo jsem doma a dělám to samé. Dle mého to pak může být jako ponorka, zvlášť když bych měla malý byt. *snaží se jí vysvětlit své poněkud zmatené myšlenky, už se celkem těšila domů. Dá si sprchu a možná na chvíli zase vezme do ruky kytaru, nehrála už pěknou dobu a celkem jí to chybělo. Ale k hraní potřebovala soukromí.*
*Musí se nad daným označením zasmát a pokrčí rameny.* Vrána k vráně sedá, hádám. *Mrkne na ni rozpustile a ušklíbne se.* Zoofil ještě nejsem... ale přítele mám. *Kývne pobaveně, aniž to dál rozvádí, její hlas i zrozpačitěl přes pobavení, nebyla příliš otevřená o romantickém a intimním životě.* Zaprvé...aha, to pak dává smysl, pravda. Ale...co znamená většinou? *Přikývne sama pro sebe a oblékne se, aby mohly případně uvolnit místo a pomalu jít ven.*
Taky pravda, ti nejvíce porouchaní si nejlépe rozumí. *Sice se nad tím prohlášením na moment zachmuří, ale rychle se vrátí do dobré nálady, která panovala už předtím. Viděla její mimiku a tak se rozhodla nerozvádět do podrobna tu část o příteli. Každý má nárok na své soukromí a pokud se to netýkalo případu či práce, tak to velice ráda respektovala. Když uvidí Triss se oblékat sama vstane, nemá co si vzít na sebe a tak ji jen následuje. Celou dobu byla ve svém běžeckém oblečení a byt má kousek, takže se nestarala o zimu.* No pokud sebou nedotáhnu domů nějaké zraněné či někoho v ohrožení tak jsem sama. *Všimne si podobnosti a tak na ní i upozorní.* Jak jsi řekla, vrána k vráně sedá.
Ah tak, rozumím. *Pokýve hlavou a pousměje se.* No...tak já jdu asi jiným směrem, hádám. Potřebuju na Manhattan a asi to vezmu taxíkem, tak se kdyžtak měj. Ráda jsem tě viděla, napíšeme, zavoláme, uvidíme se prostě. *Usměje se na Mari a moment ji sleduje, aby zjistila, zda by byla komfortní s objetím, pokud ale náznak žádný nepřijde, neučiní tak, jen se zhoupne na patách a usměje, ucouvne v náznaku, že tedy odchází.*
Dobře, já si to domů asi doběhnu, trošku se tak protáhnu. A napiš, nebo zavolej, ale ať se nějak domluvíme. *Poté na ní mávne a jelikož není kontaktní člověk, tak zrovna na objetí není, asi by na Triss nezaútočila tak jako málem na Caitlin, když se jí pokusila pohladit, ale rozhodně to nebylo komfortní. Počkala až Triss odejde, zkontrolovala si, že má všechno a pomalu vyběhla z místa, sice to k bytu neměla daleko ale jako rozehřátí a ukončení dne jí to stačilo.*
*Přikývla na to, že má jít k domu, ale ještě chtěla vidět předek auta, kdy spatřila rozstřílenou SPZ značku. Jako kdyby mířil jen do ní. Ani auto nebylo nijak poničené. Dvě kulky sice zasáhly kapotu, ale dost daleko od čelního skla. Po tomhle zamířila rychle do bytu Mari. Po dnešním zážitku se nehodlala zdržovat venku. V jejím bytě si sundala kabát, ale neměla jedinou věc na převlečení.* Mari? Půjčila bys mi něco na spaní? *Optala se a rozpustila svoje vlasy z copu. Ve tváři šlo vidět, že je unavená a má starosti. Spánek mohl být to nejlepší, ale nyní si nebyla tak jistá, že usne klidně sama. Kdyby tam Mari nebyla a ona se vydala na vlastní pěst do Lunaparku, co vše by se stalo? Jen lehce zakývala hlavou do stran, kdy si přiložila prsty na spánek a těžce vydechla. Jakoby si uvědomovala konečně závažnost celé situace.*
*Poté co Cait vylezla z auta, tak se s ní šla podívat na předek auta. Nevypadalo to moc poničeně.* /Stejně to ale budu muset vysvětlit na stanici./ *Povzdechla si a začala připravovat výmluvy pro šéfa, proč tam s tou ženou vlastně byla. Poté vyšla do svého patra, zavřela za ní a Caitlin dveře a zkontrolovala zabezpečení bytu, tak jak to dělá poměrně často. Na Caitiinu otázku pokývala hlavou a vešla do ložnice, kde ze skříně vytáhla svoje tričko a tepláky. Sama si vzala svoje pyžamo, aby ho odnesla do pracovny.* Víš, kde co je. Udělej si pohodlí, dej si sprchu, je to na tobě. *Pokývla rameny.* Dneska spíš v mojí ložnici, já zase v pracovně. Kdyby cokoliv budu v obýváku. *Pokynula rukou na gauč, kde se taky potom usadila a rychle napsala SMSku Killiánovi. DNESKA PO NÁS NĚKDO STŘÍLEL, CAITLIN JE V POŘÁDKU A JÁ SI NĚCO Z NĚJ PAMATUJU, MÁM TO ŘEŠIT PŘEDNOSTNĚ S POLICIÍ PŘES IDENTIKIT, NEBO TO BUDE ŘEŠIT SMEČKA? Poslala to a opřela se pořádně do gauče.*
Děkuji *Pronesla pokorně a šla si dát sprchu. Po chvilce vylezla v jejím oblečení. Hezky vonělo až jí překvapilo, jak Mari voní a vlastně jí to z části i připomínalo už pocit bezpečí.* Tak jo... Půjdu si lehnout *Zašla do ložnice, kde se půl hodiny převalovala, než se nakonec zvedla s těžkým povzdechem. Nešlo jí usnout. Ne samotné, i když celý dům byl zabezpečený, tak měla strach. Zavítala do kuchyně, kde už věděla, co je a začala si dělat čaj. Když viděla věci Mari byla více v klidu, jelikož to byla jistota, že tu někdo je. Objala se a zahleděně koukala na prázdný hrnek, který se chystala zalít vodou. Přemýšlela, co asi dělala nyní Mari? Hodlala se za ní jít podívat. Hádala, že nejspíš také nebude ještě spát.*
*Věděla, že jí čeká hned několik papírovacích prací po tomto incidentu a tak to začala vypisovat, prozatím netvořila oficiální identikit, ale pro sebe do poznámek si něco málo zapsala. Přece jen se to může hodit. V hlavě jí šrotovalo co by mohla udělat ještě pro ochranu Caitlin, samozřejmě, že mít u sebe jednoho ochránce se dá, ale chtělo by to stálou ochranu nebo minimálně dva vlkodlaky.* Uhm, kde to mám. *Zamumlala si pro sebe a sklonila se pod konferenční stolek aby od tama vytáhla jednu starší složku, ve které měla i pár prázdných papírů. Na ticho sice byla zvyklá, ale dnes na to neměla náladu, boxovat se jí nechtělo a běhat jít nemohla. Kytara byla v ložnici u Cait a tu nechtěla budit, takže nezbydlo nic jiného než zapnout televizi, vzala si deku a opřela se na gauči a pustila si nějaký akční film, jen potichu aby nevzbudila spící ženu vedle.*
*Udělala čaj i Mari. Vzhledem k tomu, že tu měla nejčastěji zelený usoudila, že ho má nejradši. Zamířila přímo do obýváku odkud slyšela nějaké zvuky.* Taky nemůžeš usnout? *optala se a položila čaj na stůl.* Já jen... kdybys chtěla. Mohu tu být na chvilku s tebou? *Věděla, že jí Mari měla nejspíš pro dnešní den už dost, ale samota jí nyní moc nesvědčila. *Mám dojem, jakoby v tom pokoji někdo byl, i když není* Zarylo to do ní jakýsi druh strachu, kterého se pro dnešní den už nemohla zbavit. Mezitím jeden z policistu, co dostal hlášení o Mari a střelbě se rozhodl jí obeznámit, jak dopadlo vyšetření na místě. Chytli ho... tím že oslepl z neznámého důvodu, tak ho převezli do nemocnice, kde se nezjistilo téměř nic... jak by mohlo na kouzla jednoduše nebyla medicína připravená a převezli ho do cel. /Maria Martines po Vašem obeznámení o střelbě a rychlém jednání byl střelec dopadnut na místě a převezen na stanici, kde bude podroben výslechu./*
Ah, děkuju. *Převzala si od ní čaj a přičichla si k němu, ihned poznala svůj oblíbený zelený čaj s citrónem, pousmála se do hrnu a lehce upila.* Klidně se posaď, pustila jsem jen nějaký film v televizi. *Opět provedla stejný pohyb rameny jako předtím. Naslouchala jejímu problému.* Chápu, můžu tě ujistit, že můj byt je velice dobře zabezpečený a pokud by se jakýkoliv cizinec pokusil o narušení tohoto prostoru hned to poznám. *Svůj byt brala za bezpečné sídlo, kam se denně vracela a rozhodně by nikomu neprominula kdyby se jí vloupal do bytu a pokusil se napadnout jejího hosta. Po chvíli jí přišla SMSka.* /Poslední dobou svůj mobil používám víc, než je u mě obvyklé./ *Lehce si povzdechla a přečetla si jí. I když tedy poté co jí spadl kámen ze srdce se obávala co by ten muž mohl prozradit. Aby byla ale Cait klidnější, tak jí oznámila, že střelec byl chycen.*
*Vděčně se pousmála, když usedla na gauč a natáhla přes sebe deku, aby se mohla dívat spolu s ní.* Cokoliv mi zvedne náladu, když nebudu sama a mimochodem... mimo kontext... Potřebuji, pak vědět, co používáš za aviváž. Krásně voní. *Pronesla s tím, že se tímhle trochu i uklidnila, kdyby jí na tohle Maria ani neodpověděla vůbec ničemu to nevadilo. Chtěla se jen cítit v pohodlí. Uslyšela cinknutí telefonu, kdy koutkem oka pozorovala, co dělá a když slyšela, co vyřkla nahlas si oddechla.* To znamená, že by skrz něj mohla být spojitost k Thomasovi.*Jen je otázka zda bude mluvit a realita byla taková, že nechtěl. Zmiňoval se jen o Cait a Mari. Popsal je dost jasně, že bude mluvit jen s holkou s jizvou přes tvář a s těhotnou blondýnou, ale to už policista nenapsala z důvodu, že bylo pozdě večer a nechtěl je rušit. Na tohle bude čas i další dny. Cait mezitím pomalu, ale jistě usínala s pocitem bezpečí u filmu, ale vždy se trhavě probrala, jako by zde někdo byl a upila z čaje.* Co to vlastně vyplnuješ? *poukázala na papíry, které měla u sebe.*
Upřímně ani nevím, prostě jsem ho koupila v krámě. *Na chvíli se zamyslela, jestli si vzpomene na jméno, nakonec to ale vzdala, byla to pro ni nepodstatná informace.* V koupelně na pračce by to mělo stát, tak se můžeš pak podívat. *Pokynula hlavou ke dveřím od koupelny a poslouchala film. Nebylo to nic moc zábavného, ale sloužil skvěle jako kulisa a navíc se tam občas i objevila nějaká ta zábavná scéna.* Je to docela možné, ale taky se může stát, že se zatvrdí, zítra zkusím něco zjistit na stanici pokud budou nové informace. *Zadívala se na papíry na stole, které snad už byly všechny nezbytné vyplněné. Byly tam tři plné a pár poloprázdných.* Jen něco k dnešku, oznámení o škodě, prohlášení o napadení se zbraní, prohlášení pro mého šéfa o důvodu toho, proč jsme tam byly spolu. A další věci, chtěla jsem to mít z krku abych to zítra mohla pohodlně na stanici jen odevzdat. *Vysvětlovala to Cait dost polopatě, zapoměla se zmínit i o identikitu, ale ten teď už nebyl nijak důležitý.*
*Byla rozhodnuta, že se posléze půjde podívat do koupelny, ale nyní hodlala jen ležet. Více se uvelebila na gauči a přehodila přes sebe více deku. Nechala Mari dodělat papíry s tím, že je stejně má už skoro hotové a nechtěla jí do toho mluvit. Zaměřila se na film, který sem tam ještě vnímala, jenže přítomnost Mari ji nakonec ukolébala ke spánku. Fakt, že byla blízko ní ji činil klidnou a ani nepůsobilo, že by se jí spalo špatně spíše naopak byla uvolněná a konečně se mohla pořádně vyspat. V těhotenství to nebylo snadné, když měl člověk nevolnosti a do toho stres a plod rostl, takže dostávala zabrat každý dnem jen to na sobě nedávala znát, ale na spánku se jí to vždy podepsalo, jenže dneska ne. Konečně se její tělo uvolnilo s tím, že u Mari je prostě nejvíce bezpečno a útulno.*
*Už se jí skoro zavíraly oči, koukala se na film a na chvíli se koukla na Caitlin, nakonec se podívala zpátky a pozorovala dění před televizí.* /Zítra musím vyndat ty plyšáky z auta než pojedu na stanici./ *Díky této myšlence jí došlo, že dnešní den měl v sobě mnohem víc zábavných věcí než těch špatných, sice neskončil úplně nejlépe, ale ten chlap už je pod zámkem a to je hlavní. Hlavou jí projelo pár momentů a ona se skoro až usmála, rozhodně zjistila, že i v lunaparku může být zábava, ale atrakce fakt nejsou nic pro ni. Nakonec se jí začaly zavírat oči a ona se víc zachumlala do deky, chvíli to ještě vydržela, ale nakonec usnula. Televize se po půl hodině vyplnula a tak v bytě byla tma najednou.*
*Kim se večer vracela domů z práce. Poté, co strávila pátek v lunaparku byla od víkendu opět v plném zápřahu a jít domů se jí podařilo až v úterý večer. Na sobě měla pletený svetr, úplé džínsy a boty nad kotník, přes rameno přehozenou taškou s uniformou na přeprání, balíčkem psích pamlsků a těstovinovým salátem na večeři a v uších sluchátka, ze kterých by kolemjdoucí mohl zaslechnout slabé rytmy sedmdesátek. Přestože byla Kim, co se oblečení i hudby týče, chameleon, z jejího úsměvu a lehkého pohupování hlavou by leckdo mohl vytušit, že tohle byl skutečně její vibe. Spokojeně zabočila do uličky, kterou si obvykle krátila cestu mezi hlavními ulicemi, aniž by si všimla toho, že ji ze stínů někdo pozoruje, natož že ji po pár metrech začal následovat.*
*Emerie měla jeden z večerů volných a proto se rozhodla jít si zaběhat. O víkendu byl úplněk a ztataceně potřebovala vědět číslo na toho Chrise, protože nehodala nic riskovat. Nikdo z kolegů nic nevěděl a smečce se nedokázala dovolat. Takže zbývalo jen doufat, Zatím jí hrjaí ve sluchátkách písničky do kterých běží. Už se musela obléknout tepleji takže na sobě měla dlouhé zateplené legíny a mikinu. Jako vlkodlak toho tolik nepotřebovala, ale přece jenom musela vypadat jako člověk a tohle měli lidé oblečené. Když zahne za jeden roh zak se zastaví a sundá si sluchátko uz uší a ohlédne se. Byl to zvláštní pocit, jako kdyby cítila na osbě cizí pohled a z toho se jí naprosto ježily chlupy. Chce se orzběhnout dál ale místo toho se před ní objeví Kimberly.* Pane bože! *Vyjekne Emmie a chytí se za srdce a vykulí oči.* Do háje, vyděsilas mě. *Zasměje se lehce.*
*Ten jekot ji vytrhnul z vlastních myšlenek a nadskočila jako srnka, za kterou někdo vystřelil a okamžitě si strhla sluchátka. Naštěstí to byla jen jiná žena a k tomu zrovna Em. Rozesmála se, ale srdce jí v tu chvíli bilo až v krku.* Ježíši Kriste, Em! Nápodobně, *Odpověděla se se smíchem, ale starostlivě se na ni podívala.* Jsi v pořádku? *Zeptala se, zatímco si sluchátka přehodila přes krk, aby jí nespadla.* Kde se tady vůbec bereš? *Jakmile se přestaly smát, měla najednou zvláštní pocit, jako by poblíž někdo byl. Takový ten nepříjemný pocit, jako by ji někdo, nebo něco, pozorovalo a byla si celkem jistá, že ten pocit nemá z Em. Nechtěla ale dát nic najevo, nejspíš šlo jen o iracionální paniku.*
*Chvilku jí dá zavrat, aby se uklidnila. Jako dítě, když ji podobně bratr vylekal, se dokonce párkrát přeměnila. Teď už s tím problémy naštěstí nemá. Jen co se uklidní tak si vydechne. Vidí že Kim spíšep obavila, ale nejspíštaké vylekala.* No... ježíš sice nejsme. *Zasměje s lehce a pak přokývne.* Jo jsem v pohodě a ty? Nevrazila jsme do tebe? *Ujistí se a schová svoje sluchátka do krabičky kam patří. Měla si možná pořádit takové ty velké bezdrátové, ale to bylo fuk.* Běhám...*Ukáže na své oblečení.* Co ty? Jdeš z práce? *Zeptá se a ten neblahý pocit stále nezmizel. Nadechne se, aby mohla použít čich, cítí něco zvláštního ale to může být i puch z kanalizace.*
Ne, nevrazila, všechno je v pohodě. *Usmála se na ni tím svým obvyklým, mílým způsobem.* Což vůbec není špatné, mám pro tebe to číslo na Chrise. A jop, z práce, po čtyřech dnech. *Ušklíbla se. Těžko by Em vysvětlovala, že ty předchozí tři noci opravdu spala v nemocnici na volném lůžku zakrytá pláštěm, ale to už byl holt úděl některých směn.* Jen jdu teda ještě ke známému vyzvednout Mayu. Běháš tudy často? *Optala se se zájmem, ale pak ztichla. Všimla si, že i Em je trochu napjatá.* Hele, Em… Možná to bude znít hloupě, ale… Taky máš pocit, že nás někdo pozoruje? *Zeptala se polohlasem. Snažila se něco ve tmě zahlédnout, ale neviděla nic, co by stálo za pozornost. Ten zvláštní pocit však nemizel, naopak, jako by zesiloval. Mlčky polkla, sluchátka raději sbalila a pevněji sevřela svou tašku.*
*Slabě se na ni pousměje a přikývne.* /Dobrý tak není sražená./ *V hlavě se uchcecthne nad tou myšlenkou. A pak se jí skoro rozzáří oči.* Opravdu? Vážně máš jeho číslo? Pane bože, děkuju. *Vytáhne si telefon a podá jí ho, aby to číslo mohla napsat do kontaktů.* No jo uděl vás zdravotních pracovníků. *Zakroutí nad tím hlavou.* Měli by vám přidat nebo já nevím... mco se v tom nevyznám skoro nikdy jsme nebyla u doktora. *Mykne rameny. Jako vlkodlak to od přemeny nepotřebovala všechno se samo napravilo. Pak jen souhalsěn přikývne.* CHápu a ne... Bydlím na Staten jen jsem sem šla pracovně a pak jsem si překla že si půjdu zaběhat. *Pousměje se lehce a cítí to své napětí a ostražitost. Připravená je obě bránit.* Ano. *Přizná nakonec a rozhlédne se ale nedokáže nic vyčíst.* Myslím, žebychom měli jít na hlavní ulici...*Odtuší a chytí Kim za paži, aby ji případně oddtáhla kdyby nechtěla jít. Vydá se směrem na hlavní ulici, ale mají ještě pěkný kus před sebou téhle uličky.*
Jasně. Snad ti to pomůže. *Přikývla s úsměvem, ale ten trochu posmutněl při zmínce o přidání.* Kdyby nám spíš přidali volno, peníze sice platí nájem a jídlo, ale čas ti nevynahradí… Jenže, víš, jak to je… Zdravotníci a nejsou a kdybys byla v nemocnici, třeba po úrazu, asi by sis taky neřekla 'hele, víkend zvládnu sám, jen ať si vezmou volno.' Je to jak to je. *Vysvětlila, ale usmívala se při tom. Měla svou práci ráda. Mlčky přikývla nad Emmyiným komentářem a zavěsila se do ní.* Souhlasím. Tady je fakt kulový vidět, takhle pozdě… *Zamumlala, zatímco brunetku následovala směrem k hlavní ulici. Em buď ve tmě líp viděla, nebo prostě jen měla jistější krok a ona tak za ní nezaostávala jen proto, že do ní byla zavěšená. Vešly zrovna do nejtmavší části uličky, když najednou Kim ucítila, jak se jí něco sevřelo kolem nohy. Vzdáleně to připomínalo psí kousnutí, přesto to nebylo stejné a bylo to daleko bolestivější. V tu chvíli nestihla ani zaregovat, krom toho, že zmateně uskočila a vrazila tak do Em s vyjeknutím, které se změnilo na výkřik v momentě, kdy s ní to něco nadlidskou silou smýklo a vytrhlo ji tak ze sevření Em. Ze tmy se jen ozval tlumený zvuk podobný zavrčení.*
*Emerie si jen lehce složí ruce na hrudi a pokrčí rameny.* Jasné však jo. Je vás málo předpokládám, chtělo by to víc ale obává se že v dnešní době ani ty student moc nevezmou do práce hned po škole že jo. *Pokrčí prostě rameny. Ona nenajít Preator tak netuší co by se svým vzděláním dělala. Doktora určitě ne. A to její umění jí tolik nevydělávala, aby si mohla zrovna hongat nohama na hromadě peněz. Slab ě se pousměje, dkyž se Kim zavěsí do její ruky, ostatně takhel byla víc v bezpečí.* Ano přesně. *To nebyla tak uplně pravda, Emerie viděla docela dobře jen ne tam kde potřebovala. Ještě než něcco chytí Kim za nohu Emerie to ucítí, ten pach. Už se otočí, ale je pozdě. Kim zaječí a něco ji odjodí stranou, sílou která je nalidská a ozve se zavrčení. Emerie se otočí a vidí za sebou něco co přípomíná vlkodlaka, ale podle pachu věděla že to vlkodlak není. Je to démon Helloud. To bylo to co cítila celou dobu. Jenže se zdá že doslova vylezl z kanálu. Emerie se koukne po Kimberly. CÍtí krev. Polkne, tohle nebylo dobrý, tohle zatraceně nebylo dobrý.* /Tolik popaírování./ *Na to nechce ale myslet. Vnitře začne panikařit. Stojí před ní démon, žádný lovec stínů na dohled a zraznený civil před ní. Přemění si jen číst děla, ruce na tlapy a svou síkou odhodí démona na druhou zeď co nejdál od něich. Pak Emerie doběhne ke Kim, kterou vezme doslova na záda na káču, už se svýma rukama a rozběhene se dál na ulici, dvřív než je démon dožene.*
*Kim narazila zády a hlavou do čehosi tvrdého a chvíli jí trvalo, než se byla vůbec schopná nadechnout. Ať už s ní smýklo cokoli, pustilo ji to, což bylo v současné chvíli štěstí v neštěstí, tedy ještě kromě faktu, že po té ráně neupadla do bezvědomí. Trhaně se nadechla, ale bolest v jejím těle, zvlášť v noze, byla natolik úporná, že se nedokázala pořádně pohnout. Instinktivně zavřela oči a div si nerozkousala ret, jak se snažila nekřičet, nebo vlastně nevydávat vůbec žádný zvuk. Neviděla tak ani Em částečnou přeměnu, ani to, jak démona odhodila jako hadrovou panenku. Když k ní dívka doběhla a dotkla se jí, nejdřív sebou trhla, ale pak se uvolnila, když otevřela oči a spatřila povědomou tvář. Chtěla něco říct, zeptat se jí, co to sakra bylo, ale místo toho jen cítila bolest při každém pohybu. Musela se i pře bolest nadechnout pusou, jelikož cítila, jak se jí nos plní krví.* /Otřes mozku?/ *proběhlo jí hlavou automaticky. V krizových momentech přepínala na zdravotního autopilota. Hlava se jí motala a dokázala myslet jen na to, že chce pryč. Když si ji tak Em přehodila přes záda, jen tlumeně zasténala bolestí, ale nijak se nebránila.*
*Tiše doufala že je Kim v bezvědomí. Stejně bez zraku Kimberly viděla jen divokého psa co jí kousl, jenže mohal vidět i ti částečnou přeměnu co Emerie měla. Pokud byla při vědomí tak mohla vidět jak jen Emerie toho "psa" odhodila bokem. Proto využila hned situace a utíkala pro Kim, aby je obdě zarhacánila. Vezme ji na záda a jde s ní na rušnější ulici.* Kim, jsi při vědomí? *Zeptá se. Vytáhne z kapsy telefon a řekne k Siri:* Zavolej Oksaně. *Která je jednou z jejích kolegyníí v preatoru a čarodějka. Když to žena zvedne tak Em ani neváhá.* U tebe v bytě na Brooklynu za pět minut, raněný civil, Údéčko. *Vysvětlí v neznámém kódu a roejde se rychle ulicí k bytu ženy. Bohužel i s přechody je tam až za patnáct minut. Ani nezvoní a dveře se jako zázrkem otevřou a Emerie vejde do bytu a jde rovou zkučeni ke gauči na který Kim položí.* Myslím, ýe začíná mít horečku. *Položí řuku Kim na čelo.* Vnímáš, Kim? KImmy? *Poplácá slabě dívku po tváři a otočí se na bělovlasou ženu, která se zeptá co se stalo.* Helloud v temné uličce. *Vysvětlí a bělovlasá jen přikývne a s jením mávnutím ruky se na konferenčím stoleku objeví věci na ošetření.* Je civil, možná budeš muset mazat paměť. *Špitne Emerie ke své kolegyni.*
*Když se jí Em zeptala, zda je při vědomí, jen v odpověď tiše zasténala bolestí. Při vědomí sice byla, ale rozhodně ne dost na to, aby ze sebe dokázala dostat nějakou rozumnou odpověď. Nebo vlastně vůbec odpověď. Všechny zvuky, včetně rozhovoru Em k ní doléhaly jakoby z dálky. Neslyšela nic konkrétního, jen dívčin hlas. Hlavní zvuk, dalo-li by se tomu tak vůbec říkat, bylo pulsování krve v její hlavě. Cestu do bytu, kam ji Em nesla, měla před očima spíš černo, než cokoli jiného. Trochu se probrala, ale bylo vidět, že se sotva drží vzhůru.* Em… *Zamumlala její jméno v reakci na to své, téměř nepřítomně, přitom cítila, jak se jí neustále klížily oči, jednak zvláštním pocitem vyčerpáním, jednak jako přirozená snaha těla zmírnit její závrať. Nakonec se tomu poddala a oči nechala zavřené. Sice slyšela, jak se ženy baví, ale nerozuměla ani slovo.*
*Zatím co Emerie nesla Kim k Oksaně přemýšlela nad tím co všechno napíše do papírů. Démon je už naštěstí nesledoval takže cesta k její kolegyni byla naprosto klidná až na to, že měla dojem že jí Kimmy v rukách vzplane. Když je u ní doma položí Kim na gauč a čupne si k ní.* Bude v pohodě? *Zeptá se své kolegyně, která na minutu ztichne jako dkyby přemýšlela ale nakonec souhalsně přikvýne.* "Bude, přišly jste dost brzo takže jí nic nebude když ji vyléčím..." *Ujistí ji zatím co začne desinfikovat její ránu po kousnutí na noze a kouzlem míchat v hmoždíři koření a bylyinky. Emerie jen sedí a nechá Oksanu dělat co potřbeuje. Vidí, že Kim zavřela oči, ale že dýchá. Položí jí ruku na čelo a koukne se.* Uplně hoří...*Podíá se starostlivě, ale Oksana jen mávne rukou a začne jí ošetrovat nějakou mastí, která pěkně smrdí nohu. a pak začne zašívat i její zranení.* Nemůžeš to udělat kouzlem? *Zeptá se zvědavě Emečrie zatím co její kolegyně zakroutí hlavou.* "Ne...Kvůli té masti." *Vysvětlí a tak Emerie jen čeká.* Za horečka je snad horší... *Položí ruku na čelo Kimmy.* "Udělám lektvar nebo zábal neboj." *Emerie jen přikvýne a nechá ji dělat co je potřeba.*
*Kim sebou během ošetřování jen občas trhla, nebo tlumeně zasténala bolestí, ale jinak se příliš neprojevovala. Občas se sice poněkud trhaněji nadechla, když se její tělo zapomnělo a snažilo se dýchat krví uspaným nosem namísto úst, ale celkově byla velmi klidný pacient. Nebylo to jen o tom, že byla sestra, ale vzhledem ke svému aktivnímu způsobu života pro ni nebyly lehčí úrazy nic zvláštního. Chvíli to vypadalo, že se Kim snaží Em něco říct, ale zastavila ji únava. Její tělo se zjevně snažilo soustředit vše, co mohlo, na léčení poraněné nohy. Třásla se sice, ale vypadalo to, že minimálně přítomnost Em ji uklidňuje. Reálně se ale situace začala lepšit až v momentě, kdy jí čarodějka nalila do krku jakýsi nápoj. Nechutnalo to dobře, nicméně ani nijak odporně a hlavně Kim cítila, že její bolehlav a horečka zázračně ustupují. Za jiné situace by ji nejspíš zajímalo, co do ní kdo naléval, ale v současné situaci byla prostě jen vděčná.* Díky… *Zamumlala potichu, než konečně otevřela oči a opatrně se rozhlédla, zatím bez pohybu hlavy. Byla v nějaké místnosti, kterou nepoznávala, noha ji bolela méně, než by čekala tak krátce po útoku. Hlavní ale bylo, že poblíž byla Em.* Em, díky… *Oslovila ji přímo, ale zatím se nesnažila příliš hýbat. To, že teď byla bolest mírnější ještě neznamenalo, že by se měla hned snažit dostat na nohy.* K…Kde to jsme..? *Zeptala se tiše.*
*Emerie si skoro za celé situace okouše všechny nehty na rukách zatím co čeká až se trochu zlepší situace Kim. Sice Oksaně věří, ale i tak tohle ji nenechává chladnou. Sleduje jak jí do krku lije nějaký nápoj co nevypadá ani trochu chutně a Emerie jí položí ruku na čelo. Po chvíli její horčka začen výrazně klesat, což je dobře.*Lež prosimtě. zsůtaň ležet.. *Nazačí jí rukaa, ať stále leží a ani se nehýbe.* Jsme jsme uhm...*Koukne se na Oksanu.* U mé kamarádky, je zdravotní sestra, ošetřila ti to kousnutí od toho psa. *Koukne se na Oksanu zase docela nenápadně.* Nemocnice byla moc daleko a já ani nevím jestli máš pojištění nebo tak tak jsem tě vzala sem. *Vydechne.* Zavolám ti taxík a odvezu tě domů ano Kim? *Vytáhne hned telefon a vyplní uber.* Řekni mu ulici kdy bydlíš. *Koukne se na ni a čeká až jí řekne adresu.* Pojedu s tebou v taxíku a počkám než budeš doma. *Ujistí ji a pak se nahne k Oksaně.* Bude v pohodě, že jo? *Zeptá se.* "Měla by být, kdyby ne tak se mi ozvi." *Ujistí ji.*
Ah… Jo, pes, vzpomínám si… Ježiš, pes! *Vyjekla najednou a posadila se, rozhodně rychleji, než měla, protože se jí zamotala hlava.* Krucifix… Maya. Musím si vyzvednout Mayu… *Začala se poplácávat po kapsách, než v nich našla telefon a začala hledat ve zprávách. Písmenka se jí houpala před očima, ale po chvíli zvládla najít adresu.* Musím se tam stavit… Nebo alespoň zavolat Ravimu… *Povzdechla si a nakonec Em s námahou napsala obě adresy. Uvědomila si, že tašku nejspíš ztratila při útoku, ale naštěstí klíče a peněženku, to nejdůležitější, měla u sebe.* Díky… Vám oběma. *Řekla tiše a Em vděčně stiskla ruku. Nějak dokázala vykouzlit i malý, povzbudivý úsměv.* Zvládnu to, Em. Neboj.
*Až když zmíní psa uděvomí si že jí vlastně Kim říkala, že jde pro svou fenku.* /Sakra ten její pes vlastně./ *Uvědomí si a jen se koukne na Oksanu jako kdyby v ní hledal nějakou hzcáhranu. Sleduje Kim jak hledá telefon a vezme si od ní telefon a opíše adresy.* Dobrá adresa je zadaná. První tě vyhodí tam u toho domu pro tvou fenku a druhá tě zaveze domů. *Pousměje se na ni.* Fakt zvládneš to? *Zeptá se azmáčkne jí ruku zpátky. A pak jí pomůže na nohy a odvede ji ven k taxíku.* Tak snad se dáš do pohody prý se to bude nějakou dobu hojit, ale budeš v pořádku. *Pousměje se na ni zatím co ji vede k autu.* Jsem ráda že jis v pořádku. *Usměje se na ni.* Já budu muset jít už taky domů a jít dělat věci do práce tkaže asi zatím Kim. *Mrkne na ni než za ní zavře dveře od auta a čeká až se auto rouzejde a ona bude moct odejít také. Jakmile se to stane Emerie taky zmzí.*
Super… Fakt moc děkuju, Em. Oběma vám děkuju. *Usmála se i na druhou ženu. Pak se s pomocí Em opatrně postavila a vyrazila s ní ven. Studený vzduch jí dělal dobře, možná by si měla doma ještě na chvíli sednout na balkon?* Zvládnu, věřím tomu. *Přikývla.* Ta noha ještě nejspíš bude chvíli bolet a budu pak muset pořešit vzteklinu, ale hádám, že se to nějak zvládne. *Usmála se.* Nebyla bych, nebýt tebe… Děkuju, Em. Dám vědět, jak mi je. *Kývla na ni ještě, když nasedala do taxíku a přemýšlela, jak bude Ravimu vysvětlovat, v jakém je stavu, Maye, že pamlsky dostane až doma, protože u sebe opravdu žádný nemá, ale hlavně už chtěla být doma a vyspat se z toho, co se jí právě stalo.*
*V dálce se čeří hladina moře, které se ve vlnách rozbíjí o písečnou pláž a zářivé slunce se zlatě třpytí na obloze. Je to tak krásné místo a scenérie, že by mohlo být zasazeno do nejúžasnějších pohádek, ale co se odehrává v jeho nitru, to je příběh, který se vypráví jen šepotem. Když se rozhlédnete kolem můžete si všimnout, že na trámech se zastřešeným posezením, zábradlích a ostatních záchytných bodech visí závěsné lampióny, vesměs s podzimní tématikou a také světelné řetězy, které prozatím ještě zůstávají za světla potemnělé, než přijde jejich čas prozářit noční veselí.* *Při vstupu na poutní místo vás obklopí povznášející vůně cukrové vaty, perníku, velmi brzo také nezaměnitelná vůně párku v rohlíku a jiných pochutit, co jen hrdlo ráčí. Hrající si děti se smíchem proplouvají za veselého smíchu pod vašimi nohami od atrakce k atrakci, mnohé mají pokreslené obličeje barvami, nanesené třpytky a tetovačky, které tu někde sehnaly v soutěžích určených nejmladším.* *Zatímco stánky s občerstvením lákají návštěvníky na sladké či slané dobroty a voňavou kávu, punč, či jiný nápoj, tak provozovatelé atrakcí vás lákají na to své. Můžete tu mimo dětské aktivity najít běžné podzimní aktivity jako je lovení jablíček z vody ústy, ruské kolo, horská dráha, kolotoče různých velikostí nebo tvarů, autodrom, trampolíny, vysokou věž, mixér a další.* *Ale jedna atrakce na této pouťové slavnosti je výjimečná. Stojí v samém srdci pouti a jmenuje se "Dům Hrůzy." O této atrakci se toho mnoho neví a mnoho lidí se kolem ní pohybuje, jako by se báli, co by mohli spatřit. Zdá se však, že oprávněně.* *Dům Hrůzy je jako živý sen, nebo spíše noční můra. Když vstoupíte do jeho chladných zdí, začne se měnit. Obrazy a zvuky vás vtáhnou do světa vašeho největšího strachu. Každý krok je krokem do temnoty, kde se vaše vlastní obavy stávají skutečnými. Tam, ve stínech tohoto domu, nemáte kde ujít před svými démony. Musíte čelit svým nočním můrám tváří v tvář.* *Mnoho návštěvníků si nepamatuje, co viděli uvnitř Domu Hrůzy, protože pravý strach zmrazí slova v krku a umlčí vzpomínky. Ti, kteří se nevzdají, opouštějí tuto atrakci s očima plnými hrůzy a slibem, že už nikdy na podobné místo nevkročí, nedokáží ale většinou říci proč, a když už si snad někdo něco vybaví, protože má Zrak, neshoduje se to s popisem, který dala jiná osoba. Nakonec…každý se bojíme něčeho jiného.* *Takže, pokud jste připraveni čelit svým vlastním démonům a vydat se na pouť, která vás vtáhne do světa strachu a nejistoty, vstupte do Domu Hrůzy. Ale buďte varováni, tento zážitek bude skutečně děsivý a stáhne vaše hrdlo úzkostí. Máte dost odvahy vstoupit do domu hrůzy? Nebo se dnes nechcete bát?* //PROSÍME, ABYSTE DALI VĚDĚT, POKUD PŮJDETE DO DOMU HRŮZY, TEN BUDE TROCHU VÍC MODEROVANÝ, AŤ SI TO POŘÁDNĚ UŽIJETE.
*Dnes je nějaká akce na pláži a Emerie se to orzhodla nít občíhnout. Dneska měla volno tak proč si ho trochu neužít. Už je tepleji oblečená na sobě má vzorovanou bundu s native american vzorem a na sobě kostkovanou košli a nějaké džíny a k tomu nějaké vyšší boty. Vlasy má rozpuštěné. S rukama v kapscáh, kde má všechny věci co potřbeuje si to míří na pláž, kde vidí ten rozruch slabě se nad tím usměje a jde si první pro něco teplého. Vystojí si řadu na kafe a pak jde ke stánku co prodává kukuřici tak si jednu koupí, napíše pár SMSek svým kolegům jestli přijdou ale nehcávají ji na zobrazenu.*
*Nadešel den Lunaparku na který se z velké části těšila už jen z pocitu, že si bude moci odpočinout. Nakonec se rozhodla, že nebude otravovat Tanoiu ani nikoho z okruhu jí blízkých, jelikož to nosilo zřejmě jen smůlu, ale Maria byla policistka a sama se navrhla, že s ní půjde. Oblékla se do černých legínů, tílka a přehodila přes sebe hnědý dlouhý kabát zatím, co si vlasy sčesala do copu. "VYZVEDNI MĚ VE 14:00 A NEZAPOMEŇ NA MOJI PROSBU." pousmála se, jelikož doufala, že Mari tímhle popostrčila k tomu, aby se nějak ohákla. Sama šla před sídlo vyčkávat na její příjezd. Lépe řečeno stála u dveří, aby nedostala hned kázání o tom, že byla dál od dveří sama. Protočila oči jen nad tím, když si přehrávala, jak by vypadala ta konverzace, kdyby tak učinila. Nohou poklepávala do kachliček. Nezdálo se, že je zima, ale vítr foukal, což ji donutilo trochu se přikrčit, než spatřila služební auto. Rychle k němu přiběhla a zalezla do auta.* Musím uznat, že nechat se svézt policejním autem je docela kuriozita. Těšíš se? *Nemohla se dočkat otráveného pohledu Mari, protože měla dojem, že i když se Mari tváří, že by zabíjela, tak je vlastně ráda za její společnost.*
*Kim se rozhodla opět využít příležitosti konající se předhalloweenské akce pro to, aby na sebe hodila nějaký kostým, tentokrát ale chtěla něco jednoduššího a praktičtějšího, než šaty po zem. S ohledem na to, že nedávno konečně zhlédla Wednesday - hlavně na popud svých kamarádů, protože* /Kim, MUSÍŠ, máš ráda vlkodlaky a navíc Enid je hrozně ňuňu, bude se ti líbit!/ *a koneckonců, měli pravdu - rozhodla se poctít tento fakt právě outfitem inspirovaným touto postavou. V růžové mikině, vestě, červených kalhoták s barevnými pletenými návleky a červených teniskách skutečně seriálovou vlkodlačici, co miluje barvy, připomínala. Křídou obarvené konečky vlasů tomu už jen dodaly na dokonalosti. Od začátku večera už stihla nasbírat hromadu třpytek do vlasů, nějaké ty malůvky a ozdobné kamínky na obličeji a celkově tak svým vzhledem připomínala spíš teenagera, který se nechal strhnout atmosférou, než zdravotní sestru. Když se tak rozhlížela, všimla si u stánku s kukuřicí Emerie. S nadšením došla až k ní.* Nazdar Em. Jak tak koukám, budu na tu vaši bandu 'náhodně ' narážet už pořád. *Na rtech jí přitom hrál pobavený úsměv, byla ráda, že brunetku opět vidí.* Jak ses měla?
*Ráno si přivstala aby stihla po ranním běhu nejen sprchu, ale i umýt si vlasy a vyfénovat je. Nezapoměla, že slíbila Caitlin vyčesané vlasy. Nakonec si je zapletla do dvou pevných copů, které na konci ozdobila ještě peříčky. Počkala na chvíli až jí Cait napíše. Pro dnešek vyměnila své taktické oblečení a kalhotový kostým, který většinou nosila do práce za černé poměrně uplé tílko, které rýsovalo její postavu, přes které si nasadila podpažní pouzdro a vložila do něj jednu svou zbraň, aby to vypadalo ležérněji, tak přes to přehodila flanelovou košili zeleno-černé barvy. Pro své pohodlí a pohodlné nošení si vzala poměrně volnější rifle a kanady, do kterých si zastrčila ještě dva nože.* /Nezapomínej, že dneska to není jen o zábavě, ale také o bezpečnosti Cait./ *Lehce se těmi slovy probrala, vzala svůj batoh do kterého si hodila mobil, peněženku a boxer. Zároveň z kabelky vyštrachala klíče od auta a koukla na hodinky, měla ještě pět minut než musela vyrazit a tak si pro změnu vzala po dlouhé době i několik náramků, které dělala s dědem. Poté seběhla dolů z bytu a zamířila k autu, opatrně vycouvala a dojela až k sídlu smečky, kde nabrala Cait.* Ahoj, ani nevím. Myslím, že v lunaparku jsem byla jen jedinkrát. *Podotkla směrem k ní a jela dál až k pláži, kde zaparkovala, vylezla společně s Cait a zařadila se k jejímu boku.* Kam máš v plánu jít jako první?
*Čarodějka měla volný den a rozhodla se zase pro jednou socializovat jako normální člověk a ne osobnost v hledáčku veřejnosti. Na sobě měla jednoduché světle modré džíny, bílý rolák, černou koženku, obvyklé černé kanady a zpod roláku jí na hrudník padaly černé tlačítkové sluchátka. Vlasy měla sepnuté do drdolu a v kapsách měla jedině klíčky od auta, kterým přijela a telefon, v jehož obale měla vše potřebné, včetně pár bankovek na útratu na pouti. Stejně jako většina, strašidelnému domu se vyhne s nepříjemným pocitem, věděla, jak na tom je po pekle a riskovat ztrátu kontroly před desítkami civilů a ještě sebevraždu, kdy na sebe uvnitř něco zhodí, to vážně nechtěla. Na druhou stranu se rozhodne ochutnat vafle s ovocem, čokoládovým topingem a šlehačkou, zatímco se rozhlíží a seznamuje s atrakcemi. Ještě se nerozhodla, na jakou by ráda zkusila jít, ale vzpomene si, když sem zatáhla krále víl na horskou dráhu a ruské kolo. Zábavný den.*
*Prohlédla si ji a musela uznat, že působila jistým indiánským způsobem. Ještě chvilku se na ni dívala možná až dlouho nevhodně, což si sama uvědomila.* Promiň já jen, že jistým způsobem budíš pozornost, ale v dobrém. Nyní bych si opravdu řekla, že pocházíš z míst, kde je člověk spjat s přírodou *Byla i trochu překvapená tím, že Mari na žádné takové akci nebyla a jestli, tak to bylo dávno.* No tak to ovšem musíme projít nějaké atrakce. Jak můžeš říci, že tě něco nebaví, když jsi to ani nikdy nevyzkoušela *Na tváři ji pohrával úsměv a vyšla spolu s ní z auta, když se držela v její blízkost.* Nejprve bych to viděla na stánek s kávou, co ty na to? *Sama nebyla moc na žádné atrakce, ale už teď ji okolní nálada začala bavit. Pohledem ještě sjela k Mari a viděla, že měl oblečení na sobě upnuté, takže to rýsovalo její tělo /Ta rozhodně tvrdě trénuje.../ Koukla se zpět na sebe. /Já sice ne, ale elegance mi stále nechybí.../ Nějak se tímhle uklidnila.*
*Zkontrolovala, že doopravdy má zamčené auto i zabezpečený kufr. Bylo by dost nebezpečné pokud by se do něj někdo dostal, ale na druhou stranu musel by i otevřít sejf, takže to nebylo tak jednoduché. Potom vykročila směrem k pláži a podívala se na Cait. Celkem rozuměla tomu co myslí, ale na druhou stranu si nepřipadala jako někdo kdo skrývá svou domorodou stránku.* Podle mě to není zas takový rozdíl. *Pokrčila kameny v jejím obvyklém gestu a na tváři si držela svou poměrně netečnou masku, vydržela to do chvíle, než Cait začala mluvit o atrakcích. Při těch slovech mírně vykulila oči a ztratila na své mírnosti, to se však rychle vrátilo do normálu, ale pokud jí někdo pečlivě pozoroval, tak si toho musel všimnout. Radši se k tomu nevyjadřovala a doufala, že takové pošetilé nápady Caitlin rychle přejdou.* Osobně kávu nepiju, ale pokud by sis dala něco teplého a tak můžeme jít. *Rozhlédla se kolem sebe aby zahlédla nějaký stánek s kávou. Jedním okem však byla stále na té ženské, co kdyby ji zase napadla nějaká blbost. Pomalu došla ke stánku a snažila se pohledem zjistit jestli dělají i čaj.*
*Všimla si jejího výrazu při zmínce o atrakcí. Ten pohled si rozhodně zapamatuje, jelikož Mari náhle působila, tak vyvedená z míry, že už jen z toho důvodu ji musí vzít na nějakou atrakci. Bylo jich zde více než dost a jedna bude rozhodně stačit. Nehodlala ji děsit, ale chtěla jí vidět, když se třeba projedou na Horské dráze, i když v tehotenství to asi nebude úplně nejlepší nápad, takže musela myslet nad něčím jiným, co nebude tak náročné.* Počkej tady *Zůstala u jednoho stolu a zamířila ke stánku, ale pak jí došlo, že Mari si jen tak nekecne na zadek.* Zapomínám... *Pokusila se ospravedlnit, když si vzala kafe a koukla se na nějaké zákusky. Chtěla Mari nějak poděkovat za to, že zde je s ní a nechtěla to brát jen jako nějakou samozřejmost ukázala na nakrojený dort.* A tenhle zákusek prosím. Děkuji *Zaplatila a sám muž, co dělal za kasou byl z Cait a jejího úsměvu a optimismu nadšen. Sama musela uznat, že se dlouho necítila tak dobře, ale zde jakoby žádné strachy nebyly. Vzala tácek s dezertem a svoji kávou, když se otočila na Mari.* Pro tebe snad nevadí. *Korpus byl nadýchaný.* Čokoládový dort s mléčnou čokoládou jako krém uvnitř a karamel... Snad to není úplně sladká bomba.* Pronesla a upila svoji kávu s karamelem.* Půjdeme si sednout?
*Všimla si, že čaj nedělají, což bylo na jednu stranu i dobře. Nebyla by správný ochránce pokud by měla jednu ruku zaměstnanou pitím. Když jí řekla ať počká na místě, tak se jenom zamračila a pokračovala za ní.* Když někde budu čekat, znamená to, že dám prostor někomu, kdo by tebe, nebo snad tvé dítě chtěl napadnout. *Podotkne tiše a jde za ní jako stín, do objednávání jí nemluví a sleduje nejen Cait, prodavače ale i okolí, na takovém rozlehlém místě plném tmy a zákoutí se necítí sama bezpečně, natož aby polevila v ostražitosti při hlídání. Zase jí něčím ta žena překvapi, na tolik laskavostí od lidí není zvyklá a už vůbec ne od žen.* /Nemá náhodou něco zalubem? Není to normální, nidky se ke mně nikdo tak nechová, co když má nějaké špatné úmysly./ *Hlavou jí jelo ještě několik podobných myšlenek. Nakonec ale stáhla pohled z okolí a podívala se zpět na ní.* Uhm děkuji. *Nevěděla co jí na to jiného říct, na otázku k sednutí přikývla a nasměrovala ji k jednomu stolečku, který měl za zády stánek, tam ukázala ať si sedne Cait a sama si sedla naproti, tím pádem měla jistotu určitého bezpečí a navíc měla dobrý rozhled do všech stran pro případ nouze. Jakmile seděli pohled jí uklouzl ke karamelovému zákusku. Karamel, ten sladký, byl její slabina, proto si vzala vidličku a ochutnala.* Je skvělý, nechceš taky ochutnat? *Optala se jí a nabídla jí svou vidličku.*
*Sedla si tam, kam Mari ukázala. Bylo zjevné, že jí jen tak někdo něco nekoupil, protože chtěl* Jsem ráda, že jsi nakonec semnou šla do Lunaparku... Mohla jsi se na mě vykašlat a já bych to zde neviděla *Ohlédla se k rodince s dětmi, které procházeli.* Mami, mami pojďme tam!.... Tati neloudej se!!! Jinak to nestihneme! *Poslouchala, jak děti svoji horlivostí a nadšením chtějí stihnout vše, co vidí. Znala to... kdysi. Jenže hned se vrátila zpět myšlenkami k Mari a nahodila svůj úsměv.* Moc ráda. *Vzala vidličku a nabrala si kousek dortu, když ho ochutnala a začala kývat hlavou na souhla.* Moc doblý! *Vyhrkla s rukou před ústy, když nechávala rolévat chuť v puse.* Až to dojíš budeme moct jít na nějakou atrakci. Máš možnost si vybrat ty, ale na žádnou nechceš. Přesto je to výhoda v tom, že výběr nenecháš na mě *Sice zde nebyla se svými dětmi a manželem, ale na druhou stránku zase poznala Mari, která s ní trávila tenhle čas.*
*Emerie moc nepropadla tomu, aby si udělala něco šílenýho jako kostým nebo tak. Ve svý podstatě každý její den byl halloween, když si to tak vzala. Potkávala vlkodlaky, upíry a čaroděje denně. Takže to nebyla moc velká změna od toho každodenního života. Možná jen to, že to byla větší loterie kdo je pravý a kdo ne. V poslední době se ty kostýmy hodně vylepšily. Chtěla si trochu zaplést vlasy než šla do toho lunaparku, ale nakonec se rozhodla, že tak neudělá. Vlasy jí elegatně vlály kolem hlavy díky slabému větříku. Když zaslechne hlasx tak se otoří a slbě se usměje na dívku, kteoru před nějakou dobou potkala na pláži.* Ahoj, Kim že? *Ujistí se s lekým usměvem a vezem si od prodejde kukuřici na paličce, zaplatí a rozejde se bokem a rovnou se zakousne do horkých semínek.* No nevím jestli jsme nějaká parta...*Nakrčí lehce nos.* Hele... nevzala si asi náhodou od toho Chrise kontakt, že ne? *Koukne se na ni zvědavě.* A mám se dobře, co ty? Plánuješ jít do toho staršidelného dmu?
To nic není. Sama jsi říkala, že bys neměla doprovod. *Opět její pokrčení rameny a nenápadný pohled do okolí. Zahlédla stejnou rodinku, kterou viděla i Cait, povykující děti a s nimi rodiče, jenže jí to neříkalo nic. Tedy nic krom možné hrozby, kterou ale brzy vyloučila. Ani jeden se nechoval podezřele a prozatím ani nikdo jiný z okolí, jeden muž sice chvíli dlouho zíral jejich směrem, ale když uviděl, že ho Mari zahlédla, tak se zčervenal a začal se bavit s bandou přátel.* Vybrala jsi skvěle. *Přikývla směrem k dortíku a nechala vidličku u Cait, samozřejmě karamel byl lákavý ale nechtěla se přesladit. Rozhlédla se okolo sebe a viděla hned několik atrakcí, ruské kolo, které zavrhla pro nebezpečí kvůli nemožnosti nouzového úniku, autíčka mohla být nebezpečná nárazem na těhotné břicho a další. Nakonec zahlédla labutě, při kterých byla jak možnost únikové strategie, tak i bezpečnost.* Pokud je to tedy na mně volím labutě. *A ukázala směrem kde je viděla.*
*Čekala na její výběr a když zmínila labutě jen se zarazila a koukla na Mari zda to myslí vážně, když vydechla zdrcením.* Dobrá, ale za tohle jdeme pak, km budu chtít já. Souhlasíš? S tím, že to musí splnit únikový východ a možnost mě chránit *Začínala přicházet na to, že Mari je opravdu ostražitá. Možná až moc na její vkus, ale mohla by ji mít za zlé, že se o ní strachuje a snaží se eliminovat veškeré bezpečí? Nemohla. Dopila svoji kávu a kelímek vyhodila do koše.* Tak tedy jdeme. *Zavelila směrem k labutím s tím, že dortík, už byl taky snězený. Zapamatovala si, jak se zmínila o tom, že vybrala skvěle, takže jí napadlo, že Mari bude chutnat karamel. Chtěla říct, že bude docela vtipné Mari sledovat v labuti, ale tyhle slova hned spolkla. Vzpomněla si jak minule reagovala.* Labutě jsi vybrala kvůli bezpečnosti že? *Koukla na ni s tím zda třeba nemá k tomu nějaké pouto citové, aby tomu třeba lépe porozuměla. Kdo ví za mladých let brali chlapci ženy i na labutě a kde jaká holka z toho měla posléze hezkou vzpomínku.*
Jop, Kim. *Pousmála se, zatímco se k dívce připojila.* Hele, já nevím, jak moc se znáte, nebo ne. Jen mi ten večer připadal fajn. Nedávno jsem se zase viděla s Lucasem a Chrisem. Teda, ne najednou, ale nějak jsme na sebe měli štěští. *Usmála se.* Vidíš. Nemám, chtěla jsem si ho vzít, ale nějak jsme se k tomu nedostali… Ale vím, kdo by ho mít mohl. Zkusím napsat Cait. *Zalovila v kapse pro telefon a našla číslo Cait.* /Ahoj Cait, tady Kim, mám pro tebe ty fotky z pátku. Dej vědět, až budeš mít čas si je vzít. Mimochodem, nemáš číslo na Chrise?/ *S tím telefon strčila zpátky do kapsy. Když tak procházely kolem stánků, všimla si poblíž stojící brunetky v kožené bundě a džínech. Tvář Meritriss Blake samozřejmě znala z řady filmů, na mikrovteřinu ji napadlo, že by ji oslovila, ale ta představa zmizela stejně rychle jako přišla, s uvědoměním, že kdyby ji tady někdo zastavil a chtěl s ní rozebírat medicínu, musela by ho slušně odmítnout. Každý měl právo si tady užít svou chvílku klidu. Tak se na ni jen přátelsky usmála, než kývla na Em.* Pokud ti nevadí na mě počkat, taky bych si skočila pro waffle. Jak je vidím, dostala jsem na ně chuť. *Sama si tak u stánku objednala waffle s jahodami a mini marshmallow, které svým narůžovělým nádechem seděly k jejímu kostýmu.* Chystáš se na nějaké atrakce, nebo jsi to tu jen přišla omrknout? Já osobně jsem fakt zvědavá na ten Dům Hrůzy. Slyšela jsem o tom hromadu historek. *Usmála se, než se zakousla do waffle.*
*Zamyslela, bylo pro ní nemyslitelné něco takového odsouhlasit, na druhou stranu ale neměla důvod proč jí říct ne.* Pokud mi řekneš o co půjde a já v tom neuvidím, žádné riziko, tak proč ne. *Pokývla hlavou a pokrčila rameny, samozřejmě pokud by v tom našla nějaký problém, musela by se Cait smířit, že bude muset vybrat něco jiného. Jako stín dál šla přímo až za ní než společně došli k té prapodivné atrakci. Nechápala co lidi bavilo na tom jezdit v nadrozměrných vyřezaných ptácích, kteří se pohybovali v kruhu a nahoru a dolů. Bylo to tak nějak divné, což jí ale přišly skoro všechny atrakce zde v lunaparku, prostě k tomu neměla žádné citové pouto. Postavila se do řady na lístky vedle Cait.* Ano, nevidím zde bezpečností riziko. *Řekla prostě, poté došla k pokladně a objednala dva dospělé lístky, z batohu vytáhla peněženku a zaplatila.* Tak pojď, najdi si místo, kde bys chtěla jet. *Poukázala rukou na hejno labutí a čekala až do jedné Cait nasedne, poté jí následovala. Nebyl to pro ni nikterak velký zážitek, na druhou stranu si byla jistá, že tohle v životě ještě nikdy nezažila.*
*Bob má na sobě dlouhý černý kabát se čtyřmi rozparky. Pod ním černou mikinu s kapucí, kterou má přes hlavu. Mikina je tenká a pod ní nic nemá. Má radši zimu, takže mu to vyhovuje. Na nohou má tmavé tepláky a na rukou rukavice bez konečků prstů. Přes rameno má tašku, co dostal jako dárek od jedné prostitutky, které vyléčil zlomenou ruku od klienta. Je to černá lehce natrhaná taška s přezkami z běžné látky. Je lehká a příjemná. Bob tam má všechny své potřebné předměty. Bylinky, prokleté mince, složená tyč, peněženka, telefon a pár lahviček lektvarů, které si vyzvedl v laboratoři než došel na pláž. Pláž s těmi světly, pachy a zvuky jsou moc. Jsou nepříjemné, ale zajímá ho jak to vypadá a co to je. Vyrazí tak mezi atrakce a stánky. Prochází to, když uvidí cukrovou vatu. Očička se mu rozzáří a on si hned jednu koupí. Stoupne si trochu stranou stranou kousek od stánku s waflemi. Dívá se na vatu má z toho radost. Růžový mráček, který naposledy měl na Světové výstavě roku 1904, kdy ji v Saint Louis představil nějaký muž jako novinku. Uždíbne si kousek a dá si ho do pusy. Cukr se mu rozpustí v ústech a on spokojeně zamručí.*
To se dozvíš až k té atrakci půjdeme, ale pokud si budeš myslet, že není bezpečná, tak do ní nenastoupíme to slibuji. *Popocházela vedle ní ve frontě a mírně se zamračila nad tím, že zaplatila Mari.* Vzala bych to ze svých peněz vždyť si zde ani nechtěla pomalu jít. *Trochu jí to vyčetla, jelikož Cait měla peněz až až a nechtěla, aby za ní někdo platil. Ale netrvalo dlouho, když se znovu zaměřila na labutě a její vyčítavý pohled vydržela tak pět sekund. Nastoupí do černé labutě, co měla kolem krku šátek* Rozhodně jsem nezažila za svůj život nic tak zvláštního, jako když mě policistka a ještě k tomu žena vezme na labutě, ale je to hrozně milé *Usedla na místo a ukázala, že si může sednout k ní a ještě jí udělala více prostoru, když se atrakce rozjela. Zkoušela si držet vážný výraz, ale bylo to absurdní a o to více se jí tahle situace líbila.* Málo kdy se dostáváš do takových situací že? *Chtěla ji pohladit po rameni jako kdyby ji tím měla říct, že je to dobré, ale ruku rychle stáhla k sobě. Vždy si vzpomněla, jak jí to jednou vyděsilo a dostalo do divného modu obrany, ale začínala si zvykat, že na Mari se prostě nesahá.*
*Její brblání o tom, že koupila lístky jen odmávla rukou, v takové absurdní situaci, ve které se nacházela jí vážně žádné lístky nezajímaly. Navíc když uvažovala zdali dosáhne na své nože v případě nouze. Usedla si vedle Cait a cenila si toho volného prostoru, který byl mezi nimi. Ale nevěděla zdali je dost volného prostoru pro pohyb pokud by nastaly problémy a ona by potřebovala spíš chladné zbraně. Proto se rozhlédla okolo sebe a snažila se sehnout aby dosáhla alespoň na jeden. Povedlo se to a tak si mohla zpátky spokojeně sednout. Možná to pro Cait vypadalo divně, ale ona věděla že má větší možnosti zasáhnout cíl najednou.* Je to lepší než kdyby jsi byla na nějaké atrakci a já neměla možnost jak tě chránit. *Její pokrčení ramen bylo prostě spíš už zvyk než cokoliv jiného.* Je pravda, že často nebývám osobní strážce. *Pronesla a uvažovala kdy byla naposledy v podobné situaci, ale neuměla na nic přijít, tohle bylo až moc jiné a o to víc i divné. Stále se rozhlížela kolem sebe pokud by zahlédla jakékoliv nebezpečí, navíc čekala až se rozjedou aby se mohla lehce uvolnit, teď byly na jednom místě nechráněném z žádné strany mnohem více zranitelné.*
*Labutě se dali do pohybu a ona pozorovala okolí, ale za jiných okolností než Mari. Sledovala rodiny, páry a všechny okolo, co štastně užívali Lunapark, jenže její oči pak zapátraly po Mari. Chvilku si ji prohlížela a tahle bizardnost s labutí se ji zdála už mnohem méně bizardní.* Lepší? *Všimla si, že její napnuté ramena už polevily.* Další atrakce nebude tak veřejnosti odhalena. *Což mohlo být výhodou hlavně v tom, že nebyla možnost je přepadnout ze všech stran.* Mari je to v pořádku... *Naklonila se k ní, aby na ni lépe viděla, což jeden pramen jejich vlasů spadl do tváře a kabát mírně ukázal na dekolt. Nejspíš ji nepřesvědčí, ale chtěla to aspon zkusit. Navíc si držela stále zdraví odstup, aby jí neděsila.*
*Zaznamená úsměv plavovlásky, která se však otáčí ke své společnici a vezme si od prodavačky vafle, které jí podává a ustoupí stranou lidem za ní, aby nemusela pospíchat a vklidu si vzít ubrousek a dřevěnou vidličku. Její společnici však poznávala spíš a dlouho tápala nad jejím jménem. Bylo jí hloupé ji nepozdravit, když už se viděly, jenže v posledních měsících se jí na turné představilo tolik...tolik lidí, že si vážně nebyla jistá.* Zdravím, my už jsme se někdy viděly, pokud se nepletu, však? *Usměje se na Emerie nakonec, než by přišla na jméno, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena v případě, že by to seno byla fakt hodně velká hromada. Sakra velká. Navím, nejhůř bude vypadat, že má fakt blbou paměť. Usměje se rovnou i na její společnici a natáhne k ní bezděčně ruku, když už jí skočila do řeči.* Omlouvám se, za takový skok do konverzace, jsem Triss. *Usměje se na ni, bez ega, že by ji skutečně každý poznával.*
*Slabě se usměje. Bylo fajn, že si pamatovala jméno téhle dívky. Jinak by to bylo docela trapné, kdyby se musela ptát na jméno.* Neznáme se moc. Ale je fajn že jsi se nimi viděla. /Ten Lucas se ještě asi na preatoru taky neobjevil.../ *Napadne ji a poslouchá ji a lehce našpulí rty.* Oh nevadí...sice nevím kdo je Cait ale klidně jí můžeš napsat. *Usměje se na ni mile a sleduje ji jak někomu píše zatím co se zakousne dál do své kukuřice. Všimen si čarodějky, kterou už jednou viděla když pomáhala najít toho malého čaroděje ještě i s tou lovkyní. Neměla ani nutkání jít za ní a oslovit jí.* Hele nevadí já si dojím kukuřici zatím. *Usměje se na ni rozejde se ke stánku a počká kousek od něj než si Kim objedná a dostane svou objednávku.* Tak nějak obojí taky mě zaujal ten dům hrůzy, tkaže jak se najíme můžeme tam. *Okousá zase kousek kukřice a zbývá jí jen něco málo. Jenže to k nim přijde Triss a Emerie jen přikývne.* Jo, pomáhala jsi mi hledat to ztracené dítě. *Koukne se na Triss a naznačí jí že rtady dívka vedle je civil, že nemůže mluvit úplně přímo.* Jsem Emerie pokud si nevzpomínáš. *Usměje se na ni zdvořile.*
*Jakmile se rozjeli ramena sice povolila, ale oči zůstaly bystré. To co Cait viděla jako šťastné rodiny, páry nebo přátele ona viděla jako potencionální nebezpečí. Snažila se zamezit jakémukoliv možnému nebezpečí, ale teď viděla, že v tomto počtu lidí kdyby se někdo rozhodl, že jí ublíží, tak toho mnoho nevzmůže. Ale to jí nebránilo v odvádění té nejlepší práce na kterou se jen zmůže. Na otázku její spolucestující pouze pokývala hlavou. Jiná odpověď nebyla potřeba.* To může být bezpečnější, na druhou stranu je v tom i určité riziko. Některé typy lidí nezaútočí v takovém davu, kdy nemohou situaci kontrolovat. Navíc neví, kolik je zde spojenců. V uzavřeném prostoru by mohl najít prostor k napadení. *Vysvětlí Mari Cait svoje myšlenkové pochody, které se mohou zdát poněkud zvláštní až divné.* V pořádku to bude, až si ten bastard dá pokoj a ty ani dítě nebudete v ohrožení. *Dodá jenom.*
*Založila si ruce na klíně a zamýšlela se, jak tohle Mari zpříjemnit. Nepřišla se sem sice bavit, ale rozhodně by jí mohla aspoň nějak uvolnit.* Co když tu nikdo takový ani není? Chci tím říci. Zatím měl jen soukromé očko a zaútočit mezi lidmi není ani jeho styl... Ví, co vybuduje pozornost o kterou člověk nestojí *Pokusí se vysvětlit, ale Mari má jistě svoji hlavu, takže dále už nic neříká, když ví jak je to pro ni složité.* Asi jsi zažila dost traumatizující zkušenost *Uniklo ji z úst, než jí to došlo a trochu se zděsila, že to řekla nahlas.* Myslím tím.. promiň... já jen mě to mrzí, že ti někdo ublížil nic víc. *Stále se ještě učila jak s Mari zacházet.*
*Na chvíli se zamyslela než řekla nahlas své myšlenky.* Je lepší předpokládat, že v davu je někdo kdo by mohl ohrozit než nic takového nepředpokládat a někdo tě překvapí. Jednoduchá logika. *Udělá zase svůj pohyb rameny. Navíc pokud by byli dva až tři strážci či ochránci jistě by byla uvolněnější, ale takhle prostě a jednoduše musela všechna rizika posuzovat sama.* Pokud byl dost šílený vyhrožovat ti a veřejně poskytnout tyto SMSky je šílený i dost pro napadení. *Dodá svůj důvod pro to co jí došlo. Jenže už po několikáté ji Cait pozastavila v myšlenkách i hlídání situace. Nechápavě se na ní zadívala a nevěděla co přesně tím myslí, proto jí nezbylo nic jiného než se zeptat.* Nejsem si jistá o čem to mluvíš, mohla bys to rozvést? *Požádala ji s klidnou maskou na tváři. Na chvíli vypadla ze své role hlídače, ale předpokládala že situace se v tuhle chvíli za minutu nezmění.*
*Když náhle zmínila, že by chtěla rozvést to co řekla musela se k tomu postavit.* Myslím to tak, že to jak se chováš je znatelně z nějakého důvodu. Nedůvěra v lidi a tím nemyslím jen dnešek. Jsem moc ráda, že se o mě takhle staráš a hlídáš mě... Nechceš podcenit žádnou drobnost, ale jako kdyby sis už nikdy nechtěla nikoho připustit k tělu a s tímhle se lidé nerodí. Tohle získávají díky zkušeností. Lidé nemají strach z doteků a chápou ironii, kterou nechtějí urazit a tím nechci říct, že je to tvá vina, nebo že bys byla špatný člověk. Jen mě mrzí, že ti někdo udělal něco zlého, abys k tomuhle došla... Trauma... všichni vlkodlaci ho máme. *Říkala to dost opatrně od scény s Chrisem se hodně ponaučila, ale Mari byla oproti Chrisovi stabilnější, jelikož nebyla vlkodlakem chvíli, ale znala váhu slov o to více a proto to říkala dost opatrně a sem tam uhnula pohledem do davu a pak zpět na Mari, aby viděla její reakci.*
Samozřejmě, vše na světě má své důvody. *Odpoví o dost chladněji, tohle byla část, které se velice nerada dotýkala a často jí schovávala za masku odtažitosti a netečnosti-* Můj strach není z doteků, ale protože nechápu co člověk plánuje udělat, už jsem ti říkala, že komunikace a interakce není něco co bych znala. *Podotkla chladně, chvíli zvažovala zdali mluvit o svém traumatu z proměny.* Nevěřím lidem, nakonec stejně všichni... *Nechtěla říct zemřou před Caitlin, zas tak své emoce nepotlačila. ale víc se k tomu odmítala vyjadřovat. Celá se napnula a odtáhla. Nevyvolalo to v ní touhu zabíjet ani se proměnit, tohle zas tak těžké téma nebylo a její sebeovládání bylo na vysoké úrovni. Na druhou stranu už neměla ani chuť se přátelíčkovat. Trauma, které vycházelo z její proměny bylo asi to nejmenší, ale to jí nemínila teď říkat, vlastně ani nikdy jindy. Narovnaně seděla, odtažená tělem od Cait a sledovala ostatní aby rozpoznala nebezpečí. Jakmile jízda skončila, tak vysedla, počkala na Cai a vyčkávala co dalšího chce dělat. Tentokrát v úplné tichosti.*
*Lhala by kdyby nečekala nějakou podobnou reakci.* Jistě... *Nechala atrakci dojet, když si oprášila svůj kabát.* Nehodláš držet bobříka mlčení že ne? *Pozvedla obočí s tím, jako kdyby se ani nic nestalo.* Jestli ano, tak přísahám, že si vezmu prvního frajera, kterého potkám. *Rovnou poklepala prvnímu muži na rameno a ten se k ní otočil.* Jste tu sám? *Ale jen pokýval hlavou, že ne a ukázal na přítelkyni*. Tak nic... *nicméně to věděla už předem, jelikož je viděla z Labutě stát ve frontě, ale byl to jistý důkaz, že je toho schopná.* Takže jdeme, ale příště to vyjde. V tichosti v Lunaparku to opravdu zábava není.* Dotáhla ji k atrakci *Tadááá *Ukázala na tunel lásky.*
Samozřejmě, že ne. *Pronesla klidně a na její scénu nebrala zřetel, jen se ujistila, že jí při tom nikdo nenapadne. Nechápala její proslov o tichosti Lunaparku, vždyť tady byl všude kravál, randál a hluk. Když ne z kolotočů, tak od lidí a stánků, to poslední co by tady zaregistrovala bylo ticho.* Nevypadá to nijak nebezpečně. Můžeme jít koupit lístky. *Stručně podotkla skutečnost a postavila se opět do fronty na lístky, tentokrát byla ale mnohem méně uvolněná a klidná, spíš vypadala jako ledová socha, která si hraje na chrliče někde na hradě. Rozhlížela se okolo zdali nevidí známou tvář nebo naopak nebezpečí. Neměla chuť si povídat ani se uvolňovat, teď potřebovala jen dostat to co vyplulo napovrch zpátky tam, kde to patří a tím myslela velice, velice hluboko uvnitř ní.*
*Její reakce ji nijak nepotěšila. Vlastně nebyla žádná. Protočila očima a zamířila s ní do fronty. Měla pocit, že všichni okolo ní jsou nějací citlivější, než byla zvykla v New Orleans a nějak nedokázala zpracovávat, jak se k nim chovat, aby jim neubližovala, ale byla to výhra. Neproměnila se na vlkodlaka a nechtěla zde zabíjet lidi, jen se z ní stala ledová královna.* Ach bože... *Promnula si kořen nosu, než přišli na frontu a zaplatila dva dospělé.* Snad tě aspon tohle nějak rozveselí... /Pochybuji.../*. Trápilo ji, že se Maria takhle chovala kvůli slovům, které vyřkla. Popravdě měla nejvíc chuť se sebrat a odejít a nechat jí samotnou, ať si vše projde v myšlenkách a nebo ať se vrátí domů a nemusí tohle vše absolvovat s ní. Nastoupila jako první a jen se zapřela o rám, když položila hlavu do své dlaně.*
*Následovala Caitlin až do vozu, nechápala, co by jí na tomto mělo rozveselit.* O čem tenhle tunel vlastně je? *Optala se a sedla si pohodlněji. Rozhlížela se kolem sebe i když netušila o čem tohle má být. V životě neslyšela o něčem zvaném tunel lásky a i ten název zněl vážně divně. Připadalo jí to spíš jako místo, na které chodí puberťáci se svou první láskou, než dvě dospělé ženy. Ale nechala to být, ona tady dnes byla jen jako doprovod a ochranka nikoliv na to aby si stěžovala a měla připomínky. Pomalu se to rozjelo a na její vkus to jelo příšerně pomalu navíc hrála nějaká strašně divná hudba. Rozhodně byly labutě větší zábava.* /Připadám si v tomhle divném a pomalém autíčku s tou hudbou kolem sebe vážně nepatřičně, co je na tomhle místě uvolňující./ *Uvnitř se sice divila, ale navenek zůstávala schovaná za svou maskou.*
Cait je hrozně milá holka, tak kolem třicítky? Byla na tom vyřezávání dýní, ještě s nějakým Tanoiou. No a s Chrisem. *Usmála se, zatímco si přebrala od prodavačky vafle. V tu chvíli se k nim připojila Triss a Kim jí věnovala už druhý úsměv toho večera.* Ztracené dítě? Páni, to jsou historky… *Dodala, ale její tón a zdvořilý úsměv naznačovaly, že ač by si příběh poslechla ráda, rozhodně se nemusí svěřovat, pokud nechtějí.* A nemáš se vůbec za co omlouvat. Nevadí nám to, že ne, Em? *Optala se své společnice s úsměvem.* Společnost je vždycky vítaná. Jinak čau, já jsem Kim. *Podala dívce ruku. Ačkoli jí toužila pochválit výkon v poslední roli, v duchu si řekla, že buď na to bude vhodná chvíle během večera, nebo nebude a to vlastně taky nevadí. Nechtěla působit jako střelená fanynka, co když vidí oblíbenou herečku, omdlí.* Kam se chystáš ty? Ruské kolo, houpačky? Nebo snad taky ten strašidelný dům? *Mrkla na Em. Úsměv z tváře jí snad na vteřinu nezmizel.*
*Trochu jí překvapilo, že promluvila a ohlédla se jejím směrem.* Nic zvláštního. Vlastně slovo nasvědčuje všemu, ale je to jedna z mála atrakcí, kam mohu jít. Zbytek je nebezpečný pro těhotné ženy, nebo pro ženy po kterých jde blázen... *Mávla předloktím a pokynula rameny jako Mari.* Je to jedno, jen jsem chtěla aspoň najít něco, kde nemusím nad tím vším přemýšlet *Ale zdárně se to nedaří. Ještě chvilku pozorovala Mariu zda se bude tvářit jinak, ale nepřišlo jí nic, že by se v její mimice změnilo.* Tak tedy... *Autíčko zastavilo, ale uprostřed průchodu přes keře kudy byla cesta i ven.* Rozumím... *Zasmála se nad tímhle faktem, když vystoupila a čekala na Mari.* Tunel lásky... jedno z poutních míst na Ukrajině, kde jezdí průmyslové vlaky a příroda se tam přizpůsobila lokomotivám, takže vytvořila za pomocí větví tunel a hádám, že tohle má být napodobenina. *Koukla se na keře, kdy jejich větve se spojovali až nad hlavami. Nebylo to zdaleka tak kouzelné jako je to místo na druhém konci světa, ale líbilo se jí to. Přirodu zbožňovala.* Nakonec lepší než labutě... pro mě tedy *Konečky prstů přejela po listech a aspoň tohle ji zvedlo náladu, než se v opojení ohlédla na Mari, ale hned při pohledu na ni nabrala její náladu před chvíli.* Tak jdeme ať to máme z krku a můžeme domů. *Pokynula hlavou poslední, co si přála je vidět Mari neustále v napjaté pozici a už úplně bez nálady.*
*Bob si zbaští vatu. Trochu ho zklamala. Kdysi měl lepší. Hlavně ten zubař, co ji prezentoval měl skvělý marketink. Udělal si cukrárnu a pak k němu chodili jeho zákazníci jako pacienti. Docela ho to pobaví, tak se zasměje. Rozhlédne se a vyrazí neurčitým směrem. Pak si však všimne nějakých grilovaných kusů masa na špejli.* A!* Ukáže tím směrem, ale přitom ukazuje směr, kde je TRISS.* Jde se na lov!* Vykřikne nadšeně a vyrazí za masem, ale stále míří směrem k TRISS.*
Aha. *Jinou reakci ze sebe nedostala, dávalo jí to smysl a kupodivu jí tohle i připadalo dostatečně bezpečné aby nemusela každou chvíli kontrolovat lidi kolem sebe a hlavně kolem Caitlin. Potom ale začala mluvit o historii, která ji i celkem zaujala. Rozhlédla se po keřích a ozdobách tady v tunelu, což nakonec nevypadalo zase tak špatně jak čekala od toho kýčovitého názvu.* Chápu to. *Pokusila se uvolnit o něco víc. Bylo to o něco lepší, ale nebylo to na původní náladě.* Nechceš ještě něco? *Nadhodila to.* Když už jsme sem došly, tak bychom tu asi měli strávit o něco více času než jen tohle. *Lehce se rozmluvila.*
Ah, jo to dítko... *A s pohledem na Em ještě přikývne, pro Kim k tématu, pro Em na stvrzení, že chápe.* Pamatuji si na tebe. *Usměje se a kývne znovu. */Emerie./ *Zopakuje si v mysli. Svými slovy nelhala, jen její jméno si nevybavila v té hordě jmen. Dřív s tím takový problém neměla, ale poslední měsíce její vzpomínky se jmény lidí, s nimiž se denně nesetkává, poněkud zamíchaly. Potom se usměje na Kim a stiskne jí ruku.* Dítko se ztratilo v Parku, tak jsme ho pomáhaly najít a dostat do správných rukou. *Vysvětlí jednoduše historku, která se za tím skrývá a protože Emerie Kim odpovídala ohledně strašidelného domu, rozhodne se i přes drobné zmatení odpovědět ona.* Ah, strašidelný dům vynechám, jsem v poslední době docela lekavá, už ani na horory a thrillery se nedívám a...tak. *Možná si to přiřadí k tomu, že ke konci turné její kolega s nímž zpívala "zemřel" na předávkování a ona jej viděla "mrtvého". Nicméně se omluvně pousměje a rozhlédne se, aby snad našla atrakci, na kterou by mohla jít. Nicméně objeví někoho úplně jiného a ztuhne. Málem jí spadne vafle, ale rychle se vzchopí. Civilové naštěstí nemají možnost zahlédnout nenápadné jiskřičky mezi prsty, které se co nejvíc snaží schovat za papírový obal vaflí a upomenout se na to, že Haures je v pekle...že se nedostal na zem. I tak se ale zdá znepokojená. Na sílu se však podívá na věž za Bobem, který byl děsivě podobný Hauresovi a pokroutí hlavou.* Nechápu, jak na to lidé mohou chodit. *Zamaskuje náhlý šok a pohledem skočí zpět na Boba, v jejím pohledu se zdá být trochu zoufalá žádost o ujištění.*
*Vnímala neustálý stres a nátlak z Mari. To napětí, které Mari vyzařovala se už přesunulo i na Cait. Zkoušela to po celou dobu ignorovat a užívat si, jenže nakonec se nedokázala ubránit a nechala se tím taky pohltit.* Myslím, že bude lepší jít domů. Ty budeš mít klid a já tu dojela pro co jsem chtěla. Více atrakcí ani není vhodné pro mě. *Pokrčila rameny a vyšla ven z tunelu, když se rozhlédla po okolí.* Nezdá se nikdo podezřelý *Nasadila na její notu.* Víš kudy byl východ z Lunaparku? *Ohlížela se po nějakém ukazateli, když zaznamenala zvuk ze vzduchovky. Na malý moment zbystřila a ohlédla se zpět na Mari.* Říkala jsi, že umíš střílet i z obroušené vzduchovky?
Chápu, pak můžeme jít. *Jí osobně jí to tady nijak nevadilo, ale ctěla její přání. Vylezla a rozhlédla se aby se mohla lehce zorientovat. Uvědomila si svou polohu i kudy šly a tak věděla kudy ven.* Samozřejmě, musíme odsud kolem té uličky s waflemi a pak rovně k té kavárně, odkud pak je výhled na parkoviště, kde stojí auto. *Popsala zhruba záchytné body, které si pamatovala. Když se jí zeptala na vzduchovku tak se uchechtla.* Samozřejmě. Jak jsem říkala, potřebovala bych minimálně jeden pokus na to zjistit jak moc je obroušená. *Pokrčila rameny a dívala se na Caitlin co bude chtít dělat teď.*
*Byla očividně na vážkách. Netušila zda je dobrý nápad pokračovat nadále v téhle zábavě už tím, že je s ní. Koukla na ni, na stánek a pak na východ ven. * Já nevím... *Věděla, že rozhodnutí je na ni a na nikom jiném.* Vlastně střelba nezabere ani nijak dlouho. *Ze pět střel a pojedou domů to neznělo jako špatný nápad.* Tak pojď. *Nejraději by zde zůstala déle, ale už neměla ten pocit bezpečí jako ze začátku. Začala podezírat každého, kdo okolo nich prošel jako Mari a přeměřila si je pohledem, když stála u stánku, kde teď střílel mladý pár, ale ani jednou se netrefil.* Ta bude asi hodně zbroušená *zašeptala na Mari ke které se nahnula, tak aby její slova slyšela jen ona.*
Tam jsem nebyla. *Pousměje se na ni lehce.* Byla jsem v práci, někdy mám prostě i ví[link src="kendy.Tak"]že jsem tam nebyla. *Usměje se trochu smutně na Kim, ale vlastně nelituje toho že tam nebyla. Byla v práci udělala si co potřebovala...Dýni si může vyřezat i sama doma. Nebo by mohla pozvat Diega na takovou kravinu nebo to udělat v práci při noční- To by určitě šlo.* Jo ztracené dítě. *Souhalsně přikývne, ale vynechává detaily že to dítě bylo malý čaroděj.* Mě je to fuk. *Slabě se pousměje na obě dívky. Vůbec neví že je Triss nějaká herečka, takže vůbec nemá nějakou fanouškovskou reakci. Poslouchá jak se děvčata baví a EMeie jen mykne rameny.* Já jsem chtěla jít do toho stašidelného domu upřímně. Takové věci mě nev adí, viděla jsem horší věci než nějaký stařidlený dům v lunaparku. *Ušklíbne se lehce.*
*Pomalu spolu došli až ke střelnici a Mari se dívala na muže, který právě střílel.* Buď a nebo je příšerný střelec, obojí může být možné. *Podotkne tiše k ní a pokračuje ve vysvětlování.* Pokud by byl dobrý střelec tak by po první, možná druhé ráně zvládl rozpoznat odchylku a podle toho zaměřit. Navíc to jsou nehybné cíle, o to lehčí to bude. *Pečlivě se rozhlédla okolo sebe.* Prosím, jak budu střílet zůstaň blízko mně. Jelikož je ta zbraň upravená budu se muset soustředit a tudíž nemůžu mít oči na tobě, rozumíš? *Optala se jí a čekala chvíli na její odpověď, poté se vydala za mužem a zaplatila si pět střel. * Tak co by sis přála dostat? *Ukázala na všechny ty růže, plyšáky a spoustu dalších věcí, které byly vystaveny ve stánku, ale normální člověk na ně neměl šanci dostřílet.*
*Očividně v tom Mari byla opravdu zběhlá a zadívala se na všechny ceny, které zde jsou.* Já ti nevím... chtěla jsem růži, ale hodil by se i nějaký plyšák. Dobrá tedy... *Zaplatila ještě dalších pět ran.* Zastřílím si i já. *A zaplatila ještě dalších pět ran pro Mari* A jestli jsi opravdu dobrá jak říkáš, tak poprvé si přeji růži a potom mi vystřílíš nějakého plyšáka pro malého *Sama by s plyšákem nevěděla, co dělat, ale až se ji narodí dítě jistě se bude chtít posléze k něčemu hebkému tulit.* Výběr nechám na tobě. *Začala se uvolňovat, když k ní přistoupila, co nejblíže.* Nějak si věříte madam *odvětil muž se smíchem, nad tím, že se Cait tak trochu vysmál. Nedůvěřoval Mari.* Já bych ji nepodceňovala *V jejím hlase byla znát pevnost a neoblomnost v její důvěře vůči její společnici.*
Škoda, byla to hrozně fajn akce. *Chápavě pokývala nad slovy Em. Jako zdravotní sestra moc dobře chápala pracovní víkendy.* Já se z toho nevyvlíkla, přijela mi rodina. *Usmála se, pak se zaposlouchala do toho, co vyprávěla Triss. Napadlo ji, jestli to náhodou nemůže souviset se Zachariem, ale pokud ano, stejně by to téma nenačínala. Pro Triss už to tak muselo být dost traumatické.* Chápu. A chápu i to, že to není každého šálek čaje. Někdo má rád horory, někdo - Triss, děje se něco..? *Všimla si, jak Triss najednou ztuhla. Pohledem následovala její a přitom jí jemně, povzbudivě stiskla rameno. Oči jí padly na přibližujícího se muže a zamyšleně se zamračila.* Znáš toho muže? *Zeptala se starostlivě polohlasem.*
Dobře, budiž ti přání splněno. *Převzala si od nedůvěřivého muže zbraň a první věc co udělala bylo, že si zvážila v ruce zbraň, připadala jí poměrně normální, ale bůh ví co s tou zbraní mohli udělat. Zaujala poměrně dobrý postoj pro střelbu, ale nebyl perfektní, to ani nechtěla. V prvním pokusu šlo pouze o růži, tudíš střely nemusely být perfektní. Bála se spíš toho, že pokud by vystřelila napoprvé perfektní skóre, tak ji k druhé střelbě už nepustí. Proto udělala taky úplně amaterskou chybu a při výstřelu přivřela oči a cukla sebou. Samozřejmě střela šla úplně mimo.* Ups. *Zasmála se a hrála blbou, dostala se do role. Koukla po Cait a dávala pozor zdali je u ní a zdali jí nic nehrozí. Potom vystřelila ještě čtyřikrát, zbrań byla vážně příšerně upravená, ale nastřílela celkem obstojné scóre na růži.* Kterou barvu chceš? *Zeptala se jí a lehce jí cukal koutek. Tohle jí poměrně bavilo, asi to bylo střílením. Poté co si vybrala odměnu předala zbraň Cait.* Tak teď je řada na tobě. *Pustila ji k pultu a pozorovala okolí i když se bála aby se Cait nezranila při zpátečním rázu téhle zbraně, lidé co na to nejsou zvyklí si můžou poranit i ruku.*
*Sledovala postoj Marie a pozvedla obočí. Buď jí lhala nebo měla něco Mari za lubem. První střela šla úplně mimo.* Mari? *Trochu znejistěla s tím, že by přeci jen nebyla tak dobrá? Hloupost! Mari nebyla člověk, který by ji lhal, takže jí nezbývalo než věřit a opravdu se zadařilo.* Zůstanu u černé růže. *Vzala si ji od muže, který si něco mrmlal pod vousy, když si převzala zbraň od ní.* Sleduj a uč se. Sleduj a uč se *Nastavila zbraň, nahodila postoj a první střela byla hodně těsně terče, než pochopila, kde byl problém. Bez přemýšlení nahodila mnohem vyšší skore než Mari, když vzduchovku položila na stůl a ohlédla se na ni a upravila kabát s pyšným povzdechem.* Nějaké přání, co bys chtěla? *Optala se. Cait pocházela z rodu a tam neumět střílet by byla hanba i pro ženy a co více... Jejich střelba nebyla moderními zbraněmi, ale právě starými, které už kolikrát nemířily, jak mají. Aspoň k něčemu jí rodina byla.*
Budu následovat tvůj příklad a vezmu si tu modrou růži. *Ukázala na ní a převzala si jí. Potom ji podala Cait.* Pohlídáš mi ji? *Vzala si zbraň a postavila se do perfektního úhlu pro střrelu na všech pět terčů, pamatovala si odchylku se kterou střílela před chvílí, takže tohle by nemělo být nich složitého. Samozřejmě střela z kleku či lehu by měla lepší výhodu stability, ale tento postoj jí perfektně stačil na tak krátkou vzdálenost a do tak velkých terčů. Položila si zbraň tak aby seděla kde má a zhluboka se nadechla, při plně otevřených očích a tentokrát bez cuknutí společně s výdechem vypálila kulku, která šla perfektně do středu, stejně tak druhou, nabíd, zaměřit, výdech a pal. Přesně pokračovala až sestřelila pátý střed. Zhluboka se nadechla a vydechla. Odložila zbraň a zkontrolovala Caitlin. Poté se podívala na toho celkem udiveného ale více snad jen naštvaného muže a musela se uchechtnout, ale velice potichu, přece jen chtěla toho obrovského plyšáka pro Cait a malé.* Jakého si myslíš že by chtěl?
Jistě *Vzala modrou růži do rukou a sledovala, jak si Mari povede nyní, jenže už od prvního pohledu bylo jasné, že předtím to jen hrála a svoje zkušenosti hodlá ukázat až nyní.* Ne že bych o tobě pochybovala, ale trochu jsi mě vyděsila s tím mířením předtím *Nyní všemu rozuměla a sledovala s úžasem, jak sestřelila všechny terče. Muž se tvářil naštvaně, ale jí to absolutně nevadilo ba naopak* Věřím tomu, že se narodí chlapec, takže nic růžového *Ohlédla se po velkých plyšácích.* Myslím, že tohohle srnečka *Ukázala na velkého plyšáka, který už působil, že se člověk bude cítit v objetí hebkého tvora a navíc měl modrý svetřík* Děkuji. *Vzala si ho a musela ho skoro obejmout. Ohlédla se na stánky, které nabízely podobnou zábavu.* Co takhle... jen mě napadlo, že odneseme tohohle srnce do auta a posléze se zde vrátíme. Není tu moc lidí to za prvé a za druhé tě musím přeci v něčem porazit. Kdybych věděla, jak dobrou mušku máš, tak se více snažím *Uvolnila se konečně od všeho stresu a hlavně se smála faktu, že Mari by neporazila ve střelbě ani kdyby se snažila* Ale doufám, že jsem na tebe zanechala aspon trochu dojem s tou střelbou *Moc lidí by to do ní neřeklo, že vůbec někdy držela zbraň.*
*Když si představila jak vlkodlačí matka dává svému synovi srnečka v modrém kabátku, tak se musela usmát. Bylo to až příliš paradoxní.* Klidně můžeme, dle mého jsme neprošly ještě ani polovinu lunaparku. *Pomalu se vydala směrem k autu a opět pozorovala všechny okolo i Cait.* To jsou roky a roky praxe, skoro dvacet let už střílím a to i tímto typem zbraně. *Opět udělala svůj pohyb a to pokrčení ramen a pokračovala v chůzi dál. Bylo celkem příjemně a nebyla ještě ani tma, takže se to dalo.* Upřímně jsem se lehce obávala aby ses tou zbraní nezranila, tato má poměrně silný zpětný ráz, až jsem se divila, že je dávají do rukou normálním lidem. *Normálně by stačilo aby špatně umístil ruku se zbraní a měl naraženou nebo rovnou zlomenou klíční kost. Pomalou chůzí pokračovala až na parkoviště a uvažovala jak směšně vypadá Cait s tím obrovským srncem.* /To dítě do jeho velikosti bude dorůstat pár hezkých let./
*Emerie se koukne po děvčatech co se spolu baví a slabě se usměje na Kim.* To je pěkné, že jsi tu měla rodinu, doufám že sis to užila. *Trochu jí to záviděla, že měla tkahle možnost jít za rodinou ale nechala to být. Všimne si kam se Triss dívá ale nedává tomu nějaké myšlenky. Jen se za mužem ohlédne a myken nad tím rameny. Vyhodí ohryzek z kukuřice odo koše ak oukne se na děvčata.* Já se asi půjdu někam projít zatím sama. Možná se ještě najdeme děvčata. zatím se mějte.* Rozloučí se s nima a rozejde se pryč. Možná hlouběji do lunaparku a možná úplně pryč.*
Skoro dvacet let? Rozhodně jsi holka z farmy to nelze popřít *Šokovalo jí to a zároven fascinovalo. Náhle vše bylo mnohem uvolněnější než začátek. Jakoby jejich společný koníček ve střelbě mnohé rozplynul aspoň pro teď.* Myslím, že srneček půjde na zadní sedačku. *Rovnou otevřela dveře a ještě ho stihla i připoutat, než si poupravila vlasy a zabouchla.* Myslím, že potrvá než do něj doroste, ale minimálně bude mít dlouho velkého, huňatého kamaráda, který na něj bude dohlížet. Třeba se bude cítit v bezpečí jako já s tebou. Navíc když už je od tebe bude vzbuzovat už pomyslně autoritu u ostatních plyšových zvířátek. Dominance je důležité v hordě chlupatých, vycpaných tvorů. Mám na tebe jednu věc. Pokud vyhraji v něčem já, tak ti vyberu plyšáka. Tedy ne v tak velké velikosti, jestli se chápeme. *Pochybovala, že by Mari vůbec prahla po něčem takovém.* A kompromis... Budeš ho moct dát na stanici dětem na hraní a nebo si ho necháš to nechám na tobě *Hlavní bylo vyhrát a nechtěla ji vyhrát plyšáka kvůli nějakému zesměšnění, ale chtěla si s ní být kvit taková jistá soutěživost.*
*Bob míří k masu na špejli, když si všimne TRISS.* Ahoj, Triss.* Zamává ji a dojde k ní a obejme ji ulepený od vaty. Přitom se lehce dotkne její myslí.* /Soustřeď se na dýchání a magii. Jsi přece silná holka./* Pošle ji v myšlenkách a pustí ji. Podívá se na ostatní u Triss.* Zdravím, já jsem Robert. Jsem bratr jejího kamaráda.* Vysvětlí a podívá se na maso na špejli. Rozzáří se mu očka a zamíří tam. Koupí si jedno a okamžitě sní.* Hmmm..., výborné.* Pochválí a pak si všichne něčeho dalšího a zamíří tam. Koupí i tam jídlo a vrátí se k ženám. V ruce má Taiyaki, jsou tři v každém pitlíčku a ty nese tři.* Něco vám nesu. Můj známí mi to uvařil když jsem ho jednou navštívil. Ty co máte vy jsou plněné sladkou fazolí, pudinkem a čokoládou. Já mám se sladkým bramborem místo čokolády.* Zazubí se a zakousne se do první ryby.*
Uhm ano, myslím, že to bude devatenáct nebo dvacet let. *Podotkne jelikož si upřímně nevzpomíná jak dlouho už to vlastně je. Byla vážně malá. Rovnou odemkla auto, ať tam může Cait plyšáka dát. Rozhlédla se okolo a uklidnila se, skoro nikdo tady nebyl, takže na chvíli byla zase Cait v bezpečí. Vyslechla si její přednášku o důležitosti dominance u plyšáků a být v normální situaci možná se tomu i zasměje. Poté ale zaslechne její žýdost.* Jestli to tak chceš, tak klidně. *Bylo jí jedno jestli bude s ní plyšák nebo ne, věděla, že to jí a její vizáži nijak neublíží, tedy do té doby dokud ho nebude muset tahat v rukou, pak by nebyla efektivní strážce.* A v čem chceš soutěžit? *Optala se a doufala, že to nebude nic kvůli čemu bude muset ztratit koncentraci při jejím hlídání.*
Je toho tam více než dost na soutěžení. Hod míčkem do plechovek, Trefa šipkou do balonku, a další... Nemusíš mít strach budu ti stále dýchat za krk, abys věděla, že tu jsem *Řečnicky řečeno, ale nehodlala se vzdalovat při jakékoliv hře, kterou ještě mají v plánu.* A rozhodně to budou pro nás obě zajímavější atrakce nemyslíš? Ale předtím bych si zašla pro nějaké pití. *Už zde jsou nějakou dobu a měla jen kávu.* Nebo nemáš sebou vodu? *Nepotřebovala mnohé. Vystačila si opravdu s málem, co se pití týkalo.*
*Tyhle aktivity se jí poněkud zajímaly. Bylo super, že všehny jsou určitým způsobem zaměřeny na zaměření se, odhad a sílu.* /O kolik těžší může být vrhání šipek místo vrhání dýk?/ *Optala se sebe, jelikož nikdy v životě šipky nehrála, možná právě tohle bude aktivita, ve které ji zrovna Cait porazí. Uvažovala co ještě se tady vlastně dá dělat. Najednou to vypadalo, že i Mari si našla na Lunaparku něco, co by ji mohlo zaujmout.* To rozhodně, myslím, že po cestě jsem viděla stánek s ledovou tříští kde by mohlo být i nějaké pití, bohužel jsem vodu nevzala. Tak pojď. *Kývla na ní směrem od auta, které opět velice pečlivě zamkla a hlídala Cait zase záda. Pomalu se rozhlížela až do té doby než došli ke stánku.*
*Znovu jí přítomnost Mari nadchla a kráčela po jejím boku s úsměvem na rtech. Koupila dvě malé flašky s vodou, které se dali vypít skoro hned.* Tady *Podala jednu Mari. Pokud by jí nechtěla, tak si ji nechá na potom. Voda se vždy hodí. Zamířila zpět ke stánkům, kde nebylo ani tolik lidí. Všichni měli jistým způsobem touhu to zkusit, ale zase nepromrhat věci nad zbytečnostmi, co jim nejdou.* Tak tedy, Hod míčkem? Začneme tím nejvíce jednoduchým. Musíš shodit všechny plechovky *Zaplatila za tři míčky a tentokrát začala ona. Tři pyramidy plechovek vedle sebe po 15 plechovkách. První hod shodila všechny, druhý hod zůstali 4 a třetí hod 3.* Tohle nebude má silná stránka *Hod míčkem, který byl o poznání lehčí než plechovky nebyl tak snadný. Vyžadovalo to větší sílu do hodu.* Tak se ukaž *Nějak nechtěla věřit, že by jí Mari v tomhle přehodila, jelikož se jí zdálo, že zde tolik nejde o strategii jako o štěstí, jak se míček trefí. Postavila se do jejího periferního vidění a pozorovala ji s jistým zájmem, jak se soustředila.*
Děkuju. *Vzala si od ní láhev, ale jelikož neměla žízeň, tak se rozhodla si ji schovat do batohu, který byl stále ještě poloprázdný. Táhla se mezi lidmi za Cait přes různé uličky, až ji Caitlin dotáhla k takovému divnému modrému stánku. Tam byly různé plechovky a terčíky rozestavěné v řadě vedle sebe a za nimi stáli různí plyšáci, balónky a další odměny, které asi patřily jen a pouze na pouť. Někteří plyšáci vypadali už staří a poměrně děsiví. Neuměla si představit, že by někdo něco takového vzal. Pozorovala Cait a její soustředění, dívala se jak funguje míček a jeho dopad při působení odporu a hodu. Od vrhání dýkou to bylo docela hodně rozdílné, ale zaměření tam bylo podobné.* Tak pojďme na to. Koupila si tři hody a postavila se tak, aby mohla vakročit na pravou nohu a převést tak váhu celého těla do ruky, první hod se ji moc nepodařil a zůstalo stát pět plechovek. Protřepala rukou a do dalšího hodu dala o něco víc síly, tentokrát zůstala už jenom jedna a při posledním hodu žádná.* Rozhodně to je obtížnější, než se na první pohled zdá. *Při těch slovech se zamračila na pět stojících plechovek. Potom se ohlédla na Cait a zkontrolovala ji stejně jako v průběhu hodů.*
Vidím to tak, že jsi mě znovu porazila, ale tentokrát jen o jednu plechovku. *Muž se jen zasmál a koukl se na obě ženy s tím, že si mohou něco vybrat za jednu pyramidu, kterou shodili. Bylo to samozřejmě zboží, kterého zde měl nejvíce a jednalo se o nějaké perníčky či drobnosti. Nepotřebovala úplně zbytečnosti, ale perníček si jeden vzala a schovala do kabelky na večer.* Myslím, že mám něco, co tě bude bavit. *Zatáhla ji ke stánku, kde bylo několik naplněných balobku s terčem a šipky.* Princip je jednoduchý... Puknout všech osm balonku s vodou. Chceš začít? *Měli ještě čas protože před nimi byla rodina, která se pokoušela zasáhnout balonky šipkami. Lépe řečeno otec, hlava rodiny se snažil dostat pro děti nějakou výhru.* To dáš tati! *Křikl syn, který mohl mít osm let a Cait celou rodinu pozorovala, než se jim podařilo zasáhnout jen čtyři balonky a odešli s prohrou.* Můžeme. *Vybídla Mari.*
No tohle rozhodně nebylo tak jednoduché jako střílení z pušky. *Uchechtla se, tady se musela mnohem víc soustředit a snažit se. Sama si vybrala jen nějakou drobnost na klíče, kterou stejně neměla moc v plánu nosit, ale bylo to drobné a do jejího batohu se to vlezlo, takže neviděla v tom problém. Poté se nechala Caitlin dotáhnout do dalšího stánku, její definice zábavy byly rozhodně rozdílné, ale zase to nebylo nic složitého. Viděla nafouknuté balónky a šipky, společně s odměnami a dalšími blbostmi.* Jasně, můžu začít. *Poté co otec se synem odešli, tak si Mari zaplatila pokus. Poděkovala a vzala si do ruky jednu šipku, absolutně jí nevyhovovala a nevěděla jak jí držet, proto se napřáhla a hodila, jen omylem ta šipka škrtla o balónek, který praskl, druhý hod byl o něco lepší a strefila se poblíž středu balónku, třetí střela byla katastrofální a k balónku se dá říct ani nepřiblížila, další tři se jí potom povedlo zasáhnout úplně v pohodě, sedmý a osmý pokus byl dost natěsno, ale jeden praskl a druhý ne. No a předposlední pokus se jí také nepovedl. Až ten desátý zase sestřelila. To znamenalo, že se jí povedlo zasáhnout jen sedm balónků z deseti.* Tak tohle byla hrůza, *její muška dost utrpěla, proto poukázala na Cait.* Řada je na tobě.
*Vzala si šipky a koukla na hroty, když obeznámila, že chce tyhle dvě ještě vyměnit kvůli tupému nebo křivému hrotu, který by těžko zmohl prasknout balonek. Muž si něco zamrmlal, ale učinil jak řekla. Vzala šipky a koutkem oka se koukla na Mari.* Sleduj a uč se. *Udělala postoj a sevřela mezi prsty první šipku, když se zadívala do terče. Soustředila se a chvilku se ani nepohnula, když první hod byl čistý a zasáhl balonek přesně. V tomhle ohledu věděla, že má šanci vyhrát a nehodlala to vzdát. Pokračovala takhle devět balonku, které všechny trefila a zbýval poslední. Zatajila pomalu dech, než šipkou hodila a trefila.* Ano! *Vyjekla radostí a koukla se na Mari. Zde bylo i více pěkných plyšáků, kde stálo za výběr.* Můžete si vybrat cokoliv ze stánku *odvětil muž, ale nebyl tak nevrlý jako ten předtím u střelby s puškou.* Nechám výběr na tobě. *Věděla, že je tam pak ještě jeden stánek, který se Mari bude určitě líbit, ale to až posléze.* ¨
*Zaujatě se dívala na Cait, nikdy nikoho neviděla hrát šipky s takovou vášní, samozřejmě, že občas někde v baru narazila na lidi co to hráli, ale tohle bylo poprvé, co viděla někoho takto vyvádět kvůli pár střelám.* Gratuluji. *Pronesla velice klidně a sledovala všechny ty hračky, na první dobrou ji zaujal jeden vlk, ale tomu se jen uchechtla a dívala se po dalších plyšácích, co tam byli vystaveni. Všichni byli v různých velikostech od malinkých po ty velké. Žádný ji ale nezaujal natolik jako právě ten vlk, proto na něj ukázala. Byl asi čtyřicet centimetrů dlouhý a nebyl vlkošedý jako obvykle bývají v těchto stáncích ani čistě šedý. Byl černý stejně jako Mari akorát oči měl zlaté. Proto na něj nakonec ukázala.* Myslím, že si vezmu támtoho. *Poté co jí ho předal, tak se otočila na Cait.* Máme tři možnosti, buď jej nějak nacpu do batohu, ale to by se mohl poničit, nebo ho budeš nosit ty abych měla prázdné ruce v případě nutnosti a poslední možnost je vrátit se zase k autu a pak zamířit zpět. Tak jak?
Děkuji *Za gratulaci od Mari byla více než vděčná a nechala ji výběr, když si vybrala černého vlka. Zvědavě si ho prohlížela a přikývla, že ho vezme.* Byla by škoda, kdyby se poničil *Vypadal pěkně a dokonce byl i hebký. Pohladila ho mezi ušima fascinovaně.* Černého vlka jsem viděla jen jednou v životě v jedné zoo v Evropě. Fenrir... *Vyslovila jméno jednoho z bohů* Fenrir byl černý vlk a synem Lokiho a jedné bohyně... už si nevzpomenu na její jméno, ale byl předzvěstí, že když nastane Ragnarok, tak zabije Odina. Říkalo se, že jeho tlama při otevření v den ragnaroku dosáhne nebes a jeho čelist země. Dokonce byl, tak chytrý, že když ho bohové chtěli nalákat do léčeky zmínil se o možnosti důvěry, když někdo z bohů strčí ruku do jeho chřtánu. Bůh války Týr, tak učinil a Fenrir mu ji ukousl celou. Je mnoho obrazů které tohle vyobrazují a je fascinující, jak jeden vlk zmohl tolik... Ani nevím, proč ti to říkám, ale černí vlci mě fascinují svoji krásou a působí chytřejší a také moudřejší. Mám z nich jednoduše lepší pocit, než z šedých možná to bude tím, že ani já nejsem šedá. *Pousmála se na plyšáčka.* Můžeme jít k autu a schovat ho. Ještě ho někde zapomeneme a to by byla škoda.
*Tiše se uchechtla a přemýšlela nad tím co Caitlin říkala, moc jiných vlkodlaků neviděla při přeměně. Vlastně jen toho co jí napadl a Ala.* Tak mě napadá, jaké zbarvení má většina vlkodlaků. *Zeptala se tiše po cestě zpátky k autu. Rozhlédla se, zdali jí nikdo neslyšel ale nic nezahlédla. Pokračovala dál a čekala co jí na to Caitlin odpoví, čekala, že většina vlkodlaků bude podobně jako u vlků vlkošedá či šedá, možná ještě hnědá. Ale nikdy jí nenapadlo se na to zeptat. Pomalu šli těmi uličkami dneska snad už počtvrté, nebo snad víckrát a poslouchala hlas Caitlin. Poté došli k autu, kde se vše opakovalo, Mari odemkla auto, hodila plyšáka mnohem menšího než srnečka na zadní sedadlo vedle něj a zavřela dveře, zamkla auto, zkontrolovala, že je zamčené a na chvíli se o něj jen tak opřela a dívala se na Lunapark a moře za ním. Poté stočila svůj pohled ke Caitlin.* Tak, copak máme v plánu teď?
*Cait napadlo, že možná měla vzít sebou nějaký větší batoh, ale zase jí nevadilo neustále se vracet* To záleží. Hodně jich je vlkošedých a šedých, také už jsem narazila na pár do zrzava. Nebude to asi moc velký rozdíl mezi vlkodlaky jako vlky. Já jsem... jedna z malá barev, co vlastně je vzácnější vidět než bílou barvu u vlka. Nebo čistě černou, i když... těžko říct. Jsem vlkodlak s bílou podsadou a blond žíháním. *Netušila jak jinak to moc popsta a ani se na to Mari vlastně neptala. Zadívala se na moře a Lunapark. Působilo to tak klidně.* Je ještě jedna atrakce, kde se střílí, akorát to bude těžší. Terče jsou tam v pohybu a nesmíš trefit nesprávný terč. *Vysvětlila princip hry.* A samozřejmě s obroušenou vzduchovkou. Kdo ví třeba tě v tomhle porazím.
To je rozhodně zajímavé. *Pronesla a zamyslela se nad principem toho všeho, pokud jsou doopravdy tak podobní vlkům, tak moc podobná ostatním nebude.* Zajímalo by mě, zdali je zbarvení dědičné. *Zamumlala si pro sebe a potom poslouchala princip další hry. Znělo to zábavně a zajímavě. Navíc střelba byla její obor.* Rozhodně to můžeme zkusit, ale moc si nevěř, jsem moc dobrá ve střílení. *Lehce se usmála, i když to tedy mohlo vypadat křečovitě, byl to alespoň pokus. Lehce se vydala opět do Lunaparku, následovala cedule ukazující směr a procházela kolem strašidelného domu.* Rozhodně divné místo. *Řekla směrem ke Cait a zadívala se na ní. Mari byla už uvolněnnější jelikož se stále nic nestalo, ale přesto jí pudy velely jí hlídat.*
*Sama se mírně začervenala, když viděla, že se Mari pokusila o něco podobné úsměvu. To bylo něco, co by nevěřila, že spatří a to je v Lunaparku.* Tak tedy jdeme ať se mohu přesvědčit. *Za ten den už se naučila dost dobře držet u jejího boku a zároveň se soustředit i na jiné věci. V jednu chvíli se koukla na strašidelný dům.* Můžeme tam pak zajít. *Navrhla jako možnost ne jako nutnost, ale byla zvídavá v tomhle ohledu.* Zamrmlala sis něco o tom zda je dědičné zbarvení. *Slyšela ji. Nebyla hluchá, ale jen čekala jak to pojmout a dobře vysvětlit.* Jelikož pocházím z rodu, tak si troufám říci, že určitý jistý gen může předurčit nějaký druh zbarvení. Nemyslím si, že by to byla 100% úspěšnost, ale rozhodně se v naší rodině vyskytlo dost vlkodlaků se stejným zbarvením jako já. Ukážu ti to na tobě a nemusíš se bát je to jen teorie, ale vzhledem k tomu odkud pocházíš a jaké jsi pleti si myslím, že tvé zbarvení nebude obsahovat bílou barvu, ale půjde od rezavo-šedé klidně až do tmavších, jelikož na to máš geny, což co si budeme tihle vlci jsou nejkrásnější. U mě rozhodně není velká šance, že bych mohla mát zbarvení jako ty. Nic tomu ani nenasvědčuje, takže se musím spokojit s tím, že jsem dobrá trefa pro myslivce. A další... Zdá se mi za ty roky, že každý druh zbarvení vlkodlaka dává tak trochu charakteristiku, ale to už je opravdu jen má nepodložená myšlenka.
Jistě. *Pokrčila rameny. A šla dál.* Uhm, nejsem si jistá jestli zrovna dům hrůzy bude dobrý jak pro tebe, tak i pro dítě. *Pohledem tikla z jejího obličeje k břichu a zase zpátky. Potom se prudce otočila, jelikož slyšela něco jako výstřel z tlumiče, ale všimla si, že si jen dítě hrálo s nějakou plastovou zbraní a tak se přiřadila blíž ke Caitlin a šla jí po boku až k atrakci naslouchajíc jejímu vyprávění o rodu a genetické linii, bylo to velice zajímavé. Tímto tempem pomalu šli dál až narazili na stánek o kterém Cait předtím mluvila, vypadal hodně podobně těm třem co dneska už navštívili, ale přesto na ní působil o dost zábavněji, možná to bylo těmi pohybujícími se figurami.* Tak co chceš začínat nebo mám jít první?
*Nemohla si nevšimnout, jak sebou Mari cukla a ohlédla se na dítě, které pobíhalo mezi ostatními. Řekla k tomu jediné.* Nic mi není Mari *Nejvíce klidný tonem, kterým dokázala a kráčela ke stánku* Docela jsem třeba přemýšlela o tom, že šedí vlci jsou nejvíce ve smečkách. Málo kdo z nich je samotář a zdají se nejvíce divocí... *Koukla na kačenky, které byly na terči a hned je následovala nevinná štěnátka.* Klidně začnu, ale pojedeme na tři výherní. První kolo máme na rozehřátí *To znělo fér a rovnou tedy zaplatila šest her, což žena si vůbec nestěžovala a byla ráda. Dala jim náboje a vzduchovku. Zdála se novější, ale byla mírně vychýlená očividně někomu spadla nebo do ni schválně někdo klepnul něčím tvrdým. Učinila postoj. Měla deset ran. 5 kachniček a 3 štěnátka a dvakrát mimo.* Tohle nebyl můj nejlepší začátek* Byla vděčná za další dvě kola, ale začínala přicházet na to, jak jednat se zbraní.* A jinak pokud bys chtěla do domu hrůzy, tak tam půjdu. Jen tak něco mě opravdu nevyděsí *Pronesla a koukla se po dlouhé době na telefon, když spatřila SMS. Postavila se vedle Mari, ale neměla vyděšený výraz, ale usmívala se.* Píše mi jedna známá ohledně fotek. *Odvětila a rychle odepsala, aby mohla sledovat Mari při jejím výkonu. "AHOJ KIM. NA FOTKÁCH SE DOMLUVÍME. TEĎ NEMOHU JSEM V LUNAPARKU, ALE ČÍSLO NA CHRISE MÁM --- --- ---" poslala ji číslo a znovu telefon schovala.*
Já s tím problém nemám. *Koukala se na výkon Cait a usmála se, i když očividně nestřílela často, tak jí to šlo poměrně dobře.* Náhodou bych řekla, že to byl dobrý výkon. *Pokynula jí a sama si převzala zbraň do svých rukou. Zhluboka se nadechla a vydechla, zaujala postoj, zaměřila na jeden z pohyblivých cílů a vystřelila. Tato zbraň nebyla tak upravená a i díky tomu se jí povedlo sestřelit jedno štěně. Potom už měla jen rutinu, natáhnout, zaměřit, výdech a pal, stejně po sobě mechanicky rychle devětkrát po sobě. Nakonec se jí povedlo vystřelit krásné čtyři kachničky a šest štěnátek. Co jí ale štvalo byla nepřesnost střelby, střed zvládla jen dvakrát.* Vážně se těším, až si na střelnici zastřílím s normální zbraní. *Povzdechla si a zbraň předala dál Cait.* Jsi na řadě, zkus to překonat.
