Členem od 13. srpna 2021
Naposledy aktivní:
*Dveře klubu Sarpe Luna byly dnes výjimečně uzavřené a držely zavřené až do odbytí šesté hodiny večerní. Tehdy dorazili dva upíři, aby dveře otevřeli nedočkavému davu. Ti, co by ovšem očekávali prostory známého klubu, by byli zklamáni. Místo běžné haly mezi dveřmi najdete pouze vířící portál, jenž vás přenese na místo zcela jiné. A zklamání se vám z tváře rázem vytratí, neboť se vaše kroky začnou rozléhat po chodbách jednoho z nejikoničtějších panství, jenž kdy bylo postaveno. Versailles. Palác tak ohromný, že vám bude přecházet zrak, je zvenčí chráněn bariérou na které pracovali tři mocní čarodějové, aby pro francouzské civily z okolí nebylo znát, že je sál vevnitř zámku osvícen tisícem svící a hraje zde živá hudba orchestru. V sále se nachází drobné občerstvení, které uspokojí všechny zúčastněné a bar, kde mají nově příchozí možnost dostat první drink zdarma, pokud mají pěkný autentický kostým. Nadále si zde potom mohou alkoholický i nealkoholický nápoj zakoupit a mají-li zájem zariskovat, nachází se zde i tolik oblíbené magické nápoje, jenž můžou návštěvníci znát z dřívějších návštěv Pandemonia. Po obvodu sálu stojí několik upírů, kteří vítají návštěvníky a upozorňují je, aby se drželi pouze osvětlených prostor paláce, jinak se ztratí a nebude jim ke konci večera umožněn návrat. Návštěvníci smí zavítat i do zahrad, pokud je jim libo, ale jsou rovněž předem upozorněni, aby se drželi rozsvícených lamp a nezacházeli hlouběji, kde je na konci večera nebude mít kdo upozornit o blížícím se návratu do New Yorku.*
*Postupně s Nat dokončoval kosmetické úpravy. Byl by nerad, kdyby někde něco špatně trčelo, nebo by se našly jiné nepříjemnosti. Nakonec si oba dali se vším takovou práci, takže aby jim tento požitek něco zkazilo, no nepřipadalo to v úvahu. Dokončil tedy své kamarádce líčení, upravil jí vlasy a poté se s úsměvem narovnal, dívajíce se spokojeně na svůj výtvor.* Super, máme hotovo. *Načal. On už byl naštěstí připraven dávno, akorát, jelikož musel u Nat sedět, si rychle upravil ve předu rozevřenou volánkovou sukni.* Zajdu pro svůj dozor a pak se sejdeme dole u dveří. *Podal mladší upírce instrukce, načež si vyčkal na její odpověď, než šel učinit, jak i pravil. Nakonec se tedy společně s Damianem za zády s Nat sešel na dohodnutém místě. Mohli tedy vyrazit rovnou ke klubu, kde prošli portálem, aby se mohli dostat do pravého místa konání. Taylorovi chvíli trvalo, než dle interiéru poznal, kde se vlastně nachází. Možná za to mohl i větší dav hostů, kvůli němuž se uchýlil hned někde ke zdi, dávajíce Nat na výběr, zda si půjde někde do kouta prozatím zalézt s ním, nebo ne.*
*Natalii ještě upravoval Taylor, se na něj usmála* Jasně..já jdu pro svůj *Hned jak to řekla tak šla pro Elaine. Pak se sešli na dohodnutém místě a sli spolu do kkubu. Nat vstoupila do portálu spolu s Elaine a Taylorem. Elaine měla na sobě šaty z 18. století, aby nevyčnívala jako někdo. Nat se s úžasem rozhlížela kolem, zatímco skládala svůj deštník a používala ho jako hůlku. Její kostým, který jí ušil Taylor, byl směsí viktoriánského stylu a moderní elegance. Černou košili zdobil korzet stažený do vosího pasu, a u krku měla černý náprsník s výrazným červeným kamenem. Zezadu působivě vyčnívala krátká, bohatá sukně s bočními panely, které se dříve používaly pod sukněmi. Aby narušila tradiční vzhled, měla vpředu místo sukně kožené šortky, síťované punčochy a střevíčky, které odhalovaly kotníky. Na hlavě měla malý klobouček, do kterého byl skryt roh mezi dekoracemi, a na čele umělý roh připevněný jako součást jejího vzhledu. Natalie se rozhkedla kolem a usmála se zářivě* My jsme ve Versailles?!..Dobře Dobře..to jim musím nechat...*Řekla s nadšením a ještě si rychle naneste lesk na rty než doběhla k Taylorovi a držela ho za ruku, aby se neztratila* Trochu vyčníváme, ale vypadáme skvěle!..Nejlepší kostým! *Řekla nadšeně až jí vykoukly ostré zoubky*
*Lynx nežila v době, na jakou byl předepsaný dress code a kategoricky odmítala si jít vypůjčit kostým z nějaké levné půjčovny, takže pár týdnů před plesem její kancelář zahrnuly papíry s návrhy kostýmů skrz různé požadované éry. Zvlažovala při tom i svou kletbu a to, že šaty ji budou muset sedět a bude chtít vypadat stejně dobře v obou variantách. Už to vypadalo, že se inspiruje poslední generací rodiny Jusupových, ale nakonec ji vítr zavál do osmnáctého století a začala si šít gardovou uniformu, inspirovanou Kateřinou II. Velikou. K tomu se ji u pár kontaktů podařilo nechat vyrobit i klobouk a několik doplňků, jako řády a ocenění. Vlasy si lektvarem prodloužila, aby je mohla sepnout do copu zdobeného mašlí. Ano, paruku si rovněž nehodlala shánět, takže přizpůsobila své vlasy účesům té doby. Portálem se objevila kousek od klubu, kam následně došla pěšky, a čekala jak zněly pokyny v pozvánce. Pozvedla obočí, když se ve vchodu objevil velký portál, načež do něj s pokrčením ramen vstoupila s ostatními. Užasle se rozhlédla kolem sebe, když se ocitla v sále v barokním stylu.* /Někdo rád plánuje ve velkém../ *Ušklíbne se nakonec pro sebe a zajde si k baru objednat něco nealkoholického na pití.*
*Elias si na sebe vzal oblečení, co měl z doby, kdy ještě žil. Šlo o staré oblečení ze čtyřicátých let z Evropy. Béžové kalhoty, bílá košile a světle hnědou vestu. Knoflíčky opravdu nemá všechny zapnuté. Na tělo si nakreslil runy. Vypadal skoro jako lovec na lovu. Jen nedýchal. Dokonce si vyrobil i atrapy stély a zbraně. Bral to jako vtip. Přeci jen, mělo to být z dob minulých a on to vzal doslovně. Z dob jeho života. Čeká u vchodu než přijde Triss. Přeci jen má v plánu tam vstoupit s ní. *
*Maddie dorazila až poté, co už bylo vesměs prázdno u Dragosova klubu. Vlasy byly vyčesané do podobného bohatého účesu, jaký se k šatům hodil, doplněného ještě dočasnými příčesky, aby byly vlasy o to bohatší. Na sobě měla na její vkus slušné šaty, které seděly na danou dobu - byla výhoda mít mezi vazaly čaroděje z dané doby, který jí šaty mohl sehnat. Jejich barva se dala popsat jako purpurově červená a celé šaty měly zlaté zdobné vyšívání a na rukávech a okolo lemu na dekoltu měla vyšívku našitou z korálků. Projde bez zaváhání portálem a rovnou po vstoupení do sídla, které poznávala. Na rtech jí to vyvolá pobavený úsměv nad Dragosovou kreativitou, nicméně zamíří k baru.*
*Dragos si došel pro správný efekt na svůj vlastní večírek jako poslední. A nebo první? Technicky vzato byl ve Versailles už pár hodin. Dohlížel na poslední přípravy a když bylo vše hotové, tak si zabral jednu z komnat na převlečení. Oblečení nemusel dlouho shánět. Doslova to napsal na pozvánku, takže se zahrabal hluboko do skříně a našel oblečení, za které by Britské muzeum celý jeho dům zkolonizovalo. Něco, co si naposledy oblékl před 430 lety, ještě když byl civilem. Nad sentimentálními vzpomínkami neztrácel čas a s pomocí Malachaie, kterého navlékl příhodně do kostýmu dvorního šaška, se do svého oblečení oblékl. Než však vyšel směrem k sálu, tak mu na hlavě přistála další věc, za kterou by mu utrhali ruce všichni politici Polska, aby ji získali zpátky do svého vlastnictví. Koruna Boleslava Chrabrého, vyrobená pro polského krále Vladislava Lokýtka, jenž se měla už přes více jak dvě stě lety nechat roztavit, spolu s ostatními klenoty, Prusy. To by ji však Dragos nesměl krátce předtím z žertu ukrást pro sebe. A pak mu už zkrátka zůstala v šatníku a prášilo se mu na ni.* No netvař se tak, jakoby jsi mě neznal.. *Ušklíbne se na Kaie, co nad ním převrací očima, než mu ukáže, aby mu laskavě jako správný sluha otevíral dveře a to až do hlavního sálu, kam byli přenášeni návštěvníci plesu.*
*Bob musel vzpomínat, co se kdy nosilo. Nakonec najde jeden kněžský úbor. Najde u něj i bloček s roky a zjistí, že je z 19. století a dle všeho tam psal vtipy o tom s čím se mu vyzpovídalo. Oblékne tak na sebe kněžský oblek, který nosil jeden rok v Británii. Šlo o sázku. Jakmile je oblečený, tak si pobere pár hraček. Lektvary, mince, dýku. K tomu si vezme ochranný růženec. Takže iluzivní kouzla a podobné srandy na něj nemají vliv a dokonce i alkohol. Jakmile je připraven a dokonce má vlasy učíslé dozadu jak se tehdy nosilo. Takto se portne k Dragosovýmu klubu. Tak uvidí Eliase a jen na něj mávne. Pak vejde dovnitř. Vypadá naprosto spokojeně. Okamžitě si dá postoj, co mívali kněží. Tváří se opravdu nevinně a jako by byl opravdu kněz. Rozhlédne se, kdo je kolem a koho zná. Zná tu mnoho tváří, ale jména si nevybaví a mnoho jich nezná.*
*Triss tak docela netušila do poslední chvíle KAM to vlastně jde, jako spíše, kdo ji pozval a jaké byly podmínky pro vstup. Její šaty byly spíše jednoduché a takové, jaké by se s přivřením očí mohly vzít i na modernější ples. Její šaty byly světle fialové s tmavě fialovými prvky, k tomu klobouk, co k tomu seděl i barevně a okolo krku měla krajkovou stuhu s přívěskem světle fialového kamínku. Vlasy měla v drdolu natolik zdobném, aby jí na něm držel klobouk, který byl lehce svezlý do strany. Neměla osobně zkušenost s klubem Dragose a na Staten Island bylo více klubů, takže když ji Elias pozval jako doprovod na "párty", tak netušila, kam jde...a pokud by na to i přišla po chvíli, tak už by jí bylo blbé odmítnout. Nakonec tak z uberu vystoupí a zamíří za ELIASEM, který ji už očekával.* Ahoj, doufám, že nejdu pozdě. *Nadhodí a má tendenci si volné pramínky shrnout za uši, ale nakonec ruku spustí k boku a lehce se zhoupne na patách.* Vyrazíme? *Nadhodí trochu nejistě, neb neví, co čekat, a pokud souhlasí, tak zamíří i s ním dovnitř klubu.* Mimochodem...skvělý kostým. Málem jsem si tě spletla se Sanderem. *Pousměje se.*
*Na dnešnú halloween party u kamarátky sa vyparádil. Ako správny pirát. Biela, voľná košela, hnedé nohavice, vysoké boty, široký pások s nejakými ďalšími opaskami, klobúk a dokonca aj meč. K tomu ešte pár kožených náramkov a prsteňov. Urobil si aj očné linky. Behom prvej hodiny na party, pričom sa v podstate znesvetil dom jednej jeho spolužiačky, stratil meč. Behom druhej hodiny stratil aj klobúk. Keď ale odchádzal, získal neznámy čierny dlhý kabát.* /Niekto má môj meč a klobúk. Tak ja som skonfiškoval kabát!/ *Pomyslí si a už veľmi opito ide na metro. S partou kamarátov sa rozhodli zmeniť lokál. Prečo by aj mali tráviť celý večer na jedno mieste? Lenže nepočítali, že metro bude tak plné a tiež nepočítali, že prídu na stanicu v momente keď už hlási vlak odchod. Tak sa všetci rozbehli a napchali sa kam len sa dalo. A tak Thierri zostal sám, nevediac kam vlastne ide. Pokecal s ďalšími individuami v kostýmoch, vystúpil s nimi bohvie kde a pri družnom hovore sa s nimi ak kus prešiel. Oddelí sa od nich keď zbadá stánok.* /A dal by som si cigaretu./ *A tak bez ľadu a skladu ide k stánku, kúpi si cigarety a zapáli si.* Parádne kostýmy! *Zahučí na prechádzajúcu skupinku, nonšalantne oblečených ľudí.* /Vyzerajú ako z návštevníkov. Doslova ako keby vypadli z barokového obdobia./ *Pomyslí si a trošku prešlapne na mieste ako s ním ten alkohol hádže. Chvíľu sleduje ako sa časť skupinky dohaduje o tom, že idú neskoro a časť zas hovorí o tom, že nie je zlé si so sebou zobrať nejakú svačinu.* /Fuha... tiež ale dostávam hlad./ *Napadne mu a ani nepostrehne, že k nemu jedna krásna dáma pristúpila. Zamrká na ňu, aby zaostril.* Chystáš sa teraz niekam? *Thierri sa obzrie okolo seba.* No, keďže som tu sám, tak zatiaľ asi nikam nejdem. *Slečna sa usmeje sa chytí Thierriho za ruku. Ten len myknem ramenom a pridá sa. Chvíľu sa aj rozhliada kadiaľ to vlastne idú, rád by potom trafil domov. Lenže slečny v skupinke ho zatiahnu do rozhovoru a tak cestu nesleduje. Keby len vedel, že si ho skupinka upírov vedie ako príručné caprisone tak by utekal kade ľahšie. Len zachytí, že došli do nejakého klubu. Dostane do jedného chlapa so skupinky pohár alkoholu.* /Darovanému koňovi sa na chlpy nepozerá... alebo na chvost? Ech, to je jedno./ Tak nazdravie. *Usmeje sa priťukne si so svojimi spoločníkmi. Napije sa a zhodnotí, že alkohol je celkom dobrý.* /Asi je to jeden z tých lepších klubov./ Takže téma je čo? Dvor Ľudovíta XVI.?
*Jenom občas s utrápeným výrazem pohlédl na havrana, co na něj hleděl z provizorního bidýlka. Jenom se o tom plese a jeho pořadateli zmínil své sestře a už si vysloužil starší dozor, aby se předešlo tomu, že by někoho náhodou urazil.* Nečum tak na mě, co kdyby sis vyřešil svůj kostým, co? Nebudeš přece v této formě celou dobu, ne? *Vypadlo z mladšího čaroděje poměrně otráveně, Astre, onen čaroděj v havraní formě, si z toho tónu ovšem nic nedělal. Akorát dál hleděl na strojícího se Hirama. Trpělivě a beze slova vyčkal, než se mu bude moct uvelebit na rameni, což se ve finále stalo jen chvíli nato, co si Hiram upravil prodloužené vlasy stáhnuté do drdolu pomocí dvou jehlic.* To tvé mlčení se mi nelíbí. *Zamrmlal ještě před odchodem Hiram a měl ještě co dělat, aby na podpatcích po té delší době nevrávoral či rovnou nespadl. Především až se ocitl přímo na místě, kde se ples odehrával, protože by nerad na sebe upoutal pozornost jen kvůli pádu. I když tu možná poutal lehce i teď, neboť namísto historického oblečení z Evropy měl na sobě tradiční čínské šaty s kožešinovou šálou přehozenou přes lokty. Pro autentičnost měl dokonce i dýmku, bohužel pro sebe ovšem bez opia.*
*Jakmile se příval lidí z portálu zmírnil, až byl skoro nulový, tak vystoupil hostitel večera, aby všechny přivítal a popřál jim příjemnou zábavu a nezapomenutelný večer. Pracovníci baru začnou každému, kdo má autentický kostým a dojde si k baru nalévat první drink zdarma a zároveň je lákají na příjemné (jak pro koho) zpestření, mají-li odvahu. Živý orchestr spustí první tanec večera, valčík, aby se hosté mohli ihned pustit do zábavy. Nikdo se vstupem do sálu neměl problém, až na ELIASE, jenž se objevil v kostýmu lovce a on i jeho DOPROVOD, jsou při příchodu zadrženi upíry, kteří se netváří zrovna přátelsky a to až do momentu, než jsou přesvědčeni, že se o lovce skutečně nejedná.*
*Po příchodu do sálu si to namíří k provizornímu pódiu, kde čekali členové živého orchestru. Jakmile přelétl pohledem sál, a počkal, až mu většina bude věnovat pozornost, tak všechny přivítá a přidá několik dalších informací.* Cesta, kterou jste sem přišli, je jednosměrná. Cesta zpět bude otevřená o půlnoci a to na chodbě před tímto sálem. Před půlnocí rovněž vyhlásíme krále a královnu plesu, jimiž se stanou ti, co naplno budou mít ducha tohoto večera. Jak jste již byli informováni, máte zde nachystané různé druhy občerstvení a na baru si poté můžete zakoupit nápoje i něco ostřejšího pro ty, co by měli odvahu. Přeji vám všem příjemný večer. *Jakmile svůj proslov zakončí, tak dá pokyn, aby začala hudba a sejde z pódia, přičemž zamíří k baru, kde si všimne MADDIE.* Máš pocit deja vu, drahá? *Ušklíbne se, když ji sjede pohledem.*
*Otočí se k Dragosovi a prohlédne si jeho egocentrický kostým s pobaveným úšklebkem a poukáže jeho směrem vějířem, který možná měla od vstupu a možná si jej sem přenesla z domu dodatečně, aby se v prostorech, které začínaly být plné nejen upírů, ale i lidí produkujících teplo a dýchajících vzduch a tedy jej vydýchávajících, mohla ovívat, zatímco čepele bojového vějíře byly skryty iluzí.* Jen nepatrný, v mé době se tohle už nenosilo, ale ta móda je hezká. *Nakloní zlehka hlavu do strany a potom pozvedne sklenku rudého vína, kterou mu pokyne.* Přidáš se na drink? *Nadhodí nonšalantně a po chvíli upije zlehka ze svého pití, ať se stačí připojit se svým nebo ne.* Roztomilá organizace, jaké zábavné "ostré nápoje" dnes můžu očekávat? *Nadhodí a zacuká jí v koutcích.*
*Div se nerozesmála nad výrazem obsluhy na baru, když si jako první drink, který měla zdarma, objednala nealko mojito. Ale ona by se tvářila stejně, kdyby před ní někdo postavil alkohol. Vezme si svůj drink a začne se přesouvat po okraji sálu, když zahlédne přijít známou tvář. Vlastně víc těch tváří, ale než by stihla dojít k jedné nebo druhé, tak si někdo (Lynx to tipovala zcela nečekaně na hostitele) vyžádal pozornost hostů. Jakmile skončil jeho proslov, tak zamířila k osobě, kterou měla nejblíž. Z těch co znala.* To se podívejme, drahoušku.. *Ušklíbne se a prsty strčí HIRAMOVI pod bradu.* Snažíš se mě výjimečně převýšit? *Optá se ironicky.*
*Nedlouho nato, co se zašili bokem ke zdi i se svými doprovody, vytáhl černý, krajkou zdobený vějíř, přičemž se s jistou obezřetností začal ovývat. Nechtěl se těmi čepelemi, co v něm byly skryté, nějak pořezat.* No trochu se uklidni...už teď vidím mnoho oděvů, co jsou víc autentické, než ty naše. *Uzemnil dívku vedle sebe s lehkým úsměvem skrytým za vějířem, vyhlížejíce přitom svého drahého. Tomu, že mu NAT mezitím chytla ruku, moc nevěnoval pozornost. Akorát jí oplatil stisk. Tím, že měl ve finále obě ruce plné, musel poté, co si všiml, že je ROBERT zde, vějíř stáhnout, aby na něj zamával a naznačil, že má jít za nimi.* Vida, už tu máme i našeho kněze. *Zmínil přitom. Pohled poté otočil k vůdci klanu na pódiu, kterého si v tichosti vyslechl. Tedy, téměř v tichosti. Rovnou roztáhl vějíř, abych za ním schoval pobavený úsměv s tichým uchechtnutím.* Vypadá docela vtipně. *Zmínil při pohledu na Dragose a hned poté věnoval pohled NAT, čekajíce na její odpověď.*
*Přikývne na MADDIEina slova a prstem skloní její vějíř, kterým na něj ukázala.* Pravda.. To je spíš moje doba.. *Ušklíbne se.* Jen ti jako vdané ženě chybí čepec.. V téhle době a tvém postavení ideálně francouzský nebo anglický.. *Okomentuje s pohledem na její vlasy. Přitom ruku z vějíře vztáhne, aby si při svých slovech jeden z jejích pramenů namotal na prst. Jakmile opustí tohle téma, tak ruku vrátí na hrušku meče. Druhou rukou pokyne jednomu ze svých upírů, aby mu připravil bourbon a pobaveně mu cukne koutek.* Velmi zajímavé.. Myslím, že se budeš skvěle bavit.. *Vezme si skleničku se svým nápojem a pobídne Maddie k přiťuknutí.*
*Natalie se rozhlížela a držela se blízko Taylora. Hned začala vyhlížet ROBERTA, ale všimla si hlavně DRAGOSE s jeho korunou na hlavě. Lehce poklepala Taylora na rameno a otevřela svůj vějíř, co jí vysel u pasu, pošeptala Taylorovi do ucha ať se podívá na Krále Plesu (DRAGOSE). Lehce si odkašlala a zhluboka se nadechla. Elaine vzala svůj vějíř a lehce Natalii plácla na rameno* Au!...*Řekla tiše a koukla se na Elaine a pak zas na Taylora, podívala se na ROBERTA s úšklebkem* No Teda, ses nešetřil s oblekem..Jdeš vyděsit Dragose s tímhle tím? *Zeptala se škarlivě a pustila Taylora*
*Zatímco proslov poslouchal, dýmku si různě protáčel v prstech. Šlo na něm vidět, že už byl tou řečí poměrně znuděný a už jen čekal, dokud neskončí. A to ani nebyla tak dlouhá.* Tváříš se, jako by tu vykládal celý Máj. *Když ten krákavý hlas uslyšel rovnou u ucha, protočil panenky a na Astreho na svém rameni se podíval. Nahodil přitom lehký úsměv.* Stačí? Doufám, že jo. *Vmetl mu nazpátek. Havran mu ovšem už nazpátek nic říct nemohl, nebo spíš nechtěl, když k nim dorazila společnost v podobě LYNXE.* No zdravíčko. *Ušklíbl se na něj. Normálně by přitom hlavu naklonil do strany, ale nyní se k tomu moc neměl.* Chmm..možná? Vyšlo mi to?
Těžko říct.. *Uchechtne se, když s lehkým klepnutím stáhne prsty z HIRAMovi brady.* Musela bych mít své mužské alterego, abych to lépe posoudila.. *Dodá, načež její pozornost upoutá havran na čarodějově rameni a zvědavě si ho prohlédne.* Vzal sis sebou domácího mazlíčka? *Zeptá se.* Nezmínil ses, že máš zvířátko.. *Dodá s lehkým úšklebkem.*
*Pobaveně se uchechtl.* Super, zůstanu u toho, že se mi to zatím vydařilo. *Nadhodil, načež při zmínce týkající se zvířátka na jeho rameni zavrtěl hlavou.* Tohle je prosím tebe můj dozor na dnešní večer..*Ušklíbl se. * Seznam se, potřes si s ním rukou..a křídlem asi? *Věnoval Astremu pohled, ten se ovšem neměl k tomu, že by nějak promluvil.* No...asi se nechce socializovat. *Pokrčil lehce rameny.* Každopádně si sestřička myslela, že bych tady díky Astreho nemusel někoho urazit svým vyjadřováním. *Vysvětlil LYNX. Jeho pohled už teď svědčil o tom, že by se toho čaroděje na svém rameni nejraději hned zbavil.*
*Začne obdivovať interiér zatiaľ čo sa jeho spoločníci začnú baviť. Zamračí sa.* /Je mi to tu povedomé./ *Napadne mu a možno ak by sa dokázal viac sústrediť a trochu by vytriezvel tak by poznal kde sa nachádza. Keď sa hostiteľ ujme príhovoru tak Thierri natiahne krk a postaví sa aj na špičky, aby tam dovidel. Dlho mu tu ale nevydrží a znovu sa postaví pevne na zem. Z časti kvôli alkoholu a z časti aj kvôli boľavej ľavej nohe. Ešte mierne kríva ale už to skoro nie je poznať. Do tanca sa ale aj tak dnes nepustí. Kým príhovor skončí tak vybzunkne svoj nápoj.* Kde je tu bar? *Opýta sa ľudí čo ho sem doviedli.* Dal by som si vodku. *Povie ale miesto nasmerovania k baru sa doňho dve slečny zavesia a odvedú si ho do nejakého kúta. S tým, že nech sa o pitie nestará.* Okej. *Prikývne absolútne naivne. Keď sú dostatočne mimo najväčší nával tak jedna zo slečien Thierriho drisne prirazí ku stene. Trochu na ňu vyvalí oči a vyhekne ako mu to doslova skoro vyrazí dych. Keď sa k nemu začne približovať tvarou, tak by najradšej zarazil svoju hlavu aspoň o dobrých 15 centimetrov hlbšie do mramorového obloženia. Potom mu ale napadne jediná cesta ako to zastaviť. Dvihne ruku a celú ju capne tej žene na pusu.* Sorry ale mne sa viac páčia chlapi. *Povie jej a dúfa, že ju nijako neurazí. Prišla mu vlastne celkom milá. Slečny sa na seba na moment pozrú a potom druhá, čo stojí vedľa Thierriho sa otočí a ukáže niekam do davu.* Aha, fontána zo šampanského! *Thierriho pozornosť to upúta. Prečo aj nie, takú fontánu nevidel asi nikdy. V momente čo otočí hlavu do strany sa na jeho krk opäť vrhne slečna. To už nestihne zaraziť.* Eee... *Vyšpitne ako sa zľakne, aj cukne ramenami k sebe, aj by ju od seba odtiahol a opäť jej povedal, že fakt nie je jeho typ. Lenže to sa mu od krku až do celého tela rozlije príjemný, omamný pocit. Až extatický. Zamrká a vzdychne. O chvíľku sa k druhej strane krku pridá aj druhá slečna. Reálne celé toto napájanie trvá len chvíľku, upírky ani nemajú záujem tam robiť hostiteľovi neporiadok s nejakou mŕtvolou. Keď si užijú koštovku tak sa od Thierriho odlepia, ten je bledí, dýcha plytko a vyzerá mierne mimo. Oči má privreté čo ešte s tými očnými linkami pôsobí, že ho stačilo ešte trochu pomuchlovať a hodit do postele. Nechápe čo sa stalo a jeho opité a stratou krvou omámené mozgové bunky si nič nevedia spojiť dokopy.* Takže vodka. *Usmeje sa na neho jedna z jeho spoločníčok a potľapká ho po bledom líci. Len prikývne. Na oboch stranách ranky od zubo, ktoré mu mierne krvácajú. Ešte že to nevidí, inak by sa mu obrátil žalúdok. Slečny si doslova veselo odtancujú k baru, zatiaľ čo jeho tam nechajú. Nohy sa Thierrimu trochu trasú a tak sa predkloní a rukami sa oprie o kolená. Snaží sa dýchať.* Asi to chce vzduch. Áno, vydýchaný vzduch. *Zahundre si potichu a začne sa posúvať po obvode stien. Doslova sa po stenách plazí a hľadá niečo ako okno.* /A cigaretu. Hej, hej cigareta znie dobre./ Možno som mal ísť na tú pizzu s tými ľuďmi z metra. *Povie pre seba keď cíti nepríjemnú slabosť a potom vydá tiché...* He he he... *keď s rukou nahmatá nejaké okno alebo dvere na balkón, netuší čo z toho ale chytí aj kľučku.*
*Když ji uvidí, tak se usměje.* Ahoj, kdepak, jdeme v čas.* Řekne ji a jemně ji chytí za ruku, když s ní vchází dovnitř. Vůbec to nebere jako partnerský symbol. Když vejdou dovnitř, tak je zastaven u vchodu a musí ukázat zuby a dokonce vytáhne i zbraně a ukáže, že jsou z gumy. Když projdou portálem, tak se podívá na Triss.* No asi nejsi jediná.* Zasměje se.* Sice jde o děsivý kostým, ale že by mu všichni věřily.* Zasměje se a je vidět, že ho to skutečně pobavilo nežli nějak urazilo.* Snad tato nepříjemnost nezkazila večer.* Usměje se na ni a zavede ji k baru, aby ji mohl objednat osvěžení v podobě šumivého vína.* Doufám, že ho piješ. Šampaňské mi vždy přišlo kyselé, ale šumivé víno je příjemnější.* Pousměje se na ni.*
*Zakření se pobaveně, ale protože přeměnu necítí přicházet, tak je zbytečné, aby se tímhle tématem zaobírali. Alespoň pro zatím. Jakmile ji představí havrana, tak se na něj podívá a zamrká zaraženě, jestli si dělá legraci. Když ji dojde, že ne, tak se rozesměje.* Dostal jsi hlídáček? *Uchechtne se a v ironické radosti havranovi skutečně nabídne ruku, aby si s ním potřásla. Ať už na to přistoupí nebo ne, tak ruku po chvíli stáhne.* Chytrá ženská.. *Ocení s úšklebkem.* Mno.. Přeci jen.. *Zacukají ji škodolibě koutky.* Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou.. *Dodá a pohled ještě krátce věnuje havranovi.*
Čepce jsem nikdy neprožívala. *Ušklíbne se znechuceně. Nechá vějíř skloněný, zatímco pozoruje, jak si prstem namotává volný pramínek vlasu a ušklíbne se podobně jako on.* V to doufám, nerada bych zjistila, že tvé večírky ztratily svůj šmrnc. *Nadhodí vyzývavě a přiťukne si s ním, načež se napije a porozhlédne se po hostech. Některé poznává ze setkání zde nebo jinde, ale nikdo z nich ji zatím nezajímá víc, než společnost, kterou už má při sobě - DRAGOS.* Podělíš se nebo čekáš, až ten skvost uvidím? *Nadhodí s lehce pozvednutým obočím.*
*Samozřejmě si všiml, že mu Lynx úplně zezačátku nevěřila, no naštěstí jí to pak opravdu došlo. Ačkoliv to bylo spíše bohužel pro něj, neboť se čarodějka nato rozesmála. Opět tedy protočil panenkami, vrtíce k tomu i hlavou.* Jo a nečekaně se díky tomu cítím jako malé děcko. *Zasyčel opět téměř otráveně, věnujíce havranovi pohled.* Což oproti ní jsem, o tom nepochybně. *Dodal potom. Astre, přestože to předtím moc na odezvu nevypadalo, opravdu k Lynx natáhl křídlo a po rádoby potřesení jej opět stáhl.* Někdo chytrý být musí, když už je tato parodie na čaroděje tupá jako poleno. *Promluvil Astre, během čehož se na něj Hiram podíval předstírajíce jak moc ho ty slova zabolely.* Au? *Neodpustil si.* Nemohu nesouhlasit no..*Zašklebil se.*
*Nechá se zlehka vzít za ruku a pobaveně se zasměje a vymaní, když je zastaví hned u vchodu. Dokonce lehce ustoupí, aby ho mohli skutečně prohlédnout, že je upírem a ne lovcem, za kterého dnes dorazil.* Vůbec ne, večer teprve začal. *Pousměje se a přesune se s ním k baru, tentokrát zavěšená do rámě, pokud ji nechal a pousměje se.* Určitě se hodí k mému kostýmu více, než whiskey. myslím, že jedna sklenička není pro mě žádný problém. *Nadhodí a převezme si ji. Lehce si s ním cinkne a poté se zlehka napije a když se ozve hlas DRAGOSE, tak se ohlédne a při pohledu na něj se letmo přikrčí, ale pak se otočí zpět na ELIASE.* Takže...ten kostým má určitě hlubší význam, no ne? *Nakloní zlehka hlavu do strany v pobídce, aby jí to pověděl.*
*Pobaveně se ne až tak tlumeně chechtá a po slovech čaroděje ho poplácá po kudrlinách na hlavě.* No ňuňí, ňuňí, děťátko.. *Zakření se.* Máš taky útrum na magii, nebo s tím ti ještě věří? *Popíchne ho a pobaveně si potřese s havranem, než se znovu rozesměje. Ani nevypadá moc překvapeně, že zvíře mluví, ale tak nějak od představení předpokládá, že má buď nad míru magicky zvýšenou inteligenci a nebo se jedná o proměněného čaroděje.* Nenastavuješ laťku asi moc vysoko, co? *Optá se ho nazpět pobaveně.*
*Pobaveně mu cuknou koutky.* A to máš jediné štěstí, že v době tvého dospívání už odzvonilo parukám.. To byla teprve hrůza.. *I když si byl jistý, že na rozdíl od pár lidí, co znal, by zrovna MADDIE byla schopná i tu paruku nosit s grácií a nepodpálila se při prvním okamžiku.* Myslím, že pokud se budeš nudit, drahá, tak si z dob svého mládí jistě pamatuješ, kde najít nějakou ložnici.. *Odpoví ji s cuknutím koutku, když si s ní přiťukne a odpije ze skleničky.* Můžeš se přesvědčit na vlastní pěst, jsi-li tak netrpělivá.. *Nabídne ji a rukou udělá gesto, kterým obsáhne bar, u kterého stojí.*
*Hiram samozřejmě nebyl zrovna nejnadšenější, když se mu od jeho společnosti dostalo takové reakce. Dokonce i škodolibě doufal, že se Lynx píchne o ty malé růžky, co se v jeho vlasech skrývaly. Ostatně to dal i hlasem najevo.* Popíchala ses o ty růžky? Já jen, že bych se taky rád pobavil. *Zašklebil se. Bylo více než očividné, že se nic takového nestalo a pokud ano, zvládla to čarodějka dobře zakrýt.* Astre prý chtěl, aby mi omezila i tu, ale to už by prý bylo velké omezování..takže naštěstí pro mě kouzlit ještě můžu. *Odpověděl spokojeně. Astre si nato znovu převzal slovo.* Ne...ale je možné, že toto říkám jen, aby projednou okusil svou vlastní medicínu. *Když toto starší čaroděj říkal, čekal, že přijde z Hiramovy strany i nějaká odpověď. To se ovšem nestalo, neboť se Hiram momentálně zaobíral hledáním pořadatele akce, aby věděl, kde pak má zamířit.*
*Bob je na té zábavě. Dragosovu řeč si poslechne a pak hledá svou společnost. Rychle je najde a dojde k nim. Usměje se na oba.* Zdravíčko mí drahoušci.* Pozdraví je a ujistí se, aby je pozdravil dost srozumitelně. Pak obejme TAYE a přitáhne si ho blízko k sobě. Dokonce ho políbí a pak se podívá na NAT a usměje se.* Kdepak. Kdysi jsem si hrál na kněze.* Zasměje se a ukáže na ELIASE.* Stejně jako tamten upír. Ten býval lovec. Má podivný humor, ale zase tu bude zábava.* Ušklíbne se a drží se mezi NAT a TAYEM.*
Ahojky, Lieber. *Pozdravil BOBA s jemným úsměvem a dokonce sklouzl i ke svému rodnému jazyku. Takhle Boba neoslovil už nějakou dobu. Polibek mu přitom spokojeně oplatil, načež se stejně jako čaroděj hned poté začal věnovat NAT. To ovšem moc dlouho nevydrželo, překvapeně totiž pohled věnoval zpět BOBOVI.* Vskutku? I když..asi by mě to už nemělo překvapovat. *Odmlčel se a kývl.* Dopadli ti, co se ti svěřili, dobře, nebo byli zralí na sebevraždu? *Nadhodil lehce pobaveně. Poté se podíval na osobu, na nějž jeho partner ukazoval.* Oh..to věřím. *Kývl opět.*
*Chvíľku šibrinkuje s kľučkou ale nakoniec sa mu ten starožitný patent podarí otvoriť. Zistí, že sú to francúzske dvere vedúce na menší balkón, takže výjde na moment von. Decentne za sebou zatvorí dvere a zhlboka sa nadýchne. Nechápe ako sa mu mohlo urobiť takto zle.* /Málo jedla, veľa alkoholu... ocicmali ma dve slečny ale snáď mi zoženú aspoň tú vodku. Keď už ma takto zneužili./ *Pomyslí sa a oprie sa o tenu. Pomaličku sa po nej zvezie až zadkom kecne o zem. Vlastne v tomto momente je dosť rád, že niekomu na tej prechádzajúcej párty šlohol kabát. Prehrabe vrecká ono kabátu a vytiahne si krabičku cigariet. Viditeľne sa mu trasú ruky. Chvíľu to sleduje a trochu zatne čeľusť. Zamrká a nechá to tak, škobrtavo si vytiahne jednu cigaretu, takmer sa mu podarí vysypať na zem pol balíčka. Ale iba takmer! So zapaľovačom už je to horšie. Ten mu aj pár krát spadne na zem. Našťastie tým, že už na tej zemi sedí, je preňho jednoduchšie ho zdvíhať z nej. Strčí si cigaretu do pusy a na nejaký piaty pokus si ju dokonca zapáli. Popoťahuje si z nej, ignoruje ten tras a miernú slabosť a mračí sa.* /Je mi to tu nejaké povedomé./ *Premýšľa, lenže v tej chaotickej kope myšlienok sa nevie ani sústrediť na to, že čím mu je ten priestor tu tak povedomí. Vytiahne po chvíľke mobil, aby si pozrel čas.* /Je fajn vedieť koľko je hodín./ *Ale miesto skontrolovania času vykulí očí na esemesky, ktoré mu svietia na displeji.* /Vitajte vo Francúzsku.../ *Chvíľu na to pozerá ako žaba do rybníka a potom s mobilom začne mávať.* Debilný iPhone. *Zahuhle s cigaretou v puse. Predpokladá, že mávanie jeho zblbnutý mobil opraví ale keď sa pozrie znova na displej tak stále tam sú rovnaké esemesky. Žiadna ďalšia nepribudla.* Asi by som si všimol, že som vo Francúzsku, nie?! *Povie svojmu mobilu a zakrúti hlavou. Rozhodne sa ho na chvíľu vypnúť, mysliac, že jeho mobil medzitým zistí aká je správna mobilná sieť. Pravdepodobne, ak by bol triezvy tak by mu došlo, že jeho mobil má pravdu, lenže hneď na to by následovala veľká panika. Takže je dobre, že je v podguráženom stave. Keď sa s ním displej rozlúči, dohorí mu aj cigareta. Vyberie teda dohorievajúci ohorok z pusy a zahasí ho o zem. V tom cez dvere vkĺzne chlap. Jeden z tej skupinky s ktorou Thierri prišiel. Pozrie sa naňho.* Čau. Tiež ti príde, že je tam vydýchaný vzduch? *Opýta sa ho a vyloví z krabičky ešte jednu cigaretu. Nefajčí bežne. Teda... odkedy bol na tom oktoberfestu v tom bare, tak si zapáli.* /Tak ľahké je skĺznu k zlozvyku./ *Chlap si k nemu čupne.* Hľadal som ťa. Elena a Marlene hovorila, že chutíš fakt dobre. Tak som si povedal, že ťa tiež vyskúšam. *Thierri nechápavo naňho prižmúri oči.* O čom melieš? *Zahundre s nezapálenou cigaretou v puse až mu takmer len vysí na perách. Chce si ju zapáliť ale chlap pred ním na nič nečaká a zoberie mu ruku, aby sa mohol zahryznúť do jeho zápästia. Lenže... Thierri v tej ruke má zapaľovač. Zároveň sa mu nepáči ako ho ten chlap schmatol za ruku, takže ju skúsi odtiahnuť ale popri tom stlačí aj ten zapaľovač, ktorý sa zapáli. Tentoraz na prvý pokus. Chlap ani nestihne zareagovať. Dokonca sa ani nestihne zahryznúť do Thierriho ruky. Zakričí a vzbĺkne ako fakľa. Thierri vyvalí oči, pritiahne si kolená až k brade a obíjme si ich rukami. Pery mierne pootvorené.* Čo... *Pohľad mu spadne na horiacu kôpku oblečenia a prachu a bohvie čoho ďalšieho... začne pozerať okolo seba.* To je dosť nahovno kúzelnícky vtip! Aspoň si príď po sebe upratať, ty debil! *Zakričí a pozrie ku dverám.* /Fakt, takéto vtipy!/ *Srdce má až kdesi v krku a je rozhodnutý čo magora nakopať do zadku keď ho uvidí. Veľmi živo si vie predstaviť, ako sa teraz zabáva na tomto vtipe so svojimi kamarátkami. Thierri sa skutočne vystrašil. Vážne to vyzeralo, ako keby začal horieť! Zapáli si cigaretu, aby sa upokojil. Na kanadské žarty nie je stavaný.*
*Nat lehce odvrátila zrak ze slušnosti a pak se na e zase podívala.* Ne že pak tu budu sama vy dva..*Řekla se zvýšeným prstem a opřela se o deštník* Ale vypadáš super...Pak můžeme jit pozdravit Dragose ne? Chudáka jsem ho neviděla taaak dlouho..*Navrhla škarlivě a přikývla and jeho slovy, Elaine se zmateně na ně podívala a párkrát zamrkala. Nat se pak koukla na Taylora a Ujistila se, že je to v pořádku.* Hm..Divný nápad si dát kostým lovce..zvlášť Když furt značkují podsvěťany jak zvířata..Nu což *Řekla Nat s úsměvem než se zase upravila*
*Jen co získali hosté přístup k baru, už se musela jeho obsluha pěkně otáčet a netrvalo dlouho a někteří začali lehce světélkovat, jiní se až příliš kurážně přimotali na parket, aniž by uměli byť jen jediný taneční krok. Jeden upír na baru se začal rozčilovat kvůli prohraným volbám a křičet na všechny v dosahu, že je nechá deportovat a začne tou příšernou ženskou, co mu ukradla vítězství, přičemž jeho pohled probodl MADDIE vedle DRAGOSE. Další žena zase rudla poté, co zřejmě vypustila z pusy něco, co nechtěla. K TAYLOROVI, NATALIE a ROBERTOVI se zase přimotala upírka, co je začala zahrnovat spousty zajímavostmi o dýních. TRISS a ELIAS byli poctěni nešikovnou dívčinou, co zakopla o vlastní nohu a z ruky ji vyletěla sklenička s pitím. Jediný prozatím ušetřen je THIERRI, který utekl ze sálu na venkovní terasu. Ten měl ale nyní problém v podobě dvou upírek, Eleny a Marlene, které došly hledat svého známého. A nebraly kouzelnický trik jako odpověď. Každopádně bylo o zábavu postaráno.*
Stačila by iluze. *Ušklíbne se a pokroutí hlavou.* Nikdy nepochopím, jak takový hnus mohl někdo nosit dobrovolně. *Nutně nemyslela vzhled, jako spíše celkově ty paruky, kor ve způsobu jejich hygieny a podobně.* To zní jako výborný nápad, do půlnoci času dost. *Mrkne na něj koketně a napije se svého vína, načež se ušklíbne.* Nejprve se pobavím jako pozorovatel. Zapojím se až po tobě, drahoušku. *Oplatí mu trochu vyzývavě a snad jízlivě zároveň. A nemusela dlouho čekat když začal chaos. Pobaveně se zasměje, upřímně na její obvykle poměry.* Dobrý začátek. *Uzná nakonec a provokativně se ušklíbne na upíra kousek od nich, který ji probodával pohledem.*
*Potiahne do svojich zdravých pľúc nezdravú dávku cigaretového dymu. Kebyže má aspoň pocit, že sa mu menej trasú ruky.* /Asi sa mi trasú o niečo viac./ *Chvíľu tak pozoruje svoju ruku, ako sa mu spolu s cigaretou klepoce. Radšej si z nej potiahne. Trhne sebou, keď počuje ako zavŕzgajú dvere. Trochu viac sa chrbtom natlačí na stenu za sebou ako keby bolo fyzicky možné s ňou splynúť.* Dúfam, že Adrien toho chalana nezabil. Neviem kam by sme jeho telo pohodili. *Zalamentuje jedna z tých dvoch slečien, ktoré predtým sa prisali k Thierriho krku. Thierri si automaticky voľnou rukou chytí krk.* Marlene, rozhliadni sa, hocikde by sme ho pohodili. Už by to nebol náš problém. *Zašvitorí druhá. Thierri ešte viac zbledne. Ak je to vôbec možné a srdce sa mu rozbehne ako o závod. Nepredstavoval si, že sa dnešný večer takto zvrtne.* /V New Yorku žijú iba samí psychopati, ktorí zabíjajú ľudí?!/ *Mimo vlastnej vôle sa roztrasie.* Čo do pekla... *Počuje len podpätky a nahnevané za vrčanie. Potom aj tichý nárek jednej zo slečien, ktorá na kolená kľakne ku kôpke prachu a oblečenia. Tá druhá schmatne Thierriho za krk a vytiahne do plnej výšky. Má pocit, ako keby ho držal oceľový zverák.* Čo si to spravil?! *Zaprská mu žena rovno do tváre. Jeho hrdlo je ale tak drtené, že okrem vzduchu cez neho neprejde ani hlások. Len zachrčanie. Pred očami má mžitky. V panike ako mu dochádza vzduch chytí ženu za ruky a snaží sa ich dať zo svojho krku dole. Bezúspešne. Aspoň teda do momentu kým nezačne mávať rukami a omylom nezavadí horiacou cigaretou o tú slečnu. Cíti ako sa popáli na prstoch a kúsok jej oblečenia začne horieť. Potom to ide rýchlo. Vzbĺkne celá a Thierri ucíti na svojom krku ako ho plamene doslova oblíznu. Nadýchne sa, pekne zhlboka aj toho horkého dymu a zvezie sa na kolená k zemi. Rozkašle sa. V živote ešte nemal takto rozdrtený krk.* /Tá mala ruky z kovu alebo čo.../ *Pomyslí si a cíti ako mu v krku chrastí. Keď ako tak naberie dych tak sa pozrie na tú spúšť. Teraz už na zemi nie je iba jedná kôpka oblečenia a prachu ale rovno dve. A pri oboch sedí slečna. Tá neveriaco a zároveň aj vystrašene pozerá na Thierriho. On pozerá na ňu s veľkou dávkou nechápavosti. Doslova sa dá z jeho výrazu vyčítať - čo sa to tu deje?. Kým sa ale nejako vzpamätá, slečna svojho šokovaný výraz vymení za nahnevaný. Ani nevie ako a je znova prišpendlený ku stene. Tentoraz ho ale drží za košeľu. Aj tak cíti ako sa mu jej päsť zavŕtava do hrudi.* Poslali ťa sem lovci?! *Zasyčí mu do tváre. Thierri nechápe o čom hovorí. Len bolestivo hekne ako ho ten tlak na hrudníku bolí. Odlepí ho na sekundu od steny, len aby s ním znovu o ňu mrskla. Cíti ako sa mu štuková výzdoba zaryje do hlavy a chrbta. Sykne od bolesti.* Možno bude stačiť keď ťa vysajem a tvoju mŕtvolu pohodím na ulicu! Ako odkaz tomu, kto ťa poslal! *Prská mu do tváre. Thierrimu ide srdce vyskočiť z hrudi. Chápe, že je v totalnom loji aj keď nechápe prečo ani čo sa deje. Žena sa behom nanosekundy nakloní k jeho krku a on ucíti ako sa mu doslova surovo zahryzne do krku. Tak ako predtým, za mu telom rozleje rozkoš. Nadýchne sa a pootvorí ústa, pritom zatne ruky v päsť. Náhodou má ešte v ruke zapaľovač. A ako tak zatne ruku, tlačí ho. Ucíti ako sa popáli medzi prstami, takže sykne. Potom len medzi privretými viečkami vidí ako žene blafla parochňa. Chvíľu na to s výkrikom blafne celá. Tri dútnajúce kôpky oblečenia a prachu sú na zemi a Thierri sa k nim nedobrovoľne zvezie tiež. Celý sa trasie a lapá po dychu. Celý je ušmudlaný, na krku krvavý a aj spálený. Je dobre, že to nevidí, pretože inak by sa asi aj ovracal. Na oboch rukách je popálený. Možno len kvôli tej bolesti je pri zmysloch. Pozrie na tie kôpky vecí. Je mu zle.* Už asi chápem, prečo sa má tak dbať na nehorľavý kostým. *Zachrchle. V krku má ako keby šmirgľový papier. Pokúsi sa vstať ale nohy sa mu strasú a hlava točí, tak to vzdá a prakticky po štyroch sa presunie ku dverám. S rukou na kľučke sa zarazí.* /Bol s nami ešte jeden chlap a žena.../ *Nadýchne sa nosom až ho zaštípe splálený zápach. Pozrie sa znova na tú spúšť.* /Čo keď to je ako stými magormi zo sekty? Čo keď su to oni? Čo ak si ma našli a chcú ma zabiť? Najskôr mi namazali med okolo pusy a nalákali ma sem... čo keď všetci na tej párty sú s nimi?!/ *Kŕčovito drží kľučku a uvažuje. Vlastne panikári. Doslova má slzy zúfalstva na krajíčku ale tak ako mu matka hovorila celý život...* /Plakaj do vnútra, nie von.../ *...zhlboka sa nadýchne nosom a zamrká vlhke oči. Zapaľovač si drží ako svoj talisman.* /Celý svet sa netočí okolo mňa. Ak by ma chceli zabiť tak to asi spravia hneď. Alebo by sa rovno na tom parkete do mňa pustili ako parta kanibalov./ *Zatlačí na kľučku a veľmi neelegantné ale so všetkou snahou o nenápadnosť sa vprace dnu.* /Čo ak som od nich chytil nejakú chorobu? Žltačku... AIDS... slintavku.../ *Zastoná aj keď teda z jeho pošramoteného hrdla to znie ako chropčenie.* /Ráno si zájdem k doktorovi./ *Zatvorí za sebou dvere, vyzerá ako keby sa vyplazil z nejaké zákopu, celý od prachu, krvavý a biely ako stena.*
*Bob se zasměje a zavrtí hlavou.* Ne ne, tehdy byli hříchy prosté. Krádeže, chtíč po zadaném a podobně.* Vysvětlí a pak se podívá na Nat.* Ah jistě, jen...* Je přerušen upírkou, co mluví o dýních. Podívá se na ni a odvedou svou společnost trochu dál od ni.* No býval lovec. Navíc je to pro podsvěťany skutečně děsivý kostým.* Zasměje se a když se k nim opět přidá upírka, tak se na ni usměje a foukne na ni a zašeptá kletbu. Ta ji spojí rty k sobě na jednu hodinu. Je to jednoduchá kletba a naučil se jí kdysi dávno, když ji na něj někdo použil. Ten však dělal k tomu ještě trik s iluzí, že jsou rty zašité. Pak se Bob podívá na svou společnost.* Půjdeme pozdravit Dragose?* Zeptá se jich a stoupne si mezi ně, aby je chytil za boky a přitáhl k sobě.*
Oh...to jsi musel při těch zpovědích tím pádem usínat, ne? Beztak se to v jednom kuse opakovalo. *Nadhodil se zvědavostí v hlase, než se začali zajímat o kostým jistého mladíka, na nějž BOB ukazoval. Najednou je ovšem vyrušila upírka. Doufal tedy, že třeba něco od nich pochytila a šla něco říct k tématu, ale netrvalo to moc dlouho, aby zjistil, že se šeredně mýlil. Namísto toho začala vyprávět něco o dýních. Nuceně se tedy zprvu usmál, kývajíce přitom na její slova, než nakonec skryl z části svůj obličej zpět za vějíř a s ROBERTEM a NAT se přesunul o kousek dál.* Kdyby tady šlo o nejděsivější kostým, asi by fakt vyhrál. *Naklonil hlavu do strany.* Nakonec je to poměrně působivé..a přesvědčivé. Vsadím se, že jej zprvu nechtěli pustit dál. *Uchechtl se. Když je opět ta slečna vyrušila, úspěšně polknul tu otrávenost a zabránil jí, aby se v jeho výrazu vyskytla.* No asi můžeme? Jen si myslím, že bude dost zaneprázdněn někým jiným, tak abychom ho zbytečně nevyrušovali. *Nadhodil lehce nervózně. Najednou jako by ten jejich vymyšlený vtípek nebral vpotaz.*
*Elias sám si objedná rudou variantu, takže s krví. Cinkne si s ní a pak se podívá na hostitele.*/Hmm... takže tohle je Dragos./*Pomyslí si a pak se věnuje své společnosti.* To určitě.* Zasměje se a pak chytne Triss a upíří rychlostí s ní uhne nešikovné servírce. Rychle se na mladou čarodějku podívá.* V pořádku?* Zeptá se a je vidět, že toto ho trochu naštvalo.* Zdá se, že dnešek bude o tom, kdo to přežije. Hlavně pokud tu jsou mocné bytosti, co by s nesprávným pitím mohli napáchat velké škody.*Řekne tiše. Pak se rozhlédne a zjišťuje, zda neuvidí nějakou známou tvář, kterou by si spojil s mocnou bytostí. Jen ten kněz mu přijde povědomí, ale nedokáže si spojit.*
*Uchechtne se.* Miláčku.. Jeden by řekl, že zrovna ty chápeš, jak nezdravé módní trendy můžou být.. *Odvětí čarodějce, než se mu koutek cukne do MADDIE velmi dobře známého úšklebku. Stoupne si k čarodějce blíž a dá ji prsty pod bradu, kterou ji tak nadzvedne.* Myslíš si, že se toho napiju dobrovolně? Když jsem to celé vymýšlel a Kai si tam možná přihodil ještě něco svého? *Šeptne ji do rtů, aby to neslyšel nikdo v okolí. Jeho pozornost však poté upoutá účinek jednoho z lektvarů a on tím směrem otočí hlavu, načež se pobaveně ušklíbne.* Řekl bych, že tenhle si nyní myslí, že je ten dětinský trotl, co si myslí, že může někoho vést.. *Zkonstatuje a objedná si ještě jeden bourbon, zatímco se rozhlédne kolem sebe.*
*Ušklíbne se, celkem vyzývavě, a natlačí HIRAMA oproti stěně za ním, držíc rukou jeho bradu.* Dříve nebo později budu mít zase podobu, která tě tak moc nutí se červenat, jde-li ti tak moc o píchání, Eazizi.. *Pronese k němu šeptem.* Měl by jsi svá slova lépe promýšlet.. *Dodá mu ještě u ucha, než se spokojeně odtáhne a napije se ze své skleničky, kterou se ji velice šikovně podařilo nevylít.* To by bylo nad míru zajímavé.. Nemohu to popřít.. *Odvětí mu škodolibě, načež pozvedne obočí, nad menším chaosem, co se sálem začal hrnout, ale pokrčí nad tím rameny a vrátí pozornost na Hirama.* Někdy mě se ségrou musíš seznámit.. *Ušklíbne se a pozvedne skleničku v naznačení přípitku.* Myslím, že bychom si velmi rozuměly.. *Dodá s uchechtnutím. Vyrazí se rozhlédnout podél sálu, ale ještě mávne Hiramovi přes rameno.* Najdu si tě, až pro tebe budu zase neodolatelná.. *Mrkne na něj a pošle mu vzdušný polibek. Zvědavě a víc a víc pobaveně prochází sálem, když narazí nečekaně na další známý obličej. Nebo spíš ten obličej narazí skoro do ni, když se dovnitř vbelhá THIERRI jen sekundu před tím, než by kolem dveří prošla a ty by ji praštily do obličeje.* Nějaký bledý, frantíku.. Viděl jsi snad ducha? *Uchechtne se.*
*Skoro hned zapomene na svůj dotaz, když se semele jak pád nešikovně ženy, tak její přesun, až sama trochu vylije. Překvapeně se na ELIASE podívá, protože si ani nevšimla, že se k nim někdo blížil, ne to ještě stihnout reagovat.* Děkuji...ah jsem. Jen mě to překvapilo. *Zamrká nakonec a usměje se, načež se dokonce zasměje.* Kromě Dragose, který tu možná bude ve společnosti bývalého nejvyššího Manhattanu, tu určitě bude několik mocných. *Vrhne pohled na druhou stranu baru, kde se zmíněný nacházel. Trochu je řada že to řekla dost tiše, aby přes hudbu neslyšel, že o něm mluví, aby snad nepřitahovala jeho pozornost k sobě a měla dobrý večer.* Třeba nejvyšší čarodějka Bronxu, Lucas, můj kmotr se o ni zmínil, že disponuje více druhy moci mimo magickou. *Pokrčí rameny, když pokračuje ve stejném duchu a odvrátí se od Maddie, kterou znala jen od vidění. Hledá další známé tváře.* A ten muž v kostýmu kněze je hodně mocný. Robert. *Nadhodí a pozná i jeho společnost. Pokud by se s někým že skupinky ROBERTA setkala snad pohledem, alespoň se na ně usměje a pokyne jim na pozdrav skleničkou. Pokud se jejím směrem však nepodívají, tak se bez další reakce po svých slovech odvrátí zpátky k ELIASOVI.* Doufám ale, že se to nezvrtne. *Přizná nakonec.* Ráda bych klidnou akci po které vklidu usnu.
Neřekla jsem že ne. Jen, že to bylo nechutné. *Ušklíbne se a nechá si zachytit bradu a rukou mu sama přejede po hrudi.* Tak teď už vím, že si rozhodně nenabídnu. *Ušklíbne se, protože zotročenému čaroději, který mohl mít motiv a možnost uškodit rozhodně nevěřila. Rozhodně ne v případě, že jím byl Malachai.* Nechceš se ho třeba zbavit? *Ušklíbne se na konto dětinského trotla, ne muže, co se do něj kvůli nápoji vcítil.* To jsi hodně rychle vychoval z toho jít si najít ložnici. *Ušklíbne se.* Že by tě doháněl věk? *Rýpne si pobaveně do toho, že s věkem přicházejí problémy se vzrušením, ale sama se napije svého vína.*
*Doslova je na štyroch, na zemi. Nevšimne si, že do niekoho takmer vrazí alebo že niekomu práve skočil do cesty. Vlastne s tou stratou krvi a šokom by bolo nadľudské si to všimnúť. Keď ho niekto osloví tak sa zarazí a zamračí. Po až pomerne dlhšej chvíli vykrúti hlavu nahor a pozrie na... zatvorí oči a zatvári sa bolestne.* Przniteľka vín... *Povie svojim novonadobudnutým a snáď len dočasným chraplákom. Vzdychne alebo teda zachrčí. Znova otvorí oči.* /Tak táto ma určite nechce zožrať. Skôr sa tu zas vytasí hore bez./ Nie, len teba som videl a to mi k bledosti stačí. *Utrúsi k nej a skúsi sa trochu porozhliadnuť či náhodou nezbadá tých zvyšných dvoch členov skupinky, s ktorou prišiel. Z jeho polohy to je ale naprd výhľad.* /Lenže sa asi nezvládnem postaviť a aj keby... čo ak ma uvidí... a príde si hryznúť.../ *Trasie ho.* Ideš nariediť fľaše s chľastom nejakou minerálkou? *Zahundre k nej a skúsi sa od dverí presunúť ďalej, celkom z nich ťahá zima.*
*Natalie šla s nimi s úsměvem a držela Robertovi ruku u pasu, aby zapadla do role. Koukla se na Taylora* Jen mu řekněme ahoj a pak půjdeme..Hlavně to hrajte dobře *Řekla a lehce je začala táhnou k Dragosovi*
*Elias Triss poslouchá a musí uznat, že kdyby nebyl cvičen na to reagovat rychle a nebyl x let na útěku, tak by měl asi také pomalejší reakci. Pak se dívá na ty, co Triss ukázala.* Ah, jistě, ta čarodějka a čaroděj. Ale ti snad mají dost obranných kouzel kolem sebe, aby se jich to nedotklo.* Když pak ukáže na ROBERTA, tak si jméno spojí.* Ah, o něm jsem si myslel, že je mrtví...* Poznamená si tiše pro sebe. Přeci jen něco zaslechl. Jenže mu nikdy nepřišel mocný. Dělal lektvary a bylinky.* Taky bych rád klidný večer. Stačilo mi, co jsem musel řešit před touto akcí.* Protočí oči a vzpomene si na zpoceného chlápka se zlámanými prsty, co odmítl platit a nyní už není problém.*
*Vědět, že se stane něco takového, fakt by ty slova, co zrovna vypustil, zvážil. Nakonec se tedy přesto, že čarodějka před ním neměla svoji druhou podobu, začervenal. I když, to „začervenání" bylo možná slabé slovo. Na moment připomínal spíše čerstvé rajče, než se s hlubokým nádechem a výdechem uklidnil. Astre měl co dělat, aby podobně jako LYNX nepropadl záchvatu smíchu. To se mu kupodivu podařilo, ačkoliv šlo občas tiše slyšet krákavé chechtání. Hiram proto lehce zamručel a radši se zaměřil zpět na LYNX.* No jo, fakt zajímavé. *Protočil lehce oči, přičemž vzápětí překvapeně zamrkal a ohlédl se zpět k havranovi na svém rameni.* Ty jsi mi právě dal pohlavek? *Vypadlo z něj nevěřícně.* Jo, chovej se dospěle a ne jako malý harant. *Vyčetl mladšímu Astre, načež se opět podíval jinam, nechávajíce to druhého hezky zpracovat.* Tak to zapomeň. *Řekl Hiram téměř automaticky. Nehodlal dávat sestře o další důvod víc, proč do něj rýpat. Na další čarodějčina slova akorát kývl a zamával jí nazpět.* Tak a teď si jdeme pro panáka na kuráž. *Řekl si pro sebe pod nosem, načež se vydal rovnou k baru, kde po chvíli spatřil i toho, koho zde dnes šel především vyhledat.* Ty něco takového potřebuješ? *Neodpustil si Astre. Hiram to pouze odmávl a zprvu zašel trochu bokem, aby si u barmana objednal panáka slivky, kterého do sebe hned obrátil a skleněnou půlku vrátil zpět barmanovi. Opět se přitom zhluboka nadechl a vydechl, než co nejladnějším krokem, který po delší době na podpatcích svedl, došel k MADDS a DRAGOSOVI.* Dobrý večer přeji, snad moc nevyrušuju. *Načal jak nejzdvořileji svedl, kývajíce především MADS na pozdrav, když už ji nějakou tu dobu znal. Nakonec svůj pohled ovšem přesunul k DRAGOSOVI.* Mohl bych si s vámi o něčem promluvit? *Optal se. Místy na něm šlo poznat, že se mu až taková slušnost poměrně příčí, nicméně Astre na Hiramově rameni akorát spokojeně přikyvoval.*
To byla celá doba.. *Převrátí očima.* Já si ještě pamatuju, jak se splašky vylévaly na ulici.. Ty už jsi alespoň vyrůstala se splachovacím záchodem.. *Tohle mu přišlo teda mnohem závažnější, než nějaké paruky, oproti kterým to byla ještě celkem banalita.* Jaká škoda.. *Uculí se na čarodějku.* Rád bych tě sledoval, jak se snažíš si vzpomenout na vlastní jméno, třeba.. *Uchechtne se. Zadívá se na upíra a pobaveně mu cuknou koutky.* A vlastně ani ne.. Je to celkem zábava, když se tě to netýká.. Civilové jsou desetiletí od desetiletí tupější a tupější.. Hlavně Američani.. Stačí si vzít krvavý popcorn a vše sledovat z dálky.. *Odpoví Maddie, než si odfrkne.* A kdy jsem řekl, že do té postele půjdu s tebou? Třeba si do ní odtáhnu támhletu blondýnu.. *Poukáže na náhodnou návštěvnici, co měla na sobě šaty z regentské vlády George IV. Odpije si ze skleničky, když jej a Maddie z jejich konverzační bubliny vyruší HIRAM. Pozvedne obočí a nakloní hlavu lehce na stranu.* Hodláš zase drogovat Natalie? *Rýpne si sarkasticky.*
*Samolibě se ušklíbne, když čaroděj zrudne.* Ach.. Zajímavé.. *Uculí se potěšeně.* Už se na svou proměnu celkem i těším.. *Dodá, než ho s nelibostí pustí.* Ohh.. Tak to si na ni kontakt rozhodně seženu.. *Ušklíbne se a zamíří se podívat, co se tu v sále všechno děje, přičemž narazí na známý a dosti pobledlý obličej. Zaksichtí s nad tím oslovením.* Nerad vinný střik? *Rýpne si do něj a dřepne si k jeho bledému ksichtu.* Jak milé.. Velice polichocující.. *Odpoví mu. Hraně lítostivě protáhne obličej a utrousí.* Bohužel se k nim tentokrát nedostanu.. Věčná škoda.. Ale ty vypadáš, že by jsi drink uvítal.. *Nadzvedne mu prsty bledý obličej, aby si ho u sebe přidržela a nenechala ho se odplazit pryč.*
Nejspíše. *Potvrdí a pak nadzvedne obočí.* O tom nic nevím. *Trhne rameny a potom se usměje, když s ní souhlasí.* Mám se ptát, co jsi musel řešit? *Zeptá se jej a potom si dopije své pití, nicméně si posléze objedná whiskey, kterou měla raději a zvedne znovu bezděčně ruku, aby si dala vlasy za ucho, nicméně potom si ruku zase stáhne dolů. Stále zapomínala, jak je měla takto úmyslně stylizované.* Máš zájem si zatančit? *Navrhne a napije se whiskey.* Samozřejmě, až dopijeme. *Zasměje se a sama pozvedne sklenku na znamení, že má sama, co dopíjet.*
*Nad slovom vinný strik sa zatvári znechutene. Nemusí sa ani veľmi snažiť, fakt je mu zle. Aj srdce cíti ako mu stále rýchlo bije. Ako keby ho mal v krku. Nakrčí nos. a prižmúri oči. Potom sa chvíľu venuje okoliu a zamračí sa.* /Ten chlap svieti?/ *Zamrká, aby trochu zaostril aj keď si je istý, že vidí veľmi dobre.* /On fakt... svieti./ *Už sa otáča od LYNX s tým, že ide pokračovať vo svojej hre skrývačka ale ona si ho chytí.* Našťastie pre ostatných hostí... ja som mal na dnes už dosť. /Vlastne som celkom aj vytriezvel.../ Nevieš kde tu je toaleta, rád by som si upravil mejkap. *Prstom ukáže na svoj krk. Rád by zistil, ako vyzerá a tiež chce vedieť ako veľmi je zranený.* /Ideálne by som sa aj umyl lebo mám pocit.../ *Trochu sa mu otočí žalúdok.* /...že mám na sebe tonu popola z tých ľudí./ *Neveselo sa usmeje. Vlastne vyzerá dosť zúfalo.*
To rozhodně. V lecčem je moderní doba lepší. *Ušklíbne se a ještě dodá: * Ale luxus se záchodem jsem neměla tam, odkud jsem. *Pak se však uchechtne.* No jo, aspoň někde bys to zažil, když ne v posteli. *Ušklíbne se, ač se to nevztahuje pouze na postel.* To sice ano, ale není v mém zájmu, aby si nějaký tupec odpálil atomovku. A tenhle je prototyp takového tupce. *Nadzvedne obočí a ušklíbne se.* Fajn, třeba se přidám. *Nadhodí a potom se zvedne a ušklíbne se na HIRAMA, který se k nim připojí.* A hele, kdo se objevil. *Nakloní hlavu na stranu a pozvedne obočí na DRAGOSE, jakoby se ptala, kdo je Natalie a proč to Dragose trápí, sám nakonec rád droguje ostatní.* No, já si jdu najít oběť, tak se bavte. Najdu si tě později. *Oznámí DRAGOSOVI a bez ostychu si ukradne polibek, zkousne mu ret a poté se s potměšilým úšklebkem podívá na HIRAMA a odejde do davu.*
*Je pravda, že toho panáka, o kterého si řekl, pravděpodobně potřeboval především kvůli Astreho na svém rameni, který jej postupně začínal víc a víc štvát. Přesto si držel lehký úsměv, když rychle kývl na MADDIINA slova, přičemž se obrátil na DRAGOSE.* Ne, nemám čím a i kdybych si sám něco chtěl šlehnout, ta stíhačka na mém rameni mi to nedovolí. *Neodpustil si, načež si od zmíněné "stíhačky" vysloužil další pohlavek křídlem. Tentokrát si z toho ovšem nic nedělal. Úspěšně tuto svoji potupu ignoroval. Podobně jako ten polibek, co Maddie Dragosovi věnovala. Jako kdyby jej to mělo nějak zajímat, akorát si přivlastnil čarodějčino bývalé místo, na nějž se usadil.* Svému učiteli jsem kdysi slíbil, že mu donesu hlavu jednoho vašeho vězně...shodou okolností je to tentýž magor, co naháněl Taylora po celém světě. *Načal. Postupně přecházel zpět do svého typického vyjadřování, kvůli čemuž se i lehce divil, že se zatím Astre nijak neozývá.* S ním jsem toto téma už řešil. Proto jsem přišel nyní rovnou za vámi, vím totiž, že Tay už s ním skončil a tak osud toho vězně závisí na vás, aspoň to tedy odhaduji. *Pokračoval dál. Mimovolně si u toho pohrával s dýmkou ve své ruce.* Nebo se mýlím?
*Souhlasně přikývne.* Ano, proto mě to rychle omrzelo.* Řekne a pak ho poslouchá a sleduje přímo jeho.* To je pravda. Ale kdybych byl na loveckém večírku, tak mé oblečení z období baroka by je vyděsilo nejvíc.* Zasměje se hrdě, protože tehdy byl opravdu známí černokněžník. Pak vezme oba své upírky a zamíří k DRAGOSOVI, kde vidí i další známou tvář.* Zdravím, jdu pochválit povedený večírek a koukám, že tu je další tvář, kterou mám rád.* Prohlásí a podívá se na HIRAMA s nadšeným usměvem. Přitom si drží dva mladé upíry u sebe jako by šlo o jeho... no cokoliv, co zrovna můžou být.*
*Podívá se na ni a zazubí se.* Pokud jsi polda, tak ne, pokud jsi jen zvědavá, tak jsem řešil dlužníka. Někteří lidé mají tolik nahrabáno, že ani drobné nechtěji vrátit.* Prohlasí zklamaně až lehce přehnaně. Dopije své pití a podívá se spokojeně na ni. Její společnost se mu zamlouvá. Pak se rozhlédne po parketu.* Jistě. Valčík jsem dlouho netančil a dnes ho už dotančím i celý.* Usměje se nadšeně. Tanec je něco, co nemohl moc dělat za života. Ovládal ho, v určitých mezích, ale nikdy ho neudýchal. Dokonce i na svatbě tančil krátce ploužák a pak po zbytek večera jen odpočíval. Dnes má možnost si zase zatančit s krásnou ženou a nemusí tančit ploužák nebo jen pomalí valčík. Pak jen čeká až dopije, aby ji nabídl ruku a poté mohl odvést na parket.*
Ach tak...rozumím, hádám. *Ne, že by si to chtěla v mysli nějak víc představovat a rozebírat to, aby se nedozvěděla něco, co nechce.* Celý? Proč jsi jej nedotančil celý? *Nadhodí a nakloní hlavu do strany, nicméně postupně dopije, načež mu dá ruku do jeho, aby jí lehce pomohl vstát a doprovodil na parket, načež se k němu otočí čelem a přistoupí k němu, aby se mohla postavit do taneční pozice a pod jeho vedením začít tančit na hudbu která zrovna začala hrát.*
Nečekaně...ale teď to bude třeba lepší. Co ty víš. *Pokrčil rameny, vnímajíce následné povídání o kostýmech. Přesto..dalo se tomu, co měli na sobě, opravdu takto říkat? Ve finále se mnohdy akorát jednalo o oděv jako každý jiný, jen z jiného století.* Pročpak si to myslíš? *Vypadlo z něj opět zvídavě. Hned nato už jen BOBA s NAT následuje rovnou k DRAGOSOVI, skrývajíce postupně opět část svého obličeje za vějíř, kterým se zlehka ovýval. Pravděpodobně tak akorát chtěl skrýt svůj lehce nejistý výraz. Ten ovšem rychle zmizel, když si všiml, že Dragosovi dělá společnost HIRAM. Volnou rukou mu tedy zamával. Načež pohledem přejel jak Dragose, tak i Nat s Robertem.*
*Natalie se přitiskla k Robertovi aby zapadla do role a zamávala Hiramovi s úšklebkem a lehce se upravila. Na moment sklonila hlavu před Dragosem než se na oba podívala* Krásný to večer hm?...*Zavrněla lehce a podivala se Na Taylora s klidným obličejem, očima ho projíždějící. Oči jí jezdili kolem dokola, chvilku se drželi na Hiramovi a pak na Dragosovi* Krásný Kostým..Myslím že už ani Král není třeba *Ušklíbla se na DRAGOSE a opřela se o svůj deštník*
Naštěstí? *Potřese hlavou a uchechtne se.* To ne.. Myslím, že většina tě naprosto ignoruje.. Potřeboval bys mnohem víc alkoholu, aby jsi pro ně byl zajímavý.. *Dodá, načež si jednou rukou vytáhne ze svého kabátu zdobenou tabatěrku. Jednou rukou se ji ještě podaří si vytáhnout cigaretu, tabatěrku zavřít a schovat, ale na zapálení už nemá třetí ruku. Všimne si ale zapalovače v ruce mladíka a do hlavy mu dá příkaz, aby ji cigaretu zapálil.* Buď té lásky.. *Pronese po zadání příkazu ještě nahlas, než si cigaretu vloží do úst. Jakmile má zapáleno, tak potáhne a vyfoukne na něj škodolibě dým, než pokrčí rameny.* Nemám ponětí.. Neznám z hlavy plány všech zámků Evropy.. *Uchechtne se, než ucítí, jak se její tělo proměňuje. Na chvíli je tak mimo, než začne opět vnímat.*
Smutný, když si to neumíš zařídit.. *Uchechtne se, než si odfrkne a převrátí nad čarodějkou očima. Víc se k jejím rýpnutí nevyjadřuje. Pozvedne obočí nad jejími slovy a povýšeně se uchechtne.* Děla-li ti to takové vrásky, proč ho neodpráskneš sama? *Odpije ze skleničky, ale hned na to pokračuje.* Ten tupec si to nemůže dovolit.. Všichni mají v dnešní době atomovky. Odpálil by ji on, odpálí ji všichni ostatní a svět bude zlikvidován celý. A mám dojem že přesto, že je to debil na entou, tak si spočítá, že sám sebe zlikvidovat fakt nechce. Nehledě na to, že by mu nikdy nedovolili zmáčknout tlačítko.. *Dodá s odfrknutím.* Uvidíme, prcku, uvidíme.. *Rýpne si do čarodějky s ušklíbnutím a byť to neudělá, skoro to zní, že by ji i poplácal dětinsky po hlavě s těmi slovy. Pohled následně otočí na HIRAMA.* Konečně někoho moudrého napadlo, že potřebuješ dozor? Po 270 letech? ... No.. Lepší pozdě než nikdy.. *Uchechtne se, načež se Maddie do polibku ještě ušklíbne a chvíli ji následuje pohledem, než jej vrátí na čaroděje a pozvedne obočí, aby pokračoval, když načne téma vězně. To bylo v jeho případě celkem široké téma. Vědoucně se ušklíbne, když mu dojde o kom mluví.* Jeho hlavu, jo? *Pronese přemýšlivě, když Hiram skončí.* Co za to? *Nadhodí mu, ale pár sekund na to ho zarazí se zvednutou dlaní, a otočí hlavu na příchozí trojici.* A já už doufal, že budu tvé přítomnosti dneska ušetřen.. *Rýpne si do ROBERTA a na TAYE a NAT jen otočí pohled, trochu kritický.* Škoda, že nemůžu říct to samé.. Pár hodin dějepisu ve vile by vám asi neškodilo.. *Ušklíbne se na NAT.*
*Prevráti oči v stĺp a zatvári sa otrávene.* Našťastie, že sa nedostaneš k alkoholu. *Uvedie ju na pravú mieru.* A to, že ma tu väčšina ignoruje je len dobre. *Povie o niečo tichšie a znovu sa rozhliadne. Po zážitku na terase vážne nechce vyčuhovať z davu.* /Dúfam, že tu nemajú ďalších kanibalských kamarátov./ *Nevšíma si čo robí LYNX ale keď mu zrazu napadne jej pripáliť cageretu tak ani sa tým príliš nezaoberá. Proste len natiahne ruku, s popáleným prstom tlačí čudlík a pripáli jej. Stiahne ruku a opäť si ten zapaľovač drží ako cenný poklad. Aj keď ho kovová hlavička páli do dlane. Nakrčí nos a nespokojne prižmúri oči keď mu LYNX do tváre vyfukne dym.* /Žiadna slušnosť./ *Aby tomu unikol... ľahne si na chrbát a chvíľu čumí do stropu.* To ani nechcem, aby si mala v hlave. Stačilo by mi ak by si niekde videla cedulku WC. *Nakloní hlavu trochu viac k jednému ramenu. Ten strop v miestnosti je mu povedomý.* Ale to by si musela byť trochu ochotná. No nič, skúsim šťastie a odplazím sa k prvému umývadlu na ktoré narazím. Dík za pokec. *Povie a namáhavo sa vráti do sedu a chystá sa odštvornožkovať preč. Ani nepostrehne, že je LYNX mimo.*
*Netrvalo to dlouho a už byl opět ve své kůži. I kdyby ho Astre po chvíli měl začít klovat či se dokonce proměnit a jednu mu přímo vlepit, nedržel by se zpátky. S úšklebkem si překřížil ruce na hrudi, pohodíce přitom lehce dýmkou v ruce.* Můžete poděkovat mé sestře, která se po těch letech rozhodla mi věnovat trochu pozornosti a začít mě vychovávat. Dokonce mi věnovala i dozor, jaká to milá dušička. *Uculil se, zatímco mu v hlase zněla jasná ironie, nikoliv radost. Jak pak očekával, tentokrát se mu nedostalo pohlavku, ale klovnutí do ucha. Bolestně tedy sykl, ale hned to s úšklebkem přešel, věnujíce Astremu pohled, zatímco se Maddie s Dragosem loučila.* Tohle bych moc často nedělal, aby se mi to nakonec nezačalo líbit. *Odsekl k havranovi na svém rameni, který v reakci na jeho slova vzlétl a přeměnil se zpět do své normální podoby, postavíce se přímo za Hirama, který přitom mohl postřehnout, jak jeho dozoru postupně chrastí brnění, co měl na sobě.* Jsi fakt nepoučitelný, co? *Řekl, když mladšího chytil za bradu, aby mu zaklonil hlavu. Jeho hlas už zněl nečekaně lépe, než předtím, když byl ve formě havrana, ale stále byl lehce chraplavější.* Koukej se chovat dospěle. *Odsekl ještě, načež Hirama konečně nechal hledět si jeho konverzace. Lehce si přitom poodstoupil dál, pokud tedy mohl.* /Super, právě jsme Dragosovi dopřáli skvělé divadlo./ *Pomyslel si Hiram, přičemž na Dragosovy slova akorát kývl. Už už se i chystal přiznat, že nemá vůbec páru, co by mu měl nabídnout, ale to už byl zastaven Dragosem samotným. Ohlédl se tedy za BOBEM, NAT a TAYLOREM, kterým akorát kývl na pozdrav, trpělivě čekajíce, kdy bude moct opět mluvit.*
*Zakření se, ale dál se k němu nevyjadřuje. K alkoholu stejně neměla zájem se dostat, ale to neznamenalo, že ho v mylném myšlení nemůže nechat. Zapálí si cigaretu a vyfoukne dým a ještě že to stihne, než pronese civil další slova, protože by se jinak z rozesmání zadusila kouřem.* Tak to tady asi vážně nenajdeš.. Toaletu ještě jakž takž, ale že by ti ji milostivě označovala cedulka, tak to těžko.. *Její smích se polehoučku vytratí, jak přijde proměna a tak ani poslední slova od Thierriho nevnímá. Co ale začne vnímat je, když se od něj začne plazit pryč.* Kampak? *Ušklíbne se, chytne Thierriho za kotník a přitáhne zpátky k sobě.* To už tak moc chceš k tomu baru? *Pronese.*
*Prevráti oči, na to jediné má v tomto momente enegriu.* /Že ja som narazil na túto magorku./ *Nadýchne sa, našťastie nie tak hutného cigaretového dymu.* /Musím sa dať dokopy. Keď ma chcú zjesť, tak sa nemôžem dať tak ľahko. Skúsim vypadnúť tak, aby si ma nevšimli. A keď si ma všimnú... možno ma zachráni adrenalín a postavím sa na nohy./ *Zhodnotí svoju situáciu a rozhodne sa konateľ. Ako polomŕtvola sa teda vráti na štyri, rozlúči sa na pol huby s LYNX a plazí sa preč. Kúsok po kúsku. Lenže, počuje hlas a hneď aj cíti ruku na členku. Ako ho tak pritiahne tak sa vlastne Thierri natiahne ako špageta. Miesto piráta je teda z neho ručný mop.* Heej. *Zaskrehotá a nejako sa pohmýri. Usúdi, že kabát mu celkom zavadzia a tak si kecne na zadok a vyzlečie si ho.* Nechcem k... *Začne rozhnevano rozprávať a pozrie na LYNX ale rovno sa aj zarazí. Pozerá na ňu. Teda privrie oči a pár krát zamrká.* Vyzeráš nejak čudne. /Ako chlapec./ *Je vidno, že sa mu v tej hlave snažia otáčať kolieska. Obzrie sa teda okolo ale aj tak vráti pohľad späť na LYNX. Zasmeje, zúfalým hlasom.* Dvojičky, že? Vymenili ste sa. /To je jediné možné vysvetlenie. Nezmenila sa na chlapca. Nie som blázon ako teta Olga./
*Zachechtá se škodolibě, když se Thierri natáhne za doprovodu svého hlasu. Pozvedne obočí nad tím, jak se zarazí a čeká až mu sepnou drátky. Nebo alespoň o sebe zajiskří.* Gentleman.. *Převrátí očima nad tím ohodnocením a zvedne se do stoje, načež do něj vytáhne i Thierriho. Za jednu ruku a pro jistotu otočeného ksichtem od něj, aby případná šavle nepadla na jeho kostým. Chtěl se pobavit a frantík nebyl zrovna spolupracující, takže si zábavu zařídí sám.* Nemám ponětí, o čem mluvíš.. *Ušklíbne se a táhne ho k baru, kde mu objedná jeden speciální nápoj a sobě druhé nealko mojito.* /Dvojčata.. To tu ještě nebylo../
*Thierri fakt nemá rád kanadské žartíky. A vlastne mu ani nepríde vtipné keď si dvojičky dajú rovnaký kostým a potom chodia miasť ľudí.* /Je to iba otravné. Žiadny vtip v tom nevidím./ *Znovu vykrúti hlavu keď sa LYNX, alebo teda podľa Thierriho jej chlapčenské dvojča, postaví. Ale veľmi dlho svoje krčné stavce nenamáha, keď ho vytiahne na nohy. Zavrávorá, strat krvi asi nie je ideálna na tak rýchle pohyby. Vystrašene sa obzrie či ho nevidí, niekto z tej partičky. Srdce mu ešte stále bije rýchlo ako sa snaží do tela pumpovať ten zvyšok krvi čo v ňom zostal.* Jasné, nemáš poňatie. *Zaskrehotá potichu a skúsi sa jej vysmeknúť. Bezúspešne. Je slabý ako mucha. Tak sa teda poddá, aj keď stále sa obozretne pozerá okolo seba. Usadí sa na vyvýšenú stoličku. Povyzdychne si.* Nemáš žiadnu inú zábavu? Alebo nejakých kamarátov, ktorých by si išiel otravovať? *Opýta sa ho a napije sa. Ohrnie hornú peru.* /Fuj, to je strašne sladké./ Mňau. *Zamračí sa, pretože to povedať nechcel.* Mňau, mňauuu. *Pozrie na LYNX.* Mňaaaau, mňau, mau, mňaaaau! *Zakričí, pričom mu miestami hlas aj preskočí.*
*Bob se na TAYE usměje.* No, protože jsem tehdy byl v plné síle.* Zazubí se a musí souhlasit s Nat, že Dragosův kostým je pěkný. Pak se na upíra usměje.* Ale prosím tě. Určitě nás rád vidíš. Přeci jen, bez nás bys měl tak nudný život. * Konstatuje a zazubí se na něj.* Jinak jsem koukal, že tu máš velice zajímavou společnost. Bývalí lovec, nejvyšší čarodějové, i když ten jeden... no už bych ho tak nenazýval a pak tady HIRAM. Velice okouzlující čaroděj.* Pousměje se a pak zvážní a podívá se na Dragose.* Po novém roce budu chtít s tebou projednat naši dohodu.* Řekne, ale víc to nespecifikuje.*
*Odvede ji na parket a začne tančit. Pohybuje se velice elegantně a vede Triss po parketu až přirozeně. To, že umí jen tento tanec je věc druhá.* Narodil jsem se s vrozenou vadou, nedovyvinuté plíce a slabé srdce. Rychle jsem se unavil a nakonec skončil v civilské nemocnici. Naštěstí mě to nezabilo, ale být sražen autem taky není terno.* Zasměje se tiše, ale je vidět, že ho to netrápí. Je to prostě něco s čím žil.* To víte, přeci jen jsou lovci známé svou incestní myšlenkou čisté krve. No a další věc je, že tehdy byli běžné věci s těžkými kovy. Například arzen v barvách, rtuť a podobně.* Dodá a dál s ní tančí a pomalu přidá na tempu, ale stále je v rytmu běžného civila, aby mu mladá čarodějka stačila.*
*Jakmile se ocitli u DRAGOSE s HIRAMEM, dočista zmlkl, schovávajíce se většinu času za svým vějířem. Svému kamarádovi akorát kývl na pozdrav, načež jen mlčky poslouchal jak se Nat s Bobem a Dragosem baví.* Mně by ty hodiny nevadily, dějepis mě vždy bavil. *Nadhodil, než se zarazil.* Oh..to se týká oblečení, co? *Nadhodil. Jeho úsměv trochu ochabl. Dal si s tím práci a to, že se to u Nat skutečně moc odchylovalo od toho, co se skutečně nosilo, byl čistě umělecký záměr. Jednalo se jednoduše o parodii. Postupně mu úsměv spadl úplně a ROBERTOVI akorát prostřednictvím vějíře naznačil, že by už rád šel.*
Oh kdepak.. Teď jsem si vybral za oběť tebe.. *Odvětí mu a přisune mu skleničku, zatímco sám odpije z mojita. A moc brzo. Dýmem se sice nezadusil předtím, ale mojitem teď málem ano a proto jej vyprsknul rovnou na Thierriho, zatímco propadl záchvatu smíchu.* Mňau, mňau, mňau.. *Odvětí mu ironicky mezi smíchem.* Ach.. Zábavné.. Věru.. *Uculí se a když civil téměř zavřískne, tak se vrátí k pochechtávání.* Zopakuješ mi to drahoušku? Máš příšerný akcent.. *A také k upíjení svého pití, neboť to, co se chtěl napít předtím skončilo na Thierrim.*
*Natalie se narovnala a nakrčila bos na moment* A vám zase par hodin informatiky..Co jsem tak zaslechla..*pousmála se a koukla se na Sebe a TAYLORA* Trošku změny..Nebylo zmíněno že ples Má být přísný dresscode..Taylor tyto kostýmy vyrobil....*Pochlubila se a podivala se nahoru, přesněji ba muže co se objevil vedle Hirama, že kterého na moment nemohla zpustit zrak. Kdyby mohla tak zčervená. pak se zase podívala Zpátky na DRAGOSE* Já osobně problém nevidím..*Nat lehce ztuhla a pomalu se schovala za ROBERTA, když si uvědomila, že si podepsala úmrtí list. Přece šlo trochu z DRAGOSE strach*
*Prevráti oči a zakrúti nesúhlasne ešte k tomu hlavou. Ale už kapituloval. Niekedy je jednoduchšie ísť s davom a tak sa teda napije, nech sa čo najskôr zbaví tejto otravnej spoločnosti. Čo ale nečaká je salva mňaukania čo sa mu vyderie z pusy. Nechápe to. Zatvorí očí keď ho LYNX oprská. Šmatlá s rukou po barovom pulte a hľadá servítku. Keď ale nič nenájde tak využije rukáv svojej voľnej košele a utrie si tvár doňho. Vie čo chce povedať, snaží sa to povedať ale z pusy mu ide.* Mňau, mňau. *Pozrie na pohár.* /Určite to sú nejaké drogy. Oh nie, že by LSD. Už zas? Preboha, len to nie./ Mňauuu, mňau, mňaaaaau, mňau! *Zahromží na LYNX.* /Ani som si nevšimol kedy mi tam niečo hodil./ *Dočista zabúda na to, že sa schováva ešte pred dvomi kanibalmi. Hnevá ho, že sa mu smeje a že nechápe čo sa s ním deje.* Mňaaaaau, mňaaau, mňau, mňáááááuuuuu! *Skúša aj nadávky ale bez úspechu. Tak aspoň nahnevano a pomerne agresívne odšuchne svoj nápojoví pohár, v ktorom je bohviečo nasypané, po hladkom povrchu baru. A na jeho smolu o kus ďalej tento jeho pohár niekomu zmetie drink tak nešťastne, že sa oba poháre rozbijú.*
Bylo načase.. Asi ji pošlu děkovný košík.. *Utrousí už jen s poloviční pozorností, neboť ji věnoval spíše čarodějce a na čaroděje se vrátí, až když už vedle něj stojí nová osoba.* Ah.. Říkal jsem si, že to nebude jen tak.. *Okomentuje, když pochopí, kdo je onen neznámý a upije ze skleničky, zatímco sleduje kárání.* Nemůžu nesouhlasit.. *Přisadí si ještě, než jej pobídne a zároveň pár sekund na to zastaví, kvůli příchodu trojice. ROBERTOVI věnuje dosti pochybovačný pohled.* Zřejmě už ti blbne rozum, což? *Rýpne si do něj a víceméně odignoruje veškeré shrnutí jeho hostů. Vlastně ne. Odbyde jej jednou větou.* Pozvánka byla pro všechny podsvěťany, samozřejmě, že tu bude rozličná směsice. *Pohled pak přesune na TAYLORA u kterého nejdříve pozvedne obočí, načež se s převrácením očí uchechtne, když mu konečně dojde, kam směřoval svá slova. Na víc u něj nemá moc co reagovat, hlavně, když hned na to probodne pohledem NATALIE. To že Taylor kostýmy vyrobil už nevnimá a možná upírku dokonce přeruší, když pronese.* Nepřežeň to se zábavou, Natalie.. Zítra tě očekávám v tělocvičně a uvidíme, kam jsi pokročila s reflexy.. *Odvětí ji a i když to neřekne na přímo, tak se jasně jedná o trest za její drzost a Natalie si pár škrábanců rozhodně odnese. A bude ještě ráda, že to budou jenom ty škrábance. Pak vrátí pohled na ROBERTA, dosti otráveně.* Copak? Nekonečná služba ti nevyhovuje?
Jo tomu rozumím, že to nebyl nejlepší zážitek vašeho života. *Nakrčí soucitně nos a stejně přirozeně reaguje na sebemenší nuance v jeho vedení, tak jednoduše, jakoby to dělala celý svůj život.* Eh...nic proti, ale incest je nechutná věc. /Z mé vlastní zkušenosti../ *Dodá si v mysli.* Jak jste vlastně starý, když jste zažil dobu, kdy se dával arsen a další kovy do běžných věcí? *Nadzvedne jedno obočí. Cca si to období dokázala určit, ale ne s naprostou jistotou. Zrychlující se kroky jsou pro ni letmým překvapením, ale ne překážkou.*
Možná.. *Zachechtá se mezi smíchem.* Možná to bylo.. bylo něco výhružného.. Ale.. ale.. U Ra.. *Vydechne zhluboka, aby se uklidnil a mohl svou větu doříct.* To je tak roztomilé vyhrožování.. *Rýpne si do Thierriho.* Ťuťí.. *Okomentuje znovu jeho agresivní mňoukání, protože ví, že ho tak vytočí ještě víc, načež pozvedne obočí a zakření se nad letící skleničkou po barovém pultu.* Už chytáš i kočičí návyky, Mňau-mňau.. *Osloví ho novým jménem a objedná mu další magický drink.* Nevyschlo ti z toho mňoukání? *Uchichtne se, zatímco barman na stůl položí další nápoj. Naštěstí ne ten, co na Thierriho vrhá nenávistné pohledy, protože za něj musí uklidit bar.*
Další takový...dobře, pošlu vám přes Astreho adresu. *S tímto nakloní hlavu mírně do strany. Přece tento moment musí využít k představení toho čaroděje, kterého má na rameni, když už k tomu ta situace tak krásně vybízela. Na oplátku si přitom vzápětí vyslouží ze strany Astreho kárání, k čemuž se starší čaroděj dokonce i přemění. Poté, když vycítí Dragosovu pozornost, podívá se na něj a podobně jako jeho mladší svěřenec nakloní hlavu do strany.* Budu se snažit ho vychovat, pane, nemusíte se bát. *Ujistí upíra s lehce pobaveným úsměvem. Aby pak mladšího trochu poškárlil, rozcuchá mu upravené vlasy.* Hele, moc dobře víš, jak dlouho mi ten účes trval. *Odvětí Hiram vzápětí a překříží si ruce na hrudi, připomínajíce přitom uražené dítě. Hned, jak si toto uvědomí, stáhne ruce automaticky do klína a mlčky přihlíží Dragosově konverzaci s jeho upíry a Bobem, kterému na lichotivá slova akorát kývl.*
To teda ne.* Ušklíbne se, ale trochu lže. Tehdy se cítil nejlépe, když ležel a umíral.* S tím souhlasím. * Přikývne a pak jako by začal v hlavě počítat. * Už to bude.... brzy 104 let. Ale stále tu byli knihy s takovou velice krásnou zelenou barvou a stejně tak i tapety nebo dokonce trend se svítícím budíkem. Navíc továrny nedbali tehdy moc na bezpečnost a i když byly uzavřené a rojilo se to tam démony, tak tam člověk narazil na rtuť a další zábavné věci.* Zašklebí se nad tím. Do teď si pamatuje jednu továrnu, kterou šel prošetřit kvůli možné pekelné bráně a nemohl tam ani dýchat kolik toxinů bylo ve vzduchu. Pomalu se blíží k finále, kdy ji lehce zakloní a poté narovná a pokloní se ji a přiloží ji rty na hřbet ruky. Poté ji odvede k baru.* Je zajímavé, že některé věci začali řešit až po válce.* Poznamená a poukáže právě na toto.*
*Mračí sa. Doslova supí ako dútnajúca sopka pred výbuchom.* Mňau! *Zaprská keď si doňho začne ešte viac rýpať. Keď odšuchne pohár a vidí ako sa o krátky moment rozbije o niečí drink chytí sa za čelo.* Mňauuu.... *Zaupí tragicky. Toto určite neplánoval. Povzdychne si a potom cíti zašimranie v krku a trochu sa rozkašle. Zamračí sa na LYNX a keď barman postaví nový drink na stôl tak s nenadálou zarputilosťou sleduje či mu tam LYNX niečo nehádže. Nič sa mu nezdá podozrivé, takže ho zoberie a napije sa.* Ooo, Elizabeth, dovolte aby som sa vyslovil. *Začne rozprávať na LYNX a zamračí sa.* /Toto som jej nechcel povedať!/ Viem, že moje správanie považujete za pýchu ale ja len chránim svoje srdce, pred ťažkými predsudkami. Vaš postoj voči mne ma zranil ale moje srdce aj naďalej bije pre vás. *Povie a zatvári sa zhrozeno. Zíde zo stoličky rovný ako pravítko a podíte k LYNX pričom ho chytí za ruku.* Drahá Elizabeth, očarili ste ma svojou bystrou mysľou. Urobte ma šťastným a buďte moja! *A kľakne pred neho na jedno koleno. Za celú dobu sa Thierriho výraz absolútne nezhoduje s jeho slovami.* /Čo do čerta je zas toto?!/
*Bob se na Dragose usměje.* Až ti budeme tolik, co mě, tak si popovídáme komu blbne rozum.* Prohlásí. To, že se chová jak se chová je jeho věc. Až se bude chovat vážně, tak to bude problém. Pak se rozhlédne.* Pravda, ale chybí ti tu naše štěňátka.* Upozorní a pak je poslouchá dál. Docela ho TAY pobaví. Je pravda, že jejich oblečení moc neodpovídalo a tehdy by byli upáleni za čarodějnictví nebo považováni za lehké děvy. Pak se podívá na DRAGOSE.* Oh to ne. Jde o pár věcí, co chci doplnit. To víš sice jsem tvůj zaměstnanec, ale nudím se a mám několik věcí, co bych rád projednal.* Vysvětlí. V podstatě chce něco dělat, protože jeho výzkum ho omrzel a docela by ho bavilo se podívat na Světlomilce. Rád by i našel způsob, jak tuto imunitu nabídnout i jiným upírům. Samozřejmně, že za určitou cenu. K tomu chce zkoumat i plodnost čarodějů, ale rád by to nejdřívě předložil výše, aby měl schválení i jinde.*
*Po celou dobu Thierriho mňoukání se uchichtává, čemuž moc nepomáhá a je to vidět. Nicméně, pokaždé, co se Thierri rozčílí jej to víc pobaví a nemůže si pomoct.* /Konečně něco zábavného../ *Sám si upíjí mojito, zatímco civilovi objedná další magický drink. Bylo mu jedno, že ještě nepřestal mňoukat.* /Třeba k tomu získá i ocas a uši a bude to mít komplet../ *Pomyslí si škodolibě, když vidí, jak obezřetně sleduje drink, než se ho napije.* /Ach.. Tak mňoukání očividně skončilo.. Škoda../ *Pomyslí si a chvíli mu trvá, než mu dojde, co se s ním děje tentokrát.* A proč bych měl? *Odvětí mu na jeho slova a nedokáže skrýt pobavený úšklebek. Pozvedne obočí, když si klekne a chytne ho za ruku. Po jeho dalších slovech ho přes ni plácne a odfrkne si.* Není prsten, není žádost.. *Zní možná trochu jak zlatokop, ale to ho netrápí.* /Hm.. Ten předchozí nápoj byl zajímavější.. Škoda, že ho vylil../ *A bez zájmu obejde klečícího Thierriho a zamíří za HIRAMEM, dokud má tuhle podobu. Zastaví se za jeho zády, hned vedle někoho, koho neznal a nakloní se k jeho uchu.* Tak když už je máš rozcuchané, tak můžeme najít tu ložnici.. *Šeptne mu s úšklebkem a kdyby se Hiram otočil, tak se raději narovná, aby jej nesejmul.*
/Heh..trapas.../*Pomyslí si v momentě svého uvědomění. Netrvá pak dlouho a zatímco konverzace běží dál, jeho nálada se postupně dostává k bodu mrazu. Jasně, věděl, že za nepřesnost pochválen nebude, ale toto jej jednoduše vzalo. A když si po chvíli uvědomí, že to tady bude mít Robert na dlouho, prostě se k němu skloní.* Půjdu se podívat do zahrady. Prý jsou nádherné, tak snad budou vypadat dobře i za menšího světla. *Zašeptá BOBOVI, přestože mu je jasné, že to Dragos i tak uslyší. Poté, jakmile ho Bob pustí, jednoduše s pouhým zamáváním odejde ven ze sálu rovnou do zahrad.*
*Zasupí a najradšej by odkráčal a už sa na všetko vykašlal.* Pretože aj napriek našim rozdielom je to tvoja duša a myseľ čo mi nedávajú spať. Nútia ma celú noc bdieť a chodiť po cimre. Och, drahá Elizabeth, ty si príčinou mojich múk a zároveň ich liekom! *Vyzerá skoro, že sa rozplače. Absolútne netuší prečo to robí. Cukne rukou keď dostane po prstoch. Keď od neho LYNX odíde tak si oddýchne ale ani nevie prečo, dá si dole jeden z prsteňov, ktorý má na prste. A ide za ním. Doslova sa postaví pred LYNX a HIRAMA, pritom je medzi ostatnými účastníkmi rozhovoru a znova kľakne na koleno. Teraz k nemu vystrie aj ruku s ponúkaným prsteňom.* /Práve pácha spoločenskú samovraždu. Ak ma doteraz nevideli tí kanibali, tak teraz už určite si ma všimnú./ Elizabeth, pokial je prsteň jediná prekážka k tomu, aby si mi povedala svoje áno tak, nech sa páči. *Celkom agresívne mu navlečie prsteň a aj v jeho hlase je počuť zúfalstvo a trochu aj hnev.* Buď moja spása, buď moja útecha, drahá. Svoje srdce ti dávam ako na dlani. Vždy keď odvraciaš zrak tak mi puká srdce ale nádej, že opäť spatrím tvoje oči vo mne rozpútava plameň, ktorý je neutíchajúci. Och, Elizabeth, umožni mi tú česť, aby som stál po tvojom boku už navždy! *Pení od zúfalstva a chce sa prepadnúť pod zem.*
*Natalie rychle Kývnd s menším kňučením na Dragosova slova a podívaá se na Taylora jak odchází. Natáhne se k němu a nabídne mu ruku* ..ty sis vybil baterku..že jo? *Zeptala se laskavě a usmála se* Jestli potřebuješ tak půjdu s tebou? *Nabídne se a šla k němu rychle aniž by se rozloučila se zbytkem a lehce vzala Taylora jemně rameno* Pojďme si to užít..Pak nás můžeš nakreslit z paměti..Co říkáš, Andílku?*Hned se k nim připojila Elaine a nasleduje mladou dvojici. Po menší procházce mu Nat nabídne že můžou spokojeně do vily. Jestli přijmul tak oba s jejími doprovody šli do vily. Jestli ne tak šla jen s Elaine*
Fíha, to jsi od Sandera několik generací hádám...a asi nejste přímá linie nebo jo? *Nadhodí a jakmile dotančí, tak se trochu rozpačitě pousměje nad polibkem na ruku a pokýve hlavou.* Lidé vždy potřebují katastrofu, aby něco dělali... *Nakrčí nos a jakmile se dostanou zpět k baru, tak si objedná novou whiskey a odmítne možnost něčeho spešl, co by mohla zkusit. Na tyhle zábavy neměla chuť, navíc nevěřila Dragosovi, aby si na jeho akci něco takového zkusila. Kór, když tu byla i Maddie, díky které jednou už skončila v posteli s Malachaiem. Něco takového si opakovat nechtěla. Nakonec svou objednávku, když ji před sebe dostane, jen podezřívavě změří pohledem, ale nějak se nemá k tomu se napít, když jí nyní nabídli "spešl drink" kdyby snad byla odvážnější.* Takže...docela se divím, že se na tebe ještě nikdo neseběhl za ten kostým. *Zazubí se.* Hádám, že lovci tu nemohou a když tě tu pustili, tak to ostatní berou asi tak, že lovcem nejsi, což? *Nadhodí, protože ona sama pozvánku neměla, byla plus jedna.* Mimochodem ty jsi stále u Praetoru nebo ne? Pardon, pokud se pletu, mám to spojené skrze Jacka, který tam měl Praetor. *Zamyslí se, zda je skutečně z Praetoru nebo to byl Jackův známý, který mu pomáhal, zatímco tam byl Praetor.*
*Uchechtne se nad slovy Astreho a trochu pochybovačně přejede HIRAMA pohledem, ale pak se spíš zaměří na trojici příchozích.* Až mě bude co tobě, tak ty budeš s největší pravděpodobností v hrobě nebo v domově důchodců pro čaroděje.. To už si moc nepopovídáme.. *Odvětí ROBERTOVI a štěňátka už ignoruje úplně. Nehledě na to, že to nebyla pravda a pár zablešených koulí skutečně viděl.* /Nebo to byly kostýmy.. Ale to je jedno../ *Přikývne, když vidí, že ho NAT vzala na vědomí a jakmile se ona i TAY vypaří, tak nad nimi převrátí očima a vrátí se k ROBERTOVI. Pozvedne obočí, protože Robert zkoumající něco nikdy nebyla dobrá kombinace.* Uvidíme.. *Odpoví nakonec neutrálně, když jeho oko upoutá pohyb a poté jakýsi červ (THIERRI), co si klekne doprostřed jejich debatního kroužku a začne deklarovat svou lásku směrem k Hiramovi a.. Ne Hiramovi, ale..* /Ten tady před chvílí nebyl../ Neruší náš rozhovor váš milostný trojúhelník? *Otáže se nevrle směrem k HIRAMOVI, LYNXOVI a THIERRIMU.*
Nejsme. Já měl jen dceru a ta děti neměla. Ale mám dojem, že je nějak od mých sourozenců. Pokud přežily válku. Ti se totiž už narodili v pořádku.*Vysvětlí a pak ji poslouchá a docela ho pobaví, jak vždy nakrčí nos. Na baru si objedná bloody mary a napije se.* No, lovci by asi neměli upíří rychlost a určitě by působili více živě.* Vysvětlí. Pak se pousměje a podívá se na ni. Schválně se ji nedívá do očí, aby neměla pocit, že ji chce něco provést.* Už ne. Převzal jsem jednu skupinu a pracuju s nimi. Od Preatoru jsem odešel, protože mě to opravdu nebavilo. Dělal jsem to samé, co za života a to mě moc nebralo.* Vysvětlí a poklepe do skleničky se svým pitím.* Už se dokážu dobře ovládat, nemám potíž se pohybovat mezi lidmi, takže jsem se rozhodl si užít život.* Prohlásí a pak se tomu musí zasmát, jak to znělo.*
*Už jenom kvůli Astreho se držel a do rozhovoru nijak nevstupoval, nehledě na to jak moc velkou chuť měl. A takto pokračoval dokud Nat s Tayem nezmizeli, kterým aspoň věnoval nějaký ten podporující úsměv, když už od Dragose žádnou pochvalu nesklidili. Což právě hodlal staršímu upírovi vyčíst. Tedy až poté, co se na moment pověnuje LYNXOVI. * Dobře, lásko, ale ještě mi dej minutku, ano? *Zakloní k němu hlavu a věnuje mu jemný úsměv. Už už se pak opět začal chystat na začátek svého proslovu, když se k nim přimotal i THIERRI.* Ne, Lynx to určitě vyřeší. Tady mladík se očividně jen musel opít. *Nuceně se usměje. Už mu začínaly docházet nervy. Konečně se následně dostane k tomu, co chtěl celou dobu říct.* Nyní..omlouvám se za svou drzost, ale možná jste mohl trošku přimhouřit očko a věnovat mu aspoň pochvalu za to, že se snažil něco vytvořit sám a nešel rovnou do kostymérny. *Tentokrát si překříží ruce na hrudi úmyslně.* Nebo tu kritiku aspoň podat jemněji, umělecké duše jsou o to citlivější. *Bez ostychu pokračuje dál, dokud ze sebe nedostane vše, co chce.* Ale na co tohle na druhou stranu říkám, když jsem ten nevychovaný, co ve svém věku ještě potřebuje dozor. Vy asi víte lépe, jak s dětmi zacházet, tak mě poučte, no? *Vyplivne ze sebe hořce, schytajíce další pohlavek, na který ovšem už nijak zareagoval. Podobně, jako nehodlal čekat na Dragosovu odpověď. Prostě se zvedl ze židle a pokud k tomu měl příležitost, chytil LYNXE za ruku, ohlížejíce se ještě dodatečně za DRAGOSEM.* Přijdu tu hlavu dořešit k vám do vily. *Dodá a otočí se k zpět k LYNXOVI.* Tak jdeme? *Nadhodí a pokud to je možné, začne jej vést pryč. Co se stane následně, to už nechá na něm. Při nejhorším odejde pak s Astrem domů.*
*Triss nakloní hlavu.* Zřejmě. *Nadhodí a pak se zasměje.* Jo to asi neměli, ale tak...runy mají na mnoho věcí, určitě i na rychlost, ne? *Sama neznala všechny runy, vesměs ty, se kterými se setkala během interakcí s lovci.* Ah tak, a teď pracuješ na něčem jiném, než ochraně podsvěta a pomáhání čerstvě proměněným? *Nadhodí zvědavě a pokýve hlavou u zmínky, že si chtěl užívat života. Na to měl mnoho času, jen co bylo pravdy.*
To, že jsem příčinou tvého mučení souhlasím.. Ale na léčení si najdi psychiatrickou léčebnu.. *Uchechtne se, plácne THIERRIHO přes prsty a odkráčí si pryč pro HIRAMA. Pozvedne za jeho zády krátce obočí nad tím, jak snadné to najednou bylo.* /To si šlehl taky nějakého lektvaru?/ *Každopádně se to rozhodl neřešit. Lektvar nelektvar, bylo to v jeho prospěch a to si užije. Na rozdíl od THIERRIHO. Bylo to sice vtipné, to jeho představení, ale velmi otravné a proto převrátí očima, když si klekne před něj a Hirama.* Hej! *Zavrčí na něj, když ho čapne za ruku a navleče mu na ni prsten. Zamračí se nad dalším projevem.* Asi v tobě brzo zapálím oheň skutečný, frantíku.. *Sykne, když se k němu skloní, vytrhne svou ruku z jeho a vytvoří na dlani malou ohnivou kuličku, kterou mu cvrnkne do obličeje. Pak se opět narovná, aby byl akorát svědkem toho, jak Hiram držkuje po muži, kterému přítomnost Thierriho u nich taky nebyla zrovna po vůli. Pro sebe nad tím cukne rameny a ušklíbne se, když se k němu HIRAM otočí a začne ho táhnout pryč ze sálu a do nejbližší ložnice.*
*Bob přikývne na Tayova slova a nechá ho odejít s Nat. Pak se podívá na DRAGOSE.* Jasně, takže u toho bude plno keců. Donesu úplatky.* Řekne a podívá se na ty tři. HIRAMA, LYNXE a THIERRIHO. Jen je projede pohledem a odejde od nich. Odejde k TRISS a ELIASOVI. Podívá se na ně a usměje se.* Triss, s tebou bych rád něco probral.* Řekne než si vezme pití a odejde stranou. Vypije ho a pak luskne, otevře pod sebou portál a zmizí v něm. Hned nad ním se zavře.*
*Zamyslí se nad tím.* To asi ano, ale nemyslím si, že by dokázali až takovou rychlost. Ale nejsem si jistý. Já je moc nenosil.* Vysvětlí a pak ji poslouchá a promne si zátylek.* Jsem lichvář, takže jsem lehce mimo podsvět, ale také sem dostávám předměty a suroviny z Asie pro čaroděje. Hledám momentálně místo pro můj obchod a hlavně byt. Mám sice jednu nabídku na bydlení, ale radši bych svůj prostor. Přeci jen jsem vždy s někým bydlel.* Vysvětlí ji a když k nim přijde Robert, tak se na něj jen podívá, ale jinak ho ignoruje. Radši. Přeci jen ta jeho tvář byla až moc podobná jednomu vyššímu démonovi, což mu došlo až nyní. */Nějak pomalu jsem si to spojil... Možná to má nějaká kouzlo kolem sebe. Nebo mě to jen nezaujalo dostatečně./* Přemýšlí a pak se podívá směrem odkud přišel.* Hm, zdá se, že tu je i civil.* Poznamená a znovu se napije, aby neukazoval zbytečně tesáky.*
*Najradšej by sa už odplazil niekam pod čiernu zem a nikdy nevyšiel von. A nechápe prečo dolieza za LYNX a prečo hovorí to čo hovorí.* /Dorgy, určite v tom ide ten barman. Alebo... zbláznil som sa ako teta Olga. Za chvíľu budem chodiť vo fontáne a vydávať zvuky ako holub a budú ma musieť z tadiaľ vyťahovať policajti. A potom mi nariadia ústavnú liečbu./ *Thierri si spomenie na udalosť, keď sa jeho teta doslova zbláznila, veľmi živo. A až veľmi reálne si uvedomuje ako je táto situácia podobná. Bráni sa tomu jej napchať ten prsteň na prst ale aj tak to spraví. Trochu prkene sa otočí na DRAGOSA ale keď mu LYNX vytrhne ruku z jeho ruky tak sa na ňu opäť pozrie.* /Prečo ho neviem poslať do hajzla?!/ *Doslova škŕka zubami o seba. Zamračí sa na ohnivú guličku.* /Fajn, teraz halucinácie.../ Au... *Zakňučí keď ho to trafí rovno do nosa a pekne ho to aj popáli.* Dofrasa! *Drží sa za nos a skuhrá si do dlaní. Ale zarazí sa... už necíti potrebu sa za LYNXOM rozbehnúť. Doslova si úľavou vydýchne.* Oh vďaka bože... *Zarazí sa a ešte raz, snáď naposledy, vyvráti hlavu hore. A že sa musí snažiť.* Pardon. *Povie DRAGOSOVI a ani sa nepokúša vstať. Skloní hlavu ako spráskaný pes a po štyroch sa vyberie k odchodu domov.* /Musím si zájsť k doktorovi, kvôli tým hryzancom a spáleninám. A potom zavolám terapeutovi. Ale asi si najskôr privolám uber./ *Uvažuje zatiaľ čo sa plazí preč.*
*Pozvedne nad HIRAMEM obočí.* Omlouváš se za drzost a stejně jsi drzý? *Zeptá se a odignoruje tu klečící hromádku zoufalství, i když by ji nejraději odkopnul z cesty. Uchechtne se pohrdavě nad tou kritikou jeho přístupu k Taylorovi a Nat.* Očividně ne moc schopný dozor jak je vidno.. *Okomentuje, než přimhouří oči na Hirama.* A není vůbec tvou starostí, jak já mluvím se svými upíry.. Ale pokračuj v tom.. Jak je libo.. A ani tvůj dozor mi nezabrání, abych tě tvé sestře poslal v krabičce od sirek.. *Dodá a otočí se na ROBERTA s tím, že o ty tři už vážně nejevil zájem.* Nebylo by u toho plno keců, kdyby někdo neměl jistou potřebu se mnou všechno smlouvat.. *Odvětí mu. Následně k němu doběhne jeden z jeho upírů a tak odloží už prázdnou skleničku na bar a vydá se za hostitelskými povinnostmi.*
*Do půlnoci zbývala jen chvilka, když vůdce klanu vystoupil opět na podium, aby vyhlásil krále a královnu plesu. K tomuto rozhodnutí mu dopomohlo těch několik upírů, co měl po obvodu sálu a kteří tak mohli ve vícero očích zhodnotit, kdo měl nejlepší oblečení a zasloužil si nosit korunu. Dva výherci byli korunováni a poté jim byla daná příležitost si zatančit společně solo. Žena, pravděpodobně čarodějka, měla na sobě šaty z brzké viktoriánské éry, kolem roku 1840, zatímco muž, byl upír, byl zas jak ze stuartovské Anglie. Na konci proslovu Dragos oznámil i otevření portálu zpátky do New Yorku. Ten byl speciálně upraven, aby civilským myslím upravil vzpomínky a nepamatovali si tak nic, co by zavánělo nadpřirozenem. Portál zůstával otevřen do tří hodin do rána, kdy bylo vše sbaleno a upraveno, aby nikdo na druhý den ráno nepoznal, že si zde pár newyorčanů udělalo Halloweenský večírek. Kdo portálem neodešel, a nebyl ani nalezený hlídkou upírů, si musel dopravu zařídit po vlastní ose.*
Ah...tak to zní zajímavě. *Nadhodí a zvedne pohled k ROBERTOVI, který k nim dorazí.* Uhm, určitě...domluvíme se... *Nadhodí, ale čaroděj začne docela rychle odcházet a ona si tentokrát skutečně strčí pramen za ucho, ale pak ho shodí zase zpět.* Cože? Kde? *Nadhodí a rozhlédne se, ale potom se ozve vyhlášení výsledků a ona to pustí z hlavy. A chvíli po něm odejde i s ELIASEM, pokud se nerozhodne zůstat nebo zdržet a zamíří pryč portálem a odtud domů uberem, který si zavolá a sveze i ELIASE, pokud bude chtít.*
*Thierri si vyštvornožkuje z party ešte pred polnocou. Vážne už tu nechce byť ani minútu, chce sa vyhnúť všetkým čo videli to divadlo a chce sa vyhnúť ešte tým dvom zvyšným ľuďom, ktorý ho sem doviedli.* /A pravdepodobne ma chcú zjesť./ *Vyjde von, pred...* /Zámok?/ *Zarazí ho to ale s odhodlaním sa dostať domov si zapne mobil a kráča ďalej ulicou. Keď sa dostane do telefónu tak zistí, že uber mu podľa polohy vyhľadáva vodičov v okolí Versailles.* /Stále blbne ten telefón?/ *No keď sa dostane do mesta a uvidí francúzske nápisy, počuje čistú francúzštinu a vidí známe mesto... omdlie rovno na mieste. Našťastie mu nejaký dobrodinci zavolajú sanitku. Až druhý deň ráno si ho vyzdvihne tetička Margareth, ktorý býva neďaleko.*
*Maddie zůstala dost dlouho po půlnoci v ložnici s dvojicí upírů se kterými se vrátila do New Yorku vlastním portálem a elegantně je vykopla ze svého bytu.*
*Elias nestihne Triss ani odpovědět, protože se vyhlásí výsledky. Pak se rozhodne s Triss vrátit na nový kontinent. Doprovodí ji blízko k jejímu domu a rozloučí se s ní a jde si vlastní cestou. Musí ještě vyřešit mnoho věcí, ale tento večer si užil.*
Našel ji ne moc den zpátky, když se pokoušela někoho okrást v Central Parku. Jelikož se ten den připozdívalo, tak ji ještě vzal k sobě na dvůr do skrýše a teď už ji vedl za Madds. Nedal ji ani možnost bránit s. Svázal její mysl mentálním příkazem a byl připraven víle do hlavy kdykoliv znovu zasáhnout. Občas se na ni pootočil, jestli jej sledovala až k místu v lese, kde se měl sejít s čarodějem, jež by ho přesměroval směrem k Maddie skrýši. Po chvilce onoho muže spatřil a nechal se dovést do hloubi budovy, zatímco stále sem tam zkontroloval Nerissu za sebou. Netušil co se jí Madds chystá udělat, ale těšil se, až zrovna jí uvidí trpět.*
*Čarodějka dorazila se zpožděním, už bylo k večeru, na sobě měla zlaté šaty s hlubokým výstřihem a stejně zbarvené střevíčky a jemně pozlacená víčka. Kromě řasenky to byl jediný make-up, co na sobě měla. Objevila se ve dveřích zničehonic nic. Zřejmě byla na druhém konci země, kde už byla noc. Jediným pohybem vytáhne ostré jehlice s ozdobnými řetízky a třpytivými drahokamy a bez zaváhání je vrhne Nerisse pod klíční kosti. Tmavé vlasy se jí rozprostřou po ramenech, zádech a hrudi, zatímco její snad trochu euforický výraz doplněny o lehce zarudlé tváře zřejmě od společenského tance, rázem ztvrdne při pohledu na Nerissu a mlaskne.* Takové zklamání a přitom si mívala potenciál. Doufám, že víš co tvé selhání znamená pro tebe a pro naši dohodu, však? *Nakloní smyslně hlavu na stranu a letmo našpulí rty. Jen decentně, jakoby jí bylo víly až líto, když mávne rukou a otevře se kovová truhlice. Její fasády se nemusela bát tolik jako železných hrotů uvnitř, kvůli nimž bude muset být neustále napjatá, aby se na některý nenabodla, aby si nevpálila železo pod kůži. Druhým mávnutím ji do truhlice vrazí zády a třetím, sotva patrným ji zavře a uzamkne. Pak přejde ke Kaynovi a poměrně vášnivě jej políbí.* Mám dobrou náladu, zatím. Třeba ti za toto dám i nějakou odměnu, pokud se mi bude líbit a bude rozumná. *Broukne jeho směrem pobaveně a odtáhne se s pohlazením ruky od hrudi až koketně přes jeho klín, aby přešla k truhle, možná spíš rakvi a dva hroty zašroubuje zlehka více dovnitř, aby byly jen centimetry od oblasti Nerissiných spodních žeber.*
*Nerissa jako kdyby hned vystřízlivěla z Kaynova omámení, když spatřila Maddie. Než by se ale mohla nějak nadít, nebo něco říct, nemohla se skoro ani hýbat. Jen tiše zakňučela a zadívala se před sebe na čarodějku.* Hele, o co... o co jde? *Zakňučela. Popravdě tušila, ale občas se sama ztrácela v hávu vlastních myšlenek a akcí, že jí okolnosti vypadávaly. Pohledem střihla i ke Kaynovi.* Ty slizkej, zatracenej parchante! *Zaječela po něm nevraživě.*
*Kany sledoval, co Madds udělala a polibek jí pak ochotně vrátil, než si přejel jazykem přes rty. Pak koukl na Nerissu, která spustila vervál.* Nebylo moc snadné najít ji, ale jak jsme si myslel, tak byla zašitá v Central parku a kradla. *Sjel si ji pohledem od hlavy až k patě. Sám se pak postavil opodál, aby sledoval, co se s mladou vílou stane, zatímco se na ni jen ironicky usmál, když jej nazvala parchantem. Sakra, jak moc by jí teď ublížil, kdyby mohl. Pořád se jí měl za co pomstít.*
*Maddie se na Nerissu, která měla jako výhled pouhou škvírku, sotva podívala, načež se dostala ke Kaynovi a po polibku se konečně začala víle v pomyslné zlaté klícce věnovat.* Pověz mi, proč jsi nesplnila úkol, který jsem ti dala? A to ani poté, co jsem se ti upomněla? Další šanci na to mít nebudeš. Pokud ale tvé odpovědi budou správně, třeba ještě odejdeš po svých. I když teda bez jazyka. *Pousměje se na Nerissu a vesele mrkne, i když její nálada k veselí neměla ani blízko. Tak spusť, maličká, ať můžeme začít. *Nadzvedne obočí. Měla v plánu nechat Kaynovi jeho čas, aby se mohl "umělecky vyjádřit", nicméně to říkat zatím nemínila. Na to čas přijde.*
*Nakonec se však objeví povinnosti, kvůli nimž je Maddie odvolána pryč a Kayna vyvede čaroděj, zatímco druhý zůstane, aby Nerissu pohlídal, kdyby měla hloupý nápad utéct. A to klidně i několik dní, kdy se střídá s jinými čaroději. Ti občas Nerissu vytáhnou a uspí, aby se ještě sama nenabodla, nebo ji nechávají na oltáři v poutech, které jí brání použít jakoukoliv magii, projistotu ještě s hrubými kovovými rukavicemi, které jsou značně nepohyblivé, stejně tak má v okovech nohy a přes hrudník a boky kožené řemeny, které ji prakticky znehybňují.*
*Pouze se na její odpověď ušklíbne a nechá ji se zavěsit, zatímco odchází z Pandemonia.* Beru tvou odpověď, tak, že jsi nedočkavá a to mi stačí.. *Vrátí ji stejně jednoduše, se samolibým úsměvem na rtech. Vlastně ani nečekal, že by Maddie byla ochotna cestovat civilským způsobem, přeci jen byl stejný a také zrovna nepreferoval pomalou civilskou dopravu. S výjimkou své stíhačky a občas auta nebo motorky (i když co se těchto dopravních prostředků týká, tak dvakrát nedodržoval civilské zákony). Vejde proto do portálu a jen co se jeho nohy dotknout podlahy bytu už cítí, jak se Maddie natahuje po jeho mysli a pro sebe se ušklíbne.* /Snad sis nemyslela, že bych si něco začal s nejvyšší čarodějkou a neměl ochranu?/ *Odpoví ji zpátky, než se stáhne z jeho hlavy. Polibek ji oplatí a rovnou čarodějku zachytí pod zadkem a vytáhne výš, aby to bylo pro oba pohodlnější. Pokoj už si jakž takž zmapovat stihl, když je tam Maddie přenesla, takže postel našel celkem snadno, když tam čarodějku donesl a s úšklebkem hodil, než nad ní vylezl sám.*
/To mě vůbec netrápí...nemám zájem mít tu vyšilujícího civila./ *Skoro až protočí oči nad hloupou poznámkou. Ani s někým kdo by nebyl nejvyšší čaroděj by si nedovolila něco mít bez ochrany. Dokonce ani s civilem. Ochrana mysli nonstop byla základ. Nechá se v polibku zvednout a přesunout na postel. Sama si stáhne halenku a boty telekinezí přesune mimo postel, kam nepatřily. Sotva je nad ní, vtiskne mu polibek na rty, jestli ji nechá, tak je přetočí, aby jej mohla připravit postupně o oblečení a přesunout se v lehké předehře dolů až ke klínu.*
/Zcela očividně jsem nevyšiloval, tudíž tvá poznámka nedává smysl, ma chérie./ *Reaguje ještě. Zkrátka musel mít poslední slovo. Prostě neexistovalo, že by neměl. A ano, tím také hodně lidí ve svém okolí štval. Když má ruce volné, poté co hodí čarodějku na postel, tak si uvolní korzet, který po odšněrování spadne na zem. Uvolní se tak prostor pro to, aby si mohl sundat košili. Nic moc víc nestihne, než se nakloní nad Maddie a následně se nechá protočit. Má tak perfektní prostor na to připravit o oblečení zase on čarodějku. Jeho oblečení a jeho svléknutí je pak zase zcela v moci její. U předehry nezůstanou dlouho a po chvíli se přesunout k tomu, proč vůbec z klubu odešli. Když oba dojdou uspokojení, tak se Lynx spokojeně natáhne po cigaretách z kapsy kalhot, přičemž registruje, že někdy během sexu přestal působit lektvar, co užil na svoje vlasy a ty nabraly svou původní černou barvu. A nebylo to jediné, co u něj končilo, neboť cítil blížící se proměnu. Zády k Maddie si ještě zapálil cigaretu, než se celá proměna přes jeho tělo přehnala a když se otočí, aby cigaretu nabídla i čarodějce, tak má zpátky své ženské rysy.* Merhaba, Madeleine.. *Ušklíbne se na ni, když po potahu vytáhne cigaretu ze rtů a vyfoukne dým.* Dlouho jsme se neviděly.. *Dodá, načež si krabičku cigaret stáhne zpátky k sobě, ať už si Maddie nabídla nebo nikoliv.*
/Právě proto jsem se ujistila, jen co jsme prošli protálem./ *Ukončí to, protože to byla hloupá konvezrace a užije si následující momenty společné chvíle, kdy si vzájemně dodají uspokojení a když je po všem, tak se Maddie zvedne a posbírá magií své oblečení, aby ho poskládané odložila jinam a když se otočí, tak místo Lynxe - spíše jeho mužské podoby pozná konečně s kým má tu čest.* Nemyslím, že v našem životě je sto let tak dlouhá doba. Nicméně, kdy došlo k tomuto? Nebo jde jen o lektvar? *Nakloní hlavu a vezme si cigaretu, kterou si zapálí vlastním ohněm - magickým - a potáhne si, načež vydechne dým.* Jak se ti vlastně vedlo od posledního setkání? Doslechla jsem se o smrti tvého mistra? *Upřesní to, jelikož starší čaroděje a jejich odchody vnímala.*
*Ještě si v hlavě odfrkne, než celá myšlenková debata skončí a oni si můžou navzájem užít jeden druhého. Zcela původně měl v plánu odejít a ještě chvilku tahat Maddie za nos, ale kletba si určila svoje podmínky a jak jinak než zase v nevhodný moment.* Pro mě zatím celkem ještě ano.. *Pokrčí rameny a schová krabičku cigaret. Zakroutí na její dotazy hlavou.* Byla jsem drzá.. Očividně.. *Uchechtne se a pohodlně se uvelebí v posteli. Přikrývkama se nijak nezakrývá, pokud na ni neskončily během toho, jak si společně užívaly, takže momentálně dává na obdiv svoje ženské přednosti.* Lektvar byly jen ty vlasy.. Za zbytek může ten starý edinburský páprda.. *Odfrkne si otráveně a opětovně potáhne z cigarety, než Maddie probodne ostrým pohledem.* Jo.. Sethos je mrtvý.. Jsem knihovnicí.. *Potvrdí, ale už jen z tónu hlasu je očividný, že víc se o tom nehodlá bavit.* Ale jinak to celkem jde.. Někteří mě nesnáší, jiní mě milují až za hrob.. Normálka.. *Uchechtne se.*
To přijde. *Ušklíbne se Maddie a ve tváři se jí zračí pobavení nad následkem její drzosti. Zdá se však, že se s tím naučila žít. Kývne nad dovysvětlením, že lektvar byly jen vlasy a vydedukuje si, že jde o kletbu nebo podobné kouzlo, co způsobilo její přechody mezi ženskou a mužskou částí.* Kontroluješ to? *Nadhodí, protože být na jejím místě, pokusí se kletbu alespoň poupravit tak, aby ji mohla kontrolovat. Znovu kývne nad informací o knihovnici, sama jí byla, takže věděla dobře, co to znamená. I když ji trochu udivovalo, že taková divoška a drzá čarodějka jako Lynx se tam udržela nebo vůbec dostala a zůstala.* Tak to v životě chodí. Nicméně, můžeš využít mou vanu, pokud nechceš druhé kolo, a pak využít vlastní portál. Nebo na cestě východem uprav recepční vzpomínky. *Ušklíbne se a mrkne na ni.*
*Pouze ji úšklebek vrátí a k tématu se dál nevyjadřuje. Věděla, jak to funguje. Přeci jen měl i její učitel svoje léta a dost dobře ji vypověděl a informoval o všem, co to obnáší. Na další dotaz nejprve mlčky zakroutí hlavou, neboť prvotně potáhne a vydechne, než dodá slovně.* Bohužel.. Nevím, ani co ten orospu çocuğu použil za kletbu.. Být to lektvar, tak to mám už dávno zlomené.. *Odfrkne si s převrácením očí.* Ale to už jsem zkoušela.. A nejen to.. *Zabrble ještě otráveně. Opětovně věnuje Maddie nasraný pohled, že zrovna o Sethovi se bavit nehodlá.* /Kdyby se proti němu eahirat nespikli, tak by byl ještě naživu../ *Mnohem raději naváže na další téma a oči ji spokojeně zajiskří.* Když o to tak moc stojíš.. *Prohodí ledabyle, když dojde k čarodějce. Po cestě dokončí cigaretu, jejíž špaček nechá pak ve vzduchu vzplanout a shořet na miniatomy, a poslední dým z ní pak vydechne Maddie mezi rty, když si ji přitáhne k sobě.*
*Maddie ji jen poslouchá, ale již nic k tématům, které načnou nedodává, jen dokončí cigaretu a podobně jako Lynx ji nechá shořet, aby nezůstával nepořádek, načež se zdánlivě samo od sebe otevře okno a místností se prožene vlahý vánek, který dým a jeho zápach odnese v zapomnění pryč. Okno však ponechá otevřené a nechá světla města, aby ji i Lynx laskaly po nahé pokožce, když si ji čarodějka opět přitáhne k polibku, který okamžitě prohloubí a začne ji jistě tlačit k posteli, kde si zvedne její nohu plynule k boku a jak klesne, přiměje ji se posadit na okraj a nohu si plynule s pohybem dolů vytáhne na rameno. Nezačne se však okamžitě věnovat klínu ústy, naopak polibky a kousanci počastuje její stehno, které má položené na svém rameni a na klín jí vtiskne několik pollibků, aniž ji začne uspokojovat, je to spíše taková provokace, načež je obě přesune telekinezí dál na postel, takže se může polibky dopracovat po podbřišku ke spodním žebrům a na jedno z ňader, které začne dráždit jazykem, rty i zuby, načež druhou ruku zapojí na tom druhém. Mezi mrknutím očí Lynx se vzápětí zapojí i svým ocasem, čarodějným znamením, které dosud skrývala, aby ji hladila po vnitřní straně obou stehen a občas v klíně. Dává si pozor aby ji ostrou, trojúhelníkovou špičkou neporanila, nicméně nijak se nebrání tomu, aby za sebou na nohách zanechávala červené cestičky, které postupně zase blednou stejně rychle jako se objevují. Kdyby chtěla, mohla by lísteček použít jako zbraň a zabodnout ji hluboko do masa, to však nebylo účelem. Do klína se brzy přemístí rukou a jen moment se zdrží na vnější části pochvy, než vklouzne nejprve jedním prstem a dle odezvy oběma dovnitř. V případě, že by však čarodějce větší uspokojení poskytla vnější péče poslouží tento "vstup" pouze jako navlhčení prstů, aby byla vnější stimulace uspokojivější, přičemž se vrátí k jejím rtům a volnou rukou se opře na předloktí u její hlavy a prsty zanoří do tmavých kadeří a stáhne je vzad, aby jí Lynx rty pootevřela bezděčně a polibek mohly prohloubit.*
*Spokojeně se nadechne, když chladný vzduch ovane její tělo a začne starší čarodějce vracet polibky. Chvíli poté, co ji Maddie usadí, se sama lehce zakloní a podepře na loktech a zatímco jednu nohu nechá na Maddieině rameni, tak druhou ji provokuje pomalými letmými doteky na jejích nohách. Nutno dodat, že se u toho Maddie dočká velmi souhlasných projevů od čarodějky.* Pfff.. Taková bída.. Nic lepšího neumíš, kotě? *Rýpne si do ní, když ji Maddie přestane uspokojovat ústy v jejím klíně. Překvapeně rozevře, již přimhouřené oči, když ucítí něco jiného, než rty nebo prsty, ale vzápětí se pobaveně uculí.* Jsem si říkala, kam zmizel.. *Dlouho ji úsměv na rtech nevydrží, o to se Maddie postará, nicméně se nedá říct, že by Lynx byla nespokojená. Prsty jedné ruky zanoří čarodějce do vlasů a přitáhne si ji blíž k hrudi, zatímco druhou ji nehty přejíždí po boku a zádech. Trochu se prohne, když ji začne žena prsty provokovat v klíně, ale při zasunutí prstů už zní skoro nespokojeně.* Něco jiného by jsi tam neměla? *Ušklíbne se, když čarodějku odtáhne od svých ňader, aby ji vzápětí oplatila polibky a spokojeně zamručela nad tím, jak pro změnu zaplete prsty do vlasů ona jí. Když je čarodějka výš, tak má mnohem lepší přístup k jejímu klínu, čehož využije a přesune tam svou ruku z jejích zad.*
*Maddie neodpovídá slovně, nýbrž činy, kterými čarodějku pomalu rozpaluje a vede k vrcholu, který jí milostivě dopřeje, načež je čas na to, aby se role obrátily.* Tak ukaž, zda jsi lepší, mon chéri. *Pobídne ji pobaveně, aby předvedla své schopnosti v této podobě, dokonce jí předá dominanci, protože u ženského sexu se role nakonec střídaly, aby obě došly uspokojení a navíc ji přece vyzvala k tomu, aby se předvedla. Když se však dostane společný čas ke konci, tak ji naposledy políbí a prohodí: * Byla jsi dobrá, prozatím se měj, věřím, že se nevidíme naposledy. Cestu si už odtud pryč najdeš, vid, drahá?
*Sotva se vydýchá z orgasmu, tak hned nadzvedne obočí nad změnou pozice. Ale jen na chvíli, protože překvapení se posléze změní v samolibý úšklebek a začne se činit pro změnu ona, aby dopřála vrchol i Maddie. A ona si ho mohla spokojeně poslechnout. S posledním polibkem po vyvrcholení se ušklíbne.* Mno.. Snad mezi dalším setkáním nebude zase sto let.. *Prohodí, načež si posbírá svoje oblečení a zkušeně v rychlosti ho na sebe navlékne. Přestože jej předtím měla na sobě v mužské formě, tak ji stejně skvěle padne i nyní.* Pochopitelně.. *Zareaguje s úšklebkem na její poslední slova, počež si vytvoří portál a zmizí z Maddieina bytu.*
*Kus látky se čaroději houpal až ke koleni, když procházel skrz vyhazovače v nočním klubu. Pouze na něj zpětně mrknul, když se proplétal davem uvnitř podniku. Usadí se na baru a svou nealkoholickou objednávkou barmanovi zřejmě moc radost neudělá, nicméně je mu vyhověno a zatímco čeká na pití, tak si vytáhne krabičku vlastnoručně ubalených cigaret a jednu si dá mezi rty, počež si ji v mžiku nenápadně zapálí magií. Červený pramen vlasů, který si nemohl dát do nízkého culíku, kvůli své délce, si odhrnul stranou, aby mu nepadal do očí, ale netrvá dlouho a má ho tak zpátky. Nefritově zelené oči má orámované kohlem a pod jedním z nich má linky ve stylu oka Reova. Potáhne z cigarety a vyfoukne dým, než si převezme své pití a napije se, přičemž zvídavým pohledem skenuje svoje okolí, zda náhodou někoho nepozná.*
*Maddie měla prostý oděv, na její poměry. A stejně tak slušný, i když u výstřihu by se dalo polemizovat, když byl hluboký až k břichu takřka. Okolo krku měla tři zlaté řetízky s přívěsky. Ten nejtěsněji u krku byl nejmenší. Prsty měla zdobené zlatými prsteny, její jednoduchý snubní byl iluzí zbarven do stejné barvy, nehty měla nalakované hned třemi barvami - bílou, černou a zlatou, černé vlasy jí v jemných vlnkách volně padaly na ramena, na hrudník, a na záda pod lopatky. Top byl napůl bílý a napůl černý, oddělený od černých kalhot končících ve vysokých černých podpatcích opaskem se zlatou přezkou. Pro její extravagantní odívání to bylo alespoň nějaké oživení v kombinaci s jednoduchou elegancí. S tím se dostane nakonec k baru, kde se vyzývavě nakloní k barmanovi, kterého by neměla problém stáhnout pod bar, kdyby chtěla, ale nakonec jeho pozornost využije jen k rychlému přeskočení řady a získání drinku a potměšile mrkne na dívky, které pobouřilo, že drink získala hned i přes "frontu". Jakoby ji to zajímalo. Muž, který čekal s nimi ji však hltal pohledem, hlavně proto, že si poupravila výstřih a poskytla mu tak výhled na větší část svých ňader.*
*Lynx měl v plánu si nejprve dopít pití a v klidu dokouřit cigaretu, než zamíří na parket a tam si najde někoho pro dnešní zábavu. Proto seděl v klidu opřen zády o pult baru a lokty byl opřen za sebou. Byl tak bokem, když zaznamenal nějaký rozruch a pouze líně pootočil hlavu, aby zjistil, kdo ono drama způsobuje. Obočí mu vyjede ve zvědavém překvapení. Ano, věděl o tom, že jeho stará známá, nebo spíše stará známá jeho starého já, Calisty, je nejvyšší čarodějkou v New Yorku, ale nečekal , že ji zde potká. Bylo to už přeci jen dost let. Skoro sto, aby teda byl přesnější. Koutek mu cukne v pobavení, když vidí hladový pohled muže ve frontě a kam jej směřuje, načež ještě jednou potáhne, než jejich směrem ledabyle prohodí.* Vsadím deset dolarů, že pokud si ten výstřih, mon amour, ještě o centimetr stáhneš, tak jemu se zase něco zvedne.. *Kývne hlavou k muži ve frontě s úšklebkem, který Lynxe probodne pohledem a přistižen odvrátí pohled od Maddie. Nebo se o to alespoň snaží, ale ten pohled mu tak nějak sám skáče zase zpátky.*
*Maddie se samolibě ušklíbne, když se ozve další osoba s ohnivými vlasy a mrkne na něj.* Tak to otestujeme. *Nakloní se blíže k neznámému a nabídne mu to potěšení a stejně tak se přirozeně pohnou ňadra skrze gravitaci k sobě, což znovu plně přitáhne pohled muže k ní. Její rty se zkroutí do pobaveného úsměvu, i když chlápka nesleduje, její pozornost si získal muž, co se k ní přimluvil a byl silně povědomý, ale viděla za život spoustu osob, aby jí to okamžitě došlo.* Co tě sem přivádí, mon chéri? *Prohodí sladce a nakloní hlavu do strany, než se za chvilku narovná, aby se pohodlně napila.*
*Pobaveně mu cuknou koutky. Věděl, že Maddie jej rozhodně nezklame, co se tohohle týká a proto svou pozornost částečně zaměří na muže a telekinezí mu pomůže, i když se nemusí moc snažit, neboť z vlastní zkušenosti věděl, že výstřih čarodějky je skutečně neodolatelný pohled. Ženy stojící vedle muže ve frontě se znechuceně od něj odtáhnou a ozve se hromadný tichý šum nesouhlasu, načež se muž chytne za rozkrok a zmizí do prostor klubu. Lynx jej ještě chvíli sleduje, než se vrátí hlavou zpátky. Je zvědav, zda jej Maddie poznala, ale silně o tom pochyboval. Vydechne ještě kouř, čímž vznikne na chvíli mezera ticha, než ji odpoví.* Zábava.. *Koutek mu cukne do úšklebku, který dá jasně najevo, jaký druh zábavy hledá.*
*Maddie se jen krátce podívala k muži, kterého provokovala spolu s neznámým, který si její pozornost získal a usměje se nad tichým vítězstvím, že muž musel řadu opustit.* Výborně, to si můžeme vzájemně vypomoct. *Broukne spokojeně, že si našla snad někoho trochu zajímavého. V klubu, kde hrála přihlouplá hudba, na kterou se pomalu nedalo tancovat normálně - což pro ni od její době byly párové tance - a nikdo neměl soudnost to bylo obvykle...no ne zrovně skvělý zážitek a ani úlovky na úrovni. Proto chodila raději na vybranější večírky nebo akce, kde byli lidé více na úrovni právě a taky tomu odpovídal stav jejich těla. Nebyli tak nechutně zpocení, občas nemytí, pod stůl a s nemírou sjetí nebo opilí, až nebyli použitelní.* Na začátek, jak ti mám říkat?
*Pobaveně se pousměje.* Možná.. *Nadhodí, když znovu potáhne z cigarety. Už ji má skoro pryč, takže ji hned v následující moment típne do popelníku na baru a špaček tam rovnou ponechá. Nyní volnou rukou zachytí čarodějku za opasek a přitáhne k sobě blíž, mezi svoje nohy, přičemž pořád ale u toho stále sedí na barové stoličce.* A co nějaká zábava, před zábavou? *Navrhne a hlavou lehce kývne k parketu. Přeci jen sem původně došel, aby si i zatančil. Na její otázku se samolibě zazubí.* Za začátku mi můžeš říkat Lynx.. Ale později bych tě to rád slyšel spíš křičet, Maddie.. *Odpoví ji flirtovně.*
Pokud zajistíš lepší hudbu pro tanec, než je tahle hrůza. *Ušklíbne se a zvolna si opře ruku o jeho stehno po němž prsty přejde výše a pak celou dlaní sklouzne níže.* Výborně. Na to by sis musel najít někoho jiného, aby volal tvé jméno. Ale...určitě si někoho takového můžeme najít do zábavy ve třech. *Mrkne na něj. Očividně se nijak nepozastavuje nad tím, že zná její jméno. Jednak byla úspěšná modelka, druhak nejvyšší čarodějka, znát ji skutečně mohl z více stran. Vnitřně však uvažuje, zda a odkud Lynxe zná. Odloží to však prozatím a znovu se napije ze své skleničky rudého vína a olízne si rty ve smyslném gestu.*
*Pozvedne obočí a pousměje se.* A co by sis představovala? *Otáže se a zatímco se ona rukou přesouvá po jeho noze, tak on ruku posune z opasku mezi křížící se látku její halenky a prsty se lehce dotýká její kůže. Pobaveně se ušklíbne nad její odpovědí.* Takže žádná změna.. *Prohodí, neboť v tenhle moment je mu jasné, že sis jej Maddie rozhodně nepamatuje a rozhodne se ji těmito poznámkami motat hlavu.* Třeba na parketu najdeme někoho, kdo by splňoval naše vysoké nároky.. *Zavtipkuje s uchechtnutím a jeho pohled na moment klesne na její rty, když si je olízne, než se vrátí zpátky k očím.*
Ne hudbu, na kterou poskakují, jako při záchvatu. *Protočí decentně oči a nadzvedne obočí nad možnou nápovědou. Takže spolu už zřejmě spali. Ale to jí okruh možností taky nezúžilo. Nadzvedne obočí, jen jedno a kývne. Výborně.* S tím se dá pracovat. *Nadhodí a potáhne k sobě Lynxe, aby byl ve stoje.* Tak jdeme na lov. *Mrkne a rukou mu sklouzne po hrudi ve flirtovním gestu, než se otočí zády a vyrazí k "tanečníkům".*
*Pobaveně se zasměje nad jejími slovy.* To je zajímavý popis teda.. *Ale vyžádá si od barmana papír a tužku, načež na něj napíše pár slov a vrátí jej zpátky s požadavkem, aby to předal DJovi klubu. Poté se vrátí pozorností na čarodějku u něj a spokojeně mu cuká koutek nad jejím uvažováním. Opětovně, tentokrát pobaveně, mu zacuká, když ho vytáhne do stoje, přičemž se vytyčí nad čarodějkou, když se postaví do plné výšky. Během toho už i zaslechne, jak se hudba překryje s jeho volbou. Zachytí ruku čarodějky na jeho hrudi, protočí ji, aby se ocitnul před ní a na parket si ji dovede. Tam ji chytne jednou rukou na pasu, zatímco se jeho tělo zcela automatizovaně zapojí do rytmu písně.*
*Maddie unikne krátký veselý smích nad prostou radostí života, který byl stejně vzácný jako pro některé návštěva poutních míst. A to byla škoda, její smích byl krásný, nespoutaný a ona se ráda smála, jen ji k tomu mnohdy scházela dobrá společnost a důvod. Všechno už bylo jaksi...omšelé. To, co ji pobavilo léta nazpět dnes bylo něčím, nad čím necítila jediný záchvěv emocí, pouze lhostejnost. Zachytí se Lynxe a mimoděk se přizpůsobí jeho vedení v tanci, aby se sžila s jeho pohybem a mohla více improvizovat v tanečních krocích a udělat tanec více nezapomenutelným. Tu se o něco víc zavlnila v bocích do rytmu, tu se protočila, jednou jej dokonce obešla tanečním krokem a prsty mu přejela letmo po zádech, než se vrátila zpět čelem k němu, podruhé zase tančila pár okamžiků zády k němu. Tanec to byl snad trochu...svůdný, nicméně ne tak očividným ani vlezlým způsobem, jako byly twerk a jiné tance, kde se otírá o klín partnera. Stále si držela úroveň.* Doufám, že jsi nezapomněl sledovat okolí a najít kandidáty, aby byla zábava.. *Broukne, když se ocitne na okamžik u něj a jen letmo se dotkne rty jeho ucha. Sama jich pár zahlédla, ojedinělé výjimky z nezajímavé nebo pro ni odpuzující většiny.*
*Zapojí se do rytmu tance a většinově se ujímá vedení. Vzhledem ale ke své podstatě, byl zvyklý velmi plynule měnit z vedení na následování. A tak občas mohl onen tanec působit. Nedalo se zkrátka s jistotou určit, kdo ten tanec zrovna vede a kdy došlo ke změně. Sem tam ji zachytí dlaň, aby ji plynule vymrštil a zase přitáhnul zpátky. Jindy se s ní protočí a pak ji nechá prostor, než si ji zase přitáhne k sobě. Pousměje se nad tím, jak se kolem něj posune a nad jejími slovy se zakření.* Abych byl upřímný, tak nevidím snad ani jednoho dostačujícího kandidáta.. *Ušklíbne se a protočí čarodějku zády k sobě, aby si ji přitisknul na tělo.*
Pak si musíme vystačit ve dvou. *Nadhodí a když skončí píseň a ona se octne opět čelem k Lynxovi, tak se k němu přitiskne a na špičkách, aby byla blíže vztáhne ruku k jeho tváři. Letmo jej pohladí, načež mu zachytí bradu.* Myslím, že už bych si ráda zatančila jinak. *Koketně na něj mrkne a druhou rukou mu sklouzne po paži a přejde plynule na hrudník.* Co ty na to? *Vyzývavě se na něj podívá a nakloní se - respektive si jej stáhne pro své pohodlí - trochu blíž, skoro až na dotek rtů, který by byl i tak jen letmý, pokud si ji nepřichytí na místě. Unikla by mu rty dál a možná i v tanečním gestu, kdyby se po jejích rtech natáhl, pokud by ji nechal. Hrála si. Jako kočka s myší.*
*Povzdechne si, jakoby to byla ta největší tragédie na světe.* Ach ano.. Jaká to škoda.. *Následně se na to ale ušklíbne a plynule se zastaví po skončení hudby. Ruce čarodějce položí na bedra a přitlačí k sobě.* Hmm.. *Broukne tiše, než po chvíli dodá.* Ke mě nebo k tobě? *Při této otázce se pokusí si uzmout její rty, jak se k němu přiblíží blíž. Když mu poté cukne, tak se ušklíbne a jednu ruku z beder uvolní, tou druhou ji tak obemkne víc, zatímco tou uvolněnou si ji přichytí za bradu a přitáhne zpátky, ale rovněž jako předtím ona, pouze na letmý dotek. Věděl, jaké hry hrála. Znal ji. Ale takové hry mohli hrát dva.* To už utíkáš? Tak nedočkavá?
Ke mě. *Prohodí a zamíří k východu držíc jej za paži, prakticky je zavěšená do jeho rámě a konečně odpoví.* Jsem tu pro tento typ zábavy, a vzhledem k tomu, že i ty o ni máš zájem je pro mě nepodstatné tu být déle, když to tu pro mě nemá čas strávený zde žádnou hodnotu.*Prohodí jednoduše a když jsou u východu, tak mávne rukou a na moment se otevře portál, kterým je provede k sobě domů a automaticky se dotkne jeho mysli, aby upravila vzpomínky. Pokud však narazí na ochranu, jen se ušklíbne.* /Fajn, tímto je to jednodušší./ *Broukne do jeho mysli a zase se stáhne, načež se k němu otočí a konečně se natáhne pro opravdový polibek.*
*Maddie stála nad tělem, které vlastně bývalo mužem, než jej potrestala. Povedlo se mu několik týdnů zpátky omámit jednu její svěřenkyni z manor, jednu z matek jejích čarodějů - respektive čarodějky, která se narodila před necelými třemi lety - a unesl ji. Sám byl čarodějem, nebyl to pro něj problém. A věřil si natolik, že na něj Maddie nepřijde, že se nebál s ní přijít strávit večer, když měla zrovna "cestu kolem". A nebylo náročné jej omámit. Nikoliv drinkem, ten si prověřil. Otře si nos, na němž měla ještě zbytky krve, když si tělo pomazala jedem, aby jej omámila během styku a když omdlel, přenesla je sem, na místo maskované magií, oba dostali protijed, on okovy, které mu zabraňovaly použít magii. To, co mladé ženě, která se začala konečně dostávat ze své nemoci, vyhrávat nad ní, provedl...to mu už Maddie z principu neodpustí. Ať už jí býval sebevíc užitečný. Znásilňoval ji, vybíjel si na ní extrémně sadistické choutky, že sotva byla Caroline k poznání a když se k ní Maddie konečně dostala...mladá žena byla natolik traumatizovaná, že si vzala život sama a nechala v manor malé děvčátko s tím, že zalykavě žádala svou "paní", aby se o ni postarala a dopřála jí dobrý život. Slíbila jí to. Mohla to dítě nechat v manor, ale...Caroline měla jistým způsobem v oblibě a chovala k ní určitý respekt. Nikdy si nestěžovala na to, jaké jí nemoc způsobuje utrpení, starala se svědomitě o dítě a stejně tak o Maddiino manor, což byla podmínka, aby tam měli domov a vše, co potřebují pro naplnění potřeb, k dispozici. A stejně tak ochranu. Pohlédne zpět k tělu Caroline na druhém stole, které bylo zřízeno k nepoznání a vyčkává, až se čaroděj pod jejíma rukama, Collin, probere, aby si vychutnal stejnou míru utrpení jako Cara, a ještě větší jakožto pomstu. A pak, pak jej možná nechá zemřít. Pomalu, bolestivě a velice krutě. A nebo jej zotročí? Uvidí se, podle toho, zda jej kompletně zlomí, aby se stal dobrovolně něčím méně, než majetkem. Pouhým přeludem toho, čím byl, stínem jí samé, protože nebude mít na výběr. Očekávala zde Kayna, s nímž potřebovala mluvit. Na sobě měla....vlastně jen bílý plášť, který odhaloval její nahotu, jak byl rozevřený, rukavice, aby si nedostala krev pod nehty, kdo se s tím měl mýt a v ruce ještě stále skalpel a to, co zbylo z jeho mužství, které předtím řádně popálila, skřípla do svěráku a podobně, aby si užil to, co si užil u Caroline. Čekala, kdy jí jeden z jejích čarodějů venku, oznámí, že se objevil Kayn a za chvíli jej přivede sem.*
*Jakmile se mu dostala zpráva, že si jej žádá Maddie, tak přerušil veškeré věci, které dělal a zamířil za ní. Došel na smluvené místo, kde se měl setkat s čarodějem, jež by jej dovedl přímo za ní. Oblečený byl do svého typického, černého oblečení, které tvořila košile s pár knoflíky u krku rozeplými, kalhoty s vyžehlenými puky, které držel tmavý kožený pásek se sponou v motivu motýla, společenské mokasíny, a dva náramky na levém zápěstí. Kdyby pak ale spustil iluzi, byly by vidět i dýky v pouzdrech na zápěstí a malé kapsy připevněné k pásku, kde měl své hvězdice shuriken. Byla to jeho stálá výbava, nic nezvyklého. Jakmile se setkal s čarodějem, zamířil za ním a jemně si rukou shrábl černé vlasy dozadu. Jakmile došel za čarodějkou, nadzvedl obočí nad scenérií, jež se mu naskytla.* Hm, koukám, že měl někdo napilno. *Podotkl, založil si ruce na hrudi, lehce se usmál a zády se opřel o rám dveří, kterými prošel.* Ne že by mě to zajímalo, ale co ta opice udělala? *Pokynul pohledem směrem k zuboženému muži.*
*Maddie jen vzhlédne ke Kaynovi, který zrovna dorazil, ale její výraz zůstane chladný, její vztek nikdy nebyl afektovaný, plný ječení, vztekání se a podobně. Ne, byl tichý, klidný, chladný...a brutální, pro některé jako byl Collin mohl být dost dobře i smrtící.* Dovolil si zničit někoho pod mou ochrannou. Někoho, kdo se mnou uzavřel dohodu a přivedl na svět čaroděje. *Poukáže ke Caroline.* Vracím mu jeho péči. *Ušklíbne se a konečně dlubne špičkou skalpelu do zranění, které Collin utržil ztrátou genitálií a ten se konečně probere s bolestným zasténáním.* Říkala jsem si, že jsi spal už dost dlouho, Colline a já už se začínám nudit, takže budeme pokračovat. *Prohodí spokojeně a místo, aby mu dala kůži do úst, ať si neprokousne jazyk, bezohledně mu stiskla body na čelisti, aby ústa otevřel a narvala mu do nich jeho úd místo toho, načež mu ho v ústech zajistila, aby jej nevyplivl.* Bude se ti hodit, drahoušku. A vzhledem k jeho velikosti ti dávení nehrozí. *Broukne přeslazeně a mrkne, načež si prohlédne, co tu měla, vyloví suchý led, telekinezí jej přenese ke stolu na němž byl Collin, upevní mu led jak na hřbet, tak pod dlaň a svěrákem zajistí na místě, načež to zopakuje i na druhé ruce.* Co máš raději Colline? Led? Nebo oheň? Samozřejmě bych mohla využít i vosk, ale...Oheň je výmluvnější. Tak co? I když...víš ty co? Ty ses vlastně taky neptal. *Znovu se pousměje a pak pokyne Kaynovi.* Rány je třeba vypálit, aby nám nevykrvácel. Posluž si. *Nadhodí a přejde k lednici pro led, načež vytáhne misku se zobáčkem na lití a nalije do ní jakousi tmavou tekutinu. Kyselina bude další na řadě.*
*Kayn se musel ušklíbnout.* No hochu, to nebyl moudrý tah. *Prohodil k muži. pak kývl na její povel, došel k muži a uculil se.* S radostí. *´Pověděl, načež zdvihl prst. Na jeho konci se rozzářil plamen ohně, žhavého a sžírajícího, stejně tak jako se jemně rozzářilo jeho oko.* Neboj se, vše ucítíš. *Mrkl na muže a pak přiblížil prst k jeho otevřeným ranám, které krvácely. Vzduch ihned naplnil pach spáleného masa. Kayn si dával záležet na tom, aby byly jeho pohyby pomalejší více, než bylo nutné- nemohl si pomoct. Pokud měl možnost způsobit bolest, rád to udělal. Kolikrát pak ještě přejel jednou plamenem přes už vypálenou ránu, aby umocnil utrpení muže.* Takže, pozvala jsi mě sem dneska jen proto, že potřebuješ vypálit rány tady té opičce, nebo... je v tom něco víc? *Pootočil se na Maddie Kayn.*
*Maddie se pohodlně opře o pult vedle stolu a sleduje mučení, poslouchá spokojeně křik, který jistě vycházel i z úst Caroline během jeho počínání a spokojeně se usmívá, zatímco Kayn začne konverzaci, jakoby nedělali to, co dělali.* Je tvým úkolem mi být k ruce, když potřebuji a už teď mi za lektvary dlužíš, takže pro mě vyhledáš Nerissu. Vílu. Měla úkol, zjistit informace o jedné civilce, co se mi upsala, ale nezjistila nic. Za několik měsíců. Nehlásila nic, mé oči, *cukne pohledem ke dveřím, aby bylo jasné, koho myslí,* ji poblíž dané osoby ani neviděli. Samozřejmě, co jsem mohla jsem si dávno zjistila sama, ale ona se ukázala jako nespolehlivá. Nicméně, dělá si co chce, ne to, co má. Zjisti, zda provedla něco, co by se mi nelíbilo a pak ji dotáhni sem. A nezklam mě. *Ušklíbne se a poté se narovná, vezme do ruky misku s kyselinou a vytvoří si štít, aby snad nepopálila sebe.* Chci zkusit jeden experiment. Co pálilo více? Tohle? *Poukáže na vypálená místa a Kayna, který jej pálil ohněm,* nebo toto? *A do slabin na těle - stehna, paže, podbřišek - mu vytvoří cestičku z kapek kyseliny. Pár okamžiků s kůží a začne peklo a místnost naplní Collinův křik. Už se rozhodla. Rozzřeže muže zaživa, kousek po kousku. Neodejde. A mohla by začít kůží.*
*Jakmile Maddie zmínila Nerissu, tak se musel Kayn ušklíbnout.* Ach, inu, koukám, že máme oba spadeno na stejného ptáčka. Nerissu znám. Mám s ní nevyřízené účty. Pochybuji tedy, že bychom mluvili každý o jiné Nerisse. *Pověděl. O to víc chtěl být nápomocný, když zjistil, že se jedná o vílu.* Seženu ti ji, dokonce bych řekl, že i vím jak. Dej mi týden, do té doby ti ji přivedu. Co vím, pohybuje se teď poblíž Faerie, a v lidském světě si našla civila, na kterého se přilepila. *Začal o Nerisse to, co věděl od Cali, Elisy, Mordreda a ze svých vlastních zdrojů a informací. Když měl dokončené vypalování ran, zadíval se na její počínání, poodstoupil a skoro až s hladovým výrazem sledoval to, co Maddie dělala.* A taky spolupracuje s jednou upírkou, která má klan v Brooklynu. *Rozvzpomněl se poté.*
Výborně, máš týden. *Odvětí spokojeně a nakloní hlavu na stranu, když končí dopalování a ona sleduje, jak se muž prohýbá, křičí, trhá pouty a snaží se uhnout před bolestí. Když konečně začíná být na zlomu omdlení, tak přestane a vezme jinou lahvičku s lektvarem, který v pár kapkách na pár vteřin otupí bolest. Pak vezme strojek, pomocí něhož může stáhnout kůži z těla, i po tak tenkých plátcích, že budou poloprůsvitné. A začne na neumrtveném místě.* Víš Colline, byl jsi užitečný, škoda, že jsi nenechal ptáka v kalhotách a ruce v kapsách a dovolil si sáhnout na to, co patří mě. *Nadhodí skoro lítostivě, zatímco vyčkává ve slovech na mezery mezi křikem. Jen pomalinku, mučivě pomalu stahuje kůži a rozhodně nikam nespěchá. Mínila si užít každou vteřinu, využít každý milimetr jeho těla pro bolest a pak až jej nechat zemřít. Podá Kaynovi druhý strojek.* Chceš se pobavit? *Nabídne mu s šelmovským úsměvem vyloženě, polodivokým, pološíleným snad, plným určité extáze a radosti, zatímco čarodějova krev padala do nádoby pod stolem, aby se usnadnilo čištění, stejně na nich ale nějaká zůstane.*
*Kayn se na ni uculil a převzal si strojek.* S radostí. Ani nevím, kdy to bylo naposledy, co jsem někoho mučil. *Přiznal fér, skoro až jako kdyby nostalgicky a pak začal konat tak, jako Maddie, dokud neměli hotovo. Spokojeně si opřel krev z tváře, ovšem nevšiml si že má na palci krev také, proto se ušpinil ještě více. Ne že by mu to vadilo.* Takže tedy, týden... každopádně... napadlo mě... má žena, teď něco řeší. Je možné, že tě vyhledá s žádostí o pomoc, jistě, dohodu, ale mohl bych ti nastínit, o co jde. *Zauvažoval a více si povytáhl rukávy košile.* Chystá se zabít svou matku... i když zabít je nepřesné. Co vím, Elisa, má žena, jí je vázaná slibem že pokud její matka zemře, také se zabije. Je v našem zájmu se jí zbavit, aby byla neškodná , ale zároveň naživu. Napadlo mě, jestli by jsi nemohla pomoct. *Zvedl k ní Kayn pohled. Tohle chtěl nechat na Elise, ale neodolal tomu zeptat se.*
*Když skončí, dokonce si z Collina udělají terč na vrhání šipek, jen tak pro krutou zábavu, oba jsou zlití krví a Maddie si prohlédne ruce, protože rukavice si z nich sundala už před nějakou dobou a stejně tak svůj plášt a byla tak dávno zcela nahá. A nijak ji to netrápilo. Nadzvedne obočí, když Kayn začne mluvit. Mrtvola mezitím visí přišpendlená na jednom z trámů a nehluboká vana pod ním, kterou tam přesunula byla skoro plná krve, která stékala z čaroděje i nyní, nicméně čím dál pomaleji, jak tuhla po jeho posledním výdechu.* Mohu ji zlomit. Může se přidat. Dohodu mi podepíší obě. Nakonec. *Ušklíbne se a sklouzne jej pohledem, vyzývavě přejde místností, houpajíc se v bocích, a vezme si sklenku vína z níž se napije a nabídne i jemu.* Zbav se pak mrtvoly, ale předtím bychom se mohli umýt od krve, nemám ráda špínu. *Ušklíbne se znovu a nadzvedne obočí. Byla to pozvánka pro společnou sprchu.* Pokud ti tedy Elisa nenasadila obojek a nejsi pod pantoflem. *Nadhodí trochu posměšně, že by se někdo jako on nechal jednou ženou zkrotit.*
*Kayn se na ni podíval a pak nadzvedl obočí.* Ne, to teda rozhodně nejsem. *-Pověděl pouze. Věděl, že by s tím nesouhlasil, ale koneckonců to byla Elisa, kdo po něm vyřval že si můžeš spát s kým chce a naopak. A ačkoliv mu pak řekla, že by mu to neodpustila, tak si její prvotní slova vzal vážně.* Hm, klidně bych i od té krve zůstal, ale když jinak nedáš. *Pověděl, jemně zvedl prst, na které měl rudou tekutinu a jemně si s ním přejel přes jazyk. Skoro až slastně zamručel a pak zamířil za Madds, pokud se vydala směrem ke koupelně. Pokud ne, došel jen do její blízkosti.* Co se té Elleth týče, *Vyslovil jméno Elisiiny matky,* jak říkám, Elisa za tebou asi přijde sama, jen jsem tě chtěl obeznámit dopředu. *Pověděl pouze pro konstatování jasného vysvětlení.*
A je to jen něco, to říkáš, nebo to umíš i dokázat? *Broukne a nakloní hlavu na stranu. Nikam nespěchá, nechá jej k sobě dojít, znovu upije a kývne na info k Elisině matce a Elise, které teď nemělo cenu rozebírat dál, když s tím za ní měla přijít Elisa. Místo toho se tak přiblíží ještě víc a nadzvedne se na špičky bosých nohou a zachytí Kayna za bradu. Sama mu přejede po rtech prstem od čarodějovy krve a než by si ji znovu zcela slíznul, natáhne se ještě víc, stáhne si jej zároveň sobě naproti a přitiskne své rty k těm jeho. Rovnou taky využije možnosti mu přejet po nich jazykem, aby je očistila od krve a případně tak prohloubit polibek.*
*Kayn se jen ušklíbl, jeden koutek rtů nadzvedl lehkého úsměvu a sledoval Maddie.* /Tak maličká a přitom tak nebezpečná./ *Problesklo mu hlavou, když poměřoval jejich čtyřiceti-centimetrový rozdíl. Když se k němu natáhla, musel se proto sklonit. Jednou rukou se zapřel o stůl za ní, pak i tou druhou, a pak jí polibek vrátil nazpět, hluboce, vstřícně, dalo by se říct i dominantně. Už jen ale z jejího vystupování a sexu, který měli předtím soudil, že tady by raději byla Madds ta nahoře, proto jeho přístup nebyl až tak odvázaný, pořád s možností pro ní převzít kontrolu, pokud by chtěla. Polibek jemně rozpojil, jen aby se pak natáhl a upil si z vína, které mu předtím nabízela, než ho opět postavil na stůl. Jednou rukou se pořád opíral, druhou položil čarodějce na pas a natiskl blíže na své mohutné tělo.* Myslíš si že to jsou jen plané řeči? *Nadzvedl hravě obočí a naklonil jemně hlavu na stranu, když si ji se zkoumavým pohledem prohlížel.*
*Pro ten polibek, než se odtáhl mu možnost být nad ní nechala. Sama sklouzla k jeho košili, aby mu ji odepla během něj - jednou rukou to s dvěstěletou praxí nebyla taková překážka a nechá jej vzít jí víno.* Zatím jsi nebyl zase tak přesvědčivý. *Nadhodí s pobaveným úsměvem a potlačí mu do boku, aby je přetočila a snad jej přiměla sednout na ten pult, o který se opírala. Než k tomu má ale možnost, začne mu rozepínat i sundávat kalhoty a možné spodní prádlo pod ním, aby vyrovnala kusy oblečení a a poté by jej potlačila víc, aby si mu mohla sednout obkročmo do klína a krátkou předehrou jej vydráždit, aby skoro hořel touhou po ní. Naprosto a oddaně.*
*Sledoval její počínání a musel se nad tím upřímně usmát. Nechal se od ní svléknout, přetočit zády směrem k pultu, na který se posadil a když se mu vyhoupla do klína, tak do svých velkých dlaní chytl její stehna, aby si ji přidržel blíže u sebe. Pohledem jen zavadil o své oblečení na zemi, než jej vrátil k Maddie nad ním. Natáhl se a pokud mu to dovolila, polibky natiskl nejprve na její rty, než rty sjel po hraně její čelisti a pak dolů, na krk a ke klíční kosti. Jednu dlaň jí položil na záda, aby si ji k sobě mohl více přitisknout a do polibků se spokojeně usmál. Elisu miloval, ale musel jí dát za pravdu v jednom- věrnost pro něj byla překážka.*
*Zamručí, když si ji přitáhne blíže a sjede mu po ramenou dolů, aby mu svlékla i košili, kterou jen rozepla a políbí jej na klíční kost. Normálně by možná neměla problém sklouznout za účelem orálního uspokojení, ale zas tak moc si v chuti krve na jazyku nelibovala. Ve chvíli, kdy je předehry dost, a Kayn zůstane dost roztoužený, tak se nadzvedne a aniž si jej nasměruje rukou, docílí toho, aby vklouznul hladce dovnitř a mohli si užít tu podstatnou část jejich styku, než se omyjí a rozloučí. Zasténá a začne se automaticky pohybovat v rychlejším tempu a odkloní se natolik, aby ji musel jistit i v bedrech, jednou rukou se opře o jeho koleno a to jen proto, aby sama sobě dopomohla k vrcholné slasti, kterou jí pouhý styk s ním nedopřeje.*
*Sám Kayn si tohle vše užíval, cítil, že i on nemá postupně daleko k vrcholu. Nechal ji, ať se na něm pohybuje dle libosti, cítící sám, že každou chvilku vyvrcholí stejně. Snad jeho vzrušení dopomáhalo to, jak byl pokryt krví. Držel ji, aby nespadla, a zároveň se pohyboval proti ní, vnímající intenzitu momentu. Pohledem si ještě jednou přejel místnost a tělo od krve, a to pro něj byla poslední kapka. Zhluboka vydechl a nechal vrchol, aby se přes něj přelil jako slastná vlna.*
*Čarodějka sama se prohne jen chvílí předtím, než se napne ve vrcholu on a jejich steny a vzdechy po tomto konci přestanou plnit místnost nahrazeny těžkými výdechy. Po chvíli Maddie sklouzne zpátky na zem a vlastně nechá Kayna Kaynem. Zamíří ke dveřím, kde hlídali její čarodějové.* Ukliďte, to tělo už nechci vidět. Caroline zpopelněte a někde rozprašte, ta si pohřeb zaslouží. Jeho ať si klidně rozthá divá zvěř, ale beze stop ke mě i vám. *Přikáže, nechá dveře pootevřené a zamíří do sprchy. Pokyne Kaynovi, že se pořád může přidat a začne se drhnout od krve. Nesnášela špínu. Nebylo to panické drhnutí, že je od ní, spíše pečlivé, aby po ní nezbyl ani náznak zápachu, kdyby se k ní přiblížil někdo s citlivým čichem a překryje ho jemným mýdlem, které pohltí jakýkoliv zápach ať přirozený či nikoliv. Z vlasů si vymyje krev stejně pečlivě a využije zřejmě domácího šampónu s exotickou vůní rostin a bylin typických pro austrálii.* Za týden očekávám hlášení i Nerissu tady. *Oznámí mu nakonec vcelku chladně, pragmaticky, načež si vytvoří portál. Kayn musel odejít stejně jako přišel a bariéra srubu zařídila, že zapomene přesnou polohu a budova se opět zneviditelní, když se dostane do dostatečné vzdálenosti.*
*Kayn kývl na souhlas, když ji pak následoval do sprchy.* Budeš ji tu mít. *Pověděl s kývnutím, než pak sám zmizel pryč, směrem do Faerie.*
Výborně. *Nadhodí a projde oním portálem pryč.*
*Zadívala se na ruku, jež měla od krve. Z břicha jí tekla krev z rány od střelné zbraně, pocítila ale, že tahle nebyla ze železa, jinak by byla nejspíše na místě mrtvá. Snad štěstí, že střet, jímž si prošla se odehrál ne moc daleko od místa, kde bydlela Maddie. Ačkoliv nebyla zraněná pro ni toxickou věcí, i tak to byla rána jež jí dost vyčerpala a sebrala spoustu energie, stejně tak ztratila dost krve. Dostala se k domu, kde měla snad štěstí že někdo zrovna vcházel a ona se mohla přisunout dovnitř a zadívat se na jak ženu jež vešla, tak i recepční.* Na co čumíš? Je doma Madds? *Křikla po ní. Žena chvilku vyjeveně koukala, než kývla na souhlas načež Neriss zamířila k výtahu. Už v něm se jí silně roztočila hlava a jen tak tak se z něj pak vypotácela a došla ke dveřím, na které zabušila.*
*Maddie nikoho nečekala, recepční vyblekotala jen pár slov, zřejmě v šoku, takže se zdálo, že bude mít na práci víc, než svou návštěvu, která je, jak pochopila ze slov od recepční, od krve skoro celá. Sotva Nerissina ruka dopadla na dveře poprvé, prudce je otevřela a zachytila ji. Nemít Nerissu zotročenou už nyní, tohle by byla vhodná příležitost. Maddie teď ale trápily jiné problémy. Dívku potřebovala rychle vyléčit, vymazat paměť recepční a zařídit smazání záznamu z kamer v danou chvíli, kdy se Nerissa na nich objevila. Stejně si však neodpustila pomocí vodní magie přesunout krev, která jí unikala z rány do skleničky místo aby se vsákla do jejího nábytku. Ten ji ještě nechá vyčistit za svou pomoc. Alespoň ji usadila do vínového křesla. Mohla ji jen zašít, ale magie bude rychlejší a zničí jí méně věcí.* Mluv. *Pobídne ji, aby vysvětlila, kam se připletla, že přišla v tomto stavu k čarodějce, zatímco jí bez ostychu odtrhne ruku od rány, telekinezí prostě roztrhne svršek, aby si ji prohlédla a prsty ledabyle očistí okraje, aby věděla, kde je situaovaná, než to prozkoumá i zevnitř. Na tváři se jí objeví úšklebek, když vnitřním zrakem narazí na předmět, kulku, která by v těle neměla být. Vzhledem.* Tohle tě bude bolet. *Nadhodí apaticky, skoro lhostejně, telekinezí přirazí vílu do opěrky, aby se nevzpírala a neporanila se.* Nehýbej se. *Poručí znuděným hlasem, protože měla za to, že vílu to samotnou napadne a zavře oči, aby se soustředila skrze životní dráhy jejího těla na pohyb kulky už vzniklou ránou a nevytvořila zbytečně druhou cestu ven. Mezitím sama tuto ruku tiskla k ráně, aby pro ni bylo snazší pohyb koordinovat a nechávala Nerissu prozatím krvácet, i když mírně. Konečně se kulka dotkla jeji dlaně a Maddie mohla do rány nepatrně ponořit prsty s nehty, aby ji vytáhla, načež vrátí dlaň, tentokrát s větším tlakem, bez ohledů na vílinu bolest a začne ránu zevnitř ven zacelovat.*
*Cítila, že ji zachytila skoro ihned a řekla by, že nikdy nebyla čarodějce tak moc vděčná jako teď. Nechala si pak pomoct do křesla, kde si dlouze oddechla, což byl ale i pohyb jež jí vedl k nemalé bolesti.* Zjišťovala jsem. Připletla jsme se ještě k jedné práci, zjišťuju pro jednu upírku věci ohledně jejích drogových byznysů a ona mi za to dost dobře platí. Jenomže co mi neřekla asi bylo to že ti její zkurvení rivalové jsou agresivní kreténi! *Kníkla a zatnula zuby k sobě. Pak už jen vykřikla v bolesti, jež pocítila, dokonce jí do očí vyhrkly i slzy, ale přeci jen, spatřila kulku v ruce Madds a byla ráda, že sem nakonec přeci jen došla.* Děkuju. *Hlesla tiše a zaklonila pak hlavu, aby mohla zavřít oči a pořádně se nadechnout.*
*Maddie se ušklíbne.* To tě nenapadlo, že to zní moc jednoduše? Drogové kartely nerozdávají skautské sušenky, ale ilegální zboží, jasně, že jsou to spíš gangsteři. *Nadhodí skoro otráveně, že ji musí poučovat, zatímco dělá svoje, dokud ji konečně nevyléčí.* Neděkuj, tvá svoboda patří mě, jsi moje. Já si na svoje věci nerada nechávám sahat. Řekni mi důvod proč ti nezarazit práci s tou upírkou...a vůbec, řekni mi o ní vše, co lze. *Pobídne ji a zamíří dál do bytu, kdy jí milostivě donese žínku a lavor s teplou vodou, protože ztratila dost krve na to, aby bylo bezpečné ji pustit do vany bez toho, aby se o ni starala jako chůva. Přihodí dokonce ručník a nějaké nenošené kousky, které jsou přesto dost kvalitní, hezké a vypadají nově.* Až budeš hotová, můžeš po sobě umýt krev z podlahy a nábytku. Ah a jedna věc...zakazuji ti jakkoliv řešit, zasahovat, někomu oznamovat nebo sabotovat mé případné využití toho, že mám tvou krev. Kletbu na tebe nesešlu, pokud mě nezkusíš podělat, jakýmkoliv způsobem, ale mohla by se mi hodit do budoucna, až se bude krátit naše dohoda. *Věnuje jí prohnaný úsměv, načež skleničku obratem teleportuje někam pryč (samozřejmě sama ví kam do chládku ji přesunula, aby se jí krev neztratila, kdyby s ní chtěla víla něco udělat. Nerissa musela vědět, že Maddie nemá důvod dělat laskavosti jen tak. Teď jí z toho káplo dost. Mohla Nerisse zavařit, pokud by nechtěla udělat, co ona chce, až bude blízko vypršení jejich dohody, ale zároveň jí tím mohla vyhrožovat, aby ji přiměla podepsat jinou smlouvu. Tohle bude záviset na malé víle. Každopádně se k ní skloní a políbí ji jemně na rty.* Ale neboj, prozatím se pro nás nic nemění. *Mrkne na ni, načež si odstoupí.* Tak se pusť do očisty sebe a pak mých věcí. Nebudu tvou krev uklízet sama. Až budeš chtít, můžeš si odpočinout. Jdu zařídit zatím výmaz paměti recepční a nechám někoho vymazat záznam z kamer v době, kdy jsi dorazila. *Oznámí jí.* Nešmejdi tu. *Přikáže jí ještě, kdyby se víla snažila najít svou krev, že je to zbytečné.*
*Pokrčiila jen zběžně rameny.* Sázela jsem na to, že jsem dobrá. *Kníkla jen, než se pak opět nadechla a vydechla, očividně vlastním výkonem zklamaná, a jak by také ne. nebyla zvyklá prohrávat. Pak kývla na souhlas a v křesle se poposunula.* Jmenuje se Alessandra Ransom. Má adoptovanou malou dceru a vílího manžela-. Dělá do aut a drog. Bydlí v Brooklynu, kde má několik víl a docela početný klan. A dost nepřátel mimo, co vím, y minulých záležitostí a obchod mezi snad všemi rasami. A hledá sluneční prsten. *Dodala pak ještě. Nakonec si začala omývat obličej a tělo žínkou, jež se jí dostala. Pak se na ni podívala.* Jako kdybych se o to kdy pokusila, vím, že s tebou nemá moc smysl si začínat nějaké zlo, neměla bych šanci. Ale neboj se. Nikomu nic neřeknu, že máš mou krev. Je jen a jen tvá. *Prohlásila. Nechala se pak políbit, načež se na ni uculila.* Jak říkám. Proč bych to dělal? Za své ruce ti jsem vděčná. *Ušklíbla se. Neměla v plánu nijak jít proti Madds, přeci jen, na jednu stranu to byl někdo, ke komu měla již dlouhodobé pouto, jež vcelku dobře fungovalo.*
*Vyposlechne si své informace o ženě, s níž obchodovala s drogami, s níž se vyspala a která po ní chtěla trvalou magickou proměnu v monstrum psů nebo co to bylo, ale odmítla poměrně férové podmínky, které jí předložila a od té doby spolu v kontaktu dosud nebyly. Sluneční prsten ji pobaví, sama nepotkala upíra za celý život, co by amulent pro vstup na slunce získal, ale na druhou stranu ona se po něm nesháněla, protože nakonec upírem nebyla. Ale znovu se v ní po letech od toho, kdy o něm zaslechla poprvé, probudila zvědavost nad tím, jak by se něco takového dalo vytvořit magií, zda takovou vládnou čarodějové, démoni, víly, andělé, nebo je to jak s tvorbou monster, že jej musí utvořit spojením svých magií více ras.* Výborně, v tom případě ji nebudu muset užít na to, abychom poté naši spolupráci mohly udržet i se smlouvou, až bude vyprchávat aktuální. Pokud budeš nadále tak roztomile užitečná. *A s tím si odejde zařídit to, co je třeba, než se nakonec po hodinách vrátí, protože sehnat všechny, kdo o záznamu už věděli bylo sice možné, nicméně otravné a nepohodlné. S sebou donese sushi - respektive jej donese poslíček, protože se nebude tahat s nevkusnou papírovou taškou, nechá jej odložit jídlo na stůl a lhostejně mu přihodí bankovku, aby vypadl, když poskytl službičku krásné dámě navíc. Vypadal trochu zklamaně, ale nakonec se zpakoval. Nakonec na tom i vydělal. Jídlo už vybalí sama, přehodí na hezčí podnos - tedy z plastové krabičky na talíř s pozlaceným zdobením a vezme k tomu víno. Po zvážení připojí také skleničku a hůlky pro Nerissu, aby získala energii a Maddie měla z krku nutnost ji poskytovat služby, když to mělo být naopak. Pokud tedy vůbec je dívka vzhůru.*
*Nerissa se ušklíbla.* Co se týče vypršení naší smlouvy, tak až vyprchá, klidně ti sloužit budu nadále, ale ne zadarmo. Je to s tebou docela zábava *Mrkla na ni, ačkoliv začala tušit jakousi kulišárnu ze strany Madds a moc se jí to nepozdávalo. proto jen tiše zamručela, než pak naklonila hlavu na stranu a sledovala, jak odchází. Sama pak douklidila krev z nábytku, než vylila vodu z kyblíku, posadila se do křesla a zaklonila hlavu, zavřela oči a jen odpočívala, čekající až se čarodějka vrátí.*
Já vím. *Ušklíbne se čarodějka samolibě a když se vrátí ze své "pochůzky", tak se usadí na pohovku a hůlkami si podá první malý kousek sushi, akorát jako jednohubka.* Nabídni si. *Pobídne ji, a vlastně i k tomu, že jim může nalít víno a kriticky si prohlédne, že vyčistila krev, aby nebyla její nedávná přítomnost poznat a sama pro sebe si přikývne.* K těm, co to udělali, nějaké další info, co jsou zač? *Nakloní smyslně v drobném náznaku zvědavosti hlavu na stranu, až se jí tmavé vlasy svezou dopředu přes rameno a orámují jí mladistvou tvář.*
*Uculila se na ni a když ji vyzvala, aby si dala, neváhá a ihned se na jídlo vrhla. Lidské moc nemusela, ale byli druhy, jež jí moc problémy nedělali. A i když férské jídlo bylo přeci jen lepší, i tohle jí stálo za to. Dala si do pusy jednu rolku, následně si sedla na pohovku a poté se položila na záda, hlavu si pokládající do klína Madds.* Hm, jo, vím. Můžu ti říct co chceš, tu upírku nenapadlo ani udělat nějakou dohodu mlčenlivosti, nechtěla, abych se třeba i někam podepsala, což mi přišlo divné, ale líp pro mě, no ne? Každopádně, je to bývalý rival té Alessandry. Aaaa taky je to obchodník s drogami na stínovém trhu. Co vím, pro tu upírku pracoval delší dobu ale pak jí prej začal okrádat o vše, co mohl, krev, drogy, peníze. *Oznámila.*
Nic nepodepisuj, jedině to uhraj tak, abys to mohla říci mě. Chci mít přehled o Alessandřiných podnicích a spolupracích. *Oznámí spokojeně, že má vlastně - i když trochu neplánovaně, protože to nepotřebovala - špeha v klanu upírky. Ale pokud ji nepřiměla podepsat dosud, zřejmě na to už nedojde. Prohrábne jí vlasy, vezme si další kousek, kterých společnými silami ubývalo a další vloží do jejích úst. Když dojí, vypije si postupně své víno, vstane a s úšklebkem na ni hodí deku.* Vyspi se, pak jdi, určitě máš práci s tou automechaničkou, která se nazývá sama Alouette. Očekávám brzy hlášení. *Oznámí jí, odnese talíř do myčky, svou sklenku s sebou do ložnice a s tím opustí Nerissinu přítomnost a vklouzne do pracovny, kde nechce být rušena.*
Jenomže jí to ani nenapadlo, ne nepobavilo by tě to? *Zasmála se pak Nerissa a jen nad tím zavrtěla hlavou.* Hlupačka hloupá... *Řekla pak a kývla na souhlas.* Vše co budu mít, ti řeknu, to se neboj. *Mrkla na ni pak. Nakonec přijala deku, schoulila se pod ní a ještě jednou se na Madds podívala.* Určitě, vše jde, jak má, brzy ti donesu informace. *Usmála se a pak se rozvalila na gauč. Když si odpočala, tak složila deku a dala se na odchod.*
*Čarodějka se objevila v Estonsku, dlouho tu nebyla a nikdy tu netrávila tolik času, aby to tu dobře znala, nicméně nebylo náročné získat odvoz nějakého civila. S magií to bylo směšně jednoduché nechat se odvést kamkoliv si jen přála. A to bylo momentální místo setkání, které ji vyloženě nenadchlo. Ani k tomu nemělo blízko. Ona sama pečovala nejen o svůj zevnějšek, ale i o to, aby byla místa jejího pobytu jaksi reprezentativní. Nadzvedne obočí, že Hiram tímto zjevně nedisponoval, ale vydá se k domu a aby se ho nemusela dotýkat, využije k zaklepání telekinezi, než zůstane stát zdvořile o pár kroků od dveří, kdyby byl z těch, kdo se postaví do rámu či vyjde o kousek před dům. Nepotřebovala s čarodějem mít milostné pletky, navíc zřejmě jeho zájmy ležely jinde a ona tu byla čistě kvůli dohody. Tmavé vlasy měla volně, tentokrát v nich byly zapletené pramínky, které zdánlivě nebyly ničím drženy - respektive celkový vzhled nehanila žádná gumička, spona ani nic jiného. Bílou halenku měla v pase staženou úzkým korzetem z hnědé kůže a tak nebylo vidět, že je zastrčená do černých společenských kalhot. To vše doplňovala bílá kabelka a lodičky. Až by se snad obávala, že ve starém domě bude hrozit propadnutí podpatku do ztrouchnivělé podlahy. Nenápadně si je podpírala telekinezí, aby na to nedošlo a ona si nekazila dokonalý dojem.*
*Hned, jakmile se domem ozvalo zaklepání na dveře, mohla Maddie zaslechnout kdesi hluboko v útrobách staře vzhlížející budovy štěkot, jehož hlasitost postupně zesílila, když se pes společně s jeho opatrovatelem přesunul k botníku. Hiram zde byl především z důvodu přírody, která dům obklopovala. Jak v Česku, tak i v New Yorku měl rezidenci v městě a jediná nejbližší možnost, kde by tu malou potvoru mohl pustit na vyvenčení a proběhnutí, byl Park, pokud nechtěl jít až do lesa. Jasně, byl čaroděj, mohl otevřít portál a bylo by to, jenže zároveň se jednalo o poněkud líného jedince. Nebude toho psa hledat když zabloudí do tmavých hlubin lesa. Hlavně, když zde měl ohraničenou zahradu.* Nono, ticho. Nikdo tě tu nevraždí, zatím. Odkud vůbec bereš tu energii? Však jsi důchodce! *Mluvil na zvíře, což mohla čarodějka slyšet i přes dveře, které Hiram vzápětí otevřel, aby dámu konečně poctil svojí přítomností.* Maddie, vítej. Pojď dál, Azriela si nevšímej, mám ho na hlídání. Proto jsem ti taky poslal tuto adresu. Je snazší ho pustit na dvorek. *Pravil a ustoupil že dveří, aby mohl dámu pustit dovnitř. Tam už to starobou tolik nepáchlo. Zvenku akorát byla nastavená opravdu silná iluze. Ne každý šílenec nakonec vejde do baráku z dřevěných základů, které kupodivu drží při sobě a vše stojí na místě. Jednalo se původně o práci Hiramova učitele magie, ovšem poté, co bohužel zahynul ve druhé světové, to připadlo na něj. Na to si však moc nestěžoval. Nakonec zde prožil své dětství.* Vím, že to zvenku nevypadá moc reprezentativně, ale má to odhánět lidi. *Odůvodnil vzhled rezidence, v jejichž útrobách nyní stáli. Konkrétně postupovali moderně vzhlížejícím botníkem hlouběji dovnitř. Prošli kuchyní, obývacím pokojem. Hiram svoji návštěvu zavedl až do své pracovny, jejíž stěny poseté černými poličkami zdobily všelijaké nádoby s různými ingrediencemi. Podobně vypadal zbytek bytu – bílé stěny, které místy zdobily různé, především tedy slovanské, symboly. A dále i právě poličky buďto s taxidermickými předměty - sklenicemi, lebkami, vycpanými zvířaty - nebo jednoduše květiny. Výjimečně na pár stěnách visely i zrcadla.* Nuže, můžeme začít, sedni si. *Pokynul ke křeslům postavených z jedné strany stolu. Z druhé měl svoje vlastní.*
Hirame. *Pokyne mu blahosklonně pokývnutím hlavy na pozdrav, letmo se pousměje a následně vstoupí do domu. Ušklíbne se nad odůvodněním ztrouchnivělého vzhledu.* Víš, že můžeš využít i kouzlo, které ostatní odežene, místo iluze rozpadající se barabizny? *Podotkne s pozvednutím obočí - jen jednoho a sice pravého. Prostory, v nichž se nachází si prohlédne zběžně jen natolik, aby si byla jista, že kromě psa tu další nevítaní hosté nepřijdou a usadí se do nabídnutého křesla. Maddie na rtech zahraje úsměv a přisune mu smlouvu. Zatím tam byl základ o úplné mlčenlivosti, co se týče jejich obchodů, stejně jako inkriminujících informací o nich samých. To bylo rozepsané, aby si čaroděj nemohl najít kličku, jak nějak přímo či nepřímo, verbální, neverbální, psanou či jinou podobou prozradit nebo i jen naznačit cokoliv, co by bylo ilegální v obou světech v nichž se pohybovali. Maddie samozřejmě na oplátku držela mlčenlivost tohoto rázu, aby se nemuseli obtěžovat se zákonem civilským ani podsvětským. Oběma už minule bylo jasné, že pokud jeden zkusí potopit druhého, půjde ke dnu s ním a to přeci jen ani jeden z nich neměl v plánu nebo zapotřebí. A tak bylo jednodušší nechávat jisté věci mezi čtyřma očima - jejíma a jeho. Také tam byla zmíněna výměna služeb v podobě materiálních, magických nebo "abstraktních" jakými byly informace kupříkladu. A za ně jakbysmet, že lze dohodnout adekvátní protislužbu z oněch vyjmenovaných služeb. Mohlo jít o peníze, zboží, kouzla, lektvary, magické předměty, orgány, krev, ostatky a další. Vše bude záviset na dohodě při daném obchodu. Byla to fér a rovnocenná nabídka, jakou nabízela rovnocenným jedincům. Hiram snad byl naivnější nebo méně krutý mentálně a cítil souznění s mladší generací, jak se jí zdálo, nicméně čaroděj to byl schopný a jeho zájmy s krvavou magií mohly ležet blízko jejím, což mohlo znamenat, že může být k užitku v této a snad i jiných oblastech. Po světě se zjevně pohyboval obdobně, stejně ne-li ještě déle než ona. Ve smlouvě byly místa, do nichž se dalo ještě vepisovat, jak u služeb a splátkách platných pro obě strany (s možností daný obchod odmítnout) a končila dvěmi podstatnými poznámkami - v případě oboustranného zrušení smlouvy bude nadále platit jeho mlčenlivost, aby se snad nepotopili dodatečně a taktéž, že závazná bude jakákoliv zvolená forma podpisu krví. Kapka, otisk prstu, nakreslení klidně i smajlíka, podpis brkem smočeným v krvi a to ať užije jména svého či falešného a podobně.* Nějaké výhrady, dotazy, cokoliv, nebo můžete podepsat? *Optá se klidně, protože ví, že ze skušenosti s uzavíráním smluv počítala dost pravděpodobně s každou skulinkou, kterou by mohla využít i ona sama, kdyby se jí zachtělo. Zalátala je všechny, aby ochránila primárně sebe, ale oboustrannou platností také jeho, byť na tom jí v prvé řadě nesešlo. A podmínky výměnného obchodu, kdy si mohou určit rovnocennou, vyváženou cenu, byly fér. Ani jeden neztratí a přijde si na své. Nesbírala jen otroky, těch měla mnoho, říkala jim vazalové, nicméně důležití byli i rovnocenní partneři, s nimiž lze dosáhnout velkých věcí.*
*Lehce pokrčil rameny, načež vykouzlil jemný úšklebek.* Jistě, ale to bych přišel o ty skvělé výrazy lidí, co mají, podobně jako ty, nos nahoru. *Vrátil jí. Necítil potřebu si hlídat jazyk. Kdyby na to Maddie zapomněla, je u něj doma. Mohl si zde dělat co chtěl, přičemž když by se mělo něco stát, je ve svém prostředí a zvládne tedy i lépe jednat. Možná i to byl další důvod, proč trval na tom, že místo jejich setkání bude tato „barabizna“. Měl tu výhodu znalosti terénu. Jakmile prošli téměř celý dům kvůli dostání se do jeho pracovny, pokynul čarodějce rukou, že si může sednout naproti jemu. Přestože si tedy myslel, že by to udělala tak či tak. Následně si převzal nabízenou smlouvu a začal si ji sám pro sebe pročítat. Chtěl nakonec vědět, co podepisuje. Nehodlal být napálen. Zvolna při čtení akorát přikyvoval, než papír vrátil na stůl a věnoval čarodějce naproti sobě pohled. Posléze si své ruce, ověšené různými minerálními a dřevěnými korálky, spojil a ukazováčky si lehce poklepal na rty.* Napadly mě nějaké ty otázky, ale s tím jsi určitě počítala. *Pokrčil rameny a rukama lehce rozhodil.* Roztomilá smrt? Vážně? Co si pod tím mám představit? *Začal.* Toť můj první dotaz. A co když se něco solidně posere? Můj život mi je většinu času u prdele, ale co teprve život mých blízkých? Ten úplně ne. Nerad bych riskoval jenom kvůli chyby nějaké rádoby dámičky život svého drahého..už tak mi stačí, že ho občas ohrožuju já sám..mít za prdelí nasraného upíra, co připomíná Sněhurku na steroidech nebo dopingu pro koně není nic příjemného. *Opřel se o opěradlo, během čehož korále, jimiž byl ověšen zachrastily.* To mi připomíná, že bych mu tak měl přestat říkat..ale když tu není? *Pokrčil lehce rameny.*
*Jen nadzvedne nad jeho drzostí obočí, ale zdrží se komentáře. Hold ne každý měl vkus. Nechá ho si přečíst smlouvu, v mysli si udělá bod, že je naprd hostitel a kdyby nebyl schopný čaroděj, nejspíše by nad ním ohrnovala nos i skutečně, ne jen metaforicky za hradbou v mysli. Pobaveně se usměje.* Musím se přeci ujistit, že svědci nebudou a takový výbuch magie do okolí to zajistí poměrně spolehlivě. *Ušklábne se, načež se nadechne a spojí konečky prstů k sobě, jakoby dělala stříšku.* Také je tam část o tom, že tě magie smlouvy sama upozorní, kdyby ses blížil jejímu vyzrazení. Tví blízcí mě nezajímají, dokud se nepokusíš otočit proti mě nebo osobám, které jsou mé a pokud jim naši dohodu nepoběžíš vyzradit, tak v pořádku také zůstanou. Je to jen obchod, který se těch v našem okruhu blízkých netýká. Pokud budeš chtít někoho zasvětit, nebo já, je to možné, ale musíme se na tom shodnout oba a pro danou osobu bude platit část o mlčenlivosti stejně striktně jako pro nás. Nicméně...kterému upírovi takto přezdíváš? *Nadzvedne obočí, protože půlka upírů by se tak dala vlastně popsat.*
*Zatímco si v tichosti četl, v hlavě se mu už tvořily otázky. Než něco uzavře, pokud vůbec, chce vědět všechno, co bylo důležité. A především, v tomto případě, jak bude tentokrát pykat za porušení mlčenlivosti, která byla v dokumentu zmíněná. Po jeho odložení se tedy na Maddie podíval a na vše, co jej zajímalo, své otázky vyložil – jako když by vykládal tarotové karty, které někde v této poněkud honosné pracovně určitě skryté byly.* Nevím, jestli bych na náhrobku chtěl mít napsanou zrovna tuto smrt. Znám někoho, kdo by si mě pak v říši po vyhledal a vysmál. *Lehce se zašklebil. Takových jedinců znal víc, ale zrovna u té dívky, co na mysli měl, to nechtěl riskovat. Ještě by schytal kromě výsměchu přednášku, při níž by beztak ta čarodějka vytáhla nebohého Deliaha. Jistě, Hiram ji bral, byla dost chytrá a v mnoha ohledech starostlivá, ale zklamání pro ni být nechtěl.* Rozumím, takže jim nic nehrozí. *Kývl lehce, načež se do křesla usadil mnohem pohodlněji, během čehož opět zachrastil korály. Jakmile poté zaujímal pozici tureckého sedu, věnoval jí opět pohled. Lehce zavrtěl hlavou.* To není nic pro tebe a když to chceš skutečně vědět, věřím, že si to zvládneš zjistit od někoho jiného. *Nadhodil.* Nuže.. vypadá to dobře, ale nevím, zda mě to skutečně přesvědčilo. Co když by se tu naskytla lepší nabídka? Proč bych měl pracovat zrovna s tebou? Hlavně, když mě, troufám si říct, vidíš jako.. drzého a neohrabaného? Shlížíš na mě shora.. ale to je opětované.
*Maddie se pohodlně opře a ušklíbne se, když se skoro vykrucuje z dohody.* Otázkou jsou vždy podmínky. Ty naše jsou velice férové, nikdo neztratí a obě strany získají, také máš možnost odmítnout přistoupit na libovolný obchod, když se na to nebudeš cítit z jakéhokoliv důvodu, stejně tak já a spousta dohod nemá upozornění, když hrozí vyzrazení smlouvy, ale rovnou smrt. *Nějak tím za sebe zodpoví první dvě otázky jeho monologu, které se zdály být na místě, protože nepotřeboval vědět jaká je, co má ráda, aby ta dohoda byla výhodná.* A protože mám spoustu kontaktů, skrze které mohu mnoho získat, mnohdy i za lepší cenu, než jakou ti dá někdo jiný. *Stejně tak měla přístup do Spirálového labyrintu, ale nebyla si jistá, zda i on je v takzvané hrstce vyvolených, či nikoliv. Její někdejší manžel, mocný černokněžník, krvavý mág a nekromancer tam kupříkladu narozdíl od Malachaie přístup neměl, ač byli ve stejné věkové kategorii prakticky.* Každý jsme byli vychováni jinak a v jiném prostředí, má očekávání k mé společnosti jsou vysoká, ale to neznamená, že nepoznám schopné čaroděje nebo možnou výhodnou partii. Nechat si vlastními sympatiemi zastínit zrak není moudré, když se ti může pod rukama naskytnout nebroušený diamant. *Mluvila obecně, ač to vyznívalo, že lichotí jemu. Nemluvila, ale čaroděj se schopný být ukázal a nebroušený diamant také mohl být, což však nemohla teď posoudit.*
*Lehce naklonil hlavu do strany, zatímco se uvelebil do křesla víc než předtím. Jistě, jednalo se o dost neformální pozici, v tureckém sedu nakonec nebudete při nějakém byznys meetingu, ale zrovna u Hirama to nebylo nic moc nového. Hlavně, docela podstatný fakt, ač stále omývaný – byl u sebe doma, takže si určoval svá pravidla. Nečekaně. Tím usazením zároveň chtěl dát i Mads najevo, že ji nebude soudit, když se uvelebí. Nečekal, že by něco takového udělala, ale možná v to lehce doufal. Měl rád, když byli lidi nalazení do téže atmosféry, v níž byl on sám.* Každý to má jinak, to je jasné. *Nadhodil, přičemž pokrčil rameny a opět dámu nechal mluvit. Nějaký, ačkoliv ne tedy moc velký, respekt jí nakonec, především ze slušnosti, prokazoval. Zastával nicméně zpravidla ten názor, kdy dokud si to daná osoba právem nezaslouží, nemusí mu jej poskytnout.* Pokračuj, možná na to jdeš správně. *Okomentoval. Zvládl přiznat, že čarodějka nemluvila od věci a skutečně měla co nabídnout. Na druhou stranu, když by něco fakt potřeboval, mohl zajít buďto za Robertem, nebo za svojí sestrou. U obou si byl jist, že mu za své služby naúčtují příjemnou cenu. Lehce pozvedl obočí, když vytáhla vychování.* /Docela drzý jsem byl už od malička, ale tento rys mi nepřibyl díky výchovy./ *Pomyslel si. Chvíli si tedy udržel poněkud chladnější výraz, než zapřemýšlel.* Na druhou stranu...pracovala bys s někým, k němuž cítíš fakt silný odpor a nemůžeš ho ani vystát? Nemáš s ním dobrý vztah...když nemáte dobrý vztah, ať už pracovní či mimo práci, dost se to ovlivňuje. Můžou vznikat konflikty..nakonec, nejlépe se vám s někým pracuje, když s danou osobou máte stejný mindset a zvládnete se především vystát. *Dovolil si opět pronést nějaký ten delší monolog, který ovšem nakonec shrnul do něčeho kratšího.* Zjednodušeně, když mi nepřijdeš v pohodě, nebudeš na stejné vlně a tvé chování mi nesedne, budu cítit odpor, když přijde na nějakou společnou práci. A pak se to může rozpadnout. *Ruce si spojil v klíně.* Ale jsem ochoten dát ti šanci...stačí rok, nebo si nevěříš a chceš více času? *Nadhodil.* Dáme si zkušební lhůtu. Jestliže nám nebude příjemné s tím druhým pracovat i po daném čase, prostě dohodu zrušíme, když se to tedy nakonec dá. Pokud ovšem na něco takového nebudeš chtít přistoupit, prostě ti nabídnu panáka a pak si to můžeš opět napochodovat domů.
*Maddie se ušklíbne, když ji vyzve k pokračování, ale skutečně nepokračuje a nechá mluvit jeho.* Obchod je obchod, ne nutně jde o sympatie, ale o schopnosti a kontakty a potlačení ega. *Opáčí, když se zeptá, zda by s někým takovým pracovala. On sám byl důkazem jejich slov. Nebyli si někým, kdo si sedne k drinku a pokecá o životě. Kývne, když navrhne zkušební lhůtu.* Stačí podepsat a až ti spolupráce přestane vyhovovat, jen se sejdeme a dohodu zrušíme a zůstane jen mlčenlivost, k níž stále budeme moci společně zasvětit důvěryhodnou osobu. *Souhlasí nakonec a pobídne jej k podpisu krví, který v dohodě byl a sama si vyloví zdobný brk pro tyto formality, který připomínal skoro jehlici ostrostí a byl upraven tak, aby si hlavička natáhla krev a nemusela brk do ní opakovaně namáčet. Pokud podepíše učiní tak i ona, nechá podpisy zaschnout, schová smlouvu a postaví se. Jen k němu natáhne ruku a koutkem se pousměje.* Byla radost s vámi obchodovat, jistě se brzy dohodneme na prvním obchodu, Hirame. *Přeskočí zdvořile do vykání kvůli této situaci.*
*Lehce pokrčil rameny.* Jak myslíš, každý na to máme jiný pohled. *Řekl na ukončení. Následně jí navrhl zkušební lhůtu. Jestli dokáže, že se mýlil, bude to dobré hlavně pro ni. Hiram se pak možná omluví za to, že si dovolil ji podceňovat. To je ovšem už věc budoucnosti. Třeba se splete Maddie, kdo ví.* Dobře...jsem zvědavý jak to dopadne. Třeba se ti pak budu dlouho na kolenou omlouvat za to, že jsem si dovolil tě podcenit..ale samozřejmě bych byl radši, když by se vyjevilo, že jsem celou dobu měl recht já. *Uculil se. Z šuplíku pak vytáhl svoji oblíbenou rituální dýku, zdobenou sklenici určenou na inkoust a pero. To mělo jako nástavec dámskou špičku, kdyby tedy chtěl, stačilo by mu se bodnout právě perem do prstu a už by měl vystaráno. Zvolil však jinou lehce tradičnější cestu, kdy se řízl do levého ukazováčku, nechal krev natéct do nádoby a pak se na dohodu podepsal pouze svým příjmením.* Už jsem se těšil, že si do tebe budu moct říznout, ale tak potrápím bolestí někoho jiného. *Utrousil, zatímco se Maddie podepisovala. Sám si mezitím vyléčil ránu a vše použité náčiní nechal očistit a pak jej uklidil. Následně vstal, dávajíce si ruce za záda, namísto toho, aby si s ní jednou rukou potřásl. Udělal spíš krok od ní dál, aby se mohl lehce uklonit. Nepotřeboval se jí dotýkat.* /No tak, nějaká krásná formální slova mě nezabijou, ne?/ *Pomyslil si, když zaslechl, že přepla do vykání. Nechápal tedy proč, on sám si nikdy na formality nepotrpěl. Za to nakonec asi ale mohl jiný pohled na obchodní vztahy.* Nápodobně, Maddie, je mi ctí s vámi obchodovat. *Dostal ze sebe, načež si odkašlal.* U Morany..zním jako robot. Nesnáším formální mluvu. *Oddechl si lehce.* Mám tě vyvést, nebo si pamatuješ cestu? *Optal se. Jestliže chtěla, aby ji vyvedl, učinil tak a dokonce jí i, sice s lehkou otravou, co se mu zračila v očích, otevřel dveře. Pokud mu dala ovšem najevo, že cestu ven zvládne, akorát ji upozornil, ať se nezastavuje u zrcadel a nedívá se do nich moc dlouho. Sám se poté věnoval lehkému úklidu pracovny, než se vrátil za Azrielem.*
*Odejde.*
To je moje zmrzlina!- Ne, to je moje zmrzlina!- Ty jsi si svojí už snědla!- Ne to ty!- *Hádání dvojice dětí, jež se hádaly jen kousek od ní, připoutal Nerissinu pozornost. Oblečená do černých legín, vínové košile s černo-stříbrným korzetem kolem pasu a tmavým přehozem přes ramena je chvilku pozorovala. Nakonec naklonila hlavu na stranu, zaculila se a pár kroky byla u nich.* A co když je to teď moje zmrzlina? Uculila se, pomocí telepatie jim promluvila do hlavy.* /Bude lepší mi ji dát, asi byste tu nechtěly být na zemi na kusy, co? Kdyby vám někdo odtrhl ruce od těla, bolelo by to, určitě to zažít nechcete./ Jakmile se jí kornout s kopečkem jahodové a vanilkové zmrzliny už z časti slízané zmrzliny octl a děti nejprve zkrotly, než s pláčem odběhly, odešla i ona. Ještě chvilku se procházela po cestičkách parku, než nakonec došla na smluvené místo, kde se měli sejít s Madds.* /Tu mrchu jsem taky dlouho neviděla, těším se na ni? kdo ví, uvidí se s čím přijde. To je veverka?/ *Proud jejích myšlenek byl přerušen pohybem kousek on ní na stromě. Ihned k němu vystřelila a uculila se, když zahlédla malý, ryzavý kožíšek. Ozvalo se poplašené zakvičení, když zvířátko uvěznilo pár nových větviček a za chvilku na větev vyšplhala i Neri, svírající si kornoutek za roh v puse. Dosedla na větev, nohy spustila dolů, vzala do rukou veverku a položila si ji na klín tak, aby ji nemohla kousnout. Poté si opět převzala kornoutek, slízla si zmrzlinu z místa pod nosem, kam se jí kvůli způsobu držení v ústech obtiskla a uculila se.* Copak ty tu děláš? Že bych tě vzala do lesa, broučku? *Zavrněla spokojeně, než se nad svým nápadem zasmála, zatímco znovu olízla zmrzlinu a přitiskla si k sobě malé zvíře, pořád ale tak, aby se nestala obětí zubů a aby jí neutekla.*
*Čarodějka se rozhodla jako mnohokrát ve svém životě, že dnes se předvede Nerisse, své malé otrokyni, v podobě rorýse, již ještě nezažila. Navíc si ráda protáhla křídla a neměly sraz domluvený zase tak daleko od místa jejího bydliště. Rorýs zaletí do větví stromu poblíž Nerissy a jen ji pozoruje jako dravec na lovu, zda pustí veverku a ona získá večeři. Ač o zvěř v klíně dívky jí vlastně nešlo. Ne, že by někdy pro zábavu nelovila, ve zvířecí podobě jí syrové maso chutnalo a svým způsobem ji to i bavilo, nicméně si jen pročechrá peří, nakloní hlavu a vydá zvuk tolik typický pro rorýse a trochu si poskočí pro větší pohodlí na trochu stabilnější a širší část větvě a znovu vydá zvuk a nakloní hlavu na druhou stranu, aby měla Nerissu, ale teď už i pěšinu na dohled. Rorýse sledovala ze začátku dost často na to, aby se uměla chovat jako obyčejný dravý pták rodu apus apus a složí si lépe křídla.*
*nejprve nevěnovala ptákovi, jež na strom vedle ní usedl, moc velkou pozornost. Naopak, spíše sledovala cestu, zatímco si k sobě dál tiskla nebohé zvířátko, jež by se snad raději rozeběhlo do své nory. Až na další zvuk, který pták vydal a poskočil si blíže se na něj Nerissa otočila a zamračila se. veverku dala víc na stranu z jeho dohledu a probodla ptáka očima.* To je moje, sežeň si svojí. *Prskla na ptáka, jako kdyby jí snad měl rozumět a nakonec se po něm dokonce i ohnala rukou se zmrzlinou. Veverka v jejím klíně trochu zakňučela, dál se ale poslušně nehýbala.* Neboj, nedám mu tě, jsi teď na chvilku moje. *Zavrněla spokojeně Neri.*
*Maddie vydá skřehotavý zvuk a nakloní hlavu, poskočí si, aby se odrazila a přelétne blíž a pak ještě kousek, načež se přemění a usadí se už v lidské podobě na větvi, rukou zachytí Nerisse bradu a palcem ji letmo pohladí po tváři a sladce se pousměje.* A ty jsi moje, když už jsme u toho nárokování, takže nepřímo bych si ji mohla vzít. *Letmo se otře rty o ty její a škádlivě mrkne.* Nicméně na stromě sedět nehodlám, jdeme dolů. *Oznámí a telekinezí je obě stáhne dolů, letmo se opráší, načež si odhodí vlasy na záda a rozhlédne se. Měla na sobě lehké šaty z poloprůsvitných šátků s neprůsvitnou látkou bez ramínek od ňader do půlky stehen, aby se zakryly důležitá místa. Pro představivost skrze rozparky a jejich obepínavost však stejně zůstávalo jen málo místa. Chodidla měla bosá a znamení špičatých oušek odkrytá, takže opravdu připomínala vílu momentálně více než čarodějku. Zamíří trochu hlouběji do lesíka a skoro ledabyle, aby se neřeklo zkontroluje, že ji opravdu nikdo neviděl se měnit, i když i jako rorýs si to zkontrolovala.* Mám pro tebe úkol. *Oznámí a smete z ramene lístek, který jí na něj spadl.* Budeš pro mě někoho špehovat. Chci informace a budeš hlídat, zda neprokecne něco, co nemá, znáš to. *Oznámí jí a nechá rozkvést keřík poblíž, aby si utrhla kvítko a to poté skoro něžně zastrčila Nerisse do vlasů.* Rozumíme si?
*Nečekala, že by tohle byla zrovna Maddie. proto bylo v jejích očí znát jasné překvapení, jakmile pocítila její stiskl na bradě a zaslechla její hlas kousek od svého ucha. Musela se přitom lehce zachvět, než se ale jemně pousmála.* A já už jsme si říkala, kde jsi se mi ztratila. *Zavrněla spokojeně, ne jako kdyby mluvila s její paní čarodějkou, ale jako se starou známou. respekt Nerisse vždy chyběl. Nechala se snést dolů, přičemž ladně dopadne na nohy. Ne tak ladně na zem ale spadla veverka z jejího klína, která se oklepala a dala se na útěk. Nerissa se za ní ještě natáhla.* Ale...tak si táhni, nevděčná mrcho. *Odplival si jenom směrem, kde zvíře zmizelo, uždíbla si kousek zmrzliny a vydala se pak rozjařenou chůzí za čarodějkou.* Hm, je to nějaká velká rybka? Řekni mi více, a vlastně, proč jsme se neviděly tak dlouho? Mám žárlit, že by jsi si na práci snad našla někoho jiného? *Zavrněla a popošla k ní, nechávající si do vlasů vložit kvítko, přičemž nad tím gestem tiše zapředla jako kočka.*
Možná, zatím je to jen nepodstatná civilka, která si schovává kvalitní zboží. Chci vědět, kde ho bere, od koho a jestli může být užitečná nějak víc. *Odvětí jí jednoduše a ušklíbne se.* Vím, že máš ráda výzvy, takže si ji najdeš sama, přece za tebe tvou práci nebudu dělat já. *Vypadá v ten moment povýšeně, ale Nerissa tu byla od toho.* Alouette, tímhle jménem se podepsala na dohodu, uvidíme zda si poradíš či nikoliv. *Jistě, že si jméno dívky zjistila, stačilo nechat své lidi v bezpečnostních i tajných složkách projít kamery a zjistit pohyb té holky, načež už stačilo tam někoho poslat a vytáhnout z mysli pracovníka její jméno a vlastně by si o ní mohla zjistit skoro cokoliv, ale chtěla zjistit, jak dobrá bude Nerissa ve své práci, když jí poskytne následně kdy a kde se s ní setkala a pro pobavení jí udala pouze přibližné místo, kde ji může najít. Podnik, kde pracuje, bydliště a cokoliv dalšího musí Nerissa už zjistit sama. Chce být fakt dobrá? Ať se učí.* Nenech se chytit. *Mrkne na ni a po rtech ji ze své blízkosti u ní pohladí, načež si je na okamžik přivlastní, ale příliš rychle se odtrhne, možná aby po ní Nerissa toužila, snad ze škodolibosti, nebo protože si jen dělala co chtěla a víc v tom nebylo. Kdo ví, motivy čarodějky byly známé jen jí samé. Vklouzne jí do mysli, aby jí ukázala jak dívka vlastně vypadá, aby poznala její hlas, ale pak se zase stáhne a věnuje jejím vlasům další kvítky postupně už při ukazování vzpomínek, jakoby si tvořila umělecké dílo.* Jsi dost dobrá, aby jsi to zvládla? *Pokud by snad víla poznamenala, že je dost dobrá, tak jí pokyne k zemi před sebou se slovy, aby jí ukázala jak je dobrá. Mezi vyššími a menšími keři měly dostatek soukromí, kdyby ji trápili návštěvníci parku před tím, aby před svou paní klesla na kolena.*
Hádám že jde o drogy? nebo snad nějaké jiné zboží? u tebe jeden nikdy neví, jestli myslíš zbožím kvalitní fet a nebo uchované ledviny a mozky v lahvích. *Ušklíbl se ale pak Nerissa, která si kolem ní poskočila a jen se uculila.* Alouette. Hm. Tu neznám. Poznám. Jak daleko musím jít na východ, než dojdu na západ? *Optala se pak ještě, jako skoro pokaždé při konverzaci s někým na záludnou otázku, jak u Neriss bylo zvykem. Odpověď opět nečekala, bylo to spíše jeí fylozofování, ale sem tam jí někod odpovědí i překvapil. Uculila se a zadívala se čarodějce do očí.* Já? nechat se chytit? Ha. *zasmála se pouze, než si přejela jazykem po rtech a ukousla si z kornoutu kousek oplatky. Polibek jí opětovala jen letmo, než se podívala na nebe, snad jako kdyby se jí obraz dívky formoval v samotných mracích.* Tak krásná, mladá, vypadá tak nevinně, hm. *Pronesla nahlas její popis, než se pak opět uculila.* Jsem ještě lepší. Máš to mít. *Zavrněla spokojeně, než nakonec klesla na kolena, mlsně si oblízla rty a zlehka našpulila rty. zatímco se na čarodějku dívala.
Drogy. *Odsouhlasí pobaveně, načež přikývne a nadzvedne obočí nad jejím dotazem.* Nedošla bys, pořád by jsi šla směrem na východ. Můžeš to ale zkusit se severem a jihem. *Opáčí trochu jízlivě, protože v momentě, kdy by došla na sever nebo jih už by mohla jít jen na jih v případě severu a z jihu na sever. Nerissa měla od zmrzliny sladké rty a Maddie si ty svoje po polibku olízla. Maddie jí nadzvedne k sobě tvář a moment si ji svrchu prohlíží, než jí políbí na rty trochu vášnivěji, na okamžik polibek prohloubí a chvíli si pohrává s jazykem v jejích ústech, než se odtáhne a nabídne jí v němé pobídce nohu, aby jí mohla ukázat jak dobrá skutečně je a uspokojit ji. A pokud dobrá bude, tak jí to třeba i oplatí a užijou si trochu zábavy, než se Nerissa vydá plnit její úkol. Narovná se a ještě si rukou letmo zavadí o stehno, aby látka u rozparku sklouzla z nohy a odhalila nahé stehno v celé délce.* Tak se předveď.
*Nad tím, že to jsou drogy jen protočila očima.* Nebudu kecat když řeknu, že jsme čekala něco nápaditějšího, ale budiž. *Ušklíbla si, než si vyslechla její odpověď.* No, sever a jih zní zajímavě, a asi máš pravdu. Z východu na západ nedojdu. Nu, tak nevadí, zkusila jsem to. *Ušklíbla se pak jen. Pak už ale jen naklonila hlavu na stranu a koukla se čarodějce do očí. Při polibku nechala zmrzlinu padnout stranou, teď už ji nepotřebovala, když se jí mělo dostat něco lepšího. Usmála se, její nohy si vyzvedla na své rameno a jen se ušklíbla.* S potěšením. *Zavrněla, než spokojeně přivřela oči, když své rty natiskla na vnitřní stranu stehna čarodějky, jež místy i skousla zuby, než jí po kůži jazykem přejela až k lemu spodního prádla. nerozhlížela se, ani nechtěla, bylo jí to jedno, když si dávala na stranu ten jeden kousek látky a začala se Maddie věnovat spokojeně rty ještě chladnými od zmrzliny. Bylo jí jedno, zda by je někdo viděl, proč by se o to také měla zajímat.*
*Maddie na ni mrkne.* Proto ji budeš sledovat, její dealer může být něco nápaditějšího. *Protočí si pro sebe očima podobně jako předtím ona, i když je tedy spíš po víc nóbl způsobu krátce zvedne vzhůru, nicméně brzy si usmyslí lepší aktivitu, než jsou víliny hloupé dotazy. Jen decentní spodní prádlo, které sotva zakrývalo, co mělo, jí nikterak nebrání se dostat pod sukni, zatímco jednou nohou se zapírá o zemi, druhou má přes její rameno, koleno vyosené do strany, aby jí umožnila, co nejlepší přístup a chodidlem jí postrčí na zádech těsněji ke své kůži a spokojeně s přivřenýma očima zasténá a nechá Nerissu prokázat své schopnosti, až do konce. Někdy v mezičase se jí začne prohrabovat vlasy, čímž jí brání přestat, dokud si to nebude přát a když se jí trochu víc přidrží kvůli slastné elektrizující křeči s níž zasténá tak, že někde v pozadí se ozvou něčí hlasy pátrající po zdroji "nevhodného" zvuku, tak si k víle postupně přidřepne, lehce se jí opírajíc o ramena a sladce se na ni pousměje.* Věřím, že to zaslouží odměnu, drahoušku. *Broukne a s polibkem za vílou utvoří portál, s nímž je prakticky shodí do postele v jejím bytě, protože ji strčí tak, aby spolu spadly a ona byla nahoře. Dopadnou do voňavých peřin, které se na okamžik od středu ke krajům zvednou dopadem jejich společné váhy, což čarodějku nijak netrápí od toho, aby si užila každou chvilku, kterou může víle dopřát...S pouty na rukách, které se tam zdánlivě samy zacvaknou bez cizího zapříčinění. S pouty, která tu měla očarovaná, aby si mohla pohrát s kýmkoliv, aniž to sám přeruší tím, že by se osvobodil magií nebo schopnostmi, jež jsou různým rasám dány do vínku.*
*Uculila se na ni a nakonec už se nechala laskat jejími rty a dotyky, s rukama poslušně nehybnými v poutech, pravda, občas jimi jen tak trhla, nebylo to ale nic, co by se dalo označit za pokus dostat se pryč, to ani při nejmenším nechtěla. Když spolu nakonec skončily, vrátila se Nerissa do parku, kde se rozhodla chvilku sledovat děti a pak se ztratila pryč do ulic města.*
*Má na sebe svoje zvičajné pončo, tielko a nohavice do pol lítok a ako vždy je bosá. Sedí na lavičke v horšej časti Bronyu a zdanlivo sa len vihrieva na slniečku. Sem tam si k nej niekto prisadne prehodí s ňou pár slov a zasa po chvíli odíde. Opzorný pozorovatell by si ale všimol že príchádzajúci jej nenápadne podávajú malé zvezky bankoviek a Lyr im zasa dáva malé papieriki alebo plastikové vrecúška. Aj teraz kívne chalanovi čo zrovna vstane a odchádza a nenápadne si schová bankovky čo od neho dostala za opasok a čaká na ďalšieho zákazníka.*
*Pro dnešek se procházela po Bronxu, sem tam něco vyvedla, nebo si něco ukradla z kapes lidí, jež nedávali moc pozor. Cesta ji nakonec dovedla do ulice, která ač se zdála o něco více tišší než zbytek ulice. Spokojeně si poskakoval skrz zatravněnou část, zatímco si v ruce držela lízátko s borůvkovou příchutí. Nemohla si nevšimnout ženy, nebo snad dívky sedící na lavičce kousek od ní, pozorovala ji při nejmenším pět minut, než se pak zamyslela. Doběhla si ke stromu, jež stál minimálně deset metrů za lavičkou v zatravněné části, s lízátkem v puse vyskákala nahoru a usedla na jednu z větví, než naklonila hlavu na stranu. Triko černé barvy s rukávy ze silonu, které se pojily v náramcích na zápěstí si vsoukala do stejnobarevných kalhot s lesklými, stříbrnými kamínky na kolenou a kolem pasu, načež se zavěsila hlavou dolů a nechala tak dlouhé, rozpuštěné, bílé vlasy, aby se spustily pod ní.* Tak mě tak občas napadá, proč jsou koblihy ve tvaru oválu a ne čtverce? *pronesla svou otázku, zadívala se na záda blondýnky a a opět si mezi zuby vložila lízátko.*
*Všimne si mladú ženu ale nevenuje jej pozornosť Lovec to rozhodne nieje a ak bi bola policajt tak si s ňou poradí. Zujímať ju začne aý vo chvíli keď kvôli nej odídu dvaja zákazníci bez nakupovania. Trochu sa zamračí ale nechá to tak. Nenápadne si ženu obzrie a ďalej sleduje čo robí.* To vôbec netuším ale asi sa im to tak lepšie pečie. *Odpovie na otázku a siahne po svojej mágii jedej z konárov stromu na ktorom dievča vilí sa jej omotá okolo členka a potiahne ju hor. Drží ju tak abi visela o vzduchu a nedočiahla na ziadne iné konáre.* Čo tu chceš a kto si? *Spíta sa Lyr dievčata a zakloní hlavu abi na ňu videla na perách má hraví úsmev.*
Hm. *Pronesla pouze, než naklonil hlavu jemně na stranu. Jakmile se kolem ní omotá větev stromu, tak se divoce a hlasitě zasmála.* No koukněme, nemám to já šťastný den? *Pronesla se smíchem.* No, třeba jsem jenom pouhý kolemjdoucí, co se chce podívat, copak tu vyvádíš. Možná jsem pouliční zloděj, co ti chce vybrat kapsy a možná jsem tvoje smrt. Můžeš si vybrat, je toho dokonce i mnohem více, ale tyhle možnosti jsou nejvíce atraktivní, co myslíš? tak co, kdo myslíš, že jsem? *ušklíbla se a převrátila si v puse lízátko.*
*Trochu neveriaco podvihne obočie. To je sotva reakcia ktorá by sa dala čakať.* /To dievča sa mi začína páčiť./ *Povie si pre seba. Vstane z lavičky a postaví sa pod strom tak že stojí pod neznámou.* Smrť sa mi páči asi najviac aj keď pochibujem že na to máš..... ale zdanie môže klamať. *Zamyslene si poklope prstom na peru.* Ale ak by si bola niekto kto len hladá zábavu. Povedala by som ti že si ju našla. *Spustí dievča trochu nižšie ale stále dáva pozor abi sa nemalo o čo zachitiť.*
*Jakmile to dívka dořekla, tak se jí na rtech přelil spokojený úsměv.* No nepovídej, a to jsme si myslela, že dnešek bude vcelku nudná záležitost. Že narazím na vílu, která mě spoutá kořeny, no zatraceně, už jen to je dost vzrušující, nemyslíš? *Zavrněla spokojeně.* Každopádně, ne. Dnes nemám moc náladu na to někoho zabít, pár lidí jsme už okradla taky, ale nebudu popírat, že mě to nenapadlo i ve tvém případu, drahá. *Naklonila hlavu na stranu.* Můžeš mi říkat Nerissa. *Mrkla na ni poté a přejela si jazykem jemně po rtu.* A jak mohu říkat já tobě, krásná neznámá?
*Tá mladá žena alebo Nerissa ako sa predstavila sa jej páčila čím ďalej tím viac.* Hovor mi Lyria. *Predsaví sa a spustí Nerissu tak abi mali oči v rovnakej úrovni. To že bi ich mohol niekto vidieť ju absolútne nezaujíma.* Okrádanie ma nejak nebere ale toho zabíjania je škoda. *Povie a trochu posmutnie. Odkedy uzavrela dohodu s Jasonom jej život dosť znudnel.* Ale to nesú jediné druhy zábavi ktoré existujú. *Zvodne si skusne dolnú peru a z vrecka vitiahne malú flaštičku plnú mliečne bielej nepriehladnej tekutiny a maličko ňou zahrká Nerisse pred očami.* Povec nemáš záujem? *Spíta sa a pohladom prejde po jej tele a rozhodne sa jej páči čo vidí.*
Nepopírám, že zabíjení není slast, jen nemám dneska den, kdy bych někoho ráda zabije. Ale neboj, však ono to přijde. *Ušklíbla se, než si pak nahlas zopakovala jméno víly a jen se usmála. když před ní ukázala lahvičku, Naklonila jemně hlavu na stranu.* Hm, co kdyby jsi začala tím, že mě pustíš na zem, abych si to i tebe mohla pořádně prohlédnout? *Optala se pak Lyrie a místo na lahvičku se víle zadívala přímo do očí.*
Ty si to chcela. Povie so smiechom a len uvolní sločku s konárov na Nerissinom členku a sleduje ako víla skončí na zemi. Že je to víla je očividné ale stále si ju nedokáže presne zaradiť. Poodstúpi od nej a oprie sa o operadlo lavički kím čaká až sa jej spoločníčka pozbiera. To som otvorená kniha ktorá čaká na to až si ju obzrieš a prečítaš. Rozpriahne ruky akoby chcela objať celí svet. Odkial vlastne pochádzaš? Myslím že bi som si pametala ak bi som počula o takej roztomilej príšerke ako si Ty.
*Jemně naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči. když poté dopadla na zem, jen tiše zavrčela, než se ale zasmála.* Sakra, to bolelo. Ale příjemně, i když, vím dost o více příjemné bolesti. *Zavrněla, než se nakonec postavila, došla k víle a zamyslela se. Okrást či neokrást? nechat být, či to zkoušet? ne že by nechtěla, ale nechtěla zase teď moc riskovat, když měla úkol od čarodějky. Proto si nakonec sedla na zem , před lavičku a opět si do úst vložila lízátko* Tak tedy, kolik za to? *Optala se pak Lyr, když pokynula hlavou k lahvičce, jež jí ukazovala.* A jsem původem ze zimního dvora, od deseti let ale tak nějak kočuji, bydlím od domu k domu, z těch chudáků pak většinou nezbude nic. A taky jsme často zde, takže i to je můj, z části domov. *Pokrčila rameny.*
Sama si to chcela. *Zachichoce sa ale potom sa zamračí.* Ani taká bolesť ma moc neberie keď sa dá robiť tolko iných príjemnejších vecí. *Odpovie a potom už len počúva čo jej spoločníčka hovorí.* Običajne kúsok po dvoch stovkách ale že si to ti kráska dám ti to za sto pade. *Odpovie a potom len prikivuje.* /Aha takže Gwilion to ma mohlo napadnúť./ *Povie si.* No rozhodne máš zaujímaví život. Ja som z lesa Fjoll a inak sa tiež stahujem. Ale domi ani biti nemusím rada som pod širákom. *Objasní a odlepí sa od lavičky o ktorú sa poiera a prejde k Nerisse.* Tak čo Ty na to? *Spíta sa pričom jej podeží flaštičku pred očami ale zároveň sa zvodne usmeje akoby si Nerissa mohla vibrať čo chce skôr.*
*Poslouchala ji a hned jak jí nabídla zlevněnou cenu, tak se zlehka ušklíbla.* Jak se říká, hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere. Sto padesát. Beru. *Sáhla do kapsy, odkud vytáhla peněženku, jež jí určitě nepatřila, otevřela ji, vytáhl požadovaný počet bankovek a víle peníze podala.* Kdo jsem, abych si nechala tak dobrou nabídku jít? *Usmála se a pak si vílu sjela pohledem.* Fjoll. Jistě. No, ten znám, moc času v něm netrávím, snad jen párkrát, nechala jsme tam nějaké, hm, ruce, nohy, kdo ví co dál. *Ušklíbla se se smíchem.* Takže se jen tak potuluješ a spíš pod širým nebem? není to vyčerpávající? Nedokáži si moc představit, že bych neměla pohodlnou postel, kam v noci složit hlavu. *Přiznala se smíchem.*
Na to čo hovorí jej odpovie len úsmevom a podávané peniaze rýchlo schová za opasok. Potom ju znova len počúva. Tak ruky a nohy hej. S chuti nahlas sa rozosmeje. Keď prestane zavrtí hlavou a neveriaco pozerá pred seba na Nerissu. Má pocit ako by sa pozerala do zrkadla. Temnotu čo vidí pred sebol doteraz videla len dvakrát. Keď stretla Carminu a v očiach bívalej priatelky po jej premene. Ako vtedy tak aj teraz má pocit že našla niekoho spriazneného s ňou. Nie práve naopak je to neskutočné. Biť slobodný. Ísť kam sa ti chce a kedy sa ti chce. Biť sám sebe pánom..... No a pohodlnosť postelí to asi záleží na zviku. Pokrčí plecami.
*Převzala si lahvičku, chvilku se na ni dívala, než si ji pak ale schovala do kapsy. pak se prohnala kolem Lyrie, poslouchající co říkala, zatímco si ale tak nějak broukala neznámou, tichou melodii a dalo se říct, že snad tancovala. procházela se po trávě kolem dokola světlovlasé víly a jen tak se zavřenýma očima broukala melodii.* Hm, to jsem poznala snad jen jednou v životě a bylo to hezké. Ale už brzy, brzy budu svobodná i já a pak si užiji všeho, co tenhle svět a Faerie nabízí, všemi doušky. *Pronesla zasněně, než sebou plácla na záda na zem, přičemž se jí vlasy rozložily kolem její hlavy. Hlavu měla položenou u nohou Lyr a dívala se jí nahoru do očí.* jsi zvláštní. Ale no, každý jsme no ne? * Uculila se nakonec. ale Nerissa, utrhla jedno kvítko, jež vedle ní rostlo a dala si jej za ucho.*
*Keď okolo nej začala Nerissa tancovať pozerala na ňu a keď začala naviac hmmkať melódiu privrie oči a zaposlúcha sa do nej. Pri jej slovách sa ale zamračí nepovie však nič len dalej svoju spoločníčku sleduje.* Zvláštna? Keď a tak počúvam tak sa mi zdá že mi dve sme skoro rovnaké. *Povie a sadne si do tureckého sedu vesla Nerissi. Vitiahne okarínu a začne hrať. Zavrie oči a začne hrať tú istú melódiu ktorú pradtím hmmkala Nerissa. Po pár minútach do nej ale pridá nové tóny a tak sa skladba pstupne mení a prechádza do novej piesne. Nakoniec dohrá otvorí oči a pozrie na Nerissu. *Ako si to myslela že niesi slobodná? *Spíta sa a hlavu nakloní na bok.*
Podobné? Hm, skutečně by mne zajímalo, v čem, ale na základě toho že jsme ti řekla že schovávám končetiny a vraždím občas jen tak ze zábavy, tak jsme-li si podobné v tomto, pak je to skutečně dobrá, dobrá věc. *Usmála se, než pak zavřela oči a zaposlouchala se do tónů okaríny. Jemně hladila trávu kolem sebe, na některých místech nechala vykvést malá kvítka. Ačkoliv jí byla nejbližší magie ohně, co se týkalo ostatních živlů, něco málo svedla. Pod jednou její dlaní vykvetlo několik fialek, jež ihned provoněly vůkolí.* udělala jsem kdysi hloupost, chtěla okrást nesprávného člověka a teď jsme jeho otrokem. Ale už jen pár let. Mám to skoro za sebou a upřímně, není to zase taková nuda. *Pokrčila pak rameny zlehka.*
Milá moja. Prešla som euópu od ruska po francúzko tuším som vinechala lem britániu a zabila tolko ludí že ma ludská polícia klasifikuje ako masového vraha. *Povie keď zloží okarínu a pozrie Nerisse doočí.* Zabila som vlkolaka a jej srdce som poslala zásielkovou službou jej alfe zrovna keď mali kar. A naposledy to bolo pred pár mesiacmi som stiahla vlkolaka z kože a nechala z nej virobiť krásnu vestu pre svoju partnerku. *Z hlboka sa nadýchne krásnej vône kvetou z čoho jej miknú kútiky. *Myslela som že takéto triki vieme len my. *Ukáže bradom na rozkvitnuté kvetiny. Keď ale Nerissa povie že je otrok padne jej brada.* Pár rokov? To by som nedokázala biď by som sa zabila alebo podrezala svojmu pánovi hrdlo. Ako to mlžeš vydržať?
*Již při její první větě se Nerisse rozzářila očka jako malému dítěti.* tedy, to bych asi měla říct, že tě obdivuji. *uculila se na ni pak víla, přetočila se na břicho a rukou si podložila bradu.* Tomu se říká romantika, no ne? Musím uznat, že tedy ano, jsi vynalézavá a mě i podobná, nezbývá mi, než to přiznat, ovšem...není to kouzelné? *Ušklíbla se pak.* jaká je pravděpodobnost že se dvě víly jako jsme my potkají? *Pak se ale zamyslela.* No, dobře, víly jsou ve většině věcí jiné než lidé, my gwyllion, co se týče těchto, hm, pro jiné nechutných, pro mě však sladkých věcí, odlišní, připouštím. *zasmála se pak. Hned na to pokrčila rameny.* je to mocná bytost, vzpouzet jsme se ani nezkoušela a navíc, její práce mi přináší slast a učení se každým případem novým věcem a, no, praktikám, řekněme. Pokaždé vím, jak efektivněji bodnout. *zavrněla.*
*Na kompliment sa trochu začervená a skloní hlavu nižšie.* Ďakujem. Aj keď mne nejde o romantiku. Ja rada lovím a bojujem. myslím že som trochu adrenalinoví narkoman... teda okrem iného. *Znova ju počúva a pomali prikivuje.* Ja niesom Gwylllion ale Dryáda ale je pradda že si len tretia osoba ktorú som spoznala čo sa na veci díva rovnako ako ja. *Pokrčí plecami.* Raz som slúbila svoje služby jednej mocnej bitosti ale nepočula som o nej už naozaj velmi dlho. Takže hádam že tá dohoda padá. Ale zdá sa že Ty aj keď si otrok máš lepšie výhody než som mala vtedy ja.
*Nerissa se na Lyr ušklíbla a v očích se jí mihlo něco zlověstného.* No, to bychom si měly společně někdy zalovit, co ty na to? *Mrkla na ni spiklenecky. Vyslechla si o jejím původu, než se nakonec přetočila zpět na záda a zavřela oči, zatímco ležela v jemné trávě.* Asi ano, to máš dobré. Mě chybí už jen pět let! pět, a jo i když je to hezké a mám to ráda, pořád to není však víš, svobodná vůle. *Pokrčila pak rameny.*
*Pri jej poznámke Lyr zosmutnie.* No v tom je vlastne malí háčik. Uzavrela som zmluvu s Jasonom že prestanem zabíjať pre zábavu a on ma omilostí zo všetkých mojich činov. Vrátane vraždy syna královnej podzimného dvora. *Náhle ju niečo napadne a zaiskrí jej v očiach.* Ale ak budeš mať nôž Ty a ja ťa budem len sprevádzať....*Nadšene si tleske so dlaní.* Ano to bude skvelé ukážem ti všetky svoje triky. *Nadšene rozhodí rukami.* Ale duchom žial to bude musieť počkať. Práve teraz ani ja niesom pánom svojho času a musím to odniesť šéfovi. *Tlapne sa po opasku s peniazmi a vstane. *Velmi rada som ťa spoznala. Musíme toho spolu podniknúť ešte vela. *Povie veselo a venuje Nerisse poslední pohlad pričom prejde očami po celom jej tele. Pozerá ako jej oblečenie obopína krivki jej tela a nesnaží sa skrívať na čo sa pozerá ani na čo pritom myslí. Nakoniec Nerisse pozrie do očí.* Musime sa ešte stretnúť. *Zopakuje a s tími slovami sa otočí a veselo odchádza preč.*
*Nerissa se ale jen uchechtla, nadzvedla se na loktech a svou tvář přiblížila k té její.* Zakázal ti zabíjet a nebo mučit a ubližovat? *Ušklíbla se pobaveně. Pak už jí jen věnovala poblázněný úsměv, než vstala.* To se tedy ještě musíme setkat. Jak říkám. Jsi zajímavá. *uculila se a když se dala na odchod, udělal stejně tak i Nerissa.*
*Konečně dal dohromady všechny byliny, jež byly třeba, aby mohla Maddie pracovat na případném léku. Podařilo se mu sehnat každou z nich, od každé alespoň pět kousků, jež nyní nesl v ruksaku přes rameno. Typické oblečení pro něj bylo stále černé triko s dlouhým rukávem, stejnobarevné kalhoty a těžké boty. Ohlásil se na recepci, odkud pak zamířil k výtahu, kde zmáčkl tlačítko případného patra. Doufal, že dnes něčím pomůže vývoji léku a tak nějak počítal s tím, že dostane zadanou novou oběť, jež by měl najít. Vystoupil nakonec v příslušném patře a zamířil ke dveřím, o kterých ´mu na recepci řekli, že jsou ty správné.*
*Měla pro Kayna připravených několik chladivých lektvarů už nějakou dobu, než dokáže zjistit aspoň přibližné složení lektvaru a poté protiektvar k tomuto složení. Ono složení i veškeré ingredience jí měl sehnat právě zmíněný víla, kterého jí oznámí telefonem recepční, protože než jej pustí do budovy, musí se přeci ujistit, že majitelka penthouse je vůbec doma. Čarodějka si nachystá víno a sklenice, nalije a v mezičase se usadí na gauči, který je od výstupu z východu nalevo. Jednu ruku volně nechá vedle sebe a tou druhou beze spěchu zakrouží vínem, druhou sklenici telekinezí podá Kaynovi a pokyne mu ke křeslu.* Sehnal jste vše, co potřebuji, abych mohla vytvořit lektvar a protilektvar? *Nadzvedne spokojeně obočí a pokyne mu sklenicí vína v nevyřčeném přípitku i němém přiťuknutí.* Vítejte u mě.
*Když došel až k místu, kde jej čekala čarodějka, pokynul jí hlavou na pozdrav. Sklenice, jež k němu telekinezí docestovala uchopil do rukou a poté vešel do bytu. Popravdě se tu nechtěl zdržet déle, než bylo třeba, věděl, že na něj čeká ještě Elisa a že jí řekl, že snad nebude dlouho pryč a to chtěl taky splnit.* Sehnal jsme byliny, jak bylo žádáno a stejně tak i svitek, který dle všeho vedl k vytvoření lektvaru, či alespoň jeho části. *Oznámil a následně na to si s ní tedy přiťukl.* /Předat, splnit svou část dohody a odejít. Žádné zdržování, žádné další věci./ *Připomněl si v hlavě a než se posadil, napil se, sklenku odložil na stolek a z ruksaku vytáhl vše potřebné, jež Maddie podal.* mělo by to být vše. *dodal poté.*
Výborně. *Přikývne čarodějka spokojeně hlavou, načež se jen sladce pousměje.* Chladící lektvary jsou připravené. Až budu potřebovat služby, ozvu se. *Oznámí, protože to byla druhá strana dohody, kterou měl plnit a nyní měl u ní dluh, který musel splatit. A určitě to sám věděl. Přitáhne si list a prolétne ho očima, stejně jako se podívá na byliny a jejich kvalitu, zda jsou použitelné a znovu přikývne. Byly.* Stejně tak se ozvu, až a jestli se mi povede vytvořit protilektvar. Nicméně, počítejte s tím, že možná selže první příprava lektvaru a budu potřebovat další ingredience, pokud nebudou stačit ty, co seženu tady. Je možné, že budou třeba ty z Faerie. *Upozorní ho, že na férský lektvar nemusí fungovat ingredience ze Stínového trhu, pokud nebudou čerstvé - a hlavně ty ze Země. Nicméně život jí tahle záhada oživí, takže se vlastně i těšila na tvorbu protilektvaru, na který opět bylo možná nutné použít férské ingredience. Uvidí se. Bylin i ingrediencí měla dost na to, aby napodobila nedokončený lektvar, kterým byl Kayn zasažen, stejně jako úplný. Pokud se povede najít protilektvar na úplý lektvar, co to způsobil, tak by to mělo zabrat i na ten nedokončený. A taky ne, to zjistí. Nakonec se dobrovolně odevzdal do její péče s tím, že to ani vyjít nemusí. Ale Maddie se pokusí, aby to vyšlo - ne proto, že jí na něm záleželo, jako spíš pro vlastní perfekcionismus a úspěch, proto, že byla obratná léčitelka a achymistka, které neúspěch nelichotil. Mimo něj však měla pod sebou zotročených nebo ve svých službách hned několik víl, které by mohla poslat, u mnohých z nich nemusela ani vyjednávat cenu na oplátku, kdyby Kayn nebyl k zastižení.*
*Kývl na souhlas, když mu tak nějak sdělila, že nyní žádné jeho služby nepotřebuje. I tak byl vždy připraven.* O ingredience nemusí být žádná starost, jsem schopen pořídit téměř vše, bylinami začínaje a ž po specifické látky. *Utvrdil ji ještě Kayn. Přeci jen díky svému postavení měl tak přístup ke spoustě jiných, důležitých věcí, jež on sám sice nevyužíval, ale po ruce mu byly i tak.* Kdy se mám opět zastavit, Hádám, že hledat vás mohu zde, ptám se nejenom kvůli lektvarům ale také kvůli naší druhé straně dohody. *Zeptal se pak ještě, načež se posadil do křesla a do dlaně si vzal sklenku s vínem.*
*Jen se pousměje, načež pozvedne obočí, když začne s tím, kdy se má znovu stavit.* Jak jsem řekla, ozvu se. Chladivých lektvarů je k dispozici momentálně dvacet, takže snad nějaký čas vydrží, až začnou docházet, ocením, když dopředu dáte vědět, abych je mohla připravit. Druhou stranu dohody mi budete plnit postupně, jak budu potřebovat, momentálně mám svou akci pokrytou, protože jste se dopředu neozval, abych vám ji mohla přihrát. *Ušklíbne se trochu káravě. Mohl si splatit už svůj dluh, co nyní za lektvary bude viset ve vzduchu, dokud se ona nerozhodne. Ne každý den bylo třeba někoho odklidit. Ale určitě se tento nebo příští měsíc najde něco, nač by jej mohla využít.* Třeba vás nakonec využiji i pro uzavírání některých mých dohod, až mezi námi bude důvěra. *Nadhodí rozvážně. Nyní se neznali, ani jeden druhému neměli důvod prozatím věřit, ale časem se třeba osvědčí, stejně jako jejich vzájemná spolupráce a pak by jí mohl být k službám za adekvátní cenu, čímž by vznikl jistě oboustranně výhodný obchod, včetně možného vzájemného poskytnutí bezpečí, pokud by bylo někdy nutné. Jestli je Kayn důvěryhodný však ukáže jen čas.* Nějaké další dotazy?
*Kývl na souhlas.* Jistě, dám na to pozor. *Na jednu stranu by se do ní nejraději pustil s tím, že nedisponuje něčím jako je telefon, hned mu ale došlo že není v pozici aby si něco takového dovolil a také měla pravdu, že se měl ozvat alespoň tak, že se zastaví. Alespoň věděl pro příště, že bude muset dávat vědět častěji. Nad tím co pověděla pak se musel pousmát.* Ach, třeba někdy ano. kdo ví. *Nadhodil jen tak do vzduchu a nad dotazem o další otázky pouze zavrtěl hlavou.* Budu se tedy stavět častěji. dejme tomu, každý týden? Uvědomuji a přijímám svou chybu za mou nepřítomnost. *Uznal pak ještě.*
*Až Maddie pozná lépe, zjistí, že přes telefon primárně nekomunikuje, i když jej při sobě obvykle nosí. Nicméně sama využívá spíše ohnivých zpráv, které jsou spolehlivější a uvědomí osobu takřka okamžitě, oproti jiným způsobům komunikace. Přikývne a nakloní hlavu na stranu.* Dvacet lektvarů na týden? To se vám docela prodraží. Vaše záchvaty jsou tak časté? *Zeptá se se zájmem, zda je skutečně nutné, aby přicházel tak často. Věřila že stačí jednou měsíčně, případně se ozve, ale pokud potřebuje mnohem více lektvarů...budiž. Tím více práce pro ni odvede bez platby, pokud tak nebral lektvary a její snahu zvrátit kletbu - nebo spíše magické zranění respektive.*
Ach ne, tak jsme to nemyslel. Spíš jsem myslel to, že se budu stavět častěji v případě toho, byl-li by někdo, o koho se mám postarat zrovna k mání, přeci jen situace se mohou naskytnout kdykoliv. *Odůvodnil ihned svůj předchozí výrok a také se tím opravil* Záchvaty nemývám tak často, dvakrát do měsíce, maximálně, spíše jednou. *Dodal pak ještě.*
V takovém případě se ozvu, jak jsem řekla. Pokud vím, ohnivá zpráva si vás najde i ve Faerii. *Podotkne a zopakuje poměrně shovívavě, načež jen přikývne.* Dobrá, kdyby byly častější, tak se ozvěte. Budu dělat, co půjde. *Prohlásí a nadzvedne obočí.* Nicméně, na dnešní den již máte plány? *Otáže se, ale nijak to nerozvádí o to, že by ji mohl vzít do Faerie, v tomto období s příchodem jara, by tam mělo být více slavností, jichž by se ráda zůčastnila s příjemnou společností i jistotou, že ji zavede tato společnost opět z Faerie ven, jelikož měla vlastní povinnosti.*
*Kývl na souhlas.* pak tedy dobrá, budu čekat, až přijde zpráva. *Pronesl uznale. Nabídl se, a nechtěl to dělat vícekrát, než to bylo třeba. pro teď se tedy spokojil s tím, co řekla Maddie. Vyslechl si její další otázku.* Ano, na dnešní večer a i další dny již plné plány mám. Nebo je něco důležitého, co je třeba? *Jednalo-li by se o práci od ní, samozřejmě by dal ji na první místo.
