Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 13. července 2023
Naposledy aktivní:
*Už to bylo dlouho, co Maeve byla naposledy ve Férii. Zvláště na Zimním dvoře. Studia ve světě lidí si brala většinu jejího času… a byla to pohodlná výmluva, proč si trochu více užívat světa smrtelníků. Ale pozvání se neodmítá, tak neslušná není ani ona. Ale i když zprvu šla hlavně z povinnosti, už po prvních pár momentů dýchání atmosféry tomu všemu znova propadla. Hudbě, vínu, vílám… lidský svět má mnoho do sebe, ale něco je nenahraditelné.* *V jednoduchosti je krása a Maeve tak na sobě má stříbrné podpatky a letní šaty zlaté barvy. Ty, při té správné kombinaci světla, lehce prosvítají. Nikdy ale ne tak, aby odhalovaly zbytečně mnoho. Přes ramena jí splývá záplava černých vlasů, smotaná do dredů, které sem tam jsou obohacené šperky. Tmavou tvář jí dokresluje tmavomodrá rtěnka, stříbrné stíny a třpytky pod očima. Na rukou jí stříbrná tetování hrajou hru se světlem.* *Jakmile to alespoň trochu dovolovala slušnost, Maeve vzala zavděk rudým vínem a se skleničkou se jala prozkoumávat prostranství. Hudba byla příjemná a sama se přistihla, jak si občas pobrukuje do rytmu. Pár vílám kývla na pozdrav a zpozorněla, když si všimla Jasona. Bez garde si připadala téměř nepatřičně a kdo je lepší garde, než král. Že?* Můj pane. Jako vždy jste zorganizoval skvělý ples. Někdy mi musíte prozradit, jak to děláte. *Vysekne pukrle a tvář jí rozehraje úsměv, stejnou měrou hřejivý jako hravý. Kývne na Jasonovu společnost.* Maeve, k vašim službám.
Jasně bav se. *Zazubil se na REMIHO a sám se tak trochu rozešel porozhlédnout kolem. Bylo tu dost všeho, jídla, pití, bavících se víl, i krále dívajícího se jeho směrem, načež mu lehce pokynul hlavou na pozdrav a dál se procházel, než jej zase jeho přítel vyrušil z myšlenek.* Jsem ráda, že se bavíš, vidíš, já ti říkal, že to bude nakonec fajn a uvolníš se a hle, je to tady. *Zasmál se nahlas, přece jen viděl, jak je REMI celý nesvůj a doufal, že to brzo poleví a bude si dnešní večer užívat. I on se musel teprve do té bavící nálady sen nějak dostat, chodil sice na různé akce, ale ne takového rázu, takže doufal, že i on za chvíli nějak chytnu tu vlnu a užije si to.* A co to je? *Optal se, co by mě zkusit, ale to už ho fér tahal někde pryč a tak se smíchem šel hezky s ním. *Hele já už si nějaké pití dal, možná je to dokonce to samé. *Zubil se na přítele když mu pak sklenku podával, chvíli na něj koukal, než se napil.* Hm, není to zlé, tak jsem měl něco jiného ale tohle chutná sakra dobře. *Pronesl, než si všimnul, že tam sedí ještě někdo – ATHENA, se kterou REMI ihned navázal kontakt.* Hezký večer. *Pousmál se na ni také a pak je nechal si povídat a sám se rozkoukával kolem sebe, přece jen on byl v seznamování trochu víc stydlivější než REMI.*
*Zpozorní, když se TANOIA skoro nenapije a neodpustí si dramatický pohled.* Nesnažím se vás otrávit. *Zavtipkuje ale samozřejmě pravdomluvně. Když mu vzápětí Fér zalichotí, nelituje toho, že se s ním rozhodl mluvit trochu uvolněněji, než nutně na královské úrovni. Usměje se tedy a konečně si pořádně prohlédne svou společnost. Líbí se mu, že patří k části osazenstva, co se nebáli obléknout extravagantně.* Děkuji, ani vy nejste k zahození. *Poví mu stále s úsměvem, aby to nechápal jako nějakou nevhodnou poznámku. Poté si od něj trochu překvapeně převezme koláček a musí v sobě zadržet smích. Je jasné, že Tanoia není odsud, na to je moc veselý a bezprostřední.* Nuže dobrá. *Zakousne se do koláčku a s radostí zjistí, že nemusí lhát, když ho bude chválit. Přeci jen by bylo trochu trapné, aby mu vlastní catering nechutnal.* Máte pravdu, vulkanicky. *Odpoví až poté, co koláček pořádně polkne a jemným poklepáním prsty o rty se ujistí, že tam nemá nějaký pozůstatek.* Vskutku. *Usměje se na Tanoiu a oplatí CASTOROVI pokývnutí na pozdrav. TANOIA ho ale tak baví, že nemá potřebu od něj utíkat.* Zbožňuji tanec! *Světýlka jakoby sdílela Tanoiovo nadšení a chvíli se kolem něj zdrží. Je to velmi milý pohled.* Dobře, zatancujme si. Ale nejdřív mi prozraďte své jméno. *Nevypadá však, že by na tom tak trval, protože už udělá krok k svíjejícím se tělům do svižného rytmu.* Ach! *Zpozorní, když u sebe uslyší MAEVE a ještě se na chvilku zastaví.* Jsem rád, že se vám tu líbí. Ovšem některé věci jsou magičtější nevyřknuty, ne? *Odpoví hravě, protože už se naladil do taneční nálady a v té je přeci jen trochu veselejší.* Chcete si s námi zatančit? *Zdvořile čeká na její odpověď a na seznámení s Tanoiou. Když tohle všechno proběhne, dopije svou číši, položí ji na nejbližší stůl a začne tančit.*
*Pokrúti zmyselne hlavou.* Alkohol je otrava. *Povie úprimne svoj pohľad, avšak sa zo svojho pohára napije poriadne, aby kráľa neurazil, aj keď ho pri tom poriadne strasie, z nezvyku. Popri odkladaní pohárika mu aj trochu zabehne, keď mu JASON prenesie jeden zo svojich komplimentov, aj keď nevie, či to má chápať ako kompliment, či skôr ubezpečenie, že je prosto priemerne pekný. Pochvaly dostáva často, ale nechce si z toho vyčítať viac, než by mal. Veselo pohodí rukou.* Tak ďakujem. *Jeho oči zasvietia a pobavene nadvihne obočie, keď kráľ po ňom zopakuje prívlastok, ktorý na koláč použil. Maximálne ho potešilo, že si ten koláč vzal, zjedol a ešte k tomu mu aj chutil.* Skvelé. Nebol by pekný pohľad na féra, ktorému nechutí vlastný výber jedla. *Podpichne hravo a úsmev na jeho tvári naznačuje, že to nemyslí zle. Keď sa otočí tak, aby si videl pod nohy a zároveň mohol JASONA za sebou potiahnuť, zastaví ho v ceste akási krásna tmavá víla, MAEVE, a tak zastane a ostane stáť opodiaľ. Kývne jej smerom. Z rozprávania cítiť, že sa s JASONOM poznajú minimálne z formálnych záležitostí a keď víla otočí pohľad k nemu, naširoko sa usmeje a pokýve jej dlaňou, pričom sa trochu začervená, že je tak nevychovaný a kráľovi JASONOVI nepovedal svoje meno už pri tom, ako na seba narazili, no mykne plecom.* Zdravím, ja som Tanoia. Teší ma. Ja… *Hovorí veselo, pričom pri svojom mene pozrie aj na JASONA, aby sa tým takto predstavil naraz obom a chce sa vyjadriť k tomu, že MAEVE je tu zrejme tá v spoločnosti vo vyššom postavení, aké služby by od nej mohol on žiadať? Radšej to nechá tak a pripojí sa k JASONOVI.* Áno, áno, poďte tancovať. *Navrhne a jeho oči sa znova rozžiaria, akoby pred chvíľou necítil strápnenie a hanbu kvôli svojmu chovaniu. Skutočne tam asi tak nepatrí, hlavne do spoločnosti týchto dvoch víl, no tanec spája a to si uvedomuje. Preto vezme aj vílu MAEVE za ruku spolu s kráľom a potiahne ich do tanca.*
*Pití si dále usrkávala, až po chvilce vypila půlku drinku. Podívala se kolik jí ještě zbýva a když si všimla, že jí ještě zbývá půlka, tak se ihned uklidnila, že se nebude muset zvedat a dostat se k dalšímu pití. Měla v plánu si dát maximálně dva drinky, ale měla lehké podezření, že to skončí minimálně tak u pětky, než u dvojky. Jak uslyšela něčí hlasy, tak se jen podívala tím směrem a uviděla ty dva stejný chalpce, kterých si všimla už předtím. Neodvážila se nějak dát s někým do řeči, proto bylo v plánu si dát pár drinků, popřípadě pozdravit krále, poděkovat a zase se zpakovat domů. Odvrátila pohled ihned od nich a opět si usrkla svého drinku. Chutnal jí a to dost. Jak uslyšela, že někdo mluví jejím směrem, tak se ihned ohlédla tím směrem a ihned poznala REMIHO a hned vedle i CASTORA.* Zdravím vás oba dva. Hezký večer? To ano, je to tu moc krásné. A jestli se bavím, taak dejme tomu, že nějak ano, já tu jsem, abych se nějak odreágovala. Nemyslím tím, že se tu zdrbu pití-.. *Na chvilku se odmčela, protože jí přislo trochu nevhodné takto mluvit.* ...pardon. Chtěla jsem říct, že jsem nemyslela odreágovat se tak, že to bude drink za drinkem, ale dát třeba jeden drink, trochu se pobavit a jít zase domů. *Mluvila trochu nervozně, protože socializování nebyla její parketa. Oba chlapce si prohlédla s lehkým úsměvem, aby nepůsobila nijak nevhodně.* Co vy pánové? Bavíte se? *Ještě jednou si je oba prohlédla a usrkla si svého pití.*
*Remi sledoval, jak spokojeně CASTOR upíjel pití, které mu Remi nastrčil. Jistě, už si nějak zvykl na potraviny a pití ve světě lidském, a proto mu tohle tolik zachutnalo.* Není to to samé, hlavně proto, že jsem viděl, že to má jinou barvu. *Pronesl a uculil se od ucha k uchu.* A co máš ty, ukaž. *Beze slov se natáhl a napil se z jeho sklenky.* Hele ale to je taky dobrý, moc dobrý, více než dost dobrý... *Začal povídat, ale pak se zastavil. Došlo mu, že zase začíná trojčit jako blázen a že by se měl trochu uklidnit. Tehdy na party u Dragose to bylo jinak, tam mohl, tam jako kdyby bylo právě poselství večera bavit se a vymýšlet kraviny, jistě, do jisté míry, než tam nechtěl podpálit upírku, ale tak co. Tam se bavil, ale tak nějak si v hlavě připomněl, že tohle je ples, na kterém by se měl chovat přeci jen o něco decentněji a lehce potlačit svoji přirozenou náturu své aktivity. proto se zarazil včas, než by zase začal vyvádět hlouposti, a pak se věnoval dívce, ke které přišli.* Říkají Remi, moc mě těší, slečno. *Pronesl, načež vysekl jemné pukrle směrem k ATHENĚ. Jak ji tak poslouchal, nějak v ni poznával to, jak to i jemu občas mlelo. Když se proto zarazila, lehce se pousmál, ne ale tak, aby to působilo snad jako výsměch.* To je v pořádku, neomlouvejte se, abych řekl pravdu, taky mám občas problémy s tím udržet si pusu nějak na uzdě, ale což, tak to prostě je a nestydím se za to. A jinak, rozumím, asi rozumím. No, já se sem dostal díky tady mému známému, sám bych sem asi nešel, už jenom proto že jsem ke dvoru neměl nikdy moc blízko, to víte, špatná minulost. Ale musím uznat, že jsme rád, že jsme sem došel, protože, je to tu skutečně nádherné. A ty drinky, to je taky něco. *Dodal ještě.* Jste odtud? Nebo z venčí? Ah, dopředu se omlouvám, pokud by byly mé dotazy vlezlé, případně mě zastavte. *Zvedl ještě v obraně ruku.*
*Maeve na JASONOVU poznámku odpoví pobaveným smíchem.* Možná, můj pane, ale některé věci se hodí vyřknout. *Odpoví mu se stejnou hravostí v hlase.* Nu, tato nabídka se neodmítá. *Podotkne vesele. Chvíli nicméně musí přemýšlet, jak se elegantně zbavit skleničky vína. Z toho uvažování ji vytrhne TANOIA. Doslova. Překvapeně zamrká a jen tak tak stihne skleničku odložit na nejbližší stůl, než je vtažená do víru tance.*
*Castor si v každé ruce držel jiný drink a spokojeně si popíjel, zatím sledoval REMIHO i ATHENU. Občas mu s jeho drinky pomohl i jeho kamarád, když si odpil a culil se u toho jako měsíček na hnoji. Už i samotná Cas se dokázal nějak uvolnit a užívat si pohodu dnešního večera. S úsměvem se rozhlížel kolem sebe, jak se ostatní baví. Jak zvesela popíjejí a jedí nejrůznější jídla, jak si povídají a tančí a jeho úsměv se ještě více rozšířil. Dokonce se i uchechtl, když opět Remi začínal jančit, ta jeho rozverná povaha k němu prostě seděla. Chvíli ještě všechny sledoval, než se i on otočil k ATHENĚ a mile se na dívku usmál.* I já bych se rád představil, jsem Castor. *Vzal do své dlaně tu její a jemně jí na hřbet ruky políbil, tak jak se slušelo a patřilo a on byl vychován.* Jak říkají vám krásná slečno? *Optal se s úsměvem a sledoval jak se REMI rozpovídal, přičemž si upil ze svého drinku a čekal, co dívka řekne. On sám se už dál neptal, přece jen jeho kamarád byl výřečný až až za oba dva.*
/Takže to není tak, že by se bál pít na Zimním dvoře, jen neholduje alkoholu. Zajímavé./ *Všímá si v něm rozdílů od víl, se kterými je běžně v kontaktu a budí se v něm pro něj typická fascinace něčím trochu neznámým. Když se ale přeci jen TANOIA napije, malinko samolibě se pousměje.* /Ale jako krále mě vnímá./ *Normálně by předpokládal, že ho tak vnímají všichni, ale po Lyrii už si nemůže být ničím jistý. Anarchisti existují i ve Faerii. Později mu lichotí spíše konverzačně a samozřejmě pravdivě vzhledem k tomu, že TANOIA je jako valná většina víl atraktivní. Jako krytí pro Jacka to ale úplně nemá smysl, protože vílám do jeho romantického života nic není a možná bude mít raději drby, že nadále vyhledává mimo Faerii známosti na jednu noc jako v době svých princovských let a ne že si z vlastního večírku udělá speed dating akci. Po poděkování tedy jen přikývne a dále tuto část konverzace neždíme.* To rozhodně. *Tiše se uchechtne, protože FÉR vyslovil přesně to, na co myslel ohledně výběru jídla.* Tanoia. *Zavrní zvědavě, když vidí známky studu na TANOIOVĚ tváři. Nakonec se představil dříve MAEVE než králi, stud je tedy na místě. Jason se ale i nadále spíše touto interakcí baví, než uráží. Chvíli na to už z něj MAEVE tahá to, že většinu organizace ponechává svému rádci Myriovi, který má super vkus. A tak se jen tajemně usměje, aby to nemusel přiznat. MAEVE už párkrát zahlédl, když navštívil Sluneční dvůr a pořádal tam nějaké akce. Její jméno mu však neutkvělo, a tak si ho nyní poctivě zapíše do mysli, když se představí TANOIOVI.* /Ještěže jsem se nemusel ptát, to by mohlo být dosti trapné./ *Přestože spolu nikdy nebyli v bližším kontaktu, MAEVE má takovou tu energii, která v člověku prostě zůstane. Jakoby víc byla elegantní přízrak, nežli vílou. Její tvář tedy na rozdíl od jména poznal okamžitě. Situace nestihne nabrat nepříjemného rázu, protože už ho TANOIA chytá za ruku a táhne je tančit.* /No jo, takhle v lidském světě nehrají./ *Na chvíli zavře oči, aby si užil hudbu, která se až plazí pod kůži svým přítulným tónem a začne se pohupovat do rytmu. Chvíli jen chytá rytmus a pak každou rukou vezme jednoho- levou TANOIVU a pravou MAEVE a oba navede umě do otočky tak, aby neexistovala šance, že do sebe vrazí.*
Remi? Jak zajímavé jméno. *Pronesla s trochou úsměvi. Přišlo jí jeho jméno zajímavé v dobrém smyslu slova, protože už slyšela tolik jmén, ale s jménem Remi se snad ještě nesetkala, nebo si to alespoň nepamatovala, že by tomu bylo jinak. Už si nepřipadala nijak zvláštně, či nějak podobně, nejspíše jí to pití pomohlo se nějak odreagovat. Sem tam se podívala za oba chlapce, aby se trochu podívala, jak to tu žije a u toho usrkává trochu svého pití, které patrně mizí. Jak na ní promluvil druhý chlapec, ihned se podívala jeho směrem.* Také máte velice zajímavé jméno. *Věnovala mu úsměv, mezitím co on si vzal její dlaň do té jeho a políbil ji na hřeb ruky. Nechala se, protože i kdyby nechtěla, tak by nestihla zareagovat a ona hlavně chtěla být uvolněná, takže se normálně nechala. Obou dvoum věnovala menší úsměv.* Ráda vás oba poznávám pánové, já jsem Athena. *Ješte jednou pohlédla na oba chlapce, usmála se a usrkla si svého pití. Pak jen poslouchá REMIHO, jak mluví a vypadá, že nemá v planu se nějak zastavit, ale jí to vůbec nevadilo, protože se v tom občas viděla.* Nemusíte se za to stydět. *Pohlédla na REMIHO upřímně.* Není to nic špatného, já si osobně myslím, že to je lepší, než neříkat vůbec nic. Naprosto rozumím a váš přítel musí být velice hodný, že vás takhle vyzval a vy musíte být zase velmi statečný, že jste šel, ačkoli by jste hleděl na minulost. Troufnu si říct, že vamrozumím. *Chtěla REMIHO trochu přesvědčit, že to není nic špatného být upovídaný a že přeci jen musí být statečný.* Máte pravdu, je to tu nádherný. A ten drink? No, asi si skočim pro další. *Ohlédne se na svůj drink, aby se ujistila, že má ještě možnost usrkávat.* Já jsem kousek odtud. *Podívala se zpět na REMIHO* To je úplně v pohodě, jen povídejte jak potřebujete, já se kdyžtak chytnu nějak. *Uchechtla se.* A vy jste odsud? *Podívala se na oba chlapce, protože to byla otázka na oba dva.* Já se kdyžtak omlouvám za jakékoliv zmatky, občas až zbytečně panikařím a socializování není moc moje parketa, takže se kdyžtak omlouvám. *Usměje se na oba dva* Jen, aby jsem nebyla tak nezdvořilá, musím vám oboum dvoum pochválit vaše obleky. *Uculila se a usrkla si zbytek svého pití.*
*Fér spokojeně sledoval svého přítele, jak se i on začlenil. Tak nějak mu u něj přišlo, že je až moc uťáplý, zamlklý a nesvůj. Pak se ale v hlavě napomenul.* /Nu což, takový může být přeci jen každý, tak proč to hrotit?/ *Sám pro sebe se ušklíbl a sledoval nejprve svého dobrého kamaráda, pak pohled otočil zpět na ATHENU.* Pak tedy Athena, tomu říkám krásné jméno. *Usmál se.* A ano, máet naprostou pravdu, ve všem, co říkáte. Není se za co stydět, to určitě ne. Já sám jsem na to dost hrdý a nestydím se za to. Jen vím, že občas je čas ubrat, mívám s tím mezi lidmi problémy. Jinak, ne, já už dlouho žiju v Queensu, nějak se to stalo mým domovem.*Přiznal, než se podíval na CASTORA. Po očku na něj mrkne a usměje se, jasně mu tím pohledem dal najevo, aby si užíval s dámou, dokud může.* Teď mi ale dovolte se vzdálit, půjdu si zatančit. Rád jsem vás poznal, ATHENO.* Usmál se na oba. Pak už ale na nic nečeká a i on se opět zapojí do víru tance, přičemž se konečně plně uvolní a vnímá jen hudbu a zářivé úsměvy lidí kolem. Na moment dokonce zavře i oči, když je ale zase otevře, hledí na skupinku víl před sebou, jehož součástí byl i KRÁL JASON, kterému pokyne hlavou, ovšem, jeho pozornost zaujme právě MAEVE. Pár ladnými, do rytmu hudby sladěnými kroky dotančí právě až k oné dívce a zářivě se usměje.* Krásný večer, nemám pravdu? *Optá se MAEVE, načež jí jemně kývne hlavou v úklonku.* Remi, těší mě. *Pronese se zářivým úsměvem a natáhne se pro její dlaň. Pokud se mu víla nevycukne, jemně ji vtiskne polibek na hřbet dlaně, pokud ano, pak se jen usměje a pokyne jí s úsměvem na tváři i tak na pozdrav. Hned poté je ale MAEVE vytažena z jeho pozornosti samotným JASONEM. Remi jen tak tak stačil couvnout, aby do něj ani jedna z točících se víl nevrazila. Jako kdyby najednou zapomněl i přemýšlet, jen sleduje to, jak se víly baví. Byl nadšený, vše se mu tu tak líbilo. Ta uvolněnost, radost, nadšení. To on tu nikdy nepoznal. Ale musel říct, že tenhle návrat na dvůr po letech se vydařil. Nad tím, jak víly tancovali, a nad tím, jak JASON TANOIU a MAEVE zatočil mladý fér s úsměvem zatleskal.*
*Keď JASON zopakuje jeho meno so zavrnením, on iba pobavene nadvihne obočie. Nevie, či to má chápať ako flirt alebo sa tým kráľ iba tak baví, že je takáto jeho povaha. Predsa len, on kráľa ešte nikdy osobne nestretol, ani víly ako MAEVE, na ktorú sa taktiež obzrie, keď k nej pristúpi ďalší FÉR, ktorý si ani tak nevšíma jeho a JASONA, ale práve tmavú vílu pri nich. Zazubí sa, zároveň už sa nechce rozprávať - začína sa pri nich zbierať príliš veľa víl.* /Asi som nemal do tanca brať práve samotného kráľa. Ten okolo bude mať celé zástupy./ *Napadne mu, ale detinsky si poskočí a keď sa konečne dostanú do víru tanca, cíti, ako sa jeho telo začína pretkávať vôňou vzduchu, elektrizujúcim pocitom, uvoľnením a nadnesením, akoby ním prúdila celá mágia Faerie. JASON sa zdá ako zdatný tanečník, vôbec nemá problém nastaviť svoju dominantnú laťku a vytiahnuť jeho i MAEVE do tanca. To už ale on chce prebrať vodcovskú pozíciu v trojici, vezme obe víly za ruky, zatočí sa s nimi a v tom pohybe stiahne za ruku aj mladého féra (REMIHO), ktorý sa rozprával s Maeve, aby sa k nim pridal a iba ich nesledoval opodiaľ. V tom cykle tanca, veselého smiechu a alkoholového potácania sa cíti príjemne, skryto, nemusí sa báť, že na neho niekto hľadí a súdi ho, zároveň mu napadlo, že mohol zobrať nejakú drogu na radosť, aby tým posypal nejaké jedlá a nebolo by to na neho. Ak by sa víly správali až príliš radostne, zrejme by to ani nijak neprilákalo pozornosť. Ešte že si so sebou zobral bylinky, ktoré pred nedávnom spracoval, aby ich použil. Možno dnes príde nejaká správna chvíľa. Teraz sa však sústredí na tváre víl okolo seba, kráľ JASON sa mu zdá viac v pohode, ako očakával a vlastne sa ho ani nebojí. Naširoko sa usmieva a od radosti vyčaruje za hrsť zelených lístkov, vyhodí ich do vzduchu a nechá ich padať vílam a sebe na hlavu.* Tomu hovorím tancovačka. *Zaradovane zaspieva jemne a ako malé dieťa, aj keď má toľko rokov, koľko má, snaží sa poskakovať veselo a prirodzene. Čo by sa stalo, ak by použil halucinogénny prípravok na kráľa? Bola by to zrada? To on nevie.*
*JASON Maeve na drobné popíchnutí neodpoví a to jen rozšíří její úsměv. Ne, že by do téhle doby měla s králem mnoho jednání, už si na něj zvykla spíše jako na chladného vladaře, pozorujícího své poddané zpovzdálí. Možná si za to mohla sama, když se neobtěžovala ho blíže poznat. Spíše čekala zdvořilý pozdrav a chladné rameno, než pozvání k tanci. Ale víla nikdy tanec neodmítne a s králem už vůbec ne.* Jakmile se všichni tři i s TANOIOU ocitnou mezi ostatními tanečníky, chvíli si s přivřenýma očima užívá hudbu. Ta lidská je surovější, emočnější. Ta vílí má stále něco do sebe. Prochází celým Maeviným tělem, až se jí na předloktí objeví husina. Z lehkého opojení hudbou ji vyruší až příchod REMIHO.* Krásný, vskutku. Ale má potenciál být ještě hezčí. *Rozverně na Remiho mrkne a nechá ho políbit jí hřbet ruky* Maeve. Potěšení je na mé straně. *To už je ale král vytrhne z rozhovoru. S Maeve se zatočí svět, stříbrná tetování i třpytky pod očima se zatřpytí. Nemá ambici tanec vést, vesele se poddává JASONOVI i TANOIOVI, sama si jen užívá rytmus hudby i rytmus vlastního srdce. Chytne však REMIHO za volnou ruku, aby ho ani nenapadlo tancovat samotného. Na tváři se jí blýskne hravý úsměv a když si všimne zelených lístků ve vzduchu, sama vypomůže proudem vzduchu, aby se lístky dostaly na co největší plochu.* A to to teprve začíná! *Pobaveně odpoví TANOIOVI* /Ach... hudba a společnost víl mi chyběla. Možná až moc./
*Castorovi chvíli trvalo, než mu došlo o co REMIMU šlo. On sám nějaké zkušenosti se ženami neměl a s jejich seznamování už vůbec ne. Vždy se cítil nesvůj a trapně a občas dokonce i zahlásil z nervozity hlouposti. Stejně tak se cítil i teď. Když tam byl ještě jeho kamarád, byl docela v pohodě, ale jakmile se vzdálil a nechal je tam o samotě, nervózně se poškrábal na zátylku a na ATHENU se mile usmál. Zhluboka se nadechla snažil s nevypadat jako nesmělý hlupák, kterým se v tuto chvíli cítil.* I vy máte velmi krásné a zajímavé jméno, drahá ATHENO a je mi ctí vás poznat. *Pousmál se a zahleděl se na dívku před sebou.* Jste odtud, tedy přímo ze Zimního dvora? *Optal se.* Já stejně jako můj dobrý kamarád jsem z New Yorku, tedy konkrétně z Manhattanu. Abych řekl pravdu, tak sem do Faerie jsem se vrátil asi po 20 letech, což je docela dlouhá doba a nestačím se divit, jaké je to teď. *Pousmál se a dopil své pití, když si všiml, že už ani ona toho moc nemá.* Co byste řekla, kdybychom si dali spolu něco k pití a třeba si pak i zatancovali? *Zkusil opatrně a doufal, že mu víla nedá košem.*
*Všimne si nového příchozího REMIHO a pokyne mu na pozdrav. Ovšem zjevně není vhodným kadetem pro jeho pozornost, a tak jen zaujatě sleduje, jak se dvoří MAEVE a také pochytí chlapcovo jméno.* /Ach, jeden z uprchlíků do New Yorku, pokud se nemýlím./ *Vzpomene si na svůj nedávný průzkum, ale nechá to teď být. Pak už všichni tančí a Jason se vskutku na svoje poměry uvolňuje. Ale mezi společností, která je zvyklá na výrazné projevy radosti by stejně vypadal jako suchar, protože se neusmívá a když, tak spíše tak nenápadně. Ale jeho tělo je malinko uvolněnější, než když na začátku přišel. Ve chvíli, kdy TANOIA převezme trochu dominantnější roli se musí téměř násilím donutit, aby se nad tím nepozastavil.* /Není to tak, že by dominoval mě, jen tančí./ *Připomene si v mysli a ladně se stočí do navedené otočky. Nad lístečky se pousměje a vyšle do ovzduší iluzi- jelikož jeho magie je pouze magií mysli- že se lístečky roztančí do rytmu hudby. Když je pak MAEVE rozfouká, po chvíli je iluzí svede zpět dohromady a některé z nich si dokonce najdou listového partnera a začnou tančit ve dvojicích jak z nějaké pohádky.* To ano! *Přizvukuje Jason a doopravdy se baví. Je rád, že takovou akci zorganizoval.*
*Ještě když tam REMI byl a pochválil ji její jméno, tak se jen usmála a poděkovala. Několikrát poté zakývala hlavou, že všemu plně rozumí a chápe ho. Když se tedy loučil, tak jen pokývla hlavou na rozloučenou a rovnou na poděkování, že měla tu čest si s ním alespoň trochu pokecat. Čekala, že jak odejde jeden z chlapců, tak odejde i ten druhý, ale zdálo se, že tomu tak nebude a druhý chlapec jí zřejmě bude dělat společnost. Vůbec jí to nevadilo, spíše naopak. Jak si všimla, že se CASTOR mile usměje na ní, tak mu úsměv ihned oplatí. Při další pochvale jejího jména se uculí a poděkuje.* Také je mi ctí, milý CASTORE. *Trochu se zamyslela, jestli to nebylo moc nevhodné. Poté co se jí optá, tak ihned bezváhání odpoví.* No, popravdě já někdy bývám spíše u bratra, než u sebe. Bratr je z Brooklynu, ale já jinak pocházím jakoby ze Zimního dvora. *Trochu se zamyslí, jestli to nějak nepopletla, protože byla lehce nervozní.* Je to dlouhé vysvětlovaní *usměje se na CASTORA.* To si musíte být dosti blízcí. Jinak zdali se mohu optat, proč jste se sem vrátil po 20 letech? Jestli to není nějak osobní. *Uculí se, protože čeká jen na to, až řekne něco opravdu nevhodného, nebo ještě hůř, až udělá něco nevhodného. Když jí nabídl pití a poté si zatancovat, tak se jen na vteřinku zamyslela, protože dneska měla v plánu být u bratra, ale to by měla časové omezení a jelikož se jí tu začalo dost líbit, tak se na bratra zcela vykašlala a ihned odpověděla.* Nemohu vás přeci odmítnout. *Usmála se na CASTORA a postavila se. Trochu zvedla hlavu vzhůru, aby mu mohla pohledět přímo do očí.* Ráda si s vámi dám něco k pití a bude mi ctí si s vámi zatancovat. Mimochodem, jestliže chcete být se svým kamarádem, tak klidně běžte, rozhodně vám to nebudu mít za zlé. *Usmála se na něj, aby to znělo co nejvíce upřímně.* A ještě malá otázka, nebude vám vadit, když vás budu oslovovat Cas, CASTORE? *Vyčkala na jeho odpověď, sebrala svoje věci a poté se rozešla, aby našla něco k pití, ovšem se po pár krocích ohlédla, zda CASTOR jde za ní.*
*Fér se ani nestačil nadít, a ž jej jeden ze trojice chytl taky a stáhl společně k nim do tance.* Páni! *Vypadlo z něj pouze nadšeně, než jej ale opustily veškeré ostychy a Remi začal se zbylými členy trojice tancovat, jak jen mu to síly, a samozřejmě, nějaká ta morálka, dovolili. radostně tleskal do rytmu, zvedal ruce do vzduchu a točil se kolem vlastní osy, sem ta, chytl za ruku i někoho jiného. Zkrátka a jednoduše- bavil se, bavil se tak, jako nikdy předtím. Už teď věděl, že tohle nebyla určitě jeho poslední návštěva dvora, a že tomu přeci jen dá ještě šanci. Takhle vesele a uvolněně se necítil dlouho, i přes to, s jakými obavami sem šel.* /Tohle je to, čeho jsme se bál? Nechápu, proč mi to otec nikdy neukázal, nedopřál, co tím sledoval? Byl prostě jen tak krutý, že to nechtěl jedinému synovy dopřát, snad aby jej nezhýčkal krásami dvora?/ *Hned na to ale zavrtěl hlavou. Sám sobě zakázal na to teď myslet. Nechtěl a nehodlal si kazit tak hezký večer. Možná i to, že jej právě MAEVE chytla za ruku, jej vytrhlo ze zamyšlení. Lehce cukl hlavou směrem k ní a po tváři se mu rozlil veselý úsměv.* To tedy ano, těším se na to, jak se večer vyvine, ne že bych nebyl spokojen s tím, co se tu děje už teď. A stejně tak jsem spokojen i s obsazenstvem. *Uculil se směrem k MAEVE, než to byl tentokrát on, kdo ji otočil kolem její osy, stejně tak, jako JASON. Když se pak vracela zpět do jeho blízkosti zlehka ji chytl za pas, přitáhl k sobě a jemně ji zaklonil. Aby to ale nevypadalo moc troufale, po pár vteřinách se opět i s ní narovnala opět uchopil pouze její dlaň, tančí dál do tempa hudby s úsměvem na tváři. Pak ji ale jemně pustí a otočí se na JASONA, kterému vysekne jemnou poklonku.* Rád vás poznávám, Veličenstvo... nebo... Výsosti? Omluvte prosím mou neznalost. *Pronese ihned když mu dojde, že ani neví jak krále oslovovat.*
Aha takhle, to já jinak pocházím ze Stříbrného dvora, ale žiju právě na Manhattanu, kde také pracuji už velmi dlouho. A co se týče REMIHO, mohu snad říct, že i když se známe krátce, tak se z nás stali dost dobří přátelé. *Pousmál se a na chvíli zamyslel, než své myšlenky opět setřásl a věnoval se ATHENĚ.* No, jak bych to řekl. *Poškrábal se na zátylku.* Já odsud odešel snad před sto lety, kdy zemřela má matka. Ze začátku jsem domov navštěvoval často, ale pak jsem nějak přestal a zůstal už jen v New Yorku. Až pozvání na ples, které jsem dostal od krále JASONA mě tak nějak přimělo to znova zhodnotit a jsem tady. Musím ale uznat, že jsem rád přišel. Mnohé se tu změnilo od té doby a je tu tak veselo všude. *Pronesl s úsměvem a až teď mu došlo, že se nějak moc rozpovídal.* Ehm, nějak mi to moc mluví, omlouvám se. A co tedy vy a váš bratr, jak se vám v Brooklynu daří? *Zeptal se na oplátku on jí, načež se rozhlédl, kde by našel ještě pití.* Nabídl jsem vám tanec, pití a zábavu, kdybych se chtě vzdálit za REMIM, tak bych to neudělal, navíc jste velmi příjemná mladá dívka a vaše společnost se mi líbí a klidně mi říkejte jen Cas, mě to vadit určitě nebude. *Mrknul na ni a když viděl, že už se vzdaluje, s úsměvem se vydal za ní. *Nějaké pití jsem viděl támhle na těch stolech. *Poznamenal a hned ukázal k malému hloučku víl, které tam postávaly a popíjely.* Takže pití a pak tanec, těším se. *Zvolal a sám cítil, jak se už uvolnil.*