*Pozorovala, jak střílela. Trefa to nebyla špatná to rozhodně ne, ale Cait vedla.* Mari... Možná jsem ti to měla ještě připomenout. Kachničky střílíš, štěňátka nestřílíš je to tak? *Optala se ženy a ta kývla a úšklebkem na ty dvě.* A ještě Vám tam mohu hodit speciální event. Je tam černá kachnička, ale jede dost rychle je za více bodů než kachničky *Odvětila.* Někdy bych mohla taky na střelnici, ale sama tam nemohu. Nemám zbrojní pas ač se zbraní umím zacházet a nyní jako těhotné mi ho těžko dají *Vysvětlila a koukla se na Mari s požadavkem zda by jí tam někdo vzala.* Jste těhotná? Tak to gratuluji. Dneska se málo kdy vidí, že u stejných párů se podaří miminko *Odvětila nadšeně žena a Cait hned došlo, co tím myslela.* Ne.. my nejsme spolu *Vyhrkla a dala si ruku před ústa aby nevybuchla smíchy.* Aha, co jsem Vás tak pozorovala... Myslela jsem, že když jste tak u sebe, tak jste působily jako partnerky *Osvětlila žena proč se tak domnívala. Cait stále držela dva prsty přes své rty a koukla na Mari, když pokývla rameny. Pro mnohé to tak mohlo vypadat a věřila, že tohle mínění neměla jen ta žena. Cait to od samého začátku docházelo, jak to bude vypadat a hádala, že to dochází i Mari. Labutě, tunel lásky, neustále dělení se o pití, či plyšák jeden pro druhou. Jestli je žena sledovala u střelby, míčků a šipek bylo více než jasné, proč si tohle musela myslet.* Takže teď já *Rychle uchopila zbraň, ale byla tak vyvedena z míry, že tentokrát to projela znatelně více. čtyři kachničky, čtyři štěnátka a zase dvě trefy mimo*
Co? Ah...ne, ne, nic se neděje. Jen ta věž...mě by bylo nepříjemné být chycená a vědět, že jestli se to urve nemůžu nic udělat. Vůbec nic. *Pokroutí nad tím hlavou, protože to také byla pravda. Nakonec se jen znovu otřese a sklouzne pohledem k Robertovi, který se mezitím dostane.* Jo, jo známe. *Usměje se a přikývne na slova, která řekla a moment se ještě soustředí na dýchání, jak jí doporučil. A když odběhne někam pryč tak se otočí zpět ke Kim.* Doufám, že vás nezdržuji od nějakého plánu s Emerie? *Zeptá se s úsměvem a když se vrátí, tak si převezme pochutinu, jejíž kombinace zní...zajímavě.* Děkuji, děkuji. Oh mimochodem, ten deník...věděl jsi, že ten jazyk neumím, že? Budu potřebovat překlad. *Ušklíbne se na čaroděje a spraví si na skráni jeden pramínek, co se vysvobodil u účesu za ucho, než ochutná a zamručí, ukazujíc palec nahoru.* Není to špatné. *Dodá, když polkne.*
*Kim to vysvětlení uklidnilo, stejně jako to, jak se neznámý přátelsky pozdravil s Triss.* To naprosto chápu. I když, pravda je, že je to úžasný zážitek. Párkrát jsem na ní byla. Asi nejblíž, co se kdy dostanu k létání bez letadla. *Zazubila se, pak se její pozornost přesunula k onomu muži.* Ahoj, já jsem Kim. My se sotva poznaly. *Znatelně se jí ulevilo, když zjistila, že se oba znají. Pobaveně pozoroval, jak Robert pobíhá od stánku ke stánku jako malý, nadšený kluk, než došel zpět k nim a každé donesl jídlo.* Páni, čím jsme si to zasloužily? *Usmála se na Roberta vděčně a v duchu už přemýšlela nad tím, na jakou atrakci by je mohla všechny vytáhnout, aby tu laskavost nějak oplatila, když se Em od skupinky najednou s rozloučením odpojila.* Dobře, někde tu budem, zatím! *Zavolala za ní s úsměvem, než se otočila zpět k Triss.* No, háhám, že plány se změnily. *Omluvně se usmála.* Co vy dva máte v plánu? Nějakou méně rizikovou atrakci? Nějakou hru? *Optala se se zájmem a oprášila si z bundy třpytky, jen aby při lehčím náklonu hlavy obsypala bundu novou dávnou. Tiše se tomu zasmála a z pytlíčku, který jí donesl Robert si vytáhla jednu rybu a kousek si ulomila. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Jop, červená fazole, tu si nechám na konec. Za mě jsou nejlepší. *Vysvětlila a místo toho jako první dojedla svou waffli.* Můžu vás pak taky na něco pozvat, třeba svařák? Mají tu výborný, ať už alko, nebo nealko. *Navrhla s úsměvem.*
*Aj napriek prekvapivo príjemnej atmosfére, ktorá sa medzi účastníkmi objavila rozhovor preruší zvoniaci telefón Meritriss Blake. Dievčina, ktorá bola najprv prekvapená z neznámeho čísla sa natiahla po telefón a na moment odstúpila od rozhovoru. Jej tvár na ktorej predtým panoval úsmev mierne spadol pri čom sa z diaľky zdalo, že rozhovor nabral na vážnosti. Keď telefonát skončí len sa zhlboka nadýchne a s ospravedlním sa rozlúči. Išlo o pracovné povinnosti, ktorých teraz po smrti svojho kolegu Zacharieho mala o niečo viac, ako pred tým. Veľa papierov nechal s nejasným znením a tak to padlo na plecia mladej čarodejke. Onedlho sa tak rozlúči a odíde za prácou, možno aj pre jej vlastné dobro.*
*Bob se na Triss podívá.* Jo, anis mě to nenechala tehdy říct a navíc to je jasné, když je ten deník osmset let starý. Takže se za mnou někdy stav.* Řekne ji než zmizí. Pak se podívá na Kim.* Jen tak. Rád rozdávám radost.* Zazubí se na ni. Pak je poslouchá a rozhlíží se.* No popravdě jsem na takovémto místě poprvé. Žil jsem v určité kolonii, kde mnoho věcí civilizace nebylo.* Vysvětlí a použije lež, kterou vysvětluje většinu věcí.* Oh já radši horkou medovinu s moštem. Je to výborná věc a když se přidá skořice, tak je to jak tekutý závin jablečný.* Zasní se.*
Eh, *zasekla se jelikož na to úplně zapoměla.* Ještě že jsou další pokusy. *Podotkla a svou zbraň předala zpět do rukou Caitlin. Poté se podívala na osobu u stánku a zase zpět na Cait.* Co myslíš? Chceš to speciální? *Vyslechla si i její žádost, ale na tu se zamračila.* Teď rozhodně ne, můžu zkusit pro tvé bezpečí udělat co nejvíc, ale dokud jsi těhotná, tak tě na střelnici rozhodně nevezmu, i když je tam malé riziko odražené kulky, tak tam stále nějaké je. *Podotkne směrem k ní ale hned na to zamrzne na místě.* /Ona a Cait pár? Proboha proč by ji něco takového jen napadlo./ Nejsem zde jako její partnerka. *Podotkne chladně k ženě a pečlivě si jí změží, zdali nepředstavuje riziko, když si je tak prohlížela, ale asi jen ze zájmu o vzah mezi nimi, nepřipadala jí úplně nebezpečná. Pozorovala Cait a její zvláštní střelbu.* Chceš hrát ještě dál? *Optala se jí raději pro jistotu, kdyby se Cait po té promluvě cítila nepříjemně, přišlo jí to jako normální otázka po výkonu, který právě vydala při střílení.*
*Vůbec si neuvědomovala, že by se to Mari dotklo nějak hluboko. Brala to jako jen nedorozumění a ještě k tomu milé nedorozumění.* Jistě. Hrajeme dál. *Chvilku si ji nechápavě prohlížela než jí došlo o co asi šlo.* Ach taaaak jsi proti homosexuálum, takže jsi rozčílená? Bylo to jen milé nedorozumění od slečny. *Pokynula rameny a předala ji zbraň.* Miř dobře a netrefuj prosím štěňátka ano? Pokud teď vyhraješ, tak jdeme do finále o výhru *Absolutně neřešila, co se dělo a byla uvolněná bez náznaku nějakého pohoršení. Postavila se znovu do její periferie.* Nebo snad už nechceš hrát a já jsme vyhrála? *Pozvedla tázavě obočí.*
*Převzala si tedy zbraň a připravila se do postoje, po jejím osočení proti homosexualitě k ní obrátila svůj pohled.* Nikoliv, nemám chuť nikoho soudit, za cokoliv. Pouze nejsem ráda, když mě někdo bere za osobu flirtující s jinou ženou. *Pokrčila znovu svými rameny a zaměřila svůj pohled na terč.* Věř mi, nedopřeju ti tak jednoduchou výhru tím, že bych se vzdala. *Uchechtla se, namířila a počkala na ideální příležitost, podle svého postupu pečlivě nacvičenému se jí povedlo sestřelit pět kachniček po sobě, potom ale slyšela zase jiný zvuk co vycházel za ní proto se ohlédla po Caitlin, zkontrolovala zdali je v pořádku a střílela další, problém byl že se už tolik nesoustředila a tak hned tu první těsně minula, naštěstí se z toho oklepala a další čtyři už sestřelila bez sebemenšího problému.* Hotovo, dostatečný výkon? *Optala se jí a předávala svou zbraň opět do rukou Caitlin.*
*Jen se na Triss chápavě usmála.* Chápu, doufám, že vše půjde hladce, měj se. *Mávne na ni ještě, když odchází, pak se otočí zpět k Robertovi a s překvapeným úsměvem pozvedne obočí.* Páni. Ale připadáš mi jako ten typ člověka, co rád zkoumá všechno nové. *Přikývla a když zmínil tu medovinu, zasněně se pousmála.* To zní jako ještě lepší nápad. Můžeme obejít stánky a mrknout se, jestli ji neprodávají i někde tady? *Navrhla a porozhlédla se kolem. Napadlo ji, že ji nejspíš budou mít někde, kde se prodává i zmiňovaný svařák.* Hele, tenhle stánek na to vypadá. *Ukázala na jeden ze stánků, než k němu vyrazila a kývla na Roberta, aby ji následoval. Došla ke stánku, počkala, až dojde na řadu a popsala prodavači svůj požadavak. Ten se sice v první chvíli zatvářil překvapeně, ale pak přikývl a nápoj jí udělal. Ona mezitím vyhodila papír od wafflí a převzala si obě medoviny, jednen kelímek pak podala Robertovi.* Jsem zvědavá, jestli to bude takové, jak si pamatuješ. Toho prodavače to docela překvapilo. *Usmála se.* Na zdraví. *Nadzvedla svůj kelímek.*
*Nic okolo neřešila a jen sledovala její výkon, kdy nakonec zatleskala* Devět kachniček a ani jedno štěňátko nepřišlo k újmě. Nyní můžete zapnout i černou kachničku *Mávla na ženu, která přikývla.* Nemysli si, že ti dám tu výhru tak snadno *Byla k ní docela blízko, jelikož si přebírala od ní pušku.* Jsem ráda, že nejsi proti homosexuálům nejspíš by mě to trochu ranilo, ač tedy miluji i muže. *Bylo zjevné, že Cait bylo úplně jedno pohlaví, ale přikláněla se vždy více k mužům. Namířila zbraň a začala střílet. Hned sestřelila tři kachničky a nakonec i černou. Opravdu se soustředila, jak jen to šlo. Narovnala se na menší pauzu, když se chystala znovu, ale zdálo se jí to samé jako Mari... cvaknutí. Tělem ji projela nepříjemná vlna a prudce se ohlédla do lidí okolo nebylo jich zde mnoho. Spatřila nakonec nějakého fotografa, který byl opodál a fotil jeden stánek. Chystala se otočit zpět ke kachničkám, když si, ale všimla, že se pohnul a špatně došlapoval na jednu nohu.* Mari... *šeptla dost nejistě a povolila v držení pušky, že nemířila a jen si přeměřila chlápka opodál* Asi... asi jen už šílím *Neměla jediný důkaz toho, že by to byl ten. Mohl být jen zraněný na noze.* To nic... *Zamířila a vystřelila ještě pětkrát. Jenže teď rány už nebyly zdaleka tak dobré. trefila čtyři. Dohromady 8 žlutých kachniček a jedna černá* Tohle taky nebylo špatné že..
*Poslouchá ji a zasměje se.* Tu jsem tu našel jen na Vánočních trzích.* Vysvětlí a dost povhybuje, že se najde. Přesto jde za ni a když dostane kelímek, tak si k němu přičichne. Cítí medovinu, skořici i mošt. Pousměje se a napije.* Dobré. Ale udělám domácí medovinu příští rok i s moštem. Tam uvidíš, jak to dokáže skvěle chutnat.* Zazubí se a opět se napije.* Tohle by chutnalo možná i Tayovi.* Řekne si sám pro sebe.*
*V kapse jí zavibroval telefon, tak jej vytáhla. Všimla si sms od maminky, ale zároveň jedné od Cait, kterou zjevně přeslechla. V ní bylo Chrisovo číslo. Trochu ji zamrzelo, že Em už odešla, ale věřila, že se uvidí znovu a číslo jí bude moci předat. V rychlosti tak Cait odepsala.* /Moc díky! Jaká náhoda, taky jsem v lunaparku. Doufám, že se dobře baviš a že jste všichni tři v pořádku. :) / *Narážela tím na ni, Chrise a co tušila, že bylo její dítě, podle toho, jak se Chris strachoval zrovna o její břicho po té nehodě. S omluvným úsměvem pak vzhlédla k Robertovi.* Promiň, tohle bylo důležité. *Vysvětlila a sama přičichla ke svému kelímku. Vonělo to doslova jako závin. Lehce říznutý alkoholem.* Hádám, že s domácí se to srovnávat nedá. *Zazubila se a upila ze svého kelímku. S uznalým zamručením pokývala hlavou.* Páni. Chutná to vážně dobře. Jen by mohla být malinko hustší. A beru tě za slovo. Koneckonců, ty jsi tu expert. *Zasmála se a porozhlédla se.* Máš to jako kulinářský výlet, nebo máš v plánu obejít nějaké atrakce? *Zeptala se zvědavě, s hlavou lehce nakloněnou na stranu.*
*Vzala to vpotaz, situace lidí stejně jako jejich orientace jí bylo absolutně putna do té doby než jí někdo začal obtěžovat. To pak bylo jedno zdali je to muž nebo žena, prostě to obtěžování ukončila a to velice rychle. Pozorovala výkon Cait ale i jí se ten zvuk znelíbil. Ihned se postavila mezi Caitlin a toho muže, pečlivě si jej prohlížela a svou pravou ruku měla strčenou pod košilí v levém podpaží, mohlo to vypadat divně, ale ona si pro jistotu sahala pro zbraň. A v této pozici zůstala až do chvíle, než dostřílela. Když Cait asi čekala nějakou pochvalu tak jen pokývala hlavou.* Cait já už střílet nebudu, pokud chceš nějakou odměnu vem si jí, ale je načase abychom odsud odešly. Nic to nemuselo být ale jistota je jistota. *Pokrčila rameny a snažila se aby to vypadalo ležérně jenže měla v sobě dost napětí.*
*Bob ji poslouchá a pousměje se.* V pohodě.* Zazubí se a přikývne.* To ano. Nevlastní otec dělal i domácí pivo a víno z šípků. Bylo zajímavé.* Zazubí se a podívá se na kalímky.* Hmm... přidat do toho želatinu by tomu možná pomohlo a bylo by to zajímavé, kdyby to ztuhlo.* Zazubí se a oči se mu nad tím rozzáří nad tou myšlenkou. Pak se rozhléhne.* Hmm... nevím. Jsem se tu jen chtěl stavit. Mě takové věci nějak extra neberou, to spíše mého malého brášku, ten se vyhnul naší kolonii a žil v cirkusu. Krotil tygry.* Vypráví nadšeně a dopije svůj kelímek a rozhlédne se.* Hmm... támleto s těmi lůpy vypadá zajímavě. Nebo strašidelný dům.* Přemýšlí a dívá se na horskou dráhu a strašidelný dům.*
Ach chápu... *Odložila zbran, když ji zavibroval znovu telefon. Vytáhla ho a musela se pousmát nad Kim, jak milá byla. "JÁ I DÍTĚ JSME V POŘÁDKU O CHRISOVI NEMÁM NYNÍ ZMÍNKY A ASI ANI DLOUHO MÍT NEBUDU. SNAD SE TI OZVE KVŮLI TOMU, CO PO NĚM ŽÁDÁŠ. " Dodala i usměvavého smajlíka a pak telefon schovala, když pohledem zapátrala po muži. Stále byl na jednom místě.* Dost zvláštní fotit tak dlouho jeden stánek. *Natiskla se blíže k Mari. Bylo jí jedno, že jí to nejspíš nebude příjemné, protože věděla, že to pochopí. Cait smrděla strachem.* Je to on... Je to ten muž, který byl u dýní a já za ním běžela *Byla si více než jistá, když udělal několik kroků dopředu a špatně se mu pohybovalo.* Je tu na dosah a mi odejdeme? Nemohu ho třeba praštit? Jistě, že nemohu... jen se uklidnuji Mari neber má slova vážně *řekla frustrovaně.* Co takhle mu zmizet v domu hrůzy?
To rozhodně. Drž se tak, abych mezi tebou a ním byla já, rozumíš? *Přísně na ní kmitla obličejem a zpátky se vrátila k tomu muži, zbraň nechala na místě, ale pro jistotu rychlejšího tasení odepla vrchní sponu.* To mi ani nepřipomínej jasné, teď po něm rozhodně nepůjdeme, prvně tě musíme dostat do bezpečí a až pak mohu řešit konflikt. *Dodala rychle a vykročila tak aby se mu ztratila v uličce, chtěla si být jistá zdali je dost šílený na to aby je pronásledoval, nebo zdali se pokusí udržet své krytí nevinného fotografa.* Ať tě takové bláznosvství ani nenapadne, přece jsem ti dneska vysvětlovala nebezpečí malých prostor s možností úniku před očima kolemjdoucích. *Zamračila se na ní a popohnala jí aby šla rychleji, mířili k autu, vytáhla rychle klíče z batohu a dala si je do své levé ruky. Pravou potřebovala mít volnou na případ nouze. Došla až k autu dávajíc pozor na Cait, odemka a pokynula jí k sedadlu spolujezdce.* Nasedej!
*Vzala si ještě odměnu od slečny, když rychle následovala kroky Mari do davu. Neohlížela se prostě šla.* Myslela jsem si, že dům hrůzy může být místo, kde nás jen tak nenajde. Co když není ozbrojený ani? *Vyhrkla, ale Mari nechtěla nic podcenovat a dobře dělala, protože jen, co Cait nasedla spatřila muže jak mířil kulhavými kroky k nim, když sáhl do saka. Měl na pistoli tlumič, takže byl připraven. Začal se střílením. Cait jen hlasitě vyjekla a skrčila se. Pohled muže, ale byl utrápený. Střílel sice do auta, ale doslova si střílel jen do SPZ, kde nikomu opravdu nemohl ublížit, ale to Cait vědět nemohla. Nebylo v jeho zájmu zabít Cait.* Jeď! Jeď! *Křikla zoufale na Mari.*
*Sama nasedla jen o pár sekund později až oběhla auto, nastartovala a vyjela. Snažila se zapamatovat si co nejvíce z dané osoby, ale prioritou bylo dostat Caitlin z přímé palby, která právě teď probíhala. Proto bleskurychle vycouvala a vyrazila z parkoviště, ujistila se zdali je někdo nesleduje a podívala se na Caitlin.* Máš teď dvě možnosti, buď tě odvezu do sídla smečky a půjdu ho zkusit najít, nebo tě vezmu k sobě do bytu, napíšu o dnešním incidentu Killiánovi a poté společně sepíšeme zprávu o napadení a pokusu o vraždu. *Na chvíli se omlčela.* I když nestřílel přímo na tebe vytáhl smrtící zbraň, navíc byl jasný úmysl jelikož zbraň měla tlumič. *Dodala aby Cait pochopila své možnosti. Zkontrolovala si zpětné zrcátka zdali neuvidí auto, které by ji sledovalo. Poté se podívá po ženě vedle sebe.* Jak se rozhodneš? *Zůstávala klidná, taková situace jí nemohla vyvést z míry a rozhodně to nebylo poprvé co po ní někdo střílel.*
Miluju šípkové víno! Teda, obecně ovocná vína, ale šípky jsou takový ten pravý podzim. Něco jako dýně. *Zazubila se.* Něco jako jello shots? To zní jako skvělý nápad. *Pak se zaposlouchala do Robertova vyprávění.* Páni… To bych chtěla vidět. Ještě víc by se to líbílo bráškům. Ten nejmladší zbožňuje velké kočky. A dinosaury. Je v tom správném věku. *Zasmála se a následovala jeho pohled.* Klidně můžem zvládnout obojí, jen se rozhodnout, kam půjdeme první a - *Další slova jí vzal od úst naprosto nezaměnitelný zvuk opakovaných výstřelů. Zněly tlumeně, jako by šly z dálky.* /Nebo…/ *Tu druhou možnost raději nechtěla domýšlet, jenže za ni to udělal nezaměnitelný zvuk smýkajících se pneumatik auta při rychlém rozjezdu. Pohledem bezděky přelétla parkoviště, ze kterého právě jako střela mizelo bílomodré auto -* /Počkat, bílomodré? Policejní..? Proč by sakra policie ujížděla při střelbě -/ Do pr… Tohle není dobrý… *Prohodila tiše směrem k Robertovi a snad poprvé trochu zalitovala, že si nevzala méně nápadné oblečení, než ekvivalent cukrové vaty, nebo zmrzliny.*
Škoda, že už ho nemám. Vždy se rychle vypilo, hlavně když se celá rodina sešla.* Zasměje se a přikývne.* Oh, dýňový koláč miluji. Má zajímavou chuť.* Zazubí se na ní a pak se na ni lehce zmateně podívá. Moc neví o čem mluví.* Asi ano, v tomto se nevyznám.* Uchechtne se a pak se lehce smutně usměje když mluví o jejích sourozencích.* Jackie už bohužel v cirkuse není.* Řekne a vyhodí prázdný kelímek.* Oh to je pravda. Nejdřív asi...* Přeruší ho střelba a intuitivně k sobě přitáhne Kim blíž, aby štít kolem něj ochránil i ji. Bob se dívá směrem odkud jde střelba a vytáhne minci z kapsy. Na minci je kletba slepoty. Tu aktivuje a hodí ji jako by na zem. Ale mince nedopadla. Letí přímo za cílem. Ten byl určen zbraní. Navíc ho lehce odhalilo to, jak od něj několik lidí uteklo. Mince dosáhne cíle. Muž bude mít tmu na následující den.* Heh.* Ušklíbne se a podívá se na Kim.* Chceš radši pryč? Kde nebude ten blbec?* Zeptá se a je naprosto klidný jako by o nic nešlo. Což nešlo. Zažil války a tohle je nic.*
*V první chvíli si ani neuvědomila, co přesně se stalo. Slyšela střelbu, auto, viděla záblesk jeho modrobílé barvy, která jí vyvolala v mysli tu otázku o policii. Najednou stála podstatně blíž Robertovi, než si pamatovala. Viděla, jak něco hodil k zemi, ale neviděla nic konkrétního. Všimla si, že je kolem nich doslova prázdný kruh, jakoby se jim snad najednou na čele objevil pentagram, nebo jim narostly rohy a ocas. Robert přitom působil naprosto klidně, jako kdyby střelba v lunaparku bylo něco stejně všedního, jako že je přes den světlo. Na moment ji napadlo, jestli někdo nepotřebuje pomoc, neslyšela však žádný křik. Celá situace působila přinejmenším zvláštně. Teprve až teď si uvědomila, že křečovitě svírala látku jaho kabátu. Její sevření okamžitě povolilo.* Promiň. *Její pohled se spojil s jeho.* Popravdě… *Napadlo ji sice, zda není někdo raněný, ne-li mrtvý , ale racionálnější část její mysli si byla celkem jistá, že kdyby ano, slyšela by křik. Jenže lunapark jakoby ztichl. Jediné, co to ticho protínalo byla kolotočářská hudba, která v této situaci zněla spíše groteskně. Robertův klid by nejspíš leckoho vyděsil, ale Kim, která sama nebyla zrovna hysterický typ za něj byla zvlášť vděčná. Sotva znatelně vydechla a s pohledem upřeným do jeho očí přikývla.* Jo, chci pryč.
*Podívá se na ni a usměje. Je to milý úsměv, ne že ne, ale ti co vědí kdo je a hlavně co je mu ho nikdy nevěří.* Tak půjdeme dál po pláži. Moře v noci je nebezpečné, ale pohled je to magický. Jako dítě jsem ten pohled miloval.* Zazubí se na ni a vezme ji za ruku. Cestou jim ještě koupí Takoyaki. Bobovi po té kletbě trochu vyhládlo. Navíc japonské jídlo má moc rád. Není tak nudné jako americké nebo, co měl v dětství. Vede ji dál od lunaparku až nejsou skoro slyšet ty příšerné zvuky, co někdo vydává za hudbu. Dojde k takovému plážovému tábořišti pro turisty. Sedne si na lavičku a zhluboka se nadechne.* Příjemný vzduch. Příjemné jídlo a příjemná společnost. Co by chtěl člověk víc.* Zazubí se a dá do pusy jednu tu kouli. Ta je plněna chobotnicí, takže je spokojený.*
Nedivím se. Nic není takové, jako pohled na ty krásy přírody, které mohou být tím posledním, co spatříš. *Oplatila mu úsměv a ruku mu lehce stiskla. Bylo to prosté, milé gesto, kterým mu poděkovala a zároveň dala najevo, že je tu i ona pro něj. Když jim - opět - koupil jídlo, pečlivě si sbalila sáček s Taiyaki do bundy a jídlo si s díky převzala. U moře sklouzla na lavičku vedle něj a zadívala se na směrem k vodě, zatímco se zakousla do jedné koule. Chuť ji překvapila, ale příjemně. Netušila, z čeho maso je, ale chutnalo jí, zvlášť v kombinaci s ostatními chutěmi. Bude si to muset najít, nebo se na to Roberta později zeptat. Nad jeho komplimentem se usmála.* Naprosto souhlasím, lepší společnost jsem si přát nemohla. Nejenže mi dělá ochranku a stará se, abych neumřela hlady, ještě navíc je milý. *Oplatila mu ho vlastním.* Co děláš, když zrovna netrávíš volno v lunaparku? Když bratr krotil tygry, hádám, že to bude taky něco kreativního? *Usmála se a zakousla se do další koule.*
*Zapřela se do sedačky auta, když se zamyslela nad tím, co se právě stalo. Poslouchala jak slova Mari, tak srdce, které ji málem vyskočilo z hrudi. Představa, že se vrátí do sídla na dnešní večer, kde bude sama v pokoji okamžitě odmítla. *Chci spát u tebe* Zněla rozhodnutě. *Pokus o vraždu…* Zamyslela se při těch slovech a nechala auto jet dál. Jen doufala, že ten blázen nestřílel třeba do lidí v Lunaparku, ale zdálo se, že to nebyl jeho účel a jeho jediný cíl byla ona. Cesta k Mari nebyla zrovna krátká, takže se ji povedlo aspon na chvíli zaspat. Ne že by chtěla, ale potřebovala se dostat do klidu kvůli maličkému. Vzbudilo ji až zastavení auta, kdy pootevřela oči a všimla si, že stojí ještě na semaforech* Ale měl mizernou ránu *podotkla, jelikož ran padlo dost na to, aby alespoň jedna mohla zasáhnout čelní sklo nebo jí a Mari.*
*Opatrně řídila až domů, nechávala Caitlin spát a vypla i rádio, aby jí to neprobudilo. Když zastavila na červené, tak zvedla telefon a vytočila dispečink aby nahlásila střílení v lunaparku a další podrobnosti aby tam někdo dojel. Poté se podívala na Cait protože už se probudila, na semaforech.* To rozhodně měl, samozřejmě nemusel mířit přímo na tebe, ale radši ať jsi v bezpečí. *Jela dál nočním New Yorkem a pomalu dojížděla až k jejímu bytu.* Jakmile budeme u mě, tak napíšu o dnešním incidentu Killiánovi, aby věděl. *Odmlčela se.* Za chvíli tam budeme, můžeš si jít hned lehnout. *Dodala a podívala se jak na tom vlastně je, muselo to pro ní být stresující. Za další zatáčkou zahlédla svůj dům, zaparkovala, předala klíče od domu Cait.* Běž první, půjdu radši za tebou.
*Poslouchá ji a pousměje se.* Pravda. Kamarád zemřel s pohledem na řeku. Ale neměl pěknou smrt.* Ušklíbne se a vzpomene si, jak Rasputina našel v řece. Pak se však zasměje.* Někteří z mého okolí by nesouhlasili.* Zasměje se a podívá se na moře a dá si další kouli.* Já? Většinou pomáhám sestře a mám na starosti firmy mého bratra a svou vlastní. Sestra je ve své podstatě pasák, ale její holky mají lepší zdravotní péči a sociální zajištění než by měli doma. Dokonce má udělaný program i pro jejich děti, který je pro jejich budoucí studium. Jenže to není zadarmo. Jsou ji poté prakticky zavázáni do konce života a má sestra si je toho vědoma.* Řekne a pousměje se nad tím.* Má kolem sebe svůj vlastní kult.* Ušklíbne se, ale už neříká, co se stane když někdo, komu pomohla zemře. Jeho duše ji patří a ona se ji krmí. Pokud se ji někdo zepře, tak je zmanipulován nebo mučen. Dokonce má kolem sebe i mozkové zombie, který slouží k jejímu potěšení. Pro Boba je tak záhadou proč o ni lovci neví.* Ale jinak pěstuji květiny a opravuju elektroniku.* Zazubí se a dá si další kouli.*
*Kim ho poslouchala mlčky, s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Robert byl rozhodně zajímavý muž, ale čím déle ho poslouchala, tím spíš se jí držela otázka, jestli Trissin komentář o věži nebyla jen milosrdná lež. Nedala však na sobě nic znát.* Ta část s kultem není zrovna to, co bych někomu přála, ale… Hádám, že hodně holek si tím alespoň nějak pomohlo? Nejstarší řemeslo sice asi není ničí vysněná práce, ale pořád je lepší ho vykonávat za důstojných podmínek a se zdravotní péčí, než stát někde u cesty, nedejbože i s dětmi. *Jako sestra sexuální pracovníky nesoudila. Jednak většina holek - i kluků - kteří si podobným způsobem přivydělávali nebyli zrovna z milujících a zajištěných poměrů a jednak tím řada z nich opravdu zajišťovala jídlo na rodinný stůl.* To bych do tebe neřekla. Myslím, tu elektroniku, kytky jo. *Ušklíbla se pobaveně.* Já jsem zdravotní sestra. A když zrovna ne, fotograf. Obojí koníčky ze střední, nějak jsem se nikdy nedokázala vzdát ani jednoho. *Usmála se a rovněž pokračovala v jídle.* Tohle je fakt výborné. Cože v tom vůbec je? Teda, krom zeleniny a všeho možného koření…
*Zamyslí se nad její otázkou a přikývne.* To ano. Dost jich uteklo se k sestře schovat před zneužíváním v rodině, násilným partnerem nebo čímkoliv jiným. Jen jednou jednu sestra neochránila a od té doby všem dává pepřáky a další věci na sebeobranu.* Pokýve hlavou a vzpomene si, jak tu mrtvou na chvíli přivedl zpět, aby se ji zeptal, co se ji stalo. Tehdy s ním byl i lovec.* Oh, elektroniku beru jako takovou pitvu, abych pochopil, jak to funguje. Dost věcí jsem opravil. Třeba ledovač, kávovar, toustovač a vysavač.* Zazubí se a pak ji poslouchá.* Oh, žena z lékařství. Doktoři jsou fajn. Teda až na veterináře, ty nemám rád. Špatná zkušenost s několika.* Uchechtne se a sní poslední kouli.* Chobotnice.* Odpoví ji s plnou pusou.*
*Smutně se pousmála a přikývla.* Tak to mě mrzí… Člověk si jen těžko dokáže představit co si takoví lidé skutečně zažili. Slova na to nestačí a většina z nich, alespoň z mé zkušenosti, se stejně bojí říct všechno. Ať už proto, že někoho chrání, nebo proto, že se bojí, že jim někdo ublíží, pokud řeknou příliš. Až si říkám, že hodně holek v tomhle zachránil internet. Pokud je to přes obrazovku, žádné nemoci, žádné nechtěné těhotenství… Hodně holkám už dneska stačí jen někde hodit fotku v prádle. Jsou v bezpečí, minimálně fyzicky. *Její úsměv se proměnil na zamyšlený.* Ale to je pohled zdravotní sestry. Já asi byla vychovaná 'po staru,' ale pro mě by tohle byla ta poslední možnost. Nějak mám prostě nahotu spojenou s jinými věcmi než vyděláváním peněz. Ale každému vyhovuje něco jiného a dokud je dotyčný alespoň trochu spokojený… *Pokrčila rameny zatímco se s úsměvem zadívala na poslední kouli na svém tácku.* Tak chobotnice. U nás v rodině se plody moře zrovna nevedou, ale po tomhle kulinářském zážitku si až říkám, jestli to není škoda. *S tím poslední kouli spokojeně snědla a tácek poskládala do úhledného balíčku. Pak se ke svému společníkovi pootočila a lehce mu stiskla ruku.* Roberte, moc děkuji za společnost, za jídlo i za to uklidnění. Normálně nejsem zrovna typ, co by panikařil, ale zrovna v lunaparku mě střelba z čehokoli jiného než ze vzduchovky poněkud vyvedla z míry. *Omlouvně se pousmála, jako by ho tím nějak obtěžovala.* Kdybych ti tu laskavost mohla nějak oplatit, byla bych ráda. Co třeba… Domácí jablka na ten mošt, cos plánoval? *Navrhla.*
*Bob ji poslouchá a zamyslí se.* Otázka, zda to není horší z psychické stránky. Holky, co se o ně starám, tak často říkají, že mají možnost vždy zmizet tomu klientovi, co se na ně moc upne, ale kam utečou ty, co jsou na internetu.* Pokrčí rameny a zasměje se.* Když jsem byl malý, tak jsme jedli jen ryby, co se darů moře týče. Občas jsme si nachytali ráčky v řece. Chobotnici jsem měl poprvé u jedné mé bývalé přítelkyně.* Řekne a je vidět, jak ho to trochu zarazilo. Neví jak jinak by tu čarodějku nazval. Chodili spolu, vyspali se spolu, podporoval její zemi a ona ho pak poslala do háje.* Také děkuji. No a já jsem zvyklí na horší. Jen mě mrzí, že jsme nemohli na tu horskou dráhu a strašidelný dům.* Zazubí se a jeji ruku přiloží hřbetem ke svým rtům, ale nepolíbí ji. Jen přiloží a posléze pustí.* To je dobré. Ale můžeme někdy na kafe.* Zazubí se a podá ji vyzitku se svým číslem.* Jen pokud by nevadilo, že by to kafe bylo u mě, protože tady ve městě není žádná dobrá káva.* Odfrkne si a zvedne se.*
Hm… Asi záleží jak kde, ale co jsem slyšela, ty chytřejší si obvykle nechají svou skutečnou totožnost a lokaci pro sebe. Jinak nejspíš existuje nějaká ochrana od provozovatele stránek. I když, ty bohatší možná mají i ochranku, těžko říct. Osobní zkušenost nemám. *Zazubila se.* Právě, my taky. Krevety jsem měla poprvé ve dvaceti na univerzitní akci, do té doby jsem je neznala. Ale alespoň má člověk důvod zkoušet nové věci. *Když jí oním zdvořilým způsobem 'políbil' ruku, pousmála se a tváře jí mírně zrůžověly, mimo jiné i nad tím pozváním na kafe.* /Hm. Takže gentlemani ještě nevymřeli./ To zní jako velmi milá nabídka. *Zazubila se nazpět, zvedla se ze svého místa a spolu s tím sáhla do své peněženky pro svou vizitkou, na které byla s Mayou, svou blue merle border kolií a vyměnila ji za tu jeho.* Naopak, budu ráda. Jen zkus napsat alespoň den dva předem, ať vím, jestli nemám službu. *S úsměvem se zvedla na špičky, aby jej krátce objala.* Ještě jednou děkuju a snad se brzy uvidíme. *Ještě se na něj jednou usmála a zamávala mu, když si to zamířila k jednomu ze stánků, aby nakoupila nějaké sladkosti pro bratry a pak vyrazila k domovu.*
*Zdalo sa, že väčšina návštevníkov opustilo lunapark bez strachu. Avšak démoni, ktorí sa aj naďalej skrývali v strašidelnom dome len tak v pláne odísť nemali.*
*Po tom incidentu si vzal Chris dovolenou, spíše ve snaze vymyslet, co se sebou, než vysloveně odpočívat. Necítil se na to zamířit mezi lidi, i když mu bylo naprosto jasné, že to je přesně to, co bude muset v dohledné době udělat, ať už se bude snažit kontaktovat Praetor, smečku, nebo někde, nějak, najít Roberta. Ta nedobrovolná přeměna mu ukázala dvě věci; že i v krizové situaci má, díkybohu, snahu se dostat od lidí, kterým nechtěl ublížit. To nebylo všespásné, ale alespoň malou naději mu to dávalo. Jenže stejně tak mu hlavou šlo i to, že bude muset zapracovat jednak na svých přeměnách, jednak na svém mentálním zdraví, pokud nemá být se svým stále ještě relativně novým já hrozbou pro ostatní.* /Je to víc než dvacet let, sakra, jednou se přes to dostat musíš. Jenže během těch dvaceti let 's nebyl vlkodlak a vyhlo se ti záměrný ohrožování cizích dětí…/ *S povzdechem zatřásl hlavou a rozhodl se raději věnovat tomu, kvůli čemu na pláže původně přišel. Po víkendové akci tu bylo až podezřele prázdno, což mu naprosto vyhovovalo. Z auta si vytáhnul jen potřebné věci a zamířil na pláž, kde se svlékl do plavek a po chvíli sebemotivace se vrhnul do vln. Voda byla kupodivu teplejší, než okolní vzduch a navíc… Nešlo ani tak o teplotu, jako spíš ten chvilkový pocit kontroly nad situací získaný pokořením živlu.*
*Po pracovnom výkende sa rozhodol vziať svoje dve ukodkodákané slecny na menší vílet. Obytná loď sice nedá veľku vzdialenosť, ale na pláže sa s ňou dokáže dostať poľahky. Takže zakotví, tak aby sa mu neodrala o dno a vezme so sebou farebné vrecia s triedeným odpadom a pomali, prejde až ku triediacim kontajnerom. Samozrejme že Libby a Debbie sú mu v patách a nasledujú ho ako poslušné šteniatka.* Tak dámy, to by sme mali. *Povie len čo rozhádže vrecia do správnych košov a vyberie sa spaŤ na piesočnú pláž.* Teraz si spravte volný deň a ja na vás budem dávať pozor. *ZAtrilkuje im ako malým deťom. a len čo sa rozbehnú na jeho povel po pláži, cíti sa ako hrdý otec.*/Moc ľudí tu dnes nie je, tak by sa im nemuselo nič stať./*Napadne ho keď si prezerá osadenstvo pláže. Prekvapuje ho že vo vode dnes niekoho vidí, ale tak možno nie je jediný otužilec v okolí.*
*Z pohody ho vyrušil až zvuk blížicí se lodi. Naštěstí dotyčný 'zaparkoval' dostatečně daleko od něj. Vystoupil z ní nějaký muž a ač mu původně neplánoval věnovat pozornost, najednou za ním však z hausbótu vyběhly dvě slepice. Překvapeně zamrkal, jestli se mu to náhodou nezdá, jenže s ohledem na to, že si nepamatoval, že by měl v dohledné době nějaké omamné látky a jako vlkodlaka by ho asi měly překvapovat jiné věci, než neobvyklí domácí mazlíčci, jen je se zájmem pozoroval, jak se na mužovu pobídku obě rozběhly po pláží. Byl jako nadšený otec dvou malých dětí. Chris se nad tím pobaveně pousmál.* Ne že by pláž bylo to nejnebezpečnější místo, kde nechat běhat děti na volno, ale i tak. Nebojíš se, že se jim něco stane? *Zavolal na muže pobaveně.*
*Počuje, že na neho niekto vola a tak venuje pozornosŤ mužovi vo vode. Mávne nad tým rukou a len povie.* Pohoda, chlape, ony sa o seba vedia postarať. /Keby mohly tak idú do ringu a podajú si aj starého kohúta, alebo dobermana./ *Zauvažuje nad tým na moment, ale ďalej tú myšlienku nerozvádza. Nikdy by ich nepustil niekam kde by sa im mohlo niečo stať. Sú to jeho zlatíčka.* Patríš k miestnym ladovým medveďom? *Spýta sa chlapa a boso prejde ten kúsok po pláži čo ho deli od vody. Vlny mu trochu zmáčajú pyžamove nohavice ale nerieši to. DOm má tak minútu odtiaľto.*
Tak to jsou holky šikovný. *Uchechtl se, jak nad tím, tak na jeho následnou otázkou.* Pokud je nějakej oficiální klub, tak o něm nevím, ale jinak by se to tak říct dalo. Ty taky nevypadáš, že by tě zima zrovna vyváděla z míry? *Prohodil s pohledem na jeho promáčené nohavice.* I když, ty bydlíš blízko… *Dodal se smíchem. Ještě chvíli se koupal, než vylezl na břeh a přehodil přes sebe osušku.* Co že zrovna slepice? Úplně běžnej mazlíček to není. *Zeptal se zvědavě, zatímco je pozoroval, jak spokojeně pobíhají po pláži a občas do něčeho zobnou.*
Hele, jako ja to síce nevyhladávam, ale chodí sem skupinka otužilcov, takže nejaký klub asi bude. Predsa len po tom hroznom lete si človek asi radšej dopraje studený kúpel, než nejakú vriacu vodu. /Plus s tým ako vyleteli ceny nahoru./*Mikne plecom, čo je jeho častá poloodpoveď na všetko.* TAk keď bývaš u vody, človek si zvykne. Je tam iná teplota než niekde v meste. Ak teda nebývaš niekde kde pripájajú kúrenie až s prvým snehom. *ZAsmeje sa. a občas sa obzrie, kde má deti.* Tak zo začiaku, to bola taká investícia do jedla. Vajíčka a tak, no a potom keď ich človek má nejaký ten rok, tak ich nedokáže zabiť, aj keď sú už bez vajec. Ono by z toho bolo aj tak len málo jedla. Takže asi to... no a časom sa z nich stala dobrá spoločnosť na loď. *Prehodí len tak.* Chapem že to nie je pes alebo mačka, ale oni sú rovnako vďačné, ako každé túlavé zviera, aj keď by nemuseli všetko ozobať, ale to robia si všetky zvieratá. Pes kým sa naučí, tak tiež všade močí a kúše papuče, o mačkách ani nehovorím... A tie ďalšie, to sú kapitoly samé o sebe.*Sleduje ho, a pozoruje, že sa na ňom nijako neprejavuje chlad vody v zomto zimnom počasí.* Nechceš aspoň šálok čaju po tej vode?
Horká voda není nic pro mě. Asi je to tím, v čem jsem žil jako malej, vždycky mám pocit, že je to zbytečnej luxus. *Pousmál se.* Navíc, mi zima nevadí. /Zvlášť v posledních dvou letech ne…/ *S úsměvem poslouchal jeho vyprávění o slepicích a občas přikývnul.* Chápu. Za nějakej ten rok ti asi každý zvíře přiroste k srdci. Já teda nikdy nic nechoval, ale nezní to špatně. *Musel se zasmát nad jeho poznámkou o poničeném nábytku, i když to pro něj bylo trochu hořkosladké.* /Pořád je asi lepší verze, když ti nábytek poničí zvěř, než ty sám, protože jseš nasranej./ *Pozastavil se nad nabídkou čaje, neměl pocit, že by byla nějak zásadní zima, jenže pak mu došlo, že jeho vlkodlačí teplota je přeci jen někde jinde než ta lidská a tohle nejspíš působí trochu zvláštně.* A víš že rád? *Napřáhl k němu ruku.* Chris.
Jasné, každé zviera... *Zasmeje sa.* /Až na holuby. To sú hajzlíci./ No chapem, každý má čas na niečo iné, a zas ešte som tiež nikoho nevidel chovať v NewYorku kozu alebo ovcu. Ale slepice sú celkom nenáročné. Len musíš vedieť čo potrebujú. No a maŤ susedov, ktorým to nevadí. * Potrase mu chlapsky rukou a tiež sa predstaví.* Ben. Ale kľudne aj " ten divný chlapík so sliepkami" to sa lepšie pamatá. *Spraví si zo seba srndu a potom zakokrhá na svoje dámy.* Holky domov. *Povie ešte k tomu a tie malé prdelky sa rozbehnú k lodi, bez toho aby im ukázal smer. CHrisa nechal nech sa rozhodne či si pojde pre vec, alebo pojde rovno za ním. On zatial postavil vodu na čaj a pripravil prázdne šálky. Trochu spratal veci z kresiel, ktoré mal hneď u dverí, ako aj provizórnu kuchynku a hodil to do zadnej časti lode, kde mal postel. Kuchyňa bola zarastená roznymi rastlinami a bylinkami, ktoré používal na varenie, aj keď nie všetky mu prežívali v harmónii s týmto chladným počasím.* Mám tu rozne druhy z obchodu, ale, ak by si mal záujem o niečo čistejšie, je tu mata a repík, apar dalších.
Víš, že ani koza a ovce by mě nepřekvapily? *Nadhodil, pak se uchechtl nad jeho představením.* Nebo taky 'ten chlapík, co mluví se slepicema.' *Dodal, ale upřímně se mu líbilo, jak slípky poslušně vyrazily za Benem, když je odvolal. Bylo to takové roztomilé. Sám vyrazil pro své věci. Osušku si obmotal kolem pasu, v rychlosti se převlékl do suchého a vyrazil za Benem k lodi. Jediné, co si nevzal, byly boty. Vyhoupl se za ním do lodě a porozhlédl se po ní.* Tohle taky není špatný bydlení. *Prohodil a pozoroval slípky, jak se procházejí po lodi, jako by jim to tam patřilo. Pohled mu padl na jedno místo na podlaze, které zjevně s oblibou oklovávaly a napadlo ho, jak moc to asi bolí, pokud si 'holky' spletou něčí nohu se součástí paluby.* Tak já docením tvoje zahradničení a dám si tu mátu. *Usmál se.* Bydlení na lodi musí bejt fajn. Žádní vrtající sousedi… *Uchechtl se.*
Díky. V podstate je to taký barák z druhej ruky. *Uchechtne sa, pretože všetko čo tam má má v podstate od niekoho darované. Čo jemu nevadí... peniaze si šetri na iné. BývaŤ sa dá všade ak je člověk prisposobivý.* Je to úplne super. Človek by menil asi len v prípadoch keď je silná burka a odtrhne sa ti kotva, ale inak je to paráda. *Hovorí, zatiaľ čo mu odtrhuje lístky maty a preplachuje ich v čistej vode. Potom ich dá do hrnku na čaj a zaleje vriacou vodou z malej konvičky. Nezabude ani na seba, len do toho svojho si ešte nahádže nakrájené jablká. Prinesie ich na malí stolík vedla kresiel, kde majú výhlad na časť pláže a zvyšok mora.*No a susedia... V podstate je sused každý koho stretnem pri kotvení. Niektorý nadávajú, taká tá klasika, ale sú aj taký čo sú zvedaví a chú vedieť ako to vyzerá dnu. Raz tu bola babička, nejaká bývalá hippies, a vravela, že mala niečo podobné len na kolesách. Fakt super historky s ním zažila. Je to proste lepšie ako bývať v paneláku.*Povie len tak aby reč nestála a užíva si výhlad.*/Dnes je pekný deň./ *Pomyslí s keď začuje mravčanie ako tichú prosbu o pozornosť a možno trochu jedla. Mačka sa obtiera okolo noh a skúša kto si ju vezme na klín.*
Naprosto chápu, sám mám obytňák a měnil bych jen zřídka. Něco na těch čtyřech kolech je. *Uchechtl se. Ne že by si sám nemohl dovolit byt, ale nějak se mu do toho, alespoň zatím, nechtělo. Kdyby měl dlouhodobého partnera, plánoval se usadit, nejspíš by názor změnil. Jenže teď, pokud by došlo na stěhování, to vypadalo spíš na vlkodlačí stanici, nebo sídlo Praetoru. Pro bezpečí jeho a hlavně všech kolem. Zaposlouchal se do Benova vyprávění a nemohl se neusmívat.* Takže si vlastně děláš sousedy, kudy pluješ. *Uchcechtl se.* To taky nezní jako špatná verze, každej tejden někdo novej. *Chtěl se natáhnout pro svůj čaj, ale pak uslyšel zamručení a ucítíl, jak se mu něco otřelo o nohy. Když shlédnul a uviděl kočku, s úsměvem se sklonil a natáhl k ní ruku, aby jej mohla očichat. Trochu čekal, že se po něm ožene, od své přeměny neměl s kočkami příliš dobré zkušenosti.* /Teda až na Roberta, ale ten byl sotva kočka v doslovném slova smyslu./ *Když se však nic podobného nedělo a kočka dál spokojeně předla, dokonce se mu otřela o ruku, kterou k ní natáhl, opatrně si ji zvedl na klín a začal ji škrábat za ušima.* Kolik zvířat tady ještě máš? *Zeptal se se smíchem. Ani ta koza už by nebyla zvláštní.*
Skor ide o to že sa človek len tak može vziať a ísť kamkoľvek. Každý keď premýšla nad sťahovaním povie: ALe už sme do toho tolko vložili, a už je to náš domov, máme tu práci... Proste chápeč. No a proste v takomto niečo sa vezmeš a ideš. Výpoveď dáš ľahko a novú prácu nájdeš všade. Známosti tiež. Proste možeš sa zodvihnúť a vyraziŤ kamkoľvek a nič ťa neobmedzuje. *Povedal len preto aby vyzdvihol kvality žitia na kolesách, alebo vlnách.* Dá sa to tak povedať. V podstate všade kde sa dostaneš loďou. Jediné miesto čo neodporúčam je Louisiana. Ako nič proti zvieratám čo žijú v močariskách, ale nechcem sa zobudiť s neznámim aligátorom v baráku. Ludia čo tam žijú sú cvoci. Hmm, stále len dve. Debbie a Libby. Ale občas sa sem zatúla niekto čo potrebuje pomoc, tak dostane najesť miesto na spanie, a potom za pár dní zas vyrazí preč. Alebo ich zanesiem na najbližšiu veterinu keď majú nejaký problém. Ale táto sa sem musela prísŤ asi len teraz zohriať. Alebo sa doteraz schovávla. Povie akoby vobec neriešil že mu po dome chodia len tak zatúlané zvieratá. Postaví sa vezme prázdnu plastovú misku a zo skrinky vyberie kapsičku s kuracím masom. Natlačí to do misky a podá ju Chrisovi aby kočku nakŕmil.
Hm. Řek bych, že obojí má svý kouzlo. Takhle nemusíš nic budovat, nad ničím se rozčilovat, těšíš se na každej den. Ale zas chápu i to, že si chceš z vlastního bytu udělat fakt boží místo k žití. Víš, nábytek, přehozy, obrazy na zeď… Když v tom člověk žije sám, je to tak trochu fuk, ale když máš partnera, rodinu… Nevím, asi bych s nima nechtěl žít v obytňáku. A že se mi v něm bydlí sakra dobře. *Vysvětlil. Nemohl se ubránít myšlence na to, jak luxusní bydlení měla Cait, když se poprvé poznali, v porovnání s tím, jak strohé bylo její bydlení na stanici.* /Sakra, měl bych jí aspoň napsat ohledně tý židle…/ *Představa toho, že se ráno probudí a cestou na záchod potká krokodýla ho však upřímně pobavila.* Ti, co žijou na Floridě maj občas aligátora v baráku i když nebydlí na vodě. Až si říkám, že vrtající sousedi nejsou to největší zlo. Když jsme jerzdívali na tábory, byly zas v lesích pumy. Občas medvěd. Taky fajn sousedi. *Usmál se a převzal si od Bena misku, kterou podržel kočce, aby se mohla v klidu nažrat.* Ty jseš fakt hrozně hodnej člověk, Bene. *Prohodil, zatímco drbal za ušima spokojeně žeroucí kočku.*
*Rozhodí ledabile rukami a pousmeje sa.* To možeš mať tak či tak. Som minule našiel takú aplikáciu, kámo, že pinterest sa to volá, a tam ti hodí fotky, ako si kto zariadil malý baráčik, alebo karavan. A fakt si ľudia kupujú teraz hodne dodávky, alebo staré školské autobusy aby si z nich spravili byt. Jako kukal som na to, že inšpirácia, ale potom som si povedal, že tak jak to mám mi to stačí. Ak sa tu náhodou objaví dámska spoločnosť... *zasmeje sa.* a bude tu chcieť aj zostať, nech si to prerobí podľa seba. Ale mne to zatiaľ vyhovuje. AJ keď zachvílku budem musieť zohnať zas nejaké dosky na podlahu.*Spomenie si na tu dieru čo vyklovávajú denne do podlahy na lodi apríde mu to usmevné.* to je ako ked ideš do kanady a nemusíš ani do zoo lebo medveď je tvoj sused. *zasmeje sa vlastnímu vtipu a v dobrej nálede sa udržuje ďalej.* Dík, ale to je len tvoj uhol pohladu. Ja len fakt rád zvieratá a ľudí. Keď som bol decko, tak sme s kamošom furt niekomu pomáhali. Hrali sme sa na superhrdinov, ale polišom bolo divné, že sme pomaly pri každom nahlásení, tak sme to museli nechať. TAk si to teraz kompenzujem aspoň takto... alebo prácov. Síce kydám len hnoj v zoo, ale časom plánujem byť asistentom na veterine. Takže tak... čím sa vlasne živíš? *zaujíma sa z ničoho nič*
Jo, pinterest. *Ušklibl se.* Občas jsou tam pěkné věci, ale z toho, co jsem viděl, si tam obytňáky většinou náctiletý holky, co si do nich hlavně navěsej miliardu led světýlek a zasypou to polštáři. To není zrovna můj styl. Ale možná se tím stačí víc prohrabat. Aktuálně se mi tam dobře žije samému, ale kdyby se tam měl někdo stěhovat se mnou… Nevím, buď by to chtělo dvojpostel, nebo kompletní změnu prostředí. *Shlédnul dolů na kočku, která mezitím dojedla a spokojeně se mu uvelebila na klíně. Dál ji něžně drbal za ušima a zaposlouchal se do jejího spokojeného předení.* Nemyslím si. Věřím, že kdyby tvoje holky mohly mluvit, souhlasily by. *Usmál se a zvedl pohlad zpět k Benovi.* Já? Já jsem hasič. Jsem tak spokojenej, alespoň prozatím. *Usmál se.* I když, neříkám, že to tak zůstane nafurt. Záleží, jaké to bude.
To bude asi tým že sa v tom zle hrabeš. Normálne tam máš aj nekvetinkové chlapské doupě. *Vyberie, celkom zastaralí mobil, a na ňom otvorí aplikáciu, ktorá sa dlho načitáva. No keď sa načíta, povyskakuje mu tam toho hodne... hlavne teda zvieratá, občas nejaké ženy, ale inak to tam má plné návrhmi na malé byty. * Všetko čisto drevo, žiadne ženské farby, ale skor taký prírodný materiál. *Nechá mu svoj mobil nech sa v tom kludne prehrabe, aj keď sa to načítava pomaly ako keď ti už bliká na telefóne výstraha 5% batérie. Ten jeho jej má však ešte viac ako polovicu.* Inak... tak ma napadlo, keď si ťa to zviera už adoptovalo a vravíš že žiješ osamelý život pútnika v obytňáku... čo takto si domov vziaŤ tohto tuláka? Kľudne ti preň dám nejaké krmivo do začiatku. *Navrhne, aj keď sám vie, že mačky sa sami rozhodujú kde budú a kde nebudú žiť.* Takže skáčeš do ohňa, zachraňuješ životy a raz do roka nafotíš kalendár čo si kupujú všetky ženy na "podporu" *ukáže vzdušné úvodzovky* hasičského zboru? Tak potom sa nečudujem, že vyhľadávaš chladné vody oceánu. To vidím ako nejakú stresujúcu prácu. Počuj, som nedávno stretol fakt super týpka, Tanoia sa volal, a pozval ma na nejakú party v lese. Tebe by sa tiež hodil taký relax od reality.
To je dost možný. *Přiznal klidně, zatímco si od něj přebral telefon. Skutečně, to, co viděl, nevypadalo jako ženský bílo-pastelový styl, co vídal obvykle, ale jako něco, v čem by si dokázal představit bydlet.* Tohle nevypadá špatně, *prohodil a podal mu telefon s fotkou, kde bylo tmavé dřevěné obložení a dvojpostel s hezkým přehozem.* A nejspíš bych si to tak dokázal vybavit sám. *Zamyslel se, když Ben zmínil kočku a zakoukal se na ni. On sám si nebyl jistý, zda by si měl za současné situace pořizovat zvíře. Pravda byla, že osamělý byl, ale vlastním rozhodnutím a věřil,* /doufal,/ *že je to jen dočasný stav.* To záleží na ní, ne na mě. Pokud vím, kočky se rozhodují samy. *Dodal. Kočka však, alespoň pro teď, vypadala, že srostla s jeho klínem. Svým způsobem ho to potěšilo.* Ale nezní to jako špatný nápad. *Když ben zmínil kalendář, jen se rozpačitě zasmál a poškrábal se na zátylku.* Hele, nemyslím si, že zrovna moje fotky ten kalendář prodávaj. *Vysvětlil s rozpačitým úsměvem.* Ale nebudu ti lhát, prodávaj se dost a některým to hodně pomáhá. Řada našich chlapů má děti. A pár holek taky. Ten risk to sice nevyváží, ale je to aspoň něco. *Když zmínil Tanoiu, nemohl se ubránit úsměvu.* Jo, Tanoia. Ten kluk je zlatej. Potkal jsem ho minulej víkend na vyřezávání dýní. *Nezmínil celou situaci se sedmikráskou, ale to, jak pookřál při zmínce jeho jména dávalo tušit, že šlo o příjemné setkání.* Party v lese zní skvěle.
Jo, jako hlavné je to dobre zaizolovať a potom ani nemusíš riešiť hrúbku obloženia, ale podlahy. No a z priestoru pod postelou, možeš spraviť nejaký úložný priestor. Ono sa vždy zíde mať niečo kam skladovať veci. Prípadne, z toho možeš mať chladničku vo forme šuplíkov. * pozrie ma kočku na jeho klíne a odpije si zo šálky v ktorej má čaj s jablkami.* Podľa mňa sa už rozhodla, ale uvidíš, či pojde za tebou alebo sa pojde túlať. Niektoré sú proste rady slobodné, iné sú rady že maju teplú posteľ. * Pozorne počúva o zbierke cez kalendáre, a fakto ho to proste zaujímalo, lebo niektoré tie ženy boli proste fakt, rady že k nim prišli z 911. Niekedy si myslí že tie nehody alebo požiare sposobili sami. Ale to si nechá pre seba. Je mu jasné, že si to o niektorých tých ľudoch musia tieŽ myslieť.* Svet je fakt malé miesto. *zasmeje sa.* Ten chlapík je ako z nejakej knižky. Ale fakt s ním je sranda. Aj keď je možné, že tá party v lese nebude úplne podla mojich predstáv, lebo popravde neviem čo si predstaviŤ.
S pár úpravama se mi tam vleze i ta minilednička. *Pousmál se a sám se napil čaje.* Pokud se teda nenechám inspirovat a taky nezaložím bylinkářství, ten čaj je skvělej. *Kočka se mezitím spokojeně převalila na záda a nechala se drbat na břiše.* Tolik k důvěře. *Uchechtl se a dál kočku spokojeně drbal.* To zní, jako bys popisoval ženskou, *dodal se smíchem, ale ten mu na rtech poněkud zhořknul při vzpomínce na fiasko s Cait, zamaskoval to však dalším upitím čaje.* New York ještě menší. *Přikývl nad jeho poznámkou.* Ten kluk je úkaz, v tom nejlepším smyslu. Ze všeho nadšenej, horzně hodnej. *Pak se uchechtl.* Promiň, ale zrovna ty mi přijdeš jako ten typ, co by věděl, jak vypadá party v lese. Nejspíš nějaký lehčí drogy. Možná tancování při měsíčku. /Pokud zrovna nejseš vlkodlak a netrávíš ho někde zavřenej…/ *pomyslel si trpce, ale úsměv z tváře mu nemizel.*
Skor by asi ľudia ocenili stánok s jedlom. Vieš ako... domáca kuchyňa rovno z domu. Na internet by si hodil, kde akurát stojíš a čo varíš a ľudia by prišli na jedlo. /To by bol super biznis. Ja by som si aspoň nemusel furt rozmýšľať čo si vziať do práce ako svačinku. Take by to možno fakt ocenilo viac ľudí./ No veľa zvierat má kopec ľudských vlastností, alebo skor ľudia tých zvieracích? Ono človek by asi musel ísť do hĺbky aby to dostatočne preskúmal. * Začne sa smiať,* Hele, ja dlho žil v komunite, kde slovo párty označovalo posedenie pri jednom stole s rodinou, pitie čaju, k tomu nejaký koláč... Alkohol a drogy si tam hladaľ tažko. AJ keď ak ľudom v komunite ten život vyhovovl, možno boli pod vplivom, inak si neviem predstaviť že by sa ľudia nechali tak zdierať a ponižovať. *Pokrčí ramenami.* Takže ak to budeš ako vravíš, tak sa určite rád pridám a zažijem niečo nové. Od toho život predsa je. Aby sa žil a testoval.
Tak fajn, až budu chtít pověsit hašení požárů na hřebík, dám vědět, co vařím. *Uchechtl se. Nebyla to nutně zlá představa; vařil rád, troufal by si tvrdit, že dobře, Jen představa toho, že by mu každý viděl až do baráku ho lehce znervózňovala.* I když, jak se tak znám, spíš bych někoho vytáh s sebou kempit. Stany, kotlíkovej guláš, ešus, večer hvězdy nad hlavou a kolem tebe klid. *Pousmál se. Blížil se víkend a úplněk. Za normálních okolností by to pro něj znamenalo odjezd právě do hor, ale poté, co to probral s Cait a ostatními vlky, měl takový zvláštní pocit, že by měl se měl raději ukázat v Praetoru, nebo ve smečce.* To nezní jako špatnej typ party. Takovej… Rodinnej. Bezpečnej pro děti. *Uchechtl se.* Ale s drogama opatrně, je to sranda jen do prvního průseru.
To skor vyzerá na romantiku pod hviezdami, než, že by tam bola partia ľudí len kvoli jedlu. Ale každý to čo mu je príjemné. Keď je teda niekto koho tam vziať. *Podotkne len tak mimochodom. on spáva pod hviezdami kedykoľvek sa mu zachce, ale zvačša je to v čase teplých večerov, než teraz ako sa ochladilo.* Poviem to takto... videl si už nejaký dokument o amičoch alebo kultoch, osobních náboženstvích? nechcem uvádzať priamo o sektách... Ale predstav si ako asi oslavujú čo i len obyčajný sviatok... No a u nas to bolo viacmenej to isté len v bledo modrom. Nič čo by sa podobalo rodinnej oslave, to ťa ubezpečujem. *Znova upije z čaju.* Jooo, tak prúsery boli aj budú, zas chápem ako to s nimi chodí. Nie som nejmladší, ale na druhu stranu ani nemám toľko skúseností. %Zivot ma Vedie, kade sám chce. Ja sa len rozhodnem na rázcestí, či budem pokračovať rovno, alebo odbočím.
To se přeci vzájemně nevylučuje. *Usmál se.* Na kempování je fajn to, že tam je každej kvůli něčemu a stejně se to někde potká. Někdo chce klid, někdo lidi, někdo je tam kvůli přírodě, někdo kvůli jídlu. Někdo dokonce kvůli hudby. /Na příští kemping bych měl vytáhnout Kim. S tou kytarou jí to fakt šlo./ *Přikývl nad Benovým dotazem o Amiších.* Takže jsi vyrůstal v něčem takovém? *Zeptal se se zájmem. On sám sice také nevyrůstal zrovna v tradiční rodině, ale kultu to bylo na hony vzdálené. Díky alespoň za to…* To není špatnej přístup. Člověk by se neměl nechat jen tak něčím zviklat, ale ani příliš uchlácholit. *Přikývl s úsměvem.* Jak to říkali na školení, nech se vést srdcem, ale měj pro jistotu uložený číslo na tísňovou. *Zasmál se a sám se znovu napil.* Teď si spokojenej? Tohle je asi dost rozdílneej život od podobnýho náboženství.
/Jo tak ja by som stopro prišiel kvoli jedlu./*Zasmeje sa popod fúzy a radšej to nerozvádza inak by sa začali baviť o jedle a on by potom myslel na nejaú dobrú baštu. Fú, ale špagety dlho nerobil, možno by si ich mal zajtra spraviť. .. Pozrie čo má doma a zájde na nákup. Zajtra ho čaká ešte voľný deň tak to využije ešte nejako produktívne.* Jo, je to celkom na hlavu svet. Totálny obrat oproti tomu čo je život mimo komunitu. V podstate 90% času pracuješ aby sa mal dobre jeden člověk, a 10% času sa věnuješ sebe a rodine. Čo nie je najhoršie, ak by toho času na prácu bolo menej a na život viac. *Mávne nad tým rukou, že už sa s tým zmieril.* Hele, ja mám 911 na telefóne v rýchlej volbe. Zatiaľ teda nebolo potřeba, ale viem ako to myslíš. Je to pre mňa úplný obrat čo je dobre, pretože tak mám v živote viac možností. I keď aj tam sa člověk niečo naučil. Síce skor to bola práca s rukami než s hlavou ale stále je to vzdelanie. Teraz si to musím ale všetko za pochodu dobiehať a nie je to vobec zlé. Človek sa nenudí a je fajn maŤ pocit, že si objavil niečo nové a užasné, aj keď to ostatný poznajú už nejaký čas. Proste, aspoň ma život stále niečim prekvapuje.
*Jen stěží si dokázal představit, jak přesně se v takové komunitě žije. Co si ale představit dokázal bylo dělat vše, co je v tvých silách pro to, qby se měl dobře někdo jiný. Obrovský rozdíl však vnímal v tom, že on to tak dělal dřív proto, že ho nutily okolnosti, a dnes proto, že to prostě cítil jako správnou věc. Nenutil ho k tomu nějaký ' Pán, ' metaforicky nebo biblický, nenutila ho o tomu společnost, ve které žil. A vnímal, jak dobře na tom reálně teď byl. Tedy, minimálně po stránce fyzické a po stránce svobodného rozhodování.* A dobře děláš. Hele, nemyslím, že na práci rukama je něco zlýho. Byla to jedna z prvních věcí, co mě strejda naučil, co jsme se k němu jako děti přestěhovali. Zpracovávat dřevo a vyřezávat. Bavím se tím dodneška a asi kdybych neměl práci, co mám, budu porážet stromy a štípat dříví někde v lese. Práce pro komunitu, ostatně jako doteď. *Pousmál se.* Je fajn umět pracovat i rukama, i když se člověk živí hlavou. Alespoň pak nemusíš čekat na to, než ti někdo pomůže, když zrovna selže všechno duševní a zůstane jen to fyzický. *S tím překvapováním souhlasil. Co zůstal na život sám, překvapovalo ho snad každý den něco.*
*Dopije svoju šálku čaju a povyjedá odtiaľ aj kúsky nakrájeného jabĺčka.* No do strmov by som asi nešiel, keďže je to teraz s odlesňovaním veľmi zložité. Skor by som asi vysadil nejakú lesnú školku. Predsal len je to prospešnejšie pre život na zemi a s tým čo sa deje vo svete, by som možno svojím sposobom tiež pomáhal. Aj keď teraz je to všetko nejako zložité, aj čo sa týka iných oblastí. Trebars hospodárstvo... *Začne ale radšej nedokončí. Nevie či má cenu sa baviť o takýchto veciach. Veľa ludí nechce zachádzaŤ do vecí, ktoré v mnohých prípadoch vyústia v hádku.* Hele, nechcem byť drzí, tak ťa tu nechám a ja idem obstarať holky, a daŤ im niečo pod zub. Tu to nechám nejaké kapsicky pre kočku, a skús pozrieť nejaké kvalitné krmivo, ale radšej by som sa poradil s veterinárom, nie som si istý vekom, tak aby ešte nepotrebovala pre koťata. *Položí mu kapsičky na stol a ide za slepicami. K stolu sa však už nevráti, pretože jeho spoločnosť odišla. Tak si ide naťiahnúť kosti, s rozhodnutím si trochu dzriemnuť a potom odfrčať na lodi z pláže na jeho bežné stanovisko.*
*Jen pokýval hlavou nad jeho myšlenkou, ale napadlo ho, že vést s člověkem, kterého sotva potkal, a bylo to celkem fajn setkání, rozhovor o tom, jestli je nutnější kácení, osazování, kdy a jak, by asi nebyla nejšťastnější verze, jak tehle rozhovor zakončit.* Vůbec ne, naopak. Moc díky za ten čaj, za kočku a vlastně i žrádlo pro ni. *Usmál se, dopil svůj čaj a pak se opatrně zvednul, kočku přitom zvedl do náručí, aby ji tím náhlým pohybem neshodil, nebo nevyděsil. Kočka ale vypadala namíru spokojeně, jen se mu z náručí přesunula na ramena, kde spokojeně ulehla.* Poradím. Snad se tady někde ještě potkáme. *Netušil proč přesně, ale podařilo se mu někde po kapsách vyštrachat papír a propisku, kterou na onen papír naškrábal svoje číslo, které zastrčil pod hrnek, aby neuletělo a s tím se vydal z lodi ven. Zamířil si to autem domů, kde vybalil krmení pro kočku, vlastně i kočku, která si hned se zájmem jala zkoumat přostory obytňáku, než se vrátila k němu a vynutila si mazlení. Spokojeně ji podrbal a vytáhl telefon, aby si ji vyfotil. Bude se muset stavit na veterině, ale to do zířka počká.*
*Zase seděla u stolu a papírovala. Díky bohu neměla žádný aktivní případ a svého parťáka už chvíli taky neviděla,, ale moc to nehrotila. Společnost vážně nepotřebovala, zvláště s tím co se dělo okolo Caitlin a tak podobně. Spokojeně upíjela svého zeleného čaje a dopisovala poznámky. Ráno konečně odnesla soudci žádost o zákaz přiblížení pro ex od Cait. Nebylo to nic složitého, ale neměla toho soudce ráda, vždy velice nepokrytě na ni zíral, a tím nemyslela jen na jizvy. Lehce se jen při myšlence na něj oklepala.* /Prase jedno, ale zas na druhou stranu to pro Caitlin třeba rychleji schválí./ *Obrátila další list a pokračovala ve své práci. Byla poněkud vyčerpaná, ale to jí nijak nestálo v cestě. Lehce se protáhla a prokřupla si záda, moc dlouho seděla na židli. Lehce se jí přitom vyhrnula její světlemodrá košile, kterou si dnes do práce vzala k tmavě modrému kalhotovému kostýmku a taktickým botám. U pasu měla jednu svou zbraň a v podpažním pouzdře pak záložní. Pro situaci teď i nosila dva taktické nože schované u lýtka. Teď to tady byla nebezpečná doba, ale ona se uměla bránit a nejen sebe, musela bránit i matku a její nenarozené dítě, což pro ni byla mnohem větší zodpovědnost.*
*Potřebovala se uklidnit a tím, že už přišla o dalšího člověka, tak udělala koláč z dýní, které nakoupila na akci. Chvilku váhala, jestli to sní sama, ale pro ní samotnou dva koláče bylo mnoho. Jeden si nechá a jeden daruje Marii, i když netušila zda je jí. Za zkoušku nic nedá a za to, co pro ni udělala se jí chtěla nějak odvděčit. Vzala si taxík a nechala se svézt k policejní stanici, kde zavítala hned na informacích.* Copak to nesete? *Optal se strážník s tím, že vůně se rozlévala po služebně.* Jdu za slečnou Mariou Maartines je zde? *Netušila zda má ještě službu, ale tím jak se chovala usuzovala, že moc často si odpočinek nedopřeje.* Jistě ve své kanceláři. Pojďte... *Vzal ji sebou když následně zabouchal na dveře, aby je otevřel.* Martines! Máš tu návštěvu! *Houkl a pustil dovnitř Cait, která ji pozorovala, jak byla zase obklopena papíry.* Vidím, že máš dost práce. Chtěla jsem se zastavit s tím zda máš ráda dýně?
*Jakmile ji zase někdo oslovil tak potlačila neodolatelnou chuť zavrčet, ale pak pocítila něco jiného, za vůní koláče poznala Caitlin.* /Co tady zatraceně dělá? A kdo ji sem vlastně doprovodil? Vždyť nemá vycházet z domu bez doprovodu./ *Naštvaně se na ní zamračila, ale první věc, kterou musela zkontrolovat bylo zdali je celá v pořádku, nic zraněného ani poničeného neviděla, ale to nemuselo nic znamenat. Pak ale zaslechla tu větu.* /To si ze mě dělá snad prdel, my tady řešíme co s jejím bezpečí a panička si tady běhá po New Yorku jen kvůli zatracené dýni./ *Její oči v sobě měly zuřivý třpyt, snažila se ale uklidnit, proto se zhluboka nadechla a vydechla. Proto se na ní zadívala a velice ledovým hlasem k ní promluvila.* Doprovodil tě někdo? *Doufala, že její odpověď bude kladná protože jinak by po ní taky mohla začít řvát.* /Já se snažím ve dne v noci vymyslet co s tou situací, nechávám ji spát u sebe v bytě, takže zatraceně doufám, že jí na tuhle podělanou stanici někdo doprovodil./
*Byla by hloupá, kdyby nepoznala naštvání, které kolovalo U Marii. Položila koláč na stůl a odvázala si šátek, když si ho sundala a hleděla na ni zvídavě.* Jela jsem sama, ale zavolala jsem si taxík rovnou sem, takže pokud počítáme, že jsem neměla doprovod na pět kroků od sídla a na pět do stanice, tak jsem nemohla být v nebezpečí. *Pronesla a pozorovala ji.* Deset kroků dohromady. Vím, že děláte pro mě vše, ale není to tak, že bych se vydala sama ulicí a navíc ted jsem tu s tebou. *Ačkoliv tušila, že nadšená z toho tedy nebude.*
*Lehce se uklidnila. Zadívala se na koláč a pak na Caitlin jakoby chvíli zvažovala že jej po ní hodí. Nakonec si jen povzdechla a klesla zpátky na židli.* Vážně? To bylo tak těžké požádat někoho ze smečky aby tě doprovodil? Určitě by bylo dost svolných lidí. *Pronesla poněkud ledově, ale už byla klidnější. Ráda by jí to dala vyžrat, ale v těhotenství by se neměla stresovat, a ona nehodlala být důvod dalšího stresu.* Jeden odkrytý krok stačí, stačí kousek k tomu aby tě zastřelili nebo napadli, takže ano, deset kroků může být smrtelných. *Mluvila s ní jako s dítětem, ale vážně nechtěla aby se jí něco stalo, obavy moc dávat najevo neuměla a už vůbec né nahlas.* Pokud se rozhodneš jít zpátky nebo kamkoliv jinam, tak mi to řekneš a já tě doprovodím. A teď se laskavě posaď, *ukázala na židli před sebou.* Mám pro tebe nové informace, a když už ses tak hloupě rozhodla mě navštívit, tak tě mohu alespoň informovat.
*Cítila se jako peskované dítě a za normálních okolností by se ohradila, jenže Maria působila jako složitá osobnost vůči které nechce jít.* Dobrá. Příště s doprovodem. *Usedla k ní a byla ráda za to, že zde neměla takovou zimu jaká panovala venku. Pozvedla prst s tím, že má námitku* Nebylo to úplně hloupé. Chtěla jsem tě vidět a donést ti koláč. Skoro nemáš doma nic k jídlu, co by ti pořádně dodalo energii a než začneš křičet nebo po mě peskovat, což nemám proti tomu nic, tak si myslím, že jsi naposledy jedla ráno. *Dala nohu přes nohu a položila na ně své ruce. Informace jí rozhodně zajímali, ale tohle ještě musela říct na nějaký pud toho se obhájit.*
*To jí uklidnilo ještě víc, slibem sice nezarmoutíš, ale na druhou stranu pak se bude mít na co odvolat až jí bude peskovat. jakmile ale začala znovu odmlouvat tak se opět podmračila. Nakonec jí musela dát zapravdu, poslední dobou vážně moc nemyslela na jídlo, což u vlkodlaka není úplně příznivé, sice to odmítla poznat, ale Caitlin to na ní musela poznat podle grimasy, která jí prolétla tváří.* To může počkat. *Odmávla to rukou a doufala , že Cait na ní zapomene, nikdy nevěřila, že by někoho pustila k sobě tak blízko aby jí takto mohl odhadnout, to bylo nebezpečné.* Žádost o zákazu přiblížení byla podána soudci a snad se brzy povede jí dát do chodu, navíc jsem zadala tvého ex do databáze, pokus dostane v New Yorku byť jen pokutu dozvíme se to. Navíc jsem prolustrovala jeho historii, nevypadá jako úplně příjemný typ chlapa. *Pokračovala dál.*
*Zaposlouchala se do toho o čem mluvila a naklonila se blíže ke stolu. Vše bedlivě poslouchala, ale mezitím odkryla koláč, který už byl nařezaný a provoněl ještě více místnost.* Za prvé... není to můj ex. Spala jsem s ním jednou a za druhé jsi v tomhle úžasná *Spadl ji jistým způsobem kámen ze srdce, že se to dalo do pohybu.* Není to příjemný muž. Je betou New Orleans a překvapuje mě, jak dvě smečky dokáží být tak odlišné. Náš Alfa... *Koukla se ji do očí.* Řekněme, že není nejpříjemnějším vlkem na téhle planetě, ale beta je ještě horší... Snaží se dokázat, že ho umí nahradit a dělá to ve velkém stylu. Vím, že má nějaké záznamy z násilí ani nevím, co to do mě tu noc vjelo... *Promnula si obličej, ale pak se plácla do stehna.* Máš tu někde talířky? Musíš jíst... jsi bledší než je na vlkodlaka zdrávo a pak ti povím na co jsem přišla já. Nebo, co se stalo... *Zvedla se ze židle a nyní mohla teprve zahlédnout mírné kulhání na pravou nohu.* Ráda bych, abys ten koláč aspoň ochutnala, než ho po mě ze samé naštvanosti hodíš *pronesla a rozhlédla se po msítnosti jestli tu nemá nějaké nádobí.*
*Chápala její rozhořčení, proto si do hlavy zapsala aby jej tak už neoslovovala. Prostě mu bude říkat příjmením.* Neřekla bych, jen svědomitě plním práci, která mě čirou náhodou baví. Nikdy jsem nečekala, že budu policistka. *Uchechtla se celkem nepříjemně.* /Osud nás vždycky vede nepředvídatelnou cestou, a duchové přírody jsou mnohem horší./ *Jakmile se rozvyprávěla o své smečce, vzala si osobní bloček, který nepoužívá v práci protože poznámky z něho nepatří civilistům do ruky a udělala si v něm pár poznámek. Celkem ji chápala, občas lidi prostě láká nebezpečí a vidina adrenalinu, zvlášť u chlapů ale pak to končí většinou špatně.* Když se podělím s kolegy, tak snad nějaké zvládnu propašovat z kuchyňky. *Pokrčila rameny.* Nebo tam můžu poslat zelenáče, abys tady nebyla sama. *Rozhodla se ochutnat už ve chvíli kdy zacítila jeho vůni, ale to jí rozhodně prozradit nemohla.* /Škoda že není s karamelem./ *Zavolala zelenáče a poslala ho pro talířky, potom otočila zrak na Cait.* Tak na co jsi vlastně přišla?
*Usedla tedy zpět, když pro talířky zase jeden z mládenců.* Byla jsem na jedné akci. Jednalo se o dlabání dýní a abych se obhájila. Nebyla jsem tam sama, ale rovnou za doprovodu dvou mužů, takže v bezpečí jsem byla. Právě koupit dýně, abych mohla napéct koláč. Vše působilo poklidně do doby, než jsem si všimla nějaké postavy za oknem, která začala utíkat pryč jen, co si mě všimla. Nevím, co mě to popadlo. Snad čirý hněv, že se mě někdo takhle snaží pronásledovat. Vyběhla jsem, ale zastavilo mě... *Možná by tohle říkat neměla.* Jednoduše jsem vběhla pod auto. Nic mi není až na rozbité koleno a trochu poškrábané ruce od asvaltu. Já vím... měla jsem si dávat větší pozor, ale tím, že jsem vyběhla jsem si všimla, že i ta osoba svým způsobem kulhala při běhu. Nezdálo se to jako zranění, ale nějaký druh vady při chůzí. Snad problém s kyčlí? Jednalo se nejspíš o muže... Byl vyšší postavy *Zamýšlela se nad jakýmkoliv detailem.* Hnědý kabát, až ke krku, ale to není nic specifického. Dnešní trendy udávají neustále podobnou modu, ale něco přeci jen upustil asi to moc nedá, ale... *Vytáhla krytku na fotoaparát patřící starším objektivům od Nikonu. Měla ho v kapesníčku zabalený.* Jak se člověk stane náhodou policistou? *Zareagovala až nyní na větu, kterou řekla Maria předtím*
*To že měla u sebe dva muže ji uklidnilo, znělo to bezpečně, i když pokud to byli civilové tak zase moc ne. Jakmile ale slyšela co jí zastavilo tak stiskla desku stolu a uslyšela lupnutí, opět stůl zase pustila a zadívala se na Caitlin.* Děláš si ze mě legraci, že ano? Tohle je jeden zasraný vtip viď? *Zeptala se velice ale velice naštvaně, jedna věc je jít na akci, která není zabezpečená, druhá pak pronásledovat nebezpečné individuum o samotě, kdy tam není nikdo kdo by jí mohl pomoci a třetí zatracená věc je skočit pod auto. Tohle bylo na Marii moc, obzvláště ta část, kdy to brala s takovým klidem.* /To ta blbka nepochopila, že mohla zemřít a to hned ze dvou zatraceně rozdílných důvodů?/ *Zhluboka se nadechla a pokusila se být profesonální.* A co tví partneři, to tě nechali běžet samotnou? Proč nezastavili tento tvůj stupidní nápad? *Optala se chladně a pokračovala dál. Sice si udělala poznámky ale stále byla naštvaná, proto neměla chuť jí ani odpovídat. V tuto chvíli by potřebovala ideálně boxovací pytel, nebo ideálně sparing partnera, který by vydržel její rány na plno a nerozbil se.* /Myslím, že po dnešním setkání s touhle ženskou budu potřebovat psychologa, čokoládu a dlouhou dobu v posilovně, ona je normálně magor./ Prostě se to stane. *Odvětí jí ledově.* /Vážně jí teď nemám chuť vyprávět svůj životní příběh../
*Zapřela se do židle, jako kdyby snad křik Marie měl být šílený vichr.* No... hypoteticky si z toho srandu dělat nelze. *Netušila, jak reagovat, jelikož Maria z nějakého ji nepochopitelného důvodu byla Cait nadřazená, nebo na stejné úrovni, co se týkalo vnímaní, kdyby byly ve smečce. Proto neměla u ní ani ten patern být sugar mommy, ale dívala se na ni jako na sobě rovnou.* Oni nestihli zareagovat. Jsem sice těhotná, ale jsem rychlá *Pronesla to jako kdyby to byla chlouba. V ten moment už donesli talíře a ona si spokojeně nabrala kousek koláče.* Je fakt dobrý... Vím, že se zlobíš, ale prostě jsem nedokázala ovlivnit tu nenávist vůči té osobě. *Koukla ji do očí.* Než začneš znovu křičet naber na to sílu. *Poukázala na koláč.*
*Nevěřícně na ní vykulila oči a pak málem vycenila zuby a něco po ní hodila. Zastavila však svou ruku včas a lehce podprahově zavrčela.* /Ona si ze mě normálně dělá prdel, tohle není normální. Proč tu zatraceně není beta? Třeba by jí dostal rozum do hlavy./ *Jakmile slyšela pokračování jejího vysvětlování o tom, že je rychlá tak měla chuť si to otestovat. Nakonec jen vstala a postavila se čelem ke stěně. Měla nejvyšší chuť buď praštit hlavou do zdi, což si rozmyslela páč by to vypadalo jako by se zbláznila ona nebo praštit pěstí do zdi, což by zase zdůraznilo, že nemá sebekontrolu. O kterou poslední dobou přicházela čistě jen v prostředí Caitlin. Pak se zadívala na koláč a na ní. O to větší chuť měla poslat jí do háje dubového.* /Není žádná šance, že bych si teď dala ten zatracený koláč, když vím kolikrát kvůli němu mohla zemřít./ *Calá naštvaná seděla a ledově zírala, bylo to jako s puberťákem, čím víc by po ní zkoušela řvát tím víc by byla vzpurná. Proto jen seděla a čekala až si ten magor před ní uvědomí kolikrát vlastně ohrozila nejen sebe ale taky i dítě. Malé, slabé, nesoběstačné a neschopné se bránit malé miminko.*
*Pozorovala chování Mari a bylo ji více než jasné, že ji očividně dostává do nějakých hranic. Pozorovala vše, co dělala a mezitím si spokojeně jedla svůj koláč.* Musíš mě mít za totálního blázna, co ohrožuje dítě... *Pronesla a dala si sousto koláče do úst, kdy rozkousala sousto a spolkla.* Netušila jsem, co v tu chvíli upřímně dělám. Byl to jen nějaký instinkt, který mě převládl. Opravdu běžně neskáču pod auta a jak říkám... U sídla neočekávám, že na mě někdo zaútočí. Jak říkal Kilián, tak by to bylo nesmyslné, ale chápu, že to musíš vidět dost... no... dramaticky, ale kdybys u těch chvíli byla. Nebylo to zase tak hrozné, jak to slovně zní. Je to mé třetí dítě... Dvě mi vzali. *Odložila lžičku a povzdechla* Není to o tom, že bych o to více měla dávat na to třetí... tedy je, ale nedokážu se v určitý moment ovládnout. *Vydechla a její hlas už byl pevný a zněl dost vyčítavě vůči sobě.* Snažím se to nebrat vážně, protože pokud začnu už se z toho víru emocí nedostanu snadno. Celé čtyři dny jsem strávila stresem, než jsem potkala tebe a mám pocit bezpečí až se zdá, že to bezpečí sabotuji a nedivím se ti upřímně, kdybych tohle slyšela, tak ten koláč skončí všude jen ne v mých ústech. *Pousmála se nad tou představou, ale v očích měla smutek.* Nesoudíš lidi dle emocí, protože se zdá, že sama sis prožila více než dost. *Bylo lepší nezmínit Chrise, který se proměnil ve vlkodlaka před ní, když mu vyprávěla co se jí děje a on se neudržel to už by Mari nerozdýchala, i když Cait tu situaci zvládla.* Nevím, jestli pochopíš to, jaké to je pro mě, když znovu někdo ohrožuje nenarozené dítě a máš jen sedět se založenýma rukama... Ty pudy to prostě nedovolí...
/Tak to si rozhodně myslím, zatraceně./ *To byla její první myšlenka, ale pak poslouchala její vyprávění dál. Chvílemi ji měla chuť zaškrtit, ale připomínala si, že je těhotná. Což mělo pomoci, tedy do té chvíle než si vzpoměla co všechno prováděla dítěti. Byl to jeden velký stresující kolotoč.* /Dneska budu potřebovat kytaru, myslím, že ani box mě z toho po tomhle zatraceném dni nedostane./ To co jsi popisovala zní velice dramaticky, ale co víc hlavně hloupě. *Udeřila do ní slovně ještě jednou.* Chápu, že si potřebuješ odpočinout, ale nejde to někde u čaje s přáteli a háčkováním a ne zatraceným chytáním kulhajících chlapů, u kterých nevíš čeho jsou schopní a co hůř nemjaí u sebe zbraň? Nebo třeba bez toho skákání pod auto? *Promlouvala dál ironicky a s lehkým naštváním v hlase, které se přes všechny snahy dostalo ven.* Nevím o jakých pudech mluvíš, chápu, že ty jako matka takové pudy někde máš, ale proč tě ty pudy teda neusadí na zadek? *Optá se ledově a dál sleduje její reakce na slova, která vyřkla.* /Vážně je tak těžké to vydržet alespoň dva týdny naž se mi podaří vše zařídit alespoň pro policejní složky?/ *Kdyby tady Cait nebyla tak se složína stůl s hlavou v dlaních, ale před jinou vlčicí by si to nikdy nedovolila. Proto čekala co z ní ještě vypadne.*
*Musela se začít usmívat nad tím, jak byla Maria v tomhle přímá.* Tohle se mi na tobě líbí *Položila na stůl krytku od fotoaparátu.* A souhlasím s tebou. Nečekala bych na prvním seznámení s tebou, že budeš takhle starostlivá. Zdála jsi se spíše dost odtažitá *Svůj zrak spojila s tím jejím* Pokusím se udržet své pudy na uzdě a už neběhat za nikým. Navíc za pár takový další měsíc už to nebude ani snadné a myslím, že už mě usadí fakt, že dítě roste. Nyní člověk na to sem tam ne že zapomene, ale necítí se tolik ovlivněn těhotenstvím *Vysvětlila.* Kdybys byla poblíž zachránila bys mě jako dámu v nesnázích a strhla mě snad do své náruče? Myslím, že v ten moment opravdu nikdo neměl šanci zareagovat a ten jeden můj kumpán zamnou hned doběhl, aby se na mě podíval. Navíc... být sama v pokoji se svými myšlenkami a netušit, co se děje také není zrovna dvakrát fér... Lépe mi bylo u tebe *Hlavně z důvodu, že měla společnost, i když tichou společnost.* Nebo u kohokoliv jiného by mi bylo lépe než samotné mezi čtyřmi stěnami... *Její byt byl situovaný, že se tam cítila dobře, ale nebylo pro ni bezpečno. Zatím, co sídlo pro ni bylo něco jako intr, i kdyby byl sebevíce krásný není to místo pro ni, kde by se cítila jako doma přesto to snášela a snažila se tam vydržet*
*Uchechtla se, stále ve své nabroušené náladě.* Nevím s kým si mě pleteš, ale rozhodně nejsem starostlivý typ, pouze plním svou povinnost. *Držela svůj zrak společně s tím jejím a odmítala uhnout byť to bylo jen očima.* Chápu, že někde potřebuješ vybít svůj temperament a energii, ale nešlo by to zkusit trochu bezpečněji. *Zamručela, už se pomalu uklidňujíc se. Dokud tedy nezačala zase s druhou částí věty.* Takže to nebyli vlkodlaci tipuju. *Odvětila dedukčně, protože nechápala jak by mohl nějaká zodpovědný vlkodlat nechat těhotnou vlkodlačici jen tak pobíhat po městě.* Chápu, co kdybychom si zkusily znovu promluvit s Killiánem o nějakém druhu řešení, pokud máš úzkosti z toho místa není to dobré ani pro tebe ani pro dítě. *Na chvíli se zamyslela nad možností alternativy, která by ohrozila co nejméně lidí.*
*Na to zda s ní byl vlkodlak nebo ne nehodlala odpovídat, jelikož Chris byl vlkodlak, ale prakticky štěně. Byl v přeměně nedávno a ne jeho vinou, tak jako u většiny.* Nepletu si tě s nikým. Jsi starostlivá... *Neuhnula pohledem z toho jejího, když se začala usmívat a pak se opřela rukou o stůl a podepřela si hlavu.* Jak dlouho vydržíš moji optimistickou tvář? *Pozvedla tázavě obočí a také nehodlala tento souboj zraků vzdát, tak snadno.* Můžeme zkusit nějakou alternativu, ale myslím, že starostí dělám více než dost, což sama potvrdíš, ale sehnat někoho s kým bych mohla bydlet a cítit se v bezpečí není, tak snadné. Thomas umí dělat kontakty a umí být podlý. Těžko říci zda existuje místo bezpečné pro mé pocity, takže to nechme být. Já si umím zaobstarat nějakou společnost třeba donáškou dýnového koláče.
*Všimla si, že jí neodpověděla a pro teď to nechá být. Odmítala totiž uznat její větu o starostlivosti, v životě taková nebyla a nebude, na světě je jen málo lidí, se kterými by jí poutalo dostatečně silné přátelství a zrovna ti nepotřebovali aby byla starostlivá. Poté se lehce opřela, založila své ruce na prsou a nazvedla pravé obočí ve zjizvené tváři. V zírání a obzvláště tom tichém je mistr. Proto ji jen ledově pozorovala jako by hleděla na svou kořist a hlídala každý jednotlivý pohyb. Koutek na zjizvené tváři nechala stoupnout, což působilo na většinu lidí děsivě kvůli mase jizev, co se zvlnily najednou na obličeji.* Záleží na tobě, stačí říct. *Pronesla se svou netečnou maskou nasazenou a při zmíňce o dýňovém koláči se ušklíbla.* To je vážně špatná donášková služba, když si ten koláč nikdo nepřevezme. *Narážela na to, že si sama stále ještě nevzala a nemá to ani v úmyslu, páč byla stále ještě na ní naštvaná. U toho ale udržovala jak svou pozici tak i pohled na místě.*
*Bylo zjevné, že se Maria nehodlala jen tak vzdát v tomhle souboji, ale Caitlin nebyla slabý soupeř.* Špatná donášková služba? Nemyslím si jen jsem očividně netrefila vkus někoho, kdo má hlad a nechce si to přiznat. Viděla jsem, jak jsi na ten koláč zareagovala, ale jsi tvrdohlavá a naštvaná a pak se můžeme bavit o tom, jak se kdo chová hloupě. *Zhluboka se nadechla a narovnala se v zádech, čím dala najevo jakousi dominanci.* Nejsi jediná proti které takhle stojím a nejsi jediná, která by mě za můj život urážela Mari... Přesto vše jsi jiná a milá a děláš to pro dobro druhých. Náš rozdíl je ten, že ty mě nerada posloucháš, ale já mě nevadíš, takže jsi v jasné nevýhodě a dej si ten koláč, jak říkám na vlkodlaka jsi bledší než bys měla být. *Stejně svá slova směřovala ke starostlivosti.* Taky jsi starostlivá vůči druhým jen ne vůči sobě. *Říkala slova, která nechtěla slyšet, ale oplácela jí to jaká Mari byla k ní a používala její zbraně. Rukou máchla u koláče, aby vůně šla přímo k Mari, když se škodolibě pousmála*
*Nad její řečí jen nadzvedla obočí, samozřejmě, že byla tvrdohlavá. Bez toho by nepřežila ani třetinu svého života. Ale hloupá nebyla, věděla co její tělo zvládne a kam až může dovolit svému tělu zajít, samozřejmě po nějaké době kdyby hladověla úplně, tak ztratí ovládání a další potřebné podněty k tomu zvládnout se ochránit, ale v tuhle chvíli ještě byla v pohodě, dokonce se ani nedostala na hranici nekomfortu hladovění.* Ne, že tě nerada poslouchám, ale jsem samostatná osobnost již dost dlouho na to abych věděla co zvládnu. Nikdy jsem nepotřebovala nikoho, kdo by o mě pečoval a už vůbec se přehnaně staral. *Odvětila ležérním hlasem na její proslov o tom jaká si myslí, že je.* /Přes čtrnáct let se starám o sebe a myslím, že jsem to dokázala dostatečně na to, abych nyní poslouchala ženskou, jejíž mateřské pudy potřebují zasahovat do dalších životů./ *Nahlas to ale neřekla, nikdy si nestěžovala a ani s tím neměla v plánu začínat.* Nevím, kde jsi tu myšlenku o starostlivosti vzala, ale je dle mého úplně mimo. *Dodala a zůstává ve své pozici, převahu nepotřebuje získávat pomocí fyzických gest, stačí jí její pohodlné opření a zírání s maskou nasazenou. Nějaké provokace jídlem na ní nezaberou, na to až příliš cvičila své sebeovládání s Alem aby jí toto rozhodilo.*
Ten koláč jsem donesla jen kvůli poděkování nic víc. Když si ho nedáš ty, tak muži u informací se tváří, že by si klidně posléze dali *Pokrčila rameny. Šlo jí o to, že se někdo nají a pokud si Mari potřebovala zatvrzele dokazovat, že se najíst nepotřebuje, tak jí nebude přemlouvat dlouho. Není malé dítě ačkoliv hlad měla a dělala, že nechce de Cait. Zrakem úplně neuhnula z jejich očí spíše se zadívala na její jizvu na tváři. Štvalo jí to ne z důvodu, jak Mari vypadala, ale že jí někdo takhle ublížil.* Každý potřebujeme někoho otravného, kdo se o nás stará tímhle způsobem. Máš snad.... *Ztichla, jelikož znala hranice a v tomhle okamžitě umlkla a Mari nemusela ani nic dávat najevo. O tomhle tématu se s nikým nebavila a nikdy ani bavit nechce pokud sám ten člověk nezačne. Nabídla si ještě jeden kousek z koláče a pohledem stále neuhnula.* Víš, že to co tu děláme působí dost komicky na jednu stránku? *Dala si sousto.* Já jen, že kdyby nás někdo takhle viděl asi pukne smíchy, když nepochopí o co nám vlastně jde. *Oprášila si ruce a přešlo téma co mohlo skončit opravdu na špatnou notu.* A za druhé... víš, že ti to s copem sluší?
*Usmála se a pobídla jí ke dveřím, vůbec by jí nevadilo, že by se měla s chlapy rozdělit. Zvlášť pokud by Cait přerušila oční kontakt.* Jistě jsou určite hladoví a ty tak můžeš ukojit své pudy. /Hlavně na někom jiném a ne na mě, už dlouho nejsem dítětem. Poradila jsem si bez takové osoby dlouho a nemám touhu hledat někoho, kdo mi bude tvrdit, že se o sebe nepostarám./ *Vrátila jí to, na druhou stranu jí vadilo jak se na ní skoro soucitně dívá, zvlášť na její tvář, tahle reakce byla pro ni ještě otravnější než zhnusení, s tím si uměla poradit, jenže co se soucitem.* Zcela s tebou souhlasím, tudíž navrhuji, že bys mohla ten koláč odnést chlapůma tím by se to vyřešilo. *Dodala klidně, ale bez žertovného úsměvu nebo popichování, myslela to velice vážně, tohle mohlo usnadnit dost věcí. Sama se nebála, že by chlapi na stanici na ni zírali tak dlouho aby si všimli, že na sebe zírají. Většina se rychle poučila o zírání, když okukovali její jizvy.* Je to možné, nosím ho, protože je účelový a vlasy mi nepřekáží v práci, už jsem i uvažovala, že je ostříhám na krátko. *Řekla i když to nemyslela vážně, cenila své předky i jejich učení a proto cenila i důležitost vlasů a splétání společně s korálkováním a dalšími tradicemi, ale schválně to podala jako fakt jen aby viděla Caitiinu reakci.*
*Snaha Cait odradit se nijak zvláště nepovedla* Donesla jsem ho tobě ne jim. Pokud se chceš rozdělit nebo ho dát dál je to na tobě. Je to dar o který ses neprosila, ale dostala... život. Jak hrozné, když ti někdo něco daruje bez tvé vůle že? Navíc bych musela přerušit kouzlo mezi námi *Ukázala prstem mezi ní a Mari, když si tiše povzdechla.* Ještě nějaký pokus o to zkusit urazit někoho jako mě? *Byla vycvičená svoji rodinou, kde slyšela mnohem hnusnější věci a byla v tom vedena dost dlouho, aby byla vůči těmto slovům obrněná. V jednu chvíli se však zmínila o tom, že se ostříhá. Přivřela oči, ale neuhnula pohledem, jen si ji prohlédla a už jizvy zase nijak zvláště nevnímala* Zajímavé... Nedokážu si tě představit, ale jistě by to vypadalo hrozně. Chceš mi snad dávat munici k tomu, abych mohla mít připomínky i na tohle? Ty se snad v tom vyžíváš, abych vždy měla něco na jazyku, co mohu vyřknout *Ač věděla, že to bude opačně.* Jaký byl tvůj nejdelší oční kontakt. Pokračuj a posunu tohle dál... *Nehodlala prohrát a podmínit se jí, že je Mari nad ní.*
Nevím, moc darů jsem přijímat nemusela a pokud mi někdo něco daroval, tak o tom nic nevím. Vše má svou cenu i když na první pohled neviditelnou. *Tohle pro ní bylo životní krédo, naučila se, že i když něco může na první pohled vypadat jako dar, pak se ale ukáže pravá tvář a je za to potřeba určitým způsobem zaplatit. A tyto dary jsou mnohdy mnohem dražší, než věci, které si člověk koupí či zaslouží. Proto ve věci jako dary nevěřila.* Nemám žádnou touhu tě urážet, ty jsi přišla na mé pracoviště a vedeš se mnou spor v místě, které jsem si vydobila za své. *Pokračuje dál, to poslední co by Mari dovolila bylo aby jí někdo porazil na místě, které si udělala pevné a bezpečné. Jeden z mála záchytných bodů nejen v New Yorku ale také v jejím životě, a už jen z toho důvodu odmítla ustoupit, navíc její tvrdohlavost taky hrála silně svou roli.* Mohu ti říci, že otázkami na vzhled mě nemáš šanci urazit. *Uchechtne se při vzpomínce na šikanu, kterou zažívala kvůli svému vzhledu, nikdo nemá tohle šanci porazit a to co tady Cait na ni zkouší je mnohem slabší odvar.* Nikdy jsem neměla zapotřebí to počítat a to z jediného důvodu, vyjdu jako vítěz, jaký je pak potřeba odpočet? *Dodala ledově a usadila se ve své židli pevněji, jako by byla každou sekundou připravena k útoku.*
Urážet? Mari řekla jsem, že to bude vypadat hrozně ne ošklivě nehledě na to, že se jednalo o ironii... Opravdu si myslíš, že bych tě tu chtěla urážet, i když je pravda, že mě neznáš. *Prohrábla si vlasy s tím, že to chápala.* Dobrá *Zvedla ruce na obranu* Ironii necháme na jindy očividně. Jistě, že by ti to nejspíš slušelo alespon bys měla... *Netušila, jhak bude reagovat na zmínku o odhalené tváři, takže jen utichla znovu.* Nechci tě urážet, když jsi hezká *Zamrmlala si pro sebe, když si založila ruce na prsou a uhnula pohledem nakonec na důkaz solidarity a úcty, když tohle byl prostor Mari a to musela uznat.* Ne ze strachu, ne z toho, že bych tě brala nadřazeně, ale z důvodu, že máš tohle místo za své. Jinde bych tenhle boj vedla nadále *Pousmála se, ale mrzelo ji, že si Mari myslela, že by ji byla schopná urážet. Předtím měla v úmyslu jít k ní blíže, ale nějak začala chápat, jak Maria věci bere a nehodlala o ní přijít jen kvůli pohledům.*
Ani jedna se navzájem neznáme. *Povzdechne si a zase se uvolní, tyto žabo myší války byly k ničemu, minimálně v tuto chvíli. Museli se zaměřit na mnohem větší problém a to byl právě teď Thomas. Přešla další její poznámky o vzhledu, protože na tom jí vážně nezáleželo.* Chápu. /Tohle je prozatím rozumné, až tohle všechno skončí, tak potom budeme moci plně rozhodnout co a jak bychom měli dělat dál./ *Úplně se uvolnila a natáhla se pro koláč na znamení smíru mezi nimi. Jeden nandala sobě a druhý ještě Cait. Potom si lehce ukousla. Nebyla to chuť na kterou by byla zvyklá ale chutnalo to dobře.* Uznávám, že péct umíš. *Dodala, byl to její smírnů krok protože předtím ustoupila Cait s pohledem. Potom se nad něčím zamyslela.* Máš v plánu jít do toho lunaparku? *Optala se aby na chvíli zmírnila téma, minimálně než dojí koláč.*
*Když si Mari nabídla koláče pochopila, že mezi nimi není už nějaká válka nebo pocit, že musí být obě napjaté. Navíc ji koláč pochválila.* Když to říkáš ty musí to být pravda *Pousmála se nad tím, že Maria na tohle byla až moc upřímná než by v tomhle lhala. Zapřela se více do židle, když se zamyslela nad Lunaparkem* Ano, ale ještě nemám s kým, takže zatím ten plán je, ale sama ne... *Ukázala, že má rozum a nemá v úmyslu se vydávat na vlastní zodpovědnost.* Budeš tam také? *Kdyby měla doporvod aspon k Lunaparku a posléze byla na očích ostatním mohlo by to projít.* Od doby, co jsem byla v sídle už mi nenapsala ani neposlal dopis. *Otázkou bylo zda je to dobré znamení nebo naopak. Jenže realita byla taková, že Thomas opravdu mířil do NY zařídit si tohle po svém a nechával svého soukromého detektiva prozkoumávat vše okolo, aby se mohl lépe zmapovat.*
Měla jsem to v plánu, dlouho jsem už nikde nebyla. *Na chvilku se zamyslí jestli říct víc nebo to nechat jenom tak.* /Triss by tam mohla být taky, vrátila se po dlouhém turné, takže tipuju, že se tam alespoň na chvilku někde objeví, mám s ní hodně co probírat./ *Ztratila se ve svých myšlenkách. Tedy pouze jen do doby než začala mluvit o Thomasovi.* Je možné, že jej odstrašilo tvé hledání pomoci nejen na policii ale také u smečky, třeba si dá už pokoj. *Na chvilku zmlkne, nakonec ale dořekne myšlenku.* Nechci tě nějak strašit, ale je tady i druhá možnost. Pokud zjistil, že co dělal na tebe nezabírá, tak jak by chtěl, mohl by přijít s něčím jiným a u něj podle tvého popisu se nebojím tvrdit, že s něčím horším. *Dořekne a zadívá se na těhotnou ženu před sebou, kterou v blízké budoucnosti dle ní asi nečeká nic oddechového a příjemného.* Pokud se rozhodneš tam jít měj vždy u sebe někoho dost silného, aby mohl alespoň zakročit kdyby se něco stalo, ano?
Nestrašíš... Nějak očekávám druhou variantu. Thomas není typ muže, co by se nechal zastrašit. Spíše naopak se nebojí jít do boje... Sama víš dle jeho výpisu karty, kdy už mezi civily je brán za potencionální hrozbu, která má na svém seznamu několik napadení a to za menší věci než je ohrození jeho beta pozice *Pronesla a koukla do jejich očí, ale už ne s nějakým důvodem dominance spíše hledala oporu.* Budu se snažit mít někoho blízko u sebe *Přikývla, ale snadné to rozhodně nebude. Neznala v New Yokru moc lidí a ty které znala, tak se jí stranili. Castora neviděla od jejich hádky a Chris se od ní hodlá držet dál protože se nedávno přeměnil a má strach, aby ji neublížil. Tanoia se možná objeví, ale toho nehodlá neustále obtěžovat, ač ho ráda viděla, tak na druhou stránku byl někým, kdo se chce bavit a v tom mu nehodlá bránit.* Někdo se určitě najde... *Jenže slova nezněla moc sebevědomě s tím.*
Osobně tohle nechápu, proč u vás ve smečce tolik záleží na násilí? Prakticky to smysl dává, ale když se podívám na naši smečku, tak mi nepřijde, že by alfa nebo beta byli nějak násilní a navzájem si dokazovali neustále svou dominanci. *Chvilku odolávala ale nakonec se zeptala.* Jak je to v ostatních smečkách? Taky tam neustále bojují? *Položila svou otázku, v tomhle světě byla hodně neznalá a proto byla ochotná se i doprávat Cait, která asi viděla víc smeček než ona sama.* Chtělo by to mít sebou minimálně dva lidi, je to tak bezpečnější. *Zarazila se a pořádně si jí prohlédla.* Pokud bys neuměla najít někoho kdo by s tebou šel, mohla bych tam popřípadě přijít jako tvůj ochránce. /Ale doufám, že nebude mít v plánu navštěvovat kolotoče a podobně./ *Nabídla jí to hlavně kvůli obavě, že by tam Cait šla i bez doprovodu.*
V některých smečkách je násilí běžné. Většinou je to z důvodu, že je tvoří mladší, kteří mají neustále touhu mezi sebou válčit a dokazovat si vše silou. V New Orleans je to trochu složitější hlavně díky tomu, že se tam mezi smečkami tvořili rody. Můj rod byl jeden z těch nejstarších. Rod White se táhl po několik generací. Nejsi vychováván v milující rodině, ale vysloveně jsi šlechtěn k tomu být předurčen. Sice vlkodlak vzniká kousnutím, ale tyhle rody si vybírali mezi sebou nejlepší samce a samice s rodovou linii, která posléze zplodí potomka a jen, co bude dítě připravené přemění ho k výchově do smečky... Rivalita v New Orleans je velká. Zde v New Yorku tím, jak je město rozsáhlé se ani na nic takového nemusí hrát. Každý nějak vlkodlakem je a každý s temnou minulostí. *Zhluboka se nadechla, když se zamyslela nad zdejší politikou.* Zde je to už posun vpřed. Nezáleží zde na ničem jiném než na tom, aby smečka fungovala, jak má... *Při zmínce, že by s ní šla do Lunaparku se znovu pousmála,.* Pokud nebude nikdo jiným s kým jít velice ráda půjdu v tvém doprovodu. Pokud se někdo najde nemusíš mě mít na krku *Souhlasila s tímhle kompromisem* Hádám, že atrakce nebudou nic pro tebe. *Vlastně ani Cait je moc nemusela, ale chtěla se tam jít podívat z čisté zvědavosti. Brala takhle své dcery do Lunaparku a nyní si chtěla připomenout ty bezstarostné časy.*
*Zaujatě naslouchala, neměla moc lidí se kterými se bavit o tom jak vlastně fungují vlkodlaci, z vlastní smečky nebyla s nikým v kontaktu a pořádně mluvila vlastně jen s Dariem, pokud by neměla počítat tu večerní návštěvu Killiána kvůli Cait. Osobně jí to nevadilo, nebyla přátelící se typ a dokud navzájem neútočili byla v pohodě, navíc na její vkus bylo ve smečce příliš mnoho žen aby se pak dali vést pohodové konverzace, i když ani to vlastně neuměla.* /Možná, bych si mohla najít nějaký kvaůitní zdroj informací./ *Další řeč přišla na lunapark.* Moje číslo máš a víš kde bydlím, takže stačí se ozvat kdyby náhodou. *Na chvíli se na ní zahleděla.* A hádáš správně, nikdy jsem v tom neviděla nic zábavného. *Pokrčí rameny.*
A nebo tě najdu tady na stanici, jako dneska *I když věděla, že to Mari udělá nejmenší radost, ale musela uznat, že jí potěšilo, když si nakonec vzala kousek koláče.* Budu dělat ještě dýňovou polévku pokud bys chtěla a ptám se jako někdo, kdo bude mít té polévky až až ne z důvodu, že bych ti ji vnucovala ano? *Začínala chápat, jak s Mari mluvit, aby si nemyslela, že o ní má přehnanou starost.* Já také popravdě ne. Pro děti je to ideální místo mě se líbí jen ta atmosféra tam. *Protáhla se v zádech. Už pomalu šla do čtvrtého měsíce, kdy bříško rostlo a nebylo tak snadné už vydržet sedět dlouho. Zvedla se, aby se prošla po místnosti.* Mohu mít na tebe otázku? Čistě ze zvědavosti... *Její hlas zněl mateřským tonem, který používala běžně byla to její povaha. Spíše než povahou vlka byla jako zlatý retrívr.* Dokázala bys vystřelit růži nařízlou puškou? Já jen tak jestli máš dobrou trefu.
*Uchechtla se.* A nebo na stanici, je pravda, že tady občas bývám víc než doma. *Podotkla a zamyslela se nad její otázkou, dýňovou polévku neměla ani si nepamatovala a věděla, že si Cait určitě stejně najde důvod jí zase navštívit a ten jiný důvod by mohl být o něco horší. Chápala její potřebu cítit se v bezpečí a policejní stanice tento pocit nabízela hodně lidem.* Jistě, ráda si dám, jen mi svou návštěvu prosím ohlas a najdi si někoho kdo by tě doprovodil ano? Minimálně do toho taxíku. *Podotkne ještě aby Cait nezapoměla. Část o lunaparku sice poslouchala, ale neměla žádnou potřebu jí na to nějakým zpsůobem odpovídat.* Ptej se. *Pobídla jí.* Teoreticky ano, prvně bych si asi potřebovala vystřelit pro změření odchylky při výletu kulky z hlavně a traektorie, ale měla bych toho být schopná. *Dodá jen na vysvětlenou a pokrčí rameny.*
Dobrá, donesu ti ji. *Byla ráda, že se s někým mohla podělit, jelikož sama by toho tolik nesnědla a obtěžovat Mari ji přišlo z nějakého důvodu jako nejlepší nápad, jelikož u ní jediné věděla, že spolu nic nemají a múže ji přesto nabídnout pocit bezpečí. Navíc se zdálo, že se okolo Mari neshlukuje mnoho lidí a tím si nepřipadala ani otravná.* Jistě. Vždy s doprovodem. Pro zanechání tvých nervů souhlasím s tím, že se postarám o to, aby se dnešek neopakoval. *Jí samotné přišlo, že jít sama k taxíku je banalita, ale pokud to Mari požadovala bylo to to nejmenší za to, co pro ni dělá.* A dokázala bys mi vystřelit růži? *Založila si ruce, když se opřela o stenu* Čistě z důvodu, že to je nějaká tradice a ráda bych se přesvědčila o tvé mušce
To budu velice ráda. *Dojedla ten kousek a uvažovala co bude dělat dál, jelikož to vypadalo, že Cait nemá v nejbližší době v plánu odcházet, tak se rozhodla, že uzná její společnost v potaz, ale asi se vrátí k práci aby mohla dneska odejít o něco dřív.* Vadilo by ti kdybych u této naší sedící pauzy dodělala ještě nějaké věci? *Optá se jí a ukáže na mnohem menší stoh papírů, který tam byl i naposledy když se viděly. V tu chvíli se ale zarazila.* /Není to zas tak dávno, co jsme se vůbec setkaly a už sedíme u mě jako by jsme byly kamarády. Je to celé divné./ *Potom zaslechla její otázku.* Pokud bychom šly spolu a nebo pokud bychom se tam potkali, tak to snad i možné bude. *Pokrčila rameny.* Mám osvědčení na střelbu jak ze zbraní na blízko, tak i nadálku. Věř mi, má muška je skvělá. *Uchechtla se.* Navíc jsem vyrostla na farmě uprostřed divočiny, myslím, že takovou zbraň nebudu držet poprvé v ruce. *Dodá a čeká na její reakci.*
*Koukla se na stoh papírů na který upozornila a bylo ji více než jasné, že potřebuje práci dodělat.* Ne tohle problém nebudu, *Odkázala se na to, že klidně bude sedět a vyčkávat. Jenže chvíli na to začala zodpovídat na její otázku a trochu byla překvapená* Farma? *Došlo jí, že svoji myšlenku vyřkla nahlas.* Já jen... nepocházíš z New Yorku? *Maria tak působila od samého začátku, ale o to více sympatická ji byla* Klidně si dodělej své věci a já dojím svůj koláč nebudu tě u toho rušit *Zkusila neuhánět ji na téma o farmě ač zjistit více by chtěla, co se jí týče.*
*Zvedla se a sáhla po kopce, vytáhla čtyři velice rutinní papíry.* V pohodě, tohle je práce, co dělám téměř denodenně, takže bych měla být schopná vnímat a odpovídat. *Usadí se, vezme si svou propisku, na prázdný papír udělá pár čárek, aby ji rozepsala a začne vyplňovat jednotlivé kolonky, které musí vypsat a proškrtává co ne. Lehce se zasměje nad jejím udivením o farmě, asi nevypadala jako typický vidlák.* Do New Yorku jsem se dostala teprve před pár měsíci, žila jsem v Minessotě, prvních jedenáct let na rodinné farmě a pak jsme se odstěhovali do města. *Moc na tu dobu nechtěla vzpomínat, protože jí to připomínalo až příliš mrtvých lidí, které znala. Na druhou stranu byla neskonale vděčná svému dědovi za všechno co jí naučil a že měla v sobě i trochu těch indiánských kořenů.*
*Byla až překvapená tím, že Maria v tomhle městě žije jen chvíli. Očekávala, že zde prožila dětství, ale ničemu si nestěžovala. Měla aspon ten malý náhled na to, kde žila.* Jsi skvělá v tomhle. Netušila bych, že pocházíš od jinud... *V tomhle byla upřímná, ale už mlčela a pozorovala, jak zapisuje něco do papírů. Nepromluvila jediného slova dokud i její telefon neohlásil nějakou sms. Mlčky nervozně chytla telefon a podívala se, co jí příšlo, ale vzápětí na to telefon rychle odložila a snažila se soustředit na něco jiného. Oni o vlku a vlk se ozval, jenže tím si dnešní den nechtěla kazit.* Co vlastně takhle běžně řešíš? *Chtěla se spíše zeptat na její život na farmě, ale nebyla si jistá zda by o tom byla ochotná mluvit, takže to zkoušela opatrně k tomu tématu se dopracovat*
To je výhoda New Yorku, je tu tolik lidí, že ani něco jako domácí tady pořádně nejsou. *Pokrčí rameny.* / Zde se zapadá dobře, nikdo se nestará o tebe a ty se tady nestaráš o nikoho, prostě si hledíš svého, chodíš do práce a zase domů./ *Měla to na jazyku, ale nebyla dost konverzační typ aby toto s Cait prozatím rozebírala. Pokračovala dál ve své práci, která se vršila stále. Potom ale zahlédla její pohled na mobil a viděla její reakci. Došlo jí to a uvažovala jestli se zeptat.* Tohle jsou jen rutinní papíry k minulým případům, doplňuji zprávy, vypisuju žádosti a stížnosti, občas zajedeme na místo činu, koukneme na nějaký odložený případ a podobně. Teď tady zrovna mám zprávy k soudu, za pár týdnů se koná jedno soudní líčení v mém starším případu a tak doplňuji znovu písemné svědectví pro prokurátora. Obhájce toho muže se v tom chce zase vrtat, i když ten muž dostal doživotí.*Jakmile dořekne poslední slova, tak odloží propisku a zadívá se na ní a potom na mobil.* Vše v pořádku? *Dala Cait možnost odpovědět buď stručně a nebo to rozvést.*
*Na chvilku poslouchat o těchto problémech ji více než pomohlo uklidnit mysl i dech, než se nakonec Maria optala a jasně dala najevo, že si toho všimla. Nepřekvapuje jí to vzhledem k tomu, že byla dobrá policistka. Sáhla po telefonu, když najela na zprávu, aby ji přečetla* Jde vidět, že nemáš rozum. Pokud se jedná o tu policejní... *Sledovala název, který k Mari dodal.* Něco... tak ta sotva něco zmůže, jestli si myslíš... Sama jsi se do toho dostala a sama v tom zůstaneš. Nikdo za tebou nestojí a jak víš, že jí můžeš věřit? *Pokoušel se o to dostat Cait do pocitu, že není schopná přemýšlet v tomhle ohledu racionálně a že všichni okolo ní jsou zapojeni do tohohle problému.* Kdyby tě znal věděl by, že se neumíš přetvařovat *Pousmála se s tím, že stále věřila Mari* Ale nic konkrétního jsem se nedozvěděla...