Vpořádku, jen mne napadlo, že jsem již dlouho nenavštívila Faerii a její slavnosti. *Odmávne to nakonec Maddie a nadzvedne obočí.* Pokud máte plány, pak byste je neměl zmeškat, Kayne. Nic dalšího od vás pro dnešní večer a nejspíše ani další dny nepotřebuji. *Oznámí mu a upije znovu z dobrého červeného vína s myšlenkou, že již delší dobu nenavštívila Zacharieho, který opustil tento život a vrhl se vstříc novému, jako ostatně to čekalo i ji už brzy.*
*Zadíval se na ni a následně kývl na souhlas.* Dobrá, ještě jednou děkuji a budu očekávat vaši zprávu, až bude třeba. *Pronel, sbalil si lektvary a ještě jednou jí pokynul hlavou.* Mějte krásný večer. *Dodal pak ještě a nakonec zamířil z bytu ven. Úlevně si oddechl, když se ještě jednou zadíval na lektvary, než se nakonec vytratil z hotelu a pak ven do noci.*
I vy. *Popřeje víle před ní, aniž se zvedne, aby jej odprovodila. Naopak zůstane sedět jako dáma a upíjí si své víno, než odejde. Zablokuje výstup z výtahu do bytu, načež se za pomoci portálu ze svého bytu vytratí kdo ví kam - tedy ona samozřejmě moc dobře ví kam. Ale nikoho jiného to nakonec trápit nemusí.*
*Čarodějka do baru vklouzla, jakoby jí to tam patřilo. Ani se nepozastavila nad nízkým zaplněním baru, ostatní upíři byli zřejmě v odpoledních hodinách ještě zalezlí ve svých pokojích, snad i s dostaveníčky, jiní možná trávili čas jinde - ať ve svých rezidencích, nebo možná dokonce pracovali - věděla o pár upírech, co dělali v márnicích nebo na patologii - místa bez oken, jen mrtví, nebo pár kolegů, které mohli přesvědčit, aby chodili do osvětlených prostor, přijížděli před úsvitem a odjížděli po něm a práce je bavila. Maddie byla modelka, taky mívala různé focení, přehlídková mola, výlety do zahraničí - ať na soutěže, za značkami nebo z jiných důvodů. Občas se objevila v nějakém klipu a podobně. Vybírala si své zakázky, rozhodně nebyla typ, co se nechá stáhnout do něčeho v čem by se jí nelíbilo nebo ze sebe dělala věšák na odporné hadry. To vážně ne. Na sobě měla tentokrát šaty, které budily možná i letní, plážový dojem. Byly bílé s vázáním okolo krku, vpředu byl kroužek, na němž byla látka, což znamenalo žádný náhrdelník. To neznamenalo, že v uších neměla zdobné náušnice, na nichž navíc měla kruhy a množství zdobných a z velké části ochranných prstenů na rukách. Pod ňadry byl křížením látky dvojí prostor, který odhaloval ploché bříško a splývavá sukně s vysokým rozparkem odhalovala stejně tak bílé lodičky na jehlovém podpatku. Celý dnešní outfit doplňovala kabelka s korálkovým páskem přes rameno a s obsahem množství peněz. Část na útratu, část na obchod s yin fenem. Tmavé vlasy jí volně splývaly po zádech pod lopatky a oči si zvýraznila kouřovými stíny a řasenkou. Bez úsměvu, bez pozdravu zamířila k baru, až tam z jejích úst sklouzlo něco, co se dalo považovat za pozdrav a vyžádala si sklenku kvalitního červeného vína.*
*Mercy byla ten typ pouličního plebsu, ke kterému se dostávala spousta tipů. Některé lepší, některé horší a někdy i takové, před kterými by měla brát nohy na ramena a běžet, dokud jí stačí dech. Pokud riskla zdánlivě špatný tip, občas mívala štěstí a proměnil se v něco skvělého. Stávalo se ale, i když spíše zřídka, že něco, co se zdálo bezchybné, se proměnilo právě na třetí kategorii tipů. Když proklouzla dveřmi do Be Negative, rozhodně věřila, že tohle nebude jedno z těch nemilých překvapení. I když návštěvnost nebyla vysoká, klientela budila většinou dojem zbohatlých děcek nebo hvězdných dospělých, co už zapomněli na špinavé triky ulice… přesně to, co tedy potřebovala. Krátce zkontrolovala letmým dotekem malé sáčky ve vnitřní kapse dlouhé bundy z černé kůže, aby si dodala klid. Hlava jí bouřila jako divoké moře, aniž by dokázala přijít na to proč. Migrénu se snažila z hlavy vytěsnit, i když by možná udělala lépe vnímat ji jako vykřičník nad tímhle místem.* *Elegantně si přehodila holé nohy přes sebe a urovnala kraťásky stylově totožné s bundou, když dosedla vedle jednoho opuštěnce na baru. Periferně při tom zaznamenala i ženu ve světlých šatech, jen jí zatím nevěnovala téměř žádnou pozornost. Raději se usmála na chlápka v dobře padnoucím saku a zašvitořila,* Nechtěl bys to tady trochu… oživit? *Snad kdyby tušila, že mluví s technicky vzato mrtvým, považovala by to za dobrý vtip. V tuto chvíli to ale myslela skutečně vážně. Mezi dva prsty vzala roh sáčku a slabě ho povysunula z kapsy, aby ho muž viděl a pochopil, na co se vlastně ptá. Její slova neznamenala: Chci se bavit s tebou; mnohem spíš zněla jako: S trochou sněhu by tě to tu samotného bavilo víc, tak kolik dáš? Když se nyní zaměří na mužův pohled, připadá jí jaksi… prázdný. Mrtvý, jako by se už sám něčím sjel. Sklouzl ze stoličky a svou neohrabaností, která jen usvědčila Mercy v tom, že už si něco sehnal sám; vrazil do stoličky ženy v bílých šatech a rozhoupal ji, že pokud nebude dostatečně pohotová, skončí neohrabaně na zemi.*
*Maddie si všimne povědomé tmavovlásky a než aby se hrabala ve staletí svých vzpomínek, je snazší projít pár nuzných let civilky za níž se otočilo pár upírů, ač si toho možná nevšimla. Soudě dle oblečení velmi pochybovala, že dívka bude nefilim. Vlkodlak by sem nevlezl, je pravda, že čaroděj snad ano, ale ten by nedělal tak hloupý krok, aby se někomu snažil podstrčit drogy, jak vyčetla z její mysli - a z ní samotné poznala, že upírkou není, nepřišla by sem ještě k tomu hlavním, oficiálním vchodem, na který byl výhled a dle vzpomínek byla venku, na denním světle. Víla také nebyla, necítila z ní žádnou magii a do její mysli by se tak snadno nedostala. Takže buď mladý čaroděj nebo civil. Maddie neměla problém si svou hypotézu snadno ověřit. A tuto možnost jí nabídl přímo upír, který v dost bídném stavu - zřejmě nějaké magické drogy, bylinky nebo vysál feťáka - srazil její stoličku a ona se jej zachytila. Pro vlastní hrdost, nebo možná překvapení ani nevyjekla, jen mu zatla dlouhé pěstěné a do špiček tvarované nehty pod kůži, až se jí na nich zaleskly kapičky krve.* Dávej si pozor, kam šlapeš. Při příštím omylu tě podpálím. *Sykne tak, aby to slyšel jen on a hrubě zachytí prsty jeho bradu, prohlédne si nevýraznou a nicneříkající mladou tvář, snad odhaduje, kdy byl proměněn a i jemu vklouzne do mysli.* /Kousni ji./ *Přikáže mu. Dívku to dostane do euforie, navíc neměla šanci se vymanit upíří síle. Jestliže bude čarodějka - i kdyby ifrit, což by vysvětlovalo jako další z důvodů absenci magie v jejím okolí -, upír se pozvrací, jestli bude civil, napije se. Snadné ověření si na jistotu. A taky bude povolnější, když bude pod vlivem yin fenu, takže Maddie z ní možná ty drogy dostane a mít někoho, kdo jí dodává se hodí vždy, i kdyby to byla jen malá civilka. Jak zjistila u matky Meritriss Blake, i civilky mohou být velké ryby, včetně podsvěta. Taky s ní nakonec obchodovala. V okamžiku, kdy upír odvede pozornost Mercy, přitáhne si ji, odhalí její krk tahem za vlasy a zakousne se, tak v tom okamžiku prvotní agónie telekinezí postaví zpět stoličku, usadí se a začne upíjet víno. Chvíli sleduje ten moment, kdy se bolest změní ve slast. Třeba ji to neudělá závislou. Ne, že by ji to vadilo. I zákazníci se jí hodí pro byznys. Proto je fajn mít jak levnější drogy, tak ty vysoce kvalitní a magické. Klientela je nakonec různorodá.* /Přestaň. A uprav jí vzpomínky, nechceš se přece prozradit./ *Dá poslední příkaz upírovi, jehož encanto ovlivní její vzpomínku, aniž Mads zajímá vlastně jak, a upíra pošle gestem ruky pryč, zatímco dívku si přivolá a pohladí ji po bolístce.* Zaslechla jsem tvou nabídku. Co kdyby jsi obchodovala se mnou, drahá? *Broukne svůdně a prohlédne si ji. Vypadala rozhodně lépe než minule. To jestli to tak zůstane může však záležet na čarodějce samotné, protože upíři její krev cítili. A s mrtvolami si za staletí uměli poradit, nebo je stáhnout do svých řad...*
*Otráveně se stočí stranou od upíra, zatímco protáčí oči. Myslela si, že zoufalec bude na začátek ideální, ale přecenila jeho příčetnost. Zarazí ruce do kapes s úmyslem zmizet, ale právě tehdy pozná vlastní chybu. Hrubě ji strhne za vlasy k sobě a než by stihla vykřiknout, kdo ví, odkud tu sílu nevypustit hlásku vzala; zasekl se jí tesáky do slabé kůže na krku. Instinktivně mu zaryla loket pod žebra, ale nezdálo se, že by stisk povolil. Pěstí se pokusila trefit ohryzek a dostat od sebe někoho, koho považovala za odporného úchyla, mnohem radikálnější cestou. Ale než by se jí to stihlo povést, vlastní myšlenky ji zastaví. Vážně by mu chtěla ublížit? Nebo by měl pokračovat? Protože to, co s unikající krví pronikalo dovnitř nazpět, bylo tak opojné. Mnohem víc než opojné. Slastně přivírá oči, čas zpomaluje svůj běh, stáčí hlavu stranou, aby ho nechala dát jí ještě mnohem víc tekuté euforie, která ji pomalu kolébá. Přestože pomalu ztrácí barvu v obličeji, nikdy jí skutečně nebylo lépe… Dokud se příval nezmění na slabý tok a postupně zůstávají jen již vyvolané pocity. Uvědomí si, že se jen slabě přidržuje baru, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. Ale nenásledoval by spíš let než pád? Fyzikální zákony jí najednou připadaly hloupé, jako něco, co si kdysi dávno někdo vymyslel a ostatní s tím blahosklonně pracovali po další dekády. Pomalu otevírá oči, jaksi rozespale, protože z létajícího snu se jí nechce pryč. Barvy se před pohledem míhají a připadá jí, že nedokáže tak úplně zaostřit. Nebo jí něco jen blokovalo výhled? Svraští obočí a rázem pochopí, proč nemůže pořádně zaostřit. Měla čísi pár očí tak blízko, že jen sotva mohla vidět něco jiného.* Krvácíš, příště si dávej pozor, kam padáš, *odsekne hrubý mužský hlas, ale v kontrastu s ním se Mercy hravě rozesměje. Ona přece neupadla, jen se zhoupla ve vzduchu! Nedokáže si pomoct, ten hlupák jí přišel až příliš vtipný. Zmizí jí však ze zorného pole dřív, než by mu to stihla říct.* Proč se všichni hýbete tak rychle… pošuci, *poslední slovo prohodí pro sebe, spíš než pro ostatní. Dopadne zpátky na barovou stoličku, síla dopadu ji otočí a nasměruje čelem k Maddie.* Na mojí klientelu si až moc hezká a příliš málo zoufalá, *odtuší s přidrzlým úsměvem na tváři. Čím to bylo, že co by od jiného byla lichotka, z jejích úst vyznělo spíš hanlivě? Možná přirozený talent být lidmi nesnášena… nebo jeho příčina.* Ale jestli si nedáš říct… *S výrazným zamyšlením prohledává kapsy, než stiskne v pravé vnitřní sáček, ale než by ho vytáhla, zase jej pustí a zkusí druhou kapsu. Tam už je zdá se spokojenější. Pro chytřejší a méně zoufalé to chce něco o trošičku lepšího, ačkoliv nic se nemá přehánět. Že se jí vlastní krev pomalu vsakuje do bílého roláku, na to zapomíná.* “Co z toho tedy přesně budu mít, ma fille de magazine.?”
*Maddie jí přejede prsty po krku ubrouskem z baru a jednu z ranek při tom také zahojí, nemusely se šířit zvěsti o upírech, zvláště pak, když měla na krku tečky tak krásně viditelné. Sladce se při jejím prohlášení usměje.* Pokud pátráš mezi odpudivými a zoufalými, tak nevím, kdo z vás - zda ty nebo tví klienti - je zoufalý. *Oplatí ji povzneseně a protože namotat zdrogované děvče na hezkou dohodu by nemusel být problém a mohla by se do budoucna oplatit, tak vyznění slov příliš neřeší. Tentokrát. Mercy by se ale rozhodně neměla pohybovat na tak tenkém ledě. Zachytí sáček a za zády se jí v ruce objeví drobná zkumavka s chemikálií, aby si ověřila zboží a tím odhadla cenu. Pochybovala, že u sebe bude mít něco echt dobrého. Lahvičku vytáhne tak, aby to vypadalo, že ji měla v kapse a odloží si malou zátku na bar, načež pytlík otevře a zatímco jako chemik - nebo možná léčitel, který uměl dělat lektvary a odvary takřka na cokoliv - od léčení, přes pobavení, po otrávení a další - sypne pár zrnek do tekutiny, která se zbarví.* Vous obtiendrez de meilleurs clients et ce sera plus sûr pour vous si vous êtes poli. *Přislíbí jí v jazyce, který sama užila lepší klientelu a pokud bude slušná, tak i bezpečnější.* Na to mi budeš muset ovšem dát to nejčistší a pak...řekněme, že ti můžu zařídit bokem práci a můžeme sepsat i teď a tady smlouvu. Pokud mě ohromíš, tak dokonce i nějaké malé procento od koncových zákazníků, což může být slušný přivýdělek. *Nadhodí, protože na peníze spousta lidí slyší nakonec.*
*Odtáhne se od ostrých nehtů jako by uskakovala od plamene… všeho všudy přesně taková mohla žena být, ale nedalo se říci, že by na to Mercy zvlášť hleděla. Ani své vystupování nehodlala měnit, protože svět neurčoval pravidla její hry. Dokud dýchá, nikdy jiná nebude. Zkřiví úsměv na tváři v cosi nepřístupného, tajnůstkářského… ale dokázala by něco před touhle dívkou vůbec skrýt? Rozhodně se o to může pokusit.* Já ale zoufalá nejsem, mám vlastní fakto… pravidla a tyhle salonní triky mě nebaví, *natáhne se zpátky pro sáček, opět jej vezme mezi dva prsty. Povytáhne si rolák a sáhne s toutéž rukou do výstřihu. Jako kouzelník však vytáhne ještě sáčky rovnou dva. Naprosto stejné, okem nerozeznatelné. Rozdíl v nich však přeci jen je a to hodlá také prozradit, protože v něm spočívá její vlastní trik.* Obchodovat můžu s každým feťákem na ulici, takže chci vědět, jestli poznáš kvalitu. Řekni mi, který je čistý, bez triků, a dohodneme se… možná, *usměje se a ležérně opře loktem o bar, zatímco oba sáčky položí před sebe a pečlivě narovná, aby byly s rohy v rovině. Elegantní dojem si však sama záhy zkazí, když jí noha zapřená o stoličku sklouzne a ona sama musí rychle hledat ztracenou rovnováhu, aby se nesložila k zemi. Narovná se a promne si kořen nosu, je jí zatraceně skvěle, ale měla by před uzavřením kontraktu přeci cítit to nepříjemné mravenčení, mráz v zádech a tlak v uších. Uvědomuje si, že se cítí příjemněji a uvolněněji, než by měla. Což je první, ačkoliv zřejmě nejméně podstatný vykřičník celého dne.* Ale nechci prachy, chci něco lepšího. Když jsi taková čarodějka, přece to pro tebe nebude problém. *Prstem poukáže na lahvičku s barvou měnící tekutinou, sama netuší, jak moc blízko je pravdy.*
*Maddie se zasměje, nebylo nic jednoduššího, než to uhádnout, stačilo zas a znovu bez jejího tušení, vklouznout do mysli a mohla velice jistě ukázat na správný balíček. Dívka to věděla a Maddie by to nakonec také dokázala poznat, s drogami obchodovala déle než byla Mercy vůbec naživu, ale nemínila tady ochutnávat říznuté drogy nebo nějaké patoky, kdo ví, nakolik byly kvalitní. Jednoduše na správný pytlík ukázala se sebevědomým výrazem, když si v mysli dívky byla jistá, že ona sama ví, který z nich to je. Pokud by to opravdu nevěděla, náhodou, tak přeci jen si je lépe prohlédne a posoudí je, jak je třeba, aby jistotu získala. Mohla si tak snadno prohlédnout, čím je i řízla, načež jí to i jednoduše oznámí, čím ostatní řízla. A jestliže není čistý ani jeden, i v takovém scénáři oznámí, čím jsou říznuté a že ani jeden není čistý. Být čarodějkou v obchodě s civilem bylo jednoduše komicky snadné.* Vyslov to, co lepšího než peníze doufáš, že ode mě můžeš za své služby získat? *Nakloní se k ní trochu blíž, když její hlas propadne do hlubší, podbízivé tóniny a špatné zboží jí posune zpátky, případné čisté nechá na místě.*
*Sebevědomí jakoby spláchla voda, když čarodějka naprosto jistě ukáže na správný sáček. Byl v tom nějaký trik! Jistě že byl! Jenže Mercy ho neviděla, naletěla nějaké hloupé iluzi nebo snad nechala drobnou indicii, aniž by o tom věděla. Rozhodně to nemělo být tak jednoduché a už vůbec z toho neměla žena odejít bez dávky kokainu v sobě. Uzavření dohody právě přišlo o tu zábavnou část a ztrácelo tak roztěkanou pozornost Mercy. Očima už utíkala k lahvím vyskládaným na baru, pak k těm několika návštěvníkům, jindy zase na své ruce a jen krátce k Maddie. Ztrácela v současnosti, aniž by ji vlastně opustila. Měla o okolí ten nejlepší přehled, ale zároveň byla vůči realitě úplně slepá. Teprve až pobídka k nabídce ji usadí zpátky do “tady a teď.” Zamyslí se, nemělo to být tak snadné, mělo jí to získat čas, ale nezískalo. Slabě si zkousne ret a zabloudí k Maddie čokoládovýma očima. Tehdy mysl předběhne samu sebe, spojí se synapse, co jedna k druhé ani nepatřily a vytvoří jiskřivý nápad jako ohňostroj. Všechny ty podivné věci, co se Mercy staly měly nějakou spojitost, ale vždy je vytrousila z hlavy jako staré lístky na metro. Šátek z takového materiálu, jaký nikdy neviděla, záhadná návštěva nezajímavého muže se zajímavým autem, která skončila jen matnými útržky vzpomínek. Po každé příhodě vše důležité zmizelo, ale zůstávali otazníky a z nich si právě Mercy složila obrázek. Zajímavější než by si vybásnila, ale neskutečný a klamavý. Ale není pravdou to, co bývalo opakovanou lží? Mercy právě dospěla k závěru, že za podivnými nejasnostmi stojí jen další prach obyčejná droga, ale taková, kterou si nepamatuje, že by si kdy vzala. A jestli má zariskovat a zkusit po ženě právě tuhle službu… nemůže vlastně ztratit nic než sáček dobrého kokainu.* Chci takovou drogu, ke které se v New Yorských ulicích nedostanu, něco výjimečnýho… a chci to v sáčku, tabletě nebo čemkoliv. Ne že mi to někdo hodí do pití, aniž bych to věděla, *konkretizuje rychle svou poptávku. Takovou chybu už jednou udělala a jestli alespoň něco Mercy umí, tak pamatovat si, na čem se už spálila… že to zopakuje klidně znovu, to je věc druhá.* Říkej tomu třeba kouzlo, nebo prášek víly Zvonilky, ale chci něco nového. Kus za kus mi zní fér a ty něco takového určitě nebudeš mít problém najít, ne? *Natáhne k Maddie ruku s nevyřčenou otázkou: “Plácneme si?”*
*Maddie se jen tlumeně zasměje nad jejím požadavkem. Bylo to snazší, než by čekala.* Takové drogy jsou drahé a velmi kvalitní, abys je nesehnala v New Yorku. Jsi si jistá, že máš dost zboží na splátku, drahoušku? Cena musí vyvážit cenu. *Sáhne s jistotou do kabelky a vytáhne lahvičku, která tam předtím nebyla. Ne, že by o tom dívka mohla vůbec tušit. Skutečně to bylo kouzlo a Maddie se neostýchala tomu tak říkat.* Můžeš ochutnat, pochopitelně ochutnám s tebou, kdyby jsi mi věřila, byla by jsi velmi hloupá. Sama se rozhodneš, zda ti to za to stojí. *Nabídne ji a vyloví pergamen. Ten s sebou už i s perem a inkoustem - trochu staromódně - nosila. Dodávalo jí to možná trochu elegance předchozích staletí a snad špetku kouzla v očích obyčejných.* Nejprve ale sepíšeme dohodu. Nepotřebuji, aby sis o mě někde zpívala, slavíčku. *Překřtí ji, protože si stále neřekly svá jména.* A ústa máš očividně prořízlá dost. Své obchody si cením a stejně tak mlčenlivost svých zákazníků nebo dodavatelů. *Jestliže na dohodu, která je magická, aniž o tom Mercy může tušit, nepřistoupí, prostě si dívka celou konverzaci nebude pamatovat. Aby o ní někde něco rozhlašovala, jen co si spojí tvář modelky s ženou, co uzavírala pochybný obchod? To nepotřebovala. Měla ráda svou pozici ve společnosti, ať té všem na očích nebo té skryté pro bezZraké. Jemně se usměje, možná jde o ekvivalent plácnutí si, což neučiní, dokud nemá dohodu v kapse - obrazně, skutečně by ji schovala do kabelky, nebo nechala zmizet do svého sídla.*
*Tázavě se podívá na kus pergamenu, možná právě teď ji teprve začíná napadat, jestli nemá nějaké drobné halucinace. Dohoda jako vystřižená ze špatných fantaskních filmů nebo pohádek, stejně tak by u ní měla očekávat háčky a kličky. Jenže barvy nefungovaly správně, pozornost také ne, snadno nějaký háček přehlédne, i když se skutečně snaží.* Kolik je cena? *ptá se okamžitě a pokud její si spočítá, že její zdroj dokáže takové množství obyčejného snového sněhu sehnat, bez dalších okolků přistoupí… s tím, že mlčenlivost plánovala tak či onak porušit.* Chci přesné znění, ani o čárku víc… a jaké to má účinky? *pokouší se udržet seriózní notu, ale yin fen jí dodává na nadšení z malé lahvičky, umocňuje jej a blokuje logiku dohody, k níž by měla přistoupit. Zvědavýma očima se od tekutiny nedokáže odtrhnout, přestože by mnohem více měla podezírat. Špičkou boty netrpělivě vyťukává o stoličku, mezi prsty žmoulá rukáv bundy.*
*Řekněme, že toto bude tvůj tester. Můžeš ho vyzkoušet se mnou, klidně zbytek pak na jiných, takže...pět balíčků. ČISTÝCH. Za testovací dávku, protože lahvička nebyla úplně plná a pokud se to s ní rozhodne vyzkoušet, tak ani nebude, to znělo fér. Když požádá přesné znění, jen se ušklíbne. Nemusíš se bát, rozhodně tam po podpisu nic navíc nepřibude. Tím by zdiskreditovala celou dohodu. Musela tam vše napsat, načež aby to přišlo v platnost, musely obě podepsat. Maddie mínila vytvořit civilce i kopii, pakliže na tom bude trvat, protože žádné jiné záznamy jejich dohody nebudou. Do mobilu se jí mohl kdokoliv nabourat. Nechceš se nechat překvapit? Ztratí to své kouzlo. Odvětí pobaveně, ale jestliže na tom trvá, nakonec s povzdechem dodá: Řekněme, že se to dá popsat tak, že se budeš vznášet. To, že to bude doslovné a pořád je to droga, takže si zpětně bude myslet, že se jen cítila velmi lehce, byla nepodstatná informace, navíc na hraně prozrazení světa stínů. Následně se již pustí do sepisování dohody, do níž hned na úvod zahrne, že /nebudou mimo papírové dohody existovat další kopie a verze - ať již digitální, přepsané, oskenované, přetištěné a podobně, nevyzradí ani nenaznačí obchod s tou druhou - včetně ukázání smlouvy, kterou uchová tak, aby ji kromě ní a držitelky druhé jediné kopie dohody nikdo nikdy nespatřil - při porušení nebo snaze o porušení bude následovat sankce dle výběru Maddie v podobě kompenzace zbožím, jak bude dohoda uvádět ještě dál, penězi, či dokonce vlastním tělem, při spokojenosti i nespokojenosti bude smlouva stále v platnosti, ať proběhnou další obchody, či nikoliv, které se budou řídit stejnými pravidly a cena se bude měnit na základě kvality zboží, případně může být zaměněna za peněžní. Jakákoliv forma podpisu její rukou bude platná, ať půjde o skutečné, celé, jakkoliv zkrácené jméno, přezdívku, iniciály, dokonce i nějaký znak, symbol, či pokud bude chtít, kapka krve./ Zatím to znělo fér a Maddie věděla, že sankci ještě zopakuje během psaní. /Mlčenlivost, zákaz kopií jakékoliv formy. Porušení či snaha o porušení bude mít za následek kompenzaci v podobě nejkvalitnějšího možného zboží o množství půl kila bez vyrovnání druhé strany - takzvaně zdarma, za poškození (i to, které by to mohlo způsobit při záměru porušit dohodu) osoby./ Mercy nebude moct porušit - to si Maddie ohlídá, protože si bude myslet, že tuto informaci vyzrazuje, nicméně skutečně řekne něco jiného, ale ona to vědět nebude a bude si myslet, že to jednak řekla a že se Maddie o možném porušení nikdy nedozví. To, že ji k tomu tato dohoda přiměje, je druhá věc. A Maddie bude moci bez prozrazení podsvěta říci, že se o porušení doslechla, i s kým to mělo padnout, kdy a kde a bude moci sankce vymáhat. /Nebude pořizovat žádné digitální záznamy o tom, jaké účinky má droga, pro zachování jejího kouzla, jinak následuje stejná sankce jako u předchozího porušení dohody a to i za pokus, kdy případné zařízení vypne bez uložení záznamu./ - Pořád se musela postarat o to, aby na videích a to žádných ideálně neexistoval záznam o magii a čemkoliv nepřirozeném. Mercy nakonec nebude vědět, že to SKUTEČNĚ nebude moci udělat, jednoduše Mercy při tomto pokusu o porušení smlouvy bude mít v hlavě naprogramováno, že bez vlastního vědomí natočí kameru tak, aby ji nezabrala, špatně ji opře a telefon tak spadne a nenatočí ji a podobně. Samozřejmě to opsala trochu květnatějším jazykem, který zdrogované mysli zamotá hlavu, aby si civilka nenašla skulinky, dohody uzavírala a učila se uzavírat ještě ve věku Mercy a to už byla řádku let zpátky, věděla, jak eliminovat skulinky, na nichž skutečně záleželo a trvala na nich. Nakonec přisune civilce dohodu na kontrolu, jestliže je spokojená, přepíše ji i na druhý pergamen, i ten jí dá porovnat s originálem, že se znění nezměnilo (i když by to byl dobrý tah, pochybovala, že vynechá přečtení, dokonce si odpustí kouzlem dopsaná slova na druhou stranu, které by podpisem ztvrdila, ač by je nikdy nečetla, protože má docela dobrou náladu a jestli budou obchodovat dál a střízlivá Mercy bude vyjednávat, tak může dost možná vzniknout další dohoda do níž si to může promyslet, stejně jako, zda za to Mercy stojí). Pokud souhlasí a nic nedodává, podpisem to sama ztvrdí a podá pero a sotva je hotovo, usměje se a svou dohodu si schová.*
*Mercy, zmatená spoustou a spoustou příliš květnatých slov, spíš než že by smlouvu četla, si jen prohlíží písmena vykreslená na pergamenu. Snaží se uložit si v mysli jejich význam, správně ho zpracovat, ale slova se prolínají a převalují. Ztrácí je jako papírové loďky mezi mořskými vlnami. To nejdůležitější pak přeci jen vyčte: nesmí mluvit, nesmí natáčet, nikdo se nesmí nic dozvědět. S hlavou stále tak trochu v oblacích, i když zatím jen metaforicky, nejistě podepisuje smlouvu, zatímco vyřkne přání o získání vlastní kopie pro memorické účely. Znala se dost dobře na to, aby se obávala, že na setkání zapomene, třeba právě kvůli požitým drogám. Když zvedne pero od pergamenu, jasně se na něm rýsuje, i když ne tak úhledným písmem, jediné slovo: Alouette, francouzský výraz pro skřivánka, což Maddie jistě pochopí. Francouzština bylo zatím to jediné, v čem si dvě ženy sedící na baru v klubu Be Positive byly podobné.* Tak tedy… na zdraví, *pobídne Maddie, aby se napila z malé lahvičky první, a ověřila tak účinek látky. Ani po sepsání smlouvy nebyla Mercy vůči látce důvěřivá. A pokud budou jejich obchody pokračovat, stane zřejmě i společná ochutnávka zvykem. Pokud vše proběhne, jak má, je nyní řada na mladší z žen, aby vyzkoušela, pro co upsala své služby. Látka chutná skutečně sladce, podobnost s vílím práškem pro létání možná není tak úplně náhodná. Neprve necítí nic, jen slabé šimrání pod kůží. Prohlíží si prázdnou dlaň a čeká na… cokoliv by se mělo stát. Až v odraze lahve položené na baru si všimne, že se konečky jejích vlasů pomalu pohupují ve vzduchu a začínají stoupat vzhůru. Pokusí se udělat krok ze stoličky, ale na zem nedopadne. Chodidla zůstanou levitovat několik centimetrů nad zemí. Její tvář se rozzáří, nikdy nezažila nic tak fantastického. Jako by plavala ve vzduchu! Oči zářím dětským štěstím a euforií, když se zážitek z levitace smíchá s yin fenem stále kolujícím v jejích žilách. Nejradši by vykřikla nadšením, ale pro udržení dojmu hlasový projev zadrží.*
*Jednu dohodu jí předá, aby si ji mohla nechat a zběžně proběhne mysli všech přítomných, kteří je dost pravděpodobně slyšeli a zbaví je vzpomínky na tento rozhovor - vlastně je upraví, aby jejich hlasy vůbec neslyšeli. Jistě, mohla použít skutečné kouzlo už předtím, aby neslyšeli jejich rozhovor, ale nechtělo se jí a takto se dozvěděla i o jejich rozhovorech, zatímco se usměje a napije se. Seznámená i prakticky s účinky lektvaru si přehodí nohu přes nohu a ač sedí, vlastně lehce levituje ve vzduchu, stejně jako její vlasy, které se vlní, jakoby byla mořská panna pod hladinou. Upije si ze skleničky, ale protože na ni nepůsobí tento lektvar, tak ji opatrně odloží zpět na stůl. Vnímá, jak Mercy vesele září oči, ten pocit lehkosti, kdy člověka nic netíží byl opojný, taky ho měla ráda, i když její euforie ze zážitku nebyla už dávno tak čistá, bezprostředná ani intenzivní. Nabídne jí ruku.* Pojď si zatančit, ptáčátko. *Nadhodí pobaveně, aby její zážitek jen umocnila.*
*Stáhne ruku od Maddie, aby se jí byť ani špičkou prstu nedotknula. Čarodějka byla ohněm, ale pro tentokrát Mercy nebyla můrou. Kdosi ji velice dávno učil, že tancovat se smrtí není moudré, když nedokáže předpovídat její krok. Nebýt všeho podivného, nikdy by se takovými slovy neřídila, ale Zvonilčino kouzlo možná i na krátkou chvíli změnilo její pohled na svět. V tom svém nebylo nic, co by jí dokázalo ublížit, v tomto ale možná ano. Ve světě, kde se fyzikální zákony lámaly, nebyla dobře míněná rána dost možná nic platná. A pak tu byl druhý fakt… Mercy netancovala a ani sebevětší euforie ji k tomu nemohla přimět.* *Poklidně zavřela oči, slabý poryv vzduchu ji pohladil po tváři, když se vznesla ještě o něco víš. Krok do neznáma by měl způsobit pád, ale místo toho jen zůstala viset nad barem. Pokusila se stáhnout nohy výš a docílila právě toho, že se nad upířím barem položila jako do trávy, ruce zezadu položené za hlavou a nohy ležérně přehozené přes sebe.*
*Čarodějka se jen s úšklebkem stáhne a když si dívka užívá vlastního pocitu euforie, prostě sebere své věci, dokončí víno na dně skleničky, načež si vytvoří ve chvíli její nepozornosti portál a zmizí z baru, aniž se to Mercy vůbec dozví. Ve chvíli, kdy začne opět vnímat okolí je její společnost pryč, stejně jako portál, který se za ní zavřel.*
/Bingo../ *Ušklíbne se v hlavě, ale navenek se pouze mírně usměje.* Bine, dragă.. *Pronese a krátce Malachaie políbí, než se zvedne zpátky do své výšky a vytáhne do ni plynule i čaroděje.* Tak půjdeme.. *Pobídne ho. Cesta na Staten by jim trvala dlouho obyčejnou chůzí a portál po Malachaiově vymazané hlavě chtít nemohl, takže využil své upíří rychlosti a pouze se přitom postaral, aby si čaroděj omylem nezlomil vaz, než zastavil před vilou.* Vítej zpátky, dragul meu.. *Pronese k němu a nechá čaroděje projít dovnitř.* Půjdeme nahoru do mého apartmánu.. *Upomene ho a jak zavře dveře, tak za ním pokračuje.*
*Kaiovi bolo jedno, že ho pobozkal, ale z toho bozku necítil viacmenej nič. Mykol plecami, keď ho zodvihol hore a potom sa s ním vydal tma, kde upír chcel. Pozrel sa na upíra a povedal mu.* Vyzerá to tak že po ničom inom netúžiš, ale na tom nezáleží. *Nech chcel čokoľvek, tak Kaiovi to bolo jedno. Mohol sa rozhodnúť s ním neísť, ale predsa len mohol ísť a vedieť viac. Vojde do jeho apartmánu a počká, čo po ňom v skutočnosti naozaj chce.*
*Dragos věděl, že v moment, kdy Kai překročil práh vily, jej měl v pasti. Už nezáleželo na tom, že by se dostal z amnézie. Za prahem vily jej nikdy nemohl přemoct. Dragos si však chtěl Kaiovy služby pojistit a tak dál hrál hru milujícího přítele, byť se na to vygumovaný Kai moc netvářil. Odvede ho do apartmánu a tam do průchozího vzdušného salónu, než se nachomýtne k baru.* Co si dáš k pití? Bourbon? Whiskey? Nebo tady mám tvoje oblíbené.. *Pozvedne láhev a alkoholové tekutiny a zakrouží s ní, než ji položí na bar.* Třeba ti to pomůže si rozpomenout.. *Navrhne bezelstně.*
*Kai moc nadšene nevyzeral keď ho chcel upír opiť a dal to jasne na sebe poznať. Ale nakoniec mu predsa len na to odpovedal, že si dá radšej niečo iné.* To už radšej si dám Tequilu, keď už vymýšľaš s alkoholom. *Povie mu a no so spomienkami, že by mu ich to mohlo vrátiť, tak pokrútil hlavou. Nemyslel si, že by mu ich niečo také vrátilo.* Tak čo po mne chceš? *opýta sa ho a najradšej by mal toto stretnutie z krku, pretože mu vôbec neveril, že by bol jeho milenec alebo láska, dokonca to aj tak cítil. Možno bol bez spomienok, ale v tejto chvíli dal radšej na pocity.*
*Na slova Malachaie přikývne a nalije mu skutečně tequilu, ale tak, aby na něj Kai neviděl, do ní přimíchá trochu pálenky, jeho vlastní výroby. Dragos ji měl už od doby, co pro Kaie unesl Triss a on mu ji tehdy nalil. Sám si nalije bourbon a pak obě skleničky postaví na stolek před Kaie. S povzdechem se usadí a zakloní krátce hlavu.* A už jsme zase u nedůvěry.. Mohlo mě to napadnout.. *Pronese, načež pohled vrátí.* Proč bych měl ještě něco chtít? *Zeptá se jej.* Chtěl jsem tě jen dostat do bezpečí, než se ti vrátí paměť.. Tady v bezpečí budeš, zlato, i když si to nepamatuješ, takže klid.. *Pronese a pozvedne svou skleničku k přiťuknutí.*
*Kai si zobral pohár, ktorý mu podal a napil sa z neho. Ak ho chcel opiť tak to mal mať a hlavne vedel, že to nebude len tak zadarmo. Preto sa mu to rozhodol povedať.* Pretože nikdy nie je nič zadarmo. Hlavne čo ak som spokojný s tým že nemám svoje spomienky. Možno v nich je niečo, čo si vrátiť nechcem. Takže? Čo by si chcel. *Povedal mu, pričom vážne by radšej trávil čas s duchmi, ktorý mali divnejšie príbehy. Aspoň ho to bavilo viac, aj keď nevedel, čo by ho v tejto chvíli mohlo baviť.*
*Dragos se uchechtne.* Oh, zlato.. Nechceš mi snad namluvit, že sis amnézii způsobil schválně, že ne? *Pronese a prsten čarodějovi přejede přes hranu dolní čelisti až pod bradu, než ruku stáhne. Napije se ze své skleničky a usadí se pohodlně vedle něj.* Mno.. Měli jsme uzavřít jednu dohodu, drahý, ale to teď neřeš.. To počká, až nebudeš indisponovaný.. *Odmítne to velkoryse a jen co dopije skleničky, tak si zajde dolít. Případně dolije i Kaiovi, pokud už má vypito.*
Myslíš si, že by som toho nebol schopný? *Opýta sa ho, ale sám poznal odpoveď, ktorá znela ano, že by si to vážne nechal urobiť. Hlavne mu to aj povedal duch, keďže s ním si robil srandu. Nad dohohodou podvihne obočie a povzdychne si.* Milé, ale radšej ju dones, pretože nemám náladu na hry. Môžem aspoň potom odísť kam sa mi bude chcieť. *Povie mu a bolo mu jedno, čo chce presne upír. mohlo to byť niečo zlé, ale nech to bolo čokoľvek, tak to chcel mať z krku.*
Mno.. Rozhodně vím, že sis až moc užíval sám sebe, aby ses o sebe nechal připravit.. *Pronese zamyšleně. Znal Kaie už nějaký ten pátek a věděl, že pokud by mu už skutečně nehráblo, tak by si hlavu dobrovolně vymazat nenechal. Ne do takového bodu, aby nevěděl kdo je on, nebo jeho přátelé nepřátelé. Pozvedne obočí na jeho slova.* Jseš si jistý? Nerad bych byl později obviněn z toho, že jsem tě zneužil.. *Pronese obranně, ale uvnitř se pro sebe ušklíbne.* /Tomuhle Maddie neuvěří./ No dobře.. *Dodá následně a zvedne se z pohovky, aby došel do vedlejší místnosti, kde byla jeho kancelář. V rychlosti, upíří rychlosti, sepíše smlouvu s mnoha body, které mu v podstatě dávaly nad Kaiem absolutní moc. Nad jejich minulými i budoucími dohodami. Nad tím s kým bude moct sám Kai uzavřít dohodu. Nad jeho magickými schopnostmi vůči klanu a Dragosovi. O tom, že na něj nesmí zaútočit, nějak mu ublížit, nebo jej nedej Hecaté zabít. A další podobné body. Vesměs v jeho velmi drobném krasopisném písmu bylo svým způsobem popsané otroctví. Dragos nechá dohodu na pergamenu schnout a připraví si atributy k podpisu. Pak složenou dohodu, pero a ozdobný nůž donese zpátky do salónu. V realitě nebyl pryč o nic déle, než je sekund v minutě. Vše položil na stůl a podal Malachaiovi nůž a speciální plnící pero.* Pamatuješ si jak s tím pracovat? *Zajímá se na oko starostlivě.*
*mykol plecami, že mu je jedno, čo robil a tak ďalej. Mohlo mu byť jedno, čo po ňom bude chcieť, len to chcel mať z krku. Keďže by to inakšie tu nedal, trochu sa opil. Ale inak mu to bolo jedno.* Na tom nezáleží. *Povie mu a tak vezme neskôr pero do ruky, pričom sa poreže do prstu a naplní pero svojou krvou. Na to podpíše zmlúvu, pričom ani nevie ako ju popísal, ale bolo to jedno. Strčí ju Dragosovi do ruky a povie.* Spokojný? Ja teda som. *Na to si ľahne a má v pláne upíra nejaký čas ignorovať, pretože sa chce vyspať a zostať tam, keď už mu to navrhol.*
Ohh.. To jsem, drahý.. *Odpoví Kaiovi a ještě si ho přitáhne prsty pod bradou k polibku, ale tentokrát by se dal spíš nazvat Jidášovým, než-li romantickým nebo vášnivým. Prokousne si přitom ret, aby do Malachaie dostal trochu svojí krve a vyléčil mu ránu přitom. Vezme si smlouvu a podepíše ji sám, aby ji zpečetil. Následně smlouvu odnese i s perem a nožem zpátky do kanceláře, aby ji schoval do archivu. Jakmile se vrátil, tak už našel Malachaie spát. Dragos si se samolibým úsměvem vezme svou skleničku a dopije ji.* Jen spi, zlato.. *Pronese, zatímco se opře o bar.* Tvůj život se stejně právě proměnil v noční můru.. *Dodá škodolibě. Skleničku odloží po dopití na bar a zamíří si do prostorů vily najít nějakou společnost na noc.*
*Maddie seděla za svým stolem a řešila pro jednou nějaké pracovní věci modelky - nějaké nabídky a blbinky, co dostala od agenta, co pro ni dělal - když se jí u stolu objevil havran. Slabě se na krkavcovitého tvora zamračí a už ho chce odehnat, když promluví a oznámí jí několik slov, které se daly přeložit tak, že Dragos ji zve na návštěvu a má pro ni překvapení a chce se pobavit. Jen se ušklíbne a havrana pošle pryč bez jakékoliv odpovědi a sama se zvedne a zamíří do koupelny, kde se umyje, načež se oblékne do modrých šatů. Měly volné rukávy s "rozparky" až k zemi, rozparky na stahnech byly skoro ke kyšlím, výstřih po hromadě dvě nitky. Prsa tak byla skoro vidět. Byly jen lehce stříbřitě zdobené, na boty si vzala stejně barevné střevíce s dvojitým postříbřeným páskem přes nárt a v okamžiku se promění na rorýse a vzlétne směrem k Staten Islandu. Před barem se promění, protože tam by už nemohla, načež vstoupí dovnitř a elegantním krokem sestoupá až do prostor, kde už hýří zábava, aby objevila Dragose. A nejjednoduší způsob, jak zjistit, zda tu je, bylo vyjít na jeho místo a počkat.*
*Čarodějka, které do klubu přišla, nebyla mezi místními upíry a zaměstnanci žádnou neznámou. A protože rovněž místní zaměstnanci věděli, že se tady jejich šéf dneska nevyskytuje, tak se skrz tajnou chodbu vydala jedna upírka do vily, aby svému pánovi přednesla zprávu o objevení se čarodějky v klubu. Dragos nad oním vzkazem pozvedl obočí, ale vzápětí mu na okno zaťukal havran a dožadoval se vpuštění dovnitř.* Zatracená Colbanová.. Ani ptáka neumí následovat.. *Odfrkne si otráveně, načež upírku odmávne, že tam hned bude. Když už však musel do klubu, mezi lidi, tak se rozhodl změnit oděv.* /Však ona Madeleine ještě nějakou tu sekundu počká../ *Pomyslí si, zatímco sundává ze sebe, po cestě do šatny, obyčejnou bílou košili. Tu v šatně nahradí černá košile na míru. Její zapínání pak překryje korzetová vesta šedomodré barvy, které měla na sobě černé prvky v podobě pruhů na lemu a výztužích. Knoflíky košile, které by ještě vyčuhovaly nad vestu, si rozepne. Obyčejné kalhoty na "domácí lenošení" nahradí ty společenské a bosé nohy zakryjí ponožky a černé boty na objednávku. Na jedno rameno připne ozdobnou sponou plášť a druhé místo, kde jej přichytí, je u opačného boku. Upraví si vlasy a jako doplňky přihodí několik zbraní a svých ochranných předmětů. Pak se teprve vydá ven z apartmánu a skrz tajnou chodbu do klubu. Jakmile vyleze ve svých soukromých prostorách, tak je ihned neopustí, ale naopak se připlíží k okraji závěsu a na skulinu jej odhrne, aby si zmapoval terén klubu a našel svou návštěvu. Když najde Maddie sedět na jeho místě, tak závěs pustí a zamíří ke středu opony, kde se setkávaly oba kusy červené látky. Tiše jako upír proklouzne mezi nimi a zastaví se za zpohodlnělou Maddie. Po cestě si vytáhne malou ozdobnou dýku a protočí jí v prstech, než ji přitiskne čarodějce pod krkem.* Tohle je moje místo, drahá.. *Ušklíbne se na ni, neboť ji poté, co ji dýku přitiskl ke krku, rovněž donutil nadzvednout bradu, aby na něj viděla.*
*Pohodlně uvelebená vyčkávala, až se objeví ten, kdo si ji pozval a mohl specifikovat místo kam má dojít. Oba dva si nakonec potrpěli nějakým způsobem na to, jak vypadali, než aby si havrana při sobě držela. A stejně očividně odletět chtěl. Jen letmo s sebou trhne, ale mimo leknutí těla se nezdá, že by měla obavy a právě naopak se její krátký smích zdá pobavený.*Předehra? Tak brzo? *Zapátrá v chladných očích milence a olízne si vyzývavě rty.* Ale když tak žádáš, tak se ke mě můžeš přidat. Pokud se nemíníš hned přesunout do většího soukromí. *Ušklíbne se a mrkne na něj.*
*To, že sebou Maddie cukla, mu dávalo malý pocit sebeuspokojení jako třešnička na dortu. Přičemž ten dort byl pochopitelně nejvyšší čaroděj Manhattanu svázaný u něj v bytě.* Pokud vím, nikdy sis nepotrpěla na zdlouhavé promluvy.. *Pronese pobaveně a nůž stáhne, než pohovku obejde a usadí se. Dost blízko k Maddie, aby ji mohl chytit prsty pod bradou, ale zas ne natolik, aby vypadali jako zamilované hrdličky.* Najednou máš potřebu soukromí.. Ts ts ts.. Co se to s tebou stalo? *Povzdechne si dramaticky s koutkem rtů v úšklebku.* Ale abych ti odpověděl na tvoje škemrání, tak ano.. Určitě se můžeme pobavit, než ti ukážu svou nejnovější hračku.. *Dodá a palcem poklepe čarodějce na rty.*
Ale, co tě nemá, to soukromí bylo na možný rozhovor, pokud máš povídavou. *Ušklíbne se a sleduje, jak jí poklepe na rty. Byla zvědavá? Možná trochu. Momentálně se však těšila na jinou část jejich setkání.* Jen ať se dívají a učí...a nebo se pro mě za mě i zapojí. *Zableskne se jí v očích, když mu zvedne bradu pro teď ona, jak se zvedne obkročmo nad něj.* Stejně mi dluží určitě nějaké hezké orgie. Nebo já tobě. *Nadhodí pobaveně a ještě víc se ušklíbne.* Můžeš to využít jako pozdní dárek k narozeninám. *Znělo to spíš jako ironický vtip, nesmrtelní příliš takové věci neřešili. Na druhou stranu Maddie byla jednoduše žena, která milovala oslavy, dary a pozornost. Přitiskne rty k těm jeho a ukradne si první polibek a v bocích se lehce pohne, aby najeli na správnou atmosféru.*
To stárneš? *Uchechtne se na Maddieina slova, že by si chtěla povídat. Poté se však pohodlně usadí, jakmile se žena vyhoupne nad něj.* Nedlužím ti nic, čarodějnice.. *Ušklíbne se provokativně, načež se pobaveně uchechtne, zatímco Maddie putuje prsty po zádech nahoru. Po cestě dolů se s rukama přesune dopředu mezi jejich těla a prsty se zahákne o šňůry látky na prsou.* Kolik že tě ty šaty stály? *Hodí do éteru řečnický dotaz, než látku přeřízne zdobený nůž.* To spíš k tvým než mým.. *Uchechtne se, zatímco nůž následně schová. V polibku vydrží jen krátce, než se rty přesune k jejímu krku.* Jak moc se chceš bavit? *Zeptá se ji šeptem, zatímco ji po kůži přejede tesáky.*
Já? Rozhodně ne. Ale podívejme na tebe. Třeba už tě začnou chytat trapné moudra. *Rýpne si zpátky a mlaskne, když jí zničí šaty.* Pošlu ti fakturu. *Ušklíbne se a pak se uchechtne.* Jistě, že k mým. *Vydechne, když jí kůži na krku podraží zuby a přejede si jazykem po rtech a pak polská jeho kůži.* Víš jak to mám ráda a že když na něco chuť nemám, tak si řeknu. Takže se můžeš předvést. Třeba na mě uděláš dojem. *Zablýskne se jí v očích a sama jej lidskými zuby kousne do krku v němém svolení.*
Malachai moc moudře nevypadá.. Třeba to není podmíněné věkem.. *Rýpne si do jejich společného (ne)přítele.* Samozřejmě.. *Pronese nezúčastněně nad fakturou, když čarodějce rozřízne šaty. A hned na to ji zdrhne od rtů po její samolibé poznámce. Větu.. Nebo spíše mnoho vět ji ani nenechá doříct a tesáky prorazí její kůži na krku. Nechá je tam natolik dlouho, aby se do jejího těla dostal Yin Fen, ale vytáhne je včas, aby mu do úst nenatekla její krev.* Tuhle dávku máš grátis jako dárek.. *Řekne následně velkoryse, než si ji přitáhne prsty v zátylku do polibku. Druhou rukou ji začne stahovat látku šatů z ramen.*
To ty taky ne, když nerozumíš ironii, drahoušku. *Podotkne pobaveně jeho směrem, když to téma stále rozvádí, ač sama by ho už dávno ukončila. Zasekne se, protože jí unikne něco mezi zasténáním a bolestným zaskučením, které jako tolikrát předtím sklouzne do slasti.* Stejně mě rád koušeš. *Stihne tak tak opáčit, než si přivlastní její rty a začne ji svlékat. Cítí na nich několik pohledů, převážně strany návštěvníků, kteří na to nejsou zvyklí, ale sama to nějak zvlášť neřeší. Ji tohle už dávno netrápilo. Bylo to jen tělo, jen sex. Možná to vnímala trochu umělecky, možná sobecky, že názor ostatních je jí ukradený dokud si to užije...možná to byl skoro showtime. Sama začne Dragosobi přejíždět po těle a prsty zamíří postupně tak, aby jej mohla začít svlékat od svrchní vrstvy.*
*Dragos se ušklíbne.*Vysmívání, drahá? Vážně? To je pod tvou úroveň.. *Oznámí ji, neboť se čarodějka zřejmě dožadovala nějaké odpovědi, když stále reagovala. Ušklíbne se po kousnutí nad tím zaseknutím spokojeně a na její slova protočí očima.* Jsem upír, zlato, jestli sis toho ještě nevšimla.. *Odsekne ji, zatímco ji při polibku sundá šaty z ramen, aby byla do půl těla nahá. Někdy během toho cítí, jak se Maddie podařilo mu uvolnit korzet, tak ho volnou rukou zahodí za něj do opony. Poté se přesune na její nohy, nebo tedy spíš mezi ně. Nepotřeboval čarodějku svléknout úplně, i když to byla vždy pastva pro oči. Nicméně ne vždy to bylo nutné a potřebné, jako třeba teď.*
*Stejně jako Dragos i Maddie nepokládala za nutné se svléknout zcela, byť mu zbytek svršků rozepla, aby měla prostor ho poškrábat nehty, zatímco se oddávali vlastní slastné neřesti s diváky, jež byli někteří angažovaní a mohli na nich pohled nechat, jiní naopak sotva pohledem zavadili. Maddie si však jako vždy jejich sex užila po vlastní vrchol, i celkově od začátku do konce. Načež si spravila šaty a magií přeříznutou látku opět spojila, zase z ní byla odměřená a pro většinu jen čisté arogantní dáma, s níž si nikdo nechtěl zahrávat od pohledu. Měla moc a ani ji nepotřebovala skutečně teď mít.* A nyní k té druhé části mě návštěvy, můj drahý.
*Stejně jako Maddie, poté co dovede k vrcholu ji i sebe, se zase upraví a srovná si oblečení. Tedy až na vestu, která zůstala za gaučem. Na její pobídku se ušklíbne a zvedne se.* Jistě, drahá, ale to se musíš jít trochu projít se mnou.. *Pronese a obejde gauč. Po cestě zvedne svou vestu a za chůze si ji začne oblékat, zatímco pokračuje za závěs do svých soukromých prostor a tam otevře tajný vstup do propojovací chodby. Celou dobu očekává, že jde čarodějka za ním, takže se ani neohlédne, když v chůzi pokračuje. Jeho cesta skončí ve vile po výstupu z obrazu. Ten za Maddie zacvakne a hned na to zamíří do patra do svého apartmánu. Po celou dobu cesty nemá potřebu mluvit, pokud se jej na něco neptá čarodějka, takže první slova pronese až teď.* Mno.. Řekněme, že doufám, že to bude tvé největší pobavení za posledních dvě stě let.. *Otevře pomocí své krve dveře do apartmánu a zamíří do jednoho ze salónků. Jakmile za ním vejde i Maddie, tak si může v místnosti všimnout známého čaroděje přivázaného na konstrukci ve tvaru X, který momentálně nevykazoval známky vědomí, ale Dragos se přesto škodolibě pobaveně ušklíbne.*
*Maddie jen pokyne rukou, když ji obeznámí s procházkou, načež jej následuje a po vstupu do propojovací chodby elegatně vklouzne do rámě Dragosovi, aniž sama promluví. Nebyla u něj přece poprvé, a i kdyby ano, neměla potřebu se ptát, až přijde čas, sám se pochlubí se svým nadměrným egem. Vstoupí tak nakonec do prostor vily a zamíří po jeho boku vzhůru až k apartmá, zcela ignorujíc ty upíry okolo.* Uvidíme, předveď se. *Nadhodí a sotva zahlédne přivázaného Malachaie, jen se uchechtne.* Roztomilý kousek, ale není to snad poprvé, co ti dovolil ho svázat, ne? *Hledá past, protože těm správným osobám - jí a předpokládala i Dragosovi - Malachai čas od času dovoloval svázání, dominantní pozici a podobně. Takže pochybovala o tom, že její překvapení je, že jejich první společné setkání po takové době známosti bude při svázaném Malachaiovi - minimálně to nebude jen to.*
*Pobaveně se uchechtne nad slovy čarodějky.* Ne.. To není.. *Připustí, ale vzápětí dojde k čarodějovi.* Vstáváme Šípková Růženko! *Zvolá a propleskne čaroděje, oblečeného pouze do kalhot, po tváři.* Budíček.. *Pronese ještě s uchechtnutím, když Malachai malátně zvedne pohled a zamžourá.* Co chceš? *Utrousí otráveně na upíra, který se ušklíbne.* Máme návštěvu.. Pozdrav.. *Přikáže mu, načež čaroděj obrátí pohled na ženu a jeho pohled je stejně otrávený a s nezájmem, jaký byl, když jej poprvé našel on sám.* No a? Neznám, nezájem.. *Zabrblá, při čemž se Dragos s vítězným úsměvem otočí k Maddie.* Moje drahá Madeleine Colban.. Představuji ti svého nejnovějšího otroka.. *Řekne a odstoupí k baru, aby si nalil alkohol a nechal čarodějku si vše v hlavě zpracovat.*
*Sleduje čaroděje a nebýt škodolibá, zřejmě ho i polituje, ale tento pohled si více než cokoliv užívá, když zvedne hlavu. Nemihne se mu v očích poznání a Maddie zaujatě nakloní hlavu do strany. Pobaveně se ušklíbne, když řekne, že ji nezná, a po Dragosových slovech jí ucukne jeden koutek a velmi decentně mu jakoby obdivně naznačí zatleskání - jen kratinké.* Krásná práce. Hlavně bacha na jeho magii, po Pekle je očividně stále občas nestabilní. *Nemyslela to na tuto situaci, i když dost možná to na ni taky mohlo sedět, když ji nepoznal? Kdo ví.* Co s ním budeš dělat? Někdy bychom se mohli pobavit s ním. *Zableskne se jí pobaveně v očích, když pustí bradu, kterou Malachaiovi stačila nadzvednout na okamžik, ale kdyby se snad chtěl bránit, elegantně a dost rychle se přesune k Dragosovi, kterého políbí, protože může.*
*Dragosovi se samolibě zaleskne v očích po čarodějčině uznání a zamíří si pro skleničku alkoholu.* Neboj se.. Nemám v plánu jeho magii prozatím používat.. Prozatím mi dělá podržtašku a zábavu na dlouhé noci.. *Řekne než si odpije. Malachaie zcela očividně okolní situace nezajímá. Jeho pohled působí prázdně a spíš loutkovitě, než že by se v něm schovávala jeho stará osobnost jakou upír a čarodějka znali. Na otázku Maddie pokrčí rameny a než ji odpoví, tak ji potáhne dominantně v polibku za ret zuby.* Nechat si ho.. Bude ještě zábava až se mu vrátí paměť.. *Odpoví čarodějce, ale nekončí.* Podepsal mi velice ochotně smlouvu.. To víš no.. *Odloží elegantně skleničku a během těch slov se přesune zpátky k čarodějovi, kterého chytne prsty za bradu a otočí mu pohled k sobě.* ..co by neudělal pro lásku svého života.. *Vzdychne dramaticky, zatímco se zadívá čaroději skoro až romanticky do očí, než se škodolibě uchechtne, pustí jeho bradu a hravě jej pleskne dlaní po tváři.*
*Maddie si jeho skleničku přivlastní, když ji opustí a sama se napije a skoro vyprskne smíchy, kdyby se neuměla kontrolovat. Smíchu se ale dočká, sotva polkne a olízne si rty.* Geniální. Takže už je tu i láska. *Rýpne si, ale pohled upírá na čaroděje, který si ale jejich konverzaci o lásce nemůže vybavit. Třeba teď měl více citu, než předtím, kdo ví. Na druhou stranu se zdál více nečetný, než obvykle. Takže těžko říct, zda to bylo lepší.* Co kdyby jsi mě pomalu vyprovodil? Mám práci od které jsi mě vyrušil a i když bych si s tebou nepochybně ráda dala více než jedno kolo a tentokrát využila i tvé nové hračky, tak dnes půjdu. Mám obchodní schůzku. *Vlastně ji musela dohodnout a zrealizovat, což před odletem neudělala, stejně daná osoba byla noční tvor a v tu dobu nebyla ani vzhůru.*
*Upír na její slova přikývne.* I když nezdál se mým vášnivým citem k němu přesvědčený, ale přesto mě následoval až sem.. *Uchechtne se.* Chudáček, ta jeho malá ženuška.. Jak snadno na ni zapomněl.. *Povzdechne si, ale nezdá se že by jej to příliš trápilo. A Malachai..? No.. Ten si ji ani nevybavoval. Nebo to minimálně nedal najevo, že by si Triss pamatoval.* Věř mi, ta hračka nikam nezmizí.. Klidně se po práci zastav.. *Nabídne ji se škodolibým zablesknutím v očích a je na něm vidět, že je více než připraven čaroděje ve svém držení týrat dál. Vezme si od ní zpátky skleničku, kterou si předávali poslední dvě minuty jako horký brambor, a dokončí ji, než čarodějku paží chytne, no ne kolem pasu, neboť jeho ruka skončí na jejím pozadí, ale i tak ji může pohodlně vést ven z apartmánu a dolů po schodech k východu.* Jo a ještě něco.. Příště když ti pošlu vzkaz po havranovi.. Zkus ho chudáka neignorovat.. Taky je to jen pták a má své potřeby.. *Ušklíbne se a čarodějku po zadku plácne, čímž ji vyprovodí ven z vily.*
Proč myslíš, že zmiňuji lásku. To ON se mě na ni přišel ptát. *Ušklíbne se s pobavením a protočí nad ním oči a proplete si s jeho rukou prsty, takže si ji přitáhne víc na bok. Měla nějakou úroveň a na tohle byla jako dáma vystavena přílišnému nekomfortu a střetu se svou výchovou a nějakým přesvědčením, ač při sexu jeho ruce na zámku zbožňovala. Pořád byl erotogenní zónou.* Příště ho nech oznámit vilu nebo klub. Neměl bys očekávat že si ho nechám v bytě nebo poletím za ním, když se chci chystat. *Mrkne na něj, odstoupí z dosahu magické bariéry a v tom okamžiku už stačí jen pohyb, aby se objevil portál s nímž projde bez ohlížení pryč.*
*Pomalu otevírala víčka, skrz která k ní pronikalo polední slunce. Už od prvního paprsku jej nenáviděla, bylo příliš ostré a hlasité. Další vjemy si začala uvědomovat teprve postupně, ale nejraději by je všechny okamžitě zase umlčela. V nose se usídlil nepříjemný pach kouře a obecného zápachu ulice, cítila se špinavá od štěrku, v dlaních od něj měla otlačky. Co bylo ale zdaleka nejhorší, byla všudy přítomná auta a ruch velkoměsta. Každou chvíli musela vyskočit z vlastní hlavy a utéct někam… kamkoliv. Nevydrží tu už ani minutu, přesvědčila se, že pokud se okamžitě nezvedne, rozhodně ji New York svým tempem právě teď zabije.* *Před oči si přiložila dlaň a s oporou lampy se nejistě postavila na nohy. /Proč mám podpatky?!/ vrčí naštvaně, zatímco je z nohou rychle zouvá. Raději bosá než v tomhle. Zahákne boty za prsty, hodí je přes rameno a rozejde se neznámo kam. Hlavně pryč od hlavní silnice. Popotáhne roztrhané džíny, nejistá tím, jestli takové byly už včera, a prohrábne si rukou vlasy. Tmavé a rovné jako čáry na silnici byly to jediné, co na ní zůstalo upravené. Řasenku se proměnila v nestejné kouřové stíny a rtěnka se táhle mimo okraj nepřátelsky zkřivených rtů. Vzhled ji zastaví až u blízké výlohy, kdy si jeho důležitost teprve uvědomí. Nikdo ji na něj dosud tak úplně neupozornil. Tohle byl New York, kdyby doprostřed přilétl drak a přistál v zoo v Central parku, zřejmě i toho by všichni ignorovali.* *Urovná flitry posázený černý top, setře zbytky cizí rtěnky na černé kožené bundě a alespoň se pokusí urovnat tu vlastní. A když už stojí před kavárnou a v kapse nahmatá pár dolarů výmluvně stočených do ruličky, vklouzne dovnitř. Zapadne k barovému ostrůvku a objedná si dvojité esspreso s myšlenkou, že by si možná mohla vzpomenout, kde včera byla, co dělala… nebo alespoň čí jsou ty podpatky, co teď leží u jejích bosích nohou.*
*Perfektně upravená v saku tmavého odstínu tyrkysové stejně jako kalhotách působících jakoby vyšla zrovna odněkud z formální společnosti, a světlé sivé halence vstoupí dovnitř. Její šedé lodičky k outfitu vlastně padly, stejně jako do drdolu vyčesané vlasy. Vyhrála si s ním, působil složitě a byly v něm vidět zdobné pinetky s perlami, stejnými jako měl náhrdelník obepínající se okolo krku. Na štíhlých prstech měla vícero prstenů, některé s podobnými i když decentnějšími perličkami, jiné čisté, snubní prsten mezi ně skvěle zapadal. Na ukazováčku měla náprstek, který se zužoval do drápku a doplňoval naopak svou barvou jak boty, tak zbytek nehtů, které zase ladily s kalhotami a sakem. Kavárna v tuto dobu byla plná a i když Maddie mohla přimět některé lidi odejít svou magií, tak nakonec objedná latté a zamíří si sednou k dívce s bosýma nohama. Možná snad doufá, že jen podtrhne její nevhodný vzhled pro veřejné a upravené místo, jakým právě kavárna je, možná ji snad trochu poníží, když zvýrazní kontrast mezi upravenou fasádou a dokonalým kouřovým make-upem a jejím...čímkoliv, co mělo její výzor za následek.* Mohu si přisednout? Jinde již není místo. *Zeptá se zdvořile a sofistikovaně, ač už nyní z prvního dojmu tou holkou vlastně pohrdala.* Vypadáte, že máte za sebou dlouhou noc. *Zkonstatuje, jakoby si toho snad nebyla Mercy dosud vědoma.*
*Nepřítomný pohled zvedne k ženě až s lehkým zpožděním, protože ji nenapadlo, že by vůbec mluvila jejím směrem. Káva ji za tu chvíli alespoň trochu vrátila do tváří živou červeň a do oběhu teplo. Venku zima sice nebyla, ale sama netušila, kde strávila noc, stále se cítila chladem ztuhlá. S hrnkem v ruce zapadne hlouběji do židle a pokyne hostu k místu naproti. Nestála o společnost a kdyby ta její nepopíchla její vzhled, asi by se jen sbalila a odešla. Konstatování však pochytila spíš jako tichou vítku, která na dobré náladě rozhodně nepřidala. Tázavě pozvedla obočí a bez přikrášlení hlasu jedovatě odpoví* “Jo, říká se tomu žití v umírání.” *Možná by nebyla tak příkrá, ale souhra kocoviny, rozbolavělosti celého těla i ten potupný kontrast mezi dokonale oblečenou kráskou, co měla život jistě v pořádku nalinkovaný a vše jí vycházelo a… Mercy; ji jednoduše dopalovala.* *Odsrkne horké kávy, která slabě popálí jazyk a rukou si prohrábne vlasy, čímž odhalí červené skvrnky nad klíční kostí. Dosud si jich nebyla tak úplně vědoma a i kdyby, zřejmě by je považovala pouze důsledek živého postelového dobrodrodružství. Přeci jen ale nebyly ojedinělé a další podobné měla také o něco výš na krku, které však pod límcem tolik nevystupovaly.* “Hádám, že ty máš den naopak jak vytržený z magazínu,” *neodpustí si dodat. Aniž by měla v úmyslu ženu přímo urážet, stává se to tak nějak samo, bez jejího přičinění nebo snad vědomí. Přímý důsledek života ve společnosti, do které spadla, kterou si vybrala.*
Jak smutné. *Protočí nad hořekováním dívky, která byla určitě mladší než ona. Pokud nebyla víla nebo čaroděj, který se umí dokonale zamaskovat před jinými svého druhu, tak byla určitě mladší než ona. Tmavší zbarvení kávy, které by nasvědčovalo krev v hrnku vylučovalo i upíra, kdyby náhodou byla světlomilec, ale takového upíra nepotkala snad nikdy, byli spíše legendou než skutečností s tím jak málo se některý z nich objevil. Po covidu se tato možnost však vyloučit nedala.* *Způsobně si sedne, je elegance sama, když si složí dlaněmi ruce na koleno horní nohy a nezaujatě si prohlíží noviny na stole a čte si úvodní články. Nakonec však mlaskne, protože slova dívky se jí nezamlouvaly. Možná ani ne jejich obsah, spíše jako podání a nevychovanost. Pohlédne na červené skvrnky a zabodne chladný pohled do Mercyiných očí.* Trochu slušnosti, krávy jsme spolu nepásly. *Napomene ji tentokrát již slovy a pohodlně se opře, aniž ztratí na dojmu ženy, co má den jako vytržený z magazínu. Svým způsobem měla, uměla si jej takový zařídit. Nedávala dívce naděje, že by se omluvila, ale jestli přijde ještě jedna urážka…ukáže jí, že čaroděje není radno provokovat, protože může způsobit i nevinně vypadající migrénu, jen desetkrát horší. A bylo jí jedno, zda je civil nebo ne. S tím jak vypadala by se nikdo nedivil, kdyby se přiotrávila někde v drogovém doupěti – a nedivila by se ani Maddie. Jen pohledem ji však varuje, dalšími slovy již neplýtvá a vezme si noviny, aby si mohla přečíst novinky z New Yorku.*
*Spojení “přilít benzín do ohně” se v Mercyině slovníku možná v slušné podobě vůbec nevyskytovalo, ale jeho praktické dopady předváděla velice často. Neptala se “proč ano? spíš “proč by ne”. A možná ji tenhle postoj k životu jednoduše bavil, protože viděla jeho přímé dopady, že něco změnila, přetočila někomu na okamžik den a tím motýlí efekt docílil něčeho většího. Jestli měla Mercy Hillová v životě nějaký skutečný cíl, tak se odvíjel právě tímto směrem.* “Slušnost je výmysl vrstvy, která má v životě příliš volného času,” *ucedí s vtipem, aniž by měla sebemenší účel, aby pobavil někoho jiného než ji. S tím se vyhoupne na nohy, cizí podpatky nechá pod stolem a nedopitou kávu zase na něm. Popíchnout dívku z magazínu fungovalo vlastně mnohem lépe než chemická stimulace mozku pomocí kofeinu. Jestli ji něco nezastaví, přeci jen se se svou věrnou přítelkyní Kocovinou opět odebere k příliš hlasitému světlu tam venku, aby se pokusila najít správnou cestu domů. Nutně potřebovala sprchu a dalších pár hodin spánku… nebo cigaret.*
*Mohlo to fungovat lépe než chemická stimulace, vzápětí se však zesílí už tak nepříjemná kocovina, kterou dívku nakonec ještě víc poníží a nechá ji se vyzvracet na boty nějakého spěchajícího byznysmana, vše svádějíc na to, že prudce vstala a odešla. Poděkuje za svou kávu, která chvíli na to přistane na jejím stole a nechá malou trhanku malou trhankou. Třeba se z toho poučí, a nebo vůbec. Maddie to bylo jedno, klidně si s ní "naučné okénko" zopakuje, protože slušnost byla jednoduchý lidský rys, který měla skutečně v oblibě.*
*Jen skoro chvíle jej dělila od schůzky s Maddie a Kayn cítil směsici vzrušení a nejistoty. Přestože se nacházeli v nádherném Bartow-Pell Mansion muzeu, s jeho rozlehlými zahradami a krásnou přírodou, stále to nebylo to samé jako jeho říše Faerie. Aspoň zde mohl najít klid a trochu pokoje, než kdyby jejich místo srazu mělo být ve městě, někdy mezi mořem kovu a železa, někde, kde by z něj energie prchala více než by měla. Kayn dorazil na místo s nadějí, že setkání s Maddie mu přinese nějaké odpovědi a možná i řešení jeho problému. Personál muzea už na něj čekal a zavedl ho ke stáji, kde si mohl vybrat koně na svou čtyřhodinovou vyjížďku. S myšlenkou na to, že by tu měl nejraději Behemotha, si vybral elegantního hnědého kone, a s nadmírou spokojení nad tím, jak zvíře vypadalo a jak krásné bylo zaplatil za svou výletní jízdu. Vyvedl koně ven a čekal na Maddie. Jeho kontakt a spojka, kterou mu pomohl najít Dakath mu pomohly naplánovat tuto schůzku, když Kayn neidisponoval telefonem. Když stál sluncem zahalený na příjezdové cestě, jež se napojovala ke stabilizaci, prázdnota v jeho srdci se opět ozvala. Byl zvyklý na svou říši, na magický pulz všech věcí, který ho obklopoval. Ale teď, tady, na tomto místě, vše působilo tak obyčejně, tak normálně. Napadlo jej obohatit si to alespoň nějakou iluzí, v jeho nitru stále bylo tolik magie která by to určitě zvládla, ale bohužel zranění ho nutilo být ostražitým a opatrným. Nebylo to dlouho, co utekla doba od posledního záchvatu a mimo Faerii ještě pořád používal magii opatrně. Tohle nebyl čas na snění, ale na řešení. Začal se otáčet sem a tam, netrpělivě očekávajíc Maddiein příchod. Chtěl ji vidět, slyšet její případné nápady a poznatky a možná i získat trochu naděje. Každý další okamžik, který ubíhal, zvětšoval jeho napětí a představy o tom, jak může jeho schůzka s čarodějkou změnit jeho život.*
*Maddie Skye Colban se o schůzi dozvěděla s předstihem od víly s níž spolupracovala. Nebyla včerejší a bylo jí dost na to, aby měla kontakty mezi zástupci všech ras. Nesouhlasila, dokud neměla nějaké informace o osobě s níž se měla sejít, což znamenalo vybavit se hned několika ochrannými předměty jak proti stržení jiných ochranných předmětů, tak proti magii - zejména si posílila předmětem mentální štít, víly uměly být zatraceně mocné a záludné. Na jednu stranu přitažlivé, na druhou otravné. Neměla šaty ani sukni, naopak měla kalhoty, které připomínaly jezdecké, jen v elegantnější formě. Stejně tak boty a kabátek vypadaly jakoby počítala s vyjížďkou, vše však mělo dost elegantní formu, aby s tím mohla klidně i do restaurace. Proklepla si samozřejmě místo, kam se chystala. Její kroky doprovázel jistý klapot podpatků, když se blížila k místu setkání a protože v okolí se zjevně nenacházelo tolik víl, stačilo se porozhlédnout pomocí telepatie, kdo z okolí má alespoň základní obranu mysli, než narazila na tu správnou a v přivítání se o ni otřela.* Dobré odpoledne, chtěl jste se mnou mluvit. *Zabralo jen moment lokalizovat, kde se nachází, aby se k němu mohla vypravit. Občas bylo zvláštní, jak tak drobná žena, kterou v dnešní době přerostl i nejeden neplnoletý výrostek, měla tolik moci, kontaktů a prostředků.*
*Projelo jím lehké mravenčeni, když cítil že se čarodějka blížila. To už netrvalo dlouho, aby si ji všiml. Spatřil dívku, jež k němu šla a proto na ni upl svůj pohled. Tak nějak tušil, že je na správné adrese. Když došla až k němu, lehce jí pokynul hlavou, snad na znamení úklonky. Běžně to nedělal, byl to Kayn, ale pro teď si chtěl zachovat jistou eleganci a šarm, který vůči čarodějce, někomu, od koho něco potřeboval čekal.* Děkuji, že jste přijala mé pozvání. Jsem Kayn. *Pronesl v představení a pokud se nechala, jemně vtiskl polibek na její hřbet ruky, pokud ne, tak jí jen pokynul hlavou.* Ano, rád bych s vámi probral jistou záležitost. Můj známý mi potvrdil, že jste schopnou čarodějkou, jež by mi mohla pomoct s jistým druhem magického zranění. *Oznámil Kayn.*
Maddie. *Představí se, ač měla nutkání říct paní Colban. Na slečnu neměla věk, navíc jí to přišlo dětinské. Madam nebo paní znělo...vznešeněji, mocněji. Pozoruje s určitou povýšeností a arogancí, které jejich rasám byly vlastní, jak vtiskne její ruce polibek, vždyť mu ji tak sama podala, a jen nepatrně skloní hlavu, nicméně ne pohled. Zaujatě si vílu prohlíží.* To, jestli něco zmůžu uvidíme už brzy. Nicméně, omluvte mě, vyberu si koně a můžeme to probrat dál od lidí. Zabývat se jimi je obtěžující. *Prohodí pohrdlivě a zamíří do stáje, odkud si velmi brzy odvede koně. Neměla sedlo, pouze otěže. Hřebec byl bílý jako sníh, barva nevinnosti, která tolik kontrastovala s tím, kdo Mads byla. Precizně vypilovaným pohybem se vyšvihne na hřbet a vzpřímeně se posadí a dotáhne si otěže, aby kůň ještě chvíli stál. Rukou mu pobaveně pokyne, že mohou vyrazit na projížďku a až po chvíli se ozve.* Jakého původu je ono zranění? Kouzlo, kletba, lektvar, jed,... *Nadhodí několik alternativ z těch častějších a prohlédne si odhadujícím pohledem muže před sebou, jakoby se právě rozhodovala, zda se jí zamlouvá či nikoliv. Zda mu pomoci chce nebo jej ponechá napospas.*
*Pokynul jí hlavu a sám pak počkal, až si vybere koně, zatímco toho svého jemně pohladil po šíji. nemohl si pomoct, ke zvířatům vždy oplýval větší citlivostí a empatií než k lidem nebo jiným rasám. byly pro něj svým způsobem čarovní, obzvláště koně. Bez Behemota si už nedokázal představit život. Když se pak vrátila, chtěl jí navrhnout ještě, že jí pomůže do sedla, to ale dívka sama vyřešila, když se do něj vytáhl. Kayn tedy nic neřekl, udělal to samé a jemně pobídl koně k chodu, načež se přidal po boku Maddie. Jel vedle ní, aby byla jejich konverzace v pořádku a když už, vždy, když by jej nepatrně předjela, si ji dohnal, ale nikdy nejel před ní. Snad proto, aby jí pro teď nechal ten vůdčí dojem. Pak začal mluvit.* Je to už několik let. Přes dvě staletí. Byl to ohnivý lektvar vytvořený vílami, ovšem lektvar samotný byl experimentem. Měl se použít ještě se dvěmi faerskými bylinami, aby byl minimalizován jeho ničivý, ohnivý efekt, což se nestalo. Zasáhl mne do oka. Od té doby sice posílil magii spojenou s ohněm, ale zároveň se objevují intervaly záchvatů horkosti. je to jako kdyby moje tělo zevnitř spaloval žár. Musím se vždy co nejrychleji a nejefektivněji zchladit. Chtěl jsme s vámi jednat, pobavit se o tom, zda by nebylo možné zranění při nejlepším zcela zhojit, případně oddálit intervaly mezi záchvaty a nebo obstarat nějaké lektvary s chladícím účinkem. *Pronesl, v čemž uvedl situaci a oznámil i, co by po ní chtěl.* Samozřejmě, jistá cena by záležela na domluvě. *Dodal ještě.*
/Tak vílí experiment. To zní zajímavě. S tím by se dalo něco vymyslet. Objevy vždy vyžadují experimenty./ *Chudáci ti čarodějové nebo víly na které by to použila. Nicméně tento lektvar se na přetřes ještě možná dostane, nyní začínalo vyjednávání.* Zranění? *Otáže se, protože víly uměly silné iluze, které neprohlédla, nebo na to minimálně nemínila plýtvat energii, víla sám nadhodil, že mu je přes dvě stě let a měřit s ním síly by bylo vyčerpávající. Čekala, zda jí ho ukáže, případně opíše lépe toto zranění. Zatím si to neuměla představit lépe než jako dvě stě let otevřenou ránu a to bylo skutečně zavádějící.* Co mi můžete nabídnout jako cenu za mé služby? *Při jednání vždy bylo dobré nabídnout minimum nebo zlatý střed toho, co jste ochotni maximálně nabídnout, pokud si nejste jisti, že máte trumf, který můžete vytasit rovnou, nebo víte, že nic víc si druhá strana neřekne, aby se jí to oplatilo, pokud řeknete své maximum a vy jste už nešli za svou hranici. Lepší však bylo počítat s tím nabídnout méně a potom případně přihodit na své maximum protistranu, nebo se k tomu nechat vybídnout. Jak prosté to bylo a kolik to dělalo problémů ostatním...* Samozřejmě se však cena bude možná měnit na základě toho, zda půjde o více služeb - mohu připravit chladící lektvary, prozatím, a případně se pokusit zvrátit či potlačit účinky onoho lektvaru, což může být na delší čas, a k tomu tady máme ještě zranění, nehledě na čas a prostředky, které na to budu muset vynaložit. *Mít drink, nonšalantně si z něj potáhne. Užívala si tu podestu moci, kdy někdo něco potřeboval od ní. A s dost mocnými nebo zkušenými dokonce ani nevymetala příliš a snažila se o rovnocenně výhodnou dohodu. Pokud samozřejmě nebylo cílem z nich udělat vazaly, kteří po dohodě byli asi tak v jejím vlastnictví jako věc. Ale těch si v dnešní době už příliš nevytvářela, ačkoliv stále dost, aby to vynahradilo případné ztráty mezi těmi staršími a mocnějšími než byla ona. Časem.*
*Kayn pokýval hlavou, načež na Maddie otočil hlavu, a nechal padnout svou iluzi, jež obklopovala jeho oranžově, ohnivě žhnoucí oko. Kolem oka byly vidět i ohnivé žíly, jež postupně splývaly v kůži. Pak, když mu položila otázku, pokýval hlavou.* Záleží, jestli jedete na majetek a nebo služby. Pokud majetek, nějak finančně určitě, pokud na služby, tak jelikož vím, jak divoká dokáže být doba a stejně tak i existence v tomhle světě, kde je kudla v zádech vcelku běžnou věcí, tak vám mohu zaručit určitý druh bezpečí. Na vévodství mám, dá se říct, velký vliv, velké slovo, mohl bych tedy zajistit případné útočiště, bezpečné místo ve vévodství vám, nebo vám blízkým, či ohroženým osobám. *Pronesl Kayn svou cenu.* Myslím si, že krytí Faerií je dobrá případná cena. Jsme vévodství, které je zapadlé, nevýrazné, ne moc vyhledávané. *Uvedl ještě Kayn.* A nebo jsem schopný pro vás dělat určité služby, jako zbavování se nevyhovujících lidí, a podobně. Jsem schopný bojovník, a určitě by mé nadání našlo využití. *Pokynul jí hlavou. Pak si vyslechl co mu řekla o větší ceně a opět jí pokynul.* To samozřejmě chápu a beru to v potaz. proto vám dávám více možností splátky. Chladivý lektvar zní pro začátek dobře. Co se zranění týče, jak jsme řekl, je staré. Více než dvě staletí. Alchymista, který lektvar vytvořil, nebyl nic víc než někdo, kdo experimentoval s již vytvořenými lektvary a férskou magií. *Oznámil Kayn.*
*Poslouchá, co jí může nabídnout a hodnou chvíli je potichu a pouze si užívá jízdu bez sedla, takže cítí mezi stehny i pod sebou každý sebemenší pohyb oře pod sebou, zatímco jej tiskne nohami poblíž slabin. Neměla ráda kopání do nich, pokud se tomu dalo vyhnout a s jejími schopnostmi dalo. Koně byli vycvičení na povely jezdce, případně ovládala nakonec mentální magii. Zvířata neuvažovala stejně jako lidi, jejich mysl byla jiná a fungovala na jiném principu, nedělala by to však poprvé. Na koni seděla tolikrát předtím a tolikrát předtím potřebovala zasáhnout do mysli zvířat. Zamyslí se však více nad proti nabídkou.* /Panství může padnout a kdo jednou někým byl může zemřít a nebo stanout na dně./ *Promne mezi sebou rty a znovu si prohlédne oko víly, dokonce se přiblíží koněm tak blízko, aby mu dokázala zachytit tvář a otočit ji k sobě. Bez ostychu se mu zachytí za jeho třmen, aby se přehoupla čelem k němu do sedla. Ať to bylo sebevíc intimní, potřebovala si zranění prohlédnout i jinak, aby pochopila jeho rozsah a míru. Pak jej konečně pustí a pokýve si pro sebe hlavou.* Fajn, pověz, Kayne, řekněme hypoteticky, lovil jsi někdy? Preparoval jsi někdy? *Nakloní se s určitou krutou, temnou jiskrou v oku a tónem v hlase blíž k němu.* A nebavíme se zde o zvířatech v pravém slova smyslu. *Dodá sladce. Byl víla, předpokládala, že uměl mučit, nepoznala vílu, která by ve výsledku při správném podnětu či vedení nebyla schopna nakonec jednou mučit. A on byl na tohle starý dostatečně. Zabíjení jí už nabídl. Ale jeji ruce byly příliš hezké na to, aby si je špinila, takže na zisk orgánů, tkání a podobně se mohl hodit. Pokud se dohodnou. Navíc jestli byl z těch víl, které se živí životní energií, mohla mu je potom přenechat, on už by po ní případně uklidil, když by se někoho chtěla zbavit a ne jej jen...operovat. Věnuje mu vyzývavý pohled a byla by se i opřela, bohužel nemá za sebou kde a tak se mu naopak zachytí pasu.*
*Když se mu přesadila do sedla a vzala jej za bradu, tak Kayn jemně otočil hlavu tam, kam chtěla, aby zkrátka měla ten dojem toho, že má věc v rukou. Podvoloval se jí což se jeho vědomí sice nelíbilo ani za mák, ale věděl, že to dělá pro to, aby snad nenaštval čarodějku, po které něco chtěl. I tak ale jemně zasyčel, snad nelibostí, když jej za tvář chytla, aby snad jen tím jemným gestem dal na vědomí, že se mu to moc nelíbilo. V dalším momentě, kdy si vyslechl její požadavek, se uculil, široce a až zlomyslně. *Lovím už od mala. Dokáži skvěle stopovat a lovit zvířata, stejně jako dokáži skvěle stopovat a lovit lidi, takže si myslím, že v tomhle není problém. K tomu patřilo samozřejmě preparování zvířecích orgánů, a ruku na srdce, lidská a celkově pozemská anatomie je nudná, a za doby na bojišti a na dvoře v bitvách jsme toho viděl dost, otevřená těla, orgány, šílené víly, které na pokraji šílenství pojídaly syrové maso. *Přitom měl v očích a zvrhle zasněný pohled, jež ale ve vteřině opět vrátil na Madds.* Takže ano. Zvládl bych vypreparovat precizně orgán z lidské bytosti, byla by to vaše cena. *Pronesl Kayn spokojeně, nijak jej tato věc ni neznepokojila.*
*Spokojeně zamručí, skoro jakoby předla spokojeností nad tím, jak zvrácený její nový objev byl.* A dokážeš případně tu osobu - po vyjmutí orgánu - také zašít a nechat přežít? Ne všechny potřebuji mrtvé, Kayne. *Zablýskne se jí v očích.* Orgány jsou velmi cenné. A pokud někdo neumí splatit dluh...je důležité udržovat rovnováhu a brát si jen tolik, co ti patří. *Broukne a prsty ruky z jeho tváře sklouzne po jeho těle.* Ale zdá se, že tento typ " práce" by se ti zamlouval. *Prohlédne si nehty a mlaskne na oba koně, spolu s užitím mentální magie, protože se přiblížili až k blízkému altánku.* Sepíšeme dohodu. *Oznámí, načež stejně elegantně, jako se vyšvihla na svého a pak i jeho koně, tak i sesedne a přesune se k zasněženému, kamennému stolu. Jen mávne rukou, aby prohřála vzduch, dost na to, aby roztál sníh a stůl se vysušil, takže si na něj může přičarovat magickou dohodu.* Já ti poskytnu tolik chladivých lektvarů, kolik bude třeba než či pokud se mi povede najít řekněme protilék, ty naoplátku po tuto dobu pro mě budeš provádět jisté služby zahrnující práci s lidmi, ať živými či mrtvými. Samozřejmě se to celé podtrhne mlčením - žádné vyzrazování tvé strany dohody a to ani ve chvíli, kdy by vypršela její platnost. Nikdo se o tom nedozví, protože víš jak se to říká, pokud někoho pošleš ke dnu, vezme tě s sebou. Jednoduše, tohle skutečně zůstane mezi námi dvěma, pokud se nerozhodneme společně někoho zasvětit - žádné náznaky, zápisy, svěřování se...žádnou formou to neprozradíš ani nenaznačíš nebo se nepokusíš jinak vyzradit. *Pobaveně na něj mrkne.* A řekněme, že kdybych někoho potřebovala nechat zmizet, tak ti ho prostě nechám, už ho nebudu potřebovat, pokud zmizí z povrchu Zemského, je mi jedno, zda si pohraješ, nasytíš se, založíš rodinu. Bude mi to jedno, dokud se nebudou objevovat těla a ti co mají být "zmizelí" také zmizelí zůstanou. A pokud s touto spoluprací budeme spokojeni oba, třeba ti nabídnu pro mě dělat nastálo a začne ti to i vynášet, až vyprší naše dohoda. Nebo se ti snad některá část smlouvy nezamlouvá?
*Nad její otázkou se uculil.* Pokud půjde o ledvinu a nenaordinuješ si játra a nebo srdce, tak asi ano, dokázal bych to, jsem víla a ještě k tomu víla, které je bojiště domovem, takže takových serepetiček na urychlení léčení mám více nežž dost.* Potvrdil jí.* Stejně nevím, co bych s nimi dělal, lidská energie je nejlepší, když jsou na vrcholu extáze a euforie, je pak více nabítá a elektrizující, než energie člověka, kterého jsme právě vykuchal.* Proensl pak s lěhkým zamručením svou domněnku. Pak kývl.* Jistě, tomu rozumím. *Potrdil to, že ji vnímá a uvědomuje si, co po něm chtěla. pak stejně jako ona sesedl z koně, jehož nechal volně stát na zemi, došel ke stolu, ke kterému se posadil a vyslechl si podmínky dohody. Poslouchal, kývla hlavou, když promluvila o založení rodiny, musel si jen znechuceně odfrknout. Pak pokýval hlavou. Své oběti stejně pálil a popel sypal do řek, takže z nich nikdy nic nezůstalo.* Se vším souhlasím, vše je srozumitelné. Ovšem, chci zadní vrátka. Chci mít možnost kdykoliv odstoupit ze smlouvy, čímž se bude samozřejmě rušit to, co pro tebe dělám, stejně tak jako se zruší samozřejmě i pomoc ze tvé strany. Nikdy nevím, co se může stát. S mlčenlivostí, jež zůstane zachována po případném zrušení smlouvy samozřejmě souhlasím. *Uvedl ještě své podmínky. Ačkoliv to byl tip, který se na nikoho nevázal, tak si nedokázal představit, že by preparoval takovou Elisu. V tom případě, kdyby se začala dohoda takto týkat někoho z jeho případných blízkých, což ale moc nehrozilo, chtěl mít možnost vycouvat.*
Ne. Naučím tě to zašít. Přece by se měli naučet bolestí, že své dluhy mají zplácet. Nač na ně plýtvat magií nebo lektvary. Pokud po tobě budu chtít ať jim vezmeš orgán, zaslouží si to, protože nedodrželi dohodu. *Odfrkne si.* Nebuď k nim tak milosrdný. Přežijí, nedostanou zánět, pokud si ránu budou čistit. Víc si nezaslouží. *Nadhodí trochu zlomyslně a když stvrdí, že souhlasí, tak konečně pomocí magie nechá na papír zanést slova dohody, přidá mu tam zadní vrátka i s podmínkou zachování mlčenlivosti. Oba věděli, co se stane pokud se mlčenlivost poruší a že to bude velice bolestivé. A dost možná smrtící, protože jak řekla, stáhne jej ke dnu s sebou. Přivolá si další věci a sice dvě drobné tlačné dýky, dvě prázdné plnící pera.* Krev je nejlepší pojistka, snad se jí nebojíš. *Prohodí potměšile, s tím si nařízne bříško prstu, naplní pero vlastní krví a s olíznutím ranky si ji i vyléčí, než se skloní ke smlouvě, aby ji podepsala. Nepřipisovala nic navíc, jen to, na čem se dohodli, už tak to bylo výhodné pro oba. Podsune ji k němu, aby si ji klidně mohl přečíst, pokud jí nevěří s vědomím toho, že jestli něco dopíše, bude to muset podepsat znovu, protože se upisovala jen tomu, co tam už stálo. Předá mu i dýku a plnící se pero.*
*Kayn se na ni podíval a naklonil hlavu na stranu.* Umím to zašít, nemusíš mě přezkoušet, není-li to jedna ze tvých podmínek. A já a milostiví? Ne, ne to si nemyslím, že bych byl. Nestydím se za to, že utrpení druhých mi dělá více než dobře. Ta mast slouží urychlení léčení v kritické chvíli, kdy je to životu ohrožující, jistě, mám i takové na následnou aplikaci, ale mají-li trpět, budou tedy trpět. *Pronesl s potemnělým pohledem spokojeně Kayn. Pak už se jen uchechtl, nad tím, že by se bál se jen zasmál, vzal si dýkou, kterou si lehce přejel přes dlaň, ze které naplnil pero a poté podepsal smlouvu svým přízviskem Kayn. Pak pokývl hlavou, pero jí podal a doufal, že tohohle nebude litovat. Ovšem proč by měl? Zadní vrátka měl a nic z toho mu nevadilo.* Dobrá, děkuji vám. *Pronesl Kayn s pokynutím hlavy.*
*Maddie se usměje, smlouvou pro efekt zahýbe ve vzduchu, aby krev zaschla rychleji a nechá ji zmizet do svého bytu.* Bylo příjemné s vámi obchodovat. A nyní...máte nějaký plán nás nějak zabavit, nebo jsme zde prozatím skončili? *Pokud by skončili, tak jej instruuje, aby jí sehnal přesné složení lektvaru a ty byliny, které je třeba si k němu správně dát, protože na tom bude stát příprava "léku". Pokud se rozhodne prozatím zůstat...nechá si tyto instrukce na konec setkání.*
*Kayn pokýval hlavou a uculil se.* Ach ano, přeci jen, jsme na vyjíždce, no ne? Pokud to na vás není až moc, hm, nudné, je možné užít si vyjížďku na koních, a nebo máte nějaký jiný nápad na strávení dalšího času? Musím říct, že nápadité ženy měly vždy mou pozornost, z části i obdiv. *Pronesl, vstal, natáhl k ní ruku, aby pomohl vstát i jí, jako gesto galantnosti a pokud se jej chytla, nabídl jí rámě, aby jí odvedl ke koni. Příroda kolem nich jej nabíjela a kdyby mohl, kdyby se nezdráhal toho, že by ji nějak zaskočil či se choval nevhodně, byl by i pro to si to s touhle vskutku libě vypadající čarodějkou v altánku užít.*
*Protentokrát uvažovali stejně. Maddie se mu ochotně zachytí do rámě.* Koně už mě nudí, zato ty mi přijdeš zatím zajímavý k poznávání. *Ušklíbne se s jasným návrhem v tónu a když se mu vymaní, o stůl se opře rukama tak, že zůstane čelem k němu.* A myslím, že mluvení jsem si prozatím užila až až. *Nadzvedne jedno obočí.*
*Kayn se na ni podíval a když se jej chytala postavila se mu čelem, tak se uculil, načež ji ruce položil na pas. Jejich výškový rozdíl musel být s jeho 201 cm vcelku vtipný pohled, ale ne že by mu to nějak vadilo.* Ale no, snad by vás tak elegantní a impozantní zvířata nebavila? *Uculil se, ovšem v jeho hlase byl nádech ironie. Ne nad tím, co řekl o koních jako takových, spíše o tom, že jí nudily. V porovnání s tím, co by s ní teď mohl provádět mu přišli nudní také. Proto se na ni usmál a když si vyslechl její poslední větu, její postavení, bral to asi tak stejně jako pozvánku. poroto se k ní sklonil a věnoval jí dlouhý a dravý polibek, pokud mu neuhnula.*
*Nemám luk, šípy a ani terče v okolí, abych se zabavila. Jezdit zde nemusím nyní. Když přijde polibek, už je nic nedrží zpět, jsou na stejné vlně a čarodějka mu ho stejně dravě opětuje. Její ruce si snadno najdou místo na jeho těle a ona sama se usadí na kamenném stole, aby jí i jemu toto bylo pohodlnější, kór s její výškou a ujme se toho začít se svlékáním, zatímco jejich těla zalije teplo. Tepelný štít byl pro takové chvíle velmi užitečný.*
*Kayn se spokojeně, když samostatně zaujala místo na stole. Podívals e na ni, sjel si ji jen pohledem, snad jako kdyby si prohlížel oběť, na kterou se pouští. Hned na to své rty opět natiskl na její rty, sjel s niimi ale ihned po čelisti na krk, zatímco jí rukama překotně rozepínal kabátek, aby se dostal alespoň pod něj, k menší a slabší vrstvě, pod kterou by mohl nechat vklouznout své ruce. Jeho pohyby byly chtivé a možná až moc prudké a neobratné, tím, jak se mu snad vzrušením klepaly ruce. On byl ale spokojený a užíval si to, jak jen mohl. Po rozepnutí jejího kabátku si nedokázal pomoct, za pozadí si ji na stolu natiskl blíže k sobě a podržel za ně, než jednou svou ruku položil zezadu na její krk, stiskl a opět se vrhl na její rty.*
*Maddie vůbec nevadí, vesměs na to byla zvyklá, stejně jako třeba na to, že upíří tesáky protly její kůži - ne, že by to dovolovala všem upírům s nimiž spala. Jestliže Kayn vklouznul pod halenu s vyšším límečkem, mohl snadno zjistit, že další vrstvu neobjeví a dotýká se už přímo holé kůže k níž se stejně tak dopracuje ona a dopomůže si telekinezí, aby ho oblečení rychle a efektivně zbavila. S kalhotami si poradila už ručně, přece mu nedá bez předchozí provokace a dráždění hned to nejlepší. Zachytí ho za vlasy, když ji začne líbat, aby mu zvrátila hlavu a mohla jej políbit na krk a ten mu chvíli opečovávat jak rty, tak zuby, zatímco jednou rukou rozepla kalhoty, aby se do nich dostala a mohla vílu dráždit někdy letmými doteky, jindy pevnějším stiskem. I to ji samozřejmě nakonec přestane bavit, sex měla ráda, neodpírala své potěšení na úkor provokace a napínání druhé strany, většinou.*
*Cítil její počínání, v nějakých chvilkách si i dovolil zaklonit hlavu a zavřít oči, dokud to tedy neudělala ona sama. Když mu stiskla vlasy, jen zavrčel a volnou rukou jí vyhrnul svrchní části oblečení, a v dalším momentě se vymanil z jejího stisku vlasů, popadl ji za boky a prudce, leč jakýmsi způsobem opatrně, aby jí neomlátil o stůl, ji zády položil na desku a ihned se vrhl na její odhalenou kůži na hrudníku. Jeho rty ihned věnovaly pozornost jejím ňadrům, jež laskal, kousala dál si s nimi pohrával. Vnímal její dotyky a musel sám vrčet a tiše sténat, jak se mu to líbilo. Sám se jednou rukou zapřel vedle její hlavy, hledajíc cestu k jejímu krku, kolem kterého, pokud se tam dostal, omotal své prsty a stiskl, zatímco druhou si cestu prorazil do jejích kalhot a pod spodní prádlo, aby mohl více navnadit i on ji.*
*Zasténá, když se dostane do jejího spodního prádla a začne jí její pozornost oplácet a protože její přístup už nebyl tak pohodlný, jednoduše si pomohla telekinezí, aby mu kalhoty i spodní prádlo stáhla dolů a nechala jej před sebou stanout nahého - vesměs, protože mu stáhla oděv jen k botám. Pak ruku stáhne a nadzvedne se, aby se zbývajícího svršku mohla zbavit a zůstaly tak pouze kalhoty a kalhotky. I boty nechá dopadnout na zem po jeho stranách, nohy mu omotá okolo pasu a přitáhne si jej ještě blíže.* To se podívejme, kdopak je tu nedočkavý. *Nadhodí pobaveným, vzrušením zastřeným hlasem a znovu si najde prsty cestu do jeho klína, aby jej konečky prstů pohladila.*
/Čarodějové, hrajou nefér, ale no, taky nejsem svatý./ *Problesklo mu hlavou poté, co si dívka pomohla telekinezí. Sám se pak zasměje.* Říká někdo, kdo si musí dopomáhat magií. *Vrátil jí nazpět to, že kdyby si dala na čas, sám by svlékl jak ji, tak sebe. Sklonil se k ní, jednou rukou ji stále držel pod krkem, zatímco tou druhou rozepl překotně její kalhoty a pokud mu to její sevření povolilo, odtáhl se a spodky jí stáhl. Pak se ihned vrátil zpět, ovšem ještě do ní nevstupoval, ba naopak si užíval to trápení jejich tužeb, kdy jí v jeden moment spojil její malá zápěstí nad hlavou a chytl do jedné velké dlaně, aby snad mohl ukázat, že to on je ten, kdo má rád navrch. Nevstupoval do ní, užíval si to.*
Víš jak, byl jsi z pohodlného dosahu. *Ušklíbne se a nechá se vysvléct, dopomůže tomu i tím, že se v bocích nadzvedne a když se k ní vrátí, ujme se toho jej provokovat, alespoň do doby, než jí zachytí ruce nad hlavou. Prozatím mu nechá pocit kontroly, pokud ho to potěší a ujme se provokace pomocí telekineze, načež jej přitáhne o něco blíže, ale sama nezasune.* Potřebuješ písemné pozvání, Kayne? *Pobídne ho, aby si další provokace odpustil, pokud nemá v plánu ovšem jít na kolena a věnovat se jí ústy, kterými už laskal její hrudník, krk i rty.*
*Kayn se zasmál, když promluvila o vyzvání.* Ne, jen jsme ti chtěl ukázat, kdo z nás je ten nedočkavý. *Pronesl kousavě, nemohl si odpustit tenhle malý pocit vítězství. Pak už se tedy jal toho přestat je oba trápit, načež do ní zkušeným pohybem vnikla a spokojeně zavrčel. Nepáral se s tím, nebyl vanilkový, proto jí nedal ani moc šanci na to se nadít a ihned začal ve svých přírazech, jež hned od začátku nabyly rychlého tempa až na doraz, sám fér si své tvrdé přírazy do čarodějky nitra užíval plnými doušky, zatímco jí jednou rukou opět přidržel pod krkem a druhou přesunul do jejího klína, který začal ještě drážit prsty.*
Ah, přece si nebudu odepírat potěšení. *Prohodí skoro dramaticky s pobavením v odpověď, ale vzápětí nahlas zasténá a částečně se prohne v projevu rozkoše. Konečně zase někdo, kdo si zjevně nebral servítky a nebral ani ohledy na fakt, že fyzicky vypadá drobně a křehce. Zjevně nebyla, co si tím muži kompenzovali, když zasunuli, ale pak zamrzli. Na co čekali? Že se ženské tělo z jejich velikosti roztrhne? Nijak se nemírní se stony, vůbec ne, když přesune ruce do jejího klína a přivádí ji pomalu na vrchol. Nadzvedne se tolik, kolik jí to jeho ruka na krku dovolí a když konečně přijde očekávané vyvrcholení, opře se rukama za sebou, dávajíc na odiv celé své tělo, které udržovala v perfektní kondici, kdyby se náhodou nemohla spolehnout na magii. Její tělo se prohne, hlava v rozkoši zvrátí a pevněji stiskne nohami Kaynovy boky a přitáhne si jej k sobě těsněji, načež se zadýchaně ušklíbne a telekinezí si pomůže je přetočit, aby posadila Kayna na stůl a byla nahoře ona a péči mu oplatila. Tiskla mu horké, vlhké polibky provázené škrábáním zuby o kůži, někdy kousáním do oblasti čelisti, rtů, krku, dokonce ramen, zatímco její pohyb se rozhodně nedal nazvat pomalým a ani nezpomalovala. Měla přeci výdrž i hrdost. A spoustu zkušeností nahoře.*
*Spokojeně si to užíval, a když se pak octl na stole on sám, tak se musel jen pobaveně uchechtnout, v dalším momentě už ji ale přivítal chycením si ji za boky a přidržením na místě, zatímco jí on sám jak tlakem rukou na bocích tak i vlastní pánví dopomáhal k rychlému tempu. Jednu ruku ji položil zezadu na krk, vjel jí následně ale do vlasů za které zatáhl, donutil jí ještě víc zaklonit hlavu a rty přitiskl na její krk. Druhá ruka mezitím tiskla její jedno ňadro. Tohle si Kayn užíval, a jak by ne, byl přeci jen víla.*
*Tentokrát je to Maddie, kdo mu chytí ruce nad hlavou, za pomoci telekineze, a rukama mu přejíždí po těle, dokonce mu zachytí jednou krk na oplátku, protože se jí už dotýkal dostatečně a druhou ruku stáhne za sebe, aby jej mohla uspokojit ještě o něco víc stiskem ve správných místech. Udržet si tempo není zase tak náročné, ač měkkým povrchem o nějž zarývá kolena by jistě nepohrdla. Skloní se, aby mu věnovala polibek a zuby zatahala za jeho spodní ret, než se trochu škodolibě ušklíbne. Hračky do postele tu neměla, mohla improvizovat. Zpoza jejích zad se tak za několik vteřin vynoří rudý ocas se špičkou na konci, která by mohla být v jiné situaci nebezpečná, nicméně Maddie takhle své znamení využít nechce, má s ním jiné plány. A to nahradit bičík do postele. Bolest mu přece nevadila, mírná, která má přinést při aktu rozkoš? O tom pochybovala.*
*Spokojeně ji sledoval, dokonce se i nechal, aby mu zvedla ruce nad hlavu. Ve svých pohybech pánví ale nepolevoval, ba naopak, o to více ještě přidal na iintenzitě. Sledoval, jak se za ní vynořilo to cosi, co tam bylo a úsměv, jež měl na tváři, se o to více rozšířil. Užž už chtěl něco říct, měl ale pocit, že by tím kazil moment a kouzlo okamžiku. Proto jii tedy nechal převzít kontrolu a spokojeně se k ní pak natáhl, když mu věnovala polibky, aby alespoň ty jí mohl oplácet, když už se jí nedotýkal.*
*Místo nad sebou mu už nevrátila, dokud nepřeklenul vrchol i on sám. Prodlužovala jej vlastními přírazy a pohyby pánví, než konečně přestala a jen mu vtiskla poslední polibek, než se zepřela nohou, přehodila druhou a aniž se dotkla stolu, rovnou ji položila na zem a přidala druhou. Jen se rozhlédla po svých věcech. Nechtělo se jí oblékat, bylo snazší použít kouzlo, které to udělalo za ni a ona se ihned poté oprášila, ač se nezdálo, že by její věci byly ušpiněné. Pohledem sklouzne na Kayna a ještě mrkne.* Sežeň mi složení a ingredience toho ohnivého lektvaru, i ty dvě byliny. Budeme v kontaktu. *Prohlásí, načež se vrátí ke koním, kteří celou tuhle scénu chvílemi sledovali a s tím stáhne i tepelný štít. který udržoval dosud vzduch okolo nich ohřátý. Vyšvihne se do sedla, naposledy se trochu povýšeně usměje na Kayna, než pobídne koně, aby mohla cvalem odjet, vrátit koně a zmizet z "místa činu".*
*I Kayn si to vše užil jak jen mohl, dokud nedošel k vrcholu. Pak jí odsouhlasil, že budou v kontaktu a následně na to i on zmizel, odvedl koně po vyjíždce do stáje, než zamířil zase směrem do Faerie.*
*Vstoupí do bytu a aniž by se zouvala, což bylo pro USA a spoustu jiných zemí naprosto běžné, Za ruku si přitáhne Eshe, druhou ji zachytí okolo pasu a pustí ruku, aby ji mohla přitáhnout níže, i s podpatky totiž měřila méně. Tentokrát ji už políbí a po paměti si i přitahuje za pas k sobě, aby ji následovala nejkratší cestou do ložnice, kde ženu usadí na postel.* Nech mě ti udělat přehlídku. *Nadhodí pobaveně, když se odtáhne, aby mohla z šatníku přinést nějaké kousky - položila si je na polici na okraji, protože je nemínila vzít naráz, postrádalo by to eleganci. Pouta vynechá, obojek a tomu podobné hračky jakbysmet, ale vzhledem k tomu, že s ženou zkušenost neměla si neodpustí náhražky mužského přirození, různé vibrující hračky, skřipce na bradavky, svíčky na vosk a jiné drobnosti. Samozřejmě to nevytáhla najednou, protože tu show mínila předvádět na ní, což znamenalo se vrátit k Eshe a shrnout vlasy stranou, aby ji mohla políbit, jako pozorná milenka vyzout, svléknout z kostýmu do spodního prádla a udělat jí pohodlí na posteli, než započne samotný vrchol nezapomenutelného večera. Prozatím ji však laskala, v mezičase, kdy Eshe zaměstnala jednoduchým kouzlem zapálila svíčky, ač vedle byl zapalovač, zatímco zkoušela, jak reaguje na peříčko na pokožce. Potřebovala si nakonec oťukat, co se její civilce bude líbit a z čeho zase tak nadšená nebude. A samozřejmě ji vybídla, ať zjistí, zda dokáže lidi přivést k šílenství.*
*Přestože byla do bytu Maddie přenesena portálem, cesta autem, kterou byla magii ošálená, ji připadala jako věčnost. Jen co se dveře za nimi zavřely, byla konečně odměněna prvním polibkem. První polibek od ženy! Přes mysl jí přelétla otázka, co dělat s rukama, ale později si uvědomila, že se zachová, jako kdyby před sebou měla muže. Ačkoli mezi ní a čarodějkou nezbylo ani trocha místa, Eshe si ji přitáhla blíže k sobě za zátylek, aby prohloubila polibek. Nechala se dovést do ložnice a posadila se na pohodlnou postel, kdy se konečně mohla zhluboka nadechnout. S lišáckým úsměvem sledovala Maddie a bezeslov pokynula rukama, aby Maddie dělala vše, co si přeje. Sledovala každou blbůstu různých velikostí, kterou ji Maddie předváděla a nevěřícně vrtěla hlavou. Ženy byly složité, ale nesměla si náladu zkazit. Možná si to nakonec i uzije. Proto se nechala svléknout, políbit a později šimrat peříčkem. Zadržovala smích, svírala ruce v pěst, dokud ruku Maddie neuchopila a neodtáhla ji dál od svého těla.* Tohle ne, *zavrtěla pobaveně hlavou.*
Dobře, tohle ne. *Tiše se zasměje a políbí ji, načež přejde dál. Vynechá jiné hračky, co by Eshe mohly lechtat a citlivě vyzkouší reakci na skřipce- tyhle měly mezi sebou řetízek, někde by určitě našla i rolničky a jiné věci. Pak se natáhne po svíčce a zlehka se odtáhne, aby se nestalo, že jí snad podklouzne ruka a ona dívku opaří. Ne, ne, s voskem se muselo velmi opatrně, kapku nebo dvě na jedno místo a třeba se posunout dál, aby nepodráždila příliš kůži. Při tom zapojí i celou dlaň druhé ruky, aby se s jejím tělem seznámila a teplou, měkkou rukou ji tak hladí, vyvíjí lehký tlak na její tělo, ani příliš majetnický, ani takový, který by mohl lechtat a kapičky zkouší na místech, kde je pokožka méně citlivá - klíční kost, mezi ňadry, bříško, ale podbřišek už byl i na doteky nakonec citlivý a tomu se vyhnula, alespoň dokud by neznala reakci Eshe a sotva dojde vosk, zachytí rukou konečně okraj spodního prádla prstem a skoro zamyšleně ho posune níž a vtiskne jí polibek pod spodní žebra, více k boku, uvolní si druhou ruku, aby mohla spodní prádlo stáhnout a s tím sklouzne i ona sama z postele, aby si stáhla za jemného kroucení boky, který ji možná sváděla, nebo si skutečně pomáhala z oblečení, s tím se svléknout, všechny kusy oblečení, vystoupí z něj a vrátí se za ní do postele, kdy si ještě i ona sama rozepne boty a nechá je dopadnout na zem, zatímco zachytí její nohu a od kotníku postupuje horkými polibky výše, na některých místech lehce pokožku nasaje, aniž zanechá flíček, někdy lehce přejede zuby nebo ji ochutná jazykem, nicméně klín jen těsně mine ve prospěch toho krátce polaskat ňadra a dostat se ke rtům.*
*Cítila se uvolněná, za což z velké části mohl alkohol, který na poslední chvíli v klubu vypila. Vnímala každičký dotek, i lehkou bolest z skřipců, které vyvíjely značný tlak na její bradavky. Konečně si to začala užívat, hodila za hlavu všechna přesvědčení, že její tělo patřilo pouze mužům. Ale kdo ví, možná se po probuzení s kocovinou zhrozí, co to provedla. V lepším případě si nebude nic pamatovat. S nedůvěrou sledovala, jak se Maddie se svíčkou u ní posadila a zalapala po dechu, jakmile horký vosk dopadl na její kůži. Bolest zmizela stejně jako se objevila a Eshe se přistihla při tom, že si to snad užívá. Nebo za to spíše mohly hřejivé doteky, které se brzy proměnila v polibky, dokud Eshe na svých rtech neucítila opět její. Spokojeně zavrněla a přitáhla si Maddie blíž, jen aby ji později strhla pod sebe. Hračky měla sice zajímavé, ale nedalo by se říct, že Eshe poskytovaly takové uspokojení, jaké si představovala. Proto na chvíli převzala štafetu a tentokrát nechala všechnu pozornost přesunout na čarodějku. Líbala její rty, tváře a krk, zatímco prsty zkoumala její obnažené tělo. Druhou rukou se opírala, aby Maddie pod sebou nezalehla, což ji nutilo tu první používat aktivněji. Mačkala její ňadra, nehty šimrala vnitřní stranu stehen a nakonec ukazovákem přejela přes její klín, jen aby zjistila, jak na tom Maddie je. Nakonec, zatímco Maddie znovu políbila na rty, si odepla připínáky a řetízek omotala kolem jejího krku, aby si ji přitáhla blíž.* Chceš si se mnou ještě hrát? Nebo nebudeme prodlužovat.
*Maddie se nechá protočit pod ni, nechá se zkoumat za pozitivní odezvy, kterou samozřejmě v klíně sama pozná a určitá dominance Eshe jí dá docela dobrou představu o tom, jaký sex má žena nad ní ráda. A když ji vyzve slovy více méně, tak se posadí, čímž využije faktu, že Eshe si ji k sobě přitahovala a jednou rukou se zapře za sebou, druhou stiskne její pozadí, aby si ji přitáhla více do klína, ač se neměla oč otřít. Zatím. Tuhle hračku si ale ještě nechá na chvíli nepoužitou.* Chci tě slyšet, Eshe. *Prozradí jí, vymění jejich pozice a rovnou si přivlastní její rty a polibek bez váhání prohloubí. Nechá Eshe bez dechu a přesune se polibky níže, aby své přání mohla začít v klíně šikovnými pohyby jazykem a prsty realizovat. Nepředpokládala, že Eshe ji bude celou dobu sledovat, aby si mohla nasadit hračku, kterou muži měli přirozeně ve výbavě. Ona ale byla šikovná a jistě si poradí. Jen se ještě nerozhodla zda dovolí Eshe, aby vyvrcholila díky hračce, raději si pohladí ego vlastní prací, což znamenalo to prostřídat. A tak v jeden moment prsty vytáhne a bezděčně je očistí jazykem, políbí ji na hrudník a rukou, kterou se nepodpírá si omotá její nohu okolo boku, aby do ní pronikla i za pomocí hračky. Pomalými pohyby nechala Eshe, aby si zvykla, nevyměnila kvalitu za kvantitu, takže rozdíl nebyl tak znatelný, ač tam jistě nějaký byl...a po chvíli škodolibě umocní napětí v jejím těle zapnutím vibrací. Sice tím dráždí i sebe, připínací hračky byly dvojsečná zbraň, neb byly uzpůsobeny tak, aby uspokojily obě strany, nicméně si to užívá i tak a do Eshe opře svou ruku o krk, aby ji přitiskla k matraci a políbí ji konečně na rty poté, co nechávala jejím rtům průchod, aby vyluzovaly uchu lahodící zvuky.*
*Slova Maddie přispěla do horečky, kterou vyvolávalo vzrušení a očekávání, která ji ještě budou splněna. Zatím si Maddie vedla dobře, očividně měla velmi mnoho zkušeností, zatímco Eshe se řídila pouze těmi, které nabrala s muži. Sex s ženou byl úplně jiný svět. Jiné chutě, jiné pocity a hlavně jiné zážitky. Eshe opět upadla do pohodlného prostěradla a nechala se hýčkat dalšími polibky, které nakonec skončily v jejím klíně. Žena pečlivou práci čarodějky odměnila prudkými výdechy a občasným zavrněním při tom správném pohybu. Nakonec byla překvapena hračkou, která ji donutila otevřít oči a zvednout pohled na Maddie, které se tohle podařilo obléct bez povšimnutí. Chvíli si tu rozkoš nedokázala přijmout, bylo na tom něco zvláštního, co spíše vzbuzovalo zvědavost, než chutě, ale jakmile Maddie zapnula speciální funkci, které hračka poskytovala, veškeré pochybnosti se rozplynuly. Netrvalo dlouho a Maddie konečně dostala to, co chtěla, a v plné kráse. Eshe se neubránila hlasité odezvě, zatímco jednou rukou svírala prostěradlo, jen aby nepřekazila práci čarodějky. K nepřerušení stimulace pomohl i polibek, u kterého Eshe zaměstnala i druhou ruku, a to tím, že ji zabrouzdala do vlasů. Dlouho v polibku však nedržela, čas od času se musela nejen nadechnout, ale rychle vzduch za doprovodu krásných zvuků vyhnat z těla. Když ji Maddie nedovolila ani to, rozkoš si vybila v prohlubení polibku nebo silnému kousnutí do rtu a zatáhnutí za vlasy.*
*Maddie čas od času vydala něco, co se dalo jednoduše popsat jako zavrčení, když ji silněji kousne a i jí unikne občas ston nebo prudký výdech, zvláště pak, když vybracím přidala na síle...jen aby je pak snížila do mučivě pomalého vibrování a nakonec do přerušovaného. Ve výsledku pak odepnula " postroj" na bocích, aby ho dál mohla pohybovat už jen svou rukou a konečně Eshe dopřála to, po čem by mohla nejvíc toužit, alespoň na oko. Jak dívka chtěla poznat, hodlala ji přivádět alespoň chvíli k šílenství, když ke hře uvnitř s hračkou přidala ještě vnější stimulaci jazykem a když se jí zdálo, že se tělo civilky příliš napíná, snad s blížícím vrcholem, vytažení hračky a škádlivý polibek a jemné zkousnutí stehna to jistě oddálilo. Nakonec se ale přeci slituje, k hračce opatrně přidá ještě dovnitř prst nebo dva, dle toho, jak se vejde a jak dobře se dovnitř dá proniknout a ústy v klíně tomu dodává sladkou korunku na závěr, snad spíše slastnou a tentokrát se už neodtáhne.*
*Každou vteřinou byla více a více citlivá, proto zmírnění vibrací či jejich přerušování nemělo takový efekt, jaký si Maddie přála. Eshe byla ráda za každou pozornost věnovanou jejímu klínu, byť jen malou, neboť i ta ji udržovala ve spokojené náladě. Eshe byla opět opuštěná, jakmile se jí Maddie rozhodla zaměstnávat jinak, tudíž ji nezbývalo nic jiného, než kousat vlastní rty a v rukách pevně sevřít látku prostěradla. Hlava se jí začínala točit, přicházela tzv. 'malá smrt', jak kdysi nazývali vyvrcholení. Mravenčení, které začalo od hlavy pomalu přebíralo kontrolu nad celým tělem, avšak tento okamžik byl náhle přerušen škodolibostí čarodějky. Eshe zoufale hlesla, jakmile se její finále oddálilo a otevřela oči, které upřela na Maddie. Chtěla něco říct, stěžovat si, rozkazovat, ale nejdřív musela uklidnit svůj zběsilý dech. Než se však stihla nadát, Maddie pokračovala a konečně ji dopřála zasloužené slasti, kterou dala najevo nejen svým hlasem, ale i činy, když Maddie natiskla blíže k sobě. Její tělo na chvíli uvízlo v křečí, mysl byla prázdná pouze hřejivý pocit orgasmu bylo to, na co Eshe myslela. Hrudník se jí prudce zvedal, slinami se snažila zvlhčit suchá ústa, dokud se neopřela o lokty a nepodívala na čarodějku.* To bylo... *Chtěla něco říct, ale nevěděla co.*
No? Nestyď se, jaký to bylo? *Broukne k ní jen lehce zadýchaně, na rtech jí pohrává jemný úsměv v očekávání a pobídce, aby se vyslovila, když se zvedá, aby se dostala rty k jejím a ukradla si polibek, napřed jí ještě jeden věnuje na krk a s očekáváním upře pohled do jejích očí. Její pohled měl stále hypnotickou iluzi hadích očí medúzy, neobtěžovala se iluzi sejmout, i když to mohla udělat, když šla do šatníku pro hračky a okecat to tím, že si sejmula čočky při té příležitosti. Ale chtělo se jí? Ne. Takhle bude pro Eshe možná větší oříšek si ji zapamatovat a tak snadno ji poznat později, i když se snažila být dosud pro ženu pod ní nezapamatovatelná.* Jestli chceš použít koupelnu, je za těmito dveřmi vpravo. *Ukáže na druhé dveře, které do ložnice vedly - vlevo od postele na níž Eshe ležela, vlastně tedy po její pravé ruce.*
*Zhluboka dýchala a podívala se na Maddie, která se k ní blížila, aby ji políbila. Krátký polibek nestihla tak rychle oplatit, jelikož byla zaměstnaná nejen myšlenkami, ale i pocity. Bylo těžké Maddie vylíčit vše, co si myslela. Snad jako kdyby na to slova neexistovala, ale další otázkou bylo, zda se snažila popsat dobrou zkušenost či špatnou.* Nové, *krátce odpověděla a posadila se do tureckého sedu. Prohrábla si slabě rozcuchané vlasy a podívala se čarodějce do očí.* Rozhodně umíš ženu udělat rychleji, než chlap. *Ušklíbla se a promnula si horké tváře. Nemohla uvěřit, že opravdu strávila intimní chvilky s ženou. Za celý svůj život se na žádnou nepodívala jiným způsobem, než s jakým kouká na muže. Možná to byl opravdu špatný přešlap, kterého bude litovat, jakmile alkohol z její krve vymizí.* Hele, není třeba. Půjdu domů, mám hodně o čem přemýšlet, *slabě se usmála a naposledy si Maddie přitáhla k sobě, načež jí dala slabou pusu na rty a na ušní lalůček, do kterého i kousla. Poté se zvedla na nohy, aby vyhledala své oblečení a to si oblékla. Z kapsy vytáhla i mobil, aby napsala Orion, že vyráží domů a jakmile zjistila informaci, v jaké části města se vůbec nacházela, s Maddie se rozloučila s malým dárečkem, a to náušnicí, kterou ji při polibku zvládla ukrást.*
Skvěle, užij si zbytek večera, *Pousměje se a při posledním polibku se ještě ušklíbne nad náhlou nepatrnou odtažitostí, ale vesměs si z ní nic nedělá a nechá Eshe odejít, jen zlehka skrz její mysl kontroluje, že ji drobná zlodějka neokradla. Na náušnici, kterou nenahmatala tolik nelpěla, dokonce ji nechala u dívky, ač teleportovat předmět nebylo vesměs nic náročného, z mysli Eshe by snadno zjistila, kam si ji schovala, na druhou stranu, jestli si drobná zlodějka vzala platbu za sex, spíše to Maddie přišlo úsměvné.* /Kariéra striptérky nebo prostitutky, huh?/ *Proletí jí vesele hlavou a zamíří se umýt narozdíl od Eshe, odlíčit a spokojeně se přesune do postele.*
*Pandemonium sa pre dnešný večer premenilo na halloweensky brloh. DJ už vyhráva rôzne tanečno-elektro pecky a repráky rozvibrovávajú svoj najbližší priestor. A dokonca aj prvých tanečníkov. Návštevníci okrem jedného drinku zadarmo majú možnosť sa pokochať výzdobou. Rôzne pavučiny, umelí pavúci, ktorí sa zdajú byť skoro ako živý, efektní netopieri a aby to nebol halloweensky gýč tak steny sú doplnené aj neónovú výzdobu v tvare tekvíc, strašidelných tvárí a podobne. V niektorých miestach sa po zemi plazí suchý ľad, prípadne uličky sú vyzdobené tak, že by do nich vliezli iba veľký trúfalci. Vstup prvé dve hodiny je zadarmo - podmienkou ale je maska. Bez nej Vás SBS otočí. Ak masku máte tak Vás skontrolujú či nemáte pri sebe nejaké zbrane. Pandemonskú SBS ale neošáli žiadny podsveťan, všetky prekliate a magické predmety vám zabavia rovnako ako keby ste pri sebe mali obyčajný kuchynský nožík. Ak by sa s nimi chcel niekto dohadovať o zbrani alebo magickom predmete, nekompromisne ho vyhodia. Predsa Halloween párty si viete užiť aj bez týchto vecí. Nezabudnite, že o pólnoci sa vyhodnocuje najlepšia maska!*
*Remi se mnou s Alessandrou měl sejít teprve na párty, proto u sebe doma na sebe hodil svůj kostým, jak tedy s Aless vybrali, tak se jednalo o kostým Kapitána Ameriky, na zádech měl připevněný neškodný štít, který se také vázal k oné postavě, a na hlavě nasazenou rádoby jeho helmu. Své ochranné předměty si ani nebral, takže mu vlastně neměli ani co zabavit. Ačkoliv už se od Aless učil řídit, a šlo mu to vcelku obstojně, přeci jen pořád u sebe neměl své auto, a tak se na místo dostal veřejnou hromadnou dopravou. Teď už ale stál před Pandemoniem, kousek od vstupu, kde si pokuřoval svou cigaretu a čekal na svou upírku. Během toho sledoval všechny kolem sebe, a culil se nad určitými rozmanitostmi různých kostýmů.*
*Dominic se s Nat setkal u něj doma. Měl už připravené vše, co po něm chtěla a co objednali. Všechno to přišlo během druhého dne od objednání, takže to Dominic stihl i všechno seřadit a teďka už se oba dva nasoukali do kostýmu, jeden do kostýmu Harryho Pottera, a ta druhá zase do kostýmu Ginny Weasleyové. Dominic byl ale spokojený ačkoliv vypadal trošičku jako moula, I tak to bylo kouzelné a on měl neskutečnou radost.* Tak co, jak se těšíš? *Zeptal se mladé upírky, když se na ni podíval, po cestě k Pandemoniu.*
*Aless se na tuto Hallowenskou akci těšila, už jen proto, že spolu s Remim měli spolu vymyšlený kostým. Když tedy nastal ten den, oblekla se za Winter Soldiera. Což vlastně znamenalo, že si oblékla černé kalhoty s přezkami, kde mohla mít nože, vršek měla obdobný, vše v černé kožené barvě, s přezkami a jen jedním rukávem, jelikož její levá ruka byla přesnou kopii umělé ruky, která se dokonce tak i chovala, přece jen si Aless nechala něco takového pořídit. Na rukou měla bezprsté rukavice. Vzadu na bedrech a po stranách stehen měla umělé nože, hračky, které jen jako doopravdy vypadaly, přece jen s normální zbraní by jí tam nepustili. Stejně tak dětský byl i její samopal, který si vzala do rukou. Na tvář si nasadila masku a trochu začernila kolem očí a byla připravená jít na party. Nasedla proto do jednoho ze svých aut a vyrazila. Po nějaké době konečně zastavila kousek od Pandemonia, vystoupila, vzala si svou zbraň – hračku, do ruky a vyšla směrem, kde viděla stát Kapitána Ameriku.* Ale podívejme se, jak mu to sluší. *Pronesla, když k němu došla.*
*Když si Remi všiml že dorazila už i jeho dívka, tak se na ni spokojeně usmál a pokynul jí hlavu.* Ale, i tobě to moc sluší. Vypadáš skoro opravdu jako ta postava. *Mrkl na ní, a potom se otočil kolem své osy, aby si ho mohla prohlédnout i ona ze všech stran. Poukázal i na svůj štít, nutno podotknout, že kdyby s ním chtěl do něčeho bouchnout, tak by mu v ruce zůstala asi jen ta držátka, která byla zezadu, z tak jemného materiálu ten štít byl. Pak se ale otočil na Aless.* Jaká byla cesta sem? Já dokouřím, a můžeme jít na to, co ty na to? Zeptal se Remi spokojeně. Potom ale do upírky drkl loktem, když spatřil, jak si to k Pandemoniu štrádoval jeden z hostů, který měl ale úplně skvělý kostým. V podstatě, vypadal jako obří, nafukovací penis. Remi měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.* Je ti jasné, že kdybychom se nedomluvili na společném kostýmu, tak bych si asi vzal přesně tohle? *Poukázal na muže v kostýmu.*
Jo! Vypadáme super! *Usmála se na něj a spravila Dominicovi kravatu. Elaine šla s nimi v kostýmu Hraběnky Alžběty Báthoryové a následovala dvojici upírů* Ale hvězda kostýmů je Elaine! Kde si ho sehnala? *Elaine se na ně podívala, upravila si svůj límec a odpověděla* Nemusíš vědět vše..hlavně dávej pozor. *Nat přikývla a vydala se dovnitř s Dominicem*
*Dominic se na Elaine otočil, a taky obdivně pokýval hlavou.* Ale jo, taky to máš hezký. *Pochválil její kostým, načež se na starší upírku zářivě usmál, a potom už se věnoval opět Nat.* No, já si to hodlám dneska teda pořádně užít, doufám, že tyto samé. *Pronesl, a hodil po ní kárové oko. Noha jej po útoku ještě trošičku bolela, což naznačovalo to že upír kulhal, ale už skoro neznatelně. Nechtěl v Nat vzbuzovat nějaké pocity sebekritiky, v podstatě za něco, za co upírka ani nemohla.* A hele, tak mě tak napadá, myslíš, že tě tam vůbec dají něco dobrého k pití? Nejsi ty Ještě vlastně svým způsobem nezletilá? *Pronesl zlehka aby jí mohl popíchnout.*
Je mi jednadvacet Domi..Můžu pít..Ty na druhou stranu bys neměl pít aby ti nezkolabovaly játra Staříku..*Natalie popíchnutí opětovala a Na tváři ji vyrostl škodlivý úsměv* Doufám že tu be Co pít..trochu mi vyschlo..*Nat se vydala hledat bar a Elaine šla s ní. Při cestě narazila do pár lidí ale upírka nakonec bar našla a objednala si Víno s krví a Elaine si objednala ti samé* Dome! Co chceš? *Zavolala na Svého kamaráda*
*Dominic se na mladší upírku podíval, nejprve sevřel oči do úzkých linek, ale potom se zasmál.* Jo, jo. Tak to bylo hodně dobrý. *Ušklíbil se, načež se na ní podíval natáhl se, a zlehka jí vtiskli polibek na tvář. Potom už se společně s ní a jejím doprovodem prodral skrz lidi, a zamířil k baru. Tam se posadil, a rozhlédl se kolem sebe, všímal si lidí kteří tam byli a všímal si kdo všechno tam přišel v jakém kostýmu. Musel se nad nějakými maskami dokonce i zasmát. Potom se otočil na svou kamarádku.* Já bych si dal whisky s krví, slečno. *Mrkl na ní.* Ale platím já jasné? *Zvedl Dominic ukazováček v káravém gestu, ale pak se usmál.*
*I Aless se mu zatočila dokola, aby se ukázal v plné kráse a pak si prohlédla jeho.* Páni vypadá to opravdu dokonale, no nejsme my skvělý pár? *Zazubila se a když jí řekl, že dokouří, tak jen přikývla a koukala kolem sebe na lidi, co přicházeli také na akci.* Cesta byla fajn, teď večer není takový provoz, takže super. *Usmála se a když se začal smát a řekl, co řekl, jen pozvedla obočí a pohlédla na něj stylem- To snad nemyslíš vážně.* Jsem ráda, že jsme se domluvili na společném, protože v tomhle bych tě jít nenechala, věř mi, tohle ne lásko. *Uchechtla se a pobaveně vrtěla hlavou.* Hlavně prosím nejdi v tomhle na svatbu ano, moc tě prosím. *Zasmála se.*
*Remi se pobaveně zasmál.* Hele jako, já jsem sice blázen, ale zase ne takový, abych v tomhle přišel na svatbu. Říkal jsem ti o tom jak takovýhle podobný nafukovací penis měli v létě na pláži, normálně to tam prodávali jako něco, na čem jsi mohl ve vodě blbnout. Víš co, jako mají donuty, plameňáky, jednorožce, tak tam měli i tohle. A hádej, kdo si to do té vody vzal? *Pronesl Remi hrdě, načež se poklepal na hruď a spokojeně se zasmál.* Jasně, jasně že já. *Uculil se, a poté si opět popotáhl z cigarety, zatímco se podíval na Aless, a hned na to jen spokojeně zavrněl, když si prohlížel její outfit.* A jak říkám, kdybychom nebyli domluvení, tak bych si to na 100% asi vzal, kdybych to tedy našel. *Zasmál se mladý fér.*
Ne ne nee, tys kupoval Kostýmy..*vytáhla peníze a zaplatila jejich drinky* peníze mám až nebudou tak pak budeš platit ty jasný? *Nat zvedla ukazováček aby ho napodobyla. Elaine zaplatila svůj drink než Nat dokončila větu a už jen čekala na ně* Tak a teď se jdem bavit, Můžem? *Zeptala se ho se skleničkami v rukou*
*Dominic se na ní usmála, a po té pokrýval hlavou.* Jasně, ale kdyby jsi kdykoliv neměla, nebo cokoliv, tak jsem prostě tady, dobře? A to nemyslím jenom teďka, tady na té párty, ale kdyby jsi cokoliv potřebovala, třeba byla bez peněz nebo tak něco, tak za mnou vždycky můžeš přijít. *Pronesl, a pak jí jemně položil ruku na rameno. Když před něj potom postavili jeho objednávku, tak se Natalii ještě jednou usmál než potom zvedl svou sklenku a přiblížil ji k té její.* Tak jo, na co si připijeme? *Zeptal se starší upír, načež se zářivě usmál.* A hned potom se můžeme jít bavit, já možná jen uteču na cigaretku, ale teďka si chci připít, já nevím, třeba na nové, a moc hezké přátelství? *Zeptal se mladší upírky.*
*Koukla pak na něj.* No blázen jsi, to je pravda a proto se trochu děsím toho, co bude až se párty po svatbě rozjede, ty už budeš na mol. *Zasmála se.* Takže zakazuju i pak, rozumíš? Prostě prosím ne, pokud nechceš, aby ti utekla nevěsta. *Uculila se a prohrábla si vlasy a poslouchala jej dál.* Že se vůbec ptáš, jasně, že ty, kdo jiný by to udělal, než ty. *Usmála se a sundala si masku, aby ho mohla políbit, přičemž jen spokojeně zavrněla.* Sladký kapitán z tebe. *Zazubila se a nad jeho slovy se už jen usmívala. Milovala tu jeho bláznivou stránku, ale kdyby šel za to obří péro, asi by to těžko rozdýchávala.*
*Remi se na upírku usmál.* No, to že nebudu na mol, tak to slíbit nemohu. Tak nějak to tak i plánuji, nebo ne plánuji, ale počítám s tím, že v určitou noční hodinu o sobě už nebudu vědět ale dám si pozor na to, abych se kostýmu který je podobný jako ten, který právě zašel dovnitř, vyvaroval. A kdyby mi to náhodou nevyšlo, tak mě prosím zastav. *Apeloval na ní Remi, a usmál se. Polibek jí potom s úsměvem vrátil, než se podíval kolem sebe. Pak ale pohled opět vrátil upírce.* Jinak, s těma oknama se tedy počítá? *Optal jsi. Ptal se na to zda platí jeho a Alessina domluva ohledně pondělku, kdy měli večer přijít tři upíři z jejího klanu, aby v Remiho bytě předělali okna. Normální měli být vyměněny za ta, která by filtrovala záření, ale bylo by tak pro Aless možné, aby se tam pohybovala i přes den, stejně tak jako v její vile.*
Okay to si zapíšu! Alee budu v pohodě. Nakoupím si korálky a něco si vydělám online podáváním náramků a šperků..*Natalie se usmála, zvedla sklenku a připila si s ním* Dobře dávej ale pozor na psy venku..Tak na Hezké přátelství! *Elaine stála opodál a pila svůj drink* Mám jít s tebou? *Zeptala se Nat Dominica a naklonila hlavu. I když už se cítila Nat lépe pořád se o něj trochu bála*
*Dominic vykulil oči.* Náramky z korálků? To se pořád ještě dělá? Tak to mi potom taky musíš nějaký vyrobit. *Uculil se na ní Dominic, načež na ní mrkl jedním okem. Potom se zářivě usmál a když si s ním přiťukla, tak si přitáhl svůj drink a napil se.* Na dobré přátelství. *Pronesl ještě jednou, když odtáhl skleničku od úst, a spokojeně se nad tou větou znovu pousmál. pak se opět podíval na mladší upírku a naklonil hlavu jemně na stranu.* To je v pořádku, nemusíš se bát. Budu v pohodě, takže klidně to zvládnu sám, přeci jen, už jsem velký kluk. *Zavrněl spokojeně, a pak se pobaveně usmál.* ale pro klid tvé duše, a taky proto, že tě tu nechci nechávat samotnou, už jenom proto, že jsme sem přišli spolu, tak budu moc rád, pokud by jsi tady šla se mnou. *Mrkl na ní, a pak se natáhl, aby jí chytl za ruku. Gesto to bylo jemné, malé, ale i tak cítil, jak jím projel jistý druh zvláštních výbojů.*
*Pro Kim už byla svým způsobem tradice, že pokud chtěla vyrazit na nějakou akci, prostě na ni vyrazila, i pokud to znamenalo, že tam bude sama. Na dnešek nijak velké plány neměla, jen chtěla vynést nový kostým někam do společnosti, možná trochu popít, pobavit se. Stála ve frontě, snažila se příliš neotáčet, aby někoho nesejmula křídly, která, i přesto, že byla stažená, nabývala úctyhodných rozměrů. Zdálo se však, že jí nejspíš trochu zkomplikuje plány fakt, že řadu lidí do klubu odmítali pustit. U pár z nich to bylo kvůli různým ostrým, nebo jinak nebezpečným předmětům, což oceňovala, ale pár lidí bylo posláno pryč zdánlivě bezdůvodně. Napadlo ji, jestli by to náhodou nemohlo být proto, že přišli sami. Narvózně polkla.* /Tak na tohle jsem nepomyslela…/ *Rozhlédla se po lidech, které byla schopná vidět, popřípadě slyšet a všimla si dvojice v kostýmu Kapitána Ameriky a Winter Soldiera, kteří jí byli tak nějak povědomí. Když pak zaslechla jejich hlasy, trochu se jí ulevilo.* Remi, Aless! *Zavolala na ně a zamávala, zatímco se blížila k ochrance a doufala, že se nespletla a jeden z nich ji protáhne, kdyby to bylo nutné.*
*Kostýmy nebylo obtížné sehnat, už jenom kvůli vydařenému obchodu z minulých dní. Ačkoli Eshe mrzelo peníze utrácet “zbytečně”, naléhavost a prosby Orion nemohla přehlížet věčně. Přeci jen se potřebovala čas od času odreagovat a hlavně mít další krásné vzpomínky na svůj průměrný život. Obě ženy se navlékly do příslušných kostýmů, Eshe do kostýmu Harley Quinn a její nejlepší kamarádka Orion zpodobňovala ženskou verzi Jokera. Úspěšně přežily cestu autobusem, kdy se na ně jejich vrstevníci podivně koukali, za to mladina na ně mohla úžasem oči nechat. Zřejmě za to trochu mohl větší výstřih Eshe.* *Brzy se blížily k Pandemoniu, ale ještě před vstupem, který si budou muset nějak vydobýt, si Eshe zapálila cigaretu. Moc dobře si pamatovala, že kuřáky uvnitř nestrpí. Jednu dala i Orion, aby zalepila její užvaněnou pusu plnou nadšení z dnešního večera a snažila se do svého krevního oběhu vtlačit co nejvíc nikotinu, aby později nemusela vycházet ven.*
*Elaine si povzdechla a vzala Nat za rameno* Je dost starej aby to zvládl sám Natalie..*Řekla starší upírka a podívala se na Nat Vážně, Nat šla i tak a Elaine neměla na výběr než aby je následovala. Když vyšli ven Nat se nadechla čerstvého vzduchu* čerstvý vzduch! To je lepší! *Nat se usmála a protáhla se. Elaine se zamračila protože hi hodně lidí stouplo na šaty Hraběnky Báthory a potichu si nadávala*
*Jakmile vyšli ven, tak si Dominic protáhl záda. Hned potom se podíval opět na Nat, a zlehka se usmál.* No jo, ale někdy tě vezmu, pokud to tady tvoje chůva dovolí, kousek za město, na jedno místo, kdy je vzduch ještě čerstvější, než tady skoro vprostřed města. *Zasmál se Dominic, načež vytáhl z kapsy tabatěrku s cigaretama, jednu vytáhl a vložil si jí mezi ústa, a následně si vytáhl i zapalovač který škrtl... A nic. Zkusil to znova, a zase nic. Až potom se podíval na zapalovač, a jakmile si všiml že už v něm nemá vůbec žádnou náplň, tak jen tiše zavrčel.* Já jsem se divil, proč to nejde. *Pronesl, a pak si povzdechl. Hned na to se ale rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo veselé překvapení, když si všiml ženy, nedaleko od něj jenž taky pokuřovala. Proto se usmála Nat, omluvil se, a došel k ženě.* Nerad vás vyrušuji, ale neměla byste prosím oheň na půjčení? *Zeptal se. Až potom se podíval ženě do tváře a potom mu došlo, že ji zná.* ESHE. *Vydechl.* Páni, jak se máš? *Optal se a usmála se na ženu.*
*Triss dle rady vlkodlačice, které přála, co nejpříjemnější proměnu, přišla v kostýmu pirátky. Drobný problém měla s ochrankou, protože ochranný předmět a ty s iluzemi se mohly automaticky pokládat za prokletý, takže nejjednodnodušším způsobem bylo vysvětlit, že měla několik nepříjemných zkušeností s upíry, ale nijak jim to neublíží, je to pouze štít proti nim a samozřejmě to dokázat - tím, že stáhla prsten stranou od ostatních a stejně tak na okamžik řetízek s drahokamem, takže se magie rozšířila chvíli vzduchem silněji. Za pomoci magie ukázala jen popáleninu na ruce, než jej znovu nasadila a skryla tak své jizvy než by je mohl vidět někdo další. Čaroděj i pár osob za ní byli otrávení, protože přišli na chvíli o jednoho vyhazovače, co by je pustil dovnitř, ale nakonec se zde dostala a rychle se ztratila v davu, aby si vzala nějaký drink a na chvíli se zašila. Bezděčně si poposune červenou čelenku výš. Oči měla obtažené černou linkou kolem dokola na zvýraznění, rty rudou rtěnkou a měla bílé šaty skoro ke kolenům zachycené černým, měkkým, korzetem z kůže a ještě těsně pod ním měla zavázanou sukni bříšních tanečnic červené barvy se zlatými mincemi. Musela tedy obměnit řetízek s drahokamem za zlatý, který lapal magii, jen prsteny a náramek si nechala, v osvětlení nepůjde vidět, zda jsou zlaté nebo stříbrné, ale řetízek s přívěskem se jednoduše nehodil.*
*Potemělými ulicemi se blíží k Pandemoniu ve svém kostýmu, který sháněl poměrně na poslední chvíli. Teprve před pár dny dorazil do New Yorku, o Pandemoniu už slyšel a pro získaní informací se to zdálo jako vcelku příhodné místo. Navíc tak mohl obhlídnout místní scénu podsvěta. Rozhodl se vybrat si kostým v jednom místním divadle, které půjčovaly kostýmy po představeních a vypravit se právě sem. Vzal si kostým ze tří mušketýrů, na sobě měl bílou sošili se škrobeným vysokým límcem a na tom hozenou modrou vestu zdobenou zlatýmy výšivkami a knoflíky, aby to působilo i dobově tak měl přehozenou bundu s dalším pečlivým vyšíváním, přes to si na ruce přidělal kožené chrániče a popruhy na meč, který ale nevzal. V pase měl široký kožený opasek, který mu držel velice pohodlné černé kalhoty. Boty moc neřešil a tak si vzal jenom hnědé kanady, aby trošku padly ke kostýmu. Po vstupu do klubu zaslechl všechen ten šum a hluk, lidi všude kolem, taková energie se mu líbila. Prošel mezi lidmi davem a cítil jak se o něj občas někdo otřel. U baru se zastavil a našel volné místo, usadil se a poté co přišla obsluha tak se jen usmál.* Poprosil bych dvojitou whiskey s ledem.
/Prosím, ať kvůli té hudby zase málem neohluchnu./ *Pomyslel si, když si zrovna upravoval vzorovanou košili. Když byl v Pandemoniu naposledy, měl za to, že mu prasknou kvůli tomu hudebnímu podkladu, který ten večer přesahoval snad dvě stě decibelů. To byl taky důvod, proč tam nebyl tak dlouho, jako měl původně v plánu. Nuže, snad se to i dnes nebude opakovat.* Třeba se zase ztřískám tak, že s někým vylezu na bar a začnu tancovat..nebylo by to asi poprvé. *Zamyslel se nahlas před zrcadlem, než čapl pásek, aby si jej mohl nasadit. Kostým nezvolil nijak zvlášť kreativní. Prostě šel za to, co ho jako první napadlo a nestálo jej to tolik promarněného času. Využil jednoduše toho, že si schovával všechny kroje, které během života nasbíral. Dokonce k tomu, co měl dnes, měl i taštičku, takže měl do čeho si dát všechny důležité věci - pouze mobil, peněženku, klíče. Moc náročný nebyl. Pro dovršení si akorát nezajistil iluzi a vlasy si upravil tak, aby mu růžky šly vidět.* Work smart, not hard přece. *Zaťukal si jemně prstem na čelo, než si jako obvykle vytvořil portál do nějaké uličky nedaleko od Pandemonia, k němuž vzápětí i zamířil. Nějakou chvíli si pak případně vyčkal, než se konečně dovnitř podniku dostal. Nečekaně pak taky zamířil pro nějaké to osvěžení v podobě drinku k baru. V tu chvíli, když už se prodíral davem, si i všiml jedné jemu moc známé tváře - TRISS. Samozřejmě ji tedy nenechal utéct a vydal se rychlým krokem, jestli mu to masa podsvěťanů vůbec dovolila, za ní.* Páni, v jeden večer to tu je prázdný víc jak ve škole při testu, a druhý se tu nemůžeš ani pohnout. *Zamručí si pod nosem, než ČARODĚJKU konečně dohoní a čapne krátce za ruku.* Snad jsi mi nechtěla utéct, to by mě zabolelo. *Zazubil se na ni hned na to a její ruku pustil, pokud mu ji náhodou ještě z té jeho nevyvlékla.*
*Kouřila cigaretu a neustále si upravovala latexový kostým, který ji pomalu začal škrtit, a to večer ještě zdaleka nezačal. Orion se posadila na zem a trpělivě čekala na Eshe, která si po první cigaretě zapálila ještě jednu.* Už půjdeme, *ujistila Eshe svoji kamarádku, která mohla dávno zmizet v klubu, ale nejspíš nechtěla bez druhé poloviny svého kostýmu. Čekání se jí však prodloužilo, jakmile k Eshe přistoupil muž. Eshe okamžitě poznala nově příchozího. Jak by mohla zapomenout? Tehdejší zážitek, kdy byla zdrogovaná jen tak z hlavy nevyžene. Jenže na jeho jméno si nedokázala vzpomenout, ačkoliv cítila, že ho má na jazyku.* Posluž si, *nejprve mu podala zapalovač, zatímco neustále vymýšlela jeho jméno a usmála se, aby plynule pokračovala v konvezraci.* Psychicky se připravuju, *uznala s uchechtnutím, načež se po jejím boku postavila Orion.* Máš tady doprovod? *Naklonila Eshe hlavu na stranu, jako kdyby plánovala svou kamarádku opustit a přisát se k jiné společnosti, čímž si vysloužila ublížený pohled Orion.*
Jo to zni super! Ale uvidíme..Něcoto dost dobře Voní..*Nat ztuhla na místě a koukla na osobu vedle Dominica, Elaine hned tušila Něco zlého a chytla Nat Za ruku* Nat..Ne..Pamatuj co jsme cvičili...*Oči mladé upírky se otevřely do široka a z jejich rtů tekly proudy slin. Ta hodná Nat, která tu teď byla zmizela za krvežiznivým stvořením. Elaine se podívala na Dominica než mohla něco říct Nat se rozběhla na ESHE, připravená ji napadnout*
*Jelikož je tady Javier jen pár dní a nikoho nezná, bydlel prozatím v hotelu. V institutu prozatím nebyl, takže má všechny věci na pokoji. Je poměrně malý, obsahuje jen postel, mini kuchyňku a koupelnu. Naproti postele na stěně visí televize, kterou si zatím ještě nepustil. Celá místnost byla slazená do tmavých barev, převážně černé a šedé.* /Vždycky jsem chtěl bydlet v takovém stylu./ *Pomyslel si pokaždé, když se do tohoto pokoje vrátil. Když se procházel po městě, zahlédl několik plakátu s pozvánkou na Halloweenskou party v Pandemoniu. O tomto podniku už slyšel, takže věděl přesně, kam jde. Nebylo to ani daleko od hotelu, takže si nemusel zbytečně platit taxíka. Jen na sebe hodil kostým, veškeré zbraně nechal na pokoji jelikož byly zakázané, a vydal se na cestu. Celou dobu se prodíral lidmi, kteří byli na střídačku v kostýmech a v pracovních oděvech. Před Pandemoniem byl prohledám, zdalipak u sebe neskrývá nějaký nekalý předmět a po úspěšném najití velkého ničeho, byl puštěn dovnitř. Bylo tam hodně lidí, takže mu trochu dělalo problém dostat se k baru. Měl na sobě kostým černého anděla, který měl poměrně široká černá křídla. Naštěstí byly efektivně upraveny, takže obsahovaly na každé straně drátek a skrytou konstrukci. Když drátek byl povolen, křídla se svěsily podél těla. Pokud se natáhl a zahákl za háček, byly naopak roztažené. Když se prodral davem, povolil oba drátky a svěsil svá křídla. Sedl si na barovou stoličku a poupravil si své knoflíčky od černé košile. Měl rozeplé dva vrchní, ale rozhodl se k nim přidat i třetí a tak odhalit větší část své hrudi. Rovněž si vyhrnul rukávy do půli předloktí a opřel se o barový pult. U barmana si objednal pivo hned, jak se mu začal věnovat, a s chutí se napil tohoto lahodného nápoje. Chvilkami sledoval dění kolem, poslouchal hlasitou hudbu a prohlížel si kostýmy ostatních. Zahlédl hodně známých cosplayů, všechny byly povedené. Většinu času ale hleděl do sklenice s pivem.*
*Dominic se na ESHE usmál. Potom si převzal zapalovač, kterým škrtl u své cigarety a zapálil si tak. Hned poté se podíval opět na ESHE, a zapalovač jí vrátil.* Jo, mám tady doprovod, jednu kamarádku, stojí támhle. *Pronesl Dominic, načež ukázal zase ve směr k Nat. Krátce jí zamával, a poté se otočil zpátky k ESHE.* Musím ale říct, že suprově ladíte. Taky jsme zvolili ladící kostýmy. Myslím si, že pro dvojice je to fakt to nejlepší. *Usmál se upřímně Dominic. To už k nim ale běžela NAT. Starší upír se jen tak tak otočil, aby se mladé upírce postavil do cesty. Upřeně se jí zadíval do očí, a tiše zavrčel.* Nat, ne. *Pronesl a potom naklonil hlavu na stranu, zatímco začal používat Encanto.* Teď se hezky uklidni, a vrať se za Elaine. Já se ti budu za chvilku věnovat, ano? *Usmál se jemně na upírku, zatímco se pohledem přemístil na starší upírku, doufají, že tady si Nat proteď převezme. Přeci jen stáli pořád před barem, kde mohlo projít spoustu dalších civilů bez zraku.*
HIRAME! *Vyjekne překvapeně přes hudbu a otočí se k němu čelem, aby čaroděje objala.* Mířila jsem pro drink, takže tam klidně uteču i ve tvé společnosti. *Mrkne na něj vesele, zachytí jeho ruku, aby se jí neztratil a začne se proplétat davem, který jim zrovna mnoho osobního prostoru neposkytuje, takže i když se snaží do nikoho nevrazit, občas někdo vrazí do ní a ona musí zpevnit stisk. Někomu se dokonce omlouvá, protože mu v kanadách šlápla na nohu, jak ji někdo jiný postrčil, ale vesměs bez úhony se dostanou k baru a Triss se ho zachytí jako topící se kruhu a potáhne HIRAMA za sebe, aby ho někdo neodstrkal a snaží se moment zachytit pozornost barmana, aby jim objednala dvojitou whiskey, protože to usnadní dost věcí a nebudou si objednávat tak často.*
*Naštěstí pro něj komiksová postava, za níž se rozhodl na dnešní party do Pandemonia jít, neměla vůbec odlišný styl oblékání od toho jeho. Minimálně co se pak toho společenského oblečení týkalo. Na pohodu si tedy mohl vzít a obléct si bílou košili, doufajíce v absenci jakékoliv nehody, a kalhoty s vysokým pasem. Větší boj byl ještě před tím, poněvadž Deleon, onen charakter, byl oživlá panenka v lidské velikosti. Pomocí makeupu, který si vypůjčil od jedné upírky z klanu, si tedy naznačil klouby jak na jednotlivých prstech, tak i na zápěstí. To samé pak zopakoval i na druhé ruce, než vypůjčené předměty znovu vrátil. V rychlosti si následně sbalil do brašny věci, co mu samozřejmě nesměly chybět - mobil, peněženka, skicák a pár tužek s gumou. Hold v tomto byl nepoučitelný. Prostě byl rozhodnut, že si ten svůj skicák bude tahat pořád při sobě. Už si to nenechal nikým vymluvit. Nicméně jakmile byl sbalen a připraven, dolezl už jen za Sashou, s nímž na party měl jít, že už můžou vyrazit. Jakmile pak po té cestě překročili práh Pandemonia, zamířili hned k baru, aby si mohl dát hlavně Tay něco na kuráž. Nuže, nikoho však už pak nepřekvapilo, když si mladší fialovovlásek zrovna sedal a omylem u toho drcnul do muže (CALIBANA), který seděl vedle něj. Když si to uvědomil, k neznámému se otočil, aby si ho prohlédl a zjistil, zda se kvůli tomu drcnutí náhodou nepolil.* Omlouvám se. *Tak či onak podal omluvu, během čehož se nervózně podrbal za zátilkem.*
*Dragos dorazil ke klubu, oblečený v bílo zlaté kombinaci. Své sako, pod kterým měl černý rolák, vytáhl ze skříně v sekci osmdesátá léta a přísahal by, že ho od té doby neměl na sobě, nicméně teď se mu hodilo. Bylo celé pošité flitry, které byly bílé z jedné strany a zlaté ze strany druhé, takže když někdo přejel po jeho ruce a flitry tak obrátil, tak měl náhle na saku zlatou čáru. K nim měl bílé kalhoty prošívané zlatou nití, které byly zřejmě jen asi o dva roky mladší než sako. Na nohou pak bílé boty z kůže a zdobené zlatými přezkami. Přes ruce měl pak zlaté rukavice, které kromě toho, že skrývaly některé ochranné předměty, skrývaly i prsten, jenž mu dal Robert; zatím nezaktivovaný. Samotné rukavici byly magicky propojené s pláštěm, který mu visel na zádech. Plášť byl stříbro zlatý a momentálně splývavě vlál kolem jeho těla. Když by však na jeho povrh položil jednu nebo druhou rukavici, tak by se zvedl a zpevněl do podoby křídel. Ne zrovna typických, ale kdo vlastně ví, jak andělé vypadají. Ano, přesně tak. Dragos, krvelačný a sadistický upír, si vyrazil za bílozlatého anděla. Andělský přívěšek se mu i houpal na krku v kontrastu s černým podkladem. Poslední součást jeho kostýmu byla maska s péřovou korunou, kterou měl ale momentálně v ruce a sledoval dění před klubem. Nějakého chudáka momentálně ochranka otočila a poslala do háje, protože měl u sebe magické předměty. Dragos nevěděl jaké, ale stačilo mu to, aby se otočil a zamířil oklikou klub odejít. Malachai mu už před nějakou dobou řekl o zadním vchodu pro zaměstnance. Nešlo ho vinit, měl slabou chvilku, a Dragos toho jindy nijak nezneužil, nicméně teď dle něho neměl na výběr. Chvíli mu trvalo ten vchod najít, netušil jak moc ho vůbec využívali, ale nakonec se dostal nepozorovaně dovnitř. Když byl v klubu, tak aktivoval příkazem prsten, který se postaral, že jeho tvář ani hlas nedokáže nikdo identifikovat a každému se bude jevit jinak. Poté nasadil na tvář svou masku a vstoupil do víru zábavy. Tedy.. Ještě se chvíli proplétal mezi zaměstnanci, než se objevil v centru klubu, ale to nebylo podstatné. Než by mohl začít hledat někoho známého, tak se rozhodl si obstarat něco k pití a tak zamířil k baru. Pod maskou se škodolibě zazubil, když zahlédl první známou tvář.* Vidím, že jste pochopila, že tak krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Pronese k TRISS, když si u barmana objedná bourbon.*
*Jakmile dostal svou sklenku byl velice spokojený. V klidu seděl na své židli, po chvíli ho ale začalo štvát, že si nemůže hlídat záda a tak se otočil, svou sklenici v ruce a zády se opřel o bar, aby to bylo pohodlnější tak se ještě podepřel pravým loktem, upil trochu ze své whiskey. Příjemně pálila na jazyku ale jinak mu to moc nedávalo.* /Zajímalo by mě, zdali v baru pro podsvěťany podávají i krev, minimálně zde bych to čekal./ *Po chvíli si všiml osoby, která se usadila vedle něj. Měl na sobě kostým anděla, ale ještě něco ho upozornilo, že se nejedná o civila. Jeho runy.* /LOVEC, upřímně někoho takového bych nečekal na baru./ *Vklidu upíjel ale jedním okem ho pozoroval. Nevěděl co od něj čekat, vzápětí ho ale něco překvapilo. Cítil náraz do svého těla. Svou pozornost od JAVIERA přenesl na upíra vedle sebe (TAY). Změřil si ho pohledem, bylo mu jasné že v tomhle kostýmu nebude jen tak někdo, proto nasadil jeden ze svých úsměvů.* Vůbec nic se nestalo, ale tvou omluvu přijímám. *Pozvedl sklenici.* Copak piješ? *Sedl si normálně tak, aby seděl vedle něj a lehce naklonil své tělo. aby na něj byl otočený čelem.* /Tohle by mohlo být užitečné./
*Vzala si zpátky zapalovač a cítila, jak se Orion s úlevou uvolnila. Měl doprovod, takže nebude mít důvod ignorovat své přátele. Alespoň jí to ušetří večerní hádku. Eshe se otočila za dívkou, na kterou DOMINIC ukazoval a usmála se na ni, protože si všimla, že se dívá jejich směrem. Čeho si však nevšimla byla chvíle, kdy se NAT rozběhla a mířila přímo na ni.* Alespoň se kdykoliv můžeme zase najít, *chytla Orion za pas a ušklíbla se. Úšklebek jí ale dlouho nezůstal, jelikož si konečně všimla, že se k nim někdo blíží. A rychle. Nadzvedla zvědavě obočí a dřív, než mohla na NATALII upozornit, DOMINIC jí posloužil jako živý štít.* /Jako kdyby mi to něco připomínalo./ *Slabé vzpomínky, které olizovala mlha se na chvíli rozvířily v mysli Eshe, ale detaily poskytnout nemohly. Zřejmě déjà vu. Eshe se vyklonila zpoza Dominica a zvědavě si prohlédla NAT.* Nechci si tě krást pro sebe, klidně běž, jestli je to třeba. *Promluvila k Dominicovi a zároveň mrkla na Nat, zřejmě to považovala za žárlivý akt.*
*Elaine vzala Nat za vlasy a tahala ji od DOMINICA ale Nat se jentak nenechala odtahnout, zavřela a drápla po DOMINICA a ESHE* Malinký...Kous! *Elaine jí vzala kolemnpasu a táhla jí zpátky* Jdeme! No tak! *Nat se přestala cukat ale furt vrčela na ESHE. Elaine ji držela pevně a Nat se postupně uklidnila* ..To bylo..lehce trapné..*Elaine jí dala napít jejího drinku a uklidnilo jí to vic* Je minto líto ale Nat moc ráda objímá víš..*Elaine se usmála a pomalu pustila Nat*
*Sotva přišel do klubu, už měl koho otravovat. To se mu líbilo. Zvesela se proto na TRISS usmál a objetí jí s radostí oplatil.* To bych byl rád. *Odvětil jí, načež se jí nechal k baru zatáhnout. Podobně jako ona se pak případně během cesty omlouval, když do někoho drcnul, či někomu šlápl na nohu. Ačkoliv na to i místy zapomněl. Nuže, stává se. Naštěstí pro něj si toho nikdo nevšiml, aby ho pak zastavil. Skutečně tak oba dorazili k baru bez úhony. Spokojeně se tak na ČARODĚJKU usmál.* Tak, přežili jsme cestu k baru..to chce minimálně dvojitou whiskey..nebo nám mohu objednat něco se slivkou. *Řekl směrem k ní a nad poslední částí svého projevu se zamyslel. Když si naposledy objednal Crush Arrow, tak špatné to nebylo. Nicméně z tohoto vnitřního „souboje“, kdy se rozhodoval mezi různým výběrem alkoholu, jej vytrhla další osoba, co se u nich vyskytla. Na neznámého maskovaného muže (DRAGOSE) se podíval, než svoji hlavu otočil zpět k TRISS, k níž se naklonil.* Ty ho znáš? *Optal se nechápavě, i když to asi bylo zcela zjevné, že minimálně muž jeho kamarádku zná.*
*Dominic si vyslechl, co ESHE říkala. Potom se podíval opět na Nat, a hned na to se mrkl zase na ženu.* Ale ne, tady o nic nejde, teda jako, ne, opravdu o nic nejde. To je v pohodě. Vážně. *Usmál se potom na ESHE, a pokynul jí hlavou.* No, dámy, nechtěly by jste odvést dovnitř? *Zeptal se, věděl, že civilové se tam jen tak nedostanou, a tak se chtěl nabídnout, jako možný doprovod, se kterými by tam mohly dívky projít bez problémů. Potom už vrátil pohled opět k NAT. Když si všiml že jí Elaine vede zpátky dovnitř Pandemonia, došel k závěru, že se o ní na chvilku postará, než se jí zase bude věnovat on. Poté se opět otočil zpět k ESHE.* Tak co, půjdete tedy se omnou? já jen že dostat se tam je občas náročné, ale mohu říct že jste můj doprovod, a možná to pak bude jednodušší. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Jack nie je práve nadšenec do takýchto halloween párty.* /Ale z času na čas neuškodí.../ *Vraví si v duchu keď si na hlavu dáva klobúk aby jeho oblečenie Indiana Jonesa bolo dôveryhodné. Potom už teda vyrazí k taxíku, ktorý ho už dobrých päť minút čaká pred domom. Cestou ešte napíše Jasonovi. Síce je Jack dohodnutý, že tam ide s pár kolegami ale určite by ho tam rád videl. V rámci možností newyorskej dopravy príde na miesto stretnutia relatívne včas. Čo v praxi znamená, že už ho tam kolegovia čakajú. Pozdraví sa s nimi, pár z nich pochváli kostýmy a do iných si rýpne. Kym čakajú v rade, ktorý sa do vstupu Pandemonia posúva pomaly tak si ešte stihne zapáliť jednu cigaretu. Klasickú, keďže svoju elektronickú si zabudol nabiť. Pri vstupe sa navzájom s SBS prezrú pohľadom. Jack vie čo sú zač. Oni vedia kto je Jack. Viac si ani povedať nemusia, takže ho tam pustia aj s kolegami.* To je nejaká protekcia? *Spýta sa ho kolegyňa v kostýme catwoman.* No, poznáme sa zo základky. *Zaklame až sa mu od huby práši ale keď vidí ten jej chápavý pohľad tak usúdi, že mu to zožrala. Cez dav ľudí sa postupne prepracuje k jednému z barov,* Whiskey! *Zakričí keď sa konečne k nim dostane barman. Ostatní kolegovia si tiež objednajú.* /Je tu fakt plno./
*Seděl vedle chlápka, co byl převlečený za mušketýra.* /To je docela propracovaný kostým. Určitě nebyl nejlevnější./ *Pomyslel si a dál si prohlížel detaily onoho kostýmu. Věděl o tom, že před chvílí byl pozorován on, ale předstíral, že se nedívá. Pivo měl téměř dopité, proto na barmana mávl rukou, aby si mohl objednat. Dal si stejné pivko, ale k tomu si nechal nalít i whiskey.* Poprosil bych ještě jednu rundu whiskey! *křikl na barmana než stihl odejít k dalšímu a sklenici s whiskey rovnou překlopil do sebe. Barman zareagoval opravdu rychle a než položil skleničku na pult, stála mu tam už druhá.*
*Sashu Taylorova nešikovnost už nepřekvapovala. Za tu dobu, co ho měl na starosti, si už na podobné nehody zvykl. Reagoval tak akorát zavrtěním hlavy, kterou pak natočil směrem ke CALIBANOVI, kterému věnoval omluvný pohled, než si raději vedle Taylora konečně sedl a hned si ho k sobě přitáhl blíž, aby byl připraven jej případně chytit, kdyby nějaký z civilů, kteří zde byli rovněž přítomní, začal z nějakého důvodu krvácet. Mladší mezitím přehodil jednu nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína.* Červené víno, proč? *Optal se lehce nechápavě. Starší si mezitím dovolil volnou rukou se lehce plácnout do čela, když tak pozoroval to, co se dělo před ním. Sám se pak raději otočil k barmanovi a pro sebe si objednal panáka Tequily. Mimovolně se během toho podíval i na JAVIERA, když jej zaslechl vykřiknout jeho objednávku.*
*Nechápavě hleděla NAT do očí. Chovala se jako zvíře, což by jí bylo odpuštěno, kdyby na sobě měla kostým zombie, ale to nebyl ten případ. Eshe se snažila zůstat v klidu, možná byla mentálně nemocná, takže by nebylo vhodné se smát nebo rozčilovat. Eshe se pouze slabě usmála, tak jak to falešně dokázala a podívala se na DOMINICA. Raději se k té situaci nevracela, i když by zasloužila trochu lepšího vysvětlení.* Minule jsem se do klubu dostala, ale upřímně, *naklonila se k DOMINICOVI,* znovu ten večer opakovat nechci. *Eshe se ušklíbla a poté už ho následovala i s Orion dovnitř Pandemonia, kde jejich večer teprve začíná.*
*Elaine vytahla balíček krve pro případ nouze a dala to Nat než jí vrazila pohlavek* Au! Za co? *Nat pila krev jak CapriSun a Elaine se zamračila* Ani kapka krve a ty takhle šílíš? *Nat se styděla a sedla si na židli, teď jen čekala na Dominica* Promiň.. *Elaine si sedla vedle Ní a povzdechla si.* Prostě to vypij ať někoho nezabiješ..
*Jeho úsměv se při TAYLOROVĚ odpovědi rozšíří.* A nedal by sis něco tvrdšího? *Pozvedne skleničku ke rtům a lehce upije. Spíš jde o škádlení TAYe než cokoliv jiného. Na chvilku zaměří pozornost na muže, který se plácl do čela při odpovědi Taylora.* /Že by byl upírek na vodítku? Takhle mi moc informací neřekne./ *Svou pozornost přesunul na toho pohledného upíra před sebou. Rozhodně mu to sedělo. Jeho oblečení vypadalo na něm perfektně a z toho důvodu mu ani nedělalo problémy působit víc flirtovně.* A když už jsme u toho, Caliban. *Natáhne k němu ruku a čeká zdali mu ji podá zpět.*
*Dominic se na ESHE umásl.* No, tak teda dobře, doufám, že se budete bavit dámy. *Když pak prošli dovnitř, tak se pro teď Dom s ESHE rozloučil, načež se vydal hledat Nat. Netrvalo mu to ani tak moc dlouho, za chvilku jí měla. Vydal se cestou k ní k baru, kde se pak zastavil, ještě si sám doobjednal nějaké to pití pro sebe, a potom došel až k dívce.* Tak co, už lepší? *Zaptal se a podívals e jak na Natalii, tak i na Elaine, ptals e obou. Přeci jen, Elaine byla Nataliina chůva. Když viděl, že Nat je o něco klidnější, tak se posadil vedle ní.* Ta holčina je v pohodě, nic nepoznala, takže není se čeho bát. *Mrkl a ujistil tak opět, Nat i její doprovod.* Co kdybychom se napili, a pak šli třeba tančit? *Optal se s úsměvem Dominic.*
*Dlho nikde nebol. Držal smútok za úmrtie svojej speváckej modli. Až dnes sa podarilo jeho spolužiakom ho vytiahnuť von. Kostým mu tiež nachystali a nie je z neho práve nadšený. Top Gun ani nevidel. Nevie ani kto je Maverick. Musí síce sám sebe priznať že v tej kombinéze pilota vyzerá dobre ale to je asi tak všetko. Zarazí si slnečné okuliare cez ktoré nevidí absolútne nič, viac na nos a ide. Cesta je vcelku veselá. Najmä preto, že s končili v kolóne a tak teda stiahli pár jointov. Takže keď prechádza kontrolou SBS v Pandemoniu, je zhulený na mraky. Čuduje sa, že ho pustili. Ani sa nerozkuká po výzdobe... cez tie slnečné okuliare vidí len tie neonové obrazy... už je ťahaný na parket. Tak to tam roztočí spolu s nejakou kamarátkou.*
NA JEDNOM Z BAROV SA POKAZILA PIPA... ČAPUJE SA PIVO ZADARMO, KÝM SA NEVYČAPUJE CELÝ SUD
*Všiml si, že se na něj zadíval i společník CALIBANA, jehož jméno zaslechl v jejich konverzaci, a uvědomil si, že to bylo docela nahlas, i přes tu hlasitou hudbu.* Pardon, to bylo více nahlas, než jsem chtěl. *Zasmál se a na oko nervózně upil ze své whiskey.* Skvělá volba, mimochodem. *Řekl CALIBANOVI a symbolicky pozvedl skleničku, protože zpozoroval, že pijí stejnou whiskey.* /Že by přecejen nebylo tak těžké s někým v novém městě navázat konverzaci?/
*Nat srkala pytlík krve a koukla na Dominica, Elaine si povzdechla* Jo Nat je v pořádku..jen bych ocenila kdyby se nesnažila sežrat civila! *Natalie se schovala do bezpečí kapuce pláště a zanučela potichu* Promiň..*Uslyšela ruch u pipy a zvedla hlavu* /Musím to napravit nějak/ Hele!.Koukej! Pivo zdarma pojď si dát! Alespoň ti to napravím..
Tak já moc dobře vím, že na mol budeš, to jako já s tím tak nějak počítám, to se neboj, ale běda ti, pokud tě napadne navléknout si na sebe něco takového nebo tomu podobné, tak ti tady a teď říkám, že ti nevěsta uteče. *Zasmála se.* A neboj se, jakmile uvidím ten tvůj pohled říkající, mám něco v plánu, tak tě asi někam přivážu, abys nic neudělal. *Culila se jako pako a pak si znova nasadila svou masku, načež na féra pohlédla.* Ano počítá, dorazí se mnou Jeff, James a Anthony, jsou šikovní, takže to půjde rychle. *Mrkla na něj a to se k nim už přidala i další upírka, taková její ochranka, kterou občas sebou měla, když bylo potřeba.* Ahoj Leo. *Mrkla na ni, jelikož si dívka na sebe vzala kostým zápasnice a že ji to teda sedělo. Dívka jen oběma kývla na pozdrav a pak se rozhlížela kolem. Aless chtěla něco REMIMU říct, ale to už uslyšela známy hlas, za kterým se otočila. Byl to KIM, tak civilka, kterou chtěli najmout na svatbu.* Ahoj. *Kývla jí na pozdrav i upírka a pak koukla na svého nastávajícího.* Tak co jdeme? *Optala se a pomalu zamířili ke vchodu.*
*Dominic se podíval na Nat a potom ještě na Eliane.* Jasně, tomu rozumím, ale přeci jen, je ještě mladá, ale myslím, že časem to zvládne, každý jsme nějak začínali, no ne? *Usmál se na její chůvu a potom se otočil na Nat.* Pivo zdarma? Jo? Tal teda půjdeme, ale abych řekl pravdu, pivo s krví jsme ještě neměl. *Zasmál se pobaveně Dominic, načež pak vzal Natalii za ruku a vyběhl s ní k místu, kde se volně čepovalo pivo. Podíval se na barmana a pokynul na něj.* Dvakrát, prosím. *Pronesl svou objednávku, než pak otočil pohled zase na Nat.* Ale pak už ten tanec!! *Pronesl.*
*Jakmile si vyslechl, co říkala ohledně toho kdo tedy přijde na okenice, tak se usmál.* Tak fajn, počítám s tím. *Jak se tak Remi koukal kolem sebe, tak jej z jeho tichých úvah, kterých ale upřímně Remi v hlavě moc neměl, vytrhl známý hlas. Jednalo se o Kim, i když mu chviličku trvalo ji poznat. Jakmile ale rozpoznal, o koho se jedná, tak se zářivě uculil od ucha v uchu.* Kim! Páni, tobě to teda zatraceně sekne! *Pronesl, pak se ale zlehka zarazil, protože si vzpomněl na to, jak se posledně, když spolu všichni tři, i s Aless byli, jeho upírka chovala. Proto se na ní podíval, snad aby jí pohledem ujistil o tom že jí jen a pouze chválí její kostým, a potom se podíval opět na civilku.* Co tady děláš? Taky se jdeš trošku pobavit? *Optal se, protože přeci jen, tak nějak o Pandemku věděl, že civilové bez zraku se tam dostanou jen velice zřídka. Proto si úplně nebyl jist, jak na tom bude dívka a její případný vstup dovnitř klubu. Pak si ale všiml nově příchozí, a byl rád, že Aless vzala vážně jeho apel na to, aby sebou vodila Leandru jako ochranku. Koukl se na nia pokynul jí, an víc se moc nezmohl. Žena v něm totiž vzbuzovala sama respekt.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
Oh, opravdu? Pardon. *Kývne na rozloučení, pátravě se za ním dívá a pokrčí rameny. *Nevím odkud se můžeme znát, ale poslední dobou jsem poznala tolik lidí, že to je možné... *Tahle slova už patří HIRAMOVI, který už objednává další drink.* Blázne! A víš co...třeba bychom odtud nespadli, když si tu zatančíme. *Zasměje se a pokroutí hlavou.* Ale ještě jeden drink dáme. *Přislíbí mu a zamrká.*
Na tom ani tak nezáleží, jen mě to zajímalo. *Odmávne to jako nic, ale informaci si pro jistotu zapamatuje.* /Takže se mám vyhýbat Statenu a Brooklynu, nepotřebuju teď ještě řešit zmatky s klany./ *Vyslechne si jejich nápady o tom co by se dalo dělat, on sám byl komunikativní, takže kluby se mu poměrně líbily.* Nevadí mi ani ruiny a tak podobně, ale mám rád kluby a hlavně ten šum v nich. Užívám si tu energii. *Dodá ještě na vysvětlenou a zadívá se do davu lidí, kteří zde byly.* Rozhodně po těch místech kouknu. Nevím sice jak dlouho se zdržím, ale zajímavá místa vždy stojí za návštěvu.
*Silno ho stisne. Ako keby bol jeho kotva. Čo sa mu môže v tom nahulenom stave vážne tak zdať.* Áno. Lebo Američania sú hlúpy. *Keď to vyslovuje svojim francúzskym akcentom dostáva to istý glanc. Pustí ho a pozrie si svoj kostým.* Ehm... americký letec. Z nejakého filmu. *Vzadu za ním zakričí spolužiačka, že je to Top Gun ale on ju ignoruje.* Asi toľko k mojej nenávisti k Američanom. *Povie pohŕdavo a ohrnie znechutene hornú peru. Keď TANOIA stíši hlas tak sa k nemu nakloní. Potom sa potutelne usmeje.* To sa ani nepýtaj. Niekde tu mám zapaľovač. *Prekontroluje si vačky, pričom v jednom má ešte pár jointov, v ďalšom spomínaný zapaľovač. Tak ho vytiahne a takmer netrpezlivo popoháňa TANOIU aby teda vytiahol svoj matroš.*
*Dragos se uvnitř spokojeně škodolibě zaradoval, když s ním REMI vyrazil na parket. Odvedl jej a začal s ním tančit, přičemž ani teď si nedokázal odpustit dominantní pozici.* Musím se omluvit.. Nevytáhl jsem vás sem zcela nezištně.. *Začne s vílou konverzaci.* Víte.. To o svatbě jsem se dozvěděl až o něco později.. Mým prvotním zájmem bylo vypátrat vaši snoubenku a varovat ji.. *Řekne mu přímo a na rovinu.* Abych vám to osvětlil.. Žil jsem nějakou dobu na Aljašce.. Byla to krátká návštěva při mé cestě z Ruska, přičemž jsem dost času trávil u místního klanu a nemohl jsem nezaslechnout zvěsti o jistém upírovi.. Erik? Emett? Evan? Nějak tak jeho jméno znělo mám dojem.. *Pronese přemýšlivě, zatímco s Remim tančí.* Je zahořklý a má vztek na několik osob.. Oním klanem počínaje a vaší snoubenkou konče.. *Pokračuje ve svém monologu. Jeho celoobličejová maska mu je výhodou, neboť si nemusí dávat pozor na výraz své tváře.* Zaslechl jsem diskuze mezi členy klanu, že se jim chce pomstít a chce k tomu zneužít právě Alessandru, na kterou má z mě neznámých důvodů rovněž.. Klan mě proto požádal, když zjistil, že mám cestu sem, abych Alessandru před ním varoval.. *Dokončí a na chvíli se odmlčí.* Vím, jak to může vypadat a nedivil bych se ani vám, ani slečně Ransom, kdyby jste mi nechtěli věřit.. Nechte si to klidně promyslet a rozležet v hlavě.. Nemusíte ji to hned sdělovat, pokud ji nechcete zbytečně znepokojovat.. *Navrhne pomocně.* Jen doufám, že jsem s varováním nedorazil pozdě.. *Dodá se slabým povzdechem.*
Jo! Viděla jsem tu anděly, čerty..Různé věci *Upila piva a Elaine měla své víno takže měli co pít. Nat si povzdechla a zasmála se* Měl bys to dělat častěji..Nebo budeš jak El..*Elaine se lehce urazila a Obrátila svůj zrak pryč* Pozor na slovník..nebo Budem příště trénovat a nepůjdeme za tvým kamarádem..*Nat se zděsila a hned se začala omlouvat*
*Zamyslí sa nad tým.* /Sú Američania hlúpi? Nie je to od človeka k človeku?/ *Premýšľa nad tým, ale keďže nie je Američan a teraz to THIERRIMU povedal, nemá potrebu ďalej sa v tom hrabať hlbšie a obraňovať náhodnú skupinu ľudí.* /Thierri má zrejme iba veľmi zlú náladu a zároveň ju má dobrú? Asi?/ Neboj, Američanom ťa nedám. Aj keď si oblečený ako americký pilot. *Zasmeje sa na tej irónii osudu a keď si uvedomí, že sa ho THIERRI pridržiava ešte stále a on ho drží naspäť, pomaly sa stiahne, dosť blízko an to, aby mohol chlapca vedľa seba zachytiť, ale zároveň aby to nebol akýsi náznak, že by chcel niečo viac. Len čo však zhúlený chlapec súhlasí, zájde jednou rukou pod vrstvu oblečenia a chvíľu sa tam hrabe medzi všetkými tými drogami, ktoré dnes so sebou zobral, len aby vytiahol joint, ktorý si priloží k perám a nakloní sa k THIERRIMU tak, aby mu mohol zapáliť, ignorujúc to, že sú v strede tanečného parketu niekde v náhodnej časti Pandemonia a idú si tam páliť svoju trávu.* Ešte že si tu, inak by som zháňal zas niekoho ďalšieho dlho. *Vysvetlí a zasmeje sa na tom, než sťažka potiahne do pľúc a vydýchne, nevnímajúc ani to, či si ich niekto všimol. Či budú zhúlení, alebo či budú opití, čo na tom?*
*Remi se nechal odvést na parket a pak se s ním dal do tance, Nechal si dominantní vedoucí pozici společníka líbit, nemohl popřít, že mu to bylo příjemné, byl na tohle občas přelétavý. Pak se ale zaposlouchal do toho, co povídal jeho společník (DRAGOS) a vykulil oči. Musel asi i zblednout a dokonce se mu udělalo i mdlo, ale ihned zavrtěl zlehka hlavou. Zel se mu udělalo hlavně z toho důvodu, že... to už ale začal pouštět své myšlenky nahlas.* Emette? Ten Emett? Vždyť mě samotného málem zabil, já jsem si od začátku myslel, že to je kus ko...že to je zmetek!! *Zahlásil Remi divoce a pak se zamračil.* Takže bych vám to i věřil, ale co se dá teď dělat? Vždyť momentálně spoustu upírů, kteří jsou s Aless jsou právě od Emetta z klanu! Myslíte, že i oni jsou v tom...a v čem jsou vlastně zapletení? Víte o tom více? Nechctee, nechcete si někam spíše sednout? nebo jít ven? *Optal se Remi. *Abych řekl pravdu, motá se mi trochu hlava.*
*Spamätá sa po takmer vyrazenom zube. Zoberie pohár, nešťastne pozrie na kolegyňu... ktorá už je trochu líznutá aj keď veľa toho nepila... a napije sa.* Au... *Zahuhle pretrie si trochu obrazenú peru. Priliš nesleduje rozhovor svojich kolegov, pretože sleduje Jasona. Ako sa približuje. Postupne ako sa k nemu približuje, tak do seba rýchlejšie leje obsah svojho pohára. Dokonca sa mu aj rozbúcha srdce. A keď sa akože šmykne a zachytí sa oňho.* /Nebesá!/ *Má čo robiť, aby sa naňho nevrhol.* Nič sa nedeje. *Povie a pousmeje sa jedným kútikom.* To sa... *Kým to dopovie tak dostane od kolegyne taký pleskanec po hlave až sa za ňu chytí.* Blázniš?! *Kolegyna žďuchne do Jasona.* Je zadaný tak huš! *Odmávne Jasona a doslova sa napchá medzi nich dvoch. Jack dvihne hlavu.* Asi mam otras mozgu... *Skuhrá si popod nos... lebo fúzy si oholil.* Na to by si tam musel mať nejaký mozog.
*Dominic se jejich hašteření zasmál.* Ale no, vždyť El není tak špatná, nebo, alespoň tak na mě působí. *Usmál se načež se pak podíval na starší upírku a věnoval jí upřímný úsměv. Pak pohled vrátil zpět k Nat a zasmál se.* No a co jinak ty? Ty jsi na takové party chodila i předtím...před proměnou? Nebo...jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme. *Usmál se.* Já před tím na ničem takovém nebyl, nebyla na to doba. Vyrostl jsme na samotě u lesa a učil jsme se kovářem a staráním se o mladší sourozence, pak o jednoho mladšího sourozence, ten nejmladší bohužel zemřel. takže jsme se na žádné oslavy neměl šanci dostat, kvůli naší chudobě. *Rozpovídal se Dominic.*
*Na TRISSINY slova kývl. To bylo zcela pochopitelné. Kdyby si měl on sám pamatovat veškeré své klienty, aby se nedivil, když ho osloví na ulici, asi by se dočista zbláznil. I když..těžko říct jak moc. Tak trochu šílený byl už teď. Což mu slovně potvrdila i jeho kamarádka, když zrovna objednal další alkohol, tentokrát se však jednalo o koktejl rovnou z dvou jeho oblíbených alkoholů. Oba destiláty zmínil předtím nahlas, aby TRISS obeznámil s tím, co bude vlastně pít.* Jo..tady je ten bar poměrně široký, takže by natlučení nemělo hrozit..a když tak nás určo někdo chytí..minimálně tebe jo. *Poví se zazubením.* Obzvláště, když ti to dnes tak moc sekne. *Zalichotí mladší čarodějce, načež spokojeně kývne a jakmile u nich přistane sklenice s koktejlem, přisune ji blíž k TRISS, aby jí naznačil, že se má napít první.*
Potomci andělů a démonů. To zní úžasně. *Se smíchem poslouchala ROBERTA než se rozhodl odejít po někom pátrat. Ještě na něj mávla, pak se s úsměvem otočila k JAVIEROVI. S úsměvem pozorovala, jak si DRUHÝ ANDĚL roztáhl křídla a přitom se jí představil. Bylo to jako scéna z filmu, jen tedy ne z hororu, který by očekávala na Halloween, ale spíš nějakého romatického fantasy. Jeho stisk byl příjemně pevný, tak se její úsměv ještě rozšířil.* Ráda tě poznávám, JAVIERE, *udělala pukrle, nebo spíš pokus o něj, pokousaná noha ji i přes dobré hojení pořád trochu bolela. Pootevřela pusu, aby se zeptala, co ho vedlo zrovna za ní, ale v tu chvíli se JAVIEROVI rozezněl telefon a z konverzace se vytratil. V tu chvíli se vrátil ROBERT a byť jí s Javierem nebylo nijak špatně, cítila se trochu komfortněji, že byl zpět.* Třeba se jen někde na chvíli zašil a ještě se objeví? *Navrhla povzbudivě, přitom ucítila vůni jeho nápoje.* Tak ses jí konečně dočkal? *Kývla s úsměvem hlavou k jeho pití, ale než se mohla konverzace nějak dále rozvínout, přerušil ji JAVIER se svou omluvou. To, jak se na ni díval bylo na straně jedné lichotivé, na straně druhé, s ohledem na to, že se sotva poznali, ji to malinko znervózňovalo. Když jí políbil ruku, opět malinko zčervenala.* Na shledanou, Javiere. Ráda jsem tě poznala. *Usmála se na něj a číslo si sbalila, pak se otočila k ROBERTOVI s tichým, nejistým zasmáním.* Cože se to právě stalo? *Zeptala se a lehce zatřásla hlavou.* Doprovodíš mě na bar? Taky mám žízeň. /A taky bych tam možná raději šla v doprovodu někoho, koho už znám./ *Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.*
*Dragos čekal, jak to REMI zpracuje a musel si říct, že ho upřímně přecenil. Čekal, že bude víla daleko více podezíravější, ale o to měl snadnější práci, takže se nadále držel své role.* Ah ano.. Tak nějak to jméno mohlo znít.. Omlouvám se.. Moc dobře jsem si ho nezapamatoval.. *Přikývne na jeho slova. Nechá jej si zanadávat a nijak na to nereaguje, tedy až na zkonstatování.* Tak vidím, že přeci jen jdu pozdě.. Doufal jsem, že jsem ho předběhl, ale zdržel jsem se v Iowě. *Na Remiho otázku se odmlčí a zamyslí se.* To bohužel říct nedokážu.. Být v jeho kůži, tak by mi rozum velel si udělat zálohu.. Červí hnízdo v těle klanu.. Ale já jím nejsem, takže tady nápomocný příliš nebudu. *Když navrhne vyjít ven, tak váhavě otočí hlavu k místu, kde stojí Alessandra.* A nebude to vaší snoubence vadit? Nechcete ji nejprve s tímto krokem obeznámit? *Zeptá se, ale jinak kývne.* Zkusím vám odpovědět na co nejvíce podrobností, co z hlavy dostanu.. *Souhlasí a poté, podle toho, jak zareaguje Remi, se vydá ven nebo počká.*
*Nad otázkou na Aless jen mávl rukou, nijak neodpověděl, místo toho zamířil za andělem (DRAGOSEM) ven. Bál se, ale možná to ještě nebylo tak poznat. Věděl, co je Emett zač, tak nějak co bylo s Alessinou minulostí a taky to, že to nebylo moc fajn, že to nebylo vůbec, ale vůbec fajn. Proto měl pocit, že potřebuje prostě na vzduch. Když vyšli ven, tak si sundal Remi helmu, kterou položil vedle sebe a místo toho si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sedl si na zem, a promnul si kořen nosu. pak se podíval opět na DRAGOSE. Takže mi říkáte, že je Aless a její klan v nebezpečí, to se mi tu snažíte říct? Sakra, já věděl, že to nebude jen tak, už když se objevil. *Zavrčel Remi a pak si povzdechl, než se na muže opět koukl.* Nepochybuji, že někdo jako on zálohy má a ne jednu, ani bych se nedivil tomu, kdyby s ním bylo spojeno to, kolik novorozených upírů bez jakéhokoliv doprovodu, kteří se očividně zrovna vyhrabali, běhá po New Yorku. *Zavrčel nahlas.*
*Tentokrát CALOVI Sasha odpověděl už jen kývnutím, než jejich konverzace přejde od jednoho tématu k druhému. Mladší klasicky zmínil místo, kde tolik lidí, obzvláště pak v noci, moc často nechodí, takže je pro samotáře přímo ideální. Starší upír nato zmínil rovnou dva podniky, které podle něj stály za navštívení, načež se vzápětí ukázalo, že měl zjevně opravdu podobný vkus. Spokojeně se tak uculil a Taylorovi věnoval jakýsi vítězný úsměv. Fialovovlasý na to však nezareagoval slovně, pouze protočil panenky, než se pobaveně uchechtl.* Jasně, chápu. *Kývl nato, načež se spokojeně napil vína, když ho před něj barman konečně postavil. Samozřejmě mu za to i poděkoval.* Uvidíš třeba toho stihneš i více, než jen ty místa, co jsme zmínili.
*Podívá se na KIM a usměje se.* Třeba a ano. Tady to dělají, ale to proto, že sem čas od času zajdu a vyžádám si to.* Zazubí se. Podívá se na JAVIERA a zamává na něj provokativně na rozloučenou.* Je z rodinné firmy a tam jsou všechny děti děsně flirty. Ne, že já bych to měl jinak, když vezmu bratra a sestru...* Řekne a povzdechne si nad tím. Bob dopije své pití a podívá se k baru, že si dojde pro další a tehdy si všiml TAYE a u něj další lidi. Uši má v pozoru a pak je zase hned stáhne k hlavě a lehce se zamračí.* Jo jdeme na bar.* Řekne a vezme KIM za ruku a zamíří směrem k TAYOVI. Přitom se podívá na CALIBANA. Nelíbí se mu.* Ah, TAYi, zdravím tě.* Usměje se na něj a podívá se na KIM.* KIM, toto je můj přítel TAY. Ruku nepodávat a držet se trochu dál. Jde o určitou fobii.* Řekne a v myšlenkách se spojí s TAYEM.*/Je civil, takže jestli ji ublížíš, tak žádná má společnost na měsíc./* Varuje ho.*
*Jeho nechuť sa prehĺby.* Ja viem... nebol to dobrovoľných výber kostýmu. Ani som sem nechcel ísť. ALE! Som tu a nie je to také zlé. *Ako keby už zabudol na to, že ho znova niekto pošliapal. Vyštrachá zapaľovač z vrecka. Počká kým TANOIA nájde svoj joint a keď je ready, tak mu pripáli. To že sú uprostred parketu, medzi ľuďmi ... na to je Thierri priveľmi zhulený, aby to riešil.* Dlho by si niekoho zháňal? Ja mám pocit, že tu fajčí trávu každý druhý človek. *Povie a schová si pečlivo zapaľovač. Ešte ho dnes bude potrebovať. O chvíľu doňho drgne dievča, oblečená ako čertica, jedna z jeho spolužiačok a strčí mu do ruky pivo. Thierri nedutá a zoberie si ho. Keď sa napije tak sa trochu zaksichtí. Ale potom sa napije znova.* Nie je to až také zlé. Chceš? *Ponúkne TANOIOVI.*
*Už nějakou dobu se mezi lidmi pohybovala medúza. Ne pravá, byl to jen kostým samozřejmě. Ve vlasech měla korunu, možná spíše čelenku se zlatými hady, jejichž oči byly zelenkavě jedovaté stejně jako ty její byly pro dnešní večer změněny v hadí oči. Zlaté stíny, tmavá rtěnka a zlatozelený kostým. Po zelenkavé sukni se plazili zlatí malí hadi, zlaté podpatky a bodyčko odrážely světla klubu a tahaly k ní o to víc pozornosti. Ramínka pokrytá flitry temně zelené barvy byly vlastně jen zdobné, ale od hrudi vedly ke krku zdobné vlnité, pevné řetízky a napojovaly se k obojku okolo krku, kterému mezi flitry pableskovaly zlaté odstíny jejich druhé strany. Černé vlasy volně padaly na záda a ramena, když se obratně proplétala lidmi a magií si je držela od těla, Její kroky ji vedly dál, až k baru, kde přiměla magií nějakého civila, aby se uhnul a s absintem se opět poroučí mezi lidi.*
Kovář hm?..Tvého brášky mi je lito..No nechodila jsem na takové party..Byla jsem moc mladá a rodiče se o mě bály tak jsem nešla..Neměla jsem ani s kým.. *Nat se usmála a popíjela svého piva, když dopila další sklenici šla si pro další a sedla si zpátky k Dominicovi* Jako jedináček s tebou nemohu soucítit ale chápu..
*Tiše se zasměje.* Vypadá to tak. Ale když jsou lidi takhle krásní, byla by škoda toho nevyužít, no ne? *Zazubí se a povzbudivě ho poplácá po zádech. Na malý moment se jí zdálo, že se v jeho vlasech něco pohlo, ale přikládala to kostýmu a neřešila to. Když se zamračil, pohledem následovala jeho, oplatila mu stisk ruky a společně s ním se vydala k baru. Zářivě se usmála na oba muže, její pozornost se však soustředila hlavně na TAYE, kterého jí ROBERT představil. Instinktivně mu chtěla podat ruku, ale na ROBERTOVU žádost jen přikývla a alespoň před TAYEM vysekla pukrle, opět, co jí zraněná noha dovolila, a usmála se na něj.* Chápu. Ráda tě poznávám, Tayi. *Kývla na něj a pozornost na moment obrátila k baru, aby si objednala 'cokoli barevného.' O moment později jí už barman podával kobaltově modrý Witch's Brew se suchým ledem, takže se z něj krásně kouřilo. Kousek poodstoupila, aby pohodlně viděla na ROBERTA i TAYE společně s MUŠKETÝREM, kterého ROBERT zřejmě neznal.* A vy jste? *Zeptala se muže v kostýmu MUŠKETÝRA s úsměvem, aby bylo představování kompletní.*
*Dominic se na ni zářivě usmál a přisunul se trochu blíže, aby jí lépe slyšel.* No, tak teď už máš s kým chodit. *Usmál se na ni zlehka a pak naklonil hlavu na strabnu.* No, věř mi, po smrti bráchy jsem tak nějak toužil, abych byl jedináček, protože jsme měl strach o toho druhého. A nakonec si odžil strašně hezký život, a za to jsme byl rád. Pořád jsme na ně tak nějak dohlížel, dokud bylo bezpečno na ně dohlížet. */Usmál se a pak si přehodil nohu přes nohu, než se podíval na jejich sklenky na stoled.* Tak, navrhuju dopít, a pak si skočím zase na cígárko, to víš, už mě to zabít nemůže. *Zasmál se Dominic.*
*Rychle JACKA sjede pohledem a všimne si, že má růžovější rty než obvykle. Ucítí pnutí v prstech, jako kdyby měly vyrazit vpřed a nabitý ret pohladit. Udrží se však a snaží se o nenucenou konverzaci, která nebude nikomu kolem podezřelá. Někomu ale přeci jen byla.* /Proboha živého ale se mnou!/ *Zvedne obočí a malinko mu cukne koutek.* Tak zadaný? Hmm... Vsadím se, že máte moc hezkého partnera. *Zazubí se přes rameno Jackovi kolegyně na JACKA a pak se k ní nakloní, aby ho dobře slyšela.* Jen ho hlídejte dál, nechceme, aby stresoval svou drahou polovičku, že... *Tváří se u toho vážně, jako kdyby jí zadával nějaký důležitý úkol. Na konci zadání ji poplácá po rameni a vytratí se v davu. Staví se ještě na druhém konci baru pro drink, protože u policistů by mu to zkazilo plynulý odchod a pak se vydá na parket. Chvíli se jen prodírá tanečníky a hledá někoho, kdo by ho mohl zabavit. A ejhle. Spatří NEJVYŠŠÍ ČARODĚJKU BRONXU a tanečním krokem k ní zamíří. Nechce jí lézt do osobního prostoru, ale všimne si, že tu ta možnost ani není. Všichni tanečníci jakoby byli neviditelnou rukou posunuti kousek od ní.* /Šikovné kouzlo./ Zdravím, MADDIE, smím-li vám tak říkat. *Osloví ji jménem, jelikož o ní samozřejmě něco málo ví a vyzkouší tak hned její reakci.* /Může být značně nepřátelská a nebo mě také pozná? Kdoví, v tom je ta zábava!/
Zní to fakt skvěle, takže bych byl rád. Ale nikdy nevím, kam mě obchody zavedou. *Své povolání měl jako výmluvu často, jen málo v které práci by se tak mohl vymlouvat na cesty do různých částí země a v ty nejdivnější hodiny. Po chvíli se k nim třem přidá další muž se ženou. Pořádně si je prohlédne, na ženě (KIM) neshledává nic zvláštního, ale to jak se na něj muž (BOB) podívá se mu nelíbí.* /Možná by mohli vědět něco víc./ *Když se jej zeptá ta žena (KIM) nasadí opět svůj úsměv, který předtím věnoval TAYOVI. Natáhne j ní ruku.* Rád tě poznávám Kim, jmenuji se Caliban. *Pronesl lehce.* Nechcete si k nám přisednout? *Rukou naznačí na volné stoličky vedle nich.*
Když jsme tu minule tančili, spadli jsme! *Upozorní ho pobaveně a napije se své whiskey, než na řadu přijde jistá smrt.* Děkuji. *Zatočí se kolem dokola, mince o sebe zacinkají a upraví si bezděčně znovu čelenku a když jí přisune sklenku, povzdechne si, ale napije se a zaksychití se, nad tím, jak to chutná, a zapije to whiskey.* Taky vypadáš dobře, Hi.
Uhm, uhm… *Prikývne pobavene, skoro akoby ani neveril tomu, že THIERRI tam nie je sám od seba, ale že by ho niekto nútil. No všimne si, že okolo nich sa pohybujú osoby, ktoré na chlapca pri ňom reagujú a tak mu aj napadne, že oni môžu za to, kde sa THIERRI teraz ocitol.* Oh, tak nabudúce povedz, že nechceš, nie? *Prenesie starostlivo a nejaký týpek zozadu do neho drgne v jeho nepodarenom, bláznivom tanci, bez ospravedlnenia si tancuje ďalej a tak sa aj on ocitne blízko pri THIERRIm, do ktorého drgne.* Prepáč. *Zaspieva usmiaty a nakoniec sa obzrie.* No, nemôžem len tak behať naokolo a vypytovať sa hocikoho. Musím si udržať profesionálny výraz. *Vysvetlí, ale príde mu to vtipné, keď to práve on povie takto nahlas. Sleduje pohár piva, ktorý sa odrazu objaví v ruke jeho spoločníka a tak mu pozrie do tváre.* Ďakujem, nepijem, nemiešal by som to, každopádne. *Povie, potiahne si zhlboka, že mu spomedzi trochu pootvorených pier a zároveň z nosných dierok vylezie ťažký hustý oblak dymu, natiahne svoju ruku ku chlapcovi a hýbe sa v tanci, len aby sa udržal v rytme s celou masou ľudí, uhýbajúc sa aj pivovým mokrým mlákam na zemi, čo sa niekomu podarilo už povylievať, ledva sa dostali od pultu s čapovaným pivom.* Pozor, že sa nešmykneš. *Rozosmeje sa.*
*Nat Přikývla a zahleděla se do ničeho a přemýšlela. Mezitím Elaine do Nat pichla prstem aby se probrala* Hm?..Promiň..Já tu zůstanu ať nejsem ocas *Usmála se na Dominica a upila piva* Ne že chytneš jak papír! *Píchla Dominica do boku a zasmála se*
To jistě smíte. *Zastaví se mezi lidmi, dost blízko, ne že by jí to vadilo. Pohledná společnost, zdá se, že se chová na úrovni... Sklouzne jej pohledem a jemně nakloní hlavu do strany.* Jak mám oslovovat Vás? *Oplatí mu. Světla jí vše poněkud zkreslovala výhled stejně jako ruce, které se mezi nimi čas od času i přes blízkost octly.* Pokud na TOHLE nechcete tančit, možná by bylo rozumnější se přesunout bokem. *Navrhne JASONOVI.*
Tehdy jsme spadli tady? *Zeptal se zaraženě. Šlo poznat, že to měl krásně pomotané a jeho paměť si z něj asi utahovala. Těžko říct. Prostě si dovolil se zatvářit zmateně jako lesní včelka.* Aha, upssie. *Uchechtl se nakonec, než k TRISS přisunul onen koktejl, co jim před chvílí objednal. Podiveně pak zamrkal, když se jeho kamarádka zaksychtila kvůli chuti onoho drinku. Nakonec nad tím pokrčil rameny.* /Asi jí to nesedlo./ *Pomyslel si, načež se jemně začervenal a kývl.* Děkuju. *Zazubil se spokojeně, během čehož si koktejl přitáhl k sobě, načež si jednoduše usrkl. Mlsně si nato oblízl rty.* Dobrý, chceš na ten bar vylézt už teď a já si tohle. *Odmlčel se a kývl ke sklenici.* Dopiju pak?
*Dom se na ni usmál a pak na ni mávl.* Bduu tu co nejdříve, neboj se, nenechám dámu, pardon, opravuju, dámy čekat. *usmáls e na ně. Pak už zamířil ven a zmizel tam., kde se vcházelo dovnitř. Na chvilku si i sundal brýle a promnul si lehce oči a když se pak, co si zakouřil vrátil, tak ihned pohledem našel to, kde Nat seděla. Došel k ní a uculil se.* T6ak jsem tuuu, nebylo to tak hrozné ne? *Uculil se a pak ji chytl za ruku. *Tancovat? *Mrkl na ni a nějak to nevychytal, což zapříčinilo to, že mu padla do náruče. Ihned se na ni koukl a kdyby mohl, zrudne.* Pardon, jsem občas nešika. *Ušklíbl se.*
*Drží sa a nadýchne sa. Páčilo sa mu akým smerom to je. A už to aj videl na menšie dostaveníčko v jedom z tých strašidelných kútov, Ale jeho akčne opitá kolegyna spravila svoje.* Ale... *Pípne lenže to už sa nasúkala medzi nich. Ale to už sa JASON vytratí do davu.* /Dočerta... / *Zaplače v duchu. Horko zaplače. Na to sa naňho otočí kolegyňa.* Že sa nehanbíš! Máš fakt poriadneho chlapa a ty tu pokukuješ po inom! Čo by ti na to povedala matka?! A čo dievčatá z účtarny! Mladý pán Porter si tu pokukuje na párty po inom chlapovi. A chudák tvoj milý je kde? Určite je v práci a ani netuší čo tu robíš! Mal by si sa hanbiť! O tomto tvojmu drahému ani hovoriť nebudeme, ak máš charakter priznáš sa mu sám! *Jack to počúva. A vyzerá ako zmoknuté kura. Nešťastné zmoknuté kura. Poočku sleduje JASONA keď v tom mu trhne jedno obočie.* /Nie je to tá vykričaná čarodejka?/ *Ošije sa a stále k nim poočku uteká. Na pult im pristane ďalšia runda alkoholu a tak to do seba kopne.*
*Oba upíři s pochopením na CALIBANOVA slova kývli. Jejich konverzace ovšem na dlouho neutichla. Tay se s radostí na BOBA usmál.* Guten Abend, Bob. *Pověděl v němčině. Vzápětí se vedle něj ozval i Sasha, který už promluvil anglicky.* Dobrý, Bobe. *Zazubil se na ČARODĚJE. Tay mezitím hodil po BOBOVI nechápavý pohled, když jej představil KIM a zmínil, že by mu neměla podávat ruku, protože má údajně fóbii. Jedno obočí tak pozvedl, než jemně, aby to nebylo tolik nápadné kývl, když mu to bylo jakýmsi způsobem osvětleno myšlenkou.* Nápodobně. *Nadhodil milý úsměv, když se zrovna bavil s KIM.* Já jsem Sasha, taky mě těší. *Připomněl Taylorův dozor svoji existenci. Neměl zrovna v lásce, když byl přehlížen.*
*Pozrie na TANOIU.* Povedal som. Povedal som nie. A aj tak ma násilne prezliekli z pyžama. *Vzadu ešte zakričí čertica niečo o tom, že aj trenky mu obliekli. Thierri to ignoruje,* A dotiahli ma sem. Benefit je tráva, ktorú mám. *Prizná a podľa tých červených očí čo má už je jasné, že jej vyfajčil dosť. Nech chce alebo nechce tak sa tiež trochu pohupuje do rytmu. To je predsa pravidlo parketu. Keď si na ňom musíš sa hýbať s davom. Prikývne.* V pohode... a hej to by bolo čudné. Ale už som zažil takých ľudí čo sa pýtali každého či chce trávu. Ale skončili v base. *Dá si pivo a keď TANOIA odmietne tak mykne plecom a napije sa poriadne. Je smädný. A už aj hladný. Niet divu.* Viac zostane mne. Dal by som si falafel. Nedal by sis falafel? *Opýta sa ho a pozrie dole na mokrú zem.* Mám protišmykové boty. *Ukáže mu to tak že s nimi pošúcha po mokrej podlahe... a evidentne sa mu to šmýka....* Tak asi nie. *Dopije pivo a kelímok pridá k jeho rozdupaným okuliarem. A to takým štýlom, že si normálne čupne, položí ho vedľa hromádky skla a kovovej obruče... ktorá už tak ani nevyzerá a znova sa postaví. Kelímok zatiaľ stojí na svojom mieste.* Ideme tancovať! *A tak aj začne, pekne do rytmu a divoko.*
*Bob se podívá na CALIBANA a narovná své kočičí uši a zazubí se, čímž odhalí i své ostré zoubky. Nelíbí se mu.* Já jsem Robert a přisedneme si rádi.* Řekne a nahne se ke KIM.* Nedívej se jim do očí, je to dobrá rada pro tyhle bledulky.* Zašeptá ji a sedne si a podívá se na Sashu.* Nazdárek. Jak se ti daří? Nechtěl jsi nějakou ochranu? Víš dostal jsem zakázku od vašeho šéfa a zajímá mě, zda to nejsi ty. Pokud ne, tak ti ji i tak udělám. Slyšel jsem, že se něco odporného blíží ze staré země.* Řekne mu a pak se podívá na TAYE.* Pro tebe taky něco udělám. Nelíbí se mi, co se ke mě doneslo. Moje bledulky musí být v pořádku.* Usměje se na ně. Pak se otočí na KIM.* Že vypadá jako antické umění?* Zeptá se s úsměvem a přitáhne si k sobě do objetí TAYE a zazubí se.*
*Nat zrudla také a pomohla mu vstát a usmála se na něj* Ráda si zatančím Pane Nešiko *nemohla si pomoc a popíchla ho, napila se piva, chtla ho za ruku a objala ji* Tak jdem? Bože teď fakt smrdíš jak Kovář *Zavedla ho na taneční parket a začala s ním tančit*
*Dominic se uculil a když si ji dovedl na parket, tak se uculiil.* Lea kuš, nech si to joo, T6ak hold mám nějaký ten zlozvyk, a víš ty co? Jen si to hezky užij. *Zasmál se a jakmile se dostali na parket, tak si ji k sobě postavil čelem, načež si ji přitáhl. Ruce nechal položené na jejích bokách ba držel si ji u sebe, zatímco se vlnil do rytmu, a tiše se culil.* Jak se máš tam dole? *Pronesl, přičemž nadnesl narážku na její malý vzrůst oproti jeho skoro dvoum metrům. Pak si ji občas otočil a pak zase přitáhl k sobě, tak, aby ji měl u sebe. Sem tam se koukl po Elaine, jen aby viděl, že je má v merku.*
*V rychlosti si zhodnotí její reakci a ve spojení s její pověstí ho ve finále ani tolik nepřekvapí její přivítání.* Jason. /Král-/ *Zastaví se, protože přestože by z toho později mohla vzniknout vlivná známost, nemusí lámat přes koleno tituly. Jakmile jí odpoví, podívá se na její kostým a pousměje se.* Ovšem raději bych se vám neměl dívat do očí. *Dá najevo, že její kostým bez problému poznal a s humorem si dá ruku, ve které nedrží drink, přes oči.* /Té kolegyně si važ, JACKU! Sice mě nepoznala, ale zjevně nám fandí./ *Pošťouchne v myšlenkách ještě svého milého a pak už se věnuje čarodějce. Po její poznámce se chvíli zaposlouchá a z jeho tváře je jasně čitelné, že tohle není jeho šálek kávy.* Rozumnější, jistě. *Přikývne a začne se protahovat mezi tanečníky až k nejbližší zdi a tam se opře.*
*Zasmeje sa na poznámke, nadšene povyskočí a zakýva radostne dievčaťu vzadu, než sa pohľadom vráti k THIERRIMU.* Ale dobre ti vybrali. *Prenesie úprimne a dotkne sa prstami pilotnej bundy.* Trenky ale kontrolovať nebudem. *Zasmeje sa ako pubertiak a jeho výraz vyzerá trochu podivne temne, keď sa usmieva a líščia maska mu zakrýva polku tváre. Nakoniec mykne ramenami a urobí zvláštny, krúživý pohyb v poloblúku okolo chlapca, než sa obzrie dookola.* No, do basy ísť nechcem, ale… ak to niekto ucíti, možno sa niekto s otvorenou mysľou pridá. *Zvolá nadšene, aby ho THIERRI počul a aj vidí akúsi dievčinu opodiaľ v maske Boba Rossa ako pozerá ich smerom a tak jej ukáže, aby podišla bližšie a s otáznikmi v očiach aj mrkne k svojmu známemu.* Máme tu niekoho. *Prenesie a kývne hlavou k dievčine, ktorá sa k ním pridá a tak keď sa mu dostane joint do ruky, podá ho dievčine, ktorá vďačne príjme, niekoľkokrát za sebou si potiahne a radostne, s poďakovaním, odtancuje tam, odkiaľ prišla. Pohľadom ju však nesleduje tak dlho, pretože už sa mu chce znova liezť na pult a rozhadzovať darčeky, ale radšej svoju pozornosť navráti THIERRIMU a pokrúti hlavou.* Nie som hladný, ďakujem. Ale zbehnem s tebou jeden kúpiť, aby si sa nestratil. *Podpichne ho hravo a tleskne o seba rukami, zatiaľ čo sleduje ukážku, ktorú mu predvádza a hrozne nahlas a poriadne sa rozosmeje, keď topánky nefungujú.* Mal by si an to ísť ako ja. *Povie pobavene, dvihne si jednou voľnou rukou dlhé oblečenie, aby odhalil svoje bosé nohy, než automaticky schmatne THIERRIHO za ruky a siahne ho do viac voľnej časti, abys a mohli hýbať a ihneď ho začne vykrúcať do rytmu, dávajúc len tak-tak pozor na joint v ruke, z ktorého si zas potiahne a cíti, ako začína účinkovať v jeho tele.*
Nápodobně. *Usmála se na CALIBANA a stiskla mu ruku, pak obrátila svou pozornost k Sashovi a omluvně se na něj usmála.* Omlouvám se, netušila jsem, že taky patříte do party. Kim. *Představila se s úsměvem a vyhoupla se na židli mezi ROBERTA a CALIBANA. ROBERTŮV tip ji trochu zarazil, ale kromě sotva nepatrně svraštělého obočí na sobě nedala nic znát. Navíc, i to zmizelo snad ve vteřině a jí se na tváři opět rozhostil úsměv. Přemýšlet nad tím může později, přišla se sem bavit a poznávat lidi, ne filozofovat. Přesto jí něco našeptávalo, že by se té rady měla držet. Když ji ROBERT opět oslovil, zatímco objímal TAYE, jen se smíchem přikývla. Ta scéna byla rozkošná.* Rozhodně. Jako by ho vytesali z mramoru. *Uculila se a spokojeně odpila ze svého drinku.* Máte v plánu dnes tančit? *Nadhodila, přímo nikoho neadresovala, nechávala kohokoli, aby odpověděl, pokud by chtěl.*
*Vyjde ven s Remim a nejprve sleduje oblohu, než na něj víla promluví.* Mohlo by tomu tak být.. Spíše by je mohl Emett zneužít ke svým plánům.. Jaké jsou nemám ponětí.. *Odpoví mu. Na rozdíl od něj si masku nesundá, i kdyby mohl.* Ah, ano.. Toho jsem si také všiml.. *Potvrdí ohledně novorozenců.* Jestli se můžu zeptat? *Otáže se pro změnu on.* Jak dlouho už je součástí klanu?
Jo tak vtípky na malý lidi *Nat se usmála a stoupla mu na nohu plnou vahou* Promiň jsem Nešika *opakovala jeho taneční kroky mezitím Elaine na ně koukala a povzdechla si pak ji napadlo něco škodlivého usmála se na ně* No tak tohle je super, jsem tak přemýšlela o výletě zpátky do Kanady abych navštívila své rodné město..
*Sleduje ako sa JASON baví s MADDIE. A keď ho ešte poštuchne myšlienkou tak sa zatvári ešte kyselejšie. Barman pred neho postaví ďalší pohár. Asi zo solidarity za to čo doňho kolegyňa hustí. Potom sa ale uškrnie.* /Však počkaj.../ *Usmeje sa na kolegov a začne si predstavovať tie najväčšie prasačinky, ktoré s Jasonom robili aj nerobili. Dokonca si pritom aj štrngne s kolegami aj keď ani netuší na čo pripíjajú. V hlave má len rôzne miesta, rôzne polohy a rôzne oblečenie.* /Prajem príjemný rozhovor s tou čarodejkou./
Bledulky? Celkem zajímavá přezdívka, na takovou jsem asi ještě nenarazil, máte rád květiny? *Optá se BOBA, který objímá TAYE.* /Že by ti dva spolu něco měli? Vypadají spolu dobře./ *Všiml si jeho uší, takže mu došlo, že musí jít o čaroděje, proto ho zaujala ta řeč o amuletech a ochraně.* /Takže místní upíři mají svého čaroděje, velice dobré vědět./ *Dnešek byl produktivní a jeho nálada tím jenom stoupala. Navíc dopil svou druhou whiskey a objednal si třetí.* Vidím, že dáma pije drinky a co vy? *Spolu s úsměvem tuto otázku adresoval BOBOVI. Poté ale zaslechl otázku o antickém umění. Musel si TAYE ještě jednou prohlédnout, ale dal BOBOVI za pravdu.* Máš pravdu, je nádherný. *Dodal s jedním koutkem úst pozvednutým.*
*Remi se na něj podíval jen občas, spíše si ale mrmlal něco pod vousy a koukal do změ, jelikož byl vytočený až do běla, a zároveň měl i strach. Strach z toho, co by se mohlo Aless stát. A nejenom jí.*- Jak dlouho u ní je? Já nevím, řekl bych, že to bude už delší dobu, vlastně od doby, co měla Alessina dceru tu benefiční akci. *Ani mu v ten moment nedošlo, že se přeřekl, byl tak vytočený a tak naštvaný, a tak mimo, že mu to prostě nedošlo.* Dva měsíce, a bydlí u Aless ve vile, to je taky super. Stejně tak jako jeho pravá ruka, i když, toho pár dní zpět zabili, no bude to déle, ale jinak tam jsou s ním i jeho nejbližší upíři, ostatní jsou různě po NY, ale kopou za Aless, nebo, mám říct spíše za Emetta? *Odfrkl si Remi podrážděně.*
*Dominic se culil a poslouchal ji a když pak řekla, že by ráda do rodného města, tak se ještě více usmál.* No tak, proč by ne? Já bych klidně jel s tebou, pokud by jsi chtěla, jestli třeba nechceš sama nebo tak, vím že tady to je občas dost těžký, takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, můžeš se na mne spolehnout. *Mrkl na ni a pak se usmál.* Dáme si ještě drink? Dal bych si něco jiného, hm, co kdybych já vybral něco tobě a ty potom ještě něco mně? *Navrhl, s uličnickým výrazem Dom.*
*Dragos pouze přikývne.* To byla jen má zvědavost.. *Informaci o dceři přejde, jakoby ji přeslechl. Už o ní věděl, nebylo nutné to dál rozmazávat.* Pokud by nevadilo, půjdu zpět dovnitř.. Chtěl bych se ještě pobavit, než půjdu zase o stát dál.. *Omluví se a jestli REMI nemá už žádný dotaz, tak zamíří zpátky dovnitř. Dojde si k baru, kde stála ALESS a jen pokývne hlavou.* Bohužel tanec s vámi již nestihnu.. Potřebuju si zařídit ještě jednu záležitost, než zase odjedu z New Yorku.. Ať se vám svatba vydaří.. *Popřeje ji ještě a pak zamíří od baru do davu, než v jedné klidné části u stěny zahlédne MADDIE a JASONA. Teda Maddie pozná. O Jasonovi jenom slyšel, takže si ho nepřiřadí. Nicméně tam i tak zamíří.* Okouzlující jako vždy, slečno Colban.. *Pronese, když se u nich zastaví.*
Těší mě, Jasone. *Kývne mu lehce hlavou, oči však nesklopí, tlumeně se zasměje a sleduje vílu, než se rozhodne přesunout ke zdi a ona jej následuje i s absintem bez jediného rozlití a přesune se vedle něj.* Chvíli to v těch světlech trvá, ale mnoho víl, které si říkají Jason není. Minimálně já vím o jedné, výsosti. *Nadzvedne elegantně skleničku ke rtům spolu s pitím, pokyne mu s ní a upije si.* Co vás ke mě přivedlo?
*Najednou jako by toho bylo na Taylora moc. Všichni přítomní mluvili téměř přes sebe. Nebo se mu to jen zdálo? Lehce nervózně promnul popruh své brašny.* Prominuto, madam. Ale to jen díky vašemu krásnému úsměvu. *Zmínil Sasha, načež se sám na KIM vřele usmál, než si jeho pozornost ukradl BOB, který si k nim i s KIM přisedl. Hned zavrtěl hlavou.* No nevím o ničem. *Začal, načež se k ČARODĚJI otočil naplno čelem.* Ale určitě nebudu proti. *Dokončil pak, načež se zaměřil na chvíli čistě na Taylora, když si všiml, že není poněkud ve své kůži. Než se však stačil zeptat, už byl osloven někým jiným. Mládě se viditelně zmateně podívalo na ROBERTA.* O čem mluvíš, BOBE? Co se k tobě doneslo? *Naklonil lehce hlavu na stranu. Vzápětí jej už ROBERT svíral v objetí, do nějž se instinktivně schoval, už jen protože na něj přilákal moc pozornosti. Na něco takového se vždy musel předem psychicky připravit. Vykoukl tedy jen na chvíli, aby si ověřil, zda si ho stále tak divně prohlíží.* BOBE, tohle mi už nedělej..připadám si jako expozice v ZOO..*Pověděl pak tak, aby ho slyšel pokud možno jen ROBERT.*
*Na odpověď jen přikývne, jelikož na jeho pravdomluvnost je poněkud brzy na to, aby posoudil, zda ho těší.* Ach, jistě. V lidském světě je to poněkud běžnější. *Pozvedne skleničku, aby si s ní symbolicky připil, když to naznačí a sám si upije z broušené sklenky.* A světla jsou vskutku poněkud... extravagantní. /Na druhou stranu to k tématu asi sedí, podle toho, co jsem si stihl za pár minut ve frontě nastudovat./ *Ve chvíli, kdy se chce vyjádřit k tomu, co ho k MADDIE přivedlo, si JACK začne představovat všechno možné. Něco, co Jasonovi evokuje velmi příjemné vzpomínky, něco, co se vzpomínkami ještě není spjato. Každopádně i přesto, že se jeho výraz nijak nezmění, panenky se mu roztáhnou touhou. To by mohlo v lepším osvětlení působit jakože touha je právě to, co ho zavedlo za čarodějkou. Ovšem... nepoznala ho ve světlech, jak by mohla vidět jeho oči? Možná na boku místnosti lépe, možná ne.* /Sakra. To ho to nechává chladným, že mi tam střílí takové představy?!/ Hmm... *Snaží se získat čas na vymyšlení odpovědi, zatímco mu mysl bombarduje něco, z čeho mu hoří celé tělo.* Byla jste pro mě na parketu nejzajímavější. *Řekne po pár sekundách, které se zdály jako hodiny, ale jeho hlas je lehký a jeho vnitřní utrpení neprozrazuje. Dokonce se k němu velmi atraktivně usměje. V tu chvíli se k nim však připojí DRAGOS, kterého by Jason nejspíše těžko poznal i bez masky, ovšem maska to neumožňuje vůbec.* /Takhle mě asi nikdy nikdo nevyignoroval./ *Malinko pozvedne obočí a napije se svého bourbonu, u čehož nově vzniklou situaci sleduje přes okraj sklenky.*
Ano. *Zasměje se a přitáhne si drink, pokroutíc hlavou, zpátky. Ne, dopijeme naše pití a jdeme tančit. Zazubí se, upije z toho společného a s dalším ksichtem to zapije whiskou, kterou dokončí.* Dopij obojí a jdeme na to, zlato. *Mrkne na něj a čeká, aby si mohli zatančit už konečně.*
*Bob se na upíra podívá a oči se mu rozzáří.* Zbožňuji květiny! Mají tolik možností. Doma mám několik jedovatých a několik bylinek. Dokonce jsem několik nových druhů vyšlechtil, ale jen pro účely lektvarů nebo vykuřovadel. Nedávno jsem očisťoval jednou tou bylinou opuštěné skladiště.* Zazubí se a pak se podívá na zmateného TAYE.* S tím si nelam hlavu. Dragos mi slíbil jednu hračku, která tě obtěžuje.* Usměje se na něj mile a pohladí ho po tváři, ale ne celém tom prohlášení a úsměvu nepůsobí nic mile. Spíše to vypadá, jako když kanibal někomu chválí pěkné nohy. Pak se podívá na Sashu.* Dobrá, zítra ti to pošlu a i Tayovi.* Řekne mu a podívá se na CALIBANA.* Oh, já medovinu s moštem a skořicí. Horkou. * Zazubí se a přitáhne k sobě Taye. Když na něj promluví, tak se na něj usměje.* Ne, antické umění je v muzeu a galerii. A musíš získat sebevědomí. Se sebevědomím lépe ovládneš enchanto a s enchantem budeš moct cokoliv.* Řekne mu s nadšením a podívá se na KIM.* Na tohle tančit neumím. Navíc, když jsem tu byl naposledy, tak došlo k nehodě a já musel pomáhat, takže parketu se radši trchu vyhnu. Vždy to začíná tam.* Řekne a jeho uši sebou zacukají.*
*Ačkoli svým vyzývavým kostýmem mohla upoutat pozornost, nebyla jediná, které to dnes náramně slušelo. A proto dokonale zapadla. Byla stejná jako ostatní, bavila se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ale i ona si nemohla nechat ujít pivo zadarmo, které ji náramně osvěžilo a zdvojnásobilo chtíč po kleptomanství. Stačil jen jeden pohled, který si vyměnila s Orion a dala se do práce. S alkoholem v krvi to bylo jednodušší, než si myslela. Nebo se alespoň méně bála. Noční klub byl plný lidí, plný světel, které však vrhaly své stíny a právě v nich se Eshe točila. V rytmu hudby, s úsměvem na tváři, jako kdyby byla pouhá opilá žena chtějící se bavit, obcházela KAŽDÉHO, kdo si této akce užíval. Na TY U BARU si netroufla, i když i ji mohli spatřit již s něčím lesklým v ruce, co brzy zmizelo v latexovém červeno černém kostýmu. Svými šikovnými prsty hbitě prohledávala kapsy ostatních a jakmile zmizela v davu, věci, co našla si prohlédla. Pakliže je zhodnotila za bezcenné, nechala je za zástěrkou hudby padnout na zem a nechat pošlapat, zatímco vyhledávala další oběť.*
*Dragos už při příchodu zaslechl část jejich rozhovoru a pozvedl nad novým faktem pod maskou obočí. Zkoušel prvotně navázat konverzaci s MADDIE, ale když byl hrubě odignorován, tak otočil zrak na jejího společníka.* Mno.. Takovou zkušenost jsem ještě neměl.. *Pronese.* Jak se máte vy? Bavíte se na akci? *Promluví pro změnu teda k JASONOVI.*
*Trochu sa zaťahá za opasok kombinézy.* Asi nie, neviem ako by som ti ich ukázal... neviem ani ako ísť v tej kombinéze na záchod. *Povie úprimne a netypicky preňho sa zazubí. Prikývne a trochu nesústredene sa poobzerá okolo seba. Ako keby čakal že sa k nim niekto pridá. Kým sa k nim neznáma dievčina pridá a da si pár šlukov tak Thierri dopije aspoň to čo má.* Hej ale ja neviem kde tu takž falafel majú. Raz som jeden jedol a ... bol hnusný. Dal by som si dobrý falafel. *Kukne sa dole a vykulí oči keď mu TANOIA ukáže holé nohy.* Čo keď do niečoho šliapneš? *Spýta sa ale pridá sa veselo do tanca. Krúti sa a otáča a ťahá do toho rytmu aj TANOIU. Vyzerá ako zajačik duracel keď má čerstvé baterky. Ani nevie ako dlho tak tancuje len vie, že už mu je horko a tak si rozopne trochu zips na kombinéze, pod ktorou má čierne tričko.* Tiež tu mám nejaký matroš. Teda ani neviem čo to je, lebo to vlastne nie je môj kostým. *Vytiahne zapaľovač a niečo... čo automaticky zapáli lenže ono to začne prskať a syčať. Thierri na to pozrie celkom vyjukane kým mu dôjde, že to je petarda. Tak ju pustí v momente keď buchne. Nebola veľká. No Thierriho to vydesilo.* Fuha... kto normálny dá k jointom petardy? *Spýta sa. Lenže pozrie na svoju ruku ktorá je celá krvavá. Ešte sa z nej aj tá krv valí. A o krok ďalej v tom kelímku od piva čo tak šikovne položil na zem a ako zázrakom ho nikto nezhodil... v ňom sa povaľuje kus jeho ľavého ukzováka. Zbledne ako krieda a má čo robiť aby nehodil šabľu.*
*Zazubila se na Sashu a lehce se mu uklonila, jinak dál poslouchala konverzaci, usmívala se a popíjela svůj drink. Řada jiných lidí by nejspíš při podobných prohlášeních na BOBA koukala s otevřenou pusou, nebo se ho alespoň zeptala, o čem to sakra mluví, ale Kim byla jednak zdvořilá a jednak - což bylo ještě důležitější - přirozeně zvědavá, tak si jen užívala jejich rozhovor. Skoro to působilo, jako by se omylem dostala do nějakého fantasy a seděla tady obklopená bandou nadpřirozených bytostí. Tiše se nad tím zasmála. Tak skvělou atmosféru na večírku nečekala. Nad BOBOVOU poznámkou se pobaveně uculila.* Vypadá to, že kam se hneš, tam je vzrůšo. Jsem v dobré společnosti. *Byla to upřímná poznámka. TAY se SASHOU na ni působili dobře, na CALIBANA ještě neměla názor, ale zatím se vedle něj necítila špatně. Teprve teď si všimla BOBOVÝCH uší. Na okamžik zatoužila se jich dotknout, ale v duchu se pleskla přes prsty a obě ruce nechala tam, kde byly doteď. Na skleničce. Jenže po chvíli jí to nedalo, natáhla ruku a prsty po jednom z nich opatrně přejela. V tu chvíli se za nimi ozval výbuch. Sotva znatelně sebou trhla a ohlédla se po zdroji zvuku.* Sakra… Jsou všichni v pořádku..? *Optala se, váhajíc mezi tím, jestli se snažit najít zdroj onoho výbuchu, nebo být raději opatrná.*
*Pobaveně se uchechtl.* Tak tím pádem musíme sehnat někoho, kdo nás chytne! *Nadhodil s úšklebkem. Lehce zamyšleně si pak promnul bradu.* Teď by se ten podivín, co řekl, že tě zná, hodil. *Zmínil, než se napil znovu spokojeně koktejlu, který se nyní snažil co nejdříve vypít, aby mohli konečně vylézt na ten bar. Už na ně určitě natěšeně čekal! Upřímně lehce litoval toho barmana, co tam zrovna bude. Nechtěl by být na jeho místě. Podávat zákazníkům drinky, zatímco musí dávat bacha, aby do něj nedrcli tanečníci na baru. Nuže..zabrání to těm dvěma? Ne. S radostí drink dopije a koukne na TRISS.* Můžeme.
*Měla momentálně konverzaci s JASONEM a v hluku jí popravdě slova utekla a nadzvedne nad delší odmlkou obočí nanovo a konečně se otočí k nepoznanému DRAGOSOVI a usměje se.* To víte, je slušné počkat, až ukončím konverzaci s někým jiným. Nicméně, ano není to zlé a stejně tak ani váš kostým, neznámý známý. *Osloví DRAGOSE ledabyle a nijak se necítí pohnutě faktem, že se jej to dotklo. Nepřiznala chybu, mohla by se odchýlit pozorností bokem od krále, ale nač také? Králi do tváře viděla, druhému muži nikoliv, takže v tuto chvíli na pomyslné příčce zájmů neměla muže za maskou. Nechá pak už JASONOVI slovo, protože mu nedala po stížnosti "anděla" šanci a omluví se mu, že mu do toho hrubě skočila.*
*Remi ještě chvilku seděl venku, pokuřoval, a nakonec si zapálil nejednu, ale rovnou tři cigarety, to byl důvod, proč se zdržel. Hned potom ale zamířil zpět do klubu, kde se zastvail, chvilku se rozhlížel, než spatřil Aless. Prodal se k ní a nešel rovnou za ní, ale za Leandrou. Věděl totiž, že i ona přišla od Emetta.* Mohu s tebou na slovíčko?: S vámi oběma? Venku nejlépe? *Pustil se do žen, ale svůj pohled upínal směrem k hlavně Leandře. Pak se ale podíval na Aless.* prosím,. myslím si, že tohle nepočká už ani chvilku. *Pronesl Remi, a nečekal, prostě zamířil ven pryč od nich a od lidí a ven z baru.*
Kdysi jsem míval také sbírku květin, ale spíš těch okrasných, možná bych jich ještě pár našel. Ale při mé práci na to bohužel již není čas. *Posteskne si při vzpomínce na jeden krásný záhon, co kdysi pěstoval. Už to byla nějaká ta doba. Další informace k němu přicházely aniž by se musel ptát a tak pouze pečlivě naslouchal. * Když vás vidím spolu musím se zeptat, patříte k sobě? *Tyto slova pronesl nejen k BOBOVI ale i TAYOVI. Nebyl sice zvyklý na takovou otevřenost, ale New York na to byl očividně schovívajěší, na tomto místě se mu líbilo najednou mnohem více. Poté ale zaslechl ránu, jeho první instinkt bylo velice elegantně vyhoupnout na nohy a postavit se zdroji čelem, instinktivně sáhl k pasu, kde mýval jednu ze svých dýk, ale ty nechal dnes doma. Zaslechl otázku KIM a pouze přikývl. Soustředil se jestli rána nepřijde i odjinud. Potom si uvědomí co byl zdroj a usedne si zpět na své místo načež se napije whiskey.*
*Nemôže z toho, aký je THIERRI zhúlený, že ledva pôsobí, akoby vedel, čo chce povedať, nie to že by kontroloval, čo sa valí z jeho úst počas tohto rozhovoru. Preto sa iba nahlas smeje a krúti pri tom rukou aj hlavou naraz.* Ak budeš chcieť, pomôžem ti na záchod, ale na rozkrok ti siahať nebudem. *Povie pobavene a nakoniec iba nadvihne obočie a plecia a nakloní sa k THIERRIMU.* Ja vlastne ani neviem, čo to falafel je. *Prizná smejúc sa do chlapcovej tváre, užívajúc si, že tu teraz nebude jediný, kto by mohol robiť alebo hovoriť hlúposti, ale aspoň sa naučil sčasti na seba dávať pozor, aby k Lónimu domov prišiel celý.* Ja rád šliapem. *Zasmeje sa, bez toho, aby si uvedomil, ako hlúpo to mohlo vyznieť a keby ho teraz niekto počul, okrem jeho spoločnosti, zrejme by si o ňom nepomysleli pekné veci. Odkašle si a veselo vykríkne a vystrelí ruky do vzduchu, hýbajúc sa tými najlepšími a najprirodzenejšími pohybmi, ktoré mu teraz jeho telo dovolí vyprodukovať, nevšímajúc si to, keď THIERRI namiesto jointu vytiahne petardu, iba nadšene zvolá, že majú ďalší matroš, čo si môžu spolu dať. Keď sa však rozprská a rozhorí, ihneď uhne, len čo sa ozve nepríjemný zvuk, vôbec neprípomínajúci niečo, čo by dobre poznal a s vyvalenými očami ihneď priskočí k THIERRIMU, ktorý sa zdá, si ani nevšimol, že má ruku celú krvavú.* Do… sakra, do mraku bleskového. *Zanadáva svojim typickým spôsobom a schytí chlapca za ruku, ihneď mu prekrývajúc a obviazujúc ukazovák svojim kusom svojho bieleho oblečenia, z ktorého odtrhol kus látky, cez ktorú rudá farba presakuje skoro okamžite. Dvihne nasilu THIERRIHO ruku smerom dohora, zatiaľ čo sa zohne, zahasí svoj joint vo vlhkej mláke na zemi, ledva sa uhýbajúc tancujúcim ľuďom, ktorí akoby ani neregistrovali petardu, ktorá tu pred chvíľou iskrila. Vytiahne z kelímku kus prsta a hneď na to potiahne THIERRIHO k toaletám, snažiac sa udržať si chladnú a pokojnú hlavu.* /No sakra, no sakra./ *Behá mu hlavou, zatiaľ čo vyrazí dvere na toalety a je mu tentoraz vlastne úplne jedno, či sú to ženské alebo mužské záchody.* Tu. *Povie bledému chlapsovi a strčí jeho krvavý prst pod prudko tečúcu vodu, len aby to trochu vyčistil naokolo, prehliadnuc si narýchlo kúsok prsta, zvierajúci v druhej ruke.* Poď, sadni si. *Vyhŕkne na neho bez možnosti akejkoľvek protirečiacej odozvy.* /Fajn, to zvládnem. Nie je to veľké zranenie, aj keď ten prst vyzerá opálene./ *Napadne mu, čupne si k THIERRIMU, ktorého usadil na zatvorenú záchodovú dosku a pritiahne si jeho ruku k sebe.* Zatvor oči! *Zavelí a keď tak chlapec urobí, pohľadom si to v rýchlosti preskúma, obzrie sa ešte, či nikto na toalety nechodí a začne so svojou liečiacou terapiou, snažiac sa zo svojej energie čo najviac využiť na čo najpresnejšie a najbezbolestnejšie zrastenie, aké dokáže, a ak sa to nepodarí, aspoň aby to vyzeralo čo najlepšie. Celý čas kontroluje, či sa THIERRI nepozerá, preto aj ich spojené ruky prekryl látkou, keby náhodou.* /Nebude si pamätať./ *Napadne mu a počas toho pre istotu využíva ilúziu, mätúcu pre THIERRIHO zhúlenú myseľ, len aby si myslel, že má ukazovák celý a iba poranený.*
Já jsem se právě chtěla zeptat jestli nechceš jet se mnou.. Vím že jsme Přátelé krátce ale bylo by to fakt super. *Než Nat mohla dopovědět tak zpozorněla a ztuhla, jako střela vyletěla a hledala zdroj té lahodné vůně. Když spatřila zdroj (THIERRI) rozběhla se a skočila po něm. Snažící se ho napadnout vyskočila po Thierri ale byla zastavena svou chůvou*
Je tu hodně lidí. *Zazubí se a zasměje se. Ohlédne se za zvukem petardy, ale chaos a lidé jí znemožnili něco zahlédnout a tak jen doufala, že to bude vpohodě a byl to jen zážitek, který už nikdo opakovat nebude. Už tak tu byl hluk. Podivín jim ale zmizel , jak řekl Hiram a když dopije, omluví se Triss lidem za barem. Ti ale zřejmě na podobné šílence byli zvyklí, protože si lidi stáhli na strany baru, sotva na něj začali Triss a HIRAM lézt, takže VŠICHNI U BARU, byli požádáni, aby si pro drink šli na stranu. Prostě zřejmě běžný páteční večer v Pande. A na rychlý rytmus popové hudby se rozhodně salsa dala tančit. A Hiram a Triss už v tom nakonec měli praxi. Když tedy stane naproti němu, zvedne ruce, aby mohli zaujmout pozici a tancovat...a doufat, že nesletí jako poprvé na zem. Chvílemi se prostě neubránila smíchu, obecně jí úsměv ze rtů nezmizel od momentů, kdy se nahoru vůbec dostala.*
*Samozrejme, že všetky tie predstavy si na ňom postupne vyberajú daň. Ale usmieva sa. Pije. A rozopne si o jeden gombík viac košeľu.* /Začína mi byť horúco./ *A to ešte keď pomyslí na svoje dolené partie. A na tie Jasonove. Hodí mu do hlavy obraz toho, ako by ho zatiahol do nejaké kúta, kľakol si pred neho na kolená a rozopol mu nohavice. Z tej samotnej predstavy mu je už tak teplo, že si vyzlečie bundu a hodí ju vedľa seba ku kolegyni cez opierku.*
*Za dobu, co byl Remi pryč, si Aless u baru povídala s Leou, objednali si ještě pár drinku a popíjeli. Občas po očku koukla, kde Remi byl, ale jakmile ho viděla jít pryč, jen se lehce zamračila, ale nechala to být, otočila se zpět k baru a popíjela whisky, kterou tam měla, zatímco jí Lea něco povídala. Ovšem, když pak uslyšela divný syčivý zvuk a pak ránu, otočila se za zvukem a nejen za tím, ale i pro ni velmi známým pachem krve. Chvíli hleděla na celou tu situaci, , která se odehrávala o kus dál na parketu, přičemž jí na malou chvíli vyjely špičáky ven, než je zase nechala hezky schovat. I Lea si toho všimla a chvíli to pozorovala spolu s Aless, než se na sebe podívaly.* Zdá se, že bude zábava, pokud je tady někdo, kdo nemá kontrolu. *Pousmála se Aless a Lea jen přikývla, chtěla ještě něco dodat, ale to už se přiřítil Remi a začal, načež se na něj Lea zamračila.* Co se děje? *Optala se Aless nechápavě, pak jen koukla na Leu a obě se vydaly ven za Remim. Když ho došly, postavila se k němu.* Můžeš mi říct co je? Jdeš na tanec a vrátíš se naštvaný. *Zamumlala mladá upírka.*
Hračku? Hračku, která mě obtěžuje? *Snažil se pobrat Taylor. Teď už byl de facto jako lesní včela. Nic mu nedocházelo. Navíc si ho během chvíle začal CAL s KIM prohlížet. To už se cítil o to víc nekomfortně. Bylo to na něj moc pozornosti. Nicméně na ROBERTOVY následující slova s povzdechem kývl. Nakonec to sebevědomí mu vskutku chybělo, neměl co vyvracet. Pořád to však neměnilo ten fakt, že taková pozornost mu nebyla ani trošičku příjemná.* Oh..ne, ne. Jsme jen dobří přátelé, nic víc. *Odpověděl CALIBANOVI, načež náhle zpozorněl. Kromě rány, kterou zachytil sluchem, zpozoroval i něco jiného. Krásná vůně čerstvé krve. Toho si samozřejmě všiml i Sasha, který věnoval ROBERTOVI pohled.* Když už ho teď držíš, tak ho drž sakra pevně, nebo ti ho vytrhnu a odtáhnu před klub, aby se vzpamatoval. *Zamračil se a tiše i dokonce zavrčel. Doufal, že tato akce bude bez úhony.* Odkud jde ta nádherná vůně? *Optalo se fialovovlasé mládě. Tentokrát bez problému vykoukl, aby se rozhlédl a když tak to zjistil pomocí zraku sám. To však doufal v něco zázračného, spatřil tak akorát dav. Nespokojeně zasyčel, načež se zkusil ROBERTOVI vytrhnout z náruče.*
*Krev ucítil i Dominic. Ale než-li by mu došlo, co se děje už byla Nat v tahu a on jí ale stejně, jako Elaine doběhl. I on ji chytil a koukl se na Elaine.* Musíme ji dostat jinam, nejlépe ven, vyvedeš ji a já seženu krev? *Optals e. Pokud Elaine souhlasila a vyvedla Nat ven, tak doběhl Dominic k baru a vysvětlil, co se stalo. Nejprve si vysleechl nadávky, proč tam je proboha novorozený upír, ale nakonec mu vydal krev a Dominic pak doběhl za Nat a Elaine, jež by na něj čekaly venku. Tam jí Dominic podal sáček a koukl na ní.* Nat, nerad to říkám, ale jsi si jistá, že to zvládneš? Už dvakrát jsi na někoho skočila, nevím, jestli je pro tebe a pro civily bezpečné, aby jsi tu byla. *Pronesl nahlas svou obavu Dominic.*
*Remi došel ven a uplně první, co udělal bylo to, že si zapálil další cigaretu. pak se koukl na Aless.* Absolutně nevím, kdo byl ten cápek, ale řekl mi něco, co není až moc pokojné. Řekl mi něco o Emettovi, o tom, že to je pěknej hajzl a že za tebou došel jen proto, aby snad skrz tebe mohl dělat nějaké kraviny. Nebyl konkrétní, ale upřímně bych tomu i věřil, jelikož když se na Emtta koukneš, to že je to zmetek mu prostě kouká z očí. tak se chci zeptat tebe, jako někoho, kdo přišel od něj, nevíš o tom něco? *Otočil se v dalším momentně na Leandru a sevřel oči do úzkých linek.*
*Natalie začala šílet abylo pro Elaine těžké ji udržet aby nezaútočila na krvácejícího civila. Kompletně ignorovat Dominica a sliny jí šly z úst a kopala kolem sebe aby se dostala k čerstvé krvi* Jdi z cesty tupče! *zakřičela Nat na Dominica když jí Elaine jí držela pevně a vyvedla ji vem kde se pomalu uklidnila* Je mladá neumí se ovládat tak dobře jak ty..*Řekla starší upírka a pomalu Nat pustila*
*Dominic se na Nat podíval nepřišlo mu, že by v tuto chvilku udělal něco špatně. proto se na Nat zamračil.* Snažil jsme se ti pomoct a to jsem taky udělal, nejsem žádný tupec abych to nevěděl. *Zavrčel jejím směrem a pak se podíval ještě na Elaine a i na tu se lehce zamračil.* Oba jsme byli tam, kde je ona, tak si schovej laskavě to svoje kázání, protože to každej ví a zná. *Pronesl k Elaine a pak se podíval na Nat. K té si nakonec přidřepl, povzdechl si a koukl se na ni.* Je to lepší? *Pronesl teď už mírnějším tónem a sjel si dívku starostlivým pohledem.*
Nie je mi ani treba teraz. *Prizná. Aj keď možno o nejaký čas po tom pive sa to zmení, teraz je v pohode. Vykúzli s pusou dokonalé O.* To sú také guličky ale sú bez mäsa. Neviem čo presne v tom je ale raz na dovolenke som to mal a bolo to bohovské a odvtedy som mal len hnusný falafel. Je to ako prekliatie. *Rozrozpráva sa o falafelu. Nie je to ani jeho najoblúbenejšie jedlo ale asi to slovo mu ide fajnovo cez pusu. Thierri sa zasmeje. Úprimne. Jemu nepríde, že by TANOIA hovoril niečo čudné. Dobre sa s ním baví. A ešte radšej s ním tancuje. Zatancuje si a z chuti si chce dať jointa. Len teda keby to nebola petarda. šťastie je že si ju nedal do úst.* /Na to ani nemysli./ *Skoro sa mu otočí žalúdok.* Mám prst? *Spýta sa s tými najviac vyvalenými očami a takmer detským strachom. Alebo šokom. Pootvorí pusu keď vidí ako sa látka, ktorú ani nepostrehol kedy sa mu dostala na ruku, farbý čo červena. Nadýchne sa a skoro ho napne.* Oh bože... *Nechá si dvihnúť ruku hore. A pozerá sa za ňou a drží ju tam ako prikovanú.* He-he... skoro ako Mercury. *Začne zo stresu vtipkovať. Ide za TANOIOM pretože on vyzerá že vie čo robí. Poslušne ide a...* Aaaa kurva! *Zahučí, o niečo vyšším tónom než by sa na chlapca patrilo.* To je môj prst?! *Znova ho napne a tentoraz to len tak tak prehltne. Vracanie mu teraz nepomôže. Sadne si. Zavrie oči. Pevno zatvorí oči a znaží sa nevracať.* Asi budem vracať... *Nadýchne sa.* Otec ma zabije keď prídem domov bez prstu. *Haleká potichu a s tragickým tónom. Zrazu na záchodoch počuje rachot a buchot. Mykne sa... a je dobre že nevidí ako jeho prst spadne na zem... ako malý ohoratý párok. Počuje ako niekto kričí.* /Fajn feťáka vidieť nemusím./ Tan asi radšej zavri kabínku, nemusí nás tu nejaký magor sledovať. Je tam veľa krvi? *Ešte sa opýta ale neodvažuje sa otvoriť oči. Pre jeho šťastie, aspoň nevidel že sa ho práve snažil zožrať upír... na pánskych záchodoch Pandemonia.*
*Bob se na KIM podívá a usměje.* Umím si vybírat lidi. Ale mám i ve svém seznamu osoby, které poznat nechceš.* Zazubí se na ni a pak se věnuje TAYOVI a ostatním.* Oh a co je to za práci? Já dělám pro mou sestru a jejich šéfa. Jen teda sestra je démon a starat se o její síť prostitutek není zábava.* Ušklíbne se na CALIBANA. Pak se podívá na TAYE.* S tím si nelam hlavu. Moje hračky stejně nemají dlouhou životnost.* Usměje se na něj, ale je to opravdu děsivý úsměv. Když pak druhý upír položí otázku, tak se zarazí. Moc ji nerozumí. Nakloní tak hlavu na stranu a podívá se pak na TAYE a doufá, že na to dokáže odpovědět. Když odpoví, tak pochopí.* Ah... jako milenci! Ne, to nejsme. Jen jsem víc kontaktní.* Vysvětlí a pak ucítí, že se někdo dotkl jeho uší a uhne z dosahu a zamračí se na KIM.* Na to může sahat jen někdo a s mým dovolením.* Prohlásí než uslyší ránu a i on trochu zaznamená ty pachy. Pach krve pozná vždy a všude.* Fuj to je, Tay!* Zakřičí na něj a pomocí magie ho drží na místě. Stáhne si ho i do klína, ale jeho lomcování se mu moc nelíbí, tak ho chytí pod krkem a přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě. Rozhodne se ho velice účinně rozptýlit. Olízne mu zátylek a dostane se k jeho uchu.* Lomcuj sebou ještě trochu a ucitíš v zádech něco nepřítemného.* Zašeptá mu do ucha. Pak se podívá na Sashu.* Dones mu Bloody Mary bez alkoholu.* Poradí mu a dál drží TAYE na sobě pomocí své síly i magie.* Nechceš vzít KIM si zatancovat, CALIBANE?* Zeptá se ho trochu udýchaně.*
*Málem pobavením vyprskne drink, když je ANDĚLOVOU druhou možností na hovor a pokývá směrem do masky.* Dneska vám to neslušelo, že jste musel zakrýt tvář? *Zeptá se DRAGOSE s tématicky andělským úsměvem a zdánlivě nijakým postranním úmyslem.* /Nebo je na útěku? Má v plánu něco nekalého?/ *Jeho postranní úmysl je však obhlédnutí případných nebezpečí, když je JACK poblíž. Samozřejmě existuje varianta, že si čaroděj vzal prostě masku jako součást kostýmu, ale v kombinaci s vůní magie kolem něj a měničem hlasu mu to zkrátka přijde podezřelé.* Ale ano, bavím. *Když na něj MADDIE dokonce zpočátku nereaguje, jeho zájem se v této konverzaci zdvojnásobí.* /Neznámý známý, hmm. Nepozná ho vlivem masky? Magie? Nebo je to jen hrátka se slovy?/ Je to večírek, MADDIE. Lidé budou přicházet a odcházet, omlouvat se za přerušení je dosti zbytečné. Je to jako byste se mi omlouvala za počasí. *Samozřejmě, že je omluva na místě. Ovšem Jason se dostává do večírkové nálady a omluvy by ji nepříjemně zpomalovaly. Co ho ale rozhodně nezpomaluje je JACK.* /Dej pokoj, než si pro tebe dojdu!/ *Vyšle JACKOVI do mysli a i v té zprávě má hlas o dost hlubší než obvykle. Navenek si však udržuje perfektní klid a MADDIE s DRAGOSEM tedy nemají šanci poznat, že si každou chvilkou bude muset odskočit.* Mezitím GIDEON: /Halloweenská party? Je to vůbec něco kam bych měl jít? Chtěl jít? Ne. Rozhodně ne. Nevím, co od toho čekat. No možná, že to, že to nevím by na tom mohl být trochu hnací faktor. Přeci jen ne všechno v životě musí být perfektně předvídatelný. No a s TRISS už vůbec ne. Celá TRISS je taková moje nepředvídatelná./ *To "moje" mu v hlavě drnčí ještě pěkně dlouho, ale tak jako hezky. No a tak se přeci jen vydá do civilského světa. Na době celočerný bojový oděv, který s velkou jizvou vedoucí přes tvář až na krk vypadá v lidském světě dostatečně kostýmově. Tmavé dlouhé vlasy si nahoře stáhne do culíku a zbytek nechá rozpuštěný. Nebere to jako masku, nepočítá s tím, že by měl mít masku, ale když mu vyhazovač řekne "Dobrá jizva, brácho, ta musela trvat hodiny!" tak pochopí, že by nikoho nenapadlo, že takhle běžně chodí. S tímto objevem trochu znejistí, ale nenechá si tím sebrat kuráž. Se svými 190 cm se davem prodírá vcelku bez problému, jen cestou hodí bokem někoho v kostýmu ledního medvěda.* /No tyvole./ *Začne se pořádně rozhlížet, kde by našel svoji přítelkyni a až po hodné chvíli se podívá nahoru na bar. Kde tančí s někým cizím a celá nadšená.* /Asi jdu nevhod-/
*Když začal mluvit, Aless i Lea se na něj překvapeně dívaly, pak se koukly na sebe a znova na něj.* Cože to? *Zamručela Aless a sledovala svého nastávajícího, zatímco nějak zpracovávala jeho slova. I Lea se zamračila.* Patřila jsem sice do jeho klanu, to ano, ale nebyla jsem zrovna jeho pravá ruka, jeho oblíbenkyně, aby se mi svěřoval s každou věci, kterou dělal. Na to měl svoje lidi, svoje kamarádičky. Hele, to že je nás spousta od něj, neznamená, že všichni jsme jako on! Tak nás laskavě neházej do jednoho pytle a vůbec, kdo byl ten tajemný šašek, který toho najednou tak moc věděl hm?* Zavrčela na nej Lea a udělala krok vpřed. To ji ale Aless zastoupila cestu.* Klid. *Koukla na ni a pak na Remiho.* Nepopírám, že Emett je parchant, to vím už dlouho, ale sakra jak tohle všechno víš a jak víš, že to je pravda? Vždyť toho chlapa ani neznáš. *Zamračila se.*
*Remi se ale nenechal. Ba naopak vystpoupiil tak, aby na Leandru viděl.* kdo tě hodil do jednoho pytle, ty jedna nádhero? Já jsme se jenom zeptal, jestli o tom něco nevíš, tak tu po mě přestaň prskat, joo? Já se jenom zeptal!! Tak ticho! *Křikl po ni. Už měl sám trošku napito a dalo se to poznat, i když to bylo jen malinko, ale i tak se cítil o něco více podrážděnější.* Ale tak proč by mi to asi říkal Aless? A sama víš, že to je parchant!! Co když má něco v plánu a kuje to přímo u tebe ve vile? *Prskl naštvaně.*
*Dragos se na MADDIE zaměří, když na něj konečně promluví.* /Kdyby jsi věděla, čarodějnice../ *Pomyslí si pobaveně.* Jsem rád, že jste mě vzala na vědomí, Madeleine.. To víte.. Na komplimenty není nikdy nevhodný čas.. *Odpoví ji, než se otočí na JASONA, kterého zjevně pobavil.* Ale kdepak.. Sluší mi to každý den.. Jen jsem to dnes pojal lehce pracovně a byl bych nerad, aby mě jistí lidé zde poznali.. *Pronese. Následně přikývne na jeho souhlas a pobaveně mu cuknou pod maskou koutky, když pokárá Maddie.* /Tohle mě baví.. Měl bych to dělat častěji../ Aby jste se necítila vynechaná, krásná čarodějko, jak se bavíte vy? A copak vás vedlo k volbě tohoto působivého kostýmu? *Otáže se opět MADDIE. TRISS s HIRAMEM na stole ani neregistruje. Když se ovšem ozve rána, tak otočí za zvukem hlavu a vzápětí cítí krev. Velice neslušně se odvrátí od konverzace a jeho oči skenují okolí. Když zahlédne jak je NATALIE zastavená Elaine; a k jeho lehkému údivu i DOMINICEM; tak si trochu přikývne, ale jeho oči ještě hledají TAYLORA, než může mít úplný klid. Toho zahlédne v držení ROBERTA, nad čímž se lehce zamračí. Nakonec ale hlavu odkloní, doufaje, že jej Sasha případně zadrží. Stále je ale lehce napnutý a ve střehu. Což se mu vyplatí v momentě, kdy se k němu připlíží malá bruneta a sáhne mu do kapsy. Jednu ruku ve zlaté rukavici přiloží na plášť a ten ihned zareaguje a zvedne se do podoby křídel bohyně Isis a zpevní, čímž odřízne ESHE cestu do jeho kapsy. Ohlédne se na ni přes rameno, ať už leží, nebo to ustála.* Zkus to znovu a tu ruku si odneseš jako pejsek v puse. *Varuje ji se zavrčením. Pak vrátí pohled k JASONOVI a MADDIE.* Pardon za mou duševní nepřítomnost.. Již se vám můžu opět věnovat.. *Pronese ještě omluvně.*
*Jack sa potutelne usmieva a tvári sa ako sa náramne baví na kolegovom vtipe. Nejaká historka s účtovníčkou... trochu sa zarazí a na tú historku sa sústredí. Až tak že to ako keby prehrá aj Jasonovi v hlave.* /Ja som vedela, že účtovníčka Doris spís s veliteľom dopravných policajtov!/ *A potom ako keby sa nechumelilo pokračuje v prasačinkácjh. Dokonca mu prehraje ako by sa nehol prehnúť cez krabice, ktoré určite majú v sklade. Trochu sa zarazí keď ho Jason varuje. S čertíkmi v očiach sa pozrie jeho smerom.* /Sľubuješ?/ *Hodí do ringu výzvu a ešte mu pošle predstavu, ako by si to k Jasonovi nakráčal a rovno tam kde stojí by mu strhol z tej trblietavej hrude tú nekresťansky drahú košeľu.* Jack, nejak si mimo. *Opýta sa ho kolegyňa.* Oh, ani nevieš ako. *Odpovie jej s kľudom Angličana, dúfajúc že jeho napnuté nohavice sa stratia v tom nepravidelnom svetle Pandemonia.*
Tak snad bude někdo tak milý a při smyslu. Kdyby sis nabila tu svoji krásnou tvářičku, lidi by asi nebyli nadšení. *Zašklebil se na TRISS. O její slávě už věděl, nuže on a tato informace do sebe nešli. Něco takového mu bylo prostě putna, šlo to mimo něj. Teď to akorát na poškádlení zmínil. Než se pak nadál, už lezli na bar, aby si na něm zatančili. Měl už takový pocit, že se to stalo jejich tradicí. Něco, co už nesmělo chybět nikdy. Pokaždé, když od teďka vstoupí spolu do nějakého baru, ozkouší si tancem, zda je pult udrží. Nebo konkrétně..zda se udrží na úzkém pultu, zatímco jim pod nohama šmátrají ruce pro trochu alkoholu. Tentokrát však bylo na tanec upozorněno, takže jestli se jim podaří spadnout, už za to nebude moc nějaká ruka. Chyba bude mezi stropem, stranami a samotným pultem - zjednodušeně TRISS s Hiramem. Ačkoliv totiž měli oba nějakou tu praxi v tancování Salsy..no Hiram byl stále tak trochu debil. Proto se asi není čemu divit, když špatně našlápl, čímž omylem TRISS podkopl nohy. A když je čarodějka nějakým způsobem nezachránila, určitě sletěli dolů, pokud je tedy někdo nechytil.*
A..Asi..To jsem fakt řekla?..*Nat se Rozhlédla a uvědomila si že není v budově ale venku, prohrabla si vlasy a koukla na Dominica a Elaine* Ublížila jsem někomu?..*Lehce se zdesila a stala na vlastní nohy a protáhla se* furt to cítím..ale jemně..P..Promiň Dome../To je hluboko v prdeli to určitě vidělo víc jak 20 lidí..Až se to rozkřikne jsem mrtvá na druhou../ *Pomyslela si mladá upírka a začala chodit v kroužku*
*Lea jen zavrčela a už mu chtěla jednu vrazit.* A já ti odpověděla ty květinko jedna! Emett se vždy staral o sebe, možná jen o ty, co měl kolem sebe, ale jinak na nás sral a Aless to taky moc dobře ví, zažila to. A laskavě tu po mě přestaň řvát, nebo ti vážně jednu vrazím! *Zavrčela už naštvaně.* A dost! Oba! *Křikla teď Aless, nejdříve koukla na Leu.* Jdi se trochu projít a vychladni. Upírka jen zavrčela, ale nakonec šla. Aless se pak koukla na Remiho.* A ty toho taky nech, šlo to i bez toho křiku sakra. *Zamručela a prohrábla si vlasy.* Vím, vím kdo Emett je, moc dobře to vím. Pokud je to pravda, pokud opravdu něco dělá za mými zády, pokud dělá věci, který by nás mohly ohrozit, pak to zjistím a sama se ho zbavím, tak jak jsem to měla udělat už dávno.