*Keď sa už istý čas veselia, nevšíma si veľmi svoje okolie - to, ako okolo nich tancujú pripité víly, ako fér REMI k sebe nejakým spôsobom ťahá MAEVE, akoby ju chcel zbaliť, ani nevníma svoje telo tak fyzicky. Psychedelické drogy mu v istom bode života otvorili vnímanie sveta ako niečoho väčšieho a krajšieho, magickejšieho. Istý čas sa točí za ruky s JASONOM a MAEVE, s hlavou zaklonenou, sleduje tanec lístia, radostne sa usmieva sám pre seba a cíti, akoby hudba presakovala jeho kosťami a ťahala ho k šialenstvu, keď sa rytmus zrýchľuje. Potom si uvedomí, že fér (REMI) vzal MAEVE bokom a že sa teraz drží za ruku iba s kráľom JASONOM. Naširoko sa usmeje, zrýchli krok a v očiach sa mu trochu temne zaleskne.* Pôjdem sa posilniť. *Prenesiem smerom ku kráľovi veselo, neuvádzajúc, čo tým presne myslí a potom, z ničoho nič, prenechá kráľa nejakej tanečníčke a v rýchlosti zmizne medzi vílami. Vytiahne z vačku drogu, ktorú použil na tancovačke, kam zavítala lovkyňa Grace - vytiahne prášok a tak ako lístky predtým, aj ten vyhodí do vzduchu a pôsobí ligotavo, akoby patril k výzdobe. Nevie, na koho sa prášok donesie, ale ak ho niekto vdýchne, nič zlé sa mu nestane. Potom sa v rýchlosti pokúsi znova vrátiť JASONA, ktorý sa mu trochu stratil z dohľadu a tak si nie je istý, či kráľ ešte bude stáť o jeho pozornosť a spoločnosť. Ale ak nie, pôjde sa znova napráskať jedlom a premýšľať nad tým, ako zapracuje na svojich sociálnych schopnostiach, ktoré počas života získal a vekom znova stratil. Zbadá JASONA medzi vílami a tak sa k nemu pokúsi dotlačiť.*
Tak to je dobře, že za krátkou dobu jsou z vás skoro jak bratři, no ne? *Uchechtla se, ale ihned jí to zase přešlo.* Vaší maky je moc líto. *Všimla si, že se dost rozpovídal, ale jí to vůbec nevadilo, byla ráda, že jí takhle něco povídá, protože by jinak nejspíše bylo úplný ticho. Pozorně ho poslouchala, aby ji nic neuniklo, protože jí zvědavost opět pohltila.* Vůbec se neomlouvejte, pokud jste nás s REMIM poslouchal, tak jsem říkala, že to ne naprosto v pořádku. A upřímně, dobře se posloucháte, takže mi můžete povědě úplně cokoliv. *Usmála se.* Já a můj bratr? No tak, jestli máte nějaké sourozence, tak myslím, že si dokážetejse domyslet, jaké by mohlo být bydlet se starším bratrem. *Uchcechtne se.* Ovšemnpokud sourozence nemáte, tak ani o moc nepřicházíte. Neříkám, že to není fajn, ale občas bych ho nejraději zakopala hluboko podzem. Omluvte mě, pokud jsem nějak nezdvořilá v jakékoli směru, kdyžtak na mě houknětě. *Porozhlédla se kolem sebe, ale poté se zase podívala na CASTORA. Nechtěla být nijak nezdvořilá, jen občas mluvila rychleji, než přemýšlela a občas to mělo nehezké následky.* Takže ohledně mého bratra jsem se snad dostatečně vyjádřila. Co te týče Brooklynu, tak bych řekla, že to tam je dost pěkné upřímně. *Moc jí to nemluvilo, ale byla si jistá, že po dalším drinku ho pomalu nepustí ani ke slovu. Jak zmínil pozvánku k pití a k tanci, tak pocítila, jak lehce zčervenala. Nebavila se s moc lidma, takže vždy stačilo málo k tomu, aby chytla odstín červené.* Děkuji vam CASI, vaše společnost je mi ctí. Važím si ji. *Jak ukázal směrem k hloučku víl, tak tím směrem šla a mezitím se snažila vyrovnat s ním krok.* Ale varuji vás, nejsem žadný taneční profesionál, takže to může být více, než horší. Upozorňuji vás do předu. *Usměje se a dívá se před sebe, aby nedej bože nezakopla.* Jen mi asi budete muset dát chvilku, než dopiju druhé pití, protože bych to tancování asi jinak nezvládla s vámi.. *Na moment se zarazila a ihned jí došlo, jak to mohlo vyznít.* ..Myslela jsem to tak, že jste velice pohledný muž a tím by moje nervozita při tanci mohla být tak vysoká, že bych se doslova propadla do země. Berte to tak, že vám vaše komplimenty vracím, pokud to jsou komplimenty. *Vysvětlí po cestě a ihned se zase zarazí, protože už zase rychleji mluví, než přemýšlí.* Omlouvám se vám. Co kdyby jste mi pověděl něco vy? Ať si nepřipadám tak ukecaná. *Ušklíbne se celá rudá, ale nepohlédne na něj, protože se tak alespoň trochu vyhne pocitu trapnosti.*
Zemřela už dávno, ale i tak děkuji, jste moc milá. *Pousmál se na ni.* Víte, já nejsem tako ukecaný jako můj kamarád, jsem spíše ten tišší typ, ale pokud už se nějak uvolním, tak dokážu mluvit také docela dost. *Zasmál se tomu zlehka, snad aby nějak ještě více uvolnil atmosféru.* Velmi mě těší, že moje kecy někoho baví a poslouchá je. Takhle rozmluvit se dokáži tak akorát o práci a o své vášni a vlastně o všem co mě baví, takže by se dalo říct, že když s někým jedu na stejné vlně, pusu nezavřu. Myslím, že si spolu budeme docela rozumět, co myslíte?* Mrknul na ni a když došli ke stolku, podal jí i sobě sklenku jejich vynikajícího nektaru a mile se na ni usměje. Musí uznat, že když se červená, velmi jí to sluší, je roztomilá.* Já jsem jedináček, takže trable sourozenců mě tak nějak obešly, ale znám dost lidí, co mají sestry nebo bratry a umím si tedy z jejích vyprávění představit jaké to asi je. Na jednu stranu je to ale fajn, mít sourozence, máte někoho s kým vše sdílíte už od mala, takového parťáka dalo by se říct. *Pronesl s úsměvem a ihned se napil pití, rozhlížejíc se jak ostatní tanči. Byl už dobře naladěný a moc si dnešek užíval.* Nemusíte se bát, vyznělo to přesně tak, jak jste myslela a ano jsou to komplimenty, jen se omlouvám, nemám v tom takovou praxi. A děkuji, i vy jste krásná mladá dívka a sluší vám, když se červenáte. *Sladce se usmíval a hleděl na ni, než po chvíli sklopil pohled, snad se i on nakonec nečervenal, kdoví.* Hm o sobě? *Zamyslel se na chvíli, než se na dívku opět podíval.* Jsem umělec, malíř, abych byl konkrétní, pracuji i v galerii a rád cestuji, také mám doma černou lišku jménem Lynx. Ona je takový jediný můj společník, tedy byla do nedávna. *Usmál se a zase se napil.* A co řeknete ještě vy? Hm rád bych se zeptal, jak moc troufalé by bylo, kdybychom si tykali? *Zašeptal.*
*Maeve se rozesměje, když si všimne JASONOVI iluze. Všimne si, že král možná nakonec není takový studený čumák, jak občas působí. I když do života párty má daleko. Ale tyhle myšlenky rychle odpustí. Je tady proto, aby se bavila a poznala dosud neznámé. Ne, aby se nechala vtáhnout do dvorní politiky. A jedno takové neznámé jí překvapí rukou na jejím pasu. Maeve se zahnutí podřídí a když se narovná, chvíli zkoumavě hledí REMIMU do očí. V jejích očích bronzové barvy hrají hravé plamínky.* /Trochu přímé, ale… ne nepříjemně. Hm hm hm, tenhle ples začíná slibně./ *Zabrouká si v duchu.* To jsem ráda, že vám nejsem na obtíž. *Odpoví REMIMU rádoby trucovitým tónem, než jí v hrdle zabublá smích. TANOIA je v další moment opustí a Maeve si ještě chvíli užívá REMIHO přítomnost, než se ten rozhodne vyzkoušet své štěstí s JASONEM.* Mám chuť na víno. Mám vám donést? *Nakloní zvědavě hlavu ke straně, než se otočí na podpatku a vydá se k nejbližšímu stolu s vínem. Že cestou vdechne trochu bílého prášku ani nezaregistruje, tak moc v tu chvíli žije hudbou a plesem, že sotva zvládá věnovat pozornost něčemu dalšímu.* /In vino veritas, nebo jak to lidé říkají… no, moc bych to s pravdou nepřeháněla, zbytečně kazí náladu./ *Zamručí si, když usrkává vína, aby se v další moment pokusila najít JASONA nebo REMIHO.*
Tišší typ? To vůbec nevadí, myslím, že se dneska oba překvapíme tím, jak ukecaný zvládneme být, ale třeba se taky pletu. *Pokrčí lehce rameny s úsměvem.* Doufám v to, že di budeme rozumět. Říct mi můžete opravdu o všem a máte mé slovo, že mi neuteče ani sebemenší detail. *Uchechtne se, vezme si skleničku s pitím a hned trochu usrkne.* Ano, mít sourozence má hodně výhod, ale občas bývají tak otravní, že sama nechápu, jak to děla. *Lehce se zasměje při myšlence na svého bratra.* Ale rozhodně bych vám mohla říct, že bych byla schopna za něj položit život, ačkoli mi někdy pěkně leze na nervy. *Přestane se nějak zabívat svým bratrem, aby se mohla soustředit na CASE. Při dalším komplimentu ucítila, jak jí znovu hoří tváře.* Nemusíte se bát, natože nemáte praxi, tak bych řekla, že vám to jde perfektně. *Opět ucítilá horko na tváříš, a tak si rychle usrka svého pití, aby se trochu schladila a jak přestala tolik cítit hořicí tváře, tak se opět podívá na chlapce.* Vy jste víc zajímavý, než jsem si myslela. Černá liška? Ta musí být extremně roztomilá, docela vám závidím, protože můj jediný společník, je můj bratr. *Zasměje se a usrkne si.* Já? Fuha.. *zamyslelí se* ..já vůbec nevím o čem bych vám mohla povědět. Vypadá to, že nebudu až tak zajímavý člověk, jak se zdám. Jinak já se vás na tykaní chtěla zeptat také, ale přišlo mi to trochu nevhodné. Ovšem nebude to vůbec zoufalé, můžeme si tykat. *Usmála se na něj a opět ucíila lehký hoření na tvářích a tak se rychle napila.* Takže jsi umělec co rád cestuje, to je taková zajímavá kombinace. Abych nebyla zase úplně nudná, nebo nenutila mluvit jen tebe, tak ti asi mohu jedině tak říct, že já se teď s rodiči nesetkávám, jen s mým bratrem, jak jsem zmiňovala. Škola je mimo mě aa co se týče mých zálib, tak ráda čtu, cestovaní patří taky mezi ně *uculí se na CASEHO.* Nebo lépe řečeno, baví mě prozoumávat všechna možná místa. To bude asi vše? Já když tak nad tím přemýšlí, tak musím být nudná.. *na chvilku se odmlčela a podívala se na CASEHO.* ..Abych tě tedy nenudila a pokud stále o to stojíš, co by jsi řekl na to si jít trochu zatancovat? *Znovu se zaculí a usrkne si pití.*
*Tanec mu jako vždy čistí hlavu, ale pořád si uvědomuje, že je král a musí se podle toho chovat. Přestože by se tedy moc rád urval ze řetězu a s duševním klidem si užil hudbu, musí si pořád uvědomovat svoje okolí. Trošku mu to vadí, protože právě proto, že dává pozor na okolí, tak vidí svoje dvě oblíbené věci: svůdné napětí při poznávání někoho, kdo se vám líbí (REMI A MAEVE) a téměř živočišné, lehké užívání si hudby (TANOIA.) Ví však, že obě tyto radosti jsou mu odepřeny. Chvilinku se nad tím zamyslí a s drobným úsměvem trochu zavrtí hlavou.* /Ale vždyť mě to nechybí./ *Uvědomí si, že tohle byly jeho oblíbené věci leta zpátky. Teď má Jacka a trůn. Po chvíli sleduje reakci osazenstva na tančící lístky a přijde mu, že to docela sklidilo úspěch. Když REMI zakloní svou vílí společnici, Jason se jim ladně vyhne a zjistí, že teď je jeho primárním společníkem opět TANOIA jako ze začátku. Podívá se na jejich ruce a tou kterou ho TANOIA drží si ho na chvilku přitáhne tak, že u sebe mají opačné rameno a jsou k sobě jakoby bokem, v této pozici se otočí a pustí TANOIU zase na svobodu. Hned na to se odejde posilnit a Jason mu jen pokyne bradou, že může jít. Nezůstane na ocet dlouho a ujme se ho REMI. Když řekne, že ho rád poznává, na svoje poměry mile se na něj usměje. Není však schopen říct stejnou zdvořilostní frázi, protože o chlapci ještě neví tolik na to, aby si byl jistý, že ho rád poznává.* Jsem rád, že jste přišel, Remi. *Osloví ho jménem, které slyšel při představování MAEVE a přijde na jiný způsob, jak ocenit Férovu přítomnost. Je totiž rád, že přišli všichni.* Obojí je v pořádku, můžete si vybrat favorita. *Je milé, že REMI takhle otevřeně přizná, že moc neví, co dělá a Jason se tomu ani nediví.* /Třeba ho přeci jen Faerie očaruje a vrátí se... ale nevím, jak je to realistické, když žije v civilském světě, který je co se týče technologií úplně jinde. Ale kdyby ano, tak by měl dost času na doučení se povrchních zdvořilostí./ Dám si kdyžtak později, děkuji. *Odmítne víno, protože nesnáší tančit s plnýma rukama. Doufá, že to MAEVE neurazí. Ta je však velmi vzápětí také pryč a Jason se musí pousmát.* Je dobře, že je to tu takhle živé. *Řekne REMIMU a začne se po chvíli znovu pohupovat do rytmu.* /Že se nebojí odejít jen protože jsem král, ale že se mísí a seznamují. Je to hezký pohled./
*Remi se zaculil od ucha k uchu. a odhalil tak své dokonale bílé zuby v zářivém úsměvu.* Mně a být na obtíž? *Zadíval se na dívku před sebou a zlehka naklonil hlavu dopředu.* Má milá MAEVE, pokud by mi mělo být na obtíž, muselo by to být skutečně obtížné, dotěrné, vlezlé, a nebo od podstaty zlé. A to, alespoň mi tak zatím přijde, Vy nejste ani jedno. A věřím, že se to ani nezmění. *Pousmál se na vílu, načež se zlehka poklonil, než si vyslechl její dotaz. Sám se zamyslel, zda ano, či ne, ale nakonec?* /Je tu od toho, aby se bavil, pil, a užíval si. Takže vlastně.../ Proč by ne? Rád, ale zvládnete to odnést? Nemám jít s Vámi? *Optal se ihned jako galán, když mu došlo, že kdyby přijal i samotný KRÁL, asi by to MAEVE, brala-ly by sklenku i sobě, nepobrala. Už už jí chtěl jít pomoct, ale to už mu odpověděl samotný JASON. A Remimu by bylo teď trapné odejít, co kdyby krále urazil, nedej bože? U někoho jiného by mu to bylo asi jedno, ale tady ne.* Tak, děkuji, Veličenstvo. *Pronesls úsměvem a opět vyšvihl jednu ze svých úklonek.* I já jsem rád, že to tu tak žije, víte, nebyl bych tu, kdyby mě nepřemluvitol támhle CASTOR. *Ukázal směrem ke zmiňovanému férovi, načež mu zamával a pak se podíval zpět ke KRÁLI.* Tak nějak jsem sem za ty roky ztratil cestu, můj otec mi toho moc do života nedal, nikdy mi neukázal krásy Faerie, jen byl...no, hodně, hodně přísným otcem. Uhm, Ahantuon se jmenuje, možná ho...znáte? Určitě, je, býval, velitel, ehm, stráží. Omlouvám se, nějak se mi na něj nevzpomíná dobře. *Přiznal nakonec Remi, viditelně rozhořčen tím, co se mu dělo v hlavě.* Každopádně, *zkusil změnit téma,* jsem ale rád, že mě CAS ukecal, protože to bych jinak přišel o to, co mi bylo v dětství odpíráno. Díky vašemu plesu se po dlouhé době zase cítím plně uvolněně a jako malý kluk. Děkuji za to. *Pronesl Remi k JASONOVI, načež mu pokynul hlavou.* Omluvte mne, přeci jen, půjdu pomoct té mladé víle, MAEVE, nebo se zeptat, zda nepotřebuje...pomoct. *Dostal nakonec ze sebe, opět se uklonil, a vydal se pryč. V momentě, kdy si ale nakročil, si ani on neuvědomil, že vdechl drogu, jež rozhodil právě TANOIA. Chvilku ale vnímal, že je něco tak, jak nemá, než se mu na tváři roztáhl pobavený úšklebek. Ten ale zase uhasl, jelikož jej okřiklo jeho vlastní svědomí.* /Remi, uklidni se!!/ /Remi!! Svlíkni se a dělej koutouly!!/ /Remi, sakra, je tu král, nechceš se zostudit!/ /Remiiii, jdi a vychrstni na CASTORA drink!!/ /Remi sakra, proč by jsi to děla???/ *Ještě chvíli tak stál, než ale zavrtěl hlavou, zhluboka vydechl a pak se zase nadechl, a zářivě se uculil na MAEVE, ke které došel.* Vše v pořádku? Nepotřebuje dáma s něčím pomoct? *Pak se ale zarazil a usmál se.* Omluvte mou vlezlost, asi už mám dost napito, i když jsem toho moc nevypil, možná ty víly substance, kdo ví. *Zasmál se nervózně.*
Jsem rád, že si budeme tykat, přijde mi to lepší, není to tak formální a na to já si moc nepotrpím i když chápu, že někteří si na to dost potrpí. *Zazubil se od ucha k uchu a na ex vypil svůj drink, načež pak prázdnou sklenku odložil na stůl. pak se otočil k ATHENĚ.* Je moc hezké slyšet od dívky taková slova, ohledně žen vůbec se toho mám asi dost co ještě učit, na to tady je jiný expert – REMI. *Zasmál se a pohledem našel svého kamaráda, jak se skvěle bavil, byl za to moc rád. Věděl, že nakonec se zabaví a nebude litovat toho, že sem vůbec šel, stejně jako toho nelituje ani Castor. A když mu zamával, udělal tak i on.* Ano Lynx je černá liška s rudýma očima, je to miláček, ovšem v lidském světe nosí iluzi kočky, přece jen je to tak jednodušší, ovšem doma už je sama sebou. *Usmál se a znova hleděla na dívku vedle sebe.* Zvířata jsou někdy lepší společníci jak samotní lidé, proto jsem si jí pořídil, aby mi dělala společnost v dobách, kdy jsem se teprve snažil začlenit do světa lidí. *Usmál se na ni sladce a přistoupil k ní blíže.* A určitě si o tobě nemyslím, že jsi nějak nudná, náhodou cestování a četba je skvělá věc. No a jelikož já už mám vypito a ty skoro také, takže půjdeme na ten tanec ne? *Mrknul a natáhl k ní ruku čekajíc, zda se ho chytne, aby se spolu vydali na parket užít si trochu té zábavy.*
*Aj on, počas toho, ako sa snažil dostať pomedzi víly k svojej spoločnosti, JASONOVI, ktorého už stihli zamestnávať ďalší, vdýchol do seba drogu, ktorú vyhodil do vzduchu. Na chvíľu sa zastaví, zatvorí oči a vníma okolo seba každý pohyb a dotyk. Keď oči otvorí, každá farba, na ktorú pozrie, sa pred ním vyniká trojnásobne. Sťažka dýcha a pociťuje, akoby sa jeho nohy dvíhali a niesli ho k JASONOVI a REMIMU, ktorí sa teraz rozprávali. Našťastie s jeho prirodzene detským žiarivým úsmevom na sebe nedá nič poznať, že sa niečo zmenilo, nepriláka na seba zvedavé oči, no cíti, akoby sa mu kostra samovoľne hýbala v tele, koža skoro akoby dýchala sama od seba, hudba zosilnená v jeho ušiach ho núti stiahnuť JASONA k sebe, keď sa k nemu dostane.* Ste tak krásny. *Povie mu otvorene, vždy je takto až príliš úprimný v komplimentoch a flirtuje, aj keď nič viac nečaká. Potom sa sám zatočí s JASONOVOU rukou a voľnú ruku naťahuje dohora, akoby sa snažil dotknúť oblohy nad nimi. Zasmeje sa.* Mám nápad. *Zaspieva ľúbezne a trochu výstredne, odtrhne sa od JASONA a vyberie sa k najbližšiemu stolu, ktorý vôbec nie je tak ďaleko od nich. Počas cesty nechtiac udrie do REMIHO.* Pardon. *Zavolá za ním a pri stole nájde prázdne miesto, nemotorne naň vylezie a otočí sa k ostatným tancujúcim vílam. Keďže mu jeho ukrytá introvertná nátura nedovolí prilákať na seba pozornosť tým, aby niečo zakričal, iba začne tancovať do hudby, trochu zvodne, akoby napodobňoval vodu, prúdy vetra či plamienok sviece. S vplyvom drogy poriadne ani nevníma, či sa na neho niekto pozerá. Vôbec si neuvedomuje, že JASON jeho pochvalu nemusel zobrať práve tak nevinne, ako ju myslel. Rozhodí rukami a popri stoloch sa zo zeme vyroja rôzne kvetiny, príjemne voňajúce aspoň pre tých, ktorí stoja k stolu najbližšie. Nikoho k sebe nevolá, aj keď by stálo za vyskúšanie, či by sa k nemu KRÁĽ tiež pridal. Ten však možno má pozornosti dosť sedením na tróne, v takomto prípade asi radšej ostane medzi vílami. Aj tak s ním nadviaže očný kontakt a usmeje sa. Znova, akoby flirtoval.*
Takže na formální věci si nepotrpíš? Uprímně, já taky moc ne, takže jsem za to tykaní dost ráda. *Usmála se.* Alee, věřím tomu, že by tě REMI zaučil, kdyby jsi chtěl. *Jak se CAS podíval směrem k jeho kamarádovi, tak na něj pohlédla taky a usmála se. Byla ráda, že si takhle rozumí, byla i dost přesvědčená, že by se mohli brát jako bratři. Podívala se zpět na CASE.* Ta musí být kouzelná. *Pochválila mu lišku, která jí dost zaujala. Nenapadlo jí, že by někdo mohl doma chovat lišku a už vůbec né černou. Úsměv mu znovu oplatila* Můžeme. *Dopije svoje pití a položí skleničku na stůl.* Ale musíš mi slíbit, že mě nějakým způsobem povedeš, protože se trochu bojím co bych tam mohla předvíst. *Chytla se s úsměvem jeho ruky a vykročili na parket. Nebyla si úplně jistá, jak jejich společné tancování dopadne, ale rozhodně se chtěla bavit. Když došli na parket ohlédla se kolem sebe, dokud její pohled nepadl na CASEHO, který stál před ní.* Nevím jak, ale slibuješ, že mě nějakým záhadný způsobem povedeš? *Široce se usmívala, protože už jen to, že neví jak začít, tak si připadala trochu blbě, tak aby to trochu zakryla.* Omlouvám se ti.
*Po pár minutách začne i Maeve cítit první vliv něčeho, co není alkohol.* /Okej… víc mě překvapuje, že s tím přišel JASON. A bez varování. No, nestěžuju si./ *Začne si pobrukovat hlasitěji. Nejdříve do rytmu hudby, ale brzy se sama nechá unést svým vlastním rytmem, který jako by vnímala hlasitěji a jasněji. I barvy se zdají být… barvičkovatější. Světla světlušek jako by se před Maeve splétala do složitých vzorců, ne nepodobných těm, co má na kůži v tetování. Chvíli to okouzleně pozoruje, stejně jako světlo ve sklenici od vína. Když ji vyruší povědomý hlas.* Ach! REMI! Ráda vás vidím! *Opětuje jeho zářivý úsměv svým, jako by se neviděli celé hodiny místo jen pár minut. Rychle mu podá sklenici s vínem a cinkne si s ním. V další moment se rozesměje.* Vlezlost? Můj drahý, vy na plesy moc nechodíte, že? *Potřese hlavou, až jí kolem hlavy zavíří vlasy. Musí si pár dredů uhladit, aby zase na féra viděla.* Vlezlost se tu očekává. A neomlouvejte se, užívejte si večera plnými doušky. A když jsme u doušků… *S veselým mrknutím se napije vína. Jen aby ho náhle skoro vyprskla, když si všimne, co se děje u TANOI a JASONA na stole.* Dobře, tentokrát se to rozjíždí rychle. Skoro mám chuť si vsadit, jestli se KRÁL přidá. *Zasměje se, než vezme RIMIHO za rámě. Tedy samozřejmě pokud se ten nebrání.* Co vy, chcete se zúčastnit bujarého veselí, nebo spíše trochu klidu? A bude vám vadit, když při tom budu vlezlá? *V očích jí znovu zahrají veselé plamínky, zatímco pozoruje hru světel na RIMIHO obličeji. Možná příliš intenzivně, až po chvíli jí dojde, že zírá a s odkašláním uhne pohledem.* /Zas opatrně, noc je ještě mladá. Času dost./
*Následuje pohledem, kam ukazuje a pokývne. Za CASTOREM se pak někdy v průběhu večera musí také vydat. Ale teď mu REMI zničehonic začne vyprávět o své minulosti a Jason nevychází z údivu nad jeho otevřeností.* /Krása... takhle to vypadá, když víla stráví velkou část života mezi lidmi? Bál bych se, že z něj bude uťápnutý chudinka, co se bojí železa a místo toho.../ *Zapřemýšlí se na chvilku, ale pak REMI zmíní jméno svého otce a Jason přikývne.* Pořád je velitelem stráží a je v tom poměrně dobrý. /Ale charakterově je to debil./ *Nepřinutí se říct i muži mimo pracovní pozici nic hezkého, ale cokoliv mimo pracovní pozici je mu vlastně jedno. On ho potřebuje jako profesionála a to Ahantuon bezpochyby je.* Tak to dnešní akce splnila svůj účel! Chtěl jsem zase svým poddaným připomenout, že může být i zábavné býti vílou. *REMI se hezky poslouchá, ale Jason ví, že tahle interakce nebude mít dlouhého trvání. Jednak tu nejsou kvůli hovoru a druhak je REMI takový živel, že se určitě za chvíli poběží seznamovat dál. A tak si jen Jason v klidu ukládá informace, které slyší, ale nijak k sobě Féra nepoutá.* Jistě, běžte. *Pobídne REMIHO a sám se rozhlédne kolem, kam by se dále vrtnul, aby nestál pořád na stejném místě. Rozejde se určitým směrem a zrovna se vyhne dalším energicky tančícím vílám a přímo do TANOII. Vylekaně se podívá, do koho to vrazil a mimoděk ho chytne kolem pasu, aby neupadl. Což je trochu nadbytečná starost, protože do něj maximálně maličko ťuknul a z takového nárazu by neupadl nikdy nikdo. Už už se chce omluvit, když mu TANOIA řekne, jak je krásný a Jason si vybaví jeho poslední slova, před odchodem.* /Vzal nakonec na milost víno, když se " posilňoval?"/ *Usměje se a na chvilku se s TANOIOU zase roztančí. Droga se vyhodila mimo rádius, ve kterém Jason stál, a tak sází jen na přítomný alkohol, co by mohl ostatní rozveselit.* Jaký? *Zeptá se zaujatě a nečeká, že místo toho, aby svůj nápad vyslovil jej okamžitě realizuje. Když vidí, jak je TANOIA ve svém výstupu na stůl nemotorný, dá si ruku před pusu, aby nebyl vidět jeho tichý smích. Pak už sleduje zajímavou show, jak co se tance týče, tak rostoucích květů. Zastaví se před tím, než květ utrhne, protože jej nechce zabít, a tak se jen dívá. Když s ním TANOIA naváže oční kontakt, udělá pár kroků blíž ke stolu, ale nemá v úmyslu na něj lézt. Spíše ho pohlcuje zvědavost.* Dobrý nápad! *Ukáže palec nahoru a mrkne na TANOIU. Uzná, že není tak od věci se malinko uvolnit.*
*Hned, jakmile JASON zmínil, že je tam jeho otec stále, tak Remi jen na vteřinku vyvalil oči, než si odfrkl.* No, tomu věřím, že je dobrý, ale co se týče jeho charakteru.... *nad tím si jen povzdychl.* Řekněme, že za otce bych ho nikomu asi nepřál. *Řekl pak otevřeně, než tedy vysekl svou poklonku na znamení odchodu. Na příchozího TANOIU k nim usmál. Když pak fér začal mluvit s králem, lehce se odtáhl, ale nu což, byl stejně na odchodu. Při tom, jak se vydal pryč se na TANOIU ještě mile usmál, načež došel zpět k MAEVE. To už se ale kolem něj prohnal právě FÉR, kterého ještě před chvilkou Remi obešel.* /Sakra, tomu říkám nálada a nasazení./ *Pomyslel si REMI, když viděla, jak TANOIA vylezl na stůl. Nebýt na vílím dvoře, asi by se neostýchal na něj zařvat něco ve smyslu "joo, ukaž ty svoje boky" Nebo "uuuu, tomu říkám pohyby, " pro teď ale neřekl a nezakřičel nic, místo toho víláka jen sledoval a usmíval se. Pak se otočil na MAEVE stejně tak i já věnoval zářivý úsměv.* I já vás, MAEVE, jak to tu zatím jde? *Optal se se zájmem, ale to už měl v ruce sklenku. Jen nadzvedl překvapeně obočí a cinknutí jí opětoval.* No, abych řekl pravdu, tohle je můj první vílí ples, od útlého mládí jsem tu nebyl. Takže se ve mě asi míchá nervozita a neznalost, řekl bych.* Pronesl s nevinným úsměvem na tváři.* Ale pokud říkáte, že je to tedy normální, pak tedy budu vlezlý ještě rád. *Pronesl, a jako by si to nemohl odpustit, už jen z principu, že to byl Remi, mrkl na MAEVE jedním okem. Potom pohled stočil ke stolu a zasmál se.* A věřila by jste tomu, že bych se tomu ani nedivil? Možná, no dobrá, možná trochu divil, ale tak, tenhle večer je pro mne zatím samé...překvapení. *Přiznal, načež MAEVE i on opětoval pohled do jejích očí.* Pokud bych si měl vybrat, rozmilá MAEVE, *hlesl, aniž by přerušil oční kontakt,* pak bych se rád účastnil veselí, a pokud u toho budete vlezlá, pak bych byl s vaším svolením rád trošku vlezlý i já. *Dořekl, než to byla nakonec MAEVE, jež oční kontakt přerušila. Fér by to totiž s velkou pravděpodobností neudělal. Ještě poté, co dívka pohled přerušila, se jí díval upřeně, s úsměvem na rtech a jedním koutkem povytaženým nahoru. Remi se poté natáhl, do volné ruky zlehka uchopil sklenku, jež MAEVE svírala a i se svou ji položila stolek, načež si stoupl před dívku, jednu ruku si položil za záda, načež druhou před sebe dlaní nahoru.* Milá MAEVE, zatančila by jste si s jedním vlezlým, lehce nesvým férem, se kterým vám ale, mohu zaručit, že tanec bude skutečně stát za to? *Optal se, načež to byl on, který navázal opět oční kontakt.* /Zatraceně, ty její oči, viděl jsem snad někdy krásnější?/ *Uvědomil si, že nejspíše by se držel lehce zpět, nebýt toho, že jeho smysly byly nyní omámené. Pokud o něj šlo, i když jen mluvil s někým, tak by si ten dotyčný myslel, že s ním flirtuje. Ne, nemyslel. Ono to tak skutečně vypadalo, a to mu řekla jak Triss, tak i Taylor, tak i Alessandra. Bylo to pro něj, jako kdyby se bavil normálně o standartních věcech. Ovšem nyní byla tato jeho vrozená schopnost o něco posílená. Možná právě proto hleděl do očí MAEVE tak upřeně a tak dlouze, jako kdyby v ní hledal snad její samotnou podstatu.* /Nejen její oči, i ona je nádherná. Kouzelná, zatraceně kouzelná./
*Keď vidí, ako JASON pristúpi bližšie k nemu, neujde mu aj fakt, že viacero víl buď sleduje jeho vystúpenie, alebo JASONA, u ktorého sa zdá, akoby bol tanec venovaný práve jemu. Droga ešte účinkuje, inak by z toho stola už zletel a snažil sa rýchlo odísť, keby jeho extrovertne bláznivá osobnosť, ktorú využíva ako úkryt a zásterku, nemilovala párty, ak na nich mohol sledovať víly, civilov a podsveťanov v tanci a smiechu. No však keď pristúpi KRÁĽ, skloní sa k nemu, zatvorí oči, keď chytí JASONA za ruku, aby mu ten palec oblízal, no keď otvorí oči a naviaže s KRÁĽOM očný kontakt, zastaví sa a v rýchlosti ho pustí.* Pridajte sa ku mne. *Skoro akoby ho zvádzal, no jeho hlas, jemne zafarbený drogou a nadnesením z tanca, iba znie zastreto a zasnívane. Nečaká však na odpoveď, ostane kľačať na kolenách a privrie oči, začne tancovať ramenami a hlavou, na chvíľu sa zakloní, rukami naznačí pohyb do vzduchu a hneď na to znova pozrie na JASONA, jeho pohľad akýsi zatemnený, skoro akoby sa menil na temnotu, potom sa naširoko usmeje a jedným pomalým pohybom ruky vyčaruje na KRÁĽOVEJ hlave veniec fialovo-žltých kvetov.* Zrejme máte na starosť aj ďalších hostí. *Povie mu odrazu pokojne, naznačujúc, že na neho nemusí hľadieť, ak nechce, Tanoia si stále nájde niečo, čo môže robiť. Mohol by aj teraz do vzduchu vyhodiť jemný prášok, ale to by už príliš na seba lákal pozornosť, hlavne ak neho toľko víl hľadí. Potom sa znova zaškerí širokým úsmevom, jemne prstami JASONOVI prejde po ofine, akoby mu ju uhládzal a znova sa narovná na stole. Potom ohne chrbát dozadu tak, akoby chcel urobiť mostík, až dlane položí na zem a tak prehodí nohy dozadu. Narovná sa, z jednej z mís si vezme akési ovocie a spokojne sa pokloní.* Ďakujem. *Zrejme k tancu inšpiroval aj zopár ďalších víl, ktoré, keď zlezie, nahradia jeho miesto a budú tancovať na stole. Droga, keďže jej nevdýchol toľko, pomaly prestala účinkovať, ale jeho úsmev z pier nemizne. Pristúpi k JASONOVI, zakusne do ovocia a nakloní sa k jeho uchu.* Ďakujem za pozornosť. *Povie mu, aby ho počul, a potom sa znova pustí do tancovania, akoby sa nič neudialo.*