*Naslouchala znění SMSky a potom koukla na Cait jak je na tom.* Není příliš kreativní, co mu chybí na mozku vyvažuje na svalech? *Takovou hloupou hláškou se snažila jen vydolovat úsměv z Cait aby se přípiš nestresovala.* Na druhou stranu je super, že nám stále předkládá nové a další důkazy k podpoření naší žádosti. *Pokrčila rameny. Vstala aby vytáhla složku Cait a potom koukla na její mobil.* Je jedno, že se nejedná o nic konkrétního, použijeme proti němu všechny jeho zbraně. Jakmile dneska zjistí, že i přes tuto SMSku, tě doprovodím zpátky do smečky tak snad pochopí, že to na tebe nezabralo. *Ukáže na mobil.* Můžu si ho půjčit, jen bych ráda vytiskla a založila do složky i toto.
Kreativní nikdy nebyl to je pravda *Přikývla a drobný úsměv to přeci jen vyvolalo. Ukázala SMS Marii s tím, že ji dala i telefon. K policistce napsal "Ču*ka" takže také nic dvakrát kreativního.* Jen mám strach, aby něco nedohledával i o tebe. V New Orleans je taky služebna, kde je pár vlkodlaků, ale je otázkou zda by vůbec něco takového zvládl a oni mu to vydali. Stále je jen Beta, takže jeho slovo nemá pro ně takovou váhu a Alfa tyhle spory řešit nebude... A ještě něco... *Nadechla se* Zdá se mi, že za poslední dobu vídám jedno černé BMW. Možná je to jen paranoia, ale zdálo se mi, že stejné auto stálo i před mým bytem a nyní stojí před sídlem.
I kdyby to zkusil, tak nic nenajde. Moje kariéra je čistá a plně oddělena od podsvěta. Žila jsem na malém městě a pokud by tam zkoušel pátrat, dobře mu tak. *Uchechtla se při obrazu toho, jak by mu Al nakopal prdel. Dobré nalazení při této představě jí ale moc dlouho v hlavě nesetrvalo. Zadívala se na ní.* Pokud to auto ještě jednou zahlédneš tak uděláš následující, zalarmuješ někoho ze sídla ať je s tebou, poté zavoláš mně a zapíšeš si SPZku daného auta. *Vyjmenovala pečlivě posloupnost, která byla důležitá, priorita byla aby ona přežila a byla v bezpečí, až potom záleželo na tom, zdali se dopátráme. Navíc v New Yorku je dost kamer na to, aby ho popřípadě zpětně dopátrali.* Je to důležité, přesně tato posloupnost. A ať tě v žádném případě nenapadne za ním běžet a vyptávat se, jasný?
*Poslouchala posloupnost.* Jistě. Teď už nehodlám udělat takovou hloupost, abych se vydávala pátrat na vlastní pěst. *Přikývla a třeba to nemusel být vůbec nikdo důležitý. Takových aut jezdilo po městě mnoho a třeba jen narazila na dvě stejná.* Tak mě napadá. Nebude opravdu lepší, když se mnou půjdeš do Lunaparku? Myslím tím... že s tebou se budu cítit bezpečně. Tedy pokud tam nechceš jít s někým jiným *Měla i jistý důvod, který byl pro její soukromé účely. Maria byla čím dál zajímavější v jejím hledáčku a z nějakého důvodu jí s ní bylo dobře.* Takže? Vyzvedneš mě autem nebo?
No právě abys takovou blbost neudělala, tak tě varuju. *Poznámkou připomínajíc to co jí všechno sdělila dneska a na co byla ještě stále částečně naštvaná. Doufala, že se poučila. Na chvíli se zadívala na stůl, kde uviděla pár drobků z koláče a přemístila je na talířek, kam patří. Tímto si dala malou pauzu mezi Caitiinou otázkou a svojí odpovědí. Vlastně neměla s kým jít a neměla ani důvod to dmítnout. Dokonce by při tom mohla dohlédnout aby neudělala nic hloupého.* Půjdu tam s tebou, nemám v plánu tam s nikým jít, možná někoho potkáme, ale to je tak všechno. *Zmlkla, chvíli hleděla na zeď za Cait a nakonec ještě něco dodala.* Pokud bys měla v plánu tam být ty s někým, tak řekni, ať jen vím na kolik lidí budu muset dávat pozor. *U auta se zarazila, svoje sice neměla, ale mohla používat služební a pro to se taky rozhodla. Navíc v něm pro případy nouze měla i neprůstřelné vesty a taktickou výbavu.* Vyzvednu tě před sídlem smečky, pokud někdo pojede s námi, tak mi jen předem napiš SMSku.
Nemám popravdě s kým jiným jít, abych řekla pravdu. Třeba tam někoho poznám známého, ale každý má své partnery nebo jsou mladí než já, takže úplně nepotřebuji můj dozor a k tomu všemu nemusím atrakce. *Byla si více než jistá, že nemá nikoho, kdo by s ní šel.* Takže na hlídání budeš mít jen mě, což je více než dost si myslím *nadhodila jako mírný vtip k dnešku, že už tak ji zvedla tlak.* A mám jeden požadavek... teda spíše prosbu, kterou nemusíš splnit, ale sepneš si vlasy? *Nějak měla v tomhle tu povahu podporovat sebevědomí ostatních a hlavně Marie ji přišla pěkná i s jizvou, které už si ani nevšímala. Třeba jí někdy řekne, jak k té jizvě přišla.*
To je vpořádku. Docela to chápu. *A tím myslela ty atrakce a to, že nemá s kým jít. Mari ve městě neměla moc známých ani přátel, doslova by se jako o příteli zmínila možná tak o jedné dívce, ostatní byli známí nebo je jen náhodou někde potkala.* Pokud nebudeš dělat hlouposti a když ti řeknu ať něco uděláš z důvodu bezpečnosti, tak to uděláš. *Tohle myslela naprosto vážně a byl to požadavek, nebo spíš pokyn, který měl zajistit bezpečnost jich obou, potom jí ale lehce zarazil její požadavek, něco takového upřímně nečekala.* /Nezní to jako něco nesplnitelného, navíc jsem měla v plánu si zaplést copy kvůli bezpečnosti. a lepším Ale zatraceně proč?/ Uhm jistě, jen můžu vědět proč? *Byla dost zmetená, většinou její jizvy lidi děsily a neuměla si představit proč by měla děsit zrovna lidi na lunaparku.*
*Přikývla a koukla se na práci, kterou měla ještě na stole.* Zbytek koláče dojez doma nebo to hoď tvým kolegům. *Zvedla se a oblékal si kabát s tím, že ji nadále nebude už vyrušovat a navíc se těšila na pátek, kdy jí ještě poleze na nervy* A ohledně všeho rozumím. Pokud si budu muset lehnout na zem, tak si lehnu na zem a tak dále. *Pokynula hlavou, když si zapínala knoflíky a hodila si ještě šálu kolem krku, když zaznamenala její otázku ohledně copu. Chvilku na ni nechápavě koukala, jako kdyby snad odpověď měla znát.* Jak jsem říkala... sluší ti to s copem *Neměla ani tušení, že právě ženy jí dělali ze života peklo kvůli tomu, jak vypadala a Cait vždy měla opačné myšlení od zlého díky tomu, jak vyrůstala a že byla i matkou dvou dcer, které nadevše milovala.*
Vezmu ho domů, alespoň budu mít večeři a nebudu nic řešit. *Potom se ale na ni nechápavě podívala.* Kam si jako myslíš že jdeš? *Optala se jí a odkazovala na jejich minulou debatu, že rozhodně nikam sama chodit nebude, a už vůbec né do sídla smečky, když jí před chvílí oznámila, že ji někdo možná sleduje. To by byla Mari velice špatný ochránce, kdyby jí nechala jen tak jít. Mlčela a čekala na její odpověď. Navíc jí zaskočila ještě i ta část s copem, to bylo to poslední co by od někoho čekala. Měla své copy ráda.* /Možná bych tam mohla zaplést i ta pírka, jak mě to učil děd, mezi lidmi na lunaparku se to ztratí./ *Zamyslela se, stále však nechávala oči na Cait a čekala na její odpověď.*
*Už se chystala vykročit, že půjde, ale náhle ji Mari oslovila. Chvilku koukala na ni nechápavě, než ji to došlo* Ach ano... Já úplně zapomněla... Musím si zvyknout většinu svého života jsem trávila sama, takže je náhle nezvyk mít někoho vždy po boku *Usedla zpět na židli a pozorovala jí. Zdálo se ji, jako kdyby Mari byla něčím překvapená a tak dala hlavu do boku mírně.* Děje se něco Mari? *Optala se opatrně.* Počkám na tebe. Klidně si dodělej, co chceš a já využiji gauč, co tu máš hm? *Navrhla s tím, že si začala kabát znovu rozepínat* Asi zde nemáš nějakou knihu na čtení že? *Uchopila noviny na stole, co zde ležely a najela si na křížovku* I tohle postačí... Vlkodlak na devět písmen... Lykantrop *Musela se uchechtnout nad takovou náhodou.*
Nic se neděje. *Zavrtěla hlavou a pak ještě dopsala poslední poznámku na papír, který následně odložila.* Posluž si, knížky tady bohužel nemám, ale nebude to trvat dlouho, jen vyplním tyhle dva spisy a budeme moct jít. Zbytek kdyžtak dodělám zítra. *Uvolnila se a v naprostém tichu vyplňovala položku za položkou až se papíry plnily ručně psanými poznámkami. Většina kolegů v dnešní době upřednostňovala psaní na počítači, ale jí byl papír milejší, navíc to bylo rychlejší než otevírat vždycky různé složky v počítači a neustále s něčím manipulovat. Občas to využívala, ale pak si nepamatovala tolik podrobností z případu jako když to psala ručně. Dodělala poslední řádek a připojila k tomu svůj podpis.* Tak to by mělo být hotové. *Vzala složky a zařadila je tam kam taky patří, potom vzala svůj kabát a kabelku.* Můžeme jít? *Zeptala se Caitlin a sáhla do kabelky aby vylovila klíče od auta.*
*Pokývla, že rozumí a neměla s tím jediný problém. Nikam nespěchala a spokojeně si luštila tajenku. Ani si nevšimla, že se Maria zvedla a odešla si pro kabát, ale zaznamenala její otázku* Moment *Pozvedla prst ještě na důkaz, že na něčem pracuje a doplnila poslední slovo, když se podívala na výsledek.* Přesčasy způsobují STRES A SYNDROM VYHOŘENÍ pokud se necítíte ve své práci spokojeni doporučujeme změnu.... Už chápu proč tyhle bizardnosti nikdo neluští *Zvedla se od stolu a koukla se na Mari s pokývnutím* Můžeme a doporučuji ti kupovat si jiné noviny
No možná je to tím, že si většinou čtu obsah a ne luštěnku, takže jsem s těmito novinami spokojena. *Pokrčila rameny a prošla celou stanicí, sem tam na někoho kývla, viděla šéfa, který něco řešil s kolegou a tvářil se dost nepříjemně. Došla až do podzemí, kde z dálky odemkla auto. Sedla si na místo řidiče a pokynula Cait k místu spolujezdce, rozhlédla se po autě zdali tam někde není nepořádek, ale vypadalo to, že to je ucházející a auto ani nijak nezapáchalo. Nastartovala, pomalu vycovala a pokračovala směrem k sídlu smečky, kde vysadila Cait, řekla jí ať napíše v kolik bude chtít vyjet do lunaparku a pak zamířila k sobě do bytu.*
Pravda... asi jsem už moc stará *Ač pravda byla opakem. Nemohla být o tolik starší od Mari. Nastoupila k ní do vozu a musela uznat, že její společnost s odvozem až před sídlo nebylo vůbec špatné a ještě si to i užívala.* Napíšu ti neboj. *Vystoupila z auta a ještě jí věnovala jeden milý pohled.* Dobře dojeď. *Zabouchla dveře a sledovala auto, jak tam stojí do doby než za sebou zavře dveře od sídla, aby mohla zavítat do svého pokoje, kde si po sprše šla lehnout.*
*Kráčela městskými uličkami s taškou v ruce a krčila se v kabátu. Nebyla velká zima, ale z toho všeho, co se začalo okolo ní dít jí nebylo nijak zvláště dobře. Obzvláště, když čekala dítě a ještě v počátečním stadiu se dostávala do stresu. V dáli už viděla, jak na ni svití logo policie ze stanice, kam rovnou zamířila a vešla dovnitř, kde bylo živo. Lidé okolo neustále něco řešili, jiní seděli a čekali na židlích, než budou vyslyšeni a nějací dva puberťáci brečeli, protože učinili nejspíš nějakou hloupost, která se jim vymstila.* Dobrý večer. *Pronesla na recepci, když si sundala tašku. Muž si ji prohlédl a na tváři držel úsměv, když v ruce svíral propisku, aby si mohl zapsat její požadavek.* Jdu z důvodu, že chci nahlásit vyhrožování a možná už i stalking… Tedy už to je stalking *Na sucho polkla a muž si vše zapsal. Víc vědět nepotřeboval byl tu jen z důvodu, že ji potom pošle dál.* Běžte dozadu uličkou a posaďte se tam. Dám vědět někomu, aby s Vámi udělal zápis. *Ukázal ještě směr a ona přikývla, když zamířila přesně, jak nařídit. Dostala se do chodby, kde viděla několik židlí po stranách stěny. Byly zde ještě dva lidi, kteří nevypadali moc nadšeně.* Dobrý večer. *Byla slušná, ale odpovědi se jí nedostalo spíše jen kyselé tváře.* Rozepla si kabát a sedla na jednu z volných židlí. Nevadilo jí čekat od toho úřady, nemocnice a jiné tyto služby jsou. Nejsou stroje, aby člověk dostal hned vše. Jenže byla nervozní a nedokázala se ani nijak za tu dobu zabavit.*
*Protřela si oči a dopisovala poslední řádky, poslední dobou toho na ní bylo moc a neuměla si představit, jak to půjde zbytek tohoto měsíce. Samozřejmě, že kolegové na stanici vtipkovali o pernosti října a náporu divností, ale tohle už bylo celkem moc. Vážně se nějaký pubertální výrostek rozhodl převléct za Frankensteina a lehat si pod plachtu na zem jen aby někoho vyděsil.* Kam ta doba spěje? *Zamumlala si lehce pro sebe a otočila další list. Nejhorší na tom bylo, že o každé takové hloupůstce se psali zprávy. Díky bohu na vraždách toho nebylo zase tolik. Lehce jí zasvědí zjizvená kůže na bradě, tak si jí promnula prsty.* Je čas se protáhnout. *Odtáhla se od stolu, vzala svou kabelku a pečlivě si upravila svoje tmavě modré sako se stejně zbarvenými kalhotami a béžovou košilí. Prošla kolem recepce přes čekárnu až do kuchyňky, kde si připravila svůj čaj a šla zase zpět. Jenže když procházela opět čekárnou, tak kolem ní někdo proběhl a málem do ní vrazil, díky reflexům uhnula ale pohyb byl na čaj příliš rychlí a něco málo se přelilo přes okraj.* Zatraceně! *Vykřikla a rozhlédla se kolem sebe. Hned vedle místa, kde zrovna stála seděla žena, a tak si jí pečlivě prohlédla.* Nestalo se Vám něco? Neopařila jsem Vás? *Automaticky si nechala spadnout vlasy do obličeje, aby zakryli její zjizvenou část tváře.*
*Byla myšlenkami jen u toho, jak vše bude muset vysvětlovat do chvíle, než okolo proběhl chlapec a jedna policistka ji málem polila horkým čajem, ale zasáhlo to jen část jejího kabátu. Zvedla se ze židle a koukla se na tašku, která byla suchá.* Díky bohu, že to neschytala taška *Oddechla si, jelikož na důkazech ji záleželo více než na zdraví.* Ne, ne neopařila jen trochu politý kabát, ale nic, co by neuschlo nebo to nevyřešili v čistírně. *Ujistila jí, že o nic nejde a moc si ji ani neprohlížela, jelikož sama byla roztěkaná a nervozní. To nejspíš každý, kdo je na policii.* A vy jste se neopařila? *Optala se starostlivě, když si zasunula pramen vlasů za ucho, jenže její instinkt jí, tak nějak dával najevo, že to proti komu stojí není obyčejný civil, ale třeba se jen pletla potom, co byla těhotná už její proměna nefungovala a všechny smysly, které měla dříve už nejsou natolik ostré, když je prokletí potlačené.* Další! *Zvolal hrubý mužský hlas z jedné kanceláře ze které vyšel starý muž, který nevypadal nadšeně, že něco musí řešit. Jeden ze dvojíce se zvedl a nakráčel dovnitř.* Přívětivý muž… *zamrmlala si poznatek pro sebe. Nějak tušila, že se o její problém ani nebude nijak zvláště zajímat a jen to sepíše. Jak by mu mohla říci, že je to závažnější než to vypadá.* Nevíte, jak dlouho zde trvá, než se člověk dostane na řadu? *Když tu měla policistku mohla jí alespoň vyzpovídat.* Nevadí mi čekat jen… Nervozita *přiznala a položila si ruku na břicho ochranitelsky. Nechtěla být tak dlouho ve stresu a chtěla mít kvůli maličkému vše za sebou, co nejrychleji, ale používat kartu „Jsem těhotná“ zrovna nechtěla.*
*Oddechla si a usmála se lehce na ní, něco se jí nezdálo, ale dlouho své instinkty nepilovala a hlavně ne v odvětví podsvěta, proto to nechala být. Mohlo jí to přece způsobit jakýkoliv jiný vjem. Pečlivě jí ještě jednou přejela očima. První co zaznamenala byl ten kousek politého kabátu, poté si všimla její obezřetnosti vůči tašce. Ale nejvíce jí zaujal ten pohyb. Dalo se z toho vyvodit mnohé, ale tohle nebyl jen mimoděčný a emocionální vjem. Zaměřila se na její obličej, ale žena nebyla úplně čitelná.* Může to tady být vážně na dlouho, obzvláště v období jako je tohle. *Zamyslela se nad tou hordou papírů na jejím stole, ale musela to nechat plavat.* /No nic, dlužím jí to. Navíc jestli je vážně těhotná, tak to poslední co potřebuji je aby jí tady někdo psychicky labilní napadl./ Nevím jestli Vám budu nějak nápomocná, ale mohly bychom zkusit něco spolu vymyslet, co vy na to? *Pokusila se jí věnovat úsměv, ale to jí moc nešlo, většinou to s ženami neuměla, ale tahle byla těhotná a docela vyděšená, to poslední co by potřebovala je jí zastrašovat ještě víc, navíc tohle není první oběť se kterou kdy mluvila, obzvláště od té doby co je zde.*
*Když jí navrhla, že by jí mohla pomoci jen zbystřila a měla jistou naději v očích* To byste byla moc hodná. *Vzala si tašku, kterou si k sobě přitáhla a následně šla za ní do kanceláře. Jen, co za sebou zavřela dveře, tak se zhluboka nadechla. Netušila, jak bude připravená o tom všem mluvit, jelikož to nikomu ještě nepověděla, ale bylo potřeba to začít řešit.* Nejsem v New Yorku popravdě moc dlouho pocházím z New Orleans, takže se s Vašim městem ještě nějak seznamuji, ale už nyní je patrné, že toho máte více než dost. *Započala přátelsky, když se usadila na židli a palcem si přejela po břiše, než ruku odtáhla a sáhla po tašce ze které vytáhla složku s papíry. Jako první vytáhla papíry s tištěnými textovými zprávami.* Kde jen začít… Jsem těhotná. Druhý měsíc a muž s kým to dítě čekám pochází právě z New Orleans… Není to zrovna někdo s kým bych to dítě plánovala a ani jsem neočekávala, že podle jedné neuvážené noci se zase život udá jiným směrem *Připadala si jako nějaká špína, ale bylo to jen jednou v jejím životě, kdy šlápla vedle a život jí to dal jasně pocítit. V textových zprávách šlo vše klidně do doby, než se zmínila, že s ním bude čekat dítě a okamžitě započal psychiky nátlak, aby šla na potrat a následné vyhrožování, když k tomu nepřistoupila v podobě, že muž to dítě nechce a tak se to dítě ani nenarodí.* Tohle ještě není tak hrozné… *Nešla by zde jen kvůli nějakým zprávám, které nejsou tolik podstatné, ale to co mělo následovat bylo už děsivější* Mohu poprosit vodu? *Chtěla chvilku pauzu a konečně se pořádně zaměřila na ženu, která ji nyní vycházela vstříc a chtěla ji pomoci.*
*Vedla ženu až ke svému místu a pokynula jí ať se posadí. Sama se poté usadila a na tváři se jí vytvořila pečlivá maska, která byla budovaná po roky, nebylo po ní ani vidu po nervozitě, agresi či jakékoliv jiné emoci. Byla to její nejlepší zbraň, kterou využívala už od akademie, na přívětivou tvář vypadala příliš děsivě a navíc byla v těchto emocích dost špatná a plavala v tom, hlavně mezi ženami jejího věku a tahle nevypadala o tolik zase starší. Vyslechla si část jejího příběhu a pokyvovala. Přitom si začala dělat poznámky, nejen, že na to lidé reagují pozitivně protože mají pocit vnímajícího policisty, ale také to pomáhá uspořádávat myšlenky.* Ono New York je dost hektické místo samo o sobě, ale lidé si řekli, že kolem Halloweenu je asi ještě trocha práce navíc. *Podotkla a pokynula jí ať mluví dál, čím víc toho z ní vyjde přirozeně, tím jednodušší to pak bude k poskládání. Neměla žádnou touhu jí soudit.* /Jako by snad předčasné soudy někdy někam vedly, většinou jen z dobrých policistů dělaly špatné./ *Čekala zdali jí ta žena ty papíry podá, ale chápala, že to může pro ní být velice emociální a citově vypjatý krok. Z toho důvodu neměla chuť naléhat. Navíc, když bude moci řešit tohle, pak nebude muset trávit tolik času nad tím otravným papírováním.* Chápu, nebojte, zkusíme to spolu vyřešíme, cokoliv mi chcete a můžete říct určitě pomůže. *Pronesla vlídně a po její otázce na vodu houkla na jednoho nováčka, co zrovna procházel kolem nich. Ona taky kdysi nosila spolupracovníkům kafe, vodu a vlastně cokoliv si v tu chvíli zamanuli. Z toho důvodu jí ani tak nevadilo využít tohohle chlapíka. Když jí donesl vodu lehce jí k ní přisunula a nechala další kroky na ní, nátlak tady fungovat nebude a stres je to poslední co v tuto chvíli chce vyvolat. Lehce upíjela svého čaje a prohlížela si velice decentně prvně tu ženu a následně papíry.*
*Dala ji papíry, kde byla textová komunikace a následně vytáhla ze složky obálku. Nejprve se napila vody a zhluboka se nadechla.* Jde i o tohle… Nesouhlasila jsem s potratem a ani nikdy souhlasit nebudu, což už je sám přesvědčen, že tímhle směrem to nepůjde. Tohle mi dnes došlo do schránky *Vytáhla z obálky fotky, které někdo nafotil bez jejího vědomí. Byla na nich ona sama, jak se procházela po ulicích Bronxu, nebo pár fotek, kdy seděla s Chrisem poprvé v kavárně a seznámila se s ním. *Někdo mě sleduje a jsem si více než jistá, že v tom má ruce on. *Vytáhla ještě další obálku.* Tohle přišlo spolu s tím *Vytáhla z pytlíku tabletky, které by dítě zabili a když je vytahovala jen na sucho polkla, jelikož vnímala ten nátlak.* Ten muž ví, kde bydlím a není pro něj nic těžkého jet z New Orleans do New Yorku *vysvětlila své obavy, že by se klidně mohl zjevit ve městě a chtěl by ji ublížit. Navíc už měl zkušenosti se zabíjením byl známý tímhle v New Orleans, že byl rváč mezi vlkodlaky, ale to zmínit nemohla neočekávala, že by to policistka pochopila, jenže stále měla dojem, že její instinkt na ní křičí ať si něčeho všimne. Začala tomu dávat větší váhu a proto něco zkusila.* Je to takový zlý vlk… *Nadhodila zda jí to dojde či nikoliv. Mohlo to znít sebevíc praštěně tahle věta pro jakéhokoliv civila, ale ta policistka… Něčím ji voněla, jen už to nedokázala tak rozeznat.*
*Prvně převzala opatrně papíry, i příliš prudký pohyb by pro tuto ženu nemusel asi být příjemný. Projela očima ty zprávy jen zběžně, pak si je celé pročetla znovu, dala si načas aby nic nevynechala ani náznaky a další věci, možná to může znít hloupě ale i pouhé znění po sobě následujících zpráv může hrát důležitou roli. Udělala si pár poznámek a opět se podívala na ženu. Chtěla jí nějak mírně podpořit, ale nevěděla jak, s tímhle vážně moc dobrá nebyla. A celkem se bála s ní jednat jako s obětí, když ta žena tomu tak statečně čelila.* Je to pouze Vaše tělo a Vaše rozhodnutí, to Vám nikdo vzít nesmí a děláte správně. Přijít na policii s tímto byl správný čin. Jeho největší hloupost byla, že Vám dal do ruky důkazy, jsem si jistá, že to bude velice jednoduché specifikovat jako důkazní materiál. *Pokývne hlavou směrem k věcem, které ji žena ukazovala.* Pokud máte obavy o svůj život, pak sedíte u mého stolu správně, díky soudci je možné získat zákaz přiblížení, bohužel Vás ale přímo nenapadl, pokud jste tedy něco nevynechala. *Dívala se na její tělo a snažila se odhadnou zdali někde nemá nějaké pohmožděniny a modřiny. Chápala její strach, ale bez přímého napadení bohužel by bylo získat povolení k policejní hlídce velice obtížné.* /Jediné co by se dalo dělat by bylo hlídkovat u jejího bytu nebo si u někoho udělat službičku, ale to je řešení pouze na pár nocí./ Zkusíme spolu něco vymyslet jakmile to sepíšeme. *Chtěla dodat ještě něco, ale při slovech zlý vlk se sekla. Narovnala se a opět očima přejela tu ženu. Její mimika se úplně změnila. Měřila ji už nejen jako oběť ale i jako nebezpečí, hlavně pro kolegy protože ji neznala a velice dobře jí nyní v hlavě všechny střípky seply.*
*Vyčkávala na její reakci, když viděla její změnu mimiky. Pochopila to a Cait to moc dobře věděla, že nyní nesedí proti policistce, která by byla jen obyčejnou ženou. Naopak byla vlkodlakem jako ona.* Myslela jsem si to… *Povzdechla si a začala se rozhlížet zda někdo není okolo, ale nevypadalo to tak.* Nyní bych měla být o to více upřímnější. Přijela jsem do New Yorku, protože jsem jednou už o svoji rodinu přišla a New Orleans se pro klidný život moc nehodil. Nejsem samotářka a už dávno jsem ve smečce, kde mě přijal alfa. *Koukala na ni upřeně, jelikož teď to nebylo jen o tom ukázat důkazy, ale přesvědčit jí, že není potencionální hrozba, jelikož byla pro NY stále nová a mnozí ji neznali. Sama by byla nervozní z nového vlkodlaka, což i vůči ženě tak trochu byla.* Ten muž, co tohle psal a co vše dělá není člověkem je jako my *Na sucho polkla, jelikož nyní opravdu mohla chápat její strach.* Nemohu se přeměnit přišla jsem o své schopnosti a ani by to moc nevyřešilo. Nejsem někdo, kdo se jde rvát chci jen klid, bezpečí a rodinu. *Mírně se ji rozklepala ruka, když zvedala skleničku s vodou.* Kdybyste tam dali hlídku nechci, aby se kvůli mně stalo něco nevinným. Možná by to v něčem pomohlo, ale nechci jejich životy riskovat. Jistě mnozí chlapci od Vás také mají rodiny *Přemýšlela jako matka, jelikož už matkou kdysi byla a slovo rodina brala vážně a přemýšlela o každém, že musí být něčí dítě nebo třeba vychovává dítě proto i její mysl v tomhle byla nevinná.*
*Měřila si tu ženu pohledem. Napjetí v jejích ramenou nijak neubývalo, spíše už to začala spíš být pozice, nijak vyzívavá, ale pokud by ta žena měla něco v plánu, tak by pro ni bylo mnohem jednodušší rychle zakročit. Uvažovala dokonce o falešnosti důkazů a nějakém nepříjemném plánu, ale to z hlavy vytřásla. Nikdo není takto pudově vyděšený bez podnětů a ona rozhodně nebyla nijak klidný člověk. Vyslechla si její příběh a pokývla hlavou.* Jistě, Edward by se o samotáři dozvěděl velice rychle. *Z velice podstatného důvodu změnila důvod, už jen jako ověření, pokud ale měla nastudováno o místní smečce, tohle by jí nezmátlo. Její vrozená nedůvěra však chtěla alespoň nějaké prověření. Její alfa se jí nesvěřuje, proto neměla ani ponětí. Z pohledu lze vyčíst mnoho ale dobří lháři umí i toto maskovat. Proti její logice nic neměla, nechat někoho potrhat, zabít nebo přeměnit je to poslední co by chtěla. Proto jediná možnost hlídkování byla maximálně ona sama.* Z jakého důvodu jste přišla o své schopnosti? *Optala se jí zvědavě, sama si nebyla vědoma žádného důvodu ani způsobu jak o to přijít. Kdysi by to rozhodně brala, ale uvědomovala si, že bez svých možností, které má jako vlkodlak by si připadala slepá, hluchá a zpomalená, což by jí mohlo i stát život.* Jelikož obě víme, jak na tom stojíme musím Vám položit otázku, chcete toto vše oficiálně zaznamenat a dostat to k soudu? Je tady i druhá možnost a to řešit tuto záležitost přes smečku, jistě Vám dokážeme nějak pomoci. *Dodá a čeká na její odpověď. Rozhodla se, že jí pomůže a to protože nechtěla primárně ohrozit to dítě, bezbrané miminko, takže jí byla její odpověď jedno, ale záleželo na tom jestli bude vyplňovat další papíry a dostane jí do systému.*
*Když se ji zeptala na to, jak přišla o své schopnosti jen překvapeně dala hlavu do boku. Očividně žena před ní moc o svém druhu nevěděla a to ji nutilo se zamyslet nad tím, že nebyla nejspíš dobrovolně přeměněna na vlkodlaka.* Když čekáte dítě jste nejvíce bezbranná. Nevím proč tomu, tak je, ale je to dané, že při očekávání dítěte nemůžete využívat nic moc ze svých schopností. Kletba je pozastavena a tím pádem se stávám jen civilem bez šance se pořádně bránit. Nejslabší článek smečky, který je nejvíce jednoduché zničit. *Vysvětlila, aby ji uvedla do děje.* Teď nejsem nebezpečná pro nikoho leda pro sebe a dítě, jelikož se nemohu bránit *Nenáviděla tuhle bezradnost, ale to dítě, co čekala chtěla.* Chci to nahlásit i na policii. Pro veřejný svět je stále normální osobou… Dost jsem přemýšlela, jestli se svěřit smečce a nejspíš i to učiním, jelikož se může zjevit vlkodlak, který zde nepatří a nemusí ohrozit jen mě. Přesto vše… nemluvím k Vám jako vlkodlak, ale jako žena, co žádá o pomoc a záchranu života, jak mého, tak dítěte. Vlkodlaci v poslední době mají svých starostí dost a obávám se, že nebudou tolik ochotni mi pomoci, abych řekla pravdu.
*Na chvíli jí spadla její maska z toho jak byla zaražená. Tohle jí nikdo neřekl. Je pravda, že moc vlkodlaků neznala a o těhotenství mezi vlkodlaky moc prostoru mluvit neměla. Její prvotní známý s tím určitě zkušenosti neměl a kromě Daria ve smečce s nikým delší konverzaci než pár slov neměla. Vzpamatovala se a opět si nasadila masku, i přes tuto novou informaci se musela soustředit dál na vyšetřování. Zarážela jí její nulová věc se změnou jména, ale mohlo to mít několik příčin proto se rozhodla pokračovat. Bezbranost a bezradnost chápala, až příliš a proto jí nějak rozuměla. Což se jí vlastně absolutně příčilo, ona už nikdy ničí oběť nebude.* /Další důvod nemít v tomhle světě děti./ Chápu, pokud si přejete vydat oficiální stížnost se vším všudy pomůžu Vám, mohu Vám nachystat papíry a předat je. Pokud byste chtěla můžete je vyplnit vklidu doma. *Na chvíli se zamyslela.* Ale pokud potřebujete chvíli klidu a jistoty, tak můžete vyplnit ty papíry zde, kde Vám zaručím, že Vás jistě nenapadne. *Chvíli mlčela a uvažovala co říct.* Alfa Edward, *opět záměrně změnila jeho jméno,* je rozumný muž. Já osobně mu nic sdělovat nemusím, dokud to neohrozí smečku nebo se přímo nezeptá, ale doporučuji svěřit se. Vždy se najde východisko a řešení, i kdyby dočasné. *Dodá a čeká na nějakou její reakci.*
*Bylo zjevné, že nebyla úplně zkušená, co se týkalo politiky a historii vlkodlaků. Jako nový vlkodlak, ale nepůsobila, takže hádala, že jen možná nemá nějaký zájem zjišťovat si věci, což není ani nic, čemu by se divila. Většina vlkodlaků svoji podobu nenáviděla a nenáviděla tím, kým se stali. Nehodlala hádat nahlas a tak jen mlčela a pozorovala celou dobu její mimiku. Její mateřský instinkt jí nějak říkal, že to měla těžké, ale kdo neměl.* Raději to sepíšu tady s vámi. *Měla na to prostor a klid hlavně věřila tomu, že žena před ní se v tom lépe vyzná a bude vědět, jak sepsat důležité detaily. Když už se chystala na sepsání všech věcí zmínila jméno, které ji nic neříkalo a k tomu všemu alfa? Působila zaskočeně tím, co právě slyšela a vnímala na jak tenkém ledu stojí. Co když je smeček více a ona nyní mluví s někým z odlišné smečky. Mohlo by to znamenat, že se dostane jen do dalšího problému a opravdu chvilku váhala, jenže usoudila, že jí žena bude chtít pomoci pokud je správnou policistkou a snad vkládala svůj život do dobrých rukou.* Já… omlouvám se, ale asi známe každá jinou smečkou. Spadám pod Dariuse. Žádného Edwarda neznám a ani jsem nezaznamenala, že by se tak jmenoval někdo z jeho pobočníků. Smečka z Bronxu… Vlastní tam i ten bar nebo minimálně ho hojně využívá. Chvilku jsem bydlela i v jednom bytu, abych byla u smečky v bezpečí, ale řekněme, že bydlet mezi mladými vlky, když čekáte dítě není rozumné a proto jsem si koupila byt kousek od smečky… Odkud je Vaše smečka? *Hlavně ani neznamenala, že nějaká další je, což mohl být velký problém a další potencionální nebezpečí mezi rivalitou smeček.* Darius je trochu mrzout, ale jsem si jistá, že mě vyslyší o tomhle problému, jenže sám má svých starostí za poslední dobu dost...
Dobrá, pojďme společně na to. *Pronesla a vytáhla čtyři různé oboustranné papíry. Jakmile ale žena začala mluvit o smečce, tak se donutila lehce pousmát.* Máte správné informace, bohužel nejsem příliš důvěřivá tudíž jsem si potřebovala ověřit, že znáte Daria. *Pronesla směrem k ní a zbytek její řeči nechala stranou, práce před nimi byla důležitější. Pak si uvědomila ale ještě jednu věc.* Omlouvám se za své chování, ale stále jsem se Vám nepředstavila. Jmenuji se Maria Martines. *Natáhne směrem k ženě ruku a očekává její reakci, po této interakci jí ale čeká zase práce. Postupně začala procházet kousek po kousku informace a vše s ní začala sepisovat od jmen účastníků, přes možné svědky, popisy jednotlivých událostí, prvotní setkání a tak dále. Zasekla se až v části kdy měla začít popisovat fyzickou část činu.* Musím si být naprosto jistá jednou informací, jste si jistá že Vás nijak fyzicky nenapadl před někým jiným? Zkuste si vybavit všechny chvíle s ním, stačí nějaké hrubosti před jinými lidmi ochotnými vypovídat. *Řekla směrem k ní a pomalu už uvažovala co dál bude potřeba kolem papírů, důkazů, výpovědí a dalších částí. Dokonce uvažovala jak to udělá s tím co bude po sepsání této zprávy.*
*Uklidnila se v moment, kdy jí vysvětlila, že to byla jen nějaká zkouška a spadl ji i kámen ze srdce. Takže obě spadají pod jednu a tu samou smečku, což bylo pro ni jen a jen dobře.* Chápu *Snad poprvé viděla za celou dobu nějaký úsměv na tváři té ženy, když se jí i představila. Vzala její ruku a potřásla s ní* Caitlin White *I když její jméno už znala, jelikož ho stejně musela hned uvést na samotném začátku, aby ji mohla vyslechnout. Sledovala papíry a pokoušela se na vše odpovídat a udělat tak vyplnění, co nejsnazší, ale přišla první chvíle, kdy narazili.* Bohužel. Ten muž mě nikdy nenapadl a ani na mě nikdy nebyl hrubý… Právě naopak působil, jako někdo, kdo dokonce kdysi rodinu chtěl. Byla to jen jedna hloupá noc, kdy jsem s ním skončila v posteli a náhle vidím, že ten člověk se chová úplně jinak. *Trochu to pochroumalo její důvěru vůči mužům a toho, jak ji vnímají, ale to nyní nehodlala řešit. V jeden moment jí, ale cinkl telefon. Koukla se na Mariu, jako kdyby dávala najevo, že tuší, kdo ji píše. Mohl to být jen Chris, ale takhle v noci? Uchopila telefon a koukla se na zprávu. Kdyby mohla být její tvář ještě bělejší, tak by byla a následně otočila telefon k Marii.* Snad si nemyslíš, že ti policie v něčem pomůže. Sama víš, že na tohle jsou zákony krátké a nezastaví mě nebuď naivní a jdi na ten potrat, než se opravdu naseru. *Tohle stálo ve zprávě, takže věděl, kde se nyní nachází, ale měla tušení, že si spíše najal jen nějaké očko, co jí sleduje bez jejího vědomí.* Někdo mě musel zahlédnout, jak jdu na policejní stanici *Začala se chvět, jelikož ji docházelo, že jí opravdu někdo musel sledovat od domu až sem a ona si toho nevšimla. Nemá v těhotenství ani tak silné smysly, aby byla vůbec schopná to zaregistrovat.*
*Naklonila se nad papíry jako by v nich mohla vyčíst něco nového, něco co by jí i Caitlin pomohlo s tím chlapem. Nevědomky si strčila vlasy za ucho jak to dělá pokaždé když se silně soustředí, ale neuvědomila si že ukazuje Caitlin celý rozdrásaný obličej pokrytý jizvami. Narovnala se a měla v plánu vstát, teda do chvíle, kdy uslyšela ten zvuk a reakci Cait na mobil. Jakmile zjistila co ve zprávě je lehce se naštvala, být mladší a nezkušenější tak na stanici i zavrčí.* Lidé jako on jsou nebezpeční, psaní je první část, ale pokud člověk neskáče podle toho jak píská může dojít na gradaci. Máte možnost u někoho přespat nebo alespoň nebýt sama? *Na chvíli se zamyslí a zkousne si ret, uvažuje jestli volat parťákovi, nebo ho z toho radši vynechat, pro což se následně rozhodne, zatím žádné zapojování civilů.* Nedávejte najevo strach, pokud Vás doopravdy někdo sleduje je lepší udržovat si klidnou vizáž, pak neví s čím počítat. Nehrejte mu štěně, společně to nějak zvládneme vyřešit. /Policejní hlídku jí postavit před dům nechci ani nemůžu, jejich bezpečí a hlavně to, že by dala pocit zadostiučinění tomu muži, musí existovat další možnost./ *Zamrzne na místě nad jedním nápadem, ale ten hned vyžene z hlavy. Nemůže si ji vzít domů, teď je to sice oběť, ale svůj byt si zabezpečila z nějakého důvodu. Na druhou stranu asi takhle rychle nezvládne sehnat dostatečně bezpečné místo.* /Možná by to šlo na jednu noc než najdu jednodušší a lepší řešení./ Měla bych provizotní řešení, jak byste se mohla dát do pořádku a já bych mohla něco vymyslet. *Pronese s razancí a klidem v hlase. Nebylo jí to příjemné, nikdo ještě neviděl její byt od nastěhování a bylo to tak úmyslné. Měla ráda klid a bezpečí, jenže tohle mohla být chvíle nouze a nejen že by mohl být Alfa naštvaný pokud by se jí něco stalo, ale sama sobě by si neodpustila, že nepomohla oběti. A co že je to žena, prostě to bude muset nějak zkousnout.*
*Chápala vše, co jí bylo řečeno, ale ovlivnit emoce strachu šlo těžko. Už jednou o své děti přišla i o muže, kterého milovala a nyní, když měla čekat další dítě, tak bylo v ohrožení a ještě ani nespatřilo světlo světa.* Nemám teď nikoho u koho bych mohla přespat. Tedy ne dnes večer a moc lidí z tohohle města neznám *Znala Castora, ale ten ji v tomhle už nepomůže nebo ani nechtěla, aby ji v tomhle pomáhal a Chrise znala moc krátce na to, aby ho tím chtěla zatěžovat.* Nemám vlastně nikoho *Přiznala si nahlas s tím, že vnímala to potencionální nebezpečí, které rostlo při uvědomění, že kdyby nešla na policii zůstane na to vše opravdu úplně sama, i když byl tu ještě někdo. Tanoia… chlapec, co byl víla a měla k němu vztah, jako kdyby to byl její velice dobrý kamarád a hlavně ho brala tak trochu jako chlapce o kterého se ráda starala a dělala mu společnost* Zkusím zítra obepsat ty, co znám *Očividně, ale Maria měla ještě nějaký nápad.* Poslouchám *Zvědavě upřela pohled přímo na ni, když se zhluboka nadechla a vyčkávala. K tomu všemu si všimla její tváře už v moment, kdy odsunula vlasy bokem, ale mlčela a nic neříkala. Byla tam ta otázka, kdo jí takhle ublížil?! A mrzelo jí to díky empatii, kterou měla vůči mladším než ona ač od sebe nebudou tolik staré.* Bolí to? *Jazyk byl rychlejší než ústa a do slov vložila mateřský nádech, jako kdyby snad mohla nějak tu bolest utěšit. Nejspíš hormony ji donutili mluvit rychleji, než mysl. Než slova těžko vezme zpět a tak očekávala jakoukoliv reakci na to, co právě pronesla k její tváři a kdo ví zda jí to došlo.*
*Vše co mělo být si vyslechla a vlastně teď po těch slovech nebylo příliš ani nazbyt, musela to navrhnouz protože to poslední co by potřebovala je nervózní vlkodlačí matka, která se neumí bránit bloudící po New Yorku večer a ještě k tomu když na ní ve tmě ještě někdo čeká. Její svědomí by to neuneslo. Proto se zhluboka nadechla a vysvětlila svůj návrh.* Ne příliš daleko mám svůj byt. *Začala prvně z lehka, ale došlo jí, že zdržování ničemu nepomůže proto bude lepší jít na to z patra.* Je skvěle zabezpečen, protože si na tom zakládám, je můj a tím pádem pokud nás nebudou sledovat, což bych poznala nebudou vědět, kde Vás hledat, je sice skromně zařízený, ale na pár dní to jako bezpečný úkryt poslouží, navíc nám to dá čas na to vymyslet co s tím podnikneme dál a jak to řešit jak z policejní tak i nadpřirozené stránky. Navíc Vám to dá více času na to promluvit si s Dariem. *Pronese a uvažuje co dál ještě říct. Proto ještě pokračuje.* Pokud by bylo cokoliv potřeba, dám Vám své číslo, takže pokud budu v práci, budu se tam schopná za pár minut dostat. Navíc vloupat se do bytu policajta z oddělení vražd je poměrně nebezpečná záležitost a kde kdo si to raději první rozmyslí, obzvláště pokud ví co jste vy nebo já zač. *Dodá poslední slova a uvažuje zdali to neřekla moc na přímo, zaobalovat věci jí nikdy moc nešlo. Čeká na její reakci, ale nečeká, že se zeptá na jizvy, proto na chvíli ztuhne a uvažuje o čem mluví, až poté si uvědomí viditelnost svých jizev a opět je překryje vlasy.* Ne, jsou to staré rány a rozhodně to nebylo to nejhorší v mém životě. *Odpoví poněkud stroze, ale uvědomí si, že s ní bude muset jednat víc a tak to rozvine.* Je to prostě mrtvá tkáň, člověk si časem zvykne, ale lidi to děsí proto je raději schovávám co nejvíce to jde, i když to moc nejde, když jsou téměř přes polovinu mé tváře. *Uchechtne se, ale musí ocenit že na ní žena nezírá.*
*Započala o nápadu v tom, že by jí pro dnešní den měla u sebe, než něco vymyslí. Sama váhala, jestli je to dobrý nápad někoho takhle obtěžovat a cpát se mu do bytu a možná ho i vystavovat nebezpečí.* Je dobré řešit to s Dariem? Posledních pár týdnů nebyl zrovna na odiv smečce. Tím jen chci říct, že má nějaké starosti díky kterým se mi zdá, že tohle by přineslo jen další starosti, ale... Sdělit mu to nejspíš i musím. Pokud se tu začne objevovat vlk, který nepatří do smečky mohlo by to jen vyvolat mnoho kontroverze a pobouření obzvláště, když se to dá předpokládat *Mluvila si spíše sama pro sebe, aby vše obhájila, než utichla a koukla na Mariu s vřelým úsměvem.* Vy jste policistka a měla bych věřit hlavně vám, takže souhlasím s tím, že na pár dnů budu u vás. *I tenhle pocit bezpečí je bezpečí* Zkusím zítra kontaktovat někoho z přátel a další věc... Nemám oblečení, takže hádám, že půjdu domů a posléze mě vyzvednete? *Bylo to trochu nezvyklé většinou o tyhle věci žádala muže než ženy. Bylo ji líto to ohledně její tváře a toho, že se lidé bojí jejího zjevení. Rozhodně se musela cítit jako větši outsider spolu s tím, že k tomu všemu je vlkodlak.* Lidi se děsí zbytečností, které nejsou podstatné... *Dodala k tomu, že jí samotnou tohle nijak nepohoršovalo spíše naopak cítila naštvání, že ji někdo takhle kdysi ublížil. Pochybovala, že by si rána udělala sama.*
*Na chvíli se musela zamyslet.* /Je pravda, že to poslední co bych chtěla, je vyrušovat smečku natož alfu. Ale oznámit se to musí./ Minimálně to oznámíme, pokud chodí ty zprávy a dopisy až takto na tělo, může se tady taky ukázat, což by bylo průser, pokud bych o něčem takovém věděla a neoznámila to. *Dořekla za ní a v hlavě jí šrotoval nějaký nápad, ale ještě bylo brzy na to jestli by to pomohlo.* Nemůžete jít domů sama, to by pak byla má ochrana úplně k ničemu, pokud počkáte pár minut, než založím Vaše oznámení, tak budeme moct jít, *podívá se na hodinky,* stejně už jsem tady přesčas. *Dodá jen a při její větě se ani nepozastaví, sama už zjistila, že pokud se lidé něčeho bojí, tak na to útočí. A ona se už velice dobře naučila mnoha typům útoků bránit. Vstala od stolu a sebrala všechny vyplněné papíry, sebrala prázdný šanon, který nadepsala, založila ho k dalším žádostem.* /Dnes večer už rozhodně nic nevyřídím./ *Sebrala svou kabelku a vlasy stáhla do copu. Sice tak více vystavila jizvy, ale lidé se k ní alespoň nebudou tak přibližovat a ona má širší úhel pohledu což je u chránění jiné osoby více než důležité.* Můžeme vyrazit? Prosím veďte mě. *Pokynula rukou a čekala na odezvu ženy.*
*Jak Maria řekla, tak i učinila a hodlala na ni čekat. Kdyby byla civilem bylo by vše, tak jednoduché. Dostala by hlídku před dům a nemusela se ničeho obávat, ale nyní? Boj mezi vlkodlaky byl vždy krutý a někdy ani nemají potřebu zahazovat se tím zda zabili civila, či vlkodlaka.* Jistě *Zvedla se a přehodila kabát, když si ji ještě prohlédla s copem. Jizev si ani už nevšímala. Viděla za svůj život horší věci než je zjizvená tvář.* Sluší vám to *Dodala, když kolem ní prošla. Bylo to řečeno, tak nějak do větru a ani neočekávala, že Maria její poznámku ocení.* A máte doma nakoupené jídlo? Já jen... budu u Vás, takže by bylo vhodné stavit se buď do obchodu, abych nakoupila a nebo... můžeme si tykat? *Úplně změnila téma, ale nechtěla s ní mluvit takhle vážně, když spolu mají strávit noc. Byla nucena takhle mluvit jako dítě se svými rodiči a vykání nebylo nic co by ocenila.*
*Pomalu šla za ní a její poznámku o vzhledu přešla. Už před nějakou dobou vzdala snahu se zalíbit a její oblečení a celkově styl ve kterém se nejraději pohybovala byl spíše účelový. I když kalhoty a sako tak nemusely na první pohled působit, tak mělo to své výhody, dobře kryli zbraň a ona vypadala neškodněji, než když nosila své sportovní a taktické oblečení. Kdyby bylo po jejím tak nosí neustále copy, jak jí to učil děd, ale zjistila, že odlišovat se nevyplácí, jak v malém městě tak i na jakékoliv policejní stanici. Při dotazu na jídlo se zamyslela.* /Pro jednu by tam bylo jídla dost, ale pokud tam budu s někým jiným a ona je navíc těhotná, tak tam zrovna plnohodnotná strava není./ Máte pravdu, asi bychom měli zajít do obchodu, nějaké zásoby tam mám, ale nemusí to být dostačující. Bylo by lepší se tam stavit, než půjdeme k Vám do bytu. A asi bychom si mohly tykat, Maria. *Věnuje jí lehkou verzi úsměvu. Na vykání byla zvyklá a nevěděla jestli se jí to nebude plést, ale pokud jí to uklidní, snad to pomůže. Maria musela myslet stále na to, že Cait je obětí v tomto případě a to poslední co chtěla bylo rozrušit jí.*
*Byla vděčná, že přistoupila nakonec na tykání.* Cait *Oplatila ji úsměv, když zamířila pěšky do Bronxu. Snažila se vypadat v klidu, ale kde jaký vlkodlak by vnímal jisté rozrušení v jeho okolí díky tomu, že měla strach. Nechtěla to dávat najevo, ale někdy to prostě nešlo. Obzvláště, když se jedná o strach nenarozeného dítěte, které bylo v pontecionálním nebezpečí z důvodu vlastního otce.* A asi bych... měla něco zmínit. *Byla to podstatná informace na kterou nepatrně zapomněla, ale byla dost důležitá.* Je to nástupce alfy. Něco jako jeho pravá ruka. Jistě zde je také někdo takový, kdo má největší šanci a předurčení dostat se na hlavní post. *Což už mnohé vysvětlovalo. Kdyby se zjistilo, že má dítě a jako alfa neplní své povinnosti vůči dítěti nebo dokonce na své potomstvo kašle mohlo by to v některých vyvolat odpor a hlavně v tom, aby si našel posléze družku, což tu už i měl a nyní mu Cait hodila klacky pod nohy s tím, že čekala jeho dítě.* V tom stresu a chaosu jsem tohle zapomněla zmínit, ale myslím, že stále dostatečně brzy. *Nebylo se čemu divit, že některé informace jí ještě unikly a vzpomněla si na ně nyní, protože zatím jen vysvětlovala, jak ji nahání, ale vlastně nezmínila důvod, proč tomu tak je.* Už má rodinu. Lépe řečeno doslechla jsem se, že po mém odchodu si našel okamžitě nějakou dívku. Asi vím i kterou a ona není zrovna typ, co by nežárlil na fakt, že někde po světě pobíhá jeho dítě s jinou... *Zapletla se do něčeho do čeho ani nechtěla. Její chůze byla ladná a v jeden moment se i otočila k Marii, aby si ji prohlédla, jak se tváří na tuhle informaci*
*Zarazila se když zmínila nástupce alfy a obrysy plánu, které se jí rýsovali v hlavě najednou přišli mnohem jasnější. Nebylo pochyb a bude muset zavolat Betu, nejen ze svého zachování bezpečí, ale tohle by mohlo ohrozit alfu.* To je dost podstatná informace, ale teď a tady to neřešme, nevím jestli někdo neodposlouchává, to vše můžeme probrat v mém bytě. *Rychle jí dojde a drží se v ideální vzdálenosti jako osobní strážce. Tvář si udržovala klidnou a pečlivě pozorovala vše okolo, její instinkty a pudy jely na nejvyšší obrátky a proto se zvládla vyhnout srážce když se otočila kolem své osy.* To s rodinou je dobře, minimálně pro nás, jsou to také jeho slabá místa a můžou podstatně ovlivnit průběh další situace. Ale teď si pohněme, ať jsme v bezpečné části mého bytu co nejdříve. *Pronesla a lehce jí popohnala k obchodu, kam si občas zašla nakoupit když byla v okolí Bronxu, svižným krokem pokračovala až tam, když už byla u obchodu, tak společně s Cait proběhla různými uličkami, probrala co se dalo a koupila dost zásob ještě tak na tři dny.* /Bůh ví kolik toho vlastně sní těhotná vlkodlačice./ Jen zaplatím a půjdeme k tobě do bytu, odkud tě navedu k sobě. *Řekla jí velice stručně bez prostoru k námitkám a než by se stihla spamatovat tak i zaplatila, vše posbírala do dvou tašek.* /Sakra!/ Mohla bys prosím jednu vzít? Nebyla bych úplně efektivní strážce pokud bych měla obě ruce plné nákupu. *Zvedla jejím směrem pravou ruku, ve které byla zaprvé ta lehčí taška a navíc měla levé podpažní pouzdro aby mohla střílet právě pravou rukou.*
*Vše šlo velmi rychle a bylo zjevné, že Maria je jedna z těch policistek, které ji seslalo samotné nebe. Mohla by vše nechat být, ale ona byla odhodlaná ji pomoci a ještě k tomu všemu si ji vzala na pár dnů k sobě. Neměla jedinou touhu odpírat nebo říct nějakou námitku, jelikož vše dávalo smysl a zdálo se být promyšlené.* Oh jistě. *Okamžitě ji jednu tašku vzala a vyšla po jejím boku ven na ulici. Vítr se zvedl a byl dost silný, takže se jí nezdálo nic divného. Došla k sobě domů. Měla jeden z obrovských bytů v bronxu s výhledem na město. Nebylo zde nic zvláštního jen důraz toho, že Cait byla při penězích a chystala se na dítě, když u jednoho pokoje ležely krabice s nábytkem pro dítě. Naházela věci do kufru a kývla* Můžeme jít. Mám vše. *Zamířila znovu rychle ven a vítr se zdál stejný jako před chvíli, ale náhle měla znovu ten slabý nepříjemný pocit, jako kdyby jí někdo sledoval. Okolo postávalo mnoho aut a nezdálo se, že by někdo postával ve stínu. Přesto ten divný pocit, jako kdyby na ni někdo mohl oči nechat. Otočila se na Mari s tím, že mohou jít a nic nezmínila. Bud to sama vycítila a nebo to byla jen paranoia Cait.* Nevezmeme taxík?
*Necítila se zrovna pohodlně, obě měly skoro plné ruce a byly lehce na ráně. Nic nebylo správně navíc jí její instinkt víc než napovídal, aby odsud co nejdříve vypadla. Něco nebylo správně a stále nedokázala určit co. Proto jen dala Cait za pravdu, rozhodně to poslední co potřebovala řešit je napadení a v taxíku si snad nikdo nic nedovolí.* /Už se nemůžu dočkat až budu u sebe v bytě, potřebuju nějak uvolnit to přebytečné napětí a boxovací pytel v pracovně tomu pomůže./ *Lehce se rozhlédla, pro oko pozorovatele to mohlo být jen lehké porozhlédnutí, ale ona pečlivě zkoumala a pamatovala si detaily kolem sebe, občas se i zdánlivě nesouvisející věci v kontextu mohou zdát jako nejvíce očividné, proto tuto techniku dělala poměrně často. Poté přešla přes chodník aby mávla na taxikáře, jakmile jeden zastavil tak první pustila Cait a poté si sedla vedle ní, nadiktovala adresu jejího bytu v Brooklynu a čekala až uvidí vchod do své bytovky.* /Ještě chvíli./
*S lehkým úsměvem na rtech sejme helmu a posadí se na jednu z dřevěných laviček, zkrášlujících tuto ulici. Oproti jiným v Brooklynu, tahle byla lemovaná postaršími domy a stromy, které zajišťovaly stín v horkých letních dnech. Teď byly ale jejich listy zbarvené do medové barvy, mísily se s rudou a sem tam prokoukla žlutá. Ulička vypadala prázdná a překvapivě bez aut a jiného provozu. Možná za to mohl fakt, že byla na obou stranách uzavřena, ale... motorka se prosmekne všude. Malé tiché rebelství, které si dovolila užívat. Podzim byl tady a ona cítila, jak se jí chlad začíná dostávat i pod kožené motorkářské oblečení. Nepatrně si zapne bundu ještě výš je krku a rukou si vytáhne spletený cop blonďatých vlasů zpoza oblečení. Nechá jej padnout na svá záda a z vnitřní kapsy vytáhne telefon. Jen rychle projde odeslanou zprávu, jakoby se chtěla přesvědčit, že skutečně odešla.* /Zdravím, Meritriss. Nevím, zda si mě pamatujete, ale našla jsem vaší vizitku a vzpomněla si na vaše slova o projížďce. Za chvíli končí sezóna a tak mě napadlo, zda byste se ještě naposledy nechtěla projet? Je to možná troufalé, ale projížďka ve dvou je vždycky lepší. - Arwen z čajovny/ *Dočte poslední řádek a nepatrně se přitom ušklíbne. Bylo to až moc troufalé. Vlastně tu ženu vůbec neznala, ale přišla ji sympatická. A slova o tom, že projížďka ve dvou byla vždycky lepší, byla pravdivá. Alespoň pro ni. A ať chtěla nebo ne, musela sama sobě přiznat, že přátel tady moc neměla. Vlastně asi skoro žádné. Telefon zase schová zpátky, zatímco se víc opře o opěradlo a rozhlédne se okolo. Tohle určitě byla poslední z jízd. Do tváře ji to uvědomění vnese trochu smutku, je to ale zvláštní smutek. Jako když se loučíte se starým známým, ale víte, že odchází za lepším a že se jednou zase uvidíte. Takový typ loučení a smutku se usídlil v její tváři, zatímco se zadívala mezi barevné listy stromů.*
*Nějakou chvíli nereagovala, žádosti o zprávy jí vesměs chodily neustále, objevovaly se na panelu s upozorněními, ale Triss taky věděla, že to můžou být její manažeři nebo náhodní lidé, kteří ji chtějí zvát na casting a focení a tak a snaží se manažery obejít. A samozřejmě její drazí fanoušci. Někdy si opravdu udělala den a odpovídala jim, většinou jen na otázky nebo hodila srdíčka na zprávy alespoň. I nyní, když dojí a sklidí do myčky, tak si cestou do koupelny zprávy projíždí. Arwen to vychytala, byla úplně nahoře a Triss se jen pousměje, když si zprávu rozklikne a skutečně jí odepíše a přesune ji tak z žádostí do jiného chatu, než kam se většina zpráv fanoušků a dalších lidí, co reagují na ni jako veřejně známou osobu a ne jako svou známou reaguje.* /Jo, jasně, budu ráda, jen bych potřebovala zopakovat základy, dlouho jsem na motorce neseděla, ale mám jednu čistě náhodou k dispozici - Triss/ *Odepíše a chce odložit telefon, když si uvědomí, že neví kde a kdy, tak se zeptá ještě na tyto dvě otázky, než se vydá nějak zkulturnit učesáním, čištěním zubů a podobně. Pak až se začne chystat, potřebovala ještě rychle sjet autem pro helmu...kožená bunda, kanady nebyly problém, v džínách s termoprádlem a roláku to taky dneska zvládne...a nebo při jednom koupí i kalhoty a jezdecké boty, ať se v nich chodilo sebevíc na nic. A taky si koupí rukavice, když už, tak už... Pak až je připravena se vlastně vydat na místo setkání s tím, že pokud by jely dvě na jedné motorce, jezdecké kalhoty a boty zase tak nutně nepotřebuje. Vesměs.*
*Znovu odemkne telefon, když ji zavibruje v kapse a přitom se pousměje. Rychle vyťuká místo setkání i čas, schová telefon a vstane. Pár kroky se přesune k podélným parkovacím místům, které jsou již delší dobu úplně volná a neobsazená. Alespoň od té doby, co tuhle čtvrt uzavřeli před vjezdem motorových vozidel. Její motorka tu ale i přes to parkovala. Černá barva odrážela říjnové paprsky slunce a svou temnotou jen přidávala na určitém halloweenském vzezření celého tohoto okolí. Arwen tady trávila mnoho času. Bylo to jedno z míst, kde si nepřipadala jako ve velkoměstě. A zároveň místo, s dostatečným počtem uliček, ve kterých se mohla projet aniž stále zastavovala v kolonách města. I když to chtělo trochu kuráže a odvahy, ovšem ani jednou ji zde zatím nikdo nezastavil a nechytil. Nemyslela si, že by tomu teď mělo být jinak. Normálně by Triss pozvala za město, do přírody a na cesty, které se táhly pryč z New Yorku, ale copak mohla téměř cizího člověka vytáhnout někam mimo civilizaci? Ona sama by na něco takového nikdy nekývla. Ještě jednou zkontroluje, že zaparkovaná motorka já pro jistotu i uzamčená a pomalým krokem se vydá k okraji ulice. Pokud Triss přijede, může si všímnout, že celá čtvrť je uzavřena betonovými sloupky, skrz které auto neprojede. A právě na jeden z těchto skoupjuise Arwen posadí a s malým úsměvem na rtech mávne na ženu v autě.*
*Trissin tmavý mercedes tiše předl, jak se předpisovou jízdou blížila k místu určení s nákupem na zadních sedačkách. Zaparkuje na místě, kde zaparkovat může a protože byla vlastně slušná holka, dokonce si i zaplatí parkovné na časových hodinách, zastrčí lístek a vrátí se k Arwen, které zamávala a lehce se opře o auto.* Zdravíčko, *vesele se na ženu usměje, aniž zatím vytahuje potřebnou výbavu a podívá se do ulice.* Jsi si jistá, že tady můžeme jezdit? *Zeptá se, ale nezní popuzeně, naštvaně a vlastně ani jinak, možná má mírné obavy o reputaci jich obou.* Já jen, abychom zítra neměly hezkou titulku v novinách a ve zprávách. Nebo dnes večer. *Dodá pobaveně, netušila, zda to Arwen nějak napadlo, když jí psala přes sociální sítě, protože přeci mohla vidět nějaké plakáty k filmu, co už venku byl, k chystanému, nějaké reels na profilu z menších vedlejších rolí či jednorázových jakožto komparz, ty jí posílali její manažeři a když se jí líbily, vyhodila je. Svůj profil měla otevřený, nezvažovala dosud k "profesionálnímu" nějaký osobní, neměla moc potřebu být na sociálních sítích. Minimálně ne tam denně něco zveřejňovat, ačkoliv i na jejích účtech se objevily občas nějaké stories, které případně uložila do výběru a podobně. Tohle byl stále trochu kámen úrazu, její osobní manažerka měla za to, že by se měla propagovat mnohem více na sociálních sítích a dovolit jim přidávat na její účet obsah nebo jí udělat "oficiální" účty a stránky herecké a pěvecké persony, zatímco Triss raději volila své soukromí a ukazovala jen to, co se kariérního života týkalo sama, občas to proložila nějakou tou fotkou ze soukromí s rodinou, přáteli - ač jejich tváře, pokud to nechtěli oni, nebo sami nebyly ve světě showbyznysu, neukazovala. Stejně tak ani tváře těch nejmladších členů, které považovala za rodinu.* *Nyní nicméně se přiblíží k zadním dveřím.* Dlouho jsem nejela, asi budu muset dneska zfouknout prach ze svého řidičáku na motorku. *Nadhodí vesele.* Promiň, že jsem na ní rovnou nepřijela, chtěla jsem si to první zopakovat s někým zkušeným... *Omluví se a projede si prsty vlasy. Pořád si nebyla na stoprocent jistá, že by si měla půjčit motorku Jacka Hellera, ač na dobu, kdy je zatknut Spolkem měla k dispozici veškerý jeho majetek.*
*Seskočí dolů z betonového sloupku, když se černý mercedes zastaví na parkovišti. Už jen vzhled automobilu ji připomene, s kým se tu dnes schází. Hned po jejich prvním setkání si ji skutečně vyhledala. Od filmů přes sociální sítě a snad se i zastyděla za to, že v moderním světě se pohybovala tak málo, že netušila, s kým má tu čest. Vlastně dost dlouho přemýšlela, zda si může vůbec dovolit ji takhle drze napsat, ale zkusila to. Když se k ní Triss vydá, usměje se na ni o něco přívětivěji a při slovech o titulce se trochu ušklíbne.* Tady to nikdo nekontroluje. Občas tady vypadnu na krátkou projížďku a navíc jsem tu s tebou chtěla jen zopakovat základy. Není tu provoz. *Poví naprosto upřímně s lehkým úsměvem na rtech, zatímco kývne hlavou do ulice, kde stojí její vlastní motorka.* Pak bychom se klidně mohly projet. Ale jestli se budeš cítit líp jinde, můžeme najít nějaké.. *zamyslí se, kde by mohlo být alespoň trochu bezpečné zkusit si znovu základy a nakonec lehce pokrčí rameny* třeba parkoviště. *Dodá a výběr nechá na ni. Pokud by ale souhlasila s tím zde zůstat, usměje se a přikývne.* Úplně v pohodě. Jsem ráda, že si vůbec souhlasila s tímhle nápadem. *Odvětí na její omluvu a na chvilku se odmlci. Ve tváři ji zahraje trochu zvláštní výraz, když pozvedne zrak k Triss a trochu lépe si ji prohlédne.* Trochu jsem si tě vyhledala. A.. *rukou si trochu upraví cop, je to ale spíš nervózní pohyb, když se trochu ušklíbne.* fakt jsem to netušila. To nebylo pár filmů! Máš fotky a plakáty a všechno. *V jinak sebevědomé tváří je teď znát určitá nejistota. Necítila se dvakrát dobře, netušila, zda to ženu třeba neurazilo. Copak ona věděla, zda od ostatních čekala alespoň to, že budou znát její jméno? Nepřišla ji jako tenhle typ, ale přeci jen ji viděla jednou v životě. Nakonec se však ohlédne k motorce a zpátky k ženě a v modrých očích ji zahrají jiskřičky radosti.* Tak co? Helma, rukavice, oblečení, máš? *Zeptá se s lehce povytaženým obočím.*
*Přikývne a ohlédne se, že auto není taky na žádné rušné ulici. Bude prostě doufat.* Klidně tu tedy zůstaneme, ale ne, že nás někdo chytne. *Zvedne prst, jakoby to snad ona nebo Arwen mohly ovlivnit. Nebo...jakože ona mohla, ale nechtěla lozit lidem do hlavy, když nešlo o nic nutného. Nad jejím začátkem věty, kdy si upraví cop nadzvedne obočí a už ji skoro svědilo na jazyku ji pobídnout "a?", ale udrží se a dívka začne mluvit i sama. Zasměje se.* Bylo to pár filmů. Dva. A pár scén v seriálech a turné po USA. Pokud to chceš konkrétně. A jsem ráda, že se můžu vrátit do aspoň trochu normálního života a distancovat se od toho všeho aspoň na chvilku. *Vysvětlí tím i proč jí nevadí nijak si vyjít s někým, kdo na sobě nemá nic známého a slavného a nepřitahuje pohled osob, které jsou mimo pozornost médií, a to vše v tom nejlepším slova smyslu. Plnila si sny, i když to znamenalo omezení soukromí a pozornost, protože na jednu stranu to milovala, vidět, že to, co dělá má úspěch. Že její život tu má nějakou cenu, smysl. Ona měla herectví a hudbu, Arwen zdravotnictví na bitevním poli. Tak rozdílné a přeci možná život měnící povolání...poslání. Nepochybovala však o důležitosti jejího oproti svému.* Jo, čerstvě koupeno, nevezla jsem si do New Yorku žádnou motorku, takže věci zůstávaly tam. *A táta je taky dal dceři jedněch známých, která to potřebovala více v ten moment, což nezazlívala. Dobrá výbava zachrání život.* Jen jsem nedomyslela, že si kalhoty budu převlíkat asi v autě. Nebo mi uznáš na místě spolujezdce džíny? *Zatváří se nevinně, možná je to malinko psí pohled.*
*Usměje se a zavrtí hlavou, načež pozvedne prsty vzhůru, jako když se slibuje čestné skautské.* Nikdo nás nechytí. *Poví přesvědčivě, i když to ona sama vědět nemohla a přitom si trochu oddychne, když slyší její slova o tom, co přesně vlastně natočila a zažila. Možná, že se v ní nespletla. Třeba prostě jen chtěla na chvíli utéct od všech světel a fotoaparátů a pocítit svobodu, kterou alespoň ji dopřává právě jízda na tomhle rychlém stroji. Prohlédne si, v čem Triss vlastně přijela a při jejich slovech o džinech se na oko zamyslí.* Pro teď uznávám džíny, ale pro příště kalhoty. *Poví s hranou přísností v hlase a přitom ji zřejmě ani nenapadne, že hned navrhla další příště. Co když ani nechce? Nezdržuje se však těmito myšlenkami, místo toho kývne směrem do ulice a rozejde se k zaparkované motorce. Předpokládá přitom, že ji žena bude následovat snad i s helmou a dalšími potřebnými věcmi v rukou. Zastaví se až u své motorky na jejíž kožené sedadlo položí hrdě vlastní dlaň a zářivě se usměje. Mladá tvář doktorky tak najednou získá úplně jiný, veselejší podtón.* Připravená? Věřím, že mi ji nerozbiješ o první pouliční lampu. *Poví s malým úšklebkem, ale potom trochu zvážní a nepatrně se zamračí.* Prosím. *Dodá a přitom obejde motorku a z předního kola sundá zámek. V mobilu vypne alarm, které, motorku hlídá a přitom vytáhne z kapsy klíčky, které nechá pohupovat na prstě.* Zkus se první prostě jen rozjet, přeřadit, zastavit. Ke konci můžeš zkusit pár zatáček a zpátky. Zvládneš to sama? Nebo chceš být první jen batůžek a sjedeme to spolu? *Položí ji otázku v jednoduchém slangu, používajícím se mezi motorkáři, přičemž ji dá na výběr. Pokud by si vybrala samostatné řízení, předá ji klíčky s lehkou nedůvěrou v srdci. Přeci jen to byl její miláček, zároveň to ale stále byla jenom věc. Stroj. Pokud se ale rozhodne pro druhou možnost, nechá klíčky u sebe a motorku nastartuje.*
*Vezme si potřebné věci a následuje Arwen, dokonce pod helmu měla kuklu, už kvůli vlasům a začne se chystat.* Vynasnažím se. *Zasměje se a prohlíží si z blízka stroj.* Možná nejprve s tebou. Ne, že bych si základy nepamatovala vůbec, klidnější ale budu, když budu vědět tu cestu, abych odhadla, nakolik si mohu dovolit zrychlit. *Vysvětlí, proč by raději první jela s ní, i když pochopí, kdyby se Arwen cítila nekomfortně ji vést. Už Triss nebude možná komfortní se dotýkat tak těsně cizí ženy, ale překonávala se, jen na masáž by k cizí dívce nešla. Tak daleko s překonáváním vlastní nedůvěry k ženám po matce skutečně nebyla. Stáhne si lépe vlasy, nadzvedne budnu, aby je dostala pod ni, zapne si ji, nasadí si helmu a otevře ji.* Hele, možná by nebylo od věci si vyměnit pro jistotu čísla a spárovat helmy, a celkově mít možnost spolu mluvit, kdyby cokoliv. *Nadhodí ještě, helmu si tedy pro velký úspěch sundá, aby nemusela poslepu řešit párování - pakliže má ta Arwenina tuto možnost - a pak až ji znovu nasadí a vrhne se do výměny čísel. Rukavice přijdou až nakonec, kdy se ujistí, že všechny kapsy jsou pozapínané.* Tak jo, jsem připravena, můžeme.
*Nepatrně přikývne a klíčky vloží do zámku. Nastartuje motorku a na chvilku jen mlčí, poslouchajíc hukot motoru. Nakonec se pousměje a začne si nasazovat helmu, když ji zastaví slova Triss.* Úplně v pohodě. Sjedeme to, ať víš, co tě čeká.* Poví s letmým úsměvem na rtech, v modrých očích ale pohrává určitá nejistota. Ne snad, že by si na stroji nevěřila, to vůbec. Byla excelentní řidička a to i se spolujezdcem, spíše si ale nebyla jistá, zda skutečně chce mít cizí ženu tskzle blízko v osobním prostoru. Ale už tady přeci byla a ona se rozhodla, že chce mít alespoň jednoho znameho. Když už ne kamaráda, alespoň známého. Protože do téhle chvíle se vracela akorát do prázdného bytu a k alkoholu, který ji často poskytoval útěk od vlastních myšlebek, zatímco počítala dny, kdy se bude muset vrátit do pekla.* Dobrý nápad. *Přitaká nakonec ke slovům o helmě, přičemž si helmu otočí jedním směrem k sobě a stiskne tlačítka, která spárují jejich helmy. Teprve potom si ji nasadí a plexi vyklopí vzhůru, aby její tvář ještě byla vidět. Sama pod ní kuklu nemá, její coo je spletený a posazený dozadu, takže ji do tváře žádné vlasy nelítají. Když si vymění i čísla, zapne všechny kapsy, přezku pod krkem a začne si natahovat černé kožené rukavice. Přehodí nohu přes motorku, poplácáním na sedadlo za ní pobídne Triss, aby nasedla a pokud tak učiní, zaklapne zatmavené plexi.* Sedíš? Můžeme? *Ujistí se a pokud žena přikývne, rozjede se kupředu. Nejprve je jízda pomalá, opatrná. Míří kupředu, míjí pouze domy a pár stromů po stranách, když ale zabočí doleva, rozjede se o něco rychleji. Cesty jsou skutečně prázdné a čím dál jsou od původního místa, tím více se domy zdají být rodinné, malé, útulné. Zahrady je lemují z různých stran a celkově to zde působí jako na venkově než jako ve městě. Vždycky ji fascinovalo, jak různorodé dokázalo být jedno město. Nakonec znovu zatočí doleva a doleva, čímž se vrátí na hlavní cestu a jen s jedním zrychlením zastaví na skoro stejném místě. Nohou zkopne boční stojan a plexi vyklopí vzhůru.* Nic složitého. Na začátku si trošku přidej, na hlavní můžeš rychleji a pozor si dej jen u poslední odbočky. Cesty jsou volné, klidně si můžeš zrychlit. *poví s úsměvem, prozatím ale nesleza. Čeká na reakci ženy za ní a na to, zda vůbec chce zůstat na motorce sama.*
Haf. *Zasměje se, když Arwen poplácá na sedadlo, ale vysedne za ní, překontroluje zavřené kapsy, správně zapnutou helmu, nasazené rukavice, načež se zachytí vzadu, kde je na to určené místo, nicméně druhou ruku má připravenou, aby se zachytila Arwen, kdyby bylo třeba. Dokud však nemusí, zapírá se vzadu a o své stehno. Až později se jí chytí při prudších zrychleních. Jednou rukou se drží jí snad dost vysoko, ale dost nízko, aby to nemělo žádný kontext, než, že nechce spadnout, druhou rukou se vzadu přitahuje, aby se k ní moc netiskla a zároveň jí nedrcla snad do helmy vlastní nebo ji jinak nerozhodila. Na rtech jí hraje úsměv, když si začne užívat jízdu a přes rameno se snaží Arwen nakukovat, aby se seznámila s ovládáním motorky, ať nelituje, že jí ji chce půjčit. A když zastaví, sesedne si, aby se Arwen lépe scházelo. Možná si chrániče i kalhoty vzít měla, ale jednu jízdu vydrží.* Myslím, že to zvládnu. *Usměje se, když si vyklopí plexi a stáhne krátce i kuklu z úst. Je zadýchaná, ale působí šťastně, plná endorfinů vyvolaných jízdou.* Pak se ale asi plně obléknu a mohly bychom pro tu motorku sjet na motorce. *Navrhne, načež už si pak skutečně sedne a pár chvil se seznamuje s motorkou - zatváří se provinile, když ji protúruje, aby se ujistila, že je vše tam, kde to čeká a nebyla pak připravená, načež se usměje ještě povzbudivě na Arwen.* Tak se vidíme u první lampy. *Zazubí se, upraví se kuklu, zavře plexi a rozjede se. Jela pomaleji než Arwen, seznamovala se s novým strojem, ale postupem si získala větší důvěru, když naskočila naplno paměť - i ta svalová - a dělala jednotlivé úkony automaticky. U Arwen zastavila mnohem jistěji, než se rozjela. Kdyby neměla vlastní problémy, nabídla by jí, zda si chce zkusit být batůžek, že se projede i bez kalhot a chráničů, ale nakonec se podívá, kde má ten stojan, postaví na něj motorku a sesedne, načež si otevře plexi a roztáhne ruce a pak se ukloní, jakoby měla šaty.* Tadá! *Vypadne z ní vesele.*
*Poté, co se Triss uklonila se byla převléci do auta a skutečně se přesunuly k domu Jacka Hellera, kde nyní bydlel Hiram. Odtud si vypůjčila jednu z motorek a dokud bylo dobře vidět jezdily v okolí města,než stroj vrátily do garáže a Arwen svezla Triss k autu, kde se rozloučily a každá pokračovala k sobě domů.*
*Ona sama si nevšimla nic, co by naznačilo, že je někdo pozoruje. Auta byla dost podobná a k tomu všemu měla všechny černá skla do kterých nešlo vidět. Mezi nimi i BMW, které předtím stálo i u policejní stanice, ale když muž spatřil, že jde Cait s nějakou ženou vypadl z místa dříve, než vůbec pořádně byly na chodníku před budovou nyní, ale seděl v autě a fotografoval Cait spolu s dívkou, jak nasedají do taxíku. Rovnou šlápl na plyn v moment, kdy se taxík rozjel. Cait mezitím seděla na zadním sedadle a koukala se z okna, když řidič vyjel směr dům Marie.* Už se nemohu dočkat, až si lehnu... *Jenže cítila se zvláštně, že nebude spát ve své posteli, ale naopak bude s Mariou. Vlastně u cizí dívky, kterou ani nezná a důvěřuje jí jen tím, že ji chce snad Maria pomoci.* Máš raději teplé večeře? *Optala se ji, aby řeč nestála a hlavně Cait nevadilo vařit spíše naopak na to byla zvyklá díky tomu, že už jednou rodinu měla.*
*Od nasednutí do taxíku se lehce uvolnila, ale tendence zůstat ve střehu tam byla. Proto jen mírněji prohlížela místa kolem kterých projížděli. Caitinu touhu po odpočinku chápala, ale bylo potřeba zajistit další věci.* /Jako první budu muset napsat Killiánovi./ *Jen co jí hlavou proběhla ta myšlenka, tak uslyšela jak na ní mluví.* Většinou jsem zvyklá na něco rychlého a na vyvařování čas nemám, ale teplou večeři nikdy neodmítnu. *Zatímco to říká, tak se jí ve tváři nezmění jediný sval. Za chvíli již zastaví taxík, Mari předá řidiči peníze, vyleze a rozhlédne se, když nezaznamená na první pohled nebezpečí, tak pokyne Cait že může vylézt. Následně se přesune ke vchodu, který odemkne, ale jedním okem stále kontroluje svou novou spolubydlící.* Běž prosím první, je to ten byt nalevo ve čtvrtém patře, pokud by ti to nevadilo, tak nepoužijeme výtah, je to bezpečnější. *Jenom to dořekne, tak si vzpomene, že chtěla někomu napsat. Proto se ještě jednou rozhlédne kolem a koukne na tu ženu.* Dobře mě teď poslouchej, více prodiskutujeme potom, ale prvně napíšu betě smečky, jestli by nemohl přijít, je to policajt a je mnohem zkušenější než já, navíc bude vědět co dělat s vlkodlačí částí problému. Můžeš mu věřit, věří mu Darius a to je hlavní. *Dořekne a pokyne jí ke schodům, sama pak za chodu vytáhla mobil a napsala Killiánovi SMSku s tím, že se jedná o možný případ nebezpečí jednoho člena smečky a je to i policejní záležitost. Ke zprávě ještě dodala adresu a patro spolu s bytem.* /Snad nám to pomůže./
*V její přítomnosti si ani tak nepřipadala v nebezpečí a na malou chvilku si mohla vydechnout a cítit se trochu uvolněněji* Ráda uvařím aspoň... zaženu myšlenky *Pokusia se o úsměv a vyslechla všechny její instrukce. Nechápala, co by se ve výtahu mohlo stát, ale nehodlala neuposlechnout a tak šla po schodech s kufrem a taškou. Zastavila se u dveří a jen vyčkávala, až jí Maria otevře. Natahala věci dovnitř. Kufr nechala ležet v chodbě s tím, že musí schovat potraviny a nějaké připravit na teplou večeři. Posléze si sundala kabát a svetr, když odhalila upnuté tílko na jejím těle, kdy šlo poznat, že čekala dítě pokud se člověk zaměřil břicho neměla tak ploché a začalo se zakulacovat.* Takže hádám, že výběr večeře je tedy na mě. *Rozhodla se pro teplou krémovou zeleninovou polévku. Sama to milovala, jelikož to na večer nebylo tolik těžké pro tělo.* Beta smečky... to kdybys mi řekla jméno ani si nevzpomenu. Ještě jsem se s ním ani nesetkala. *Tohle přiznala, jelikož s moc vlkodlaky se nesetkala pokud se jednalo o vyšší postavení.*
*Vyšla v pohodě do svého patra, odemkla ale nechala první projít Cait. Pak vzala její kufr a odnesla jej rovnou do ložnice. Rychle obešla byt kdyby tam někdo něci hrozilo, ale to bylo spíš o paranoie než o čemkoliv jiném.* Počkej s tím vařením, prvně tě lehce provedu a pak můžeš začít s čím jen chceš. *Zastavila se v obýváku, kde byl jeden dlouhá gauč, křeslo a televize, nějaký ten konferenční stolek a na něm horda papírů. Zamyslela se co jí říct, i když sama toho moc nevěděla.* Jmenuje se Killián a sama ho moc neznám, respektive viděla jsem ho asi jen jednou, ale sám alfa si na něm zakládá a sám mi říkal, že kdyby se cokoliv dělo, mám se mu ozvat. *Popojde kousek dál a ukáže na dvě místnosti s dveřmi vedle sebe.* V těch pravých dveřích je ložnice, hoď si tam pak svoje věci, je nejlépe zabezpečená a není skoro možné se do ní dostat, jsou tam i protipožární dveře, to vedle je moje pracovna, mám tam gauč a budu tam spát, alespoň stihnu nějaké to papírování. *Ušklíbne se a pokračuje kousek dál a ukáže na dvoje dveře.* Ty novější dveře jsou od koupelny, ty starší do záchodu, pokračujme. *Přesunula se prázdným obloukem bez dveří do kuchyně s kuchyňským stolem pro čtyři osoby a výhledem do ulice.* Tohle jistě poznáš, že je to kuchyně. Ty dveře nalevo od linky jsou spižírna, základní věci tam určitě najdeš. *Dodala a zamyslela se.* To je asi všechno, vlastně už jen obývák, kterým jsme procházeli. Z pracovny vede únikové požární schodiště, ale do okna ložnice se tak už nedostanou. *Rozhlédne se okolo jestli na něco nezapoměla.*
*Nechala se provést celým bytem, ale už od pohledu to zde působilo trochu prázdně a osamoceně.* Hádám, že spíše žiješ prací. *Rozuměla tomu, takže to ani neříkala nijak zhrzeně nebo, že by to něčemu vadilo. Každý žil, jak dokázal a ona takhle žila v New Orleans po smrti svého manžela a dětí.* Máš vše dobře promyšlené, jak vidím i vše ohledně ložnice.... /Kdo ti tolik ublížil Mari.../ *Nadechla se, ale ani pořádně necítila nějakou specifickou vůni, kterou má každý domov.* Udělá tu večeři. *Pohladila ji po rameni, když kolem ní prošla, aby se seznámila hlavně s kuchyní.* Hádám, že se beta sám dostatečně představí. Budeš mi tu dělat společnost, nebo jdeš řešit papírování? Vím, že na mém názoru moc nesejde, co se týče tvé práce, ale působíš přepracovaně a už tak máš nyní vetřelce v domě, jako jsem já. *Vytáhla zeleninu a položila ji na pult.* Neboj nebudu se tě vyptávat na nic z minulosti ač jsi jedno velké chodící tajemství, ale kdo z vlkodlaků není. *V tomhle si snad všichni rozuměli. Nešlo jim o lítost, každý se s proměnou a vše okolo toho vypořádával dle sebe.*
Nejsem ve městě úplně dlouho, navíc nemám moc věcí co bych mohla sem nastěhovat, důležité věci jsou v ložnici nebo pracovně, ve zbytku míst moc času netrávím. *Pronese prostě a jen pokrčí rameny, jako by na tom nezáleželo, což jí vlastně ani pořádně nezáleží. Jediné co je důležité je její boxovací pytel v pracovně spolu s věcmi na běhání a její stará kytara v ložnici, zbytek je prostě nutná nezbytnost pro to aby se člověk nezbláznil.* Bylo to první co jsem hledala na bytě, dveře jsem si měnila sama aby byly jak ty do ložnice, tak ty vchodové protipožární. Bezpečnost je důležitá a mnoho lidí na to zapomíná. *Dodá stále stejným hlasem, není to pro ní nic divného. Otec byl hasič, takže riziko požáru chápala a to, že jsou těžší a bytelnější jen pomohlo. Jakmile se jí ale dotkla, tak odskočila a jen silou vůle proti ní nevyrazila. Chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala z bojové pozice a tak nezachytila první větu.* To neřeš, jsi tady kvůli bezpečí a to je hlavní. *Bylo na ní vidět najednou jak je ztuhlá.* Měla jsem v plánu si jít zaboxovat nebo se proběhnout, ale bude lepší když s tebou počkám prvně na Killiána. *Otočila se k ní zády a odešla do ložnice, kde se převlékla do volného tílka a tepláků, v ruce měla mikinu a uvažovala jestli zakrýt jizvičky na těle a nakonec kašlala na to, byly to jen pracovní úrazy nebo pozůstatky dětství, ale nebyly tak děsivé jako obličej. Vrátila se zpět a beze slova si sedla ke stolu v kuchyni a sáhla po jedné složce co ležela i tady.* /Jen si ji pročtu, to není nijak náročné a zabiju tak trochu času./
*Toho, jak zareagovala na její dotek si okamžitě všimla a byla by ignorant, kdyby ne. /Takže se nedotýkat./ Projelo jí hlavou. Nehodlala Mariu nadále stresovat a tak se pustila jen do škrábání zeleniny a vaření, kdy do chvilky už se bytem provoněla večeře, která dodala tomuhle místu ten hřejivý pocit. Sem tam po ní pokoukla, když se vrátila do kuchyně. Přejela ji pohledem, ale otázky jen spolkla a dělala, že nic. Rozhodně byla Maria složitá osobnost, ale milá. Dělala vše proto, aby byla Cait v bezpečí a hodlala jí tuhle laskavost opětovat tím, že nebude zvědavá ženská. V místnosti se ozývalo cinkání nádobí a sem tam něco hodila do koše, než vše umyla a nechala polévku, aby se vařila. Nebyl to nijak složitý recept, takže vše měla rychle hotové. Poklepala prsty do stolu, jelikož se cítila zde cizí a to také byla. Mohla by si nejspíš dovolit chovat se jako doma, ale úplně to nešlo.* Co zkoumáš? *Koukala na papír, který si četla. Sáhla pro svůj telefon a prohlédla si zda jí někdo nepsal, ale nikdo. Což bylo vlastně dobře. Žádná výhružná zpráva jen netušila, jak s Mariou mluvit a zacházet, když toho prožila více než dost. Skoro jako zlomený pes, který byl neustále mlácený a nevěděl, že pohlazení není špatná věc.*
*Tohle bylo na pytel, snažila se najít nějaké kousky skládačky, prostě něco, co by dalo tomu případu nový nádech a nemusel by ležet na oddělení odložených případů, ale prostě nic. Černo, tma a žádné nové aha momenty. Byla do toho celkem zažraná a proto i ocenila, když na ní Caitlin promluvila. Vzhlédla k ní s klidnou maskou zpět na místě a pokud by se ta věc před chvílí nestala, tak by nikdo nevěřil, že byla moment mimo svou obvyklou ledovou zónu.* Jeden velice nepříjemný případ vraždy, neumíme se dostat z mrtvého bodu a nechci to posílat úplně k ledu. *Vysvětlila a rychle zakryla následující stránku, neuvědomila si, že už následují fotografie z místa činu a to poslední co potřebovala bylo vyděsit tuto ženu ještě takovou ohavností jako byla tahle. Jednalo se sice o hodně starý případ, ale i tak mohl být stále dost odporný. V klidu složku zavřela.* Už nic, stejně po takové době nic nového asi nezjistím, takže je čas si odpočinout. Navíc Killián tady bude možná každou chvíli. *Jen to dodala a ucítila velice příjemnou vůni.* Co dobrého vlastně vaříš?
*Když zmínila, že se jedná o starý případ, který ji nějak dělá trable měla chuť říci, že by se na to ráda podívala s ní, ale neměla moc zkušeností, co se toho týkalo, ale spatřila už mnoho odporností, proto se musela pousmát, když rychle zakryla fotografii, aby ji Cait nespatřila* Už jsem viděla dost děsivých věcí včetně identifikace mé rodiny... Neznám nic, co by mě vyvedlo z míry *Ujistila ji s klidným tonem hlasu. To, co bylo její minulostí je bolestivé a někdy si i po večerech zasteskní, ale musela s tím žít a naučila se s tím pracovat.* Oh... no... krémovou zeleninovou polévku. Nejspíš si byla myšlenkami jinde, když jsem to zmínila poprvé. Je dobrá vařila jsem ji dcerám. *Zvedla se od stolu, aby ji rovnou zkontrolovala* Ještě chvíli to potrvá, ale hádám, že za půl hodiny bude jídlo na stole. *Usedla zpět naproti ní.* Máš i jiné koníčky? Než jen vraždy? Třeba jízda na koni nebo tak? *Dala hlavu zvídavě do boku.*
*Koukla na ní.* To mě mrzí, *bohužel to postrádalo nějakou emotivnost, jednoduše jí taková témata nešla.* Nejde tady jen o to zdali by to bylo příliš citlivé a nepříjemné, ale spíše o soukromí jak oběti, tak i pozůstalích. Celkem mě mrzí, že jsem jako vlkodlak nebyla tenkrát na místě, nenašli žádné stopy. *Povzdechne si a uvažuje kolik toho říct, raději teda ze začátku toto téma utlumí, možná by jednou byla ochotná mluvit s civilisty o případech, teď ale ještě nebyl ten čas.* Ale s tím už nejde vůbec nic dělat. *Tímto ukončí téma a poslechne si zase střípek z jejího života.* /Takže kdysi byla matkou minimálně dvou dcer, a pokud to chápu dobře, tak jak manžel, tak i dcery jsou mrtvé, příšernost./ *Celkem dokázala pochopit co musela prožívat, ale dát to najevo jí příliš nešlo. Vraždy jako koníček, tomu se musela lehce ironicky uchechtnout.* Ráda boxuju a běhám, jsou to formy odreagování a od té doby, kdy mě přeměnili, tak se tomu věnuji o to intenzivněji. Co se týče dalších forem relaxu, tak mám kytaru, sama jí uvidíš, je v ložnici. Nehraju jako odborník, ale baví mě to, navíc to trénuje soustředění a pečlivost. *Pokrčí rameny a zkusí rozvést téma, i když poněkud nešikovně.* A co tvé koníčky?
*Tak přeci jen začala mluvit více, kdy si už nepřipadala jako u výpovědi nebo jako zavřena s policejním hlídačem. Nic proti jejímu chování neměla, ale lidskost a klid jí vyhovoval více.* No já nemám koníčky tedy... *Zamyslela se nad tím, co vlastně dělá.* Tedy mám jen ještě jsem v New Yokru tak krátce a hned na to zjistím, že jsem těhotná, ale nic moc zajímavého. Ráda chodím do galerií a prohlížím si zdejší... no vlastně ani to už ne... *Od doby, kdy s Castorem měla ten rozhovor bolelo jí to, že není s ním a on byl v galerii často dle jeho slov.* Háčkování a vyšívání ač se to může zdát staromédní a také ráda píši. Docela to pomáhá uhnat samu sebe do jiné fantazie od problémů tady. *Zvedla se a dala vařit vodu na čaj.* Dáš si také? *Nachystala si hrníček* Jinak jsem dříve měla za koníček svoji práci. Byla jsem zdravotní sestra a komunikace s dětmi byla svým způsobem uvolnující.
*Poslouchá jí celkem vklidu, celkem chápala absenci nebo změnu koníčků, i když sama nějaké to prohlížení galerií nebrala jako něco, co by jí uvolnilo nebo uklidnilo, byla akčnější typ a tak potřebovala dostat ze sebe tu energii, už v sobě dneska cítila, že sedí moc dlouho a potřebovala by něco dělat, jenže prvotní bylo zajištění situace a to tak, že s Caitlin počká na Killiána.* /Možná jsem ho vyrušila v práci, doufám, že tady bude co nejdřív, vážně neumím jen vklidu sedět na zadku a tlachat./ *Když se zeptala na čaj přikývla, a rovnou vytáhla ze spižírny různé čaje ať si vybere, potom se zase vrátila na své místo.* Jak dlouho jsi byla zdravotní sestrou? *Optá se na první věc co jí přijde na mysl, konverzace tak alespoň nestojí.* /Co je uklidňující na práci s dětmi? Jsou příliš emocionální a těžko se s nimi pracuje, navíc mnohdy dělají mnoho povyku pro nic./ *Sama si moc dobrých věcí krom své rodiny z dětství nepamatovala a to málo nakonec se nějakým způsobem spojilo s tím nejhorším co se jen mohlo stát.* /Teď mě tak napadá, pokud tady bude chtít nebo muset zůstávat přes den, určitě se někde ve městě najdou věci an háčkování a vyšívání, i když ani o jednom ponětí nemám. Maximálně kdyby chtěla naučit korálkovat./ *Lehce se sobě uchechtla a tiše seděla dál.*
*Kill byl ještě naštěstí stále doma, když mu Maria poslala zprávu. Zaklapl noťas s překvapením pro Amayu a vydal se na uvedenou adresu. Zaparkoval na nejbližším možném místě a vydal se k domu, kde zazvonil na zvonek, oznámí svoje jméno a pak se vydá do patra.* Dobrý den.. Psala jste, že jde o smečku? *Otáže se hned, co mu otevře Maria dveře.*
*Maria opravdu působila, že s moc lidmi nemluvila a když započala otázku musela se zasmát.* Promin... já jen... nikdy jsem nepotkala nikoho tak zdrženlivého jako jsi ty a dostává mě to trochu do rozpaků dá-li se to tak říci. Jsi tajemná a to jistým způsobem tvoří něco, co v druhém vyvolává takovou tu touhu více tě poznat. *Dala dva hrníčky na stůl a zalila je vodou, když se čaj začal louhovat. Milovala zelený, který vždy provoněl místnost energii. Už jen vůně člověka kolikrát probudila.* Ani nevím, ale zhruba... šest let? Posléze mi zůstal velký majetek po rodičích. Nebo lépe řečeno po lidech, co mě vychovávali nikdy jsem je moc za rodiče nepovažovala, abych pravdu řekla. *Přiložila ruce na hrnek, aby si je ohřála.* Takže nebýt mě nejspíš bys teď běhala po venku, hrála na kytaru nebo boxovala a nebo řešila případy... Jak často si s někým vůbec sedneš na povídání? *I když zdálo se, že nemá čas na lidi a nebo si ten čas ani nehledá. Jenže v ten moment uslyšela zvonek a zbystřila. Znovu cítila to sevření v těle a prudce se zvedla, když se uchopila stolu. Prudce ji stoupl strach. Netušila o koho jde úplně vypustila z hlavy, že jde o Betu, což při zjištění se hned uklidnila.*
*Chápala co tím chce Cait říct, jenže ona už prostě byla taková.* Nejsem zvyklá prázdně konverzovat, takže tohle je pro mě asi stejně divné jako pro tebe. *Řekne klidně, pro ni to je prostě obyčejný fakt. Poslouchala co mluví dál, ale ona na tohle nebyla. Složitá souvětí používala pouze tehdy, když jí to mohlo pomoci v práci.* Pravděpodobně by to byla kombinace těch aktivit. V tomto období bych byla stále asi zavřená na stanici. *Po otázce jak často si s někým sedne a povídá se zarazí.* /Sedla jsem si vůbec někdy s někým abych prázdně tlachala o svém dni?/ Asi nikdy. *Řekne prostě a poté už to víc neřeší, protože slyší nejen zvonek, ale pozná už i Killiána, proto v klidu dojde ke dveřím, které odemkne a ustoupí o dva kroky vzad.* Ano. *Odpoví mu prostě.* Pojďte prosím dál do kuchyně abych Vám mohla vysvětlit situaci. *Jen to pronese, tak zamkne a zajistí dveře a vede jej do místnosti kde na ně čeká Caitlin.* Pane Seymoure toto je Caitlin White, Caitlin toto je Killián Seymour, beta naší smečky, myslím, že v tomto případě bude mít pár dobrých poznatků. *Navzájem je představí a čeká jak se oba zachovají.*
*Killián po vyzvání vejde. Jeho oči nejdříve míří na obuv Marii a podle toho se buď vyzuje nebo zůstane obutý. Poté pokračuje do kuchyně.* Dobrý den.. *Pozdraví i tam sedící ženu. Když je Maria představí, tak čeká, zda mu žena sama podá ruku a pokud ne, tak jeho ruce zůstanou podél těla.* Těší mě.. *Kývne tak jako tak.* Jaký je teda problém? *Zajímá se. Zůstane stát v prostoru, protože nebyl pozvaný si sednout. Byl v civilu, takže jeho oblečení se skládalo z obyčejných tmavě modrých riflí a černého trika s krátkým rukávem, které bylo částečně schované pod rozepnutou šedou mikinou. Na jeho pase se pak v pouzdře houpala jeho zbraň, kterou sebou nosil vždycky od chvíle, co skončilo utajení. Normálně by si v uniformě vytáhl notýsek s propiskou, to ale sebou neměl, takže jej nahradil mobilní telefon.* Budu si dělat poznámky, nevadí? *Optá se obou přítomných, když mobil vytáhne.*
*Do místnosti vešel muž. Znovu si stoupla a na představení mu také podala ruku* Také mě těší jen bylo by lepší za jiných okolností *Ohlédla se na Mariu, kterou by také poznala v úplně jiných chvílích, i když dle její povahy by na ni jen tak někde nenarazila. Zhluboka se nadechla, aby mohla přejít k tomu, proč sem přišel.* Jistě. *Pokynula na poznámky, které si hodlal psát nejspíš do telefonu. Věděla, že ten příběh bude muset začít odznovu, což nebylo tolik snadné.* Dnes jsem došla na policii kvůli stalkingu a výhružkám... *Tentokrát sebou neměla důkazní materiál. Nechala ho na služebně.* Nejprve se jednalo o výhružné zprávy... vlastně měla bych úplně od začátku důvod... Pocházím z New Orleans a stalo se... *Byla trochu zdrženlivá, než to hodila nakonec za hlavu. Byl zde, aby jí pomohl.* Jedná se o to, že jsem se vyspala s mužem, který je tamní betou má dost velké předpoklady proto stát se alfou. Byla to jen jedna noc, ale stalo se, že čekám jeho dítě. On sám si snaží založit rodinu a učinit si jistý post mezi smečkou, aby měl pojištěný fakt, že bude alfu, jenže když se dozvěděl o mém těhotenství, tak ho to rozzuřilo. Jeho budoucí žena je na vyšším postu mezi vlkodlaky a mohla by dost jeho pověst pošpinit a zajistit tak, že už by neměl moc šancí pokud by nešel rovnou do souboje... Začal nejprve apelovat, abych šla na potrat *Tyhle slova spolkla, když vnímala znovu, jak se tělem prolil ten nepříjemný pocit.* Odmítla jsem... *Položila ruku na břicho, které díky tílku šlo vidět, že se mírně zakulacuje* Do schránky mi přišlo nejprve pár fotek, někdo mě sleduje a fotí. Následně v dalším dopise byly prášky na potrat s výhružkou ať to udělám sama a nemusí, tak činit on. Začínám se obávat toho, že se dostane do New Yorku jen kvůli tomu, aby tohle zařídil sám nebo někoho pošle... Nevím zda jsem nyní řekla úplně vše. Mám to ještě pomíchané není snadné o tom mluvit zda mi rozumíte a rozhodně jsem nechtěla dostat se do problému takto brzy a už vůbec ne smečku. *Mohlo by nějakého mladého vlkodlaka zkusit soupeřit, kdyby na něj narazil a nejspíš by dost tvrdě narazil.*
*Sledovala je oba, jakmile se Cait postavila, tak Mari stála mezi nimi, nijak jim nezavazela, ale cítila určitou povinnost vůči oběma a tak v této pozici zůstala. Podívala se na své domácí papuče a pak zase na oba. Poslouchala příběh, který vyprávěla a znovu zacítila vůni polévky, která rozhodně voněla úžasně. Celou dobu se nehla z místa, ale snažila se číst v Killiánově obličeji jeho vlastní pohnutky a myšlenky, jakmile Caitlin přestala ještě jí doplnila, než stihl mít nějaké dotazy.* Veškeré důkazní materiály, které k případu předala byly zaevidovány a vloženy do její složky společně s její výpovědí. Můžu se pokusit o zákaz přiblížení, ale bohužel mohou zde být i jiné hrozby než jen on. Proto jsem ji také vzala do tohoto bytu, je zabezpečený a v případě nouze jsem schopná zakročit, tedy alespoň nějak. *Dodá a lehce se ohlédne na břicho Cait, o které se mírně obávala a to hlavně i kvůli stresu, které museli oba zažívat.* Mám zde i své osobní poznámky, které Vám mohu předat, ale o moc víc informací v nich nenaleznete. *Dodá a čeká na reakci obou osob. Poté ji napadne, že je ale hostitelka a povzdechne si.* Můžeme se k tomu posadit? Pokud to bude na delší chvíli, bude to tak asi lepší. *Schválně to podala jako otázku, to poslední co chtěla bylo rozkazovat betě smečky, moc vlkodlaky nechápala, ale učila se rychle, zvlášť pokud by jednou kvůli tomu mohlo jít o situaci žij či zemři. Sama ale zůstala stát a podřídila se odpovědi Killiána.*
*Killián si začne do telefonu sepisovat body Caitlinina vyprávění, přičemž se sem tam pro sebe zamračil, ale nepřerušoval ji a nechal ji vše dovyprávět. Potom se na ni podívá a slabě se pousměje.* To nic.. Vy za jeho chování nemůžete.. Vyřeší se to.. *Odpoví ji, aby ji uklidnil, načež prstem projede poznámky a vrátí se na ni pohledem.* Z vyprávění soudím, že žijete mimo sídlo smečky, ano? *Ujistí se, že to pochopil správně.* Byla by pro vás velká překážka se dočasně přestěhovat? *Otáže se podruhé, načež se jeho pohled obrátí na Mariu.* Chápu.. *Přikývne na její slova.* O ten zákaz přiblížení by bylo určitě dobré usilovat, ale chvíli to potrvá. Proto by mě zajímala odpověď na mou otázku. *Vrátí pohled na Caitlin.* Zkusíme nejdříve vám zajistit bezpečí. Pak budeme řešit, jak vás dokáže sledovat a nakonec to eliminovat.. *Navrhne zevrubný plán, jak můžou postupovat, pokud s tím bude žena souhlasit. Na poznámky Marii přikývne.* Určitě se můžou hodit, děkuju. *Souhlasí a teprve až když jej pobídne, že se může posadit, tak se posadí naproti ženám.* Uvidíme, jak rychle to dokážeme vyřešit. *Neuzavírá zatím onu věc a spíše čeká, až dostane další podrobnosti.*
Přestěhovat se? *Vybudovala si pomalu svůj nový domov, ale pokud to znamenalo být v bezpečí byla by hloupá kdyby odmítla.* Bydlím v Bronxu, ale dál od sídla smečky. Vím, kde se to nachází. Darius mi navrhoval bydlet tam pro začátek a jak to vypadá nevyhnu se tomu *Pousmála se vřele, že v tomhle problém nebude. Stála by sama proti sobě. Navíc Kilián i Maria vědí, co dělají a mají v tomhle zkušenosti* Nevím, kdo je jeho soukromé očko, ale rozhodně mě někdo sleduje a podává mu informace. Udržovat se v Bronxu nebude tak velký problém, ale i přesto... Nevím, jak dlouho tohle vše může trvat. Co když nebude chtít přestat usilovat o život mého dítěte. *I když se dítě narodí bude znamenat hrozbu a bude ho chtít zabít. Zvedla se, aby vypla polévku, kterou vařila byla hotová a rovnou se ohlédla k Mari, že za chvilku bude jídlo.* Dáte si také? *Optala se k němu, i když pochopila by odmítnutí nebyla na tohle vhodná příležitost.* Co když se nakonec dostane do New Yorku? Už nyní je Maria v nebezpečí díky mě, kdyby mě našel s ní, nebo s Vámi díky tomu, že je beta není nejslabším článkem. *Měla oprávněné obavy, ale rozhodně ani je nehodlala podcenit v jejich silách a vychytralosti.* Jestli to pomůže... Většina fotek byla pořízena, když jsem šla z domu pěšky a udržovala se v Bronxu. Ani jedna fotografie není z místa mimo Bronx *Netušila proč, ale záměr byl ten zmapovat i území ohledně toho, kde se vyskytují vlkodlaci. Mapoval si terén.*
Jelikož mám veškeré potřebné podklady, tak zítra podám žádost o zákaz přiblížení. Je to na dlouhé lokty, ale vím, že někteří soudci to takto celkem rádi řeší. *Na chvilku se zamyslí a než se Killián posadí, tak odběhne pro svůj bloček do kabelky, také se usadí a přepíše své poznámky mnohem úhledněji než předtím ve svých zkratkách.* Pro mě není žádný problém ji zde nějakou chvíli nechat, tohle místo je skvělé co se týče základní bezpečnosti, ale v sídle smečky je více lidí, kteří mohou chránit a to určitě lépe než já. *Podívá se na Cait a pokusí se o mírný úsměv, i když s jejími jizvami to může být i děsivé.* Děti jsou budoucnost, a ta se musí chránit, určitě se na něco přijde. *Poté se podívala po Killiánovi a hledala v něm oporu svých slov. Ale poté co zmíní, že i ona je v nebezpečí, tak se její maska dostane zpět na místo.* O sebe se zvládnu postarat, nejsem jenom vlkodlak, ale taky policistka a v tomhle městě bych byla hloupá, kdybych neměla i něco stříbrného u sebe. *Pronese pevně, ale nestihne být dlouho naštvaná jelikož jí napadnou věci ohledně toho co říká o Bronxu.* /Bylo by zajímavé projít místa odkud byly fotografie pořízeny kvůli pachovým stopám./
*Když se Caitlin lechce zarazí, tak se Kill povzbudivě pousměje.* Vím, že to může znít děsivě a moje slova vám můžou připadat jako prázdné sliby, ale bude to skutečně pouze dočasné. Nemohu vám říct jak dlouho dočasné, ale nakonec se do svého domova vrátíte. *Pronese a na slova Marii přikývne.* Dobře.. Dejte mi vědět, až to projde skrz.. *Následně se vrátí na Caitlin, ale Maria ho slovy předběhne a proto se jen pousměje.* Přesně tak.. V sídle smečky se nachází někdo pořád, takže nikdy nebudete v budově sama. Onen muž, promiňte, stále nevím jméno, na vás také v sídle nezaútočí.. Vyvolal by válku mezi smečkami a jelikož jste říkala, že aspiruje na alfu, tak si to nemůže dovolit. Ztratil by přízeň smečky. *Souhlasí s policistkou, načež dodá.* Navíc sám alfa má momentálně malé dítě. Myslím, že mu jsou necelé dva roky. Takže co se týká ochrany, tak bude obzvláště pečlivý.. Nemůže si dovolit nechat skulinku.. *Polévku s díky odmítne, že se příliš nezdrží a na slova o nebezpečí Marii a jeho se trochu pobaveně pousměje.* O to nemusíte mít obavu.. Kromě toho, že sám jsem betou, takže jsme na stejné úrovni, jsme také já i moje kolegyně policisty. Jsme zvyklí na nebezpečí a víme jak s ním pracovat. *Prohlásí a na její slova přikývne.* Podíváme se na ta místa a zkusíme najít nějaké stopy. Vám bych v momentální situaci doporučoval nevycházet samotné.. Mějte sebou vždy nějaký doprovod, ať snížíte riziko, že vás napadne a pokud možno se vyhněte ulicím s malým pohybem veřejnosti. Na očích lidem si nedovolí vás unést nebo vám ublížit.. *Poradí ji ještě.* Já bohužel budu muset asi jít.. Dám vědět alfovi a poté se spojím s vámi oběma, co dál..* Řekne a zvedne se na nohy, přičemž uklidí telefon.*
*Celou dobu oba jen bedlivě poslouchala a snažila se zapamatovat každé slovo, které ji může uklidnit a ujistit, že jedná s opravdu dobrými lidmi, kteří ví co dělají.* Fotky jsou ve složce na policejní stanici. Dala jsem tam všechny a s tím bydlet v sídle smečky souhlasím, ale nezvládnu být neustále zavřená přesto vše mám pár přátel a nebudu opouštět blízkost sídla jen trochu volnosti budu potřebovat... máme to v povaze, takže se budu držet vašich slov nevycházet bez doprovodu. *Věřila, že s Chrisem a nebo Tanoiou, který dokáže vše skrýt v iluzi bude v bezpečí navíc ji prospěje i trochu normální život, aby se zbavila přebytečného stresu. Neznala tolik vlkodlaků, aby vůbec měla s kým hovořit v sídle a alfa měl sám svých starostí dost.* Nebudu vycházet nikde v noci... Mám za poslední dny dojem, že večer mě neustále někdo sleduje, ale může to být jen paranoia. Moc popravdě netuším, čemu věřit ohledně instinktů v těhotenství jako kdyby vše bylo trochu rozházené, ale dalo se to čekat. *Nabrala polévku do dvou talířů, aby jeden z nich položila před Miru. Byla ještě dost horká, takže chtělo i chvilku počkat než vychladne.* Děkuji Vám *Přešla k němu, aby se na něj zadívala a zapamatovala si tvář které může věřit a na kterou se vždy bude moct obrátit.* Budu čekat jen... *Vytáhla telefon a ukázala mu své telefonní číslo.* Na tomhle čísle se semnou vždy spojíte.
*Vše se pokusí zapamatovat a přikývne. Do svých poznámek si udělá další zápisky a pokývnutím hlavy poděkuje Cait za přinesení polévky.* Ohledně toho sledování s tebou budu muset souhlasit, při cestě sem z Bronxu jsem něco pocítila, ale bohužel se mi nepovedlo zjistit co, pokud by se to opakovalo jistě Vás kontaktuji. *Jakmile si ti dva vymění kontakt, tak sama vstane aby ho mohla vyprovodit a zase za ním zamknout.* Mockrát děkuji, že jste přišel, pokud by bylo potřeba jistě mé číslo máte. *Pronese směrem k němu, rozloučí se a počká dokud neodejde. Následně opět zamkne dveře jak mají být a přejede očima opět celý byt kdyby náhodou. Nic ale nevidí ani necítí, takže se vrátí do kuchyně. Sedne si za stůl a ochutná tu horkou polévku, která hned po prvním soustu dá příjemný pocit v břiše.* Je skvělá, děkuji za večeři. *Pronese směrem ke Caitlin a dá si další lžíci, až do téhle chvíle si neuvědomila, jaký má vlastně hlad.* /Kdy jsem to naposledy jedla?/ *Projede jí myšlenka a na to si vzpomene, že měla jako poslední jídlo toast se salámem a šunkou, její snídaně.* /Musím si to víc hlídat, takhle bych se unavila u normálního běhu./ *Dál pojídala polévku a čekala zdali bude chtít Cait nějak konverzovat.*
*Kill přikývne na slova obou a ke Caitlin se ještě vyjádří.* Určitě po vás nikdo nechce, abyste byla zavřená 24/7.. Tak jak jste to popsala bude v pořádku.. Pokud by se něco změnilo, tak mi dejte vědět. *Pak se tedy zvedne z gauče a když mu ukáže ještě telefonní číslo, tak si ho v rychlosti uloží do telefonu. On pro změnu vytáhne vizitku se svými telefonními čísly.* Používejte spíše to osobní, vzhledem k tomu, že jsou jisté informace, co před policií musím utajit, ale v pracovní době, mě zastihnete i na tom pracovním.. *Dá ji k tomu informace.* To nic nebylo.. Musíme pomáhat a chránit.. *Pousměje se na obě a pak se nechá s rozloučením vyprovodit z bytu, odkud zamíří zase k sobě.*
*Vzala si od něj vizitku a posléze nechá Mariu, aby ho vyprovodila, když se sama pustí do jídla. Neměla tak velký hlad, ale kvůli maličkému musela jíst, aby dostala do těla potřebné živiny a také ji to přivodilo o něco klidnější pocit.* Není zač *přikývla a nebyla si jistá tím zda rozproudit nějak konverzaci. Přeci jen se zdálo, že to Mariu spíše otravuje a poslední po čem by toužila je vyrušovat jí u jídla.* Hned se cítím bezpečněji *Nemohla si odpustit tuhle větu, aby Marie i jistým způsobem za to vše poděkovala. Odložila prázdný talíř do dřezu.* Půjdu si nachystat věci na spaní už jsem poměrně po dnešní dni unavená *Což byla pravda a jak procházela okolo Marii. Chtěla ji znovu pohladit po rameni, ale než se rukou dotkla rychle ji stáhla k tělu. Hned si připomněla, že nebyla zrovna na doteky. Sprchu našla rychle dle toho, jak ji provedla už věděla, kde se co nachází. Vyšla ven ve skoro až negližé, které podtrhovalo její křivky a bylo průsvitné. Působilo jako halenka, ale zakrývalo vše, co má. Při tom spěchu to byla jediná věc, kterou sebou vzala.* Chceš si ještě povídat? *Postavila se do futer o které se opřela a zkřížila si ruce na hrudi s milým úsměvem na tváři.*
Dobře, kdybys cokoliv potřebovala řekni. *Dojídala poslední lžíce a potom odešla ke dřezu a umyla nádobí, jakmile přišla Cait, tak k ní zvedla oči a uchechtla se.* /No, já nejsem zrovna povídavý typ./ Jestli to pro tebe bude příjemné klidně. *Pokrčila opět rameny, sama už byla sice myšlenkami jinde, ale pokud by to pomohlo jí se nějak uklidnit a uvolnit, byla ochotná to zkusit, i když to nebyl její šálek kávy. Než ale začala cokoliv dělat, tak vzala jak z jídelního stolu složky, tak i z konferenčního stolu a odnesla je do pracovny.* Nechceš se přesunout do obýváku? Pohovka bude jistě pohodlnější jak pro tebe, tak pro dítě. *Optala se jí a sama si usedla do svého křesla a uvažovala zdali vytáhne kytaru nebo ne. Kdyby byla sama jistě by už hrála, boxovala nebo běhala, ale s poměrně cizí ženskou se nechtěla úplně odhalovat. Jen pár lidí na světě jí kdy slyšelo hrát a u toho si broukat, její táta a děda, kteří jí to učili byli samozřejmostí, její nejlepší kamarád kdysi taky no a poslední osoba co jí kdy slyšela hrát byl Al, což jí připomělo, že se mu dlouho neozvala. Proto vytáhla mobil a rychle mu odeslala stručnou SMSku, která osvětlovala dění jak dnešního dne tak i tohoto týdne.*
Pohovka zní dobře. *Vzala si deku, aby se přikryla a rukou pohladila bříško, když se natáhla na gauč. Zhluboka se nadechla.* Rozhodně je to příjemné mluvit s tebou. Nezdáš se jako člověk, který by v tomhle ohledu někoho soudil nebo by ho zajímali problémy z osobního života. *Prohlédla si ji a vnímala, že se pomalu únava dostavuje. Dnes to bylo dost vyčerpávající na ni i na maličké.* Jaký případ vlastně? Říkala jsi, že byl odložený. Podrobnosti nepotřebuji, ale třeba by mě něco napadlo ohledně toho případů *Koukla se na ni. Téma na kriminalitu by mohlo být zajímavější než se ptát na to jaké má ráda jídlo*
*Ušklíbla se.* Jsi asi první osoba, co řekla, že je se mnou příjemné konverzovat. *Na chvíli se ale nad tím zamyslela.* Nemohu nikoho soudit, protože po nikom nechci aby soudil můj život, je to velice prosté. *Dořekla a na chvíli se jen pohodlně uvelebila v křesílku. Byla už celkem unavená, ale jen psychicky a chtělo by to fyzickou zátěž.* /Myslím že si dneska ještě před spaním a před sprchou na chvíli zaboxuju./ Občas procházím odložené případy a koukám do složek, jestli nový pohled nenajde něco čerstvého do případu, jedná se o jednu velice nepříjemnou vraždu v okolí Queens, nic zvláštního, jen mě na první pohled zaujala, tak jsem si řekla, že tomu věnuju trochu volného času. /Jako bych snad měla něco jiného na práci./
*Poslouchala ji, když mluvila o doloženém případu a na malý okamžik se zamyslela nad smrtí její rodiny. Nikdy to pro civily nebylo vyřešené, ale v podsvětí každý věděl, co se stalo.* Jestli o tom nikdo neví z civilů možná by mohla být odpověď mezi podsvětím... Jen tím chci říci, že znám jeden případ o kterém se nikdy nic nevědělo, ale kdyby ses zeptala starších, co během toho případu žily ve většině se člověk něco dozví... *Koukla se na strop a zhluboka se nadechla.* Tenhle byt působí tak bezpečně, že se v tvojí přítomnosti už vůbec nebojím... *Předešlý večer měla u sebe problém zaspat, ale nyní? Neměla ten pocit, že by něco mohlo být špatně.* Jestli tohle vše přežiji s Vaší pomocí, tak až bude to maličké na světě mohla bych tě s ním navštívit kdybys chtěla. Nejspíš nechceš ve svém životě kamarádky nebo někoho bližšího, ale mám k tobě náklonnost jakožto k někomu ze smečky a kdybys chtěla... mohla bys vidět ten život který jsi zachránila...