Abych ti já jednu nevrazil, ty jedna nádhero namakaná! Dostal ze sebe, a než by stačil dál slyšet, co Aless říká, tak se Lee kolem kotníků omotaly výhonky, které jí nakonec srazily na zem. Až pak se koukl na ALess, která zakřičela, a tiše zavrčel. Pak ji poslouchal, sledoval, jaks e Lea sbírala ze země a jen nad tím pokýval hlavou.* A co když bude už pozdě? Podle toho cápka už se něco děje, a já tě tam nechci nechávat samotnou, máš tam jen pár lidí, jinak většina je od Emetta, sakra. *Zavrčel.*
*Dom se na ni starostlivě koukla a nejprve nic neřekl. Pak se zvedl a došel k ní, chytl jí za ramena, chvilku na ní koukal, než si ji vtáhl do náruče.* To ej dobré, každý byl tam kde ty, promiň, že jsme křičel *Omluvil se tentokrát Dom a pak se na ni podíval.* Chceš se tam vracet? Nechceš jít jinam? Kamkoliv? Víš, že my si to užijeme kdekoliv a kdykoliv. Co jít ke mě, řekl jsme ti, že mám palystation pro dva? *Uculil se, snažíc se jí nějak rozveselit.*
*Iba si vydýchne, lebo nie je si istý, či by Lóni pochopil, že siahal na rozkrok niekomu inému (a sám by z toho bol červený a zrejme by potom utiekol). Ale podľa toho, ako pozná svojho priateľa, tak by to v tomto prípade pochopil, pretože THIERRI pôsobí, že nevie, čo robí, vlastne úplne vo všetkom. Zamyslí sa a vykrúca sa vedľa chlapca.* Musíš vedieť, kde hľadať. Často sú zlé veci v dobrých reštauráciách, ale v malých podnikoch im to ide dobre. *Povie z vlastnej skúsenosti podľa toho, keď videl, ako na niektoré jedlá reagovali jeho známi - civilovia, vlkodlaci alebo čarodeji. Aj by s THIERRIM zašiel do nejakého bistra, kde by sa mohol falafel predávať, no takéto jeho myšlienkové plány mu prekazí sám chlapec, ktorý sa rozhodol, že si zafajčí niečo veľmi iskrivé a pálivé. Pri spomienke Freddieho Mercuryho sa uspoň zazubí a automaticky mu, mimo tej hlasnej hudby, čo sa tam ozýva teraz, skočí do hlavy jedna z piesní, ktorú si na upokojenie pospevuje, keď sa presúva na toalety.* Nepozeraj na to! *Zahriakne chlapca a vlastnou rukou mu prekryje oči, snažiac sa jemne rozochvenými prstami spraviť tú ruku. Potrebuje na to sústredenie, ale zdá sa, že mu to nie je dopriate, keď sa niekto snaží na toalety dostať. Radšej za nimi dvere rýchlo zatvorí, siahne po kúsok prsta a pod tým všetkým, kútikom oka sledujúc po troške THIERRIHO, či sa nepozerá, snaží sa sústrediť na jedinú vec a to aby obhorený prst, ktorého krvavá časť nie je opečená natoľko, aby ho nemohol dať zrásť k zvyšku ruky, prisadol tam, kam má. Je aj rád, že kabínku za nimi zatvoril, ignorujúc otázku chlapca, či je vonku veľa krvi. Energia z jeho vnútra začne prúdiť do THIERRIHO ruky a sleduje zelenkavými očami, keď jemne nadvihne prekrytie, ako sa na boku prsta postupne, trošku neforemne, začne zrastať kúsok prsta k svojmu pôvodnému miestu. Kontroluje znova, či sa THIERRI pozerá, ale aj napriek tomu pociťuje, ako jeho telo slabne pri tom, ako predáva svoju telesnú silu do svojho liečiteľského umenia, úplne si nevšímajúc to, čo sa deje mimo kabínky.*
*Překvapeně ucukla, když se na ni BOB zamračil. Její pohled byl více než omluvný.* P-promiň, nemyslela jsem to zle… Měla jsem se zeptat. *Vysvětlí s omluvou, ale ruku stáhne do klína k té druhé a svému nápoji. Netušila sice, proč přesně mu to tak vadilo, ale nebyla ani dost hloupá ani dost nevychovaná, aby si neuvědomovala, že něco udělala špatně. To, co se ještě chvíli zpátky jevilo jako fajn děsivá atmosféra jí najednou připadalo jako přiliš mnoho informací, příliš mnoho pocitů, přiliš mnoho* /všeho./ *Chvíli sledovala TAYE, který zjevně zápasil s nějakým typem záchvatu a BOB ho sotva drží. V jiné části baru si nějakým záchvatem procházela jakási RUSOVLÁSKA. Celkově situace kolem začala být chaotická a byť to Kim jako zdravotní sestru obvykle z míry nevyvádělo, tohle bylo trochu moc i na ni. Rychle dopila svůj drink, pak kývla na barmana.* Prosím dvojitou vodku. To nejsilnější, co tu máte. *Objednala si a jakmile svou objednávku dostala, obrátila do sebe skleničku na ex, objednala si ještě jednu a celou akci zopakovala. Tělem se jí začalo rozlévat horko a byť nepříjemný pocit nezmizel, alespoň malinko otupěl. Společně s BOBOVÝM návrhem přikývla s prosebně se zakoukala na CALA.* To nezní jako špatný nápad, co Cale? *Usmála se podstatně srdečněji, než jak se teď cítila. Na nějaké varování, že se mu nemá dívat do očí teď úspěšně zapomněla, jen ho v duchu prosila, ať se v rámci podniku přesunou někam, kde bude trochu méně napjatá atmosféra.*
Ah tak, *vážně mu připadali jako něco víc, ale došlo mu, že nakonec to tak asi nemusí být. On to úplně nechápal, neměl žádné tak blízké přátele aby si s nimi dovolil dělat tohle na veřejnosti, milence ano, přátele ne. Ucítil krev, ale po tolika letech mu tohle nic vážně nedělalo, potom se zarazil, uviděl toho mladého upíra TAYE.* /Sakra, nedošlo mi, že je až tak mladý./ Jsi si jistý? *Optal se Boba jelikož mu chtěl pomoci s TAYEM, nebyl by to první upír co by musel krotit, ale pak mu došel důvod toho proč má vyzvat Kim. Chtěl civilku dostat z bezprostřední blízkosti běsnícího upíra, proto se postavil a aby ji lehce rozptýlil nasadil svůj nejoblíbenější okouzlující úsměv a udělal poklonu hodnou doby na které měl kostým.* Milady, mohu vás doprovodit na taneční parket? *Nabídl jí ruku do které by se následně mohla zavěsit.*
Buďte. *Odvětí DRAGOSOVI a pobaveně se ušklíbne na odpovědi JASONA směrem k nepoznanému DRAGOSOVI a kývne na slova, která se nasměřují jejím směrem.* S radostí. *Odvětí Jasonovi s letmým úšklebkem a zlehka si poupraví sukni, když o ni někdo zavadí. Sama u sebe neměla vlastně nic a dle potřeby si jedině z dekoltu vylovila bankovky. Rozhodla se neuvažovat, kdo se za maskou schovává, zas tolik ji to asi nezajímalo, ač jí osoba rozhodně zúžila okruh hledaných, nebylo mnoho lidí, co by jí stále aktivně říkali Madeleine.* Atraktivita. *A víc svou odpověď nerozvádí, nechá ji jen tajemnou, velice mírně se jí pootočí koutek. Otočí se ale také za zvukem petardy, načež se ohlédne zpět a potom sleduje scénu s civilkou a kývne na jeho slova.* No, zdá se, že dnes jste oběť pozornosti. *Nadzvedne pobaveně obočí a napije se absintu, který tím dopije a ruku spustí níž ke klínu.* Nicméně, pánové, co vás přivedlo na tuto akci?
*Proplouvala davem a s ním sbírala cennosti. Nebylo jich moc, nesměla na sebe příliš upozornit, přesto měla pocit, že o ní už někteří vědí. Nebo alespoň jeden. Vysoký muž v křiklavě třpytivém kostýmu zpodobňující anděla, nebo spíše exotickou tanečnici, nebýt těch křídel. Ty se i nečekaně roztáhla do své plné krásy a uštědřila Eshe jednu pořádnou ránu do nosu. S rukou nataženou k jeho kapsám zavrávorala a spadla dozadu, naštěstí ji úspěšně neznámá osoba zachytila a držela za ramena. Eshe se však nehodlala postavit a uposlechnout děsivému vrčení. Využila takové pozice, nebo se spíš nechala unést alkoholem, který vzbuzoval její rozčilení, a kopla DRAGOSE do lýtka s nadějí, že alespoň škobrtne. Byl dvakrát tak těžší než ona, dvakrát tak vysoký, přesto si Eshe dovolila zasáhnout. Nebo spíše udělat velkou chybu, neboť netušila, kdo před ní skrývá svou tvář pod maskou. Stejně se však rychle postavila a raději plánovala odchod, najít jinou kapsu, která je méně střežená.*
Ale já tam nejsem sama. To přece víš, navíc ne všichni jsou s Emettem, to jsi slyšel nebo jsi neposlouchal? *Zamračila se na něj.* Já jsem vůdkyně klanu, ať se to tomu blbovi líbí nebo ne, teď už tu žádné slovo nemá. On si myslí, že mu věřím, že mu všechno říkám, ale ví hovno. Říkám mu jen to, co vím, že není důležité, nikdy jsem mu nevěřila a od dob co se sem vrátil, co vyhrožoval tobě, si na něj dávám pozor. Možná teď nevím co dělá, ale zjistím to a jak jsem řekla, pokud to ohrožuje ostatní, tak to s ním skončím sama a s těmi, kdo v tom jedou taky!* Zavrčela, sama začínala být naštvaná. Vrtalo jí hlavně v hlavě, kdo byl ten chlap v masce, který to všechno tak hezky řekl Remimu. Tohle se jí moc nelíbilo.*
Já asi zůstanu tady venku..ještě nechci pryč..*Natalie si sedla na zem a schoulila se do klubíčka* Bože..jsem..mrtvá *Elaine jí hladila po zadech a Nat přestala panikařit. Když Nat byla klidná prostě sedla na zemi a koukla na Dominica* Promiň nechtěla jsem křičel..Prostě jsem se nemohla ovládat..*Nat Schovala hlavu mezi své kolena a těžce vydechla*
*Chvíli se zdá, že tentokrát jim jejich tanec fakt výjde, ale v jeden moment HIRAM Triss podkopne a ta zavrávorá a našlápne na okraj pultu a i když se zasměje, vyklouzne Hiramovi ze sevření a rychle se snaží zachytit magií, ačkoliv jestli ji snad někdo chytá, určitě bude rychlejší než zastavení telekinezí těsně nad zemí. A sotva se zastaví, tak se nahlas rozesměje.* V Pandemoniu nám prostě není přáno nepadat. *Vyblekotá ze sebe a pokud ji někdo snad zachytil, zvedne k němu pohled, aby poděkovala.*
Možná že ty jsi hlava klanu ale on je čtyři století starý upír, který je pěkný zmetek"!! Tak jasně, že se o tebe asi kurva bojím, už jenom proto, že vím co ej zač, nebo alespon tuším. Myslíš si, že mi ej tohle příjemný? Není!! Ani trochu!! Ale právě jsme se dozvěděl něco o potencionálním nebezpečí a tak jsem, prostě rozhozenej kurva, ne? *Pronesl, a už mu bylo i jedno, že je prostý, prostě to z něj lítalo. měl strach, nechtěl ji ve vile už nechávat, ne dokud tam bude Emett. Prohrábl si frustrovaně vlasy, a pak se začal procházet v kruzích kolem.* Sakra ale jak já jsem mohl vědět, kdo to byl, já jen vycházím z toho co řekl! *Křikl nakonec. Tím, jak začal ztrácet kontrolu si mohla Aless tak všimnout, jak mu potemnělo bělmo očí, stejně tak jako zčernaly konečky prstů na rukou a potemněly vlasy stejně tak jako mu i zbledla pokožka.*
*Zhulene ale aj tak pozorne počúva TANOIU. A prikyvuje. Skúsi si nájsť nejaké príjemné, malé bistro s falafelom. O chvíľu ale na celý falafel zabudnem keď si doslova nedopatrením ustrelí prst. Nevie či všetko ide pomaly alebo rýchlo. Následuje TANOIU a dúfa, že ešte v budúcnosti bude mať prst.* /Ako v najhorčom prípade si nechám od Gucciho spraviť protézu./ *Snaží sa dýchať, možno aby predýchal pocit na vracanie ale veľmi mu to nepomáha. Najmä keď cíti toalety.* /Nevracaj, nevracaj... nevracaj!/ *Okrikuje sa v duchu. Znova prehltne žlč, ktorá sa mu doslova derie hore krkom.* Je to veľmi zlé? *Špitne po chvíli a capne si sám ruku na oči. Fakt to nechce vidieť.* Vieš ako sa vraví, aby si videl pozitíva na zlej situácii? Je to blbosť. Vravím si, že si nechám spraviť Gucci protézu ale ja nechcem Gucci protézu. Chcem mať svoj prst. Možno by som mal ísť do nemocnice, Oh bože... už ma nikdy nedajú v baletu do prednej rady. Už nebudem mať žiadne sólo vystúpenia. Kto sa bude pozeráť na jednoprstého baleťáka! *Myslel deväť prstého ale v panike to poplietol.* Ešte že babička nežije, aby sa tohto dožila. *Nadýchne sa a už vyzerá, že sa rozplače.* Keby mi ho aspoň niekto odreže alebo mi ho zožerie pes... lenže patarda. To je tak hrozne trápne. Toto nemôžem v živote nikomu povedať. Plné telky sú toho, že si máme dávať pozor na petardy ale ja som fakt ani nevedel, že niečo také mám vo vačku. *A už začína revať. Chlapáctvo bokom, alkohol a tráva búra všetky zábrany.*
*Dominic se na ni koukla, a když si sedla, tak si sedl i on, naproti ní. jednu ruku jí jemně položil na rameno a pak ji pohladil.* Nat, to bude dobrý. Tohle je normální, za nic nemůžeš, opravdu. Já byl stejný. Hele, chceš abych ti řekl, co jsme vyvedl já? *Pronesl. Snažil se jí nějak uklidnit, viděl, že to rozdýchává těžce.* Já když jsme takhle jako malý jednou zavětřil krev, tak jsem po ní šel tak zběsile, že jsme si nevšiml, že je předemnou sráz a v něm řeka, a hupsl jsem do ní. Proud mě odnesl někam pryč, k jedné nedaleké vesnic. A víš co? Pak už jsem si dával větší pozor. *Zasmál se nad tou vzpomínkou a pak se na ni koukl. Bolelo jej ji takhle vidět. Proto se nakonec natáhl, načež si ji přitáhl do náruče a schoval ji ve svém velkém objetí.* Hele, dokud jsme tady, je to v pohodě, okei? jsem tu, s tebou. *Šeptal jí tiše.*
*Zmatený byl už dost, proto se nakonec začal věnovat jen a pouze Bobovi, který přeci jen mluvil přímo na něj případně..s menšími pauzami.* Teď mě docela děsíš..*Zmínil, když se ROBERT stále vyjadřoval k té hračce, o níž mluvil. Tohle mu už opravdu docela nahánělo hrůzu. Ještě víc to i doplňoval ten jeho úsměv..Tay se během toho zlehka oklepal. Nato ovšem přišla otázka na ně oba, na níž odpověděl jak za svou maličkost, tak i právě za ČARODĚJE, čímž mu vlastně neúmyslně pomohl v pochopení oné otázky. Na přímo jeho odpověď pak taky kvýl, aby mu ji stvrdil, než se opět pozornost BOBA přesunula ke KIM, kterou na něco zjevně upozorňoval. Ani to nemělo pořádně dlouhého trvání. Náhle totiž přišla ta rána, kterou následoval příjemný pach krve, který mladému upírovi krásně zamotal hlavu. Když však nebyl puštěn a ani nedostal pořádnou odpověď, spíše okřiknutí jak na nějakého psa, nespokojeně se zamračil, nelibě zavrčel. Když se ovšem opravdu chtěl pohnout, nešlo to, což absolutně nechápal. Nicméně o útěk, vytrhnutí se z ROBERTOVA sevření, se snažil dál. To se zjevně ČARODĚJOVI moc nelíbilo. Že by to však Taylora zajímalo? Nikoliv. Ten se postupně začal v rámci možností vzpamatovávat až tehdy, co mu byl olíznut zátylek a BOB mu začal něco šeptat do ucha. Lehce sebou ucuknul, věnujíce mu zmatený pohled. Pořád mu ovšem vůně krve docela mátla jeho hlavinku. Sasha se mezitím tvářil neutrálně a na BOBOVY slova kývl, načež se tedy k barmanovi otočil, aby vyřkl svůj požadavek.* Chci stále vědět odkud ta vůně jde. *Zafňukal nespokojeně Tay.*
*Stála u něj a zamračeně jej poslouchala, když pak znova křikl, jen zatnula ruce v pěst a tiše zavrčela.* A myslíš, že mě to příjemné je? Na jednu stranu nevím, co si o tom mám myslet, přijde si nějaký cizinec a říká něco takového, na druhou stranu začínám mít pocit, že na tom možná něco bude a snažím se přijít na to, co budu dělat, jak to vyřeším a ano, vím kdo kurva Emett je a kolik mu je. Ale to je mi u prdele, jestli se dozvím, že dělá něco za mými zády, že to ohrožuje všechny kolem, pak mu klidně tu jeho hnusnou hlavu utrhnu a je mi jedno jak to udělám!* Křikla pak už i ona frustrovaně, než si prohrábla vlasy a když viděla, že se začínal měnit, na chvíli zavřela oči a snažila se uklidnit, když se tak stalo, došla k němu, chytila ho za ruce a donutila ho, aby se na ni podíval.* Vyřeším to ano. Zvládne se to. *Pronesla už tišším hlasem.*
*Nat se konečně uklidnila a přikývla jeho slovům. Zavřela oči a snažila to pustit z hlavy, když dokončil svůj příběh začala se smát a objala ho* Díky Dome..*Zavrněla spokojeně a usmála se na něj a na Elaine* I tobě děkuji*
*Remi ještě chvilku koukal do země, ale jakmile jej pak chytla za ruce a promluvila na něj, tak se na ni koukl. Pohlédl jí do očí těma svými momentálně skoro černýma, které se ale po chvilce zase začaly měnit zpět. Stejně tak i jeho pokožka nabrala dobrý, a zdravý vzhled, tak i jeho ruce a vlasy byly zase kaštanově hnědě. Musel zavřít oči, párkrát se nadechnout, a pak se na ni opět koukl.* Já se o tebe prostě jenom bojím, Alessandro. Strašně moc, a tohle mě nijak moc nenadchlo, ani neuklidnilo. Mám o tebe prostě strach. *Hlesl, trošku i smutně.*
*Dominic byl rád, když se Nat zasmála. Její smích pro něj byl v ten moment jako dar a byl za to rád.* Není zač, maličká. *Pronesl a pohladil jí jemně po vlasech. pak se podíval na Elaine.* I tobě děkuju, vážná dámo, a omluvám se za ten zvýšený hlas. *Pronesl ke starší upírce a jemně jí pokynul hlavou, usmál se na ni a pak se koukl zpět na Nat.* Tak co, je ti lepší? ještě chvilku posedíme, já si zapálím, co ty na to? Ucítíš alespoň něco jiného. *Popíchl ji se smíchem.*
*Bob drží TAYE a je rád, že starší upír odvedl civilku.*/Sakra doufám, že ji ten blbec nekousne. Závislost na yin fen je strašně rychlá.../* Prolítne mu hlavou a dál drží mladého upíra.* Ah... Když nevnímáš na tohle...* Zavrčí a zakousne se mu svými ostrými zoubky do zátylku. Cítí odpornou upíří krev. Drží ho tak pár vteřin než ho pustí, ránu olízne a vyléčí. Chytne ho volnou rukou kolem pasu a přimáčkne ho na sebe, aby nikdo z okolí nemohl vidět, co se děje trochu níž než má uvázané lano. Doufá, že zrovna tohle Tay nevnímá. Položí mu bradu na rameno a podívá se do dálky před sebe.* Už se ani nehni. Nebo tě uspím. A rozhodně teď na mě nesahej dokud se neuklidním.*Řekne mu opravdu chladně. Je naštvaný. Ví, proč se mu tohle děje a že za to může sestra, která v něm vyvolala určité úchylky, které on vždy v sobě nějak měl.*
Bude mi ctí, Sire, *poklonila se Calibanovi s jemným úsměvem a zavěsila se do jeho paže. Společně tedy vyrazili na parket. Původně očekávala, že z toho bude jen nějaký společný tanec na party hudbu, ale někoho zrovna v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn party mix proložit něčím pikantnějším, takže se z reproduktorů začalo linout Feeling good. Za střízliva by Kim ani nenapadlo na takovou skladbu tančit s někým koho nezná, jenže teď už v sobě pár 'panáků' měla a její důvěra v realitu po všem, co dneska viděla a slyšela, zmizela a vystřídala ji jen jakási tichá rezignace a touha udělat cokoli, co by pro ni mohlo ten večer zachránit. Ruce obmotala Calovi kolem krku a zadívala se mu do očí.* Můžeme..? *Zeptala se s úsměvem.*
*Z jejich konverzace uzná, že MADDIE si také není na sto procent jistá s kým hovoří a jejich interakce mu k rozklíčování tedy moc nepomůže.* Aw, to zní jako nekonečná škoda jít na večírek pracovně. *Zavrní soucitně a ve svém opření o zeď si přehodí nohu přes nohu. Na jeho slovech necítí úplně nepravdu. Také proč by měl, když jsou v podstatě nicneříkající. Práce může být klidně nějaký průšvih.* /Doris spí s velitelem dopravních policistů? JACK tam má teda zábavu. / *Napadne ho pobaveně, když alespoň na chvíli ustanou sexy záběry a on se tak stihne pořádně zamyslet nad tím, co tu DRAGOS pracovně dělá.* /Někoho tu hlídá?/ *Napadne ho, když se začne upír rozhlížet po ráně. Jasonem to nějak neotřese, protože rána přijde z jiné části klubu, než kde se nachází JACK. Také kdyby se mu něco stalo, tak by přestaly neustálé vize.* Úspěšné. *Odpoví též jednoslovně, když DRAGOS okomentuje její šaty. Pak to netrvá dlouho a DRAGOS začne vyhrožovat CIVILCE (ESHE), která se ho pokusila okrást. A ať se snaží, jak se snaží, JACK jeho sebekontrolu pomalu ale jistě nahlodává, a proto se musí zasmát.* /Doháje, civilka a on dělá, jak kdyby byla jeho úhlavní nepřítel. To je tak roztomilé! Mohli by se třeba prát o to, kdo dřív zaplatí daně nebo půjde nakoupit do supermarketu... Ha! Jak přízemní./ Šikovná. *Zamumlá, když ESHE ustojí útok pláštěm a pak se ještě rozhodne DRAGOSE nakopnout.* /Je to jako souboj nemluvněte s obrem, ha!/ Budiž vám prominuto, moc jsem se bavil. *Přikývne, když se DRAGOS vrátí ke konverzaci a doufá, že ho nakopnutí znovu nevyruší a nechá to být.* Zřejmě se v Pandemoniu naskytnu pokaždé, když stihnu zapomenout na mizerný výběr hudby. *Uchechtne se, když začne hrát Nothing else matters. Nedlouho na to se ho JACK v mysli zeptá, jestli slibuje a v Jasonovi hrkne. Pořád nezjistil, proč tu je muž v masce a nechce riskovat odhalení. Ale už je to na něj moc.* Budu si muset odskočit. *Pozvedne výmluvně prázdnou sklenku, aby nonšalantně oznámil čůrací pauzu a JACKOVI pošle do mysli zásobovací místnost za méně narvaným barem, která je směrem na záchod, takže pro jeho společnost nebude podezřelé, když se tím směrem vydá.* Za chvíli jsem zpátky, budu rád pokračovat v našem hovoru. *Pousměje se na ně a svižným krokem zamíří na místo, aniž by k baru, kde sedí JACK byť pohlédnul.*
*Pomalu ji doprovodil na parket, obešel místo, kde byl předtím zraněn ten muž a pokračoval až dorazil na část, kde se dalo i pohodlně tancovat. Zaslechl první tóny písničky a postavil se k ní čelem.* Zajisté madam. *Sklonil se k ní a s prvním důrazným tónem udělal krok směrem ke KIM. Vedl jí po parketu a dával si pozor aby náhodou netrefil do někoho jiného. Jakmile již po několikaté zaslechl slova Feeling good lehce jí poklonil do záklonu. Pokud se poddala tak udělal celou obkruhu a postavil ji zpět na nohy aby vedl další krok. Pokud však ne, tak ji po záklonu jemně zpět postavil a tančil dál.* Jak se ti dnes líbí párty? *Snažil se vést konverzaci. S úsměvem jí přejel pohledem.* Mimochodem ten kostým ti náramně sluší.
*Koukala na něj a když viděla, že se nějak uklidňuje, docela se jí oddechlo, ovšem jen na malou chvíli, přece měla plnou hlavu toho, co se dozvěděla a pokud to byla pravda, pak to nebylo nic dobrého a to věděla moc dobře.* Já vím, že se o mě bojíš mi amore. *Povzdechla si a i ona na něj smutně koukala. Jenže vyřešit to musela, nějak prostě jo.* Nejdřív zjistím, zda je to opravdu pravda a pokud ano, pokud ten blbec v masce nekecal, pak se nějak podle toho zařídím. Zvládnu to, slibuju, vím, že to asi nic neznamená, ale nenechám se zabít. *Zašeptala.*
*Remi zavřel oči, načež se naklonil a své čelo si opřel o to její.* Beru tě za slovo, aby jsi věděla. *Pronesl a nakonec se usmál. Pak na ni koukl.* No, já si ještě zapálím, tak tady počkáš se mnou? Půjdeme pak zpátky? Nechcu si nechat nějakým moulou v obleku Anděla zkazit večer, na který jsem se tak dlouho těšil. *Zkonstatoval, načež si vytáhl cigarety a jednu si po vložení mezi rty zapálil a popotáhl. pak koukl na Aless.* Ale jinak, nikoho známého krom Kim jsem tu nepoznal, jeden by řekl, že jich poznáme víc. *Usmál se.*
Spojím příjemné s užitečným.. *Odpoví JASONOVI a opět mu pobaveně cuknou koutky na MADDIEina slova, dokonce se pobaveně tlumeně uchechtne při její odpovědi.* To nepochybně.. *Souhlasí. Jeho pozornost je krátce odvedená mladou civilkou.* Očividně.. *Pronese otráveně, když jej ten malý hmyz dokonce kopne. Rukou opět nechá plášť spadnout.* Omluvte mě ještě na moment.. Znova.. *Pronese k JASONOVI, který se královsky bavil, a MADDIE, načež ESHE popadne skoro pod krkem a odtáhne ji stranou. Po cestě zamumlá deativační povel pro prsten, neboť si nebyl jistý, zda by encanto fungovalo i přes něj. Pak Eshe přitlačí na zeď a druhou rukou si sundá masku, zády k celému sálu, aby jej nikdo neviděl. Semkne pohled s jejíma očima a hned ji pojme pod encanto.* Ty teď půjdeš k baru, kde nám všem předvedeš novou zábavu.. Vylezeš na bar a ukážeš nám profesionální striptýz, přičemž budeš do davu odhazovat i všechny ukradené předměty. Můj obličej si nepamatuješ a hned jak skončíš, tak zapomeneš i celou naši konverzaci.. *Zadá ji příkaz načež ji pustí. Masku ihned vrátí na tvář, aniž by ji někdo jiný kromě Eshe zahlédl, a pronese opět aktivační povel pro prsten, načež se vrátí za MADDIE, která osiřela, protože Jason mezitím někam zmizel.* Teď už bude snad větší klid.. *Pronese s uspokojením a pohledem na civilku.* Pochopitelně zábava.. Když nepočítám tu malou pracovní záležitost.. *Odvětí Maddie, jakoby neodešel.* A kampak se poděl náš společník? *Otáže se dodatečně.*
*CALIBAN byl zjevně ještě lepší tanečník, než ona, takže se Kim jeho vedení poměrně rychle poddala. Jejich tanec připomínal hru na kočku a na myš, kde on cílevědomě šel a ona mu poslušně uhýbala, jako by se snažila utéct, přesto si byli tak blízko, jak jen za daných okolností mohli. Když ji zaklonil, naprosto se poddala jeho velení a spolu s ním dokončila celou obkruhu. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně si nestěžuju. Party, na které si i přes kontrolu někdo odpálí petardu za to stojí, ne? *Zasměje se a jemně se začervená, když jí pochválí kostým.* Nápodobně. Málokdo dokáže vynést kostým mušketýra tak, aby v něm působil chrabře a galantně. Tobě se to povedlo. *Mrkne na něj.*
*Štěstí, které doteď měli zmizelo tu tam. Hiram opět pokazil kroky, díky čemuž neudrželi rovnováhu a začali padat. TRISS byla naštěstí zachráněna nějakým gentelmenem, co si jejich nešťastného konce tance všiml a DÍVCE přispěchal na pomoc. Hiram za to dopadl hezky na tvrdou podlahu, načež zaskučel a aby nebyl někým udupán, rychle se sesbíral a zvedl.* Tady ti už na baru netancuju! Nebo minimálně ne Salsu..jauvajs, můj zadek. *Zastěžoval si TRISS vedle sebe.*
GIDEON: *Už už se chystá otočit na podpatku a odejít, když v tom zaslechne crnčení nádobí na baru, jakoby něco padalo. S rychlými bojovými reflexy nezaváhá a čarodějku popadne pevně do náručí. Poté vzhlédne nahoru, kde ještě před chvílí viděl jejího tanečního partnera a poté dolů, kde HIRAMA najde na zemi.* /Co se to tu proboha děje?/ TRISS... *Osloví ji, a přestože chtěl znít trochu uraženě, že ho sem zve a pak najde tohle, jeho hlas je při vyslovení toho jména jemný.* Ahoj. *Nervózně se usměje a krátce ji políbí na pozdrav, než ji postaví zpět na nohy.* Ahoj i tobě.. ale tobě pusu nedám. *Pozdraví HIRAMA s přátelským úsměvem, přestože v očích má pořád jasně čitelné zmatení.*
*Provedl jí několika koly, když se při první zákloně poddala tak zkusil i něco jiného.* Taky jsem nic takového nečekal a mockrát děkuji za tvou poklonu- *Dořekl načež lehce jí stočil do boku a udělal úkrok dozadu, takže jí vzal sebou a protočil i pod rukou. Do hudby to sedělo krásně a KIM v jejích šatech najednou vypadala v jeho očích jakoby se proměnila v opravdového anděla. Lehce se sklonil k jejímu uchu a hlubším hlasem jí pošeptal, že je skvělá tanečnice.* Musím dodat, že tvůj výběr kostýmu ti velice padne. *Dodá stále u jejího ucha a zuby lehce přejede po něm. Nikoliv tak aby jí narušil kůži, ale dost na to aby to cítila a vnímala.*
*Sústredí sa a vníma veľmi dobre, ako chlapec na celú situáciu reaguje a napriek tomu, že keď vošli na záchody, bol skoro potichu, teraz začne prílišne premýšľať nad všetkým možným.* /Ešte že viem liečiť už celkom dlho a minule som Lónimu opravoval ruku./ *Napadne mu v rýchlosti a tak sa rozhodne, napriek prichádzajúcej únave, utešiť chlapca pred sebou, aby neupadol do nejakého šoku a nepozvracal sa.* Budeš ho mať celý, neboj sa. *Prenesie, keď znova nakukne pod prikrývku a vidí, ako sa celá časť ukazováčika vracia na svoje miesto a spája sa do jedného celku.* Neboj sa, nikto si nič nevšimne. Možno maximálne akoby si bol porezaný, ale to sa zocelí, len sa na to nedívaj a pokojne, zhlboka dýchaj. *Pokračuje v slovách, trochu sa pomrví na mieste, keďže už sa mu kľačí trochu nepohodlne a pevne pridržiava THIERRIHO odcudzenú časť na svojom mieste, vediac, že pokiaľ sa to takto vylieči rýchlo, THIERRI bude stále natoľko zhúlený a opitý, aby si ledva zajtra pamätal, čo sa stalo, možno si zapamätá isté veci, ale prst bude mať na svojom mieste a ak sa bude vypytovať, Tanoia mu iba veľmi rád vysvetlí, že si vytvoril falošnú spomienku. Nakoniec, keď už je prst zocelený, sťažka vzdychne a upustí sa na zadok na zem a cíti, aké má ťažké viečka.* /Toto bolo horšie ako prekusnutá Lóniho ruka./ *Posťažuje sa sám sebe v hlave a nadvihne sa, aby odňal zakrvavenú textíliu a prezrel si svoj výtvor, ktorý začne otierať od krvi, než sa trasľavo dvihne zo zeme a otvorí kabínku. Oprie sa o okraj umývadla, pozrie do svojich vyčerpaných očí v zrkadle a zapne vodu, aby sa niekoľkokrát napil zo svojich rúk a omyl si tvár, nech naberie trochu farby a sily.* Je to takto v poriadku? *Opýta sa THIERRIHO, keď sa k nemu opierajúc sa jednou rukou o umývadlo otočí a cíti, že každú chvíľu ľahne na zem a zaspí.*
*Triss se musí zasmát slovům HIRAMA, než se překvapeně otočí k povědomému hlasu a zorničky se jí rozšíří a polibek mu nadšeně opětuje.* Ahoj, zlato. *Vyklouzne jí, možná mixovat alkoholy nebyl dobrý nápad, když na ty dva druhé smixované dohromady a zapíjené whiskou nebyla zvyklá. Nechá se postavit, ale jednu jeho rukou zachytí za sebou a omotá si ji okolo pasu.* To nedělej... *Zamyslí se nad tím, než našpulí rty a podívá se na GIDEONA.* Nelíbilo by se mi to. *Prohlédne si ho a rty se jí roztáhnou do úsměvu.* Ale ty se mi líbíš. *Zamumlá mu u ucha, k němuž se natáhne a pak si vzpomene na chudáka HIRAMA a odstoupí od Gideona, aby kamarádovi nabídla pomocnou ruku.* Tohle je Gideon, můj přítel, *Po těchto slovech se ke zmíněnému otočí, aby mu představila tanečního partnera.* A tohle je Hiram, můj kamarád...a tohle byla taková naše...ehm picí tradice, trochu. *Zasměje se trochu rozpačitě a za uši si zastrčí pramen vlasů, který ze zadní části přeletěl přes čelenku do její tváře.* Přišels! *Okomentuje navíc příchod partnera.* Takže...přespíš?
*Taylor byl vůní krve rozhodně pomatený víc než dost, proto asi olíznutí zátylku a jakési šeptání nebylo natolik efektivní, jak si BOB mohl myslet, že bude. Hold to chtělo větší kalibr, kterého se mladý upír dočkal vzápětí. Tohle jej už dočista probralo. Bolestivě zakňučel, přivírajíce oči. Od slz měl však naštěstí ještě daleko. Nicméně to rozhodně nebylo nic příjemného.* Jau..*Vykníkl ještě dodatečně, jako by ještě potřeboval BOBOVI dokázat, že je zpátky při vědomí a to, jak jej pokousal, jej bolelo. Když pak ucítí jakési tlačení pod sebou, už mu je krev šumák. Chtěl by vědět, co se sakra děje..nebo spíše proč se to děje. Nejprve pohledem sklouzl dolů, pak na Bobovu ruku a ve finále jej zakotvil na jeho obličeji.* Jo, s tím mohu souhlasit. *Kývl zlehka, možná i lehce vystrašeně.* Myslím, že uspávat mě nemusíš..prosím.
*Drb o Doris je natoľko zaujímavý, že fakt musel prerušiť všetky tie laškovné a erotické predstavy. Keď ale tak pokračuje a ešte Jasona vyzýva... sám už má čo robiť. Dokonca sa na stoličke aj niekoľko krát zavrtí. Všetko ešte v nenápadnej forme. Nevie ako dlho ešte vydrží dráždiť Jasona. Vlastne... musí oceniť to ako spolu komunikujú. S nikým v živote nemá a ani nebude mať možnosť zdielať svoje myšlienky... predstavy... sny. Vie, že to je trúfale takto vyzvať Jasona, aby si preňho prišiel. Postrehne ranu z davu a dokonca zahliadne TRISS na bare... lenže to kolegyňa spomenie Jordana zo zásahovky, ktorý sa ide rozvádzať. Skoro otvorí do korán ústa keď im povie, že Jordan svoju ženu podviedol s tou istou Doris, ktorá spí s veliteľom dopravných policajtov.* /No to snáď.../ *Ani myšlienku nedokončí keď sa mu hlavou premietne zásobovacia miestnosť. Vzrušene sa nadýchne a dopije už ani nevie koľký pohár whiskey.* Odskočím si. *Oznámi kolegom a takmer odhodí pohárik na pult. Je rád, že stroboskom tu vytvára odporné mihotavé svetlo, pretože ten stan v nohaviciach už jednoducho neskryje. Ide na istotu, predsa len mal príležitosť tu robiť pár razií. Vidí ako Jason na ich malé dostaveníčko dorazí prvý a pár sekúnd aj on zahne za roh, otvorí plechové dvere a zabuchne. Prejde ešte za jeden roh, kde sú skutočne krabice plné chľastu a nejakých pochutín. Keď zbadá Jasona tak...* Doris chrápala aj Jordanom a ten sa rozvádza kvôli tomu. Vraj od nej chytil chlamýdie a tak mu na to žena prišla. *Vychrlí naňho celý drb za pól sekundy a už nečaká. Príde k nemu, chytí mu košeľu a trhne s ňou až gombíky odletia. A pritiahne si ho do žhavého bozku. Sám horí ako fakľa.*
*I nadále se nechala vést a to i do složitějších prvků. Některé z nich sice lovila z paměti z dob středoškolských tanečních, ale nechala se vést svými instinkty a hlavně CALIBANEM. Šaty kolem ní během tance příjemně vířily a křídla se jí pohybovala do rytmu hudby, občas se dokonce lehce pootevřela. Skutečně tak teď připomínala anděla. Koutkem oka si všimla, že se tančící dav z pódia vytratil - což při podobně pomalém tanci trochu čekala - ale že pár lidí zůstalo poblíž a jejich tanec pozorovalo.* Popravdě, byla jsem zvědavá, jak se mi v tom bude tančit a jsem ráda, že díky tobě mám skutečně možnost to otestovat… *Její odpověď se změnila v tiché spokojené zamručení, když se zuby otřel o její ucho. Rty se jí roztáhly do napůl pobaveného, napůl svůdného úsměvu, když zavřela oči a palcem obkroužila jedno z jeho uší naoplátku.* V tom případě jsem za tu volbu ještě radši… *Šeptne s úsměvem, než oči opět pootevře a spojí pohled s jeho.* Chodíš sem i mimo akce, nebo to dnes byla zvláštní příležitost? *Zeptá se a při návratu z jedné z dalších otoček se přitáhne trochu blíž k němu.*
*Bob vydechne a opře se čelem o Tayovo rameno.* Dobrá... Jen se teď chvíli prosím nehýbej. Za tohle se omlouvám, ale děsně jsi se o mě třel...* Řekne poloviční pravdu, protože mu nedokáže říct, že za to může i to jak do něj kousnul. Stále však TAYE drží.* Ah, nepůjdeme, radši stranou? Potřebuju si vypláchnout pusu.* Řekne. Po celou dobu má rudý uši. Pak si k sobě otočí TAYE předem a pustí tak jeho krk. Začne mu ho kontrolovat.* Dobrý. Promiň mi to.* Omluví se mu opět a přitáhne si ho do objetí.* Nechci být jako ten, co ti ublížil.
*Bylo hloupé si myslet, že se nenechá jen tak ponižovat a malá rebelie ji postaví nad situaci. Ačkoli mířila pryč od DRAGOSE, srdce jí nepřestalo bušit s myšlenkou, že tohle už možná přepískla. Upozornila na sebe příliš, trestala někoho za to, že jí chtěl zastavit v nekalostech. A také si vybrala svůj dluh. Náhle ucítila studivý dotek na svém zátylku a ani se nemusela obtěžovat otočit, jelikož to DRAGOS udělal za ní, když ji odtáhl ke zdi, ke které ji narazil.* Uuuu, *vyšlo z Eshe, ať už chtěla či nikoliv a zjistila, kdo byl celou tu dobu pod maskou. Nic ji ta tvář neříkala, až na to, že se pořádně namočila. Nestihla však zareagovat, dřív než si to uvědomila, příkaz DRAGOSE se stal chtíčem u Eshe. Chtěla udělat to, co říkal, nemyslela na nic jiného. Takže jakmile ji pustil a otočil k ní záda, Eshe si bezmyšlenkovitě mířila k BARU.* *Nečekala ani na správnou příležitost, protože ona měla v plánu si ji vytvořit. Vylezla na BAR a PŘED VŠEMI se postavila přímo doprostřed, načež hlasitě hvízdla. Tím si snad upoutala většinu pozornosti, a pokud ne, její další činy to určitě napraví.* Naše párty trvá už tolik hodin, a přitom tady vidím znuděné tváře, slyším nudné konverzace, *mluvila dostatečně nahlas, aby ji všichni, kdo chtěli poslouchat, slyšeli,* pojďme to tu trochu rozjet. *Na její tváři se objevil ďábelský úšklebek, když uchopila zip svého kostýmu a pomalu jej táhla dolů, přičemž se svůdně předklonila. Výstřih se tak prohloubil až k jejímu pupíku, přičemž odhalil několik cenností, které za tento večer odcizila. Avšak dřív, než je odhodila, hrála si s nimi. Kousala do nich, olizovala je a přejížděla s nimi před taková místa, která nutila pozorovatele si přát, aby oni byli těmi hodinkami, náramky a kreditními kartami. No jo, kdo by nelabužil po hubeném těle plným křivek v latexovém oblečku, který každou chvíli odhaloval víc a víc. Eshe se při tom kroutila, hýbala se do rytmu hudby a snažila se zvednout náladu, nebo spíš mnoho pokladů v mnoha kalhotách.* ,
Bylo mi potěšením. *Pronese stále ještě do jejího ucha, ale při tom se narovná aby mohl dotáhnout poslední kroky. Ucítil její prsty na svém uchu a proto jí věnoval ještě jeden úsměv.* Nejsem z New Yorku, přijel jsem teprve před pár dny. *Dodá na vysvětlenou a provede poslední otočku.* Takže by se dalo říci, že je to speciální příležitost. *Po těchto slovech dohraje hudba a on udělá krok zpět a pokloní se jí.* Mockrát děkuji za tanec, věnuješ mi ještě jeden nebo by ses ráda už vrátila. *Optá se KIM a při slovech vrátila ukáže jak na TAYE, SASHU ale i BOBA a čeká na její odpověď. Něco jej však vyrušilo. Koukl na dívku, která vyskočila na bar a nezbylo mu nic jiného než se zarazit.* /Tak něco takového jsem rozhodně nečekal./ Tohle je tady normální? *Optal se KIM a dál ESH sledoval v jejím výkonu.* /Neříkám, že to není dobrá podívaná, ale na můj vkus je ta dívka příliš vulgární, vždyť něco takového se dá provést i jemně a rozdráždit tak mnohem víc lidí./ *Přesto co si myslel jeho pohled zůstával na ženě, přece jen byl muž co měl krásné ženy rád a ona krásná byla.*
*Snaží sa nerevať a pritom už aj tak reve.* Fakt? *Špitne bojácne. Nadýchne sa ale to ho znova napne tak prestane na moment radšej dýchať.* Je tu smrad... majú tu divnú voňavku. *Povie a stále si drží ruku pred očami. Nechce to vidieť. Cíti, že ho TANOIA drží za ruku. Cíti, že to bolí ale asi vďaka tráve a alkoholu je to znesiteľné. Snaží sa viac nerevať, aj keď asi by nevedel presne povedať prečo plače. Či kvôli odtrhnutému prstu všeobecne alebo kvôli okolnosti ako si ho odtrhol.* /A odtrhol som ho?/ *Sám si nie je istý, Pamätá si len kopec krvi, pričom z tej myšlienky ho znova napne. Zaskuhrá a dúfa, že sa nepovracia. Cíti, že ho Tanoia pustí ale stále sa neodvažuje pozrie. Fakt nechce na ruke vidieť nejaký neforemný, obhoratý pahýl.* /Čo ak sa zo mňa stane nejaký politik. Čo ak bude zo mňa ďalší prezident Francúzska a niekto sa ma opýta na odtrhnutý prsť?!/ *Keď sa ho TANOIA opýta či je to takto v poriadku, tak sa naskôr nadýchne ústami a aj ústami vydýchne. Opatrne dá ruku preč a pozrie na poranené miesto. Na ruke má zoschnutú krv, ktorá sa už nedala utrieť krvavou handrou. Prste je červený, podráždený a trochu spuchnutý, niekoľko rán na ňom zostalo a nič také čo by sa muselo šiť.* Oh, bože, vďaka bohu, mám prsť. Môžem sa stať prezidentom Francúzska. *Vydýchne a zosunie sa zo záchoda na zem.* Ďakujem, ďakujem... ďakujem. *Hovorí TANOIOVI a pritom sa otočí, otvorí záchod a začne doňho vracať. Krv skutočne nemá rád.*
*Do "úkrytu" dorazí jako první. Nepochybuje, že Jack pochopí jeho zprávu a nepochybuje ani o tom, že se z rozhovoru z kolegy vyvlékne, co nejdříve bude moci.* /Jenže nejdříve není dost brzo./ *Začne si nervózně poklepávat nohou a na chvíli si opře horké čelo o studenou zeď, aby se malinko uklidnil. Netřeba říci, že naprosto neúspěšně. Teď když už se nemusí soustředit na rozhovor s dalšími lidmi se mu Jackovy představy z předtím v hlavě začnou opakovat a kompilovat do sebe pomalu jako nějaký umělecký edit a to, co potlačoval celou dobu se konečně nestydatě ukáže. Krev se mu nažene do klína a už by kolem něj nikdo nemusel číst myšlenky, aby mu bylo jasné, na co myslí. V tom slyší klapnutí plechových dveří.* /Prosím./ *Zakňourá si v duchu, aby to nebyl kdokoliv, kdo není Jack.* Nepovídej! Doris se tedy nezdá! *Na tváři má široký úsměv, když si vyslechne nejčerstvější drby, ale tou dobou už má dávno ruce na Jackově bocích.* Mm. *Zamručí, když mu Jack zmasakruje košili, což velmi spolehlivě zničí jeho zástěrku, že potřeboval na záchod.* /To je jedno./ *Rozum jde bokem, zatímco se k němu holou kůží napevno natiskne a náruživě ho líbá.* Málem. Jsi. Mě. Zabil. *Vydechne mezi líbáním a nestačí mu ten drobný kontakt v místě, kde má Jack rozepnutou košili. Svlékne mu trhaným pohybem koženou bundu doktora Jonese a hodí ji kdovíkam. Ví, že by ho neměl celého svlékat, moc dobře to ví. Ale už není schopný si uvědomit, že to ví. Chvíli se tedy přesune s polibky na Jackův krk, na citlivou hruď, kde si dá zvlášť práci s drážděním bradavek a u toho knoflíček po knoflíčku rozepíná nejen košili, ale i kalhoty. Nemůže myslet na to, co by se stalo, kdyby je teď někdo našel. Myslí jen na to, jak Jacka dostat co nejrychleji z kostýmu.*
*Sledovala i druhou situaci DRAGOSE s civilkou a když se JASON nakonec odloučí, tak přikývne a nic nepodotkne, nepřišlo jí dvakrát košér říct "užijte si to" nebo "bavte se", vzhledem k náznaku, že si jde odskočit. Spíše nevhodné. Staré zvyky od dvora zřejmě. A když se Dragos navrátí za ní, tak se na něj otočí a nadzvedne obočí.* O jakou záležitost to vlastně jde? *Nadhodí a ušklíbne se.* Odskočil si. *Jedno v jakém slova smyslu, pravda to vlastně musela být. A když se ozve přes hudbu hvízdnutí zaměří se na civilku, která se začne svlékat a skončí pohledem ke své SPOLEČNOSTI.* Vaše práce? Rozkošné. Je k nakousnutí. *Zkonstatuje nakonec a sleduje věci k nimž se ozývají popuzené hlasy lidí, kteří sem tam své věci poznají a strhne se zřejmě kolem ESHE brzy chaos.* Když jsme u toho, kdo se za maskou schovává? *Stočí pozornost od krásného ženského těla k DRAGOSOVI a náhodné opilé osobě, která nesla dvě sklenky piva, kterého očividně měla dost, jednu vezme. Nakrčí nad tím trochu nos, pivo nikdy nebylo tak docela její šálek alkoholu, ale byl to alkohol a ona tu stála už nějakou chvíli nalačno.*
Skutečně? A odkud jsi, pokud to není tajné? *Optala se během jejich posladních kroků a na konci se CALOVI rovněž s úsměvem poklonila.* Pokud si mě chceš ukrást pro další tanec, rozhodně se nebudu bránit. *Odpověděla s úsměvem. Pak však její pozornost upoutalo hlasité hvízdnutí a její pozornost se přesunula k baru společně s Calovou otázkou. Její pobavený úsměv se ještě roztáhl.* To netuším, jsem tady dneska poprvé kvůli té akci. *Odpověděla, zatímco sledovala dívčino vystoupení. Ona sama se dobře bavila. Dívka na baru byla sice možná příliš opilá, příliš nadržená, nebo možná obojí, než aby jí to přišlo jako skutečně dobrá podívaná, ale s výjimkou toho, jak rychlé a obscénní to bylo, šlo o podívanou slušnou. Dívka byla krásná, měla cit pro rytmus a Kim rozhodně oceňovala, že se toho nebojí.* Šikovná. *Okomentovala to prostě a hlavou kývla směrem k ESHE.*
*Automaticky si zastěžoval na bolest pozadí, na něhož vlastně před chvílí spadl. Nad TRISS a jejím smíchem ovšem nezareaguje kdoví jak mile, spíše protočením panenek - takže ve finále dosti podrážděně. Ale hned, jakmile si to uvědomí, se na ni s omluvným pohledem podívá. Vzápětí pohled hodí i na GIDEONA, kterému jen zamává.* Těší mě..*Kývl, načež se rozhlédl, aby zjistil, koho asi může otravovat. Nechtěl totiž být na obtíž těm hrdličkám, co se tu nyní sešly.* Hele.. já už asi půjdu, nebo minimálně nebudu otravovat..rád jsem si zatancoval. *Usmál se na TRISS. Pokud mu to pak její PARTNER svolil, objal ji, než se s ní dočista rozloučil.* Pa. *Zamával, než zmizel kdesi v davu.*
Osobní pracovní záležitost.. *Odpoví Dragos MADDIE schválně znova. Nehodlal ji detaily prozradit, ani kdyby věděla kdo je. Na její slova se rovněž ušklíbne, ačkoliv to není vidět a jen pokývne hlavou. Svůj zrak na chvíli stočí na ESHE a škodolibě si ten pohled užívá, zvlášť když se k ní začnou hrnout někteří návštěvníci, které okradla.* Ach ano.. *Odpoví poté, když se vrátí k jejich rozhovoru.* Čekám až se do ní zakousne ten dav.. *Pronese ještě na její slova. Jakmile začne vyzvídat, tak se pobaveně uchechtne.* Říká se o vás, že jste chytrá, lstiví a důmyslná.. Co takhle tyto dovednosti použít, než abych vám to tak ulehčil? *Pobídne ji s drobným rýpnutím a rukou ve zlaté rukavici ji zlehka přejede podél linie krku, na čelist až pod bradu a nadzvedne ji hlavu.*
To záleží, ptáš se odkud pocházím nebo odkud jsem přišel? *Optá se žertovně. Stále však koutkem oka pozoruje svlékající se dívku. Upřímně obdivuje její křivky, a že jich viděl mnoho, ale každá žena je svým způsobem speciální a to se mu líbilo.* Pak si tedy nechej tanec pro mne po tomto představení. *Pronese lehce a mávne rukou k baru, kde žena stále ještě kroutila svým tělem.* Tak to jsme na tom úplně stejně. /Hmm, a jsem rád, že jsem sem došel, získal jsem dost užitečných informací./ To rozhodně je. *Přikývnul.*
Záleží, co z toho mi chceš sdělit? A platí, dokoukáme a budeme pokračovat. *Uculí se a krátce po něm koukne, než se její pozornost stočí zpět k dívce na baru a k davu, který se kolem ní pomalu, ale jistě formuje. Část z něj vypadá až nadmíru dychtivě, část však podle všeho poznávala předměty, kterých se dívka s takovým gustem zbavovala. Nejspíš jejich vlastní.* Chudinka… Sežerou ji zaživa… *Pronese téměř dojatě a lehce jí zacuká v koutcích. Sama začíná mít poctit, že je jí v oblečení trochu horko a není si jistá, zda za to může adrenalin, před chvílí dokončený tanec, alkohol, dívčino vystoupení, CALIBANOVY doteky, nebo kombinace toho všeho. Cítí se však nadmíru dobře.*
*Doris nechá tak ako je... aj keď je úprimne šokovaný aká je tá nenápadná žena aktívna. Keď Jasona pobozká a cíti jeho horúce pery na tých svojich tak ticho vzdychne. Ani nečaká na nejaké dovolenie. Jednoducho si svojim jazykom najskôr oblizne a potom šikovne sa prešmykne do Jasonových úst, aby tam mohol urobiť poriadnu paseku. Pohladí, zakmitá... zavzdychá a tým jemne rozvibruje Jasonove pery. A aj tie svoje. Pritom si užíva ako naňho reaguje a odpovedá mu. A ten dotyk pokožky je preňho tak strašne málo. Zasmeje sa. Ticho. Chrapľavo. Zvodne.* Hmm, to by som ti nespravil. Chcem ťa mať živého. Veľmi, veľmi živého. *Zachraptí svojim tichým, hlbokým hlasom, ktorým by možno dokázal taviť aj kov. Zrýchlene dýcha a pritom sa provokatívne otrie o Jasona svojim bokmi. Tak aby ich ešte oboch rozdráždil.* Pohni si... *Šepne a jemne medzi zuby zoberie Jasonovu spodnú peru. Trochu potiahne a pustí. Je mu jedno kam letí jeho oblečenie... a popravde ak by im tam niekto vošiel tak by mu to bolo už v tomto momente jedno. Zakloní hlavu, aby mu uľahčil prístup na jeho krk a potom sa ostro nadýchne keď je dráždi bradavky. Pozrie sa naňho, ako sa s ním hrá a nevie čo ho berie viac. Ak by im tam skutočne niekto vošiel... zabil by dotyčného pohľadom. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien a pritom ho prstami poškriabe medzi lopatkami. Skloní sa, jednou rukou ho chytí za bradu a znova sa zmocní jeho pier a jednou rukou, šikovne a obratne rozopne Jasonov opasok. Podarí sa mu ho na jeden ťah vytiahnuť celý z nohavíc a odhodí ho niekam do priestoru.* /Snáď nebol tak drahý./ *Napadnemu ale to už mu obratne rozopána gombík, aby sa mu dostal do nohavíc. Pritom ani nepostrehne, že sa naňho nalepil trblietavý víly prach.*
*Milo sa na THIERRIHO usmeje, aký je vďačný za to, čo sa mu podarilo, ale zároveň je to unavený úsmev a vie, že nesmie zaspať tu pod umývadlom, ale ani v kdekoľvek v Pandemoniu a ani niekde po ceste v kriakoch alebo na ulici.* Za málo, rád som pomohol. *Prenesie šťastne, ale trasú sa mu ruky i nohy. Kým THIERRI na neho nepozerá, siahne si pod oblečenie a vloží si pod jazyk papierik LSD, aby sa nabudil.* /To nebude dobrý nápad, to nebude dobrý nápad./ *Behá mu hlavou, ale nakoniec to aj tak urobí a cíti, ako sa mu do mysle vtiera podivný, zvláštny pocit, vediac v jeho hlave, že to naozaj nebol dobrý nápad, že mal pravdu a nemal to robiť, pretože síce sa cíti viac nabudený, ale v zlom zmysle slova. Pozbiera sa na nohy a keď dvihne pohľad k THIERRIMU, vidí, ako sa steny k nemu sťahujú s čiernymi, roztečenými tvárami a prstami, ktoré steny trhajú a snažia sa dostať k jeho o to jemnejšej koži. Preľakne sa, zatvoriac oči a rukami si zbokov objíme hlavu, keď aj chlapec s ním na záchode vyzerá, akoby sa topil do podivnej masy čiernych čiar, hmýriacich sa pred jeho očami.* /Zlý trip, zlý trip./ Zlý trip. *Neuvedomí si, že to povedal nahlas a ihneď, nevnímajúc čokoľvek, čo mohol THIERRI hovoriť, otočí sa na päte a vybehne zo záchodov, ale objaví sa v ešte horšom prostredí, kde do neho skoro fyzicky tlačia farebné svetlá a hudba sa mení na krik, akoby niekto trhal ľudí zaživa, smiech sa zamotáva do vzlykania a aj tanečníci mu prídu ako masa miliónov rúk a nôh, pulzujúcich, vytvárajúcich akési biele diery do ničoho. Nalepí sa na stenu a chce odtiaľ utiecť, len nevie kam, pretože to by znamenalo, že sa má k tomu všetkému šialenstvu priblížiť, aj keď vie, veľmi dobre vie, že je to iba výmysel jeho hlavy, ale bojí sa pohnúť, omráčený zdesením.* Lóni. Lóni. *Opakuje meno svojho priateľa popod nos a sťažka odstrčí kohokoľvek, kto sa k nemu dostane bližšie.*
GIDEON: /Tak zlato? Na to bych si asi zvykl./ *Je rád, že dává takhle okatě najevo, ke komu patří a rukou, kterou si sama umístila, ji začne hladit po boku.* Nepatří to mezi tvoje fantazie? *Rýpne si Gideon, který je ze základu pansexuální jako většina víl, přestože muže bere spíše jako kolegy v armádě, než jako potenciální objekty zájmu. Inu a i kdyby bral, teď má oči jen pro Triss.* Ale... *Usměje se na ni, když mu řekne, že se jí líbí. Dojde mu totiž, že už se asi stihla trochu posilnit alkoholem.* Přítel Gideon, to jsem já. *Přikývne HIRAMOVI a zmatení se mu konečně definitivně vytratí z tváře, když mu čarodějka osvětlí situaci.* Aaaa, no na tradici vám to tedy moc nejde. *Uchechtne se a je na něm vidět, že to rozhodně nemyslí zle, spíše komunikačně. I když se však snaží udržovat konverzaci a potenciálně se seznámit s jedním z Trissiných přátel, HIRAM před ním začne utíkat.* /Oh, to bylo rychlý./ *Když vidí jeho tázavý pohled s rozpřaženýma rukama, mávne rukou s výrazem "ježiš no jasně" jako reakci na objetí.* Tak to bylo hodně rychlý seznámení, odradil jsem ho nějak? *Otočí se za čarodějem a pak zase na Triss a malinko nakrčí obočí přemýšlením.* Chtělas mě tu. *Řekne jednoduše v reakci na to, že přišel a vtiskne jí pusu do vlasů.* Doporučíš mi tu něco k pití? Jsem zvyklý spíš na to, co se podává ve Faerii. *Zeptá se a pak přikývne.* Rád bych, ale bude trochu záležet na tom, jak dlouho tu budeme. /Zítra mám hlídku.../
Osobní a pracovní se poněkud vylučuje. *Ušklíbne se, ale vesměs to odmávne a když promluví, tak se zamyslí. Chtělo to vodítko. Mohla si zrekapitulovat spoustu věcí, od vzezření, smíchu, očividně byl podsvěťan, ovlivnil civilku, rychlé reakce, styl humoru, znal ji, oslovoval ji Madeleine...Nakloní hlavu na stranu a usměje se, zvedne sklenku v pokynutí jemu samému.* Známe se, tak jednoduše. Kde jsme se poznali a při jaké příležitosti? *Na tento popis jí sedělo jen pár osob s tím vším, co si dala dohromady, stavbou těla dokonce...ale každou poznala v jiný čas.*
Oh..promiň..neměl jsem nic takového v úmyslu. *Pověděl slabším hlasem. Opravdu nechtěl nic takového udělat, ale ta krev..hold se stalo, co se stalo. Vrátit to nelze, BOB to teď prostě musel přetrpět.. a to i se Sashou, který konečně Bloody Mary bez alkoholu obdržel a vrátil se se svojí přítomností k těm dvěma.* Tayi na..a tobě objednám tu medovinu. Nebo myslím, že jsi ji zmiňoval, ne? Jestli ne, tak nevadí, i tak to udělám. *Řekl starší upír své, načež se znovu otočil k barmanovi, kterému sdělil svůj požadavek.* Mohli bychom..*Odvětil dodatečně Tay ROBERTOVI, když už Sasha přestal mluvit a staral se znovu o svoje. Nechal se otočit a až tehdy si z pultu vzal tu Bloody Mary, co mu Sasha přinesl. Z té se napil, načež ztěžka kývl. Teď se mu to už spojilo. Sklenku rychle odložil a BOBEM se nechal obejmout.* Dobrý, už jsem se chytil..půjdeme teď do boxu a ty mi řekneš, co všechno víš.. *Řekl poněkud vážně a jestli mu to ROBERT vůbec umožnil, odtáhl se, sklouzl z jeho klína a vstal, načež čapnul za rameno Sashu, který se už zrovna otáčel s tou medovinou.* Jdeme do boxu..ty taky, ani jeden z nás určitě nechce trest od Dragose. *Řekl v rychlosti, než jej pustil a popadl pouze BOBA, kterého prostě na férovku, pokud nechtěl, začal do toho boxu tahat se SASHOU v patách.*
Osobně pracovní.. *Upraví nepatrně svoje slova s pobaveným uchechtnutím. Odsune ruku a nechá ji se napít, ale přitom využije stěny za ní a opře se vedle její hlavy rukou.* Daleko odsud.. *Prozradí ji neurčitě a stejně tak dodává.* Při velmi běžné, ovšem pro nás se lehce utrhla ze řetězu, mo stór.. *Tady se ale malinko slituje a dá ji lehkou nápovědu v oslovění, zatímco se pod maskou ušklíbne. Věděl, že jestli někdo na jeho identitu přijde, bude to Maddie.*
Popravdě narodil jsem se v Rumunksu, ale většinu života jsem žil v Anglii, odkud jsem také přijel. *Pronese a vzpomene si na své dětství, které bylo díky bohu už jen pouhou vzpomínkou. Byl rád, že mohl změnit prostředí a dostat se do New Yorku, ale život tady byl rozhodně odlišný od toho, na který byl zvyklý.* Musím uznat, že ta dívka umí hýbat tělem. *Pronese ke KIM a stále sleduje ESH.* Myslím, že s tím tak nějak i počítala když vylezla nahoru na ten bar. *Uchechtl se a na chvíli svůj pohled zaměřil na Kim v jejím andělském kostýmu.*
Vím.* Usměje se a pak Sashovi kývne na dík. Pak se nechá TAYEM odvléct do boxu. Docela box uvítá, takže si tam sedne, vezme si medovinu a tu do sebe hodí. Uši má znepokojeně stažené. Podívá se na TAYE a čeká, na to až začne výslech.*
Anglii jsem jednou navštívila, ale Rumunsko ještě ne. I když, z dokumentů, co jsem měla možnost vidět, je to krásná země. Spousta netopýrů. *Usměje se.* To teda. *Dodá s pohledem upřeným na ESHE.* Jen je otázka, zda za to může čistě sebevědomí, nebo alkohol. Sama nevím… *Prohodí a tiše se zasměje tomu, že tím narážela vlastně na dívku i na sebe, chytne látku svých šatů mezi dva prsty a lehce za ni párkrát zatáhne ve snaze se trochu zchladit, než si všimne CALOVA pohledu. Po očku mu jej opatí a tváře jí opět mírně zrůžoví, tentokrát už však ne jen rozpaky.*
*Keď vracia tak matne započuje ako mu TANOIA hovorí, že za málo.* /Za veľa!/ *Asi druhý deň bude premýšľať, že ako je možné, že má prst na mieste ale teraz je šťastný, keĎ vyprázdni zo žalúdka všetko čo zjedol a vypil. Nadýchne sa a zistí, že už mu o niečo menej vadí ten smrad záchodov. Vyštrachá z nejakého vačku živačku, aj keď teda najskôr ju asi 5x prezrie či to je žuvačka a nie nejaká petarda. Strasie ho keď si predstaví, že by si miesto ruky dopálil pusu.* Díky, fakt. *Otočí sa na TANOIU a zamračí sa. Trochu naňho zažmúri, pretože nechápe prečo si drží hlavu.* Zlý trip? *Zopakuje a chvíľu trvá kým mu niečo v tom prehulenom, opitom a zo straty krvi omámenom mozgu niečo zopne dokopy.* TAN! *Zakričí ešte za ním keď TANOIA vybehne preč zo záchodov. Dvihne sa rýchlo na nohy, aby ho nasledoval, ale zatočí sa mu hlava a tak znova kecne na zem ako nanuk v lete.* Dofrasa. *Zahundre a skúsi to znova, tentoraz keĎ je na nohách tak to naskôr predýcha a potom vyrazí zo záchoda. Ignoruje že má krvavú ruku a aj časť kombinézy. Aj keď nie je to na pohľad tak zlé. Horšie je, že je bledý ako vápno.* TAN! *Zakričí do hudby ale príde mu, že jeho hlas sa stráca v davu.* Merde! TAN! *Predrie sa medzi nejakými ľuďmi a stále kričí TANOIOVE meno ale absolútne netuší kde ho má hľadať.* Kde dofrasa je? *Obzerá sa okolo seba ale z tých svetiel a davu je mu ešte horšie. Prudko sa otočí a má čo robiť aby sa vyhol dievčine čo tu nosí nejakú tácku. Pri tej priležitosti sa doslova hodí o stenu vedľa MADDIE a DRAGOSA. A zvezie sa po nej ak chutný bacuľatý chrobák na čelnom skle.* Merde... *Zahuhle z podlahy.*
*Tahle "nápověda" na první pohled příliš nepomohla. Ovšem to by nesměla znát jazyky. Irština. V Irsku žila jen jednou za celý svůj život a příliš ho nenavštěvovala, protože to bylo místo, které naopak obliboval Irvin.* Is fada ó shin Éire. *Broukne a v očích se jí zableskne, když vsune prst jen lehce pod masku, aniž ji dává pryč, spíš je jí příjemnější mu tak podebrat lehce bradu.* Mo daor Dragos. *Osloví jej ještě s jistotou.*
*Nostalgicky se pousměje.* Ve své rodné zemi jsem už tak sto let nebyl, nenašel jsem příležitost. *Pokrčí rameny.* /Ani chuť, není tam nic co by za návštěvu stálo./ V mé době tam bylo spousty chudoby a špíny, v dnešní je to mnohem lepší místo. *Podotkne a hlavou mu projede vzpomínka na špinavé ulice a dny plné šizení a kradení.* To je mnohem lepší téma. Řekl bych že obojí. *Popošel blíž k ní a sklonil se.* Co ty? Myslíš, že by sis na něco takového troufla? *Pošeptá jí u ucha a s úškrnem lehce odtáhne hlavu. *Její růžové tváře jí dělají ještě lákavější a on dostane chuť ji políbit.*
*Na Doris se později pravděpodobně vyptá, ale jelikož ho Jack vymučil téměř k prasknutí, rozhodně na ni nemyslí. Jednu ruku dá za sebe a začne šátrat, jestli je tam nějaký vhodný povrch. Když narazí na jednu bednu, napůl se na ni posadí, aby ozkoušel její nosnost a uzná ji za perfektní. Přestane tedy hrabat za sebe a zamotá ruku v Jackových vlasech a trochu ho zatahá. Hezky u hlavy, aby mu bolestivě nevyškubával vlasy, ale jen ho příjemně zatahal. Jeho dominance jakoby se však vytratila v sekundě Jackova smíchu a celý se zachvěje.* /Velmi, velmi.../ *Opakuje si v hlavě na chvilinku se na něj podívá s tmavýma očima plnýma hladu. Tím, že tu není krom pár žárovek daleko od nich nic rozsvíceno, má ještě roztažené panenky tmou. Na tu chvilinku jako kdyby zapomněl, že musí pospíchat , a že je ve skladu. Rty se mu roztáhnou do úsměvu, když se o něj otře a málem se na místě rozpustí, když Jack znovu promluví. Je znát, že předchozími představami netýral jenom Jasona.* S radostí. *Zašeptá mu do rtů, dorozepne všechno, co Jackovi ještě drží kalhoty a svižným pohybem je sundá i se spodním prádlem.* Do háje... *Vypadne z něj, když se mu po delší době naskytne pohled na přítelovo nahé tělo a rovnou si ho popadne a vysadí na otestovanou krabici, kde mu stáhne kalhoty kompletně, aby se k němu dostal blíže.*
*Jakmile dorazili do boxu, BOBA pustil a sedl si vedle něj, načež si brašnu přetáhl přes hlavu, aby ji mohl položit opodál a vzít si skleničku s krví, co mu Sasha zajistil. Spokojeně se z ní znovu napil. Tohle s radostí uvítal. Volně si nato položil hlavu na ROBERTOVO rameno.* Začneš mluvit sám od sebe, nebo se mám ptát? *Optal se, střelíc mimovolně pohled na Sashu. Ten seděl kupodivu mlčky naproti nim, zatím. Kdo ví, zda si nenajde taky znovu chvíli pro sebe a své monology.*
Nápodobně. *Usměje se ještě na HIRAMA a když se nechá obejmout, tak mu to krátce oplatí a sleduje jej zmizet v davu.* Jo...to nevím. Asi nám chtěl dát soukromí? *Nadhodí myšlenku, co ji napadne a kývne.* Můžu to zkusit, ačkoliv já tu piju spíše whiskey. Nicméně bourbon, pivo...nějaké pálenky... Co máš nejradši? *Nemohla si být jistá, zda pivo nemá odlišnou chuť a recepturu ve Faaerii a letmo jí poklesnou koutky.* Oh...spěcháš? Klidně můžeme přespat ve Faerii... *Nabídne napůl nadějně, ráda by strávila s partnerem více času, žel jejich povinnosti nečekaly a konkrétně technologie si je žádaly zde. Zvažovala, že požádá Gemmu, ale pochybovala, že starší čarodějka bude chtít "hrát Triss" i nadále. A asi ani nechtěla, aby jí zasahovala Praetorka tolik do osobního života. Bylo to jednoduše její soukromí.* Nebo klidně můžeme jít hned.. *Sklouzne ho pohledem, ač do něj nevloží intenzitu a když si konečně všimne ESHE, která je nahradila na baru a dosud ji zdařile ignorovala pro okouzlení novou láskou, nyní právě danou lásku začne tahat pryč, protože cítila, jak nekomfortně se začínala cítit, když se blízko ní svlékala žena a špatně se jí dýchalo. Potřebovala ji z dohledu. Z blízkosti.*
*Když má svou odpověď, tak se spokojeně ušklíbne.* Věděl jsem, že jestli na to někdo přijde, tak ty, Madeleine.. *Pronese sebevědomě.* Ale chtělo to nápovědu, že ano? *Rýpne si do ní ještě. Lehce hlavu skloní, přičemž její prst nechá zaháknutý o masku a tím ji potáhne výše. Má ji teď zvednutou, ale stále mu drží na hlavě. Nicméně kouzlo prstenu nezrušil, takže na Maddie to působí, jakoby viděla jeho tvář, ale přesto nebyla správná a nedokázala tu správnou identifikovat.* A taky ti to trochu trvalo.. *Dodá, když se s pobaveným úšklebkem rty skloní k místu, kde linie jejího krku přecházela v čelist. Vnímá, že tam o stěnu někdo (THIERRI) přistál a skácel se k zemi, ale bylo mu to naprosto ukradené.*
GIDEON: To je od něj asi milé. /Ale vyletěl, jak kdybych měl nějakou prudce nakažlivou chorobu. Nesnáší víly?/ Hmm, fakt nevím. *Uchechtne se a na chvilku se zamyslí.* Pivo možná raději ne, to si nechci kazit. Ale jinak jsem otevřený čemukoliv. /Byl by trochu průser, kdybych měl z civilského pití nějakou výraznou kocovinu, ale to je problém budoucího Gideona./ Ne, ne v pohodě. To si řekneme v průběhu večera, nemusíme zmizet hned, když se tu bavíš. *Zvedne ruce a párkrát s nimi zamává, aby jí vyvrátil domněnku, že musí okamžitě pryč. Pak už následuje její pohled a trochu mu poklesne čelist, když spatří ESHE na baru, jak olizuje kreditní kartu. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chtěl přesně analyzovat, co se tam děje, ale než to stihne pořádně promyslet, Triss už ho táhne pryč.* /To se tu děje běžně? A proč mě táhne pryč?/ Děje se něco? *Shodí z tváře překvapený výraz z baru a všimne si, že je z toho Triss vážně nějaká špatná. Tak se na místě zastaví, přestože se doteď nechal táhnout a položí jí ruce na ramena.* Jsi v pohodě?
To víš, nejsi jediná a ani nejdůležitější osoba v mém životě. *Oplatí mu rýpnutí zpátky a prohlédne si povědomou a zároveň neznámou tvář.* Někdo si tu sehnal hračky.. *Nedokázal by sám použít kouzla, jediná magie to osvětlovala. Nabídne mu nakloněním hlavy krk a lépe také hranu čelisti, ale jen na chvilku, dokud ji to baví, než mu potáhne vlasy a políbí ho. Sama si držela stále štít, lidé do ní nevráželi, ale to se nedalo říct o Dragosovi.* Pojďme si zajistit trochu pohodlí... *Broukne jeho směrem a otočí se na podpatku, zamíříc k boxům. Naprosto bez zájmu překročí THIERRIHO delším krokem, věnuje mu znechucený pohled a pokračuje dál k boxu odkud manipulací vyžene osadníky, aby měli skutečně pohodlí.*
Samozřejmě, čarodějnice.. Jako bych ti to věřil.. *Uchechtne se ironicky, načež ji dovolí nadzvednout masku a pobavení se mu mihne v obličeji.* Jen pár.. Mám nového kamaráda.. *Pronese pochlubně, ale zároveň s takovou dávkou sarkasmu, že to působí velmi arogantně. Chvíli se věnuje jejímu krku, než si jej přitáhne do polibku.* Vůbec nejsem proti.. *Šeptne ji nazpět, když s nezajmem a dost bezohledně překročí THIERRIHO. Jestli ho přitom kopnul nebo mu na něco šlápnul je mu ukradené. Jakmile zmizí z boxu lidi, tak Maddie nejprve plácne po zadku, než ji chytne kolem pasu a otočí, aby si sednul jako první a ji si stáhnul na klín.*
*Bob ho jednou rukou chytne kolem ramen, když si na jeho rameno položí hlavu. Povzdechne si a podívá se směrem z boxu.* V čtvrtek jsem se trochu o tom porafal s Dragosem. Řekl mi totiž o tvém ex. No a já to vzal trochu moc osobně, asi proto, že něco podobného si prožil můj bráška...* Řekne a podívá se na něj.* Navrhl jsem, že bych ti ho vymazal z paměti, aby kdybys ho potkal, tak ho nepoznal. Nebyla by reakce, kterou by očekával. Taková malá zlomyslnost. Ale přemýšlel jsem nad tím a spíše mě napadlo z něj udělat dvě osoby. Jiné tváře, jiná jména. Naštval by se. Chytili bychom ho. A já bych si hrál. Udělal bych mu vše, co by sis jen dokázal představit.* Řekne chladně a pokrčí rameny.* V tomhle jsem po otci. Nenávidíme takový druh posedlosti. Když to spozoroval na bratrovi, tak ho proměnil v prase.* Zasměje se.* No a jinak se asi spíše ptej.* Poví, protože neví, co by mu mohl říct.*
Oh, dobře. *Usměje se, než její výraz přejde do protipólu a tahá si Gideona pryč od nahé ženy. Teoreticky, kdyby se o ni nepokoušel panický záchvat, možná by byla i žárlila, že se na ni díval, ale na to nyní nemyslela.* Ne - ano. *Opraví svou první odpověď a když je zastaví a položí jí ruce na ramena, otočí se čelem k němu a schová se mu do náručí.* Ne, napůl...nevím. *Vyblekotá nakonec. Jak chcete víle vysvětlit PTSD? Nebo spíš...válečníkovi, aniž mu prozradíte jeho původ? Jiskřičky mezi prsty jsou snad dostatečně výmluvné a Triss je schová mezi jejich těla a opře si o něj čelo.* Vzpomínky...ne na ni, ale obecně. *Řekne tiše a neodváží se vykouknout, stejně tak nechce, aby se díval Gideon, takže si ho k sobě jen tiskne a po chvíli se bezděčně začne pohupovat do rytmu hudby, která klubem stále duněla.*
*Když si ji stáhne na klín, tak se pohodlně zavrtí v těch správných místech a nejprve z ramen pokračuje k masce, aby ji odložila bokem a poté níž mu rozepnout svršky. Její bodyčko jako některé jiné mělo rozepínání v rozkroku, vcelku nenápadné nutno podotknout, krásně přilnulo. Sotva se vypořádá s jednou částí, zatímco kriticky stačí nadzvednou přívěšek, tak mu věnuje polibek na rty a na klíční kost a její ruce zamíří ke kalhotům, aniž by přííliš řešila okolí. Nezajímal ji nikdo z nich. Snad jen kdyby se přidali.*
*Se zájmem CALA poslouchá, s hlavou v zamyšlení lehce nakloněnou na stranu.* Chápu. Každý to má nějak, někdo se rád vrací domů, někdo prozkoumává dál a dál. Každému, co mu vyhovuje. *Usměje se. Když cítí, jak se nad ní sklonil, jeho dech se otřel o její krk a ucho, tiše zavrní a nad jeho otázkou se zachichotá, tváře jí zrůžoví o malinko víc, ale pobaveně přivře oči a koukne po něm, než odpoví, pohled znovu upřený někam k baru, i když už ne nutně na striptérku.* Záleží… Před podobným davem asi ne. Navíc, vynechala bych tu předcházející část s kradením. *Dodá.* Ale v trochu větším soukromí… *Nedokončí tu větu, ale její tón je dostatečně výbmluvný. Když se poodtáhne, skoro ji to až zamrzí a věnuje mu naoko vyčítavý pohled.*
*Trochu na ni zavrčí po jejích pohybech a na rtech mu hraje úšklebek. Nechá ji sundat masku, přičemž mu do obličeje spadne pár pramenů, která jinak maska držela mimo něj. Odhodí sako, když mu ho sundá na zem v boxu, načež se škodolibě ušklíbne nad jejím kritickým pohledem.* Nelíbí se ti andělé, Madeleine? *Provokuje ji, zatímco si sundá černý rolák a ten míří také za sakem. Stejně tak jeho rukavice. Polibek ji krátce oplatí a když se přesune jinam, tak ji nejprve stiskne prsty boky, aby poté jednu ruku přesunul do jejích vlasů a její čelenka následovala jeho oblečení. Poté ruku v jejích vlasech sevřel v pěst. Ani on neměl v plánu řešit reakce okolí. Navíc většinu pozornosti strhla ESHE. Druhá ruka po chvíli zamířila pod její sukni a stoupala po stehně vzhůru.*
*Zvolna se k BOBOVI přitulí a za ruku, kterou ho ČARODĚJ drží kolem ramen, jej zlehka chytne. Tiše pak poslouchal, když ROBERT nakonec spustil sám. Už zprvu po něm vrhnul docela udivený pohled, než si jej celého prohlédl.* Neudělal ti Dragos nic? *Zeptal se pak ještě na ujištění, ačkoliv si ničeho nevšiml. Na druhou stranu věděl, že bylo v BOBOVĚ silách nechat si zahojit ránu a dělat, jako by se nic nestalo.* Oh..to mě mrzí.. *Dodal pak, když bylo zmíněno, že si něčím podobným prošel i ROBERTŮV bratr. Následně BOBA znovu mlčky poslouchal, aspoň na chvíli, než bylo zmíněno mazání paměti. Tay nespokojeně zavrtěl hlavou.* Nevím, jestli bych chtěl, aby se mi někdo hrabal v hlavě, promiň..*Dodal, načež si obě ruce složil do klína. Tentokrát už nechal ČARODĚJE doříct celý zbytek bez vyrušení. Faktu, že byl jeho další bratr proměněn v prase, se taky nakonec zasmál. Byl to takový fajn fakt na odlehčení.* /Jasně..chováš se jak prase, tak jím i budeš. / *Pomyslel si.* Doufal jsem, že ti to budu moc říct sám, někdy..ale hádám, že to je už docela vážné. *Načal.* Jinak by ti to šéf asi neřekl. *Dodal vzápětí, během čehož si začal pohrávat s levým rukávem košile.* Dragos se ty informace musel dozvědět od Morgana, mého bývalého dozoru..já mu totiž nic z toho, co se konkrétně dělo, neřekl. *Zmínil.*
*Nat se usmála na Dominica a přikývla* Jo dobrý už mi je lépe..Hele El..Skočíš nám pro něco k pití?..něco silného..*Nat podala Elaine peníze a Elaine šla dovnitř pro jejich drinky. Po chvíli přinesla dvě vysoké sklenice modro rudého pití že světýlkem na dně, brčkem a destičkem na vrchu* woah díky! *Vzala si drink a druhý dala Dominicovi*
*Dominic se na Nat usmál a jemně ji vzal kolem pasu, snad pro gesto, aby věděla že je skutečně s ní, tak jak řekl. když pak přišla zpátky, tak se podíval na barevnost pití.* Páni, a kde máš ty? *Zajímal se, lehce starostlivě Dominic o to, kde je pití patřící Elaine.* Ale toto se ti povedlo. *Zhodnotil hledíc na pití. Potom už si s Nat přiťukl.* Tak, na všeobecné úspěchy, maličká. *Usmál se na ni a pak se napiil.* Dopijeme a tančit? Hele? A nebo ne, tam se nekoukej. *Pronesl a zakryl Nat striptýz, když viděl ESHE, jak dělá stryptíz na baru.*
Za svůj domov jsem přijal Anglii, ale máš pravdu, někdo se domů vrací radši než jiní. *Ani Anglie kdysi nebyla tím nejčístším místem na zemi, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Pozorně jí sleduje a vnímá ji. Nadchne jej když uslyší její vrnění a poslechne si její odpověď.* Tak to by pak možná stálo za to po tanci najít soukromí. *Zašeptá a nabídne jí ruku.* Už máš dost show? Mohu tě vyzvat pro další tanec? *Zeptá se jí, je to už nějaká chvilka co ji pustil ze své náruče a rád by ji tam zpátky přivinul. *
To bys měl, protože já nekecám, přece se nenechám zabít teď, když mám mát svatbu a skvělý život s tebou. *Pousmála se, snažila se to nějak odlehčit.* A počkám s tebou, pak se půjdeme bavit, protože sakra tenhle večer už nám nikdo nepokazí. *Uculila se. Kolem nich prošla Lea a jen kývnutím Aless dala na vědomí, že jde dovnitř a že tam na něj počká, Alessandra se jen usmála a pak už se věnovala jen Remimu.* Ani já jsem tu nějak nikoho nepoznala, teda jo řekla bych, že tak dva lidi možná tři jo, ale to je tak vše asi. .*Pronesla a koukla na něj, než se k němu naklonila a vtiskla mu polibek.* Tak si dej cigaretu a pak jdeme dovnitř. *Mrkla.*
Hej! Je mi jednadvacet! *Nat se koukla a vytáhla mobil, začala si natáčet tu free show na baru a začala se smát tomu* Tomu nebude kámoš věřit *Nat upila svého drinku a zaostřila svůj mobil na ESHE a chytla záchvat smíchu, Elaine se koukala na tu scénku s znechucením a Obrátila svůj zrak pryč* Mám celkem chuť se kni přidat *Řekla lehce podnapilá Nat*
GID: *V duchu se pochválí za to, že poznal, že se něco děje. Sice to teď není úplně čas ani místo na to se chválit, ale přeci jen je emočně natvrdlý, a tak mu dělá radost, že se učí.* Aha. *Přikývne chápavě a pevně ji obejme, když si o něj opře čelo, aby jí trochu pomohl uzemnit. Kolegovi by v takové situaci vlepil facku, ale to tady rozhodně nepřichází v úvahu.* Jestli o tom budeš někdy chtít mluvit, tak můžeš. Když nebudeš, taky dobrý. *Pohladí ji po zádech, aniž by příliš povolil stisk. Samozřejmě ji nesvírá tak, aby jí drtil kosti, ale nevisí na ní jako volné triko. Zkrátka tak akorát, aby ho cítila a dokázala se lépe soustředit na něj a ně na tančící ESHE. Objetí povolí až ve chvíli, kdy se začne pohupovat, protože by jí tím mohl bránit a začne malinko nejistě tančit s ní.*
*Dominic je sledoval, ale jakmile to Nat řekla, tak se na ni koukl.* No tak to ne! Už jen proto že ne celý klub tě potřebuje vidět nahou, co kdyby tu byl i tvůj šéf, hm? A taky, to je ta civilka, co jsi po ní chtěla skočit, nebylo bz to asi moc rozumné. *Zasmál se, a potom už tak nějak reflexně chytl Nat za pas, kdyby mu chtěla náhodou utéct a zezadu se na ni natiskl.* Takže žádné tancování nahá na baru!
*Remi se na ni usmál. Potom si tedy zapálil, aby se zase mohli vrátit dovnitř. Když nakonec dokouřil, tak se na Aless usmál, vzal ji za ruku a společně vešli dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než nakonec zamířil k baru, kde jim objednal drinky. Potom zamířil do jednoho z boxů.* Tak jo, dáme si drinky, posedíme a pak půjdeme tančit? Jak ti to zní? Mě jako plán. *Mrkl na ni rozverně, než si zase sundal helmu a teď i štít a položil to vše na lavici vedle nich.*
*Cestou od baru do boxu Aless kývla na Leu, že jdou tam a pak už jen jde za Remim. V boxu si odloží svou zbraň i masku vedle sebe a pak s koukne na féra sedícího po jejím boku.* Tvůj plán se mi zamlouvá moc. *Mrkla na něj a pak si vzala sklenku a napila se. Informace, které se dozvěděla ač už byly pravdivé či ne, jí vrtaly hlavou, ale nechtěla se tím teď dál zaobírat, na to bude času pak dost, teď se chtěla bavit a užít si večer a hlavně byla ráda, že se Remi už uklidnil. Když pak odložila sklenku, koukla se kolem sebe a tak nějak pozorovala dění v baru, než se pak koukla na Remiho a lehce se k němu natočila, snad aby na něj lépe viděla. *
Aleee notaaak Oh! *zrudla když se na ni přitiskl a kouka na něj. Nat se ušklíbla ďábelsky a dopila svůj drink a uvolnila své tělo abyvy vyklouzla z náruče* Bacha na plášť kamaráde..Neboj..ještěti vydělá pár babek!*Vstala ze země a píchla ho prstem do hrudníku s úšklebkem* Neboj se o mě Bráško.. *zamotala se a Elaine ji chytla* Už máš dost mladá dámo *Řekla Elaine a vzala jí za ruku*
*Bob se pousměje.* Nemusí tě to mrzet. On si to tehdy vybral.* Řekne a pak si povzdechne.* Dobrá, Dragos říkal, že to asi neprojde.* Uchechtne se. Pak vše dořekne a poslouchá poté Taye.* To je možné.* Chvíli váhá a pak se podívá před sebe.* Walter tě hledá. Prý míří do států. Ale neví, co ho tu čeká. Pokud mi někdo chce něco vzít, tak za to vždy zaplatí. On se stane jednou z mých hraček.* Řekne a usměje se nad tím.* Navíc i Dragosovi se nelíbí, že chce vzít jeho člověka. Ten hlupák proti sobě poštval dva ze čtyř mocných bytostí v New Yorku. * Podívá se na Taye.* Máš nějaké přání, co mu mám udělat?* Zeptá se s úsměvem a v jeho očích je vidět, že se na to těší.*
*Dominic se na to malé škvrně zadíval a zasmál se.* Nat, jo, už máš dost. nechtěla by jsi si jít sednout na chvilku do boxu? *Zasmál se, a pokud Elaine, která ji držela souhlasila, pak zamířil k boxu. Sám se tam posadil, ať už bez nich, nebo s nimi, chtěl být na chviličku v klidu. Pití si vzal se sebou a teď si jej usrkával a koukal se kolem sebe na to, jak se lidi bavili. Jeho pohledu neutekla ani ALESSANDRA a její mladý fér, jak by také mohli- vždyť Dominici se posadil právě do boxu hned vedle nich.*
*Remi se na ni zlehka usmál.* ještě aby ne, já mám...hehe, většinou jen a pouze dobré nápady. *Mrkl na ni, načež si neodpustil to, aby vyplázl jazyk. Pak se koukl ještě vedle sebe, na to, coby viděl, jak lidé tančili a bavili se. Hned na to ale pohled otočil na Aless. S úsměvem se natáhl načež své rty jemně přiložil na ty její a usmál se.* Tak co, jak se jinak bavíš? když pomineme ten můj výstup. *Zasmál se Remi pobaveně nad vlastním činem.*
To nezní jako špatný nápad. *Usměle se na CALA a svou ruku vloží do té jeho. DJ však zjevně vnímá, jaká nálada se v klubu rozhostila a rozhodne se ji podpořit i hudebně. Z repráků se tak začne linout remix Candy Shop. Kim se pobaveně ušklíbne.* Tak koukám, že se teď kromě našich tanečních schopností bude testovat i naše sebeovládání… *Odtuší. Parket se na tuhle skladbu řádně vylidnil, zjevně ne každý se cítil na to předvádět své taneční schopnosti zrovna při této skladbě. Na parketu zůstalo jen pár nejodvážnějších, nebo alkoholem nejposilněnějších, nebo obojí v jednom, podobně jako Kim. Té to však v nejmenší, nevadí. Konečně bude mít možnost ukázat, co všechno se s těmi křídly dá dělat. A nejen s křídly… Osvětlení se lehce proměnílo a byť šaty Kim nebyly tak průsvitné, aby bylo vidět vše, v tomhle světle jdou perfektně vidět její křivky při každém pohybu. Očima se na vteřinu neodpojí od těch CALOVÝCH, ale jejich dotek se, i přes zjevný náboj skladby, omezí jen na občasný mezi mnoha kroky a otočkami, čímž celkový náboj ještě zvyšuje. Díkybohu při tom stíhá myslet na to, že křídla má roztahovat jen když je ke CALOVI zády, aby jej náhodou netrefila, jako předtím Javiera.*
Budu na to myslet...někdy ti to povím. *Přislíbí a nechá se mlčky mazlit, než se začne trochu uvolňovat, aby s ním tančila, ačkoliv mnohem pomalejší tempo, než jaké měla hudba - respektive nereagovala na každou dobu, ale na začátku jedné začala a na konci druhé pohyb přešel do dalšího.* Chyběl jsi mi. Jako vždy. Je to takové nezbytné mučení. *Podotkne nakonec, aby zcela odvedla myšlenky pryč a bezděčně se trochu pootočí při tanci a postupem času se ocitne k Eshe zády, čím dá Gideonovi na ženu možná výhled, ale musí uznat, že vlastní majetnické či žárlivé sklony zkousne snáz než panickou ataku a Gideon ji nakonec může jednoduše říct, když zmizí z dohledu. Nakonec mu nepřímo přislíbila drink...a po něm se kdyžtak přesunou domů.*
Abych tě do toho jazyka nekousla. *Ušklíbla se na něj, než mu polibek opětovala, pak se na něj koukla a rozesmála se taky.* Abych pravdu řekla, měla jsem chuť tě praštit, za ten výstup, byl jsi horší jak hysterická ženská. *Culila se na něj.* Ale chápu tě na druhou stranu. *Pohladila féra po tváři a pak se zase narovnala a rozhlížela se kolem, když její pohled padl na známou osob vedle v boxu. Nad tím, že tam seděl DOMINIC, jen protočila oči a raději se znova otočila na Remiho.* A co se týče zábavy tak zatím to jde. Ještě se to nerozjelo pořádně i když jak tak koukám na ostatní, tak am to už jede. *Culí se, když vidí, co se kolem děje*
*Remi se uculil a více si upírku natiskl k sobě. Popadl jí za boky, načež si ji vytáhl k sobě do klína. Pak se jí podíval do očí. V těch jeho se momentálně odráželo spoustu světel z celého baru, jež zářila a propůjčovala dění ještě lepší atmosféru. Remi se uculil a natiskl si její tělo an to své.* no, to je pravda, že se to tu rozjíždí, tak co kdybychom to rozjeli i my? *Uculil se, načež se pak už vrhl na její rty. Za záda si ji přitiskl blíže na sebe, než polibky věnoval na její čelist, tváře, a odhrnul rolák, aby se dostal i k jejímu krku.*
*Nat si sedla vedle Dominica a opřela si hlavu o jeho rameno aby si odpočinula* Měkký..hele víšjak jsem říkala ze chcu do Kanady?..Chceš jet se mnou? Road Trip nás tří..ano musim vzít sebou chůvu ale představ si to.. *Zeptala se na s ospalym, skoro mumlajícím hlasem. Elaine se posadila k nim, si všimla ALLESSANDRY hned vedle nich a povzdechla si* No tak to vypadá že tu brzo usne..*štípla Nat do kolene a Nat zleknutím vyskočila* Co je?..
GID: *Když mu slíbí, že mu to někdy povypráví, poplácá ji konejšivě po hlavě v jakémsi roztomile humorném gestu a usměje se na ni. Přijde mu výrazně klidnější, než bezprostředně po začátku striptýzu, a tak se i on uvolní. To, že začne hrát Candy shop a parket se vylidní ho nějak netrápí, protože aspoň mají kolem sebe s Triss malinko víc prostoru a není to tak dusivé prostředí. I to by možná mohlo být na náběh panické ataky nápomocné.* Bylo by horší, kdybych ti nechyběl. To bychom pak museli probrat nějaké změny. *Uchechtne se, aby trochu odlehčil její docela těžké vyjádření. Sice jsou oficiálně spolu, ale pro Gideona je to pořád dost nové a taková romantika se mu netahá z rukávu úplně snadno.* /Ale je vhodný o tom vtipkovat?/ *Uvědomí si se zpožděním, ale už mu přijde nemístné to brát zpět, a tak se od ní jen trochu odtáhne, aby si prohlédl kostým.* Moc ti to sluší. *Hrábne na penízky na sukni a doufá, že je uslyší zacinkat, ale v intenzivních beatech hiphopové klasiky s tím moc štěstí nemá. Na bar už se vůbec nedívá, přestože periferně ví, že tam Eshe ještě pořád je a úplně nevinně musí ocenit její výdrž.* /To nebude jen tak. Drogy, magie. Něco v tom musí být přimíchané. Neměl by jí někdo pomoci?/ *Ovšem s Trissinou předchozí reakcí ví, že on to být nemůže a upřímně ho tančící civilka zas tolik netrápí.*
*Dominic jen poslouchal a když si Nat opřela hlavu o jeho rameno, tak ji jednou paží objal. Pak se na ni koukl a usmál se.* Rád s tebou pojedu, pokud to tedy schválí Dragos, samozřejmě, myslím, že tady je to hlavní slovo na něm, takže musíš pokecat asi s ním. */Zauvažoval nahlas. Když se pak lehce probrala, tak se uculil.* Jsi unavená, nechceš odvézt domů? *Optal se opatrně, byl rád, že tu je a bavil se, ale zase, už vypadla, že mu usne na rameni. Pak ji palcem jemně pohladil a usmál se.*
Na co je sebeovládání, když se můžeme v tak krásnou noc pobavit? *Optá se a na candy shop si ji přivine k sobě, poté udělá úkrok od ní a vlnou se vrátí zpět k ní. Rukou ji přejede po obličeji a pozvedne si její bradu k sobě a zašeptá směrem k jejím rtům, které jej přímo vyzývají.* Tak se předveď. *Věnuje jí jeden ze svých úšklebků a uvolní se do rytmu tance. Využije každou možnou chvilinku aby se k ní přiblížil a některou částí těla se otřel o ni. Dává si pozor aby do nikoho jiného nevrazil a zároveň aby s ní a jejími pohyby udržel tempo.* /Tak s tímhle andílkem se rozhodně dneska nudit nebudu./ *Má chuť se lehce zasmát své myšlence, ale nechce narušit atmosféru mezi nimi dvěma. Při jedné příležitosti když se k němu přiblíží a otře se tak jí přejede prsty po obrysu jejích boků až ke krku.*
Mmm...jaké změny? Jakože zařídit, abys mi rozhodně chyběl? *Alkohol se vrátí s uvolněním trochu do hry a Triss ho pohladí palcem po krku na jizvě, kde jí sevření zrovna vycházelo.* Děkuji. Pousměje se a zvedne k němu pohled, když ucítí, jak si hraje s šátkem potažmo svrchní sukní s mincemi. Ani ona je neslyší cinkat, spíše to cítí, jak jí zabubnují o sebe na pokožce (ač přes látku).* Tak tedy...jakto, že dnes spěcháš ode mě pryč? *Letmo nakloní hlavu na stranu a bezděčně si promne mezi sebou rty, aby je zvlhčila.* Kdybys chtěl...můžu tě na drink pozvat i jinde. Nebo doma a tam si můžeme udělat v soukromí větší pohodlí... *Nabídne, když píseň končí a ještě jí nepřekryje tak výrazně jiná a chvíli se tak vpohodě slyší.*
*Když si jí posadil na klín, jen zvesela vypískla a položila si ruce na jeho ramena, hledíc mu do očí, nakonec jej objala kolem krku a uculil se.* Pokud máš na myslí rozjet to tak, jak si to momentálně představuji i já, tak jsem pro drahý. *Zavrněla a polibky jež jí věnoval mu s vášní opětovala, nakonec jen zaklonila hlavu dozadu a slastně přivřela oči. Užívala si jeho blízkost a spokojeně se usmívala.* Víš co mě na naších kostýmech štve asi nejvíc? To že jsou těžké na svlékání. *Uchechtla se a vjela mu rukou do vlasů, jež následně na to stiskla ve své dlani.*
*Remi zlehka na ten podnět zaklonil hlavu a podíval se jí do očí. pak se ušklívbl.* No, tak to myslím, že jsme dva, řekl bych, že to ej zatraceně otravná věc a měla by být zakázaná. Složitý oblečení obecně, kdo to vymyslel? není oblečení spíš od toho, aby se za ně vzalo a lehce se roztrhlo? *Uculils e a rukama jí přejel po těle. pak se na ni uculil.* Ale jsme naprosto a upřímně zvědav na to, jaks e pod ten můj budeš dobývat, ten tvůj je totiž v porovnání našich kostýmů hračka. *Pronesl provokativně.*
Není to, koneckonců, ten důvod, proč jsme tady? *Optá se s úsměvem. Napadne ji, zda ta poznámka o sebeovládání nebyla až příliš provokativní. Jenže pokud byla, na Cala to zjevně zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Vzal to jako výzvu. Stejně tak jako ona vzala jeho povídku.* /Předveď se? Máš to mít./ *Ona sama se tak poddá nejen rytmu, ale i jeho provokacím, které doplňuje svými. Jsou teprve na začátku, ale s každým krokem cítí větší potřebu být k němu blíž, přesto se užívá i to občasné 'odloučení.' Jen to prodlužuje společně strávené chvíle a nechává je to si situaci pořádně vychutnat. Jeho dotekům se nebrání, naopak, jde jim vstříc a ani její ruce přitom nezahálejí. Při jedné otočce mu kolem hlavy přes spánky nakreslí jakousi svatozář, pří dalších krocích, její prsty napodobí jeho cestu, v jeho případě od opasku až k bradě, kterou jemně stáhne níž. Téměř to vypadá, že se políbí, než opět odtančí, aby předvedla svá křídla konečně v jejich plném rozpětí. Pak je pomalu stáhne a opět se mu vrátí do náručí.*
*Zavrní pod dotykom Jasonovej ruky vo vlasoch. Má dokonca pocit, že cíti ako sa zachveje.* /Možno sa chvejem ja./ *Napadne mu. Ani by ho to neprekvapilo. Dosť sa aj čudoval, že sa pod ním nezačala roztápať tá stolička pri bare. Pozrie sa mu do oči a takmer sa mu v krku zadrhne dych. On sám má tiež oči tmavé od vzrušenia. Pripomínajú rozbúrené more, ktoré chystá ešte len ukázať aké dokáže urobiť vlny. Stiahne Jasonovi košeľu úplne dole. Zbaví ho opasku a pritom cíti ako on z neho sťahuje tak nepotrebné kusy oblečenia. Rozpne mu nohavice a škádlivo mu na moment vkĺzne do nich rukou. Pohladí ho cez spodné prádlo, aby ho ešte viac vyburcoval. A to sa aj podarí. Na to tata je nahý. Dravo sa naňho usmeje, Je mu úplne jedno, že by niekto mohol vojsť. Za Jasonovej pomoci sa usadí na bedňu a len v duchu zadúfa, že vydrží to čo sa na nej chystajú robiť. Bez nejakého ostychu a hanby sa na nej doslova rozvalí. Keď ho má na dosah tak nečaká, Pritiahne si ho k sebe, medzi nohy za ten zvyšok oblečenia čo mu ešte nechal. Rukami mu vkĺzne pod látku a aj pod spodné prádlo. Pohladí mu boky, prejde dozadu na zadok stisne mu ho. Áno, toto má rád.* Aké je vaše želanie pane? *Zavrčí divoko a trochu sa natiahne, aby mu pobozkal bradu. Trochu mu ju oblizne a prejde na sánku, kde ho jemne poškrabe zubami. Plynulo prejde na krk, ku ktorému sa prisaje a začne ho divoko bozkávať. Kĺzajúc nižšie a nižšie. Cez kľúčnu kosť, na rameno a z neho pomaličku na hruď,*
/To jistě ano./ *Na parketu s ní tančí jak jen to jde aby se jí mohl dotýkat ale zároveň se snaží budovat vzrušení občasnými mezerami, které zase nějakým kreativním pohybem zkrátí. Jakmile ale KIM popoodejde od něj, tak jí jen chvíli sleduje načež ale po plném ukázání jejích křídel se k ní dostane jako predátor ke své kořisti. Postaví se za její záda a přitiskne se k ní pánví, jelikož má však křídla roztažená tak jí pravou rukou chytí na břiše a přisune si jí víc k sobě. Levou rukou jí natočí hlavu a z pravé strany jí jen lehce přejede rty po krku. Jde jen o malé dráždění. Pak svou ruku přesune z její brady na křídla, pustí ji na břiše a obejde jí tak, aby najednou k ní stál čelem, nechá však na ní jestli se k němu tentokrát přiblíží.*
*Pozvedla obočí a sledovala ho s úsměvem.* Mám ti říct, kolik oblečení jsi mi takhle už svlékl, tím že jsi jen jak ty říkáš vzal a lehce se roztrhlo. *Zazubila se na něj a pak se podívala, na ten jeho kostým a jen nespokojeně mlaskla.* Hm, sakra, jak to z tebe dostanu? *Zamračila se a pak své ruce přesunula na rozepínání jeho kostýmu.* Nějak se to podaří, přinejhorším půjdeš nahý lásko. *Zasmála se nahlas a nahnula se k němu, aby jej políbila. Dravě a nesmlouvavě, načež se mu schválně zavrtěla v klíně, snad jako nějaký provokace. Tohle jí prostě bavilo.*
*Remis e zasmál a pak se na ni podíval. Pak se uculil.* Ale zase mne nesvlékni celého, jo? Přece nechceš, abych tu byl všem na obdiv, když jsme jen tvůj. *Uculil se, než se natáhl, přitáhl si ji opět k sobě a sám hledal, kde by jí mohl kostým trošku porozepnout, aby se na ni mohl plně vrhnout. Jaká byla jeho radost když zjistil, že její kalhoty jdou stáhnout vskutku jednoduše, to se ale nedalo říct o těch jeho, které byly ale samá přezka a pásek. Nad tím se Remi opět pobaveně zasmál.* No, budeš to mít těžší než já.
BLÍŽI SA VYHODNOTENIE NAJLEPŠEJ HALLOWEENSKEJ MASKY, NA PÓDIUM PRICHÁDZA CHLAP ČO SA NÁPADNE PODOBÁ NA SPEVÁKA THE WEEKND (pravdepodobne to ale nie je on, kto vie...). BERIE SI MIKROFÓN A HUDBA O TROCHU STÍCHNE "HOLA, OLA, NETVOROVIA! TAK IDEMEEE NA TOOO!" ZAKRIČÍ AŽ TO VŠADE PORIADNE ZADNUNÍ. "JE ČAS VYBRAŤ FINALISTOV S NAJLEPŠÍMI MASKAMI. TAK SA NÁM UKÁŽTE!" PO MIESTNOSTI ZAČNÚ BEHAŤ SVETLÁ A HĽDAŤ SVOJE OBETE. PO PÁR SEKUNDÁCH SA ZASTAVIA NA KIMBERLY, NEJAKEJ NEZNÁMEJ DIEVČINE V KOSTÝME BARBIE A V BOXE KDE SI TO ROZDÁVAJÚ MADDIE A DRAGOS... "EHEM, TAM V TOM BOXU... SLEČNA MEDÚZA JE FINALISTKA... ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMENIU! TAKŽE DÁMY! POĎTE NA PÓDIUM!"
/Tak křídla zjevně působí…/ *Pomyslí si s pobaveným zavrněním, které se promění v tichý, nebo spíše hudbou utlumený vzdech, když se na ni CAL zezadu natiskne a rty ji pohladí po krku. Tohle byla skutečná zkouška pro její sebeovládání, protože čím déle dotek trval, tím víc toužila jen roztát v jeho náručí, ale když myslela, že už o nevydrží, opět od ní odtančí. Jen tak tak potlačí nespokojené zamručení a místo toho se na něj usměje a dotančí k němu. Její ruce se přesunou na jeho tvář, její pohled a výraz dávají jasně tušit, že by nejradši viděla jejich rty spojené, jenže v tu chvíli ji doslova oslní reflektor a ozve se vyhlášení. Překvapeně se zadívá na CALA, s nevěřícným úsměvem, ale oči se jí rozzáří. Je vidět, že ji to skutečně potěšilo.* Páni... *Špitne, ale po vyhlášení od CALA kousek poodstoupí, roztáhne křídla do jejich maximálního rozpětí a vysekne ukázkové pukrle, doprovázené jen tichým syknutím, jak ji přitom zabolí pokousaná noha. Usmívá se však.*
*Už se chystala něco říct, ale to se ozval někdo z podia, že je vyhlášení masek, když nikde nepadlo její jméno, jen se spokojeně usmála, mohla se dál věnovat jen Remimu.* Neboj se, to bych zase neudělala, ještě by mi tě nějaká ukradla a to bych asi byla hodně zlá. *Uculila se na něj a snažila se postupně nějak rozepnout všechny ty pásky a přezky které měl, u toho tiše nadávala a když viděla, že se na tom ještě baví, plácla ho lehce do hrudi.* Nesměj se jo, nebo nic nebude. *Vyplázla na něj jazyk a dál se snažila, už měla dokonce nějaké povolené, přičemž se jen vítězně culila.* Sakra, zajímalo by mě, kdo ti ten kostým vybíral. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Mlč!
*Remi se a ale stejně uculil a mrkl na ní.* No kdo jiný, než ty. *Vyplázl na ni jazyka zlehka se skrčil, jako kdyby čekal, že mu přiletí nějaký ten pohlavek. pak se na ni ale koukl, vzal ji na tváře a stáhl opět do svého polibku. Hned na to jí ale ruce opět přemístil na pozadí, za které ji chytla mrkl na ni.* Tak co, bude něco? Nebo se z toho mám vysvléct sám? *Ušklíbl se na ni provokativně a pak si ji jemně nadzvedl, aby jí mohl trošku popotáhnout kalhoty dolů. Pak se usmál.* No jo, to ty kostými, co na to více říct. *Zaculil se.*
*Když k němu přitančí zpátky, tak se k ní lehce nakloní, jeho rty velice blízko těch jejích. To se ale v sekundě změní jelikož je oslní nepříjemné světlo a vyhlásí masky. To ho donutí tiše se rozesmát. Odtáhne svou hlavu od KIM, která po chvilce poodstoupí a provede nádherné pukrle. Lehce jí zatleská a na rtech mu panuje úsměv, který se mu tam usadil po smíchu.* Gratuluji! *Řekne dostatečně hlasitě na to aby jej slyšela, ale neřve aby tím nepohoršil nikoho poblíž, poté přejde k ní a natáhne ruku.* Můžu tě odvést k podiu? *Optá se a čeká na její odpověď s rukou nataženou.*
*Oprie sa chrbtom o stenu a sedí tam ako biela hromádka nešťastia. Len sa zamračí na obchádzajúce topánky (MADIE A DRAGOS) a je rád, že im neogrcal nohy. Chvíľu dýcha ale to tiež nie je nič také extra keď všade je teplo, smrad z piva a zo spotených ľudí. Napne ho, natočí sa trochu bokom a vyvracia sa. Nemá vlastne už ani príliš čo vracať, tak len z neho chvíľu ide žlč. Keď to rozdýcha tak sa narovná, utrie si pusu do rukáva a takmer bojovo sa pozrie na ten dav nôh ako tancujú. Príliš si nevšíma, že je nejaké vyhlasovanie kostýmov, skôr sa v tom relatívnom kľude keď ľudia toľko netancujú snaží nájsť bosé TANOIOVE nohy. Príliš mu to nejde ale keď nadobudne dojem, že zahliadol niečo ryšavé tak sa začne súkať na nohy. Rýchlo si to rozmyslí a znova klesne na zem a tak zvolí potupujúcu cestu. Plazenie. Ak sa postaví bez pomoci tak asi omdlie, takže sa po štyroch prediera medzi vyliatym pivom, stratenými topánkami a šperkami a ľuďmi. Nadáva ako pohan keď sa tak prediera kým sa konečne dostane k chlpatej bosej nohe. Pozrie hore.* /Hej... vyzerá to ako líška./ *Tak ho čapne za členok.* TAN?
*Chvíli si Roberta starostlivě prohlížel, než se uklidnil a znovu využil jeho rameno jako polštář, když už si ničeho zvláštního na čaroději nevšiml. Vesměs mlčky ho pak poslouchal, občas jej případně, když cítil, že může, přerušil. Pohledem pak zkoumal víceméně většinu z toho času box, občas se podíval na Sashu a nakonec pozornost věnoval nespočetkrát i samotnému čaroději. Nicméně po nějaké té chvíli mu téma jejich konverzace začalo být dosti nepříjemné, nekomfortní..podobně jako předtím ty pohledy u baru.* Jo, to by mu bylo podobné. *Vypadlo z něj při zmínce Walterovy schopnosti poštvat proti sobě zrovna ty nejvíc nebezpečné lidi, co jen může. Už tak se mu povedlo znepřálit jeho bývalý klan, minimálně. Čert ví, koho ještě, nebyl přeci jen na světě krátkou chvíli.* Ne, ne..*Uchechtl se zlehka.* V tomto ohledu má kreativita padá..žádné specifické přání nemám. *Dopověděl zrovna ve správnou chvíli. Hned na to se totiž začalo vyhlašování masek. Tay pouze, ostatně jako Sasha, pohlédl směrem ven z boxu, načež pokrčil rameny. Moc jej to nezajímalo. Popravdě mu ta soutěž i vypadla z hlavy.*
*Při jeho slovech se jen zamračila, ale hned na to na něj jen vyplázla jazyk, stejně jako on na ni.* Řekla jsem ti mlč, nebo tě umlčím sama. *Zazubila se a po chvíli se jí konečně podařilo rozepnout všechno co měla, včetně jeho kalhot.* Aleluja, konečně. *Zavrněla spokojeně.* Nemusíš, už to mám, a bez trhání, takže nahý nejdeš domů. *Políbila ho a pomohla mu stáhnout kalhoty, načež se na něj více natiskla.* Teď už zábava může začít. *Zašeptala.*
*Chris popravdě netušíl, co si od té halloweenské party slibovat. Tedy, kromě chlastu, pravděpodobně hromady podsvěťanů všech druhů a s trochou štěstí nějakého gigantického umělého pavouka na zdi. Ale s ohledem na to, že ho na party vytáhla Em, cítil, že by měl dojít. Koneckonců, potřeboval s někým probrat tu situaci s Cait. S civily nemohl, a nebyl si jistý, že by někdo jiný pochopil, čím si jako vlkodlak prochází. Možná mladý upír, jenže už když postával kousek od vchodu a dokončoval svou cigaretu, aby mohl dovnitř, pochopil, jak podcenil situaci, pokud šlo o upíří pach. Bylo to jako sedět v autobuse za někým s mimořádně silným parfémem, který je vše, jen ne příjemný a hlavou vám jde jen to, že byste dotyčného nejraději prohodili oknem, pokud by vám v tom nebránily morální zásady. Na ty se tedy soustředil. Típnul nedopalek a zařadil se do řady, když najednou zaznamenal známý pach, mnohem příjemnější a téměř instinktivně chňapl po ruce přicházejícího Willyho Wonky a pevně, přesto jemně ho stáhnul k sobě.* Nazdar Em. *Schválně ztlumil hlas, aby rozhovor pokudmožno proběhl opravdu jen mezi nimi.* Hádám dobře, že to, co je tu všude cejtit tak, že by se z toho jeden zadusil, je to, co si myslím..? *Optal se jí konverzačně, jakoby nic. Jeho silný makeup a čočky dávaly sotva tušit nějaký výraz, který se mu na tváři objevil.*
*Rovněž se rozesměje. Celá situace je koneckonců vtipná. CALŮV výraz ji naplňuje štěstím a jekousi netušenou vnitřní hrdostí nad tím, že její kostým skutečně přinesl takovou reakci, jakou přinesl, nejen u ostatních, ale i u pořadatelů.* Děkuji. *Září při úsměvu jako sluníčko a do nabízené ruky vloží tu svou.* Bude mi ctí. *Uculí se a společně vyrazí k pódiu.* Já moc děkuji, žes mě vytáhl na parket, abych mohla ukázat, co tahle křídla opravdu umí. *Usměje se a potáhne za jednu šňůrku, takže se její křídlo lehce otřese, jako by z něj smetávala jakési smítko. Tiše se tomu zasměje.*
*Bob se na mladého upíra podívá a povzdechne si.* Řekni mi Tayi. Když ti nejvíce ublížil, co sis přál? Co vyšlo z tvé bolavé mysli i srdce?* Zeptá se velice klidně a v jeho obličeji je výraz, který mývá jeho otec, když se rozhoduje nad trestu.* Tayi, sice se může zdát být tahle debata nepříjemná, ale ve světě stínů je smrt běžná. Jsem tu přes osm set let, znám jen deset dalších čarodějů, co jsou starší jak já. Jen osm je silnějších jak já. Další dva jsou na stejné úrovni. Pokud mě někdo naštve a to opravdu naštve, tak zmizí z dějin. To čeká i Waltera.* Řekne klidně a podívá se na Taye.* Hm, radši si tím nelam hlavu a nech to na mě a Dragosovi.* Usměje se na něj bylo vidět, jak přehodil do své běžné nálady, co má před Tayem.*
Ještě ne..budu v poho dej mi minutku..*Nat se probrala a koukla na pódium a na vítěze* Ach jo však naše kostým svou super! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Ne dostatečně Nat..Hraběnka by také vyhrála ale mě to je celkem fuk..*Nat se usmála a protáhla se. Konečně dopila svůj drink a usmála se* Tohle byla sranda..Heh Dík že si šel se mnou..
*Remis e na ni díval, poslouchal ji a smál se. Když se jí to nakonec vyvedlo, tak se na ni spokojeně zadíval a políbil ji na tvář. Potom už mu zbývalo jen to si ji na sebe vysadit. Slastně zavrněl, načež si ji chytl za boky. pak se ale podíval kolem sebe a zamručel.* Ale no, trošku soukromí. *Zavrčel. Popadl svůj štít, který zaklínil o své stehno, popadl jednu Alessiinu ruku, kterou položil na vrch štítu.* Tak, a drž. *Pronesl k ní. Štít tak zakrýval jejich klíny a nikdo tak nemohl na první pohled poznat, že mají oba stažené kalhoty, až jen ze jejich pózy a z toho, že Remi donutil tlakem rukou na Alessině boku upírku k pohybu, se dalo poznat, že to co se tam děje asi nebude pro oči mladších účastníků.*
Andělé se přeceňují. *Broukne, zatímco se mu dobývá do kalhot. Lehce si s kusem látky pomůže telekinezí, aby se ani jeden nemusel svléct opravdu do naha, zároveň je ale nedráždila při aktu samotném látka a u sebe prostě rozepne telekinezí body, aby to nijak neprotahovala a dopřála jim uspokojení. V tom nejlepším se samozřejmě pak objeví reflektor a Maddie se krátce skloní Dragosovi k uchu aniž ustane v pohybu a tím si zakryje oči před ostrým světlem. Lehce jej kousne a směrem k záři reflektoru zvedne jeden prst na znamení "vydrž, teď něco dělám" a kousne Dragose do krku, aby mu pomohla se dokončit rychleji a sotva se tak stane, políbí ho na rty a se slovy "tak zase někdy" se zvedne a někde v mezičase, kdy má tělo v zákrytu se body zapne, ona si podá ještě korunu zpět do vlasů a ona se naprosto nevzrušeně předchozí činností a s výrazem hrdé dámy prostě vydá za mužem, který jí vyhlásil.*
*Dominic se na ni podívala jemně se usmál.* Ale nesmutni, to že tě nevybrali neznamená, že to byl špatný kostým., hele já upřímně o tom, že se bude výherní vybírat ani nevěděl. *Mrkl na ni a objal si ji. Pak kývl hlavou.* Není vůbec problém,. kdykoliv se zase bude něco takého jít, tak můžeš jít zase, rád tě budu mít po svém boku. *Usmál se a jemně se k ní přitulil.*
*Pomalu s ní jde až k podiu a rozhlíží se okolo, vlastně si pořádně kostýmů ostatních ani nevšímal, takže většinu uviděl až po průchodu mezi lidmi.* Nemáš vůbec za co, to já jsem rád, že jsi mi poskytla tanec. *Dodá a rozhlédne se okolo sebe jakoby někoho hledal, doopravdy hledal. Díval se jestli neuvidí jejich předchozí společníka TAYE, BOBA a SASHU. Dovedl jí až před podium, kde jí nabídl ruku aby se jí lépe vylezlo nahoru a odstoupil o pár kroků dozadu. Hledal další vyhlášené očima aby si prohlédl také jejich kostýmy.*
Nemáš vůbec zač. Snad nebyl poslední. *Mrkne na něj a s jeho pomocí se vyhoupne na pódium. Je mu vděčná za tu pomoc, byť to nedává najevo, noha ji pořád trochu bolí. Pak se k němu krátce skloní.* Mohla bych tě o něco poprosit? Sehnal bys nám něco k pití? Výběr nechám na tobě a peníze ti dám po vyhlášení. Jen mi po tom tanci trochu vyschlo. *Zazubí se a lehce mu stiskne ruku, než ji pustí a věnuje pozornost vyhlášení.*
*Z moci encatna byla konečně vysvobozena, jakmile se rozhodovalo o nejhezčím kostýmu této akce. Hudba utichla a s ní se Eshe přestala nakroucet jako had, který se snaží svést Evu v Ráji. Zůstala na baru stát ve spodním prádle, které bylo již tak kousek od toho, aby odhalilo všechny její poklady, a svůj pohled překvapeně upřela na oblečení pod sebou. Dav, který na ní hladově i s nenávisti koukal, se přesunul k pódiu, čímž dal Eshe možnost seskočit z baru a poklidně si sebrat všechny své věci. Ačkoli jí doteď nevadilo předvádět svou holou kůži, první stud a ponížení se dralo do jejího podvědomí. Nepamatovala si, co se stalo před tím, než na bar vůbec vylezla, ale po své první neblahé zkušenosti v Pandemoniu uznala, že opět okusila drogu smíchanou v jednom z jejích pití. Měla se cítit ohavně, s rudými tvářemi utéct, plakat, ale místo toho se slabě usmála. Život měla jen jeden, tak proč se za své činy stydět? Možná za to mohl alkohol, který z její krve zdaleka nezmizel, ale cítila se dobře. Plná sebevědomí. Přesto si své věci sebrala a šla se obléct a upravit na záchody pro dámy, kde si zapálila i jednu cigaretu.*
*Dragos se pouze ušklíbne na její slova a víc než ochotně ji pomůže s rozepnutím jejího kostýmu. Poté druhou rukou ve vlasech odtáhne její rty od svého krku a udělá tak prostor těm svým na jejím, kde ji kůži zkousne lehce, jakmile se začnou navzájem uspokojovat. Pobaveně se uchechtne, když při vyhlašování namíří reflektor na ně.* Měla by sis jít pro cenu, atraktivito.. *Rýpne si do ní, ale jeho držení nevypadalo, že by ji chtěl pustit. Teprve až když je po všem ji ještě dodatečně stiskne zadek a nechá odejít, načež na sebe zpátky naháže všechny věci a z boxu odejde. Jeho kroky míří kolem celé řady boxů, když z jednoho zaslechne rozhovor s jeho jménem. Pouze se o box opře rukou a zaměří se na všechny účastníky (Sashu, TAYLORA a ROBERTA).* To by měl.. *Nadhodí prvotně.* ROBERTE, mohl by jsi přestat znepokojovat Taylora, když Walter ještě ani do Ameriky nedorazil? *Otáže se ironicky a zvedne si masku, načež i zruší kouzlo, co mu propůjčoval prsten a usadí se k nim.* To, jak se o něj postaráme už není Taylorova věc.. *Dodá podmračeně.*
*Tiše se uchechtla.* Tady a soukromí? Lásko jsme v baru plném lidí, tady soukromí nehledej. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej nakonec lehce i kousla. Pak už jen spokojeně zavrněla, jednou rukou tedy držela štít a druhou si jej objala kolem krku, natiskla se na něj a s vášnivými polibky se dala po pohybu. Zprvu pomalými, protože jej ráda provokovala, ale pak už rychlejšími a náruživějšími, přece jen si to chtěli užít dostatečně oba dva.*
*Remi se jen pobaveně zasmál, z části jí musel dát za pravdu, ale na druhou stranu udělal teď něco pro to, aby alespon něco, co bylo jen a jen jeho, mělo být ostatním skryto. *Uculil se a pak se na ni koukl.* Přece nenechám nikoho jiného, aby mi tě okukoval, nebo snad, aby mi na tebe sahal, co si to o mě myslíš. *Vyplázl na ni jazyk. Potom si ji zlehka nadzvedl, aby do ni mohl přirážet i on, což si hodlal plně užít.* Jako neříkám, nejraději bych tě teď vzal a dotáhl domů, ale.. *Dál to nedořekl, jelikož se k nim přifařila jakási dvojice mladých slečen, které na Remiho i na Aless omylem vylily své pití. Pak se obě posadily vedle nich.* Ježkovy, my se omlouváme, utřu vám to! *Zahlásila jedna která se už už jala Remimu čistit rukávem jeho kostým.*
*Elaine si nemohla pomoc než se usmát a Rypnout si do dvojice* Tak se už polibte..Nebo tu budem až do příštího roku *Nat zrdula a kopla Elaine do kolene, která ji na oplátku vrátila pohlavkem* Takové věci neříkej! *Křikla Nat na Elaine a překřížila ruce. Elaine se zasmála a zakryla si ústa* Ty si dávej pozor na to abych to neřekla Dragosovi že si málem napadla dva civily za jednu noc..
*Jakmile Elaine promluvila, tak se Dominic okamžitě, instinktivně odtáhl.* Co-co? Ne, to ne Nat je moc milá holka, ale je to, já ji beru jako mladší sestru, prosímtě neblbni, to jako, to neee zaseee. *Zasmál se na ni Dominic, který nad tím nakonec mávl ruku a vzal si pití. Potom se podíval zpět na upírky.* Dojdu vám pro pití? Co si dáte? *Navrhl raději, aby od této konverzace utekl. Jak řekla Elaine, tak bral Nat jako svou mladší, malou ségru, a to bylo asi tak vše. Měl ji rád, ale ne tak jak si starší upírka myslela.*
GID: *Nad její otázkou se tajemně uculí a navede ji do otočky, která je na tuto hudbu naprosto nevhodná, ale on upřímně DJ úplně nevnímá.* To nepotřebuješ vědět, dokud ti chybím. *A ani on to neví, protože to nadhodil spíše s humorem. Při její následující nabídce se na chvilku zamyslí a přestane si hrát s necinkajícími penízky.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych možná raději šel. Ale jestli se tu bavíš, tak se třeba vrátí tvůj odehnaný kamarád, až odejdu. Nechci tě tahat pryč. *Pokrčí rameny, ale je vidět, že je v tomto prostředí nesvůj, takže už to určitě dlouho nevydrží. Kdyby mu rovnou odsouhlasila odchod, tak se mu viditelně uleví, jinak si dá ještě jeden drink dle Trissina výběru a pokusí se to nějak zvládnout. V tom začnou vyvolávat výherce kostýmové soutěže, a tak Gideon následuje reflektory a spatří KIM s roztaženými křídli a MADDIE, která reflektor odmávne.* /Páni, oukej./ *Uchechtne se a podívá se na Triss, jak na takové výherce zareaguje. Gideonovi nejde si nepředstavit jaké by to bylo, kdyby takhle zachytili je dva, ale rychle tu představu zadupe.*
*Když zaznamenal povzdech, věnoval mu znovu pohled, možná lehce nechápavější než předtím. Nicméně nad čarodějovou otázkou se zamyslel. Jeho odpověď se však mohla jevit jako očekávatelná, většina obětí podobných zvěrstev, reagovala vesměs stejně. Nebo si minimálně myslel, že si podobné přání přáli taky.* Ať si někdy okusí vlastní medicínu? *Vypadlo z něj. Vyřkl to dosti nejistým hlasem. Měl aspoň za to, že si tehdy přál přesně to, co nyní vyslovil. Následný Robertův monolog pak znovu poslouchal, zatímco byl ticho jako myška. Pouze přikyvoval na jeho slova, pokud vůbec něco. Dost jej udivovalo s jakým klidem o tom zvládal čaroděj mluvit. To jej ovšem fascinovalo u mnohých z těch, co znal. Nicméně jakmile zpozoroval dalšího muže (DRAGOSE), věnoval mu pohled. Od ROBERTA se ovšem neodtáhl, a to ani tehdy, kdy zjistil, kdo vlastně byl ten muž zač. Pouze kývl na pozdrav, stejně jako Sasha.* Ani netoužím po tom, to vědět. *Dodal ještě.*
Samozřejmě. *Pokýval hlavou a pomalu přešel přes parket kolem lidí, které v životě neviděl a znovu už asi ani neuvidí. Procházel kolem poměrně přeplněného baru a musel dojít skoro až na konec aby našel poměrně prázdnější místo, objednal nějaký barevný drink KIM a sobě whiskey, všiml si boxů vedle a tak si řekl, že si tam může sednout a popřípadě napsat svému pánovi o některých zjištěních, jenže jak zaslechl jméno Walker od DRAGOSE, tak ztuhl a zaplul do vedlejšího boxu. Došlo mu že s tím mužem, co tam je a kterého nezná byl nejspíše BOB a TAY. Proto jej to zaujalo ještě víc, drinky nechal položené na stole a schválně se zaposlouchal co uslyší dalšího.*
Jo vem mi asi pivo! Dík! *Nat se zamračila na Elaine ale ta udržela vážný výraz. Pak se Elaine koukla na Dominica a požádala ho o Víno s krví. Natalie byla naštvaná na Elaine za [link src="to.co"] řekla a když Dominic odešel Nat se pustila do Elaine* Jsi normální? Proč si to řekla? Co si teď bude myslet!? To si fakt poslala Elaine! *Elaine se nadechla a pustila se na Nat* Jen jsem si do vás rypla neber to tak vážně..
*Když se pak Dominic vrátil s objednávkou, usmál se na obě. Položil před každou ještě pivo s krví a pak se zamkyslel.* No, přemýšlím, hraješ počítačové hry? Stáhl jsme si teď tu nejnovější verzi Ratcheta a Clanka, ale ještě jsme to nehrál, zahrajeme spolu? *Nabídl se.* Tak nějak hledám partaka na hry pro dva, a pokud hraješ, tak to bude moc fajn. *Uculil se o ucha k uchu, chtěl tak nějak zakecat to, co se před chvilkou vyslovilo.*
*Niekam sa vytratil a sám nedokázal istý čas vôbec nájsť cestu od steny, pozdĺž ktorej sa spustil dolu na zem a vložil si tvár do dlaní, dýchajúc a mysliac na Lóniho a na to, že by sa teraz chcel zabaliť do deky s čajom a uvoľniť si svaly, ktoré má bolestivo stiahnuté, rovnako zatnutú sánku tak bolestivo, až mu do uší prechádza zvuk lámajúcej sa kosti, aj keď je to len vokálna halucinácia, pôsobiaca však na jeho aj tak vizuálne pokrútené podnety iba nepríjemne a hrozivo.* /Nie je to reálne. A je to iba bad trip. Na párty to nikdy nie je moc dobrý nápad./ *Hovorí si v hlave, aby sa upokojil a pomaly sa dvihne, spomenúc si, že na záchodoch nechal THIERRIHO aj so zaschnutou krvou a síce sa cíti unavený, ihneď sa aj tým smerom vyberie, pretože akosi vie, odkiaľ prišiel, než sa zošúchol na zem.* THIERRI? *Ozve sa potichu, keď rozvalí dvere na záchod a miestnosť sa pred ním natiahne do dlhej chodby a znova sa splasne až k jeho nosu a cíti, ako sa mu chce z toho pohľadu zvracať. Chce sa napiť vody z umývadla, ale ak vstúpi, hodí na zem žlč a vodu zo svojho žalúdka.* /Mal som sa najesť./ *Pomyslí si, keď sa rýchlo vzdiali a cíti sa, akoby srdce v jeho hrudi vážilo tonu a ťahalo ho k zemi a akoby mu supy vytrhávali kusy mäsa z tela, len aby mohol v strede parketu vo vodopádoch vykrvácať a všetky osoby by sa vykúpali v jeho zvyškoch, hnijúcich rýchlosťou, ktorú ešte nevidel, a zo zeme by vyrástol iba ľuľkovec zlomocný. Preto sa iba plahočí, snaží sa vyhýbať výjavom a svetlám, iritujúcim jeho vnútorné rozpoloženie a iba stále opakuje THIERRIHO meno. Až vtedy si všimne, ako nejaký týpek kričí na niekoho na zemi a trhá svojou nohou, pokrytou chlpatými nohavicami.* Hej. Pardon. Nie je mu dobre. *Vysvetlí hneď smerom k neznámemu a pomaly začne dvíhať chlapca znova na nohy, keď ho chytí rukami pod pazuchu a samému sa mu krúti miestnosť tak, že keď vidí zvratky na zemi vedľa, skoro akoby stokrát viac cítil ten nechutný smrad.* Poď. *Prenesie k THIERRIMU a aby ho povzbudil, usmeje sa, aj keď sa sám cíti ako h-vno na podrážke.*
KEĎ UŽ SÚ NA PÓDIU KIM, BARBIE A MADDIE TAK MODERÁTOR ZNOVA ZAČNE ROZPRÁVAŤ. " KTORÁ Z TÝCHTO KRÁSOK MÁ NAJLEPŠÍ KOSTÝM?! O TOM ROZHODNETE VY!! JE TO TENTO KRÁSNY ANJEL?" DÁ RUKU NAD KIM A ÚČASTNÍCI ZAČNÚ KRIČAŤ, PÍSKAŤ a TLIESKAŤ.
*Mohl by se mu hodiny dívat do očí, další hodiny na zbytek tváře, další hodiny na tělo. Jenže ty hodiny nemá a vzadu v hlavě mu pořád bliká nepříjemně alarm.* /Oni ho zabijí. Jakmile zjistí, že k tobě patří, tak ho zabijí. Nebo hůř- Každý tvůj nepřítel ho může zneužít proti tobě. I když tu ten nepřítel není, může to mít špehy. I když tu špehy nemá teď, může podplatit nyní nezávislé osoby. Je tu hromada podsvěťanů s nadměrně dobrým čichem. Upíři, vlkodlaci, všechno může cítit Jasona z Jacka a Jacka z Jasona./ *Alarm běží o sto šest a pře se o pozornost s Jasonovým nekonečným chtíčem. Podívá se na něj, rozvaleného a zranitelného na krabici a ví, že teď nepřestane. Nemůže to v sobě držet, když cítí Jackovy ruce na svém těle a tvář se mu stáhne zadržovaným zasténáním. Ve chvíli, kdy se k tomu přidají polibky, král víl už doslova šílí. Mozek se mu pere mezi tím teď Jacka popadnout a jít ho na záchody drhnout mýdlem, aby z něj smyl svou vůni a tím, aby z něj vymiloval duši. Pro Jacka možná dlouhodobě bohužel vyhraje varianta b.* Ty. *Odpoví mu konečně drsným hlasem, v rychlosti si nasliní prsty a jeden po druhém je přidává do Jacka. Je to už nějaký ten pátek, co spolu byli, tak mu nechce ublížit, ale viditelně spěchá.*
*Podívá se na něj a usměje se.* Dobrá.* Řekne, protože víc ho znepokojovat. Když se objeví DRAGOS, tak se na něj s klidem a se zuby stále trochu od Tayovi krve, zazubí.* Je lepší být připraven než být v šoku.* Poví mu a pak je rád, že zruší iluzi, protože z toho lehce bolí hlava.* Jistě, ale co kdyby měl specifické přání, berme to jako dárek k Vánocům, Dragosi.* Řekne s klidným úsměvem. Pak se podívá ven. Slyší, že se ztlumila hudba, takže by je mohl někdo slyšet.* Kan jeg teste effekten av nye planter på den? Jeg har også en potion. Det kalles kjærlighetsdrikken. Men det er kjærlighet så sterk at den dreper.* Promluví norsky a v hlase je poznat, že jde o jeho rodný jazyk. Pak se pousměje.* Noen lytter kanskje, spesielt hvis Walter har ører her også. Det vil være fint å finne dem og gradvis kutte dem av.* Prohlásí s úsměvem a trochu tím naznačí, že první věta byla na odvedení pozornosti případných posluchačů, co by mu rozumněli a aby mu mohli rozumnět i ostatní, tak mluví současnou norštinou.*
*Kim se dojatě pousměje, udělá krok dobředu, ještě jednou udělá pukrle a roztáhne svá křídla, dává přitom pozor, aby nikoho netrefila. Když se jí to bezpečně podaří, opět je stáhne a couvne na své místo, nechávajíc prostor oběma spolufinalistkám. Barbie neměla špatný kostým, ale kostým medůzy byl podle ní hodně podařený.*
*Nad jeho slovy se jen usmívala.* Ani nevíš jak je úžasné to od tebe slyšet mi amore. *Zavrněla a políbila ho.* Tak stejně to mám i jí, abys věděl, jsi jen můj a nikdo na tebe nebude koukat ani sahat. *Jazykem mu přešla po krku a lehce jej i kousla, načež se pak lehce odtáhla, pohlédla mu do očí a chtěla ho políbit, když se tam najednou někdo objevil a ještě je polil. Aless jen tiše zavrčela a když viděla, že si dokonce sedají, zavrčela hlasitěji. Když se ta jedna dala k čištění Remiho rukávu, upírka jí chytla za ruku a odstrčila jí.* Nesahej na něj, pokud nechceš přijít o ruku. *Zavrčela a v očích se jí zablesklo, načež se jí vysunuly špičáky.* A teď obě táhněte k čertu. HNED! *Zavrčela výhružně. Všichni už byli na mol a navíc v maskách, takže to, že se proměnila obě braly jakože je to součást kostýmu a tak to nijak ani nekomentovaly, ale jakmile Aless zvýšila hlas, obě se postavily k odchodu.*
DAV KRIČÍ A SKANDUJE! MODERÁTOR TAKTO POKRAČUJE AJ NA BARBIE, KTORÁ SA TIEŽ POOTÁČA A ZAVRTÍ PRED DAVOM. NAKONIEC EŠTE PREJDE K MADDIE, ABY SA PREDVIEDLA A ZOŽALA TIEŽ OVÁCIE.
*Remi se na to díval, a nebyl by to Remi, aby se v té situaci prostě a jednoduše nezačal smát. Prostě se začal tlemit jako pako, a aby taky ne.* Hele, dobře dobře, moc je nevyděs. *Zasmála se. To si ale už jedna civilka ale sedla zpátky a podívala se na Aless. Doslova jí strčila hlavu přímo k její.* Páni, to jsou cool špičáky, kdes je sehnala?? *Chtěla se zeptat, ale to už svůj pohled sklopila dolů, tam, kam neměla. Ihned na to se pak překvapeně postavila.* Voni píchaj!! Ty vole Mandy, voni píchaj!! *Začala ječet po své kamarádce. To už Remi nevydržel a vypukl ve smích. Byl to prostě mamlas, co k tomu mohl kdo říct.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Dominic, jakmile si všiml, že Natlia se vydala k ty či okamžitě vyběhl vpřed. Doběhl právě včas.* Nat, ty blázne, pojď dolů! *Houkl na ni. A ještě že tam stál, protože za chvilku už mu mladá upírka letěla přímo na hlavu. Popadl jí do náruče, a jakmile se podíval, že je Elaine následuje, tak ej tahal pryč.* Hele, uber trochu, tyč už je trochu moc. *Pronesl, chtěl káravě, ale musel se smát.*
Jo, hádám, že to s tím má taky co dělat. *Uchechtne se nad jejím výrazem. Oba vypadali jako otrávení psi.* Neříkalas, že pomáháte i mladým upírům? *Nadhodí, ale pak nad tím mávne rukou. Pořád lepší jeden dva než tahle koncentrace. Nad její nabidkou se pousměje a přikývne.* To zní jako lepší plán. Taky by tam nemuselo být tolik uší. *Společně s Em vyrazí k Uberu, který jim zavolala a přitom přemýšlí. Nejspíš se bude muset otevřít víc, než měl v plánu a to zrovna před Em, se kterou se taky sotva znal, ale uvědomuje si, že potřebuje pomoc a jiná cesta možná nebude. Společně s ní nasedne do Uberu a zamíří směrem k Praetoru.* *PŘESUN*
*Celé to pozorovala, mezitím stihla vypít snad víc jak půlku whisky s krví, což na ni už šlo docela poznat. Vrazila jí Lee do ruky a koukla na ni.* Možná jsem blázen, ale beru si blázna za manžela, tak je to asi jedno ne, navíc je to party. *Pokrčila rameny a vydala se směrem, kde tančil Remi. Prodrala se davem a když došla k němu, vyskočila nahoru.* Nejsi jediný, kdo s tím umí puso. *Mrkla na něj, chytla se tyče a začala kolem ní tančit, vlnit se do rytmu hudby. Odvázaná na to byla už dost, přece jen vypila taky víc jak dost.*
*To už se u Remiho objevila jeho nastávající. Popravdě byl tak zabraný do svého tance, že si ji ani nevšiml. Ale v momentě, když se u něj objevila, už věděl jasně. Koukl se na ni a obdivně hvízdl, než se pak postavil bokem. Nechal Aless tančit jak jen se jí chtělo, zatímco vytáhl peněženku a bankovky, které po ní následně začal házet.* Jo, jo jo, ukaž seee!! *Křikl po ní. Stejně, jak řekl, a slíbil, chtěl udělat, všechny prachy, které by sem teď padly a to i pod něj chtěl dát slečně, kterou poprvé tak hrubě odstrčil do davu a které tyč patřila.*
*Zatímco pozoruje vyhlášení, její pozornost se na moment odkloní k REMIMU a ALESS a musí potlačit smích. Ti dva byli fakt střelení. Na tu svatbu se začínala těšit čím dál víc. Pokud se dokázali takhle odvázat na Halloweenské party, co teprve na svatbě? Pohledem přelétla bar, zda někde nezahlédne CALA, ale když ho nemohla najít, předpokládala, že se buď zapovídal s původní společností, nebo s někým jiným. Pak si ho najde.*
Ta p** mě shodila dolů! Pusť mě na něj! *Elaine pomohla Dominicovi odnést Nat pryč. Nat se vzdala a usmála se opile* A dost..musí jít než se strapní víc..Zavolej taxík a jedem k tobě..Dragosovi to pak vysvětlím..*Elaine jí posadila k baru než Zavolala taxi. Nat sebrala poslední síly a vylezla na bar totálně na sračky. Začala zpívat písničku co hrála v baru*
*Dominic kývl na souhlas. Poté ihned tedy zavolal taxi, jak bylo řečeno, a když se tak stalo, vrátil se zase zpět za Nat. Hned na to ale spatřil, že jí nevidí, alespoň ne místě, kde seděla. pro teď ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na ni.* Nat...ne, to asi nemá cenu. *Povzdechl si sám pro sebe. Viděl, jak hezky se bavila, i když byla asi uplně na mol, ale nechtěl jí to teď kazit. proto stál jen pod barem, připraven jí chytit, kdyby náhodou padala.*
*Elaine se vzdala a stáhla Nat dolů z baru, vytahla jí ven* Už toho mám dost Natalie..Jdeme *Nat šla Vem s ní ven ale Nat z těch všech drinků se udělalo špatně a zaběhla k nejbližšímu koši a nechalato všechno Ven* Lepší Nat? *Nat přikývla a sedla si na chvilku*
*Vše se seběhlo tak rychle, najednou byli venku před barem a Dom se díval na ty dvě.* vezmeš jí tam? Já možná ještě zůstanu a pak půjdu domů, přeci jen, nechci lézt Dumortu, zase si nejsem jist, jestli tam mám co dělat. *Osvětlil Elaine a pak se vzdal za Nat. Zlehkla ji pohladil po zádech a když se pak nadzvedl, tak se na ni lehce smutně koukl, ale i tak se pokusil o úsměv.* Bude tě bolet pěkně hlava. Ale hele, pokud to vyjde, tak tě co nejdřív zase rád uvidím. Tohle jsem si s tebou zatraceně užil.* Usmál se na ni.*
*Chýba mu. Nikdy v žiadnom vzťahu nebol typ, ktorý by chcel byť s partnerom alebo partnerkou 24/7. Vlastne mu vyhovovalo keď sa stretli raz, dvakrát do týždňa. S Jasonom... chvíle bez neho mu prídu ako muka. Keď je bez neho tak sa radšej zašije do práce, aby nemusel myslieť na to, že je sám. Keď je s ním... tak si ho snaží užiť do sýtosti. Aj keď Jasona sa asi nenasýti nikdy. Perami a jazykom ochutnáva jeho pokožku. Napadne mu či to nie je tým, že je Fér. Príde mu sladšia, exotickejšia. Trochu ho hryzne tesne nad bradavkou, Keď naňho prehovorí tak tak nadvihne zrak... a akurát sa mu naskytne pohľad ako si sliní prsty. Už len z toho pohľadu sa skoro spraví. Čisto automaticky a vlastne, aby to bolo pohodlné im obom, sa nakloní dozadu a trochu sa posunie na škatuli smerom k Jasonovi. Prudko sa nadýchne keď si ho začne pripravovať. Je to už nejaká doba. Jednou rukou sa drží, aby nespadol a druhou chytí Jasona za šiju, a pritiahne si k bozku. Bolí to, to nepopiera ale je vzrušený takmer až za hranicu nejakej racionality. Zavzdychá.*
*Maddie se davu ukloní a věnuje jim jeden z usměvů, dokonce jim ukáže svůj kostým a sotva bylo rozhodnuto, podle rozhodnutí se uklonila nebo odešla, aby mohla přejít k baru a dát si nějaký dobrý, kvalitní drink dle své chuti.*
MODERÁTOR POZRIE EŠTE CHVÍĽU BURCUJE DAV KÝM SA ROZHODNE. "MYSLÍM, ŽE TO JE JASNÉ! NAŠOU VÍŤAZKOU JEEEE......" ROBÍ DRAMATICKÚ PAUZU. "BARBIE!!!" SLEČNA V BARBIE KOSTÝME SA ZAČNE RADOVAŤ. AJ KEĎ ČAS5 OBECENSTVA ASI TUŠÍ, ŽE TO NEBOL NEJAKÝ KOŠÉR VÝBER VÍŤAZA. "O CHVÍĽU BUDE EŠTE VYHLÁSENY PÁNSKY KOSTÝM, TAK SA ZATIAĽ BAVTE!" LEN ČO TO DOPOVIE TAK MODERÁTOR ZMIZNE S BARBIE NIEKAM DO ZÁKULISIA.
*Na toaletách se navlékla zpátky do kostýmu, který tentokrát nechala více rozepnutý, než když do Pandemonia přišla a do záchodu tipla ne jednu, ale rovnou čtyři cigarety. Strávila tedy celé vyhlášení mimo rozvášněný dav, kdy si poklidně kouřila, prohlížela se v zrcadle a prstem upravovala svůj make-up. Nakonec si načechrala vlasy, upravila výstřih a vyšla zpět do tmavého prostoru klubu. Mířila přímo k baru, kde si objednala set panáků a zatímco vyčkávala na svou objednávku, rozhlédla se kolem. Cítila na sobě pohledy několika návštěvníků a taky viděla některé, kteří se plazili po zemi, aby zachránili svou peněženku, kterou jim Eshe při svém vystoupení “vrátila”. Zároveň hledala Orion, která se vypařila jako pára nad hrncem, ale brzy odvrátila pohled zpátky na bar. Seděla vedle MADDIE a kdyby nespatřila kousek od ní svou rukavici, která jí zbývala k doplnění kostýmu, jejím směrem by se nepodívala. Beze slov se přes MADDIE natáhla, aby rukavici získala zpět a pouze se na ni ušklíbla, nehledě na to, že se jí bez dovolení dotkla, byť jen malinko.* *Barman brzy přinesl tácek s panáky, na který se Eshe s nafouknutými tvářemi podívala.* Nečekala jsem toho tolik, nedáš si? *Promluvila směrem k MADDIE, zatímco brala do ruky první skleničku a tu bez jakéhokoliv ´na zdraví´ či jiného přání u pití kopla do sebe.*
To je jen dobře.. Už to není tvou starostí.. *Odpoví Dragos TAYLOROVI a na ROBERTA se zamračí.* Už jsi dostal ode mě varování, Hellere.. Taylora do toho netahej.. Tohle je teď problém klanu a ne jeho. *Odvětí mu, načež pozvedne obočí nad norštinou. Ne že by ji neuměl, i když s ní nemluvil od doby, co se vyléčil z covidu.* Du vil skjære deg i ørene når jeg lar deg.. Ikke før.. *Pronese tvrdě k čarodějovi, načež přikývne.* Jeg er enig.. Bedre å gå tilbake til villaen og diskutere det der.. Taylor měl myslím pro dnešek zábavy dost, nemyslíš? *Otočí se s otázkou zpět na mladého upíra. Vyhlašování soutěže nevnímá, ale co jej zaujme je křik Elaine a ono jméno, co křičí. Rychle zaktivuje prsten, než se otočí k davům, aby mohl NATALIE zahlédnout.* To si ze mě dělá.. *Zavrčí si pro sebe a Taylorovi s Robertem, kteří jej můžou slšet, může dojít, že se Natalie nevyhne pozvání na kobereček hned na druhý den. Hned na to zahlédne i Remiho a Aless, takže si pro sebe zatne ruce v pěst. Nemůže se prozradit, ale zase ji nemůže nechat takhle vyvádět. Situaci nakonec za něj vyřeší Dominic a Elaine a když je Dragos vidí, že berou Natalie ven z klubu, tak se otočí na ROBERTA a TAYLORA.* Jdeme. *Přikáže jim, ještě na obličej nasadí masku a vydá se ven z klubu. Najde je všechny tři (Elaine, NATALIE, DOMINIC) pohledem a zamíří k nim.* Trochu jsme to přehnali, ne, mladá dámo? *Zaměří se káravě okamžitě na NATALIE.*
*Nadýchne sa keď sa sú už konečne vonku. Aj keď teda vzduch v New Yorku je podobne odporný ako na tých záchodoch.* Fuj aj tu je smrad. *Zachytí pohľadom, že kus od nich nejaké dievča vygrciava obsah svojho žalúdka do koša (NATALIE). Potom ale pozrie na TANOIU, ktorý sa predklonil... tak trochu Thierri čaká že ide vracať tiež. Takže dvihne jednu nohu, aby mu ju náhodou neogrcal a trochu sa zakymáca, takže sa ho drží o niečo pevnejšie. Ale potom počuje ako sa hlasno smeje. Trochu sa obzrie naokolo a vidí, že veľa pohľadov k sebe ťahajú.* /Lepšie než aby sme tu všetci grcali./ *Postaví sa na obe nohy a pozorne... alebo aspoň tak pozorne ako sa to dá jeho prehulenému mozgu... ho počúva. Chvíľku naňho pozerá a potom si povzdychne. Dvihne svoju nekrvavú ruku a pohladká ho na vrchu hlavy po vlasoch.* Neboj, dám na teba pozor. Budeš v poriadku. *Pokojne pokojne. Sám pár zlých tripov mal a nebola to sranda. Prikývne a rozhliadne sa či niekde uvidí nejaké jedlo. Svoj obsah žalúdka vyprázdnil tak, že už má fakt hlad.* Ak teda budú mať falafel. Tam je nejaký turecky pizza stánok. *Ukáže prstom pár metrov od nich, cez ulicu, okienko s obrazkom nejakých tureckých špecialít. Thierri sa Tanoi drží ako princeznička za rameno svojho princa. Len keby princezné boli bežne od krvi, piva a všetkého možného čo povytierali na parkete toho najvychýrenejšieho podniku v New Yorku. Vyzerá biedne. A keď príde domov tak ten kostým hodí do koša aj s petardami.*
*Je neustále tak zaneprázdněný, až by se mu mohlo zdát, že si na Jacka zvykl a tedy už mu ani tak nechybí. Ovšem pokaždé, když má chvilku volno nebo civila po delší době vidí si uvědomí, jak ošklivě se plete. Že mu chybí neustále, jen si na to nedovolí myslet. A teď ho má konečně zase u sebe. Alarm dál bije na poplach v jeho mysli, jenže je tam sám. Jason dávno nemyslí hlavou, a tak už si nemůže stresové faktory ani uvědomovat. Když ho Jack kousne, zavrní jako kočka a hlavou mu na sekundu proběhne podivná interakce.* /Žádná koťata!/ *A rychle vrnět přestane. Pak už se poctivě věnuje Jackovi a úplně zapomíná na to, že vlastně Maddie a neznámému slíbil návrat. Když jsou hotovi, Jason těžce oddechuje a opře si čelo o Jackovo rameno.* Co teď? *Zeptá se tichounce a začne mu ukazováčkem kroužit po jedné z jizev na trupu.* Chceš jít zpátky? Nebo pro mě máš další drby? *Usměje se stále zaducaný v jeho rameni a odkládá tu chvíli, kdy se oba budou muset obléci a jeho paranoia se zase rozběhne na plné obrátky.*
*Aless tančila u tyče ještě chvíli, vrtěla se, vlnila se v různých kreacích a docela se bavila, ale nakonec to místo přenechala právě te dívce, která tam tančila předtím s tím, že snad Remiho už nenapadne pokračovat i když u něj by se ani nedivila. Seskočila dolů a koukla na féra.* Jsi blázen a nutíš mě pak nevědomky dělat bláznoviny. *Zazubila se a prohrábla si vlasy.* Jdu asi dopít tu láhev, co jsem si tam nechala, jdeš taky nebo pokračuješ? *Optala se a vlníc se v rytmu hudby se pomalu vydala k baru, hledíc na něj, zda jde s ní.*
*Remi se ještě chviličku vlnil do rytmu, než ale posbíral veškeré peníze které pro pár doletěly a které hodil po Aless. pak seskočil, dívce, která tam dřív byla peníze podal a pak ji ještě, nezávazně vlepil pusu.* Díky, kočko. *Mrkl na ní, než se vypařil za Aless. Ihned ji chytl kolem ramen a zamířil k baru.* Aby jsi odsud došla po svých. *Mrkl na ni, ale ještě, než stihli dojít k baru ji zatáhl mezi tančící lidi. zezadu se k ní postavil, chytl jí za boky a začal opět tančit. Po kůži mu stékaly kapičky potu, jak byl celý rozpálený a zadýchaný, ale byl sppokojěný.*
*Na Dragosovy slova kývl a dočista se odmlčel. Pořádně neměl ani co říct, hlavně když během chvíle zvládl ROBERT s DRAGOSEM přepnout do jiného jazyka, kterému nerozuměl. Věděl pouze, že už ten jazyk slyšel..nebo minimálně něco dosti podobného. Robert na něj mluvil v ten den, co se z plesu vytratili k němu, podobně. Tay se na Sashu během rozmluvy těch dvou podíval docela s menší nadějí. Doufal, že jim rozumí aspoň on, aby mu to mohl pak přetlumočit. Nicméně zpozorněl dočista až tehdy, kdy DRAGOS přepne zpět do angličtiny a zmínil jeho jméno. Lehce kývl. Zábavy měl opravdu dost. Úplně toužil po zběsnění kvůli krvi, to totiž chce každý mladý upír a ten, co na něj dohlíží. Nakonec mu však bylo víc líto Roberta, který ho musel držet u sebe. Hold mu mládě zjevně způsobilo krušné chvíle. Nechtěl by být přímo na jeho místě.* I tak bych chtěl vidět aspoň to vyhlášení nejlepší pánské masky, prosím. Už o to první jsem přišel. *Podíval se na vůdce klanu s prosbou očích. Fakt, že o to vyhlášení nejlepší dámské masky přišel jen kvůli tomu, že jej to moc nezajímalo a ani se to jej nijak zvlášť netýkalo. Když však zaslechli křik jedné upírky, kterou Tay moc dobře znal, zlehka polkl.* /To není dobrý../ *Pomyslel si. Minimálně to znamenalo, že má s vyhlášením utrum a Dragos bude chtít po tomto odejít. To mu sám i stvrdil příkazem. Vzal si tedy své saky paky -brašnu- a vstal. Ani Sasha nebyl pozadu a už stál hezky pevně na nohách. Mladší ovšem vyčkal na ROBERTA, zda se opravdu zvedne a půjde společně s nimi. Jestli ano, chytne se ho a ven jej následuje se starším upírem v patách.*
Když nedojdu, má tu přece svého prince, který mě domů odnese ne? *Zazubila se a chtěla jít dál, ale to už jí zatáhl zpět a když jej ucítila u sebe, jen spokojeně zavrněla a spolu s ním se dala do tance. Po chvíli se však odtáhla.* Vydrž chvilku. *Pousmála se a odběhla k Lee, kde si sundala návlek své ruky a taky bundu, pod kterou měla jen černé tílko, načež se vrátila zpět k Remimu, natiskla se zády na jeho hrudník a pokračovali v tanci. Aless se usmívala a užívala si to. Svým pozadím se schválně vrtěla v jeho klínu.*
*Remi sledoval jak odběhl a když se potom vrátila, tak si ji k sobě přitiskl a usmál se. Ihned si bradu opřel o její rameno a na pár chvil zavřel spokojeně oči.* Jo, tohle se mi líbilo. Byla zábava, taky i něco pěknýho, já jsme se bavil, takže, kdy půjdeme zase něco takého? Pokud další taká věc nebude naše after party na svatbě. *Zasmáls e mladý fér a pak si Aless otočil čelem k sobě, aby jí mohl vidět do očí.* Doufám že počítáš s tím, že lezení na stůl bude asi jedna z těch menších věcí, co vyvedu? Tam mě domů potáhneš ty, platí? *Uculil se od ucha k uchu.*
*Zaujatě naslouchal celé konverzaci, ale moc nového tam řečeno nebylo.* /Bude to někdo vysoce postavený v klanu. Musím do své zprávy dopsat, že je do situace zapojený místní klan. To by mohlo buď pomoci, nebo způsobit vážně nepříjemné problémy./ *Upil ze svého panáku whiskey a po odchodu se zvednul. Pomalu si nasadil úsměv na tvář, uvolnil se a vydal se zptáky ke KIM, aby jí pomohl dolů z pódia. Došel až k místu, podíval se kde je a přešel k ní.* Moc mě mrzí, že jsi nevyhrála, ale spousta lidí tvůj kostýmocenila. Nedala by sis ten tvůj drink? *Optá se a podá jí jasně modrý drik, který pila už předtím.*
Já nevím jestli bude ještě nějaký akce nebo ne a pokud ne, tak jo asi máš pravdy, že to další bude jen naše svatba, která jak se trochu obávám se asi dost zvrhne. *Zasmála se a když se na něj podívala, jen se usmála a vtiskla mu polibek na nos.* Takže pán se hodlá na svatbě ztřískat tak, že tě potáhnu já domů? Opravdu, v naši svatební noc budeš tak opilý? *Culila se.* A co myslíš tím, že lezení na stůl bude to nejmenší, sakra Remi co máš v plánu?* Smála se a tančila spolu s ním, jednu ruku měla kolem jeho krku a druhou si položila na jeho hrudník.* Jestli se tedy opiješ na svatbě, tak já dneska. *Vyplázla na něj jazyk.*
*Celé vyhlášení jí přijde jako fraška, ale nedá na sobě nic znát, mile 'Barbie' pogratuluje, pochválí kostým MADDIE, zvlášť hady na hlavě, jejich zelenkavé oči a její hadí oči, pak se rozhodne pro odchod z pódia. Koutkem oka jen zahlédne, jak se 'Barbie' někam vytrácí společně s jedním z pořadatelů a pobaveně se ušklíbne, ale to už si všimne Cala, který přišel tak akorát včas, aby jí pomohl z pödia.* A toho si vážím daleko víc, než té ceny. Lidi tady dole to alespoň mysleli upřímně. *Uchechtne se a bradou kývne směrem k mizející dvojici soutěžící-moderátor.* Kdybych byla líp informovaná, co je třeba pro výhru, mohla jsem být první. *Zasměje se, ale je vidět, že si z toho nic nedělá.* Moc děkuji. *Kývne na něj vděčně a upije ze svého pití, zatímco se v nenápadném bílém váčku u pasu svých šatů snaží vylovit drobné, aby mu drink zaplatila.* A taky děkuju za tu pomoc z pódia. Dokud jsem na rovině, ještě to jde, ale do schodů mě pořád trochu bolí noha. Nedávno mě pokousal pes. *Vysvětlí. Koutkem oka zahlédne odcházejícího TAYE a Sashu, možná i ROBERTA.* Vypadá to, že se nám vytrácí společnost. *Prohodí.* Co my dva, ještě parket, nebo už dáš přednost klidnější zábavě? *Je na ní vidět, že jí samotné by rozhodně nevadilo se zdržet.*
*Remi pokrčil rameny.* Já nevím, asi uplně v plánu nemám nic, jen o sobě asi nebudu vědět, pořádně to totiž oslavíme. A svatební noc? Tu si uděláme pak každou noc na líbánkách, zapomínáš, že na sebe budeme mít pak skoro celý víkend, celý víkend jen my dva a nikdo jiný. To ti těch svatebních nocí dopřeju, kolik jen budeš chtít. *Pronesl, načež ji chytl za vlasy, donutil ji tak zaklonit hlavu a když tak učinila, sklonil se a dlouze ji políbil. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* jen se střískej, já ti to zakazovat nebudu, každej na to má právo a zrovna já bych ti do toho neměl co kecat, jsme zvědavej co pak bude taková ožralá Aless dělat. *Ještě ji v tom podpořil malaý fér.*
*Jemne sa na THIERRIHO usmeje, keď ho ubezpečuje, že bude v poriadku, no pri pohľade na chlapca, ktorý na ňom visí, si nie je tak istý, či môže práve vypočuté slová brať vážne. Aj to, ako sa THIERRIHO tvár krúti do rôznych obrazcov a splýva do tmy a znova sa z nej vynára, je pre neho znepokojujúce. Zvracajúcu dievčinu (NAT) počuje tak, akoby mu práve zvracala priamo do ucha.* Oh sakra, do zhnitej jedle, asi ohluchnem. *Zašepká si pre seba a aj THIERRI by jeho slová mohol započuť, keby možno nebol natoľko zhulený, aby vnímal teraz niečo iné, než falafel, čo aj on sám pokladá za nemožné. Dúfal teda, že vonku bude príjemnejší vzduch, ale keď sa dosmeje a poriadne sa nadýchne, necíti nič viac, než len smog, betón a svetlo. Otrie si spotené čelo do oblečenia a potiahne THIERRIHO po svojej strane k stánku, na ktorý ukázal. Aj by si rád poskakoval a cíti, že spodok jeho chodidiel ledva dopadá na chladnú zem, postrádajúcu teplo prírody ako hlina, tráva, kvety, lúče slnka či teplého vetra z juhu. Akosi mu to chýba a bol by rád, keby aj THIERRI niekedy okúsil niečo pekné a aj keby spadol na zem, spadol by do trávy alebo do lístia a cítil krajšie vône a zaznamenal naozajstnú krásu svetla a skúsil by prirodzený chaos krajiny okolo seba, namiesto zeme, svetiel, chladu Pandemonia a podobným miestam, ktorých chaos je niekedy veľmi unavujúci. Možno by mal THIERRI niekedy potom aj lepšiu náladu.* Tak, čo si dáš? Pozývam. *Navrhne chlapcovi a ihneď si prezrie menu, len aby vedel správne vybrať Lónimu niečo dobré pod zub, keď sa vráti domov, a zároveň sa chce trochu inšpirovať výberom chlapca vedľa seba, ktorý zrejme v obsluhe vyvoláva so svojim výzorom nepríjemné, znechutené pocity, no aj tak sa slušne pýta, čo si dajú.* Vieš mi niečo dobré poradiť? *Opýta sa nadšene a naširoko a žiarivo sa spoza masky usmeje na obsluhu, aj masku nadvihne a tak mu spočinie na vrchu hlavy, aby nepôsobil znepokojujúco, a pohojdá sa hore-dolu na pätách, len tak, ako mu to dovolí jeho stav, pretože aj menu sa mu zlieva do akejsi šmuhy ničoho a všetkého, stánok je akýsi podivne malý a veľký a cíti sa, akoby mohol vstúpiť cez jeho steny, ale radšej stojí ako prikovaný na mieste.*
Tohle vůbec neřeš, můžu říct, že jsi ten nejkrásnější anděl, kterého jsem kdy viděl. *Usmál se na ní a vedl jí dál přes parket, jelikož oba měli své drinky chtěl si na chvíli s ní jen sednout.* A peníze nechci, je to pouze odměna za tvou krásu. *Zašeptá směrem k ní.* Pojďme si na chvilinku sednout, alespoň můžeme dopít své drinky a rád si poslechnu příběh o psovi co tě kousl. *Zaletěl očima k jejím nohám schovaných v šatěch.* /Tančila velice elegantně na to, že má poraněnou nohu./ Co upřednostňuješ? Bar nebo si sedneme do pohodlnějších boxů?
*Opět mírně zčervená, usměje se, a přehodí si drink do pravé ruky, aby se do něj mohla zavěsit.* A ty zase ten nejcharizmatičtější mušketýr. *Oplatí mu poklonu a společně s ním zamíří od pódia.* Dobrá, ale příští drink platím já. *Odpoví.* Asi by byly lepší spíš boxy. Nemusí to slyšet každý. *Usměje se a společně do jednoho zamíří. Společně s ním zasedne ke stolku, na který odloží svůj drink poté, co z něj ještě jednou odpije.* Popravdě, pořád je to pro mě trochu zvláštní zážitek, ale měla jsem z pekla štěstí. *Přizná a začne s vysvětlováním.* Vracela jsem se domů po směně. Poprvé po čtyřech dnech. Byla jsem minulý pátek taky na akci, v lunaparku na pláží, takže jsem pak pracovala celý víkend. No a když jsem se vracela domů, střetly jsme se s kamarádkou. Šly jsme společně, a najednou se za námi objevil ten pes. Popravdě netuším, co to bylo. Vypadal jako dobrman. Popadl mě za nohu a odtáhl od Em. Snad v životě jsem neviděla psa s takovou silou. *Zamyslela se.* Ze zbytku večera si moc nepamatuju, praštila jsem se do hlavy, jak mnou smýknul. Většinu večera mám v mlze, jen vím, že mě Em odnesla za nějakou známou, taky sestřičkou, co mě dala dohromady. Nechápu to, měla jsem snad všechny příznaky začínající vztekliny, ale všechny testy negativní. A noha sice jště pobolívá, ale řekl bys, že mě něco kouslo tak před měsícem dvěma, ne pár dní zpátky. *Zavrtí nevěřícně hlavou, pak se usměje.* Neskutečné štěstí. Ale jsem ráda, že je Em v pořádku.
*Upírka se uculila a přivinula se k němu.* Lásko, víkend? Líbánky jen na víkend? Jsi trošku přebral ne? Vždyť jedeme pryč na deset dní do Evropy, nebo jsi to už zapomněl? *Prohrábla mu vlasy a uchechtla se nad tím jen.* Ale jo, jinak to beru, pokud bude každou noc svatební noc, tak to si nechám sakra líbit. *Mrkla a když jí zatahal za vlasy a následně políbil, jen tiše vzdychla.* Prosím ještě. *Žadonila, když se pak odtáhl, až jí v očích zablesklo.* A neboj se, já se chovám normálně i jako opilá, nedělám blbosti, to se nemusíš bát. *Pronesla s úšklebkem a pak se lehce zarazila, když si vzpomněla, co se stalo minule.*
*Jakmile mu řekla že se spletl tak protočil očima a pak se plácl do čela.* promiň, jsme taky jelito, no jo, ale tak, na to už jsi si zvykla, když si mě bereš. *Zasmál se Remi. když pak tak hezky zavzdychala, tak překvapeně vykulil oči.* Ale, nevěřil jsme, že to řeknu, ale ten alkohol ti dost svědčí. *Přiznal, a pak už si nevšímal jejích rozpaků, jelikož se jí dravě přitiskl na její rty. Hned na to se ale odtáhl, aby ji mohl popadnout za zápěstí.* Dovol mi tě si někam odtáhnout, jenom na chvilku, i když, no, říct jen na chvilku tak škodím sám sobě. *Přiznal a než by se nadál, tak ji dotáhl na toalety. Měl na pandemoniu rád, že to nebyl jako ten levný, zapadlý bar, kde by se bál na toaletě na cokoliv sáhnout, ne,. Tady se nebál toho popadnout Aless za boky, zatáhnout do jednoho ze záchodků, zamknout za nimi dveře a zády ji natlačit na stěnu v dravých polibcích.*
Tak tomu mě těší milady. *Možná kdyby jí nedržel za ruku a nevedl dál, tak by i vysekl pukrle. Potom jí ale slovně zarazí.* Co bych to byl za muže, kdybych nechal dámu platit? Nech mi alespoň mé zvyky. *Usměje se na ní.* Dobrá, pak tedy boxy. *K jednomu jí zavede a je to zrovna ten, kde už předtím seděl. Pokyne jí ať si sedne první a poté naslouchá jejímu vyprávění, něco se mu na tom ale nezdálo.* /Rozhodně to nebyl normální pes./ *Při jejím vyprávění jí lehce pohladil konečky prstů přes hřbet její ruky, nikoliv však dráždivě, spíš jako utěšení.* Hlavní je, že jsi to přežila, určitě se to brzy uzdraví. *Pokývne jí a sám upije. Ten pes mu šrotuje hlavou.* /Že by se tu jen tak objevil démon? Ale přece přímo zde mají institut, to to tady nikdo nehlídá?/
Svědčí mi to? Ale nepovídej. *Zasmála se a když jej poslouchala dál, jen se nad jeho slovy zaculila víc.* Chvilku ne, brala bych spíš dlouhou chvíli. *Vyplázla na něj jazyk a než se nadála, byl tažena na toalety, kde se i s ní nasáčkoval do jedné z kabinek a když jí natlačil na stěnu, stáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala se stejnou vervou. Rukou mu zajela do vlasu, zatímco tou druhou mu po hrudi sjela až k pasu a začala mu rozepínat kalhoty. Nechtěla už čekat, proč by taky. Poprvé je vyrušily nějaké dvě slepice, tentokrát si to nechtěla nechat zkazit nikým.*
*Príde si ako v horúčke keď sa mu tam doslova ponúka. Nevie ako dlho to trvalo, či minúty alebe dlhšie. Je príjemne uspokojený, aj keď na druhé kolo by to isto videl. Jeho chrbát v neprirodzenej polohe ale protestuje, že toto nie je to správne miesto. Tak sa pre lepšie pohodlie do Jasona trochu zavesí a oddychuje.* Hmmm. *Zachraptí potichu a oprie si čelo o záhyb medzi krkom a ramenom.* Späť sa mi nechce ísť a drby... *Zamyslí sa a ožije. Odtiahne sa a pozrie na Jasona.* Patrick si našiel novú frajerku. Violet. Vraj je striptérka ale neviem či to je pravda alebo len Leila žiarli, pretože sa s ňou vyspal a odvtedy sa jej vyhýba. Vlastne to je celkom sranda. Minule sa schoval za tie malé odpadkové koše čo sú pred našim oddelením. Myslím, že ho videla a celá situácia bola už aj tak dosť trápna tak sa radšej tvárila, že ho nevidí. Ale my sme sa pobavili. *Zazubí sa naňho a potom sa odtiahne. Príde si spotený a asi tak aj je.* Podaj mi oblečenie. Mám plán.
Tak pojďme. *Usměje se na Gideona a pokroutí nad ním hlavou.* S tebou se můžu bavit taky a věřím, že i líp. *Zazubí se na něj a když dotančí, tak je začne vést někam k okraji, odkud se snáze zorientují a budou moci najít východ a zamířit domů. K ní domů, kde se samozřejmě mohou zbavit oblečení, které mají na sobě...a nahradit ho ve správný čas něčím pohodlným.*
*Pohlédne na mladou ženu, která se k ní natáhne a mine ji, byť se otře. Na rtech se jí objeví úšklebek.* Ah, to se už oblékáš? Nestěžovala bych si, kdyby jsi zůstala nahá. *V očích se jí zablýskne škodolibým pobavením. Bylo asi jisté, že zlodějka se nesvlékala dobrovolně, alespoň Maddie věděla, že je to Dragosova práce.* Když už pijeme, prozraď mi své jméno, krásná zlodějko. *Pokyne jí panákem a ten do sebe kopne, načež se natáhne po druhém a otočí se jí čelem, zatímco si přitáhne zpět i svůj absint, který byl rozhodně chutnější než to na táce, ale nač se nepobavit ještě víc, však? Sex je sex a je to nejsmyslnější droga světa.* Můžeš mi říkat Maddie. *Prozradí ESHE a místo ruky k ní natáhne vlastní skleničku k přiťuknutí.*
*Počuje, že TANOIA niečo potíšku hovorí ale presne nerozumel, že čo.* /Jedlo... chcem jedlo./ *Aj sa mu trochu pokrúti žalúdok a tak sa voľnou, rukou poškrabká po bruchu. Ide vedľa TANOI ako dôchodca. Pomaly a možno trochu mdlo. Niet ani divu, bohvie koľko krvi stratil a ešte si tam trádoval po kolenách na parkete.* /Ak by ma dnes chceli Jehovisti zabiť tak sa asi aj nechám./ *Zhodnotí v duchu svoj stav. Cíti sa celkom naprd. Má pocit, že už aj účinky trávy odznievajú a cíti sa len vyflusnuto, hladno, unavené a točí sa mu hlava.* Oh, to by som mal skôr ja teba, ošetril si ma. *Pozrie na svoj prst, ktorý je ešte od krvi, trochu opuchnutý, červený a celkovo vyzerá ako keby ho strčil do mlynčeka na mäso. Pozrie radšej na menu.* No celkom fajn je Borek. To je to lístkové cesto plnené... čo tam majú? Špenát a hentie sú s nejakým mäsom. *Pozerá do výlohy.* A tamto je Gozleme, to je ako slaná palacinka. Tamto čo vyzerá ako pizza tak to je Lahmacun... to je celkom fajn. A majú aj klasickú pizzu. A kebab. *Pozerá trochu zarazene a potom si prezrie celá stánok. Nevyzerá ničím zaujímavý, vyzerá ako každé druhé rýchle občerstvenie kde ti dajú jedlo do servítky.* Vlastne tu majú, že dosť špecialít. Som myslel, že majú iba pizzu a kebab. *Predavač za pultíkom si znudene a unavene odklašle.* Dam si Lahmacun. A ty? Mal by si niečo zjesť, nevyzeráš dobre. *Povie aj keď paradoxne on tiež vyzerá hrozne.*
*Pohlédla MADDIE do očí a sama se ušklíbla na jejími sladkými slovy. Nečekala, že někdy na sebe stáhne pozornost ženy, ale nikterak se tomu nebránila, i když to nebyl její šálek kávy. Konverzace může být zajímavá, může také vzniknout v něco nezapomenutelného, pokud se tedy i Eshe rozhodne hrát se slovy.* Myslím si, že veřejné obnažování už stačilo. Teď jsem totiž připravená na to, kdy mi někdo nabídne soukromí, abych mu mohla ukázat víc, než jen hloupé nakrucování, *mrkne na MADDIE a postaví zpátky prázdnou skleničku na tác. Rukavici si neobléká, pouze si ji položí do klína a natočí se k ženě vedle sebe.* Po dnešku asi požádám o práci striptérky, když jsem měla takový úspěch. *Pobaveně přitáká a vezme si další rundu.* Maddie, Mad…jako šílenství? Přivádíš lidi k šílenství, Maddie? *Eshe se škodolibě usměje a s cinknutím konečně oznámí své jméno.* Eshe. *Vypije celý obsah skleničky.*
*Narovná se, aby se o něj Jack mohl lépe opřít a začne se mu hrabat ve vlasech, jakoby jim doteď nedal pořádně zabrat. Pak už poslouchá novou dávku drbů a rty se mu zkroutí v úsměv.* Ještěže není Leila víla, to by jí takové výmysly nešly přes pusu a v práci by se dělo o to méně. Ale to, že se před ní schovával za květináč už je trochu moc. Pokud se přede mnou někdy budeš schovávat, dělej to pořádně. Jako maskovací výbavu a všechno. Ne, že bych tě hned nenašel přes mysl, ale... *Zamotá se do vlastní myšlenky a tiše se zasměje. Nedlouho nato dostane rozkaz, a tak si dá ruku k čelu a odpoví krátce:* Ano, pane! *A vydá se na průzkum, kam všude poházel Jackův Indiana Jones kostým. Když konečně najde všechny části a přinese je Jackovi- i spolu se svými věcmi- zvědavě se na něj podívá.* Řekneš mi ten plán nebo tě mám jen následovat? *Zeptá se a oblékne si košili s urvanými knoflíčky.* /Stejně jsem ji měl skoro rozepnutou, tak by to nemělo být tak nápadné./ *Gideon zmizí spolu s Triss.*
*Stejně tak jako Aless rozepínala kalhoty jemu dělal i Remi Aless. Za chvilku už ji opřel o stěnu čelem, stáhl jí kalhoty a než by se nadála, tak už si ji opět vzal. Neměl jí dost, nikdy a nikde a tohle nebyla výjimka. Tiskl se k ní a spokojeně se culil, když si ji pak chytl za boky a tiskl k sobě. Jednu ruku jí pak zamotal do vlasů, aby jí tak donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou si ji chytl pod krkem, tak, jak věděl, že se to upírce líbí. Dával jí to nejlepší, co jen mohl.*
*Privrie spokojne oči. Keď sa mu to takto preberá vlasmi tak je mu to veľmi príjemné. Spokojne si zabručí. Keď mu ale napadne nový drb tak sa doňho vleje energia.* Otázka je či vôbec klame. Patrick vlastne, aspoň čo som počul, rád chodí do bordelov a tak. Potom týždeň pred výplatou si odo mňa pýta cigarety. *Keď sa ale zamotá už Jason do svojich myšlienok... chytí ho za líca, pritiahne dá mu pusu až to mlaskne.* Neboj, ak sa ti raz budem z nejakého dôvodu schovávať, tak ma nenájdeš. *Uculí sa naňho ako nejaká školáčka a pustí ho. Pozrie sa okolo seba či tu nie je nejaká handra. Síce sa to prieči jeho hygienickým návykom ale...* /Heh. nejaká zástera.../ *Utrie sa, poskladá handru a dá ju bokom.* /U mňa sa už osprchujeme, obaja./ Díky. *Povie a začne sa obliekať, je mu nepríjemne ako sa to naňho všetko lepí ale to vydrží. Pozrie na Jasona a je na ňom vidno, že mu behajú čerti v očiach. Zazubí sa a vytiahne mobil.* V prvom rade, nám privolám uber, ktorý nás odvezie domov... pretože toto... *ukáže na nich dvoch a bedňu* ... bola iba predohra. Takže... *Odkliká objednávku aj s presným miestom kde ich má vyzdvihnúť.* V druhom rade, keď pôjdeme rovno tamtou touto chodbou a doľava tak sa dostaneme k zadnému východu. Je to fakt zašitá ulička a ani cez deň tam nie je bezpečné chodiť, nie to ešte takto večer. Ale myslím, že pre nás dvoch to nebude žiadny problém. *Povie, chytí si svojho milého a tak ako povedal ho vedie k východu. Ulička je skutočne dosť pofidérna ale auto s označením uber tam zastaví presne len čo výjdu von. Vonku už sa Jack tvári ako najväčší profesionál, ktorý sa chystá do nejakého prípadu a nie na celonočný sex so svojim partnerom. Nadiktuje adresu a hurá domov.*
*Dost neměla ani ona jeho a jak by taky mohla, vždyť z něj šílela. Po zatahaní za vlasy jen poslušně zaklonila hlavu dozadu a jen co ucítila jeho prsty kolem jejího krku, spokojeně zavrněla. Milovala, když už věděl, co dělat, aby jí přivedl do ještě většího šílenství, než už byla. Jednou rukou se zapřela o zeď před sebou a druhou natáhla dozadu, aby jej tak objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc, než už byl. Zavřela oči a nechala se unášet celou situací. Dokonce i zapomněla, kde jsou, z hrdla se ji linuly vzrušené vzdechy mísené s jeho jménem. Bylo ji v celku jedno, zda je někdo slyší nebo ne. Pro ni existoval jen on, nic víc.*
*Když pak Remi skončil a opět očaroval Alessinu mysl tak, že měla za to, že vyvrcholil, tak se od ní odtáhl, ale nakonec si ji k sobě ještě přitiskl a usmál se. Zadýchán si opřel své čelo o to její a pak se usmál.* Skvělá, ale tak , ostatně tak jako vždy. *Zavrněl mladý fér spokojeně, než se jí nakonec koukl do očí.* Chceš se tam vrátit? ještě pít a tancovat? *usmál se na ni a políbil ji, než jak sebe, tak i jí oblékl. Pak otevřel dveře, nejprve nechal vyjít ji a pak vyšel i on, přičemž se zazubil na dvojici dívek, které na ně koukaly a měly ruku před pusou.* Chcete taky? Sežeňte si péro, dámy. *Mrkl na ně, než se vydal za Aless.*
*Pousměje se, když ji prsty pohladí po ruce.* Souhlasím. Pro mě je hlavní to, že je v pořádku Em a že to nebyla vzteklina. *Přikývne.* A dokonce to dopadlo tak dobře, že jsem mohla dodělat ten kostým a přijít, takže si reálně nemám na co stěžovat. Kdyby mě to ochudilo o tak příjemnou společnost, možná bych si stěžovat začala. *Mrkne na něj.* Jak tě vůbec napadl zrovna mušketýr, co se kostýmu týče? *Zeptá se se zájmem, zatímco upije ze své skleničky. Jeho doteku se nebrání, ale po chvíli dlaň nenápadně přetočí vzhůru.*
*Než se vydali ven, ještě jej políbila.* Já bych na chvíli ještě zůstala, trochu si zatančila, dopila láhev a pak klidně můžeme domů. *Mrkla na něj, když viděla ty dvě, tak se jen uculila, ovšem po slovech Remiho se hlasitě rozesmála.* Ale někde jinde, to jeho je moje. *Smála se se dál, načež vyšla z toalet ven a když jí došel i Remi, chytla ho za ruku a vydali se k baru, kde hlídala jejich věci Lea, popíjela a bavila se tam s barmanem. Když k ní Aless došla, popadla svou láhev a nalila si do sklenky, kterou pak hodila do sebe.* A co si dáš ty mi amore? Koktejl nebo něco jiného? *Optala se jej s úsměvem a hned si nalívala další sklenku.*
*Bob se na Dragose podívá a protočí oči.* Však vím a netahám. Jen chci vědět jaké s ním má přání. Vem si, že ty jsi určitě měl nějakého nepřítele a vymyslel pro něj trest. To samé já mám i pro Davida za to, co udělal Jackiemu.* Pokrčí rameny a když se pak naštve a ne na něj, tak se podívá čeho si všimnul.* Oh... Jsem rád, že nemám učně...* Prohlásí a zvedne se.* Jo, půjdeme. Popravdě mi je trochu blivno, takže uvítám klid a alkohol na dezinfekci. Možná i trochu jin fenu.* Zasměje se a mrkne na upíry, aby pochopili, že si dělá legraci. Zvedne se a přitáhne si k sobě Taylera do takového toho objetí, ale ve skutečnosti si ho hlídá, kdyby tam byla zase krev. Když dojdou k upírům, tak se na ně zazubí s krvavími tesáky.* Zdravíčko, miláčkové.* Pozdraví NATALIE, ELAINE a DOMINICA.*
*Zasmál se jejímu vyjádření.* Také jsem rád, že jsi přišla a já tak mohl být tvou společností. *Podíval se na svůj kostým a potom jen pokrčil rameny. Lehce upil ze svého drinku.* Náhodou jsem narazil včera na plakát, no a jelikož jsem neplánoval jsem jít či na jakoukoliv podobnou párty, tak jsem hledal rychlé řešení. Našel jsem si jedno divadlo, které půjčuje kostýmy z ukončených představení a jak jsem tam došel, tak mi zrovna padl do oka mušketýr. *Sám si vybíral i mezi hezčími kostýmy, ale přišlo mu, že tento k němu poněkud pasuje.* A co tebe? Plánovala jsi být andělem nebo byl původní plán jiný?
*Nat se koukla na Dominica a přikývla nanjeho slova* Promiň..že [link src="jsem.te"] strapnila *Nat si Utřela pusu a objala ho pevně* Ještě chvilku..slibuji že nebudu otravovat.. *Elaine držela Nat za rameno a Ujistila se ze nespadne* omlouvám se za ní..ještě nikdy tolik nevypila- *Než mohla dokončit všimla si trojice, která šla za [link src="nimi.Nat"] se ozvala opilá a Elaine se styděla za stav Natalie a promluvila na Muže v masce* Už jí vědu pryč..Měla dost...*Nat uviděla povedomou osobu a usmála se* Hele to je ten Furík *Elaine zavřela Nataliinu pusu než mohla říct další slovo*
*To už si ale všiml, že si to k nim někdo štráduje. Podíval se dotyčného, ale nijak to nekomentoval, jen tam dál seděl po boku NAT a držel ji kolem pasu. Zodpovědnost za příchozího nechával zodpovědné osobě, a to Elaine. Nemohl si nevšimnout i dalších příchozích, ROBERTA a TAYE. v TAYLOROVI poznal toho upíra, se kterým už se jednou setkal, pro teď na něm ale nechal jen delší oční kontakt, než se pak věnoval opět Natalii v jeho náruči, ta pro něj teď byla priorita. Když se potom ujistil, že byla ale v bezpečí s Elaine, tak se zvedl. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu cinkal smska od Richieeho, která vypadala jako parádní emergency situace.* Jás e moc omlouvám, musáím letět. Nat, napíšu ti, ano? *Pronesl, usmál se na ni, pak se se všemui rozloučil, než se dal z místa na odchod, sedl do auta a směrem k místu, které mu Richiee napsal.*
*Remi ji sledovala a šel za ní. Pak se zasmál.* Hele ale, ty budeš fakt upe na mol. Ty si dojela autem, že jo? Víš jak to bude vypadat, jestli tě povezu domů? Hovno povezu, vezmu tě sockou, já myslím, že jestli takhle pojedeš dál, bude ti to stejně fuk. *Zasmál se Remi Aless a pak se k ní naklonil, aby ji políbil. Když došli k baru, počkal, až si Aless objedná a pak kývl na souhlas.* Já bych si dal nějaký ovocný likér, a je mi asi ve finále upe jedno, jaký, hlavně nějaký. *Zaculil se od ucha k uchu, než si sedl na barovou stoličku a objal si Aless kolem pasu.*
*Poslouchá ho a občas přikývne.* Plán nebo ne, sluší ti. Kdybych potřebovala ochranku, rozhodně bych si ji nechala líbit ve tvém podání. Pokud teda umíš s kordem. *zazubí se.* Popravdě, mám víc kostýmů. Úplně neplánuju, kdy a kde si nějaký vezmu, ale tady to plán byl. Říkala jsem si, že všichni budou chtít jít za vlkodlaky, upíry, popřípadě nějakou tu čarodějnici, tak jsem chtěla něco jiného. I když, zrovna tady je to, co se masek týče, celkem pestré. Viděla jsem jen pár známých, ale stereotypu se nedržel nikdo. *Dodá s nadšením.* Vždy mě tyhle podzimní akce baví, kolik různých kostýmů člověk vytáhne. Alespoň mám zase motivaci něco vymyslet na příští rok.
*Nad tím, že mu před výplatou krade kolega cigarety se usměje a úsměv mu na tváři zůstává i při tom, co řekne Jack hned na to. Moc dobře ale ví, že hned jak opadne euforie z přítomnosti jeho nejoblíbenějšího člověka, spustí se mu mysl na plné obrátky.* /Nenajdu.../ *Rozbuší se mu srdce a neví, jestli z toho, jak je Jack roztomilý a nebo z té podivné představy, že by se před ním schoval tak spolehlivě, že by ho nenašel.* Vážně s sebou musím začít nosit kapesníky. /Rýmu sice nemám, ale už máme dost historii s tím to nenechat na doma./ *Bezmocně se zadívá na zástěru a také ji znesvětí. Zatímco se obléká, pozorně naslouchá Jackovu plánu a zasměje se, když řekne nahlas, co si oba mysleli.* To rozhodně. *Při pokračování se k němu nakloní a dá mu schválně vlhkou pusu na tvář.* Jak ti ho hezky myslí i po tomhle. Já bych tě teď klidně vedl jako lovec kořist. *Ušklíbne se schválně hroznému přirovnání a je rád, že alespoň jeden z nich je zodpovědný do takové hloubky, že ani rozkoš ho z toho nevyhodí. Jason je na to zodpovědný zatím moc krátkou dobu. A tiše se za to nesnáší.* Nebál bych se zašité uličky, tak pojďme. *Přikývne a následuje Jacka ven z klubu, a když ho do tváře udeří chladný večerní vzduch, taky se hned vyvede z deliria ve skladu. Tvář mu stáhne ledová maska a na někoho, kdo má rozepnutou košili se tváří.. no, jako král. Nastoupí do uberu a vyrazí do známého bytu.* Nějaký chlapík mi vytkl, že ještě nemáme koťata. *Vypadne z něj po chvíli, když si znovu vzpomene na traumatickou situaci.*
*Upír se ještě na ROBERTA zamračí.* Ne, každý je jako ty a on je navíc mladý.. *Pronese a jeho poznámku o učni zcela ignoruje; i ty ostatní. Místo toho je sbalí a začne vyvádět ven. Dragos otočí pohled na TAYLORA, když mu začne kňourat za zády a převrátí očima.* Možná.. Ale nejdřív chci vyřídit Natalie.. *Pronese a pokračuje dál ven. Tam se zastaví u trojice a změří si Natalie pohledem, přičemž nadzvedne masku a zruší kouzlo.* Kolik že ti to je, mladá, že takhle vyvádíš? *Položí první dotaz. Nechce od upírky aby mu odpověděla, ale aby si tu odpověď uvědomila.* Ne moc dobrá práce dneska, Elaine.. *Pokárá ještě starší upírku a na DOMINICA svůj pohled pouze zaměří. Nic k němu ale nedodá.* To si piš, že ji odvedeš.. *Promluví zpátky k Elaine.* A Natalie si ve vile dá protialkoholní léčbu asi, když nezná svou míru.. *Dodá k mladší upírce.*
Bylo by mi ctí. *Jen co to dořekl, tak pozvedl její ruku ke svým ústům a lehce jí políbil. Poté nechal na KIM kam svou ruku dále položí, on se jen lehce pousmál.* Pak musím pochválit tvou dnešní volbu, jsi doopravdy andělsky krásná v tom kostýmu.* Zrovna zde bych takové stereotypní kostýmy moc nečekal. I když musím uznat, že jsem odolával kostýmu drákuly, který tam měli pověšený. *Zasměje se a představí si sebe jako hrabě drákulu.* /Zajímalo by mě, kolik upírů tyto kostýmy někdy v životě využili na Halloweenu./ Upřímně jsem moc na takových párty nebyl, rád chodím do barů a klubů, ale většinou nejsou kostýmové párty pro mě. Nyní vím o co jsem přišel. *Schválně poněkud okatě přejel po KIMINĚ těle očima.*
*Uculila se na něj.* Nebudu na mol, prosím tě, proč bych byla, jsem úplně v pohodě. *Ušklíbla se a hodila do sebe další sklenku, pak koukla na svou skoro prázdnou láhev.* A sakra, budu za chvíli na suchu, to není dobré. *Řekla si spíše pro sebe a zbytek nalila do sklenky, načež pak prázdnou láhev dala na bar, aby si jí barman vzal, se sklenkou v ruce se otočila k Remimu a zářivě se usmála.* Hele já to klidně odřídím a když ne, tak to zvládneš ty, však ti to jde dobře, ale sockou nejedu, to po mě nechtěj. *Zamumlala a hodila do sebe poslední sklenku, kterou měla.* Možná bys jí měl už vzít domů, než bude úplně na mol, přece jen vypila teď na ex druhou půlku láhve, za chvíli bude mimo. *Pronesla Lea k Remimu a pousmála se.* Nebudu mimo vůbec, řekla jsem, že jsem naprosto v pohodě. *Zamračila se.*
*Opět má pocit, že se v místnosti poněkud oteplilo. Ruku i po polibku nechá zklouznout zpět do té jeho.* Napadlo mě to, když jsem se na tebe koukala. Teda, možná až poté, cos zmínil, že jsi z Rumunska. *Zazubí se.* Upír by ti sedl, jsi štíhlý, docela bledý, ale vypadá to dobře. *Usměje se, pak pohodí hlavou a přivře oči. když si ji prohlédne.* A to je tady za stolem houby vidět… *Dopije svůj drink a odloží skleničku na stůl.* Nechceš se vrátít na parket? Byli jsme si tam tak nějak… *Pohledem na moment sklouzne na jeho rty, než se vrátí zpět k jeho očím.* Blíž… *S nevinným úsměvem si přitom zkousne spodní ret.*
*Remi si pak založil ruce v bok, načež se naklonil k Lee.* Hele já myslím, že ne. Bude dobrá, přeci jen, je to Aless. A když nebude dobrá a opije se, tak bude prdel, no ne? *Uculil se na ni a potom se podíval zpět na mladší upírku. Sjel si ji pohledem a přišel pak k ní.* Jo? hele, já si myslím, že pokud se tu střískáš, tak ti to bude upřímně uplně jedno, moje milá. *Uculils e. Už viděl, jak s ní jede sovkou. Pak se naklonil k Lee, tak, aby je neslyšela Aless.* Vezmeš jí kdyžtak domů auto a já ji vezmu hromadnou dopravou, to si totiž nesmím nechat ujít, okeii? */Uculil se a pak jí nastavil ruku na placáka.*
*Lehce jezdil prstem po hřbetu její ruky.* Myslíš, že bych byl hezký upír? *Tiše se uchechtl a ztlumil hlasitost. On viděl skvěle a velice se mu líbilo to co viděl, ale osobně si užíval to soukromí a přítmí zde v boxu. Lehce upije ze svého drinku. Přiblíží se k ní a její ruku položí na svou hruď, poté svou rukou přejede po její až ke klíční kosti, přes kterou konečky prstů dojede až k jejímu krku, který jen polaská a ruku tam nechá.* Pokud jde jen o blízkost stačí říct. *Věnuje jí jeden velice provokativní úškrn.* Ale pokud si přeješ jít tančit klidně můžeme.
*Do jejich konverzace se již nijak nezapojoval. Pouze, ještě předtím, než se začali zvedat, vyslovil podle něj skromnou prosbu. Odpověď na ni pak dostal až, když už mířili kvůli Natalii ven z Pandemonia. Na tu opět jen mlčky kývl, držejíce se pevně ROBERTA po jeho boku. Když se pak ocitli venku, hned se podíval na Natalii. Lehce si nato skousl ret, němě a co nejméně nápadně zavrtěl nad mladší upírkou hlavou.* /Taky možnost, že..proč by ne..ježiš tu bude bolet pekelně hlava./ *Pomyslel si při pohledu na ni. Pobaveně se pak uchechtl, když Roberta opět nazvala „furíkem“. Na druhou stranu však doufal, že se čaroděj nenaštve a nějak jí to nevrátí. Aji kvůli tomu, jako by si to nějak chtěl zkontrolovat, se na BOBA podíval. V tu chvíli si všiml, když se zazubil, že má stále na zubech jeho krev.* Měl by sis pořádně vypláchnout pusu..a umýt si zuby..máš na nich stále krev. *Řekne směrem k němu. V tu chvíli si moc Dragosovy přítomnosti nevšímal.*
*Lea pozvedla obočí a koukla na něj.* Dobrá? Vypila celou láhev a k tomu měla drinky už předtím, tak už se ztřískala a jestli si dá další drink, tak to pak asi sranda bude, ale máš já na krku ty. *Uchechtla se když jí řekl o autu, jen se zazubila a plácla si s ním.* Jo vezmu ho a pak chci info, jak to probíhalo cestou domu u vás. *Rozesmála se a koukla na něj a pak na upírku.* Aless je moc neposlouchala, ale jakmile uslyšela něco o drinku, jen se zazubila.* Řekl někdo drink? Dáme si? *Uchechtla se a naklonila se přes bar aby tak dala barmanovi najevo, že chce něco k pití.*
*Remi se uculil, ještě mrkl na leu a pak už se podíval na Aless. Nebyl nikdo, kdo by měl právo na to jí něco zakazovat a nebo jí v něčem bránit, sázel na to, že ví, kde má ve svých 116ti letech míru. proto se na ni uculil a pak naklonil hlavu na stranu.* Dáš si? A co? Jen si řekni, cokoliv pro Aless. *Mrkl na ni pak se naklonil přes bar. Sám sobě objednal ještě jeden likér a Aless pak dvojitou whiskey a nápoj jejího výběru, jež jí pak podla.* Tak co, jdeme tancovat?*Mrkl na ni, a než by se ptala, už ji táhl mezi lidi.* Ale nejak nevím, kde jsem nechal svršek, teda, ne že by mi bylo chladno. *Zasmáls e fér pobaveně.*
V tom případě si s radostí počkám do soukromí. *Prohlédne si ESHE zběžným pohledem, skoro jakoby odhadovala, co víc jí ještě může ukázat a tiše se zasměje na jejích slovech, při dalších se k ní laškovně nakloní.* Proč to nezjistíš sama? *Nenechá se rozhodit škodolibostí a otočí to v nabídku po dobrodružství. Jen hádala, nedívala se jí do mysli, aby zjistila, co má ráda. Zkoumat neprozkoumané bylo vzrušující, vědět vše bylo osvobozující, ale nedodávalo jí to potřebnou stimulaci a požitek po kterém se pídila. Neodklonila se od ženy, velmi letmo jí konečky prstů přejela nad kolenem obkreslujíc kroužek a pohled medúzy vpíjela do těch jejích. Mohla iluzi zrušit, ale pročpak? Nač si kazit zábavu. Nakonec se však odtáhne.* Přišla jste sem dnes večer i za prostým druhem zábavy, nebo za tím, do něhož jste nám všem poskytla náhled? Mimochodem...máte rychlé prsty...tak mě tak napadá, co všechno s nimi ještě dokážete... *Mohla to být narážka na něco, k čemu chtěla směřovat, snad pouhá zvědavost, jak dobrá je zlodějka.* Co takhle tamten muž? *Ušklíbne se a pohodlně se opře, zvědavě ESHE pozorujíc, zda tichou výzvu pochopí. Nikdo další jim už stejně pozornost nevěnoval, ne nijak výrazně, jen sem tam přitáhly pohledy mužů...méně často i žen, co bylo tím jediným, co jí okradení nebo cokoliv ztěžovalo.*
A nejsi? Kdo ví, co děláš po nocích… *Zacuká jí v koutcích.* A hezký? Museli by před tebou každou varovat, aby tvému šarmu nešla vstříc. A stejně si myslím, že kdybys jim zabořil zuby do krku, nebylo by jim žádné varování co platné… *Pronese s mírným, hraným povzdechem, který tomu dodá jakýsi kouzelný romantický nádech. Když ji přitáhne ruku na svou hruď, jen se pousměje.* Příjemně studíš… *Zamručí a na moment si o něj opře hlavu. Pro její rozehřátou pokožku je to jako balzám. Prsty ho po hrudi jemně pohladí, než ucítí jeho ruku na svém krku a roztaje do jeho doteku s tichým vzdechem.* Po tomhle..? Budeš mít problém mě ze sebe sundat… *Varuje ho s úsměvem a malinko se poodtáhne, aby si ho mohla prohlédnout, její ruka však zůstává na svém místě, její pohled je naprosto oddaný.*
No jo...* Odfrkne si a pak je sleduje. Upír se zpakuje, ale NATALIA ho opět nazve furíkem. Nechá ji sprdnout DRAGOSEM než promluví na NAT.* hreysivisla tveir dagr.* Řekne kletbu a promění upírku na Lasici hranostaje. Pak ji vezme a dá si ji do výšky očí.* Už mi neříkej furík a chovej se reprezentativně. Máš na zpytování svých činů dva dny.* Poví ji než předá lasici starší upírce. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasné, neboj. Stejně asi půjdu domů, nebo něco potřebuješ, Dragosi?* Zeptá se úplně nevině jako by zrovna nezměnil jednoho člena jeho klanu ve zvířátko.*
*Už se natahovala po sklence, chtěla ještě dodat, aby ji tam přidali krev, ale to už jí Remi tahal na parket.* Nechci teď ještě tančit, mám tam drink. *Zamumlala, ale pak si ho sjela pohledem a jen se uculila.* Pokud hledáš vrchní část svého kostýmu, tak ho má Lea, stejně jako ten mj a stejně jako štít. *Zasmála se, musela na chvíli zavřít oči, jak jí všechna ta světla trochu pomotala hlavu, pak pohlédla na Remiho.* Tak tedy pojďme tančit. *Uculila se a začala se vlnit do rytu hudby, která se linula klubem.*
Hmm, třeba lovím tak krásné ženy jako ty. *Zamumlá směrem k ní, její hodnocení jej potěší, samozřejmě.* A pokud by tě varovali, utíkala bys? *Optal se jí a sklonil svou hlavu tak aby se mu mohla podívat do očí. Schválně neužíval encanto, na tohle jej nepotřeboval, okouzlit uměl ženu i jinak. Její řeč o chladnosti kůže nechal na pokoji. Líbilo se mu cítit její tělo na svém a hodlal tento pocit prodloužit.* A kdo tvrdí, že bych něco takového vůbec chtěl? *Poté co pronese otázku si prstem přejede po dolním rtu.* Nechtěla bys naopak jít o něco blíže? *Rukou si poklepal po noze a druhou natáhl k ní aby v případě, že by měla zájem si ji mohl přitáhnout k sobě.*
*Elaine Přikývla a sklonila hlavu, než se nadála z Nat byla mala Lasička. Nat zacala pískat na ROBERTA ale Elaine jízbedla ze země a strčila jí do malé kabelky* Máš průser 'Maličká'..Moc se za ní omlouvám pánové..Nebude se to opakovat.. pěkný večer pánové *Elaine se rozloučila s muži přední, Nat se vrčela v kabelce snažící se dostat ven ale Elaine jí zavřela pevně a odešla směrem k vile*
ROBERTE! *Zavrčí na čaroděje, když se mu z členky klanu stane malá lasička. Kriticky si ji prohlédne v rukách Elaine a s povzdechem převrátí oči.* No.. Tohle snad uhlídáš lépe.. *Zamrmlá otráveně a nechá Elaine i s NATALIE v kabelce odejít.* Krev? *Zarazí se následně lehce Dragos a otočí na dvojici (TAYLOR, ROBERT) za ním pohled.* Jseš snad upír nebo co? *Zeptá se Roberta, přičemž přeskočí poté pohledem ještě na Taylora, zda mu chce něco vysvětlit on.* Aby jsi mi neproměňoval členy klanu v domácí mazlíčky.. *Odpoví mu v sekundě na otázku s otráveným ušklíbnutím.*
*Když se z jeho zrzavé kamarádky náhle stala lasička, hned zaraženě zamrkal, načež se na Roberta podíval a věnoval mu jemné zamračení, které ovšem hned zmizelo.* Zkus příště spíše veverku, když už má zrzavé vlasy. *Poradil mu tiše, i když věděl, že jej DRAGOS dost pravděpodobně uslyší. Proto mu taky věnoval pohled, aby si jeho zdrbání případně vyslechl, než se znovu pro jistotu začne dívat do země nebo například na ROBERTA po jeho boku. Při zmínce krve se pak nervózně podrbal na zátylku, přičemž tiše sykl, když na to kousnutí znovu pomyslel.* No ono to souvisí tak trochu s tím mým běsněním kvůli krve..*Načal.* Dobrý, trochu víc..Robert se mě z toho snažil probrat a jelikož nezabral první pokus, tak mě jaksi kousnul do zátylku. *Osvětlil, než se znovu podíval na zmíněného čaroděje.* Hádám, že mám krev na límečku, že? *Optal se jej, jako by mu to snad nebylo jasné, než se zatvářil poněkud smutně.* Nechceš mi dělat společnost při domalovávání jednoho obrazu? Bylo by to docela férové, když jsi mi tu poslední společnost proměnil ve zvíře.
*Zadívá se mu do očí.* Varování jsem dostala, stejně se ti divám do očí. *Pronese s úsměvem.* A jestli jsi mě uhranul šarmem nebo upířím šarmem, to už se nechám překvapit. Nebyla bych první žena na světě s pokousaným krkem, ani první, která si o to řekla. *Za střízliva by z ní nic podobného nevypadlo, jenže k té teď začínala mít dál, než k opilosti a vůbec, kdo ví, co bylo v tom pití… Teď je jí to jedno. Uculí se, když zaslechne jeho nabídku a vyhoupne se mu na klín. Prsty ho přitom pohladí po odhalené pokožce na hrudi a když se mu zadívá do očí, zlehka se otře nosem o jeho.* Tekhle, nebo snad ještě blíž..?
*Bob se podívá na DRAGOSE.* Co? Uráží mě a chová se děsně. Dnes už mi to leze na nervy.* Prohlásí uraženě. Poté se podívá na TAYE a zasměje se a rukou mu rozháže vlasy.* Skvělý nápad!* Pochválí ho. Když se ho DRAGOS zeptá, tak mu zrudnou uši při vzpomínce a stáhne se od Dragose dál.* Šel jsem nejdřív mile. Ale to nezabralo, tak jsem ho kousnul. Třeba si to s tím spojí.* Pokrčí rameny, ale stále je od DRAGOSE dál a dívá se s rudýma ušima jinam. Jeho kočičí uši jsou stažené dozadu. Pak se podívá na Tayův krk.* Moc ne, jen trošku, většinu jsem slíznul.* Prohlásí a pak se na něj podívá a nadšeně usměje.* Určitě.* Souhlasí a podívá se na DRAGOSE, zda taky souhlasí.*
*Opřená o bar sledovala dívku před sebou a slabě se usmívala. Možná trochu povýšeně, čemuž také značil slabý záklon těla. Propalovala ji očima, jako kdyby ji soudila, zda za ten čas stojí. Nebo byla pouze okouzlena krásou medúzy, kdy nemohla odtrhnout svůj pohled? Hypnotizovaná hadíma očima, hedvábnými vlasy a svůdným pohledem. Zrak neodvrátila ani ve chvíli, kdy cítila slabé šimrání na své noze, pouze slabě nadzvedla obočí, jako kdyby MADDIE k něčemu vyzývala. Napětí mezi nimi však přerušily její slova, které donutily Eshe zpozornět. Pobaveně se ušklíbla, když ji MADDIE složila dvojsmyslnou pochvalu a konečně sklopila pohled na své ruce. Prsty nepatrně zakmitala a po vyřčené výzvě zvedla pohled k davu. Ihned navázala oční kontakt s několika muži, někteří jej však okamžitě přetrhli. Avšak ten, kterého měla okrást se neotočil.* Těžký úkol, *broukla, načež se opřela o bar a zhluboka se nadechla, stále udržující oční kontakt s mužem,* ale ne nemožný. *Mrkla na Maddie, zatímco se otočila pro dva panáky a s nimi se odebrala za mladíkem. Cestou si ho prohlížela, analyzovala, kde na první pokus narazí na jackpot a jakmile měla odpověď, už stála u něj a nabídla mu pití. Brzy si uvědomila, že byl jedním z těch, které už za dnešní večer okradla, proto toho využila a panáka mu věnovala jako omluvu a blbý žert, který se hodil k charakteru, za kterého se dnes oblékla. Zřejmě měla štěstí, protože si svým nedávným představením na baru vysloužila jeho přízeň a také nestydaté doteky, které mu okamžitě opětovala. Skvělá příležitost mu opět vniknout do kapes a vzít si to, co už jednou bylo její.* *Po chvilce osahávání mu podala i svého panáka a se slovy ´splatila jsem svůj dluh´ se otočila a zamířila zpátky za MADDIE. Posadila se zpátky na svou židli a otočila se na muže, který se na ní pouze usmál, gestem ji popřál na zdraví a s vypitou sklenicí se odebral pryč.* No, dokud nedošlo k mému prozrazení, kradlo se mi líp, ale vždycky existuje nějaká cesta, že? *Promluvila k MADDIE a na bar hodila peněženku, kterou rovnou otevřela a podívala se, co v ní je.*
Myslíš, že k tomu abych svedl tak krásnou ženu potřebuji nějaká upíří kouzla? *Pozvedne obočí i koutek úst. Když se na něj usadí, tak ji chytí za boky a přitáhne si ji blíž.* Takhle by to mohlo stačit. *Jen co to dořekne, tak se k ní skloní a rty jí lehce zatlačí na krk.* Tak co, myslíš, že jsem dobrý upír? *Zuby lehce přejede po její straně krku, stále však neporušuje její kůži. Na chvíli se zastaví u klíční kosti kde pomocí svých úst vykouzlí malou modřinku. Poté zapojí i své ruce a lehce jí přejíždí po těle tak, aby jí mohl škádlit, jednou rukou přejede přes bok, oblinu prsou a krk až k bradě, za kterou ji chytí a pozvedne bradu, svými rty se přiblíží k jejím.* Smím? *Optá se na polibek a otázku jí vdechne přímo na ústa.*
Jak tě uráží zase "furík"? *Nechápe absolutně, ale pak mávne rukou, že u Roberta lepší neřešit. Komentáře Taylora taky neřeší. Na takovou úroveň se snížit nehodlal. Když je Natalie pryč, tak začne řešit ty dva. Po vysvětlení TAYLORA pozvedne obočí a káravě se podívá na ROBERTA. *A co dělal mezitím Sasha? *Otáže se.* Kde vůbec je? *Zamračí se, když se rozhlédne, protože ví stoprocentně, že je po klubu následoval.* S kousnutím? Upír? Běsnění po krvi? *Položí dotazy Robertovi tak sarkasticky, jak jen to jde. Nakonec si promne dlaní oči.* Já ti jednou fakt střelím přes uši.. *Pronese, zatímco si v hlavě jak mantru opakuje, že Roberta nemůže zabít. Na oba se zadívá, když je vyslovena žádost o nějakém pobytu Roberta ve vile.* Lasičku malovat nezvládneš? *Otáže se Taylora a oba ještě chvíli sleduje.* Fajn.. Ale zítra vás chci oba u mě v kanceláři, kde si zrekapitulujeme pravidla.. *Pronese výchovně se založenýma rukama na hrudi.* A žádné další proměny, Hellere. *Dodá varovně.*
Šikovná, myslím, že mladík nám s radostí zaplatí nějaký lepší drink, než je toto, co myslíš? *Prohodí a poukáže na levné panáky, které se tu nabízely skoro každému. Její jazýček měl však dávno vytříbené chutě a dívka před ní dobrý vkus...nebo talent. Snad obojí. Uměla odhadnout koho okrást, Maddie na setinu napadlo, zda by ESHE chtěla okrást i ji, kdyby měla příležitost a skutečně něco při sobě, kromě bankovek v dekoltu. Skoro to vypadalo, že se nechávala dnes večer pouze pozývat svou společností.* Ale abychom se nenudily...zkus okrást ji. *Kývne směrem k dívce, která si dokonce i kryla svůj drink, aby jí do něj někdo nehodil, zdálo se, že má čistou kolu nebo tomu podobnou sodovku a v kostýmu Welmy ze Scoobyho působila jako roztomilá šprtka. Zřejmě správně zvolila i svůj kostým. Nejistě se ohlížela za chlapci, kteří konverzovali s párem děvčat, které měly kostýmy lazené k dalším postavám onoho seriálu a když se na ni podíval jeden chlapec, Welma se otočila a začervenala. Tuhle už ESHe nesvede a pravděpodobně ani nenalije alkoholem, bude muset použít lepší triky.* Nemůžeš to přeci mít pokaždé snadné... *Sama se přitom dívá skoro znuděně na procházející ženu, kterou souhra náhod - a nebo ne? - přiměje projít okolo nich a Maddie jí zavadí o ruku. Nepatrný pohyb prsty, trocha magie a voalá... Žena se jí ještě bezmyšlenkovitě omluví, že do ní strčila, vypadala podnapile, Maddie mezi ně na jednom prstu zvedne náramek. Nesešlo na tom, zda to byla cestka, či nikoliv, Maddie se ohlédne a pošle ho po pultu pryč dostatečnou silou, aby vyletěl a do nějaké ženy vrazil. Ta se sehne a dobrácky zavolá za okradenou - to že ji k tomu Maddie přiměje je už druhá věc. Náramek se tak dostane rychle zpět k majitelce, která ještě vypadá dojatě, že je slečna tak hodná a Maddie se s odporem ušklíbne a napije se.*
Co já vím? Buď jsi zatraceně rychlý, nebo sis mě získával bez kouzel kus večera. *Když svou pozornost přesune na její krk, spokojeně zavrní a zakloní hlavu, aby měl lepší přístup.* Mmm… Málo krve, ale body za snahu bych ti přiznat mohla. *Poškádlí ho s úsměvem. Prsty mu vjede do vlasů a natiskne se ještě trochu blíž k němu, zatímco si užívá, jak jeho ruce zkoumají její tělo.* Rozhodně… *Odpověď mu rovněž vydechne do rtů a provokativně po nich přejede svými. Jejich pohledy se nakrátko spojí, než se nechá do případného polibku vtáhnout, zatímco její volná ruka se přesune na jeho hruď, kterou celou dlaní pohladí.*
A na kterou stranu se přikláníš andílku? *Zašeptá jí do kůže ale pak ji konečně políbí. Jemně jí zkousne spodní ret, jakmile ucítí, že Kim dochází dech, tak se jí přesune dál. Nechá jí chvilku oddechovat a on si mezitím pomocí polibků a lehkých kousnutí tvoří cestu dolů k jejímu výstřihu, jeho ruce doplňují jeho pohyby, lehce jí přejíždí konečky prstů ale i dlaněmi po celém těle tak aby ji rozdráždil co nejvíce to jde. Lehce mu zavazí její křídla, ale on si poradí. Poté se vrátí zpět k jejím rtům a ještě jednou ji velice vášnivě políbí.*
*DRAGOSOVI hned v rychlosti vysvětlil, proč zmínil krev. Když se pak mluvilo o Sashovi, rozhlédl se zmanetě. Měl za to, že šel za nimi.* No co vím, tak mi sháněl krev. *Vysvětlil to v rychlosti za něj. Nato se už u nich docela udýchaně upír zjevil.* Zatáhli mě do nějakého tance..nedalo se vymotat! A pak se mě jeden pár zeptal, zda nechci do trojky!..co s těmi stvořeními dneska sakra je?! *Zastěžoval si upír, zatímco svůj běh ještě nějakým způsobem vydýchával. Po chvíli se však zpamatoval a narovnal. Tay mu nato věnoval jen zmatené zamrkání. Raději se pak přesunul zpět k DRAGOSOVI.* Zvládnu, ale nevím, zda by se lasice opalovala na střeše Notre Damu během svitu krvavého měsíce. Nebo by maximálně visela z okna..maluju to z pohledu zespodu, moc země tam vidět nejde. *Pokrčil rameny, načež se spokojeně usmál a kývl, když Robert dostal od Dragose povolení.*
*Mykne rukou do strany a pohodí ramenom.* Na tom nezáleží, pozvem ťa rád. *Odpovie THIERRIMU na to usmeje sa pre potvrdenie svojich slov. On to teda nerobí len zo slušnosti, ale rád robí radosť a rád sa podelí. Pozrie na THIERRIHO prst a nepríjemne nakrčí obočie, skúmajúc jeho štruktúru, no zároveň už si nemôže dovoliť, aby ho teraz schytil a liečil ďalej - nemá na to energiu, už zrejme opadol účinok marihuany, sú tam ďalšie osoby a prosto, nie je to správne, musí mu to nechať zarásť už takto, prirodzene, hlavne, že to nekrváca a má prst na svojom mieste. Bolo mu ľúto, keď THIERRI plakal za to, ako veľmi to nechcel. Všetky tie slová, čo práve počul, sa mu zlievajú a on vlastne netuší, ako čokoľvek z toho chutí, ale špenát znie dobre, ten by mohol Lónimu chutiť, aj keď teraz vyzerá ako jedovatý sliz, vyliezajúci obrovskému hadovi z papule, skoro akoby mu Jormungandr ponúkal svoje menu rovno za žalúdka.* Fuj. *Zašepká si potichu a nakloní sa.* Ja vás poprosím… uum, tamto? *Povie skôr rečníckou otázkou a ukazuje prstom na hadie oko, ale je to zrejme úplne niečo iné ako špenátová špecialita, ktorú vybral, a nakoniec ukázal na kebab, čo bola asi tá najobyčajnejšia vec v ponuke, ale ako pozná Lóniho, zrejme ocení aj to. Dúfa v to, veľmi v to dúfa. Sleduje obsluhu, ako sa pohybuje a rozpíja do farieb a do čierna a je mu z toho podivne zle.* Viem, že nevyzerám najlepšie. Teším sa domov. *Prizná sa úprimne, keď sa zahľadí na THIERRIHO vedľa seba a usmeje sa na neho napriek svojim slovám a spokojne sa kýva hore-dolu na špičky a na päty a zas naspäť. Keď dostanú svoju objednávku, šťastne ako dieťa natiahne ruky a nadšene sa mu rozžiari tvár, napriek tomu, ako mu smrad mäsa udrie do nosa a chce sa mu pozvracať, ale udrží to, a ako cíti špenát, aj keď by nemal.* Ďakujeme. *Radostne zvolá a je hrdý na svoje herecké schopnosti.*
Spíš na tu druhou. V euforii jsem, ale vnímám. *Pousměje se, ale to už Cal spojí jejich rty a nechá se unášet tím, o čem koneckonců uvažovala přinejmenším poslední půlhodinu pokaždé, když její pohled padl na jeho rty. Když ji konečně nechá se znovu nadechnout, cití se víc opilá než doteď, jelikož jí odepřel většinu zbývajícího kyslíku. Trhaně se nadechne a spokojeně zamručí, když se rty opět přesune na její krk a začne se pomalu přesouvat k jejímu výstřihu. Každý jeho dotek pálí, paradoxně i přesto, že má poměrně studené ruce. Jakmile se jejich rty znovu spojí v polibku, vezme jeho tvář do dlaní a tentokrát převezme iniciativu ohledně toho, kdy a jak jejich polibky skončí. Pak se poodtáhne a zadívá se mu do očí, zatímco ho prsty pohladí po tváři.* Chceme se připojit k těm co už místní klub zneužili ve všech myslitelných smyslech, nebo… *Začne, skloní se k němu a políbí jej těsně před ucho, než šeptem větu dokončí* se budeme držet původního nápadu se soukromým striptýzem..?
*Užívá si to, celé jeho tělo má na sebe přitisklé to její a cítí tep v jejích žilách. Jakmile chytí jeho tvář do svých rukou tak jí tam vloží hlavu plnou vahou, po chvilince ale pootočí tvář tak aby jeho ústa dostáhla na hranu dlaně a lehce jí tam kousne. Jde spíš o smyslové vnímání než aby se jí pokusil způsobit bolest. Koukne do jejích očí a poměrně chraplavým hlasem pronese směrem k ní svou odpověď.* Nejsem proti ani jedné myšlence, ale moc by se mi líbilo změnit tohoto sladkého anděla na nahou ďáblici jen pro mě. *Iniciativu sice nechá na ní, ale posune si jí na svém klině aby cítila, že rozhodně něco s jeho tělem už dělá.*
*Jakmile zjistil, kde je jeho svrchní část a zbytek věcí tak si jen oddechl. Věděl totiž, že tu kravinu ještě při nějaké příležitosti určitě vytáhne a byl rád, že vše bylo v bezpečí, což taky potvrdila Lea, která z poza zad vytáhla štít a mávla po něm Remimu. Mladý fér se na ni usmál a pak se podíval na Alessandru.* No tak jooo, dobře dobře. Tak teda jdeme tančit. *Uculil se a když se octl na tanečním parketu opět mezi lidmi, tak přišel k Aless, aby ji jemně chytl opět za boky a natiskl k sobě. Pak se usmál.* Teda, koukám, že i paní vážná upírka se taky umí odvázat. *Pronesl za účelem, aby si do ní rýpl, v tom byl ten účel křišťálově jasný. Pak se ale zasmál a sklonil se k jejímu uchu.* Takhle se mi líbíš ještě víc. *Zavrněl spokojeně, a když se odtáhl podíval se ji do očí a usmál se.*
*Vlnila se kolem něj svůdnými pohyby a usmívala se. Alkohol, který vypila jí už dostatečně stoupl do hlavy, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Věděla, že je tu s Remim a že už žádnou chybu jako minule neudělá. Otočila se k němu a své ruce si položila na jeho hrudník, tančila dál a culila se nad jeho slovy.* Umím se odvázat i bez alkoholu nebo si snad myslíš, že ne? *Vyplázla na něj jazyk a rukama mu pomalu sjela z hrudi na břicho.* Tak líbím víc jo? Ale nepovídej. *Stoupla si na špičky a jazykem mu přešla po rtech, než se odtáhla a zase dál tančila.*
*Remi se na ni zasněně podíval, ale hned na to zavrtěl hlavou. Já neřekl, že ne, moje milá. *Usmál se na ni fér. Pak už si ji zase chytl za boky a i on tančil s ní.* Dám si ale ještě drink, ještě jeden, na kuráž. *Mrkl na ni, než jí metzi lidmi utekl k baru. Koukl na Aless, na kterou se usmál a zamával ji. Než by se ale nadál a nečeho si všiml, přišla k němu jakási neznámá dívka, Remi ji v životě neviděl. měla dlouhé, rudé vlasy a culila se, on jí stihl jen věnovat úsměv, a ani se nenadál a dívka už se k němu tiskla a vášnivě jej líbala. Remi ale jen zavrčel, načež ji popadl za ramena ve snaze jí od sebe odtáhnout.*
Tak na kuráž. *Zasmála se a když jí odešel, ještě chvíli tam tančila a usmívala se. V jednu chvíli se ale podívala jeho směrem a zůstala stát na místě. Stiskla ruce v pěst a s tichým zavrčením se vydala k baru. Jen co došla, popadla dívku za rameno a odtrhla jí od Remiho.* Jestli se chceš dneska vrátit domů v celku, tak se otoč a táhni k čertu. *Zavrčela výhružně, ale dívka jako kdyby si z toho nic nedělala. Jen se Aless vysmála, odstrčila jí a znova zamířila k Remimu, snad pokračovat v tom co dělala, jenže to jí Aless chytla za ruku a znova jí odtáhla.* Jsi snad do prdele hluchá! *Zamračila se na rudovlasou dívku.* Co kdybys mi šla z cesty. *Jen co to dořekla, tak cizí holka Aless pořádně vrazila a znova se na usmála na Remiho. Upírka stiskla znova ruce v pěst a vycenila špičáky, už se chystala na mladou dívku skočit, ale to se mezi Aless a neznámou postavila Lea.* Asi byste měli jít. *Koukla spíše na Remiho, zatímco odváděla neznámou pryč.*
*Remi to vše sledoval, a jakmile skočila Aless po dívce, nebo spíš se na to chystala, tak se na ni jen vykuleně podíval. Byl proteď rád za to, že Leandara zasáhla. Proto pak došel k Aless, jemně ji chytl za ruce a koukl se na ni.* Dáme si ještě drink a pojedeme, ano moje milá? ještě jeden na uklidnění. *uculil se na ni a jemně ji pohladil po tváři, pak ji ale chytl za ruce a začal ji tahat k baru* Trubka, vůbec nevím, kde se vzala, ale že byla drzá co? *Pronesl, ale jelikož mu přišlo že by to teď nebylo vzhledem k jejímu vzteku moudré téma, koukl se pak na upírku a pak na barmana.* Dvakrát dvojitá whiskey prosím!!
*Všechno se seběhlo tak rychle, najednou byla Leandra i s dívkou pryč a Remi na ni mluvil. Chvíli jí trvalo než si uvědomila, co se stalo a co skoro udělala.* Ano, drink prosím. *Pronesla jen a když se s Remim dostala k baru, opřela se o něj a zadívala se před sebe. Neměla by to dělat, neměla by se tak chovat, ale nějak nedokázala ovládat všechny ty nové emoce, které se k tomu všemu vázaly, nikdy neměla proč žárlit a teď jí to tak moc ovládalo. Když před ně barman postavil jejich objednávku tak sklenku popadla a vypila jí na ex, pak jí odložila a vzala si svou bundu, kterou si začala oblékat. Mezitím se k nim vrátila Lea.* Ty zbraně a štít vám vezmu do vily, vy asi pojedete k tobě co? *Optala se Remiho, zatímco po očku sledovala i upírku.* Půjdu ven a počkám tam. *Pronesla Aless a proklouzla mezi nimi, míříc ven. Když pak vyšla, posadila se na okraj chodníku a čekala.*
*Remi kývl na souhlas.* když poté dopil i svůj drink, tak se na Leu usmál.* Jo, díky to budeš hodná. Já ji vezmu se sebou, a neboj se, pak ti budu vyprávět, jak probíhala naše cesta MHD. *Zasmál se Remi, nakonec se na ni ještě jednou usmál a pak už vyrazil za Aless. Došel k ní a usmál se.* Tak co, jdeme? *Optal se jí. Pokud souhlasil, tak jí pomohl na nohy a potom už oba dva zamířili pryč, do nočních ulic New Yorku směrem k Remiho a bytu.* ODCHOĎÁK ZA REMIHO +ALESS
*Vytáhla z peněženky bankovky a okamžitě je podala kolemjdoucímu barmanovi s objednávkou na rtech. Otočila se i na MADDIE, vybízela ji k vybrání drinku a poté peněženku schovala do svého výstřihu, aby si jí její pravý majitel nevšimnul. Musela být ostražitá a hlavně se krotit s alkoholem, jelikož nechtěla opakovat své vystoupení. Proto tác s levným pitím posunula dál od sebe a zhluboka se nadechla, jako kdyby tím měla snížit své promile. Cítila se už trochu gumová, ale mysl měla bystrou, pokud se opravdu snažila. Byla vysloužilým alkoholikem, který se naloží do lihu snad každý den, takže věděla, kde má své hranice.* Baví tě posílat ostatní do terénu, zatímco je sleduješ? *Ušklíbla se, aniž by se podívala na dívku, na kterou MADDIE poukázala.* Mě teda ne, *úšklebek ji slabě povolil,* do rukou se mi dostávají cizí věci každý den, je to má práce, *řekla, zatímco pozorovala, jak i dívka před ní předvádí své umění.* Myslíš, že jsem zde pracovně, Maddie? *Přivřela své oči, jako kdyby chtěla MADDIE pokárat. Ale nešlo o to, že by krást nechtěla. Prsty ji svrběly, klidně by znovu obcházela všechny přítomné a obírala je o jejich cennosti, avšak šlo o to, že si nechtěla nechat rozkazovat. MADDIE zasahovala do její svobody, rozhodovala za ni a to se Eshe přestávalo líbit. Proto vzala osud do svých rukou a rozhodla se její nabídku odmítnout.*
*Tiše se zasměje nad tím kousnutím. Tohle byl ten zvláštní typ intimity, který nedokázala pojmenovat, ale neskutečně si ho užívala.* V tom případě bych ocenila spíš to soukromí… *Zavrní tiše s pohledem upřeným do jeho očí. Kdyby už ji doteď nezpracovával promyšlenými doteky, tenhle hlas a výraz by tu práci odvedl tak či tak, a to neméně kvalitně. Tiše vzdychne, když si ji přitáhne blíž k zaoblině svých kalhot a ještě jednou ho vášnivě políbí, než se pomalu zvedne, a svou dlaň nechá sklouznout od jeho obličeje přes krk, rameno a paži až do té jeho.* Přípraven mi ukázat svůj upíří hrad? *Zkousne si ret, zatímco na něj toužebně upírá pohled svých nebesky modrých očí.*
Hmm, správná volba. *Zamručí hlubším hlasem. Ještě jednou si ji celou prohlédne. Chytí ji pod zadkem a postaví se. Potom ji opatrně nechá sjet až stojí na svých nohou.* Tak pojďte milady. *Vzal ji lehce za ruku. Sám dopil svůj drink, který nechal stát vedle její skleničky a vydal se pomalu procházet pandemoniem. Ještě jednou se rozhlédl okolo sebe zdali nezahlédne nějakou známou tvář, ale poté už pomalu mířil až k východu. Jakmile byli z klubu venku, tak zavolal taxík a když nasedli tak nadiktoval svou adresu v Manhattonu.* KIM + CAL ODCHOĎÁK
*Kvalitní absint, dvě skleničky tohoto silného alkoholu, dvě ženy. Jednu z nich přisune směrem k ESHE a ušklíbne se.* Koho by to nebavilo. *Udělá si svůj obrázek ohledně faktu, že dívku okrást nesvede. Úzké zaměření, fajn. To je také dobré vědět.* Vzhledem k předchozímu výstupu? Myslím, že tu nejsi úplně volnočasově. Ale budiž, přesuňme zábavu do jiné sféry. *Ušklíbne se a absint zvedne.* V čem se ještě vyznáš? Vypadáš mladě na takové... *Sklouzne ji pohledem.* Dovednosti. *Snad lovila slovo, možná to byl smysl pro drama, nicméně Maddie málokdy věci nechávala náhodě, ač v lecčem magii vynechávala. Seznamování se nudným způsobem nebyla nic pro ni, ESHE jí ale takové nenabídla, zatím si tedy nebylo nač stěžovat.* Nebo jestli máš už dost mluvení... *Nakloní se k ní blíž a zavadí pohledem o její rty.* Tak se můžeme přesunout jinam za smyslnější zábavou. *Učiní jí už mnohem přímější nabídku a odpije si z absintu. Nebyl to alkohol, který bylo radno kopnout naráz, ne každý s ním ale měl zkušenosti. Znala i takové, co ho kopali, brali ho jen jako dalšího panáka. Byli nakonec lidi, kteří kopali i whiskey nebo...víno.*
*Thierri sa nadýchne k protestu. Predsa len, nebyť TANOIi tak by musel možno aj na pohotovosť. Ten účet čo by tam nechal, by len tak pred otcom už neskryl. Ale potom mu napadne, že vlastne mu TANOIA ponúka jedlo zadarmo.* Tak dobre. *Súhlasí nakoniec. Nebude sa priečiť. Prezrie ponuku a vymenuje mu niekoľko tureckých pochúťok. Sám si aj vyberie čo si dá. Počká ešte na TANOIOVU objednávku. Pozrie sa naňho skúmavo. Dokonca naňho aj žmúri trochu oči ako keby ho hodnotil.* /Furt sa smeje. Ja som na svojom zlom tripe asi prekričal polovicu večera./ Hej, tiež sa teším keď toto... *ukáže na seba a špinavé oblečenie* ... dám zo seba dole. Díky. *Poďakuje sa za objednávku.* Chceš sa najesť tu? Alebo zavolám taxi? Alebo Bolt... čokoľvek čo nás hodí domov. *V zranenej ruke si drží jedlo, zdravou vyloví z nejakého vnútorného vačku mobil a otvorí najbližšiu aplikáciu. Pozrie na TANOIU a čaká na odpoveď.* Keď chceš môžeš zostať aj u mňa kým ti to neprejde. *Navrhne dodatočne.*
*Ušklíbne se a přisune si blíž absint, na který zamyšleně kouká. Dnes toho vypila hodně, nebylo moudré přimíchávat další druh alkoholu. Na druhou stranu nemohla MADDIE nechat pít samotnou, proto i ona trochu upila a olízla si rty.* Jsem ve svých nejlepších letech, *okomentovala s úsměvem a zaměřila se MADDIE do očí. Hádala, že byla o něco starší, než dívka v kostýmu medúzy, ale zdání mohlo klamat, stejně jako u Eshe.* *Neodtáhla se, když se k ní čarodějka přiblížila. Pouze zatajila dech a nechala své oči zabloudit v těch jejích. Laškovně se usmála a slabě naklonila hlavu na stranu, přičemž lehce přivřela oči.* Hmm, lákavá nabídka, to opravdu, *potichu zavrněla a položila svou dlaň na tvář MADDIE. Palcem ji přejela přes ušní lalůček a později na krk, odhrnujíc tak vlasy, které jí překážely. Zároveň se taktéž o kousek přiblížila, stále ztracená v jejích očích. Měla je nádherné.* Ale atmosféra ještě není tolik napjatá, aby jsme si to obě užily. *Pustila ji a kývla na absint. Svůj vzala do ruky a upila o něco více, přetrhala tak jejich zvláštní chvilku. Zhluboka se nadechla a zvedla zrak na strop, hledala správná slova.* Jak se to říká, zakázané ovoce chutná nejlíp? *Vybízela dívku před sebou. Eshe si stále nebyla jistá, zda by společnost jako je MADDIE chtěla ve své tělesné blízkosti. Alespoň ne tak snadno, ne na povel. Chtěla cítit obří touhu, vzrušení, které nakonec celou její morálku a přesvědčení o sexualitě porazí.*
*Je rád, keď nakoniec ďalej THIERRI nepotestuje a nechá si za jedlo zaplatiť, aj keď vôbec nezapočuje cenu, ktorú zaplatí, teoreticky mu na tom nezáleží, peňazí ma so sebou dosť a síce dnes nič nepredal a ani nerozdal, čo sa mu zdá veľmi smutné a stratené, nakoniec zajtra má dohodnutých veľa obchodov, takže peňazí si zajtra zarobí dostatok. Spokojne podáva nejakú dvadsaťdolárovku, ktorá mu prdá padla do ruky a podá ju žene, ale keď mu podáva výdavok, nevšíma si ju a iba sa hojdá na nohách a sleduje bok stánku, kde sa to podivne vlní a krúti a popri tom počúva chlapca vedľa seba. Prikývne, že súhlasí, sám si predstaví, že zo seba naraz všetko stiahne a nahý sa vrhne do postele a rovno zaspí, ak sa vôbec v bezpečí dostane domov, pri spomienke ktorého len jemne pokrúti hlavou a pozrie na THIERRIHO.* Umm, ja sa bojím MHD. Je taxík MHD? *Opýta sa, ale nakoniec bude najlepšie, ak teraz nepôjde pešo, ale že ho dovezú rovno na miesto a ak pôjde s THIERRIM, malo by to byť viac fajn, aj keď sám vyzerá zničene a nemotorne, ale hádam to zvládnu.* Tak môžeme ten taxík. *Doplní nakoniec rozhodnuto čupne si na zem ako dieťa a začne si na betón kresliť nejaké obrazce. Keď im obsluha podá ich objednané jedlo, iba sa dvihne, šťastne poďakuje a zas si čupne, jedlo si položí na stehná a kreslí si ďalej. Keby nebol pod vplyvom, asi by si všimol, že tá farba, ktorá sa naťahuje pod jeho prstom ako sliz, tam v skutočnosti nie je. Nakoniec sa zas narovná, len tak-tak chytiac kebab pre Lóniho do dlane, pozerajúc na nejakú pokrútenú zvieraciu postavu, s dlhými končatinami, ako sa na neho škerí.* Desí ma to. *Povie THIERRIMU a ukáže na zem, kde chlapec nič neuvidí, ale za sekundu sám na to zabudne vrhne sa k THIERRIHO boku, aby ho chytil za ruku a pokrúti hlavou.* Ďakujem, ale ja musím ísť domov. *Prenesie vďačne a hravo sa zaškerí, cítiac, že pocity, ktoré pri predstave Lóniho hryžú dieru do jeho mozgu a slabín silnejú a on sa nechce takto strápniť a zároveň to potrebuje, pretože aj negatívne emócie sa stupňujú a má chuť hodiť sa o zem.*
No... *Skutočne sa zamyslí. Uňho doma taxi určite nie je niečo ako MHD. Ale má pocit, že tu v New Yorku to ľudia využívajú skoro ako MHD.* /Ale zas v taxi sa nemusím tlačiť s nikým cudzím, nehovoriac o čudných ľuďoch čo mávajú v metre sex alebo si honia.../ Nie, myslím, že to nie je MHD. *Uzná po svojom brainstormingu. Sklopí hlavu ako pohľadom nasleduje TANOIU. Prikľakol by k nemu ale má pocit, že už by sa z tej zeme nepostavil. Tak pozrie do aplikácie a objedná im odvoz. Keď ho TANOIA upozorní na niečo čo ho na zemi desí. Nič tam nevidí. Okrem nejakého chrachľu čo tam voľakto nechal.* /Dúfam, že si v tom nemáčal prst./ *Trochu sa nakloní a prikývne.* Neboj, to zmizne len čo na to zaprší. *Povie mu presvedčivo. A aj sa naňho usmeje. Síce s tým ako vyzerá to skôr pôsobí desivo ale v zrkadle sa ešte nevidel. Trochu je vyvedený z balancu keď ho TANOIA schmatne ale celkom slušne to ustojí.* Dobre, pôjdeš domov. Máš doma niekoho kto sa o teba postará? /Nemal by zostať v takom stave sám./ *Opýta starostlivo, čo v celkovom jeho správaní dosť netypický jav. Thierri je dobrý chalan, len to toľko neprejavuje. Kúsok od nich zastaví taxi, Thierri ešte skontroluje ŠPZ či je to ich odvoz a keď to sedí tak vedie TANOIU k autu.* Budeš už čoskoro doma. Hlavne sa musíš poriadne napiť. Aj niečo trochu zjesť. Ale hlavne vodu. *Hovorí mu keď otvára dvere auta.* A potom pôjdeš do postele spať. Ono to prejde a budeš zas v pohode.