Jakože jsem slušně vychovaný a znám etiku a správné chování, ale když si už s někým rozumím, tak je pro mě pohodlnější si prostě tykat, než vykat. Je to lepší asi pro obě strany, tedy to si myslím já. *Usmál se.* No ten by mě zaučil o tom není pochyb, akorát nevím zda bych tu jeho školu zvládl, on je v tomhle hodně divoký a nespoutaný, nevím zda by měl trpělivost se mnou. *Rozesmál se už jen u te představy, jak jej REMI učí lépe flirtovat. Když se trochu uklidnil a pohlédl na ATHENU, sladce se usmál a držíc jí za ruku se s ní vydal na parket.* Rád bych to slíbil, ale ani já nejsem zrovna dobrý tanečník, takže to nějak uděláme. *Pokrčil rameny a zazubil se. Hudba která zrovna hrála byla veselá a docela rychlá, takže se zkusil vžít do rytmu sám se začal vrtět.* Hele není to tak zlé. *Zasmál se a po chvíli už tančil skoro jako ostatní a se smíchem si to užíval, stejně jako ATHENA, která se po chvíli do toho také dostala.*
Nu… je zde víno, hudba a teď i dobrá společnost. Nestěžuji si. *Pobaveně odpoví na to, jak jí to jde. Pak ale zmateně nakloní hlavu ke straně.* Váš první? To jste měl říct dříve, více bych se vám věnovala. Na své poprvé byste měl mít dobré vzpomínky! *Zvolá, než jí dojde vlastní dvojsmysl a odkašle si.* Každopádně… prosím, pokud bych vám mohla dnešní večer jakkoli vylepšit, bude mi potěšením. *Krátce se REMIMU ukloní. Když pak on zmíní překvapení a zadívá se jí do očí, nemůže si pomoci a znova se šibalsky pousmát.* Doufám, že ta překvapení jsou alespoň příjemná. *Trochu ale zneklidní, když cítí jeho upřený pohled i poté, co sama pohledem uhnula.* /Tak přímý a otevřený… není to nepříjemné, ale nezvyklé./ *Po chvíli se odváží se mu znova zadívat do očí a riskovat, že se v nich znovu ztratí.* /Připomíná lidi./ *Když se jí REMI ukloní, překvapeně zvedne obočí. Po jeho pseudo-formální žádosti o tanec se znovu rozesměje, i když hlavně aby zakryla vlastní neklid. A lehké zrudnutí tváří.* /Kruci, Maeve, prober se. Kolikrát jsi byla na plesu. Kolikrát jsi s někým tančila? A teď se tu chichotáš jak kdybys tancovala poprvé./ *Potřese hlavou, aby sama sebe probudila.* Nu, lehce vlezlý a nesvůj pane… pokud ten tanec bude opravdu stát za to, tak přijímám. *Široce se usměje.* Ovšem! *Zvedne varovně prst.* Za podmínky, že mi dovolíte vám tykat. *Jemně REMIHO vezme za nabízenou dlaň a opětuje jeho upřený pohled. Snad i pod vlivem drog jako by viděla magii a obrysy jeho těla, jako by dokázala prohlédnout až na jeho nitro.* /Co jsi zač, Remi? Co mi o sobě řekneš? Co máš se mnou v plánu?/ *Ptá se v duchu sama sebe, než se jen silou vůle od jeho očí odpoutá a přeci jen se napije vína. Hlavně aby utišila náhlé sucho v krku.*
*Musí se zastavit, aby nepřikývl, když REMI zmíní charakter svého otce. Hoch je to sice sympatický, ale zná ho pár minut a nemůže otevřeně vystoupit proti svému zaměstnanci.* To mi nenáleží soudit. *Okomentuje a vaří se v něm výkřik "Já tě chápu! Otcové ze Zimního dvora jsou železná osina v zadku!" Nechá to však v sobě i nadále vařit a raději se k tomu vyjádří jen tichým zamručením.* /Možná je to trochu nezdvořilé, ale nemůžu jen tak kdekomu vyprávět na potkání, že i šlechta má mizerné dětství./ *Poté už mu však REMI zmizí z dohledu a přestože vlastně nejsou s MAEVE zase tak daleko, něco Jasonovu pozornost poutá natolik spolehlivě, že se ani nerozhlíží. To něco je tančící TANOIA. Nedívá se ani na víly kolem sebe, přestože jejich přítomnost cítí a slyší kolem sebe živé švitoření. " Podívej se na to! " "Docela se umí hýbat, že?" "Myslíš, že se s panem králem zná?" Když v tom hlasy kolem něj zničehonic ztichnou a Jasonovi až za chvilku dojde proč. TANOIA využil jeho zdviženého palce a Jason nereaguje nijak jinak, než že mu intenzivní oční kontakt oplácí. Už mu není do smíchu, protože v této fázi by měl pocit, že se TANOIOVI vysmívá a to by doopravdy nechtěl. Zároveň cítí, že je možná trochu omámený, a tak ho nechce příliš povzbuzovat, aby nakonec nedělal něco, co nechce. A tak tam jen stojí se zvědavým pohledem a nechává Féra, aby si hrál. Když mu ale nabídne, ať se k němu přidá, musí s úsměvem odmítnout.* Vedete si skvěle i beze mě. *A nelže. TANOIOVO vystoupení se mu líbí. Dokonce v něm trochu hrkne, když uslyší zastřený tón hlasu, který má v mysli spojený se žhavými večery a po nich následujícími rány. Aby se mu moc nerozběhla představivost, myslí i na jiné věci, než na TANOIU přímo před sebou. Vtom na hlavě něco ucítí a mimoděk se květů dotkne rukou.* /To je trošku hezčí magie, než když se Lyria měnila ve strom. Ale kdo jsem, abych to vůbec dokázal posoudit./ *Než se stihne rozmyslet, jestli doopravdy půjde zabavovat jiné hosty, začne se pár dalších víl drát ke stolům, aby na nich tančili a TANOIA mu sáhne do vlasů, čímž opět připoutá jeho pozornost.* To já děkuji. * Odpoví téměř šeptem ještě když je mu TANOIA nablízku. Částečně nemůže uvěřit, že se něco takového stalo a částečně je nadšený, že se TANOIA tak odvázal. Když už přeci jen stojí blízko stolu, natáhne se pro skleničku a na ex ji do sebe kopne, aby trochu osvěžil vyschlé hrdlo. Poté se vydá znovu do davu tanečníků a na krku se mu krom rampouchů třpytí i pot. Prochází vesele davem a sem tam se u někoho zastaví a zatancuje si s nimi. Jednu drobou vílu dokonce zvedne do výšky (ne nepodobně jako v Dirty dancing), čímž si vyslouží potlesk od pár nejbližších víl. No a když ji položí, pokračuje ve své seznamovací cestě. Až narazí na CASTORA a ATHENU.* Zdravíčko, bavíte se? *Zeptá se, a přestože má maličko pocit, že vyrušuje, sobecky se rozhodne s nimi začít konverzaci.*
*KRÁĽOVA pozornosť mu veľmi lichotí, skoro by aj ostal červený, ako priamo na seba hľadeli a keby sa odhodlal urobiť niečo viac a zašiel by ďalej, nie je si istý, ako by JASON reagoval. Nakoniec, Tanoia ani nevie, či KRÁĽ je alebo nie je zadaný a jeho vytriezvenie mu túto myšlienku ihneď vnúkne, preto sa aj zastaví vo všetkom, čo by malo pokračovať k niečomu ďalšiemu. JASON a všetky víly okolo nemusia vedieť, že sa kráľ Tanoiovi natoľko zapáčil, aby na neho chcel zapôsobiť tancom na stole a svojou mágiou i bokmi. A zdá sa mu, aj po JASONOVYCH slovách, že výber jeho outfitu a odviazania sa bol celkom úspešný, no ak by to malo pokračovať ďalej, predsa len by ho JASON nasledoval, alebo ho vyhľadá neskôr. Teraz sa ponorí do víru tancovania, ešte otáča hlavu, aby videl na KRÁĽA, ktorý prechádza k niekomu inému, k dvom rozprávajúcim sa vílam, z ktorých jeden fér je práve ten, s ktorým sa zrejme poznajú.* /To je blbosť. To nemôžeš… Nemal by si. Len sa popáliš. Je to… kráľ./ *Preblesne mu v rýchlosti hlavou a odrazu sa neteší, že po jeho nabudení s drogou prišiel taký nepríjemný spád, ktorý ho uvrhol v strede tancovačky do istej negatívnej nálady. Kvety, ktoré pred chvíľou vyčaroval, začali pomaly vädnúť s ním. Preto sa radšej otočí, nechá sa vtiahnuť do tanca odznova, niekoľko víl si ho spokojne prezerá, smejú sa na neho, ťahajú ho za ruky, chytajú ho za ramená, za boky, niečo mu šepkajú a on sa odznova nadivoko krúti, usmieva, chichotá sa na vtipoch. Na chvíľu sa však vzdiali a prejde okolo dvoch rozprávajúcich sa víl, okolo REMIHO a MAEVE, na ktorých však dlho nehľadí, iba sa pousmeje a už smeruje svoj priamy pohľad znova k stolom, kam si však zájde iba po koláč, ktorý jedol predtým, oprie sa o stôl zadkom a obzerá sa okolo seba. Táto zábava je skvelá. Miluje ten pohľad. A ako potvrdenie mu vlasmi preletí jemný vánok a nad jeho hlavou zakrúži zopár farebných svetlušiek.*
*Remi pokynul MAEVE vřele na její kompliment.* Jsem rád, že na vás působím jako milá společnost, Maeve, moc rád. *Přiznal upřímně. Ostatní ho většinou vnímali jako šaška, blázna a pomatence, ne že by mu to vadilo. Ale krom Taylora mu již nikdo neřekl, že je dobrá společnost. Spíš jen, že by měl jít navštívít kostel.* To budete moc milá, ale stejně jako vám, i mě stačí asi jen víno, hudba, a dobrá společnost. *Oplatil jí v přesmyčce kompliment nazpět.* /Doufám jen, že to kompliment byl./ A ano, první, tak nějak strach mi nedovoloval se sem vrátit, ale jak říkám. Jsem rád, že jsem to udělal. *Nad její poznámkou o překvapeních se jen vesele a souhlasně zasmál. Nakonec i on zlehka sklopil pohled a upil ze své sklenky. Jakmile mu ale došlo, že dívka přijala jeho žádost, uculil se.* Pak si tedy budeme tykat, milá MAEVE. *Hlesl, načež stiskl její dlaň a ladným krokem si ji odvedl kousek od nich, směrem na parket. Během toho se potutelně usmíval, snad samotnou spokojeností. Díval se na dívku před sebou a skutečně, nemohl být v tento moment nadšenější. Svou volnou dlaň položil Remi MAEVE v pas, zatímco do té druhé uchopil její dlaň. Pak už se na ní jen usmál. *Můžeme?* zaculil se, a pokud mu to odkývala, pak začal i s ní do rytmu tancovat.*
*Jen co začal CAS tancovat, tak se k němu ihned přidala. Nějakým způsobem se kroutila, dokud se nechytla rytmu hudby, která jí příšla skvělá. Sem tam zopakovala úplně stejný pohyby co CAS, pro větší zábavu.* Nečekala jsem, že bych se dneska odvážila tancovat a už vůbec mě nenapadlo, že bych se s někým dala až takhle do řeči. *Řekla trochu hlasitěji, aby byla dostatečně slyšet přes hudbu. Stále tancovala, sem tam se ohlédla kolem sebe, aby měla přístu si prohlédnout co nejvíce víl a poté se vždy vrátila pohledem ke CASTOROVI.* Nevím jak ty, ale já se jednoznačně bavím *zasměje se. Když uslyší něčí pozdrav, ohlédne se tím směrem a spatří KRÁLE JASONA. Výsosti. *Ihned přestane tancovat, ale úsměv má stále na tváři.* Buďté zdráv, řekla bych, že se bavíme dobře, nebo alespoň z mého pohledu to tak je. *Přejde z JASONA pohledem ke CASTOROVI a pak zase zpět k JASONOVI.* Nebylo v plánu takhle se bavit, měla jsem se stavit jen na chvilku, ale vypadá to, že jsem jaksi nezvládla odolat, výsosti. *Normálně by panikařila, ale jelikož právě tancovala před tolika vílami, že pociťovala jen lehkou nervozitu, jinak byla úplně v pohodě.* Vy se bavíte? *Optá se JASONA na oplátku*
*Chvilku tančili na rychlejší hudbu, ale když se lehce zpomalila. Vzal Castor ATHENU jednou rukou kolem pasu a do te druhé ruky vzal tu její, podíval se jí do očí a společně pokračovali v tanci.* Abych řekl pravdu, ani já jsem nečekal, že se dnešní večer tak vyvede. Měl jsem trochu strach, že se něco pokazí, ale zatím je to skvělé a jsem moc rád, že jsem tě poznal. *Přiznal tiše a snad se i na jeho tváři objevil ruměnec, nebyl zvyklý, takže se nebylo ani čemu divit. Dál a dál spolu tancovali a bavili se, když i on zaslechl známý hlas a v tanci přestal.* Výsosti. *Uklonil se zlehka.* Přeji hezký večer a ano bavíme se moc dobře, děkujeme za optáni. *Pousmál se na ATHENU a pak svůj pohled opět věnoval JASONOVI.* Tento ples se velmi vydařil a jsem rád, že jsem přijal vaše pozvání. Už je to dlouhá doba, co jsem Zimní dvůr navštívil. *Rozhlédl se kolem sebe, než se zase věnoval jen těm dvěma.* Všichni se náramně baví, hádám, že i vy.
*Maeve se zasměje po REMIHO obratném vrácení komplimentu.* Vidíte jak vám to jde. *Pokyne mu hlavou.* Nu, to je nás víc, co jsme rádi, že jste dorazil. A doufám, že to není váš poslední ples. *Nutí jí to přemýšlet, kde se REMI asi pohybuje, když není ve Férii. Někde v lidském světě? Jestli ano… možná by stálo za to zkusit zjistit kde přesně.* /Huš. Zítřek nech zítřku. Teď je teď a tady je tady a co víc bys chtěla?/ *Napomene se v duchu a soustředí se zpět na REMIHO, který mezitím přikývne na tykání. Než vůbec stihne zareagovat, REMI ji vezme za ruku a odtáhne na karpet. Neujde jí při tom jeho úsměv.* Jsem ráda, že jsi tu spokojený. *Odpoví mu vlastním úsměvem, když jednu ruku položí na jeho rameno a tu druhou přenechá v jeho dlani.* Je to na tobě. *Pobaveně na něj mrkne, než se spolu s ním oddá rytmu hudby.*
*Fér se na vílu zářivě usmál.* Potom, co jsem tady zažil a také co tu prožívám, to určitě poslední ples nebude. A pokud bych měl možnost těš vyzvat dokonce i sebou, no, myslím, že bych se na ten ples těšil o něco líp, protože nebudu lhát, haha, jako kdybych to snad uměl, ale tvá společnost je mi velmi, velmi příjemná. *Přiznal Remi, a pak jako kdyby snad četl její myšlenky jej napadla otázka, nad kterou MAEVE přemýšlela. *Smím-li být tedy vlezlý, *zasmál se*, ji někdy i mimo Faerii? Pokud ano, kde se pohybuješ? Počkej, nech mě začít. Bydlím v Queensu, mám kousek od sebe obchod s hudebninami, String Theory. Specializuji se hlavně na Strunné nástroje, převážně kytary. Ale jinak, když nepracuji, jsem tak nějak všudypřítomný po New Yorku, kam mne kroky a hromadná doprava zavanou. Tak nějak prostě úplně všude. *Pronesl.* Pravda, když jsem opustil Faerii, tak jsem bydlel v Evropě, většinu života v Itálii. *Sdělil jí, čímž tak odhalil původ svého italského přízvuku.* Ale New York bylo nakonec město, kde jsem se přeci jen usídlil. No, a co ty? *Optal se Remi nakonec MAEVE. Mezitím, co povídá o tom, jak se dostal do města kde teď bydlí, s MAEVE tančí mezi vílami doslova po celém parketu. Oči měl ale nyní jen a jen pro ni, stejně tak jako myšlenky, jež k ní utíkaly, k ní, a také k tomu, aby mělo hlavu a patu to co říkal. Tančil ladně, opatrně, držel ji u sebe pevně, leč zároveň i jemně, zkrátka se snažil dát to nejlepší ze sebe, z toho, co se naučila co uměl. Pamatoval si na noci, kdy jej ještě v Římě učila Chiara tančit, kdy spolu utíkaly jako děti z domu, aby jí mohl Remi po nocích ukazovat kouzla vílí magie. A nyní se mu to, co jej jeho nejlepší přítelkyně naučila, hodilo. Mohl tak vést krásnou dámu na tanečním parketě jako zkušený, schopný tanečník.*
*Všimne si, jak oba v jeho přítomnosti trochu ztuhnou, ale líbí se mu, že ATHENA má stále úsměv na tváři.* /Myslím si, že je dobře, že v newyorkských vílách nebudím strach. Nebo ne?/ *V hlavě se mu začnou rodit pochybnosti, ale uzná, že pro něj je důležitější respekt a ten kolem sebe rozhodně cítí. Pousměje se, když ATHENA zkontroluje i CASTORA, když nejdřív promluví i na jeho počest.* Castore. *Přikývne i jemu na pozdrav a rád si vyslechne, že víla z něj neměla špatný dojem a doopravdy se baví oba. Nu a tak se otočí zpět k dívce a aby se necítila špatně, že CASTORA zná dokonce jménem, doptá se i jí.* Smím se zeptat, jak vám říkají, slečno? A stavit se jen na chvilku by byla vskutku škoda. /Že by na jejím setrvání měl zásluhu zde Castor?/ *Uvědomí si, že chvilku před jeho příchodem tančili v páru a ne jen vedle sebe, ale i nadále upřednostňuje poznávání svých víl.* /Už se poznali snad natolik, aby spolu někam zašli. Já s nimi spíše nebudu nikam moci jít./ Na poměry dlouhá doba, ano. *Přikývne a přemýšlí jestli nějak projevit náklonnost jako třeba ho poplácat po rameni, ale nakonec se rozhodne to nedělat. Tyto úvahy o korektním chování přeruší dotazy obou, jak se tu baví on a jemu se na chvilku vytvoří knedlík v krku, když si vzpomene na TANOIŮV tanec.* Bavím, děkuji za optání a ty hádáš velmi dobře. Už jste měli také něco k jídlu? *Nechce je tahat od tance, je rád, že se k němu konečně odhodlali. Ale snaží se o diskuzi.*
*RIMIHO otevřenost ji znovu překvapí. Je zvyklá spíš na nekonečné kruhy a hru slov. To, jak otevřený je, ji zneklidňuje. A zároveň to je osvěžující.* /No… je slušné mu opětovat stejnou mincí, nebo ne?/ *Proběhne jí hlavou.* Cítím to stejně, Remi. Budu ráda, když na sebe na nějakém plesu zase narazíme. *Přikývne, než sám REMI přejde na zajímavější téma. Překvapeně nakloní hlavu na stranu.* Věř nebo ne, ve Faerii se pohybuji výjimečně. Většinou jen, když se děje podobná akce, nebo když se mi stýská po domově. V New Yorku se pohybuji také, vmísila jsem se mezi studenty. Lidi mě vždy fascinovali a jak jinak je poznat než skrze jejich vzdělání? *Pousměje se, když sama odhalí něco ze svého nitra.* Hmm… String Theory mi něco říká. Možná jsem někdy šla kolem. Každopádně bych se měla zastavit. Strunné nástroje sice nejsou moje parketa, ale třeba mě prodavač přesvědčí o opaku. *Zasměje se a rozverně na REMIHO mrkne, zatímco si užívá tanec. Nechává se jím vést, užívá si jeho ruku na pasu, stejně jako jeho vůni a blízkost. Chvílemi má skoro pocit, jako by její srdce bušilo v rytmu hudby.*
Já jsem Athena, výsosti. *Došlo jí, že se oni dva musí znát, protože se CASTOR nepředstavil a KRÁL JASON ihned vyslovil jeho jméno. Úsměv na tváři stále udržovala.* Máte pravdu. Zastavit se zde na chvilku by bylo na škodu. *Nebyla si jistá, jak přesně by se měla chovat, ale věděla, že čím víc nad tím bude přemýšlet tím horší to bude.* Ne vaše výsosti, neměli jsme nic k jídlu, nebo alespoň já ne. Jak je tady na tom CASTOR, to vůbec netuším. *Obou dvoum věnuje úsměv.* Já s CASTOREM měla zatím jen pití a menší tanec. *Při vzpomínca na tančení s CASOTREM ucítila, jak jí opět hoří tváře, ale tentokrát to neměla jak schladit a tak se začala culit.* Vy jste si už něco dal, výsosti?
*Jakmile mu odsouhlasila jeho návrh o tom, že by se mohli opět vidět, a opět na plese, tak mu na tváři vysvitl úsměv.* Pak tedy budu moc rád. *Pronesl, načež MAEVE dál se zájmem poslouchal.* Souhlasím. Já neměl nikdy na výběr, nějak jsem se sžít musel, jak říkám, Faerii jsme nikdy neměl šanci poznat z té dobré stránky, až tedy teď, ale ve světě lidí jsem se nějak našel. Jak v jejich zájmech, tak kultuře, dokonce i nějaké té technologii, i když nemůžu o sobě říkat že jsem nějaký...hm, jak to říkají, Technický guru? Nebo tak něco? *Sám sobě se zasmál.* Ale ano. Naučil jsem se tam žít, dokonce najít i jejich krásy, a že jich je spoustu, i přes stejnou spoustu neduh. *Dodal ještě. Pak poslouchal o jejím povídání ohledně hudby.* Strunné ne? Takže jiné ano? Já osobně je prodávám, vyrábím, starám se o ně a hraju s láskou, našel jsem v nich taky jisté kouzlo. No, a MAEVE, říkáš, že jste se vmísila mezi studenty. Co studuješ, smím-li se tedy ptát? *Zajímal se dál, načež ji chytl za jednu ruku a zatočil dokola kolem své osy, než si ji opět zase přitáhl zpět. Nad jejím mrknutím se pousmál a spokojeně tančil dál.*
Ano jak říká ATHENA, k jídlu jsme ještě nic neměli, zatím jsme si dopřávali jen skvělé pití a momentálně i úžasnou hudbu určitě ale napravíme i zbytek a dáme si něco dobrého na zub. *Pousmál se zprvu na dívku vedle sebe, pak se ale vřele usmál i na samotného krále. *Musím říct že je to vážně už doba, znal jsem vás ještě jak prince a teď jste král. Musím vám pogratulovat, dřív jsem to bohužel nestihl. To víte, všechny ty okolnosti a věci, co se staly, nějak jsem na tenhle svět zanevřel. Ale jsem rád zpátky doma, děkuju za pozvání, velmi si toho vážím. *Pronesl a pak si uvědomil, jak se zase rozpovídal, zřejmě to už bylo tou dobrou náladou a alkoholem, který si dál ve větší míře. Proto si jen nervózně prohrábl vlasy a usmál na oba. Byl rád, že se za ním JASON zastavil alespoň na kousek řeči. Hned na to pohled věnoval opět ATHENĚ, které tváře zrudly jako zralá jablíčka.* Něco mě napadlo, pokud jste tedy ještě neměl nic k jídlu, co si dát všichni něco dobrého? *Optal se obou čekajíc, zda budou souhlasit.* A pak bychom mohli opět pokračovat v tanci. *Mrknul na ATHENU.*
*Má pocit, že se nemusí představovat a snad by se i trochu shodil, kdyby tak učinil. Proto jen reaguje na její jméno jako i mnozí před ním.* Bohyně moudrosti. /A války, ale to je za mě až sekundární./ Zajímá vás řecká mytologie nebo je vám nepříjemné, když na ni někdo skrze vaše jméno narazí? *Zeptá se, aby ji zbytečně neuváděl do nepříjemné situace tím, že by se jí případně zeptal, jestli s bohyní v něčem souzní a nebo naopak ne.* Je dobře, že v tomto spolu souhlasíme. *Usměje se na ATHENU a přemýšlí, kolik toho je dneska ještě na programu. Obzvláště z toho úhlu, jestli se vyplatí odejít dříve nebo se spíše zdržet.* /Co tak vím, tak ještě pár bodů večera nastane, ale upřímně jsem to nechal víc v Myriových rukou, než abych si přesně memoroval večerní program./ Určitě. *Přikývne, když mu přislíbí, že ochutnají místní kuchyni a obzvláště u ATHENY, která je jistě zvyklá převážně na lidské jídlo ho zajímá reakce.* Ach! *Překvapeně si uvědomí, že CASTORA vskutku viděl ještě jako princ a na chvíli se nad tím zarazí. Teď tak velkou část sebe odvozuje od toho, že je vladař, že si téměř nedokáže vybavit doby, kdy jím nebyl.* Děkuji, doufám, že se moji poddaní mají lépe, než za dob, kdy jsem byl princem. /Tam by takovýhle ples skončil magií, která všem rozhází vztahy, někdo přijde k vážné újmě na zdraví a kdovíco dalšího. Ale samozřejmě nejde jen o tohle.../ *Když řekne CASTOR, že je rád doma, Jason se na něj usměje. Je rád, že Faerii úplně neodsoudil. Pak už dává pozor na to, jak je ATHENA v CASTOROVĚ přítomnosti nervózní o dost jiným způsobem, než při interakci s králem.* /Jestli se dnes vidí poprvé, tak je to tak roztomile čerstvé!/ *Nadchne se ve skrytu duše pro to, jak si rozumí, ale nedává to na sobě nijak znát.* Nic moc, určitě můžeme něco ochutnat. *Odpoví ATHENĚ a vzápětí i CASTOROVI, který nabízí skvělý plán.* Pojďme na to! *Pousměje se a sebevědomě si začne klestit cestu davem. No.. tedy, klestil by, kdyby nebyl král. Takhle před ním ustoupí kdokoliv, kdo ho vidí, a tak na klestění cesty není moc prostor. Netrvá to tedy vůbec dlouho a z parketu jsou u jednoho ze stolů, který právě doplňuje obsluha v modrém.* Vše v pořádku? *Zeptá se Jason a obsluha jen přikývne a zmizí jakoby tam nikdy nestála.* Tak prosím. *Ukáže CASTOROVI a ATHENĚ na stůl, jakoby to snad celé vařil sám.*
*Nemá pocit, že by chcel ešte úplne odchádzať, zároveň aby nenarušil spoločenské interakcie iba spokojne pchá do seba jedno chutné jedlo za druhým - koláčiky, bochníčky, ovocie a ďalšie dobroty, ktoré aj tak spáli pri tanci. Jeho postava nikdy nebola problém, jedla i pohybu mal vždy dostatok. No aby neprestál celý večer po tom, čo predviedol JASONOVI a čo spoznal ďalšie víly, rozhodol sa znova sa zamestnať aktivitami, ktoré ho čakajú. Nič ďalšie neostáva. On sa tam s nikým nepozná a je vidieť, že vyrastal celý život v lese na striedačku s civilským svetom, pričom jeho jediní známi medzi vílami boli priatelia jeho rodičov. Takže sa radšej poddá hudbe. Niekde v rohu si teda znova strčí ruku do vrecúška s halucinogénnym práškom, naberie si na prst a všňupne do každej dierky. Cíti, ako mu to udrie rázne a silno do hlavy, chvíľu sťažka predýchava, necháva svoje ruky voľne spustené a hlavu jemne zaklonenú, čím odhaľuje svoj biely krk a hrudník dostatočne na to, ak by sa nejaká víla rozhodla zabiť ho, bol by teraz príliš ľahký terč, mimo to, že so sebou nemá zbrane. Cíti nad perou mravčenie a rovnako tak na konci prstov.* /Sakra./ *Preblesne mu hlavou, keď to ucíti.* /To som neodhadol, do férskej prd*le./ *Keď otvorí oči, cíti sa nesvoj. Oprie sa o stôl a vdychuje zhlboka čistý vzduch, aby nepríjemné vedľajšie účinky neprešli do vážnejších podôb. Kým sa cíti byť sám sebou, je to v poriadku, ale tá úzkosť.* /Možno ak si znova zatancujem, možno…/ *Napadne mu, farby teraz akoby ho bili do tváre, ľudia okolo pôsobia trochu ako duchovia, vzduch sa ho snaží uchlácholiť, ale nedarí sa mu to. Skoro akoby bol mimo sveta, akoby prepil celú noc, začne sa krútiť medzi vílami, tie okolo neho robia kruh, držia sa za ruky a točia dookola, no on má oči skoro privreté, všetko sa mu točí a pod nohami sa mu mimovoľne, bez toho, aby to ovládol, vytvoria stonky bez kvetov, iba výhonky niečoho zeleného a prírodného. Začne si pospevovať nejakú pieseň, ktorú zachytil v New Yorku.* I´m on the edge of glory… *Ale všetko je to tak potichu, žiadna z víl nevidí a nevníma, aký je bledý, skoro akoby ochorel. Cíti sa zle, ani tanec mu nepomáha, ale to nevadí. Smeje sa, nenechá sa stiahnuť vlastnou osobou a úzkosťou, ktorú v ňom droga vyvolala, aby si pokazil večer, ktorý doteraz prúdil výborne.*
*Na poznámku o technologiích se znovu zasměje.* Je to tak. Lidé jsou zábavní, ale železo používají stejně zbytečně moc. Někdo by jim to měl vysvětlit. Jinak ale souhlasím. Na rozdíl od nás mohou lhát, ale i přes to se zdají… upřímnější, jestli to dává smysl. Přinejmenším emočně otevřenější. *Pokrčí rameny. Sama vlastně neví, do jaké míry skrze víno a drogy a opojení REMIM dává smysl. A vlastně to je Maeve i jedno.* Oh? A jaké krásy jsi našel? Mám žárlit? *Přimhouří oči, ale hraná žárlivost jí nevydrží déle než pár minut, aby se znovu rozpustila ve veselý úsměv.* /Netrap ho, chudáka. Je to jeho první ples./ *Napomene se v duchu.* No, vždy mi z elementů byl nejbližší vítr. V tomhle duchu pak tíhnu k flétně. Ale jestli hraješ, určitě si tě někdy ráda poslechnu. Stačí dát vědět. *Odpoví mu krátce, než se zamyslí.* Umění. Jeho historii, druhy, budoucnost… přijde mi fascinující. Stačí srovnat vílí hudbu a tu lidskou. *Chvíli se zaposlouchá.* Ta vílí je… dokonalá. Však to nacvičují celý svůj život. Ta lidská je… hrubší. Syrovější. A také upřímnější. Jako by při ní za ně mluvili jejich emoce. *Zarazí se, když jí dojde, že se zas jednou rozkecala. Naštěstí to REMI zachrání tím, že ji nechá se otočit kolem jeho osy. Když si ji znovu přitáhne, jistě je náhodou, že je mu náhle o kus blíž a pohled má upřený do jeho očí. Na tváři jí trochu hraje červená, ale tentokrát pohledem neuhýbá.* Pardon. Když jsem opilá, vínem i společností, občas nevím kdy přestat mluvit. Snad tě nenudím.
*Pokýval hlavou na souhlas.* Tak to máš pravdu. Lidé a železo, to je něco, ale myslím si, že plasty v tomhle nadměrném používání vyhrávají. Což na jednu stranu, dobře pro nás, na druhou, no, tak to říká jedna má zaměstnankyně- chudáci želvy, nebo tak něco? *Zasmál se.* Tak nějak ti rozumím, jo. Chápu. No, zrovna včera jsem potkal upírku, která se ani neskrývala oznámit to, že je drogová dealerka a zlodějka aut, takže, jak jsem zjistil, ta upřímnost nechybí ani jiným rasám, co tak pozoruji. *Zasmál se pobaveně, stejně tak i nad její další otázkou pohledně žárlení.* Lidé na jednu stranu taky kouzelní. *Začal.* Třeba se mi na nich líbí to, jak někteří, kteří nemají o našem světu potuchy, no, vlastně i ti co mají, si dokáží vytvářet v hlavě úžasné světy, světy plné fantasie a magie, tak přívětivé a pozitivně nabité, myslím si, že kdyby ti někteří z nich znali to, co svět skutečně skrývá, asi by to v porovnáním s těmi jejich vysněnými fantasiemi bylo...ani nevím, drsné? Obdivuji ty, kteří třeba píší knihy, vymýšlejí si tam vlastní, jiné, nové a rozmanité světy. Někdo ten svět stínů ani nepotřebuj, ale *rozhlédl se kolem sebe, než pohledem skončil zpět u MAEVE,* já o nic z něj přijít nechci. *Dodal a usmál se na ni, upřímně a mile, snad jako kdyby ten úsměv nepatřil situaci a slovům, ale jen jí.* Vědět ti určitě dám, řekl bych, že mi byl nadělen i um zpěvu, takže, jo, není problém. No, i když...ne, tady bych kytaru asi těžko hledal. *Pronesl, když pomyslel na to, že by MAEVE zahrál už teď a tady.* Souhlasím, neříkám, někteří hudebníci a skladatelé do toho dávají své celé nitro, ale konkrétně ta novodobá hudba ve stylu, uhm, rappu a toho podobného, ne, děkuji. To opravdu nemusím. *Ušklíbl se nad tím. To, proč se cítila být i blíž bylo tím, že jak si ji přitáhl se zlehka sklonil blíže, možná proto, aby viděl její reakci, možná prostě jen proto, že to byl Remi. Každopádně jakmile pocítil, že má MAEVE o něco zase blíže, tak se zlehka usmál a placem ruky, kterou jí držel za pas, ji jemně, skoro neznatelně pohladil, než se roztančil dál.* Ale no, neomlouvej se! Vždyť já to dělám taky, sám jsem to udělal před chvilkou. Prostě mluvím, mluvím a mluvím, a ne, rozhodně mě nenudíš. Povídám si rád a rád se dozvídám to, co druhé baví a těší. *Pronesl, než se naoko zarazil.* Tak, chtěli jsme být oba trošku vlezlí, no ne? *Připomene jeho i její poznámku právě o vlezlosti, než šli tančit. V dalším momentě hudba změní tempo, a to vede Remiho k tomu, aby se zastavil a zlehka se od MAEVE odtáhl, stále ale svírajíc její dlaň před sebou, s druhou rukou za svými zády.* Děkuji za tanec, milá MAEVE. *Pronesl, načež ji opět políbil hřbet dlaně, nepřerušující kontakt. *Mohl bych tě teď já pozvat na víno, nebo něco jiného k pití? *Zeptal se hned poté.