To mě nenapadlo. *Zamumlala si pro sebe a do mobilu si udělala poznámku. Poté vzhlédla ke Cait.* Děkuju. *I když ta slova šla poměrně těžko přes ústa, nebyla na ně zvyklá. V klidu se nořila do svých myšlenek dokud jí Caitlin nezarazila další svou myšlenkou. Na tohle prostě nebyla zvyklá.* /Co se to zatraceně děje, přece nevypadám na někoho, kdo je milovníkem dětí a hraje si s nimi od nevidím do nevidím./ *Na chvíli se zasekne a pak v rámci slušnosti odpoví.* Eh, jistě. *Víc ze sebe nevydala, rozhodně chtěla změnit téma.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych si šla zaboxovat a osprchovat, na konferenčním stolku leží ovladač od televize a v ložnici najdeš nějaké knihy, i když nevím jestli by tě zajímaly. Jsou to spíše knihy spojené s prací a fyzičkou.
*Rozhodně jí nepovažovala za člověka, který by nějak zvláště dětem rozuměl, ale vidět dítě, které nemuselo být na světě díky jednomu bláznovi je jistá odměna toho, že svoji práci dělají dobře.* Už jsem stejně unavená. Jen běž boxovat půjdu si lehnout *Pokynula hlavou a zvedla se z gauče.* Jo ještě... nedala jsi mi své telefonní číslo. Moje najdeš ve spisu, ale teď bych cizí telefonní čísla nezvedala popravdě. *Chtěla být hodně opatrná, co se toho všeho týče.* Dobrou noc *Popřála ji a zmizela do ložnice. Cítila se blbě, že Maria nebude ležet ve své posteli, ale na druhou stránku neodporovala a po dlouhé době spala klidně.*
Eh jasně. *Přešla k sobě do kabelky odkud vyštrachala svoji vizitku a tu jí podala.* Dobrou noc, kdyby cokoliv, ležím vedle. *Usmála se lehce na ní a potom pokračovala do své kanceláře, kde se převlékla do sportovní podprsenky a kraťas, rozcvičila se a trošku začala oťukávat pytel, po menší rozcvičce pak dala asi půlhodinovou zabíračku na celé tělo.* Přesně tohle jsem potřebovala, teď rychlou sprchu a můžu jít spát. *Vzala si své pyžamo, osprchovala se a zamířila přímo do pracovny, kde si rozložila gauč, vytáhla si polštář a deku a velice rychle usnula.*
*Nemá vlastné auto. Od istého času ho prestalo baviť riešiť servis vlastného auta a tak využíva výhody svojho zamestnania. Berie si proste policajné. Tak teda doňho nastúpi a vyrazí do klubu kde pracuje podozrivá.* /Zabila ho, takže už nie je podozrivá. Motív, svedok a DNA pre potvrdenie už máme./ *Hodí vedľa na sedadlo spolujazdca zložku a keď už tak pomaly... aspoň na jeho pomery pomaly... vychádza z Park Slope kde žije, vytočí Mariine číslo.* /Keď sme teda parťáci tak asi by som jej mal zavolať./ *So šikovne pripojeným mobilom cez bluetooth vytočí jej číslo. To že mu to takto funguje je iba vďaka jeho synovcovi, ktorý mu to nastavil. Inak Jack nie je technický talent. Aspoň nie na elektroniku.* Čau, máme výsledky. Stretneme sa pred klubom. Dočerta! *Prudko zabrzdí lebo mu cez cestu prebehne človek.* Počkám ťa pred klubom. *Zopakuje, zavesí a znovu sa rozbehne s autom.* /Ľudia sú samovrahovia. Ani sa nedivím, že na dopravnom sa nezastavia. Samá nehoda./ *S jeho rýchlym tempom jazdy je pri klube celkom skoro. Zaparkuje o kus ďalej, aby predsa len nejakou náhodou nevystrašil ich páchateľku. V čiernej bunde, lebo leto vyzerá inak a nie takto, džínsoch, pevných botách a tmavozelenom roláku vyjde z auta a zamieri si to k menšiemu stánku s kávou. Samozrejme, že nechýba ani povinná policajná výbava ako je zbraň, odznak a putá. Len je to šikovne skryté pod bundou. Pozrie na ponuku káv a chvíľu ju tak lustruje.*
*Zrovna je uprostřed svého běhu když zaslechne poměrně otravné zvonění. Chvíli ho ignoruje, ale pak ho zvedne, neznámé číslo.* /Super, kdo mě otravuje v tak příjemný čas na běhání?/ *I když jí taková myšlenka proběhne hlavou, tak se rozhodne, že to zvedne. Chvilku se zaposlouchá a pochopí během pár slov, že mluví její parťák.* /Parťák, stále je to stejně divné./ *Povzdechne si.* /Asi bych si měla jeho číslo uložit, ale to asi až za chvilku raději, měla bych rychle k autu./ *Rozběhne se téměř plnou rychlostí k autu a celkem se u toho zapotí. U auta se rozhlédne kolem sebe a převleče se do něčeho slušnéjšího než jsou její legíny a sportovní podprsenka, přes podprsenku hodí černou košili a k tomu si vezme své černé taktické kalhoty. Vlasy si rozpustí a splete zpátky do dvou copů. Rychle sedne do auta a co nejrychleji ale podle zákonů. Zaparkuje na stejném místě jako předtím a prozvoní svého parťáka aby se ho zeptala kde se právě teď nachází. Zároveň mu oznámí svou polohu před klubem.*
*Sleduje ten výber celkom dlho až sa ho nakoniec stánkar nevrlo opýta čo teda chcel.* Latte machiatto ... s citrónovou penou. *Povie, zaplatí a čaká kým mu tú sladkú a asi aj trochu kyslú vec spraví. Preberie si svoju objednávku a odchlipne si.* /Nie je to zlé./ *Odpije si znova ale to mu už začne vibrovať mobil v kapse. Tak ho jednou rukou vyloví a dvihne.* No? ... Dobre. *Zaklapne a ležérnym tempom sa teda vydá ku klubu. Ani mu to dlho netrvá a už je pred klubom.* Tak ideme na to? *Opýta sa a napije sa svojej kávy.*
*Pozdraví ho a prohlédne si svého parťáka.* /Dnes má asi celkem dobrou náladu. Uvidíme jak dlouho mu to vydrží./ Já jsem pro. Myslím, že je to poměrně jednoznačné. *Lehce se ušklíbne, jinak jejímu úsměvu ani nejde říct, zkontroluje si ještě že má odznak, zbraň i pouta na tom správném místě a postupuje směrem k bodyguardovi, i když je tu někdo jiný ve chvíli kdy vytáhne odznak, tak je nechá projít.* Dneska to jde nějak hladce. *Prohodí směrem k Jackovi a rozhlídne se po klubu. Hledá tam nejen striptérku, kterou si příliš nepamatuje, ale také jiné známé tváře, které by je mohli blíže nasměrovat. Všimne si, že barman je ten samý co minule a ušklíbne se.* /Tak za ním vážně nejdu pokud nebudu muset, snad si jí Jack pamatuje./ *Otočí se na něj.* Vidíš ji tady někde?
*Poprikyvuje.* Našťastie. Je fajn mať jednoduchší prípad z času na čas. *Povie a ide za Marii. Prečo by nevyužil to, že ona vytvorí pohodlnú cestičku?* Fakt dobrú kávu robia tam. *Ukáže bodyguardovi. Ten naňho kukne a potom sa aj otočí tým smerom.* Okej, díky. *Zahuhle hrubým hlasom a nechá ich ísť ďalej. Ucucáva kávu.* Ja som rád. Aspoň budem skoro doma. *Povie a rozhliada sa. Naoko nezaujato ale aj napriek tomu obozretne. Všimne si striptérku pre ktorú si idú. Napije sa. Pozrie sa ale na Marii.* /Och, ona si ju nepamätá asi./ Tam v rohu kde sú tie odporne rúžové, semišové kreslá. *Mykne tým smerom trochu hlavu a odpije si.*
*Pokývne mu hlavou.* Díky, moc jsem si minule striptérky neprohlížela. *Pronese lehce ironicky, ale spíš jako pošťouchnutí než urážlivě. Mezitím co jde k tomu místu, kde ukazoval Jack, tak musí projít kolem toho divného barmana co zase civí na její jizvy.* /Vážně člověče, to jsi neviděl jizvy nebo co? Vypadám snad jak přírustek z lidského ZOO nebo co?/ *Pomyslí si, ale nahlas je ticho, takové bylo vždy lepší ignorovat a vždy to tak asi lepší bude. Než dojdou ke křesílkům nechá Jacka plynule přejít před ní. Mluvit se ženami moc neuměla a muži mají v tomhle ohledu většinou mnohem víc štěstí. Ale hlavně jí šlo o to aby ona s těma ženskýma mluvit nemusela a proč nevyužít toho že má parťáka.*
*Zamračí sa.* Fakt... to je tu jediné na čo sa dá aspoň pozerať. *Povie jej. On síce má chlapa na ktorého by sa tisíc krát radšej pozeral ale to by musel ísť za ním do hradu. Teraz je ale v striptízovom klube. Všimne si barmana ale iba nadvihne jedno obočie. Nič nevraví a radšej si ani nič o ňom nemyslí. Zároveň zaregistruje, že ho Maria plynule nechá prejsť pred ňu.* /Čakal by som, že komunikácia so ženami bude pre ňu ľahšia. Možno zlá skúsenosť./ *Keď ju obchádza tak sa na ňu na moment skúmavo pozrie. Skoro ako keby Maria bola podozrivá a Jackova úloha je ju odhaliť. Možno do istej miery to tak nejak Jackovo podvedomie berie.* /Každý ťa môže skúsiť zabiť, Jackie./ *Prejde do inkriminovaného rohu, kde majú aj svoju páchateľku. Tá už je viditeľne nervózna. Na moment ako keby v panike hľadala únikovú cestu ale keďže sú v rohu a Jack a Maria stoja v ceste tak sa slečna iba pošoupne dozadu. Jack sa usmeje a dopije kávu.* Nemáte tu náhodou kôš? *Ukáže kelímok a zazubí sa ako keby bol reklamný model na zdravý chrup.*
No nevím zdali mohu souhlasit. Já bych si tady asi nevybrala nic. Možná nějaký pěkný nábytek. *Broukne jen tak a pozoruje jej. Přijde jí, že se při předcházení na ní dívá nějak moc dlouho, ale raději to nechá na pokoji, třeba je to pouze její paranoia.* /Nevím jak on, ale raději budu jednat s psychopatem co se mě, nebo někoho jiného pokouší zabít než s jakoukoliv ženskou./ *Hlavou jí proběhne tato myšlenka a ona se tomu musí poměrně pousmát. Potom se ale zaměří na dění v místnosti, kořist zahnaná do kouta může být nebezpečná, zvlášt pokud má třeba parťáka, proto se Maria postavila zároveň tak aby stála za Jackem a kryla mu tak záda, ale zároveň aby viděla jak na striptérku, tak i na zbytek klubu, kdyby se někde vyskytnulo nějaké nebezpečí. Na chvíli se víc zaměří na to co Jack řekl a má problém se nezačít smát.* /Ten chlap má tedy unikátní komunikační schopnosti s podezřelými./ *Alespoň ve své hlavě jej musí ocenit protože nahlas by to asi nikdy neřekla.*
Tak toho tu nie je veľa pekného. /Vlastne žiadny. Nehovoriac o tom koľko baktérii na ňom musí byť. Fuj... keď prídem domov dam si sprchu./ *Dopracujú sa nakoniec do rohu miestnosti. Keď sa Jack opýta na kôš tak sa pozrie na ich podozrivú a počká si kým sa naňho slečna zameria. Keď tak spraví tak dievčina na moment zmeravie. Jack ako zvedavé šteňa nakloní hlavu trochu nabok a potom pozrie na kôš, ktorý má slečna asi meter a pol od seba. A potom znova na ňu. Chvíľu trvá kým jej to docvakne.* Och... áno. Áno, tu. *Trochu sa zajaká a opatrne podíde. Jack teda urobí tie dva kroky a podá jej kelímok od kávy aby ho vyhodila. V rohu sú dvaja zákazníci a ešte jedná striptérka. Tá v puse prežúva žuvačku ako krava a aj sa tak tvári. Zákazníci... vyzerá to na partičku vysokoškolákov.* /Asi majú pri sebe trávu a preto sedia ako prkná./ Von. *Povie tým dvom Jack a aj pritom trhne hlavou. Chlapci sa zdekujú ako para nad hrncom. Prežúvavec ale ďalej stojí.* Rosalie Baker, keď sme už tu tak, by sme vám ešte chceli položiť pár otázok. Prosím. *Ukáže ich páchateľke na kreslo, aby sa posadila. Pozrie na druhú slečnu.* Osamote, ak môžeme. *Povie jej a je vidno že tá informácia pridlho cestuje do tej hlavy.*
*Sleduje jeho výslechové metody a dost si to užívá. Má velice zajímavý styl a něco takového rozhodně nečekala. Ale vyvádí to podezřelou z míry a jim to poskytuje mnohem větší prostor k manipulaci.* /Myslím, že od tohohle chlapa bych se mohla i něco přiučit./ *Pomyslí si a když uslyší jak je Jack vyhání, tak je pohledem vyprovodí. Počká si až tam nebude ani druhá striptérka, která pro Mari vypadá zatraceně podobně jako ta první.* /Co na nich chlapi sakra vidí?/ *Optá se sama sebe v duchu, ale moc na to nemá čas. Všimne si závěsů na obou stranách a zatáhne tak aby nebylo dovnitř vidět. Nechá si jen malou škvíru aby viděla, pokud by se je někdo pokusil přepadnout zezadu. Zůstane stát jako socha a nechává výslech na Jackovi, ona by to ještě pokazila páč mluvení se ženskými nikdy nebyl a ani nebude šálek její kávy. Tím jaké je přítmí a místnost nyní osvětluje jen rudé světlo tak vynikají jizvy na její tváři což může být poněkud děsivé pro slabší povahy, což je asi i Rosalie, protože lehce zděšěně na ní hledí než radši upře svůj pohled zpět na Jacka.*
*Je celkom rád, keď sa Rosalie posadí. Aj ona si sadne...* /Ew.../ *... s veľkou nechuťou na kreslo ale nedá to na sebe poznať.* /Vykúpem sa v savu./ *Je o ňom v práci všeobecne známe, že má rád čistotu. Hora papierov mu nevadí ale aspoň si ten stôl dezinfikuje narozdiel od ostatných kolegov. Ocení, že im Maria spravila súkromie.* /Aj keď s tým červeným svetlom je to možno príliš intímne. Čo sa dá robiť./ *Nadýchne sa aby začal ale zarazí sa keď vidí ako sa Rosalie tvári. Nedá mu to a otočí sa tiež.* /Je to ako keby vo vstupe stále ženský golem, ktorý sa chystá našu páchateľku zjesť./ *Jack sa s upokojujúcim úsmevom otočí späť na Rosalie. Ta tiež radšej sklopí pohľad a pozerá naňho, pritom si nervózne žmolí okraj kratučkej sukne.* Pod červeným svetlom každý vyzerá zvláštne. Nemyslíte? *Začne konverzačne. Rosalie len placho prikývne.* Prejdeme k tým otázkam radšej, Rosalie. *Nemá žiadny blok, spis má našprtaný od slova, do slova.* Vraveli ste, že Aaron bol vašim klientom. Ako často sem chodil? *Položí otázku a snaží sa pôsobiť úplne pokojne. Nemusel by to robiť. Mohli by ju iba zobrať, dôkazov majú dosť. Ale predsa len ju chce chytiť na hruškách.*
*Upřímně obdivuje Jacka že si do toho sídla bakterií sedl, ona sama sice není nějaký čistící maniak, ale umí si představit jak by to tady zářilo pod luminolem a UV světlem, proto se raději také ničeho nedotýká a jen bedlivě oba dva sleduje, zároveň jednou za čas koukne i škvírkou ven aby věděla co se tam děje. Lepší být připraven než překvapen. Překvapena jeho reakcí Jacka sleduje.* /Tenhle chlap mě asi nikdy nepřestane udivovat, čekala jsem minimálně podobnou reakci jako striptérka, ale tohle bylo celkem v pohodě./ *Poslouchá a uvažuje na čem by se Rosalie dala nachytat, samozřejmě již mají forenzní důkazy a proti nim jsou jiné věci maličkostí. Ale mít přiznání je lepší než nepřímé důkazy proto jen na minutku přeruší Jacka.* S dovolením aby toto mohlo být uznané soudem, tak provedu nahrávání, že jste nijak nebyla k tomuto donucena. *Sepne spínač na mobilu a nahrává zvuk, samozřejmě se ale pousměje což ve světle vypadá lehce děsivě a striptérka, která na ní pohlédla když začala mluvit zase zbledla.*
*Keď Maria vytiahne mobil a začne nahrávať, Jack iba stisne pery k sebe.* /Dočerta.../ *Vidí najskôr vystrašenú striptérku ako sleduje zdeseno Mariu.* /No hej, nevyzerá v tomto svetle práve najpriateľskejšie./ *Ale potom vidí ako sa Rosalie pozrie na nahrávajúci mobil a prestane si žmoliť sukňu. Na moment to aj vyzerá, že prestala dýchať. Možno aj srdce vynechalo pár úderov. Jednu ruku roztrasene oprie o opierku kresla.* Nesnažte sa utiecť. Nemá to zmysel a len si tým uškodíte. *Teraz preľakane pozrie na Jacka. Ten sa už neusmieva ale sleduje Rosalie vážne a v istom smere pohotovo. Pripravený ju zastaviť ak by sa o niečo pokúsila.* Čím Vás Aaron nahneval?
*Ví že to možná nebyl nejchytřejší krok, ale bohužel pokud by na nahrávce nebylo oznámeno nahrávání byla by neprůkazná a tudíž by se jednalo o její slovo proti jejich a to rozhodně nechtěla dopustit. Už viděla příklady které vylětěly do vzduchu právě kvůli nesprávně dodržovaným postupům. Navíc moc dobře viděla jak jí má Jack omotanou kolem prstu.* /Ten muž musí být velice dobrý manipulátor./ *Došlo jí a s poměrnou radostí jej sledovala při práci. Rozhodně to bylo něco jiného než na co byla zvyklá, ale přece jen maloměsto je úplně něco jiného než New York.*
*Rosalie niekoľko krát naprázdno otvorí a zatvorí ústa ale nevyjde z nej ani hláska.* Milý, nenápadný chlap so zmyslom pre humor. Bolo príjemné s ním tráviť čas. *Aj napriek červenému svetlu je vidno, že sa Rosalie na moment nahrnú slzy do očí.* Vedel ako potešiť. Večera, kvety, nejaký drobný šperk. To už dnes veľa mužov nerobí. A keď áno tak sú už ženatí, že Rosalie? *Striptérka pred nimi teraz sedí so sklonenou hlavou, hryzie sa do pery a trasú sa jej ramená.* Láska dokáže zamotať hlavu. Tak isto aj hnev. Rosalie, čím ťa teda tak nahneval? *Celú dobu má Jack nízko položený hlas. Pokojný ako ranné jazero počas bezvetria. Hovorí plynulo, bez zaváhania... a áno, manipulátorsky. A keďže Rosalie nepatrila medzi silné povahy tak sa nakoniec rozplače. Silno a nahlas.* P-povedal... on po-povedal, že sa... že sa roz-vedie... ale, ale neurobil to... *A plače ďalej. Jack sa pootočí na Marie, v očiach otázka že či toto stačí do záznamu ako priznanie.* /Mne to určite stačí... síce je to dievča vrah ale asi by som ju netrápil ďalej. Beztak ju čaká súd./ Rosalie, pôjdeme. *Povie jej ale ona nepočúva. Len sedí a hlasno plače. Tak sa Jack postaví, prejde za ňu s potom už s ľahkostou jej dá ruky za chrbát a nasadí putá. Rosalie sa ani nebráni.*
*Když se ta žena rozpláče protočí oči. Tohle opravdu nesnáší.* /Proč si všechny zatraceně myslí, že když se rozbrečí, tak je jim všechno odpuštěno. Je to zatraceně otravné./ *Postěžuje si lehce ve své mysli. Přece jen tím už nikdo nic nezmění. Když se na ní Jack otočí zavrtí hlavou. Podívá se na něj a ústy naznačí počkej.* /Ústně to přímo neřekla, nepřiznala se k vraždě, jen k tomu že podváděl svou manželku./ *Hluboce si povzdechne a zavrtí hlavou. Přístroj nechává nahrávat a dřepne si k mladé ženě, která již sice má nasazené pouta, ale plné přiznání by bylo lepší. Většinou se ženám mluví líp se ženami, i když Mari absolutně nechápala proč. Nechtěla se do toho vkládat.* Rosalie, plně vás chápu, chlapi jsou parchanti, donutil Vás že ano? Dávají plané sliby, jenže chtějí po nás jen to jediné. Nedal Vám na výběr a vy jste jej musela bodnout? *Mluví s ní klidně dál, ale snaží se aby doopravdy řekla, že jej pobodala. S absolutním sebezapřením hraje tu ublíženou životem. Když uslyší jak se žena rozbrečí ještě víc a řekne přímo na záznam že jej pobodala jen vstane a pokyne Jackovi. Sama odhrne závěs aby se jím dalo lépe projít a s odznakem v ruce si to míří za bodyguerdem.*
*Normálně při sobotě nevstával moc brzy. Z postele se v tento den každý jiný týden vyhrabal v půl druhé, čili půl hodiny před samotnou otvíračkou studia. Cestu pak logicky moc nestíhal a nakonec vždy zvolil portál. Ale dnešek hold vzhledem k dočasným spolubydlícím byl výjimkou. Snídaně ani oběd se přece sám neudělá, no ne? Nuže, vzbudil se tedy na budíček v osm, zkulturnil sebe, v rámci možností i svoji ložnici a v tichosti přeběhl přes obývací pokoj rovnou do kuchyně, kde se po dobu takových dvou hodinek zašil. Ani jedno z jídel přitom až tak náročné nebylo, rohatý čaroděj spíše musel mezitím dělat vše možné. Nakonec ovšem na jídelní stůl skutečně postavil dva talíře s volskými oky a na sporáku nechal dva hrnce - v jednom se nacházela naoranžovělá omáčka a v druhém nudle. Na jídeláku poté nechal i vzkaz, když už si do brašny sbalil iPad společně s pencilem a dalšími potřebnými věcmi a převlékl se znovu do černě zbarveného oblečení - košile a džínových šortek. Tentokrát si už ani neschovával růžově zbarvené vlasy, stejně ani neměl pod co. Jediná věc, kterou musel schovat, byly pouze růžky, jež skryl pod iluzi těsně po tom, co překročil práh venkovních dveří. Volný čas, který získal dnešním brzkým stáváním chtěl rozhodně využít. Zamířil tedy pěšky do Central Parku, odkud to pak měl blíž ke studiu.* Že já si vážně do šatníku přidám něco světlého. *Zafňuká si pak pod nosem, kvůli vysokým teplotám, které jej v parku zaženou na trávu pod strom do stínu.*
*Grace na istý čas niekam zmizla a rodičia stále akosi nezmenili názor na jeho zásnuby s lovkyňou v exile, takže čas v Inštitúte je akurát tak istým väzením, ktoré mu motá hlavu a snaží sa mu nahovoriť, že to nie je správne. A keď sa ráno zobudí, spoločne s čudesným pocitom stiesnenosti mu aj poriadne prerába v bruchu od hladu. Vstávalo sa ťažko a ešte ťažšie sa dokopáva k tomu, aby na seba natiahol čierne kraťasy s kopou vreciek, biele tričko a čierne kožené bagandže na viazanie a aby sa vybral von s neutrálnym výrazom na tvári medzi ľudí. Siahne iba po peňaženku a cestou, kým prejde do haly a vyjde za steny inštitútu, rozhodne sa skúsiť zaklopať na izbu Grace, no nikto neotvára.* /Kur*a…/ *Preblesne mu hlavou, narýchlo naťuká krátku smsku a odošle počas toho, ako si už kroky nasmeruje k bráne. Vyjde von a tvár mu oslepí silné slnko, skoro na vrchu oblohy. Sťažka si vzdychne a smerom k Central Parku sa mu zívne viackrát, než by si rád priznal, a žalúdok mu škvrčí, takže ľudia, prechádzajúci okolo, na neho hádžu ľútostivé alebo zvláštne pohľady, akoby mohol za to, že jeho telo reaguje prirodzenou cestou na hlad. Vstúpi do Central Parku.* /Skočím potom na tréning, ten fastfood sa nespáli sám a čo iné by som mal robiť? Tieto dni sú fakt na holú pi…/ *Nadáva si v hlave a keď sa mu znova zívne, prekryje si rukou otvorené ústa, do očí sa mu nahrnú slzy a v sekunde, čo ich na chvíľu privrie, do niekoho vrazí. Slečna, ktorá v rukách držala mnoho vecí, spolu so svojou doobednou kávou, s kôpkou papierov, s akousi zásilkou z pošty, ktorá vyzerala, že keby spadla na zem, je po nej, a ešte k tomu s mobilom priloženým pri uchu ramenom. Ako do nej vrazí, balíček jej vypadne z ruky a Sebastian v rýchlosti natiahne ruku, aby balík zachytil, čo sa mu podarí.* Pardon. *Zamumle si popod nos, keď žena nevraživo zazrie a prejde okolo neho, pokračujúc v rozhovore.* /Fakt príjemná ženská./ *Povie si, obzrie sa za ňou a keď otáča hlavu, všimne si mladého muža, sediaceho pod stromom.*
*Udělal dobře, že se nerozhodl jít třeba do lesa a zavítal zde. Stejně jako v netknuté přírodě, i tady nebylo touto dobou moc lidí. Jistě, Hiram není introvert ani jedním coulem, ovšem když hodlá někde pracovat, mělo by to být bez jakéhokoliv rozptýlení. Tím pádem vyhrál s dneškem zjevně jackpot, parkem prošlo jen pár lidí a většina si jej ani nevšímala, nebo se o to spíše snažila. Od jedné babky schytal během svého krátkého vysedávání nevraživý pohled, který jeho pozornost krásně sebral pro sebe. Staře vypadající ženě pohled oplatil s rozpustilým úšklebkem.* Nechte mě hádat! „Co všechno si ti dnešní mladí dnes nedají na sebe?" Běžte si radši očumovat slevy do Kauflandu či co to tady máte. *Věnoval jí upřímnou poznámku, uculil se a vrátil se na chvíli zpět k rozpracovaném plátně na iPadu. Od včerejšího večera si dělal studie těch rostlin, které mu Lóni ukazoval. Kupodivu toho mezitím stihl dost. A to i s přestávkami, kdy si zobal z krabičky, kterou tak tak narval do brašny, borůvky. Čirou náhodou si pak během jedné takové přestávky všiml té krátké drama scény před sebou, což jej samozřejmě v první řadě donutilo se zasmát, díky čemuž si asi i vysloužil pohled toho muže, který do ženy vrazil. Nebo to možná bylo jeho krásnými růžovými vlasy? Čaroděj ani netušil, co bylo vtipnější.* Z toho si nic nedělejte. Tohle se stává běžně, mně naposledy jedna i naplivala do ksichtu.
*Keď si všimne, že sa na neho mladík pozrie tiež, vloží si ruky do vreciek a zazrie späť na ženu, teraz sa už vzdiaľujúcu po chodníku k východu z parku. Pretočí očami a jeho tvár, síce je iritovaný, je skoro nepohnutá.* Nič si z toho ani nerobím. *Mykne plecami, dvihne jednu ruku k svojej tvári a premkne si s ťažkým vzdychnutím koreň nosa medzi prstami.* Čudujem sa, že som jej ten balík nehodil späť na zem. *Povie úprimne prekvapený sám sebou a podíde iba pár krokov k mužovi, aby na seba nepokrikovali - jeden z chodníka, druhý z trávnika, ako babky na trhu. No zároveň mu v rýchlosti napadne, že si takto mladý muž bude myslieť, že s ním chce rozhovor udržiavať naďalej, čím si v hlave vynadá, ale vrátiť sa to už nedá. Síce je introvert a sám by sa mu asi nikdy neprihovoril, otočil by sa na päte a rýchlo zmizol, teraz, keď už s ním muž, alebo respektíve chlapec, nadviazal rozhovor, jeho prísne zmýšľanie zaujme postoj: “Správaj sa slušne a možno ťa nechajú na pokoji čo najskôr!”* Dúfam, že ste jej napľul do tváre späť. *Prenesie a stíchne, pretože je vôbec rád, že zo seba vysúkal toľko slov, aby neznámemu odpovedal. Znova sa ozve jeho žalúdok, mimovoľne sa chytí za brucho a jemne si zavrčí popod nos. Nezdá sa mu, že by chcel dopoludnie stráviť v spoločnosti nejakého muža a tak si odkašle.* Fajn. Pôjdem. *Povie pomaly, jeho obočie sa stiahne a mrzuto zdvihne ruku na pozdrav. Je odtiahnutý a ešte k tomu hladný, takže sa chce prejsť, najesť a vrátiť sa do inštitútu, v ktorom strávi celý zvyšok dňa. A to v ňom vyvoláva znova ten hlúpy, hnusný, veľmi dobre známy pocit, že si chce vypiť.* /To tu nebolo už dlho./ *V rýchlosti nasmeruje pohľad k mladíkovi a začne sa niekam uberať, lenže nevie kam. Za sekundu sa vráti.* Kde, prosím vás, nájdem dobré jedlo, z ktorého sa naje aj päť chlapov, ale za dobrú cenu? *Opýta sa s nečitateľným výrazom a mladíkovi oproti nemu sa môže zdať, že nemá emócie.*
*Kdyby si toho pohledu nevšiml, pravděpodobně by se vrátil k práci, ale teď..srát na ni. Tohle bylo zajímavější. Muži věnoval spíše rozpustilý úsměv, co jiného taky od mladě vypadajícího čaroděje s duší dítěte čekat, společně se sdělením vlastní zkušenosti.* Dobře, dobře. *Zvedne pak obě ruce ve znaku míru, zatímco se tiše celé situaci chichotá. Potom proč dostával kdysi tak často po čumáku. Mnoho věcí hold nebral vážně.* Měl jste, aspoň bych měl fajn podívanou. *Nehodlal si brát servítky. Byl dobře naladěn, slunce hezky svítilo a zatím ani nemusel přímo do studia, tudíž něj veselá nálada musela přímo vyzařovat, div, že jí nikoho nenakazil.* Jo, ale pak jsem toho litoval. Měla na sobě podpatky s jehlicemi. *Oklepe se jemně nad tou vzpomínkou. Do nádobíčka jej naštěstí nekopla, ale ani jeho chodidla mu moc nepoděkovala. Ale tak, dlouho mu ta bolest stejně pak nepřetrvala. Bohudík za lekci medicíny. Lehce pozvedne obočí, když muže uvidí se chytnout za břicho.* /Že by tu někdo nesnídal?/ *Hlavou pokýval, nehodlal jej ovšem tak snadno nechat odejít. Když už tu měl tu malou krabičku toho drobného ovoce, proč se nepodělit?* Na, dejte si. *Věnuje mu úsměv a natáhne směrem k němu ruku s boxíkem, ačkoliv to tedy bylo houby platné. Pan Neznámý se jednak otočil a druhak, byl dál od něj. Moc tomu nepřilepšoval fakt, že se Hiram narozdíl od něj válel v trávě.* No, možná bych si na něco mohl vzpomenout. Vy si mezitím dejte pár borůvek. *Lehce zatřepe rukou, v níž krabičku měl, aby se ovoce promíchalo. V tichosti pak v hlavě přemýšlel nad tím, kde všude jedl, když si nechtěl objednávat něco domů a zvolil raději procházku.*
*Prekríži si ruky na hrudi a sarkasticky si odfrkne nad jeho poznámkou o podpätkoch.* Nemyslím, že by si trúfla. Nemám problém pobiť sa s ňou, ak by sama chcela. *Mykne plecami uvoľnene a chvíľu jeho tvár zmäkne, no sekundu na to okolo neho preletí cyklista, ktorému sa len jedným krokom dopredu uhne z cesty.* Vidím, že ľudia sa nezmenili za tú noc, čo som spal. *Poznamená nervózne a frustrovane, zloží ruky pozdĺž tela a pozrie na chlapca. Zdá sa mu, že mladík je akýsi optimistický a úprimne povedané, aspoň jeden z nich. Zvyčajne by ho frustrovalo byť v prítomnosti mladého človeka, ktorý má stále čo hovoriť, nenechá človeku čas nadýchnuť sa alebo ktorý musí mať stále posledné slovo, no tentoraz fakt nemá náladu na to, aby bol protivný a už vôbec nie k niekomu, kto sčasti zdieľa jeho opovrhnutie k nevychovaným ľuďom. Pozrie na krabičku, ktorú mu mladík ponúka a pobavene sa uchechtne.* Síce je to jedlo zadarmo, ale päť mužov sa z toho nenaje. *Povie podpichovačne, no pokročí dopredu a vďačne sa natiahne po pár bobuliek, aby neodmietol takú príjemnú sviežu pochúťku.* Vďaka. *Zatiahne hrubým hlasom a znova sa obzrie. Zatiaľ, čo prežúva, pozoruje okolie so zamračeným, zadumaným výrazom na tvári, sám premýšľajúc, kde naposledy v okolí Central Parku jedol. Možno by bolo aj dobré vyskúšať niečo nové, aby sa trochu vytrhol zo stereotypu, ktorý si v inštitúte vytvoril tréningami osamote, s Lotty alebo s ostatnými lovcami, hliadkami, výučbou a riešením spolkových záležitostí, čiže papierovačky a sem-tam cesta do Idris, čo je však veľmi zriedkavé. Poklepe si prstami po stehne a kývne rukou.* Viete čo, nechajte tak, niečo nájdem. Vďaka za ochotu. *Odpovie nakoniec a už sa aj otočí, dvihne ruku na odzdravenie a už sa aj vyberie po chodníku ďalej, kam by aj šiel, nebyť ženy a neznámeho mladíka.*
*Kdyby jeho nohy měly vlastní mysl, určitě by mu tehdy taky daly nějak co pro to. Nuže, naštěstí pro něj je ovládal bez jakýchkoliv komplikací.* Taky bych neměl problém ji proměnit v ropuchu, ale myslím, že bych si moc pozitivní reakci ze strany lovců nevysloužil. *Uchechtne se. Kdyby si samozřejmě během souběžného prohlížení muže nevšiml jeho run, nic takového by z úst nevypustil a i kdyby ano, mohl přece zařídit, aby si na to ta osoba už nevzpomněla. Ale teď..no nebál se. Muž zjevně byl právě jeden z lovců stínů, takže mu snad postih za prozrazení podsvěta nehrozil.* Nezměnili, nemění se a asi se nikdy nezmění..aspoň ne všichni. Někteří možná. *Pokrčí rameny. Na světě už přece nějaký ten pátek byl a zatím nezpozoroval nějaké významné změny. Třeba takoví protivní staří lidé stěžující si na mladou generaci tu jsou pořád, jen tedy lehce aktualizovaní. Vtipné pak je je poslouchat s vědomím, že jste vlastně starší, než jsou oni sami.* No vy jste mi ale vybíravý! Berte co je, než si má stará mysl vzpomene, co bylo minulý pátek! *Zašklebí se společně s krátkým zamyšlením.* Nebo jsem v nějaké restauraci byl dříve? *Jemně se podrbal na bradě. Určitě se někam stavil nedávno.* Za málo. *Uculí se pak, když marně mezitím loví ve své paměti. Byl nedávno s přáteli večer v nějaké asijské čtvrti, to věděl jistě. Škoda jen, že si nepamatoval jméno podniku.* Ale no ták, přece jste mě nepřiměl vzpomínat, abyste hned vzápětí odešel, ne? *Vstane rychle, aby muže chytl za ruku, kterou ovšem hned pustí. Nechtěl mu narušovat tolik jeho osobní zónu. Pohled přesune pak k věcem, které si sbalí zpět do brašny - jak iPad, tak i boxík.* Doprovodím vás k jednomu podniku v jedné z asijských čtvrtí.
*Nadvihne jedno obočie a nevedome pohliadne na svoje rameno, kde vytŕča jedna z rún, ktoré sa črtajú po jeho tele.* /Čarodej. Iste nejaký Trissin kamarát. Vôbec by som sa nečudoval pri tom jej slniečkarskom správaní./ *Napadne mu a nadvihne sa mu jeden kútik úst v polovičnom úškrne.* No, pred Spolkom by to neprešlo, tak to radšej neskúšajte. Ako člen rady viem, čo hovorím. *Skoro by aj na neho žmurkol, keby si neuvedomil, že je to hlúpe gesto, ktoré by síce urobil mimovoľne, no pôsobilo by trápne. Nie je si istý, či dopoludnie chce tráviť v spoločnosti podsveťana, ale čo môže robiť. Už má predsa blízku kamarátku, ktorá je čarodejka, pár minút naviac v spoločnosti nejakého čarodeja mu z hlavy neodoberie, aj keď má niekedy pocit, že sa to deje každú sekundu, čo je v spoločnosti niekoho ďalšieho. Odfrkne si.* /Niektorí možno hej. Aj ja som tak trochu./ Ale všeobecne je to to isté. *Odpovie na tému o ľuďoch a ako potvrdenie ich slov okolo nich prejde žena s plačúcim dieťaťom, hrajúca sa na mobile. Zvraští obočie a pretočí očami.* Tak fajn, ale radšej poďme. *Zamumle si skôr sám pre seba a keď sa vyberie na odchod a ucíti ruku na svojej, zháči sa a stiahne. Nie že by mu dotyky vadili, ale bolo mu to neprirodzené a hlavne od cudzieho muža v strede Central Parku. Pomaly sa mu chce vykríknuť: “Mám snúbenicu.” Ale uvedomí si, ako šialene a bizarne by to znelo a tak sa iba sčasti otočí na muža a s vážnou tvárou prikývne. Súhlasí s čínou, má ju rád a ich porcie vedia byť dostatočne sýte, aby zahnali hlad a škvŕkanie v bruchu, ktoré sa znova ozve.* /Drž hubu./ *Pomyslí si smerom k svojmu žalúdku a vyberie sa po chodníku niekam, čarodeja nechá za sebou a nechá ho, či ho bude nasledovať alebo nie, aj keď nevie, akým smerom sa podnik s jedlom nachádza. Teda, pozná čínsku štvrť, vie, kde sa nachádza, ale aspoň ten podnik si nechá odporučiť, ak tam je možnosť najesť sa za lacno. Na jeho tvári nie je vidieť, aký je ustarostený, ale hlavou mu behá toľko myšlienok, že si ich nedokáže utriediť a ani konverzácia s niekým ďalším mu nepomáha.* Vďaka za ochotu. *Zamumle si popod nos, skoro tak, že ho ledva mladík započuje.*
*Naštěstí pro něj si všiml toho, že měl na sobě muž andělské runy, tudíž poznámku o proměně ženy do ropuchy mohl nahlas normálně říct, aniž by z toho měl problém. Ono by se asi nakonec moc nestalo, ačkoliv toho není zrovna největší fanda, šátrat se někomu v hlavě umí, takže by když tak takovou vzpomínku vymazal. Ovšem zjištění, že měl tu čest se bavit s členem podsvěta bylo vždy lepší.* Oh! Netušil jsem že mám tu čest s členem rady! *Uculí se.* To bych jistě hned vstal a uklonil se..teda, dělá se toto vlastně ještě? *Zapřemýšlel nahlas, při čemž se podrbal na bradě. Sám úplně nevěděl, jestli se něco takového vůbec někdy dělalo. Tu knížku etikety, kterou od svého zesnulého učitele dostal, nikdy nepřečetl. Možná nějaký ten řádek na úvod a i kdyby, moc by si toho nepamatoval. Navíc, on nikdy nebyl žádné princátko, co by potřebovalo, aby se k němu všichni chovali slušně. Spíše, podle slov mnoha žen, s nimiž měl v minulosti možnost strávit večer, byl jako nějaký vesnický buran. Nuže, nebyly by daleko od pravdy, ovšem Hiram si vždy myslel, že to přeháněly. Hold měl občas prožíznutou hubu, ale zdravit uměl normálně. Na nepřímé ukončení povídání si o lidech a jejich chování nakonec už pouze kývl. Ono by to asi ani nemělo cenu. Na toto téma se dalo vymyslet spoustu dalších konverzací, které by stejně pořádně nevedly nikam. Lidé se za ty století téměř vůbec nezměnili a dost pravděpodobně ani nezmění. Pouze nová doba ovlivní trochu samotnou podívanou. Nad jednou takovou právě mladší lovec protočil oči. Hiram narozdíl od něj pouze pokrčil rameny. Proti gustu žádný dišputát. Jestli se něco stane, problém bude mít ta žena, ne oni, tudíž se o to ani nemuseli zajímat.* Jasan. *Kývne. Normální člověk by nejprve vzal a všechny věci si nejprve sbalil, ovšem tento rohatý čaroděj musel být originální. Nejprve se zvedl a jako pojistku, že lovec neodejde bez něj, jej chytl za ruku, aby mu tím dal najevo, že má počkat. Onu ruku mu však nesvíral dlouho, hned ji zase pustil, aby mu nenarušoval víc jeho osobní prostor. Až po tomto si rychle sbalil všechny věci zpět do brašny a vyššího muže doběhl.* No tak, proč téměř všichni mladší jsou vyšší jak já? To fakt rostu do země? *Zamrmlá si mírně nabručeně pod nosem, ovšem i tak jej optimismus neopustí.* Sice nevím, co z vás vypadlo, ale hádám, že mám odpovědět: „Nemáte za co." *Řekl, načež se uchechtl a konečně svoji chůzi zklidnil, doteď se snažil nastavit správné tempo, aby zároveň stíhal.* Hádám, že je možná na místě se představit..a navrhnout tykání, jinak si připadám starý. *Jemně natočí hlavu k lovci.* Hiram, těší mě.
No jo. Chváliť sa však nie je čím. *Zamumle si popod nos. Samozrejme, celý život bol pripravovaný a sám chcel byť uznávaný, predsa len je lovec, a dobrý lovec. Svoju prácu si robí svedomito, mimo to, že to nikto neoceňuje. Možno sa mohol plahočiť svetom ako Caleb a ľudia by ho mali radšej. Keď však čarodej pokračuje v divadielku, je mu jasné, že je to taký typický drzý spratek. /Ale zrejme to bude niekto starší, usudzujúc podľa jeho prístupu k takejto informácii. Takí sú dosť rovnakí s Axelom./ *Namrzene si pomyslí, mračí sa a keď jedno obočie nadvihne, sťažka vzdychne a pretočí očami, ukazujúc mladému čarodejovi, že si môže odpustiť svoje teatrálne vystupovanie.* Klaňanie si každopádne môžete nechať pre niekoho iného. *Mihne rukou akoby smerom od seba a hneď na to si ruky vloží do vreciek. Keď znova pocíti dotyk na svojej ruke ako mladý čarodej vstáva, strasie ju zo seba.* Ďakujem, že ma držíte ako decko, ktoré môže vybehnúť na cestu, ale… *Mykne plecami a jeho obočie naznačuje nespokojnosť s dotykmi, ktoré neočakáva.* ... nemusíte sa báť, nikam nejdem. *Vždy ho zaujímalo, prečo ľudia tak chcú chytať a dotýkať sa cudzích ľudí, no nikdy na to neprišiel s jeho antipatiou. Ironicky sa uškrnie a poodstúpi, no neodchádza, kým si čarodej nezbalí veci. Aj keď si popri tom klepká nohou o zem z netrpezlivého čakania, no po chvíli, ako sa pohne, nechá sa mladíkom dobehnúť. Nevenuje mu pohľad a na jeho otázku len pokrčí plecami.* /Čo ja viem? Gény? Možno tvoj démonický otec nepobral na výške sám, nech je to ktorýkoľvek z nich./ *Pomyslí si, no nepovie to nahlas, skôr si premyslí prijateľnejšiu odpoveď a dosť jednoduchú.* Taký je život. *Zamumle seriózne, ale môže sa trochu z jeho tváre rozoznať, že išlo o žart - jeho suchý humor nebýva často ocenený a nečaká, že sa čarodej bude smiať. Jemne pretočí očami nad ďalšími slovami a trochu si zavrčí popd nos.* /Na koho som to zas narazil?/ *Pozrie smerom k nemu, kráčajúc cez park, ktorý začína viac ožívať.* Vykanie je prirodzené, keď sa ľudia nepoznajú. Aký ste starý? Zrejme by som vám ja vykať mal. *Odpovie skoro až reprezentatívne, akoby práve vybavoval nejaké formálne veci pre Spolok. Potom však natiahne ruku k čarodejovi, ktorý sa práve predstavil ako Hiram, aby mu ju podal.* Sebastian Hawkstone. *Odpovie s vážnou tvárou, nečitateľnou. A či ho teší, to sa ešte uvidí. /Musím mu dať minimálne pozitívny kredit za to, že je ochotný vstať a zaviesť ma na nejaké nové miesto. Ochota je fajn vlastnosť./ *Napadne mu.*
*Chtěl původně pronést něco ve smyslu „to vám neplatí dost", nakonec to ovšem neudělal. Téma financí nikdy nebylo vhodné vytahovat, aspoň toto byla jedna z věcí, co se během těch let naučil. Nestarat se do toho, kolik má kdo peněz a obecně o financích nebavit. No, potom proč se dějí takové chyby, když to nikdo ve školství není pořádně schopný rozebírat a bavit se o tom na veřejnosti je stejně velké tabu. A přitom by se spíše hodil ten opak. Nuže když už probíráme to, co se hodí a co zase ne, zjevně do druhého tábora můžeme zařadit i nevhodné divadélko, které čaroděj nyní předváděl. Pro něj to bylo už normální, ačkoliv co taky ne. S tím, že mnohdy necítil stud při situacích, kdy by správně asi měl - třeba při líbání se stejnopohlavní osobou na veřejnosti před důchodci -, co by pro něj taky nebylo na denní rozvrhu?* Tak to jsem rád, má záda by mi stejně moc nepoděkovala. *Pokrčil rameny. Toho pro něj docela nabručeného chování si samozřejmě stihl všimnout, ovšem že by na to nějak zvlášť bral ohledy, to se moc říct nedalo. Jasně, přestal by, ale to by bylo dost pravděpodobné až ve chvíli, kdy by zaslechl přímo prosbu o to, aby přestal.* Jo, pardon..to mi úplně nedošlo, omlouvám se. *Uchechtne se docela nervózně.* /Docela trapas..nevadí, stává se./ *Nakonec stejně, i navzdory trpělivému čekání, lovce musel doběhnout, načež si zastěžoval na jeho výšku.* Hořký, bohudík. *Zasměje se tiše. Takto to asi muž úplně nemyslel, ale tak, nebyl by dnes první, co si při jeho slovech v hlavě pomyslel: „cože meleš?". Ta babka, kterou poslal na slevy do Kauflandu si taky musela říkat, jaké pitomosti to z něj vycházejí.* To každopádně..jen nejsme nikde na bále, nebo v práci. *Pokrčí rameny.* Za necelý týden dvě stě sedmdesát sedm. *Vypadne z něj. Oproti takovému Robertovi byl o dost mladší, leč i tak..už tu byl nějaké to století a na to, aby se cítil stár, tak nějak právo měl. Aspoň si to myslel. Sebastianovu ruku přijal a potřásl si s ní. Jeho jméno mu nakonec ovšem nic moc neříkalo. Což, když si vezmeme jaký je negramot, není nic nového. Nicméně během této jejich procházky se v hlavě snažil vymyslet nějakou záminku ke konverzaci, navzdory tomu, že si vůbec nebyl jistý, zda by o ni Sebastian stál. Vypadal spíše na pravý opak. Pomyslný práh druhé strany parku tedy překročil mlčky s tím, že se rozhlédl.*
*Nechá sa viesť cez park s pár slovami, na ktoré reaguje stále svojim typickým mrzutým výrazom, aj keď, u neho je to tak špecifické, že by si to Hiram ani nemal brať osobne, keby to náhodou začal riešiť. Aj keby sa urazil, to by už s tým Sebastian nenarobil nič, pretože by to bol jeho vlastný problém. Možno by si to mohol vyhovoriť na prázdny žalúdok a myšlienka na čínu, kam ho čarodej vedie, mu zahaľuje mozog v istom pocite, že urobí aj to, čo mu je neprirodzené, aby sa najedol. Preto aj naďalej pokračuje v konverzovaní aspoň tak, ako si to dovolí jeho osobnosť, a preto ešte stále neposlal čarodeja kade-ľahšie, len aby sa ho zbavil, pretože na spoločnosť nebol pripravený. Potom prikývne.* Na problémy s chrbticou odporúčam cvičenie. Aspoň beh, alebo, čo ja viem, jóga… *Povie skoro až ľahostajne. Nie je lekár, aby ľuďom a podsveťanom odporúčal nejaké praktiky na zlepšenie zdravia. Ale nechá to tak. Pozrie na muža, ktorý za ním trochu nestíha, a iba mykne plecom.* V poriadku. *Zamumle si skôr akoby pre seba, ale Hiram ho mohol počuť aj tak. Pokračuje smerom, kam by ho mal čarodej viesť, no takto to vyzerá, akoby Sebastian viedol Hirama. Jeho dlhé kroky akoby boli raz tak dlhé ako čarodejove. Trochu spomalí, aby zas nebol až tak netaktný, keď už so sebou niekoho zobral. Vzdychne, obzerá sa po ľuďoch, čo prechádzajú okolo a skoro akoby nevnímal konverzáciu, no keď mu čarodej povie svoj vek, chápavo prikývne. Nie je to prvý a ani posledný čarodej s tak vysokým vekom a každopádne, presne tak čarodeji fungujú, takže ho to vôbec neprekvapuje.* Celkom fajn číslo. To by som vám mal vykať… starček. *Znova sa pokúsi o vtip a s jeho vážnou tvárou to ešte viac pôsobí vtipne. A síce sa nesmeje, malo to byť podpichnutie. Zamieri preč z Central Parku s Hiramom za pätami a zastaví sa, aby sa obzrel.* Tak kam teraz? *Opýta sa pokojne a už by aj rád jedol sám, niekde, kde ho nikto nebude otravovať, aby mohol naplniť svoj dnešný plán.*
*Darius Zamluvil místo v parku, nahlásil akci předem na policii, sehnal maso, sýry a tofu. Na sebe vzal tílko, kraťasy a zástěru s nápisem: Vlčí porce jsou ty nejmenší co umím. Na nose má sluneční brýle a ve vousech i vlasech mu jsou vidět šediny. Ani neví kde se vzali, protože mu to přišlo, jako by se jednoho krásného dne probudil a byl šedivý. Do Central parku přišel s Paulem jako první, aby vše připravili. V parku je několik míst určených na grilování. Oni vybrali to, kam se k nim nezatoulá nějaké cizí dítě, nebo přecitlivělá matka nebo Karen. Místo bylo v polostínu a nacházel se zde stolek s lavičkami a velká travnatá plocha pro deku. Darius si donesl vlastní gril a přenosnou ledničku. Pro toto místo, zde byla zavedena i elektřina, právě pro účely grilů. Darius dostal od správce klíče, aby mohl tuto krabičku odemknout a použít. Za necelou hodinu měl vše připravené a přišlo i několik členů smečky. Mezi prvními byla i babča, která sice už neměla zuby, ale právě kvůli tomuto se naučila částečnou proměnu, aby si mohla dát stejk. Daria to vždy děsilo když byl malý a i nyní to nikdy nebyl příjemný pohled. Babča však ještě stejk neměla, tak si rozdělala pivo a vesele si z něj popíjela zatímco navigovala Daria, jak co dělat. Ten ji s ledovým klidem ignoroval. Doufal, že se objeví všichni, protože chce probrat pár věcí se smečkou a hlavně se svou Betou.*
*Mirjam sa úprimne najprv ani nechelo. CHýbali jej stretnutia v inštitúte, ktorý sa začínal konečne znovu plniť. Nakoniec ale pri nákupe v miestnom Targete objavila obrovskú dózu na šalát a moment na to zľavu na pomerne obrovské talianske rajčiaky a cibuľe. Bolo to, ako keby jej niekto dával znamenie, že by mala sť. A k tomu doniesť aspoň nejaké jedlo. Nakoniec všetko pobrala potom, čo nad svojím rozhodnutím premýšľala aspoň hodinu, a tak do parku prichádza s obrovskou misou plnou rajčinovo-cibuľového šalátu. Ten bol predsa len vhodný ku všetkému, predovšetkým k mäsu ako príloha na osvieženie. Na sebe mala pre výrazné teplo iba tmavo-zelené tielko, a džínové šortky, okolo pásu ju obopínala biela mikina a na chrbte niesla menší batôžtek so všetkým potrebným. Chcela byť pripravená na všetko, aj na rýchly únik späť do bytu cez metro. Pristúpila k ostatným.* Zdravím. *Pozdraví sa čo najhlasnejšie, aby ju mohli ľudia počuť, ale zároveň aby nevrieskala na celé okolie. S tým položí misu na stôl a šalát otvorí, aby si mohol každý nabrať na svoj tanier, než si sadla za na lavičku a čakala, čo s ňou bude.*
*Ještě jednou se podívá na mobil a uvažuje zda je to dobrý nápad. Takové myšlenky jí jedou v hlavě už od chvíle co tu SMSku dostala, ale odmítnout by nemuselo značit nic dobrého. Nakonec jenom zavrtí hlavou a pokračuje dál. Už mu potvrdila, že dorazí, tak se tam prostě dokope. Přece jí to nezabije, snad. V autě si nechala sako protože jela rovnou z práce. Nevypadala jako někdo kdo se chystá na stejky, ale pokud by se měla vracet k sobě do bytu a zase zpátky nemuselo by to taky dopadnout. Mohla by zůstat v bytě a nebo si jít zaběhat a pak to celé omylem zmeškat. Proto se rozhodla, že si vlasy jen rozpustí, aby alespoň částečně zakryla své jizvy, sundá sako a místo formálních kalhot si vezme své černé taktické kalhoty, které vozí v kufru kdyby náhodou se stalo něco těm pracovním. Odznak si schovala do jedné kapsy kalhot a mobil s penězmi a doklady do druhé, je dobré být vždy připravená. Zhluboka se nadechne a rozhlédne se kolem sebe. Poté udělá par kroků a konečně se ocitne na místě odkud už vidí nějakou známou tvář. Daria, už to bude chvilka co ho neviděla, ale pozná jej na první pohled. Co ji ale znejistí jsou ostatní lidé které nezná a tak se poněkud napne. Nemá ráda když nemá zbraň u sebe a je mezi tolika cizími lidmi, zvlášť když ví, že jsou to vlkodlaci.*
*Darius se věnuje masu a všimne si, že přišli dvě ženy. Ve smečce moc žen není. Marii pozná, ale druhá žena mu nic neříká. Babča si jich taky všimne a bezzubě se na ně usměje.* Vítejte Berušky! Maso ještě není, ale můj chlapec nám připravil příjemné pivo!*Zavolá na ně a Darius se ušklíbne a oběma kývne na pozdrav. Paul dojde k Marii a pousměje se na ni.* Ahoj, co si dáš? Táta mě pověřil, abych dělal obsluhu pro nováčky.*Zazubí se na ni a pak se podívá na na druhou ženu a mávne na ni, že je u ni za chvíli. Darius se zatím dál věnuje grilu a masu na něm.*
*Musí párkrát zamrkať, aby sa uistila, že nemá vidina.* /Tá babička…má vlčie zuby?/ *Ostáva v úprimnom úžase. Najviac ju to zaujíma hlavne zo zdravotného hľadiska. Ľudské ústa neboli stavané na tesáky, napriek tomu ich žena spokojne slnila pred ostatnými.* Teším sa. A pivo si teda dám. *Prikývne, keďže to bolo lepšie ako posedávať bez ničoho v ruke. Pivo spokojne zaprská, keď ho otvorí, a Mir si teda hneď spokojne odpije, aby sa schladila.* Prepáčte, ale môžem sa spýtať, že ako to funguje? Vaše zuby, myslím. Úprimne ma to fascinuje, madam. *Prizná sa babičke nakoniec Mir a čaká na jej reakciu.*
*Podívá se na ženu a uvažuje zdali nějak odpovídat, z té situace ji ale zachrání blížící se Paul, který se zastaví na její vkus příliš blízko. Ta druhá holka co s ní přišla je nyní poněkud dál, což ji uklidňuje, ale pečlivě pozoruje každý Paulův pohyb.* Děkuji, ale zatím si nic nedám. *Pronese a projde kolem něj v dostatečné vzdálenosti a s lehkou pokorou kývne na pozdrav Dariovi, poté si sedne celkem daleko od těch dvou žen. Ta starší je nějak moc zvláštní a mladší na její vkus projevuje ať příliš energie. Když už sedí tak se rozhlíží kolem sebe. Celkem se bála, že tu bude mnohem víc lidí, ale tohle je v pořádku, takhle si udrží přehled o tom kdo se kde nachází a zdali není někdo moc blízko.*
*Babča se na ženu usměje a zuby už vlčí nemá.* Tohle je něco, co je cílem těch, co v mé rodné smečce touží po postu Alfy. Můj chlapec to ovládá skvěle. Já sama jsem částečné proměny dosáhla ve čtyřiceti. Je to obtížné. Vlkodlak musí dokonale ovládat svou proměnu. Vyžaduje to soustředění a silnou vůli. Znám muže, co pomocí částečné proměny šplhá a kdysi tak bojoval ve vlkodlačích zápasech na blízkém východě.*Začne povídat a Darius ji přeruší když k ni dojde.* Babčo, tvoje vysvětlování více zmate.* Řekne a hodí Paulovi obracečku, ten ji cestou od Marie chytí a převezme Dariovo místo u grilu.* Mohu znát vaše jméno, slečno?*Zeptá se ji. Nejde o nepřátelskou otázku jen je vidět, že ho to zajímá, protože ji ještě neviděl. Vidí, že si Maria sednula dál a pousměje se na ni.*
*Niekto prišiel aj po Mir, takže sa necítila až tak zle, že mešká, ale rozumela, že sa to dievča vzdialilo. Prvne to mala v plánu aj Mir, ale to ju potom zaujali vneočakávané zuby.* O čiastočnej premene som len počula. Že vraj je to veľmi náročné. Sama..s tým žiadne skúsenosti ešte nemám. *Prizná sa a s prekvapením ju počúva. Jej mozog si začne automaticky zapamätávať tieto detaily, aby sa na ne neskôr pozrela v knižnici lovcov a doplnila ich zápisky, ale…Mir znateľne povädne, keď si uvedomí, že nič také sa už nikdy nestane. Napriek tomu sa chce spýtať na viac informácií pre vlastný záujem. To ju ale zastaví nejaký muž, ktorý sa začne pýtať namiesto nej. Otázka je však smerovaná Mir, nie babičke vedľa nej.* Podľa toho, kto sa pýta. Ale môžte ma volať Mir. *Ponúkne sa. Je ostražitá. Bola si z časti istá, že muž pred ňou je alfa, o ktorej čítala v zápiskoch. Nevyzeral však byť posledné roky aktívny. Aspoň nie podľa zápiskov lovcov. Odpije si zo svojho piva.*
*Díky tomu, že se k ní nikdo příliš nepřibližuje tak je v klidu a napětí v jejím těle polevuje. Když uvidí Daria, jak jí věnuje poloúsměv, pokusí se o to taky, ale s jejími jizvami to vypadá poněkud děsivěji, než bylo zamýšleno. Poslouchá hovor, který tam probíhá ale nemá žádnou touhu do toho zasahovat. Přijde jí ale zvláštní, že na setkání smečky došel i někdo koho sám alfa nezná. Nevypadá však, že by měla nějak velkou chuť útočit, takže ji odmítá přímo nějak řešit. Uvažuje, zdali se ještě někdo přidá. Než ale dokončí nějak rozsáhleji myšlenku, tak jí v kapse zazvoní mobil. Koukne se na obrazovku a vidí tam číslo Ala, takže to jen típne a napíše mu, že se ozve později. Už mu říkala, co se chystá dneska, takže předpokládá, že chce zkontrolovat, jestli sem došla.*
*Darius se na Mir podívá. Ve tváři mu je vidět únava.* Darius MacCormack, Alfa brooklynské smečky.*Řekne ji a lehce mu škubne koutek.* I když jak vidíte, smečka není veliká. Nikdy nebyla.*Řekne a vydá se za Mari. Mir nechá s babčou, která se napije piva a spokojeně se usmívá.* Vy nejste dlouho vlkodlakem, že? Muselo to být těžké. Pamatuji si mou proměnu. Bylo mi jedenáct a s matkou jsme oslavily můj vstup do života ženy. Trochu jako tohle grilování. No, ale otec se rozhodl to oslavit mou proměnou. Blbec.*Zabrblá a Darius se musí ušklíbnout. Dojde k Marii a stoupne si v dostatečné vzdálenosti od ni, aby nenarušil její osobní prostor.* Dáš si něco? Máme jak maso, tak i sýry nebo tofu.*Nabídne ji.*
*Killián byl stále pod dohledem jeho nadřízených a už ho to začínalo štvát. Byl ze začátku dost trpělivý, ale co je moc, to je moc. Přeci jen ho do toho uvrtali sami a teď se chovají jakoby spáchal nějaký neskutečný zločin. Přitom jen plnil pokyny. Do toho se musel utrhnout z práce, aby se dostal na místo setkání smečky a věděl, že to úplně brzo nebude. Proto zavčas psal už Dariovi, že se možná o něco opozdí. Jakmile mu byl udělen souhlas s opuštěním pracoviště, tak sedl v uniformě do auta ke kolegům, co měli mít hlídku poblíž Central Parku a kteří nakonec ochotně svolili, že ho tam odvezou. Ach ano.. Proč nejel svým autem? To byl další z důvodů jeho mrzutosti. Jeho milované Ferrari mu nadělilo před pár dny pozdní dárek k narozeninám. Nejdřív si myslel, že mu jen zlobí klimatizace, ale když se ponořil do motoru, tak ho čekalo větší překvapení. Prasknutý řemen. Naštěstí nebyla škoda nijak vážná, pouze ohnuté ventily, ale to neznamenalo, že nebyl naštvaný. Nedávno kupoval řemen nový a měnil si ho a věděl, že neudělal žádnou chybu, protože si byl jistý svými dlouholetými zkušenostmi, takže teď se hádal s výrobcem, aby mu objasnil, co mu to prodal za šmejda.* Proč že tam vlastně musíš? *Dotíral jeho kolega z předních míst. Kill zabrblal pod nosem něco o setkání přátel, načež se mu dostalo poznámky od druhého kolegy.* Ty nějaké máš? *Jeho uchechtnutí i větu Kill ignoroval. Za rozčilování mu to nestálo. Když zastavili u parku, tak jim jen poděkoval, rozloučil se a pokračoval skrz park na místo setkání. Bylo mu jasné, že mu v plně vybavené uniformě bude vedro, ale stejně měl v plánu se potom vrátit do práce, takže šetřil čas. Pouze si vypnul vysílačku, ať se mu během schůzky neozývají hlášení kolegů a dál postupoval ke skupince vlkodlaků. Jeho obličej měl neměnný neutrální výraz, jen se slabě pousmál, když si všimnul Mirjam.*
*Prikývne. Potom teda vedela správne. Práve pred ňou sedel samotný alfa. Niekto, kto ju má v terajšom živote viesť. Necítila k mužovi ani hnev ani nechuť, nemala na takéto emócie dôvod. Čo však cítila, bolo zvláštny pocit, ktorý už cítila niekoľko dní. Ako keby ju niekto chytil pod krkom a potom sa zmenila gravitácia zeme.* Teší ma, Darius MacCormack, alfa brooklynskej smečky. *Zopakuje predstavenie po ňom, načo sa rozhodne povedať svoje meno tiež.* Mirjam Cifuentes Farwing. Bývalá lovkyňa tieňov. K vaším službám už…zrejme navždy. *Pousmeje sa. Zdalo sa jej až smiešne, ako bojovala pre rasové pochopenie, aby boli všetci spolu proti spoločnému nepriateľovi - démonom. Teraz však mohla bojovať už len z druhej strany. Z tej znevýhodnenej. Jedné, čo ju držalo nad vodou, boli jej najbližší priatelia, ktorí ju nezavrhli, ako očakávala. Alfu nechá odísť a opäť sa otočí k staršej milej paní.* Nie…sotva pár dní. Od posledného úplnku. *Povie úprimne a automaticky sa obzrie za prichádzajúcimi krokmi. Zachytí jedinú osobu, ktorú skutočne poznala.* Killián. *Zavolá jeho meno a tiež sa usmeje, keď si všimne jeho pohľadu. Doteraz sa cítila, ako keby vošla do nesprávneho domovu a musela sa iba tváriť, že je na správnom mieste. Dúfala, že prítomnosť niekoho, koho pozná, to spraví lepšie. Odpije si, čím do seba kopne celé prvé pivo a na jej prekvapenie si otvorí hneď aj druhé.*
*I když stojí Darius poblíž není příliš nervózní, zná ho alespoň trošku a v té mase neznámých lidí je celkem stabilní přístav, ale líbí se jí, že jí blízkost není příjemná a stojí opodál. Na chvíli se zamyslí zdali má vlastně hlad.* Děkuji, ale teď si ještě vážně nic nedám. Zní to lákavě, ale jdu právě z práce a nějak po tom všem chuť ani nemám. *Ušklíbne se a potom si všimne nově příchozího. První myšlenka když ho zaznamená je, že si nějaký policajt ve službě trošku zvětšil svou procházku a kontroluje je tady. Brzy jí ale dojde že se mýlila. Zná se jak s Dariem, tak tou druhou dívkou.* /Zajímavé, to musí být ten policajt o kterém se mi zmiňovala Triss když jsme se bavili o vlkodlacích na policejní stanici./ *Pořádně si ho prohlídne a uvažuje zdali si ho může někam zastrčit. Zdali ho vůbec zahlédla na stanici, i když je tam tolik tváří a ona je nová že by se ani nedivila, kdyby jí všichni připadali stejní, zvlášť v uniformě. Rukou si podvědomě sjede po noze tam, kde mívá zbraň, kterou ale radši nebrala a narazí na odznak v kapse. Lehce se uvolní a přejede pohledem směrem k Dariovi.* Mimochodem neměla jsem možnost poděkovat za dnešní pozvání. Je tady krásně. *Pronese a rychle ještě přejede po ostatních vlkodlacích kolem ní. Je to pro ní velice zvláštní, byla zvyklá být s tím velkým tajemstvím sama nebo jen s Alem, nikdy jí nedošlo, že může narazit na takové množství vlkodlaků a ne zrovna daleko od místa, kde předtím žila.*
*Darius se na bývalou lovkyni usměje.* Pěkné. S první pokousanou to nevyšlo s druhou už ano... Je vidět, že to opravdu je padesát na padesát. I když by byli lovci asi radši, aby ne. *Řekne neutrálně než odejde. Babča nad ním mávne rukou.* S ním si nic nedělejte. Lovci mu leží v žaludku už pekelně dlouho. V posledních letech někdo jeho smečku postupně masakroval ať se snažil členy bránit jak chtěl. Když žádal po lovcích vyšetřování, protože mrtví nemuseli být jen vlkodlaci, tak ho ignorovali. Tehdy jim uzavřel své podniky a svou smečku. Víte, když Alfovi zemře člen smečky, tak je to jako by mu někdo odřezával končetiny.*Vysvětlí ji a pohladí ji po rameni a přitom si povzdechne.* Ale co... pro lovce jsme jen ti s leprou.* Ušklíbne se a mrkne na ni, aby věděla, že to myslí jako vtip. Darius je mezitím u Mari a všimne si Killiána. Věnuje mu jen kývnutí hlavy.* Dobrá, tak si vem aspoň vodu nebo něco k pití. Paula znáš a ten je až na jeho hyperaktivitu a nechápavosti, co se soukromí týče, naprosto neškodný.* Zasměje se. Pak se rozhlédne a povzdechne si.* To ano. Je to lepší jak zadýchaný sklep.* Ušklíbne se.* No a teď mě na moment omluv.* Řekne a dojde ke Killovi.* Čau, jsi tu jen na skok, co?*Řekne a ukáže na jeho uniformu.* Klidně tě pak hodím do práce. Stejně musím odvést i babču, jinak tu vychlemtá všechno pivo a lovkyni vyžvaní i to, co není pravda.*Ušklíbne se pobaveně.*
*Killián kývne na Mirjam, když na něj zavolá, ale prioritou pro něj bylo dojít nejdříve za Dariem.* Zdravím.. *Kývne na pozdrav, načež s trochu otráveným povzdechem sjede pohledem svou uniformu.* Dá se to tak říct.. Musím se ještě vrátit na noční.. *Odpoví mu, načež vděčně přikývne.*To bych skutečně ocenil.. Děkuju.. *Krátce se pobaveně uchechtne nad jeho slovy.* To bych ji měl rychle dostat z jejího vlivu, než ji ještě poleká.. *Pronese, přičemž se rozhlédne kolem.* Zatím jsme tu nějak pomálu.. *Zkonstatuje a trochu se pro sebe zamračí.* Víme, kde je Dadul? *Zajímá se přímo o jednu členku smečky a doufá, že ať už je kdekoliv, tak se nemočí do žádného dalšího průseru. Po odpovědi Daria, se zamíří k místu na posazení (pokud tedy mu Darius nemá sám co dalšího ještě říct) právě k Mirjam a starší ženě.* Dobré odpoledne.. *Pozdraví je obě, když k nim dojde, ale zatím si ještě nesedá.*
*Nechápavo zamrká, ale nechá to pre teraz tak. Podľa rôznych záznamov vedela, že je to skutočne len náhoda, u koho to bude fungovať a u koho nie. A zrovna u nej to “vyšlo”. Už to prijala.* Je to skôr rovnaké ako u každých. Aj u civilov. Je to zmena, ktorú nikto nečaká.* Rozhodne sa obrániť, aj keď by podľa pravidiel mala mať pred alfom kompletný rešpekt. Aj ho mienila mať, ale nie vtedy, keď sa rozhodne veriť svojim veciam a ani sa nespýta. Frustrovane ostane sedieť, až dokým jej staršia paní neobjasní situáciu.* To…to som nevedela. Kedy sa to stalo? To som ešte zrejme nemohla byť v New Yorku. *Chce sa uistiť. Lebo ak to bolo v období, keď bolo v inštitúte lovcov viac, potom nechápala, že prečo o tejto požiadavke nepočula. Ďalšie vysvetlenie prichádzalo v tom, že to bolo v období, kedy boli v inštitúte v aktívnej funkcii len ona a Sander. Pokrúti hlavou.* Môžem vám sľúbiť, že to tak už nie je, Aspoň nie pre všetkých. Možno si pre rozdiely kompletne jednotlivé rasy nerozumejú, ale začína zmena. Pomaly, ale verím v ňu. *Áno, možno bolo pokrytecké byť aj naďalej na strane spolku, ale tu bola na oboch stranách a dúfala, že sa obe čo najskôr spamätajú. Killiánovi prv kývne, že rozumie, že potrebuje najprv ísť inam, takže si otvorí druhé pivo spolu so ženou, a chvíľku si necháva ešte rozprávať rôzne príbehy, kým čaká na jedinú osobu, ktorú pozná.* Dobrý deň aj tebe, Killián. Z práce? *Spýta sa a ukáže na pivo, či si s nimi nedá.*
*Opět se pouze lehce pousměje a pokývne Dariovi, nemá důvod nesouhlasit si zajít pro něco malého k pití a tak se zvedne a přejde k Paulovi.* Myslíš že by se tady našlo nějaké nealko? Nechci pít kdyby mi náhodou volal parťák. *Lehce se ušklíbne když si vzpomene, že Jackovi dělá prakticky řidiče, ale dokud nebude řídit on, tak je to vlastně úplně v pohodě. Počká dokud jí Paul něco nepodá a potom se napije, až doteď jí nedojde jakou měla žízeň. S pousmáním poděkuje a zacítí vůni jídla.* Voní to skvěle, nakládali jste si je sami nebo to máte odněkud dovezené. New York ještě nemám úplně prochozený, takže nějaký tip na dobré řeznictví by se hodil. *Snaží se k Paulovi být milá a komunikovat, není to pro ní úplně zřejmé, ale není to ženská a tak je to o něco lehčí.*
*Babča se zamyslí.* Hmm... krátce před covidem. Tehdy se mnou Darius nebyl v kontaktu kvůli jeho matce, ale doslechla jsem se o tom později.* Řekne zamyšleně. Pak se na ni usměje.* Však já vím. Nejsem konzerva jako jeho matka. Jeho matka ho donutila zabít člověka, kterého miloval jen proto, že to nebylo v normě. Naštěstí to přežil díky jeho strýci.* Zasměje se.* Upír zachránil vlkodlaka, tehdy jsem se tomu týden smála. A pak jsem jeho strýce majzla kabelkou, protože to Dariovi tajil, zmetek jeden pijaviční, mrtvej, plesnivej....*Začne sypat označení pro upíry, které není zrovna dvakrát lichotivé. Mezitím se Darius baví s Killem* Je tu většina, to je úspěch.* Řekne a rozhlédne se.* Josh je u rodiny i s Rafim. No a Dadul jsem psal, ale neozvala se. Mám dojem, že moje zprávy jdou rovnou do spamu.*Ušklíbne se a povzdechne si.* Donesu ti stejk a nealko.* Řekne mu než ho nechá odejít. Pak se vystřídá s Paulem, který se jde věnovat Marii. Paul kývne a podá ji nealkoholické pivo, kterého je hodně. Sám Darius si také jedno vezme, aby se napil.* Máme ho dost.* Zazubí se a trochu si upraví kudrnaté vlasy, co mu padají do očí.* Nakládal táta. Stejky a maso jsou jeho specialita. Dokonce se teď v tom nějak i obchodně pohybuje. Hlavně od chvíle, co se narodil brácha. Dřív obchodoval se zbraněmi, ale po událostech, co se stali, tak prodal svou společnost a teď pořád něco dělá s masem.*Vysvětlí s pokrčením ramen. Darius to slyší a nabere jeden stejk a dá ho Paulovi, aby ho odnesl Killovi.* Zbraně jsem prodával armádě a policii hlavně, šlo o obchod v rámci zákona. Ale má bývalá Beta býval mafián.* Ušklíbne se a dívá se, jak Paul nese jídlo a Babča ho kibicuje ho, že kde má ona stejk a jestli ho nebude mít do pěti minut, tak sní jeho. Paul tak rychle běží i pro její stejk.* Kdo chce stejk, tak se hlašte.*Zavelí Darius a čeká kdo se ozve. Chce s nimi promluvit až budou mít všichni jídlo.*
*Kill pozvedne nejdříve obočí, že se Dadul neozvala, načež mu pobaveně zacukají koutky a krátce se zasměje.* Napíšu ji.. A raději přidám i výhružku, že jestli nedorazí v celku a bez pout, tak ji umučím hodinami dějepisu.. *Dodá po svém sdělení ještě, načež přikývne.* Díky.. *Po cestě ke stolu si vytáhne telefon a skutečně Dadul napíše. Zmiňovanou výhružku pro zatím vynechá. Nakonec dojde až k Mirjam a babče.* Přesně tak.. Ještě se tam musím vrátit na noční, takže myslím, že by neuvítali, kdybych se tam vrátil byť s malou hladinkou.. *Odmítne s úsměvem alkohol, načež se otočí pohledem k babče.* My se ještě neznámé. Jsem Killián Seymour, beta. *Představí se ženě, nicméně ruku nevystře a nechává tuto skutečnost na ní jako na ženě. Ať už tak učiní a on si s ní mírně potřese, nebo ne, tak se teprve až potom usadí v respektující vzdálenosti vedle Mirjam. Nechá ženy dokončit jejich rozhovor, který jim narušil a neplete se jim do něj. Počká si až na moment, kdy je mu donesený stejk a pití, za které Paulovi poděkuje, a když ho zrovna babča zprdává, tak otočí pohled k Mirjam.* Jak se daří vám? Zvládáte materiál k přijímačkám v pohodě, nebo potřebujete nějak pomoct? *Nabídne se, zatímco s jezením čeká, až budou mít jídlo všichni u stolu.*
/Takže predsa len sme si viac podobní, než som si myslela./ *Pousmeje sa bývalá lovkyňa pre seba, nakoľko takýchto príbehov počula za tie roky až-až. Bolo to dokonalým zrkadlom nedokonalého sveta s rovnakými problémami.* ďakujem, že ste mi to povedali. Vážne. Možno tomu všetkému aj začínam rozumieť. *Usmeje sa na ženu. Zrejme si práve obľúbila ďalšiu osobu v smečke.* Ale to stými zubami mi musíte ešte niekedy ukázať. *Zasmeje sa a už sa venuje obom - babičke aj Killiánovi.* Samozrejme, rozumiem. Ale skúsiť som to mohla. *Pousmeje sa pre seba a aspoň pije svoje pivo. Sama si objedná syr, nakoľko na ten mala najviac náladu, a spollu s ostatnými si nakladá zo šalátu, ktorý postupne mizne.* Boli tam nejaké časti, ale všetko som si spísala a zoradila, a cítim sa, že tomu už rozumiem momentálne lepšie. Ale nebojte sa, vaše číslo mám, takže sa prípadne ozvem. *Navrhne alternatívu, ktorá by mohla vyhovovať obom viac, než že by sa musel Killián vždy pýtať.* Čo sa týka fyzických testov, o tie sa neobávam. Viac sa obávam písomného testu a zákonov. *Prizná sa.*
*Pomalu upíjí svého piva a pokyvuje jak Paulovi tak Dariovi, věta o prodeji zbraní ji zaujme.* Prodej zbraní je zajímavé téma, rozhodně se k němu někdy můžeme vrátit. Co za transakce to byly? Menší nebo větší zbraně? *Optá se se zájmem.* To zní jako začátek špatného vtipu, armádní prodejce zbraní, mafiál a policajt se potkají. *Pronese celkem suše, ale nemyslí to nijak zle, je to jen její způsob a styl humoru. Po očku sleduje jak pendlujícího Paula, tak tu mladou dívku s babičkou a toho policajta jehož jméno vlastně jenom vzdáleně zaslechla.* /Myslím, že to bylo něco jako Killán, nebo snad Killián?/ *Zamyslí se ale po chvíli toho nechá, určitě se ještě stihnou představit, tedy pokud to vyjde a doopravdy se přidá ke smečce. Trochu jí zakručí v břiše a tak si vytáhne mobil aby se koukla kolik je hodin. Už nejedla skoro čtyři hodiny. Podívá se na Daria.* Mohla bych taky poprosit? Myslím, že můj žaludek si začne brzy nahlas stěžovat že se o něj nestarám. *Uchechtne se a opět upije lok toho nealkoholického piva, které ji kupodivu i celkem chutná.*
*Babča je spokojená mezi mladými lidmi. V domě, kde žije je plno důchodců, co ji pijou krev. Dokonce na ni volali i policii, protože jednoho chlípného dědka majzla kabelkou. Pak se podívá na Killiána.* Oh, těší mě drahoušku. Já jsem Dariova pra-pra bába. Můžeš mi říkat Babčo, což platí i pro tebe zlatíčko.* Poplácá bývalou lovkyni po tváři.* A zuby uvidíš, hned, co dostanu své maso.* Řekne vesele. Darius všem připravuje jejich jídla. Pauklovi Tofu, Mir sýr, Marii maso a sobě taky maso. Svůj stejk tam má jen chvíli, protože má blue rare stejk.* Malé zbraně. Největší byli odstřelovací pušky.* Odpoví a otočí stejk.* To jo, ale mafián už nežije. Zastřelil se. Měl se ženit a jeho snoubence to tak zasáhlo, že když jsme ho šli hledat do jeho domu, tak jsme tam našel velké stopy krve... Když se pak objevil, tak měl vymazanou paměť a jizvy na zápěstí. Zachránil ho jeho starší bratr. Oba jsou to strýcové Rafiho.* Řekne a podívá se na ni.* Čarodějům se tedy radši vyhněte, jsou to až moc velký podivíni.* Zasměje se a všem rozdá jejich jídlo.* Než začnete jíst, tak bych rád sdělil pár informací.*Začne svůj hlasitý proslov.* Jak vidíte, tak smečka není velká a nedávno nás opustili i členové smečky, které jsem měl ve smečce od doby, co jsem ji převzal. Důvodem byla finanční a rodinná situace jejich členů. Já sám se snažím, aby smečka dokázala finančně fungovat, aniž bych se musel obracet na čaroděje nebo banky. Oboje vyjde na stejno...* Zavtipkuje.* Z toho důvodu se nemůžu plně věnovat smečce jak bych chtěl. Mám také rodinu a léčím se s určitými problémy způsobené mým pobytem v armádě. Proto pokud se chcete stát členy smečky, Mirjam a Mario, tak tréninky má na starosti Killián a případně Paul. Paul vás naučí základy, ale ke zdokonalení bude lepší Killián. Killián je Beta a Paul je Kappa. Pokud někdo bude něco potřebovat ode mě, tak bydlím nad Jade Wolf v největším bytě. Jestliže by došlo k náhlé proměně, tak jděte po vlkodlačím pachu. Jde o trasy, které jsou v New Yorku vyznačené v místech, kde nejsou kamery a nebo je uschováno oblečení na převlečení. No a co jsem tak pochopil, tak většina je tu u policie... Předem se omlouvám pokud mě budete muset zatýkat za exhibicionismus. *Ukončí to vtípkem.* A teď dobrou chuť!
*Vzhledem k tomu, že mu starší žena ruku nenabídla, tak ji do toho nenutil a jen na představení přikývnul. Pobaveně mu cuknul koutek na slova Mirjam, než dodá.* Jen to nepřežeňte.. Kocovina není příjemná věc.. *Upozorní ji přátelsky, zatímco mu je doneseno jídlo.* U fyzických testů o vás taktéž nemám obavy. Věřím, že se svým tréninkem lovkyně to zvládnete i bez run. *Pronese než pokračuje.* A co se týká písemných testů, tak tam vám můžu dát jednu radu. Ve většině případů se stačí řídit instinktem. Některé položky americké Ústavy jsou možná trochu složité, ale jiné jsou tak jednoduché, že se až plácnete do čela, že vás to hned nenapadlo. *Uklidní ji s úsměvem, jinak přikývne, že bude čekat případně na hovor.* Pokud byste chtěla, tak vás můžu vzít na střelnici, ať si trochu zvyknete na zbraň, než vám ji dají do ruky na akademii.. *Navrhne ji a i z jeho slov vyznívá, že si je velice jistý, že se Mirjam na akademii dostane. Když všichni dostanou svoje jídlo, tak se i on chce do toho svého pustit, ale jeho pozornost upoutá Darius, který si vezme slovo a proto příbor ještě odloží. Alfa ani nemusel zmiňovat, že se smečka zcvrkla. Kill to vnímal sám. Jen přikývne na potvrzení jeho slov, že má tréninky na starost skutečně on, načež si po Dariově ukončení trochu pobaveně promne jednou rukou oči, neboť si vzpomněl, že přesně tak došlo k jeho setkání s ním. A také jeho manželem, což asi už nikdy nedostane z hlavy.* Dobrou chuť tedy.. *Popřeje babče a Mirjam, kteří s ním sedí u stolu, když je po proslovu a sám se pustí do jídla.*
*Už teda prestane babičku otravovať a poďakuje za grilovaný syr, sotva sa k nej dostane. Voňalo to vynikajúco - možno rovnako dobre ako varenie od Sandera. S ním by sa mala v najbližších dňoch aj stretnúť. Natočí sa viac ku Killiánovi.* Ako…podľa niektorých skúšobnývh testových otázok mi to už začalo jemne dochádzať, ale ja tak sa obávam. *Prizná sa. Ak by sa na akadémiu nedostala, tak by už skutočne nevedela, čo robiť ďalej. Skúsila však dôverovať Killiánovemu zmýšľaniu a tak sa cítila trošku lepšie.* Ak by sa to dalo…brala by som to. Pre teraz by som zvládla súboj s batonkov, keďže sa najbližšie podobá meču, takže sa mierne obávam o pištole. Predsa len, na dobrú mušku sme mali Sandera. *Pousmeje sa. To jej pripomína, že by sa ho možno mohla aj spýtať na to, ako mieriť - ako dýchať a na čo sa sústrediť. Možno sám pištol nikdy nedržal, ale verí, že stáe bude veideť viac než ona, a možno jej to vysetlí spôsobom bližšom jej doterajšieho výcviku. Jej pozornosť zaujme Dárius, ako aj všetkých ostatných. Iba venuje pri zmienení Killiána chvíľkový pohľad tomuto mužovi, než sa konečne chytí svojho príboru, a konečne sa pustí do jedla. Samozrejme, že si všimla zuby babče, ale nič nekomentuje, nakoľko do seba jedlo doslova hádže, aká bola zrazu hladná.* DObrú chuť, všetci. *Povie, keď si toho uvedomí v polovici svojej porcie.*
*Jakmile dostane své jídlo tak jde za Dariem a usedne ke stolu spolu s ním. Sice o něco dál než sedí ostatní, ale nakolik aby je dobře slyšela a nevypadalo to blbě. Očima znovu přejede všechny zúčastněné a naslouchá proslovu Alfy. Uvažuje zdali nějaké tréninky bude potřebovat. Vše možné se naučila od Ala a neví co by ji ten muž mohl naučit. Ale pokývne alfovi aby dala na jeho že mu rozumí. Když někoho Darius zmíní, tak se na něj podívá a snaží se jej odhadnut pohledem. Nic ve zlém ale naucila se to dělat jako policajtka a to v sobě asi už nikdy nezapře. Když ale zmíní Jade Wolf na chvíli se zasekne. V New Yorku není zase tak dlouho takže si v hlavě musí udělat poznámku aby se pak podívala kde to vlastně je. U poznámky o exhibicionismu se pousměje.* Pokud u toho nebude nikdo zabit, tak snad nikoho zatýkat nebudu. *Pronese mírně a uvažuje zdali to nebylo přes čáru. Proto se raději zadívá jak na Alfu, tak na betu aby odhadla jejich reakce. Při přání dobré chuti přitaká ostatním a sama si ukrojí kousek a ochutná. No a musí uznat že Darius očividně ví co dělá. Je to velice skvělé jídlo a ona si ho užívá.* /Něco takového bych zvládla jist častěji. /
*Když svou řeč skončí, tak si sedne k ostatním.* Dobrou chuť.*Popřeje a Babča si částečně promění čelist a vlčími zuby se pustí do jídla. Sám Darius je s masem spokojený. Sice je stejk jedna z mála věcí, co umí v kuchyni udělat, ale umí ji skvěle. Umí i vybrat takové maso, aby nebylo tuhé nebo tvrdé. Nekupuje ani to nejdražší, co je na trhu, protože to je sice dobré když je ve vlčí podobě, ale stejk mu z něho nechutná. Má vždy dojem, že ji želatinu nebo sulc. Pak se podívá na Marii.* No z vražd mě kdysi taky vyslýchali mám dojem... Ale také i z mravnostního a narkotik. *Pokrčí rameny a s jeho vzhledem a těmi slovy působí jako by byl nějaký gangster na kterého ještě nepřišli. Babča sní své jídlo jako první a mávne rukou.* Meh, to nic není. Mě zatkli jednou za pokus o vraždu. Bylo mi myslím dvacet a čekala jsem čtvrté dítě. Tehdy mě jeden chlap chtěl přepadnout, ale já zrovna nesla Dariově dědečkovi věci na baseball. Takže dostal pálkou a kopanec do koulí. Zmetek jeden.*Zamlaská spokojeně nad tou vzpomínkou a Darius se nad tím musí pousmát. Jeho matka totiž se vždy dušovala, že nikdo z rodiny nikdy neměl problémy s policií.*
Kdyby jste chtěla někdy, abych vás prozkoušel, abyste si byla jistá, tak platí pořád to samé, ano? *Ujistí ji ještě, načež navrhne další variantu, jak ji může pomoci.* Určitě.. To není problém.. Zarezervuji nám místo někde na veřejné střelnici a pomůžu vám se s civilskou zbraní naučit.. Bude jen dobré pro vás mít nějaký náskok, ať k tomu nepřijdete jako slepý k houslím.. *Pousměje se, když souhlasně kývne hlavou, nad jejími slovy.* Obušek je možná meči vzdáleně podobný, ale boj s ním není vůbec stejný.. *Opraví ji její domněnky s omluvným úsměvem.* I když nepochybuju o jeho dobré mušce, tak si myslím, že i on sám by měl s pistolí problém. Střelba z luku je o dost rozdílná než střelba z pistole. *Dodá ještě, než je v rozhovoru přeruší Dariův proslov. Slova Marii zaregistruje a jeho reakcí je pozvednuté obočí. Jednak byl překvapen, neboť netušil, že se zde nachází další policista. S onou ženou se totiž prozatím vůbec nesetkal. No a druhak to bylo dosti skeptické. I on věděl, že zatknout vlkodlaka za vraždu je nesmysl. Dostat ho ke smečce nebo Praetoru by bylo správné řešení. Ale zavřít ho do cely, jenž ho vůbec neudrží a kolem které se pohybuje hromada civilů, bylo dle něj čiré bláznovství. Po popřání se pustí do svého stejku, zatímco poslouchá příspěvek do konverzace babči a musí se pobaveně pousmát. Připomínala mu hraběnku, jeho vlastní babičku, ačkoliv ta by se se situací vypořádala mnohem elegantněji jako pravá anglická dáma.*
Dobre. Keď teda hovoríte, že je možnosť preskúšania, nemám dôvod odmietnuť. *Zasmeje sa svojim hrdelným smiechom. Prišlo jej to celé vtipné. To, ako sa kedysi o civilov iba zaujímala spoza okna inštitútu, a teraz sa musela snažiť zapadnúť.* Možnosť učenia so zbraňou by bola dobrá, ale mám trošku problém s vysvetlením, odkiaľ som sa naučila bojovať. Predsa len sú to roky práce a nie som si istá, aký životný príbeh ste mi pri robení dokladov vymysleli. Som cudzinka a môžem si teda vymyslieť, že som niekam chodila na judo, alebo som priamo z New Yorku a takým spôsobom musím nájsť reálny podnik, v ktorom som sa mohla učiť? *Rozhodne sa policajtovi popri jedle jemne zapariť gebuľku. Bola vlastne takzvaný dvojitý agent. Videla oba pohľady na vec a tak sa musela naučiť plávať v oboch, aby sa nestratila. Hlavne teraz, keď už sa nedokázala schovať pohľadom civilov len jednou kresbou. Zvyšok jedla si už užije v tichosti. Alebo teda aspoň neodpovedá, dokým nedoje. Až vtedy sa pozrie na mobil, čím si všimne, koľko je hodín.* Sakra, chcela som si ísť ešte zabehať. Síce mi moje nové telo dodáva nejaké pozitíva do fyzického testu, chýbal mi pohyb,takže som začala v noci behávať. *Objasní svojím najbližším spolusediacim. Vidí, že trochu šalátu ešte ostalo, takže iba prejde k Dariovi.* Ďakujem za pozvanie na toto stretnutie. Budem,žiaľ, však musieť už ísť. Príjemný zvyšok večera.*Rozhodne sa takto poďakovať Alfe samotnej, nakoľko ho brala ako Caleba alebo Gabriela v inštitúte.*
*Zadívá se na Daria a lehce vykulí oči.* Ehm, upřímně jsem to myslela spíš ze srandy, ale chápu, budu si dávat pozor. *Zasměje se a pak se zastaví. Dojde jí, že se na svůj vkus až příliš uvolnila, tohle přece není ona. Nesměje se s cizími lidmi a už vůbec před nimi není tak odkrytá. Opět se napne a pozoruje je. Ještě víc si ale přijde zvláštně ve chvíli, kdy zůstane sama s tou podivuhodnou rodinkou. Tím samozřejmě myslí jak alfu a jeho rodinu tak i jeho betu, protože to vypadá že jsou něco co dost připomíná rodinu. Na něco jako pouta smečky vážně není zvyklá a proto jí to přijde tak podivné. Celý život se musela potýkat s určitým druhem samoty, takže tohle je celkem na ní moc. Očima přejede po těch lidech co jí připadají celkem spokojeně takhle pokupě. Nevěděla jak moc je zranitelná minimálně do té chvíle než odešel druhý nováček. Celkem se bála co bude teď následovat. Nevěděla jak vést normální plynulou konverzaci a nesnášela trapné ticho. Uvažovala zdali nemá také odejít. Mezi tím vším ale dojídala ten luxusní kousek masa na který rozhodně musí získat recept.* /Zajímalo by mě v čem všem to naložil./
*Darius dojí a v tu chvíli se rozloučí Mir.* Nashle, kdykoliv přijďte do Jadu, máme dost velký výběr jídel, co se dost změnil od chvíle, co jsme vyřadili to, co se neprodávalo.*Řekne ji s pousmáním. Pak se podívá na Marii.* V pohodě. Stejně vlkodlaka často z vězení dostane Preator. Vím, že mi předchozí Alfa vyprávěl jaké to bylo v zajetí a kdyby neměl vymytý mozek, tak by nejspíš velice snadno utekl, ale tehdy byli vlkodlaci tam jen loutky, co zápasili. Měl zajímavé historky. *Řekne a celou dobu mluví v minulém čase, protože Alfou se někdo stane jen když předchozí Alfu zabije. To on sice neudělal, ale pro podsvěťanskou veřejnost to tak vypadalo.* Zdá se, že dnes nás tolik nebude už... Takže si klidně můžete vzít naložené maso sebou. Kdo teda bude chtít.* Nabídne a babča si otevře další pivo. Zuby už zase nemá, takže si u pití občas zamlaská.*
*Přikývne souhlasně na slova Mirjam. Ačkoliv nebyla jeho vina, že byla proměněná, tak si zrovna její osud bral dost osobně, protože to byla jeho slova, která ji slíbila, že se bude moct přidat k němu na policii a dál chránit podsvět, ale z té civilské strany. Proto se rozhodl jí pomoct s čímkoliv to bude nutné, aby v tomhle směru uspěla.* Myslím, že takový detail nebude nutný.. Mě učil bojovat můj předchozí alfa v Anglii a taktéž stačilo v armádě pouze říct, že jsem se to učil jako dítě v kroužku. Nikoho nezajímá dopodrobna kdy a kde jste se naučila bojovat. Mnohdy méně detailů je více uvěřitelné, než do puntíku naplánovaný životopis.. *Pousměje se na ni, načež přikývne, když se Mir rozhodne odejít.* Užijte si běh.. *On dojí poté svoje jídlo, zatímco poslouchá historky Daria i jeho babči. Na rozdíl od zbytku smečky on věděl, že bývalý alfa žije. Řekl mu to sám Darius, když se stal betou, aby měl nejlepší představu o historii i fungování smečky. Koukne se po chvíli na hodinky na své ruce a omluvně se podívá směrem k Dariovi.* Už se také budu muset omluvit.. Mohu vás teda poprosit o svezení na stanici? *Požádá, načež se zvedne od stolu. Nádobí odnese tam, kde se nacházelo ostatní špinavé nádobí, které předpokládal, že je z Jade a potom se se všemi rozloučí, zatímco čeká, jestli ho alfa bude moct odvézt.*
Celkem mě to i zajímalo jak to funguje, už jen když vezmu vpotaz kolik je civilů na stanici. Nemluvě třeba o mém parťákovi. *Povzdechne si a koukne na mobil, kde jí přišli další dvě SMSky od Ala, takže buď je až moc zvědavý a bude výslech, nebo se něco děje. To první je ale pravděpodobnější. Podívá se na Daria a potom na maso. Ráda by si vzala, ale s tím že teď mají případ tak by bylo i možné že by se zkazilo a to by byla velká škoda.* Děkuju, zní to lákavě, ale bojím se, že bych ho nestihla zužitkovat. *Lehce omluvně se na něj pousměje. Jakmile zaslechne Killiána koukne po něm.* Klidně bych Vás mohla hodit, sice už mám po směně, ale stejně dělám parťákovi svoz kdyby nás volali, takže jsem nic nepila. *Pronese a čeká na nějakou jeho odpověď. Mezitím odnese špinavé nádobí.*
*Darius se na Marii podívá a pousměje se.* Někteří vědí o světě stínů. Vím, že tam kde jsem se narodil byl šerifem muž, co měl matku vílu a otce vlkodlaka. Chlapík to byl fajn, celý život byl mezi civili, takže byl civil, ale díky své matce měl zrak. Kdykoliv se dostal nějaký podsvěťan do problémů, tak to vyřešil. Když jeden mladý upír zabil civila, tak se objevil někdo z Preatoru a on s nimi udělal to, že v noci našli toho vraha oběšeného. V márnici to udělali jako urychlený pohřeb a poslali ho do Preatoru. Pro veřejnost vyřešeno, pro nás bylo jasné, co se stalo. Tohle i vím, protože mi to jednou vyprávěl, když jsem se ho ptal na to jak tyhle věci řeší.*Odpoví ji a pak se zvedne.* Všechno ukliď Paule a zavolej kdyžtak ty své kámoše a najezte se. Já odvezu babču.* Pak se podívá na Killiána.* Tak máš dvě možnosti, kým se radši svezeš?*Zeptá se a dá pryč slučení brýle, aby si mohl vzít normální. Opět se mu zhoršil zrak a co mu říkala Sestřenice, tak kletba se projevuje rychleji než čekala a do konce příštího roka bude s největší pravděpodobností slepí.*
*Killián se pohledem obrátí od Daria na Mariu a pouvažuje. Co ale nikdo netuší je to, že Killián si tímhle nevinným pohledem ženu zkoumá a vytváří si část vlastního obrázku o ní. Není to vůbec poznat, neboť se to za léta na akcích jeho prarodičů naučil výborně skrývat. Ono není vhodné, aby si vás vnuk vašeho hostitele prohlížel jako kořist a přesto je Killián potřeboval znát a odhadnout. Jeho oči se dokonce ani nepohnou, jak to většinou bývá, když si jeden měří druhého. Nakonec se pohledem ani ne po pěti sekundách vrátí na Daria.* Zřejmě to bude praktičtější. *Poté se vrátí na Mariu.* Pokud by to tedy nevadilo, tak bych se svezl s vámi. *Odpoví jim a potom, podle situace, odejde již s Mariou. Po cestě na stanici toho příliš nenamluví. Když se jej Maria na něco zeptá, tak ji sice zdvořile odpoví, ale všechny odpovědi jsou informace, které zřejmě již zná, nebo jsou tak obecné, že i laikovi vyskočí jako první věc, když si vygooglí jeho osobu. Konverzaci nijak dál poté nerozvíjí. U stanice poděkuje Marii za svezení a dodá ještě klasickou zdvořilostní frázi, že se pravděpodobně uvidí na dalším setkání smečky. Poté už zamíří zpátky na svoje oddělení.*
*Když se jejich Beta rozhodne pro ni, lehce ji to udiví ale nedá na sobě nic znát. To jsou chyby nováčků, myšlenky mají zůstat v hlavě a ne ve tváři. Poté se vydá k autu, kde stejně jako předtím vozila Jacka tak veze jeho. Opatrně si zkontroluje zrcátka a vydá se na cestu. Jezdí jako vždy, opatrně, pohotově a rychle natolik aby to bylo podle pravidel. Není konverzační typ, ale prohodí jednu dvě fráze, které se naučila používat, ale nakonec je jen ráda, když to nijak nerozvíjí. Po té co jej vysadí mu jen pokyne hlavou a už se těší domů, kde na ní čeká boxovací pytel. Běh si rozmyslela, dneska na něj nějak nemá náladu.*
*Darius odveze babču a předtím se s nimi ještě rozloučí. Během jízdy autem se baví s babčou. Když zastaví před domem, kde bydlí, se na něj babča podívá.* Ten Killián je dobrý vlkodlak. To je ten komu chceš předat smečku?* Zeptá se a Darius se podívá před sebe. Už přes brýle taky špatně vidí a ví, že bude potřebovat nové. Povzdechne si a podívá se na babču.* Ano... Proto ani nikomu neříkám, že brzy oslepnu. Jsou tu i jiné smečky, co by mohli toho využít. Což nechci. Ale teď běž. Já musím pomoct Paulovi.* Řekne a rozloučí se s babčou. Pak se vrátí do parku, aby Paulovi pomohl a pak s ním odjede do Jade Wolf.*
*Nasadne do auta a počká kým sa usadí aj jeho nová parťáčka. A potom vyrazí.* Jack Porter. Máš pás? *Pozrie sa či si ho skutočne dala. Ešte keď vyráža z garáže tak je to celkom v pohode. Keď sa ale dostane na ulicu... plyn má skoro na podlahe, predbieha ako blázon a pár krát prešiel červenú. Ale na mieste činu sú fakt že o chvíľu.* Tááák... *Vypne motor.* Vieme niečo o prípade? Nemal som čas sa pozrieť na hlásenie... ale popravde aj tak tie hlásenia sú o ničom, pretože to dávajú dokopy pochôdzkari. *Opýta sa ako keby pred chvíľou neriskoval ich životy. Potom vystúpi a trochu sa ponaťahuje. Spal by až by plakal a dokonca si aj zívne.*
*Usadí se a připne si pás, načež ještě následně za něj zatahá jen pro jistotu. Přece jen řídí cizí člověk a ona má svou bezpečnost ráda.* /Jak je možné, že jsem si sedla k úplně cizímu člověku do auta a ještě se nechám odvést na místo činu?/ *Na to aby jí takové myšlenky šrotovaly hlavou ale nebylo moc času. Když se představil byla řada na ní, a alespoň malou naději ohledně bezpečnosti jí dala Jackova otázka.* Maria Martines. A ano mám. *Pronese i když si všimne, že si to sám kontroloval. Její poměrně dobrý pocit mizí po vyjetí z garáže. Za takovou zběsilou jízdu má chuť jej skoro zabít. Adrenalin jí koluje v žilách a má co dělat, aby se na ní nic neprojevilo.* /Tak tenhle blázen už nikdy nebude řídit auto ve kterém sedím./ *Vyleze z auta ven a její chuť zabíjet vzroste. Proto se uklidní a koukne se kolem sebe zdali nezaznamená někoho s informacemi, či dokonce někoho koho by poznala. Štěstí se na ní usmálo a ona zahlídla jednu povědomou tvář, a to rovnou jednoho z forenzních techniků.* Dej mi minutku, něco málo zkusím zjistit a pak se můžeme vrhnout do práce. *Přejde za tím mužem a chvíli si spolu povídají. Následně se vrátí za Jackem.* Prozatím víme pár věcí. Jedná se o muže středního věku, bohužel byl okraden a tudíž je jeho totožnost prozatím neznámá a víc se zjistí po sejmutí otisků. *Odkašle si a vzpomíná na další slova a vyvozuje své závěry.* Je poměrně slušně oblečený, můj odhad je spíš nějaký obchodníček nebo podnikatel. Žádné velké zvíře. *Přidá svůj osobní pohled na věc a za chvíli ještě spustí.* Při předběžném ohledání je odhadovaná smrt vícenásobným bodnutím, ale více věcí se prý dozvíme po pitvě. *Zamyslí se.* Jo a říkali že za chvilku už se budeme moci podívat na tělo, technici mají většinu hotovou a koroner už je na místě. *Pokývne si hlavou a z kapsy si vytáhne bloček, na kterém je propiska a udělá si pár poznámek. Poté mu pokyne aby šel před ní.*
*Vystúpi a ponaťahuje sa. Ale je mu to aj tak prd platné keď jeho telo potrebuje kvalitný spánok, ktorý už dlho nemalo. Prikývne Marii a hneď ako ho nechá pri aute tak si vytiahne klasické cigarety. Od iqos pred pár dňami stratil nabíjanie a nemal čas zbehnúť do elektra. Zapáli si a potiahne.* /Takže to znamená, že teraz okrem šéfa budem musieť dvihnúť mobil aj parťáčke?/ *V duchu sa trochu zhrozí. Otočí sa keď sa Maria vráti aj s nejakými informáciami. Prikyvuje a pofajčieva. Chvíľu ešte na Mariu tak nejak bezvýrazne pozerá a keď dofajčí tak hodí ohorok na zem a zašliapne.* Tak poďme sa pozrieť čo všetko tí mantáci pokazili. *Povie a odlepí sa od auta, o ktoré sa doteraz opieral. Vyrazí teda k pracujúcim technikom a tí keď ho uvidia... časť zmeravie a časť zdúchne od neho čo najďalej.* Vražedná zbraň? *Hrkne na prvého čo mu príde do cesty. Jeho vystrašený pohľad je jasný.* Nie je tu. *Pípne a Jack si povzdychne.* Perimeter päťdesiat metrov od miesta činu. *Technik sa zhrozí a pozrie aj na Mariu. Jack sa na ňu tiež otočí.* Máš rada čínske jedlo? *Opýta sa jej a potom pokračuje smerom kde sa už pochybuje starší pán s nápisom koroner.* /Asi som ešte nebol tak skoro na mieste činu, že by som koronera zastihol. Všetko je raz prvý raz./
*Cítí kouř z cigaret a jde jí to na nervy, ten puch jí vadil už předtím než se stala vlkodlak, no a od té doby na to má ještě větší averzi.* /Jestli ten chlápek bude páchnout celou dobu jako popelník, tak by se jeho cigaretám mohla stát nějaká nehoda. Nedej bože pokud by tak zapáchalo celé auto./ *Z kapsy kalhot vytáhne mobil a podívá se na čas. Ještě není zas tak pozdě a tohle nevypadá na nikterak složitý případ. Jenže pak zaslechne jeho a z úst jí vyjde povzdech.* /Proč jsem na někoho takového narazila zrovna já, vždyť i ti technici jen dělají svou práci./ Jistě. *Pronese však jen nahlas a pokračuje za ním na místo činu. Naslouchá jeho otravné netaktnosti, ale raději to nijak nekomentuje. Není na ně přímo urážlivý a mohlo to být horší. S tím perimetrem souhlasí a tak když se na ní oba otočí pokývne hlavou na souhlas ale slovně se nikterak nevyjádří.* Celkem to ujde. *Pronese Maria směrem k Jackovi a dochází ke koronerovi, kterému pokývne společensky hlavou. Než stihne být Jack neurvalý či urážlivý položí mírně otázku.* Dokážete přibližně odhadnout něco o našem pachateli? Přinejmenším to s tolika bodnými ranami nevypadá na profesionála. *Odmlčí se na chvilku.* Jakákoliv i když nepodstatná informace by mohla v tuhle chvíli pomoci.
*Jack prikývne.* /Tak aspoň v jedle sa celkom zhodneme./ *A pokračuje ku koronerovi. Najskôr pozrie na tele a potom sa nadýchne, aby položil koronerovi otázku. Ale Maria ho predbehne tak len hodí pohľad na koronera a nechá ich. Zatiaľ si čupne a sleduje telo. Každý detail si prezerá. Medzitým koroner sa narovná do svojej celej výšky. Ide o staršieho, prešedivelého pána s okuliarmi.* No, určite to nebol profesionál. Deväť bodných rán bolo zasadených pomerne blízko pri sebe. Viac ale zistím keď ho budem mať na stole. *Jack sa zamračí.* Deväť? Takže vražda v afektu? *Koroner pokrčí ramenami.* To už je vaša práca. Nechám ti poslať zložku na stôl alebo si po ňu prídeš? *Jack sa narovná, dá si ruky v bok a vyzerá že premýšľa.* Prídeme si po ňu. *Povie a koroner sa zvedavo pozrie na Mariu a potom späť na Jacka. Potom sa len zasmeje.* Tak sa uvidíme častejšie. *Pozrie na Mariu a mrkne na ňu jedným očkom. Vyzerá ako taký dobrosrdečný strýko.*
*Sleduje pohyby Jacka a zároveň naslouchá koronerovi. Potom si i ona přidřepne k chlapovi a něco zaujme její pohled. Na ruce uvidí razítko ve tvaru diamantu.* Podívej sem, to vypadá jak z klubu Diamond na Hunts Point Ave. To je celkem dálka. Že by hledal někoho na večer? *Optá se Jacka a uvažuje, klub Diamond zná jen kvůli jedné menší práci a rozhodně to není klub kde by si chlap za malý peníz našel společnost. Dámy tam rády vidí pracháče. Poohlídne se po koronerovi a postaví se zpět na nohy.* Už to tak vypadá. *Pronese poněkud neustrálně ale s příjemným podtónem.* Co říkáš na návštěvu toho klubu? Třeba nás to i někam zavede než budeme mít přesnější zprávy po pitvě.