*Nechá si zachytit tvář a shrnout vlasy na stranu, pozoruje její tvář a na rtech jí hraje jemný úsměv, když se odtáhne a napije.* Atmosféra je to nejmenší. *Broukne a položí si ruku vedle jejího stehna, letmo se dotýká, nijak intenzivně ovšem. Nechává ji, aby se po jejím doteku sama bezděčně natáhle. Minimálně v prvních chvílích, kdy se nakloní těsně k ní, hranou ukazováčku jí nadzvedne bradu a palcem přejede po rtech k nimž se nakloní. Na prstu jí ulpí kapka alkoholu a Maddie jej opět odtáhne od rtů a skoro se zdá, že palec nahradí svými rty. Maddie však jen podráždí svým dechem na rtech a prst si pomalu olízne od alkoholu a ukazováčkem ji při stahování se znovu pohladí a narovná se.* Jsem tvé zakázané ovoce? *Vrátí se pobaveně k poznámce ESHE.*
Není to snad základ všeho? *Naváže na tvrzení Maddie a opět neuhne pohledem, jakmile si vedle ní položí ruku. Možná to vypadalo jako odtažitost, ale Eshe nechtěla působit jako vyděšená panna, kterou obtěžují v temné uličce. Naopak, chtěla působit nad věcí, jistým způsobem dominantní. Svědomí, které již teď bojovalo s alkoholem a kouzlem čarodějky ji nutilo se držet zpátky, ale přesto si tu rozepři v její mysli užívala. Zvlášť ve chvíli, kdy mezera mezi dvěma ženami během mrknutí oka zmizela a Eshe ucítila na svých rtech horký dech. Horečka projela jejím tělem jako blesk, ale Maddie se po chvilce odtáhla. Eshe se slabě usmála, protože tohle potřebovala k tomu, aby zhřešila. Maddie její náznak pochopila, nebo to byl snad její styl, kdo ví.* Každá žena je mé zakázané ovoce. Ty jsi první. Nebo bys alespoň mohla být, *na chvíli odvrátila pohled, dokud se znovu zase nepodívala do jejích očí,* budeš? *Nadzvedla laškovně obočí.*
*Mykne plecom, akoby na tom už nezáležalo. Už sa rozhodol ísť autom, nech už bude akékoľvek a nech sa volá hocijako. Teraz je v stave, že by zrejme nastúpil aj do bielej dodávky a nechal sa predať na orgány, ak by mu povedali, že ho zavezú domov k Lónimu. Keď si na neho spomenie, stlačí kebab v ruke bližšie k svojmu telu, takže bude vyzerať ako stokrát prejdený autom, ale kým bude chutiť rovnako, všetko je podľa neho v poriadku. Súhlasne prikývne. THIERRI má pravdu, sám vie, čo má robiť, alebo aspoň v tomto stave sa snaží udržať si racionálnu hlavu, aby vedel, čo má robiť, no ešte aj taxík, čo pri nich zastavuje, v jeho očiach pôsobí ako dlhá žltá stonožka, ktorá pokračuje smerom po ulici a naťahuje sa ako želatína a nikde nekončí, no keď sa nechá chytiť THIERRIM a zaviesť k autu, zrazu vidí, ako to auto tam stojí, ale pohľad na jeho nohy v ňom vyvoláva pocit, že padá a každým krokom je zaborený v čiernej diere, do ktorej vkĺzava nohami a utopí sa v roztopenom čiernom betóne a tak sa vešá na THIERRIHO, akoby bol jeho posledné záchranné lano, ale hrozne sa pri tom chichoce, akoby sa nič nedialo.* Mám doma niekoho a ten niekto nebude šťastný, že ma takto vidí, ale mám pre neho kebab, takže možno mi to odpustí. *Prenesie otvorene a vkĺzne do taxíka, sledujúc upreným pohľadom plešinu šoféra, od ktorej sa odráža lesk natoľko, až ho oslepuje a tak si prikryje rukou oči, hodí sa dozadu a smeje sa.* Jemu sa v hlave otvára brána do inej dimenzie? *Opýta sa skoro zúfalo, ale za to potichu, THIERRIHo vedľa seba a započúva sa do zvukov motora, nalepí sa na sklo auta a sleduje lampy, ktoré sa míňajú, až pokým sa auto nezastaví a on z neho nevypadne, cítiac všetko bolestivejšie a intenzívnejšie, až sa mu z toho točí hlava.* Ďakujem za večer. Dúfam, že budeš v poriadku s tým prstom. Dobrú noc. *Zvolá smerom k THIERRIMU šťastne a napriek svojmu stavu zatvorí rýchlo dvere a vyberie sa so žiarivými očami k opustenému domu, len aby vošiel dnu a vrhol sa na Lóniho, strčiac mu kebab do ruky, sťažka ho pobozkajúc na pery a ihneď sa ide vyzvracať do umývadla.*
*Bob se na DRAGOSE podívá a to dost uraženě.* Proto nejsem nějakej zk...nej furík!* Zavrčí a pak nad ním mávne rukou.* No a už Skinner prokázal, že bolest v podobě trestu je dobrým učitelem. Celkově jeho behaviorální teorie a experimenty se mi zamlouvají. Škoda, že jsem tehdy byl v komatu.* Povzdechne si. Sice jeho teorii znal, proto si ji našel i poté, co nabyl zase lidskou podobu. Pak se podívá na DRAGOSE.* Pokud mě nebude urážet a rozčilovat... Navíc nejde o nic jako má David. Jen dva dny na to, aby si promyslela své chování. Třeba se ji to v budoucnu bude hodit a bude z ní fajne netopýr.* Pokrčí rameny, ale v tom mu zazvoní telefon. Ten vezme z váčku a zvedne.* Copak?* Zeptá se a poslouchá. Z druhé strany je slyšet neznámá řeč. Jde o démonský jazyk.* Ah, dobrá, budu tam.* Poví a položí telefon.* No pánové. Dnes s Vámi nikam nejdu. Mám práci jinde, kde jsem zavázán.
*Upír ještě pozvedne obočí.* Seš citlivka na svůj věk.. *Odfrkne si ještě a jeho komentáře o chování a trestech pouští jedním uchem tam a druhým ven. Podle něj je zrovna s tímhle Robert naprosto mimo, ale vymlouvat mu to by bylo jako chtít po vlkodlacích aby aportovali. A ano.. Už to jednou zkoušel. Dragos nad Sashou zakroutil hlavou, když se u nich ukázal, načež se vrátil k ROBERTOVI a TAYLOROVI.* Nevím jak lasice, ale proč by tam někdo chtěl vidět Roberta? *Nakrčí v úšklebku nos, než jim to oběma jak malým dětem povolí. Což je ve výsledku stejně k ničemu.* Užij si to s démony.. *Popřeje mu sarkasticky starší upír a pak pobídne oba mladší, aby si pospíšili a zmizí na cestu zpět na Staten Island.*
*Sashovi tolik pozornosti nevěnoval. Maximálně se na něj soucitně podíval, než si jeho pozornost k sobě znovu upoutal DRAGOS.* Nikdo neřekl, že bych je tam měl malovat. *Začal, načež se už předem s omluvou v očích podíval na čaroděje.* Ale když už, více do té scenérie sedí hořící čaroděj, než pověšená lasice. *Usmál se docela nevinně napříč tomu, co vlastně řekl. Vycházel hold z dějepisu - Notre Dame jednou vyhořel, takže by ten oheň zase znovu od věci nebyl. Nuže, když se nakonec dozvěděl, že s ním čaroděj zbytek večera strávit nemůže, věnoval mu aspoň na rozloučení objetí, pokud o něj tedy po té jeho odpovědi vůbec stál. Následně mu už jenom zamával a společně se Sashou a DRAGOSEM zmizel do vily.*
*Jen se pousměje k tomu tvrzení, ale nechá to viset ve vzduchu a radějí začne na té atmosféře pracovat. A zřejmě úspěšně, byť se Eshe po jejích rtech nenatáhla zpátky. Prozatím.* Tak první, *V očích se jí zaleskne, snad to bylo jen světlo, které přebíhalo přes tanečníky a okrajově i usedlíky baru. A když jí dá nabídku a podívá se jí do očí, tentokrát ji zachytí jemně znovu za bradu, lehce ji k sobě přitáhne a věnuje jí tak letmý polibek, že by mohla zvažovat, zda se vůbec odehrál. Byl to příslib něčeho většího, lepšího. Toho, že bude její první a zařídí, aby si to zatraceně užila.* Prozraď mi ještě jednu věc, ESHE, jaký vztah máš k hračkám? *Neodtáhne se, když zavadí druhou rukou o její stehno a zapínání, a ač by výstřih mohla zvětšit, udělá přesný opak, potáhne ho lehce nahoru, k sobě, aby si ji přitáhla blíž a pak ji pustí.* Pojďme se přesunout, má krásná společnice. *Vyzve ženu, v mezičase sklouzne dolů a nabídne jí svou ruku, připravena ženu vzít někam k okraji prostoru, kde to bude ponořeno do stínů, aby je mohla portálem přesunout a ESHE podsunout falešné vzpomínky na cestu uberem k ní domů.*
*Poočku mrkne na chudák kebab a je celkom rád, že ho TANOIOVI dali aj do sáčku. Najmä keď vidí ako pri tom mačkaní z neho vyteká dressing a šťava s teľacieho mäska. Keď tak s ním kráča k autu a TANOIA sa doňho vešia... je rád, že to auto nie je ďalej. Ledva ich oboch k nemu dostane, dokonca sa aj zapotil.* To je dobré. Odpustenie vedie cez žalúdok, takže ak sa bude hnevať, určite ti to odpustí. *Chlácholí ho a zároveň ho súka do taxíka. Nasadne tiež, tak aby si neprisadol svoje vlastné jedlo. Pozrie sa na čom sa to TANOIA smeje a uvidí lesklú plešinku šoféra.* /Dobre, ten je pekne zdrogovaný./ Pravdepodobne áno, tak ho necháme, aby sa sústredil na šoférovanie. *Cestou sa mu do hladu, krúti žalúdok ale stále dáva pozor aby náhodou TANOIOVI nenapadlo vyskočiť z idúceho auta. Keď zastavia tak nechá najskôr vystúpiť svojho spoločníka a potom sa chystá von aj on. Predsa len, aby sa uistil, že sa dostane v poriadku k sebe domov.* Ah, um... dobrú? *Vykokce a takmer dostane dverami po nose. Ešte ako sa taxikár rozbieha tak nakúka či TANOIA došiel ku dverám. Celkom mu odľahne keď vidí, že vchádza dnu.* /Keď by aj zaspal na schodoch tak aspoň nebude vonku./ *Odfúkne si. Kým ho taxík dovezie domov tak si zje svoje jedlo a už o niečo kľudnejší sa potom dostáva domoc. V zrkadle sa samého seba takmer zľakne, oblečenie hodí do koša a na polovicu zvyšnej noci sa naloží do vane kde aj nedopatrením zaspí.*
*Bob se nad nimi zasměje a pak od nich odejde a jen na ně na rozloučenou mávne. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a projde jím pryč na druhou stranu USA.*
*Napětí, které očekávala opravdu přicházelo. Touha se zvětšovala, dychtila po polibku, který ji MADDIE věnovala, i když jen na malou chvíli. Nechala na chvíli se sebou manipulovat jako s panenkou, dokud ji nepoložila opravdu choulostivou otázku, nad kterou se Eshe zarazila.* Hračky? *Zopakovala po ní, dokud se jí zorničky nerozšířily - pochopila. Úsměv čarodějce mohl naznačit, že proti nim nic neměla a Eshe vnitru cítila, že se dokonce i nemohla dočkat. Proto na nic nečekala a bez dalších zbytečných řečí se přesunula k MADDIE do jejího obydlí. Samozřejmě pod vlivem magie, který ji nedovolil poznat svět podsvěťanů.*
MODERÁTOR UŽ SA NA PÓDIUM NEDOSTAVIL NAKOĽKO SA V ZÁKULISÍ PORIADNE OPIL SO SLEČNOU V BARBIE KOSTÝME. HALLOWEEN PÁRTY AKE POKRAČOVALA AJ BEZ NEHO A NIKOMU V PODSTATE ANI NECHÝBALO VYHLASOVANIE PÁNSKYCH KOSTÝMOV. HALLOWEEN PÁRTY SKONČILA Až VONKU ZAČALO SVITAŤ. V TOM MOMENTE IŠLI DO PRÁCE UPRATOVAČKY, KTORÉ MALI ČO ROBIŤ ABY VŠETKO UPRATALI. ALE POPRAVDE NAŠLI AJ PÁR STRATENÝCH POKLADOV, KTORÉ ICH POTEŠILI.
*Před několika hodinami drozail zpátky do New Yorku z Londýna. A Už když se pustil do pátrání tak jej napadlo to vzít rovnou ke zdroji. K někomu kdo má bronx na starost a jistě ví o všem co se kde špitne. Navíc Maddie neviděl dlouho, vlastně asi tři měsíce možná víc. Zajímá jej jak je na tom ona, co je nového. Proto se jí ozve jestli nemůže přijít na návštěvu. Z Londýna přinesl i drobný dárek (jedno ze svých opravdu starých vín) a zamíří si to k jejímu apartmánu. Pozdraví vráténého a nastoupí do výtahu a čeká než je během pár minut výtah vynese nahoru do nejvyššího patra. Kde stejně bude muset počkat, než ona uvolní své ochraná kouzla.*
*Svolila, aby k ní přišel na návštěvu a sama se mezitím dostala do svého bytu z manor v Austrálii, kde nyní trávila čas, jelikož se její civilce, matce jednoho z malých čarodějných dětí v sídle, zhoršoval stav. Mladá žena ale hloupá nebyla, když si vyjednala v dohodě, že o svém životě bude dělat rozhodnutí sama bez ovlivňování magií kohokoliv z Maddiiných lidí i jí samotné. Ne, že by jí to nějak extra vadilo, snažila se alespoň lektvary zbrzdit průběh rakoviny, která si našla cestu k mladé matce. Nespokojeně mlaskne, byla dobrá léčitelka, ale bez magie byla i ona s lektvary vcelku krátká, protože magii nemohla použít ani na ně.* /Chytrá civilka.../ *Odfrkne si vcelku uznale sama pro sebe, načež si ze sebe stáhne šaty, které připomínaly kořenářky z jiného století, byly svým způsobem pohodlné a Maddie je měla takzvaně na zničení. Někdy lektvar prskl, nebo ona využila látku místo utěrky. Lektvary byly jedna z mála věcí, na které - když je připravovala nemagické - své schopnosti nepoužívala a užívala si celý ten proces, i když z něj bolívaly ruce. Jistě, mohla přání Caroline obejít a požádat o pomoc jiného čaroděje, ale...proč by to dělala? V manor měla dostatečné množství osob, které by se o dítě postaraly a jestli ta holka fakt chce umřít aniž se dožije čtvrtky století, její problém to není. Jessamine už stejně nekojí. Umožní Axelovi vstup a přehodí si přes sebe šaty na knoflíčky...z minulého století. Zřejmě měla v manor po ruce víc než dost neaktuálního oblečení. Ne, že by jí šaty vadily, když je beze spěchu dopne, zatímco mu dá prostor vejít a prohlédnout si ji, či se i pozdravit.* Vítej zpět v New Yorku. *Uvítá čaroděje nakonec, uhladí si ještě sukni ke kolenům a bosa - co bylo samo o sobě nějakým způsobem nezvyklé, když teď byla oblečená - k němu prostě přejde a v jistém familiérním gestu jej políbí, ačkoliv ne na tvář.* Co, že jsi se tak brzy objevil?
*Netvá moc dlouho než mu Maddie povolí vejdí to jejího bytu. On by se ani nepokoušel dostat se dovnitř bez povolení, víže by si tak akorát zavařil. Překvapeně zvedne obočí, jakmile uvidí Maddie ve starých šatech.* /Minule byla nahá a teď jsme se přesunuli o století do minulosti?/ *Napadne jej, ale nic neřekne nahlas.* Ahoj Maddie. *Poví jen pozdrav lehce pobaveně a slabě se ušklíbne nad jejími slovy. Zpět bylo asi trochu silné slovo, jistě neviděli se ještě ikdyž byl v New Yorku necelé dva týdny. Nechá se políbit na přivítání a polibek jí oplatí. Lehce se opře o linku a koukne se na ni.* Brzy? *Zvedne obočí.* Byl jsem pryč asi tři měsíce a teďkaj jsem byla jen na skok v LOndýně. *Vysvětlí a na ostrůvek položí flašku vína.* Malá pozornost a dáreček. *Zazubí se a pak si ji ještě jednou prohlédbne.* Co tohle má být? *V jeho hlase lze sylšet pobavení, když ukáže na její šaty.* Hraješ si na hospodyňku z minulého století? *Zasměje se lehce.*
Jsi čaroděj, čekala bych spíše alespoň pár let. *Povytáhne koutek v ušklíbnutí a pohled přesune směrem k vínu. V očích jí proletí jiskřičky značící kdo ví, co a Maddie se přesune do kuchyně pro skleničky a otvírák.* Posluž si. *Nabídne tu možnost jemu a urovná si šaty.* Zrovna jsem přišla z Austrálie. Zřejmě budu muset protřídit a doplnit šatník. *Pokrčí rameny a o knoflíček si zvětší výstřih.* Navíc tyhle šaty měly spoustu pozitiv a nevypadaly nejhůř. *Je fakt, že častěji v minulém století nosila možná vojenskou módu, minimálně, když spolu v tom jednom časovém úseku spolupracovali.* Hospodyňka ke mě nesedí. *Mrkne na něj a jestli stačil nalít, převezme si skleničku, aby si s ním připila.*
*Axel se lehce ušklíbne.* Předtím jsme byla v Paříži a v Corwallu. Mohla jsi se klidně objevit a někam bychom zašli. *Poví, přece jen ty tři měsíce sice opravdu nebyly dlouhá doba ale přesto to dost dlouhá. Lehce se ušklíbne, když ji sleduje jak jde pro otvírat a hned si jej převezme a víno otevře a naleje pěknou dávku do skleniček. Jednu přisene Maddie a drou si nechá.* Do Austrálie? Proč? Ten tvůj těhotenský bussnies? *Zeptá se lehce pobaveně, měl dojem že se o tom bavili někdy v minulosti.* CHtlěo by to tam doplnit šatník, na něco modernějšího. *Zazubí se než se slabě ušklíbne.* Já si tě pamatuju pouze ve vojenským kostým milá zlatá. *Zatočí s vínem v poháru a pak se na n ušklíbne.* No to teda nesedí to je pravda. *Ucehchtne se lehce a zvedne k ní skleničku vína a přiťukne si s ní.* Tak na zdraví. *Na to se napije vína a pak skelničku doloží.* Takže jsi teďkaj nebyla tady v New Yorku? Ani nevíš o tom co se děje v Bronxu? *Zeptá se zvědavě.* Prý tu nějaký šílenec tvoří Zavržené. *Podotkne a koukne se na ni jestli o tom něco neví. Přece jen to bylo její území.*
Nemám potřebu vědět, kde jsi, kdybys o mou společnost stál, ozvat se umíš. *Nadhodí a odskočí do kuchyně. Musí se po jeho slovech zasmát.* Těhotenský bussiness? To je hrozný výraz... Ale vesměs ano. Dělala jsem své civilce nějaké lektvary. *Nadhodí a nadzvedne obočí.* Myslím, že v tomto jsem spokojená zatím. A tobě se stejně všechno, co nosím více líbí na zemi. *Ušklíbne se, přiťukne si a upije.* Pochytil jsi přízvuk? *Nakrčí nos nad zvláštním vyslovováním slov, které si k němu nepřiřazovala, nicméně se posléze zasměje.* Je to věc lovců, ať si srovnají své věci sami nebo si přilezou s prosíkem. Zajímám se o to jen natolik, že mí lidé hlídají obyvatele New Yorku. *Věnuje mu chladný pohled.* To je důvod proč jsi zpět? Nechal jsi se snad svou cácorou uprosit k pomoci?
Já o ni stojím, ale budu rád, když se ozveš i ty sama. *Podotkne se zvednutým prstem a následuje ji do kuchyně.* A co to teda je? Těhotenský bussiness. *Rozhodí rukou jako kdyby to byla jediný možný výraz pro tohle co dělá.* Lektvary k polodnosti? *Zeptá se zvědavě a jen tka ze zvědavosti vyzvídá. Pak se lehce ušklíbne a mykne rameny.* Jsou i věci co se mi líbí na tobě. *Mrkne na ni a pak se zarazí. Ani si neuvědomil, že by měl přízvuk.* Zdá se ti? *Zeptá se překvapeně a odkašle si.* V Cornwallu sjem vyrostl, skoro celý život jsem byl ve Velké británii nejspíš se to vrátilo. *Porkčí rameny protože si to ani neuvědomoval. Navíc v té jeho chatrči uporstěd ničeho tolik lidií zase nebylo. Pár ovcí, slepic... Spíš jej zajímá co řekne na to co se děje s těmi zavrženými.* A neviděl někdo z tvých lidí něco? *zeptá se a pak se zhluboka nadechne a vydechne než se znova napiej vína.* Ta "moje cácorka" je zasnoubená s jiným lovcem a proto jsem byl tři měsíce pryč, abych si vyčistil hlavu. *Podotkne.* Takže ne to není důvod proč jsem zpět, spíš jse mo tomhle co se děje slyšel a zajímalo mě jestli o tom něco nevíš, přece jen je to tvoje území. *Podotkne a koukne se na ni.* Takže víš něco? *To o té dohodě s Calebem se nezmiňuje.* Protože... lovci nás chtějí začit čipovat jak psiska. *Poví.* Spoelek před pár lety, před Covidem schváli zákon o čipování podsvěťanl a stále se to odkládalo a zdá se že to chtějí zrealizovat. Co jsem teda slyšel na zasedání rady...*Byl v radě to Maddie určitě věděla, tkaže si uplně nevymýšlel.* Doufal jsem že se to znova projedná ale zdá se, že ne. *Zakroutí hlavou.* Takže pokud něco víš je dobrý čas něco říct...*Koukne se nani.* /Nebo to z tebe nějak dostanu./ *Nad tou myšlenkou sel ehce ušklíbne do své skleničky.*
Ozývám se, když chci. *Opáčí mu na to a potom se na něj trochu zachmuřeně podívá.* Proti bolesti, na úlevu, nějaké léčivé, ale nezaberou. Ne na ni. *Hodí po něm potměšilým pohledem, když řekne, že jsou i věci, co se mu líbí na ní a kývne na téma přízvuku.* "Teďkaj" například. *Nadhodí to, co ji asi nejvíc bilo do očí a zamyslí se, zatímco se přesune na gauč v obýváku.* Nic podezřelého. Jestli to někdo dělá, tak využívá uzavřený prostor a dost možná podzemní chodby. Navíc je třeba vzít v potaz, že zde využívám místní komunitu čarodějů a jen některé z mých vazalů a New York je velký. Je tu tolik uliček, parků, zkratek, že si je může odchytávat prakticky kdekoliv. *Odfrkne si nad tím, že taky se předpokládá, že bude vědět ÚPLNĚ všechno. Ne, že by z toho byla nadšená, že neví víc.* Zase to čipování? *Zavrčí a v jinak dokonale udržovaném výrazu probleskne vztek.* Lovci chtějí válku s podsvětem? Nestačily vzpoury, které byly po tom prvním jednání? *Kdyby vložila do pohledu nebo pohybu nějakou magii, dost možná by teď někoho zabila. Jen tak. Aby upustila páru. Povzdechne si.* Ne, tentokrát ne. Pokusím se něco zjistit, ale lovci mají své zákony, stejně jako my se je i oni naučí nakonec obcházet. Někteří lépe než jiní. *Promne si krátce nos mezi prsty.* Nás chtějí čipovat jako čokly, ale na své se nezaměřují. Nejprve by si měli zamést před svým prahem. *Nenávist vůči rase, která si myslela, jak je nadřazená, byla zjevná. Možná ne tolik nenávist jako opovržení. V historii se našli dva nebo tři jedinci, které měla ráda či jimi neopovrhovala, i to byl úspěch, že je tolerovala.*
*Slabě se na ni ušklíbne.* Ovšem že. *Zacukají mu koutky nahoru a dál ji poslouchá a lehce se zamračí.* Nezaberou, to scvhálně dáláš, aby to nezabralo? *Zeptá se lehce zmateně. Přece logicky dělala věci co zabrou ne? Pak se tiše ucechtne. Ani si svůj slovník neuvědomil.* Okay, okay, uznávám asi má lehčí přzvuk. Ale pár týdnů tady a už budu nadávat jak pravý New Yorčan. *Zasměje se lehce a sleduje ji jak se rozhode jít od obávýku. Proto ji teda následuje posadí se do křesla a psolouchá ji.* /To je pravda, na pozdemní chodby a staré metro jsem úplně zapomněl...* A tak to může být třeba nějaký zvácený kult, ty tu hodně bahaj po New Yorku. *Navrhne. Těch požností byla prostě spousta nevěděl čeho se chytit, pro začátek od Anthonyho zjistil o té novice na Čínském stínovém trhu, protože jeho známý prodával roky rokoucí právě na stínových a mě kontakty, proto za ním ostatně jel do Londýna. Ikdyž se mu moc nelíbilo v jakém stavu ho našel.* Ano zase to čipování. *Přikývne na souhals a rukou si vjede do vlasů.* Evidetně chtějí, já říkal že je to špatný nápad už tehdy. *Zakrotuí nad tím halvou a pak se na ni koukne v naději že bude něco vědět, ale zdá se že ne.* Možná to není lovec. *Podotkne. Není těžké sehnat na stínovém trhu podpultovku stélů a údajně...*Odmčlí se.* Se dají sehnat i nějaké rukavice které člověka dokážou na omezenou dobu ocháránit před adamasem. *Koukne se na ni.* Něco jako jednorázové rukavice nebo tak, prý je to novinka z čísnkého stínového trhu. *Podktkne.* A nebo lovci chtějá strašně moc to čipování, že si vzájemně podkopávaj nohy a něco takového naplánovali...Nedivl bych se. *Ušklíbne se a koukne se na svou přítelkyni.* Spolek je plný sviní. *Mykne rameny.*
Neobsahují magii. Bez ní jsou bylinky na rakovinu v tomto stádiu docela krátké. *Uvolí se nakonec přiznat důvod svých častějších výletů do Austrálie a přikývne, když mluví o přízvuku, čímž za sebe téma ukončí a přesune se jinam.* Zavržené musí tvořit jiný nefilim, pokud se nepletu. Nepotkala jsem žádného, který by si snížil tak nízko, že by se dostal ke kultu. *Povytáhne obočí a uchechtne se.* Bez krve nefilim stélu ani jinak zpracovaný adamas neaktivuješ. A pouhá krev nefunguje, to by jsi přece měl vědět. *Nadhodí shovívavě, jakoby poučovala dítě, nebylo to ale ve zlém, oba se asi jen snažili rozlousknout záhadu, vypátrat škodnou v New Yorku, která mohla ohrozit podsvět a civily.* Pokud to "není lovec" pak jen oficiálně, otázka zda má krev nefilim a je bez run, protože mu je nikdo nenanesl úmyslně, nebo je má a je utajený Spolku...? *Zasměje se, i když to není upřímný smích.* Řekni mi nějakou novinku, ne všeobecně známý fakt. *Ucedí nakonec a napije se, než znovu promluví.* Pokud si vzájemně podkopávají nohy a začne občanská válka, podsvěťanům to dost věcí ulehčí, pokud se spojí proti Spolku. *Zablýskne se jí v očích nad vidinou boje, adrenalinu...a smrti.* Proč tě vlastně celá ta věc tak zajímá? Zavržení, čipování, lovci... Nezamítl jsi, že lovcům pomáháš, jen, že v tom nemá prsty tvá cácorka. *Oznámí svou dedukci spokojeně a povytáhne znovu obočí, zatímco vínem ve sklenici ledabyle zakrouží.*
*Axel lehce otevře překvapene pusu.* Ou... *Odmlčí se lehce a neví co na to dál říct. Na to se asi nedá nic jiného říct. Pak si promne oblíčej.* Já to do háje vím, že je musí tvořit jiný nefilim. Ale jak to do háje řekneš těm nafuněným arogatním lovcům, co si o sobě myslí, že jsou nejlepší na světě, nedotknutelný a nemůžou udělat nic špatně, protože mají andělskou krev a za všechno podle nich můžou Podsvěťané jen protože maj démonskou krev! *Rozhodí rukama a zhluboka se nadechne a vydechne než se koukne na Maddie. Jde vidět jak jej tohle štve, jak se kvůli tomu vztekl.* Začínám lovce nenávidět.*Přizná.* To mě taky napadlo. Že by to mohl být někdo bez run nebo utejený Spolku. Nebo někdo komu byly odebrány runy... technicky má furt krev andělů že jo. *Koukne se na ni a pak se koukne na strop a tiše se kysele ucechtne.* Občánská válka by nebyla špatná, chtělo by to revoluci. *Uzná s lehce našpulenými rty. A pak lehce pokrčí rameny.* No...čipování mě zajímá protože jsem byl proti tomu. Od začátku. *Vysvětlí.* Mám spoustu přátel, kteří během druhé světové války zemřeli v koncentračních táborech protože buď sami byli židé nebo jim pomáhali. A celé to vyhlazování co se dělo je...Však víš, že to zařalo první označováním židů a pak je posílali do koncentráků! *Rozhodí rukou.* Nechci aby se to stalo i podsvěťanům. *Koukne se na ni a pak jen zahne hlavu.* A zavržení jsou obecnou hrozbou jak pro civily tak i pro ostatní, jsou to prkatikcy zombies. *Rozhodí rukou.* Neříkej to už, není to žádná moje cácorka. *Zakrčí nos ale dál se nevyjádří.*
Revoluci to chce už od počátku, kdy se nefilim objevili a začali se tvářit, jakože jsou něco víc, než my, přitom nejsou ani první, druhá nebo třetí rasa této dimenze. *Odfrkne si čarodějka a zamručí. Jistě, židé. Jak pochmurné. Nebylo to hezké období a také podsvěťané tenkrát přicházeli o život ve velkém, ať protože se do hloupých bojů, které nakopli Dragos a Kai, zapojili dobrovolně, pro rodinu...nebo i z jiných jakkoliv čistých či temných pohnutek...zapojili.* Nestane. Jestli se pokusí dotknout některých jedinců, tak jim to neprojde. Podsvěťané se nenechají utlačovat. *Odmlčí se a nakloní hlavu do strany.* Takže lovcům pomáháš. *Konstatuje už s větší jistotou, a s notnou dávkou opovržení.* Dáváš jim příliš mnoho šancí, drahý Axeli.
*Axel lehce nakrčí pobaveně nos.* Mám dojem že je to s každou generací horší a hroší. *Zakroutí nad tím halvou.* Jsou to jen náfukové s andělskou krví, co si o sobě myslí kdo ví co. Stačilo by lusknutí prstem a většinu z nic vymažu jako kdyby ani neexistovali. *Zamrmle pro sebe. Na válku nerad vzpomínal. Sice měl to stěstí, že při druhé světové byl už v USA a ne v evropě, ale někteří jeho přátelé takové štěstí neměli a zažili i bombardování Londýna nebo koncetrační tábor. Koukne se po Maddie.* Doufám, že se to nestane. Jestli se dotknou třeba takového Kaie nebo tka tak hodně štěstí. *Suše se zasměje a pak Axel protočí očima a napiej se vína.* Ano pomáhám...Neoficiálně. *Zamrmle.* Přišel sám vedoucí institutu za mou s prosíkem. *Mykne rameny.* Nejspíš protože mu teče do bot a nechce, aby Spolek nevěděl, jak těžce nezvládá vedení Insitutu. *Koukne na Maddie.*
Vliv starších. Ač je to k nevíře, hlavně, že to řeknu já, jsou tací, kteří se přibližují k podsvěťanům. I cácorka, co není tvoje, *ušklíbne se,* s podsvěťany nějakým způsobem vychází neb ovycházela. *Podotkne a slovo podsvěťané použije víckrát než je jí libo. Jistě, je to obecně nadřazené slovo pro všechny rasy s démonskou krví či infekcí, nicméně nakolik přesné je otázkou. Ve výsledku je to ale natolik zaběhlý pojem, že je snazší si naň zvyknout.* Jestli se dotknout Malachaie, tak ten blázen pro zhrzené ego ohrozí všechny, nebude rozlišovat. Sejme podle mě i podsvěťany, kteří se konfliktu vyhnou a čipovat se nechají. *Zamručí zamyšleně. Nevěřila čaroději, možná si byli blízcí, neb se řídili pořekadlem nepřátele si drž blízko a stali se z nich spíš nejlepší nepřátelé ve velkých uvozovkách, to však neplatilo, že mu věřila. Jestli bude moct jít do války, obávala se, že potřeba starších po adrenalinu a to, že si jistě z pekla stále ponechával nějaké následky, zvítězí.* Vedoucí Institutu? Rozkošné. Jen mě vyveď z omylu...kdy Spolek nebo lovci spolupracují s námi OFICIÁLNĚ? Pokud se tomu mohou vyhnout, tak nikdy nepřiznají, že na něco nestačí a potřebují nás. *Přesně takhle začalo seznámení jí a jedné lovkyně několik let do minulosti...a ne jedno. Poznala takto ty dva nebo tři lovce, kterých existenci akceptovala, ne že by byla méně arogantní, úskočná nebo škodolibá, to ne. Užívala si, když ze svých metaforických výšin - postavených na egu a ne tom, že by byli něco víc - sestoupili k nim a s neurvalým a neochotným prosíkem přišli za ní. Oh, ano, to byl dobrý pocit.* Co přesně se tedy po tobě chce?
To je tím, že ta "moje cácorka co už není moje" byla civil, proto není tak moc naočkovaná od starších. *Podotkne jeden fakt a pak jen mykne rameny.* A právě kvůli těm co vychází s námi tak... mám trochu naděje že by mohli to všechno zlepšit. *Přizná. Uvědomuje si že to slovo řekl hodně krát, ale netuší jak jinak by označil všechny. Podsvěťané jsou prostě užitečné slovo, ikdyž lehce hanlivé. Leche se ušklíbne nad zmíňkou jeho bratra.* Můžeme uzavřít sázky, co se stane. Já vsázím na armagedon. *Koukne na na Maddie a snaží se trochu uvolnit atmosféru vtipem.* Sice jsme bratři, ale neznám ho tak dobře, takže můžu jen hádat z toho co jsem slyšel a něco mála co jsem zažil. *Jistě slyšel o pekle a tak, ale nevěděl co dělat. Nejspíš se nenechá načipot, když na to dojde, asi zmizí prostě.* Pro ně oficiálně znamená, když jim to nakáže Spolek mám dojem. *Pokríč rameny.* Ale ano zdá se, že na tohle nestačí a potřebují pomoct. A chtěl jen nějaké informace jestli o něčem nevím. Tak jsem řekl že se pokusím něco zjistit. *Pokrčí prostě rameny. Částečně lže ale zároveň říká pravdu jen...ji neříká celou.* Ale to není hlavní důvod proč jsem za tebou přišel... chyběla jsi mi. Jen...vždycky tak nějak první skončíme s bavením se o práci. *Uchechtne se lehce a napiej se vína a kouzlem přivolá flašku a položí ji na stolek mezi ně než vstane a jde se posadit vedle Maddie. Oběma dolije víno a flašku zase odloží.*
Bohužel, v tomto jsem za jedno. Jestli nenastane soudný den, bude to zázrak. *Ušklíbne se a pozvedne obočí. Nebyla tak překvapená, jak by mohla být, znala přece jeho znamení. Maddie se zasměje.* Nebuď tak sentimentální, nesluší ti to. *Pobídne ho, aby nevyjadřoval stesk po ní a zasměje se potichu.* Protože vzhledem ke zkušenostem mohu předpokládat, že důvod návštěvy se práce týká. *Nadhodí a dopije svou skleničku, načež ji k němu natáhne, aby dolil.* Jaký je tedy tvůj důvod, proč jsi přišel?
*Axel se lehce ušklíbne.* Můžeme soudný den pozorovat z nějaký pěkný ukrytý vilky jestli chceš. *Nevrhne jen tak do prostoru zatím co zakroutí skelničkou vína. Axel přece jen věděl kdo je jeho a Kaiovým démonským otcem a taky jaké biblické pověsti se k němu vážou. Nad jejími dalšími slovy se jen zasměje a zakrotuí nad tím hlavou.* A ty zase cynická, bohužel pro tebe tobě cyničnost sluší. *Vždycky to tak nějak bylo. On byl ten sentimentálnější a ona zase cynická. Protočí očima nad jejími dalšími slovy.* Hele...jasně chodím za tebou prodebatovat i práci, ale je to protože si užívám tvé společnosti. *Mykne rameny.* /A taky, že nemám tady v NY nikoho tak blízkýho jako tebe./ No a ten důvod...*Přisune se blíž, když ji přilívá vína a ještě se přisune a položí jí ruku na stehno.* Myslím, že tušíš. *Mrkne na ni pobaveně.* Popovídat si trochu, užít si...klasika.
*Nadzvedne jemně obočí i koutek, zavánělo to tím, že si z ní míní udělat náhradu za cácorku a to mu vřele nedoporučovala, ale byla to jeho věc nakonec. Znal ji dost dlouho na to, aby věděl, jaká je a na jaké bázi funguje.* Co mi vlastně nesluší... *Utrousí, ale zní to mírně, pořád byla žena a komplimenty, i když tento byl trochu zvláštní, ji těšily. Hladily její ego a to si nechala líbit. Určitým způsobem jednoduše byla marnivá, a proč ne?* Jistě, jistě, vůbec to nemůže souviset s tím, že většinu času mám informace, které potřebuješ. *Nadhodí ironicky a přesune na něj pohled, když jí položí ruku na stehno.* /A tady to máme./ *Proletí jí myslí, rty se jí zvlní do pousmátí a odpije svého vína.* Jo, myslím, že víc než tuším. *Opáčí tišším, níže položeným tónem, který nadvozuje jistým způsobem důvěrnější atmosféru a víčka jí spokojeně padnou trochu níž a tak jej sleduje zlehka zpod řas.* Věřím, že už jsme mluvili prozatím dostatečně. *Broukne nakonec, telekinezí odloží víno a přesune se tak, aby na gauči byla obkročmo nad Axelovým klínem, co jí vyhrne šaty o dost výše, jelikož knoflíčky měla všechny dopnuté.*
*Aktuálně nechtěl pomyslet na žádné vztahy ani tak. Prostě chtěl jen nějaké to uvolění a vypnutí. V poslední době asi víc a víc chápal Maddie a její nevzahování. Bylo to jistě pohodlnější pro všechny strany. Slabě se ušklíbne nad jejími slovy a mykne rameny.* Tobě by slušel i pytel na brambory. *Zasměje se tiše. Byla to ostatně pravda. Pak se potuttleně uculí a porkčí rameny jako kdyby mu to vůbec nedošlo.* Inu, jsi velmi dobře informovaná žena a nejvyšší čarodějka, bylo by špatné kdyby jsi neměla informace, nemyslíš drahá? *Zeptá se. Od té doby co on nemměl titul Nejvyššího čaroděje si připadal jakože ptořeboval všechno od někoho zjišťovat. Pak jí položí ruku na stehno a je jasné kam tím míří. Slabě se na ni usměje a koukne se z okna a přokývne.* Jo to teda mluvili. *Souhlasí a nechá ji ať se mu posadí na klín. Už automaticky jí chytí za boky a rukama jí po nich sjede a stehna, které začne hladit. Lehce nahne hlavu a kouká se na ni.* Tak... kam bys schtěl jít? Zůstat tady...*Nahne se k ní, aby ji políbil na rty.* Do tvé ložnice. *Další polibej jí věnuje na krk.* Nebo třeba já nevím... na linku? *Zavtipkuje než sjede zaze polibky níž.*
To záleží... *Opětuje mu polibek a v očích se jí zableskne, když mu nakloněním hlavu nabídne krk.* Zda chceš tradiční sex nebo si hrát. *Dokončí svá slova poté, co on dokončí otázku. Knoflíčky šatů nechává na něm, ve chvíli, kdy by ji o šaty snad připravil zůstane na jeho klíně zcela nahá, ale ani ona se samozřejmě nenechává zahambit, když jej plynule zbavuje svršků - nejprve samozřejmě pro pohodlnější manipulaci od pasu nahoru a kalhoty mu rozepne, aby mohly dolů při první možné příležitosti. Do té doby je prostor ovšem dostatečný, aby do nich vklouzla rukou a mohla jej podráždit takto.* Co by sis tedy přál...kromě mě?
*Sekne se k jejímu krku a polbíi ji na něj a slabě mykne rameny, protože už v urkách drží obě půlky jejích šatů, aby pěkne orzeply knoflíčky.* Hmm asi mi je to jedno. Můžeme si trochu hrát. *Navrhne a lehce rozveře části, které rozepl a políbí ji na odhalvou kůži. Rychlými pohyby rozepne celé šaty až dolů a sundá jí je. Odhodí je někam, ani neví kam. Nechcá svléknout košili a rozepnout kalhoty. Zhluboka se nadechne nosem, když jej začne drážtit a přivře oči.* Zrovna mě nic nenapadá, asi to všechno nechám na tobě. Věřím že u tebe jsem v těch nejlepších rukách. *Políbi ji na ňadra a pak je to už na ní co budou dělat...*
Výborně. *Broukne a když skončí nahá a čaroděje si vlastně připraví, tak sklouzne z gauče i jeho klína zpátky na nohy, jen aby jej mohla vytáhnout na ty jeho a zamířit do ložnice. Takové šance se nemohou nechat nevyužity, takže na místě jsou pouta. Ještě si k ruce nějaké hračky vezme, aby sobě i jemu společný moment zpříjemnila, načež si uzme pozici nahoře a nevzdá se jí protentokrát ani jednou a minimálně ne do chvíle, kdy mu rozepne pouta, které jej v pozici vleže držely. A když je po všem, jednoduše hračky, které je třeba omýt přesune do umyvadla v koupelně. Desinfikovala je pravidelně, nakonec, komu by bylo atraktivní vidět použité hračky, však? Hnus. Sama jej naviguje do koupelny, kde byla vana a vezme víno, se kterým tam dorazí a prozatím se usadí jen na okraji vany.* Jaké bylo tvé cestování vůbec? *Nadhodí téma k hovoru a tím jej velmi nepřímo pozve pro společnou vanu.*
*Hodně si užije to co s Mads dělali a pomůže mu to vypnout. Když mu odepne pouta a si promne zápěstí a nálseduje jí podle instrkucí do koupelny a slabě se pousměje nad tím krásným interiérem. Doleje oběma skleničku vína a prázdnou flašku nechá zmizet zatím so telekinezí podá Maddie skleničku. Opře se zády o umyvadlo a napije se vína.* Nic moc. V Paříži jsem si tak trochu skoro vymlátil celý byt... menší výbuch magie a pak jsem si zalezel do domu v Cornwallu, kde jsem vyrostl. Je to taková stará chatrč, opravená teda ale stále si drží ten tudorovksý styl, ale je to uprostřed ničeho máš tam krávy, ovce, slepice, kopce a zeleň, útesy...Je tam klid. *Pousměje se slabě.* A teď jsem byl za starým přítelem v Londýně. Neviděl jsem ho dobrých čtyřicet let. Má na starost Londýnský stínový trh. Tak jsme byl něco málo pozjišťovat. *Vysvětlí a sleduje jak se vana plní.*
Jo, mít klid od všech a všeho není na škodu. Pár let jsem takhle byla v údolí, kde stávala moje rodná vesnice. *Uzná, že někdy je klid povznášející a když se vana alespoň z části naplní, tak do ní elegantně vklouzne a pokynem ruky nabídne Axelovi, aby ji napodobil.* Zajímalo by mě, zda ten dům, co jsem tam vystavěla, ještě vůbec stojí. *Zamyšleně pro sebe zamručí. Mohla se tam portálem přesunout, jistě. Nebyla tam desetiletí. A ne jedno.* Jaké jsou novinky ze Stínového trhu mimo šuškandu o rukavicích a tak?
Bylo to skvělý být tam v klidu. Hodně relaxační. Je to asi dvanáct minut autem od vlekýho města a obřeží jižního Cornwallu. Krása prostě. *Pousměje se slabě a pak vklouzne za ní do vany jak mu naznačí.* Tak se tam běz někdy podívat. *Navrhne jí a hnad hlavu přes okraj vany a cítí příjemně teplou vodu na kůži.* Ten dům co tma vlastním tam stojí od toho co jej vybudovali moji čarodějní rodiče. Nechal jsem si ho a teď ho pronajímám jako AirBnB, vlastně to dělám se vším co vlastním. Tam kde nemám tolik osobních věcí. Divila by ses jak dobrý je to bussnies. *Ucechtne se a pak jen prostě mykne rameny.* Nic moc. Jen jsme zjistil, že jsem nahovnop kamarád, co nechal svýho přítele skoro čtyřicet let se topit v depresích a ani jsem se mu neozval...*Napije se vína.* Možná ho znáš... Barnabas Steinberg, v sedmdesátkách si to změnil na Anthony Crowwley, protože to prej znělo drsně. Znám ho asi od toho co tebe. Může mu být kolem...Sto šedesáti. Stínový trh záskal nějak po druhé světové, jak se dal dohromady...*Vysvětlí, protože Maddie ho může znát.* Ale jiná šuškanda na Stínovém trhu moc není. Jen ty rukavice.
Barnabas... *Zopakuje a odmlčí se.* Ano, myslím, že ho znám, minimálně z trhu a nějakého z plesů. *Potvrdí nakonec a spokojeně zanoří jednu ruku do horké pěny a posune ji, ne aby jejich partie zakrývala, spíš aby neměla ruku celou od pěny, až ji z toho místa bude chtít zase vynořit. Zakloní hlavu vzad, čím odhalí bledý krk a nohy si natáhne na jednu stranu přes Axelovu s naprostou samozřejmostí. V posteli ani na gauči osobní prostor nevyžadoval, zde ho snad nebude už vůbec vyžadovat. Vana byla dost velká pro oba nakonec. Měla ráda luxus, který si mohla dopřát. Chyběla tomu všemu jen masáž. Vrátí hlavu do přirozené polohy a spokojeně zamručí, dopřeje si doušek vína a znovu sklenici i s rukou opře o okraj vany.* Jak dlouho se zdržíš v New Yorku, vlastně?
Jo ted si říká Anthony. *Ušklíbne se lehce.* Je to možný že ho znáš, hodně se objevuje na trzích. Londýn hlavně. V posledních padesáti letech se z něj nepohl. Už to jde na něm poznat. Víš jak čarodějové používaj kouzlo. aby vypadali starší, když se zdržují delší dobu na jednom místě? Tak přesně tak vypadá. Kdybych ho nenzal tak vypadá jako poadesátiletý vyzáblý alkoholik. /Čímž vlastgě i je.../ *To už nahals neřekne. Vůbec mu nevadí jak se Mads k němu natahuje a podvolí se tomu. Málokdy by ji vyhnal ze svého osobního prosotru.* No budu se snažit co nejdéle. Moc věcí mě tu nedží. *Přizná byla to pravda.*Nejsem nevyšší, kromě tebe tu nemám nikoho kvůli komu bych měl důvod zůstávat. Přemýšlel jsem, že se vrátím do Londýna. *Přizná.* Uvidím, možná odejdu jakmile dořeším tu věc s lovci. *Porkčí rameny a začne jí masírovat chodtila, když tak pěkně vyhodí nožky k němu.* Ani nejsem žádná věřejná osoba, takže můžu udělat cokoliv.
Ani kvůli mě nemusíš zůstávat. *Upozorní čaroděje, že není žádnou jeho kotvou a kývne po jeho slovech o uzavření záležitostí, které tu nyní řeší. Spokojeně zamručí, když jí začne nohy masírovat a líně se pousměje jeho slovům.* Modeling byl prostě zkouška. Už mě ale začíná nudit. Dodržím si sobě daný limit a zmizím...možná do labyrintu. Uvidím. *Zamyšleně si jej prohlédne.* Možná za tebou a proJiné země svět. Stále je hodně míst, kam jsem nezavítala nikdy nebo už hodně dlouhou dobu. Ve dvou jsou cesty zábavnější. *Nadhodí nabídku jen tak do vzduchu, i když je to něco, co nenastane nejspíš ještě v řádu let. Ještě hodnou chvíli s ním ve vaně zůstává, dokud nepadnou obě skleničky a voda pozvolna nezačne chladnout. Tehdy si přivolá mýdlo, aby se umyla a i když to vlastně není nějak nutné a poradila by si požádá ledabyle Axela, zda by jí je neomyl on, když už tam byl. Vesměs neměla problém mu tuhle drobnou péči posléze oplatit, jakmile se opláchne a ve vaně se postaví. Ručník jí vklouzne do ruky sám a ona si jej omotá okolo těla.* Někdy se zase stav. Dobrou noc. *Prohlásí a zamíří do ložnice a do šatníku. Odtud...její další kroky vedou na Londýnský trh, chtěla se sama přesvědčit o pravdivosti šuškandy. Neobávala se, že by si Axel něco dovolil odcizit, stejně jako toho, že by zůstal. Ať si klidně zůstane, všakže. Netrápilo ji to. Její ochranná kouzla nebyla včerejší, k jistým věcem bez její krve nebude mít přístup a poté, co by snad byt opustil jej bariéra již opětovně dovnitř nevpustí.*
Uvidím, kdo ví jak všechno dopadne. *Ucehchtne se lehce a masíruje jí nohy a slabě se u toho posuměje, když ji poslouhcá.* Labyrint není vůbec špatný nápad, taky bych se tam mohl jít podívat. *Zamyslí se nad tím a pak se mu úsměv rozšíří. Obvykel cestoval sám, ale musela uznat, že možnost cesotání s ní byla opravdu zajímavá.* Myslím, že takovou nabídku neodmítnu. *Zazubí se na ni. Pak když dopijí pití tak se oba opláchnou a Axel se osuší.* Dorbou noc. *Rozloučí se s ní. Zdá se že jej nevyprovodí a tak to prostě udělá sám a jednoduše odejde z jejího bytu k sobe domů.*
*Slunce už zapadlo a pomalu se setmělo. Aless se zrovna dooblékla. Nahodila na sebe černou koženou sukni s délkou nad kolena, k tomu bílé tílko na tenkých ramínkách a černé sako. K tomu si dala černé lodičky a stejnobarevné psaníčko. Make-up zvolila jako vždy, lehký s kouřovými stíny a rudou rtěnkou. Vlasy si nechala rozpuštěné. Když byla hotová, sešla dolů, kde si od Sebastiana převzala ještě malý černý kufřík se svým nejlepším zbožím, načež se následně odebrala z rezidence ven, kde nasedla do auta a rozjela se na Manhattan, do jedné z nejlepších restaurací. Jakmile dojela, nechala si auto zaparkovat a odebrala se dovnitř, kde ji ihned usadili do jednoho malého salonku, kde měla mít upírka s čarodějkou soukromí. Jelikož Aless znala majitele, nebyl to problém. Objednala si láhev nejlepšího červeného vína a když jí jej číšník donesl a nalil jí do sklenky, čekala, až jí nechá o samotě a pak si do něj přidala trochu krve, kterou měla u sebe v malé lahvičce. Následně na to si vzala sklenku a napila se. Přemýšlela o tom, co vlastně všechno bude dneska chtít.*
*Nepřišla pozdě a ani brzy, přišla tak akorát, sotva pár vteřin před určeným časem. Na sobě měla lodičky zlatavé barvy, stejné psaníčko, bordó sako i kalhoty a...krémovou krajkovou podprsenku, která byla zčásti vidět. Černé vlasy měla vyčesané do složitě vypadajícího účesu a kromě tenké kočičí linky, která vytáhla tmavé oči a jemných stínů v barvách oděvu, vynechala make-up. Okolo krku jen visel zlatý šperk, snad obyčejný, snad očarovaný. Natáhne k Alessandře ruku a čeká, zda ji formálně pozdraví, vzhledem k místu půjde spíše o obchod, jak předpokládala a protože iniciativa šla ze strany Alessandry, tak čekala, že se dle toho i bude chovat. Maddie měla mnoho zdrojů. Některé jí byly sympatičtější, jiné méně, ale stejně užitečné...a mnohdy také loajální.* Dobrý večer přeji, *Prohodí pro úvodní zdvořilost a sklouzne si ji i její outfit pohledem, načež zvedne trochu arogantně v polovičatém ušklíbnutí jeden koutek a nechá se číšníkem usadit naproti ženě, která místo setkání určila, sama si vyžádá víno, bílé. Po jeho odchodu vrátí pozornost na Alessandru.* Tak začni, proč jsme zde?
*Upírka ještě chvíli seděla a přemýšlela, když pak ale zahlédla čarodějku, odložila sklenku a postavila se, aby si s ní podala ruku.* Dobrý večer přeji i já. *Opětovala jí pozdrav, než se opět usadila a počkala, až tak učiní i ona. Jejího pohledu si moc dobře všimla, ale bylo ji to celkem jedno. Když je pak číšník nechal o samotě, vzala si sklenku a napila se, než nakonec tedy začala.* Chtěla jsem se s tebou sejít, protože bych ráda s tebou uzavřela obchod, pokud se tomu tak dá říkat. Mám u sebe dva psy a jejich majitelka je teď momentálně upírka, novorozenec. Nechtěla se jich vzdát, ale zároveň s nimi nemůže být, tak mě prosila, zda bych něco nevymyslela, ale jelikož nejsem čaroděj, napadla jsi mě ty. Určitě máš zkušenosti v tom jak by se je dalo změnit tak, aby když bude s nimi, je hned nechtěla zabít. *Pronesla Aless svůj důvod schůzky, nechtěla chodit kolem horké kaše.* Také by mě ale zajímalo, co by to stálo. *Dodala ještě a čarodějku před sebou pozorovala.*
Tvé encanto je tak slabé? *Nadzvedne obočí, načež zkontroluje pohledem, že stůl je perfektně připravený a zaujatě uspokojeně zamručí jakoby dávala neslyšnou pochvalu tomu, kdo jej chystal.* Lze je proměnit na monstra, ale na to je potřeba dvou typů magie. Ne jen jednoho. Monstra pak obecně spadají do kategorie démonů, svým způsobem právem. Jejich krev po takové změně není zvětšiny poživatelná. *Pohodlně se opře, ruce složí na stůl a nohy si nakloní lehce do strany, vyloženě aristokratický posed.* Magie stojí víc než jen drogy. Magická dohoda. Co si myslíš, že by byla adekvátní cena? Co jsi pro svoje děvče ochotna nabídnout? Nebo snad nabídne na oplátku něco ona?...Pokud vůbec má, co nabídnout jako neopeřená. *S jistým opovržením se zase opře. Neopeření ji už stáli nejedny zničené šaty, jak stále byli od krve. Jejich neuhlazenost, tiky, nesoustředěnost...mládí...Nezamlouvaly se jí.*
*Pozvedla obočí.* Proč by mé encanto mělo být slabé? *Optala se a položila na stůl sklenku, ze které pila. Chvíli nad něčím přemýšlela, než opět pohlédla na čarodějku.* Ona ti nenabídne nic. Jí do toho tahat nehodlám, myslím, že už tak toho má víc než dost sama se sebou. *Pronesla upírka a sledovala Maddie.* A pokud jde o to, co si myslím, že jde u tebe adekvátní cena, tak netuším. U vás čarodějů je to různé. Pro ni jsem ochotná udělat dost, ale tady jde přece jen o psy, ne jí samotnou, tudíž chci nejdříve vědět, jakou konkrétní dohodu máš na mysli, co vlastně budeš chtít a já se pak rozmyslím, zda ti na ni přistoupím. Obchoduji s čaroději dlouho a kdybych pokaždé skočila na dohodu bez toho, aniž bych věděla, o co jde a zda mi to neuškodí, byla bych už dávno mrtvá. Takže? *Pozvedla obočí se stejným opovržením, jako ona na začátku. Aless nebyla hloupá a nehodlala se nechat nachytat.*
*Odmávne to. Mohla Akamiru ovlivňovat encantem čas od času, u mladého upíra encanto nevyprchá přeci tak rychle.* Ts, ts, ts... *Vypadne z ní arogantně.* Já ti řekla jen návrh, co za takovou věc je adekvátnější. Drogy A DOHODA, nespecifikovala jsem ještě nějaké podmínky. TY chceš něco ode mě, TY mi učiň nabídku, která by mohla být adekvátní cenou za poptávku, a JÁ se rozhodnu, zda mi to přijde dostatečné nebo něco přidám či upravím. *ušklíbne se a odmlčí se, aby poděkovala formálně číšníkovi, načež upije ze svého vína.* Počítám s faktorem, že vílu, která by ti psy se mnou upravila po ruce nemáš, já kontakty mám a mohu sehnat i vílu. Tam ti to ale opět mění nabídku a poptávku, protože víla bude mít svou cenu. Možná bys mohla dříve promyslet tyto věci, než plýtvat mým i tvým časem. *Nadzvedne obočí a nabídne si z vína, načež otevře menu, aby si prohlédla, co nabízejí.*
*Alessandra se napila svého vína, načež jí číšník pak dolil, když viděl, že už neměla.* Tak v tom případě, by bylo dobré, abys je specifikovala. Vím, že já od tebe něco chci, přece jen jsem tu schůzku navrhla já, ale pokud si pamatuju, když ty jsi ode mě něco chtěla, já ti svou cenu řekla hned, takže proč bych já ti měla dávat nabídku? *Pozvedla obočí a sledovala jí.* Pokud vím, jako kupujícímu, by měl právě prodávající dát cenu, takže poslouchám. *Usmála se na ni sladce. * A pokud jde o vílu, není třeba, abys hledala mezi svými kontakty a navyšovala si tak cenu. Nebudu platiti za něco, co sama už mám. Znám pár víl a vím, že minimálně jedna, by do toho šla. Ovšem, to záleží, jen jestli se budou mě líbit tvoje podmínky dohody.
*Nadzvedne obočí, ale nepodotkne, že cena za zboží, které ji danou má a za něco takového, jako žádá ona, jsou dvě rozdílné věci.* Výborně. V tom případě ti tedy předestřu svou představu o podmínkách dohody. *Spojí si prsty spokojeně na stole a prohlédne si ji, jakoby odhadovala, zda je připravená a zvládne to, načež jí pohled vrátí k očím a už se odtud neodvrátí, když promluví.* Má strana by byla proměna psů do podoby v níž nebudou ohroženi touhou po krvi ze strany tvé neopeřené. Což znamená, abys byla informována, že se z nich stanou monstra - může to ovlivnit jejich vzhled, povahu, v některých případech také schopnosti či intelekt. *Začne svou stranou dohody a poté jí povyskočí koutek rtů.* Z tvé strany, když tedy nechceš do záležitosti tahat svou upírku, které se to však týká, bude patřit to, že mi zachováš, řekněme, loajalitu, a s tebou také klan. Nebudeš na mě útočit, a pro zachování životů tvých upírů je, jak věřím, instruuješ o tom samém. A po dobu života těch psů nebo čehokoliv, co se z nich po proměně v monstra přesně stane, mi budeš k dispozici se službičkami. Vzhledem k tomu, že proměna psů není život ohrožující ani životu nepříjemná, nebudou takové ani ony služby. Budou to spíše neškodné službičky, zda je splníš přímo ty, nebo někoho pověříš je na tobě. Ale když už jsme ty obchodní partnerky připojíme k tomu ještě jednu věc...nebudeme si vzájemně házet klacky pod nohy a nebudeme prozrazovat vzájemně svou identitu žádným civilským úřadům, jelikož to by vedlo k lovcům a nám to jen znepříjemní život, a když jsme u lovců, ani jim, či jiným jedincům a skupinám, které by mohly naši činnost a poklidný život ohrozit. *Odmlčí se a vezme si skleničku vína, aby se napila a nechala Alessandře čas na promyšlenou, přičemž kývne na číšníka, kterého zahlédne, že si chce objednat. Vezme si jen lososa, ryby a mořské plody měla v oblibě, a po jeho odchodu se tázavě podívá na upírku.*
*Aless se posadila pohodlněji a s pohledem upřeným na čarodějku před sebou jí poslouchala. Když pak skončila, natáhla se pro svou sklenku, napila se a přemýšlela nad tím, co za to vlastně chtěla. Po chvíli se jen usmála.* Za prvé, na tvou nabídku jsem ti ještě nekývla, takže se nedá říct, že bychom byly obchodní partnerky. Musí však říct, že to máš velmi dobře vymyšlené. Je tu však jeden malý problém. Chápu, že služby něco stojí, zvlášť pokud jde magii, ale za dva psy mi to přijde až trochu přehnané. *Usmála se.* Já ani můj klan se ti neupíšeme, na to zapomeň a je mi jedno, zda půjde jen o malé službičky, jak jsi řekla, co nijak neohrozí životy. Prostě ne. Nejsem hlupák, abych se takhle zaprodala kvůli obyčejným psům. *Dopila svou sklenku a prázdnou jí vrátila na stůl. Možná, kdyby šlo o jinou dohodu, o něco jiného, tak by se i přiklonila k tomu, aby souhlasila, ale jelikož díky svým kontaktům tak nějak věděla, s kým se čarodějka stýká, to aby se jí upsala s klanem, rychle zamítla.*
Obchodní partnerky jsme od chvíle, co jsi mi prodala první drogy. *Ušklíbne se a pak se tiše zasměje a ukončí to přeslazeným úsměvem.* Fajn, vymysli něco lepšího, co pro mě bude atraktivní, nebo si najdi čaroděje, který ti dá lepší nabídku, protože nežiješ v pohádce, má drahá, Ti, kdo ví, co dělají, ti nikdy nedají zalevno, pokud nejsou hloupí. *Potom si přivolá znovu číšníka a zatímco k ní jde, otočí se zpátky k Alessandře.* Rozmýšlej rychle, buď si objednám skleničku nebo zruším jídlo, zaplatím a můžeš dát vědět, jak jsi dopadla.
Pokud jde o obchod s drogami, pak ano, v tom možná souhlasím, ale myslím, že v tom dalším asi obchodovat nebudeme. *Pronesla s úšklebkem a kývla na číšníka, kterému dala svou kartu, aby všechno zaplatila.* To, že žiju v realitě a ne v pohádce, tak vím moc dobře, to si nemysli. Tak naivní a hloupá opravdu nejsem i když si myslíš opak, podle tvého opovrženeckého a povýšeneckého pohledu. Jen vím, kdy obchod stojí za to a kdy je to ztráta času. *Postavila se a když se číšník opět vrátil, podal jí její kartu zpět s tím, že je vše zaplaceno, pak odešel.* Neříkám, že to chci zadarmo nebo zalevno, to opravdu ne. Ale abych za dva obyčejné psy platila sebou a klanem, to už je tročku přehnaná cena. Mám dost kvalitního zboží, dost peněz i kontaktů mezi vlivnými lidmi po celém světě, takže mám dost věci, co bych mohla nabídnout, ale já a ni mi lidi to nebudou. Takže myslím, že se schůzkou jsme u konce. *Usmála se na ni sladce, vzala si své psaníčko a dala se na odchod.*
Máš spoustu věcí, co nabídnout, a přesto jsi s ničím nepřišla, takže to byla ztráta času. *Potvrdí shovívavě a nijak ji nezastavuje, když se rozhodne odejít, je to pro ni snazší varianta, když už si objednala, vklidu povečeří, než se i ona vydá pryč. Nijak zvlášť nad celou situací nepřemýšlí, jednoduše to smete ze stolu jako uzavřenou věc. Pokud Alessandra nesežene nikoho, sama přijde a třeba i s nabídkou tentokrát. Vesměs jí to bylo jedno, měla vše, co potřebovala a svou magii rozhodně nedávala zadarmo a Alessandra si brala k srdci, že má příliš důležitou roli, přitom vesměs by ji dohoda nijak zvlášť neovlivnila. Jestli bylo hloupé rozhodnutí odmítnout nebo ne ukáže čas, čarodějku to ale netrápilo dost na to, aby s tím ztrácela další čas, když dorazila do bytu.*
*Upírka se ještě zastavila a na Maddie se ještě otočila, ale už nic víc neřekla, neměla co. Jen se pousmála a pak pokračovala dál. Když procházela přední části restaurace, pozdravila majitele, který se tam mihnul a pomalu se vydala ke svému autu. Ještě si cestou zpětně v hlavě přehrávala, celý večer, nakonec přece jen usoudila, že tak jak to udělala, udělala správně. Pak už jen nasedla, nastartovala a vyjela zpět ke své rezidenci.*
*Už to bolo niekoľko mesiacov, čo od Zacharieho niečo počula. Vlastne sa to všetko pre ňu skončilo tým listom. Už sa balila, aby sa presťahovala späť do Európy, keď jej prišla správa. Nebolo v nej veľa slov, ale neznáme číslo ju požiadalo, či by sa mohli stretnúť na Empire State Building, na úplnom vrchu. Aj keď už nemala v arzenály runy na zneviditeľnenie, podarilo sa jej prešmyknúť okolo SBS do technického výťahu, s ktorým sa dostala k známej vyhliadke. Bez slova sa oprie o lakte o múrik, a posledný krát si užíva výhľad na toto mesto, kým jej v telefóne v maily svietila neotvorená správa s letenkami do Londýna. Už nebola vo svojej známej čiernej výstroji - namiesto toho mala na sebe bordové voľnejšie nohavice a béžový hrubší svetrík, ktorý ju chránil od chladnejšieho počasia vo výške.*
*S Mirjam stratili kontakt už pomerne dávno. Keď od nej dostal list a všetky darčeky, ktoré jej venoval udrelo o to. Možno viac, ako kedykoľvek očakával. Nevedel čo mal mladej lovkyni povedať. Kým však uvažoval medzera v čase bola väčšia a väčšia kedy sa začalo zdať, že už by bolo lepšie mlčať. Nevidel ju, nevedel o nej.. Vedel však, že chcel veci urovnať pred tým, než odíde. Fakt, že Melina zmizla ho netešil, avšak v kútiku duše dúfal, že ženu nájde mŕtvu a tým pádom nájde voľnosť v svojom dosavadnom živote. Jeho vzhľad bol.. obyčajný než čokoľvek iné. Veľké prstene chýbali a na rukách sa tak objavovala len jeho dlhoročná obrúčka, oblečené mal staršie rifle kým hruď mu zakrývalo len tielko a hnedý svetrík. Keby človek nevedel, očakával by, že išlo o náhodne pracujúceho. Nie storočného čarodeja s kariérou a spojením s drogovým podsvetím. Keď odoslal správu, dúfal, že Mirjam mu dá ešte jednu šancu, nechcel si však robiť len nádeje.. možno už nad ním zlomila palicu úplne, čomu by sa sám nedivil. Netrvalo dlho kým sa presunul pred Empire State a s troškou mágie sa dostal do hlavného výťahu. Dvere sa však čoskoro otvorili a pohľad mu padol na čiernovlásku, na moment tak zastal. V tichosti váhal zatiaľ čo jednou rukou siahol do vrecka.* Mirjam? *Jeho hlas nebol plný nadsázky a pokoja, možno práve teraz znel viac ľudsky než kedykoľvek pred tým.* Prišla si..
*Pozrie na hodinky a premýšľa nad tým, že ak sa muž neukáže do 15 minút, odíde. Mala toho ešte veľa, čo trebalo zbaliť, aj keď to už zrejm elen rýchlo nahádže do krabíc a zalepí. Bolo to iné, ako keď sa sťahovala z jedného inštitútu do druhého - zrazu potrebala mnoho dokumentov, ale ja veci na život - niečo, čím si bude variť, niečo, čím bude umývať, a hlavne aj všetky učebnice, ktoré už od akadémie dostala, aby sa mohla začať pripravovať. S viditeľným smútkom v očiach pozoruje, ako mesto dýcha životom. Ľutovala, že toľko času strávila v tieňoch, a nedovolila si viac žiť. Na moment dokonca zabudne, že na niekoho čaká, a iba si užíva ten pokoj, ktorý cítila. Preto sa ja rýchlo prekvapene otočí, keď počuje, že výťah sa opäť hýbe.* /Buď ma našli, alebo je to on./ *Uvedomí si a znovu venuje pohľad oblohe, ktorá bola zašpinená výfukom z mnohých lietadiel. Ťažko si pri jeho hlase povzdychne. Otočí sa naňho celým telom.* Zacharie... *Odpovie mu. Zrazu si spomenula na to, ako sa prvýkrát stretli, a učil ju, ako vysloviť jeho meno. Jednu ruku si nechá na rímse a oprie sa o ňu bokom.* Prišla. *Potvrdí mu jeho slová. Nevie ale, čo má cítiť. Či hnev, smútok, ľútosť, alebo radosť, že ho vidí.*
*Cítil sa, ako dieťa, ktoré čakalo na pokarhanie. Svoje chyby si uvedomoval, zvyčajne sa však svojim činom nemusel stavať na priamo a tak to výustilo do konfliktu v ktorom sa ocitli. Čisto jeho vinou. Nevenoval sa jej, ako mal. Nedával jej city, nehu a náklonnosť ktorú si zaslúžila. Zanedbával ju, nik by v takom vzťahu či priateľskom, alebo inom neostával. Nemohol tak Mirjam vyčítať nič, chcel ju však vidieť. Zelené oči pozorujú ženu, ktorá ho kedysi očarila. Niečo sa však zmenilo, cítil to, akoby mu to našepkával vánok.* Chcem sa ti ospravedlniť. *Začne pri čom jeho telo bolo stuhnuté, možno od únavy, možno nie. Jeho prsty zopnuté v päsť, aby dokázal svoje city umlčať a nepovedal niečo čo nechcel.* Za všetko. *Dodá, menovať to by bolo nekonečné. Slová zvyčajne z jeho úst vychádzali ľahko tentokrát však mal pocit, že jeho anglická slovná zásoba vymizla. Podíde o pár krokov bližšie kým sa nezastaví pri múriku z ktorého pozorovali novoročný ohňostroj. Chcel jej povedať o svojom odchode čo najskôr, nemal však pocit, že hovoriť o sebe bolo to správne.* Ako.. sa máš? *Hlesne potichu kým má sklonený zrak k mestu.*
*Bolo zvláštne vidieť showmana ako Zacharieho D'Amboise stáť na mieste ako kvetinka, ktorú nikto nepolial už pár týždňov, a slušne si od teba žiada poslednú kvapku v tvojom pohári. Keď na toto miesto prišla, čakala, že možno sa bude chcieť rozprávať o tom, čo sa medzi nimi stalo, kde sa to pokazilo, a prečo. Ale nikdy neočakávala toto.* Tvoje ospravedlnenie... *Zhlboka sa nadýchne. Nechcela mu klamať.* ...beriem do úvahy. *Vysloví nakoniec. Niekde vnútri mu chcela už ospravedlnenie prijať, ale momentálne sa sama natoľko topila vo svojom novom svete...jej známy svet sa pretočil hlavou nadol, a ona sa tak musela najprv naučiť orientovať v ňom, než bola schopná doňho prijať niekoho ďalšiho, koho už raz odstránila. Preto to bolo iné pri Sanderovi - bol pre ňu niekde inde, ale bol jej oporou a niekým, kto ju držal pri zemi. Zacharie bol však kompletne iný prípad. Aj možno práve preto, že toto malo znamenať začiatok niečoho nového, ak Zacharie zahrá svoje karty správne, sa mu rozhodne predstaviť svoje nové ja. Sveter stiahne zo svojej dlane, ktorú prekrýval, aby mu ukázala smutnú jazvu namiesto tmavých, až živých, čiernych čiar.* Dá sa povedať, že inak. *Dodá k tomu, než si ruku opäť schová pod látku. Nebolo ťažké zistiť, čo sa s ňou stalo. Predsa len sa práve kúpali v slnečnom svetle.* A ty? *Spýta sa nakoniec. Nie len zo slušnosti, úprimne ju posledné mesiace trápilo, čo z jej spomienok na Zacharieho skutočne zostalo realitou.*
Tomu rozumiem. *Prizná, ani on sám by si nedokázal ihneď ospravedlniť. Išlo o niečo o to viac bolestivé keď vzal v potaz, že bol jej prvým partnerom. Vec sa v takom prípade zhoršovala. Zacharie mal vyššie výčitky, možno čiastočne pripomínané šatami na ktoré vo svojom šatníku hľadel po tom, ako ich vrátila. Mirjam sa však zdala byť zdravá, možno ešte viac, ako kedykoľvek pred tým. Žiarila iným spôsobom, ako si pamätal.* Inak? Akým spôsobom? *Premnie si ruky zatiaľ čo mu končeky prstou ostanú pri obrúčke na ruke. Stále mal niečo čo chcel dať Mirjam na rozlúčku, teraz na to však nebol ten správny čas. Nie teraz, nie takto. Zahľadí sa tak do diaľky zatiaľ čo dúfa, že ho Mirjam nezazdí a dá mu aspoň zrnká odpovedí.* Podobne, plno zmien. *Dodá stroho, podobne, ako komunikovala aj ona.* Budem odchádzať z New Yorku.. chcel som ťa ešte vidieť. /A vedieť, že si v poriadku./ *Myšlienka sa mu len ozve v hlave, pokiaľ by však mala presah ku Mirjam nedivil by sa tomu. Všetko mu mierne hučalo, možno na neho New York už skutočne bol priveľa.*
*Bola rada, že ju na jednu stranu netlačil do ospravedlnenia sa, ale zároveň si nervózne zahryzne do pery, keď čarodej nepochopí jej náznaku. Nechela o tom zatiaľ hovoriť nahlas. Už jej stačilo, že sa jej pretočilo všetko, čo kedy od života očakávala, ešte k tomu ju aj rodina v Španielsku viac nebrala za svoju. Skutočne Ďakovala za svoju rodinu Tsai, tí jej ostali jediní.* Počas hliadky, pár mesiacov vzad, ma pohrýzol nestrážený vlkolak. Žiaľ, ani anjleksá krv ma neochránila. *Objasní nakoniec. Bolo ťažké tie slová vysloviť.* /Už nie som lovcom tieňov. Už som vlkolakom./ *Stále sa jej to zdalo ako zvláštny sen, aj keď to bola realita. Zaujme ju, že čarodej hovorí o sťahovaní sa.* Francúzsko? *Tipne si ako prvé. Zacharie o tej krajine vždy toľko básnil.* Ja som nastúpila na policajnú akadémiu, ale študovať budem v Londýne. *Objasní, keďže mu to chcela napriek všetkému povedať.*
*Mierne privrie oči zatiaľ čo si všimne jej ruky. Čierna runa s okom bola vyblednutá a zostala len jazva. Na moment sa mu zatajil dych. Chcel sa ihneď pýtať, prečo mu to nepovedala, odpoveď však sám vedel. Nerozprávali sa, keby tam pre ňu bol tak by mu to povedala, nemala však voči nemu dlh. Spojí tak pery zatiaľ čo rukou siahne po jej pravačke. Prst prešiel po nerovnej pokožke zatiaľ čo sa mu v hlave tvorili rušivé výčitky.* Kedy.. sa to stalo? *Zodvihne k nej pohľad, zelené oči akoby mali tentokrát skutočne istú emóciu.* Ako to zvládaš? *Opýta sa chlácholivo, život civila nebol jednoduché, nie po tom, ako jeden vyrastá obklopený nefilskou doktrínou. Bola by to zmena pre kohokoľvek aj keď si držal nádej, že Mirjam bola múdra a schopná túto zmenu ustáť.* Nie, kiežby. *Povzdychne si kým si prehrabne vlasy a jej dlaň pustí.* Idem do Číny, Melina.. zmizla z povrchu zemského a neviem čo sa deje. *Prizná, ale k obavám sa ešte nepriznáva. Nemôže si byť istý čo sa stane.* Policajnú Akadémiu? *Na tvári mu naskočí jemný úsmev, bol potešený nad touto informáciou.* Nechceš sa vzdať ochrany bezmocných? *Zacharie sa možno mohol zdať sebecký, nakoľko v hĺbky duše bol rád, že sa Mirjam premenila. Nakoľko mal čo i len drobnú šancu dievča vidieť o pár rokov viac, ako keď by naďalej bola s anjelskou krvou.* Kedy odchádzaš?
*Pokrčí ramenami. Skutočne nevedela.* Nejako to zvládam. Veľa mi totižto neostáva. *Odpovie skôr neutrálne, keďže bolo jasné, že žiadne pozitíva v tomto novom živote zatiaľ nenašla, ale nechcela sa nimi obklopovať do jeho konca. Na druhú stranu Mirjam prekvapilo, keď sa jej Zacharie priznal, že do Francúzska nejde. Prišlo jej to neznáme, bola to pre ňu automatická odpoveď. Jeho vysvetlenie však dávalo zmysel. Veľa síce o tomto jeho živote nevedela, ale rozumela, že nebude dobré, ak sa ho bude pýtať, hlavne keď má stále medzi lovcami priateľov. Musela by tak potom hrať na obe strany, a to ona nechcela. Preto ostávala v tichosti.* Dúfam, že ju nájdeš...tak, aby si bol spokojný. *Popraje mu šťastie, keďže chápala, že to mal čarodej so svojou učiteľkou zložité. Mierne sa pousmeje na jeho poznámke a pozrie sa na ľudí pod nimi - malých mravcov, ktorý si žili svoje malinké životy.* Aspoň toto mi ostalo, takže sa toho mienim držať. *Prizná a skúsi si spomenúť, čo jej mobil naznačoval.* Na konci mesiaca. Síce mám ešte času dosť, ale vybavovať veci ako normálny občan štátu je viac než náročné. *Pokrúti hlavou nad papierovačkami, ktoré ju ešte čakali. Toto bola aj chvíľa, kedy by bola rada za to, aby bol Zacharie pri nej, aby jej poradil. Musela sa však postaviť na vlastné nohy.* A ty?
Začiatok bude ťažký, ale jeden si zvykne. Budeš si môcť viac užívať života, aj keď si vytváraš povinnosti v podobe práce.. je to voľnejšie neustále neuvažovať nad prácou. Oddych je niekedy dôležitý. *Prizná sa zatiaľ čo na ňu hľadí.* Pokiaľ by si potrebovala s civilskými vecami pomôcť.. môžeš mi dať vedieť. Aj po tom čo na oko zomrie budem môcť potiahnuť nejaké nitky. *Pousmeje sa pri čom bol rozhodnutý, že jej aspoň takýmto spôsobom podá pomocnú ruku. Bolo to niečo v čom sa do istej miery vyznal aj keď k tomu bol nútený kvôli okolnostiam.* Vďaka, dúfam, že ty budeš spokojná nech ide o čokoľvek. *Prikývne k žene a pousmeje sa. Chýbala mu, vedel to aj keď so to nechcel priznať.* Viem, že budeš skvelá sila štátu. *Kývne k nej úctivo zatiaľ čo siahne do vrecka, kde sa mu ruka na moment zastaví.* O pár dní, minimálne pre oko verejnosti, preto pokiaľ uvidíš nejaké správy.. tak som v poriadku. *Cukne mu v kútikoch kým vyberie menšiu šperkovú krabičku a položí ju medzi nich. Obaja vedeli čo sa v nej nachádza. Drobný náhrdelník, ktorý jej daroval, ešte v Nemecku.* Nechcela si si ho nechať z princípu? *Opýta sa už trochu spadnuto, šek strážil, ako oko v hlave. Neopustil mu jeho nočný stolík, možno to bola istá melanchólia.*
*Vedomie, že má na svojej strane aj Zacharieho, ju upokojila. Zrazu sa odchod nezdal tak ťažký. Bolo možno smutné, aký účinok na ňu čarodej mal, aj keď už neboli spolu, ale bol to zároveň človek, ktorého úprimne ľúbila, takže možno sa ani nebolo čomu diviť.* Skúsim si teda vziať trochu voľna. Veľa mi aj tak neostáva. Iba pár rokov pracovať, než sa niekde usadím. Ale... *Premýšľa, či prijať jeho ponuku, keďže chcela skúsiť všetko sama. Ale bola pravda, že ak teraz odmietne, možno skutočne bude jedného dňa potrebovať čarodejovu pomoc.* ...neodmietnem tvoju pomoc. Skúsim si žiť svojím životom. Ale je príjemné počuť, že si na mojej strane. *Prizná sa s malým úsmevom. Už stratila priveľa ľudí, bolo super vedieť, že aspoň niekto ostáva. Na svoju prácu už nekomentuje, lebo sama stále nevie, do čoho ide. Možno si všetko rozmyslí hneď prvý deň. Radšej sa preto zameria na Zacharieho údajnú smrť.* Už som aj zabudla, že vlastne nevyzeráš na svoj vek. *Podpichne ho hravo. Ani si nebola istá, s akým vekom sa práve prezentuje, ale vie, že je už na scéne priveľmi dlho. Pohliadne na krabičku. Opatrne ju vezme do rúk, a otvorí ju. Šperk dala dokonca pre istotu aj vyčistiť, takže sa leskol.* Nechcela som ti byť nič dlžná. *Povie jedine, načo šperk pohladí. Stále v ňom cíti jeho magickú moc. Premýšľa.* Zapol by si mi ho? Ako znak, že možno jedného dňa bude všetko v poriadku?
Nemusím byť na pomoci neustále.. len keď budeš chcieť ty. *Pristane zatiaľ čo mu do tváre udieral vánok. Bol chladný a spôsoboval mu ľahký tras na tele. Uvažoval či by taký dokázal vytvoriť Lóni, alebo nie. Bol však rád, že na tvári Mirjam zahliadol úsmev. Obával sa, že mu už unikne pod prstami tak, ako predtým.* Dúfam, že keď sa usadíš.. tak ťa budem môcť prísť navštíviť. *Pousmeje sa na.* /Lovkyňu./ *Vždy pre neho bola lovkyňou bolo to súčasťou jej identity, keď tento kúsok postrádal on, nevedel si predstaviť, akú medzeru prežívala ona. Priloží si ruku k srdcu, chcel jej navrhnúť pobyt v jeho byte v Londýne, ale tušil, že Mirjam chcela byť sebestačná. Vydupať si novú cestu.* Už nejaký ten rok.. bulvár si už šepká, akého plastického chirurga skutočne mám. *Ticho sa uchechtne, aby trochu odľahčil situáciu, bolo to bizarné, okrem toho život na výslní mu už nemal čo poskytnúť. Bol otrokom svojej práce a chcel prestávku. Opäť vidieť svet a žiť v skromnosti.* Nikdy si mi nebola nič dlžná, to ja voči tebe stále nesiem dlhy. *Prizná sa kým na jej pokyn vezme retiazku medzi prsty. Nezmenila sa, stále bola jemná a cinkala keď sa šperk o seba ťukol. S ľahkosťou jej odtiahol vlasy na krku kým sa drobné zapínanie pokúšal prstami rozopnúť. Na drobnú prácu práve stavaný nebol.* Nevracaj mi ho, ak ho už nebudeš chcieť.. len ho niekomu predaj prosím. *Požiada Mirjam zatiaľ čo jej vlasy opäť zakryjú krk.* Ďakujem ti.
*Pousmeje sa. Nečakala, že keď sa stretnú, tak sa bude cítiť takto dobre. Mentálne sa pripravovala na to, že bude zo Zacharieho správania sklamaná, alebo že ju doženie až k slzám, alebo si uvedomí, že nemá dôvod sa naďalej snažiť, keď už viac nie je lovcom. Ale namiesto toho cítila úprimnú úľavu, že toto stihla pred svojím odchodom vyriešiť.* Dám ti vedieť, dobre? Iba...ak si zmeníš číslo, tak mi daj vedieť, dobre? *Bolo logické, že si čarodej bude ešte musieť zmeniť všetky svoje kontakty. A síce to usadenie sa nepríde tak skoro, bolo zrejmé, že Zach bude jedným z prvých, ktorý o tom budú vedieť. Spolu sa zasmejú na jeho záhadnom chirurgovi, bolo to takmer ako malý inside joke. S tým však pobavenie nahradí ľútosť a Mirjam sa náhle cíti zle, že ako všetko ukončila. Vedela, že možno sa mali porozprávať, ale v tej dobe sa to nedalo, Zacharie jej nebol dostupný. Teraz ale už zrejme bol, a preto sa v tento moment stretli na streche najvyššej budovy v celom meste.* Nepredám ho. To by si mi musel zabiť partnera. *Podpichne ho, keďže on bol jej ex, a práve sa išiel pred verejnosťou odstrániť z povrchu zemského. Pohľad jej padne na hodinky.* Prepáč mi, už by som mala ísť. Ale môžem od teba dostať aspoň objatie? *Požiada ho, a prázdnu krabičku mu vráti. Nemala už dôvod si ho dať dole.*
Pošlem ti všetko potrebné sovou. *Pousmeje sa na Mirjam zatiaľ čo jej kývnutím hlavou tento čin prisľúbi. Predpokladal, však, že okrem čísla bude musieť zmeniť aj číslo či svoje prezentovanie. Sám si nebol istý kde jeho úvaha skončí, avšak vedel, že meno Zacharie bude musieť na istý čas skryť.* Partnera? Nie to by som rozhodne neplánoval. *Dodá s úsmevom, predstava Mirjam v šťastnom vzťahu.. s rodinou mu dodávala istého pokoja. Fakt, že sa dožije starého veku, bez nástrah démonov, v pokoji. Z hrude mu unikne tichý povzdych, možno však šlo o úľavu než čokoľvek iné. Bol pokojný.* Bez neho by si odísť nemohla. *Vrúcny úsmev mu tancuje na perách zatiaľ čo si ženu pritiahne k sebe. Jeho ruky ju držali tuho, akoby nechcel, aby sa vyšmykla preč. Sám si nebol istý kedy ju najbližšie stretne. Bol však rád, že nech bude kdekoľvek aspoň nebude cítiť smútok alebo úzkostlivosť kým si to sama nebude želať.. aspoň šperk mu dovolila prenechať.* Dúfam, že sa čoskoro uvidíme. *Jeho hlas bol tichý, odrážal sa jej do vlasov kým sa nad mestom začalo skláňať slnko.* Nech sa ti darí Mirjam.
*Prišlo jej to všetko vtipné. Pošta sovou, ako aj to, že jej Zacharie prial peknú budúcnosť, aj keď s niekým iným. Nikdy by si nemyslela, že to takto všetko skoční, ale všetko malo svoje začiatky a konce, a bolo na čase, aby skončila aj táto éra. Zacharieho objíme okolo brucha, a jemne ho aj stisne, než sa ho pustí, aby sa na jeho tvár naposledy pozrela.* Určite sa ešte v budúcnosti stretneme. *Viac mu teraz sľúbiť nemohla, lebo nevedela, že kedy ani ako. Možno to bude len milá náhoda, alebo ho skutočne pozve až vtedy, keď si kúpi svoj prvý vlastný dom.* Nech sa ti darí, Zacharie. *S tým si prejde prstami po náhrdelníku a konečne sa vydá dopredu za svojou budúcnosťou. Ešte mala stretmúť mnohých a vybaviť veľa, než oficiálne odíde, ale aspoň už cítila vnútorný pokoj, keď sa výťahom spúšťala na prízemie.*
Ja viem, teším sa. *Usmieval sa, ako nemohol. V istom zmysle to bolo tragické. Ich vzťah nebol ideálny, nikdy nebol. Avšak pre Zacharieho bol ľudský, vlastnosť ktorú často vo svojom živote postrádal. Mirjam síce bola na pohľad a krvou iná, avšak nezmenila sa. Bol za to rád a do istej miery ho to prekvapovalo. V tichosti ju pustí na odchod kým len pozoruje, ako pomaly odíde smerom ku výťahu. Ostal tam tak stáť, potichu, zatiaľ čo okolo neho len svišťal vietor, ktorý sa mu prehrabával vo vlasoch. Možno sa mu niečo snažil povedať, ale nerozumel mu. Potichu si však ruku priloží ku krku, akoby siahal po náhrdelníku, ktorý Mirjam odovzdal. V New Yorku už nemali miesto, vedel však, že si ho nájdu inde aj keď možno nie pri sebe. Veril, že osud ich opäť spojí. Musel.*
*Společenské události bývaly zajímavé, spousta vlivných lidí, které mohla poznat a nějak zmanipulovat, aby jí byli nakloněni. Byla žena, měla ráda dárečky a pozornost, ráda se nechávala potěšit, i když si všechno mohla koupit či jinak sehnat i na vlastní pěst. Při něčem by si ale musela zašpinit ruce a to se jí dvakrát nechtělo, na to měla své vazaly, i když někdo by to mohl zjednodušeně označit za její majetek. Kdyby jim nedala jakousi svobodu, tak by se bez jejího svolení ani nenadechli, byla ještě milá, když jim jejich životy nechala, dokud je nebude potřebovat a dokud se nesnaží s ní křížit cestu. Nyní však měla vše co chtěla - elegantní, jednoduchý a přesto pozornost strhující outfit obepínající její tělo bez jediné vady a s hebkou pokožkou. Tmavé vlasy jí jen v jemných, upravených vlnách rámovaly obličej s tmavýma očima, které zvýrazňovaly pouze kouřové stíny se zlatým základem v koutku, aby podtrhly také šperk okolo krku, s ním ladící psaníčko a boty. Neměla společnost, ale očekávala, že dříve nebo později se někdo v té její objeví. Možná tak učiní ona. Dnešní charitativní gala večer se měl nést v příjemném duchu a dle programu, který letmo prolétla měl obsahovat remake jedné z literárních klasik, aukci a to vše proloženo jednoduchou společenskou zábavou s drobným, lehkým občerstvením, dobrým alkoholem a živou, klasicky lazenou hudbou. Ani se příliš nezaobírala tím o jakou charitu jde, postřehla jen, že se jedná o děti, ty byly jednou z mála věcí, které ještě vnímala ve svém životě jako něco, čemu může věnovat pozornost a nějaký druh pomoci bez žádosti čehokoliv na oplátku. Nakonec vždy to budou děti, kdo budou budoucností, takový byl koloběh života a musely přicházet nové a nové generace. I nesmrtelní mnohdy uvízli na jednom bodě a už nebyli schopni se uzpůsobit kroku času, zůstali žít minulostí. I ona vyznávala způsoby minulých let, galantnost šla od té doby velmi z kopce, proto si jí v dnešních dnech vážila a to i u mladých. Zastane u stolu s občerstvením, kam došla napříč středem místnosti za doprovodu tiché hudby a klapotu podpatků. Klevetění žen po menopauze, když zaujala pohledy mužů a ony se snažily sebemenší detail na její maličkosti shodit a dokázat si něco, ji nezajímal a prozatím odolala jakémukoliv posměšnému potvrzení toho, že muži se dívají oprávněně. Byla nakonec čarodějka, jaksi vyšší existence, než jakou naprostá většina z nich kdy pochopí. Měla všechen čas a mládí, něco o čem se jim může jen snít a měla moc, skutečnou, v určitých kruzích i společenskou nebo jak by někdo mohl říct, i politickou, kdyby se zajímala o tuto část lidského společenství. Pěstěné nehty zacinkají o skleničku, kterou zvedne a otočí se zpět do prostoru, odstoupíc stranou, než by ji někdo polil. Nezkazí si přeci výzor pravé dámy.*
*Byl to právě takový pocit, který provází onen dozvuk posledního tónu překrásné skladby, jež stačil umlknout, ale nepřestává zanechávat dojem hluboko v nitru posluchače. Ano, právě onen vjem, kdy se ten poslední tón v kontextu odposlouchaného chvěje s podobností motýlu chycenému uvnitř těla toho, kdo onu skladbu mohl plně prožít. Tak by to popsal, kdyby k tomu ovšem byl ochoten. Ale to ne… To a mnohem více se jím rozeznívá a vrací v ozvěnách, rozpíná a sílí v neustálém opakování toho sladkobolného a přeci přívětivého ve skutečném dojmu z oné divadelní hry. Kolika ztvárnění zrovna tohoto kusu měl tu čest býti divákem? Po rtech skrytých pod krátce střiženým knírem jinak téměř bělostného plnovousu mu přejde semknutý úsměv pro tento okamžik plný a to právě onoho dojmu, jež jej sem přivedl a vlastně ani nedal možnost přesněji zhodnotit, jestli se mu vůbec do nějaké společnosti chce. A tak se objeví ve vchodových dveřích vysoký, albín v černém společenském obleku, pro něj pro současné místo neodmyslitelných bílých rukavicích a stejně takovém límci košile, kde ovšem snad navzdory jeho jinak dokonalému vzhledu zcela chybí kravata, motýlek či cokoliv jiného. Přejde pohledem světle modrých očí podbarvených kapkou krve po okolním prostoru. Vdechne mělce vzduch a jak byl přímo naplněn všemi dojmy, tak si uvědomí ten fakt...* Vyprchává. *Zašeptá si velmi tiše sám sobě a teprve nyní si uvědomí, že se polovědomě dostal na jakýsi banket. Mnoho lidí, občerstvení, ale pak… Ne, jeho pohled se nezastaví na žádné ženě, ale na obrazu, který si tiše visí naprosto bez povšimnutí mezi všemi těmi těly, které jej míjejí a naprosto nechápou to, co ve své neznalosti naprosto opomíjejí. Však mají zdá se oči hlavně pro to jídlo, které se nachází na stole hned vedle toho, čeho si on ovšem povšiml jako první. A to je právě ten důvod, proč se neotočí a neopustí ono místo až příliš přesycené přítomností až příliš mnoha lidí, které konec konců nikdy neměl zrovna rád. To a mnohem více jej přiměje k prvnímu kroku a dalšímu, když jej onen obraz láká jako můru plamen, nebo rozsvícená žárovka. A nezbývá příliš. Vyhne se jakémusi mladému muži s dívkou v růžových společenských šatech, jež je mu lahodně zavěšena do paže a pak další ženě, která cosi řeší s jinou poněkud zavalitěji vyhlížející. Ale toho si nevšímá. Však konečně stane před tím obrazem a může uhasínající dojem z divadelní hry doplnit či spíš uvést do dokonalosti prohlédnutím si toho, co všichni ostatní tak pateticky opomíjejí.*
*Maddie sledovala albína, co se k ní blížil, typovala to na severský původ. Zastal poblíž a prohlížel si obraz u něhož zastala. Ten jí prve nezaujal, nyní se na něj však podívala a pokynula k němu sklenkou s vínem.* Jeho malíř byl zajímavý muž. *Přesně něco, co by řekl znalec historie umění, určitě. Maddie však malíře znala. Tohle dílo nebylo starší než ona. Jestli s ním náhodou něco neměla si už však nevybavila.* Zajímá vás umění nebo jen nevíte, co ve společnosti dělat?
*Nejprve zůstane hledět na obraz z odstupu, ale pak přistoupí o malý kousek blíže. Poněkud se zachmuří, až se mu husté bílé obočí pohne k sobě a mezi ním vykreslí charakteristická vráska zvaná „mračivka. Dokonce našpulí rty a dotkne se jich bokem ukazováku pravice ohnutým v druhém článku. Chvilku tak pohledem pozoruje detail malby a pak se narovná. Tiše si hlesne a jakoby jeho zájem opadl. V tu chvíli se mu však po levici ozve ženský hlas. Ano...je to směr ke stolu s občerstvením. A ačkoliv se nyní již albín nejspíš nebude vnějšímu pozorovateli jevit tak zaujatý jako v prvním momentu, i tak se prozatím na ženu neotočí.* Zajímavý? *Vystoupá o něco výše v otázce svým dobře zmutovaným hlasem.* Nejspíš mohl být. Byl dost i šikovný. Jen v době fotografií a dalších dokonalých záznamových technologií by to chtělo do reprodukce vložit alespoň trochu ze sebe a ne se jen snažit o přesnou kopii něčeho, co lépe zkopíruje každý mobilní telefon. *Ukazovákem a prostředníkem pravice naznačí směr k jednomu místu v levém spodním rohu obrazu.* Obraz téměř dokonalý, ale písmo podpisu neodpovídá. Podle všeho se bude jednat o padělek. *Dva krát pomrkne a teprve nyní si uvědomí, že žena řekla i něco dalšího a co to mělo za význam. Tudíž až v tuto chvíli se na ni podívá. Nad charakteristicky narudlými duhovkami albína vystoupá jeho obočí nyní v jisté známce možných i tak nepřiznatelných rozpaků.* Omlouvám se. Byl jsem příliš zaujat obrazem. Ano, dalo by se říci, že ano. Že se o umění zajímám. Nicméně se společností…? Ta většinou spíš neví přesně co se mnou, než já s ní. *Neodpustí si to a snad i nevědomky po jejím já sklouzne pohledem. To je ovšem celé, protože jakmile si to uvědomí, obrátí opět pozornost k tomu obrazu.* Doufám, že není váš. Mám obavu, že pokud ano, tak jste za jeho koupi pořádně prodělala. *Nyní poklesne intonací hlubokého hlasu ve zdůraznění a jistém uzavření svého soudu o onom obrazu.*
Možná je uměním už jen to, že se právě v této době snaží o nějaké dílo zpracované rukama. *Kývne při dedukci o padělku.* Padělatelé možná mají o to větší talent když dokážou takřka jedna ku jedné vytvořit repliku. Když se podíváte zde, *Ukáže do okna za osobou, kde na zdi visel obrázek páru a dítěte.* Padělatelé si tam dávají podpis. Přímo zde, ten pár v originálu tam nemá tu kočku. *Poukáže na zvíře, které dítě drželo na rukách. Drobný detail, podpis.* Společnost si už v dnešní době ví jen s málo čím rady. Hlavně s výchovou. *Prohodí znalecky, jakoby to snad pozorovala. Spíš viděla úpadek slušného vychování napříč pokrokem. Údajným pokrokem.*
*Nemůže si pomoci a přeci jen se ještě na okamžik zaměří na způsob pohybu štětce, který nese stopu v barvě toho obrazu, který málem i on v prvních momentech zaměnil s originálem. A ano...skutečně je velmi podobný – až se jím rozeběhnou po pomyslné klaviatuře ještě pomyslnější prsty… Je to téměř ten pocit, kdy viděl originál kdysi velmi dávno v jedné z mnoha galerií, jež navštívil. Ale jak tomu často bývá, tak jej vyruší opět skutečnost a to hlasem, který ovšem není až tak nepříjemný a naopak je charakteristicky žensky měkký, ačkoliv jej poněkud překvapí onen výběr slov. Zadívá se tedy na opravdu velmi mladě vyhlížející ženu v na jeho vkus příhodných šatech vzhledem k její přirozené kráse a povytáhne obočí.* /Pokud mladá na podobné věty./ *Ale nahlas to nevysloví. Nechá plynout pocit v oné pomyslné melodii, jíž v něm pohled na obraz vyvolává. Nicméně poté si všimne té kočky. V obličeji mu pocukne a tiše sykne. Někdo by snad mohl říci, že jej to snad až zabolelo. A ano – však ona melodie jako by byla náhle narušena velmi nepříjemným a falešným tónem oné kočky, která se do konceptu obrazu z jeho pohledu nehodí. Odvrátí se od něj a raději zadívá na ženu. Však co jiného je zde příhodného k odpoutání pozornosti?* Výchovou? Nemyslím si, že by současní rodiče byli málo milující vůči svým potomkům. Tedy pokud máte na mysli slovo výchova od slova chovat. *Konečně si o něco blíže prohlédne její tvář, založí ruce na hrudi v podvědomém a možná poněkud nevědomém gestu, jak poklesne v koleni a nepatrně se tím od ní oddálí.* V každém případě mám ten dojem, že i vy budete mít co do činění nejméně s výtvarným uměním? Nebo se snad mýlím? *Pousměje se na ni a vlastně se mu chce na tuto ženu hledět dál. Však k němu v daleko silnější míře než do této doby zavane její parfém a odsune stranou ten vlastně ne až tak zajímavý obraz tím, co se mu nyní před očima naskýtá k pohledu zcela jiného.*
Mám na mysli vychovávat k dobrým způsobům. Amerika má jednoduše velmi zvláštní způsob výchovy jedince do společnosti. Nikdy se tolik nastřílelo a nikdy nebyli střelci tak často mladí lidé jako nyní. Ale není to jen výchova, také vedení státu. *Mlaskne a pokroutí hlavou načež si upije a rty se jí roztáhnou do jemného úsměvu. Ten však nedosáhne k očím, které jsou hřejivé pouze svou barvou, nicméně nezdálo se skutečně přístupné. Bylo v nich něco prohnaného a zkušeného životem. Něco staršího, než byla její věčné mladá tvář a pružné tělo.* Ano, s pár umělci jsem tu čest měla, ale byl to spíše zájem nebo zkušenost, než studium či má vlastní praxe. A co je to u vás? Zájem? Zkušenosti? Studium? Nebo praxe? *Vyčkává trpělivě na odpověď a postaví se tak, aby nikomu nepřekážela a zároveň se jí nikdo nestavěl do zad, když za sebou měla obraz a jen lehce se vytočila bokem k němu.* Mimocjodem jsem Maddie Colban. *Natáhne k němu ruku způsobem, že pokud na tom bude trvat potřese si s ním, nicméně tak, že ji může naznačit polibek na hřbet ruky. Její stisk při potřesení by byl pevný, pevnější na to jak křehce vypadala.
*Zalétne pohledem za rameno ženy, kde zahlédne jednoho ze stevardů, který roznáší na stříbrném tácku mezi hosty vysoké sklenky jiskřivého šampaňského. Vyčká na správný okamžik a právě v ten si vlastně velmi umě až zkušeně jednu ze sklenic vezme.* Děkuji. *Ještě hlesne k mladíkovi, který se na něj pousměje, ale pak jako by se zarazil. Albín upije doušek a během toho naslouchá skutečně pro něj mladě vyhlížející ženě. Když ovšem stále stevard neodchází, tak se poněkud zachmuří a spíš zabodne svůj pohled do toho mladíkova, jak jím prozní ostrý akord rozčarování z toho, že možná bude znovu poznán.* Můžete jít. *Vysloví k němu zřetelně a odvrátí se opět vstříc své společnici. Věnuje si o něco větší doušek, protože ozvěna onoho akordu v něm narůstá geometrickou řadou z rozčarování až vstříc pořádnému rozčilení z té možnosti.* Nemyslím si, že by to bylo výchovou. Spíš celkovou nespokojeností. Mladí lidé, podle toho co jsem stačil zaznamenat, tak pociťují až pateticky pro mne nepochopitelnou prázdnotu bez ohledu na to, co vše je obklopuje a mají. Snad pokud by v mládí zažili nějaký nedostatek a nebo strast, nepřipadali by si tak prázdní a rozčílení na celý svět. *Neodpustí si onu myšlenku a pootočí se přes rameno. Ano, je tam ten stevard a zrovna si šeptá s jinou dívkou, která zde také zdá se dnes večer dělá obsluhu a společně se dívají, ano, zrovna na něj.* Zájem. Přímo výtvarné umění jsem nikdy nestudoval. Tento dar mi byl odepřen. Nicméně… *Ukáže těm dvěma záda a raději se uměje na onu ženu.* Velmi mne těší. *Přesune sklenici do levice. Uchopí tedy zlehka a jen prsty její nabízenou ručku, ukročí vzad a přikloní se blíže k hřbetu dlaně, jíž opatrně svírá, aby se jí poklonil v naznačení polibku, který ovšem samozřejmě neproběhne, jak správně má. Opět se narovná a okamžitě ji taktně pustí.* Mé jméno jest Asagmiel Ettore Lefebvre.*Vysloví celé jméno s v tu chvíli možná trochu patrným francouzským přízvukem. Sice v něm nepatrně zatrne, protože si to v první chvíli neuvědomil, ale jeho jméno je již vysloveno. Zdá se, že bude dokonale pozdě.* Je příjemné čas od času potkat na podobné akci někoho podobné krevní skupiny jako jsem sám. Zvlášť pokud jste někým pohybujícím se v uměleckých kruzích. Nebo dokonce spolupracujete s tímto divadlem? *Před očima se mu mihne její tvář na jevišti při ztvárnění jím tolik oblíbené Ofelie. Ale copak by něco takového řekl této osobně přímo? Ne… I tak je ten vnitřní obraz tak jasný, až se mu musí usmívat.*
Čím víc člověk má, tím méně naplněný se cítí, pokud je to jeho charakter. Lidi budou vždy chtít víc. *Prohlásí vědoucně a při jeho jméně v pohledu probleskne jakési poznání, nic však neřekne. Ona sama byla modelkou, přesunula se z australské agentury k americkým kolegům téže společnosti a pracovala nyní zde.* Ne, pohybuji se na trochu jiných pódiích. Umění mám ale ráda.* Když jsme se dotkli divadla, jak jste si užil představení? Myslím, že zvolili vhodné představitele pro role a nacvičili to skutečně dobře.
*Dlouze a zhluboka se nadechne, aby ten nádech nechal následovat ještě delším výdechem. Ty jejich pohledy jako by se mu přímo zapichovaly do zad. Byly dny, kdy to, kým byl, do jisté míry nenáviděl – jako dny, kdy si to uměl i užít. Ale to si od jisté doby vlastně už nedopřál. Dopije obsah sklenice a postaví ji na stůl vedle obrazu a ženy, která se mu před chvílí představila. Snad díky tomu nepostřehne, že jí byl možná také poznán a tím mu zůstane alespoň na chvíli ten sladký dojem anonymity, jež u něj ovšem nikdy nejspíš již možná nebude.* Přesně tak. Nedostatek znamená cíl, směr a také smysl. Pokud někdo má vše, pak nemá cíl a ani směr, či smysl všeho. A tak se zlobí. Tak na to pohlížím já. Je zvláštní, jak patetické to vše je. Rodiče se jim snaží zajistit vše a přitom zničí jejich potenciální cíle a ideály již v zárodku. *Pohne hlavou ze strany na stranu. Náhle se však ohlédne přes rameno. Jak se zdál napjatý, tak v ramenou trochu poklesne v jisté úlevě, protože ti dva už tam nestojí. Ani nemá chuť se po nich rozhlížet.* Představení bylo příjemné. Mám rád tento divadelní kus. Samozřejmě na tomto místě se dá očekávat jen to nejlepší a toho se nám divákům jistě dostalo. Tedy krom drobností… Ale ty se dají přehlédnout ve světle skutečnosti, že i herci musí získat zkušenosti a pouhý talent prostě nestačí. I talent potřebuje píli. Jinak je vlastně k ničemu a vyjde naprázdno. *Přeběhne pohledem nabídku stolu. Cosi uvnitř něj zatouží po tom napít se daleko více. Však to víno bylo pro někoho jako je on tak zoufale málo – zvlášť pro někoho jako je on, kdo stále drží smutek a máloco jej dokáže takto přívětivě otupit jako alkohol.* Pobýváte ráda v divadle a nebo preferujete i další obdobné kusy? Například operu, nebo baletní vystoupení? *Vyšle k ní otázku a dokonce se usměje, ale neklid způsobený chutí alkoholu, který se mu v blízkosti nedostává a už vůbec ne takový, na který by měl chuť… Sevře levou dlaň do pěstí a skryje ji za sebe, aby si toho pokud možno ona žena nevšimla.* Jen nabídka tohoto ani dalších divadel ve smyslu podobného kulturního prožitku mne v současné době příliš nenadchla. Sice bych mohl jít do metropolitního na Labutí jezero, ale probůh… To jsem viděl už tolikrát, že bych to možná dokázal zatančit i já sám. *Z hrdla se mu vydere krátké zasmání při té představě, jak on stojí na jevišti v té jejich sukénce a hopsá na tak známý hlas orchestru.*
Nadání, talent i genialita se přeceňují bez řádného vedení. *Přitaká na jeho myšlenku.* To ale nevyvrací, že volba herců byla dobrá a stylově jim to také sedlo, působili nenuceně. Chyby se najdou všude. Ovšem když někdo hraje něco, co mu jde proti srsti nebo nedejbože má talent na komedii a přidělí mu drama, tak se na to nedá dívat. A pak existují herci jako chameleoni, splynou a zapadnou s každou rolí a do každé situace. *Dodá ještě. Možná civily do určité míry pro jejich slabost a slepotu opovrhovala, možná jim záviděla, že jsou tomu uchránění, ale také jim možná záviděla krátkost jeijch životů, které mohou naplnit a cítit se tak po celou délku života. Nesmrtelnost měla mnoho výhod, stejně tak s ní spojená neplodnost a magie, nicméně měla i mínusy. Trvalo jí dlouho, než se naučila necítit se prázdně při přebytku, ne jen dostatku. Naučila se to, až když to ze dne na den opustila, magií si pomohla vystavět obydlí v opuštěném údolí a skryta v izolaci objevovala konečně samu sebe bez něčího vlivu a naučila se žít díky sobě. Přesto se dalo poznat, že to "díky sobě" obsahovalo hodně magie, její ruce byly hebké, jakoby nikdy tvrdou a manuální práci nepoznaly. Ona by tvrdila, že to je doslova kouzlo, protože uměla i za jízdy na koni střílet naprosto přesně z luku, totéž zvládla i ve stojce a střílet nohami. Kde je vůle tam je cesta. V šermu si věřila o něco méně než s lukem či noži.* Bydlím zde, takže se tu někdy objevím, když mě něco zaujme, nepreferuji žádný divadelní žánr, protože každý se dá uchopit dobře a stejně tak mizerně. Mimo divadlo však mám další zájmy. V Austrálii jsem oblibovala dostihy, jednou jsem si je také ze zvědavosti zkusila, nikdy víc, mám raději, když kolem mě ubíhá krajina a nikdo se mi nesnaží vrazit do koně či mne srazit ze sedla. Jízda sama o sobě je umění a relaxace, měl jste někdy tu čest ale vidět kupříkladu voltiž? *Otáže se a jen velice nepatrně nadzvedne obočí ve snaze nadchnout muže pro něco jiného než divadlo. Umění zřejmě rozuměl a ji spontánně napadlo, zda jej oslovilo umění, které se považovalo jaksi za vyšší kulturu - literatura, hudba, malba a divadlo - nebo i jiné, v očích některých trochu barbarské či hazardní umění kvůli sázkám. Civil se jí zamlouval, nestávalo se to často, Maddie jako stará čarodějka vychována v jiné době a k tomu životem u nejednoho dvoru, měla vysoké nároky na svou společnost. A albíni také nebyli příliš běžní, kromě toho, že muž měl vybraný vkus a choval se galantně, což obzvláště v dnešní době oceňovala. Stále však byl něco míň, byl obyčejný člověk. Dostat se mimo její škatulku, že podsvěťané a dokonce i arogantní samozvaní strážci pořádku, kolem nichž se i dnes musí v jistých místech chodit po špičkách, jsou jaksi vyšší formou života, bylo náročné, o to víc ale uměla respektovat toho, kdo jí změnil pohled na sebe takto výrazně. Také to bylo velice vzácné, vzácnější než objevit někoho, kdo by ji skutečně zaujal a s kým by si z vlastní marnivosti pouze nehrála - ať šlo o fyzické, psychické či mentální hrátky.*
Ano, s tím mohu pouze souhlasit. *Přizvedne pravici při oněch slovech a vzápětí jí znovu klesne podél těla, jak si levá ruka najde cestu k jeho zádům v nevědomém gestu, kterým podpoří svůj souhlas se stanoviskem.* Již jen podle řeči těla všech herců bylo také znát, že jsou možná i přátelé a nebo spolu mají nějaký bližší kolegiální vztah. Hned je pak takový divadelní kus o něčem jiném, protože jsou herci navzájem vůči sobě velmi uvolnění. *Pokývne hlavou zvolna a musí se usmívat. Ano, musí. Však má stále větší problém udržet ten dojem, který chce držet – aby si nikdo nevšiml, že se mu po okusení malého doušku slabého alkoholu začíná vracet jeho absťák. Nezbytná dávka v jeho krvi již nejspíš začíná řádně vyprchávat.* Ačkoliv… zrovna pokud jde o téma, tak bych nebyl tak příkrý. Však zkušenost dělá mnoho. Kdo talent jednoduše má, tak jej má. Stačí se jen rozvinout daným směrem. *Potřese trochu hlavou a jakoby mu hlas nepatrně změkl při možné obhajobě někoho, kdo by mohl být terčem kritiky až příliš mlád. A je vlastně i jedno, že jde o někoho neznámého. Pak jej však její slova zaujmou a tak ji poslouchá až do otázky stran voltiže.* Ach… Žel nikoli. Většinou bývám zaměstnán v trochu jiných sférách a na nějaké soukromé zájmy mi času příliš nezbývá. A nebo nezbývalo dříve. *Na okamžik se odmlčí a zlehka semkne rty. Je to nezbytné, protože přeci jen, aby muž jako on něco takového uznal, tak to chce pro jeho ego jistou dávku sebezapření.* Abych se přiznal, tak vlastně ani přesně nevím, co ono slovo přesně znamená. *Poklesne intonací a uvnitř něj to, co se nyní muselo v jistém slova smyslu ponížit, tak jakoby bolestně zanaříkalo. Ale on to na sobě samozřejmě znát nedá.* Ale pokud mi o tom něco více povíte, pak vám budu velmi vděčný. *Pokývne nepatrně hlavou, jak jí stále hledí do tváře. Ne, že by jej to ve skutečnosti zajímalo, ale v rámci plynutí konverzace podle jistých nepsaných pravidel...jednoduše se to nabízí. A tak to vysloví, onen pomyslný zájem projeví. A to stále vzdor tomu, že ve skutečnosti se celé jeho já začíná upínat k tomu faktu, že se už opravdu potřebuje přímo zoufale brzy pořádně napít.*
Voltiž je gymnastika nebo akrobacie na koni, chcete-li. Pokud to někdo skutečně umí, tak to může připomínat také tanec. Je to náročné na rovnováhu a zpevnění těla, ale jakmile to jeden zvládne, tak už je to pak hračka na nepohyblivém povrchu. Zpevní to tělo, jak jsem již zmínila, soustředí to dobře mysl, o rovnováze ani nemluvím. *Nesmrtelní rádi vyhledávali adrenalinové sporty a ač spousta z nich měla strach ze smrti, vyhledávala adrenalin, který je přiměl cítit rychle, hned. Čím starší je čaroděj, tím víc ploché jsou emoce, naopak pokud už nějakou vzplane - například láska - o to je onen cit intenzivnější...a mnohdy pro milovaného nebezpečnější, pokud je čaroděj také žárlivý a majetnický. Vlastně se divila, že Malachaiova cácorka ještě není násilím vzata opět do jeho bytu a nikdo kolem ní neumřel. Buď se Malachai vzal a stáhl, o čem pochybovala, a nebo to s ním ta sotva dospělá holka umí a on ji fakt miluje a je ochotný na ni počkat. Zvláštní. Druhé dle ní platící pravidlo bylo, že čím více času uběhlo od počátku čarodějova života a čím déle čekal na smrt, tím více se jí bál, ať se choval jakkoliv či tvrdil cokoliv. Maddie se smrti do jisté míry také bála, možná se jí čarodějové bojí, protože vyhledávání adrenalinu a něčeho, co by je přimělo cítit je nakonec ve většině případů zavede za hranice legálních vod a může docházet k smrti. Čarodějové už díky vlastnímu původu ví, jak moc je peklo skutečné. Ať už je něco "tam nahoře", peklo je pro většinu podsvěťanů více hmatatelné, s démony přicházejí do styku skoro na denním pořádku, kdy kdo ale naposled spatřil anděla nebo měl doloženou existenci nebe a ráje a tak něčeho?* Zúčastníte se aukce, Asagmieli? Já to bohužel v plánu nemám, takže to zde pro dnešní večer opustím. Nicméně, bylo zajímavé vás poznat, třeba se ukáže, že i New York dokáže být malý. Dobrou noc. *A s tím se elegantní čarodějka otočí, cestou se ještě napije ze sklenky, kterou odloží na tácek jednoho z procházejících číšníků a stejně jako se do davu prve vmísila s pohledy přitahujícím způsobem, tak také prostor opouští a nechává se odvézt pro jednou jedním z taxi, které tu Divadlo mělo na dnešní večer zajištěné kvůli premiéře a vlastně události celkově.*
*Obočí mu při jejím vysvětlování termínu „voltiž“ vystoupá postupně vzhůru. Dovyslechne ji až do konce a pak se ještě na okamžik odmlčí.* Hm… *Unikne mu pro něj charakteristicky výmluvně a opět se ukazovákem ohnutým ve druhém článku dotkne nepatrně našpulených rtů pod krátce střiženým knírem plnovousu.* Zajímavé. Nejspíš to bude zajímavé. *Ale nic jiného k tomu vypoví vědom si toho, že cosi takového pro něj bude nejspíš velmi těžko prožitelné. A navíc… nejspíš by jej to ani nelákalo. Poté však následuje její otázka stran aukce.* Raději Sagmi, prosím. Asagmieli mi nikdo neříká. *Ujistí ji ještě jakoby mimochodem a pak zakroutí hlavou. Vlastně se v něm vzedme přímo vlna odporu při představě dražby čehokoliv.* /Ještě musím vyřešit pozůstalost po matce. Nemůže to zůstat zapečetěné navždy./ *I tak se mu ta vyhlídka vůbec nelíbí. Však stačí jen mihnutí se obrazu její rakve za deštivého dne na jí dávno vybraném hřbitově, jež se mu jen na okamžik promítne před očima. A tak raději zamrká.* Velkoměsta jsou vždy menší, než se zdá. Vzdálím se také. Přeji i vám příjemný zbytek večera a dobrou noc. *Ještě ji vyprovodí pohledem, když jej opustí a zůstane ještě chvíli stát u toho obrazu. Ve tváři mu však opět při zahlédnutí té kočky pocukne. Potřese hlavou a odvrátí se od něj. A co hůř. Opět se mu do zorného pole připlete ten stevard, který jej naprosto jistě poznal. Jejich oči se setkají a to jej přiměje vskutku chvatně opustit místní prostor. Ještě si přes ramena bez protažení rukou rukávy přehodí v šatně svůj tmavý pánský plášť, nasadí široký černý pánský klobouk a s tím se následně vytratí do noci, kde splyne s oním ruchem velkoměsta, které na rozdíl od něj nikdy nespí.*
*Madeleine mířila do lóže, které měla smluvené se svým kontaktem. Byla zřejmě nová, Maddie ráda testovala zboží novicků, kteří se zdáli být dle drbů dobří. Takové kontakty se vždy mohly hodit. Na sobě měla vysoký, složitý drdol, náušnice z bílého hada a mimo tento "šperk" pouze jednoduchou obručku z toho samého zlata. Nikdy neprozrazovala, zda v něm byla nějaká iluze, či ochrana. V náušnicích ovšem ano. Štít její mysli a těla. V každé náušnici jeden, kdyby upírka byla starší a mocnější. Flitrované červené šaty s tmavšími flitry, které sahaly do půli stehen měly dlouhé rukávy a zároveň zcela holé záda až k bedrům. Otevřené střevíčky měly stejnou barvu jako náušnice a Mads přidaly na několika centimetrech k dobru. Nepotřebovala ale výšku, aby vzbuzovala přirozený respekt - pokud nenarazila na burana, který nepociťoval žádný respekt skrze ego. V ruce svírala víno, v lóži ji čekala další chlazená láhev, za niž připlatila a skleničky. Nejednalo se o víno. Sotva dorazila, teleportovala do ledu v připravené nádobě s ledem také sáčky s krví. Bourbon upírce bude chutnat s krví lépe. Pochybovala, že by si jí kontakty dovolily lhát.*
*Alessadra seděla v autě a mířila k divadlu, kde dneska měla mít schůzku. Hleděla přes okno ven a přemýšlela. Tyhle ty schůzky moc často nedělala. Na to měla své lidi, kteří obstarávali všechno možné a scházeli se s novými potencionálními zákazníky, ovšem pokud se jednalo o něco speciálního nebo byl nový kontakt nějak prominentní, vzala si tato setkání sama pod svá křídla. Přece jen v téhle branži byla už dlouho a věděla, jak si je omotat kolem prstu a dostat je tak do svých spáru. Z jejího přemýšlení jí nakonec dostal jjí řidič, který jí otevíral dveře auta, aby mohla vyjít ven. A přesně to i upírka udělala. Vzala si svou kabelku a vystoupila, přičemž si poupravila své oblečení. Pro dnešní večer zvolila trochu té elegance a tak si oblékla černé společenské kalhoty a černé sako s hlubokým výstřihem, jenž bylo zapnuto jen na jeden knoflík a ozdobeno ještě páskem. Pod ním už Aless neměla nic, ráda dávala své tělo na obdiv a tohle nebyla žádná výjimka, tušila, že se za ni budou všichni muži otáčet a někdy ne jen muži. Měla totiž co ukázat. Jako boty zvolila černé lodičky. Její ruce zdobilo pár prstenů, především pro ochranu, jenž si zajistila a na krku měla černou stuhu s malou broží. Vlasy si narovnala a nechala rozpuštěné, líčení zvolila také jednoduché. Jemný lesk a jen lehce zvýrazněné oči. S kabelkou držíc v rukou se odebrala dovnitř, kde jí zavedli až k lóži, kde už na ni dotyčná čekala. Jen co upírka došla, ihned si danou postavu sjela pohledem.*
*Mads narozdíl od upírky nijak nestočila pozornost od představení, které pomalu začínalo, jak sál zalilo přítmí. Skoro jako lusknutím prstem. Čarodějka měla ráda drama a za peníze se toho dá sehnat hodně. I posunutí startu představení. Nebyla to ale přímá ukázka moci, mohla to být pouze náhoda, však? Neohlédne se, pouze si přehodí skleničku velice zvolna, skoro líně a nezaujatě do druhé ruky a jakousi kudrlinkou poukáže na místo vedle sebe.* Posaď se. *Pokyne jí, nevěnujíc jí ani pohled, větší aroganci prokázat nemohla. Možná ji prostě zajímala fraška, která se začala odehrávat na pódiu.* Takže ty jsi můj nový kontakt? *Prohodí ledabyle, skoro bez zájmu a tentokrát alespoň pootočí tvář do strany, berouc její přítomnost na vědomí.*
*Aless se jen lehce ušklíbla a posadila se. Snad jako kdyby jí představení kdy zajímalo, ale když si daná osoba zvolila divadlo, proč by ne? Pro dobrý kšeft, byla odhodlaná udělat cokoliv, navíc pokud šlo o podsvěťana. Přece jen s nimi byly ty nejlepší obchody a to upírka měla nejraději.* Ano jsem. *Pronesla a teď to byla ona, kdo svůj zrak věnoval dění pod nimi, než osobě vedle sebe. Prostě si jen přehodila nohu přes nohu a položila si jednu ruku na opěrku sedadla, předstírajíc, jak moc jí zajímá program.* Bylo mi řečeno, že si přeješ přímo mě a ne me poskoky, takže půjde o něco velkého? *Optala se Aless po chvíli.*
*Madeleine se jen postaví a přesune se před Alessandru, stavíc se jí tak do výhledu. Zachytí prsty její bradu pokud neucukne a dlouhými, do špičky střiženými nehty jí přejede po čelisti, než na špičce stiskne a nadzvedne ji k sobě.* Chci vědět, s kým obchoduji. Zda půjde o něco velkého bude záležet na zboží, které mi přinášíš. *Prohodí a pustí ji, aby uchopila svou sklenku a pohybem rukou otevřela láhev kvalitního bourbonu a nalila do skleničky.* Krev si tam dej sama. Schopna toho přeci jen jsi. *Prohodí lehce a i sobě nalije, zatímco víno skončí někde vzadu na poličce. Zvedne vlastní skleničku, aby si s ní přiťukla.* Můžeš mi říkat paní Colban. *Ušklíbne se na ni, čekajíc, zda přijde s klasickou zdvořilostní formulí. Připravil ji někdo na ni a to, že měla v oblibě formalitu, zdvořilost dob minulých? Ale to spousta nesmrtelných. Ruku, která se obvykle líbá nechala volnou, kdyby tak snad chtěla učinit.*
*Alessandra pozvedla obočí a čarodějku sledovala, než si vzala sklenku bourbonu, aby si s ní přiťukla, což také hned udělala, než si z nádoby vzala sáček s krví a část jejího obsahu vlila k onomu zlatavému moku. Když měla své pití, otočila se k ní.* Schopná jsem víc než dost, jinak bych ve své práci a celkově ve všem nebyla tak dobrá a nepracovala skoro po celém světě a pokud jde o mé zboží, je dost prvotřídní. Já i mi lidé rádi experimentujeme, takže se občas objeví řekněme novinky, ale jen pro vybrané lidi, samozřejmě. *Ušklíbla se a konečně se napila, ovšem zrak z čarodějky nespouštěla.* Hádám, že si potrpíš na tyhle formality, dobře paní Colban, v tom případě mě říkej slečno Ransom. *Uculila se upírka.* Ovšem nečekej, že ti budu líbat ruku. *Pronesla s úšklebkem, posadila se a znova se zahleděla před sebe na dění dole, zatímco na její tváři se objevil úsměv.*
Jestli jsi pro me dost dobra posoudím sama. *Ušklíbne se a po jeji poznamde o libani ruky nepatrne nadzvedne jedno obočí.* Líbat mě můžeš jinde, slečno Ransom, až uzavřeme obchod. *Prohodí potměšile a polovičatý úsměv zčásti schová za skleničku, když si ji přitáhne ke rtům, zatímco se přesune zpátky na své místo. Nohy nechá při sobě, kolena lehce vytočí na stranu, čímž zaujme ukázkový posed dámy, jednou rukou drží skleničku a druhou si zvolna opírá loktem o opěrku a nehty poklepává na čelní stranu křesla.* Věřím, že nyní je ta část, kdy se mi pokusíš prodat své zboží a dokázat svou cenu. *Pobídne ji malinko znuděně, jakoby říkala proč tak ještě neučinila a sklouzne jí pečlivým pohledem, kterým snad naznačuje, zda se i ona nabídne na ochutnávku. Pak ale přesune krátce zrak k jevišti.* Možná by měli lépe studovat historii a z kvalitních dramat nedělat frašku. *Poznamená, když se před nimi míhá s roztomilou snahou samozesměšňující se snaha replikovat komediálně vzestup a pád Hitlera a jeho nejvýznamějších spojenců.*
*S nohou přes nohu se upírka pohodlně usadila a odpila si ze sklenky. Přičemž se jen lehce ušklíbla.* To se ještě uvidí, kdo koho líbat bude.* Poznamenala tajemně a odložila sklenku na stolek vedle sebe. Na ten pokud se za jejími zády zjevil muž v obleku a podal jí malý zlatý kufřík. Ten si od něj převzala a kývnutím hlavy jej poslal pryč.* Než je prodám, je třeba nejdříve si zboží prohlédnout ne?* Uculila se, položila kufřík na stolek a otevřela jej. *Také záleží, zda chceš drogy lidské nebo ty naše, podstvěťanské. *Pronesla a natočila kufřík více jejím směrem. Ve vrchní části se nacházely převážně drogy typické pro lidskou rasu, ať už šlo o pervitin, kokain, tu nejlepší marihuanu, extázi, či jiné druhy. Ve spodní části šlo zase o jiné zboží, nacházel se zde především čistý yin fen, nebo jeho další varianty, smíchané s démonickými přísadami, jež upírka získávala ze stínového trhu, přičemž pak jejím lidé dělali různě mixy a varianty těchto drog, jejich účinky byly různorodé.* Jak vidíš, výběr je pestrý, samozřejmě dokážeme namíchat i jiné varianty, ty jsou však zatím v rámci testování, ale brzo půjdou na trh. *Natáhla se pro sklenku a napila se, přičemž o hladký povrch sklenky zacinkaly její dlouhé černě nalakované nehty.* Samozřejmě, pokud bys chtěla, ochutnávka je možná, přece jen je dobré vědět, co kupuješ. *Pohlédla na čarodějku a lehce si přejela jazykem přes rty, její poznámku o divadelním představení zcela ignorovala. Snad schválně? Kdoví.*
Mix, ne každý má kuráž nebo silnou vůli na podsvěťanské a démonské drogy. *Ušklíbne se a zachytí do prstů yin fen. Na zbytek neměla chuť, ale euforie yin fenu jednou za čas byla vítaná, ovšem i u starších a dlouhověkých bylo třeba si dát pozor, aby se nestala závislou. Nebyl tak pravidelnou složkou pro její zábavy. Silně návykové drogy volila jen občas, měla je však v nabídce a to že kupovala, neznamenalo, že ona je konečný uživatel nebo zákazník. O tom, že vede mafii vědělo jen pár lidí a ti byli svázaní tak pevnou smlouvou, že neměli bez jejího svolení šanci něco prozradit, aniž by je to nezabilo už jen při pokusu o vyslovení ať telepatického, psaného či verbálního a neverbálního. Prostě působila jako znuděná nesmrtelná, která pořádala extravagantní večírky, což vlastně také byla pravda. Nekupovala jen pro své kontakty, ale i pro vlastní potřebu. Proto se i s Alessandrou sešla osobně, mohla se hodit na doporučení i kontaktům. Tentokrát se trefila, bylo to pro její potřebu. Nehtem protne sáček, aby si mohla okusit čistý yin fen, načež si teleportuje z místa ve svém stole v bytě do ruky jehlu. Yin fenu stačí trocha. Ten ze sáčku ovšem nabere nehtem a nechá spadnout do úst, kam vloží s pohledem upřeným do očí Alessandry i prst a pomalu, smyslně jej vytáhne, zatímco jej zbaví poprašku. Ani nemlaskne, rudé rty se roztáhnou do spokojeného úsměvu a slastně si povzdechne, načež se zvedne a snad šibalsky se ušklíbne.* Pokud dovolíš...porovnám kvalitu. *A jestliže ji nechá, tak si ženu jednoduše pohodlně sedne a rychlým pohybem ji bodne do tepny na krku, aby dostala ven dostatečné množství kapek pro porovnání. Píchnout jen pod povrch kůže, kýženého výsledku se nedočká. Při sklánění se k jejímu krku jí odhrne vlasy, aby se nepřipletly rtům do cesty a stejně tak ani krvi a s polibkem na zraněné místečko jazykem takřka opečovávajícím pohybem zbaví bělostnou pokožku krve a pohladká hojící se ranku. Vzápětí se odtáhne a ještě si olízne rty od jasně rudé krve. Hraje jí na nich spokojený, trochu arogantní, úsměv s nímž shlíží na upírku, než zvolna mrkne.* Hmmm kvalita je dobrá. *Upíří krev a jed obsahovaly a vždy budou obsahovat čistší a silnější vzorek yin fenu, takže krev upírky pro porovnání s práškem byla vlastně velice logický krok.* Myslím, že se dohodneme. Kdybych náhodou měla s něčím problém, jistě tě s tím obeznámím. *Ušklíbne a jakoby to bylo potřeba, opráší si nevinná smítka, zatímco se rozhodne vstát, jestliže ji upírka nezachytí.*
*Celou tu dobu jí Aless s úšklebkem sledovala, popíjela svůj krvavý bourbon a z čarodějky nespouštěla zrak. Po chvíli však sklenku opět odložila, naklonila lehce hlavu na stranu a kousla se do rtu. S někým jako byla Maddie, se už dlouho nesetkala, proto byla zvědavá, jak se celá schůzka bude dál vyvíjet. Když si pak sedla do jejího klína, jen překvapeně pozvedla obočí a při vpichu do její tepny na krku a následného polibku na její zraněný krk, tiše zavrněla. Své ruce však stále nechávala na opěrkách sedadla. Teprve, až když se chtěla čarodějka zvednout, je rychle přendala na její pás a tím si jí stáhla zpět k sobě na klín, přičemž se jí na tváři objevil šibalský úsměv.* Málokdo si tohle může dovolit. Nedávám nic zadarmo, ani svou krev. *Pronesla arogantním hlasem, nahnula se k ní o trochu dopředu a zahleděla se jí do očí.* A to, že je kvalitní, o tom není žádných pochyb, říkala jsem, že moje zboží je prvotřídní. Takže. *Odmlčela se a zlehka jí jazykem přešla po spodním rtu.* Kolik toho budeš chtít? *Zašeptala nepřetrhávajíc oční kontakt.*
*Maddie k ní otočí hlavu a ještě zvedne zakrvácenou jehlu vzhůru a pootevře ústa natolik, aby mohla krev z jehly dostat do úst. Vyloženě tím říkala, že ona si vezme, co chce.* Neohradila ses. Líbilo se ti to. *Zavrní spokojeně ona a když jí přejde jazykem po rtu, tak jí v očích zajiskří, skoro jakoby pocítila na okamžik stejný hlad jaký pociťovala upírka ke krvi.* Kolik mi dáš... *Zvedne ruku a přejde jí přes rty a po bradě dolů na hrudník a odtud míří po kosti středem mezi ňadra tak dolů, kam ji oděv pustí nechávajíc za sebou lehkou rýhu po nehtech, která ani kůži neprotla a stejně rychle i mizela. Dvěmi prsty zachytí látku a potáhne ji k sobě.*...ze sebe. *Dokončí spokojeně a olízne si rty.* A ze zboží chci celý kufřík. Dál uvidím, jak se osvědčí. *Připojí ještě pobaveně dovětek jímž odpoví na její otázku a prohlédne si u toho své pěstěné nehty a pak se otočí k ní aby jí k sobě nadzvedla bradu a sklonila se těsně k jejím rtům s drobným úsměvem. Pak se ale ještě odtáhne a vezme si pytlík s její krví, který nevyprázdnila a upije si tak, aby jí pár kapek ulpělo na rtech jako pozvání, nebo návnada k polibku. Celou dobu však sleduje její oči, jednou rukou podepírá její bradu a drží se v těsné blízkosti.*
*Nad její poznámkou o tom, že se neohradila, se upírka jen pousmála a dál jí bedlivě hleděla do očí. Neuhnula ani, když se jí začala čarodějka dotýkat. Každý její dotek vnímala intenzivně, přičemž občas z jejího hrdla vyšlo tiché, skoro až neznatelné zavrnění, nebo si jen provokativně skousla spodní ret a potutelně se usmála. I Aless si ráda brala, co chtěla a kdy to chtěla a měla správný dojem, že Maddie v tomhle ohledu byla stejná. Až moc, což upírce v tuhle chvíli ani nijak zvlášť nevadilo. Ba naopak.* Domluveno, jeden plný kufřík pro tebe. *Zazubila se sladce, přece jen tohle byl pro ní výhodný obchod a ty Aless měla nejraději.* A co se týče toho kolik ti dám, ze sebe.* Pevněji stiskla její boky a otočila si jí k sobě více čelem, což donutilo Maddie, aby si upírce sedla do klína obkročmo.* To si ještě rozmyslím. Ovšem pro začátek, ti bude trocha stačit. Nevím, zda si větší množství zasloužíš. *Zavrněla jí do rtu, když se k ní nahnula ještě víc. Pomalým pohybem slízla tu trochu krve z jejích rtů, než se na ně přitiskla o něco víc ve vášnivém polibku. Její ruce, které prozatím spočívaly na čarodějčiných bocích se pomalu přesouvaly, přes boky až na její odhalená stehna, kde je pár sekund nechala jen tak položené, než se posléze pomalými pohyby sunuly nahoru a když narazila na látku jejích rudých šatu, s úšklebkem je posouvala výš a výš a odhalovala tak další kousky čarodějčiny dokonalé hebké kůže, na které zanechávala lehce načervenalé rýhy od nehtů.*
*Mads laxně s vítězným úsměvem přehodí nohu přes ty Alessandřiny, což samo o sobě kus vyhrne její šaty.* Myslím, že mi dáš všechno, protože se ti to bude líbit a sama budeš chtít víc. *Zavrní v odpověď čarodějka a polibek jí velkoryse opětuje. Úměrně tomu, jak se ruce Alessandry přesouvají vzhůru, ona je přes ramena bere dolů a stahuje spolu s tím její oděv dolů, dokud neodhalí ňadra. Na klíně upírky se sklouzne ke kolenům, aby se s rovnými zády mohla k jednomu z nich předklonit a začít jej opečovávat jazykem i zuby a druhé mnout rukama. Co se stane s jejíma šatama jí bylo jedno, dokud nebyly roztržené a zničené. Ne, že by je neuměla lehkým kouzlem opravit, ale nač taky? Kousne ji trochu silněji do jemné kůže a polibky se vrací výše na její krk, aby jí mohla kousnout i tam a rukou při tom sklouzne dolů mezi její stehna.*
*Tiše zavrčela a silněji se kousla do rtu. Sledovala Mads, jak jí pomalu stahuje její sako, vnímala její doteky rukou, rty, jazykem i zuby. Její stisk díky tomu na čarodějčiných bocích zesílil a upírka zlehka zaklonila hlavu dozadu, přičemž na malou chvíli přivřela oči.* Vážně seš si tím tak jistá, že ti dám všechno princezno? To se ještě uvidí. *Ušklíbla se Aless, zatímco jí lehce hladila po stehně, druhou rukou našla rozepínání šatu, které během pár sekund rozepla. Ovšem problém nastal ve chvíli, kdy je chtěla z Mads nějak dostat. Kdyby jí je měla přetáhnout přes hlavu, tak nějak by narušila celou tuhle chvíli a proto se rozhodla pro jedinou věc, která ji v tu chvíli napadla. Pevněji chytila lem šatů oběma rukama z každé strany, načež silněji trhla. Ozval se tak zvuk párající se látky, ale u toho se upírka jen spokojeně usmála.* Myslím, že takhle to vypadá mnohem lépe. *Zhodnotila dva kusy látky, co ještě před sekundou byly šaty a hodila je vedle na zem. Hned na to se její ruce opět dostaly na čarodějčino tělo. Pomalu jimi prozkoumávala každičký kousek jejího těla. Jakmile však ucítila ruku ve svém klíně, vzrušeně zamručela. Popadla čarodějku pod krkem, stiskla a zahleděla se jí do očí, když jí odtáhla od svého krku. Chvíli jí svýma potemnělýma očima pozorovala, než se dravě přisála svými rty na ty její, zatímco v druhé ruce pevně stiskla čarodějčin pevný zadek ve své dlani. *
Když už, tak královno, nebo má paní. *Opraví ji arogantně Maddie.* Ale proteď ti to prominu. *Nadhodí shovívavě a s nádechem pobavení i přes stisk na krku, při němž sama těžce vydechla poté, co nejprve skoro až zasyčí, když jí roztrhne šaty, ale pak se narovná, vymaní si krk ze sevření a nechá se opečovávat, dávajíc na odiv vlastní tělo a hrajíc si s tím jejím. Něžně se otře rty o její ucho.* Tuhle hru mohou hrát dva. *Tentokrát se ozve dvojí párání látky, jenže upírka si je narozdíl od čarodějky nemůže opravit a bude odkázána...v kabátu nepřišla, takže buď na vlastní doprovod, poprošení její společnice a nebo snad svou rychlost, aby zmizela dřív, než si jí někdo všimne, což...chtěla přes pozavírané dveře a kamery v hale vidět. Ušklíbne se na ni a povýšeně se zase odtáhne a sklouzne z ní, aby jí stáhla poničené kalhoty a sako. Jen opasek zůstane na jejím těle. Aniž by se ponížila, klekne na zničené látky a vtiskne polibek přesně mezi ňadra upírky, zatímco rukami odepíná opasek, což je značná ironie vzhledem ke stavu zbytku oblečení. Čarodějka také již byla nahá před upírkou. Mínila do toho bodu dostat svou společnici a rty se přesunula po břiše na stehna a stoupala výše, kde dosud byla jen její ruka. Pokud se však Alessandra těšila na brzké uspokojení, tak se mýlila. Nicméně minimálně ji na pokraj vrcholu dovést a držet ji tam, nedovolit jí ten zlom, kdy dojde k uvolnění napětí v těle ve slastné křeči. Maddie se jednoduše odtáhne a nadzvedne k jejím rtům.* Jak jsi to řekla? Trocha pro začátek bude stačit? *Byla ochotna se vzdát vlastního uspokojení, jen proto, aby Alessandra uznala, že chce více, požádala ji o to, aby jí dala více, jakoukoliv cestou, která pro ni bude přijatelná.*
Možná si myslíš, že tímhle máš nade mnou navrch, ale já klidně odkráčím nahá, a ještě si to užiju, drahá. *Zavrněla Aless a na tváři se jí objevil ďábelský úsměv. Dobře věděla, o co Mads šlo, jenže jí to bylo jedno. Sice si nemohla své oblečení spravit, ale prosit rozhodně nehodlala, navíc proč by měla? Nebylo by to poprvé, co se někde promenádovala tak, jak jí Pán Bůh stvořil. Měla co ukazovat a rozhodně se nestyděla. A dnešní noc, to nebylo o nic jiné.* Má paní nejsi a do královny máš daleko, princezno. *Ještě si arogantně rýpla, načež si sjela čarodějku pohledem, když si nakonec před ní klekla. Celou dobu si jí prohlížela, každičký kousek jejího nádherného těla, přičemž si musela skousnout ret. Uznala, že Mads nevypadala zle, ba naopak, byla až moc sexy. A její doteky ať už rukou či rty, upírku rozpalovaly. Proto na malou chvíli přivřela oči a vnímala jen rty, kterými se přes její stehna blížila k upírčinému klínu, kde nakonec zůstala. V tu chvíli z Alessiných úst unikl hlasitý sten a jednou rukou pevně stiskla opěrku sedadla, na kterém seděla. Užívala si ten dokonalý pocit, jež každou chvíli narůstal víc a víc a zaplavoval tak její tělo opojným pocitem euforie. A když už se ten dokonalý pocit blížil ke svému vrcholu, vše najednou přestalo a Aless se lehce zarazila, když Maddie pronesla svá poslední slova. Na ten podnět upírka otevřela oči a zahleděla se do těch čarodějčiných. Mírně se zamračila, ale nakonec se na její tváři objevil lehký úšklebek.* Nehraj si se mnou princezno! *Zavrčela, přičemž zrychleně dýchala. Naklonila se k ní blíže a jazykem pomalu přejela po jejích rtech, do kterých se hned na to i zlehka zakousla, než si znova přivlastnila čarodějčiny rty v polibku, zatímco její ruka, která nějakou chvíli spočívala na boku Mads, sjížděla pomalu přes břicho k jejímu klínu.*
Ten pohled si zase užiju já. *Přislíbí jí potměšile, načež se jen tiše zasměje.* O tom by ti pověděla historie. *Prohodí pobaveně, ale dál jí to nevyvrací, měla v loži a hlavně byla v loži s mnoha princeznami, královnami, dokonce s císařovnami.* Klidně mi říkej dál paní Colban, nač ta formálnost. *Rozhodne se na to konto ale přeci jen zareagovat, princezna byla stále víc, než jak ji oslovovala Alessandra a než paní.* Ale jak si přeješ, *üšklíbne se a polibek jí oplatí jen krátce.* Když se ti nelíbilo, že si s tebou hraju, tak taky nemusím. *Zavrní takřka do jejího ucha k němuž se nakloní, aby ji zahřála svým dechem. Zvedalo jí ego, že upírka dýchala, i když to vlastně nepotřebovala. Pak, aby Alessandra začala litovat svého rozhodnutí, jí zasténá do ucha. Nahlas, ale dost potichu, aby je ostatní diváci neslyšeli. Pohne se pánví proti její ruce a dostane se tak ještě o to víc mezi její nohy. Rukama jí sklouzne na nohy a ke kolenům, které prudkým pohybem roztáhne a hned také vklouzne pod ně, aby ji potáhla ještě více k okraji sedačky a mohla do ní zasunout prsty mučivě pomalu, stejně tak v onom tempu i pokračovat dál, aby ji udržovala stále v touze po Maddiiných dotecích.* Pořád si nemám hrát? *Řekne ji trochu hlubším a drsnějším hlasem, kterým jí dávala dosud a i nadále najevo, že se jí líbí její vlastní počínání.*
A kdybych ti říkala prostě jen jménem. *Zavrněla a nahnula se k ní trochu víc.* Maddie. *Vzdychla roztouženě čarodějčino jméno u jejího ucha, načež hned na to skousla mezi zuby její ušní lalůček a spokojeně zamručela.* Ty víš, jak jsem myslela, když jsem ti řekla, aby sis se mnou nehrála. *Pronesla zastřeným hlasem a zahleděla se jí do očí. Sama se snažila je nezavřít a nezaklonit hlavu. Mads jí trápila pomalými pohyby a bylo na ni vidět, jak moc si to užívala, to že jí může takhle provokovat. Upírka na to gesto jen zavrčela. Chtěla víc, potřebovala víc. Tělo měla napjaté a toužila po vyvrcholení. Jenže měla svou hrdost a prosit nechtěla, k tomu se nemínila snížit, jenže měla pocit, že se každou chvíli zblázní.* Ne, hraj si, ale já budu taky. *Ušklíbla se a své pohyby v jejím klíně o trochu zrychlila. Musela se sama pro sebe usmát, když na svých prstech cítila, jak se čarodějce její počínání líbí. Zatímco jednou rukou ji dále přinášela rozkoš, v druhé mnula její ňadro. Naklonila se k ní blíže, těsně k jejímu uchu.* Ukaž jak umíš vzdychat Maddie. *Hned na to snad jako provokaci jí do ucha slastně zasténala, než se přesunula k jejímu krku.* Zajímalo by mě, jak asi chutnáš. *Zamručela jí do hebké kůže, po které přejela zprvu jazykem.*
To se mi docela líbí, zopakuj to, Alessandro. *Pobídne upírku egoisticky, když vzdychne její jméno a když nakonec zrychlí, zastoná o něco hlasitěji a když ji vyzve, tak se ochraptěle zasměje a silně jí zkousne kůži na krku, když sama předvede, co po ní žádala. Zamručí, když jí řekne, že by ji to zajímalo a odtáhne se, aby jí prsty zachytila bradu.* Záleží kde, zlatíčko. Moje krev by ti nechutnala, ale klidně si kousni. *Ušklíbne se a zachytí ji na zátylku, aby si ji přitáhla do dravého polibku a tím ji stáhla při svém pohybu vzad také na zem čelem k sobě. Stejným stiskem ji ale opětovně odtáhne.* Ale samozřejmě mě ochutnat můžeš. *A s tím se postaví, takže její klín je v takové ideální výšce, aby si Alessandra nevylamovala hlavu. Dee se však i přes tento komfort přesune na původně její místo a pomalým pohybem roztáhne nohy, jakoby ji vzala k sobě.* Nabídni si a nech si chutnat.
A kdo říkal, že jsem myslela tvou krev. *Uculila se s pohledem do jejích očí. Položila si ruce na dívčiny stehna, aby se lehce zapřela a nahnula se k ní, načež se svými rty otřela o ty její.* Ale vidno, že jsi to pochopila, Maddie. *Její jméno opět vzdychla, vzrušeně, toužebně a rty zkroutila do jemného úšklebku. Nejdříve jí políbila, náruživě a chtivě, než se se svými polibky pomalu přesunula na krk a dolů na dívčina ňadra, která pár minut opečovávala svými rty a jazykem, zatímco si její dva prsty opět hrály v čarodějčině klíně. Aless nakonec jazykem sjede přes břicho až dolů, kde se zprvu přisaje na dívčin klín, než do hry pustí i svůj mrštný jazyk, aby Mads mohla dopřát, jen tu největší rozkoš.* Hm, chutnáš božsky. *Zavrněla upírka, když se na malou chvíli odtáhla a pohlédla Mads do očí.* Zavzdychej pro mě. *Pobídla jí Aless, načež pak opět sklonila a svým jazykem za občasné pomoci prstů dál pokračovala v tom, přivést čarodějku k vrcholu.*
*Maddie pro ni skutečně zavzdychá, ale ne proto, že ji vyzvala, ale pro to, jak se začala činit. Na sedačce se po předchozí provokaci a uspokojování prohne s hlasitějším zasténáním, které snad i někdo ve vedlejších lóžích mohl i zaslechnout, ale stále dost kontrolovaně, aby se neneslo k divákům pod lóžemi nebo k pódiu. Ne, proto že by se styděla, to by nepořádala orgie čas od času, ne spíše to bylo z nějaké úcty k těm, kteří se jejích soukromé zábavy neúčastnili a přišli za jinou. Taky by totiž neocenila, kdyby jí někdo rušil nějakým způsobem, který by se rozporoval s její momentální činností. Upírka mohla cítit divoce poskakující srdce a zrychlený dech, zatímco ji tiskla v slastné křeči nohama, než si ji vytáhla za vlasy ke rtům a potlačí ji ještě víc, aby ji přiměla si lehnout, dokonce jí dá ruku na zátylek a druhou se zapře vedle ní, aby ji opatrně položila a nezkazila atmosféru. Pak se polibky přesune dolů, aby i ji tedy uspokojila a dovedla také na vrchol. Poté se odtáhne a přesune ke rtům, aby jí vtiskla polibek.* Říkala jsem, že budeš chtít víc. *Prohodí spokojeně a poté se postaví a přejede si po kolenou před případným bordelem a prohlédne se a upraví si vlasy, načež se ušklíbne a kouzlem, ve kterém měla spoustu příležitostí získat praxi, oběma opraví šaty, dokonce je dostane na jejich těla.* Není třeba jim způsobit infarkt. *Ušklíbne se, protože byli na představení, kde jistě bude spousta starších občanů New Yorku.*
*I Alessandra si užila ten slastný pocit vyvrcholení, načež se pak se spokojeným úsměvem nejprve dala do kleku a pak i postavila. Ještě stále pociťovala, jak bylo její tělo rozechvělé z celé té situace, jež se stala před chvíli. Když se pak na jejím těle opět objevilo oblečení, ve kterém přišla, úsměv, který už ji tak pohrával na tváři se ještě více rozšířil. *Ale, čím pak jsem si zasloužila, že jsi mě oblékla a nenechala odejít nahou? *Optala se s úšklebkem a upravila si vlasy, aby opět vypadala tak dokonale, jako když přišla.* Navíc, co je mi do jejich infarktů. *Dodala ještě upírka s pokrčením ramen, než se natáhla pro svůj mobil a něco do něj naťukala.* Takže drahá Maddie, tvoje objednávka je zpečetěna. Až dojdou peníze na učet, kufřík bude tvůj. *Zazubil se na ni sladce, udělala pár kroků až k ní hledíc čarodějce do očí.* Byla radost s tebou obchodovat. *Zapředla, když se otřela svými rty o ty její, než se odtáhla a vrátila se ke svým věcem na stolku, kde dopila i svou sklenku bourbonu s krví.*
Nechci mít za kontakt někoho, kdo by mi snad mohl dělat ostudu. *Jestli si ji Alessandra proklepla, tak ví, že je modelka. Možná nebyla tak známá jako královny krásy, missky, herečky nebo zpěvačky, brouzdala stále tak na okraji, aby se měla velmi dobře, zároveň však nepřitahovala pozornost jako některé známější jména. Brzy už to bude u konce, brzy se vytratí z této pozice. Bylo to zajímavé, ale asi už modelkou být znovu nepotřebovala. Čarodějka se ušklíbne a natáhne se dopředu, aby neskončilo pouze u otření se rty, ale polibku. Teatrálně luskne prsty a vtiskne jí balíček peněz.* Nebudu dělat takovéto transakce přes účet. Lidi jsou možná hloupí, ale nechutně vlezlí a zvědaví. *Odfrkne si trochu opovržlivě nad obyčejnými lidmi a přesune se k vlastní skleničce z níž upije a usadí se do vlastní pohovky. Měla v plánu po jejím odchodu vyčistit sklenku od krve magií a vzít s sebou i balíčky krve na odchodu. Vzhledem k tomu, že byla na Staten Islandu, mínila se přesunout poté k Dragosovi do klubu a užít si tam dobrý alkohol a třeba i společnost.*
V mé práci jsou všichni diskrétní o to se neboj, málo kdo ví, že v tom jsem hlava já. Ať už jde o lidi z venku či ze stran zákazníků. Navíc na osobní schůzky ani nechodím, to musí jít už o výjimku či někoho ze sekce VIP. Takže hádám, že budeš jedno z toho, drahá Maddie. *Uculila se na čarodějku, načež peníze, které jí dala položila na stolek. V ten moment se v lóži objevil vysoký mladý muž v obleku, který Aless donesl kufřík. Podal jí ho, sebral peníze a beze slov odešel. Aless se za ním ještě s úsměvem podívala, než svůj pohled stočila opět na Mads. Došla k ní a položila jí do klína zlatý kufřík s obsahem, který si zaplatila.* Doufám, že budeš spokojená a brzy se třeba uvidíme. *Pousmála se, načež si schválně skousla spodní ret, než se otočila na odchod.*
Nejde o diskrétnost zaměstnanců. Ani o to zda jsi hlava, či ne, jsi prostě kontakt, nezáleží jak vysoce postavený. *Odmítne její tvrzení Mads, ač její ego pohladí poslední věta, jak by ne. Poupraví si šaty a usadí se na místo, které bylo její.* To zjistíš. *Odvětí a alespoň nepatrně skloní hlavu v rozluce a víc neruší představení. Kufřík brzy zmizí po teleportaci pryč, k ní do bytu, a ona dokouká nepovedenou frašku. Nebo tedy...věřila, že pro mladší generaci a někoho, kdo si nepotrpí na historické přesnosti, nebo snaze o ni, by to mohlo zábavné a zajímavé, dokonce povedené a doporučili by to. Ona však po konci odešla mezi prvními, věnovala kratinké zatleskání snaze o něco, načež však odešla pryč, nakonec i klub vynechala, protože se ozvala jedna z dívek v manor v Austrálii ohledně toho, že dítě je vporádku, ale matka vypadá bledě. Odmítla se nechat léčit magií a chemoterapie zabíraly jen pomalu. Zřejmě se na ni podívá a namíchá jí nějaký lektvar.*
*Alessandra se na ni ještě přes rameno otočila, ale už nereagovala na nic, co řekla. Proč by taky měla. Naposledy si čarodějku sjela pohledem, než se vydala z lóže pryč. Cestou z divadla se k ní přidal i jeden z jejích mužů, Sebastian. Ten, který jí ke konci donesl kufřík. Bylo to ještě takové mládě, ale byl jeden z nejlepších a hlavně loajální. Což Aless dokázala ocenit. Když oba došli k autu, otevřel jí zadní dveře a upírka se posadila, zatímco on za ní dveře zavřel a sám se posadil na místo spolujezdce.* Máte nějaké přání, kam jet? *Optal se jí Sebastian, mezitím o řidič nastartoval auto.* Obchod se zdařil a noc je ještě mladá, takže do nějakého dobrého klubu. *Zavelela Alessandra, načež mladík jen přikývl a auto se dalo do pohybu. Pro dnešek byla Aless spokojená.*
*Ples se odrahává na zámku Biltmore v Severní Karolíně, kam se spousta pozvaných hostů dostala díky portálu. Zámek je oběhaný kouzly díky, kterým se nikdo z nepozvaných hostů nedostane do vnitř. Od 18:00 do 20:00 jsou podle harmonogamu příjezd hostů. Každý čaroděj dostal pozvánku, kterou se při vstupu musí prokázat. Stejně tak jako dotanou přibližný harmonogram akce. Také jsou hosté upozornění na zákaz používání zbraní a útočné magie. Pokud někdo toto pravidlo pouruší bude okmžitě vykázán. Jedná se o přátelskou událost, kde si přejeme udržet atmosféru vzájemného respektu a bezpečí pro všechny hosty. Stejně jako přísně hlídané kdo přijde, je hlídaný i dress code, protože se jedná o společenskou akci. Hned po příchodu si můžou čarodějové nabídnout lahodné šampaňské. Výzdoba se nese výhradě ve zlaté barvě a dokonale podtrhuje luxusní prostředí zámku. Kolem parketu jsou rozmístěné stoly s pohostěním a je k dispozici několik barů u kterých hostům barmani namíchají jakékoliv drinky z nabídky. Na malém podiu hraje kapela klasické písničky, ale také covery na známé písničky ale v klasickém provedení. Zatím je volná zábava a čarodějové se dobře baví, hovoří spjasně nenávistní [link src="pohled.olu"], seznamují se. Ikdyž si někteří věnují jasně nenávistné pohledy.*
*Původně neměl v plánu na ples jít. Když už si konečně vyhradil pro sebe dny volna - žádné tetování i zakázky, aby brzy nevyhořel - chtěl je strávit nějakou odpočinkovou či relaxující aktivitou. Takže třeba takovým spaním na gauči, protože pokaždé usne během nějaké telenovely poté, co si zanadává, že i české pořady jsou na tom lépe. Nuže to jej nakonec naštěstí po jednom dni omrzelo, tudíž si na dnešek nachystal nějaké slušné ale zároveň komfortní oblečení, do nějž se zrovna oblékl připravený si sednout k zrcadlu a vytáhnout nějaké ty černé linky, které měl pohozené v jednom šuplíku pracovního stolu. Bůh ví co tam dělaly. Tvar linek, navzdory tématu plesu, nechal spíše klasický. Pravděpodobně protože si je dlouho nedával a v případě pokažení něčeho by se mu to nechtělo opět celé předělávat.* No, měl bych je vytahovat častěji. *Zamrmlal si pod nosem, načež se zvedl od zrcadla a do ruky si vzal černé psaníčko bez řemínku, do nějž si kromě mobilu a pozvánky schoval i balzám na rty a ony linky ve fixe, kdyby náhodou se mu opravdu ty již nakreslené nějakým způsobem rozmazaly. Nato si již konečně vytvořil portál, jímž hned prošel a zjevil se u bran zámku, kde se ples konal. Při vstupu ukázal svoji pozvánku a, jakmile byla zkontrolována, nakráčel si to rovnou do centra dění.*
*Na hotelu se všichni připravili. Rune vypil lektvar, jež ho promění do ženské formy, oblékne si černé šaty z jemného hedvábí, šifonu a bavlny. Jejich střih je velice zajímavý až antický. Celkově působí jako by měla tělo jen ovázáno dvěma kusy látky, která tvoří šaty. Přes prsa X a přes pupík a břicho další X. Rune v ženské podobě je docela dobře obdařen, takže to nevypadá špatně. Z ramenou mu na záda padají dvě vlečky, čímž působí šaty velice prodyšně. Sukuna má na sobě poměrně volné bílé kimono s modrým proužkem na okraji a modrým širokým páskem s ornamenty. Rukávy má také hodně široké, ale to hlavně z důvodu jeho dvou páru rukou. Na nohou má žabky. Což Runeho cestou několikrát donutí říct nějakou výtku. Kuragari a Kage si vzali také kimono, ale ti pro změnu neměli boty vůbec. Jejich kimona byla pravým opakem jejich vlasů. Takže bělovlasý má černé a černovlasí bílé. Oni však na svých kimonech mají hadí vzory. Dorazí na místo a to velice luxusní limuzínou.* Děs, přijedeme limuzínou a jediná já vypadám k světu!* Začne Rune hned remcat, načež hadí chlapci zasyčí. Sukuna má běžnou velikost a vejde s Runem po boku. Zamíří do hlavního sálu, kde Sukuna zruší iluzi a spolu s ním i hladí chlapci. Rune se zakloní a podívá se na třímetrového čaroděje pokrytého tetováním a dvěma páry očí. Jeho ruce navíc jsou schované v tom obřím kimonu.* Tebe musí nenávidět v kině Kumo....* Řekne a použije jeho křesní jméno, které on osobně moc nepoužívá.* Zůstaň u Sukuny, to jméno je jak urážka.* Prohlásí a Rune se zazubí.* Jasně, protože to znamená pavouk a je to dívčí jméno.* Popíchne si a vydá se pro víno. Není nalíčený a ani nemá boty, protože na svou nohu nesehnal. Takže působí jak víla.* Hmm... copak si dám.* Začne zkoumat nabídku nápojů. Šampaňské nechce. nesnáší tu chuť.*
*Maddie se dostala na akci Axela Queense portálem tak akorát, aby nešla příliš brzy a ani příliš pozdě. Portálem spolu s ní dorazilo hned několik čarodějů - většinou šlo o ty, kteří vyrostli v jejím manoru, takže například nejvyšší čarodějka Brooklynu, Jacques, se také dnes večer prokázala pozvánkou. Mimo její "schovance" se po jejím boku dostal na ples také MALACHAI. Vypadali vcelku jako elegantní pár, když oba přistoupili ke vstupu, kde se prokázali vlastní vstupenkou, získali poučení o harmonogramu a pravidlech dnešního večera, načež vstoupili dovnitř. Čarodějka na sobě měla světlé stříbrné šaty, které byly v přímém kontrastu se zlatým plesem, jak jej Axel nazval. Vzhledem ke zdobnosti šatů neměla žádný šperk, mimo snubního prstenu, a i její otevřené střevíčky byly spíše nenápadné, zato s vysokým podpatkem. Tmavé vlasy měla rozpuštěné a shozené na záda, kde držely za pomoci jednoduchého kouzla i samy, aby je nemusela odhazovat.* Věřím, že se dnes večer ještě potkáme. *Prohodí směrem k Malachaiovi, vezme si vysokou a úzkou skleničku na nožce, v níž překvapivě nebyl žádný absint a odpojí se od nejvyššího čaroděje, aby si našla vlastní zábavu.*
*Zdá se, že všechno jde podle plánu. On jako pořatel se snaží podravit co nejvíce lidí a hodit s nimi řeč jen tak nezávazně. Jednoduše tak nějak dělá točky kolkem všech hostů. Má jednoduchý princip - pozdravit, zeptat se na to jak se daří, jaká byla cesta, jestli se jim zatím akce líbí a tak dále. Když se blíží začátek plesu a osmá hodina, tak Axel vystoupí na podium. Hudba ustane a on se chytí mikrofonu. Na tváří se mu objeví velký charismatický úsměv, který i bez magie má své kouzlo.* Zdravím drazí hosté, vážení čarodějové! Jsem Axel Queens a pro dnešek jsem pořadetelm této akce. Jsem moc rád, že jste dorazili v tak hojném počtu. *Očima proběhne po sále.* Předtím než se začneme zcela bavit tu mám menší byrokratickou vsuvku. Jedná se o čtení Dohod, protože má brzy dojít k jejich opětovnému podpisu. Já vím, já vím. Někteří s Dohodami nesouhlasí, ale poprosím vás, aby jste těch patnáct minut co se tomu budeme věnovat nechali své komentáře pro sebe. Později budete víc než vítání se o tom pobavit. *Odmlčí se na pár vtěřin.* Věřím, že je zde i spousta mladých čarodějů. kteří ještě neměli možnost si pořádně prostudovat Dohody proto u stolu na levé staraně najdete několi brožurek, které si můžete rozebrat. Samozřejmě si je může vzít kdokoliv. Takže začneme…*A opravdu jak slíbil čtení opravdu netrvá déle než patnáct minut a snaží se to moc neokecávat. Na konci se jen široce usměje a podívá se po davu.* Pokud jste mi ještě neusnuli…Vážení čarodějové, drazí hosté, tímto vás srdečně zdravím a zvu vás k přípitku. Dovolte mi, abych vám popřál nezapomenutelný večer plný radosti, tance a smíchu. Ať se všichni cítíme jako králové a královny čarodějného světa, jak se vznášíme v atmosféře magie na tomto plesu.Přeji vám všem příjemnou zábavu, bezpečný a nezapomenutelný zážitek tomto plese. Ať se naše kouzelné síly spojí a rozjasní celou noc! *Zvedne skleničku se šampańským do vzduchu, aby nazančil přípitek a pak se sám napije.* Děkuji vám všem za pozornost. *Mrkne na ně šarmatně a opustí podium. Hned na ot zanče hrát hudba. Lidé tak mají možnost se buďto pohostit, deskutovat, prozkoumat zámek a nebo tančit. Volná zábava je jen na nich. Zatím se zamíchá do davu a třeba někdo jej osloví.*
*Rune popadne skleničku s vínem a s cupitáním dojde k Sukunovi, který automaticky Runeho zvedne svou jednou rukou. Takže mu sedí na ruce a rozhlíží se z oné majestátní výšky. V tu chvíli začne mluvit Axel.* Tohle je čaroděj, co býval nejvyšším čarodějem, ale trochu to pokuňkal. Nevím jak, jen jsem něco slyšel.* Sukuna pokýve hlavou a poslouchá. Rune poslouchá taky a popíjí víno. Sukuna a oba chlapci si taky našli něco k pití. Poslouchali Axela jak povídá a když pozvedne číši, tak pozvednou i oni a prohlásí "Kapai!". Hadí chlapci u toho vypustí i jiskřivé čínské draky, což jsou velice povedené iluze.* Chlapci, zde jste v Americe, tady se toto nedělá.* Napomene je Sukuna a jejich iluze nechá bouchnout do hejna světlušek, které dodají celému sálu ještě magičtější dojem.* Omlouvám se, chlapci se nechali unést.* Prohlásí dost nahlas, aby ho AXEL slyšel. Jeho výraz však jasně říká, že mu to líto vůbec není. Rune se tomu tiše zasměje. Jejich skupinka totiž jasně vyřazovala energii černokněžníků. Rune dopije své víno a pošle skleničku na stůl.* Řekni, proč mě vlastně držíš, takto?* Zeptá se a naznačí mu, že chce dolu. Kam se dostane za chvilku.* Úcta ke stáří.* Odpoví s vážným výrazem Sukuna a oba hadí chlapci se syčivě zasměji.* Vtipálci, aby vám tahle bábi nenakopala brzo riťky!* Pohrozí jim a uraženě, ale přesto ladně vyrazí mezi čaroděje. Tam si všimne HIRAMA.* Ah, jestlipak to není mladý pan Hiram.* Osloví ho s úsměvem a zruší iluzi kolem sebe, takže se ukážou jeho kočičí uši a ocas, takže i v ženském těle trochu napoví, s kým má tu čest.*
*Alkoholu se samozřejmě vůbec nestranil a nějakou tu skleničku s vínem si ukořistil hned jakmile se mu to naskytlo. Nehodlal přece být na suchu, dnes rozhodně ne. Maximálně tak unavený. Když Axela zaslechl, natočil se tak, aby na něj viděl a ačkoliv by nějakou tu poznámku opravdu rád utrousil, to nutkání opravdu úspěšně potlačil a pouze znuděně usrkl trochu oné tekutiny ze své skleničky na šťopce. Mlčky pak během proslovu hypnotizoval pohledem zem, jako by snad byla více zajímavější než cokoliv zde. Nakonec se pak probere, pozvedne svoji skleničku na přípitek a opět něco málo upije, načež překvapeně zamrká hledíc na tu iluzi draků, která se vzápětí proměnila ve světlušky. Nad tím následně pouze pokrčil rameny. Nyní doufal v nějakou aspoň trochu zajímavou show. Namísto toho se mu proteď naskytl pouhý pohled na RUNEHO, jehož nyní samozřejmě úplně nepoznával, kdyby jo, odpustil by si to očividně opovrhující prohlédnutí. Takto to mohlo trošku vypadat, jako by se blbě vyspal a naštvalo by jej cokoliv, co se na něj jen špatně pohlédne. Nicméně on nikdy nebýval k ženám nijak moc otevřený. To, že na něj zapůsobila Triss byl podle něj doteď docela dost velký zázrak.* My se známe? *Zeptal se, než opět překvapeně zamrkal, když se ukázaly kočičí uši s ocasem. No jestli mu to mělo napovědět s kým má tu čest, trochu to zabralo. Opravdu nad tím zapřemýšlel.* Počkat..Roberte? *Lóniho samozřejmě vyškrtl okamžitě.*
*Dvakrát se jí zrovna na ples nechtělo, měla v plánu zmizet zase na chvilku z New Yorku, to jo, a překvapivě cílem nebyla Faerie (zatím), ale po sakra dlouhé době to byl Londýn. Bratr je pozval k nim do Londýna a měli tam mít rodinou oslavu. Ne, že by to odpískala, to ne, letět měla až zítra ráno, měla však v plánu se dnes dobalit a vyřešit ještě jiné záležitosti ve svém životě. Například letenky. Ty bude tak muset objednávat ráno nebo až se vrátí, protože je šikovně odložila na poslední chvíli a kvůli přípravě nakonec neměla čas to napravit. Nyní však zkrácené vlasy padaly k lopatkám a sotva pod klíční kosti a na sobě měla šaty, které střihem byly vlastně velice jednoduché - tenké ramínka, splývavé a v pase měly zvýrazněný pruh látky, který odděloval sukni od topu. Květovaný vzor na tmavém podkladu byl občas prošit zlatou nití, stejnou jaká byla na opasku. K tomu zlaté střevíce a pírka v uších - lehké a dlouhé náušnice dělané někým, kdo si potrpěl na drobné detaily a realističnost, ač byly z kovu. Pro dnešní večer měla iluzi zlaté barvy i na svých ostatních, obvyklých špercích a případné kamínky barevně ladily k šatům. Držela se Lucase a Taylera, kteří ji vedli dovnitř a s nimi předložila pozvánku. Objevili se právě včas, aby si vyslechli Axelovu řeč. Triss se snažila nepůsobit výrazně, čemuž dopomohli vyšší čarodějové i ženy oděné do atraktivnějších, extravagantnějších a jinak popsatelnějších šatů. Neměla dojem alespoň, že by přitahovala více pozornosti než bylo nutné. Když však měla tu možnost, tak se snažila ztratit v davu o něco víc, aby nenarazila náhodou na Axela. Na tenkém, zlatém řetízku měla tmavé psaníčko, v němž byl mobil, případně i ohnivá zpráva a pero, kdyby náhodou. Nakonec se tak dostala do prostor, kde bylo méně čarodějů, což na jednu stranu bylo komfortnější a na tu druhou vůbec. Ve větším davu se původce unikající magie lépe ztratil, kór, když se tvářila, že jím není. V prostoru o menším počtu lidí to už tak snadné nebylo a tak některým pohoršeným tvářím věnovala rozpačitý úsměv a zase pokračovala dále...až zcela opustila prostory plné čarodějů a usadila se v zahradě se skleničkou whiskey, kterou někde uzmula.*
*Madeleine se tvářila neutrálně při opakování dohod, možná přímo znuděně a raději tak vyhlížela dnešní oběť...čehokoliv. Společnost, ať na konverzací nebo jiné věci. U toho upíjela nápoj a když i ten došel, tak přestala stát na místě a zamířila si pro další. Znala dohody velmi dobře, jak jinak by je mohla správně obcházet, však? Všimne si malé cácorky od Malachaie a napadne ji, zda tady je kvůli němu, než si uvědomí, že je ve společnosti bílého čaroděje - zřejmě jediného, takto dlouho žijícího. Minimálně si nebyla sto vzpomenout, že by slyšela o jiném, který by se k tomu doznával. Nakonec tak dospěje až k AXELOVI, který se stihl po proslovu vmísit do davu a to s novou skleničkou v niž se nacházela višeň, kterou z ní za pomoci dvou prstů vytáhne a část si odkousne. Ani pecka jí nevypadne.* Mohla jsem přijít později,, ušetřila bych se přednášky. *Ušklíbne se, když se k němu připojí a pak se na něj podívá.* Ale ples je působivý prozatím, uvidíme, jak se večer vyvine. *Mrkne na známého a aniž třešničku dojí, odloží ji na tác procházející obsluze. Nebude se přeci ztrapňovat s peckou nebo stopkou, až dojí.*
*Všimne si akýchsi prstkavek, ale není to něco co by ho vyvedlo z míry. Jen slova nějaké ženy v davu, která se omlouvá za nějakí chlapce, co se nechali unést, přejně. Ani jej pořádně nenapadne si je prohlédnou. Po svém krátkém proslovu se vmísí do davu a povede se mu pustit se do řeči s pár čaroději. Zrovna jen tak chodí kolem s prázdnou skleničkou, že si půjde pro další drink. Zrovna, když chce odejít k baru tak jej zastaví MADDIE na kterou se široce usměje.* Těch patnáct minut ti jistě nijak neubylo na kráse drahá. *Mrkne na ni, když si prohlédne její šaty a koutky mu cuknou nahoru, ale její výběr nekomentuje.* Moc dobře víš, že já si nic méně ne působivé nemůžu dovolit. *Dodá jen tak mimochodem a stejně jako ona položí procházející obsluze na tác sklenici.* Jsem vlastně rád, že sis mě našla teď. Chtěl jsem se ti ozvat...*Přizná.* Vzpomínáš si jak jsi mi nabízela jisté...jistou pomoc? *Snaží se to tak nějak zaobalit.* //To mazání vzpomínek na Grace.// *Upřšesní tím, že jí telepaticky pošle zprávu, kterou může slyšet jen ona.* Možná toho nakonec orpavdu využiju...
*Rune se na HIRAMA, uraženě podívá.* No teda... Vím, že mám takhle bitch face, Sukuna mi už za dnešek několikrát udělal, že prasklo zrcadlo, když jsem se do něj dívala, ale takový pohled si nezasloužím.* Prohlásí Runa naoko uraženě, což dává i dost najevo.* Ale jinak mi to sekne, co? Mám to jako masku. Pár lidí by na mě mohlo špatně reagovat kvůli mému otci a to na takových akcích nechci. Stačí, že tu mám sebou ty čínské děti.* Zazubí se na HIRAMA a hlavou naznačí k třímetrovému čaroději, který lije šampaňské do květináče. Čehož si Rune všimne a nahodí výraz jestli to myslí vážně.*/A tenhle šéfuje velké společnosti.../*Pomyslí si a všimne si pak jídla.* Oh... tady je i jídlo!*Dostane ze sebe najednou a projde kolem Hirama ke stolu k jídlu. Tam si začne prohlížet jídlo.*
*RUNEMU věnuje opovrhující pohled, ale jakmile zjistí kdo skutečně je, pokusí se o úsměv. Opravdu to byl pouhý pokus, při čemž nakonec odvrátil pohled, zhluboka se nadechl a vydechl, načež se přinutil se na něj znovu podívat.* Vypadáš jako má ex smíšená s těmi kočkami z té pohádky od Disneyho..*Nakonec mu vyklouzlo z úst jen tohle, ačkoliv toho měl v hlavě připraveného víc.* Ne-e, odstup minimálně o metr. Vypadáš děsivěji jak normálně. *Nakrčil nos a následně se podívá na ty tři, které BOB zmínil. Pozvedl jedno obočí a raději si tiše usrknul z vína.* Nečekaně. *Zavrtěl nad starším hlavou. Poté popošel trochu blíž ke stolu, ale zároveň i dost daleko od RUNEHO.* Ale jo, vypadá to lahodně. *Uculil se. Nato už si do ruky vzal jednu bílou makronku a s úsměvem si ji strčil do úst.* Mhmmm! Delikatess! *Zamumlal si zvesela pod nosem, načež se už natáhl pro další.*
*Rune si odfrkne a mávne.* Děs. Počkej až ti bude tolik co mě. To tě žádná ex nerozhodí... I když ty moje už umřeli.* Pokrčí rameny a zamíří k mořským plodům.* Ryby, miluju ryby.* Usměje se a pustí se do ústřic.* Jinak, normálně mám dost iluzí a kromě toho jsem si dost věcí změnil, dokonale vyléčil a podobně. Mám dokonce zrcadlo, co všechny tyto drobnosti a nedokonalosti odhalí. Je děsivé to sledovat. Ale nemůžu se toho zrcadla zbavit a musí se používat.* Uchechtne se nervózně a pustí se na lososovou lžíci. Jelikož jídlo v letadle mu nechutnalo a v hotelu neměli ryby, tak má docela hlad. Nejradši by si dal i humry, ale neumí je moc dobře porcovat.*
Poslouchám. *Prohodí směrem k Axelovi, když řekne, že se jí chtěl ozvat a přikývne na následující slova. Věděla, že mu něco nabízela, určitě. Nadzvedne obočí.* /Chci vědět, co se stalo?/ *Zeptá se, čímž mu vlastně dává možnost jí to říct, nebo ne, aniž se přímo ptá, co se stalo. Pokyne mu skleničkou.* Výborně, ale hádám to nebudeme řešit tady. *Pousměje se a otočí se čelem k AXELOVI.* Nicméně, když už jsem zde, mohl bys mě vyzvat k tanci. *Potměšile přimhouří oči a nenatáhne k němu ruku. Skutečně čeká zda nebo až ji požádá o to, zda mu věnuje tanec. Teprve tehdy by mu vložila svou ruku do jeho, aby ji zavedl na místo, kde budou tančit. Nebo kamkoliv jinam, kdo říkal, že musí tančit jen v sálu a nemohou to spojit s nějakou prohlídkou, že?*
*Protočí nad RUNEHO slovy panenky.* /Ještě tohle vytahuj./ Prosím tě, já vím, že jsi starý, nemusíš mi to připomínat. Zatím mi má paměť docela slouží. *Jistě, jeho schopnost něco zapomenout do pár minut byla neuvěřitelná, ale je nutné podotknout, že to často zatím bývají informace, které nejsou nijak důležité. Naštěstí na toto dlouho nemusel myslet, díky BOBOVĚ nadšení ze stolu s občerstvením, k němuž se následně přesunuli. Hiram si samozřejmě udržoval odstup a nejprve sáhl po něčem sladkém. Konkrétně po bíle zbarvené makronce. Mlsně si poté oblízl rtíky a řekl svůj názor na její chuť.* Proč mě to ani trochu nepřekvapuje? *Poukáže pak na RUNEHO čarodějné znamení a jeden z docela známějších stereotypů. Kočky přece rybí maso určitě měly rády.* Jo, dobré vědět. Už se nemůžu dočkat toho, až uvidím znovu ten pohledný obličej, na nějž se aspoň dá dívat. *Zašklebil se na staršího čaroděje, načež vypil zbytek obsahu sklenky, kterou díky telekinezi přenesl zpět na nápojový stolek. Když měl teď druhou ruku zcela volnou, prohrál si neposedné kudrnaté vlasy.*
*Samozrejme, že meškal, keď zaspal noc predtým nad učením a potom si spokojne vyspával až do neskorých hodín. Na seba tak iba rýchlo hodil čierne sako z H&M, ktoré mu bolo v ramenách trochu väčšie, lebo jeho veľkosť už nemali. Pod to si pre nedostatok času hodil aspoň hnedý rolák a na seba si dal svoje najlepšie nohavice, ktoré mal, ktoré boli podobného odtieňu ako jeho sako. Na ples sa dostane jedným z ešte stále otvorených portálov a okamžite ukazuje svoju pozvánku. Chvíľku ho muži nechcú pustiť, nakoľko predsa len meškal, ale keďže pozvánka nebola sfalšovaná, na Lóniho upokojenie ho ešte pustili. Nechcel totiž vyzerať, že sa nesnažil ani prísť, keď sa oňho Axel zaujíma aj mimo potreby. S nervóznym hlbokým nádychom si ešte raz prehrabne vlasy a napraví si golier, aby nebol krivý, načo sa konečne pustí dnu, aby sa aspoň zvítal s usporiadateľom akcie.* /Je tu ozaj veľa ľudí... A nikoho nespoznávam.../
*LÓNIho si však našel někdo, kdo hned na první dobrou poznal jeho, takže se k němu vybrala, aby tudy po návratu ze zahrad jen tak nebloumala. Tayler a Lucas už určitě někde konverzovali s vlastními známými, potkala Gemmu, která za nimi mířila, takže hádala, že jejich skupina, která se setkávala převážně v Evropských sídlech, se našla i zde. Dlouho je neviděla a stále si většinu nebyla sto zapamatovat jménem, či se ani nepředstavili kvůli rozdílným programům, když už se potkali náhodou.* LÓNI! Nečekala bych tě tu! *Věnuje někdejšímu spolubydlícímu přátelský úsměv.* Jsi tak nějak zmizel a už jsi se neozval. *Zatváří se naoko dotčeně a prohlédne si jej.* Ale hádám se ti daří dobře? *Pousměje se a zastane tak, aby co nejméně překážela a lidi nemuseli chodit mezi nimi, což znamenalo, že si stoupla více k Lóniho boku.*
*Bol natoľko nervózny, že si ani nevšimol, kedy mu spomedzi medzery medzi sakom a nohavicami vykukol chvostík, a jeho ušká prestali splývať s jeho vlasmi, a spokojne ako dva trojuholníčky nachos sedeli na vrchu jeho hlavy. Už začínal premýšľať, že Axelovi iba napíše, aby si zistil kde sa nachádza, prišiel sa mu poďakovať a následne odtiaľ pakoval najbližším portálom späť do New Yorku, keď ho zastavil známy hlas. Rozžiarila sa mu pri pohľade na Meritriss tvár a aj chvostík sa zdvihol do výšky. Sám k nej spravil pár krokov, aby sa stretli v strede ich cesty.* Meritriss! Ako rád ťa tu vidím. Už som premýšľal, že aj pôjdem. *Prizná sa mu a obzrie sa na čarodejov, ktorí okolo nich práve prechádzali. Všetci vyzeralo dôležito a bohato, že sa im Lóni nechcel radšej ani motať v ceste. Po jej dodatku mu uši v smútku spadnú k hlave.* Prepáč mi to, to si si odo mňa nezaslúžila. Ale všetky dni sa len učím alebo som v práci. Ale ak ma prídeš pozrieť, dám ti zákusok ku káve zadarmo! Sľubujem. *Navrhne jej ako ospravedlnenie a pozrie sa na jej šaty. Bola omnoho lepšie pripravená ako on.* Ale si dnes ozaj krásna!
*Axel se nenápadně rozhlédne po místnsoti jako kdyby se snažil zjistit, jestli je někdo poslouchá.* Asi využiju tvého navráhu jak jsem řekl. *Poví, ale mluví dost nejasně. Pak se na Maddie jen koukne, když se jej v myšlenkách zeptá, jestli chce vědět co se stalo.* //Prostě to nedopadlo dobře, nechci už ze sebe dělat idiota. Chci na to zapomenout.// *Pošle jí myšlenku a čímž říká i to co po ní chce.* A ano tady rozhodně ne. Někdy k tobě přijdu a domluvíme se. *Upřesněí protože tohle se mu te´d rozhodne nechce řešti na plese plném čarodějů. Při jejích slovech mu v očích zablyští. Pohledem padne na její ruku a po její délce přejde až k její tváři. Lehce ji chytí a políbí uctivě na hřbět a pak ji pořádně chytí a odvede ji na taneční parket. Kde se zkušeně postav í do tanečního postoje.* Kdy jsme naposledy tak tančili? Čtyřicátát léta, pokud si dobře vzpomínám? *Cuknou mu koutky nahoru při vzpomínce zatím co vyrazí do kroku.*
*Triss se musí usmát.* To jsme na tom dva. *Zazubí se s upřímnou úlevou, že tu má někoho ve svém věku. Sama se rozhlédne po lidech okolo a odvrátí se, aby nezačala uvažovat nad tím, nakolik vnímají její unikající magii. Její cíl byl se ideálně držet od Axela dál. Ne, že by měla v plánu jej nějak osočit za zlomenou nohu, dohodu nebo cokoliv, nakonec ve společnosti prakticky vyrostla a byla docela nekonfliktní a i když ji to v očích většiny činilo hloupě naivní, měla tendenci odpouštět, odpravedlnit ve svých očích nebo dávat prostě další šance...či to přejít. Asi to byla chyba, ale jednoduše to tak měla. Ale neuvažovala nad tím moc dlouho, jen se otočila směrem k LÓNImu opět a natáhla ruku, aby se konečky prstů dotkla oušek.* Už je neschováváš? Nebo je dnešek výjimka? Ale seknou ti. *Mrkne na něj v oplátce, že jí pochválil šaty a sama se před ním zatočí, aby mu je předvedla.* Děkuji...a ten zákusek není nutný, klidně to zaplatím...spíš si se mnou na tu kávu někdy zajdi. Nebo na kakao...čaj...cokoliv. Jednoduše tě ráda uvidím a popovídám si s tebou i mimo společenskou akci. *Navrhne a spojí ruce před sebou.* A kde, že to pracuješ? A to učení...ozval jsi se Zachariemu? *Na něho mu přece dávala kontakt kvůli podsvěta. Nepřipadala si adekvátní na to učit magii...kór, když učeň vypadal být v jejím věku prakticky. Chtělo to někoho zkušenějšího nakonec.* Nemáš žízeň? Mají tady i dobré občerstvení, co jsem viděla. Můžeme si nabídnout, ať tu jen tak nepostáváme a kdyžtak si někam sednout...nebo někoho hledáš?
Budu tě očekávat. Ale dej dopředu vědět, možná budu v Austrálii. *Upozorní ho, že plánuje cestu a nechá si políbit AXELEM ruku, snad s trochu povýšeným výrazem, jakoby říkala, že tak je to správně a má k ní přistupovat, ne jinak. Nakonec se její výraz ale zlehka uvolní a nechá se zavést na taneční parket a posléze se k němu elegantní půl otočkou takřka přitiskne v tanečním postoji, který jasně říkal, že buď si nejsou cizí nebo blízkost toho druhého jim nevadí. I jí se v očích zablýskne.* Ach ano, jak bych na TEN ples mohla zapomenout. *Připomene ony události, ale víc je nerozvádí, jen jí na rtech hraje podprahově úsměv. I ona se při správném taktu a za vnímání jeho pohybu dá do tance a sleduje čarodějovu tvář, zda najde něco víc z toho, co by jej trápilo, ale zda jde o přátelskou starost, nebo podvědomé hledání slabin u mocného čaroděje, to byla druhá otázka. Sama pro sebe si jen broukne a pohlédne na číšníky držící se na okraji sálu, kde se začalo tančit.* Věřím, že čas na skleničku si ještě najdeš, než se budeš muset jít věnovat hostům, všakže? *Její tón nebyl vlastně příliš tázavý, ale nechávala mu možnost stále odpovědět.*
*Tiež sa rozhliada. Skutočne nedokázal nikomu tipnúť, koľko môže mať rokov, nakoľko aj keď okolo nich prešiel niekto, kto vyzeral mať sotva 17, už len spôsobom, akým kráčali, hovorilo o stáročiach skúseností.* Skutočne tu nikto nie je v našom veku? Ako myslím to tak, že sa narodili v 21. storočí. *Opraví sa, nakoľko ako už Lónimu došlo, to, že niekto vyzerá na 50 a niekto na 17 ozaj neznamená, že sú tak na tom aj mentálne. Okamžite cukne rukami nahor, aby si uši schoval, načo si uvedomí aj známeho ťaživej váhy za jeho pozadím, a povzdychne si.* Nie, schovávam ich, len mi to asi uletelo...ale tuto je to asi aj tak jedno. *S tým ruky posunie nižšie a rozhodne sa si tej voľnosti aspoň trochu užiť. Nemal sa prečo za svoje znamenie hanbiť a aspoň trochu sa cítil opäť ako nohami pevnejšie na zemi. Sleduje jej šaty a to, ak vplyvom točenia vyzerajú, ako keby sa trblietali, ako sa mu všetko rýchlo mení pred očami.* A dobre...ale ten zákusok platí. Sú veĺmi dobré, sľubujem, že ľutovať nebudeš. *Pripomenie jej opäť a pousmeje sa.* Pracujem u veľmi milého muža. Lebo aj keď som to kompletne zvoral na pohovore, tak ma vzal. Je to menšia kaviarnička v strede mesta. Pošlem ti na nich odkaz na Google Mapách. *Potom, čo doňho začal Axel šťúrať s tým, že nemá ani nepozná, ako funguje televízia či počítač, sa začal aspoň viac orientovať vo svojom mobile a Google Mapy sú zatiaľ jeho najobľúbenejšia aplikácia.* A áno...vlastne uňho odvtedy bývam. A mám dosť učenia, preto sa nestíham ozývať vlastne nikomu. Ale baví ma sa učiť, a Zacharie je so mnou veľmi zhovievavý a všetko mi vie vysvetliť. Ani ti neviem za jeho kontakt dostatočne poďakovať. *S týmto vezme Trissine ruky a stisne ich od radosti v oboch svojich dlaniach. Pustí ju potom, aby jej to nebolo nepríjemné. Zamyslí sa. Síce pôvodne chcel odísť, ale s Meritriss po boku sa hneď cítil lepšie a preto sa rozhodol ostať.* Nie, už nehľadám nikoho, Ukáž mi ten stôl teda, určite tu bude toho veľa, čo ani ty nebudeš poznať. *Usmeje sa na ňu, s viditeľne lepšou náladou, než ho našla.*
Hej, já jsem ještě ve 20. století! *Ohradí se pobaveně, načež přikývne.* Nemusíš, padnou ti. *Okomentuje ještě jednou jeho znamení a kdyby se cítil nekomfortně, tak o nich přestane mluvit.* Dobře, budu věřit tomu, že nebudu litovat. *Zopakuje po něm a pobaveně přimhouří oči, jakoby říkala, že...ho zlechtá jestli opravdu nebudou tak dobré, jak tvrdí.* Nemusíš mi děkovat, je ti schopen nabídnout více, než já.*Pousměje se mile, aby neměl pocit, že jí snad něco dluží a ruky LÓNIMU stiskne nazpátek. Každý si zasloužil vědět kým a čím je a mít možnost rozvinout své schopnosti, no ne? Co jí připomínalo, že už nějakou dobu se za účelem učení magie se Zachariem nesetkala. Také by měla plánovat s ním asi turné...které písně zazní, zda s ním bude zpívat jen společný duet nebo i nějaké další, jak bude organizované celé turné, zda je...předskokan nebo to bude nějaký splečný koncert s prodlouženým časem, nebo co. Byla v tom pořád nová a učila se v tom chodit jak nejrychleji mohla, ale její manažeři, protože jeden zřejmě nestačil..., jí brali spoustu práce, že se s tím nemusí trápit. A tak se začala více angažovat v charitě, kterou vedli s otcem a plánovali spolu přes videochaty některé večeři nějaké akce v New Yorku, LA a podobně. I tak by se ale zaměstnala i víc, otec stále řešil dost věcí za ni.* Tak jo! *Pokud se nechá, tak se mu zachytne do rámě, aby se spolu propletli davem do míst, kde viděla občerstvení a nějaké nealko drinky - mohla jen doufat, že zde neplatí to, co v Pandemoniu, že by si člověk měl nechat nalít před vlastníma očima, aby v pití nenašel nevyžádané překvapení.* Tak co ochutnáme? *Nabídka byla vcelku bohatá, nemohla tvrdit, že ne. Pokud se jí sám nevyvlékl, tak tak učiní sama a natáhne se, aby LÓNImu podala talířek na ...cokoliv si vybere. Vesele se na něj zazubí v pobídce, aby něco vybral. Některé věci už jedla, jiné ne, tak i pro ni spousta bude nová nebo to bude připomínka po sakra dlouhé době.*
Ale...si na konci toho 20. storočia! *Opraví sa, aby slečnu pri sebe neurazil. Niečo si z tej knižky o etikete zapamätal, ale väčšinou mal problém, aby sa mu nezačali zatvárať oči, ako nimi prechádzal po písmenkách malej knižky od Axela. Stále, bol rád, že aspoň základy by mal mať zvládnuté a tak teda aj ponúkol MERITRISS svoju ruku, aj keď nakoniec viedla práve ona. Zrejme už bolo obom jedno, či niekto nedodrží sem tam malé pravidlo, za čo bol rád. Cestou dnu však započul toľko rôznych jazykov, až sa mu točila hlava. Nikde však ešte nezapočul svoj rodný jazyk, čo ho trošku rozosmútilo. Ale uvedomoval si, že jeho domovina bol ozaj len malý a sotva obývateľný ostrov, tak si z toho ťažkú hlavu nerobil. Radšej namiesto toho pristúpil k stolu a nechal jesť svoje oči. Niektoré veci vyzerali už na pohľad dobre, iné mu prišli zvláštne a nebol si ani istý, ako by sa jedli.* Slimáci? *Pozdvihne obočie nad jednou "delikatesou" a radšej pokračuje smerom k sladkej časti. Tam hneď narazí na niečo známe.* Už som zabudol, ako sa to volá, ale toto je dokonalé! *Povie TRISS a medzi prsty si opatrne vezme sladkú kocku obaľovanú v práškovom cukre. Ten sa mu aj nalepí na pery, keď si odkusne, no ďalej spokojne pokračuje v jedení a prežúvaní. Až vtedy si všimne tanieriku, tak si ho rýchlo vezme do rúk, aj keď už určite pohoršil niekoľkých čarodejov v okolí.* /Etiketa je ťažká! Prečo nekoho baví sa podľa nej správať?/ *Nerozumie, ale radšej je aj naďalej, pričom si oblíže aj cukor z pier.*
Eww... *Nakrčí nad slimáky nos a zachvěje se.* Tak možná něco kromě nich? *Navrhne s tichým smíchem a následuje jej k sladké části a nenechá se do laskominy dvakrát pobízet a sama si jednu přitáhne na talířek, jen použije kleštičky, ať na to nesahá rukou. Pak si trochu odstoupí, aby nezavázela ostatním.* To je mega dobré! *Řekne nadšeně, když dožvýká aspoň část sousta a zakryje si rukou ústa.* Dobrý výběr. *Mrkne na něj, když polkne a olízne si rty, zatímco se na něj zazubí.* Pojď, něco si vezmi a sedneme si, ať tu nepostáváme.* Mrkne na něj a sama si nabídne ještě jednu sladkou kostku a k ní ještě nějaký ovocný dortík, přibere vidličku a...a nic. Nechtěla použít magii teď a upozornit na sebe, takže pití si vezme nakonec nejspíše dodatečně.* Tak co? Jdeme si sednout? Máš vše, co...žaludek ráčí? *Zazubí se a čeká na odpověď, aby se případně usadili na nějaká volná místa.*
Definitívne. *Súhlasí bez zvyškového premýšľania. Je rád, že to chutná aj TRISS, nakoľko sám hneď vo svojej uzbe dojedol všetko, čo mu zo sladkého zo stretnutie ostalo.* /Musím zistiť, ako sa to robí, a prípadne to navrhnúť pánovi Joshovi./ *Napadne mu, nakoľko už hovoril aj o iných nápadoch a neboli úplne zahodené. Prikývne na pozvanie si sadnúť a začne si teda rýchlo naberať. Narozdiel od TRISS si ale vezme pomaly zo všetkého, čo vyzeralo dobre a bolo sladké, a svoju hromádku ukončil tromi kockami toho posypané cukrom. V polke naberania si všimol aj kliešťov, takže potom naberal s nimi, aj keď si kvôli tomu pár svojich zákuskov zničil, lebo sa to nedalo poriadne nabrať. Otočí sa k svoje spoločnosti.* Poďme skôr, než urazím aj druhú polovicu miestnosti. *Požiada a vyberie sa za mladou čarodejkou, aj keď stále skúša behať očami po okolí - či už za známymi tvárami alebo svojim rodným jazykom.*
Neboj se. Dám vědět...A nebo bych si mohl udělat cestu do Austrálie. *Přimouří lehce oči při slověch o vzáleném kontinentu. Byl tam jen jendou a spíše jen rekreačně. Takže by mu úplně nevadil ose tam podívat znova. Znal MADDIE a věděl že tyhle manýry byly to měla ráda. Takže tak i udělal. Navcí věděl, že s mads si rozhodnou dobře zatančí, už ji viděl tančit a tančil s ní v minulosti, lae kdyby zapomněl ta otočka mu to jen připomněla. A pravdou bylo, že mu její blízkost opravdu nevadila. Zazubí se nad jejími slovy.* Na TEN ples nikdy nezapomenu. Škoda, že už takové nejsou. V dnešní době se musíš na ples pomalu dostat přes otisk prstu. *Zasměje se nad tím.* Což mi i nabízeli. *Podotkne. Pustí se s ní do tance, hezky elegatně a v rytmu písniček, ve správném taktku. Neunikne mu to, jak si jej prohlíží a uhne na pár vteřin pohledem.* Nedívej se an mě tak. *Řekne, protože mu je jasné co v jeho tváři hledá.* Dokud mám co dělat a myšlenky mi neubíhají jinam...Jsem v pohodě a ničeho, co jsem řekl nelituju. Horší je to, když jsem sám. Proto potřebuju tvoji pomoc. *Cosi se mu v pohledu mihne něco jako zármutek nebo lítost a rychlým zamrkáním to zmizí. Zvědavě se podívá stejným směrem jako ona a nemuže víc než se jen zazubit.* Klidně si najdu čas na mnohem víc než jen skleničku Maddie. *Mrkne na ni kouzelně a než se rozhlédne po všech hostech.* Stejně bych neměl ani šanci se všem věnovat...*Podotkne jen tak mimoděk zatím co vede Mads k číšníkům se skleničkami.*
*Triss jen vytřeštila oči nad množstvím jídla.* Víš, že sis mohl sníst část a pak si dojít pro další a ne si nabrat hromadu, jak kdyby jsi právě dorazil ze Somálska, že jo? *Zeptá se šokovaně, no zároveň pobaveně a odkašle si, když začnou přitahovat mnoho pozornosti. Tím spíš se zaměří i na její magii. A tak je potáhne se usadit. Vede je mezi čaroději ke stolu, kde se pohybují také číšníci a k těm se vybere po odložení svého jídla. Slušně se zeptá na něco nealkoholického, to se ostatně ke sladkému ani nehodilo a nakonec se vrací k LÓNIMU se dvěmi ochucenými sodovkami ve skleničce.* Tak, něco na zapití, aby ses nepřesladil. *Popíchne jej s úsměvem na rtech a s mrknutím se usadí na židli ke stolu, kde ji čekal její skromný výběr oproti LÓNIho hromádce. Přejde si prsty po tetování na vnitřní straně předloktí hned u zápěstí, zatímco pohledem zapátrá v místnosti po známé tváři, ale ze snížené pozice kvůli posezení nikoho nenajde a nebo tu prostě nikdo takový není v její blízkosti a ani tak nemá šanci.* Tak ať ti chutná. *Popřeje LÓNImu a sama si vezme vidličku a zapíchne ji do rožku ovocného zákusku, aby si elegantně odkrojila. V jejích pohybech možná chyběla sečtělost desetiletí, stále však nepůsobila neznale a nepřitahovala tolik pozornosti...což dost pravděpodobně zvládl mladý čaroděj s kočičíma ušima za ně za oba.* A pozor, aby ti někdo nešlápl na ocas. *Mrkne na něj, že stále okolo chodí čarodějové.*
*Pozrie na svoj tanier. Musel uznať, že mal určite omnoho viac, než ostatní, ale keď mal konečne možnosť spoznať nové chute, prečo by sa mal držať stranou? Ostatní si aj tak naberali neustále dookola, takže už mohli v sebe mať aj toľko zákuskov, ako mal chlapec na tanieri. On aspoň nemýňal čas tým, že sa musel vždy k stolom vrátiť. Takto si ib y musel ochrániť svoj tanier jemným vánkom v jeho okolí, kým sa predierali ľuďmi, a následne si spokojne sadol. Postrážil tanier TRISS a rovno na ňu aj počkal, aby sa do toho pustili obaja. Síce si vidličku chlapec vzal, ale polovicu vecí ani nevedel, ako by si mohol napichnúť, tak to nakoniec vzdal a aspoň cez servítku si to všetko bral do ruky.* Aj tebe, nech chutná.a Kebyže chceš, kľudne si vezmi aj odo mňa, ak ťa ešte niečo zaujme. *Navrhne jej. Lóni si ani nevedel predstaviť, koľko rôznych chutí sa dalo v tak maličkých zákuskoch schovať. Jedno bolo čerstvé, ďalšie teplé, tretie to najsladšie, čo kedy jedol, a následujúce bolo zase neskutočne nudné a takmer bez chuti. Všetko to ale musel pravidelne zapíjať vodou, lebo sa mu zdalo, že sa z toľkých príchutí zčne za chvíľku mýliť, čo už mal a čo ešte nie. Po poznámke TRISS si chvost rýchlo položí na svoje stehná, odkiaľ ho nechá padať smerom k zemi. Už ho dlho nemal vonku v spoločnosti, tak nebol úplne krásne učesaný, napriek tomu bol krásne huňatý. Možno aj vyzeral lepšie, odkedy u Zacharieho dostal poriadnej stravy.* A nepoznáš ešte niekoho v našom veku, kto je čarodej? *Zaujíma sa.*
*Přikývne, jakoby našla, co hledala, i když jí to vlastně sám řekl a konečně zvolna, až líně uhne pohledem i ona, aby se porozhlédla po zbytku společnosti. Povýšeně se usměje, že si vyhrála možnou společnost a je jen na ní, jak s onou informací naloží. A že s ní naloží možná nečekaným způsobem.* Na to si čas najdeme, až poté, co využiješ mé služby, AXELI. Nebudeme riskovat, že bys mě nudil tím, že tvé myšlenky budou jinde. *Mrkne na něj a zamíří s ním po příjemném, dobrém tanci k číšníkům, kde jej pustí, aby jim skleničku podal.* Nicméně věřím, že zábavu si zde i tak najdeš, stejně jako já. *Dodá ještě k jakési nepřímé nabídce se odtud vytratit.* A minimálně se pověnuješ více hostům, než kdyby jsi odešel. Vždy tě to bavilo, dostaň se do svého živlu, odvede ti to myšlenky. *Poradí mu a využije to jako jakýsi přípitek a jen co má skleničku v ruce, přiťukne si s ní a upije.* A kdyby jsi se přeci jen nebavil...někde mě tu určitě objevíš. *Mrkne na něj a ještě si upije, načež mu pokyne skleničkou, jen nepatrně skloní hlavu v náznaku úklony na rozloučenou, pohled z jeho očí však neodtrhne a s tím se vytratí do společnosti. Sama zde měla své čaroděje a své zájmy, které by ráda vyřešila, než se znovu zapojí do zábavy a tak její kroky vedou stranou. Stačí jediné gesto, aby se k ní připojil jeden z jejích čarodějů. Vždy ji někdo hlídal, nakonec vychovat si vlastní čaroděje nebyla špatná ochranka. Mířila za jedním, který s ní uzavřel smlouvu spíše než s Irvinem, ne že by si nějak výrazně pomohl, pořád dohoda zněla pro něj velmi nevýhodně. Na svou stranu si však čarodějka nijak nestěžovala a zamířila k té části pronajatých prostor, kde se rozjel poker. Neměla však v plánu se přidat, nakolik hře neholdovala, natož aby ji výrazně ovládala a raději zastala místo rozptylující společnice.*
Děkuji. *Odvětí zdvořile na nabídku, ale LÓNImu z talíře nic neuzme, namísto toho se pomalu věnuje své malé porci, aby nedojedla o tolik dříve než on. Získává tak čas jak na mluvení, tak na pozorování bez obav, že jí sklouzne sousto z vidličky nebo zapomene žvýkat. Občas se musí pousmát s jakou chutí do sebe malý čaroděj háže jídlo. Zasměje se, když si ochrání ocas a pokroutí hlavou nad vzpomínkou, když jí vyzval k tomu, že si jej může pohladit. Její způsob seznamování se s jinými lidmi byl vskutku...jedinečný.* Mhm. *Odvětí souhlasným zamručením a rukou si u toho zakryje ústa, neb v nich měla sousto, načež je olízne od případných drobečků.* Pár čarodějů okolo našeho věku znám. Třeba Nate...nevím zda jsi postřehl nějaké moje natáčení nebo film, hráli jsme pár. *Nadhodí, že jej vlastně může už znát z obrazovky nebo plakátu.* Ten má pak mladší sestru, taky čarodějka. Nejmladší které znám jsou mí tři kmotřenci, ale ti nemají vlastně ani tři roky. Ani jeden z nich. Ještě jsem znala... *Zamyslí se na kolik čarodějů svého věku narazila.* Dva? *Nadhodí opatrně a zvedne jeden za druhým prsty. Dylan a Melisa, nevybavila si nikoho dalšího vlastně.* A pak nejblíže nám byl bývalý nejvyšší čaroděj Brooklynu. *Pousměje se a pokrčí rameny. Čarodějů bylo vlastně dost, ale za to nejspíše mohla i populace. Věřila že generace narozena po roku dvacet bude celkem početná, vzhledem k otevření brány do pekla. Pokud své oběti nezabijí, dost možná by na svět mohli přijít další čarodějové. Ta myšlenka ji celkem znepokojovala... Kolik žen či mužů si projde zneužitím démonem, dost pravděpodobně proti své vůli? A kolik jich zemře kvůli temné rase?*
*Lóni sa už dávno rozhodol, že nech sa v New Yorku stane hocičo, kým bude mať možnosť si užívať život, bude to robiť plnými dúškami. Už teraz sa tešil na to, až si pôjde niekam zaplávať, len čo bude ešte o niečo teplejšie, alebo až si vyskúša svoju prvú horskú dráhu či aj menší kolotoč. Rovnako tak teraz bolo aj pri týchto zákuskoch. Možno si práve znechutil niekoľko čarodejov, ale na druhú stranu ich už možno nikdy neuvidí, ale k týmto sladkostiam sa už dostane len ťažko. A preto ich všetky jedol, až dokým nevyčistil celý tanier, ako keby si vzal jeden čistí. Hlavne posledný ružový punčák bol úžasný a definitívne si z neho bude musieť dať, keď príde do práce na najbližšiu smenu. Spokojne pri tom počúva TRISS, kým zapíja svoje plné brucho. Pokrúti hlavou.* Nikdy som film nevidel. Teda... *Nadýchne sa, aby začal vysvetlovať.* Videl som ho cez okná, ale nepočul som ho, ani som z neho nevidel viac ako pár sekúnd, aby nebol problém, ak by ma zahliadli majitelia domu. *Objasní a počúva ju ďalej. Je prekvapený, koľkých pozná.* A prečo tu niekto z nich nie je? Aspoň z tých starších? Rád by som niekoho spoznal. *Prizná sa. Potom vidí, ako sa jej na tvári objaví zlá emócia. Nad niečím zlým premýšľala.* Stalo sa niečo, MERITRISS? Povedal som niečo zlé? *Nerozumie a obzrie sa, či mu náhodou niečo v okolí nepomôže.*
*Nad jejími slovy jen protočí očima.* Věř mi, že u tohodle a ještě s tebou bych rozhodně neutíkal myšlenkami jinam. *Ujistí ji, ale zdá se že se MADDIE už rozhodla. Pustí ji, aby mohla jít pro drinky ale dál její slova nekomnetuje. Nehodlá ji přesvědčovat. Proto si jen tiše vezme sklenici s pitím od číšníka než se napije. Pak se rozhlédne po davu.* Je tu snad tvůj bývalý manžel? *Ucuknou mu škodolibě koutky nahoru. Ale v davu zmíněného černokněžníka nevidí. Místo toho pohled u padne na jeho společnici.* Ano to je pravda, vždy mě tohle bavilo...*Přizná, ale to oba věděli. Jen s těmi věcmi co se staly v poslední době bylo těžké se dostat do svého živlu.* Pokusím se, když tak, jak říkáš tak tě někde najdu. *Blízke mu v očích. Ale z nějakého důvodu by raději ocenil společnost Mads než někoho jiného. Možná jen protože mu její společnost dávala jistý klid na mysli. Takový zvláštní konfort. Sleduje ji ocházet a mizet v davu. Tiše se povzdechne než její pohled ztratí a sám dopije sklenici a vezme si hned v zápětí další a vydá se k dalším hostům. Nějakou dobu bloudí davem dokud pohledem nenarazí na LÓNIHO u stolu s jídlem a MERITRISS. Minutu zvažuje jestli za nimi půjde a nakonec tak udělá.* Zdravím. *Pozdraví šarmatně jako vždy.* LÓNI, vidím, že jsi nakonec dora-zil. *Podívá se na jeho sako, které je lehce pocurkované a jen mu to pohledem nazančí ať se opráší. Hezkyp ohledem na bolý cukr a pak na Loniho. Podívá se i na Triss, ale nic neřekne.* O čem jste debatovali? *Zeptá se zvědavě, protože něco málo zaslechl z jejich hovoru než přišel.*
*V klidu si jí jídlo a poslouchá Hirama.* No co, mám rád ryby, ale to mi spíše zůstalo z mé regenerace.* Ušklíbne se a ucítí, jak k němu přišel Sukuna.* Já radši tento, než toho nerudného dědka.* Prohlásí Sukuna a skloní se k Runemu a vytáhne ho nahoru na svou ruku.* Na chvíli si ho vezmu.* Zasměje se a Rune s plnou pusou mořských plodů se na něj podívá a zamračí. Následně nejvyšší čaroděj Šhanghaje vezme Runeho a taneční parket, kde spolu začnou tančit. Sukuna kvůli tomu vytáhne i druhé ruce, které jsou níže, takže může Runeho lépe chytit. Jen někteří čarodějové, jsou lehce zaskočeni počtem rukou a následně i očí, když otevře druhý pár. Jejich tanec je jiný oproti ostatním. Využívají magii a a i přes Sukunovu velikost jsou velice elegantní. Během tance se dostanou k ČARODĚJCE VE STŘÍBRNÝCH ŠATECH a to během otočky. Takže Sukuna vezme Runeho za bok a Rune zkrčí pořádně nohy a proletí nad čarodějkou. Když píseň skončí, tak Sukuna opět vezme Runeho na svou horní ruku a spodní paže schová.*
To je barbarství! To musíme napravit! *Vyjekne naoko zhrozeně Triss.* Ale ne můj...to bych se cítila nekomfortně. Nicméně...pustím ti jakýkoliv si usmyslíš. *Vesele se usměje a dá mu výčet čarodějů, které zná.* Kmotřenci by zde asi nebyli úplně k udržení, jsou to docela živé děti a Nate a jeho sestra dva z nich vychovávají. Věřím, že s radostí dají spánku přednost, nemohu se na ně za to zlobit. *Zasměje se a potom pokrčí rameny.* Ostatní jsou prostě pryč. Nevídám se s nimi nebo nemají možnost dorazit. *Nechtěla mu zatěžovat hlavu zatčením Hellera, které si bude odpykávat sakra dlouho, vlastně nepředstavitelnou jednotku času a to i pro ni jako čarodějku.* Hm? Ah, jen existencionální problémy, znáš to, takové ty filozofické myšlenky, promiň. *Omluví se, že jej rozhodila, ale v další chvíli jí úsměv lehce ztuhne na rtech a více se narovná, když se při jejich stolu objeví AXEL. Jen moment zvažuje, jak se k situaci postavit, ale vzhledem k tomu, že znal nejspíše LÓNIho a ona mladému čaroději nechtěla zážitek zkazit, tak se nakonec přiměje zdvořile usmát. Kdyby ji však LÓNI znal lépe, jistě pozná, že držení jejího těla je více napjaté, než bylo před pár vteřinami.* Dobrý večer, pane Queensi. *Pozdraví tak zdvořile, nicméně odměřeným tónem, který si pečlivě hlídá, aby skutečně neměl hoch s kočičím znamením špatný pocit.* Kolik znám čarodějů blízko naší generaci. *Poukáže na sebe a Lóniho a letmo se pousměje právě na mladšího čaroděje.* A taky jsem se chtěla zeptat LÓNIHO na jeho novou ozdobu. *Poklepe si na své tváři na místě, kde Lóniho zdobil piercing a zvědavě nakloní hlavu na stranu. Jen krátce skočí pohledem k AXELOVI, ale pak se vrátí na bezpečnější plošinu, kterou je mladý muž. Už se však tak komfortně necítila. Aby však vyloženě neutíkala, tak dojídá svůj dortík a zvažuje nějaký elegantní únik ze situace. Zrovna Axelovi se chtěla původně vyhnout. Zdá se, že Lóni taky zná spoustu lidí...*
Si už práveže druhá, ktorá chce túto vec zmeniť. To je ozaj tak hrozné, že neviem, čo je...Arty Porter? Stačí mi, že je čarodej a že to nie je nič podobné nám. *Pokrčí ramenami a obzerá sa spolu s čarodejkou.* /Aspoň...niekto? Ozaj nikto tu nehovorí ako ja?/ *Nechápe, ale nejak ťažko to neberie. Rátal s touto možnosťou.* Ach, tak potom rozumiem. Prepáč, že som sa pýtal. *Rozhodne sa ospravedlniť a pozerá, či nejaký čašník vezme jeho už prázdny tanier, alebo či ešte čakajú aj na TRISS. Pre teraz sa ale aspoň uistí, že je v poriadku a keď mu odpovie, že je, usmeje sa na ňu, rád, že tak je. Veril jej, že by mu neklamala. V tom prekvapene natočí hlavou.* AXEL? *Povie prichádzajúceho meno a usmeje sa naňho.* Tak som to stihol! *Ukáže na seba a rýchlo si opraší teraz už nie tak čierne sako. Chvíľku mu trvá, než dá všetko dole, takže zatiaľ nechá TRISS rozprávať. Usmeje sa na ňu.* To mi robil Hiram. Šiel som k nemu na tetovan... *Zasekne sa.* /Nemôžem im povedať o dohode so Zachariem. A to tetovanie...musím ho nechať zakryté./ Pritiahne si k telu sako.* Ale nakoniec som si dal spraviť piercing. *Dopovie a rýchlo začne piť. Dlho mu to netrvá, keďže už je s pohárom na dne aj tak.* A čo vy tu, AXEL? Teda...nie tu na plese, predsa len ste ma pozvali vy, ale tu pri stole? *Rozhodne sa otočiť tému.*
*Mads se jen otočí s mírným překvapením, když proletí čaroděj-ka. Nadzvedne obočí. Sotva se dostane na parket s čarodějem, tak už aby se kryla. Zatváří se opovržlivě a její společnost si odkašle a vybídne ji, aby svůj rozhovor přesunuli na jiné místo, s čímž Maddie souhlasí a opustí přelidněné prostory, až se dostanou do nějakého soukromého salónku, kde nakonec zůstanou sami, jen co požádají správným způsobem o soukromí.*
*Rune se rozhlédne a všimne si TRISS. Vidí jak sedí a pozná tu řeč těla. Nakloní se tak k Sukunovu uchu.* Vyzvi k tanci tu dívku, co sedí u stolu s Axelem.* Zašeptá a Sukuna kývne a položí Runiho na zem a tam se černoknězník rozhodne vyrazit za Sukunou a cestou popadne něco s krevetou. Sukuna se zastaví se svou tří metrovou výškou u TRISS.* Konbanwa, mohu prosit, Ojō-chan?*Prohlásí a z poza Sukuny vykoukne Rune.* Jen běž! I přes svou velikost je skvělý tanečník! Můj Sukuna-san.* Usměje se a prskne kočičím černým ocasem. Šedivé oči i když jsou chladné, tak jasně vyzývají, aby tomu věřila.*
*Když zmíní ýže probírají čarodějové v jejich generaci tak lehce zamyšleně našpulí rty.* Dětský stůl je támhle pokud tolik toužíte potkat své vrstévníky...*Kývne hlavou do rohu, kde je opravdu o něco menší stůl u kterého sedí buďto děti a nebo teenageři, kteří otráveně sedí na svém mobilu.* Hej , opovažte se cokoliv z tohodle dávat na ty baše Instáče! *Křikne na mladé čaroděje, kteří ještě víc otraveně protočí očima. Axel si jen povzdechne než se otočí na ty dva.* Dělá to vaše generace pořád? Být přilepení na mobilu jako závisláci? *Koukne se na oba. LÓNIHO I TRISS.* Slečno BLAKE. *Osloví jí odměřeneš stejně jako ona jej a to napětí mezi nimi by se dalo krájet proto se věnuje spíš Lónimu.* Vidím, že jsi to stihl.*Pousměje se na něj a sleduje ho jak se oprašuje. Pak psolouchá o tom peirsingu a při tom zvedne obočí.* Toho jsem si nevšiml...*Přimouří oči, když se kouká na Loniho.* Nedala sis udělat jen piercing ale i sebe...*Zamrmle Axel tiše spíše jen tak pro sebe a pak jen porkčí rameny.* Je to můj ples, můžu jít kamkoliv Lóni...A taky jsem chtěl ochutnat ty zákusky. Pak k nim ale přijde nějaký vysoký muž až Axel musí zahnout hlavu. Jen se koukne na Triss a pak na Lóniho a upije si nenápadně pití.*
*Pokojně jedl jednu makronku za druhou a to, že si Boba někdo vzal pryč tak nějak odignoroval. Maximálně se tak podivil nad tou výškou, když k nim naposledy mihl pohledem. Obvykle tak vysoké lidi nepotkáš. Mnohdy to ani nechceš, něco takového ti může dát ránu takovou, že pravděpodobně skončíš na druhé strany místnosti, a to aniž by se ona osoba nějak zvlášť snažila. Nuže když si dal konečně od jezení toho slaďoučkého jídla pauzu a trochu se rozhlédl, všiml si dvou opravdu známých tváří. Poznal svoji kamarádku TRISS společně s LÓNIM. Pousmál se, načež na ně nejprve zamával, než se k nim rychlým ale zároveň ladným krokem vydal. AXELA si přitom ani moc nevšímal. Skoro ani nepostřehl, že tam je. Nebo se mu ten fakt prostě zdál nedůležitý..kdo ví.* Ahojte! Rád vás vidím! *Pozdravil je s radostí, načež oba k tomu ještě objal, jestliže mu to svolili.* Vypadáte oba nádherně. *Uculil se pak, než se u nich zjevil ten obr. Konečně si jej pořádně prohlédl.* /Páni..tohodle bych v posteli fakt nechtěl mít...nebo možná jo? Mohlo by to být zajímavé./ *Proletělo mu hlavou a při tom náhlém zjevení RUNA sebou ucukl dozadu, čímž zády jemně narazil do AXELA, díky čehož si ho konečně tak nějak všiml. Věnoval mu ovšem jen letmý omluvný pohled, načež se opět podíval na BOBA a mírně se zamračil.* Roberte, zase jsi mi málem přihodil infarkt. *Zamručel. Slovo „zase” přitom o něco víc zdůraznil.*
Eh, to nedokážu posoudit, nepohybuji se v té společnosti. *Odvětí AXELOVI jednoduše a obratem, aby to přenechala zpět LÓNIMU, k němuž měl čaroděj zjevně vřelejší vztah a platilo to nejspíše i obráceně. Zbystří při jméně Hiram a náznaku o tetování, ale Lóni to rychle zamluví. Triss se znova dotkne vlastního tetování a nějak to nerozvíjí a dojí si svůj dortík, načež si otře ústa, spíš protože to žádají pravidla stolování, než z nutnosti a napije se ze své sody, kdyby náhodou měla něco mezi zuby, aby se to spláchlo. Uvažovala, že se vypaří, když Lóni odvedl pozornost Axela, jenže to nakonec není třeba, protože ji nakonec osloví někdo úplně jiný, když se objeví HIRAM.* /My o vlku.../ *Napadne ji pobaveně, uvolněněji než předtím, když byla obklopená přátelštější atmosférou a protože se již stihla postavit, tak se s HIRAMEM také obejme na přivítanou.* No zdravíčko, dlouho jsme se neviděli. *Zazubí se, když jej pouští a vesele se mu zlehka ukloní.* Mohu říct to samé...*Vzápětí pohlédne na skutečně velmi vysokého muže, který ji oslovil, a v očích se jí mísí překvapení s úžasem, že je možné fyzicky dosáhnout takové velikosti. Nikdy nikoho tak vysokého neviděla. Ale chtěla utéct z třaskavé atmosféry a taková nabídka by neměla být promarněna, proto se i usměje, že přijme*...Ale nyní mě musíš omluvit, byla jsem vyzvána k tanci, zřejmě. *Dokončí slova určená HIRAMOVI, která načala před pozváním a otočí se na SUKUNOVI, který ji vyzval, celým tělem, aniž by postřehla v ženě ROBERTA. Toho viděla jednou a to v masce, alespoň co si byla vědoma, takže pokud jej někdy viděla bez masky...nebyla si takového setkání vědoma. Možná ji ženská podoba tolik nepřekvapí, Hellerové proměny asi měli v krvi. Pamatovala si, jak Jack chodil nalíčený, v šatech a podobně...snad kvůli nějaké sázce tenkrát? To neznamenalo, že ji to nepřekvapí vůbec, pouze to zvládne rychle zamaskovat a krátce se na ROBERTA usmát, než se nechá odvést na parket.* Díky za záchranu. *Prohodí konverzačním tónem, když se nějakým způsobem dostane do tanečního postoje. Připomene jí to dny, kdy jako malá holka tančila tátovi na nohách - respektive stála, nechala se držet za ruce a taneční kroky vedl on. Kdyby jí čaroděj viděl do hlavy, zřejmě by se za svou myšlenku a vzpomínku styděla, jenže on ten výškový rozdíl k tomu docela vybízel.*
*Aj keď Lóni nerozumel, čo sa medzi TRISS a AXELOM stalo, sám začínal cítiť túto dusivú atmosféru a teda ani už do odpovedania sa mu priveľmi nechcelo. Iba stiahne uši k hlave v ospravedlnení smerom k AXELOVI.* Áno, máte pravdu, iba ma zaujímalo, či máte nejaký zoznam povinne navštívených hostí alebo to bola náhoda. *Objasní a už sa chce ísť postaviť pre ďalšiu vodu, keď tú svoju už vypil, ale zastaví ho príchod niekoho známeho. Prv nechá TRISS, aby sa so známou tvárou privítala. Na Lóniho prekvapenie sa v ten moment za ňou objaví ten najväčší muž, akého kedy videl. Iba nervózne prehltne a radšej prijme objatie od HIRAMA, načo ho sám pevne stisne vo svojom náručí.* HIRAM! Už som ťa tak dlho nevidel! Ako sa máš? *Usmieva sa naňho ako slniečko a jeho uši sú opäť plne v pozore.* Mal by si niekedy čas? Mám jeden nápad na väčšie tetovanie a rád by som sa ho s tebou prv prebral, než by sa začali prvé riadne náčrty. *Objasní mu. Myslel to vážne. Ešte zakýva TRISS a už sa venuje len osobám pri stole. Rýchlo natiahne ruky, keď periférne zahliadne, že HIRAM začal padať, ale stihne sa sám dostatočne zachytiť. namiesto toho teda nakukne spoza jeho ramena, aby zistil, čo ho to vyplašilo.*
*Rune se podívá na HIRAMA a lehce se usměje a dojde k němu.* I kdyby tvé srdce zastavilo,* dotkne se jeho ramene a přiblíží se svými rty k jeho uchu.*tak ho rozběhnu, jako by bylo jen mé.* Zašeptá a podívá se na LÓNIHO.* Hmm... znovu se vidíme. I když mám dojem, že tehdy jsem má přítomnost nebyla vítána. Dost mě to ranilo.* Řekne LÓNIMU a přitom dramaticky položí pravou ruku na levé prso a levou rukou si zakryje oči. Pak se však usměje a podívá se na oba mladé čaroděje.* Ale co, mě víc lidi vítají v mé třetí podobě. Tuhle mám jen jako masku.* Zazubí se a mrská přitom ocasem. Mezitím Sukuna je s TRISS na parketě.* V pořádku. Hlavně si toho všiml ten, jak mu tu říkáte Robert. Teď se nelekněte, ale musím vás lépe vzít.* Pousměje se a jeho tetování na obličeji ten úsměv dělá spíše děsivý než příjemný jaký by měl být. Z rukávu vystrčí druhý pár rukou a tentokrát může TRISS skutečně lépe chytnout. Jeho ruce jsou dost silné a plné mozolů a jizev. Něco, co mají bojovníci s katanou. Možná díky tomu tančí tak ladně a trochu u tance pomáhá s magii, takže tím TRISS snaží dodat pocit lehkosti a volnosti.*
Vy mu říkáte jinak? *Podiví se, protože ona vlastně Roberta znala jen jako Hellera.* Samozřejmě díky svým myšlenkám s sebou trhla, když ji najednou vzaly další ruce a překvapeně se podívala na vlastní pas a zpátky na muže. Nepřestala tančit, alespoň natolik bylo její tělo schopno jet na autopilota, byť ji to znepokojilo. Uši, ocas, křídla, oči, šupiny a podobné znamení byly to, nač si zvykla, jenže SUKUNA byl novinka. Končetiny navíc a výška? Jednoduše novinka. Neznechucovalo ji to, to ne, jen nevěděla zda žasnout, nebo snad mít oprávněné obavy. Netančilo se jí zle, skutečnost, že se jí přímo dotýká něčí magie si nějak neuvědomila přes tu vlastní, která se všem otírala líně o kůži jako příliv - i když možná kruhy na vodě byly přesnější, protože se přebytečná energie šířila jen dál, nevracela se zpátky, jako tomu bylo s přílivem. Otevřená okna tomu ale dost pomáhaly, takže to vlastně tolik nevadilo.* Mimochodem jsem Meritriss. *Představí se muži, s nímž tančila a trochu rozpačitě se usměje, zatímco se rozhlédne po okolí.* Znáte Roberta dobře? *Nadhodí společného známého jako téma, starší čarodějové - a věřila, že je starší - si často moc témat s mladšími nenacházeli. Malachai, Hiram, Lucas nebo Tayler byli vlastně výjimka tak trochu. Ale i s Lucasem a Taylerem někdy narážela na mezigenerační bariéru, trochu jako rodič a dítě - možná spíše pra (a ne jedno). To neměnilo nic na faktu, že jsou kmotry a ona je považovala za rodinu.*
*Lehce se pousměje na Lóniho.* Jen se snažím tak nějak dostat a hodi řeč se všemi přítomnými hosty Lóni. Takže spíše náhoda. *Vysvětlí s lehkým úsměvem na rtech, a všimne si, jak k nim jde nějkaý další čaroděj. Který nevypadá na víc než věk Lóniho. Jedná se o HIRAMA. Když začne mluvit s Triss a Lónim. Jako kdyby tam Axel ani nebyl tak zvedne obočí a lehce bradu jako kdyby se urazil.* Zdravím také...*Zamrmle nespokojeně a jen je sleduje než doněj HIRAM nanrazí.* A promiň nebo aspoň bů? *Zeptá se a nakonec zakroutí hlavou.* /V dnešené době lidé už nejsou vůbec vychovaní.* No budu vás muset opustit, abych se mohl věnovat dalším hostům takže, zatím. *Pousměje se zdvořile na ně všechny a pak se rozejde dál do davu aby se bavil s dalšími hosty. Tak to dělá dokud ples pomalu nekončí a všichní hosté odchází domů...Nakonec odeje i on sám.*
*Oba své blízké pozdravil a samozřejmě, když mu to svolili, je s úsměvem objal, načež jim složil poklonu, co se jejich outfitů týče. Oběma jim to podle něj vskutku slušelo.* Ujde to, zrovna jsem si dal na týden volno od práce, abych se opět nedostal do blocku..asi se poletím podívat znovu do Česka. *Zapřemýšlel nahlas a navzdory tomu, že by nejspíše stejně použil portál, řekne „poletím".* Samozřejmě, ozvu se ti až se doma podívám do plánovače. *Řekl a lehce se nad oplaceným komplimentem ze strany Triss uculil,, než si opět všiml toho obra, který předtím odnesl RUNEHO, který teď shodou okolností vykouknul zpoza Sukunových zad, čímž nepřipraveného Hirama dost vylekal. Ten omylem zády narazil do AXELA, kterému zprvu věnoval pouhý omluvný pohled, nicméně po jeho reakci se rozhodl normálně omluvit.* Omlouvám se, neměl jsem v plánu do vás vrazit, sire. *Kývl a ještě dodatečně se rozloučil s Triss. Nato pak ucítil RUNEHO přítomnost ještě blíž než předtím. Samozřejmě mu vyčetl to, že kvůli němu opět málem dostal infarkt. Nuže nyní mu naskočila husina a jemně se začervenal, zatímco si v hlavě připomínal, že to, co s ním mluví ve skutečnosti ženská není, aby sebou opět necuknul.* Jak sladké..kolik bych ti pak za to byl dlužen? *Zašklebil se na staršího čaroděje, načež si překřížil ruce na hrudi, vyčkávající na další odpověď. AXELOVI pak jen viditelnější rukou zamával na rozloučenou.*
*Hneď sa rozžiari ako slniečko.* Super! Všetko ti vysvetlím teda na mieste a prinesiem aj nejaké referencie, nech si to vieš lepšie predstaviť. *Sľúbi mu a od radosti mávne huňatým chvostík smerom nahor. Už teraz si však vedel predstaviť, že TATÉR určite nebude čakať, že mu donesie obrovské grimoáre a začne mu ukazovať jednotlivé kresby na jeho stranách. Bude toho veľa a určite to bude na dlho, ale Lóni veril, že mal na všetko dostatočne veľa kože. Nechápavo však pozrie povedľa HIRAMA na ČARODEJA, ktorý mu vyčítal, že vraj nebola jeho prítomnosť pre Lóniho vítaná. Nejakú dobu len žmúri a premýšľa, že odkiaľ by mohol osobu poznať, než mu svitne.* Vy ste tá osoba, čo ma objímala na tej párty! Ja som iba myslel, že ste pod vplyvom ako ostatní a nebolo mi to teda príjemné. *Prizná sa jednoducho a a pokrčí ramenami. Namiesto toho si radšej všíma, že má taktiež chvost.* Počkať, vy máte rovnaké znamenie ako ja? *Povie prekvapene a pristúpi bližšie, takže teraz už nestál za HIRAMOM, ale povedľa neho. Avšak sotva počuje flirt smerom k chlapcovi povedľa, nemôže inak, ako že sa mu jemne zvraští obočie k sebe a uši mu v snahe schovať sa pred zvukom padnú k hlave.* /Toto mu pripomína ten romantický žáner - vraj je plný takýchto zvláštnych baliacich hlášok. Už teraz som si istý, že pri tomto type filmu zaspím rád, ak to bude takto vyzerať celý film./ *Uvedomí si a snaží sa čo najrýchlejšie zmazať emóciu z tváre. Axelovi iba jemne zamáva, lebo nechcel rušiť konverzáciu. Avšak nebol si istý, koľko toho chcel počuť, keď sa HIRAM pustil do odpovede. Avšak aspoň tá mu už znela logickejšie.* To mi pripomína...som ti niečo dlžný, HIRAM? *Chcel sa uistiť, keďže doteraz ešte nemal šancu čarodeja kontaktovať a nechcel mať na krku viac dlhov ako mal už teraz.*
*Sukuna se na TRISS usměje.* Myslíte, že čaroděj jeho věku a reputace bude mít jen jedno jméno?* Odpoví ji otázkou, ale neodpoví ji. Rune ho požádal, aby o něm nic moc neprozrazoval a Sukuna žádal to samé. Cítí jeji energii a napadne ho, co by se ji mohlo hodit a Rune by ji to mohl poskytnout.* Já jsem Sukuna Kuma, těší mne Meritriss-chan.* Představí se ji na oplátku a pak se zasměje.* Znám ho tak dobře, jak chce on. Což platí i obráceně. Přesto jsme se setkali poprvé v období Edo. Ale šlo jen o krátké setkání a nemluvil se mnou. Určitě si mě ani nepamatuje. No a nedávno jsem ho kontaktoval z důvodu obchodu. On je totiž vědec, dalo by se říct, mezi čaroději.* Vysvětlí a pousměje se a dál s Triss tančí.* Pokud se o něm něco budete chtít něco dozvědět, tak se zeptejte jeho. Určitě vám odpoví když uzná za vhodné, že to potřebujete znát.* Ušklíbne se a podívá se Runeho směrem a pošle mu v myšlenkách, čeho si všiml na Trissině magii. Rune to zaregistruje a tuto informaci uchová. Pak se však věnuje mladým čarodějům.* Život. Ti jsou jsou úspěšně oživeni slouží nekromancerovi, je to jednoduché pravidlo.* Zazubí se a podívá na na Lóniho.* Byl jsem pod vlivem. Myslíte, že běžně objímám lidi? Teda jeden čas jsem to dělal, abych zjistil rozměry, váhu a podobně... Hodí se to pak na dávku jedu.* Prohlásí a pak se na něj zazubí a švihne ocasem.* Opravdu? Abyste ještě nebyl další můj bratr. Otec totiž plodí jen muže. Ženy nemají magii, tak plodí jen s těmi a ve chvíli kdy má jistotu, že se narodí chlapec. Naše matky však často u porodu zemřou. Jen jedna přežila, ale byla hodně slabá. Bylo smutné ji sledovat na hranici, jak ji plameny pálí bledou kůži a vzduch se plnil štiplavým zápachem.* Povídá a v očích není vidět žádná emoce. Zamrká a pousměje se.* Ale to je nízká pravděpodobnost. Otec byl na zemi čtyřikrát a pokud nejsi původem z Itálie nebo ti není třicet, tak můžeš být v klidu.* Zazubí se a nakloní u toho lehce hlavu na stranu. Sukuna s TRISS dotančí a odvede ji zpátky.* Promluvte si s Robert-sanem, on to určitě uvítá. Zdá se, že debata ho nebaví.* Poradí ji.*
Nevím...znám čaroděje, kteří používají jen jedno jméno. Alespoň jen o tom jednom vím. *Prohlásí zadumaně, zatímco jí Sukuna vytváří vrásku mezi obočím. Pousměje se a oplatí mu zdvořilostní frázi po představení se.* A kdo to nedělá. *Prohlásí pobaveně a když spolu dotančí, jen se mu ukloní a poděkuje za tanec, načež pohlédne na trojici mužů, a prohlédne si LÓNIho a jeho nejistý postoj, načež se k nim vydá. Axel již se zamotal do davu, když dorazila.* Roberte? Měla bych pár dotazů ohledně určité knihy. Měl byste na mě chvilku?
*Nad LÓNIHO rozzářením se tiše uchechtne. MLADŠÍ mu právě připomínal malé dítě, kterému jste právě oznámili, že ho na jeho narozky berete do Disneylandu. Ostatně kdyby neznal jeho věk, tipoval by mu maximálně šestnáct, ne-li i míň. Moc dobře věděl, co dnešní děti nosí už ve třinácti.* Dobře, budu s tím počítat. *Věnoval mu milý úsměv, který se snad už nerozhodne jeho majiteli udělat „papa". Hiram asi marně doufal, že už ho ROBERT ničím nepřekvapí či nevyděsí, což samozřejmě nesměl nijak zakřiknout. STARŠÍ ČARODĚJ byl schopen všeho. I takových pitomých flirtů. Jistě, Hiram se mírně začervenal, ale to bylo tak všechno. Se svými poznámkami ani kvůli tomuto nepřestal. I teď mu jednu takovou věnoval, konkrétně tedy ve formě otázky. A zatímco čekal na odpověď, vrátil se na chvíli zpět k LÓNIMU.* Nikoli. Ten, kdo mi ty peníze dluží je tvůj učitel magie, který se uráčil nepřijít. Jo, můžeš mi ho pozdravit? A připomenout mu, že jsem tu fakturu posílal na maila i do zpráv, takže na ni má hodit alespoň očko? Díky. *Vyklouzlo z něj, než se opět ozval ROBERT.* Jasně, jestli po mně budeš chtít, abych uklízel, raději mě zakop. Mnohokrát se mi stalo, že mě nazvali „prostitutem", ale dobrým uklízečem ne. I Triss ti potvrdí, že má lenost často zvítězí. *Uculil se na staršího. Co se jeho odpovědi týče, vůbec se neomezoval a prostě mu řekl, co se mu na jazyk dostalo.* ROBERTE, neříkej mu nic takového, ještě ho napadne použít to na někoho. I když..*Odmlčel se a otočil se k třetímu z „nejsvatější" trojice.* Ty už nestuduješ, že? Já jen, že kdybych něco takového uměl, objal bych svoji učitelku biologie a pak jí nalil jed do kávy. *Zasměje se, načež si po chvíli, zatímco si ti dva povídají bez něj, všimne TRISS, které na pozdrav zamává.*
*Pokrúti hlavou.* Neviem, kto je môj otec, ale som z Islandu a mám 21 rokov. Takže nemyslím si, že je to ten váš. *Povie nakoniec mierne sklamane, nakoľko aspoň trochu dúfal, že by sa dostal bližšie k informáciám o vlastnom živote. Nakoniec sa však otočí iba na HIRAMA.* Poviem mu, ale nemyslím si, že po...poslednom stretnutí bude ochotný niečo zaplatiť. Ale ja s tým problém nemám. Budeš mi musieť dať ešte mesiac, než dostanem výplatu, ale prípadne...mi nerobí problém zaplatiť ani menej konvenčnými spôsobmi. *Prizná sa čarodejovi a pri tom sa naňho usmeje ako slniečko. Sotva príde aj TRISS späť do ich skupinky, pozrie sa na telefón a sám začne cítiť tú únavu, aj keď ešte nie je až tak neskoro. Napriek tomu už bolo riadne neskoro po jeho zvyčajnom režime spánku.* Ospravedlňte ma, ale už pôjdem späť do New Yorku. *Povie jednoducho a ešte venuje úsmevy HIRAMOVI a TRISS, a s jemným zakývaním začne opúšťať skupinku, aby sa mohol čo najlepšie teleportovať priamo do postele.*
Síce bola debata medzi čarodejmi v plnom prúde a stále si mali čo povedať, nie je to ich posledný čas, strávený spolu, niekoľkých začalo ťahať na odchod a netrvalo dlho, keď sa mnohí z nich postupne začali zbierať preč. Po nejakom čase sa vytratil aj posledný z čarodejov, ktorí poodchádzali do svojich domovov.
/Nesnáším léto,/ *zamručel si nespokojeně pod nos, když se konečně po celém dni dostal ven z bytu. Čím více se dny protahovaly, tím býval otrávenější. Nedalo se nich dělat. Slunce mu jednoduše ani pod tolika letech nepřestalo scházet. Závistivě mohl přes stínidla v oknech koukat dolů na procházející se obyčejné, když on se před tak obyčejným světlem musel schovávat jako nějaký ubožák. O to víc si ale hodlal vynahradit noc. Ta stará moudrá dáma se temným pláštěm byla jeho spásou a vždy se na její příchod těšil, aby jí vyšel vstříc. Nepamatoval noc, kterou by strávil zavřený mezi čtyřmi stěnami. A protože Staten Island se měl stále ještě pro vlastní bezpečí vyhýbat, vedly ho jeho svižné kroky do Queensu. Sklonil tvář k zemi a lehce se ztratil v davu těch, kteří i přes všednost dnešního dne mířili za noční zábavou. Za chůze se zastavil jen jedinkrát při svém bloudění, aby si ve výloze zkrachovalé kavárny upravil límeček ležérně porozepnuté černé košile. Zlaté, ale přeci ne nevkusné hodinky, se mu zaleskly na zápěstí. Stejně tak drobná náušnice. Chůzí, výrazem, gestikulací a hlavně oblečením patřil jistě mezi bohatší vrstvu společnosti… dokonalá maska pro zloděje a podvodníka, který skutečně neměl posledních pár dnů zrovna nejlepších. Hodinky byly přeci jen kradené, což by ale poznal jedině ten, kdo by je otočil a všiml si dárkové rytiny věnované nějakému Jamesovi. Riggsovi přišlo při nejmenším úsměvné, že zrovna on nosí dárek nějakých šíleně zamilovaných duší. Při nejhorším se tím sám mohl někoho zbavit, s pomocí nevinné lži. Vešel do klubu a pozdravil při tom oba vyhazovače u dveří jako staré známé, přestože ani jednoho v životě neviděl. Takhle se dělají známosti, co si nepamatují, nemohou tvrdit, že se nestalo. Prošel okolo obsluhy a z tácu jí ukradl sklenku šampaňského: * Děkuji vám, má drahá, *pousmál se směrem krásné servírky a pokračoval k bazénku, který ho na celém klubu zaujal jednoduše nejvíc, nebo při nejmenším společnost v něm.* Dobrý večer, *pokynul hostům ve vodě s příjemným uchu lahodícím společenským tónem. Usrkl ze sklenky a jedné dámě ji dokonce zvedl v neurčitém přípitku.*
*Maddie vkročila do upířího klubu skoro jakoby jí to tu patřilo. Vlastně kolem a kolem to mohla být pravda, patřil jí zástupce vedoucí tohoto klanu, možná už byl vlastně i vedoucím? Kdo ví, kde byla Adeline, zda mu klan nepřenechala. Mířila dnes za Teoncem, třeba se dnes objeví, ačkoliv zmiňoval, že má v plánu jít na lov jak za potravou tak informacemi o druhém klanu. Ona měla vůdce druhého klanu za milence a věděla o něm vskutku mnohé, ale takto jí to přišlo zábavnější, když by jí Teonce vykládal informace, které zjistil. Mimo to, společnost mrtvých nemrtvých vítala. Byli elegantní, nesmrtelní, nádherní - bylo tu pár žen ve vskutku krásných šatech z jiných dob - nebyli přehnaně emocionální a brali si, co chtěli. Jako ona. Na sobě měla dlouhé šaty, které měly pravý rukáv a hrudník jakoby páskovaný - chvíli neprůhlednou látkou s lesklou látkou jakoby s flitry, chvíli průsvitnou, tmavou síťku. Od splývavé sukně s rozparkem u levé nohy sahajícím skoro ke kyčli dělil vrchní část zdobný opasek. Šaty neměly výstřih, zato měly holá záda ke kostrči. Doplnila to o páskové střevíce, rudou rtěnku i lak, která snadno splyne s krví a tmavé vlasy měla sepnuté na zátylku, ač nebyla vidět žádná spona, gumička, pinetka...nic. Jakoby je měla zamotané dovnitř. Nestrhla tolik pohledů, kolik by mohla, ale přesto jich nebylo málo. Pravidelný a klidný tlukot jejího srdce nemohl přehlušit elegantní hudbu, která luxusu podniku jen přidávala. U baru si vyžádala absint s nímž se vydala dál do prostoru najít si místo s vhodnou společností.*
*Periferně procházel osazenstvo klubu. Byl mnohem pozornější než ostatní návštěvníci a v očích se mu ta bystrost a zájem nepatrně odrážel. On se nebavil, pracoval, hledal si spojence a potencionální klientelu, jak se silnou nadsázkou říkal těm, které se chystal obrat. /Bohatým se peníze ztrácejí každou chvíli,/ dodá si pro sebe, pokud už skutečně nad zlodějinou přemýšlí. Čarodějka přilákala jeho pohled jistě spíše nevědomky. Byl všímavý a ona měla přeci jen načervenalé tváře, což byla pro všímavé známka života. Jistě, mohla být jen šikovně nalíčená, ale Riggs měl svůj instinkt. /Obyčejná určitě ne, to už by měla roztrhané hrdlo./* Dámy, *pokynul nejbližším ženám, kterým se sice nevěnoval, ale i tak v nich chtěl zanechat krátkou vzpomínku na vlastní osobu. Obrátil do sebe za chůze sklenku šampaňského, obešel bar z druhé strany, aby si objednal ten stejný zelený hnus, který pila žena. Hledáním společného se snadněji navozoval přátelský dojem. Co na tom, že absint nebyl to pravé pro jeho mrtvé chuťové pohárky.* Na vaše zdraví, slečno *opřel se loktem poblíž, zároveň však, aby nezasahoval do jejího osobního prostoru. Akorát postavil před barmana peníze dřív, než by to žena stihla.* Čekáte ještě někoho nebo dnes vaše pití můžu platit já?
*Maddie se chystala odejít s tím, že to bude na účet, který zaplatí později, ale když zaplatil, tak k němu zvedne pohled a zastaví se. Zůstane nakonec poblíž baru, otočená čelem k muži tmavé pleti. Bystré, úskočné oči si jej prohlížely zkoumavým pohledem ve snaze odhadnout, zda je čaroděj, upír a nebo prostě civil, kterého si ještě dnes žádná dáma nevyhlídla. Byl pohledný, dobře stavěný, vypadal chytře. V ruce držel absint, co mohlo vylučovat upíra, ti dlouhou dobu o pití bez krve být nemohli, udělá se jim zle - záleželo na věku upíra, ale ti mladší nezvládli ani skleničku. Pár století staří jich pár snesli, nicméně stále se jim nakonec udělalo zle.* Vyjde vás to draho, ale je to vaše věc. Můžete. *Odvětí poměrně arogantně a přisune se blíže k baru. Její šaty neměly kapsy, spodní prádlo pod nimi rozhodně neměla a věci nebyly kam dát, na tohle měla magii, na sobě kromě pár šperků - a to na prstech, zápěstích a v náušnice v uších. Nejlevnější se zdála obyčejná obručka z bílého zlata na prsteníčku, snubní prsten. Sentiment nebo realita?* Jak se jmenuje můj společník? *Nadhodí už konverzačním tónem, stále nepozbyl jistou hrdost, která mohla zavánět namyšleností.*
*Že to vyjde draho mnohem spíš někoho jiného než jeho samotného nahlas nezmiňoval. Jen koutek mu lehce mikl nahoru, jako by taková investice neměla být vůbec problémem. Lidstvu je obecně známo, že investice do krásy se vyplácejí. Pokud tedy nemají prstýnek. /Sakra práce,/ ale vycouvat už nechtěl. Musí si brzy zajistit ochranu klanu, jet na vlastní pěst bylo příliš nebezpečné. Přeci mu ale nehrála do karet ještě další spousta neznámých. Žena ve vyzývavých šatech, ale s prstenem měla několik možností, kam spadat. Mohl to být tichý vzdor muži, s nímž by velice rád pomohl; nostalgie nebo mohla patřit k někomu, na jehož majetek se jednoduše nesahá a všichni v okolí to vědí. Další proměnná, která mu lámala hlavu. Než si objasní všechny důležité vztahy, bude to nějaký čas trvat. Obzvlášť v tak velkém městě jako je New York.* Kairos, ale stačí Kai, *položí si volnou ruku na místo, kde by snad mělo bít srdce a lehce jí pokyne hlavou.* Jak vysoko v tomhle podniku vidíte? Ten lesk v očích vypovídá víc než jste musela vůbec říct. *Skloní jí téměř nepostřehnutelný kompliment a zároveň narazí na to, co bývá nejsnazší cestou k úspěchu, projevený zájem a skutečná pozornost.*
Natolik vysoko, abych si byla jista, že nepatříte ke klanu, Kaire. *Prohodí a nakloní hlavu.* Otázka je, co zde hledáte? A zda nejste z druhého klanu. *Prohodí a to způsobí, že se k nim zvednou nevraživé pohledy ostatních upírů.* Ale to nejste, viďte? *Vypočítavě se podívá po upírech, kteří jeho odpověď očekávájí snad více než ona a aniž by se alespoň tvařila hraně omluvně, tak se napije absintu a se slastným povzdechem se lítostivě pousměje. Naoko.* Jste nudná společnost. Zřejmě si budu muset s takovou najít lepší. *Nespokojeně mlaskne a prstem přejede po hrdle skleničky, která vyloudí jemný zvuk, který jejím uším sice poměrně lahodil, věřila však, že jeho výška nejbližším upírům nebude komfortní.*
Byl bych mrtvý, kdybych stál proti vašim přátelům *pokrčí vymlouvavě rameny. Možná bylo přeci jen dobře, že Dragose odložil na neurčito. Alespoň prozatím. I přestože ho možná nachytala na tenkém ledě, riskem obrací situaci ve svůj prospěch. Nepříjemně na vteřinu svraští obočí, jak se mu zvuk zaryl hluboko do hlavy, ale nespokojení nahradil velmi rychle povzneseným úsměvem.* Už jsem se bál, že se nezeptáte, *ruku od sklenky přesune ke stoličce, kterou rychlým posunkem přisune blíž a s ní i čarodějku.* Přišel jsem si pro společnost, která je nad věcí. A než mě všemi možnými způsoby pošlete do pekel, má drahá, přemýšlejte, jestli klub přeci jen pro ženu vaší úrovně není trochu málo, *pronesl hlubším hlasem, ve kterém jasně zněla pobídka. Taková, která nese mnohá tajemství a zároveň výzvu. Jaká hraje člověku ještě dlouho v hlavě jen proto, aby vzpomínal, jestli její odmítnutí přeci jen nebyla chybou. Zároveň lehce sklouzl prsty přes látku krásčiny sukně. Jen letmé doteky, které neměly být ani tak vlezlé, jako spíš povzbudivé. Ty však byly pouhou hrou pro jeho skutečný záměr, kdy volnou rukou přejel čarodějce lehce přes spodní čelist a dovednými prsty zloděje rozepnul naušnici. Zároveň nespouštěl oči z její tváře, jako by se ji on sám pokoušel pohledem s hravými jiskrami jedině uhranout… kdyby snad dotek byl příliš malým rozptýlením nad tou drobnou krádeží.* Nicméně si nenechávejte platit drink od všech, někteří z nás si to berou zpátky. Jsme svůdníci, lháři a… zloději *s posledním slovem se jen lehce ušklíbne a pustí její naušnici do sklenky s absintem. Narovná se a vezme do ruky vlastní sklenku, ze které lehce usrkne.*
*Zachytí se rukou baru o který drnkne sklenička, nechtěla ji vylít. Povýšeně se usměje, jakoby říkala "konečně". Pozoruje jeho doteky a jen krátce pohledem padne na prsty upíra na její sukni, ale velmi rychle se skoro znuděně vrátí ke skleničce, kterou přitáhne na půli cesty ke rtům, čekajíc, zda ji políbí nebo ne, když už jí sahá na tvář. Těkne pohledem ke sklence, která se rozezní krátce díky náušnici. Udiveně zvedne ruku k vlastnímu uchu, načež se jí po rtech rozlije úsměv, který velmi zvolna přejde ve vesele znějící smích. Někde v mezičase, kdy se naoko přirozeně odvrátí její pohled do prostoru se jí v ruce objeví peněženka, která dosud ležela na jednom ze stolů a ona rychle natáhne ruku k jeho kalhotům. Prsty se zaháknou o kapsu a za tu si jej prudce přitáhne blíž k sobě, až musí zaklonit hlavu, ač seděla vzpřímeně jako dáma.* Tak to byste si měl dávat pozor na to koho okrádáte. *Otočí celou situaci proti němu, když zvedne peněženku tak, aby si jí všimnul on, ale i stůl za nimi, které skoro mazlivý, zato stále dost výrazný hlas přilákal a to hlavně ve chvíli, kdy dodává: * Ne každý je vhodnou obětí. *Tehdy už povzbudivě otočí pohled k upírovi za Kairem, který si uvědomí, že předmět v její ruce zná a prudce se přemístí k nim a trhne upírovým ramenem. Maddie na něj spokojeně mrkne, dopije skleničku a vyklopí na bar náušnici, kterou si již vzít nemínila.* Bavte se hoši. *Dodá pobaveně se zlomyslnou jiskrou v oku, zatímco upírovi vrací peněženku, kterou vlastně vzala ona, ale kdo jí to dokáže, kór, když se Kairos sám doznal k tomu, že je zloděj. Hloupé rozhodnutí. Risk pro získání její pozornosti. Měl ji. Teď mu i sobě zařídila další zábavu. Bude rvačka nebo to Kairos uhraje? Sama zamíří směrem k bazénu, který obejde, aby se dostala do jiné části baru, soukromější. Ještě zvedne ruku a prsty zakmitá ve vzduchu v ironickém zamávání, než za rohem jednoduchým pohybem s pomocí magie nechá šaty sklouznout na zem, boty vyzuje poté, co se zip vzadu na noze samovolně sklouzne na zem a čarodějka vklouzne do prosvícené vody po schodech a usedne tak, jak byla stvořena démonem a civilkou, na výstupek k tomu určený. Nikdo neměl dnes zřejmě náladu plavat, spíše se byli osvěžit na okraj, měla tady tedy jakési soukromí. Ne, že by jí vadilo, se svléknout před celým barem, pořádala v životě tolik orgií...a upíři se tímto způsobem mnohdy také rádi přeci bavili... Ona však čekala, zda se objeví Kairos, aby tohle divadýlko bylo vlastně pro něj. On nadhodil vlasec s háčkem, ona mu přidala sladkou návnadu. Chce si hrát? Má to mít.*
Vaši peněženku? *zvedne nechápavě obočí a ve tváři je najednou jako andílek. Musí ale přemýšlet rychle. Je mnohem snazší vymýšlet problém, než se z něj dostávat. /Mysli, Davide, mysli,/ napomíná své mozkové buňky k životu. Ve své podstatě to všechno byly jen jednoduché počty, posloupnost, stačilo přijít na to, podle jakého vzorce funguje. Zvedl ruce v kapitulujícím gestu.* Klid, klid, nemusíme tady rušit pohodu, ne? *nadhodí a koutek mu neposlušně cuká do úsměvu. Loktem jako by omylem drkne do sklenky, která po něm zůstala na baru a ta se vylije upírovi na boty i nohavice. Kdyby mohl, rudne vzteky. Ale co když to byl vlastně účel? Alkohol a vztek byly jedny z nejlepších diverzních prvků. Kairos se pro sklenku s několika omluvami sehnul a šikovnými prsty při tom tentokrát skutečně sebral upírovi peněženku. Za zády z ní vyndal několik bankovek a hned ji pustil na zem, jako by ji ve skutečnosti sám její majitel upustil.* Moc se omlouvám, třeba by to mohl starý dobrý Grant nebo dva splatit, ne? *navrhne omluvně, protože mnohem víc se chce věnovat té okouzlující dámě. Vrazí upírovi do rukou sto dolarů z jeho vlastní peněženky a ještě mu dvě bankovky zbudou, aby si je sám zastrčil do kapsy. Krásná dáma za sebe svým způsobem dokonce i zaplatila. Velice šikovné. Lehce povolil knoflíčky na košili a vykročil tím směrem, kterým mu čarodějka zmizela.* Cara mia… *šeptl když z dálky poznal, kde je. Jestli tohle byla podívaná pro něj, tak to aby se vrátil a vybil si energii zase na upírech. Opřel se složenýma rukama o zábradlí a jen letmo si Maddie prohlédl. Silně při tom skrýval potěšení ve tváři.* Stále si stojím za tím, že jsem si vybral dobře.