Jak to tak poslouchám, tvoje okolí stojí za poznání. *Pobaveně se usměje, když REMI zmíní upírku.* Jo, občas přemýšlím, jestli ta naše nemožnost lhát prostě neznamená, že pravdě uhýbáme jinými způsoby. *Pokrčí rameny, s vědomím, že tohle téma je trochu těžké na vílí rej. Zamyšleně pak nakloní hlavu ke straně, když REMI zmíní lidskou fantazii.* Máš pravdu. I když, umí psát i věci temnější, než to reálně je. *Pousměje se a pokrčí rameny.* Jsou zvláštní. Ale dobře se s nimi tráví čas a je zábavné je pozorovat. *Zakončí a jeho úsměv spokojeně opětuje.* A poslechnu si tě ráda. Klidně i rapovat, za předpokladu že to budu moct natáčet. *Neubrání se smíchu při představě REMIHO v rapovém outfitu a potřese hlavou.* Uznávám, není to ani moje oblíbená hudba, ale obdivuji, kolik do ní dávají zápalu. *Sama se lehce prohne v zádech a spokojeně zavrní, když ucítí pohlazení jeho palcem. Najednou se REMI zdá tak blízko, že ho jen hypnotizovaně pozoruje. Rukou lehce zmáčkne jeho rameno.* To ráda slyším, Remi. Vlezlost se cení. *Spokojeně se usměje, když hudba změní tempo. Také se zastaví a až teď jí dojde, jak je zadýchaná. Tanec byl tak automatický, že si vlastně ani není jistá, jak dlouho tančili.* To já děkuji. Jsi dobrý tanečník. *Poznamená a znovu se začervená, když se jeho rty dotknou její ruky.* /Zajímalo by mě, jak jeho rty… ale no tak./ *Okřikne se raději v duchu.* Víno zní dobře!
*Vílák se ihned zarazil.* No, nevím, zda zrovna tuhle by jsii poznat chtěla, já sám jsem ji znal jen z poznání, na první dobrou mě málem zabila, ale jinak je to...je to zlá osoba, a určitě bych tě s ní dobrovolně neseznamoval, to ne. Ale CASTOR, ten je náhodou super, stejně tak i jedna čarodějka, a pak ještě jeden upír, jak říkám, výjimky jsou. *Uculil se od ucha k uchu.* Hm, myslím, že my si cestičky stejně nějak najdeme, jsme víly. *Pronesl, a v jeho hlase byla jasně znát nadsázka a taky to, jak tou větou téma hodil za hlavu.* To ano. Občas ty snílky trochu obdivuji, je a jejich vzdušné zámky. Umí si vykreslit svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký by mohl být. A hlavně takový, aby to bylo jejich bezpečné místo. *Pronesl s úsměvem na rtech.* /Já sám to bezpečné místo a dětské snění ztratil už hodně, hodně dávno..../ *Z myšlenek na minulost, jež mu hlavou proudí jako uragán, je vyvede opět právě MAEVE.* Ale ne, ne, já a rapp, to opravdu ne, kytara, zpěv, ano, ale rapp, to skutečně nehrozí. *Smál se hned fér.* Ale ano, dávají do toho skutečně dost, to se nechat musí.* Přiznal nakonec. Pak už si jen užívá MAEVIINU přítomnost, dokonce to, jak z ní lehce vyzařuje nervozita, nebo se mu to snad zdá? Nad jejím komplimentem se nakonec usměje a pokyne jí hlavou v poklonce.* I ty skvěle tančíš, vrozené, nebo tě to někdo kdy učil? Já vím, že mě to učila kolik let nejlepší kamarádka z Itálie, byly jsme spolu v pěstounské rodině. To té za to vděčím. A jsem rád, že jsem to mohl konečně uplatnit, kór s tak krásnou, a milou dívkou. *Pronesl, načež se k ní zlehka naklonil blíž, zatímco se na ni upřeně díval. Pak se ale pousmál a odtáhl se.* Omluv mě. Kdyby mé chování na tebe bylo, příliš, řekni si. Vím že někomu není tento způsob vystupování a komunikace příjemný, jen prostě *Vezme do ruky pohár s vínem, naleje do dvou číší a jednu podá MAEVE* jen prostě chci vzdát obdiv krásným bytostem, co mi berou dech. *Pronesl. ani si to neuvědomil, to, že si zlehka skousl spodní ret, zatímco se díval do MAEVINÝCH očí.*
*Jak JASON zmínil Bohyni, která souvisí s jejím jménem, lehce nakloní hlavu do strany. Nečekala, že by toto mohl říct, sice nebyl první ani poslední, ale trochu jí to zaskočilo.* Řecká mytologie je něco zajímavého, nebo to tak alespoň vnímám já. Nevadí mi, když skrze mé jméno někdo na to narazí, přeci jen nejste první a jsem si více než jistá, že nebudete ani poslední, vaše výsosti. Ale rozhodně bych to nebrala tak, že jsem moudrá, trochu bych o tom pochybovala. *Vysvětlí. Někdy dělá takové věci, že nechápe, že jí to vůbec prochází. Ihned to vypustila z hlavy, protože se nechtěla nějak zabývat minulostí. Chvilku poslouchala konverzaci mezi CASTOREM a JASONEM. Bavilo jí tohle poslouchat, protože jí vskutku zajímaly věci, které se odehrávali v minulosti a ona jim nebyla součástí.* Nemohu vás odmítnout. *Odpoví při nabídce k jídlu s JASONEM a CASTOREM. A když CASTOR se chtěl poté vrátit k tanci, pohlédla na CASTORA a s rudými tvářemi se na něj uculila a přikývla na souhlas. Ihned jak se rozešel král, tak se vydala za ním, přičemž se jen ohlédne za sebe, zda je CASTOR za nimi. Nebylo težké projít davem, když JASONOVI takže uhýbal z cesty. Když dojdou ke stolu a KRÁL JASON jim ukáže stůl na kterým je jídlo, tak se usměje od ucha k uchu. Jídlo vypadalo opravdu lahodně. Neváhala a ihned se posadila. Vyčkala až si sednou oni dva a podívala se směrem k JASONOVI.* Né, že by mě to překvapovalo, ale nic mě tu nepřestáva udivovat. Čekala jsem spíše klidný večer a malé pokecaní, ale tohle je mnohem lepší. Podařilo se vám to, je mi ctí být tomuto součástí, děkuji vám. *S úsměvem pokývne na JASONA a krátký pohledem se podívá i na CASTORA.* Vy máte ještě nějaké plány na dnešní večer, vaše výsosti? *Zdvořile se zeptá a strčí si něco z jídla do pusy, aby mohla ochutnat, zda tady mají jídla úplně jinou chuť, než v lidském světě, nebo zda v tom není žádný rozdíl. Jak ochutnala, lehce vyvalila oči, protože nečekala, že by jí až takhle mohlo chutnat. Pohled jí skončil opět na JASONOVI.* Myslím, že k vám budu chodit na obědy a večeře. *Trochu se uchechtne a vezme si další kus něčeho a strčí si jej do pusy s úsměvem.*
*Celou dobu, co JASON hovořil o ATHENINĚ jméně je bedlivě poslouchal a usmíval se, přece jen i on sám měl jméno z řecké mytologie. Proto jej i tenhle výklad obou dost zajímal. I nad královým překvapením, že se naposledy viděli ještě v dobách, kdy byl princ se jen usmíval. Neměl mu to za zlé, určitě za tu dobu měl mnoho věcí na práci a důležitějších. A Castor si to všechno zase pamatoval už jen z toho důvodů, že tehdy to byly jeho poslední chvilky ve Faerii vůbec, ovšem teď na to myslet nechtěl. Chtěl se jen bavit a užívat si radostí a pohody se skvělým kolektivem. Už jen REMI mu tady scházel, ale viděl, že se dobře bavil s nějakou vílou a tak se jen šibalsky uculil a dál věnoval pozornost králi a mladí víle po svém boku.* Tak tedy nejdříve jídlo a pak zase zábava. *Pronesl, když se hned za oběma vydal k jídelnímu stolu. Cestou se ještě mile usmál na ATHENU a jakmile došli na místo jen překvapeně zíral kolem.* Teda musím říct, že jsem už zapomněl jak tamější jídlo chutná. Když tak dlouho žijete mezi lidmi, zvyknete si na jejich stravování a chutě celkově. *Pronesl a chvilku přemýšlel, co by si dal jako první. Nakonec vzal první věc, která vypadala lahodně a nacpal si jí do pusy.* Hm, tak tohle je prostě úžasné. *Zamumlal s plnou pusou, než si to uvědomil a na chvilku zrudnul. *Ehm omlouvám s výsostí, ne vždy dělám ze sebe takového pitomce. *Usmál se a rychle všechno snědl. Posadil se vedle nich a vzal si ještě něco dalšího, tentokrát si dával pozor, aby zase neudělal nějaký trapas.* Napadlo mě, nechcete někdy navštívit New York?* Optal se JASONA, ale jeho otázka směřovala také k ATHENĚ.*
*Maeve se také zarazí. V další moment se rozesměje.* Dobře, uznávám, mě se zatím nikdo zabít nepokoušel. Asi oproti tobě vedu nudný život. *Zvedne ruce v náznaku vzdání se.* Je to tak. Možná jim pomáhá, že nežijou tak dlouho jako my. Kdybych měla za dvacet let zemřít, asi bych se taky více snažila tenhle svět změnit. *Potřese hlavou a nadechne se.* To zní jako výzva tě opít, když se takhle bráníš. Nějakého hip hop Dje také seženu. *Vesele na REMIHO mrkne. Pak se spolu s ním vydá ke stolu s vínem, o který se opře.* Něco jsem se naučila ve Faerii, něco u lidí, něco mám vrozeně. Jak už to bývá. A poděkuj své kamarádce, kdybych nebyla tak unavená, protančila bych s tebou noc. *Uhladí si vlasy po jeho komplimentu a tentokrát před jeho upřeným pohledem znovu uhne.* /Intenzivní./ *Když se ale REMI odtáhne, jemně ho chytí za rukáv.* Ne, to je v pořádku. Jsi… přímý. Jako bys absolutně myslel vážně každé slovo, které mi říkáš. Není to nepříjemné. Jen nezvyklé. Zvláště u komplimentů. *Podotkne po chvíli a raději své rozpaky skryje v doušku vína. V další moment se ale poťouchle usměje.* Dech ti teprve seberu, když budeš mít štěstí, ty krásná bytosti. *Zasměje se, i když si těch slov cení. Pohled REMIMU drze opětuje. Když si všimne jeho kousnutí do rtu, v očích se jí zablýskne. Musí se postavit na špičky a i tak téměř nedosáhne, ale nakonec se jí podaří vtisknout REMIMU lehký polibek na tvář. Tedy za předpokladu, že jí neuhnul. Pak ho vezme za rámě.* Nevím jak ty, ale mě už iritují ty podpatky a trávník teď zní lépe než parkety. *Podotkne a vydá se k trávníku. Jakmile na něj vstoupí, sundá si boty a chvíli si labužnicky užívá dotek trávy na bosých nohou… než si do trávy prostě sedne a zvedne pohled k REMIMU.* Přidáš se, nebo tě láká spíš veselí? *Upije ze sklenice s vínem.
*Je si vědom, že i CASTOROVO jméno má tuto vazbu, ale u něj už nemá potřebu pro počáteční zdvořilosti a přeci jen ATHENA pochází z jeho dvora, tak se o ní chce v krátkém časovém rozmezí co nejvíce dozvědět. Už to, že je se svým jménem sžitá, ale nevytahuje se bohyninými vědomostmi mu o dívčině charakteru leccos vypoví.* /Kdyby tady na mě každý chrlil svou minulost tak zlehka jako REMI, bylo by to podstatně snazší./ *Pomyslí si s mírným úsměvem a přikývne v reakci na ATHENINO vysvětlení.* Ano, zajímavé to určitě je. Moje oblíbená část je, že i bohové mají lidské vlastnosti a neduhy. /Na rozdíl například od Anděla, o kterém jsou všichni nefilim přesvědčení, že je perfektní. A nedejbože, aby se smíchal s Lilith a vzniklo něco podřadnějšího jako jsou víly. Tam je špatně přeci jen ta démonská část a Anděl je bezchybný stejně jako oni./ *Nad touto myšlenkou by nejraději protočil oči, ale nechce zabíhat do politiky, tak tuto spojitost ani nezmíní nahlas. Moc hluboko do řecké mytologie se však pouštět nemůže, protože na to není žádný expert a ví jen základy, které mu sem tam někdo předhodil za jeho toulky civilským světem. Přijde mu, že je CASTOR nějaký tichý, ale když se na něj otočí a vidí úsměv, uzná, že to nemá žádnou negativní konotaci. Pak už se všichni vyrazí najíst.* Na to bych si tedy zvykat moc nechtěl. /Možná trochu. Ale jen kvůli němu, ne kvůli tomu jídlu./ *Ušklíbne se, když CASTOR zmíní, že si zvyknul na lidské jídlo.* Klidný večer a malé pokecání, to je roztomilá představa. Možná někdy. *Usměje se na ATHENU a přikývne, když mu děkuje za pozvání.* Nad dalšími plány, než touto oslavou jsem nepřemýšlel. Nějak nepředpokládám, že by měla v krátké době končit. *Pak už sleduje reakce obou na místní jídlo. V očích se mu rozsvítí nadšené světýlko, když vidí, jak jim oběma chutná a též to od nich slyší. A tak si také sáhne pro jeden z pokrmů a spokojeně jej sní.* /Mluvení s plnou pusou je zjevně běžnější, než bych si myslel./ *Napadne ho pobaveně a pousměje se, když se za to CASTOR začne omlouvat.* Je-li to vlivem výtečné kuchyně, tak se to podle mě dá prominout. *Odmávne to a tiše se zasměje ATHENINU komentáři o tom, že se stane běžným strávníkem ve Faerii.* Tohle je vaše první férské jídlo, Atheno? /Jistěže je. Je to znát, ale třeba mi takhle řekne něco málo o svém původu./ *Při CASTOROVĚ dotazu chvílí předstírá přemýšlení, aby nebylo hned jasné, že je v civilském světě pravidelným návštěvníkem.* Myslíte, že to stojí za to? *Zeptá se s pozvednutým obočím. Nelže, protože ani nenaznačil, že by tam někdy byl či nebyl. Ještě zvažuje, jak moc chce tyto víly informovat o svých cestách New Yorkem.* /Asi to není vyloženě tajemství, ale přeci jen svůj civilský čas trávím dost specificky.../ *Nabere si na talířek ještě pár kousků, nalije si čerstvou číši vína a pustí se do jídla.*
Ano, s tím naprosto souhlasím. Je zajímavé, že bohové mají lidské vlastnosti.*Trochu se nad tím zamyslela. Řecká mytologie jí zajímala, ale né jen protože nosí jejich jméno, ale protože celkově jí takovéhle věci vskutku zajímají.* Nemluvím o tom ráda, ale jsem nositelem dvou jmén. Athena, podle bohyni moudrosti, války a strategie, ochránkyni statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. A pak Cynthia, je to jméno řeckého původu. Jde o zlatinizovanou formu řeckého jména Kynthia s významem žena z Kynthosu. Jednalo se o epiteton řecké bohyně měsíce Artemis, protože Kynthos byla hora na Delosu, na které se narodila ona a její dvojče Apollo. *Ihned se rozčervená jak rajče, protože jí došlo, jak moc se rozmluvila a ještě o jejím jménu. Nikdy své jméno takto nezmiňovala, skoro nikdy ani neříkala, že je nositelem dvou jmén.* Moc se omlouvám, normálně takto o svém jménu nemluvím, nevím co to do mě vjelo. Nikdy jsem se s bohy nesrovnávala a už vůbec se se svým jménem nevytahovala. Vůbec o tom nemluvím, když to někdy zmíní a když ano, tak rozhodně takto nemluvím. Omluvte mě. *Ani se nevyjadřovala ohledně jídla v lidském světě. Byla pravda, že se na to zvyknout dá, ale kdo by chtěl, když můžou jíst takovéto lahůdky, jaké tady mají, takže se jen usmívala. Při zmínce o její představě ke klidnýmu večeru a menšímu pokecaní, trochu opět zrudne a přikývne hlavou na souhlas. Když uslyšela, jak CASTOR jí s plnou pusou, uchechtne se a ukradne si ze stolu další kus jídla. Jak padla otázka, zda je tohle Athenino první férské jídlo, trochu se zarazí, protože o sobě moc nemluvila. Přišlo jí, že kdyby to měla vysvětlovat, tak by potřebovala chvilku času. Vzala si do ruky nějaké pití co tam bylo a napila se, aby jí v puse nezbyly žádné kousky a protože věděla, že se na to potřebuje napít.* Ano, je. *Podívá se na JASONA.* Ačkoli jsem ze Zimního dvora, tak spíše jsem u svého bratra, který žije v Brooklynu. *Nebyla si jistá, že tady chce mluvit o tom, že se svými rodiči nepromluvila již nějakou dobu, kvůli rozdělní mezi ní a jejím bratrem, ke kterému málem došlo. Chvilku zamyšleně se dívala na JASONA. Hned jak jí došlo, že se na něj dívá, tak ihned odvrátila pohled k jídlo* Omluvte mě výsosti, moc o tomhle nemluvím. *Řekla s pohledem upřeným do jídla, protože jí přišlo nevhodné se nějak podívat na JASONA. Jak položí CASTOR dotaz ohledně New Yorku, ohlédne se po něm.* Nenapadlo mě ho někdy takto navštívit, ale jelikož za mě Brooklyn je krásné místo, tak bych se nebála vsadit, že New Yorku bude ještě hezčí. *Odpoví CASTOROVI.* Jestli si myslíš, že to stojí za to, jak se ptál tady KRÁL, tak bych určitě neváhala se tam jít podívat. *Uculí se a opět si usrkne pití.* Ty jsi tam někdy byl? *Optá se CASTORA a pohlédne na něj s úsměvem.*
A přitom jsem se jen snažil bránit jiného upíra, kterému očividně říkala něco, co se mu nelíbiilo! *Pronesl ještě k tomu, načež protočil hraně očima. Hned na to se ale zasmál.* No, je pravda, že já svůj žiivot nudným nazvat nemohu. Ráno jdu do obchodu, pokud jsou tam pracovnice, jdu s kytarou hrát do ulic, večer buď spím nebo se toulám New Yorkem, sem tam zajdu do nějakého baru. Ale ne. Nenudím se. Snažím se alespoň se nenudit. *Usmál se poté.* To asi ano, máš pravdu. kdyby žili déle, možná by jim došlo občas, ne vždy, ale ve většině případů to nemá smysl. *Pronesl lehce zamyšlen, než pozornost vrátil MAEVE.* Můžeš to zkusit, já jsem pro každou špatnost, ale tohle asi bez nějakého pomocného vlivu nepůjde. *Přiznal s úšklebkem. Nad její poznámkou o tanci se pak usmál.* Tak to máme stejně, milá MAEVE, ale no, asi každý má své limity. Tak snad příště, doufám, že příležitostí budu mít ještě dost. *Uculil se a potutelně na ni mrkl. Nad tím, co ale pak řekla, se musel úlevně pousmát.* Upřímně, jsem rád, že ti to nevadí, protože stejně tak, jako bych s tebou dál rád tančil, bych tobě rád dál snášel komplimenty, zasloužíš si je. Nejen že za svou krásu, ale i za svou ladnost, za svou roztomilost, za to, jak jsi krásně rozjívená, za to, jak rozkošně se červenáš, a za to, že ti nevadí to, jaký jsem. *Mluvil tiše, tak, aby jej slyšela jen a jen MAEVE, doslova jen kousek od jejího obličeje. Překvapen jejími slovy by chtěl ještě něco říct, ale místo toho je MAEVE překvapila ještě polibkem na tvář. Tak moc se chtěl natáhnout a vrátit jí ho, ale na její rty, ale to už jej chytla v rámě.* /Noc je ještě mladá, nezapomínej./ Rozumím ti. Občas podpatky taky vytáhnu, řekněme, že nosím prostě to, co mi padne pod ruku, takže by se občas našly i takové věci, takže ano, pojďme si sednout. Rád se přidám, protože veselí si užívám i s tebou, MAEVE. *Pootočil k ní pohled. Ještě chviličku ji sledoval, než se posadil vedle ní a pousmál se.* Jo, ale je tu hezky, skutečně ano. *Dodal jen tak mimo, než se zamyslel.* /Proč to tu ještě trošku neokořenit?/ *V dalším momentě jemně zvedl dlaň, kterou jako kdyby hladil vzduch kolem něj a MAEVE. Pod jeho doteky vznikala nádherná iluze, která vypadala jako kdyby vzduchu, jehož se dotkl, věnoval perleťové odlesky, lteré připomínaly strukturou zvlněnou hladinu vody.* I když jsou lidé zajímaví, tohohle bych se nevzdal. *Promluvil po chvilce, kdy se jeden z pramínků začal formovat v motýla s jako dlaň velkými, zdobenými křídly, jež se rozletěl směrem k MAEVE. Remi volnou rukou jemně uchopil VÍLIINU dlaň a lehce ji zvedl. Iluze, jasně světélkující a jasná, dosedla na její klouby prstů. *Ačkoliv by někdo řekl, že naše rasa je zrádná a vypočítavá, tak je ale i nádherná a tvořivá, rozmanitá a spojující. *Usmál se, než se zahleděl MAEVE do očí.*
*Jedním uchem je poslouchal oba dva, přece jen výklady to bylo něco pro něj. On sám rád navštěvoval knihovny a pročítal si historii lidstva a jejich báje a pověsti. Proto pojídal dobré jídlo a poslouchal konverzaci, jež spolu vedl král JASON s ATHENOU. On sám se do toho míchat nechtěl. Přece jen by ta konverzace už zabíhala někde, kde asi nikdo nechtěl, alespoň ne v tenhle večer. Když znova dojedl sousto, počkal, až bude mít skutečně prázdnou pusu a pak až se vrhnul na to promluvit.* Já tohle jinak nedělám, ale jídlo tady je prostě skvělé a já se nějak neudržel, až je mi trapné, že jsem před samotným králem se takhle ztrapnil. Pokud to ale berete s humorem, pak jsem rád, měl jsem trochu obavy, že snad dostanu vynadáno. *Pronesl tiše a jeho tváře lehce zrudly, trochu začínal panikařit, přece jen, se cítil nesvůj v takových chvílích. Snažil se však nedát na sobě nic znát. Za ty roky své strachy uměl dobře skrývat, aniž by to někdo na něm poznal a stejné to nebylo ani teď. Když se trochu uklidnil, pousmál se napil se pití, které si vzal ze stolu. Zatímco oba opět poslouchal, do doby, kdy mu na jeho otázku odpověděli. Nejdříve pohlédl na krále JASONA.* Já osobně si myslím, že celý New York stojí za to. Já třeba žiju přímo na Manhattanu, ale když mám čas a nejsem v práci nebo netvořím obrazy, velmi rád se procházím. Oblasti střídám, abych toho vždy viděl co nejvíce a z každé části. Je to krásné město, ale to mohu říci o dalších, především ty v Evropě. *Opět se rozpovídal.* Pokud ale králi zavítáte k nám do města, velmi rád se vás ujmu, určitě bychom dali dohromady nějaký program. *Pousmál se, než se zadíval i na ATHENU.* I Brooklyn je krásná část města, takže pokud se budeš chtít někdy sejít, budu moc rád. Dám ti pak na sebe kontakt, kde bys mě mohla najít, tedy ovšem jen za předpokladu, že budeš chtít. *Uchechtl a nervózně se poškrábal na zátylku. Jak záviděl REMIMU, že tyhle věci týkající se žen zvládal tak dokonale. On sám si připadal jako naprostý idiot.*
*Jeho reakce na pusu na tvář Maeve pobaví.* /Vidíš. Nejseš tady jediný, kdo umí překvapovat, ha! Ti ještě ukážu./ *Slibuje REMIMU v duchu, zatímco se zoufale snaží nemyslet na záplavu jeho lichotek. Že je roztomilá jí neřekl snad ještě nikdo. O to více se právě k tomuhle slovu vrací. A snad právě proto se sama snaží získat alespoň nějaký náznak kontroly nad situací, aby nestrávila zbytek večera jako přiblble se tlemicí vílka.* Vida, v podpatkách by tě taky stálo za to vidět. To tě opravdu budu muset v New Yorku najít a dokumentovat, co máš zrovna na sobě. Abych tě pak měla čím vydírat. *Pobaveně na REMIHO mrkne, když si vedle ní sedá. Snaží se nedat najevo, jak velkou radost jí fér udělá tím, že si opravdu vedle ní sedne. Moc se jí to nedaří.* Je. KRÁLI patří dík, že to dal dohromady. *Pak ale REMI začne čarovat. Maeve chvíli okouzleně pozoruje iluzi před sebou. Na jeho poznámku se zachichotá.* Ano, lidi mám ráda, ale jsem taky ráda že jsem kdo jsem. *Tiše pak pozoruje motýla. Nechá RIMIHO vzít ji za ruku, aby pak motýl dosedl na kloubky jejích prstů. Chvíli ho zvědavě pozoruje, než se znovu spojí jejich oči.* /Balíš takhle holky často, nebo jsi prostě takový, Rimi? A záleží na tom? … ne, teď a tady ne./ *Dá si další lok vína, než v duchu dojde k rozhodnutí. Opře se hlavou o RIMIHO rameno.* Dobře, Rimi… jak to vidím já, máme před sebou dvě cesty. Jedna je, že tu budeme dále sedět, užívat si večer a příjemně si povídat… a to taky zní jako dobrý způsob trávení plesu, nechápej mě špatně! *Trochu se povytáhne, aby mohla přiblížit své rty k jeho uchu.* Nebo mě můžeš políbit a uvidíme, kam dnešek povede, hm? *Zašeptá mu do ucha, jako by to bylo to největší tajemství, než se odtáhne a nakloní hlavu ke straně.* /Tak co, neodhadla jsem tě špatně?/
*Poslechne si ATHENIN výklad o jejím jméně a čím déle to trvá, tím více v něm klíčí pobavení. To vyklíčí v smích ve vteřině, kdy se dívka začne omlouvat, že takhle o svých jménech většinou nemluví.* To je v pořádku, nevadí se sem tam rozpovídat. *Pobavení mu z očí nemizí, ale již se nesměje. Přeci jen i před chvílí to byl velmi tichý a nenápadný smích.* Vynadáno? /Koukám, že fakt valná většina víl má nějaké trauma z dětství./ Dle etikety to samozřejmě není nic slavného, ale na plese bych vám to asi vyčítal více. *Vysvětlí CASTOROVI, že se doopravdy snaží z dneška dělat trochu uvolněnější akci. Pak se obrátí na athenu a se zájmem poslouchá o jejím bratrovi. Bohužel je její medailonek výrazně zkrácen tím, že o tom nerada mluví.* /Co bych čekal, mluvíme spolu prvně./ Ale jistě, rodina dokáže být složitá. *Přitaká a nehrabe se nějak hlouběji v jejích ranách. Mohl by si to zjistit v její mysli, ale dnes odkládá magii tohoto typu stranou a raději volí konverzaci.* /Brooklyn, Manhattan...ve čtvrtích se ještě nevyznám, ale kdo je blíž Jackovi?/ *Než stihne odpovědět, Z NÁDVOŘÍ SE ZAČNOU ZVEDAT DESÍTKY, SPÍŠE STOVKY RŮZNĚ BAREVNÝCH LAMPIONŮ A VZNÁŠET SE K NEBI. Jason se za nimi otočí a usměje se.* Výlet do New Yorku určitě zvážím a teď SI NĚCO PŘEJTE! *Sleduje lampiony s úsměvem ve tváři a je mu jasné, že si přeje jediné. A ne, není to, aby lampiony nezachvátily les Fjoll ohněm, jsou totiž očarované, aby se tak nestalo.*
*Keď sa v nepríjemných pocitoch začal útápať viac, akoby sa mu trhala duša od tela, stiahne si dlaň ku svojej hrudi, akoby sa ju snažil pridržať, kým nebude neskoro. Radšej sa prederie pomedzi veselé tancujúce víly ku stolom, kde tancujú ďalšie víly. Chvíľu si ich premeriava.* /Tak taký je to pohľad./ *Napadne mu, trochu zahanbene a zároveň hrdo, pousmeje sa a uhne pohľadom.* /Tak takto odhalene a ľahko som vyzeral./ *Pomyslí si a akosi si nerobí ťažkú hlavu s tým, že takto odprezentoval svoje telo v nemravnom svetle priamo pred kráľom. Teraz mu záleží na tom, aby sa upokojil, aby farby tak nahlas nekričali, aby dotyky ostatných víl necítil tak intenzívne, skoro akoby mal špinavú dušu.* /To si vyriešil./ *Vynadá si v duchu, pred očami sa mu mihajú pohyby tiel a farebné svetielka za sebou zanechávajú farebné pruhy, akoby jeho oči putovali rýchlosťou svetla. Keď skloní hlavu, sťažka sa nadýchne a ako sa znova zadíva ku stolom, vezme si pohár vody, plným dúškom sa napije a usadí sa niekam do rohu k pekne naklonenom strome, ktorý ho tieňom trochu zakrýva, no nie úplne. Keď jeho prehnané a úzkosť vyvolávajúce vnímanie farieb zachytí dúhové lampióny, dvíhajúce sa k oblohe, pomaly vstane a ako omámený vyjde spod stromu a díva sa na oblohu. Niečo také ešte nikdy nevidel. Áno, bol už na toľkých oslavách a párty, na slávnostiach tiež párkrát, aj v ľudskom svete, no s krásou Faerie spojená magickosť svietiacich lampiónov v ňom vyvoláva konečne niečo upokojujúce, pocit naprostej nádhery. On vlastne ani netuší, že by si mal niečo priať. Je rád, že stále existujú láska, zábava a umenie. Chvíľu ešte postojí a keď sa lampióny natoľko vzdialia, že sú iba bodkami niekde nad jeho hlavou, vydýchne a aj jeho úzkosť ustúpila. S novým nádychom sa mu uľaví a dobrá nálada je späť, akoby sa nič nestalo. Ihneď podíde k stolom, znova na jeden vylezie, chytí za ruku akúsi nižšiu vílu so striebornou kožou a začne s ňou tancovať, alebo skôr vedľa nej, s pocitom nového návalu energie a chuti sa zabaviť. Aby to skončilo tak, ako začalo - trapasom. Keď sa víla pred ním otočí naraz s ním, nechtiac do seba narazia a aj keď sa snaží udržať rovnováhu, stiahne ho dopredu a len tak tak ho chytí skupinka štyroch víl, popíjajúcich a rozprávajúcich sa hneď pri stole.* Pardon.