*Jackovi cukne jedno obočie nahor a poočku pozrie na Mariu. Určite by mu nenapadlo, že pozná stripkluby.* /Tichá voda, brehy melie./ *Pomyslí si a ešte chvíľu sleduje telo.* /Striptérka, deväť bodných rán a mŕtvy, neznámy obchodník v uličke. To je večer./ *Keď v podstate dohodne, že si po správu o pitve prídu osobne tak si trochu premasíruje krk.* Tak poďme. Možno kým tam prídeme, tak nám pošlú aj meno obete. Hej, otlačky prstov. Promptne! *Zhúkne po najbližšom technikovi, ktorý na zem takmer pustí nejakú vec čo držal. Len prikývne a už z kufríka štrachá veci na odobratie otlačkov prstov. Jack prevráti oči.* To mali spraviť medzi prvými vecami. *Zahundre a zakrúti hlavou.* No nič, pozdrav Louis a ak by sa jej náhodou chcelo spraviť ten jablkový koláč tak by som jedným kúskom nepohŕdol. *Povie a kývne na rozlúčku. Koroner sa zasmeje.* Odkážem. Majte sa slečna, budete to mať s Jackom ešte ťažké. *Veselo povie a začne si baliť svoje veci. Jack zatiaľ vyrazí k autu s úmyslom to odšoférovať k danému klubu.*
*Všimne si změny jeho mimiky, ale nechá to napokoji. Přece jen jí je jedno co si kdo o ní myslí. Jediné co ji teď zajímá jsou spojitosti, které by mohla získat pomocí informací získaných v tom klubu.* Totožnost by byla rozhodně fajn. *Potom ale prodýchává to, že se opět chová hrubě k další osobě. Sama nesnáší neschopnost, ale neurvalost stejně tak.* Děkujeme. *Pronese směrem k technikovi načež se otočí na Jacka a uvažuje zdali mu jeho chování vůbec dochází.* /To je takový problém se chovat profesionálně?/ *Prolétne jí rychle hlavou. Pokývne na koronera a má velkou chuť se ušklíbnout když jí ten postarší muž připomene, že Jack je nyní její parťák. Dál jí nezbyde než nasadit podobné tempo jako Jack a těsně před autem zrychlit a zatarasí mu cestu k sedadlu řidiče.* S dovolením bych ráda přežila jízdu k tomu klubu, mohu tedy požádat o klíčky? *Optá se a nečeká zápornou odpověď, natáhne ruku a čeká na jeho reakci.* /Prosím, ať mi dá ty klíčky bez dohadování, při podobné jízdě jakou předvedl ze stanice sem by se taky mohlo stát, že mé žaludeční šťávy nezůstanou jen v žaludku./
*Znovu mu cukne obočie.* /Ďakujeme. Majú si robiť prácu poriadne./ *V duchu aj prevráti nad tým očami. Rozlúči sa s koronerom a ide k autu. Nie že by mal niečo proti takýmto vychýreným barom ale nechce sa mu tam. Zamračí sa na Mariu keď mu zatarasí cestu k autu.* /Jackie... si unavený a ešte ideš strašiť do striptízového baru.../ *Stisne pery a istou neochotou jej dá kľúče. Otočí sa na päte a prejde k dverám spolujazdca.* Náhodou šoférujem dobre. *Poznamená a nastúpi.* Ale keď už chceš šoférovať tak sa s radosťou nechám odviesť domov. Zajtra musím vyzdvihnúť deti a rád by som sa pred tým vyspal. *To že ide o deti jeho sestry sa už ani neunúva povedať. Usadí sa, dá si pás a zívne si. Aj sa trochu zavrtí do sedadla a má čo robiť aby udržal oči otvorené.* /Čo by mi Jason povedal na ak by vedel, že idem do striptízového klubu? Hmm... možno ak by som mu potom sám zatancoval pri tyči./ *Tá myšlienka mu zostane v hlave a dokonca aj aj pousmeje.* /Nie je to zlý nápad./
*Lehce jí udiví, že dostane klíče bez debaty, ale absolutně jí to nevadí. Byla připravená na pár argumentů a teď to bude asi víc v pohodě.* V pořádku, odvoz za cenu bezpečí je to nejmenší co mohu udělat. *Pronese a lehce jí cuknou koutky. Poté sama nastoupí a nastartuje, zkontroluje zrcátka a vycouvá z místa, kde Jack předtím zaparkoval.* /Ale musím mu uznat, že parkovat umí./ *Rychle, ale podle zákona se prodírá Bronxem směrem ke klubu Diamond, teď v noci není Bronx skoro vůbec zasekaný a jede se poměrně vklidu. Jakmile dojede ke klubu tak zastaví co nejblíž u vchodu a pod světly.* /Na takovém místě je lepší vždycky vidět na auto./ *Pomyslí si a zastaví motor, vyleze z auta, počká na Jacka a auto zamkne načež se beze slov vydá ke vchodu do klubu, kde zahlédne chlapa jako skálu.* /Hm, snad se přes ochranku dostaneme v pohodě./ *Sáhne po svém odznaku a jde přímo za ním.* Policie New York, potřebujeme mluvit s Vaším šéfem, nebo minimálně s provozním. *Pronese a čeká na vyjádření toho muže.*
/Hm, mať šoféra... ešte sa premenujem na Daisy. Nie je to zlé./ *Pohodlne sa oprie sa nechá sa viezť. Má čo robiť aby nepoklimbával. Keď zastavia tak sa vyštrachá z auta a so všetkým časom sveta sa ešte ponaťahuje v márnej snahe sa prebrať. A potom zatvorí dvere auta, ako keby Mariu provokuje. Ďaleko od pravdy to nie je. Ide za Mariou a dá si ruky do kapies džínsov a stojí za ňou, v ležérnom postoji a čaká čo sa podarí. Vyhadzovač si ich premeriava. Nevyzerá nadšene, že sem prišla polícia ale nakoniec ich pustí. Jack ešte než vojde si ho prezrie. Dosť okato a to sa evidentne tomu vyhadzovačovi páči ešte menej. Zamračí sa naňho ale Jack sa len pousmeje a vojde dnu. Vo vnútri hrá hudba, svietia farebné svetlá a vo vzduchu sa vznáša pach ľudských tiel. Na to, že je pracovný týždeň, v klube je dosť plno. Jack ide za Mariou a pritom si naoko zvedavo prezerá všetko naokolo. Ale pod tou pózičkou je aj napriek únave istá bystrosť, ktorá sa snaží nájsť vodítko.* Asi to chce pokec s vedúcim. *Povie Marii a poočku si všimne striptérku, ktorá sa na nich, na moment, vystrašene pozrie. Dievča sa ale rýchlo otočí a odíde niekam dozadu do zázemia.* /Zaujímavé./
*V klidu pozoruje toho obrovského muže a za její klidnou pózou je nachystaná a připravená kdykoliv zaútočit a spacifikovat ho kdyby náhodou něco zkusil. Vše ale nakonec proběhne v pořádku a tak vejde do toho klubu. Cítí jakoby šel Jack za ní a tak nemá tendenci se na něj otáčet. Je dospělý a navíc v téhle branži asi mnohem déle, takže se o sebe dokáže postarat. Hned za dveřma jí do obličeje praští ta laciná vůně, nebo snad spíš smrad toho místa a cigaret. Zároveň jsou pro ni i ta světla více než otravující. Pevným krokem pokračuje směrem k baru aby se nechala nasměrovat k vedoucímu.* /Už aby ten případ byl za námi a já mohla zajít si zaběhat. Po tomhle dni to budu potřebovat./ *Rozhlíží se pečlivě kolem sebe a kontroluje zdali někdo nemá špatné úmysly vůči ní. Jakmile uvidí barmana tak na něj mávne aby ho přivolala. Sice mu to trvá, ale nakonec dojde až k ní. Maria se ho zeptá na šéfa a barman ukáže na velkou prosklenou část stěny, vypadá to trochu jako kancelář. Jeho očividného zírání na jizvy si nevšímá. Pokývne Jackovi a pomalu jde směrem k šéfovi aby dostala infomace co nejrychleji a mohla odsud zmizet. Ten puch i světla jí už lezou na nervy.* /Navíc na můj vkus je tu až příliš lidí, a hlavně ženských./
*Jack stále behá pohľadom po okolí a trochu cukne jedným kútikom do úsmevu. Oprie sa bokom o bar a čaká kým sa barman bude venovať Marii. Pozrie na sporoodeté slečny pri bare ako tam nalievajú alkohol do nejakých úradníčkov. Otočí sa na barmana, ktorý dosť neslušne zazíza na Mariine jazvy. Keď sa Jack dočká toho, že sa aj naňho barman pozrie tak ho obdarí tým najľadovejším pohľadom. Kľudne by to mohol byť pohľad vraha. Barman sa ošije a odstúpi od nich, a ide radšej utierať poháre. Jack na pokyn ide za Mariou.* /Ide to až príliš ľahko./ *Pomyslí si zatiaľ čo idú ku kancelárii. Tam stačí ďalšiemu vyhadzovačovi ukázať odznaky, Jackova asi jediná aktivita doteraz, zatial sa len vliekol za Mariou a sú vpustení dnu.* Ááá, polícia. Čo vás sem privádza? *Opýta sa ich chlapík za stolom. Nie je ničím zaujímavý. V ruke cigareta, viac menej plešatý a s miernym spodným predkusom. Slušne oblečený v košeli, za obrovským dubovým stolom.*
*Koutkem oka zahlédne další svlíkající se ženskou a jen protočí oči.* /Vážně? Co je na tom tak zajímavého?/ *Proběhne jí hlavou a prochází klubem dál. Nic skvělého nikde nevidí, jen znuděné chlapy životem a ženské co jim dělají společnost. Ještě jednou obhlídne pečlivěji celý prostor načež dojde k další ochrance, kde tentokrát už nemusí vytahovat odznak, jelikož to před ní zvládl Jack, který i rovnou vešel před ní, takže kancelář uvidí až o chvilku později než on. Rychle pohledem přejede místnost a hledá nějaké zřejmé nebezpečí, poté couvne tak aby za zády neměla ani prosklenou část ani dveře. Nechává raději mluvit Jacka, jelikož i když je muž poměrně slušný, tak je vidět, že je sexista, minimálně z pohledu který na Mariu vrhá.* /Fajn, to už mi bylo milejší když ten barman zíral na mé jizvy./ *Klidně stojí a nechává muže ať spolu mluví, pokud to znamená míň práce nemá problém držet pusu zavřenou a jen pečlivě pozorovat okolí kdyby náhodou.*
*Jack si spomalené, založí odznak späť za opasok, zatiaľ čo necháva hovoriť vedúceho podniku. Potom sa ešte ledabolo otočí na Mariu. Prezrie si ju, tak ako už niekoľko krát za ten večer. Jeho pohľad nič nehovorí. Potom sa až otočí na vedúceho.* Stala sa taká nepríjemnosť. *Začne a fakt ako spomalený film prejde ku stolu a na drzovku si sadne na jeho roh. Nohu v topánke si oprie o opierku kresla, ktoré je oproti stolu. Vedúci sa zamračí a o niečo vzdorovitejšie vystrčí už aj tak dosť vystrčenú bradu.* Slušné je sa posadiť na kreslo a nie na cudzí stôl. *Odfrkne na Jacka a ten len nadvihne obočie a pozrie na Mariu.* Počula si to? Myslím že naznačil, že som neslušný. *Povie dosť začudovane. Dnes dal asi Marii milión dôvodov aby si to o ňom myslela tiež. Vedúci sa tváriť namosúrene.* Povedzte čo chcete a potom vypadnite a vráťte sa až budete mať nejaký oficiálny príkaz. *Jack vykúzli dokonalé prekvapené Ó. Ale potom sa usmeje.* Kúsok odtiaľto vám zabili zákazníka. Čo o tom viete? *Vedúci sa iba arogantne usmeje.* Čo robia zákazníci keď odídu už nie je moja vec. Ak je to všetko tak teraz vypadnite. *Jacka sa s úsmevom pozrie na Mariu.* Vidíš ako nás vyháňa? Možno si fakt budeme musieť vybaviť nejaké predvolanie. Alebo povolenie na prehliadku! *Jack sa dvihne zo stola, zrazu plný energie.* A keď už v tom budeme tak môžeme vyplniť pár lejster navyše a dať ich aj protidrogovému, pretože to čo dole v rohu šňupali určite nebol rozdrtený paralen. A tá extáza čo sa mu tam povaľovala... to asi nie je bežná prísada do drinku. Ešte že sme si nič neobjednali. *Vyzerá ako malý chlapec keď to Marii hovorí. Zatiaľ čo vedúci za stolom bledne.*
*I když pečlivě naslouchá Jackovi tak na začátku pouze pozoruje skrz sklo dění v klubu. Sice tam není nic zajímavého, ale je to její zlozvyk hlídat si záda a to i tak že hlídá okolí.* /No a teď budu muset hlídat záda i parťákovi. Parťák, to je prostě divné./ *Pak ale zahlídne jak se posadil tomu muži na stůl a začala dávat větší pozor na dění v místnosti jelikož to vypadalo poměrně zajímavě. Když ji Jack zapojil do konverzace, tak se rozhodla že bude hrát s ním, no a co že to šovinistické prase jí pozoruje jako by byla kus masa.* Já s vyplňováním papírů problém nemám, ale co takhle raději hygiena? Nevypadá to tady jako by dodržovali všechny předpisy. A to nemluvě o mravnostním. Nevšimla bych si, že ochranka kontroluje občanky a jsem si jistá, že jsem předtím viděla nějaké kluky o kterých pochybuji že jim je dvacet jedna a smí se jim nalévat. *Pronese a dokáže se pousmát, což s vlivem jejich jizev kupodivu vypadalo děsivěji, než když držela klidnou tvář. Při té řeči samozřejmě taky postupovala blíž ke stolu, takže teď stála zády ke sklu a opírala se o stůl postaršího muže.* A to byste jistě nechtěl že? *Optá se ho a čeká co vypadne z bledého muže.*
*Chlap je biely ako stena a Jack sa baví. Je rád, že ho v tom divadielku nenechala samého. Založí si ruky na hrudi a sleduje ako sa chlap zajakáva a dačo blaboce. Zamračí sa, keď ho sleduje a ležérne sa presúva okolo stola. Akurát keď sa chlap pokúsi pustiť do zajačích. Vedúci vystrelí zo stoličky a pritom sa ukáže že má modré, zebrované nohavice.* /Hnusnejšie gate som nevidel./ *Pomyslí si Jack akurát v tom momente keď toho chlapa hňapne za krk a praští s jeho hlavou o stôl.* Klásť odpor pri zatýkaní je na mastnú pokutu. *Zašveholí a skúseno mu nasadí želiezka. A potom s ním trhne, aby ho od toho stola dolepil. Ukáže sa že mu rozbil nos.* Tak poďme ho odviezť. Už by som sa fakt rád vyspal.
*Pokývne hlavou a lehce se pousměje.* /Tak na první pokus to celkem ušlo, možná z nás budou i fajn parťáci./ *Pomyslí si a rychlím krokem přejde před Jacka aby mu mohla otevřít dveře a zároveň dělala něco jako beranidlo pokud by se někdo rozhodl je zastavit po cestě do auta.* S dovolením, ustupte. *Pronáší a když jsou skoro u dveří postaví se před ně ten chlap jako skála. Toho Mari odpálkuje slovy o podezřelém a pokud má zájem o to si pokecat s šéfem v policejním autě, tak stačí aby stál na tom místě dál. Jakmile se dostanou k autu, tak pomocí klíčků odemkne a otevře Jackovi dveře v zadní části auta aby tam mohl usadit podezřelého. Jakmile je všechno zajištěné, tak se vrátí k sedadlu řidiče a nasedne.* Tak co můžeme jet?
*Jack sa uculí.* /Možno mať parťáka nie je zlé. Aspoň ho nemusím ťahať von sám./ *Vlečie vedúceho a podľa zvuku čo vydáva to odhaduje na fňukanie.* /Tak tento ho určite nezabil./ *Skonštatuje a keď odchádzajú tak pozorne sleduje okolie. Evidentne vedúceho veľa ľudí nemalo rado, lebo veľká časť z nich sa teší.* /To nie je veľmi nápomocné./ *Uculí sa na bodyguarda ktorého Maria spražila a potom naloží vedúceho do auta. Nastúpi a prikývne.* Vyložíme smetie a potom ma hodíš domov.
Bez problému. *Kývne na něj hlavou a nastartuje auto. Koukne dozadu na jejich nového pasažéra a poté se podívá do zrcátek aby mohla vycouvat. Jakmile se jí to povede koukne na ochranku, která je stále divně pozoruje a raději to neřeší a jede směrem stanice.* /Jsem celkem utahaná, ale myslím, že dneska si budu muset jít zaběhat. Kdybych takhle pozdě hrála v bytě na kytaru, tak mě asi moji sousedi zabijou./ *Raději přestane mluvit sama se sebou v hlavě a zasoustředí se na cestu před sebou. Trošku na to šlápne ale drží se v hranici bezpečnosti a zákona.*
*So všetkými vraždami čo sa dejú v New Yorku nemá ani poriadne čas sa vyspať. Už vlastne v tomto momente mal byť na jednom mieste činu ale keďže zaspal na stole tak sa tam ešte nedostali. A keďže si ho odchytil šéf s tým, že má ísť do jeho kancelárie... tak je to vlastne jediné miesto kam prišiel včas za posledné tri týždne. Dokonca si cestou aj kúpil kávu v automate a teraz ju upíja a znechutene sa na ňu mračí, pretože rozhodne nie je podľa jeho gusta. Šéf sedí za stolom a vypĺňa tam nejaké papiere, Jack sedí naproti nemu, trochu zosunutý na stoličke, s jednou nohou žoviálne opretou o priečku stola. Pod modrými očami má tmavé kruhy a vlasy má strapaté do všetkých strán. Na sebe má tmavozelené tričko, s krátkym rukávom takže jazvy na jeho rukách sú vystavené na svetlo sveta. Po toľkých rokoch ich už akceptuje. Za čo môže aj s obrovskej časti Jason. Potom má tmavomodré džíny, opasok na ktorom má zbraň a odznak a potom pevné boty. Keby náhodou musel v tom horku niekoho naháňať. Sem si voľnou rukou naťahuje golier aby dostal pod tričko trochu vzduchu. V kancelárii šéfa sa totiž pokazila klimatizácia a je tam na zdochnutie.*
*Poměrně unaveně a rozladěně vchází na stanici, zrovna byla na cestě, když jí zazvonil telefon, že nemá jet na místo činu, ale místo toho má dorazit do kanclu šéfa. Před dveřmi se zastaví a zhluboka nadechne. Potřebuje se trošku uklidnit, nemusí jít nutně o nic zlého. Není tady zase tak dlouho a přece si neuvědomuje nic, co by od nástupu pokazila či dokonce zbabrala. Na dva loky dopije své již polostudené kafe a lehce se psychicky připravuje na to, co na ni čeká uvnitř. Zastaví se aby si srovnala sako a urovnala košili, zkontoluje si, že její vlasy jsou pevně stažené v copu, který si ráno opět velice pečlivě splétala a rozvážně otevře dveře. Její sice ne příliš vysoké podpatky klapou v pravidelném rytmu jak prochází místností až ke kanceláři šéfa. Lehce nervózně zaklepe a čeká na vyzvání.* /Ať uvažuju jak chci, tak mě nenapadá žádný důvod být předvolána na kobereček. Veškeré zprávy mám dopsané a ten útěkář, je zpátky kde má být. Co by mi zatraceně mohl chtít?/ *V hlavě jí to šrotuje a když zaslechne vyzvání zevnitř, tak otevře dveře a vkročí dovnitř. Lehce si přejede po klopě saka, spíš ze zvyku než cokoliv a zvedne svůj pohled aby si mohla prohlédnout místnost a osoby v ní. Což ji lehce zarazí. Nečekala, že by na kobereček k šéfovi došel i někdo jiný než ona.* /Jestli mě zdrbne před kolegou, tak jsem v háji. Teda myslím, že je to kolega./
*Vlastne ani nepremýšľal prečo si ho šéf volá do kanclu.* /Ak mi chce zrušiť dovolenku budem o ňu bojovať zubami, nechtami./ *Povie si a odpije si z hnusnej kávy. Vlastne tu už sedia dobrých desať minúť. Šéf si vypisuje lejstra a Jack sa.. vo svojej podstate preberá k životu. Ten kofeín v kelímku má aspoň nejaký minimálny účinok.* Kedy ti prídu opraviť klímu? *Šéf ani nedvihne pohľad od papierov keď odpovedá.* Budúci týždeň. *Jack prikývne a pozrie do svojho kelímka.* Je tu na zdochnutie. *Znova si odhrnutie golier a povzdychne si.* Ani by som si nevšimol ak by si to nepovedal. *Odfrkne šéf a zoberie ďalší papier. Perfektná ukázka smalltalku. O chvíľu sa ozve zaklopanie, šéf dotyčnú osobu vyzve aby vošla. Šéf stále nezodvihne hlavu. Jack dosť neochotne odlepí pohľad od svojej kávy a premeria si príchodziu osobu. Od hlavy až po päty. Jeho pohľad nie je tak intenzívny ako by sa patrilo, za čo môže ten nedostatok spánku.* /Predpisy o dresscodu má v malíčku./ *A keď skončí so svojim rontgenovým pohľadom tak sa znova pozrie na kávu a následne sa z nej napije.* Tak! Sadnúť. *Buchne šéf s papiermi o stôl a vyzve Mariu ku stoličke. Až teraz sa na tých dvoch pozrie.*
*Zatímco si jí muž prohlíží, ležérně si prohlídne taky jeho. Jak vypadá, jeho postoj, spíše tedy posed a to jak se chová v přítomnosti šéfa. Příjde jí to poněkud zvláštní, ale ona nemá moc co mluvit, když si vzpomene na to jaký měla vztah ona ke svému minulému nadřízenému.* /Hm, na přátelé nevypadají, minimálně ne na první pohled. Ale o respektu, tedy nějakém přehnaném se tady taky nedá mluvit./ *Na chvilinku se pozastaví nad jeho celkovou vyzáží.* /Poněkud uvolněné oblékaní na můj vkus, ale proti gustu .../ *Jakmile skončí pohledem na jejím obličeji čeká na nějakou odezvu či reakci na jizvy. Ať už se jedná o mimiku nebo poznámku. Nic z toho však nepřijde a tak obrátí svůj zrak na šéfa, který je až po uši v papírech. Při zaznění rozkazu lehce narovná ramena a splní jej bez odporu. Však taky nemá důvod na to aby proti tomu řekla ani slovo. Udělá malý oblouček vedle židle a lehce si do ní sedne. Její pohyby se rozhodně nedají popsat jako ladné, na to má příliš svalů, ale těžkopádná rozhodně taky není. Tiše sedí a mlčky čeká na to co z jejich šéfa vypadne. Má tendenci si začít hrát s lemem saka a tak raději položí své dlaně na ruce.* /Jsem absolutně mimo, tohle nevypadá jako by mě chtěl kárat a tohohle chlapa jsem v žádném případu ještě nepotkala. Co se to děje a proč jsem tady s tím chlapem zrovna já?/
*Jej jazvy nerieši. Prejde to ako bežnú vec. Však on sám sa vie pochváliť hojným množstvom. Keď sa im začne konečne šéf venovať, tak si Jack povzdychne, narovná sa a sadne si normálne. A hodí už takmer dopitý kelímok do koša. Lenže pravdepodobne zaúraduje únava a trafí okraj koša, takže kelímok odletí bokom a poprská tak kavou podlahu. Jack na to pozrie a stisne pery. Šéf sa pozrie na Jacka. Jeho pohľad vraví, že by ho na mieste najradšej zastrelil. Jack mu tiež začne opätovať pohľad. Pritom si prehodí nohu cez nohu a prekríži si ruky na hrudi.* Vážne? *Opýta sa šéf a Jack na sekundu pozrie opäť na kelímok a potom späť na šéfa.* Vidíš, tú dovolenku potrebujem ako soľ. *Obháji sa Jack. Ešte pól minúty naňho šéf pozrie, potom si povzdychne a zoberie papiere.* Tak poďme k veci. Vy dvaja. *Ukáže na oboch prostom.* Odteraz ste partneri. Martines, presuniete sa na oddelenie vrážd, máte dobré výsledky a to sa na toto oddelenie hodí. Navyše je to tam poddimenzované. Porter... dvíhaj mobil. *Jack nad informáciou že má mať parťáka nakrčí hornú peru. A nad tým že má dvíhať mobil pridá ešte nakrčený nos.* /Parťáka som nemal sto rokov./
*Poměrně v klidu očekává co se bude dít. Pak ale její klid lehce zakolísá když vidí toho muže odhodit kelímek a jen pomocí velkého štěstí, což u ní není zrovna zvykem, na ní nedopadnou kapky kávy z úplně nedopitého kelímku. Má chuť nakrčit nos, ale překoná to. Přece jen neví co bude dál a rozhodně nemíní nijak toho muže soudit, i když si tedy pomyslí nějakou poznámku o jeho přesnosti. Pak celou tu přestřelku mezi muži raději ignoruje. Nic jí do toho není, tak proč by měla zasahovat. Ještě by se tato divná hádka zvrtla a bylo by to na ní.* /Konečně, vážně už potřebuji jako sůl vědět co to všechno znamená./ *Jakmile však vysloví jen první část tak se sekne.* /Na vraždy? Jako problém to úplně asi není, ale zas to může být divné./ *Takové myšlenky jí ale velice rychle odejdou z hlavy když jí dojde smysl druhé části jeho věty. Rychle si zkousne ret aby nevyhrkla něco neuváženého. Následně nasadí svou klidnou tvář, její nitro, i když to není vidět, bublá a skřípe. Není zvyklá na spolupráci, natož mít stálého parťáka. Jen pár momentů nato jí dojde ještě horší věc.* /Zatraceně, když pracuju sama nebo střídám parťáky, tak utajení všech ukazatelů vlkodlaka bylo jednoduché. Ale co teď s tím? Nesmím se prozradit./ *Probleskne jí hlavou poněkud vyděšená myšlenka a zvažuje zdali je nějaká možnost aby její přidělení k parťákovi bylo změněno, nebo dokonce lépe úplně zrušeno.* /Navíc tenhle chlap i přes jeho vizáž nevypadá nijak hloupě, zatraceně./
*Jack chvíľu prevaľuje myšlienku s parťákom v hlave. Už je to skutočne veľa rokov čo nejakého mal. Keď teda nepočíta Jasona, ktorého si občas k podsveťanským vraždám privolá.* /No, tak to som zvedavý ako budem tutlať, upírske, vlkolačie a v poslednej dobe najmä démonské vraždy pred kolegyňou čo o tom nemá ani šajnu./ *Usmeje sa na šéfa. Trochu sa k nemu nakloní.* A ak nedvihnem mobil tak čo? *V tom momente po ňom šéf hodí pero.* Zmiznite obaja na miesto činu! Už ste tam mali dávno byť! Vypadnite! *Začne hulákať až sa to ozýva na ulicu skrz otvorené okno. Jack sa usmeje, položí pero ktoré sa mu podarilo chytiť na stôl a dvihne sa k odchodu.* Šoférujem. *Oznámi Marii bez toho aby sa na ňu otočil a nonšalantne odkráča z kancelárie smerom k autu.*
*Se zmatkem v hlavě nezvládá pochopit, jak je možné, že v takové chvíli ten chlap ještě šéfa provokuje. Pak už jen postřehne letící pero.* /Vypadá to, že takové rozhovory jsou mezi nimi docela na denním pořádku. Asi jim už ani nepřijde divné, že s nimi v místnosti sedí jiná osoba./ *Lehce zavrtí hlavou a když začne šéf vřískat tak vyskočí na nohy, ještě se podívá po tom podivínovi a nějakou chvíli jí trvá, než dojdou přes všechny ty složité procesy slova Jacka do jejího mozku. Povzdechne si, uhladí si sako a zadívá se za ním. Kývne hlavou na šéfa, zavře za sebou dveře od kanceláře a následuje toho muže k autu, které je očividně nyní jejich společným vozem.* /Jedna věc je být parťák, druhá pak je nechat ho řídit. I když mě máloco zraní, tak to poslední co potřebuji je autonehoda./ *Dojde jí ale, že proti tomu nemůže nikterak namítat a tak se usadí na místo spolujezde a doufá že v klidu a bezpečí dorazí na místo činu.* /Asi bych se měla představit./
*Nedovolí si zadriemať keď majú vzadu pasažiera. Nie že by sa mu to už nestalo, ale predsa len Mariu až tak nepozná. Keď prídu na stanicu tak zaúraduje Jackov "šarm". Inak povedané, predhodí vedúceho striptízového baru dvom policajtom, pritom rozkazy dáva ako vzteklý pes. Takže mladí policajti sa neodvažujú odporovať a už vôbec sa neodvažujú urobiť nejakú chybu. A keď to vidí vedúci tak toho už opustili akékoľvek myšlienky na útek.* Necháme ho trochu vyhniť v cele, medzitým možno technici budú schopní a zistia totožnosť. Protokol z pitvy bude až ráno a potom začne mravenčia práca. Pri troche šťastia sa vedúci zosype a vyklopí aj to čo nevie. Možno by nám to ušetrilo nejakú prácu. A ako pozerám z protidrogového si už naňho brúsia zuby tiež. *Povie Marii tak, aby ho počula iba ona. Predsa len zvedavé uši nemá nikto rád. Keď spomenie protidrogové tak kývne na dvoch kolegov z daného oddelenia, ktorý sa z nastalej situácie tešia.* Vsadím sa, že ho dobodala jedna zo striptérok. *Povie jej a v rýchlosti vyplní nejaké lejstro. A skontroluje či je všetko správne. Nepotrebuje aby pre administratívnu chybu niekoho pustili von.* Tak ideme?
*Lehce se zamračí při jeho štěkání.* /Nemám tu se psem víc společného já než on? To já bych měla večet./ *Projde jí hlavou směšná myšlenka. Potom se ale zasoustředí na to co se děje na stanici. Hlavně tedy na slova, které Jack pronáší směrem k ní.* Jo to by bylo fajn. *Pokývne a sleduje Jackův pohled směrem na chlápky z protidrogového. Následně svůj pohled stočí na lejstra, které vyplňuje a narychlo je projede pohledem.* Já ti nevím, vsázím spíš na jiného zákazníka nebo někoho z ochranky. Na striptérku tam dle mého bylo až příliš bodných ran. *Řekne směrem k Jackovi a s kývnutím odchází ze stanice směrem k autu, kde počká než jí parťák nadiktuje adresu kam chce hodit a odveze ho tam.*
Nepodceňuj ženy. Najmä keď majú nôž... a silnú emóciu. *Povie aj keď to posledné doplní s odmlkou.* /Čo hnalo útočníka zasadiť deväť bodných rán? Hnev? Strach? Alebo niečo iné?/ *Odíde spolu s Mariou a nastúpi už automaticky na miesto spolujazdca. Nadiktuje svoju adresu v Park Slope a chvíľu na to zadrieme. Až tak že sem tam zachrápe a začne mu tiecť slina z pusy. Popravde si ani nepamätá ako sa dostal do bytu. Vie len že si ešte dal sprchu a hodil sa s blaženým pocitom do postele kde vytuhol okamžite.*
To jsem ještě měla v plánu kavárnu. A ne, říkala jsem, že to není podsvěťanský klub. *Zvedne prst a přistoupí k vílám, které zde obsluhují. Byla to čajovna, byla tu nesčetněkrát, ale žádná jí ještě nikdy nic nevhodila do pití.* Neboj, ne vždy se ti pokouší uškodit, mám vlastní zkušenosti. *Prohodí a zamíří k pultu. Nebyla tu poprvé, víly už trochu znala, takže se s nimi přátelsky pozdraví.* Zdravíčko dámy, chtěla jsem se zeptat, zda byste nám a mé kamarádce doporučily nějaký dobrý čaj, a taky by nás zajímalo, zda byste se podělily o kouzlo příprav. *Víly po válce musely být zvyklé na nedůvěru. O to opatrnější byly, když ve světě lidí pozbyly práva. Triss jim jen věnuje omluvný úsměv, zdálo se ale, že pochopily, nesetkaly se očividně s podobnou žádostí poprvé,i když nikdy od Meritriss.*
*Zamračí se její formulaci.* Chápu, ale jedná se pouze o slovíčkaření. *Pronese ledovým hlasem, její úsměvy a poměrně dobrá nálada jsou velice rychle fuč. Moc dobře si vzpomíná co se stalo, když naposledy následovala Triss za podsvěťany, a i když jí to nedává za vinu, tak její nedůvěra pouze vzrostla a nenastala ještě dost dobrá chvíle na to ji někde uklidnit Proto musela být opatrná. Nechtěla aby se něco takového opakovalo.* Sama jsi mi dnes řekla, že nemám důvěřovat nikomu jen proto, že mu důvěřuješ ty. *Vrátí Triss její slova a pozvede obočí v očekávajícím gestu co jí na to řekne. Ale přeze všechno ji následuje. Když slyší něco o přípravách, malinkou část v ní to uklidí, ne ale dostatečnou aby se cítila pohodlně. Její napjetí jde jak cítit tak i vidět na postavení jejího těla, tak i křečovitě sevřené ruky v pěst.* /Ne, žádné zdrogování, obzvláště když dneska mluvila o její návykovosti./ *Připomíná si v hlavě a lehce nervózně se okolo sebe rozhlíží a čeká až uvidí ještě něco divného, nečekaného nebo prostě podsvěťanského.*
Neřekla jsem, že jim věřím jako bytostem a máš jim věřit. Ale máš pravdu. *Povzdechne si a zamíří směrem k vílám, které požádá o možnost jim koukat pod ruce. Nakonec jim přistanou dva dobré a voňavé čaje v konvičkách a Triss požádá ještě o skleničku.* Tácek si vezme a zanese jim ho do rohu na stolek a nalije si do hrnku trochu čaje a stejně tak do sklenky trochu jejího.* No, možná mi ani jim nemusíš věřit, ale očividnému bys mohla ne? *Pofouká čaj ze sklenky jako první, načež ho opatrně vypije. Pak sklenku odloží a nalije si svůj.* Nebrala bych tě tu, kdybych si myslela, že ti to ublíží nebo prohloubí nedůvěru. Taky se ale nemůžeš odpíchnout jen od mých vzpomínek. *Prohodí omluvně a pak se k ní lehce nakloní.* Podívej se té víle nalevo směrem ke klíční kosti. Vidíš ten kvítek? Není to ozdoba. Je z ní. *Poradí jí, na co se dívat. I ti, co vidí jsou někdy slepí, když neví, co vidí. Když bude sledovat, tak si může všimnout ne jen kvítků, ale lístku a kousku zelenkavé kůže, jakoby to byla spíše travina. Některé víly to tak jednoduše měly.*
*Lehce opatrně přikývne, dává smysl co jí říká a napjetí se mírně uvolní. Pohodlně si sedne a sleduje Triss kam jde, vidí, že sleduje celý proces a dost se jí uleví. Paranoia je dost nepříjemná věc, ale po tom co zažila při prvním větším setkání s nadpřirozenem, se jen tak odmítá napít. Triss ale očividně ví co dělá, tak to neřeší a nechává to na ní.* Jo to bych mohla, omlouvám se. *Ty slova se jí přes ústa přenášejí opět velice těžko, ale tato situace si to prostě vyžaduje.* Jen prostě minulá zkušenost nebyla zrovna příjemná, takže jsem obezřetná i potom co jsi vyprávěla.* Chápu. *Dodá na druhou část vyprávění. Když se nakloní naslouchá ji a sleduje pohledem místo tam ukazuje, překvapeně pozoruje vílu a zaostří zrak. Doopravdy uvidí kvítek nádherný a rozkvetlý. Udiveně to pozoruje.* /To jí to roste z kůže? Nebo snad ze svalů? Bolí jí to?/ *Opět se jí míhá myšlenka za druhou ale dál kouká na vílu, na kterou Triss ukázala, pak rychle odvrátí zrak. To poslední co by chtěla je zírat. Přesune pohled na čaj a sleduje jak z něj stoupá mírný obláček.*
Chápu. *Přikývne Triss a upozorní ji na vílu, načež se opře a přitáhne si vlastní čaj.* Myslím, že ti ten čaj nic neudělá, pokud se nic nestalo doteď. *Pobídne ji.* A je fakt dobrý. *Mrkne na ni a pofouká svůj, který byl bílý, narozdíl od Mariina zeleného. Zůstane pohodlně opřená a jen si trochu šibalsky skopne boty a sedne si na křesle z kůže do tureckého sedu.* Každopádně...Máš tady už nějaká oblíbená místa? Taky tu neznám všechna. *Prohodí, aby konverzace nevázla a netočila se pouze okolo nepříjemných či podsvěťanských témat.*
*Váhavě přikývne a upije z šálku před ní. To jí donutí oddechnout si a upít znovu.* Věřím ti, tohle je jeden z nejlepších čajů jaké jsem kdy měla. *Pronese směrem k Triss a upíjí další doušky.* /Tak tohle je ráj na jazyku, myslím, že jsem si našla své oblíbené nové místo./ *Lahodný nápoj lehce upíjí a stres z ní opadává. Pro tak skvělém čaji by to ani nijak nešlo. Pak ale poslouchá Triss.* Upřímně tohle bude moje oblíbené. *Uchechtne se. A zamyslí se nad její otázkou.* Myslím že nikoliv, moc míst jsem zde nenaštívila. *Pronese mírně a uvažuje co ještě prozradit.* Když zrovna nejsem v práci, tak někde běhám či jsem v bytě. Ani pořádnou posilovnu jsem nenašla. *Povzdechne si a jelikož neví co dál, tak obrátí pozornost na Triss.* A co tvá oblíbená místa? Ještě nějaká doporučení?
Jsem ráda, že se ti tu nakonec líbí. *Pousměje se na Mariu a sama si vychutnává čaj, který si pro jednou neprznila ani medem nebo cukrem. Zasměje se, když přizná, že Čajovna Anteaques bude její oblíbené místo.* Běháš? Jakože...běháš jakože běháš, nebo běháš jakože toho máš hodně a pomalu nestíháš? *Zeptá se a vypadá, že je z něčeho nadšená, snad, že ji něco i napadlo. Na to se však zamyslí, aby odpověděla Marii a tak dost možná na odpověď ohledně běhání zareaguje až po té, co sama odpoví jí na doporučení: * No...na Manhattanu je výborná kavárna, sice nepiješ kávu, ale nějaký čaj by mít mohli, nicméně mají tam úžasné domácí zákusky. *Prohodí a zvažuje, kam tu chodí trochu častěji ještě.* V Harlemu je Bistro Cheri a taky by tu měly být minimálně dvě vlkodlačí restaurace. V jedné z nich sídlí smečka - Jade Wolf, o druhé jsem jen slyšela, takže netuším... A pak Central Park nebo East river jsou fajn. U Brooklynského mostu je opuštěné skladiště a Renwick's ruin je taky zajímavé místo, bývala to nemocnice. Má to zajímavou atmosféru, bývají tam hezké grafitti a tak. *Zasměje se nad místy, které náhodně vysypala. Znala jich v New Yorku mnoho, ale nevybavila si jich v tento moment více.*
Uhm. *Zamumle spíš než by pronesla protože má v puse tu úžasnou chuť a odmítá se jí na chvíli vzdát. Nakonec je ale nucena tu pochutinu odložit aby byla alespoň na chvíli schopná vést lidskou smysluplnou debatu.* /Takové dobroty by měly být zakázané. Tohle prostě nemůže být normální ba ani legální./ *Prolétne ji hlavou ale nakonec se začne soustředit na Triss. A díky její otázce si vzpomene na nešťastné setkání s tou ženskou.* Snažím se běhat nějak pravidelněji, spíše pro zábavu než pro výdrž. To pro mě nemá úplně smysl, ale když se potřebuju vyvenčit tak je to skvělý způsob. *Dodá ještě nakonec jelikož by nedávalo smysl aby si asi takhle udržovala kondici.* Pročpak se ptáš? *Položí ji otázku, která vůbec nemá vyznít podezřívavě.* Uhm, no nevím. Většina kaváren nemá úplně nejlepší čaje. *Těžce si odfrkne jelikož vzpomíná na jejich kavárnu v maloměstě. Upřímně to bylo děs a hrůza. Kafe prý dělat uměli, ale k jejich čaji se už nemínila přiblížit.* Úplně nevím jestli se nějak víc chci přibližovat k vlkodlačím restauracím a tak. *Řekne najednou o stupeň chladněji. to poslední co právě potřebuje je zaplést se s dalším vlkodlakem.* Hmm, nevím zdali graffiti správně ocením, většinou spíš je to jen další problém v práci. *Uchechtne se a upije další doušek.*
Chodila jsem běhat, akorát pak mi vypadl "sparing partner", takže už nebylo s kým. *Pokrčí rameny.* Uvažovala jsem, že zase začnu. *Dodá na vysvětlenou a s úsměvem přikývne na souhlas, že spousta kaváren opravdu nemívá tak dobré čaje. Hlavně mnohdy to bývají spíše sáčkové, byť kvalitní, když je dobrá kavárna, ale tady měli skutečné bylinky, domácí ingredience mnohdy - a vzhledem k tomu, že chuť nebyla nepřirozeně dokonalá a výborná, aby je to nutilo si dát víc a víc, dalo se očekávat, že jde o civilské odrůdy bylin.* To je na tobě. Smečka není špatná, myslím. Kdyžtak existuje i organizace Praetor Lupus, která učí mladé podsvěťany, aby se naučili ovládat své schopnosti a chodit v tomto světě. Mladé myslím...spíše nezkušené. A spadá tam i má rasa, takže se není za co stydět. *Dopije hrneček, aby si z konvičky nalila další a zavrtí se pohodlněji v křesle.* To chápu, zřejmě je třeba si objevit nějaké místo. Jsou tu běžnější, které najdeš v turistických průvodcích, ale určitě má někdo nějaké stránky s takovými těmi "skrytými" místy. *Nadhodí a pofouká bezděčně čaj, který měla v rukách, než z něj upije.*
*Slova o sparing partnerovi ji celkem zaujmou. I když o tom nepřemýšlela, tak zjistila že jí chybí. Celou dobu běhala s Alem nebo spolužáky. Zamýšleně prohlédla na Triss. Nechtěla být přímo otravná a proto jen položila otázku.* Jak dlouho už neběháš? *Netváří se sice u toho nijak dychtivě, ale partner by se jí hodil.* Jak dlouhé trasy jsi běhávala? *Stihne doříct ještě jednu otázku než začne o smečce. Při tom tématu si povzdechne i když to není tak hrozné téma tak ho za poslední dobu řešila mnohokrát a s mnoha lidmi.* Já vím, ale na shlukování lidí holt nejsem zvyklá. Samozřejmě jsem se již setkala s Alfou místní smečky, také jsem dostala kontakt na tu organizaci. *Při těch slovech ji v hlavě vyvstane ta hrozná ženská, která je bůh ví jak arogantní a to jen protože toho věděla o vlkodlacích víc než ona.* Nikdy jsem nežila ve smečce a nedokážu si to ani představit. *Pronese klidně a dvěmi doušky dopije zbytek čaje. Nakonec ji ale napadne že by měla něco dodat.* Ale ta organizace mi zní ještě o něco hůř. *I když jí pálí celá ústa užívá si chuť skvělého zeleného čaje a uvažuje o objednání dalšího. Při skrytých místech se lehce ušklíbne ale přikývne.*
Už nějakou dobu, musím se do toho zase dostat, ale občas jsem běhala hodinu v kuse...ale vzdálenost záležela na momentální kondici, ta teď asi bude dost marná... *Povzdechne si a začne o smečce. Zlehka nakloní hlavu do strany a zamručí.* No...to ti asi moc říct nedokážu, ale co tak nějak tuším, tak jsou to lidi, co ti kryjí záda. Možná to přirovnat policejnímu týmu? Jen je to...asi větší jistota, bych řekla. *Zamyslí se, zda to neřekla moc špatně.* Je to taková...další rodina, myslím. V knihách to tak bývá, a nikdo mi to ani nevyvrátil, takže sice nejsem expert, ale nemám důvod si myslet opak. Můžeš se na smečky zeptat Killiána, je v Dariově smečce a pokud vím, tak je beta. *Usměje se na ni, protože jí už pár vteřin vyzváněl telefon, hrající Hells Bells od AC/DC.* Promiň, to je táta. *Omluví se, i když to může zavánět, že jde volat s démonem, pokud tedy Mari nenapadne, že to druhý z rodičů je démon...a nebo jde o adoptivního otce.* Ahoj tati... *Prohodí a ztichne, protože muž na druhé straně se rozpovídá. Zněl vesele, dlouho ho tak neslyšela, nejspíše přírustek do rodiny dělal své a zaplnil prázdnotu po zmizelém synovi.* Jasně, vydrž, musím se dostat domů.. *Prohodí a dolije si zbytek čaje, když položí.* Budu muset jít, táta přijel nečekaně do New Yorku na pár dní a přijede ke mě, tak...číslo na mě máš, že? Promiň, že tak utíkám, dlouho jsme se neviděli, tak...zatím. *Rozloučí se s Mari, naprosto bezděčně ji krátce obejme jen jednou rukou a ze strany, pokud se nechá a až po pár krocích se zarazí a překvapeně se na ni podívá s vyřčením omluvy. Pak si ale i rukou ukáže, že musí jít, zamává jí a jen odběhne ještě zaplatit, než i se svými věcmi opouští čajovnu i Mariu.*
Jo to chápu, upřímně jsem teď zvolila jen polovinu trasy jako minule. Nenašla jsem žádnou pořádnou trasu, kde se můžu uvolnit a není kolem milión lidí. *Povzdechne si jelikož moc dobře ví že něco takového najít v tak přeplněném městě jako New York je téměř nemožné. Všimne si že na kalhotech, se jí usadilo nějaké snítko a tak se ho pokusí dát dolů, jenže ze snítka je flek. Zaměří tam oči než zmíní vlkodlaky. Potom se její pohled přesune na Triss.* /Tak rodina jo? Pak přidat mou osobu do rodiny asi nebude nikdy dobrá věc. Na prstech jedné ruky bych nespočítala šťastné chvíle s rodinou. Doslova bych napočítala víc neštěstí, která se stala v rodině./ *V hlavě se jí prolínají myšlenky na smrt matky, děda, otce i nejlepšího přítele.* Nevím zdali je dobrý nápad nazývat se mou rodinou. *Dodá lehce ironicky ale vlastně má pravdu. Její pochmurnou náladu zkazí akorát tak zvuk vycházející z Trissina mobilu. Jen na ni omluvně kývne a čeká co dál, číslo má a ozvat se nejspíš i ozve. Co ale nečeká je objetí. Při tomto kontaktu utrne na místě a ani se nehne. Málem by použila i sílu, ale uvědomila si dost brzo že nejde o napadení. Proto na její slova jen v šoku přikývne a raději jde zaplatit.* Dneska jsem měla sociální interakce až moc. *Podá peníze milé obsluze, poděkuje a vydá se do svého bytu, kde zaleze na chvíli do postele a usně. kontakt s tolika lidmi ji vyčerpal.*
*Pomalu vejde hlavními dveřmi knihovny a rozhlíží se kolem sebe. Přijde si tu v saku a kalhotách lehce nepatřičně. Koukne se na sebe a zkontroluje si že její zbraně nejdou vidět, zhluboka se nadechne a vydechne. Odhodlaně udělá krok dopředu a lehce klapnou její malé podpatky.* /Není cesty zpátky, potřebuješ víc informací a to poslední co potřebuješ je vyptávat se neustále ostatních na to co a jak funguje. Zatraceně holka vzchop se a šlápni do toho./ *Tiše k sobě promlouvá, čímž se povzbudí a přejde až k pultíku, za kterým sedí nějaká žena. Lehce příjemně jí pozdraví. Není sice usměvavý typ, ale pomocí vlasů zakryje své jizvy a snaží se netvářit přímo nepříjemně.* Ráda bych se zeptala, kde bych zde našla nějaké knihy o folklóru a mytologiích a magii. *Pronese a čeká co jí ta upravené žena odpoví. Když ji pošle určitým směrem tak se vydá dle jejího popisu a doufá, že bude brzo na místě a nebude tady dlouho bloudit. Zahne do uličky a uvidí nahoře nadpis a lehce se zaraduje. Normálně by to ale člověk nepoznal. Projde si knihy na které dosáhne a vidí je. Vytáhne si jich pár, přesněji asi šest a s plnou náručí knih se přesune ke stolu, u kterého nikdo nesedí.* /Připadám si stará, všude kolem jsou akorát studenti./ *Lehce si pozdechne, natáhne se po první knize která se jmenuje Mytologie vzniku upírů a vlkodlaků, kletba slunce a měsíce. Otevře na první stránce a začte se.*
*Čarodějka měla stále známé v knihovně s nimiž pracovala, ač tu díky otvírací době byla i spousta nových tváří. Dnes nemířila tak docela za nimi. Lotty byla ve škole a ona nemohla stále příliš namáhat nohu, ale řekla si, že procházka obojímu prospěje. Vzala si černé legíny a košilové triko s krátkým rukávem, které mělo černomodrý kostkovaný vzor. Do výstřihu se ztrácely hned dva řetízky. Jeden s drakem svírajícím kruh, druhý byl čirý drahokam, který lapal magickou energii, aniž by ji dovnitř směřovala. Na nohou měla modré konversky s černými šňůrkami a tmavé vlasy si spletla na záda a jen ze skrání jí splývaly pramínky lemující tvář. Po modřinách ani jiných zraněních nebylo ani památky a Triss každému, s kým se střetla pohledem věnovala vřelý úsměv. Bylo hezky a ostatní nakonec nemohou za její únos, za to, co se stalo, za smrt matky ani nic jiného. Lehce kulhala, svaly a šlachy ještě byly trochu nejisté, a slabé poté, co měla několik dní zlomenou nohu a kost se dvakrát pohnula a podrráždila právě zmíněná místa. Byla sice zahojená, ale nabrat sílu musela postupně a tak, aby si neublížila, to smysl dávalo. Sice tedy vyrazila ráno, do knihovny se však dostala okolo poledne. Pozdravila se s pár lidmi, co tu pracovali a bezděčně pohledem zaletěla ke křeslu, kde sedávala na večer jedna starší paní. Na otázku, zda má něco v plánu prohodila jen to, že si přišla najít nějakou starou kuchařku, protože má chuť experimentovat, což vlastně nebyla lež. Když musí nechat tělo se zotavit, mohla by odvést myšlenky jinam a proč se při tom nezdokonalit ve vaření, však? K sekci však nezamířila přímou cestou, vzala to ještě kolem, zda nenajde i něco, co by si mohla přečíst ve volném čase. Vždycky měla ráda romantické fantasy, i když v jedné takové vlastně kolem a kolem žila. I díky tomu narazí na známou, kterou onehdy vzala do Pandemonia.* Oh, ahoj. Nějak jsme se už pak neviděly, jak jsi dopadla v Pandemoniu? *Zeptá se a zastrčí pramínek vlasů za ucho.*
*Pečlivě si pročítá stránku po stránce. Některé jí dávají smysl a jiné jsou pro ni naopak naprostým nesmyslem.* /Kdo tyhle bláboly vymyslel? To musel mít někdo velice dobrou fantazii aby vytvořil takovouhle hovadinu./ *Něco si pro sebe zabručí a čte dál. Pečlivě pročítá stránku po stránce a zakládá si barevně k čemu se chce vrátit a co jí dává smysl. Přečte si pečlivě další řádek a vrátí se o dvě stránky zpět, kde je vlastně popřeno to co je tady napsané.* Jako vážně? Kdo tenhle nesmysl napsal? *Optá se velice tiše pro sebe a zaklapne knihu. Už na to nemá nervy proto sáhne po další, která tentokrát pojednává o čarodějích, typech magie a podobně. Snad jí to v něčem pomůže. Nějakou chvíli si čte natolik že se v řádcích ztratí. Proto ji lehce vyleká že za sebou slyší povědomý hlas. Vzhledné a uvidí ženu co jí zatáhla do toho Pandemonia nebo jak se to jmenovalo. Odkasle si aby jí nezačala nadávat. Úplně za všechno nemohla. Ale zamračení se nevyhne.* Nijak dobře. *Odsekne a prohlédne si ji. Něco nesedí.* Prvně mě zdrogovali, potom jsem se probudila s dvěmi různými chlapy v jedné místnosti. Nic příjemného. *Pronese, založí si stránku a zaklapne knihu aby ta žena neviděla co studuje.*
Oh... *Triss se zatváří provinile.* Je to klub, k tomu podsvěťanský, opravdu si je třeba hlídat drinky, promiň... *Skloní pohled a přesune se k ní, aby si sedla naproti.* Nemyslela jsem, že tvůj první dojem bude tak špatný... *Povzdechne si. Nenutila ji jít dovnitř, Maria sama chtěla odpovědi a Triss tím směrem šla. Přesto tohle stačilo, aby vzala vinu na svá bedra.* Neměla jsem tě tam nechávat samotnou. *Prohodí a zkroutí trochu rty směrem dolů v nešťastném výrazu, že to není jak změnit.* Mohu to nějak napravit? *Zcela vypustí, že její odchod a následné probuzení po odchodu z klubu bylo daleko horší a utrpení mnohem delší. Nakonec...s Marií to nijak nesouviselo a tedy to bylo podřadnější. Tohle z části, byť nepřímo, zavinila ona. Maria neměla znalosti ohledem podsvěta na úrovni, jaká by se hodila, stejně tak neměla nikoho, kdo by ji tím provedl krok po kroku...*
*Když se vyjádří o tom že jí upozorňovala, pokývne hlavou. Ví že to byla její chyba, ale prostě, kdo má zatraceně jen tak v klubu kočičí ocas a nechává ho ležet na stoličce. Povzdechne si a pozoruje jak se Triss přesunuje naproti ní. Zdá se jí že kulhá, ale neumí to přímo odhadnout. Proto ji přejede pohledem od hlavy k patě, no prostě tak jak jí to naučila praxe v oboru. Poslouchá co jí dál říká, ale nevnímá na sto procent, proto jen pokývne hlavou ale když se obviní lehce se vrátí do reality.* Varovala jsi mě, jen jsem prostě nečekala že uvidím osobu s kočičím ocasem, na to jsem nebyla připravená. *Mírně ironicky se uchechtne a zapřemýšlí jestli by to Triss mohla odčinit, proto si útrapně oddechne a ukáže jí na knihy které studuje.* Upřímně? Informace jakéhokoliv typu by se hodily. Připadám si v tomhle světě dost ztracená. Navíc komu mám věřit a komu ne? *Chytne se za hlavu jako by jí popadla migréna. Je toho moc, a z nějakého divného důvodu prostě Triss celkem důvěřuje, tedy dost na to aby se jí zeptala na pomoc ale ne dost na to aby povídala o své minulosti. Nikdo takový krom Ala neexistuje.*
Ah, dobře, že já své znamení nechávám schovaná. *Prohodí chápavě, že to může být trochu moc. Nevěděla, jak by dívka reagovala na šupiny a křídla. Protažená zornička ji navede spíš na kočičí oči než dračí, ale to nevadilo nakonec. Taky si to do pekla myslela, že šupiny a oči spolu nijak nesouvisí.* Nevěř nikomu na základě toho, že mu věří někdo jiný. *Upozorní dívku.* Ne proto, že by tě dotyčný musel chtít podělat nebo ti lhal, ale ten komu řekněme já věřím se může chovat jinak ke mě a jinak k tobě. Já si můžu myslet, že dané osobě můžeš věřit, protože jí věřím já, ale nemusí to tak být. Stejně tak kdyby to byl někdo jiný, tak si mohou věřit jen na základě podepsané dohody, která jim zabraňuje se zradit. Tím neříkám, že když ti dá někdo radu, aby jsi za někým zašla, tak že to nemáš zvážit, jen slepě nedůvěřuj nikomu, kdo ti nedá důvod. *Možná sama někdy naivně věřila a to i těm, kdo v takových příbězích jdou padouchy, na druhou stranu ona se snažila ve všech vidět dobro a nějakým nevysvětlitelným zázrakem ještě žila.* Nicméně...ptej se. Řeknu ti cokoliv budu moct. *Pobídne ji nakonec.*
*Pohlédne na Triss a snaží se odhadnout jaké je její znamení. Nic ji moc zvláštní nepřijde, ale na Hiramovi jí taky nic zvláštního nepřišlo a neodhalila by to, pokud by jí sám neřekl jaké a kde má znamení. Raději to ale vzdá, další její věta je dost pravdivá.* Musím si vždy na člověka vytvořit vlastní názor, takhle mě vycvičili a tak jednám. Ale upřímně, věřit v tomhle divném světě je celkem výkon hodný něčeho. *Povzdechne si a uvolní napjatá ramena. Potom naslouchá dalšímu jejímu výkladu, který jí dává naprostý smysl. Al jí učil věřit jejímu šestému smyslu, zároveň, ale fungovat na principu důvěřuj ale prověřuj. Ona většinou nevěří nikomu, ale někteří lidé v sobě mají určitý druh sebevědomí a osobnosti, která dost ulehčuje tuto důvěru.* /Měla bych si Triss projet přes registr, ale to poslední co potřebuju je aby kolegové něco zjistili. Navíc neznám ani její příjmení./ *Povzdechne si a dál ji sleduje. Když ji pobídne aby se ptala zamyslí se.* Jak je to s rasami? *Optá se a zamyslí se.* Někdo mi nedávno shrnul, jak to je s Dohodami a jejich funkčností, ale jak to vlastně tady ve městě mají jednotlivé rasy popřípadě skupiny spolu? *Dodá ještě a čeká co ji Triss řekne.*
Hmmm...jak jsem minule zmínila, existují upíři, vlkodlaci, víly, čarodějové. Samozřejmě také existují démoni, měli by existovat andělé, protože existují i jejich potomci, ačkoliv nevnikají, co vím, plozením mezi lidmi a anděly, jako tomu je u čarodějů mezi lidmi a démony. *Prohodí a poklepe prsty na desku stolu, kde byly knihy a pro jednu z nich se natáhne. Právě pro onen vznik upírů a vlkodlaků, který četla chvíli předtím. než Triss dorazila.* Vampirismus a lykantropie jsou démonské nemoci. U upírů se dokonce ví démon, který za nimi stojí, jen si teď nevybavím jaký....tuším nějaká ženská démonka to byla... *První kdo ji nabadl byla Incaba, ale to byla družka Haurese, ta to jistě nebyla.* Jako v příbězích, vlkodlaci a upíři zrovna dvakrát nevychází. Měli by si páchnout a tak. Vesměs někteří lidi to u upírů a vlkodlaků odhadli...i když ta co napsala Twilight není zrovna ten případ, rozhodně ne u upírů v kontextu se sluncem. Netřpytí se. *Smete to trochu do vtipu a promne mezi sebou rty.* Víly bydlí ve vlastní dimenzi, nedoporučuji tam chodit, k vílám spíš sedí stará mytologie než pohádky typu Malá mořská víla nebo Petr pan. *Odmlčí se znovu a pokrčí rameny.* Poměrně nedávno vedly válku, takže vztahy s nimi jsou vcelku napjaté...něco jako teď s Ruskem nebo kdysi s Německem. *Nadhodí příklady z historie, aby pro Marii bylo téma trochu uchopitelnější. Už tak bylo složité.* Lovci stínů, neboli nefilim - tedy potomci napůl andělští - jsou takovými strážci zákona nadpřirozeného světa. Každou rasu nakonec nějak jde poznat...některé díky vzhledu, jiné díky schopnostem. *Shrne přibližně rasy ještě jednou, obšírněji, kdyby o nich nic moc neslyšela a pak dodá: * Rasy tu nějak žijí pospolu. Někdy dode k nepokojím, jindy spolupracují, někdy nepokoje nebo spolupráce nejsou ani mezirasové. Čarodějové...nemají klany nebo smečky, jejich organizace je celkem náročná. *Našpulí rty.* Asi se ptej, to ti spíš zodpoví otázky. Snad jsem je trochu zodpověděla i nyní.
*To všechno už ví, nebo respektive o tom slyšela, ale co ona ví. Třeba si z ní nějací podsvěťané dělají šoufky, protože můžou. Na chvilinku se nad něčím zarazí.* /Existují šotci? Bylo by fakt super kdyby jo, pak bych věděla, kde se ztrácejí vždycky jen jeden z páru ponožek./ *Pak ale poslouchá dál a uvažuje zdali si psát zápisky, nakonec to zavrhne s tím, že by to pro ni bylo snad ještě víc ponižující, proto si jen všechno co půjde zapamatuje a večer to sepíše, stejně jako normální hlášení.* /No prostě normální den ne? Ideálně ještě abych potkala z každé skupiny někoho a bylo by to./ *Pomyslí si lehce ironicky a čeká co jí Triss ještě poví a čím ji překvapí. A to není nic těžkého očivivdně, musela si to jednoduše přiznat. Když vypráví o nenávisti mezi upíry a vlkodlaky tak se zarazí.* /Navzájem si páchnou? Jak jako? To upíři smrdí jako záhrobí? Jak vlastně smrdí záhrobí? Jako pach v márnici? Na to jsem celkem zvyklá./ No jsem si jistá, že jsem nikdy na žádného upíra nenarazila, no a s tím tvým vyprávěním jsem asi i ráda. *Představí si třpytícího upíra a uchechtne se, do paměti si dá poznámku, že si musí to Twilight nebo jak se to jmenuje pustit. Celkově by asi měla nakoukat nějaké ty fantazy filmy a seriály. O vílách už ji taky varovali, tedy minimálně o jejich světě. Jojo zlé potvory očividně. Na chvíli se zamyslí o pohádkách bratří Grimmů.* Hmm a co původní pohádky, ty hororové myslím. *Pronese směrem k Triss. Potom se ale zamračí.* Válku? S kým válčily? S lidmi asi ne. Myslíš mezi sebou nebo jinými podsvěťany? *Použije pro ni celkem nezvyklý název, ale snaží se ho pronést lehce, teprve se s tím učí zacházet a snaží se nepoužívat špatnou terminologii. Lovci stínů, o těch se zmiňoval ten kočičí čaroděj ne?* Hmm myslím, že o Lovcích mi někdo něco říkal společně s dohodami, ale teď si nevybavím přesně co. *Natočí hlavu na stranu trochu ve psím gestu, ale jak si to uvědomí sedne si normálně.* Jak obvykle tedy jednotlivé rasy rozeznáváš ty? A rozhodně ano, minimálně to o upírech a vlcích mi nikdo neřekl. Asi bych se měla od upírů držet dál.
Původní pohádky se asi mnohdy blíží k realitě více, než šťastně a navěky verze. *Zamyslí se, aby zjistila, kolik těch pohádek vlastně zná a pokrčí si pro sebe rameny.* Vesměs se víly vzbouřili studenému míru vůči nefilim, ale zapojeny byly i ostatní rasy, vyjma civilů. *Prohodí. Nestudovala Zimní válku tak detailně. Věděla vcelku zběžnou verzi. Ona válka skončila krátce po jejím příchodu do New Yorku, nějak výrazně se jí to tedy nedotklo. Vlastně netušila o tom, že vůbec probíhá, příliš se neangažovala.* Nevadí, časem už to bude automatické. *Upokojí ji, načež nakloní hlavu na stranu.* Víly mají špičaté uši. Vlkodlaky poznáš sama díky pachu...to ti já nevysvětlím, to je čistě vlčí věc. Já jsem odkázaná na vaše oči, lámání kostí, vrčení nebo měnění. *Zazubí se a zatahá si za pramen vlasů.* Upíři nemají tep, jsou studení, nemohou na slunce, mají velkou sílu, rychlost...Do pití si obvykle dávají krev, protože nemohou normální jídlo. *Prohodí poměrně známé informace i pro podsvěťany.* Jejich krev a jed obsahují drogu Yin fen, zároveň jejich krev léčí, ale...nedělala bych to. *Ušklíbne se, načež se otřese.* Droga je vysoce návaková. Nicméně....Lovci mají runy. Řekněme tetování se symboly, pokud jsou na lovu jsou v černé kožené zbroji, mají zbraně jako meče, luk s šípy a tak. A čarodějové magii a své znamení, ti jsou nároční na poznání stejně jako vlkodlaci, pokud zrovna nekouzlí a mají iluzí zakrytá znamení. *Prohlásí a uvažuje, zda zmínila vše.*
*Pokývne na znamení díků Triss a poznamená si pro sebe aby si přečetla původní sbírku pohádek bratří Grimmů.* /Hmm, nejspíše bych mohla je najít v této knihovně. Pokud bych si je vypůjčila dneska, tak bych měla mít dost informací na to, rozhodnout se co a jak. Ke smečce se připojit musím, ale stále jsou tam ty další věci o kterých je třeba přemýšlet a s nevědomím o tomto světě by jakékoliv rozhodnutí mohlo být smrtelné./ *Nadále naslouchá výkladu, který Triss pronáší o válce víl. No nemálo se diví nad tím, že nic z toho nevyplulo na světlo, pokud se nadpřirozená válka odehrávala zde v New Yorku, jak je možné, že se o ničem nepsalo.* Jak to podsvěťané a Lovci řeší, aby nic z toho nevyplulo na světlo. Sama se při své práci potkávám s divnými věcmi, ale nikdy mi nepřišlo že bych narazila na tělo upíra, víly či vlkodlaka. Prostě nic nenormálního. *Zamyslí se a úplně jí to nedává smysl,* /ví normální lidé o tom co se děje a maskují to? Nebo jsou na vyšších pozicích podsvěťané a Lovci, co to maskují?/ *S hlavou plnou různých myšlenek a otázek naslouchá dalším slovům Triss a neví zdali je víc zmatená nebo to začíná dávat smysl.* /Proč je toho zatraceně tolik? Asi nemůžu žít normální život co?/ Vlkodlaky vycítím, to už jsem zjistila, jejich pach je pro mě strašně povědomý, někteří mi voní jako les, někteří páchnou jako mokrá srst. Asi je to různé. *Pokrčí rameny. Potom ji ale zaujmou upíři a víly, super takže si dávat pozor na lidi v okolí jak vypadají jejich uši a zdali nejsou někteří v noci moc bledí. To z ní vyloudí ještě jeden povzdech.* /Kde je ten jednoduchý život?/ Yin Fen? Proč je něčí krev droga. *Jak řekne nedělela bych to tak nakrčí obočí, jako by si snad troufla někdy vzít drogu. Za a by to bylo proti jejímu morálnímu kodexu, za b prochází v práci náhodnými testy na drogy, to poslední co by chtěla je být vyhozena.* Takže pokud uvidím bandu magorů v koženém s hodně tetováními co se mlátí někde v New Yorku, tak se jim mám asi vyhnout co? *Pronese lehce kousavě, jako by to všechno znělo jako výmysl. Což taky pro ni lehce ano. Potom ale pokývne hlavou na znak díků.*
Magie. Můžeme upravovat vzpomínky, mazat je, zakrývat, dokonce vytvářet. Samozřejmě ne každý to umí, stejně jako ne každý umí vše. Taky spoustu podsvěťanů najdeš v jednotkách jako jsou vojáci, policie či jiné záchranné a speciální složky, dokonce na vládních pozicích, odkud to pro ně není tak náročné. Když jim jednoduše přijde divný případ, tak si ho vezmou, zničí se nějak důkazy, přivolá se čaroděj...je to asi různé. Moc se v tom nepohybuju, tak snad nekecám. Nicméně tělo upíra? Upíři se léčí hodně rychle. Když je podřežeš, nakonec se na nohy postaví. Musela bys jim useknout hlavu, postavit je na slunce, což by shořel na prach nebo tak něco, aby zůstali trvale mrtví. Tím neříkám, abys je šla zabíjet, je to proti kodexu, nemůžeš bezdůvodně zabít, stejně jako podle zákonů lidí. *Zarazí se ve svém monologu a poklepe prsty na stůl.* Vlkodlak se zas tak moc neliší, vlastně tak nějak nejméně asi. Přijdeš si snad výrazně odlišná od lidí, pokud se zrovna neměníš? *Zeptá se zvědavě, aby se taky něco případně dozvěděla, načež si zatahá za vlasy.* Myslím, že i někteří lidé spolupracují s podsvěťany, to víš, kamerové záznamy a tak. Můžeme je magií přimět to smazat, ale určitě budou i lidé se Zrakem, kteří podsvět a civilský svět drží od sebe stranou. /Třeba Jack Porter./ *Napadne ji a pousměje se.* Mohu ti je ukázat. Vlkodlaky není třeba a upíry opět sama poznáš dle pachu, narozdíl ode mě, neřeknu ti, jaké to je, prostě to poznáš, až to přijde. Ale znám nějaké víly i lovce. *Mohla jí ukázat runy a lovce ve zbroji, když byla na hlídce či lovu, nějakou vzpomínku z Faerie, kde viděla na trhu mnoho víl, nebo třeba z plesu...* Pokud ti nevadí, když máš čaroděje v hlavě, samozřejmě. *Nabídne smířlivě, že to nebude dělat proti její vůli, jen se snažila pomoci a obeznámit dívku se světem stínů, v New Yorku se jí to bude hodit. Posledně jí ukázala přeci nějaké démony, třeba na to přistoupí znovu...nicméně, nechtěla to dělat bez souhlasu. Nerada lezla někomu do hlavy bez jeho vědomí či svolení. Telepatie nebyla přímý zásah do myšlenek, vzpomínek, jednání a vlastně ničeho, tedy minimálně ne telepatie ve smyslu komunikace.*
*Neví jestli být víc zaujatá nebo zděšená, pokusí se zamaskovat tyto emoce, ale moc se jí to nedaří.* /Teď mě to zatraceně nutí přemýšlet, jestli mi náhodou někdo něco nevymazal nebo nemanipuloval sakra s mými myšlenkami. Je to rozhodně děsná představa./ Dá se tomu nějak bránit? *To poslední co by chtěla je, aby se jí někdo hrabal v hlavě. Má tam sice občas dost velké šílenosti aby člověk co to vidí sám zešílel, ale to nemění nic na tom, že nechce aby jí tam někdo zatraceně lezl. Pak ale přemýšlí nad dalšími slovy, takže upír se rozloží, pokud teda zemře, oproti tomu vlkodlak zemře oproti ostatním hned.* /Dobře pamatuj si, nezabíjet a nenechat se zabít, a měla bys to přežít./ *Pomyslí si ironicky a čeká co z Triss vypadne dál.* Kromě vnímání pachů trošku jinak a občas nechuť k čokoládě? Ani ne. *Dopoví ji, ale pravděpodobně to je spíš její specifikum než celé vlkodlačí rasy. Když zmíní spolupráci s lidmi zaujme jí to.* /Ví některý z mých kolegů něco?/ Víš o někom kdo přímo spolupracuje s podsvěťany přímo zde v New Yorku? *Optá se oklikou a doufá, že Triss prozradí někoho z jejího oddělení. Její nabídka se jí z části líbí, z druhé ale není nadšená.* Co všechno znamená, že budeš v mé hlavě? *Optá se opatrně.*
Možná se dají sehnat ochranné předměty na Stínovém trhu nebo ti ho někdo vyrobí na vyžádání. Já si myslím dosud chránila jen svými schopnostmi. *Roztržitě pokrčí rameny. Pak se ale musí zasmát.* Nemyslím, že s tím nechuť k čokoládě nějak souvisí. *Namítne pobaveně a nakloní hlavu na stranu.* Záleží kde pracuješ? Znám civily nebo vlkodlaky, kteří pracují u policie, čaroděje z práv nebo psychiatrie a tak. Neznám samozřejmě každého ale. * Upozorní ji, aby pak případně nebyla zklamaná, kdyby v její práci nikoho neznala.* Nic vlastně. Jen to, co říkám. Ukážu ti je. Jsi podsvěťan...nemám důvod sahat na tvé vzpomínky nebo lézt ti do soukromí. Jsem raději, když se mi lidé kolem mě svěří sami, až na to budou připraveni. *Prohodí s letmým úsměvem. Ani Lotty nebo Dadul nikdy nevleze do mysli za účelem prohlížet si jejich vzpomínky. Pokud tam byla, jen jako dozor, že jsou vpořádku, ale mnohdy dost na okraji, aby ani myšlenky nepostřehla. Dostaly se tak k ní jen silnější emoce.*
Stínový trh? *Optá se překvapeně.* To zatraceně existuje i černý trh pro magii? *Tohle jí ze začátku hlava nebere, ale nakonec jí dojde, že je to asi nezbytné. Stejně jako když se pomalu vytváří černé trhy prakticky s čímkoliv.* /Co tam asi prodávají? Kusy lidských těl, amulety a krev?/ *Pomyslí si lehce sarkasticky, nakonec jí ale dojde, že to možná raději vědět nechce, ještě by se jí udělalo zle.* Neříkám přímo nechuť, upřímně čokoládu zbožňuju. Jen prostě v některých fázích měsíce chutná divně mi přijde. *Dodá upřesnění, které možná pro ní zní šíleně, ale je to tak. Když se jí zeptá kde pracuje lehce strne, nakonec jen udá typ povolání ale nespecifikuje.* Policie, pracuju u policie. /Takže na mém oddělení je možná někdo kdo tenhle divný svět zná taky./ *Pak ale mluví o tom, jak jí to ukáže.* /Už to jednou dělala a tvrdí, že mi do vzpomínek nepoleze, asi to bude lepší než neznalost./ *Zhluboka se nadechne a rozhlédne se kolem sebe.* Chceš to provádět tady? Nebude to vypadat divně pro ně. *Lehce kývne hlavou směrem k hloučku studentů, kteří byli dost daleko na to aby je neslyšeli, ale ne dost daleko aby je neviděli.*
Ne vše je tam ilegální. *Zasměje se a pak se zatváří zamyšleně.* Alespoň já jej tolik neprocházela, ale najdeš tam i bylinky, knihy s lektvary, lektvary samotné, co ti pomáhají s různými věcmi...taky ochranné předměty nebo takové, co mají iluzi, to mohou využít čarodějové nebo víly, kteří ještě nebo vůbec neovládají iluze. Samozřejmě tam budou ale i jedy nebo prokleté předměty...to neříkám, že ne. Jen magické věci nemůžeš jen tak prodávat mezi lidmi. *Vysvětlí, co nejjednodušeji obě tváře Stínového trhu, které stačila z povídání pochytit. Sama si tam zašla snad jen jednou, jinak vždy s někým. Pokýve hlavou u čokolády. Proč ne, ženy během těhotenství či menstruačního cyklu prý taky mají rozhašené hormony a chutě, třeba to tak má i Maria.* Jack Porter a Killián Seymour ti mohou pomoci, nebo ty jim. Každý je ale na jiném oddělení, co vím. Když zmíníš mě, mohli by teoreticky vědět. Killián určitě, jste stejné rasy. Jack je případ civila se Zrakem. *Zodpoví nakonec po chvíli zamyšlení, zda jim to nebude vadit, když je prozradí. Killiána by si tedy odhalila zřejmě sama, kdyby se potkali, Jack...Jacka sama snad ani nevěděla, že má Zrak, tak nějak to samo jednou vyplynulo, už si ani nevzpomněla v jaké situaci vůbec.* Můžeme se tvářit, že si čteme. Ale jestli tě to rozptyluje, můžeme se projít někam, kde lidi nebudou. *Nadhodí jemně. Sama byla trochu nejistá, zato celkem odhodlaná pomoct každému, kdo se do jejich světa dostal. A vlastně obecně komukoliv.*
Proč se to tedy zatraceně nazývá stínový trh? *Optá se a v hlavě jí to vytvoří ještě větší chaos. Ale chápe nutnost vytvoření něčeho, co je skryto před lidmi, ne všechno by se jim mělo dostat do rukou jelikož někteří by i dobré věci byli schopni převrátit pro špatné účely. Sama toho byla svědkem nesčetně krát. Pak ale začne přemýšlet jak je asi umístěn.* /Je vždy na jednom místě nebo se přesouvá? A jak to mají zatraceně s normály?/ Ah, myslím, že jsem se ani s jedním nesetkala. *Pronese zamyšleně a projíždí si osoby na oddělení, které potkává v práci či mimo ni na služebně. Ale jiný vlkodlak na policejní stanici, nepříjde jí, že by ho cítila.* Je možné aby se mnou byl vlkodlak na jedné stanici a já bych jej nevycítila? *Optá se zmateně a uvažuje, civila se Zrakem asi nerozezná, pokud tedy nebudou přiděleni k jednomu případu.* No mně ani tak o utajení nejde, je mi to jedno, klidně to můžeme udělat tady. Jen jsem si chtěla být jistá zdali nevypadáš nějak jinak když to, *lehce rozhodí ruce do vzduchu protože sama neví jak jinak to definovat,* děláš. *Je si jistá, že to chce podniknout, nebaví ji, že nic neví a je každému na odstřel.*
Podsvěťané jsou součástí podsvěta nebo-li Světa stínů. Proto Stínový trh. *Prohodí na vysvětlenou a snaží se neznít shovívavě, protože sama se taky spoustu věcí učila za pochodu. Taky před pár lety netušila o existenci Stínového trhu a jako dítě netušila ani, co je za rasu, dokud se nedostala do psychiatrické léčebny. Tam potkala pak Lucase Heela a ten ji do všeho uvedl. * To upřímně nevím, promiň. *Prohodí. Nebyla vlkodlak, nebyla ani tak zdatná v magii, aby potvrdila, zda lze skrýt pach nějakým předmětem. Zasměje se a podá jí jednu knihu.* Na, třeba tam najdeš odpovědi. *Zasměje se a sama si přitáhne knížku. Chvilku se opravdu snaží ten blábol číst, ale pak vklouzne Marii do mysli a ukáže jí dvě víly, které zná z LA. Krásnou tmavovlásku s modrýma očima - Zoe a nádherného vílího muže Luka, který byl brunet se světlýma očima a opálenou pletí...a dobře stavěnou postavou. Nepostrádal vílí krásu, to rozhodně ne. Ukáže i zvláštní víly z Faerijského trhu, kdy některé tolik nepřipomínaly už lidi. Pak ukáže lovce Sandera, Mirjam a Sebastiana v oděvu na lov či hlídku, dokonce vzpomínku, když si před lovem Sebastian převlékl propocené triko po tréninku, aby šel v suchém na lov. To udělala čistě kvůli runám. Seděla ve vzpomínce dost daleko od něj, aby z toho ani Maria neměla žádný sexuální podtext, jejich vztah jej skutečně neměl. Pak knihu zaklapne, když se stáhne.* Můžeš se klidně ptát dál.
Ah tak. *Pokývne a připíše si v hlavě další jeden význam. Někdo by měl sepsat slovník všech těhle frází a výrazů. Když ji ale nepotvrdí ani nevyvrátí, že se vlkodlaci umí skrývat něco jí napadne.* /Mohl by to vědět Al? Dle mého mě toho hodně naučil, ale třeba něci schválně, nebo snad neúmyslně zatajil. Zajímalo by mě jestli ví i o podsvětě a těhle hloupostech co jsem za poslední týdny zjistila./ *Povzdechne si a dál poslouchá Triss, když ji přišoupne knihu sama se uchechtne nad tím blábolem, co si z police vytáhla, ale přece jen předstírá že čte, tedy jen do té chvíle, než se jí dostane Triss do hlavy. Chvíli je to lehce nepříjemné, jako vidět dvě věci naráz než se to ustálí a vidí jen vizi, kterou ji ukazuje. Zaujatě je pozoruje a všimne si špičatých uší.* /To budou asi víly./ *Napadne jí, ale pak jí napadne druhá myšlenka, může ji Triss slyšet když je v její hlavě? Dál to ale neřeší a radši vnímá co je jí ukazováno. Například si všimne postav, ale spíše je vnímá jako jak velké riziko představují než jak jsou krásní. Potom ale obraz přesune na jinou kolej, je tam více viditelné vzezření víl.* /Fajn, už nikdy nebudu víly považovat za něco sladkého./ *V mysli si ironicky odfrkne a soustředí se dál, jelikož Triss přesedá na jiné lidi. Ti jsou potetovaní a v koženém.* /Lovci, to budou oni, ale co má zatraceně Triss s těmi svalnatými chlapy? Nebo snad žádný podsvěťan nemá krásné tělo?/ *Pronese v hlavě a lehce se jí tvoří v mysli obrázky lidí co poznala a lehce začíná cítit komplex, snad žádný z nich nemá jedinou chybu.* Já jen by mě zajímalo zdali cítíš nebo respektive slyšíš to co si myslím, když mi to ukazuješ.
Kdybych chtěla, tak ano. Ale slíbila jsem ti, že ti je jen ukážu. *Trhne slabě rameny a jemně se na ni usměje. Prohlédne si hromádku knih, které tu byly a pohlédne na ni.* Taky vlastně mám otázku...jak dlouho jsi vlkodlak? Já jen...je zvláštní, že ti o tomhle všem ještě nikdo neřekl. *Zvědavě nakloní hlavu na stranu a zkoumavě si ji prohlédne. Na její jizvě nesetrvávala pohledem o nic déle než na zbytku její tváře, protože sama nerada sledovala vlastní jizvy a stejně tak se cítila zle, když někdo sledoval její jizvy.*
*Přikývne, že chápe a dost se jí z toho uleví. Když se jí zeptá na to jak dlouho je vlkodlak dost sebou trhne. Není ji o tom příjemné mluvit, ale Triss jí poskytla mnoho informací a proto jí přijde jen fér odpovědět na tuto jedinou otázku, pokud se nebude ptát na první přeměnu nebo jak ji přeměnili, mělo by to jít aby se vyhnula všem nepříjemným tématům. Chvíli mlčí a počítá.* Řekla bych, že to bude už šest let, ale první rok a něco jsem upřímně netušila co jsem. *Zmlkne jelikož zachází až příliš.* Potom mě našel Al, který byl samotářem, ale dobře se ovládal a naučil mě všechno, co znám a umím. *Dodá ještě a uvažuje co by jí ještě řekla. Nakonec jí napadne že jí dá stejnou nabídku, nijak na ní neciví a schválně se do ničeho nepitvá a přijde jí jen fér oplatit stejně jako ona jí.* Pokud máš otázky ptej se. Je jen správné pokud ti nabídnu to samé co ty mně.
Občas si říkám, co je horší...zda se do toho všeho narodit, nebo se k tomu dostat v průběhu života. Obě skupiny někdy nemají dlouhou dobu informace. *Povzdechne si a skloní krátce pohled.* Je fajn, že jsi měla Ala a nic se nestalo tobě ani nikomu jinému. *Prohodí, ale neptá se dál na její život. Pokud má využít oplacení otázek, mínila to udělat jinak.* Máš ráda kávu? *Zeptá se a v očích se jí vesele zajiskří. Informací na zpracování má Maria jistě dost a Triss z ní mámit osobní odpovědi nechtěla, když se zřejmě zdráhala o čemkoliv mluvit.* Znám dobrou kavárnu. A není to podsvěťanský klub. *Mrkne na ni, jakoby se to stále snažila odčinit.* A taky...hádám nejsi jen Maria, jak je tvé jméno dál? *Nadhodí a pomalu se postavi, kdyby souhlasila s kávou.*
Hmm nevím, upřímně já i Al jsme byli proměněni, takže ani jeden netušil že se do tohohle svinstva dá narodit. *Povzdechne si a sleduje tu ženu před ní.* No jsem ráda, že jsem ho potkala tak poměrně brzo, nevím co bych dělala kdyby to muselo být jako první proměny. *Dodá a poslechne si její otázku a lehce jí cukne koutek na zjizvené části obličeje.* Bohužel, jsem spíš čajový typ, ale pokud v té kavárně dělají i dobrý zelený čaj ráda si půjdu sednout. *Pronese směrem k ní a polovičatě se na ní usměje, což je na ni víc než cokoliv. Celkově se nějek moc usmívá, proto nechá koutek zase spadnout při představování.* Maria Martines, těší mě. *Natáhne k ní ruku.* A hádám, že ty nebudeš jenom Triss co? Nebo jsou čarodějové něco jako Pink? *Pronese k ní s mírným úšklebkem.*
Jako vlkodlak se narodit nedá. Stejně tak jako upír. *Dá jí jen tak mimoděk další informace. Nadzvedne obočí nad prvními proměnami, ale neptá se.* No...tak to zřejmě budeme muset zjistit. *Usměje se na ni a zasměje se.* Ne, nejsem jen Triss. A ani jako Pink, ač se na scéně pohybuji také. *Mrkne na ni nazpátek a natáhne ruku jejím směrem.* Myana Meritriss Blake, ale preferuji jméno Meritriss. *Skloní lehounce pohled a stiskne jí ruku.* Těší mě, Mario.
*Uleví se jí, že i kdyby měla dítě, tak bude lidské. Asi. * Nejspíše ano. Tak půjdeme? *optá se a zvedne se.* Musíš mě vést, jelikož upřímě moc ještě NewYork neznám, jsem zde teprve něco přes polovinu měsíce. /A svět se mi obrátil vzhůru nohama tolikrát, že ani centrifuga by to nepřekonala./ Také mě těší Meritriss. Kde jsi vzala tak zvláštní jméno? *Optá se jelikož o takovém nikdy dříve neslyšela, ale ona toho očividně neslyšela mnohem více, než se na první pohled může zdát.*
Triss si shrne pramínek vlasů za ucho.* Nevím. Já samu sebe nepojmenovávala. *Zasměje se a vyrazí z knihovny pryč. Nakonec stočí své kroky ještě jinam a to do čajovny. Obsluhujícími jsou hlavně víly, ale třeba narazí na dost lidí, kteří by je obsloužili.* Změna plánu, čajovnu znám taky. A je blíže. *Pousměje se a pokud se nebrání, tak zamíří tím směrem. Poté, co vstoupí dovnitř, tak může Maria spatřit hned dvě víly a civilku, které obsluhují za barem.* Vítej v Čajovna Anteaques.
*Uchechtne se její poznámce a následuje ji z knihovny ven, po cestě ale ještě vezme náruč knih a odloží je na hromadu, kam se dávají přečtené a vrácené knihy, aby je mohli knihovnice zpátky roztřidit a založit. Slušně a tiše řekne knihovnici nashledanou a následuje Triss. Nezná to tady, takže absolutně netuší kam mají namířeno, zaslechne ale něco o čajovně, což ji upřímně dost nadchne.* /Čajovny jsou lepší než kavárny, bývá tam méně lidí a člověk si může vychutnat skvělý čaj./ *Následuje ji až do dveří a když vejde tak se zarazí, něco takového absolutně nečekala. Vážne před ní právě teď stojí dvě víly?* Neříkala jsi jen před minutkou žádní podsvěťané? *Zeptá se Triss lehce vyčítavě. Vážně se bojí zde si cokoliv dát.*
*Noc si užil. Sice oba jeho hosté usnuli buď cestou nebo krátce po příchodu, ale postaral se o ně. Pomocí magie je umyl a převlékl do drahých pyžam. U MARI vybral i takové, které by ji velice slušelo. Na což byl opět pyšný. Pak se sám umyl a oblékl do kimona a spodního prádla. Jelikož oba jeho hosté byli na velké posteli, tak se k nim přidal a během chvíle usnul. No a jelikož ráno přichází Rasputin, který je zvyklí mu udělat snídani a vyslechnout si kritiku kávy. Právě Rasputin vejde do pokoje a podívá se na postel, kde Bob spokojeně spí, zatímco rukama objímá ruku Hirama a nohama nohu Mari.* Na tohle jsem už moc starý.* Prohlásí a jde dělat snídani pro všechny. Rune dál spí bez iluze, takže se jeho ocas dostane na MARI.*
*Hiram vytuhl ještě předtím, než se vůbec s BOBEM a MARI dostali domů. Nikdy ovšem nebyl moc velký spáč a ráno se probudil jako první z celé trojice. Oční víčka od sebe odlepil, volnou rukou si je promnul a zmateně se rozhlédl po celé místnosti.* Kde jsem do háje skončil tentokrát?..*zamrmlal, když si uvědomil, že není u sebe doma. Poté si všiml ROBERTA, jak mu objímá jeho druhou ruku.*/Tak už asi tuším kde./*Pomyslil si, načež se pokusil svoji druhou horní končetinu z čarodějova sevření dostat, aniž by ho vzbudil.* No tak, Roberte, pusť! *Řekl o něco hlasitěji a nakonec jej ovšem mírně rozčíleně přes ruce pleskl.*
*Pravděpodobně někde po cestě usnula jelikož si ji nepamatovala a absolutně netušila kde se nachází. Ještě v polospánku se trošku přetočila směrem ke zdroji tepla a spala spokojeně dál. Potom ale uslyšela cizí hlas a to jí vyděsilo, cukla sebou a vystřelila do sedu aby se rozhlédla kolem sebe. Celá vyděšená pozorovala ROBERTA a HIRAMA a absolutně netušila kde je a co tu dělá. Nedalo jí to a tak se i řádně zeptala.* Co se tu do háje děje a kde to zatraceně jsem? *Pronesla naštvaně, potom si ale všimla ocasu a vybavil se jí střípek vzpomínky ze včerejšího večera. Do toho jí nastoupila silná bolest hlavy.* /Co jsem to sakra včera pila./
*Probere ho HIRAM a pak uslyší i MARI. Zvedne se do sedu a tváří se jak Bubák.* To už jste vzhůru?* Zamručí a podívá se na MARI.* Na tu kocovinu ti něco dá Rasputin... Cítím, že dělá snídani.* Zyvne si a protáhne se. Čímž ukáže opět své kočičí zuby. Zastřihá ušima kočičími a podívá se na HIRAMA.* Ty jsi mě včera nasral.* Poví mu jen a pak vyleze z postele. Teda hned, co si vyplete nohy.* Pojďte na snídani. Mezitím se vám dopere oblečení. Slyším, že Rasputin dál prát prádlo.* Řekne jim a zamíří ke dveřím.*Oh abych nezapomněl. Jmenuji se Robert, slečno. Tohle je můj dům a nejsem kočka Šklíba, ale čaroděj. * Představí se a ukáže jim, aby šli za ním, protože dům je velký.*
*Když se mu nedařilo vysvobodit svoji ruku z ROBERTOVA sevření, zvolil si jinou cestu a přes ruce staršího čaroděje pleskne. Možná toho pak bude litovat, možná ne. Nuže jakmile má obě horní končetiny volné, konečně se posadí a všimne si i MARI, která ležela z druhé strany. Tu si zezačátku překvapeně prohlédl, ale nakonec se to rozhodl neřešit. * Jo, nikdy jsem nebyl velký spáč. *Pokrčil rameny, načež zamrká, když zaslechne jméno Robertova sluhy.* Tvůj sluha se jmenuje „Rasputin"? Byla jeho matka v pořádku, když mu to jméno dávala? *Zeptá se. Samozřejmě proti gustu...ale takové jméno dlouho neslyšel. Nicméně na mladšího čaroděje se bolehlav rozhodl zaútočit o něco později. Fňukne, prohrábne si vlasy a pohled ROBERTOVI oplatil.* Ale no tak..bylo to vtipné. *Řekl na svoji obranu, načež rovněž z postele vylezl.* Ale na kočku se taky umí měnit, že? *Překřížil si ruce na hrudi, zatímco se za starším na jeho pokyn vydal. Stále byl trošku vytočený, ačkoliv jeho tehdejší čin na druhou stranu chápal. Nepočítal úplně s tím, že by v tom bytě mohl někdo bydlet.*
*Pozoruje oba neznámé muže a hlava jí bolí čím dál víc. Vymotá se z postele.* Co se včera zatraceně dělo? Nic si pořádně nepamatuju. *Podívá se na sebe. Potom na ROBERTA.* A proč mám sakra pyžamo? *Dodá docela tišeji, jelikož se chytne za hlavu.* Super Roberte, proč zrovna kočka Šklíba? *Optá se udiveně a následuje ho. Snaží se prohlédnout si kudy jde, ale s tou bolestí hlavy stejně nic moc pořádně nevnímá. Snaží se pochytit o čem ti dva mluví ale hlava jí to nebere. Pak pochytí slova o kočce a dívá se na toho muže opět.* Může mi někdo vysvětlit jak je možné že jsem v domě s čarodějem, který je očividně i kočka a další osobou, kterou absolutně neznám? *Optá se už naštvaně ale né nahlas.*
*Bob zavrtí hlavou při zmínce o Rasputinovi. * Rasputin je příjmení. A není to sluha, tím bys ho urazil.* Řekne a podívá se na MARI. A u odpovědí začne zvedat prsty.* Polička jsi mě pivem, tak jsem ti dal drink, který mi někdo poslal, ale jelikož to bylo v Pandemoniu, tak v tom něco bylo. Za to pardon. Pak jsme spolu závodili kdo vypije pivo rychleji a to jsem vyhrál. Ale pak na nás spadnul Hiram. Tak jsem vás radši vzal k sobě. Ty jsi taky skoro spadla. No a říkala jsi mi kočka Šklíba. Pyžamo máš, protože do postele se může v pyžamu. To není moje pravidlo. * Odpoví a podívá se na ni.* A ty jsi? Nebo ti mám říkat Alenko?* Zeptá se a šmikne ocasem. Pak pokračuje dál v cestě.* V kočku se umím měnit, to je fakt.* Řekne a pousměje se. Dojdou do kuchyně, kde na ně čeká už snídaně a Rasputin v černém triků a riflemi. Zjistil už, že jeho muslimský oděv budí pozornost.* Máte tu snídani a čaje z bylinek, co pomáhají jak na kocovinu, tak na detoxikaci. * Řekne a pak před Boba položí hrnek s kávou. Dívá se na něj a čeká. Bob si hrnek vezme a napije se.* Hmm... Zlepšuješ se Grigoriji. I když ta z tvého stanu je stále nejlepší. * Řekne mu a Rasputin se usklibne. * Samozřejmě, tam používám původní metody na přípravu kávy.* Odpoví mu a Bob se podívá na ostatní. *Tak pojďte jinak to vystydne* pobídne je a sedne si na židli a podívá se na stůl, kde je skutečně plno jídla a různé druhy. Je tam dost z ruské kuchyně,z americké a dokonce i skandinávské.*
*Jméno se mu zdálo vskutku podivné, nicméně nakonec zjistil, že se ve skutečnosti nejedná o křestní jméno, nýbrž o příjmení. K tomu to ani ve skutečnosti nebyl ROBERTŮV sluha, ale pravděpodobně nějaký spolubydlící nebo tak něco. Nahodil tedy omluvný výraz, načež kývl.* Tak to se omlouvám. *Pověděl a na chvíli se kouknul do země, snad jako by tam něco hledal.* I tak to zní divně..*Zamumlal si pod nosem, doufajíc, že to starší čaroděj s těma kočičíma ušima nezaznamenal. Dál šel pomalu za BOBEM s MARI do kuchyně, zatímco je nechal, ať si konverzaci vedou mezi sebou. Sám se nad tím, že má na sobě oblečené pyžamo, vůbec nepozastavoval. Proč by taky měl, za celý život toto zažil hodněkrát.* Stále jsem ti neodpustil to vloupání, to tě opravdu ani nenapadlo, že by se tam někdo mohl nastěhovat? Myslel jsem, že v ten moment dostanu infarkt. *Ten, co Aiva dobře znal, věděl, že si i poznámky takového typu neodpustí...snad kdyby trakaře padaly. Bylo mu jedno kde a s kým je, prostě řekl co měl na mysli, třebaže to byla ta největší blbost, nehledě na následky.* Děkujeme. *Pověděl ze slušnosti a muži věnoval milý úsměv, načež si ke stolu a pohledem si vyhledával něco, co by potěšilo jeho chuťové pohárky. Nakonec sáhnul po vaječině, kterou si nabral na talířek, na nějž ještě k teplému pokrmu přidal i nějaké to pečivo.* Dobrou chuť. *Popřál ještě, než se do jídla i s čajem pustil.*
*Otevře pusu při výpočtu všech těch věcí, snad aby řekla omluvu, ale ta jí tentokrát nejde přes ústa. Poté se ale dost zachmuří když zjistí že drogu jí vlastně podal on.* /Hmm měla jsem víc poslouchat Triss, myslím že do toho divného klubu už nikdy nevstoupím./ *Když jí řekne Alenko lehce se zamračí, pak jim ale raději prozradí své jméno aby jí takto již neoslovaly.* Jmenuji se Maria, Roberte. *Pronese směrem k němu a uvažuje jak asi vypadá proměněná kočka jestli je stejně velká nebo větší než normální. Pak zaslechne ale slova toho druhého kluka.* /Hm představoval se ten druhý nebo si prostě nepamatuju jeho jméno? Co bych teď dala za svůj poznámkový bloček./ *Povzdechne si a pak uvidí snídani, když jí pak ukáže čaj je naprosto nadšená, kafe bytostně nesnáší.* Děkuji. *Pronese smětem k Rasputinovi a sleduje ostatní muže. Na její vkus je kolem ní najednou moc lidí a ona nemá jak se bránit. V tu chvíli zažije šok.* Možná to zní jako hloupá otázka, ale kde jsou mé zbraně? *Optá se s lehkou obavou jelikož i když na obě má zbrojní průkaz a ztráta by nebyla takový problém, tak se jedná o pracovní zbraně a to poslední co by chtěla je podávat o tomto hlášení.* /Zatraceně, to mi byl čert dlužen takový večer, prvně si nedočtu ani své noviny, potom zajdu do klubu kde mě zdrogují a nakonec se probudím s dvěmi cizími lidmi v posteli. Alespoň že to jsou muži, s těmi se vychází o něco líp./
*Bob HIRAMA poslouchá a musí se ušklíbnout.* Věděl jsem, že tam někdo žije. Jen tehdy jsem byl stále dost roztržitý. Proto mi sem chodí Rasputin.*Vysvětlí, ale neomlouvá, co udělal. Pak se podívá na MARI.* Krásné jméno. Mé sestře by ses líbila. Sice má ráda dokonalost, ale dokáže právě to nedokonalé zamaskovat, vyřešit nebo využít. * Řekne a pousměje se, ale je to spíše škodolibí úsměv. Ten však není mířen na Mari, ale na jeho sestru. Když už jsou všichni u stolu, tak jim Rasputin kývne.* Dobrou chuť.* Popřeje jim a dál stojí u linky. On nepotřebuje jíst. Po Mariině otázce však odejde a přijde s krabičkou na níž jsou symboly.* Zde jsou vaše zbraně.* Řekne a položí před ní krabici. Uvnitř jsou její zbraně, skvěle vyčištěné a opravené. Bob se na MARI podívá a natáhne svou mysl, aby se podíval do té její. Ona to nepozná. Rychle se stáhne a usměje se do kávy.* Takže jste vlkodlak... No a asi o podsvětě moc nevíte, že?* Nadhodí, ale přitom se věnuje kávě.*
Rád bych slyšel omluvu, Bertíku. *Zašklebí se, ačkoliv tušil, že se mu na to dotyčný zhluboka vykašle. Proč by se přece někdo tak starý a urozený omlouval jemu, že? Jméno dívky si samozřejmě rovněž vyslechl, přestože nebyl součástí jejich konverzace. Nakonec to sice stejně zapomene, ale prozatím to věděl. Když pak zaslechne z MARIINY strany něco o zbraních, které měla pravděpodobně ve svém oblečení, sám si vzpomene, že si přece ve své bundě nechal mobil s peněženkou a klíči. Spokojené snídání přerušil.* Je u těch zbraní i mobil s peněženkou a klíči? Já jen, že jsem si ty věci nechal v bundě a nerad bych měl nějakou z nich vypranou. *Pověděl s tichým uchechtnutím, než se zpět vrátil k jídlu. Přesněji se prvně napil čaje a poté si do úst strčil další sousto chleba s vaječinou. Mezitím poslouchal, o čem se ti dva baví tentokrát, připravený kdykoliv něco říct.*
Děkuji. *Pronese mírně, i jí se to jméno líbí a je ráda že matka vybírala jméno sama a její otec s dědečkem nepomáhaly.* /To bych ještě dopadla./ *Druhá část těch slov se jí ale nelíbí. Nepovažuje se za nedokonalou, naopat ty jizvy a zbytek jejích vzpomínek a emocí je tvořen jen díky tomu že je taková jaká má být. A to je dle jejího dokonalost.* Nevím jak bych Vaší sestře připadala, ale osobně dokonalost nepovažuji za něco důležitého. *Řekne poměrně ostře, když ale uvidí své dvě zbraně i s podpažním pouzdrem něco v její hrudi se uvolní. Natáhne se po nich a přejede je prsty.* /V pořádku, díky bohu, nevím jak bych to šéfům vysvětlila./ *Uslyší jak ten muž, Rasputin, pronese dobrou chuť a tak se natáhne po šálku čaje, snídat nemíní. Přitom si ale vzpomene na včerejšek a čaj opět odloží. Nemůže vědět co v něm je.* /Myslím, že jsem se teď ponaučila na dost dlouho abych pila něco od cizích lidí./ *V klidu pozoruje HIRAMA jak pije. Opře se o pult a čeká co bude dál. Když se zmíní o vlkodlakovi, ostře se na něj zadívá.* /Prosím neříkejte mi, že je jako Triss./ Hádám, že budete mít podobné schopnosti jako moje jedna známá. *Pronese celkem kousavě a záměrně mu nic nepotvrzuje ani nevyvrací. Uznat svou slabost je to nejhorší co může udělat.*
Tý se nedočkáš. Na omluvu čeká i můj bratr, ale jemu se za nic omlouvat nebudu. Tehdy byly čarodějnické procesy a fakt, nebudu riskovat krk kvůli němu, když může sám.* Řekne a pak se podívá na MARI.* Má sestra je 90 - 60 - 90 a sama se vidí jako dokonalá žena. V čemž ji i podporují média...*Odfrkne si a pak si vezme Ponchiki. Ruské pečivo má rád. Hlavně to sladké. Rasputin mezitím donese i HIRAMOVI věci. Bob se podívá na MARI a pousměje se.* Mé schopnosti přesahují čaroděje, kteří momentálně žijí v New Yorku. Na světě je jen malé množství těch, co jsou na tom lépe. Je jich přibližně šest. Navíc má specializace je v součastnosti už ne tak fajn, hlavně od doby, co se podepsali Dohody. Proti čemuž jsem protestoval, ale aspoň to uklidnilo některé lovce.*Řekne a zjistí, že se odklonil od tématu.* Jinak pokud narážíte na telepatii, tak jsem chtěl vědět, zda jste civil. Civilům se musí mazat vzpomínky na podsvět. Jinak jsem vidět jen ty nejsilnější myšlenky, což byl zmatek ohledně toho všechno. Což chápu. Nevyrostla jste v tom a není to věc na denním pořádku. Můj nejladší bratr také o podsvětě věděl pramálo, ale rychle si zvykl. Myslím, že i vy se rychle adaptujete.* Řekne ji a podívá se na Rasputina, který si vmíchává do čaje své kapky.* Pokud ti dochází kapky, tak je krabička v pracovně.* Řekne mu a Rasputin se na něj podívá.* Mám ještě dost.
*Už se chystal něco k tomu zase říct, ale nakonec nad tím pouze zavrtěl hlavou. Na toto už žádnou poznámku dohazovat nehodlal. Sám byl rád, že se těm obludnostem nějakým zázračným způsobem vyhnul. Jako svou snídani si zvolil prostou vaječinu s pečivem. Obvykle měl na ráno pokaždé něco studeného a když se mu teď nabízelo něco tepelně upraveného, nedokázal odolat. Dokonce se při ochutnání spokojeně uculil. K radosti mu dopomohl i fakt, že byly jeho věci před praním z bundy vytáhnuty. Na chvíli jídlo odložil a zkontroloval si na uzamknuté obrazovce notifikace.* Toto ráno snad nemůže být lepší. *Usmál se do obrazovky zvesela a pravděpodobně tak přerušil ty dva, co se zřejmě bavili o podsvětě a různých věcech s ním společných. Věnoval jim tedy instantně omluvný pohled, načež mobil odložil a vrátil se zpět ke snídani.*
Moc toho o čarodějích nevím, takže vaše schopnosti neocením. *Pronese klidně fakta, samozřejmě že ví něco o magii, to asi každý co kdy koukal na televizi nebo četl knížky, ale to co se prolíná do tohoto podivného světa a jaká je pravděpodobně jaho magie, tak nemá ani páru.* Víc mě ale zaujaly ty Dohody, o kterých se všichni neustále zmiňují. O co v nich vlastně jde? *Zeptá se na něco co jí v hlavě vázne už nějakou chvíli. Potom se ale zmíní přímo o čtení myšlenek.* /A je to tady zase, co mají zatraceně všichni s tím číst myšlenky, to je tak těžké se zeptat. Je to rozhodně narušení soukromí./ *S povzdechem pozoruje jak ROBERTA tak HIRAMA a netuší co dělat dál, tenhle svět je na ní moc zamotaný, nemíní však se motat ještě víc. Uvažuje zdali se jich zeptat jak se do toho světa přimýchali oni, ale nakonec jen zavrtí hlavou a zatímco se jen opírá aniž by se čehokoliv dotka, jídla či pití, tak pozoruje ty dva a hledá něco co by jí prozradilo co přesně je ten druhý, HIRAM, zač.*
*Bob se na MARI usměje.* Tu neocení ani někteří čarodějové.*Řekne ji a dopije svou kávu.* Jen můj menší talent na bylinky je užitečný.* Poví si spíše pro sebe a pak se podívá na MARI.* Dohody je něco, co se podepsalo před několika stovky let. Je to taková mírová smlouva. Ta svazuje podvěťany pravidly. Takže neumírají naší rukou tolik civilové. Nevznikají oživlí mrtví...* Při těch slovech Rasputin zakroutí očima.* Upíři nemají své otroky a vlkodlaci už neloví lidi pro zábavu. Na druhou stranu Lovci nesbírají naše čarovná znamení a podobně.* Řekne a ukáže na své uši a ocas. Pak ji sleduje a pousměje se.* Klidně se ptej. Poznám, když někoho hryže otázka. Mám dva mladší sourozence a oba se tváří jako by zadržovali prdy, když se chtějí na něco zeptat.* Zasměje se a pak se podívá na HIRAMA.* Nějaké dobré zprávy? Doufám, že jde o opraváře.*Zaculí se na něj.*
*Většina věcí z konverzace těch dvou mu šla jedním uchem dovnitř a druhým ven.*/Jen ať jí to Robert vysvětlí sám, až po mně budou něco chtít, určitě mě osloví./ *Pomyslí si, načež pokračuje ve snídaní, zatímco si pročítá notifikace na uzamčené obrazovce. Kromě zpráv z instagramu a ostatních sociálních sítích se mu tam zobrazila i jedna mailová. Zrovna ta mu vykouzlila úsměv na tváři. Narychlo si ji rozklikl, celou opět přečetl a docela nahlas zajásal, čímž nechtěně vyrušil ty dva z jejich konverzace. Mobil tedy odložil bokem, házejíc na ně omluvný pohled. Ten ovšem vzápětí opět vystřídal úsměv.* Ne, přišel mi mail od jedné zákaznice..mé ilustrace se jí líbily natolik, že má zájem o další. *Pověděl, než se pro změnu na ROBERTA zašklebil.* Ne, ale díky za připomenutí. Byl bych totiž rád, když bys přišel příště dveřmi jako normální civilizovaný jedinec, a ne rozbitým oknem..nebo mi aspoň napiš, že se k něčemu takovému chystáš, jinak ten infarkt příště fakt dostanu. *Vrátil mu, načež spokojeně zamlaskal, když vše z talíře zmizelo v jeho žaludku. Naposledy si nato oblízl rty, načež se natočil k Rasputinovi a za snídani mu poděkoval.*
*Pozoruje tiše ty dva a uchechtne se, stále sice nemá odvahu vypít či sníst něco od nich, ale celkem se postupně uvolňuje, zvláště je ráda za ROBERTOVU upovídanost. Najít dobrý zdroj informací se vždy hodí.* To je skvělé vysvětlení. *Pronese směrem k BOBOVI a děkovně se usměje. Lehký úsměv jí zůstane na tváři jen do té doby než uslyší tu část s prdy. Přitom se na něj lehce zamračí.* /Vážně si o mně ten čaroděj myslí, že jsem malé dítě?/ *U té myšlenky se zasekne.* /Počkat, co když jsem pro něj doopravdy malé dítě? Jak může být zatraceně starý?/ *Tentokrát chvíli pohledem skoumá ROBERTA a chvíli zase HIRAMA, neví zdali se doopravdy ptát či nikoliv,* /Co když to mají čarodějové s věkem jako některé ženy, a to samé jejich znamení, pokud jej skrývají je dobré se na to vůbec ptát?/ *Hlavou jí letí spousta podobných otázek.*
*Poslouchá HIRAMA a očička se mu rozzáří.* Oh, musíš mi příště ukázat své práce a já ti ukážu, co udělal Jackie. Kreslil a dělal tetování. Měl divný styl tvorby, ale bylo to zajímavé.* Řekne mu a pak se zasměje.* Dobrá, příště zazvoním.* Poví mu a podívá se na MARI. Chvíli na ni kouká a nakoloní hlavu na stranu.* Radši se ho zeptejte, nebo se vám bude šťourat v hlavě. Mě to dělá každou chvíli. Už totiž nezná moc pojem soukromí a že by to neměl dělat.* Řekne MARI Rasputin a Bob se na něj podívá.* Hej, tobě to dělám, protože neposloucháš. Měl jsem tě tehdy nechat ležet v té řece.* Prohlásí a Rasputin se na něj podívá velice klidně.* Já se neprosil, abys mě tahal ven...* Pak se však zasekne a podívá se na HIRAMA. Bobovi je jasné proč. Už tehdy byla nekromancie lehce rozporuplným tématem.*
*Chvíli BOBA klidně poslouchá, než poněkud více zpozorní.* Popravdě se živím úplně tím samým, v Manhattanu mám studio. *Pověděl, načež se spokojeně uculil a kývl.* /Teď jen, abys to svoje slovo taky dodržel./ *Prolétlo mu hlavou, načež se otočil k Rasputinovi, aby mu poděkoval za snídani, což samozřejmě udělá, pouze se pak zaraženě koukne jak na něj, tak i na ROBERTA. Slyšel moc dobře, o čem se ti tři bavili a dokonce i tušil, co měli na mysli. Skousl si ret, podíval se do prázdného talíře, zatímco přemýšlel, co na to říct.* Dobře, co se začít bavit o něčem jiném? *Trošku nervózně se uchechtl, podívajíc se rychle na všechny přítomné. Nakonec pohledem zakotvil na MARI, načež si uvědomil jednu věc.* Oh..já se vám vlastně nepředstavil..jmenuju se Hiram. *Vyšlo z něj rychle. Bylo sice asi pozdě na tohle, nicméně lepší jak se bavit o oživování mrtvých.*
*Zmateně pozoruje ty dva a absolutně netuší o kom nebo o čem se to baví. Když ale na ní promluví Rasputinm tak se otočí a chvilku ještě váhá. Přece jen jsou to divné otázky, nakonec si ale povzdechne, vážně nechce přijít o kvalitní zdroj informací. Lehce si odkašle a koukne na BOBA.* Uhm, no zajímalo mě jak to mají lidé jako my s věkem. Upřímně většinu informací o tom divném světě mám z knih, když jsem po prvním úplňku zjistila co jsem. *Pronese lehce zmateně a sem tam se zamotá do svých myšlenek.* /Doufám, že to dává nějaký smysl./ *Potom se otočí na HIRAMA a pokývne mu že bere vpotaz jeho jméno, ona už se představila. Potom se ale zeptá.* No, Robert se zmiňoval o čarodějích a znameních, pokud to chápu jsi také čaroděj, jaké je to tvé? Pokud to tedy není osobní. *Dodá ještě rychle.*
*Bob se na HIRAMA překvapeně podívá.* Nejsi ve skutečnosti můj bratr v převleku?* Zeptá se s hranou podezřívavostí. Pak se, ale zasměje.* Můžeš spojit obě studia, ale musíš počkat až bude David zase ve své kůži. Ten se stará o Jackův majetek.* Vysvětlí a podívá se na jednu stěnu, kde je pověšený kalendář.* Tenhle měsíc to nebude. Zavolám až to bude.* Řekne HIRAMOVI a pak se podívá na MARI.* Vlkodlaci žijí jako lidé. Stejně tak lovci, ale u lovců je vzácný, že by se dožili stáří nebo i krize středního věku.* Ušklíbne se.* Upíři... nevím zda je tam limit. Dost jich je zabita nebo spáchají nežití, když už jich je toho na ně moc. No a čarodějové... Ani u nás není limit, ale v určitém věku nás to unaví. Ztrácíme vůli žít a začneme stárnout. Náš fyzický věk se totiž zasekne ve věku kolik bylo našemu civilskému rodiči, když jsme se narodili. Ale já už trochu zestárl. Matka byla totiž mladá, nevím kolik ji bylo, protože jsem ji nikdy neviděl.* Vysvětlí a pousměje se.* Já se narodil ve 13. století.* Řekne s úsměvem a pak jii poslouchá. Docela ho zajímá jak odpoví. On se svým znamením netají. Je dost dobře poznat.*
Ne a nevím, jestli bych vůbec chtěl být tvým bratrem..to bys otravoval víc, ne? *Pozvedne obočí a stejně jako starší čaroděj se zasměje. Poté ovšem jen kývne na jeho slova a rozhodne se poslouchat jeho přednášku směřující směrem k MARI. Slyšel to už nespočetněkrát..ale opakování je přece matkou moudrosti. Podepřel si tedy hlavu, poslouchajíc BOBOVO vyprávění. Překvapeně nakonec zamrká.* Ve třináctém století? Neměl bys být už v důchodu? *zeptá se zaraženě, načež se mu ve tvářích objeví menší úšklebek. Nakonec si vzpomene na jednu podstatnou věc - nepředstavil se. Hodlal to tedy hned napravit, tudíž se otočil k MARI a své jméno jí řekl. Když se pak optá na jeho znamení, jednou rukou si nadzvedne kudrnaté vlasy, aby odhalil malé růžky.* Nejdou úplně vidět, takže je mnohdy ani nemusím schovávat pod iluzi.