To jsem nevyvracela, pro mě bylo otázkou, zda se jako společnost zamlouváte vy mě. *Trochu povýšeně si jej prohlédne i z pozice pod ním, kdy se nacházela čelem k němu v bazénu a užívala si příjemnou pokojskou teplotu, kterou voda měla, ne že by to upíry zajímalo, však? Narozdíl od něj si však nebrala servítky s tím, aby si jej lépe prohlédla a to naprosto jednoduše - knoflíčky na jeho košili se rozepínaly samovolně, jak jednou z ruk, kterými se opírala o hranu bazénu a nedržela je tak u těla, klepe rytmicky o hladinu bazénu a působí tím drobné kroužky.* Potřebujete písemnou pozvánku, nebo skutečně nejste mou společností na dnešní noc? *Nadzvedne skoro otráveně jedno obočí a rukou zvolna mávne, aby upozornila upírku roznášející drinky. V bazénu se postaví a nechá vodu stékat po odhaleném hrudníku, zatímco se dokáže i nyní se vší grácií dostat na tu stranu bazénu, kde byl také Kairos, ne však kvůli němu, naopak ji velice zajímá tác se skleničkami bourbonu a rumu, který měl až černou hladinu díky krvi, kterou obsahoval. A Maddie si přesně jednu takovou skleničku s vysoce kvalitním rumem nabídne a upije z ní, nechávajíc na svých rtech stopy po krvi, která mu dala onu barvu. Smyslně s pohledem upřeným k upírovi si je zase olízne a otočí se mu zády, když se vydá zpátky na své místo poté, co mu drinkem pokyne. Krev pro ni neměla líbeznou chuť ani význam, naopak ničila chuť alkoholu v jejích očích, ale nebylo jí tolik, aby jí to vyloženě požitek z rumu zkazilo a musela s tím přeci počítat, když si nabídla a když sem vlastně vůbec vkročila.* Nebo vám brání snad stud? *Optá se pobaveně jestliže se k ní ještě nepřipojil, když a pokud se dostane k vyvýšené ploše na niž opět usedá, nyní spíše částečně bokem jak k němu, tak ke schodům do bazénu.*
Svlékat muže pohledem v případě této čarodějky nabíralo najednou úplně jiný rozměr. Pozorně sledoval, jak voda objímá ladné křivky nahého těla, které před ním bez kapky studu přímo nabízelo. Ale co vygradovalo nutkání až k úplnému vrcholu byla skutečně krev, blyštící se na jejích rtech jako drobné rubíny. Jemně vklouzl čarodějce rukou do vlasů, které si ale omotal okolo prstů a silou ji donutil hlavu zaklonit. Sklonil se k jejím rtům, aby ochutnal krev, jež na nich zůstala. I přes tak žhavou nabídku se ale ovládal. Stále ještě mohl, když s důrazem líbal drzá ústa krásného ale ani v nejmenším ne křehkého stvoření pod sebou. Postupně dobýval kouzla, jaká mohla být dnes večer právě jeho. Přijít o ně již nepřicházelo v úvahu.* Škoda krve, která padne na zmar, *dodá možná pro ni, možná pro sebe, i když takovou filozofii jinde než u sklenky v žádném případě neuznával. Mnohem spíš by pro něj bylo typické: Škoda krve, která se neprolije. Narovnal se a shledal, že obdivovat nahé tělo je úplně něco jiného, než se připojit do bazénku tak jako ona. O jeho košili už se postarala sama, ta skutečně nebyla potřeba. Zul se a vysoukal přeci jen i z kalhot, aby v tom nejmenším kousku oblečení usedl vedle čarodějky. Gestem ruky si také vyžádal jeden nápoj s krví. Karmín se příjemně rozplýval ve zlatavé tekutině a jen pohled byl najednou o to příjemnější.*
*Polibek se zdál krátký, na druhou stranu oceňovala vlastní páteř ve správné poloze a to včetně té krční.* Skutečně. *Odtuší a rty si i tak po polibku olízne, načež se přesune na své místo, kde nedlouho poté usedne i upír. Ačkoliv stále z nějakého důvodu nebyl nahý. Nu což, to už napravit přeci dokáže. Ale až za chvíli. Možná měla ráda orgie a byla skutečně doba, kdy neměla zábrany v tom se milovat klidně uprostřed náměstí či v luxusní restauraci na mramorové desce se vsazenými umyvadly - pořád ji bavilo, jak lidi rozhovor s milujícím se párem znervózňoval, ale našli se i tací, kteří si ten pohled užili. Doslova.* Maddie. *Její jméno neznělo tak vznešeně, jako se ona chovala, pasovalo však její roli modelky, která je vstřícná ač striktní a strohá.* Jak rychlé jsou vaše reflexy, Kaire. *Osloví jej, když v nápoji smočí opět rty, tentokrát při odtahování skleničky však nechá stéct pár kapek slévajících se v pramínek na krk a odtud po hrudní kosti vstříc hladině. Celé to jen byla hra, čekala jak dlouho bude trvat, než to muž při ní vzdá a poddá se jí plně a bez námitek i kdyby jen na tento jediný večer, který končí před východem slunce.*
Maddie *linulo se mu přes rty, jak si s jejím jménem na jazyku pohrával. Bylo jemné, dívčí, ani zdaleka mu nesedělo k čarodějce, kterou měl před sebou. Maddie byla sladká jako krev. A krev byla tím nejlepším, co hrálo prim v životech upírů. Přisunul se blíž a sklenku odložil při okraji bazénku. Stačilo jen to malé pobídnutí, aby pustil uzdu nad upíří rychlostí. Přiklonil se blíž, ale ve zlomku vteřiny pevným stiskem sevřel pas čarodějky a hrubě si ji vysadil obkročmo na klín, aby snadno zachytil kapky, co se mu hnaly vstříc. Ale nedal to Madds až tak zadarmo. S každou jemu získanou kapkou ji jeho špičáky jemně škrábly na alabastrově čisté kůži. Z jedné ranky dokonce vykrystalizovala drobná rubínová kapička, kterou jen prstem setřel, když hrubými dlaněmi navyklými na činnosti na míle vzdálené jemnosti stoupal výš. Z čarodějky sálalo živé teplo, které mrtvého přirozeně lákalo. Dobyvatelskými polibky stoupal po stopě poslední kapky alkoholy a zastavil se až u čelisti.* Tak se předveď, čarodějko, nebo mě dokážeš pohledem jen svlékat? *pobídne ji s hravým leskem v očích. Jestli se dnes mají sblížit na očích celého klubu, udělá to v té největší parádě, ke které tahle čarodějka přistoupí.*
*Bolestný zvuk se více podobá vzrušenému stonu, než utrpení. Nepohybovala se po boku upírů jen omylem, bolest jí nebyla cizí a to nejen ta její. Pousměje se, když jeho ústa zanechají rudé škrábance a na rtech jí zahraje polovičatý úsměv s příslibem, když si pomůže latinskými slovíčky. Nehet ukazováčku se o něco protáhne a zostří, ne však o tolik, aby to vypadalo nevkusně. Nechala jej vlastně jen povyrůst do požadované délky a tvaru. Jeho špička se zabodne upírovi přesně do tepny a světlo světa spatří pro změnu jeho krev obsahující tolik návykovou drogu pro ty, kteří nemají dost silnou, vycvičenou vůli ani zkušenost, jak brát drogu, aby se závislosti vyhnuli. Nehtem v rance pootočí, takže krev začne stékat po bříšku prstu. Tehdy ji odtáhne a nechá ranku, aby se začala hojit. Skoro fascinovaně si prohlédne jasně červenou krev, která líně klouzala směrem k dlani, tam se však nikdy nedostala, neb si provokativně prst vložila do úst, aby jej očistila vlastním jazykem. Spokojeně přivře oči a zamručí, když i ta trocha drogy, která se dostane do těla, začne účinkovat a ona si jen spodní ret olízne, kdyby tam zanechala nějakou kapičku.* Škoda krve, která se nevyužije. *Prohodí tiše po svém a i upije ze skleničky, do které se jí zázrakem podařilo nenachytat vodu. To samé se dalo říct i naopak. Skleničku odloží a Kaira políbí, tlačíc mu prsty bradu vzhůru, což jen usnadní tekutině v ústech částečně vklouznout do jeho hrdla. Spodní prádlo vyhodnotila za nadále nepotřebné a tak tlumené vodou, se s páráním rozpadlo a odhalilo jí partie pod jejími v plné kráse. Nepotřebovala se však dívat a jen krůčky po kůži postupovala jednou rukou níže a polibky doráží na jeho ústa, ale jen do chvíle, kdy ji to baví, dokud se nepřesune k jeho krku, který zkousne v místě, co jen před chvílí poranila. Nebýt vody, jistě by si dorážení jejích rtů užil více a i jinde, narozdíl od něj, jí se však dech při zadržení ztrácel jako ostatním živým bytostem. Nadzvedne se nad ním, aby scénu neprodlužovala, kdyby to snad někoho příliš pohoršilo a sehnal vůdkyni či zástupce klanu nějakým zázrakem. Ne, že by měla obavy z fiaska a rozmluvy, jen ji nebavila nedokončená započatá zábava, o což by se jistě dokázali starší upíři postarat, pokud se k nim někteří ovšem nepřidají.*
*Ostré bodnutí ho na okamžik probere z opia, ale ne na tak dlouho, aby snad chtěl přerušit to, co již začali. Copak se vůbec dalo vycouvat? Kdyby nebyla čarodějka, už by cítil její horkou krev v ústech, místo toho nakloní hlavu stranou, aby protáhl krční svaly. Nad bolestí jen přivřel oči. Ranka se stahovala víc a víc, což ho možná přivedlo k zajímavějšímu nápadu. Skousne si vnitřní část rtu a špičáky tím rozřízne slabou kůži. Železitá chuť jeho vlastní krve mu zaplaví ústa a snad i dochutí alkohol, který mu v polibku předá čarodějka. Ani ona to však nemá zadarmo, Kairovy polibky byly víc než jen obrazně opíjivé. Yin fen, který mu s krví zůstává v ústech, s každým útokem na její rty postupuje blíž, aby probudil surovou dravost, jaká je přirozeně vrozena každému podsvěťanovi v démonní krvi. Nejsou nakonec přeci jen všichni stejní? Nákaza, prokletí nebo původ… v každém z nich byl démon. Jedinou otázkou bylo, na kolik jej nechají vládnout. Sklouzne jí rukama podél pasu až k bokům, které sevře a silou přirazí naproti vlastním, pro ten jediný důvod, proč se její horké tělo tiskne k jeho chladnému… proč bar okolo v třaskající atmosféře mezi nimi přestává existovat. Znovu ji políbí rty obsahujícími čistý návykový element, než sklouzne níž k hrudníku. Líbá jej a dráždí, aby byl její požitek ještě extatičtější.*
*Nejprve mu trochu překvapeně sevře rameno, ale polibek vzápětí velmi ochotně prohloubí, aby dostala víc jeho krve do sebe. Droga působila přesně jak měla a Maddie se tiskla svým tělem ke Kairovi, který si ji k sobě majetnicky tisknul. Zrovna nyní jí to zas tak moc nevadilo. Ignorovala okolí, v čem pomáhala značně droga, akt samotný i voda, kterou její pohyb čeřil. Vyrušilo ji až krátce poklepání po rameni, kdy se ohlédla na krásnou světlovlásku, která se tvářila...ne zcela souhlasně.* Přidej se nebo vypadni. *Vybídne ji Maddie, která měla pohled, za nějž by se nemusel stydět žádný krvežíznivý upír. Těžko říct, zda vzrušením nebo úmyslně jím počastovala upírku, která se ohlédne po upírech zčásti za rohem mimo jejich výhled a pak prostě zmizí. Zřejmě měla tolik hrdosti, že by si nedovolila užít si tu. Maddie se něčím takovým však nerozpakovala a zachytila Kaira pod krkem a palcem mu zatlačila na bradu.* Věřím, že je tvoje řada ukázat, zda umíš něco víc, než si brát to, co ti nabízím. *Prohlásí jen nepatrně se chvějícím hlasem a ještě párkrát dosedne, než mu z klína sklouzne a velice jednoduše se vytáhne do sedu na okraj bazénu, mimo vodu, ač jemu by jistě nevadilo být i pod ní. V němé pobídce prostě roztáhne nohy.*
*Nespokojeně zavrčí směrem k čarodějce, ale i tak si prohlédne její nahé tělo, tentokrát aniž by mu výhled lomila voda. Byla šílená, bez špetky rozumu… a neskutečně nádherná. Přesně to musel být důvod, proč čarodějky končily v plamenech. Jediný skutečný chlap by se nedokázal ubránit a sám by je vzal na cestu z pekla až do ráje. Z bazénku si ji za boky přitáhl blíž k sobě, aby zlíbal ty nejintimnější kousíčky krásčina těla. Velkými dlaněmi stiskl její ňadra, než nehty hrubě sklouzl dolů, aby pomohl k jejímu potěšení všemi dostupnými prostředky. Dravě dorážel na tak jemná místa, protože bolest se stala jejich cestou k slasti a extázi. Lehkost neměla místo v akru divokém a čistě pudovém. Periferně zaznamená zvuk nedaleko jich obou, upíři se přeci jen přidat nechtějí. Uvědomí si to velice rychle, ale zároveň odmítá odcházet od rozdělané práce, prohloubí polibek, při kterém však nelíbá právě ty krvavě rudé rty, aby podnítil čarodějčin vrchol, dokud na něj má ještě čas. Pro jeho neštěstí, ale nemůže stihnout stejně odvedenou práci i sám na sobě. Stáhne dlaně z čarodějky, ale ještě než se úplně odvrátí, zakousne se dívce do stehna, aby neprotrhl tepnu, ale zároveň nechal na její krásné kůži jasný otisk vlastních zubů. Lehce políbí její střed i svůj podpis, než se opravdu narovná a otře si ústa.* Možná jsem gentleman, ale tohle mi budeš dlužit, Mads *prohodí s úšklebkem. Jeho oči zajiskří jako samo peklo. V další chvíli už se ale mihne prostorem tak rychle, že ho může zahlédnout až ve chvíli, kdy si dopíná kalhoty. Ona si možná vytvoří portál, ale on se musí spolehnout na vlastní způsob zmizení, než ho jeho vlastní krev vynese doslova v zubech.*
*Čarodějka naprosto přirozeně ignoruje své okolí, užívajíc si cestu na vrchol a pád přes jeho okraj a vlastně i bolestné kousnutí poté. Její dech byl těžký a ona sklouzla do vody v níž si i zacelila ranku dřív, než by mohla začít víc bolet či krvácet. Na rukou se jí zhoupnou jeho hodinky, jestli mu je sundala magií během toho, co ji uspokojoval nebo až poté, co se přemístil a mohla jej zahlédnout už byla jiná otázka.* Nic ti nedlužím zloději. Okradl jsi mě, já tě využila pro vlastní potěšení, jsme si kvit. Oh mimochodem...udělej to znovu...a ukážu ti krásu rozbřesku, Kaire. *Její hlas najednou postrádal jakoukoliv lehkost a naplnil se mrazivým, lézavým chladem, její pohled byl naprosto arogantní, ač vystupovala z vody pro své šaty, které si jen podala telekinezí.* Využij své šikovné prsty i jazyk jinak. *Doporučí mu na stejné vlně, než si kvůli droze pomůže latinskými slovy vytvořit portál, hodí mu hodinky jež mu uzmula pokud ještě nezmizel a sama mu zamává prsty, načež již zmizí z klubu.*
*Axel stále šokovaně hleděl na ohnivou zpávu od Spolku. Neustále si stále do kola četl text té oficiální zprávy. Došla mu den po té, co Grace odešla na Zimní dvůr oznámit, že víly nebudou součástí podepisování dalších Dohod. A jemu přišla zpráva, že si jej jako člena Rady vybrali jako signatáře jedenáctých Dohod. Tohle...bylo nečekné. Hlavně protože si myslel, že po té co mu bylo "doporučeno" odejít z New Yorku, přišel o své místo v Radě. Ale pletl se, stejně jako se pletl v tom, že on je ten co musí předsvědčit spolek o své loajalitě. Přece jen by mu jinak by si jej nevybrali jako signatáře ne? Potřeboval si s někým promluvit a jako vždy zvolil Maddie. Napsal jí zprávu jestli se u něj nechce stavit na skleničku a přidal i adresu, protože opět byl ve svém době na Upper east side. Teď už jen čekal na odpověď nebo případně na zvonek a příhod své kamarádky.*
*Maddie si jen zachytila vzkaz zrovna, když byla ve vaně. Když vyleze z vany, tak se oblékne do bílého kalhotového kostýmu. Bílá vesta, pod kterou již nic nebylo, Přes to rozepnuté bílé sako. Těsně okolo krku se obepínal široký pás s několika řadami broušených diamantů. Kalhoty a pod nimi jen sporé, krajkové kalhotky, načež si vzala podpatky, které měly stejně diamantové pásky jako měla okolo krku. Vlasy stejně tak zdobenou sponou sepnula vzadu na týle. Nenamáhala se příliš s tím se někam teleportovat, jednodušší bude protáhnout křídla. Brzy se tak na zahradě objeví rorýs a než se pařáty dotknout země, tak se promění v čarodějku. Podpatky klapnou o zem a čarodějka a klepne jen dvakrát zlehka na dveře. Pak už se ale nezajímá a jednoduše se dveřím otočí zády, aby si prostor malé zahrady prohlédla.*
*Nějakou dobu čeká u sebe v obýváku se skleničkou zlatavého alkoholu v ruce s tím, že kouká kamsi do nezapáleného krbu. Z jeho rozjmání jej vyruší až klepání na sklo. Zamračí se a otočí se na francouzká okna vedoucí na malou zahradu. Když ve dveřích vidí záda ženy, je mu jasné že jde o Maddie. Vstane a jde otevřít skleněné dveře, o krok ustoupí, aby Mads mohla projít.* Víš, že mám hlavní vchodové dvěře támhle? *Ukáže na druhou stranu domu, kde je ulice a vchod.* Ale rád tě vidím Madeleine. *Osloví ji s jemným úsměvem na tváři.* Dáš si něco na pití? Whiskey? Víno? *Nabídne připravený Mads cokoli obstarat.* Jak se máš? Nějaké novinky? *Zeptá se zatím co jde k barové skříňce a nechá Mads se posadit.*
Měnit se na ulici by nebylo zodpovědné. *Ušklíbne se a prostě projde, zatímco na podlaze klapou její podpatky.* Jistě že. *Prohlásí shovívavě a zamíří se posadit na gauč s elegantní, možná přeci trochu arogantní, samozřejmostí.* Hodila jsem dvacet vlkodlaků Praetoru, zpacifikovala jednoho čaroděje, nic tak zvláštního. *Přehodí si nohu přes nohu a zlehka si pohupuje špičkou otevřeného střevíce. Podrážka byla tak čistá, že bylo zavádějící, zda je někdy předtím měla na nohou.* A jak se daří tobě, Axeli? *Oplatí mu nakonec, načež zvedne ruku, než by začal.* Nejprve pití. Raději bych dnes rum. *Měla jej raději než whiskey.* Pak můžeš pokračovat.
*Axel se lehce ušklíbne nad jejími slovy.* Proč sis neudělala Portál k Central parku? Od něj to mám pět kroků. *Zeptá se zvědavě, ale nikoli vyčítavě.* Máš štěstí, že jsem neměl aktivované kouzla na zahradě, jinak by z tvýho rorýse byl možná tak pach a pár peříček. *Mlaskne nespokojeně.* Nechci mít na zahradě vrabce a holuby a ani nic co by po nich zůstalo...*Pokrčí prostě rameny, aby vysvětlil proč by z ní byl prach. Sleduje ji jak se posadí na gauč.* To bych neřekl, že není nic zvláštního... Cos udělala s tím čarodějem? *Složí si ruce na hrudi.* A proč jsi je musela zpacifikovat? *Zeptá se hned v zápětí. Už se nadechuje, že jí řekne o všech těch novinkách, ale ona jej zastaví. Tiše se nad tím zasměje a zakroutí hlavou.* No dneska vyjmečně by bylo moje stěžování ohledně Grace až později na plánu dne, protože mám něco důležitější. *Podotkne jen tak mimochodem a u baru jí nalije skleničku svého nejlepšího rumu a telekinezí ji pošle směrem k Mads dokud si ji nevezme do ruky. Sám si dolije skleničku whiskey a jde ke krbu a opře se o jeho řimsu.* Takže k tomu co se děje u mě...*Napije se, aby si dal na čas.* Spolek si mě vybral jako signatáře jedenáctých Dohod. *Koukne se na Maddie a znovu si upije pití.*
Protáhla jsem křídla. *Prohodí jednoduše.* Chtěla jsem si to prohlédnout seshora. /Co kdyby jsi nakonec plánoval past. Důvěřuj a prověřuj. Muset ti bodnout dýku do zad, udělám to, i kdyby nerada./ *Dodá v mysli nevyřčené. Už jej přeci na toto upozornila více méně a ne jedinkrát.* Jsem čarodějka, ne obyčejný holub. Na to uzpůsobit správně štít pro filtraci jsi starý a schopný snad dost. *Přimhouří oči, byť možná trochu pohrdlivě, že tuhle možnost nezmínil. Sladce se usměje, ale neodpoví. Vyřešila to tak, jak bylo třeba, do toho mu nic nebylo, nebylo třeba, aby to věděl. Buď pochopí, nebo se bude dál vyptávat, nejspíše by tedy odpověděla, ale možná to nebylo ani natolik závratné oznámení, ač její úsměv mohl být zavádějící.* Mafie, žoldáci, jak chceš. *Protočí očima.* Nemám chuť, aby další malá holka byla pro pro někoho předehrou. *Upozorní ho. Zjednodušeně: Začni o ní mluvit a nic nebude, neb odejdu. Zachytí sklenku a nadzvedne obočí. Pousměje se a nadzvedne sklenku, když promluví.* Gratuluji, to zní jako dobrá zpráva. Tak zřejmě připíjíme na tebe. *Prohodí, ne zrovna pohnutě. Axel přece věděl, že ona není zrovna někdo, kdo stoprocentně dodržuje dohody. Ohýbala je dle vlastního morálního kodexu. Když byl někdo v jejích očích možná hrozba, zabila ho, nač jej vydávat. Kór, když šlo o čaroděje. Byla sto využít jeho krev, navyšovat svou moc rituály, což Axel vědět nemusel, ale žila s nekromancerem, jistě mohl mít nějaká tušení. Každopádně ne vše dodržovala, neb se jí to nehodilo a pokud nejvyšší čaroděj nebudí respekt a strach aspoň trochu...jaký je pak tedy point? Moc si člověk musí vzít.*
*Axel lehce zvedne koutky nahoru.*A líbilo se ti cos viděla ze zhora? *Zeptá se zvědavě.* Tenhle dům mám docel nově. *Přizná a lehce prsty zabubnuje o přimsu krbu a koukne se na Maddie. Nad jejími slovy se ušklíbne.* Děkuju za rady, ale myslím si že si zvládnu nastavit ochranná kouzla i sám. /A tobě nemusím říkat, jak je mám nastavené./ *Svou poznámku nevyřkne nahlas. Bral ji jako kamarádku a důvěřoval jí, ale ne natolik aby jí prozradil jak si fromuluje ochranná kouzla kolme domu. Přece jen to by bylo trochu kontraproduktivní, kdyby někomu prozradil své kouzla. Když mu neopoví, co udělala s čarodějem jen zvedne zázavě obočí v jasné otázce, jestli se má doptávat dál. Poslouchá co vlastně řešila a uznale pokýve hlavou.* Dobrá práce. Aspoň někdo dělá svou práci nejvyššího. Potkal jsem se nedávno s Malachaiem...a nějakou mladou čarodějkou, myslím si že spolu něco mají bylo to..intenzivní mezi něma. Ale teda...byla zraněná a musel jsem jí já ošetřovat. Ikdyž tam se mnou byl Malachai. *Protočí otráveně očima. Při jejích slovech ti jen povzdechne a rozejde se k Mads, chytí jí lehce za bradu a lehce jí zvedne hlavu, aby se na něj podívala.*Není to pro mě předehra. Jen se chci sveřit. *Vysvětlí proč jí tyhle věci ohledně Grace říká. Nakonec zakroutí svým pitím ve skleničce.* To zní jako dobrá zpráva, navíc Dohody se měly podepisovat už loni, ale hádám, že kvůli Covidu se to posunulo...*Odtuší.* A je to dobrá věc, hlavně v tom, že Spolek na mě nejspíše nezanevřel po tom co jsem pomohl Grace s ukončením války. Protože...k mému překvapení...Stále mám místo v radě. *Podotkne a lehce zvedne sklenici a napije se.* Myslel jsem si, že po tom co mi velmi vřele doproučili. *V jeho slovech lze slyšet sarkasmus.* Abych odešel z New Yorku mi vzali místo v radě, ale nejspíš ne. *Podívá se ven z okna a pak na Maddie.* Co se týče Dohod... nemusím ti připomínat jejich dodržování, že ano? *Zvedne tázavě obočí.* A pokud je nedoržuješ...Neříkej mi o tom. *Měl tušení, že Mads není prostě svatá a nedodržuje každé jedno pravidlo Dohod, ale nechtěl o tom vědět.* Ale měl bych na tebe prosbu...Jelikož všechny dohody v minulosti podepisoval jen Magnus Bane...Chtěl bych udělat takové oficiální setkání čarodějů. Něco formálnějšího a připomenout všem, co je vlasstně v Dohodách...Myslíš si, že bys mohla trochu rozhodit sítě? *Zvedne tázavě obočí.*
Není to zlé. *Uzná nakonec a k magické bariéře se již nevyjadřuje. Ušklíbne se na znamení, že to má prostě nechat být, klidně myslet na nejhorší a pak zvedne obočí, když se téma najednou stočí jinam.* Malachaiova cácorka. Řekněme, že jednou spolu určitě něco měli, ačkoliv ten krok za ně udělala droga. *Otráveně protočí očima, protože Zacharie z toho nadšený nebyl, že Meritriss byla na její oslavě, ačkoliv s Malachaiem zmizeli dříve, než začaly pořádné orgie. Co pochopila ze slov čaroděje, tak nešlo úplně tak o dobrovolný styk, ale ona si to na triko vzít nemínila, nakonec jestli Malachai je ohledem bosorky natolik starostlivý, měl ji poučit o tom, jak to na jejích oslavách chodí. A ji osobně přeci nikdo nezval.* Čistě pro pořádek, kdy jsi je to potkal? *Prohodí a pak si odfrkne nad Grace, zatímco ponechá zvednutý pohled k jeho očím, dokud jí drží bradu. Zatne krátce čelisti a pak se sladce usměje.* Ovšem že. /Neočekávej ale, že po takovém tématu se hned dostaneme k sexu./ *Doplní v myšlenkách, zatímco se napije a poslouchá o dohodách.* Dělám, co je třeba při mém postavení. *Prohlásí jednoduše, čímž nevyvrací a ani nepotvrzuje nakolik dodržuje dohody, nicméně je bere v potaz. Nefilim možná neměla ráda, ale být jejich lovnou nechtěla, dříve nebo později by na tom totiž mohla narazit.* Mohu. Jen mi budeš muset dát datum, čas, místo. *Prohlásí a nakonec se postaví, odloží sklenku a stáhne si sako, čímž odhalí holé paže. Sako Axelovi výmmluvně podá v očekávání, zda se zachová jako gentleman a postará se o pohodlí svého hosta...a ideálně sako někam zavěsí. Křeslo nebo gauč nepřicházelo v úvahu, to by udělala i sama. Sklenka se znovu objeví v její ruce a ona se přesune ke křídlu, které v místnosti bylo.*
*Pochopí, že to má nechat být a proto se už dál nevyptává, spíš jej zaujmou slova o Malachaove cácorce.* Ach to je ona? Tedy ne že bych nepoznal, že tam něco bude...Hlavně teda protože znm ten pohled, kterým ji pozoroval...Ale tak já neřeším cizí vztahy pokud se nějak nedotýkají mě...*Pokrčí prsotě rameny, spíš jej rozhodilo něco jiného na to setkání než to jaké má vztahy nejvyšší manhatannu. On sám Axel měl ve svých vztazích nepořádek, nemohl soudit. Nad její otázkou se zamyslí.* Uhm...V sobotu devětadvacétého. Proč? *Zvedne tázavě obočí.* Má to nějakou spojitost s těmi mafiány? *Docvakne mu hned v zápětí. Potlačí protočení očí nad odfrknutím Mads. Neunikne mu, jak zatla čelist a sladce se usmála. Jen jí palcem pohladí po tváři a pustí její bradu. Vrátí se na své místo ke krbu a poslouchá Mads.* To je pochpitelné. *Odpvětí prostě. Nechtělo se mu teď probírat tohle téma, dokud se Maddie nesznažila rozvrátit celý podsvět tak to nejspíše nebylo třeba řešit tak ve velkém. Ale stále plánovat jednoduše promluvit k ščarodějům a připomenout jim dohody. A právě proto potřeboval Mads.* Dobře, hned jak to zařídím ti pošlu pozvánky a nějak rozhoď sítě. Chtěl bych, aby tam přišlo co nejvéce čarodjů nebo aspoň zástupci z každé země či kontitnetu. *Zasmyslí se a sleduje ji, jak vstává a sundává si sako, to Axel prostě vezme a kozlem jej přemístí na věšák. Zatím ale sleduje jak Mads jde ke klavíru.* Chceš si zahrát? *Zeptá se zvědavě.* A sám přijde blíž a lehce břásky prstů zabubnuje o černou desku.* Upřímně mě udivuje, že mě vybrali na podepsání dohod....Myslel jsem si, že se mě spíš budou chtít zbavit a ne dávat mi takovou zodpovědnost...To samé s Radou. *Vydechne zamyšleně a koukne se na mads.* Co myslíš?
Jo, to je ona. *Ušklíbne se a zeptá se na datum a když se zeptá na mafiány, tak trochu zamyšleně přikývne.* Ano, toho čaroděje mi tam vlastně nechala v bezvědomí. Méně práce pro mě. Alespoň jsem si nezašpinila oblečení víc, než bylo třeba. *Prohlásí a jakoby cítila nějakou špínu na tomto oděvu, tak si přejede od stehna ke koleni v pohybu, jakým oprašuje imaginární smítka pryč. Jejich řeč se stáčí jinam a Maddie pokýve hlavou k pozvánkám.* To bych měla zvládnout zařídit. *Prohodí a pro jednou nedodává, že to bude mít svou cenu, kterou si ona někdy přijde vybrat.* Možná. *Souhlasí s hrou na klavír a odhalí klávesy, tentokrát bez užití magie. Její sklenka zůstane na černé desce a zamručí, načež se pobaveně zasměje.* Jednou děvka, vždycky děvka, drahý. Dokud na tebe mají páku a hodí se jim tvé schopnosti a loajalita, ať k nim nebo tvojí vlastní cácorce, byli by hloupí to nevyužít. *Odvětí pobaveně a jen zvedne ruku, aby jej skoro láskyplně pohladila po tváři. Její výraz však byl...chladný. Bavili se o Spolku, Radě, nechovala vůči nim pozitivní emoce. Pak ale ruku stáhne k piánu a zkusmo zahraje jen jednoduchou postupku, aby zjistila, zda je nalazené. V další okamžik její prsty s obratností dvěstěleté praxe začaly hrát Vivaldiho Léto. Uměla hned na několik nástrojů, ale piáno, harfa a cello jí přišly nejmilejší.*
*Jen chápavě přikývne, ale dál věci ohledně Malachaiově cácorce neřeší. Byla to jeho věc a její, on tady nebude kolem nikoho chodit a vodit všechny za určičku a utírat jim zadky. Ale cuknou mu koutky při tom gestu, kterým si Mads dává pryč imaginární smítka z oblečení.* Děkuji. Jen mi řeknu cenu.*Usměje se na ni.* Doufám, že dorazíš plánuju to udělat něco jako ples. Přemýšlel jsem o Biltmore estate jako místo konání. Dá se to pronajmout pokud jsem se díval správně. A nebo něco v británii. Chtěl bych to krásné okázalé a plesové jako plesy kdysi v minulosti. *Zazubí se na Maddie, protože věděl jak moc má ráda zvyky ze starých dob. Sleduje její počítání s klavírem* Nejsem děvka. *Podotkne uraženě a do doho se zamračí. Zavře oči když se ho pokusí láskyplně pohladit po tváři. Ani on nechoval ke Spolku kladné pocity, toleroval je to ano, ale ne vždy s nimi souhlasil. A rada, ikdyž v ní byli i zástupci Podsvěta byla z velké části zkorumpovaná protože na každého někdo měl nějakou páku - viděl to tehdy, když se řešilo čipování podsvěťanů, on byl radikálně proti tomu. Byl vlastně rád, že se to nedostalo k realizaci jen díky Covidu. Poslouchá Maddie jak hraje na klavír a snaží se ji nijiak nerušit a užívá si hudbu. Promluví až ve chvíli, kdy Maddie skončí s hraním.* Jediný problém je ten, že mě "moje cácorka" *Ukáže prst uvozovky.* Nechce...*Odmčlí se a koukne se na Maddie u které čeká, že se mu hned vysměje.*
To zní dobře. *Vyjádří se jak k ceně, tak k místu a představě o konání.* Udělala bych to ale tady, když se tu budou podepisovat dohody. A mladí čarodějové odtud si je alespoň dostanou do hlavy, když se ještě neumí většinou teleportovat sami. Pozvedne pobaveně obočí, ale nekomentuje to. I tohle už přece řešili a její postoj nezmění. Dohraje celou skladbu a protáhne si prsty, načež se natáhne po rumu.* Neřekla jsem, že Malachaiova cácorka ho chce. *Upozorní jej.* Takže tohle není žádný rozdíl. Od něj, ale ani u tebe od minula. *Něžně zavře klaviaturu a postaví se, aby se přesunula blíž k němu. Na podpatcích byla o něco vyšší než normálně, ale stále ne dost, takže zakláněla hlavu, když přejela prsty Axelovi po hrudi a při hlubším nádechu se jej dotkla tou svou, jak byla blízko.* Je smutné být posedlý někým, kdo o to nestojí. Jaký to nešťastný osud pro obě strany. *Dodá a pak se otočí, až jej šlehne svými vlasy přes košili a kůži v rozhalence a rázně se opět přesune ke křeslu. Tentokrát se na něj však usadí bokem a pouze na opěrku, aby na Axela viděla.* Stojí ti to za to? Je to nefilim, kterou potrestali za ukončení války, komu se bude chtít zavděčit spíš? *Zeptá se potměšile a dopije skleničku, načež mu s ní pokyne, aby jej na prázdný stav upozornila.*
Dohody se podepisují v Idris s Síni Dohod, Mads. Nebudou se podepisovat jinde. *Podotkne, nemyslí si že by se podepisovaly třeba v New Yorku. Byla tradice jezdit do Idris co se týkalo dohod.* A kde tady to chceš udělat Mads? Mám si pronajmout Mentroloitní muzeum umění jako na MET gala? *Cuknou mu koutky nahoru pobaveně.* Navíc Biltome je v serverní karolíně, to není tak špatné na pěkný výlet. Je to tam moc pěkné a stojí to za návštvěu.*Mykne prostě rameny. Podívá se na Mads, když dohraje a zvedne obočí, když zmíní Malachaie.* Chceš tím říct, že jsme oba tragédi, co se zamilovali do nepřístupné ženy? *Ušklíbne se kysele. Možná je přeci jen spojovalo něco víc. Lehce skloní hlavu, když k němu přijde a přejede mu prsty po hrudi.* Nejde o to, že by mě nechtěla...Jde o to, že jsem čaroděj Mads. *Vydechne a rukou si vjede do vlasů.* Políbil jsem ji, když jsem se viděli naposled...Oplatila to. Jenže pak....Měla takový ten pohled...Byl jsem s nefilim předtím, ten pohled znám. /Hlavně nezmiň že to bylo s Ayanou.../ Byl to ten pohled kdy... člověk zvažuje všechny možnosti, vidí před sebou lidi co zklamal a jak se předci otáčí v hrobě, protože tvoje rodina z duše nenávidí podsvětany. *Zavře oči, když ho mu hruď profackuje" svými vlasy a posadí se na opěrku křesla.* Nevím Mads, nemám tušení jestli mi to za to stojí. A vím, že si nejspíš tak jako tak vybere svůj druh. Jenže co mám dělat? Odmilovat se? Není to tak jednoduché, pokud si to neuvědomuješ. *Vezme si od ní skleničku a naleje do ní další rum a podá jí ji zatím co sbě naleje ještě whisky a kopne to všechno do sebe.* Netuším jestli mi to za to stojí, ale pokud... je tam nějaká šance...Dokud mi sama neřekne, že ne tak nejspíš budu " Posedlý někým kdo o to nestojí" jak ty říkáš. *Rozhodí rukama.*
Moje chyba, myslela jsem tím, když to budou podepisovat i někteří, kteří žijí tady, například ty. *Opraví se, vypadala nespokojená s vlastní chybou, kterou bylo pozapomenutí toho, kde se dohody podepisují, jelikož o tom do dneška pouze slyšela, nikdy při tom nebyla a příliš se o to nestarala. Minimálně ne o místo, kde se podepisují, jako spíš o to, kdo je podepisuje a co v nich stojí, aby podchytila vlastní dohody a činy tak, že je dokáže obratně obejít a s trochou toho štěstí proklouznout. Od doby, co nebyla s Irvinem už je však neporušovala tak rapidně, neb ji k tomu nikdo nenutil.* Je to na tobě, ale byla bych za Severní Ameriku každopádně. *Uzná mu nakonec, že to je nakonec jeho oslava a má nárok si určit, kde si přeje uskutečnit její konání.* Tak nějak, akorát ty si hádám nenajímáš upíry na únos. *Ušklíbne se.* To je rozdíl mezi tím, když jsi posedlý ty a on. *Dodá, kdyby mu to nedošlo. Ani se nesnažila otočit Axela proti Malachaiovi nebo Meritriss Blakeové, nesnažila se v něm ani vzbudit sympatie k jednomu nebo druhému, jednoduše shrnovala fakta. Pokud už je měla porovnávat.* O to jde vždy. *Mávne rukou otráveně. *Je to jen jejich vlastní ospravedlnění si faktu, že odmítají. *Pokrčí zlehounka rameny, aby stále působila elegantně a nad věcí, jako dosud.* Je to snadné, právě to si uvědomuji. Neočekáváš, že jsem nikdy nemilovala, viď? Je snadné se toho zbavit, máme magii svou i cizí, lektvary... Buď kreativní. *Upozorní jej.* Vzpomínky jdou zakrýt a smazat, stejně tak city jdou manipulovat. *Dodá trochu hlubším, temnějším tónem, i v očích jakoby se jí objevila jakási touha, magii však nepoužije a místo toho se usměje a převezme rum.* Až ti řekne ne, nebreč mi na prahu, protože objetí a utěšování se nedočkáš, ale to víš, viď? *Nakloní zlehka hlavu na stranu, až se jí svezou vlasy.*
Ne, podepisuje se v Idri. *Přikývne prostě. A lehce se pousměje nad tím, že v něčem Mads chybovala, ale to byla jen malá drobnost. Ale taková jaká jej trochu vnitře potěšila.* Uvidím, stále nad místem popřemýšlím ale ten Biltomore je podle mě fajn možnost. *Mykne prostě rameny, bude stejně muset ještě řešit datum a to místo, následně pozvánky a další věci ohledně toho. Zamračí se nad jejími slovy o upírech.* To, že udělal? *Zvedne pobaveně obočí.* A já nejsem posedlý...*Podotkne ještě jen tak mimoděk. Pak poslouchá její slova. Ani se na ni nekouká, dívá se směrem do zahrady* Proč by mě teda nechala ať s ní flirtuju, ať jí políbím kdyby tam... nebylo nic? *Rozhodí rukou. Pak ale zavře oči a zhluboka se nadechne a vydechne.* Ne vždy....Já si jen evidetně vybírám špatný rod. Lengthorn mají prostě svůj osobitý šarm. *Uchechtne se nad svým výběrem a zakroutí hlavou.* Hádám, že mě prostě přitahují nepřístupné ženy co mě můžou lehce zuabít. *Koukne se na Mads, aby jí naznačil, že i ona patří mezi ně. Jenže tady u Mads byl rozdíl - bylo to jen povrchní a nebral ji jinak než dobrou kamarádku. Podívá se na ženu a uhne pohledem.* Milovala jsi někoho kromě Irvina? Pokud se teda to, jak s tebou manipuloval dá počítat jako lásku a ne...posedlost. *Zvedne obočí s tím, že jí chce vrátit její nařčení z posedlosti a napije se svého pití.* VÍm, že existují způsoby, ale já...Nechci to dokud nebude potřeba...*Podívá se zase do zelené zahrady, jako kdyby tma hledal odpvoěď nebo uklidnění. Lehce mu cuknou koutky při jejích dalších slovech.* Já nebrečím...Jen se tiše lituju a poté zatrpknu. *Odpoví suše zatím co pokrčí rameny.* A čeho se od tebe dočkám Mads? *Zvedne obočí.*
Vypadá to tak, seznámení s Dragosem Sorinem má za sebou, zjevně. *Ušklíbne se a pak nadzvedne obočí.* Zakázané ovoce, drahý Axeli, hrát si s lidmi neumí jen víly a čarodějové. Nebuď tak naivní. *Protočí očima. Jestli se mýlila nevěděla, dívku jí neukazoval, nikdy neměla šanci ji pozorovat v Axelově přítomnosti.* To beru jako kompliment. *Zasměje se a pak zvážní. Několik dlouhých vteřin se zdá, že ani neodpoví. Nakonec se ale jen napije a nadzvedne u toho jedno rameno.* Jistě. Milovala, miluji, určitě i budu milovat. *Odpoví jednoduše a přikývne po jeho slovech, že nebrečí.* Výborně. *Odvětí jednoduše a pak se pousměje.* To není důležité vědět. *Odmávne to jako otravnou mouchu a dopije i druhou skleničku.* Nicméně...Lengthorn? Opět?
To je ten vůdce klanu ze Staten, je to tak? *Ujistí se.* A tys s ním už měla tu čest? *Zeptá se zvědavě. Po té co se zbavil Vactorie mu tak nějak každý upír zanechával hořkost v puse. Victorie mu její druh lehce...znechutila, aby pravdu řekl. Nad jejím přirovnání k zakázanému ovoci se jen lehce ušklíbne.* Toto přirování je opravdu příhodné. *Ucechtne se.* Já vždycky budu zakázaným ovocem a nejen to. *Podívá se do zahrady a napije se svého pití a po očku koukne na Mads, jestlí jí došlo co tím myslí.* Taky že to byl kompliment. *Zvedne k ní lehce skleničku. Čeká na její odpověď a koutky mu cuknou do úsměvu ve snaze se nesmát.* Tomu nevěřím. Koho miluješ kromě sebe? *Zvedne obočí. Nad jejími dalšími slovy jen přikvýne a pak jen porkčí rmaeny.* Říkal jsem, že mají svůj osobitý šarm. Ale je to už dávno... moc dávno. *V očích se mu odrazí lehce smutek na vzpomínkou, ale hned to zažene.*
Tohle jsme už řešili, zapomínáš. *Upozorní jej na fakt, že na Dragose se jí už vyptával a zmiňovala, že spolu někdy obchodují...a podprahově naznačila, že spolu také spí.* Pro mě jsi zakázané ovoce nikdy nebyl, jen chutné. *Ohodnotí to způsobem, aby zchladil své ego, tak dokonalý a neodolatelný nakonec nebyl. Jen krátce na něj pozvedne jedno obočí, jakoby se ptala, proč to vytahuje a má potřebu na to upozornit, načež jen nakloní hlavu zlehka do strany a uvažuje, zda mu říct něco víc o sobě. Nakonec se jí pohybem ruky na dlani objeví stříbrný hřebínek do vlasů, na kterém byly tepané kvítky a v jejich středu perly. Chvíli si tu věcičku prohlíží, než ji protočí mezi prsty a podá mu ji.* Pár osob v mém životě by se našlo. *Prohodí nakonec a nakloní hlavu na stranu. Vypadá, že jestli je ohledně nějaké věci majetnická, ochranářská, je to právě tahle malá, naoko bezvýznamná cetka. Byla pro ni důležitá. Vzápětí se ale víc narovná a odstoupí od něj, aby se zády k němu napila.* Elinor. Byla slepá, neměla Zrak. A je mrtvá. *Pokrčí slabě rameny a dolije si, načež se napije, stále zády k němu. Pak se k němu otočí bokem a natáhne ruku, aby jí zdobný hřebínek do vlasů vrátil.* Všechno je nakonec ztraceno v minulosti.
*Unaveně si promne kořen nosu.* Ano, zapomínám. *Přizná.* Ten měsíc co jsem tu byl...náročný. *Přizná a vydechne. Nad její poznámkou se jen potěšeně uchecthne a koutky mu cuknou do úsměvu.* Chlácholit ego mi nemusíš...ale děkuju. *Dík šetpne tiše. Když Mads pozvedne obočí věnuje jí jeden pohled, který je jakoby nevyřčenou "však ty víš, co myslím". Nikdy neměl potřebu tohle vytahovat nebo se svým původem chvástat. Sleduje Mads jak se jí v ruce díky kouzlu objeví hřebínek do vlasů. Zdálo se mu to jako starožitnost, podobné věci viděl v minulosti. Se zvednutým obočím si hřeben převezme od čarodějky a leche přejede prsty po listech květiny. A i přes to, že se možná pro někoho zdála bezcenná, Axel tušil že by její cenu nikdo nedokázal vyčístlit. Hlavně, když Maddie zmínila, že se našlo pár lidí. Podívá se na její záda a bezelosva ještě prsty jemně přejde po šperku. Když se tak kouká na tu věcičku a poslouhcá slova Maddie, in on sám se rozhodne se s něčím svěřit.* Ayanna, zabila ji vlastní rodina po tom co zjistili že si začala s podsvěťanem...*Vydechne a sám vykouzlí šperk, který mu zůstal. Zlatý prsten v ražením.* Chtěl jsem si ji vzít a utéct do Ameriky. *Vysvětlí s tím, když hřeben i prsten podává Maddie.* Máš pravdu, je to ztraceno v minulosti...*Odmlčí se a svou melancholickou náladu zapije svým pitím.*
Další Samaelson, no výborně. To hodně věcí vysvětluje. *Uchechtne se a příjmení Queens odteď zřejmě nepřichází tolik v úvahu. Podá mu po jeho otázce hřebínek a napije se. Zvedne obočí, když jí přistane na dlani také prsten a zběžně si ho prohlédne. Pak ho Axelovi zase vrátí.* Tak to prostě je. *Zkonstatuje nakonec a stiskne šperk, načež jej nechá znovu zmizet.* Nicméně...nikdy jsem ti neřekla, že nic a nikoho nemiluji. A teď...zabav nás. Začíná tu být nepříjemná atmosféra. A ty jsi proslulý zábavou.
*Chce se nad jejími slovy zasmát, ale zarazí se.* Co prosim? Jak jako další? Jak jako hodně věcí vysvětluje? *Zahrane ji hned otázkami. Když mu Maddie vrátí prsten nechá ho prostě zmizet. Pěkně na spodek šperkovnice, kam taky patří.* Ale stejně to stále bolí viď? Ikdyž je to dávno. *Podotkne a koukne se na Mads.* Skoro 4 století a když si vzpomenu...Zabolí to. *Přizná se a nad jejími slovy se tiše zasměje. Posadí se na gauč a zakroutí hlavou.* Asi... nemám náladu na zabavu. *Přizná a zakouká se do prázdého krbu.* Proslulý zábavou můžu být, ale žádná zábava ani bohatství světa ti nenahradí takový ten pocit samoty... Čarodějové přece nemají smečky jako vlkodlaci a ani klany jako upíři a už vůbec ne dvory jako víly nebo instituty jako vy lovci. Jsme osamělý vlci Stínového světa. Celý život jsme prakticky sami, je to velmi osamělý život. A nikdo nechce být sám...Nenapadlo tě že třeba právě kvůli tomu má tolik čarodějů zploštělé city a emoce? Že by to byl něco jako obraný mechanismus.
Malachai Ambrosios. *Ušklíbne se. Některé podobnosti - minimálně cácorky a odmítnutí jimi mu jistě dojdou. Vypadala škodolibě.* Ne. To nebolí. *Odvětí stroze. Jestli si ty city odstranila sama nebo se s tím smířila, že si prožily vyměřený čas a proto to nebolelo...byla jiná, Maddie ale očividně tuhle debatu ukončila.* Nemyslím sex. *Odfrkne si a protočí očima.* Mohl bys připravit nějaké jídlo. *Navrhne a postaví se, aby se mohla přesunout k němu.* Nemyslím si. Upírům se i v klanech zplošťují emoce a stejně tak vílám na dvorech. Mysl se spíš přehltí všemi emocemi a vjemy a prostě po čase už ji nic nevyvede natolik z míry. Proto tu jsou pak jedinci, kteří mají potřebu zacházet do extrémů, vyhledávat život na hraně a podobně. Samota a osamělost jsou pouze jeden z faktorů. *Bezostyšně se mu usadí na klíně a přehodí si nohu přes nohu. Pro jednou v tom nebylo nic intimního, jen mu jednoduše byla blíž, jako přítelkyně. Kdyby tohle někdo řešil později, nejspíše by nepochodil. Maddie jen málokdy bývala i vůči blízkým natolik citlivá, aby projevila ty nejjednodušší, přirozené a přesto jedny z nejdůvěrnějších emocí, sympatií. Její náklonnost povětšinou byla zúžena pouze na povídání si o něčem vlastně ani ne tak osobním a na opakované fyzické potěšení. Snad o to byly však drobné projevy náklonnosti, které prozrazovaly, že není zcela bezcitná, o tolik cennější.*
*Když zmíní jídlo tak Axe jen máchne rukou a na stole se objeví několik druhů pokrmů.* Jídlo…*Pronese suše.* Ale já nemám hlad. *Opře se víc do gauče zatím co poslouchá její slova a tupě se kouká do krbu.* To je.. dost možný. *Souhlasně přikývne. Na to, co říkala něco bylo. Nechá ji ať se mu posadí na klín, ikdyž to není zrovna blízkost kterou by v tuchle chvíli dvakrát ocenil. Jen si opře čelo o její rameno a vydechne. Ruce si nechává podél těla. položené na gauči.* Někdy…se ctím neskutečně sám. A já nechci být sám. *Přizná.* Je to ubíjející. Proto jsem si nejspíš oblíbil všechny ty věčírky. Ale stejně… mám někdy pocit jako kdybych to všechno skledoval z dálky. Jako kdybych byl nezúčastněný pozorovatel a do hůř… necítil nic. Děsí mě to Mads, že prostě…přestanu cokoliv cítit.*Zvedne k ní pohled.* Je to hloupé, já vím.. ale já rád cítím věci. Ty pěkné, veselé ale i ty co bolí. Udržuje mě to v jistotě, že ještě nejsem úplně ztracený. Já se cítím hodně ztracený…*Odmlčí se.* Hledám po všech čertech to něco…a já ani nevím co…A když si myslím, že jsem to našel odmítám se toho pustit.*Rozhodí rukou.* Možná…možná proto jsem se tolik zamiloval do Grace. Co když je to, co hledám? *Zaboří se víc do gauče.* Když jsem s ní tak se nectím sám. A netí mě cítit úplně všechny emoce to tě napadnou. Proto se jí odmítám vzdát, zkoušel jsem to…nešlo to. Záleží mi na ní, opravdu, a nechci aby se jí něco stalo. *Vydechne a prohrábne si rukou vlasy a podívá se na Mads s větším klidem v očích.* A teď ze mě slez jinak se zamiluju i do tebe, tohle nemůžeš dělat moc často. *Pokusí se o vtip, aby trochu uvolnil atmosféru po tady té melancholické náladě.* Takže Malachai říkáš? *Uechcetne se suše.* Jsem si mohl myslet. *Nakrčí nos lehce pobaveně.* Oba stejný tragédi.
*Nadechne se, jakoby jí pil krev - a ne tím příjemným způsobem. Mělo mu to spíše utřídit myšlenky, odvést jinam, ale když nechce... Nabídne si z drobnosti, kterou nechal, ať se tu objeví a tiše poslouchá, nechávajíc jej, ať se opírá, dokud chce, ona sama se jej ale víc nedotkne, ani se nepohne a přesto sedí uvolněně. Stále však má rovná záda, Pozůstatky života u dvora, nejspíše se nikdy skutečně nehrbila, pokud to nevyžadovala situace.* No, když se zamiluješ do mě, alespoň víš na čem jsi. *Odtuší nakonec, vlastně to zní i docela povzbudivě. Ona nikdy nebyla skutečně sama, i když s ní nikdo v místnosti nebyl, neprožívala to stejně jako on. Možná jen prostě neuběhlo ještě dostatečné množství času, ale necítila se tak. Věděla, že jsou bytosti, kterým záleží na ní a jí záleží na nich a to snad ten pocit ubíjelo. Otázka byla kolik lidí si pustil Axel k tělu, aby se mu stali blízkými. Ono to totiž šlo i bez toho, aby se nějak moc svěřoval. Nevyjadřuje se k tomu, co řekl z úcty, která v jejich vztahu byla, protože by jej tím jen dost možná ranila, což si Axel může vyložit, jak chce, ale pokud ji zná, alespoň trochu, třeba jej to napadne. A možná nakonec vyslechnutí a to že tu v danou chvíli byla, bude víc než jakákoliv slova či doteky.* Každý jste prošli se svou cácorkou jiným peklem. *Nepochybovala, ale zkoušela, zda si Axel zjistil alespoň pár informací k tomu, co mu řekla při prvním setkání, když se tu v New Yorku potkali. Otevřené brány do pekla. Nebylo zas tak veřejně známé, že v pekle skončili Malachai a Meritriss, ona to věděla hlavně skrze známosti v Praetoru a fakt, že Malachai - ať byl jakýkoliv - jí byl také vlastně blízkou osobou. Ale jestli se Axel byl schopný doslechnout alespoň to, že v tom pekle někdo skončil, tohle by mu to mohlo spojit.* Takže...když se ti nechce oprášit kulinářské umění...co si dát přátelský souboj v šermu? Dlouho jsem to neoprášila. *Nadhodí, že by si mohli zabojovat. V šermu by jistě byla lepší než většina dnešních šermířů, protože v té době ještě svým způsobem žila, nicméně neužívala tuto dovednost příliš často. Vždy spíše tíhla k lukostřelbě. Pak ji oslovila kapoiera a vrhání noži, ale s posledním zmíněným byla spíše ucházející - šipky jí šly mnohem lépe než nože, ale kdyby potřebovala, mohla by si nůž nasměrovat užitím magie, takže to vlastně nebylo bídné. A cíl by zasáhla, otázkou bylo spíše kde. Lukem i nohama uměla mířit velice přesně a u toho dělat stojku klidně, ale s noži to letělo sice na cíl, ale více méně ne tam, kam chtěla. Mnohdy. Střelné zbraně ji však minuly. Možná s kuší by ještě zvládla nakládat.*
*Usměje se na jednu stranu děkovně. Jeden z jeho problémů byl, že si nejspíše hledal přátele hlavně mezi smrtelýnmi a spousta z nich byla právě už dávno po smrti. Jistě měl přátele, kteří byli čaroději nebo upíři, ale byla to spíše jen povrchní přátelství. A právě Mads mu ironicky byla nejbližší. Málo koho z nesmrelných si pustil takhle k tělu. Možná ho zároveň děsilo i něco, co by mělo delší trvání. Na jednu stranu je rád za to, že se Mads vůbec k jeho slovům nevyjdářila protože věděl že od ní by si nevyslechl zrovna konejšívá slova. Ale byl za to vděčný, už jen protože si ho vyslechla. Nad jejími slovy se kysele ušklíbne.* Někdo doslovným...*Podotkne. Slyšel o otevřených bránách do pekla a teď díky jejím slov si dokázal odvodit, že v tom pekle nejspíše skončil právě Malachai a ta jeho slečna. Možná by to vysvětlovalo tu magii, která z ní naprosto sápala a nedokázala ji udržet v žádném zřídle. Nad jejími slovy se lehce pousměje.* Nešermoval jsem skoro stopadesát let. Vyšel jsem ze cviku. Nemyslém si, že bych vůbec zvládl základní postavení. *Přozná.* Ale to vaření...*Podívá se směrem ze kuchyni.* Na co bys měla chuť? Itálie? Špagety? A nebo třeba dobrý steak? *Nadhodí amávnutím ruky ze stolu zmizne to jídlo, kteér předtím vykouzlil. Jde na něm vidět, že stále postrádá svoji typickou jiskru ale je to lepší a méně melancholické než předtím. Donutí Mads z něj vstát a naznačí ji ať jde za ním do prostroné bílé kuchyně.*
Přesně tak. *Úsečně přikývne na tuto skutečnost, že Malachai a Meritriss byli v pekle.* Bojíš se, že tě porazím? *Nadzvedne pobaveně obočí, načež pokroutí hlavou.* Pojďme udělat nějakou itálii. *Prohodí. Někdy si sama ráda vařila, připomínalo jí to tu "lidskou" stránku bytosti, kdy nespoléhala jen na svou magii. A jak jinak vyplnit nekonečné množství času, než učením se různých dovedností...* Kudy kam? *Zeptá se jednoduše, aby ji navedl do kuchyně, neb stála přesně tak, že neviděla skrz žádné dveře kromě těch na zahrádku a nechtěla se vydat špatným směrem, aby se ztrapnila.*
*Podívá se bokem a lehce našpulí rty při jejích slovech.*Nechci se jen ztrapnit. *Což bylo jinak řečeno, ano bojím se že bys mě porazila. Ale nechtěl to říkat nahlass jeho ego mu to nedovolilo.* Dobře teda, tak itálii. *Zazubí se lehce. Sám rád věřil ze stejného důvodu jako Mads - připomínalo mu to lidskou stránku a navíc...docela ho to i bavilo. Kývna hlavou ať ho Mads následuje do kuchyně, která je jen o něco dál po chodbě.* Máš chuť spíš na... pizzu nebo těstoviny? Risotto? Něco s mořskými plody? *Nadhodí než jedním mávnutím ruky se v jejich ruce objeví sklenička červeného vína.* Denominazine d´origine controllata e garantita *Řekne ciž znamená, víno které se může vyrábět jen v určitě regionu itállie a je nejkvalitnější.*
Mořské plody zní dobře. *Nadhodí a usměje se a sevře trochu překvapeně víno, protože si prohlížela kuchyni. Nevylije však a přistoupí k němu, načež natáhne sklenku jeho směrem a jestli neuhne nebo se přidá, sklenky o sebe cinknou. Mads si jen ovoní se zakroužením víno, upije a postaví ho na linku.* Tak začneme.
Dobrá, mořské plody teda. *Souhlasně přikvýne a kouzlem se na lince objeví všechny ingradience k přímravě jídla. Pak se společně s Mads a flaškou toho úžasnéhé vína pustí do vaření. Když je za nějakou dobu hotovo vše dá na talíře, aby se mohli najíst. Po jídle se Axel zbaví špinavého nádobí a vyprovodí Mads.* Díky, žes přišla. Užil jsem si to vaření a... promiň za...Však víš. *Pousměje se lehce.* Měj se zatím Mads. *S těmi slovy ji políbí na tvář na rozloučenou a nechá jí odejít.*
*Seděla na dřevěné desce, která ani neměla palandu, no nestěžovala si. Snažila se vymyslet, co dělat dál. Čaroděj, s nímž sdílela nyní palubu zatracené lodi měl v držení její věci a s oblibou je ukazoval tak, že byly skoro na dosah, zároveň však blokoval její magii stejně jednoduše jako to udělal Malachai v jeho bytě. Nemohla tu použít magii, možná tu měl nějaké předměty, které to zařídily za něj, něco jako ty, co použili při lovu na Asmodea? Bylo to planné přání, doufala v to, že by existovala šance se odtud dostat. Tušila na co se čeká, na její matku, která měla důležitější věci na práci, které musela zařídit před zábavou. Triss si nemyslela, že se bude bavit, až Caroline - ne Lisbeth - dorazí. Děsila se toho okamžiku, kdy před ní její matka stane. Občas k mřížím zavítal malý host, dítě. Černé vlasy a ledově modré oči, snědá pleť. Mlčel většinou a jen si ji prohlížel s nic neříkajícím výrazem. Jednou, když tu nebyl čaroděj jí hodil křídu a snažil se ji vybídnout, aby něco nakreslila. Bylo to dítě, proč mu nevyhovět, že? Znovu takovou chybu neudělá. Promne si s hořkým úšklebkem modřinu, která se jí rýsovala na tváři, raději se zdržela uvažování nad tím, zda je lícní kost prasklá nebo jen naražená. Urputně se snažila držet pohled na dřevěném suku a co nejméně se hýbat, šetřit energii, vzhledem k minimu pití a jídla, co se jí zatím dostalo. Čaroděj něco čmáral do zápisníku a ona se na to soustředila, protože šumění vody a nárazy do lodi jen prohlubovaly její úzkost, že se nedostane zpět na pevninu. Tušila, proč jsou na vodě. Netušila jen, zda to zařídila sama Lisbeth nebo podsvěťané, které si nějakým zázrakem dokázala dostat do svých služeb. Věděla ale, že stopovací magie tu nefunguje. Pochybovala, že by zde někdo měl stopovatelné zařízení a v jejím telefonu už určitě také nebude strčená karta. Sveze se na záda, aby si už po sté detailně prohlédla strop s rukama složenýma na břiše a přepočítala všechny důlky a suky, co jiného dělat, že?*
*Augustus děkoval všem bohům, že ho ještě jako Killiána napadlo si nechat udělat amulet, který bránil vstupu do jeho hlavy. Cítil, že se o to Alatar pokoušel hned při první možné příležitosti, než to vzdal. Stačila by mu totiž jenom sekunda v jeho hlavě a celé krytí by bylo v tu ránu prozrazeno. Takhle bylo Gusovi uděleno ještě něco málo množství času, než bude moct svým kolegům přes Jacka Portera předat veškeré informace a důkazy a bude zahájena akce, jejíž cílem bude zatčení Lisbeth a rozprášení jejího kartelu. Co mu však plány zásadně kazilo byla nová informace o únosu dcery jejich šéfky. Bylo to v jeho krytí trochu jako divoká karta. Augustus nevěděl, co Lisbeth po Triss chce a obával se, aby toho v případě vyvrcholení akce nezneužila proti nim. Musel se k Triss dostat a zajistit, aby v konečném důsledku byla přesně tam, kde ji potřebují. A to ho dostává do momentální situace, kdy se rychle přesouvá pryč od tiše syčící hmoty na boku lodi. Jen co se dostane o palubu výš otřese trupem lodi výbuch. Gus věděl, že Alatar Triss hlídá a jediná možnost, jak ho bez přímého rozkazu Lisbeth dostat pryč, bude bezprostřední ohrožení lodi. Druhým krokem v Killově plánu bylo se co nejdřív dostat k místu věznění mladé čarodějky. Alatar bude spěchat, aby se loď nepotopila a bude mu jedno, na koho hlídání zajatkyně přehodí. Alespoň v to Gus doufal. Bylo mu jasné, že nebude na hlídání Triss sám, ale tohle hodlal řešit, až bude vědět, s kým má tu čest.*
*Výbuch a otřes málem shodí Triss z dřevěné podsedy, která sloužila momentálně jako postel a řetěz zařinčí. Také se ozve ale uspokojivější zvuk, jak neznámý čaroděj, který si už jednou hrál s její myslí, spadne na podlahu a nahlas zakleje, zatímco se ozve poplach, který svolává lidi Lisbeth řešit zádrhel. Lisbeth momentálně byla mimo loď, člunem někam odplula na jednání, zajatkyně a ani nováček nemohli tušit kam, mohli se jen domnívat. Alatar jako jeden z nejbližších lidí měl tohle místo v její nepřítomnosti na povel ještě s některými vlkodlaky a jedním civilem, kterého mysl však byla snadno ovlivnitelná, stejně jako ta od ostatních civilů sloužících Lisbeth, samozřejmě. Jak Augustus předpokládal, tak jestliže se nacházel poblíž cel, tak jemu a druhému nejbližšímu vlkodlakovi připadne úkol Triss hlídat, co kdyby za výbuchem stál někdo zvenčí, někdo zevnitř, kdo ji chce dostat ven, neb dosud žádné podobné nehody nebyly. Mohla se rozbuška snad vznítit sama? Mohlo jít sice o sklad zbraní, nehody se stávají, ale v tento moment? Augustus se pravděpodobně uvrhne v milost a nemilost samotné Reedové. Mladý civil, který s ním skončí na hlídání se přiblíží k cele a Triss si prohlédne pohledem z něhož jí naskakuje husí kůže. Jestliže Gus je v místnosti také, jen vytřeští oči, rychle je však přesune na mladíka. Věděla přece, že tu někde bude. Přesto se v ní objeví pocit úlevy a radost, že žije. Mladík se jen usměje.* Nazdar krásko, zdá se, že spolu chvíli pobudeme... *Jen pár slov a její jistota, že tohle by mohlo být vlastně docela vpořádku se poměrně rychle rozplyne a čarodějka polkne a spustí nohy na zem. Pořád na sobě měla světle béžové šaty s kvítky, už nepůsobily tak draze, když na nich bylo pár stop krve u hrdla a v oblasti kolen byla látka trochu rozpáraná, jak spadla. Přes to stále měla džínsku, na zádech trochu zašpiněnou od zdi i palandy a na nohou stejně modré vyšší konversky s džínovinou. Být to na ní, dávno má jiné oblečení i spodní prádlo, ale...okolnosti jí nedovolily si příliš vybírat. Na boku , když se trochu shrnula džínska byla také krvavá stopa, jak jehla roztrhla kůži, druhý vpich tak byl na straně krku. Kromě podřených kolen s modřinami a jedné na lícní kosti však byla vlastně vpořádku. Tmavé vlasy padaly na ramena i záda a ani nepůsobily tolik zacuchaně. Trocha make-upu, sprcha a čisté věci a mohla by se možná i tvářit, že se nic nestalo. Ve dveřích cely zašramotí klíček a Triss se postaví, načež zavrávora kvůli nečekanému pohybu lodi, čaroděj ji zřejmě podepřel magií, nebo vodou, aby ji naklonil správně a nepotápěli se, těžko říct. Opět mohla jen odhadovat, zatímco po místnosti bez oken se rozlévalo světlo, především ozařující prostor čaroděje, co ji hlídal, ona se utápěla vesměs v šeru.*
*Augustus probodl Triss pohledem, když viděl změnu v jejím obličeji.* /Holka, hloupá, alespoň mi to nestěžuj a nevrhej na mě podezření../ *Zabrblá si pro sebe naštvaně a sleduje, jak se jeho kolega přiblíží k cele. Nebylo to žádné tintítko, ale zároveň nepatřil k nejsilnějším z mužů. Augustus odhadoval, že si jej tady Lisbeth nechává pouze z toho důvodu, že jeho mysl byla výborná na strategii. Gus nelibě nakrčil nos, zatímco v šeru vytáhnul z kapsy injekční stříkačku, kterou sebral ze zásob ve skladu lodi. Vzhledem k tomu, že nelegální látky sloužili k hlavní zábavě Reedové, tak jich tam bylo požehnaně a jedné chybějící si nikdo nemohl všimnout. Tahle už však nebyla prázdná, nýbrž se v ní nacházela lehce mlžná tekutina. Augustus si jehlu připravil skrytě do dlaně a čekal na nejvhodnější okamžik. Ten mu k jeho štěstí poskytl pravděpodobně sám čaroděj. V momentě co se loď naklonila to hodilo nejen s Triss, ale i s oběma vlkodlaky a toho Gus využil a jehlu zabodl druhému muži do krku. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o žádného namakance kalné látky nepotřeboval ani tolik. Hození lodi se zároveň postaralo i o ránu do jeho geniální palice a muž se sesunul k zemi, kde se mu vpich po jehle téměř okamžitě zahojil.* Bude chvíli mimo a po probuzení si nebude pamatovat, co se dělo pár sekund před ránou. *Objasní šeptem a odtáhne vlkodlaka trochu stranou, aby mohl mříže zase zamknout.* Promiň, ještě to tak chvíli musí být. *Pronese a rozhlédne se kolem sebe, přičemž si provětří okolí, že může mluvit.* V pořádku? V rámci možností? *Nechá Triss chvilku maximálně na přikývnutí, než šeptem rychle pokračuje.* Jsem v kontaktu s Jackem Porterem. Máme plán s policií. Ty jsi nečekaná překážka. Nemůžeme dovolit, aby se něco pokazilo. Zvládnu tě dostat ven, ale pak to bude na tobě. Musíš se dostat k zádi lodi. Co nejdál zvládneš. *Pokračuje v rychlých instrukcích, zatímco vytáhne z kapsy papírek, na kterém je napsaná jen jedno slovo. Záď.* Schovej ho někam u sebe, kde si myslíš, že ho nenajdou, ale ty ano.. *Dá ji další pokyn, zatímco se loď znova lehce zhoupne a Gus zaslechne jak se všichni vrací na pozice. Vstrčí ruku skrz mříž a natáhne se po té Trissině, kterou vytáhne ven skrz mříže.* Stejná látka, stejný účinek. Promiň, je to nutnost.. *Pronese rychle šeptem, než ji zabodne jehlu do ruky mezi modřiny, aby vpich budil nejmenší podezření. Pak Triss od mříží prudce odhodí, aby byla nucená spadnout, schová stříkačku a přesune se ke svému kolegovi, aby ho ne zrovna něžně probral, přičemž mu vrátí k opasku klíče od cely. Pár sekund na to se dveře místnosti opět otevřou.*
*Přikývne, i když v rámci možností se stále tváří ne zrovna přesvědčeně, že muž bude vpořádku. Občas přehnaná starostlivost byla na obtíž. Rychle kývne.* Co je zač to dítě? *Zeptá se v rychlosti, když získá všechny instrukce. O Jackovi přece věděla, více méně. Nepřipománala, že čaroděj jí může vlézt do hlavy, nebyl na to čas a s povzdechem uhne pohledem a odkašle si, když zvedne obočí a výmluvně papírek opře tam, kde pochybovala, že někdo bude hledat. Prozatím takovým místem byly dvě místa...a obě se nacházely zakryty spodním prádlem. Triss v rychlosti vyhrne šaty, aby se dostala k sportovní podprsence, děkujíc bohům, že ji má. Na sportovních podprsenkách tohoto typu byly úžasné vyjímatelné vycpávky. Taky do nich právě schová s rudými tvářemi, že se nekomfortně musí odhalovat, lísteček. Kdyby ji i někdo vysvlékl donaha, nenalezne lísteček. Jen na něj ona nesmí zapomenout.* Počkej, on možná nikdo o mé- *Než však dokončí, že dost pravděpodobně Lucas a ostatní únos ututlali, tak obsah je vstříknut a jehla je z rány venku a ona padá na zem. Sotva zvládne pád alespoň trochu zbrzdit, než upadne do bezvědomí. Chvíli po vzbuzení mladého vlkodlaka do místnosti vejde muž, zdánlivě podobný Augustovi vzhledem, který jen zavrčí a pohlédne na cely. Nedůvěřivě je zkontroluje, že jsou zavřené a znovu se podívá na Augusta, nic však neřekne a postaví se do jednoho z rohů, odkud měl perfektní přehled. Nikdo není nikam propuštěn, čaroděj zřejmě pomáhá opravit loď nebo vzpomínky na užití magie. A po dalších desítkách minut se chvíli po probrání Triss, dveře znovu otevřou a dovnitř vkročí Lisbeth Reed v celé své kráse a věnuje Tristanovi úsměv, který byl nebezpečný, zároveň ne pohrdavý. Nezdálo se však, že by šlo o víc, než respekt a výhodné spojenectví z její strany. Malé dítě proklouzlo dovnitř dveřmi za svou matkou a když spatřilo vlkodlaka v rohu, tak k němu přeběhne s označením, které nejspíše Triss i Killiána překvapí, protože podoba na matku byla jasně znatelná. Triss to však překvapí spíše z důvodu, že asi nevěřila, že by někdo s její matkou něco chtěl mít. Lisbeth se odvrátí od dvojice k cele a čarodějka o něco víc zbledne a posune se po zemi pomocí ruk za sebou dál. Strach byl slabé slovo pro to, co se objevilo v jejích očích. Mít teď k dispozici magii, zřejmě situace dopadne mnohem hůř, než že se začne zlehka třást.* Myano. Říkala jsem ti, že tě dostanu. *Prohodí sladkým tónem a nehtem přejede po mříži, až to vydá odpudivý vlk, před kterým se přítomní vlkodlaci, ale i Triss přikrčí a většina se také oklepe.* /Seber se, notak...je to jen ona..../ *Snaží se k něčemu přimět, ale trvá několik dalších desítek vteřin, kdy si ji Lisbeth s nadřazeným opovržením prohlíží, jak sedí na zemi, rukami zapřená za sebe a přitisknutá zády ke zdi. Byla ve velice nevýhodné pozici, kdy rozhodně působila jako kořist.* Caroline. *Osloví ženu, co nejjistěji zronva dokáže a nakonec přeci jen zachytí rukou palandu, která se nabízela jako jediný pomocník k tomu vstát na nohy. Měla dojem, že místo kostí a kloubů má želé a není možné, že by se na nich udržela, tolikrát měla ve snech situaci, kdy proti matce znovu stane, kolikrát si ji sama zkoušela představit.* Už mi neříkáš "mami?" *Popíchne ji Lisbeth, která přestane skřípat zuby, že ji oslovila starým jménem.* To nejsi. Nejsi a nikdy nebudeš moje máma, jediné, co nás pojí je a bude krev. *Odvětí Triss. Cítila se pořád trochu malátně po tom, co jí vpíchl Killián.* Nevadí, nechci za dítě zrůdu. Ďábla. *Opáčí Lisbeth a Triss se raněně uhne pohledem. Pořád to byla rána do živého, i po těch letech, protože svým způsobem tak samu sebe vnímala díky ní...a díky peklu.*
Tvůj nevlastní bratr.. *Ucedil na půl pusy rychle, než ji dal všechny instrukce, co mohl a poté se pokusil zajistit, aby si něco málo vybavila i poté, co ji oblbne hlavu drogou. Mrzelo ho, že nemohl nechat Triss dokončit, co chtěla říct, ale bylo by příliš riskantní čekat byť další vteřinu. To si sám ověřil, když sotva proplesknul párkrát druhého vlkodlaka a vytáhl ho na nohy se slovy, že je cretino, co neumí udržet rovnováhu, přičemž to nezapomněl říct s důrazným italským přízvukem, a dveře místnosti se v ten moment otevřely. Věnuje svému otci stejně nevraživý pohled, který byl použitý i z jiného důvodu než jen značné nelibosti k vedení v podobě jeho osoby. O tom však neměl Tristan nikdy vědět. Alespoň si to Augustus myslel. Ustoupí stranou ke stěně vedle svého kolegy a nechá ostatní, aby naplnili místnost. Jako poslední je jeho pohled věnovaný malému klučinovi, kterého dosti litoval po celou dobu svého krytí. Nicméně to ještě neznal novou skutečnost. Že Trissin nevlastní bratr je zároveň i jeho nevlastním bratrem. Překvapení na jeho obličeji byli chvíli znát, než jej zamaskoval a tvářil se opět neutrálně. Možná lehce otráveně, že je stále zde.*
Trochu si pohrajeme... *Prohodí Lisbeth směrem k Triss dost zlověstně na to, aby čarodějce došlo, že je v maléru. Skočí pohledem na malé dítě, které se nadšeně odtáhne od otce a přihopsá k matce.* A na co si budeme hrát? *Zeptá se, zatímco ji tahá za rukáv a nutí, aby k němu shlédla s drobným úsměvem.* Co všechno tahle zrůdička vydrží. *Prohodí směrem k chlapci a ten nedšeně zatleská. Triss jen proletí hlavou, zda to dítě skutečně ví, čemu tleská nebo tomu vůbec nechápe.* /Nevlastní bratr./ *Dojde jí z podoby její matky a hocha. Moment na to se dveře otevřely.* Vše je připraveno, slečno Reedová. *Osloví mafiánku a ta jednou tleskne a otočí se na Tristana.* Vymysli dobrou show, chci se bavit. *Poradí vlkodlakovi, zachytí chlapce za ruku a elegantně s ním opouští místnost, ačkoliv hopsající chlapec by jí měl správně na eleganci ubrat. A jestli Triss dosud měla nějakou barvu ve tváři, tak nyní všechnu pozbyla, jak se k mříži začal blížit vlkodlak, který to už zkusil předtím, než jej Killián poslal do bezvědomí. Nakonec...stále měl klíčky. Otočil se však na Tristana, aby zjistil rozkazy a plány.*
*Tristan se na Lisbeth koukne a potom pohrdavým pohledem sjede Triss.* Jistě, drahá.. *Pronese a jeho oči vyzařují stejnou radost, jakoby mělo malé dítě, když dostane vysněnou hračku. Až na to, že v těhle očích bylo mnohem méně nevinného a skutečně radostného jak to u malých dětí bývá.* Odemknout, vyvléct.. *Rozkáže vlkodlakovi, který jeho pokyny s radostí splní., ačkoliv působil, že mu z rány do hlavy stále ještě nebylo nejlíp. Mříže cely se opětovně otevřou a vlkodlak zaleze dovnitř. Je mu jedno jak moc a jestli se Triss vzpírá. Zkrátka ji nakonec vytáhne a pohodí před mřížemi, aniž by si lámal hlavu s nějakým jejím pohodlím.* Taková malá špína.. *Odplivne si na Triss Tristan, když mu skoro leží u noh. Vlkodlak, co ji tahal z cely připomínal psa na závodech, který celý netrpělivě čeká až mu otevřou box a on se bude moct pustit do honění utíkajícího zajíce, nicméně jeho nadšení je hbitě zaraženo.* Dneska ne.. Tady mladý bažant se ještě nijak zvlášť nepředvedl.. Dáme mu šanci zazářit.. Jistě souhlasíš.. Soleri? *Obrátí se na Augusta a jeho jméno pronese se značným výsměchem. Jakoby věděl něco, co ostatní ne. Augustus, ač se mu to protivilo, ale musel zachovat krytí.* Jaké jsou pokyny? *Zeptá se, když přistoupí k Triss ze stínu, s jasným italským přízvukem.* Někde ji chybí na kůži barva.. Naprav to.. A malá zlomenina by nebyla na škodu.. *Dodá se škodolibým zlým úšklebkem a sleduje, jak si se situací mladík poradí. Augustus, zády k Tristanovi, věnuje Triss krátký omluvný pohled, než ji uštědří první ránu pěstí do poloviny stehna.*
*Čarodějce se nechtělo, vůbec se jí nechtělo a v její mysli nyní byly dvě možnosti, které přicházely v úvahu. Buď se nechat vyvléct a hystericky se bránitjim všem a nebo si zachovat trochu důstojnosti, alespoň hrané a nechat se vyvléct po svých. Co horšího se mohlo stát, když její matka ji chce stejně vidět mrtvou, pouze chce, aby co nejvíc trpěla? Triss tak zatne zuby a pokusí se ovládnout třesoucí se tělo, pokusí se distancovat myslí od vlastního těla, hrdosti a čehokoliv. Vydržela doslova peklo, vydržela tam tři měsíce. Nic nemohlo být horší než peklo a...vlastně se možná může vytrestat za to, že těm lidem nepomohla. Na jednu stranu se bála bolesti, která přijde, na tu druhou jí to najednou přišlo správné. Zvedne bradu o něco víc a na nejistých nohách vykročí vpřed, když se dveře otevřou. Snaží se udržet výraz stejný, i když s ní vlkodlak trhne, aby ji vyvlekl ven, ale nepodaří se jí to úplně, přeci jen ji švihnutí o zem vyvedlo z rovnováhy. Myslela, že místnost opustí, ale skrze zeď si nevšimla dosud, že po pravé straně je zrcadlo. Možná i kdyby si ho všimla, kdo ví, zda by ji napadlo, že je propustné. Na to byla dostatečně ve stresu a zabraná do role, kdy chtěla udržet jakousi masku, že je "nad věcí" a skutečně jí ublížit nemohou, když jim to nedovolí, co samozřejmě nebyla pravda, ale...nad čím jiným teď měla vlastně kontrolu, než nad svým vystupováním.* Řekl mafián. *Utrousí a zapře se o zem, aby se postavila. Stejně jako posledně, když na ni matka poštvala vlkodlaky, se jejím obranným mechanismem před strachem ze všeho stala drzost a snížil se pud sebezáchovy, když Tristanovi pohlédne do očí, i se svým nižším, zato vlastně vcelku průměrným vzrůstem. Skočí pohledem ke Killiánovi, kterému řekne Soleri a uloží si to do paměti pro příště. Zatne čelisti. Nechtěla, aby to byl on. Ne, že by to něco měnilo na tom, jak o něm smýšlela, tohle taky musela být role pro Lisbeth, aby se to jednou pro vždy ukončilo. Mise v utajení. Triss se jen nadechne a pomalu přejde od toho, kdo jí má zasadit rány k Tristanovi, protože...kdyby zahlédla jeho - Killiánův - výraz, možná by se to zhroutilo a ona se rozbrečela. Třásla se, čekala nejhorší, čekala na ránu s vlkodlačí silou, čekala na utrpení, které přijde, kterému se vydala dobrovolně, protože alespoň nad tím měla kontrolu a mohla jít proti očekávání a sama před sebou si udržet alespoň nějakou hrdost. Alespoň zrnko. Ve skutečnosti se však neskutečně bála, ať to zastírala čímkoliv. Vykřikne, když dopadne první rána a její noha se podlomí, stejně jako se Triss předkloní a opře o zem, když se o ni kolenem zasažené nohy dotkne. Pevně sevře víčka a třas se jen umocní, jak se snaží zadržet v sobě další projev bolesti, prodýchat to a udržet slzy uvnitř. Přesto jich několik unikne ven. Nepovolí sevření čelistí, ač má dojem, že si je brzy jistě musí rozdrtit o sebe na prach. Pak, než by ztratila jakoukoliv odvahu prudce zvedne hlavu, aby odhodila vlasy na záda a lesknoucí se pohled upřela na Tristana bez jediného mrknutí, které by tomu vzalo ten dojem, co se alespoň pokusila vzbudit. Velmi opatrně, pokud nepřijde další rána, se znovu opře o zem a odlehčujíc jednu nohu se znovu staví do vzpřímené pozice.*
*Jen co je Triss venku, tak se nad ní Tristan zašklebí. Ne škodolibě, spíš jakoby právě dorazil za horkého letního dne na zhnojené pole.* Pořád lepší mafián, než kříženec.. *Ucedí, jakoby mu ani nestálo za to Triss odpovídat. Následně už si velice užívá, že může pole působnosti přenechat Augustovi. Stát se tato událost před pár měsíci, tak s tím má mladý vlkodlak mnohem větší problém. Za dobu však, co je v téhle společnosti, si už zvládl nějaké morální zásady ve své roli natolik otupit, že byl o dost přizpůsobivější, než na začátku, což ho dost děsilo. Bude mít šanci být tím normálním Killiánem, až tohle všechno skončí? Nebo ho duch Augusta bude pronásledovat i po skončení mise a bude mu připomínat všechno špatné, co udělal a jak snadno z něj pár měsíců ve špatné společnosti udělalo jeho otce? Který se navíc ke vší té ironii nacházel s ním v místnosti, přestože úředně byl mrtvý. Zasadit první ránu bylo vždycky nejtěžší a Augustus zatnul zuby, když Triss vykřikla. Tohle si dlouho neodpustí. Sleduje, jak čarodějka vzdorovitě pohlédne na jeho otce, než se vzpřímí a v ten moment ji uštědří další ránu. Na Tristana nevidí a tak nemůže zahlédnout, jak spokojeně se ušklíbne směrem k zrcadlu. Rána do žaludku bude pro Triss nejspíš dost bolestivá, ale Gus uměl mířit, aby ji nezpůsobil žádná vnitřní zranění a tudíž Triss po těhle ránách zůstanou pouze modřiny. To nejhorší mělo teprve přijít. Gus pokračuje ránou do zad, aby Triss přinutil znova spadnout na zem, čehož využije a šlápne ji na nohu, aby způsobil onu přanou zlomeninu. Policista v utajení jel momentálně na jakéhosi autopilota, který ho držel v roli, ale bylo zřejmé, že jen, co bude moct být sám, si to bude neskutečně vyčítat.*
*S heknutím se předkloní po další ráně a instinktivně si zachytí břicho, než padne na kolena a musí je využít k tomu, aby se zapřela a nepadla tváří na zem. Ona sama si povšimne úšklebku Tristana. V další okamžik se jí zatmí před očima a těsně po výkřiku vydá dávivý zvuk způsobený bolestí. Zakryje si ústa a několikrát polkne, aby se skutečně nevyzvracela. Měla dojem, že na chvíli musela přestat vnímat, protože když konečně zaostřila a přestalo jí hučet v uších, tak byla v místnosti Caroline a obdivně, byť velmi nadřazeně a pomalu tleskala, zatímco mířila k Triss, kterou zachytila za vlasy a škubnutím za ně ji přiměla se narovnat a rozložit na noze váhu. Po tvářích jí tekly slzy bolesti a ona zaskučela.* Výborně. Malá ochutnávka pro dnešek stačí. *Prohlásí a pousměje se, skoro něžně, zatímco nadzvedne nohu a držíc Triss stále za vlasy, aby se tentokrát dívala na ni jí na zlomeninu ještě šlápne a ona vykřikne o to hlasitěji, skučíc víc, když přitlačí. Před očima měla tmu a snažila se rukama sáhnout za sebe, jen to ale zhoršila a nakonec ji její matka hodila na zem, kde tentokrát zůstala vyčerpaně ležet. Slyšela matku, jak porušila ostatním odejít, sama se na Triss jen pohrdavě podívala.* Alatare, postarej se, ať vydrží, co nejdéle. *Přikáže čarodějovi, zatímco Triss se snaží nevypustit metaforicky duši tu na podlaze. Bylo jí zle a od bolesti cítila na spáncích tíživou slabost. Jen polkne a víc se nehne. Měla dojem, že i nádech ji teď bolel, ale za to nejspíše mohlo její břicho, kam dostala ránu pěstí. Vnímala, že ji čaroděj zvedl, jak by taky ne, když ji bodla ostrá bolest u níž vzlykla a vyjekla zároveň. Narovnání nohy už nevydržela, s dalším zvukovým projevem u něhož se jí zlomil hlas jednoduše omdlela.*
*Augustova tvář je nepropustná, ale uvnitř se Killián proklíná za to, co Triss musí udělat. Je mu jedno, jestli mu Triss odpustí nebo ne, protože on si to sám rozhodně neodpustí. Ustoupí stranou, když do místnosti vejde opět Caroline a po chvíli i čaroděj. Momentálně naprosto bezmocně zatím sleduje, jak je Triss odvlečena zpátky do cely a u toho slyší i její projevy bolesti. Vzhledem k tomu, že je Triss již opět pod hlídkou Alatara, tak se rozhodne hned po Caroline odejít i on a vrátit se k předstíraným povinnostem. Stihne sotva projít futry, když je zachycen za zápěstí dost silně. Zastaví se, ale neotáčí, neboť dotyčný přistoupí blíž k němu a Gus cítí Tristanův pach.* Ať už máš v plánu cokoli, nevyjde to. Ušetři si trápení a zmiz odsud, dokud ještě můžeš. Caroline jsi možná svou přetvářkou obelhal, ti aristokreténi si tě vycvičili dobře, ale já nejsem ona, synku.. *Sykne starší z vlkodlaků a Augustus cítí, jak mu vyskočí husí kůže, když dojde na oslovení. Tohle byl průser. A velký průser. Ale rozhodně mu to nehodlal dát zadarmo. Mise ještě neskončila. Proto, aniž by se otočil, neb v jeho očích by bylo zřejmě vše vidět, pronese stejným syknutím s italským přízvukem zpátky.* Nejsem už ničí syn. Fotr mi zemřel dřív, než jsem se narodil a matka ho pod drn následovala chvíli na to. A protože nemám zájem stát se boxovacím pytlem, tak se s pardonem vrátím ke své šichtě. *S tímhle se staršímu vlkodlakovi vytrhne a zamíří pryč dostatečně rychle, aby v jeho přítomnosti už nemusel trávit ani sekundu.*
*Na lodi byl příšerný chaos. Mladík s dlouhými vlasy a vousy probíhal lodí k věznitelským celám. Řídil se svým plánem, ale Triss byla nepříjemné zdržení, se kterým nepočítal. Celý plán začal už za svítání, kdy se Augustus vmísil k jednotce, co se vracela a břeh pro nezbytné zásoby. Využil toho, že se nachází na pevnině a poslal svému oddělení poslední hlášení, aby se připravili. Zároveň využil toho, že se mohl na chvíli vytratit a vyřídil krátký hovor s nejvyšší čarodějkou Bronxu. Poté se opět nenápadně vrátil ke skupince vlkodlaků a i s nimi a nákladem zpět na loď. Doufal jen, že vše klapne. Samotná akce začala asi před hodinou. Policejní oddělení se přiblížilo ve člunech k lodi a jeden tým se jal sabotovat lodní šroub, aby zamezili odplutí. Další rozestavil zátarasy mezi lodí a širým mořem, aby ji ještě více ukotvili na místě. A poté už vypukl onen chaos. Členové oddělení pro organizovaný zločin a SWATu se hromadně začali dostávat na loď, zatímco členové gangu je odráželi. Během prvních výstřelů se Kill rozběhl právě k celám. Alatar byl pryč. Bylo ho potřeba k obraně, neboť se předpokládalo, že jde pouze o útok z venčí. Dveře se rozletěly, když mladý vlkodlak vběhl dovnitř. Prvního z hlídajících překvapil a srazil k zemi s dostatečnou silou, aby ho dostal do bezvědomí. Druhý už byl na jeho útok připravený a vystřelil. Kill se kotoulem schoval za nejbližší zdí, zatímco ve své zbrani vyměnil náboje. Poté vyhlédl a rychle vystřelil. Snažil se ho nezabít, ale alespoň dostatečně zmrzačit, což se mu stříbrnou kulkou těsně nad koleno povedlo a vlkodlak se s bolestivým zařváním sesunul k zemi. Kill vylomil zámek na cele a rychle Triss hodil dvě stříkačky se sedativy o které jej požádala.* Pospěš si. Já musím na palubu.. *Požádal ji rychle a tiše, zatímco se vydal zase ven. Doufal, že si Triss pamatuje, kam se má vydat a že Maddie dorazí dostatečně včas a pomůže s pacifikací čaroděje a zatýkáním vlkodlaků.*
*To, že jí čaroděj nohu srovnal neznamenalo, že ji vyléčil. A Lisbeth nohu ještě asi dvakrát přišlápla během svých návštěv ale skrze některé neodkladné záležitosti neměla mnoho času se své dceři věnovat, co bylo možná štěstí. S bolestným skučením se dostane z provizorního, dřevěného lůžka, když se ozve střelba. Do očí jí vyhrknou slzy. Nohu si zpevnila, jak to bylo v jejích silách, prostě vzala riflovou bundu a v místě zlomeniny ji pevně ovázala a zauzlovala, aby se kost, co nejméně hýbala, přesto každý pohyb pekelně bolel. Přitáhne si stříkačky se sedativy a jehly jednu z nich omotá kouskem látky z vlastní sukně, načež ji schová do sukně, to kdyby náhodou gumové nasazování na špičce náhodou selhalo. Vážně se těšila na to, že se převlékne, až se odtud dostane. Jestli se odtud dostane. Triss se bez magie nedokázala udržet na nohou, natož se pohybovat, otřesy byly příliš bolestivé...A tak se začala přesouvat zčásti po čtyřech a z části plazit. Už tak podřená kolena zbarvená do fialovohnědé modřiny bolela, ale rozhodně méně, než zlomenina....a přesně za tu ji chytne postřelený vlkodlak, až Triss vykřikne. Škubnutím Triss přitáhne k sobě blíž a ona má pocit, že na chvíli přestala vnímat svět, protože, když znovu začne, vlkodlak je nad ní a tiskne ruce k jejímu hrdlu, zbavujíc ji účinně kyslíku. Jedna ze stříkaček byla z dosahu, musela použít tu zabalenou. Jednou rukou tak bojuje o odlehčení na krku, druhou rozmotává a z posledních sil ji bodne vlkodlakovi do boku a zamáčkne obsah do něj. Nepředpokládala, že jej to vypne na dlouho, byl vlkodlak. Když začne omdlévat, tak se mu zapře oběma rukama s lapáním po dechu do jednoho ramene, aby spadl mimo ni. V další chvíli stačí najít zbývající stříkačku a své věci, které tu odmítala nechat, už z důvodu toho, že až se dostane někam na pevninu, bude potřebovat něčí pomoc, a dostat se ven. Neměla čas dlouze popadat dech, takže byl sípavý a těžký. Sotva se dostala z místnosti mezi prsty jí zajiskřilo a Triss se úlevou zasmála a z očí jí vytryskly další slzy. Teď už se na nohu postavit mohla a místo druhé se podepírala telekinezí v kroku, nahrazovala druhou nohu magií v tu chvíli a zraněnou pomocí stejné magie podpírala a obepínala, aby nebyly otřesy natolik silné. Přesto nebyla dost rychlá dost obratná. Její chůze byla značně nemotorná, musela se opírat o zeď a mezi ňadra se jí zarývala jehla. Nevybavila si kam jít, rozhodně však, co nejdál od přestřelky a policie, která nejspíše o její přítomnosti na lodi nebude vědět, pokud Ezekiel vyhledal Lucase a Taylera, ti by zmizení ututlali, v to přece doufala, když chtěla aby utekl. Bylo jí blivno a cítila se slabě. Ne jenže neměla v sobě dost živin a tekutin, bolest tomu všemu nepřidávala. Noha kam dostala pěstí bolela, ač nebyla zlomená, protože Killián zasáhl svaly v místě, kde se protínaly a tak cítila každé napnutí a stažení. Se zatnutými zuby šla dál. Schová se, přečká to a- Zády prudce vrazí do zdi a zahledí se vyděšeně do očí čaroději, který ji k ní přitiskl telekinezí. Na hrudí cítila tíživý tlak jeho moci, když na ní upíral zlostný pohled.* Jak ses dostala ven?! *Vyjede po ní frustrovaně, neb se věci komplikovaly více než dost. Jak se blížil, Triss přesunula ruce k hrudi, kde ji utiskovala magie a snažila se hluboce nadechnout, když se jiskřičky zpomezi prstů dostaly i do vlasů. Prsty obemkla stříkačku a za úkrytem dlaní ji dostala do dlaní a co nejnenápadněji sundá gumové zabezpečení ze špičky. Pohled držela zklopený, mohlo se zdát, že si hraje s řetízkem, což nebyla pravda a Alatar na to také přišel, když se do něj zaryla jehla. Nečekal to zřejmě, tolik věřil tomu, že se mu nic nestane. A ona k němu ruku s jehlou přiblížila velmi opatrně, kdyby měl štít proti útoku. Možná jej měl jen vůči magickým a nebo jeho amulet nezahrnoval jehly jako zbraně, těžko říct. Stáhl ji ale s sebou na zem a Triss vyjekla bolestí a stiskla látku jeho oděvu v ruce. V obdobný okamžik se ozve poblíž výstřel. Triss jen vzhlédne, protože se zdál blíž než ostatní a její pohled se střetne s civilkou, které se většinu života děsila...které se v oblasti krčního důlku valila ven krev a ona se ji snažila zadržet prsty. Něco zachroptěla, ale mladá čarodějka se nesnažila rozluštit co, protože se přes Alatara vyklonila a bolestivě vyprázdnila obsah vlastního žaludku. Pak si připomněla útěk. Stáhla čaroději magické předměty, kdyby v některém byla energie nebo štíty, aby chránila sebe a on jim tak snadno neutekl a za pomoci magie a tmy, která tu panovala, jakožto obrana proti útočníkům z venčí, se dostala do prázdného prostoru, kde žádný boj nehlučel. Slyšela ale, že se někdo blíží. Nebyl čas váhat. Za zády se jí zablesklo a Triss se jen na okamžik zakymácela ztrátou energie, než mávla křídly a s pár dalšími mávnutími se dostala dost vysoko, aby ji už nikdo neviděl. Nemohla letět ke břehu, který svítil, přes světelný smog by byla nápadný cíl. Musela zamířit jinam. A tak nad vodou, kde byla větší tma a z dosahu zraku obyčejných lidí se v tichosti za svistu větru okolo uší a šuchotu křídel, jak se pohybují přesouvá, co nejdál od proklaté lodi, stále však dost blízko, aby viděla pevninu, pro jistotu, že se nevzdaluje někam nad širé moře.*
Já tě varoval, synku.. *Pronese hlas ze stínu, který Kill moc dobře znal. Mladý vlkodlak se zastaví a nemůže si odpustit úšklebek, přesto že to bylo něco pro něj naprosto netypické.* A já ti řekl, že nejsem tvůj syn.. Mými rodiči jsou nyní Victor a Antoinette Seymourovi, hrabě a hraběnka z Pembroke.. *Prohlásí hrdě a vzpřímeně se zastaví naproti Tristanovi, který byl jen o něco málo menší, nicméně těm, kteří viděli Killa stát vedle jeho děda bylo jasné, že výšku má rozhodně z rodiny Blacků.* A ty jsi mrtvý.. *Dodá a odplivne si.* Přijdu si živý dost.. Ačkoliv bych ti měl poděkovat za to, že už po mě nejdou úřady.. *Pronese starší z dvojice zlomyslně.* Ne na dlouho.. *Ozve se třetí hlas, tentokrát ženský.* Promiň, zlato.. Žena se musí chránit.. *Mrkne na něj a výraz její tváře naprosto odporuje jejím slovům, stejně tak napřažená zbraň v její ruce.* Co tím chceš říct, ty děvko?! *Zavrčí na oplátku Tristan, který naprosto onu zbraň ignoruje. Však má taky vlastní.* Nemůžu dovolit, aby mi venku pobíhal někdo, kdo má o mě až moc informací, to jistě chápeš, že? *Pronese zlomyslně Caroline a natáhne kohoutek své zbraně. Tristanův obličej je na moment nerozluštitelná změť, než se vyjasní. Oba dva momentálně naprosto zapomněli na existenci svého okolí a hlavně Killiána.* Naprosto.. *Odvětí starší vlkodlak chladně a rychleji, než mohla civilka zareagovat, napřáhne ruku a vystřelí. Caroline se sesune k zemi, zatímco Kill tasí svou pistoli a po zdrhajícím Tristanovi několikrát vystřelí, zatímco se rozběhne ke Caroline.* Merda! *Zanadává rozzuřeně, když se zrak civilky zakalí a její puls mu zmizí zpod prstů. Přebije zbraň a vydá se zpátky na palubu. Tam už se taky rozhořela přestřelka mezi členy policejního úřadu, z něhož se někteří už dostali na palubu, a členy gangu, kteří ještě neměli tušení, že jejich vůdkyně je mrtvá a její vrah na útěku. Kill pár přesnými stříbrnými střelami vyřadí z palby několik vlkodlaků, aby lehce vyrovnal síly a postupně se dostane až ke svému nadřízenému.* Caroline Blakeová je mrtvá. Její tělo se nachází na druhé palubě, tři místnosti od cel. Vrah utekl. *Přednese během střelby hlášení a stále očima pátrá po nejvyšší čarodějce Bronxu. Neunikne mu tak, jak z lodi odlétá osoba.* /Prosím, ať je to Triss.. Ať už je v bezpečí../ *Pomyslí si, než mu šéf položí dotaz.* Viděl jste vraha? /Co mám říct?/ *Na jednu stranu by rád svého otce napráskal, ale na druhou stranu mu bylo jasné, že by to zkomplikovalo tolik věcí. Navíc by se při prokázání rodinné vazby nemohl podílet na jeho zastavení a to byla jediná věc, kterou momentálně chtěl.* Ne.. Střelba přišla ze stínu.. *Odpoví nakonec.*
*Nejvyšší čarodějka se objevila v podobě rorýse, také si všimla odlétající čarodějky, neměla však momentálně ústa na to si dostatečně teatrálně povzdechnout, že malá cácorka se připlete všude. Vzhledem k ptactvu, které vyplašila přestřelka se musela uhýbat ve vzdušných proudech, převážně rackům, než přistála a vklidu se změnila v zádech vlkodlakům. Bez okolků vyrvala židli kovovou nohu, která poslouží jako tyčka a s obratností šermíře jedním koncem bodla jednomu vlkodlakovi s úskokem do strany do kolena, které vyskočilo, neb si pomohla se samozřejmostí i magií. Druhému se ohnala po hlavě.*
*Chvíli trvalo, než si Kill všimnul rozruchu na druhém konci paluby. Bylo nejdřív nutné, aby řady jejich nepřátel na moment prořídli, než byl schopný zaregistrovat čarodějku, co se oháněla kovovou tyčí. Musel s ní mluvit, ale nemohl projít skrz pole kulek. Nebyl sebevrah a věděl, že jeho bývalí "kolegové" používají stříbrné kulky. Trvalo několik minut, než získalo jejich oddělení převahu a bylo možné se dostat na druhý konec lodi.* Děkuju za pomoc. Rád vás vidím.. *Pozastaví se kousek od Maddie, nicméně stále ve střehu. Jeho kolegové se vydali pronásledovat ten zbytek, co z gangu zbýval do podpalubí.* Někde dole je čaroděj.. Říká vám jméno Alatar Icarus Radagast něco? *Zeptá se, zatímco vystřelí do tmy odkud přiletěla jejich směrem kulka. Naštěstí je minula.*
K věci, prosím. *Prohodí směrem ke Killiánovi a znechuceně otře kapky vlkodlačí krve ze své pokožky, kam se dostala, když vlkodlakovi vyrazila železnou tyčí zub, zřejmě jen plombu, ale plivl i krev. Hnus. Tyč odhodí na zem.* Takže jsem tu jako pomoc policii, jen kvůli nadpřirozenu? Podívám se po něm. *Pak se zamyslí.* Vlkodlaky zvládnete, Killiáne? *Zeptá se, než vyrazí pryč, tušila, že má snad ještě kuši se šipkami, které byly napuštěné omějem.* Mám si čaroděje vzít a odejít, nebo mě ještě potřebujete?
*Killián na čarodějčina slova přikývne.* Jde o to, že se do téhle akce zapletlo až moc nadpřirozených bytostí. Nemohu pozatýkat vlkodlaky, v celách na stanici bychom je neudrželi, ale zase je nemůžu nechat všechny zabít.. Navíc je tady moc civilských svědků.. Napadlo by vás nějaké řešení? *Zeptá se ženy a pochybuje se za ní, přičemž ji kryje záda, kdyby je někdo pohybem v lodi ještě napadl.*
Postřílet, aby nezdrhli, ideálně uspat, pochytat jich, co nejvíce dokážete, přesuneme je hold do držení Praetoru. Pak už to převezme Spolek. *Nadhodí jednoduše.* A udržet vaše civilské kolegy poblíž, stejně jako civilské "zajatce", abych jim upravila vzpomínky. S čarodějem si poradím sama. *Ušklíbne se. Měla pár známých lovců, kterým by mohla čaroděje předat. Ti už se o to postarají případně. Pokud Killián nenamítá, vydá se čaroděje najít, což je docela snadné, když jej najde se stříkačkou v dosahu, zřejmě vyškubnutou z rány...a ne o moc dál byly zvratky, což nemusela být génius, aby uhodla, ačkoliv mnoho jídla tam nebylo. Hnus.* Chytrá cácorka. *Zamumlá si pro sebe nicméně, kvůli čaroděje, alespoň typovala, že to byla její práce, když ji viděla odlétat a čaroděje zkonfiskuje jako prvního a to vlastně nakonec úplně jinak. Pro jistotu si přivolá jeden z lektvarů od sebe a přinutí jej čaroděje vypít, aby zůstal v kóma déle. Aby se nepřesunovala na několikrát, vezme jej s sebou do Praetoru.*
*Přikývne na Maddieiny pokyny.* Kolegové se budou vracet na člunech, takže se dřív nebo později shromáždí u levoboku. Ty vlkodlaky zkusím zařídit. *Pronese a nechá čarodějku si jít po svých za čarodějem. On se mezitím vydá obhlédnout celou situaci. Na každém podlaží lodi si to mezitím část týmu dala do pořádku a vše, co Kill při průchodu slyšel bylo, že tohle patro je čisté. Nakonec se podařilo shromáždit okolo dvaceti vlkodlaků, kteří byli postřeleni na život neohrožujících místech Killovou stříbrnou kulkou. Když je mladý vlkodlak proletěl pohledem, tak mu bylo jasné, že jim jich tak deset zvládlo utéct, ale i tak to bylo slušné. Na rozdíl od asi deseti civilů, kteří přežili palbu policie, je i se zraněním museli držet dva policisté, poněvadž jeden nebyl schopný vlkodlaka udržet na místě. Když se prostor lodi téměř celý vyklidil na horní palubu, tak se Kill rychle vydal najít Maddie.* Teď budou všichni na horní palubě. Vlkodlaci jsou drženi dvěma policisty, civilové jedním.. Nebudou tam dlouho, šéf už určitě rozdává pokyny k převozu loděmi do přístavu a na stanici. *Dostane ze sebe jak jen je schopný, neboť celá akce byla velmi náročná a přesto, že je vlkodlak, tak i on sám už byl za celé ty měsíce psychicky i fyzicky vyčerpaný.*
Výborně. *Prohodí úsečně ke Killiánovi a dle informací od něj a s pomocí magie upraví jejich vzpomínky, aby si jednoduše mysleli, že zde bylo buď méně členů a nebo jim několik uniklo. Vlastně trochu kombinace obojího, mafie Meritrissiny matky byla obrovská. Ještě se zastaví u civilčina těla a přivolá si magickou smlouvu s civilkou.* Au revoir! *Prohodí tiše a nechá již neplatnou smlouvu shořet na popel. Měla ji v ruce vlastně docela nedávno, když se to tak vezme, poté, co zjistila, kdo je Meritriss a co k ní Malachai cítí, takže si na její matku trochu posvítila a zjistila, že s ní má smlouvu. Osobně ji neuzavírala, ale pár osob, pevně svázaných s ní, mělo povolení uzavírat dohody i jejím jménem. Civilce se muselo nechat, že byla chytrá. Namotala k sobě dost podsvěťanů, neměla Zrak a přesto...bez využití magie vedla mafii, dost velkou a přesto sama zůstávala anonymní. Bez dalšího pohledu nebo myšlenky věnované zesnulé Caroline Blake nebo-li Lisbeth Reed zamíří pro zajatce, které již od skupiny oddělila, aby je přenesla do Praetoru.*
*Killián nechá Maddie, aby udělala, co je třeba a neplete se ji do její práce, kvůli které ji zavolal. Jakmile jsou vlkodlačí zajatci pryč a ostatní policisté z oddělení se vzpamatují z mazání paměti, tak se všichni vydají zase po svých rozkazech. Zbylí členové gangu jsou postupně přesunuti na čluny NYPD spolu s určeným počtem policejního sboru, zatímco další skupina se vydá zkontrolovat škody, zapečetit vstupy a shromáždit mrtvé. Když se Kill a tři z jeho kolegů dostanou až ke Caroline, tak se jim naskytne srdce lámající pohled. Malý chlapeček, sotva sedmiletý, klečel u těla Caroline Blakeové a horní část těla měl položenou na zakrvené hrudi ženy. Malé tělíčko se znatelně otřásalo tichými vzlyky. Killův kolega se odhodlal dřív chlapce oslovit. Malý Ceasar, jen co zaregistroval, že není v místnosti sám, tak k překvapení mladého vlkodlaka i jeho kolegů se natáhl po zbrani, která ležela u bezvládného těla jeho matky. Kill se zastavil v chůzi, poněvadž si vzpomněl na podstatný fakt. Caroline zbraň nabyla a odjistila, než ji Tristan odstřelil.* Pozor, je nabytá a odjištěná. *Sykne šeptem.* Vy-.. vy za to mů.. můžete.. *Pronese škytavě černovlasý chlapec a ruce se zbraní se mu třesou.* Chlapče.. Prosím.. Odlož v klidu tu zbraň a řekni nám, jak se jmenuješ.. *Zkusí to znova Killův kolega, zatímco Kill sleduje vyčítavý pohled, který mu malý chlapec věnuje. Vlastně jeho bratr. Byl synem Tristana a ta podoba byla nezpochybnitelná. Zcela očividně se ale stal v očích malého dítěte zrádcem, který způsobil smrt jeho matky.* Nepři- nepřibližujte se.. se.. *Vykřikne a ruce se zbraní se mu ještě víc roztřesou, jak přiloží prstíky na spoušť a snaží se ji zmáčknout. Killovi kolegové se rozběhnou rychle k němu, zatímco Kill jediný zůstane stát na místě. Bylo mu malého Caesara líto. Přesto, že jeho rodiče nebyli dobří lidé, tak on moc dobře věděl, jaké to je zažít ztrátu matky rukou otce. Lodí se ozve ohlušující rána, jak se konečně podaří černovlasému dítěti zmáčknout spoušť a zbraň vystřelí. Na tak malé dítě má ale příliš silný zpětný ráz a to chlapce odhodí dozadu. Zbraň mu vyletí z ruk a on se praští o stěnu za ním. Bylo jediným štěstím, že neměl dostatek síly a pevné ruky, aby dokázal stabilně zamířit a kulka tak letěla pouze do několika krabic, které byly kousek za Killem. Až teď se mladý vlkodlak rozejde ke svému nevlastnímu bratrovi.* Je to syn Lisbeth Reed. Caesar Black-Reed. Vezmeme ho na stanici a zavoláme sociální pracovnici. *Rozhodne Kill, když vezme chlapce v bezvědomí do náruče a začne ho vynášet zpátky nahoru. Jeho kolegové se mezitím postarají o zajištění důkazů a tělo mrtvé mafiánky. Když mířil Kill policejním člunem zpět ke břehu a směrem ke stanici, tak se mu hlavou honilo, jak byl rád, že bylo po všem, ale měl tušení, že rozhodně ještě nebyl konec.*
*Bolo zvláštne, ako rýchlo dokázali dni plynúť pri čom ani počas jedného sa nedokázalo udiať niečo významné. Každá hodina a minúta bola ako predošlá len s minimálnymi rozdielami. Bolo zvláštne, že civili si skutočne volili cestu práce nakoľko Zacharie prežíval prvýkrát skutočnú prácu a už tak ho unavovala možno až príliš. Áno hranie a tvorba hudby ho uspokojovala, avšak nebolo to všetko len tak jednoduché. Stretnutie s Mirjam sa stali o niečo zriedkavejšie nakoľko sám musel dať často prednosť pred svojimi povinnosťami, ktoré nebol schopný odkladať, okrem toho Lóni bol samostatná záležitosť, ktorá sa mu v živote objavila pomerne náhle. Pochopiteľne isté veci dokázal venovať sekretárkam a ľuďom pod ním na niečo však bol skutočne sám. Pracovný stôl plný papierov v jeho dome to len jasne dokazoval. Znechucovalo sa mu to, potreboval isté vybratie z reality. Oddych, rozhovor. Na šťastie tieto veci nebolo namáhavé spojiť do jednej príjemnej schôdzky. Už dávnejšie pozval Madeleine do svojho bytu. Drobnosti ohľadom toho, aby sa skryla pred okom civilov pochopiteľne vynechal. Predpokladal, že natoľko skúsená so životom na výslní už bola. Posledné čo potreboval v týchto dňoch boli ďalšie bulvárne plátky o tom kto je jeho druhá polovička. Už takto bol pár krát zachytený s Mirjam avšak paparazzi ju stále nedokázali odhaliť. Upokojovalo ho to, ani sa im to toiž nepodarí. Dával je dostatok magickej ochrany na to, aby mohla pokračovať vo svojich povinnostiach lovkyne čo si vyžadovalo život v ústraný. Nechcel byť pre jej život prekážkou. Čo sa týkalo Lóniho toho skrýval aj pred dolnosvetom samotným, posledné dni však cez deň ani v byte nebol nakoľko sa nachádzal v práci. Čarodej sa tak v tichosti prechádzal po svojom byte zatiaľ čo ho pohlcovali myšlienky. Prečo sa ľudia tak moc zaujímajú o cudzie známosti? asi je zrejmé, že samotným sa láska nedostavila. Inak si tento spôsob života nedokázal vysvetliť. Lacoste pochopiteľne len potichu súhlasil a Zacharie len rýchlym pohybom rukou podhodil veľký kus mäsa do bazéna. Hygienické? Pravdepodobne nie, hygiena v jeho byte však bola veľmi jednoducho riešiteľná. Svoje rozjímanie preniesol na terasu kde už pociťoval chladný zimný vzduch. Výmena období už jasne klopala na dvere. V tichosti tak čakal na svojho hosťa.*
Maddie, jste vpořádku?*Nadhodí muž, který stál u její kuchyňské linky a popíjel šampaňské, které dovezl na oslavu její úspěšné přehlídky. Ty šaty, co jim občas dávali byly skutečně směšné, zlatý středověk, kde mnohé oblečení bývalo elegantní, zdobené. Ona však přišla na svět v období klasicismu a když se dostala ke dvoru, tak bylo empirické období. Novorenesance a novogotika ji však uchvátily více. Muselo se ale nechat, že v každém z prožitých uměleckých slohů bylo něco, co se jí líbilo. Nyní na sobě měla jednoduchý kostýmek, který zdůrazňoval křivky a na její poměry byl i nerušivý, s ohledem na obvyklou vyzývavost. Fialová halenka, kterou zakrývalo bordó sáčko a spodní lem sukně ke kolenům ve stejném odstínu jako sako. Lodičky měla naopak slazeny s halenkou a šperky byly zlaté, stejně jako řetízek kabelky s leopardím vzorem. Ne, že by si toto vybrala sama, ale její “šéfka” z branže modelingu - Carolyn Higgs - si přála, aby propagovala něco z přehlídky i v běžném životě a toto se jí zdálo na její vkus nejpřijatelnější, tak to i zvolila. Z rozhovoru v mrazáku - jak pokřtila překlimatizované studio - se vrátila před pár hodinami, kdy ji čekal již zmíněný muž. Čaroděj William Coliner. Zdálo se, že v Bronxu je až na banálnosti klid. Tentokrát chtěl oznámit, že musel vymazat paměť třem civilům, co se nachomýtli jeho boji s démonem. A co jí bylo po tom? Poměrně nevybíravě mu vpadne, po odhození starších novin, do mysli, aby si prohlédla onu situaci a shledala ji za vyřešenou. To jí bylo po tom. Nejvyšší čarodějka Bronxu. Na jednu stranu ta úcta, strach a respekt ji bavily, ale někdy by je nejraději zašlapala do země na pěti centimetrových podpatcích minimálně. Pak by si je otřela a šla se bavit. Mlaskne a pustí jeho bradu z pevného sevření, po kterém na chvíli zůstaly bílé otisky.* Neděje se nic, do čeho by ti něco bylo. A teď zmiz, mám plány.*Doporučí mu přeslazeným hlasem, který neznamenal nic dobrého. Mlaskne nad způsobem jakým dopije kvalitní šampaňské, ale ani se nesnaží skrýt pobavení nad jeho spěšným odchodem. Věděl dobře, proč spěchá, chlapec. Zablesklo se jí za zády, jak si vykouzlil portál, ale neobtěžovala se s tím jej vyprovodit pohledem. Zvládl to i sám. A když se portál s lupnutím zavřel, tak z jejího “podvědomého radaru” zmizelo to světlo označující jeho vědomí. Byla sama. Ale nebude dlouho. Dovolí si stáhnout masku mrchy a uvolněně se usměje. Unavovalo ji hrát vstřícnou a milou modelku a reprezentovat se tak i před většinou lidí, ale v mezích. Charity dobře, ale přísná byla i tak. Byla to ale role, které se rozhodla nevzdat. Tento život ji ještě bavil, kór když se jí naskytla spolupráce se Zachariem, minimálně na podsvěťanské úrovni. K němu ostatně dnes na večer také mířila. Ale nejprve to chtělo změnu. Tou byl dvojdílný oděv. Svrchní top bez ramínek sahal k bránici a od té byla jen drobná ploška odhalené kůže, než ji utnula sukně s vysokým pasem, co sahala po kolena. Obojí bylo stejně vzorované a barevné - na saténovém černém podkladu hrály rostliny a květy zelenými, béžovými, rudými a modrými barvami. K tomu se nabízely černé lodičky s nízkým podpatkem a jen jednoduché mramorované peříčka jako náušnice. Nic víc, nic míň. Vlasy pod lopatky nechala rozpuštěné, když vyrazila nahoru ke střeše. Bylo to vlastně prosté. Kráčela pomalým krokem a po pátém na zem nedopadla noha v lodičce, ale ptačí pařát. Změnila se v rorýse dlouho cvičeným kouzlem. A pak vzlétla směrem na adresu Zacharieho apartmánu. Chtěl, ať ji nezachytí kamery, paparazzi, kdokoliv? Budiž. Sotva dorazila na místo určení, tak dosedne na terasu, kde její hostitel už vyčkával. Pařáty se nepatrně zaseknou o zábradlí a inteligentním okem si kriticky prohlédne jeho oděv. Pak se promění do lidské podoby, elegantně a vzpřímeně sedíc na zábradlí, nohu přes nohu a ruce v klíně. Nedávala prostor chybě, aby spadla, či svou váhou plot zničila, to by si nedovolila, když si potrpěla na vychování, proto se zlehka držela telekinezí, aby její váha na zábradlí takřka nepůsobila. Byla neznatelná, jako když se o ně opře člověk pažemi.* Přál sis mě vidět? *Nadhodí lehce pobaveně, ale jistým způsobem i láskyplně Dee, když z něj spustí oči a prohlédne si interiér, jak jen to jde, když jsou na terase.*
*Neťažil si hlavou nad tým, akým spôsobom čarodejka príjde. Vedel, že si vždy nájde spôsob a tak sa sám týmto nezaoberal. V jej veku už bolo pravdepodobné, že vedľa zmiznúť a opäť sa objaviť u verejného oka. Okolo jeho bytu však bolo značné ochranné kúzlo a nakoľko nevedel jej presný príchod neskladal ju. Čakal, že prejde cez dvere, nie, že sa odrazu objaví na jeho zábradlí, ako veľká voda. To však od teatrálnej Madeleine mohol očakávať. Keď tak videl jej skoro až uštipačný úsmev, mágiou jej otvoril vstup do jeho bytu. Keby tak nespravil, čiernovlasá čarodejka by na tom zábradlí asi dlho vysedávala. Ochrana okolo jeho bytu bola silná, nemohol nechať nič na náhodu a tak okrem prvotného chránenia od Meliny si sám zdĺhavým procesom poistil svoje pokojné nažívanie. Nemal rád keď ho ľudia vyrušovali, obzvlášť keď pracoval. Ak boli dvere od štúdia zavreté tak bolo každému jasné, že sa nikomu v najbližších hodinách venovať nebude. Okrem iného potreboval poistiť svoju bezpečnosť či už vo svete civilov, alebo tieňov. Príliš sa toho neobával predtým, ako nastúpil na miesto Najvyššieho Čarodeja avšak teraz? Útok na neho ešte targetovaný nebol, ale rozhodne by sa nedivil, keby nejaký deň nastal. Rád tak predvídal a pokiaľ mohol sa tejto nepríjemnej záležitosti vyhol. Založil si tak ruky a prezieravým pohľadom si prezrel Madeleine. Osobne obľuboval motívy kvetín, prišli mu vždy nádherné či už v čipkách, alebo výšivkách. Do dnešných dní by dokázal podrobne opísať zlatú brošňu s ružou, ktorú Melina počas jeho dospievania zvykla nosievať. Dve halúzky prepletené do malého úsmevu vysadené ružami listami a posiate drobnými diamantmi. To však malo ďaleko od odevu Madeleine.* Verím, že obaja sme oblečený len na doma. *Mierne si ju doberie nakoľko potlač vyzerala skôr, ako z čínskeho obchodu než čokoľvek čo by malo lahodiť oku. Jeho oči samotné boli zakryté hmlou a tak čarodejku pozorovali len prenikavé zelené oči, ktoré sa tým jej rozhodne nevyhýbali. Od ich posledného stretnutia už prešiel nejaký ten týždeň, kto by to však dokázal spozorovať však? Jej drobnú poznámku len odbije pri čom sám nasadil mierne uštipačný avšak aj naďalej priateľský úsmev. Ten, ktorý bol na jeho tvári v prítomnosti Madeleine asi najčastejší.* Tak? Prijmeš pozvanie dnu, alebo ešte chceš pútať pozornosť ostatných vtákov? *Odvetí pri čom si založí ruky za chrbtom a pomaly sa začne presúvať do interiéru jeho domu. Ono aj tak väčšinu už videla, nakoľko sklenené okná nechávali veľmi málo predstavivosti.Sám Zacharie však stále pohľad čistého až priam nudného moderného interiéru neobluboval. V Anglicku aj Francúzsku bol zvyknutý na historické budovy, ktoré dýchali spomienkami a osobnosťou. Toto? O osobnosti, alebo spomienkach sa nedalo hovoriť. Apartmá bol chladný až priam sterilný, nie niečo čo by si sám vybral. Melina na tom však trvala a tak tu naďalej trávil svoj život.* Som rád, že si prišla. *Začne zatiaľ čo kráča okolo bazénu v centre.* Čo ti ponúknem? *Otočí sa na čarodejku, ako správny hostiteľ.*
Bezpochyby. Tohle bych si mezi lidi nevzala dobrovolně.*Ušklíbne se.*Ale je třeba nějak využít věci získané z modelingu.*Dodá a její výraz trochu zhořkne. Ani jí se tak přeplácaný oděv nelíbil. Příliš připomínal něco, co nosily staré ženy v Evropě, což se jí nezamlouvalo. Nebyla stará, ne fyzicky - a to, že ji tak Malachai nazval ji nutilo o to víc, se od této myšlenky distancovat. Tedy měla vyšší věk, věk jakého se civilové nedožijí, ale mezi čaroději a vílami byla stále mladá a v nejlepším věku, kdy podle těch starších teprve začíná být rozumná - s čímž nesouhlasila, protože už před padesáti lety si dokázala magickou dohodou připoutat dvakrát tak starší čaroděje. To ovšem Zachariemu neřekne.* Neletěla jsem sem jen proto, abych odmítla, drahý.*Tentokrát její úsměv má v sobě skrytou šelmu, ale je to jen mrknutí oka, než opět zmizí a elegantně se snese magií na zem a černé lodičky správně klapnou o podlahu terasy. Následuje jej dovnitř a s vyzouváním se stejně jako on neobtěžuje. Nakonec své boty stejně udržovala dokonale čisté včetně podrážky, takže ani nehrozilo, že by mu to zde ušpinila. Rozhlédne se a pozvedne obočí.*Odkdy si libuješ v tak nudném stylu?*Zeptá se a přejede konečky prstů po jedné ze zdí, načež se zamyslí.*Možná nějaké víno nebo dobrý absint? Na co máš větší chuť? Předpokládám, že se napiješ se mnou.*Prohodí a pohlédne do bazénu, no aligátora v něm nijak neokomentuje. Její poznámka by totiž zřejmě naznačila, že aligátoří maso je dobré a jejich kůže je skvělá na boty, oblečení i kabelky. Nebo potahy na křesílka v jejím australském sídle. Udělá několik dalších kroků hlouběji do prostoru, jakoby jej vybízela, ať ji někam usadí, načež zlehka nakloní hlavu do strany. “Mimochodem, po tak dlouhé době jsi mě pozval teprve… Tohle určitě má svůj důvod. *A tím ho vybídne k tomu, aby se s ní o onen důvod podělil.*
Niečo také by bolo najužitočnejšie na zemi, ako handra. *Kvety na tmavej textílií sa mu zarezávali do oka, ako nepekná trieska. Bola len otázka času, kedy na tento zjav nebude môcť naďalej pozerať a zips sukne sa drobnými zúbkami oddelí. Nerozumel prečo by si niekto na seba dal niečo nepekné. Áno vkus bol vždy veľkým otáznikom v tejto veci, avšak niečo čo by si obliekla žena v dôchodkovom veku vždy zapadalo do nevkusného, obzvlášť pre Madelaine. Jemným pohybom zápästie zatvorí sklenené okno, cez, ktoré sa Madelaine dostala do vnútra jeho apartmánu. Očakával poznámky na samotný dizajn, pochopiteľne. Ani jeden z jeho predošlých obydlí nebol tak mdlý, ako tento, jeho domy na juhu Francúzska, alebo apartmán v Londýne mali vždy tmavý priam domáci nádych. Toto bolo bez duše, len priestranné a funkčné, rovnako, ako nemocnica.* Moja záľuba to nie je, myslím, že táto otázka je priamená skôr na Melinu než čokoľvek iné. *Vysvetlí pri čom aj jemu chýbala jeho zbierka starožitností a artefaktov, ktoré bol za svoj život schopný zozbierať. Maska z jeho cesty po Níle by bola veľmi dobrá zarážka pre knihy. Jemná kučera sa mu dostane na čelo zatiaľ čo prechádza ku svojmu baru s alkoholom.* Viac rozdielne možnosti si si nemohla vybrať všakže? *Podpichuje čarodejku pri čom vyberie dva vysoké poháre na stopke. Ideálne na degustáciu vína, avšak to dnešný cieľ nebol.* Môžeš sa posadiť do obývačky. *Ponúkne jej pri čom rukou s manželskou obrúžkou ukáže na smer.* Nakoľko vidím tvoju neistotu, bojíš sa vari niečoho? Alebo si len navyknutá na galantné hosťovanie? *Pousmeje sa pri čom jej onedlho podá pohár s krvavo červeným vínom.* Romanee-Conti. *Pochopiteľne hneď od začiatku bolo zrejmé, že stretnutie nie je náhodné, jeho pozvánka bola zrejmá a rovnako aj téma reči. Nechcel však jeho mienku ihneď Madelaine odkryť. Po tom čo sa priestorom rozľahlo zvonivé cinknutie kryštálu v ich rukách sa Zacharie bez slov napil.* Čakal som, že ako Najvyššia Čarodejka budeš múdrejšia a nebudeš si ihneď przniť meno promiskuitou. *Začne chladne zatiaľ čo sa len bez slov postaví pred ňu s pohárom aj naďalej v ruke. Pochopiteľne prsty zvierali len stopku, avšak to nemenil fakt, že Zacharie bol značne sklamaný.* A okrem toho do toho ťahať nevhodných ľudí. *Nesnažil sa ju desiť, avšak bol jej pomerne blízko o tom nebolo pochýb. Madelaine by nevydesil to vedel, avšak chcel vedieť, aké hlúpe myšlienky ju k tomuto dosiahli.*
Posluž si. *Pobídne čaroděje a pobaveně se jí zableskne v očích. Kolikrát ji viděl nahou…navrch zrovna ona neměla problém nahá chodit před kýmkoliv prakticky.* No, ani můj byt není přímo můj styl. Takže si nemáme, co vyčítat. *Ucukne jí koutek a odhrne si pramen vlasů z tváře malíčkem s pěstěným nehtem, jako tomu bylo i u ostatních.* Normálně se nabízí káva nebo čaj, proč ti zní víno nebo absint tak zle. *Mrkne na něj, skoro až rozpustile.* Nemyslím, že to je otázka na mě, zda se mám bát nebo zda ti chybí galantnost. *Oplatí mu obdobně, jako on předtím jí s odkazem na Melinu k výbavě bytu. Její kroky se však stočí ke křeslu, kde si sedne, kolena lehce stočí do strany, jako dáma. Ruce měla volně v klíně a byla hrdě a sebevědomě vyrovnaná. Skleničku si vezme a letmo s ní zakrouží a pak si přivoní, než uznale pozvedne koutek nad výběrem.* Kdyby jsi měl pořádné informace, víš, že vždy se u odchodu upravuje paměť a nemohou to nikomu, kdo tam nebyl říct, takže o tom mohou mluvit jen ti, co odejdou portálem. *A taky by očekávala, že to mohl vědět. Pár jejích oslav už zažil, i když jej nikdo nenutil se zábavy účastnit, samozřejmě.* Nikoho do toho netahám, jen málo lidí zvu jmenovitě, zbytek si objeví pozvánku, nebo ho tam přivede někdo za mě. *Zasměje se. Měla podezření na koho to narážel, ale ono těch lidí, co nebyli vhodnými účastníky bylo více. Třeba dříve posedlý agent CIA. Zlehounka se nakloní směrem k Zachariemu a prohlédne si znovu jeho oděv. Možná by mu ho taky trochu upravila, ale poznámku si odpustí, znal ji dost dobře, aby její myšlenky znal. Upije vína a olízne si rty s pohledem upřeným na Zacharieho. Těžko říct, zda se jej snaží svést nebo je to jen automatické gesto.* Proč tě tak pobuřuje přítomnost nevhodné osoby na mé oslavě? *Zeptá se obdobně jako on záhadně a nakloní hlavu na stranu, takže se jí vlasy z jednoho ramene svezou na záda.*
Nezávislá žena, ako ty to zvládne aj sama. *Nechcel robiť tak, ako si Madelaine priala, v istom smere jej telo bolo jej najväčšou zbraňou, spoločne s ostrým jazykom. Nechcel jej len dak dopriať túto moc, aj keď šaty, ktoré mala boli priam odpudivé. Vedel však, že dnes sa objavia na mramorovej podlahe skôr či neskôr. Či už by tomuto výsledku pomáhal, alebo nie.* Pokiaľ po tom moc túžiš som schopný ti priniesť oboje pokiaľ o to skutočne požiadaš. *Niekedy ho prekvapovalo, ako sa tieto rozhovory a situácie ani po toľkých rokoch nemenili. Jeden by čakal, že by ich to omrzelo, avšak pokiaľ by sa mal Zacharie priznať, tieto hry boli v ich vzťahu tie najobľúbenejšie. Jej sladké reči ho však nedostávali, námietky z jej pier tak pre neho neznamenali nič len pár hlások, ktoré sa odrazili od stien.* Aj tí čo odídu portálom sú isté percento tvojich nasledovateľov. *Túto tému rozoberal len kvôli čarodejke, ktorej sa zaviazal, pochopiteľne. Inak by mu plecia neťažilo s kým sa Madeleine zahráva. Otočí sa jej tak na moment chrbtom zatiaľ čo si po drobnom odpití položí pohár na sklenený stôl neďaleko nich. Jeho kroky naďalej smerovali za kreslo v ktorom vyrovnane Madeleine sedela. Z počiatku jeho ruka len bez pohybu ležala na vrchu látky, nad jej hlavou a v dostatočnej vzdialenosti od jej osoby.* Čo všetko o tej čarodejke vieš Madeleine. *Chladné končeky prstov pomaly prejdu po krku ženy v kresle, žiadny stisk však neinicioval, priam, akoby sa len staral o neprítomnosť jej vlasov.* Vieš čo sa stalo po tvojom malom posedení, alebo nie? *Jeho dlaň sa dostala až pod bradu čarodejky a miernou silou ju donútila zdvihnúť k nemu pohľad. Tušil o čo išlo, avšak aj napriek tomu Madeleine nespravila nič. Do istej miery ho to neprekvapovalo, možno však očakával aspoň istý stupeň záujmu. Jeho hlava samotná bola sklonená k žene a pozorne očakával odpoveď.* Čo všetko si mu schopná tolerovať Madeleine?
*Nepožádá si o absint, jen se vědoucně usměje a zamíří se posadit. Letmo pokrčí rameny.* Ti se taky příliš nechlubí účastí na orgiích. *Nazve to správným názvem naplno a sleduje Zacharieho, dokud se nezvedne a nepřesune za ni. Nepatrně nakloní hlavu na stranu.* Vše, co zjistit jde. *Odvětí prostě. Byla pákou na Malachaie, věděla o ní vše, co mohla použít proti ní a skrze ni proti nejvyššímu čaroději Manhattanu.* Ale, že bych se o ni zajímala pro vlastní ukojení zvědavosti… *Odvětí mu a jemným pohybem mu víc nabídne vlastní krk, když po něm přejede prsty, jde spíše o podvědomé gesto. Zacharie s čarodějkou zřejmě měl větší kontakt, než jen fakt, že byla pod jeho studiem. Zajímavé. Ale tady její kontakty příliš nezasahovaly. Jak by mohly. Zacharieho soukromí respektovala, věřila, že neudělá nic tak hloupého jako například vyvolání démona či započetí světových válek, jako to udělali Dragos a Malachai.* Dopřála jsem jim zřejmě sex. *Ušklíbne se, když se její domněnka plně potvrdí, že tady nejde jen o tu cácorku od Malachaie. Spíše ji zaujmou ale slova, která směřují už Malachaiovým směrem a pohled mu opětuje, no nenechá si ujít možnost jím sklouznout k jeho rtům.* To, že se ten idiot zamiloval naprosto podporuju. *Byla v pokušení dodat, že bosorka je skvělou pákou proti čaroději, ale to si určitě vyvodí sám.* Naprosto zjevně jí má plnou hlavu, když se MĚ chodí ptát na lásku a jiným říká jejím jménem. *Dodá pobaveně, ale potom její výraz zchladne, že by zvládl zmrazit, kdyby použila magii.* A očividně si myslí, že za ním přiběhne, i když mu dala vlastně košem, protože dle mých zdrojů ji učil ovládat magii, ale zřejmě už k tomu není třeba jeho osoby, však? *Sklouzne po něm pohledem, jasně poukazujíc na fakt, že když se o ni tak zajímá, tak v tom určitě nebude jen pracovní vztah na civilské úrovni, ale rozhodně ani milenecký. Zacharie možná neměl stejný vkus jako ona, ale věřila, že Meritriss se v tomto ohledu nezamlouvala ani jednomu z nich. Ne, že by nebyla hezká, ale Maddie na ní něco hrozně iritovalo. Možná fakt, že její povaha jí připomínala její mladé, skoro dětské já, možná magie a třeba v tom bylo něco zcela jiného.* Poslední dobou se mě na ni ptá nějak moc osob ať přímo či nepřímo. Zaujala i pozornost Dragose Sorina. *Třeba si vzpomene, že to byl on a Malachai, kteří byli spojeni s první i druhou světovou. V některých kruzích se to vědělo a ona to Zachariemu po válce snad i zmínila, ale už to bylo dávno, třeba si to ani nevybaví. Na druhou stranu byl vojenský léčitel na bojištích a jeho paměť byla velmi dobrá.* Ale debaty o ní mě unavují, netočí se kolem ní celý svět a můj zájem o ni je pouze praktický. *Protočí očima. Zacharie i Malachai měli jednu informaci, k níž neměla přístup. Magie dvojčete, snad by pak pochopila zájem francouze o dívku jakou byla Meritriss, dokonce i její úniky magie. Projednou věděli něco, co ona ne. Ale bylo toho více. Ani nenahlížela do jejích vzpomínek.* Takže bys měl říct, proč se o ní a Samaelsonovi vlastně bavíme nebo najít něco, co mě zabaví. *Pobídne ho, aby konverzaci urychlil a ideálně ukončil.*
*Madeleine mu neuľahčovala túto situáciu, čo bolo vo svojej podstate očakávané. Šlo jej o Malachaia, avšak obával sa, že v tomto hone na informácie sa nikdy nebála ničiť a ubližovať. Pokiaľ videla Meritriss ako páku, vedel, že by sa ju nebála použiť nech je to akýmkoľvek spôsobom. Malachai mal ďaleko od múdreho čarodeja, v tomto čase bol už len zaslepený blázon, stále nevedel pochopiť, akým záhadným spôsobom ho menovali na miesto Vyššieho Čarodeja kde doposiaľ spravil viac škody, ako užitku. Nátlak na jeho pery jej povolí, avšak nie dostatočne dlho, aby sa to dostalo k niečomu podstatnejšiemu.* Samozrejme, že to podporuješ. *Odfrkne si pri čom jeho hlas bol priam podráždený. Narovná sa pri čom jeho pohľad z čarodejky nasmeruje na presklenú stenu.* Plnú hlavu, ktorá je už tak psychotická. *Z pier mu vykĺzne slabý povzdych, Meritriss považoval pod jeho ochranou, či už v civilskej stránke veci, alebo dolnosveťanskej. Avšak udržať Malachaia od niekoho kým je priam posadnutý, sa zdalo takmer nemožné.* Pokiaľ si myslí, že pribehne sama, ide ešte o lepšiu vec, nechcem, aby sa rozbehol on. *Zacharie svojej známej potvrdil jej domienku, aj keď neprimamo. Nepotreboval brániť túto informáciu, Meritriss však bola okrem toho, že podstatná pre démonov, alebo Malachaia, bola čarodejka ktorú sa upísal ochraňovať keď prijal pozíciu Vyššieho Čarodeja. Toto bola pre neho podstata celej veci a Meritriss bola len jeden z mnohých, ktorí mohli u jeho bytu nájsť azyl.* Dragos Sorin... aj ten bol schopný sa nechať kúpiť príliš jednoducho. Robil špinavú prácu za Malachaia. *Odfrkne si, to meno sa vznášalo okolo jeho existencie už dlho, či už z pohľadu, vojny avšak aj Melina aj Madeleine ho spomínali niekoľkokrát. Nikdy ho však nestretol a sám si nebol istý či s takým červom aj mal záujem o akýkoľvek bližší kontakt.* A ja dúfam, že sa okolo nej ani nikdy nebude. *Prizná sa nakoľko jeho obavy boli veľké. Meritriss mohla zohrávať nebezpečnú úlohu v niekoľkých kritických problémoch, ostávalo mu však dúfať, že toto ešte pomerne dlho nebude realita. Vyhrnie si rukávy ladným pohybom nad lakte a prikloní sa k Madeleine.* Niečo čo ťa zabaví? Znieš, ako neposedné malé dieťa. *Jeho ruka sa zapletie do tmavých vlasov čarodejka pri čom za ne začne pomaly ťahať.* Vieš prečo o nej neustále prúdi reč, tak na mňa takéto otázky nesmeruj. *Slabo sa pousmeje pri čom svetlé perličky sa o moment zahryznú do jej pier.* Pokiaľ nemáš na srdci niečo ešte ty, tak sa môžeme dostať k veci. *Pristane pri čom v tichosti sa už zips na oblečení čarodejky začne neposedne posúvať dole. Mágia bola niekedy skutočne príjemná pomôcka vo veci.*
Oba víme, že je to otázka času. Malachai nikdy nebo minimálně velmi dlouho emoce neměl a přinesl si je s sebou z pekla. Neumí s nimi nakládat. Myslím, že když se rozeběhne je to ještě lepší varianta, než když půjde přes mrtvoly a začne další válku, tentokrát třeba konkrétně s Faerií. *Ani plně nesouhlasí ani neodporuje slovům. Vesměs souhlasila, ale viděla pravděpodobnost i v horší variantě. Malachai byl černokněžník a krvavý mág…ale jen málokdo věděl, že také nekromancer.* Špinavou práci? Jakou máš na mysli? * Zeptá se trochu zmateně, Dragos nemluvil o svých kšeftech, stejně tak Maddie nemluvila o svých, nelezli si do zelí, takže tohle pro ni byla novinka. O tu by se asi podělil Kai, ale nějakou dobu se neviděli. Po pár informacích jej pobídne k ukončení tématu a když se k ní nakloní, tak se jí přes tvář mihne vítězství, přesto ještě jednou svá slova věnuje malé čarodějce.* Byla v Pekle. Přesto Malachai o něm mluvit nechce. Hádám, že projednou jsi ve výhodě, drahý. *Přizná nelibě a když se jí začnou odepínat šaty usměje se a bradu zvedne o něco víc, než se telekinezí stáhne jeden ze šperků, co za ni zakrýval znamení a palcem a ukazováčkem mu zachytí bradu.* No tak…iluzi netřeba. *Pobídne jej tiše se silným flirtujícím tónem a moment čeká než tlak prstů na tváři zesílí a přitáhne si jej ke rtům, zatímco její telekineze zatlačí pod jeho kolena, aby si před křeslo kleknul, pro což roztáhne nohy a tím se vrhne její sukně. V obdobný moment spadne také její top kolem jejích boků na sedačku. To, že se jí líbilo, když před ní někdo byl na kolenou byla jedna věc. Druhá bylo to, že on se k ní, sedící v křesle, musel hodně sklánět a ona zase zalamovat hlavu vzad a to bylo nepříjemné. Nerozpakuje se s tím prohloubit polibek hned a při první příležitosti mu zachytí spodní ret zuby a do rtů se letmo usměje.* Vlastně tu jedna věc je. *Prohlásí, když mu přejede přes tvář do vlasů a zapraví neposednou loknu.* Ve městě je nekromancer. Možná ti řeknou něco legendy o jistém Runem, který vznikl v dobách vikingů…jeden z několika nejstarších čarodějů je ve městě. *Nakloní hlavu a nehty mu sklouzne po krku k rozhalence, aby ji zvětšila a ideálně jej rovnou i zbavila svršku.*
*Slovám Madeleine dával istú váhu, pochopiteľne, jej názor bral v potaz obzvlášť keď sa týkali Malchaia. Sám Zacharie s ním nebol tak často v kontakte, ako čarodejka oproti nemu. Avšak do istej miery bol rád, že jeho tvár nemusel výdať tak často.* Povedzme, že to je výhoda tentokrát, avšak ani tým by som si istý nebol. *Odvetí nakoľko možno by preferoval sa vrátiť ku svojej straníckej pozícií v tejto veci. Nerád sa dostával do takýchto konfliktov. Po väčšinu svojho života v takejto veci len skákal z jednej strany na druhú tak, ako mu to v tom momente vyhovovalo, nemohol byť príliš dlho na jedne strane lebo tam ostal a zaviazal sa.* Ušlo ti to? Uniesol pre neho Meritriss. Obom na koniec unikla. *Na jeho tvári sa objavil slabý úsmev. Bolo to viac než úsmevné, sám nevedel čo ho tešilo viac. Nevedomosť čarodejky, alebo hlúpe činy Malachaia. Dotyk čarodejky bol mrazivý tak, ako zvyčajne, v momente, ako videl šperk opúšťať jej pokožku jeho oči postreli pohyb pod sukňou, ktorý oznamoval príchod jej chvostu.* Azda sa ti pozdávajú viac? *Opýta sa zvučne pri čom sa jeho zelené oči rozplynuli, ako dym a odkryjú bielu plochu v jeho očných jamkách. Na pokožke sa okrem čiernych línií tetovaní objaví aj niekoľko bielych fľakov. Pocíti tlak na jeho nohy pri čom sa mu poddá a objaví sa pred Madeleine.* Jeden by čakal, že aspoň raz si niečo takéto odpustíš. *Odvetí možno až znudene, Madeleine bola v tomto smere niekedy jednoducho predvídateľná, samozrejme niekto by nesúhlasil, avšak Zacharie po dlhých rokoch známosti by dokázal zmapovať jej pohyby do drobností. Ľahkovážnym pohybom tak len zhodí kus látky, ktorý jej padol z pŕs nakoľko aj napriek všetkému sa mu naďalej nepáčil. Jediný tŕň v oku sa teraz nachádzal len pred ním v podobe dlhšej sukne, ktorej lem sa však pomaly vyhŕňal. Jeho dlaň sa tak usadila pri jej stehnách zatiaľ čo si čarodejka už pracovito privlastňovala jeho pery.* Takýmto tempom sa v meste objaví už každá mŕtva relikvia. *Zkriví peru zatiaľ čo mierne hlavu zakloní keď, mu prechádza vlasmi. Neromancer.. samozrejme.. akoby toho jeden už tak nemal dostatok. Nemal takých jednotlivcov v obľube, všetci boli rovnaký. Dokonca aj ich pohľad na krutosť a bolesť bol predvídateľný a nudný, okrem moci v tejto mágií nevidel nijaké bonusy. Jej pohyb k jeho košeli ho mierne pobavila, nevyrovnanosť bola zrejmá, ale sám sa textílie nemal v pláne dotknúť. Jeho práca to nebola či áno?* Predpokladám, že už ste sa už v príjemnej spoločnosti porozprávali. * Prehodí zatiaľ čo sa odtiahne od jej pier, a cestu si smeruje nižšie po jej pokožke. Zatiaľ sa však pochopiteľne zbavil aj sukne, ktorá už ležala na zemi, tak, ako mala. Nadvihnúť Madeleine nebolo náročné, jej výška a línia to len potvrdzovala. Pery sa dostanú až na jej podpruško, kedy by sa istý moment zdalo, že jeho cesta smerovala ešte nižšie. Zacharieho oči sa však otočili na tvár Madeleine a nakloní spokojne hlavu.* Ešte nejaké prosby?
S Kaiem jsem se dlouho neviděla. S Dragosem jsem se spíše zabývala tím, že zabil upíra jiného klanu a momentálně válčí. *Protočí očima, ale pozvedne následně obočí.* Ta bosorka možná nebude tak pitomá, když se od nich snaží držet, co nejdál. *Škodolibě se ušklíbne, že jim vůbec dokázala utéct. Podal to tak, že utekla, i když tam byli dva poměrně mocní podsvěťané, ale i kdyby odešla po debatě a nechali ji odejít po svých, bylo to snad dostatečně potupující. Snad. Obávala se ale, že oba měli příliš vysoké ego, než aby jim jejich demence došla.* Ještě jsem mohla vytáhnout pouta. *Oznámí mu zvesela, takže to snad i vyzní jako vtip…kdyby jí ovšem neznal. Teď jen souhlasně zamručí a čaroděje začne zbavovat oblečení tak svižně, jak jen se to dá v její poloze a zlehka se nadzvedne, když jí sukni stáhne. Kromě podpatků a manželského prstýnku na jejím prsteníčku není vůbec nic. Špičky jejích uší se nepatrně zabarví její náladou, která byla vzdor tématu poměrně jasná.* Potkali jsme se, ano. *Přitaká a ruce nakonec přesune na opěrky a jen jej pozorujíc se opře, když laská její pokožku a jak pozvedne tvář tak ji zachytí a prsty mu zatlačí pod bradu, aby se ještě o něco víc zaklonil.* Potřebuješ k tomu snad písemnou žádost? Víš co dělat. *Šeptne mu do rtů k nimž se sklonila a druhou rukou obratně rozepne jeho kalhoty a vklouzne do nich bez ostychu rukou a ještě na podbřišku jej zlehka poškrábe nehty.* Ale jestli chceš návod… *Odtáhne se, aniž by ho políbila a jednou nohou mu přejede po stehně vzhůru a v oblasti hrudě sklouzne na jeho záda a tlakem na ně si jej přitáhne a možná i shodí do klína.* Tak?
*Ani Zacharie dlho nezahliadol pohľad na čarodeja, v jeho živote mu to však nijak nechýbalo a tento vzhľad nepostrádal.* Mohla. *Pritaká súhlasne, avšak nijak viac nepodnecuje jej slová, alebo čo i len naznačenie, že by ich doniesol. Pomerne ho prekvapila svižnosť, ktorou ho zbavila látky na jeho tele. Pokiaľ však nič neroztrhla, neprekážalo mu to a nijak prúd pohybov nenarušoval. Aj napriek kontextu veci a tomu, že pri ňom sedela Madeleine príliš vášnivo sa do veci zatiaľ neoprel, bozky na jej pokožke boli priam ľahké a ani po jednom dotyku tam neostával fliačik. Neboli predsa už malé deti, alebo áno? Jej nechuť k jeho otázkam ho pobavila a tlak ktorý na neho vyvíjala ho tešil. Necítil sa nijak pod ňou, alebo ponížený, to by sa musela snažiť omnoho viac, aby tieto pocity v Zachariem vypukli.* Možno skutočne potrebujem. *Usmeje sa pri čom pocíti, ako mu zatlačila na chrbát. Čarodej sa tak len v tichosti prikloní k jej lonu, ktorému sa bez námietok začal venovať. Pohyb pier a úst sa tak pomerne svižne striedali zatiaľ čo rukami jej zatlačil do stehien, aby sa nohy od seba dostali ešte o to ďalej. Postupne sa tak chladné ruky dostali až k jej pozadí, ktorými si ju pritiahne o to bližšie. Pravidelne vydychoval, zatiaľ čo si uvedomoval ničnerobenie prítomnej čarodejky. Narovná sa tak a od jej lona sa natiahne späť k jej perám a pramienky vlasov jej obratne zahrnie za uši. Jeho ruka však ostala práve v jej lone a nezdalo sa, že by akokoľvek prestávala.* Hádam tu nemáš v pláne len ležať. *Podpichne ju medzi bozkami zatiaľ čo sa biele oči skryli za viečkami.*
Ale to bys mi musel říct, kde je máš v tomto bytě. *S nikým nebylo tak snadné vycházet jako se Zachariem. Možná nebyl tak temný jako ona, ale měl své stinné stránky a jeho osobnost jako celek pro ni měla své kouzlo. A on to věděl. Řekla mu to už kdysi. Když konečně opustí od řečí, tak se opře a rukama stiskne opěrky, zatímco se spokojeným zamručením zvrátí hlavu vzad a nohy na tichou pobídku odtáhne od sebe a vůbec se netrápí tím, že jsou jejich doteky zatím pouze jednostranné. Více než ochotně mu opětuje polibky, zatímco se v jejím těle sbírá napětí z blížícího se vyvrcholení, k němuž nedojde, neb jej čarodějka pobídne aby se postavil.* To ne, chce to trochu víc kreativity, takže spojíme prohlídku se zábavou. *Prohodí jakoby to byla naprosto běžná věc takto přerušit předehru nebo akt za účelem něčeho s ním nesouvisejícího. Vlastně čekala zda jí ukáže jakou tady má…sbírku hraček a čehokoliv. Nerada se nudila, ale to už věděl, že měla své "výstřednosti". Měla ráda prosté radosti, ale málokdy se snižovala ze svého standartu a výsluní.*
Hmm. *Odbije jej žiadosť, nezdalo sa, že by v tomto momente tak mocne potrebovala niečo navyše. Vedel, že pokiaľ to bude skutočne chcieť, vypýta si to aj bez jeho pomoci. Náruživo sa jej venoval ať do momentu, kedy ho čarodejka nezastavila. Samozrejme. Bolo by podivné, keby Madeleine bola schopná fungovať bez pomôcok. Prišlo mu to pomerne vtipné, v tomto momente to už musela byť skôr zvyklosť než čokoľvek iné.* Pokiaľ ťa tak moc zaujímajú holé steny. *Odvetí zatiaľ čo si čarodejku s ľahkosťou vezme na ruky, kedy sa jej hruď opierala o tú jeho. Vedel, že by v tomto momente len tak nechcela chodiť, a ani sa ju nepokúšal presvedčiť, aby tak spravila. Všetko oblečenie tak ostalo v obývačke zatiaľ čo sa s Madeleine v náručí presunie na druhé poschodie.* Myslím si, že na toľké kúpelne sa ti nechce pozerať. *Šepne k čarodejke zatiaľ čo si ju na moment oprie o stenu. Pery mali spokojené viac menej neustále a tak nebolo zrejmé, či si musel čarodejku len opäť nadvihnúť, alebo si chcel sám oddýchnuť. Po istom momente s však čarodejku prechytil a za nohy, ktoré mal na dosah si ju prehodil cez plece.* Aby si sa nestala až moc pohodlná. *Prehlási pri čom už len prejde cez jeho hlavnú spálňu priamo do jedného zo šatníkov. Uprostred miestnosti sa tak nachádzala väčšia hnedá karimatka a v rohu miestnosti bola len jedna nízka sedačka. Práve na taburetku tak Madeleine zložil zatiaľ čo odtiahne jednu stranu zabudovanej skrine z masívneho gaštanového dreva. Odkryl tak niekoľko šuflíkov a pár držiakov, kde sa nachádzalo.. isté množstvo užitočných vecí na situáciu, ako táto.* Kde chceš začať, drahá? *Otočí sa na čarodejku, ktorej to na kusu nábytku pomerne pristalo. Jeho posledné slovo bolo značne zvýraznené, predsalen, musel ju osloviť tak, ako sa patrilo, alebo nie?*
*Nohy měla omotané okolo jeho boků, rty přitisknuté k těm jeho a jednou rukou se ho držela, zatímco tou druhou přejela po jeho hrudi, kam ji pustila její vlastní, dolů k podbřišku, čím možná spíše podráždila sebe samotnou, zatímco jeho jen laskala vlastními bříšky prstů. Opření o zeď jí přišlo vždy vítané, jenže to, co udělal poté už tolik ne.* Zacharie! *Pokárá ho s nelibým mlasknutím. Už zapomněla, že byl vlastně mladší než ona a rozhodně nevyrůstal u dvorů a tak neměl problém udělat něco, co ona už nepovažovala příliš za vhodné či komfortní. A přesto jemu dovolovala tyhle gesta. Láska u nesmrtelných byla skutečně zvláštní. Nechá se tedy složit na měkkou taburetku a podepře se jednou rukou, zatímco jej pozoruje, jak odhaluje své poklady, které jim jen podtrhnou pocit slasti a nakonec se zvedne a projde okolo něj, aby si všechny ty hračky a pomůcky prohlédla zblízka. Byly tu různé věci, s tím by se dalo pracovat. Na dvou prstech zvedne pouta, které již předtím zmínili s jiskrou v oku, načež se s nimi natáhne k jeho zápěstím, kde je secvakne a do dlaně mu vtiskne na později klíček. Poměrně se jí zamlouvaly vibrační blbinky. Určitou stimulaci poskytovaly i na hrudníku, některým byly příjemné dokonce na dlaních. Každý měl trochu jiné erotogenní zóny. Stejně tak jako byly fajn klipsy na bradavky a další věci. S těmito třemi si ale prozatím vystačí. Ani Zacharie nebyl čistě na ženy, co si vybavovala, nebyl tedy důvod si myslet, že vibrační hračku využije jen ona, když mu je předá a za řetízek pout ho s sebou potáhne k nejbližší větší ploše, která by byla stabilní.*
Si moc prudénzna Madeleine. *Posťažuje si, áno Zacharie na dvoroch nevyrastal, ale výchova, ktorú mu Melina počas jeho dectva vo Francúzsku dala bola aristokracií podobná. Pokiaľ však vedel, monarchia už nebola populárnym zriadeným štátu a tak nevidel problém s trochou odviazanosti. Pochopiteľne v tom momente nešlo o komfort, avšak rád vkladal čarodejku do okolností, ktoré jej neboli zvyčajné, možno až cudzie. Netrvalo však dlho kým si Madeleine našla cestu k pomôckam, ktoré sa skrývali v jeho šatníku. Avšak rýchlosť, ktorou mu nasadila putá ho prekvapila, chladný kov sa mu tak objavil okolo zápästia zatiaľ čo mu do ruky vsunula kľúčik. Nepohodlnosť kovu na jeho rukách mu neprekážala, avšak ešte okrem toho niečo držať bolo nemysliteľné.* Celkom rýchlo si sa rozhliadla. *Pousmeje sa pri čom nijak nenamietal, avšak keď ho prstom potiahla za retiazku na moment ruky vystrel čím čarodejku zastavil v kroku vpred. Putá aj jeho ruky sa tak objavili okolo jej krku, kým si ju slabo nepritiahol do rýchleho bozku.* Snaž sa. *Podpichne ju tichým flirtovným tónom pri čom si ľahne na kus nábytku a ruky si vystrie nad hlavou. Jeho pohľad ju značne vyzýval k prvému pohybu, predsa len… jeho ruky boli zviazané.*
*Zastaví se na cestě k tomu jej dostat pod sebe, načež se jí po polibku v očích objeví jakýsi příslib, výzva byla přijata. Maddie si odžila více než dvě staletí, kdy byla sexuálně aktivní, tušila jak na stimulaci ženského a mužského těla. Dokonce už jejím…klínem prošly na první pohled ženy, které měly dolní partie mužské. Sleduje jej, jak se přemisťuje na taburetku a prozatím skřipce odkládá bokem, klíček nechávajíc v čarodějově sevření. Nakonec zůstávala v této pozici do doby, dokud s ní čaroděj souhlasil, jemu dovolovala, aby měl navrch. Alespoň v posteli. Tmavé vlasy si shrne z ramenou a moment před ním stojí, dávajíc mu tak na odiv svou nahotu v celé své kráse i se znameními. Číst v očích bez zornic a duhovky bylo obtížné, ale praxe nesla ovoce. Maddie se nakonec přiblíží k čaroději a přesune se nad ním obkročmo, aniž by se otřela nějakou částí těla o tu jeho. V prvních chvílích. Aby mohla využít vibrační hračku naplno, musela jej zbavit zbývajích kusů oblečení. Moment se věnuje jeho rtům, než se její polibky začnou dostávat mnohem níže. Nevadilo ji opětovat předchozí péči ústy v klíně vlastními ústy v tom jeho, nicméně dlouho se tím nezdržovala. Při prolétnutí pohledem po hračkách si zapomněla vzít gel, aby to nebylo bolestivé, ten se teď v její ruce objeví sám, když telekinezí napraví drobnou chybku, aby mohla trochu slasti zevnitř i zvenčí dopřát Zachariemu, který byl tentokrát tím, kdo nic nedělal. Zatím. Když se tlumené vibrace rozezní prostorem a jaksi tlumené díky tomu kam je nasměrovala, tak se k jeho rtům vrátí a druhou rukou se věnuje tomu, aby se jej po dlouhé době mohla dotýkat a dráždit jej takřka k vrcholu, ten mu však nemínila tak snadno dopřát a jen se škodolibě usměje, když mu jej skutečně nedopřeje.*
*S Madeleine nikdy nepociťoval potrebu o moc. Dominanciu. Vyrástol z týchto chlapčenských ideálov, ktoré sa šírili po svete aj v túto dobu. Okrem toho, niekedy to znamenalo priam menej práce a rovnaký, ak nie lepší prílev slasti. Nijak sa tak nebránil nakoľko svoje ego nepotreboval obraňovať. Čarodej tak slabo zakloní hlavu aj keď sa zdalo, že jeho spoločnosť sa snažila previesť. Nahota Madeleine už nebola tak špeciálna, ako pre iných. Neuberalo to z pôžitku, alebo z jej krásy, avšak nebola to vzácnosť, nie pre neho. Jeho telo však prirodzene reagovalo. Spolupracoval, predsa len zapierať sa pôžitku by bolo nezmyselné, alebo nie? Tiché zvdychi mu tak vybehli z pier zatiaľ čo o neho čarodejka pečovala. Vedel však, že v jej prípade to nebude tak jednoduché, akoby jeden očakával. Bolo to dávno kedy naposledy prežíval tieto vnemy. Sám často hovoril, že svoje túžby upadali s vekom na postranie jeho života. Nebránil sa, avšak sám ich už zriedkavo vyhľadával. Jeho telo tak onedlho pulzuje napätím z rôznych podnetov, nebolelo to, práve naopak mu vytvárali na perách slabý úsmev. Jej neprajníctvo ho neprekvapilo.* Nezmenila si sa. *Uchechtne sa zatiaľ čo s ňou nadviaže očný kontakt, akoby vyčkával jej ďalší krok.*
Kdybych se změnila, nebavilo by tě to. *Mrkne na něj, načež ještě chvílí čaroděje pod sebou provokuje, než se dostanou k sexu. Sobě pomůže, aby se i ona dostala přibližně s ním zároveň k vyvrcholení a ještě jej políbí, než sklouzne. Klíček mu dala, odpoutat se zvládne.* Využiji tvou sprchu. *Dodá, když opouští místnost a skutečně tak učiní, jen rychle, aby se zbavila potu a jiných tělních tekutin souvisejících se sexem. Kouzlem se vysuší a tak, jak ji démon a její matka stvořili se přesune do obýváku, kde nechali její věci, ale hlavně pití, které dostala, když dorazila. Neobtěžovala se nějak skrýt nahotu ani zvednout oblečení. Beztak bude lepší jako hadra, jak řekl Zacharie. Ať si s tím udělá, co jen chce.*
*Lóni dnes pobehoval od rána po New Yorku, ale hlavne si prvýkrát užíval aj toho, že dokázal byť dlhšiu dobu bez svojej čiapky. Bol to zvláštny pocit, keď sa mu vietor hral s vlasmi, ale natoľko príjemný, že aj zabudol na čas a neustále sa snažil držať svoju ilúziu. Až keď ho rozbolela z toľkého sústredenia hlava, sa rozhodol ísť konečne domov, samozrejme, s čiapkou v tvare červenej muchotrávky, ktorý si vyrobil už týždeň dozadu. Predsa len si vrátil uši späť na miesto, a nemienil spôsobovať problémy. Pri vstupe ešte nadšene zamával slečnám vo vstupe, ktoré mu poďakovali za rannú kávu, načo im sľúbil aj kávu na ďalší deň, než vybehol hore výťahom. Kľúčik už od dverí mal, takže si otvoril a s nadšeným hlasom začal hľadať majiteľa bytu.* Zacharie! Neuveríte! Bol som vonku, a nemusel som mať čiapku, ono to fungov- *Pohľadom sa zastaví ne neznámej nahej žene.* Vy nie ste Zacharie? *Nakloní hlavou na stranu a nechápavo zamrká, kým si ju obzerá a snaží sa prísť na to, či ide o ilúziu alebo nie. Až po pár sekundách mu dôjde, že asi ide o Zacharieho návštevu, tak sa prestane tak okato pozerať a natiahne k slečne ruku.* Prepáčte, nechcel som byť neslušný. Volám sa Lóni. *Povie už pokojnejším hlasom.*
*Zacharie podobne, ako Madeleine sa presunul do sprchy. Sám však nemal v záujme sa promenádovať po svojom byte nahý. Na seba tak obliekol ľanovú košeľu a nohavice. Necítil sa ako niečo viac, len mal tendenciu, že mu bývala zima. Onedlho tak z poschodia prejde na prízemie kedy zaznamená osoby, ktoré sa dali do reči. Boli podivné skôr než čokoľvek iné.* Neočakával som, že prídeš tak skoro. *Prizná sa zatiaľ čo si zo situácie príliš ťažkú hlavu nerobí. Madelaine by chlapec stretol tak či tak, okolnosti už boli vec druhá kedy sa čarodejka nezdala príliš.. prívetivá k mladších ročníkom. Chcel namietnuť, že ho tak pohorší, avšak pri spomienke na situáciu s Hiramom nepovie na koniec nič.* Toto je Maddie Colban, Najvyššia Čarodejka Bronxu, zapamätaj si ju. I keď prvý dojem rozhodne vytvorila. *Zodvihne ruku k čarodejke kým sa slabo neusmeje. Jej moderné meno sa mu stále hnusilo a ťahalo z pier. Neznelo príjemne, nie tak, ako znela Madeleine.. Možno to bol len jeho stereotyp.*
*Vzhlédne směrem k chlapci, který vtrhl dovnitř jako velká voda.* To rozhodně nejsem. *Odtuší trochu nadneseně, ale ani nyní se nepokusí zakrýt, když se k němu otočí čelem, aby přijala jeho ruku. Dnešní mládež postrádala eleganci. Líbání ruky mělo svůj šarm. Dnešní boje za rovnoprávnost a kdesi cosi to nechaly vše vymizet, protože moderní feministky, které feministkami ani nebyly braly jakýkoli projev galantnosti jako útok na jejich radikalizované pojetí vznešené myšlenky zrovnoprávnění. Stisk měla pevný, ale ne bolestivý, zatím, když si jej prohlédla.* Myslím, že to je oboustranné. *Opáčí a pozvedne obočí. V jejím podání bylo spíš myšleno v negativním slova smyslu, pokud se i Lóni představí, tak zdvořile kývne, nezapomínajíc své způsoby.* Koukám, že stárneš, když si adoptuješ ptáčata. Tak snad ho naučíš stylu i způsobům. *Prohlásí nakonec kriticky k staršímu čaroději majíc na mysli také Malachaiovu cácorku, nakonec byla z jiného století, potrpěla si na určité věci a vlastně nikomu by neschvalovala vtrhnout k ní takovým způsobem. A to ani Zachariemu nebo Axelovi, dokonce ani Dragosovi nebo Kaiovi. Naučeným pohybem se oběma mužům trochu posměšně ukloní, načež dopije svou skleničku.* A nyní, když dovolíte...mám další věci na práci. Brzy se zase uvidíme, Zacharie. *Rozloučí se s nimi a otočí se zády. Ještě konečky prstů zamává a zanechávajíc své boty někde nahoře a oděv tady na zemi se po lusknutí prsty v rudém záblesku promění na rorýse, který proletí otevřeným vstupem na terasu a zamíří vzhůru k nebi a dál směrem k Bronxu. Často křídla neprotahovala, ale užívala si to. Teatrální odchod? Možná. Maddie ale ráda byla dramatická ve stylu.*
*Ešte raz zamrká na ženu, než si všimne známej tváre svojho učiteľa, ktorý ale, našťastie, vchádza už plne oblečený. Stále však bol zo scénky pred sebou v miernom šoku, hlavne keď mu len pár sekúnd vzad lietalo hlavou niečo kompletne iné. Srdce mu však spadne až do žalúdka, keď započuje, že sa jedná o najvyššiu čarodejku. Zacharie mu už o vyšších čarodejoch hovoril, niečo počul aj od Axela, a keď počul jasnú kritiku na jeho spôsoby, po podaní ruky k sebe oba dlane stiahne a stojí ako soľný stĺp. Hlavne ani nevedel, či si vôbec môže dovoliť ďalej rozprávať v okolí Maddie Colban, keď obom naznačí, že ju už momentálne zaujímajú iné záležitosti a až priveľmi krásnym spôsobom odchádza. Stojí na mieste ešte pár sekúnd, kým jeho oči sledujú pohyb ladného vtáčika, ktorý si odchádza vlastnou cestou. Okamžite sa otočí k Zachariemu a skloní hlavu.* Neskutočne sa ospravedlňujem...ja, nevedel som, že máte návštevu, hlavne tak vzácnu návštevu. Prosím, nehnevajte sa, ale...ale ak sa hneváte, Zacharie... *Nechcel to povedať nahlas, ale oblo jasné, že sa pripravoval na nejakú formu lekcie alebo trestu, kým sa jeho chvost stiahne okolo jeho nohy pod nohavicou, a uši klesnú plne k hlave pod čiapkou.*
*Kritika Madeleine ho nikdy nezaťažovala, Lóni bol pod jeho ochranou podobne, ako mala Madeleine pod ochranou svojich. Išlo o transakciu i keď mu poslednou dobou dával Lóni skutočne zabrať, aby išlo len o ochranársky vzťah na neutrálnej pôde.* Čoskoro už nič neznamená. *Pousmeje sa zatiaľ čo pozoruje, ako čarodejka vyletí oknom, kvôli nej tak opäť stiahol ochrannú okolo bytu, nakoľko žena by len nepríjemne narazila. Následne sa pozrie na chlapca kým si za chrbtom spojí ruky.* To nič, už bolo na čase, aby odišla. A aspoň ste ju videli. *Odvetí jednoducho, nakoľko vidieť tvár Najvyššej čarodejky niekedy stačilo k informovanosti, ktorú Lóni skutočne potreboval.* Ako bolo v uliciach, zistili ste niečo zaujímavé? *Otočí rozhovor na chlapca zatiaľ čo si naleje trochu rumu. Chcel ho na chuť než čokoľvek iné, i keď bolo pravdou, že posledné dni si navykal na Lóniho kávu nemali však rovnaký efekt.*
*Kým tam v miestnsoti Lóni stál a mentálne sa pripravoval na verdikt svojho učiteľa, ucítil známy prílev pokoja, keď sa Zacharie nerozhnevá a nechá Lóniho chybu pre teraz tak, aj keď čarodejka vyzerala, že jej nový čarodej nebol veľmi po chuti. Dá si dole čiapku, aby sa jeho uši mohli opäť narovnať, a zároveň si už v pohodlí súkromia v Zacharieho byte vytiahne chvost, aby sa mohol za ním pomaly hojdať. Presúva sa hneď na to za Zachariem, hocijaký náznak strachu alebo nepokoja už dávno zabudnutý. Prejde k chladničke. Začínal mať po celom dni hlad.* Ja...ehm...ako som hovoril, keď som vošiel, podarilo sa mi mať niekoľko hodín schované aspoň uši, aj keď ma neskôr z toľkého sústredenia rozbolela hlava. Ale už to pomaly ide! *S tým sa otočí k Zachariemu, zhlboka sa nadýchne, aby sa vyrovnal a sústredil, načo cíti už teraz známy závoj ilúzie, ktorá mu nahradí uši za tie ľudské. Stále mu prišlo zvláštne mať nejaké otvory na boku hlavy, hlavne tak hnusne tvarované, ale zvykal si a celý deň sa hral s lalôčkom, ako si uvedomil neskôr. Celá jeho tvár sa rozžiari úsmevom, keď v blízkom skle zahliadne svoj obrys a už má na hlave iba svoje vlasy. Bola to zmena predsa len.*
Skutočne? *Slabo sa na čarodeja pousmeje zatiaľ čo sa posadí ku mramorovému stolu na vyššiu stoličku.* Postupne sa na to ani len nebudete musieť sústreďovať, uvidíte davy ľudí a uši, rovnako, ako chvost prirodzene zmiznú. Ale po takom čase, je to dobrý posun. *Povzbudí čarodeja, ktorý mu zatiaľ s nadšením ukazoval svoje ľudské uši. Pre Zacharieho nič nezvyčajné, avšak pre niekoho, kto ešte mesiac späť ani len nevedel, čo je mágia? Ohromné. Slabo mu tak zatlieska zatiaľ čo sa na neho slabo usmieva. Možno to bola ešte zvyšková nálada z predošlých rozmarov, avšak túto radosť čarodejovi odopierať nechcel.* Ste hladný? *Opýta sa keď si povšimne, že jeho pohyb viac menej mieril ku chladničke.* Neviem či bude možné z toho niečo vytvoriť. Niečo objednať bude asi lepší nápad. Okrem toho, že to bude menej práce.. a neporiadku. *Zachariemu sa variť nechcelo, ani nič pomocou mágie vytvárať.* Kedy chcete mať ďalšiu hodinu? Máte na mňa otázky? *Opýta sa zatiaľ čo mierne nakloní hlavu kým si odpije zo zdobeného nízkeho poháru. Nalial by aj Lónimu avšak na to ešte čarodej podľa zákonu nemal vek, ani na marihuanu avšak pri tej bol ochotný privieť oči.*
*Opäť cítil to príjemné teplo vnútri z toho, že niečo dokázal a dokonca mu za to gratuloval ja jeho učiteľ. Nemohol inak, ako mu úsmev opätovať, s čím ilúziu rozpustil a na jeho hlav opäť vyrástli dva známe kopčeky. Ani raz si doteraz nepredstavil, že by bez svojich uší alebo chvosta mal žiť, ale z nejakého dôvodu sa aj tešil, lebo to bolo ako nejaké veľké dobrodružstvo. Samozrejme, že nemôže inak, ako sa tešiť celou bytosťou a usmievať sa od ucha k uchu. Takmer by už aj zabudol, aký sám sa cítil, než do New Yorku prišiel, nebyť nočných moriem v podobe polí zahalených hmlou, kde nech sa snaží, ako chce, nevie nikoho nájsť, ale vďaka čarodejovi a mnohým iným na tento pocit rýchlo po prebudení sa zabúdal. žalúdok hlasno odpovie za neho.* Možno trochu... *Prizná sa a pribehne k čarodejovi, aby videl, čo ide objednávať.* Ja by som prípadne navaril...ale...asi máte pravdu, že to by sa museli najprv nakúpiť. Aspoň kávy máme dosť. *Pousmeje sa, keď si spomenie, koľko toho majú teraz, aby mohol Lóni vyvárať. Hlavne to bral ako príjemný rituál sa rovno takto svojmu učiteľovi párkrát za deň poďakovať, ak dostane chuť sa napiť jeho kávy. Sleduje, ako si Zacharie odpil zo svojho pohára, ale len z vône tvrdého alkoholu krčí nepokojne nosom. Už teraz si bol istý, že s tvrdým alkoholom zrejme kamarát nebude.* Hodinu môžme dať podľa toho, kedy sa na to vy cítite. Ešte do 1. mája mám plne čas len na učenie. Ale...chcel som sa predsa len spýtať. *Začne trochu nervózne a pozrie bokom.* Všimol som si, že...asi nemám tak silnú mágiu, ako...iní. *Hovorí tým hlavne na spôsob, akým to pri Axelovi vyzeralo všetko jednoducho.* Zaujímalo by ma preto, či existuje aj nejaké odvetvie mágie, ktoré sa prípadne nespolieha iba na mágiu samostatnú. Ak rozumiete, ako to myslím. *Poslednú vetu dodá potichu. Vedel to však ukázať, nakoľko si bol istý, že ak by sa snažil poslať vánok vetra k hocičomu v tomto byte, zrejme by len posunul nejaký pohár, ale to je všetko.*
*Zacharie pri súhlase vyberie telefón, ktorý.. bol veľmi zrejme skoro výhradne na prácu. Pozadie na telefóne bolo to s ktorým telefón prišiel a okrem aplikácie na jedlo sa tam nenachádzalo skutočne nič. Telefón tak podá čarodejovi, ktorý mu na vec hľadel takmer spoza plece.* Môžete vybrať, len nech je dodací čas tých 15 minút. *Povie chlapcovi nakoľko kreditná karta ho v tomto smere neťažila. A na nič nemal priam špecifickú chuť. Nechal tak možnosť na ňom, predsa len.. zlá vec to nebola či nie?* Ak tak, zajtra sa objedná nákup a potom sa môžete realizovať. *Navrhne pomerne jednoducho, Zacharie sám do obchodov nechodil. Nie do klasických potravín. Nepreferoval to, väčšinou tam zavolal asistentov, alebo si ich objednal cez internet. Boli to tie výdobytky modernej doby, ktoré dokázal oceniť. Pokiaľ išiel kupovať potraviny preferoval tržnice vo Francúzsku. Na vidieku kde sa zvyčajne pohyboval to bol zážitok na rozdiel od neosobných plných regálov bordelu.* Kávy je rozhodne dostatok, teraz ju je však potrebné piť. *Kývne súhlasne zatiaľ čo mu pohľad padne na nový kávovar. Do prvého mája bolo skutočne ešte pomerne dosť času. Avšak pri spomenutí otázky zaprel zelené oči na chlapca.* Silnú mágiu? *Nadvihne slabo obočie, nakoľko si nebol istý kde chlapec došiel k takejto domnenke.* Ste mladý, silná mágia prichádza s praxou, ako ste na také niečo prišli? *Opýta sa zatiaľ čo zhodnotí jeho otázku.* Chcete vedieť typ mágie, ktorý nie je ovplyvnení prirodzenou silou? Toho je mnoho. *Odvetí jednoducho zatiaľ čo si prehrabne vlasy.* Lektvary, alchýmia, transmutácia.. *Začne menovať zatiaľ čo vyčkáva či by Lóni na niečo reagoval.*
*Aj keď mal svoj vlastný telefón, ten Zacharieho si vezme s opatrnosťou do ruky a chvíľku displej skúma, než klikne ikonku filtrovania podľa rýchlosti donášky. Vedel, že na peniaze sa pozerať nemusel, ale aj tak sa rozhodol sa vyvarovať niečomu drahému a tak vybral z filtru ceny strednú možnosť a z filtru hodnotenia to najlepšie. Predsa len chcel, aby chutilo aj Zachariemu, no nie? Nakoniec objavil pomerne zaujímavú indickú reštauráciu len kúsok od ich budovy, tak v nej objednal tri hlavné jedlá, dve polievka a aj nejaké prílohy a dezerty, prípadne to schovanú do chladničky. Sotva to ukáže ikonku potvrdenia platby, telefón vráti svojmu učiteľovi a nadšene prikývne, že by sa objednalo k nim jedlo, aby sa mohol Lóni začať realizovať aj v tomto smere. Predsa len internet v mobile mal, a už aj našiel pár chutne vyzerajúcich receptov. Bolo to niečo ďalšie, čo si mohol Lóni začať užívať až teraz, a tak mal chuť spoznávať všetko, aj niečo, čo pre niekoho iného mohlo byť samozrejmosťou.* A čo sa týka kávy, ste s ňou spokojný? Alebo by ste si prialo niečo iné? *Navrhne Zachariemu, keďže sa ozaj mienil snažiť, aby sa mu za nákup toho stroja čo najviac poďakoval. Skrčí však pohľad k zemi, keď sa ho začne Zacharie pýtať. Cíti sa hlúpo, ale nakoniec sa rozhodne, že aj keď sa tým strápni, zrejme to tak bude najľahšie.* Napríklad telekinézu. Vedel som ju aj keď som jej predtým nerozumel. Ale odkedy som sa dostal po určitú hmotnostnú hranicu, nedokážem už viac niekoľko rokov zdvihnúť nič ťažšie, a... *Obzrie sa a nakoniec sa rozhodne si vybrať stoličku pri stole, ktorú dá trochu bokom, aby tým nič iné nezničil. Potom sa sústredí a skúsi s čo najväčšou silou do stoličky poslať prúd vzduchu, ale stolička sa posunie len pár centimetrov. Bolo jasne vidno, že možno na diaľku by mu to bolo prospešné, ale ak mal šancu k veci prísť osobne, mal viac sily vo svojích rukách ako v elementárnej mágii vzduchu.* Obávam sa, že som defektívny. *Povie nakoniec a stoličku vráti na svoje miesto, aby nerobil Zachariemu v byte neporiadok. Potichu počúva rôznym návrhom, a aj keď si nie je istý, zaujme ho aspoň niečo.* Čo tak tie lektvary? Alebo alchýmia? *Skúsi, keďže ak to bolo čo i len trochu podobné robeniu kávy, tomu rozumel do pár hodín rovnako dobre, ako keby s tým robil celý život...proste mu to dávalo logiku, ako sa káva môže meniť podľa teploty vody, rôznych prídavkov či kvalite zrna bez toho, aby si to musel čítať.*
Na to, že sa učíte to nie je zlé. *Kývne k nemu uznanlivo, sám príliš veľký nadšenec kávy nebol. Vedel rozoznať rozdiely medzi jednotlivými druhmi, ale okrem toho rozpoznať chuť zrnka a podobné okolnosti už išli mimo jeho hlavu. Nerozumel sa do toho.* Za takú kávu by som bol ochotný ponechať tringelt. *Pousmeje sa na chlapca zatiaľ čo si cinkne prsteňom o pohár.* Niečo s alkoholom. *Cukne mu v kútikoch, Lóni si na tento fakt už pravdepodobne navykol. Tak, ako z jeho izby išiel často dym, v Zacharieho ruke sa často nachádzal pohár s alkoholom. Každý mal svoj druh úniku, ktorý preferoval.* Zázraky neprichádzajú na počkanie. *Povie pri čom na jeho tvári sa objavoval pomerne prísny pohľad. Učenie nebolo z dňa na deň, aj keby Lóniho hypotéza bola skutočne správna, nebolo potrebné nad sebou v takomto veku lámať palicu.* Neprekáža mi vám ukázať niečo nové, ale naďalej sa budete venovať všetkému čo teraz. *Pripomenie mu nakoľko aj keď si myslel, že telekinéza a elementárna mágia nemusela byť jeho silnou stránkou stále vyžadoval, aby mal chlapec základy. Jeho ilustrácií rozumel, stále však bolo príliš skoro, aby o tomto boli presvedčený.* Príde jedlo a po jedle vám poskytnem pár kníh na lektvary. K tým mám viac dostupných informácií, v alchýmií sa sám príliš nepohybujem. Je to starý druh mágie, ktorý mi nikdy nebol k úžitku. Pokiaľ budete chcieť môžeme pohľadať knihy k tomu na tieňotrhoch. *Navrhne chlapcovi zatiaľ čo do seba kopne zvyšok v pohári.* Pristanete na túto ponuku?
*Pochvalu ohľadom kávy prijíma so širokým úsmevom, načo sa zamyslí nad jeho požiadavkou s alkoholom.* /Určite by som tam mohol primiešať niečo ako rum alebo iné tvrdé, ale asi sa na to ešte neskôr pozriem, či mi nebude niekto online vedieť poradiť lepšie.* Ten tringelt by si zaslúžil skôr stroj, ale určite sa pozriem na možnosti kávy s alkoholom, ako aj na vašu poličku, nech prípadne viem, z čoho vyberať. *Sľúbi Zachariemu. Nerobilo mu problém alkohol podávať, nakoľko aspoň nebol rovnakí ako ostatní, ktorých kedy zažil a videl opitých, ako bijú ľudí navôkol, a sú veľmi hlučný. Zacharie bol takmer ako nezmenení, Lóni začínal pochybovať, že sa vôbec dokáže opiť.* /Ale skúšať jeho limity nebudem./ *Rozhodne sa a potichu na jeho slová prikyvuje. Uvedomoval si to, za svoje pokroky bol rád, ale aj napriek tomu sa obával, že ak sa v najbližších rokoch zasekne, a nebude môcť Zachariemu ukázať toho toľko, ako o čom mu hovorila Meritriss, Zacharieho druhá žiačka, že zmluvu rozviaže a vyhodí ho na ulicu, lebo z neho nebude mať žiadny úžitok. Aj preto sa toľko okolo Zacharieho snažil, aby mu každý deň dokázal, že nespravil žiadnu chybu, keď si ho vzal pod svoje krídla.* Áno, budem sa venovať všetkému aj naďalej, nemienim v tom ustúpiť, jedine že by ste mi tak navrhli sami. *Upokojí ho, že naďalej svoje štúdie berie rovnako vážne. Následne ho počúva a pomyla začína prikyvovať, keď si uvedomuje, že Zacharie na túto zmenu pristal. Sám tomu nemohol veriť, ale jeho telo jasne naznačovalo, že by teraz spravil všetko, aby sa toto stalo realitou.* Áno, samozrejme, že áno. Nech bude cena hocijaká. Ďakujem. *Usmeje sa na čarodeja a pozrie na jeho telefón, ktorý začne hlásiť, že jedlo je už k nim na ceste.* Zbehnem pre to dole a nachystám potom stôl. Hneď som späť. *Oznámi a rozbehne sa k výťahom.*
Pokiaľ niečo na poličke nie je budem len rád keď rozšírim svoju zbierku. *Odvetí nakoľko na niečo, ako svoju zbierku bol rozhodne hrdý. Zacharie mal isté maximalistické tendencie. Toto sa odrážalo v jeho oblečení, hudobných nástrojoch, artefaktoch, ale aj veciach, ako kávovar, alebo alkohol. Užíval si pocitu keď mohol otvoriť svoju pracovňu kde bolo všetko pomenované a v hojnej zásobe tak, aby bolo všetko k dispozícií. Tieto sklony nabral už počas dospievania v opatere Meliny. Nebola to vada, skôr len dodatok k jeho osobnosti.* Nenavrhnem, nie je potrebné mať obavy. *Pousmeje sa, lektvary boli fascinujúca vec. Zacharie sa na ne sústreďoval skôr v kontexte liečenia a jedov. Mali však mnohé možnosti na ktoré bolo potrebné mať len číru myseľ. Aj civilovia boli schopný pripraviť základné lektvary a pre Lóniho, ktorý mal o sebe nízku mienku tak šlo o niečo prirodzené. Alchýmia bola oriešok aj pre neho, ale bol ochotný pozrieť na dostupné možnosti.* Cena nebude nijaká, už ste raz platili. *Napraví ho pri čom keď dostanú pripomienku celá konverzácia sa posunie na vedľajšiu koľaj. Výživa bola teraz podstatnejšia pre oboch.*
*Prikývne. O to väčší mal dôvod na to, aby sa pozrel na rôzne prípravy kávy s alkoholom, a pri tom aj možno nejakou šancou narazil na niečo nové, čím by mohol Zachariemu pomôcť s jeho zbierkou. Alebo aspoň s jednou z nich, ako si už zistil, keď sa po byte prechádzal. Najviac ho však zaujalo štúdiu plné rôznych nástrojov, ktoré už ani nedokázal pomenovať, či vôbec zistiť, ako sa na nich hrá. Aj preto vedel, že sa má na čo tešiť, čo sa týkalo zbierky kníh o lektvarov, hlavne, keď sa o ne starší čarodej zaujímal. Avšak keď počul o alchýmii, a že sa jej Zacharie ani nevenoval...to dostalo Lóniho zvedavosť až nad mraky. Už teraz sa tešil na to, ako pôjdu spolu na tie tieňotrhy a nejaké knížky sa mu dostanú do ruky, síce je pravda, že by ich preferoval v islandčine...ale aspoň si zlepší angličtinu. Na poznámku o to, že už viac platiť nemusí, nereagoval, ale celoucestou výťahom a pre jedlo premýšľal, ako čo najlepšie dokázať, že si to váži.* /Asi jedine snahou a postupom. Možno...by som mu mohol pomôcť s lektvarmi, ak mi to pôjde?/ *Jedlo vynesie hore, pripraví stôl aj s dvomi taniermi, miskami, príborom a do stredu položí džbán s vodou a dva čisté poháriky, aj keď mu bolo jasné, že Zacharie si zrejme dá svoju škótsku.* Dobrú chuť a ďakujem za jedlo. *Popraje a aj si začne naberať z jedla pred sebou. Všetko vyzeralo vynikajúco a najradšej by ochutnal zo všetkého.*
*Niekedy ho chlapcova neoblomná žiadosť po vedomostiach udivovala. Bol mladý, na svoje učenie mal ešte niekoľko životov, ktoré ho len čakali. Sám bol študent od úzkeho veku, preklatím tejto krivky bolo vyhorenie, ktoré nastalo náhlo a prudko. Ako keď sa plamienok chytí ľudského vlasu. Mohol tak len z diaľky pozorovať jeho rozhov, obával sa však, že toto tlačenie k vedomostiam ho nemilo dobehne. Možno sa však len mýlil a chlapec sa stane vzdelancom špirálového labyrintu. Bola to len otázka času kedy mohol očakávať výsledky. Obaja ho však mali viac, ako bolo potrebné. Pousmeje sa keď chlapec pripraví stôl pred nimi a sám si naleje do pohára vodu. Bolo to výnimočné? Nie potreboval len zmenu na jazyku k jedlo.* Dobrú chuť. *Kývne zatiaľ čo apartmán stíchol pri jedálenskom stole.*
*Je to už pár dní od toho co se viděl s Grace v Be positive a věděl, že měl ještě jedno místo kam zajít. Hlavně, když zjstil, že zná jedno jméno z Nejvyšších čarodějů. A nebylo tak těžké si zjistit, kde Nejvyšší čarodějka Bronxu bydlí. Tak se Axel vydá směr Bronx, kde se zastaví na adrese před hotelem. Díky kontaktům neměl problém zjistit, kde Madeleine bydlí hlavně když teď byla nejvyšší. Vrátný v hotelu mu poví, že Mads má pronajaté nejvyšší patro a že se do něj rovnou vstoupí z výtahu. Proto jen poděkuje a vejde do výtahu a zmáčkne nejvyšší patro. Zatím co vyjíždí nahoru tak si upraví košili a sako. Košili má rozepnutou na dva knoflíky a sako zapnuté na jeden. Ještě si v zrcadle upraví vlasy a čeká až se dostane do nejvyššího patra.*
*Rozhodně se nedalo říct, že by se Dee válela. Řešila s jednou reklamní agenturou fakt, že ji chtěli v jedné reklamě a ta ženská byla neodbytná, ač se Dee zatím nezamlouvala její představa. Nechala ji dusit se argumenty, co padaly dokola a dokola, čekala zda přijde s něčím trochu inteligentním, co by Dee přimělo na to kývnout, zatím neviděla smysl. Nemohla ji ale poslat jen tak do prdele, když si vybudovala z nějakého důvodu imige přívětivé, i když strohé modelky. Trochu litovala, že si nezvolila nějakou povahu před veřejností, co by lépe odpovídala té její. Ale už to bude jen pár měsíců, let...podle toho jak dlouho jí v New Yorku bude třeba a než bude podezřelé, že nestárne. Vrásky si rozhodně nemínila přidělávat, vypadala by směšně. Tak jak ji bůh...no možná vlastně lépe řečeno démon s civilkou stvořili, tak se promenádovala po bytě a jen netrpělivě švihala špičkou ocasu, div ostrým trojúhelníkovým zakončením, něco nesťala či nerozpárala. Poklepávala si na rty a když se ozval domovní telefon, jen ho zvedla a aniž by vnímala, koho sem vlastně posílají, souhlasila. Vlastně možná ani nevnímala, že posílají návštěvu místo třeba...uklízečky. Alespoň nechala ocas zmizet tím, že z pultu sebrala hezký, zlatý prstýnek s pár drahokami zasazenými v něm. Padl na prostředníček, vedle snubního prstenu od Irvina, s nímž dávno nebyla. Nosila ho z nostalgie možná, možná v něm byly ukryty kouzla, to věděla jen ona sama, každopádně jej snad nikdy nesundávala. Když se ozve cvaknutí od výtahu, tak se otočí, aby viděla, kdo přišel, načež nadzvedne obočí. Ani jí nebleskl hlavou náznak studu, že tu byla nahá, bylo jí to naprosto jedno, vlastně asi i kdyby teď takto vyšla na ulici. Za své tělo se v nejmenším nestyděla a nebyla to pro ni známka ztráty cti, vlastní hodnoty nebo hrdosti. Bylo to tělo. Zlehka mávne Axelovi, že může vejít a něco odpoví makléřce do telefonu, když zamíří z obýváku, kde se čaroděj octl ke dveřím vedoucím do pracovny. Zněla už trochu podrážděně, žena tak po sté zopakovala to samé, načež se Maddie sklonila ke kalendáři.* Zastavím vás, nemám na Vás celý den a v tuto chvíli mi nedokážete ani říct, proč by to pro mě měl být nějaký přínos, takže si zajděte za šéfem, sežeňte lepší argumenty a pokud je dostanete, ozvěte se mi třeba zítra. Nashle. *Ukončí hovor. Mobil skončí na pracovním stole, který byl pečlivě uklizený jako celý byt. Z opěrky židle si vezme poloprůsvitný, lehký župan, který si přehodí přes sebe a vrátí se zpátky do místnosti. Byla bos, takže byla drobnější, než v den kdy se poznali. Zvedne ruce, aby si vytáhla vlasy zpod látky a poté až se obtěžuje alespoň zvolna zavázat župan, aby zakrýval spoře to nejnutnější.* Začínám mít pocit, že všichni mí známí se stahují do New Yorku, nečekala jsem však, že by ses tu ukázal zrovna ty. *Zkoumavě si jej prohlédne místo pozdravu, to až pak k němu přejde a natáhne k němu ruku. Stále měla v oblibě etiketu minulých dob. Potřást rukou, budiž. Milejší jí byly však dvorní způsoby dob minulých, které čarodějům mnohdy zůstávaly během životů, když v nich byli vychováni, vlastně to nebylo tak dávno, co ze společnosti zvětšiny vymizely a objevovaly se jen v určitých Zemích, na určitých pozicích a v situacích. Pokud by však neměl v plánu naznačit polibek na hřbet, neměla až takový problém mu ruku prostě jen stisknout.* Vypadáš dobře, takže je zbytečné se ptát, zda se ti ještě stále daří. *Ušklíbne se a sotva je uvítání za nimi, tak se otočí, až za ní zavlají vlasy.* Dáš si víno, nebo něco jiného? *V kuchyni měla v bývalé výtahové šachtě zapuštěný kruhový malý sklípek, dalo se po něm normálně chodit, ale Dee měla ráda, když tvrzené sklo bylo bez poskvrnky a zbytečných otisků. Pohybem prsty jej otevře a podle případné odpovědi vytáhne co hrdlo čaroděje žádá, sobě pak rozhodně mínila dopřát červené víno.* Dozvím se důvod tvé návštěvy? Nebo žádný není? *Blýskne se jí v očích. Pokud jí řekne, že je tu kvůli Malachaiově cácoře, tak ho asi prohodí portálem. Beztak mohl dovnitř jen proto, že tak byla nastavena bariéra. Kdyby zablokovala zevnitř dveře výtahu a on se pokusil násilně vejít, bariéra to vezme jako útok...a vrátí mu ho.*
*Když se výtah zastaví a otevřou se před ním výtahové dveře. Jenže se mu nenaskytne pohled na byt, ale pohled na nahé tělo Madeleine. Překvapeně pootevře ústa a zamrká a usta zavře.* Páni to je mi teda přivítání. *Uchechtne se. Nemůže si pomoct a prostě si ji bezostyšně prohlédne. Na rtech se mu objeví lehce pobavený úsměv a když nazanačí že může vejít tak vejde a až pak si prohlédne obývák. Jen uznale pokývne hlavou nad jejím vkusem, nečekal nic méně než tohle. Následuje ji pohledem do kanceláře zatím co si prohlíží byt a pomalu se po něm prochází než se zastaví u jednoho z křesel, kterého se chytí. Pobaveně si ji prohlédne jak si na sebe dala aspoň župan.* Nemusela sis ho dávat, nahou jsem tě už viděl... Několikrát. *Připomene jí pobaveně a pak jen mykne rameny, do toho mu cuknou lehce koutky nahoru.* Zdá se, že se něco chystá pokud jde tolik lidí do New Yorku, nemyslíš? Vždycky to tak bylo před něčím velkým, i předtím když byla Zimní válka.. *Zvedne tázavě obočí.* A několik let jsem tu žil, mám penthouse na Manhattanu a byl jsem dokonce Nejvyšší Manhattanu, před čtyřmi lety. *Podotkne ledabyle. Sleduje jak k němu zvedne ruku a je mu hned jasné co má udělat. Lehce její ručku zvedne a políbí ji na hřbet. Pak se odtáhne a narovná se.* To samé bych mohl říct o tobě...*Odmlčí se.* Snažím se vypadat dobře Madeleine *Mrkne na ni .* Dám si víno, cokoliv co máš. *Nechá ji vybrat jakékoliv víno co si třeba dá i ona. Prsty lehce zabubnuje o čalounění křesla.* Jen jsem se po dlouhé době vrátil zpět do New Yorku, nemůžu navštívit svou známou? Ještě když je z ní Nejvyšší Bronxu? *Zeptá se se zvednutým obočím.* Ale jsem tu jen si popovídat, je to dlouho od toho co jsem byl v NY, chci jen vědět co se dělo za tu dobu. A docela by mě zajímalo co ty? Jak se máš. *Pousměje se na ni a všimne si jejího prstenu na ruce.* Ještě stále jsi s Irvinem? Myslel jsem, že už dávno zešílel nebo se mu stala nějaká nehoda při čarování. *Uchechtne se ale rozhlédne se kolem, ale nevšimne si známek toho, že by tu žil ještě i muž.*
Nechci tě rozptylovat. *Ušklíbne se Maddie naprosto klidně a pak zvedne obočí.* Nepovídej, to jsi dost zmeškal, nemyslíš? *Nadhodí rýpavě.* Asmodeus, lov na čarodějku, co ho vyvolala, posednutý civil, Haures, brány do pekla... Chodíš často pozdě, Axeli? *Zeptá se pobaveně a nabídne mu ruku k polibku, načež se uspokojeně odtáhne a zajde jim pro pití. Vrátí se se skleničkami s červeným suchým vínem a přimhouří krátce oči, ale pak se usměje a telekinezí mu skleničku podá. Výraz se změní ale na pohrdavý.* S Irvinem? Už desetiletí ne. Zkoušel jsi utéct tak starému čaroději i s dohodami? Je to docela adrenalin. *Ušklíbne se. Byla hrdá, že utekla a ještě hodně získala.* Třeba se mu nehoda stala, byl by to zázrak. *Zasměje se a přiťukne si s ním.* Co ta upírka, byla tebou posedlá, co si pamatuju... *Pozvedne pobaveně obočí.* Přežila?
*Axel si jen prohlédne její zahalené tělo a na rtech se mu objeví úsměv.* Nejsem puberťák, kterého by rozptylovalo ženské tělo. *Zazubí se na ni, ale jeho úšklebek spadne když Maddie začne vyjmenovávat, co všechno se stalo za dobu kdy byl pryč.* /Jeden odjede z města, změní nejvyšší a už se to tu hroutí.../ *Už jen z jeho výrzau lze poznat, že z těchdle novinek není vůbec nadšený.* Jen když pomáhám ukončovat války a Spolek mi následně doporučí si dát na pár let odstup. Protože se jim evidetně nelíbilo, že válku ukončil Čaroděj a lovkyně ze zrádcovského rodu bez jejich svolení, ikdyž ti idioti z Idris jen seděli na prdeli a nehli ani prstem. *Řekne s jasnou dávkou záště a odporu a jistého pohrdání. Pak ji políbí na hřbet ruky a sleduje jak Maddie zmizí a jde pro víno. Uznale pokýve hlavou, když mu pošle skleničku telekinezí. Napije se vína s poslouchá, co teda s Irvinem. Potěšeně se pousměje nad jejími slovy.* To musel být teda zážitek...Neukradla jsi mu kromě dohod do toho i nějaké...knihy? *Zvedne tázavě obočí, ale ptá se jen ze zvědavosti.* Doufám, že se mu něco takového stalo, byl to zmetek zasloužil by si to. *Ušklíbne se. Když však zmíní Victorii jen zakrouží vínem ve skleničce než se napije.* Naposledy jsem se s ní setkal v roce 2018, někdy na jaře...Od té doby nic. Tiše doufám, že zůstala déle na sluníčku než měla. *Nakrčí lehce nos a.* A když nejsi s Irvinem... máš nějaké zajímavé....vztahy? *Skloní pohled a sleduje jak prsty lehce bubnuje po čalounění a pak pohled zvedne při otázce k Mads.* Co jsi dělala za ty roky co jsme se naposledy viděli v Labyrintu? Teď jsi Nejvyšší Bronxu, hodně jsi se musela zlepšit. Máš můj obdiv. *Sleduje ji svým chladným pohledem.* Hezký byt mimochodem. Máš skvělý vkus. *Mrkne na ni*
Lovci. *Z jejího hlasu zaznívalo pohrdání snad ještě jasněji, než z toho jeho. Jistě, měla napříč svou minulostí nějaké dohody i s lovci, stejně jako nějaké dostaveníčka, vždy se našla výjimka, která se nechala svést na zcestí. Asi jen jednoho nebo dva měla v oblibě, ale jako k celku k nim chovala určitou zášť a nechuť. Stejně tak si uvědomovala jejich určitou nadřazenost, která ji možná právě proto pobuřovala, že rozhodně neměli moc čarodějů, prohnanost víl, rychlost upírů ani sílu vlkodlaků, ale jen proto, že měli andělskou krev si mysleli, že jsou lepší než všichni ostatní. Na druhou stranu...nadpřirozené rasy se zas povětšinou povyšovaly nad civily nebo ty méně mocné. Problém byl, že lovci bez svých run a hraček měli jen andělskou krev, která jim vlastně nic nepropůjčovala, jako tomu bylo u ostatních podsvěťanů v případě démonské.* Ukradla bych mu i život, kdybych mohla, drahý Axeli. *Nepopírala, že mu vzala různé věci. Knihy, lektvary, šatstvo, předměty...a zašila se v údolí Murray u vody, aby ji magií nevystopoval. A když ji přeci jeden čaroděj našel, nebyl to naštěstí jeden z těch, co byli tak pevně svázaní, vlastně to byl někdo, kdo neměl Irvinovi povinnost něco hlásit, snad jen pro utužení dobrých vztahů, ale ten někdo byl dost mocný a dokázal ocenit i její znalosti a moc, vzal ji do Labyrintu, kde unikla Irvinovi zřejmě jednou pro vždy, protože on tam přístup neměl, pokud jej nezískal v uplynulých desetiletích.* Definuj vztahy, jestli totiž narážíš na partnerské, tak jsou ztráta času. Mého i jejich. *Ušklíbne se. Láska byla něco jiného, jenže ona ji nevnímala tak jako kdysi. Psí oddanost...ne. Byl to jen cit, který se musela naučit mít pod kontrolou.* Až nyní mám tvůj obdiv? *Zableskne se jí v očích a sama se konečně posadí a přestane se jen zlehka opírat o pohovku. Posadí se jako dáma, ač župan se sklouzne stranami dál od sebe ještě o trochu víc a halí jen klín a bradavky. Ne, že by to čarodějku zajímalo, když upije.* Nemá to tak docela duši, ale ano. *Souhlasí spokojeně. Dala si záležet, aby to trochu dýchalo elegantním stylem, který čarodějka razila.* Proč jsi z New Yorku odcházel? Nový život nebo jiné důvody?
Ano, Lovci. *Stejně jako ona nenáviděl, jak se nad všechny ostatní povyšovali jen kvůli jejich andělské krvi. Bylo jen pár lovců, které snášel. Šlo spíše o jednotlivce než celek. Na Spolek se Axel díval s velkým odporem. Jistě spolupracoval se Spolekem, když na to došlo, ale to neznamenalo že by jim líbal nohy a lezl do prdele. Už když padl ten návrh na čipování podsvěťanl byl proti. Možná to a pak i to jak pomohl Grace jen znehodnotilo v očích spolku a proto mu doporučili ten odchod. Jednoduše Axel Spolkem opvrhoval, ale neměla zapotřebí pořádat nějaké protesty nebo tak. Možná jen doufal, že další generace se poučí od těch starých a budou lepšími...Možná to ve finále byla jen planá naděje. Tiše se uchechtne nad jejími slovy ohledně jejího ex manžela.* Pokud jste nebyli svázaní nějakou dohodou, že jej nesmíš zabít...Vzít život bych mu mohla. *Ušklíbne se lehce. On se většinou k tady těmhle věcem vyhýbal. Ale dohody uměl uzavírat stejně dobře jako nějaká víla, hlavně protože u nich dlouhou dobu byl.* Můžou být i milenecké... Někdo zajímavý ve tvém životě? Nebo nic, co by stálo za zmíňku? *Zvedne tázavě obočí a cuknou mu koutky, když ji sleduje jak se posadí. Stále byl jen prostý muž, co se velmi rád podíval na krásnou ženu jakou byla Maddie* Můj obdiv jsi získala už když jsem tě potkal v Labyrintu, teď je jen větší. *Mrkne na ni a sám se posadí do křesla, o které se předtím jen upíral, hezky naproti ní. Koukne se ještě po bytě a jen mykne rameny.* Myslím si, že i moderní věci mají duši. *Jeho nejmodernější byt byl právě tady v New Yorku. Většina jeho nemovitostí pak byla právě v různém stylu. Ten v Los Angeles byl spíše do sedmdesátých let, zatím co ten v Londýně si držel victoriánský nádech. Než Axel odpoví tak se napije vína.* Já si na nové životy moc nehraju, Madeleine. *Prsty si přejede před tváří a hned se zdá aspoň o jednu dekádu starší. Pak pohyb zopakuje a vypadá stejně jako předtím.* Už si nehraju si na herce, modely a kdo ví co. Nepotřebuju být na veřejné scéně. Navíc ve velkém městě jako je New York je tolik lidí a všichni jsou tak zahledění sami do sebe, že si ani nevšimnou že někdo nestárne. *Mykne prostě rameny a pak si povzdechne.* Jak jsem řekl...Pomáhal jsem jedné lovkyni, Grace Lengthorn jistě jsi o ní slyšela, ukončit Zimní válku. Uzavřel jsem trhlinu mezi dimenzemi, kterou vytvořila královna Zimního dvoru a propouštěla tudy démony a dělala experinety... Vzal jsem pak Grace portálem do Idris, aby mohla z rodiného sídla vzít nějaké věci a pak jí zařídil cestu na Zimní dvůr. Tam ji zatkli Centurioni za porušení Studeného mír, ikdyž ten porušili víly první...*Odmlčí se ve svém vyprávění.* Spolek potrestal ji runou slibu a pak ji poslali na Zimní dvůr jako velvyslenace...A mě Spolek řekl, že bych se měl několik následujích let držet v pozadí a nejlépe odjet. Protože jinak ten její exil byl teprve začátek...*Napije se pořádně vína tak že jej vlastně vypije a sklenici odloží na stůl.* Takže jsem odjel, protože jsem nechtěl, aby...Za dobrou věc skončila mrtvá jen protože Spolek nechtěl nic dělat s válkou...
Vážně myslíš, že by mě nechal uzavírat pro "NĚJ" dohody se MNOU, kdyby si to nepojistil? *Trocha sarkasmu se do hlasu dostala. Uznávala, že už tehdy byla trochu mrcha a ty dohody o chlup upravila, že zradit a bla bla bla nemohli ji a ty které určí, ty dohody nakonec byly s ní, ne s ním, jen tehdy to nebylo z důvodu, že by se mínila někdy i v představách otočit proti němu, ale z toho důvodu, že bažila mít sama nějakou moc, ne být jen tím skrz koho ta moc protéká a zachytávat stébla. Takže v té době byl Irvin určený jako jeden z těch lidí, což poté stáhla. Ona sama jej nemohla zabít, jistě...Irvin se však přepočítal ve více věcech a několik jejich nových dohod znělo tak, že kdyby se opovážil proti ní vykročit...no nemusela by hnout prstem, vyjádřit myšlenku či dát rozkaz.* Pár jistě...Když chceš jít proti Irvinovi, najdeš si pár jemu podobných, uzavřeš dohody, aby se to proti tobě neotočilo...a pak... *Pokrčí rameny. Zřejmě měla ráda mocné a nebezpečné muže. Ale pak tu byl Zacharie, který ji v jejích temnějších dobách naučil cítit, žít alespoň o chlup jinak a vidět tak i svět. Nebyl krutý a bezcitný, nebyl ale ani skutečně dobrý, bavil ji, milovala ho. A přesto, když jeho láska překročila její mez, když ji chtěl k sobě uvázat ve vztahu, tak se jednoduše bez špetky empatie a bez bodnutí svědomí rozloučila a odešla mu ze života, ještě si i podržela s velkou parádou dveře. Axelův názor jakožto názor někoho staršího a mocnějšího do jisté míry uznávala a respektovala a stejně tak pro ni měly váhu jeho komplimenty, proto krátce sklonila hlavu. Už nebyla tak nedospělá a opilá mocí. Tedy...v moci si libovala pořád, jen jí nenechávala kontrolu. Už věděla, jak chodit ve světě, kdy mohla našlapovat po špičkách, kdy prostě kráčet, kdy si mohla dovolit připodobnit tornádu.* Nové životy tě tolik naučí, hlavně co se týče toho zapadnout do společnosti a netvrdnout v dobách minulých, ač uznávám, chybí mi dřívější doba z hlediska fungování společnosti. *Nakloní hlavu do strany a pohne prsty, aby si přivolala láhev a stále bez skutečného většího pohybu čaroději dolije, když mluví o své spolupráci s nefilimskou holkou. Sama se ušklíbne.* Láska z tebe udělala štětku nefilim, doufám, že sis alespoň nechal platit, jakýmkoliv způsobem. *Ušklíbne se nad jednoznačným, protože nedávno měla příležitost podobné hlouposti vidět u Malachaie. Láska nesmrtelných je skutečně zvláštní. Zvláštní a velmi nebezpečná v případě některých. Možná by měla zařídit cácorce Malachaie, která se ho zřejmě nebála tak, jak by měla, ochranu, i kdyby jen cenzuru toho, co se k Malachaiovi dostane, než si pro ni půjde přes mrtvoly. I když...vlastně by jí ta podívaná nevadila. Něco v jejím výrazu se na okamžik zdá kruté, nebylo pochyb, že Irvin, Malachai i Dragos měli na ni vliv.*
*Axel jen pokrčí rameny.* Věřím, že jsi byla vychytralá a mazaná už předtím. *Mrkne na ni přátelsky. Přece jen už když se viděli poprvé tak už mu byla známá její pověst a pověst i Irvina. Tiše se zasměje nad jejími slovy.* Takže z bláta do louže? *Zvedne tázavě obočí a lehkým uchechtnutím.* Asi tě prostě přitahují nebezpečí a mocní muži. Máš i nějaké příklady, jména? *Vyzvídá zvědavě docela jej zajímalo s kým Maddie trávila čas. On sám měl románky hlavně se smrtelnými osobami. S těmi nesmrtelnými to byly fajnové jednorázovky pákrát za století. Ale ta osoba, co mu v posledních šesti letech utkvěla v hlavě a rozhodila uplně vše byla Grace. A to, že se s ní pár dní zpátky setkal a ten čas co se neviděli jako kdyby vůbec nezměnil jakýkoliv jejich vztah. Což bylo pěkné vidět. Jenže tuší, že o něčem takovém s jakým jako je Maddie asi mluvit nemůže. Mocný a starý čaroděj a jeho největší slabinou je, že... mu záleží na lovkyni. Raději jí složí kompliment v podobě toho, že ji obdivuje. On sám nebyl nejvyšším vlastně do poslední dekády. Nikdy se k tomu nehrnul a v Angeles mu to tak nějak spadlo do klína a pak tady, kdy se poprvé o to místo ucházel. Nikdy neměl zapotřebí svou moc někomu dokazovat tím že byl nevyšší nebo tak. Lehce se posuměje and tím jak po jeho komplimentu Maddie skloní hlavu.* Nemusíš si hrát na pokornou. *Mrkne na ni vesele a pak poslouchá o životech.* Já do společnosti umím zapadnout tak jako tak. Nedělá mi to problém. A máš pravdu jistým způsobem mám také ráději jak to bylo předtím jenže teď... Je taková volnost, co jindy nebyla a to je krásné. *Pokrčí rameny a nechá si dolít skleničku vína zatím co vypráví o jeho spolupráci s Grace a lovci. Nad slovy, které vyjdou Madeleine z úst, se zarazí.* Nikdo neřekl nic o citech...Nebo lásce...Chtěl jsem jen ukončit válku, když se nikdo k tomu nehrnul. *Zamračí se a napije se vína.* A nebyl jsem ničí štětka. *Dodá hned v zápětí, ale zdá se že ho Mads měla přečteného jako své boty jen z toho co řekl. Všimne si jejího krutého výrazu.* Co tě napadlo? Tváříš se děsivě. Má snad nějaký z tvých milenců nějakou další milenku? *zasměje se*
*Pohlazení ega fungovalo, Axel to uměl dobře, samozřejmě měl i velkou praxi.* Ne, mnohem lépe, tihle mě neovládají, takže má rozhodnutí jsou má. *Odmítne s temným uspokojením v hlase, že nepodléhá někomu tak krutému a zlému jako byl Irvin i nadále. Ano, Malachai mu byl v mnoha ohledech podobný, ale přesto...Mohl a nezradil ji. Ať ze zábavy nebo ne, neudělal to, dokonce uzavřel dohodu, že ji nezradí. Možná to byl kretén, taky byl ale někdo, na koho se s vlastním životem mohla spolehnout - dokud nepůjde proti jeho cácoře, takže balancovala na hraně, ostatně jako vždy. Dráždila hada bosou nohou a obvykle měla u sebe protijed.*Řekněme, že ta škála je za ty roky docela široká, co se týče různorodosti ras či zaměření. *Neměla iluze o tom, že by schvaloval některé její milence, neměla ale chuť jejich totožnost odhalit, když by ji jeho názor na ně stejně netrápil. Třeba na ni přijde sám, když ji s někým uvidí, Malachai třeba nebyl ani tak milenec, stejně tak Dragos, jednou za čas to byl prostě dobrý sex a pak se nemuseli vidět klidně i nějaké to desetiletí. Pak ale zvážní a zabodne tmavý pohled, který by leckomu mohl připomínat čokoládu, psí oči nebo hřejivý domov, ten její byl jen tvrdý a chladný.* Nepleť si pokoru s respektem, drahý Axeli, jednou by tě to totiž mohlo přijít draho. *Upozorní jej příkře. Nějakým zvláštním způsobem mohla Queense označit za přítele, kterému dávala radu. Před ostatními, možná i před sebou. Za chvíli je ten okamžik ale pryč, když odpovídá na další položenou otázku. Sama pokrčí při jeho názoru rameny. Pak se ale škodolibě ušklíbne.* Předstírej si, co chceš, ale tvoje neverbální reakce jsou větším vyznáním, než slova. *Napije se ze své sklenice a v očích se jí zablýskne pobavením nad jeho obhajobou.* Takže neplacená, lehká společnost. A motivy pro ukončení války jsou vždy různé. *Dodá s pozměněním slovníku, když nesouhlasil s označením štětky, načež se usměje o něco víc, než se jí po tváři rozlije krutý výraz.* Smrt. *Prohodí bez okolků.* Ale ne milence ani milenky, je mi jedno s kým se tahají, dokud si přijdu na své. *Protočí očima.* K čemu kdy byla žárlivost nebo majetnickost dobrá. *Ušklíbne se směrem k Axelovi a prohodí si nohy. Možná jí to tak bylo pohodlnější, potřebovala to, aby jí nedřevěněly, možná to byl jen záměr, aby postupně zlepšovala čaroději výhled...Lhostejně, až líně se pousměje a opře lopatkami o opěrku, za záda si zlehka přisune polštář a znovu se napije. Ať byla zrovna oblečená nebo ne, dámu v sobě v elegantních gestech nezapřela. Pravděpodobně by elegantně vypadala i kdyby někoho zrovna zabíjela vlastníma rukama. Vzpomene si na nedávný zážitek, kdy přecenila svou moc v boji s čarodějem a z nosu se jí spustila krev, zatímco se bránila, aby se z jejího mozku nestala kaše...a pak s Hiramem toho kreténa zabili. Podřízla mu hrdlo a podržela toho muže, aby si Hiram mohl vzít jeho krev. Bylo jí to jedno, dokud nebude oživovat mrtvoly či ubližovat někomu v New Yorku, ať si klidně přiživuje svou závislost na krvavé nebo jiné temné magii.* Jaké jsou tvé plány v New Yorku, mimo to se vrhnout opět do středu dění? Hádám, že od tebe problémy, co potencionálně vyvolají mezirasové konflikty, nevzejdou. *Ušklíbne se. Cítila ve vzduchu válku klanů, Teonce ji informoval, že Dragos zabil jednoho z jejich, asi chtěl její pomoc. To, že se proti Dragosovi stavět nebude, když je jí cennějším spojencem...a společníkem, byla jedna věc a ta druhá byla, že Maddie jednoduše nezajímalo, jestli padne jeden z jejích dodavatelů yin fenu, na tohle přeci mohla využít Dragose.*
*Axel se lehce potěšeně usměje nad její odpovědí.* Tak to jsem rád, že sis tolik přilepšila, není nad volnost, že ano? *Za svými slovy nechá viset lehký úsměv. Ale stále jej hlodala zvědavost, co za muže jí aktuálně dělali milence. Kdo mohl být tak mocný a zároveň nebezpečný, natolik aby zaujal pozornost této čarodějky.* A aktuálně? Kdo jsou tví milenci? *Zvedne tázavě obočí.* Neboj nepůjdu po nich, jsem jen zvědavý. *Mykne lehce rameny.* Zajímá mě co děláš...koho lépe řečeno. *Cuknou mu lehce koutky nad jeho slovy. Ale úsměv jej přejde ve chvíli, kdy do něj Maddie zapíchne svůj pohled. Axel lehce zvedne hlavu, narovná se a opětuje jí stejný pohled. Přísahal by, že v tu chvíli její hezké hnědé oči byly chladnější než jakékoli modré, které kdy viděl. Při jejích slovech mu lehce zvedne obočí.* Snažíš se mi tu vyhrožovat, Madeleine? *Přimouří lehce oči.* Nebo jak si to mám vyložit, drahá? *Její slova se daly interpretovat několika způsoby. Jako rada, jako varování a právě jako. výhružka.* Já si tvého respektu vážím. *Dodá nakonec. Přece jen u to dávalo pocit,že je brán vážně. Protože člověk býval brán vážně v případě že s něj lidé měli respekt a nebo se jej báli. A Axel nepatřil k těm čarodějům ,co si tvořili umělý respekt díky své moci. Věděl, že si jej nějakým způsobem zasloužil. Nad jejími dalšími slovy se uchectne a zakroutí hlavou. když si napije vína.* Jaké neverbální reakce Madeleine? Já nic nepředstírám. *Ohradí se a podívá se na Maddie. Pak mu cukne koutek nahoru. když řekne že byl neplacaná lehká společnost.* Říká ta, co byla děvka nekromancera. *Poznamená jen tak mimochodem jen fakt. Zaleskne se mu v očích, jakmile uslíš slovo smrt.* Oh snad nesníš o mé smrti. To by byla škoda. *Položí si ruku dramaticky na srdce a napije se ještě vína. Lehce mykne rameny.* Já jsem majitnický a žárlivý. *Přiná bez okolků.* Nemám rád, když mi někdo sahá na mé...záležitosti. *Nechtěl úplně použít slovo "věci". Sleduje, jak si Maddie prohodí nohy a místo toho, aby něco řekl si jen znova upije vína. Rozhodně mu takhle poskytovala lepší výhled a když se tady takhle ukazovala, co by se nepodíval. Ale snaží se si držet čistou hlavu a nemyslet na jisté věci. Ikdyž s tímhle pohledem co měl před sebou to šlo těžko. Při její otázce se podívá z okna na Bronx, pak zpátky na ni a pokrčí rameny.* Zatím je můj jediný plán se dostat do samého středu dění, jinak...Uvidím co se naskytne. *Odpoví stroze, ale při další části její věty se zamračí.* Vyvolává tu snad někdo mezirasové konflikty? *V jeho hlase zní jasný zájem.* Já se snažím s kažvým vycházet, ale existují osoby, které ne...*Podívá se na ni.* Říká ti něco jméno Dragos Sorin? Nedávno jsem byl v Be Positiv a to jméno se tam šeptalo a plížilo mezi upíry z Dumortu jako tichá smrt. Nikdo ani nevěděl. kde je ta... vůdkyně klanu Adeline, se jmenuje myslím... *Podotkne. Maddie byla ve městě déle jak on, mohla by o tom něco vědět.*
*Povýšeně se usměje, že tyto informace neměl.* Řekněme, že "milenci" bych to neoznačila, spíše si příležitostně výjdeme vstříc nebo se pobavíme a je to dlouhodobější spolupráce. Víc však není třeba vědět, necítíš snad konkurenci, však? *Zablýskne se jí v očích a naprosto klidně se pousměje, když se zeptá, zda mu vyhrožuje a jen se rozšíří, když jí oplatí otázku. Přikývne.* Tak si ho važ a přeber si to jak uznáš za vhodné, ale myslím, že v tento moment sám můžeš vyhodnotit, jak si má slova vyložit, protože kdybych chtěla, tak jsem už dávno mohla něco udělat. Třeba otrávit víno. *Jen zlehka nakloní hlavu. Samozřejmě ji těšila samozřejmost s jakou ho přijal, byli staří přátelé, pokud se tak dal jejich vztah nevztah brát, neměla jediný důvod mu ublížit, na druhou stranu je k sobě ani nevázala nějaká dohoda, která by jí to znemožňovala a Dee mu jen svými slovy dala pocítit váhu toho, že je v pozici, kdy má plnou moc v rozhodování, ač čistě teoretickou. Nehty poklepe o skleničku a s hravým výrazem se předkloní v jakémsi tázavém gestu, zda už si její slova správně interpretoval, pokud nějak. Rada mohla být výhružkou stejně dobře jako výhružka radou. Protočí oči nad jeho slovy. Čím víc se bránil, tím jasnější jí to bylo, ji ale ta nefilim nezajímala, nezajímaly ji vlastně ani jeho city, proto už se rozhodla k tématu nadále nevyjadřovat, což byla asi silnější a výmluvnější odpověď, než by zmohla slovy. Axel moc dobře věděl, jaké reakce myslela, zcela jistě, kdyby to bylo absurdní a směšně...lživé, rozhodně by nereagoval jak reagoval. Proč si starší a mocnější myslí, že jsou méně průhlední než jiní, když se zamilují? To byla otázka, která asi zaváněla odpovědí obsahující jejich ego a aroganci. Nonšalantně si prohlédne nehty, když zmíní, že byla děvka nekromancera a chvílí vypadá, že zvažuje, zda se chce tvářit uraženě nebo to přejde. S lehkostí se však postaví, odloží skleničku a přejde až k Axelovi, načež se opře rukama o opěrky křesla v němž seděl a skloní se tak, že se jejich tváře zlehka dotýkají a jejich rty jsou u jeho ucha. To, že mu dopřála mnohem lepší výhled byla věc druhá, o kterou nyní nešlo ani omylem.* Správně, měla jsem z toho ale cokoliv jsem chtěla. Moc, luxus, peníze, majetek, zkušenosti, trénink, schopnosti a mimo to prakticky jsou mým majetkem čarodějové, upíři a někdy i víly mocnější než já a ty, takže z dobrých vztahů, můj milý Axeli, mohu říct, že být placená děvka je lepší, než být neplacená, protože se s tebou nezametá jen tak. *Pak se odtáhne a zlehka pohladí čaroděje po tváři a onen dotyk je až něžný, když mu zachytí dvěma prsty bradu.* Kdybych tě chtěla zabít, nešpinila bych si ruce. Uznávám však, z vlastních sobeckých zájmů, že by tě byla škoda. *Sladce se usměje, načež dopije zbytek z vlastní skleničky, aniž se zajímá, že je žárlivý. Přesto jí krátce bleskne myslí, zda ji považuje za jednu ze svých "záležitostí" nebo jsou jen známí, kteří si někdy poskytnou vzájemně potěšení.* Čaroděj zrovna ne a nezdá se, že by to mělo ohrozit civily nebo podsvěťany, takže mě to nezajímá. *Zachytí kuličku hrozna, které bylo v míse na jídelním stole a otočí se při jméně Dragose. Odkousla si část a s olíznutím rtů se usmála.* Jistě, jsme staří známí. Někdy obchodníci, někdy ne... *Ač nemusí, olízne si rty i podruhé, čímž velmi jasně napoví, jaké jiné obchody spolu vedou a poté si vloží do úst zbytek hroznu.* Nicméně, jak jsem řekla, klanový spor mě nezajímá, dokud neohrozí ty, kdo stojí mimo něj. A věřím, že Dragos s klanem Adeline udělá rychlý proces, škoda Teonce, hodil se mi. *Zmíní jméno zástupce. Pokud zaslechl jméno Adeline, jistě slyšel jméno jejího zástupce. Hraně mrzutě si povzdechne, ale pak se usměje.* Nu což, upíří války jsou alespoň dobrá podívaná. A z mrtvých upírů se dají stále použít některé části na lektvary a podobně. *Prohlásí nakonec spokojeně, zvláštní, jak o něčem takové mluvila tak lehce. Shodí si vlasy z ramene a vrátí se na své místo na gauči u Axela.*
*Axel se jen tiše uchechtne.* Nemám důvod cítit nějakou konkurenci. *Řekne prostě a suše. Byl to fakt, s Mads si možná párkrát v minulosti užili, ale to hned neznamenalo, že by měl cítit nějakou konkurenci. Nebyl důvod, jak už řekl. Lehce přivře oči, když Maddie poví že so to má přebrat jak uzná za vhodné. Při zmíňce o víně se na svou skleničku podívá a chvíli na ní zdrží pohled jako kdy orpavdu přemýšlel jestli se nenapil jedu.* Kdyby bylo otrávená dávno to poznám. Podle barvy...podle chuti. *Zvedne skleničku a zakrouží s ní.* Navíc nemáš jediný důvod mi nijak ubližovat. My jsme za dobře, no ne? *Podotkne jen tak mimoděk čímž jí dá najvo, jak si její slova interpretoval. Když však ale nad jeho otázkou mlčí odpoví mu více než by mu řeklo tisíc slov. Jen uhne pohledem a narovná se. Už nechtěl řešit své existující i neexistující city ke Grace. Záleželo mu na ní a to dost. Před těmi čtyřmi lety by si dovolil říct, že byl do ní zamilovaný ale teď... Vždyť se viděli po čtyřech letech, Ale byl fakt, že nějaké city stále přetrvávaly. Zjeho vnitřího přemýšlení jej vyruší ž to, jak Maddie položí skleničku na stůl. Sleduje ji a nechá ať přijde až k němu. Lehce zvedne hlavu, aby jí viděl do tváře když se nad něj nahne. Na tváři se mu objeví lehký úšklebek.* Tohle mi něco připomíná, ale minule to bylo naopak. *Podotkne jen tam mimochodem a oči mu padnou do jejího výstřhu županu. Olízne si rty při jejích slovech a lehce našpulí rty.* Dostal jsem od Spolku zaplaceno za uzavření těch trhlin, takže jsem spokojený. *Usměje se na ni. Jeho úsměv se ještě víc rozšíří, když jej chytí za bradu. Zvedne k ní oči, stejně tak koutka rtů do ušklebku.* V tom případě ti nedám žádný důvod se mě tak lehko zbavit. *Sice v jedné ruce stále drží sklenku vína, ale druhou měl položenou na opěrce křesla. Tu volnou ruku lehce zvedne a zatím co se dívá Madeline do očí jedím tahem rováže ten její pěkný župánek. Do toho jí věnuje jeden žářivý úsměv. Pak poslouchá co se vlastně děje v New Yorku.* A koho by to v tom případě mělo ohrozit? *Zvedne tázavě obočí. Když se Maddie otočí při jméně, je mu více než jasné že jej musí znát. Což mu i její následná slova potvrdí.* Ach rozumím...*Zazubí se na ni a dál ji poslouchá.* Co si pamatuju, stejně upíři v New Yorku fungovali jen tak nějak... na půl. Takže Dragos se snaží svrhnout klan Adeline? Nebo proč má být válka? *Vyzvídá.* Určitě se ti tvůj... obchodní partner s tímhle svěřil. *Podotkne.* Jsou dobrá podívaná dokud se to nedotkne civilů a ostatních ras. Ikdyž jsem trochu doufal, že upíři budou trochu víc... na úrovni než vlkodlaci. *Řekne prostě a pak zvedne tázavě obočí.* Na jaké lektvary používáš části upírů? *Zvedne tázavě obočí, když se k němu Maddie vrátí.*
Správně. *Nedodá, že existují jedy, kterých stačí jen pár kapek a ty nemají chuť ani zápach a pokud má někdo léta zkušeností s jejich mícháním, což Maddie měla a kdyby ne, měla knihy, takže by nebyl nakonec problém změnit barvu. A kdyby nic...mohla ji změnit i magií, to nebylo náročné. Kdyby chtěla, tak to víno klidně bude modré jako nebe bez mráčku a nic s ním nebude. Jestli jej to ale nenapadlo, nebyla to její věc.* Řekla bych, že ne jen minule. *Odvětí pobaveně a když ucítí tah na županu, který se následně rozevře, tak se jí zablýskne v očích nad tím, kam celá situace směřovala.* Dragos si bránil klan před jedním neopeřencem, zabil mu dva lidi, co jsem slyšela. Vlastně jsem ráda, že ten neopeřený zemřel. *Telekinezí si přivolá mísu s hrozny na stolek, který oba měli po ruce, čekajíc, zda ji vyzve mu prozradit důvod. Pokud tak udělá, tak se jí v očích zableskne vztek, stále z toho byla podrážděná, i když v hlase se to neodráželo tak výrazně.* Někdo si totiž řekl, že proměnit duševně nemocnou osobu je dobrý nápad. A tím duševně nemocnou nemyslím schizofrenii, deprese a tyhle...drobnosti. *Zatne na okamžik zuby a vypadá nebezpečnější, než na první pohled. Její nevinná tvářička andílka lidi často sváděla na špatnou cestu a pak byli zastiženi nepřipravení. Teď o tom, že nebyla neviňátko, nebylo pochyb. Spíš byla vlk v rouše beránčím, když už.* Mnohočetná porucha osobnosti. *Začne v pomalém rytmu luskat prsty.* Měnil osobnosti, co chvilku, což by nebyl problém, kdyby jedna z nich netrhala hlavy a nedělala si sbírku. *Hořce se ušklíbne. Jde poznat, že samotný koncept zabíjení jí nevadil jako ten fakt, že neopeřený mohl být snadno problémem pro svět a to ať ten stínový tak ten civilský...a Teonce ho nechal zdrhnout. Ne, ne on, svěřil někomu jeho hlídání. Už byla mrtvá, ani si nepamatovala její jméno, než ji Teonce zabil a poslal Dragosovi.* Neřekla jsem, že ty lektvary dělám já. Nabídka a poptávka, pro někoho to občas je neocenitelné. *Ušklíbne se a přehodí si nohu přes nohu. Ne, že by jí vadilo snad mít nohy rozevřené, ale protože se zatím k ničemu neschylovalo, nebylo to potřeba a prozatím věřila, že Axel má více než dobrý výhled, jakmile byl župan rozevřený zcela a látka volně splývala pouze po pažích a zádech, jinak boky prakticky odkrývala.* Výhled předtím nebyl dostatečný? *Přimhouří pobaveně oči a natáhne se pro kuličku hrozna, takže jí župan sklouzne z ramene a ona jej v úrovni lokte nechá, zatímco se jí v očích objeví výzva. Jinak se však zdá, že si vychutnává hrozno a nikam situaci netlačí, pouze zjišťuje směr, jakým se chce teď čaroděj vydat.*
*Moc dobře ví, že je Maddie zkušená čarodějka a nepodcěňuje ji, že by neuměla umýchat jed který by byl zcela bez zápachu a bez chuti. Stejně tak dokázala beztak změnit barvu vína. Ale tak nějak doufá že neudělal nic co by jí přemělo mu otrávit to víno, které jen tak mimochodem bylo naprosto výborné. V očích mu zajiskří při jejích slovech a ušklíbne se.* Poprvé, když jsme se viděli třeba. *Připomene jí večírek před lety ještě, když se zržoval v Londýně. Bylo to po podepsání Dohod s lovci, pokud si vzpomíná dobře. Jen lehce nahne hlavu a mrkne na ni, když si všimne jak jí zajiskří v očích. Ale první je pro něj důležitější zjistit si informace, kvůli kterým původně přišel. Až pak teprve může skombinovat užitečné s příjemným.* To slyším prvně, že nějaký neopeřenec zabil nějakého jiného upíra. *Poví zamyšleně a sleduje misku hroznů, jak letí vzudech a elegatně doapdne na stolek u nich.* Proč to udělal? Neopeření zabíjí hlavně civily protože se neumí ovládat. *Sám se natáhne pro pár hroznů a velmi brzy semu také dostane odpověď na jeho otázku. A neunikne mu, že Maddie ta situace štve.* Depresemi trpí většina lidí. *Podotkne jen tak mimochodem a čeká co za jinou nemoc ten upír měl. Vztek Maddie byl viditelný o tom nebyl pochyb. Zvedne překvapeně obočí, když se dozví co ta osoba měla.* Oh...*Dostane ze sebe. A jen zakroutí nad tím hlavou.* Na druhou stranu...pokud jej přeměnil jiný neopeřenec nebo nějaký mladý upír a neznal ho...nemohl vědět, že má takovou poruchu osobnosti. *Podotkne.* Ale to nemění nic na tom, že je to strašné. Mohl prozradit svět stínů klidně... *Rozhodí rukou a poslouchá co se dělo dál.* Tak proto bude válka? Jen protože ten tvůj Dragos udělal asi to samé by udělal každý jiný? Jsou to upíři to se... nemůžou domluvit nad infuzí nula pozitivní a nějak se domluvit? U vlkoušů bych to pochopil to jsou h*vada co se rvou jak psi a zabíjí se, aby měli alfu. *Protočí očima.* Doufal jsem, že upíři jsou víc.. na úrovni. *Odfrkne si a pak se nani podívá s lehkým pobavením.* Takže tohle děláš? Obchoduješ s mrtovolami? *Zvedne pobaveně obočí a sám se natáhne pro kuličku vína. Při její otázce jen mykne rameny.* Mám rád plný výhled pokud je to možné. *Řekne prostě a u toho na ni mrkne. Lépe se posadí a opře se zády o opřerku a sleduje Maddie a ten pohled co se mu naskytuje. Tak nějak začne bezmyšlenkovitě točit prstem jako kdyby kolem něj obtáčel šňůrku na jejím županu. Což vlastně i dělá jen díky magii a na dálku.* Pamatuješ si na to v Labyrintu? *Zeptá se a na tváři se mu objeví úšklebek.* To bylo fajn...*Pak pohled stočí na její kuchyňskou linku a pak zase na Maddie a bezeslova zvedne obočí v jasné nevyřčené otázce.*
Nevím, proč to udělal, nebyla jsem tam, abych mu viděla do hlavy. *Ušklíbne se, načež pokrčí rameny.* Nejsem si jistá, kdo ho proměnil, nikdo se k jeho stvoření do teď nepřiznává. *Odvětí prostě a přikývne, mohl. Vždyť ta hladová osobnost ani nekomunikovala!* Můj Dragos? *Pobaveně se zasměje a pokrčí rameny.* Jednou za čas krveprolití pročistí vzduch. *Ušklíbne se. S vlkodlaky souhlasila, vlastně v poslední době uznávala jen jednoho, místního betu, který s ní uzavřel dohodu. Ona mu vytvořila ochranný předmět, aby mu nikdo nelezl do hlavy, on jí bude informovat o podsvěťanských záležitostech jako první - a to ať těch v práci, tak těch, které se týkaly smečky - tam si stanovil podmínku toho, že pouze pokud je smečka nezvládne vyřešit sama. Nepřekáželo jí to. Ona mohla i tak Killiána naopak využít pro vlkodlačí záležitosti, když byl beta, pokud zrovna nepoužila kontakty v Praetoru.* S mrtvolami? *Pozvedne obočí.* Ne, oficiálně jsem modelka. A nejvyšší čarodějka. Neoficiálně jsem si toho za život zkusila mnoho a já výjdu vstříc svým známým, protože je pro mě splnění jejich žádosti snadné, oni zase vyjdou vstříc mě, až budu chtít jejich služby. Tak to funguje jak v obchodních, tak přátelských vztazích, no ne? *Pravda, obvykle po vás normální přítel nechtěl někoho vykuchat nebo zabít, ale to nebyl point jejího vyjádření. To snad došlo i jemu. Přešla už předtím, že se opakoval, on přejde snad otázky na detaily ohledně toho, jaké neoficiální žádosti mají její známosti. A to, že řídila zřejmě největší a nejanonymnější mafii...světa...to nevěděl nikdo, kdo by s ní neměl velmi pečlivou dohodu. Velmi. Moc měl v tomto ohledu ten, kdo zůstal anonymní.* Tak si ho užij. *Pousměje se a stáhne nohu z druhé, aby byly vedle sebe. Nijak výrazně je ale neroztahuje, jen se napije. Velmi jasně pochopí jeho výzvu a v očích se jí zaleskne určitá touha.* Ale no, snaž se taky trochu, když ti tady předvádím, co tě čeká. *Mlaskne pobaveně sama pro sebe, ale vstane a aby to snad trochu uspíšila, tak mu vezme skleničku, pokud ji ještě držel a položí ji ke své. Křeslo bylo dost prostorné, aby si mohla sednout na Axela obkročmo, ale ne přímo do klína, načež si utrhne hrozno a šibalsky si z něj ukousne.* Nebo jsi už zapomněl, jak se to dělá? *Popíchne ho tiše a skloní se k jeho krku, který škádlivě políbí a další polibek spolu s drobným kousnutím vtiskne na jeho čelist.*
Upřímně... takové osobě bych ani do hlavy vidět nechtěl. *Cuknou mu koutky nahoru a pak se uchechtne.* A dívíš se, že se k tomu nikdo nehlásí, když provedl tohle? Ani já bych se k němu nepřiznával. *Zakroutí nad tím pobaveně hlavou.* A ne snad? Neříkej mi, že s ním nemáš nějakou výhodnou dohodu. *Podívá se na ni.* Takže ano, tvůj. *Dodá prostě a u toho mu cukají koutky.* Pokud se to krve prolití nijak nedotkne mě nebo mých zájmů nemám s tím problém. *Mávne nad tím rukou jako kdyby mu na tom vůbec nezáleželo Což vlastně byla pravda pokud se ho to nijak nedotklo tak se do toho neměl co motat. Překvapeně zvedne obočí, když řekne že je modelka.* Postavu na to, abys byla modelka rozhodně máš. *Mrkne na ni.* Vždycky sis uměla dělat kontakty a dobré vztahy, že ano. *Tiše se uchechtne. Není to ani otázka jako spíš jasně řečený fakt. Dál se neptal. Neměl důvod vyzvídat dál, její obchody pro něj nebyly nijak relevatní. Ledaže by ohrozili nějak svět stínů. Ale snad Maddie nebyla tak šílená aby si zahrávala s něčím takovým. Věřil, že byla dost chytrá na to, aby nic takového nedělala. Cuknou mu koutky nahoru, když mu řekne ať si užije ten pohled. Úsvěm se mu zkoutí do svádivého úšklebku.* Oh, to si jistě užiju. *Mrkne na ni a pak se zasměje.* Flirtuju s tebou od toho co jsem přišel Maddie... Navíc trochu škádlení neuškodí. *Ušklíbne se a prsty si šikovně rozepne prvních pár knoflíků na košili a vočích mu zajiskří, když Maddie vstane a vezme mu z ruky víno. Nespokojeně u toho mlaskne a posadí se jako paša do křesla a nechá ji ať si na něj obkrmčmo sedne. Ruce mu tak nějak automaciky vyjedou na její stehna a rty se rozdýtnou do úsměvu.* To víš, už nejsem nejmladší a paměť nesouží, jak má...Ale mohla by jsi mi to klidně připomenout. *Zasměje se nad jejím popíchnutím. Opak byl pravdou. Tiše vydechne, když ucítít polibky na svém krku a nakloní u toho hlavu o trochu víc. Zatím co vezme látku županu a jedním tahem ji stáhne z jejích ramen a odhodí někam na gauč. Bříšky prstů ji přejede po holých zádech, pomalu a lehce skoro jako kdyby měl v ruce pírko. Pak si ji přisune k sobě blíže, přece jen tohle jej nenechávalo vůbec chladným. Rukou začne lehce hladit hladit její stehno. Nahne se k ní blíž, tak že se látka jeho košile pošimrá její holou hruď a sehne se k její klíční kosti, aby ji políbil. Ale jen po její délce přejete rty a pokračuje se stejným pohybem i po linii krku než se jeho rty úplně dotkou kůže na krku.*
*Pobaveně se zasměje, když jí vyzve k tomu mu to připomenout a rukama pečlivě začne rozepínat knoflíčky na košili. Muselo jim být jasné, že kdyby chtěla tak jisto jistě mu je rozepne i rychleji a mnohem obratněji, takže jej pouze napínala, užívala si to. Stejně tak jeho letmé doteky na její pokožce a pohybem hlavy mu nabídne ke krku lepší a úplný přístup, protože jako mávnutím proutku, ač je na vině spíše přízračný závan, se jí svezou vlasy na záda. Zamručí, když konečně i přes malý prostor mezi jejich těly rozepne košili a pohne se v pánvi, aby pomohla krvi se rychleji přesunout na patřičná místa, když už Axelova košile byla rozepnutá. Rukou mu zajede do vlasů na zátylku a tahem jej přiměje pozaklonit hlavu, aby jej mohla políbit a tahat k sobě do vzpřímeného sedu, kdy mu mohla vyklouznout rukami po hrudi vzhůru a z ramen po pažích dolů, čímž jej zbavovala košile i saka, jestli ho ještě měl. Sotva jsou tyto části oblečení pryč, tak bez okolku a za doprovodu nehtů na jeho kůži sklouzne k rozepínání kalhot a sotva má rozepnuto, nic nebrání ruce, aby se dostala do nich.*
*Na rtech se mu objeví lehký úsměv. Je mu víc než jasné, že kdyby oba chtěli tak se tohle hne rychleji. Ale zdá se, že je oba baví tyhle škádlivé, pomalé pohyby. Ale nakonec to moc dlouho nevydrží a když mu tak pěkně nabídne krk, tak ji na něj políbí a pokračuje polibky nahoru a pak níž na její dekolt a ňadra. Nechává ji ať mu uplně orzepne košili. Tiše vydechne, když se mu maddie posune na klíně blíže. Jde cítit, že jej nic z tohodle nenechává jen tak chladného.. Lehce zakloní hlavu, když jej zatáhá za vlasy a nechá se políbit. Zatím ji nežně hladá po těle i psrou. Polibek jí samozřejmě oplatí, dokonce jej prohloubí tím ,že vnikne jazykem do jejích úst. Cítí, jak mu sundává košli i se sakem. Pomůže to všechno sundat a cítí její kůži na té své. Odtáhne se jí od rtů a přitom ji zatahá za spodní ret, když cítí kam sklouznou její ruce. Ještě jí pomůže sundat mu kalhoty, protože on je v jasné nevýhodě, protože Maddie je už nahá. Sotva jsou jeho kalhoty dole tak se rozhodne Maddie vzít na tu linku, co se mu tolik líbila. Je víc než jasné, kam tohle vede a vůbec se tomu nebrání. Vypadá to na víc než jen zajímavý a uspokojivý večer....*
*Hiram v této večerní hodině už dávno ležel rozvalený na gauči po velmi zdrcujícím dni v práci. Teda až na to, že klienty měl pouze tři a většinu odpolední šichty prospal, poněvadž se jednalo o opravdu mrňavé motivy. Samozřejmě jej při tom flákání vyrušil párkrát i telefon. Nicméně i přes tyto fakty vypadal rohatý čaroděj, jako kdyby si udělal výlet napříč celým New Yorkem. Jeho tělo v pokrčených teplácích s trikem a duhovými ponožkami zakrývala velká huňatá deka, zatímco pozornost si vysloužila televize přímo naproti gauči. Podle krve a výkřiků šlo poznat, že se úplně na komedii nedívá. Ačkoliv to tak místy i vypadalo.* Ty vole jestli se ještě zkusí hrát na city, zabiju ji dříve sám. *Utrousil si pod nosem, než zavrtěl nad podívanou hlavou. Jednalo se podle všeho o nějaký podprůměrný horor..minimálně pod jeho úroveň to bylo. Netrvalo dlouho, než jej to omrzelo a sáhl po ovladači na konferenčním stolku, aby si mohl zapnout něco pořádnějšího.*
*Bob ví, že se musí dostat k Jackovi, aby získal Sebastiana, a to vyžaduje jeho kočičí podobu. Dnes má opět možnost být mimo byt a využije toho, že se mu brzy otevře jeho laboratoř, kterou si omylem začaroval a zapomněl čím a jak. Dobré bylo, že kouzlo už dost zesláblo a on se tam brzy dostane. Proklouzne do velkého domu, tak jako před lety. Oknem, které nejde pořádně zavřít. Vyrazí tiše v kočičí podobě nahoru. Dostane se do bytu, který je obývaný a sedne si vedle gauče mimo zorné pole čaroděje a sleduje, co se děje v televizi. Po chvíli se promění do lidské podoby. V tu chvíli sáhl mladý čaroděj po ovladači.* Počkej, mě zajímá, kdo to celý přežije!* Zastaví ho a dál fascinovaně sleduje televizi. Nemá na sobě iluzi, takže jsou vidět jeho uši a ocas.* Je zajímavé, jak to není anatomicky přesné...* Zamumlá u scény, kdy tam záporák někoho kuchá.*
*Neboť jej film svým zpracováním moc nezaujal, sáhl po ovladači, který měl odložený na konferenčním stolku. Už už se chystal program přepnout, když mu v tom najednou zabránil něčí hlas. Než se Hiram vůbec stačil zarazit, bezmyšlenkovitě oné osobě odpověděl.* Mě to nezajímá, vypadá to hůře než amatérsky natočené porno. *Odsekne a až poté mu dojde, že se Sebastian nacházel ve vedlejší místnosti, tudíž se rozhodně nemohl bavit s ním, pokud se tedy mezitím nepřiplazil.* Počkat..cože?! *Než byste řekli švec, Hiram už seděl, dívajíc se vylekaně na přítomného muže. Celého si jej prohlédl, díky čemuž si všiml i uší s ocasem. Nevěřícně zamrkal, než ze sebe opět dostal nějakou tu hlásku.* Jak jste se sem kurva dostal? *Se sprostými slovy úplně nešetřil. Věděl dobře, že byly všechny okna zavřená a dveře zamknuté. Jediný způsob, jak by se mohl muž do bytu dostat, kromě zaklepání a následného vyzvání, byl už asi jen portál. I když mohlo být možné, že se rohatý čaroděj zmílil a skutečně nechal nějakou ze zmíněných cest otevřenou. Ať už to ovšem bylo jakkoliv, cítil se rozhodně znepokojeně a dost vyděšeně, jak jinak..kdo by se takto necítil, když by se u něj náhle zjevil někdo neznámý. Mimo to mu jako jediná hmotná zbraň sloužil pouze ovladač, něco jiného by si buď musel přemístit, nebo užít magii samotnou.*
*Bob na jeho odpověď zamručí nespokojeně. Podívá se na mladíka a zazubí se na něj.* Oknem. Tohle je dům mého malého brášky.* Řekne a ukáže na podlahu.* Dole je jedno okno rozbité. Jack ho neopravil, protože o tom nevěděl.* Vysvětlí a zvedne se. Černý rolák a rifle jsou na něm zmačkané, takže se upraví. Mávne rukou a přitom mu z ruky vyletí dvě svítící koule.* Ah... neměl jsem v plánu tu někoho potkat. Ale co už.* Pokrčí rameny a zazubí se na čaroděje.* Těší mě. Já jsem Robert Heller. Jsem tu pro Sebastiana.*Řekne a v jeho očích je vidět, jak rozhodně neplánuje něco pěkného.*
*Vzpamatuje se teprve poté, co odsekne odpověď na první větu, co ze strany návštěvníka přišla. Zkoumajíc ho pohledem se nejprve posadil, zatímco v jedné ruce stále svíral ovladač od televize, nejspíše marně doufajíc, že se ubrání pouze za pomocí něj. Během toho z něj vypadne ještě další dotaz. Byl si jist tím, že všechny možné cesty do bytu byly uzavřeny, nechápal tedy, jak se zde neznámá osoba dostala. Nejistota nicméně nezmizela ani po tom, co se mu dostalo odpovědi. Hiram se nakonec rozhodl i vstát, když opět přítomného čaroděje zkoumal celého pohledem. Mírně sebou pak cukne, když spatří dvě svítící koule, přičemž ovladač v ruce sevře ještě pevněji, vymýšlejíce v hlavě nějaká kouzla, které by mohl okamžitě použít, když by musel.* Hiram Gale..je ve vedlejší místnosti, leží na posteli. *Jméno oznámil trochu tišeji, než zbytek věty. Těžko říct proč, asi jej víc zajímal důvod návštěvy. Nedůvěřivě mu pak pohlédne do očí, načež jej obejde míříc do onoho pokoje, kde se postel i se Sebastianem nacházela.*
*Sleduje mladého čaroděje a vidí, že je obezřetný. Když zamíří do pokoje, tak jde za ním.* Kolik ti je Hirame? Je jisté, že jsi mladší jak já. Mám dojem, že starší čarodějové jak já v New Yorku momentálně nejsou.* Zamyslí se a prohlíží si byt. Vejde do místnosti a podívá se na hada, který leží na posteli a dívá se na oba čaroděje.* Zdravím tě Sebastiane. Já jsem Jackův nejstarší bratr.* Představí se a hadova hlava se zvedne.* Užšš jsssem tě tu viděl. Hrabal jsssi ssse Jackovi v hlavě.* Prohlásí a Bob se na něj zazubí.* Ano, dával jsem mu zpátky vzpomínky a opravoval, co David provedl. Tehdy jsi tu byl?* Zeptá se ho a v hlase mu je slyšet velká zvědavost. Had kývne. Robert se zasměje a natáhne ruku k hadovi a telekinezí si ho přitáhne.* Hmm.... Musím splnit slib...* Zazubí se a pak se podívá na Hirama.* Oh... jak jsi se dostal vlastně k tomuhle bytu? Znal jsi mého brášku?*Zeptá se ho a přiblíží se k němu a dívá se mu do očí.*
*Zamířil rovnou do pokoje, v němž by se Sebastian měl nacházet.* Dvě stě sedmdesát šest. *Řekl. Narozdíl od některých jedinců se při sdělování takové informace moc nezdráhal, obzvláště když už věděl, že se baví s dalším podsvěťanem. Při vstupu do místnosti se oběma čarodějům naskytl pohled na hada, který se skutečně válel na posteli. Hiram ovšem nevydal od vstoupení ani hlásku. Zkrátka ty dva hodnou chvíli pozoroval a poslouchal. Nehodlal se plést do jejich konverzace, když se jej zatím vůbec netýká.* Nooo..*Načal, načež se i během onoho momentu odmlčel, pátrajíc ve své paměti. Věděl jistě, že příjmení „Heller“ mu nic moc neříká. Je dokonce možné, že jej dnes slyšel prvně, nebo jej pro změnu zapomněl.* Řekla mi o něm kamarádka. A ne, neznal. Možná jsem někde slyšel jeho jméno, ale to by bylo vše. *Pokrčil rameny.*
*Věk čaroděje ho naprosto zaskočí.* Opravdu? Působíš mladší... Hmm... asi jsem už vypadl ze cviku.* Odfrkne si a vezme hada. Poslouchá ho a dívá se na něj. Narovná se a podívá se na Sebastiana.* Trissss to byla.* Odpoví mu na nevyřčenou otázku a Bob se zamyslí.* Můžeš pro Triss něco udělat? Neříkej ji jak vypadám. Nejde o to, že bych ji chtěl něco udělat, ale můj otec má mou tvář a dost tu nadělal nepořádek. Když to pro mě uděláš, tak ti s čímkoliv pomůžu.* Poslední větu řekne už s pořádným nadšením.* Jen nečekej bílou magii, já dělám spíš pravý opak. V naší rodině všichni fušujeme do temné magie... Kromě Davida. Ten omdlel, když jsem ho jednou bodnul.* Zasměje se a hned mu dojde jak to vyznělo.* Rodinné spory... Netaháme do nich ostatní čaroděje, tak není třeba se bát. Proto Davida nechávám u Triss být.* Ušklíbne se a nechává Sebastiana, aby se kolem něj obmotal, jak bude chtít.* Jinak... Dost se nudím, nechceš tu někdy pomoct s opravami? Nevím proč, ale přijdeš mi strašně zajímavý.* Prohlásí fascinovaně a zazubí se.*
*Svůj věk mu bez problému prozradil. Nebral to jako něco až moc tajného či neslušného. Aspoň se pak většinou nemusel za svoji vskutku špatnou paměť omlouvat. Jakmile Sebastian promluvil, pohlédl na něj a mírně kývl.* To je dobrý, neřeknu jí to. /Beztak zase do pár dní zapomenu, co se tu vůbec stalo./ *Opřel se o futra dveří a stisk ruky povolil, obecně se trošku uvolnil. Vypadalo to na to, že mu nebezpečí pravděpodobně nehrozí.* To by mě asi ani nenapadlo. *Zavrtěl hlavou, než se zarazil a opět trochu více zpozorněl.* Dóbřeee. *Protáhl, načež se narovnal a couvnul zpět do obývacího pokoje.* Původně bych řekl, že tu není co na opravení, ale díky tobě vím, že jo. *Nahrál mu již s menším pobaveným úšklebkem a z vykání přešel na tykání, což stihl Robert učinit už dávno.* Asi děkuju? Nevím jak to mám přijmout. *Řekl narovinu, během čehož si začne bezdůvodně přehazovat ovladač z jedné ruky do druhé.* Hodláš se ještě zdržet? Jestli jo, rád bych si aspoň sedl..nebo ještě lépe, rád bych si lehl. /A spal, pokud bych vůbec usnul./ *Dodal si ještě v hlavě.*
*Zazubí se na něj když mu slíbí, že nic neřekne a znovu tak odhalí kočičí zuby.* Na opravování je tu dost. Vedlejší křídlo domu má poničenou knihovnu od démonů. Bar ve sklepě je také pochroumaný a v přízemí je krev od exorcismu.* Vyjmenuje a přitom se dívá do stropu.* V pohodě, třeba mě rychle omrzíš a třeba ne. Ale zatím se mi líbíš. Což nezmiňuj před mou sestrou, protože ta je schopná nám dát očarované nápoje a nakrmit se na nás.* Odfrkne si a přitom se na něj dívá. Bob je k němu úpřímný, což je k většině a většinu naštve.* Nezdržím se. Mám ještě dost práce, ale kdyby něco, tak se stavím.* Zazubí se a podá mu lísteček, na kterém je jeho číslo a obtisk kočičí packy. Vyrazí směrem ke gauči, kde si otevře portál* Měj se Hirame, oh... A kdybys nemohl spát.* Hodí jeho směrem usušený svazeček bylinek.* Jen jeden květ pod polštář na noc.* Řekne než projde a portál se za ním zavře.*
*Robertovi slíbí, že čarodějce nic neřekne a již po několikáté se za celé setkání zarazí, než zavrtěl hlavou a nechal zuby zubama.* Super, máš co opravovat a hlavně si to zapamatuj, protože já to pravděpodobně zapomenu. *Řekl mu naprosto upřímně, naznačujíce, že jeho paměť nepatří zrovna mezi ty nejlepší a musel by si sdělené informace nejspíše někde zapsat. Fakt s tou sestrou už nechal být, vůbec netušil o kom je řeč. * Budu s tím počítat, jen mě příště tolik nelekej, měl jsem pocit, jako bych měl každou chvíli mít infarkt. *Od Roberta si převzal lísteček, načež se na něj děkovně usmál a vydal se za ním, ač se po jeho odchodu stejně nakonec odebere zpět do předchozí místnosti.* Ty taky. *Svazeček bylinek chytil jen tak tak do volné ruky, načež kývl. Po tom, co čaroděj zmizel, si mírně oddychl, vypnul televizi a nepotřebný ovladač si odložil na stůl, než opět zmizel do pokoje, v němž se zavřel, chystajíc se uložit sama sebe ke spánku.*
*Sotva se přesunou k lince, tak Maddie se přisune k jejímu okraji, aby to pro oba bylo, co nejpohodlnější. Jednu nohu mu hodila prakticky na rameno, dokazujíc svou pružnost, druhou jej přitahovala k sobě stiskem okolo boku a na zádech. Jednu ruku pak měla za zády, kde se většinu času opírala a druhou rukou různě putovala po jeho těle, sem tam stikla jeho krk nebo čelist či zapletla prsty do vlasů, aby jej stáhla do polibku. Někde v mezičase se jí objevila v ruce ohnivá zpráva, kterou zachytila onou rukou, smetla ji však doslova zatím ze stolu. Většinu času uspokojovala sebe, aby z této situace oba dva vytěžili naprosté maximum, což se nakonec i stalo, zatímco čarodějce bušilo srdce až v krku a spustila z něj pomalu a poměrně elegantně nohy, s čímž se i narovnala a tlakem na jeho hruď jej přiměla ustoupit. Místo toho se pak spokojeně ušklíbla a s olíznutím rtů si podala jeho sklenku vína z níž upila.* Takové návštěvy si nechám líbit i častěji. Nicméně, věřím, že náš čas je u konce, drahý. *Mrkne na něj, když mu vrací jeho víno, pokud jej chce a přitáhne si konečně i ohnivou zprávu a protočíc očima ji spálí.* Cestu ven budeš muset najít sám, mám práci a ráda bych se alespoň opláchla. *Prohodí už s obvyklým nádechem arogance a když okolo něj prochází, tak jej ještě zlehka políbí a zamíří hlouběji do bytu, chodbou za jejíž roh už ji sledovat nemůže. Ve chvíli, kdy díky ochranné bariéře zjistí, že odešel, uzamkne svůj byt, aby bariéra ani výtah nikoho nevpustili a po sprše se vysuší a oblékne jednoduchými kouzly. Portálem se pak přesouvá na místo, kam byla zavolána.*
*Odstoupí od ní, aby ji nechal slézt z en sleduje jak si upije z jeho vína a cuknou mu koutky nahoru při jejíc slovech.* Dik za jízdu Mads. *Mrkne na ni a sám dopije své víno, když mu jej vrátí.* Uvidíme, co se dá s těmi návštěvami dělat. *Dodá a opře se o linku a i jemu padne pohled na onu zprávu, která dorazila.* Nepoužíváš esemsky? *Řekne pobaveně a pak jen souhaslně přikvýne.* To mi nedělá problém. *Ujistí ji a nechá se od ní políbit a sleduje ji dokud nezajde za roh. Pak se on sám tak nějak dá dopořádku a obleče se, aby mohl vyrazit zpátky domů. Nastoupí do vytáhnu a odešle jej dolů a poté se přesune portálem domů.*¨
*Maddie nakloní hlavu na stranu.* Nebude, k čemu ji využijete? *Oplatí mu otázku, neb jí přišlo fér vědět, k čemu ji použije, jestliže se jej tu chystá zabít. Jen mu muže podrží a pokyne mu lahvičkou, načež si přivolá k ruce vodu z okolní půdy a tu nechá zmrznout do kříšťálově průsvitného ledu. Celé to trvá pár vteřin a ona jediným seknutím přetne čaroději hrtan a postaví se tak, aby muže přidržela, zatímco si znechuceně prohlíží blátem pošpiněné podpatky.* Bastard. Kdo to má čistit. *Zamručí si sama pro sebe a strhne mu kus nezakrvácené košile, aby ji namočila další vodou z okolí, aniž by rostliny zabila a otře se jím.* Dobrý? *Otáže se, jakoby jednou rukou nedržela stále mrtvolu a neměla napjaté svaly v rukách. Teď svedla ocenit svoje cvičení i pot, kterým se její tělo vždy oblilo. Nesnášela nedokonalosti, normálně pot nenáviděla. Teď si poupraví ještě vlasy a prohlédne si mrtvého.* Chcete i tělo, nebo se ho mohu zbavit? *Zeptá se a pozvedne obočí v němé otázce.* Jen na něm prosím neprovádějte nekromancii. *Ušklíbne se.*
Když mu Maddie potvrdila, že jí to nevadí, lahvičku si otevřel.* To ještě nevím jistě, ale věřím, že se při nějakém rituálu bude hodit. Přeci jen se nezdálo, že by ten čaroděj byl nějak slabý. *Pokrčil rameny. Ten ještěří čaroděj jim přece jen trošku zavařil. Nemohl tedy krev, kterou zřejmě protékala silná a dlouho pěstovaná magie, jen tak nechat vykrvácet do ztracena. K muži přistoupil blíž, načež si nechal natéct krev z podříznutého krku do lahvičky, jíž na to opět uzavřel a jednoduše otřel do černých kalhot. Hold nebyl tolik náročný jako žena před ním.* Pračka vypere, netřeba se starat. *Dostal ze sebe, načež opět pokrčil rameny. Tuto poznámku si jaksi neodpustil.* Nicméně ano, dobrý. *Kývl usmál se. Možná aby rozšířil pozitivní energii, Dee totiž vypadala dosti znechuceně.* Myslím, že mi momentálně nic v bytě nechybí, takže se ho můžete zbavit. *Zavrtěl hlavou oplácejíce jí úšklebek.* To není šálek mého čaje. Tělo se dá využít i jinak. *Uchechtne se a jednu ruku si dá na to v bok.*
Já to oblečení rozhodně spálím. Raději si seženu nové. *Prohodí trochu marnivě a zhnuseně se ušklíbne.* A nevyvolávejte vyšší nebo silnější démony. Jistě víte, že ani to není košer. *Cukne jí koutek.* Ale až budu mít k dispozici krev, ozvu se. Vlastně...jestli často míváte těla, tak si můžeme být užiteční. Popřemýšlejte o tom, pokud však nyní dovolíte... *Otočí se čelem k tělu, z nějž stáhne všechny šperky z nichž cítila magii, či by se daly na magii využít...nebo k identifikaci. Šperky teleportuje do bytu a zlehka přidřepne k zemi, které se dotkne a aby zjednodušila onen proces, ze rtů jí splývají latinská slova, po nichž se tělo postupně potápí do země, která ho nakonec překryje, Maddie však ještě hodnou chvíli promlouvá a když zmlkne, tak zmizí i její čarodějná znamení, která se v mezičase objevila.* Teď ho dlouho nikdo nenajde, pochybuji, že by kopali tak hluboko. *Spokojeně si opráší ruce a když se ujistí, že jsou čisté, tak i neviditelná smítka na šatech opráší. Jediné, co na nich však je byla její krev.* Najděte si mě, myslím, že se dokážeme dohodnout. V tuto chvíli se však chci převléci. A jsem si jista, že o dnešním drobném dobrodružství se nikdo nedozví. *Její mrknutí zavání koketováním, ale ne s jeho osobou přímo...spíše...se smrtí...nebo něčím temným.*
Pfft, dámičko. *Odfrkl si, než se vzápětí zasmál a zavrtěl hlavou. Tohle říct někdo v zemi, kde strávil většinu svého života, asi by dostal hodně nechápavých pohledů.* Ano, vím. *Kývl. Zahrávat si s jakýmkoliv silnějším démonem nebyla sranda. Takové temné stvoření může být opravdu nevyzpytatelné a samozřejmě dosti nebezpečné. Hirak naklonil hlavu mírně do strany. Čarodějčina slova jej zaujala, pouze chvíli přemýšlel jak to myslela. Pouze kývl a dál jen nečinně přihlížel tomu, co Maddie dělá. Po nějaké chvilce, zatímco žena ukrývala tělo pod zem, tiše unaveně zívl. Těžko říct co ho tak zmohlo, ovšem únava na něj postupně padala.* Čas uvidí. *Pokročil rameny, načež si promnul oči, snažíc se udržet pozornost. Musel se přece ještě dostat domů.* Jistě, určitě vás co nejdříve vyhledám. *Nahrál jí ještě jeden, teď už mírně unavený úsměv.* Nikdo se o tom nedozví, v tom si můžete být jistá. Nicméně se s vámi rovněž pro teď hodlám rozloučit. Mějte krásný zbytek večera, madam. *Mírně se uklonil, načež si utvořil portál, skrz něj následně prošel. Nato se již zjevil doma, kde padl téměř hned do vyhřáté postele.*
*Za onu úklonu mu odpustila jeho rýpavost, pro tentokrát, protože magie ji poněkud zmohla poté, co se jim čaroděj snažil udělat z mozku snad kaši. Ještě teď při nádechu cítila železitý pach krve a tak vytvořila portál a proklouzla jím rovnou do koupelny, kde skončily její šaty v kovovém kýblu, který zapálila a pouze redukovala vítr, aby smrad a dým rozptýlil a odnesl ventilací v koupelně pryč, kde už jí nebude překážet. Sama si přitom sedla znaveně ve vaně a omývala se vodou, mírně zakalenou díky kvalitní koupelové soli, kterou jí vyrobil jeden známý. Nakonec její kroky vedly do postele, aniž se obtěžovala nějak zahalit. Její domov, její pravidla.*
*Maddie se jen dotkla konečky prstů nosu, aby se ujstila, že je to skutečně krev a zamračí se. Ten bastard za toto zaplatí. Zaujatě sleduje, jak ho Hiram mrzačí a vklouzne do mysli druhému, oslabenému čaroději, kterému přikáže, aby upravil všem vzpomínku a neměli zbytečné trauma, ideálně i sobě, že šlo o obyčejnou rvačku dvou mužů. Kdyby s ní nesouhlasil nebo nebyl oslabený magickým soubojem, zřejmě by se vzpíral. Takto se zaměřil na osoby v jejich blízkosti a nechal je postupně zapomínat. To byl moment, kdy Maddie vzala tělo, pomáhajíc si telekinezí a otevřela portál a pohlédla na Hirama, nabídnouc mu rámě.* Jdeme, tady jsme nápadní. *Prohodí chladně a ignoruje, že krev jí pomalu skapává z brady na hrudník. Mířila někam za město, kde budou moci případně dál bojovat, aniž by přitáhli nechtěnou pozornost. Dle stenů čaroděje, když jej táhla napůl telekinezí a nevybíravě za zlámané kosti, odhadovala, že další boj je nečeká.*
*Možná za to mohla čarodějova lenost, možná jeho zaneprázdněnost prací, nicméně to byl už nějaký ten pátek, co si zašel do nějakého baru v New Yorku. Dnešním večerem to chtěl rozhodně napravit. Rozhodl se pro bar zvaný Pandemonium, nacházející se v Manhattanu poblíž institutu. Momentálně si upravoval černý korzet sladěný s kalhotami a botami téže barvy. Tento řetězec přerušovala pouze košile, která zaujímala barvu sněhu, neboli bílou. Outfit hodlal doplnit ještě pár doplňky a nakonec černým sakem. Před odchodem si dodatečně upravil vlasy, do kapes hodil klasické trio - mobil, klíče peněženku -. Jako dopravu si zvolil portál, jenž vytvořil ještě v bytě. Než byste řekli švec, zjevil se v uličce poblíž baru, do nějž už jen pěšky došel. Ani na sekundu nezaváhal, vrhnul se rovnou k baru, dokud ještě bylo místo kde si sednout.* Jednoho panáka Danielse *, pověděl směrem k barmanovi, jakmile si prošel nápojový lístek. A zatímco člověk za pultem naléval, Hiram si vytáhl mobil, zapnul jej a zaplul přímo na instagram.*
*Rytmické klapání podpatků drobné, za to poměrně mocné a životem ostřílené čarodějky zanikl v dunivé hudbě klubu, která jejím uším příliš nelichotila. Dnes však upnula pozornost jinam, dnes tu nebyla jako nesmrtelná a docela stará čarodějka, naopak její cíl byl se bavit, aspoň trochu jako mladí, byť její styl tance byl jiný, stejně jako chování, které bylo jakoby z jiné doby. Pro ostatní jakoby. Realita byla taková, že bylo z jiné doby a hlavně jiné společenské vrstvy. Černé šaty byly možná trochu formální na klub, to ale vyvažoval fakt, že neměly žádné ramínka a jejich rozparky byly do půlky stehen. Dorazí k baru, kde si zrovna mladík objednává Danielse a sama si vyžádá absint. Muž jí přilákal oko po periferním zaznamenání a po lepším prohlédnutí naznala, že jí je povědomý a nakonec mlaskne a pousměje se. Její úsměv v sobě má nádech sebejistoty světaznalé ženy, která nepodceňuje sebe ani své okolí a je si vědomanástrah, jichž je sama schopná, stejně jako život či jiné mocné bytosti. Též si však byla vědoma ochranných šperků, které povětšinou tvořila spolu se starými čaroději.* Neviděli jsme se někde? Jste mi povědomý.