*Fér se na MEEVE uculil.* Tak to tě asi zklamu, moje milá MAEVE, jo, zpívat rap, to by pro mě asi byla skutečně ostuda, to tedy ano. No, zpívat, pokud se tomu dá tak říkat. Ale co se podpatků týče, tak ne, za ty se stydět nebudu a pokud budeš chtít, ještě ti v nich na fotku zapózuji jako modelka na úvodní stranu Vogue. *Mrkl na ní jedním okem.* Ano, králi se to povedlo. Taky proto, že dobře věděl, koho pozvat. *S pohledem upřeným na MAEVE tohle byla jasná lichotka. Nad tím, co řekla pak o své rase a lidech souhlasně kývl hlavou a tiše zamručel na znamení souhlasu. Jakmile si opřela hlavu o jeho rameno, zlehka napl hruď a zhluboka se nadechl. Přeci jen, byla milá, krásná a...zkrátka kouzelná. Na druhou stranu třeba taková Alessandra, ta byla vše, jen ne hodná a milá. Ta byla jen krásná zvenčí, ale zevnitř už to bylo o něco horší. Právě proto se teď cítil s MAEVE tak dobře, jak se cítil. Zatraceně dobře! Ovšem tím, co řekla potom, jej překvapila. Ještě chvilku seděl, než se jemně odtáhl a sjel si ji pohledem. Pak se usmál, přičemž vytáhl jeden koutek rtů nahoru.* Abych pravdu řekl, jedna je příjemnější, než druhá, ale přeci jen, ta jedna se mi zamlouvá o něco víc. *Přiznal nakonec fér, načež se jednou dlaní zapřel o zem vedle sebe, zatímco tou druhou jemně pohladil MAEVE po tváři. Jakmile ale jeho prsty doputovaly po okraji čelisti až k její bradě, zlehka ji uchopil mezi palec a ukazováček, a pak se sklonil. Neváhal, už ne.* /Chtěl jsme to udělat popravdě jen co jsem ji viděl./ *Ale až teď se odhodlal k tomu, aby sklonil svou hlavu a se rty zlehka přiložil na ty MAEVINY. Spokojeně zavřel oči a do polibku se usmál, ale přeci jen, nijak dál nezacházel, jako kdyby snad dával právě i MAEVE prostor, aby si sama určila, co chce. Bojoval ale s nutkáním začít laskat její rty ještě náruživěji a vášnivěji, volnou ruku jí položit na pas a zkoumat její dokonalé křivky, prozkoumat rty hebkou kůži jejího krku, prozkoumat, co skrývá látka šatů...* /Dost!! Noc je ještě mladá, nezapoměň./ Okřikl sám sebe v mysli, i když jeho dech znatelně ztěžkl. Nakonec se ale nepřekonal a políbil MAEVE o něco odhodlaněji a toužebněji. Po očku ale zachytil on rej lampionů, proto se zlehka odtáhl.* Je na čase mít přání, rozmilá MAEVE. *Zašeptal, teď už lehce zhrubělým hlasem zatemnělým touhou, i tak se ale usmál.*
*Opře se svou tváří o RIMIHO dlaň a utápí se v jeho očích, zatímco čeká na jeho verdikt. Jakkoli doufá v polibek, odmítnutí by ji neurazilo. Z toho už vyrostla. Jeho dlaň ale příjemně hřeje a ona si to užívá jako si kočka užívá vyhřívání na Slunci. Pak ale ucítí jeho rty na svých. Přivře oči a spokojeně vydechne. Její tělo ovládnou její instinkty, její emoce. Natiskne se na něj pevněji a v polibcích se objeví jistá dravost. Rukou vjede do jeho vlasů, tou druhou přejede po jeho hrudi. Jako žíznivý člověk, ona hasí svou žízeň polibky a doteky. Jeho blízkostí. V tu chvíli je jedno, co se bude dít zítra. Co si myslí ostatní víly. Teď existuje jen tenhle moment a pro ní existuje jen RIMI. Jeho toužebnější polibek ocení zavrněním a spokojeně ho opětuje, než ji zmate tím, jak se náhle odtáhne. Má problém soustředit se na cokoli jiného skrz mlhu touhy, ale po chvíli jí dojde, o čem fér mluví. Otočí se, aby se mohla pokochat lampiony.* Hehe, KRÁL má dobré načasování. *Spokojeně se usměje. I jí hlas i dech ztěžkl. Její rty opravdu chtějí dělat něco jiného, než mluvit.* Tak přání… Hm, jedno bych měla. *Obkročmo si na REMIHO sedne a šibalsky se usměje. Přání by se neměla říkat nahlas. Představa, jak on sám asi přemýšlí, co si tak Maeve přeje ji baví.* /Ať tenhle moment trvá déle, než je rozumné.../ *Proběhne jí hlavou, než natiskne své tělo na jeho a vroucně ho políbí. Rukama ho obejme kolem krku a sama jazykem začne prozkoumávat jeho ústa. Nemůže si pomoci, to jak o ní mluví… jako by přikládal olej do už tak dost hořícího ohně.*
*Fér se spokojeně usmál. Doufal, že se neodtáhne, doufal, že zůstane, a taks e i stalo. Byla tu, opětovala mu polibky, dívka, po které pokukoval už od doby co přišla. Sám se nechal unést vlnou chtíče a touhy, a jakmile ucítil MAEVINU dlaň ve svých vlasech, unikl mu ze trů vzrušený výdech.* /Ztaraceně, MAEVE, budu tě mít za tenhle večer dost?/ *Položil sám sobě otázku, nad jejíž odpovědí pochyboval. Pobaveně se ale musel usmát, jaké zmatení viděl v její tváři, když se odtáhl. Hned na to si ji ale stáhl opět zpátky, i když, ona už udělala své.* To víš, očividně mu nechybí smysl pro humor. *Poznamenal fér. Své dlaně následně položil na boky víly, které stiskl a on sám si ji přitáhl k sobě blíž, jako kdyby nechtěl, aby mezi nimi byla nějaká mezírka. Zaklonil hlavu a trhaně se zhluboka nadechl, načež si přejel po rtech a zaklonil zlehka hlavu, aby na MAEVE lépe viděl.* Tak to přání bych měl i já, rozmilá MAEVE. *Pronesl. Přál si v podstatě to samé, aby tahle noc ještě dlouho neskončila. Hned na to jí své polibky náruživě a vášnivě opětoval nazpět, tisknouc její tělo na to své, zatímco se jedna jeho ruka odvážil zkoumat dívčiny křivky. Dlaní vyjel nejprve po křivce boku vzhůru, než se vrátil zpět a ještě níž, a dlaň nechal položenou na jejím oblém pozadí. Po chvilce, když už mu začal mezi polibky docházet vzduch, se ale odtáhl a zadýchaně se na ni zadíval.* Nechtěla by se dáma někam vzdálit? *Nadzvedl tázavě obočí, než se natáhl k jejímu uchu.* Někam, kde budeme jen my dva? *Zašeptal jí do ucha a ihned na to své rty přiložil na její krk a začal tak zkoumat její kůži, tak, jak si to představoval před chvilkou.*
*Poslouchala jak se CASTOR omlouvá ohledně menší nehody s jídlem co se mu stala. Jak uviděla, že lehce zrudnul, tak se usmála.* Je roztomilé jak se červenáš. *Nečekala, že by něco takového mohla říct, muselo to být tím, jak byla uvolněna. Ihned zrudla.* Pardon. *Ucilala se. Pam je chvilku poslouchala a jak JASON zmínil, že rodina občas bývá složitá, tak se na něj podívala.* To mi povídejte vaše výsosti. Občas to je hodně tězké. *Přikývla ještě hlavou na souhlas. Pak už jen ujídá malý kousek po kousku a sem tam to někdy zapije pitím. Poté poslouchala CASTORA jak vypraví ohledně New Yorku.* Docela ti závidím. *Řekne CASTOROVI.* Procházky jsou fajn a sama se jich někdy zůčasním, ale asi né uplně jako ty, že bych takhle věděla které místo, kde má svojí skrytou krásu. *Uculí se.* Ovšem, budu moct ráda. *Věnuje mu úsměv, když se jí optal na společnou procházku a trochu zrudla. Poté co se JASON otočí, tak athenu pohltí zvědavost a ohlédne se stejným směrem. Uviděla stovky barevných lampionů a to jí hned vykouzlilo úsměv od uch k uchu. Když řekl, že si mají něco přát, tak to ihned udělala, ale nepoštěla oči z lampionů. Viděla to snad poprvé v životě, nebo si alespoň nepamatuje, že by tohle někdy viděla, proto jí úplně zářili oči. Byla to nádhera. S velkým úsměvem pohlédla na JASONA i na CASTORA.* Nevím jak vy, ale tohle vidím prvně v životě a musím říct, že to bude něco nezapomenutelného. *Znovu se podívá na stovky barevných lampionů a užívá se výhled.*
*Maeve spokojeně zavrní, když ucítí RIMIHO ruce na bocích a když si ji přitáhne, tiše vydechne. Je náhle tak blízko… opojení z alkoholu, hudby, tance a konečně, i jeho se spojují v překrásnou opilost, kterou si užívá plnými doušky. Jeho pohled ji naplňuje vzrušením a ona se vpíjí do jeho očí. Sama už nic neříká, mluvit je teď náročné. Místo toho hasí vlastní žízeň jeho rty. Když ucítí jeho zkoumavou ruku, slastně zapřede. Její pokožka žhne a jeho ruka jako by ji ještě více rozpalovala. Sama vjede rukou pod jeho košili na jeho břiše a jemně zatne nehty do jeho břicha, než rukou sjede na jeho boky a záda. Svým jazykem si hraje s tím jeho. Pak se ovšem ten vílí parchant zase odtáhne. Tentokrát ho tak snadno nenechá a zatímco on plýtvá čas tím, že mluví, ona rty laská jeho krk a užívá si jeho vůni a chuť. Než k ní líně doputují jeho slova, jako by se musela prodrat medem, tak zpomalené je její vnímání. Tiše zasténá, když jí péči začne oplácet a chvíli ho dravě pozoruje. Než mu prudce strčí rukama do ramen a donutí ho si do trávy lehnout. Nakloní se na něj, pohled dravý a hravý. Jako šelma, co si hraje s kořistí. Světla lampionů i hvězd se v nich odrážejí, zatímco si REMIHO prohlíží.* Hmm, mladý pán se za mě stydí? Jsem si dost jistá, že zbytek osazenstva bychom příliš neobtěžovali… *Zamyšleně mu přejede palcem po rtech, dlaní pak po jeho tváři sjede na jeho vestu, kterou rozepne, jen aby mohla více prohmatat jeho hruď.* /Pomalu… nevyděs ho. Máte celou noc. A má pravdu./ *Napomene se v duchu a se smíchem ho poplácá po tváři, než se odtáhne. Pomůže REMIMU na nohy a ze země si vezme podpatky.* Uhm… počkej tu minutku, mám něco neodkladného co potřebuji zařídit. *Informuje ho a rychle odběhne. Jen aby se vrátila za pár vteřin s karafou vína a nevinným úsměvem.* No co, nehodlám to nechat nevypité! To je plýtvání! A chudinky želvy pak! *Pro jistotu se obhájí, než se obrátí k REMIMU.* Veď cestu!
*Jakmile mu MAEVE vjela dlaní pod košili, opět se celý napl a trhaně se nadechl. Do polibku se musel pousmát, ale pak, když mu rozepla vestu, se konečně jak toho, aby se od ní tělem jen zlehka odtáhl, jen tak, aby měla dost prostoru stejně jako on zkoumat jeho tělo.* Já a stydět se za tebe? Ne, ne to nehrozí, věř mi, *natáhl se k jejímu uchu*, že jsem schopný vzít si tě teď a tady. Jen mii záleží na hrdosti a decentnosti dámy, přeci jen, jsem tu dva, a nemohu se nechat unášet všemi sobeckými vjemi. *Zavrní MAEVE do ucha vzrušeně, než to byl on, kdo jí dlaní zajel do vlasů. Lehkým stiskem jí donutil naklonit hlavu na stranu tak, aby měl k jejímu krku lepší přístup.* /Tak nádherně voní!!! zatraceně, je tak úžasná./ *Problesklo mu hlavou. Pak se ale přeci jen odtáhl a věnoval jí upřený pohled do očí, než skutečně tedy vstal.* Jistě, počkám. *Zasmál se pobaveně. Když se pak MAEVE vrátila, na moment se zamyslel.* Hm, a co takhle? *Optal se, a v dalším momentě se sehl a opatrně ji vzal do náruče, jako nějakou princeznu, dal si přitom dobrý pozor, aby nebyl jeho pohyb nějak zbrklý a nehrozilo tak, že obsah karafy skončí na jejich oblečení.* Já a vést cestu? No to je pěkné, tak, jen se zorientovat. *Zasmál se pobaveně, než se rozhlédl kolem sebe. Zvolil nakonec cestu po jednom z chodníčků přecházející směrem v cestičku, jen kousek od celého dění. Po cestě se ještě zastavil, a jediné, co jej napadlo, bylo rychlým pohybem popadnout jeden z ubrusů, na kterém nic nestálo, přeci jen, aby neseděli na studeném, pořád to byl zimní dvůr. I s MAEVE v náruči došel kousek za místo, kde se vše dělo, kam ještě jasně doléhala hudba, hlasy, smích a světlo. Tam ji postavil, načež ubrus rozprostřel jako prvotřídní deku.* Hm, ubrus, tak, co se bude podávat, má milá MAEVE? *zazubil se na ní, načež k ní přistoupil s pohledem upřeným do jejích očí. Do jedné ruky vzal její boty, do druhé karafu, vše položil na zem, a pomalu vstal. Pak už se jen usmál, za pás si jí přitáhl k sobě a vrhl se na její rty, tak vášnivě a hlavově, jako před chvilkou.*
Jsi milá. *Zašeptal směrem k ATHENĚ a jejímu komplimentu, přičemž zrudnul snad ještě víc. Když mu král vysvětloval jak to bylo, Castor jen přikývl a pousmál se na důkaz toho, že to plně chápe. Byl rád, že se neztrapnil ještě více.* To bude skvělé, pokud někdy budete v New Yorku, rád vás zase uvidím. *Pronesl zvesela směrem k JASONOVI, už se chystal něco dopovědět, ale v tu chvíli jím řekl, aby si něco přáli, což Castor trochu nechápal, co tím myslel, ovšem, když viděl tu spoustu lampiónu, v tu chvíli mu došla jeho slova a jen se usmál. Netušil, co by si měl přát, proto se rychle snažil na něco přijít, i kdyby jen maličké přání.* Je to vážně nádherné. *Přiznal po chvíli, kdy se na tu nádheru díval. Po očku však pohlédl i na ATHENU. Jeho slova totiž nepatřila jen světélkující barevné show, ale i jí, jen neměl dost odvahy to říct. Líbila se mu, to nemohl popřít, i její přítomnost byla příjemná a on se s ní cítil moc fajn.* Kromě procházky mohu nabídnou i dobrou kavárnu nebo něco jiného, stačí jen pak říct. *Mrknul na dívku a pak se znova zadíval na tu krásu, jež se rýsovala nad nimi. Nakonec se přece jen odhodlal k malému činu. Svou rukou si našel tu ATHENY a doufajíc, že mu ruku nevytrhne, jí jemně tou svou vzal za tu její, hledíc stále na nebesa.*
Hm? Tenhle pohled se mi nelíbí, co máš za lub- NE, POČKEJ, MÁM TO VÍN- *Maeve překvapeně vyjekne, když se s ní zatočí svět a v další moment je schovaná v REMIHO náručí. Chvíli zmateně mrká a pevně se ho drží za krk, než se trochu uvolní.* Mohl jsi mě trochu varovat! *S hranou zlostí se na něj zamračí, než ji jeho přítomnost znovu roztaje a tak jak to jde se přitulí k jeho hrudi.* /Hezky voní. A má silné ruce./ *Spokojeně zavrní.* A kdo jiný! Nebo tě mám odsud navigovat? *Zasměje se, ale to už se fér dá do chůze. Po chvíli se trochu uvolní, byť na víno dává dobrý pozor. Ty šaty zas tak levné nebyly, aby na ně mohla cintat červené víno jak jen se jí chce. Překvapeně sleduje, když si REMI vezme ubrus.* /Tady někdo kuje pikle./ *Zamručí. Nakonec se oba vzdálí od akce dost daleko, aby měli své soukromí a zároveň slyšeli hudbu a veselí. Pokývnutím zhodnotí REMIHO výběr místa. Opatrně se postaví na zem a sleduje jej, když vše připravuje.* Hmm~ To záleží na co má mladý pán chuť. *Spokojeně se usměje a obejme ho kolem krku, když vroucně vrací jeho polibky. Je náruživá, její rty jako by nesnesly těch pár minut bez něho a teď si to hladově berou zpět. Její ruce taky nejsou nečinné, zbaví ho vesty, která následně spadne vedle ubrusu. Jemně do něj šťouchne, aby si sedl na ubrus a ona mu znova mohla sednout na klín.* Taak… kde jsme skončili? *Nakloní tázavě hlavu ke straně, v očích šibalské plamínky.*
*Poznámkám, jež MAEVE házela během, jeho cesty na pro něj neznámé místo, se Remi jen pobaveně smál. Jen když se hraně naštvaně zamračil, tak nesouhlasně zamlaskal.* No ale, snad by jsi se mi tu nečertila? To víš, sem tam bývám nepředvídatelný. *Přiznal jí se spikleneckým mrknutím. Přemýšlel, zda vybral místo dobře, ale nakonec se mu dostalo skvělé zpětné vazby už jen tím, co MAEVE dělala a jak se chovala. Nechal jí, aby mu ochotně stáhla vestu, načež se zadíval na ni opět zlehka nahoru.* Řekl bych, že přesně tady jsem skončili. *Zašeptal jí do rtů, načež jí vyhrhnul šaty tak, aby jí mohl dlaněmi zajet pod látku a prozkoumat tak kůži pod ní. položil si jednu dlaň na její pas, druhou mezitím na její záda, načež si ji na sebe natiskl a i on se vrhl na její rty. Pro teď se nechal unést, pustil uzdu své hravosti a polibky se tak staly dravými a hladovými, plné touhy a chtíče. Dovolil si zajet ještě o něco dál, když se odtáhl jen proto, aby mohl MAEVE nadzvednout ruce a vcelku nedočkavě jí šaty vytáhnout přes hlavu a odložit, no, zahodit vedle nich. Chvilku sledoval její tělo a nemohl si více než slastně povzdechnout.* jsi nádherná, MAEVE. Jak tvé nitro a povaha, tak i ty krásy zevnějšku. *Zavrněl spokojeně, načež rukou, jež měl položenou na jejích zádech vyjel o něco výš, aby jí mohl následně dlaň zaplést do vlasů a lehce zatáhnout. Hned na to, jak ji donutil zaklonit hlavu, natiskl své zkoumavé rty do jejího dekoltu.* /Dokonalá./
/Ou, asi bych se od nich měl odebrat./ *Pozdravil je, lehce se seznámil a teď už si vyloženě začíná připadat jako křen. Aby jen tak nezmizel od konverzace, tak se ještě chvíli zarazí od úprku.* /Zahrajeme si hru: najdi vílu, která má zdravý vztah s rodiči. En ten týky../ *Vtipkuje sám se sebou, protože v této společnosti si na to netroufne, a tak jen souhlasně přikývne jako odpověď na ATHENIN komentář.* /Všichni spolu půjdeme na procházku... vy dva, hezky si budete povídat a červenat se a smát a pak tam budu vedle stát já. To je scénář za všechny peníze./ *Od začátku cítil, že je trochu ruší a později si i všiml flirtu, ale teď mu začíná situace připadat vyloženě komická. Vtom přijdou lampiony a on zavře oči a přeje si. * /Ať žije Jack Porter dlouhý a zdravý život./ *Poté oči otevře a podívá se na rozzářenou ATHENU, které se v očích odrážejí lampiony.* Nezapomenutelné, to zní dobře! A teď mě omluvte- *Usměje se na ně a využije jejich uchvácení, aby se ztratil v davu a nechal jim zase trochu soukromí. Dostane se na okraj parketu, kde na stole popadne skleničku vína a v klidu lampiony sleduje. Možná trochu víc ale sleduje své poddané a pár víl z jiných dvorů, jak na lampiony nadšeně ukazují a některé si navzájem zakrývají oči, aby si něco přály.* /Kouzelné./ *Pomyslí si s úsměvem a zanedlouho sleduje, jak lampiony vystoupají tak vysoko, že jsou z nich jen tečky A V TÉTO VÝŠCE SE ROZPRSKNOU DO SNĚHU. ANI NE MINUTU PAK NA OSAZENSTVO SNĚŽÍ, ALE TEN SNÍH NESTUDÍ. Jason natáhne ruku před sebe a nechá si pár vloček rozpustit v dlani. Poté dopije a vydá se na jakousi obchůzku podél stolů. A ejhle! Přímo před sebou uvidí povědomou postavu polonahého chlapce, kterou chytají čtyři víly. TANOIA se zjevně znovu spřátelil se stolem.* Vidím, že duch večírku vás ještě neopustil. *Zavrní s úsměvem a bez toho, aby se obtěžoval nabídnout pomocnou ruku sleduje, jestli ho partička víl vrátí zpět na stůl a nebo ho postaví na zem blíž ke králi.*
*Až keď dopadne do rúk víl, uvedomí si, že sa jemne rozsnežilo. Naširoko sa usmeje, víla na stole mu podá ruku, aby mohol vyliezť naspäť k nej, keď začuje hlas, s ktorým dnes mal už tú česť, doslova. Štyri víly, keď si všimnú JASONA, ihneď nechajú Tanoiu padnúť na zem, ktorý len tak-tak skončí na nohách a musí sa pridržať stola.* Uhm. *Chytí sa za hlavu, predsa len zvyšky drogy úplne nepomizli, no keď vidí KRÁĽA, hneď sa cíti lepšie a zároveň viac rozhorúčene. Hlavne to cíti kvôli kontrastu s chladnými vločkami, ktoré mu dopadajú na kožu, lenže tie vločky vôbec nestudia a tak na chvíľu zarazene premýšľa, či je to jeho výmysel alebo paranoja.* Ten už ma opustil a zas sa vrátil späť. *Povie veselo a podíde bližšie, prejde k jeho boku skoro ako mačka, ktorá sa chce nechať hladkať a obtierať sa o svojho majiteľa. Tanoia nemôže samého seba klamať, že tak ako výstredne sa správa, tak nervózne sa vo vnútri cíti. JASON ho na slávnosti zastihol nepripraveného a on nevedel, že KRÁĽ bude tak dobrá spoločnosť, aj keď sa nespráva tak divoko ako on sám. Otočí sa bokom ku kráľovi a zamrká na neho mihlanicami, znova akoby naznačoval, že má záujem, aj keď mu je jasné, aspoň z toho, čo počul, že by po ňom JASON už dávno vyštartoval, ak by chcel - z toho vyplýva, že buď niekoho má, Tanoia sa mu nepáči, alebo povedačky jednoducho klamú. Zakloní hlavu, vyplazí jazyk a nechá si naň dopadnúť vločku.* Kým ste bol preč, veľa sa udialo. Chcete tancovať? Chcete? Poďte. Alebo chcete ďalšie vystúpenie? *Povie zvodne, no neúmyselne, ale samozrejme tým KRÁĽA podpichuje. Žmurkne smerom k nemu a aj keď sa chytí KRÁĽOVEJ ruky, netisne ju k sebe, akoby ho práve išiel zatiahnuť do tajného kúta. Skôr mu tým naznačuje svoju prívetivosť, otvorenosť, že sa ho nebojí.*
*Blýskne po něm pobaveným pohledem.* Jo, tak ‚sem tam nepředvídatelný‘. Asi jako já jsem ‚sem tam‘ neodolatelná. *Vyplázne na něj jazyk. Ale nebude lhát, i ta nepředvídatelnost je to, proč je k němu tak přitahována. Když ucítí jeho ruce na svém nahém těle, spokojeně zapřede a prohne se jako kočka. Jeho dravé a hladové polibky ji překvapí, ale opětuje mu se stejnou dravostí. Občas ho kousne do spodního rtu, zatímco se na něj tiskne tak pevně, že by se mezi ta dvě těla nevešel ani vlas. Překvapeně ale zamrká, když ji náhle opustí její šaty. Trochu se zakloní, ale nezakrývá se. Stud nikdy pro ni nebyla silná motivace. Tedy, než REMI znovu začne pět ódy. Znovu zrudne a sklopí pohled, když neví, co si o tom myslet.* /Co jsi zač, fére? Je tohle pro tebe jednorázovka, nebo co si slibuješ? A proč jsem z toho tak nervózní?/ *Jeho ruka v jejích vlasech jí ale donutí krátce zavzdychat a propnout se. Jen aby ji jeho rty mohly dále prozkoumávat. Pootevře oči, právě včas, aby si všimla sněhu z lampiónů. Pár vloček se usídlí REMIMU ve vlasech. Jemně mu je probere, než tentokrát zatahá za vlasy jeho.* Není fér, abys ty měl tolik oblečení. *Oznámí mu vesele, než hbitými prsty začne rozepínat jeho košili. Neopomene ho při tom líbat, než nakonec i košile následuje šaty. Maeve se krátce odtáhne a chvíli se kochá.* Taky nejsi nejhorší. *Zapřede pobaveně a nehty přejede po jeho bocích, než rukama sjede i na jeho kalhoty.*
*Souhlasila, že by byla procházka fajn a bylo by ji ctí, kdyby se ji mohl zůčastnit i sam král JASON. Ovšem nedávala tomu moc velkou šanci, protože si myslela, že jako král musí mít dost povinností. Hleděla stále na barevné lampiony a poslechla si CASTORA slova, když pochválil lampiony. Nevěděla, že by to mohlo být na ní, proto na to nějak ani nereagovala. Chtěla mu říct, že to je krásné jak je on sám, ale na to neměla dostatečnou odvahu, to by si musela dát minimálně ještě jeden drink. Protože si nebyla jist zda by to opravdu mohlo být oboustrané. CASTOR ji přišel jako fajn klučina a určitě se jí líbil, ale neměla na spostu věcí odvahu. Kdyby si byla aslepoň trochu víc jistá, tak se rozhodně nebojí házet kompliment za komplimentem, popřípadě i více. Jak na ní promluvil ihned se na něj podívala.* To zní moc dobře, velice ráda s tebou půjdu kamkoliv. *Usměje se a zpět se podívá na lampiony nad nimi. Když ucítí něčí ruku, ihned si domyslí, že by mohka být CASTORA, proto bez váhaní rukou neuhne, ale také jemně ho chytí za ruku a usměje se. Ani nepostřehla, že JASON odešel a stále rozzářená hleděla na lampiony. Po pár vteřinách se ohlédla na CASTORA a podívala se mu přímo do očí.* S touto událostí maš dost společného. *Řekne mu.* Je to úplně stejně krásné jako ty. *Po dořeknutí celá zrudne, protože jí chvilku trvalo, než se k tomu odhodlala a chtěla mu to vrátit. Když si všimne, že JASON s nimi není, tak si jen pomyslí, že by se později měla jít omluvit, ale teď už s tím nic udělat nemohla, protože král se mohl vyskytovat úplně všude. Do druhé ruky za kterou nedrží CASTORA si vezme pití a znovu usrkne, aby se trochu schladila.* Takže jaké jsou plány teď? Ještě chvilku si popovídat, nebo chceš jít tančit? *Mile se ho optá, aby se co nejrychleji přestala červenat.*
*Hruď se mu otřese potlačeným smíchem, když víly TANOIU nechají napospas vlastní rovnováze a Fér to jen tak tak ustojí. Smích ho ale přejde, když si všimne, že se drží za hlavu a natáhne ruce před sebe, jakoby ho chtěl přidržet. Než se však rozejdou i jeho nohy, TANOIA se v rychlosti oklepe a přejde k jeho boku. Jelikož si není úplně jist, jak na tom je, tak ho pro jistotu stejně podepře rukou kolem pasu.Cítí jeho horkou kůži a doufá, že je jen rozhycovaný tancem a není v tom nic nezdravého.* Že by to bylo mým příchodem? *Ušklíbne se, aby bylo zřejmé, že vtipkuje. Tady mu to jde trochu lépe, než u hrdliček ATHENY a CASTORA. Trochu toho ale zalituje, když si uvědomí, jak na něj TANOIA kouká.* /Oh, možná bych takové vtipy měl vynechat./ No vidíte, pro vás se mnoho událo a já se akorát dozvěděl, že je jeden Fér podle druhé víly roztomilý. *Uchechtne se a sdílí s ním trápení předchozího dělání křena.* Ano, pojďme prosím tančit. *Oddychne si, že nepovedou small talk a stiskne TANOIOVU ruku. Jen krátce, aby to nepůsobilo moc odvážně. Též chce spíše vyjádřit otevřenost k příjemnému večeru.* /Ovšem ne k jeho vyvrcholení, heh.../ *Možná měl trochu moc vílího vína, když ho napadají takové blbé dvojsmysly, ale něco v něm je přeci jen rádo za takovou odlehčenou stránku.*
*Spätný dotyk KRÁĽA má na neho opačný efekt, ako by dúfal. Akokoľvek nemravne alebo nezbedne sa správa, necháva to zájsť iba tam, kde mu to je príjemné. A tak JASONOV dotyk na jeho boku ho donúti trochu stiahnuť chvost, akoby sa chystalo niečo viac.* /Možno by som sa mal opýtať, či niekoho má. Ale strkať nos do súkromia? Vždy je to nepríjemné. Zrejme by ma zastavil, keby… Blbosť./ *Odohráva sa v jeho hlave istý čudesný spor so samým sebou, kde jedna strana, tá silnejšia, chce naďalej radostne poskakovať okolo KRÁĽA a robiť mu spoločnosť, baviť sa s ním a neťahať do toho nič viac, než len príjemne strávený čas, zatiaľ čo druhá strana, jeho skutočná skrytá osobnosť plná neistoty a romantiky mu nadáva do nespútaných a divokých špinavcov. Na svojej tvári však nedáva nič poznať, veselo sa mu rozšíria kútiky úst, z ktorých nevypúšťa slová. Z JASONOVEJ tváre a slov vie vyčítať, že KRÁĽ teraz netúži po rozprávaní, ale po zábave a aspoň v tom ho nemusí Tanoia sklamať. Rovno vrúcne a vítane ruku vo svojej ruke stlačí a vezme ho hlbšie do davu, približne na miesto k vílam, ktoré ho obkolesili, keď mal ten zvláštny bad trip, ktorý akoby bol zastretý zvláštnou šedou fóliou alebo dymom.* Volajte kráľa tancovať. *Povie nahlas a vystrčí ruky pred seba, aby zaujal pozornosť víl, ktoré s natešením JASONA vezmú medzi seba, schytia ho za ramená alebo lakte a začnú s ním veselo tancovať, so smiechom sa obracať, zatiaľ čo Tanoia sa tiež zapojí, veselo ako dieťa s červenými lícami pozerá na KRÁĽA, snaží sa s ním nadviazať očný kontakt a usmiať sa, povzbudivo a priateľsky.* /Ty vieš… nič z toho nebude. Ale… aspoň sa s ním spriateliť./ *Napadne mu. Vôbec mu to nepríde ako zlý nápad, v tomto ošiale tanca, hudby, vyčerpania a znovu nabitej energie.*
*TANOIA sice uhlídá svůj výraz, ale už to, že Jasonovi nijak neodpoví, mu naznačí, že možná zašel příliš daleko.* /Možná jsem ho dokonce urazil./ *Ale s tím, jak se usmívá mu to nějak nejde dohromady. Zdá se však, že si s tím příliš nemusí lámat hlavu, protože TANOIA se chopí příležitosti tančit. A tak tedy Jason odmávne jakékoliv obavy, že se měl držet víc zpátky, nevtipkovat a nebýt kontaktní a prostě ho následuje do víru dění. Tam ho překvapí, když ho nechá na pospas rozjetým vílám, ale velmi rychle se tomu poddá. Na jednu stranu je zvláštní, že na něj poddaní takhle bez ostychu sahají, na druhou je mu jasné, že nejsou zrovna střízlivé a vlezlá hudba tomu nepomáhá. No a tak tančí s nimi. Na krku a klíčních kostech se mu leskne čerstvý pot a chvílemi si musí podržet korunu, aby mu nesklouzla z hlavy. Květy, které na ní předtím vyrostly zvadly v TANOIOVĚ špatném stavu a Jason si to uvědomí až nyní, když na korunu sahá, protože rozhodně nešel kolem zrcadla.* /Zajímavá magie./ *Skáče a točí se, tleská a a navádí do otoček kohokoliv, kdo mu přijde pod ruku. Hudba se zrychluje, dech se zkracuje. Trochu se motá z toho všeho, ale na chvíli se stabilizuje a vidí, že se na něj TANOIA dívá, a tak se na něj usměje.*
*Po chvíli, keď zaznamená JASONOV pohľad, ktorý sa na neho usmeje a on sa automaticky usmeje späť, si uvedomí, že na neho civel. Keďže už drogy neúčinkujú a z alkoholu mal za jeden malý hlt na začiatku, nie je ničím ovplyvnený, ale takto to má rád. Keď sa baví, ako hudba zrýchľuje, aj on sa hýbe dravo a vrtko. Nechá sa unášať rytmom a pohybom ostatných víl a keď sa dostane ku JASONOVI, odtrhne sa a vezme ho za ruky, začne sa s ním poskakujúc točiť, z hrdla sa mu vyderie príjemný, úprimný smiech a počas toho, ako sa necháva unášať atmosférou, iba nadľahčene vyhŕkne.* Musia vám všetci tykať, alebo robite výnimky? *Opýta sa trochu drzo, predsa len sa na neho toľko dvornej výchovy ešte nenalepilo a keďže sa na dvoroch objavuje zriedka, akosi nevie odhadnúť, čo sa hodí a čo sa nehodí. No nie sú to len formality? Banality? Netreba si život užívať preto, aký je krásny? Aj KRÁĽ víl by mal vedieť, aké je to užívať si, smiať sa a aký je to pocit, keď k nemu nepristupuje každý iba s vážnosťou, obavami alebo strnulosťou dvora.* Niekedy vás môžem vziať na svoju slávnosť. *Navrhne impulzívne a popri tom mu nenapadne, že by to asi nebol dobrý nápad, keďže jeho párty a slávnosti v lese sú skôr inšpirované civilskými hipisáckymi stretnutiami, kde hrá hudba, fajčia sa vodné fajky, užívajú sa drogy a je to tak divoké a neušľachtilé, ako je Tanoia sám. Zmení smer tanca, svoj pohľad má nasmerovaný k svojmu tanečnému partnerovi a neustále v ňom hrá tá otázka, či sa má opýtať na JASONOV partnerský vzťah. Páči sa mu. Páči sa mu. V tom, aký je… nekráľovsky príťažlivý a napriek tomu skutočne pôsobí ako kráľ, dobrý kráľ. V jeho žiarivej a jasnej tvári sa na chvíľu mihne zmätenie. Nie že by dvormi opovrhoval, no jeho výchova v ňom nastavila isté hranice. Všimol si taktiež, ako si KRÁĽ pridržiava korunu, na chvíľu k nej blysne pohľadom a bez slova nahradí zvädnuté kvetiny na jeho hlave novými.* Omnoho lepšie. Sluší vám to s kvetinovou korunou. *Prenesie svoj nadľahčený, nevinný kompliment a usmeje sa.*
*Remi jí sledoval jako svatý obrázek a říct, že si ten pohled užíval by bylo málo. Rukama zkoumal její tělo, její křivky, zatímco rty její ústa, kůži na krku a i jemu sem tam ze rtů unikl slastný sten. Byl tolik zaobraný do toho věnovat se MAEVE, že si nejprve ani nevšiml toho, odkud se vzal sníh padající na ně svrchu. Až když mu je prohrábl si všiml i on pár vloček ve vlasech MAEVE. Chtěl něco říct, ale místo toho už držela ona jeho vlasy v záklonu. Na ten podnět Remi ty MAEVINY pustil a když mu stáhla košili, tak se pobaveně uculil.* Říkáš že nejsem k zahození? *Uculil se na ní. Co si od toho sám on sliboval? Neměl tušení. Nejspíše to, co pokaždé, užít si krásný večer s krásnou ženou. Ale z MAEVE vyzařovalo něco, co mu nedalo klidu, něco co tak moc potřeboval a chtěl nejenom takhle, něco co cítil že měl už při jejich tanci. Jistý druh okouzlení, dalo by se říct. Chtěl jí poznat víc, zjistit, co má ráda, kde jaká jsou její oblíbená místa, oblíbená barva a květina, co ji utěší když je smutná a další věci. Na jednu stranu se trochu bál, co by si o tom ale myslela Alessandra. Měl totiž pocit, jako kdyby si jej upírka po jedné společné noci nárokovala. Ale ne. On měl svobodnou vůli a nemohl se řídit tím, co si myslí, že si myslí jedna upírka. Jak už jí ale řekl, pokud by chtěla Aless někomu pro něj blízkému ublížit, bude tam a půjde jí po krku. Pak už vrátil ale své myšlenky k MAEVE. Dlaněmi vyjel po jejích zádech, načež našel rozepínání podprsenky. Nějakou chvilku se s ní pral, protože na to odmítal požít obě ruce, jednu nechal položenou na její kůži, ale nakonec se povedlo. Popadl kus látky a i ten hodil kamsi za sebe, než se odtáhl a zadíval se na její o něco více odhalené tělo. Nemohl si odpustit přejetí si jazykem po spodním rtu a jeho skousnutí, než se na ni usmál.* Teď je to taky o něco lepší. *Uznal, načež si ji zlehka nadzvedl, popadl oběma dlaněmi jen proto, aby si ji mohl hbitým pohybem přetočit pod sebe. Vtěsnal se mezi její nohy, přičemž si jednou dlaní zvedl její jedno stehno kolem svého boku a stiskl. Ve stejný moment přitiskl zpět své rty na ty její, ačkoliv už jej sama touha hnala k dalším činům.* ¨
Tss. Takhle lovit komplimenty se nehodí. *Přimhouří na REMIHO oči, vstříc jeho uculení.* /Nemáš žádný právo být takhle roztomilej./ *Probleskne Maeve hlavou. Jeho pohled si ale užívá, znova jako ta kočka co se vyhřívá na sluníčku. Sama ho propaluje pohledem, rukama hladí jeho nahou kůži. Nemůže se ho nabažit a sama neví, kdy vlastně bude mít dost. Chce ho poznat, tělem i duší, zjistit, co na něm ji přesně tak dráždí. To už ale fér převezme iniciativu. Maeve spokojeně vydechne, když je osvobozena od podprsenky a zapřede, když si všimne jak na ní REMI zareaguje.* Děkuji! *Vesele se usměje po jeho komplimentu, jen aby REMI znovu vzal za své. Nebo spíš za její. Víla překvapeně vyjekne, když je náhle na zádech a chvíli REMIHO pozoruje s doširoka otevřenýma očima. Je spíš zvyklá být ta, která má kontrolu a určuje tempo. REMI jí zas jednou vyvedl z rovnováhy. A stejně jako před tím, ani teď jí to nevadí. Tiše vydechne, když ucítí jeho klín tak blízko tomu jejímu. Vpije se mu nedočkavě do rtů, stehnem ho pohladí po boku. Vzápětí se rukama nedočkavě vrhne na zapínání jeho kalhot.* /Nač nás dále trápit, hm?/
Lovit? Já bych ti je snášel nejraději celou noc, ale myslím, že teď máme lepší věci na starosti, než je mluvení, rozmilá MAEVE. *Pronesl fér zadýchaně. S rozepínáním kalhot přemýšlel, že jí pomůže, ale nakonec to přeci jen nechal na ní.* /Jak že se to říká? Před aktem jeden svléká toho druhého, po něm se každý obléká sám?/ *Spokojeně se culil, jeho kalhoty nebyly nijak složité, zapínání měly ale nezvykle na boku tvořené dvěma býlími knoflíky, proto byl Remi zvědav, zda je MAEVE najde. On sám ji pozoroval a culil se, líbal ji více a více chtivě, stejně tak jako více a více chtivě prozkoumával její tělo. Snad provokativně se natiskl ještě víc a zatímco se jednou dlaní opřel vedle hlavy MAEVE druhou uchopil do jedné své dlaně její ňadro a silně stiskl, ovšem tak, aby to přeci jen bylo v rámci snesitelnosti. Sám už se jí nemohl dočkat, ale na druhou stranu si chtěl užít i tohle škádlení a pošťuchování, provokování a laskání před tím, co mělo následovat.*
*Když ho TANOIA vezme za ruce a začne se tak hezky přirozeně smát i Jasonovi se do očí vepíše čirá radost z tance. Dokonce i na chvíli odhalí zuby v úsměvu, ale hned vzápětí se zklidní a zase se navrátí k nenápadnému úsměvu bez zubů. Jelikož nechce úplně rozkřikovat komu dovolí tykání, tak se k TANOIOVI lehce nakloní.* Mimo pracovní dobu dělám výjimky. *Mohlo by to znít jako nějaký návrh, kdyby u toho šeptal nebo se dostal moc do TANOIOVA osobního prostoru. Ale on to řekne normálním tónem hlasu a hned zase vesele odskočí. Při TANOIOVĚ návrhu rozevře doširoka oči mixem překvapení a nadšení. Na večírku lesních víl ještě nikdy nebyl a jen ta představa ochutnání nové kultury ho nadchne.* To budu moc rád! *Vyhrkne dřív než stihne nějak elegantněji formulovat odpověď, protože TANOIA se trefil přímo do černého. Jason miluje neznámé. Z toho také kdysi vzklíčila jeho fascinace civily, častější návštěvy lidského světa a falešné působení u policie. No a samozřejmě také jeho láska k jednomu konkrétnímu civilovi.* /Na minulém plese byl a neuhlídal jsem ho, co se jídla týče. Ani mě nenapadlo, co všechno může mít na civila halucinogenní účinky./ *Koutek mu mimoděk vyletí vzhůru, když si vzpomene, jak mu jeho přítel vyprávěl, že má na hradě delfíny. Samozřejmě až po plese, protože tam si spolu dali jen jeden tanec a i to bylo moc. Ve chvíli, kdy se probudí z jakéhosi zasnění si ještě všimne pozůstatku zmatení v TANOIOVĚ tváři.* /Mám se ptát?/ *Ovšem s tím, jak rychle je tento výraz z Férovy tváře vymazán, rozhodne se to nechat plavat. Zjevně mu to jen uteklo a není to nic, co by mělo iniciovat otázku, zdali je všechno v pořádku.* Děkuji, možná si nechám svou Sluneční upravit v podobném duchu. *Usměje se a hned ho napadne, že na Zimní dvůr se přeci jen květy hodí trochu méně, než na jeho druhý dvůr. No a mezitím tančí a tančí. Na chvíli ho napadne, že možná byla chyba, aby vločky nestudily, protože je na parketu pořádné horko. Poklepe na rameno jedné z víl a jednoduchým posunkem jí naznačí, že má sucho v krku.* A jeden nealkoholický nektar pro mou společnost. *Dodá po chvíli přemýšlení- spíše popadání dechu.*
*Cíti, že mu jemne nabehne do líc červeň, keď žmurkne na KRÁĽA a hneď na to si uvedomí, že teraz s ním naozaj otvorene zaflirtoval, aj keď iba takým jemným náznakom. Preto sa len trochu rozosmeje a kým si KRÁĽ znova napraví korunu, on sa chytí jedného zo svojich líc.* Je tu teplo. *Povie úprimne, trochu zvýšeným hlasom, akoby chcel zakryť svoju neistotu a chvíľu v pohybe cíti každú kvapku potu, ktorá mu steká po hrudi, chrbte a po bokoch rebier. Asi sa nechal priveľmi vyviesť z miery a tak to zakryje ďalším smiechom a hlavne nadšeným úsmevom, ktorý mu zahrá na tvári, keď JASON prijme jeho ponuku na návštevu jeho vlastných osláv a natešením, skoro akoby sa nekontroloval, k nemu priskočí a aj by ho objal, keby sa nezastavil v pohybe, uvedomujúc si, čo išiel urobiť a ešte pred celým dvorom. Preto si iba odkašle a znova vezme JASONA za ruku.* Pardon. *Ospravedlní sa a aby skryl rozpaky, prevezme trochu vedúcu pozíciu, otočí JASONOM na mieste a zazubí sa.* Pokojne vám korunu upravím aj sám, ak budete mať záujem. *Zmení tému ku kráľovskej korune, len aby sa viac nevracali k tomu, ako skoro vyobjímal KRÁĽA svojim spoteným, polonahým telom. Keď mu po chvíli tancovania dopadne do ruky nektár, o ktorý požiadal JASON, detsky mu zahrajú hviezdy v očiach a zhlboka sa napije.* Ďakujem. *Zaznie jeho hlas, otrie si chrbtom ruky kútiky úst a vydýchne. Je mu jasné, že po slávnosti bude pre JASONA iba akási záhadná bláznivá entita, ktorá sa okolo neho obtočila a išla si svojou cestou, nevedno kam. Preto si to tak náramne užíva. Ostane stáť oproti KRÁĽOVI a spustí akýsi harmonicky zvodný tanec, keď je rytmus hudby znova pomalejší a aj keď k tomu nič nehovorí, jeho pohľad dáva jasne najavo, že chce KRÁĽA zabaviť ešte chvíľu, že chce iba predviesť svoje zručnosti a talent v tancovaní. Potom však prenesie iba jednoduchú vetu.* Dúfam, že na to nezabudnete.