*Poslouchá ROBERTOVU přednášku o dožívání se jednotlivých ras a je upřímně překvapena, něco takového nečekala. Pár let, možná jedno nebo dvě století, ale tolik? Vyjeveně na něj hledí a nakonec se i posadí..* Do čeho jsem se to dostala? *Zamumlá si pro sebe ale vlastně si neuvědomí, že to říká nahlas. Tohle je pro ni obrovský šok, po chvilce se ale lehce vzpamatuje a pohlédne na HIRAMA. Jen mírně zahlédne jeho růžky ale pokývne hlavou že chápe. Pak jí ale napadne kolik je zatraceně tomuhle klučinovi, který sice nijak staře nevypadá, ale kdo ví. Zavrtí hlavou a lehce bezradně na ně pohlédne.* Je tu ještě něco důležitého a asi i stejně šokujícího? *Zeptá se a zavře oči. Nakonec opět zavrtí hlavou.* Víte co, nechte to být, ani to raději nechci vědět. *Pronese a připadá si jako by zažívala krizi identity.*
Ani ne. Jack ani neví jak vypadám. Když jsem za ním byl tak buď jako kočka nebo ležel v bezvědomí. * Pokrčí rameny při odpovědi HIRAMOVI. Pak vypráví o rasách. Když se opět ozve čaroděj tak znovu pokrčí rameny.* Kai je jen o necelých 200 let mladší a je mnoho těch starších než jsem já. No a důchod... To vlastně jsem. Kdysi jsem vždy pro někoho pracoval a podobně, ale to už nedělám.* Řekne a poslouchá MARI. V tu chvíli ho napadne, že vynechal některé rasy.* Oh, ještě tu jsou víly, ale ty moc ven nechodí. Pak tu jsou démoni. Můj otec je vyšší démon Haures. Pokud uvidíš mě, ale s ohnivýma očima, tak to nejsem já a radši bys měla zdrhat. No a když jsou démoni, tak jsou i andělé. Ty ovšem neuvidíš. Na zem nechodí. Nevím kdy tu byly naposledy, ale nám čarodějům docela škodí. Myslím to tak, že jejich přítomnost je dosti toxická pro náš organismus.* Vysvětlí a zamyslí se nad tím.* Oh jinak. Pokud bys někdy měla nějaký problém s proměnou, tak znám dost kombinací oměje, které by mohli pomoci. Můj bratr několik svazků myslím vyrobil pro zdejší smečku, ale už je určitě spotřebovali, pokud nepoužili jiné.* Nabídne ji a pousměje se na ni.*
A do toho bezvědomí jsi ho dostal ty? Nebo někdo jiný? *Optal se s menším nepatrným úšklebkem, ačkoliv to nebyla zrovna věc, co by jej měla nějak zajímat. Ptal se čistě ze zvědavosti..a možná taky protože ho tato konverzace začala docela bavit. Když pak přeběhnou z tohoto tématu k rasám, podepře si hlavu jednou rukou, zatímco si našpicuje uši a začne rovněž poslouchat, stejně jako MARI. Dost jej pak zarazí století, v němž se ROBERT narodil.* /To už musí mít okolo osmi set, ne?/ *Pomyslí si. Není však moc dobrý v matice, mohl se tedy plést.* Chápu. *Kývl. Jakmile se pak dostali k démonům a starší čaroděj jim prozradil jméno svého otce, docvaklo mu, proč mu předchozí den řekl „princezno" a ne „Hirame". Sám se pak zamyslel nad svým otcem.* Já svého otce neznám a jsem za to rád. *Zamrmlal, načež se při zmínce o andělech mírně oklepe. Dál už ovšem nijak nereaguje a opět nečině poslouchá.*
*Zavře oči a promne si spánky, týden, jeden pouho pouhý týden změnil to, že si myslela, jak je svět v pořádku, pak přijede do New Yorku, potká tu bandu fakt obrovských podivýnů a ti změní celé chápání jejího světa a všeho co si myslela že ví a zná.* Prosím, řekněte mi, že tohle je sen a já se sem nikdy nepřestěhovala. *Zamručí, dokonce už nezvládne být ani naštvaná a napružená když je takhle zmatená. To prostě není ona. Normálně by tu po nich štěkala a vrčela, obrazně řečeno, teda asi. Občas jí to zavrčení ujede.* Super démoni, to asi nebudou nejpřátelštější stvoření co? *Optá se lehce ironicky a představuje si ROBERTA s ohnivýma očima. Děsivá představa.* /A ještě andělé, jo, zbláznila jsem se. Myslím že patřím do nějaké té bíle polstrované místnosti./ *Zaslechne i HIRAMOVU řeč o jeho otci, zajímalo by jí jak to vlastně funguje. Potom ale opět zpozorní nad slovy ROBERTA ohledně proměny.* Jaký typ problémů? *Optá se lehce podmračeně.* /Co všechno se zatraceně ještě může stát při přeměně?/ *Pak si vzpomene na Daria a smečku, měla by se už brzy rozhodnout. A hlavně se někomu ozvat buď jedné nebo druhé straně ale ani do jedné možnosti se jí vstoupit nechce.*
Lovci a otec.* Odpoví s klidem a sní kousek sladkého pečiva. Pak se podívá na MARI a pousměje se. Když zmíní démony, tak luskne a přiletí k němu černá kožená kniha.* Tohle je jen malé vydání, ale mé knihy má jedna čarodějka.* Řekne a otevře knížku na náhodné stránce. Tam je nakreslený obrázek démona a k němu napsaný popis. Je tam Drevak, což je démon, který vypadá jako velký červ s jakýsími pavoučími nožičky.* Tohle je nižší démon. Vyšší v tomto světě berou podobu lidí. Někteří nižší to dělají taky, ale ti se mu množí... vznikají tak čarodějové. Jen velmi vzácně se narodí čaroděj vyššímu démonovi. Můj otec má jen tři syny. Znal jsem jednoho, co tvrdil, že je synem Lucifera, takže... kdo ví.* Pokrčí rameny. Pak se na ni podívá a pousměje se.* Jde spíše o agresivitu a nezvládání proměn. Ale já vlkodlaky naposledy zkoumal kolem roku 1600. Napsal jsem něco do knihy o nich a přesunul se na upíry.* Řekne a pousměje se. Rasputin ho sleduje a dopije své pití.*
*Na jeho konečnou odpověď pouze kývl, načež považoval konverzaci za ukončenou. Poté se u jen vrhl do poslouchání ROBERTOVA povídání s podepřenou hlavou. A ačkoliv se mu to zdálo zajímavé a docela i důležité, na druhou stranu už o něčem takovém od svého zesnulého učitele věděl. Stránku v knížce si tedy prohlédl již docela nezaujatě, přičemž si talířek odsune, aby si mohl přisunout přímo před sebe svůj mobilní telefon. Ten během chvíle zapnul a odemkl.* Lucifer má nějaké dítě? *Zarazí se náhle a zvedne zrak od mobilu zpět k ROBERTOVI. Úplně tomu nevěřil, ovšem mohlo to být možné. Nedlouho na to se vrátil zpět k mobilu. Nějaké své díla měl přece nafocené - jak tetování, tak i různé kresby či samotné ilustrace. Rozklikl si tedy galerii, kde na něj hned ze startu vykouklo Lóniho tetování.*
*Sleduje obrázek a zatváří se lehce nevěřícně. Poté si prohlédne všechny tři muže v místnosti a uvažuje jak asi vypadají tvorové ze kterých vzešli protože předpokládá že všichni tři jsou čarodějové.* /Vyšší démoni, nižší démoni kdo se v tom má vyznat? Jako vážně, proč to je tak složité, nikdy bych nečekala že si to pomyslím, ale sladká nevědomost. Minimálně v tomhle ohledu./ Počkej, Lucifer jako Lucifer? Myslíš toho týpka co spadl z nebe? *Zeptá se ROBERTA vyjeveně a ještě víc ji udiví jak se k tomu staví HIRAm, kterého víc udiví zmíňka o dítěti než o Luciferovi.* /Ah, on v tom asi tak nějak žije, tak to pravděpodobně neřeší./ *Pak ale poslouchá řeč ROBERTA a zmíňky o vlkodlacích. Stále ji udivuje věk a to asi jen tak nepřestane.* A to se vlkodlaci nějak výrazně změnili? *Zeptá se než se zvládne uklidnit, nechce se neustále jen vyptávat, ale připadá si marná. A tenhle muž má kupodivu poněkud uklidňující auru, tedy tak působí minimálně na ni.*
* Bob si zrovna snaží dostat celý croasant do pusy a Rasputin mu ho chce sebrat, když dostane otázky ohledně Lucifera. Takže se musí pečiva vzdát.* Ano, Lucifer jako ten biblický. No a silně pochybuju. Ten čaroděj, co mi to tvrdil mi po jednom století tvrdil, že zažil Ježíše a Adama s Evou... Mám dojem, že ho během nějakých nepokojů popravili, protože byl ve vyšší společnosti.* Odpoví oběma. Pak si vezme croasant, který Rasputin roztrhal na kousky.* Ani nevím... určitě se změnil systém smeček a už nežerou lidi, takže kdo ví. Nějak to neřeším, i když můj synovec má otce vlkodlaka.* Pokrčí rameny.* Na tyhle věci by ses měla ptát Alfy. Ten je v tomhle ohledu zkušenější.* Poradí ji.*
*Zrovna se díval do mobilu, když ROBERT zmínil Lucifera a to, že měl dítě, což Hirama dosti překvapilo. Předpokládal ovšem, že i kdyby ano, asi by už nežilo, aspoň podle něj. Musel mít přece dost silnou magii, která ho vesměs kdykoliv mohla při špatném použití zabít...teda alespoň se o tom domníval.* No, myslím, že už k tomu nemusíme nic dodávat. *Kývl, načež podal mobil staršímu čaroději.* Mám tam fotky nějakých svých menších prací, na zbytek by ses musel přijít podívat ke mně domů. *Pověděl a pokud ROBERT mobil přijal, zvedl se mezitím, zasunul židli a pořádně se protáhl.*
*Poslouchá si jak jen tak mimochodem si zmiňují biblické postavy, které ona do teď považovala za součást příběhu, starého, mnohdy divného příběhu, a oni si tady povídají jako by je snad znali. Nejvíc ji ale překvapuje jak přeskakují mezi tématy co jí připadají tak zvláštní a neznámé jako mezi dením chlebem. Přišlo jí to divné ale najednou si připadala mladá, slabá a neznalá. A všechny tři přídomky nesnášela. To vše ale vyletělo z hlavy při zmíňce syna vlkodlaka.* Počkat, jak to je s dětmi vlkodlaků, právě ses zmínil o synovi? *Zaujme jí ale její zaujetí přejde když zmíní Alfu, být ve své vlčí podobě tak sklopí uši a někam zaleze. Věděla, že se mu musí ozvat, ale nechtělo se jí připoutat se k bandě cizinců.*
*Podívá se na HIRAMOVI práce v telefonu a pokýve. Mezitím Rasputin odejde z kuchyně. Když MARI položí otázku tak vrátí telefon jeho majiteli a podívá se na ni.* Pokud bys otěhotněla, tak se ti zastaví proměna. Dítě, které se ti narodí bude civil. Nebude mít zrak, bude běžný člověk. Mnoho vlkodlaků však chtělo, aby se jim rodili vlkodlaci. Měnili tak děti v útlém věku, ale často zemřeli. Jednou jsem to viděl. Bylo to divné. No a můj synovec je čaroděj. Jeho matka byla démon.* Vysvětlí a jen co to dořekne, tak jim Rasputin donese jejich oblečení, které je čisté a voňavá. Bob se zvedne, vezme si své pečivo a odchází.* Mějte se, Rasputin vás vyprovodí. Já musím za svou sestrou, jinak sem napochoduje ona. Páčko.* Rozloučí se s nimi a udělá si portál, kterým projde. Vlastně se jen přesune do kanceláře v druhém patře.*
*Když starší čaroděj mobil přijal, zvedl se, aby si mohl dopřát nějaké to protáhnutí, neboť se cítil docela ztuhlý. Konverzaci, kterou ti dva pak vedli mezi sebou moc neřešil, pouze když mu pak ROBERT vracel mobil, vypnul jej bezeslov a položil ke klíčům a peněžence. Následně si od Rasputina vezme své oblečení, z čehož si obleče narychlo pouze bundu, do níž si strčí všechny tři předměty, které ještě před chvílí ležely na stole.* Jojo, nezapomeň teda na to, že máš příště zazvonit, díky. Papa. *Mávl mu, načež si sám pro sebe otevřel portál.* Tak, hezký zbytek dne, rád jsem vás poznal. *Řekl ještě MARI s Rasputinem, načež portálem prošel.*
*Naslouchá vyprávění o vlkodlačích dětech a přikývne. Co nechápe je jak by někdo dobrovolně chtěl nechat své dítě trpět tím, že jej promění v co nejmenším věku.* /To ty matky nemají mateřské pudy nebo co?/ *Nejraději by si povzdechla, ale jen pokroutila lehounce téměř nepostřehnutelně hlavou. Všimne si Rasputina, který jim donesl oblečení, vezme si jej a poděkuje mu. Než ROBERT odejde tak se k němu otočí.* Děkuji *to slovo se jí opět dere těžko z úst,* že jsi mě sem přivedl a pomohls mi když mě zdrogovali. *Touto větou musí polknout veškerou pýchu, proto se ani tak moc nediví když vidí jednoho i druhého muže odejít portálem. Než jím ale projde HIRAM ještě mu nazpátek pokývne hlavou. Pak odejde do vedlejší místnosti, kde se převleče, nasadí si podpažní postroj, dá do něj zbraně a odejde pryč směrem k sobě domů se pořádně vyspat před další směnou.*
*Na dnešek Axel naplánoval akci v Pandemoniu. Něco jako jeho comeback party. Nechtěl nic moc přemrštěného, chtěl naopak nějaký klidný večírek a hlavně, aby došlo co nejvíce lidí. Pak nějakou párty uspořádá u něj doma až si zjsití, kdo za pozvání vlastně stojí. S tím, že ale tady v Panemoniu mělo být spoustu lidí a mezi nimi i civilové, takže v případě že by se akce zvrhla nějak podobně jako minulá akce tak si zařídil pár čarodějů, kteří v takovém případě civilům vymažou nebo upraví vzpomínky a budou také kontrolovat spory mezi podsvěťany. No doufal, že nic takového nebude potřeba a proto se vydal do Klubu ještě před začátkem akce, aby všechno očekoval. Přece jen do toho vrazil velké peníze. Barmanům dal předem vědět, že mezi 22:00-23:00 bude happy hour a všechno půjde na jeho kartu. Ještě šel za DJem, kterého pozdravil a prohodil s ním pár slov ohledně playlistu. Byla to klasická taneční hudba, která hrávala v klubech. Ještě kouzlem připravil chranu kdyby náhodou nějaký démon nebo jiná potvora chtěla narušit párty. Sice tušil, že přijdou lovci stínů a tiše dufal, že aspoň některý z nich bude mít při nejhroším u sebe andělské ostří, ikdyž zbraně zakázal - byli to lovci určitě by si našli cestu jak ostří propašovat. A když jsme u těch lovců...Jedné určité lovkyni napíše jestli přijde. A když už má všechno vyřešeno, párty může začít. Podívá se na své hodinky a přejde k baru, kde si objedn drink, upraví si sako a zbývá jen počkat na všechny hosty.*
*Mladý čarodej sa k správe o párty dostal len náhodou. Akurát sa prechádzal po meste, ako sa ho snažil lepšie spoznať, keď mu do očí pristál plagát o veľkej párty v nejakom klube. Plagát na stene by si ani nevšímal, kedyže nezachytí známe meno na spodku papiera. Chvíľku mu to síce trvalo, ale nakoniec si spomenul na vizitku od muža a tak si plagát odfotil na mobil a dnes sa oficiálne rozhodol, že príde. Síce po poslednej párty nemal práve najlepšie skúsenosti s tým, ako to vyzerá v New Yorku s večierkami, ale veril, že ak je nejaký vytvorený mužom, ktorý vyzeral mocne aj rozumne, tak by sa také problémy nemuseli udiať. Na sebe mal rozkošný zelený pletený sveter s včeličkami, všetko vlastná výroba, pričom si chvost schoval opäť do nohavíc, ale tentokrát už šiel konečne bez čiapky. Samozrejme, že mal svoju kvetinkovú v zálohe, kebyže už nedokáže držať kontrolu nad svojimi ušami, ale užíval si toho príjemného pocitu, keď ju konečne na sebe nemusel mať. Vošiel tak dnu, bundu si zmenšil na toalete a vložil si jej malú verziu do tašky, než sa vrátil do priestorov, ktoré sa začínali postupne plniť.*
*O té párty, co se dnes konala, se čistou náhodou dozvěděl v pondělí, když se projednou po delší době rozhodl jít ze studia domů pěšky. Poměrně velký plakát nalepený na zdi budovy nedaleko jeho bytu byl těžko přehlédnutelný. Nuže od té chvíle, co jej viděl, mu utkvěl v hlavě. Dlouho na žádné akci nebyl. Ne, že by jej drtila práce ve studiu, šlo spíše o zakázky na knižní ilustrace, které mu nedokončené ještě do včerejšího dne ležely na stole. Hodně z nich naštěstí čekalo pouze na konečné úpravy a odeslání, nicméně Hiramův spánkový režim byl už i tak připraven s kapesníčkem, aby si na svůj stav trochu poplakal. Naštěstí se to ale bez pláče i bolesti hlavy obešlo, díky bylinkám, co mu nějaký ten týden zpět věnoval Robert při prvním setkání, takže se krásně odpočatý rohatý čaroděj rozhodl, že si opravdu tu radost udělá a na večírek v Pandemoniu si zajde. Outfit nezvolil nijak zvlášť honosný, vybral si takovou svoji klasiku - černé kalhoty se stejnobarevným korzetem a bílou košilí. Celý svůj zevnějšek pak pouze doplnil o nějaké ty šperky, hodil na sebe lehčí bundu, do níž si strčil klasické trio a vypadl z baráku. Namísto hromadné dopravy pak stejně zvolil portál, pomocí nějž se dostal přímo k nočnímu klubu, do nějž následně vkročil. Místo, kde jej hned po vstoupení nohy začaly nést není asi ani třeba jmenovat. Naštěstí pro něj u baru ještě nějaká ta židlička volná byla, takže s posazením ani nemusel otálet.*
*Rune se rozhodne jít nakonec v tmavých kalhotech, černým tričku s rolákem a přes to kimono s kapucí. Samo kimono sahá vzadu pod zadek a v předu je delší. Kimono má zavřené, takže toto není vidět. Vlasy má ve vysokém culíku a jelikož nemá gumičku, tak použil černou stužku. Jaksi totiž spěchal a zapomněl, že si musí vlasy upravit. Když se však viděl, tak se rozhodl, že vypadá líp. Nasadí si žabky a vyrazí. Cestou narazí v jednom obchodě na prstýnky do vlasů, tak si je nechá dát do culíku. Tvoří mu to tak v culíku několik jednotlivých pramenů. Takové prstýnky měl naposledy ve vousech v 13. století. Dojde do Pandemonia a protáhne se dovnitř jednou vlnou davu, která zaměstná sekurity.* Hehe.* Dojde k baru a zruší si iluzi. Černé uši a ocas mu ladí k celému outfitu. Podívá se na ruku, kde nemá žádný prstýnek, ale ty ve vlasech cestou stihl očarovat, aby drželi a kolem něj byla ochrana.*
*Aj keď moc v pláne nemal ísť na tu párty, tak predsa len si povedal, že sa tam objaví. Aj keď to znamenalo, že tam stretne niekoho, koho práve nebude chcieť. Predsa len ale aj vlastnil ten podnik, tak prečo by tam len tak neobjavil. Mohol si vymyslieť aj nejakú báchorku, aby sa odtiaľ dostal, pokiaľ by to znamenalo zabráneniu problémov. Obliekol si čiernu košeľu a čierne nohavice. Na košeli mal rozopnuté dva gombíky, pričom si odmietol dať kravatu. Mohol si dať aj čierne tričko, ale nejak sa mu do neho nechcelo.* /Mohla by tá akcia trochu stáť za to. Len nech sa tu neobjaví Maddie, pretože na ňu rozhodne náladu nemám./ *Pomyslí si, pričom si zájde za bar a vezme odtiaľ fľašu Burbonu, ktorý si naleje do skleničky. Občas mu pri emóciách prebliknú oči do hadích, ale viac menej nechával na sebe kúzlo. Síce zahliadne Runeho v dave, ale tomu sa dnes bude chcieť vyhýbať.* /Nie dnes na to nemám práve náladu./ *Pomyslí si a má chuť si rovno zájsť pre experimentálny alkohol, ktorý nedávno podával Dragosovi.*
*Spokojeně sleduje jak se klub plní všemi lidmi. Hudba už dávno hraje ale on stojí zatím jen u baru a poslouchá a sleduje jestli neuvidí nějakou známou tvář. Cítí tak nějak podvědomě ale spoustu magické energie, což znanealo, že tu bylo dost čarodějů. Tím se nenechal rozhodit, právě naopak. Těšilo ho to. Přece jen tahle párty měla být takový jeho prohlášením.* /Jsem zpátky New Yorku./ *Všimne si několika známých tváří - majtele klubu Malachaie se kterým při minulém setkání měl velmi zajímavý hovor. Už se chce za ním vydat ale všimne si blonďaté kštice a tváře LÓNIHO. Chvilku přemýšlí kterým směrem se vydat a vybere si mladšího čaroděje. Protože má takový dojem, že ten tady nemá co dělat - teda podle civislkého zákonu. Přijde k němu a poklepe muj na rameno.* Neměl bys být někde jinde? Já nevím učit se na zkoušku ve škole nebo tak? *Zeptá se jen se zvednutým obočím.* Můžeš vůbec legálně pít? *Zajímá se zvědavě.* Jak jde tvoje studium podsvěta, chlapče? *Všimne si toho že mezi jeho vlasy nevidí chlupaté uši. To ho zaujme, znamenalo by to, že se naučil skrýt své znamení.*
*Trochu sa rozhliadal po miestnosti, či uvidí niekoho známeho. Určite by tu mal poznať čarodeja Axela, ale nebol si istý, či k nemu vôbec bude mať prístup, ak šlo o nejakého veľmi známeho čarodeja. V diaľke sa mu zazdalo, že spoznal známe kudrnaté vlasy, v ktorých boli schované rohy muža, ktorý mu ukázal toho trošku viac, než mal, ale než sa stihol definitívne rozhodnúť, či za ním príde na bar, aby si objednal aspoň coca colu, tak mu niekto poklepal po rameni. Obával sa, či pôjde o sekuriťáka, nakoľko by mal mať vstup dovnútra oficiálne až od konca mesiaca, ale na jeho prekvapenie pred ním stálo stelesnenie mena, ktoré ho sem priviedlo, AXEL. Nechápavo nahne hlavou na stranu pri jeho otázke.* Ja ale do školy nechodím...takžeee...asi nie. *Zamrká nechápavo. Nevedel, či tým iba niečo AXEL naznačil, čo však nepochopil, alebo išlo o niečo z podsveťanského sveta, o čom ešte nemal ani páru. Potom sa zamyslí nad tým, aký je dátum a podíde k mužovi bližšie, aby mu to pošepkal.* Legálne môžem piť až o 8 dní. Preto mám so sebou marihuanu, aby som nekazil zábavu tým, čo pijú. *Šepne mu, načo sa od neho odtiahne a usmieva sa ako slniečko od ucha k uchu. V tom si na niečo spomenie. Rukou si siahne na vrch hlavy.* Ale pozrite, už skryjem uši. Ale prípadne som prišiel pripravený! *Prenesie a veľavravne z tašky vytiahne svoju upletenú kvetinkovú čiapku, ktorá mu priniesla šťastie na jeho pohovore a aspoň sa tématicky hodila k jeho včeličkám na ďalšom jeho upletenom kúsku.*
*Normálně by se asi po vstoupení do baru nejprve rozhlédl, aby zjistil, zda zde nepřišel nějaký jeho známý, ovšem jej už nohy instinktivně zavedly k baru, u nějž si vyhlédl prázdnou židličku, na níž se vzápětí usadil. S objednáním něčeho moc nečekal, aniž by se podíval na nápojový lístek, řekl své přání a na chvíli se na barové židličce otočil k davu lidí i podsvěťanů, kteří se tu mezitím nashromáždili. Až teď si všiml, že se tu ukázal i Lóni. Pousmál se, načež se vrátil zpět k pultu, kde na něj již čekal objednaný panák slivky. Než by však stačil barmanovi poděkovat, zjevil se za barem někdo jiný. Zaraženě zamrkal a MALACHAIE si prohlédl. Na první pohled by asi nepoznal, že se nejedná o personál klubu, když si jej ovšem sjel podruhé pohledem, všiml si, že mu chybí například takový motýlek nebo černá krátká zástěra, kde si obvykle obsluhující schovávali účtenky a propisky na zapisování objednávek.* Málem bych vám poděkoval za nalití půlky. *Vypadlo z něj, načež následovalo krátké uchechtnutí. Nato do sebe zmíněného panáka kopl.*
*Rune se rozhlédne a uvidí Kaie. Nemá na to Tofu náladu. Všimne si i Axela a Lóniho, ale ani na ně nemá náladu. Opře se o bar a docela ho mrzí, že si zábavu odbyl už předchozí dny. Pak si však všimne Hirama. Docela ho zklame, že jde ke Kaiovi. Nakloní znechuceně hlavu na stranu a ušklíbne se. Nemá zatím chuť pít. Docela by ho zajímalo, zde ho někdo pozná s jeho původní délkou vlasů, kterou měl naposledy v roce 1885. Tehdy ho rozčilovalo, jak se mu pletou do práce a tak si je tupým nožem zkrátil. Načež mu tehdejší učenkyně udělala nový účes. Ta holka zemřela rukou lovce, co chtěl její hadí kůži. Zakloní hlavu a přesune se k tomu TOFU a BERÁNKOVI.* Zdravím pánové. Nějaký čas jsem vás neviděl.* Osloví KAIE s HIRAMEM a nahodí lehký úsměv, který působí falešně.*
*Nemala potuchy, prečo práve išla na párty. Bohužiaľ za to mohol jej šéf, ktorý jej povedal v práci, že je prudérna. To ju celkom dosť naštvalo. Nech bola akákoľvek, tak prečo by sa mala nechať od neho urážať.* /Tss... to že je to starosta neznamená, že si môže robiť, čo sa mu zachce. Tiež mám nejaké city./ *Pomyslí si a radšej nemá v pláne to viac v myšlienkách komentovať. Má na sebe čierno červené šaty. Rukávy má dlhé, pričom má na ušiach dlhé náušnice. Vlasy má voľne rozpustené, pričom na nohách má vysoké opätky. Nech mala v pláne sa dnes baviť akokoľvek, tak chcela svojmu "úžasnému" šéfovi dokázať, že sa dokáže baviť. Prejde k baru, kde si vlastne objedná okamžite víno.* Môžem poprosiť o pohár vína. Červeného. *Povie a potom sa trochu pousmeje na obsluhu.*
*Po poslednej párty nebol veľmi naklonený ísť v blízkej dobe na ďalšiu. Takže ani nevyhľadával takúto príležitosť. Za to jeho spolužiaci, zlatá to elita planéty, zazobaní pankharti, tieto príležitosti hľadali stále. Takže miesto pyžama s modrými obláčikmi a slniečkami sa obliekol do drahých čiernych nohavíc, ktoré sa vo svetle jemne ligotali, bielej saténovej košeli, ktorá mu sedela ako riť na šerbeľ a k tomu topánky. Spravil si ešte vlasy, takže vyzerá ako keby išiel na prehliadkové mólo, tak ako vždy a nasadol do taxíka. Akurát vystúpi z neho, priamo pred podnikom kde ho už v rade čakajú jeho otravní spolužiaci. Nejakú tu chvíľu si odstojí v rade a potom už je obklopený známou atmosférou párty nálady. Aj keď teda sám v párty nálade nie je. Ani ešte nepil a ani si so sebou nezobral trávu.* /Abstinencia nikoho ešte nezabila./ *Prehodí sa akurát kabát cez stoličku, pri stole ktorý si obsadili, keď v tom už na stole majú alkohol. V tomto niet pochýb, že jeho drahí spolužiaci túto vec zaobstarajú na stôl ako prvú. Povzdychne si a spolu s nimi do seba teda kopne prvý pohárik ginu.*
*Pozrie sa na čarodej a trochu sa pousmeje.* Odkázal by som mu poďakovanie. *Povie HIRAMOVI a trochu spomenie na toho čarodeja z Maddienej párty, ale moc jeho meno nepobral. Ani nemá chvíľu čas sa s ním porozprávať, keď sa k ním priblíži RUNE.* Ten falošný úsmev si zmy z tváre. *Povie Kai RUNEMU. Jednoducho ho vedel veľmi dobre rozoznať a popravde dnes nemal na jeho hry náladu. Nech mal v pláne vymyslieť si nejakú hru s civilmi dnes, tak nech z toho jeho vynechá.* Dnes žiadne blbosti. Si tu dnes iba ako hosť. *Povie RUNEmu a prebodne ho pohľadom. Nemal náladu po ňom zametať to čo by spravil. Nie ako od naposledy aktivoval kliatbu priamo v kaviarni. Miesto toho, aby sa napil z pohára, tak si dá poriadne z fľaše, pretože to dnes rozhodne na nervy potreboval.* Myslím si, že sme sa už stretli. *Povie smerom k HIRAMOVI a radšej by sa rozprával priamo s ním.*
*Překvapeně se na něj podívá.* Ty nechodíš do školy? Myslel jsem si, že jsi nějaký univerzitní študent nebo tak. *Upije svého drinku zatím co pozoruje nehcápaveného Lóniho a má co dělat, aby si nad ním nepovzdechl. O to víc, když se k němu mladík nakloní a zašeptá mu.* Lóni...*Osloví ho káravě skoro jako rodič.* Ty bys tu správně ani neměl být nemluvě o tom, že bys ani takovou věc neměl vlastnit. Nehledě na to jak legální to v tomhle státě je. *Možná ho měl nechat prostě. Nebyl jeho rodič ani opatrovatel nebo mentor.* /Not my circus, not my monkeys..Not my circus, not my monkeys./ *Opakuje si jenže mu je na jednu stranu toho chlapce líto. Usměje se na něj, když se mu pochválí s tím, že umí skrýt uši.* A ocas? *Zeptá se zvědavě a sleduje tu čepici ve tvaru kvítka.* /On je vážně dítě.../ *Nenapídne si povzdechne přitom jak se napije pití. Otočí se na barmana.* Tady tomuhle mladíkovi máte zákaz nalívat cokoliv alkoholického, vyřiďte to i kolegům. A pije na můj účet celou dobu.*Upozorná ho a ukáže na Lóniho. A otočí se na mladíka. * Můžeš pít pocelou dobu na ,ůj účet, ale žádný chlast. * Jsi moc šikovný, že jsi se naučil skrýt ty uši. To mě moc těší. A učitel ti řekl všechno cos potřeboval? *Zeptá se zvědavě.* Dávej na sebe pozor tady. Hlavně když budeš intoxikovaný, nenechvej pití nikde jen tak ležet, nespouštěj ho z očí, raději se objednej nové. Nepij nic co ti někdo dá jen tak. Pokud ti chce někdo něco objednat tak stůj s ním u baru a dívej se jak se to přípravuje ať ti nikdo nehodí nic do pití. Prostě na sebe dávej pozor ano? *Upozorní jej skoro jako nějaká úzkostlivá matka.* Kdybys neměl odvoz domů tak mě najdi, ať dlěám cokoliv tak mě klidně vyruš, já ti odvoz zařídím. *Dodá hned v zápětí.*
*Už pred vchodom cíti zvláštne napätie. Svetlá Pandemonia sú v tme oslepujúce a dráždivé. Nervózne nahliadne na zopár ľudí, stojacich vonku a potom na GRACE vedľa seba.* To bude ešte boj. *Zamrmle si pre seba a vstúpi dnu. Vo vnútri je mnoho ľudí, tak ako stále, hudba hrá nahlas, smiech a rozhovory vypĺňajú zvuk do pozadia. Už na party bol a stále mu príde, že okrem svojich alkoholických čias a loveckých hliadok tam nemá veľmi čo robiť.* Dáš si niečo? *Opýta sa a snaží sa nesledovať príliš tváre osôb naokolo. Vie, že tam niekde sa nachádza Axel, keďže je to jeho párty, no ten fakt si necháva ležať v pozadí svojej mysle. Stále myslí na to, že tu prišli z veľkej časti kvôli povinnostiam a ochrane - aspoň on teda. Aj keď je Grace oblečená približne na hliadku, nevie odhadnúť, ako veľmi sa chce zapojiť do zábavy a pri spomienke na poslednú párty by bol rád, ak by to pri hliadkovaní ostalo. Lakťami sa pretlačí pomedzi ľudí k baru a prehliadne si stenu s alkoholom, aj keď si ho neplánuje objednať. Nakoniec sa obzrie a hlavne za GRACE, či ju nezmasakroval dav alebo tancujúci niekto, čo by sa okolo obšmietal a nevnímal svoje okolie.*
Nie? *Nechápavo pozerá aj naďalej. Jediné miesto, na ktorom sa kedy učil, bol ešte so svojimi pestúnmi a potom až u Zacharieho, ak sa neučil aspoň sám napríklad angličtinu.* Nikdy som na žiadnej univerzite nebol, ale podľa jedného chalana, čo poznám, to vraj aj tak nestojí za nič. *Pokrčí ramenami. Čo pochopil, univerzita je dobrá na trávu, ale cez Zacharieho si vedel zaobstarať lepšiu, takže výber jasný.* Hulím už od 14. Doteraz mi zatiaľ nikto nepovedal, že by to bolo niečo zlé. Teoreticky to vždy opisovali ako niečo, čo je lepšie než alkohol. *Stojí si naďalej za svojím. Ale aspoň môže nadšene poukázať na svoj postup.* Chvost...na ňom sa ešte pracuje. *Doteraz to nepotreboval, takže chvost tak trochu doteraz nevnímal, ale vedel, že len čo sa uši stanú samozrejmosťou, príde na rad aj navyše partia nad zadkom, kvôli ktorej ho doteraz pretiahol len Hiram ako člen podsveťanov. Potichu sleduje konverzáciu medzi barmanmi, načo vidí, ako si hovšetci obzerajú a zrejme sú radi, že chlapec nosí natoľko originálne kúsky oblečenia. S úsmevom im zamáva, čím si opúť všimne, kde sa nachádza Hiram. Videl, že sa rozprával s tým mužom, čo sa ho snažil naposledy objať, z čohomu prešli zimomriavky po chrbte, a nejakým barmanom.* Takže stačí len povedať, že to majú napísať na tvoj účet? Vážne? Super. *Lóni bol úprimne v šoku, že mu niečo také muž dovolil, ale nemienil sa sťažovať...aj keď si spomenul na to, ako mu Thierri sľúbil ochutnávku piva.* Pivo sa asi ráta pod alkohol tiež, aj keď by to bola len ochutnávka, že? *Skúsi aj tak. Tvrdé bolo ale jasné, že by si neobjednal. Následujúce inštrukcie boli natoľko obšírne, že Lónimu jaj vyfučali z hlavy, než Axel dopovedal.* Takže..dávať si pozor? To by som mohol zvládnuť. *Usmieva sa naňho, ako keby sa nechumelilo.*
*Neznámého člověka za barem by si málem, kdyby si jej tak dvakrát neprohlédl, spletl s barmanem, což se nakonec bohudík nestalo. Samozřejmě by to pak ale nebyl Hiram, kdyby se o tu myšlenku s mužem nepodělil, díky čemuž zjistil, že by se za to zjevně ani nezlobil. Než-li však stihl na tuto dobrou zprávu roháč vůbec odpovědět, stihl se k nim někdo vecpat. Nejdříve zapřemýšlel, zda nepozná již podle hlasu, o koho se jedná, nakonec se ovšem trošku pootočil, aby na dotyčného přímo viděl.* Taky tě rád vidím, Roberte. *Odpověděl čarodějovi na jeho pozdrav. To, že ROBERTŮV úsměv působil již od vidění dosti falešně ignoroval. Starat se nechtěl. Stejně ostatně reagoval i na to, když si ti dva prohodili něco mezi sebou. Přeci jen to nebyla tak úplně jeho věc. Pouze pak zamrkal, když viděl, jak se MALACHAI napil přímo z lahve, namísto toho, aby se napil z připravené sklenice.* Je to možné. *Pokrčil rameny. Musel by zaplout trochu hlouběji do paměti, aby něco vyhrabal. Ačkoliv si zvládl přiznat, že mu čarodějův obličej vskutku něco říkal.* Možná jsme se potkali na nějaké akci..těžko říct, paměť mám horší jak zlatá rybka.
*Rune se na KAIE podívá a ušklíbne se.* Snažím se působit mile.* Řekne mu a pak se uchechtne. Opravdu je jak Tofu. Kdysi by tolik neřešil, co dělá.*/Navíc mu to nepřísluší, když je mladší./* Pomyslí si v uzavřené mysli.* Jistě, přišel jsem oslavit úspěšné dokončení regenerace.* Poví mu a zvedne ruku, aby ukázal, že je zase v plné síle.* Kdybych chtěl zábavu, dle mého, tak sem pozvu svou sestru. Hlavně teď, když se ji ztrácí dívky.* Upozorní ho a pak se musí ušklíbnout nad tím jak se napije. Docela ho těší, že hraje tomuto čaroději na nervy. Podívá se na HIRAMA a na něj se usměje skutečně a přijemně.* Jak zabrali bylinky?* Zeptá se a už i ze samotného tónu hlasu je dost znát, že má radši tohoto rohatého čaroděje nežli Tofu.*
*Po cestě k Pandemoniu si čte upozornění v mobilu.. všimla si, když si ho brala do kapsy že jich tam má několik. Narazí tam i na zprávu od AXELA, kterýmu jen rychle odepíše, že se tam chystala i bez pozvání. A že je vlastně i na cestě. Přitom se ale postranním pohledem podívá na SEBASTIANA a zvažuje, jestli byl dobrý nápad mu kývnout na návrh aby jí doprovodil. Pamatuje si jak jí několikrát vyčítal, že je nezodpovědná a práce jí toho moc neříká.. poslední co by chtěla je se s ním tady ještě pohádat.* /Budu se asi muset chovat slušně.. žádný pití .. prostě jen byznys./ Proč? Myslíš, že to tu bude samý démon? *Zakoulí očima a projde kolem vyhazovače, který jí nezastavuje.* Předpokládám, že na hlídce si můžu dát asi jen colu.. *Instinktivně v kapse bundy nahmataná senzor, aby se ujistila že aktivita je kolem pořád ještě nízká. Je oblečená celá v černým, kalhoty, triko i ta bunda a vysoký boty, ve kterých má schovaný kratší andělský ostří s dýkou a stélou. Následuje ho k baru, ale přemýšlí, že jak si hned objednají, bude lepší to tu pozorovat z dálky..* Ledaže... by to hlídka nebyla. *Zkouší navrhnout nevinně, ale nepředpokládá že by ho nějak obměkčila.. povinnost byla povinnost.*
*Prižmúri na RUNEHO oči a nechce zavrčať to slovo, že si to milé môže strčiť kde chce.* Hmm... ako keby mal o to niekto záujem, čo takto ukázať pravú tvár Rune. No nie? *Opýta sa ho, ale nervy vážne mal len jedny a rozhodne nie na neho, ak mu na ne chcel hrať, tak nech si poslúži. Má aj iné veci, ktoré by radšej robil ako sa bavil práve s ním.* Nechcem vedieť, čo znamená presne "regenerace". Hlavne mi to nehovor. *Povie RUNEMU a jeho sestra ho vážne nezujíma.* S tou by bolo oveľa príjemnejšie baviť sa, ako s tebou. *Povie, pričom svoje slová myslí úprimne vážne. Vráti sa radšej k mladšiemu čarodejovi a povzdychne si.* Myslím si, že to práve bola Narodeninová oslava Maddie, ale už presne neviem, čo sa tam stalo. *Povie HIRAMOVI a rozhodne v tejto chvíli by sa radšej bavil s týmto čarodejom, ako sa nechať provokovať RUNEM.*
*Drinky sa na stôl iba sypú... alebo lejú. Thierri sa snaží sa svojimi spolužiakmi zaostávať ale oni sú ešte na niečo také triezvi. Po niekoľkých panákoch ginu ale už začína cítiť hladinku. Akurát si ide dať ďalší pohárik keď ho drgne spolužiak a on sa obleje. Pozrie na svoju mokrú košeľu, zanadáva na spolužiaka a povzdychne si. Tak sa teda postaví, prepletie sa tým hojným množstvom ľudí až na záchody. Tam si zoberie niekoľko servitiek na ruky a začne si trochu tú košeľu sušiť. Počuje ako sa za ním spláchne, nejaký chlapík prejde k umývadlu a umýva si ruky. Thierri ho ignoruje. Na chlapských záchodoch proste platí, že každý si tam ide spraviť svoje a nevykecáva sa tam. Keď ale Thierri postrehne že si ten chlap nejak dlho čistí ruky tak naňho poočku pozrie. Strnie. Chapík naňho tiež strnulo pozerá.* /To je ten chlap s uberom..../ *Ani krvi by sa v ňom nedorezal. Ak sa na to týpek teda chystá.*
*Oprie sa jednou rukou o bar a natočí sa k nemu bokom, takže stojí čelom ku Grace.* Po tom, čo sa teraz v New Yorku deje, nečudoval by som sa. *Odpovie na jej otázku o démonoch a aj keď si sám nie je úplne istý, či tu má démonov očakávať, veľké stretnutia boli vždy riskantné, rovnako ako Techno Party. On bude predsa len rád, ak sa nič nestane, no neprišiel si tam užívať alkohol a tancovať vo víre radosti a spotených ľudí. Poobzerá sa po okolí a mykne plecom.* Fajn, tak colu. *Podotkne len tak a nakloní sa k barmanovi, ktorý ho osloví s objednaním. Na prstoch ukáže dvojku, objedná colu a zas sa vráti ku Grace. Zamračí sa nad jej slovami. Chápe, že v takomto prostredí by si Grace asi radšej užila zábavu a spoločnosť, ale ak tu majú byť z povinnosti, tak by to tak malo ostať. Trochu ho mrzí a štve, že ju pozval a nakoniec to nebude podľa jej očakávaní, ale asi mala čakať, že pokiaľ on ide na párty, veľmi málokrát sa stane, že si to bude užívať rovnako ako ostatní.* Hliadka to je. A očakávam, že to tak budeš brať. Teda, ak ma v tom nechceš nechať samého. *Podotkne a trochu tým ironicky naráža na fakt, že sa mu vyhrážala Spolkom, ak pôjde na hlaidku sám. Teraz by tu síce bola, ale ak sa chce Grace napiť, až takou oporou mu potom v boji nebude. No, je to dospelý človek, kontrolovať ju nebude, už je dosť veľké dievča, aby si určila priority. Potom si vzdychne a keď mu barman podá colu, jednu posunie ku Grace a napije sa. Na chvíľu sa poobzerá a keď pozrie na Nokiu, napadne mu, že možno prišla aj Triss, ak je to čarodej, kto organizuje túto párty. Tak jej napíše iba jednoduché: “Si na párty?” A počíta s tým, že čarodejka bude vedieť, o čo ide.*
*Nejako nevedela, čo presne tam má robiť. Napila sa trochu vína, ktoré jej obsluha doniesla a celkom sa snažila zabudnúť na reči, čo sa dozvedela. Pozrie sa naokolo, ale nepozná žiadne tváre, ktoré by ju aj zaujali. Bolo pre ňu zvláštne tam byť, aj keď z donútenia tam vlastne išla. Vlastne chcel aby sa tam stretla s nejakým vyššie postaveným ako je on, ale ona nikoho takého nevidela.* /Hlavne že som sem mala ísť./ *Pomyslí si, pričom si vloží ruku do vlasov. V tom ku nej príde nejaký chlap a opýta sa jej, či si nechce zatancovať. Prejde ho pohľadom a nakoniec prikývne. Prečo by aj nešla, aj keď moc mužov nemusí, ale tak predsa len sa nenechá nimi odradiť. Prišla sa pokúsiť sem pobaviť.*
*Promne si čelo nad Lónim a vydechne a vykulí na něj oči. když mu řekne že hulí od čtyrnácti.* Od čtrnácti? Děláš si srandu? *Vykulí na něj oči a promne si kořen nosu.* /To snad nemůže myslet vážně.../ *Poslouchá jeho slova ohledně ocasu a chápavě přikvýne.* Tak an tom pracuj je to lepší umět schovat celé. Ale na to přijdeš. *Napije se svého pití a sleduje taky Kaie zatím co se baví s barmany a dává jim instrukce. Otočí se na Lóniho a souhlasně přikvýne.* Ano, přesta tam řekneš že to jde na účet pana Queense a oni to tam dají. *Uistí jej. Stejěn už tak bude mít velkou škodu na účtu takže ten Lóni ho už nezabije. Zhluboka se nadechne když řekne o pivu.* Ano pivo je alkohol... Ale fajn můžeš mít pár piv. Pokud to bude ochutnávka tak to bude málo takže ať nevypiješ víc než.. já nevím dvěě piva. *Navrhne a pak mu řekne jak na sebe má dávat pozor. Ale ke konci se podívá do davu a všimne si Grace a Sebastiana.* Ano dívej na sebe pozor. Já se musít teď věnovat i dalším hostům, takže... Kdyby něco tak mě najdi. *Řekne a přitom jak odchází tak si všimen trčící nitky na Lóniho svetru a zatáhne za ni. Kouzlem ji přetrhne a strčí si jido kapsy.* /Abych tě pak mohl najít.../ *Napadne jej a dalším kouzlem mu upraví svetr, aby se mu nerozpáral.* Měj se zatím Lóni. *Řekne k němu a rozejde se směrem ke GRACE A SEBASTIANOVI k baru. Na tváři mu hraje jeho klasický arogatní úšklebek, když se před lovci zastaví.* GRACE, moc rád tě zase vidím. *Usměje se na ni vlídně. Moc dobře si vzpomíná na to jak dopadlo jejich poslední setkání a proto jí nekotaktovl. Aby jí dal čas. Pak se podívá na muže s ní.* Vidím, že sis přivedla společnost. *Prohlédne si muže a velmi rychle mu dojde že se jedná o staršího z bratrů Hawkstone.* Pane HAWKSOTNE, také vás rád vidím. Věřím že vám nebude vadit, když si nachvíli vypujčím Grace. S vaší vyzáží věřím, že si najdete velmi rychle jinou společnost. Nemusíte se bát, vrátim vám ji v celku. *Mrkne na něj vesele a pak se otočí na Grace.* Grace, zatančí si se mnou? *Nabídne jí ruku.*
*Zatímco se chvíli KAI s ROBERTEM bavili, Hiram si vzal do ruky nápojový lístek a začal přemýšlet, co si objedná pak.* /Možná Mojito? Ne, nuda./ *Proletělo mu hlavou, zatímco si kus lesklého papíru postupně pročítal. Přece tu muselo být schované něco, co ještě nevyzkoušel. A málem by i něco konečně našel, kdyby jej najednou nevyrušil ROBERT. Přesunul k němu tedy svoji pozornost, načež se mírně pousmál.* Hale dobrý, konečně jsem se po dlouhé době konečně dobře vyspal..jen se mi nepodařilo najít jméno té bylinky. Co to bylo zač? *Zeptal se rovnou. Jasně, spánkový režim mu to nějak moc nepozměnilo, nicméně na kvalitu spánku to vskutku pozitivně zapůsobilo.* Ahh..tohle..myslím, že jsem do tebe omylem vrazil. *Nevěděl, zda má vzpomínat dál, nebo to radši nechat. Nakonec vyhrálo to druhé.* Myslíš, že bys mi mohl něco namíchat? Barman to moc nestíhá. *Trošku se naklonil, aby se na chvíli podíval na barmana, než se podíval zpět na KAIE.* Prosím. *Dodal ještě s prosebným výrazem.*
*Pokrčí ramenami. Bol si istý, že mu to číslo povedal správne.* Nejaká decká to doniesli na ostrov a potom som s nim dva týždne každý večer mohol prísť pofajčiť, načo mi zvyšky nakoniec nechali. Potom som sa cez jedného muža dozvedel, že by mi to vedel zháňať za menší peniaz...a už to išlo. *Povie AXELOVI v rýchlosti svoju minulosť s drogami. Ešte raz prikývne, že sa nad chvostom ešte bude snažiť, načo ho už viac zaujíma odpoveď na jeho otázku ohľadom piva. Na jeho prekvapenie mu to Axel povolí, takže sa hneď začne tešiť, až sa rozbehne smerom k baru, aby si objednal. Už niekde počul, ako sa objednávajú, takže to by zvládnuť mohol.* Dobre, ak by som sa teda nevedel dovolať k svojmu mentorovi, tak ťa vyhľadám. *Sľúbi AXELOVI ešte predtým, než sa vydá za nejakými jeho hosťami. Sám sa presúva k baru, kde sa vystrčí na barový pult vedľa HIRAMA a otočí sa na BARMANA, aby ho požiadal o svoje povolené pivo.* Mohol by som poprosiť malú desiatku? *Požiada ho.* /Cola bude teda neskôr, ale ozaj mám na jednu chuť. Ale najprv pivo!/ *Otočí sa na HIRAMA.* Ahoj. *Povie s neubúdajúcim úsmevom a s čiapkou už pekne schovanou opäť v taške.*
*Chvíľu na seba tak pozerajú. Ako prvý sa spamätá Thierri, otočí sa doslova priletí ku dverám, rozmáchnuto ich otvorí a vybehne von. Lenže... v tej rýchlosti nepostrehne chlapa ako horu a tak mu rovno vletí do chrbta, až sa mu z toho zatočí hlava. S tým ako sa odrazí tak letí dozadu. Lenže to ho už chytí ten chlapík s uberom. Thierri si drží nos a dúfa, že mu nekrváca.* Sorry, kamoš fakt nechcel. Sorry. *Ospravedlní sa týpek za Thierriho tomu chlapovi do ktorého narazil a odtiahne ho bokom. Keďže to bola fakt zrážka, ako keby narazil do steny, tak je trochu Thierri mimo. Takže až neskoro si uvedomí, že ho ten chlap zatiahol úplne že mimo. Dakam do skladu alebo kam.* /Merde./
*Podívá se na tancující dav.. a je pravda, že střízlivou jí moc neláká se mezi ně tlačit. Přisune si k sobě sklenici s Colou a přikývne s lehkým úsměvem a pak zavrtí hlavou nad tím jak jí podsune její vlastní výhružku.* Jasně .. to se ti teď hodí, používat moje slova proti mně. *Napije se taky, ale už si vyhlíží místo kam se přesunou, aby nebyli tolik na ráně. Jestli se tu chystají hlídkovat, asi by neměli být tolik na očích a plašit jakýkoli riziko, který se dovnitř dostane.* Ber to z tý lepší stránky.. třeba se tu dozvíme něco víc o tom divným démonovi, na kterýho jsme obnovovali ty pasti.. a nebo můžeme zjistit něco víc o tom vejci. Asi bysme se ale měli dostat z baru, ať to nevypadá, že tu pijeme.. *Už si bere do ruky drink a když se otáčí od baru, skoro naraz do AXELA který přišel.. Okamžitě couvne o krok zpátky a tělem jí projede vlna nervozity. Sama nedokáže rozeznat, jestli je to tím jak od něj minule utekla a nebo tím, že se tu zjevil tak náhodou a zrovna, když je tu i Sebastian, který jejich přátelství moc neschvaloval.* Ahoj.. *Pozdrav rychle a těkne pohledem k SEBASTIANOVI, když se mu AXEL představuje.* Nooo.. vlastně jsme tu pracovně. Tvoje neplacený gorily.. když odečtu tu almužnu, co nám dává spolek. *Postěžuje si a dá mu tím najevo, že tanec v pracovní době určitě nepřipadá v úvahu.* Ale jestli potřebuješ něco probrat.. /Spíš jsem to já, kdo má toho hodně co vysvětlovat/ *Udělá pár kroků dopředu, čímž naznačí že je ochotná jít někam, kde hudba duní míň a kde budou mít víc soukromí.* Vrátím se za chvilku.. *Obrátí se na SEBASTIANA, doufá že pochopí že je to důležitý. Ale neodchází dokud jí to sám neodkývá.*
*Poslouchá KAIE a tváří se na něj nesmírně znuděně.* Nepotřebuji na sebe zbytečně poutat pozornost.* Řekne mu a pak se ušklíbne a švihne ocasem.* Samoléčení. Smutné, že to nevíš.* Povzdechne si, jako by KAIE litoval, ale spíše ho zlobí.* To si nemyslím. Sestra se musí krmit sama a už nejede běžné balení.* Pousměje se na něj. Na něj si drží falešný úsměv. Hiramovi věnuje ty pravé. I když zvažuje koho z nich opravit v oslovování. Zatím se zdá, že ani jeden si nevšiml, že každý používá jiné jméno. Pak se však zaměří na HIRAMA.* Je to má vlastní bylinka. Je to mix tří bylin smíchaných do jedné. Můžeš si její sazenice vyzvednout kdyžtak u mého obchodníka Grigorijho na Stínovém trhu. Má takový stan s hromadou koberců.* Odpoví mu.* Ber to jako dárek, já je nevyužiju.* Řekne mu a rozhlédne se. Tehdy se k nim přidá onen mladík, kterého už viděl. Zastříhá kočičíma ušima a v jeho očích se objeví nelibost. Mrskne ocasem a přemýšlí co by. Opravdu ho současné party nebaví. Kdysi to bylo zajímavější. Rvačky a pivo. Zasměje se té představě a poklepe prsty o desku baru. Pak se však usměje na LÓNIHO a odhalí tak i své kočičí zuby. Úsměv však není tak příjemný jako ty, co věnuje Hiramovi.*
*Barman čo mal do teraz prestávku sa vráti za bar. Avšak... sem tam niektorým hosťom veľmi nenápadne primieša drogu. Kast - Účinok je podobný extáze, kedy zosilňuje všetky podnety okolo osoby. Niektorí hovoria aj o schopnosti komunikovať s flórou.*
*A takto okorenil drinky ROBERTOVI a MALACHAIOVI.*
*Naleje do seba celú colu naraz. Nechce si pitie brať so sebou ďalej od baru a súhlasí s GRACE, že hneď ako uhasia nejakú potrebu vypiť si aspoň nealko, keď už su na párty, môžu sa presunúť niekam do rohov miestnosti. Pousmeje sa.* Nemôžem za to, že si to povedala. *Povie naoko nevinne a mykne plecami. Keď sa rozhoduje, ktoré miesto na okraji Pandemonia je skvelým spotom na sledovanie čo najväčšej plochy, všimne si blížiaceho sa čarodeja, AXELA, ktorý už aj stojí pri nich a nepríjemne sa usmieva. Sebastianova nálada rázom klesne na nulu, jemne sklopí hlavu, keď si premeria AXELOVU tvár a hrdelne zavrčí, skoro akoby si chránil územie, no popri hudbe nie je nič počuť. Jeho nevraživý pohľad však presunie na GRACE a viac sa narovná.* Zdravím. Potenciálny problém späť v New Yorku. *Zamrmle a pri slovách lovkyne vedľa seba však trošku schladí ťažobu a žiarlivosť, ktorá sa v ňom v sekunde dvihla a rozpálila mu hrdlo a konce uší. AXELOVE slová sa snaží čo najviac odrovnať, aby mu nepresiakli hlboko do mysli a aby mu rovnako hnusne neodpovedal alebo aby rovno nevybuchol. Musí sa ovládať, je na hliadke. Chvíľu si premeriava spýtavý pohľad GRACE a má pocit, že ich rozhovoru nezabráni. Ak si nepohovoria teraz, tak potom. Nepáči sa mu ale, že to bude bez jeho prítomnosti. Znova nepríjemne mrkne k AXELOVI a prekríži si ruky na hrudi.* Ty si dospelá, rob si čo chceš. Ale pokiaľ si chceš robiť svoju povinnosť… *Svoje slová však nedokončí, otočí sa a začne sa naštvane predierať pomedzi ľudí niekam do kúta. Krv sa v ňom odrazu varí, je mu teplo a mikina mu vadí.* /To som mohol čakať. K*rva./ *Behá mu jedna nadávka za druhou v hlave a nepríjemne krčí nos, skoro akoby to tam chcel podpáliť a zruinovať.* /Som zvedavý, kedy sa ukáže./
*Skoro se tam vykotí, když slyší kolik mu bylo a ještě k tomu jeho drogovou minulost.* Dobrá o tomhle se pobavíme někdy jindy. *Promne si kořen nosu. Pivo přece je nnebylo tak strašné tak to mu dovolí.* Dobře budu s tím počítat. *Soihalsně na LÓNIHO přikývne. Dostat ho domů bude to nejmenší co dokáže. Pak už Lóniho opustí a jde za Grace a Sebastianem. Pobaveně se uchcetne nad Sebastianovým zavrčením. A potlačí chuť na něj zamlaskat a říct nějakou poznámku o vlkodlakovi. Nad jeho slovy se jen usměje a na SEBASTIANA se otočí.* Problém? Bezemně a Grace by ještě nejspíš do teď byla Zimní válka pane Hawkstone, prakticky nám dlužíte život. *Připomene mu mimoděk a to co neunikne jeho oku je následná reakce.* /Hmm zajímavé./ *Svoje myšlenky si nechá pro [link src="sebe.Oto"]čí se pobaveně na GRACE.*Věříš mi, že bych vám zplatil víc kdyby jste mi seděli před barákem, že jo? *Uchetne se a pak protočí očima.* Chci si jen promluvit Grace o nic nejde. *Řekne prostě a rozhlédne se po místě, kde by mohlo být míň lidí a větší soukormí. Jenže Sebastian ztropí scénu. Tak svou pozotnost věnuje jemu.* Nemusíte se tolik čertit pane Hawkstone, dejte si drink, běžte tančit ale když říkáte že tu jste pracovně.. můžete dál mrzutě sedět v koutě a pozorovat. je mi to fuk. *Mávne nad ním rukou jako kdyby chtěl odehnat hymz kolem sebe. A mile se na něj pousměje a dál to už neřeší. Místo toho se otočí na Grace.* Můžeme? *Nabídne jí rámě a čeká jeslti se ho chytí, aby ji mohl odvést někam do rohu do boxů kde nejspíš budou mít víc soukromí. Pokud tak udělá tak jí odvede teda bokem a posadí se na jednu ze sedaček a počká až udělá Grace to samé.* Takže... Jak se cítíš? Vůbec jsi mi nenapasala...Jsi v pořádku? *Zeptá se starostlivě.*
*Keď si Thierri uvedomí v akom veľkom je loji tak sa začne aj brániť. Ale čo mu je to platné keď je ten týpek od neho vyšší a silnejší.* /To mám za to, že som taký krpec./ *Chytí sa nejakej veľkej bedne ale chlap s ním tak smekne, že sa jej rovno aj pustí. Dostanú sa ešte do ďalšej miestnosti s bedňami. Tam je ešte druhý chlap čo mu pomáhal s obetovaním. Mrskne ho rovno na zem do stredu pentagramu a Thierri tam v podstate zostane ležať jak rozplácnute kura. Chlap čo ho dotiahol rovno vytiahne nôž a zakričí.* Tak to ukončíme! Čítaj! *Zvreskne na kolegu a ten... poučený z minula... začne čítať z prichystaných papierov. Thierri sa obzrie okolo seba.* A sviečky nebudú? *Chlap čo číta sa zarazí. Týpek s uberom sa naserie ešte viac.* Nie, nebudú! Netreba! Čítaj! *A tak teda chlapík s textom číta ďalej. Podľa toho hlasného halekania to vyzerá na záver. Akonáhle sa chlap s nožom vrhne na Thierriho, ten začne inštinktívne cúvať až narazí do krabice, na ktorej sú poskladané ledabolo ďalšie krabice. Ide o drevené bedne plné... dačoho. Ako do nej drgne tak horná krabica stratí balanc a začne padať. Thierri, keďže pozerá hore na toho magora, to vidí a uhne sa. Lenže Chlapovi s uberom padne rovno krabica na hlavu. Asi si každý vie predstaviť ako to vyzerá keď spadne taká bedna niekomu na hlavu. Thierri si je istí že to rozhodne nechce vidieť. Chlap čo čítal text len zaňho pozerá, biely ako stena a pravdepodobne v šoku.* Je tam krv? *Spýta sa Thierri ale chlapík sa mu evidentne nechystá odpovedať.*
*Nad jeho slovami len nadvihne obočie a uškrnie sa.* Plané reči. Ale nemienim sa starať. *Povie RUNEMU a viac to už nemieni riešiť. Poznal ho, takže sa do tých vecí nemienil pliesť. Hlavne s jeho sestrou. Nemal náladu na potomkou Hauresa a pokiaľ by mohol, tak by im všetkým podrezal krky, ale to sú iba jeho myšlienky, ktoré si necháva pre seba. Pozrie sa potom smerom na Hirama a trochu prižmúri oči, aby sa mu venoval. Zamyslí sa aký drink by mu predsa len mohol spraviť. Možno to bolo dlhšie, ako niečo robil, ale predsa len vedel pripravovať drinky. Preto mu pripraví Manhattan, pričom mu ho podá.* Fajn… Dlho som nič také nerobil, ale malo by to nejak chutiť. *Povie HIRAMOVI a pozrie sa smerom prichádzajúcej osobe, ktorá si pýta pivo. No miesto toho vytiahne kolu, na ktorú použije dočasnú mágiu, ktorou mladého čarodeja premení na mačiatko.* Deťom do ruky alkohol nepatrí. *Povie LÓNIMU a dá mu kolu, ktorá je očarovaná. Pozrie sa na drink, ktorý mu priniesol barman, aj keď si žiadny nevypýtal.* /Čo to má znamenať?/ *Pomyslí si a tie dva drinky, čo tam barman priniesol, tak poslal smerom k RUNEMU A HIRAMOVI.* Myslím si, že to bol omyl a sú to vaše drinky. *Povie obom, takže to moc nerieši. Odloží fľašu burbonu a z domu si privolá fľašu alkoholu, ktorý skúšal na Dragosovi a tým ho opil. Jednoducho alkohol, ktorý platí aj na upírov a vlkodlakov.*
*Vnímá napětí mezi SEBASTIANEM a AXELEM a snaží se být v tomto slovním konfliktu neutrální.. Reakce z obou stran jí skoro až šokují. Jak Sebastianova nevraživost, tak i Axelova typická provokace.. Při pohledu na naštvaného Sebastiana jí trochu bodne u srdce, ale uvědomuje si, že si s Axelem prostě musí promluvit.... Když mu Sebastian dá svolení.. i když je to s jistou hořkostí, ráda by mu poděkovala ale nestihne to, protože už je pryč.. Cítí se rozervaná mezi loajalitou vůči Sebastianovi a nutností vyřešit své vlastní záležitosti s Axelem... Když jí AXEL nabídne rámě váhá jen na okamžik, ale nakonec se ho jemně chytí a nese si sebou Colu.* Mohl jsi být trochu citlivější.. *Řekne tiše a nechá se odvést do boxů na straně místnosti. Tam se posadí naproti němu a ruce polož na stůl se skleničkou.* Já vím.. zpanikařila jsem a chtěla jsem se ti omluvit. Pak jsem si říkala, že to bude lepší osobně, ale věci se trochu... zkomplikovaly. *Podívá se do drinku a zakoulí očima.* A nakonec jsem tu pracovně.. *Zvedne k němu pohled.* Děkuju za tvojí pomoc, ale kvůli spolku... nemůžu si nechat od tebe pomoc. Musím první oslovit mlčenlivý bratry. Po tom všem.. pochop, že se bojím jen udělat krok vedle, aby na mě nic neměli. *Povzdychne si zhluboka.. možná jí toho trápí víc, ale svěřovat se mu se svými vztahy teď nechce, neni na to asi vhodná doba a je na to až moc střízlivá.*
*Vlasy jí volně padaly na ramena a vlastně až pod lopatky do půlky zad. Kolem krku měla řetízek s dračím přívěškem - vlastně drak držel kruh s ornamenty a na jedné straně kruhu byly vsazeny fialové drahokamy. Tento řetízek padal do výstřihu a těsněji okolo krku byl ještě jeden fialový drahokam, volně zachytávajíc magickou energii, která z ní unikala. Nesměřovala ji tam, jinak by se do pár hodin rozletěl, takto vydržel celý den, vlastně tak dva někdy až tři dny, než pukl. K tomu měla volnější šaty - světlé béžové s kvítky, přesto nepůsobily zrovna levně a přes ně modrou riflové košili. K šatům měla stejně tak modré vyšší konversky, na zádech kožený batoh a na rameni popruh pouzdra od kytary. Očividně se sem původně nechystala jít, jinak by minimálně kytara zůstala doma. Vklouzne i s vlkodlačicí Mariou do klubu, dokonce jí nabídne bezděčně ruku, kdyby ji ostré světla a hudba vyvedly z míry. Triss se rozhlížela, hledala Sebastiana, ale světla i ji oslňovala a tak se nakonec vydá podél okraje, jen se ještě zastaví a zapátrá v pouzdru kytary, kde byl bloček na písničky. Naškrábe na vytržený lístek své jméno a číslo.* Kdyby jsi měla dotazy nebo problémy, protože hádám se rozdělíme, někoho tu hledám. *Vstrčí jí papírek na rozloučenou do ruky, usměje se na ni.* Drž se. *Dodá ještě a jestli ji nepronásleduje, ona se vydá hledat Sebastiana, kvůli němuž zde v prvé řadě byla. Když si však povšimne, kdo je na BARU, tak se vmísí trochu víc do davu, aby se osazenstvu vyhla. Stačilo, že si povšimla NEJVYŠŠÍHO ČARODĚJE. Tomu se rozhodně chtěla vyhnout, prozatím. Zbytek neprohlížela. To, že znala trochu Sebastiana se jí vyplatilo, protože jej nehledala v davu. A když jej konečně našla, tak si stáhla kytaru blíž k tělu, neb do ní někdo zrovna vrazil a vytáhla telefon, aby vyťukala SMS zprávu, protože se nechtěla vmísit do jeho rozhovoru s kdo ví kým. (Stojím napravo od tebe.) Vyťuká a pošle, načež se postaví ještě o něco víc ke kraji a pár kroků se přiblíží, aby ji měl pohodlně na dohled, čekajíc chvíli, zda zareaguje, dokonce jej zlehka strčí do paže telekinezí, aby se za ní otočil. Ne, že by byla stydlivá a nechtěla se seznamovat, ale SEBASTIAN zrovna nevypadal nadšeně, minimálně ne na obvyklé poměry a ona nechtěla, aby jí náhodný dotek nepřipravil nakonec o kytaru, protože proti ní otočí hněv. Pomalu se však začala blížit, jen zvolna, tak aby nakonec mohla pozdravit.* Ahoj.
*Pomalu vejde dovnitř, následuje tak Triss a rozhlíží se kolem sebe, a hlavně po klubu, který je pro ni jedna velká neznámá. Připadá si tam absolutně nepatřičně jelikož většina lidí je vážně oblečená jako do klubu nebo minimálně jako někdo kdo tu nepřišel přímo z práce. V jejích černých džínách, na kterých je stále flek, kterého si všimla až v parku a bordó tílku, které by se na párty i dalo uzpůsobit, pokud by si sundala své sako, což ale rozhodně nechce, protože pod ním se jí skrývá podpažní pouzdro, a to poslední co by teď chtěla je odhalit zbraň v klubu plném lidí, kde nikoho nezná, a navíc ji bylo prozrazeno, že je plný lidí, tedy vlastně nelidí. Obezřetně se rozhlíží a snaží se zahlédnout nějakou známější tvář nebo alespoň rozpoznat lidi. Pevně drží v ruce svou kabelku a pokračuje za Triss, její nabízené ruky si ale nevšímá. Nemá zájem se nikoho držet, nebo vlastně jakkoliv dotýkat, natož v tomhle přeplněném klubu plném hudby, hluku, světel a bůh ví čeho všeho ještě. Pak už jen vnímá to, jak jí Triss něco vtiskává do ruky. Prohlédne si vlastní dlaň a snaží se zjistit co to je. Když tam identifikuje číslo bezhlasně poděkuje a schová si to do kabelky. Poté se pomalu přesune mezi těmi lidmi až k baru, aby si objednala pivo. Triss je jí ztratila z dohledu, proto si chce jen vzít své pivo a najít si nějaký temnější koutek ve kterém by mohla pozorovat lidi a mít relativně i klid. Což je dost ironické v klubu.* /Fajn bude to jednoduché, prostě si na baru něco objednám k pití, nejlépe pivo, a dohlédnu si na něj, potom se usadím a budu se dívat. Třeba zjistím něco nového. Co bych teď dala za to, aby tady byl Al se mnou./ *Nahlas si povzdechne a už s větším odhodláním se dostane až k baru, kde čeká na obsluhu a objednává si pivo v láhvi.*
*Z vybírání dalšího drinku jej náhle vyrušil BOB, na nějž se tedy vzápětí podíval. Svedl řeč k bylinkám, které mu při prvním setkání věnoval.* Dobře, děkuju. *Aspoň nyní věděl, proč danou bylinku nemohl v herbáři ani v žádném bylinkářství vyhledat a rovněž kde ji sehnat. Ačkoliv na Stínovém trhu v New Yorku dlouho nebyl, kdo ví jestli vůbec ano. Jeho paměť mu hold nesloužila tak dobře, jak měla. Možná by se měl o to začít zajímat. KAIE se Hiram poté zeptá, zda by mu něco náhodou nenamíchal. Odpovědi ve formě slov se mu nato úplně nedostalo, ale všiml si, že KAI vskutku něco začíná chystat. Zvědavě jej tedy pozoroval, dokud nezaslechl z druhé strany tentokrát opravdu známý hlas. Nasadil milý úsměv, načež se k Lónimu otočil.* Ahojky. Co tetování? Hojí se správně? *Optal se mladého čaroděje, zatímco si s poděkováním převzal od KAIE Manhattan, který mu připravil. Usrknul si a následně překvapeně zamrkal.* Náhodou je to úžasné. *Složil mu poklonu, usrknouc si další doušek. Nedlouho na to pak před něj byl přisunut další drink.* Popravdě jsem si nic neobjednal, ale alkoholem nepohrdnu. *Pokrčil rameny, dopíjejíc drink ve skleničce na šťopce. Moc dlouho mu to netrvalo, po tom druhém sáhnul chvíli poté, přičemž si opět na začátek trochu uskrnul. Toho, že bylo v onom nápoji něco přimíchaného, si přitom samozřejmě hned nevšiml. Měl to ze začátku za normální alkoholický drink. Že by tam něco barman přimíchal netušil, ani si to nemyslel.*
*Hnev a žiarlivosť v ňom bubajú ako o závod. Pípne mu správa, ale nemá na to náladu, aby odpovedal alebo sa vôbec pozrel, i keď si je skoro úplne istý, že to je TRISS a odpovedá na jeho správu. Ignoruje aj akési poštuchnutie do ramena. Sleduje Axela a Grace, miznúcich niekde medzi ľuďmi a prekríži si ruky na hrudi.* /Asi si čarodej myslí, že niekde v mojom živote bol moment, kedy mi na jeho názore záležalo./ *Pomyslí si horko a snaží sa sám seba presvedčiť o tom, že je to pravda. Vlastne to aj bola pravda, no tak trochu mu záleží na Axelovom názore na Grace. To ho rozohňuje a aj keď je na hliadke a veľmi dobre si to uvedomuje, alkohol, svietiaci za barom, ho teraz ťahá najviac za celý čas, čo je späť v New Yorku a nepije. Prekrúca sa mu žalúdok pri pomyslení, že sa uchýli k tak hlúpemu činu, aby sa znova napil, no nejak ho to ťahá. Všetky pocity, ktoré teraz v hrdle a v hrudi cíti sú na nevydržanie, tlačia ho a skoro mučivo ho zviera zlosť a závisť. Vtom ho však vyruší hlas vedľa seba a on ho veľmi dobre pozná. Ani sa na TRISS nepozrie, úpenlivo sleduje dav ľudí a sem-tam mu oči zabiehajú k fľašiam alkoholu. Dokonca jej ani neodpovie. Nechce sa mu teraz rozprávať s niekým ďalším, ešte k tomu s TRISS, s ktorou sa tu práve nechcel stretnúť, keď si spomenul na poznámky, ktoré k nej včera mala Grace.* Nemusela si chodiť. *Odvrkne nakoniec a TRISS môže cítiť, aký je nervózny a nepríjemný. Trochu ho však teší, že je tu aspoň niekto, kto by mohol odkontrolovať jeho silné chute na alkohol - pravdepodobne, ak by sa TRISS neobjavila, už by bol na spätnej ceste k baru, aby si objednal. Možno to urobí aj tak…* /Mal som mu vraziť./ *Pomyslí si a jeho myseľ je teraz zahltená myšlienkami, vzbudzujúcimi ešte väčší hnev.*
*Lovci věnuje jen jeden úsměv a nechá to být. Vyhrál a ani nedostal přes hubu. Grace proto odvede do boxů dál od parketu. Nad slovy Grace se jen tiše ucehctne.* Citlivější? *Uchectne se.* To jsem byl citlivější, asi mě nechceš vidět v prlné ráži. *Přece jenom byl stále s části démon. I přes to, že v něm z velké části přesahovala ta lidská část. Sleduje Grace jak se posadí proti němu. Při zmíňce, že se věci zkomplikovali tak se podívá směrem, kde je Sebastian.* Všiml jsem si. *Odpoví suše.* Máš hlídacího psa. *Nakrčí lehce nos.* Co spolu máte? Ty vypadáš... uvolněně a on se mohl zbláznit, když jsem pro tebe přišel. *Podívá se ještě jednou na Sebastiana. Nemusel být detektiv ani věštec, aby poznal že o něco jde. O to víc jej žárlivě píchlo u srdce.* Pracovně, nepracovně to je mi fuk. Chci si s tebou promluvit prostě. Když mi teda nejsi schopná napsat. Já ti dával čas. *Vydechne unaveně a poslouchá její slova a zakrouží zbytkem svého pití než se napije. Spíš si tím dává na čas než vůbec něco odpoví.* Spolek. *Vyprskne znechuceně a otráveně.* Celý Spolek mi může políbit ty víš co. *Rozhodí rukou.* Proč si myslíš, že jsem na tak dlouho zmizel, Grace? Že jsem si to vybral? *Zeptá se jí.* Že jsem chtěl z ničeho nic odejít, že bych se vzdal postu Nejvyššího čaroděje? *Jsou to jen řečnické otázky. Unaveně vydechne a promne si kořen nosu.* Spole mi vyhrožoval Grace. Myslíš, že já jsem vyvázl bez trestu? Ne. *Zhluboka se nadechne. Uvědomuje si že asi není nejlepší čas ani místo tohle probírat, ale nebude přestávat když to načal.* Spolek mi vyhřožoval, že pokud neodejdu z New Yorku to, že tebe pošlou na Zimní dvůr bude to nejmejší co udělají. *Vysvětlí a podívá se na její drink* To jsem nemohl dovolit. *Vydechne a zvedne k ní pohled.* Nemohl jsem dovolit Spolku ať ti ublíží nebo tě nechají... zabít. Oni jsou toho schopní, viděl jsem to. *Zakroutí hlavou.* To jsem nemohl prostě dovolit. Na to mi na tobě až moc záleží../Víc neý na mé vlastní sobeckosti vlastně.*Rukou si vjede ro vlasů a rozhrábne si účes. Než se podívá na Grace a vlastně vyčkává co mu na to všechno řekne.*
*Nadšene sa usmieva späť na HIRAMA, nakoľko čo i len sekundový pohľad na ROBERTA núti jeho nohy k úteku. Trochu smutne prijme kolu od BARMANA, nakoľko chcel to pivo ozaj ochutnať, keď už dostal povolenie, ale nakoniec príjme aj tento drink a rozhodne sa venovať už len HIRAMOVI.* Áno, hojí sa to celkom pekne. Nemal som s tým zatiaľ žiadne problémy. Naozaj ti neviem dostatočne poďakovať. *Prizná mu a dá mu menší bozk na líce ako poďakovanie. Odpije si z pitia, než sa mu otočí chrbtom, aby si nadvihol vlasy a ukázal mu jeho prácu, ktorá už vyzerala o niečo lepšie. Ako sa však otáča späť a znovu si upíja, uvedomí si, že mu niečo nesedí. Nechápavo sa dotkne vrchu hlavy, kde sa objavia uši, aj keď sa mu nezdalo, že by nejako stratil kontrolu nad svojou ilúziou. Schová si tak uši rýchlo pod rukami.* Prepáč mi, HIRAM. Môžme sa porozprávať aj v nejaký iný deň? *Požiada ho s drobným ospravedlňujúcim úsmevom, hlavne keď sa prestane cítiť dobre. Nechápe, čo sa deje, takže radšej začne vyhľadávať jediného čarodeja, ktorý mu sľúbil, že ho ochráni a pomôže mu v prípade núdze. ŽENU pri ňom si veľmi nevšíma, ako začína mierne panikáriť.* AXEL, neviem, čo sa deje, ale... *Nestihne ani dopovedať, padne vedľa AXELA na kolená a postupne sa jeho telo zmenšuje, až sa kompletne stratí v jeho oblečení. Ak do kôpky oblečenia niekto siahne, nájde v ňom menšie mačiatko vo farbe Lóniho vlasov a chvosta, ktoré spokojne zaspalo, sotva sa dostalo do hrejivej dlane.*
Nemusel jsi psát, přesto jsi to udělal. Pokud jsem neměla chodit, měl jsi to napsat. Jenže tvoje pozvání vypadají přesně takhle, takže... *Ušklíbne se na lovce, který opravdu neměl náladu na to ani pozdravit, jak se zdálo. Zřejmě si vyložila zprávu špatně a nebo Sebastiana stihl někdo naštvat, na to sázela víc.* Nerada ti to říkám zrovna já, ale z nás dvou bych já byla ta, která spíš někoho zabije pohledem, co takhle si raději najít lepší roh, kde se nevykusují zrovna dva puberťáci, pokud chceš hlídkovat? *Snaží se odvést jeho pozornost na moment jinam, i kdyby si jeho znechucený či naštvaný pohled měl vysloužit pár pár metrů od nich, který se tu po sobě plazil.*
*Rune se na KAIE podívá.* A kdo se tě prosil, aby ses staral? Copak jsi dělal dozor i Ismaelovi?*Prohodí k němu. Pak se zaměří na HIRAMA.* Nemáš zač.* Usměje se a když se před něj dostane pití tak se na něj podívá.* Já si nic neobjednal a tohle....* Ukáže na nápoj.* Bych nikdy nevypil.* Řekne a odsune to stranou, ať si to do chřtánu nalije kdo chce. On rozhodně ne. Dokonce si hraje i s myšlenkou to nalít tomu barmanovi do krku, když už to připravil. Nakonec však odolá a rozhlédne se znovu. Všimne si Triss.* Oh... KAII, jak moc špatné bude, když si mě všimne Triss?* Zeptá se ho a je vidět, že tuhle otázku nemyslí ze zlomyslnosti. Dokonce mu ukáže směrem, kde Triss viděl. Nepostřehne tak, že ten mladý čaroděj má jakési potíže. Hlavně ho to ani nějak extra nezajímá. Proč by mělo. Není zajímaví a není z jeho rodiny. Nemusí ho zajímat.*
*Nervózne si pre seba pokrúti hlavou a pozrie na Triss, na ktorú síce nechcel byť hnusný, no takýmto spôsobom sa môže všetko ešte skomplikovať a to mal pocit, že už kontrola jeho extrémnych emócií a chuti k alkoholu je prílišnou komplikáciou, ak má dávať pozor a hliadkovať naokolo.* /Nie že by bol ten s*kin s*n rád, že tu za neho budem robiť kontrolóra./ *Pomyslí si horko a keď Triss poukáže na nejaký pár, očami k dvom ľuďom mrkne, no nijak ho to nevyvedie z miery.* Je to sprostá párty, nič nové. *Odvrkne jej, no potom sa naozaj zhlboka nadýchne a pozrie na čarodejku vedľa seba.* Viem, kam sa presuniem… *Podotkne jej a rovno sa vyberie k baru. Postávať ako poslušný lovec a čakať, že sa niečo udeje, zatiaľ čo ho všetko tak s*rie, je odrazu trochu bezvýznamné. Vyčíta si, prečo vôbec prišiel a prečo pozýval Grace so sebou.* /Vraj nechodiť sám. Pf./ *Odvrkne si a keď sa tlačí medzi ľudí, neúctivo im vráža lakťami do rebier, aby mu uvoľnili cestu. Nesleduje, či za ním ide aj Triss a v hĺbke mysle a duše dúfa, že áno, a že niečo urobí, aby nebolo neskoro a on sa nebude môcť napiť. Do mysle mu skočí spomienka z toho večera v parku, keď sa opil, podrezal a Triss to s ním všetko znášala… neskôr na to aj Grace. Nie je si istý, či to chce znova podstúpiť. Teraz by však pravdepodobne podrezal niekoho iného. Keď sa zastaví, snaží sa zhlboka dýchať a presvedčiť sa, že to prejde, že to je chvíľkový skrat, že to po chvíli skončí. Ale jeho búriace sa emócie majú asi iný názor.*
*Slova o hlídacím psovi se jí dotknou i za Sebastiana, i když doufá že to Axel myslel ze srandy a tak se trochu zasměje.* Není to hlídací pes... je pro mě důležitý, abys věděl. *Zasměje se a zakoulí očima, pak ale pokrč ramena , neví pořádně na co se Axel ptá.* Známe se asi sedm let.. je pro mě jako rodina. *Vysvětlí jak blízký jí Sebastian je, ale vynechá slova o intimnostech.. Axel je sice její kamarád, ale ne úplně její gossip girl.* Já vím.. i on mohl být citlivější. On je akorát ten typ, co se nerad baví s podsvěťany. Neber si jeho reakci tolik osobně.. Prostě na mě dává pozor a stejně jako můj bratranec.. nejsou rádi, když se stýkám s čaroději a tak. *Dopoví, ale vůbec si už neuvědomuje, že se právě vedle Sebastiana objevila Triss, což její slova trochu vyvrací.* Už jsem se ti přece omluvila.. zpanikařila jsem.. *Zhluboka vydechne a zkouší se uklidnit, nechce ho naštvat a to nejen z principu, že by na ní mohl zaútočit aniž by hnul prstem. Dává mu prostor, aby měla možnost si všechno poslechnout ale pomalu se v tom ztrácí.. Tolik informací a hlavně jak se dozvídá, že to nakonec bylo všechno jinak než se domnívala.. Zmateně na něj zamrká, zní jí to jako výčitka protože ví, že využila jeho schopností.* Je mi líto, že jsem tě k tomu přinutila ... ale.*Zkouší v tom najít aspoň trochu něco pozitivního.* Kdybysme jsme to neudělali, tak možná skončíme mrtvý oba.. a nejenom my. Měla jsem dost času o tý křivdě přemýšlet -- *Než stihne větu dokončit, tak se k nim přiřítí blonďák, který ho osloví a začne se zmenšovat na místě.* /No prosím.. co je zase tohle./ *Viděla už toho dost, takže jí to tolik nerozhodí.. očekává, že Axel asi máchne rukou a situaci napraví, aby mu to mohla všechno zase doříct. Mezitím se podívá k místu, kde stál Sebastian.. a nemůže ho najít. Nervozita v n trochu naroste.*
Kam jdeš? *Zeptá se, ale její hlas zanikne v hluku hudby a čarodějka vyrazí za SEBASTIANEM, ač je jí směr cesty nepříjemný. Byl napjatý a napružený, snažila se udržet jeho pohled od alkoholu, kam mu zřejmě utíkal, pokud tedy nesledoval lidi u baru nebo někoho konkrétního, kdo stál tím směrem. A teď se tam ten blázen hrnul!* Jestli mi tu kytaru kvůli tobě někdo rozbije, praštím tě s ní, aby ses probral a nelezl někam tou nejdebilnější cestou, co existuje! *Zvýší hlas, aby ji LOVEC slyšel a když jej konečně dojde, tak zachytí jeho paži a potáhne ho, aby se propletli schůdnější cestou zpět k okraji.* Jestli máš žízeň pro pití jdu já, ale ty tam nejdeš, ještě bys při objednávání někoho zabil. *Založí si ruce na hrudi sotva jej pustí, stojíc v cestě k baru. Pokud nešel tam, tak kam šel? Doufala jen, že hádá správně a nepřehlédla nějakou rvačku, kterou šel její přítel vyřešit.*
*Rychle si objedná svou oblíbenou značku piva jelikož už má žízeň. Hlavně ji chce ale v lahvi jelikož v klubech nevěří žádnému otevřenému pití, od nikoho. A to hlavně po tom varování, které ji dnes po cestě z parku dala Triss. Rozhlídne se kolem sebe zdali nenajde volné místo na sezení a docela se jí i zadaří jelikož jedno uvidí a přejde k němu. Pomalu se usadí na židli u baru aby si vypila pití, co si objednala jelikož se jí tím davem nechce prodírat a bezpečnější jí příjde když zůstane na jednom místě. Jenže potom rychle uskočí jelikož na něčem sedí.* Co to zatraceně? *Vyhrkne dřív než se začne kontrolovat. Vidí na židli něco dlouhého a černého co se táhne od CHLAPA V KIMONU. Pečlivě si to prohlédne.* /To je snad ocas? Počkat cože? To nedává smysl./ *Jak tak vyjeveně zírá tak si nevšimne že překlopila láhev a část piva skončila na zádech toho CHLAPA V KIMONU od kterého vedl ocas.* /Dohajzlu, co mám teď dělat, mám se omluvit, nebo snad zdrhnout?/ *Celkem panikařící čeká na nějakou reakci osoby, kterou zvládla v jedné chvíli zároveň dost nevybíravým způsobem zasednout a polít jeho záda pivem. No může tenhle den být ještě horší?*
*Nad jejími slovy se jen uchectne a zakorutí hlavou.* Jistě. *Pronese sarkasticky a dál ji poslouchá.* Kdyby pro tebe byl jen jako rodina tak se nechová takhle. *Podívá se na své ruce a jeho tón zní téměř nezaujetě.* Jsem na timhle světě téměr půl tisíciletí, nejsem včerejší a poznám, když je v tom víc. *Ze svých rukou se podívá přímo do očí Grace. Pak se podívá na místo, kde stál Sebastian a všiml si tam nějaké další ženy, když se nan i zaměřil cítil silnou magi. Jeho rty se zkoutí do ušklebku.* Tak v tom případě je tvůj...Kamrád asi pokrytec, protože se právě baví s nějakou čaordjěkou. Myslím si že mu nevadí podsvěťané, ale že mu vadí jen... jeden učitý. JÁ. *Ukáže Prstem na místo, kde byl Sebastian a cítil tu silnou magii. Pak is jen povzdechne.* Já vím, že jsi se omluvila Grace. *Povzdechne si. Pak se pustí do vysvětlování. Šokovaně se na nic podívá.* /To to nechápe?/ Grace, do prd*le do ničeho jsi mě nepřinutila. *Rozhodí rukama.* Moc dobře si uvědomuju,co by se stalo kdybychom nezasáhli my. Kdybychom nechali Spolek ať neudělá nic. Udělal jsem to ze své vlastní vůle, protože...*Zasekne se při to, co chce říct a poslední slova si nechá doznít jen v hlavě.* Kdyby to byl kdokoliv jiný tak pro něj svůj život neobětuju jako pro tebe. A Spolek viděl, jak moc mi na tobě záleží, proto toho nezužil. Zneužil to co k-*Z hovoru s Gracej je vyruší Lóni, který jej oslovil. Slíbil mu že ho může vyrušit ať dělá cokoliv.* Lóni co se děje? *Osloví jej hned a chce ho chytit když vidí že padá na kolena, ale dřív než vůbec stihne něco udělat z Lóniho je jen kupka oblečení. Vykulí oči a začne se hrabat mezi oblečením než najde malé kotě o něco menší než jeho dlaň.* To si ze mě dělá někdo prd*l. *Vydechne a podívá se na Grace na a kotě v jeho ruce.* Grace tohle je Lóni, je to mladý čaroděj, kteérho asi někdo přeměnil na kotě. *Vydechne unaveně a promne si volnou rukou kořen nosu než díky pár máchunutím má před sebou malou přepravku na kočku ve které je všechno jeho oblečení. Položí do něj kotě a povzdechen si.* /Komedie, tohle je prostě komedie./ *Podívá se na Grace.* Tohle vyřeším potom... *Položí přepravku vedle sebe než se podívá na Grace.* Asi bych tě měl nechat domluvit. první..*Podotkne.* Co o křivdě?
*Keď pocíti potiahnutie za ruku, naštvane sa na TRISS otočí a zavrčí na ňu. Nikoho by nezabil, to vie, chce si iba konečne objednať. Držal sa už tak dlho. Hnev zahmlil jeho úsudok a on má teraz pocit, že ak sa napije, dokáže sa kontrolovať - vydržal predsa už nejaký čas, nemôže mu to ublížiť.* Som už veľký, nemusíš sa o mňa starať. *Podotkne trochu ostro a sarkasticky. Jeho obočie sa však na chvíľu nepríjemne skrúti nad svojimi vlastnými slovami. Potom sa však pretlačí cez ľudí, tancujúcich sprava, aby Triss tak obišiel. Nakoniec sa k baru aj dostane. Cíti, že ho to štve. Cíti, že to nechce a zároveň ho vôbec nemrzí, keď kývne na barmana a požiada ho o pohárik ginu. Nechce ísť do vodky, tá sa mu po čase trochu znechutila. Potom opretý o bra sa zahľadí na svoje ruky.* /K*rva, nie, si na hliadke. Padaj na miesto!/ *Pomyslí si a otočí sa k baru chrbtom.* /Jeden však neublíži./ *Odpovie si sám. V jeho tvári sa na chvíľu aj objaví tá bitka, ktorú v sebe premáha a keď začuje dopadnúť na bar pohár, hneď vedľa seba, nechce sa otočiť. Vie, že ak sa otočí a siahne po pohári, vypije si a už sa nezastaví.*
*Triss protočí očima a sleduje, jak jde k baru, vlastně tam jde s ním a je hned vedle něj, jako jeho stín. A v momentě, kdy si objedná gin, tak se zamračí.* Sebastiane... *Řekne tiše, ale vlastně dost hlasitě, aby ji slyšel a v momentě, kdy gin přistane na pultu, tak se po něm natáhne ona a dřív než to promyslí v ní zmizí, aby tak nemohl učinit lovec a ona nezpůsobila fopa, když rozlije drink nebo sklenku rozbije.* Dvě sodovky, prosím. *Mile se na barmana usměje a dodá: * A s otvírákem prosím, otevřeme si je bokem. *Dodá a nevybíravě Sebastiana postrčí do žeber, když si jich s mrmláním přestane barman na chvíli všímat.* Hráblo ti? Jdeme. Pití mám, nebudeme u baru. Huš. *Naznačí kšá kšá pohyb.* Protože přísahám, že jestli neodejdeš, tak se tu opiju já, abys věděl, jaké to je, když je někdo 'velký a nemusíš se o něj starat'. *Vrátí mu jeho slova doufajíc, že aspoň nějaká část má ještě rozum a pochopí, že se ho snaží chránit před ním samým tak, aby to pro jeho tvrdohlavou palici bylo přijatelné.* A chci si sednout, než mi někdo zničí kytaru, když budeš tak hodný. *Dodá to ještě tak, aby si nepřipadal komandovaný. Pokud někdo poslechne rozkaz od ní, tak Sebastian to asi nebude. Jako na zavolanou přistanou před nimi sodovky a otvírák, ona se rychle otočí a vrazí mu chladné sklo do ruky i s vyžádaným otvírákem.* Hon na volné místo, tak jdeme. *Prohodí vesele, ač se jí v očích blýskala starost. Taky chtěla vypadnout od baru, než si jí všimne Malachai.*
*Jeho sarkasmu vůbec nerozumí, ani tomu proč její tvrzení zpochybňuje.* Co víc? Co je víc než rodina? *Zmateně zamrká .. ona má pochopitelně hodnoty nastavený jinak, flirtovat a spát může asi s kýmkoli, ale mít pouto, který by se dalo přirovnat k rodině je pro ní vzácnější..hlavně, když pořádně nic takovýho nepoznala, než když přišla do institutu. Zakoulí očima a podívá se směrem, kterým Axel.* /Ahh.. Triss, ty si to opravdu umíš načasovat./ Ne.. tak to není.. on říkal, že ona je jediná, kterou snese.*Snaží se to rychle vysvětlit, ale pak si uvědom, že ani neví proč to dělá.* Proč.. proč se tomhle vlastně bavíme... *Nepřipadá jí, že by její vztahy nějak souvisely s její myslí a se spolkem.. To jí ale Axel už dává odpověď. Nedokáže vstřebat, že by pro ní měl nějaký hlubší city.. je to pro ní nemyslitelný. Hlavně po tom, co se jí vyznal o její praprapraprapraprababičce? a když na ní ještě zvýší hlas a použije nadávku, tak se zvedne ze sedačky.. její instinkt jí říká, že na veřejnosti s ní takhle nikdo mluvit nebude byť se jedná o vyznání..* Řekla jsem ti to už několikrát.... *Nakloní se nad stůl a prstem gestikuluje* JÁ. NEJSEM. ONA.... A nikdy nebudu nikoho nikomu už suplovat.. *Dotkne se jí ta představa.. stačilo jí to u Caleba, když se zkoušel přenést přes Adeline a využíval pozornosti Grace. Vezme si skleničku s Colou a podívá se na kočku, která chudák za nic nemůže.* Těší mě.. *Pronese odměřeně ke kočce a pak se vydá na odchod od Axela bez ohledu na to, že by jí klidně mohl vlézt do hlavy a zkusit ji přesvědčit o opaku.* /Kde jsi?/ *Tancující dav jí vcucne dovnitř a tak se jím zkusí prodrat. Slyšela dost.. chce odsud zmizet. Mezitím vytáhne mobil a zkouší Sebastianovi zavolat, protože ho v tak velkým podniku nemůže najít.*
*Keď periférnym pohľadom zahliadne, ako gin zmizne v Triss, aj keď nechce, dvihne sa v ňom hnev. Snaží sa tak veľmi, aby pohľadom nehľadal medzi ľuďmi Grace, ktorá tam niekde sedí. Chce sa tomu vyhnúť, aby ho úplne nepoložila žiarlivosť, kvôli ktorej mu horí celý krk a jeho nepokojné ruky sa zatínajú do pästí a znova uvoľňujú.* Ak nechceš, aby dnes niekto prišiel o zuby, necháš ma na pokoji. *Vyštekne na ňu. Vlastne si ani neuvedomoval, ako veľmi ho dokáže túžba po alkohole vyburcovať do agresívneho správania, no teraz, keď ho mal na dosah ruky, nevie sa úplne odkontrolovať. Nechce Triss nič urobiť, nie fyzicky jej ublížiť, no pokiaľ si nevypije, vie, že nakoniec sa pustí do hľadania Grace, ktorú odtiaľ bude chcieť dobrovoľne alebo nedobrovoľne odvliecť. Hnevá ho aj to, ako k nemu Triss pristupuje.* Tak sa opi, ja ti v tom brániť nebudem. *Podotkne nervózne a znova sa otočí k barmanovi, no zatiaľ nič neobjednáva. Snaží sa to predýchať.* /Pokoj, upokoj sa. Môžeš to vyriešiť aj inak, nejak inak./ *Pomyslí si, no ani jedna možnosť sa mu nepáči. Žiadna z možností nie je príjemná.* Nie, ugr, fajn… Fajn… *Povie a kým začne sám sebe klamať, že by si mohol jeden dať a nič sa nestane, rýchlo sa odtiahne a odíde s Triss za chrbtom. Nechce, aby čarodejka vedela, že celá táto scéna je kvôli Grace a čarodejovi, ktorý si ju odtiahol pre seba, preto ju za ňou ani neposiela. Nemôže GRace brániť, aby tu ostala. Ani on teraz úplne nerobí svoju robotu ako lovec. Štve ho to a frustruje. Vlastne akoby ho štvalo všetko. Zrejme aj pôjde preč. Vtom mu však zazvoní mobil. Cíti ho vybrovať vo vrecku a tak ho vytiahne a vidí meno Grace na tej malej obrazovke toho svojho starého mobilu. Najskôr jej nechce dvihnúť.* /Nebuď decko./ *Preblesne mu hlavou a po pár zvoneniach zdvihne.* No?
*Axel jen mykne rameny.* Pro vás lovce nic. *Řekne prostě. Co on věděl o rodině že jo. Něco málo, ale nejspíš to nikdy nedkokkázal pochopit z toho stejného pohledu jako to viděla Grace. Pak ale cítí magii jiného čaroděje, která je skoro jako kdyby ji někdo prolíval přes cedník. Proto jej tolik upoorní na Triss. Nad slovy Grace jen zakrout hlavou.* Jistě, kdyby byl tak zásadový tak ani nesnese ji. *Zakourtí hlavou. Pro něj to bylo prostě a jednoduše pokrytectví. Kdyby to nepřerušial situace s Lónim tak to zní celé o dsot jinak a možná líp. Taky je to jeho zášť a další věci které v sobě dusí už tak dlouho. Není divu že použije pár nadávek, ikdyž to nebylo nejvhodnější. Sám se postaví, když se Grace zvedne ze sedačky. To co mu řekne jej donutí stát jako opařeného. Ukulí na ní oči a lehce otevře pusu, protože se snaží najít nějaké argumenty. Takhle to rozhodně nebylo. Předtím si myslel, že je to kvůli ní, ale postupem času zjistil, že to tak není. Že ta rána z toho co se stlao byla už dávno az ty čtyři stolení vyléčená. A i přesto, že Grace a Ayannu spojovaly jisté charakteristické rysy - moc dobře si uvědomoval, že jedna druhou není a ani nikdy nebude. Trvá mu pár vtěřin si vůbecz tohodle vzpamatovat. Popadne přepravku s chudákem Lónim a rychlým krokem se snaží dostat ke Grace. Používá magii, aby se k ní dostal, což se mu povede rychle. Vezme jí telfeon.* Dejte nám ještě pět minut Sebastiane. *Řekne nekompromisně do telefonu a schová si ho do kapsy a podívá se na grace.* Já jsem ještě neskončil. *Podívá se na ni a cítí v sobě spoustu emocí, které v tutu chvíli nedokáže od sebe odělit.* Já vím, že nejsi ona Grace. Já to vím. To si opravu myslíš, že jsi jen nějaká zápata? Uvědomuješ si, že je to čtyři století od toho co se to stalo? Že jsem za tu dobu miloval spoustu lidí? A nikdy ten další nebyl záplatu na toho předchozího. Stejně jako ty nejsi záplata po Ayanně. Ty jsi Grace. Ty jsi ta skvělá neskutečně odvážná Grace, která by mohla být největší lovkyní stínů své generace. Ta lovkyně, která se nebojí udělat správnou věc když jí to stojí život, která se vrhne na Zimní dvůr, sama. Tvé činy, tvá odvaha...Tvůj rýpavý humor a tvoje rádoby povýšenost. Grace... kvůli tomu jsem se do tebe zamiloval ne protože jsi náhrada. Ale protože jsi to ty. Protože jsi Grace a nikdo jiný. To co k tobě cítím je opravdové, čisté. A děsí mě to. Děsí mě to, protože je jen málo věcí co bych pro tebe neudělal. Záleží mi na tobě víc než mi záleží na sobě samém. *Vydechne tohle otevřené a raw vyznání.*
*Když jí Sebastian mobil zvedne, tak se mu chystá odpovědět.* Kde jsi prosím? Chtěla bych jít dom-- *Než větu stihne doříct, mobil jí Axel drze vezme z ruky. S pootevřenými ústy se na něj otočí a dívá se jak za ní odpoví a mobil jí schová.* /To ne.. co si teď Sebastian pomyslí.../ *Chce si ruce založit na prsou v obranným gestu, ale má v ruce ještě pořád skleničku s colou a tak ho prostě jen sleduje se jí vyznat. Nejdřív jen ublíženě stáhne obočí.. nechce si jeho slova pustit k sobě, nechce se nechat jen obalamutit sladkými řečmi... ale klade jí ještě navíc otázky.* Já nevím.. jak to mám vědět, co je pro člověka čtyři století.. *Z tý představy, že by někdo žil tak dlouho jí zamrazí.. uvědomí si, že trochu odbočuje od tématu. nakonec jí jeho slova dovedou trochu k úsměvu, i když se ho snaží zapřít. Pořád je překvapená...* A na to jsi přišel teď? Nebo dřív? *Zmateně ho zpovídá, aby jí to trochu dávalo smysl.* Myslela jsem.. že to pro tebe nic neznamená. Že to je prostě jen tak... sám jsi říkal, že čaroděj a lovec... *Její hlas je zvýšený, aby jí přes tu hudbu slyšel. Nechce zmiňovat jeho slova v tý pizzerii. Pamatuje si to ale do dneška, což jí jen utvrdilo že jejich přátelství bere možná tak jako rozptýlení a flirt, pokud ne náhradu za Ayannu. Nakonec se pozastaví nad tím, že se tady překřikují.. zatímco on drží přepravku s kočkou uprostřed parketu.. musí vypadat jako pár, který se hádá o střídavou péči.. Její pocity se třískají o sebe.. její city k Sebastianovi i to, co teď otevřel Axel.. kdyby jí teď někdo vyslal na Zimní dvůr, tak to přijme radši než čelit teď týhle situaci.. Všechno se ještě víc zkomplikuje, když uslyší mužský křik vycházející u vchodu a několik jisker, který jí prolítnou kolem hlavy.. v tý rychlosti nedokáže identifikovat komu patří a hned se sehne.. Podívá se na Axela, nenechá mu možnost jí stáhnout stranou.. její povinnost je bojovat, takže se hned přes panikou zaplavený dav dostane ke vchodu a uvidí tam démona, který se pomalu z lidský podoby přeměňuje do něčeho slizkýho a černýho.. asi chtěl vysát život z muže, ale ten jeho iluzi prohlédl.. možná bude podsvěťan.. Grace po něm vrhne dýku, čímž na sebe upozorní a uvedomí si, že celou akci moc nepromyslela.. nemá na sobě runu neviditelnosti a stejně musí reagovat nebo démon zabije lidi okolo a nebo jí samotnou.. Už má jen andělský ostří, který vytáhne a aktivuje, ale mezitím se vydá na úprk směrem k Central parku a po cestě démonovi zkouší házet pouliční kontejnery a a všechno co se naskytne, aby ho zpomalila a získala náskok*
*Keď sa ozve hlas Grace, tvár sa mu trochu uvoľní, no odrazu sa jej hlas preruší hlasom Axela.* Počkať, čo… *Chce reagovať, ale to už je hovor ukončený a on umlčaný. Naštvane šmarí mobil o zem, zanechá Triss za sebou v dave a prediera sa, no vlastne ani nevie kam. Grace už istú chvíľu nevidel a tak vôbec nemohol odsledovať, kam sa vlastne s Axelom vybrali.* /K*rva, h*jzel. Rozbijem mu držku./ *Hovorí si v hlave, aj keď vie, že to zrejme neurobí. Nie, pokiaľ by ho v tom Grace zastavila, a nie, pokiaľ nechce začať konflikt, ktorý sa môže tiahnuť dlho, čo sa vlastne možno už aj začalo. Vtom započuje krik, otočí sa tým smerom, ale je akosi vzdialený. S jeho výškou však približne zahliadne, čo sa deje.* Do pr*ele, ešte toto tu chýbalo. *Zavrčí si pre seba a ihneď sa čo najrýchlejšie snaží dostať k napadnutému mužovi.* Uhnite, k*rva. *Vyhŕkne na ľudí okolo, ayb mu uvoľnili cestu.* /B*ha, tieto spoločenské akcie./ *Nenávistne mu preblesne hlavou. Nie je už nič, čo by ho mohlo naštvať viac, než všetko, čo sa už stalo. Po pár krokoch ale zahliadne ryšavé vlasy.* /Grace…/ *Ihneď mu je jasné, kto sa o démona ide postarať a sleduje, ako mizne vo vchodových dverách Pandemonia.* Do B*ha. *Vyhŕkne zo seba ešte zopár nadávok, už sa pomaly dostane z davu a vybehne za démonom a Grace von s nožmi v rukách, sťažka dýcha a mračí sa. Obzrie sa, ale už lovkyňu a démona nikde nezahliadne.* Do p*dele. *Zanadáva a rozhodne sa využiť niekoľko stopovacích rún, ktoré by mu mohli pomôcť v nájdení Grace. Odbehla tak rýchlo, že sa stratila a New York je príliš veľký. Ktovie, kam zamieri, ale on sa rozhodne, že ju v tom nenechá a zamieri hlbšie do mesta. V hlave sa mu odrazu vyčistilo viac, než keby si dal čokoľvek iné.* /Vedel som to./ *Je jeho myšlienka na párty, keď zamieri niektorým smerom a dúfa, že ju nájde čo najskôr. A živú.*
*Je mu jedbno co si může myslet nějaký Sebastian. Prostě převezme hovor a pak ho típne. Její telefon si schová do kapsy a podívá se na Grace. Svůj výraz nepovoluje. Míchá se v něm tolik emocí že stejně ani neví jaká by vyhrála a vyšla by na povrch. Nemyslí vůbec jasně, možná proto se pustí do takového výlevu.* Moc grace, je to dlouho. *Vysvětlí a pak se pustí ještě do dalšího vyznání. Kdyby nebylo takového návalu emocí tak za jiné situace by tohle vyznání bylo možná i moc pěkné. Jenže teď oba stojí uprostčd tančeního parketu, řvou na sebe jako blázni a Axel drží v ruce přepravku z Lónim v kočičí podobě. Volnou rukou si prohrábne vlasy.* Už před tím. Po tom co tě zatkly Centurioni na zimním dvoře. Po to co jsem napsal konzulce snad sto zpráv, kde jsem naléhal ať tě pustí. *Vydechne.* Znamená Grace, znamená. Už v té době mi Spolek začal vyhrožovat. Proto jsem to řekl, abych tě chránil. Pak jsem přece odjel, pár dní po tom. *Už cítí jak z něj všechny ty emoce opadají a začíná si uvědomovat kde vlastně je. Jenže dřív než stihne něco říct tak uslyší křik a všimne si že jeden čaroděj byl napadnutý - dé[link src="monem.Muselo"] se to stát venku a přitáhl to sem, protože Axel seslal ochranu na pandemonium. Už chce Grace strhnout k sobě ale ona vyběhne dřív než má možnost ji zastavit. Jen sleduje jak všichno hosté šokovaně hledí na Grsce ketrá hodila dýku a ještě aktivovala adělské ostří.* /Tolik k zákazu zbraní.../ *Napadne jej kysele a jen svým čarodějům, co si najal tak naznačí ať těm civiům co tohle všechno viděli, předělají vzpomínky. Zatím co on nejspíš půjde vymyslet co s Lónim a vstně vstřebat to co řekl...*
*Následovala Sebastiana dál od baru, dokud se nezastavil a nezačal se po chvíli rozhlížet poté, co hodil mobilem o zem, až Triss nadskočí. Telekinezí si ho rychle podá do ruky, aby mu ho dala, ale ta chvilka, kdy lovce nesleduje a nenásleduje stačí, aby se za ním zavřel dav. Se svou výškou neviděla démona a tak si jen zajede do vlasů a jeho telefon strčí do pouzdra.* /Doháje Sebastiane.../ *Zakleje si sama pro sebe a mávne nad sodovkami, které zmizely i s ním, ač je dost pravděpodobně upustil někde někomu pod nohy. Teď tu tak bezradně postávala a uvažovala, co teď. Na druhou stranu to byla párty, ztratí se tu, mohla by se bavit. Byla doba, kdy ráda chodila na různé akce se bavit, tančit a pít s přáteli, ale i sama. Nakonec si teda povzdechne a zamíří směrem k baru, kde se nacházel i MALACHAI zřejmě. Jakmile jej zahlédne, tak trochu rezignovaně zastaví u stoličky, kde si k sobě do kapsy džínsky vezme mobil, v jehož pouzdře už automaticky byly nejdůležitější doklady, ale batoh a kytaru mu mínila přes pult podat.* /Byl bys tak ochotný a schoval mi to vzadu, dokud tu jsem?/ *Prohodí jeho směrem telepaticky, zatímco se usměje na jednoho z barmanů, který si automaticky vyžádá její objednávku.* Whiskey s ledem. *Odpovídá mu klidně a zadívá se zpět do míst, kde předtím byl Sebastian a směrem, kam se díval, než odešel.* /Asi se něco podělalo...por el amor de Dios, snad je všechno vpohodě....A kde je vůbec Ezekiel?/ *Napadne ji se rozhlédnout po svém kocourovi, protože ten se zřejmě zašil, možná i někam, kde nebude takový hluk, ale na baru jej zatím nevděla.*
Ezekiel odešel pít vodu ze záchodu.
*Usmeje sa na pochvalu od HIRAMA.* Ďakujem za pochvalu. Väčšinou to nechávam na svojich zamestnancov, ale aj ja viem pripraviť nejaký drink. *Povie mu. Pozrie sa na MLADÉHO ČARODEJA, ktorý moc kolu nechcel. Tým ho vlastne nepotešil, ale to mu bolo jedno. Aj keď si ho vlastne pomýlil s barmanom, ale tým, že bol nejak za barom, tak to nejak neriešil. Predsa len to bolo decko. Nejak sa mu okolo nôh priplietol Ezekiel, pričom sa na neho pozrel, ale nejak ho neriešil. Predsa len mu to bolo jedno. Takže toho že odišiel si nevšimol. Na RUNEHO slová nereaguje, pretože Ismael bol niekto, kto bol nadriadený aj jemu samotnému, takže proti nemu nešiel. Lenže u neho je to iné, on není najvyšší čarodej, takže jeho veci spadajú pod iný, čo im robí problémy.* Ismaelové veci boli len jeho, pretože to bol NAjvyšší čarodej čo ty nie si. V tom je ten rozdiel. *Vráti RUNEMU a viac ho nerieši, keď si všimne že mu prisadne ŽENA chvost. Začne sa smiať, pretože ho to pobaví, ako sa to stane.* Za toto máte moju obrovskú pochvalu. Aspoň mám niečo čím ho môžem srať. *Povie smerom k MARI, ktorú dnes mohol nazvať najlepšiou osobou dňa, pretože to dostatočne zabila. Na slová o Triss zareaguje, len tým, že sa zaksichtí tak, že vážne dnes na to nemá náladu.* /Prečo ja dnes mám na krku tých dvoch. To sa ani ja nemôžem raz za čas pobaviť, bez toho aby som musel niečo riešiť?/ *Pomyslí si a fakt sa potrebuje poriadne opiť. Otvorí fľašu, pričom si z nej poriadne lokne a doslova cíti účinok, ako alkohol prúdi jeho telom. Aspoň vedel, že bude rýchlejšie opitejší, pretože to pôsobilo na Dragosa. Schová jej teda gitaru a radšej sa nejde vyjadrovať, že je tam RUNE, takže je lepšie keď si ho vôbec nevšimne. Zoberie skleničku do ruky, naleje jej do nej to čo pije on a strčí jej to do ruky.* Radšej sa poriadne napi, pretože to budeš potrebovať, *Povie TRISS a sám sa ide radšej venovať HIRAMOVI, ktorého sa spýta.* Nejak to tu rozprúdiť? Nehodilo by sa to?
*KAIOVI drink pochválil, načež svoji pozornost přesunul již k LÓNIMU, který se vedle něj posadil s tím, že si něco objednal. Co z něj ovšem vypadlo, tak nějak přeslechl. Nakonec mu to stejně mohlo být jedno. Mladšího se jednoduše zeptal, jak se jeho tetování hojí. Dost jej poté potěšilo, že s tím žádné problémy nenastaly a vše probíhá jak má. Dokonce se k němu čaroděj otočil a tetování na potvrzení svých slov Hiramovi ukázal, než se rozhodl s omluvným úsměvem v obličeji odejít.* Samozřejmě, měj se hezky. *Zvolal ještě dodatečně za ním, než se otočil k Bobovi a vyprskl smíchy.* /Ještě, že mně se něco takového stát nemůže./ *Zavrtěl hlavou. S tím, že jeho znamením byly pouze nepatrné růžky, se vlastně ani nemusel bát, že by se něco stalo. V mnoha časech je nemusel ani zakrývat iluzí, neboť mu zpoza vlasů pořádně ani nešly vidět. Jakmile se po výbuchu smíchu uklidnil, upil si více z drinku, který k němu MALACHAI přisunul. Zpočátku neměl ani žádné podezření, že by byl nápoj něčím ozvláštněn. Pouze se v klidu již trochu znuděně rozhlížel po baru, přičemž si všiml, že k nim přišla i TRISS. Zamával jí a samozřejmě jí i věnoval přátelský úsměv, zatímco se droga v jeho těle už pomalu rozhodla působit. Různé věci okolo něj začal najednou vnímat o trochu víc než předtím a obecně se začal cítit o trochu živěji. Přesto mu to nedalo a jakmile na něj KAI promluvil, vypustil ze sebe názor na daný nápoj, co mu byl před nějakou tou chvílí přisunut.* Na začátek..myslím, že v tom pití něco bylo..a nevím co ti na to říct, to ti mám vylézt na bar a tancovat? *zeptal se zamyšleně.* Zabralo by to?