*Ačkoliv se přišel do baru hlavně bavit a najít si někoho na noc, zaplul ještě rychle na sociální sítě. Chtěl zkontrolovat, zda nemá někdo nějakou žádost nebo zda mu někdo mezitím nenapsal. Jistě, lepší by bylo si tím nekazit celý pobyt v Pandemoniu, ale Hiram hold přemýšlel jinak.* /Lepší teď, než aby mi potom volali./ *Pomyslel si, než mobil vypnul a schoval zpět. Zrovna v tu chvíli zaslechl hlas z vedlejší barové židličky. Neboť byla věta směřována na něj, ze slušnosti se k ženě otočil a prohlédl si ji, chystajíc se odpovědět na její dotaz. Ve snaze ji rozpoznat se zaměřil na její obličej. Za celý roční pobyt v New Yorku viděl tolik tváří, že najít zrovna tu jednu konkrétní bylo dost obtížné. Ovšem jisté záblesky měl, tudíž -ač nejistě- kývl.* Mám takový pocit, že ano. *Hlavu mírně vytočil do strany, stále přemýšlejíc. Opět si ji celou prohlédl, než mu to konečně bylo jasné. Ta jedna vzpomínka, co se snažil zakopat pod všechny, neboť byl v tu chvíli pod vlivem očarovaného alkoholu. Sykl, krátce si dal dlaň před ústa a kouknul se do země.* Myslím, že si vzpomínám..nebylo to na oslavě narozenin nějaké čarodějky? Jistě si to nepamatuju. /Raději./
*Trpělivě vyčkává, zda si jeho paměť vzpomene a protože ví i o dění na oslavě, jak jí prozradí jeho výraz, tak bude podsvěťan s největší pravděpodobností. Po rtech se jí rozlije trochu posměšný a arogantní úsměv, pak jí výraz ale přeci jen zchladne do formálního úsměvu a natáhne jeho směrem ruku.* Jistě, oslavenkyně, Maddie Colban, těší mě. *Znělo to trochu uštěpačně, jakoby mu předhazovala, že si Hiram nepamatuje, že byl na její oslavě. Pokud jí stiskne ruku, oplatí mu to a poté si vezme svůj absint a pozvedne jej jeho směrem.* Tak tedy hádám, že na paměť. *Prohodí skoro vesele a na rtech se jí objeví úsměv.* Doufám, že taneční schopnosti máte lepší, než paměť. *Dodá vzápětí, protože hrála hudba, na kterou by se dala zatančit salsa. Snad trochu intimní tanec, ale Hiramovo štěstí byl fakt, že dnes se prostě jen chtěla bavit, ne někoho nutně svádět a pokud, teď cílem nebyl. A možná ani nebude, protože pokud, tak dnes měla chuť spíše na ženské tělo pod tím svým.*
*Hiram si nakonec na čarodějku vzpomněl, ale těžko říct, zda rád, nebo nerad. Když se totiž poprvé setkali, zrovna mu jeho mysl ovládal očarovaný alkohol, kvůli němuž se choval víc na svůj věk, než doposud. Muselo to být dost komické a trapné. Proto se ve chvíli, kdy mu tento moment opět proběhl před očima, podíval do země. Hanba na chvíli převzala moc, která se navýšila o to víc, když rohatý čaroděj zjistil, že před ním právě sedí oslavenkyně tehdejší oslavy. Zhluboka se nadechl, promnul si kořínek nosu, než se rozhodl Deeino gesto zopakovat a ruku ji stisknout.* Hiram Aivo Gale, nápodobně. *Věnoval jí menší úsměv, ruku si pak přitáhl zpět k sobě a vzal do ní svého panáka Danielse, který na baru stál doteď hladem. K poznámce čarodějky neřekl raději nic, alkohol do sebe prostě kopl. Každopádně ho to nenechalo chladným. Možná ho taková blbost trochu podráždila? Těžko říct. Nicméně jeho zvyk byl mít vždy poslední slovo, tudíž z jeho původního plánu kapku sešlo.* Se vší úctou, jakožto tatér pracuju s lidmi a co si budeme, za ten asi rok mi jich před ksichtem a pod rukama prošlo víc než dost. Takže se omlouvám, že jsem si na vaší maličkost nevzpomněl hned. *Tentokrát jí věnoval poněkud šibalský úsměv a ruku si dal v bok, pozorujíc čarodějčinu reakci.* Nicméně ano, mé taneční schopnosti nejsou k zahození.
*Maddie cítila pobavení, které se jí odráželo v očích, když upíjela alkohol, načež lehce pokrčí rameny.* Omluva přijata. *Prohodí, jakoby ji snad myslel vážně. Načež k němu natáhne ruku, jakoby ho pobízela, že ji má vyzvat k tanci.* Tak to si můžeme zatančit, Hirame Gale. *Nadhodí a pokud její ruku zachytí, aby se přesunuli k ploše, kde se tančilo, tak sklouzne ze stoličky a s jistotou zastane na rovných nohách, než chůze přejde do náznaku tanečních kroků, jakoby snad potřebovala chytit rytmus salsy.*
*Ačkoliv měl v úmyslu nic neříkat, nakonec to z něj vyšlo téměř automaticky, ostatně jako vždy. Zkrátka nebyl zvyklý nemít poslední slovo a držet jazyk za zuby. Ukázalo se naštěstí, že to druhá osoba vzala v pohodě. Když měl totiž někdo „nevymáchanou hubu”, muselo se předpokládat i to nejhorší. Hiramovi se nejednou stalo, že se kvůli tomuto dostal do rvačky. Čarodějku za ruku vzal, načež vstal z barové židličky.* Souhlasím, nebylo by na škodu se trochu pobavit. Noc je přece ještě mladá. *Krátce se na Maddie zazubil a kouknul směrem k parketu. Nebylo na něm zrovna prázdno, nicméně dvě drobná těla by se tam ještě vlézt mohla. Zrazu ovšem trošku znejistěl. Ač tančit uměl, byla to už nějaká doba, co ho někdo vytáhl a přiměl k něčemu jako je tanec salsa. Obzvláště, když byl zvyklý spíše na valčík.* Na druhou stranu, dlouho jsem s nikým netančil zrovna na takovou hudbu. *Sklouzl pohledem zpět ke své nižší společnosti. Jeho oči docela jasně prozrazovaly, že se jej zmocnila nervozita.*
Ne jen noc. *Odvětí vesele a její pohled sklouzne k mladě, ale dospěle vypadající skupince. Barva jejich nápojů se zdála být červená a tak se dalo odhadnout, že zřejmě budou víc dospělí než většina z přítomných. Dee se otočkou dostane do sevření Hirama a pozvedne obočí, když nazná, že možná přecenil své schopnosti. A tak začne pomaleji, nepatrně mimo rytmus a říká čaroději, jaké kroky má dělat. A zrovna v momentě, kdy jim to už relativně začne jít se kousek od nich ozve vyděšené zavřísknutí. Maddie zpozorní a stiskne ruce Hirama, aby jej zastavila, pokud to přeslechl. Mnozí si nevšimli a bylo to vlastně dobře, mnozí se nezajímali a tak nebyl problém rozehnat hlouček, kór když se o její štít rozbil silný elektrický výboj a Maddie zaváhala a zpevnila jej ještě vlastní magií. Nechtěla zbytečně opotřebovávat silné štíty magických předmětů. Dva bojující čarodějové se v uličce, která se vyčistila, zřejmě rozhodli vyřídit si účty. Jeden z čarodějů zjevně měl navrch a byl to ten, který útočil. Ve vlasech měl plameny a vztekle ohrnuté rty, zjevně napuchlé nějakým kanadským žertíkem, odhalovaly více zubů, než by člověk měl v ústech mít. A též mnohem ostřejších. Nos měl příliš placatý, jako ještěrka a šupinatý a celkově budil poměrně neseriózní dojem. Maddie ale nezajímalo, jak čaroděj vypadal, protože byla nejvyšší čaroděj a jejich souboj už zjevně ublížil nějakému z vlkodlaků, protože ten se teď v reakci na situaci v rohu za útočníkem měnil. Maddie si sama pro sebe jen zavrčí a z jejích rukou vyletí obdobný výboj, který muži rozsekne rameno, tekutinu husté rudé barvy využije elementem vody a jednoduchým pohybem ji začne vést do jeho dýchacích cest a očí, aby mu zabránila útočit. Do mysli se všem ozve zvuk, jak muž začne vřískat v mysli a bojuje proti její magii. Čarodějce začne hučet z onoho zvuku v uších a před očima se jí začnou dělat mžiky a jednou rukou si zacpe ucho, zatímco to druhé přitáhne těsně k rameni, jakoby telepatický vřískot agónie mohl pomoci, když z něj vytahovala krev a topila ho s ní.* Hirame! Pomohlo by mi, kdyby jsi ho sejmul! *Vykřikne, protože čaroděj nebyl tak slabý, jak se zdál a jeho vřískot způsobila, že z nosu jí začne téct krev i přes obranu její vlastní mysli. Vřískot totiž nebyl vyloženě útokem na ni konkrétně a tak jej bariéra nechala projít a způsobovala bolehlav každému v blízkém okolí pravděpodobně.*
*Tiše se uchechtl, zatímco si snažil rozpomenout na kroky salsy, kterou zjevně chtěla Maddie tančit. Mírně na to znervózněl, když se na něj zmíněná čarodějka podívala. Pohled jí na to oplatil.* Uznávám, že jsem přecenil své taneční schopnosti..a paměť. *Řekl jí narovinu. Nač taky předstírat či mlčet. Stejně si pravděpodobně myslela přesně to, co právě z úst vypustil. Nakonec jí věnoval děkovný pohled, když se vzdala rytmu a začala ho vést, ve snaze jej kroky naučit. Naneštěstí se však náhle ozval výkřik. Hiram zkameněl téměř okamžitě.* A to se večer už tak krásně vyvíjel. *Zavrtěl hlavou. Jak jinak, své poznámky si prostě nedokázal odpustit. Po rozhlédnutí se ovšem zjistil, že se stejně o tu potyčku nezajímá kromě nich dvou snad nikdo. Proto taky bylo pro jeho společnost snazší rozehnat z uličky překážející podsvěťany, kteří zakrývali podívanou na dva bojující čaroděje. Hiram mírně naklonil hlavu do strany. Něco takového již delší dobu nepotkal. Podle všeho měl jeden z těch dvou dost nízký práh trpělivosti, vypadal dost naštvaně. Jeho rty navíc nasvědčovaly tomu, že musel být pravděpodobně tím druhým napálen. Trošičku dál od nich se dokonce přeměňoval vlkodlak. Právě toho chtěl Hiram odklidit pryč, aby se mu něco nestalo, zatímco by Maddie zpacifikovala toho útočícího. Než se ovšem k němu vůbec dostal, zmíněná čarodějka už na něj mluvila. Mimo to se mu v mysli ozval vřískot, jehož původce se zrovna Dee snažila jeho vlastní krví utopit. Ze rtů se mu vydralo jedno tiché syknutí a na chvíli se i mírně přikrčit, nicméně hned na to kývnul a k ještěřímu čaroději se otočil, aby zjistil jak na tom je. Nato už neváhal a, aby jej vyvedl z míry, pomocí telekineze ho zvedl a hodil o zeď. Jeho vřískot v tu chvíli o trochu ztichl. Hiram si skousl ret. Začínalo to být nesnesitelné. Čaroděje tedy, již mírně vytočeně, opět zvedl. Všem blízkým nyní způsoboval bolest, nač se tedy na jeho účet nepobavit? S mírným zákeřným úšklebkem začal tedy za využití elementu vody zevnitř lámat čarodějovy kosti. Občas nějaká kost roztrhla kůži a objevila se na povrchu. Hiram mezitím očkem kouknul na Maddie. V moment nato čaroděje nakonec pustil zpět na zem a nechal jej postupně vykrvácet.* Jak se cítíte? *Otočil se k Maddie a starostlivě si ji prohlédl. Rád by se nejprve ujistil, zda je jeho společnost v pořádku, než se začne starat o to zmrzačené tělo u zdi.*
Určitě vyhrabu jedny ve skladu nebo donutím bratra.* Ušklíbne se škodolibě. Má totiž dojem, že kdysi jich koupil více, ale někam je dal. Jen neví zda byly v Německu nebo v USA. Tehdy se dost přesouval. Když mu položí otázku tak se pousměje.* Jistě. Je to spojení dvou typů magie. Pro větší přesnost se to může spojit i s krvavou, ale to nedoporučuji. Naruší se tím genetika rostlin. Lektvary by pak nemuseli fungovat.* Vysvětlí a mluví jako vědec. Což vlastně je, neboť vždy dělal výzkum nebo bojoval.* Zatím jsem udělal jen jeden lektvar a vlastně to posílilo účinnost jiného lektvaru. Další rostliny jsem sušil a nakládal než jsem musel narychlo opustit své působiště.* Řekne a zamyslí se.* Ale měl jsem několik teorií, které třeba brzy otestuji.* Pousměje se a podívá se na své oblečení.* Já jsem s ním spokojen. Navíc mám i běžné oblečení. Jen mě baví nosit tohle. Můj mladší bráška miloval nosit korzetové vesty. Ale on byl dost hubený.* Ušklíbne se a podívá se na ni s pousmáním.* Já dohody neuzavírám jen tak. Proč uzavírat dohody pro malichernosti. Mý bratři uzavřeli dohody a jeden je uvězněn lovci a druhý prokletý.* Řekne a opře se zády o bar a podívá se mezi tančící dav.* Ale je fakt, že Jackie byl aspoň nejmladším nejvyšším čarodějem, co jsem kdy viděl. Ale nejvyšší čarodějové jsou docela o ničem. Já radši jak to bylo předtím. Mladí čarodějové se snaží zalíbit starším čarodějům, aby je naučili nová kouzla.* Pousměje se zamyšleně a pročísne si vlasy. Mrskne ocasem a pravé kočíčí ucho mu zaškube a podívá se ke vchodu, kde zrovna vchází žena, která vypadá jak Marylin Monroe. Rune přimhouří oči a pousměje se.* Ilt víf...*Zamumlá svou rodnou řečí a dívá se na blondýnu.* Asi vás opustím drahá.* Prohlásí a otočí se na Maddie a jemně vezme její ruku a políbí ji prsty.* Rád vás znovu uvidím.* Řekne a zamíří za blondýnou. Ta je překvapená, že ho vidí, ale i tak se k němu postaví, jako by byla jeho přítelkyně. Runeho ocas ho však prozrazuje, že mu to není příjemné a radši s ní odejde, aby si promluvili někde v tichosti a v klidu.*
*Maddie nepatrně svráští obočí, když jí řekne, že otestuje teorie, protože nekromancie sama o sobě byla docela závažná věc, Malachai měl zakázáno Spirálovou radou ji používat a Dee sama by měla snad i nahlásit, že tento muž ji používá, ale...popravdě byla zaujatá. Zvědavá. Sama se tomuto druhu magie vyhýbala, ale výsledky s rostlinami ji zajímaly. Zarazí ji, když řekne, že jeho bratr Jackie byl nejmladší nejvyšší čaroděj. Jack Heller. Narovná se.* Heller. Takže ne jen Rune. *Pousměje se vzápětí a zlehka nakloní hlavu. Kolik Hellerů ještě je? Jack byl zatčen Spolkem za vyvolání Haurese, David byl zkonfiskován nejspíše Praetorem, ale příliš po tom nepátrala, jen si matně vybavovala, že Jacka hlídal někdo z Praetoru, než ho zatkli a byl tam i David. Ten ji ale pramálo zajímal, když skončil jako zvíře a bylo jí jedno, co s ním bude. Ohlédne se na ženu, která jí byla velice povědomá a otočí se na Runeho, když ji nazve drahou a poté zachytí jeho ruku. Jen nepatrně skloní hlavu.* Víte na jaké jméno mi můžete zaslat ohnivou zprávu, setkání je na Vás, Rune. *Nadhodí a nechá muže odejít, nakonec kvůli něj tu dnes večer nebyla. A když si zařídí to, co potřebuje, tak použije jeden ze skrytých průchodů, o kterých věděl Malachai, který to zde vlastnil, ona a pár dalších vyvolených. Nezdrží se v nich dlouho, jen sklouzne ze zraků ostatních a portálem se přesune pryč.*
*Dnes musí vystupovat jako Rune. Nasadil si tedy své oblíbené oblečení. Černá košile, tmavě modrou vestu s brokátovým vzorem, ale látka nebyla brokát, ale mnohem lehčí a příjemnější. Vytvořil ji kdysi dávno pro jednu čarodějku, která milovala brokát, ale nesnášela ho nosit. K tomu má tmavé kalhoty s cvoky, které se mu prostě zalíbili nedávno. Přes to má svůj starý dlouhý černý kabát. Ten kdysi dostal, ale byl mu u nohou moc úzký a několikrát ho roztrhl. Takže nyní měl tři rozpary vedoucí až k bokům, ale dohromady je spojují kožené proužky. Na rukou má černé rukavice bez prstů. Jeho vizáž působila jako kombinace staré doby a dnešní doby. Rune vejde do baru a okamžitě zruší iluzi. Černé uši a ocas jeho vizáž naprosto doplňují. Dojde k baru a zavolá si barmana. *Mléko s medem.* Objedná a barman chvíli kouká než mu dojde, že myslí drink, kde je základ mléko a míchá se to s alkoholem na bázi medu. Nejde o medovinu. Rune na tenhle drink narazil nedávno, když objevil taje internetu. Čeká u baru a prohlíží si klub. Jeho oči nejsou jako jeho bratrů, jeho jsou lidské. Vlastně působí jako by měl jen ocas a uši. Dokud se neusměje. Pusa plná kočičích zubů, které jsou smrtelné.*
*Jen se povýšeně podívá na jednoho z hlídačů Malachaiova klubu, ale nic mu neřekne, pouze mu promluví do mysli, aby vyřídil svému šéfovi pozdravy od jeho přítelkyně. To bohatě stačí na to, aby byla vpuštěna bez nutnosti stát v řadě. Divila by se, kdyby se ji někdo z jeho lidí opovážil vůbec zastavit. Byla drobná, ale jako modelka měla dlouhé nohy, opticky ještě prodloužené rudými střevíčky s páskem přes nárt a pevnou patou a šněrováním do půlky lýtek, do místa, kde se zužovaly, aby pásek nesklouzl dolů. Vlasy měla sepnuté ve vysokém drdolu a na sobě měla obepínavé šaty sahající do půlky lýtek. Měly dlouhý, poloprůsvitný rukáv. Jednoduché, černé a neměly tak výrazný dekolt, takže stejně jako do klubu by se je nestyděla zfleku vytáhnout do divadla. Kromě prstýnku, který ji kdysi spojil manželským svazkem s Irvinem Colbanem, neměla dnes žádný šperk a rty měla zvýrazněné rudou rtěnkou. Přes ramena měla kabát s kožíškem, který byl mléčně bílý a zhodila ho u vchodu. Nechala jednoho z mužů, aby jej převzali a pověsili na místo k tomu určené, vzala si číselko do psaníčka z rudé, leštěné kůže a zamířila konečně k baru. Dostala se až vedle elegantně vypadajícího muže a usadí se na barovou stoličku. Narozdíl od něj svá znamení neodkryla, úplně neměla potřebu, aby ji někdo z opilých mladistvých po vyhecování tahal za uši nebo ocas - a zde to bylo. Někdo se plížil zezadu k Robertovi, aby to skutečně vyzkoušel. Měla dojem, že ho odněkud poznává, ale zřejmě to byl čaroděj...mohla ho zahlédnout, když obchodoval s Irvinem nebo z Irvinových vzpomínek, když jí ukazoval své spojence nebo nepřátelé. To se jí uplatnilo o roky později, věděla, kdo je jeho nepřítel a pomůže jí - nebo ji využije proti němu. Taky se mohli ale někde náhodně minout, možná ho zahlédla ve Spirálovém labyrintu...Na tom snad ani nesešlo.* Absint. *Odvětí barmanovi na otázku objednávky a pootočí se na baru tak, aby alespoň z části viděla na dav a pokryla alespoň jednu stranu.* Tohle oblečení se příliš do klubu nehodí, řekla bych, že na někoho čekáte. *Nadhodí zlehka, když už je k němu čelem a nepatrně vytáhne obočí, jak si ho trochu kriticky prohlédne, no vzápětí sáhne po své skleničce.*
*Rune má uši sklopené dozadu a dobře slyší, co se za ním děje. Mrskne ocasem a mladíkovi tak unikne, co se ho snaží chytit. Sáhne do kapsy a vytáhne minci. Je bronzová a velice stará. Otočí se a chytí mladíka za ruku. Dívá se na něj a vidí, jak mu mizí úsměv a v očích se objevuje strach. Rune mu přiloží minci k čelu a aktivuje kouzlo, které na něm bylo. Šlo o neškodnou kletbu. U člověka probudí sexuální touhu, ale když ji chce ukojit, tak to způsobí jen prodloužení a bolest. Přimhouří oči a dívá se mladíkovi do očí.*Tohle je trest za to, že saháš někomu na ocas, užívej.* Řekne s úsměvem a pak se podívá na pití, co má před sebou.* Skvělé.* Usměje se a napije. Překvapí ho, jak je to dobré. Pak se podívá na mladou čarodějku. Její tvář mu je povědomá, ale nedokáže ji zařadit.*/Hmm... asi jsem ji viděl někde na časopisu... že bych ho použil jako toaletu? Hmmm... je to možné./*Pomyslí si, ale svou mysl má uzavřenou před okolím.* Mé oblečení je pro mě běžné. A na nikoho nečekám. Jen tak prohlížím místo někoho, koho jsem znával. Moc lidí, co jsem znal už nežije a ti co žijí, tak ti mě nechtějí potkat.* Řekne s ušklíbnutím. Pak se podívá na své oblečení.* Navíc tahle vesta byla v módě když jsem byl mezi lidmi naposledy.*Ušklíbne se a nakloní hlavu na stranu.* Mám dojem, že vás znám, ale ne osobně. Ženy, hlavně čarodějky měli se mnou vždy nějaký problém.
*Maddie se škodolibě usměje, když se to hošanovi vymstí a sleduje, jak se přesouvá na parket a snaží se dotýkat děvčat i chlapců, co tam jsou, přimět je, aby s ním šli na záchod, no zatím je bez úspěchu odstrkován a dokonce dostane facku. To už ale čarodějka dostane nápoj a promluví k cizinci.* Máte na mysli Malachaie Ambrosiose? *Nadhodí a projednou si zase odpustí přezdívku Samaelson, s níž mu začala říkat v Labyrintu, když ji učil.* Proč vás nechtějí potkat? Zasloužili by si horší postih než ten kluk? *Spokojeně se usměje, když mu nějaké děvče vrazí koleno do rozkroku, skoro jako hrdá feministka. Pohled vrátí zpět na muže, co se ještě jednou vyjádří ke svému oblečení a prohlédne si ho.* Není zlá, nebýt těch rukavic. *Uzná nakonec, protože ty tomu ubíraly na elegantnosti. Dragos chodil velmi hezky oblečený, i když v dnešní době to tolik běžné nebylo, spíše si to oblékli lidi, když se točili na internet, do filmu nebo nějakého videa. Škoda. Maddie by na jednu stranu vlastně vůbec nevadilo se obléct jako dříve. Ale byla modelka, šla s dobou jak jen to šlo, i když některé věci se jí nezamlouvaly, jiné naopak převelice. Takové dámské prádélko byla úžasná věc.* Proč by s vámi měly mít problém? *Otáže se jednoduše a nadzvedne obočí i drink v němém přípitku. Sotva sklenku odloží natáhne k němu pravou ruku.* V tuto chvíli, Maddie Colban, modelka, tak mě můžete znát. A v tuto chvíli i Nejvyšší čarodějka Bronxu. *Představí se a zlehka mu pokyne hlavou. Mít v přízni mocné čaroděje nikdy nebylo od věci, kór jestli se znal s Malachaiem. Jí samotné skutečně byl povědomý, mohl opravdu být jeden z lidí, co byli spřízněni s Irvinem? Nedivila by se. Tak starých čarodějů mnoho nebylo. Nicméně se měla na pozoru. Koho všechno tento muž mohl znát z jejího okolí.*
*Sleduje mladíka a má z toho škodolibé potěšení. Hlavně proto, že pokud někoho nesežene tak to odezní spolu s jeho alkoholem v krvi. Pak se podívá na ženu.* Myslím, že se tak jmenuje. Dlouho jsem ho neviděl a hlavně já sám byl to jedno století pryč.* Řekne se zamyšleným výrazem. Pak se podívá na parket.* Někteří ano. Jiní jen myslí, že jsem po smrti. Přeci jen čaroděj v mém věku se jen tak nevidí.*Ušklíbne se. Pak se podívá na své rukavice.* Hmm... v minulosti se vědělo, že když mám rukavice, tak nepřicházím se zlým úmyslem. Prostě zvyk.*Ušklíbne se. Napije se a prohlédne si, jak se lidé oblékají. Jemu by to nesedělo. Nevypadá na dvacet jako jeho mladší bráška a v obchodech ho vždy vedou k oblekům. Jako by muž co přesáhne třicet nemohl nosit něco jiného. Na druhou stranu v dámské sekci viděl vždy velký výběr různého oblečení.*/Chce to rovnoprávnost v oblečení.../*Pomyslí si a podívá se na čarodějku zpátky.* No, v době kdy se kolem mě pohybovalo nejvíce čarodějů, tak čarodějky byly trochu slečinky. Chtěly být mocné, ale nechtěly zabíjet. Nebo se uchylovat k temnému umění. Našlo se jich jen pár. Třeba Morana, Bellea a Grimhilda. I když Grimhilda byla starší jak já a pár triků spíše naučila ona mě. Skvělá čarodějka. Škoda jen jak skončila.*Zakroutí hlavou zklamáním. Grimhildu měl skutečně rád. Společně zkoušeli jeden krvavý rituál, který se sice nepovedl, ale sex si užili oba. Takže to nebylo takové mínus. Poslouchá čarodějku a přemýšlí.* Ah už vím. Viděl jsem vás na nějakém časopise. Jen nevím zda u bratra nebo spolubydlícího.* Zasměje se, ale dál k tomu nic radši neříká. Nemuší nikdo vědět, že je kočka většinu týdne.* Já jsem Rune, poslední Vikingský princ.*Představí se s pousmáním a lehkou úklonou.*
Ach tak, chce to najít ale lepší rukavice, které budou působit stejně elegantně jako zbytek. *Nadhodí jednoduché zkonstatování a znova upije svého nápoje.* Tak mocná je i bílá magie, ale druhá strana má několik lákadel, třeba že je snazší se ji naučit. *Ušklíbne se čarodějka a zkoumavě si jej prohlédne. Tyhle čarodějky byly dost staré, což jí dávalo představu o tom, že muž před ní je skutečně starší, o hodně starší. Nejspíše i starší než Malachai a nebo Dragos. Přikývne, když se zasměje a stáhne ruku, kterou jí nepodal. Nevyjadřuje se, že jí to přijde nezdvořilé, byl snad zvyklý na jiné způsoby.* Hádám, že v dnešní době to už nemá přílišnou váhu, ale...pohyboval jste se i po...civilizovanějších dvorech, řekněme? *Nadhodí téma, co by mohlo být zajímavé. Vyrostla na dvorech a respektovala šlechtice, i ty z dnešní doby, kteří se uměli chovat. To jí připomínalo, mohla by se Killiána zeptat, jak mu slouží její magický šperk proti vniknutí do mysli. Ona sama jich měla několikero od čarodějů s nimiž během života uzavřela dohodu. Byl to úspěch mít dohody se staršími a mocnějšími osobami. Vlastně tak měla upsané i některé vůdce klanu, smeček, nejvyšší čaroděje, v minulosti se i pár lovců našlo, co je dokázala okouzlit svým šarmem. A nebo byli prostě dost nadutí a blbí. V New Yorku jí patřila Jacques, která vyrostla v jejím manor pod jejím vedením v oblasti magie a pak výhodné dohody měla s Kaiem, Dragosem a Teoncem.* S Malachaiem máte dobré vztahy, když tedy máte rukavice? *Trochu při pohledu na ně nakrčila nos. U starých čarodějů vždy očekávala větší eleganci nebo splynutí s novou dobou. Kdyby o to Rune stál, mohla mu pomoci. To jméno jí něco ale říkalo i tak...Někde ho určitě zaslechla. Povídačky, legendy...* Ah...tenhle Rune.... *Vydechne nakonec s poznáním a napije se.* Slyšela jsem o vás.
*Podívá se znovu na své rukavice.* Mám i elegantní, spíše jsem měl. Byly zničeny během druhé světové války... Tehdy v Německu dělali krásné rukavice.* Řekne nostalgicky. To že ta doba není pro lidi příjemná vzpomínka ho netrápí. Pro něj prostě jen další válka. Nic tak extra.*To ne, ale baví mě jak na to někteří reagují. Hlavně hodně mladí čarodějové, co si myslí, že jsou hvězdy nejjasnější.*Pousměje se.* No a mé způsoby. Naposledy jsem byl na hradě jako nemluvně. Doufali, že zemřu na mrtvém těle mé matky. Pak mě poslali do Stockholmu a doufali, že tam umrznu. Následoval přesun mezi chudinu, kdy si všimli že žiju až když nastoupila na trůn jiná rodina. A já popravdě nestál o to se s šlechtou zaplétat. Možná tak s Carskou rodinou.* Řekne zamyšleně, i když u carské rodiny mu šlo spíše o jantarovou komtatu, která v sobě skrývala několik magických předmětů, které chtěl získat.* Malachai... nikdy jsem s ním neměl extra velký spor. Spíše jsou naše vztahy neutrální.* Pokrčí rameny a dopije své pití. Podívá se znovu na rukavice a usměje se.* Dnes jsou čarodějové svázáni zákony a pravidly více. Je lepší nevyvolat spor.* Pak se na ni podívá a pousměje se.* Tak teď jsem zvědavý. Copak jste slyšela? Rád se bavím tím, jak mě někdo zveličuje. Už jen to, že jsem prý za Velkého moru nechal oživit mrtvé a pochodoval s nimi Paříží.* Zasměje se, protože to bylo to nejabsurdnější, co kdy o sobě slyšel.*
To by chtělo nehradit. *Poradí mu a ušklíbne se na jeho slovech i životě, o němž jí vypráví. Kývne na info o jeho vztahu s Malachaiem a po rtech se jí mihne trochu záludný úsměv, který zmizí poté, co ji vyzve mu říct, co o něm slyšela.* Zaplést se s vámi je velmi nebezpečné. A stejně tak to může být velmi přínosné. A pak tu jsou některé vaše - ne zrovna přátelské - skutky. *Dodá a poukáže na něj rukou.* Což zahrnuje i to, co jste říkal vy ohledně nekromancie. Otázka je...zda jste ji skutečně kdy praktikoval, že? *Nadhodí a napije se absintu, načež si objedná další. Sama zde čekala, až se jeden z jejich kontaktů objeví. Tento nesouvisel s ničím nelegálním, jen jí přijde oznámit, jak to vypadá s Caroline, která se nechtěla nechat vyléčit magií, požádala o to, a Maddie ji nechala léčit nejlepšími lékaři. Nepotřeovala přijít o matku jednoho ze svých čarodějů. Chtěla znát její stav. Caroline Payne byla příliš mladá a její dcera Jessamine měla pouze rok a několik dní.*
Snažil jsem se, ale nyní se vyrábí takové nepěkné.* Prohlásí s nechutí. Pak ji poslouchá. Má trochu přehled, co se vypráví a většina jsou bláboly, protože někteří čarodějové rádi přehání. Slyšel i o tom, že onen krvavý rituál byl úspěšný v jiném smyslu a narodil se z toho první čistokrevný čaroděj. Rune si doteď pamatuje, jak mu u toho, jak se slyšel, zaskočila káva a opařil si nos. Pak se na ni se zájmem podívá po její otázce.* Praktikoval. Jen ne až tak teatrálně. Většinou nemá nekromancie moc velký užitek a dlouhé trvání. Ale našel jsem jeden zajímavý způsob. Nevyčerpává mě ani oživlou mrtvolu.* Pousměje se, protože nikdo zatím neoživil člověka na déle jak rok. Navíc oživlí mrtví jsou sice dobří na boj, ale jinak naprosto k ničemu. Často se totiž oživuje již déle mrtvý člověk, takže mozek je silně poškozen. Rune měl u Rasputina štěstí, že ho nalezl ve vodě, sice byl mrtvý, ale voda byla tak ledová, že to mozek zachránilo.* Ale zajímavé je oživování mrtvých rostlin.* Řekne s pousmáním.* Hodí se to k novým lektvarům.* Ušklíbne se a švihne ocasem, aby se uhnul muži, který dost nemotorně šel k baru.*
Dokážu sehnat mnoho věcí, pokud budu vědět, co přesně chcete. Ale víte jak fungují obchody... *Úsměv na rtech působí lišácky, než nakonec zmizí, protože se dostanou k tématu nekromancie a Maddie zvážní, narovná se a poslouchá, jak mluví o tom, že praktikoval nekromancii.* /Irvine, to si jste podobní.../ *Proletí jí myslí na marko manžela, ale zaujme ji jiná věc.* Oživování mrtvých rostlin? *Zeptá se zvědavě a zlehka nakloní hlavu na stranu.* O jaké lektvary jde? *Zeptá se zaujatě a napije se svého absintu. Po čase si člověk zvykne na spoustu druhů alkoholů a musí do sebe nalít mnoho, aby se opil...Jak otravné občas.* Každopádně...dokázala bych vám sehnat i slušivé, modernější oblečení, kdybychom se domluvili. /dohodli./ *Opraví poslední slovo v mysli a sklouzne čaroděje přesto zaujatým pohledem a ne kvůli potencionálním informacím, zkušenostem a vědomostem, které mohl mít.*
*Jej stuhnutie veľmi dobre cítil, možno práve vyvolanie neistoty bolo to čo chcel docieliť. Vedel, že ju musí vyprovokovať k tomu, aby sa mu otvorila. Sám neznášal keď sa musel dobíjať k niekoho myšlienkam prípadne slovám. Vždy bolo jednoduchšie keď jeden hovoril za seba avšak sám si užíval to nepriame pošťuchovanie, ktoré si často mohol dovoliť. Pri Meritriss o tom bol taktiež presvedčený. Sama o sebe nebezpečná nebola dôvod rizika jej prítomnosti bolo, že vedel, že sa čarodejka nebude vedieť ovládať nech sa stane čokoľvek.* Tajenie nikdy nie je dobrá cesta, každý na to príde nanešťastie inak. *Dodá pi čom je len gestom ruky naznačí nech už začne a nijak nepredlžuje očakávanú dobu. Postupne začne hrať pieseň, ktorá na neho nemala taký dopad, ako na samotnú čarodejku. To bolo pochopiteľné, každý dokázal nájsť iný význam v skladbách ktoré sa mu plietli do života. Pre Zacharieho osobne však slová, ktoré spievala nijak nezasiahli. Svoj život si už pretrpel a vyrovnal sa s ním to isté však od dvadsať ročnej Meritriss neočakával. Keď dohrá pocíti to ticho v ktorom sa čarodejka ocitla a len pohodí jednoducho rukou.* Rozumiem, tie slová sú skutočne slabé. *Odvetí jednoducho svoj názor. Osobné skladby mali vždy svoje miesto, ale nebolo pravidlo, že boli aj dobré. Áno Meritriss si prešla svoje, ale tá bolesť ktorá očakávala, že sa v Zachovi vyvolá neprišla. Slová, ktoré boli priame bez akéhokoľvek skrytého významu, alebo zaujímavej metafory ho samého neoslovili. Možno by sa jej cieľová skupina chytila, ale nebolo to nič.. skvelé podľa jeho osobnej chuti.* Každého osobné výlevy sa tak či onak dostanú medzi ľudí. Majú to pomerne radi. *Dodá pri čom len ukáže rukou ku občerstvenou a rukávom len utrie jej slzu.* Každý si prežije svoje peklo, avšak viem, že toto je len slabá škvrna na povrchu.
*Triss se zatváří trochu nešťastně. Sama z gradace písně cítila vše, co do ní vkládala. Pravda, byla jednoduchá a přímá, ale ona, aby ze sebe dostala to, co chtěla, nepotřebovala metafory, ozdobné kudrlinky a další věci, které by ubyly surovost a upřímnost celé písně.* Ty slova jsou upřímné, v mluvě, kterou člověk běžně používá. Na vyzpovídání se člověk nepotřebuje ozdoby, které zabijí pointu a surovost. Ne vždy je to nutné. *Brání svou skladbu, i když by mohla mlčet. Pociťovala k ní jistou hrdost ovšem, skoro jako matka ke svmu dítěti, což pro ni její písně skutečně byly.* Ne...nepředhodím se žralokům touto písní. Třeba jednou, ale ne teď. *Pokroutí hlavou, že tuto skladbu skutečně nechce vydávat. Jen ať vnímají její život přes růžové brýle. Nezatahovala je do svých problémů a obvykle ani do vztahů. Snad proto Zacharie odhalil rychle, že její vztah je fraška. Tušila, že věděl o jejím vztahu se Sanderem, o kterém spousta lidí nevěděla nic, snad jen z fotek, které někdo hodil na internet, že spolu byli viděni, ona však romantický život, kór s lovcem, který pro jejich civilizaci neexistoval prakticky, nedala veřejně. A ani netoužila po tom, aby se někdo ve vztazích příliš pitval. Sotva o tom mluvila s přáteli, natož s neznámým, obrovským světem. Překvapeně nadzvedne obočí, když setře její slzu z klavíru, mohl ji jen upozornit, udělala by to, jen si jí nevšimla. Moc nechápala, co tohle bylo za náhlou změnu v jeho chování, čeho se čaroděj snažil docílit, když ji na to neupozornil? Snad zdání soucitu? Místo toho, aby se zeptala, se omluví, aby se zašla napít a hořce se zasměje.* Protože pocity a vzpomínky jsou jiná věc. A tohle celé byl spíš existencionální problém vyvolán tím vším. Ne něco konkrétního. *Odpoví na jeho poznámku o vzpomínce a projede si prsty vlasy. Nebyla po emocionální písni - pro ni emocionální - tak klidná, jak by si přála být. Snad počítala s tím, že se mu líbit nebude, jenže nač hned hanit, že si někdo vylévá duši a srdce na papír, do kláves. S nádechem konečně upije nealkoholického nápoje a pokrčí nakonec rameny.* Každopádně album je dokončené. Dohnala jsem skluz, takže...půl práce hotovo. *Dodá, protože třeba jej bude zajímat, že skluz již neměli a nebude kvůli ní mít problémy.*
Pri kreatívnej práci, ktorú robíš to potrebné je. Dúfam, že takéto piesne sa nebudú objavovať na potencionálne možnosti na album. Nepotrebujem, aby tvoja verejná osobnosť bola ešte viac ohrozená, ako je. *Povie zatiaľ čo zaklapne vrchnú časť nad klávesmi, pri čom buchnutie sa rozletí miestnosťou. Akustika bola skvelá, predsa len dal si na tom záležať a všetky slová bolo perfektne počuť. Aj keď by ich Zacharie radšej nehovoril, niekedy do bolo potrebné.* Žraloky po tebe skočia len keď im to dovolíš a keď sa nedokážeš brániť. *Namietne na jej názor a postaví sa so založenými rukami smerom k oknám, ktoré boli zároveň aj steny. Zacharie vedel veľa, všetky informácie si však uskladňoval práve pre situácie, ako tieto. Nerád psychický ničil ľudí v koníčkoch to už nemal, avšak niekedy to bolo potrebné. Neznamenalo to, že by Meritriss mal v pláne zničiť to by nikdy v záujme nemal. Len jej naznačil čo vie. Jej výroky mu však prišli vtipné. Naznačil to aj slabým úsmevom, zatiaľ čo naklonil hlavu nastranu.* Existenciálny problém? Z pekla, alebo z tvojich hrádiek, ktoré si si dovolila? *Pozrie na ňu veľmi zbehlo pri čom by sa jednému zdalo, že mu na ten moment zmizla hmla z jeho očí. Možno by si jeden myslel, že bolo možné vidieť aj biele fľaky na jeho pokožke. To však bolo skutočne len sekundové a každý si to mohol len nahovárať.* To áno, najbližšie len poprosím, aby si nebola videná s nejakým fake priateľom a chodila na čas. Viac od teba nežiadam. *Usmeje sa na ňu zatiaľ čo dopije svoj pohár a kryštáľové sklo len položí na klavír. Zatiaľ čo sa oň sám oprie.* Nechceš sa mi ešte s niečím zveriť? Určite je toho veľa.
Myslím, že víte jaké písně jsou v mém albu. To jaké skládám pro vlastní potřebu už není tématem dne. *Zvedne trochu vzdorovitě hlavu a prohrábne si vlasy, které se volně rozprostřou po zádech a ramenech, jen co ruku spustí.* Raději zůstanu na palubě, kam se nedostanou a nebudu je zbytečně lákat. *Zamračí se nad metaforami v nichž mluvili, protože chtěla, aby Zacharie pochopil, jak to myslela. Vždy byl přece tak chápavý! Trochu ji i rozptylovalo jak dle potřeby skákal z vykání k tykání a zpět. Nevšímala si toho sice tolik, ale hlodalo ji na to upozornit, vědět důvod. K čaroději se však prudce otočí, když zmíní hrátky.* Prosím? *Zeptá se zmateně. Netrklo ji, že by mohl něco vědět, ani ve snu ji to nenapadlo a vůbec by si jeho nespojila s někým, kdo něco takového druhým předhodí. Potřese slabě hlavou a pak se ušklíbne.* Fake přítelem? To divadlo nikdy tak docela nebylo pro lidi, já své vztahy nerada zveřejňuju, je to něco soukromého a nikomu do toho nic není. Tohle byla zpráva pro jednu konkrétní osobu...a do toho zase se vší úctou není nic vám. Hlavně když chodím snad vždy na čas a dávám dopředu vědět, když jdu do Faerie nebo nepřijdu. *Tentokrát si vzdorovitý pohled a zvednutou tvář odpustí, ani ruce si nezaloží na hrudi, protože mezi prsty letmo zajiskří a Triss ruku sklepne. Sice to je spíše metaforické gesto, než že by vážně fungovalo, ale jiskřičky zmizí. Ukázalo to jen, jak emocionální v tento okamžik byla. Pořád v ní byly myšlenky, co ji nabádaly ke zlým, strašným věcem, s nimiž bojovala. Potlačit je dokázala jen občas, vždy však byly pod povrchem, párkrát i vyšly najevo. Hlavně ve vzteku.* Nechci. Nevím s čím by bylo třeba se svěřit. Myslím, že na spoustu svých problémů stačím sama. *Řekne s momentální nedůvěrou z toho jak ji popichoval. Nechtěla se předhodit žralokům, jak řekla. Když nic neřekne, do ničeho se nezakousne a nezačne ji drásat. V ten nejméně vhodný okamžik se také ozve zavřísknutí kocoura od bazénu. Kdy se tam dostal bylo otázkou, Triss přeci jen k němu u klavíru byla zády a Zacharie dost možná pozoroval ji, nebo se zrovna díval z okna, když se malátný Ezekiel vybral najít pití. Očividně trochu zanedbal rozhlížení a po čenichu se mu ohnal zuby krokodýl, ktreý v bazénu plaval. Nekousnul ho, ale o čumák mu zavadil. Triss se rychle ohlédne na místo, kde spal a zakleje, když ho tam nenajde. Její kroky byly rychlé a v první moment ani nezaznamenala krev na podlaze, když k sobě kocoura telekinezí natvrdo vtáhla do náruče.* Dohajzlu! Ono mě to chtělo sežrat! *Vypadne z kocoura a Triss se po krokodýlovi ohlédne a sotva si všimne krve, tak se s ní zhoupne svět, zbledne a ustoupí. Krvácející ránu zakryje vlastní dlaní, takže ji zabarví karmínovou tekutinou.* Ukaž to. *Řekne slabým hlasem a ztěžka polkne. Jen kousek a mohl přijít o oko. Její dlaň se rozzáří, když se skoro automaticky pustí do léčení drápance, její dech je ale velmi plytký, nervózní, když se snaží soustředit na to, co léčí, jak co nechat srůst, no zároveň se jí před očima míhají obrazy mrtvol, mučených a její ruka se čím dál víc chvěje, až nakonec kocoura, již vyléčeného, jen s místem bez srsti, pustí a trochu chaoticky zamíří napříč bytem.* Potřebuju se....potřebuju se umýt. HNED. *Její hlas byl naléhavý a volnou rukou si vjela do vlasů, než zamířila do koupelny, která byla nejblíže.*
*Pozdávalo sa mu, ako sa začala rozhorčovať. Nevedel prečo mladú čarodejku nedokázal brať vážne. Niekedy uvažoval či ho takto videla napríklad Madelaine keď sa prvýkrát stretli. Predsa len aj medzi nimi bol značný vekový rozdiel, niekedy sa jej na to asi musí popýtať. Rozumel tomu čo mu hovorila, stále to však nebolo to čo od nej chcel počuť. Čakal kedy z nej niečo vypadne keď jej niečo dôjde, že už nie je malé dieťa na kamerách. Tie kamery, ktoré ju sledovali musela mať pod palcom a vzhľadom na jej priznanie, že ten vzťah bol len kvôli jednej osobe.. nebolo mu potrebné vedieť viac, aby si utvrdil jej tvrdohlavosť. Mladé ženy také bývali, asi len pár krát stretol takú čo by si do svojich sedemdesiatich rokov nechala niečo povedať. Jeho oblečenie sa na jeho založené ruky začalo už pomaly krčiť a tam mu len padli za chrbát kde sa opäť prepojili.* Myslím, že vieš o čom hovorím. Aj keď by som o tom radšej ani nevedel. *Prizná sa a nakloní sa nad klavír. Jeho nohy predsa len chodili hore dole po miestnosti a prečo aj nie? Bol to viac menej jeho byt a tak v tom nebol nijaký problém.* Mám viac kontaktov, ako si môžeš myslieť. A nie som jediný, si cieľ pre mnohých a také lacné zábavky ti vytvárajú slabé chvíle. *Povie pri čom jej len venuje prísny výraz.* Rozumiem, že si mladá ale svoju mladosť budeš mať ešte skutočne dlho. *Dodá pri čom len mierne nadvihne obočie.* Divadlo, ktoré nebolo pre ľudí pri tom niekedy sa zdalo, že ste pre nich priam pózovali. Pokiaľ o tom vedeli bolo to aj pre nich. *Bol si vedomí, že jej naďalej nevykal. Možno mu to bolo už pomerne jedno. Odstup si od Meritriss dokáže spraviť tak či onak, vedel, že to nebude príliš komplikované. Na jej tvrdení o tom, že si pomôže sama ani nereagoval. V tomto momente bolo selektívne ignorovanie asi najlepší spôsob, ktorý mohol využiť. V tom momente si však povšimne náhleho výkriku Meritriss a klapnutie úst Lacosteho. Mačku si taktiež všimol, skôr ho prekvapilo to, že mačka si sama zanadávala. Všimne si tak, ako sa krv dostala do vody a pomaly sa rozširovala po vodnej hladine.* Kúpeľňa je hneď za rohom. *Ukáže jej smer zatiaľ čo uvidí ešte nejaké tie kvapky krvi na podlahe, Zacharie sa tak otočí smerom po utierky avšak povšimne si pohľadu na tváričarodejky.* Ste v poriadku?
Ne nevím, o čem mluvíte. *Odmítne okamžitě, protože byla zmatený. O čem by raději nevěděl? Mluvil o tom vztahu, na který tak plynule stočil téma? Když věděl, že je to fake, tak to mohl nazvat hrátkami? Úplně se tím tak či onak zabývat nechtěla a pokrčí rameny.* Sejde na tom? Dali jsme něco lidem, pobavili se u toho a svedli to na navnadění k filmu. *Pokrčí rameny znovu, trochu víc vyhýbavě. I když to byl falešný vztah, tak se o tom nepotřebovala tolik bavit. Potom se ale udála celá nemilá situace s Ezekielem a Triss skoro až utíkala do koupelny. Ruce vrazila pod umyvadlo, telekinezí málem urvala kohoutek a jen co dostala krev z rukou, tak si hodila vodu na obličej.* Zvládnu to. Nesnesu krev. Přináší vzpomínky. *Zamručí si do dlaní a přejede si s nimi naposledy po tváři, načež se narovná a sledujíc svůj odraz nechá kapnout na hrudní koš. Zašklebí se nad krví a mávne rukou, aby ji zakryla iluzí, prozatím, než se kusu oděvu zbaví. Zhluboka se nadechne a zastaví vodu. Otočí se k Zachariemu a zamračí se.* Zřejmě nejedl dost. *Upomene na Lacosteho jídlo. Nevyčítala mu, že plaz zaútočil, nakonec Ezekiel byl debil a šel tam sám.*
*Kill byl dneska celý den doma. Hlavním důvodem byla pochopitelně Amaya, která k němu měla přijít, jak se domluvili, ale ten druhotný byl den, že se potřeboval odklidit z práce na moment. Už delší domu řešili, jak na Lisbeth Reed, nebo-li jak on ji znal jako Caroline Blake. Díky trpělivosti oddělení a několika šikovným konatktům se konečně podařilo po víc jak roce získat výhodnou pozici pro nastrčení špeha do její komunity. A tohle téma se poslední zhruba tři týdny na oddělení řešilo věčně dokola. Nikdo totiž nevěděl, jak skončil předchozí policista, co se na tuhle práci dal. Jednoduše zmizel a nikdo už ho nedokázal najít. Není proto divu, že se nikomu do utajení nechtělo. Nakonec se do pomyslného finále dostali tři policisti. A Kill byl jedním z nich. Neodmítnul to zatím, ale ani nepřijmul. Cítil jakousi morální povinnost k Triss, které slíbil, že její matku dostane, ale zároveň k Amaye a rodině, kteří by nevydýchali, kdyby se mu něco stalo. A když už je řeč o rodině, tak Killovi padl pohled na otevřenou obálku s pozvánkou na každoroční vánoční a zároveň novoroční ples hraběte a hraběnky z Pembroke. Jen to Kill viděl a svíral se mu žaludek. Nemusel číst ani onen dopis, který k němu Lady Seymour přihodila, aby věděl, že bude na vánočním plese letos hrát mnohem větší roli než dříve. Nečekal však jakou až velkou. Dopis od jeho babičky obsahoval znepokojivou zprávu, že se Lord Seymour nachladil a vyklubal se z toho zápal plic. A nikdo neví v jaké bude formě až přijde čas plesu. Proto jej hraběnka žádala (ačkoliv to neznělo, že má moc na výběr), aby letos svého děda na plese zastoupil. Do toho Kill přemýšlel nad ním a Amayou. Věděl, že Amaya už nemá rodinu se kterou by trávila vánoční svátky a i když mu bylo jasné, že by neprotestovala, kdyby navrhnul, aby jela na Vánoce s ním, tak on ji nechtěl vystavovat dalšímu tlaku, který by po jeho boku musela na plese snést. Na druhou stranu ji nechtěl tady nechávat samotnou. Killovi by se teď nejvíce hodilo, kdyby se mohl rozpůlit. Jednu svou půlku poslat do Anglie plnit zodpovědnou veřejnou roli a druhou nechat tady v Americe, aby mohl mít soukromé Vánoce se svou přítelkyní. Do toho mu kolidovala ještě ta skutečnost, že jestli bude nakonec opravdu vybraný, aby převzal pozici v utajení, tak by návštěvu Anglie musel zrušit úplně. A taky by musel Amaye oznámit, že by se při nejhorším půl roku vůbec neviděli a byli by bez jakéhokoliv kontaktu. Ke všemu by ji ani policie nemohla podávat žádné podrobnosti, jestli Kill náhodou nebojuje právě o život. Kill byl z toho všeho na nervy a tak se stalo něco, co už přes rok neudělal. Studený vítr si hrál s jeho polodlouhými vlasy, když stál na balkóně a mezi prsty svíral cigaretu. Naposledy si zapálil poté, co se rozešel se svou bývalou přítelkyní. Lépe řečeno poté, co ji nešťastnou náhodou poškrábal jako vlkodlak. Pak se toho zlozvyku zase zbavil, když nastoupil na nové oddělení a doufal, že se k němu už nevrátí. No.. Nestalo se. Rok 2022 mu dával zabrat. Kill nehodlal připustit momentálně ani jednu možnost a zároveň se hodlal připravit na obě a proto vyslyšel návrhy oddělení a nechal si růst vlasy, aby v utajení vypadal co možná nejvíc odlišně od toho, jak vypadá v běžném životě. Jeho vlasy tak teď dosahovaly lehce nad ramena. Když do utajení půjde, tak se nebude muset dlouho čekat, když ne, tak je prostě normálně před Vánoci zkrátí. K vlasům se měly v utajení přidat i vousy, ale ty mladý policista prozatím neměl a neřešil. Kill byl venku tak dlouho, že i jemu začínala být zima, než cigaretu típnul o podlahu a vrátil se dovnitř bytu. Nedopalek vyhodil do koše a vrátil se ke složkám, co měl rozházené všude na stole. Byly to složky všech jeho případů se kterými se snažil na rychlo nějak pohnout. Nechtěl za sebou nechávat resty, když je v sázce možnost, že na půlroku zmizí pryč. Taky se kromě složek někde v obýváku nacházela i ona pozvánka a dopis. Taktéž Killův možný fiktivní životopis, kterým se měl řídit v utajení. K možnému údivu si ještě nepřevrnul hrnek s čajem, který u toho upíjel a konvici se zbytkem této tekutiny. A jak je Killovým zvykem, tak se do práce zabral na několik dobrých hodin a čas nevnímal. Věděl, že má přijít Amaya, ale na přesný konkrétní čas se nedomlouvali. Kill ji jen řekl, že až bude mít hotové vše, co potřebuje, ať už to bude do školy nebo pro sebe, tak ať dojede, kdy bude chtít a můžou vybrat něco, co uvaří. Když si na to Kill ráno vzpomněl, tak mu to alespoň na chvíli dostalo slabý úsměv na rty, než se kouknul do té hromady papírů v obýváku. Ačkoliv se jednalo o smutnou věc, tak byl rád, že tu bude s ním. Konečně se mladík dokázal odtrhnout od práce, aby zjistil, že je poněkud pozdě. Nebo takhle.. Venku se stmívalo, ale jelikož byl už pozdní podzim, tak bylo jen něco kolem čtvrté hodiny. Kill si vzal telefon, když jej našel; během těch pár hodin práce jej stihl zahrabat v papírech; a chvíli na něj nerozhodně koukal. Ano, dal Amaye volnost v tom, kdy může přijít, ale s tím vším, co se v New Yorku dělo měl trochu obavy, když bude za ním cestovat ve tmě. Proto se nakonec po chvíli uvažování rozhodl vytočit její číslo s tím, že se raději zeptá, jak to s ní vypadá.*
Možno je lepšie, že si to neuvedomuješ. *Povie jednoducho pri čom sa len oprie chrbtom o stenu. Pomaly to už začínal vzdávať, keby nemal tak silnú zásadu, že nechodí ľuďom do mysle tak by pravdepodobne od Meritriss vedel aj posledné omrvinky. Jeho morálne pravidlá boli overené časom a tak si ich sám nedovoľoval porušovať. Avšak niekedy nad tým skutočne uvažoval. Aj teraz kde sa už očividne stalo, že čarodejka sa jednoducho sekla. Nepovolila a pravdepodobne už ani nepovolí.* Ľudia nie sú hlúpučký, články, ktoré sa dostali ku mne boli len neustále uchechtávky nad faktom, že sa takýmto spôsobom snaží propagovať film. Takýmito vecami človek začína nedôverovať. A vy potrebujete všetku náklonnosť, ktorú je možné získať.* Ale ten vzťah už mojej osobe príliš neprekáža, vystavovanie najvyšším čarodejom, ale áno. Nepovedal by som, že je potrebné pripomínať, že či už Malachai, alebo Madelaine sú nebezpečný.*Zatiaľ čo pokračoval vo svojich slovách, pri čom postupne naberali na intenzite. Od čarodejky však započul pár slov, spomienky, tie, ktoré nepovažovala za plnohodnotné ju naďalej mátali. Pokiaľ to nebolo poetické tak skutočne nevedel čo bolo. Jemne si napraví prsteň na jeho ruke zatiaľ čo čaká jej návrat. Kým tak bola preč len vzal veľký kus mäsa, ktorým Lacosteho kŕmil. Pochopiteľne to bolo mŕtve, len tak by mu jeleňa do bazéna nehodil. Okrem toho by bol celkom problém ho dostať na vrchné poschodie tak či ona. Načo si tak robiť prácu. Len tak rukou zahodí jedlo pre Lacosteho zatiaľ čo krokodíl začne trhať tkanivo od kostí. Bolo tam aj niečo z krvi, ale radšej nech je to jedlo, ako mačka.* Už nie je. Aspoň teda dúfam, že nie je. *Povie pri čom sa pozrie na Meritriss. Medzi tým si zo šuflíku v kuchyni privolá nôž, ktorý za chrbtom skryje. Telekinéza bola raz tak dobrá vec. Nôž tak chvíľu poťažkával v ruke kým si nezdvihol predlaktie a jedným ostrým zárezom si prerezal hlbokú ranu cez celú šírku končatiny.* Niekto ťa musí vytrestať za orgie s najnebezpečnejšími ľuďmi v NewYorku. *Povie pri čom len hľadí, ako sa mu postupne leje krv po celých rukách až na biele oblečenie. Bola všade, avšak vedel, že to nebude žiadny problém dať dokopy.*
*Chvíli uvažovala, kdo je Madeleine, což ji trochu odvedlo myšlenky, že ví, že se s ní kdy potkala nebo s ní byla v nějaké místnosti, byť nikdy o samotě. Stále se i tak třásla, byť nepatrně a srdce jí trochu víc tlouklo. Cítila vlhko na oblečení, věděla, že je to krev a i když ji neviděla, tak ji to znepokojovalo. Vrátí se do obývacího pokoje a stiskne čelisti k sobě, protože slyšela praskání kostí, mlaskání, šplouchání vody. Ty zvuky byly odporné a nutily ji ztěžka dýchat a několikrát polknout pro jistotu, aby se jí nedostala žluč do krku a úst. Pohled vrátí k Zachariemu až ve chvíli, kdy zahlédne periferně záblesk od ostří nože. Výrazněji zbledne a mezi prsty jí zajiskří. Sotva vydá přidušený zvuk, když se objeví první kapky krve a Triss se na nich vyděšeně ukotví pohled, než jím skočí k zeleným očím bez známky emocí.* Potrestat? Za něco, o čem jsem netušila, že se stane? *Vyjede po něm přiškrceným, přeskakujícím hlasem. I Ezekiel se zdál, že by byl zbledl, kdyby měl lidskou podobu. Krev mu nevadila, jistěže ne. To Trissina magie. Naplnila místnost více než doposud, samotnou čarodějku vyloženě dusila. Duhovka začala ustupovat bělmu, až zůstala v očích jen zúžená dračí zornička. To trvalo okamžik. Triss se prala s vlastní myslí o kontrolu nad magií, ale znatelně ten boj prohrávala.* Myslíš si snad, že bych tam šla, kdybych to věděla? *I její hlas byl prosycen těžce potlačovanou magií, přes kterou se jí špatně dýchalo a začal se zvedat prozatím mírný telekinetický vír, který však byl dostatečně silný, aby poshazoval nádobí. Triss tím směrem skočí pohledem. Nevšimne si Ezekiela, který se schoval za gauč, jakoby to měla obrátit proti němu. Její dech se ještě o něco zrychlí, když si uvědomí, že kontrolu opravdu ztrácí.* Proč mi všichni chcete tak moc ublížit? *Vypadne z ní tiše, křečovitě a pevně stiskne na okamžik oči, než je zase otevře. Primární účel bylo zabránit slzám se dostat ven. Chtěla hodit na Zacharieho prosebný pohled, požádat ho, aby se vyléčil, jenže čarodějova ruka už ani neprosvítala pod vší tou krví, která ji zahalila, jeho oblečení bylo jakoby prošel mrtvolami a krví a zeslabení jejího protitlaku na magii způsobí, že se vyvalí jako tsunami přes její hradby. Triss si bezděčně sáhne na bránici, kde cítila nátlak, jak se nemohla pořádně nadechnout a s bolestným zaskučením klesne na kolena. Všechno se to sbíhá až děsivě rychle, když jí bolestně začne tepat ve spáncích a vír se v jediné prudké vlně rozšíří a zřejmě odstrčí čaroděje blíž k bazénu nebo ke zdi. Nábytek se s vrzáním začne poposouvat a Triss se zapře pěstma o zem. Snažila se nadechnout, zatímco se čaroději před očima takřka zcela změnima. Na levé tváři se zaleskly stříbřité šupiny, vlasy získaly barvu tekutého stříbra, duhovka zmizela a za zády se ve fialovém záblesku roztáhla křidla, která se okolo ní schoulila, aby ji chránila před světem, před ní samotnou. V mysli se jí promítaly nastřídačku obrazy Malachaie, který odmítal odejít, když začínala působit droga, toho momentu, kdy si uvědomila, co nápoj od Maddie způsobuje a pak záblesky, krvavé a kruté záblesky mučených mladistvých a dětí z pekla.*
*Poslední dobou toho bylo na mladou ženu trochu víc, než se dalo stíhat či alespoň zpracovat v naprostém klidu. Škola, řidičák, dění kolem její polovičky a do toho ještě další aktivity. Do toho si ještě nerozvážně vzala práci na poloviční úvazek. Občas díky tomu byla roztržitá a soustředit se jen na jednu věc někdy zkrátka nešlo. A jako naschvál jí zkoušky na řidičák vyšli na dnešek. Své drahé polovičce to pochopitelně neřekla - z prostého důvodu. Nechtěla aby si přidělávat starosti, alespoň ne dnes. I tak jich měl podle ní dost. Navíc ho chtěla překvapit. Nebo se možná i trochu obávala co jí ke zvolenému dopravnímu prostředku řekne. Ostatně motorka nepatřila zrovna mezi ty nejbezpečnější. Ale! Ironicky se jí s ní cestovalo díky klaustrofobii lépe než v bezpečnějším automobilu. Povzdechla si jak čekala až na ni přijde řada se zkouškami z jízdy. Přes to, že testy jí prošli o jednu o otázku ji víc myšlenky prchali ke Killiánovi, kterému toho bylo nakládáno čím dál tím víc. Chtěla ho podpořit jak jen to půjde, i když někdy sama nevěděla jak. Občas si prostě přišla bezmocná a... štvalo ji to.* Slečna Noiri - jste na řadě. *Lehce s sebou při zaslechnutí svého jména trhla jen aby se následně omluvně usmála na komisaře a kývla. Zhluboka se nadechla jak jej následovala a v duchu si připomněla, že se teď musí soustředit. Ani nevěděla jak, ale nakonec jízdy nějak zvládla i když s lehkým upozorněním, že by takto nervózní neměla sedat za řídítka. Už se i nadechovala k protestu, ovšem nakonec to sama uznala a zmohla se jen na další ze série omluvných úsměvů. Po cestě domů si zkontrolovala ztlumený telefon aby uviděla zameškaný hovor od svého přítele. Lehce si zkousla ret a hned začala vytáčet jeho číslo aby jej s hromadou omluv ujistila, že se jen převleče a je na cestě k němu. Zároveň se jej při té příležitosti zeptala, zda nemá něco vzít. Do telefonu jí při tom zahučel klakson jak div nevlétla jednomu řidiči pod kola jak spěchala za což se dotyčnému krátce omluvila a razila si svoji cestu dál aby se ke svému cíli dostala co nejrychleji.*
*Kill si povzdechl, když mu Amaya hovor nezvedla a trochu nervózně začal klepat nohou, když mobil sledoval a odolával možnosti si znova zapálit. Nakonec ale došel k závěru, že jedna dneska stačila, protože do toho rozhodně nechtěl znova spadnout. Telefon odhodil vedle sebe na pohovku a přitáhl si další složku s případem, kterou otevřel a vytáhl na stůl fotografie, zápisy a svědectví, jenž začal prohlížet. Když se mu konečně ozval hovor zpět, tak po telefonu by i snad skočil.* Am, Am, Am.. *Pokusí se zastavit její vodopád omluv.* To nic.. Měla jsi něco na práci, chápu to.. *Odpoví ji, načež zakroutí hlavou na odpověď, než mu dojde, že ho nevidí. Holt si přepracování vybírá svou daň i na něm.* Nemusíš nic brát.. Jen přijď, ano? *Řekne, než přes mobilní zařízení uslyší velice jasně troubení auta.* Am, stalo se něco? *Zajímá se hned, protože auto si jen tak nikdo nesplete.* Mám ti jít naproti? *Navrhne po chvíli váhání.*
*musela se chtě nechtě pousmát, jakmile zaslechla jak mladík opakuje zkráceninu jejího jména. Utichla a nechala jej mluvit, což ji přimělo k dalšímu, lehce zasněnému úsměvu.* //Typický Killián.// *Proběhlo jí při jeho rozmlouvání omluv hlavou.* Dobře. *Odvětí mu po chvilce.* Jen se převleču a jsem na cestě. *Dodá po chviličce před tím, než dá jeden z řidičů na jevo svůj názor na její přítomnost na silnici.* Mhmmm? *Broukne do telefonu a zavrtí hlavou.* Ne, všechno v pořádku, jen je dnes nějaký provoz. *Pokusí se jej po chvilce ujistit i když možná ne tak moc přesvědčivě jak by chtěla. S tím přidá do kroku aby se dostala do svého domu. Když se opět ozve hlas z druhé strany, zavrtí bez dlouhého rozmýšlení hlavou.* Jsi milý, ale s tím provozem by to bylo asi na déle než když dojedu já k tobě. *Odvětí mu se slabým pousmáním.* Za nedlouho budu u tebe.. mám se ještě pro něco stavit nebo tak? *Povytáhne tázavě obočí čekajíc na odpověď zatím, co jí v hlavě šrotuje jaký bude nejrychlejší způsob dopravy.*
*Kill si pro sebe přikývne a pousměje se.* Dobře.. Máš čas.. Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi v pořádku.. /Zvlášť s tím vším, co se v New Yorku v poslední době děje a to beru jen události, které jsou známé civilům../ *Následně se zarazí nad tím, jak se v hovoru ozve troubení auta a byl by možná schopný ihned vyrazit za Amayou, ale když to odmítne tak souhlasně zamručí.* Hlavně se tomu provozu nepřimotej do cesty.. *Pousměje se slabě a v hlase je slyšet, že víc, než jako vtipná poznámka je to myšleno dosti starostlivě.* Ne, nemusíš.. Všechno tu mám.. Hlavně dej pozor na cestě.. *Odpoví ji a počká, jestli mu chce Am ještě něco říct, a kdyžtak hovor položí a telefon vrátí na stůl načež se ještě na moment zanoří do případů, než dostane nějaký impuls, že je Am tady.*
Zatím mi žádná končetina nechybí. *Odpoví mladíkovi s nervózním pousmáním ve snaze trochu odlehčit hovor. Krátce se při jeho poznámce podrbe na hlavě.* //Na to je asi pozdě.// *Proběhne jí hlavou s čímž se lehce ošije.* Pokusím se. *Odpoví místo myšlenky jenž ji napadla. Ta by mu od starostí moc nepomohlo. A on... zněl poněkud ustaraně. Když si pak vyslechne jeho odpověď už odemyká domovní dveře.* No dobře.. kdyby jsi tě přece něco napadlo, stačí zavolat... nebo napsat.... a já... se pokusím být tak opatrná jak to jen půjde. *Odvětí a když hovor skončí, přidá do kroku. Doma ji čekalo rychlé převlečení, nakrmení svých spolubydlících a jejich následné protesty při jejím pokusu o odchod. Bylo jí koček líto. Někdy si i říkala jestli by se neměli lépe jinde. Od ní poslední dobou neměli podle ní tolik pozornosti kolik by potřebovali. Tak jako tak - nakonec si zvolila cestovat taxíkem. Motorku ještě neměla vybranou a i kdyby si nějakou půjčila v tomhle rozpoložení by si řídit netroufla. Raději přetrpěla svoji klaustrofobii a na konci cesty - tedy když překonala schodiště - krátce zazvonila na zvonek. S tím si přehodila vlasy na záda aby splynuli po dlouhém, smetanově bílém kabátu jenž skrýval snad všechno oblečení až na bílé vysoké kozačky na kterých se začala jemně pohupovat zepředu dozadu zatím co si ruce založila za záda.*
*Kill nad její poznámkou pozvedne obočí a pobaveně se tiše uchechtne.* Tak ať to tak raději zůstane, jestli nechceš, abych měl infarkt.. *Odpoví ji, než se pro sebe pousměje nad tím, že se pokusí dát pozor. Dokonce je úsměv slyšet v jeho hlase, když ji odpovídá na poslední větu.* Projdi normálně recepcí až nahoru.. Vchodové dveře by ještě měly být otevřené.. *Poté se s ní jen krátce rozloučí a telefon zavěsí. Vrátí se zpátky k případům a jen co uslyší zvonek, tak si v hlavě připomene, že příště, když se bude chtít ztratit do případu, tak si musí nastavit budík, aby zvládl příště včas uklidit, protože teď měl v obýváku neskutečný bordel. A taky měl možná ještě na oblečení cítit lehký cigaretový odér. Ne, příliš silný, ale přeci jen vítr foukal jeho směrem, když byl na balkóně. Nicméně se příliš nezdržoval, když Amaya zazvonila. Jen vzal, rychle zabouchnul složku, do které schoval fotografie a vyrazil ke dveřím, které s úsměvem otevřel.* Už jsem i zvažoval, jestli ti pro jistotu nejít na proti.. Ahoj.. *Pozdraví ji, když ji pustí rychle dovnitř, protože venku zima a on sám viděl, jak je Am zachumlaná v kabátu, který ji po zavření dveří pomůže sundat, jestli ho nechá.*
*Hraně si povzdechne jako by se jednalo o nadlidský úkol, když zaslechne mladíkův tón.* Pokusím se tvému nelehkému přání vyhovět, drahý. *Odvětí mu s mírným cuknutím koutků do úsměvu. Pro sebe si přikývne na dané instrukce.* Rozumím. *Dodá se slabým pousmáním. Po rozloučení už se soustředí na to aby byla co nejrychleji převlečená a vyrazila na cestu. Nakonec se dostala ke svému dnešnímu cíli, mezi ním ji dělili už jen dveře. Neklidně čekala až se po tonu zvonku otevřou. Když se tak stalo, v mžiku ji měl mladý policista anglického původu kolem krku jen aby vzápětí schytal polibek na tvář. A to i přes fakt, že si dívka musela vyskočit aby se kolem jeho krku zavěsila, ale to ji v tom rozhodně nezabránilo. To mohl jen Killián osobně. Na rtech jí proběhl pobavený úsměv.* Ahoj... *Broukne, načež po výdechu dodá.* Překvapuje mne, že jsi ještě nevyhlásil pátrání. *Vrátí mu jemným šeptem popíchnutí a jak se jej pouští párkrát se tiše nadechne. Poté krátce nakrčí nos a věnuje mladíkovy mlčenlivý zkoumavý pohled. Trvá to však jen okamžik než se usměje a nechá si pomoci s kabátem.* Děkuji. *Špitne s lehce načervenalými tvářemi. Ocitne se tak ve tmavě fialovém, háčkovaném svetru a světle modrých džínách.* Jak jsi se měl? *Broukne dívka zvídavě. Sotva se zuje už už se mu pokusí hravě rozcuchat jeho delší vlasy s potutelným úsměvem na rtech. Jako by z ní část starostí opadla když byla u něj. A nebo mu jen nehodlala žádné přidělávat a tak je nechala raději za dveřmi.*
To je velice realistické přání, drahá.. *Odvětí ji pobaveně, než je hovoru ukončen. Spokojeně se usměje jakmile se mu za pár minut už Amaya houpe kolem krku a obejme ji nazpět.* Rozhodl jsem se ještě chvíli věřit New Yorským ulicím, než by se tak mohlo stát.. *Pousměje se a dá dívce pusu do vlasů, než ji pustí dovnitř a zavře za nimi. Jejího nakrčení nosu si tak vůbec nevšimne, ačkoliv ví, že z něj cigaretový dým slabě cítit může, zvlášť pokud se běžně nenachází v prostředí, kde by se cigarety kouřily. Poté ji pomůže jako gentleman s kabátem.* Nemáš zač. Sluší ti to.. *Pousměje se na ni, když kabát pověsí na věšák.* Pracovně.. *Odpoví ji s lehce unaveným úsměvem, když si stoupne na špičky, aby si mohl vlasy shrnout za uši, jakmile mu je Am rozcuchá. Jeho pracovní vytížení je přeci jen zcela očividně vidět, když se dostanou do obýváku a všude jsou Killiánovi složky.* Jen to uklidím.. Promiň.. *Pousměje se slabě a pohladí dívku po zádech, načež se vrhne uklidit složky. Všechny zavřít, dát do nich správné důkazy a hodit na sebe. Komínky poté odnést stranou za gauč.*
*Usměje se pro sebe nad další poznámkou svého milého než jejich telefonický hovor skončí. O nějakou dobu později se s ním přivítá osobně a věnuje mu krátké, pobavené cuknutí koutků při němž jemně zavrtí hlavou.* Abych příště nevyzkoušela, jak dlouho to vydržíš... *Neodpustí si tiché popíchnutí doprovozené krátkým vypláznutím jazyka. Kouř, jenž z něj ucítí, pro tu chvíli nechá být. Více méně. I přes jeho slova mu stejně věnuje vděčný úsměv za jeho pomoc s čímž se lehce začervená na jeho pochvalou.* Mluvko... *Špitne tiše. Culení jí však dlouho nevydrží, neb po jeho odpovědi mu věnuje částečně ustaraný a částečně podezíravý výraz doprovozený o povytažené obočí hned poté, co jej rozcuchá. Ta únava jenž zahlédla, se jí líbila opravdu pra málo.* Měla jsem dojet hned ráno... promiň. *Špitne s tichým výdechem. Mohla to tušit? No, možná... kdyby ano, tak dojede dřív už jen proto aby se Killián celý den netopil v práci. A že to rozhodně vypadalo jako oceán práce když došli do obývacího pokoje. Zhluboka se nadechla a vydechla hned poté, co párkrát zamrkala. Jemně zavrtěla hlavou.* Tahat si práci domů by mělo být trestné. *Zabručí v tichém protestu věnujíc přes to mladíkovy ustaraný pohled bez nějakých výčitek. Přes svá slova se na něj povzbudivě usměje jakmile se začne omlouvat.* Nemůžeš za to, že je tolik případů, které potřebují vyřešit. *Špitne a vydá se za ním.* Můžu nějak pomoct? *Broukne, když sleduje jak její přítel skládá složky. Nechtěla mu je pomíchat i když by mu je upřímně nejraději někam schovala, zamkla a alespoň na ten jeden den schovala klíče z jeho dosahu.*
Opovaž se.. *Pousměje se na ni pobaveně a pokusí se ji prstem klepnout po jazyku, který na něj vyplázne.* Mluvím pravdu.. *Odpoví ji s úsměvem, když ji pohladí dlaní po červenající se tváři. Poté zamíří do obýváku, kde mu dojde, jak moc složek vlastně roztahal a musel uklidit. Své přítelkyni následně věnuje pozvednuté obočí a okamžitě zakroutí hlavou.*Am.. To nic.. Za co se omlouváš? Že máš nějaké vlastní věci na práci a soukromí? *Zeptá se ji víceméně řečnickou otázkou na to druhé. Zastaví se ještě u ní a zadrží v nějakém pohybu rukama na pase.* Dovol mi ti něco vysvětlit, ano? To, že spolu chodíme neznamená, že nemáš právo na to mít vlastní věci, které se mě netýkají.. Nedomluvili jsme si přesný čas, takže se nemusíš omlouvat za čas v jaký si přijela. Přijela jsi tak, jak ti to vyhovovalo a je to naprosto v pořádku.. *Pousměje se na ni a krátce ji obejme, než se vydá uklidit nepořádek v obýváku.* Bylo to dobrovolné, takže by to trestné být nemohlo, jelikož bych sám sebe nenapráskal.. *Odpoví ji s pobaveným cuknutím koutků.* Vlastně technicky vzato můžu, protože je nedokážu vyřešit, aby ubývaly.. *Pronese s pokrčením ramen, když schovává papíry do složek kam patří. Koukne se na Am, když nabídne pomoc a poté na složky, načež se zamyslí.* Možná tyhle zavřené odnést postupně stranou támhle, ať nám nepřekáží? *Navrhne a ukáže ji místo vedle, skoro za gaučem, kde jim vůbec nebudou vadit v pohybu.*
*S tichým smíchem mu na oko cvakne po prstě když se jím pokusí přiblížit k jejímu jazyku. Jeho další slova ji přimějí zčervenat snad ještě o ždibínek více než se mu tváří a se zavřenýma očima a úsměvem opře do dlaně ruky, kterou ji pohladí. Tiše si povzdechne když v obývacím pokoji narazí na záplavu složek s případy. Nehlasně vydechne při jeho otázce - v odpověď pro zatím jen zavrtí hlavou. Za to ne. Když ji však pak zastaví a pustí se do "vysvětlování" zastaví se i ona a zadívá se mu do upřeně do očí* O tomhle to vůbec není... i kdybychom spolu nechodili a byli přáteli dělalo by mi starosti, že si práci bereš takto domů, zvlášť v takovém měřítku. *Pokývne ke složkám než jemně položí své dlaně na jeho tváře a smutně se pousměje.* Jen nechci aby jsi se v těch případech utopil... *Dodá tišeji když ji obejme, což mu automaticky vrátí než její polovička začne složky uspořádávat. S krátkým zavrtěním hlavy si založí ruce na hrudi a opět si tiše povzdechne.* Mám takový dojem, že tě budu muset začít nečekaně přepadávat a začít ti ty složky schovávat... i když mám takový pocit, že ani to by nepomohlo. Ale! Za zkoušku to stojí. *Podotkne s lehce nakloněnou hlavou na stranu a stále založenýma rukama, přeměřujíc si všechny ty složky jako by dumala kam je schovat.* Ne, nemůžeš... nejsi na to sám a ani by jsi být neměl... navíc jsi nikoho přece nenutil ani nenaváděl aby něco z toho udělal... *Ohradí se s lehce nakrčeným nosem. Po chvilce lehce kývne a začne poskládané složky alespoň odnášet na Killiánem určené místo, aby to měli dříve hotové a mohli se věnovat něčemu jinému.*
*Pobaveně se tlumeně tiše krátce taky zasměje, načež ji položí ruku na tvář s úsměvem, který je mu upřímně vidět i v očích, když se Amaya opře do jeho dlaně nazpět. Pak zamíří zpátky do obýváku, kdy si uvědomí, jaký bordel tam vlastně má a chce ho jít uklidit, ale nejdřív se zastaví u Amayi, protože rozhodně nechce, aby si vyčítala, že má toho na práci hodně.* Když je ji hodně, tak je jí zkrátka hodně.. *Pokrčí rameny a hlavu lehce vytočí, aby dal Am pusu do jedné dlaně, než si ji přitáhne k sobě do objetí.* Ale upřímně.. Tohle jsou všechny případy.. Jakože opravdu všechny.. *Promluví s povzdechem.* Ne za poslední týden, ne za poslední měsíc, ale všechny nevyřešené od chvíle, co jsem nastoupil na oddělení a přistály mi na stole. *Začne, neboť se rozhodne, že je rozhodně lepší, to na Amayu vybalit teď rovnou než kroužit kolem horké kaše a pak ji omylem vylít.* Snažím se jich vyřešit co nejvíc, protože je možné, že budu půlrok úplně mimo. Utajení. *Dořekne s povzdechem a čeká nějaké dotazy. Tuší, že Amaya ví, že ji nemůže říct moc, ale určitě tuhle novinku nenechá bez odezvy. Po chvíli se vydá uklízet složky, zatímco dává své přítelkyni čas si to nechat projít hlavou vše. Lehce mu cukne koutek na její slova.* Zajímavý nápad, étoile, ale bohužel by nepomohl. Domů si většinou beru kopie, ale i ty jsou policejním materiálem a byl by můj problém, kdyby padly do nesprávných rukou.. *Odpoví ji, zatímco složky schovává a urovnává. Dopisu a pozvánky z hrabství Pembrokeshire se prozatím na stole vyhýbá.* Jsem, Am. Tohle jsou moje případy.. Ostatní mají zase svoje.. Takže ano, jsem na to sám. A sice nenaváděl, ale je to moje práce to řešit.. Je to jako říct, že když jsi pracovala jako masérka, tak že ty jsi ty lidi nenaváděla, aby si ničili záda, aby jsi jim je potom mohla napravovat.. *Pokrčí rameny.* Prostě se to děje.. *Dokončí jednoduše a srovná další složkudo sebe a zbezpečí gumičkou proti otevření.*
*Krátce mladíkovi vrátí úsměv než se přesunou do obýváku k hromadám rozdělané práce. Tiše si povzdechne nad jeho konstatováním s čímž si krátce promne kořen nosu jak všechny složky přejede pohledem. Tiše se pak pousměje nad gestem své polovičky i když stále tak nějak smutně.* //Proč tady má všechny případy od svého nástupu?...// *S touto myšlenkou povytáhne obočí. Při odpovědi párkrát zamrká a povytáhne obočí než jej po chvilce vstřebávání svraští. Neřekne na to však nic byť nějaký náznak úsměvu jí ze rtů v ten okamžik zmizí. Párkrát se i nadechne že by se i něco zeptala, nakonec však se zavrtěním hlavy ústa zase zavře. Stejně by jí mohl - pokud vůbec - odpovědět jen na velmi malou část otázek, které jí probíhali hlavou. Nemělo to zkrátka smysl, což si s hořkou pachutí uvědomovala každou minutu více. Snad i proto mu na další slova jen slabě kývla a při těch následných se věnovala uklízení už zkompletovaných složek na jejich místa. Jistě, chápala, že to patří k jeho práci ale... Ale to prostě nezmírní ani obavy o jeho život při takové misi ani stesk po něm. Až moc reálně si uvědomovala, že se, v tom lepším případě zkrátka nebudou moc půl roku nejspíše ani nijak kontaktovat. A v tom horším? No... o těchto temnějších myšlenkách, jenž jí v hlavě proběhlo nemálo se rozhodně zařekla pomlčet a raději se věnovala skládání složek.*
*Kill pokaždé, co se Amaya nadechne k otázce, tak počká, jestli ji položí, ale když se tak nestane, tak si povzdechne a krátce se na ni pousměje slabě.* Am.. Klidně se ptej.. Na to máš právo.. Zkusím ti odpovědět co nejvíc to bude možné.. *Pobídne ji, aby neměla obavy z toho, že by ji nechal úplně bez odpovědi. Poté se však zvedne a zamíří uklízet složky. Stranou na stole nechá jen vlastně dvě věci. A to dopis a složku s jeho falešným životem připraveným pro okamžité nasazení. Druhou zmíněnou věc však nechá stranou a místo toho sáhne po té první.* A.. vlastně ještě tohle.. *Povzdechne si unaveně a dopis i pozvánku Am předá.* Chceš něco k pití? *Zajímá se a případně zamíří do kuchyně Am něco udělat, nebo alespoň pro hrníček, pokud řekne, že si dá čaj, co měl už v obýváku. Potom se usadí na gauči, ruce přitom překříží na hrudi a kouká se někam úplně mimo, než si Amaya vše dočte.*
*Dragos z klubu zamířil za Maddie s menší zastávkou. Měl dost silnou vůli, ale když už vysunul tesáky, kvůli kousnutí Malachaie, tak by bylo nefér, aby je nezaťal i do někoho, z koho může pít. A přechodná nádoba byla u něj ve vile. Ke všemu nebyl tak blbý, aby se s ní producíroval na veřejnosti. Dohody mu byly známé, i když s tím nesouhlasil. Po krátké svačince tak mířil už rovnou do Bronxu. Otráveně se zamračil, když vešel dovnitř a oslepovalo ho umělé osvětlení. Nejraději by vzal a bodal do jednotlivých žárovek svou holí. Došel až k recepci, kdy na něj žena trochu vyjukaně vykulila oči. Ne, nebyl od krve. Měl nějakou úroveň, aby mu krev netekla po bradě. Ale skutečnost byla, že byl zkrátka bez košile a ženě v jejích letech asi taková dávka testosteronu může způsobit zástavu. No každopádně se mu podařilo ji nakonec dokopat, tady opravdu jen obrazně řečeno, k tomu, aby oznámil Maddie, že tu má návštěvu. Pak už zamířil do výtahu a rozjel se do správného patra, přičemž stále vražedně probodával pohledem žárovky v něm.*
*Slabě, spíše posmutněle se nad jeho pobídnutím pousměje. Na tváři se jí objeví na ne rovna zamyšlený pohled, jenž věnuje protější stěně. Přesto to vypadalo, že hledí spíše skrz ni. Nakonec však po chvíli pomalu, s rozvahou v hlase, promluví.* Jelikož hádám, že jakýkoliv kontakt je vyloučený skrz možné prozrazení a otázky toho o co konkrétně půjde jdou ze stejného důvodu také ze stolu tak si vystačím s dvěma otázkami... *Konstatuje a zhluboka se nadechne, jelikož už jen představa negativních odpovědí ji bodala u srdce. A ona věděla, že je možné, že uslyší právě ty.* *Krátce mladíkovi vrátí úsměv než se přesunou do obýváku k hromadám rozdělané práce. Tiše si povzdechne nad jeho konstatováním s čímž si krátce promne kořen nosu jak všechny složky přejede pohledem. Tiše se pak pousměje nad gestem své polovičky i když stále tak nějak smutně.* //Proč tady má všechny případy od svého nástupu?...// *S touto myšlenkou povytáhne obočí. Při odpovědi párkrát zamrká a povytáhne obočí než jej po chvilce vstřebávání svraští. Neřekne na to však nic byť nějaký náznak úsměvu jí ze rtů v ten okamžik zmizí. Párkrát se i nadechne že by se i něco zeptala, nakonec však se zavrtěním hlavy ústa zase zavře. Stejně by jí mohl - pokud vůbec - odpovědět jen na velmi malou část otázek, které jí probíhali hlavou. Nemělo to zkrátka smysl, což si s hořkou pachutí uvědomovala každou minutu více. Snad i proto mu na další slova jen slabě kývla a při těch následných se věnovala uklízení už zkompletovaných složek na jejich místa. Jistě, chápala, že to patří k jeho práci ale... Ale to prostě nezmírní ani obavy o jeho život při takové misi ani stesk po něm. Až moc reálně si uvědomovala, že se, v tom lepším případě zkrátka nebudou moc půl roku nejspíše ani nijak kontaktovat. A v tom horším? No... o těchto temnějších myšlenkách, jenž jí v hlavě proběhlo nemálo se rozhodně zařekla pomlčet a raději se věnovala skládání složek.*Víš kdy to bude pokud tě nasadí? Abychom se mohli alespoň... rozloučit. *Špitne, druhou větu snad i o něco slaběji s čímž se zadívá do svých dlaní. Najednou jí i přes ten pletený svetr bylo chladno. Sevřela ruce v pěst a na chvíli zavřela oči načež vyřkla svoji druhou, ovšem nikoli méně podstatnou otázku.* A pokud tě vyberou... bude nějaký způsob jak se ujistit, že jsi v pořádku aniž by tě to ohrozilo? *Vyřkne stále tichým tonem, s kterým však zvedne své oči ke Killiánovým čekajíc na odpověď než se pustí oba do úklidu. Když jsou nakonec všechny složky uklizené, posadí se na jedno z opěradel gauče, stále ještě zpracovávajíc fakt, že jí její milý možná někam na půl roku zmizí když se jí do rukou dostane dopis s pozvánkou. S lehce svraštěným obočím dopis rozloží a pozvánku si položí na klín. Lehce se při tom o gauč opře jak se do dopisu začte.* Proč mám dojem, že na tohle by nebylo dostatečné žádné pití? *Špitne spíše pro sebe a vydechne.* Čaj nebo voda budou stačit... snad. *Dodá posléze když z poza dopisu krátce vykoukne. Když se dostane na konec dopisu, ještě prostuduje neutrálním výrazem pozvánku. Po chvilce vydechne a obojí odloží na stůl, jen aby vstala, obešla gauč a objala pevně svoji polovičku.* Nemáš to jednoduché... ale zvládneš to, věřím ti. A já ti pomohu pokud budeš chtít a budu moct jak jen to půjde. I kdyby to mělo být jen tím, že budu stát za tebou. *Broukne tiše a pokusí se o povzbudivý úsměv. Po chvíli se na její tvář opět vloudí zamyšlení.* I když si upřímně nejsem úplně jistá, která z těch dvou věcí je životu nebezpečnější. Jestli "mise" v utajení nebo "mise" u tvých prarodičů. *Vysloví nakonec vážným tonem zatím co svého milého drží co nejpevněji, snad jako by se jí mohl z ničeho nic vypařit.*
*Čarodějka byla oděna pouze v županu, který byl z jemné, kvalitní látky. Byl poloprůsvitný a konce rukávů a spodní lem zdobila krajka. V pase jej svázala jen zhruba, takže sotva zahalila klín a výstřih se rozevíral zeširoka.* Jistě, pošlete návštěvu nahoru. *Odtuší neurčitě vzhledem k situaci a telefon odloží. Chodidlem odstrčí muže ze svého klína, který tu měl původně jen donést zboží, no Maddie se líbilo jeho tělo...i schopnosti, ale nudil ji. Byl ostentativní a dostat jej tam, kam chtěla...Posadil se na zadek a Maddie se postaví.* Vypadni a pusť dovnitř návštěvníka. *Mávne rukou a zamíří do kuchyně, kde si nalije víno, zatímco cinkne výtah. Muž se s nějakým mumláním odpraví z jejího obydlí a Dee si jen nepatrně napraví župan, aby kryl, co má, kdyby to byl někdo významnější. Mohla by mu vlézt do mysli a změnit vzpomínky, ale ne, že by se jí chtělo. Cizinec jistě vkročí než ona odstoupí od pultu a vkročí zpět do prostoru, aby ji mohl vidět.* Ale...nevydržel jsi čekat, až tě poctím svou návštěvou, tak ses mi přišel vetřít? *Nadhodí trochu rýpavě a přejde ke křeslům. Pokud se mezitím usadil, tak se posadí poblíž, ale jinak si sedne tak či tak.* Tak co chceš? Bez důvodu bys nepřišel. *Nadhodí Maddie a přehodí si nohu přes nohu, propalujíc upíra pohledem. U ní doma bylo zhasnuto více méně, jen po stranách místnosti byly led světla, které byly u země a měly červenou barvu. Netrápily oči a lépe se pak spalo. Navíc více světla nebylo třeba.*
*Dragos se zlehka rukama opíral o hůl před sebou, když se výtah otevřel. S pozvednutým obočím a pohrdavým pohledem se podíval na muže, co mu vyšel naproti. Hůl vystřelí před sebe a zabodne ji lehce do hrudi civila. Způsobí mu malé zranění, ale rozhodně žádné vážné.* Hmm.. Asi měla Madeleine slabou chvilku.. *Prohodí, když jej zhodnotí pohledem odshora dolů.* Zmiz, červe.. *Odfrkne si a ani se neohlédne, jak ohchází. Hůl zvedne stříbrnou špičkou nahoru a prstem zvědavě přejede po těch pár kapkách, co na ní zůstali, čímž je setře a poté otře sobě o ret.* Vidím, že se u tebe chlapi jen střídají.. *Pronese, když si rty olízne.* I když.. *Otočí hlavu za výtahem.* ..tohle nazvat chlapem chce hodně fantazie.. *Dokončí s úšklebkem a konečně vyjde do prostoru bytu.* To víš.. Nabyl jsem věšteckých schopností a vím, že jsem ti chyběl. *Odpoví ji, zatímco si zvědavě kráčí po místnosti s holí za zády chycenou oběma rukama.* Au.. Vrátím se po takové době a ty nemáš nic lepšího na práci, než do mě kopat? *Uchechtne se, načež se k ní teda otočí čelem.* Hmm.. Přišel jsem za jedním jistým účelem, ale nijak mi to neulehčuješ.. *Pronese, jakmile si ji prohlédne, ale potom pokrčí rameny.* Nejdřív ukoj mojí zvědavost a pak uvidíme, zda zvládneš i něco dalšího.. *Rýpne si do ní.* Co mi dokážeš říct o osobě jménem Triss? Není to moc běžné jméno, ale byl jsem přeci jen lehce mimo pár let.. *Zajímá se, když se usadí do křesla kousek od ní stylem, že kabát má volně otevřený a o hůl se opírá jednou rukou vedle křesla.*
*Přikývnutím dívku vyzve, aby se teda zeptala, že se ji pokusí odpovědět. Po její první otázce semkne rty.* Není to ještě stoprocentní.. Vím jen jeden časový údaj.. Po novém roce.. Proto tady tohle.. *Odpoví ji a prohrábne si při tom vlasy, aby věděl na co poukazuje.* Vánoce ještě budeme spolu.. To ti můžu slíbit.. *Odpoví ji, přičemž počítá v tomhle scénáři s variantou, že půjde do utajení a ne do Anglie. Tam by totiž ta otázka společných Vánoc trochu na vlásku. Sleduje jak ji klesne pohled na její dlaně a sám ji sleduje. Jakmile setne ruce v pěst, tak je zachytí lehce do svých dlaní.* Tak tohle nevím.. Budu v kontaktu jen s jednou jedinou osobou z oddělení, aby se zbytečně neriskovalo. Mohl bych je zkusit přemluvit, aby jsi nebyla zcela odříznutá, ale tady ti nic slíbit nemůžu. Nejsme manželé, nic není oficiálně na papíře, takže bych jim nemohl zazlívat, kdyby ti k žádným informacím nedali přístup. *Odpoví tu smutnější z otázek. Přitáhne si svou přítelkyni do objetí, než poleví prvotní šok a hrůza, a až když se ujistí, že je v rámci možností v pořádku, tak objetí uvolní a vydá se uklidit složky. Jakmile jsou pryč, tak Am podá dopis s pozvánkou a nabídne ji pití.* Můžu ještě vytáhnout víno, kdyby jsi chtěla.. *Nabídne ji, ale nakonec přikývne a zamíří pro hrníček, aby ji do něj nalil čaj z konvice. Ten ji poté položí na stůl a sám se posadí na gauč. Jakmile Am dočte, co ji podal, tak ji objetí oplatí a pohladí ji po zádech.* Děkuju.. *Pousměje se slabě na dívku, když ji položí ruce na obě tváře a opře si svoje čelo o její.* Rozhodně prarodiče.. *Krátce se tiše nakonec zasměje a Am ještě na chvíli oplatí objetí a jak má hlavu zabořenou mezi jejím ramenem a hlavou, tak ji dá krátkou pusu do ohbí.*
Nejen muži. A když má šikovný jazyk, je mi jedno, co to je. *Pokrčí Dee rameny bez ostychu, načež se přejde usadit. Odfrkne si nad jeho slovy a trochu netrpělivě jej pobídne jednou rukou, ať jí odpoví.* Neočekával jsi nic jiného. K věci, nemám na tebe celou noc. *Potřebovala dnes ještě zaskočit do Austrálie se podívat na nejnovější přírůstek v jejím manoru. A ráno musela být na nějakém focení, o které se jí starala manažerka jako o spoustu dalších věcí, na které čarodějka nechtěla plýtvat časem. Sklouzne jej pohledem, když nadhodí, zda zvládne i něco dalšího a ušklíbne se. Vůbec se nezměnil, i když si pamatovala jeho styl elegantnější. Nelibě cosi zamručí.* Po této otázce zvládnu jako další vyvést tvůj zadek z mého bytu. *Zamračí se a s opřením si založí ruce na hrudi tak, jak jen to jde se sklenkou vína a zamračí se.* Co tě najednou zajímá holka, jako ona? *Pozvedne obočí.* S takovou neztrácej čas, sotva dospěla. *Odfrkne si a potom si upije.* Pokud chceš informace, podívej se na internet. *Pobídne ho. Měla o ní víc informací, než internet nebo obyčejná policie, jenže dělit se o ně nemínila. Ať si Dragos taky zavaří své spoje.*
*Dragos nakrčí nelibě nos, jelikož dle jeho tvrzení byli civilové leda dobří jako půlnoční svačinka. Ohledně jejích slov se pobaveně zašklebí a konečně ji přestane pochodovat po místnosti a přejde k tématu. Uchechtne se po její odpovědi.* Snad by jsi nežárlila, princezno? *Rýpne si do ní a čeká, co z čarodějky teda vypadne.* Jsi lepší než internet, miere.. *Pošle ji vzdušný polibek, ale nekončí s odpovědí.* Můžu tě uklidnit, že můj zájem o ní je zcela diametrálně odlišný od mého zájmu o tebe.. *Odpoví ji pobaveně, načež se koukne ke dveřím, když vidí, jak se napije.* Možná jsem si ho tu měl nechat.. Jako chodící sklenička byl docela v pohodě.. *Zamrmlá jen tak mimochodem, než se vrátí zpátky k tématu.* Jinak řečeno.. Co mi o ní můžeš říct ve spojitosti s naším sluníčkovým čarodějem z Řecka? *Zajímá se s úšklebkem.*
//Po novém roce...// *Zopakuje si automaticky v hlavě informaci, při které se jí v krku vytvoří nepříjemný knedlík.* //To je jen měsíc a pár dní k tomu pokud jej opravdu povolají...// *Jen při té myšlence se jí srdce rozbušilo nervozitou. Bylo to sakra málo času. To, že si vlasy nejspíš nechával narůst právě skrz tuhle misi bylo to nejmenší co ji nyní trápilo. S tenkou linkou místo rtů, na kterých se pokusí vytvořit ne zrovna úspěšně úsměv mu kývne na jeho slib. Ale stejně...* Já... pochopím, i kdyby to nevyšlo a povolali tě dřív... *Špitne, nechtěla aby měl výčitky kdyby mu tento slib nevyšel. Krátce po těch slovech sklopí pohled a tiše vydechne. Když se opět zaposlouchá do jeho hlasu, zavrtí jemně a váhavě hlavou, když si jej vyslechne. Věnuje mladíkovi krátký úsměv, když vezme její ruky do dlaní s čímž i povolí sevření v pěsti.* Ne... nemusíš. Nebude to snadné, ale nechci tě nějak ohrozit. //I kdybych se kvůli tomu měla zbláznit strachy.// *Povzdechne si a nechá se stáhnout do objetí po kterém se jí dostane další "katastrofické" zprávy. Jako by ta jedna nebyla na jeden den dost. Nad nabídkou vína zavrtí hlavou a upřesní co by tedy preferovala za pití. Než jej Killián donese a postaví na stůl, dočte si dopis s pozvánkou načež obojí odloží. Po jeho poděkování mu ještě věnuje povzbudivý úsměv, zvlášť když vezme její dlaně do svých rukou a opře se svým čelem o její. Když se pak rozesměje, zasměje se spolu s ním načež se při jeho polibku ošije a pokusí se se smíchem odtáhnout.* To šimrá... *Zaprotestuje s cukajícími rty v úsměvu a pokusí se od něj na oko co nejrychleji dostat.*
Nemám na co. *Prohlásí vědoucně a chvíli jej nezaujatě poslouchá, načež se rozesměje.* Má pro ni slabost, ale zřejmě ne takovou, aby ji naučil ovládat její magii. *Nelibost z ní přímo srší, protože jí to od Malachaie přišlo neskutečně nezodpovědné, aby se o to nestaral. Pod iluzí švihne ocasem, což nemá šanci díky neviditelnosti i nehmotnosti jakkoliv postřehnout a postaví se, načež zamíří směrem do své pracovny, kde ze složky vytáhne jednu z fotek malé cácorky a hodí ji Dragosovi do klína po návratu do obýváku a znova se napije.* Byla s ním v pekle. Víc si zjisti sám. Jak jsi na ni vůbec přišel? *Přimhouří na něj oči. Musel se dozvědět o spojitosti s Malachaiem, jenže od koho? I ona sama by neměla informace o identitě osoby, co s Kaiem spadla do pekla, kdyby neměla kontakty i u Praetoru, kór když cácorka měla před veřejností dvojnici. Bylo by nemožné to zjistit. Takřka.*
*Koukne se na dívku a ničilo ho, jak skleslá po těchto informacích byla. Kill by si přál, aby tahle informace přišla v jinou dobu, než právě teď, ale tohle si zkrátka vybrat nemůže.* To se neboj.. Teď se řeší v nejvyšším utajení všechny podrobnosti krytí.. Ubytování, zástěrka a podobně.. Dřív než do nového roku to nebude.. A jakmile budu vědět přesné datum, tak přísahám, že ti to oznámím zavčas. *Odpoví ji a zachytí její ruce do dlaně, aby je nezatínala a neubližovala si.* Am.. Slib mi jednu věc, ano? *Promluví s povzdechem, když mu odpoví na to, že žádné zprávy nechce.* Kdyby se něco nedej bože pokazilo.. Je možné, že najdou spojitost mezi mnou a tebou.. Vše je sice v nejvyšším utajení zařizováno tak, aby jsi ty byla odstřižena od mého alterega a byla jsi pro mě cizí osoba.. Ale kdyby.. Neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo.. Slib mi, že jestli tě kontaktuje policie, že s tebou musí mluvit, kvůli mě, že půjdeš do tohohle bytu. Jsou tu všude kamery, ve dveřích je složitý zámek proti vypáčení, okna jsou neprůstřelná.. Je tu bezpečno.. Klič ti pak ukážu, kde je náhradní.. *Požádá ji, než dívku vtáhne do objetí. V tom skončí i poté, co uklidí složky a Kill ji oznámí další neveselou novinku. Jen vlastně stihne položit čaj na stůl a hned poté vtáhne dívku k sobě, jak k němu přejde. Pohladí ji v objetí po zádech a dá ji polibek do ohbí krku. Pobaveně se tlumeně zasměje, když uslyší její protest.* Já vím.. *Pousměje se a polibek ji věnuje další a pokud má možnost ji během kroucení nějak zachytit, aby ji neublížil a mohl ji dát další, tak se tak stane znova. Konec konců, trochu blbnutí a veselé nálady by teď asi uvítali oba.*
*Vševědoucně se na ženu ušklíbne a věnuje ji úsměv, který by příslušel spíše pobavenému puberťákovi a ne upírovi, který žije téměř pět set let. Čekal, že se čarodějka rozesměje a proto ji věnuje jen ušklíbnutí a čeká, co z ní vypadne.* /Tak slabost, jo.. Hmm.. To bych netvrdil../ *Mezitím, co Maddie mluví, tak se znova zvedne z křesla a hůl si dá za krk, přičemž ji chytne oběma rukama a opře se o ni. Pohledem následuje Maddie pohledem, aby viděl kam jde a jen, co žena zmizí z místnosti, tak se usadí na její místo. Hůl položí do toho, kde seděl on a čeká, s čím se vrátí. Zvědavě ji vezme mezi dva prsty a prohlédne si ji s pozvednutým obočím. Přikývne na další informace, ty vlastně pro něj byly taky celkem novinkou.* /Mhmm.. Takže přežila.. Nezemřela.. A ještě se do ní zabouchnul../ *Pomyslí si pobaveně, fotku odloží na nejbližší stolek nebo poličku a zvedne se z pohovky. Vyrazí směrem k Maddie, přičemž chytne její skleničku.* Dovolíš? Jsem nerad, když se plýtvá alkoholem.. *Zabaví ji nápoj a napije se z něj, načež se zašklebí, jelikož by preferoval, aby v tom byla krev.* Před necelou půlhodinou jsme si to rozdali v mém klubu a ten Romeo mi řekl jejím jménem.. *Prozradí ji pobaveně onu informaci a její víno dokončí s uchechtnutím.*
*Lacoste dokázal rozrušiť veľa ľudí, mladé ženy sa ho desili, rovnako, ako akékoľvek vtáky, ktoré by náhodou vleteli do jeho bytu. Obzvlášť Madelaine by si mala dávať občas pozor na to kadiaľ do jeho bytu prichádza. Zacharie si však na Lacosteho už zvykol. Tak, ako si zvykne človek zbierať výkaly po psoch, tak aj pri krokodíloch. Samozrejme, niekomu mohli prísť také veľké kusy mäsa odpudivé, čomu rozumel. Ale sám bol doktor a tak na akékoľvek vnútornosti, krv a mäso bol zvyknutí. Nemal totiž defakto na výber. Avšak nie každý bol, ako on. Obzvlášť nie Meritriss. Nôž tak bol dobré rozhodnutie a v momente, ako uvidel prázdnotu v jej očiach a iskrenie pri rukách.* Presne za to. *Je to vec čo sa musel naučiť aj on. Možno aj preto má niekedy rád partičku šachu. Uvažovanie a predvídanie každého jedného pohybu. Samozrejme život potom nie je prekvapivý, ale jeden má istotu. V hre do ktorej sa Meristriss pomaly dostávala, tak bola viac, ako nevyhnutná. Pozoruje tak, ako mágia pomaly ale isto preberá nad čarodejkou kontrolu. Podľa neho to bolo viac než fascinujúce. Jej otázka keď už nebola pod kontrolou bral, ako rečnícku a tak na ňu pochopiteľne neodpovedal. Keď jeden strácal kontrolu bol náchylní na manipuláciu. Pokiaľ išlo o stratu kontroly v hneve, bolo jednoduché tento hnev otáčať na koho človek v pozadí ukázal. Či už s mágiou, alebo bez nej. Avšak keď išlo o tento prípad, vedel, že Meritriss používala mnoho ochrany, bol si však istý, že sa cez ňu dostane bez akýchkoľvek problémov. Aj keď často tvrdil, že je liečiteľ, myseľ mu vždy bola bližšia. Keď už sa k nej aj išiel priblížiť, zaprel sa do neho prudký vietor, ktorý mu robil neplechu v celom apartmáne. Zakryje si tak oči aj keď mu ruka ešte stále krváca. Nakoľko sa dostal bližšie k bazénu len si ruku vložil do vody. Nie len, aby si opláchol krv, ale aj na začiatočné liečenie. V tom však u Meritriss nastala zmena vo výzore. Prekvapovala ho aj keď z druhej strany ho by to nemalo. Z pekla si každý donesie svoje suveníry, a ona ich mala len.. iné a nie zvyčajnú magnetku a kľúčenku. Keď sa skryla, vietor mierne ustúpil, Zacharie začal hrať férovú hru kedy sa mu odhalilo čisté beľmo, predsa len všetku energiu chcel vložiť do Meritriss a jej mysle. Na tele mal aj niekoľko fľakov, ale tie skrýval pod tričkom. Prikročí tak k čarodejke a pomocou mágie sa jej pokúsi aspoň mierne pootvoriť krídla, dostatočne, aby mohol pretiahnuť cez skulinku ruku a dotknúť sa jej hlavy. Akonáhle sa jeho končeky prstov len zľahkla dotkli jej vlasov. Jeho aj jej telo stuhlo a čas, akoby sa v tom momente zastavil. Zacharieho telom len prešla ostrá vlna energie zatiaľ čo mu zalomilo hlavu dozadu a jeho oči začali mierne žiariť. Pre každého bolo skúmanie spomienok iné, pre Zacharieho to bolo, ako skúmanie svetla, odlesky a tmavé a šedé miesta, ktoré sa spájali so spomienkami. Sám si nebol istý, ako dlho jeho sliedenie trvalo, keď však našiel prvé stopy po pekle, putoval s tým. Bližšie a bližšie k prítomnosti. Uvidel to čo potreboval aj keď musel prekročiť svoje zásady. Mierne ho odhodilo a opäť ucítil cit v prstoch zatiaľ čo si uvedomoval, že ho Meritriss pár krát zasiahla elektrické výboje. Energiu stále mal avšak keď si všimol, ako z čarodejkinho nosu tečie krv, pomerne rýchlo sa spamätal. Zacharie pomocou mysle človeka dokázal uspať, znehybniť, spraviť z neho niekoho úplne iného. Tentokrát však šlo len o slabý spánok, aby dokázala z jeho bytu vôbec odísť. Pozbiera sa tak a vezme ju do rúk zatiaľ čo jeho kroky smerujú k gauči v obývačke. Tam jej telo len položí zatiaľ čo si donesie svoje pomôcky a spracovával čo v skutočnosti videl. Očistil ju od krvi, rovnako, ako sebe pri čom rana sa pomaly zaceľovala. Pár dní to ešte určite potrvá, ale nič čo by bolo nemožné, alebo komplikované. Zatiaľ tak čaká vedľa nej kým sa zobudí. Nachystal jej aj vodu aj jedlo a všetko ju čakalo na stole. Medzi tým dal aj niečo pre zraneného kocúra, ale otázky sa ho nepýtal. Teraz musel len čakať.*
*Skleničku pustí v momentě, kdy ji zachytí Dragosovy prsty a sleduje, co dělá. Alkohol bez krve, kór víno, pro něj musí být hnus. To jí jen potvrdí jeho výraz a v mysli se jí mihne pobavení. V další okamžik plně pochopí jeho slova a rozesměje se.* Taky ti dám perličku, za mnou přišel s otázkou, co je to LÁSKA. *Přihodí ona vlastní eso, aby se pobavil i on tím, že měla nějaké informace a vytrhne mu skleničku telekinezí z ruky.* Jste oba stejně nezdvořilí. Pokračuj a dám do požárního rozprašovače svěcenou vodu. *Upozorní jej sladce a potom se i se svou skleničkou vydá do kuchyně, kde vytáhne i druhou. Do své si nalije kvalitní víno a potom z lednice vytáhne z iluzí chráněného šuflíku balíček krve, který rozdělá do skleničky. Prsty si od krve olízne, nebylo to nakonec nic nového a ani výjimečného a nebyl jediný upír s nímž obchodovala. Teonce jí dodával yin fen, čas od času se zastavil a ona jej zdvořile jako obchodního partnera pohostila. Co by to jinak byla za hostitelku.* Malachaiova posedlost tou bosorkou bude brzo stát někoho život, hádám. Je příliš majetnický a ona zřejmě není tak úplně povolná. *V hlase jí zaznívá při poslední větě škodolibá radost.* Pokud tedy nevypije drogu bez toho, aby o tom věděla. *Přihodí spokojeně a připíše si na Kaiově uspokojení skoro veškeré zásluhy. Skleničku s krví mu podá a sama se napije vína.* Dlouho jsme se neviděli, a já nemám chuť si o malé mršce povídat. Zabav mě a nebo vypadni.
*Spokojeně mu cuknou koutky, když se Maddie rozesměje. Věděl to. Z toho důvodu ta sklenička s vínem skončila u něj. Štěstí, že tekutinu dopije dřív, než promluví čarodějka, protože by úspěšně popřel svoje slova a víno vyplivnul. Takhle se jen rozesměje.* Chudáček.. On je poprvé zamilovaný a my dva si z něj jen utahujeme.. Jsme to ale zlí přátelé.. *Prohodí ironicky s potutelným smíchem, když si začne hrát se skleničkou, než je mu vytržena za což se na Maddie pobaveně ušklíbne.* Nevyhrožuj, Madeleine.. Chyběl bych ti.. *Pronese dost egoisticky a vydá se za ženou ke kuchyni, když mluví. Spokojeně mu cukne koutek, když cítí krev. Rozhodně to bylo pro jeho chuťové pohárky milejší než čisté víno.* Chceš uzavřít sázky? *Navrhne ji provokativně, když ji poslouchá, přičemž u jejích předposledních slov pozvedne obočí.* Hmm.. Zajímavé.. Hrála sis na dohazovačku, nebo byla shoda náhod, že se tvoje slavná droga dostala do jejich pití? *Zeptá se, když si vezme od ní skleničku a napije se jako ona. U jejích slov je sklenička bleskově na lince a on za čarodějkou, přičemž ji zachytí na zápěstí - silně, ale přesto jemně - její ruku. Tu, ve které nemá skleničku a na které zbyla ještě trocha krve od toho, jak nalévala.* Jedině, že mě bez magie zbavíš oblečení rychleji, než Samaelson.. *Pobídne ji vyzývavě a přejede rty po těch pár krvavých šmouhách, co ji na prstech zbyly, od jejích konečků, přes hřbet, na zápěstí a kousek pod něj. Maddie byla zkrátka moc velký prcek, aby mohl pokračovat dál, aniž by se ji musel div ně klanět. Proto od zápěstí přejde rovnou ke krku, kde ji druhou rukou odhrne stranou vlasy.* Tak co? *Šeptne a tesáky ji přejede lehce po krku.*
*Netrvalo to dlouho a zatímco Trissina magie narážela o částečně chráněného čaroděje, tak zároveň začala páchat neplechu na samotné dívce. Spustila se jí krev z nosu, obarvila bledou pokožku, rty a z brady stékala pod ni po krku a na hrudník a nebo kapala na kolena a na zem. Bylo to jako tranz, neuvědomovala si nic kolem sebe, ale ani nic v sobě samé. Neuvědomovala si přítomnost cizí mysli ve své hlavě ani fakt, že si Zacharie mohl dělat, co chtěl. Ezekiel to poměrně nelibě pozoroval, nebyl dítě, tušil, co se děje, protože čaroděj s ní nakonec udělal rychlý proces a bezvládné tělo Meritriss se svezlo jemu do rukou. Mohl to udělat celou dobu, nemusel tam stát, dotýkat se jí a očividně si pohrávat s jeho myslí. Ezekiel možná zmetek byl, ale nějakou hrdost a úctu k někomu, kdo jej opatroval, kdo prošel peklem a poměrně obstojně se s tím vypořádával, současně žijíc "Americký sen", měl. Proto, když Zacharie položí Triss na gauč, tak si vyskočí k její hlavě a zkoumavě do ní strčí jemnou tlapkou, načež se skokem dostane k jejímu boku a přimhouří oči na Zacharieho.* Ublížil jsi jí. *Konstatuje. Samotnému mu nevadil akt násilí, to nikdy, vadil mu princip toho, že nerespektoval dívčino soukromí a využil její neschopnosti se jakkoliv bránit nebo to plně vnímat. Jeho morální kompas byl pokroucen, ale co se týkalo jeho rasy, tak ji upřednostňoval a tedy i Triss, která ho ještě nepředhodila Praetoru, žralokům, Kaiovi ani nikomu a ničemu jinému, i když by proti tomu nic nezmohl. Možná to byl oxymoron být ochranitelský, vzhledem k vypálení dětského domova pro zábavu s dětmi i vychovatelkami uvnitř, ale bylo to tak, ať se mu to líbilo či ne. Nepřiznal by jí to, že o ni měl obavy a choval k ní sympatie jakéhokoli rázu. Triss se začne probírat až po nějaké chvíli a první, co se stane je to, že adrenalin a dezorientované posazení jí sníží tlak a z nosu se jí spustí krev. V první moment si tak je nucena přitisknout látku už tak poničeného oděvu přitisknout k nosu a zmateně se rozhlédne, kde to vlastně byla. Všechno ji bolelo, což prozrazoval její výraz, oči i řeč těla. Muselo se nechat, že zvukový projev si odpustila. Pohled jí padne na Zacharieho a vzpomínky na nedávné události ji přimějí zamrkat a nadechnout se, načež se velmi hořce a nešťastně uchechtne.* A já si říkala, že vy budete ten dobrý. *Odtuší ochraptěle a i když by si měla zřejmě lehnout, napít se nebo cokoliv, tak se pokusí postavit, což její nohy nepřijmou dobře a jako ponížení pro ni se podlomí a ona dopadne těžce na pohovku.* Zvládneš řídit? *Zeptá se Ezekiel a Triss se na něj překvapeně podívá a chvíli přemýšlí, když zvedne třesoucí se ruku před sebe a pokroutí hlavou. Úplně zapomněla na to, že tam Ezekiel byl.* Nejste lepší, než Malachai. *Dodá směrem k Zachariemu, který použil pro ni krutý způsob manipulace, aby ji dohnal tam, kde ji zřejmě chtěl mít. Ale ani Malachai ji nikdy neudeřil, ani jinak nedělal zle. Stěžoval si, obořil se na ni, snažil se ji nutit dodržovat směšná a majetnická pravidla, co si nastavil po návratu z pekla a omlouval to tím, že chrání ji a ostatní...jenže nikdy ji mimo učení magie neuhodil, neublížil jí fyzicky nebo psychicky se záměrem jí prostě ublížit. Tentokrát se postaví už úspěšně i když její kroky jsou trochu nejisté a sykne bolestí ze svalové horečky. Nejen z ní. Bolela ji každá buňka v těle. Kosti, kloupy, svaly...měla dojem, že i proudící krev jí působí bolest.* Myslím, že naše dohoda mi nesvědčí. *Dodá, když se mu snaží malátnými kroky vyhnout, odejít.*
Ah, ne. Mě se ta holka nelíbí a myslím, že je to nebezpečná kombinace. Oba se octli na mé oslavě. *Ušklíbne se a potom sykne, když ji chytne za ruku a otočí k němu hlavu.* Sorine- *Chtěla snad přihodit nějakou výhružku nebo něco, ale v očích se jí zaleskne v momentě, co si přitáhne její ruku ke rtům. Maddie odloží skleničku a uchechtne se.* Ne všichni si bereme radost z toho někoho svléknout svépomocí. *Nadhodí s úšklebkem a když jí odhrne vlasy tak spokojeně zamručí nad zuby na krku. Pak mu ale zachytí ruku ona a ustoupí. Krátce si jej přeměří pohledem a trvá jen okamžik, než se mu pod kolena zasekla již prázdná láhev od vína, aby jej dostala na kolena. Láhev vydrží a Dee ji telekinezí odloží stejně bezmyšlenkovitě, jako ji v prvé řadě přivolala. Čarodějka vztáhne ruku k jeho bradě a nadzvedne si ji k sobě, načež se k němu lehce skloní. Tím jak má pootevřený župan při výstřihu se Dragosovi naskytne ještě lepší výhled.* Zoubky pryč, buď hodnej upírek. *Pokárá Dragose sladce a potom jej však postrčí, aby se posadil na paty a sama si sedne na něj obkročmo, načež si přivolá jeho skleničku a zcela úmyslně na sebe část vylije a zbytek upije, udržíc si neutrální výraz.* Tahle krev ti bude chutnat víc. *Cukne jí koutek a se rty od lidské krve jej políbí tvrdě na rty. Bez průtahů, bez něhy.*
*Krátce vytáhne vševědoucně obočí a uculí se, když zmíní svou oslavu, než odloží skleničku a přesune se upíří rychlostí za čarodějku. Spokojeně se ušklíbne na fakt jak rychle ji sebere ze rtů nějaké osočení jeho úžasné osoby. Na její slova se jen ušklíbne a pokračuje rty po své cestě, což by měla Maddie ocenit, že si kvůli ní namáhá krk, aby ji potěšil. Cukne mu koutek do ušklíbnutí, když se tak od čarodějky ozve potěšené zamručení. Ušklíbnutí mu nezmizí, ačkoliv se změní na něco víc arogantní, když mu ruku zachytí. Jakmile mu podlomí kolena, tak na ně klesne a zvědavě, ale nikoliv nespokojeně, pozvedne obočí. Jednu ruku mu sice drží, ale tu druhou může vztáhnout na její bok a stisknout ho. Pobaveně se ušklíbne, když se k němu skloní a oči mu až příliš okatě klesnou k jejímu výstřihu, což udělá rozhodně schválně a rozhodně tak, aby si toho čarodějka všimla.* Nemáš náladu na trochu jiné zábavy? *Prohodí a mezi rty se jen zalesknou ostré tesáky. Jen pobaveně nakrčí nos, když jej postrčí a na paty klesne, o to víc dobrovolně na ně klesne, když si na něj sedne. Sjede její tělo pohledem, když na sebe krev vylije.* Po tomhle chceš, abych schoval tesáky? *Nadhodí řečnickou otázku, ale je vidět, že když ji pokládá, tak jsou jeho speciální zuby pryč. Na to se uměl dost dobře ovládnout. A hlavně se krve najedl před návštěvou dost. Proto, když prohloubí polibek, který mu Maddie vtiskne na rty, tak žádné tesáky necítí a to ani tehdy, kdy ji zkousne ret a potáhne za něj. Ruku, kterou měl na jejím boku znova stiskne silněji, když se z pat zvedne a převáží je na podlahu s tím, že Maddie položí na záda. Její rty nakonec opustí a následuje cestu, kterou mu již předtím vytvořila s tím, že ji stejně tak zbavuje županu.*
Uvidíme jak dobrý budeš, pak možná... *Nadhodí ironicky, když se jí zeptá s pohledem do jejího výstřihu a posadí se obkročmo na něj. Ušklíbne se na Dragose, když sleduje krev, která stékala po bradě, krku, hrdle a mezi ňadry se propracovávala stále níž a níž. Zamručí, když ji Dragos položí na záda a vyhřívaná podlaha ji ani nezastudí do zad, naopak je to poměrně příjemné, na to, že jde o dlaždice. Jistě, matrace by byla mnohem pohodlnější, jenže Maddie se to zamlouvalo. Nebylo to nic něžného, stejně jako upírův stisk na jejím boku, který jistě zanechá modřinu. Než se Dragos příliš sesune, tak mu stáhne kabát z ramen a rukama stačí rozepnout kalhoty, jenže pak unikne jejímu dosahu a ona mu zanoří prsty do vlasů a přitiskne jej nakrátko těsněji ke své pokožce.* Nečekej ale, že budu vzdychat tvý jméno. *Popíchne ho, načež jej zatahá za vlasy a potlačí ho trochu, aby se vysvlékla z županu celá a zůstala pod ním nahá. Vždy byla šelma jako upíři, být submisivní ji nikdy moc nebavilo, pokud ji k tomu někdo nepřinutil. Za vlasy si ho potáhne blíž ke rtům a pak se jen uchechtne a odstrčí ho.* Ale když tam jsi, můžeš mě přesvědčit, že tvůj jazyk je lepší než toho civila. *Ušklíbne se vyzývavě a mrkne na něj.*
A jak dobrá budeš ty? *Ušklíbne se nazpět, když se na něj posadí po odpovědi a jeho pohled poté následuje krev, jenž na sebe vylila. S tím, že ji nakonec položí na podlahu, zatímco ji zkousne ret. Do polibku se ji ještě stihne ušklíbnout, když mu stáhne kabát z ramen, než její rty opustí a začne se přesouvat níž po krku směr ňadra. Cítí, co dělá rukou, ale holt je čarodějka příliš pomalá a on se dřív dostane pod její prsa, než ona do jeho kalhot. Zamručí ji do pokožky, když cítí její stisk ve vlasech. Pobaveně se uchechtne na její slova, když jej vytáhne zpátky nahoru.* Mohla by jsi.. *Odpoví ji a nehty sjede po celém jejím těle, čímž ji župan uvolňuje napřed, než se vrátí dolů rty. Přesto, že se jej Maddie snaží korigovat, tak byl silnější, než ona. A tomu zabránit nemohla, aby se on dolů sesunul, až když on chce.* Vzhledem k tomu, jak okatě ses ho zbavila, tak laťka není moc vysoko.. *Pronese nazpět, když se vrací níž a cestou občas může Maddie cítit, jak ji místo normálních zubů škrábne tesáky.*
*Maddie se lehce prohne v projevu toho, že si jí ty doteky zamlouvají, ale na samotná slova protočí očima. Egocentrik. Ne, že ona by byla jiná, ale...egocentrik. Postrčí jej zpátky k její kůži v němé pobídce, aby zmlknul a dělal to, co má dělat. Příliš mu to kecalo a bralo to tu správnou atmosféru. /Aby jsi mě ještě nezačal nudit ty, drahý Dragosi./ Napadne ji trochu škodolibě, že by ho ze svého bytu vyexpedovala obdobně jako civila. Protipožární opatření měla...a svěcenou vodu taky, nakonec si sem zvala mnoho upírů, minimálně více, než je zdrávo. To nemusel vědět. Zůstane u výhružky, každopádně by jej to nezabilo přece. Přemístil by se jinam. Třeba pod stůl. A pak by bylo snadné ho odtud vyexpedovat.* Co ty víš. Třeba se mu to povedlo a až pak mě přestal nudit. *Popravdě se nedokázala soustředit a už vůbec ne po hovoru, že jí přišla návštěva. Teda mohla by, kdyby věděla o koho jde, netrápilo by ji to ani v nejmenším, ale takto...Jistota je jistota. Zamručí, když cítí zuby nebo tesáky, obojí bylo poměrně příjemné. V jeden moment sykne, když se tesáky dotknou v citlivější oblasti podbřišku a když se konečně dostane do klína, tak mu jen vloží ruku do vlasů, jimiž se začne probírat. Třebaže neměla potřebu tohle dělat, věděla, že je to příjemné a zrovna Dragose znala sakra dlouho, takže jí to nepřekáželo trochu popustit alespoň při aktu uzdu obyčejným fyzickým projevům nebo občasnému tlumenému zasténání. Většinou se tomu nebránila ani normálně a užívala si to prostě, ale byly osoby s nimiž si bylo třeba zachovávat, co nejklidnější mysl.*
*Dragos znal Maddie dost dlouho na to, aby věděl, co se ji zamlouvá a líbí. Přeci jen se znali několik desítek let. Proto se začne přesouvat po její pokožce níž po cestě, kterou mu sama vlastně vytvořila. Na její slova se jen dosti pohrdavě uchechtne. Těžko s tím mohl při jeho vlastní ideologii souhlasit. Zatím čarodějku nekousne, ale občas tesáky použije, aby je cítila na své kůži, nicméně když se dostane do citlivých oblastí, tak už je nepoužije. Jako.. Mohl by být hajzl, když by chtěl a použít je. Ale byl si jistý, že by Maddiein kopanec byl rychlejší než působení Yin Fenu. A i když by to přežil víceméně bez následků a taky svým štítům docela věřil, tak by to ani tak nemusel být příjemný zážitek. A čarodějka by byla nakrknutá. Postupně začne ženu uspokojovat a vyvádět na vrchol, ale v momentě, kdy by ji mohl dopřát vyvrcholení, tak schválně zpomalí nebo se přesune na jiné místo. Ne, nebyl nezkušený. Jen provokativní bastard. A nepříčetná nejvyšší čarodějka Bronxu byla vždy zábava v posteli.. nebo na lince.. nebo ve sprše.. nebo na podlaze.. nebo v klubu.. nebo.. no kdekoliv.. Point byl pochopen. Docela dlouho udržuje ženu na hranici vyvrcholení. Dokonce přímo čeká každý moment, na to, až ho okřikne, aby mohl ženu zvednout ze země a posadit na linku, přičemž se sám postaví mezi její nohy.* Copak, Madeleine? Máš s něčím problém? *Ušklíbne se škodolibě, když se přesune k jejímu krku.*
*Ráda by si uměla nasadit masku a předstírat, že je všechno v pořádku, ale to nešlo. A tohle v ní zkrátka probouzelo starosti a smutek, které se odráželi i v dalším jejím úsměvu, jenž mu po jeho přísaze věnovala. Zvedla j němu tázavý pohled, když jí položil otázku. Jemně mu při tom stiskla ruce, které jí držel. V očích se jí při tom mihlo překvapení, ovšem nepřerušovala jej. Když skončil, mírně kývla.* Dobře... pokusím se pokud to půjde... a budu dávat pozor i kdyby šlo vše jak má. Máš mé slovo. *Odvětí mu se slabým pousmáním zatím co na chvíli zaboří obličej do jeho hrudi. Když v objetí skončí po druhé a její polovička ji po další ne zrovna příjemné novince začne škádlit, pokusí se od něj vykroutit. Nebo se alespoň snaží aby to tak vypadalo. Útěk se tak nekoná, zvlášť, když ji to začne opravdu lechtat tak, že ani nemá sílu (nebo možná ani důvod) se bránit. Propukne tak v chichotání a místo utíkání zvolí jinou taktiku. A to tu že se ke svému milému schoulí co nejvíc to jde.*
*Pousměje se slabě na svou přítelkyni, když mu přikývne, že se pokusí dostat k němu do bytu.* Klidně se tu i na pár dní nastěhuj i s Mei a Toru, dokud to nebude zase bezpečné, ano? *Dodá. Killián byl na tyhle věci výborně vytrénovaný. Ať už to byly jeho prvotní instinkty, nebo ty, co zlepšoval po proměně, jeho trénink v armádě, a poté o něco jiný u policie. Kdyby byl Kill syn svého otce, tak by byl nejspíš hodně nebezpečným soupeřem, ale naštěstí se v téhle cestě mladík rozhodl nevydat a stal se pravým opakem. Stálo ho hodně sil najít si tuhle cestu a udržet se na ni a stále za ni bojuje. Schová dívku do svého objetí a dá ji přitom pusu do vlasů, než se jim společnými silami podaří uklidit jeho do té doby pracovní prostor. Poté v objetí schová Amayu znova. Tentokrát se ji ale rozhodne trochu pozlobit. Sám se přitom směje tiše. Jakmile se k němu Am schoulí, tak je převáží a lehne si s ní se smíchem na gauč.* Řekl jsem ti už někdy, že tě miluju? *Prohodí, když se malinko uklidní a zatímco jednu ruku má pod Amayinou hlavou a na zádech, aby ji dělal podporu a ona nespadla, tak druhou ji odhrne stranou obličeje vlasy.* Půjdeme teda vařit? *Vzpomene si vůbec na prvotní důvod, proč za ním jeho přítelkyně přijela. No.. Prvotní důvod mohl být klidně i to, že ji chyběl, ale to může přijet i v jiné datum. Tohle jedno bylo speciální. Datum nedožitých čtyřicátých sedmých narozenin jeho mámy. Kill věděl, že jeho mamka milovala Italskou kuchyni, stejně jako on, a tak měl připravené v kuchyni všechny ingredience na makaróny se sýrem, které měla ráda. Čekaly jen na to, až je někdo uvaří.*
*Madeleine ho odměnila stony, které zaplnily místnost výmluvněji než slova nebo doteky ve vlasech. Někdy v průběhu se dokonce nadzvedla na předloktí a spokojeně ho sledovala a v další chvíli zaklonila slastně hlavu a odhlalila mu celé hrdlo, které stále neslo stopy krve v místech, kde ji neslíbal zcela. Nezamlouvala se jí Dragosova drzost...a milovala ji zároveň. Nespali spolu poprvé, věděl, co dělat, uměl poznat, kdy se blíží vyvrcholení. Maddie nespadala do šťastné menšiny, které stačil samotný akt k vyvrcholení, takových žen bylo skutečně velice málo v poměru k celému světu, většina potřebovala uspokojení z venčí, tak jako ona. A Dragos tak měl spoustu času nabýt zkušeností až profesionálního rozsahu k tomu uspokojit i druhou stranu. Věřila, že to je věc, která mu jistě pohladí ego pokaždé, když s někým spí - obrazně řečeno. Upíři spánek nepotřebovali. Když se ovšem odtáhne, aby ji v další okamžik vyzvedl na linky, tak jej probodne ostrým pohledem s výčitkou.* S tvými schopnostmi. Nějak jsi to zapomněl dokončit, chéri. *Prohodí sladce, no nohama jej obejme okolo pasu a přitáhne si ho blíže, aby jej zbavila už rozepnutých kalhot i případného spodního prádla pod nimi. Drobné ruce s překvapivou razancí trhnutím dolů stáhnou všechnu látku, co bránila tomu, aby se octnul nahý a nohama si pomůže dostat kalhoty ještě níže, aniž by musela sklouznout z linky. Vysvléct z kotníků si je musel sám, vzhledem k tomu, že stál. Ale byla si jistá, že byla rychlejší než Malachai. Když se pomine pauza, kdy ji Dragos opečovával.* Budeš mít ještě hodně keců, nebo ukážeš více činů? *Pobídne ho, když jej už drží za jeho nejintimnější oblast na těle a provokativně přejíždí prsty po celé délce a vlastně jej nijak neuspokojuje.*
*Pobaveně mu cukne koutek, a taky dosti škodolibě, když je probodnut pohledem s výčitkami.* Nemůžu ti přece dopřát tak brzké a rychlé vyvrcholení, no ne? *Rýpne si nazpět a sám se přisune blíž, když si ho přitáhne, přesune se přitom k jejímu krku, který ji začne opečovávat a to kousáním, silnějším i slabším, či pouhým dotekem zubů nebo rtů. Dokonce občas i přidá na drzosti a nechá vysunout své tesáky a čarodějku poškrábe. Někdy jen lehce jako by ji poškrábal pouze nehty, ale asi dvakrát na to trochu přitlačí a na kůži se objeví první malé kapky čarodějčiny krve. Stále se však nezakousnul, aby ji do krevního oběhu dostal Yin Fen. Možná trochu podvědomě čekal na to, až ho o to bude žena sama škemrat, ale to se mu povedlo málokdy Maddie přinutit. Většinou ji kousnul tak jako tak i bez jejího vyzvání. Jakmile má kalhoty dole, tak je jednoduše zkopne a odkopne pryč. Při jejích slovech ji zachytí její ruku opět v zápěstí a trochu silnějším stiskem ji po pár jejích provokativních pohybech donutí ho pustit a ruku ji vytáhne nad hlavu a opře o skříňky nad linkou. Druhou ruku ji tam vytáhne taky a jen co je obě zachytí svou jednou, tak si ji volnou rukou přitáhne blíž k okraji, aby do ní mohl zasunout. Nutno podotknout, že slovo něžnost měl Dragos ve slovníku na hodně, hodně nízké příčce a vlastně tam naposledy dolistoval tak před sto lety.*
*Syknutím zareaguje na ostřejší poškrábání a cítí pár kapek své krve, které jí stečou po krku do prohlubně nad klíční kostí, kde se zastaví, protože nekrvácí natolik, aby je něco přelilo a přimělo pokračovat dolů. Zasměje se, když Dragos její provokace přestane zvládat a vezme si ji. Vlastně ve chvíli, kdy si ji přisune po lince blíže jí na rtech zůstane už jen pobavený úsměv, načež si olízne smyslně rty a pohledem sleduje, jak se nasměruje do ní, než ho vrátí k jeho obličeji a přes zavřené rty zasténá, takže je to tlumené, jakoby jen povzdechla s využitím hlasivek. Když se ale začne pohybovat, tak už to tak tiché není...a kdyby jí pustil ruku a nechal ji se dovést k vrcholu, nebo to udělal za ni, tak bude ještě o něco hlasitější a spokojenější. Na druhou stranu...Yin fen by způsobil podobnou citlivost, jaká je po orgasmu. A s ním navrch by si Dragos klasicky vyhnal ego do nebeských výšin. Obejme jej alespoň nohama, aby si ho přirazila hlouběji do sebe a vyrazí ze sebe o něco hlasitější sten, než se pousměje s podtónem škodolibosti.* Vzal ti dominanci, že jo? *Dragos jí možná ruce a podobně chytal, ale většinou ji nechal si taky v předehře trochu dominovat...minimálně delší chvíli než tentokrát. Přirozenou odpovědí byl Malachai, který mu ego trošku srazil tím, že ho postavil do submisivní pozice. A Dee byla škodolibá. Kdyby teď mohla, tak mu nadvládu také sebere, možná si pro příště obstará nějaký lektvar, co jí dočasně zvýší sílu a rychlost, aby je mohla přetočit i ona. Dragose to jistě překvapí a ona se velice pobaví...a užije si to dle vlastních pravidel. Ne, že by si to snad takto neužívala.*
*Na její smích nereaguje. Ono by se totiž mohlo stát, že se místo sexu budou věnovat vzájemným předhazováním ega a schopností. Místo toho se rozhodne, že raději bude poslouchat jiné zvuky, které Maddie také umí a vyhovují mu víc, než její škodolibý smích a proto do ní zasune. Jednu ruku má stále volnou, jelikož na její zápěstí mu stačí pouze jedna ruka, a proto s ní různě cestuje po čarodějčině těle. Občas se zdrží na ňadrech, aby ji provokoval, někdy ji přesune k jejímu krku, který stiskne, když se mu zdá, že umí tenhle zvuk vydat rozhodně hlasitěji, postupně se však přesune zpátky do jejího klína. Maddie měl načtenou dost dobře. Věděl, jak ji uspokojit rychle i pomalu. Věděl, co ji bude štvát a co naopak ocení, někdy až příliš, spokojeně.* Hádej.. Máš ještě jeden pokus.. Třeba budeš mít lepší odhad, než když sis sázela na to, kdo vyhraje první světovou.. *Ušklíbne se na ni, nejdříve trochu otráveně, ale ke konci už hodně egoisticky.* A teď to nějak kecá tobě, prinţesă.. *Dodá a aby ji umlčel, tak nejdřív zamíří k jejím rtům, párkrát ji do toho spodního i kousne a potáhne za něj, ale s jejím blížícím se vrcholem se přesune k jejímu krku, kde teď už opravdu využije tesáky naplno. No.. Teda na polovinu, jelikož se nenapije, ale zbytek své funkce splní na jedničku.*
*Otrávený tón hlasu znamenal, že alespoň zčásti měla pravdu stejně jako u první světové, kdy uhodla kdo vyhraje a potom to v jeden okamžik změnila při polemizování, ale zapomněla dodat, že platí první nástřel. Její chyba, mohla sázku vyhrát. Nijak se k tomu nevyjadřuje a zamručí, když ji kousne do rtu. Její steny skutečně byly hlasitější, když přesunul ruku do klína a čekala chvíli podraz s tím, že přestane, což byla vcelku obvyklá praktika, že to dělal, dokud se k tomu neblížil i on, jenže tentokrát taktiku zřejmě změnil. Kousnutí čekala mnohem dříve a protentokrát ji dokázal překvapit. Sten, který mohl být i hodně tlumeným výkřikem byl podbarven jak bolestí, tak vzrušením. Samotná kombinace ji přivedla k vyvrcholení a Dee pootočila i přes tepající bolest, která se měnila v euforii, tvář k němu a opřela si ji o tu jeho, takže tento jeden sten slyšel mnohem výrazněji než ostatní. Na moment mu omotá nohy okolo pasu těsněji, aby jej přiměla přirážet ještě tvrději a hlouběji a ten pocit v ní rezonoval o to déle. Nepatrně se mu v náručí chvěla, jak tím, že jeho pohyby krátce po orgasmu vysílaly mrazivé křeče po jejím těle, tak díky droze, která jí nyní kolovala v žilách a spíš než cokoliv hlásala, že Dragos se ještě nechystá skončit.*
*Upír se spokojeně ušklíbne, když Maddie konečně zmlkne a přestane ho provokovat, a místo toho potěší jeho ego velice hlasitou reakcí na jeho činy. Samotné kousnutí si načasoval jak nejlépe mohl, jelikož čarodějku znal až moc dobře a dokázal vyhmátnout okamžik, kdy se dostane na úplnou špičku, aby přímo v tu sekundu dostal do jejího těla svůj jed. Ušklíbne se egoisticky nad oním stenem, ale on s ženou rozhodně neskončil. Využije toho, že mu omotá nohy těsněji kolem pasu a ještě chvíli ji uspokojuje, než se škodolibě ušklíbne a z ženy vysune. Velice majetnicky čarodějku chytne a, což mu nedělá žádný problém k jejich rozdílům v tělesných proporcích, přehodí si ji přes rameno se škodolibým smíchem, přičemž ji i plácne přes zadek, a zamíří do ložnice, kde ženu hodí do postele a vyleze nad ní. Jeho pozornost upoutají pouta, která zřejmě zůstala zapomenutá na nočním stolku. Sebere je a během sekundy se ozve cvakající zvuk, jak se sepnou kolem Maddiena zápěstí. A o sekundu kolem druhého. Chytře je zabezpečí, aby nemohla ani s rukama hýbat najednou a rukou ji provokativně přejede po těle, přičemž on sám se zastaví na místech, kde z její pokožky ještě nedostal krev, kterou na sebe vylila.*
*Bylo to od něj milé, taková starost, a přece dívka svraštila obočí.* A to jsem myslela, že máš svůj byt rád... *Broukne s lehkým cuknutím koutků do úsměvu jen aby opět zvážněla a zavrtěla hlavou.* Udělám co bude potřeba abych nás udržela v bezpečí... a.. asi bych tě požádala o totéž, jen se to nejspíš vylučuje. Tak mi nezbývá, než doufat, že na sebe dáš pozor jak jen to bude v tvých silách. *Odtuší, než se schoulí před úklidem do jeho objetí. Když jej obejme podruhé a její polovička ji začne škádlit, nakonec vzdá nějaké pokusy o úprk a se smíchem se k němu schoulí. Když se s ní pak zřítí na gauč, s úsměvem na rtech se zaposlouchá do jeho smíchu a i následných slov při níž ji zajiskří v očích.* Myslím, že už jsem něco takového slyšela... dokonce ve více jazycích. *Podotkne tiše s tlumeným smíchem.* A jsem si více než jistá, že je to oboustranné. *Dodá s pousmáním. Jemně položí svoji ruku na jeho jak ji odhrnuje vlasy a políbí jej do dlaně. Když pak zmíní vaření s jemným úsměvem k němu vzhlédne a kývne.* Můžeme... mimochodem, copak budeme vařit? *Nakloní zvídavě hlavu na stranu zatím co se k němu přitulí blíž využívajíc každého okamžiku kdy mu může být blízko.*
Ale tebe mám radši.. *Pousměje se na Amayu a ještě dodá.* A vím, že by jsi Mei a Toru nenechala v bytě, kdyby hrozilo, že ho přepadne někdo.. *Kill si byl rozhodně jistý, že by se Am byla schopná za své kočky i obětovat a proto věděl, že přežije, když mu tady poškrábou gauč, nebo shodí nějakou skleničku. Rozhodně to nebylo tak, že by si nemohl dovolit to koupit znova nebo opravit. Přikývne na Amayin slib, než dívku vtáhne do objetí.* Nebudu ti tady slibovat, že budu v bezpečí.. Oba víme, že nebudu.. Ale můžu ti říct, že jsem se už v života ohrožující situaci ocitnul víckrát, než bych chtěl a věřím sám sobě, že zvládnu zareagovat správně, kdybych se měl zase smrti podívat do obličeje.. *Pronese, než se pustí do úklidu. Po něm oba skončí opět v objetí na gauči. Pobaveně mu cukne krátce koutek nad její odpovědí.* Zvládnu ti to říct dokonce v pěti.. A klidně se naučím další, jen kvůli těmhle krátkým slovům.. *Šeptne ji tiše a šťastně se pousměje, když mu to svým způsobem zopakuje. Zlehka ji odsune stranou pár pramínků vlasů, načež dívce oplatí polibek, až na to, že on ji ho dá na čelo. Přikývne na její souhlas a na její dotaz ji hned odpoví.* Jsou tam připravené ingredience na makaróny se sýrem a panettone jako dezert.. *Pousměje se, ale dívku od sebe rozhodně nevyhání, aby se z ingrediencí mohlo stát jídlo. Místo toho využije, že je k němu takhle přitisklá a posadí se s ní, načež ji zvedne do náruče a zamíří s ní do kuchyně, kde ji usadí na linku.* Hmm.. A teď tě tady asi nechám a půjdu vařit.. *Pronese s cukajícími koutky.*
*Věnuje mladíkovi jemný, šťastný úsměv jak jej poslouchá, načež mírně přikývne.* Máš pravdu... nejspíš bych je poslala někam do bezpečí, i kdybych tam neměla být s nimi. *Přizná, než si v objetí vyslechne jeho odpověď, která jí pomůže se do jisté míry smířit s tím, že jí možná na půl roku zmizí. Alespoň pro zatím. Po úklidu následuje další objetí na které si mladá studentka rozhodně neplánuje stěžovat. Tedy poté co ustane onen pusinkovo-lechtací útok. Sleduje ty jiskřičky v očích u čehož si vyslechne i odpověď na svá další slova s čímž se rozesměje.*To je obdivuhodné, ale jestli na mě budeš mluvit jazykem, který neumím, tak ti zkrátka zalepím ústa polibkem. *Pohrozí mu s cukajícími koutky. Párkrát pak přikývne když dojde na téma večeře. Když ji pak Kill zvedne, spokojeně se k němu přitulí. Ovšem tento spokojený výraz se po položení na linku změní v nevěřícné zamrkání.* No tedy... nevěřím, že jsi mě sám, dobrovolně položil na linku... a taky nevěřím, že se k tomu vaření sám dostaneš. *S těmi slovy se ho se smíchem pokusí chytit kolem pasu a jemně mu rozcuchat vlasy.*
*Kill se na její slova trochu vševědoucně pousměje. Věděl to.* Proto říkám, že si je můžeš vzít sem.. *Pronese a dívku obejme. Nebylo lehké ji tohle oznámit a Kill si bezděky vzpomněl na svou poslední přítelkyni, která hlásala přesně z tohohle důvodu pravidlo, že si k práci nikdy nenajde vztah, aby někoho ohrozila. Nakonec se jim stejně povedlo dát dohromady kvůli tomu, že měli pochopení pro práci toho druhého. Ironií osudu je nerozdělila práce, ale Killova vlastní blbost a neschopnost se ovládnout. Vyčítal si to, ale uměl se z chyb poučit a proto hodlal Am ochránit i na dálku bez jeho osobní přítomnosti. Jakmile se dostanou z toho lehce depresivního tématu a situace se uklidní, tak Killovi pobaveně cukne koutek.* Rwy'n dy garu di, ti amo, Ich liebe dich.. *Pronese Kill schválně škodolibě v jazycích, kterým Am nerozumí a on to ví. Nakonec od něj Am nemusí ani vstávat, když ji sám přenese do kuchyně a posadí na linku. Na její nevěřícný pohled mu jen cukne koutek a prstem dívku zlehka klepne do nosu.* Došel jsem k závěru, že přeci jen jsi asi rajčátko, s tím, jak často měníš barvu.. *Odůvodní ji to pobaveně, než mu rozcuchá vlasy. Nad tím mu lehce otráveně, přesto však zcela hraně, klesnou koutky a on si odfrkne, přičemž foukne do vlasů, které mu spadly do obličeje. Nakonec ze zápěstí stáhne obyčejnou černou gumičku, kterou si navykl tam zhruba před dvěma týdny nosit a delší horní přední prameny stáhne a na zátylku zagumičkuje.* A máš smůlu.. *Pronese poté k Am s uchechtnutím a polechtá ji na boku, aby ji přinutil ho pustit.*
*Zalapá po dechu, když si ji hodí přes rameno a plácnutí po zadku mu oplatí.* Jsi drzý, upíre. *Počastuje ho a zapře se mu rukama o rameno, aby se vzpřímila a nepůsobila tak...neelegantně. Skloní se jen kvůli dveřím, kterými projdou, načež se nechá hodit na postel a nespokojeně zamručí. Chtěla si vzít dominantní pozici a on jí bral možnost. Tedy skoro, z pout by se dokázala snadno osvobodit. Přimhouří na něj pobaveně oči, načež se prohne v zádech, jakoby se protahovala a zvrátí hlavu dozadu, skoro jako v pozvání, aby si znovu kousnul. Jednu nohu mu položí okolo boků, druhou zvedne výše a omotá mu ji okolo krku, čímž jej tahá dost jasně ke svému tělu, na němž byly stále stopy krve, která přestávala být tekutá a brzy bude zasychat. Tak ať Dragosovi chutná, dokud chutná.* Posluž si, dokud nabízím. *Vybídne jej provokativně a v očích jí zajiskří, když zmizí iluze na jejích znameních, bez níž ji viděl...mnohokrát. Nepočitatelně. Ocas se mu omotá okolo zápěstí a škubnutím jej s pomocí tlaku na zátylek potáhne blíže, aby ji políbil...nebo kousnul. Bylo jí to vlastně jedno, dokud si to bude užívat. Zorničky byly mírně roztáhnuté, díky yin fenu, ale v místnosti byla tma, možná po chvíli, kdy si Dee zvykne šero, protože v okolí bylo dost lamp a světelný smog, takže tma tu nikdy zcela nebyla. Její oči přesto působily temně, až černě, vzhledem k tou, že samy o sobě byly tmavé i přirozeně.*
*Dragos se na její slova jen arogantně ušklíbne.* A ty to miluješ, čarodějnice.. *Počastuje ji obdobně jako ona jeho. Donese ženu do ložnice, kde ji hodí do postele a upíří rychlostí připoutá, aby mu nezdrhla. Vidí její pobavení v očích a hodlá ho velice rychle vymazat a nahradit touhou po něm. Jakmile nadzvedne po jeho pohybu rukou hlavu a odhalí krk, tak se k ní přiblíží, ale jen proto, aby ji zuby přejel i po druhé straně. Chtěl se zkrátka vyhnout kontaktu s její krví. Konec konců si už problémů s démonskou krví zažil za ta léta dostatek a další nepotřeboval. Jakmile ho stáhne k sobě, tak se ušklíbne.* A kdo je tu potom drzý, prcku? *Rýpne si do ní schválně s oslovením, které začal používat už někdy v prvních chvílích, co se poznali. Tehdy narážel na její věk i výšku. Teď už je to spíše jen nostalgické oslovení, i když její výšky se stále týká, protože Maddie byla o něco starší a už nebyla čarodějné mládě. Nicméně byla i tak stále o dost mladší než on a z toho důvodu odkazoval na její drzost. Stihne ještě trochu krve z jejího těla dostat, podle toho odkud buď i s kousnutím bez tesáků, jenom rty, nebo jazykem, než se nad ní zvedne a všimne si jejího znamení. Sleduje, jak mu ocas omotá kolem zápěstí. Kdyby chtěl, tak se mu velice jednoduše může vyhnout a dokonce jej i zachytit rukou sám, ale on ho spíše na své ruce, kterou dokonce zvedne do vzduchu, sleduje s pobaveným úšklebkem, než dokončí otočku a stáhne ho níž. Vrátí se tak k Maddieiným rtům, které hrubě políbí a okamžitě polibek prohloubí, aby mohl mezi její rty dostat s jazykem i tesáky a Maddie kousnout do rtu. Zároveň v tu chvíli do ženy znova zasune, aby dokončil, co začal v kuchyni. Rukou, kterou mu obepínal ocas ho, tam, kde dosáhne nehty, lehce poškrábe, zatímco druhou stiskne její bok a pak i zadek.*
*Lehce se pousměje než slabě přikývne.* Neboj... postarám se jak o sebe tak o ty dva. *Špitne tiše, než se schoulí v jeho náručí. Stále tuhle novinku v hlavě nějak zpracovávala. Ovšem už nyní přemýšlela co a jak, chvilku tak působila zamyšleně, jak se choulila ke svému milému. Pokud opravdu půjde její polovička na takhle nebezpečnou misi, nejspíš se bude muset zaměstnat ještě víc, alespoň na toho půl roku. Jinak se z té nejistoty zblázní. Vždyť tu byl ještě s ní a už o něj začínala mít obavy. Nakonec však přejdou k docela jinému tématu a hlavně do jiné atmosféry kdy mladá japonka přimhouří oči a tiše zabručí na protest jak Killián mění jazyky. Nakonec přitiskne svoje ústa na ty jeho a dlouze jej políbí.* Aishitemasu... *Špitne s tichým pobaveným cukáním koutků jak se jejích rty zase vzdálí. Na limce pak nevěřícně založí ruce na hrudi a zavrtí hlavou.* Tak to doufám, že nejsem v dnešním přísadách. *Prohodí pobaveně a škádlivě jej rozcuchá. Jeho rádoby uražení u ní vyvolá tichý, ale upřímný smích. S jiskřičkami v očích sleduje jak si mladý policista svazuje vlasy než nad jeho slovy zavrtí hlavou.* Vidět se takhle roztomile čertit bych smůlou nazvala jen těžko. *Prohodí s potlačovaným smíchem, s nímž se mu pokusí chytit ruce aby ji nelechtal.*
*Policista na slova své přítelkyně přikývne a pousměje. Samozřejmě, že by si všichni, zřejmě až na Caroline Blake a její bandu, přáli, aby se mise povedla a všichni po ní byli v pořádku. Nicméně i když to papíře může vypadat hezky, tak realita není nalinkovaný papír a provedení bude o něco těžší, než napsat pár vět. Asi možná díky bohu za jejich výškový rozdíl, že tak Kill nemohl vidět dívčin zamyšlený pohled. Určitě by ho to znepokojilo a začal by se nejspíš vyptávat a poté znova dívku ujišťovat a uklidňovat. Bez toho se nakonec mohli přesunout na gauč. Killovi začnou cukat koutky, když vidí, jak Amaya bručí a mhouří oči na protest proti jeho slovům. Teda spíše jejich podání, než významu. Pobavený úsměv se mu na rtech drží, i když ho dívka políbí, a jen ji položí dlaň na tvář a takto podrží u sebe, než se odtáhnou.* Ajštmasu? *Zkusí po ní zopakovat, co sama řekla. Nepotřeboval to přeložit, došlo mu, co řekla, jen si nebyl jistý, zda to vyslovil sám správně. Odolává pokušení se rozesmát, když vidí, jak si jeho přítelkyně založí ruce na hrudi.* To právě nejsi.. A proto jsi tady v bezpečí.. *Odpoví ji, než ho rozcuchá a on si nad tím odfrkne. Sám si vlasy pak sváže, aby mu nezavázely, hlavně poté při práci v kuchyni. Ale důvod, aby mu je jeho přítelkyně nemohla cuchat zněl taky uvěřitelně.* Hahaha, mon amour.. *Zakroutí nad ní hlavou s úsměvem, počež se pokusí dívku polechtat a zároveň vyhnout tomu, aby mu ruce chytila. Nakonec to celé obrátí a ruce zachytí on ji a s pobaveným úsměvem dá své přítelkyni krátkou pusu, než se otočí do prostoru kuchyně.* Měli by jsme opravdu začít, protože jinak, si to na jídlo dáme až zítra.. *Vysvětlí svůj důvod toho, proč ji přestal provokovat a poté zamíří vytáhnout ingredience.*
Skoro..*Broukne s úsměvem a na chvíli položí své ruce na jeho. Rozhodně ho nehodlala trápit japonštinou, leda by sám chtěl. Snad jako by se ho pokoušela o to víc rozesmát o co víc on se snažil nesmát přidá dívka k založeným rukám ještě nafouklé tváře. To jí ale stejně dlouho nevydrží. Zvlášť když se pustí do dalšího vzájemného popichování. Na jeho kroucení hlavou mu věnuje tiché, nevinné uculení. Když se situace celá tak nějak otočí a on chytí její ruce, stejně si neodpustí krátké přimhouření očí a vyplazení jazyka s následným smíchem, který na okamžik utlumí krátká pusa. Tu se rozhodne svému příteli vrátit než jej nechá přejít k vaření. A to ještě chvíli zvažuje, že mu skočí na záda. No, ale... na to měla jistě času víc než dost.* No dobře... dočasné příměří... ale stejně tomu neutečeš. *Nedá se jen tak a s tichým smíchem následuje Killiána jako takový malý ocásek.* S čím mohu pomoct? *Broukne, zatím co mu nahlíží pod ruce.*
*Killovi cuknou koutky slabě.* Skoro, jo? *Pronese, když mu dívka položí ruku na jeho. Amaya mu to dělá na lince zatraceně těžké se nerozesmát, což nakonec stejně vzdá hned poté, co dívce položí prst na tvář a lehce zatlačí, aby vyfoukla. Její nevinné culení ji moc nevěří. Na to znal svou přítelkyni až moc dlouho. Proto je vzápětí lechtána tak dlouho, dokud to neskončí chycením jejích ruk. Zacukají mu koutky, když vidí, jak přimhouřila oči a vyplázla na něj jazyk, za což ji Kill "vytrestá" krátkou pusou a tím, že se vzdálí od linky. I když tu pusu mu vrátit stihne.* Hmm.. Zdá se mi to, nebo slyším vyhrožování? *Prohodí pobaveně, když je k ní zády a vytahuje věci z ledničky a ze skříněk. Nad její otázkou se zamyslí.* Zvládneš udělat kvásek? *Zajímá se a případně ji postrčí věci na něj. Sám, jakmile vytáhne vše, zamíří pro nádobí a vytáhne hrnec, do kterého dá napouštět vodu, aby měl kam dát těstoviny.*
Japonština je těžká... upřímně by mě překvapilo, kdyby jsi se trefil napoprvé. *Vysvětlí s jemným pousmáním a rukama na těch jeho. Když jí později stlačí nafouklé tváře, tiše se zasměje až se očích rozzáří jiskřičky. Po kočkování kdy nakonec skončí sama chycena - a také výměně krátkých polibků - následuje svoji polovičku k surovinám.* Hmmhm? Kdepak... jen tě informuji...zatím. *Pronese s šibalským cukáním koutků, než se jí dostane informace o kvásku s čímž se krátce zatváří zamyšleně.* Možná... a třeba ani nevybuchne. *Prohodí s cuknutím koutků a začne si na něj podávat věci - misku, mouku a tak. Její polovička má tak aspoň dočasně volné pole působnosti, než si Amaya vyhraje s kváskem a jeho přípravou.*
Tak se to povede na druhý pokus.. *Prohlásí Kill. Vůbec ho netrápilo, že se netrefil napoprvé. Pamatoval si, jaké měl problémy se ve škole učit německy. Pořád slova vyslovoval s anglickou výslovností. A stejně si z ní i tak nic moc nepamatuje. Naopak si rozhodně pamatuje, jak Amaye šťastně září oči, když se směje a Kill tyhle její jiskřičky miloval a bylo mu to vidět na očích, když se na dívku podíval poté, co ji stlačil tvář. Nakonec se jim podaří přesunout k surovinám a k přípravě jídla. Zakroutí hlavou nad svou přítelkyní, co ho "jen informuje" a krátce se nad tím zasměje. Vytáhne suroviny a dá k sobě ty, co potřebují jít na stejný krok v postupu receptu, aby se jim snadněji pracovalo. Takhle oddělí Amaye i suroviny na klásek, když se mu dostane odpovědi. Přitom ještě s pohledem ke stropu a krátkým sepnutím rukou pronese.* Bože.. K čemu jsem to svolil? Ochraňuj mou kuchyň.. *Než se s krátkým zasmáním začne věnovat přípravě těstovin. Když ty se vaří na plotně, tak se on pustí do takové máslovo-žloutkovou směsi, do které kromě vajec, žloutků a másla přidá ještě vanilkový extrakt a třtinový cukr. Když má tuhle směs hotovou, tak připraví mísu s moukou, kam přidá sůl a muškátový oříšek. Vše připravené na to, aby pak z těch tří surovin vzešlo těsto, což Am řekne a rovnou ji požádá, aby až bude kvásek hotový, jej do mísy s moukou nalila. On se poté otočí, aby nastrouhal sýr na těstoviny.*
*Souhlasně na jeho slova přikývne.* Jsem si tím jistá... aby ne s tím kolik umíš jazyků. *Pousměje se, byla opravdu přesvědčená, že pokud by mladík chtěl, zvládl by i sebe těžší jazyk. Momentálně ji ale víc zajímali jeho oči, to co v nich viděla když jí vymáčkl vzduch z tváří by klidně sledovala od rána do večera. Na jejích rtech tento jeho kukuč vyvolal rozněžnělé pousmání. Avšak čas plyne jako voda a dívka se pomalu ale jistě i se svým milým přesunula k vaření. Neodpustí si letmé uchechtnutí nad jeho kroutěním hlavou doprovozené následným smíchem. Bavilo ji to rozesmívat jej, byl to snad jeden z nejmilejších zvuků co mohla slyšet. Při jeho dalším prohlášení si zakreje ústa aby potlačila smích s čímž se narovná a uklidní se než k němu zezadu dojde.* Ještě pořád máš šanci utéct... představ si, jaká pohroma by to byla kdybychom bydleli spolu... *Špitne hraně děsivým, tlumeným tonem - nebo alespoň tonem který za rádoby děsivý považovala. Po jeho smíchu se s cukajícími koutky přesune k přípravě kvásku. A dokonce tentokrát i svoji polovičku poslouchá a když jej má opravdu hotový, přidá jej do požadované mísy. Hned na to se vydá nepotřebné náčiní po přípravě kvásku - a případně další které se jí povede uzmout - umýt.*
*Kill si byl momentálně jistý jednou věcí. A to tím, že kdyby se právě zastavil všude okolo čas, kromě nich dvou, tak by to stejně nezaregistrovali. Možná až ve chvíli, co by přestali sledovat oči toho druhého a šli opravdu chystat ono jídlo. Ale v ten moment to opravdu tak nevypadalo. Tenhle moment nakonec s úsměvem ukončil Kill, když dal své přítelkyni krátkou pusu a vyrazil k surovinám. Amaya si to možná neuvědomovala, ale nemusela ho účelně rozesmívat, aby se mladík usmál. Killovi stačila jen její přítomnost, aby se cítil lépe. Ano, situace se nezměnila, stále musel zvládnout buďto Vánoční ples v roli hostitele nebo půl roku odloučení od všeho, co zná na misi, která bude asi stejně bezpečná, jako vlézt do tlamy krokodýlovi, ale Kill se už za ta léta naučil si užívat světlé chvilky, co nejvíc to jde a Amaya mu je ještě víc prosvětlila. I když se dívka snažila být potichu, tak k její smůle měl Kill až příliš dobrý sluch i čich, i když ten byl stále lehce ovlivněn kouřem a teď i surovinami. Proto ani nedal najevo, že by si všiml, že je dívka za ním. Jen se krátce zasměje.* No jo úplná.. *Cukne mu koutek a jen co odstaví vodu na těstoviny a má ruce volné, tak se otočí a dívku zachytí a zvedne k sobě se potutelným smíchem.* ..musel bych se dělit o kuchyň.. *Dodá tragicky, což mu ale kazí pobavený výraz.* A taky bych riskoval, že mě zavraždí tvoje kočka v spánku.. *Cukne mu koutek do úšklebku.* No dovedeš si představit takový teror? *Otáže se ji potom ještě řečnickou otázkou, než dá dívce krátkou pusu a spustí ji zase na zem, aby se mohli vrátit k vaření. Kill připraví mezitím ochucenou směs, zatímco jeho přítelkyně dělá kvásek a pak se dá do strouhání sýra. Jakmile Amaya kvásek vylije do mísy, tak nechá misku se sýrem být a pustí se do dělání těsta. Posype si slabě pracovní plochu moukou a začne těsto hnít.* Máš štěstí, že teď mám plné ruce práce, jinak by jsi dostala útěrkou.. *Pronese Am, když si všimne, jak spustila vodu a začala umývat nádobí. Jakmile má Kill těsto hotové, tak jej vrátí do pomoučněné mísy, přikryje fólií, zabalí do útěrky a dá nad topení, aby bylo v teple. Pak se vrátí zpět do kuchyně, uklidí po sobě a vezme si rozinky, sultánky a rum, co musí společně povařit v malém hrnci. Jestli je Am hotová s umýváním, tak ji poprosí, aby vyhodila obaly od rozinek a sultánek a potom vymazala zapékací mísu olejem a česnekem.*
*Bylo jasné, že kdyby chtěl, tak její ocas zachytí, ale jemu nakonec nikdy nevadil, že ano. Přitáhne si ho k sobě a vyjekne bolestí, když se zakousne do jejího rtu. Ústa jí zaplní krev, kterou je nucena polykat, zatímco ji pohltí slast z drogy, kterou jí dostal znova intenzivněji než předtím do oběhu a do toho se přidají steny z aktu samého. Bylo vlastně jisté, že je sadomasochistka. Komu by nebylo. Tohle ji bavilo, i když jí ret tepal bolestí. Polkne krev a přejede si po rtech a krku, aby je vyléčila od kousanců. Hlavně u těch rtů šlo o to, aby se mohli líbat bez toho, aby vzápětí její krev vydávil. Odporné. V ocase jí lehce cukne, jak přejede nehty po citlivé kůži a Dee vydechne pod sílou stisku na boku a zadku.* Noták, umíš to i líp. *Rýpne si do něj mírně zadýchaně kvůli probíhající činnosti a droze, když se jen lehce odtáhne mezi polibky a potom jej kousne do čelisti a pokračuje na krk a ramena, pokud se jí nevymaní a neodtáhne.*
*Spokojeně se ušklíbne nad tím, jak čarodějka pod ním vyjekne, když ji kousne a hbitě se přesune pryč z jejích rtů, aby do sebe nedostal její krev. Přesune se tak zpátky na krk a prozatím si další dávku drogy šetří, takže jeho tesáky zůstanou schované, když ženě okusuje krk. Ušklíbne se, jak mu ocas po rukou sebou cukne a pohyb znova zopakuje, zatímco druhou rukou stiskne ženě hýždě.* Ale to ty taky.. Bývala jsi hlasitější.. *Rýpne si do ní nazpět, když ona rýpe do něj. Vydechne, když začne kousat ona do něj a jakmile se dostane k rameni, tak ji odmění i zamručením, než se odtáhne, aby sám pokračoval rty níž. Přeruší svou činnost a nahradí ji jen rukou a jen, co se dostane dost nízko, tak rty. Takhle se opět snaží dostat Maddie na hranici vzrušení, aby opět mohl včas přestat a nahradit svoje rty sebou samým.*
*Párkrát zamrká překvapením jako panenka, když ji Killián zvedne. Na malý okamžik i ztuhne, za okamžik se však její rty přetvoří do drobného, potměšilého pousmání.* Hotová tragédie... *Pronese s nádechem dramatu, nezabrání však tomu aby jí cukali koutky do úsměvu.* Oh copak kočka... to by byl ten nejmenší problém... spíš bych se být tebou obávala toho, že budou dny, kdy se nedostaneš z postele... to by bylo teprve mučení a teror... *Prohodí šeptem snažíc se zadržet smích. Když ji po krátkém polibku postaví na zem, zamručí s hranou nespokojeností a na okamžik založí ruce na hrudi. Pak už se jde věnovat přidělenému úkolu. Ten totiž mohla prací nazvat jen horko těžko. Jakmile má par ruce volné, vyrazí alespoň pouklízen náčiní aby se své polovičce nemotala tam, kde nechce. Při jeho slovech se ušklíbne.* Tím mi chceš říct, že to mám hned i utřít? No dobře. *Popíchne jej s pousmáním a začne se ohlížet po utěrce. Mírně nakrčí nos když ji Killián stihne zaúkolovat dřív než si ji stihne podat.* /Tak umývat nádobí nesmím a vyhazovat smetí ano... no tohle./ *Lehce zavrtí hlavou pokrčí rameny. S tím se tedy vydá vyhodit ony obaly, při čemž jí neunikne zbytek cigarety nad ním lehce povytáhne obočí. Krátce si zkousla ret, neb ji v myšlenkách proběhla otázka, kterou zvažovala zda vyslovit. Ovšem, nakonec ústa zavřela a pouze se pousmála. Nemusela vše vědět hned. Místo otázky se tak pustila s tichým broukáním do vymazávání zapékací mísy. Pokud se jí pak poštěstilo tak se - až měla hotovo - opravdu pustila do onoho utírání náčiní, při kterém na svoji polovičku krátce s tlumeným smíchem vyplázla jazyk.*
*Na stejnou chvíli, kdy Amaya ztuhne, tak i Kill zaváhá, zda to byl dobrý nápad, ale jen co se na něj dívka usměje, tak ho obavy opustí. Na její slova s cukajícími koutky přikývne. Jakmile zmíní vstávání z postele, tak se Kill zatváří zděšeně.* A to je teprve katastrofický scénář.. Z toho by se dal napsat horor.. *Odpoví ji pobaveně, načež dá dívce krátkou pusu a pustí ji na zem. Zasměje se nad jejím nespokojeným výrazem a založenýma rukama a aby ji to trochu vykompenzoval, tak ji dá ještě pusu do vlasů. Kupodivu i když vtipkovali, tak Killovi myšlenka společného bydlení s Amayou nebyla proti srsti. Byly tam ale dva důvody, které ho více než dobře držely zpátky aby něco takového dívce nenavrhnul. Tím prvním byla skutečnost, že Amaya měla přeci jen vlastní byt, který si pořídila nedávno. Dlouho ho hledala a byla v něm spokojená. Hlavně to měla blízko k místům, kam potřebovala chodit. On bydlel v Queensu a nechtěl ji vytrhnout z jejího prostředí. Stejně tak platilo i naopak, že Kill byl zvyklý na svoje bydlení, i když on ho měl delší dobu, než Amaya, a měl to z něj blízko do práce. No a druhý důvod byl prostý. Čas. Bylo ho málo, co se znali a ještě méně, co spolu chodili. A jak je známo, Kill se do vážných kroků rozhoupává déle a i do tohohle ještě nějaký čas bude. Pak se už pustí do těsta, aby bylo včas vykynuté a připravené k pečení, zatímco zaregistruje, jak Amaya myje nádobí.* To zkus a přivážu tě tou útěrkou k židli.. *Vrátí ji pobaveně. Dodělá těsto, které dá kynout a umyje si ruce, než se pustí do rozinek, což využije jako příležitost k tomu, aby Amaye trochu kapek cvrnknul do obličeje se smíchem. Když dá nějaký úkol Am, tak se sám pustí do svého. Jakmile rozinky chladnou, tak si vytáhne druhý hrnec, ve kterém začne tvořit sýrovou omáčku. Chvilka sem, chvilka tam a těstoviny jsou scezené, v zapékací míse se sýrovou omáčkou, a strčené do trouby, zatímco těstu ještě nějaký ten čas k vykynutí chybí.* A huš, huš.. *Ukáže Kill se smíchem Am, když si do umyvadla přenese zbytek nádobí, co používal k vaření a dá se do mytí.* Něco bych ti pak chtěl ukázat.. *Promluví k Am, zatímco je může přerušit maximálně tekoucí voda z kohoutku.*
Jistě - a jmenoval by se prokrastinace, tichý zabiják co? *Prohodí s pobaveným cukáním koutků, než se její nohy opět dotknou země. Na okamžik si ještě zahraje na uraženou, ovšem po druhé puse se pousměje a vyrazí pomoct s přípravou jídla, byť jí samotná příprava není svěřena. Co se týkalo společného bydlení, nechala toto téma spát - ne snad proto, že by jí to bylo proti srsti, jako spíš proto, že i kdyby chtěla, nehodilo se to. Z jednoduchého důvodu - pokud jej opravdu pošlou na půl roku pryč, nemělo by to význam.* Výhružky? Ty nezaberou... *Odpoví mu s pobaveným uchechtnutím, než tiše vyjekne a po zavrtění hlavou si utře obličej do rukávu. Na to si s cuknutím koutků do úsměvu odfrkne. O pár splněných kroků co se vaření i úklidu týče později sice se smíchem Killiánovi od umyvadla uhne, ovšem jakmile začne mýt nádobí obejme jej zezadu. Jemně mu při tom s tichým smíchem foukne na zátylek.* Hm? Copak by jsi mi chtěl ukázat? *Špitne tiše zvídavým tonem, při čemž nakloní hlavu na stranu.*
*Se smíchem ji Killián přikývne na název.* A režíroval by ho Spielberg nebo Tarantino, co? *Nadhodí ještě, než dívku spustí a jako kompenzaci ji dá pusu do vlasů. Měli přeci jen chvilku a v kuchyni se při přípravě dvou receptů zároveň musí jeden otáčet. Koukne se na mladou Japonku s pozvednutým obočím, když mu odpoví a pobaveně mu zacukají koutky.* A co když se z výhružek stanou činy? *Zajímá se, co ona na to, načež ji lehce cákne vodu do obličeje a krátce se tiše zasměje nad jejím vyjeknutím.* Ma pettite mignonnerie.. *Pronese k ní s uculením, i když tohle je více škodolibé, než milé. Jakmile mají konečně chvilku na to vydechnout, tak se Kill pustí do umývání nádobí. Pousměje se pro sebe, když ho dívka obejme a nechá ji tak. Díky dlouhým vlasům se mu tak ani její fouknutí na zátylek nedostane. Jen trochu pohodí s vlasy.* Zavolal jsem dvojčatům a požádal je o malou laskavost.. Máme pár fotek.. Není jich moc, ale něco ano.. Než se naši totiž začali hádat a šli do oddělených domácností, tak naše mamka fotila.. A fotil i.. *Zarazí se na moment, protože odmítal tomu muži říkat titulem, který mu náležel zákonitě od jeho narození.* No.. on.. *Dokončí větu, přičemž si slabě odkašle.* Mamka na pár fotkách je.. Chtěl jsem, aby jsi věděla, jak vypadala a mohla si ji představit, když o ní mluvím v soukromém významu.. *Dokončí; přičemž ten dodatek je důležitý, protože jeho máma měla i fotky, které byly foceny na veřejných akcích; a na rtech se mu udržuje slabý úsměv, i když v hlase je cítit smutek.*
Kdyby ses víc snažil, tak hlasitější budu. *Ušklíbne se na něj čarodějka a začne mu vracet jeho kousavou péči. Pociťovala škodolibé uspokojení, když se jí povede z něj dostat nějaký výraznější zvuk, jasně, že věděla jak na to, když se znali tak dlouho. Nechá jej se znovu přesunout níž a zatímco je dole, tak neviditelná ruka nebo spíš telekineze jí uvolní pouta, byť v nich ruce prozatím nechává a užívá si jeho opečovávání, než to opět přeruší, ne že by od něj čekala něco jiného. Když však zasune, tak se Maddie zapře nohou a rukou a telekinezí pomůže sobě, aby se přetočila nad něj. Jednou rukou mu zachytí jednu jeho ruku, druhou se uspokojí s úšklebkem sama a když se dostane na vrchol, tak ho pustí, narovná se a konečky prstů se mu zapře o podbřišek. Hlavu na moment slastně zakloní, než tmavý pohled vrátí k němu a zkoumavě si ho prohlédne. Její ocas se ho dávno pustil a nyní mu klouzal po stehně směrem k jeho otvoru, spíš jako příjemná provokace, než úmysl do něj taky něco zasunout. Od toho měla jiné hračky. Trojúhelníková špička ocasu, která se dala použít jako zbraň nebyla ideální. Pohne tak prsty a ze šuplíku se k ní dostane jak lubrikační gel, tak dildo, které také vzápětí použije, takže se svýma rukama přesune za sebe, aby ho připravila...a taky trochu "zneuctila".*
Kdyby jsi byla hlasitější, tak se budu víc snažit.. *Obrátí její tvrzení do začarovaného kruhu, než pokračují ve vzájemném uspokojování a opečovávání. Tušil, že Maddie se brzo jeho provokacím vzepře, ale měla výjimečně větší trpělivost, než čekal, když je přetočí. Na tohle gesto se na ni jen vševědoucně ušklíbne a i uchechtne vydýchaně, jelikož ona se možná už uspokojila, dokonce dvakrát, ale on ne. Pohledem sjede její tělo, když se zakloní a toho momentu využije, aby se zvedl do sedu a rty ji chvíli věnoval pozornost na hrudníku. Když ucítí její ocas, hlavně směr, kterým se pohybuje, tak ji bez váhání nad ňadro opět zatne tesáky, aby to čarodějka neměla tak lehké ho dominovat. V momentě, co začne, tak se trochu prohne, přičemž si zase lehne, ale ne sám. Zachytí Maddie rukou na krku a tlakem ji donutí si lehnout na něj, zatímco svoje rty hrubě přitiskne na ty její.*
Proč ne oba společně? *Odvětí mladíkovi na jeho otázkou vlastní, při níž zadržuje smích. Po polibku do vlasů se s úsměvem pustí do toho, co je jí Killián ochotný svěřit. Stejně jí však příjde, že se ji úkoly jen snaží držet od opravdového vaření. Avšak nenapadne ji si stěžovat, byla ráda i za to málo byť by mu ráda byla nápomocná víc. Krátce se nad jeho cukajícími koutky uchechtne než se jí po jeho otázce rozhostí na rtech šibalský úsměv.* Pak budeme mít nejspíš pěkně spálenou večeři jelikož nebudeš mít čas se jí věnovat. *Pokrčí ledabyle rameny s vítězným úsměvem, které jí ze rtů smeje až pár kapiček vody, při nihž tiše vyjekne. Při smíchu svého přítele si s přimhouřenýma očima.* Tss et tu es à nouveau un gros plouc. *Zaprotestuje, načež po pobaveném zavrtění hlavy se ještě nějakou chvíli věnuje pomocným pracem, než svého drahého obejme jakmile se pustí do nádobí, k němuž ji nechce pustit. Tiše si vyslechne co má na srdci, což jí na čele vytvoří drobnou vrásku. Hlavou jí proběhla jediná myšlenka - muselo to pro něj být zatraceně těžké. Na to aby to pochopila mu ani nemusela vidět do tváře. Se slabým úsměvem jej pustila z objetí, jen aby se mu pokusila provlíct pod rukama a dostat se před dřez (zády l umyvadlu). To vše jen aby mu viděla do očí a mohla mu vzít tváře do dlaní.* Moc ráda ji poznám... *Broukne tiše a věnuje mladému muži jemný, povzbudivý úsměv.*
*Na její otázku už jen se smíchem přikývne, než se vrátí k vaření. Byl totiž nejvyšší čas. To mu však nebrání Amaye během jejích slov odpovídat.* Hmm.. A ke všemu bych spálenou večeří asi spustil požární poplach a měli by jsme taky i po soukromí.. *Dodá jako třešničku na dortu s pobaveným úsměvem, když pracuje na těstě. To pak míří na tak hoďku a půl pryč a on se věnuje makarónům, než i ty míří do trouby a zbývá zatím jen umýt nádobí.* Je ne suis pas.. *Uculí se pobaveně na její protesty a zapne vodu, aby vzal do ruky první misku a začal ji umývat. Je zvědavý, co Am chystá, když se ho pustí, načež mu koutky vyskočí v úsměvu, jakmile se protlačí mezi dřez a něj. Kill tak přestane umývat nádobí a jen se rukama opře u dřezu, když zlehka natlačí svou tvář do její dlaně. Hlavu dokonce po chvíli i malinko pootočí, aby ji do dlaně vtiskl polibek, jako to vždy dělal. Dívku po jejích slovech jednou rukou obejme tak, jak mu mokré dlaně dovolí, aby ji nezamokřil a potom vypne vodu. Ještě sice trochu nádobí zbývalo, ale to mohlo počkat. Kill uvolní objetí, aby si mohl utřít ruce a pak se k dívce vrátit.* Myslím, že by ses jí líbila.. *Promluví k ní s úsměvem a taky ji pohladí po tváři, než si dřepne k troubě, aby zkontroloval jídlo.* Podáš mi ten sýr prosím tě? *Požádá ji, když mísu vytáhne a přenastaví teplotu na troubě. Jakmile má sýr v ruce, tak s ním posype těstoviny a vrátí do trouby. Nastaví na ni časovač, aby to jídlo skutečně nespálil a pak se k Amaye vrátí, přičemž ji položí ruku na záda, a zamíří s ní do obýváku.* Pojď.. *Pobídne ji s úsměvem přitom. V obýváku vezme flashku a zapojí ji do televize, načež si sedne na gauč, jestli tam už Amaya byla tak k ní, jestli ne, tak ji nejdřív pobídl, aby si sedla a pak si k ní sedne.* A žádný komentáře na moje dětské fotky, ano? *Varuje ji s cukajícími koutky.*
Hotová katastrofa. *Konstatuje s potlačovaným smíchem. Škádlení si, alespoň to fyzické odpustí, aby mohli pokračovat v přípravách. To slovní, to byla však věc jiná.* Mais oui.*Odvětí mu s tichým smíchem. Nedá se jen tak a zamíří za svojí polovičkou, jen aby se mu nakonec protlačila do výhledu. S úsměvem jej jemně prsty pohladí po tvářích když se jí opře do dlaní. Jho polibek jí na okamžik úsměv rozšíří. Ten se na okamžik zdá jaksi posmutnělejší. Každé byť sebedrobnější gesto jí totiž připomínalo, že jí bude chybět. Jemně mu palci přejede naposledy po tvářích než mu vrátí objetí. Pokusí se vyhnat tyhle myšlenky z hlavy, krátce si tak stoupne na špičky a škádlivě Killiána políbí na bradu, nebo se o to alespoň pokusí.* Myslím, že by to bylo vzájemné. *Špitne v tichou odpověď, jemně mu na okamžik přitiskne ruku na jeho když ji ucítí na své tváři, než se vlkodlak přesune k troubě.* Jistě. *Kývne a už už vykročí aby mnu sýr podala. Chvilku jej pak ještě sleduje jak nastavuje hodiny a pak už se po jeho pobídnutí s úsměvem vydá do obýváku. Zatím co Kill zapojuje flešku, posadí se na gauč. Jakmile si přisedne i mladík, opře si hlavu o jeho rameno. Zlehka se pousměje při jeho poznámce.* Nebo... vsadím se, že roztomilý jsi stále stejně. *Poškádlí jej s čímž mu vlepí polibek na tvář.*
*Kill si tiše nesouhlasně odfrkne na její francouzskou odpověď a raději se vrátí k vaření, aby opravdu onen katastrofický scénář s hasiči nebyl realitou. Pak se rozhodne umýt nádobí, ale dlouho tak nečiní, neboť se mu mezi práci a něj připlete jeho přítelkyně. Ne, že by se na ni za to zlobil. To rozhodně ne. Jen se na dívku za její tichou podporu pousměje a opře se ji do dlaně, do které ji pak vtiskne polibek. Smutek v jejím úsměvu mu neunikne. A nebylo těžké odhadnout kvůli čemu je. Proto, když dívku obejme, tak k ní šeptem krátce pronese.* Taky mi budeš chybět.. *Načež se pousměje nad onou pusou a s úsměvem přikývne na její slova. Úsměv se mu na tváři drží i poté, co překryje jeho ruku svou, až do chvíle, než zamíří dodělat jejich večeři dnešní.* Díky.. *Poděkuje Am, když mu podá sýr, který použije k dokončení jídla a zbytek díla už má na starost trouba. Proto na ní nastaví časovač a zamíří se svou přítelkyní do obýváku. Usadí se s ní na gauči poté, co zapojí flashku a na její slova trochu otráveně nakrčí nos, než Am se smíchem polechtá krátce na boku. Když přestanou blbnout, tak vezme ovladač a najede na televizi do složek a tam rovnou do onoho malého zařízení. Ihned na ně vyskočí hromada fotek a Kill podle data zamíří na první z nich. Netušil, co tam dvojčata všechno nahrála, sám fotky neprohlížel, takže i pro něj bylo překvapení na první, od pohledu starší, fotografii vidět mladšího hraběte a hraběnku s kojencem v náručí. Oba novopečení rodiče už byli ve starším věku než je pro rodiče obvyklé, ale Kill se nedivil. Věděl, že měli problémy počít a jeho mamka, která byla jejich poslední naděje, se narodila dost pozdě.* To bude křest.. Asi půlroku po narození.. Hádám, že dřívější fotky se nedali najít.. *Pousměje se.* Victoria Antoinette Bethany Seymour.. *Prozradí své přítelkyni celé jméno jeho maminky, než pokračuje dál. Na další fotografii je vidět jeden ze salónku na jejich panství. Hrabě sedí v křesle u zapáleného krbu, za ním stojí jeho žena a na židličce před nimi jejich dcerka, které už bylo dle data šest let. Drobné hnědé lokýnky ji sahaly na ramena a stromek v pozadí prozrazoval, že se jednalo o vánoční fotografii.*
*Maddie už jen zasténá, protože tentokrát byla pod vlivem drogy a bolest byla neskutečně příjemná, i když za normálních okolností by to způsobilo skoro agónii, vzhledem k citlivosti prsou a kůže nad nimi. Začne si s ním však i přesto pohrávat, zatímco je oba těší a sotva hračku zastrčí, tak si ji upír stáhne níže a Maddie se musí trochu více natáhnout, aby ho uspokojovala a zatím dosedala a vedla jej k vrcholu spolu s oplácením polibků. Netrvalo však dlouho, než mu zachytila ruce a zapla je pouty. Ta sice nebránila využít magii, no nešla přetrhnout upíří, vílí ani vlkodlačí silou. Ale ona byla stejná mrcha jako Dragos. Když poznala, že se blíží k orgasmu, tak škodolibě vysune, přestane dildem pohybovat a jen se o něj otře.* To víš, odplata musí být, drahoušku. *Prohlásí a rty se mu letmo otře o ucho, než mu zkousne lalůček, ale velmi rychle si jej zastrčí zpátky, než se znovu rozpohybuje...a zopakuje to, i když nyní zastaví a dosedne tak těsně k němu, aby sám nemohl přirážet, dokonce vytáhne i hračku. Tentokrát se už narovná, takže se mu ukáže v celé kráse, včetně krvavých a rozmazaných cestiček, které měla na bradě, krku, hrudi, břiše a z části i na zádech z toho jak ji kousal a ona si to hned neléčila. Přesto zrovna Maddie uměla i s krví na těle vypadat zatraceně dobře. Bez milosti dildo prudce zarazí po okraj dovnitř a nadzvedne se v očekávání, že se v nečekaném zasunutí nadzvedne v bocích a sám přirazí. Tentokrát jej už nechá převzít iniciativu a alespoň přirážet a sotva odepne pouta, tak klidně ji i přetočit.*
Ty už mi chybíš a to jsme ještě spolu... *Špitne upřímně v odpověď když se na okamžik opře čelem o jeho hruď. Sice se neznali kdo ví jak dlouho a chodili spolu ještě kratší dobu, ale... nechtěla o něj přijít. Po pár něžných gestech a sýrovém zásypu se přesune se svoji polovičkou na gauč. Když ji ten polechtá na boku, vyjekne a odsune se se smíchem na druhou stranu gauče. Ostražitě při tom sledovala svého přítele, ale stejně jí stále cukali koutky v pobavení. Pohled však po chvíli upře na obrazovku kde naskočí první snímek.* Byla moc pěkná... *Špitne tiše po chvíli a věnuje Killiánovi jemný úsměv. Škoda, že o ni přišel. Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby žila. Jedno ale věděla mladá japonka jistě - pokud někdy budou mít s jejím přítelem děti, konkrétně holčičku, určitě bude mít jméno po babičce. Alespoň pokud nebude mít Killián námitky. Když na obrazovku naskočí další fotka, nakloní Amaya lehce hlavu na stranu.* Vánoce? *Broukne a s tím se přisune zpět ke svému příteli.*
*Dragos si otráveně odfrkne, když mu zachytí ruce pouty.* Pořád ty stejné triky.. Kdy přijdeš s něčím novým, Mads? *Zajímá se s úšklebkem. No.. Na chvíli ji nechá to výsostné právo ho dominovat a alespoň si částečně užít pocit jeho frustrace, když ho nenechá vyvrcholit. Nehodlá však čekat v téhle pozici dlouho a tak jak vytáhne z něj její velice oblíbenou hračku a ještě se mu ukáže v plné kráse, tak se svou novou zahákne o její a pomůže si upíří silou, aby je otočil. Ruce má sice možná pořád připoutané, ale teď už je čarodějka pod ním. A sotva má odepnutý pouta, tak její ruce zachytí jednou svojí a dokončí, co začal. A je mu jedno, zda se u toho Maddie hodlá ještě chvíli bavit, nebo svou hračku rovnou zahodí. On tak či tak to udělá hned poté, co vyvrcholí. Následně se téměř okamžitě zvedne z postele a zamíří ke svým věcem v kuchyni. Na nějaké tulení v posteli fakt nebyl. Sáhne do svého kabátu a z kapsy vytáhne cigarety a zapalovač, načež si zapálí a zamíří s cigaretou zpět za čarodějkou, kde se opře o stěnu bokem. Ani trochu ho netrápí, že je celou dobu nahý.* Ještě jedna věc mě zaráží.. *Vrátí se z ničeho nic k původnímu tématu, co řešili předtím.* Jak to.. *Potáhne si z cigarety a vyfoukne.* ..že se ti dva vůbec dostali k sobě tak blízko? Zcela očividně je úplně mimo ligu, tak jak vůbec mohli mít k sobě tak blízko, aby se ten pablb zamiloval? *Nechápe.*
*Amayu jen bezeslova po jejím špitnutí obejme. Přišlo mu, že nebyly třeba. Pokud jeho vedení rozhodne, tak poslechne, zkrátka tohle byl nějaký morální kompas v jeho hlavě, kterému se nedokázal vzepřít. Poslouchal už na slovo svoje prarodiče, svého prvního alfu, nadřízeného v armádě i u policie a teď i druhého alfu. A i když se prarodičům částečně vzepřel, někde uvnitř sebe ví, že stejně bude po jejich. Stejně se do Anglie jednoho dne na trvalo vrátí. A stejně bude jednou hrabětem, jako jeho děd. Nakonec tyhle smutné polemizační momenty nechá za sebou a přesune se s Am na gauč. Krátce se zasměje nad tím, jak dívka vyjekne a odsune se od něj, načež po ní natáhne ruku a zlehka si ji přitáhne zpátky k sobě do náruče, než začne prohlížet fotky. Na její slova mlčky přikývne s úsměvem.* Dvojčata jsou po ní.. *Prohodí a přesune se k dalšímu snímku. Nevěděl nad čím Amaya přemýšlela, ale proti jejímu návrhu by rozhodně proti nebyl. Naopak to měl sám v plánu si tohle jméno prosadit. Věděl to už dlouhou dobu.* Ano.. *Potvrdí Am její doměnku.* Občas fotili vánoční fotky. Ale vzácně. Někdy pět let, někdy deset let od sebe. Až poslední době se jich vyrojilo víc.. *Vysvětlí ji a přepne k další fotce. Victorii na ni podle data bylo patnáct let a měla na sobě školní uniformu. Zcela určitě fotku fotila nějaká její spolužačka, protože byla vyfocena na kampusu školy. Mladé dívce sahaly hnědé dlouhé lokny po pás, přičemž vrchní prameny měla sepnuté dozadu a pod nimi schovanou čelenku. Kolem ní byly rozložené knihy, nejspíš učebnice a sama se natahovala po osobě, které fotku fotila, zřejmě za účelem ji foťák sebrat a smála.* To ani netuším, kde vzaly.. Myslím, že jsem ji nikdy neviděl.. *Pousměje se částečně přemýšlivě, ale částečně i smutně Kill, než přepne dál a musí mu pobaveně cuknout koutek. Fotka byla focena moderním fotoaparátem, ale přesto nesla datum, které říkalo, že Victorii Seymour je osmnáct let. Dvojčata totiž poslala fotku portrétu jeho mamky, který visel na Seymour Manor v knihovně.* Taky mám jeden.. *Nakrčí trochu otráveně nos a doufá, že tuhle fotku dvojčata poslat nenapadlo.* Nesnáším ho.. *Dodá s odlehčeným uchechtnutím.* Mojí mamce to sluší, mě ne.. *Zakroutí hlavou, přičemž mu v hlavě blikne kontrolka, která ho jako špendlíkem velice mile upozorní, že ho čeká portrétování ještě minimálně jednou. Jejich prohlížení fotek naruší pípání trouby, které Killa upozorní, aby šel vytáhnout těstoviny.* Chvilku.. *Prohodí k Am, které dá pusu na tvář a zvedne se, aby šel udělat, co je třeba. Ovladač odloží na stůl, ale povede se mu přitom nešikovně přepnout na další fotku. Mladík ji už neviděl, protože odešel. Zato Amaya mohla vidět mladý pár. Ženě bylo dvacet let podle datace. Měla na sobě bílé šaty se svěšenými ramínky, které volně splývaly po jejím těle. Sukně se jen velice lehce vrstvila poloprůhlednými látkami a každá vrstva byla zdobená kamínky a perličkami postupně tak, aby krátká vlečka byla posetá co nejvíce a třpytila se jako vodní hladina pod sluncem. Ve vlasech, které byly vyčesané v polospleteném účesu, měla nastrčenou krásnou zdobenou stříbrnou tiaru s perlami i drahokamy a od ní byl na vlasech přehozený závoj k pasu, za který se, teď už, mladá žena lehce rozpustile schovávala, když si ho přidržovala u obličeje. No a vedle ní by mohla stát Killiánova kopie, až na to, že Killovi bylo momentálně dvacet šest a muži na fotce dvacet dva. Mladý muž snědší pleti byl oblečen v tmavě modrém obleku. V tmavých očích byla vidět radost a štěstí stejně jako v očích Victorie, což se s ohledem na již známé skutečnosti zdálo ironické, a delší vlasy měl z části zčesané dozadu, aby mu nepřekážely. Stál po boku dívky, i když trochu za ní, a jednou rukou ji objímal kolem pasu. Druhou s ní měl propletené prsty před jejich těly. Kill si byl vědom skutečnosti, že je svému otci vzhledově velice podobný, po svojí mamce vlastně zdědil jen nos a oči (i tady šlo však jen o tvar, nikoliv barvu), a o to urputněji se snažil, aby tomu tak nebylo povahově. Mladý vlkodlak se však doposud skláněl u trouby a vytahoval mísu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by dvojčata poslala zrovna tuhle fotku. Proto bylo jediné štěstí, že když jeho zrak zabloudil do obýváku, tak v rukách už mísu nedržel. Místností se totiž ozval tříštivý zvuk, když Killovi vyklouznuly dva talíře poté, co zkameněl při pohledu na fotku. Jak moc byl mimo prozradil i fakt, že si toho nevšimnul do chvíle, než se zvuk lámajícího se porcelánu ozval. Pak teprve odskočil z místa a začal ten nepořádek uklízet, zatímco jeho sebeovládání procházelo velkou zkouškou, aby mu nezačaly svítit oči. Takový vztek a nenávist, jaké jen při pohledu na fotku svého otce, cítil, se nedalo změřit a Kill se to léta učil skrývat. Teď ho to však zasáhlo nepřipraveného. A co bylo horší... Jen kousek od něj byla Amaya.*
*Když skončí, tak se postaví a jen odklidí pouta mávnutím ruky, stejně jako si levitací najde dildo cestu do umyvadla, které se samo napustí a nalije se tam odzkoušené množství desinfekčního prostředku. Nedělala to poprvé a přesně věděla, kde co v bytě má. Stejně tak se k ní dostane její župan, byť stuha, co ho držela pohromadě jí někde zůstala, jak se zdálo. Nechá ho teda volně splývat a odhalovat většinu jejího těla, když se Dragos vrátí. Trochu se zamračí a pootevře se okno, aby vytáhlo dým ven za tepelný štít, který sice pustil dovnitř čerstvý vzduch, ale udržoval stálou teplotu v bytě.* Od svých kontaktů vím, že se oba účastnili boje proti Asmodeovi, honu na jednu čarodějku a samozřejmě spolu byli v pekle, ale kde se poznali... *Neurčitě pokrčí rameny, když k němu dojde a jeho ruku s cigaretou si přitáhne ke rtům, aby si potáhla a dým mu foukla do obličeje.* Ale už skoro před dvěmi lety ji, jak se zdá, pozval na soukromou akci, kde bylo jen pár hostů a učil ji magii, než se propadli do pekla. Pak až přišel očividně k emocím, ale zdá se, že už předtím se k sobě dostali blízko. *Byly otázky, na které neměla ani ona odpovědi, pokud se nepodívá té holce do mysli a nebo jí to Kai neřekne. A určitě je jen otázkou času, kdy jako prevenci proti ní a Dragosovi Malachai zařídí Triss ochranu - ať už mysli, nebo celkově její osoby.* Ale jestli je to vše, tak víš kudy vypadnout. *Ušklíbne se a zamíří do své koupelny, aby se omyla od potu, krve a dalších tělesných tekutin. Skutečně ještě měla nějakou práci dneska.*
*Otevřené okno zaznamená, ale jen se na jeho marko ušklíbne, rozhodně to neznamená, že by ochotně típnul cigaretu. Nad jejími slovy pozvedne obočí a zvědavě ji poslouchá.* Asmodeus? Hon na čarodějku? Co jste tu u Hekaté vyváděli za ty dva roky, co jsem byl mimo? *Uchechtne se, když ji sleduje, jak jde k němu. Otráveně si káravě mlaskne a převrátí očima nad její drzostí mu brát cigaretu, zatímco to vypadá, že ho vyfouknutý dým ani trochu neobtěžuje. Malinko přimhouří oči, když zmíní soukromou akci. Pár takových se už v minulosti účastnil a mohl z vlastní zkušenosti říct, že náhodní čarodějové nebo čarodějky na seznamu většinou nebývaly. Ale na to, že ji učil magii se uchechtne.* Malachai učitelem.. *Pronese, ale z jeho úst to zní dost výsměšně. Skoro jedovatě. Jakoby se dým, jenž mu přitom utíkal z pusy, změnil na hada. Vyslechne si její slova do konce a ještě chvíli stojí na místě a prsty, kterými držel cigaretu, si přemýšlivě poklepává o bradu. Až do chvíle, než žena znova promluví. Zrovna potáhne z cigarety a tak si ji nejdřív přitáhne do polibku a dým ji přitom vyfoukne do rtů, než se odtáhne a ušklíbne.* Máš můj nehorázný vděk, internete.. *Pronese teatrálně a hlavně dost ironicky. To byl totiž jediný případ, kdy děkoval. No a oslovením odkazoval na Maddieina původní slova o tom, že není internet aby si od ní zjišťoval informace. Ještě se ji ironicky ukloní a zmizí pro věci, které jen rychle nahodí, v obýváku popadne svou hůl a fotku té cácory a se slovy.* Zase někdy, Madeleine.. *zmizí ve výtahu a odjede.*
Já tu v té době nebyla. Přišla jsem před rokem. Po první vlně covidu tu nějaká čarodějka vyvolala Asmodea a nechala znásilnit civilku, které se narodily dvojčata. Sotva se zbavili Asmodea, objevil se jim tu kult, co vyvolal démony, ten kult později dostal bývalého nejvyššího čaroděje Brooklynu, který vyvolal Haurese, pak byl lov na tu čarodějku...ta už není mezi námi, co vím. /Tedy ne ve své čarodějné podobě, Aurora z ní udělala démona.../ *Doplní si v mysli, když zvedne prst, aby ho upozornila, že ji do toho nemá tahat.* A až poté jsem přišla já. To se akorát odehrál boj proti Hauresovi, kdy tak nešťastně kromě otevření brány do pekla došlo i ke zmizení dvou nám známých čarodějů...jeden by řekl, že to pro lovce bude priorita, ne že tam půjde skupinka dětí a Malachai. *Její smích byl trochu řezavý, jakoby nevěřila tomu, že oni si věřili, že něco zmohou. V tak malém počtu. Bez předchozího vyhlášení nějakého boje, do něhož by se mohli zapojit i čarodějové. Ne, prostě to byla hloupá skupinka dětí a psychopat, který démony sám vyvolával. Když ji políbí, tak zamručí a kouř v ústech převalí a vydechne ho.* Raději bych nějaký dáreček v podobě yin fenu. V lahvičce. Znáš mou cenu, chéri. Za informace se platí. *Mrkne na něj. Nakonec spolu obchodovali dlouho. I když si dělali takové laskavosti, že mu řekla informace, tak i ona jemu za ně poslala obvykle alespoň něco, byla to už taková slušnost, nepsané pravidlo, které to udržovalo. Ona mu právě prozradila, čím ji oplatit její informace. Bez dalšího rozloučení ho nechá odejít a sama zamíří do vany.*
*Na oko zaprotestuje zamručením, jak si ji Killián přitáhne zpět do náruče. Za okamžik se k němu však spokojeně schoulí. Usměje se nad informací, kterou jí její polovička prozradí. Mírně na ni přikývne, zatím co ji hlavou přeběhne myšlenka na výběr jména dítěte byť spolu zatím žádné nečekali a vlastně ani neplánovali.* O to cennější ty vzpomínky jsou... *Broukne tiše s povzbudivým pousmáním.* //A taky smutnější...// *Popíchne ji myšlenka, která ji na chvíli ukradne úsměv ze rtů. Při další fotce se však vrátí s čímž Amaya nakloní hlavu na stranu.* Vypadá tu šťastně... kdo ví na kolik fotek co neznáš ještě narazíme. *Broukne s pousmáním. Další fotku zkoumavě sleduje, než Killián promluví. S tím mu věnuje tázavý pohled, než jí při vysvětlení cuknou koutky.* Tobě a aby to někde neslušelo? Nevěřím. *Pronese upřímně než mu kývne a propustí jej aby mohl k troubě. V tichosti si pak prohlíží další fotku, snad i trochu zaraženě a... posmutněle.* //Vypadají tak šťastní... to přece nemůže nikdo hrát...// *Tiše vydechne.* //Co se pokazilo...// *Nevěděla, jestli na tohle někdy dostane odpověď. Ovšem kromě toho, že to páru slušelo a štěstí, jenž z fotky cítila jí neunikla ani ta podoba mezi otcem a synem. Z prohlížení ji vyrušil až zvuk tříštícího se porcelánu s kterým dívka nadskočila. Vzápětí se otočila za zvukem, s čímž se jí naskytl výhled na strnulého Killiána. Její pohled sklouzl tam kam hleděl on.* //To ta fotka?// *Proběhne jí hlavou s čímž se pohotově natáhne po ovladači aby fotku přehodila na tu předchozí. S tím ovladač zahodila na gauč a rozběhla se za mladíkem, kterého pevně objala i když zrovna uklízel střepy. Věděla, co jeho otec provedl jeho matce. A i když si neuměla úplně přesně představit tu bolest a další pocity co k němu cítil, nehodlala ho v ní nechat. A taky ho rozhodně neplánovala pustit. Ovšem ptát se zda je v pořádku... či co se děje... jí přišlo dost zbytečné. V pořádku nebyl a stačil jí pohled aby alespoň odtušila oč jde. Nebo si to alespoň myslela.*
Nič čo by sa nedalo vyliečiť. *Odvetí mačke, ktorá sa zdala veľmi zaujatá o stave majiteľky. Bolo to pochopiteľné, ale stále sa mačky mierne zdráhal. Tón hlasu nelahodil jeho ušiam a tak len robil svoju prácu. Keď bola Meritriss mimo svojej prítomnosti tak si zatiaľ robil veci naokolo. Odišiel na moment do kuchyne, aby si poupratoval veci, ktoré vietor rozhodil a pohádzal na zem. Bolo pár zničených tanierov, ale nič čo by ho príliš hnevalo, alebo zaťažilo. Keď si však povšimne pohyb v obývačke tak sa len potichu vrátil, takmer, ako mačka zatiaľ čo len posunul vreckovky smerom k čarodejke. Zdalo sa však, že si mala v pláne poslúžiť sama. Očakával poznámky na jeho osobu, ale o svojom konaní bol presvedčený. Vedel na čo sa mal zamerať, videl čo bolo možné aby sa stalo a vedel, ako tomu predchádzať.* Dobro nie je presne zadefinované. Nikdy nebolo. *Povie pri čom naďalej pred ňou stojí so založenými rukami za chrbtom. Samého prechod v jej hlave mierne otupel, končeky prstov dokázali mravčať pomerne dlho, ale za tie roky sa tento stav dokázal naučiť ignorovať.* Šoférovať nebude nikto. Len vás prenesiem. *Dodá nakoľko pri jej poznámke sa len pousmeje.* Pokiaľ si to skutočne myslíte. * Povie pri čom len posunie krabičku s pilulkami, ktoré často používal na predošlých bojoch. Bolo to niečo čo Meritriss poznala a bolo len na jej rozhodnutí či si to skutočne chcela vziať. Bola to z jeho strany drobná láskavosť.* Keď sa čarodejka začne stavať len zamkne hlavné dvere a posadí sa na gauč.* Budúci týždeň tu o takomto čase príďte. Nech sa vieme uistiť, aby sa niečo takéto už neopakovalo. *Samozrejme ani on nebol rád, že musel vstupovať do cudzej mysle, ale niekedy jednoducho nebola iná cesta. Mohol by ju naďalej zmotávať a snažiť sa zisťovať omrvinky o jej vzťahoch a známostiach, ale toto bol efektívne. To čo skutočne potreboval on aj ona. Následne len kývne ku stene kde sa otvoril portál.* Auto vás tu počká.