*Ruměnec v TANOIOVĚ tváři svede na teplo a tanec, přestože maličký hlásek v hlavě mu napovídá, že to není nepodobné jako když se ATHENA červenala před CASTOREM a naopak. I mrknutí přisoudí čistě konverzační ráz a celkově omlouvá veškeré TANOIOVO chování jako "zábavu na večírku." Možná proto, aby se nemusel cítit provinile vůči Jackovi, kdyby si musel přiznat, že je mu Férova pozornost příjemná.* To ano! *Přitaká jednoduše a setře si z čela pot, který na něm stejně vypadá tak nějak víc královsky a ozdobně, než že by ho měnil ve zpocenou krysu. Láká ho se podívat na TANOIOVO holé tělo a jak asi pot vypadá tam, ale právě přesně proto to neudělá a raději se podívá k nebesům. Chvíli na to se pohledem navrátí do tváře své společnosti a je rád, že v ní vidí nadšení spojené s přijetím nabídky.* /Taky to mohl být impulzivní návrh a přijetí by ho vyděsilo./ *V tom se Jason zarazí, když v TANOIOVÝCH pohybech jasně pozná, že ho chtěl právě obejmout. Dobře pro oba z nich se zrovna v tu chvíli nikdo nedívá. Téměř násilím uvolní své překvapením ztuhlé tělo v momentě, kdy ho TANOIA vezme za ruku a omluví se.* Mhm. *Vyrazí ze sebe v reakci, protože se ještě nestihl sesbírat natolik, aby sesmolil větu, která vhodně shrne situaci a nebude lživá. TANOIA od něj ale zřejmě nepotřebuje slyšet víc, což mu naprosto vyhovuje. Nechá se otočit a vyhání si z mysli náznaky toho, že by se možná přeci jen měl cítit provinile za to, co tu dělá.* Chtělo by se vám? *Dotkne se květů na koruně a přemýšlí, jak by to šlo zařídit, aby hned neuvadly. Sám nejdřív přičichne k vínu, kdyby tu měl někdo nekalý úmysl, ale nic v nepořádku s ním necítí, a tak se napije. Není ale vůbec vidět, že by něco testoval, spíše to působí, že se ve vínech vyzná a chce si užít aroma. Na vyjádření díků TANOIOVI s úsměvem přikývne. Po chvíli od obou vybere prázdné skleničky a vloží je do rukou někomu v okolí. Pořád je to král, nebude si špinavé nádobí sám odnášet. Když se otočí od víly, která se postarala o číše, naváže oční kontakt s TANOIOU a pochopí. Sám se jen jemně pohupuje v rytmu, aby nestál jako tvrdé Y, ale svou pozornost upíná na TANOIŮV tanec. Je to vskutku vizuálně příjemný jev. Holý vršek odhaluje přeskakující svaly, vylézající žebra, zářivé cestičky potu. Volnější kalhoty vystoupení zase trochu uzemňují, ale přesto mu dopřávají dostatečnou plynulost. Sem tam kolem Féra prolétnou barevné světlušky v tak dobře vybraných momentech, že to vypadá jako předem secvičené číslo. Jasonovi vyschne v krku.* /Na tohle nebo na tebe?/ Nemyslím si, že bych zapomněl. *Vyškrábe ze suchého hrdla trošku ochraptěle, ale samozřejmě nemůže nic slíbit. Je dlouhověký, magie existuje, a tak zkrátka nemůže odpovědět jednoduché "nezapomenu." Stejně tak nemůže úplně říct, že také doufá, protože je možné, že tenhle večer bude později mučit jeho svědomí.*
*Ani Castor si nějak nevšiml, kdy král odešel. Ovšem byl to přece jen král a nemohl se zdržovat u někoho dlouho, musel obejít nějak všechny a se všemi prohodit alespoň pár slov. Ale jemu to ani nijak nevadilo. Chvilku s ním strávili, povídali si, popiji i pojedli. Teď nastal opět čas, kdy s ATHENOU zůstali zase sami. Byl sice v rozpacích, ale měl v sobě už dost vína, ba se překonal. Držíc dívku stále za ruku se na ni zadíval a s úsměvem jí pozoroval. Když však uslyšel její slova, tváře mu hořely. Komplimenty slýchával, ale spíše na svou práci než na osobu.* Jsi moc roztomilá. *Pousmál se a postavil se.* Pokud tedy ještě chceš, tak si můžeme jít zatancovat. *Pronesl a když se i dívka s přikývnutím postavila, oba se odebrali na parket, kde Castor chytil jednou rukou ATHENU kolem pasu, zatímco do jedné své dlaně uchopil tu její, načež se oba dali do tance. Hleděl jí do očí a usmíval se, byla tak krásná a líbilo se mu jak se pokaždé začervenala, když jí složil nějaký kompliment.* Sluší ti, když se červenáš, jsi jako lesní jahůdka v orosené trávě. Tak sladká a jedinečná. *Zašeptal, netušil, kde se to v něm vzalo, vlastně ani netušil, kde se v něm vzalo i to další, co hodlal udělat. Na malou chvíli totiž pustil její ruku a jemně jí odhrnul vlasy z tváře, aby tak na ni viděl co nejlépe, chvíli se vpíjel do jejích očí, než se sklonil a jemně dívku políbil. Jakmile se ale vzpamatoval a uvědomil si to, odtáhl se.* Ehm já, velmi se omlouvám za svou troufalost.* Zašeptal nervózně. *
*Radšej odignoruje strnulý postoj KRÁĽA, po jeho nepodarenom náznaku objatia, od ktorého teraz nedokáže nič vyčítať a ani nechce, pre istotu, aby potom príliš nepremýšľal nad tým, že ešte stále nevie v akom partnerskom stave je KRÁĽ, že sa ho na to neopýtal a napriek tomu mu ukazuje zo seba viac, viac než za posledné roky komukoľvek inému. A nie je to to, čo chcel? Samotné jeho oblečenie, oproti niekoľkých galantne a formálne oblečeným vílam, je skoro akoby bol na slávnosť objednaný pre iné záležitosti, nie ako “pozvaný” hosť. On sám vlastne netuší, čo tam robí, ale je tam. Vlastne ani on a ani JASON toho o sebe veľa nevedia, poznávanie nechali stranou a Tanoia dúfa, že keď zápal slávnosti pominie, on nepocíti výčitky, bude dúfať, aby to aj samotný KRÁĽ bral ako hru, keď už to nebude môcť zájsť ďalej. Niekoľko víl si jeho tanec všimne tiež, len neregistrujúc Tanoiov pohľad zabodnutý v tom JASONOVOM.* Mám spôsoby, ako korunu upraviť. Nech sa hodí k vám a celému vášmu kráľovstvu. *Prenesie hlbšie posadeným hlasom, skoro akoby tým nepriamo poukazoval na to, že Zimný dvor je krásny a má krásneho kráľa a že jeho schopnosti by dokázali dosiahnuť túto krásu, aj keby sa musel zlepšiť a naučiť nové a nové veci, len aby vyhovel KRÁĽOVI, ktorého by tak znova mohol vidieť a ktorý by ho možno odznova obdaroval pekným úsmevom. Potom natiahne ruku za farebnou svetluškou, začne sa s ňou pohrávať vo vzduchu a cíti, ako mu po natiahnutom krku steká kvapka potu, keď sťažka prehĺtne. Na chvíľu sa zahľadí do zeme, po JASONOVYCH slovách dvihne oči znova k nemu a v pohľade má náznak toho, že mu neverí, aj keď víly nemôžu klamať.* /Je to len tento večer. Len, aby si ho nevyčítal po stretnutí s tebou./ *Rozhodne sa trochu viac rozprávať, keď svoj neposlušný tanec ukončí malým poklonením a pristúpením k JASONOVI, aby na seba nemuseli kričať a aby tým naznačil, že s ním chvíľu ešte chce tancovať.* Dúfam, že som vám nezabral celý večer. Niektoré veci… *Na malý moment strelí k JASONOVMU krku, akoby mu chcel oblačenie napraviť a nakloní hlavu do strany.* …neboli plánované. *Dvihne pohľad, trochu zatemnený. Nemá byť čím, iba čistým očakávaním.* A som rád, že som neprišiel o hlavu. *Prenesie úprimne nahlas, trochu podpichujúco, no i vďačne.* Ak niekoho máte, verte, že som o tom nevedel. *Povie nakoniec a takýmto spôsobom chce naznačiť, že sa zaujíma o KRÁĽOVO partnerstvo bez toho, aby sa priamo a opovážlivo opýtal. Nadvihne tak jemne obočie, aby JASON videl, že nič z toho nemyslí ako ujmu. Prevažne ho ťahá ošiaľ radosti, slávnosti a zahľadenia sa do mocnej osoby.*
*Maeve po další salvě REMIHO lichotek přimhouří oči.* Dobře, teď už to děláš naschvál! *Obviní ho, sama zrudlá až za ušima.* Taky jsi roztomilej, abys věděl. A sexy. A vtipnej. Tak si o sobě moc nemysli! *Vpálí mu do tváře, jako by šlo o nějaký trumf. To, že její slova už moc nedávají smysl ji nezajímá. Momentálně má na mysli mnohem zajímavější věci. A to věc svlékání REMIHO.* Vážně? Jdu na ples, takže si samozřejmě vezmu ty nejkomplikovanější kalhoty? Sakra chlape… *Našpulí rty, ale další polibek ji zbaví jakýchkoli složitějších myšlenek. Jakmile se jí podaří najít knoflíky a rozepnout je, kalhoty z REMIHO stáhne. Slastně pak zasténá, když ucítí jeho ruku na svém ňadru a jeho klín na jejím. Obmotá mu nohy kolem pasu a pevněji ho k sobě natiskne. Rukou mu vjede do vlasů a hrubě za ně zatahá, jen aby v další moment přiblížila rty k jeho uchu.* Chci tě. *Zašeptá, než ho hravě do ucha kousne a pohladí ho po tváři.*
*Ještě chviličku se na ni díval, než se zasmál.* Jo, jo teď už jo, protože se mi líbí to, jak pak rozkošně rudneš. *Zavrněl a při polibku stiskl mezi zuby její spodní ret.* Aww, to je od tebe ale moc milé MAEVE, jsi sladká. *Špitl jako odpověď na její lichotky, načež se opět sklonil k polibku. Laskal její krk a pobaveně se usmíval do její kůže, když cítil, jak bojovala s kalhoty.* To víš, já prostě musel, navíc, jako jediný mi ladily ke košili, taky musím mít trošku toho vkusu no ne? *Podotkl, a už už se jí chystal pomoct, jakmile se jí ale podařilo látku stáhnout a zahodit, spokojeně zavrněl. Zahleděl se do očí MAEVE pod sebou a přejel si opět jazykem po rtech. jakmile řekla to, co řekl, atak se jen trhaně, ztěžka nadechl. *I já tebe, milá MAEVE. *Zavrněl jí do rtů. Jedním rychlým pohybem dlaně jí zbavil spodního prádla, jež jí zbývalo. Tak nějak se s tím už nemazal, prostě jej roztrhl.* Promiň, už bych neměl asi trpělivost na to se s tím párat. *Tak to prostě rozpáral. V dalších momentech se mezi jejich těly rozpoutala bouře chtíče a touhy, toho všechno, co v sobě oba držely po posledních chvilky, co spolu proleželi na rádoby dece. Remi své tělo tiskl co nejvíc k tomu MAEVINÉMU, do svých pohybů a tempa dával vše, co momentálně cítil. To, jak moc chtěl i on jí, to, jak jí neměl dost. V tuto chvíli byl zapálen ohněm vášně a hořel jen a jen pro ní. Shlížel na ni dolů, než nakonec opět přiložil své rty na ty její v procítěných a chtivých polibcích. Dlaněmi se opíral vedle její hlavy, zatímco jí dál a dál dával vše ze sebe.*
*Cítí svrbění v konečcích prstů, když uslyší TANOIŮV hluboký hlas a jakýsi zvláštní podtón, který cítí v jeho slovech. Je čím dál tím těžší nehledat skrytý úmysl a Jasonovi nikdy moc nešlo věci neřešit a jen si čistě užívat.* /Jaké způsoby? A jaká by se ke mně a mému království hodila?/ *Naběhne mu hned do mysli, ale není si jistý, jestli chce slyšet upřímnou odpověď. A tak se raději jen usměje a dále se pohupuje do rytmu.* Mám pocit, jakoby ty světlušky přišly s vámi. *Neudrží se, když vidí, jak si TANOIA pohrává se světluškou a hned vzápětí toho komentáře lituje. Možná lituje je moc silné slovo, spíše si uvědomuje, že by možná byla situace lepší, kdyby jej vynechal. Pak tomu dá korunku svým potvrzením toho, že se mu na TANOIU nebude zapomínat lehce a všimne si, že mu Fér úplně nevěří.* /To je ta lepší varianta./ *V hlavě se mu spustí anketa, jestli je pro něj rizikovější jen sledovat, jak TANOIA tančí a nebo s ním vést rozhovor, když víla své vystoupení ukončí.* /Které věci? Ten tanec? Nebo.../ *Pohledem následuje jeho ruku a téměř neznatelně od sebe oddělí rty, aby se mohl nadechnout. Díky Razielovi a komukoliv dalšímu do toho napětí však TANOIA vloží vtip a Jason se může trochu uvolnit a dokonce usmát.* Po stínání se špatně uklízí, to by vám nehrozilo. *Zavtipkuje nazpátek, přestože tím úplně neeliminuje variantu, že je možnost na jeho dvoře přijít o život jinak. Anketa v Jasonově mozku se v příštích vteřinách o 100% překlopí na stranu "rizikovější je hovor" a v hlavě se mu spustí alarm.* /Jak mám na tohle kruci odpovědět? Hahahaha, ne nikoho nemám, protože nechci, aby to tu někdo slyšel a použil to proti mě?/ Věřím, že toho o mně mnoho nevíte. *Tajemně se usměje a chytí TANOIU za ruku, kterou k němu předtím natáhl.* Nezabral jste mi celý večer, ale rozhodně z něj nejvíce vystupujete. *Vrátí se k TANOIOVÝM předchozím slovům doufaje, že tím lépe odvede pozornost od jeho nepřímé otázky. Více to však nekomentuje, aby to nepůsobilo, že před otázkou utíká. Přestože v podstatě sprintuje.*
*Chtěla přestat být tak červená, ale po je slovech, že je moc roztomilá, co rozčervenala ještě víc. Nikdy se za život snad nečervenala tolikrát, jako dnes. Tím, že moc komplimentů neslýchá, protože si spíše drží odstup od všech, tak dneska by se snad mohla nazvat červenou královnou, kvůli tomu, jak často rudne. Jak se postavil, dívala se co má CASTOR v plánu. Jen co dořekl jeho pozvání kde společnému tanci, ihned se postavila a přikývla na souhlas. Co došli na parket, Athena se chytla jednou rukou jeho ramene a druhou rukou uchopila tu CASTOROVU a dali se do tance. Athena byla plně ztracená v jeho modrozelených očí do kterých hleděla celou dobu co společně tancovali. Chvilkami přemýšlela, zda se jí to pouze nezdá, protože ji přišlo nerealné, že by ona takhle s někým tancovala a nechala ho, aby ji držel kolem pasu, nebo za ruku. Nebo nechala, aby mohla dostávat komplimenty, které se snažila vracet. Rozhodně doufala, že nesní a že všechno co se děje, je realné. Po jeho slovech ohledně jeho zalíbení, když se Athena červená, sklopí trochu směrem k zemi, takže se jemně dotkne čelem jeho hrudi a ihned mu pohlédne zpět do očí s úsměvem a úplně hořícími tvářemi. Když pustil její ruku a odhrnul ji vlasy, tak jí stále hořeli tváře. Přes vlasy které odhrnul vidí o něco lépe a opět se zadívá do jeho krásně modrozelenýh očí. Jen co dívku políbil, tak si alespoň na chvilku užila ten krásný pocit, za který byla nesmírně vděčná, že se stal. Když se odhalil a poslechla si jeho slova, tak stále byla lehce červená a culila se.* Nejsi zoufalý a pokud si myslíš, že ano. *Po dokončení této věty ho znovu políbila a po chviličce se oddálila.* Pak jsme teď zoufalý oba dva. *Jemně pošptala a s lehčí panikou se stále usmívala, protože se bála, že by o to druhé políbení nestál a jestli to teď nějak nepokazila. Ovšem to na sobě nedala znát. Hleděla mu do jeho očí.* Jsem opravdu vděčná, že jsem přišla a ještě vděčnejší, že jsem měla tu čest strávit skoro celý večer s tebou. *Řekla tišším hlasem a s úsměvem až do kořán.*
*Akoby mu dal JASON najkrajší kompliment na svete, keď spomenie svetlušky a Tanoia sa naširoko usmeje.* Myslíte? *Prenesie, ale znie to skôr ako rečnícka otázka, ktorú položil sám sebe, zatiaľ čo pozrie smerom k svetluške, odlietajúcej niekam od neho ako odpoveď, že nech sa to zdá akokoľvek, s ním svetlušky neprišli. No sú krásne. A farebné. No pri pohľade na KRÁĽA má pocit, že obaja sú akýsi neistí a vyhýbaví, preto je rád, že sa KRÁĽ pokúsi náladu odľahčiť taktiež vtipnou odpoveďou, na ktorej sa Tanoia zasmeje a taktiež sa pokúsi o inú vtipnú odpoveď, trochu štipľavejšiu.* No, možno si zaslúžim iný typ trestu. *Prenesie rýchlo, nepremýšľajúc nad tým, ako to znie. Pravda, niekedy mu ide jazyk skôr ako myseľ, hlavne pokiaľ je v takom zvláštnom chaose svojich emócií, že nedokáže odhadnúť, čo je lepšie: či sa s kráľom zabávať a nestratiť tak jeho záujem, alebo si radšej dávať poriadne pozor na ústa. Preto pery iba pobavene stlačí k sebe, ale nevie sa nad tým aj tak prestať chichotať.* To máte pravdu, to neviem. Ani vy o mne. Sme si kvit. *Odpovie a keďže nie je hlúpy, ihneď mu docvakne, že ak by kráľ nikoho nemal, povedal by mu to (pokiaľ zo seba nechce robiť tajnostkára), alebo ak niekoho má, Tanoia nie je ten správny fér, komu by to prezradil pri prvom stretnutí. JASONOVA odpoveď je kráľovská v tom, aká je diplomatická. Skoro akoby nechával na Tanoiovi, čo si z jeho odpovede vyvodí. No keďže stále nemá jednoznačnú odpoveď, bude najlepšie, ak to všetko ostane na tej úrovni, kam to zašlo počas večera. Trochu mu poklesne srdce, ale zakrýva to širokým úsmevom, hlavne keď mu JASON prizná, že spomedzi ostatných víl pôsobí… výstrednejšie. Ani mu nenapadne chápať to inak, než ako akúsi príjemnú poznámku.* Vy ste síce kráľ dvora, ale ja kráľ tanca. *Mrkne na JASONA, pobavene sa uškrnie a na potvrdenie svojich slov začne znova veselo tancovať s JASONOM, aby sa zase odtrhli od rozprávania, ktoré KRÁĽ zrejme až tak nemá v obľube. JASON je vlastne celebrita, ktorá si zvykla svoje súkromie nechávať zamknuté v sebe, len aby nemuselo byť čokoľvek použité proti nemu. A Tanoia síce nie je dvorná víla, no v takýchto veciach mu je jasné prevažne všetko.* Ste dobrý tanečník. *Prehupne tému na veselšiu nôtu a hlavne, aby to bola bezstarostná komunikácia, než sa budú musieť rozlúčiť a ísť si svojou cestou, ktoré sa stretnú zrejme už len málokedy.*
*Po RIMIHO odpovědi ve stejném vzduchu se spokojeně usměje a chvíli se lísá k jeho krku. Než uslyší trhání látky.* Hej! Zas tak levné nebyly. *Za trest ho kousne do krku. Dost silně, aby vyrobila značku. Nicméně zas tak těžkou hlavu si z absence spodního prádla nedělá. Teď to problém není a s tím, jak se pak pohybovat v lehkých šatech bez spodního prádla… no, s tím si už musí poradit budoucí Maeve. V další moment už ale nemá prostor myslet na nic.* Ah, Remi! *Zasténá jeho jméno, když ho ucítí v sobě a zatne nehty do jeho boků. Nehty pak přejede na jeho záda. Nezůstává nečinná, pohybuje boky proti němu a když se na ni natiskne, hladově ho políbí. Vpíjí se do jeho rtů, do jeho těla. Na chvíli jako by její mozek přestal existovat, existovalo jen jejich těla v tomhle momentu. Po tom všem škádlení, hraní si, flirtování… je tohle dokonalé zakončení dokonalého večera. V další moment se na REMIHO převalí a narovná se. Světlo hvězd se jí odráží od těla a očí, zatímco si užívá ten pocit moci. Než jí začne chybět jeho blízkost a znovu se na něj natiskne celým tělem. Hladově ho políbí a jemně zatne nehty do jeho boků.*
*Celá tahle situace mu brala dech, jak moc si to vše užíval. Doslova se odevzdal těm pocitům, tomu, co mezi nima bylo, tomu tajemnému, vášnivému jiskření mezi jejich těly, tomu, jak slastně MAEVE sténala i tomu, jak jeho hnal jeho vlastní mozek a tělo k tomu, aby se i přes jeho rty přelínaly slastné steny a hrdelní vrčení.* Jsi dokonalá, MAEVE. *Zašeptal mezi nádechy a výdech, držíc si jí u sebe. V momentě, kdy se přetočil ale nahoru, se na ni obdivně zadíval.* Ale koukněme se na ní. *Utrousil provokativně. Své dlaně položil na její boky, ze kterých ale nakonec sjel na její pozadí jež stiskl a zprvu ji sám nutil tlakem k pohybu. Hleděl na ní a usmíval se, nakonec se ale odevzdal opět jejich polibkům. Dlaněmi vyputoval na její záda a přitáhl si ji tak k sobě, než se zlehka odtáhl jen ale maličko, aby mohl zašeptat*: Ukaž mi, co v tobě je, MAEVE. A teď nemyslím sebe. *Neodpustil si kousavou poznámku, než stejně jako ona před chvílí, stiskl mezi zuby na jejím krku.*
*Čekal všechno, že mu da facku, že mu přede všemi vynadá a pošle ho do patřičných míst, ale že mu polibek vrátí, t opravdu nečekal. Chvíli jen tak stál, hleděl jí do očí a usmíval se jako měsíček na hnoji.* V tom případě máš vskutku pravdu, jsme troufalí oba dva. *Pousmál se a znova se dal i s ATHENOU do pomalého tance, načež si opřel své čelo o to její a hleděl jí do jejích nádherných oči.* I já jsem vděčný, že mohu trávit večer s tak překrásnou vílou a také, že nás nakonec REMI nechal o samotě, myslím, že kdyby mě ten šílenec k tmu nedokopal a sám se nevytratil, asi bych večer strávila nějak nudně, seděl, opíjel se někde v koutě a sledoval ostatní, jak se baví. *Pousmál se a ni a lehce jí zatočil kolem své osy, než si jí přivinul opět k sobě do náruče. Na jeho tváři byl celou tu dobu šťastný úsměv, už jen proto, že se po dlouhé době cítil tak skvěle.* A velmi rád ti budu dál a dál skládat komplimenty, když se budeš tak sladce červenat jahůdko. *Neodpustil si toto oslovení protože k ní prostě přesně sedělo. Jen co hudba na malou chvíli přestala hrát, zastavil se a na malou chvíli se jen odmlčel hledíc na ATHENU před sebou.* /No tak, nebuď posera a udělej to znova. Neodtáhla se a ještě ti to vrátila, tak na co čekáš, polib ji znova./ *Zněl Castorův hlas v hlavě bojujíc sám se sebou. Nakonec ho přehlušil a sebral veškerou svou odvahu. Oběma dlaněmi jí jemně chytil tvář, sklonil se a opět spojil jejich rty v polibek. Držel si jí u sebe a zpočátku jí líbal jemně a něžně, snad jako by se bál, že teď se odtáhne, pokud se tak skutečně nestalo. Pokračoval dál a polibky o něco prohloubil, z něžných se staly vášnivější. Po chvíli se však lehce odtáhl, zadýchaný ale s úsměvem na tváři se na ATHENU podíval. *Tohohle litovat nebudu. *Zašeptal tiše a pohladil jí palcem jedné ruky po tváři.* Ehm, co bys řekla, se trochu projít někde, kde je trochu klidu? *Optal se.*
*Přijde mu, že se TANOIA ptá spíše tak do větru a necítí potřebu ho v tom znovu ujistit. Přeci jen nemůže lhát a je první, kdo to zmínil. V jeho tváři jde však vyčíst, že i přestože to byl poměrně zbytečný komentář, myslel ho vážně. Jako na potvoru je pak světlušky opustí a Jason se tomu musí tiše zasmát.* /Jiný.. typ.. trestu.../ *Zopakuje si pomalu v mysli, jakoby snad TANOIOVI nerozuměl, ale navenek nedá nic znát.* Já bych to dnes ponechal bez trestu, ale tohle je zajímavé. Máte pocit, že byste si zasloužil potrestat? *Strhne to do humoru, aby se tato část konverzace nestočila k něčemu nevhodnému. Na druhou stranu mu přijde nezdvořilé to nechat bez odpovědi, takže tohle mu přijde jako nejlepší varianta. Bylo by docela vtipné, kdyby oběma teď někdo mohl nahlédnout do hlavy a vidět, jak nešikovně bruslí touto konverzací. U Jasona však tato varianta nehrozí a sám do TANOIOVY mysli nahlížet nehodlá.* Jsme si kvit. *Přikývne s úsměvem a přijde mu, že je to tak také nejlepší. Pokud to má být jen večer, kdy se spolu baví bez čehokoliv, co by to mohlo pokazit, tak by to neměli kazit ani informace o jednom či druhém.* Alespoň tak udržíme nad dnešním večerem jakýsi závoj tajemství. *Ušklíbne se, aby bylo vidět, že mu tahle formulace nejde přes jazyk, ale že na tom něco je. Jestli to TANOIOVI napoví, že nutně neskrývá vztah, ale obecně si muže zaškatulkoval jako dnešní zábavu a nechce to ničím vázat, bude to bonus. Pokud ne, taky se nic neděje, protože TANOIA už dále nevyzvídá.* Hmmm. *Poklepe si s hraným zamyšlením ukazováčkem o spodní ret a začne se rozhlížet, jakoby hledal lepšího tanečníka, než je TANOIA.* To sedí. *Uchechtne se, když svému společníkovi konečně přizná titul krále tance.* Ale děkuji, vaše taneční veličenstvo! *Skloní hlavu v drobné pokloně a má pocit, že se trochu odpoutali od nervózního hledání střední cesty v konverzaci.*
*Keby sa teraz niečoho napil, isto by nešikovne vypľul vodu a začal sa dusiť z JASONOVEJ otázky o treste. On vlastne ani nevie prečo má ten pocit, ak by sa skutočne správal tak nevhodne a drzo, dávno by JASON konal vo svojom kráľovskom mene a minimálne by ho dal zavrieť. Takto je to len výhoda a poštuchnutie, že sa zatiaľ nemá čoho báť, aj keď nevie v rýchlosti prísť na vhodnú odpoveď.* Tu ste ma pristihli nepripraveného. *Zasmeje sa nad tým a spomenie si na ich stretnutie a ako sa v prvej minúte strápnil s ústami plnými jedla. Zaškerí sa, zmení smer tanca. Hľadí na JASONA a uznáva, že jeho prítomnosť je viac než príjemná, stále ho to vyvádza z miery, v dobrom. Trochu sa začervená a aj keď je usmiaty, v jeho hlase je cítiť trochu citlivosti, keď prehovorí.* Áno. Zrejme budem vo vašich spomienkach ako ten mystický fér, ktorý sa zrazu zjavil a zas zmizol. *Jeho tvár pri tom zjemnie. Nemôže tvrdiť, že sa mu to nepáči. Minimálne mu tento večer poskytol veľké množstvo múz a inšpirácie k poézii, ktorú píše. Tiež bude písať o mysterióznom kráľovi, ktorý tak nenápadne každú chvíľu berie od Tanoiu jeho dych a údery srdca a pritom si to ani neuvedomuje.* /No nie je o tom umenie?/ *Preblesne mu hlavou, zatočí sa na svojom mieste pomocou JASONOVEJ ruky. JASONOVE potvrdenie jeho slov ho tiež donúti obzrieť sa okolo seba, akoby si chcel trochu pohladiť ego tým, ako aj KRÁĽ uznal, že je vskutku výborný tanečník.* Časté tancovanie a bláznenie sa vás mnohému priučí. *Podotkne hrdo, pretože ako fér je skutočne pyšný na to, ako dobre mu to ide. Keď sa mu KRÁĽ jemne ukloní, trochu ho to zaskočí, znova sa poobzerá, či na nich niekto nehľadí a náhodou to nevidel, aj keď to bola iba poklona pre zábavu.* Ale. Na poklonu si nepotrpím, ale ďakujem. Veľmi ste ma… /Očaril?/ …potešil. *Na lícach sa mu zjaví pýr, akoby mu práve JASON povedal niečo, čo ho príjemne zasiahlo až do srdca. Pustí sa JASONOVÝCH rúk a začne tlieskať do rytmu, zároveň sa kývať do zrychľujúcej hudby a bez toho, aby od KRÁĽA odtrhol pohľad, sa k nemu zo strán pridajú ďalšie víly, rozjašené a veselé. Akoby boli pod nejakým kúzlom.*