*Nestihne nikomu nic říct a ucítí, jak je jeho ocas přisednut. Je to jen chvilkové a vůbec ho to nebolí, ale víc ho naštvou oba čarodějové. Otočí se na ženu, která ho stihla i polít.* Skvělé... * Zavrčí a odhalí tím své zuby kočičí. Uši má stažené dozadu a ocasem naštvaně mrská. Luskne prsty a pivo z oblečení i ze země se zvedne. Takže jeho kimono je neposkvrněno. Mávne rukou a pivo letí na KAIE s HIRAMEM.* Oh... Jsem to, ale nešika... To víte. Stáří.* Řekne velice nešťastně a podívá se na MARI. * A vy, koukejte kam sedáte. Příště nemusím být vázán pravidly hostitele.* Zavrčí a v očích mu zajiskří. Pak popadne to pití, co dostal a dá jí ho.* Tohle je zadarmo. Já tyhle blivajzi nepiju.* Řekne MARI a zašvihá ocasem. *
*Vykuí oči a lehce vyděšeně sleduje to, co by se dalo asi v jiném vesmíru nazvat kočičím mužem.* /Vážně jsem se zbláznila, tohle přece není normální. Triss sice říkala něco o tom, že jsou různí tvorové ale o kočkolidech se mi nezmínila./ *Zatímco se jí myšlenky proudí hlavou sleduje dění a je čím dál tím víc šokovaná, hlavně v tu chvíli když uvidí pivo jen tak vznést se a přelít na jinou osobu.* /Na tohle fakt nemám, to jsem se dostala do světa Alenky a její říše divů nebo co?/ Já, no ehm omlouvám se. *Pronese zcela mimo sebe a neuvědomí si ani že se jí omluva dostala přes rty. Podívá se zmateně na drink.* Eh, co ... já asi děkuju. *Pronese směrem k ROBERTOVI a neví co říct, rychle po tom ale šáhne a vypije to na ex. To však neměla dělat, jelikož na alkohol není zrovna zvyklá a navíc tohle jí fakt nechutnalo. Na chvíli se zakucká a má chuť zvracet jak se jí obrátí žaludek, nakonec to ale vydrží a je ráda jelikož by to zase skončilo na chlapovi v kimonu.*
*Sledovala čaroděje, který si vzal její věci a schoval je tam, odkud se neztratí a nebudou překážet.* Jsem na párty, jasně, že je alkohol třeba. *Odvětí a podezřívavě přimhouří oči na skleničku, než ji do sebe nerozvážně kopne, protože se k ní dostane objednaná whiskey. Prázdnou sklenku posune za bar a místo ní si přitáhne k sobě whiskey. Alkohol na sebe nenechá příliš dlouho čekat a Triss si přitiskne prst na spánek.* KAI, co to sakra je...? *Zeptá se a když zaznamená, že jí Hiram mává, tak mu taky zamává a zazubí se na něho rozhodnuta si nezkazit večer přítomností nejvyššího čaroděje. A nebo to byl možná spíš alkohol z kterého se jí lehce motala hlava, když se postavila a zamířila blíž k HIRAMOVI.* Výborný nápad! Smím prosit? *Zasměje se a možná trochu provokativně zvedne na MALACHAIE obočí, zda se jim v tom rozhodne bránit. Pokud však Hiram přijme a druhý čaroděj jim nezabrání, tak si stoupne na stoličku a odtud vyskočí na bar a povážlivě zavrávorá, načež natáhne ruku po Hiramovi, aby utvořili taneční pár. Hudba byla dost živá na to, aby se dala zatančit salsa, jediné, čeho se mohli obávat byla délka a šířka baru na které budou muset balancovat...nebo použít telekinezi a zajistit se ve vzduchu, co by ale znamenalo mazat paměť civilům a hloupě opilá nebyla. Prozatím alespoň ne. Její sklenička zůstala na baru a Triss si ještě dřepla, aby ji položila na chvíli zpět za bar, než už zaujme taneční pozici, zasměje se a pustí se do tance.*
*Keď sa mu nedostane odpovede na to, či je tam za ním krv...* /Fakt nerád by som ešte v takejto situácii hodil šabľu./ *... tak sa začne dvíhať na nohy.* No... ja asi pôjdem... *Zahuhle potichu. Srdce má až kdesi v krku a už teraz sa snaží zabudnúť na celú tú záležitosť. O nočné mori nestojí. Z nich sú iba nevábne kruhy pod očami. Lenže ako sa tak dvíha tak sa mu pošmykne noha - na krvavej kaluži - a rovno do nej žuchne. Pritom si narazí pravý bok a aj rameno. O sekundu dokonca aj cíti ako sa mu ešte stále teplá krv vpíja do košele. Čo horšie je že nezavrel oči pritom páde takže vidí to nehybné telo, ešte dokonca sebou sem tam ako keby cuklo. To je na tom asi to najhoršie. A potom len trochu natlčená krabica a pod ňou ... Thierri sa dvihne do sedu, otočí sa na druhú stranu a vyvráti všetok gin s tonikom čo dnes vypil a ešte aj to rizoto z obeda čo mal. Keď prestane s čistením vlastného žalúdka tak sa pozrie na toho druhého. Ten je stále biely a strnulý ako drevo. No ak by sa Thierri pozrel do zrkadla, tak by zistil že je tak isto biely ako stena. Dvihne sa na nohy, už o niečo obozretnejšie, aby sa nešmykol a... opráši sa. Ako keby to malo k niečomu pomôcť. Všimne si že jeho pravý rukáv a aj v podstate ruka je od krvi. Napne ho ale keďže už nemá čo vyvrátiť tak to predýcha. Otočí hlavu tak aby to nevidel a vyhrnie si rukáva. Ako keby aj toto malo k niečomu pomôcť... A aby nevyzeral ako blbec s jedným vyhrnutým rukávom tak si vyhrnie aj druhý.* /Problém vyriešený./ *Povie si a potom... mŕtvolu... obíde tak, aby ju ani kútikom oka nevidel.* /Toto je zas deň. Čo som komu spravil že mám takú smolu? Jasne, beriem sem tam drogy. Veľa pijem. Skopol som už pár detí na zem. Ale inak nič také zlé nerobím!/ *Uvažuje nad svojimi životnými rozhodnutiami.* /Niekedy sa s bezdomovcom podelím o jedlo! A minule som keď sa predomnou Elisabeth úplne opitá vyzliekla a chcela mať so mnou sex tak som ju obliekol a uložil. Do vlastnej postele! Nie toto si fakt nezaslúžim./ *Krúti hlavou a zhlboka dýcha. Chlap čo čítal texty a po nehode tam sedel ako kameň sa asi zrazu preberie a začne na celé kolo vreštať. A tak sa Thierri rozbehne smerom preč od tej scény ako z béčkového hororu. Nakoniec sa dostane späť a zastaví sa až niekde uprostred parketu. Zastaviť nie je presné slovo. Všetci tam tancujú a hýbu sa do rytmu hudby. Niektorí aj mimo rytmus. A chtiac, nechtiac teda Thierri skončí tak, že sa okolo neho obtierajú tancujúci ľudia zatiaľ čo on sa proste snaží prevtierať až k baru. Vyzerá to na dlhú cestu.*
*Bavilo ho že RUNEHO naštval, predsa len on do neho rýpal celý čas, tak sa mu to príjemne vrátilo. Vidí, že na neho letí pivo, ale ani moc nedostane smerom k nemu, keďže zafunguje jeho obrana.* Snaha bola. Škoda, že si sa netrafil. *Povie RUNEMU a stále sa na tom baví. Bola to vlastne jeho vlastná chyba, že si nezakryl znamenie a tak sa mu to vrátilo.* Nebuď na ňu zlý, predsa len sa ospravedlnila. Nebodaj si zabudol na dobré mravy v spoločnosti, žeby ich bolo do teba znova vtĺsť? *Opýta sa RUNEHO a provokuje ho ďalej. To má za to, že rýpal do neho. Takto mu to môže vrátiť. Hlavne on sám nevedel, čo v tom drinku je, keď ho podával HIRAMOVI.* Myslím si že na oživenie situácie by to zabralo, aspoň by si sa pri tom bavil. *Povie HIRAMOVI a vlastne to nebol zlý nápad.* Ešte k tomu by sa pridal striptíz a celé osadenstvo klubu by bolo potešené. *Navrne mu a baví sa na tom, či by toho schopný bol. Pretože nebol si tým moc istý, či by to čarodej spravil. Odpovie TRISS na jej otázku.* Alkohol, to si predsa len chcela? *Hlavne aspoň zabudne že je tu RUNE, tým že bude opytá a on nemusí riešiť veci s jej mágiou. Chcela ho provokovať, ale moc jej to nevyšlo. Iba mykne plecami a vráti jej.* Len si poslúž, ja ti v tom brániť nebudem. Ale jak pôjdeš dolu, tak ťa chytať nebudem. *Varuje ju ešte predtým, ako niečo urobí. On sa znova napije s fľaše a možno trochu v dve hľadá dnešného hostiteľa.*
*Jakmile se mu takový pohled naskytl, automaticky vyprskl smíchy, za což si společně s KAIEM od ROBERTA vysloužil krásnou odplatu v podobě letícího piva. Tu dokonce schytal pouze on, druhý čaroděj měl při sobě zřejmě nějaký ochranný předmět nebo něco takového, neboť na něj nepadla ani kapka. Hiram se nad tím pouze uchechtl. Celý nápoj skončil na jeho bundě, jíž si zatím nesundal. Nicméně dokud nebyl ještě pod vlivem drogy z onoho drinku, magií si bundu vysušil. Netrvalo to pak dlouho a účinky se začaly projevovat.* Neříkej dvakrát, jsem schopnej všeho, když už v sobě něco málo mám. *Řekl směrem ke KAIOVI. Chvíli na to již obdržel pozvání k tanci ze strany TRISS.* Samozřejmě. *Věnoval jí milý úsměv a podávanou ruku přijal, načež se téže jako ona vyšplhá na bar, který si vzápětí prohlédne. Na malou chvíli trochu znejistěl, když si uvědomil, že je onen dřevěný povrch docela úzký, nicméně ten pocit odešel stejně rychle, jako přišel. No tak si případně trochu natlučou, kdyby se je tedy náhodou nikdo nerozhodl chytit, když by náhle začali padat. Své ruce Hiram přesunul na TRISSINO tělo, celkově zaujme taneční pozici. Chvíli mu však trvá, než se do tance pustí, neboť si jeho drogou ovlivněná hlava musela vzpomenout na jméno tance a následně i na kroky, které k němu potřeboval.*
*Rune se na KAIE podívá a ušklíbne.* Já jsem gentleman, dal jsem ji nové pití. To ty umíš jen rýpat a tam to končí, Tofu.*Řekne s ledovým klidem. Pak už se věnuje ženě a podívá se na ni. To že to vypila v podstatě na ex ho zaskočí.* Páni... vy jste ženská... Dokážete tak vypít i pivo?* Zeptá se ji a mávne, aby dvě objednal. Dokonale ignoruje její omluvu. Momentálně chce vědět něco jiného.* Chci zjistit, kdo z nás, dokáže pivo vypít rychleji!* Řekne MARI a uši už má v pozoru a ocas dělá krásné S jak je nadšený. Ocas ho často prozradí, ale také ho občas nechá. Takový trik, aby to vypadalo, že ta emoce je silná, ale přitom není. Jen prostě občas chce někomu udělat radost, i když řeči kočičího těla nerozumí.*
*Podívá se na ROBERTA a zachichotá se protože místo člověka najednou vidí kočku Šklíbu.* /Že já se vážně dostala do říše divů?/ *Snaží se najít kloudnou myšlenku, ale její zamlžená mysl to moc nepobírá, rozhlédne se kolem sebe a vše se najednou divně točí a houpe. Trošku jako u Kloboučníka doma. Rozhlédne se, zdali ho nezahlédne ale jediné co vidí je Alenka tančící na baru, kde podle ní původně stála TRISS.* Já, uhm, já jsem pro. *Pronese směrem k ROBERTOVI dost nahlas jelikož jí připadá že musí přeřvat celý vesmír a tleskne, čímž ukončí odpověď na jeho nabídku v závodění, ale trošku se zaškobrtne jelikož se jí chce znova smát. Tohle přece není ona. Nebývá tak veselá a už vůbec takhle nemluví s cizími lidmi.* /Ale kočka Šklíba přece není cizí, znám ji už od dětství./ *Nad touto myšlenkou se tiše rozesměje a čeká na počátek závodu.*
*Čarodějka se zachytí muže s nímž se pouštěla do tance na nepříliš jistém povrchu. Alespoň pod nohama v tuto chvíli neměli žádné skleničky. Počká, až se Hiram chytne rytmu a s tichým smíchem se zapojí vlastními kroky. Kdyby měla podpatky a stáhla si riflovou košili, tak to vypadá lépe, ale aspoň měla sukni. Nejrizikovější na celém tanci byly ony otočky, které se na úzkém pultu prováděly jen ztěží, ale nějak jim to zatím vycházelo, alespoň do začátku, ač párkrát byla i na špičkách na samém okraji od toho, aby z pultu sklouzla a spadla a to ať na Malachaie a ostatní barmany nebo nejbližší návštěvníky baru. Přesto jí na rtech hrál veselý úsměv a když někdo připitý zapískal, Triss si rukou nadhodila v odpověď i se smíchem vlasy. Několik dalších kroků a ještě jedna otočka se povedou bez závažnějších problémů, ale pak se někdo zapomene a protáhne ruku směrem k barmanům, aby jim vrátil sklenku a zažádal si o další, takže Triss nohu podrazí a její vykolejení téměř jistě vykolejí také HIRAMA, kterého držela. S jejím vyjeknutím tak nakonec praštěný tanec i tak končí pádem, který se mohl zdát od začátku nevyhnutelným.*
*Po nějaké době od toho co Grace odešla a hemu se povedlo vymazat civilům, kteří viděli Grace jak háže dýku po démonovi. Pak si na nějakou dobu sedl s drinkem zpátky do boxu zatím co si položil přepravku s Lónim na stůl a přes mřížku sledoval spící kotě.* /Tady se někdo má.../ *Musí vypadat vážně divně, takhle s tou přepravkou na stole ale je mu to fuk. Jednoduše potřebouju vstřebat co všechno se stalo. Jenže na to potřebuje klid. Koukne se na bar kde hledá jen jednu osobu - čaroděje kterému patří club. Nějak se i s přepravkou prodře k baru. Přepravku položí na bar před nějakého muže a koukne se ba MALACHAIE.* Malachai, pošlete mi pak účet za dnešek na tuto adresu. Potřebuju teď něco aktuně vyřešit a musím odejít. *Vysvětlí, ale když zatím vysvětluje tak očkem zachytí jak nějaká žena padá z baru. Není taky rychlý, aby přiskočil a chytil ji do náruče ale je dost rychlý, aby její pád zmírnil magíí a nic se jí nestalo při dopadu na zem. Jde o TRISS ale to si uvědomí, až když vidí dívku a spojí si tvář s tím, že ji viděl když s ní mluvil Sebastian.*
*Když se přesune přímo na bar a zaujme taneční pozici, chvíli ještě přemýšlí nad kroky, než se do tance přímo zapojí. Postupně se dokonce sladil s rytmem hudby i se svojí spolutanečnicí. Mimo to si rovněž stejně jako ona udržoval ve tvářích šťastný úsměv, díky němuž ukazoval i své bílé zuby. Naštěstí se jim zatím pod nohama nikdo nepletl. K tomu, aby si dali rande se zemí, bohatě stačily i rozměry samotného baru, na němž oba čarodějové tančili. Jistě, oba již něco málo v sobě měli, takže by ten pád asi vnímali trochu jinak, nicméně to na tom stále nic moc neměnilo. Zatím se ovšem drželi bez jakékoliv nehody, ačkoliv od nějaké neměli mnohokrát moc daleko. Možná by na dřevěném provizorním parketu vydrželi i déle, kdyby jim tam někdo náhle nestrčil ruku, čímž oba tanečníky přímo vykolejil a zpečetil jejich osud. Ani Hiram se pak bez vyjeknutí neobešel, když stejně jako TRISS ztratil rovnováhu a začal padat.*
*Její pád je značně zpomalen magií, která podepřela její tělo odnikud. První instinkt bylo seknout pohledem po Malachaiovi, jenže ten by ji vlastně nejspíš nechal spadnout, jen aby si dokázal pravdivost svých slov, načež se rozhlédne i dál a pohled jí padne na neznámého muže, kterého neměla možnost dosud potkat, ale...New York je nakonec obrovský a v tomto klubu bylo mnoho lidí i nelidí. Když se tak setká s AXELovým pohledem, tak se pousměje a rychle se ze země sesbírá zpátky na nohy a začne se rozhlížet po tom, kde skončil HIRAM, místo toho si však všimne jiné, o to známější a děsivější tváře. Stejné a přesto o něco jiné.* /Haures./ *Proletí jí mysli při pohledu na ROBERTA a díky světlům nejde zahlédnout, jak zbledne a zalapá po dechu. V očích se jí jasně zračil strach, stejně jako ve výrazu a napjatém zpevnění těla. A kdyby to vše její rozpoložení někomu neprozradilo, tak rozrušení naznačí i fakt, že se jí zajiskří mezi prsty. Fialkové jiskry s děsivou, zlověstnou hravostí přeskáčou mezi prsty a chybí jim jen zapraskat pro správný efekt a... Triss klopýtne několik kroků vzad, do někoho vrazí, načež skočí pohledem na Kaie a pak se vytočí bokem a rychle se začne proplétat směrem k záchodům, co nejdál od baru a Haurese. Možná to byla jen iluze, špatný lom světla, nějaká halucinace z Kaiova alkoholu...I kdyby, bylo to natolik reálné, že si ruce musela schovat pod košili a obejmout se tak, protože jiskřičky nechtěly zmizet, stejně jako silnější vlny magie, které se od ní do prostoru začaly náhle šířit. Sotva by se dostala do uličky, která sice nebyla úplně prázdná, za to byla alespoň volnější, opře se zády nejprve o zeď, načež se předkloní zlehka, aby se zapřela o svá kolena a uvolnila bránici. Měla pocit, že nemůže popadnout dech, takhle to bude snad trochu jednodušší. Oči hypnotizovaly dlaně na kolenou, kde přestaly pobíhat jiskry, alespoň to jí dávalo naději, že hrůze nepodlehne.*
*Nadšeně se usměje když dostane souhlas. Během chvíle jsou u nich piva a on jedno vezme. Počká až vezme své MARI.* Tři, dva, jedna, teď!* Odstartuje to a začne pít. Pivo v něm zmizí dřív než barman stihne načepovat další pro někoho jiného. Bublinky donutí Boba si pořádně říhnout a odloží u toho sklenici prázdnou na bar. Než se však stihne zaradovat, nebo i jen zkontrolovat jak je na tom MARI, tak zaregistruje HIRAMA. Rychle ho chytí jako by byl HIRAM jen nějaké princeznička.*/Hehe... však jsem princ, tak proč ne./* Pomyslí si trochu namyšleně a zářivě se na HIRAMA ve své náruči usměje.* Copak rohatá princezno? Zamotali se nohy?* Usměje se na něj a podívá se na MARI, kterou je připraven kdyžtak zachytit telekinezí, kdyby tohle pivo na ex ji neudělalo dobře. Přeci jen, na takový splávek musí mít člověk geny nebo trénink.*
*Kai sleduje blbnutie tých dvoch a ako povedal, tak sa aj stalo, že obaja začali padať.* /Ako keby som to nepovedal. No nič ja sa do toho starať nebudem./ *Pomyslí si a pokrúti nad tým hlavou. Síce HIRAMA on vyhecoval, ale tak samozrejme, že TRISS sa k tej blbosti s radosťou pridala. Pozrie sa smerom ešte na AXELA a prikývne, pričom sleduje ako TRiss uteká na záchod, pretože zaregistrovala práve RUNEHO. Mykne plecami a nechá ju tak, nech sa s tým popasuje práve teraz sama. On ju práve preto opil, aby si ho nevšimla, ale tak keď si ho všimla, tak jeho vina to není.* /Dnes nie, pretože dnes nemám náladu na to niekoho upokojovať./ *Pomyslí si a nechá Triss tam, pričom sám sebe vytvorí portál.* Užite si zvyšok večera. *Povie osadenstvu skôr ako sa sám vyparí preč domov.*
*Slyší odpočítávání a je nadšená z představy závodu. Vezme si pivo do ruky a dívá se na jeho divnou barvu což jí donutí tiše se smát.* /Myslím, že normálně pivo modré nebývá./ *Rychle začne lokat pivo, ale moc jí to nejde. Zatímco zkouší pít stejně rychle jako kočka Šklíba, v čemž absolutně propadá jelikož pít na ex a smát se moc nejde dohromady, tak zahlédne něco divného. Jakože vážně divného v její hlavě. Přestane se chichotat a dopije narychlo své pití a pozastaví se nahlas nad jednou myšlenkou co jí leží v hlavě.* Proč Alenka a ten Králík skáčou do nory když Kloboučník není doma? *Optá se zcela seriózně jako by ta věta dávala smysl, což jí dává a začne se chichotat protože se jí zamotá celý svět a pravděpodobně velice brzy padne na zadek jelikož se její svět točí.* Hurá za Alenkou do králičí nory! *Pronese a pozoruje králíka HIRAMA, kterého zachytila kočka Šklíba ROBERT. A přitom se jí točí opět celý svět, tentokrát protože padá na zem.*
*Dívku která padala z baru dál neřeší, jen cítí jak díkva doapdne v pořádku na zem a věnuje jí jen jeden pohled. Místo toho čeká co mu řekne druhý čaroděj když Kai souhlasí Axel jen naznačí díky a sleduje čaroděje jak odchází portálem. Už chce i Axel sám odejít, ale ucítí silnou magii, kteoru jako kdyyby někdo přestal ztrácet kontrolu.* /Proč se do prdele všechno děje mě.../ *Popadne zase přepravku ve kteér je Lóni.* Promiň chodu dneska máš trochu cestovní den...*Omluví se mu a sleduje tu stopu magie, kterou někdo za sebou zanechváá. Jde o TRISS, kterou najde nedaleko záchodů.* To jsi ty... *Řekne zaujatě.* Ta magie... neovládáš se. Jsi jak zasr*ná pochodeň takhle přílákáš ještě nějakou potvoru. Nějakýho démona.. *Odfrkne si.* Uplně to z tebe srší, měla bys jít na vzduch. *Podotkne jen tak mimcohodem.*
*Čarodějka prudce zvedne hlavu k muži, který se k ní přidá a narovná se, stále trochu zadýchaně, když se o její nohy otře kocour černé barvy. V hudbě tiché předení zanikne, ale Triss cítí charakteristickou vibraci hrudníku a krku, který k ní Ezekiel tiskne. Kdyby ho sledovala a viděla, všimla by si, jak se kocour motal, někdo ho zřejmě opil a kočičí tělíčko to úplně nezvládalo, jak se zdá.* To jsi mě neviděl před skoro dvěmi roky. *Odtuší v tento moment bez smyslu pro to vnímat úctu ke starším. V opilosti hýřila sebevědomím a mnohdy také nízkým pudem sebezáchovy, což byla nebezpečná kombinace, díky které už třeba házela skleničkama po vůdci upířího klanu a nejvyšším čaroději Manhattanu, kterému nakonec ještě kvůli štítu vrazila facku. Pro její vlastní štěstí se chovala zdvořile, když zrovna nebyla vyděšená nebo naštvaná. A pro štěstí jich obou se uklidnit už jakž takž zvládla. Opře se tentokrát už jen o zeď a to zlehka i hlavou, načež pro jistotu zkontroluje, že za ní fakt není nějaká nechutnost v podobě slin, žvýkaček, tělních tekutin a podobně, ale Malachaiův klub měl obvykle alespoň nějakou úroveň a dnes kvůli soukromě veřejné akci, jak se zdálo, o to víc.* Na vzduch? Jsem vpohodě... *Odvětí trochu nechápavě, jakoby před chvílí neztrácela kontrolu.* Tohle nic nebylo, fakt ne. *Dodá, protože mohlo to být doslova stokrát horší. Rozdýchala to, i pod vlivem alkoholu, ten možná pomáhal, kdo ví. Mávne rukou, jakoby odháněla z mysli slova, která málem řekla, ale uvědomila si, že nechce, načež k němu natáhne ruku.* Triss. Vy jste mě chytal? Jestli jo, díky. *Prohodí, jazyk se mírně motá opilostí a projede si dlouhé vlasy prsty, aby je neměla v obličeji. V tomto světle nebylo znatelné jediné její znamení, ale to ani u AXELA.*
*Štěstí ani jednomu díky bohu nedošlo úplně. Hiram skončil v náruči ROBERTA, za což byl vskutku rád. O tvrdou zem opravdu nestál. Oddechl si a svému zachránci se podíval do tváře, načež spatřil dosti namyšlený ale zároveň i zářivý úsměv.* Ne tak úplně..někdo nám tam strčil ruku. *Zamrmlal, načež se ze strachu, že by jej starší čaroděj na zem pustil, k němu více natiskl a svůj pohled stále upíral na jeho obličej.* Nicméně děkuju za záchranu, šlechetný princi. *S úsměvem BOBOVI vrátil trochu podobné oslovení, jaké předtím on použil na něj, pouze v odlišném rodu. Nato se překvapeně podíval na MARI, která tam před nimi zrovna začala padat, stejně jako on s Triss předtím.*
*Rune se na HIRAMA usměje.* Hlavně, že to je na koho svést.* Prohlásí, ale je vidět, že si z něj spíše utahuje než aby mu to vyčítal nebo cokoliv. Pak se, ale musí zasmát.* Tak jako prince mě neoslovili více jak 780 let.* Zasměje se. Podívá se na MARI, kterou stihl zachytit telekinezí a tak její dopad nebyl až tak tvrdý.* Protože chtějí dát Kloboučníkovi tajně dar. Novou sadu na čaj.* Odpoví ji první věc, co ho napadla. Pamatuje si, že podobné debaty vedl s Lewisem, který vlastně popisoval svět podsvěta, který zrovna objevil.*/Tehdy byl v podsvětě nějaký rozruh ohledně něčeho.../*Proletí mu hlavou.* Co takhle jít se mnou do Nory a dát si pořádný čaj, vy moje Alenky.* Zasměje se a vydá se i s HIRAMEM v náručí ven a MARI za sebou nechává se vznášet.*/Mám nového oblíbeného člověka./*Pomyslí si spokojeně a jen co vyjdou z klubu, tak kolem nich udělá velkou iluzi, která je skryje před civily. Takže si Bob spokojeně odnáší dva zdrogovaný lidi domů a nejvíc nadšený je, že má zase nějaký bližší kontakt než jen s Marilyn.*
*Lehce se zasměje jelikož nedopadne do tvrdého. Následně ale uslyší další větu od Šklíby. Zamyslí se nad jeho slovy a pokýve že to dává smysl.* Myslíte že kloboučník má fakt tak rád klobouky? *Zamumlá si pro sebe jelikož v tomhle stavu se na nic lepšího nevzmůže. V hlavě jí letí myšlenka za druhou ale napadne jí jediná věc.* Ale Alenka tu není, jen Bílý Králík a Kočka Šklíba. *Pronese vážně směrem k ROBERTOVI s HIRAMEM a vznášející se pokyvuje hlavou. Kouká se kolem sebe a přijde jí že Říše divů je ještě divnější než se jí na první pohled zdálo páč je mnohem větší, obrovská přímo.*
*Jen se zvednutým obočím se podívá na koucoura a pak na svou přepravku, aby kontroloval jestli tam stále je Lóni.* To je další člověk co je přeměnený na kočku? *Zepát se.* Dneska měl někdo kočíč náladu hádám. *Poklepe lehce prsty na přepravku. Axel si tiše odfrkne.* Ne nevivděl a je mu to asi fuk. *Mávne nad tím rukou a čupne si před dívku a sleduje ji. Přivře oči při jejích slovech, že je v pohodě.* To vidím jak jsi v pohodě. Cítil jsem jak si vůbec nedovedeš udržet [link src="magii.Uv"]ěcomuješ si že s takovou sílou jsi jako pochodeň v tmavé jeskyni? Každej tě najde. Nevím co jsi zač ale měla by sis dávat pozor. *Připomene jí.* Nevím co se stalo, že se ti uvilnila magie, ale je to nebezpečné jak pro tebe tak pro všechny ostatní. *Upozorní ji.* Můžeš někomu ublížit aniž bys chtěla. *Dovysvětlí, aby nezněl zase až tak nepříjemeně.* Být tebou tak si pořídím Zřídlo, nějaký talisman, amulet cokoliv do čeho můžeš uložit část své magie. Představ si to jako... *Snaží se najít něco v moderní době, co by k tomu přirovnal.* Jako power banku. Můžeš z ní bár energii a zároveň ji musíš dobít. Ty potřebuješ něco podobnýho. Ikdyž teda netuším co...tvoje magie je opravu silná. Musela by sis najít něco co tvoje magie nerozbije.*Uvažuje nahlas zatím co se kouká na Triss.* Ano to jsem byl já. U toho baru bylo snad pět dalších čarodějů a nikdo nevpyadal, že tě chytne....A to jsem doufal, že aspoň nejvyšší manhatannu, když je to jeho klub nebude chtít mít pod barem krev a mrvolu čaroděje. Když jsem viděl žýe nikdo nic neudělá tak jse musel zasáhnout. *Pokrčí rameny prostě.* A ty bys měla jít domů. Myslím is že ten alkohol tvojí magii rozvna neprospívá.
Ne, tenhle den měl nejvyšší čaroděj tak před rokem. *Ušklíbne se a sklouzne pohledem na kotě v přepravce a uculí se. Milovala kočky.* A nejsem člověk ale čaroděj. *Ozve se Ezekiel opile, načež škytne, což zní z kočičího hrdla divně. A Triss se plácne do čela. Přesto byla schopna zachytit jeho slova a pokrčí rameny. Nepotřeboval to vědět. Chtěla k tomu něco dodat, ale Axel pokračoval a Triss tak jen mlčky zvedne drahokam na svém krku a povzdechne si, načež tam nasměřuje momentálně vše, co se vznáší do vzduchu. Drahokam, který má druhým dnem do pár vteřin pukne a jeden z úlomků dopadne na zem, zatímco se přes ně přelije vlna magie, která unikne z rozbitého šperku.* Předměty toho moc nevydrží. A vím, co myslíte. Nejsem hloupá, abych s tim nepracovala. *Pokrčí rameny byť v očích se leskne dotčení a řetízek si prostě odepne a zničeny drahokam nechá, aby z něj sklouznul do dlaně a řetízek skončí v kapse. Nemohla mu vyčítat to, jaký vztah měla sama k sobě a že nebyl Nate, který vnímal jako úspěch i cestu, zlepšování se a přibližování se krůček po krůčku to vše zvládnout. Navíc nemohl vědět, že přes rok se se svou magií musela vypořádávat sama, než ji Zacharie vůbec začal učit. A stejně tak se do toho všeho učila ovládat svá křídla a musela dohnat skluz v hudebním studiu, aby ztráty za ni dohnaly nakonec zisky, co to splatí. Musela se po pekle začlenit zpět do života, do práce, mezi lidi, překonávat traumata a do toho se vypořádat s magií a křídly. To přece není jednoduché, když vám není ani dvacet tři, že? Byl to dobrý výkon...že jo? Kladla si otázky, na než si nedovolila odpovědět, i když by ta rozumná část odpověděla kladně. Sebenenávist jí to však neulehčovala a jako mor se myšlenkami prolínaly temné nápady a myšlenky, které se objevily po pekle, aby reflektovaly trauma tou nejhorší možnou cestou. Triss je i nyní zatlačí do úzadí a zasměje se.* On? Ne. Vždyť mi sám řekl, že nás chytat nebude. Nechal nás si vyžrat, co si sami způsobíme. *Pokrčí rameny jakoby to bylo zcela normální, vezme Ezekiela a broukne.* Měli bychom jít, ano. *Zvedne pohled zpět k Axelovi.* Děkuji...pane tajemný. *Nadhodí vesele a postaví se, až se jí díky nízkému tlaku a alkoholu zamotá hlava. Přešlápne a rukou se krátce opře o zeď.* Nikdy nepijte alkohol od Malachaie. Jedna sklenička... zmetek. *Ale taky ji měla zadarmo. Jenže ji normálně neopila jedna sklenička. Pokrčí rameny, protože to byla ráda prohozená do vzduchu a ještě koukne na přepravku na níž se usměje. Jeden úsměv věnuje i čaroději a rozhlédne se přes dav, kudy bude odchod nejschůdnější.*
*Axel zvedne překvapeně obočí a ukáže na přeprvku.* Lóni, taky čaroděj. Hádám že někdo měl asi přeměňovací náladu i dnes. *Podotkne jen tak mimochodem. A sleduje co Triss udělá s drahokamem na svém krku. Axel ucití magii jako kdyby právě kolem něj foukl vítr.* Nějaká drzá ne? *Zvedne tázavě obočí.* Taky že potřebuješ něco vytvořené přesně pro tebe třeba ze Spirálového labyrintu. Ne jen nějaké kamínky. *Zvedne jeden svůj prst na kterém má prsten.* Tohle mám už přes třista let, ani jednou se nestalo tohle. *Ukáže prstem rozbitý náhrdelník Triss. Je prava, že o ní neví nic, a nemá ani v plánu něco takového v tuhle chvíli zjišťovat. Má svých problémů víc než dost.* /Zmizelá Grace, přemeněný Lóni../ *Nad slovy o Malachalovi se jen lehce ušklíbne.* A tak je to správně. S tímhle bych s ním souhlasil. *Přizná.* Taky že jsem tě jen podepřel magíí, aby sis nerozbila hlavu o bar. Jen malá pomoc. *Mávne nad tím rukou.* To bys opravu měla jít. *Souhlasně přikvýne.* Queens. *Představí se jednoduše svým příjmením. Nad její radou se jen zasměje.* Magické drinky předpokládám...Nic co bych nezvládl. Ale děkuji za radu. *Ušklíbne se a postaví se a vezme přepravku s Lónim.* Dávej na sebe pozor děvče. *Ani se nenamáhl zapamatovat si její jméno, možná jednou mu bude stát za zapamatování, ale teď ne. S těmi slovy se rozejde pryč z klubu, aby se co nejrychleji dostal do svého domu na Upper East side, který je blízko central parku a mohl doma vyhodil Lóniho a podívat se po Central parku po Grace...*
Lóni? *Vytřeští oči a podívá se na přepravku.* Myslela jsem, že když se přestěhuješ k Zachovi, tak budeš mít lepší ochranu, než ode mě... *Broukne a přejede po čele přepravky, kde byla kotěti nejblíž, ale pak potřese hlavou, aby pochytala myšlenky, které v opilosti, tak snadno utíkali.* Tohle je Ezekiel. *Ukáže mimochodem na černého kocoura a pokrčí rameny.* Ne úmyslně. *Odvětí místo omluvy. Jestli tak zněla, nebylo to úmyslné, cítila se veselá s promilemi v žíle. Už vlastně ne vyděšená a už vůbec ne naštvaná, takže...takže drzá teď nebyla úmyslně. No aspoň většinou, s některými do sebe vzájemně rýpali.* O labyrintu jsem zatím jen slyšela, ne každý se tam dostane. *Prohodí a zamručí, když souhlasí s Kaiem.* Neřekla jsem, že ne, jen jsem ráda, že jsem si fakt nic nenabila. *Měla by míň mluvit, možná.* Queens...Hm. Doufám, že nejste jako zpěvák z té kapely. Ale na toho se nepodobáte. *Zamumlá vesele ke svému kocourovi, jakoby to byl drb jen pro jeho uši a podrbe čaroděje pod bradou.* Ne nutně, ale u něj jeden nikdy neví. *Prohodí, kývne, když se rozloučí a vydá se pryč z klubu i ona, jen mnohem méně obratně s kočkou v náručí. Oba dva zapomněli její věci v baru, to že nemají klíče od domu jim došlo až příliš pozdě, čekala je dlouhá cesta zpátky, do klubu se však nakonec ani nedostali a Ezekiel místo toho pelášil k Malachaiovi, který bydlel blíž než Trissini čarodějní kmotři.*
*Nevie či je také horko celkovo v tomto podniku alebo iba preto, že sa tu naňho lepia spotení ľudia. Má čo robiť, aby nespadol. Lebo ak by sa tak stalo tak asi by ho tu ľudia udupali. Takže postupne, namáhavo sa doslova vybojuje z parketu. Mokrý ako myš a s rozšmudlanou krvou cez celé rameno košele. Zhlboka sa nadýchne ale má pocit, ako keby bol v saune. Stále je biely ako stena. Nejako docapká ku stolu kde má kabát. Na dotazy od spolužiakov ohľadom jeho košele alebo rádoby starostlivých otázok či je v poriadku, nereaguje. Vyjde von pred podnik. Tam keď sa nadýchne tak je to už o niečo lepšie. Predsa len, je vonku chladný vzduch. Vyloví z vrecka kabátu obyčajné cigarety a zapaľovač. Strčí si jednu cigaretu do pusy a keď si ide pripáliť... vidí že má krvavú ruku. Ani nevie kedy sa mu podarilo si ju zašpiniť. Roztrasie sa ako list vo vetre. Oprie sa o stenu za sebou a na štvrtý krát sa mu podarí si zapáliť. V hlave má pre tento moment úplne vymeteno. S trasľavou rukou dofajčí a na dosť vratkých nohách prejde k ulici kde si stopne taxík, ktorým sa nechá odviezť domov.*
*Darius se rozhodl na pár dnů vzít Rafiho do Terrytownu. Je to malé městečko kousek od Sleepy Hallow a jen hodinu od New Yorku. Většinu času tráví v lese a u jezer. Když zjistil, že mu volal Preator, tak se jim ozval zpátky a poslal jim i na jakých souřadnicích ho najdou v jednotlivé dny. Zrovna dnes je v parku u Terrytownských jezer, kde má místo mimo stezky, ale s krásným rozhledem. Civilové sem nechodí kvůli medvědům. Takže si Darius dovolil se proměnit. Své oblečení má u tašky s jídlem a Rafi chodí po dece nebo sbírá větvičky a staví si z nich. Dariova černá srst se krásně leskne, ale přitom je načechraná. Rafi má na sobě černou bundu a tepláky, které už za dnešek zažili svoje. K tomu jeho čarodějná znamení kryje iluze v náušnici, kterou mu nechala napíchnout Sestřenice. Což Daria přesvědčilo, že ona už Rafiho hlídat nebude. Darius ročního synka hlídá a sleduje jeho hry. Už mu je rok a půl a testuje, co si může dovolit, ale dnes je klidný. Právě kvůli tomu jak zlobil ho vzal na výlet, aby si od něj Josh odpočinul. Darius ani nečeká, že by přišel někdo, kdo by ho neznal a nějak blbě si vysvětlil velkého vlka a malé dítě.*
*Skoro hodinu už se trmácí na cestě a je čím dál tím víc nevrlejší.* /Co jsem komu provedla, že se musím hodinu trmácet ve svém volnu do nějakého zapadákova, kde je nějaký zpropadený chlap?/ *Má největší chuť zavrčet ale na poslední chvíli se ovládne, přece si neznepříjemní den tím, že se bude štvát s bandou idiotů co jí tahá od boxu nebo kytary.* /Prostě tam dojedu, řeknu mu svoje a bude to. Proč najednou potřebuju smečku, stačí mi přece Al. Stačil mi tehdy, bude mi stačit i teď./ *Vrčení si odpustí ale bručení a mrmlání si pro sebe moc ne. Konečně se dokodrcá ve svém poměrně starším autě podle GPSky až na místo určení a zaparkuje tam. Pomalu vyleze a lehce z ní spadne stres. Miluje přírodu a tohle vypadá dost podobně jako u ní doma za statkem. Lehce se pousměje a vydá se po trase k místu, které ji Preator určil. Před cestou si ale vytáhne batoh a strčí do něj pár tyčinek, vodu a náhradní oblečení, stát se může cokoliv.* Uff a teď budu muset jít. *Pomalu se prochází po stezce, už cestou zachytila pach se známkami něčeho hodně známého vlkodlak. Vydá se za tím pachem jelikož předpokládá že to bude osoba se kterou se má setkat. Dojde až na mýtinu a uvidí vlka a malé dítě. Vyděšeně sebou cukne a rozběhne se k dítěti. Nevšímá si ničeho kolem dítěte aní jí, prostě se bojí o život malého a nezajímá ji, že ten vlk je možná zrovna Darius, kterého má potkat.*
*Darius sleduje Rafiho a zafuní, protože se mu chce docela spát. Počasí je krásné a v jeho kožichu, co ještě nevylínal je vedro. Pak však zaregistruje pohyb. Zvedne se a stoupne si vedle Rafiho a zavrčí. Jak se žena blíží, tak ucítí, že je vlkodlak a tak použije to že je Alfa. Je to tlak na vlkodlaky, co by je měl varovat. Vrčí na vlkodlačici a Rafi se na ni překvapeně podívá. Zvedne se a zasměje. *Dada!* Zakřičí a začne tahat Daria za kožich. Ten přestane vrčet a je na něm vidět, že jeho imig velkého zlého vlka je zničena jeho synem, který se na něj snaží snad vyšplhat a směje se.* Dada, baf baf, kůň!* Začne a Darius se podívá se vlkodlačici. Doufá, že to ji jasně řekne, že nic nehrozí. Pak si sedne a promění se. Rafi se na něj opět podívá a dojde k jeho oblečení a donese mu kalhoty.* Rafi, teď koníčka ne.* Řekne a podívá se na ženu.*
*Při běhu vytahuje nůž a když ucítí tlak, který v životě něcítila donutí jí to zastavit. Ruku nechá klesnout od otevřené kapsy, ze které nezvládla vytáhnout nůž. Pak jí něco šokuje ještě víc, to dítě místo toho aby křičelo a utíhalo od něj se začne smát. Absolutně zaražene couvne a pozoruje chvíli kluka, potom ale raději veškerý pohled stočí na vlkodlaka, je to mnohem větší nebezpečí než dítě.* /Co to sakra?!/ *Plně strnulá sleduje jak dítě vykřikuje něco na toho vlka a leze na něj.* /O co tady zatraceně jde./ *Pak jí to docvakne, to dítě říká dada. Otec, to snad není možné. Pozoruje vlkodlaka a je ráda že to není žena. Nehýbe se a sleduje co ten muž před ní udělá jako další gesto, raději ani nepromluví. Normálně by sáhla po noži aby měla v ruce nějakou zbraň v případě že by se musela bránit, ale to nechce udělat ze dvou důvodů. Zaprvé je tam dítě, které by to mohlo odnést a to je to poslední co by chtěla. Zadruhé ten muž je mocný, silný. Rozhodně silnější než co zažila s Alem, proto jen nehnutě stojí a odmítá udělat krok dopředu či dozadu. Jedno by mohla být hrozba, to druhé útěk a ani jedno není dobrý nápad.*
*Sleduje ženu a pak si oblékne kalhoty a posadí si Rafiho do klína. Darius má vousy, sice zastřižené, ale má. No a Rafi mu do nich začne strkat větvičky.* Vás sem asi poslal Preator, že? Jen oni a má drahá polovička vědí, že tu jsem.* Řekne ji a ukáže na místo před sebe.* Sedněte si.* Poví ji a sáhne do tašky, aby Rafimu dal jeho krabičku s nakrájeným ovocem. Do toho se pustí a Darius se tak může zbavit větviček.* Já jsem Darius. Jsem Alfa Brooklynské smečky. Předpokládám, že si vás všimnul Preator a poslal vás za mnou. Jenže to jsou paka a nedokáží vám nic říct o mě a já zase nevím nic o vás... Takže asi začněte jménem a jak dlouho jste vlkodlak a zda máte smečku. Nebo jestli uvažujete o spolupráci s Preatorem. Pokud jste samotář bez smečky, tak nepřežijete dlouho.* Řekne, ale je vidět, že mluví klidně a nevyhrožuje. Snaží se i před Rafim, který spokojeně jí hroznové víno. I když ho spíše loupe a zbavuje šlupek.*
*Lehce se uvolní když si muž nasadí kalhoty. Poté začne poslouchat co vlastně říká. Prvotně přikývne na otázku o Preatoru a ušklíbne se při vzpomínce na tu ženskou, jak jen že se jmenovala? Chvíli jej pozoruje a zvažuje zdali se posadit, poté nakonec váhavě vykoná tak aby seděla co nejdále od muže to jde ale zároveň splňovala jeho kritérium kde sedět. Současně se usadí ale tak aby byla schopná se v minutě postavit a reagovat na cokoliv co přijde. Následně naslouchá tomu co jí říká dál. Při zmíňce o tom, že jsou paka má chuť se znovu ušklíbnout, ale tentokrát odolá, emoce nejsou zrovna nejvýhodnější při vyjednávání a ona stále neví jakou má zde pozici při vyjednávání. Chvíli se rozmíšlí zdali mu odpovědět a hlavně co, jenže jí brzo dojde že se silou, kterou očividně má a vládne jí dobře by z ní dostal snad cokoliv. Proto odpoví jak nejstručněji to jde.* Jsem Maria, šest let a do nedávné doby jsem netušila že něco jako vlkodlačí smečky jsou a že existuje něco jako pojem samotář mezi lidmi jako my. *Vypočítá ty tři odpovědi na prstech s ledovým klidem. A očekává co jí na to ten muž, Darius, řekne.*
*Poslouchá ji a je vidět jak přemýšlí.* Hmm...* Vidí, že je obezřetná a chápe to. Také ovšem vidí, že je z části původní američanka jako on. Pohladí Rafiho po vlasech, ale ten mu ruku od strčí jak se snaží svými nehtíky sloupnout šlupku na hroznovém víně.* Těší mne Mario. Vy jste se přistěhovala z venkova, že?* Zeptá se a dívá se na ni.* Na venkově není moc smeček. Vlkodlaci se víc drží ve větších městech, kde se spíše ztratí. Pokud nejde o rodinnou smečku. Z ní pocházím já. Náš kmen Yakami byl uzavřenou kolonií a jen málo kdy jsme museli dávat pozor, abychom se neprozradili... *Řekne a schválně řekne oblast, neboť Yakami je rezervace ve Washingtonu, kde žijí původní obyvatelé.* Prakticky jde o to, že vlkodlaci stejně jako vlci žijí ve smečkách. Máme totiž predátory, co nás mohou zabít. Mohou to být upíři, démoni, víly, jiní vlkodlaci... je toho moc. Smečka nabízí možnost tréninků, zlepšení v dovednostech, bezpečí, přístřešek, práci, podporu a možnost bezpečných proměn. Jenže smečka je i o vnitřních bojích a tvrdých trénincích. Přesto je to vše důležité kvůli tomu, abychom přežili. Samotář nemá podporu smečky a je na všechno sám. Nemá možnost správně se rozvíjet. Neovládá se tak dobře a podobně.* Vysvětluje a zvedne ruku před obličej a změní ji na vlčí tlapu. Pak ji změní zpátky.* Tohle dokáží ti, co ovládájí svou přeměnu velice bravurně.* Pousměje se.* Ale já jsem vlkodlak od čtyř let svého života a prošel jsem těžkým drilem.* Ušklíbne se. Podívá se na ženu a v jeho výrazu je vidět, zda by chtěla vědět něco konrétního.*
*Neupustí ze své ledové masky, ale napětí ve svalech po celém těle se nepatrně uvolní, nohy nechá položené jak jsou, jelikož je vždy lepší být připraven, ale ruce položí spíš do pohodlnější pozice než do té ze které může vystartovat a šáhnout na nůž. Poslechce si vše co ten muž říká a pomalu přikývne na to že chápe, mezitím okem pozoruje to dítě.* Spíš menší město, z venkova jsem se odstěhovala jako dítě. *Pronese a vzpomíná na napadení medvědem a následné napadení vlkodlakem, vážně neměla v životě štěstí. Když mluví o kmeni pečlivěji si prohlídne jeho rysy, na první pohled by to netušila, ale teď to dává smysl.* Chápu život ve smečce, věřím ve tvrdý výcvik jelikož bez něj bych neměla v životě nic. *Dodá ještě. Všechny zmíňky o vílách a upírech ji neustále překvapují, jelikož o tom nikdy neslyšela, nelíbí se jí ale nařknutí že se neovládá.* Nejsem úplně samotář, někdo mě vycvičil a trénoval. *Řekne s tvrdosí v hlase a i kdyby se ptal, rozhodně neprozradí kdo. Po jeho ukázce síly pochopí něco dalšího. Ona sama takové proměny zvládne jen občas a s velkým úsilým. Teda krom očí, ty se hodně rychle naučila ovládat, proto na jeho ukázku ruky provede svou očí. Zavře oči a zhluboka se nadechne s výdechem je otevře a jsou vlčí. Poté oči zase zavře a znovu s výdechem je otevře a jsou lidské. První věc co ji Al naučil aby se na akademii neprozradila.* Nemám ale ráda společnost lidí a slovo smečka mi zní celkově jako skupina, která se spolčuje. *Pronese přiznání i když dost nerada, ale když pochopí proč se nechce přidat možná ji všichni dají pokoj a nechají ji dělat její práci.*
*Poslouchá ji a přikyvuje. Když ukáže své oči, tak se pousměje. To je věc, co dokáže i Josh a on to na něj kdysi rád používal, aby ho ukecal k sexu.* Malé město má většinou jen dva neboo tři vlkodlaky a tvoří malé smečky. Ale nemají, to co ty opravdové. Ten kdo vás učil základy asi sám kdysi patřil do smečky nebo ho učil někdo ze smečky. Zkuste se s ním poradit o tom, zda by byla lepší smečka nebo práce pro Preator. V Preatoru vás bude mít na starosti určitě ten, co vás objevil. Kdybyste se rozhodla pro mou smečku, tak vás budu mít na starosti já nebo má Beta. Ten je však momentálně mimo USA. No a má smečka... Není to velká skupina. Jsem tam já, má drahá polovička, pár štěňat a nevlastní syn. Vlastně jsme spíše taková ubytovna pro puberťáky. Vypomáhá mi tak má tchýně, babča a bratranec. Hlavně, co se týče dohledu nad mladýma. Neumí se ovládat a další zkouška bude v létě. Pokud se sejdeme, tak vyjímečně a hlavně na úplněk. Máme místnost na proměnu. A nemusíte mít obavy, že bych vás podceňoval. Vidím, že jste na dobré cestě a určitě byste to dostala ve smečce vysoko.* Řekne a Rafi si zatleská, když oloupe všechny hrozny. Pak už se pustí do jídla. Pak se však zarazí a poklepe na Daria. Ten se na něj podívá a Rafi odloží krabičku a rukama udělá jako by něco k sobě přitahoval a ukáže na Mariu.* Oh... Chceš si sednout k ní?* Zeptá se ho a u toho udělá jednoduché pohyby ve znakovém jazyce. S Rafim se ho začali učit před měsícem.* Může si k vám sednout?* Zeptá se a Rafi se na ženu podívá.* Víte, on na ty lidské uši neslyší a na ty, co má pod iluzí slyší tlumeně kvůli iluzi. * Vysvětlí a pak ještě dodá.* Rafi je čaroděj, ale nemá magickou moc. Asi proto, že jeho matka byla démonka.
*Docela jí naštve jeho pousmání, protože na tom pracovala, zvlášť při vzteku. Při zmíňce o Alovi ale dost vychladne. Co by jí poradil? Aby se s tím popasovala jako ženská a ne jako štěně. Při takové vzpomínce má chuť se pousmát stejně jako ten muž před ní. To o čem ale mluví dál, se jí rozhodně nelíbí.* /Pokud bych se přidala k Preatoru tak budu spadat pod tu děsnou ženskou?/ *Už jen při té představě má chuť se dost silně oklepat. Zajímalo by jí kolik z těch štěňat jsou ženy, vážně je nemá ráda. Ale jeho nabídka že by se sházeli jen výjmečně nezní zase tak špatně, lépe ale zní žádné sbližování.* Upřímně vám mohu říct, že nemám žádný zájem o to se jakkoliv posouvat ve smečce, to by jen znamenalo víc kontaktu. *Pronese pevně a je si celkem jistá tím co řekla, na postavení mezi vlky jí právě teď absolutně nezáleží. Jakmile se jí ale zeptá zdali si k ní nemůže to dítě sednout jen strnule přikývne. Nemá moc možností aby se k ní dobrovolně přibližovaly děti. Navíc tento chlapec se nechová nejhůř.* Tak proč se teď musí schovávat. *Rozhlédne se okolo a pomocí čichu pátrá v okolí.* I já cítím, že zde není nikdo kolem nás. *Poté si ale vzpomene na jeho výčet lidí kolem smečky.* To znamená že se smečkou jsou minimálně tři ženy? *Optá se obezřetně a už jen ta představa je dost nepříjemná.*
*Poslouchá ji a přikývne.* I to je možnost.* Řekne ji ohledně postupu. Rafi si na ni sedne i s krabičkou a pustí se dál do jídla. Baví ho sledovat své otce, jak něco vysvětluje.* O to nejde... Tu iluzi má v náušnici a ta musí zůstat na místě ještě týden. Moje příbuzná, co je čarodějka mu to nechala udělat když ho jednou hlídala...* Řekne a je vidět, že se mu to nelíbí.* Ve smečce je jedna dívka, které je kolem osmnácti a pak už jen pomáhá tchýně a babča. Beta je muž, pracuje u policie.* Řekne a pak mu to dojde.* Ah... myslíte mou polovičku?* Zasměje se, ale tiše.* Mám manžela, ne manželku. Manžel je často v práci, ale peče. Rafi má rád vůni toho když peče.* Pousměje se a Rafi strčí Marii pod nos kus jablka, který Darius zapomněl oloupat.*
*Chvíli sedí opravdu strnule, když na ni přeleze to dítě, ale když si úplně nevšímá jejich jizev a ničeho krom svého otce tak se začne uvolňovat do toho stavu, ve kterém byla předtím než se na ni posadil. Poté Darius vysvětlí princip té náušnice, proto jen pokýve hlavou. Nemá moc co říct o škodlivosti příbuzných, většinu života žádné příbuzné neměla a tak její zkušenosti v tomto okruhu jsou velice minimální.* Chápu. *To jediné řekne než se muž pustí do dalšího vysvětlování. Uleví se jí zmíňka o ženě ale rozhodně se s ní nemíní nikdy potkat. Co ji zaujme je slovo policie.* /Je možné že by pracoval na stejné stanici jako já?/ *Má největší chuť se na to zeptat, to jí ale vypadne z hlavy ve chvíli kdy se zmíní o polovičce. V tu chvíli se jí absolutně odlehne.* /Díky bohu, žádná další žena./ Tak to se mu vůbec nedivím, když je něco dobře upečené tak to vždy stojí za to. *Pronese lehce chladně, ale pak udělá něco pro ni netypické, pousměje se na chlapce, který zrovna strká něco přímo k jejímu obličeji.* Uhm potřebuješ něco? *Optá se zmateně a neví jak s tím klukem mluvit, k dětem se nikdy moc nepřibližovala, pokud to nebyly oběti, a tudíž ani moc neví jak s nimi jinak zacházet. Lehce bezradně se podívá prvně na kluka, pak na jeho otce a opět na kluka.*
*Sleduje její reakci a dojde mu, že špatně snáší ženy. On sám Dadul vídá minimálně, ale to je tím, že se míjí. Když on je doma, ona je ve škole nebo venku a když je ona doma, tak on musí pracovně ven. Potkají se jen o úplňku pokud zrovna není ve své vlastní skrýši. Také si všimne, že ji zaujala policie. Je docela rád, že se nezeptala, kde přesně, protože to zapomněl.* To je pravda. Já teda umím udělat steaky a nějaké dětské jídlo, ale nejlepší kuchař je Josh.* Pousměje se a pak sleduje Rafiho.* Ten kousek máte sníst. On nemá rád šlupky a když mu to teď oloupete, tak to nesní. Hrozny mu nevadí, to ho i baví loupat, ale jiné ovoce ne.*Vysvětlí Marii a pokrčí rameny.* A ani když ovoce ohřejem a uděláme pyré, tak tam šlupky najde a jíst to nebude...* Řekne ji a ušklíbne se. V tomhle si Darius myslí, že je po strýci, protože Jack jedl jenom ryby a sladké.*
*Přikývne tomu muži a opět věnuje pozornost chlapci. Z nějakého důvodu jí absolutně nevadí jeho přítomnost, i když neví jak se vůči němu chovat, tak je to přirozenější než s kýmkoliv dospělým. Po vysvětlení o slupkách se na Rafiho podívá a s náznakem úsměvu pokroutí hlavou. Jeho dárek ale neodmítne. Vezme si ten kousek a sní ho.* Mockrát děkuji. *Pronese k němu a podívá se opět na jeho otce.* K tomu asi není co říct jiného, než že se jedná o chytré dítě. To se mu bude v životě hodit. *Tu druhou větu pronese téměř neslyšně. Myšlenkami se totiž vrací pár let nazpět zdali i ona měla v dětství nějakou takovou věc, ale upřímně si neumí vzpomenout, většinu vzpomínek má prostě jako v mlze.*
*Sleduje je a pousměje se. Rafi je rád a spokojený a dál si pokračuje v jídle.* No... nevím po kom tu chytrost má, ale ne po mně. No a jeho matka je démonka, co taky nebyla moc chytrá a jeho strýc... no... doufám, že nebude jako on. Ten chlap zabíjel lidi, jedl srdce a vyvolával démony.* Řekne a chvíli ještě sedí, než si oblékne i zbytek oblečení a podívá se na telefon, kde má jeden zmeškaný hovor od babči. Tak se zvedne a zavolá zpátky.* Copak jsi chtěla?* Zeptá se a poslouchá druhou stranu.* Dobrá, jedeme zpátky.* Odpoví a zavěsí. Pak se podívá na Marii.* Musím se vrátit. Bohužel můj nevlastní syn dělá problémy a musím se o něj postarat. Takže míříme do New Yorku.* Poví ji a začne uklízet věci. Rafi zavře krabičku, zvedne se a odnese ji. Pak se k Marii vrátí a obejme ji.* Pápá Mari.* Rozloučí se s ní a běží k Dariovi, který vše dostal do tašky a batohu a volnou rukou ještě vezme Rafiho.* Kdyžtak bydlím v Brooklynu nad Jade Wolf.* Řekne ji a dojde k ni.* Mějte se a rád jsem vás poznal. Rafi vás určitě rád uvidí. Má rád neobyčejné lidi.* Pousměje se a tím naráží na její jizvy, které ji dělají jinou od ostatních žen. Pak se vydá směrem, kde má zaparkované auto.*
*Chvíli spracovává co jí ten muž právě řekl.* /Přiznal před ní právě že někdo z jeho rodiny zabíjel lidi?/ *Nějakou dobu jí trvá, než se z toho vzpamatuje a pak jen vnímá jak ten muž s někým volá a najednou se věci dějou strašně rychle. Na její vkus až příliš rychle, jelikož nebyla schopna vnímat okolí. Přikývne mu na jeho slova a poté se vyhoupne do dřepu, kde ale chvíli musí přetrvat jelikož jí to dítě obejme. Další šok pro její mysl i tělo, na tohle rozhodně není zvyklá.* Ahoj. *Zvládne jen říct a poněkud vyjeveně na něj zírá. Rychle se ale vyhoupne na nohy. Na jeho místo bydliště jen pokývne hlavou i když není úplně přesvědčená o tom, že má chuť se přidat.* /Tohle setkání se rozhodně vyvýjí jinak než jsem čekala./ Myslím, že mohu říct to samé. Ráda jsem vás poznala. *Pronese ještě. Poté chvíli chodí jen tak po lese načež se rozhodne jet domů jelikož se potřebuje pořádně vyspat před další směnou na stanici.* /Tak tohle bylo rozhodně divné, co se to tam dneska stalo?/ *To byla jedna z mnoha myšlenek, které jí létaly hlavou při vzpomínkách na divné setkání s ještě zvláštnějším Alfou.*
*Nad nadávkou sa sám pre seba pousmeje, ale iba narýchlo a mykne nad tým rukou.* No, aj ako lovec ty sama budeš ubližovať. *Podotkne stroho a spomenie si pri tom na veľké množstvo vecí, ktoré on sám spôsobil, kedy ublížil a kedy mu to bolo aj jedno. Možno by sa niečomu z toho dokázal vyhnúť, keby nebol nefilim, keby nevedel veci, ktoré vie dnes, keby neprežil toľko situácií, koľko sa mu za jeho život vyskytlo. Charlotte má pravdu, ale ubližovať budeme, aj keby sme sa veľmi snažili nerobiť to. Preto ostane chvíľu ticho, na tvári sa mu usadí chladný, nepreniknuteľný výraz a zahľadí sa na ponuku.* Fajn. Tak mi povedz, čo chceš. *Zahundre, kývne hlavou k tabuli a zamľaská jazykom.* /Mal som sa naučiť variť./ *Pomyslí si v rýchlosti a keď majú obaja vybrané, zamieri k okienku, kde stojí nejaký mladík a unudene k nemu dvihne pohľad. Keď nadiktuje objednávku, presunie sa povedľa s rukami vo vreckách a nepríjemne si obzerá vysmiatych ľudí, prechádzajúcich okolo. Keď zas sklopí pohľad ku Lotty, trošku sa mu tvár uvoľní a odkašle si.* Chápem. No, ani Spolok ti nedokáže zaručiť, že sa tvoja rodina nájde. Ale odpovedí môžeš dostať mnoho. Od každého. *Povie trochu ironicky. Tým poukazuje na to, že vždy, nech je to civil, lovec alebo podsveťan, každý si bude sledovať svoju agendu a niektorí sa posnažia s človekom manipulovať, ovládať ho, zničiť ho.* Lovci sú… Budeš často v nebezpečenstve. *Upozorní ju skoro rodičovsky a sám sebe príde odrazu nejaký odpudivý. Má pocit, že sa mu to nehodí. Má pocit, že ľudia na nich zvláštne pozerajú, akoby mali na mysli myšlienky, o ktorých radšej nechce vedieť. Vystrie sa na mieste a znechutene si odfrkne.*
*Keď sa nad tým zamyslí, tak možno bude ubližovať, ale tak lepšie ako by mal niekto znova ublížiť jej.* Nájde sa aj situácia, keď tomu nie je možné vyhnúť sa. Nikto nie je bez viny na tom, že ublížil druhej osobe. Úmyselne aj neúmyselne to sa môže stať každému. *Povie a spomenie si, keď v dramaťáku omylom vrazila spolužiakovi do nosa a zlomila mu ho. Bohužiaľ tomu zabrániť nijak nemohla. Náhoda je pekný blbec, keď je to tesne pred premierou. Jednoducho to v ten ďeň pokašľala a smola bola veľká. Ešte šťastie, že sa to nejako podarilo zachrániť.* /Mala by som aspoň trochu skúsiť niečo uvariť, aj keď to dopadne ako naposledy a zapálim celú kuchyňu. Ani Ezekiel nechcel jesť čo som mu minula spravila./ *Pomyslí si, keď mu povie že by si dala burger. Narozdiel od niektorých deciek, tak ona nebola vyberavá.* Vedieť nič je horšie ako vedieť aspoň niečo. Aj málo odpovedí je niečo, čo pomôže. Byť v tme je jedna z najhorších vecí. *Povie a vie moc dobre o čom hovorí. Nevedieť o tom, že existujú démoni a iné rasy bolo peklo. Hlavne keď vedela čo vidí a nikto iný jej neveril. Bohužiaľ aj také veci sa stávajú.* Myslím si, že moc sa to nezmení od toho ako som bola do teraz. Jedna vec je naučiť sa správne brániť a vedieť to použiť. Keď sa to nevie, tak jedine zdrhať. *Povie s úsmevom. Pozrie sa sa na druhých ľudí a len pretočí očami. Nebolo to pre ňu divné. Ľudia sa dívajú na druhých zvláštne zakaždým, keď sa im to nepozdáva a nepáči sa im to. Zato jej to bolo jedno ako sa pozerajú. Preto spraví tu najdetinskejšiu vec, ktorá ju napadne a to že na nich vyplazí jazyk a je jej absolútne jedno čo si o nej myslia.* /Tss... sú aj oveľa divnejšie veci a tým sa nevenujete. Ste zvláštny./ *Pomyslí si a vráti sa pohľadom k Sebastianovi.* Netreba si ich všímať. Na tie pohľady som si zvykla. *Povie mu a mykne plecom.*
*Bokom sa na ňu zapozerá a v jeho očiach sa blysne akési zaujatie. Áno, toto je iné. Nie je to ako s Grace - tú doslova do Inštitútu dotiahol, aby prijala to, čím je. Charlotte sa rozhodla sama, aby našla odpovede a už nech ich nájde alebo nie, to už zrejme nie je jeho problém. Príde mu zvláštne, ako dospelácky a detinsky zároveň to dievča pôsobí. Zo zamračeného zamyslenia, keď chvíľu nič nehovorí, ho vytrhne znudený hlas mladíka, ktorý im uloží objednávku na pult a znova sa vráti k svojmu znudenému životu na mobile. Sebastian sa pohne tým smerom, vezme jedlo a burger, ktorý si vybrala Lotty, jej podá do rúk bez toho, aby sa na ňu pozrel. Uloží peniaze do okienka a myknutím hlavy smerom k nejakému posedeniu naznačí dievčine, aby ho nasledovala. Bez toho, aby na ňu počkal, sa otočí a vyberie sa tým smerom. Zachmúrene si prezerá svoj burger v ruke. Nie je si istý, ako sa má teraz cítiť, ale vie, že to bude ešte dlhá cesta. Keď sa usadí, zadíva sa spoza mihalníc na Charlotte a odfrkne si.* Nemyslím, že tí ľudia pozerali priamo na teba. *Podotkne k jej poznámke ešte pri stánku a potom sa zahryzne do jedla. Chvíľu prežúva, hruď sa mu sťahuje a napína sánku.* Ja som ťa od tvojho rozhodnutia neodhováral. *Nakoniec sa vráti k téme o jej vstupe medzi lovcov. Premkne si koreň nosa medzi prstami a zhlboka si vzdychne.* Chápem, čo chceš, ale aj cez krásne slovíčka, ktoré si mi tu povedala, nemôžeš vedieť, čo očakávať. No ako hovorím, ja do toho nemám čo… *Podotkne, bez emócií nadvihne obe plecia a znova sa zakusne do jedla.*
*Vezme si burger a trochu si do neho zahryzne, potom čo sa posadí. Bolo pre ňu zvláštne o tom rozprávať s niekým, kto tomu viac menej rozumel. Triss sa jej snažila pomôcť, ale jej vysvetlenia trochu upadali a neboli dosť dobré. Hlavne jej toho moc nevysvetlila. Bolo dosť vecí, ktoré vôbec nechápala, ale jej to nevadilo. Počká si radšej na lepšie vysvetlenie od niekoho kto sa k tomu zdráhať moc nebude.* Pravda, ale väčšinou sa starajú do vecí, čo nie je vôbec ich vec. Hlavne vyvádzajú uzávery z toho čo nie je vôbec pravda. *Povie a nejak je jej jedno čo si myslia. Už si niektorý mysleli, že je arsonistka, keď sa jej podarli pred par rokmi zapáliť dom, čo popravde bola veľmi veľká náhoda že sa to stalo. Takže ju už neudivovalo, čo by si ľudia mohli vymyslieť za báchorku. Mohli si aj vymyslieť to, že im lietal nad hlavou veľkonočný zajíc a niektorý by tomu verili.* Mám čakať sklamanie? *Opýta sa a pokrúti hlavou.* Nie som sklamaná, pretože som viac zvedavá. Ako by som to povedala. Sú ľudia, ktorý skočia aj z mosta, pretože sú zvedavý aký je to pocit. Je to ten adrenalín, čo ich poháňa k tomu. No sú aj iné metódy, ako dosiahnúť rovnakého účinku a pritom si nemusí niekto ublížiť. To je akosi zvýšiť obzory v tom, kde ti rozum prestáva fungovať. Napríklad sa dostaneš do situácie, ktorá nemá riešenie, ale predsa len ho nájdeš, aj keď to chvíľu potrvá. *Povie a potom dodá veľmi potichu.* Aj keď nakoniec spravíš tú najväčšiu blbosť, ktorá ťa napadne. *potom sa radšej postí do jedla, ako by mala pokračovať, pretože to by bolo nekonečné rozprávanie. Je radšej ticho, ako by mala povedať nejakú blbosť.*
*Trochu pobavene na ňu hľadí spoza burgeru a aby pobavenie zakryl, uhne hlavou a pretrie si dlaňou ústa, akoby ich mal špinavé od jedla, aj keď nemá. Potom sa znova zatvári chladne a nenútene, akoby bol na obede sám so sebou a niekto sa mu do toho priplietol, čo vlastne bola skoro pravda.* Radšej neočakávaj nič. *Navrhne jej a znova sa zakusne. Burger má už skoro zjedený, pretože jeho hlad bol trochu nekontrolovateľný. Počká, kým dožuje, aby nerozprával s plnými ústami a s nadvihnutým obočím k nej pohne hlavou.* Radšej nič nečakaj a nebudeš sklamaná. Skús sa radšej zamerať na to, ako sa čo najrýchlejšie začleniť a naučiť, čo potrebuješ. Keďže máš už… *Potom sa zasekne, no nakoniec iba pohodí rukou.* Prosto už máš dosť rokov a budeš ľahký cieľ ako neznalec. Iste s tým už máš skúsenosti. *Dopovie a kútikom sleduje jej reakciu. Či sa trafil do čierneho, alebo to s ňou ani nehne. V takomto veku je možné, že už určite bojovala, ak sa to tak dá nazvať, pokiaľ nepozná techniky boja alebo nedokáže ovládať svoje päste, či zbrane na blízko alebo na diaľku. Odkašle si, olízne si palec, keď dožuje a nadvihne jedno obočie, keď sa nakloní tak, aby vyhodil obal do vedľa stojaceho koša.* Je jedno, s akými očakávaniami nakoniec prídeš. Budeš si musieť prejsť všetkým, čím si mladý lovec prechádza, bez výnimiek, bez uľahčení. Prídeš neskôr, to ale nič neospravedlňuje. *Riekne jej nakoniec s pohľadom zabodnutým do toho jej a s rukami, prekríženými na hrudi. Cíti sa nejak vyčerpane, ale nie je to na ňom vidieť, vie udržať svoju formu až do konca dňa, má to už nacvičené. A akosi podvedome, aj keď si to neprizná, chce na Lott pôsobiť, že je tou pevnou skalou, ktorou by ako lovec mal byť. A tentoraz pre ňu.* /Oh, Grace, prosím ťa, k*rva, dúfam, že to nebude katastrofa./
*Nakloni hlavu na bok a sleduje okolie. Aj keď pri tom jedla a mala so Sebastianom rozhovor. Moc ani neočakávala nič od toho, čo ju čakalo len nejaké tahačky po sudoch, ale na to bola zvyknutá. Bola v nich už zbehla. Uprie na pohľad na zvláštneho muža v kabáte a zdá sa jej divný.* Hmm… ako napríklad odsledovanie určitej situácie? Napríklad tamten muž v tom kabáte vyzerá divne. Hlavne podľa mna pod ním asi nič nemá. Nazvala by som ho uchýlom. *Povie mu a rozhodne vie, to tak aj bude. Nejak dokázala rozoznať ľudí, čo niekam nepatrili ako aj bol ten blby upír, s ktorým uzavrela dohodu. No o tej nemieni s nikým hovoriť, pretože za to by jej tiež vynadali.* Je ľahké byt určitým cieľom. No aj ten cieľ dokáže prekvapiť, keď je to nečakané. Ako znie to príslovie? Nesúď knihu podľa obalu. *Uskrnie sa, pričom jej v očiach zaiskri. Nech od nej niekto očakával niečo, tak predsa len dokázala niekedy spraviť pravý opak. Nikdy presne nevedel, čo práve ma na mysli.* Tak pokiaľ budem mať dobrého učiteľa čo mi to vysvetlí, tak nebude problém. Sú aj horšie veci, čo sa učia na normálnych školách. *Povie a rozhodne nebude hovoriť ako im na škole vysvetľovali téma s*x, pretože to bolo aj pre ňu dosť trápne a nie to ešte pre jej spolužiakov.*
*Chvíľu ju so založenými rukami na prsiach sleduje a nakrčí nos. Pozrie smerom na muža v kabáte a zamračene zas otočí hlavu na ňu.* Môže byť, nemusí. Ale je podozrivý. Prvé pravidlo, ktoré by si mala vedieť. *Vyhlási a ukáže jej dvihnutý palec.* Ak ti tvoja intuícia lovca káže niečo prešetriť, prešetri to, aj keby to bol iba planý poplach alebo povera. *Dokončí seriózne a už si pripravuje stélu vo vrecku, aby mohol niečo vymyslieť, keď v tom mu napadne, že okolo neho pred nejkým časom išli dvaja policajti.* Ale pokiaľ existuje aj možnosť využiť civilský právny systém, nemusíš sa ihneď vrhať do akcie, pretože niekedy takým konaním môžeš riskovať odhalenie tieňosveta. *Podotkne pre ňu ešte, vstane z miesta, kde sedia, kývne na Lotty a obzrie sa. Dvoch mužov v odeve policajta zahliadne o niečo ďalej, na takom mieste, odkiaľ veľmi nevidia na muža v kabáte, potulujúceho sa okolo. Sebastian k nim po chvíli prikročí, keď ich dobehne a ukáže smerom k zvláštnemu mužovi. Povie im v rýchlosti a veľmi stroho, že sa im s Lotty zdá, že ten muž je akýsi podivín a mohol by obťažovať ľudí, nech to zbehnú preveriť. Potom sa od nich vzdiali k Charlotte a sleduje policajtov, či sa majú k činu. Keď sa poberú k chlapovi v kabáte, stále neodvráti hlavu a celý proces nechá sledovať aj Lotty, aby mohla byť na seba pyšná, že vedela človeka odhadnúť na pohľad. Vlastne to bola skvelá príležitosť na to, aby jej aspoň trochu začal vysvetľovať, čo je pre ňu ako pre nefilim povinnosť a zároveň pokiaľ je možnosť, nezasahovať vždy a všade loveckými schopnosťami, ak je aj iná cesta.* Civilské zákony sú pre teba rovnako dôležité, ako nefilim Zákon. A hlavne, pokiaľ to nie je skutočne nevyhnutné, nesmieš prezradiť náš svet. *Povie prísne a potichšie, aby ich nikto nepočul. Na chvíľku sa obzrie a vytiahne si z vrecka Nokiu, aby pozrel na čas.* Ja sa o chvíľu poberiem. *Oznámi jej a jeho slová potvrdí stisnutím pier. Mal by ešte trénovať a potom ísť do knižnice Inštitútu, aby si preštudoval všetky runy, niečo tam pre Grace predsa len musí nájsť. A zatiaľ hľadí, ako muž rýchlo opúšťa svoje miesto, keď si všimol, že sa k nemu blížia dvaja muži zákona. Odfrkne si a pozrie na Lott, ako sa tvári.*
*Takže predsa len mala dobre tušenie ohľadom toho muža. Sleduje Sebastiana ako zastaví policajtov, aby im ukázal na muža, ktorého pred chvíľou označila za divného. Takže nemusela vôbec do ničoho zasahovať a mohol to vlastne vyriešiť on. Hlavne to poukázalo, že sa nemusí hrnúť do všetkého sama.* /Takže aj lovci premýšľajú nad tým, čo najprv urobia. Nie sú ako to nazval Ezekiel. Banda id*otov./ *Pomyslí si a radšej takú vec nevypustí von z úst, pretože by to bola určite urážka voči nim.* Takže pokiaľ nie je nutné, tak nezasahovať a pokiaľ je to v skutočnosti treba, pričom nie je iná možnosť, tak zasiahnúť. Ak som to dobre pochopila. Ale čo ak je tam polícia a predsa len ide o záležitosť, ktorá sa týka toho druhého sveta? Nie je to trochu zavádzajúce? *Opýta sa a doje svoj burger, pričom sa pousmeje, keď ten chlap začne zdrhať pred policajtami. Pozrie sa na hodinky a trochu sa zhrozí.* Už musím. Lebo by som mala z chvíli byť doma a nechcem aby ma Ezekiel napráskal. *Povie postavi sa a ešte v rýchlosti sa mu poďakuje.* Ďakujem za jedlo a aj za to predtým. *Potom rýchlo sa snaží dostať domov, kde ju aj tak čaká výsluch od kocúra/čarodeja, na ktorý sa moc neteší.*
*Zamyslene sa pozrie smerom k policajtom a mužovi, no potom späť na Charlotte.* /Nie je hlúpa./ *Napadne mu a cíti, že ho to trochu poteší, ak sa to u neho dá takto nazývať. Vloží si ruky do vreciek bundy a zahmká.* Povedal by som, že vždy je to o uvážení. Ak si nie si istá, sú na to runy. Ale to sa naučíš všetko potom, ako sa to s tebou vyrieši. *Podotkne, pretože učiť ju ako lovca, kým ním ešte stále oficiálne nie je, je asi dosť zbytočné. Ale aby chápala, že môže veriť svojim inštinktom, pokiaľ ju upozornia, to sa vždy hodí kadekomu, aj civilom. Nech sa dievča hlavne učí, ako čo najlepšie ostať mimo problémov a nepriťahovať na seba pozornosť. Aj on bude rád, ak si neušil na seba búdu a nebude znova cvičiť niekoho príliš neohrabaného a drzého. Ale ako sa mu zatiaľ zdá, Charlotte nie je drzá. Aspoň nie k nemu. I keď má trochu veľa rečí. Na tým však len v mysli pohodí rukou - nie je prvá a ani posledná, kto rád rozpráva v jeho živote. Potom mykne plecom a kývne hlavou smerom k nej. Na odzdravenie iba nadvihne ruku, otočí sa opačným smerom a vyberie sa do Inštitútu, aby vybavil to, čo si ešte naplánoval. Všetkos a mu zdá moc pokojné a on cíti, že sa vo vzduchu dvíha akási nepokojná atmosféra. Je si istý, že čoskoro sa niečo udeje, ale nevie ešte určiť, čo to presne bude - no i tak si len pomyslí.* /Intuícia neklame./
*Slunce již se překlonilo za obzor, pár hodin zpět a zmizíelo za budovami, ale bylo ještě docela příjemné teplo, v parku stále bylo dost lidí, snad za to mohl i světelný smog a osvětlení parku. Měla ještě čas. U sebe měla Ezekiela, který se zařekl mlčet. Černý kocour se žlutozelenýma očima se rozvaloval kousek dál, kvůli nenápadnosti měl postroj a vodítko, které měla Triss zvolna okolo kotníku a psala si text písničky, chvilkama zaměnila notes za kytaru a broukala si text v progresu do melodie, která byla stejně tak v progresu. Vymýšlela to metodou pokus omyl, jak jí to tam zrovna sedělo. Vlasy jí volně padaly na ramena a vlastně až pod lopatky do půlky zad. Hlavou a lopatkami se opírala právě o kmen, večer bude při vyčesávání nadávat, když tam najde kousky kůry a nakonec si bude muset omýt vlasy úplně. Kolem krku měla řetízek s dračím přívěškem - vlastně drak držel kruh s ornamenty a na jedné straně kruhu byly vsazeny fialové drahokamy. Tento řetízek padal do výstřihu a těsněji okolo krku byl ještě jeden fialový drahokam, volně zachytávajíc magickou energii, která z ní unikala. Nesměřovala ji tam, jinak by se do pár hodin rozletěl, takto vydržel celý den, vlastně tak dva někdy až tři dny, než pukl. K tomu měla volnější šaty - světlé s kvítky, přesto nepůsobily zrovna levně. A ani nebyly, seděla na modré riflové košili. K šatům měla stejně tak modré vyšší konversky a vedle sebe ještě černý batoh z kůže a pouzdro na kytaru. Kocour se pohnul a zívnul, když se převalil na druhý bok, čím zatahal za vodítko. Zvedne k němu tmavý pohled, na okamžik se v něm odrazí blesk z něčího telefonu a odhalí podlouhlou zornici, kterou by si mnozí spletli s kočičí, i ona si je pletla. Za moment je to pryč a zornička se ztratí v tmavém odstínu čokoládových duhovek. Vrátí se zpět k broukání písně.*
*Pomalu se procházela a hledala místo, kam by si sedla po dlouhém dni. Když se sem stěhovala jaksi netušila že dny v práci budou mnohem únavnější než ty v předchozím městě. Na druhou stranu byla spokojená. Konečně se dostala k nějakému případu. V ruce držela svůj ještě stále vařící zelený čaj s kapkou medu a velkou částí citrónu. Čím kyselejší, tím lepší. Kolem se motalo dost lidí a ona si hodlala najít nějaký klidnější koutek. Potom se jí do oka dostala jedna krásná lavička, no krásná byla hlavně tím, že kolem ní nebyly koše plné odpadků a lidí moc v dohlednu neviděla. Usadila se na ni tak aby za zády měla strom a opřela se o rám lavičky. Svou tašku položila vedle sebe, z ní přímo čouhaly různé papíry, které by měla co nejdříve vyplnit, ale také noviny. Oprášila si své černé rifle a všimla si na nich skvrny.* /Uf, už je musím hodit do pračky, myslím že mám ve skříni ještě jedny černé, sice jsou tam i ty šedé, ale ty nejsou tak fajn./ *Myšlenky jí proudily hlavou jedna za druhou a spíše relaxovala než cokoliv jiného. Upravila si sako tak aby zakryla zbraň v podpažním pouzdře a rozhlédla se kolem sebe. Chvíli jen tak obdivovala přírodu ale nakonec si povzdechla a sáhla po novinách, chtěla si přečíst co je nového a tohle byl rozhodně jednodušší způsob než se vybavovat s lidmi. Chvíli si jen tak pročítala stránky než opět ucítila to samé co včera, její vlk jí varoval o něčem co nebyla takhle schopná rozluštit. Opatrně a pomalu složila noviny jako by se nic nedělo a při vkládání jich do tašky se opatrně rozhlédla ale neviděla nic znepokojivého, poté se otočila a rozhlédla směrem na druhou stranu, zamaskovala to tak že si upravila vlasy čímž se jí trošku oddělaly vlasy z části zjizveného obličeje.* /Co se to tady děje? Že by tu zase byla ta dívenka za včerejška? Ale nikde jí nevidím, navíc ten pocit není úplně ten stejný jako ten včera. Zajímalo by mě co to znamená./
*Jak to tak v životě celebrit bývá, tak se nakonec nahromadily v okolí mladé dívky, které nějakým způsobem oslovila její hudební tvorba nebo ji znaly z filmového plátna, případně z některé z okrajových rolí či když byla komparz, který byl spíše tichým pozadím ve filmech nebo měl jen pár slov, jakožto například číšník, prodavač, zpíval v pozadí, když hrdinové filmu byli v klubu a podobně. A tak si nakonec povzdechla, zbalila pouzdro a zatahala jemně za vodítko.* Pojď, Ezi, půjdeme. A ticho. *Poslední slova jsou tichounkým upozorněním, protože je sledují lidé, dokonce vlasy jí spadly přes tvář neviditelným vánkem - telekinezí. Kocour si zívne a typickým kočičím pohybem se protáhne a mrskne ocasem a zamňouká jako obyčejná kočka. Než se to naučil, taky to zabralo dost času. Normálně si vždycky neodpustil postěžovat, že ho z toho škrábe v krku a zní jak teplej. Dnes jen mrskl nespokojeně ocasem, což vypadalo jakože mu vadí, že jej vzbudila. Oblékne si riflovou košili, nahodí batoh, a sundá si vodítko z nohy, aby ho zachytila a po zvednutí kytary se vydá k fanouškům, aby ji pak nepronásledovali cestou domů nebo z parku. Stačí fotka a podpisy a je klid. Pak vyrazí na opačnou stranu a nějak je oba zaujme člověk, který aportuje psovi, že kocour zakopne sedící vlkodlačici o nohy a lidským hlasem zanadává. Triss na něj vytřeští oči a zvedne vylekaný pohled k dívce, aby zachytila jekot nebo cokoliv magií.* Promiň... *Vypadne z ní bezděčně, možná zpíš z překvapení a kocour se na ni podívá jako na idiota, zda to myslí vážně, ale raději už znovu nepromluví.*
*Poupraví si rudé tílko, které se jí trošku vyhrne. Následně si pomocí vlasů překryje opět jizvy jelikož vlasy měla zastrčené za uchem. Pomalu upíjí svého milovaného čaje a užívá si klidu a poslouchá zvuky přírody a sem tam lidské slova. Tedy jen do té chvíle kdy ji něco přejde přes nohy. Trošku se vyleká a následně vyjekne a rozhlíží se kolem sebe. Zvlášť ji ale zarazí to, že slyší dva hlasy ale vidí jen jednu holku.* Co to sakra? *Zeptá se a dívá se okolo. Hledá kohokoliv, kdo by mohl být v okolí a pronést ty slova, ale vidí jen a pouze dívku s kočkou.* /To si se mnou zatraceně hraje mysl nebo co? Vím jistě že to nadávání a omluvu pronesli dva různí lidé. Ta kočka snad mluví?/ Ehm nechci znít hloupě, ale kdo to sakra nadával? *Zeptá se dívky a díky tomu co se stalo absolutně zapomíná na to, že vlastně ženy nemá ráda. Pozorně si prohlíží ženu, která vypadá docela obyčejně, potom přejede pohledem na kočku. Zpět na ženu a opět na kočku.* /Dobře tady v tomhle městě bych se nedivila ani kočkodlakům nebo Bůh ví čemu./
Uhm.... *Vypadne z Triss a ta si sama na sebe v duchu zanadává.* /Bravo, jsi dcera politika, vyrostla jsi s psychiatrem a právníkem poblíž, taky jsi herečka a na rozhovory jsi zvyklá a zrovna teď ti dojdou slova./ *Její myšlenky jedou jako kolovrátek a Triss si promne kořen nosu.* Jen shoda náhod, zrovna jsem telefonovala, kamaráda někdo srazil, doufám, že vás kocour nezašpinil... *Zkusí to zakecat velmi neohrabaně, ale nakonec, když si všimne kocourova pohledu, kterého sklouzne káravým pohledem, tak si povzdechne a dřepne si k němu.* A pak, že kočky jsou obezřetný, co? *Nadhodí s trochu rozpačitým smíchem a sáhne po magii, aby vklouzla do ženiny mysli a přeci jen jí upravila vzpomínku alespoň trochu, aby věřila, že ji viděla s někým mluvit do telefonu na hlasitý odposlech.* Omlouvám se za něj... *Dodá, když vklouzne do její mysli. Hlavy lidí byly složitým místem. Triss se musela naučit proplouvat myšlenkami lidí, Zacharie jí to pomáhal zdokonalit, ale hlavně se zaměřili na vodu a léčení, skrze to na trauma z krve, protože mentální magii bylo třeba zkoušet a k sobě do mysli si ji nevpustí a Triss nechtěla z lidí dělat pokusné králíky bez důvodu, takže se učila více...teoreticky v tomto ohledu. O to opatrnější se v cizích myslích stala, byly křehké. A jak tak prozkoumává vzpomínky ženy na lavičce, aniž by si toho mohla všimnout, pokud neměla nějakou magickou ochranu, tak narazí na jinou vzpomínku. Zdržela se, protože spatřila známou tvář. Navenek zlehka zrudla, když na vzpomínku nahlédla detailněji a postřehla, že se před ženou měnil.* Jsi vlkodlak... *Zamumlá po chvíli a prudce vstane se zamrkáním, až se jí zatočí hlava.* Promiň. Musela jsem se ujistit. *Prohodí, jakoby pro ni bylo jasné, že Mari pochopí, co tím myslí a poklepe si na spánek. Předpokládala, že Mari tak dojde, co je zač a o čem se potřebovala ujistit.* Ah, silly me... *Vypadne jí a projede si vlasy.* Omlouvám se za tykání, uklouzlo mi. Jsem Triss...a toto je Ezekiel. *Prohodí a natáhne k ní ruku s jemným, omluvným úsměvem. Ezekiel tiše broukne pozdrav, když se rozhlédne a otráveně se posadí, mrskne ocasem a omotá jej okolo nohou.* Nechtěli jsme Vás polekat. *Omluví se ještě jednou Triss a kocour protočí očima.*
*Chvíli poslouchá zmatené žbleptání ženy a absolutně jí nevěří. Pozoruje ji a snaží se přijít na to proč vymýšlí takové hlouposti. Nakonec na ni jen pohledné a nakrčí obočí a povytáhne jej nahoru. Zrovna na té zjizvené části tváře.* /Proč si zatraceně vymýšlí takové hlouposti./ *Pozoruje dívku která se na chvíli odmlčí a pak ji označí za vlkodlačici.* /Jak na to zatraceně přišla? O co jí jde? Nesmrdí jako ostatní vlkodlačí./ * Nedá ji to a nakonec se jí zeptá. Napřímí se a nasadí ledovou tvář poté se zhluboka nadechne aby nezněla naštvaně.* Jak jsi to zatraceně zjistila? Nepřipadá mi jako jedna našeho druhu. *Pronese a pečlivě ji pozoruje a čeká co jí prozradí. Poté se koukne na kocoura a dívku.* /Triss a Ezekiel? Co to ale to nevysvětluje kdo mluvil předtím. Snad ne ten kocour?/ Jo super, teď znám tvé jméno ale kdo to zatraceně předtím nadával? *Zeptá se o něco ostřeji než původně zamýšlela. Ale je zmatená a pod stresem protože si připadá že nic neví a nechápe co s tím má dělat. Ještě víc se jí ale nelíbí označení vylekat. Nerada ukazuje slabost a má velký problém potlačit zavrčení. Nakonec ji z hrdla vyjde jen lehké chrčení jako náznak toho co potlačila.*
Ehm... *Triss se zdá zmatená, neočekávala, že potká mnoho podsvěťanů, kteří neznají schopnosti čarodějů.* Nejsem vlkodlak. *Řekne tiše na úvod a než stihne znovu promluvit, tak se kocour tiše zasměje.* To já. *Přizná bez ostychu černý mazlík, alespoň na pohled černý kocour a Triss si promne kořen nosu a napjatě se usměje.* No jo, už mlčím. *Zaremcá kocour a mrouskne znovu ocasem odvracejíc pohled a nakonec si olízne tlapku jakoby se někdy zapomínal, že venku je v roli kočky, opravdové, obyčejné kočky.* Tvé vzpomínky. Kdyby jsi byla civil musela bych ti upravit vzpomínku, omlouvám se. Neměla jsem jak vědět, že jsi podsvěťanka...promiň. *Prohlásí Triss nakonec a zhoupne se na patách a pozdraví kolemjdoucího, který k nim prohodí sám pozdrav, zjevně zhulený trávou, jak prozradí dým oběma dívkám. Příliš štiplavý a těžký na to, aby to byl doutník nebo obyčejná cigareta. Typický závan trávy. Triss nakrčí nos a kocour si rovnou kýchne a tlapkou se na čumáčku poškrábe a prskne směrem za človíčkem, víc jej neřešíc.* Tak já ehm...nebudeme rušit, slečno. *Řekne, protože neví, jak se vlkodlačice jmenuje, to ve vzpomínce nezachytila. Znovu se nejistě zhoupne na patách, rozpačitě ukáže kudy měla v plánu odejít a nakonec si mlaskne a s úšklebkem sama pro sebe se otočí a se zataháním za vodítko vykročí pryč, aby vlčici už neobtěžovali.*
/To mi došlo./ *Pronese si v hlavě na její odpověď o tom, že není vlkodlak. Ale co potom je?* /Jak to ta koška myslela, že je vlkodlak a za druhé co to sakra znamená že kočka mluví? V normálním světě přece kočky nemluví? Nebo snad ano? Zbláznila jsem se? Co je normální. Tohle mi prostě nedává smysl. Proč se musel celý můj svět otočit vzhůru nohama? Zase./ *V hlavě jí opět lítá jedna myšlenka za druhou a nezvládá se soustředit. Je to pro ni zatraceně divné, není zvyklá na to nebýt stoprocenstně přítomná a nekontrolovat své okolí, ale to co se kolem ní poslední dobou, tedy od chvíle co se dostala do New Yorku děje ji dost silně vyvádí z jeí klidné části mysli. Ze všech těch myšlenek ji vytrhne zápach, moc dobře známý zápach, se kterým se potká někdy snad každý policajt.* /Proč jsou lidi tak zaujatí hulením trávy? Smrdí to a extrémně to škodí./ *Pak se ale podívá na dívku a kocoura. Zaslechne její poslední slova a vidí jak odchází, to ale nemůže dopustit, stále jí neprozradila co je ona a ta kočka zač. Proto se rychle vyšvihne na nohy a rychle se přesune za dívkou aby jí zastihla. Pokusí se postavit před ní a zastavit jí v další chůzi.* /Potřebuji další informace a tato dívka vypadá jako někdo, kdo by je mohl mít./ Počkej, neodcházej *vyhrkne prudce ale náhle se zastaví, to poslední co potřebuje je vystrašit jí.* Promiň *to slovo se jí z úst dostává velice těžko, ale cítí že by to říct měla.* Ale mohla bys mi říct co jsi zač a co je zač on? *Optá se lehce bezradně a poukáže na kočku. Odmítá být neznalá, no a co že se musí doprošovat nějaké holky, prozatím se k ní chovala slušně a pokud chce informace bude se muset holt trošku krotit. To zvládne, snad.*
*Zastaví se, když si před ni žena stoupne a zvedne k ní tvář, jak byla vyšší. Opět byla překvapená. Ale protože kolem byli lidé, alespoň Ezekiel mlčel.* Vpohodě. *Odvětí automaticky na omluvu a ucukne letmo koutky úst.* Čarodějka...a on je prokletej čaroděj. Ne mnou, jen mi ho hodili na krk. *Ušklíbne se a kocour si odfrkne.* Stejně mě máš ráda. *Čarodějka na něj sykne a on si odfrkne a zamumlá něco o tom, že už přece drží tlamu.* Nikdy jsi se s mou rasou nepotkala? *Zeptá se udiveně, že to ženě stále nedošlo a nějak bezděky znovu přeskočila neúmyslně k tykání, protože žena jí .* Mimochodem...řekla bys nám své jméno? *Chvilku na to jí pípne SMSka. Se zamumláním omluvy vytáhne telefon a sklouzne očima text od Sebastiana a pozvedne obočí. Něco o párty slyšela. V Pandemoniu. Odkdy Seb chodil na párty? Je to snad pozvání na další hlídku.* Jaké máš zkušenosti s klubem Pandemonium? Mám tam zřejmě cestu. Můžeš se přidat. *Zvedne pohled k vlkodlačici, protože momentálně se zřejmě stala její společností a kocour spokojeně zapřede.* To zní jako dobře strávený večer. *Poznamená černý společník a Triss se ušklíbne. Znělo to spíše jako průser, klub patřil Malachaiovi a na někým organizované párty se dalo čekat, že se objeví. Nechtěla jej potkávat více, než bylo nutné k tomu, aby se vyhnula dalšímu únosu.*
*Vykulí oči a pozoruje jí. Pečlivě hledá něco co by jí prozradilo. Co z ní dělá čarodějku.* /Počkat cože? Oni čarodějové jako vážně existují, myslela jsem, že se jedná je o něco čím mě chtějí donutit stát se součástí smečky nebo Preatoru./ *Zmateně párkrát zamrká a podívá se opět z ní na kocoura a zpět na ní. Ten kocour jí příjde teda mnohem zvláštnější než nějaký člověk s kouzly. Jak se to asi mohlo stát.* Uhm doslova jsem nikdy o čarodějích přibližně do minulého týdne ani neslyšela. Co jste zač? Něco jako Gandalf nebo Harry Potter? /To jako mávají hůlkou ve vzduchu a říkají divná zaklínadla?/ *Drží svou masku pevně ale jde vidět že za její chladnou tváří je zmatenost, a má co dělat aby tato maska nepraskla a nerozpadla se na malé kousíčky, to však nesměla dovolit jelikož na tom vyselo i její sebeovládání. Když se jí žena zeptá na jméno, tak se na chvíli zastaví a váhá. Neví jestli je to dobrý nápada.* /Pokud jí ale neodpovím, může se stát, že se žena, jak jen se jmenovala? Jo Triss, fakt mám problém se jmény. Tak se Triss otočí a odejde aniž by ji poskytla nějaké odpovědi./ Uhm, jmenuji se Maria. *Pronese nakonec, když jí zazvoní mobil jen pokývne a sleduje co se bude dít dál.* /Co je to sakra Pandemonium? Zní to celkem zlověstně, zvlášť z úst nečlověka./ Absolutně netuším co to nějaké to Pandemonium je ani kde se nachází. *Pak jí ale zasekne věta o dobře stráveném večeru. Ona má rozhodně jinou představu.* /Já za dobře strávený večer teda považuju svůj byt, kytaru popřípadě boxovací pytel./
Musela by ses podívat mnohem víc zblízka, abys něco našla. *Povzdechne si s pousmátím, když si ji prohlíží a protože zrovna kolem nich procházejí lidé, kteří zvědavě zpomalí na jejich rychlost, natáhne se po její mysli, aby použila telepatii.* /Potomci lidí a démonů. Čarodějové./ *Zopakuje s pohledem upřeným na dívku. Míří ven z parku, ale zpomalí, aby je lidé předešli a zmizeli z doslechu. Pak promluví i nahlas. Vlastně se nejprve rozhlédne a pak otevře dlaň na níž se objeví plamen. Rychle ji ale zavře, aby to nezachytily případné přítomné kamery.* Těší mě Mario. *Odvětí a zasměje se.* Klub hlavně pro podsvěťany. Vlkodlaky, upíry, čaroděje, víly...někdy se tam objeví obyčejní lidé, kteří mají dar vidět to, co ostatní ne. Nás, magii, démony... *Nadhodí s přístupem, že pokud před týdnem neznala čaroděje, možná je v tomto nová.* Tak co, přidáš se? Třeba tam potkáš někoho vlastní rasy nebo tak. *Nadhodí a rukou ukáže při roscestí kudy půjdou, aby se dostaly do klubu.*
*Cukne sebou a lehce zatřepe hlavou jako by z ní chtěla ve vlčí podobě vytřepat vodu. V její chladné masce se objeví další prasklinka, dnes už několikátát a nervózně se rozhlédne okolo když uslyší ve své hlavě hlas.* Co to zatraceně bylo? *Zašeptá nahlas a rozhlíží se zdali neuvidí nějaké lidi. Už jen z pomyšlení že by jí uměla takto vlézt do hlavy je nervózní.* /Slyší všechny moje myšlenky? To je hodně divné, ne absoluitně se mi to nelíbí./ *Pak jí to všechno ale přejde když uvidí oheň v její dlani, pootevře ústa v údivu. Pak se ale srovná.* /Tohle nejsem já, co by dělal Al kdyby tě takhle viděl, dej se dokupy holka, přece se nenecháš rozhodit pár novými informacemi, vidělas už divnější věci, asi./ *Povzdechne si a když se zmíní o klubu na chvíli se zamyslí, vážně nesnáší davy a velké množství lidí.* Jak moc bývá tento klub přeplněný? *Optá se ale prozatím ji následuje.* /Super tak nejen že existují víly a kouzelníci jak z pohádek, ale taky démoni z hororů. Fakt divný svět./
Telepatie. *Odvětí jakoby to bylo samozřejmé, ale nezní shovívavě. Telepatie byla i v knihách a filmech nakonec známým pojmem. I lidé znali její definici. Více méně. Byla trochu obšírnější než jen povídání si s někým v myšlenkách.* Je tam dnes nějaká párty, hádám, že tam bude dost lidí, ale upřímně nevím. Hnout se tam většinou dá, přísun vzduchu tam bývá taky a když si hlídáš pití, tak se nic nestane. Klasický klub, jen trochu s jiným osazenstvem. *Zasměje se a projede si vlasy prsty.* Máš otázky? *Nabídne jí odpovědi. Nedělala by tohle poprvé, že někomu představovala svět stínů.*
*Přikývne jako by to dávalo smysl, což jí upřímně moc ani nedává, ale teď nemá zrovna myšlenky upnuté na to co dává nedává smysl, jelikož teď jí skoro nic nedává smysl. Zhluboka se nadechne a vydechne jako při odstřelování aby získala zpět svou koncentraci a sebevědomí s rovnováhou. Poté se uklidní a zmírní krok. Nutně potřebuje informace a pokud to znamená jít dneska do klubu, i když to zní jako obrovská noční můra, tak se tam vydá.* /Jen doufám, že tam najdu nějaký temný kout odkud se to dá vše pozorovat ale zároveň budu mít klid./ *Přejde téměř k ní a zamyslí se nad tím zdali má vlastně nějaké otázky, jedna jí vyvstane v hlavě hned.* No jednu nebo dvě bych měla. Co je zatraceně s tímhle městem? A za druhé démoni taky vypadají jako lidi? *Optá se jelikož jí obě otázky dost ničí její mysl.*
*Triss se tiše zasměje.* S tímhle městem? Tak různě, byl tu Asmodeus i Haures, dva vyšší démoni, otevřené brány do pekla a tak. Ale jestli si myslíš, že podsvěťané jsou zálěžitostí pouze New Yorku...jsou po celém světě. *Měkce nechá klouzat hlas v jejich blízkosti, když tiše odpovídá a upraví si kytaru na rameni.* Mohu ti je ukázat, některé z nich. *Nabídne a poklepe si na spánek a pak prstem ukáže tam a zpátky.* Někteří mohou, ano, ale většina vypadá...jinak. Jednoduše jako noční můra. *Prohodí a pokud svolí, ukáže jí pár démonů, kteří byli vcelku častí...minimálně třeba hellhound dle ní vcelku častý byl, ale kdo ví. Pekelný pes každopádně nebyl hezký. Potkala však už i hydru, mantida, iblise, nebo třeba dantaliona. Pokud nesvolí, jen jí je zjednodušeně popíše slovy, než dojdou ke vstupu do podniku, kde ukáže kratinkým, nenápadným kouzlem - změnou očí na modré a zpět na své - že je členkou podsvěta, aby se dostala dovnitř i s Mari, která byla její doprovod. A s kocourem, který si vyžádá její náruč.* /Drž se poblíž, Ezi, nechám tě navolno, prosím neprozraď svět stínů, ano?/ *Promluví k němu v myšlenkách.*
*Drží se co to jen jde aby nezačala nadávat, nějaký ten přehled o démonech má a minimálně Asmodeus jí něco říká, tohle město přece nemůže být normální.* /Kdyby se tohle dělo všude možně po světě, přece by už to muselo vyplavat na povrch, vždyť existence těchto všech tvorů musí být velice těžce skrývané tajemství./ *Když jí to Triss nabídne pokývne hlavou a přijme její nabídku o ukázku, je leoší znát to co nás děsí, než být neznalí a nechat se zaskočit. To co ale uvidí jí příjde jako hodně špatný sen než realita.* /Bože do čeho jsem se to jen přimíchala?/ *Pokračuje za Triss dovnitř a pečlivě se rozhlíží kolem sebe.*
*Sander sa úprimne tešil na hliadku so Sunilom. Vzhľadom na nové pravidlá sa partnery na hliadky pomerne často menili. Nie všetky išli ľahko, pochopiteľne, ale so Sunilom a Mirjam si vždy aspoň užil príjemnú konverzáciu zatiaľ čo mu mohla krvácať noha. So Suilom to však vždy bolo niečo iné, vzhľadom na jeho bojové tendencie Sander mal pocit, že na neho musel dávať väčší pozor, ako na dieta v mínovom poli. Vždy sa len mohol otočiť bez ucha, alebo ďalšej jazvy, pri ryšavom kolegovi ho neprekvapovalo už nič. Na sebe mal klasickú hliadkovú výstroj, ktorú však vyšperkoval chráničmi na lukostreľbu a najmä obvezmi a kapsičkou na prvú pomoc. Bral si ju vždy keď išiel so Sunilom.* Pôjdeme pozrieť tú metrovú linku? *Nadhodí zatiaľ čo spoločne kráčajú na najbližšiu zastávku metra. Okolie 25St bolo hlásené, ako aktívne, ako lepšie prezkúmať aktivitu, ako prechádzať samotným metrovým systémom i keď Sunilovi tento nápad ešte nepovedal. Bielovlasý lovec si tak udržiaval mierny úsmev zatiaľ čo bola jeho dlaň položená na tetive luku, ktorý bol prehodený cez jeho hruď.* Dúfam, že dnes nebudem musieť riešiť tvoju rozbitú hlavu. *Utrúsi uštipačnú poznámku zatiaľ čo vojde do posledného vagónu. Vzhľadom na čas, bol takmer prázdny. Sander tak chvíľu mlčí pri čom sa o moment otočí na Sunila spýtavým pohľadom a hlavou kývne smerom ku dverám, ktoré smerovali von. Boli zamknuté, iste, ale nič čo by jedna runa nemohla zvládnuť.*
*Sunil sa nevedel na tento deň dočkať. Sotva videl, že by mal mať hliadku aj so Sanderom, doslova počítal dni, až nastal tento večer. Áno, mohol ho stretnúť na tréningu alebo aj v kuchyni, ale najradšej by s ním trávil omnoho viac času. Stále plával vo svojich citoch, ale aspoň si bol tentokrát istý, že tam skutočne sú a striehnu. Taktiež, síce nemal problémy mať hliadku aj s ostatnými, so Sanderom si ju vždy najviac užil, nakoľko Gabriel ho neustále napomínal a Mirjam ho schladila pohľadom vždy, keď sa čo i len jemne zranil. Aj preto sa vedel najviac uvoľniť práve pri bielovlasom lovcovi.* Ešte som nevidel žiadne hlásenia k tomu prípadu, takže jasné, poďme tam. Možno sa nám ho s mojou silou a tvojou rýchlosťou aj podarí rovno vyriešiť. *Venuje lovcovi široký úsmev, taký aký bol už na Sunilovej tvári pre všetkýchv jeho okolí známy. Samozrejme, trochu si pod dohľadom Gabriela zmenil svoju výstroj, takže mal na hrudi aj chrbte plošné chrániče, ktoré sa spájali okolo jeho trupu, aby mu ochránili to najdôležitejšie, ale zároveň aby sa v nich stále vedel hýbať. Aspoň sa mu však ľahšie nosili jeho sekery na chrbte, nakoľko sa mu remene nezarezávali priamo do pŕs. Nastúpi hneď za Sanderom a spolu s ním si sadne až úplne dozadu. Síce nevedel, čo to chlapec v hlave plánoval, ale dôveroval mu.* Ale prosím ťa, hovoríš to, ako keby sa mi to dialo každý deň. Zatiaľ sa mi podarilo si niečo spraviť s hlavou len dvakrát. *Podotkne, totálne mimo Sanderovej pointy. Napriek tomu prikývne aspoň na to, že sa bude snažiť. Opäť si skontroluje stéle za opaskom, načo si skontroluje aj náhradnú v topánke. Vlasy si definitívne vypne do pevného vysokého copu a po pohľade na dvere prikývne s lišiackou iskrou v oku.*
Našlo sa pár Mantidov, hádam to nebude akútne, aby sme volali posily. *Podotkne, nakoľko aj keď vedel, že sa po dlhom čase táto možnosť ponúkala.. nechcel, aby sa pre niekoho zdalo, že nedokáže situáciu zvládnuť na vlastnú päsť. Na chlapca sa však pousmeje.* Tvoja sila a šarm by na to určite stačili. *Pousmeje sa nakoľko vedel, že ľudia, ako Mirjam boli omnoho rýchlejší, ako on. V porovnaní s mužmi sa rovnať dokázal pomerne vysoko, avšak Samantha a jeho najlepšia kamarátka by mu dali rozhodne zabrať.* Ale nie je to tak, nezvyčajné, akoby som chcel. *Zasmeje sa, nakoľko aj keď obaja vedeli, že celú noc strávia zabíjaním nechutných tvorov tak Sunilov slabý úsmev stačil, aby sa jeho nálada prekolísala aj na Sandera. Okolo jeho očí sa tak robili vrásky nakoľko keď sa usmial, takmer sa mu oči úplne stratili. Pri geste, kedy si Sunil vypol vlasy tak dostal povolenie. Spokojne prikývne zatiaľ čo sa postaví zo sedačky v metre a vyberie si stele z opasku. Pretočí si ju v prstoch, ktoré boli čiastočne zakryté rukavicou a okolo zámky nakreslí jednoduchú runu. Dvere tak ihneď pod nátlakom mágie povolia a Sander pootvorí dvere. Nakoľko išlo o starší vlak na oboch stranách od dverí sa nachádzali tmavozelené výbežky na ktorých sa dalo sedieť. Nešlo o pohodlné sedenie, ale prudký vietor vo vlasoch a rýchlosť mala pôsobenie horskej dráhy. Na žiadnej ešte nebol, avšak mal pocit, že to aspoň z časti pôsobilo takýmto spôsobom. Kamier ani civilov sa neobával, vzhľadom na ich runové skrývanie.* Len sa drž za takých desať minúť tam aj tak budeme. *Poradí Sunilovi zatiaľ čo bolo medzi nimi ticho a vlak zastavoval na zastávke.* Pokiaľ budeš mať pocit, že sa ideš zošmyknúť tak do mňa kopni. Doslova. *Dodá s hravým úsmevom, zatiaľ čo sám sa snažil na kúskoch kovu usadiť.*
Ak sú to len tie svine, tak by sme to mali zvládnuť aj v dvoch. *Prikývne uznanlivo. Napriek tomu mu to nedalo a bol aj pre dnešok rád, že si na seba obliekol viac ochrany. Ešte si vnútri metra dokreslí runy, aby boli čo najčerstvejšie pred lovom. Aj keď nie sú jeho ruky natoľko šikovné v maľovaní ako tie Sanderove, za tie roky sa naučil runy kresliť tak, aby aspoň fungovali, aj keď k dokonalosti ešte bude treba trochu cviku.* Samozrejme, že áno, ale vždy ma upokojí mať pri sebe parťáka, ktorý na mňa striehne. *Žmurkne na Sandera. Boli jeho pokusy o priblíženie sa zrejmé a viditeľné? Možno. Vadilo to Sunilovi? Ani náhodou. Následne nad Sadnerom pokrúti hlavou.* Hovor to tomu, na ktorého sa Gabriel pozerá ako na stratenú šancu. *Rozosmeje sa nahlas, až sa musí chytiť za brucho. Samozrejme, že mal Gabriela rád. Aj ostatných, aj keď sa určitých členov inštitútu radšej stránil. Postaví sa hneď za Sandera a pomôže mu dvere pod tlakom dostať dnu. Následne počká, než sa dostane na jednu stranu, zatiaľ čo potiahne dvere za sebou a vyhopne si na druhú stranu. Jednu ruku prevlečie poza rebriny, aby sa tak držal nielen dlaňou ale celým predlaktím. zataľ čo obe nohy drží pevne na rebrine.* Počkať, až za desať minút? *Pozrie poplašne na Sandera, pričom sa mieni na ďalšej zástavke, na ktorej metro práve zastavovalo, cez dvere vrátiť, ale to už dnu vojdú nejaký nebožtíkovia a tak mu neostáva veľa.* Máš šťastie, že si mi dal tie kupóny na jedlo, lebo po tomto využijem tie všetky naraz, ktoré mi ostali. *Povzdychne si a zo srandy aj rovno Sandera kopne do zadku, než sa vlak opäť rozíde, kedy sa opätovne pevne pridrží.
Stratenú šancu? Určite to nemôže byť také zlé. *Namietavo pokrúti hlavou, sám príliš veľa rozhovorov s novým učiteľom nemal. Všetko boli len drobné chit-chaty k prípadom, hliadke, alebo tomu, ako to v New Yorku fungovalo posledné roky. Zvyčajne z toho vzišla aý ťaživá atmosféra a tak obaja asi skôr mlčali. Sander sa tak pomerne jednoducho zavesí na kovovú konštrukciu. Jediné čo, mierne sa obával o svoj luk, veril však, že vydrží a necítil nijaký nátlak.* Hádam mi ty, najsilnejší muž Inštitútu nechceš povedať, že sa neudržíš. Pripášem ťa? *Zazubí sa zatiaľ čo sa pozerá priamo na Sunila, nakoľko bol hneď oproti nemu. Keby sa nedržal dokázal by mu postrapatiť jeho drdol a ešte tak ho vyviesť z miery.* /Áno, určite by tie drobné pramienky vyviedli z mieru jeho a nie teba./ *Pokarhá sa pri čom len viditeľne potrasie hlavou, aby si akékoľvek myšlienky tohto rázu vybral z hlavy.* Nesťažuj si stále, ešte sme sa ani nerozbehli. *Pokarhá ho zatiaľ čo si povšimne, ako po koľajniciach prebehne pomerne veľký potkan s pizzou. Neboli nič nezvyčajné v New Yorku ich bolo kvantum.. postupom času sa stanú lepšia spoločnosť, ako polovica psích čumákov v Inštitúte. Vlak sa v tom rozbehne pri čom Sander ucíti odpor, ktorý sa mu zaprel do celého tela. Civil by pravdepodobne onedlho letel, s runami a tréningom sa však len Sander spokojne pridržiaval kým mu vzduch behal cez vlasy. Chcel sa nakloniť, prípadne nahliadnuť nad vlak. Tieto nápady však umožniť nemohol nakoľko priestor nad metrom nebol dostatočne široký. Privrel tak oči, akoby mal blízko k spánku. Netrvalo však dlho kým sa dostali ku svojej zastávke.*
Toho by som si tak istý nebol. Ale no nič, proste sa nesmiem dochrámať ako naposledy. *Na tvár sa mu vráti spokojnejšia tvár a ani sa neobáva kontrolovať svoje sekery. Vedel, že remene sú dostatočne hrubé, že by cez ne musel niekto prejsť nožom aj párkrát, aby ich rozrezal.* /Aspoň niečo sa drží pokope, keď som už u Mir na stole každý druhý týždeň./ *Uchechtne sa pre seba. Aspoň sa však nemusel obávať, že by sa mu nejako výrazne zhoršoval stav, keď si ho ich nízka chodiaca lékarnička vezme do parády.* Aj tak, nabudúce mi aspoň povedz svoj plán dopredu, inak sa ťa začnem strániť, Saggitarus. *Obdaruje ho ďalším pobaveným úsmevom. Samozrejme, že by nič také nespravil, keď niekedy ani nevie zo Sandera strhnúť oči. Pozrie nadol, pričom pár dlhých minút aj rozmýšľa, že či by nebolo ľahšie žiť ako potkan s kúskom pizze, než si uvedomí, že bez svojej pravidelnej dávky adrenalínu by umrel od nudy. Zo začiatku sa len drží a rozhliada sa. Chcel sa ešte Sandera spýtať na jeho plán, ale to už šli tak rýchlo, že by sa ani nepočuli, jedine že by boli tesne pri sebe. Ale neboli. Sám sa ale potom skúsi pozrieť stranou, čo mu nevyjde, tak sa aspoň rozhodne postrašiť Sandera a ako keby sa pustí, pričom sa na poslednú chvíľu zachytí dlaňou natiahnutou rukou a tým pádom je viditeľne naklonený dozadu, kedy necháva svoje vlasy viať za ním ako vlajka.*
*Víťazne sa usmeje aj keď tušil, že jeho sľub nemusí, ale môže byť dodržaní. Pri Sunilovi to nikdy nebolo isté. Tak či tak v metre to nikdy príjemne nevoňalo, to mu asi vadilo na celkovom dobrodrúžstve asi najviac. Predsa len šťanky, potkany a hnilé jedlo zapáchali horšie, ako niektorí démoni. New York bol tak doslova pekelný.* Strániť? *Zdvihne obočie pri čom len vyrovná chrbticu, akoby sa ho tvrdenie proti nemu skutočne dotklo.* Sám by si to bezomňa nezvládol. Zomrel by si hladom. *Dodá sebavedome, nakoľko vedel, že jediný mal v oku, akú veľkú porciu Sunil potrebuje na zasýtenie. Kto iný by mu tak toľko pripravil? Kyla? O tom vážne pochyboval. Mierne sa však zamyslel nad predstavou, ako sa ho Sunila stráni a vyhýba sa mu. Dodávalo mu to nepríjemný pocit v žalúdku a tak sa tieto myšlienky len pokúšal odohnať. Opäť. Sander tak len ticho hľadel kým si nevšimol uvoľnenia zovretia Sunilovej ruky a jeho srdce priam na moment zastalo. Jeho dráma ho takmer priviedla do hrobu a predstava, že Sunil zomrie takto? To si lovec ani len nezaslúži. Zreteľne tak len zagúľa očami pri čom sa otočí smerom ku vagónu. Možno naschvál. Vlak onedlho zastal na ich zastávke pri čom Sander len zoskočí z kovovej konštrukcie zatiaľ čo má stále mierne nakrčené obočie.* Stratil si gumičku, drama queen. *Podotkne zatiaľ čo si pomerne promptne vytiahne senzor. Kalibroval ho na akúkoľvek aktivitu a tak sa na moment rozhliadol.* Za pár metrov by tam mala byť nepoužívaná ulička. Tam bude niečo skôr, ako na hlavnej linke.. Hlavne sa poponáhľajme, lebo vlak ide každých desať minút a uličky sú úzke. *Vysvetlí plán Sunilovi a pomerne reskym krokom sa vydá smerom, ktorým naznačil.*
*Pozrie naňho s podvihnutým obočím.* Povedal som to zle? Myslel som také to slovo, ktoré znamená niečo ako vyhnúť sa, odísť z cesty asi. *Podotkne. Napriek tomu, že sa snažil opraviť, vnútri cítil, že urobiť niečo také v realite a hneval by sa na seba. Chcel totižto Sandera spoznať viac a vidieť sa s ním častejšie, takže vyhýbať sa niekomu takému viac, než čo už robí teraz pre zdravie ich priateľstva? Nemysliteľné. Potom si teda urobí radšej zo Sandera srandu, aby ho dostal do lepšej nálady a sám sa až tak zabáva, že mu počas toho uletí gumička. Avšak keď sa od neho Sander otočí preč, tak sa opäť narovná a rozhodne sa prestať robiť blbosti, aby si ho náhodou nepohneval. Zoskočí zároveň s bielovlasým lovcom a rýchlo sa k nemu postaví. Plán sa mu zdal mierne vražedný, ale nezastavilo ho to ani v minulosti a nedeje sa tak ani teraz.* A náhodou, mám pri sebe viac gumičiek. *Podotkne ešte po vypočutí si nápadu a ako sa rozbehne za Sanderom, opäť si zopína vlasy, teraz už novšou gumičkou, aby hneď neodletela. Lepšie, že odletela teraz ako počas boja. Sám si senzor nevytiahne, nakoľko pre to nevidel teraz dôvod a namiesto toho si pripraví jednu zo sekier do ruky, aby chránil Sanderov chrbát. Keď podídu k nepoužívanej chodbičke, rozbije jedno z prkien, ktorým sa ju snažil niekto zadebniť, a nechá novou dierou vojsť najprv Sandera, načo vojde aj on sám, a z vačku si vytiahne čarodejné svetlo.*
..