*Pobaveně mu cuknou koutky nad jejími protesty hlavně proto, že se k němu o pár sekund později přivine. Na její slova se jen pousměje. Nemohl nesouhlasit. Poté mu lehce cukne koutek.* Prarodiče jsou stará škola. Zastávali názor, že fotit je zbytečné a člověk si má věci pamatovat.. Hlavně proto, že vyrůstali v době, kdy focení bylo drahou záležitostí.. Je možné, že jak se doba modernizovala, tak byla mamka s kamarádkami focena, ale kde ty fotky skončily netuším.. *Pronese, načež přepne na další fotku. Nad Amayinou odpovědí zakroutí vehementně hlavou.* Zásadně odmítám tvrzení, že by mi to tam slušelo, takže to ani nezkoušej. Při příští návštěvě Anglie se můžeš sama přesvědčit a uvidíš, že se budeš smát.. *Odpoví ji s trochu otráveným nakrčením nosu, než se vydá vytáhnout jídlo. Proto mu uteče fotografie, která následuje, i když ji možná čekat měl. Doufal však, že jestli dvojčata pošlou nějakou svatební fotku, tak to bude jedna z těch samostatných. Co už Kill vědět nemohl bylo, že to taky byl skutečný záměr. Když však dvojčata nahrávala fotky, tak došlo k popletení čísla času pořízení, jelikož datum bylo stejné, a poslaly omylem jinou fotku. A právě to, že to bylo tak nečekané, způsobilo, že to Killa zastihlo nepřipraveného. Jen, co ho probere rozbité nádobí tak se pustí do jeho úklidu. Alespoň se nemusel dívat na svého otce a sledoval střepy. Jeho pohyby však byly téměř robotické. Autopilotní. Trochu sebou cukne, když ho obejme Am, jakoby chtěl od ní utéct. Hlavně proto, že teď hrozilo u něj asi nejvíc za dobu, co je v jeho blízkosti Amaya, že se neovládne a on ji nechtěl ublížit. Objetí ji proto neoplatí.* Musím uklidit ty střepy.. *Pronese k ní naprosto monotónním hlasem. Snažil se dostat zpátky pod kontrolu a nejjednodušší to pro něj bylo se schovat pod svou masku, aby zavřel pomyslné brány a nepustil nic ven ani dovnitř, dokud ten nepořádek neuklidí. Ani uzavření mysli však moc nepomáhalo. Kill tolik let svého otce ignoroval. Tolik let se snažil si ho nepřipomínat. A po celou tu dobu ho vlastně ani neviděl. Hrabě s hraběnkou vy rozhodně v blízkosti svých vnoučat nenechali jedinou vzpomínku na někoho, kdo jim zničil život a zabil matku. No a když ho teď po těch letech viděl, ještě k tomu šťastně objímajícího svou ženu, tak to v něm vyvolalo vztek a nenávist, kterou si myslel, že zdárně potlačil. Vyvolalo to i všechny vzpomínky a Kill si jimi musel projít, aby si vše v hlavě zase srovnal. Což upřímně řečeno nebyl dobrý nápad a Kill to cítil. Hlavně v blízkosti Amayi. Stačil mu jediný pohled do odrazu tmavého skla trouby.* Promiň. *Dostane ze sebe rychle, než dívku lehce odstrčí a vymaní se jí z objetí. Jeho rychlé kroky poté míří do koupelny, kde se zavře. Hlavní roli hrálo i to, že když začínal ztrácet kontrolu, tak jako první se objevily jeho vlkodlačí oči. A nemohl dovolit, aby je Amaya viděla. Měl pocit, že musí snad do něčeho praštit, aby se uklidnil. A nejvíc ho na tom štval fakt, že se tuto nastupující agresi snažil zvládnout jako jednu z prvních věcí, když se stal vlkodlakem. Kill došel k umyvadlu ve kterém zapnul vodu a smočil v ní obličej, přičemž si promnul oči, než pohled zvednul. Jakmile se však podíval do zrcadla nad ním tak neviděl nic jiného než svého otce. To byla Killova největší noční můra. Ne vlastně.. Druhá největší. Ta první byla že v něm jeho otce uvidí i jiní a ne jen on sám. Při těchto myšlenkách začalo místo vzteku nastupovat zoufalství. Zoufalství a myšlenky toho, že ať udělá cokoliv a bude se snažit sebevíc, tak část Tristana v sobě nesmaže. No.. Jediným pozitivem na tom bylo, že mu přestaly zeleně svítit oči. I když to byla jen asi poloviční výhra, neboť pak byla ta podoba zřetelnější. Už jen proto, že jeho otec měl oči červené, ale ty lidské.. Ty byly stejné jako Killovy.*
*Triss si pilulek vůbec nevšímá, nechtěla je od něj, dost možná si takovou "zradu" chtěla zapamatovat plně, co nejdéle, aby měla na paměti, že i ti, co vypadají nejmírněji dokáží být fakt krutí. A to ještě nevěděla, že se jí hrabal v hlavě, i když se nezdálo, že by Ezekiel držel jazyk za zuby. Naopak to vypadalo, že v nejbližší moment jí o tom řekne. Cvaknutí dveří ji přiměje se zastavit a trochu víc se i přes svalovou horečku a vlastně celkovou bolest a slabost narovnat, no neotočí se k němu, dokud nedozní jeho poslední slova. Hořce se zasměje.* Takže si všichni na mou magii stěžujete, ale zrovna vás dokope k plnění VAŠÍ strany dohody, až to, že ji chci zrušit pro vlastní klid a bezpečí? *Prohodí do vzduchu a otočí se k němu.* Ne. Nejste jako Malachai. Ten si uvědomoval, že je třeba, abych svou magii uměla ovládat, abych nebyla nebezpečím pro sebe ani své okolí. Vy z toho chcete jen další užitek. Máte v tom vlastní sobecké záměry, ačkoliv jako pro Nejvyššího čaroděje by mělo být vaší povinností zajistit pořádek a bezpečí své části města. Se všema snad děláte dohody? *Její tón byl řezavý a unavený zároveň. Možná spíš smířený, ale naštvaný, že se s tím musí smířit.* Kdybych měla jistotu, že svou magii zvládnu sama, tak naši dohodu zruším okamžitě. Máte jedinou výhodu, že Vás potřebuju. *Triss jen sebere kocoura, své věci a bez rozloučení, na které ve vlastním rozpoložení zapomene, projde poblíž Nateova bytu, kam mínila zamířit.*
*S úsměvem si vyslechne svého přítele, sem tam jí v něm koutky lehce i cuknou.* Jistě... na jednu stranu tvé prarodiče chápu... na druhou... co mají dělat ti, co si tu dobu pamatovat nemohou? Doufat v jejich vyprávěcí schopnosti? *Uchechtne se, tak trochu si jeho prarodiče neuměla představit jak převypravují nějakou vánoční chvilku, kupříkladu.* Kdo ví... třeba se někdy ještě nějaké fotky najdou. *Broukne povbzdivě, než se tiše zasměje nad mladíkovou reakcí na jeho portrét.* Já raději tvoji živou verzi i kdyby jsi na tom portrétu vypadal sebelíp. *Oznámí mu s pousmáním, načež mu něžně prstem ťupne na nakrčený nos, než jej pustí k jídlu. Což.. se po chvilce ukáže jako chyba když sletí talíře na tem a následná fotka vezme Killiánovi a tedy i jeho přítelkyni dobrou náladu. I když k němu po přepnutí snímku přispěchá, nepříjde jí, že by její objetí bylo kdo ví jak nápomocné.* Killiáne... *Špitne tichounce, konejšivým ale přesto smutným tonem když zaslechne ten jeho. Chtěla ho stáhnout k sobě a skrýt ho před celým světem. Tak moc ho chtěla ochránit. A o to víc frustrující pro ni bylo jak bezmocná si v téhle chvíli přišla. Fakt, že ji odstrčil, tomu dvakrát nepomohl i přes ono omluvné slovíčko. Chvíli prostě zůstala sedět na zemi jako opařená. Až po chvilce párkrát zamrkala a ohlédla se ke koupelně, kde jí její polovička zmizela. Přála by si vědět co se mu honí hlavou a hlavně jak mu pomoct... ale nemohla ho nutit aby se jí otevřel. Ani nechtěla. Lehce si otřela oči, ze kterých se jí chtěli vydrat slzy. Sklonila pohled k zemi a pokud se Killiánovi nepovedlo uklidit všechny střepy, douklízela co zbylo. Poté se chvíli posadila na gauč. Nakonec se zkousnutím rtu zatla ruce v pěst a vzala do ruky ovladač. Přepla fotku znovu na tu, která tohle vše způsobila a zahleděla se na otce svého přítele. Upřeně se na něj zahleděla jako by se snažila na něco přijít. A také, že ano... snažila se tomu nějak přijít na kloub a porozumět tomu... i když si upřímně každou vteřinou přišla víc a víc ztracená.*
*Killián si s úsměvem slabě povzdechem a pokrčí rameny.* Stejně to tak dříve bývalo.. A lidem to stačilo.. *Pronese, že celkem v tomhle přístup prarodičů chápe. Byly, jak řekl, prostě stará škola. Ohledně fotek ji oplatí úsměv na její povzbuzující. Bylo by to pěkné no.. Kdyby nějaké ještě byly. Krátce se pobaveně zasměje na její slova a odpovědí na ono ťuknutí je Amaye polibek na rty. Pak se ale zvedne, nešťastně odloží ovladač, a zamíří pro jídlo. O pár chvil později už je nálada naprosto geniálně pokažena. Killián ani nevnímá, že na něj Amaya mluví. Tohle bylo sice neúmyslně, ale z části to bylo i úmyslně, protože jen tak se mu dařilo soustředit na svou sebekontrolu. Bohužel brzo zjistil, že se mu nedaří a tak mu nezbylo nic jiného, než od Amayi co nejrychleji odejít, aby ji udržel v bezpečí. Alespoň se snažil ji odstrčit mimo střepy, aby se ji nic nestalo. Dost jich sice uklidil, ale nějaké tam přeci jen ještě zbyly. Netušil jak dlouho v koupelně byl, ale vylezl až když si byl jistý, že má zase vše pod kontrolou a nic se nestane. Trochu nejistě si hrál právě s prstenem se zelenými kameny, symbolem vlka a keltskými znaky, když se vracel do obýváku. V očích měl upřímnou omluvu, když se na svou přítelkyni podíval, a ještě jistou část zoufalství, která nahradila vztek právě v koupelně. Zastavil se na prahu a jen se kouknul na televizi na svatební fotku svých rodičů, než si povzdechl a sedl si kousek od Amayi.* Já.. Promiň.. *Začne opatrně s povzdechem. Bylo vidět, že je pro něj těžké ze sebe následující slova dostat a dost je hledá.* Můj.. otec.. *Nakrčí nos, jakoby cítil něco velmi nevábného a s nenávistí se na jeho fotku podívá.* ..nebyl dobrý člověk.. minimálně ne většinu mého života.. Byl.. agresivní alkoholik.. *Pojmenuje nakonec problém i když by raději použil jadrnější výrazy, ale snažil se držet pravidla nenadávat.* Co si vlastně nějak dokážu pamatovat svůj život, tak se domů vracel pod parou a bylo lepší se mu vyhnout, protože jinak člověk schytal pár facek. Ne jeden člen personálu od nás kvůli tomu odešel.. *Zastaví se v mluvení, přičemž si, možná i více, než předtím, hraje nervózně s prsteny a je vidět, že se mu při tom i trochu klepou ruce.* Vím.. Vím, že jsem mu podobný.. Hodně.. I když než jsem teď po dlouhé době viděl tuhle fotku, tak jsem netušil jak moc.. *Vydechne a na moment zavře oči, přičemž si vezme chvilku, než pokračuje.* A ne jen vzhledem.. Poté co.. No.. Zabil naší mamku.. Měl jsem problémy se sebekontrolou a.. agresí.. Asi, kdyby se mi v tom období dostal do cesty, tak by neměl šanci říct jediné slovo na nějakou obhajobu... *Přizná. Dost rychle do ze sebe vychrlí, jak to chce mít za sebou.* Nechci být jako on.. Nesnáším tuhle část sebe.. A nesnáším to, že ho v sobě vidím.. *Dostane ze sebe konečně, jestli mu na to Amaya dala dostatek prostoru.* Ale nejvíc mě děsí možnost, že ho ve mě uvidí i ostatní.. *Dokončí svoje slova, přičemž ještě nezvednul pohled od svých ruk, které na konci raději zatnul v pěst, aby tomu třesu zabránil.*
*Nejdříve přikývne na její slova, ale potom znova pozvedne obočí.* Blíží se konec světa, nebo měl Malachai mejdan o kterém nevím? To je nějak moc průšvihů na jedno město v tak krátkém období.. *Uchechtne se ironicky a když Maddie opět začne mluvit, tak si strčí cigaretu mezi rty Její slova poslouchá dost skepticky.* Takže jen skupinka dětí.. *Opraví ji s poťouchlým ušklíbnutím.* A lovci nikdy nebyli nejostřejší tužkou v penálu.. *Dodá s nakrčením nosu a vyfoukne dým. Ten poté znova nasaje, aby ho mohl vyfouknout Maddie do polibku. Nad jejími slovy se zakření a převrátí očima.* No jo, ty vyděračko.. *Uchechtne se.* Do konce týdne ji tu máš.. Pošlu ti poslíčka.. *Souhlasí, než na sebe nahází oblečení, vezme si svoje věci a s cigaretou v puse opustí její apartmán.*
*Souhlasně na jeho slova přikývne, byla to zkrátka jiná doba... ale i tak byla škoda, že do ní nešlo nahlédnout více. Po vyměnění úsměvů a polibku, který nezůstane neopětovaný nechá svého milého odejít pro jídlo. Žel se během mžiku atmosféra změní pořádným sešupem k horšímu. A to díky jedné fotce, na kterou zůstane dívka po uklizení zbytku střepů a usazení se na gauč zírat. Nemělo totiž nejspíš smysl bušit na mladíka, jenž se - hádala - prchl uklidnit, nebo tak něco. Nepomohlo by to. A tak se to snažila po svém nějak pochopit. Dokonce se tak zabrala do myšlenek, že jí uniklo, kdy se mladý policista vrátil. Když se tak vrátí do obývacího pokoje, lehce tak s sebou trhla jak se vedle ní posadil. Věnovala mu omluvné pousmání zatím co si sama vyslechla jeho slova. Zadívá se na něj, nechá jej však mluvit bez přerušování. Co však bez přerušení nenechá je jeho hraní si s prsteny. Opatrně se pokusí vzít jeho ruce do těch svých když si jeho nervozity všimne. Něžně mu oři tom, jak mluví, přejíždí palci po hřbetech ruky, snažíc se zachytit jeho pohled. To co jí říkal... bylo srdcervoucí. Do očí se jí dral smutek, soucítila s ním a nejraději by ho prostě stáhla do náruče. Avšak to mělo svůj čas, teď byl naopak čas naslouchat. A ona dala mladíkovi tolik prostoru, kolik jen sám chtěl. Až když domluvil, pustí jeho ruce, ovšem jen proto aby je položila na jeho tváře a jemně se mu pokusila zvednout hlavu.* Killiáne.... podívej se na mě... *Broukne tiše trochu smutným, přesto klidným tonem a počká zda tak mladík učiní než pokračuje.* Zaprvé... děkuji ti, že jsi mi tohle vše svěřil a za druhé... ty nikdy nebudeš jako on, vím to. A víš proč? *Povytáhne jemně obočí než pokračuje.* Protože i kdyby jste vzhledem byli jako přes kopírák sebevíc a i přes některé povahové rysy, vaše srdce nejsou stejná. *Špitne tiše se slabým, přesto povzbudivým ousmáním.* Tvůj otec nedokázal svoji agresi zastavit... nevím zda se o to někdy snažil, ale... tak jako tak se svému démonovi nakonec poddal a... stálo ho to víc než si možná sám uvědomuje, pokud pro něj vůbec rodina měla či má nějakou cenu. Ale ty na druhou stranu... nevěřím, že by jsi někdy svým blízkým ublížil. Neznáme se sice tak dlouho, ale cítím, že jsou pro tebe všechno... kdyby jim někdo chtěl ublížit, jsem si jistá, že se před ně postavíš pokud to půjde a že by jsi nejraději všechny rány schytal za ně. I kdyby měli být smrtelné... *Vydechne a něžně si opře své čelo o to jeho.* Ty, můj drahý jsi odvážný bojovník a než se se mnou začneš přít tak odvaha není o tom nemít strach ale postavit se mu... A také jsi ochránce, který by pro své blízké i dýchal. Jsem si jistá, že tvý blízcí, kteří tě znají v tobě nikdy neuvidí Tristana... muže, který vám tolik vzal, ale Killiána, který je tu vždy pro ně. A myslím, že oni tu vždy budou pro tebe... což je další podstatná věc, kterou tvůj otec nemá. *Vydechne tiše hledíc mu do očí pokud jí neuhne.* A pokud ho v sobě nechceš najít... tak ho v sobě nehledej... stejně jej nenajdeš a jen se tím sám budeš trápit... protože i přes tu podobu a stejnou krev zkrátka nejste a nikdy nebudete jedna a tatáž osoba...*Šeptne a jemně jej pohladí po tvářích.* Nezáleží na tom kým se narodíš... a čí krev ti koluje v žilách... ale na tom kým se sám rozhodneš být. A ty jsi se rozhodl nejít stejnou cestou jako on... a pokud tak sám nebudeš chtít tak tak neskončíš, protože máš silnou vůli a dobré srdce. *Pousměje se a jemně svoji polovičku políbí na čelo než ho stáhne do objetí.*
*Killovi se do očí malinko více vrátí ono zoufalství, když sebou Am trhne. Bohužel ho nenapadne to, že se jednoduše zamyslela a nevnímala ho, ale spíše možnost, že se ho zkrátka lekla, nebo - a to je horší - si myslela, že je jeho otec. K této myšlence tíhnul o to víc, když viděl, že na televizi je stále ona fotka ze svatby jeho rodičů. Po hodně dlouhé chvíli, kdy vlastně sám sebe přemlouval k dalšímu slovu i další větě, ze sebe s lehkým třesem, který byl poznatelný na rukách, dostane, co si myslel, že by si Am zasloužila vědět. Alespoň teda doufal, že ji dal dostatek informací. Nebyl zvyklý se někomu svěřovat a dělal tak dosti minimálně a úsporně většinou. Na chvíli uvažuje, jestli dívce ruce nevytrhnout, což je poznat, když sebou trochu cukne, jak mu je sevře, ale nakonec ji nechá a sleduje konsternovaně pohyb jejího palce. Když jeho ruce pustí, tak se vrátí zpět k hraní s prsteny. Chvíli odmítá mlčky se na Amayu podívat a i když mu dlaněmi zvedne tvář, tak má oči zavřené a až po chvíli je otevře a koukne se do dívčiných modrých očí. Stejně tak mlčky poslouchá její slova a nevyjadřuje se k nim reaguje maximálně tázavě povytaženým obočím, když se ho zeptá zda ví proč. Druhé slabé reakce se dočká po svých slovech o tom, že by se postavil mezi ty, co má rád a veškeré nebezpečí, to se slabě pousměje, což je první náznak nějakého úsměvu za celou dobu. Když si opře svoje čelo o jeho, tak svoje oči zase zavře. Doposud se ani nepokusil Am obejmout na zpět nebo nějak reagovat na její slova fyzicky. Větší reakce se dočká po onom oslovení. Ve srovnání s reakcemi, které ji doposud věnoval se zdála až extrémní, jak mezi nimi vynikala. Killián zvedne pohled a na Am se podívá. V jeho očích je jistá neznámá směs nostalgie, lásky, štěstí i smutku, protože právě ono oslovení v něm vyvolalo určitou vzpomínku a Kill vypadal, jakoby se mu odehrála teď najednou před očima. Poté přijde reakce, i když dost malá, při zmínění jména jeho otce, při které dojde ke změně v jeho očích a jeho koutky se stáhnou. Na její slova o tom, že ho v sobě nemá hledat, protože ho nenajde, si slabě povzdechne a uhne pohledem. Tato slova mu přišla zbytečná, protože on ho nehledal. On ho v sobě už viděl. Zvlášť v momentech jako byl ten před chvílí, kdy se přestal kontrolovat. Dovyslechne si Amayina slova, která se už obejdou bez větší reakce a na konci, světe div se, padne Am do objetí. Lépe řečeno opře svou hlavu o její rameno a zlehka ji omotá ruce kolem pasu. Dlaněmi sice ne, neboť Killova hlava byla paranoidní, a on měl pořád obavu z toho, že by dívce ublížil, ale alespoň něco.* Jsi jediná, kdo to ví.. *Prozradí ji poté tichým, trochu chvějícím se hlasem. Byla to jeho slabina, která ho dokázala zasáhnout dosti silně po psychické stránce, když ho někdo srovná s jeho otcem a Kill ji nikomu neřekl právě proto, že to byla jediná z jeho slabin, která u něj mohla způsobit nechtěnou proměnu, kterou by neovládl. V porovnání s jinými slabinami to byla celkem prkotina, ale na síle ji přidával její konečný důsledek.* Prarodičům jsem to říct nesměl.. Dvojčatům nechtěl.. A Tim toho má na sobě naloženo dost, navíc mu dlužím, nemohl jsem mu to říct.. *Přizná ji poté stejně tiše v objetí.*
*Kdyby jen tušila, že mu svým cuknutím ještě přidělala starosti, zřejmě by ji to dosti zamrzelo. Takti jen silněji - ovšem ne moc - sevře jeho ruce ve svých, jako by jej prosila, aby jí znovu neutíkal. Chvilku sledovala jak on sleduje její palce než jej vybídla aby se jí podíval do očí. Což když mladík nějakou chvíli odmítá dodá ještě jedno tichoučké slůvko.* Prosím... *S tím už čeká kdy opět uvidí do jeho temných očí než začne mluvit, sledujíc jeho reakce. Těch, pravda, moc nebylo, rozhodně však byla ráda i za ten drobný úsměv. Její další pohled ji trochu překvapí a na kratičko povytáhne obočí - asi jako celou dobu co trvala tahle neveselá situace by ji zajímalo co se mu honí hlavou. Další reakce už byla jasnější... ovšem přišlo jí, že to musela říct. I kdyby to nebyla pravda, zkrátka to tak cítila. To, že si pak povzdechl a odvrátil od ní zrak ji přimělo k drobnému povzdechnutí. Snažila se, ale stejně se jí nezdálo že dost. Co ale mohla udělat víc? Nevěděla... a tak jej stáhla k sobě, aby jej alespoň na chvíli schovala ve svém objetí. Když se hlavou opře o její rameno, nechá jej a jemně jej začne hladit po vlasech a zádech. Po jeho přiznání jí trochu zatrnulo, až měla co dělat aby se jí do očí nedostali slzy.* Chceš říct, že jsi na to celou tu dobu byl sám? *Špitne tichounce smutným tonem a na chvíli zavře oči. Proč jen ji to nepřekvapovalo. Vzal by si na sebe tíhu snad celého světa kdyby to znamenalo, že jeho blízcí budou v bezpečí. Sevře ho ve svém objetí ještě o něco pevněji.* Už nikdy sám na nic nebudeš... nenechám tě v tom... vždy tu budu pro tebe ať se bude dít cokoliv. Dobře? Stačí jen říct.. i když to je někdy snazší vyslovit než udělat... *Broukne tiše i když tušila, že to s jeho paličatostí nebude lehké. Jemně jej políbí do vlasů a sáhne jednou rukou po ovladači, aby fotku přepla dál. Odložila jej až se ujistila, že na té další opět nestraší Killův otec a pokud přeci jen ano, zkrátka televizi vypla. Tak jako tak poté svoji polovičku objala co nejpevněji zvládla odhodlaná jej tentokrát nepustit i kdyby se jí zase snažil prchnout.*
*Kill nechtěl otevřít oči, neboť se obával, co by viděl v těch Amayiných. Přeci jen ji teď přiznal, že měl v minulosti problémy s agresí a ona sama ví, jak to s agresí dopadlo u jeho rodičů. Měl zkrátka strach z toho, že v něm jeho otce uvidí Amaya, jen co otevře oči. Když však zaslechne její prosebný tón, tak je nakonec otevře a podívá se do jejích se smířeným pohledem, jakoby kráčel na popravu a vyslechne si, co mu chce říct. Postupně z něj však částečně alespoň tenhle strach opadává. Ne, nepřestal v sobě vidět svého otce nebo se bát, že ho v něm uvidí jiní. Pro teď z něj zkrátka odpadla jen část tohohle strachu týkající se Amayi. Na její povytažené obočí se slabě pousměje, zatímco v hlavě přemítá, zda ji to má říct, či nikoliv, neboť už tohle ze sebe dostat byl pro něj nadlidský výkon. Tentokrát už Amayino objetí uvítá o dost víc, než předtím. Položí si hlavu na její rameno, tak, že se o něj opírá čelem, přičemž ji nechá, aby mu prsty projížděla skrz vlasy. Po chvíli ji nakonec přizná i tu skutečnost, že teď je jediná kdo o téhle jeho slabině a strachu ví a slabě si povzdechne, když cítí, jak strnula. Po jejích slovech zvedne hlavu z jejího ramene a se stejným smířeným úsměvem se na ni podívá.* Na většinu ve svém životě jsem.. Občas je v nějaké oblasti mého života někdo, komu můžu bez zatížení svědomí něco svěřit, ale nikdy se nedozví vše. To zatím nikdo.. Jsem zvyklý to táhnout sám, člověk pak nemá pocit, že je na někom závislý nebo je mu přítěží.. *Odpoví ji. Už je poznat, že je o dost klidnější. Jeho hlas už se netřese a mluví klidně, bez váhání. Taktéž její stisk v objetí ji už oplatí méně opatrně, než předtím. Killova slabá chvilka byla už téměř pryč a mladík působil dojmem, jakoby s ní právě nic neotřáslo v základech.* Vážím si toho, Am.. Děkuju.. Ale platí to i obráceně.. Taky chci slyšet o tom, co tě trápí, byť je to sebemenší prkotina.. *Připomene ji a polibek do vlasů ji oplatí tak, že ji položí dlaň na tvář a stáhne si ji ke rtům, aby ji na její políbil.* Omlouvám se, že jsi tohohle musela být svědkem.. *Nedá mu to ještě a musí tohle s povzdechem pronést. Na další fotce už je datum 6. 6. 1996. Mladá žena, která se zřejmě jen před pár minutami stala matkou, měla zpocené vlasy kousek pod ramena, přilepené z části na obličeji a lehce se ji kroutili, když s láskyplným pohledem sledovala svoje první dítě v bílé zavinovačce. Malý Killián měl zavřené oči, ale nakrčený nosík, jakoby ho dotyk prstu jeho matky na tváři velice obtěžoval a rušil ve spánku, zatímco na hlavičce byly ještě slepené plodovou vodou první tmavé vlasy. Killián si hned, co si dívka stáhne ovladač k sobě, stáhne právě ji na klín a trochu se hlavou opře o její rameno, když se na fotku s úsměvem koukne.* Asi se nemusím vyjadřovat komentářem, že? *Nadnese s jistotou, než si vzpomene, co vlastně řešil v hlavě a trochu zhluboka se nadechne.* Soldatino.. *Pronese jedno slovo.* Italsky voják nebo bojovník.. Ale taky písnička, kterou mi máma zpívala.. Připomněla jsi mi ji.. *Vysvětlí ji se slabým a trochu nejistým úsměvem, přičemž je v jeho očích stejná směs pocitů, jako tam byla předtím, když to Am vyslovila.*
*Jeho smíšený úsměv mu oplatí svým poněkud zasmušilým po jeho dalším přiznání.* Ale nemusíš být, že ano... a pro pořádek, pro mě nikdy přítěží nebudeš. Víš to, že? *Broukne tiše, než ucítí zesílení jeho objetí. Rozhodně byla ráda, že se uklidnil, stejně by mu ale ráda pomohla víc.* Tohle nebyla prkotina. *Zaprotestuje tiše s lehce přimhouřenýma očima, jako by se to Kill snažil bagatelizovat. Dál však protestovat nestihne neb ji její polovička umlčí polibkem po kterém se něžně opře o jeho čelo.* Nemáš se za co omlouvat... ty ne, *Špitne tiše. Pokud by se někdo měl omlouvat, pak jeho otec, ale na to co provedlo by bylo i milion omluv krátkých. A tím nemyslela "jen" fakt, že vzal život Killiánově matce ale i za všechna ostatní trápení co jemu a jeho rodině způsobil. Nechá svoji polovičku aby si ji stáhl k sobě a jemně jej pohladí po vlasech.* Myslím, že ta fotka mluví za sebe... *Potvrdí mu, načež při onom slovíčku povytáhne obočí. Tiše si však vyčká na vysvětlení, při kterém alespoň částečně pochopí ty emoce, které v jeho očích byli předtím jako i teď.* Víš, že jsi stále stejně roztomilý jako na té fotce? *Špitne tiše, snad aby trochu odlehčila atmosféru.* A bojovník jsi také pořád... *Dodá šeptem s povzbudivým úsměvem. Krátce si pak zkousne ret.* Asi... asi to není dobrý nápad, ale pokud někdy budeš chtít... můžeme si ji zazpívat společně... sami dva... i když jsi říkal, že na zpívání nejsi... *Broukne tiše nesmělým tonem. Nechtěla totiž přilévat do jeho smutku, ale... část v ní mu tu možnost prostě chtěla nabídnout.*
*Killiánovi lehce cukne koute, ale nikoliv pobaveně. Spíš jakoby říkal, že stejně na spoustu věcí sám bude, protože o nich například nebude moct Am říct nebo mu s nimi nebude moct pomoc. Na její otázku však odpoví zcela jinak, než by jeden čekal.* Miluju tě, Am.. *Načež ji oplatí objetí. Místo toho, aby protestoval proti jejím protestům, tak ji políbí, jelikož takhle se dalo velice jednoduše vyhnout argumentu, ve kterém by nevyhrál ani jeden a ještě by jim to znova zkazilo náladu.* Nechtěl jsem zkazit den.. *Dodá ještě na její slova o tom, že se nemá omlouvat. Svou přítelkyni si nakonec stáhne k sobě a koukne se na další fotku, co se na displeji objeví. Pousměje se na Amayinu odpověď, načež se rozhodne ji vysvětlit, proč reagoval na její slova jak reagoval.* Hmm.. Ne a nejsem.. *Odpoví na její špitnutí a je jen dobrým znamením, že mu pobaveně zacukají koutky. Koukne se na dívku, když začne mluvit a trochu ho znepokojí, jak si nervózně zkousne ret, než pokračuje. U Killiána je reakcí menší panika v očích, ale přesto se slabě pousměje.* Rád bych, aby jsi tu písničku znala.. *Pronese se slabým úsměvem.* Ale nevím, jestli ten blok překonám.. *Dodá s povzdechem.* Nechci, aby to vypadalo, že se ve tvojí společnosti necítím pohodlně.. Protože většinou zpívám jen tehdy, když jsem sám nebo mám společnost u které mi to nevadí.. Moje sestry mě zpívat slyšely třeba.. *Řekne, ale hned pokračuje.* Ale i u nich někdy to jde a někdy ne a nechci, aby sis myslela, že ti nevěřím, nebo se v tvojí společnosti cítím nekomfortně.. *Dokončí a čeká na nějakou reakci, než si převezme od dívky ovladač a fotku přepne. Victoria má na ní letní šaty a sedí v zahradách Manoru na dece, přičemž s úsměvem sleduje malé miminko, jak se snaží udržet na čtyřech a někam se jisto jistě odbatolit.*
*Při onom cuknutí Killiánových koutků ji lehce píchne u srdce. Samozřejmě, málokdy si říkali i partneři úplně vše. Ona mu třeba nechtěla říkat když ji něco trápilo aby on se netrápil, že se ona trápí. Jestli to dávalo smysl. Ale stejně. Při jeho překvapivé odpovědi přimhouří oči a tiše zabručí.* Také tě miluji Killiáne... /Ale jestli budeš zamlouvat témata, byť takhle krásně, tak tě tak zlechtám, že jsi to nezažil./ *Proběhne jí hlavou, než její případné další protesty umlčí polibkem. Jemně na jeho slova zavrtí hlavou.* Nezkazil jsi... je to v pořádku, dobře? Život není jen zalitý sluncem a... já jsem ráda, že ti mohu být oporou i v těch neveselých aspektech i kdyby ti to pomohlo jen trošičku. *Broukne tiše než skončí u něj v klíně, kde už se věnují další fotce. * Ale jsi... *Oponuje mu s úsměvem, když konečně uvidí alespoň náznak toho jeho. Alespoň než se s ním rozhodne podělit o svoji další myšlenku, kterou jej nechtě znervozní. Věnuje mu proto omluvný úsměv zatím co jej poslouchá. Nakonec se slabě pousměje.* Budu ráda a... dávám ti své slovo, že si nebudu brát nijak osobně když to nepůjde... zkrátka budeme trpělivý, hm? *Navrhne mu s povzbudivým pousmáním než mladík přepne na další fotku.* A jéje... Killián na úprku. *Broukne s pobaveným zacukáním koutků jak si fotku prohlíží.*
*Pobaveně mu cukne koutek, když přimhouří oči a zabručí po jeho slovech, načež ji po opětovaném vyznání políbí.* Mhm.. *Zamručí tiše, ale souhlasně na její slova a přitáhne si dívku na klín, přičemž si lehce opře hlavu o její rameno a zaměří se na další fotku, přičemž si jako odpověď tiše nesouhlasně odfrkne.* Zlechtám tě.. *Varuje ji pobaveně a jako takovou ochutnávku, že svoje varování skutečně splní, skloní malinko hlavu, aby ji dal malý polibek tam, kde ví, že ji to vždycky lechtá. Načež ho Amaya poněkud znervózní svým přáním. Proto se na ni po jejích uklidňujících slovech vděčně pousměje.* Někdy určitě.. *Přislíbí ji, protože by byl sám rád, kdyby se mu podařilo být s Am v takovém klidu, aby dokázal zazpívat, ale bylo to něco, o zkrátka neovlivnil a i kdyby moc chtěl, tak stažený pocit v žaludku mu s radostí vždycky utáhl otěže. Přepne proto místo tématu na další fotku.* Maličko.. *Cukne mu koutek spolu s jeho přítelkyní a cvakne na ovladači dál. Byla to fotka z jeho prvního dne školy, spolu s jeho mámou, která měla už jasné bříško. Přeci jen čekala dvojčata, která měla přijít na svět za necelý půlrok a na sobě měla šaty na míru. Vlasy ji volně splývaly téměř do pasu a přední prameny měla na straně secvaknuté sponkou. Klečela přitom u Killiána, který měl na sobě školní uniformu školy West Hill Park a netvářil se zrovna nadšeně.* Máma mě musela přemlouvat.. Nechtěl jsem do školy, protože už jsem měl v té době školu doma a nechápal jsem důvod proč ještě začít chodit někde jinde.. *Prozradí Amaye s cuknutím koutků.* A to jsem tam chodil denně.. Zatím.. Později jsem byl na internátu.. *Dodá a asi čeká jaká fotka bude následovat, načež se mu po přepnutí jeho doměnky potvrdí. Victorie ležela v posteli na Manoru a Killián seděl u ní na peřině. Oba koukali do větší postýlky přistavené vedle velké postele, kde ležela dvě sotva narozená miminka.* Sestřičky.. *Pousměje se Kill pobaveně.* Nejdřív jsem byl nadšený.. Být velký brácha.. Ale asi deset vteřin na to se postupně rozeřvaly a už se mi to přestalo líbit.. *Zasměje se krátce.* A řvou po mě dodnes.. *Dodá s trochu poťouchlým ušklíbnutím. Chvíli ještě fotku sleduje, než si vzpomene.* Úplně jsme zapomněli na to jídlo.. Pojď.. *Pohladí Am po zádech.* Půjdeme se najíst, já postoupím s těstem a pak se k tomu zas vrátíme.. *Pobídne svou přítelkyni s úsměvem. Sám byl totiž zvědavý, co tam ještě za fotky najdou.*
To ti na roztomilosti neubere. *Oznámí mu s cuknutím koutků po jeho výhružce byť se pak s chichotáním ošije, jak ji políbí.* Abych se nezačala bránit. *Pohrozí mu s cukajícími koutky. Na jeho následný příslib s povzbudivým úsměvem přikývne, alespoň, že trpělivosti měla opravdu na rozdávání. A trpělivosti se svými milovanými ještě dvakrát tolik. Uchichtne se nad jeho komentářem k fotce úprkové, než přejdou k té školní.* Taky by se mi nechtělo. *Připustí s pousmáním než naskočí další fotka. Mad jeho komentářem se opět tiše usměje.* A stejně se vsadím, že i přes to řvaní jsi stále stejně nadšený být velkým bratrem jako před tím než s ním začali. *Popíchne jej s pousmáním. Krátce kývne než se postaví.* A myslíš, že mě tentokrát necháš alespoň umýt talíře bez hrozby trestu odnesení od dřezu? *Broukne hravě.* A nebo... mám leší nápad! Kdo bude první v kuchyni, tak to jídlo naloží. *Zahlásí a se smíchem se mu pokusí do kuchyně prchnout. Jistě, také chtěla vidět další fotky, ale také chtěla přivést svoji polovičku do lepší nálady.*
*Ještě si jednou odfrkne, když nadále provokuje, ale pak ji tu provokaci vrátí a zacukají mu koutky nad jejím chichotáním a ošitím.* Hmm.. Nezačneš.. *Pronese nakonec po menším váhání sebevědomě a polibek zopakuje ještě párkrát, přičemž postupuje od ramene výš. Poté si prohlédnou další fotografie, přičemž ten čas jen letí a jak ten na fotkách, tak i ten jejich.* Až ve chvíli, kdy jsem je mohl dosazovat na linku, aby nám podávaly sladkosti.. *Zasměje se krátce, než si vzpomene na jídlo a nechá Am se postavit, načež se zvedne s ní.* Můžeš to zkusit.. *Cukne mu koutek na její první dotaz a při tom druhém se nejdřív šokovaně nadechne, než taky vyběhne. Chytne dívku na pase, otočí se s ní o 180° a pak ji zase postaví, načež se do kuchyně rozběhne sám, přičemž se trochu dětinsky sklouzne ponožkami po podlaze a zastaví se zády o linku.* První.. *Oznámí ji, načež ze skříňky za ním vytáhne nové talíře, jelikož ty původní rozbil.*
*I nad jeho dalším odfrknutím se tiše zasměje, než se začne pod jeho polibky ošívat.* Jsi si nějaký jistý. *Zabručí, snažíc se podezíravý ton, který jí tak úplně nevyjde jak se směje.* Hmmm... *Zapřede tiše.* Takže úplatky jo? To ti nepomůže... *Šeptne tiše a jemně ho pošimrá na žebrech byť jen krátce. Při další fotce se rozesměje nad jeho komentářem.* Něco mi říká, že jste byli pěkná kvítka... a že vás to ještě drží. */Popíchne jej s pousmáním, než příjde řeč na jídlo. Jemně jí cuknou koutky, byla ráda, že měl mladík lepší náladu. Teď ji ještě udržet.* Oh.. tak fajn, výzva se příjmá. *Podotkne ještě než se rozběhne se smíchem do kuchyně. Když ji Kill chytí, vypískne se smíchem se mu pokouší vykroutit. Jakmile ji pustí, už už se znovu rozbíhá, sledujíc se smíchem klouzání svého přítele.* To není fér, máš delší nohy. *Zaprotestuje se smíchem, když jej doběhne a pevně jej obejme kolem pasu. Aspoň na chvíli. než se přestane smát. Pak se k němu natáhne aby jej políbila na tvář - i kdyby se kvůli tomu měla vytáhnout na linku - než se vydá alespoň nachystat příbory.*
*Na její slova ji neodpoví a místo toho ji začne dávat polibky, přičemž se pousměje nad tím, jak nakonec spokojeně zapřede.* Hmm.. Za pokus to stálo.. *Odpoví ji stejně tiše a taky tak se i krátce zasměje, když ho pošimrá.* Sestry jsou pěkná kvítka pořád.. Mě si pak vzaly do parády prarodiče, takže já je spíš pak sundával z poličky a žehlil za ně problémy.. Což je vlastně dodnes.. *Pronese s pokrčením ramen a úsměvem, kterým prozradí, že je s tím smířený, protože je už na to zvyklý. Posléze si vzpomene na jídlo a tak se začne zvedat i se svou přítelkyní. Zasměje se, když řekne, že se výzva přijímá, načež ji s krátkým zpožděním následuje do kuchyně. Krátce ji překazí běh tím, že ji otočí, přičemž se zasměje jejímu vypísknutí, než se sklouzne a skončí u linky. Zachytí Amayu u sebe s úsměvem, když do něj narazí a obejme ho.* Ale ty jsi menší a hbitější.. *Protestuje nazpět. Trochu se k ní skloní, když se k němu začne natahovat a nechá ji ho políbit na tvář, načež ji to oplatí a pak se už odtáhne, aby jim nabral.* Řekni si, kolik chceš.. *Vybídne ji, když ji nabírá a počká, až si Am řekne, že ji to stačí, načež nabere ještě sobě a talíře dá na stůl. Nachystal by i příbory, ale bylo jasné, že v tomhle ho Am předběhne, takže on se vydá alespoň pro nějakou minerálku na pití. Jestli už Am sedí, tak se taky usadí, popřeje ji dobrou chuť a pustí se do jídla. Pokud ještě nesedí, tak ji k tomu pobídne a až pak se usadí, aby se pustili do jídla.*
Darebáku... *Podotkne tiše se smíchem, než jej sama jemně pošimrá za což se jí dostane jeho smíchu. Ten rozhodně po tom všem uvítala víc než kdyby bylo ticho a naprostý klid.* Hmmm... stejně se vsadím, že i přes výchovu tvých prarodičů by jsi se jim zvládl vyrovnat nebo je i překonat, pokud by jsi chtěl. *Popíchne jej s pousmáním než si dají menší závod do kuchyně který dopadne podle očekávání.* A stejně je to nefér... *Stojí si za svým s lehkým nakrčením nosu a pobaveným úsměvem na rtech. Po výměně polibků jej pustí a pokusí se alespoň nějak pomoci.* Stačí... děkuji. *Špitne, když se jí zdá její porce tak akorát,. Jakmile je vše na místě usadí se ke stolu, kde svému příteli přání dobré chuti oplatí a spolu s ním se pustí do jídla.* Máš to výborné... ostatně snad jako vždy. *Pochválí mu po chvilce jídlo než v něm s úsměvem po upití minerálky pokračuje. Alespoň pro zatím to vypadalo, že zbytek dne bude v klidu... i když kdo ví co na ně z fotek ještě vyskočí.*
*Při tom oslovení se jen nevinně uculí, i když to Amaya zřejmě nemůže vidět.* Pokud by mi to moje svědomí dovolilo.. *Cuknou mu koutky, když ji lehce opraví. Z jeho dětské duše na dělání blbin už moc po výchově hraběte a hraběnky nezbylo, ale to něco málo, co ano se projeví hned při následujícím závodu, který jeho přítelkyně navrhne. Když i nadále protestuje v jeho objetí, tak mu škodolibě cukne koutek.* Nuže dobrá.. Nebylo to fér, tak já příště zpomalím a nechám tě vyhrát.. *Pronese ledabyle s důrazem na slovo "nechám", načež ji po nosu lehce klepne prstem. Nechá se políbit, což dívce oplatí, a pak se pustí do nabírání jídla. Po oznámení Amayi, její talíř odloží a vezme si svůj. Talíře odloží a ještě vytáhne skleničky a minerálku, než se usadí k Amaye s přáním dobré chuti.* Děkuju.. I když bych rád vznesl protest, protože v kuchyni jsme byli dva.. *Pronese s cuknutím koutků a dá si další sousto. Když oba dojí, tak se natáhne, že oba talíře i s příborem vezme a odnese k umyvadlu.*
Pravda... Vaše zodpovědnosti. *Popíchne jej s úsměvem, než si trochu zazávodí. Lehce při jeho cuknutí koutků přimhouří oči, jako by jej z něčeho podezírala. Následně oči nevěřícně vyvalí a založí ruce na hrudi.* opovaž se! Nebo tě tak zlechtám, že jsi to ještě nezažil! *Varuje ho s cukajícími koutky, než si promne nos jak jí po něm jkeone.* Zlobidlo. *Zaprotestuje s pobaveným odfrknutím. Po nachystání jídla a všeho k němu potřebnému se spolu s ním usadí a pustí se do jídla, které své polovičce pochválí.* Ano, byli, ale rozhodně jsme oba nevařili... a dokud to tak zůstane tak za jídlo poneseš všechny zásluhy ty. *Oponuje mu při čemž vyplázne jazyk. Po dojezení si talíř - až přehnaně majetnicky stáhne k sobě a odmítne ho Killiánovi vydat, když už se nedostane k jeho. Její cukající úsměv však dával tušit, že to jen hraje. Ovšem svoji masku si nechávala i když s tím kusem náčiní mířila k umyvadlu.*
*Killiánovi cuknou koutky. Mohl si občas stěžovat, nebo otráveně kroutit hlavou, ale ve skutečnosti ho Amayina kreativita s tituly bavila. Každý který vymyslela měl mnohem radši, než ten, kterým by jej měla titulovat ve skutečnosti. Proto ji nehodlal tohle zakazovat ani ji s tím opravovat. Zastaví v kuchyni a obejme Amayu nazpět, načež na oko souhlasí s jejím protestem, než vznese proti kartu a se zadostiučiněním pozoruje, jak jeho přítelkyně vykulí oči a založí si ruce na hrudi.* Tak počkat.. Ono je špatně, když vyhraju a je i špatně, když tě nechám vyhrát a prohraju.. Tak co je potom správně? *Zajímá se provokativně a ještě ji klepne po nose, který roztomile krčila, než se vydá nabrat jídlo. Společně se k němu nakonec usadí a pustí se do něj, přičemž Kill poslouchá, jak mu Amaya proti argumentuje. Spolkne nejdřív sousto, než promluví.* Pomáhala jsi. Tím to beru za uzavřené.. *Uculí se a odpije z minerálky. Po dojezení se chystá vzít nádobí, ale Amayin talíř mu zmizne z pod ruky.*Am.. Dej sem ten talíř.. *Přimhouří oči nad svou přítelkyní. Následně si vezme ten svůj a zamíří za ní k umyvadlu. Talíř dá do dřezu a dívku chytne na pasu.* Víš, co jsem tu slíbil, ne? *Pronese, načež ji zvedne a zase se s ní otočí, aby ji odnesl.*
*Vyslechne si Killiánovu otázku s cukajícími koutky načež se rozesměje.* Upřímně? Nevím... ale třeba na to jednou příjdeme. *Prohodí se smíchem než jí drnkne mladík po nose. Nakonec společně skončí u jídla... a dalších argumentů.* Oh, to jsme dva... jen s tím, že já si také stojím za svým. *Oznámí mu s úsměvem. Po jídle se mu pokusí prchnout i se svým talířem.* Nedám. *Zaprotestuje se smíchem nad jeho hmouřením očí, než ji stejně dožene u dřezu při pokusu talíř umýt.* Určitě že mě to náčení necháš umýt... *Zkusí se smíchem, než se mu v rukou začne kroutit jak ji zase začne odnášet od umyvadla.* Ale notááák... chci ti aspoň nějak pomoct... *Zakňučí sice s hraným ovšem smutným prosíkem.*
*Rozesměje se hned po Amaye a její odpovědi, než se přesunou k jídlu. Cuknou mu koutky po jejím prohlášení a nesouhlas dá najevo jen zakroucením hlavy a tichým odfrknutím. Poté pokračuje v jídle, které když skončí, tak dojde k jejich dalšímu "věčnému" sporu. Jakmile mu Amaya odmítne talíř vydat, tak se za ní vydá rovnou k umyvadlu, kde odloží svůj talíř a postaví se za dívku.* Pěkný pokus, étoile.. *Ocení s tichým smíchem, načež ji jako panenku nadzvedne a nese pryč za jejího protestu.* Am.. Jsi tu na návštěvě.. A já.. No.. Už jsem ti způsobil starostí dost.. Nechci, aby jsi ještě po mě umývala nádobí.. Stačí, že jsi uklidila ty střepy, co jsem rozbil, za což ti děkuju.. *Pronese s povzdechem, když dívku postaví a rukama na pasu otočí k sobě, aby na ni viděl, když k ní mluví.*
Žel marný, hm? >Broukne s uchechtnutím, než ji zvedne a ona začne protestovat. Alespoň než jí Killián opět připomene pochmurnou náladu. To se trochu zklidní a tiše vydechne.* Ano, jsem tu na návštěvě... ano, uklidila jsem pár střepů... ale rozhodně mi nevadí po tobě umýt talíř nebo náčení z vaření... však je to maličkost...L *Broukne tiše, když si ji k sobě otočí čelem. Hluboce se mu zahledí do očí, než ty svoje sama přivře a odrazí se jako na pružinkách, jen aby se ho pokusila chytit nohama kolem pasu a pevně jej obejmout.* A vůbec... když ho nemůžu umýt já, nebudeš ho umývat ani ty. *Broukne o něco hravěji a než stihne začít protestovat, zasype jej polibky - snad právě proto aby nemohl nic namítat.*
Očividně.. *Pronese, než ji zvedne a odnese stranou, načež ji po postavení otočí k sobě. Po jejích slovech si povzdechne.* Jenže já mám z toho pocit, jakobych zneužíval tvé přítomnosti.. *Odpoví ji a čeká, co mu odpoví, když si hledí do očí navzdory výškovému rozdílu. Ten už však po chvíli není podstatný, neboť dívka vyskočí a Kill ji se smíchem zachytí, aby nespadla. Po jejích slovech se zasměje, ale to je všechno, co tak stihne. Rád by začal protestovat, ale je umlčen. I když velice pěkným způsobem. Polibky ji začne oplácet, přičemž si najde malou mezeru, aby zamručel alespoň malé zaprotestování.* Am.. Ještě.. Hmm.. Ještě je tam.. To těsto.. *Pokusí se promluvit mezi polibky s pobaveným úsměvem, což se mu sice daří, ale ne zrovna plynule.*
Víš... možná jsem na návštěvě, ale nejsem zvyklá jen tak sedět a koukat jak někdo dělá vše když bych mohla pomoct. Příjdu si ... divně. Zvlášť když je ten někdo můj přítel, nebo člen rodiny. Nejde mi jen tak sedět na zadku. *Broukne na vysvětlenou s čímž se její rty na okamžik změní v tenkou linku. V dalším okamžiku se pustí do okupace mladého policisty, kterého tak nějak nechce pustit ke slovu. Tiše spokojeně zapřede když jí začne polibky oplácet, než se Kill pustí do slovního byť přerušovaného protestu.* Mhmmm... to má to těsto ale smůlu... protože mu tě nedám. Rozhodně ne jen tak... *Zabručí tiše a znovu jej políbí. S tím se k němu přivine snad ještě silněji, snad jako by čekala, že se ji pokusí nějak setřást.*
*Kill si na její slova povzdechne. Dojít tady ke kompromisu nebude snadné, protože Kill věděl, jak to myslí, neboť by se na návštěvě u ní choval stejně, ale na druhou stranu měl vlastní tvrdohlavou hlavu, která mu říkala něco jiného.* Tak kompromis.. Já umyju, ty utřeš? *Navrhne, než na něj dívka vyskočí jako hopík a zachytí se ho. A náhle je konec řešení nějakého kompromisu, neboť má Kill problém se vůbec dostat ke slovu. Když se tak konečně stane, tak to stejně není moc, co by mohl protestovat. Odtáhne se od Am, když promluví a cukne mu koutek.* Trochu majetnická, nezdá se ti? *Rýpne si do ní malinko škodolibě dokud má možnost, než je zase umlčen. Když se k němu přitiskne ještě pevněji, tak se ji do rtů pobaveně usměje a jednou rukou ji přejede od boku, přes pas, aby ji polechtal.*
*Na jeho kompromisový návrh mu nic neodpoví, jen přimhouří očka a skočí mu kolem pasu a začne s polibkovým bobardováním. Když se od ní Kill odtáhne neunikne jí onen cukající koutek. Při jeho poznámce si rádoby uraženě odfrkne což doplní ještě hraným povzdechnutím, než se spustí na zem.* No když dáš tedy přednost těstu... tak já jdu udělat to nádobí. *Zahlásí s ledabilím pokrčením ramen a výrazem jako by jí to vlastně bylo jedno. S tím se otočí s rukama založenýma na hrudi začnou jí cukat koutky. Její kroky si to namíří rovnou ke dřezu, jako by se nechumelilo, nechávajíc mladého vlkodlaka aby se tedy věnoval onomu těstu.*
*Při jejím uraženém odfrknutí mu pobaveně zacukají koutky a opatrně ji pomůže, aby se spustila zpátky na zem.* No tak to nene.. *Vyletí hned se smíchem po jejích slovech a zachytí dívku za ruku, aby ji protočil a mezitím předběhl.* Ten kompromis zněl jinak, pokud vím.. *Zablokuje ji cestu ke dřezu svým tělem a čeká, než mu odpoví, než by mohl uvolnit prostor. Nad umyvadlem otevře přitom skříňku a vytáhne čistou útěrku.* Dvě možnosti, zlato.. Tohle.. *Zvedne útěrku v jedné ruce.* ..a nebo tohle.. *Dodá, když se natáhne pro židli a přisune ji. Cukají mu koutky a čeká, co si dívka vybere.*
*Viděla jeho cukající koutky, ale snažila se zachovat vážnou tvář. A tentokrát jí to i přes jeho pošimrání vyšlo. To dokonce do té míry, že se zvládla znovu tvářit rádoby uraženě když ji zase "zahodil" za sebe a sám se vrhl ke dřezu. Tiše si povzdechla a opět založila ruce na hrudi. Hleděla mu při tom upřeně do očí a při jím danném výběru jen povytáhla obočí.* Hm... myslím, že beru třetí variantu... co že se má udělat s tím těstem? *Odvětí mu klidně i když už jí sem tam pobaveně cukne koutek. Jako by tím říkala, že i kdyby Killián chtěl nemůže být u všeho a... ona si vždy najde jinou možnost pokud se jí ty nabízené nebudou líbit.*
*Tentokrát pozvedne obočí on, když zmíní třetí variantu, načež si odfrkne.* Am! *A založí si ruce na hrudi.* Já to dneska asi vzdávám.. *Pronese následně a opře se dlaněmi o kraj dřezu s povzdechem.* Fajn.. U kraje linky máš mouku.. Pomoučníš plochu a na tu vyklopíš těsto. V něm si uprostřed udělej malý důlek. *Začne ji navigovat a počká, až to splní, zatímco on si útěrku hodí přes rameno a zapne si vodu.* Na sporáku je ten malý hrnec. Jsou v něm rozinky.. Vytáhni je sítem, to najdeš v tom šuplíku vlevo dole. Dej nějaké do těsta a zapracuj do něj a tak stále dokola, než vybereš všechny. Před sebou vedle mouky najdeš v obalu kandovanou citrónovou kůru.. Tu taky.. *Dá ji pokyny a sám se pustí do umývání a utírání nádobí, které postupně i uklízí. Během toho, co Am dělá na těstě, tak on umyje vše a vytáhne formu, kterou vymaže. Byla to forma na muffiny, ale stejně dobře posloužila i na panettone. Jak má Am hotovo, tak ji formu přisune.* Do každého malý bochánek. Ani ne do půlky.. *Instruuje ji a jen se opře rukama o linku vedle ní a s úsměvem ji pozoruje.*
*Sledovala jeho povytažené obočí a jeho okřiknutí si vyslechla s cuknutím koutků. Když si založí ruce na hrudi, už to nevydrží a se smíchem se k němu rozběhne aby ho objala.* Jen tě škádlím... *Broukne s jiskřičkami v očích a když se po povzdechu pustí mladík opravdu do vysvětlování, pokusí se mu položit ruku na ústa a druhou rukou mu uzmout utěrku.* Šššš... uděláme obojí společně, dobře? *Broukne tiše, když jej pustí z objetí. Pokud ji tedy vezme na milost, pomůže mu s náčením a následně se mu jde motat pod nohy při přípravě těsta. Ovšem, drží se jen toho čím ji mladík zaúkoluje. Tak jako tak si společně s těstem jistě poradí - tedy, pokud ji její polovička spíš třeba nezamkne do koupelny aby ho takto nemohla už škádlit.*
*Uvolní ruce ze založení a zvedne je, aby do nich Am nenarazila, jak se k němu rozběhne a obejme. Na její slova o škádlení mu cukne koutek, když nad ní zakroutí hlavou, načež uvolní objetí v domění, že se ona teda pustí do těsta a on do nádobí. Jakmile mu tak Am zakryje pusu rukou, tak se na ni zmateně podívá, než mu pod její dlaní cuknou koutky, zvedne ruku a přidrží si ji u rtů, načež ji do ní dá polibek a stáhne ji, aby následně pronesl.* Máš štěstí, že jsi moje přítelkyně, protože jinak by jsi byla už zatčena za vydírání, podvod a omezování domovní svobody. *Pronese pobaveně a nechá ji si vzít útěrku, načež se pustí do umývání, přičemž Am říká kde má co dát po utření. Jakmile je hotovo, tak si Kill utře ruce a vyrazí pro těsto, zatímco řekne Am, aby teda pomoučnila plochu. Těsto vyklopí a opět ji řekne o důlku, zatímco on se vydá odnést mísu a pro rozinky a sultánky. Společně pak teda připraví těsto, kdy ho teda zpracovává Kill a Am vždycky nechá přidat rozinky nebo citrónovou kůru a když dodělává poslední várku, tak ji řekne o formě, načež ji ukáže, jak malé musí kousky těsta v jednotlivém kousíčku být.* Teď máme zase tak dvě hodinky klid.. Můžeme pokračovat ve fotkách, nebo zajdu pro kytaru ě něco zahrajeme, co ty na to? *Navrhne dvě možnosti, když těsto přikryje fólií a vrátí nad topení dokynout, a čeká, co si dívka vybere.*
*Pousměje se nad tím jak ji políbí ruku a následně má co dělat aby se nerozesmála.* Abych k tomu nepřidala napadení veřejného činitele. *Šeptne hravě a špičky prstů se mu pokusí se smíchem zabubnovat jemně po žebrech. Po chvilce si však vezme utěrku a raději se pustí do zvládání kuchyně společně se svým přítelem, než aby se sama vydala k těstu. I na to však dojde řada když je nádobí hotovo. Dívka následuje s úsměvem pokyny mladého vlkodlaka než mají zase na chvíli hotovo, jen si při práci s moukou neodpustí pokus o ušpinění nosu svého přítele s tichým smíchem. Po jeho návrzích jí na čele přeskočí drobná zamyšlená vráska.* Hmm... a proč ne obojí? *Povytáhne s cukajícími kouty obočí.*
Nemám páru, které z těch obvinění by bylo nejzávažnější v tvém případě.. *Pronese nazpět s cukajícími koutky a lehce ji plácne po ruce, kterou mu šla po žebrech, než se otočí ke dřezu a začne umývat nádobí. To je docela rychle hotovo, ale další přibyde hned poté, co začnou dělat na těstu. To skončí obohacené o kandované ovoce ve formách na pečení zase hezky v teple a Killián skončí se šmouhou na nose.* A máme tu i to napadení.. *Zkonstatuje, než dívku chytne prsty pod bradou, aby ji zvedl pohled a políbil, přičemž se záměrně nosem otře o ten její a taky ji ho tak omouční, než se odtáhne. Během čekání na její odpověď se pustí ještě do úklidu pracovní plochy a po jejích slovech pokrčí rameny.* Klidně může být obojí, ale nevím, jak to zvládneme najednou.. *Odpoví ji pobaveně a setře ještě linku navlhčeným kapesníkem, který pak vyhodí.*
*S nevinným uculením pokrčí rameny. Její úsměv po jeho plácnutí přejde v tichý smích než se oba pustí do nádobí. Když po něm příjde na řadu těsto drží se přítelových instrukcí. Jediná přísada co si do receptu přidá je omoučení Killova nosu.* Přistižena při činu, jaký bude trest, strážníku? *Špitne s cukajícími koutky když jí mladík zvedne hlavu. Tiše mu do polibku zapřede a s jemností se mu jej i se špinavým nosem pokusí vrátit. Po zpracování těsta chvíli pro změnu zpracovává mladíkovu otázku. Tiše se uchechtne nad jeho odpovědí.* Pravda... hm.. myslím že na fotky se můžeme dodívat i u jídla, tedy pokud nebude domácí proti... takže... kytara? *Povytáhne tázavě obočí. Jen doufala, že ve fotkách nebude podobné překvápko aby se pak třeba nezadusili.*
*Pobaveně mu zacukají koutky po jejích slovech, když se přizná, načež ji políbí, párkrát ji polibek ji vrátí a až pak ji odpoví.* Hmm.. Navrhnu snížení trestu, za přiznání, což je polehčující okolnost, takže společná sprcha? *Navrhne ji trest s cukáním koutků. Nejdřív se ale stejně pustí do těsta, které společně dokončí a nachystají k dokynutí, načež ho Kill odloží stranou a uklidí, zatímco Am dumá. Na její odpověď přikývne.* Můžeme.. Věřím, že nám to domácí jistě povolí.. *U druhé části mu už cuknou koutky, ale udrží se, načež si utře ruce a prohlásí, že zajde pro kytaru. Tu za chvíli skutečně donese z pokoje pro hosty a usadí se s ní v obýváku, načež začne prsty přejíždět po strunách, aby ji naladil.*
*S cukáním koutků hledí do očí vlkodlaka, čekajíc s čím příjde. Lehce jí cukne jeden koutek když se informace donese k jejím uším.* A já myslela, že to má být trest, ne odměna... *Zapřede tichým, škádlivým tonem s jiskřičkami v očích. Po další fázi přípravy těsta, lehkém škádlení a dalším úklidu se nakonec vysloví pro kytaru u čehož jí zacukají koutky nad panem domácím. Počká až se mladík vrátí s kytarou a když tak učiní, nasomruje se za ním na gauč a opře si mu hlavu o rameno.* A copak to bude? *Vyzvídá zatím, co sleduje jak nástroj ladí.*
Klidně to přiznání stáhni a bude po polehčující okolnosti.. *Uchechtne se tiše, když ji sdělí tuhle nabídku.* Potom možná já vytáhnu pouta.. *Dodá s ušklíbnutím a po pomoučněném nose ji lehce klepne prstem. Ten svůj si očistí hned poté, co je těsto nachystané a on uklidí linku. S ohledem na Amayinu volbu poté zamíří pro kytaru, s kterou si sedne na gauč a pousměje se na dívku, když se k němu přitulí a opře si hlavu o jeho rameno. Dá ji k tomu i pusu do vlasů, načež se pustí do nalazování kytary. Nebyla úplně mimo, přeci jen Kill všechny své nástroje udržoval v jakž takž pořádku. Výjimkou byli asi jedině housle, které mohl maximálně naladit jako kytaru, ale hrát na ně neuměl. To jedině Hetty. Jen, co spraví některé struny, tak se otočí na Am po otázce.* Řekni si.. *Pobídne ji.* Nebo můžeš zahrát klidně ty? *Navrhne ještě s úsměvem a klidně by ji tu možnost přenechal, kdyby chtěla zkusit.*
Hmm... to bych mohla, ale... přece ti to nebudu ulehčovat. *Špitne s pobaveným úsměvem.* Jen aby pak nebyli použity na tebe. *Pohrozí mu škádlivým tonem načež si promne nos a krátce v reakci na jeho gesto vyplázne na svoji polovičku jazyk. Nakonec se dostanou od těsta až ke kytaře. Jakmile dívka ucítí polibek ve vlasech s úsměvem se k mladému muži přitulí blíž a jemně jej jednou rukou obejme kolem pasu. Mlčky sleduje jak kytaru ladí dokud k ní opět nepromluví.* Nejsem vybíravá... stačí první píseň co ti příjde na mysl... a je ti příjemná na hraní. *Broukne s pousmáním. Nad druhým návrhem krátce zamrká a po krátkém přemýšlení zavrtí hlavou.* Myslím, že s kytarou budu muset chvíli počkat už tak toho máme na učení dost... promiň. *Špitne doplňujíc svá slova omluvným kukučem.*
*Pobaveně nakrčí nos po její první odpovědi a u druhé mu jen cukne koutek.* Já se z nich umím dostat.. Proč myslíš, že bych ti je jinak nabízel na použití onehdy v hotelu? *Připomene ji jejich druhé setkání s cukáním koutků, které je zároveň i reakcí na její vyplazení jazyka. Po splnění všech úkonů se usadí s kytarou na gauči a usměje se nad tím, jak Amaya reaguje na jeho polibek do vlasů, přičemž ho napadne, že mu to bude toho půl roku chybět, jestli jej vyberou. Doladí kytaru a obrátí se na dívku s dotazem. Vlastně dotazy. A pak čeká na odpovědi. Po prvním kývne a na druhý se jen usměje, že je to v pořádku.* Nevadí.. Chápu.. Zatím spolu budeme hrát jen na piano.. *Řekne a začne prsty přejíždět po strunách, které začnou vytvářet melodii a Kill z ní pak počne hrát první píseň, co mu přijde na mysl. Jednalo se o písničku z filmu, který osobně nikdy neviděl, ale dvojčata z něj byla poblázněná, takže se ji naučil. Věděl jen, že v něm sedí u ohně na nějakém táboře. Text taky uměl, ale nezpíval ho. Plynule pak přejde do jiné písničky. Tahle byla zase dílem jeho sestry. No a když končil, tak se melodie zpomalila natolik, že už jen vybrnkával určitý rytmus čtyř tónů, přičemž tím, jak se občas rytmus lehce změnil, tak dával dohromady písničku třetí. A Amaya její melodii už slyšela. Onehdy na dovolené.*
*Krátce máj jeho odpoědí přimhouří oči a nakrčí nos. Dlouho jí to však nevydrží a po chvilce s úsměvem přikývne. Po zfouknutí všech úkolů v kuchyni si za svou polovičku přisedne na gauč. Téměř okamžitě se k mladíkovi spokojeně přitulí.* Na kytaru se stejně oba nevlezeme... leda by jsi mi vedl ruku. *Broukne s pousmáním. Pak už se zaposlouchá do tónů kytary. Jemně začne při poslechu Killiánovi vískat vlasy zatím co schoulená u něj naslouchá každému tónu, jenž kytara vypustí. Klidně by takhle mohla sedět celý den a neomrzelo by jí to.*
*Zacukají mu koutky nad jejím nespokojeným výrazem, než se pustí s úsměvem do dodělání věcí v kuchyni a pak se usadí na gauči. Spolu s kytarou, kterou navrhl.* To bych mohl, ale jak jsi řekla.. Máš toho dost.. Nechci po tobě, aby ses naučila všechno, co umím já.. *Pousměje se na ni, než se pustí do hraní. S lehkostí prolíná jednotlivé písničky, než se dostane k té poslední. Její melodii chvíli hraje pouze na kytaře, než si ji začne samovolně broukat. Trochu se nad tím zarazí a přestane, ale potom se jen na Am pousměje.* Tohle je Soldatino.. *Vysvětlí ji.* Proto mě i onehdy zarazilo, že noty na něj byly na lodi. Nemají tam co dělat. Bylo mi jasné, že za tím stál nějaký plán dvojčat.. *Povzdechne si slabě.* A proto mě to taky tehdy rozhodilo.. *Přidá k vysvětlení, načež pokračuje v hraní.* Mamka mi ji zpívala většinou každý večer před spaním.. Až do mých asi třinácti.. Ale i tak jsem měl pořád rád, když někdy hrála, byť přes den. Mrzí mě, že nemám její zpěv na žádné nahrávce, ale koho by to tehdy napadlo.. *Pousměje se slabě smutně a prsty přejede po strunách trochu zvolněji.*
Určitě se k tomu jednoho dne dostaneme... tedy, jistě ne ke všemu co umíš, ale třeba k té kytaře ano. *Broukne s pousmáním, než se k němu přitulí a zaposlouchá se do jeho hraní. O něco zpozorní, když si mladík začne broukat. Snad proto, že byla zvědavá zda toto broukání přejde ve zpěv. Při prozrazení jména písničky se trochu smutně usměje a jemně Killiána pohladí po zádech.* Tvoje sestřičky umí být pěkná zlobidla... *Kývne, sledujíc svoji polovičku s pochopením. Tiše vydechne jak mladík mluví o své matce s čímž jej pevněji obejme kolem pasu.* Do budoucnosti nevidíme, žel. I když... někdy je to snad i dobře. *Broukne trochu zasmušile.* Ovšem... řekla bych, že i tak její hlas poneseš stále s sebou - ve svém srdci. *Broukne věnujíc mu jemný polibek na tvář, zatím co poslouchá jeho hraní. Po očku sledovala i techniku jeho hraní a snažila se si melodii zapamatovat.*
*Killián se na dívku pousměje.* Pokud by jsi chtěla, tak tě na ni rád naučím.. *Souhlasí s neurčitým plánem do budoucna, než se pustí do hraní. Melodie poslední z písniček ho nakonec natolik strhne a on se nechá unést, že si začne potichu broukat, nicméně k pořádnému zpěvu se nedonutí. Proto nakonec melodii zlehka ukončí, aby promluvil k Amaye a pousměje se nad oním pohlazením.* To ano.. Občas mě to přivádí k šílenství.. Ví čím mě naštvat a ví, jak to udělat úmyslně.. *Pronese, načež se vrátí k tématu matky a když jej Am obejme, tak se ji lehce do objetí alespoň opře, protože sám držel kytaru a nemohl ji ho tak plně oplatit. Na její slova přikývne.* Někdy ano.. Člověk by pak ztratil veškerou motivaci asi něco zkoušet.. *Polemizuje malinko, načež ji s úsměvem oplatí pusu, akorát do vlasů a přikývne. Na moment se ještě vrátí k hraní a celou písničku přehraje. Sem tam mu uteče i nějaké to broukání a téměř ke konci písničky čtyři krátké slova, která spíše zamumlá v onom broukání.* ..ma Nico.. mio caro.. *Melodii nakonec dohraje a pak se zamyšleně koukne na Am.* Co tvoje rodina? *Zajímá se a kytaru opatrně opře stranou o gauč, načež se opře a dívku obejme jednou rukou kolem ramene, ačkoliv jeho dlaň skončí na jejím pasu.* Mluvíš o ní ještě méně než já.. *Vysvětlí, proč se najednou začal zajímat.* Určitě máš taky nějaké pěkné vzpomínky.. S bratrem nebo rodiči.. *Navrhuje zlehka o čem by mohla mluvit, ale netlačil by na ni, kdyby se rozhodla, že nechce. Přeci jen její rány byly čerstvější než jeho.*
*Krátce přikývne než se zaposlouchá do melodií, které se postupně prostřídávají. Mlčky zavrtí hlavou nad sestrami svého milého s čímž jej konejšivě pohladí po zádech jak se o ni opře. Nakonec si její ruka našla jeho vlasy, které začala jemně vískat. * No právě... jaký by to pak mělo smysl.. zvlášť pokud by taková budoucnost nešla změnit...*Broukne tiše než s povzdechem zavrtí hlavou vyhánějíc temnější myšlenku někam pryč usmívajíc se nad tím, jak jí mladík vrátí polibek. Mlčky jej sleduje jak se k písničce vrátí. V duchu si tak nějak slíbí, že se tu písničku pokusí naučí nazpaměť - i když bylo jasné, že k jejímu hraní či zpívání budou muset najít tu správnou atmosféru. Z těch myšlenek ji vytrhne otázka její polovičky na její rodinu. Prve nad ní zmateně povytáhne obočí, než nad následným vysvětlením sklopí hlavu a pohled zapíchne někam do země.* Ano... nějaké by se našli... *Broukne tišeji po jeho dodatku a smutně se pousměje.* ...většina spíš když jsme byli ještě děti... později se to začalo kazit. Nebo to prostě bylo rozbité už předtím a jen jsme si toho nevšimli. *Pokrčí s povzdechnutím rameny než pokračuje.* Každý rok - tedy kam až má paměť sahá jsme třeba chodili na festival Tendžin Macuri. Ne, žebychom měli moc na výběr, když se konal v Osace. *Pousměje se byť slabě.* A pak... to máš každoroční vítání jara... vždycky jsme se mezi březnem a květnem vypravili alespoň nějaký den pod rozkvetlé třešně. Bylo to vždy jako by se na chvíli zastavil čas. Případné starosti a strasti v ten okamžik zůstali kdo ví kde... a nějak jsme se vždy dostali až k uvolněné a příjemné atmosféře ať se dělo cokoli. *Tiše vydechne a na chvíli zavře oči. Nikdy nebyli bohatí, nikdy nebyli perfektní rodinou... ale ať už se na jejich soužití dívala ze všech stran za každého jednoho z nich by dala život a to i přes všechno co jim rodiče neřekli. Jenže... k tomu už příležitost nedostane. Mlčky si opřela hlavu o Killiánovo rameno.* Víš.. myslím, že by jsi se jim líbil... tedy... bratr by se tě nejspíš pokusil opít a vytáhnout tě čert ví kam, otec by se tvářil přísně jako vždy a prověřoval by tě přes všechny své kontakty a máma... no, vsadím se, že po prvních přednáškách o tom, že muž zákona není dobrá volba partnera by přišla otázka kdy uvidí vnoučata. *Odfrkne si se slabým pousmáním.*
*Pouze přikývne na její slova, jelikož s nimi nemohl nesouhlasit. Na moment se oba stejně poté ztratí v myšlenkách při hraní, než to Kill lehce přeruší svými slovy. Kytaru opře stranou a přitáhne si dívku k sobě blíž do objetí, když začne mluvit. Taktéž se smutně pousměje a slabě přikývne na její slova. Ani on to tehdy tak nevnímal, že se věci začaly abnormálně měnit a až když si toho všiml, tak už bylo pozdě. Nebo bylo pozdě už předtím? Těžko říct. Pohladí ji dlaní po rameni, když jimi pokrčí a dál poslouchá její slova.* To zní pěkně.. Někdy bychom se i my mohli na nějaký ten festival vypravit, co myslíš? *Navrhne se slabým úsměvem.* Samozřejmě, že ten další asi nestihneme, ale co přespříští rok? Kdyby jsi chtěla.. *Dodá a pohladí dívku po tváři. Chtěl jen, aby věděla, že nemusí jen ona následovat jeho, ale že i on rád bude následovat ji, pokud bude sama chtít. Trochu pobaveně mu cukne koutek, i když to Amaya zřejmě nemůže vidět.* Silně pochybuji, že by se mu to povedlo.. *Pronese na adresu jejího bratra.* A mám dojem, že tvůj otec by asi úplně neschvaloval všechno v mé minulosti.. *Povzdechne si slabě, načež mu lehce cuknou koutky u její mamky.* Zřejmě by ji asi potěšil fakt, že jim nebudu navždy.. *Pronese, přičemž je mu v hlase slyšet trocha zklamání ze sebe sama, ale také smíření, jelikož tuhle informaci někde uvnitř sebe věděl už když poprvé vystoupil v Americe z letadla.* Ale, co se vnoučat týká, tak v tom zřejmě byla stejná jako Lady Seymour.. Což mi připomíná.. Nepodstrkovala ti náhodou, jestli plánuješ rodinu a kdy, že ne? *Zeptá se trochu s obavami, protože mu je jasné, že po ničem jiném jeho prarodiče netouží, než vidět, že se titul v jejich rodině udrží minimálně ještě jednu generaci.*
*Se slabým pousmáním přikývne.* To bychom jistě mohli... za mě osobně je japonsko nejhezčí na jaře, ovšem... kde není na jaře pěkně, že. *Špitne, nejspíš v srdci byl pro každého právě jeho domov tím nejhezčím. Nebo alespoň pro většinu. Opět krátce kývne.* Jistě... však máme času dost... alespoň doufám... *Šeptne byť trochu nejistě. Nikdy totiž nevěděli, co bude zítra... zda se z případné mise vrátí. Vlastně ani na žádnou misi nemusel aby se mu mohlo něco stát, nebo klidně i jí či komukoliv. Jemně mladíka pohladila po tváři... zvlášť při takové myšlence se jí připomínalo jak moc jí bude chybět. Lehce se pousměje v reakci na jeho slova.* Věř mi, zkoušel by to tak dlouho dokud by neuspěl... mezi námi, z nás dvou on byl vždy ten... svéhlavější. Snad vždy muselo být po jeho. *Broukne s pobaveným úsměvem, na bratrovu vytrvalost zřejmě neměla.* Hmm... to je docela dobře možné, ovšem moc platné by mu to nebylo. *Konstatuje zamyšleně načež mladíka z ničeho nic pevně obejme a jemně políbí na tvář než jej konejšivě pohladí po vlasech.* Kdyby chtěla našla by si něco jiného co by se jí nelíbilo... byla dost... no, řekněme, že někdy měla na své okolí přehnaně vysoké nároky. *Pokrčí mírně rameny opíraje se mu o jeho.* Mhm... to je dost pravděpodobné... *Připustí, než zaslechne v hlase svého milého obavy. Vlídně se na něj usměje.* Neboj, tvá babička neměla žádné zákeřné otázky, které bych tak nějak nečekala. A tahle by mi opravdu starosti nedělala... odpověď je totiž jednoduchá - ano, plánuji, s Vaším vnukem až k tomu příjde správný čas a ten příjde až se na něm oba dva shodneme. *Odvětí upřímně a škádlivě se svého milého pokusí políbit na šíji.*
V Anglii je sychravo.. A dost.. *Promluví Kill s úsměvem.* Ale to je i na podzim.. A v létě.. *Cuknou mu koutky.* Jen teda v létě je to alespoň teplý déšť.. *Dodá už pobaveněji, načež přikývne.* Udělám všechno proto, aby jsme tam přespříští rok na jaře jeli.. *Slíbí ji a jako zpečetění slibu ji vtiskne polibek do dlaně, kterou mu položí na tvář. Nakonec jejich téma zakotví na Amayině rodině a Kill s úsměvem své přítelkyni naslouchá.* Ohh.. To jde, aby byl někdo ještě svéhlavější, než ty? *Rýpne si do ní zlehka škádlivě, když mu cuknou koutky.* Pořád si nemyslím, že by se mu to povedlo.. Mám rychlý metabolismus a nikdy moc nepiju.. *Odpoví ji, načež se slabě pousměje na její slova, ačkoliv úsměv v jeho očích je více znatelný. Na moment ho ale v očích nahradí překvapení, když jej Amaya zničehonic prudce obejme. Přitáhne si dívku blíž k sobě a objetí ji oplatí, načež si vyslechne, co mu chce říct.* Chápu.. *Pronese nakonec s úsměvem, než se s obavami podívá na svou přítelkyni. Nevyzvídal totiž od Lady Seymour, co řekla Amaye a stejně tak to nevyzvídal od Amayi, ale nechtěl, aby ji ten rozhovor vnuknul nějaké dotěrné myšlenky. Proto si nakonec s úsměvem pomyslně oddechne.* Řekl bych, že teď pro ni bude správný čas, jakýkoliv čas.. *Uchechtne se trochu unaveně, ale nemohl s Amayou nesouhlasit. Na rodinu měli ještě čas. On toho měl dost v pracovním i veřejném životě a byl rád, že alespoň v tom soukromém nemusí nic moc řešit, a Amaya ještě studovala a on věřil, že dostudovat rozhodně chce, takže ano. Na dítě byl ještě čas. Když se Amaya nadzvedne, aby mu dala pusu do vlasů, tak se Kill schválně škodolibě trochu odkloní a potom si svou přítelkyni přitáhne do polibku dlaní na její tváři.* Půjdu zkontrolovat těsto a rozehřát troubu.. *Oznámí ji a pohladí ještě dívku po zádech, aby ho na moment přestala okupovat a on mohl teda jít do kuchyně.*
*Lehce jí cuknou koutky jak Killiána poslouchá.* Déšť může být i fajn... ať už teplý nebo ne... *Pousměje se a pokusí se jemně šťouchnout prstem do špičky nosu.* Mě stačí když budeme spolu... ať už to bude kdekoliv... ale nepopírám, že by to bylo fajn. *Pousměje se nad jeho polibkem, načež se lišácky usměje.* Ale samozřejmě, jednoho takového svéhlavce zrovna držím v náruči.* Nu, žel to už se nikdy nedozvíme... leda bych se tě místo něj pokusila opít já. *Nadhodí zamyšleně s pobaveným cukáním koutků. Nakonec jej sevře v náruči snad co nejpevněji zvládne, uchychtávajíc se nad jeho překvapením při němž jí v očích poskočili škádlivé jiskřičky. Když jí objetí vrátí, spokojeně se k němu přitulí. Na to jej ubezpečí - nebo se tedy alespoň pokusí - o rozhovoru s jeho babičkou. Krátce na jeho slova přikývne - přesto, že bylo jistě na dítě brzy, s délkou jejich vztahu, určitě by se dítěti nebránila kdyby se nějakým - jistě ne až tak záhadným - způsobem poštěstilo. Na oko nespokojeně zamručí jak jí překazí její záměr, ovšem nezůstane bez odplaty. Jemně mu s přivřenýma očima zkusí rozcuchat vlasy. Na to si jej vyslechne a kývne a po chvilce váhání svoji polovičku ne zrovna ochotně propustí.* Dej vědět, jestli budeš potřebovat s něčím pomoct. *Vydechne, sama tentokrát zůstane na gauči, alespoň pro teď.*
*Nakrčí pobaveně nos, když ho do něj šťouchne, načež se pousměje a přikývne na její slova. Na ty následující si ale odfrkne a zakroutí hlavou.* O ničem nevím, všechno popřu.. *Prohlásí a polechtá dívku na boku, než se zase o něco zklidní a on se smutným úsměvem přikývne na její slova. I když mu ke konci jejího výroku zacukají koutky.* Nezkoušej to.. Raději.. Ještě by to dopadlo tak, že by jsi se zkolila ty a mě by nic nebylo.. *Požádá ji pobaveně, než ji oplatí její překvapivé objetí. Ovšem, že Kill by se dítěti nebránil. Zvládl by se o něj postarat i jej zajistit, ale zkrátka na to v jejich vztahu bylo brzo. Nebyli spolu ani rok a stát se toho mohlo spoustu, co by jim jejich vztah překazilo. Samozřejmě, že to není nic, co by si Kill přál, ale život není pohádka a s tímhle se musí počítat a jediné, co člověk může je doufat. Cuknou mu koutky v polibku, když slyší jak jeho přítelkyně nespokojeně zamručí. Sám si po ukončení nespokojeně odfrkne, protože Amayino cuchání jeho vlasů, je úplně vytáhlo z gumičky, která spadla na gauč, odkud ji sebral a vrátil si ji na zápěstí, načež si vlasy rukou prohrábl a urovnal. Jakmile jej Amaya dosti neochotně pustí, tak vyrazí k těstu. Zkontroluje jak moc nabobtnalo a poté nastaví troubu, aby se začala nahřívat na tolik, kolik potřebuje. Poté se vrátí zpátky k Amaye a natáhne se po ovladači počež přepne fotku na televizi.* A tady můžeš vidět, od koho jsem se učil tančit.. *Cuknou mu slabě koutky, jelikož na fotce je z dálky zabraný on, jako sotva sedmiletý capart, jak stojí své mámě na špičkách a ona ho učí tančit. Kill věděl, že teď už fotek bude poskrovnu, jelikož už nezbývalo moc času do chvíle, kdy se jejich rodiče rozhádali a výchovu převzali prarodiče, takže jeho úsměv měl zároveň trochu smutný nádech.*
*Tiše se zahuhňá nad jeho popíráním.* No jistěže... ty takový roztomilý andílek, viď... jak ty by jsi mohl. *Popíchne jej s cukáním koutků do úsměvu. Na to div od Killiána s vyvýsknutím neodskočí jak ji pošimrá na boku.* Vážně začínám mít pocit, že z nás dvou ty pouta potřebuješ víc ty. *Pohrozí mu s primhouřenýma očima, načež na něj dojdou k tématu u kterého se rozesměje.* Ale bylo... protože by jsi měl určitě obavy abych nevyvedla nějakou blbost. *Pronese vítězným tonem načež se, tak trochu, pokusí svoji polovičku umačkat. Tiše se uchechtne jak se k jejím uším donese nespokojené mručení.* Raději by jsi copánky? *Broukne škádlivým tonem. Pak už jej však pustí k těstu a počká až se k ní mladík vrátí. Při návratu mu věnuje jemný úsměv, ovšem onen zamyšlený výraz ji neopustí, ani když na obrazovce naskočí další fotka.* Myslím, že tě to naučila skvěle... oběma vám to sluší... *Broukne s trochu posmutnělým pousmáním.*
Pochopitelně.. *Přikývne.* Ale to s tím andílkem už je trochu přehnané.. *Dodá po chvilce uvažování pobaveně. Za tu provokaci polechtá svou přítelkyni a zasměje se nad jejími slovy, přičemž prohlásí, že netuší o čem mluví. Ohledně téma opíjení má celkem střízlivý názor. Věděl, že on se málokdy opije a že ho už opít zkoušeli. Jednoduše nezvládnul vypít tolik alkoholu, aby se z toho opil. Jedno, dvě piva maximálně byl jeho limit a z toho byl vždy jen v náladě.* Spíš bych měl obavu, zda se nepřiotrávíš.. *Odpoví ji se slabým cuknutím koutku, než je obětí jejího smrtícího sevření v objetí. Po výměně polibků se chystá odejít, což mu Amaya na cestu ještě doprovodí rozcucháním vlasů.* Opovaž se.. *Varuje ji, ale s cukajícími koutky a sám ji vlasy rozcuchá, načež úprkem zmizí do kuchyně, aby mu nemohla nic udělat. Všechno zkontroluje a dá nahřívat troubu, načež se za svou přítelkyní vrátí. Přepne na další fotku a přikývne na její slova, načež se podívá na její smutné pousmání.* Copak? *Zajímá se a čeká, než je mu odpovězeno, aby mohl přepnout na další fotku. Jednalo se opět o fotku pořízenou moderním fotoaparátem, jelikož na ní byl vyfocený portrét Victorie. Byla již pochopitelně starší, než na tom prvním a od pohledu bylo znát, že je tam již matka a ne mladá slečna. Victorii to slušelo, ale byl tak jeden detail, a Kill nikdy nepochopil, jak se to malíři povedlo, neboť přesto, že se jeho matka usmívá, tak je na obraze zachycený i onen smutek, který v té době prožívala kvůli vztahu a manželství, jenž ji vyčerpávalo.*
Nesouhlasím. *Odporuje mu potlačujíc smích než se po lehkém pošťuchování dostanou k tématu alkoholu. Na to si nakonec jen odfrkne.* Nepřeháněla bych to jen abych tě opila... ani pro svého bratra ne. To by ani on nechtěl. *Broukne s letmým pousmáním* Mám to brát jako rozkaz? *Povytáhne s uchechtnutím obočím než ji na oplátku rozcuchá on. Nad tím si odfrkne.* Snad se nebojíš, že tak prcháš. *Houkne za ním než se uvelebí na gauči kde na něj počká.* Hm? *Broukne s pousmáním načež na okamžik zaváhá.* Já jen... přemýšlela jsem co vše jste si nestihli říct... *Broukne tichým, omluvným tonem, zatím co se jim naskytne opět výhled na fotky* Mám dojem, že tvé mámě by slušelo snad cokoli. *Špitne s pousmáním při další fotce.* Chtěl... chtěl by jsi jí něco říct, kdyby jsi mohl? *Zajímá se opatrně, nechtěla ho rozesmutnět ale, no to asi tak nějak patřilo ke vzpomínání na někoho kdo už není mezi živými.*
To je tvůj názor.. Já řekl obecnou pravdu.. *Uchechtne se, než se navzájem začnou pošťuchovat, dokud nedojde téma rodiny. Tentokrát té Amayiny. A toho, co by dělali nebo řekli, kdyby tu teď byli.* Tím jsem si jistý.. Přeci jen jsi byla jeho malá sestřička.. Sám vím, jaký na to mám názor u sester.. *Pousměje se, počež dívku varuje a na její slova pokrčí s ušklíbnutím rameny.* Klidně to tak ber.. *Pronese s rozcucháním jejích vlasů zdrhne pryč do kuchyně.* No strašně moc.. Úplně nejvíc.. *Provokuje ji ironickým prohlášením, dokud je v bezpečí kuchyně a poté se za ní vrátí. Povytočí na ni hlavu, když se ji zeptá a ona začne odpovídat. Zprvu se na její slova jen pousměje slabě a u prohlášení, že jeho mámě sluší vše i přikývne, načež se zamyslí nad další otázkou.* Snad každý den by se našlo něco, co bych ji chtěl říct.. *Pronese po delším tichu.* Někdy to jsou jen moje výčitky.. Někdy dobré zprávy, někdy špatné.. Někdy jen moje přání.. *Odpoví ji a koukne se přitom na portrét jeho mamky. Takhle si ji pamatoval on. Tohle zpodobnění bylo nejblíž tomu, jak se mu uchovala v paměti. Pak svůj zrak vrátí na Amayu.* Ale určitě máš v tomhle stejný názor, si myslím.. Taky by jsi našla každý den něco, co by jsi chtěla říct své rodině.. *Pousměje se a dá dívce pusu na čelo, než se zvedne a zamíří zpět do kuchyně, neboť mu trouba pípáním oznamovala, že je nahřátá. Kill do ní vloží panettone a nechá péct, než se vrátí zase k Am a na televizi přepne. Ne, zcela nečekaně se na obrazovce objeví vánoční fotografie. Byli tam všichni, až na jeho otce.* Poslední Vánoce.. *Okomentuje ji.* Ta žena na pohovce vedle Lady je Lordova sestra Lady Wilhelmine a za ní stojí její manžel Charles.. Vedle pohovky z jejich strany potom mámini dva bratranci s jejich rodinami. Ještě bez té nejmladší generace.. Dneska už mají James dvě dcery, Laylu a Willow, Winona má syna Josepha a Chloe má dceru Avu.. *Vyjmenuje s úsměvem a ukáže na jednotlivé členy rodiny, které bral jako vlastní bratrance a sestřenice, přesto že byli spíše, bratrancovi děcka.* Není třeba dodávat, že jim je všechny pravidelně kradu, když je na svátky dovezou.. *Zasměje se krátce a zkusmo klikne ještě jednou na ovladači, objeví se ale jen prázdná obrazovka. Vrátí to tak zpátky na tu předchozí fotografii a ovladač odloží.* Samozřejmě Charlotte má Laerke, ale tu nebylo asi třeba zmiňovat.. *Dodá, když mu dojde, že svou vlastní neteř opomenul.*
*Lehce pokrčí rameny, než ji Killova slova přimějí k lehkému odfrknutí.* Možná ano... ale to mu nebránilo se mě pokoušet pořád vytahoval na nějaké oslavy. *Zavrtí lehce hlavou nad počínáním svého bratra. Upřímně i když byl starší neuměla si ho představit třeba v roli rodiče.* Nah, rozkazy nepříjmám. *Nakrčí na oko nos načež zaprotestuje na jeho rozcuchání. Jeho provokaci dělá, že tak nějak neslyší. Jen si s výdechem počká až se vrátí jen aby si jej opět vyslechla. Jemně na jeho slova přikývla, nemohla než souhlasit. Nechá jej opět odběhnout do kuchyně, mezitím se se zívnutím protáhne. Když naskočí další fotka, snaží se zapamatovat si které tváři patří jaké jméno, představené členy rodiny, ale na to jich bylo... no dost.* Máš celkem velkou rodinu takže o půjčování není nouze... *Konstatuje s úsměvem a jemně mu prsty přejede po zádech. Na jeho poslední poznámku přikývne.* Jen aby ti to tvé kradení jednou nevrátili... *Popíchne jej s cuknutím koutků a po očku koukne ke kuchyni.* Voní to pěkně...
*Lehce mu pobavením cuknou koutky, načež pronese.* A teď tě na ně bohužel tahám zase já, co? *Prohodí s úsměvem, který se změní v rozesmátí po jejím nakrčení nosu i protestech, když ji rozcuchá. Uklidí se na ten moment, než její nafouknutí zase splaskne do kuchyně, kde dá dezert do trouby a a pak se vrátí zpátky a začne prohlížet další fotky. Už jich mnoho nezbylo a Kill to věděl. Druhá polovina života jeho mamky byla zkrátka dosti chudá nejen na její vztah s jeho otcem, ale i na fotografie.* Tohle jsou jen ti nejbližší.. *Pousměje se.* Ještě máme rozvětvenou rodinu do nějaké páté generace, která se s námi stále stýká.. Jsou mezi nimi příbuzní i z Francie a vzdálená větev z Walesu.. *Vysvětlí ji, při pohledu na fotku.* A tam je ještě více dětí, co se dají krást.. *Dodá s tichým smíchem. Při jejím popíchnutí zakroutí hlavou.* Nebudou mít šanci.. *Načež se slabě uchechtne.* Vlastně mám dojem, že až budu mít vlastní děti, tak budu mít problém je dát vůbec z ruky, byť na spaní do jejich vlastní postýlky.. *Prohlásí a prohrábne si přitom vlasy, čímž je znova nějak přerovná. Koukne se taktéž ke kuchyni, když Am promluví a přikývne.* A tentokrát je to zásluha obou, takže mi nemůžeš přičíst všechny hodnoty.. *Řekne se špetkou škodolibosti, když se pohledem vrátí na svou přítelkyni. Panettone netrvá dlouho, než se upeče. Kill ho co chvilku hodí kontrolovat špejlí, načež nakonec troubu vypne a po chvilce dezert vytáhne ven. Ovocné bochánky podle italského receptu provoní okamžitě celou kuchyň, když se Kill otočí pro talíře a dva vytáhne z formičky, načež je donese do obýváku a předá své přítelkyni jeden z nich. Než se sám zakousne a ochutná, tak se koukne na televizi, kde stále byla ona fotka a pak zpátky na Am.* Chceš pustit nějaký film? *Prohodí trochu zamyšleně.*
Možná, ovšem ne za stejným účelem jako bratřík. *Připustí s letmým pousmáním. S tichým pobavením sleduje jak se její přítel baví na její účet, než jí prchne jen aby se po chvíli vrátil a oba se vrátili k fotkám.* Hmmm.... jak tě tak poslouchám, tak jsi se minul povoláním. *Broukne napůl zamyšleně napůl škádlivě.* Měl jsi si spíše otevřít školku. *Dodá na vysvětlenou s pobaveným cukáním koutků, jak ji v jejich slovech ještě utvrdí slovy o dalších dětech ke krádeži i těch o tom, že své nedá. Ty jí ale na rtech vykouzlí nakonec spíše něžný úsměv.* Tak to se dá děat jediné... udělat postýlku z manželské postele. *Poškádlí jej s úsměvem, ovšem tentokrát si své myšlenky o tom jak moc milé a roztomilé jí to přišlo, nechá pro sebe. Ale pokud bude matkou jeho dětí ona... no, určitě mu s dětmi pořídí spoustu fotek, třeba právě v posteli. Jen ta představa jí ještě přidala na úsměvu. Lehce si odfrkne a založí ruce na hrudi.* Výjimka potvrzující pravidlo. *Konstatuje s tlumeným smíchem. Nechá jej opět odběhnout, než se jí vrátí. S tichým díky od něj bochánek převezme. Ten ochutná a tiše pochvalně zabručí. Při otázce koukne z Killiána na televizi a zpět. Chvíli zamyšleně sleduje jeho zamyšlený výraz.* Máš na mysli něco konkrétního? *Broukne s krátkým povytažením obočí.* ¨
*Pozvedne obočí po jejích slovech a zároveň ji tím tázavě vyzve, aby pokračovala a rozvinula to, načež se uchechtne.* To zase ne.. Bylo by to na mě moc usedavé.. Žádná akce, adrenalin, nic.. *Odpoví ji pobaveně. Poslouchá, jaký nápad teda dostala, nebo teda spíše řešení, když promluví a zacukají mu koutky.* Aby tam v té manželské posteli bylo vůbec místo ještě pro někoho, kromě dítěte.. *Zasměje se krátce, když sleduje, jak se Am usměje. Prostě nevěděl jak, ale stačil mu tenhle úsměv, aby se sám samovolně usmál. Asi by možná Am podezříval z toho, že je upírka a používá na něj encanto, kdyby sám necítil, že jí rozhodně není. Pobaveně mu cuknou koutky nad jejím odfrknutím.* Sama sis tu vyjímku vyhrožovala, takže se netvař.. *Uculí se a polechtá ji na boku, aby ji přinutil pustit svoje ruce ze založení. Odejde pro jídlo, co společně uvařili, které pak donese a předá Am, než se k ní usadí.* Ani ne.. Spíš jestli mě nechceš zase zkusit trochu filmově dovzdělat.. *Pousměje se. Sám moc filmů nesledoval, takže ze spousty žánrů mu unikaly ty jejich filmové milníky a legendy. Vezme si kousek panettone a sám ují, zatímco čeká na odpověď.*
*Tiše se po jeho slovech zasměje.* Jestli ty ty děti trochu nepodceňuješ... *Popíchne jej, ostatně ono hlídání dětí umělo taky dát pěkně zabrat. S tichým smíchem pokrčí rameny.* Tak si nejspíš budeš muset místo ložnice pořídit vypolstrovanou místnost. *Konstatuje s potlačovaným smíchem, který jí ovšem i tak hraje v očích. O to víc když se její polovička usměje. Na jeho slova zareaguje krátkým vypláznutím jazyk, než od něj odskočí jak blecha jak ji pošimrá.* Darebo. *Zaprotestuje s nakrčeným nosem a na oko uraženým výrazem. Ten je však minulostí když se Killián vrátí i s výborným zákuskem. Jemně se o mladíka opře jak jej poslouchá.* Hmm... a nebojíš se že ti usnu? *Broukne s uchechtnutím než si dá další kousek jídla do úst.* Klidně se na něco podívat můžeme... nejsem proti. *Dodá nakonec po chvíli, když už má ústa opět prázdná.* Klidně něco náhodného... i když myslím, že zrovna vybírání po slepu nepůjde. *Konstatuje s pousmáním.*
*Killián se usměje.* Jsem si jistý, že trochu rozdivočených dětí rozhodně nepřekoná chytání gangu zlodějů.. *Odpoví ji pobaveně, než se krátce zasměje v reakci na její slova.* I tak si jsem jistý, že bych těžko hledal místo na spaní pro sebe.. *Pronese. Jakmile o chvíli později začne Amaya frkat a protestovat, že nemůže protestovat (ano, velmi ironické), tak ji polechtá a zmizí pro jejich upečený dezert. Nad jejím miniprotestem se jen krátce zasměje. S tím se vrátí z kuchyně a jedno panettone dívce předá, zatímco druhé si nechá pro sebe. Při pohledu na fotku na televizi, ho však napadne, jestli nechtějí něco pustit, což navrhne své přítelkyni. Po jejích slovech se pobaveně usměje.* Myslím, že na to už jsem si zvyknul.. *Odpoví ji a lehce ji klepne prstem po nose, než si dá kousek do úst sám. Druhou rukou, aby tou od drobků nesahal na ovladač, se natáhne a ovládání přenese blíž k nim.* Spíš něco vyber ty.. Ve filmech jsem lehce ztracený.. *Připustí s tichým uchechtutím.*
*Lehce pokrčí rameny s potutelným úsměvem na rtech.* Kdo ví... třeba si to někdy budeš moci ověřit... *Odtuší zatím co se mu pokusí jemně zahrnout pramen vlasů za ucho. Lehce se nad jeho odpovědí pousmála.* Beztak by spali na tobě ať by jsi si lehl kamkoli. *Uculí se než si krapet zaprotestuje byť jí to není co platné. Pak už se pustí do dezertu se kterým se mladý muž vrátí z kuchyně - rozhodně vypadá, že jí chutná. Krátce nos nakrčí když jí po něm Killián drnkne.* Mhmm.. *Zabručí, jelikož má zrovna plnou pusu. Když opět nechá výběr na ní, pokrčí rameny.* Ne, že bych se v nich vyznala o něco víc, ale dobře. *Vydechne a odloží talířek na stůl, než si vezme ovladač a naprosto náhodně nakliká nějaký film. Mohla jen doufat, že to nebyl nějaký horor, jinak už by se jí Killián dnes nezbavil. Tak jako tak se k němu spokojeně přitulí a nechá film jet ať už je to cokoli.*
*Jen na její slova pobaveně zakroutí hlavou, než je hotové panettone, pro které dojde a přinese jim je. Pobaveně mu zacukají koutky nad jejími protesty s plnou pusou.* Páni.. Takže tohle je recept na každé tvoje protesty, jo? *Provokuje ji malinko pobaveně, jelikož on svoje sousto sníst stihl. Nakonec se natáhne pro ovladač, aby se mohli kouknout na nějaký film, nebo alespoň nechat běžet něco do pozadí.* Věřím, že vybereš něco dobrého.. *Pousměje se na ni a když se k němu přitulí, tak trochu vytočí hlavu a dá ji pusu do vlasů. Film, co Am vybrala nebyl horor v tomhle slova smyslu, ale Kill by řekl, že nějaké prvky thrilleru v sobě měl. Ale taky tam byly prvky komedie, akce a i nějaké té romantiky, takže ne vše bylo jen o hrůze. Kill v průběhu filmu dojí svůj bochánek a průběžně sleduje Am, jestli náhodou neusnula, jak říkala. Pokud by se tak stalo, tak by s úsměvem jen vypnul televizi a vzal dívku k sobě, aby ji přenesl do ložnice, tam by se s ní posadil na postel a pokud by se již neprobrala, tak by ji probudil, ať se zajde převléct, že na ni počká. A pokud neusnula, tak by po skončení filmu jen navrhl, jestli už půjdou spát. Bylo přeci jen dost pozdě.*
*Mlčky na jeho popíchnutí pokrčí rameny.* Nemáš je dělat tak dobré. *Prohlásí, když už může mluvit aniž by jí vypadalo jídlo z úst.* Doufejme... *Broukne s pousmáním v odpověď zatím co vybírá film. Když nějaký náhodný spustí, přitulí se ke své polovičce. Po polibku do vlasů zvedne hlavu aby mu jej s pousmáním vrátila na tvář a následně se k němu schoulila. U filmu nakonec tak nějak střídavě usínala a střídavě se k němu tiskla když se něčeho lekla. Nakonec však neusne, alespoň ne úplně a tak svému příteli návrh odkývne a po dlouuuhém zívnutí se s ním vydá do ložinice s přestávkou na krátkou sprchu a převlečení. Po ní - a vyčištění zubů - se k mladému vlkodlakovi schoulí v posteli a poté co mu věnuje ještě polibek mu popřeje dobrou noc a sladké sny než si sama lehne a postupně usne.*
*Pobaveně mu zacukají koutky nad jejími slovy, než ji vyzve k vybrání filmu a pousměje se nad její pusou na tvář. Sleduje film, přičemž občas koukne na svou přítelkyni, když se něčeho lekne a přitiskne se k němu. Nakonec televizi po skončení filmu vypne a pousměje se na dívku, že si půjdou lehnout.* To je dostatečná odpověď.. *Cuknou mu koutky po jejím zívnutí. Nechá ji si udělat svou hygienu a převléct se, než se převleče on a taky udělá svou hygienu. Lehne si k Am, přičemž ji ještě spokojeně přitáhne k sobě, jak se k němu přitiskne, taky ji popřeje dobrou noc a nakonec usne.*
*Kill o tom uvažoval už od toho prvního setkání s králem Víl. Rozhodně se mu nelíbilo, že se mu vrtal v hlavě a procházel si ji jak chtěl. Měl v ní velice důležité informace a na světě nebylo osoby, která by znala, nebo které by mohl říct, všechny. A proto se mu nelíbilo, že by někdo, ke komu nemá ani důvěru, si listoval jeho hlavou, jak je libo. Nebyl hloupý a věděl, že ho to nejspíš bude něco stát, ale musel to alespoň zkusit. Využil kontaktu, který dostal na nejvyšší čarodějku Bronxu a napsal ji zdvořilou zprávu, kde ji pozval, zda by se s ním nesetkala v čajovně. Jen co mu došla kladná odpověď, tak se k místu vydal. Zaparkoval na nejbližším možném místě a došel dovnitř čajovny. Usadil se do jednoho ze zastrčenějších boxů, aby měli soukromí, neboť věděl, že to, co chce s Maddie probrat není veřejná věc, a když se k němu nachomýtla jedna ze servírek, tak si hned objednal jeden šálek čaje, zatímco čekal na ženu. Měla ještě čas, neboť Kill na místa setkání chodil s tak pěti minutovým náskokem. Bylo výjimečné, aby přišel pozdě.*
*Maddie seděla ve své pracovně a kontrolovala výdaje ze svého manor v Clairmont. Nebyly až tak vysoké, co se týče energií, spíše jako náročné na opravu, protože mladí čarodějové a jejich magie byli nevyzpytatelní. Čarodějka seděla v obepínavém tenkém roláku s diamantovým výřezem u výstřihu, který táhl pohled k dekoltu no přesto byl decentní. Límeček se netáhl až pod bradu, jen lehce zasahoval a přiléhal ke krku a byl světlé zelenkavé barvy. Měla jej opásaný hnědými kalhoty, které by zfleku mohla vzít do společnosti, stačilo by přihodit sako. Měly vysoký pas a nohavice se lehce rozšiřovaly. K tomu měla uzavřené lodičky tělové barvy a přes opěrku měla přehozený krémový kožíšek. Tmavé vlasy jí splývaly na ramena a záda a byly zastrčeny za špičku ucha, která ji snad na první dobrou mohla přiřadit ke sličnému lidu. Rudý ocas mrouskající se a kroutící se při jejím boku a v klíně, neb měla ve snubním prstýnku znehmotňovací kouzlo u těla, aby se neponičilo oblečení, však mluvil o něčem jiném. Sms ji zastihne v okamžiku naprostého soustředění a překvapeně vzhlédne k telefonu. Lusknutím prstu si přivolá kosmetiku, aby si alespoň zvýraznila oči a linky, pootevře okno, které skrze tepelný štít propustilo jen čerstvý vzduch, ale ne chlad a ujistí se, že žádný civil ji nezpozoruje, když se v mžiku oka, i s kožíškem na ramenou promění na rorýse. Dlouho neletěla a chtěla si protáhnout křídla a také ohlédnout terén, že skutečně nebudou mít nezvané hosty. Chvíli jen krouží, než se vznese k nebi a slétne do prázdné uličky, kde nebyly kamery. Zde se promění a vykročí do ulice, kde se nacházel Killián. Podpatky cvaknou ve dveřích čajovny, jak se jí do cesty postaví nějaký muž zahleděný do mobilu. Stačí jen ten zvuk, aby se uhnul a čarodějka trochu nadzvedne bradu, odpustíc si poznámku o jeho nepozornosti a tedy nevychovanosti.* Poprosím jedno Latté. *Požádá vílu za pultíkem a sklouzne ji lichotivým pohledem, než se rozhlédne, aby našla vlkodlaka, který ji zde pozval. K němu také zamíří a zdvořile mu podá ruku s pokynutím hlavou na pozdrav.* Vlkodlačice je stále naživu a ve smečce? *Začne lhostejným tónem, když se otočí a nechá si pomoci z kabátu. Pokud tak neučiní, tak ho nechá z ramen sklouznout samotný a využije své pozice, aby ho pověsila za sedačku k níž byla čelem.* Co tak spěchá, Killiáne? *Otáže se jej nakonec narovinu, když je dle ní zdvořilostem učiněno za dost a usadí se, aby si způsobně a elegantně sedla s nohou přes nohu a rovnými zády. Bylo těžké ji zahlédnout v jiné pozici a nevyrovnanou. Ani se zlatými kruhy v uších si nepohrávala. Byla snad až příliš stoická, klidná jako hladina vody s kterou nemohlo nic hnout.*
*Kill si při čekání na čarodějku upíjí chladnoucí čaj. Další si pro zatím neobjednává zatímco čeká. Jeho pohled se ke dveřím otočí jen sem tam, přesto každé cinknutí slyší velmi důrazně. Je mu však jasné, že Maddie si nepřijde zřejmě v botách s plochou podrážkou a proto jeho uši zaujme jen, když uslyší klapání. Otočí pohled a zahlédne, jak si čarodějka míří objednat. Proto vyčká, než si jej všimne a když je pár kroků od jeho stolu, tak se postaví. Její ruku zlehka přijme a zvedne výš, aby naznačil gesto políbení ruky, ačkoliv se s její rukou zastaví dobrých deset centimetrů. Jedná se pouze o symbolické gesto, které Killián běžně, hlavně v Americe naprosto vynechával, ale věděl, že Maddie jej ocení. Pak její ruku se slovním pozdravem spustí. Němé pobídnutí v podobě otočení okamžitě pochopí a ženě z kabátu pomůže, načež jej sám pověsí na věšák vedle boxu.* Žije a je ve smečce.. Rozhodlo se o tom na poslední poradě.. Alfa mě zároveň ujistil, že se ji pokusí vyhledat odbornou pomoc, ale nutit ji pochopitelně do ničeho nemůže.. *Odpoví ji během toho. Počká, až se žena usadí a sám si pak sedne na svoje místo. To si již před příchodem Maddie vybral tak, aby měla žena lepší výhled na dveře, tak jak by správně dle etikety měla mít.* Nespěchá to, omlouvám jestli moje zpráva tak vyzněla. Měl bych na vás jen prosbu. Možná spíše žádost, vím, že to nebude zadarmo. *Opraví se, než pokračuje.* Nedávno jsem měl tu čest se seznámit s králem Víl a bohužel jsem zjistil jednu nemilou skutečnost. Netuším jaké měl důvody k nerespektování mého soukromí tím, že mi nahlížel bez dovolení do hlavy, ale nerad bych, aby se taková věc opakovala. Rozumějte.. Mám v ní dosti důležitých informací a byl bych nerad aby se bez mého vlastního vědomí šířili jak je libo.. *Přednese ji svůj problém.* Bylo by ve vašich silách mi nějakým způsobem zajistit před tímhle ochranu? *Položí svůj dotaz a aby dal ženě najevo, že teď s mluvením skončil a dává ji prostor promluvit, tak si zvedne šálek a odpije z něj.*
*Jen spokojeně přikývne, ať na marko zdvořilých gest či odpovědi na její otázku. Její pohled zůstává prost emocí a jen těžko by někdo hádal - správně i špatně - co se jí asi tak honí hlavou. Maddie to dost možná bylo jedno, protože udělal vše správně a neměla potřebu jej v mysli chválit, když to považovala za něco, co by mělo být automatické. Jo, kdyby to automatické nebylo a začal to dělat kvůli ní, pak by snad o pochvale uvažovala, jenže takto? Meh. Raději se posadí a čeká na další odpověď, odůvodnění tohoto setkání. Kontakt mu přeci jen dávala, kdyby potřeboval pomoc. Střelí pohledem ke dveřím, kde se objeví zaměstnankyně, zjevně spěchající na odpolední směnu se značným zpožděním. Měla na tváři modřinu a pod nosem měla šmouhy po krvi, což byl zřejmě důvod pozdního příchodu, jinak vypadala až na uplakané oči vpořádku. Maddie stačilo jediné nahlédnutí do mysli dívky a měla jasno, že je obětí domácího násilí. Všechno to ale bylo tak rychlé, že se většina lidí ani nestačila otočit, natož snad něco zaznamenat. Ani Maddie sama kromě modřiny opravdu nic nezaznamenala, protože než si ji mohla prohlédnout, tak jí příhodně spadly do tváře vlasy, než by si ji mohl prohlédnout Killián. Vzpomínku, kde se snažila rychle upravit před zrcadlem a špatně si otřela krev však skrýt dívka nemohla. Civilka. Upozorní na ni Killiána později. Co kdyby byl její partner podsvěťan, že ano. Plynule, protože to bylo v řádu vteřin, se podívá zpátky na Killiána a jeho si prohlédne pečlivěji.* Tak král víl... V jaképak to bylo situaci? *Zeptá se. Stejně by si to zjistila, kdyby náhodou zatajoval. Měla roky praxe s tím lézt lidem do hlavy, stěží by to vůbec poznal, pokud neměl výcvik, což zřejmě neměl. Ačkoliv královu přítomnost si uvědomil...telepatie? Nebo to skutečně mohl poznat? Ale kdyby to poznal, donutila by jej na to zapomenout, že tam byla.* Bylo by to v mých silách. *Dodá po chvíli, snad trochu škrobeně, protože vlkodlak zřejmě netušil k čemu se upisoval. K čemu se upisoval s ní. Ale dozví se to. Snad za jakési sympatie vůči jeho osobě by mohla být mírná. Otázkou bylo...* Máš mi ale co nabídnout? Něco, co nezískám sama? *Zeptá se naoko lhostejně, i když oči jí zajiskří, když si předloktí složí před sebe na stůl a zkoumavě, zvědavě si ho prohlédne. Věděla by o jedné věci. Chtěla ale, aby s něčím přišel on. Zatímco jej nechá přemýšlet, tak jí donesou kávu s domácí šlehačkou. Maddie způsobně poděkuje a dlouhou lžící si tmavou kávu šlehačkou promíchá, aby zjemnila její chuť a zbytek elegantně očistí kapesníčkem, který poskládá a zastrčí pod okraj talířku a samotnou hlavičku lžičky si vstrčí do úst a poté položí na kraj talířku. Nebylo jí v kávě více třeba.*
*Kill dovysvětlí svůj problém a potom čeká na reakci Maddie. Sám se ke dveřím neohlíží, neboť prozatím necítil instinktivně nic, co by ohrožovalo je dva, takže nepovažoval za nutné zkoumat ostatní příchozí, když měl pozornost věnovat čarodějce před ním.* Byl přizván k jednomu zvláštnímu případu mým známým, který odhadoval, že by nám mohly být užitečné jeho znalosti. *Odpoví čarodějce.* Během toho mi promluvil v hlavě. Tak jsem zaregistroval, že se mi do ní dostal. Nevím, co vše si stihl zjistit předtím, než se tak stalo, ale silně mě to znepokojuje. *Dokončí svou odpověď na ženinu otázku. Killián kývne na její odpověď, když mu odpoví, že by to bylo v jejích silách. Čarodějka se však mýlila v tom, že by nevěděl, jaké riziko podstupuje. Killián si ho vědom byl a nehodlal slepě kývnout na první možnou nabídku. Byl ochotný k něčemu smlouvat. Kdyby však nedošli kompromisu, tak by čarodějce poděkoval za její čas a omluvil se, že potom nemá o její služby zájem. To je však předbíhání budoucnosti. Kill odloží šálek zpátky na podtácek, když ho Maddie vyzve, aby ji navrhl svou část dohody.* Vím, že v celkovém kontextu zřejmě není nic, co bych vám mohl nabídnout, co byste si nebyla schopná zjistit sama. Nicméně věřím, že jsou místa, kde by se vám dostávalo obtížně, ba by to pro vás mohlo být i nepřijatelné být na takových místech nebo v takové společnosti viděna. Za výměnu ochrany mé mysli vám můžu nabídnout informace ohledně mé práce, týkala by se li nějak ochrany civilů před podsvětem a jej samotného, v čem si troufám říct, že je náš společný zájem. Mohl bych vám i nabídnout informace související se smečkou, pokud by se nejednalo o její vnitřní záležitosti, ale pouhé řekněme "ohrožení někým nebo něčím" o němž se dozvíme. *Pronese Killián zcela klidně avšak s rozvahou. Volil pečlivě každé slovo, aby jej podmínky dohody příliš nesvazovaly, ale zároveň působily pro nejvyšší čarodějku atraktivně.* Byla byste li ochotná na takovou dohodu přistoupit, tak již teď bych pro vás měl dosti důležité informace. Rád bych však aby v případě dohody z ní byl vynechám zcela můj soukromý život, mý přátelé, rodina nebo vztah. *Dokončí svá slova. Stál si totiž za tím, že soukromý a pracovní život by se neměly míchat a tohle vnímal jako zcela věc pracovního významu.*
Zajímavé. Král se účastní případů obyčejných civilů. *Prohodí a pousměje se. Oči jí krátce zaplanou zvědavostí, ale poměrně rychle tyto jiskřičky zmizí. Možná si na jeho známého posvítí. Jeho nabídku poslouchala až do konce a spokojeně se tu a tam napila kávy.* Řekněme, že s drobnou úpravou vašeho návrhu. Sdělíte mi I vnitřní záležitosti smečky, pokud odtud bude pramenit ono ohrožení nebo problém, který by mohl ovlivnit civily či podsvět. Stejný princip bude fungovat s vaším soukromým životem a jeho účastníky. Pokud byste vy nebo někdo z vašich blízkých měli být ohrožením, problémem nebo tomu byli vystaveni, tak se to dozvím v nejbližší možné chvíli - ještě ten den, ideálně do hodiny, to stihnete obvolat i ostatní, kterých by se to mohlo týkat. *Potom zvedne bradu.* A dohoda bude platit do doby, kdy zde budete mít práci a smečku a já zde zároveň budu také budu pobývat, ať už jako nejvyšší čarodějka a nebo jen tak. Pokud se jedno z toho změní, tak o předmět, který vám bude mysl chránit, přijdete...nebo z něj minimálně odstraním ono kouzlo, pokud se nedohodneme na změně dohody. *Dodá. Víc od vlkodlaka nepotřebovala. Už tak jí bude říkat věci o něž by se neměl kvůli kodexu v práci neměl dělit s nikým z venčí. Jak zábavné, že policie bude donášet mafiánce, když to byli obvykle lidi od mafie, kteří donášeli policii. Zlatá magie a magické dohody, že nikdo nemohl donášet na ni.*
Není to obvyklé.. *Odpoví ženě Killián.* Jednalo se skutečně o výjimku.. *Dodá, zvlášť když si všimne zvědavých jiskřiček v ženiných očích. Rozhodně nehodlal dostat do jejího hledáčku Jacka Portera, byť by si přál sebevíc mu způsobit nějaké potíže za to, jak musí všechno řešit on. Dokončí variantu svého návrhu a vyslechne si ženiny protinabídky, načež zareaguje,* Pouze pokud bych považoval nebezpečí za větší než schopnosti smečky či mě samotného jej zvládnout. Stejně tak co se týká soukromého života.. *Pronese, načež se na ženu usměje.* Nebudu vás přece zatěžovat prkotinami, když toho máte na starost dost, že ne? *Prohodí řečnickou otázkou a odpije z chladného čaje. Navíc Kill nehodlal pro ženu špehovat. Pouze ji informovat. To by mu ani jeh morálka nedovolila, aby se stal špehem. Na dobu trvání smlouvy nic nenamítá. Stejně neviděl svoje budoucí působení v New Yorku nijak dlouhodobě. Zvlášť kvůli dopisu, jenž mu došel včera.* Dohodneme se tedy? *Zajímá se, zda se na podmínkách shodli, nebo nad nimi budou ještě chvíli uvažovat.*
Fajn. Dohodneme se. Dnes vám ale nemám čas tvořit ochranný amulet, stále mám povinnosti v rámci obyčejného života. *Ucukne jí koutek a napije se naposledy kávy, čímž ji dokončí.* Připravím dohodu. Podpis bude krví, je to jistější. *Oznámí mu a postaví se, načež si opráší svůj oděv, který byl už tak dokonale čistý a počká, zda i on vstane. V trochu familiárnějším gestu k němu přikročí a postaví se na špičky, aby naznačila polibek na tvář. Místo něj však přijdou slova.* V kuchyni je mladá žena, Francesca. Domácí násilí zcela očividně, má viditelné modřiny, bavte se případem. *Odtáhne se. Bylo z podivem, proč byla tak diskrétní a měla jakousi úctu k pověsti a hrdosti oné ženy, když to prohodila tak tiše, zatímco obvykle neměla problém nahlas a otevřeně mluvit o aktech, orgiích a čemkoliv jiném. Teď už formálněji mu podá svůj kožich s tázavým a přesto možná oznamovacím "mohl byste?" a po obléknutí se mu formálně podá ruku, aby se rozloučili tak, jak se spíše patřilo k jejich vztahu.* Nashledanou, Killiáne, velmi brzy se opět uvidíme.
*Killián na její slova přikývne. Byl rád, že se dohodli v takových mezích, které byly přijatelné pro oba.* Chápu.. Dejte vědět, až budete mít čas.. *Odpoví ji a sám dopije čaj. Na podpis krví přikývne. Bylo mu to jasné, i když trochu ho vrtalo, že mu nevěří, nicméně se ji nemohl divit. Jistě potkala za svá léta dost lidí, kterým věřila a oni ji zradili. Zvedne se, když se zvedne Maddie a čeká, co chce udělat, když k němu přistoupí. Trochu skloní hlavu, aby nemusela tolik na špičky a poslouchá, co mu chce říct.* Bohužel pro ni nemohu moc udělat.. Jen ji nabídnout pomoc policie.. Pokud sama svého trýznitele nenahlásí, tak jsme bezbranní.. *Odpoví ji s lítostivým pousmátím tiše, když se již odtáhne. Převezme si její svrchní oděv a pomůže ji ho obléct, než přijme její ruku a stejně jako při pozdravu ji zvedne výš, nicméně rtů se nedotkne a zase se zastaví o něco víc od nich. Kdyby si byl s ženou bližší, tak pravděpodobně se její rukou přiblíží téměř až ke svým rtům, jako to dělal se svou babičkou, ale k nejvyšší čarodějce si uchovával jistý zdvořilý odstup, který snad i ona ocení.* Nashledanou, pěkný zbytek dne.. *Rozloučí se s ní i on, než zamíří k pokladně za ně zaplatit. Přes pokladní pošle mladé ženě, tím, že díky Maddie znal její jméno, nadepsaný složený kus papíru, který obsahoval jeho pracovní telefonní číslo se zprávou, že kdyby se cítila v nebezpečí, tak může zavolat. Víc udělat stejně nemohl. Poté se otočil a čajovnu opustil.*
Já se neptala. Očividně ti nejde ovládat tvé hlasy, mám podezření na vraždu, možná i mnohonásobnou a to že to nebyl člověk nevylučuje jiné podsvěťany a stejně tak ti to může dělat problém ve vztahu s vlkem. Takže si vyber. Buď teď se mnou půjdeš dobrovolně nebo se znovu už ptát nebudu a stejně tě tam dotáhnu. Ale pravda, do Praetoru tě nevezmu. Smečka bude lepší.*Ušklíbne se čarodějka a podle reakce buď vlkodlačici jednoduše vypne příkazem do mysli - tedy přikáže jí ztratit vědomí - a nebo ji chytne za ruku, upevní stisk telekinezí, aby se jí nevysmekla, druhou utvoří portál a protáhne ji směrem k Jade Wolf, sídlu Brooklynské smečky, kde měla známého. Momentálně policistu mínila využít. Proto po přechodu a uzavření nechá Eden být a vytáhne z kapsy ohnivou zprávu, na níž se pohybem prstu začnou objevovat písmena, která poskládají jednoduchou větu.*/Potřebovala bych Vás využít. Sejdeme se před Jade Wolf. Hned. Maddie Colban./* Papírek na okecávačky nebyl dost velký, takže mu muselo stačit, že vykala, když papírek vyslala v záblesku ohně k adresátovi - Killiánovi Seymourovi. Pak už hlídala Eden, aby jí ta holka nezmizela a netrpělivě poklepávala podpatkem o zem. Brzy má být někde jinde.*
*Maddie měla štěstí, že byl zrovna v kanceláři sám, když mu přišla ohnivá zpráva, jinak by měl asi co vysvětlovat. Přečetl si, co mu píše a koukne se na hodinky.* /Ta si umí vybrat dobu, teda../ *Povzdechne si pro sebe. Oznámí nadřízenému, že si jede pro něco k jídlu, odpíchne si pauzu a vyjede autem k Jade Wolf. Ani se nepřevléká z uniformy.* /Ono se to řekne, hned.. Ale ne všichni si umí vytvořit portál, že ano../ *Brblá si pro sebe v hlavě, když jede skrz ulice New Yorku. Ano.. Stále byl naštvaný z posledního setkání s jeho prarodiči. Nakonec se dostane k Jade Wolf, ale chvilka to rozhodně nebyla, no.. Vystoupí z auta, když jej zaparkuje a namíří si to ke dvěma jediným osobám, co u Jade Wolf postávali.* Zdravím.. Co se stalo? *Zajímá se, když si zkontroluje čas na svých hodinkách.*
*Eden byla naštvaná, zmatená, vyděšená, cítila, že Bello by tu drzou čarodějku nejraději zabil, stejně tak jako teď všechny, kdo by se jí postavili do cesty. Zatínala si nehty do dlaní a hleděla na to, co se dělo před ní. Pak se ale ušklíbla na nově příchozího.* Co se stalo? Tahle šílená čarodějka je vskutku pomatená, nepochopila mou nemoc a teď jsme tu. Možná kdyby nebyla taková chladná mrcha, vyřešilo by se to jinak. Takže vás teď žádám, v ohledu zdraví nás všech, aby jste mě nechali na pokoji. *Pronesla a podívala se nejprve na čarodějku a pak na mladíka.* Jediný, s kým budu tady na tom místě mluvit je Alfa, s nikým jiným. A určitě ne s touhle *sjela si Maddie opovržlivým pohledem* mrchou.<div> </div>
*Maddie jen díky svým způsobům znovu neprotočí očima a sepne si ruce poklidně za zády, záda vyrovnané v hrdém gestu a stejně tak působící výraz. Kdyby si k srdci měla brát názory každého podrážděného vlkodlaka, podsvěťana, nefilim a nebo civila, tak se nezaobývá ničím jiným a ti lidi jí stejně za to nestáli. Bylo jen velmi, velmi málo osob, jejichž názoru si cenila a i ty se řadily zpravidla mezi mocnější bytosti, ať už s ní srovnatelné nebo mocnější. Poslední mladá osoba, jejíž názor ji zajímal a nebyla ani trochu mocná, byla Elinor. Slepá civilka bez zraku, jediná, kvůli níž kdy porušila kodex a byla to jak její blízká přítelkyně, tak milenka, kterou navštěvovala do konce jejích dní. Taková byla láska k jedné dívce, ale přesně taková byla neopakovatelná. Každá láska vypadala jinak. Na rtech se jí nakonec zformuje úsměv.*Dobrý den, Killiáne.*Pozdraví vlkodlaka, který se jí pozdával už na jejím plese. Byl elegantní, galantní, měl v sobě šlechtice, což jí potvrdily i její zdroje. Mluvit o nich ovšem nechtěla. Byli tu z jiného důvodu. Pohlédne na Eden a zlehka pozvedne obočí.*Nikoliv, štěně. Schizofrenie je v kombinaci s lykantropií velice nebezpečná a vzhledem k tomu, že jsi řekla, že nechceš znovu zabít, tak mi je vlastně úplně jedno, zda jsi zabila zvíře, člověka, nefilim nebo podsvěťana, protože tě k tomu tvá nemoc očividně donutit dokáže a je třeba, aby jsi měla někoho nad sebou, kdo tě bude učit a kontrolovat.*Byla praktická. Zfoukla problém, přehodila ho na bedra někoho jiného a pokud se problém znovu vyřeší, tak za ní se nepůjde, protože bude mít alfu. Nebo ji bude kontrolovat Praetor, pokud ji smečka nepřijme a ona uteče. Ale pokud se vyhne obojímu, tak ji Maddie bez rozpaků udá lovcům jako potencionální nebezpečí.*Nejsi v pozici, kdy si můžeš vybírat, Eden. Bude ti muset stačit tady Beta, Killián Seymour.*Oznámí jí a vytvoří si portál.*Teď když mě omluvíte, tak mám nějaké neodkladné jednání. Nashledanou a ať se vám na pozicích daří, Killiáne.*Popřeje a nenápadně naznačí, že nemyslí pouze ve vedení smečky. Eden pojistí telekinezí, aby se do portálu nevrhla sama a až když jím projde, tak ji magie pustí. To už se ale portál s lupnutím zavře a Eden zůstane na parkovišti před Jade Wolf sama s druhým vlkodlakem.*
*Na pozdrav Maddie kývne hlavou, načež se podívá na vztekající se vlkodlačici. Když mu dojde, že tohle asi nebude rozumná odpověď, tak se pohledem vrátí na Maddie a mlčky ji jím vyzve, aby teda mluvila ona. Nad tím, co mu řekne se musí slabě zamračit. Jestli to byla pravda; jakože pochyboval, že by si to Maddie vymyslela, to spíš by si tipnul, že by to udělala ta vlkodlačice, aby byla zajímavější, ale kdyby to byla lež, tak by to dle něho čarodějka zjistila; tak to byl velký problém.* Alfa je bohužel příliš zaměstnaný. Z toho důvodu jsem tu já. *Doplní ještě slova ženy a když prohlásí, že musí jít, tak přejde k vlkodlačici a uchopí ji pevně mezi loktem a ramenem na jedné ruce a druhou ji stáhne za záda, vytáhne skoro k lopatkám a tam přidrží na předloktí. Pozvedne ještě tázavě obočí k Maddie, jestli svoje poslední slova vysvětlí, ale žena zmizí portálem.* Půjdeme dovnitř. Počkáte v cele a na druhý den alfa rozhodne co s vámi.. *Informuje ženy a rukou, kterou ji tu její držel stočenou, ji potlačí zároveň do zad, aby se dala do pohybu.*
*Vztekle sebou trhla, aby se vymanila z jeho sevření.* Já ale nikam jít nechci, slyšíte? Tohle je jeden velký výmysl a nedorozumění! *Jak Maddie odešla, tak začala Eden pociťovat, jak se její hlasy zase vrací. Slyšela je všechny, Bella, Remiho, i Aluru, tak hlasitě a tak intenzivně, jako kdyby je jejich potlačení pobouřilo a oni o sobě nyní začali dávat vědět mnohem více.* /Jsi nicka. Zabij ho. Hlavně dýchej. Za nic nestojíš. Rozpárej mu hrdlo. Jsi vrah. Dýchej. Nemáš na světě míst./ Tak dost! *Vykřikla Eden nahlas, ne ale na vlkodlaka, nýbrž sama na sebe, na své hlasy, jako kdyby snad byla možnost, že je to jakkoliv uklidní. To se ale nesdtalo, ba naopak, překřikovali se jeden přes druhého a Eden měla pocit, že se jí rozskočí hlava.* Prosím. *Kníkla tiše.* Prosím dost. *Propukla v pláč. Po tvářích se jí snášely slzy, jak moc se snažila v hlavě bojovat se svými trýznitely.
*I když dívka byla vzteklá a trhala sebou, tak Kill byl silnější a nepovolil. Ke všemu měl také dost zkušeností se vztekajícími se osobami, které zatýkal, aby její chování zvládnul částečně odhadnout.* Nejvyšší čarodějka je myslím si dostatečně vážený post, abych její slova nebral na lehkou váhu. A vy zjevně máte nějaké problémy. Bohužel dokud jste v New Yorku, tak spadáte pod zdejší smečku. Druhou možností by byl Preator a tam by s vámi už vůbec nejednali v rukavičkách, takže vám doporučuju poslouchat. *Odpoví ji a dívku vede dovnitř Jade Wolf. Rychle s ní projde skrz společné prostory, aby se vyhnul zbytečným otázkám a zamíří dolů do sklepení. Killián neměl jak vědět, že nemluví na něj, nicméně to nic neměnilo na tom, že dívku odvedl k celám.* Je mi líto, ale pustit vás nemohu. *Odpoví ji alespoň, když dívku opře o stěnu vedle mříží, a aby mohl uvolnit ruku, kterou ji držel mezi ramenem a loktem, tak ji za záda stáhne i druhou ruku. Obě přidrží jednou svojí, zatímco tou druhou odemyká zámek na cele. Mříž poté opatrně otevře právě za něj, jelikož si byl vědom skutečnosti, že mříže obsahují stříbro. Poté vlkodlačici navede dovnitř.* Jak jsem již řekl. Ráno dojde alfa a ten rozhodne co s vámi. Nechám mu zprávu. Nepokoušejte se mříže otevřít ani zničit. Obsahují stříbro a váš dotek by byl velice bolestivý. Dobrou noc. *Popřeje ji ještě a pak dívku pustí. Z důvodu vlastní bezpečnosti a toho, aby neutekla, ji musí při puštění trochu strčit, aby se po něm nemohla hned ohnat a musela nejdřív nabrat svou rovnováhu. Pak rychle zmizí za mříže a zabouchne je. Zámek cvakne a Kill se ještě zodpovědně přesvědčí, že je mříž skutečně zabezpečená. Poté zamíří ven a do svého auta, kde nechá na telefonním záznamníku nahraný vzkaz pro Daria o vlkodlačici v cele, a odjede zpátky do práce.*
*Dlouhými kroky mířila skrze ulice směrem k divadlu, kde se měla sejít se zástupcem upířího klanu, Teoncem. Její věrný vazal byl natolik velký gentleman, že ji pozval k tomuto setkání na operu na prestižní místo. Balkóny, kde budou mít soukromí měla vždy v oblibě. A protože to byl její společník pojištěný magickou dohodou, tak kontaktovala pouhé nezbytné minimum svých vazalů, aby jí případně kryli záda. Teonce je neznal a oni na sebe nebudou nijak upozorňovat. Ale budou tam a to stačilo. Podpatky v pravidelném klapotu dopadaly na zem a černé vlasy vyčesané do vysokého drdolu v podvečer odhalovaly její šíji, na níž byl zavěšený zdobný náhrdelník. Na sobě měla emeraldově zbarvené šaty a lodičky v černé barvě, stejně jako psaníčko v její ruce. Přes ramena měla přehozené černé sako, které zčásti halilo její odhalené paže a kromě černé linky, řasenky a jemných bronzových stínů neměla žádné další líčení. Laní oči bedlivě pozorovaly okolí a Maddie Colban se vyhýbala s nečitelným výrazem bezdomovcům, kteří se tu a tam v její cestě objevili. Jinak se držela středu chodníku a jen jemným podvědomým nátlakem přiměla obyčejné civily z její cesty ustoupit. Dnes neměla zájem o obdivování její osoby anžto známé modelky, kterou si ukradla ambasáda spojených států z austrálie. Na prsteníčku stále měla z nostalgie prsten, jež ji pojil s jejím manželem, možná už bývalým, když se vzali dvě století nazpátek. Nebo by někdy mohla zabít dvousté výročí s mužem, jehož milovala i nenáviděla zároveň, jež jí naháněl husí kůži. V psaníčku se s brněním rozezní telefon, který vytáhne a hovor přijme.*
Po dlouhé době se zase cítila dobře. A aby také ne! Už od rána se ani jeden z jejích hlasů ani neozval. No tedy, ne tak, aby to Eden nějak poškodilo. Sem tam něco prohodil Remi nebo Bello, ale ve výsledku to nebylo nic, co by se nedalo přejít. Přišlo jí do studia dnes hned několik zákazníků, celkem jich bylo šest, kteří se od ní nechali nafotit, takže i tržba byla dnes obstojná. Vydělala si něco navíc a tak nějak už teď věděla, že až dojde její dnešní progres nadřízenému, bude také jedině rád. Eden pracovala jako fotografka pro jednu z firem, jež měly pobočky po celém New Yorku a dalších městech. V té své se střídala s protismněnou, kterou zastávala ještě jedna holčina. Občas sloužily spolu, občas tu byla jedna z nich sama, dnes tu byla sice jen Eden ale i tak se jí dařilo. Zvolila dnes jednoduchý outfit. Oblékla si pouze bílý rolák s dlouhým rukávem a vysoké, béžově kalhoty s volnými nohavicemi, které držel pásek s dominující, zlatou sponou. Vlasy si nechala volně rozpuštěné. Vypla osvětlení, uklidila fotoaparát, zhasla světla a vyšla před studio. Zamkla za sebou a rozhodla se celá natěšená vyjít k domovu. Kdyby se tak byla rozhlédla, ale Eden byla občas až moc ukvapená. Proto se vcelku lekla, když zacouvala a srazila se s nějakou osobou, přičemž sama Eden upadla na zem. /Skvělý, trapas./ ,,Moc se omluvám, já, pardon," mumlala, se strachem i vzhlédnout. Nemusela se ani dívat na svou dlaň, aby podle bolesti poznala, že je sedřená do krve. /No super. Moc fajn, ksakru!/
*Prudce se zastaví, když se jí do cesty připlete osoba, která z nepochopitelného důvodu začala couvat, ale ani to nezamezí nárazu do jejího těla. Sykne a nespokojeně mlaskne, když ji dívka přiměje ukročit o krok zpět, aby neztratila rovnováhu. Přísně se na ni podívá, když rozpozná mladý obličej a už by se snad i natáhla, aby si pohrála za trest s její myslí, ovšem nakonec to neudělá.*Ty co?*Zeptá se trochu otráveně, co chtělo děvče na svou obhajobu říct, načež k ní natáhne ruku, nevybíravě ji uchopí za dlaň zamazanou krví a postaví ji. Ihned ji ovšem znechuceně upustí a volnou rukou si z psaníčka vybere kapesníky.*Podej mi mobil.*Řekne děvčeti, které jí ho svou neomaleností vyrazilo z ruky a pozvedne na ni obočí, kterým ji vyzývala, ať se jen pokusí být drzá poté, co ji málem srazila. Vlhčeným kapesníkem si znechuceně otře ruku od její krve a přejde ke koši, kam ubrousek vyhodí, načež jeden nabídne z balíčku také dívce a pokud si ho vezme, tak sama další vytáhne, aby jím otřela telefon od nečistot.*Měla by ses dívat na cestu.*Upomene ji poučným tónem, když si telefon čistí. Pokud jí ho sama dívka nepodala, tak pro ni mohlo být záhadou, kde se v její ruce objevil zničehonic. Magie byla užitečná věc a Maddie si pomocí iluze dopomáhala při telekinezi na veřejnosti, aby nikdo nepostřehl, že magii použila.*
Eden se na ženu, jež se stala její obětí zadívala a naklonila hlavu na stranu. ,,Já, no, omlouvám se," špitla tiše. Hned na to ale pohled sklopila, jelikož za dívkou spatřila sobě tak známý, černý stín. /Ne ne ne, zalez. Nech toho./ Ačkoliv její pozornost zase začala skákat a přepínat se, ale i tak si všimla, že mobil se jí objevil v ruce, i když jí jej Eden nepodala. /Ach tak, čarodějka./ Přešlápla na místě, utřela si ruku do nabízeného kapesníčku a následně jej nechala přitisklý na ráně, alespoň do té doby, než se nezacelí. Její hlavu ale začal v dalším momentě zužovat strašný tlak. /No tak, jen jí vynadej, koukej, jak nese nos nahoru./ Eden trhla hlavou v nepřirozeném pohybu, který by nikdo jen tak neudělal, než ale sklopila pohled zlehka k zemi. ,,Dám si na to už pozor," hlesla a chtěla odejít, ovšem v ten moment se usmála, respektive nadzvedla jeden koutek rtů do zlomyslného úšklebku. ,,Myslíš si, že když jsi čarodějka, můžeš se chovat jako povýšená mrcha?" Hned ale, jak to vyšlo z jejích rtů, si připlácla ruku na ústa. Tohle nebyla ona, promluvil z ní Bello. Jak to ale asi teď mohlo vypadat? /Zatraceně, zatraceně, zatraceně!/ Aniž by cokoliv řekla ženu obešla. ,,Zavři hubu, buď zatraceně zticha," promlouvala nahlas. Lépe se tak uklidnila a lépe tak uklidnila i své hlasy.
*Stroze přikývnula, dokud dívka nepromluvila. Ač se to nezdálo, tak Maddie měla celkem sílu i bez magie, což bylo díky tréninkům, které si stranou od všech dopřávala a mnohdy se staršími čaroději, kteří ji měli co učit. Právě nyní to mohla pocítit na své kůži i drzá holka, kterou stiskem za paži vtáhne briskně do uličky, než by si toho někdo všimnul. Na podpatcích se pohybovala stejně jistě jako bos a děvčetem švihla o zeď. Z psaníčka pověšeného za řetízek na rameni volnou rukou vatáhla ostří malé tlačné dýky a skončilo přitisknuto pod ohryzek, kde by se krví zadusila, když by ho zabodla.*Maličká, já se můžu chovat, jak se chovám, protože já jsem tady paní. A nepotřebuji k tomu magii.*Usměje se a je velice sebevědomá. Vyrostla na dvorech, učila se bojovat, chodit jako dáma, intrikovat jako správná šlechtična nebo politička, tahat z povzdálí za nitky a dělat špatné věci, aniž by na ni padl jen náznak podezření. Sebevědomí jí přinášela i kouzla, která ji chránila, magie, kterou měla k dispzici, která nyní chránila iluzí ty dvě, aby je nikdo neviděl v této uličce, aby všichni odvrátili myšlenky i pohledy od uličky a případné kamery skrze iluzi také nepronikly. Myslí vnikla do té její, aby ji to bolelo, ale ne natolik, že by měla potřebu křičet. Pátrala po tom, co je zač. Když to získá, tak se jí po rtech rozlije povýšený úsměv.*Dej si pozor, z koho si děláš nepřátele, Eden. Mít proti sobě čaroděje se ti může vymstít.*Poradí jí sladce a to ani nedodává, že je nejvyšší čarodějkou.*Ale co já vím, jsem jen povýšená mrcha a ty vlček, který nemá dost světa v nohách.*Ušklíbne se a pustí ji. Nenechala na ní jediný škrábanec, když se letmo pousmála.*Kroť své hlásky, nebo to udělám za tebe, maličká.*Prohodí mile a zlehka ji pohlasí po tváři. Potom ale odstoupí, pozorujíc ji tmavýma očima. Tlačnou dýku schová zpět do psaníčka a nakloní zlehka hlavu na stranu.*
Tak moc se chtěla omluvit, tak moc chtěla celou situaci zvrátit. Tak moc by si přála, aby se tohle nikdy nestalo. její dobrá nálada byla okamžitě pryč. /Do ní, honem! Ukaž, kdo je Eden když je zlá!/ Eden se vlastní pěstí udeřila do hlavy a z očí jí začaly stékat slzy. ,,prosím," špitla, ,,nechci žádné problémy, nech mě na pokoji, ať neublížím tobě a nebo někomu jinému," dostala ze sebe přiškrceně a s pláčem. V dalším momentě se ale rozesmála. ,,Ale ne, jen pojď, dlouho jsem se tak moc nepobavila." V dalším okamžiku ale opět usedavě plakala. Zavřela oči. /Neotvírej je, neotvírej je, neotvírej je./ Odolávat tomu ale nemohla. Jakmile své oči otevřela, svět kolem ní byl v té stejné halucinaci, v jaké ho vídala ve svých záchvatech. Z nebe se spouštěl rudý déšť, budovy kolem hnily a jejich kusy odpadávaly na zem, kde se rozpouštěly v kalužích krve. Stejnou krev měla i na svých rukou, které se začaly prodlužovat v drápy. ,,Zatraceně, tohle ne," zakňučela zničeně, ale hned na to se zadívala do očí ženě, jež stála proti ní. ,,Vybrala jsi si na vybíjení své panovačnosti špatnou osobu, čarodějko." Edenin hlas byl nepřirozený, hluboký, její oči prudce zmodraly a rozzářily se. Věděla, že teď už není cesty zpět. Cítila moc dobře, jak malinká teď je. Kontrolu převzal Bello. Napřáhla se a rukou, jež teď zakončovaly ostré drápy se ohnala proti obličeji čarodějky, načež jí od sebe odstrčila. Dostala se do prostoru a zadívala se jí do očí, s pobaveným úšklebkem na rtech. ,,Tak na co ještě čekáš?" zasyčela se přikrčila se.
*Maddie se zarazí nad těmi změnami.*/No jistě.../*Napadne ji, ale měla dojem, že schizofrenie se mísila s poruchou multičetné osobnosti. Musela se rozesmát, když v její mysli zahlédne to, co vidí ona. Nemusela ji ani mučit, to děvče se mučilo samo. Možná nějaká její čas toho děvčete litovala a Maddie by jí byla i pomohla, ale ne pokud by z toho něco neměla. Přesto byla zajímavá. Maddie se nemínila prát, byla oblečená do divadla a nebyly v prostředí, kde to bylo vhodné, proto se po magii natáhla a telekinezí sevřela její ruku. Poté Eden telekinezí přitiskla ke zdi, aby se ani nemohla pohnout a vlezla jí do mysli.*/Dost! Dnes v této hlavě bude jen Eden a nikdo jiný!/*Přikázala vyšinuté mysli, která halucinovala s hlasy, podléhala jim a měnila emoce, čemuž očividně přisuzovala jména. Věděla, že vlkodlačice nemůže odolat magii, kterou poslala do její mysli. Na to byla moc mladá a i kdyby se magii snad zvládala bránit, tak tak silné manipulaci a příkazům by neodolala.*A nyní...*Podívá se na dívku.*Měla by jsi brát na schizofrenii léky. A možná bys měla zjistit zda spíše nejde o poruchu multičetné osobnosti ruku v ruce s tím.*Poradí jí a urovná si s hlubokým nádechem šaty. Maddie uměla být milá, uměla s lidmi manipulovat, aniž by ji prokoukli. Jak jinak by vedla mafii a získávala podpisy k magickým dohodám? Jak jinak by získávala na svou stranu tak sakra moc silné společníky? Díky tomu, že se uměla chovat. Ano, k dívce panovačná byla, srazila ji, ale jistá arogance ke starším čarodějům prostě patřila.*Ukaž mi tu ruku.*Prohodí. Jestli chtěla, ať jí ta holka věří a aby mohla její mysl prozkoumat někdy, až bude více času - což jí říct nemínila - tak potřebovala její důvěru. Stala se nejvyšší čarodějkou Bronxu, aby toto město chránila a třebaže měla jen jednu část, mínila chránit všechny, i když svým vlastním způsobem a její vlastní osobní zájmy v jejích obchodem byly také pojištěné, protože všichni věděli do čeho jdou.*Začněme jinak, maličká. Jsem jaká jsem a za nepřítele mě nechceš. Ale jako možný spojenec, pokud mi budeš mít co nabídnout, se ti můžu hodit.*Přitáhne si její ruku, ale nenechá ji se uhnout. Jediným pohybem její dlaně nad Edeninou jí ranku vyléčí zcela, i když zčásti se o to už vlkodlačí regenerace postarala.*
Eden musela silné zpracovávat to, co se právě stalo. Najednou bylo ticho. Hrobové ticho, které už dlouho nezažila. Ano, měla sice dny, kdy slýchávala všechny tři jen velice zřídka, ne-li skoro vůbec, ale nic se nevyrovnalo tichu, jež vnímala teď. Okamžitě vypla, její oči nabyly předchozího zbarvení, jež měly normálně a stejně tak se změnily i její drápy v lidské prsty a nehty. Dívala se na ženu před sebou, vnímala, co udělala, co říkala a divila se, jak klidně dokáže vnímat každé její slovo. Povolila svaly a nechala vyléčit svou ruku, zatímco jí dál hleděla do obličeje. Já, z tohohle mám strach. Nechodím ani mezi lidi pokud cítím větší nátlak, a ty hlasy, Bello, on... vyhrožuje že když budu něco brát tak mě zničí, a já už nechci nikoho zabít, už nikoho dalšího zabít nechci. *Po tvářích jí steklo pár slz.
*Přes rty se jí mihne úsměv a dívce povolí sevření. Stále ji ovšem drží, aby jí neutekla.*Takže vražedkyně?*Prohodí, když je k dívce zády a přes rty se jí mihne zlý úsměv, který ovšem zmizí dříve, než se na ni podívá. Přejde k ní a setře jí jemným pohybem slzy z tváře, načež se na prst podívá a slzy jí otře o rameno, za nějž ji jakoby povzbudivě stiskne.*Jak víš, že nepůjdu a nekontaktuji lovce? Oni jsou přeci podsvěťanský zákon a pořádek, naše policie. Co mi nabídneš za svůj život, Eden? Za to, že tě mohu nechat, cítit se dobře alespoň občas?*Zeptá se mile, jakoby byly přítelkyně. Zcela ji ze své moci pustí a o to více posílí bariéry okolo nich a připojí k nim telekinezi, aby dívka nemohla odejít a nemohla do ní už ani jednou zkusit strčit. Ovšem pochybovala, že by se o to pokusila znovu. Uvažovala, jak velká je pravděpodobnost, že se dívka na tichu v hlavě stane závislou. Byla nějaká možnost? Nikdy to nezkoušela v dlouhodobém měřítku. Udělala to, když se jí to hodilo, ale většinou jednorázově a pak odešla a osoba jí už do života nevstoupila. Co by se stalo, kdyby jí dívka do života vstoupila víckrát, chtěla ji, potřebovala?*
*Eden ale naklonila hlavu na stranu a o to upřeněji se na čarodějku zadívala.* Ne, takhle to nechci. *Zašeptala tiše a nasucho polkla. Tohle už si zažila, kolikrát jí někdo vydíral za to, že prozradí její vraždy. Hleděla na ženu a zvažovala veškeré své možnosti.* S tímhle vším už žiju strašně dlouho. *Pronesla uklidněně a sjela si jí pohledem.* Nenechám se od tebe vydírat, ať už jsi kdokoliv a už vůbec ti nebudu nabízet nic za to, co jsem v podstatě nikdy nezažilo. S těmi hlasy a halucinacemi žiju každý den, každý boží den, od rána do večera a už si ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy cítila tak, jak se cítím tak. A může to být sebekrásnější pocit, nebudu ale za něj směňovat s čarodějkou. Zavrčela Eden. I když se jí její hlas chvěl, tak tón byl stále pevný a neústupný. Po těch všech letech se naučila být neústupnou a neoblomnou, učil jí tak Bello, i když jej tak moc proklínala.* Takže pokud mě míníš vydírat skrz moje pochroumané psychické zdraví, které nemá na vině nikdo jiného než tenhle celý, podsvětský svět a bez něj bych vedla bezstarostný život, tak ne. Nechci tvou pomoc. *Zasyčela nakonec.
Ale já tě nevydírám. Právě ses mi přiznala k vraždám a mou povinností je podsvět chránit.*Ušklíbne se Maddie.*A chráním jej před démony i před jeho obyvateli. Dřív nebo později bys mohla totiž svět stínů vyzradit a to ti dovolit nemohu. Takže Praetor je pro začátdk dobrá cesta, abych si tvé vraždy nechala pro sebe a oni ti pomohli.*Měla v Praetoru své lidi, snad všude měla své lidi. A tu holku chtěla mít pod dohledem. Možná si ji chtěla přivázat k sobě hned, ale bez její důvěry to nebude ono. A Maddie dokázala být trpělivá.*Takže si uděláme výlet na Staten Island.*Oznámí jí a natáhne k ní ruku a druhou vytvoří portál.*
*Eden se jí ale vytrhla.* Nikam nepůjdu, k ničemu jsme se nepřiznala, možná že jsem řekla, že jsem někoho zabila, ale třeba to nebyl ani člověk. *Zavrčela. Tak nějak tušila, že kdyby jí čarodějka vlezla znovu do mysli, tak by tam mohla informaci o jejích činech dohledat. Co se ale Eden týkalo, ona sama byla v pohybu ve své mysli dost zběhlá. V jednoduchodti, strávila s Belle, Remim a Alurou dost času na to, aby našla i jejich silné stránky, ze kterých by mohla těžit Eden. Nejeden čaroděj se jí pokoušel dostat do hlavy a nejeden čaroděj se tam ztratit kvůli chaosu, který uvnitř dívčiné hlavy vířil a který dokázala Eden nasměrovat proti dotyčnému.* Nic na mě nemáš, nikam s tebou nepůjdu. Nic jsem neudělal.* Zdvihla hrdě hlavu.
Nemôžeš ma takto naháňať, také rozhodnutia vyžadujú čas. *Namietne nesúhlasne pri čom mu úsmev stále poskakuje na perách. Sám sa divil, aký pokojný bol. Zabúdal na démonov, zabúdal na prácu a len si spokojne užíval svoj voľný čas. Vo svojej podstate, nikto mu to nemohol vyčítať, každý by bol po neustálom pracovaní unavený a v núdzi si oddýchnuť. Pri jeho otázke však len spojí pery zatiaľ čo na neho upieral pohľad pri svojom tichom uvažovaní.* Vzhľadom na to, ako si opisoval jedlo.. možno niečo spojené s tým. Ale aj napriek tomu by som ťa asi odhadol na študenta.. hlavne keď si tu z Európy. *Podotkne pri čom si postupne uvedomoval, že si na seba sám šil búdu. Nebolo to nič drastické len biele klamstvá, avšak aj tak to nie vždy bolo príjemné. Tak či onak, tušil, že jeho odhad nebol správny, avšak dokázal sa s tým zmieriť. Nebol tu kvôli správnym odpovedia, ale kvôli dobrej nálade.* To znie šľachetne. *Odvetí sú so skutočným záujmom pri čom v jeho hlase nebolo možné nájsť výsmech. Vždy mu niečo také prišlo dobré. Aj keď problémom civilov moc nerozumel dobré úmysly boli vždy náležite ohodnotené.. teda aspoň by podľa neho mali byť.* Ono tak rôzne. Študujem, ale zároveň si privyrábam.. *Odvetí pri čom príliš do hĺbky nešiel. Držal si svoj odstup, ktorý sa zdal na prvý pohľad nevinný. Mal však drobné výčitky, že Sunovi klamal takto do očí.* Nepozraj tak na mňa. *Mierne do ryšavca drgne plecom tým svojim nakoľko mu jeho pohľad neunikol. Ono lovecké rody boli často... otázne, ale pokiaľ Sander vedel nič otázne sa nedialo. Aspoň veril, že nie je potomkom incestu. Nebolo vo zvyku, aby bol Sander zahanbený avšak prikývnutie Sunila, že lichôtku skutočne myslel na jeho osobu.. sám už na chválu nebol zvyknutý. Či už išlo o prácu, alebo o súkromné vzťahy. Lichôtky počul naposledy keď bol ešte vo vzťahu s Triss a to už bolo.. viac než dávno. Tento fakt ho tak vyvádzal z miery a len sa naďalej mierne učarovane pozeral na chlapca.* Či mám veľké oči neviem, ale poznámku o zelenej si vezmem k srdcu. *Prisľúbi mu pri čom sa spokojne usmeje zatiaľ čo si dlaňou prehrabne vlasy. Bolo vidno, že sú už spotené a nie úplne fresh, ale nič lepšie teraz nezmohol.* Je to celkom jednoduché. *Zasmeje sa keď vidí jeho ohúrený výraz.* Viac menej len skladáš štvorček a potom vytiahneš pár rôžkov.. a je to. *Vysvetlí mu zatiaľ čo sa mu naťahuje hlavou cez plece a prstom ukazuje na jednotlivé časti. Sunove slová však neočakával. Nebol si istý či také slová niekedy vôbec počul. Mierne mu tak padne sánka, podobne, ako Sunilovi pred chvíľou a lapne po dychu.* Ehm.. už budem vedieť. *Prisľúbi mu zatiaľ čo mu stále v hlave šrotovali ozubené kolieska. V momente sa však narovná pri čom schmatne servítku a takmer poskočí na sedačke.* Nie nie len.. vlajka ti už začína kvapkať po tvári. *Zahovorí pravdu pri čom mu len dlaňou zľahka pridrží bradu a servítkou mu utrie okolo vlajky na jeho druhom líci. stále mal pocit, že mu srdce vynechávalo údery.* Viem poskladať ešte pár vecí. *Začne potom pomaly pri čom vezme do dlaní ďalší papierik zo stolu a pomerne zručne ho vytvaruje do tvaru prstienku. Toto origami ho učila mama ešte v Nórsku a bolo prekvapivo jednoduché. V tichosti vystrie ruku k Sunilovi aj s papierovím šperkom a slabo sa pousmeje.* Neviem či ti sadne.. ale možno to nasunieš aspoň na malíček. /Pokiaľ ho nezahodíš pri prvom kroku odtiaľto./ Chceš.. chceš si ísť zapáliť? Pokiaľ fajčíš teda..
*Iba automaticky pokrúti hlavou.* Žiaľ, študentom nie som. *Odpovie mu jednoducho, plne spokojný, že doteraz sa zatiaľ nikto k jeho povolaniu ani nepriblížil. Sám bol prekvapený, nakoľko si konverzáciu s neznámym užíval. Zakaždým ho dokázal prekvapiť niečím novým a tak mal chuť dlhšie a dlhšie rozvíjať ich konverzáciu, akoby ozaj čas neexistoval a zastavil sa len preto, aby si oni dvaja mohli užiť toho druhého prítomnosti do sýta. Pevne veril, že toto nie je posledný krát, kedy sa oni dvaja videli, nesmel si teda zabudnúť neskôr vypýtať číslo. Aj keď sa prestane na chlapca pozerať, akoby čakal nejaké väčšie pikošky o jeho rodine, jeho hravé ja nemalo na ústupe.* Takže môžem očakávať zelené vlasy do konca týždňa? *Podpichuje ho. Aj keď tú zelenú myslel skôr na jeho oblečenie, zrazu mu nedalo si ho aj predstaviť so zelenými vlasmi. Avšak tmavé farby ako by mu menili tvár a neonové mu prišli priveľmi šialené na to, aby do toho chlapec chcel ísť.* Tebe sa to ľahko povie, že jednoduché. Ak by som spravil ja štvorček a vytiahol pár rohov...Tak by som skončil s niečím, čo určite nie je ani štvorček, ani nič podobné labuti. Zrejme máš na to talent, kým ja som antitalent. *Pobaví sa na vlastnej predstave toho, že by sa zmohol na hocijaký typ umenia. Áno, na klavír hrať vedel, ale radšej sa k tomu nikomu nepriznával. Už sa išiel pri náhlej reakcii uistiť, či povedal niečo zlé, lenže chlapec to až priveľmi rýchlo vysvetlí ako problém s jeho vlajkou, preto sa na jeho tvár vráti výraz plný spokojnosti a kým mu líce utiera, šeptom mu poďakuje, aby ho z toho blízka nevystrašil. Nestihne ani zareagovať, doslova žmurkne a pred jeho očami tancuje ďalšie šikovne poskladané origami. Tentokrát je to on, kto ostane na chvíľku prekvapený.* Prsteň mi ešte nikto nenúkal. Nečakal som, že je Amerika až o toľko rýchlejšia. Mohol si ma aspoň pozvať prv na rande. *Vystrelí si z danej situácie a drobnú obrúčku si zasunie na malíček.* Ale beriem to aspoň ako sľub. *Dokončí, a viac než spokojný prikývne na pauzu na cigaretu.* Jasné, zapálil by som si, ale už mi ostal len zapaľovač, krabičku som zabudol vo vrecku druhých nohavíc, ak by to nevadilo. *Ponúkne sa a nechá sa vyviesť von. Nerobilo mu problém odísť s cudzím, predsa len bol ešte pri zmysloch a zo Sandera nevycítil žiadne zlé úmysly.*
Muž so ženským oltárom, alebo naopak nie je nič nezvyčajné. *Prehodí jednoducho, zatiaľ čo upíra sledoval. Keby bol mladší a na svojom mieste pravdepodobne by upíra len preventívne zlikvidoval. Avšak teraz? Niečo také by nechcel spraviť a ani by si tento čin nemohol dovoliť. s touto poruchou sa stretol mnohokrát, avšak nie v kombinácií s upírom, práve to bola tá znepokojujúca časť. Nechcel sa tým zaoberať, mal už tak plné ruky so svojou časťou mesta a nechcel aby mu jeden upír robil len ďalšie vrásky. Zdalo sa, že Madelaine to už tak zvládala a sám nenachádzal túžbu muža skúmať. Pre neho bude postačujúce mu nazrieť pár krát do mysle avšak v takých priestoroch to nie je príliš príjemné. Je to, akoby človek len kráčal po črepinách skla zatiaľ čo sa presúva z jednej osobnosti k druhej.* Príliš nie. *Prizná sa, mentálna mágia bola jeho parketa najmä v mladších rokoch keď bol ešte pod krídlom Meliny, v tom čase viac menej neštudoval nič iné avšak dnes sa viac venoval liečeniu. Poruchy osobnosti sa liečili niekedy ťažšie, ako démonské ochorenia. Človek po mágií ktorá sa hrala s jeho poruchou dokázal byť len, ako prázdna schránka.* Určite nie dostatočne, aby som všetko zahodil o zem a začal sa mu venovať. *Odvetí pri čom si len založí ruky na hruď, jeho pohľad bol pomerne tvrdý, takmer až otrávený.* Nezdá sa, že tvoj priateľ príliš vníma, je ti rozprávanie už takou záťažou. *Mykne mu v kútiku zatiaľ čo si ju doberal. Predsa len keby išlo o niečo podstatnejšie tak by tento druh komunikácie neodsúdil avšak takto? Niekedy rád obišiel myšlienkové správy, nikdy ich neobľúboval.* Pokiaľ ho máš pod kontrolou ty ja sa do toho zaraďovať netúžim.
Určite nie, farbenie vlasov už asi nikdy v živote neplánujem. *Zasmeje sa pri spomienke na jeho rúžové vlasy, ktoré síce neboli nafarbené dobrovoľne, avšak stále na jeho hlave pobudli pomerne dlhú dobu. Okrem toho počul, že zelená veľmi zle ide z vlasov von a nebol si istý či chcel túto obetu podstúpiť. Už tak bol rád, že vo vlasoch nemá závany rúžovej aj keď niekedy musel uznať, že to nevyzeralo najhoršie. Mierne sa mu tak naďalej pozerá cez plece zatiaľ čo mu vysvetľuje teóriu o jeho antitalente.* Nie určite nie, niekedy ti to môžem vysvetliť podrobnejšie.. nie je to náročná fyzika. *Povzbudí ho pri čom sa mierne stiahne keď mu venuje drobný papierový prstienok. Sám nad tým moc neuvažoval, nakoľko mu to prišlo takmer rovnaké, ako s labuťou avšak keď Sunil prehovoril, uvedomil si, ako to mohlo vyzerať. Mierne sa tak odtiahol pri čom len odvrátil pohľad, akoby nevedel o čom rozprával. V skutočnosti sa však len snažil skryť svoje zahanbenie, ktoré v tom momente pociťoval.* Amerika nie je o toľko rýchlejšia, nezvykaj si. *Pousmeje sa avšak bolo náročné to zo seba dostať napriek všetkému. Sám si len položil dlaň ku krku kde mu sedel prívesok a začal sa s ním prstami pohrávať.* Môžeš to brať, ako sľub, neviem čo ti sľubujem avšak znie to o niečo lepšie, ako to predtým. *Uchechtne sa pri čom bol rád, že sa presunuli k téme o fajčení. Sám už cítil, že jeho telo si po celom dni nikotín priam pýtalo. Prehodí si tak tašku cez plece a len zamieri na terasu, ktorá bola neďaleko. Samo o sebe boli v otvorenom priestore, ale pri stoloch ani neboli popolníky a tak nič nechcel pokúšavať.* Jeden deň môžem byť charita. *Mrkne na neho zatiaľ čo mu pohľad padol na jeho zápästie zatiaľ čo uvažoval či sa ho chytí, aby ho nestratil v dave. Mrzelo by ho, keby Suna len tak stratil z dohľadu kvôli jeho ľahkej alkoholickej nálade a ľuďom okolo. Preto ho len slabo chytil za rukáv zatiaľ čo prechádzal okolo spotených jednotlivcov. Z tašky si vyberie krabičku cigariet pri čom si jednu vloží za ucho zatiaľ čo ponúkne Sunovi nech si vyberie sám. Terasa bola.. pomerne pokojná, väčšina ľudí okolo len fajčila a bolo zrejmé, že o chvíľu sa vrátia späť na parket. Sander taký plán avšak nemal a možno práve preto si tú cigaretu mal v pláne užiť viac.* Môžem ten zapaľovač? *Opýta sa pri čom si cigaretu z poza ucha vyberie a vloží si ju medzi pery. Pozrie sa potom na Suna nech mu zapáli, alebo mu to podá pri čom sa len obzrel na nočnú oblohu New Yorku.*
Ale...Ale... *Samozrejme, že sa hneď chytí toho, že chlapec už musel mať v minulosti zafarbené vlasy.* Na najbližšie stretnutie teda rád požiadam aj o predloženie fotky z tohto obdobia. *Zvolí si skôr, ako by sa mohol chlapec snažiť o zakrytie faktu, že nejaká taká dokumentácia môže existovať. Na návrh, že by ho učil origami, len nadšene prikývne. Ak by mal naňho čas, rád sa niečomu takému priučí.* Pre mňa je Amerika rýchla až priveľmi. Ale to sa mu na nej práveže páči. A dobre, sľub znie...sľubne. Môže to teda byť sľub toho, že sa ešte určite stretneme. A môžeš ho pokojne spečatiť svojím kontaktom. *Navrhne mu a ukazovákom druhej ruku prejde po prázdnej obrúčke, aby naznačil, že svoje číslo alebo iný typ kontaktu môže napísať priamo na prstienok. S nadšeným tlesknutím sa okamžite postaví na výpravu za cigaretou, aj keď je pravda, že najprv sa potrebuje stabilizovať, než od stola odíde. Jeho dotyk zaregistruje hneď. Predsa len mu potiahol za košeľu a jeho oči automaticky kontrolovali schované runy, než otočil svoju dlaň nahor a radšej si so Sanom preplietol prsty, nech sa určite nestratia. Nemôže však zakryť pobavenie nad tým, ako sa tohto mohol chlapec obávať. Určite by teraz len tak z ich konverzácie nevycúval a ak by ho stratil z dohľadu, proste by vyšiel smerom, ktorým sa teraz trepali cez horu tiel. Napriek tomu mu ruku nepúšťa až dokým nie sú vonku a opäť si môžu vidieť tvár v tvár.* Jasné. *Prikývne a prv si vytiahne cigaretu, ktorú si aj hneď zapáli, než zapaľovač so stále horiacim plamienkom posunie k chlapcovi. Ani si neuvedomoval, ako dlho už nefajčil, mohol to byť aj celý deň, ale jeho telo ho hneď priviedlo k myšlienke, že nabudúce si už na tie cigarety musí dať viac pozor a nezabúdať na ne.*
Nie, určite nič také v pláne nebude. *Zamietne ho pri čom by ho musel veľmi prosíkať, aby mu niečo ukázal. Sám si nebol istí či ešte niekde fotky uložené mal. Predsa len nebol práve typ na fotky a tak za to obdobie mal možno jednu ak dve. Avšak nechcel len tak chodiť naokolo a ukazovať svoju rúžovú hlavu. Nepredpokladal však, že by sa o niečo také mohol Sun zaujímať.* Spečatiť.. si veľmi teatrálny. *Prehodí poznámku pri čom sa len zasmeje. Nebolo to nič zlé, avšak v Inštitúte príliš teatrálnych jedincov nebolo.. teda možno Althea ale tá bola teatrálna v tom zlom zmysle. Natiahne sa tak ku svojej taške kde našťastie mal ešte ceruzku a pokúsi sa sústrediť na písanie svojho čísla. Predsa len nič iné ani nemal. Triss ho donútila spraviť si nejaké sociálne siete ale nepoužíval ich. Pridrží si tak jeho ruku pri čom píše drobné čísla. Keď skončí len sa dá na cestu na balkón pri čom zatiaľ čo sa predieral len zacítil dotyk na jeho dlani a viac než prekvapene sa otočil na Suna. Aj keď ho príliš dobre nevidel musel sa prinútiť len skloniť hlavu a otočiť sa opačným smerom, nakoľko sám nevedel, ako reagovať. Nebolo to nič vážne predsa, len sa nechcel stratiť. Pevnejšie však stlačil jeho dlaň až kým sa nedostali von. Na moment mu tak oči skočili k rukám avšak pomerne rýchlo sa ho pustil.. kvôli tomu, aby si vybral cigarety. Pomerne rýchlo si potiahol z plamienka, ktorý sa objavil pred ním a len začal cigaretu kým si nepovšimol jednej drobnosti v jeho krabičke. Jeho obočie sa zvrášti a otočí sa na Suna.* Vzal si mi šťastný cigaretu. *Vypadne z neho zatiaľ čo mu ukáže krabičku v ktorej boli všetky cigarety rovnako otočené filtrom hore.* Tá má byť posledná, nosí to smolu pokiaľ si ju vezme niekto iný, ako majiteľ.*Vysvetlí mu pri čom nezdalo sa, že cigaretu bude možné už vrátiť nakoľko už horela. Avšak hovoril to skôr do budúcna. Túto drobnú hru ho naučili v Londýne a od vtedy v jeho krabičke bola vždy jedna otočená.* Máš niečo, ako sa chceš z tohto činu obhájiť? *Založí si ruku v bok zatiaľ čo z jeho pier len unikne šedý obláčik dymu.*
Aleee, no taaak, San. *Nevie inak ako sa na jeho tvrdohlavosti zasmiať. Bol si však istý, že potom, ako mu začal písať svoje číslo na papierový prstienok, ho s týmto určite neprestane otravovať.* /Prípadne ho nafarbíme nanovo, ale to nemusí vedieť./ *Vyškiera sa vo svojej mysli. Prst s prstienkom ako aj celú dlaň mu postupne podľa jeho písania otáča, nech mu aspoň trochu pomôže a sotva skončí, nadšene sa na písmo usmeje. Chlapec mu prišiel celkovo jednoducho pozornosti viac než vhodný. Bol zábavný, prekvapoval ho a v neposlednej rade sa aj naňho dobre pozeralo, hlavne keď mu venoval niektorý s tých vyjavených výrazov, keď si ho doberal. Napriek tomu si nechal ruku stisnúť a sotva si zapáli, pozdvihne obočie.* Úprimne som o žiadnej šťastnej cigarete doteraz nevedel. *Prebehne si prstami vlasy, kým naňho ospravedlňujúco pozerá. Žiaľ, cigarety už boli zapálené, nedalo sa s tým mnoho robiť. Keď sa ho však začne vypytovať, ako mu toto nejako oplatí, jeho mozog začne viac než šrotovať, až sa mu v tej temnote zrazu rozsvieti žiarovka a prstami prázdnej ruky si podvihne jeho tvár za čeľusť.* Keď je šťastná, potom by sme ju nemali utrácať a mala by byť riadne rozdelená, no nie? *Nadhodí, s čím mu jemne prejde palcom po pere a ružové vankúšiky od seba ľahko odtiahne, aby si mohol z cigarety potiahnuť, priblížiť sa sotva pár milimetrov od jeho tváre a v pohodlí dym opatrne vydýchnuť medzi chlapcove pery. Celú dobu sa mu pozerá do očí, aby mohol v momente zistiť, či je mu jeho prítomnosť nepríjemná. Na mnohých mohol byť "veľa", tak si už na tento ťah zvykol. Zatiaľ sa dym ako vodopád prelieva z jeho pier do tých bledších kúsok od neho.*
*Sám bol mierne zmätení z dnešku. Za normálnych okolností by sa takto asi nesprával.. bol by prezieravý, podozrievavý.. avšak teraz sa cítil.. uvoľnene. A viac než bezpečne, aj keď to bol skutočne len pocit. Možno to bolo stretnutím s Killiánom, možno to všetko spôsoboval Sun, sám si nebol istý. Len nad jeho dobiedzaným o farbení vlasov len zagúľa očami pri čom sa od neho odvráti. Chladný vánok mu tak na balkóne príjemne udierl do tváre, zatiaľ čo pokožka pod látkou si tiež vyslúžila trochu chládku.* Skutočne? Myslel som si, že to je celkom známe. *Odvetí prekvapene pri čom príliš do toho už nepridával, nakoľko podstatu veci už vysvetlil.* Je to milý zvyk, človek tak má dôvod sa tešiť tomu keď sa dostane k poslednej cigarete v balíčku. *Vysvetlí mu pri čom sa nad tým len pousmeje keď sa otočí k Sunovi, ktorý.. sa zdal bližšie, ako pred tým. Ucíti tak dlaň na svojej tvári pri čom na chlapca len prekvapene pozeral. Nie, že by sa mu to nepodzávalo, avšak neočakával nič na ten spôsob. Možno si len príliš namýšľal? Prst na jeho perách ho však doslova zmarzil a len sledoval jeho pohyby a to, ako sa k nemu dostával dym. Príliš neočakával a nadýchol sa pri čom na moment sklonil zrak, nakoľko priamy pohľad Suna v tom momente nevedel spracovať. Stále ho však mal v tesnej blízkosti a tak sa o moment opäť pozrel smerom hore, nakoľko bol Sun o niečo vyšší. Všetko mu z hlavy v tom momente vypadlo a len uzavrel priestor medzi nimi a pomerne prudko si k nemu priložil pery. Ak by sa ho niekto pýtal čo mu behalo hlavou asi by ani on sám nevedel povedať. Všetko sa len zastavilo pri čom jediná myšlienka bola, nie je to predsa nič zlé či? Keď si však sám uvedomil čo urobil z bozku sa stiahol a len sa mu s desom pozrel do tváre.* Prepáč ja, neviem čo sa stalo. *Povie neisto zatiaľ čo na cigaretu v ruke aj sám zabudol. Nedalo sa povedať, že by to spraviť nechcel, avšak búrila sa v ňom neistota, ktorej sa nevedel zbaviť. Predsa len s hookupmi najlepšie skúsenosti nemal, avšak.. neveril, že Sun by spravil niečo zlé. *
*Sotva jemný vánok prejde okolo nich, sám si uvedomí, aké teplo mu vnútri bolo, ale pre dobrú spoločnosť si toho priveľmi nevšimol. Na moment privrie oči, hlavne pri pocite, ako sa mu chladí pokožka mierne schovaná za jeho vlasmi, ktoré by si najradšej vypol dohora, ale zozadu mu zakrývali jednu z mnohých rún. Ďalšie sa mu schovávali hneď za golierom, ale našťastie si ani ten nemusel odtiahnuť, keďže vánok dokázal prejsť aj touto tenkou látkou, ktorá sa mi v podobe tiekla s vyšším golierom obopínala okolo hrudníka. Prikyvuje.* Skutočne. A áno, dáva to zmysel. Síce by to zrejme mnohí označili za podporovanie tohto návyku. *Nadšenie Sana pred ním sa v mžiku dostávalo aj do jeho systému. Aj preto bol možno tak smelý...Nie, to by bolo klamstvo, smelosť bola v jeho systéme už od narodenia, aj preto mal toľko jaziev. Možno len polovicu z nich skutočne vytvorili démoni. Už sa mienil odtiahnuť, ako chlapec prerušil ich očný kontakt, predsa len si to vysvetlil ako nevôlu pokračovať v tomto približovaní sa k sebe...takže keď sa zrazu na jeho pery natlačí niečo príjemné teplé, hrejivé a znateľne mu do chuťových pohárikov udrie tabak zmiešaný s tequilou, neočakáva to. Je to, akoby sa tie pery objavili a hneď zmizli, aj preto potrebuje na spracovanie pár sekúnd, kedy len na chlapca pozerá a žmurká, než mu všetko docvakne a automaticky sa začne usmievať.* Čože? Nie, určite sa neospravedlňuj. *Sám už na cigaretu medzi prstami zabúda, napriek tomu ju drží od chlapcovej tváre dostatočne ďaleko, aby mu nejako nepodpálil vlasy.* Práveže sa mi to dosť aj páčilo. Len si sa odtiahol skôr, než by som stihol zareagovať. *Druhú vetu vysloví tak trochu ako pokarhanie, napriek tomu sa k nemu opäť skloní.* Môžem teda opäť? *Požiada ho hravo a svojimi perami sa jemno trie o tie chlapcove. Dnes nečakal žiadny hookup, ale chlapec ho prekvapoval už od začiatku a sám musel uznať, že od neho by si nechal ukradnúť aj viac bozkov.*
*Rey je poslouchal a zhluboka se nadechl, i když to nepotřeboval, ale byl to zvyk, co jeho tělo nějak stále má. Navíc aspoň nějak působí přirozeně. Pak však zvážní, když dojde na představování.* Mé celé jméno je Bran Rey Cantlon. Bran byl Bran protože jen to jméno viděl na dokladu. Na něm bylo Bran R. Cantlon. Proto byl vždy jen Bran. Mě vždy říkali Rey a to od narození. Nejsem další osobnost jako Klaus nebo Max.* Prohlásí a podívá se na čaroděje. Najednou trochu rychleji zamrká a usměje.* A pardon, že jsme nezaujali jako správní zábavní klauni. Možná bych měl probudit Hlad. Možná tehdy by byl Klaus zajímavý.* Prohlásí a je poznat, že mluví Klaus a ne Rey, neboť mluvil jinak. Na chvíli zavřel oči a napil se krve. Výraz byl znovu neutrální a Rey byl zpátky. Netušil, že něco Klaus řekl nebo udělal. Klaus se vždy objevoval, aby na sebe nějak upozornil a přitáhl pozornost. Často se tak Rey probouzel oblečený do něčeho, co nechtěl. Pak se podívá na čaroděje.* Slečna Colban může mít pod kontrolou jen něco. Nebo myslíte, že dokáže mít někdo pod kontrolou opeřence se silnou neznalostí světa v němž se ocitl, bez znalosti zákona a pravidel, co byl od probuzení učen lovit a nenávidět lovce?*Zeptá se a nakloní hlavu na stranu. Dívá se na čaroděje a znovu se napije krve. Rey se sice chová běžně jako hlupák, ale jinak si je dobře vědom svého okolí. Pokud zrovna nespí.*
To mne osobne neprekáža. *Pousmeje sa pri čom len odloží krabičku do zadného vrecka. Už tak bola dosť popučená a tak príliš neriešil, že obal zničí ešte viac. Teraz však mal iné problémy a nápady. Predsa len nevedel čo mu skutočne išlo hlavou. Jeho myšlienky boli nejasné a aj keď vedel, že by mu v tomto momente pomohla runa, nemal možnosť si ju v tomto momente nakresliť. Pravdepodobne jeho nie perfektné mentálne naladenie spojené s alkoholom vytváralo tento nejasný pocit, ktorý si nevedel vysvetliť. Bol však aspoň trochu uistený keď si povšimne Sunovho úsmevu. Trochu sa od neho odkloní, aby mohol skúmať celú jehu osobu v tom momente pri čom mal aspoň drobný pokoj na duši.* Chceš ma za to karhať? *Uchechtne sa keď zachytí jeho tón avšak hneď na to úcitil jeho dotyk pri čom len privrel oči. Bolo zrejmé, že Sunil veľmi veľa rozprával.* Už sa nepýtaj, lebo si to rozmyslím. *Prehodí pri čom len odloží cigaretu, ktorá ešte zďaleka nebola dofajčená, na poplník, pri čom mu vyjde mierne naproti. Bolo zvláštne byť opäť v blízkosti chlapca, v zásade to veľký rozdiel nebol, avšak posledný človek s ktorým zdieľal bozk, bola Triss. A to sa zdalo, ako večnosť. Bez slova si tak prepletie za jeho krkom ruky pri čom sa k nemu pritiahne o niečo bližšie. Ponoril sa tak do opatrných bozkov, ktoré samohli zdať priam plaché. Nevedel, ako bude odpovedať druhá strana a tak nechcel začať príliš prudko. Avšak užíval si to, do nosa mu udierala Sunova vôňa, ktorá sa miešala s alkoholom, potom a cigaretovým dymom. Zdala sa až povedomá. Jedna dlaň sa mu zľahka zošmykne na jeho hruď zatiaľ čo mal stále pevne privreté oči. Prsty sa zachytili o golier trička zatiaľ čo naďalej spolupracoval. Musel však priznať, že sa zdalo, že Sun vie čo robí. Aj napriek všetkému si lovec ani len nevšimol, že mu postúpal nohu.*
*Na jeho úsmev odpovie svojím vlastným, pozerá naňho ako keby si práve povedali navzájom niečo, čo je len a len ich tajomstvo.* Určite to neprekáža aj mne. Možno sa dokonca aj inšpirujem. *Súhlasí s ním a keď vidí, že sa potrebuje na moment odtiahnuť, spraví mu trochu miesta, ale naďalej mu pozerá do očí.* Neviem, či ťa chcem karhať alebo nie. Možno áno, ak je to turn on. *Podotkne, ale hneď na to z neho vypadne pár tónov v podobe smiechu nad tou odpoveďou. Je však viac než rád, keď aj San pod ním s pokračovaním súhlasí a tak si ešte raz potiahne, nech už z tej šťastnej cigarety aspoň niečo využije, a hneď nasleduje tú Sanderovu. Sunil medzitým viac než nadšene pristúpi opäť bližšie a iba sa nad Sanderovými privretými očami uškrnie, než mu palcom opäť pootvorí pery a tentokrát je to on, kto sa lačne nalepí na druhého pery. Tentokrát je už chuť cigariet aj tequily výraznejšia, aj keď cigaretový dym jasné prebíja všetko ostatné. Napriek tomu tam je aj niečo nové, samostatný Sander, ktorého do dnešného dňa ešte nepoznal. Nie je to jeho prvé rodeo so ženou či mužom, aj keď naposledy mal priateľku, ale jednoducho ho už od tej doby nikto nezaujal natoľko, aby chcel mať s nimi niečo viac než priateľstvo. Ruku si presunie za jeho hlavu, aby si ho mohol trochu viac pritiahnuť k svojim perám, kým druhou mu prechádza po krku a palcom mu robí na bledej pokožke menšie krúžky. Na jeho prekvapenie neboli bozky hladné, ako keby sa snažili navzájom jeden druhého zjesť, ale skôr také familiárne, ako keby sa ich pery stretli už predtým. Napriek tomu sa nemohol sťažovať, týmto tempom si dokázal Sandera o to viac užiť, a doslova mu chlapec ako žeravým uhlíkom vkresal svoje pery priamo do jeho mysle.*
Nie, žiadne karhanie poprosím. *Povie pomerne rýchlo a jasne pri čom len mierne vyvalil oči. Bolo to zvláštne, blízkosť Suna mu neprekážala ale stále sa mu niečo nepozdávalo. Nedokázal sa uvoľniť, možno to však bolo len alkoholom.* Takto ju nechávaš výjsť na zmar? *Podotkne so slabým úsmevom keď si povšimne, ako udusil cigaretu, ktorú mal v ruke. Sám sa však už potom otrasie pri čo m len privrie oči. Nepredpokladal, že by mi Sun opäť pery pootvoril. Mierne prekvapene tak zbystrie avšak to už cítil, jeho telo a len opäť dovolil telu sa uvoľniť. Jeho svaly sa tak natiahnu zatiaľ čo sa len ponorí do Sunovej blízkosti. Vedel, že si takéto niečo zakázal. Naposledy to skončilo strašne, absolútne zle, nechcel, aby takú chybu spravil opäť. Nechcel pociťovať to previnenie a nepohodu, ako vtedy. Teraz ho však opantávala chuť cigariet a alkoholu, ktorú zo Suna cítil a bolo len ťažké sa tomu brániť. Pod jeho dlaňou na jeho krku len pocítil, ako sa mu vytvorila husia koža zatiaľ čo sa naďalej pohrával s lemom jeho tričku. Nepociťoval nejakú prílišnú náruživosť, avšak tento fakt mu neprekážal. Možno práve preto dokázal byť aspoň minimálne pokojný. Chlapec pred ním mu neprekážal, vedel, že chybu by v ňom hľadal len ťažko, ale stále sa cítil, že niečo nebolo v poriadku. Perami pomaly prejde k jeho kútiku pery zatiaľ čo mal v pláne sa dostať k jeho krku. Pri jeho čeľusti sa však zastaví a len skloní hlavu. Nebol v poriadku a nevedel prečo.* Prepáč ja.. *Zodvihne k nemu pohľad kým si povšimne pokožky, ktorá sa skrývala pod tričkom, ktoré sám odhalil. Stuhol, pravdepodobne by sa mu v tom momente nebolo možné dorezať do krvy. Hodnú chvíľu mlčal zatiaľ čo spracovával runu, ktorú videl.* Čo si zač? *Opýta sa pomerne prudko zatiaľ čo na neho uprie pohľad, nevedel o ňom. Nevedel, že má niekto do Inštitútu prísť. Nevedel o ničom a nikdy pred tým ho nevidel. Poslal ho jeho otec?* /Dofrasa/ *Tej možnosti sa začal báť asi najviac, s frustráciou si prehrabne oboma rukami vlasy zatiaľ čo mu hlavou prebiehajú všetky najhoršie scenáre, ktoré sa teraz mohli odohrať. Tak cez neho ho otec sledoval? Čo ak zistí aj toto? Už tak nebol s Triss a chcel si vytvoriť ďalší problém do repertoára? Nevedel čo robiť.* Prečo som ťa ešte nevidel? *Otočí sa opäť na Suna aj keď mu stále sám nepovedal, že je nefilim. Nenapadlo mu to, v tom momente mu behalo hlavou všetko len nie niečo také. Správy kroky vzad zatiaľ čo si napraví tašku na pleci. Chcel odísť, ale najprv chcel odpovede.*
Dobre, tak nebude žiadne. *Zasmeje sa nad situáciou a ešte nad chlapcom pokrúti hlavou, že mu zahodil cigaretu, aj keď sa ozaj snažil týmto slovám vyhnúť, než sa všetkými zmyslami zaborí do chlapca pred ním. Miloval, ako si mohol obkrútiť jeho krátke vlasy za hlavou okolo prstov, aj to, ako sa pomedzi jednotlivé bozky nadýchol, zalapal po dychu, nech ani jeden neprerušia tento moment, až nakoniec od spokojnosti privrie oči. Preto si aj prvotné zmeravenie veľmi nevšimne, hlavne preto, lebo krk bol jeho citlivým miestom a tak trochu pobláznil jeho myšlienky. Ale keď sa San už aj odtiahne, nedá mu to neotvoriť oči. Napriek všetkému, čo sa medzi nimi udialo, nechápe jeho výrazu. Pozrie na miesto, kam sa sám pozeral, načo mu tiež trochu odtiahne golier a hneď aj zistí príčinu jeho otázky. Jeho tvár sa opäť rozjasní, ako keby prišiel na dôvod problémov medzi nimi a rovnako radostne aj odpovie.* Vyzerá to tak, že nefilim, rovnako ako ty. Kto by to čakal, no nie? *Aj keď nečakal ďalšie dnešné stretnutie s tieňosvetom, cítil sa plne v poriadku...až na to, že z druhej osoby táto emócie nevyžarovala. Práveže naopak, v jeho očiach zahliadol paniku a slová zaváňali úzkosťou. Rozhodne sa preto na jeho druhú otázku odpovedať viac senzitívne.* V skutočnosti som mal do inštitútu prísť až o pár dní, ale chcel som lepšie spoznať mesto, tak...som cestoval skôr. A teraz zatiaľ bývam v nejakej náhodnej ubytovni. Aj preto som teraz tak trochu švorc, ako som predtým spomenul. *Snaží sa vysvetliť situáciu čo najlepšie, zatiaľ čo si vyzlieka košeľu a dáva dole náplasť na ruke, nech je vidno trochu viac z jeho rún...A aj preto, že bolo teplo a nemusel to už na sebe vlastne mať. Aj tak ho už spoznal ďalší, aj keď sa snažil sa skryť.* Inak, moje celé meno je Sunil Nurgaliev, rád ťa teda spoznávam budúci partner. *Naďalej sa snaží o tú príjemnú hrejivú konverzáciu, ktorú viedli predtým, než šli na balkón...alebo presnejšie - skôr než začali hovoriť svojimi telami.*
*Akoby sa v ňom všetko len, pokazilo. V bruchu cítil nepríjemné chvenie a vedel, že to neboli motýle. Jeho ruky sa pomaly začali triasť a aj napriek prvotnej spokojnosti sa musel odtiahnuť. Spôsobil to ale asi on.. asi určite. Cítil, ako sa mu hrá s vlasmi pri čom ho len prekvapovalo, ako to vôbec dokázal, nakoľko neboli príliš dlhé. Stále však cítil tlak a musel sa tak odtiahnuť či chcel, alebo nie. Pozitivita Suna ho však udivovala. Očakával.. čokoľvek iné len nie taký pozitívny prístup. Možno len on myslel tak skepticky? Nebol si istý.* Áno, kto by to čakal.. *Prehodí zatiaľ čo sa len sám objíme avšak pripomínalo to len založené ruky. Nevedel či mu môže veriť. Zdalo sa, že áno, ale.. s lovcami si už nikdy nedokázal byť istý. Bál sa dôverovať aj keď tajil aj on svoj pôvod, obával sa.* Nie si tu kvôli môjmu otcovi tým pádom. *Prehodí aj keď vedel, že by mu to nepovedal nepriamo. Priatelia jeho otca boli skoro na život a na smrť a kruhy mal široké. Vždy sa k nemu všetko donieslo či chcel, alebo nie.* Sander, Sagittarüs. *Prehodí pri čom viac menej dostal všetky informácie, ktoré potreboval vedieť. Siahne tak po popruhu na svojej taške a prekročí z nohy na nohu. Bol stratený, nevedel čo sa stalo, nevedel čo si má myslieť, nevedel.. nič. Len cítil vinu z toho, ako vyskočil, ale s tým sa už nedalo nič spraviť.* Prepáč, mal by som ísť.. čoskoro sa v tom prípade uvidíme. *Prehlási pri čom sa len otočí na odchod. Nevidel už žiadnu záchranu, okrem toho, vedel, že ho ešte stretne pokiaľ budú.. " Partneri" ako to nazval Sunil. Okrem toho, mal aj jeho číslo.*
*Nerozumel tomu. Jeho mozog nedokázal prísť na nijaký dôvod, prečo by sa Sander zrazu začal k nemu správať tak chladne.* /Však všetko doteraz išlo dobre? Nehneval sa, ani keď som si z neho urobil srandu či som ho podpichoval. Tak prečo teraz?/ *Napriek tomu sa stále snaží situáciu zachrániť.* Ja určite teda nie. Aké pekné prekvapenie, no nie? *Nadhodí, Aj keď jeho slová už nie sú natoľko veselé a je z nich skôr cítiť aj miernu neistotu. O to viac je z chlapca v pomykove, keď začne spomínať svoju otca. Iba si prehrabne vlasy, ako by to mohlo situáciu pomôcť, keď mu bude môcť lepšie vidieť do očí. Ale tie bledšie mu nič neodhaľovali. Bolo to, akoby sa San do seba z neznámeho dôvodu uzavrel.* Ak je tvoj otec hlavou inštitútu...tak nie, ešte som nikoho nestretol a do klubu som prišiel len náhodou, lebo o tejto párty hovorili dosť na sprievode. *Najviac nerozumel tomu slovu "tu".* /Z akého dôvodu by mal mal nejaký lovec donútiť ísť do klubu, ak nie kvôli lovu? A hlavne prečo je taký problém, že by to mal byť práve jeho otec?/ *Jemne sa v tejto situácii začínal strácať, najviac však v tom, že prečo je Sander tak náhle odťažitý. Jeho priezvisko mu síce niečo pripomína, ale nevie si to v tomto momente spojiť. Než by sa však stihol na hocičo spýtať, druhý lovec bol už na odchode.* Hej, San...Sander! *Skúsil ešte za ním zavolať, dokonca aj natiahol ruku za ním, ale niečo mu povedalo, že nebude najlepší nápad, ak ho teraz zastaví násilím. Nechá ho preto odísť a sám ostane na terase len v tichosti pozerať do blba. Tak trochu už stratil chuť na oslave ďalej byť. Prišlo mu zvláštne sa po takej situácii zapojiť späť medzi ostatných, ako keby sa nič nestalo, preto si len obopne košeľu okolo pásu a vlasy si vypne späť do vysokého drdolu, zatiaľ čo sa pretláča telami na tanečnom parkete. Celú dobu sa mračí, jeho jazva je tým ako zvýraznená, snaží sa prísť na hocijaký dôvod a než sa nazdá, je opäť vonku. Až tam si všimne drobný prstienok stále na jeho malíčku, ktorý opatrne zloží a dá si ho do peňaženky. V nečakanej tichosti sa vyberie naprieč neutíchajúcim mestom.*
*Videl tú zmenu v Sunilovej tváry, ktorú spôsobil. Z jednej strany mu to bolo ľúto, avšak z druhej strany potreboval jednoducho preč. Vyčistiť si hlavu a upokojiť sa. Z jednej strany ho táto rozpačitosť a skaza hnevala, avšak vedel, že by to nedokázal držať príliš dlho.* Je, ale nie tu, ale.. to je jedno. *Zamáva rukami pred sebou, aby mu naznačil, aby sa ho príliš nepokúšal zastaviť. Nezdalo sa, že niečo vie, avšak ak niečo vedel tak bol nesmierne dobrý herec. Otočil sa tak pomaly na päte zatiaľ čo sa dal na odchod. Všetko mali vyplatené a tak sa príliš neobával, že by ho niekto zastavoval. Keď tak začul Sunilov hlas, ako sa ho snaží zastaviť ešte o to pridal do kroku, aby sa mu stratil z dohľadu. Vedel, že mu len tak neujde, aj keď mu unikne teraz, mohol čoskoro očakávať jeho príchod do Inštitútu. A tomu len tak neunikne. Mierne sa tak tohto faktu obával, ako.. čo mu povie? Určite mu všetko nevysvetlí, minimálne nie hneď. Rýchlim krokom tak vyšiel z baru a vyšiel do ulíc New Yorku pri čom sa pokúsil všetkému uniknúť smerom k centru.*
*Nate se začínal nudit. To nebylo nikdy dobré. Lilja a Tina se po nějaké době jeho zvídavého dotazování na jejich vztah vytratily, když si šel pro další whiskey. A tak se Nate začal rozhlížet, co bude jeho další zábavou. Teoreticky by si mohl nenápadně před nějakými novináři obstarat zábavu na doma. Triss stejně měla být dle jeho informací se svým milencem. Nakonec ale jeho oko upoutá zcela někdo jiný. Ne sice ta zábava jakou měl v plánu, protože s těmihle osobami fakt ne, ale popcorn by si k tomu udělat mohl. Na jeho rtech byl úšklebek, když Sandera a Sunila sledoval. Upíjel u toho whiskey a poté pozvednul obočí, když v jejich zřejmě milé romantické atmosféře nastal prudký obrat. Tinu a Lils nikde neviděl a věřil, že ty dvě se dostanou domů v pohodě. O Tinu rozhodně teda strach neměl a Lils až tak dobře neznal, aby soudil. Proto Nateovi nic nebránilo v tom, aby do sebe kopnul svou whiskey a zamířil za Sanderem, jehož odchod a směr odchodu mu tak krásně nápomocně, i když nevědomky, prozradil Sunil.*
To po tobě nikdo nechce, aby jsi se mu věnoval až tak. Řekněme, že za mě je toto "hlídání" laskavost prozatimnímu vůdci klanu.*Odvětí Zachariemu na marko toho, že by měl něco zahodit a upírovi se věnovat a pak na něj pozvedne obočí a podívá se na Reye. Zamručí a nechá to být, dokud stojí při ní. Věděla, že do ní Zacharie rýpe, ale neřešila to nějak zvlášť. Nechtěla si kazit náladu. Proto se následně na něj usmála.*Snad si brzy budeme mít šanci popovídat v soukromí. Zjistila jsem pár věcí, které by tě mohly OPRAVDU zajímat.*Její tón zněl škodolibě, možná spíš trochu zazníval krutým potěšením. Pak ji ale zarazí Rey. To jak mluvil. Otočí k němu hlavu s poněkud znepokojeným výrazem. Kdo ho učil nenávidět lovce? Teď to začínalo být zajímavé. Měla pocit, že runy zahlédla, ale možná to bylo jen něčí tetování. Sama lovce neměla v oblibě, ale to neznamenalo, že bylo správné neopeřeného učit je nenávidět. Měla by si promluvit se svým známým, který nyní vedl klan. Měla by se více ponořit do vzpomínek Reye, ale to až jindy.*Ano, to si myslím. Am yslím, že by ses měl pomalu vrátit do Dumortu a příště, až tě navštívím si popovídáme o tom, co jsi teď řekl. A taky doporučím tvému vůdci, aby s tebou probral vše, co potřebuješ vědět.*Řekne a pousměje se.*Takže pomalu dopij, porozhlídni se tu, protože jakmile dopiju já, pošlu tě zpátky.*Oznámí upírovi a podívá se na Zacharieho.*A nebo mnoho osobností je ten nejmenší problém. I když ten, kdo ho proměnil byl neskutečný hlupák.*Řekne, sotva je snad Rey opustí a potom se napije. Sama si vyhlédne ideální společníky pro dnešní večer a když je čas a má dopito, tak najde Reye, zkontroluje mu vzpomínky, že se nikomu nic skutečně nestalo. Odvede upíra z pohledu lidí a portálem ho v další chvíli pošle pryč. Ujistí se ještě ohnivou zprávou u Teonce, že Rey je skutečně zpět a mají ho pod kontrolou a až poté se vrátí k vlastní zábavě, s níž později opustí akci a vytratí se někam do pokoje, který si na dnešní noc pronajala.*
*Sander kráčal pomerne rezkým krokom po ulici pred barom keď započul za sebou kroky. Prvé čo mu napadlo bolo, že išlo o Sunila. Predsa len keď odchádzal zdalo sa, že by za ním vykročil. Avšak príliš si z toho ťažkú hlavu nerobil. Len si trochu pritiahol tašku k telu pri čom sa rozhodol, že sa otočí. Po naklonení hlavy však zbadal tú poslednú osobu, ktorú chcel vidieť.* Potrebuješ niečo? *Zastaví sa a pozrie sa na čarodeja. Pri ňom už nič nenechával na náhodu. To, že za ním išiel nebolo len tak náhodou. Založí si tak ruky na hrudi, aby sa ochránil pred hocijakou kravinou, ktorá z jeho úst v najbližšej budúcnosti vypadne. Napadlo mu však či sa nachádzal v bare a čokoľvek videl. Prišlo by mu čudné keby tam čokoľvek robil, predsa len Natea sa nezdal, ako niekto kto hral za oba tímy.*
*Nedalo se říct, že by Nate běžel, nicméně se ani nijak neloudal. Šel tak akorát, aby dříve nebo později Sandera došel. Jako správná varianta se posléze ukázala možnost první. Sander mu to taky dost ulehčil, tím, že se zastavil a otočil. Nate se na lovce ušklíbne.* Zajímavé.. Čekal jsi, že uvidíš někoho jiného? *Nadhodí skoro až nevině. Až na to, že vůbec.* Někoho zrzavého? I když obdobně vysokého jako já? *Doptá se ještě, čímž tak nějak naklepává téma a potvrzuje nevědomky Sanderovu myšlenku, že je viděl.* Správná otázka je spíš, co chci.. Chci si popovídat, než zamířím zpátky domů.. *Opraví ho se zazubením a zatímco Sander stojí a on mluví, tak ho dojde.* Potřebuju si popovídat zní divně, i když oceňuju tvou zdvořilost.. *Dodá s uchechtnutím.*
*Nate nebol práve človek na zlepšenie nálady. Pamätal si dobu keď ho mal pomerne rád a považoval ho za kamaráta, to sa už teraz nedalo povedať. Čarodej pre neho bol príliš egoistický a vo svojej podstate nedokázal vybrať nos z vecí iných ľudí. Keby sa dokázal týchto dvoch vlastností zbaviť, možno by ho dokázal vystáť ak by sa spolu objavili v jednej miestnosti. To však nemôže sľúbiť.* Áno, pravdepodobne nejakého zlodeja, alebo drogového dealera. *Odvetí zatiaľ čo si len všíma jeho úškrnu. Nepáčil sa mu a jeho podozrenie sa potvrdilo keď sa mu opäť otvorili ústa.* Nie, nečakal som, že by sa objavil. *Nemal dôvod to utajovať, predsa len ak to videl určite by mu to len tak nevyhovoril. Vedel však, že po tom, ako sa na neho Sun pozeral keď odchádzal tak by sa za ním už nevydal.* Myslím si, že lepší pokec by si mal s ľuďmi, ktorý sa s tebou túžia rozprávať *Dodá pri čom sa otočí na päte a naďalej pokračuje po ulici. Nevidel dôvod sa príliš rozprávať, avšak tušil, že zbaviť sa ho nebude tak jednoduché.*
*Slyšet Sanderovi myšlenky, tak by zásadně nesouhlasil. On je excelentní člověk na zlepšení nálady. S důrazem na excelentní. Nicméně jeho myšlenky neslyší a tak se pouze na jeho odpověď ušklíbne.* Ohh.. Promiň, že jsem tě zklamal.. Ale máš-li takový zájem, tak v Harlemu by jsi jich určitě pár našel.. I když zrovna tobě nevím, co by kradli.. *Uchechtne se, načež dodá.* Bohužel jsem nucen ti oznámit, že kdyby ses vrhnul vstříc tomuhle hazardu, tak bych ti asi dělal společnost, protože už vidím, jak by mě Triss vykastrovala, kdyby slyšela, kam jsem tě ponoukal a pak s tebou nešel.. *Nakrčí trochu nos při popisování toho, jak by jej jeho milovaná kamarádka potrestala, než se mu na rty vrátí jeho typické ušklíbnutí a více přiblíží lovci důvod jeho otázky.* Pochopitelně.. Viděl jsem to zamrznutí.. *Odpoví mu.* A taky jak se za tebou vydal a nakonec nešel.. Co jsi mu chudákovi udělal? *Zajímá se zvědavě, když Sandera dojde.* Nebo on tobě? *Dodá druhou alternativu, když si vzpomene, že naštvaný obličej viděl teda spíš u Sandera a byl to on, kdo inicioval konec. Jakmile se zmiňovaný lovec otočí a pokračuje v chůzi, tak ho Nate dožene a může tak odpovědět na jeho další otázku.* Ti jsou momentálně zaneprázdnění.. Například Triss je ve Faerii.. Tina zase se svou přítelkyní.. Caleb tráví noc taky s láskou svého života.. Amber má něco s vlkodlaky, kam nemůžu.. A s dvojčaty se zatím moc povídat nedá.. *Tímhle zdlouhavým monologem mu vlastně oznámil, že si vytáhnul krátkou sirku a má smůlu. Nate se zkrátka nudil a k tomu měl alkohol v těle, takže ano. Sander se ho bude zbavovat těžko.*
Mám veľmi veľa vecí, ktoré ma nesmierne zaujímajú. *Dodá súhlasne zatiaľ čo sa pozrie na upíra, ktorý pravdepodobne zmenil oltár. Mierne ho znepokojil jeho vzťah k lovcov avšak Madelaine dôveroval. Zaujímal ho však stav Dumortu keď ho niečo takéto učia. Upíri sú vrtkavé stvorenia za svoj život ich stretol mnoho avšak blízky vzťah si našiel ani nie s dvoma. Predsa len stretávanie po nociach nebolo vždy dvakrát pohodlné.* Dozri na neho, viem, že to zvládneš. *Ľahko na svoju známu mrkne pri čom sa ešte raz pozrie na upíra, ktorý bol veľmi blízko k tomu, aby ho len niekam zavrel. Sám by si to však nedovolil a tak len veril, že Madelaine a Dumort sa o neho zvládne postarať.* Dúfam, že sa čoskoro stretneme. To však neplatí pre každého. *Kývne k Madelaine a potom pozrie na upíra, ktorého by zrejme rád postrádal. Nepotreboval to riešiť teraz mu dával zabrať jeho civilský život nie to ešte jeho čarodejné povinnosti. Áno asi to nebolo najlepšie, ale čo inak mohol spraviť však? Párty ešte ani z ďaleka nekončila. Zacharie si sadol za bar zatiaľ čo naviazal pár nevinných konverzácií pri čom všetci oslovený patrili medzi civilov. Party samotná však pokračovala ešte do skorého rána. Sám sa na tom nezúčastnil, už mal svoje roky, ale bolo to dobré zaklincovanie tohtoročného pridu*
Myslím, že do Harlemu by nebolo potrebné ísť, ale vďaka za radu. *Mávne len ľahko rukou zatiaľ čo kráča ďalej. Sám nemal veľkú túžbu ísť vo veľkou nakupovať drogy od podivínov v uličkách. Pokiaľ by chcel už skutočne niečo pravdepodobne by zašiel na tieňotrh. Samozrejme bezpečné by to nebolo, ale aspoň by to bolo.. zaujímavejšie? Ak mal byť úprimný už len Nateov hlas ho z časti vytáčal.* Môžem ťa uistiť, že by si výčitky nemal a o Triss sa báť nemusíš lebo do Harlemu neplánujem v najbližšej dobe ísť. *Povie a otočí sa k nemu pri čom bolo na jeho tvári vidno únavu a nechuť. Úzkosť ktorú pociťoval v klube už necítil tak silno. Do dnešného dňa nerozumel, ako s Triss dokázala byť taká veľká kamarátka s Nateom. Prečo by si to dobrovoľne niekto robil? To, že ich Nate videl ho netešilo. Ten chlapec si nič nenchával pre seba a tak na jeho otázky len pokrúti hlavou. Aj keď ho mrzelo, že aj on videl to, ako odišiel.* Ak očakávaš, že ti niečo poviem tak si naivný. *Povie pri čom sa na neho len nechápavo pozerá. Avšak mierne sa pozastaví nad Triss vo férií.* Prečo tam Triss je? *Pozrie sa na Natea aj keď plne očakával úškrnok a nejaký veľmi zlý vtip.*
Nemáš zač.. *Odpoví mu Nate, jakoby tu radu myslel smrtelně vážně. Pravda ovšem byla, že Nate většinu času stejně mluvil jen ironicky. Dokud se tak dělo, tak bylo vše v pořádku. Do tuhého začalo jít, když přestal, protože to už muselo být něco opravdu vážného. Jako například, když byla Triss unesená do pekla.* To mi spadl kámen ze srdce.. *Oddechne si a otře si neviditelný pot z čela, když se na Sandera po jeho odpovědi ušklíbne. Nad jeho výrazem pozvedne obočí.* Fungují ti ještě obličejové svaly i jinak než v tomhle zamračení? Teda pochopitelně kromě toho tam.. *Poukáže krátkým gestem palce před hrudí k místu, kde byl klub. Na jeho slova pokrčí rameny.* Možná.. A ty by jsi měl umět se víc bavit a mluvit i s někým mimo Institut.. Pokud vím jsi lovec a ne zedník, aby jsi stavěl zeď.. *Rukou naznačí tak, jak dosáhne, odspoda směrem nahoru čáru, jakoby tam zeď skutečně byla. Pokračuje v cestě, než mu Sander položí další dotaz.* Jestli čekáš odpověď ve stylu, že mě měla dost a šla se ukrýt, tak jsi vedle.. To by jsi udělal zřejmě jen ty.. I když tobě stačí Institut.. *Ušklíbne se.* Podvádí mě tam.. *Dá mu nakonec i skutečnou odpověď s ledabylým pokrčením ramen.* Pamatuješ na vyvolání Haurese? A na ty dva vílí bojovníky, co tam byli s vámi? Tak s jedním z nich.. Ani nevím, co mezi sebou maj nebo jak to je.. Ale jmenuje se Gideon.. *Prozradí mu.*
Pokiaľ mi dáš dôvod sa usmiať tak sa rád usmejem. *Pozrie na neho pri čom stále sa jeho tvár nijak nepohla. Sander bol pomerne expresívny človek aj keď nie pomocou slov, pri Nateovi by sa najradšej zamuroval do budovy ak by to znamenalo, že mu unikne. Na jeho predošlé reči tak reagoval len otráveným zagúľaním očí. Skutočne dúfal, že čoskoro dôjde do Inštitútu a bude mu schopný len zavrieť dvere pred nosom.* Pri tebe by som si veľmi rád stenu postavil. *Jeho krok len zrýchľoval, keby v ňom bolo v tomto momente viac alkoholu pravdepodobne by bol o niečo prívetivejší, avšak teraz keď už triezvel? Rozhodne nie, nehrozilo, aby z neho ten prekliaty čarodej niečo dostal.* Baviť sa dokážem a o mojich známych mimo Inštitútu príliš veľa nevieš. *Odbije ho, áno nebola to úplne pravda, ale iných ľudí, ako Mirjam teraz nepotreboval. Mierne sa však nad jeho slovami zarazil a značne spomalil zatiaľ čo sa mu len zvráštilo obočie v nepochopení.* Podvádza ťa? *Opýta sa nakoľko tomuto spojení slov nerozumel a nevedel či im chcel rozumieť.* /Má niečo s Triss/ *Prebehne mu hlavou tá otrasná myšlienka. To, že si Triss našla nové známosti mu neprekážalo, už neboli spolu, aby si niečo také kontroloval, ale.. Nate? Dobrovoľne?* Áno toho si pamätám. *Prikývne avšak na tom mu príliš nezáležalo. Chcel vedieť skutočné dianie pri Nateovi a Triss. I keď, ak ho podvádza tak to tak seriózne byť nemôže, alebo nie?*
Hmmm... Ačkoliv si nemyslím, že to stejně uděláš, neboť by jsi samozřejmě nikdy nepřipustil, abych tě donutil se usmát, jelikož by to pro tebe jisto jistě byla strašná tragédie.. *Zdůrazní hlavně dramaticky ony poslední slova.* ..tak mě napadá něco, co by mohlo změnit tenhle zamračený ksicht.. Taková zajímavá informace, pokud to ještě nevíš.. Ta mumie co sedí na místě nejvyššího čaroděje Manhattanu už příliš dlouho, se zamilovala.. Po půl miléniu života a je v tom naprosto ztracený.. *Ušklíbne se a čeká, jestli na to bude Sander nějak reagovat, nebo to přejde otráveným zamračeným ksichtem jako doposud.* A já bych každou cihlu, co na ni přidáš, stejně vzápětí sundal dolů.. Máš to marné.. *Zazubí se na něj s trochou škodolibosti. Slovům o tom, že má známé i mimo Institut Nate moc nevěřil. Před dvěma roky, kdy tu dorazil, tak by to možná ještě přešel se souhlasem. Ale hodně vody uplynulo v Hudsonu..* O neexistujících známých toho pravda příliš vědět nemůžu, no.. *Připustí s uchechtnutím, zatímco nad jeho slovy o tom, že se dokáže bavit pozvedne pochybovačně obočí. Nate si toho prvně nevšimnul, když Sander zpomalil, a dál pokračoval v chůzi. Možná by ani nezaregistroval, kdyby se lovec někam následně rychle vytratil, ale pro jeho štěstí, Sanderovo už tolik ne, se mu mladík připomněl. Nate se na něj proto otočil a nad jeho výrazem se zašklebil.* Heh.. Triss ti to ještě neřekla.. *Zkonstatuje pro sebe, co tak viděl a krátce se zasměje. Úplně pobavený smích to není, i když stopy po něm tam jistě jsou. Zároveň je v něm však dobře slyšet trocha škodolibosti a také neuvěření. Očekával totiž, že za ním jeho, před paparazzi tak milovaná přítelkyně, poběží hned, co Sander zjistí, že jsou "spolu". Toho faktu, že tak neučinila, si nyní užíval a žádostivě čekal, jestli se lovec bude vyptávat a nebo přes svou zvědavost ztratí zájem, se právě jej dotazovat. To že si Sander na bojovníka pamatoval mu ulehčilo vysvětlování o koho se jedná a za to byl rád.*
*Počúval jeho slová a tak ako neznášal keď Nate hovoril, teraz mu musel načúvať nakoľko ho informácie, ktoré mal zaujímali. Ak mal byť ale úprimný takmer ho naplo keď počul meno najvyššieho čarodeja. Nechcelo sa mu to veriť. Vedel, že Triss u neho nejakú dobu bývala a peklo a všetko, avšak tento fakt sa mu o to viac nepáčil. Dnešok sa zdal každou sekundou horší a horší. Jeho zreničky sa tak len natiahli a neveriacky pokrútil hlavou.* Ďalej. *Dodá pri čom bolo zrejmé, že chcel celý príbeh. aj napriek všetkému to chcel počuť, či mu po tejto konverzácií zostane fyzicky zle nevedel, ale dúfal, že to čoskoro zistí. Sander však Natea počúval veľmi prieberčivo a na väčšinu jeho poznámok ani len nereágoval.* Čo mi mala povedať? *Opýta sa dodatočne pri čom zastaví svoju rýchlu chôdzu. Jeho podráždenie už bolo zrejmé a z jeho tváre by ho vyčítal aj slepý. Nenapadalo mu čo naznačoval. Prišlo mu, že spájal dve úplne rozdielne veci do jednej a Sander si bez kontextu nevedel priamo vyjadriť výsledok. Stále sa mu nechcelo veriť, že by sa Triss dala dokopy či už s Nateom, alebo Kaiom, alebo Gideonom. Človek s ňou chvíľu nie je v kontakte a zrazu sa okolo nej točí viac, ľudí, akoby jeden čakal.* Tak?
*Nateovi se na rtech rozlije vítězné ušklíbnutí, když Sandera zaujme. Nerozesmál ho, pravda, ale změna mimiky tam nějaká byla, byť malá a to bral za úspěch. Je třeba se totiž radovat z maličkostí. Vnitřně se Nate dokonce spokojeně zatetelil blahem, když ho lovec pobízí, aby pokračoval.* Do někoho, kdo v době, kdy on slavil půl tisíciletí ťapání po této planetě, ještě nebyl ani na živu.. Ba co víc, ani rodiče té osoby.. *Nakrčí nad tím nos, protože to znělo tak, jak to bylo. Pěkně úchylně.* Do Triss.. *Dodá krátce, i když vlastně ani nemusel. Byla to jen třešnička na dortu, že to vyslovil. Otráveně si povzdechne nad tím, jak Sander zase prudce zastaví. On sám tak učiní až po dvou krocích, co si všimne, že s ním lovec nepokračuje.* Tak ale rozhodni se.. Buď jdeme nebo stojíme.. A jestli tu chceš stát, tak to si rovnou můžeme sednou do nějakého podniku okolo.. *Převrátí nad lovcem očima, než se uchechtne.* My vlastně spolu jsme i nejsme.. *Pokrčí rameny.* Je to součást plánu, jak fosílii držet od Triss... *Pokračuje a postupně mizí i ona veselejší opilá nálada, skoro jakoby naráz střízlivěl.* Tím jak se do ní zamiloval, tak pojal jakési domnění, že by mu měla patřit.. *Před dalšími slovy se zarazí a prohlédne si Sandera od hlavy až k patě.* Máš u sebe zbraně? *Zeptá se.* Protože ti zbytek nedořeknu, dokud je nedáš ze svého dosahu.. Nehodlám viset připíchnutý na stěně, jen proto, že tě chytne rapl, až to dořeknu. *Dodá důvod své otázky.*
*Na jeho tvári sa objavila výrazná nechuť. V ústach sa mu takmer vytvorila pachuť z tejto informácie. Nepáčila sa mu aj keď to nebola vôbec jeho vec. Vedel, že s Triss už bol len kamarát, takže do jej života nemal nárok nijako hovoriť. Avšak jeho znepokojenie nedokázal len tak zakryť. Malachai bol.. Malachai a Sander by mu v nijakej dimenzií neveril. Možno to bolo spojením z pekla, ale.. nie. nie, nie, nie, nie. Bola to nesmierne nepríjemná predstava, aj keď by mal asi byť rád, že tak starý čarodej vôbec pociťoval nejakú emóciu.* Určite si nikam nepôjdeme sadnúť, vysvetlíš mi čo sa vlastne medzi vami dialo a idem potom domov. Tak komplikované to nie je. *Odvetí pri čom sa to z Natea konečne začalo sypať. Skutočne väčšou obkľukov situáciu vysvetliť nemohol. Avšak keď hovoril, znepokojovalo ho, že z ich plánom nie úplne nesúhlasil. Pokiaľ sa Malachai držal ďalej.. asi to bolo pozitívum. Nechcelo sa mu však veriť, že to bola jediná možnosť, ako ho držať skrátka.* Fuj. *Vypadne z neho keď opisoval vzťah medzi nimi. Jeho ďalšia otázka ho však prekvapila a len si skryl svoju tašku za chrbát.* Nemám žiadne. O čo ide. *Doťahoval sa s ním. Z čarodeja to liezlo, ako z chlpatej deky a Sandera táto obkľuka už príliš nebavila.*
*Nate a Sander se v mnoha věcech neshodli, to bylo oběma jasné. Nicméně pokud šlo o cokoliv mezi Triss a tím exponátem z muzea, tak měli názor shodný. A to takový, že ti dva by měli být od sebe přesně sto padesát dva miliónů kilometrů. Triss tady na Zemi a ta parodie na Romea někde u Slunce. Na Sanderův odmítavý postoj jít si někam sednout si odfrkne a zabrblá pod nosem něco ohledně Sanderova přístupu a rozkazů. Nakrčí v úšklebku nos, když poté, co začne vysvětlovat, dá Sander citoslovcem najevo přesně to, co si myslel i Nate. Ten posléze mladíkovi věnuje nevěřícný pohled a založí si ruce na hrudi.* Víc nenápadně už to nešlo? *Otáže se, když se lehce vykloní a koukne se na onu brašnu.* /Jak malé dítě, co bylo přistiženo u rozbité vázy a teď se za zády snaží schovat kopací míč./ *To je myšlenka, co Natea trkne právě ve chvíli, kdy Sander až příliš rychle odpoví na jeho slova. Nakonec si ale povzdechne a převrátí oči.* Před několika týdny měla oslavu narozenin nová nejvyšší čarodějka Bronxu.. Byla to párty s kouzelnými nápoji.. Triss tam jednu dobu svítila jako žárovka a já zas musel mluvit v rýmech.. Bohužel jsem musel odejít dřív kvůli dvojčatům. Triss jsem nechal ve společnosti Josephine, té civilky, co byla i na její oslavě. To byl ta, co byla tak hlučná a donesla ji kotě. Pohoda, klid, navíc se Triss o sebe určitě postará, že ano? *Položí dotaz, ale hned zase pokračuje, aniž by měl Sander šanci jakkoliv zareagovat.* No, to mě ještě nenapadlo, že ta čarodějka, jejíž jméno bych si měl už zapamatovat, si z oslavy udělá orgie. A aby se nikdo necítil opomenut a zapojili se všichni.. *Tyto slova pronese s notnou dávkou ironie a nakrčením nosu v úšklebku.* ..tak jim do pití na přípitek nechala přidat nějakou drogu, či co to bylo. Triss to zjistila, bohužel pozdě a v dobré víře, jelikož je to naivní ťunťa, požádala dinosaura, aby ji odtamtud dostal.. No.. A taky dostal.. Do svého bytu.. Kde na ně oba začala působit ta droga a i když ho Triss žádala, aby odešel zpátky na oslavu a nechal ji se s tím poprat o samotě, tak tam zůstal.. Zbytek si jistě domyslíš.. Ráno o něj Triss rozflákala všechno v dosahu, co vím.. Řekla mi to o dva týdny později.. *Povzdechne si, než pokračuje ještě s dovětkem, jak se dostali k falešnému vztahu.* Ten debil ji poté začal otravovat s připomínkami na tu noc, aniž by ho napadlo, že to bylo špatně.. Od té doby Triss byla víc a víc času u mě nebo schovaná ve Faerii.. Nakonec jsme došli s tímto plánem, že začneme předstírat, že spolu chodíme.. Kromě teď tebe a mojí sestry, nikdo jiný neví o tom, že to je falešné.. Nikoho tak nepřekvapí, že Triss bydlí momentálně se mnou, kde je před nejvyšším blbcem prozatím, jsme domluveni, že tam bude do konce prázdnin, v bezpečí.. Mezitím snad vyřešíme, co dál.. *Dokončí a popravdě čeká, že lovce před ním nějaký ten rapl vážně chytne, jak předpovídal. On sám z toho byl maximálně vytočený, když se dozvěděl, co ten kretén provedl.*
*Len zagúľa očami, pokiaľ si pamätal skutočne u seba nič nemal okrem jednej dýky čo viac menej ani nerátal, ako zbraň, len, ako predmet na ochranu. Pokiaľ mu Nate nemal v pláne oznámiť, že Triss nejakým záhadným spôsobom spravil Nate dieťa tak si bol istý, že by mu nič nespravil. Avšak pri tej jednej možnosti.. neručil by za seba. Založil si tak ruky na hruď a čakal na Nateov príbeh. Neočakával nič pozitívne, avšak ani nič.. strašné. Teda sám nevedel čo čakať. Informácie, ktoré sa na neho posledné minúty sypali ho netešili a tak predpokladal, že nič horšie už nebude, och bože, ako sa len mohol mýliť. Hocijaký pokoj mu pomaly mizol z tváre za každým slovom čo Nate povedal. Ako také niečo môže Najvyššia čarodejka urobiť? Prečo Triss nešla za Nateom? Za kýmkoľvek okrem toho... antického kreténa? Nerozumel, ako mu mohla tak dôverovať obzvlášť ak vedela, že k nej niečo cítil. Samozrejme, nedával vinu na ňu, tá padala na Malachaia, ale stále mu z toho prišlo fyzicky zle.* /Prečo sú tí najmocnejší zároveň najhlúpejší?/ *Nič zo Sandera tak nevyšlo len hromada otázok, ktorú si neustále opakoval v hlave. Prečo mu to nepovedala? Nedôveruje mu? Asi tomu rozumel, ale.. stále. Prejde tak ku stene kde sa mierne oprel pri čom mu takmer vypadol dych. V podstate.. to ani nechcel vedieť, to, že mu to Nate teraz hovoril bolo trikrát horšie, ako keby mu to povedala Triss. Pokiaľ mu to nepovedala sama.. asi o tom nemal vedieť. Áno, Sander si tie informácie v zásade vypýtal ale nečakal, že to bude.. také závažné.* Vďaka. *Pozrie sa na Natea zatiaľ čo uvažuje čo mu ešte povie. Potreboval si to však sám všetko urovnať.* Asi viac počuť nepotrebujem. *Dodá pri čom sa len odrazí od steny a opäť sa dá do kroku. V tomto momente chcel ísť len domov... alebo, do jeho izby.*
*Nate dořekne vše, co chtěl a sleduje, jak sebou Sander práskne o zeď.* Tak teď vypadáš, že by jsi potřeboval panáka.. *Okomentuje to. Ne, že by on vypadal jinak, když se to dozvěděl. Na panáka ale ani jeden nešli. Zůstali zalezlí u něj doma s filmy od Disneyho a hrnkem kakaa.* No.. Triss by asi neskákala radostí, kdyby věděla, že jsem ti to řekl. Pravděpodobně by to asi neřekla ani mě, kdyby jsme spolu netrávili tolik času a já si nevšimnul, že má zdeptanou náladu.. *Pokrčí rameny.* Upřímně zrovna tohle chápu.. Ani já bych to v její situaci neříkal s klidem a.. No jo.. Fajn.. *Zabrblá, když jej Sander přeruší, že víc o tom už slyšet nechce. Nedořekne tak to, co chtěl. A to, že si myslel, že měla Triss obavy, že by ji Sander viděl jako něco míň, kdyby věděl, do čeho se zapletla. Hlavně kvůli tomu, co ji řekl před jejich rozchodem o jeho pohledu na čaroděje. Když nad tím tak uvažoval, tak by to mohl ještě Sanderovi vmést do obličeje, že tenhle názor je hovadina. Nate se rozmrká ze svých myšlenek do reality, aby tak učinil a akorát zjistil, že mu Sander zmizel z dohledu.* Mierda.. *Zakleje si pro sebe tiše, než zmizí do nějaké uličky, aby nepřilákal pozornost, když vzlétne a zamíří domů.*
*Nedokáže inak ako nad chlapcom krútiť hlavou.* Potom ale rozmýšľaj rýchlo...aj keď... *Pozastaví sa nad tým, ako povie, že by ho ľudia vedeli zaradiť aj bez vlajky.* ...ak si to myslíš, kam by si ma ty sám zaradil? A myslím celkovo. *Toto bola jedna z radostí toho byť lovcom. Jednoducho nech ho priradia k hocijakej profesii, mohol im vždy povedať, že sa mýlia, a vyhrá. Uchechtne sa nad jeho neistou otázkou.* To takmer znie, ako by si zo mňa robil nejakého lotra. V skutočnosti sa však iba radšej najem. Nič veľmi zaujímavé. /Aj keď moje porcie neraz ľudí v mojom okolí prekvapia. Nemôžem za to, moje zameranie je fyzicky náročné, spálim pri tom viac než by sa jeden načakal./ *Venuje mu žmurknutie a pohne ramenami, akoby sa mu snažil naznačiť, že to je ozaj všetko a nemá zmysel za tým hľadať niečo skryté, aj keď sa môže odpoveď zdať viac než nudná. Pri otázke o práci si jemne povzdychne, ale nakoniec sa rozhodne odpovedať neutrálne. Bolo to ľahšie než vysvetľovať, prečo nemôže nič povedať, či klamať.* Pracujem v neziskovke, nič zaujímavé, iba ďalší človek, ktorý sa snaží prispieť k budúcnosti tohto sveta. *Prednesie, ako keby to hovoril každému, ako keby bol z jeho práce unudený, aby zviedol Sana z cesty tejto konverzácie. Samozrejme, že svoju prácu miloval, ale ak by to naznačil, bol by tam len dôvod pokračovať ďalej v otázkach.* A ty? Alebo si ešte študent? *Spýta sa naspäť. To ucuknutie pier si všimne a tak svoj vtip berie ako úspešný.* Potom je to zrejme ozaj veľká zhoda náhod, máš pravdu. *Prikyvuje, ako keby naznačoval, že je určite za tým niečo schované, ale nemieni to z neho ťahať, jednoducho to len vie. Neodpovie, ale na jeho otázku o peknom snehuliakovi prikývne a nakloní k nemu svoj pohár, aby naznačil, že to ozaj myslel naňho. Napĺňalo ho energiou, keď sa druhý chalan smial. Miloval dobrú náladu a teraz ňou žiaril ako jadrová elektráreň. Nad žabou však už jemne pookrie a mykne ramenami.* Tak, máš veľké oči napríklad. Ale to je podľa mňa len dobre, určite musíš mat skvelý zrak. Plus sa ti hodí zelená. Aspoň myslím. *Hovorí už trochu s neistotou, nakoľko si uvedomoval, že si toto na seba pripravil on sám. Opatrne vezme malé origami a v totálnom šoku si ho na dlani prezerá.* Počkať, to si spravil ako? *Nerozumie, ale nemôže inak, ako z pier v tvare "O" vytvoriť obrovský úškrn.* Si ozaj úžasný, vieš to? *Povie mu od srdca, načo naňho konečne pozrie a rukou si automaticky siahne na tvár.* Mám niečo na tvári? *Nerozumie jeho pohľadu.*
Je pod kontrolou.*Odvětí jednoduše a koutek se jí pozvedne ve vypočítavém úsměvu. Nedlužila mu ale žádné vysvětlení.*Osobnosti. Porucha mnohočetné osobnosti. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by si muž vytvořil ženskou osobnost.*Prohodí a do hlasu se jí vrátí zaujetí.*Amanda, že?*Řekne i když ujištění nepotřebovala. Spíš mluvila o něm a byl přítomen, tak se jej snažila zapojit. Pokud se Zacharieho myšlenky budou ubírat stejným směrem tak mu dojde kam tím míří. Schizofrenici a ti s poruchou mnohočetné osobnosti jsou jako upíři extrémně nebezpeční. A prášky už nemohou fungovat. Možná magie. Ne nutně osobnosti zničit ale třeba některé oslabit aby jiné měli možnost převzít nadvládu...? Mohla by to se Zachariem probrat, co by byl lepší postup i podle něj. Oba dva studovali mentální magii a práci se vzpomínkami, osobností, emocemi a dalším, jenže ona v posledních letech pracovala na mnoha dalších věcech a zabývala se i lektvary, jedy a jinou magií a s osobním životem před civily...nebylo moc příležitostí na tom znovu pracovat. Ukáže na Reye rukou, když prohodí osobnosti.*Tak co zaujal?*Zeptá se Zacharieho a potom se podívá na Reye.*Toto je Zacharie D'Amboise.*Pak se otočí na Zacha.*Rey. Asi bez příjmení, to měl Bran, který je dle všeho mrtvý.*Upije z šapmusu a rozhlédne se po ostatních, pak se podívá na čaroděje.*/Budeme si muset promluvit někdy./
*Rey je v Dumortu už dlouhou dobu. Během ní si dokázal naštvat mnoho upírů a všichni se naučili se mu radši vyhíbat. Takže si prakticky dělá co chce, pokud nejde o krmení a civily. Nepouští ho ani ven bez dozoru. Ze začátku mu dokonce dozor dělali tři starší upíří dokud jeden nepřišel na to, jak ho udržet. Rey sice stále trpí hladem, ale už ví jak na něj a dokáže se trochu krotit. Dokonce začal i v Dumortu trénovat a kromě pár incidentů, kdy se dovnitř zatoulal omylem nějaký civil a Rey ho ulovil a jako lovecký pes donesl jeho hlavu před dveře šéfa sídla. Zrovna dneska však nikdo v Dumortu není. Jen on a šéf. Rey má v uších sluchátka a poslouchá písničky a tančí si chodbami, které tonou ve tmě. V ruce drží pytlík s krví a i přes svou silnou nechuť ji pije. Ne že by neměl rád krev, ale nesnáší ji v pytlíku. Spotřebuje ji mnohem více a chuť je naprosto odporná a chudá. Pobrukuje si písničky a dál pokračuje tanečkem po chodbě. Na sobě má bílou košili s krátkým rukávem, která není na poslední horní knoflíky zapnutá. K tomu má černé rifle, které jsou poměrně upnuté a krásně vykreslují co se pod nimi skrývá. Jelikož Rey stále nemohl dojít domů si pro věci, tak se musel spoléhat na zdejší vybavení. To mu extrémně nevyhovovalo. Navíc musel nosit neustále obojek, který měl i nyní na sobě. Došel dolů do haly a zrovna začala hrát píseň Bones, v jejímž rytmu tančil jako Joker. Do toho si i pobrukoval a upíří rychlostí se pohyboval sem tam a občas se napil z pytlíku.*
*Měla jít na Pride, kde byl i Zacharie jak věděla. Dlouho se neviděli a i s ním potřebovala probrat určité věci. Hlavně obchod s Melinou. Nakonec on byl její pravá ruka a mohl by být stejně tak její společník oficiálně ne jen tajně. Nebo spíš tedy ona jeho. Nyní ale byla navštívit jiného svého "společníka". Upír který před nějakou dobou přebral vedení klanu, když vedoucí klanu Adeline zmizela. Byla výjimečná. Světlomilka. Její život teď bude jistě zajímavý, možná by se s ní mohla seznámit. Teonce seděl před ní a upíjel z poháru nápoj, který sice voněl jako whiskey, byl však mnohem hustší a krvavěji zbarvený. A bez ledu. Maddie zakrouží tekutinou ve své sklenici s vínem a napije se. Na sobě měla extravagantní oblečení. Měla světle zelené spodní prádlo, podprsenka měla ještě k tomu pásky zvýrazňující obliny poseté kamínky. Přes to měla sytě meruňkovou halenku uzpůsobenou do léta, takže byla poloprůsvitná. K tomu měla žluté kraťasy. Stíny měla naopak v ostatních barvách duhy a nakonec - bílé lodičky s úzkým podpatkem. Momentálně měla odhalený rudý ocas s trojúhelníkovou špičkou a špičaté uši. Momentálně měly neutrální barvu, takže mohla vypadat jako víla s ocasem navíc. Nakonec byly tu i selkie a kelpie, sirény, víly s rohy či kůrou...už kolikrát za život si lidé mysleli, že je víla. Někdy jim to pro tu legraci nevyvracela. Měla ještě z pobytů u dvorů v Anglii, Francii a dalších Evropských zemích zažitou grácii, takt, vychování a dokonce pamatovala i někdejší tance ať ty vznešené nebo hospodské odrhovačky.*Takže domluveno.*Prohodí a zachytí krabičku, kterou jí upír v elegantním, padnoucím a drahém obleku s kravatou s potměšilým úsměvem přihrál. Připlácne ji a ani se nedívá, co přesně to je. Tedy jak přesně je Yin fen v ní zpracován. Vlastně bylo jedno, zda je to mast či jiné zpracování. Klidně ať je to prášek. Nakonec experimentovala ráda s jakýmakoliv drogama. Byla to zábava a její dlouhý život tak byl o to pestřejší. Nevnímala ani píseň, co zde zněla. Vnímat okolí, které nechránilo kouzlo bránící odposlechu (protože by bylo zbytečné zahrnout celou místnost), začala ve chvíli, kdy dovnitř vtančil chaotický upír. Kouzlo laxním pohybem ruky zruší a opře se o křeslo v němž seděla.*Co je to zač? Mládě?*Zeptá se Teonce a ten pokrčí s kývnutím rameny a dopije drink.*Neopeřený, ano. Možná se ti bude zamlouvat.*Prohodí a postaví se, aby si dolil.*To pochybuji. Ale může mě zkusit pobavit.*Nadzvedne obočí ve výzvě a zástupce vedoucího luskne prsty.*Rey, pojď se paní Colban ukázat.*Prohlásí a ani se na upíra nepodívá. Po chvilce se pousměje.*Poradíš si. Opustím Vás. Příjemný zbytek dne, Maddie, má drahá.*Prohlásí a sleduje její ruku. Jen jí ucuknou dva prsty, jakoby souhlasila s jeho odchodem, jakoby souhlasila s tím, že zůstane jen mladý upír. Lehce pootočí hlavu směrem, kde cítila jeho vědomí, ale nijak ho nevyhledávala.*Takže Rey, a dál?*Zeptá se a pěstěnými nehty poklepe po sklence.*
*Rey si vyndá sluchátko a podívá se na Teonce. Nemusí ho. Radši má dědečka, ale zase bere, že tenhle chlap mu zatím dává jídlo. Když uvidí, že tam s ním sedí nějaká ženská, tak to chce otočit a pokračovat dál pryč, ale zastaví ho. Otráveně si odfrkne a kecne do křesle v rohu místnosti.*Nejsme pro pobavení.* Prohlásí a napije se krve z pytlíku, načež je vidět, jak mu je to odporné na jeho výrazu. Když vůdce odchází, tak mu vylezou tesáky a on se zazubí. *Pápá, staroušku, donesu ti další hlavičky.* Zachichotá se a zakloní u toho hlavu přes opěradlo. Pak se znovu napije a rychle se narovná. Podívá se na ženu a v jeho očích jako by probíhal chvíli nějaký boj. Načež hodí nohy přes pravou opěrku a dál pije krev z pytlíku. *Jsem jen Rey. Občas tu je Hlad a občas někdo jiný. Ale co já vím. Nemám přehled. Od chvíle co zemřel Bran tu trochu fungujeme bez léků a jen na krvi, která je odporná.* Řekne s pokrčením ramen a odhodí prázdný pytlík. *To i ty krysy byly lepší.* Zavrčí skrze tesáky, které hned zmizí a Rey už je zase jen bledý a znuděný.* No tak jsem se vám ukázal a můžu zase jít. Ostatní jsou venku, ale mě nikam neberou, protože mají strach, abych neměl hlad... Pfff... Páprdové.* Prohlásí a o levé opěradlo se opře loktem a do dlaně si položí tvář. Dívá se na ženu a přemýšlí o co ji jde. */Neměl jsem sem lézt. Je tu nuda, měl jsem zalézt domů.../ - /A nakrmit se na sousedech! Masem bychom krmili našeho havránka a nikdo by nichts netušil./* Pomyslel si Rey a hned na to navázal hlad. Bylo poznat na jeho mysli, že sice spolu nemluví, ale tito dva jsou spojeni. V mysli byly i další, ale ti spaly.*
Myslím, že by sis toho měl více vážit. Taky od toho mohl dát ruce pryč a měl by tě Praetor a nebo by tě dostali lovci.*Přehodí si nohu přes nohu. Neměla ráda kraťasy, ale obecně se vědělo, že není čistě heterosexuální a brali to jako poměrně slušnou reklamu, tak ji sponzoři oblékli. Sama by si vzala něco víc...VÍC. Nakloní hlavu do strany, když upír promluví.*Přeci jen nelhal. Porucha mnohočetné osobnosti. Miluji ji. Je zábavně nepředvídatelná.*Něco v jejím tónu mohlo vyvolávat husí kůži. Skrytá krutost, skrytá bestie pod fasádou pravé dámy, co je vždy nad věcí. Mohla si to přeci dovolit. Byla precizní, uměla mnoho věcí, byla dobrá a držela nad sebou pevnou ruku a vyznávala řád, i když skrze orgie a drogy a jiné výstřelky to tak působit nemuselo. Maddie byla Maddie. Byla to složitá povaha a někdy byla prostě povýšená mrcha a jindy byla mílius. Ti co ji znali se víc báli té milé stránky. Ta byla zrádná a kluzká jako had. Nikdy však neupouštěla od toho, že byla dáma. A vyžadovala zacházení jakého si zaslouží. Rey byl ale příliš mladý a nezkušený. Tentokrát mu odpustí. Skoro. Z konečků prstů jí vyklouzne slabý elektrický výboj a sekne ho přes odhalený kotník. Kdyby nepochopil, že si má sednout vhodněji, tak si to "vyprosí" telekinezí.*Slušné chování je základ. Je jedno jaká bestie je v tobě. Galantnost nosí nejvíc ovoce a dá ti moc a prestiž. Hrubá síla ti je může dát...na pár let, dní nebo minut.*Dá mu cennou radu do budoucna. Jak ji využije je na něm. Ona se dostala daleko. Kamkoliv si umanula. Její cíle s médii byly níže ale stále měla u lidí dobré mínění. Lidi jí žrali z ruky, když chtěla.*Krysy.*Nakrčí nos a potom se sladce usměje a nakloní se k němu. Pevně mu s pomocí telekineze sevře čelisti a stáhne si jeho tvář k sobě.*Ne tak rychle, Rey. Dáma ukončuje setkání. Budeš se mi hodit.*Prohlásí a přitáhne si jej ještě o něco blíže, aby ho zlehka políbila na ústa a tím na ně dostala krev ze sáčku, co mu na nich zůstala. Pak ho pustí a rty si olízne. Nebylo to pro ni nic světaborného. Jen zamručí.*Čerstvá by chutnala lépe.*Zkonstatuje a opře se, nohu hodí opět přes nohu a vrátí ke rtům pohár vína. Nebála se, že by jí ublížil, na to měla mnoho šperků dneska. Většina z nich ukrývala ochranná kouzla a do toho některá vstyčila ona sama.*Myslím, že si uděláme výlet. Chci doprovod na jednu akcičku. Pride. Nechám tě tam někoho okousat, ale nikdo nezemře.*Cukne jí v koutku. Pak se na něj zadívá a poklepávajíc o pohár v hypnotickém gestu až mu vklouzne do mysli. Chtěla ji prozkoumat lépe. Pomůže jí to, až zase někdy narazí na někoho takového. Pomůže jí to, kdyby musela s jeho myslí pracovat a manipulovat. Teď šla ale objevovat další osobnosti. Třeba najde někoho vhodného, kdo jí může dělat společnost?*
To těžko. Přišel jsem sem. A lovci...* Opět mu vylezou tesáky.* To bych rád. Zabili mi otce a unesli matku. Takže bych jim to milerád vrátil.* Zazubí se a zuby zmizí a vrátí se i normální výraz. Poslouchá ji a ušklíbne se. *Jo... tuhle diagnozu jsem slyšel... nebo také DID. Nemůžou se shodnout. Jsem jediný, kdo diagnozu zná. Ani Bran ji nevěděl a to byl dominantní.* Ušklíbne se a pak sykne, když dostane ránu a zamračí se na ni. Ale pak si sedne normálně a dá nohu přes nohu. Tak to aspoň působí, ale on si stihl ještě odskočit pro pytlík krve, který se mu objevil v pravé ruce.*Já na galantnost nebyl. To spíše Bran. Bran byl jako by mu někdo do zadku vrazil pravítko. Já nikdy nebyl venku dlouho. Proto se nudím, nedokážu sedět. Já jsem trochu moc upřímná pusa jen.* Ušklíbne se a chce se zvednout k odchodu, nebo ke změně polohy v křesle, ale je chycen neviditelnou silou a přitažen k ženě. Když dostane polibek, tak se na to moc netváří. Přeci jen jeho preference byly muži a Hlad preferoval ženy, ale jinak než sexuálně. *Souhlasím. Chutná lépe. Ale oni mě nenechají krmit. Mám menší zlozvyk. Nebo spíše ho má Hlad.* Ušklíbne se a radši se napije z pytlíku. Následně ji dál poslouchá, co říká a nadzvedne obočí.* Dobře... Ale vyberu si ho já. Protože pokud jeho krev bude cítit jako vaše, tak nechci.* Řekne, ale netváří se znechuceně, jen je poznat, že o to skutečně nechce. Dívá se na ni a v jeho hlavě zatím bylo jako by vstoupila do domu. Dům s mnoha pokoji a na každém pokoji bylo napsané jméno. Jedny byly černé s bílým křížem, co se maloval během moru a na nich bylo jméno Bran. Hned vedle byl pokoj Reye a naproti Hladu. Následovali dveře Klause, Maxe, Rcharda, Lorence a Amandy. Každé dveře byly jiné. Rey sleduje ženu před sebou a nedokáže si vybavit jméno. To si totiž uchoval Hlad.*
Ano, přišel, ale taky se tě mohou stejně snadno zbavit.*Prohlásí a málem i protočí očima, načež se ale usměje.*Měl by ses galantnosti přiučit.*Prohlásí a pohled jí sklouzne na jeho ruce, kde se objevil nový plný pytlík. Jen pozvedne obočí a posadí jej, načež si ho přitáhne.*Odnauč se ten zlozvyk.*Pokrčí rameny a upije si z vína, které pomalu mizelo.*Jsem čarodějka, moje krev ti ani chutnat nemůže, je zčásti démonská.*Prohlásí pak trochu otráveně, že to vůbec musí vysvětlovat. Copak mu to nikdo neřekl? Měla mu snad dělat naprosto chůvu? Pomyslně se prochází jeho myslí jako domem a zastaví se u dveří s křížkem. Mrtvý Bran, zajímavé. Netušila, že nějaká osobnost může zemřít. Jak k tomu asi došlo? Zaujal ji Klaus a Max. Ostatní dveře si projde jindy. Nyní však vstoupí do oněch první.*Řekni mi, co jsi zač, chci vědět, jaký jsi.*Vyzve "vědomí", aby se jí představilo a nějak se jí rozlišilo vůči ostatním. Chvíli setrvává kvůli konverzaci a poté se vydá do oněch druhých vybraných dveří, kde vlastně tento postup zopakuje.*
Klidně. Já mám kam jít.* Pokrčí rameny a pak se pousměje.* Až Hlad nebude každou chvíli trhat hlavy.* Prohlásí, což vyzní ve stylu, až naprší a uschne. On to však myslí smrtelně vážně. Nehodlá být galantní když mu to ten zmetek hned zkazí. Pak se na ni však překvapeně podívá.*Jaký?* Nechápe ji. Tenhle výraz však vystřídá chápavý když mu vysvětlí ten pach.* Ah... to je fajn. Můžu mít přátele i mezi těmi, co hřejou.* Usměje se trochu smutně a pak se zaposlouchá do rytmického poklepávání až skoro usne. Když však vyzve Klause, tak ten vyrazí ze dveří jako torpédo a hned ven. Tam se na čarodějku usměje jako měsíček.* Já jsem Klaus a jsem tu od patnácti. Takže jsem ještě hodně živej. I když co jsem pochopil, tak tohle tělo je jak tělo Ježíše!* Zazubí se a začne nervozně poklepávat na opěradlo a je vidět, jak šmejdí očima po místnosti.* Sakra... tolik drahých věcí... Kolik by za to bylo trávy? A co kdybych zkusil něco jiného? Už tu není Bran, takže nemůže peskovat.* Mluví sám pro sebe a je vidět, že Klaus ví o Branovi, ale ne o ostatních. Je si i vědom, co se s tělem stalo, ale bere to jako nový příchod Ježíše.* Oi! Je červen že? Pride! Tam musím jít. Mám plán jak vytřít s homofoby!* Prohlásí hrdě a přitom vyskočí nohama na křeslo, takže má kolena pod bradou. Vypadá jako závyslák a jen se napije bokem krve jako by nic. Jenže pak ho vystřídá Max. Klausovi dveře se s práskutím zavřou a Max si sedne normálně a zatváří se na čarodějku omluvně.* Pardon.* Prohlásí a podívá se na ni.* Já jsem Max. Jsem tu jen na obranu a když se musí mluvit s rodiči. Byl jsem tu před Branem. Ten mě pak nahradil. To teda řekla psycholožka. Jinak se omlouvám za ten pytlík, ale kdykoliv je Hlad u řízení, tak je tělu zle a musíme nosit hlavy lidí.* Prohlásí a podívá se na čarodějku. Max ví také hodně, ale ne vše. Nesdílejí si vzpomínky, ale Max ví, co se mu řekne a cítí občas, co se děje s tělem.* Rád bych šel spát madam. Rey mě už nepotřebuje několik let.* Vysvětlí ji klidně a s úctou.*
Nebo spíš ať se ho odnaučí Hlad.*Dodá potom, když so uvědomí vlastní chybičku a upije z vína.*Nikdo ti nevysvětlil jak to funguje s rasama?*Podiví se a udělá si v mysli uzel, aby mu to vysvětlil Teonce. Z mysli se na chvíli stáhne, aby mohla komunikovat s Klausem a zvedne obočí. Copak ten chlap nemá osobnost s kouskem úcty? Zhluboka se nadechne.*A proč si prostě Pride jen neužít?*Zvedne obočí a víc to nekomentuje a v jeho mysli vzbudí Maxe.*/Konečně někdo slušný./*Napadne ji a přimhouří zaujatě oči.*Dříve než Bran? Kdo byl první? Kolik...vás...už zemřelo? A proč je mrtvý Bran?*Zeptá se ho. Zatím se jí s ním mluvilo nejlépe.*To, že vás Rey nepotřebuje neznamená, že byste tu neměl být.*Chvíli čeká na odpověď a dle výsledku mávne rukou, jakoby jej propouštěla. Počká, kdo z nich se vynoří nyní a toho po chvilce vyzve, aby se šel převléct na Pride. Mezitím v jeho mysli nenápadně vkládá příkazy ohledně toho, že nikoho na Pridu nevysaje do mrtva, polomrtva a ani nikoho nezabije. A že pokud se z někoho napije, tak ji na to upozorní nejprve, aby okolí upravila vzpomínky a nejlépe zajistila iluzí, že jej nikdo neuvidí. Nechtěla na krku lovce. Toho upíra i jeho osobnosti si hezky ohlídá. Nechala si mezi sebou a jím pomyslné mentální lano, aby pořád tušila, kde je a měla kontrolu nad tím, že se nic nezvrtne.*Jeden průser a zlomím ti vaz.*Upozorní Reye se sladkým úsměvem. I on musel vědět, že to za chvíli rozchodí, takže mu nevyhrožovala vyloženě smrtí. Jen dala najevo, že si jako nejvyšší čarodějka bude chránit New York, ačkoliv měla oficiálně chránit jen Bronx. Beztak ale na Pridu bude mnoho lidí i z Bronxu.*
*Posledné dni sa v New Yorku mnoho zmenilo. Krajina možností a zarytej slobody robila nezmyselné kroky späť. Aj tú štipku pokrokovosti, ktorú mala pomaly ale isto strácala. Ženy strácali svoje práva na svoje telo a mnohým tak bolo do plaču. Mnohý sa však rozhodli ísť do ulíc. Pochod za slobodu menšiny sa tak stával pochod za voľnosť, lásku a snahu dostať svet späť na tie správne koľaje. Jedného nikdy neprestane udivovať ignorancia a zaslepenosť niektorých skupín. Najmä v Amerike. Avšak teraz po interrupciách boli na hrane aj práva LGBTQA+. Otázka manželstiev opäť visela so vzduchu zatiaľ čo sa najvyšší súd rozhodoval, koho budúcnosť ešte zničí. Pochod sa tak stal istou nádejou na odpor. Organizácia prebiehala ľahko, ulice boli zatarasené, stánky na uliciach boli pripravené rovnako, ako aj stánky rôznych neziskových organizácií, ktoré ponúkali svoje pomocné služby. Niektoré stánky maľovali na tvár vlajky, iné ich predávali. Okrem toho sa dali kúpiť farebné kriedy a dymovnice, ktoré za sebou nechávali pestré stopy. Pochopiteľne jedlo a voda boli na každom kroku. Išlo by o nezodpovednosť, keby sa v tejto betónovej džungli neponúka voda. Počasie bolo slnečné, avšak slnko sa pohlcovalo to asfaltu a vytváralo tak priam skleník. Aj práve preto bola k dispozícií prvá pomoc na každom kroku. Cieľom však stále bolo pripraviť program pre mladých, starých a aj rodiny s deťmi. Každý si dokázal nájsť svoj kútik šťastia a istoty. Pride mal začať až o nejaký ten čas, najprv mali prejsť klasický návštevníci a neskôr na koniec boli pripravené alegorické vozy a pódia s rôznymi spevákmi a osobnosťami. Každý bol vítaní.*
*Hiram věděl, že se v Americe Pride month slaví víc, jak v Česku, kde něco málo lidí vydá na tuto tématiku nějaké příspěvky a na průvody se při tom můžou všichni těšit až v červenci, kdy je větší pařák. Tu logiku nikdy nepochopil. Nicméně, hlavu vzhůru, doteď ani nepobíral, co všechno dává cermat na jednotné přijímací zkoušky, na něž se občas podíval, když to začali puberťáci zase rozebírat na instagramových profilech. Nuže, nikdo není děd vševěd. Čaroděj odložil mobil, vzal si zrcátko se štětci. Tyto věci zvládl najít hned, nyní přišlo na barvy na obličej, které nakonec hledal dobrých deset minut. Barvy duhy si nanesl postupně na obě tváře. Tentokrát si ani předtím nemaskoval pihy. Nakonec to završil jemnými stíny, linkami a samozřejmě i modrými čočkami. Ven se pak vydal s pletenou brašnou, v níž měl vše potřebné. Každopádně, oblečený byl do černých kraťasů a bílého trika. Venku si prohrábl vlasy, načež se vydal přímo na Manhattan, kde měl průvod průvod začít. Po celou cestu se usmíval přitom usmíval. Na místě spatřil dost lidí, dokonce i rodinky s dětmi.* /Tady je to fakt živější./ *Pomyslil si a v brašně vylovil menší láhev s ledovým pitím a napil se.*
*Nikdy sa podobných vecí nezúčastnila ale Ari ju presvedčila k účasti a tento rok mali ísť spolu ako pár. Aj keď zomrela rozhodla sa Lyr že dodrží slovo a pôjde. Ani teraz sa neskríva ilúziami ale svoje inak biele vlasi si zafarbí do dúhových farieb a cez celú tvár má tiež namalovanú dúhu. Oblečie sa do svojej starej módy a vezne si zvonáče tielko a pončo topánky si neobuje a ide bosá ako mala vo zviku ešte pred rokom. Na krku má ako vždy vrecko s vílym prachom a na ruke ochranní prsteň.* /Veď čo keby..../ *Povie si keď si ho nasadí na prst a vydá sa smerom na Manhattan. Na mieste je už hromada ludí a tak sa len zamieša do davu.* /Ach Ari kiež bi si tu bola./ *Pomyslí si smutne ale rýchlo tieto myšlienky zaženie a radšej sa sústredí na dianie okolo seba. Začne obchádzať rôzne stánky a kde tu prehodí s ludmi nejaké to slovo.*
*Sander nebol človek do davu. Rád sa držal z boku, mimo ľudí s istotou, že je schopný dozrieť na poriadok a bezpečnosť. Ak mal byť úprimný o Pride by nevedel keby všade neboli plagáty, oznamy a polka Manhattanu bola vyblokovaná kvôli davom. Príliš sa z toho netešil na takom mieste bolo ore démonov jednoduché sa len tak primiešať a robiť škodu. Uisťovalo ho však, že bol ešte stále deň a tak veľa démonov neočakával. Základ pri sebe však mal, stele a jedno ostrie a senzor vo vrecku. Nič extra, ale bol to základ. Cez plece mal hnedú tašku, ktorá bola plná nášiviek, ktorď by Sander nevysvetlil, ale páčili sa mu. Na sebe mal béžové tričko nejakou zelenou linkovou potlačou a voľnejšie jeansi. Pochopiteľne, predlaktia mal skryté čiernymi návlekmi, ktoré mu kryli okrem jaziev aj väčšinu rún, vrátane runy zraku na chrbte jeho dlane. Nakoľko rukáv mu skrýval aj tú časť ruky . Čierne linky na krku on sám nemal, dával si ich keď išiel na lov, ale inak pre neho neboli časté a tak sa neobával. Civilstvo aj dolnosveťania ho tak mali za človeka, čo mu vyhovovalo. Sám prišiel na začiatok pochodu, nevedel prečo tu vôbec bol.. áno nebol hetero avšak mierne dúfal, že pôjde s Mirjam. Mrzelo ho že tu nebola s ním ale potreboval asi aj on trochu relaxu. Podišiel tak ku stánkom s občerstvením kde si kúpil kelímok a limonádou a jemne sa pohupoval v kolenách do rytmu hudby naokolo. Zatiaľ nikoho známeho nepoznal, v kútiku duše však veril, že niekoho čoskoro zbadá.*
*Ak mal Sunil ozaj niečo rád, boli to akcie plné života, rebelov a jedla. To dokonalo spĺňalo všetky jeho očakávania od New Yorkského Pride pochodu, ktorého sa rozhodol zúčastniť, sotva sa o ňom v to ráno pri raňajkách v blízkej kaviarni dozvedel. Ani sa nešiel do ubytovne prezliecť, jednoducho ako vyšiel z kaviarne, tak sa aj ukázal v živých uliciach mesta - s vlasmi vypnutými vo vysokom drdole, z ktorého vypadávali neposlušné vlásky, v upnutom tmavomodrom tielku, čiernych voľných nohaviciach a s košeľou krémovej farby zatiaľ prevesenej okolo bokov. Pôvodne si ju ráno cez seba dal, ale sotva sa mu od horúceho počasia začali lepiť z drdola vypadávajúce vlasy na krk, zvolil túto taktiku. Mohol si tak aspoň pohodlnejšie schovať serafskú dýku ako aj peňaženku, ktoré pre teraz spokojne sedeli vo vačkoch na jeho zadku. V momente, ako zahliadol jednu vášnivejšiu skupinu tínedžerov, ako si vykračujú s vlajkami väčšími než oni sami, okamžite sa im zavesil na päty a nie dlho na to sa objavil na tom najfarebnejšom mieste, aké kedy v tejto betónovej džungli mohol zahliadnuť.* /Hm, možno by nebolo úplne zlé si nejakú takú aj kúpiť./ *Bola to myšlienka, ktorá sa s ním niesla od momentu, odkedy na skupinu s vlajkami naďabil, ale sotva videl stav svojej peňaženky v porovnaní s merchom, zvolil si jednoduché maľované línie modrej, fialovej a rúžovej farby na oboch lícach a radšej si nechal peniaze pre nejaké to občerstvenie. Predsa len, kam sa táto čierna diera pohne, za nie dlho príde aj riadny hlad.* /Ach, bodaj by mi konečne niekedy niekto navaril tak, aby som nebol hneď hladný. Zrejme by som hneď otočil celú svoju orientáciu len voči tej osobe./
*Killa čekalo ne zrovna milé překvapeni, když se jednoho dne po noční směně vrátil do bytu. Jeho sestry měly vlastně štěstí, že je vlkodlak a cítil jejich pach, jelikož pokud by za normálních okolností z jeho bytu vycházel smrad spáleného jídla a hudba, tak by do něj vstupoval s pistolí v ruce.* A zmiz odtamtud. *Napomene Henriettu s kamenným obličejem a rukama založenýma na hrudi.* Zbláznily jste se? Obě dvě? *Zamručí se na dvojčata.* Za to že se ti připaluje pánvička nemůžu.. *Odfrkne si Hetty jakoby se nic nedělo a praští s jmenovaným kusem nádobí do dřezu. Killovi se šokovaně rozšíří pohled.* A zmiz, než vás obě zatknu za vloupání. *Hrne se rychle za svou sestrou, aby napravil, nebo se pokusil napravit, co v JEHO kuchyni spáchala.* Co tu vlastně děláte pro Krista? *Otočí na chvíli na obě pohled a jeho otázka spíš směřována na Lotty, neboť ví, že z Hetty vypadne něco jako.* Dělala jsem ti snídani, ty nevděčníku! A neber jméno boží na darmo.. *Ocituje rovnou jejich babičku, na což Kill reaguje unaveným otráveným pohledem.* Charlotto? *Osloví druhou ze sester.* Ty nevíš co je dneska? *Kill ji věnuje lehce nevěřícný pohled. Ano, ovšem, že to věděl, tu akci nebylo snadné ignorovat. Hlavně proto, že se v práci vybíraly hlídky, které měly zajistit hladký průběh. Jemu naštěstí vyšla noční směna a tak měl dneska volno. Plány měl však jiné, než byl pride nebo jeho sestry.* Takže mi tvrdíš, že jste sem letěly přes půl světa, jen kvůli akci, co je jeden den? *Otáže se a když se mu dostane přikývnutí, tak pokračuje.* Moje otázka je stejná: Zbláznily jste se?! Ví o tom Lord s Lady? Předpokládám, že jste si vzali soukromý let.. *Zvýší hlas a je v něm slyšet, že začíná být z flegmatického nezaujatého postoje sester vytočený. Než mu můžou odpovědět, tak se ozve zvuk, který ve svém bytě momentálně nečekal. Jeho oči najdou ty Charlottiny a vzkaz v nich je jasný.* /To snad nemyslíš vážně?/ *Bez dalšího slova zamíří rychlým krokem do svojí ložnice, jeho sestry ho jako ocásek následují.* Tak tohle je příliš.. Jdu zavolat Lady a počítejte s tím, že hned jak pilot bude moct, tak letíte domů.. *Oznámí jim a zamíří pro telefon. Henrietta jej následuje s protesty hned, zatímco Lotty nejdřív vezme na ruce Lærke a s ní svou sestru následuje.* Ano, Henrietto. Sprostě vás prásknu a víte proč? Protože jste bezeslova utekly z domu, vzaly si bez dovolení soukromé letadlo a ke všemu se zde hodláte zdržet, to vše, aniž by Lady a Lord cokoliv věděli. Jsou staří, ale ne hloupí, nemyslíš si, že si všimnou, že jim chybí doma i zbývající dvě ze tří vnoučat? Minimálně to zjistí za pár hodin na snídani. A jestli kvůli vám dvěma dostanu seřváno, tak mi věř, že zařídím, aby jsi ten čas tady strávila ne na pridu, ale na záchytce. A na Charlottu prozradím Malovi, co dělala v prváku, když přišla na řeč zmínka o něm. *Pronese, zatímco jeho telefon vyzvání. Obě se šokovaně nadechnou a rozhodnou se, že je čas změnit taktiku.* Týden? Kille.. Prosím.. *Zakňučí prosebně Hetty.* Ber to i tak, že strávíš čas nejen s námi, ale i se svou neteří.. *Dodá Lotty a strčí mu blíž rozespalou holčičku.* Jen jsme tě chtěly překvapit.. *Kill je všechny tři propaluje nerozluštitelným pohledem.* Rezidence Seymour Mansion.. *Zazní z mobilu hlas komorníka Lorda. Kill ani nepředpokládal, že by mu hovor zvedl jeden z jeho prarodičů.* Tady Killián. Moje sestry bez vědomí Lorda a Lady opustily sídlo. *Začne Kill mluvit, zatímco od jeho sester zazní další kňučení, psí oči a Lotty mu dokonce do ruky šikovně vecpe svou dceru. Killián si povzdechne.* /Proč já se vždycky nechám ukecat?/ Sdělte to ráno Lordovi. Zůstanou tu týden. Trest za útěk nechávám na nich. *Dokončí hovor Kill přičemž je mu za poslední slova věnováno zamračení.* A ani slovo. Chováte se jako malé děti. Buďte rády za ten týden. *Ukáže na obě ještě káravě prstem, než se uculí a začne cukrovat na Lærke. Jeho sestry si za jeho zády spokojeně plácnou.* To, že tady zůstáváte, neznamená, že na vás nejsem naštvaný, takže to slavení mírněte. *Ozve se k nim zády vlkodlak.* Tákže..? Půjdeme na ten pride? *Zkusí to opatrně Hetty.* Teď hned ne.. Stejně je brzo a já se potřebuju vyspat. Minimálně čtyři hodiny.. Jestli jste tak aktivní, tak vemte Lærke ven. Třeba do Central Parku, ať tu mám klid i od vás dvou. Pravidla znáte. *Oznámí jim.* Pravidla...? *Zaraženě zamručí Hetty, než je ji věnován Killův přísný pohled.* Jo, TY pravidla.. No jo furt.. *Převrátí starší ze sester očima, ale nakonec otráveně přikývne. Jakmile je Kill za pár hodin vyspaný, jsou jeho sestry dávno zpátky. A velice natěšené na zábavu.* Proč jsi ji sebou chudáka vůbec brala? *Nechápe Kill, když mu na rukách skončí opět jeho neteř.* Mal má zkoušky a věděla jsem že ji určitě velice rád uvidíš. *Uculí se na něj Lotty.* Navíc potřebuju hlídání.. Dneska střízlivá neskončím.. *Dodá s úšklebkem.* Aha.. Velice zodpovědný přístup.. *Zabrblá na její slova Kill, když začne po okolí přibývat duhových vlajek, hrát hudba a dav houstnout.*
A musíš? *Zamručí brunetka.* Musím.. *Přisvědčí ji Nate s úšklebkem.* Jak jinak tě donutit, aby jsi mi konečně představila svou přítelkyni? *Tina mu věnuje prosebný pohled mučedníka.* Ale já nechci.. Můj rodič teda nejsi.. *Nate nad ní pozvedne obočí, zatímco chystá děcka do autosedačky.* A čí prosím tě jsem? *Teď obočí pozvedne Tina a kývnutím hlavy poukáže na dvojčata, co si seděla v sedačkách. Nate se na ně taky koukne, načež se vrátí zamračeným pohledem na Tinu.* Jdi do háje, jo? *Zabručí, zatímco mu jeho sestra věnuje sladký úsměv.* Kdepak.. Jdu na pride.. Se svou přítelkyní.. Jejíž jméno se nikdy nedozvíš.. *Odpoví mu a sedne si na místo spolujezdce.* To si jen myslíš.. Přilepím se ti na paty a budu si tě hlídat.. *Pronese čaroděj a ukáže ji dvěma prsty gesto, než nastartuje.* Měl by jsi spíš hlídat děcka.. *Na tohle se Nate jen uculí.* Kdepak.. To je výhoda toho, že je má každý rád.. A taky že jejich kmotrou je Triss a jistí dva čarodějové se snaží si u ní vyžehlit dluh.. *Ušklíbne se a přesně k bytu těch dvou čarodějů zamíří. Tam nechá děcka a před domem i zaparkované auto, načež, jak slíbil se přifaří k Tině a jde s ní k centru dění, přičemž sleduje její reakce na každou příchozí, aby mu neuniklo, kdyby té tajemné osobě chtěla gestem naznačit, ať se nepřibližuje.*
*Zacharie bol na pride z počiatku pracovne. Jeho nahrávacie štúdium bolo partnerskou firmou, ktorá silne podujatie sponzorovalo. Preto keď sa už pomaly schyľovalo k začiatku pochodu tak len schádzal z pódia. Bol rád, že mohol vystupovať, piesne s jeho nového albumu sa netajili tým, že neboli len o ženách. V podstate nikdy okolo tejto témy neuhýbal, ani u civilov, prišlo mu to prirodzené a tak bol rád, že mohol prispieť. V čiernom tielku a farebnom štrikovanom kardigáne tak zošiel z pódia a bolo vidno, že sveter v tento deň nebol najlepšou možnosťou. Rýchlo ho tak teda zhodil pri čom sa skryl do backstagu a uvažoval, ako by mohol prešmyknúť na pochod. Nechcel si ho nechať len tak ujsť kvôli tomu, že teraz bol "slávnym" nech to trvalo čokoľvek. Išlo o niečo v čo bol zapálený a tak sa mohol zdať o niečo.. mladší a spontánnejší, ako zvyčajne. Po tom, ako nastúpil nový spevák na pódium sa tak ochránil pred zrakom civilov a vydal sa k ľuďom, ktorý sa na seba už celý spotení spokojne lepili. Zelené oči, ktoré pomocou hmly ukazoval verejnosti tak pozorovali okolie a sám čarodej len nasával tú energiu. Áno išlo o protest, ale ten najkrajší čo mohol zažiť. Netrvalo dlho kým mu do oka padol povedomí cudzinec. Z počiatku si nebol istý či blúzni keď si povšimol HIRAMA, alebo nie avšak po krátkom hodnotení rozhodol, že išlo o jeho starého známeho.* Zmysli ma neťahajú za nos? *Opýta sa s malým úškrnom zatiaľ čo sa k čarodejovi približuje, keby neboli na takej verejnosti pravdepodobne by mu venoval objatie, avšak stále sa zdráhal pozornosti.* Jeden by ťa v New Yorku nečakal. *Pousmeje sa zatiaľ čo sa na neho pozrie. Medzi tým sa POCHOD UŽ ZAČAL. Prvé rady ľudí vykročili do ulíc s krikom, smiechom, ale aj ceduľami, ktorými vyjadrovali svoju nespokojnosť. Stále sa však držala radostná nálada, ktorá bola priebojnejšia, ako zvyčajne.*
*Jakmile byl venku z baráku,v němž bydlel, zjistil, že je opět jeden z těch dnů, kdy opravdu musí být na každém kroku nabídka vody, neboť bylo pocitově tak třicet stupňů. Hiram si teprve v tu chvíli uvědomil chybu, které se dopustil. Ty delší husté vlasy mu byl čert dlužen.* /Že já si je nenechal zkrátit./ *Prohrábl si je, zatímco mu tato myšlenka projela hlavou. Rukou si následně poplácal brašnu, v mysli si přitom kontroloval, zda do ní naházel vše, co bude potřebovat. Třeba ten blok s tužkami tam byl úplně přebytečný, jenže když už jste s tím sžitý, těžko se toho vzdáte, i na těch pitomých pár minut. Vždyť to samé se děje například i u mobilu se sluchátky, taky na to nezvládne mnoho lidí dopustit. Z flašky s vodou upil hned, když byl na místě, kde měl průvod začít. Z brašny se následně snažil vyhrabat nějakou gumičku. Neúspěšně.* Kurdeee. *Zaklel si tiše, načež si aspoň pár pramenů zastrčil za ucho. V tu chvíli spatřil ZACHA. Přivřel oči kvůli slunci a zapřemýšlel, kam má toho podivína, který na něj mluvil zařadit. Ano, znal jej ze sociálních sítí, ale to je nyní vše, na co si vzpomněl. Paměť mu zřejmě až tak dobře nesloužila.* /Není to fakt on?/ Sebral jsi mi slova. *Uchechtl se nervózně a poškrábal se na zátylku. Už věděl o koho jde. Nebo si to aspoň myslel, snad správně.* Nikdy jsem si taky nemyslel, že se tu vrátím. *Přiznal starému příteli a pohlédl na dav, který se už dal do pohybu.* Nuže stalo se, opět v Brooklynu. A co ty? Jak jde život? *Aby konverzace přes ten hluk neustála, optal se jej na něco, přičemž se sám dal do kroku.*
*Z jedného stánku si vezme flašu s vodou a poriadne sa napije.* /Eheh, nechápem jak niekto môže chcieť žiť na slnečnom dvore. Keď tam je každí deň jak v peci. Ako dnes tu./ *Posťažuje sa sama sebe, ešte raz sa napije a znova sa zamieša do davu. Prechádza pomedzi ludí s niektorími sa dáva do reči okolo iných len prechádza. Tento protest sa jej páči čím dalej tím viac. Boli tu davi ludí kltorí protestovali za svoju vec ale narozdiel od večšiny ostatných protestou tu úplne chíbal hnev zo strany protestujúcich. Zatial čo rozmýšla nad atmosférou podujatia dá sa dav do pohybu a pochod začne.* /Mizerná horúčava./ *Povie si, vyzlečie si svoje pončo a zostane len v tielku. Pritom ale v tlačenici nechtiac vrazí lakťom chalanivi vedla nej.* Ohh prepáčte velmi ma to mrzí. *Hned sa začne ospravedlnovať a snaží sa odhadnúť skodu ktorú (SUNILOVI) sposobila.* Vážné ma to moc mrzí. Neublízila som vám dúfan?