*Přišel je roztomilej, když spatřila jak se usmívá, protože evidentně, že mu polibek vrátí zjevně nečekal. Úsměv mu oplácela a též se mu dívala do očí, dokud se nedali zpět do tance. Po jeho opření o její čelo a koukání si do očí, se stále usmívala a stále doufala, že tohle není jen jedno z jejích snění.* Jo, to máš pravdu. Já bych pravděpodobně šla jen pozdravit krále a asi bych po chvilce byla na odchodu. Takže myslím, že REMIMU později příjdu poděkovat. *Uchechtne se. Nečekala, že jí zatočí a proto čekala, že zavrávorá a spadne, ale on si ji ihned chytil k sobě, takže k tomu nebyla šance dojít. Uviděla jeho usměv, který lehce napovídal, že CAS musí být spokojený, alespoň trochu, proto mu velký úsměv ihned vrátila. Opět se mu zadívala do očí a po jeho slovech opět zrudla. Hlavně po oslovení s jahůdkou.* Hadám, že jsem opět červená jak rajče. *Uchechtne se a co dohraje na chvilku hudba, tak se Athena i s CASEM zastavi a on lehce za tleská, za skvělý tance a za úžasnou zábavu. Když ucítí CASUV pohled na sobě, podívá se na něj a stále se usmívá s lehce rudými tvářemi. Co uchopil její tváře do jeho dlaní, ihned ji došlo k čemu dojde a proto se vůbec nebránila. Co se jejich rty opět spojili, tak si položila obě dlaně na jeho hruď a užívala si tento moment. Byl stejně nezapomenutelný, jako svitící lampiony, které se ještě nějakou dobu zpět vrhaly na noční oblohu Prohloubění polibku pro ní bylo něco užasného a krásného. Opravdu jí nenapadlo, že by k tomu mohlo sojít a už vůbec né tento večer. Měl být klidný, to ano, ale kdyby si měla vybrat, rozhodně si vybere jít touto cestou, než jen znuděně sedět a pak jít za svým otravným bratrem. Na bratra teď fakt myslet nechtě, chtěla vědět co bude dál, jak to nakonec celé dopadne, ale taky se tím nechtěla zabývat. Chtěla si to teď užít, dokud měla tu možnost. Když se odtáhl, se spokojeným, velkým a trochu zadýchaným úsměvem se na něj dívala. Když jí ještě pohladil palcem po tváři, na malý moment zavřela oči a rukama přejela od jeho hrudi až k ramenům a od ramen po celé delce jeho ruky až k zápěstí, které objala svými prsty. Oči opět otevřela.* I kdybych se snažila toho litovat, tak bych neměla šanci. Ani na vteřinu by mě nenapadlo toho litovat. *Usměje se.* Bude mi ctí, když se půjdeme projít. *Odvážila se ho chytit za ruku a proplést si s ním prsty. Modlila se, aby ruku neodtáhl. Pokud tak udělal, tak se s úsměvem omluví. Pokud ale ruku nechal, tak se zaculila.* Maš přesný místo, Casi? Nebo se půjde někam, kam nás nohy zavedou? *Pokud má CAS nějaké určité místo, nechá se ním vést, pokud ne, tak se rozejde někam, kam jí novy zavedou.* Chci jen aby jsi veděl, že si toho opravdu vážím. Toho všeho. *Na chvilku se na něj podívá a pak se dívá zpět na cestu.*
*REMIHO steny a vrčení ji vzrušují čím dál tím více, nutí ji zrychlit, více si to celé užívat. Zatímco se její steny mísí s těmi jeho a tvoří jejich vlastní, jedinečnou hudbu. Jeho ruce na svém pozadí si užívá, stejně tak jeho slova a provokativní pohled. Po jeho pobídce přimhouří oči, ve kterých jí dravě zablýskne.* Moc mluvíš. *Tón už nemá tak zpěvavý a hravý, vlastní vzrušení mu propůjčuje až hrdelní vrčení… které jen zesílí, když, ucítí jeho zuby na svém krku. Případné značce se nebrání, jak lépe si tohle celé pamatovat? Po chvíli se zase narovná. Rukama se zapře o jeho prsa a zatne do nich nehty. Pak sama začne boky dravě dosedat. Svým pohledem přitom neuhýbá z jeho očí, i když její prsty a nehty zavadí o jeho bradavky nebo krk. Jak prozkoumává jeho tělo, zkoumá co si může dovolit, co se mu líbí.* /Je nádherný…/ *Tahle dominantní role jí ale dlouho nevydrží. Jeho teplo a blízkost jí začnou chybět spolu s tím, když jí začne vlastní vzrušení stíhat překvapivě rychlými kroky. Znovu se k němu natiskne, čelem se opře o jeho a trhaně se nadechne.* Z… za chvíli… spolu… jo? *Téměř zakňučí a najde svou dlaní tu jeho, aby s ním mohla proplést prsty.*
*Nad její poznámkou se jen ušklíbl. Věděl, že moc mluví, ale tak to byla celá Remiho podstata. Prostě moc mluvil. A tak už to asi mělo být. Pro teď ale přeci jen už nic neodpověděl, místo toho se k ní ještě více natiskl, zatímco si jí u sebe držel. Spokojeně vrněl pod jejími dotyk, tím, jak si to sama užívala. Musel říct, že si to užíval i on. A MAEVE posílal jasnou zpětnou vazbu svými vlastními steny. Jakmile se ale k němu sklonil a opřela své čelo o to jeho, pak se ale zaculil.* V tom případě. *Pronesl, načež to byl opět on, kdo ji pod sebe přetočil. Zkrátka a jednoduše, na sebe v tomhle asi narazily dvě dominantní osobnosti, jak si tak všímal. Pro teď to chtěl být ale přeci jen on, kdo koho dovede k vrcholu. Jednou rukou se opět opřel vedle ní, zatímco tou druhou nechal propletené jejich prsty. Dlaň jí pevně sevřel, zatímco jeho tempo nabralo na intenzitě a rychlosti, chtivosti a touze.* Tedy spolu.* Zašeptal jen, než se jal věnovat se svým vlastním přírazům a MAEVINĚ přítomnosti, jež jej nutila tempo udržovat a tisknout své tělo na to její. I on cítí, jak se vněm hromadí veškerý chtíč a vzrušení ze situace, chce ale vyplnit její přání.*
*Když vidí, jak TANOIU svou otázkou odrovnal, dojde mu, že to vlastně mohlo vyznít dosti vyzývavě a přemýšlí, jak dopad svoji netaktnosti trochu zmírnit. Naštěstí pro to není moc potřeba, protože TANOIA mu nakonec neodpoví a ještě to celé uzavře smíchem.* /Ještěže tak. Co bych proboha dělal, kdyby mi tu začal popisovat, jaký trest by si zasloužil?/ *Uvědomí si, že Fér se za ně oba vyhnul kulce a také se uvolněně uchechtne a raději tuto část konverzace už nekrmí. Ono je to ale ve finále z bláta do louže, protože když se vyhnou sexuálnímu podtextu, narazí na emociální. Jason si TANOIU zkoumavě prohlíží, když mu povídá o tom, jak si myslí, že si ho z dnešního večera Jason odnese. Není však schopen rozklíčovat, jestli se tahle představa TANOIOVI líbí či ne. Přinejmenším mu to viditelně není lhostejné. Už už chce TANOIU z nějakého důvodu ujistit, že se určitě nevidí naposledy, ale pak se zarazí.* /Není to ode mě podlé?/ *Chce mu připomenout, že se domlouvali na večírku i zakázce na korunu, ale najednou mu připadá, že když to znovu vytáhne, dá TANOIOVI trochu jinou naději, než na spolupráci s králem. Natáhne k němu ruku a odhrne mu pramínek vlasů z čela. Je to sice intimní gesto, ale Jason to míní spíše jaksi konejšivě.* Mystický fér a král s květinovou korunou zní jako píseň, kterou bych si poslechl. *Pousměje se a stáhne ruku k sobě, aby to nepůsobilo až moc familiárně.* Takže dneska to pro vás bylo v podstatě vaše přirozené prostředí, co se tance a bláznění týče. /A pro mě v tom případě cenný trénink./ Poznamenávám si, žádné klanění. To by nemělo být těžké vzhledem k tomu, že se jen tak neklaním. *Zasměje se a všimne si, že se začne tvořit kruh z víl, a tak se k němu připojí a začne s nimi hopsat do rytmu zrychlující hudby. Vypadá to vskutku jako reklamní leták na vílí rej.*
*Istý čas mu KRÁĽ neodpovedá a príde mu, akoby ho skúmal a Tanoia nevie, ako sa pod tým pohľadom cítiť. No, asi je aj lepšie, aby o takých veciach spolu nehovorili. Keby ho JASON spoznal bližšie a odrazu by nebol iba bláznivým, veselým férom na slávnosti, ale dílerom drog, nejakou problematickou bytosťou, ktorá miluje civilov a bola na strane toho, aby sa vojna medzi vílami a lovcami skončila. JASONOV dotyk na jeho vlasoch ho vyvedie z tejto myšlienky a on akoby mimovoľne trochu prepadne do toho gesta, ktoré nemá nič znamenať, ale pripadá mu tak blízke a vzdialené zároveň. Tak ľahký dotyk od inej bytosti, bez sexuálneho kontextu, úplne iba niečo čisté - teda, v jeho očiach.* /Sakra, neprepadávaj tomu, do duba zeleného. Je to tak, budeš mystický fér a on kráľ s kvetinovou korunou./ *Zopakuje si JASONOVE slová v mysli a nie je si istý, akým spôsobom sa táto chvíľa vpísala v jeho tvári, pretože mu na chvíľu slabo upadol úsmev, ktorý sa v sekunde prezretia znova objaví, jasnejší než predtým. Nakloní hlavu na stranu.* O to sa taktiež rád postarám. Tretí dôvod kontaktovať vás. *Pousmeje sa nad svojou trúfalosťou, ale akosi už nie je tak sebavedomý, pretože nejak vo vnútri cíti, že JASON o neho nemá záujem - nech už je to z dôvodu toho, že naozaj niekoho má, len to neprezradí ledakomu, alebo Tan nie je pre neho. Pohodí rukou a zaškerí sa.* No, je to jedno z mojich prirodzených prostredí. Aj keď väčšinou nie na dvore. *Priznanie o tom, že sa KRÁĽ len tak hocikomu neklania ho hladí na duši a zlepší mu to náladu, mrkne na neho a šibalsky si zakusne do pery.* Tak to som potom nič nepovedal. *Prenesie vtipkujúco, pozrie do strany a to už ich oboch za ruky berú do tanca ďalšie víly. Mladé dievčatá, veľmi pekné, hádžu po JASONOVI pohľady a tak trochu v nich vidí seba.* /Ako nevyspelý adolescent./ *Pomyslí si o sebe a potom zľahka uvoľní svoje ramená, nechá sa unášať na pohyboch svojich nôh, na chvíľu znova zakloní hlavu a sleduje nebo, na ňom farebné svetlušky, plytko dýcha a radšej už nechce premýšľať. Nevie, kedy tento večer skončí, ale keď skončí, bude si musieť dať poriadku dávku LSD, ak to bude v jeho rozpoložení dobrý nápad a zlé vedľajšie účinky sa mu nechce mať dvakrát do dňa, keď sú u neho tak raritné. Skloní hlavu, sleduje JASONA a víly, ako tancujú a nemôže robiť nič iné, iba sa usmievať a začať si pospevovať. To je tiež jeho. Dnes ešte nespieval, okrem nejakej vety z civilskej pesničky.*
Tak mu poděkujeme oba dva, co na to říkáš? *Pousmál se a dal jí další neposedný pramen za ucho, načež se sladce usmál, tak jak to uměl jen on.* A jsi rudá až za ušima, ale popravdě je to na tobě krásné, jsi tak roztomilá, takže se klidně červenej dál, já budu jen rád. *Mrknul a užíval si její skvělou společnost. Její blízkost, krásu, sladkou vůni, úsměv, který by rozzářilo každé smutné srdce a ty oči, ty nádherné oči, jež ho propalovaly skrz na skrz. Jak by za tuhle chvíli rád, ž je tady. Zapomněl snad na všechno. Na minulost, na problémy, snad i na celé okolí. Prostě si jen užíval chvíli s krásnou dívkou, tomu už bylo přece jen dávno, kdy se tak příjemně v něčí společnosti cítil. Myslíc tedy tu ženskou společnost samozřejmě. Po polibku si jí držel u sebe a když se ho dotýkala, užíval si každičký její dotek. jen co ho chytla za ruku, nejprve se podíval na jejích spojené prsty a pak na ni, přičemž stisk lehce upevnil. *Myslím, že to necháme náhodě a někde snad dojdeme. *Pousmál se a oba se vydali z tanečního parketu dál, až nakonec zmizeli z dohledu všeho veselí a konečně měli klid jen na sebe.* I já si toho velmi vážím. Dnešní večer je jeden z mých nejoblíbenějších za dlouhou dobu a za to děkuji tobě milá ATHENO. *Pronesl upřímně a dál se s dívkou procházeli. Už se nadechoval, že snad něco ještě řekne, ale to k jeho uším doléhaly zvláštní zvuky.* /Tady si to snad někdo rozdává. Bože ať to není to pako REMI./ *Prolétl mu hlásek hlavou, chtěl ATHENU zastavit, ale ona pokračovala dál. Cestou se mu totiž vyvlekla ze sevření s tím, aby si jí chytil. Rozeběhl se za ní, ale zastavil se ve chvíli kdy i dívka.* Ehm jdeme, tady nebudeme rušit. *Zašeptal, když se před nimi objevila velmi zajímavá podívaná, rychle popadl ATHENU za ruku a dal se na odchod.* /Mě z toho kluka jednou odvezou./ *Další hlásek v jeho hlase se ozval, zatímco se rudý Castor snažil co nejrychleji zmizet. Přece jen v jednom z těch dvou poznal svého přítele.*
*Má pocit, že TANOIOVI dluží vysvětlení, ale ví, že je to mladá lesní víla, která má mysl chráněnou asi podobně jako je chráněný dům, kde dělá hlídacího psa čivava. Musí se tedy zachovat přeneseně sobecky a o svém stavu mu nic neříct.* /Možná se k němu donesou zvěsti, že se tahám se snědým Férem ze Slunečního dvora. Bohužel to ale nemůže vyjít z mých úst, protože já vím, že je to jen iluze kryjící Jacka. Nemůžu být takhle naměkko z muže, kterého znám jeden večer! Stačilo by zahrát královskou kartu a říct mu, že mu do toho nic není a nebo prostě odejít. Ale působí na mě tak citlivě.../ *Raději to celé nechá na náhodě, že se k TANOIOVI donesou zvěsti a nebo si to domyslí. Ale ač má z nějakého divného důvodu pocit, že by si Fér zasloužil slyšet, že Jasonovo srdce už dávno není jeho, udrží se. Pořád mu ze všeho nejvíc záleží na Jackově bezpečí. Neunikne mu změna v TANOIOVĚ tváři a uzná, že to znamená, že se smiřuje s tím, že tohle nikam nepovede. Mlčí tedy a nechá ho, aby si to urovnal v hlavě.* Vy jste mi ale umělec! Nejen tanec, ale i psaní písní? *Kdoví, jestli je na to třeba odpovídat, ale Jason to říká tónem, jakoby TANOIU za jeho uměleckou všestrannost chválil.* /Třetí důvod.../ *Napadne ho, že dvůr není TANOIOVO obvyklé působiště a usměje se. Když vezme zpět svůj zákaz klanění, vyvolá to v králi smích. No a pak už jsou v kolečku a Jason by nejraději zavřel oči a užíval si čistou esenci tance. Ovšem to by si s největší pravděpodobností v tomto tempu zvrtnul oba kotníky, a tak je nechá otevřené. Na tváři má klidný, vyrovnaný úsměv.*
Dobře, to beru. *Už teď se lehce bála, že půjde i s CASEM za jeho kamarádem a oba mu budou děkovat. Chtěla mu poděkovat o tom žádna, ale trochu se bála, nebo spíše styděla, že takhle bude děkovat jeho kamarádovi, ale rozhodně to udělat chtěla, i kdyby se měl zbořit svět. Jak jí dál další pramen za ucho, dívá se na něj opět celá rozzářená.* Jestli budeš říkat takovéto krásně věci, tak budu červená až do konce života. Jinak jsi roztomilej, když se takhle usmíváš. *Už se tak nebála mu něco takového říct, protože věděla, že kdyby to nebylo nějak oboustranné, tak rozhodně jí CAS nebude dávat takovéto komplimenty. Tím, že se tolik nesocializovala, tak neměla takovou možnost potakt nějaký může, se kterými by mohla provádět podobné věci. Hlavně měla svého bratra, který ji tohle téměř zakazoval, prý tomu říká ochrana, před různým zklamáním a níčením. Jí to tak nepřišlo, že by tomu tak mohlo být. Zná pár mužů, ať už je poznala od někuď, nebo to jsou kamarádi jejího bratra, stále nějaké zná. Ovšem skoro žádný se nemohl přiblížit k ani na metr. CAS jí jasně dokazoval, že né každý takový musí být. Byl jemný, něžný, bál se, aby něco nepokazil. Rozhodně ho vnímala jinak, než ostatní, ale v tom nejlepším smyslu slova. Nenapadlo ji, že se bude utápět v modrozelených očí, nebo že bude ochutnávat rty toho stejného člověka, nebo že se ho bude moci dotýkat. Všechno co se za ten večer stalo, se jí líbilo, sám CAS se jí líbil a tím si už byla jistá od té doby co ho viděla, jen tomu nedávala takovou šanci. Byl to pro ní užasný pocit a rozhodně má v plánu to bratrovi celé vyvrátit, protože může popřít, že tak roztomilý, krasný, jemný a elegantní můž skutečně existuje. Pomalu si ani nevzpomněla, že se svými rodiči nemluví, nebo že bude muset vysvětlovat bratrovi, že příjde později domů, než by měla. Když ucítila, že CAS sevření jejich propletených prstů lehce stiskl, tak se jí na tváři objevil úsměv a pohlédla na něj.* Dobře. Bude dobrodrůžo. *Usmála se a vydala se i s CASEM na procházku, která měla sloužit nejspíše především k tomu, aby měli více klidu na sebe. Přišlo ji to hrozně hezké. Po jeho slovech se uculila a opět lehce zčervenala.* Bylo mi ctí a jsem opravdu ráda, že to takto vnímáš, CASI. Doufám, že toto nebude poslední strávený večer s tebou. *Jak si všimla, že chtěl něco říct, ale nakonec nic z něj nevyšlo, lehce se lekla, že řekla něco španě, ale v tom uslyšela nějaké zvuky a došlo ji, proč CASTOR nic neřekl. Zajímalo co to je, proto dále pokračovala v cestě a spojené ruce, tak přerušila. Zvědavostí byla celá pohlcená a proto se běžela podívat o co jde. Zastavila se, když uviděla to co uviděla. Nevěděla co v té situaci dělat a kdyby za ní nedoběhl CAS, tak tam nejspíše stojí jak přikovaná. Jak ji chytl a začali odcházet ihned CASE následovala. chvilku však mlčela, ale pak se odvážila promluvit.* Nebyl to náhodou tvůj kámoš? *Trochu se uchechtne, protože byla právě součástí něčeho, čeho úplně nechtěla.* Myslím, že to poděkování bude muset počkat, protože bych řekla, že tvůj kamarád má nějakou práci. *Trochu si CASE dobere za jeho kamaráda, aby se trochu uvolnil a aby mu dala alespoň trochu na jevo, že se nic tak hrozného nestalo.. nebo, se to tak alespoň snažila brát. S úsměvem se podívala na CASE, který byl červený až za ušima, takže se v tom Athena viděla.* Už chápu co jsi myslel tím, že jsem tak roztomilá, když se červenám. Ty jsi teď hrozně roztomilej. *Prohlíží si ho, jak je červený a u toho se usmívá.*
Umenie ma robí tým, kým som. Pomáha mi preniesť sa cez veci, ktoré neovplyvním. *Odpovie príjemne a keďže je téma umenia pre neho tak veľmi dôležitá, vôbec to nehovorí s náznakom humoru, akoby prepol z detinského na dospelácke rozprávanie, kedy sa posadia ku stolu a preberú spolu akademické veci. No táto zmena príliš dlho netrvá a ani si neuvedomil, že sám od seba trochu prezradil, že je sklamaný, hlavne zo seba, ako sa do JASONA zahľadel. Mykne plecami v tanci. Tancujúci dav ich rozhovor rozdelí a to je asi aj dobre. Nezájdu k žiadnym filozofickým veciam.* /Teraz som mu o sebe niečo prezradil. Už ais nebudem až tak tajomný./ *Napadne mu skoro až smutne. Radšej nech ich k sebe nič neviaže, ani poznávanie. Keď si dospieva sám pre seba, na chvíľku sa zastaví, pretože sa potrebuje osviežiť. Keď nechá KRÁĽA, aby sa o neho starali ďalšie víly, tancujúce s ním, poskakujúce, chichotajúce sa, odplíži sa na stranu k stolom, sťažka vydýchne, aby nabral dych a trochu vychladol. Veľké množstvo víl je opité, trmácajú sa okolo a pravepodobne aj tie, s ktorými tancujú spolu s JASONOM sú nemotorné a ovalené ťažkým vplyvom alkoholu. Kým sa prederie k nápoju, ktorý by si rád nalial do hrdla, aby sa schladil z toho všetkého, aj vánok mu trochu nechá vychladnúť hlavu. Napije sa, vezme z poloprázdnych tanierov kus koláča, druhou rukou siahne po pohári s vínom a s rukami nadvihnutými, aby mu do nich nik neudrel, sa poberie za JASONOM. Tanec znova trochu spomalil, chvíľu mu trvá, kým zazrie kráľovskú korunu a s ňou aj KRÁĽA, kde ho ostatné víly nechali trochu vydýchnuť.* Tanec unaví, víno osvieži. Prosím. *Predá pohár, keď prehltne kúsok koláča, aby nehovoril s plnými ústami.*
*Líbí se jí, že se nedrží zpátky, i svými projevy. Je hlasitý, dává najevo, co se mu líbí a co ne. Je to příjemné, vědět že se REMIMU líbí a že mu dělá dobře. Poddá se mu a nechá se převalit na záda, teď spíše omráčená blížícím se vrcholem. To, když stiskne její ruku, jako by ji vzrušilo ještě více. Stiskne ho o to pevněji a stehnem ho pohladí po boku. Volnou rukou ho hladí po tváři a ve vlasech. Její steny se stupňují a stupňují, tělo se jí začne třást. Zadívá se REMIMU do očí, aby si do paměti vtiskla jeho pohled v tenhle moment. Než utiší svůj slastný výkřik v jeho rtech, když se její svět rozpadne na tisíce kousků.*
*Překvapeně se na TANOIU podívá, když zničehonic promluví tak vážně a téměř cítí, jak z dnešního večera padá závoj tajemství. Na druhou stranu ho TANOIA zajímá a čím víc se mu před očima vykresluje jeho charakter, tím spíš mu přeje, aby dnešní večer neplýtval na zadaném králi a seznámil se jinde.* /Ale na to už je asi docela pozdě./ *Zamyslí se nad tím, jak se chová on, když něco nemůže ovlivnit a jediné, na co si vzpomene je Hauresovo posednutí a to, jak se uchýlil k drogám. Hudba je za něj rozhodně zdravější, ale nechce na to teď myslet. Akorát by se mu mysl zatemnila scénáři, kde se jeho milému něco děje.* Je dobré něco takového mít. *Pokýve a netrvá to dlouho, než je jejich konverzace přerušena. Což je nejspíše dobře. A tak se Jason zase trochu uvolní od vidiny toho, jak mladému Férovi láme srdíčko a nebo ho traumatizuje nějak jinak a nechává se unášet hudbou a vílami. Pořád je to ale docela energicky náročné, takže začíná cítit, jak ho opouští preciznost v krocích a ruce mu malátní.* /Zajímalo by mě, kolik dní uběhlo v lidském světě, když tu je tolik víl, co v něm bydlí./ *Napadne ho náhle a všimne si, že TANOIA z jeho okolí zmizel. Nedomýšlí si, kam odešel a jestli ho opustil a trochu se poplácá po svalech na rukou, aby je zase trochu nabudil. Když už si skoro myslí, že TAN je pryč a už se nevrátí, zjeví se u něj s číší vína. Dokonce už si ohlídá mluvení s plnou pusou, což na Jasonově tváři vykouzlí maličký úsměv.* Děkuji, nezapomeňte osvěžit i sebe! *Převezme si od něj víno a vypije jej do dna. Na to, že má míru poměrně vysokou už na sobě účinky vína také pociťuje, podobně jako víly okolo něj. Brzy bude na čase to tu rozpustit. Zjevně to cítí i muzikanti a naladí pomalejší píseň, aby mohly víly zase chytit dech. Jason se rozhlédne kolem sebe a uvidí pár poddaných, kteří se těžkým krokem sunou k nejbližším židlím.* /A já měl pocit, že už jsem na to starý. Tak ne, tak je to zjevně obecně náročné./ *Povzbudí se a pak se starostlivě podívá na TANOIU.* Nechcete se také na chvílí posadit?
*Ještě chvilku takhle udržoval tempo, než to byl i Remi, který se spustil do propasti odzbrojující extáze. Veškeré pocity se na ten moment o to více prohloubily, načež mu ze rtů uniklo vzrušené zasténání MAEVINÉHO jména. Ještě chvilku se nad ní opíral, nechtíc přerušit jejich pouto, jež spolu měli. Nakonec se ale přeci jen sklonil, aby jí zadýchaně políbil, načež se položil, ale tak, aby jí nezalehl celou vahou a hlavu si opřel čelem o její hrudník.* Kež by ta noc neskončila. *Zašeptal do její kůže, než zvedl hlavu a na MAEVE se zadíval. Natáhl se, políbil ji na čelo, než se odtáhl. Pořád ji ale držel za ruku, zatímco tou volnou se natáhl po karafě s vínem. Napil se a následně jej podal i MAEVE.* Potřebuje dáma uhasit žízeň? *Optal se se smíchem, a ještě před tím, než by jí víno opravdu podal si ukradl pár polibků.*
*Držel ji za ruku a zastavili se a ž o velký kus dál.* Ehm ano byl to můj kamarád, hádám, že dnešní večer se mu vyvedl na jedničku. *Uchechtl se.* Musím říct, že má zvláštní pojem o tom trávit čas na plese. *Nervózně se rozesmál a snažil se, aby nebyl tak rudý. Celá tahle situace mu připomněla onu akci v restauraci, kdy oba chtěl zjistit, co značí jeden lidský pojem a nebylo z toho nic jiného než velký trapas a oni dva rudí až na zadku.* Velmi se za něj omlouvám, opravdu jsem netušil, že e zde budou dít takové orgie, mno, takže, myslím, že půjdeme asi kousek dál od nich, abychom si alespoň ještě chvíli užili ten večer. *Snažil se to nějak zachránit.* Mimochodem, pokud budeš chtít, tak budu velmi rád, když tohle nebude polední večer, co jsme spolu. Můžeme se sejít někde v městě a zajít na kafe nebo na večeři, nebo se jen tak projít, to nechám na tobě, co bys ráda. *Pousmál se a ohladil ATHENU po tváři, než se sklonil a vtiskl jí polibek na čelo, poté jí chytil pevněji za ruku a oba se dál procházelo doufajíc, že už na nikoho nenarazí.*
*Poobzerá sa, pomalá hudba trochu upokojí rozjarenú atmosféru večera a zatiaľ čo KRÁĽ dopije svoj pohár, ktorý mu priniesol, on iba jemne pohodí dlaňou.* Nemusíte sa obávať, pri stole som sa posilnil. *Ubezpečí ho, skoro akoby bol jeho syn, ktorý v bláznení nevie odkontrolovať, či dodržiava pitný režim. Víly vyzerajú byť unavené. Už je to predsa len dlho, čo sa slávnosť začala a dlho odvtedy, čo niečo hlúpe vyviedol od bad tripu, okrem toho, že stihol zavtipkovať s kráľom, zatancovať mu osobný tanec, dohodnúť sa s ním na troch veciach, pri ktorých sa podľa neho ani jedna neuskutoční a tak iba poskočí.* Ja? Sadnúť si? *Usmeje sa na JASONA, vezme od neho prázdnu čašu od vína a druhou rukou ho znova zachytí. Stiahne ku stolom a prázdnej, celkom pohodlne vyzerajúcej stoličke opodiaľ, celkom blízko k hrajúcej kapele.* Oddýchnite si. *Mrkne na KRÁĽA, otrie si dlaňou z hrude pot, ktorý sa mu tam z tepla vytvoril a vzdychne. Tiež sa usadí, aby mohol počkať, než sa víly posilnia a chvíľu si oddýchnu. Rád by zašiel za kapelou, požičial si nástroje a zaspieval nejakú zo svojich piesní, živú a hravú, no aj z neho opadáva energia, keď vidí, ako sa niektorí obyvatelia Faerie plahočia okolo, pospávajú pod stolmi alebo sa medzi sebou potichu rozprávajú. Nakoniec sa zosunie do stoličky aj on, oprie sa rukou o stôl a nechce viac rozoberať JASONOV osobný život. Nech to ostane tak, ako to je. Možno by s ním rád prebral tú korunu.* To, s tou… korunou. *Začne a ukáže na ozdobu na JASONOVEJ hlave. V opadávaní energie z jeho tela a mysle sa preukazuje jeho skrytá hanblivosť? Možno ho do toho trochu zatlačil neúspech s KRÁĽOM? Oprie sa do operadla a nechá tak svoje telo odhalené pred očami ostatných víl.* Myslel som to vážne. Kvety sa vám hodia. Mimo to, ako každej víle. *Povie ešte dostatočne sebavedomo, no ťahá ho to k tomu, aby si vložil do úst jednu malú hubičku, rozžviakal ju a hneď sa cítil živší. Neurobí to. Pozerá na KRÁĽA, jeho pohľad je trochu trúfalý.* Ďakujem za skvelý večer, mimochodom. *Povie nakoniec a sladko sa usmeje, čím odhalí biele zuby, jamky na lícach a jeho oči odrážajú jasnosť jeho slov.* Dúfal som, že budeme tancovať ešte o niečo dlhšie. *Povie úprimne, aj keď si ten komentár mohol nechať pre seba. No nebude skúšať JASONOVU trpezlivosť a ani schopnosť pohybu opitých víl, ktoré zrejme poprvé tento večer prišli na to, že sa opili. Stoličku si prisunie bližšie ku KRÁĽOVI a usmeje sa.* Môžeme si zahrať hru. *Potom zrazu znova vstane, akoby nedokázal posedieť, z toho, ako trápne sa cíti a ako už mrmle dve na tri, len aby bol JASONOVI dobrou spoločnosťou, o ktorú možno ani nestojí.* Alebo nie.