Povedal si to správne, len sa mi to nechce veriť. *Uistí ho, angličtinu ani vyjadrenie nikdy nikomu nevymykal. Jeho angličtina tiež nebola perfektná. Niekedy mu prišlo zvláštne, že sa všetci automaticky nastavovali na angličtinu i keď tu v New Yorku to bolo pochopiteľné. Zvyčajne to bol on, ktorému vypadávali slovíčka, na tejto úrovni si tak so Sunilom rozumeli. Neraz máchali rukami a nohami aby sa navzájom pochopili zatiaľ čo si bľabotali vo svojej rodnej reči. Lebo je to samozrejme jednoduchšie, ako chytiť stéle a nakresliť si runu.* To som rád, treba aj mne jednu? *Nadvihne kútiky, nakoľko sám nechcel hrať toho urazeného. Boli to drobnosti aj keď Sunilove výtržnosti mu niekedy pôsobili ustarostené vrásky.* Efektívne. *Poznamená na jeho odrobenie driev zatiaľ čo sa rozhliadne po uzavretom komplexe, bolo tam niekoľko uličiek. To, že bola jedna zadebnená koniec koncov tak neznamenalo nič. Napraví si popruh, ktorý mu držal tulec so šípmi, nakoľko sa mu zľahka zarýval do pleca. Nebola to silná bolesť, avšak išlo o miernu malichernosť.* Môžeme pozerať aj či neuvidíme niečo na stenách, teoreticky to decko je ešte stále v meste. *Svitne mu pri čom vyberie čarovné svetlo. Obe ruky tak mal plné, nakoľko senzor chcel korigovať a kontrolovať o niečo presnejšie, ako čarodejné svetlo. Mohol by si naň vytvoriť nejaký držiak k zápästí, bolo by to len benefitom.* Ako sa cítiš? *Opýta sa do ticha zatiaľ čo idú hlbšie po chodbách. Nemal rád so Sunilom ticho, bolo to podivné keď Talian skutočne zmĺkol.*
Ani tomu veriť nemusíš. Bol to len vtip. *Uistí svojho kolegu nakoniec, keďže to vyzeralo, že tým brnkol po nesprávnej strune. Hlavne sa obával toho, že by mohol Sandera omylom uraziť, keďže sa už párkrát stalo, že obom vypadlo slovo a tak len pozerali na seba ako kozľatá na otvorené vráta a nevedeli pokračovať v téme. Ako ho nasleduje, pozrie sa na jeho vlasy. Pre srandu mu opatrne vezme jednu dlhšiu časť a dá na ňu malú gumičku, ktorá si tak na kratších vlasoch spokojne držala.* Tak, a teraz už ladíme. Pozor démoni, idú na vás dvaja fešáci. *Zavolá do tmavých tunelov metra. v diaľke počul nejakú mašinu, ale tipoval, že to bola tá, ktorou sa sem dostali.* Ďakujem, po tebe. *Ponúkne mu možnosť vojsť. Normálne by si položil jednu ruku na lovca pred sebou, aby sa navzájom stále cítili, ale keďže obaja mali plné ruky, iba ho opatrne nasledoval a kráčal v jeho stopách, aby sa náhodou niekde neprepadol alebo nespravil hlasnejší zvuk. Tá tma a úzke prostredie mu nerobili práve dobré na mysli, nakoľko bol boj v takýchto priestoroch nepríjemnejší. Našťastie v diaľke spozoruje rozšírenie tunela.* Iba moc nemusím tieto užšie priestory na boj. Tak…sa snažím byť opatrnejší. Čo ty? *Otázku mu vráti späť, ale náhle im začne vibrovať senzor, tak rýchlo svetlo kameňa dá na maximum a hodí ho k širšej časti. Objavia sa tak pred nimi traja raumovia, načo sa Sunil prešvihne okolo Sandera a na všetkých troch sa vyrúti.*
*Prikývne na Sunilove slová a príliš sa týmto už nezaťažuje. Ešte nikdy nemal pocit, že mal Sunil zlé úmysly. Teda.. možno na začiatku kedy na neho však pôsobila silná paranoja. S odstupom času sa mu však zdalo, že Sunil okrem démonov, nebol schopný sa dotknúť ani len muchy. Ešte ho to nevidel robiť, ale stavil by sa že je ten typ človeka čo pavúka chytí do poháru miesto toho, aby ho zabil.. možno sa však mýlil. Z jeho myslenia ho vytrhne dotyk na jeho vlasoch, kedy len pozoruje Sunilove ruky, ako sa mu zvezujú vlasy do gumičky. Z jeho pier tak ihneď začal znieť smiech, asi bol rád, že sa nemal šancu vidieť. Pravdepodobne by sa zľakol.* Kto by nami nechcel byť zabitý a poslaný späť do pekla? Nádherný posledný pohľad. *Dodá kedy sa jeho brada natiahne ku nebu v pýche. Samozrejme išlo o vtipné gesto, ktoré by si pri iných ľuďoch asi nedovolil. So Sunilom sa však neobával robiť drobné hlúposti aj na hliadkach.* Tvoje široké ramená ti zamedzujú pohybu? *Pousmeje sa zatiaľ čo dotykom jeho dlane bol uistený, že mu kolega kryl chrbát. Sám by sa necítil príjemne, keby tu mal naťahovať luk, stále sa však dokázal vyhrabať s ostrím. Teda, aspoň v to dúfal.* Hmm. *Odvetí na opäťovanie otázky nakoľko sám si nebol istý. Na jeho odpoveď však osud nečakal nakoľko ucíti rozruch vo svojej ruke. Sunil o koho neho skoro preletel a po tvári mu tak prešiel slabý vánok. Raumovia, fuj. Vzhľadom na trochu väčší rozmach v chodbe zložil si z tela luk a promptne si položí prvý šíp na tetivu. Vždy bolo najťažšie netrafiť Sunila, nakoľko jeho pohyby boli často nepredvídateľné. Sander sa tak snažil mieriť na oči démonov, aby sa čo najviac spomalili. Ich rýchlosť dokázala nejedného prekvapiť a sám sa tak snažil udržať si odstup. Okrem toho, chápadlá by už po pár krokoch mohli ísť po jeho nohách. Dokopy zasiahol jedného rauma do očí úplne u jedného však bol schopný zatiaľ zachytiť len jedno a tretí bol stále plne schopný boja. Chcel trafiť ešte aspoň jedno oko, na čo by následne vyštartoval s ostrím. Bál sa, že sa začnú obnovovať.*
*Sám sa začne smiať, keď započuje aj Sanderov smiech. Bola to príjemná zmena od toho, keď bol Sander vážnejší. Miloval túto jeho skrytú hravú osobnosť.* Myslím si, že sa nám tí démoni nakoniec aj poďakujú a sami od seba nám ľahnú na naše ostrie, dobre vyzerajúci parťák. *Odpovie ešte na tento ich vtip a gumičku necháva v Sanderových vlasoch. Aj tak mal na ruke ešte dve, takže jedna mu až tak nechýbala, a menší copček mu prišiel rozkošný.* Áno aj nie. Však len vieš, aké mám rozpätie aj so sekerami. V takýchto malých priestoroch som tak trochu nepoužiteľný. *Pripomenie chlapcovi pred sebou, než sa im podarí vyjsť do starého priestoru na opravu káblov. Najradšej by Sunil hodil ešte jedno čarovné svetlo, aby lepšie videl, ale nemal na to čas, keď sa snažil vyhýbať chápadlám aj Sanderovým strelám zároveň. Ako práve sekal jednému chápadlá, ktorými sa snažil proti nemu útočiť, tak zachytil, že jeden už nevidel, kým ďalší videl iba na polovicu. Slepého nechal pre teraz tak, aj keď vedel, že sa o chvíľku zregeneruje. Namiesto toho odsekol ešte dvoje chápadlá najschopnejsie.* Sander! *Zavolá na chlapca, aby na seba pritiahol pozornosť a následne odsekol ešte jedno chapadlo, než sa hodil bokom, aby doňho mohol Sander bez problémov strieľať. Medzitým sa hodil k slepému, ktorý sa už regeneroval a šiel mu ostrým, ktoré mal doteraz pri boku, rovno na jadro.* Barbiel! *Zvolá, aby sa mu ostrie rozžiarilo.*
*Dobre vyzerajúci parťák. Inak, ako smiechom na také niečo ani nevedel odpovedať. Mierne ho to však dostalo do úzkych nakoľko aj keď sa snažil brať Sunilove slová, ako vtip.. utkveli mu v hlave až príliš. Sander si tieto drobnosti snažil nevšímať, nebrať si ich k srdcu nakoľko vždy boli sprevádzané širokým hravým úsmevom, ktorý mu značil, že slová neboli myslené vážne. Bolo podivné nad týmto myslieť zatiaľ čo sa snažil zneškodniť chodiace chobotnice? Rozhodne, avšak v jeho živote ho neprekvapovalo už skutočne nič. Snažil sa tak vyhýbať démonovi pri čom nevšímavosťou až prineskoro ucítil, ako sa mu okolo lítka obtočilo chápadlo. Mal šťastie, že cez koženú výstroj ho nebolo možné zabodnúť, náchylné miesto pre neho bolo najmä predlaktie. Miesto toho mu však potiahlo za nohu, čo následne spôsobilo stratu balansu a prudký pád k zemi. Z jeho pier sa vydrej priškrtení dych kedy sa snažil čo najskôr spamätať, nakoľko démon aj keď mierne oslepený dokázal trafiť približný smer.* Ariel. *Vyhŕkne tak, nakoľko s lukom na zemi sa nemal v záujme zaoberať. Nechal sa ešte trochu potiahnuť po zemi k démonovi, ktorý si už chystal zuby na jeho nohu. S tou však mal ešte nejaké tie plány do budúcna. Prudko odsekol chápadlo a keď bol dostatočne blízko k veci a na zemi.. stočil sa a zabodol do zhybov pri nohách čo spôsobilo znes a nepríjemný hukot démona k zemi. Bielovlasý lovec sa tak pozbieral tak rýchlo, ako to bolo možné kým sekol démona za hlavou a so syčaním krvi sa začal meniť na prach. Prehodil pohľad ku zvyšným dvom a vrhol sa na démona, ktorému sa Sunil práve nevenoval.*
*Čakal všeličo, že sa do démona za ním zabodnú dva rýchle šípy, možno aj tri, ale doslova trhne hlavou, keď započuje prekvapené zhučanie Sandera. Doslova mu padlo srdce do spodnej časti hrudného koša, ako sa zľakol, že sa mu možno stalo niečo vážne, Našťastie zapozoruje známe svetlo zo serafskej dýky, a srdce sa vráti späť na miesto, kde začne tĺcť tak nahlas, až ho ohlušuje, avšak je už neskoro. Náhle ucíti nepríjemnú bolesť, ako sa mu jeden z bodcov na chapadle zaborí pomedzi dva z plátov na výzbroji a po odseknutí dýkou ho pri vypadnutí ešte trochu poreže. Nerobí si pre teraz z toho žiadnu starosť. Reagoval pomerne rýchlo sekaním, takže si len skontroluje runu iratze, ktorú mal na takéto prípady pripravenú a démonovi presekne telom na tri kusy, čím sa začne pred ním konečne rozpadať. Iratze sa rozhodne si aktivovať až po boji, keďže teraz nemal čas sa venovať tomu, aby si vyťahoval stéle. Následne sa otočí akurát tak, aby videl Sandera bežať už voľného od ďalšieho z démonov, smerom k poslednému.* /Sviniar, už mu dorástli oči./ *Hodí mu do hlavy sekeru, čím jedno oko presekne, a do voľnej ruky si rýchlo berie druhú sekeru, ktorú mal ešte stále na chrbte.*
*Sander mal možno na moment vypadnutý dych, avšak pád ho nemohol príliš ovplyvniť. Nemohol si to dovoliť, okrem toho z jeho častých pádov pri skákaní v Osle, Londýne alebo aj New Yorku sa naučil z týchto nepríjemných zážitkov rýchlo zotaviť. Sander sa tak pozbieral na nohy, kedy pohyb k poslednému démonovi bol na mieste. Keď sa však priblížil takmer ho zasiahla Sunilova sekera, ktorej sa našťastie vyhol. Predsa len existencia so sekerou v hlave musela byť pomerne náročná. Raum, ktorý vedľa neho vydával hrdelný zvuk rozhodne s týmto tvrdením súhlasil. Sander tak pomerne rýchlo vybral sekeru z démonovho oka zatiaľ čo do neho ešte raz sekol a potom pomocou anjelského ostria ho dokončil. Démon sa tak rozpadol na prach zatiaľ čo Sanderov hrudník sa prudko zdvíhal a opäť klesal.* Si v poriadku Nurgaliev? *Osloví svojho kolegu zatiaľ čo mu podá sekeru a v druhej ruke sa mu objaví stelé. Sanderove Iraze mali veľmi dobrý tvar aj efektivitu, na Sunilovi však nejaké veľké rany nevidel.* Alebo aspoň raz si skutočne vyviazol bez zranenia? *Uchechtne sa zatiaľ čo si sander kľakne, aby si mohol nat lakeť nakresliť rýchlu liečivú runu. Hlava mu mierne dunela, neočakával veľké zranenia, ale predsa len chcel si byť istý.*
*Zahliadne biele vlasy, ako sekerou sekne, takže sa na moment zasekne, či ozaj práve Sanderovi odsekol časť hlavy, ale sotva lovec vytiahol jeho sekeru a dokončil démona vlastnou zbraňou, konečne si vydýchol. Ešte raz sa rozhliadne, či ozaj zabili všetko, alebo niekde v tme na nich niečo ešte striehne, ale keď nič neuvidí, zohne sa pre svoje čarodejné svetlo a príde si po sekeru ku Sanderovi, načo si obe vráti späť na chrbát. Pri tomto pohybe si opäť spomenie na svoje škrabnutie, takže ho lovcova poznámka pobaví.* Nie, tomu bastardovi sa ma podarilo trochu porezať, ale nevidím to ako nič vážne. *Upokojí svojho kolegu a tiež si dokončí iratze na svojom ľavom predlaktí.* Čo ty? Počul som, ako ťa dostal démon počas boja na chrbát. Si v poriadku? *Aj keď by sa niekomu mohlo zdať, že by Sunil druhého lovca takto vysmieval, svoju otázku myslel vážne a podíde k nemu aj so svetlom, aby si ho obzrel od hlavy po päty.* Chceš ešte pokračovať ďalej? *Navrhne mu a zasvieti na pokračovanie tunelu, zatiaľ čo stranou, ktorou prišli, duní prechádzanie ďalšieho metra.*
*Sander si sekeru vo svojej ruke ešte chvíľu podržal. Bola ťažká, viac, ako čakal, avšak pri samotnom švihu cítil tú moc, ktorú dokázala ostrá hrana nabrať. V Sunilovích rukách, ktoré okrem švihu dokázali pridať aj silu.. skutočne dúfal, že sa nikdy neobjaví na chlapcovej zlej strane. Pohľadom ju tak na moment skúma.* Sú rodinné? *Prehodí, akoby práve nezabili démonov a Sander neletel na zem, ako vrece zemiakov.* Oh áno, možno tam ostane len modrina, ak to vôbec. *Prizná sa zatiaľ čo si rukou natiahne ku plecu. Mierne tak na chrbát pritlačil pri čom skúšal či nejaké miesto skutočne pocíti na dotyk. Niekedy mu adrenalín všetky bolestné miesta potlačil. Následne tak len prejde rukou opäť ku senzoru, avšak teraz už dával len malé znamenia a to bola asi nedávna energia o ktorú sa postarali.* Ešte by som prešiel o niečo ďalej. Môžeme vyliezť na inej zastávke a potom sa zviesť naspäť do Inštitútu. Ale keď sme tu.. pokiaľ teda nie si nejak.. mimo. *Dodá uisťujúco, predsa len pokiaľ bol jeden očakával viaceré miesta. Metrové linky boli pre démonov, ako klubovňa. Tma, vlhko.. nič príjemné pre ľudí, ale démoni to museli mať, ako príjemný výlet z pekiel. Pozbiera si ešte vystrelené šípy kým si opäť vyberie čarovné svetlo a vystrie ruku smerom k rovnako širokému tmavému tunelu.* Prejdeme týmto a potom môžme smerovať späť. Dobre? *Zahľadí sa na Sunila pri čom aj v tme bolo vidno, že Sander vyžadoval potvrdenie o jeho schopnosti pokračovať.*
*Otázku o sekerách nečaká, tak najprv iba prekvapene zamrká.* Povedal by som, že materiál a rukoväte áno, ale inak boli upravené na mňa, aby sa mi dali ľahko vyvážiť. *Odpovie nakoniec, nakoľko si nebol úplne istý, aj keď bola pravda, že boli v ich rodine rôzne ťažšie zbrane, takže by bola veľká šanca, že sa iba upravujú pre každého nováčika, aby sa spotrebovalo všetko.* Je to zrejme jediná zbraň, ktorú som doteraz nebol schopný zničiť. *Pousmeje sa ešte a vydýchne si, keď vidí, že sa rana zaceluje* /To je dobré znamenie, že?/ *Prikývne, že je v poriadku.* Bolo to len škrábnutie, zažil som už aj horšie. *Priestor navôkol ešte raz ožiari riadne kameňom, aby sa uistil, že všetko zničili.* Určite. Radšej to ešte prebehnime, kým sme tu, aby sme mohli aspoň podať podrobnejšie hlásenie. Predsa len, už ich tu v New Yorku aj niekto číta, no nie? *Opäť sa priestor zaplní zvukom, tentokrát ale Sunilovým hrdelným smiechom. Áno, rád si robil zo Sandera srandu. Ešte raz si skontroluje všetky svoje veci, či niečo nestratil, načo zasvieti opäť smerom k pokračovaniu tunela a spolu so Sanderom sa ním rozbehne.*
*Sanderovi sa vždy páčila predstava zbraní, ktoré sa podávali v rodine. Bolo to už zdriekavé, avšak stále si pamätal, ako mu otec hovoril o ich rodinnom luku. Na nešťastie sa stratil a aj keď ich rodina bola tých kováčov, nik sa neodvážil inú zbraň vymenovať za tú, ktorá by ich prácu prezentovala.* Rozumiem. *Prikývne nakoľko rozhodne mal v pláne si ich niekedy požičať. Chcel preskúmať, ako bola hlava sekery ukutá, a rukoväť zdobená.* Potom musí byť ukutá bohmi. *Zasmeje sa nakoľko Sunil sa zdal, ako typ, ktorý ničil každú druhú palicu v tréningovej sále. Následne však na jeho tvrdenie súhlasil, zdalo sa, že obaja ešte boli schopný a čas ich netlačil. Ich hliadka v chodbách však už nebola nijak náročná, na nešťastie neobjavili nič podstatné pre otvorené prípady, alebo podivné anomálie. Okrem troch Raumov sa tak vrátili s takmer prázdnym hlásením. Cesta metrom naspäť aspoň nebola tak.. adrenalínová, ako cesta tam. Nakoľko obaja uvítali moment na sedenie. *
*Zo všetkím čo sa jej v živote za posledný čas udialo nemala na svoju druhú najoblúbenejšiu zábavu čas a ani chuť. Sedí v parku na zemi, sleduje kotúč zapadajúceho slnka a z ničoho nič dostane nápad.* /Čo tak si ísť dneska zatancovať?/ *Zdvihne sa a rýchlo príde k svojej skríši oblečenia a zhodí zo seba svoje bežné hipisácke oblečenie. Namiesto toho si oblečie krvavočervené tielko s čiernimy potrhaními riflami. Ako običajne si neobuje žiadne topánky a ide na boso. Na krku má zavesené vreckúško s prachom a na pravej ruke svoju medenú obrúčku.* /Hmmm.... Ešte tomu niečo chíba./ *Skontroluje svoj vízor v malom zrkadielku. Veznme farbi na telo ktoré aj tak skoro nepoužíva a nakreslí si krvavé kruhy pod oči a nechá farbu trochu stiecť na líca takže to vyzerá akoby ronila krvavé slzi.* /Ano to je ono./ *Spokojne sa usmeje potom čo znova skontroluje svoj vízor a vidá sa do mesta. Netrvá to dlho a vkročí do jedného zo svojich oblúbených podnikov v Brooklyne. So svojím momentálmim výzorom sem bezproblémov zapadne. Pri príchode preletí oťčami celí podnik a zameri k niečomu čo by sa dalo považovať sa stôl v tmavšej časti podniku. Sadne si a objedná si u servírky ktorá sa po chvíli objavý panáka vodky.* /Tak koho to tu dneska máme./ *Znova sa rozhliadne po menšom dave ludí a prachádza pohladom od jedného k druhéhu.*
*Celá utahaná se táhne z práce do svého malého bytu, dnešní šichta stála za to a má chuť na chvíli vypustit páru než půjde domů. Chvilku se rozhoduje zdali si vzít doma do ruky kytaru, jít si zaboxovat nebo po hodně dlouhé době si jít na chvilku sednout do baru a dát si pivo. Nakonec se rozhodne pro poslední možnost. Nějaký outfit neřeší protože většina jejího šatníku se skládá z černých kalhot, a tmavě laděných triček. Zrovna má na sobě jedny černé džíny, rudé tílko a přes to ne příliš přiléhavé sako, vlasy si nechala rozpuštěné a sčesané tak aby jí z části zakrývali zjizvenou tvář. Na chvilku se zastaví a rozhlíží se kolem sebe. Nezná to tady tak dobře aby měla oblíbený bar a tak zamíří do prvního podniku, který zrovna uvidí. Vejde tam a uvidí něco co nezažila, takové podniky u ní ve městě nebyly. Absolutně to však neřeší a vydá se do odhlehlé části místnosti, kde to vypadá že moc lidí není. Usadí se k volnému stolu a když uvidí procházející dívku mávne na ní a objedná si u ní pivo.* /Neplánuju tu být nijak dlouho, alespoň hudba není nijak špatná./
*Svojho nápoja sa ani nedotkne a keď skončí prehliadku osadenstva vstane a pridá sa k tancujúcim ludom na parkete. Zatvorí oči, vníma muziku a vlní sa do ritmu až kím do nej niekto nevraví. Otvorí oči a vidí že to bol zhruba dvadsaťročný chalan s nakrátko strihanými hnedími vlasmi a krúžkom v obočí. Nič mu nepovie ale krivo sa na neho usmeje, obíme ho, pritiahne sa k nemu a začne s nim tancovať telo na telo. Potom čo song skončí azačne hrať iná skladba svojho partnera laškovne odstrčí a odíde s svojmu stolíku. Po ceste na miesto si všimne mladú ženu s jazvami na tvári ktorá tam pri jej príchode nesedela. Sadne si na svoju stoličku a zdvihne si pohár s votkov k perám ale nenapije sa.* /Hnus ako to ludia môžu piť?/ *Pita sa samej seba keď pohár znova položí.* /Hmm... zaujímalo by ma kto to je. Ešte som ju tu nevidela./ *Zíde zamisleným pohladom čiernovlásku sediacu nedaleko.*
*Pomalu upíjí svého piva a pohledem přejíždí po celé místnosti. Mapuje lidi a kontroluje každého kdo kolem ní projde kdyby náhodou na ní chtěl zaútočit. V takovém množství lidí se prostě neumí uklidnit a tak dělá rutinu, která jí pomáhá. Být ostražitý a ve střehu. Lehce se znovu napije a sleduje jeden tančící pár, u toho se ušklíbne.* /Co je na tom baví? Motat se mezi bandou opilých lidí a říkat tomu tanec?/ *Jízlivě si pomyslí a zavrtí hlavou. Napije se ještě jednou a zjistí, že dopila své pití, proto si odchytí opět slečnu a objedná si další. Lehce se opře tak, aby jí záda kryla zeď. Potom uvidí kolem sebe projít dívku, oblečenou hodně podobně jako ostatní v tomto klubu, pozoruje jí do té doby než kolem ní prochází. Její smysly jí říkájí, že je něco jinak, ale neumí to zařadit proč.* /Co to sakra je?/ *jelikož ale pocit po chvíli ustane neřeší to, teda do chvíle než ucítí husí kůži. Rozhlédne se kolem sebe a hledá někoho podezřelého nebo zdali jí někdo nepozoruje.*
*Sleduje čiernovlásku až do chvílke keď jej víhlad nezastrie jej tanečný partner, mktorí sa na ňu široko usmieva.* Hej, volám sa Roman a ty? Môžeš mi hovoriť Lyr. *Oplatí mu zvodním úsmevom a naznačí nech si prisadne. Roman sa nenechá dvakrát prosiť, sadne si k nej a podla očakávanie sa ju začne snažiť zbaliť.* /Ohh, duchovia. Tí chlapi naozaj poznajú tak päť hlášok ktoré neustále opakujú./ *Zakrúti nad Romanovou snahov v ducu hlavou zatial čo navonok predstiera že jeho úsilie skvele funguje. Po chvíli sa k nemu nakoní a zašepká mu do ucha....* Podme niekam dozadu. *....na odopveď nečaká, vezme ho za ruku a odvedie na pánske záchody. Po ceste premýšla ako túto situáciu virieši. Keď sa zamknú v jednej z kabínok pritiskne sa k Romanovi a pobozká ho.* /Tak rybička je na háčiku./ *Povie si keď ucíti jeho ruky na svojom tele.* /Ale čo traz? Vyskúšame to takto./ Prestaň. *Povie mu jeho ruky sa z jen ale nestiahnu.* /Dobre neprestal takže sebaobrana.... To by mohlo fungovať. A ak nie tak budem mať za sebou niekolko predstieraných vivrcholení./ *Mávne nak tím v duchu rukov a Romana odstrčí na opačnú stranu kabínky. Bleskovo si z vrecka na krku naberie trochu prachu a fúkne mu ho do tváre. Roman okamžite zreve od bolesti a padne na kolená, ako mu obsah jeho očných jamiek tečie po tvári keď mu víly prach vypáli oči.* Tak, sebeobrana funguje. *Povie si pošepki pre seba ako by si odšktla pomyslený bod na zozname a zlomí Romanovi väz. kabínku nechá zamknutú a prelezie z nej vrchom vráti sa k svojmu stolíku a mávnuťím privolá servírku.* Prosím vás pošlite tamtej slečne jeden pohár toho čo pije ako pozornosť odomňa. *Usmeje sa na servírku a znova odíde zatancovať si kím jej objednávku nevibavia.*
*Rozhlíží se kolem sebe ale uvidí jen dívenku, která najednou odchází s chlapem. Zamračí se na ten výzor ale pokroutí hlavou.* /Plnoletá asi bude když jí nechávají pít a je to očividně z její iniciativy./ *Pomyslí si a upíjí dál. Podívá se do mobilu, kam jí přišla zpráva od Ala o tom jak se jí daří. Lehce se nad tím pousměje a rychle mu odepíše jaké to tu je a co nové oddělení. Potom zprávu odešle a upije z druhého piva.* /Nechci dneska hodně pít, dám si dvě maximálně tři a půjdu domů. Čekám, že zítřejší směna bude zase náročná./ *Povzdechne si a zavrtí hlavou, kriminalita v tomto městě je mnohem vyšší než ta v předešlém. Chvíli ještě poslouchá hudbu, ale po pár minutách jí skoro už bolí hlava.* /Asi už jsem stará na takové kluby, nebo je to tím vlkem ve mně? Ale neměl by mít tak zostřené smysly.* Co je s tímhle barem? *Zamumle si pro sebe a snaží se přijít na to, co jí její vnitřní vlk chce říct. Potom se sekne jelikož si všimne že k ní jde servírka s pivem, které si ale neobjednala. Optá se jí od koho nápoj je a když ukáže na dívku podívá se na ní ledovým pohledem.* /To se mi chce vysmívat nebo co, že mi kupuje pití./ *Nápoj odmítne a se zvednutým obočím hledí na dívku. Schválně ale odsune vlasy za ucho aby její jizvy byly výraznější.*
*Znova si užíva tanec ale tentoraz sa už na nikoho nelepí a po očku sleduje stolík a čiernovlásku ktorá pri ňom sedí. Keď jej servírka prinesie piťie ktoré odmietne prestane tancovať a ladnou chvôdzou príde k nej.* Ahoj. Ty tu musíš biť nová, ešte som ťa tu nevidela. *Pekne sa na ňu usmeje a jej jazvi na tvári kompletne ignoruje akoby ani neexistovali. *Pozrie na pohár ktorí čiernovláska odmietla a nepatrne jej mikne kútikom.* Asi som netrafila značku. *Pokrčí plecami a prisadne si k stolíku.*
*Když tam dojde ta žena seriózně se zamračí a má obrovskou touhu začít vrčet, prvotně si myslí, že je to jen ona, ale pak jí dojde že i její instinkty jí něco prozrazují. Něco tady nesedí. Pořádně si tu holku prohlídne. Ignoruje všechno co vypustí z úst a uvažuje. Nakonec ji napadne jediné. Nasadí zpět svou ledovou masku a podívá se jí do očí.* Co jsi zatraceně zač? *Optá se a sleduje reakci té dívky. Něco tu vážně nesedí a ona potřebuje zjistit co. Nepomáhá ani to, že odněkud cítí krev.* /Mohla by to být podsvěťanka nebo jak jim říkají? Na upírku moc nevypadá, i když jak já můžu vědět jak vypadá upírka, víly jsou přece malé. Že by čarodějka?/ *V hlavě se jí odehrává celý monolog, pohled však nespouští z nevítané návštěvnice.*
Dobre tak tú znočku som netrafila na sto precent. *Oprie sa do operadla stoličky a pozorne sleduje čo čiernovláska robí a j to čo nerobí.* /Že by to bola podsveťanka? Tie jazvi by mohli biť po premene... a to jak sa nrošku premáha... Čarodejnica? Ne, zrajme bude vlk, pokial je teda vôbec podsveťanka./ *Zamyslene nakloní hlavu na stranu a trochu sa zamračí keď jej čiernovláska položí otázku.* Ale, ty v tom ešte nevieš moc chodiť však vĺča. Povec ako dlho vôbec máš kožuch? *Spíta sa so zdvihnutím obočím.* /Tak to som zvedavá či som sa trafila./ *Vezme zo stola pohár a chce sa napiť ale rýchlo ho znova položí keď si uvedomí že je to pivo. Jej nálada sa o trochu zhorší keď vidí že sa jej na nič prehovoriť očividne nepodarí. Ale čo noc ešte ani nezačala a príležitosťí dnes bude mnoho.*
*Při značce pozvedne obočí, jako by snad někdy pila něco co jí dá cizí osoba. Není až takový znalec piva, aby hodnotila značku, všechny jí chutnají podobně. Sleduje jak ta dívky před ní pozoruje její jizvy. To jí vlastně ani nevadí, dokud se jich nebude chtít dotknout nebo mluvit o nich, to by jí pak mohla vytvořit její vlastní. Uchechtne se a sleduje tu ženu.* /Vlče? To má být jako urážka? Ale měla jsem pravdu, s nejvyšší pravděpodobností bude podobná jako já, ale něco mi na ní zatraceně nesedí./ Vážně? Zmůžeš se jen na vlče? *Ušklíbne se jí přímo do obličeje a upije ze své láhve. Schávlně jí neodpovídá na její otázku, téhle ženské není nic do toho, jak dlouho je vlkem. Jakmile projde servírka objedná si přímo před dívkou další pivo, prostě jen aby věděla, že si dá další, ale né to co jí poslala.*
*Popudene sa trochu stiahne.* Neviem prečo by som sa mala na niečo zmáhať. Nebola to urážka. *Zdvihne ruky v zmierlivom geste.* /Ahhh, takže som sa trafila dobre je to vlk./ Len mi prídeš trochu mladá. Ospravedlňujem sa ak sa mílim.* /Tak mám pocit že zachvílu zvlčí a pravalcuje celí podnik. To bude sranda sledovať./ *Prejde jej hlavou ale potom sa zarazí.* /Čo to zasa vyvádzam? To už som znova pri tíchto veciach? Niečo som predca slúbila a nie len Jasonovi./ *Počas svojej mentálnej dohady prechádza prstimi po okraji pivového pohára a moc nevníma že si je spoločníčka objednáva další nápoj.*
No mně to tak vyznělo. *Pronese najednou s ledovým klidem a sleduje tu dívku co jí tak znepokojuje. Víc se jí ale nelíbí to, že stále neodpověděla na otázku co je sakra zač, a ona se neopakuje. Počká než jí donesou pivo a lehce si upije, ticho jí nevadí, pokud člověk umí ticho využít je to jen dobře.* Záleží na tom co považuješ za slovo mladá. *Dodá lehce kousavě a sleduje dívku, každý její pohyb kdyby náhodou chtěla zaútočit, zároveň má ale ruku položenou na saku, pod kterým je její zbraň. Ta dívka jí nepříjde úplně jako mírumilovné stvoření. Navíc už dlouho nezahlédla toho muže se kterým odešla.* /Že by se po rychlovce sebral a jen tak odešel?/ *Vrtá jí to hlavou a uvažuje nad možnými odpověďmi.*
*Slová jej spoločníčky ju vytrhnú zo zamylsenia.* /Možno tak mladá nebude vie sa pekne ovládať, zatial./ U vás je to relatívni pojem. Ale ak by si mala záujem mohla by som ťa zoznámiť s miestnim Alfou. Teda ak ho ešte nepoznáš. *Navrhne ale už dopredu tuší aká zrejme bude odpoveď. Netuší čím túto ženu urazila alebo len má smolu a naštvaná sem už prišla ale očividne s ňou nič nepohne. Odchití si sevírku keď prechádza okolo a objedná si vodu.* Tak rada som ťa spoznala ale táto konverzácia nieje taká ako som čakala takže ak ma ospravedlníš...... *Vetu nedokončí a odíde znova na taneční parket.*
*Podívá se na ženu a ignoruje její proslov o alfovi, Daria už poznala, bohužel přes tu hroznou ženskou. A vybavování se s touhle jí nijak náladu nezlepšílo. Ve chvíli kdy se dívka rozhodne, že odejde jen se jí uleví. Vážně její smysly ji nebraly úplně v pohodě. Sleduje tu dívku jak tančí a uvažuje co bude dělat dál, bar jí moc nepomohl a to má v sobě třetí pivo. Proto dvěma táhlými loky dopije své pivo, láhev odloží k předchozím dvěma a dojde k baru aby zaplatila. Z kapsy saka vytáhne peněženku, spolu s dýškem položí peníze na bar a odchází z baru do klidnějšího prostředí svého domu.* /Myslím, že si zkusím ještě zahrát na kytaru, to by mi rozhodně mohlo zlepšit den./ *Něco si pro sebe zamrmlá a vydá se směrem svůj byt.*
*Pomalu běží a pečlivě oddechuje. Tedy pomalu podle vlkodlačích měřítek, podle člověka je to normální běh. Už je večer, ale jí to zrovna nevadí, běhá se jí líp než ve dne. Schválně běží jen oddechově aby procvičila svaly.* /Je tu celkem klid, myslím, že jsem našla nové místo na běhání. Do lesa to znovu jen tak brzy nevidím, stahují se tam samá divná individua./ *Uchechtne se a běží dál aniž by vnímala své okolí nějak pečlivěji, doslova pouze na to aby nezakopla o sebe, nějakou lavičku a nebo nevrazila do lampy či sloupu, co by se připletli do cesty.*
*Tohle byl další den, kdy po práci šla na box a potom na prohlídku bytů. Nemohla najít žádny vhodný byt a už přemýšlela nad tím, že možná prostě v tom b ytě do má. Ikdyž po těch incidentech se jí nechtělo moc déle růstávat na Staten. Ikdyž tam bylo Preator. Tentorkát byt na kterýse byla podívat byl až v Queensu, to už kvůli vzádelnosti bylo velké ne. Ale využila toho, že se aspoň půjde projít po známem nábřeží Eastr river. Takto k večeru je k jejímu překvapení East river poměrně prázdná. Sem tam potká jen nějakého běžce, člověka se psem nebo pár na procházce. Když jde opačným směrem, než jiní lidi všímá si jejich obličejů. Zrovna když kolem ní proběhne jedna žena. Zarazí ji hned dvě věci. Pach - který je vlkodlačí a pak také jizva na tváři. Hned se za sebou ohlédne. Přijde jí jako kdyby si její mysl s ní hrála. Protože by přísahala že právě viděla jednu z děvčat z její bývalé smečky. Netrvá Emerie dlouho než se rozhodne co udělat. Otočí se a rychlým krokem se snaží doběhnout ženu. Což se jí podaří a poklepe jí hned na rameno.* Zdravím, hele tohle bude znít fakt divně, ale nejsi náhodou ze státu Washington? Okolí La push? *Zeptá se hned.* Jsem Emerie. *Přadstaví se.*
*V klidu si běží a stále nic nevnímá, proto ji tak překvapí, když ucítí poklepání na rameno, instinktivně se přikrčí, otočí a zadívá se na osobu co stojí před ní. Na chvíli strne a pozoruje tu ženu. Má docela dost podobných rysů jako ona, ale hned jí dojde, že bude pocházet z jiného kmene. Je tam ale ještě jeden aspekt co ji docela silně zaujme a vůbec se jí nelíbí co by to mohlo znamenat. Pro jistotu se jednou zhluboka nadechce a pokusí se odfiltrovat pachy okolí, což je dost těžké takhle ve městě, mnohem jednodušší to bylo v lese. Nakonec se jí to ale podaří a cítí to. Opravdu cítí to, co jí původně její instinkt jen napovídal. Další osoba jako ona.* /Vážně se to tady hemží vlky. To štěně mi nelhalo. Ale je to divné, je jiná, její pach je trošku jiný./ *Mezitím co se jí myšlenky honí hlavou pozoruje tu ženu a zkoumá její pohyby, co kdyby chtěla zaútočit. Když jí ale dojde význam slov lehce se uvolní, stejně ale její paranoia funguje na plné obrátky a tak si pomocí kroku dozadu udělá větší prostor. Samozřejmě by to mohlo být u útočícího vlkodlaka nebezpečné, jen kořist utíká, ale ona se nezdá v nijak bojovém módu. Přesto neubírá na ostražitosti.* Uhm ne, rozhodně jsem se k Washingtonu moc nepřiblížila, pocházím z Minnesoty, prvně na venkově a poté ve městě. *Pronese obezřetně a neustále přemýšlí proč se jí na to ta žena ptá.* /Proč se rovnou nezeptat? Rozhodně to bude jednoduší než o tom polemizovat.* Proč se ale ptáš? Zní to vážně jako velice zvláštní otázka jen tak od cizí osoby co vidím poprvé v životě. *Pronese a udržuje si odtup od té zvláštní ženy.* /Nikdy se mi to nevyplatilo věřit dívkám a ženám, co po mně může zatraceně chtít?/ *Mysl ji jede na plné obrátky a na její představení nereaguje, jen tak cizím lidem nesděluje své jméno a odmítá této cizince dát víc informací o ní, než je potřeba. Mohlo by to být dost nebezpečné.*
*Vidí, že ona a druhá žena mají podobné rysy. Tmavé dlouhé vlasy, sněká až karamelová pokožka a lehce manlové oči. Jenže, když se na ni tak kouká dojde, jí že se nejspíš nebude jednat o tu samou osobu o kterou si myslela. Nemyslí si o sobě, že byvypadala nějak zastrašujíc. Jediné co tka á ruce v kapsách bundy zatím co si nerovzne hraje s prsteny na ruce. Stejně jak ožena nápadne o kousek odstoupí.* Oh Minesota to je... an druhé straně. *Řekne zklamaně. Sice tento stát sousedil s Kanadou ale bylo to skoro dva tisíce mil od La push, skoro celý den cesty autem.* Tak to jsem se nejspíš spletla, omlouvám se. *Mávne nad tím rukou a už plánuje, že odejde, ale žena začne vyzvídat.* Myslela jsem si, že jsi někdo koho znám. Někoho jsem před lety ztratila a tys vypadala jako... jedna členka naší smečky. *Pokrčí rameny.* Doufala jsem, že někdo přežil a jestli by nevěděl kde by mohl být můj bratr. Ale to...evidetně nejsi ty. *Pousměje se na ni mile.*
*Všimne si rukou v kapsách té ženy a napne se. Jak Al, tak všichni ostatní instruktoři na akademii ji učili jak velké nebezpečí může znamenat hloupá ruka v kapse. I když její vlčí instinkt jí neříká nic o tom, že by žena mohla být nebezpečná, raději vyždíme všechny špetky pozoru, lepší být připraven nežli překvapen. Když si vzpomene na těchto pět slov má chuť se pousmát, ale rozhodně ne před touto ženou. Jakmile popíše vzdálenost mezi státy pouze přikývne a očekává co z ženy vypadne dál.* /Smečka? Oni se vlkodlaci spolčují ve smečkách jako vlci?/ *Napadne jí zaujatě a poslouchá ženu dál, jakmile dořekne co má na srdci pohlédne na ženu, pečlivě si hlídá svou mimiku aby nedala najevo překvapení a zaujetí. Ráda by získala víc informací, ale nechce pokládat otázky, ty by totiž mohly vést ke konverzaci.* Je mi líto tvé ztráty a chápu tu bolest, bohužel tvého bratra neznám. Nebo alespoň o tom nevím. *Pronese klidně a hlasem, kterým mluví na oběti domácího násilí či oběti násilníků celkově. Docela pevně, ale zároveň né útočně.* Jedna věc mě ale zaujala, zmínila jsi smečku? Co to znamená? To je tolik lidí jako my na světě? *Zeptá se klidně a snaží se působit nad věcí, ale hlasi jí na konci ujede a jde slyšet jak moc se nad tím diví.* /Jak je možné že jsem za tu dobu nepotkala nikoho krom Ala?/
*Ruce z kapes si vytáhne ale nepřestává si hrát s prsteny na ruce. Vypadali střábrně ale byl to jen obyčejný kov stříbro přece nemohla mít. Pak se trochu rozpovíád o tom z jakého důvodu ji zastavila. Ale zdá se, že její slova moc nepadnou n a úrodnou půdu, když tak sleduje druhoi ženu. Nad jejím tónem hlasu se jen ušklíbne.* Nemusíš na tyhle věci na mě zkoušet. Tenhle tón taky používám. *Ušklíbne se. Tohle v Preatoru používala dost často. Jenže se zarazí, když se Maria začne vyptávat na smečku a vlkodlaky.* Ty..*Zarazí se.* Jak dlouho jsi proměněná, že o těchdle věcech nevíš? /Pokud o těchdle věcech neví měla bych ji vzít do Preatoru.../ *Rukou si jen trochu upraví culík.* No... Vlkodlaků je spousta, fakt hodně. Většinou jsou ve smečkách jako vlkci. Starají se o sebe..tys...nikdy o tomhle neslyšela? *Zeptá se opatrně. A začne se hrabat v kabelce a hledat letáčky Preatoru. nebo vizitku.* /Sakra. Nemám nic./ *Zakroutí nad sebou hlavou.* Prostě... co všechno víš...a asi jsem přeslechla tvé jméno?
*Jakmile uslyší reakci té ženy.* /Jakže se jen představila? Amelia, Emelia? Ne jinak bylo tam r. Emeria, správně./ *Emerie, lehce se ušklíbne a uvolní se, docvakne jí, že pokud tento tón používá nebude jednou z obětí, ale z těch co chrání, to většinou značí dobrou věc. Napětí však nepovoluje, když se začne vyptávat na její proměnu dost sebou cukne, je to pro ni jedno z nejbolestivějších témat a tato otázka tne do živého. Rychle se snaží svou reakci zamaskovat, ale moc se jí to nedaří. Zamyslí se a odpoví té ženě, Emerii.* Přibližně, hm, no už to bude asi šet let, řekla bych. *Pronese a raději si to v hlavě ještě jednou přepočítá. Ve chvíli kdy ale pokládá další otázky bere svou neznalost a její poukazování na to jako útok, a většinou se brání protiútokem.* A jak bych to měla vědět, do minulého týdne jsem znala jen jednoho jako já, a ten na tom byl podobně. *Pronese kousavě a podívá se na ní jako na úplnou hlupačku.* /To jako vážně? Myslí si že když tě pokoušou a tvého kámoše roztrhají, tak ti k tomu dají příbalový leták?/ Očividně neslyšela. *Pronese velice naštvaně a zvažuje odchod, na druhou stranu by ale ráda získala mnohem víc informací, neznalost může zabít.*
*Všimne si, že sebou Maria cukla, když zmínila přeměnu. Což značilo, že to bude hodně citlivé téma, ale to tak někdy bývalo setkala se se spoustou případů za svou kariérou v Preatoru.* Páni...A jak zvládáš úplňky a přeměnu? *Zajímá se. Pokud nevěděla o smečkách, co teda ví obecně o tom všem.* To je vpořádku, ale nikdy jsi nepátrala po nikom dalším jako ty? Nikdo si tě ani nevzal pod křídla? /To je strašný, to je průser, strašný průser./ *Hledá v tažce než uvidí hnědo béžovou brožurku Preatoru.* /Ještě že tohle nosívám./ Není důvod se rozčilovat. /Nechtěla bych aby ses proměnila, fakt ne tohle bych fakt nechtěla řešit v zápisu potom./ *Hluboka se nadechne a podá jí brožurku.* Jsem čelnka organizace, která pomáhá lidem jako jsi ty. Jmenuje se Preator Lupus. Je rozšířená celosvětově, proto se tak divím že si tě nikod nevzal pod křídla... Název je latinsky a znamená to Vlčí stráž má za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany. Podsvěťané jsou různí. My vlkodlaci, upíři, čarodějové, víly... Pomáháme jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. *Natáhne k ní ruku s letáčkem.* SLibuju nejsme žádá sekta. Jen pomáháme. Tady máš všechno potřebné po potřebuješ vědět je tam i adresa Preatoru, telefoní čísla, emaily. Je nutné, aby jsi tam zašla, nemužu nechat tebe - vlkodlaka bez infromací jen tak běhat po New Yorku. Neboj se nikde tě nezavřou, jen předáme informace. Zaučíme a pomůžeme ti zařadit se do smečky. *Vysvětlí jí.* /Sakra budu muset pak vyhledat smečku... Vede ji ten Darius ne? Budu se muset podívat do seznamu./
*Chladně pozoruje ženu před sebou a uvažuje co všechno jí říct, její první proměna byla děsívá a doufá, že nic takového už nezažije, stejně jako zavírání se aby neublížila ostatním, díky bohu se všechno změnilo s Alem.* /Pokud jí řeknu všechno, budu muset odpovídat na další otázky a to je to poslední o co bych stála, ale pokud jí teď neodpovím, tak by se mohlo stát, že by jednou ona nebo někdo z té jejich bandy došli na stanici a vyptávali se po mně. A to rozhodně nepotřebuju./ *Hluboce si povzdechne a rozhlídne se kolem sebe zdali neuvidí nějakou osobu, ale zdá se to tu liduprázdné, proto jakmile uvidí lavičku přejde k ní a sedne si. Ovšemže tak aby mohla kdykoliv vyskočit a bránit se, chvilku se vrtěla než se dostala do pozice kde si byla jístá že má chráněné záda a vidí velkou část kolem sebe.* Teď už dobře, prvotně to bylo složitější ale člověk si zvykne a naučí se. *Pronáší klidně a nevkládá do hlasu emoce, rozhodně odmítá projevit slabost před touto ženou, není žádná chudinka a oběť už dávno taky ne.* Na akademii jsem narazila na chlapa, co mi pomohl a doteď jsme v kontaktu. *Pak se zarazí.* /Doháje o akademii jsem jí říct nechtěla, pokud si umí skládat dílky dohromady tak zjistí že jsem od policie a dohledat policajtu se zjizveným obličejem není tak těžké./ *Má velkou sílu zaúpět jak zraněné štěně, ale udrží se a pokračuje v poslouchání, pokýve hlavou a snaží se nedat najevo vyjevenost při jmenování tvorů. Raději se ani neptá ale určitě je na ní vidět, jak ji zaskočili ti podsvěťané.* Nemám zájem o žádné hraní si a tahání se za ručičku. *Pronese a zvedne se.* Jsem vlkem už nějakou chvíli a ovládat se umím. *Odfrkne si a lehce se naštve.* Proto nechápu proč bych měla chodit někam, kde jistě mají problémů dost. Já si poradím, zvládala jsem to celý život, zvládnu to i nadále. *Dodává a sleduje reakci té ženy. Vážně začíná být naštvaná, ale drží se na uzdě.*
*Emerie si nechce sednout takže stojí u lavičky zatím co se kouká na Marii. Zatím sleduje okolí, které se zdá klidné. Poslouhcá co zatím žena řekne o své proměně a o tam jak na tom je. Jen chápavě přikývne hlavou.* Já jsem byla přeměněná. když mi bylo šest. Ale měla jsem kolem sebe lidi co mě učili se to ovládat. Nedovedu si představit se to učit sama. *Vydechne. Zvedne obočí, když zmíní akademii spojí si jedku se druhou a vyjde jí, že bude nejspíš Marie policistka.* /Dave je myslím u policie, a prý je tma i Beta ze smečky od Daria.../ *Napadne ji, ty lidi kroěm Davea co je její kolega, nezná. Pak se musí zhluboka nadechnout nad slovy Marie. Podívá se na ni. Díky tomu. že stojí má tkaový dojem nadřezenosti.* Je mi naprosto jedno že si vlkem už dlouho. Tohle není nějaé hraní a tahání za ručičku. Nejde jen o ovldávání ale i o infromace, které ty nemáš. Do teď jsi nevěděla že jsou další vlkodlaci. A já NENECHÁM běhat někoho po New Yorku jen tak bez těch důležitých infromrací. *Řekne jí dost pevně až skoro na ni zavčí. Dokonce se Emerie zaleskou/rozsvítí oči. Jako jasný varovný signál.* Nebudu za Preator řešit nějaké sr*čky, když se něco z tvý strany posere jen kvůli tvé nevědomsoti. Víš co jsou to dohody, víš co je úvmluva, zákon a podsvěťané? Ne nevíš nic. Takže si nehraj jako kdybys sežrala celej svět a nechej si pomoct.
*Má největší chuť zavrčet, ale to by té arogantní ženě ukázalo že se neovládá. Proto se naprosto klidně opře o strom a pozoruje ji.* /Tak nenechá jo?/ *Nejraději by se ucechtla nad její povýšeností, ale rozmyslí si to.* /Do čeho jsem se to zatraceně dostala, prostě jsem měla zůstat s Alem a dělat si normální policejní práci, pak bych se nemusela vypořádávat s takovými hovadinami jako je tohle./ *Mezitím co jí v hlavě jede jedna myšlenka za druhou tak pozoruje chladnýma očima tu ženu. Ve chvíli když uvidí její oči zalesknout se, tak má její arogance až po krk, nikdy nesklopila hlavu a nemá to v plánu ani teď, když si na ni vyskakuje takhle vlčice.* /A kdo se teď neovládá no?/ *Schválně nechá své oči čistě lidské a jen se vypne do plné výšky tak aby byla její hlava nad hlavou Emerie.* Celý život si hledím svého, nehledám smečku *při tom slově se ušklíbne* ani jinou blbost, starám se sama o sebe a o lidi co to nezvládnou sami. *Pronese s ledovým klidem a hledí jí do očí a odmítá uhnout byť jen o milimetr.* Nevím co jsou úmluvy či nějaký pošahaný zákon, jediný zákon, který respektuji je Ústava Spojených států amerických. *Dodá mrazivě ledovým hlasem. Je naštvaná a uražená, normálně by se v tuto chvíli otočila a odešla, ale nemá v zájmu ukázat této vlkodlačici záda, bůh ví, co by jí mohla provést.*
Asi jsi měla zatracený štěstí, protože tě mohla napadnout nějaká smečka. To se děje vlkodlakům bez smečky. Tím, že jsi sama neohrožuejš jen sebe ale i ostatní. *Zamračí se na ni. Tohle ji unavuje. Unavuje. Podívá se na Marii a vydechne.* Svět stínů svět stínů...*Rozhodí rukama vůbec neví kde začít.* Je to všechno kolem co nepatří do civilského, normálního světa. Vlkodlaci, upíři, čarodějovové, lovci stínů, víly. Tenhle svět musí být před civilymi, obyčjenými lidmi, skrytý... čemuž ty fakt ted nepomáháš. Upíři mají klany, vlkodlaci smečky, Čarodějové jsou víceméně smaostnatné jednotky ale to je fuk...VÍly mají dvory. Jsou tu démoni a další stvůry. O ty se starají Lovcl stínů jsou... něco jako policie,...Je toho strašně moc... Je spousta zákonů dohod co musíš vědět..*Skoro si sama vjede rukama do vlasů.* Na všechno si hned z fleku nevzpomenu, prostě... bys měla zajít do Preatoru nebo... k někomu do smečky. Víš co zavolám Dariovi...Je to Alfa největščí New Yorské smečky. *Vytáhne telefon a hledá v kontaktech číslo Alfy smečky, to čílo na něj má díky preatoru.*
*Chvíli tu ženu pozoruje a naslouchá jí, pokud je pravda jen polovina z toho co říkala, tak to bude v háji.* /Ale co když mi lže?/ Takže mi tady tvrdíš, že existuje něco jako podzemní svět, kterému vládnou nejen vlci, ale taky tvorové jako upíři a víly? Děláš si legraci že jo? *Zeptá se poněkud ostře protože absolutně nesnáší když si z ní někdo dělá legraci. Nechce se jí věřit, že by to nevyplynulo napovrch.* /Rozhodně zvláštní, ale proč by si něco takového vymýšlela když je jako já?/ *V hlavě si snaží udělat pořádek a dát si dokupy co jsou její představy a to co jí řekla takhle Emerie.* Darius? Proč voláš nějakému Dariovi? Co s tím má společného Alfa? *Lehce se vyleká a začne couvat, představa přidání se do smečky nezní dobře.* /Přidat se k bandě lidí a pravidelně je vídat? Ani nápad!/ To bych se jako ke smečce musela přidat hned? *Pronáší a fakt má nejvyšší chuť zdrhnout.*
*Má chuť přeskočit to zábradlí rovnou do East river, aby skončila tohle trápení. S traumatizovanýma lidma, co se přeměnili v cele Preatoru se pracovalo o mnho lépe než tady s tou ženou.* Vypadám jako kdybych si dělala legraci? *Podívá se na ni. * Nemám důvod si z tebe dělat legraci. *Už hledá telefon, aby mohla zavoalt Dariovi.* Protože je to Alfa smečky, když neposloucháš mě... poslechneš jeho. *Snaží se mu dovolat, ale padá to so schránky.* Netuším jak se zachová k tvojí situaci. Možná jo, možná ti dá nějakou dobu. Netuším jak on pracuje. *Mykne rameny. Nakonec vztekle hodí telefon do batohu.* To je jedno informuju ho o tobě, stejně jako Preator. Někdo tě už kontaktuje... *Zhluboka se nadechne. Na tohle neměla a potřebovala se dostat domů, protože takhle daleko... no to bude aspoň hodinu a půůl na cestě.* Měj se. Neznámá. *Nedává to nedává. Hned po cestě začne psát svému vedoucímu Preatoru a Dariovi o téhle vklodlačici. Rozejde se směrem z East river. No a protože je cesta dlouhá Em začne kreslit i portért z paměnti jak si ženu zapamatovala.*
*Jakmile uvidí odcházející ženu dost se jí odlehne, neřeší co by se mohlo dít nadále.* /Tak tohle bylo pěkně šílené, bylo by fajn, kdyby mě nechali na pokoji, když já nebudu otravovat je proč by oni měli otravovat mě?/ *Má chuť si něco mumlat, ale raději to neriskuje. Ještě jednou se pro jistotu rozhlédne kolem sebe a uvažuje zdali ji vážně někdo najde nebo bude už mít klid.* /Možná bych si mohla vzít volno z práce a zůstat doma, když zmizím, možná mě nedohledají./ *Nad tou myšlenkou ale zavrtí hlavou, není srab aby utíkala, tedy z práce. Nyní se ale rozběhne a pokračuje ve své trase protože si potřebuje dost věcí rozmyslet.* /Možná bych měla vzít večer do ruky kytaru, to by se mi líp přemýšlelo./ *A s myšlenkami v celé hlavě pokračuje dál v běhu.*
*Pomalu se prochází lesem, rozhlíží se a hledá nějaké poklidné ale skryté místo na posazení.* /Bože proč jsem si nevzala kytaru?/ *Lehce si povzdechne. Chvíli ještě pochoduje než uvidí palouček a pomalu se usadí na zem a opře se o statný pařez. Zavře oči a začne si pobrukovat starou písničku, kterou jí zpíval táta.* Za horami, za řekami pluje říčka s duchem v sobě. *Brouká jemně a odpočívá. Dnes byl velice náročný den.*
*Klasický den jako každý druhý. Celodenní potulování, utápění se v myšlenkách, vymýšlení všech možných lumpáren které ho jen tak napadnou, prostě klasický běžný den. Dneska to byla hlavně procházka lasem, přeci jen tady měl větší klid, než jinde, protože tady někoho potkával hodně málo, nebo mu to alespoň přišlo. Vzal tu všude možně. Chodil tak nějak furt do kola, protože dneska výjimečně neměl náladu zkoumat nějaké nové oblasti. Když tak šel, tak se z ničeho nic zastavil. Ucítil něco s čím byl moc dobře obeznámen. Vlkodlak. Porozhlédl se kolem sebe a když se zaposlouchal uslyšel něco jako broukání. Chvilku přemýšlel, jestli se mu to nezdá, ale přesvědčit se mohl jen tak, že se vydá za zvukem, který není od něho vůbec daleko. Šel lehce přikrčený, protože nevěděl s kým bude moct mít tu čest se seznámit. Po chviličce uviděl člověka, myslel si to, že je to člověk do té doby, než si uvědomil, že ten vlčí pach jde přímo od ní. Zůstal přikrčený trochu opodál, aby se nejdříve mohl ujistit, že to není nikdo nebezpečný pro něho. Pečlivě jí sledoval.
*Na chvíli se zasekne a pozoruje ptáka, který vzlétl přímo od stromů. Zamračí se na to místo, ale víc to neřeší. Ještě nikoho v lese nepotkala a tak nemá potřebu to víc zkoumat.* /Hmm, kdybych si pohla, tak bych mohla stihnout večer ještě jednu dvě písničky než bude volat Al./ Ve vzduchu jenž mě omílá a chrání. *Brouká dál starou písničku a do toho si bubnuje lehce o své nohy, udržuje si rytmus a nakonec dobrouká až do konce, na chvíli zakloní hlavu a následně se prudce postavý, jedním plynulým pohybem a oprašuje si nohy zatímco pečlivě studuje své okolí. Něco se jí nezdá, ale neumí ještě zařadit pocit k uvědomění.*
*Není od ní nějak daleko, takže zřetelně slyší její broukání a do toho sleduje všechny její pohyby. Nebyl schopný poznat písničku kterou si broukala, takže se tím nějak dlouho neotálel. Lehce se vylekal jejího prudkého pohybu, ale nechtěl se nějak prozradit a tak se hodil zase hodně rychle do klidu. Když viděl, že teď zkoumá okolí, tak se rozhodl, že se zkusí přiblížit ještě blíže. Opět ho přemohla zvědavost. Byl přikrčený a vydal se přímým směrem přímo k vlkodlakovi. Udělal pár kroků a jedním z nich byl jeho osudný. Při došlapu na zem mu přímo pod nohou praskl malý klacek.* /zatracený klacek/.
*Uslyšela zvuk a vše ji do sebe zapadlo, zhluboka se nadechla a předstírala že si ničeho nevšimla. Pomocí nádechu však měla možnost použít nost a zacílit se na vycítění osoby, která vytvořila ten zvuk.* /Nesmím tu osobu vyplašit, potřebuju vědět proč mě sleduje a co po mě chce. Navíc má divný pach, asi jako já a Al./ *Opatrně se protáhne a uvolní si tak ramenní kapsu kdyby rychle potřebovala sáhnout po něčem ostrém.* /Už někdy někoho napadlo jak jsou sportovní kalhoty a mikiny nepraktické? Člověk nemá nic kam dát, ještě že je ta kapsa na mobil./ Je čas jít domů. *Pronese a odchází opačným směrem než od kterého šel daný zvuk, teda to se ale může zdát páč jakmile si je jistá že by ji nemusela osoba zahlédnout odbočí a pomalu se vrací k místu odkud vyšla.*
*Zůstal stát, protože absolutně nevěděl co nastane. Chvilku se díval na klacek a pak se rychle podíval na osobu která je přímo před ním. Když uviděl, že osoba před ním se ani neotočila, tak mu tu přišlo opravdu zvláštní.* /To to neslyšela? To to nebylo tak hlasité? divný/ *Položil si tyto otázky a ihned se zarazil. Osoba která stála předním z čista a jasna úplně zmizela. Nevěděl jestli teď má nějaké halušky , nebo co se právě děje. Byl z toho úplně vyvedený z míry, však z ní cítil jasného vlka a tohle vlci přece neumí. Narovnal se a pomalu šel stále před sebe, třeba jen byla dál od něj a on z jeho nepozornosti si toho nevšiml. Nepřekvapilo by ho to. Došel k místu kde přesně stála, ale nikde jí neviděl. Nenapadlo ho podívat se všude kolem sebe. Stál a civěl před sebe, přemýšlel co se právě děje.* To jsem fakt takový blázen? Mi neříkej, že mi už z tohoto lesa hrabe *Řekl normálně nahlas, jakoby u něho nikdo nebyl. Rozhodl, že se tím nebude nějak zabývat a půjde pokračovat ve svém toulání, ale něco mu nedalo. Pořád tu cítil nějakého vlka, ale nemohl přijít na to odkud to je.* Koukám, že oni už existují i neviditelní vlci *Pronesl opět nahlas. Neuvědomoval si, že by z tohohle mohl čmuchat nějaký velký problém. Vzal si klacek do ruky, který nějakou náhodou ležel vedle jeho nohy.* Tebe a tvých kamarádu mám dost po krk už. *Prohlásil klacku a zahodil ho někam opodál. Pořád tu cítil toho vlka a už mu to začínalo být lehce nepříjemné. Někdo tu hraje jeho hru. Pokrčil rameny a vzhlédl k obloze a tím ztratil veškerou pozornost.*
*Připlížila se zezadu a poslouchala toho chlapce, musel být ještě pod zákonem a přišlo jí divné že by se takhle toulal.* /To dítě se asi ztratilo, ale zase to by mě přece nesledoval./ *Polkla uchechtnutí a pokusila se nevydat hrdelní zvuk, který by ji mohl prozradit. Lov byl úžasný a navíc ona už nějakou tu dobu nikoho nelovila. Ale nemohla se úplně pustit z uzdy a nechat se ublížit mu, na to vypadal moc mladě a ona nepoužívala vlkodlačá sílu pokud to nebylo nezbytně nutné. To ale neznamená, že není ochotna využít výcviku, kterým prošla jak pod Alem tak i na policejní akademii. Tišše se zazubila a přikrčila se ještě víc aby si posunula své těžiště, potom je výskok jednodušší a hlavně protivník má menší šanci zareagovat.* /Ten klučina mě vůbec nevnímá, ale co když to je jenom trik, přece jen byl schopen mě sledovat aniž bych to tušila./ *Zatřepe hlavou a napne svaly, jedním rychlým a hlavně prudkým pohybem se vymrští ze svého místa a doskočí co nejdál, rychle se přiblíží ke klukovi a chytne jej za nohu v úrovni nad jeho kotníkem. Trhne s ním za účelem aby spadl.* Co jsi? Kdo jsi a hlavní otázka je co po mě zatraceně chceš? *Pronese vrčivým hlasem a zírá tomu klukovi zamračeně do očí.*
*Absolutně nevnímal a taky na to pěkně doplatil. Nestihl postřehnout co se právě stalo, byla tak rychlá, že si ani neuvědomil, že leží na zemi. Nad ním spatří osobu která ještě před chvíli nebyla absolutně na dohled. Projelo jeho celým tělem zachvění. Tato celá situace se mu nelíbila. Žena kterou sledoval zmizela a teď leží pod ní. Už po druhé se mu nepovedlo někoho sledovat, zase to dopadlo takto.* Však v klidu, ne? *vrčení jí vracel zpět. Nikdy nebyl takto drzý, ale dneska asi nebyl úplně jeho den.* Podle toho co z tebe cítím , tak jsem stejný jako ty. *Protočí očima a pokusí se zvednout.* A jsem Atillan a teď mi prosím uhni z cesty, ať se můžu postavit. *Nebýval takový. Ani on sám nějak nechápal co to do něj vjelo. Především se vyhýbal očnímu kontaktu, ale vrčení se nebál.*
*Již plně hrdelně zavrčí a chytí jej tak aby bylo složitější se vyvléct, druhou ruku mu položí na hrdlo a drží mu tak hlavu u země.* Tohle ti nežeru, nějaké bláboly si nech od cesty. *Pronese a rozšíří se jí chřípí. Natočí hlavu tak aby bylo pořádně viditelné její zjizvení prave tváře a sleduje toho namachrovaného frajírka.* /Co si zatraceně myslí že je, prvně mě šmíruje a potom na mě bude zkoušet vrčet?/ *Pevněji stlačí jeho hrdlo aby se nepokoušel hýbat a druhou rukou mu přejede po oblečení aby zjistila jestli u sebe nemá žádnou zbraň.* Hele Attilo nebo jak si říkáš, absolutně mě nezajímá nějaké vrčící štěně jako ty, to co mě zajímá je proč jsi mě zatraceně šmíroval a z jakého důvodu máš podobný pach jako já. Neznám nikoho kdo páchne stejně jako já nebo můj učitel. *Pronese hrdelním hlasem a na konci dlouze zavrčí načež lehce povolí jeho hrdlo aby mu nezůstala modřina, zároveň ale dost na to aby ležel na zemi.*
*Nečekal něco takového, byl zcela znehybněn a to ho lehce znervóznilo.* O co ti jde? já jsem tady hlavně v míru. *když si všiml její tváře, tak lehce znejistil.* /Kdo ty jsi ksakru?/ * Snažil se to na sobě nedát znát, ale jestli se mu to povedlo, to on sám úplně neví. Je úplně znehybněný a tak zůstal v klidu ležet a ani se nehnul. Když mu přeje rukama po těle zachvěl se.* Jmenuju se Atillan a laskavě si vynech to štěně. *Zavrčí na ní znovu na způsob provokace.* Nešmíroval jsem tě, jen jsem na tebe prostě narazil a jak jinak jsem měl zjistit, jestli nejsi nějaký blázen? Ale ty jsi stejně tuto roli získala, takže teď už to je zcela jedno. *Bavil se a ne zrovna málo, ale zkoušel to na sobě nedát znát* A z logického hlediska páchnu stejně jako ty, protože jsem ze stejného rodu. Myslel jsem, že jsi nějak inteligentní, ale koukám, že opak je také pravdou. *Lehce se uchechtl.* Je nás tu více, nejste jediní, je tu více lidí z našeho rodu blázne. A teď už by jsi mě mohla pustit, nemyslíš? sice se své roli neinteligentního blázna nezbavíš. *Mrknul na ní jedním okem a pokusil se znovu vstát.* Fakt nemám v plánu ti nějak ublížit, roli blázna máš už prostě ty, takže ti jí určitě neukradnu. *vycenil na ní zuby ve stylu úšklebku.*
*Pomalu se nadzvedla a pousmála se. Líbila se jí jeho reakci na oslovení štěně.* Ah štěňátko by chtělo kousat, pozor ať ti nenasadím náhubek. *Zavrčí a zubí se ve vlčím úsměvu. Když ji ale osloví blázne strne a napne svaly v těle. Zavře oči a když je otevře jsou o něco světlejší než ty předtím. Šíleně se pousměje a nakrčí se jí jizvy na pravé straně tváře.* Jakže jsi mě to nazval? *Optá se hrdelním hlasem, zvedne se a spolu se sebou jej za hrdlo vytáhne nahoru.* Tak štěňátko by chtělo pustit? /Tak ho trošičku vystrašíme, pak se možná stáhne a já budu mít klid./ *Pomalu ale precizně jej chytla za ruku a pokčila mu ji, pustila hrdlo a postavila se za něj.* Tak poslouchej štěňátko, drzost netoleruji a pokud si budeš chtít vyskakovat, mohla bych ti nepěkně ublížit. *Děsivě se pousměje s odstrčí ho od sebe, podívá se z výšky na něj a vyzývá ho aby si na ní vyskočil, mezi tím pomalu vytáhne zavírací nůž z kapsy na rameni.* Tak co, štěně. *Pronese provokativně.*
Neříkej mi ksakru štěně, nejsem žádný štěně. *zavrčel na ní. Pak jen sledoval její zbarvení očí a jak tohle celé čmuchá pěkným problémem.* Jak jsem tě nazval? myslíš blázen? nebo neinteligentní blázen? *Znovu se zazubil a pravděpodobně taky naposled. Nevěděl co přesně myslí tím zastrašením, ale tohle už nebylo vůbec dobré. Snažil se jí koukat do očí, ale to se mu nepovedlo, když se postavila přímo za něj. Celé tělo se mu opět zachvělo. Koukl před sebe a jen čekal co bude následovat.* Drzost netoleruji. *zopakoval po ní. Pokusí se udržet rovnováhu po jejím odstrčení od ni a to se mu úspěšně povedlo. Otočil se, aby jí měl na očích, protože ho mohlo čekat cokoliv. Když uvidí, že něco vytahuje instantně ucítil velkou hrozbu nebezpečí. Tak moc rád by si vyskočil, ale tuto situaci vyhodnotil úplně jinak.* dobře, vyhrála jsi *dal roce do gesta, že se vzdává a pokusí se tím projevit stranu submisivity, sice opravdu nerad, ale musel.* Hlavně v klidu, vyhrála jsi. *prohlásil zřetelně.* Můžu se sebrat a zmizet, nebo cokoliv co chceš. *zkoušel se jí podřídit* Jen už toho nechme.
*Potěšeně se ušklíbne a nechá jej se kroutit, moc dobře si všímá toho jak se kroutí a že se mu to velice nelíbí.* Tak je hodné štěňátko, *pronese klidně a hraje si s nožem. Poté se usadí na vyvýšený kmen, hlavně aby měla kdykoliv přístup k tomu vyskočit a zareagovat.* A teď mi pověz co jsi myslel tím, že nás je víc, víc lidí jako jsem já. *Pronesla to a ladně si pohazovala u toho s nožem. Nebála se, že by se zranila, na to byla až příliš dobře trénovaná a smysly měla vytříbené, a co víc, i kdyby se zranila za chvíli by bylo po zranění. Pořádně se opřela a pozorovala chlapce před sebou.* /Má kuráž, to se mu musí uznat, stejně jako temperament./ *Pomyslela si a sledovala jeho krk, doufala, že mu tam nevytvořila modřinu. Zastrašit je jedna věc, ublížit druhá. Ale pokud je jako ona, za chvíli již bude v pořádku.*
*zavrčením dá na jevo jasnou nespokojenost, protože se mu nelíbí, že je nazýván štěnětem.* Přestaň mi říkat štěňátko. *Lehce se zamračí* Takhle, je nás více, nevím kolik.. já znám jen jednoho a teď už i tebe, takže znám 2. Nikdo mi ale neřekl, že vlkodlaci můžou být blázni. *Zamyslel se* Pro tebe slovo blázen je fakt málo, ty jsi magor *naklohní hlavu k popobavení. Všimne si, že mu kouká na krk.* To jsem taky sladký, že mě prve chceš přizabít a teď mě chceš jako co? Uškrtit? Pokousat? *Ušklíbne se* Každopádně, vůbec netuším kolik nás tu je, ale vím, že teď jsme 3. *Pokrčí remany a podívá se za sebe a pak ihned zpět na ženu* pokud si vzpomínam dobře, neznám tvé jmeno. Nechci být nezdvořilý *opět nakloní hlavu do strany* Vynecháme tu malou nehodu, co ty na to? *Opět měl chuť vymyslet nějakou lumpárnu, ale nebyl si jistý, že chce nadále pokoušet tuhle ženu.*
*Na jeho vrčení zareaguje silnějším.* Ale ty jsi ještě štěně, vždyť musíš být ještě pod zákonem. *Uchechtne se a schová nůž.* Tři. *Zamručí a na chvíli se zamyslí.* /Třeba budou vědět něco víc o tom kdo mě přeměnil a zabil Zacka./ *Pomalu se postaví.* Hmm, můžu ti potvrdit že jsem prošla psychickými testy s dobrými výsledky. *Uchechtne se. A pozoruje to štěndo.* A pokud bych se někdy přiblížila se svými zuby k tvému krku neskončil bys zrovna nejlépe. *Zazubí se a odhalí tak zuby, které ale nejsou vlčí, takže to nemá správný efekt.* Hmm a nějaký důvod proč bych ti měla oznamovat kdo jsem? *Pronese naštvaně, ale lehce se zamyslí.* /Nebylo by na škodu znát někoho stejného./ *Po jeho větě o nehodě má chuť něco odseknout, nakonec se jen zhluboka nadechne a uvolní se.* Jsem pro, jmenuji se Maria. *Řekne a udržuje si stále ale odstup.*
Pod zákonem sice ještě jsem, ale už né na dlouho *zamračí se na ní* tři? Já, ty a ještě jeden psychouš a pak možná ještě někdo od tebe *pokrčí rameny* s dobrými výsledky od konce? *Zazubí se* přestaneš někdy s tím vyhrožováním? Já ti nic neudělal. Vážně si začínám myslet, že jsem narazil na psychopata. *Svraští obočí a nehybně stojí* výborně Mari *osloví jí tak a zazubí se. Stále stojí nehybně* Nezačali jsme úplně nejlépe, co to vzít hezky od začátku? *Usměje se na ní*
*Povzdechne si a zavrtí hlavou. Úsměv z ní ale nevydoluje. Uvolní se aby nepůsobila tak napjatě.* Jak jsem se již zmínila, psychotesty jsem složila bez problémů, tudíž pravděpodobně psychopat nejsem, spíše bych použila například slovo sociopat, ale do té kategorie taky nespadám. Sociální cítění mám velice dobré jen jej ignorují po většinu času. *Domluví a pozoruje toho kluka.* /Je nějak moc přátelský na mě. Jestli si myslí že se začnu sluníčkově usmívat a kamarádíčkovat se s ním, tak to se šeredně mýlí./ Jak se ti to vlastně stalo? *Kývne hlavou směrem k němu ale na tváři si drží tvrdou masku *
*Ušklíbne se* Jsi si jistá, že ty testy byly správný? Že to nebyl nějaký fake? *Uchechtne se* Ne, promiň.. už toho opravdu nechám *Zvedne ruce do gesta, že se vzdává a udělá lehký krok dozádu* Netuším kam bych tě měl přiřadit a myslím, že by bylo fajn to nějak neřešit. Ještě by jsi po mně skočila a bůh ví co semnou provedla *zazubí se. Uměl být přátelský a to taky z devadesáti procent byl, jen u ní neměl moc dobrý začátek a to ho trochu mrzelo, protože si sice moc neuměl tvořit dobré vztahy, či nějaké kamarády. Ve většině případu se jen stranil. Chtěl to u ní napravit, teď pro nějk byla otázka, zda se mu to povede. Nešlo si nevšimnout, že ho pozoruje a tak ho napadlo udělat jen dva kroky blíže k ní, samozřejmě, že je udělal pomalu a opatrně, ale nic víc neudělal.* Co přesně máš na mysli? To, že jsem stejný jako ty? Nejradši bych zavtípkoval, ale rád bych se ještě pár hodin dožil *Mrkne na ní jedním okem.* Je asi toto již blbá otázka, ale věřila by jsi mi na pár vteřin? *Ušklíbne se a podívá se jí přímo do očí.*
Naprosto jistá. *Odpoví chladně a měří si jej pohledem.* /Co si to ten kluk vůbec myslí?/ *Ve chvíli kdy se omluví se ale uklidní a odstraní zase emoce z tváře.* Nedráždi mě štěně, trpělivost mám pouze jednu. *Zavrčí lehce a pousměje se, nijak příjemně ale.* Štěně, neustále mi jen dokazuješ jak moc jsi ještě nevyspělý. *Řekne na odpověď jeho věty o provokovaní a protočí zpomaleně oči aby to bylo mnohem efektivnější. Pak se svižně pohne a začne chlapce obcházet dokolečka aby jej vyvedla z jeho pozice.* Záleží na tom v čem bych ti měla věřit? *Optá se a na chvíli se zastaví, potom ale pokračuje ve stejném tempu aby jej zvládla znervóznit.*
To víš, dráždit tě budu, dokud na to fakt nedopadnu, ale samozřejmě, že s mírou tě budu dráždit *vycenil na ní zuby* Takže doporučuji si sehnet více trpělivosti *uchcetne se, ale jeho uchechtnutí ho zase hodně rychle i přejde* Lehce se ti to řekne, když od 11 žiješ bez rodičů, takže se musíš vychovávat sám *pokrčil rameny. Velice nerad za to vzpomínál, ale opravdu neměl v plánu to nějak rozebírat. Lehce se vylekal, když ho začala obcházet kolem do kola. Udělal lehký krok dozádu. Zvedne opět rice do gesta, že se vzdává.* Já nevím, prostě jestli by jsi byla ochotná mi věřit, čistě jen ze zazajímavosti. *Naklonil hlavu a sledoval jí, jak kolem pořad pochoduje, byl z toho lehce nesvůj.* Nevím jestli jsem se ptal, ale co že přesně tu děláš takhle sama? Ne, že by jsi se měla bát, že potkáš nějakého blázna, protože na tebe nikdo nemá a sama sebe potkat nemůžeš, takže *pokrčí rameny a podívá se do země a poté hned zpět na ní.*
No jen aby sis ty nemusel pořídit víc životů. Třeba jako kočka. *Pronese a ušklíbne se na něj a stále pokračuje v plynulé chůzí.* /Tohleto štěně by mě mohlo bavit, i když je otravné, může mít dost informací /*Něco si pro sebe zamumle a zastaví se a začne si jej prohlížet. Očekává co by tohle ztřeštěné štěně provést dál. * /Někdo by jej měl naučit vychování. Rodiče to očividně nestihli./ *Cukne sebou a otřepe se jako by byla ve vlčí kůži a měla na sobě vodu.* Hmm čistím hlavu po dnešním velice těžkém dni. *Udělá úšklebek.* Což znamená že bys mě neměl provokovat štěňátko, pokud si teda nechceš trošku zabojovat. *Protáhne si svaly a provádí cviky z rozcvičky.* To by se mi po dnešku dost hodilo. *Zamýšlí se ale vrátí se k předchozímu tématu.* /Co že jsme to probírali? Jo vlastně zdali mu věřím./ Můžeš mi to zkusit říct, pokud ti budu věřit plus pro tebe, pokud ne prostě se oba můžeme otočit a jít si svou cestou. *Dodá a stojí na místě.*
Hahaha, moc vtipné. Zajímá mě ke kolika zvířatům mě ještě přirovnáš. *Protočí u toho očima. Přemýšlí proč pořád takhle plynule chodí, pořád ho to čím dál víc znervozňovalo. Nevěděl proč si ho neustále prohlíží, nebo co si mumlá pro sebe, nerozumněl jí skoro v ničem. Jak se cukla, tak sebou cukl též na polekání.* Dneska jsi měla težký den? Kež bych mohl říct, že mě to nějak mrzí *vyplázne na ní jazyk s úsměvem* /Teď jsem si pravděpodobně podepsal ortál smrti./ Bojovat? *Udělá lehký krok dozádu.* To nebude nutné, vážně. Za prvé já nebojuju a za druhé, však ty by jsi me zabila během vteřiny a já svůj život mám rád v určitém směru. *Udělá další krok dozádu a neustále jí sleduje co provádí.* Fajn, dobře. Nevím jestli úplně něco řeknu, ale zkusit tu důvěru můžeme. *Pokrčil rameny a natáhl k ní ruku. Dívál se jí dost upřímně do očí. Měl v plánu jak zjistit, jestli by mu byla schopná věřit, či nikoliv. Nebyl si úplně jistý, že by to chtěl zkoušet, protože stačil jeden malý prudký pohyb a vsadil by se o cokoliv, že jeho hlava by ležela mimo jeho tělo. Překvapilo ho i, že konečně stojí na místě a ani se nehne, teda, teď už jen stačí počkat, jestli mu ruku podá nebo ne. K pobízení, aby mu ruku podala, lehce rukou naznačil, aby mu jí podala.*
Hmm pár bych jistě ještě zvládla. *Pronese s úšklebkem na rtech a pozoruje štěně.* /Někdo by ho měl naučit úctě ke starším./ Pravděpodobně tě to mrzet bude, pokud nepřestaneš být drzý jak štěnice. *Pronese to lehkým ale zároveň ledovým hlasem a vydá se k němu a pozoruje jak couve dozadu, proto jej pár kroků následuje a zastaví se. Stále je však připravená vystartovat v případě nutnosti. Ruku si lehce položí na bok.* Je dobře že si to uvědomuješ, *dodá již o něco příjemněji, nemusí mu dokazovat že je lepší se stáhnout a tak nemá ani takovou tendenci být v útočném módu.* /Třeba to nebude zas tak zlé./ *Popojde ještě blíž a také natáhne ruku čímž chytí tu jeho. Zároveň ale pohledem se pokusí donutit jej uhnout očima.* Jsem pro mír. *Stáhne ruku zpět k sobě a čeká co to štěně udělá.* Ale jen za předpokladu že se budeš držet určitých hranic. *Dodá ještě a pozoruje jeho reakci.*
Tak buď tak laskavá a vážně mě k žádnemu jinému zvířeti nepřirovnavej. *Protočí znovu u toho očima.* Ja a drzý? No dovolte madam? *Dá si ruku na srdce* To bych si již nikdy nedovolil *uchechtne se tomu celému, ale zase se rychle hodí do klidu.* Já si již uvědomuji všechno. *Mrkne na ní jedním okem. Když chytla jeho ruku, tak mu spadl kámen ze srdce, že mu přeci jen alespoň trochu věří.* Já jsem samozřejmě taky jen pro mír *přikývne hlavou a když si všimne, že skoro vedle něj je strom, tak se k němu vydá a opře se o něj.* Určitých hranic? *Zasměje se* Tak povídej psychopatko, jakých přesných pravidel, nebo-li jaký přesný hranice bych měl dodržovat. *Dal si ruce do kříže a podíval se na Mari.* Doufám, že když už mám tedy mít nějaké hranice, tak, že budoz rozumné. Přeci jen bude otázka jestli je vůbec dodržím. *Ruce má stále v kříži, sleduje Mari a při tom se usmívá. Nikdo nikdy po něm nechtěl, aby dodržoval nějaké hranice, proto byl také lehce pobaven z toho.* Tak povídej Mari, jsem na tebe teď velice zvědavý.
*Lehce povytáhne koutek úst na nezjizvené tváři nahoru v rádoby úsměvu.* Ale ono ty zavírací přirovnání k tobě naprosto sedí. *Řekne a na chvilinku se zamyslí.* /To je zvláštní, to dítě mi nevadí jako většina ostatních./ *Pečlivě přemýšlí o tom, co je jinak. Proč zrovna tohle přerostlé štěně ní nevadí tak jako většina lidí. Jakmile si všimne že se přesune následuje jej, ale odmítá se posadit proto stojí a rozhlíží se. Při konverzaci s ním si nedávala tolik pozor a proto zkoumá okolí zdali se zde nevyskytuje nějaké nebezpečí nebo například jiný šmírák či hůř. Jeho označení psychopatky nereaguje jelikož jak dobře ví, tak čím více reakci poskytne tím více to ty lidi baví. Je to stejné jako s některými zadrženými. Ale jakmile na konci věty zaslechne zkráceninu svého jména lehce strne. * /Takhle mi nikdo kromě Ala neříká, je to zvláštní. Prozatím to nechám být./ Základní věc je že se mě nebudeš dotýkat, žádné pošťuchování, strkání a podobně. Nejsem dítě a ty bys to mohl odnést dost nepříjemně. Za druhé rozhodně žádné vyptávání, když ti jednou řeknu že se o tom bavit nebudeme tak prostě nebudeme. *Postupně vyjmenovává jednotlivé věci a čeká na jeho reakci.* Následně taky platí že když řeknu zmlkni, tak zmlkneš. Většinou to má své důvody takže se ani neptej proč. Jakmile to vyčte tak se ještě zastaví a uvažuje zdali ji nenápadně něco dalšího.* To by pro teď bylo asi vše, chceš něco dodat? * Optá se a opře o strom, který je poblíž, nesedne si ale.*
Tak se neptej jaké přirovnání sedí k tobě *odfrkne si. Pozoruje jí a u toho přemýšlí, takže jí vnímá jen částečně. Hlavou se mu honí xy myšlenek a otázek. Z nějakého důvodu mu nevadila její přítomnost a to ho dokonce až fascinovalo. Obvykle utíká a nebo úplně ignoruje, ale u ní to udělat z nějakého dobrého důvodu udělat nechtěl. Nespouštěl z ní oči a nějak si to ani neuvědomoval. Hodně rychle se vrátil do přítomnosti a začal poslouchat, jaké hranice mu nastavuje.* Nedotýkat se tě? Škoda protože jsem právě měl v plánu úplně opačné věci *Ušklíbl se. Musel si jí dobrat, protože ovšem neměl žádný důvod se jí dotýkat. Ovšem v tomhle směru jasně všechny respektuje, takže s touto hranicí neměl absolutně žádný problém.* Ale dobře, nebudu se tě dotýkat, ani pošťuchovat, ani strkat, ani jiné podobné věci. To dotýkání zvládnu levou zadní, ale to pošťuchovaní a strkání. *Povzdychne si* Ale dobrá, nedotknu se tě v žádném směru, pokud to po mně vyžaduješ. Budu se od tebe držet dál. *Pokrčil rameny a naroval se, aby se lépe podepřel o strom.* Dobře. Řekneš, že se o tom bavit nebudeme, tak se o tom bavit nebudeme, chápu. *Snažil se jí částečně dokázat, že není zas takový hulvát za kterého se občas vydává, že zvládá se chovat i jako dospělý člověk.* Dobrá, takže stejná hranice, jako druhá, prostě řekneš zmlkni a já zmlknu. *Pokrčí rameny a stále se na ní dívá* Něco dodat? *Zamyslí se a nakloní hlavu do strany. Z ničeho nic se vydá přímo před Mari. Pokud mu Mari dovolí, aby stál přímo před ní, tak se jen na ní usměje, protože by byl v takové, až pomalu nebezpečné blízkosti a jen dodá* Maximálně co bych dodal je, že jsem čekal něco víc Mari *pokusil se jí podívat do očí* Mluvím o těch hranicích, kdyby jsi si nebyla jistá. Mari. *Řekl to pomalu až šeptem. Pokud mu ovšem Mari nedovolí, aby se k ní takto přiblížil, pokud jen udělá nějak krok zpět, nebo dá nějak na jevo, že nechce, aby byl takhle blízko u ní v přítomnosti, tak se jen zastaví a usměje se.* Nic víc k tomu nemám *mrkne na ní jedním okem a opře se zpět o strom.* Takže tohle jsou jediné hranice? Nic víc k tomu nemáš? *Rozhlédne se kolem sebe a pak se opět podívá na Mari* Nebo je ještě něco, co bych měl dodržet? *Ušklíbne se.*
Pokud sis všiml, tak se tě na to ani neptám. *Pronese lehce kousavě a čeká co jí to štěně řekne víc. Když uslyší jeho poznámku tak se jen víc vyrovná, pozvedne obočí na nezjizvené části obličeje ve výrazu "to myslíš jako vážně?!"* /Co si to děcko jako myslí? Vážně dle jeho uvážení takové blbé řeči někoho zaujmou? *Lehce se uchechtne při myšlence co mu vyvstane v mysli.* /Chudáček, určitě má problémy v osobním životě s tímto přístupem./ *Čeká než dokončí svou sálodlouhou a velice únavnou řeč. Má nejvyšší chuť trošku zazývat, ale nechce zbytečně provokovat aby se chudáček neurazil. Když ale bez problémů zareaguje na druhou a třetí podmínku tak se víc uklidní a dokonce i lehce poleví na masce, kterou má většinou na obličeji nasazenou. Pořádně se zamyslí o tom, že to štěně se dokonce umí i občas chovat, pokud se mu teda zrovna chce. Ve chvíli kdy se k ní ale přiblíží tak se postaví jemu čelem a naslouchá mu, poté opět nasadí svůj pečlivě pilovaný úšklebek a lehce zavrčí, i když lidské hrdlo není pro takový zvuk stavěné, povede se jí poněkud dobrá napodobenina jejího zvířecího já.* Dodala bych část k první podmínce štěně, udržuj osobní prostor, nebo by se ti mohlo něco stát. *Pronese hlubokým a hrdelním hlasem načež začně postupovat víc k němu a pokusí se ho donutit couvat aby pochopil že osobní prostor je pro ni důležitý a pokud jej bude jakkoliv porušovat přijde trest, a to takový, že na něj nezapomene. Neměla problém s puberťáky v minulém městě jako policistka, už vůbec nemá v plánu lámat si hlavu s takovýmto tintítkem co si občas rádo povyskočí.* /Někdo by jej měl naučit něco jako pojem hierarchie a poslušnost vůči dominantějším./ *Zabručí a čeká jak bude reagovat na to, že se jej pokusí uvěznit mezi strom a své tělo natolik aby to bylo nepříjemné a hrozivé.*
*Nečekal, že by se mu povedlo dostat takhle blízko, ale moc dobře věděl, že to nebude jen tak. Na vrčení nějak absolutně nereagoval* Osobní prostor? Prosimtebe *mrkne na ní* Občas tě budu muset pozlobit *ušklíbne se a když k němu postupuje blíž, tak udělá jen pák kroků dozádu a pak se zastaví a počká až ona k němu dojde do určitě vzdalenosti.* Nechci nic říkat, ale řekl bych, že jsi teď právě ty ten kdo narušuje osobní prostor ostatním. *Uchechtne se na projev provokace* Takže až budeš něco mně říkat ohledně osobního prosotru, tak si vzpomeň na to, že ty by jsi ho též neměla narušovat. *Vycení zuby s úsměvem. Stále stojí a kouká a přemýšlí co krásného teď udělá, protože nečekal na nic vážného, jen na nějaké další slovní provokování, které mu ona bude chtít vrátit, takže v sobě měl teď v tuto chvíli pocit pobavení a srandy. Dával to jasně na jevo.*
*Sleduje namachrované chování toho štěněte a rozhodne se jej o něco víc vystrašit, na chvíli zavře oči a když je otevře tak se podobají spíše vlčím než lidským. Hrdelně zavrčí a skloní se k němu o něco blíž.* Dávej si pozor štěňátko, mohlo by se ti jednou stát, že tě pokouše velký zlý vlk a myslivec tam nebude aby tě zachránil. *Pronese hluboce hrdelním hlasem. Poměrně velkou silou jej přirazí ke stromu a skloní se k jeho hrdlu.* Být tebou zjistím si něco o tom jak moc je lidské hrdlo nechráněné, víš o tom že velcí zlí vlci jdou často po něm. Je to známka slabosti když si jej nedokážeš uchránit. *Vrčí zlomyslně ale moc vážně to nebere, avšak najevo to nedává.* /Pro jeho dobro by se měl naučit něco málo o tom jak to mezi vlky chodí./ A ne všichni vlci které potkáš budou natolik velkorysí že vynechají chutnou večeři se vsadím. *Pronese a odstoupí od něj, lehce se uklidní a pohlédne na něj velice vážně.* Proto je osobní prostor velice důležitý. Obzvláště vlci jako ty a já dokážeme ocenit kdy je prostor důležitý a kdy méně a zrovna ty by ses to měl naučit, protože jestli je tady doopravdy víc lidí jako ty a já, může se stát něco velice nepěkného. *Pronese s ledovým klidem a doufá že si uvědomí něco víc.* Já se sama ubráním, ale co ty?
*Jak uviděl vlčí oči, ihned mu došlo, že je doslova v háji a že to už jasně přehnal. Radši neřekl nic na její slova a poté co ho přirazila ke stromu si lehce odkašlal. Nečekal nic takového. Pořádně jí poslouchal a sledoval, stál nehybně, takže měla jasný přístup úplně k němu celému, takže měla jasný přístup ho zabít, roztrhat, či cokoliv jiného. Dýchal trochu zrychleně na známku strachu. Jen pokyvuje hlavou na její slova. Právě se rozhodl, že jí bude jasně poslouchat na slovo, jak nejspíše vyžaduje. Jen co ho pustila, tak se úplně uvolnil a zhluboka začal dýchat, jeho dech byl pravděpodobně slyšet, ale teď to nějak neřešil. Tentokrát se na ní nedíval, ale díval se na zem před sebe. Předklonil se a podepřel si ruce o okolena, protože tohle byl pro něho lehčí šok. Srdce mu bylo jak o závod.* Jo, to mi povídej. *Neměl v plánu se na ní podívat. Nebyl úplně zvyklý na tento přístup. Nebyl uražený, naštvaný, či něco jiného, jen byl dost vyděšený a hodně překvapený.* Já nevím kolik nás tu přesně je, ale co tak vím já, tak pár nás tu je. *Narovnal se, ale nepodíval se na ní* Miluju tuto větu. Já se ubráním, ale co ty? *Zopakoval větu a podíval se na ní* však už tu jsem nějakou chvilku úplně sám a kdyby tě to zajímalo, je to nějakých 6 let co se tu sám toulám a stojím právě před tebou, bez jakéhokoliv zranění, takže jsem to evidentně dokázal. *Máchne rukama* Nebojím se a když mi něco bude osudný, jsem s tím smířený. Já počítam s tím, že tady furt čmuchá nějaké nebezpečí, ale co už? Já jsem si toho vědom. *Protočí očima a stále se na ní dívá. Drží si od ní určitý odstup* já to zvládnu, není důvdo to nezvládnout. *Zrak od ní odvrátí a podívá se na zem před sebe.*
Chováš se jako malé dítě. *Zavrčí lehce.* Pak se nediv, že ti říkám štěně. *Pronesla jakoby lehce, ale uvnitř ji mrzelo, že varování očividně úplně nepochopil. Vkodlaci umí být zákeřní, jsou silní a rychlí, nemazlí se s nikým a jdou si tvrdě za svým. To se naučila od Ala, on prý kdysi někoho podobného nám znal, ale bylo to příliš dlouho na to aby jej byl schopen dohledat. Zavrtí hlavou.* Je jedno kolik vlkodlaků je v tomto městě, dnes jsi viděl, že stačí jeden a je po tobě. A to jsem do toho útoku nedala ani sílu ani zkušenosti, které jsem nasbírala. *Pronesla klidně.* Tvé žertování tě spíš zabije než zachrání. A že se nebojíš? *Odfrkne si.* /Jasně, to jsem viděla, jak ses tady před chviličkou klepal a veškerá arogance šla do kopru, jediné co jsem z toho ale chtěla bylo aby sis něco uvědomil ty pitomé štěně./ *Když se na ní nedívá pečlivě zkontroluje místa kam jen dohlédne aby zjistila zdali někde nekrvácí, proto zkusí také použít čich, i když ten není tak vyvynutý jako v její druhé podobě.* Důležité je znát své schopnosti a slabiny, když si je určíš, můžeš se je naučit použít nebo skrýt.
*Jen se na ní dívá a neříka absolutně nic. Poslouchá jí a sem tam odvrátí od ní zrak. Nelíbila se mu tato konverzace, protože se týkala spíše té vlčí stránky a to byla konverzace, kterou odmítal rozebírat.* Je krásné, že mi tady básníš o vlčích věcech a vím, že se nemazlí, na to jsem přišel už v 11cti letech. *Protočí očima a pořádně se narovná* Je krásné, že toho víš tolik, ale já na tohle přišel už dříve. *Mluvil dost vážně a to ho až samotného překvapilo.* Nechci říct, že znám úplně všechno, to zas ne, ale něco málo o tom vím. *Udělá pár kroku k ní, ale ne moc blízko* Nevím co po mně chceš, ale vím, že tohle téma s tebou rozebírat nebudu. *Doufal, že dal jasně na jevo, že toto téma rozebírat nebude a že se mu to jasně nelíbí. Nechtěl být zlý, nebo působit tak špatně, ale tohle téma bylo pro něj bylo dost citilivé a mělo to svě důvody.* Možná se občas chovám jak štěně, když to takhle přirovnáváš ty, ale 6 let se tu toulám úplně sám a nejsi první kdo mi o tomhle dal víklad, takže to pu druhé slyšet nemusím. Stačilo mi to jednou. *Pokrčí rameny a podívá se na ní* Nechci se dohadovat, hádat a nebo se předhánět, klidně budu pod tebou, je mi to celkem fuk. Nebo pro mě za mě pokračuj v tomto výkladu, pokud ti to udělá lépe? *Zvedne obočí a už jen čeká na její reakci.*
*Poslouchá jej a něco jí docvakne, proto přestane tolik tlačit a ani nijak dál nevyjede když udělá krok k ní.* Chápu, dobrá opusťme toto téma. Sama jsem si prošla věcmi o kterých nechci mluvit a které mě naučili co to život je. *Lehce si povzdechne a musí se na nějakou tu chvíli zamyslet. Nakonec si pro sebe přikývne.* /Zkusím mu dát mojí vizitku, třeba mu to pomůže když bude potřebovat. Kdyby nebylo Ala, tak bych dopadla špatně, možná mu to můžu splatit tím, že se postarám o tohle ztracené štěně./ Teď si sáhnu do kapsy, nemusíš se bát, krom nože tam mám i jiné věci. *Řekne hlasem, který používá na vyděšené oběti nebo psychicky labilní agresory. Ruku přesune do kapsy a hledá tu správnou věc.* Vím, co je to pokažený život, a nebýt mého instruktora, tak bych dopadla bůh ví jak. Proto mě dobře poslouchej. *Na chvilinku se odmlčí jelikož konečně nahmatá tu správnou věc, vytáhne jí tak aby se nepomačkala.* /Snad to přijme./ Tohle je moje vizitka, je tam jak moje číslo, tak jméno. Pokud by se cokoliv stalo, a nevěděl by sis rady, zavolej mi. Mobil mívám někde po ruce. *Podá mu vizitku a na nic už nečeká. Otočí se a pomalu odchází, než ale zmizí z dohledu pronese ještě větu aby to děcko nemělo tendenci jí děkovat.* A ne že ji ztratíš štěně! *Poté již úplně zmizí a vydává se z lesa pryč směrem ke svému bytu.*
*Když jí tak poslouchal, tak byl opravdu rád, že ho poslechla. Nevěděl čím si mohla projít, ale věděl, že mu to je dost líto. Přikývl, že jasně rozumí.* Však v pohodě, ikdyby jsi z té kapsy vytáhla bůh ví co, tak mě to nejspíše ani nepřekvapý, takže úplně v klidu. *Pokusí se na ní usmát. Nechtěl, aby toto celé skončilo ve šptaném úmyslu. Uvědomoval si, že nezačali zrovna nejlépe, ale věděl, že to chci napravit. Když řekla, že ho má jasně poslouchat, tak nastražil uši a věnoval celou pozornost jen jí. Přikývl, že jasně rozumí. Vizitku si vzal do ruky, prohlédnul si ji a podíval se zase zpět na Mari. Chtěl poděkovat, ale zrovna v tom mu skočila do řeči. Když ho opět nazve štěnětem, už ho to tak nebralo, takže se na ní jen usmál.* Nemusíš se bát, bláznivá Mari. *Ušklíbne se a už jen sleduje, jak mizí v dálce. Když jí ještě viděl, zakřičel na ní.* Nenech se sežrat Mari, rád bych tě ještě viděl. *Uculí se a pak mu dojde co vlastně řekl.* Ty jsi fakt dement *Řekne si nahlas sám pro sebe a když se podívá směrem kudy Mari šla, už jí neviděl. Usmál se a pozorhlédl se kolem sebe. Celý tento den si přehrával v hlavě a usmíval se u toho. Sice mu chvilkama lezla na nervy, ale stále měl v hlavě, že musí napravit to co dneska zvoral s Mari a věděl, že to bude co nejdříve. Podíval se před sebe a vizitku pořádně schoval, aby jí neztratil.* No, tak snad dneska už žádné psychopaty nepotkám. *Řekl opět na hlas s úsměvem a vydal se na další toulavou jízdu.*
*po čarodějčiným ujištěním, že nic neměla, se jí docela ulevilo. Jakmile se jí zahákla to rámě, pomalu jí vedla směr chatička. Vychrlila na ní otázky a čekala na odpovědi. Jak očekávala, tak začala poslední otázkou. Trochu se zamračila, že už spolu nejsou a doufala, že její milované starší sestře neublížil. Kdyby ano, tak se nejspíše opět stane vlkodlakem s problématikou sebekontroly. Alespoň tedy v jeho přítomnosti. Na víc se ale ohledně toho neptá. Je to její soukromí a vlkodlačici do toho nic není. Nakonec si čarodějku zvědavě prohlédla* a je ten někdo… Na tebe hodný? *Zeptala se nakonec. Nejprve potřebuje vědět, jestli je na ní hodný, pak až jí to bude přát. Chtěla totiž pro ni jen to nejlepší. Opět se trošku zamračila, když začala zmiňovat noviny. Ano, opravdu něco takového četla. A ví, že ta týpka má opravdu štěstí, že potkala někoho jako je Triss. Když zmínila film, tak přikývla. Samozřejmě že o tom filmu věděla. Poté si odfrkla* bulvár je zlo… *Zamumlá bokem. Následně jí čarodějka vrátí úder a ona se musí usmát* ne, nikdo není na dohled. Ale jinak další novinky… Už se umím docela ovládat… a… Dostala jsem se na hudební školu… Sice až teď v pololetí… Ale podařilo se mi přestoupit i přes talentovky… *Řekne pomalu a úplně jí září oči nadšením* dokonce se tam bavím i s jednou holčinou ve třídě *dokončí nakonec. Od doby, co byla kousnutá, nevěřila, že by se dokázala dostat do řeči i s nějakým civilem jejího věku. Při její otázce o směru trasu se trochu tajemně usměje a chvilku mlčí, než uvidí na obloze slabounký kouř, který vycházel z miniaturního krbu v chajdě* pamatuješ na to, když si mě seznámila s Killem a my se měli přeměnit… Jak jsem ti pověděla o tý chatičce? *Pověděla nakonec. Po dalších pár metrech si už mohli všimnout malinkého dřevěného stavění asi tak 7x5m s jedním oknem, dveřmi a komínem, že kterého stoupal lehký kouř a které z boku mělo malou kulničku na dříví. Kousek od toho se nacházelo momentálně vyhaslé ohniště. Nervózně se usmála na Triss a vydala se ke dveřím, které otevřela a pokynula Triss, aby vešla. Pokud tam vešla, tak šla hned za ní, aby se nevětralo a zapálila svíčku na stole kvůli většímu světlu. Po vstupu je ovanulo teplo, které bylo zásluhou maličkých kámen v pravém rohu, ve kterých se nacházeli žhavé uhlíky a bylo v nich zahrabáno jídlo v alobalu. Hned u okna byl postavený malý stolek, u kterého byli dva pařezy, na kterých se nacházeli hnědé polštářky. Ty tam dala až někdy nedávno. Na druhém konci chajdy, naproti oknu na levé straně, byla nahrubo udělaná postel, pod níž se nacházela krabice s oblečením a jinými věcmi. Na ní byl pohozený vak, který nosila vždy sebou. Na pravé straně byli zatloukané 3 poličky do zdi. Podlaha byla udělaná hrubě udělaných parket, ale nevrzala. Podívala se nervózně na její společnost a očekávala nějaký ortel*
Je hodný, ano. *Potvrdí s tichým smíchem. Taky byl víla z jiné dimenze a vlastně mezi sebou nic neměli a byli rádi, když se viděli jednou za čtvrt roku.* Páni! Gratuluji! To je skvělé! Ta škola i kamarádka. Taky mám hudební školu...jaký máš obor? *Zeptá se na něco, co jiným přijde jako otravná a nudná informace. Triss vlastně na střední měla dobré vzpomínky. Zamručí a zaloví v paměti, načež ještě jistěji kývne hlavou, aby pokračovala, což ale nemusí, za chvíli se před nimi chatka objevila. Nepotřebovala vlastně ani svíčku, díky očím viděla ve tmě dobře, když byl někde alespoň slabý zdroj světla. Jako kočka - nebo drak. Uvnitř se rozhlédne a podívá se na Dadul.* Jak dlouho tu toto místo máš? Proč vlastně tady? *Zeptá se zmateně. Nepátrala po chatce, kterou jí zmínila, nezdálo se to natolik podstatné, ani si to nespojila. Navíc to bylo přeci soukromé. Zamíří po místnosti, spoře vybavené, jen zlehka si ji prohlíží a po některých částech přejede konečky prstů.* V zimě tu musí být chladno. *Okomentuje to, jakoby přesně věděla, že tu bydlela, spíše je to jen taková poznámka na vyplnění mezi řečí.*
*jakmile jí potvrdí, že je hodný, tak se na ní milé usměje* to jsem ráda. Tím pádem ti to přeju a doufám, že ti to vydrží *poté se na ní zazubí. Její jiskřičky v očích se ještě zvětší poté, co Triss zareaguje na její novinky* děkuju. Jsem tam opravdu šťastná... Původně jsem chtěla klavír, ale tam bylo bohužel plno, takže mám housle *zazubí se na ní. Má opravdu dobrou náladu a jde to na ní vidět* co si měla ty za opor? *Zeptá se docela zvědavě. Po chvilce došli k chatce a vešli dovnitř. Po její otázce si trochu povzdychla* už to budou 3 roky... Postavila jsem si to tu chvíli po té, co jsem byla proměněná... A je to tady, protože je to daleko od lidí, ale do města a na pláž vedou docela dobré zkratky, kousek odtud jedním směrem je čistý potok a jiným směrem pár planých ovocných stromů... *Vysvětlí pomalu. Mezitím si sundala mikinu a položila jí na jeden pařez, protože jí bylo opravdu teplo. Sleduje její počínání a při poznámce o zimě jí proběhne v hlavě pár vzpomínek. Opět upře zrak na čarodějku* jen k ránu, když vyhasnou kamna... *Prohodí jako odpověď. Ani se nesnaží popřít větou, jak by to mohla vědět. Stejně jí to chtěla říct* chceš čaj? Mám ovocný... *Řekne v mezi řeči a dojde k poličkám, odkud přeleje že džbánu čistou vodu do železné nádoby a tu umístí na kamna. Sice to bude chvilku trvat, ale nakonec se to ohřeje. Opět přesune pohled na Triss* taky jsem tu byla, abych nikomu neublížila a aby mě neviděl někdo známý... Když jsem byla kousnutá... Umřela mi sestra... *Povzdechla si a šla se usadit na jeden pařez* zrovna jsme jeli z jedny takový hudební soutěže, kde se objevili představitelé škol... Rodiče nechtěli, aby jsme tam jeli, nepodporovali umělecký rozvoj. Šlo jim jen o známky a podporovali jen přírodní vědy... Sestra byla jejich zlatý dítě a ikdyž nešla ke vědám, měla slibnou kariéru novinářky... Byla klidná, chytrá, společenská, to já byla opak... Ale i na tu rozdílnost mě podporovala a vzala na tu soutěž... Při cestě zpátky jsme se vybourali. Chtěla jsem běžet pro pomoc do města, ale vzala jsem to přes les a tam mě kousl vlkodlak. A sestra zmizela *povzdechla si* nikdy se nenašla, jako já... Prohlásili nás za mrtvé a rodiče odjeli pryč... Před pár měsíci mě Kill znova úřadně oživil, když se to dozvěděl... Pomohl mi s nechtěnou proměnou v jednom kostele, který mi vypravil pár vzpomínek, navíc to bylo v okolí výročí mé smrti... A tak jsem mu to řekla... *Ukončila své vyprávění. V nějakých částech čuměla do stolu, ale jinak nezpouštěla oči z Meritriss. Teď se opravdu obávala, co jí na to řekne, ale byla upřímně ráda, že jí to už konečně řekla. Po chvíli se zvedla, sebrala z poličky jeden, pokud chtěla i Triss tak dva, hrníčky se lžičkami uvnitř, dala do nich pytlíky čaje z vaku, položila na stolek a zalila už horkou vodou. Nádobu s horkou vodou dala na poličku, popadla z vaku pár pytlíků s cukrem a usadila se zpět na pařez.* Cukr? *Nabídla, pokud chtěla čaj a sama si do svého nasypala jeden* klidně se můžeš na cokoliv ptát. Chci ti na to odpovědět *pokusila se pousmát, což se jí i docela podařilo. A k jejímu překvapení byla sama klidnější, než čelala*
Zpěv. *Odvětí ohledně oboru a potom se na ni zkoumavě podívá, když zmíní tři roky, ale zatím ji nechává mluvit samotnou.* Dám si, děkuji. *Přikývne na nabídku čaje a pousměje se, když si to tu znovu prohlédne, aby zjistila, v čem tady Dadul zjevně přespávala, i kdyby ne tři roky v kuse. A když se Dadul pustí do vyprávění, tak si sedne naproti ní a jestli se neuhne, tak zachytí její ruku do té své.* To mě mrzí...Chápu, čím sis prošla... *Řekne tiše, ale možná to přímo nenaznačí, že skutečně ví. Každý druhý říká, že ví, čím si člověk prochází, problém byl, že Triss to u spousty věcí opravdu VÍ. Možná by neměla, rozhodně by neměla, nejsou to věci, co by se měly dít, co by měla zažít, ale ví, zažila. Má ponětí o tom, jaké to je.* Budeš své rodiče hledat? *Zeptá se potichu a stiskne k sobě krátce rty a kývne, když jim zalije hrnky. Ruce v mezičase stáhla do klína a narovnaně seděla.* Dala...dala jsem ti tenkrát domov? Bydlela jsi tady, když jsme se poprvé potkaly? *Zeptá se potichu, když ji vyzve k otázkám. Měla jich mnoho a vlastně možná žádnou, protože se jí to ještě všechno nestačilo v mysli rozležet. To, že Dadul asi nežila jen o ovoci, protože v zimě neroste jí nějak došlo, předpokládala, že lovila ve vlčí podobě...nebo žila o drobných krádežích. Taky jí bylo jisté, že její vzdělání v určitou chvíli asi bylo jaksi osekané, což zřejmě doháněla, když si v knihovně četla a znovu nastoupila do školy, alespoň to předpokládala. Ale skutečně si nebyla jistá, do jakých vod může zabrousit.*
*během svého vyprávění sledovala, jak se naproti ní Triss usadila a byla jí vděčná, že jí chytila během toho za ruku. Bylo to pro ní velmi důležitá podpora. A pak od Triss přišla ta slova. Ale jak to řekla tichým hlasem, znělo to od ní tak opravdicky. Jako kdyby opravdu věděla. Ale nechtěla jí šahat do soukromí* to je v pohodě... Už jsem se s tím nějak poprala *odmlčí se* a z velké části je to díky tobě *pousměje se na ní. A myslela to vážně. Neví, kde by bez ní byla. Při její první otázce se smutně pousměje* vím kam odjeli... A bude lepší, když už pro ně budu mrtvá... Mohla bych jim ublížit a navíc bych jim to znovu připomněla. Už se alespoň trochu dostali z toho, že ztratili nás dvě... Takhle bych jim tu ránu znova otevřela *řekne po chvíli smutně. Navíc ví, že měli její sestru radši, však jí to sami několikrát řekli. A taky by jí to nejspíše dávali za vinnu. Následně jim zalila čaj a cukry dala po přikývnutí doprostřed stolu, vedle svíčky, aby si taky mohla vzít. Trochu se napije, než odpoví na další otázku* chvíli před tím mě našel Darius a odvedl mě jak do JadeWolf, tak do smečky... A ano, dala jsi mi ten nejlepší domov, který jsem si mohla přát. Díky tobě jsem se nějak opět rozhoupala a opět začala žít jako člověk... A jsem ti opravdu vděčná. Nemusela si mě k sobě brát, ale i tak si mi poskytla domov *řekla potichu a usmála se na ní* a opravdu ti mám být za co vděčná... *Úsměv ještě rozšířila a v očích jí začali štípat slzy* můžeš se ptát na cokoliv, opravdu *ještě přikývla na důkaz a opět se napila čaje*
*Skloní pohled dolů a zlehka pokroutí hlavou.* Myslím, že jim spíš ublíží, když jsou jejich děti mrtvé. Jestli mají nějakou šanci být trochu šťastní bude to s tebou. *Prohodí opatrně a nejistě. Třeba nebyli ten případ a doopravdy se s tím smířili. Nesázela by na to. A Dadul určitě také chyběli...* Co na to říct, jsem takový útulek pro ztracený vlčata. *Natáhne se, aby ji pocuchala a pak si vezme cukr a tři kostky hodí do čaje, načež si jednu šupne i do úst a mrkne na ni.* Ale notááák... *Broukne a přesune se na zem vedle ní, aby si ji k sobě vtáhla do objetí.* Jsem ráda, že jsem ti mohla nabídnout domov. *Pousměje se na ni a pohladí ji po vlasech.* Taky se můžeš ptát, přátelství jsou oboustranné. Jen nevím, na co vše ti zvládnu odpovědět. *Doufala, že si nehledala tolik informací o ní, protože na internetu se vědělo, že měla dvojče, které zmizelo. Nebyla si jistá, zda to věděla, nebo ne.*
*u čarodějčiny odpovědi na situaci s rodičema lehce zakroutí hlavou a smutně se na ní usměje* dávali by mi to za vinnu... A ona to je moje vinna, kdyby jsme nikam nejeli, nic se nestane... A mohla bych jim ublížit, sice se už umím díky Killoušovi líp ovládat *při tom se na ní vděčně usměje, protože jeho poznala díky Triss* ale i tak je tam ta možnost, že bych to nezvládla. A pak bych o ně přišla úplně. A navíc mají alergii na psy... *Tu poslední větu řekne s lehounkým úsměvem, ikdyž stále smutným. U toho útulku se pobaveně ušklíbla a vzpomněla si na svojí žárlivost vůči vlkodlačí dívce, která se nacházela vedle JEJÍ čarodějky docela dávno na jedné poradě. Její ruku se pokusila odehnat, ikdyž neúspěšně a s hraným zamračením si ty vlasy opět urovnávala. Jen co domluvila ohledně bydlení u Triss, hned na to jí napodobí s jedním cukrem do pusy, tohle je jedna z věcí, co od ní pochytila. Když se k ní čarodějka přiblíží na obejmutí, neváhá a obejme jí. Opravdu jí měla ráda* jo, to já taky *lehce se zazubí. U její otázky se jí podívá docela hluboko do očí. Byla tu jedna věc, ale nevěděla, jak to moc zformulovat* možná tam je jedna věc... Tenkrát, ta první proměna s Killem v lese... Když jsem se pak měnila zpátky... Zrychleně si dýchala a měla si hodně špatné emoce... Jsi v pořádku? *Zeptala se nakonec. Tohle jí opravdu vrtalo v hlavě*
Třeba by to bylo jinak. Ty jsi přece to auto nevybourala. Ani tvoje sestra, byla to nehoda, která by se mohla stát i jindy. *Šeptne tiše a usměje se, když zmíní Killiána, který nyní byl v utajení. Zasměje se, když zmíní alergii.* Nemyslím, že v lidské podobě vylučuješ stejné feromony, jako psi. *Řekne jemně a dá si cukr do pusy, načež se vydá Dadul obejmout.* Hmm? *Zamručí, aby ji vybídla k tomu pokračovat a zamyslí se nad tím setkáním. Jistě...její malý panický záchvat. Povzdechne si.* Jen špatné vzpomínky. Za to nemůžeš, obecně poslouchat praskání kostí je docela nepříjemné. *Vydechne si a shrne si za ucho pár uvolněnějších pramínků.* Ale ano, obecně v pořádku jsem. *Pousměje se na ni a mrkne.* A co ty? Jsi v pořádku? Jsi vždycky plachá, ale zmínila jsi, že jsi byla opak sestry...to zní, jakože tě něco změnilo...chápu, že autonehoda nebo...ztráta mohou být příčina, ale... *Nechá to viset ve vzduchu, je jen na ní, zda to rozvine.*
*pozorně poslouchala, co jí čarodějka šeptem povídala, následně si na to hned povzdechla* je to prostě složitý... *Poví nakonec. Ví, že v tom, co říkala něco je, ale prostě má svojí hlavu. U alergie pokrčí rameny* tak člověk nikdy neví... *Po chvilce se obejmou a vlčí dívka nakonec položí taky otázku. Opět pozorně poslouchala, co jí Triss sdělovala. Bylo jí i čarodějky líto. Netušila, jak a čím měla ty špatné vzpomínky, ale nechtěla se jí na to ptát. Nechtěla jí to připomínat. Každopádně je ráda, že alespoň obecně v pořádku je. Trochu opět zavzpomíná. Ano, opravdu byla jiná. Hodně jiná. A taky si vzpomněla na další hlavní důvod proč je taká, jaká je. Lehce se nad oklepe. Opravdu na to nerada vzpomínala* před kousnutím jsem byla šašek třídy, noční můra učitelů a stálá návštěva u policajtů... *Začne nakonec a trochu se nad tím pousměje. Také si vzpomněla na Killiánův výraz, když nějak na to oživení potřebovali ověřit její identitu a ona mu řekla, že mají v záznamech její otisky prstů. Takový zoufalý pohled, který po ní hodil, jí málem rozesmál* jenže pak se stala ta nehoda... A našla mě smečka toho, co mě proměnil *povzdechla si a na chvilku zavřela oči. Chtěla jí to říct, ikdyž to bylo opravdu těžké na to byť jen pomyslet, natož o tom mluvit. Po chvilce je opět otevřela a upřela na Triss smutný pohled* ta smečka byla zlo... Denně jsem od nich zažívala šikanu, týrání... Chtěli abych ubližovala ve vlčí podobě a když jsem odmítla, ublížili v oné podobě mě. N-nutili mě se měnit nedobrovolně a ne-nechtěli, abych se naučila svého vlka ovládat. P-právě proto jsem se b-bála své vlčí podoby a ještě více vlkodlaků jiných. Občas se mi na p-pár hodin podařilo odejít sem a stavě-vět si to zde. Po pár měsících js-jsem od nich utekla a raději s-se úplně distancovala od od okolí. Pár mě-měsíců jsem se tu schovávala, než mě našel Darius u u toho potoku a odvedl mě sebou... Sem js-jsem taky šla, k-když jsem jednou utekla h-hned po přeměně... *Mluvila pomalu a váhala, jak formulovat věty. Po chvilce vyprávění to ale neudržela a začala poptahovat, slzy se jí zračili v očích. Ale i tak pokračovala, chtěla pokračovat. Utřela si Alzy a usmála se na Triss. Tak moc se jí ulevilo, když jí to řekla. Po chvilce jí opět v očích proběhla jiskřička* mám jestě jednu otázku *odmlčila se a nasadila vážný výraz* máš hlad? *Hned co položila onu otázku se na ní zazubila. Cítila totiž, že jídlo už je hotové*
Proboha.... *Vydechne, když jí svěří další část příběhu a když začne popotahovat. Nechtěla ji pouštět z objetí, ale když se zeptala, zda má hlad, tak tak přeci jen učiní.* Copak jsi nám připravila? *Prohodí v odpověď a vstane, že jí pomůže s nachystáním na stůl. V hlavě jí všechno šrotovalo...Měla dojem, že dluží část své historie Dadul. Ale o dvojčeti říkat příliš nechtěla. Obecnou verzi, civilskou, najde na internetu. Zmizel, zřejmě jej někdo před několika lety unesl a od té doby byl pryč.* Ty vzpomínky jsou...na matku. *Podotkne tiše a chvíli sleduje Dadul, jak se s tím faktem vypořádá, načež sáhne po jednom z prstýnků na pravém prsteníčku, tom který zakrývá jizvy a stáhne ho. Vyhrne si rukávy, aby odhalila zjizvená předloktí vypadající, jakoby si snad sama ubližovala. Zbičovaná záda a pořezanou vnitřní stranu stehen raději nezmiňovala a krátce na to prsten vrátila zpět na místo a rukávy stáhla dolů.* Pojď...najíme se a vezmu tě do Dolů...vzala bych tě domů, ale furt tam je Ezekiel a moje...dcera, takže to necháme na jindy. *Mrkne na ni, jakoby nic a sepne si ruce za zády.*
*Po odvyprávění ve zkratce toho, co zažívala v bývalé smečce si užívala její přítomnost v objetí. Potřebovala cítit její přítomnost. Přítomnost osoby, která pro ní tak moc znamenala. Nakonec téhle smutné náladě dá výpověď a optala se čarodějky na její stav žalůdku* brambory s kuřetem dělané v uhlících *prozradí jí v momentě, kdy bere z poličky dva talíře, příbor a dřevěné prkýnko. Talíře spolu s jednou vidličkou a jedním nožem jí podá a s prkýnkem q druhým párem příborů zamíří ke kamnům. Otevře dvířka a pomocí příboru vše přestěhuje na prkno. Bylo toho tak pro pět lidí. Následně s tím zamíří ke stolu, kam to položí hned na kraj k oknu, aby tam měli místo. Ještě pomocí příborů rozbalovala horký alobal, když tu Triss promluvila. Překvapeně se na ní otočila a chvilku si přehrávala, co jí to řekla. Mezitím nevědomě položila ten příbor na stůl. Dívala se jí do očích a v těch jejích se zračil smutek smíchaný s lítostí a začínající zlostí. Šla k ní, aby jí mohla obejmout, ale její další tah jí zastaví těsně u ní. Sledovala jak si sundala prsten a následně vytáhla rukávy. Vytřeštěně sledovala její jizvy a pomalu se jich opatrně dotkla roztřesenými prsty, druhou rukou držela jemně onu ruku tak, že na ní vlastně jen ležela. V jedné moment jí zachvátil opravdu velký vztek k té ženě, kterou JEJÍ čarodějka nazvala matkou. I tak se docela ukázkově udržela a stále tu ruku držela jemně, ikdyž její oči změnili na vteřinu barvu. Ruce ztáhla a když Triss zase zamaskovala své jizvy, jemně jí objala. I tak z toho nakonec udělala trošku pevnější objetí na náznak podpory. Nikdy nebyla na slova, vždy vše raději vyjádřila gesty. Ale byla čarodějce vděčna, že i ona se jí s něčím svěřila. Odtáhla se až po jejích slovech a opět s úsměvem přikývla. Při zmínce o té mluvící kočce, která jí jednou málem způsobila zástavu se ušklíbne.* Někdy nás musíš seznámit *prohodí a zazubí se. Ráda by totiž poznala tu dívku. Ještě šla do vaku, odkud vytáhla dva pytlíčky kečupu a následně si šla sednout ke stolu* tak... Snad ti to bude chutnat *prohodí poté, co si čast naháže na talíř a vymáčkne tam i jeden kečup, ten druhý samozřejmě nabídla Triss* tak dobrou chuť *popřeje a sama se pustí do jídla. S potěšením zjistila, že to vytáhla akorát. Pomalu dojí a pokud dojedla dřív, tak čekala, až dojí i Triss. Tak či tak, poté, co dojedli obě se zvedla a šla pro džbán s vodou, kterou následně nalila na žhavé uhlíky. Přeci nebude riskovat, aby se jí to tu změnilo v popel. Špinavé nádobí spolu s pytlíčky od kečupu dala do jedné igelitky, kterou vzala do ruky a šla si hodit vak na záda. Do druhé igelitky dala opět zabalené jídlo v alobalu, pokud tedy zbylo, jinak tam dala jen ten alobal* půjdem? *Optala se a ještě došla ke stolu, kde zfoukla svíčku, takže jediný přísun světla bylo okno. Vyšla ven a vytáhla klíček z kapsy, kterým zamkla dveře a dala ho do toho otvoru pod oknem, o kterém se kdysi zmiňovala. Nabídla čarodějce rámě a rozešli se k autu. Vedla je zkratkou, která byla kupodivu i lepší cestou než tou, kterou sem přišli. Po chvíli se napojili na cestu, kudy přišla Triss a během chvilky už viděli její auto. Nastoupili do něj a Meritriss jí dovezla k JadeWolf. Ještě čarodějku objala a když vystupovala, otočila se na ní s úsměvem* díky za odvoz... A musíme se vidět častěji *zazubí se, nasledně, pokud jídlo zbylo, tak tu igelitku s ním položila na sedačku* na, snězte si to, ja mám ještě v ledničce jídlo ze včerejška *řekla. Pokud jídlo nezbylo, žádná slova se nekonala.* Tak... Ahoj a jeď opatrně *rozloučila se a zavřela dveře od auta. Ještě Triss zamávala a když odjela, otočila se a šla do budovy*
a poté