*Z lehkých mdlob Maeve vyruší až dotek REMIHO rtů. Automaticky polibek opětuje a zaboří hlavu do jeho vlasů, když si vedle ní lehne.* Hmm… *Zamručí souhlasně. Ví, že tohle musí někdy skončit. Ale zatím dojíždí ty příjemné vlny, užívá si jeho přítomnost.* No… teď už si tě v New Yorku fakt musím najít. *Pobaveně se zasměje.* /Konečně, proč by to touhle nocí mělo skončit?/ Tedy, pokud budeš chtít. *Dloubne do něj loktem, když se REMI odtáhne pro víno.* Ano prosím. *Přitaká a pár polibků mu hravě opětuje. Pomalu se pak posadí a přihne si z karafy s vínem.* Takže, drahý Remi… jak se ti zamlouvá tvůj první ples? *Vesele se na něj usměje.*
Myslím, že tě bude ještě čekat jeho vyprávění. *Zasmála se a zastavila se stejně jako CAS. Věnovala mu další pohled s úsměvem.* Jo to má. Musím říct, že vy dva v tomhle bude úplně jiní, nebo mi to tak alespoň přijde? *Nechtěla to rozebírat do nějakých extra rozdílu, jen jí to tak připadalo, že v tomhle budou oba dost odlišní.* Nemáš se za co omlouvat, prostě se stalo a *na chvilku se odmlčí s úsměvem.* A prostě to tak je. Není to tvoje vina. A rozhodně souhlasím, že by jsme měli jít od nich trochu dál. *Znovu se zasměje. Nestála už o žádnou další podívanou, nebo aby zaselchla další zvůky. Po nabídce o znovu společný strávený večer se mu podívala do očí a usmála se.* Ráda tvojí nabídku přijímám a je mi jedno kam se půjde, hlavně, když to bude s tebou. *Když jí znovu pohladil po tváři a poté ji vtiskl polibek na čelo, tak na malý moment zavřela oči, aby si to lépe zapamatovala. Hned poté otevřela oči a rozzářená se dívála na něj s lehkým odstínem červené na jejích tvářích. Chytla ho též za ruku jak udělal CAS první a rozešli se dál po cestě. po chvilce chůze ji napadlo, že by se mohla zeptat na krále JASONA, protože si vzpomněla o čem se bavili a jelikož do toho nechtěla předtím skákat, tak jí napadlo využít situace.* No, jestli nemáš žádný nápad o čem si povídat, tak co kdyby jsi mi řekl, jaký to tu bylo, když byl ještě král JASON princem a né králem? *Po dopovězení dotazu mu vtiskla malý polibek na tvář a stále držící se ho za ruku, mu palcem sem tam přejela po jeho ruce na pohlazení.*
*Fér si k sobě MAEVE tiskla spokojeně se usmíval. Objal si ji nakonec kolem ramena a natiskl k sobě, zatímco ji hladil po rameni.* Tak to si najdi, rád se s tebou uvidím. Napsal bych ti číslo, ale, no nějak jsem na to nemyslel a nevzal jsem si ani papír, ani tužku, ani mobil, teda myslím, temn alkohol. Ale ne, nemám, takže leda si pak vyhledat stránky toho obchodu, je tam i moje číslo. *Usmál se na ni nevinně. Víno pak položil vedle nich a opět si ji k sobě přitáhl.* Hm, jak se mi zamlouvá? Velice se mi zamlouvá, abych řekl pravdu, trošku jsme se bál, ale nakonec jsem zjistil, že není čeho. Takže, byl bych rád, kdybychom na dalším byli spolu, co ty na to, MAEVE? Smím tě pozvat, až se bude zase nějaký konat? *Uculil se od ucha k uchu.*
Odlišní to teda jsme a myslím, že i to vyprávění mě nemine, jak REMIHO znám. *Zasmál se a pomalu se procházeli dál, když se jej pak zeptala na JASONA, jen se na chvíli zamyslel. * Abych řekl pravdu, nějak moc si nevzpomínám. Ona sem jezdila převážně má matka a sem na návštěvu Zimního dvora mě vzala je dvakrát. Vždy jen na krátkou dobu a musel jsem tiše sedět a nikde nechodit, abych prý něco neprovedl. *Zašeptal, pak pokračoval dál.* Víš, jsem tak trochu snílek a tohle mě občas dostává do dost prekérních situací a matka to nesnášela. Tak jsem tedy čekal a potkal prince JASONA, dali jsme se trochu do řeči, už tehdy byl moc fajn, věřím, že i jako králi mu to zůstalo. Mám pocit, že za jeho vlády království rozkvetlo, i když možná se pletu, nebyl jsem tu sto let ani tady ani doma. *Pronesl a tím to chtěl nějak ukončit, ono se mu o minulosti těžko hovořilo.* Chceš jít ještě dál, nebo se pomalu vrátíme a dáme si ještě něco k pití? *Zeptal se, ne že by mu s ní nebylo dobře, to ne, ale chtěl jen vědět, zda něco nepotřebuje, chtěl jí dopřát cokoliv, by si přála.*
*Přijde mu komické, jak TANOIU dotlačil k tomu, aby mu hlásil svůj pitný režim a pobavení se mu jasně vepíše do tváře. Kolem koutků úst se mu při úsměvu vytvoří rýhy, možná by nakonec mohli být alespoň přáteli...Nijak ho netlačí k tomu se posadit, ale nechá se bez protestů odtáhnout k jednomu ze stolů. Tam se co nejelegantněji to ve svém stavu dokáže posadí a okamžitě toho zalituje.* /No kruci, já se úplně rozpadám./ *Cítí, jak se mu tělo vpíjí do židle, jakoby se z ní nikdy neměl zvednout a je mu jasné, že to brzy bude muset udělat, jinak na židli zestárne. Aby se trochu udržel při smyslech, začne se rozhlížet kolem a všimne si, že pár víl se určitě vytratilo a na parketu jich podstatně ubylo. Přesto tam pár zoufalců zůstává a teskně se o sebe opírají a houpou se do rytmu pomalejší hudby.* /To vypadá jako úspěšná akce./ *Pomyslí si pobaveně a pak se podívá na rozvaleného TANOIU. Po jeho poznámce si hrábne do vlasů a nahmatá měkké kvítky.* Je to asi trochu stereotypní vílí doplněk, ale hezký. *Polaská dlouhými prsty pár květů, jakoby jeho dotek mohly cítit. Z mazlení s květinovou korunou jej vytrhnou až TANOIOVA další slova.* /Takže to přeci jen považuje za skvělý večer, huf!/ Nápodobně. Určitě by to byl o něco mdlejší večer, kdybychom se v davu nesešli. Sice bylo fajn si popovídat s pár svými vílami, ale přišlo mi jakoby se mnou mluvili z povinnosti. /Pozor, jde sem král, dávej si pozor!/ U vás jsem tento pocit neměl, ale to může být spojené s tím, že mě nepovažujete za svého krále. *Ušklíbne se při vzpomínce na slova jediné další Tylwyth Teg, kterou zná. Pro ně je hlavní příroda a ne nějaký chlapík, který tvrdí, že mu jejich příroda patří. Ani si neuvědomí, že se možná na jejich tajemný večer moc rozpovídal. Na chvíli se zamyslí nad tím, jestli budou ještě tančit, a proto mu hned neodpoví. TANOIA však v průběhu čekání navrhne hru a to vzbudí Jasonův zájem.* Jakou hru máte na mysli? *Nakloní hlavu na stranu, a když TANOIA vstane, využije toho a také se zvedne, aby se moc nerozseděl.*
Alespoň se nebudeš nudit, teda sice nevím kdo by dobrovolně toto chtěl poslouchat, ale třeba vynechá vešké detaily a budeš to mít rychle za sebou. *Zasmála si při představě, že tam chudák CASTOR sedí někde u REMIHO doma připotaný a REMI do něho hustí veškeré detaily. Pro jistotu myšlenku nechala a nezabývala se ji. Pak poslouchala jak ji vypraví ohledně králoství a krále JASONA. Nechtěla mu nějak zbytečně připomínat minulost a proto se teď cítila provinile, že se vůbec zeptala.* Promiň mi to, nechtěla jsem, aby jsi na to musel zase vzpomínat. Věřím, že král JASON je dobrý král. Na jednu stranu je hezký, že si tě pamatuje. Nebudeme o tom mluvit, nechtěla jsem ti tonpřipomínat, omlouvám se ještě jednou. *Myslela to upřímně. Sama věděla jaké to je, nebo může být, když někdo vzpomíná na to co bylo dříve.* Spíše se přizpusobuji ostatním, takže když se mám v něčem rozhodnout, tak to bývá težší. *Pokrčí rameny s lehkým úsměvem.* Co se týče pití a jídla, tak mi nechybí ani jedno ani druhé. Ovšem pokud se chceš ty vrátit, ať už to je za jakýmkoliv účelem, tak se ti velice ráda přizpůsobím. *Uculí se. Chtěla trochu zpříjemnit atmosféru, kvůli tomu, že se zeptala na něco co si mohla odpustit a taky ji to i trochu mrzelo, ale s tím už úplně nemohla nic dělat. Maximálně ho přivést na jiné myšlenky, nějakým způsobem. Ještě, než odpověděl zda se chce vrátit on, nebo ne, tak se Athena vykroutila ze sevření jeho ruky a zastavila se. Ani se na CASE nepodívala a začala trhat kousky trávy, která tam byla. Poté co tam byl keř s kvítky s bílou barvou a lehkým nádechem růžove, tak utrhla pár větviček a spojila ji s kousky trávy co měla v ruce. Ohlédla se, jestli kolem nich není nějaká malá květinka a když jich pár smatřila, ihned se k nim vydala. Byli jen pár kroků od nich. Když k nim došla začala je trhat a poté je spojila s trávou a větvičkami co měla v ruce. Zvedla se a pohlédla na CASE. Do té doby neřekla ani sebemenší slovo. Pohlédla mu do očí a usmála se.* Takže co si bude přát milostivý, Cas? *Natáhne k němu ruce ve kterých drží kousky trávy, větviček z keře a pár barevných kytiček a lehce se před ním ukloní. Zůstane předkloněná a zvedne jen hlavu, aby měla přístup mu pohledět do očí. Široce se usmála. Mělo to být na zlepšní atmosféry, aby se trochu zasmáli. Ani se nehne a vyčká na jeho reakci.*
*Uškrnie sa.* No, možno stereotypný… *Pri tom slove sa slabo zamračí, akoby mu to nesedelo v spojení s prírodou, ktorá je jeho domovom a láskou. Prehltne a usmeje sa, aby si KRÁĽ nepomyslel, že by to bral ako urážku.*...ale víly predsa také sú. *Odtrhne od JASONA pohľad a natiahne ruku, s ktorou akoby naznačil priestor okolo seba.* Tie konáre, spadajúce pozdĺž kmeňov stromov. Svetlušky, ktoré vyžarujú prirodzený jas. Aj ten sneh. Elementy. Divoké tance vo vetre, hudba ako morská pena. To k nám patrí. *Prenesie, skoro akoby bol sám u seba doma v lese alebo v Bronxe a hovoril svoje myšlienky nahlas, nevnímajúc, že mu KRÁĽ načúva.* Môžem vymyslieť korunu z drôtu alebo strún z gitary. Je to na vás. *Uškrnie sa trochu podpichovačne, keď sa vytrhne zo zasnenia, pretože koruna všeobecne je veľmi stereotypný predmet, vyžarujúci moc. JASONOVI sa na hlavu omnoho viac hodia kvety alebo upletená čelenka z konárov vŕby či z dreva so živicovými kameňmi. Ale to je jeho názor. Jemne sa usmeje, je rád, že JASON večer s ním ocenil a rozhodne sa tiež byť trochu pravdovravný ohľadom svojho pocitu z tejto slávnosti.* Taký je účeľ kráľa. Strach. *Potom sa mu spokojne uvoľnia ramená, kútikom úst sa stále usmieva a nie je si istý, či povedať viac. Predsa len. Nechce zo seba strhnúť to tajomstvo, i keď vyriecť svoj postoj KRÁĽOVI neodhalí nič viac, než len prítomný dojem.* Pre mňa ste prekvapením. Kráľ-nekráľ, dokážete sa uvoľniť a toto všetko, nie je to na to, aby sme robili rozdiely v postaveniach. *Odpovie, rád by povedal ešte viac, ale zdá sa, že viac netreba. JASONOVI nevyvráti, že ho tak úplne za kráľa nepovažuje, nie za svojho, no je kráľ a rešpektuje to v takom kontexte.* /Ani ja som nečakal, že sa ku mne budete správať tak dobre, nepriek tomu, že som len víla z lesa a na tie nie je dobrý názor medzi vílami./ *Šikovne, ako vstane, pokýve hlavou a chytí JASONA za ramená a pokúsi sa mu naznačiť, aby sa usadil.* Nevstávajte. *Prenesie, aby zakryl rozpaky, ktoré ho predtým dvihli zo stoličky. On vlastne tú hru pozná od svojho najlepšieho priateľa, skúšal ju iba raz. Prečo to navrhol? Natiahne sa po pohár s nealkoholickou tekutinou, napije sa a znova sa usadí, rukami sa opierajúc o kolená, čím ma pekne vyrovnaný chrbát.* No. Je to taká skôr… kreatívna hra. Máte záujem? *Opýta sa a bez toho, aby počkal na odpoveď, začne vysvetľovať. Musia vymyslieť čo najvtipnejší nápad, o čom si myslia, že sa rozprávajú víly, ktoré si vyberú, alebo o čom asi tak premýšľajú. Vždy je najlepšie vybrať takých, ktorí nejakým spôsobom vyčnievajú.* No, nemyslím, že by vás to mohlo baviť. *Povie nakoniec.*
*Když slyší slovo "stereotypní" od TANOI, najednou mu připadá ofenzivní. Ne tím, že by se urážel on, protože to TANOIA řekl, ale proto, že si uvědomí, jak to muselo znít jemu. A rozhodně to není nic příjemného. Obzvláště, když vezme v potaz to, že "stereotypní" víla s věncem květin, bosa a běhající po louce je sice pro něj jako krále na Zimním dvoře, kde ani louky nejsou nepředstavitelná, ale pro lesní vílu je to život.* Omlouvám se za to, jak jsem to řekl. *Zahanbeně se kousne do rtu, když poslouchá, jak Fér popisuje, co pro něj znamenají víly.* /Vnímal bych to taky tak, kdybych nevyrůstal tady?/ *Napadne ho, protože mu TANOIOVO vnímání přijde krásné a v jeho tváři je to znát. Jakoby se do toho popisu úplně zasnil.* Ne, je to na tobě. Ale zkus to trochu napasovat na buď místní a nebo je-li ti to příjemnější na Sluneční poměry. *Usměje se a ve vteřině se rozhodne mu nechat kreativní volnost, protože má korun více, a když to nebude vhodné na nošení ven, tak ji bude mít prostě jako dárek od zajímavé víly. Není tam žádné mínus.* Raději bych byl za respekt, ale stará tradice strachu se odbourává jen ztěží. /Plus si nejsem jistý, jestli je vůbec dobře ji odbourat. Víly, co se nebojí, kují pikle./ Překvapením budu rád. *Vřele se na TANOIU usměje a hned rychlým pohledem do stran zkontroluje, jestli to někdo neviděl. Pak se sotva zvedne a už je zatlačený zpátky do sedu. Poté trpělivě vyčkává, co z jeho společnosti vypadne. Pokýve hlavou a začne se rozhlížet kompletně ignorujíc poznámku o tom, že ho to nebude bavit.* /Jackpot!/ *Bradou ukáže na jednu vílu, která křičí na druhou, za kterou se schovává vysoký Fér.* /Oh, a teď být vtipný./ Podle hry myslím, že se bavili o tom, kdo s největší pravděpodobností skončí první ožralý a ten muž řekl, že to musel být ten, kdo té hádající se slečně dal před nějakou dobou pusu. *Pronese to jaksi vítězoslavně, že z něj konečně něco vypadlo, ale hned velmi vzápětí zvadne.* To byla mizérie.
*Maeve se spokojeně usměje a málem přede jako kočka, když ji REMI hladí po rameni.* To se neboj, najdu. Jsem víla, zas tak snadno mi někdo neuteče. *Hravě na něj mrkne a pohladí ho po nahé hrudi.* /Je zvláštní, jak moc si užívám i tohle… tenhle klid po sexu. Mluvení o ničem. Zvládla bych s ním takhle žvanit celé hodiny. Zatraceně víláku, na tebe si budu muset dát pozor./ Hmmm… budu si to muset rozmyslet… *Vyplázne na něj jazyk, než ho políbí na koutek rtů.* Ale že jsi to ty, tak můžeš. *Vesele se zasměje a ještě chvíli si užívá to, jak jeho nahé tělo hřeje. Dozvuky hudby, světlo hvězd nad hlavou...* /Lepší večer jsem si nemohla přát./ Dobře… vydržela bych takhle ještě dlouho, ale myslím, že je čas se alespoň obléct. Pro mě teda, klidně se na tebe budu ještě chvíli dívat. *Vesele na REMIHO mrkne, než se neochotně zvedne. Chvíli nespokojeně sleduje cáry kalhotek, než si alespoň obleče podprsenku a šaty. Že z jejích rozcuchaných vlasů a pomačkaných šatů je snadno vidět, co se asi dělo, už není její problém.*
Oh. Nič sa nestalo. *Ubezpečí KRÁĽA, sladko a trochu povzbudzujúco sa na neho usmeje, aby sa pri ňom JASON necítil akosi hlúpo.* Viem, že ste kráľ, ale… nechceli ste sa niekedy pozrieť do lesov a poodhaliť, čo to vlastne za čudákov tam žije? *Opýta sa, skoro akoby tým chcel naznačiť, že pokiaľ má o taký výlet JASON záujem, rád mu ukáže krásne miesta. Nie že by si o KRÁĽOVI myslel, že nikam nechodí, no možno by si tak dokázal aj on nájsť pevnejší vzťah k prírode ako takej. Veľmi rád mu ukáže, kde rastú zaujímavé paprade, kde vyvierajú potoky alebo ako sa lejú vodopády, dopadajúce na kamene. Nenechá sa však znova stiahnuť svojim snívaním. Cíti sa príjemne. S kráľom sa mu dobre rozpráva, aj keď už trochu opadol ten pocit tajomnosti a šialenosti, s ktorou sa stretli a fungovali trištvrtinu slávnosti. No chce mu naznačiť, že ak sa niekedy ešte uvidia, majú čo prebrať, majú čo robiť, už keď nie ako niečo viac, stále môžu byť niečo ako priatelia, aj keď Tanoiovo budovanie priatelstiev a pevných vzťahov je krehké ako ľad začiatkom zimy.* Za rešpekt by bol skoro každý rád. No kým majú strach… *Nedokončí, iba dvihne plecia. Tie slová hovoria sami o sebe. Vládnuť dobráctvom je jedna vec, no to sa často kráľ popáli. Vždy je strach účinnou zbraňou na to udržať obyvateľov na uzde, aj keď je to Tanoiovi akokoľvek proti srsti, hlavne keď hľadí na JASONA a nevidí v ňom kúsok náznaku niečoho, čoho by sa mal desiť. Určite sa vie prejaviť v problémoch, ale takto… Je krásny fér, ktorý sa baví, ktorý miluje a ktorý dokonca vtipkujem, čo ho prekvapilo najviac. Vydýchne, trochu sa pomrví a vie, že čas sa kráti. Možno by sa mal pomaly pobrať domov. Vyspať sa, dať si LSD, niečo napísať, popremýšľať, ísť sa prejsť, uložiť si tento večer do pamäti.* Tak ja vám niečo vyrobím. Niečo tajomné, ako ja. *Podotkne a neprezradí viac. Nechá to visieť vo vzduchu. Oplatí široký a sladký úsmev a aj keď sa KRÁĽ obáva, že by to niekto videl, skoro všetci sú tak mimo, že si to nebudú pamätať. Keď sa JASON po chvíli do jeho hry naozaj zapojí, nadvihne trochu obočie a stále sa usmieva. Vypočuje si jeho popis.* Trochu. *Prenesie úprimne a zasmeje sa. Ukáže na jednu vílu, ktorá sa opito krúti sediac na stoličke so zaklonenou hlavou a blíži sa k nej nejaký mladý fér.* Tamten. Podľa mňa tu prišli spolu. Ten ožratý sa vytratil, do polhodiny sa ožral a teraz, keď ho kamarát našiel, vraví si: “No do prdele.” A druhý na to: “To budeš mať akurát tak po prdeli.” *Jeho pohľad po vyslovení je však tak seriózny, že mu spadnú plecia.* Dnes som, bohužiaľ, nejedol vtipnú kašu. *Makne plecami a keď sa obaja strápnili, radšej to nechá tak. Veľmi im to nejde.*
*Spokojeně se zaculil.* No tak dobře, budu tě očekávat dnem i nocí, a budu se snažit být k zastihnutí. *Ucululi se na ní, a když jej políbila, tak se přeci jen pootočil a ukradl si, tenrokrát pořádný a na rty, polibek Remi. Pak poslouchal, co MAEVE povídá, než se uculil od ucha k uchu.* pak tedy budu postěn, rozmilá MAEVE. *Uculil se na ní a jemně jí pohladil po tváři, než se jí opět zahleděl do očí. jakmile ale pocítil, že se v nich opět ztrácí, tak pohledem uhl a tiše vydechl.* Takhle bych tu mohl být pořád, klid, nebe, ty. *Zavadil nakonec pohledem o oblékající se MAEVE, na kterou se jemně usmál.* Ale nápady máš dobré, asi na sebe taky něco hodím. *Uculil se, načež vstal a i on se navlékl dl svého oblečení. Košili ale nechal u krku více rozeplou a šněrování vesty ani nezapínal. Místo toho došel k MAEVE přitáhl si ji do náruče. Sklonil se k jejím rtům a věnoval jí polibek.* No, asi bych mohl vrátit ten ubrus na místo, co? I když, nebylo by na druhou stranu lepší ho spíš někde nechat? jen si představ, kdybych ho vrátil, a někdo se k tomu stolu posadil aniž by věděl, co se na tom ubruse odehrávalo. No myslím, že bych asi bouchl smíchy. *Přiznal svůj nápad. No co, občas byl jako dítě.*
Hmm… a byl bys raději, kdybych přišla ve dne, nebo v noci? *Nakloní laškovně hlavu ke straně a svůdně se usměje. Než se uchechtne a potřese hlavou. Jeho polibek jí příjemně překvapí a ona se znovu vpije do jeho rtů.* /Zatraceně… bylo by tak snadné se v něm ztratit, znova to z něj strhat… kuš. Máš svou cudnost, no ne?/ Já taky, Remi. Ale New York taky umí být nádherný. Zvláště, když jsi s tou správnou osobou. *Pousměje se. Do náruče se pak nechá vtáhnout s radostí a polibek mu opětuje, než ho krátce políbí na odhalenou hruď. Nad jeho nápadem se rozesměje.* Jo, možná ho můžeme někde spálit, kdo ví jestli na něm KRÁL nebude zítra snídat. *Vyprskne nad tou představou smíchy, stále ještě trochu zdrogovaná orgasmem. Ze země vezme podpatky a nazuje si je.*
*Castor na ni pohlédl a chytil obě její ruce to těch svých.* To je v pořádku, nemusíš se omlouvat, na nic špatného ses nezeptala, jen o tom, co kdysi bylo moc nemluvím, ale to neznamená, že je to špatně, když se mě někdo zeptá, to vůbec ne. *Uvedl to na pravou míru. Nechtěl aby se ATHENA cítila nějak zle, to neměl v úmyslu, jednou rukou jí pohladil po tvář a pak pokračovali dál.* A ani já nic nepotřebuji, mám tak nějak všechno tady. *Usmál se na ni a procházeli se, když se najednou ATHENA vzdálila. Castor zůstal stát a pozoroval jí, co dělá. Nechtěl jí nějak rušit, jen si založil ruce na prsou a sledoval jí s lehce nakloněnou hlavou na stranu. Když pak k němu došla uklonila se s krásným věnečkem v rukou, sladce se usmál.* Páni. *Kouká na to a opatrně si to od ní převezme, přemýšlejíc to udělá. Nakonec ten krásný věnec položí ATHENĚ na hlavu a samotnou dívku si vezme do náruče, načež se s ní lehce zatočil kolem své osy a vtiskl jí pusu na nos.* Moje jediné přáni je, abych tě mohl nova vidět. *Zašeptal a i s ní v náručí se pomalu vydal zpátky.*
*Trochu ho vzpruží z jeho zahanbení, když mu nabídne poznat trochu více přírodu.* Právě proto, protože jsem král je to skvělý nápad! Měl bych o vílách vědět co nejvíce, ideálně zblízka. Nabízíte se jako průvodce? *Malinko zvedne obočí, ale nesnaží se s ním flirtovat. Má pocit, že tahle část večera už je podobně za nimi jako víla, která se právě za Jasonovou židlí natáhla jak široká, tak dlouhá a zůstala prostě ležet. Když Jason uslyší to tiché ducnutí, hned se otočí a zjistí, že víla usnula.* /Už je čas./ *Přikývne, když nedokončí nahlas myšlenku o strachu z vládce. Ví, kam tím míří a bohužel mu nezbývá, než souhlasit.* Dobře, budu se těšit. *Přikývne, když mu TANOIA slíbí tajemnou korunu. Pak už naprosto zbabrá hru a musí si nešťastně promnout kořen nosu, když mu na to TANOIA řekne svůj názor.* To jsme dva. *Nakonec ho rozesměje, jak mizerně se s tím oba poprali.* Nuže, už je dost pozdě a vypadá to, že za chvíli sem budu muset někoho poslat, aby zklidil víly ze země. Bude asi lepší to rozpustit. *Zhluboka se nadechne a zvedne se ze židle.* Těšilo mě, Tanoio. *Už to pro něj není zdvořilostní fráze, která mu na začátek nejde kvůli nejistotě přes jazyk. Už ví, že ho těšilo. Položí Férovi ruku na rameno a usměje se na něj.* Budu čekat na korunu, prohlídku lesa a večírek. *Doufá, že na nic nezapomněl, ale už mu přijde bezpečnější to TANOIOVI přislíbit. Tak nějak uznal, že už přišel o naděje.* Dobrou noc. *S těmito slovy se vydá zpět k vyvýšenému pódiu, na které vystoupá.* MILÉ VÍLY, DĚKUJI ZA VAŠI ÚČAST A DOUFÁM, ŽE JSTE SE NA DNEŠNÍ AKCI BAVILY. /NEZARUČUJI, ŽE TO BYLA JEN "DNEŠNÍ" AKCE I PRO VÍLY ŽIJÍCÍ V LIDSKÉM SVĚTĚ. JE MOŽNÉ, ŽE TAM UBĚHLO NĚKOLIK DNÍ./ KAŽDÁ ZÁBAVA VŠAK MUSÍ NĚKDY SKONČIT, ABY MOHLA ZAČÍT DALŠÍ, A TAK TEDY UKONČUJI DNEŠNÍ VÍLÍ SLAVNOST. *U TOHOTO PROJEVU MÁ ZPÁTKY SVŮJ KAMENNÝ VÝRAZ, ALE NEMĚLO BY TO STEJNĚ PŮSOBIT, ŽE VÍLY VYHÁNÍ. ALE INU... VYHÁNÍ. POTÉ SE OTOČÍ NA PODPATKU A VYRAZÍ ULIČKOU ODKUD PŘIŠEL ZPĚT DO HRADU.*
*Remi se na ni podíval a na rtech mu zahrál hravý výraz.* No, řekněme, že to je jedno, s tebou bych měl výdrž přes den i noc, má milá. *Zavrněl naoplátku směrem k ní a pohladil ji jemně po tváři.* To souhlasím, má své kouzlo. A ještě větší...přesně, jak říkáš. *Dsloova mu vzala vítr z plaechet, nebo spíše, slova z úst.. Pak už se jen zasměje, do jedné ruky vezmě víno, do druhé ubrus, který má ale hned v plánu někde zahodit. Spoelčně s MAEVE se pak vydal zpátky do reje dění, které ale taky už pomalu končilo.* No hleďme, byli jsme tam déle, než jsme chtěli.* Zasmál se a ubrus hodil do jednoho z košů s ohněm, kolem kterých prošel. Na jednu z víl, která jej u toho kriticky pozorovala se uculil.* Ten už byl stejně znehodnocený. *Oznámil pouze, než položil víno na stůl a otočil se na MAEVE.* Ale i tak jsme si to náramě užil, velice dobře. Doufám, že i ty. *Sklonil se k dalšímu polibku, než se rozhlédl. No, a mě zajímá, kde je CASTOR. *Rozhlížel se a pohledem jej hledal v davu. Pokud jej zahlédne, mávne na něj, aby šel k nim.*
*Skoro hrdo napne hruď a prikývne na otázku.* Kedykoľvek. *Povie a je to pravda. Keď ho JASON bude chcieť kontaktovať, nájde si na neho čas, nech už v akomkoľvek zmysle. Odfúkne si z čela ofinu, trochu mu zachýba ten pocit, keď mu ju z čela odhrnul KRÁĽ a potom sa sám trochu preľakne, keď sa vedľa ich stoličiek natiahne nejaká víla na zemi.* /Niektorí nemajú zábrany. Ten alkohol…/ *Pomyslí si horko, jemne pokrúti hlavou, no znova trochu zjemnie, keď mu KRÁĽ povie, že sa bude tešiť.* To aj ja. *Dúfa, že si JASON nevšimol za ten čas, ako sa Tanoiovi zapáčil, pretože od jeho odvážnej a sebavedomej nálady prešiel k trochu neistému posmeškovaniu a úsmevom.* /Nakoniec to prejde, bude to iba minulý crush. Očarenie./ *Ubezpečí samého seba a pomaly vstane.* Tak Vám ďakujem za váš čas, strávený so mnou.* Prikývne a tak iba chytí rukami boky svojich nohavíc, jednu nohu vloží za druhú a skôr herecky, než formálne, sa mu ukloní.* Nech vám oblaky prinesú ľahký spánok. Kráľ. *Povie trochu zvodne, znova sa mu do hlasu zaniesla tá emócia, ktorá ho sprevádzala, keď ďakoval JASONOVI za jeho pozornosť pri tanci. Do očí mu padne tieň, tajomný a temný. Ten v sekunde zmizne, sladko sa usmeje a pohne sa ku JASONOVI, že ho aspoň pobozká na líce, ako rozlúčku, ale bolo by to príliš osobné a intímne gesto, ktoré by si neodvážil urobiť ani v súkromí. Stiahne sa a zakýve mu na pozdrav a ešte mu v rýchlosti pošle vzdušný bozk, trochu nevinný, trochu flirtovný. A veselo si pospevujúc začne poskakovať smerom preč, stratiac sa v tieňoch, ktoré vytvára budova hradu i stromy a kamenné steny. Jeho odchod je akoby sa vytratil duch - pred chvíľou tam bol a odrazu zmizol, akoby to bolo kúzlo, a jediné, čo po ňom ostalo, bol jeho vzdiaľujúci sa spievajúci hlas, plynúci nocou.*
*Podívala se na ruce za který je CAS držel a pak ihned zpět na něj.* Já vím, jen jsem ti to nechtěla připomínat. Rozumím tomu. *Usmála se a cítila se o něco lépe.* Tak nějak všechno tady? Roztomilé. *Uculí se. Když viděla jeho reakci na věneček, který pro něj udělala do široka se usmívala. Narovnala se, když ji položil věneček na hlavu a vyzvednul ji do své náruče, lehke vyjekla s úsměvem, protože to nečekala. Pusu mu oplatila.* Zdá se, že máme úplně stejné přání. *Dovolila si mu dát ještě jednu pusu a pak se nechala nést, až úplně zpět. Pokud ji po cestě nepoložil, pokud ano, propletla si s ním prsty a vyrazili zpět. Když dorazili na místo, podívala se na CASE.* Najdeme tvého kamaráda a já budu bohužel muset už jít. Navíc už to končí pokud se nepletu. *Ohlédla se do davu a když spatřila REMIHO ukázala na něj a vydala se i s CASEM k němu. Když došli kněmu uviděla slečnu, kterou již už viděla a věnovala ji lehký úsměv.* Zdravím vás. Předávám vám tady CASE zdravého a živého. *Uchechtne se a podívá se na REMIHO.* Chci vám jen poděkovat, že jsem měla tu možnost trávit celý večer s vašim kamarádem. My oba, chceme poděkovat. *Řekla i za CASE, protože byla pomalu na odchodu.* A jestli mě tedy omluvíte, budu muset už jít, bratr na mě čeká, už teď čekám menší výprask. *Uchechtne se a pozoruje všechny.* Takže vám děkuji. *Podívá se na CASE.* Bylo mi opravdu ctí s tebou strávit tento večer. Snad se uvidíme co nejdříve. *Usmála se ještě na všechny. CASOVI věnovala ještě menší pusu a rozloučila se. Sundala si opatrně věnec z hlavy a nabídla ho CASOVI, aby si ho vzal na památku. Jestli si ho vzál usmála se na něj, ale jestli chtěl, aby si ho nechala dívka, tak si ho položila zpět na hlavu. Pokud ji dal CASTOR na sebe nějaký kontak, převzala ho s velkým úsměvem a lehce načervenalými tvářemi. Pokud to nějak nestihl, nebo ji ho nedal, slíbila mu, že ho najde ať už by ji to mělo stát cokoliv.*
*Castor se jen usmíval a celou cestu si jí nesl v náručí. Ano mohl ji pustit a nechat jí jít po vlastních, ale on o chtěl udělat takhle, líbilo se mu to. Jen co se vrátili, tak s začal rozhlížet. Evidentně ples už končil, ale jemu to nevadilo, on se moc dobře bavil a jak uviděl REMIHO, ihned mu zamával a jen co položil ATHENU na nohy, se k němu a jeho novému objevu vydali. Nechal zprvu mluvit ATHENU, přece jen s ním bude pak a když se k němu dívka otočila s tím, že už musí, jen se usmál a z kapsy vytáhl vizitku s číslem, na které se mu měla ozvat, věnec si od ní nechal na památku a na rozloučenou jí ještě políbil, pak už jen sledoval jak odchází. Nakonec svůj pohled věnoval těm dvěma vedle sebe. (REMIMU a MAEVE)* Taky jsem ti chtěl říct své díky, za to jak jsi mě tak hrozně nenápadně nechal, nakonec to byl přece jen kouzelný večer, ale o tom vy dva píchači asi víte svoje. *Zasmál se a prohrábl si vlasy.*
Copak, doufal jsi, že to nebude tak dlouho trvat? *Vesele se na REMIHO zazubí, než se zasměje při podezřívavém pohledu víly.* Hmm… nebylo to nejhorší… *Odpoví mu hravě a políbí ho, než se k nim přiblíží další dvě postavy. Nakloní hlavu ke straně a přejede je obě pohledem. Jedna z nich musí být onen CAS a ta druhá jeho… společnice?* /Nu, nemá špatný vkus./ *Poznamená si v duchu. Jejich loučení pozoruje se zájmem, než přejde pohledem ke CASOVI.* Dobře, chtěla jsem říct, že tě ráda poznávám, ale slovo píchač si vyhrazuji, píchal jen on. *Maeve vyprskne pobaveně smíchy.* Ale teď tě, můj drahý píchači, opouštím. *Znova jí v hrdle zabublá smích, když za límec košile přitáhne REMIHO pro dlouhý polibek. Možná zbytečně dlouhý. Po chvíli se odtáhne a vesele na něj mrkne.* Tak někdy ve String Theory… doufám, že nevadí když donesu kafe. *Mávne na něj a vydá se na odchod. Cestou si sama začne broukat a roztáhne ruce, aby se zatočila kolem osy.* And I found me a lover that can play the bass… *Zanotuje si tiše, než, jako vánek, zmizí stejně náhle, jako se objevila.*
a poté