*Hetty od jejich skupinky zdrhla jako první. Kill ji zahlédl mířit ke stánku s barvami, neboť přestože byla nalíčená, byly to pouze kouřové oční stíny a rtěnka a Hetty plánovala sladit barevné připínací prameny v jejích vlasech s barvami na obličeji. Cestou ještě splašila nějakou levnou plastovou korunku s duhovými sklíčky a Kill se tak mohl pouze modlit, aby se do něčeho nezapletla, protože jak si vyslechl cestou sem, tak Hetty byla velice zapálená do toho, aby z členů nejvyššího soudu udělala při první chvíli kastráty. Co hodlala udělat s ženskými členy mu nebylo řečeno a on se raději ani neptal, neboť by pak svou sestru musel zatknout s jistotou. Lotty byla ta mírnější z nich a většinou se s Hetty jen svezla, ale ani ji se pravda ono rozhodnutí nelíbilo. Nelíbilo se ji totiž že ovlivňovalo i zdravotní a násilné, nedobrovolné důvody. Sama věděla o tom, jak komplikované těhotenství měla jejich máma s Killem a i u ní bylo chvíli podezření, že se její dítě nenachází tam, kde by mělo. Proto soucítila s ženami, jenž jsou právě ohroženy na životě, jelikož jim byla sebrána jediná zákoná cesta, jak takové těhotenství přežít. Na rozdíl od své sestry, ale volila nesouhlas cestou klidného protestu.* Ohh.. A já taky padám.. *Pronese radostně, když se oznámí, že průvod začíná a začne se drát dopředu. Kill si jen povzdechne a se svou neteří na rukách zamíří k nějakému stánku s občerstvením. Měl sebou v brašně přes rameno nějaké věci pro Lærke, ale na sebe jaksi zapomněl a venku bylo na něj poněkud vedro.* Zdravím.. Vás bych tady nečekal.. *Prohodí k SANDEROVI, když jej zahlédne vedle sebe u stánku.*
*Čakal na pochode takmer kohokoľvek avšak nie vlkolaka, ktorý sa vedľa neho objavil. Killiána stále nevedel zaradiť, pochopiteľne bol veľkou pomocou pre neho a celý prípad, avšak stále sa okolo neho cítil podivne. Možno to bolo tým, že sa vedľa neho cítil, ako dieťa. Killián vystupoval vyspelo a diplomaticky, to bola a vždy bude skôr parketa Mirjam. Možno preto sa tak zdráhal tmavovlasého vlkolaka.* Nie? Ono, to isté platí pre vás. *Snažil sa držať jazyk za zubami nakoľko si veľmi dobre spomínal, že na oslave Triss bol KILLIÁN veľmi blízky s tou civilkou. Samozrejme neodsudzoval, že stále mohol hrať za oba tímy, ale stále. Prišiel mu tak vážnu na to, aby sa zúčastnil akcie, ako táto.* Ste tu ako.. opatrovateľka? *Opýta sa zvedavo zatiaľ čo si časť tváre zakryje kelímkom. * Nezdáte sa ako človek na takéto podujatia. *Bolo to zvláštne nakoľko všetky otázky mohli byť rovnako otočené aj na neho. V tom si mierne prekryje uši nakoľko krik a hlasná hudba nabrala trochu na intenzite nakoľko sa pochod začal hýbať. Všade boli davy, Sander vždy vedel, že New York bol obrovský, avšak v prepočte na ľudí si nikdy jeho masovosť neuvedomoval. Dieťa v jeho rukách stále nevedel či má pripísať jemu, alebo nie.* Okrem toho, tento malý..človek, je váš? *Opýta sa so značnou neistotou. Bábätká vyzerali pre neho takmer všetky rovnako a tak nevedel vydedukovať jeho rodinnú líniu. Nie, že mu to teraz ťažilo hlavu, ale išlo o princíp.* Na to, že máte dieťa mi prídete málo unavený.
*Nakoniec predsa len skončil pri stánku s jedlom. Sotva sa ochladil vodou od veľmi milých dobrovoľníkov, ktorý na jeho pobavenie a požiadavku naňho pohár s vodou vychrstli, ešte sa aj riadne ovlažil a potom už zavoňal jedlo všetkých druhov. Síce ho najviac zaujali práve koláče, keďže tie v krásnych farebných kombináciách na papierových tanierikoch vynikali najlepšie, nakoniec skončil u dvojitého hotdogu s riadnou dávkou kečupu, horčice aj farebnej majonézy.* /Síce je ten tvar párku otázny, klamal by som, ak by som povedal, že to za tie peniaze nestálo./ *Spokojne sa s úsmevom od ucha k uchu pripája do náhle rozpohybovaného davu, užíva si hlasnú hudbu, ako aj nahlas skandujúcich protestantov. Síce o mnohom z posledných dní nevedel, plne s každým jedným výkrikom súhlasil a určite by si doniesol aj vlastné transparenty, kebyže nejaké má. Pre teraz si hlavne užíval atmosféru plnú divokej energie...teda až do momentu, kedy doňho náhle vrazí nižšia slečna. Okamžite jej mávne, že je všetko v poriadku, nakoľko má v jednej ruke posledné kúsky hotdogu, ako aj plné ústa - teda...až na to, že mu takmer zabehlo. Nejak to ešte prehltol, než si odkašľal, aby mohol aj prehovoriť ako slušná osoba.* Nie, nie, všetko je plne v poriadku. Trochu mi zabehlo, ale to som už zvyknutý. Niekedy jem rýchlejšie, než je zrejme vôbec možné. *Nad problémom sa len zasmeje, aby naznačil, že je ozaj všetko v poriadku.* A vy? Ste v poriadku? Predsa len ste o niečo menšia, takže či ste sa vy nezranili nejako? *Rozhodne sa uistiť aj on sám.* /Predsa len musím ukázať tú správnu taliansku eleganciu a správanie džentlmena./
Mě jen tak nezdrhneš, Laurentino! *Ušklíbne se Nate, zatímco se jeho sestra snaží proplést davem. Se svou přítelkyní měla domluvené místo srazu, ale nemohla na něj dojít s Natem v zádech. Takže kličkovala v davu a doufala, že ji malá výška bude tentokrát výhodou. Nicméně Nate, jakožto osoba vysoká onu výhodu slušně eliminoval, když se davem prodíral za ní. Výhodu tak získá až ve chvíli, kdy u Natea zareaguje jeho snadno rozptýlitelná pozornost způsobená ADHD, když zahlédne známou osobu. Zvědavě proto zamíří k nim, přičemž na Tinu houkne.* Furt tě sleduju! Ani se nepokoušej utéct! *Ještě na ni i ukáže prstem, ne, že by to bylo co platné, neboť v tu chvíli, co Nate věnuje pozornost někomu jinému, se Tina schová v začínajícím průvodu a zmizí mu z očí.* Já to říkám pořád, že kam se nachomýtneš, tam jsou zranění.. Většinou je ale působíš teda úmyslně no.. *Rýpne si s uchechtnutím do VÍLY, než je jeho pozornost věnována i NEZNÁMÉMU.* Koho jsi zkusila zmrzačit teď? *Zazubí se, což je jeho originální způsob, jak muži naznačit, že by rád znal jeho jméno. Hlavně teda ve chvíli, co si všimne černých značek a dojde mu o koho se jedná.*
Zdá sa, že všetky cesty vedú do New Yorku. *Slabo mu cukne v kútikoch kedy sa len zahľadí na kučeravého muža. Hirama nevidel už nejaký ten rok a úprimne ho zaujímalo čo sa za ten čas zmenilo. Jeho vzhľad do tváre to nebol nakoľko nestarol, avšak jeho štýl a oblečenie prešlo značnou premenou.* Prečo by si sa nevracal? To ti bol New York tak odpudiví? *Nadhodí zatiaľ čo sa pozeral na jasajúcich ˇľudí v uliciach. Bol to príjemný pocit, keď vedel, že sa na tom mohol sám podieľať.* Ono v uliciach je pomerne veľa potkanov, ale tak.. to sa od veľkého mesta už musí očakávať. *Ľahko zavtipkuje, avšak množstvo škodcov bolo priam udivujíci.* Život? Zatiaľ nemám nárok na sťažnosti, aj keď je to niekedy náročné. Čo robíš v Brooklyne? Či si len na medzi zastávke svojej cesty? *Zaujímal sa zatiaľ čo sa na Hirama pozeral, jeho oči aj keď prívetivé na plný pohľad neprezrádzali nič o jeho živote, alebo vnútornom svete. Nie, že by Hiramovi neveril, tentokrát išlo skôr o istotu na podujatí.*
Nie, som v poriadku. *Usmeje sa na mladíka a chce ešte niečo dotať keď ju preruší NATHOVO rípanie. Pretočí očami a s hraným otrávaním vírazom sa natočí abi videla NATHA ale abi videla aj mladíka.* Ak nesklapneš tak zmračím teba ale úmyselne. *Vilepí NATHOVY zaucho ale tak slabo že to skoro nemôže ani cítiť. Potrasie hlavou a jej hraná zlá nálada je preč.* Prepáčte som nezdvorilá. Som Lyria. *Elegantne sa chalanovy ukloní a trochu povitiahne obočie keď aj ona zaregistruje jeh runy.* /On je to lovec? To mám teda fakt šťastie, keď už ich nezabíjam tak ich aspoň pretiahnem lakťom po tvári./ *Ríchlo však zaženie podobné myšlienky preč. Nemieni si nechať pokaziť tento pochod.*
*Nespokojne sa zamračí a začne behať po neznámej očami, aby zistil, kde ju mohol zraniť na základe jej slov. Už chcel dodať, že nerozumie jej tvrdeniu, nakoľko si žiadnych odrenín nevšimol, ale akurát ho v tom zastaví ďalší neznámy a možno tak spraví aj dobre podľa toho, čo z ich konverzácie Sunil vytuší.* /Úmyselne, huh?/ *Na jeden hlt pre istotu do seba kopne zvyšok pečiva aj s omáčkou, keďže nemienil riskovať, že mu v tomto dave ešte aj spadne na zem, načo znovu medzi oboma prebehne očami.* Žiadna nezdvorilosť. *Mávne rukou, keďže ako aj chlapčisko nenápadne podotkol, on sám sa ešte nepredstavil.* To som sa skôr mohol predom predstaviť ja sám. Volajte ma Sunil. *Nerobí mu žiadny problém im povedať svoje meno. Predsa len ak sú civili, veľa s tým nespravia, a ak nie rovnako ako Joshua, potom im tá informácia je tiež na dve veci. Začínal si však všímať, že zrejme ani títo dvaja nebudú patriť pod zaslepenú časť sveta.* /Ale čo by potom mohli byť? Keďže veľmi nedokážem odhadnúť, ako ďaleko sa dievčatá s make-upom môžu v dnešnej dobe dostať, mohla by byť aj vílou alebo čarodejkou pre jej dáko neprirodzený vzhľad. Chlapec vyzerá ako hulvát, tipol by som mu upíra...ak by sme teda neboli na slnku. Na vlkodlaka tiež nevyzerá, skôr je samostatná jednotka, takže buď utečenecká víla...na čo mi dojem svojou upravenosťou nedáva, alebo čarodej./ *Svoje myšlienky si však necháva čisto pre seba, vlastne mu aj bolo jedno, kto je kto, ak mu nemienili pokaziť tento pekný pochod.* A žiadne mrzačenie, na to som omnoho vyšší a aj ťažší, síce musím uznať, že mi mierne zabehlo ako ku mne Lyria... *Otočí sa na ňu.* Akti môžem tykať. *Vráti sa pohľadom k Nateovi a prekríži si ruky na hrudi.* ...prišla. *Až potom, čo vetu dokončil, si uvedomil, že to mohlo znieť aj tak, že mu zabehlo z pohľadu na ňu, ako keby bola chodiaca baba yaga. Prehrabne si vlasy, čím mu jemne vypadnú z drdolu a skúsi to zahnať širokým úsmevom.* A ty? Ty si sa zatiaľ ako jediný nepripojil k tomuto menovému krúžku. *Podpichne naspäť chlapca, ktorý zrejme nemá najzelenšiu minulosť spojenú so ženou vedľa.* /Skôr je to vzájomné, ale nech už bol ich vzťah hocijaký, neviem, či chcem počuť detaily. Tá facka mi dala vedieť o intímnosti onoho vzťahu až dostatočne./
*Killiánovi cukne jeden koutek.* Ano, souhlasím, i moje účast zde může být pro někoho nečekaná. A věřte mi, že jsem neměl původně v plánu sem chodit. *Odpoví mu, zatímco přinesou objednávku SANDERovi a po chvíli i jemu. Pochopitelně nealkoholický nápoj. Nad lovcovou otázkou trochu nakloní hlavu na stranu.* Specifikujte prosím čí.. Toho davu, mých sester nebo tady Lærke? *Lehce si pohodí holčičkou na ruce, neboť mu začínala sklouzávat, čímž na ni i poukáže. Na Sanderovi další slova přikývne.* To máte pravdu.. Ani nejsem.. Radši mám svůj klid.. *Souhlasí a odpije si z pití, přičemž jakoby snad ani nevnímal, jak se mu po kelímku sápe jeho neteř.* To však nic nemění na otázce, že ani vás bych tu neočekával.. *Dodá, čímž se snaží nadhodit, zda mu chce lovec odpovědět, jelikož momentálně byla jeho otázka úplně zamluvena. Při hlasitějším křiku a hudbě sebou cukne i Lærke, která se v ten moment přestane zvědavě rozhlížet a raději se blíže přitiskne ke svému strýčkovi a vlastně se snaží u něj schovat. Kill si šikovně přechytí ruce, aby i takhle mohl malou držet a nespadl mu kelímek s pitím. Teprve pak věnuje zase pozornost Sanderovi. Tentokrát mu pobavením zacukají oba koutky.* Je to moje neteř.. Kousek vedle.. *Opraví ho a nad dalšími slovy zakroutí hlavou.* A to mám po noční.. Před chvílí jsem se probral a byl jsem sem nedobrovolně vytažen.. Ale děti mám rád, takže mi Lærke ani nevadí hlídat.. Většinou mám při nich víc energie, než jindy.. *Odpoví s opatrným pokrčením ramen, aby neublížil dítěti.*
*Nate se na LYRIU zašklebí.* Nějak si vyskakuješ, ne? *Rýpne si nazpět s odkazem na její výšku a po pohlavku si ono místo promne, ačkoliv to pravda nebolelo a ublíženě nakrčí ret.* Auva.. Tak za takové surové chování si nezasloužíš být chůvou dvojčat.. *Pronese s narážkou na jejich konverzaci posledně a káravě poukáže prstem. Jeho lusknutím je ale tohle zase pryč.* Nebylo pro tebe namáhavé se natáhnout tak vysoko? *Neodolá, než se jeho pozornost přesměruje na LOVCE.* /Zajímavé.. Že by nová posila v New Yorku? Neumím se rozhodnout, zda je jim to vůbec ku prospěchu, nebo se Institut stane ještě větší bídou../ *Probleskne mu hlavou a jen co ho Sunil upozorní, že se jediný nepředstavil, tak se ušklíbne.* Nathanael.. A pamatuj, že cokoliv kdy uslyšíš od jistého blonďatého kolegy s jmény na S, je lež.. *Dodá, jelikož tomuhle rýpnutí prostě nešlo odolat. I když nemohl popřít, že Sander a Mirjam byli jediní lovci, co tady něco dělali. Triss se teda ještě vehementně zastávala Sebastiana, ale Nate měl vzato, že ani jemu moc to vedení Institutu nešlo.* /Asi to mají v krvi, no../ *Jakým prospěchem bude Sunil bylo pro něj prozatím záhadou.* A tohle je spíš trojúhelník, než kroužek.. *Dodá s uchechtnutím.*
Zjevně ano. * Kývl starší z čarodějů hlavou a podíval se na toho druhého. Jak ho mohl nepoznat? Vždyť vůbec nezestárl. Třeba měl už fakt špatnou paměť. Na druhou stranu se neviděli nějaký ten pátek. Dále se změnila i móda, která zjevně rovněž dělala divy. Ostatně ho při prvním setkání viděl slušně oblečeného a těžko si ho zvládl pak představit v něčem jiném.* To zas ne, pouze se mi víc líbilo domovské krajině. Určitě to znáš, všude dobře, doma nejlíp. *Pousmál se na něj. Jeho cesty tehdy pokaždé končili v České republice. Každý rok se přitom jezdil podívat i do Estonska, nevěděl ovšem, jak to bude letos. Jestli se na to náhodou nevykašle.* Horší jak ve středověku to asi nebude. *Zavrtěl s uchechtnutím hlavou. Tehdy to byla jedna havěť za druhou. V kuchyni to přitom bylo ještě lepší. Nikdy nechápal, odkud se toho tolik bere. Vždyť to by tehdy nepochytalo ani těch pět koček, natož jedna.* Rozumím, zkrátka žádná procházka růžovou zahradou. *Kývl, co jiného mohl přece čekat. Kord u čaroděje.* Plánuju tu zůstat déle, než pár měsíců. V Brooklynu už mám dokonce i byt. *Pověděl, opět si přitom vytáhl láhev s pitím a napil se.* Studio mám ale tady, nedaleko Central Parku. *Dodal ještě, načež opět pohledem zabloudil k ZACHOVI. Vypadal stejně krásně jako tehdy, když ho potkal poprvé.*
To si si zaslúžil preto že si drzí a zlí na dievčatá. *Povie a následne pretočí oči.* Ale prosím ťa kolko výhovriek a dvôvodou prečo sa na tú rachotu nehodím si ešte vymyslíš? *Pobavene zakrúti hlavou.* Jasné s tikaním problém nemám. *Usmeje sa.* Páni to so mňa chalanom až zabieha jedlo keď sa pri nich objavím? To mi vážne lichotí. Duchom žial ťa musím sklamať, niesi môj tip. *Potlapká SUNILA po pleci a ukáže na dúhovú vlajku ktorú má namalovanú cez celú tvár a vlasi zafarbené do dúhova. Potom sa ale znova pozrie na NATHA.* A mimochodom ty nemáš čo hovoriť. Večšinou sme sa stretávali v boji kde si ty griloval zrovna tolko démonou kolko som ich ja pobila. *Naoko hannevane sa zamračí.* Ale nekazne si protest kecami o vašej práci a mojej..... *Nechá vetu nedokončenú keď jej oči padnú na čiernovlásku ktorá kúsok od nich nesie vlajku. Chvílku ju sleduje pohladom ale nakoniec sa otočí k SUNILOVI.* Si tu kvôli bezpečnosti alebo kvôli protestu? *Spíta sa stále však po očku sleduje vlajkonosičku.*
Myslel som Lærke, ale keď to poviete takýmto spôsobom rátam, že cítite zodpovednosť nie len nad ňou. *Pousmeje sa pri čom mu prišlo meno dievčatka viac než zaujímavé. Nebolo nórske to si bol istý avšak stále podľa výslovnosti Killiána sa mu zdalo blízke. Tak či onak nemal s tým ani veľký problém.* Takže z tohto všetkého rátam, že vás sem zatiahli vaše sestry? To ste potom veľmi zodpovedný brat. *Vydedukuje jednoducho pri čom sa pozrie do davu či neuvidí niekoho podobnému Killiánovi. Nič moc si však nevšimol a tak sa opäť otočil k mužovi. Ak mal byť úprimný viac menej mu vypadlo, že sám odpoveď na otázku zahovoril.* Ono ani sám neviem, chcel som sa prísť pozrieť, ale stále mám pocit, že som tu pracovne. *Prizná sa, často mal s tým problém, akoby nikdy neodišiel z práce. Ono asi z tým mal rátať nakoľko keď nerobili neporiadok démoni mohli ho robiť dolnosveťania.* Na takej davovej akcií.. aj keď by som si chcel užiť len tú zábavu mám pocit, že stále musím dávať pozor. *Vysvetlí jednoducho a pevne veril, že to dávalo zmysel. Možno keby tu bola aj Mirjam tak by sa vedel zabaviť viacej, ale takto sám. Nevidel to ako niečo čo si mohol dovoliť. Pozoroval tak dieťa na rukách Killiána a aj keď nechcel slabo sa pousmial. Deťom nerozumel, alebo.. niekedy si myslel, že s deťmi robiť vedel, ale prišiel Tobias a celá jeho predstava popadala ako domček z kariet. Od vtedy sa od nich držal ďalej aj keď by sa im chcel prestať zdráhať. Predsa len to neboli divoké a krvilačné šelmy.. aspoň väčšina ich nie je.* Viac energie pri deťoch? Do teraz som nepredpokladal, že niečo také je vôbec možné.. Prečo myslíte, že to tak máte? *Sander chcel zisťovať, naučiť sa, akoby deti boli to najväčšie tajomstvo, ktoré v živote postretol. Áno, mohol sa učiť od Natea, ale to by radšej dobrovoľne skočil z mosta.*
*Killián přikývne.* Tak nějak.. Sestry jsou sice již dospělé, alespoň co se zákonů v Anglii týká, ale věčně se chovají jako malé děti. Jejich přítomnost tady je toho důkazem. A s mnohými osobami v davu je to vlastně stejné, takže jsem dá se říct pořád ve střehu, i když nejsem ve službě. *Odpoví mu a poté znova přikývne na jeho slova.* Snažím se být.. Ale dělají mi to někdy těžké.. *Podotkne s krátkým uchechtnutím. Chvíli pozoruje Sandera, jak se rozhlíží a když mu dojde, koho hledá, tak zakroutí hlavou.* Teď už je asi nenajdete.. Hetty zdrhla jako první, takže ta už bude ztracená v davu a Lotty zmizla sice před chvíli, ale ta se zase tlačila do čela průvodu.. *Upozorní ho, aby si zbytečně nevykroutil při hledání hlavu. Odpije si z kelímku, zatímco čeká, jaká bude odpověď Sandera na jeho původní otázku. Nepřerušuje ho a jen na jeho slova přikývne, přičemž se dá pomalým krokem do pohybu, neboť pořád stáli u stánku a trochu tak blokovali k němu přístup.* Chápu.. Ani se vám nedivím.. U policie dělám jen asi necelých pět let, ale ten pocit mám stejný. Pořád jsem ve střehu, i když mám volno. A vy svou práci děláte vlastně celý život.. Víc bych se divil, kdyby jste nemoc z povolání neměl.. *Pronese. Přehodí si ruce, když se Lærke poleká. Pobaveně se tak pousměje na Sanderovi slova a přikývne.* Ano.. Myslím si, že je to tím, že jsem zvědavý, co všechno vymyslí. Děti jsou nevinné a nemají ještě žádnou morální nebo sociální zábranu, která by jim mentálně bránila něco udělat. Jsou zvídavé a zkouší, co můžou a co je nad jejich síly. Je zábavné sledovat, jak se učí.. A to že u nich jeden musí být ve střehu mi tak nějak asi zabraňuje, abych byl unavený. *Řekne po chvíli uvažování.* Když nad tím tak přemýšlím, občas je hlídání dětí trochu teoreticky podobné práci policie.. Jen nejde o život a člověk si to tak může víc užít, když má svou práci rád a já svou práci rád mám.. A na rozdíl od zločinců vím, že oni svoje bádání nemyslí zle.. Pouze se učí.. *Dodá.* Nemáte moc zkušeností s dětmi, že ne? *Nakloní hlavu trochu zvědavě na stranu, co tak vydedukoval ze Sanderova nervózního chování a otázek na toto téma směřovaných.*
Na to by som si práve nevsadil. Potkany sú určite agresívnejšie, ako boli vtedy. *Mrkne na neho, teraz sa tvory pod nohami neplietli, najmä kvôli počtu ľudí, ktorý boli naokolo.* Tentokrát možno len neprenášajú mor. *Dodá spätne pri čom si ľahko prehrabne vlasy a pozrie sa na Hirama. Často si na neho spomenul, keď si spätne čítal svoje zápisky z minulého storočia. Aj keď bol od neho Hiram starší, nikdy to tak nepociťoval. V zásade, veľmi podobne to cítil aj s Madelaine, až na to, že tá sa svojím vekom rada chválila.* Oh skutočne? *Na oko prekvapene mu cukne v kútikoch zatiaľ čo si založí ruky za chrbát.* V tom prípade rátam, že sa už najbližšie neuvidíme o sto rokov. *Navrhne, pri čom nepriamo inicioval, neskoršie stretnutie. Rád by si s ním len tak sadol k poháriku a porozprával o rokoch, kedy sa nevideli. Vždy rád počúval o životoch ostatných čarodejov.* Štúdio? A čo v ňom vytváraš? *Opýta sa jednoducho, bolo veľmi možné, že by toto mal vedieť, avšak niekedy človeku veci vypadnú. Nestarnutie na vzhľade neznamená, že jeho pamäť starnúť nebude, aj keď nie tak drasticky, ako u civilov.* Čo sa inak zmenilo? Ako sa má tvoj učiteľ? *Pousmeje sa, toho muža si príliš nepamätal, ašvak matne sa mu vynáral v pamäti. Pre Zacharieho to však stálo za opýtanie a tak v tom nečakal.* Nechceš sa trochu zaradiť do sprievodu, nechcem ťa tu držať ak si sa prišiel zabávať.
A ste si istý, že na nich nie ste len príliš prísny? Predsa len, ak už sú dospelé.. *Navrhne, pri čom skutočne len strieľal do prázdna. Akú mal Killián rodinnú dynamiku mohol skutočne len hádať, ale prišlo mu to, ako klasický ochranársky brat, ktorý svoje sestry bude striehnuť do dôchodkového veku. Možno bol však skutočne v práve, ťažko povedať.* Ahh jasné. *Kývne pri čom odkloní pohľad od davu a opäť sa otočí na Killiána a vykročí za ním, nakoľko aj on už odstúpil od stánku.* Ono, človek by si myslel, že keď vie, že to bude robiť celý život tak sa na to dá pripraviť, ale zrejme som sa mýlil. *Pousmeje sa pri čom sa na moment zamyslí. V podstate ho nikdy nikto nevaroval pred tým, že bude pracovať 24/7. Na akadémií, v Inštitútoch.. možno to tak cítil jediný nakoľko mal tak silné workoholické tendencie? Ťažko povedať, možno by sa o tom mohol porozprávať s Mirjam.* Chcete sa u polície ešte posunúť niekam vyššie? *Opýta sa čisto zo zvedavosti, zatiaľ čo si napraví tašku na jeho pleci, ktorá sa mu zľahka zarezávala do pleca. Možno by mal do budúcna vybrať aspoň nejaké nepodstatné veci, lebo tomto momente by sa so všetkým čo tam mal mohol presťahovať a prežiť minimálne týždeň.* Skôr by som povedal, že to, že je človek stále v strehu je tak unavujúce. *Uchechtne sa, nakoľko tak mu to prišlo. Kontrolovať či náhodou nerobia nejaké hlúposti, alebo nelezú na miesta, ktoré by mohli byť nebezpečné.* Neviem či som také prirovnanie ešte počul... ale znie zaujímavo. *Zasmeje sa pri čom len prikývne na Killiánovu otázku.* Nemám, som jedináčik a v Inštitútoch sú deti len zriedkavo. Avšak keď tam sú.. povedzme, že po pár rozhovoroch som sa k nim už nepriblížil. *Prizná sa, úprimne mu to neprišlo, ako niečo.. podivné. Stále bol mladý a tak deti ešte riešiť nemusel. Takmer z neho vypadlo či aj Killián chce deti, ale zabránil si to nakoľko to bolo už moc.. moc.. moc.*
*Killián si tiše slabě povzdechne a pokrčí rameny, přičemž na chvíli semkne rty k sobě.* Možná ano.. Někdy.. Ale nemyslím to zle.. Spíš jde o to, že prarodiče v nich vidí svou dceru a tak jim většina jejich vylomenin projde, tak se to snažím nějak vyvážit. *Snaží se lovcovi přiblížit, jak to vlastně je.* Třeba právě teď.. Aniž by dali komukoliv doma co vědět, tak si bez dovolení vzaly soukromé letadlo a přiletěly sem kvůli akci, co je jeden den.. *Uvede jako příklad a koukne se na svou neteř.* K tomu vzala Lotty sebou svou čtyřměsíční dceru, jen aby ji z většiny použila jako přemlouvací prostředek, jelikož ví, že ji mám rád. Osobně si myslím, že by lépe udělala, kdyby ji nechala v Anglii, ale to je ten problém. Ony nad těmihle důsledky nepřemýšlí, protože kdyby to udělaly, tak bych na ně nemusel být naštvaný, že utekly beze slova. Jen chci, aby na svůj věk měly nějakou zodpovědnost.. *Ukončí svůj dlouhý monolog, ačkoliv mu možná Sander nasadil brouka do hlavy. Je pravda že on se na to z většiny nekoukal z jejich perspektivy, ale zase na druhou stranu on nikdy nemohl být nezodpovědný jako ony. Nedostal tu příležitost a teď už má toho na mysli tolik, že by si to ani nemohl dovolit. Takže mu přišlo, že se ony chovají nezodpovědně, zatímco pro jeho sestry to mohl být jen útěk z místa, které sám před skoro deseti lety opustil. Vykročí stranou od stánku, zatímco upíjí z kelímku.* To vám řeknu rovnou.. Nedá.. Jediná nezodpovědná věc, co jsem kdy udělal byla, že jsem se pokusil utéct ze života, který mi prarodiče po smrti mámy nalinkovali. Celý život mě tím směrem tlačili a připravovali, až toho na mě bylo moc a utekl jsem do Ameriky. Zjišťuji však, že to není tak lehké. Lord na tom není dvakrát nejlépe a asi budu muset brzo převzít jeho povinosti. A věřte mi, že ačkoliv mě na to dvě třetiny života připravovali a já se snažil tu jednu třetinu od toho oprostit, tak je to nevyhnutelné a také mám pocit, že na to vůbec nemám. *Pousměje se shovívavě. Dopije pití ze svého kelímku, který po cestě vyhodí, když ho napadne, že i Lærke musí mít už žízeň. Jednou rukou zajede do svojí brašny a vytáhne z ní lahvičku s pitím, kterou dá své neteři. Ta jí chytne oběma ručkama a dá se do pití.* Těžko říct.. Na tohle sám nemám odpověď. Mám rád tu pozici na jaké jsem a nesnažím se nějak cílevědomě šplhat výš a také si myslím, že si to ani nemůžu dovolit, protože jak jsem říkal, Lord na tom není nejlépe a já.. *Povzdechne si.* Nechce se mi opouštět tenhle život, ale zároveň cítím že nemůžu zklamat svou rodinu.. Takže se snažím vymyslet, jak si udržet obojí při momentálním pracovním nasazení.. *Odpoví mu.* Až to vyřeším, tak pak se budu zaobírat nějakým povýšením. *Ukončí tohle téma. Na Sanderovo uchechtnutí reaguje svým pobaveným úsměvem.* Pro mě ne.. Já musím mít v životě vše vyvážené. Jsem introvert, ale příliš klidu mě zase nudí, takže občas nějakou akci uvítám. I když to má být jen hlídání neteře. *Přikývne ještě na jeho slova, než položí vlastní zvídavý dotaz.* Ach tak.. Chápu.. Já sice jedináček nejsem, ačkoliv by se to tak trochu dalo brát, jsem od sester šest let. Je to velký časový rozptyl. Nicméně v přímé linii naší rodiny moc bratranců nebo sestřenic nemám. Vlastně žádné. Máma byla jedináček. Takže jako bratrance a sestřenice bereme děti jejích bratranců. A tam už je dětí potom víc, ačkoliv se s nimi nevídáme často. *Vysvětlí mu. Jejich rodinné vztahy mohly být místy docela komplikované.* Zeptal bych se, co vám ty děti udělaly, ale hádám, že to bylo spíš tím, že na to zřejmě nemáte buňky. Ale třeba tomu s pozdějším věkem přivyknete.. *Pokrčí rameny.* Pokud teda děti plánujete.. *Dodá.*
/Chúva? Tak potom zrejme nie sú na tom tak, ako som si myslel...ledaže by boli tie španielske telenovely prenesené do reality. Muž podvádza svoju ženu s vychovávateľkou svojich detí. Aké...neoriginálne./ *Radšej nad svojím myšlienkovým pochodom mávne rukou, najlepšie tie všetky myšlienky rozptýli, aby si o osobách pred sebou nerobil klamlivé predstavy. Pozdvihne nad LYRIINÝMI slovami obočie.* Zrejme sme sa nepochopili. Skôr som sa ťa zľakol, zatiaľ mi ešte z nikoho krásy jedlo nezabehlo, na to ho priveľmi milujem. *Poukáže na svoje vlajku na lícach.* A aj keď sa moja sexualita húpe na obe strany, žiaľ, tvojím smerom to nie je. *Dokončí so šibalským úsmevom, ktorý sa v momente zmení opäť na hrejivý slnečný.* Samozrejme, hovorím to len preto, aby si nebola sklamaná ani ty, ale lichotí mi, že si si to o mne myslela. Zrejme som ozaj tak dobrý vo flirtovaní, ako mi bolo povedané. Ani som sa nemusel veľmi snažiť. *S tým ju tiež popláca po rameni. Otočí sa opäť k NATEOVI. Aj jeho poznámka ho núti sa dvakrát zamyslieť. V tejto horúčave sa to nerobilo práve najľahšie. Nerozumel, čo myslel tým kolegom s menom na S, ale sotva LYRIA opäť prehovorí, je mu jasné, že nehovorí len tak s náhodnými okoloidúcimi civilmi.* /Zrejme sa v New Yorku tieňosvet k sebe navzájom priťahuje./ *Pokrúti nad nimi pobavene hlavou.* Víla a čarodej. Nič iné ani nemôžete byť. Mal som podozrenie, ale ako vidím, keďže ste spoznali aj vy mňa, tak by som mal zrejme spoznať lepšie aj ja vás dvoch. Síce musím uznať, že schovávanie tieňosveta sa tu niekomu práve veľmi nedarí. *S týmito slovami na moment pozrie na LYRIU, než sa vráti tak na stred k obom.* Neviem, či sú niekde hliadky, ešte som nemal tú česť sa so zvyškom spoznať, ale verím, že tu nie som jediný. Aj keď je pravda, že ja som sem prišiel čisto za zábavou a dobrým jedlom. *Prizná sa. Už nemal čo skrývať.* /Avšak nepozdáva sa mi, ako LYRIA rýchlo všetko vyklopila. Kebyže nás niekto počúva, mohol by byť problém./ *V duchu si spravil poznámku, že si musí na ňu dávať viac pozor. Chlapec mu oproti nej prišiel ako handrový medvedík s packou zašitou akoby s vystrčeným prostredníkom...jednoducho neškodný. * Ale plne súhlasím, že teraz prácu rozoberať netreba. Z akého dôvodu ste tu dnes vy? Tiež ste si prišli užiť trochu zábavy v tejto príjemnej horúčave? *Celkovo ho prekvapilo, že aj napriek svojmu prízvuku sa mu zdalo, že už hovorí oveľa krajšie a zreteľnejšie než v prvý deň pri Joshuovi.*
Tak, ono.. neznie to, ako zlý jednodňový výlet, okrem toho, pokiaľ sa im nič nestalo na ceste sem a nestane sa na ceste naspäť.. Nemôžete poprieť, že vás ich návšteva nepotešila. *Rozumel, jeho pohľadu, bolo vidno, že Killiánovi na jeho súrodencoch skutočne záleží.* Okrem toho.. Pride v New Yorku je niečo špeciálne, alebo nie? *Slabo sa pousmeje, nevedel či práve dáva Killiánovi nový pohľad na svet, ale možno v to trochu veril. Vedel, že niekedy bolo potrebné sa trochu odviazať.. aj keď pre niekoho to znamenalo si dať panáka a pre iných, že ukradnú súkromné lietadlo. Až teraz mu dochádzalo, ako absurdne to všetko znie. Do teraz ani nevedel o to, že Killián bol z.. aristokracie? Nespojil by si to s New Yorským policajtom, ale ako tak počúval. Zdalo sa, že to bol práve cieľ.* Aké má Lord povinnosti? *Opýta sa možno silne mimo vecí a len spojí peru do tenkej linky zatiaľ čo uvažoval nad tým čo Killián skutočne hovoril. Nezávidel mu.. skutočne nie, byť pripravovaný na prácu, ktorú človek robiť nechcel bolo, desivé nepochybne.* A nie je možné to posunúť sestrám? Či je anglicko ešte stále tak zastarané? *Zahľadí sa na Killiána, rozumel mu, možno nie presne jeho situácií, avšak rozumel nátlaku rodiny aby človek bol niekým kým skutočne nie je. Aj keď o Lordoch a vyššej spoločnosti nevedel viac menej nič.* Tak.. Policajt Lord, neznie, ako niečo zlé. *Pokúsi sa obľahčiť situáciu kedy sa na neho slabo pousmeje, nakoľko bolo jasné, že Killián nad tým nechcel uvažovať. Rozumel tomu, bol moc pekný deň, aby si ho človek ničil skutočnosťou.. Ak mal byť však úprimný prekvapovalo ho, akou otvorenou knihou Killián bol. Pred tým keď ho navštevoval na policajnej stanicu mu prišiel prísny, tajomný priam nekompromisný. Avšak teraz.. Ani nevedel, ako a mal pred sebou načrtnutú celú jeho rodinnú líniu čo úprimne? Celkom uvítal. Dlho sa nespoznával s ľuďmi. Bol zvyknutý na izoláciu a tak mu rozhovor, ako tento zlepšil náladu viac, než čakal.* Tak aj keď s rozdielom, aspoň ste nevyrastali v prázdnom dome. *Zasmeje sa pri čom rovnaký zvuk sa z jeho pier vyderie pri jeho poznámke.* Kým deti nerozprávajú nie sú tak nebezpečné avšak keď začnú rozprávať ach.. strácam sa. *Mykne plecom zatiaľ čo si odpije z poháru.* Myslím si, že plánovanie detí pre nefilov je.. takmer nemožné. Človek nevie či tu bude do konca týždňa takže. Asi len čas povie. *Zhrnie to pri čom nebol nijak z tejto predstavy sklesnutý. Nebol si istý či by do svojho rodu chcel vôbec dať ďalšiu líniu. Nezaslúžil by si to asi nikto.. Mať jeho otca, ako starkého? Nie, to nechcel spraviť žiadnemu dieťatu.* Nie ste hladný? Niečo by som kúpil, keďže máte.. plné ruky práce.
To pravda nemůžu, ale já si nemyslím, že je něco špatně s tím, že přijely. Špatné je na tom to, že to nikomu nedaly vědět a ke všemu si jako dopravní prostředek vzaly něco, co jim nepatří. *Opraví částečně Sandera, protože minimálně v tom, že je rád vidí, měl pravdu. Na jeho další slova však pokrčí rameny.* Můj šálek čaje to není a asi nikdy nebude. Nejsem někdo, kdo by chodil na davové akce. *Pronese. Následujícími slovy se mu pokusí přiblížit jeho zázemí, ale lhal by, kdyby tvrdil, že ho Sanderova otázka překvapila. Nečekal, že by se někdo zajímal o funkci Lorda.* Je to velký souhrn činností, který je s tím titulem spojen, ale dal by se rozdělit na dvě kategorie. Reprezentativní a funkční. Prvotně mě čeká převzetí firmy, to je ta funkční část, práce. Naše rodina už přes tři generace vlastní firmu Seymour Laws zaměřenou na vysoce postavenou klientelu nejen z Anglie. Na rozdíl od mého děda, já nejsem právník. Měl jsem tu školu vystudovat, ale jak jsem říkal, utekl jsem. Nebudu tak jako Lord přímo klienty zastupovat, pokud si tu školu nedodělám, což nevím, zda se mi chce. A ta druhá část, reprezentativní, by mohla někomu přijít směšná, ale je to zkrátka systém, který v Anglii už dlouho funguje. Každý s titulem alespoň zlomkem reprezentuje královskou rodinu; šlechta odjakživa byla prodlouženou rukou vládce. Kdyby se tak nedělo, tak by to na monarchii vrhlo špatné světlo a to si nikdo s anglickou hrdostí nedovolí. A tady přichází ta část, která je pro většinu nepochopitelná. Mezi povinnosti téhle kategorie patří třeba pořádat večírky na různá jubilea nebo svátky. Není to však jenom to. S titulem náleží pozemek, který nám byl svěřen panovníkem. Na pozemku se může nacházet les, jezero, stáje, cokoliv.. Lord má za povinnost vše udržovat v reprezentativním stavu. Například mi máme na pozemku ve Walesu stáje, které každý rok posílají výstavní koně na dostihy.. Těch dostihů se účastní i koně z královské stáje a může se stát, že náš kůň vyhraje a bude vyvolen, aby byl připuštěn ke klisně patřící královské rodině, aby vznikl nový šampion.. *Pak se však Killián zarazí.* Omlouvám se, asi moc mluvím. Je toho zkrátka hodně, co do mě bylo huštěno, že je podstatné, že je těžké to oddělit od toho, co je skutečně podstatné. *Omluví se, načež opět mlčky chvíli poslouchá Sandera. Jeho otázka ho pobaví, ačkoliv úsměv Killa je poněkud smutný.* Kéž by to šlo.. Ale stále existuje mužská primogenitura. Přes ženu rod nepokračuje. To máte v historii pořád. Rod Habsburský se s Marií Terezií stal rodem Habsbursko-Lotrinským.. A nemusím ani chodit tak daleko. Momentální rod v Anglii je Windsor jen pro vládnoucí větev. Jinak se rod nazývá Mountbatten-Windsor.. *Vysvětlí.* Naše větev měla vlastně zaniknout smrtí Lorda, protože měli pouze dceru. Já sám nejsem jen Seymour, i když se tak představuju. Netuším, jak plánují předat titul mě, ale neříkají mi víc věcí než jen to.. Nezbývá mi proto než čekat. *Dodá.* Říkejte si tomu, že je to zastaralé, ale je to tradice a ta je pro nás velmi důležitá. *Pronese ještě, když podá lahvičku s čajem Lærke. Zakroutí hlavou nad jeho dalšími slovy.* Možná pro vás. Jako Lord bych měl být nejlépe denně přítomný na svém pozemku a jako policista tady v práci. Je to začarovaný kruh a já nevím, jak z něho ven. *Ukončí, neboť bylo těžké probírat nějaké téma, nad kterým si sám lámal hlavu a neměl pro něj řešení. I když se mohlo Sanderovi zdát, že je k němu velice otevřený, Kill v podstatě nesděloval nic, co by Sander sám nenašel na internetu nebo v historických knihách.* Byl tak velký, že se prázdný až zdál, hlavně po smrti mámy. A širší příbuzenstvo s námi nebylo taky pořád. *Odmítne jeho slova, ale aby to smutné téma odmávl, tak se na dalších slovech zasměje.* I povídající děti jsou roztomilé. Hlavně jsou upřímné. Lži učíme děti až my. Ony se rodí upřímné a naivní a až my je naučíme všechno to špatné, i když to nevnímáme. *Prohlásí, ale přikývne chápavě na jeho další slova.* To je pochopitelné. Máte to těžké. Ale na druhou stranu.. Kdo může říct, že ví, že tu příští týden bude? Nikdo z nás.. A snít nebo plánovat můžou všichni.. *Pokrčí rameny a převezme si od své neteře poloprázdnou lahvičku.* A nemáte spíš zájem jít do průvodu? Přeci jen jste kvůli tomu přišel, když už máte chvíli volná.. *Navrhne mu.* Nerad bych vás zdržel, když sám nemám v plánu se do průvodu aktivně zapojit.
Ale děvčata jsou zlá a drzá na mě.. Jen jim vracím stejnou mincí.. *Ušklíbne se a založí si ruce na hrudi. Z nich pak ruku oddělí a mávne s ní zlehka v zápěstí, zatímco v lokti zůstává podložená jeho druhou rukou.* Dej mi číslo a můžu to zkusit začít počítat.. *Odpoví ji, načež se zasměje, ale zároveň si na něco vzpomene.* Což mi připomíná.. Měli jsme reklamu v novinách.. Viděla jsi to? *Zakření se na LYRIU. Kdyby věděl, co se SUNILOVI asi tak honí hlavou, tak by na něj chvíli zíral jak na blba, načež by chytnul takový záchvat smíchu, že by asi volali na psychiatrii, i přes to, co se onehdy psalo v těch novinách. Smíchy přesto nakonec vyprskne, i když se snaží si překrýt pusu rukou, takže se jen tak uchechtává nakonec. Do Lyrii však dál nerýpe, neboť to považoval za splněné od Sunila.* A taky si umíš pěkně zvednout ego.. Ale to konec konců umíte všichni.. *Nakrčí nos v úšklebku, než převrátí očima.* Ale prosím tě.. To bylo pro dobrou věc.. Na druhou stranu nevím, jak si mám pro dobrou věc vyložit, že na potkání někoho přetahuješ lahví po hlavě a někdy dokonce zápalnou.. Uznávám ve fosilově klubu máš mé plné svolení, ale pozdrav vrhacím nožem si jinak odpustím.. *Uchechtne se, načež si ještě odfrkne, že nechce pokračovat v debatě, ale mlčí teda. Místo toho se otočí na Sunila.* Ohh.. Bingo.. To jsem tak nápadný? Nebo za to může tady slečna "iluze je pro mě zbytečná věc".. *Poukáže rukou tak nějak celkově na její neskrývaný vzhled.* Hmm.. Nevidím důvod ho schovávat před tebou, když ty sis s maskováním taky nedával dvakrát práci. A ostatní nám stejně nevěnují pozornost.. Maximálně si budou myslet, že jsme nějaká skupina podivínů silně zaujatá pro D'n'D.. Nebo tak něco.. *Pokrčí rameny. On zrovna byl člověk, co si s něčím takovým hlavu nelámal. Při nejhorším měl už pověst jako herec, takže prostě řekl, že se baví o jeho následujícím filmu. Žádný problém. Pozvedne obě obočí nad dalšími slovy Sunila a pak se obrátí na Lyriu.* No já snad sním.. Lovec co zná slovo zábava.. *Pronese dramaticky šokovaně, načež se ušklíbne.* Z jednoduchýho.. Moje sestra má přítelkyni, kterou mi odmítla ještě představit, takže.. *Najednou mu to docvakne, že mu Tina zdrhla a odfrkne si.* /Potvora.. Já to stejně jednou zjistím../ Takže ji půjdu asi brzo najít a to jméno si zjistit.. *Dokončí s uchechtnutím.* Ale klidně bych se předtím něčeho i napil.. *Nadhodí.*
Hej tú reklamu som čítala a odpovedala na ňu.... *Nakloní hlavu na stranu.* ....Vlastne sme si doaj docela pokecali. Spomínaš si na Klaru? *Šibalsky na neho žmurkne keď sa jej podarí odlepiť pohlad od dievčata s vlajkou.* Ale nechaj tak to by si sa nedopočítal. *Mávne zamietavo rukov. Potom len zakrúti hlavou a nahodí víraz stelesnenej nevinosti.* Tak za prvé Ten chlap čo som ho zložila flaškov ma sledoval a chcel my ublížiť. Nôž som po tebe síce hodila ale nesnažila som sa trafiť inak by si tu nebol a čo sa týka toho že som zapálila Pandemonium tak to už prestaň omielať. Veďto bolo len raz.... *Rozhodí obrane rukami a pokrčí plecami.* .....okrem toho to uhasili skôr než sa to stihlo poriadne rozšíriť. *Dodá sklamane.* To je presne ono to je dvôvod prečo sa nemaskujem. *Otočí sa na SUNILA a ukáže na seba.* Toto je moja maska. Pre civilou som len trochu švihnutá hipícka cosplayerka. Takže muje reči o nadprirodzených veciach ich maximálne tak rozosmejú a dvakrát sa nad tím nezamýšlajú. *Dopraje si poriadny dúšok vody s flaše šo má so sebou a ponúkne ju aj svojím spoločníkom. Pri NATHOVOM vyhlásený sa s ním veselo zasmeje.* To je pravda to je na lovca velmy nezvičajné. Pripomeň mi že ťa musím pri najbležšej príležitosti vytiahnuť tancovať. *Spiklenecky žmurkne sa SUNILA.*
/Chúva, reklama? Počítanie? Klara? Čo sa to tu deje?/ *Sunilovi sa tak trochu zdalo, ako by tam polku konverzácie len stál a v tichosti, čo je naňho až priveľmi nezvyčajné, na dve osoby pred sebou pozeral. Vlastne...nezdalo sa mu to, v skutočnosti sa to aj dialo. Konečne začne reagovať, až keď sa ozve Nathanael.* Tak, ak si nepozdvihneš ego ty sám, potom sa načakáš. Zrejme ma tu Nathanael aj pochopí, nie? *Podpichne ho s nebezpečnými iskričkami v očiach a pobaveným úsmevom, ktoré mu pozdvihli tvár. Potom sa opäť započúva do momentiek, v ktorých bola víla viac než násilná. Úprimne ho to aj prestávalo prekvapovať. Nebol za to rád, len mu došlo, že niečo ako nadprirodzený požiar nájde v jednom zo spisov, sotva sa do inštitútu dostane a určite sa nechcel zaoberať týmito záležitosťami. Najviac miloval, keď si mohol vziať svoje dve milované sekerky a ísť poslať pár démonov mimo túto existenciu. Nie, že by za mier nebol rád. Skôr nemusel narušiteľov, ktorých nemohol vyriešiť tak ľahko ako démonov kvôli morálnym zásadám.* Aj napriek tomu, že v dnešnej dobe sa dá ilúzia vykresliť ako skvelý make-up či cosplay, nie je bezpečné na okolie rozprávať všetky tieto záležitosti. Ak by sa niekto dostatočne dobre započúval, vie viac než rýchlo pochopiť, že sa nejedná o vymyslený svet v hlave jedného dievčaťa. *Podotkne. Neznášal poučky, ale toto už zo seba musel dostať.* /Aspoň, že ten čarodej si svoje oznámenie zakryl oblečením alebo ilúziou./ Prekvapene sa však pozrie do jeho tváre.* Prečo je problém s tým, že mám rád zábavu? Hádam to je aj niekde zakázané? Bez zábavy by sa umrelo od nudy. *Opätovne sa začínal v slovách svojich spolu-konverzantov strácať.* A nemôžem zaručovať, že sa do tanca dám. Predsa len ti nemienim skaziť šancu sa dať dokopy s nejakým dievčaťom. Ako aj s tou vlajkonosičkou. *Doslova na ňu pozerala ako na štedrovečernú večeru. Samozrejme, že si všimol.* /Hm, dal by som si niečo zemiakové./ *Hneď sa začne rozhliadať, čím na chvíľku vypne svoje vnímanie okolia, keďže sa sústredil len a len na svoj najbližší cieľ, ktorý do svojho žalúdka náloží.*
Ehh.. Koho? *Nechápavě se na vílu koukne, načež zakroutí hlavou.* Já mluvím o tomhle.. *Převrátí očima a vytáhne telefon, kde po chvíli hledání najde fotku novinového článku, kterou pak ukáže původně blondýně.* Tuhle reklamu jsem měl na mysli.. Nevím o nějaké další, i když jestli je tu teď nějaký paparazzi, tak jim zřejmě dáme další materiál.. *Uchechtne se a mobil schová. Nakrčí nos v ušklíbnutí na Lyriinu odpověď a když nadhodí nevinný pohled, tak nad ní se stejným úšklebkem zakroutí hlavou.* Klíčové slovo je "chtěl".. *Podotkne s uchechtnutím.* A na rozdíl od toho nože ti Pandemko nezazlívám.. Příště by to chtělo ale nějaký pekelný oheň, protože mám na mumii teď víc než pifku.. *Odfrkne si ještě, než se obrátí na Sunila.* Ohh.. Na debatu o tomhle si zajdi za nejvyšším dinosaurem Manhattanu.. *Nasměruje ho, než pokračuje.* Mě na zvedání ega stačí fanynky.. *Ušklíbne se a otočí hlavu směrem k blízké kavárně, kde jejich skupinku velice nenápadně sledovalo několik holek skrz hledáčky jejich mobilních foťáků.* Vidíš? *Podotkne ještě s obdobnými jiskrami, které značily, že on se v téhle špičkovací slovní bitvě nevzdá tak snadno. Nad Sunilovým káráním převrátí očima a naznačí zývání, i když nebyly mířeny jeho slova na něj.* Hele.. Když tu máme pošuky, co věří, že je v pohodě, že dítě odnosí třeba třináctiletá holka, protože nemůže na potrat, a to dokonce na dost vysokých místech, proč by se někdo zaobíral bujnou fantazií malé holky? *Převrátí očima. V kontextu s tímhle to znělo opravdu až jako banální starost. Otočí se na Lyriu, když se začne smát.* To teda jo.. Hele, měla jsi vytáhnout na parket Sandíka před dvěma týdny.. Alespoň by jsi měla srovnání.. *Uchechtne se. Když se na něj ale po chvíli obrátí Sunil s překvapeným pohledem, tak se ušklíbne.* Asi jsi mnoho svých kolegů nepotkal, ale nejsou dvakrát odvařený ze zábavy jakéhokoliv typu.. A osobně jsem měl takový malinký.. *Ukáže ani ne centimetrovou vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem.* ..argument s vedoucím místního blázince.. pardon.. Institutu a můžu ti říct, že jestli jsi ho teda ještě nepotkal, tak si dej pozor, aby sis ho nespletl s Grumpy Cat.. *Zasměje se krátce.*
V Česku jsem potkana mockrát neviděl, ač jsem žil v hlavním městě. *Pokrčil rameny. Byla to doba, co takovou havěť viděl naživo. Praha samozřejmě nebyla až tak čistá, abyste tam za den nepotkali ani jednu myš či například člověka fetujícího v podprůchodu, ale potkany tam právě potkával méně jak nějaké úchyly. Možná to bylo i tím, že se jeho příbytek nacházel ve středu a do sklepa se moc často nechodil dívat.* Je to možné. Asi mi nezbývá nic jiného, než ti věřit, přece jen tu pravděpodobně bydlíš déle jak já. *Řekl ve finále doufajíc, že tímto povídání o potkanech ukončí. Určitě zde byly příjemnější témata.* To budu jenom rád. *Kývl s radostí v hlase, zatímco k němu mihl pohledem sotva na pár sekund. Opět se pak díval před sebe. Nerad by někomu spravil omylem zdravotní újmu. Ne, že by se mu to stávalo často, pouze to nebylo až tak ojedinělé. Pořád to byl trochu nešika, navzdory svému původu.* Tetování. *Vyklouzlo z jeho úst rychle. Tuto svoji profesi měl obzvláště rád. Už mu k tomu srdíčko zcela přirostlo. Pousmál se a zastrčil si opět pramen vlasů za ucho. Doteď nezapomněl na svoji první zakázku, která mu pomohla k otevření dalších dveří, které skrývaly budoucnost.* No Deliah..*najednou načal. Nevěděl, zda bylo dobré oběma zrovna teď kazit náladu krutou pravdou. Jenže mu to stejně bude muset pak říct.* Zemřel ve druhé světové válce. *Krátce se podíval na nohy, než opět koukne na čaroděje vedle něj. Kdyby nyní měl rozvázané tkaničky, byl by pěkně v prdeli. Během chvíle se viděl na zemi.* Klidně. *Předvedl ten nejhorší hraný úsměv a kývl. Byl si vědom toho, že za toto Zach nemohl, nevěděl to přece, neudělal to úmyslně, pouze jej to trochu zabolelo. To uvědomění si toho, že už tu s ním není, jej dosti trápilo.*
*NATHOU telefon len odmávne. Otoči sa na SUNILA.* Povec podla čoho si myslíš že ma trápi nejaké to prezradenie civilom? *Šibalsky sa na neho uškerí. Založí si ruky na prsiach a nakloní hlavu na stranu.* Ak by to a tam niečo neuniklo nebola by to sranda. No nie? A keď už sme pri zábave. To že sa rád bavíš nieje problém. Skôr naopak. Ako už povedal tuto NATH večšina lovcov čo sú teraz v meste sú suchári. Takže rátaj s tím že ta v blízkej budúcnosti vitiahnem niekam do klubu.*Keď spomenie dievča s vlajkou tak nechá nenápadné pohlady tak a poriadne sa naňu pozrie.* Je fak pekná že? *Povie si ale skôr pre seba než k ostatným.* Sandera ako vážne? *Pozrie na NATHA.* Ako je to v pohode chalan ale nemyslím že by chcel na párty s niekím ako ja. *Pokrčí plecami a ďalej to nerozvádza. Miesto toho sleduje kam sa SUNIL zazhadel.* Hmm, niečo pod zub by sa hodilo. Dáš si aj ty? *Pozrie na NATHA.*
Ak im nepatrí tak potom asi áno. *Prizná pri čom pokrúti hlavou zatiaľ čo sa mu tvár stiahne do slabej grimasy. Zahľadel sa na dav, kde už začínal spoznávať pár povedomých tvári avšak zatiaľ sa k nim nepriznával. Na druhej strane ulice si všimol toho čarodeja za ktorý chodí Mirjam a v dave si všimol servírku z jeho obľúbenej kaviarne. Viac ľudí ani čakať nemohol. Predsa len.. jeho spoločenské kruhy sú pomerne úzke.* Jasné, rozumiem. *Súhlasí nad akciami pri čom s tým sa vedel vžiť. Da plný spotených ľudí, ktorý síce vyzerali šťastne, ale stále to neodopieralo od faktu, že sú v veľmi.. mokrej spoločnosti. Leto v New Yorku už poznal, aj keď by niekedy počas tohto obdobia išiel naspäť do Osla, alebo aspoň Londýnu. Aj tam boli horúce asfaltové ulice, ale merítko New Yorku a Osla sa porovnávať nedalo. Pomerne ho prekvapilo ako moc sa Killián vžil do vysvetľovania Lordstva. Úprimne na jednej strane mu toto miesto prišlo veľmi nudné a zároveň to neznelo, ako niečo.. tragické. Sám to však nevedel posúdiť na svojej koži, veril, že Killián, ktorý k tomu bol vychovávaný to má preskúmané bližšie. Avšak neprerušoval ho, po dobu čo žil v Londýne sa s témou aristokracia stretol pár krát. Hlavne keď videl tie davy ľudí, keď bola kráľovská rodina v uliciach. Bolo to podivné, nerozumel, ako niečo také stále funguje.* To je v poriadku, rozumiem, že som asi zabŕdol do zlého hniezda. *Uchechtne sa a potom počúva jeho výkladu o menách. Pokiaľ vedel v loveckých rodoch sa to príliš často nestávalo, do toho sa však sám nevyznal. Svoj rodostrom nikdy ani nevidel, ak vôbec nejaký existoval.* Rozumiem, všetci majú tradície, ktoré sa dodržujú. *Prikývne pri čom si spomenie na klasicky vymenené farby, okrem toho.. Nefilim moc celistvú kultúru nemali. Mali veľmi silný základ, ako povznesenie a parabatai, avšak sviatky sa neoslavovali takmer žiadne. Niekedy to Sanderovi chýbal, ale naučil sa žiť aj bez nich. Možno práve lovecká striedmosť sa dala považovať za tradíciu.* Tak potom, verím, že nájdete nejaké východisko. *Neisto ho povzbudí, nič iné spraviť nemohol. Expert nebol ani v aristokracií a ani v riešení problémov.* Roztomilé určite, ale sám niekedy neviem vykľučkovať z ich otázok. *Pousmeje sa pri čom sa pozrie na malé dievčatko, ktoré ešte stále sledovalo Killiána.* Áno to môžu, ale možno len kvôli tomu sklamaniu to nechcem robiť. Aby som potom nemal výčitky, že som v živote niečo nestihol. Takto len robím svoju prácu, pokiaľ teraz zomriem, môžem odísť s tým, že som splnil svoje poslanie. Mať plány.. neviem, asi nikdy som ani neuvažoval, aké plány by som mal mať. *Prizná sa a aj keď sa téma mohla zdať pochmúrna Sander sa mierne usmieval. Neťažilo ho to, bola to realita s ktorou bol sám zmierený už veľmi dlho.* Neviem, mal som tam ísť pôvodne s kolegyňou avšak, neviem či sa na to tlačenie medzi ľuďmi príliš cítim. *Prizná sa a potom len slabo nakloní hlavu.* Neprekáža mi to, pokiaľ to nevadí vám teda.
*Přikývne na Sanderův souhlas a dál téma nerozpiplává. Na druhou stranu do povinností, které by ho měly čekat se pustí s vervou, až se musí sám zarazit.* Neřekl bych přímo zlého, ale spíš hodně nestabilního.. *Odpoví mu, přičemž jeho pohled zavadí o prsten s rodovým erbem na levém ukazováčku.* Ano. I lovci pokud se nemýlím nějaké mají, ne? *Zajímá se pro změnu on, zatímco zároveň věnuje pozornost malé tmavovlasé holčičce na jeho rukách. Nakonec na lovcovo povzbuzení přikývne.* Děkuju.. *Poté už poněkud vážnější téma opustí a Kill se zasměje nad postojem mladého muže k dětem.* To jsem si taky zažil.. Jeden z oních bratranců je podobné povahy jako moje sestry, i když je ode mě dva roky a jednou si do Mansionu dotáhnul velmi zarážející pomůcky a jeho neteř, kterou jsem hlídal, je našla.. A z těhle otázek si zkuste vybruslit.. *Prozradí mu a přikývne na jeho slova.* Dobře.. Je to váš život a vy víte, jak ho chcete žít, nebudu vás přemlouvat.. *Vyslechne si částečně jeho další větu. To o kolegyni ještě zachytí, ale zbytek je mimo jeho pozornost. Tu přiláká křik lidí.* L'enfer! *Zakleje Kill a zamíří tím směrem, poté co k Sanderovi prohodí.* Omluvte mě. *Cestou k největšímu chumlu lidí z kapsy vytáhne malou kovovou trubičku, alespoň z pohledu z dálky se tak může zdát, a zatímco se rozhlíží si ji přiloží ke rtům. Zvuk to však žádný nevydá a tak to může vypadat, že to bylo bezúčelné. Ono to ale účel mělo. Kill pevněji chytne Lærke, aby mu nespadla, protože věděl, že se ji nebude líbit, co udělá následně. Dva prsty vloží ke rtům a silně hvízdne doprovázené následným oslovením.* Henrietto! *Tmavovlasá dívka, jejíž vlasy teď byly na všechny strany se zarazí v půlce rvačky a vyhledá svého bratra pohledem. Nic však říct nestihne, neboť ji jiná žena zatáhne za vlasy.* Ty m*cho! *Zavrčí na ni Hetty a úplně odignoruje svého bratra, který ji neměl jak zastavit, neboť měl na rukách Lærke. Nabízely se mu dvě možnosti. Předat ji Sanderovi, pokud ho následoval, a nebo počkat, až se k nim prodere Lotty.*
*Musí nad Nateom pretočiť pobavene očami. Táto ich prestrelka ho ozaj bavila. Doslova si v hlave medlil ruky, ako sa tešil na ďalší výpad.* Ak ti stačí pozornosť bandy ani nie plnoletých dievčat, ktoré na teba zabudnú v momente, sotva sa Chris Hemsworth, Tom Hiddleston alebo Robert Pattinson ukážu na plátne... *Zhlboka sa nadýchne pre dramatický efekt.* Potom si poslúž, samozrejme. *Naznačí mu rukou, akoby dáme otváral dvere a vítal ju, kým sa jemne natočí smerom k oknu s dievčatami, aby bolo jasné, že myslí práve ich.* A po prvé, Nathanael, nikdy som nevravel, že sú aj dôležitejšie veci ako udržanie tieňosveta v tajnosti. O obidva tieto problémy sa treba zaoberať, nakoľko je ich vážnosť viac než vysoká. *Opraví ho s jasným výrazom "ja som to vravel". Nikdy nebral starosti z civilného sveta za niečo menej cenné. Vážil si všetkých svetov, lebo každý dokázal ako ublížiť, tak aj hlavne pomôcť. Aj preto brnkne Lyrii do čela, akoby sa jej snažil tieto slová do hlavy vložiť a zafixovať.* A nie, nebola by to sranda. Ak teda neberieš vyhnanstvo a prípadne naháňanie od všetkých druhov za zábavné. Síce...pri tvojom masochistickom správaní by som sa zrejme ani nemal čudovať. *Nemienil si prikladať servítku pred ústa len preto, lebo rozprával s vílou. Stál si za svojimi slovami a tak ich prejavil nahlas. Myslel ich vážne. Nerád by niečo také riešil, najradšej by sa tomu vyhol. Potom ho však prekvapí rozprava o ďalších lovcoch.* Suchári? Tomu sa dá len ťažko veriť. Možno jeden, dvaja, ale určite nie všetci. *Nedokáže s ich tvrdením súhlasiť. Nezdalo sa mu to ako niečo reálne.* A ten chalan, ktorého spomínate...je s ním nejaký problém? Prečo by si si s ním nezatancovala? Hádam mu chudákovi niečo neodkuslo nohu, že je doslova drevená. *Zaujíma sa, keďže už konečne zachytil niečo, čomu aj rozumel. Sotva sa však spomenie jedlo, všetko ostatné je z jeho mozgu fuč.* Jedlo? Určite. Tam aj vidím ďalšie stánky, zrejme si budem musieť kúpiť aj pri každom. Toto telo spaľuje viac než lokomotíva. *Uchechtne sa nad svojím vlastným vtipom, než sa doslova začne predierať k ďalším jedlám. Oči má jasné fixované, iba sa rozhodne si cestou rozpustiť a nanovo napraviť drdol, aby mu vlasy aspoň trochu držali, síce sa tie okolo tváre stále vyšmykli, tak si ich aspoň schoval za ucho. Sotva sú pri stánku, zachytí nejaký krik. V momente zmení smer a ide sa pozrieť na to, čo sa deje. Vidí nejakého muža s dieťaťom, ako kričí po jednej zo žien, ale nevie, či sa má do toho pustiť, tak zatiaľ ostane schovaný za najbližším obecenstvom a potichu čaká na verdikt náhlej bitky.* /Milujem rebelov, najlepší druh zo všetkých./
*Převrátí nad Lyriiným odmávnutím očima a raději se zaměří na Sunila, na jehož slova se ušklíbne.* Neboj.. Však ony si na mě vzpomenou, až uvidí na plátně zase mě.. *Uklidní ho rádoby s mrknutím a uklidňujícím poplácáním po rameni, načež si zase založí ruce na hrudi.* A já nikdy neřekl, že udržení světa stínů v tajnosti není důležité. Pouze jsem prohlásil, že bujná fantazie je v naší zemi něco, čím se opravdu nikdo nebude zabývat a proto není třeba hned dávat přednášky.. *Opraví ho a ušklíbne se nad tím, jak cvrnkne Lyrii do čela.* Dal bych si pozor, ať příště necvrnká ten tvůj prst ona, ale do čerstvě vykopaného hrobu.. *Uchechtne se, ale jinak stojí stranou. Věděl, že nemá cenu se Lyrii nějak zastávat, protože to zvládne sama a navíc nechtěl, aby na chladnoucí mrtvole lovce byly jeho otisky. Rozesměje se nad Sunilovým prohlášením.* Tak to jsi pořádně vedle.. Půlka jsou suchaři a ta druhá by potřebovala odvykačku.. Někteří patří do obou skupin.. *Pronese se smíchem s kterým i přikývne na Lyriu.* Proč ne? Jsem zvědavý jestli to vůbec umí.. *A na slova o tom, že by nechtěl s ní na party pokrčí rameny. Koutky mu začnou opětovaně cukat u popisování Sandera novým lovcem.* Pokud vím tak nohu mu nic neukouslo.. Jen má asi strach, že by se při namočení do nějaké zábavy rozpustil nebo co.. *Odpoví mu, než si jeho pozornost opět získá Lyria.* S radostí.. Platíš tentokrát ty? *Zazubí se s narážkou na jedny z jeho posledních slov, co ji sdělil onehdy v restauraci. Zamíří s dvojicí za jídlem, ale když Sunil změní směr, tak se jím taky koukne.* Ohh.. Zábava dle tvého gusta.. *Popíchne Lyriu a šťouchne do ní lehce loktem, přičemž kývne hlavou k rvačce, ve které figurovali ku podivu hlavně ženy.*
*Na oko sa zamyslí nakoľko nad touto vecou už sám uvažoval, ale nakonieec prikývol.* Nejaké áno, skôr sme však na.. pravidlá. *Usmeje sa, nakoľko to bola smutná pravda, ale aspoň sa nevyhýbal realite, alebo nie. Sám si však všimne prsteňu, ktorý mal Killián na prste a mierne mu úsmev spadol. Väčšina loveckých rodových prsteňov zostávala v sídlach, alebo Inštitútoch, ktoré rod viedol. Vyberali sa až keď jeden z členov chcel požiadať o ruku. Tak to však neplatilo u nich doma, nakoľko jeho otec dal prsteň jeho sesternici.. to by nebolo tak zlé, keby aspoň meno Sagittarüs niesla. Ale tak.. pokiaľ predstavovala v očiach jeho otca, ako tú lepšiu možnosť na nesenie tohto vážneho symbolu, prečo nie?* Rozumiem, keď si raz dieťa myslí, že to je tancovanie tak to je potom tancovanie. *Spomenie si na Tobiasa, avšak Killiánovi sa neobťažuje to príliš vysvetliť. Ich konverzáciu však strhne krik. Ono všetci naokolo kričali, avšak teraz išlo o.. bitku? Hlas nepoznal, avšak Killián zrejme hej a tak len na moment stál kým spozoroval čo sa v skutočnosti deje. Dve ženy, ktoré k sebe asi nemali príliš blízko do seba išli hustejšie, ako niektorý bojovníci v aréne. Ostré hvizdnutie sa mu tak dostalo do uší kedy len vykročil za Killiánom aj keď jeho sestru nepoznal. Nechcel však zasahovať priamo, bolo zrejmé, že išlo len o civilskú potyčku. Ľudia okolo už začali ukazovať na ochranku, ktorej však nesmierne dlho potrvá kým sa cez dav prederú* /Tie vedia, ako si spraviť nový účes../
*Prejde pohladom z NATHA na SUNILA a naspäť. O populárnzch osobách a hercoch toho mov nevie tak túto časť konverzácie len počúva. Keď sa ale SUNIL spíta či by poklada lovenie od všetkých druhov za zábavné venuje mu pohlad ktorí jasne hovorí že to za zábavu rozhodne považuje.* Csss, nemožu ťa vyhnať ak nikomu neslúžiš a tie ostatné veci.....Čo sa stane tosa stane. *Pokrčí plecami. Nad NATHOVIMI ďalšími slovami sa hlasno rozosmeje a dopovie až keď sa jej podarí upokojiť.* Ale zasa to nepreháňaj Nath. Hroby zásadne nekopem. *Odpovie a vykročí spolu so SUNILOM k stánkom.* Ale Sander je docela v pohode raz som ho dokonca vydela hrať kuželky. Ale s mojimi luďmi má jnejaké osobné problémy. *Povie na vysvetlenie keď zastavý pri prvom stánku s jedlom a ponad plece pozrie na NATHA.* Ale prosím ťa a to si hovoríš chlap keď chudobnej dievčine čo sa živí ako pouličná umelkina nekúpiš ani jedlo a ešte chceš abi platila aj za teba? Stavím sa že tuto SUNIL lepšie vie čo sa patrí však? *Viav nestihne povedať lebo sa kúsok od nich strhne nejakí nepokoj a ona sa rovnako ako jej spoločníci ide pozrieť čo sa deje.* Nie, zaťial nie. Je to docela vyrovnané tak si zaťial budem len užívať ten kitty fight.
Tak i v tom jsme si podobní.. *Pousměje se slabě, zatímco pokračuje davem s Lærke na rukách. Debata o výchově a chování dětí je už poněkud veselejší a proto se i on zasměje nad Sanderovým prohlášením.* I tak se to dá říct.. Ať už to má význam skutečný jakýkoliv. Lepší tu nevinnost nekazit.. *Souhlasí. Těžko říct, zda to nazvat již vytrénovaným uchem, šestým smyslem, nebo zkušenostmi, ale Kill už dopředu s jistotou na devadesát procent věděl, že v tom rozbroji bude mít prsty jeho sestra. A proto potřeboval splašit tu druhou. K tomu mu posloužila vysokofrekvenční píšťalka, kterou věděl, že uslyší. Nejspíš ji slyšeli i jiní vlkodlaci nebo psi v davu, ale to ho netrápilo. Důležité bylo, že Charlotte věděla, že tyhle intervaly nepíská nikdo jiný než její bratr a tak se začala davem prodírat tam odkud hvizd zaslechla. Killián se mezitím rozhlédl. Byla to zoufalá situace, ale on věděl, jak to nedat v obličeji najevo. Vnitřně však pocítí úlevu, když vidí, že Lotty už ví, kam jít.* Podržte ji prosím na chvíli.. Za moment si ji převezme její matka.. *Požádá Sandera, když mu malou předá opatrně do ruk. Tašku z ramene shodí u lovcových noh a zamíří k ženám.* To už stačí! Henrietto! *Okřikne hlavně svou sestru a hlavně tu se snaží od druhé ženy odtrhnout. Doufá, že jeho kolegové se sem brzo dostanou a postarají se o ni.* Nech mě, ať ji můžu vytrhat ty mizerně prodloužené vlasy! *Protestuje, když se ji Kill snaží nějak zachytit.* Přestaň! *Zavrčí na ni Kill, když své sestře zachytí jednu ruku a stáhne jí ji za záda.* Proč bych měla? Když tahle bezmozková slepice řekla, že i komplikované těhotenství je dar od boha a jestli ho žena nepřežije, tak zřejmě by byla mizerná matka.. *Kill v ten moment věděl přesně, proč Hetty vystartovala, ale ani přes osobní spojitost ji nemohl dovolit v boji pokračovat. Otočil se se svou sestrou k druhé ženě zády a jak ji měl přitisknout k sobě, tak tiše zavrčel. Ono by to v tom hluku stejně asi nebylo slyšet, ale Killovi stačilo, že to Hetty jen cítila jako vibrace. Dělal to nerad, ale musel svou sestru probrat z tohohle zápalu a věděl, že to se mu povede jen, když ji vyděsí. Mezitím se davem prodrala Lotty, rychle zhodnotila situaci a pak se vydala pro svou dceru k Sanderovi.*
*Na jeho tvári sa objaví úsmev vhodný Lucifera.* /Sadol si mi rovno na lep./ *Pomyslí si. Odkašle si, potočí ramenami, ako keby sa pripravoval na tú najlepšiu show vo svojom živote, načo konečne spustí.* Ak ti stačí pozornosť, ktorá odíde, len čo nájde niečo lepšie... *Tentokrát už nedopovie, iba zdvihne ruky vedľa tváre, akoby sa vzdával, aj keď musí byť všetkým jasné, že by niečo také nespravil. Avšak taktiež, vrazí Nateovi kamarátsky do ramena.* Ale klíďo, to bolo len také doťahovanie. *Upokojí ho. Potom už venuje Lyr len krátky pohľad, kde jej opäť cvrkne do čela, s ďalšími slovami: * Ale nie je pekné mať aj niekoho na svojej strane? Nepriatelia môžu priniesť zábavu, ale nenahradí to pocit toho, že nie na všetko si sám z dlhodobého pohľadu. *...a už pádi smerom k jedlu. Zastavia ho až ženy. Úprimne nadržiaval tej, čo bola práve odtrhnutá nejaký mužom, nakoľko predsa len súhlasil s jej stranou veci. Síce nejak extra nereaguje, ale je pripravený v prípade nutnosti zaskočiť, aby zachytil tú druhú kričiacu hysterku. Napriek tomu jeho nos až priveľmi dobre vetril tú pizzu po jeho ľavici. Mužovi za stánkom naznačí, že by si prosil polovicu tej obrovskej pizze, ktorú predával na kúsky, aj mu podsunie peniaze, ale zrak od diania neodlepí, ani na sekundu. Jeho žalúdok bol už hladný dostatočne, ale jeho zvedavosť ešte viac. Iba zahmká na Lyriinu odpoveď, radšej sa ani viac nesnaží, lebo ich doťahovanie teraz veľmi nevnímal.*
Dokud tím něčím údajně lepším nebudeš ty, tak mi to zcela vyhovuje. *Vrátí mu stejně škodolibě. Načež po jeho šťouchnutí a slovech šokovaně zalapá po dechu.* Ohh.. Dios! To mi nedošlo.. Páni, tak teď jsem málem dostal infarkt.. Vydrž, nech mě nejdřív propadnout depresím a zhroutit se tu.. *Zavrávorá trochu s rukou dramaticky na čele, než se zakření a zasměje. Sleduje výměnu názorů mezi Lyriou a Sunilem, načež se na vílu zašklebí, jak propadne smíchu.* Tak pardon.. Cvrnkne ho do nejbližší stoky.. *Opraví se, načež pokrčí rameny ohledně Sandera.* Vsadím se že poprvé.. *Ušklíbne se. Zamíří za Sunilem s Lyriou s tím, že si dají něco k jídlu, přičemž víle odpovídá.* Prosím tě.. Já jsem úplný prototyp gentlemana.. Naopak beru v potaz tvou samostatnost a samozřejmě ženskou rovnoprávnost.. *Uculí se na ni, než jejich cestu k jídlu přeruší bojující ženy. Uchechtne se na odpověď Lyrii a sám sleduje, jak se mezi ně vecpe známý obličej.* Hele.. Není to ten, co byl na Zachově akci i na Trissině oslavě? Jak se jmenuje? *Ucedí k Lyrii polohlasně.*
*SUNILOVU otázku prejde len pretočením očí. Nemá zrovna potrebu pred nikím odhalovať sveje zranitelné miesta. Len nech si všetcy mislia že je sama a nikoho blízkeho nemá.* No to už je trochu lepšie. *Uzné NATHOV nápad so stolou. Potomale zakrúti hlavou.* Vidíš to je dokonalí obraz gentlemana a keďže tak moc uznávaš moju samostatnosť tak ťa určite neprekvpí keď zaplatím len za seba. *Venuje mu šibalský úsmev a ďalej sleduje ako KILL od seba odrháva rozhnevané dievčatá.* Hej je to on. *Potvrdí NATHOVI jeho otázku a pozrie sa okolo. Nečaká že uvidí niečo zaujímavé ale obočie jej viletí nahor a chvílu neverí svojim očiam.* Tak to si robíte srandu. Hej, NATH tomu neuveríš. *Naznačí bradov smer kde stojí SANDER a drží miminko v náručí. Nespúšťa SANDERA z očí ale drgne aj do SUNILA ak chceš spoznať viac lovcov teraz máš šancu. *Povie polohlasne a ukáže na SANDERA.* To je ten chalan o ktorom sme ti hovorili.
Ono v porovnaní s vekom, New York mi domovom nie je až tak dlho. *Odvetí s ľahkým úsmevom pri čom si prepletie ruky na hrudi. Čechy navštívil, pochopiteľne, avšak nikdy sa tam príliš dlho nezdržal. Nemal nikdy dôvod tam ostávať dlhšie, ako pár dní. Inde ho vždy držali obchody, alebo ľudia, ale pri svojich cestách po Európe ho v tomto srdci nik nedržal. Mierne ho však prekvapilo keď Hiram vysypal svoju prácu a Zacharie sa len usmial.* Ako ide podnikanie tu? *Opýta sa pomerne rýchlo kedy si sám prezrie pár tetovaní, ktoré mal na pokožke. Máloktoré by dnes niekto označil za "kvalitné". Mnoho malých Londýnskych obchodov nemali práve tie najlepšie možnosti a ani schopnosti a často to tak vyzeralo. Mierne krivé línie, alebo rýchle vypadávanie a blednutie. Jediné, ktorým sa sám pýšil bol motýľ nad jeho bruchom, ktorý pre mnohých civilov bol veľmi známy a rozoznateľný.* Okrem toho, asi sa ti čoskoro objednám. Mám pár kúskov, ktoré potrebujú drobnú pomoc. *Usmeje sa a len si prejde po rukách, ktoré boli zakryté viac menej celé. Mnoho čarodejov tento rozmar nemuselo. Niečo tak dočasné, ako tetovanie bolo v živote čarodeja nepraktické a len škodné. Avšak Zacharie ich považuje, a vždy považoval, ako ozdoby.* Oh, úprimnú sústrasť v tom prípade. *Ztvrdne mu tvár pri čom len ľahko poklepe Hiramovi ruku na pleci a pozrie sa na sprievod.* Som si istý, že je však hrdý. *Uistí Hirama, ktorý bol očividne silne pochytený touto pravdou. Sám nevedel, že mohol vyťahovať takú silnú bolesť.* Ponúknem niečo na zahnanie tej pochmúrnosti?
*Sander už rozhovor o deťoch viac menej vypustil, pri čom viac sa sústredil na konflik, ktorý sa pred nimi odohrával. asi by si z neho nič nerobil, keby nevedel, že išlo o Killiánovú sestru. Čo však neočakával bolo dieťa na jeho rukách, ktoré sa tam objavilo až moc rýchlo. Áno pri podávaní on Killiána mu nepadlo, ale stále ho nečakal. Takmer vypočítavo sa na dievča na jeho rukách pozrel pri čom váha mu nerobila problém. Aspoň na niečo tie hodiny na tréningoch skutočne boli. Mierne si tak dieťa poťažká pričom sa na dievčatko pozerá, nezdala sa z tejto výmeny úplne nadšená.. čomu v zásade rozumel. Navrhol jej tak jeho prsty, ako prvotnú zábavku a potom jej ponúkol pero z jeho tašky. Dávať jej obžužlávať stelé mu prišlo už trochu utiahnuté za vlasy. Našťastie tieto jeho opatrovateľstvo netrvalo dlho nakoľko si ho Lotty pomerne rýchlo našla a lovec nenamietal. Následne už len videl, ako sa ochranka približuje k obom ženám pri čom civilku začali pomerne rýchlo pacifikovať. Nebol to pekný pohľad, obzvlášť nie na tú civilku. Nerozumel ľuďom, ako ona. Keď sa chce byť, nech aspoň vie čo robí. Trhať si vlasy, ale vyzeralo o to bolestivejšie, než akýkoľvek kopanec.. takže asi vedela čo robí. Sandera v tom momente mierne umietol dav, avšak nebolo by to nič čo by sám neustál.*
*Lærke překvapeně zamrká panenkovskými řasami a začne se rozhlížet, kde se to ocitla, přičemž se rukama zapírá o nového člověka. Jakmile se ní však svět hne, když ji Sander potěžká, tak se naopak k němu přitiskne. Strach z pádu byl přeci jen větší, než z neznámé osoby. Zvědavě pozoruje, co na ni muž zkouší s prsty a po chvíli se je dokonce pokusí chytit, než jsou prsty nahrazeny perem. S tím chvíli mává, jestli to nevydá nějaký zvuk a hned v dalším momentě jej zkoumá pusou. Killián se mezitím pokouší dostat svou sestru od druhé ženy. A taky ji uklidnit. To však na jeho seznamu figurovalo až poté, co je obě od sebe vůbec oddělil. Otočil se s Henriettou u sebe k ženě zády, aby na sebe neviděli a proto nemohl sledovat, jak ji ochranka zpacifikovala. Místo toho se soustředil, aby sebou jeho sestra přestala cukat a vyrážet po oné ženě, jak to nazvala "vytrhat ji vlasy." Nakonec mu však nezbyde, než sáhnout po tom nejhorším možném, co mohl. Tmavovlasá dívka sebou po uslyšení zavrčení trhla a přestala se cukat.* Nesnáším, když to děláš! *Vypadne z ní posléze naštvaně, jen co se oklepe z šoku. Od svých jedenácti neměla ráda nic, co bylo spojené s vlkem. Proměnou po otcově útoku sice prošel jen on a Lotty, ale traumatický zážitek měla i Hetty. Nikoho však nenapadlo ji věnovat stejnou pomoc jako Killovi a Charlottě a paměť ji taktéž vymazaná nebyla. Zůstala tak v její mysli stopa, která ji přinutila zmrznout na místě pokaždé, co ji to někdo připomněl.* Promiň.. Musel jsem tě zastavit.. *Omluví se ji vlkodlak, když ji pustí z držení.* Zastav spíš tyhle pošuky! *Mávne rukou k zadržené ženě.* Dejte ji někam, ať si zhladí tu ozvěnu co se ji usídlila nad krkem.. *Poručí mužům, kterým Kill jen kývne na pozdrav a gestem ruky naznačí, ať Hetty neřeší.* To bych pak musel zatknout i tebe. I ty jsi ji napadala. A za názor nikoho zatknout nemůžu ať je sebešpatný.. *Odpoví ji Kill. Lotty si mezitím od Sandera převezme Lærke a sebere ji opatrně propisku, kterou poté vrátí majiteli. Pokud ji teda ještě bude chtít zpátky.* Hetty.. Zbláznila ses? *Povzdechne si, když své sestře stáhne z vlasů rozbitou sponku.* Ještě jednou, Henrietto, a letíte obě domů hned.. *Napomene ji Kill, jelikož už obě začaly mizet v davu. Kill si vezme zpátky na rameno svou brašnu a s povzdechem si promne oči. Rozhánění davu už nechal na těch, co byli ve službě.* Pardon.. Co jste říkal předtím? *Zeptá se lovce, jelikož věděl, že mu něco říkal, ale že jeho větu úplně odignoroval, jen co zahlédl svou sestru v boji.*
Nemyslím si, že by som mal taký veľký problém. Máš jediné šťastie, že motanie osôb mi príde ako skutočne nepríjemná záležitosť a tak nemienim niečo skúšať na osobu, ktorá má ani nezaujala. *Odmávne to s pobavením, než sa pridá k jeho aktu. Dá si ruky na ústa, ako keby nemohol veriť jeho slovám.* Sakra, chlape, to som nevedel. Hádam sa ti bude na psychiatrickej posteli spať mäkko. *Vo vzduchu prstami naznačí niečo ako pomodlenie, aj keď je to skôr nákres neviditeľných kliky-hákov bez významu. Potom však tiež nad týmto divadlom vybuchne v hlasný smiech, ktorý pritiahne oči najbližších osôb bez problému. Ešte chvíľku mu trvá, než sa po tomto divadielku ukľudní, potichu sa pre seba chechtá, až do momentu, kedy ho zastaví súboj tých dvoch žien. Aj keď sa Nathanael spýtal na uistenie sa o identite muža, vedel, že mu nepomôže, takže sa už plne zameral na objednanie svojej pizze a preto na Lyriine popohnanie reaguje neskoro...A s plnými ústami, keďže si aj rovno zo svojej mega pizze, danej na polovicu pre pohodlné držanie, odhryzne. Behá očami po priestore, ale nevidí nikoho s runami.* Kde? Však je tam milión ľudí, nemám ako vedieť, kto je tam. Ešte aj keď sa toľko hýbu. *Zafrfle si a naďalej je.* Podľa vás bude neslušné, ak začnem skandovať tej, ktorú ten muž drží? *Spýta sa len tak z päty.*
To řekni na plnou pusu, že se bojíš flirtovat.. Nebo se snad stydíš? *Ušklíbne se na Sunila, než předvede svůj dramatický výstup, ve kterém se následně rozhodne ještě pokračovat.* Bohužel.. Jsem zvyklý na postel s nebesy a nejméně sedmi polštáři.. Co já si jen chudák ubohá počnu? *Povzdechne si.* Chyťte mě někdo.. *Pronese a začne rádoby padat směrem na Lyriu. Na poslední chvíli ale udělá vyrovnávající krok vzad, neboť ne že by Lyrie nevěřil, ale.. Věděl, že je škodolibá minimálně stejně jako on a rozhodně by ho nechytla a on by se seznámil s asfaltem. Na Lyriu se pak následně otočí, když je řeč o placení za jídlo.* Já hlavně uznávám rovnoprávnost a co by to bylo za rovnoprávnost, kdybych měl jednou platit já a podruhé taktéž.. *Zazubí se na ni, než všichni tři místo jídla zamíří k centru dění, rvačky dvou žen. Brzo však pozná jednu osobu.* Jsem si říkal no.. *Pokýve hlavou na Lyriin souhlas a sleduje, jak se vlkodlak snaží ženy od sebe dostat, než se k nim prodere ochranka. Poté má jeho pozornost však zase Lyria na kterou se nejdřív koukne a pak po směru, který mu ukáže.* Heh.. Na to že nemusí děcka je nějak přitahuje.. Čí je to nebožátko teď? *Ušklíbne se, ale odpověď se za chvíli dozví, když si dítě převezme jiná žena. Podívá se na Sunila s nevěřícně pozvednutým obočím.* Je tam doslova jediná osoba, co drží v náručí dítě.. a kde jsi sebral to jídlo? *Odfrkne si, načež se vykloní za něj, aby viděl na stánek, který teď nabral pár kšeftů, jak si lidi brali k podívané i něco na zub.* Nebyl by jsi první ani poslední.. *Odpoví Sunilovi, když se začne sunout postupně taky za jídlem.*
*S šibalskími iskričkami v očiach schová ruky za chrbáč a sleduje ako NATH naposlednú chvílu ustojí svoj fingovaní pád.* Sám si to povedal rovnoprávnosť. Takže každí platí svoje. *Na SUNILOVU otázku len zavrtí hlavou.* Ale to je jedno veď sa aj tak nakoniec stretnete. *Sleduje ako si ženaktorá sa pripojila k KILLOVI a druhej dievčine od SANDERA prevezme miminko. Trochu podozrievavo prižmúri oči.* Fakt dúfam že nieje KILLOVE. *Zamrmle si popod nos.* /Počkať, fakt dúfam že je to nejaká jeho príbuzná a že to maličké nieje jeho. Ak má priatelku s malím a pritom sa lepí na AM tak mu fakt zakrútim krkom./ *Povie si nahnevane v duchu ale naštastie sa k sebe správajú skôr ako príbuzný a tak to nechá tak. Ide k stánku a sama si objedná kúsok hawaj pizze. K svojim spoločníkom sa vráti akurát včas abi počula poslednú SUNILOVU otázku.* Len do toho bojovala dobre. *Odpovie medzi tím čo prežúva.* Daj mi chvílku a možno sa k tebe pridám.
*Sander bol rád, že aspoň na tú chvíľu dokázal Lærke zabaviť. Možno mu to po tom rozhovore aspoň trochu zvýšilo sebavedomie ohľadom detí. Bolo veľmi pravdepodobné, že mu dlho nevydrží, ale keď sa o neho malá chtiac nechtiac oprela mu prišlo.. rozkošné. Spokojne sa tak usmeje keď dieťa odovzdá svojej matke pri čom to bral, ako pozitívnu vec.* Môže si ju nechať, chýbať nikomu nebude aj keby ju hneď odhodila. *Odvetí keď mu, žena chce vrátiť prepisovačku a len sa slabo pousmeje. Takmer aj zabudol, že mal Lærke v rukách kvôli bitke, ktorá sa pred ním diala. Privrie tak nie veľmi nadšene oči pri čom sa zdalo, že ochranka sa konečne pozbierala a spravila čo bolo potrebné. Killiánova sestra zmizla zatiaľ čo radikálna Američanka si stále hovorila svoje, avšak viac pomimo sprievodu. Nikdy takejto mentalite nerozumel, predsa len.. prečo by niekto zámerne kazil niečo ako, toto. Nerozumel, niekedy ľudskej hlúposti.. asi to bolo príliš malou konzumáciou civilských médií. Áno princíp chápal ale stále postrádal to. Prečo? Všimol si, že Killián sa už nejak napravil a vrátil sa k nemu, ako nič. Len mierne tak nadvihne obočie a sám si napraví vlasy.* Ste v poriadku? *Opýta sa jednoducho zatiaľ čo si ho prezrie od hora dole.* Vaše sestry.. sa zdajú byť.. milé. *Skonštatuje následne zatiaľ čo pozerá len zvyšnú prach v ich pätách, nakoľko v dave sa už nedali zahliadnuť.* Možno už rozumiem, vášmu ustráchaniu. *Dodá pri čom sa zahľadí na vlkolaka.* Sú aj ony dolnosveťanky?
Dobře.. Díky.. *Odpoví Sanderovi Lotty a následně vrátí Lærke prospisku. Konec konců se po ní už dychtivě natahovala. Následně počká na svého bratra a sestru se kterou hned poté zmizí zase v davu. Tentokrát i se svou dcerou. Kill si mezitím převezme svou tašku ze země, přičemž v hlavě už přemítá, jak tohle bude vysvětlovat prarodičům. Nepochyboval o tom, že to někteří zvědavci natáčeli. Nemusel se proto ani rozhlížet. A taky věděl, že to bude virální video a jistojistě se dostane i za hranice Ameriky. A až se tak stane a video přistane na stole Lorda, tak to bude průšvih. Killián se tak proto už mentálně připravoval na celý přednes o zodpovědnosti, jenž bude muset od svých prarodičů snést. Co na tom, že nebyl vinný? Bylo to tak celý jeho život, kdy měl za své sestry nést odpovědnost. Taktéž to byla forma psychického nátlaku Lorda a Lady, aby Ameriku opustil, ale to byl spíš vedlejší produkt. Pochopitelně jeho sestry neměly o těhle přednesech ani ponětí. Nikdy jim to neřekl. Otočí se po protřízení myšlenek na Sandera, jakoby si až teď vzpomněl, že tam lovec byl a že s ním komunikoval.* Ano.. Určitě.. V pořádku.. Děkuju.. *Odpoví mu s krátkým povzdechem a vzápětí ještě víc udupe v sobě myšlenky na budoucí události. Dospěl k názoru, že to na něm zřejmě musel Sander vidět, když se jej ptal. Ohlédne se po svých sestrách a slabě se pousměje.* Umí být.. Nejsou zlé.. Jen občas nemají potřebný filtr.. Určitě ne Hetty.. *Odpoví mu a vydá se raději krokem dál od místa, které bylo stále i přes snahu dav rozehnat, centrem pozornosti. Na další lovcova slova jen přikývne s trochu unaveným úsměvem, kterým však dává najevo odpověď, aby neodpovídal slovně.* Charlotte ano.. Hetty ne. Všichni tři jsme se stali obětmi útoku, ale jen já a Lotty jsme se proměnili. Henrietta měla to štěstí, i když jen částečné. *Odpoví lovcovi.*
Och, o to sa nemusíš obávať, v tomto som dostatočne sebestačný. Iba mi najdi niekoho, kto ma hneď zaujme, a som pripravený viac než kedykoľvek v mojom živote. *Upokojí ho. Schválne to tentokrát vzal ako prejav obáv z Nateovej strany, ktoré sa mu snažil veľkoryso upokojiť. Ešte sa naposledy pridá do ich divadielka, chytí chlapca za rameno, ako keby to bol jeho syn, ktorému sa snaží dať radu do života so slovami: * Lascia che il tuo cuscino non sia come una pietra. *...čo bolo skôr poprianie šťastia než rada, s čím stratil aj posledné kúsky kontroly nad svojimi emóciami a od brucha sa zasmeje. Spokojne posiela kúsky pizze dole jeho krkom, kým stále nedokáže zachytiť, o ktorej osobe obaja hovoria.* Po prvé, na tejto akcii je neskutočne veľa ľudí. Po druhé, deti tu majú...jeden, dvaja, traja...minimálne štyria ľudia v mojom dohľade. A po tretie, asi už ani nebudem skandovať, aj tak už skončili a vyzerá to tak, že aj akcia pomaly končí. *Postupne s každým bodom zdvihol jeden prst, kým druhou rukou naďalej dojedal kúsky jeho pizze. Vždy vedel, že je čas odísť, keď už mohol vidieť, že nie len hudba je už nudnejšia, ale aj stánky s rýchlym občerstvením nechávajú za sebou len krásne spomienky v podobe vôní a prázdne miesto ako na ulici, tak aj v jeho žalúdku. A možno bolo aj dobre, že si všimol tohto konca, nakoľko sotva mu padol pohľad na pizzu Lyrie... to dievča stratilo celý jeho rešpekt a plusové body, ak nejaké mala. Snažil sa svoju taliansku stránku doteraz potlačiť čo najviac, ale obe jeho teraz už prázdne ruky doslova vystrelili do vzduchu s končekmi prstov stisnutými k sebe, až obeleli, a s výrazom plným zhrozenia v očiach.* Cosa sono quelli? *Síce sa inšpiroval známym anglickým meme, jeho nahle silnejší prízvuk dokonalo zahladil všetky stopy, kým na jej pizzu škaredo gánil a mával nad ňou so svojimi rukami doslova v kŕčoch, ako silno k sebe brušká prstov tlačil. Radšej sa rýchlo pozrie druhým smerom a nahor, kde chvíľku rozmýšľa nad odpoveďou, ktorá nakoniec príde, aj keď je stále otočený obom osobám ramenom.* Rád som vás spoznal, ale najprv potrebujem chvíľku času pre seba. Plne dúfam, že tomu budete rozumieť. *S týmto sa s nimi rozlúči a radšej odkráča do odchádzajúceho davu.*
*Nate věnuje Sunilovi na jeho slova úšklebek, jenž je znamením, že by rozhodně neměl vyzývat jeho dohazovačské schopnosti, načež pozvedne obočí, jak na něj spustí italsky.* ¿Yo miro como alguien que puede hablar italiano? *Opáčí mu stejnou zbraní, ale jelikož si ty dva jazyky byly v něčem podobné a Nate si tak polovinu věty dokázal přeložit a tu druhou odvodit, tak si nedokázal odpustit na ni nezareagovat.* Pero.. Como una piedra, normalmente hay algo más en mi cama, pero tienes mala suerte.. No eres mi tipo.. *Mrkne na něj a poté jeho ruku z ramene odmete svou rukou, jakoby to bylo smítko, když se začne smát. Jen se během toho ještě otočí na Lyriu a odfrkne si nad jejím zápalem ho chytit.* Velice obětavá jako vždycky.. *Prohodí, počež věnuje pozornost souboji a známým tvářím.* Chytáš vražedné nálady? *Rýpne si do Lyrii.* Se ho jdi zeptat.. *Pobídne ji s úšklebkem, než pozvedne obočí nad Sunilem.* Jo.. Ale v našem zorném poli je jen jedna osoba s dítětem.. Nevšiml jsem si, že bychom se snažili si vykroutit hlavy.. *Odpoví mu, ale posléze to tak jako tak odmávne, neboť se Killián i Sander zase ztratili v davu. Zamíří tak pro svůj kousek pizzy s žampiony a spokojeně ho ujídá, když se vrátí k jejich skupince.* Třeba ji ještě někde stihneš a budeš ji moct popřát k mistrnému bojovému umění.. Takové se neučíte, co? *Uchechtne se, aby se následně mohl zhrozit nad výběrem Lyrie.* Plně souhlasím tady s Michelangelem.. Co to per dios je?! *Vyvalí oči na její pizzu, kterou hyzdilo žluté ovoce. Nakonec sleduje s tichým smíchem, jak se nad tím Sunil rozčiluje ještě víc než on sám.* Vidíš, co jsi způsobila? Chudák Don Vito Corleone z tebe dostal infarkt.. *Ušklíbne se a ukousne si své pizzy.* Samozřejmě.. Jdi se smířit s hrůzou jaké jsi byl svědkem.. *Uchechtne se ještě a chvíli ho sleduje jak odchází, než se obrátí k Lyrie.* A ty máš teď v plánu co?
Čo blbneš! *Vyštekne na SUNILA.* Daj si pohov lebo ti praskne cievka a budeš v pr**li. *Keď sa k navážaniu do jej voľby jedla pridá aj NATH len pokrúti hlavou.* Je to cesto, rajčinová omáčka, šunka, syr, kukurica a ananás vieš? Volá sa to PIZZA a chcela som skúsiť havaj. *Odhryzne si a znova pokračuje až prehltne.* Nie je to až také zlé. *Ďalej nepokračuje a len sa krmi až kím pizzu nezje.* Ou, to je zlé. To by sme mu mali zavolať pomoc. *Naoko náhlivo si prehľadá kapsi.* Ale nemám pri sebe telefón, vlastne som ani nikdy žiaden nemala. No tak nič chalan má smolu. *Pokrčí plecami akoby nešlo o nič dôležité.* Ohh, musíme sa takto stretávať častejšie je s vami sranda chalani. *Zasmeje sa a rozlúči sa so SUNILOM keď sa otočí k odchodu.* Tuším pôjdem nájsť tú babu s vlajkou. Maj sa dobre. *Žmurkne na NATHA vmiesi sa do davu.*
*Sander len pozoroval, ako sa Killián snažil dať dokopy pri čom len potichu stál a sledoval ho. Príliš do neho nehustil otázky a len čakal, kým z neho niečo vypadne. Slová tak začali prichádzať avšak neboli príliš hovoriace.* Nechcete ísť za nimi? Či už veríte, že do konca sprievodu nič nespravia? *Uchechtne sa nakoľko si začal všímať, ako viac a viac ľudí začalo odchádzať. Videl na plagátoch o programe, že je v meste niekoľko afterpatry aj festival. Festival ho však neťahal nakoľko jedinú hudbu čo počúval už naživo vidieť nemohol a tak uvažoval, že zájde na nejakú party. Stále, slnko do vtedy už bude za obzorom a mierne sa tak obával, že by tam mohlo byť viac problémov ak si čarodeji a upíri povedia, že je čas sa ísť zabaviť mimo Pandemónia.* Útok? Oh rozumiem. *Odvetí potichu pri čom si len slabo povzdychne.* Mal by som sa pomaly dať na presun. Rád som vás videl Killán a som rád, že to skončilo na koniec... celkom okay. *Povie neisto a trochu sa narovná.* Rád vás uvidím, máte v pláne ísť na party čo majú byť neskôr? Alebo si užijete chvíľu pokoja? *Pousmeje sa a ešte chvíľu čaká na odpovede zatiaľ čo na konci sprievodu začne opäť hrať hudba pri druhom pódium. Aj keď pochod končil, neznamenalo to, že končil program. Sám mal v pláne sa ísť aspoň najesť pred tým, ako pôjde na Rooftop Haurbour, kde mala pokračovať zábava. Chcel tam pracovať, ale neznamenalo to, že neuvažoval aspoň nad jedným shotom.*
Lépe, než jsem čekal. *Usmál se. New York byl velký a lidí tu nebylo nejméně. Přitom tatérů, kteří by svoji profesi opravdu uměli a brali ji vážně tolik není, kord těch podsvěťanských. Dobře věděl, jak dlouho tetování drželo na kůži čaroděje a moc dlouho to teda nebylo. Podobně by to přitom mohlo vypadat i u upírů, ale to už Hiram moc dobře nevěděl. Za ty léta prošlo dveřmi jeho studia v Česku dost bytostí, nepamatoval si ale, kolik z nich bylo nadpřirozených. Věděl jen, že musel nejednou používat inkoust bez stříbra kvůli vlkodlakům.* Jistě, rád tě uvidím. *On sám byl pokryt drobnými kresbami od hlavy až k patě. Konkrétně, jeho první tetování je na jeho rameni, dál už to šlo snadno. Div, že něco nemá i na krku či obličeji. Daleko od toho ovšem není, je pouze otázka času, kdy si nechá vytetovat něco i na ty dvě zmíněná místa. Náhle se podíval do země, stejně jako pokaždé, kdy přijde na smutek. Uběhlo více než padesát let od jeho smrti. Vždyť ten čaroděj neměl pořádně ani pohřeb. Zemřel v boji a až po válce se mu dostalo nějaké té úcty, téže jako ostatním vojákům, co v tom ukrutném období padli za jistou zem. Všichni je viděli jako hrdiny, mrtvé i ty, co přežili. A ne, že by Deliah hrdina nebyl, ale Hiram měl na něj kapku jiný názor. Ten čaroděj byl mnohokrát víc škodolibý, než je Hiram a to je co říct. Rohatý čáryfuk byl nyní tolik zavrtán do svých myšlenek, že pořádně ani nevnímal poplácání po zádech. Z toho všeho ho probrala další věta, která Zachovi vyšla z úst.* Doufám v to. *Kývl. Snad nebyl takové zklamání.* Na alkohol je asi ještě brzy, co?
Myslíte, že by nic nevyvedly i kdybych se jim nalepil na paty? *Zeptá se, ale je to víceméně řečnická otázka. Odpověď totiž věděl. Jeho sestry byly tvrdohlavé a když si vzaly něco do hlavy, tak to tak prostě bylo a on s tím nic nezmohl. Chystá se nadechnout při Sanderově otázce, ale nakonec se jen smutně pousměje.* Přesně tak.. *Přidá se k jeho povzdechu, zatímco pokračuje skrz dav.* Chápu.. *Odpoví lovcovi a na jeho zaražení se krátce tlumeně uchechtne.* Hodně s nadsázkou.. Bouře teprve přijde.. *Pronese a jeho pohled se zvedne k nebi, jakoby skutečně nějakou bouři vyhlížel, ačkoliv v jeho slovech měla význam metaforický.* Vzhledem k tomu, že mi nebylo dopřáno mnoho spánku ráno, tak ho asi půjdu dohnat.. Takže mě tam neočekávejte.. *Pronese.* Ale kdyby se tam náhodou objevily moje sestry, tak máte moje svolení je v případě potřeby někam zavřít a pustit až uznáte za vhodné.. *Zasměje se krátce. Poté na chvíli ještě zvážní.* A nechci na vás nijak tlačit, ale bylo by skvělé, kdyby se podařilo popohnat tu věc s otázkami o kterou jsem požádal vaši kolegyni. To jen kdyby jste byl tak laskav a sdělil ji to.. *Požádá ho, neboť jeho vyšetřování na tomhle momentálně vlastně stálo.* Mějte se.. A užijte si zbytek dne.. *Popřeje mu a kývnutím se se Sanderem rozloučí, než zamíří najít své sestry, aby vzal alespoň Lærke sebou domů. Přišlo mu, že už byla vzhůru dost dlouho na svůj věk a odpočinek by se hodil i jí.*
*Nedokáže inak ako sa pousmiať nad Nateovou španielčinou. Bolo to ako rozprávať s kamarátom, ktorý bol totálne grogy a sotva mu rozumel, ale predsa len sa to dalo vydedukovať. Odpovie však už v angličtine.* Som plne rád, že by si ma do postele nebral. Od teba to beriem ako niečo pozitívne. *Mimo toho, že čarodej sa jeho typu veľmi nepodobal, vlastne bol takmer jeho opak, bral tieto slová ako upokojenie, že sú obaja na tej istej lodi a obaja súhlasia s tým, že kebyže sa ráno zobudia vedľa seba a nahí, zrejme by padol nejeden škaredý pohľad. Nad skandovaním sa už len zasmeje, nie, že by mu robilo problém byť hlasným, ale žena už nebola v jeho dohľade. Už len tá druhá, ktorú zrejme všetci obchádzali ako mor.* Ale musím uznať, že to dievča na civila bojovalo famózne. *Dokáže uznať, keď videl niekoho talent, zapálenie či snahu. Ešte by jej aj držal palce, ak by pokračovala, nech sa riadne vyšantí. To by však nebolo pizzového problému, od ktorého radšej rýchlo utečie. Áno, ešte počuje vílin hlas, ale rozhoduje sa ho ignorovať a ide plnou parou vpred.* /Kam však teraz? Mesto žije neustále, netreba celý deň presedieť medzi tými istými štyrmi stenami./ *Možno to je len jeho šťastie, ale ako práve premýšľa nad cik-pauzou, od okoloidúceho páru započuje o možnej after párty.* /Ding! Ding! Ding! Máme víťaza!/
Nápodobně.. Věř mi, že raději bych ukradnul přítelkyni svojí sestře.. *Uchechtne se. Ne, že by to někdy plánoval udělat. Krom morálních zábran věděl, že by, vzhledem k orientaci své sestry a jejích přítelkyň, neměl ani šanci. Založí si ruce na hrudi a pak jednu uvolní, aby s ní ledabyle mávnul.* Třeba by ti dala nějaké lekce.. *Ušklíbne se na něj škodolibě. Nakrčí nad Lyriou nos v úšklebku.* Víš že i na Havaji nesnáší pizzu s ananasem a to je podle nich jmenuje? *Pronese a nad hodnocením víly pozvedne obočí.* Máš nějaké divné chuťové buňky.. *Prohlásí a sleduje, jak od nich Sunil skoro uteče.* Zrovna jsem se tě chtěl zeptat, zda víš, co to vůbec je.. *Rozesměje se nad Lyriiny slovy o mobilu, div mu z ruky nespadne jeho kousek pochutiny.* Zdá se, že jestli ho chytne záchvat z tvojí volby někde po cestě, tak máš na svědomí další mrtvolu.. *Prohodí potom pobaveně.* To taky musíš častěji vystrkávat nos z Faerie.. *Řekne ji, zatímco se rozdělují. Pozvedne zvědavě obočí nad Lyriou, než se zakření.* A chovejte se slušně.. *Pokárá ji prstem jako rodič, načež se otočí do davu.* No a já půjdu najít svou sestru a její přítelkyni.. *Pronese své plány nahlas.* Čau.. *Rozloučí se s vílou i on a zamíří do davu. Domů se mu ještě moc nechtělo, dvojčata měla hlídání a tak jen co najde svou sestru (k jeho štěstí, Tinině neštěstí, i s přítelkyní), tak začne do obou hustit ohledně afterparty, která měla nastat. Tině se sice moc nechtělo, ale společnou notu našel Nate s její blonďatou přítelkyní, která už jeho sestru přemluvila a tak bylo jasné, kam tahle trojice zamíří.*
*Za súhlas zo strany Hirama bol rád. Tetovania na jeho tele bral, ako niečo čo zbieral. Umenie ľudí, okolo neho. Preto na svoje telo často odkazoval, ako na zbierku. Samozrejme, galéria to nebola, ale myšlienky, pocity a spomienky, určite áno. Nedá sa povedať, že by bola, ktorú by ľutoval. Nejaký ten kúsok od Hirama by si tak neodpustil a do pamäti si zapísal, že si musí spraviť miesto vo svojom kalendári. Pochmúrna téma však úplne premohla, celú konverzáciu. Starému známemu tak položí ruku na plece pri čom ho mierne navedie ku jednej z bočných uličiek a slabo sa pousmeje. Samozrejme, nie nevhodne. Stále išlo o niekoho smrť predsa len.* Na alkohol nikdy nie je neskoro.. Vždy je niekde šťastná hodina. *Pamätal si, že tie slová niekde počul.. prípadne od niekoho. Možno jeho starý priatelia čarodeji? V zatuchnutej, nie úplne príjemnej uličke tak pomerne rýchlo vytvorí portál, ktorý viedol priamo na afterparty. Tá sa diala v Harbour Rooftop na Manhattane pár blokov od miesta ukončenia pochodu. Podnik bol s otvoreným stropom pri čom bol rozdelený na dve hlavné časti. Parket na tancovanie a potom bunky so sedačkami, ktoré boli o niečo vyššie od klasického parketu. Okrem toho sa v bare nachádzal väčší balkón, kde boli k nalezeniu najmä fajčiari. Servírky chodili okolo buniek, ale pitie bolo možné objednať aj na bare. Všade bola farebná výzdoba a hudba sa už pomaly chystala. Spokojne poukáže Hiramovi smer k sedačkám.* Nech sa páči, dnes je účet na moje meno. *Povie jednoducho pri čom mu ponúkne jedálny lístok.* Samozrejme, ak chceš niečo iné, problém to nebude.
Zázraky sa stať môžu, či nie? *Pousmeje sa na vlkolaka, ktorý mu bol pomerne príjemnou spoločnosťou. Pri pohľade na nebo len prikývne pri čom sám z toho faktu nadšený nebol. Porozumel však a na jeho dôvod sa pousmeje. Sám často pociťoval nedostatok spánku. Predsa len, démoni sa najčastejšie objavovali práve v noci. Nebolo tak podivné, že často jednoducho nevládal vstávať zo slnkom.* Tak to rozumiem, prajem príjemný spánok v tom prípade. *Odvetí pri čom pri jeho žiadosti len pokrúti hlavou a napraví si popruh na taške.* Verím, že to nebudem musieť robiť, ale teda asi len čas povie. *Prisľúbi mu avšak pevne veril, že Killiánove sestry už nič vyvádzať nebudú. Predsa len zdali sa dosť živelné na to, aby im krátke dohovorenie od Sandera niečo spravilo. A ťahať ich nenápadne niekam na party.. pre civilné obyvateľstvo by pravdepodobne vyzeral, ako násilník než čokoľvek iné.* Otázkami? *Zastaví sa nakoľko nevedel o čo priamo išlo, ale prikývol na vec.* Opýtam sa, čo sa stalo. *Odvetí jasne pri čom stretnutie s Mirjam mu problém nerobilo. Skôr sa divil, že Mirjam na niečo zabudla, predsa len v jeho očiach bola ona vždy tá zodpovedná. Možno to však bol len výpadok.. každý na neho mal predsa len nárok.* Do skorého stretnutia. *Usmeje sa pri čom slabo zamáva na Killiána a otočí sa opačným smerom od davu. Pretlačil sa tak ľuďmi pri čom sa na moment ešte zastavil pri jednom z letáčikov, ktorý obsahoval adresu. Po ceste na miesto party však aj chytil dva shoty, ktoré do seba po ceste hodil. Slnko bolo ešte stále na oblohe, ale príliš mu to nevadilo. Predsa len jedol.. niečo, niekedy, čo by sa mohlo stať? Peši prešiel pár blokov od konca pochodu a pomocou svojej teraz už skutočnej ID a falošnom potvrdení o vakcinácií sa dostal do klubu, ako po masle. Ľudí ešte veľa nevidel. Všimol si čarodeja v rohu, ale okrem toho si nikoho na okolí známeho nevšimol. Možno ho to v kútiku duše aj potešilo, len posedieť a pozorovať či sa náhodou nikde neplazia démoni, alebo sa nedejú nejaké dolnosveťanské potýčky. Veril, že sa zaobíde bez oboch, ale na to vsadiť nemohol. Posadil sa zatiaľ do jednej z gaučovich buniek, ktorá bola z tých menších a v úzadí baru. Keď okolo prechádzala servírka len si objednal ďalší shot pri čom stále zelenými očami pozeral na okolie. Jeho runy boli ešte stále zakryté návlekmi a oblečením. Nežiadúcej pozornosti sa tak dúfajúc vyhýbal.*
*Krok. A potom ďalší. V meste nebol po prvýkrát, takže adresa klubu, o ktorom od osôb počul, mu prišla povedomá. Netrvalo dlho, než si ju vyhľadal na mapách. Dýku, ktorú si sebou pre istotu vzal, si opätovne skontroloval, ako pri zapadajúcom slnku prehodil doteraz obviazanú košeľu okolo pása, cez ramená. Pre istotu si napravil límec, aby mu zakryl runy a rukávy košele nechal spadnuté pozdĺž celej dĺžky ruky. Cestou si dokonca kúpil aj náplasť telovej farby, aby dokázal zakryť aj runu na ruke - nie, že by sa za svoj pôvod hanbil, skôr si chcel zvyšok večera užiť bez prekvapení ako v podobe neznámeho čarodeja a víly, ktorú aj tak bude musieť neskôr zrejme ešte riešiť. Stéle mu mierne z topánok, aj keď nadčlenkových, vytŕčala, ale všetko to úspešne zakryl nohavicami, ktoré zróloval nižšie, a ohnivými vlasmi padajúcimi cez jeho ramená pre dostatočné schovanie zvyšných rún, ako aj šibalským úsmevom, ktorý slúžil ako palivo plameňom v jeho očiach. Aj keď bol lovcom, väčšinou mal práve pre svoju vášnivú povahu talianskej krvi sršiacu do jeho okolia problém rýchlo a ľahko zmiznúť a ostať zabudnutý - zrejme aj osoby, ktoré pred pár minútami opustil, naňho len ťažko zabudnú. Už sa však rozhodol, že ho to nebude trápiť. V uliciach mesta nebol kvôli hliadke, takže nebola treba žiadna runa neviditeľnosti a už určite nie potláčať svoju prítomnosť. Dnes už chcel len využiť tej energie, ktorá sa s ním aj s od potu roztečenými vlajkami na lícach niesla z pochodu, a riadne jej v bare využiť. S jeho ID ho pustili takmer hneď. Vnútri ešte veľa ľudí nevidel, takže sa len pre teraz obzrel, než našiel jednu stratenú dušu, ktorá takmer hneď zachytila jeho pohľad. Na bare si objedná drink a spolu s ním zamieri k tomu človeku* Môžem sa pridať? *Svoju otázku položí bez zahabkania. Pozrie sa priamo do tých emeraldov na tvári osoby s vlasmi farby snehu a čaká na odpoveď.* Samozrejme, ďalšia runda môže byť na mňa. *Žmurkne naňho, celá jeho tvár žiarila šibalstvom a dobrou náladou, v ktorej bol.*
*Lilja, jak už Nate stihl zjistit jméno Tininy přítelkyně, se právě zasmála, jen co ji Nate prozradil Tinino prostřední jméno.* Ale náhodou je to milé.. *Pousměje se na svou přítelkyni, která dá se říct stále rozdýchávala, že si Nate s Lil tak padnul do oka. Měla na to vlastně celou cestu až ke klubu, kde se konala afterparty, kdy byla dobrovolně vynechaná z konverzace. Lilja se ji sice snažila taky zapojit, ale Tina tomu odolávala.* Mě to milé nepřijde.. Disney princezna.. Celý život to budu mít na talíři.. *Založí si tmavovláska ruce na hrudi.* A že bude ještě pěkně dlouhý.. *Pronese Nate s uchechtnutím, na což je mu odpovědí Tinin vražedný pohled. Že by si z toho něco dělal se říct nedá.* Hele.. Ber to tak, že je to znamení, že se k sobě prostě hodíme. Princezna a bohyně.. *Uculí se na ni blondýnka, nad čímž oba sourozenci pozvednou obočí a dají tak ženě pokyn, aby svá slova vysvětlila.* Celým jménem jsem Lilja Venus Levesque.. *Nate se zasměje, zatímco Tina na Lil zamrká.* Neřekla jsi mi, že máš druhé jméno.. *Blondýnka se zazubí.* Asi ze stejného důvodu, trdlo.. *Pronese s úsměvem a stáhne svou přítelkyni do objetí jednou rukou. Tina nakonec trochu pookřeje, přestane trucovat a objetí ji oplatí. Společně se tak zastaví před vstupem do baru.* Hele, Einsteine, a jak nás hodláš protáhnout dovnitř.. *Drkne do Natea Lilja loktem, který se vševědoucně ušklíbne.* Myslím, že asi nechceš znát odpověď.. *Usoudí Tina, na což si Nate odfrkne.* S tímhle mám dlouholetou zkušenost sestřičko.. Až vám dám vědět, tak prostě proklouzněte za mými zády.. *Informuje je, uvolní si tkaničku na jedné botě a vydá se ke vchodu. Velice příhodně před jeho příchodem, zakopne jedna z žen, co do klubu taky mířila a spadne na hlídače. Nate kývne hlavou na svou sestru a její přítelkyni a dílo dovrší tím, že sám "zakopne" a hlídače, jenž byl ještě vyosený z rovnováhy ženou, tak shodí na zem úplně. Ihned se mu začne omlouvat, že nechtěl a že musel zakopnout o tkaničku a kdesi cosi, než ho hlídač, který se s oprašováním zvedne ze země, sám umlčí s tím, že mu jen má dát ID a zmizet mu z dohledu, což i Nate učiní. Uvnitř pak najde dvojici žen, na které se zazubí.* Brnkačka, ne? *Uchechtne se.* Jdem se bavit.. *Dodá a zamíří hlouběji do klubu.* Chcete něco od baru? *Zeptá se za chůze, jelikož mu bylo jasné, že pokud barmanovi budou děvčata připadat mladší, tak si prověří jejich ID i on. Zatímco on byl v suchu. Po jejich odpovědích se protáhne skrz taneční parket a rovnou k baru, kde si objedná on sám whiskey a děvčatům jejich objednávky. S tím pak zamíří vyhledat, v jakém boxu se usadily a předat jim jejich nápoje.*
*Sander nikdy nebol tanečník a keď pozoroval ľudí naokolo, len mu to tento fakt potvrdzovalo. Hudbu, ktorá sa mu dostávala do uší nepoznal a ani ho nijak nedobiedzala k tomu, aby a hýbal. Znela.. podivne, nudno, akoby sa stále opakovala. Bol síce umelecký typ, ale v hudbe sa nikdy nevyznal, len zriedka vychádzal zo svojej zarytej cestičky a hudba v tomto podniku, jeho vkus rozhodne nezachránila. Začal však naokolo spoznávať známe tváre aj keď sa mu jeho pohľad mierne zrnil z alkoholu, nikdy nebol práve skúsený s alkoholom. Nakoľko vždy jeho následky dokázal zachrániť runou. Preto takzvané "hranice", ktorý iný mali on nemal. Alkohol mal pre neho následky len v tom momente, ako sa mu plietol jazyk a mierne tlmila motorika, okrem toho? Nič závažné. Stále sa mu však snažil držať stranou, kvôli jeho skúsenostiam v Pandemóniu. Tentokrát však tak opatrný nebol. Jeho taška bola vedľa neho pri čom do seba len kopol ešte jeden panák, kým ho v jeho tichom rozjímaní nenarušil hlas. Nepoznal ho, jediné čo z neho dokázal usúdiť bol silný akcent, ktorý sa nezdal práve americky. Aj Sander mal kedysi prízvuk, avšak lovci v Londýne ho z neho z veľkej časti dostali. Jeho angličtina tak bola niekedy klasickou britskou, po zmesku americkej až po sláve závany prízvuku z nórštiny. Ryšavý muž, ktorý si k nemu sadol však nemal takú zmes.* Poznáme sa? *Opýta sa z počiatku podozrievavo. Z prvého pohľadu, vyzeral, ako civil. Vílie, alebo upírie znamenia nevidel a vlkov bolo odhaliť pomerne náročné. Mohol tak len hádať. Čo si však všimol, bola jazva na tvári a roztečená vlajka. Aj keď ho tak spytoval, stále sa mu mierne na gauči posunul a pozrel sa na pitie na stole.* Môže byť, alebo bude? *Mierne sa pousmeje pri tejto vete. Toho, že by pri odchode objavil celý účet sa tak moc nebál, ale mierne neznámeho pošťuchnúť chcel. Predsa len už bol o niečo prívetivejší, ako zvyčajne. Okrem toho.. zdal sa byť bezpeční. Stále si však myslel, že išlo o vlkolaka a ten by z neho nefilský pach pravdepodobne vycítil.* Zdá sa, že sa niekto veľmi ponáhľal z pochodu. *Poznamená na nie úplne najkrajšie nakreslenú vlajku na jeho líci zatiaľ čo si vzal jeden štamprlík do ruky.*
*Hlas, ktorý vyšiel z úst mladíka, ktorý mu hneď padol do očí, znel úplne inak, ako si ho predstavil, ale hodil sa mu. Musel sa na jeho prvotnej otázke usmiať.* Nie, ale sme v bare, a to je, hádam, miesto, kde sa môžeš spoznať aj s neznámymi, nie? *Podotkne, než pozdvihne ruky pozdĺž tváre akoby na obranu.* Samozrejme, platia všetky pravidlá o bezpečnosti. *Dodá, aby túto esovú kartu na námietky chlapcovi rovno zobral spod nosa. Predsa len mu nešlo o nič, chcel sa len zabaviť a spoznať viac ľudí tohto mesta. Zatiaľ mal šťastie na čarodeja, vílu aj vlkolaka, takže by zmenu aj uvítal. Nie, že by mu na druhu až tak veľmi záležalo. Napriek tomu jeho mozog spraví automaticky odškrtávací list, kde si určí, že chlapec by nemal byť upírom, avšak zvyšné nevedel dať na istotu. Nemal v sebe vlčiu húževnatosť, napriek tomu za tým mierne rozmazaným pohľadom badal plamienky. Vílu či čarodeja tiež nemohol pre nezvyčajné črty odstrániť definitívne, a lovec s civilom boli v objemnom rovnošate, ktorý zakrýval väčšinu tela, takmer na nerozoznanie. Jeho podpichovačné manévre ho úprimne pobavia, až si musí odsunúť pohárik od úst, inak by sa tekutinou pri napití zrejme pridusil.* Ako vidím, máš svoje priority. *Pozdvihne do výšky svoj polovypitý pohárik, čím privolá okoloidúcu servírku a objedná ďalšiu rundu.* Svoje slová plním, tým si môžeš byť istý. *Podotkne hneď potom, ako odíde, načo spolu s ním do seba kopne zvyšok jeho prvého pohára. Chalan zrejme už nejakú dobu šiel aj sám, ale nevidel v tom žiadny problém. Oba poháriky posunie ku kraju stola, sotva si sadne, aby ich mohla čašníčka ľahšie vziať, a rýchlo si prejde prstami po lícach. Už by aj zabudol na tých milých tínedžerov, ktorý mu tie vlajky namaľovali. Prsty si obzrie a sotva spozná pozostatky ružovej, fialovej a modrej, pokrúti nad tým hlavou. Nečakal, že sa konverzácia zvrtne k nim.* Možno som sa odtiaľ neponáhľal jediný *Pohliadne naňho, aby mu bolo jasné, že tým hovorí o ňom.* Žeby si sa tam zastavil tiež? *Hlava mu padne jemne na stranu, ako čaká na svoju odpoveď, než nakoniec s jedným pozdvihnutým kútikom odpovie.* Možno by som tam bol doteraz nebyť veľmi otrasného výberu jedla jednej z osôb, ktoré som naň spoznal. *Dopovie ešte o pochode, načo sa im akurát dostane nových shotov. Tak, aby bolo jasne vidno, že do nich nemal čo a ako nasypať, jeden posunie mladíkovi, načo ten svoj pozdvihne a uvedomí si, že ani nevie jeho meno.* Dnes večer ma môžeš volať Sun. *Navrhne mu a prisunie pohárik bližšie, aby si s ním štrngol. Miloval prípitky. Vždy sa niesli v príjemnej nálade, lebo vždy bolo čo oslavovať. Bola to myšlienka, ktorú jednoducho zbožňoval.*
*Na jeho prvotnú obranu si ho len prezrie od hlavy až po päty pri čom hodnotil, jeho osobu. Ono, nešlo o nič v zlom, avšak potreboval mať aspoň nejakú tú istotu. Mierne sa však pousmeje pri čom o svojom spoločníkovi začína uvažovať. Mohol byť v podobnom veku, ako bol on sám, prípadne mierne starší. Ak mu niečo dávalo na vyspelosti, tak to bola rozhodne jazva na tvári. Nechcel sa na ňu však ihneď pýtať, sám sa pokúšal na ňu ani nepozerať, avšak aj keď sa pokúšal udržiavať očný kontakt, sem tam mu tam zreničky zbehli a skúmali poničenú kožu.* Takže mi máš v pláne vysvetľovať všetky únikové východy? *Pousmeje sa pri čom si podloží hlavu päsťou, zatiaľ čo jeho lakeť sa opieral o okraj gauča. Zvyčajne takú dobrú náladu nemal, preto aj on sám túto energiu pripisoval alkoholu v jeho obehu. Bola to však zmena, ktorú uvítal, poslednou dobou si nutne potreboval vyčistiť hlavu či po tom túžil, alebo nie. Pre jeho vlastné zdravie musel vypnúť. Zároveň si aj chcel dokázať, že sa ešte dokázal aspoň trochu uvoľniť a zabaviť a nie len pracovať.* V tom prípade ťa beriem za slovo. *Usmeje sa na neho pri čom keď sa pri ich stole zastaví servírka len jej nechá peniaze za jeho predošlé objednávky aj spolu s tringeltom. Na túto americkú kultúru si už tak nejak zvykol aj keď mu to stále prišlo pritiahnuté za vlasy. Pozoroval ryšavca vedľa neho aj s jeho pohybmi, ktoré robil. Zdal sa byť ešte pomerne triezvy čo sa mu moc nepozdávalo. Nechcel sa len on správať inak, kvôli alkoholu. Na to bolo potrebné dvoch. Pozoruje, ako si len ešte viac rozmaže vlajku na líci pri čom nad tým musel len pokrútiť hlavu. Vlajka vyzerala skôr, ako machuľa než čokoľvek iné. Vzal tak servítku do ruky pri čom bez slov len prešiel mužovi po líci a zbavil ho aspoň roztečených farieb. Tvar vlajky, aj keď už vyblednutej sa stále držal.* Vyzerá to tak aspoň o trochu lepšie. *Zhodnotí svoju prácu pri čom potom stiahne dlaň z jeho líca a servítku vloží do už vypitého poháriku na ich stole.* Čo ma prezrádza? Máš, pravdu, ale nezdá sa mi, že by som to mal, ako ty napísané na tvári. *Uchechtne sa pri čom vezme pohárik do ruky a ešte si pre istotu privonia, avšak len ho z alkoholovej arómy ztrasie.* Výberu jedla? To znie.. dramaticky.. *Odvetí nie úplne chápavo kým sa však táto téma nezvrtne na predstavovanie. Ani mu len nedošlo, že sa muž pred ním ešte nepredstavil.* Sun? To znie ešte dramatickejšie. *Zasmeje sa a potom sa len zamyslí.* V tom prípade som San. *Keby to človek počul, zdalo sa to takmer komicky nakoľko obe skráteniny boli takmer totožné, avšak príliš ho to neťažilo.* Nazdravie. *Zodvihne pohár na úroveň očí pri čom udržuje očný kontakt, ako sa patrí a len do seba obsah naleje. Mierne ho strasie, avšak nič sa nevracia späť.* Odkiaľ si? Je zrejmé, že nie si Američan.
*Mladíkovi sa podarí z neho vydolovať ďalšiu momentku smiechu. Nie, že by to pri tomto neustále sa usmievacom mužovi bolo ťažké, ale vždy si rýchlejšie obľúbil ľudí, ktorý ho od začiatku dokázali rozosmiať alebo mu dať dôvod na to ich obdivovať. Ako to neznáme dievča na pochode.* Síce som tu prvýkrát, ale... *Obzrie, aby našiel aspoň jednu neonovo-zelenú značku.* ...vidíš tam toho bieleho panáčika na zelenom pozadí. Tak presne tadiaľ by som nechodil, určite to nemôže byť únikový východ. *Rozhodne sa svoje pôvodné slová zamietnuť, aj keď sa vedľa panáčika dalo zreteľne prečítať slovo "EXIT". Sleduje ho, ako vyťahuje peniaze, a nezabudne si povšimnúť, že ich na stole nechal viac než bolo treba. Vtedy mu to docvakne, prečo naňho tak ráno počas raňajok pracovníci zazerali.* /Malý tip. Nechal som malý tip. Zvláštne, že sú na ňom tak závislí, ale keď nedokáže miestne vedenie upraviť to, že niektorí ľudia musia žiť len z dobroty iných, tak sa ani nemám čomu diviť, že z môjho ranného platenia neboli najšťastnejší./ *Stále mu to prechádzalo hlavou, ako mohlo byť USA v mnohých veciach popredu, ako radi o sebe hovorili, ale základné problémy boli stále nevyriešené. Všimol si, že jeho nezaneprázdnené ruky začali po stole klepkať, preto si vzal do ruky menu a začal sa hrať so zalaminovanými okrajmi jeho strán. Až keď mu začne prechádzať po líci servítkou, doslova chalan strhne všetku Sunilovu pozornosť k sebe. Nemôže inak ako sa len usmiať a sotva skončil s čistením, natočil sa, aby bolo vidno aj druhú.* A táto je na tom ako? *Pri tom tak trochu pustí menu z ruky, nakoľko si musel z farby odlepiť tie vlásky, ktoré sa na ňu v tekutom stave prilepili. Vonku bolo predsa len teplo a v novom ohoze, kde sa ešte viac prikryl, sa nedalo ničomu čudovať. Našťastie vnútri fičala klimatizácia na všetky strany a tak sa dalo sedieť v pohodlí.* Čo ťa prezrádza? Zrejme to, že si si to všimol, poukázal si na to, ako by si čakal na moju odpoveď, ale v tvojom hlase som nepočul ani trochu jedu či hnevu, takže si buď ally, alebo priamo súčasťou, ale asi skôr súčasťou. Ako sa ti na ňom páčilo? Aj sa ti podarilo zohnať nejaký merch? Mať viac pri sebe, zrejme by som vykúpil každý stánok. *Otočí otázku smerom späť naňho. Sotva mu pripomenie to jedlo, má chuť si už ten shot aj do seba hodiť. Len pri predstave ho otriaslo.* Ani si nevieš predstaviť závažnosť toho činu. Tak perfektná pizza. Na to, že sme v Amerike, bola skvelá. A tá osoba na ňu pridala ananás. Veľké kusy šťavnatého ovocia, ktoré, podotýkam, je skvelé v rôznych iných častiach kuchyne, ale ani si nechcem predstaviť, aká....mokrá tá pizza musela byť. *Sotva stav pizze opíše, strasie ho nanovo, tentokrát už viditeľne. Musí pokrútiť hlavou, aby ten pohľad vymazal z pamäte a rýchlo si vezme pohárik medzi prsty. Pobaví ho, ako sa jeho spoločník strasie pri niečom inom.* Za toto ti platím ešte jednu. Kľudne si vyber aj niečo iné. *Navrhne mu, nakoľko nechcel, aby sa hocikto v jeho okolí cítil nekomfortne. Len prikývne. Áno, Sunil bol dramatický. Jeho meno k nemu sedelo vo viacerých ohľadoch. Musí však zažmurkať, keď mu povie svoje meno.* Takže Sun a San? To určite nie je mätúce. *Opäť sa hrdelne zasmeje, načo si už konečne štrngnú a kopne ho do seba. Hneď privolá okoloidúce dievča, že si dajú znovu, pričom aj pozrie na Sandera, či chce zmeniť svoju časť objednávky. Sám si dá rovno dva, aby Sana dobehol. Nevidel žiadny problém v tom sa s týmto mužom kompletne strieskať. Vyzeral ako niekto, komu môžete veriť. Počká, než je dievča opäť ďalej od ich stola, nakoľko mu vždy bolo zvláštne ignorovať týchto pracovníkov, akoby tam neboli.* Ak ti to ešte nedošlo, tak z Európy. Prípadne príhoda s pizzou by mala napovedať viac. *Dá mu chvíľku, aby si mohol na otázku odpovedať sám, keďže si nebol istý, či jeho mozog ešte pracuje na 100%.* A ty? Lebo tiež nevyzeráš ako odtiaľto. Ale ospravedlňujem sa, ak som sa pomýlil. Len neviem, či si albín, alebo možno niekto zo severnej časti pologule. *Chcel dodať ešte jednu črtu, ale stihol sa dostatočne rýchlo zastaviť, aby tie slová nepovedal nahlas, aj keď jeho náhle zaklapnutie muselo byť veľmi nenápadné.*
*Ray dojde do podniku dřív než čarodějka, co na něj má dohlížet. Neutekl ji. Jen nutně potřeboval si dát jeden pytlík krve, takže hned u vchodu zabočil na toalety, kde si ho vypil. Upravil se a očistil zuby. Následně vyjde ven a rozhlédne se. Slyší moc srdcí. Absolutně ho to láká k tomu se začít krmit. Tak se radši kousne do ruky, což působí jako by mu bylo špatně. Rozhlíží se po známých tvářích, ale zatím si nikoho nevšiml a radši čeká dál na ženu. Velice slušně tak musí rychle utíkat před lidmi, co si s ním chtějí povídat. Takže se nakonec ztratí mezi lidmi, kde to je až moc lákavé. Nakonec narazí zády do mladíka s tmavými vlasy, který je cítit obdobně jako žena, co ho sem doprovází a on se ji ztratil. Dívá se na něj a zakručí mu až v břiše. V očích mu je vidět hlad a z ruky na ústech začne téct krev.*
*Maddie na Reye počkala, než se převlékne a přesunula se k východu, kde hlídajícímu upírovi podala svou sklenici na víno, jež dosud upíjela. Porucha mnohočetné osobnosti...Teonce měl pravdu, byla zaujatá. Nejvíce faktem, že jednou z osobností tohoto muže byla žena i přesto, že nedokázala ovládat tělo. Párkrát se s touto poruchou setkala, jenže nikdy ne s tím, že by si muž utvořil ženskou osobnost a naopak. Teď byl ale čas se bavit. Cestou na Pride ještě kontroluje své příkazy, co mu vložila do mysli - i k jednotlivým osobnostem, kdyby náhodou převzaly kontrolu. Ještě byl mladý, tak jich bylo relativně málo a dalo se s tím dobře pracovat. Skutečně pečlivě si pojistila, že bez jejího vědomí se ničí krve nenapije a nikoho nenapadne. Jeho roztěkanost ale neovlivňovala. Jen ať si na to zvyká, že bude už navěky mít v okolí živé bytosti, jež mají tep a tluče jim srdce. Čím dříve si na to začne zvykat a bude to ovládat, tím lépe pro něj. Skrze své příkazy si udělá i jakýsi pomyslný uzlík, aby měla vodítko k jeho mysli a stále věděla, kde je. Neodtrhovala se od něj zcela, takže stále cítila silnější emoce, hlavně hlad. Naprosto přesně věděla, kam zamířit. Své znamení již dávno zakryla a na oděv tak lidem dávala pouze oděv - pod sytě meruňkovou byť poloprůsvitnou halenkou byla vidět světle zelená podprsenka, jež měla ještě nad košíčky pásky poseté kamínky, které obliny ňader zvýrazňovaly, k tomu žluté kraťasy a bílé lodičky na úzkém podpatku a nakonec její pých byly stíny, jež měla vyvedené v ostatních barvách duhy, které na sobě neměla. Ty stíny se jí líbily, měla ráda extravagantnost. A měla i na civilku šikovnou maskérku, která je dokázala nanést tak, že vážně vypadaly dopře, ne jako monokl nebo tak. Oblečení by ale nejspíš zvolila jiné, leč jako modelka kvůli sponzorům občas musela dle smlouvy nosit to, do čeho ji navlékli. Jestli vážně něco neměla ráda, tak to byly kraťasy. Alespoň to nebyl latex. Zamíří tedy za Branem a usměje se na ZACHARIEHO, do něhož očividně vrazil a stočí pohled i k cizímu muži u něj (HIRAMOVI)*Zdravím, koukám, že mého dnešního...chráněnce...už znáte. Je to holátko, nečekala bych zázraky, ale myslím, že tebe by zajímal, drahý.*Osloví Zacharieho a ladným gestem si vezme od procházející číšnice dvě skleničky, jednu vylije a s úšklebkem podá Reyovi.*Pořád jsou tu civilové, buď té lásky a alespoň si nalij krev do skleničky. A nekousej si do ruky.*Prohodí káravě a do hlasu se jí vkrade odpor, když zamumlá kouzlo, jímž krev na jeho ruce zbaví barvy, aby nikdo neviděl, že krvácel.*
*Aj napriek Zacharieho snahe zlepšiť Hiramovi náladu, bolo zrejmé, že sa to nedarilo. Sklenený pohľad sa z jeho tváre takmer ani nedostával a tak sám uznal za vhodné, že bude najlepšie ho tu nedržať. Aj sám čarodej prejavil svoju túžbu po odchode a tak po stretnutí s Madelaine sa Hiram len dal pomaly na odchod. Zacharie si však odchod dovoliť nemohol. Keď ucítil náraz len sa otočí pri čom mu pohľad padne na mladého upíra, ktorý si až moc hryzie do ruky. Na čele sa mu tak z jeho nespokojného pohľadu zjavia vrásky, jediné vrásky, ktoré sa na jeho tvári objavujú celkovo. Len ostro pozrie na čarodejku a ľahko mu naskočí obočie.* Chránenca? Niekoho takého vodíš medzi ľudí? *Opýta sa vyčítavo svojej starej známosti, nebol z mužovej prítomnosti nadšený. aj keď sa na podujatí nachádzali dolnosvetania, nezdalo sa, že nad sebou mal upír príliš veľkú kontrolu. Pevne veril, že ho však Madelaine mala pod kontrolou. Keby niekoho takého doniesol Malachai na tento fakt by sa spoľahnúť nemohol, avšak pri nej? Minimálne s tým už rátal.* Čo by malo byť predmetom môjho záujmu? *Jeho hlas znie mierne zaujato, avšak odpor v ňom znel naďalej. Neoperený upíri boli viac než starosti. Pokiaľ sa jeden nedokázal ovládať zastával názoru, aby sa medzi davy nedostával. U upírov to platilo dvojnásobne. Prezeral si mladého muža, ktorý zrejme príliš nebol pri zmysloch. Zelené oči podobne prezrú aj oblečenie čarodejky pred ním avšak žiadne poznámky neutrúsi a len čaká na jej vyjadrenie.*
*Potichu ho pozoruje, zatiaľ čo sa bezradne snaží vysvetliť "únikovú trasu". * A čo by si potom doporučoval ak nie práve tie dvere. *Nadvihne s úsmevom obočie zatiaľ čo prstom ukáže na rovnaký východ, ako ukazoval on. Sám sa o o príliš nestaral. Pokiaľ by sa dialo čokoľvek kritické, vždy si vedel nájsť cestu von. To bol jeden z hlavných dôvodov prečo sa tak silne venoval lezeniu. Pokiaľ by ho človek nehal na akejkoľvek budove, takmer vždy by sa vedel dostať do bezpečia. Okrem toho, schopnosť, ako to bola veľmi užitočná aj v boji. Už sa mu ani nechcelo rátať, ako často musí poskakovať po lešeniach, ruinách, alebo mostoch.. Zatiaľ čo ešte utíchal v ich rozhovore smiech si povšimol ruky jeho spoločníka, ktoré sa zabávali s lístkom. Prišlo mu to milé, sám tento zlozvyk mal a rozumel tak tomuto nutkaniu. V tomto smere boli na jednej lodi. Po tom, ako mu Sander dal aspoň trochu dokopy vlajku na jeho líci si povšimne takú istú aj na tom druhom.* Nevyzerá najlepšie, ale len tak zadarmo tu robiť nebudem. *Zasmeje sa pri čom servítok nechá pri prázdnom pohári. Nemal v pláne upravovať aj tú druhú predsa len to si bolo potrebné zaslúžiť, alebo nie? Keď začne vysvetľovať, jeho.. jeho tak ho len pozorne pozoruje pri čom sa snažil spracovať názvy, ktoré používal. Sanderove znalosti v tomto boli pomerne úzke. Rozpoznal základné vlajky a názvy, ale pokiaľ išlo o niečo komplikovanejšie, strácal sa. Dnes na pochode videl mnoho farebných vlajok, ktorým nerozumel, asi by to vedieť mal.. možno si to neskôr skontroluje. Bolo vtipné, že práve on mal viac znalostí v démonoch, ako sexuálnych orientáciách.* /Merch../ *Ozýva sa mu v hlave pri čom asi vedel o čom hovorí, ale príliš istý si nebol.* Asi skôr súčasťou? *Uchechtne sa, nevedel či to mal napísané na čele, alebo nie, avšak nič nepopieral. Síce mu to prišlo zvláštne sa takto opisovať, ale neboli to klamlivé informácie.* Úprimne som príliš v dave ani nešiel. Stretol som tam známeho s ktorým som sa väčšinu času rozprával. Ale v celku.. to bolo príjemné. *Prizná sa pri čom len dobiedzavo nadvihne obočie.* Máš hlboko do vrecka a potom pozývaš v bare? *Zazubí sa pri čom jeho priam smug pohľad bolo len ťažké si nevšimnúť.* Neberieš si to len moc k srdcu? *Opýta sa pri čom ešte nikdy nevidel niekoho kto sa tak moc urážal kvôli pizze. Pri jeho ponuke si vybrať iný druh alkoholu však príliš dlho neuvažuje.* Aspoň si to zapamätáš. *Zasmeje sa nad podobnosťou ich mien. Áno Sander nehovoril úplnú pravdu, avšak ak Sun bolo chlapcove skutočné meno tak nevedel či ho ľutovať, alebo obdivovať že s ním tak dlho vydržal.* Poprosím tequilu. *Poprosí čašníčku, ktorá bola v jasnom zhone. Bol to prvý alkohol čo mu napadol čo mu aspoň trochu chutil. Nebol stále dobrý v pravom slova zmysle, avšak dal sa konzumovať bez toho, aby ho priam striaslo.* Čo potom robíš v New Yorku? Pizza je tu dobrá, ale príliš veľa dobrej cestoviny tu nečakaj. *Podpichne ho pri čom na moment zaváha keď mu opätuje otázku. Musel sa však ticho zasmiať. Asi by nezrátal koľko ľudí si myslelo, že bol albínom, neprekážalo mu to, ale prišlo mu to pomerne vtipné.* Nie nie som albín, len takto vyzerá skoro celá moja rodina. *Vysvetlí mu jednoducho, aj otec aj mama mali svetlé vlasy pri čom svojich starých rodičov si nepamätal.* Som z nórska, ale pracujem tu. *Povie čiastočnú pravdu pri čom si povšimne, Sunovho rýchleho zastavenia sa.* Skočil som ti do reči?
*Rey se podívá na čaroděje a olízne si krev a poslouchá je. Vezme si od Maddie skleničku, vypije její obsah a velice rychle a nenápadně do ni nalije krev.* Omlouvám se paní...* Řekne a i když by to mohlo znít sarkasticky, tak to myslí upřímně, ale bojuje s Hladem, takže to vyzní trochu špatně. Pak se podívá na muže a zazubí se.* Můžu. S vhodným doprovodem. Musím se i trénovat. Musím matce udělat radost. Je totiž jak Ma...ma...* Zaprská a je vidět, jak se naštval. Hlavně momentálně byl u kormidla Klaus, co je i přes své hýření pobožný. Následně sebou lehce škubne a podívá se na ně.* Hm... Pardon jsem chvíli nevnímal...* Prohlásí znovu Rey a napije se krve, aby uspal Hlad.*
*Jemne sa usmieva. Bol rád, že na jeho menšiu hru pristúpil. Prstami si prejde po brade, ako keby skutočne tuho premýšľal, než zo seba vysype tú najviac náhodnú odpoveď, aká mu napadla.* Oknom, určite oknom. Ním sa vždy dostaneš von. *Usmieva sa naňho ešte žiarivejšie, plne spokojný so svojím výberom. Nechtom sa jemne zachytí o okraj lístka, načo ním potiahne, až sa uvoľní a v momente dopadne späť. Mohol len dúfať, že touto svojou aktivitou nelezie novému známemu po špičkách hôr z nervov. Áno, keď si niečo takéto uvedomoval, mal by prestať, ale poznal sa, že do momentu by mal v ruke niečo iné. Zastaví sa až pri jeho vyhlásení.* A ak nie zadarmo, tak ako si ťa môžem kúpiť? Povedz si cenu a skúsim ju naplniť. Predsa len, je lepšie mať tie vlajky upravené, aby všetci poriadne rozumeli, v akých vodách plávam ja. *Nerobilo mu žiadny problém hocikomu priznať svoju sexualitu. Podľa neho boli všetky časti tela nádherné. Už stačila len štipka niečoho, čo z tela spravilo človeka vhodného pozornosti, ako riadne korenie, a nemal problém s mužom či ženou.* Tak vitaj na lodi. Nech už tvoje sexuálne pudy žiadajú alebo nežiadajú o hocičo, rád sa s tebou spoznávam. *Zavtipkuje ohľadom jeho neistoty, s ktorou vetu povedal. Iba prikývne, že jeho názoru na základe jeho skúsenosti s pochodom rozumie a už nemá dôvod túto tému držať dlhšie pri živote.* Nemám až tak hlboko do vrecka. Skôr svoje peniaze využívam na iné účely a žiaľ, tentokrát som si účelu kúpiť si vlastnú vlajku nepripísal veľa z úspor. *Objasní mu. Áno, nemal veľa, ale stačilo mu na to, aby sa nejako najedol a prežil. Žiaľ, bude si musieť nájsť nejaký spôsob, ako ušetriť, ale len čo sa naplno nasťahuje do inštitútu, malo by mu to nejaký podiel peňazí vrátiť späť do rúk.* A áno, beriem si to k srdcu. Jedlo je dar. Je to pojem, ktorý spája a zlepšuje tento svet. Len mi nehovor, že keď si sa cítil zle, riadne jedlo od tej správnej osoby ti náladu nezlepšilo. *V tomto sa rozhodol stáť za svojím názorom. Neveril, že by mohla niekedy existovať osoba, ktorá by jedlo posunula z jeho rebríčka priorít o niečo nižšie. Opätovne zopakuje chlapcove meno, nakoľko sa mu táto zhoda náhod zdala viac než usmievavá, než položí čašníčke za ich novú objednávku peniaze...a tentokrát nezabudne aj na tip. Možno je trošku väčší, než by mal byť, ale tak trochu sa snažil zlepšiť od jeho ranného fiaska.* Spoznávam nové kultúry...aj keď Amerika je skôr mdlá zmes kultúr celého sveta. *Uchechtne sa, sotva si uvedomí, že to nebola najlepšia odpoveď. Avšak nemôže povedať, že prišiel zabíjať démonov.* Taktiež za prácou. *Povie nakoniec, čo mu prišlo ako najľahšie riešenie. Pri nových pohárikoch si jeden z dvoch do seba hneď naleje, nech trochu snežienku pred sebou dobehne.* Wow, to sa všetci v rodine hľadáte podľa nejakých špeciálnych kritérií? 'Vyzeráš ako ja, chceš mať so mnou deti, ktoré budú vyzerať ako my?' *Áno, jeho jazyk už bol jemne rozmotaný. Rýchlo si prekryje ústa a s ospravedlňujúcim pohľadom sa snaží nesmiať.* Ale Nórsko znie skvelo. Trochu studeno, ale áno, zapadol by si tam. Taký pekný snehuliak. *Nemohol povedať, že ho chlapec nezaujal. Veď preto si k nemu sadol. Ale až alkohol mu dovolil povedať trochu viac, než čo by neznámej osobe normálne povedal. Snaží sa aj posledné kúsky svojich slov držať utajené, ale keď už sa na ne spýta, iba do seba kopne aj druhý panák a s pohľadom inam potichu dokončí predom začatú myšlienku.*...a v tvári vyzeráš trochu ako žabka. Ale rozkošná žabka. *Posledné slová doplní len preto, aby Sanovi bolo jasné, že to nemyslí ani najmenšou štipkou v zlom. Len rozloženie jeho tváre mu toto zvieratko jemne pripomenulo. Prstami si zahrabne do vlasov a na chlapca sa usmeje, aby si to nebral v zlom. Žiaľ, horúce počasie sa s alkohom len ťažko mieša.*
Budem sa tváriť, že tvojmu profesionálnemu posudku dôverujem. *Uchechtne sa pri čom si rukou len rýchlo prebehne vlasy, ktoré sa mu dostávali do očí a lepili na čelo. Aj napriek klimatizácií, ktorá v priestoroch neustále išla Sanderovi to stále nebolo dostatočné. Medzi tým len pozerá po podniku pri čom sa nezdalo, že by boli na blízku príliš veľké problémy. Videl niekoľko čarodejov a pokiaľ nešlo o najvyššieho Manhattanu príliš problémy neočakával. Bol tak o niečo pokojnejší, ako zvyčajne a tak sa opäť pozrel na Suna, ktorý sa ešte stále pohrával s jedálnym lístkom.* Cenu? *Mierne sa pozastaví pri čom sa pozrie ku stropu, akoby uvažoval nad možnosťami, v skutočnosti však mal len prázdnu myseľ a tak sa pozrel späť na ryšavého muža pred ním a mykne plecom.* Neviem či by som na to cenu našiel, potrebujem to ešte zvážiť. *Zasmeje sa pri čom len pokrúti hlavou.* Myslím, že si ťa ľudia zaradia viac než správne aj bez jednej vlajky. *Skonštatuje pri čom pri Sunovom prejave sa musí neisto usmiať. Stále mu to prišlo zvláštne, ale asi si len musel vyvinúť zmysel pre komunitu.* Iné účely? Ako napríklad? *Zisťuje, pri čom sám si nebol istý či jeho neustále otázky mužovi neprekážali. Mal to, ako tendenciu z práce, potreboval vždy vedieť čo najviac a jeho vety sa tak často mohli zdať invazívne. Pri ich rozhovore o jedle sa však chvíľu pozastavil nakoľko nad jeho slovami na moment skutočne uvažoval.* Nikdy som nad tým tak neuvažoval. *Prizná sa, jeho deň sa zvyčajne zlepšil len tým, že išiel spať, prípadne káva. Avšak niekedy keď si sadol konečne za ceruzku a papier... ale jedlo? Áno stále mu chýbali spoločné jedlá s Inštitútom, ktoré v New Yorku tak moc postrádal, ale nezdalo sa mu, že jedlo by dokázalo vyriešiť všetky jeho problémy.* Ale viem si predstaviť, že u niekoho to tak býva. *Pristane nakoľko z niečoho takého nechcel vytvárať konflikt.* Kde pracuješ? *Opýta sa v zápätí pri čom sa len oprie rukami o svoje kolená zatiaľ čo sa mierne nahne nad stôl. Stále však pozoroval chlapca pri ňom, medzi tým si však aj jeho ruky našli zábavku. Prstami sa začal pohrávať s bločkom z ktorého začal skladať drobné origami. Často v takom stave nechával bločky v reštauráciách, alebo kaviarňach. Moc nad tým nikdy neuvažoval.* /Hmm, špeciálne kritéria.. ako sa to vezme./ *Cukne mu kútikom pier a len pokrúti so smiechom hlavu.* Nie, teda aspoň čo som si vedomý. Asi je to len zhoda náhod. *Skonštatuje, nebol si istý či manželstvo jeho rodičov bolo dohodnuté, alebo nie. Nikdy nad tým tak úplne neuvažoval, ale.. možné to bolo.* Pekný snehuliak? *Nadvihne so smiechom obočie pri čom sa trochu narovná a zatiaľ len rukou objedná pre oboch ďalšie kolo. Plánoval do ich účtu aj napriek Sunovmu pozvaniu prispieť a tak sa z toho tak moc nevinil. Po jeho posledných slovách však na moment stuhne a pomaly tvár otočí k Sunovi. Bolo zrejmé, že chlapec to nemyslel v zlom, ale Sander z tohto označenia mal...zmiešané pocity.* Ehmmm.. ďakujem? *Nakloní hlavu na bok pri čom aj sa chcel opýtať čo ho k tomuto záveru dostalo, avšak nevedel či to chcel počuť.* Asi som len v živote nevidel dostatok rozkošných žiab, aby som si to vedel vziať s radosťou k srdci. *Uchechtne sa pri čom sa pomaly otočí k Sunilovi. Všímal si tie drobné slovíčka, ktorými ho opisoval, avšak nebral si ich moc k sebe. Nezdalo sa, že by sa chlapec o niečo pokúšal a tak si Sander zatiaľ držal vzdialenosť.. aj keď ho kvôli alkoholu už takmer nevidel. Zodvihne však drobné origami labute a položí ju na stôl. Žabu bohužiaľ spraviť nevedel.. ale asi sa to skúsi naučiť.* Neviem či mi ty niečo pripomínaš, ale.. ak aj áno pravdepodobne mi to teraz nenapadne. *Prizná sa zatiaľ čo pozoruje jeho tvár. Okrem vlajok ho ešte stále fascinovala jazva, ktorej sa takmer nedalo pohľadom vyhnúť. Sander sa tak prichytil s tým, že na Suna pomerne dlho zíza avšak z tohto tranzu sa otriasol.*
*Když se vrátí od kuželek a malý Nikolai vypadá, že začne skutečně plakat, protože Lucky se od něj nevzdaluje, tak ho Triss vezme na ruce a přitulí si ho k sobě.*No...neboj prcku. Je to jen hafan.*Pocuchá malého chlapce na krátkých vláskách a prstem ho ještě cvrnkne do nosíku. Kdyby někdo nevěděl, že Triss děti mít nemůže (protože kdysi se v jednom rozhovoru nemile prořekla a dalo se to najít i na internetu), tak by si snad mohl myslet, že Nikolai a Eleonor jsou její děti. Ne kvůli jejich vzhledu, ale kvůli tomu, jak se k nim chovala. Ti, co ji znali o něco lépe neměli zrovna těžké uhádnout, že po dětech skutečně toužila. Sleduje, jak odehraje Sander a Josie a v jedné ruce drží dítě a v druhé whiskey. Zářný příklad mateřství, samozřejmě. Na její obhajobu se ani jednou nenapije, když drží dítě. Počká, až si ho přebere Zoe, z jejího tria z LA, na kterou se usměje, načež upije z whiskey a přesune se zpět ke koulím.*Uhm...to nevím. Nikdy jsem to nezkoumala. Fajn je se snažit shazovat kuželky a sbírat body.*Pokrčí Triss se smíchem rameny v odpovědi SANDEROVI. Tentokrát její hod dopadne lépe. Padnou čtyři kuželky na jedné straně. Po druhém hodu však koule vypadá, že je marná. Triss se už otočí, že jde uvolnit prostor, ale koule se odrazí z žlabku a sejme jednu kuželku.*WTF?*Vypadne z Triss překvapeně tak, že to mohl slyšet Nate a podezřívavě se na něj podívá, jakoby za to snad mohl on. Její překvapení muselo jasně poukázat na to, že v tom magie nebyla...a na to, že Triss nevěděla, že něco takového je možné.*NATE, přepisuješ ty body někam, ať je pak spočítáme, že? *Postupem večeru, když body na tabuli přibývají a někteří už hrají druhou nebo třetí hru, tak se ozve zvuk oznamující, že dráze Triss a NATEA skončil čas. Po chvíli je následuje dráha Lucase, Taylora a dvou členů z tria a nakonec ta, kde je KILLIÁN, AMAYA, LYR a poslední člen tria. A teď už byla volná zábava. Některé flašky alkoholu byly otevřené, jak se tu a tam Triss vpletla mezi své přátele a připila si s nimi a kvůli mixování začínala vstupovat do příjemné nálady. A bavila se. V průběhu večera dokonce sundala mikinu a úplně zapomněla na iluzi, kterou dosud zakrývala tetování na předloktí, poblíž zápěstí - luk s šípem - které jí udělal Hiram, a tak se teď skvělo na pravé ruce, kde ho mohli všichni vidět. Stejně tak jí během hry zpod topu vyklouznul na světlo světa dračí přívěsek s kamínky, které originálně byly fialové, ale pro tuto příležitost na nich měla iluzi, takže vypadaly tmavě rudé.*Tak jak jste dopadli? Pojďme zjistit, kdo je nejlepší.*Rozhodí Triss vesele rukama vyzývajíc tak své přátele k tomu se pochlubit. V rukou jí kdoví odkud přistane Nikolai, který začínal být spavý a i teď si jí lehnul na rameno a ruce si strčil mezi sebe a ji, jakoby ležel na matraci a ne skoro ve vzpřímené poloze. Tvář měl směrem k jejímu krku a sem tam s sebou trhnul a Triss ho pohladila po zádech, když se pomalým krokem přemístila k TINĚ.*Asi už jsou unavení. Nachystáš Elenku a já řeknu Taylorovi a Lucasovi?*Požádá ji a sama se vydá splnit to, co řekla.*
*Po rozhovore s Killom sa stiajne do seba, moc nehovorí a len pozoruje dve hrdličky ako sa spoločne bavia a cukrujú spolu. Po niekolkých odohraných hrách sa rovnako ako Am zlesší a už skoro vždy zasiahne aspoň nejaké kolky. Nie že by tím vzbudila záujem zamilovaného páriku a nie že bi ju to nejak extra trápilo. Po každom svojom hode si znova sadne na sedačku a znova ich sleduje.* /Hmmm.... Pristane im to spolu. Len dúfam že im to vydrží. Teda ak to nepokazia tie Killove klamstvá Am by vážne mala vedieť s kím chodí./ *Nak tímito myšlienkami ale nakoniec pokrčí plecami* /Ale to je jeho vec nebudem mu do toho kecať..... zaťial./ *Keď ich hra skončí postaví sa zo sedačky a obíme Am.* Rada som ťa zasa videla ale už musím ísť. Rozhodne sa musíme stretávať častejšie. *Povie s naoko hraním prísnim výrazom ako učitelka neposlušnej žiačke. Otočí sa ku Killovi a potrasie mu rukov.* Aj teba som rada spoznala. *Rozlúči sa s nimi a vyročí východu z budovy.*
*Nate se otočí na SANDERA, když promluví. Divné, že se otáčí na oslovení "rodič"? Ani ne. Ne, že by na to slyšel, spíš mu bylo jasné, že tím lovec nemohl myslet nikoho jiného. A jestli někdo rozuměl provokaci, tak to byl právě Nate. Zběžným pohledem koukne na Sandera a popotahujícího Nicka vedle něj a ušklíbne se.* Vypadáš jako jeho rodič víc, než já.. Víš co? Můžeš to brát jako trénink, až budeš rozšiřovat svůj rodokmen.. *Mrkne na něj s úšklebkem, načež po chvíli teda převrátí otráveně očima s tím, že zamíří za Nickem, ale předběhne ho TRISS. Nad čímž Nate pokrčí rameny a zamíří odházet. Pak je na řadě Triss, která aby mohla hodit, tak musí předat Nicka Zoe. Ne, že by se to teda malému čaroději líbilo víc, jak LUCKY. Byla to pro něj cizí osoba a vůně, kterou neznal a nebyl na ní zvyklý a tak sebou začal škubat a opět popotahovat.* No jo furt.. *Zabrblá Nate a pro blonďáka si dojde.* Spokojený už? *Převrátí očima, když se chlapeček uklidní. Nate ho drží na jedné ruce, zatímco bočním pohledem zaregistruje, že Tina Eleonor zvládá, i když ta je skoro celá poslintaná. Začne proto ujídat z občerstvení, především preclíků, čipsů, apod.; sem tam dá Nickovi křupku; takže vůbec nevnímá o co jde, když z TRISS vypadne zaražená otázka. Nechápavě se koukne na její podezíravý pohled.* Co je? *Nechápe.* Já mám ruce čisté.. *Prohlásí následně, i když neví, co se vlastně stalo a volnou ruku zvedne do vzduchu na znamení, že se vzdává.* Obrazně řečeno.. *Uchechtne se následně, jelikož prsty měl pochopitelně od drobků. Na Trissinu otázku nejdřív něco zamumlá, protože nejdřív z prstů dostal drobky, načež to zopakuje.* Kam to chceš zapisovat, prosím tě? Jak skončíme, tak nám vyjedou vytisknuté tabulky.. *Odpoví ji a kývnutím hlavou poukáže na ceduli. Počká, až si LUCKY najde jiný objekt zájmu, než je Ellie, která mu div nevisela na krku a než jde znova házet, tak Nicka odloží u Tiny. S postupem hry se děcka střídají u něj, Tiny a nebo Triss, aby každý mohl hrát. Nick tak na konci hry skončí u Triss na rukách, zatímco Eleonor mu visí na zádech; i když tohle asi není úplně přesný termín, vzhledem k tomu, že seděl přitom na sedačce; a snaží se malými prstíky dosáhnou do tekutiny v jeho skleničce, kterou měl v ruce, což byla whiskey. Logicky na ni však ze svého místa nemohla dosáhnout, takže to Nate ani neřešil.* Chceš to vyhlásit po dráhách, nebo celkově? *Opáčí na Trissinu otázku a uvolní si z krku Eleonor, která s roztomile uraženým žuchnutím na sedačku a založenýma rukama dá najevo, že se jí to nelíbilo, aby se mohl zvednout a dojít na recepci pro výsledkové tabulky.* Jen tak mimochodem.. Já jsem vždycky nejlepší! *Odfrkne si s ušklíbnutím, když prochází kolem Triss. V tabulkách jenž donese, aby do nich mohli všichni nahlédnout, je však vepsaný jiný výsledek. V PRVNÍ skupině k velkému překvapení vyhrála TINA, která se jako tichá voda dostala do popředí v posledních dvou hodech. Za ní až byl NATE, po něm JOSIE, která se v průběhu hry na téhle pozici věčně měnila s TRISS a tak jejich výsledky byly těsné a poslední SANDER. Ve skupině DRUHÉ byl na prvním místě KILL, druhé místo obsadil NICK, třetí LYRIA a poslední AMAYA. A v poslední skupině se na prvním místě nacházel LUKE, v těsném závěru byla ZOE, pak TAYLOR a poslední LUCAS. Tahle skupinka měla však nejvíc vyrovnaná skóre ze všech.* Pffff.. A to kdy jsi stihla? *Oboří se Nate na svou sestru s odfrknutím, jelikož opravdu nijak neregistroval, kdy ho dohnala a předběhla. Tina mu na to zareaguje pouhým pokrčením ramen s nevinným úsměvem, než vezme po Trissině slovech Eleonor a začne ji oblékat do mikinky, jelikož k noci bylo chladno, i když bylo léto.*
Teoreticky v ní máš zatím jen zákaz činnosti.. Až budeš vyhoštěna, tak kolem ní asi udělám elektrický ohradník.. *Odpoví ji s přemýšlivým tónem, ale na konci se krátce zasměje. Odháže svoje a počká na AM. Po její otázce po chvíli uvažování přikývne.* Vlastně ano.. Ptala ses na to a já ti dal odpověď, takže to nemůže být ani tak provokace, jako odpověď, kterou jsi nechtěla slyšet.. *Pousměje se nevinně. Po neúspěšném hodu poradí své přítelkyni, jak hodit úspěšně a pobaveně ji zachytí, jak na něj skočí.* Eh.. Tak tady asi nemůžu souhlasit s ani jednou variantou.. Jen jsem ti poradil, neučím tě to.. A hodila jsi to sama a já stal tři metry od tebe, takže ani o tom, že ti nosím štěstí nemůže být řeč.. *Protestuje s úsměvem.* Byla jsi prostě šikovná.. *Uzavře to a pousměje se na ni spokojeně, jak mu vrátí pusu na tvář.* Dobře.. *Přikývne na její slova tiše.* Nebudu tě do toho nutit.. *Odpoví ji na její omluvný úsměv.* Paintball bude lepší varianta, že? *Navrhne poté, když ženu spustí zpátky na zem a proplete si s ní prsty, jakmile vyrazí k sedačkám. Dokud není jeden z nich na řadě, tak tam vlastně sedí v objetí, přičemž Kill má ruku okolo Amayiných ramen a místy má lehce opřenou hlavu o tu její. Jeho pozornost z hraní si získá až konec a moment, kdy začne začnou oba mladší čarodějové řešit výsledky. Ne, že by ho nějak příliš zajímaly, spíš to bylo vytržený z opakujícího se rytmu, čehož si jeden všimne. Otočí hlavu na LYRIU, když se s nimi přijde rozloučit. Uvolní proto svoje objetí, aby do něj mohla Amayu vtáhnout ona a poté se taktéž postaví, když mu na rozloučení nabídne ruku, aby si s ní netřásl v sedě.* Mě také těšilo.. *Oplatí ji a pak se po jejím odchodu vrátí na sedačku za AM.* My asi taky už půjdeme, ne? *Navrhne.* Pokud teda nechceš s Triss strávit víc času, když se znáte.. *Dodá váhavě, jelikož byl všímavý pozorovatel a neušlo mu, že jejich setkání bylo lehce rozpačité.*
*Mírně povytáhne obočí, párkrát nad představou ohradníku i zamrká a na tvář se jí vloudí zamyšlení.* Hmm...nemilé, ovšem myslím, že dokud tajivý ohradník nepostavíš kolem sebe tak to přežiju. *Špitne nazpět s lehce rudými tvářemi. Lehce přimhouří oči poslouchajíc dál mladého policistu nad jehož odpovědí nakonec zavrtí hlavou s jemným šťouchnutím do žeber aby mu to nevinné culení v doprovodu cukajících koutků narušila. Mírně nakloní hlavu na stranu když si zahraje na klíště.* Možná ano... ale bez tebe bych to nezvládla. *Nenechá se jen tak odbít než mu vrátí polibek na tvář. Jejich další konverzace jí vyvolala na rtech úsměv s kterým mu mírně kývla na paintball. Jak se ocitne zpět na zemi zamíří se svou polovičkou ruku v ruce k sedačkám kde by sedalo říct, že vypadá asi nejspokoněji. Řešení výsledků se pousmála, znamenalo to, že žádné házení už nebude. Vstane až aby VÍLE oplatila objetí na rozloučení.* Taky jsem tě ráda viděla... a souhlasím, určitě se uvidíme. *Pousměje se, když si všimne onoho přísného kukuče spíš to u ní vyvolá pobavené cukání koutků než co jiného. Nechá Lyrii s Killiánem aby se rozloučili. Po jeho otázkách se krátce zadívá za Triss, která vypadala, že se baví. Pousmála se, byla za ni ráda, přesto lehce zavrtěla hlavou.* Půjdeme... *Odpoví s mírným úsměvem. Jemně si opět proplete svoje prsty s těmi jeho a zamává ještě oslavenkyni na rozloučenou i když nevěděla zda ji vidí. Nechtěla ji rušit, ale ani utéct bez nějakého rozloučení. Pak už měla její pozornost zase její polovička s kterou se vydala na cestu, tedy pokud nechtěl s někým jít rozloučit osobně on.*
*Pobaveně mu zacukají koutky nad jejím zhodnocením situace, než zakroutí hlavou a pohladí ženu dlaní po tváři.* To se nestane.. *Pronese, ačkoliv posléze si odfrkne a zlehka plácne Am přes ruku.* Ale kuš, už.. *Zaprotestuje na její lechtání a jen co se Amaya otočí, tak ji to škodolibě oplatí, aby se za sekundu mohl tvářit jakože nic. Přemýšlivě semkne rty, jak uvažuje nad tím, jak dál prostetovat.* Hmmm.. Určitě by jsi to nakonec zvládla sama.. *Dostane ze sebe nakonec nepřipouštějíc, že by jeho rada, byla až tak významná. Spokojeně přikývne ohledně paintballu, než se vydají zpátky na sedačky, kam usedali v průběhu hry až do konce. Po Amayině souhlasu se teda zvedne a nabídne dívce ruku, aby ji pomohl na nohy, než si s ní proplete prsty. Na rozdíl od Am on nebyl zastáncem odchodů bez ústního rozloučení. Dívku však do ničeho nechtěl nutit a proto uvolnil jejich držení rukou s náznakem, že jestli chce, může počkat tady, než se osobně rozloučí s Triss a poté se ještě zastaví u SANDERA.* Mohli by jsme se, řekněme, do měsíce někdy sejít? Potřeboval bych vědět, jestli jste nějak pokročili s výslechem, o který jsem vás žádal.. *Poprosí a po odpovědi se rozloučí i s mladým lovcem a vyrazí se svou přítelkyní pryč z podniku.*
*Sander ešte prehodil pár slov s Josie aj Triss pri čom keď vykročil k baru tak len ukázal na ryšavku palec hore a po ceste jej tak objednal a doniesol chladné pivo, ktoré pred ňu položil. Sám si dal len nejakú limonádu a len spokojne sledoval hru. Teda až do momentu kedy kedy sa NATE rozhodne pokračovať v poštuchávaní.* Môžem ti zaručiť, že rozširovanie môjho rodokmeňu sa v blízkej dobe diať nebude. *Mykne slabo plecom, kedy príliš si nad tým hlavu nelámal. Bol mladý, nepotreboval sa ešte zapodievať rodinou. Ono vec druhá, že nemal s kým bolo o ničom inom. Hra tak pokračovala, kedy Sanderovi sa niekedy trefa podarila a niekedy nie. Jeho tabuľka tak išla z desať na nulu v priebehu momentu a tak nebolo divu, že skončil posledný. Príliš ho to nezarazilo, ale ani neprekvapilo. Zdalo sa tak, že akcia sa blížila ku koncu. Pozbieral si tak svoje veci, prehodil cez seba bundu a pozrel sa ešte na prítomných. Až teraz mu do oka padlo tetovanie Triss na predlaktí. Na moment uvažoval, že prečo ho má avšak nepýtal sa priamo jej nakoľko sa zdalo, že sa už moc sústredila na deti. Prichytí si tak popruh na taške a mierne zamáva do miestnosti.* Rád som každého videl.. a spoznal. Hádam sa čoskoro opäť vidíme znova. *Slabo sa pousmeje pri čom potom si to namiery k východu a z bowlingovej haly odíde.*
Dala bych obě varianty.*Pokrčí Triss rameny v odpověď na to, jak to chce vyhlásit a ukáže NATEOVI, že může začít. Protočí očima nad jeho egem a potom se jen usměje nad tím, jak se oboří na Tinu, které poté poradí, že by mohly už poslat děti domů, aby se vyspaly. Zamává LYRII, AMAYE a s KILLIÁNEM se rozloučí a pak ještě mrkne s gratulací ke vztahu, když se dají po vyhlášení na odchod a jen se ještě pousměje na jejich záda. Všimne si, že se SANDER podíval na její tetování, všiml si ho a její úsměv na okamžik posmutní.*/Památka. Na nás./*Pošle mu telepaticky, načež se usměje o něco veseleji, povzbudivěji a pohladí znovu dítě, které držela.*Měj se, ANDY, zase se někdy uvidíme.*Pousměje se a jak jen to Nick v její náruči umožňuje, tak mu zamává. Josie se po nějaké chvíli, kdy dopije také omluví a Triss se s ní na odchodu obejme a ještě podrbe Luckyho. Taylor a Lucas už s dvojčaty dávno zmizeli a Triss si pokrčí rameny a podívá se na NATEA, TINU a trio.*Takže, co teď? Máme tu ještě hodně jídla a alkoholu...a klidně si můžeme ještě zaplatit jednu hru.*U toho se ušklíbne na NATEA.*Čas na odvetu.*A vyplázne na něj jazyk s veselým smíchem.*
*Nate se na SANDERA ušklíbne.* To víš.. Kdyby.. Já to taky neplánoval ani v nočních můrách.. Alespoň máš trénink.. *Odpoví mu, než se vrátí ke hře a pak ano, i k děckám. Na TRISSiny slova přikývne a podle toho taky vyhlásí výsledky i když s velkým sebezapřením u Tinina vítezství. Horší pro jeho ego bylo, že když hledal, kdo byl vlastně z těch tří vítězů nejlepší ze všech, tak Tina skončila poslední. Nejlepší tak byl LUKE a za ním KILL. Trochu uraženě si nad tím odfrkne, zvlášť když pomůže Tině nachystat děcka k odchodu a alespoň mávne většině lidí, co odešla.* Nevím, jakou odvetu, když nad tebou jsem vyhrál, ale jak chceš.. *Ušklíbne se na Triss zpátky a zamíří teda zaplatit ještě jednu hru. Tentokrát ne tak dlouhou, jelikož bez přítomnosti děcek, psa a ostatních, v takové malé partičce, do sebe zřejmě budou lupat alkohol jak na běžícím pásu a těžko říct, jak střízliví budou vůbec po konci té první hry.* A teď mluv.. Kde jsi vzala tohle? *Ukáže Nate s šeptem na tetování i přívěšek, když se vrátí a začne jim hra. Nelze přesně odhadnout, zda svou odpověď dostane, ale rozhodně se nevzdá tak snadno a dokáže s tím otravovat i po zbytek večera.*
*Skloní pohled k tetování, na které upozorní a řetízek promne mezi prsty, načež jej nechá zapadnout do výstřihu, kde mu zmizí z dohledu.*Tetování od tatéra a řetízek jsem dostala k narozeninám.*Odpoví jednoduše s pokrčením rameny. Pak ho jen krátce obejme, protože Nick byl civil a všichni tu s tím byli obeznámeni, že nemá Zrak.*Řetízek pomáhá s křídly, nepotřebuju furt potrhané oblečení. Chtěla jsem si ho sehnat sice sama, ale tohle není špatné.*Řekne a pak se ohlédne po odtáhnutí k východu, jakoby snad dárcem řetízku byl někdo z těch, co odešli. A vlastně by to i dávalo smysl, že ano. Nate věděl, že Lucas a Taylor si ji chtějí usmířit, věděli i o jejích problémech s magií, o křídlech a dalším. Věděli i o pečetích, jen neznali jejich skutečný význam. Nebo minimálně jeho hloubku a propojení s Malachaiem.*
Kdy? *Ukáže s jedním pozvednutým obočím na tetování.* A od koho? *Zvedne prst směrem k řetízku. Zatváří se trochu zmateně, když ho obejme, ale objetí ji vrátí, jakmile začne mluvit a poslouchá ji u toho.* Jak jsi na tom s nimi mimochodem? Měli bychom si dát zase někdy trénink.. *Navrhne, načež dodá.* Což mi připomíná.. Nasaď si ten dárek ode mě a Tiny.. A nesundávej ho prosím.. *Požádá ji, než se od něj odloučí z objetí.*
Už to nějaký ten týden bude.*Pokrčí rameny a pak se zatváří otráveně. Ne kvůli jeho otázce ale kvůli odpovědi.*Malachai.*Zatváří se u toho jednoho jediného slova napjatě. Ne naštvaně, zklamaně nebo jinak. Ale napjatě. Je to ale jen moment, než vydechne a uvolní pokroužením ramena.*Ale ten šperk je užitečný.*Dodá vzápětí o něco uvolněnější a dokonce se letmo pousměje. Pak kývne na jeho návrh tréninku.*Když se soustředím tak dělají co mají, i každé zvlášť už, ale do jemné motoriky to má sakra daleko.*Odpoví a pak jen kývne.*Neboj, ale teď ne. Nejpozději zítra.*Slíbí a odtáhne se od něj, načež letmo mrkne a ukáže malíček jakoby jím ztvrzovala slib. Pak se vrátí k tomu aby si oni tři zahráli. Skutečně jí to už jde mnohem lépe než předtím, jakoby se doteď jen rozehrávala. Přesto je Tina porazí ve výsledku a Nate vyhraje jen o dva body, kdy jí sklouzla koule bolestivě z prstů až vyjekla a dokonce si je strčila do sklenky whiskey, kde měla led. Aby si je schladila a neotekly. To byl zrovna poslední hod, kdy mohla hodit i spare a vyhrát hru tak, že by dostala bonusový hod. A druhá věc byla, že sobě i Nateovi nalévala úplně všechno. Jednou to a podruhé ono a zapíjela whiskey, takže oba byli dost pod vlivem. V jeden moment se i nakloní k Nateovi a cvrnkne mu prsty do ucha, aby se sklonil i on k ní.*Asi zase zmizím do Faerie za Gideonem. Chce to sex.*Zamumlá pomalu, aby nepopletla slova a pak se zasměje.*
Že ses nepochlubila.. *Zabrblá s odfrknutím, načež čeká na odpověď. A když se mu ji dostane, tak se zatváří na nejvýš kysele.* Stegosaurus.. *Odfrkne si a s otráveným výrazem poslouchá její slova.* Beztak si tě tím chtěl jen koupit.. *Prohlásí, načež se zarazí a podívá se na Triss s přísným pohledem.* Doufám, že jsi mu neodpustila? *Ukáže na ni a prst tak má, dokud mu neodpoví, nebo ho neobejme. Objetí ji oplatí a přikývne ohledně křídel.* Tak se někdy domluvíme.. Udělám ti opičí dráhu.. Dračí.. *Opraví se dodatkem s uchechtnutím. Nesouhlasně se na ni koukne a i na její malíček, než si povzdechne a chytne její malíček svým, jakože ten slib bere. Lepší tohle, než nic. S tím ji i pustí z objetí a vydá se doplatit hru, aby mohli hrát. Těžko se brání smíchu, hlavně v hladince, když Triss spadne koule a strčí si následně prsty do whiskey.* To je hodně drahý obklad, cariňa. *Pronese. Ale když odháže i on, tak se přeci jen zajde na její prsty kouknout.* Barvu zatím nemění, tak to asi nebude tak zlé.. *Prohodí, než si promne ucho, jak mu do něj po chvíli cvrnkne.* Hej.. To nebylo nutné.. *Šeptne, jak se k ní skloní.* Je od tebe milé, že přiznáváš svůj zálet svému příteli předem.. *Uchechtne se.* Ale jestli jdeš do Faerie, tak si nasaď ten náramek hned.. *Pronese.* Protože s tím, jak tam plyne čas jinak, tak budeš zase týden v čudu.. *Obeznámí ji se svým důvodem.*
Ne docela. Neví, za co se omlouvá. Neví, za co VŠECHNO se omlouvá.*Ušklíbne se tiše, aby trio a Tinu do této záležitosti nijak nevtahovala a obejme jej.*Dráhu nezvládnu. Budu ráda, jestli vzlétnu a poletím.*Odvětí zachmuřeně. To, že křídly už zvládala hýbat dle vlastní vůle neznamenalo, že zvládne vůbec letět. Navrch to furt htělo dost soustředění a ten sval byl dost slabý stále, než aby věřila tomu, že zvládne více, než vzlétnout a možná se držet nad zemí.*Ten nejlepší pro mé prsty!*Vykřikne se smíchem Triss a prsty jeho směrem oklepe, takže mu pár kapek spadne do tváře.*Ale chtěla jsem, takže to nutné bylo.*Zazubí se a prsty mu vjede do vlasů a krátce jej s úsměvem políbí na rty. I trio si myslelo, že spolu chodí. Zatím stále jen Tina věděla, že tohle celé je fake.*Teď ne, mám hodně práce. Teď zqčne brzy natáčení, musí se senat věci, musím dokončit to album, po něm bude asi pár rozhovorů...třeba koncem měsíce nebo tak. Teď nemám čas na to, zmizet zase na týden pryč.*Trochu posmutněle se usměje a loktem do něj strčí.*Ale třeba se vykousnem i v soukromí, bude sranda.*Zasměje se znovu a dopije whiskey, která před chvílí sloužila jako obklad pro prsty.*
To je vlastne pravda. Nikto ani v tvojej spoločnosti nemôže zostať svätý. *Vráti jej a zasmeje sa na tom.* On je pitomec, ale zase nechať ho na ulici by bola škoda. Však on sa teraz isto poučí a ten trest si vážne zaslúžil. *Aj keď v jednom prípade by to urobil, ale radšej to ani neskúšal, keďže vedel, čo by sa stalo keby ľudia videli hovoriaceho kocúra.* V tvojom prípade by som si nebol istý, že jej by sa to podarilo. Aj keď aj u teba by som si zatancoval na tvojom hrobe. Aj keď by si ho asi dlho nemala, pretože by som si ťa vystavil v Pandemku, ako sochu a všetkým hovoril, že si bola moja kámoška.*Vráti jej to, pričom sa uškrnie. Aj keď by mohol ju aj vrátiť späť nekromancio, čo by moc dobre nedopadlo ani v jeho alebo jej prípade. Ale predsa len ho bavilo do nej rýpať, keďže sa veľmi dobre poznali a nejako sa im nechcelo niečo riešiť.* Neboj sa o to začnem to riešiť, ale chvíľu ju musím nechať podusiť no nie? Hlavne vieš, že sa skoro nikdy neospravedlňujem. *POvie jej a je rád, že jeho mágia trochu preklzla cez jej štít. Aspoň vedel, že jeho mágia sa upokojuje a dokáže dostať pod štíty druhých čarodejov.* Prečo by som mal ja dolievať, keď už si sa zhostila toho sama. *Vráti jej a zasmeje sa, pričom do seba kopne vlastného panáka. Posadí sa a uškrnie sa.* Tak čokeby si začala tým, že by si prišla bližšie a posadila sa ku mne. *Povie jej a pričom telekinézou im teda naleje tie panáky.*
Váš vliv má neblahé účinky, co dodat.*Pokrčí Maddie rameny a zamručí. Ezekiel si zasloužil jakýkoliv trest. Potom, co jí oplatí rýpnutí, tak se ušklíbne, no nakonec zvedne nevěřícně obočí.*Ty abych tě nestrašila jako duch. Oba víme, že duchy vidíš.*Usměje se, ale ke konci rýpnutí přejde spíše v oznámení. Mohla říct, co chtěla, ale tato schopnost ji fascinovala. A Malachai ji prakticky nevyužíval, co věděla. Ale mohla se mýlit a jen o tom nemluvil. Ona sama na to, že Kai vidí duchy přišla úplnou shodou okolností, když ho kdysi na Irvinovu žádost hledala. Bylo zajímavé, že Irvin a Malachai byli svým způsobem přátelé, i rivalové zároveň. Tak jako je teď s Malachaiem ona. Možná jí to prochází i díky tomu, že kdysi byla Irvinovou ženou, pravou rukou, nástrojem...čímkoliv se kdysi přál, než ho odkopla, protože prokoukla skrze svou psí lásku a utrhla se mu ze řetězu.*Neomlouváš? Co jsi jí stihl provést?*Pozvedne ironicky obočí. Malachai uměl někomu něco provést úmyslně ale - méně často, skoro vůbec - i neúmyslně.*Mimochodem to skoro tam závání tím, že nad omluvou uvažuješ.*Zasměje se ještě trochu rýpavě, načež jej vyzve k nalití.*Ty jsi hostitel.*Oplatí mu se stále trochu povýšeným úsměvem, ale když ji vyzve, aby se přesunula blíž k němu, tak jen pozvedne obočí, načež tak ale nakonec po chvíli, kdy čeká, až nebude hrozit polití její ruky alkoholem, učiní. Klekne si blízko něj, druhou nohu mu přehodí přes stehna a opře se čelem k němu rukou o zádovou opěrku, aby si bradu podepřela dvěmi prsty. Zblízka si ho trochu kriticky prohlédne, ale sice nebyl upravený, no vypadal pořád dobře. Jako vždy. A nejspíše i pravý důvod její návštěvy začínal být jasnější. Jinak by spolu zřejmě nedokázali vycházet a ta křehká hranice spolupráce by nejspíše byla zničena. O což, jak věřila, ani jeden z nich nestál, protože oba měli na své straně mocné lidi a zvládli by si uškodit...ale hlavně - mohlo by dojít k vyzrazení světa stínů a eliminaci jich dvou pro bezpečí...obou světů. A to by byla škoda, kdyby musela umřít tak mladá.*
Čo dodať boli sme moc zlý chlapci no nie? *Nahodí pohľad pričom vyzera ako zlatíčko s jemným usmevom, pričom to vyzeralo ako úškrn. NO nad jej kecami o duchoch len pretočí očami, pretože to aj musel potvrdiť, že vidí duchov, ale viac menej ich ignoruje.* Chceš počuť pravdu? Je veľmi ľahké ich ignorovať, aj keď niektorý vedia byť pekne otravný a ty by si patrila medzi tých otravných. *Povie jej a smeje sa na tom. Ale musel uznať to, že bola úplna náhoda, že ho pristihla s nimi hovoriť. A na tomto svete zostávalo veľmi málo čarodejov, ktorý dokázali niečo také a pomaly ich ubúdalo. Všetci o sebe vedeli, ale nejak sa o tom nebavili, preto vedel o viacerých, čo to dokázali praktikovať.* Za to tak či tak môžeš sama. To ty si na tej párty namiešala drogu a tak sme sa vyspali spolu. *Povie jej pričom by aj rozhodil rukami, ale nejak to neurobí a len sa jej pozrie do tváre.* To je dosť možné, až na to že sa mi nechce. *POvie jej a aj keby sa ospravedlnil, tak by mohlo ešte nejakú chvíľu trvať. Neospravedlňoval sa len tak niekomu a tak to v jeho prípade trvalo dlhšie ako u niekoho iného a to by aj tak musel sám uznať vlastnú chybu, čo rozhodne nikdy neuzná. Na to jeho ego bolo moc veľké a len pár ľudí ho nechal si zhodiť a trochu medzi nich patrila aj Maddie. Hlavne vedeli o sebe dosť a aj o svojich spojencoch, ktorý boli pre nich známy a každý by mohol zničiť svet, ale predsa len to ani jeden z nich neurobí, pretože ani jeden nechce skončiť mŕtvy. Vojde jej rukou do vlasou, pričom si ju pritiahne bližšie, aby ju mohol pobozkať.* Myslím, že už bolo dosť kecou. *Povie jej a pobozká ju, pričom cíti chuť alkoholu z jej pier.*
A co mám udělat? Poslat tě nahého do ulice a nechat ostatní zvolávat hanba zatímco na tebe budou házet shnilé jídlo a další nechutnosti, jako to bylo v tom přihlouplém seriálu...jak že se to jmnovalo? Nějaká hra...něco s trůny. Byli tam draci a tak.*Mávne rukou a chvilku doufá, že se s tím Malachai nijak neinspiruje. To by mohla být jiná katastrofa. I když pravda, co horšího mohl zažít než mužskou módu na začátku patnáctého století. Škoda, že nebyly fotoaparáty tehdy a ona nežila. Velmi, velmi by si to užila. Hlavně by mu pak ty fotky posílala a provokovala jej jimi. Zvedne obočí.*Myslela jsem, že jste si to užili.*Ušklíbne se.*Co tak najednou měníš názor?*Zeptá se zvědavě. Posledně tvrdil něco trochu jiného.*Zase neumíš uznat vlastní chybu? Jak nečekané. Pokud bude chytrá, bude se od tebe držet dál.*Prohlásí nakonec a přesune se k němu na jeho výzvu a jak očekávala, tak odtáhne zpomezi nich štamprli do prostoru, aby si nepolila šanci, když ji Malachai políbí a slabě zamručí, když se odtáhne a promluví, protože ji opět zaměstnal rty. Tentokrát se pomalu až líně odtáhne ona.*Zaprvé, máme nalito.*Upozorní ho, že oba mají v ruce plné přípitkové skleničky.*Za druhé, nebyl jsi ještě nedávno zamilovaný, do malé bosorky?*Zeptá se škodolibě a nabídne panáka na ťuknutí, s pohledem upřeným do jeho očí.*
Dobře, myslím, že nám raději pustím hudbu. *Kývl. Občas bylo lepší v něčem se nevrtat a zkrátka se ani nebavit, aby to nezašlo někde, kde by to zajít nemělo. A že toto nebylo zrovna nejtěžší, obzvláště pro něj. Lehce se mohl dostat tam, kam neměl.. nuže s hudbou nyní ale na tu chvíli ještě počkal.* No ty máš ale štěstí, kočko. Mám nám tu hudbu tedy pustit, ať se odreagujeme? *Optal se jí pak a jestliže řekla ano, čaroděj si dovolil popodejít k mobilu, zapnul jej a propojil s repráky. Chvíli nato se už místností rozléhala hlasitější hudba. Konkrétně se jednalo o novější pop, taková ta dnešní klasika. Nicméně i přes zapnuté repráky se bavit dalo.* Jehly zase až tak vidět nepůjdou, to spíš ta bolest je docela velká. *Zmínil. Většina lidí to pouze dost přehánělo. * Věřím ti, zkrátka si třeba zpívej a nemysli tolik na to, co se teď děje. *Utvrdil ji v tom, načež jí, když seděla hezky v tom křesle, vydezinfikovat místo, kde měl tetovat. Jakmile pak bylo suché, překreslil si tak návrh fixou. Modrý inkoust se přitom zaleskl. Čaroděj následně během čekání, než obrazec zaschne, Triss odpověděl.* Rozkaz, lady. *Poušklíbl se, než se uchechtl. Rozhodl se pak vypnout televizi, aby se ty dvě věci nepřeřvávaly navzájem. Nu a když ruka byla konečně připravena, chopil se strojku.* /Pojďme to mladí pořádně potetovat./ *Pokyslil si. Tečku za tečkou, tah za tahem. Trvalo to sice nějakou tu půlhodinu, ale nakonec, pokud skutečně neomdlela, mohla Triss spatřit tetování v podobě luku na svém zápěstí. Hiram zarudlé místo omyl, potřel vazelínou a zakryl ochranou fólií. Samozřejmě nezapomněl ani na ochranné kouzlo, kterým měl zařídit, že tetování nevybledne.* Nuže, máme hotovo. *Tleskl spokojeně a při uklízení věcí začal zmiňovat všechny důležité věci, aby se čarodějka nenudila.* Tetování doma omyješ opatrně vlažnou vodou. Nesmíš při tom zapomenout na umytí rukou nejlépe antibakteriálním mýdlem.
To som na mysli nemal, ale zdá sa že ty poznáš dnešnú kultúru filmov a seriálov. *Vrati jej pričom ma chuť sa zasmiať. To ešte nevedela, že sa niečo take dialo aj v minulosti, ale on bol vždy na opačnej strane. Aj keď ten nápad s drakom sa mu zapáčil, čo nevedel ani nejako rozlíšiť. Možno do budúcnosti niečo podobne uskutoční, keď sa mu bude chcieť, ale teraz s mágiou niečo take neriskuje.* Ja hej, ale zdá sa, že ju to nakrklo, takze ako inak to nazvať, len že ja som za toho zlého. A preco by som si nemohol užívať, keď niečo podobne robí aj ona. *Povie Dee a uskrnie sa.* Nemením názor, ale občas je asi lepšie dať žene to čo chce. *Povie jej a za pár kecov by jej občas veľmi rad dal výprask, pretože ho táto potvora provokovala celkom dosť, čo musel uznať aj on sám, že by si ho rozhodne zaslúžila. Prižmúri oči na ňu a zasmeje sa.* Myslím že by neuškodilo povedať, že keď ona môže chodit do Faerie za milencom, tak preco by som si aj ja nemohol užívať. *Povie Dee a uškŕňa sa, pretože vie že ma pravdu a predsa len by od neho nikto neočakával celibát len preto, že sa jedna cácorka rozhodla ho provokovať. Aj keď rozhodne Triss by si zaslúžila tiež výprask, za to čo robí, ale teraz zostava u Maddie, ktorá ho mohla pobaviť.* A nerob sa, že ti to vadí, predsa len vieme ako dobre si vieš užiť sex. *Nadvihne obočie a baví sa na nej.*
A nejsi za zlého?*Nadzvedne obočí a nekomentuje, že i když tu mladou čarodějku chce, tak to neznamená, že mu patří a nebo že je odkázána na to dělat či nedělat to, co se mu líbí a naopak.*To co chce? Co po tobě mohla chtít tak strašného? Závazek?*Ušklíbne se pobaveně, protože si ještě stále pamatuje, že pokud se kdy Kai choval romanticky a šarmantně, tak to mělo jediný důvod. A Malachai se přeci nikdy k ničemu a nikomu nijak nezavázal a pochybovala, že to udělá teď, i když si myslí, že k ní něco cítí - pokud se ovšem nemýlila.*Nevidím ale důvod, proč ty sleduješ každý její krok. Třeba tě prostě nechce a jen tě zneužila a vrátila ti tvou vlastní medicínu.*Škodolibě se usměje se nad vzpomínkami, kdy za ním chodily jeho jednorázové či trvalejší milenky s vyznáním lásky a žádostí o to, aby byl jen a jen jejich. Pobaveně se nad tím zasměje, ale jen potichu. Její už tak tmavé oči trochu víc potemní, když panáka kopne po jeho posledních slovech a štamprli telekinezí postaví spolu s tou jeho na konferenční stůl, načež využije toho, že měla nohu přes tu jeho a vyhoupne se mu obkročmo na klín.*Neřekla jsem, že mi to vadí. Nejsi trochu nedočkavý?*Zeptá se ho a líným, pomalým pohledem padne jeden knoflíček jeho košile po druhé. Zkoumavým pohledem si ho prohlédne a zlehka mu přejede prsty po svalech na břiše.*Nezačínáš domácnět?*Rýpne si a zlehka ho štípne, načež se ale tedy skloní a vtiskne mu na rty polibek.*
Jasně, pusť ji.*Přikývne, když ji podruhé nabídne puštění hudby a zasměje se nad tím. Přikývne když vysvětlí, že jehly nepůjdou vidět, ale i tak odvrátí pohled, když začne její ruku desifinkovat. Vyjekne u prvního přiložení jehel k ruce a překvapeně se cukne a poté napne, načež se zhluboka nadechne a zavře oči...a trochu křečovitě se začne soustředit na hudbu a broukat si. Semtam jde z jejího hlasu cítit bolest, ale nepodívá se na tetování, dokud Hiram neoznámí, že je hotovo. Letmo se usměje.*Nebylo to tak zlé, jak jsem čekala.*Přizná a když jí dá instrukce a ona je odsouhlasí, tak ho nepotetovanou rukou zlehka obejme.*Děkuji...a co jsem dlužna?*Zeptá se ho, načež si nasadí zpátky svůj prstýnek.*
To vlastne hej. Bola by nuda byt za niekoho dobrého a nezabavneho. *Povie jej pričom sa na ňu usmeje. Jednoducho ho bavilo sa baviť s Dee, aj keď to občas odpadalo tak, že ona ho len provokovala, aby sa mohol ukázať.* Je sranda vedieť o každom kroku druhej osoby. Predsa len by som niečo mal vedieť a zase nie som taký idiot, aby som nevedel, čo druhý robia, keď by mi to mohlo uškodiť. No nie si na to rovnako? *Spyta sa jej, pričom je mu jasne, že by odpovedala tým istým štýlom. Lepšie bolo mat druhých na očiach ako sa nechať potom zničiť.* Preco myslíš že som ti poslal správu? *Opyta sa jej pobavene a sleduje ako mu začína rozopinat gombíky na košeli. Predsa len jej to trochu trvalo, ale jemu to nevadilo a rozhodne pred nou neskrýval svoje znamenie.* To by mohlo skôr sedieť od teba? *Rypne si do nej tiež a bozk jej opätuje, pričom sa jej rukami skĺzne po nohách a vyhrnie jej pomaly šaty vyššie. Mohol je ich vytiahnuť úplne hore, ale to sa mu hneď nechcelo. Preto sa nad tým iba v duchu zasmeje a chce vidieť, či prevezme vedenie ona.*
Trocha darebnosti je třeba na okořenění života.*Souhlasí a potom se ho zeptá, proč ji sleduje.*Co na tom, že má vlastní život, ti může uškodit?*Zeptá se poněkud nechápavě, protože v tom neviděla žádný háček. Ta holka se podle jeho i jejích informací snažila jen žít svůj život. To Malachai měl potřebu ji mít pod kontrolou a možná v šachu. Posedlý - byl tou malou bosorkou posedlý. A chtěl nad ní mít moc, kterou očividně neměl. Proto ji sledoval? Bylo to vcelku prosté vysvětlení, ale bylo taky pravdivé? Sladce se pousměje.*První krok jsi udělal ty. Takže na mě to nesedí.*Mrkne na něj a políbí ho, načež spokojeně přivře oči a vydechne, když jí vyhrne šaty výš a zlehka se nadzvedne, aby na nich neseděla a mohl je vyhrnout po nebo nad zadek. V dalším okamžiku už má ale dost náznaku romantiky a jednoduše mu vklouzne rukou na zátylek a přitáhne si ho blíže, aby se posadil a neopíral. Tentokrát už je její polibek dravější, a ne majetnický...ale takový, kterým si vynucuje kontrolu nad čarodějem pod ním. Rukami mu sjede po krku na ramena a po pažích dolů a tím pohybem tahá dolů jeho košili, aby skončila někde v prostoru. Když mu ji svlékne, tak mu poměrně hrubě stiskne v hrsti vlasy a zatahá za ně, aby více zaklonil hlavu, s čím ho kousne do spodního rtu a potáhne za něj. A rozhodně ne něžně. Druhou rukou mezitím rozepne jeho kalhoty a hřbetem ruky ho podráždí v rozkroku tam, kam skrze rozepnutý poklopec má přístup a do rtů se mu ušklíbne, když to místo opustí a poškrábe ho na boku a na žebrech, aby si vyloudila nějakou výraznější reakci.*
Heh ja som ho síce urobil, ale k čomu by mi bolo ísť niekde inde, keď viem, že s tebou je väčšia sranda. *Povie jej a zasmeje sa, pričom vidí, že začína preberať vedenie, čo bolo celkom dobré, aj keď rád mal kontrolu on, ale predsa len ju prenechal Dee pre dnešok. Jej tvrdý bozk ho presvedčil o tom, že chce to čo on a tak mohol jej stiahnuť šaty a hodiť ich niekde za seba. Sám už košeľu nemal a tak ani ona nepotrebovala šaty. Zavrčí, keď ho potiahne za vlasy a následne ho pohryzie. Rozhodne jeho oči plynuli väčšou túžbou ako predtým. Pričom prižmúri oči, keď sa len tak obtrie o jeho rozkrok. Pretočí ich oboch na gauči a tak sa po chvíli Dee ocitne priamo pod ním. * Zdá sa že máš chuť škrabať, tak to si dnes užijeme. *Povie jej, pričom jej chytí vlasy a nie jemne jej ich zatiahne, aby odhalill jej krk, do ktorého sa nie jemne zahryzne aby vylúdil aj z nej nejakú reakciu a zanechal za sebou nejaký odkaz, pričom sa aj rozkrokom obtrie medzi jej nohami, aby ju mohol podráždiť.*
*Zvedne ruce, aby mu pomohla svléknout šaty, protože nestála o to, aby jí je zničil. V očích se jí zaleskne, když si uvědomí, že v něm vzbudila divokou touhu, tolik typickou pro tyto jejich chvíle. Zachytí se mu ramen, když je v dalším okamžiku přetočí pod ni a zatne mu prsty do ramen. Pak se ušklíbne.*Vždy si to -*Odmlčí se kvůli syknutí, při němž je donucena zaklonit hlavu a už nemá šanci svou výpověď dokončit, když ji donutí k bolestí, ale i vzrušením podbarvenému stenu a obejme ho nohama okolo pasu, čím si ho přitáhne blíže...a potom ho telekinezí přetočí na gauči pod ni.*Smůla, Samaelsone. Hezky zůstaň dole.*Provokativně ho poplácá po tváři a zkousne mu čelist na druhé straně, načež mu se samozřejmostí zničí telekinezí kalhoty i spodní prádlo a zahodí je pryč a s vítězným úsměvem a v kalhotkách přes něž měla kvůli šatům ještě silonky, se o něj otře s vědomím, že teď je nejisté, co ho provokuje více. Zda způsob jakým ho svlékla, nebo její tělo na jeho. Přejede mu po hrudi přes podbřišek, kde naznačí dvěmi prsty chůzi a zastaví se, než může pocítit jakékoliv uspokojení. S drobným úsměvem si z domu, z nenápadného šuplíku ze strany postele, přivolá důtku, kterou ho švihne přes břicho v momentě, kdy se jí v ruce pomůcka bolesti a slasti objeví. Vyzývavě se na něho usměje, ale potom se skloní a podrážděnou kůži na břiše polaská a sklouzne drobnými polibky i mnohem níž, než se znovu skloní nad jeho tváří.*Stejně jsem lepší.*Koutek jí vyklouzne na moment do křivého úsměvu, který svým způsobem k její něžné tváří s hlubokým pohledem nesedí, no na druhou ji perfektně vystihne v určiém ohledu.*
*Usmeje sa keď z Dee vylúdi aspoň nejakú reakciu, ktorá sa mu páčila. To že sykla bolo pre neho len a len dobre, aspoň vedel, že dokáže cítiť bolesť a slasť v jednom. A hlavne to že nedopovedala svoju vetu ho pobavilo, aspoň vedel, čím ju dostal a tým sa mohol aj začať smiať.* Vieš veľmi dobre, že dlho dole nezostanem. *Povie jej a zasmeje sa na tom, ale chvíľu ju nechá robiť si čo chce, predsa len to bola Dee, ktorá rozhodne nebola v posteli zlatým dievčatkom, ale poriadnou dračicou. Keďže vedel, že nohavice mať už o chvíľu nebude a tak sa aj stalo a vôbec sa tomu nedivil. No zavrčí keď ucíti bolesť, pretože ho Maddie švihla menším bičíkom. Jeho oči potemnejú a trochu viac ho zaujíma, čo má viac v pláne.* Vážne? Tak to dokáž. *vyzve ju a je zvedavý, čo ju naozaj napadne.*
Zůstaneš, protože chceš.*Oplatí mu a chvilku si s ním zahrává, než ho švihne důtkou a věnuje mu vyzývavý úsměv. Když vyzve on ji, aby dokázala, že je lepší než on, tak se zasměje a skloní se mu k uchu, čím mu dá plný přístup k jejímu ramenu a krku.*To abych si tě spoutala...Já těch hraček mám mnohem...mnohem víc.*Prohlásí trochu škodolibě, že jí dal vlastně jednorázovou poukázku na hřiště - kdy on je tím hřištěm a ona může cokoliv. Během momentu tak vytvoří portál, kterým je pomocí telekineze oba i s bičíkem protáhne. V další moment dopadne Malachai zády do postele a Maddie po paměti najde zástrčku v posteli s jeho hračkami. Během chvilky už si telekinezí pomůže připoutat tak, že má roztažené ruce i nohy.*Teď začne zábava.*Spokojeně si povzdechne, jakoby se těšila na to, až ho pořádně potrápí. Taky, že ano. Svíčky na nočním stolku vzplanou, když se na ně na moment zaměří a chvilku udrží vyšší plamen, aby se vosk, co nejrychleji roztekl.*Ale ještě tomu něco chybí.*Pošeptá mu škodolibě, když se zastaví těsně u jeho rtů a odepře mu polibek. Pak mu zakryje oči škraboškou k tomu určenou, aby nic neviděl. Věděla velmi dobře, že kdyby chtěl, tak se toho všeho zbaví během pár vteřin a donutí ji ještě prosit - no to už možná přeháněla. Nebude se mu prosit. Věřila ale, že poté, co on si svázal ji poté, co utekli z jejího plesu, jí on dopřeje to samé. Sklouzne se mu k boku a chvíli mu klouže prsty po těle, než pomocí vodní magie, kterou aplikuje na tekutý vosk, začne přenášet větší kapky náhodně nad jeho tělem. Tu dopadne jedna na podbřišek, jiná na biceps, na steno...na jeho intimní partie...když se přestane bavit na tom mu působit slast pomocí slabé bolesti, tak zaschlé kapky krve šikovnými a bezbolestnými pohyby sloupne z kůže a zapojí do provokace nehty jimiž mu v mrazě lehkých dotecích přejíždí nahodile po spodní či vrchní polovině těla, dráždí jeho smysly, snaží se být nepředvídatelná a dotyky ho překvapit. Nakonec mu nakrátko ale poskytne uspokojení vlastními ústy, když se rty přesune od jeho krku níže a pomocí lubrikantu, který měl k dispozici si usnadní vstup. Nebyla muž a věděla, že by ho nedokázala ojet stejným způsobem, ale věděla velmi dobře, co na něj platí. A věděla, jak mu zrychlit dech. Nedovolí mu ale vyvrcholit, protože se odtáhne od jeho těla ústy i rukami. Tentokrát přitom, co ho škádlí na bocích a pažích, tak do volné ruky si vezme menší vibrátor a škodolibě ho zasune a zapne.*Tak co...pořád nejsem lepší?*Zeptá se vítězně, když se k němu skloní a s polibkem začne hračkou v něm pohybovat.*
*Hudbu nakonec pustil a když pak čekali na to, než zaschne fixa, vypnul rovnou televizi, jejíž zvuk se pral s hudbou. Naštěstí při práci ani jeden z nich neměl potřebu mluvit. V hlavě musel Hiram Triss pochválit. Začátek byl jako u každého, kdo podstupuje tetování poprvé, což samozřejmě očekával. Proto ani necekl, když mu vyjekla u uší, ač to zrovna nejpříjemnější nebylo. Nicméně pak to šlo i docela hladce. Jakmile bylo tetování dokončeno, oznámil to čarodějce a při uklízení začal jmenovat vše důležité. Znal to jako básničku.* Toť vše, můžeš jít. Kdyby se s tím začalo cokoliv dít, ozvi se mi a já připravím masti. Teda samozřejmě podle toho, co za problémy to bude. Jestli strupy nebo jiná reakce. *Dodá k tomu a postupně přemístí věci zpět do zavřeného studia. S Triss se samozřejmě rozloučil, když si vzala své saky paky a odešla.*
*Triss se po jeho informacích sesbírá, oblékne co nejopatrněji, ale i tak sykne, když se látka sveze po ruce a potom se s ním rozloučí.*Děkuji.*Řekne mu a do ruky mu vtiskne peníze, načež odejde a vyrazí směrem domů. Cestou si na nervy koupí kakao a zamíří k sobě, kde si uvaří večeři.*
*Nejakú chvíľu ju nechá robiť si podľa svojho, ale predsa len mal rád kontrolu nad situáciou, ale nechá chvíľu sa Dee pobaviť. Aj keď by ju za určité veci najradšej nakopol, tak predsa len si to užíva a dáva to aj Maddie poznať. Aj keď práve bolesť nechcel moc cítiť, ale predsa len keď sa to Dee páčilo, prečo ju nenechať ju to vyskúšať. aj keď mal zviazané oči, tak sa vedel moc dobre rýchlo vyslobodiť z tých pút, čo mu dala na ruky. Počká kým si to menšie mučenie. Po chvíli sa oslobodí potom, čo si myslí, že už by to stačilo. Putá sa samé otvoria, vďaka jeho telekinézii a tým aj presunie pod seba Maddie, pričom ju prinúti vytiahnúť tu hračku, ktorú pred chvíľou používala.* Môžeš sa snažiť viac. *Povie jej a trochu sa nad tým zasmeje. Pobozká ju, pričom už pokračujú ďalej ako normálne. Pričom ju pri konci vždy nechá robiť čo sa jej zachce.*
*Maddie se nechá shodit pod sebe, když se Malachai rozhodne převzít znovu kontrolu a sama se zasměje.*Kecáš, líbilo se ti to.*Přimhouří škodolibě oči, ale když ji políbí, tak se nebrání. Tak nějak klasicky si to užijí obě strany, vystřídají více poloh jako vždy, než by mohl jeden z nich dostat třeba křeč v jedné a té samé pozici. Místností se nese delší čas jen jejich sténání či jiné zvukové projevy, občas nějaké to jejich plácání a podobně. Když skončí po několikanásobném uspokojením po více než fyzické stránce, protože jejich sex byl jednoduše skvělý, tak se jen moment vydýchává na posteli. Pak se ale zvedne z postele a ušklíbne se.*Příjemná zábava. Sedm bodů z deseti, pohoštění stálo za prd. Adios Samaelsone. A dám ti radu ze staré známosti - tu holku pusť z hlavy.*Pousměje se a potom si vytvoří portál a nahá, jak byla, jím projde, nechávajíc u Malachaie všechno své oblečení - poslední slova, co od ní zazní ho vyzývají k tomu, aby to oblečení vyhodil, spálil nebo třeba daroval.*
*Triss nějakou dobu ohledně svého rozhodnutí váhala, protože se bála jehel a taky mohla mít tetování zařízené jen pomocí iluze či prostě mít magické tetování, jenže na druhou stranu...měla v mysli, jak si Sander zapsal do kůže ji. Výjev, kdy viděla jeho jizvy z toho jak se řezal do zápěstí, aby ulevil své touze pustit bolest ven fyzicky. Jeden z těch zářezů - minimálně jeden z nich - patřil jí. Měla ho na svědomí ona. Možná mu dala krásné a nezapomenutelné chvíle v nejlepším slova smyslu, ale taky ho stála spoustu nervů a bolesti - psychické i fyzické. A...jaksi toužila po tom si ho zapsat do kůže navždy podobným způsobem jakým on. Ne řezáním...ale rozhodně aspoň trochu bolestivým, kterým též překoná aspoň část sebe. On se pro ni přeci jen vžd hodně překonával a dost dlouho i riskoval před otcem vydědění z rodu. Nebylo tohle snad to nejmenší, co mohla udělat? Zviditelnit na svém těle hezkým způsobem vzpomínku na něj? A nakonec tedy Triss zavolala do salónu, který dříve patřil Jacku Hellerovi a pro její potěšení hovor přijme Hiram. Nějakým způsobem, který ovšem nebude nápadný pro odposlouchávající - neprozradí svět stínů - se dohodli, že to tetování bude trvalé a nevybledne. A že ho provedou u Jacka - vlastně už u něj doma - protože se bála jehel a kdyby náhodou měla "ataku", čím myslela třeba i ztrátu kontroly, tak to lépe zvládnou o samotě než s diváky v možné podobě civilů. S tím se pak na určený den a čas s knedlíkem v krku dostaví k Jackovu - ne Hiramovu, musí si to zapamatovat - domu a zazvoní, načež počká až nebo zda jí otevře Hiram a nebo Thomas.*
*Čaroděj už si pomalu zvyknul na živou stránku New Yorku. No občas ho to i tak překvapilo. Od křiku děcek přes den po křik v noci, bůh ví čí a z jakého důvodu. Čas od času mu to opravdu zvládlo přivodit husinu. Mnohokrát ze strachu raději po zavření studia zvolil pro přesun k domu portál namísto normální cesty například parkem. Možná byl dost paranoidní, možná ne, kdo ví. Ta paranoia je ovšem více pravděpodobná, vzhledem k jeho večerním aktivitám. Co může čekat, když se po nocích dívá na horory a různé kriminálky odehrávající se v USA. Jednou mu tak krásně zavolala Triss do studia, načež reagoval Hiram téměř až vyjeknutím, protože zrovna dřímal. Ano, tomuto se říká skvělá pracovní morálka. Během chvíle se následně musel hodit do klidu, zvednout to a vše domluvit. Náčiní si přenesl k sobě domů už hodinu před domluveným časem, aby si mohl vše pořádně nachystat, srovnat. Od mýdla po jehly. Vše mu trvalo urovnat bez mála čtyřicet minut. Ve zbývajících dvaceti nakrmil Sebastiana, Gideona, Zaru, Sirinu a v poslední řadě i Merlina. Ten se za Hiramem vydal zrovna ve chvíli, kdy spatřil otevírající dveře. Na zvonek zazvonila totiž Triss, kterou tatér očekával.* Ahojky. *Pozdravil při vykouknutí z dveří. Kolem obou čarodějů prošel kocour.* Nevděčník mrňavý. *Zamrmlal a uhnul z dveří.* Pojď dál.
*Podívá se na kočku, která se kolem ní prosmýkne ven a zhoupne se na patách, svírajíc srolovaný sešitek v ruce. Byl to levný školní sešit s prázdnýma stránkama, kam si v posledních dnech překreslovala nebo vymýšlela nápady na tetování.*Ahoj.*Pozdraví, aniž by nad tím přemýšlela. Nějak vypustila, zda si vůbec začali tykat nebo ne, ale vzhledem k tomu, že jí tykal si to možná jen nepamatovala? A nebo jí tykal už dřív a ona vykala, protože byl starší? Dios teď vážně netušila. Snažila se své zmatené rozjímání nedat najevo a vyrazila nahoru, jen počkala až ji dožene.*Hirame....? Ať se nějak vyvaruju později trapasu...bojím se jehel.*Prohodí a ohlédne se na něj se zkousnutými rty čekajíc, že se jí bude smát. Věděla, jak to řešila u odběrů - měla mikinu přes hlavu, ale to se jí před čarodějem dělat nechtělo.*Mimochodem...akce od Maddie byla tvá první tady? Jak sis ji užil?*Nadhodí i téma, vyzvídajíc, zda se zúčastnil orgií.*
*Být svině, tak Merlina za tu nevděčnost nakope do zadní části těla. Nechtěl ale zapůsobit...no bůh ví jak. Zvířata totiž netýral, jen mu jistí jedinci občas dost lezli na nervy. Svoji pozornost vzápětí přesunul k návštěvě, Meritriss. Ani si neuvědomil, že ji začal bez otázky tykat, zkrátka ji jen pobídl až k cestě dovnitř. Venku ji fakt potetovat nehodlal. To určitě ne. Nicméně nyní ji musel nejprve doběhnout.* Tak to nevím, jak si chceš pak poradit. Mám ti u toho něco třeba zapnout'? Těch jehel totiž určitě použiju víc. *Kývl hlavou mírně do strany. Docela ho to vykolejilo. Jistě, věděl, že mnoho lidí strach z jehel zkrátka má, ale moc takových ho nenavštívilo. Proto taky moc nevěděl, jak by měl pak dívce pomoct. Prostě se na to hold nebude moct dívat.* Jo, bylo to zajímavé. *Uznal, načež se zastavil a postavil se před Triss.* Hlavně mi tu u toho pohledu nevyjekni, jo? Sebastian dříme a věřím, že by nebyl nadšený, kdybychom ho vzbudili.
Já nevím...asi? Možná jen mě nenech se na to dívat...*Poškrábe se na zátylku a cítí, jak jí rozpaky rudnou tváře, že ho dostává do takovéto pozice. Ale záchvaty naštěstí z jehel nemívala skoro nikdy. Alespoň si žádný nepamatovala, takže to je mohlo udržet vklidu. Nechá ho projít nahoře před ní a zastaví se. Opatrně přikývne a potom se rozhlédne na místo, kam by se mohla přesunout.*Dokázal bys to tetování udělat jakože fakt trvalé? Aby časem nevybledlo? Má to být vzpomínka...*Zeptá se ho a sváže si vlasy do copu.*Jo asi chceš vědět, co to vůbec bude, že?*Zeptá se zmateně a jde vidět, že tohle je skutečně poprvé a nemá tušení, co dělat a jak se chovat. Přešlápne a v rychlosti zalistuje v sešitě a podá mu jednoduchý, ale tak akorát komplexní nákres luku a šípu. Luk byla zřejmě zbraň nejvíce přisuzovaná k lovcům. Luk byl taky Sanderova zbraň a příjmení Sagittarüs znělo velmi podobně k sagittarius, což byl střelec...líbilo se jí, jak to bylo propojené.*
To už je ovšem něco, co můžeš ovlivnit hlavně ty. Já ti mohu něco pustit nebo tak, ale pořád je hlavně na tobě, aby ses tam nedívala. *Pověděl jí jednoduše. Nemohl jen tak zamezit pohled. Vždyť bude pracovat a tohle je něco, čeho je třeba si aspoň trochu všímat. Ve chvíli, kdy už šlo všechno náčiní pomalu vidět, se rozhodl postavit narychlo před čarodějku a upozornit ji na odpočinek hada, který se mu teď rozvaloval na posteli. Až jak mu potvrdila, že ječet opravdu nebude, uhnul jí, aby prošla.* No to bych mohl, ale to přijde nakonec, logicky. Nemůžeš kouzlem ošetřit něco, co ještě neexistuje, no ne? *Uchechtl se a zavrtěl hlavou, načež kouknul na Sebastiana.* Ani obraz, ani zvuk. Ale neboj tuhej není. *Ujistil narychlo čarodějku a sáhl po ovladači k televizi, aby mohl zapnout něco na Netflixu.* Jako jo, to by se mi šiklo. *Přikývl, zatímco ovladač odkládal zpět na stolek. Nato si od Triss převzal sešit, aby si ten návrh prohlídl.* Umístění? *Zeptal se, aniž by svůj pohled od obrázku odpoutal. Ještě k tomu pak dodal.* Příště mi to ale pošli nafocené, ať to na kůži nemusím nutně kreslit fixou. *Nechtěl dívku nijak peskovat, ale kdyby mu to poslala, mohl si to překreslit na iPadu a pak to jen nechat vytisknout, však to známe.*
Pravda.*Přitaká a nechá se upozornit na spícího hada na nějž nakoukne a letmo se pousměje, načež ho ujistí, že ječet nemá v plánu. Ona kdysi spíš kopala a ječela u jehel, kterými se prováděly odběry. Na druhou stranu u tetování...když si něco zašívala nebo měla špendlík, tak se zlehka píchala do kůže, takže by to mohlo být snesitelné? Jen se zhluboka nadechne a pak se tiše zasměje.*Samozřejmě.*Kývne a znovu po jeho slovech koukne na hada.*Budu tomu věřit.*Zazubí se ještě a podá mu náčrtek a když se zeptá na umístění, tak mu ukáže poměrně přesně vyhrazený prostor na zápěstí. Nestála o to, aby bez iluzí zasahovalo tetování do pečetí démonů.*Jsem si jistá, že sem.*Dodá k místu, aby ji nepřesvědčoval o bolesti a podobně. Věděla, že to tam je dost citlivé. Na chvíli zaváhala, zda by pro něj nebylo lepší, kdyby viděl ty jizvy a mohl přes ně tetovat. Na druhou stranu...bez iluze měla pravou ruku popálenou od démona a do toho si její matka dala záležet na jizvách, které i policie a lékaři kdysi přisoudili sebepoškozování - protože neviděli její záda.*Fixou? Mohu si ji půjčit? Mám na ruce řekněme...místo kam nechci aby to tetování zasáhlo...ale nechci ho úplně ukazovat...*Řekne lehce napjatě a jestli jí to dovolí, tak si sundá bundu a na chvíli stáhne zády k němu prsteny a vyhrne si rukáv mikiny, aby udělala čáru skoro asi dva centimetry pod pečetí Astarotha. Nebyly nijak obrovské, šlo o to, aby se vešly na předloktí pod loketní jamku a byly vidět bez nutnosti natáčet ruku do stran. Byly prakticky...jako tetování, ale bylo to extrémně bolestivé pro ni a podle toho jak se Kai tenkrát tvářil a zatínal ruce v pěst, tak i pro něj. Nasadí si prsten, který kryl pečetě, tetování křídel na zádech a stříbrné šupiny na levé tváři a holeni. Stáhne si rukáv až přes ruku, aby prozatím neviděl žádné jizvy a poukáže mezi prsty levé ruky na sundaný druhý prsten, který právě ty jizvy kryl a pravou ruku schovávala v rukávu.*Potřebuješ vidět jizvy přes něž budeš tetovat nebo si ten prsten mohu nasadit zpátky?*Zeptá se a čeká na odpověď. Věděla, že teoreticky by mohla urychlit proces regenerace kůže, aby se jizev zbavila, ale neuměla to. Uměla to udělat, když někoho nebo léčila, aby skončil bez jizev, ale samotné jizvy už pak neuměla vyléčit. To se musela teprve naučit. A pokud se jich někdo má zbavit, tak to bude ona. Jen doufala, že jednoho dne třeba ty jizvy vyblednou nebo tak. Asi neměla jasno zda se jich chce zcela zbavit nebo z nich chce jen světlé čárky, které nebudou ani trochu vystouplé a hrbolaté. Tedy...ty na rukách a nohách byly jen bílými čárkami, ale byly nepatrně vystouplé. Ty na zádech byly ovšem zvrásněné, vystouplé a...jednoduše pro ni byly odporné. Chtěla ale vědět, jestli potřebuje vidět ty bílé jizvičky, které zčásti oheň zničil a zůstala pro změnu lehce zvrásněná a narůžovělá kůže. Vypadala skoro normálně, Lucas jí tu ruku mohl zcela uzdravit, ale ona se u procesu probrala a ruku mu vytrhla, takže bylo vidět, že kdysi ruku měla popálenou ale podle jejího stavu ale nešlo poznat "jak moc kdysi". Nebylo poznat, že to bylo zhruba před dvěmi lety, ani ne.*A příště se vynasnažím to poslat nafocené.*Kývne ještě zpětně, trochu lehčím tónem. O jizvách se nerada bavila, nerada je ukazovala, ale pro to tetování, které pro ni už teď bylo cenné a mělo význam...Zvládne to. Navrch uvidí jen tu jednu ruku. Měla triko s dlouhým obepínavým rukávem a takovým tím náběhem na rolák nebo límeček...něco mezi tím celkem těsně okolo krku a džíny s vysokým pasem v nichž měla lem trika zastrčený. Neuvidí tak víc, než mu dovolí. A s tím mohla žít.*
*Pobaveně se zasměje, když jí příjde velice stručné pozvání. A to přímo k Malachaiovi. Opět. Dal jí do rukou velkou zbraň, ukázal jí svou slabinu - tu psychickou, možná emocionální dokonce - a ukázal jí, že po pekle mu hapruje magie. A nebo chtěl, aby to tak vypadalo, protože jinak, kdyby nechtěl, tak by ho nikdy nedokázala poranit. Tmavé vlasy pod lopatky si sčesala na záda a velice nepatrnou vrstvou laku si je přidržela na místě. Do uší si zavěsila vcelku velké, zlaté kruhy s několika drobnými přivěsky v nichž byly vsazeny citríny. Na sebe si oblékla šaty, které sahaly ke kolenům a měly rozparky do půlky stehen. Pro tuto neformální návštěvu ignorovala, že měla ještě z práce červené stíny a tmavě rudé nehty. Na ukazováček si navlékla prsten, v němž byl ukryt bodec, kdyby měla chuť otestovat jeho zranitelnost a to, zda se jí povede ho jím bodnout. Z prsteníčku nesundala bílé zlato - prstýnek, který dostala jako snubní od Irvina. To už bylo velmi, velmi dávno. Obuje se do vysokých podpatků zlaté barvy a otevře si portál, myslíc na Malachaiův obývák, který viděla, když se od něj po plese, z něhož ji odnesl, vracela domů. Nedá najevo překvapení, když ji jeho bariéra vpustí dovnitř a ona vstoupí do tmavě zařízeného bytu. Rozhlédne se a trochu povýšeně si odfrkne.*Nedivím se, že ti utekla, když nemáš vkus a všechno máš černé, nebo tmavé. Ale, kdo by od tebe neutekl, viď?*Blýskne se jí pobaveně v očích a za zvuku podpatků se vydá ke kuchyni, kde tušila, že najde alkohol. Sice tu neměl vína, ale třea se jí poštěstí najít rum nebo absint.*Proč jsi mě chtěl vidět?*Zeptá se a otočí se směrem k němu, nebo kde tušila, že se nachází a tváří se, jakoby přišla hned po obdržení vzkazu a nenechala ho právě dvě hodiny čekat, než jeho pozvání vyslyší.*
*Nevidel problém ku sebe pozvať Maddie, predsa len sa mu doma nechcelo byt už samo a aj ten posrany Ezekiel by ho zabavil viac. Poslať jej správu bolo to naj jednoduchšie čo mohol spraviť. Aj keď vedel, že hneď nepríde, takze sa na chvíľu rozvalil na gauč, aby mohol pozerat na telku, v ktorej takci tak nebolo nič zaujímavé. Musel ale uznať že vyprovokovať Triss sa mu pekne podarilo. Keď začuje jej príchod, tak sa len pousmeje a chvíľu nereaguje.* Ona sa tak či tak vráti. *Povie Maddie a zdvihne pohľad smerom ku nej. Stále leží na gauči, pričom sa ani len nepohne.* Musím mat ja nejaký dôvod, aby som pozýval k sebe “starú” priateľku? * Povie jej, pričom dá dôraz na slovo starú. Pre túto chvíľu nemal na očiach skryté svoje znamenie, takze sa mu v pohode mohla dívať do jeho hadich očí. Na sebe ma čiernu košeľu a čierne nohavice, pričom jeho vlasy vyzerali ako keby sa pred chvíľou zobudil.*
*Maddie se jen zasměje a z baru vytáhne kvalitní rum, který měl zastrčený za whiskey. Vždycky pil více whiskey, ne že by to ale vadilo, dokud měl doma i jiné druhy tvrdého a hlavně kvalitního alkoholu.*Proč by to dělala? Proč si myslíš, že by se vrátila?*Zeptá se a vytáhne panáky, načež se přesune na gauč za ním a stiskne čelisti, když ji nazve starou.*Ty nic neděláš bezdůvodně. Tak proč jsem tu?*Zeptá se a podívá se mu do hadích očí, které ji upokojovaly více, než černá a bezedná iluze. Nehrál si před ní na nic, ale ona iluzi ze svých uší, jež by mu mohly prozradit její emoce, nebo ocasu, protože by to pod šaty vypadalo hrozně, nestáhla. Nalije jim a po odložení láhve na konferenční stolek k němu natáhne jednu ruku s jeho štamprlí.*Chtěl jsi se ujistit, že tvou holubičku nevyužiju proti tobě? Znáš mě, nečekej že ti to slíbím.*Prohodí a ironicky mu pokyne panákem.*Tak tedy na to, že jsme "staří přátelé".*Ironičtěji to slovní spojení říct nemohla. Ještě ho doplní o sladký úsměv a napije se.*
*Na to síce odpoved nemal, ale rozhodne jej to hovoriť nemienil, preto len mýlil plecom a nejak to neriešil. Viac menej mu toho Triss dlžila veľa, ale o tom sa s Maddie rozhodne baviť nechcel.* Lebo sa chcem baviť. A v tomto case je so všetkými nuda. Dokonca by som aj zniesol prítomnosť toho kokota Ezekiela. *Povie jej, pričom jej vraví pravdu a stále lenivo leží na gauči, pretože sa mu vôbec nechce vstávať. Pozrel sa na ňu ako si nalieva rumu a trochu mykne plecom, preco by jej mal zakazovať si ho zobrať, predsa nech sa obslúži aj sama.* Viem že ju použiješ a aj viem že ti to bude jedno, keď to urobíš. Viem že to máš aj v pláne. Ale pokial to urobíš tak to nedopadne dobre pre ani jedného z nás. *Povie jej a ma nápad na návrh, ktorý by možno dokázal niečo vyriešiť aby sa do toho nemusela zapliesť Triss, predsa len ta dohoda tých skurvenych démonov mu robila najväčší problém a najväčšiu slabinu. Keby nebola Triss taká blbka, tak by to mohlo dopadnúť inak a nemuseli byt v tomto pruseri. Vezme pohár do ruky a na jej irónii sa zasmeje.* Ironickejsie to asi povedať nešlo že? *Povie jej pričom sa sám zasmeje a napije sa.*
*Velmi dobře si všimla, že jí neodpověděl a sama pro sebe se pousměje, protože ani on si nemyslel, že by se vrátila. Doufal v to. Přál si to.*Máš klub. Máš tam děvek na rozdávání. Proč si nepozveš do bytu nějakou z nich? Uspořádej si orgie, to je přece tvá specialita, no ne?*Zvedne obočí a přisedne si, u čehož nalívá. Na moment se zarazí ale.*Ezekiel? TEN Ezekiel? Hlupák. Zabil jsi ho?*Ušklíbne se a pokračuje v tom, co dělala a nalije i jemu.*Ani jednoho z NÁS a nebo z VÁS?*Zeptá se prozíravě, ale naoko lhostejně, jakoby na odpovědi tak docela nesešlo. Počká chvíli, než jí odpoví a na moment se k němu nakloní.*Nic nevíc, Samaelsone. Vůbec nic. Já nehnu ani prstem, dokud nebudu mít záminku. Nejsem tak blbá a nenaběhnu ti, aby jsi mě zabil. Zřejmě mě neznáš tak dobře. Ale...tvá cácorka má zajímavou matku. Velmi zajímavou.*Usměje se Maddie, ale nikam dál to nerozvádí. Byla zvědavá, zda mu Meritriss Blakeová pověděla o tom, že se od její matky odstřihli a že v Americe prakticky nikdo nevěděl, že Lisbeth Reedová - jedna z jejích společnic - byla ve skutečnosti Caroline Blakeovou, rozenou Winchesterovou. Její matka byla velmi nebezpečná mafiánka a na civilku byla velmi, velmi dobrá. Možná by stálo za to se s ní setkat. Mohla by se hodit. Podá mu štamprli a na své myšlenkové pochody a ironicky i na ně dva se napije. Sotva jí alkohol sklouzne hrdlem, tak se zasměje.*Myslím, že to by tvé ego nepřežilo. Ale zůstaňme chvíli u cácorky a její magie. Udělal jsi s tím něco, nebo si ji mám vzít k sobě já?*Bylo to jasné podsunutí toho, že když on nic nenadělá, tak ona ji dostane na svou stranu. A pak ji proti němu nebude muset ani použít proti její vůli. Chvíli ho pozoruje a pak se natáhne pro láhev a panáky dolije - jemu více, než sobě.*
Tak, jsem rád, že jsme se shodli. *Tleskne nadšeně a po upozornění na spícího hada pustí Triss dovnitř. Hned po ní vešel. Při pohledu na Sebastiana se pak musel i pousmát. Plné bříško, něco pohodlného a klid...jak málo stačí zvířeti ke štěstí. Občas ho to dost udivovalo. Nuže, když opět došlo k mluvě, svůj pohled z roztomilého zvířete přesunul na čarodějku.* Tak roztomilé stvoření bych nezabil. * Zavrtěl hlavou a zase se krátce zadíval na hadíka stočeného na jeho posteli. * Aww. *Hlesl tichounce, než sebou cukl. Měl přece pracovat, ne se rozplývat při pohledu na spící zvíře! Zhluboka se nadechl, ruce spojil dohromady a dívku pozorně poslouchal. Následně se kouknul na místo, kde luk chce vytetovat. Hiram si skousl ret. Už ji chtěl začít upozorňovat, ale čarodějka no automaticky ujistila. Kývl tedy. Když si za tím tak pevně stála, proč jí tedy nevyhovět.* Ano, fixou. *Potvrdil jí, načež bez další odpovědi jí fixu podal. Jen ať si to vyhradí, nechtěl jít tam kde neměl. A zatímco si to všechno Triss kontrolovala a vyznačovala, on si vzal do náruče Sirinu s začal ji drbat za ouškem. Jakmile mu tam kočka začala vrnět, usmál se spokojeně. Byl soustředěný, momentálně pro něj existovala pouze ona. Proto taky ucukl, když se ho bruneta rozhodla vrátit zpět do reality. Klekl si, kočku vrátil na zem a opět se narovnal.* Pokud byly doteď zakryté, určitě jsi k tomu měla nějaký důvod. Můžeš si tedy prsten nasadit, nebudu do toho strkat nos. Občas totiž bývám velmi zvídavý, což mi mimochodem nesmíš dovolit. Zkrátka mé zvědavé dotazy ignoruj, když na ně nebudeš chtít odpovídat. *Řekl jí narovinu. Takhle to bude do budoucna vědět, což uznával za lepší. Dívka aspoň bude vědět, co má dělat, když by na toto někdy přišel čas. Náhoda je přeci jen svině občas.* Díky. *Přikývl. Nato si prokřupl ruce a hlavou kývl ke křeslu.* Posaď se, musíme ti to místo nejprve očistit dezinfekcí. * Pobídl ji pak, než si vzal do ruky láhev a zkontroloval, zda tam něco ještě je.*
*Cukne jí koutek, když přizná, že je zvědavý. Pak se podívá na prsten a moment uvažuje, zda si ho nasadit nebo ne.*Kromě toho, že na ně nerada koukám je důvod spíše praktický. Jak by to vypadalo, kdyby politikova dcera chodila zjizvená, jak by to viděla veřejnost?*Prohlásí trochu učitelským tónem a pak pokrčí rameny.*Myslím, že rozhodnutí, jak si ti bude lépe tetovat nechám na tobě...a na otázky jsem zvyklá od Natea, nevěřil bys jak může být otravný, když něco chce vědět. Mám od něj už výcvik.*Usměje se a potom se po vyzvání usadí a zkoumavě se na něj podívá.*Hlavně se netvař lítostivě a nepodezírej mě, že bych si ty jizvy způsobila sama, ano?*Prohlásí a nakonec si tedy vyhrne rukáv trička nad loket a sama se na ni zkoumavě podívá. Jizvy narušoval jen tah fixou. Stiskne na moment čelisti k sobě a nadechne se. Musela potlačit nutkání ruku otočit a zakrýt tak jizvy. I když věděla, že nemusí, tak se za ně styděla a nenáviděla, co ale řekla byla pravda. Měla by se je naučit přijmout.*Tak jak...s nebo bez prstenu?*Zeptá se trochu tišeji, skoro jakoby se ho snažila uklidnit - možná ale spíš konejšila sebe, což nemínila dát najevo.*
Ako keby som bol jediný kto ich poriada. Tiež nie si svätá v tomto prípade. Ale k čomu by mi to bolo keď tie najlepšie sa aj tak deju z vlastnej vôle. *Povie jej, pričom nikdy ženy z orgii nenútil do nicoho. Pozerá sa na Maddie a nejako ma chuť jej občas zakrútiť krkom, ale keďže vedela o ňom dosť, tak sa o to ani nesnažil, ale v určitých chvíľach by sa dalo povedať, že by to s veľkou radosťou spravil.* Nezabil, aj keď v istej chvíli som na ti chuť mal. Len je z neho teraz poslaná kočka. *Povie jej pričom sa uskrnie, pretože ho to síce pobavilo, ale keď je kecajuca kocka, tak to nebol dobrý nápad ju niekam brat alebo strčiť Triss, ale zase on by na neho zabúdal, tak je to takto lepšie.* Tak to ti radim, pretože by som ti hlavu urval za to. A jej matku nevytahuj, ta mrcha mi určitý čas išla po krku, ale jej chlapci neuspeli. A skús ju vytiahnuť znovu. *Povie jej a moc nie nadšený, že vie o tej mrche, aj keď ta potvora bola dosť známa a on mohol za to ako moc sa z nej stala potvora. Aj keď vedel, že teraz mu už nejaký čas už bol pokoj. Prižmúri na ňu oči a ticho na ňu zavrci.* Do jej mágie sa nestaraj, to je moja vec. *Varuje ju, pričom v jej blízkosti zapraska jemne magia, ktorá čiastočne sálala z neho. Nebolo v tejto chvíli najlepšie ho provokovať, keď sám úplne neovládal svoju mágiu a pokiaľ by ju použil v úplnom množstve, tak by ani jej vlastná magia ju nezastavila. Pretože cely čas sa drží na uzde.* Hlavne ma neprovokuj nedopadlo by to dobre ani pre jedného z nás. *Povie jej, pričom sa posadí a pozrie sa na ňu.*
Neřekla jsem, že jsem svatá. Žila jsem s Irvinem a znám tebe, nikdo nemůže v takové společnosti zůstat svatý.*Protočí očima a ušklíbne se.*Doufám, že jsi toho pitomce vyhodil na ulici.*Odfrkne si.*Jednou mi zapálil návštěvu a když jsem mu uřízla kus ucha, tak se smál.*Přimhouří popuzeně oči nad tím jaký sadomasochista to byl. Ne, že by jí vadilo sadomaso, ale vše mělo své meze. A pravidla.*Ach škoda, že její matka neuspěla. Zatančila bych si na tvém hrobě. Pokud by se někdo obtěžoval tě pohřbít. To mi připomíná...až chcípneš někdy, tak si tě rozpitvám, potřebuju prozkoumat zda tvé šílenství bylo vrozené a najdu vady na mozku.*Ušklíbne se rýpavě Dee, ale tentokrát se už baví celkem uvolněně. Možná trochu morbidně, ale...to Malachai a Irvin ji to naučili, mohli si za to sami. Zasměje se nad jeho výhrůžkou a pohladí ho naoko konejšivě po tváři.*Až s tím začneš něco dělat, tak je to tvoje věc. Ještě jsi nezačal, Samaelsone.*Řekne mu a rukou ucukne, když jeho magie zapraská o její ochranný štít a jí to dá něco jako elektrický šok.*Pij a méně mluv. Zabav mě, jinak se budeš dál nudit.*Vyzve ho nakonec a pohodlně se opře o zádovou opěrku, jen nepatrně natočená čelem k němu a kopne elegantně panáka.*A rovnou dolij.*Povýšeně se usměje a natáhne k němu ruku s prázdnou štamprlí.*
*Tento čaroděj byl vskutku dosti zvědavý. Věřte či ne, zvládl se zeptat na všemožné, jen protože ho to zajímalo. Nepožadoval po osobě ovšem odpověď, když to bylo něco, co mělo zůstat utajeno. Bůh ví, co by se pak mohlo stát. Po tom, co Triss řekla, na co se jej ,dá se říct, zeptala, zapřemýšlel.* Nenechali by to jen tak, začali by to těšit. *Řekl následně. Bylo to vlastně zcela zjevné. Lidi drama přece milují a vždy milovat budou. Kord, když se to týká jakékoliv újmy na zdraví. Ty dle něj dělaly pokaždé díry do světa, společně se vztahy.* Rozumím a raději bych je viděl, ale neměly by mít na to nijak velký vliv, pokud tedy nejsou příliš vystouplé. *Rovnou pak nadhodil. Přes vystouplé jizvy se testovalo velmi špatně, což bylo ovšem logické. Mnohokrát to přesně ani nešlo.* To myslím není tak úplně má starost. *Kývl, ač se musel tedy dost ovládat, aby se nezeptal, kdo za to je zodpovědný. Zbytečně by se zdržovali. Nu a když je pak konečně spatřil, nutkání bylo větší a větší. Na moment pootevřel pusu, než ji opět zavřel. Musel ale uznale kývnout. Byly dost uhlazené na to, aby se přes ně ještě nějak dalo pracovat.* Pro jistotu bez. Chápu, že to nemusí být zrovna nejpříjemnější, zdali je to spojeno s něčím příšerným, ale mně se bude rozhodně lépe pracovat. *Usmál se na ni povzbudivě. Dívku až tak neznal, leč doufal, že toto dá.* Nuže, můžeš si sednout? Asi bys u toho nechtěla stát. *Kývl ke křeslu.*
Přesně tak.*Ukáže palec nahoru a přikývne na jeho další slova...Na to, že to není jeho starost se pousměje, ale vidí, že má nutkání se zeptat. No ona nemá tak úplně touhu mu říct vše o své minulosti.*Ta popálenina je od démona. Zašitá dlaň od střepu, když jsem léčila jednoho blízkého a vytahovala mu střepy z ruky. Cukl se a jeho tepna byla jaksi životně důležitější než moje dlaň.*Řekne mu alespoň něco, ale k jizvám připomínajícím sebepoškozování se nevyjádří a ani nechce, což už podle toho, co mu řekla, mohl zjistit.*Stejně se na tu ruku nebudu moct dívat. Jehly.*Pokrčí s jemným úsměvem rameny. Nějak to zvládnu.*Uzná nakonec a v křesle se uvelebí a přitáhne si i stolek, aby si o jeho hranu opřela nohy - samozřejmě se jako vždy po vstupu do obytné části domu vyzula a měla jen ponožky.*Tak hurá na to. Jestli omdlím ber to jako bonus, protože se ti nebudu cukat.*Zazubí se, jakoby si dodávala odvahu a zlehčovala situaci, načež pootočí křeslo a s ním přesune i stolek tak, aby hlavu měla při pohledu na televizi vyvrácenou přesně na opačnou stranu než je její ruka a budou jehly. Donutila se nedívat ani když začal nejprve desinfikovat, jak jí předtím řekl. Když se nedívala, tak věděla, že to zvládne. Příjemné to ale stejně nebude.*
*Maddie Skye Colban vstoupila do nočního klubu, který byl dnes otevřen dříve, protože si jej pronajala. Byly čtyři odpoledne, takže přišla brzy. Na sobě měla provokativní oblečení, které se dle jejího hodilo na výstřední akci. V pozvánkách samozřejmě nedodala, že na akci budou magické nápoje nebo, že v poslední části večera je čeká překvápko na něž se těšila. I kdyby jí to chtěli vyčítat, tak si byla jistá, že se jim to bude líbit, alespoň v poslední části akce. Teď byla zvědavá, zda přijdou všichni zástupci ras nebo jen někteří. Rozeslala pozvánky jim osobně - tedy alfovi, králi víl, nejvyšším čarodějům, vůdci upírů (nebo vůdkyni, na tom nesešlo) a dokonce vedoucímu institutu, i přes svou nelibost k lovcům. Další pozvánky či plakátky byly různě po městě a mohl dorazit kdokoliv. To že jde o podsvěťanskou akci si dokázali přečíst jen ti, co měli Zrak, protože část textu byla opatřena kouzlem. Též u ní bylo ale upozornění, že účast civilů bez Zraku není vyloučena a měli by s tím počítat. V rozích místnosti a u vstupů byli čarodějové, kteří jí byli zavázáni smlouvou, že jí budou sloužit, když je bude zrovna potřebovat a nezradí ji. Věděla, že se na ně dokáže spolehnout ohledně zabezpečení dnešních prostorů, aby nevznikly nekontrolované spory a podobně. Vezme si prozatím ještě ničím nenamíchaný drink - sklenici vína, které mělo brusinkově rudou barvu. Zakrouží jím laxně ve skleničce a usadí se na vyvýšeném baldachýnu. Těch tady bylo mnoho, aby si lidé mohli udělat pohodlí. Stoly nechala dát spíše k jedné zdi jako tabuli s jídlem, drinky roznášeli číšníci, nebo se objednávaly u baru. Dnes se tu nic nemagického nedalo sehnat, jen v první hodině, kdy přijde nejvíce hostů. Potom už se začnou podávat jen magické drinky. V prostoru tedy byly křesla klubu a ony baldachýny, kam se mohli hosté usadit. A ona čekala, až se jich shromáždí dostatek, aby mohla akci rozjet. Usměje se a mezi rudé rty si s potměšilým úsměvem strčí kuličku hroznového vína a pohodlně se opře loktem opěrku a jednu nohu v sandálku s tenkou podrážkou si strčí na baldachýn tak šikovně, že ji překryje látka jejích světle červených šatů. Spíše šlo o podprsenkový top s mnoha koženými pásky a něčím jako obojek okolo krku a sukně, která byla doplněna o krátké bokové kraťásky a stejné pásky sahající k pasu nad látku a k nim byla u pasu připevněna nadýchaná, poloprůsvitná sukně, která byla jen po bocích a vzadu. Předek byl odhalený. Černé vlasy jí spadaly na záda a paži o niž se opírala a volnou rukou si ke rtům přitáhne sklenici vína. Tohle budou další skvělé narozeniny.*
*O tom že má Dee narodeniny a chistá velkú oslavu sa dozvie z plagátov ktoré sú rozvešané po meste na každom rohu. Aj napriek tomu alebo skôr kvôli tomu čo sa okolo nej teraz deje sa tam rozhodne prísť. Hodí na seba koženú vestu na ramienka krátku dosť na to abi odhalovala bruško a dlhé kožené nohavice. Obidvoje čiernej farby pobité kovovími cvočkami a prackam. Obuje si topánky s hrubou podrážkou a vystuženou ocelovou špiškousiahajúce nad členky. Neobtažuje sa zakriť sa ilúziou takže sú vidieť jej špicaté uši trávovo zelené oči a biele vlasi z ktorích má niekolko prameňou zafarbených na čierno. Pri vstupe do upírského baru kde sa podla letáka má oslava konať nemá žiadne problémi ale pred vstupom do samotnej sáli ju zastaví mlado vyzerajúci čarodej v čiernom obleku a starostlivo ju prehladá.* /Ešte že som zbrane nechala doma. Teda až na prach a môj prsteň./ *Pomyslí si keď na ňu ochrankár kívne že môže ďalej. Pekne sa ne neho usmeje a vstúpi do sáli. Keď vojde a dvere sa za ňou zatvoria chvílku posrojí a všetko so pozorne obzrie. Od stolou s jedlom pri jednej stene cez pohodlné kreslá a baldachýny roztrúsené po miestnosti až po samotnú oslácenkiňu. Ktorá sedí na vyvísšnom mieste s pohárikom vína v ruke ako královná sledujúca svojich poddaných. Lyria sa pri pohloade na ňu krivo usmeje. nich iné od nej ani nešakala.* /Vyzerá krásne./ *Povie si keď ju prejde pohladom a zamieša sa medzi ostatných hostí. Oslava ešte len začína ale už teraz je hojná účasť hostí. Prechádza medzi hostmi medzi krorími sú hlavne podsveťania ale videla už aj niekolko civilov a nierne sa vlní v bokoch do ritmu hudby. Servírke ktorá ide práve okolo vezme z podnosu brúsený pohár plný šarlatovo červeného nápoja a privonia si k nemu keď neucíti alkohol napije sa.* /Hmm... Dobrota. Neskôr sa budem musiť spítať čo to je./ *Povie si a ďalej pokračuje k stolom z občerstvením.*
*Prsty si projel své vrabčí hnízdo na hlavě a uvolněně si oddychl. Jeho pohled spočínal na obrazovce mobilu. Dnes se konala oslava narozenin jedné z místních čarodějek, ale jelikož on se vyznal v New Yorku jako Španěl v Portoriku, potřeboval někoho, kdo s ním půjde. Vůbec poprvé se dožadoval pomoci. Nakonec se mu podařilo Triss, jeho dá se říct „zachránkyni", přemluvit. Ačkoliv to vypadalo spíš jako přímo prudění, za něž ho někdy asi zabije. To ovšem byla daleká budoucnost, k níž bude zas o krok blíže jedině, když se rozloučí s Gideonem a Sebastianem a odejde z baráku na místo, kde ho měla dlouhovlasá čarodějka vyzvednout. Na místě ještě pak pozdravil Nathanaela, kterého se Triss zjevně rozhodla vzít s sebou. Při té zimě se div úplně nezavrtal do bundy jako eskymák do kožichu. Byla chyba si přes tu polorozeplou košili hodit pouze bundu. Div si za to v hlavě nedal facku. Tu by si i vlastně docela zasloužil. Ale nač se zdržovat násilím venku, když si tou nevymáchanou hubou rovnou otevře dveře vedoucí k dalšímu průšvihu. Naštěstí už na to byl zvyklý. Během cesty ovšem neřekl ani slovo. Šel mlčky a jediné, co by se dalo tak nějak slyšet byly jeho kroky. Před vstupem se náhle zastavil, otočil se na patě ke svým společníkům.* Děkuju, že jste mě sem zavedli. *Kývl. Své ruce po tlesknutí spojil dohromady.* Budu rád, když půjdete se mnou dovnitř, pokud se teda nechcete vracet zpět domů. Nenutím vás. *Vychrlil ze sebe. Jeho štíhlá ruka mu opět zajela do vlasů, zatímco ta druhá přestala sbírat látku bundy a schovala se do kapsy upnutých černých džín. Vevnitř je ale nechal jít po svých, pokud teda vůbec do budovy s ním vešli. Okamžitě zamířil přímo k baru, kde by si mohl prohlédnout nabídku drinků a rovnou si i objednat. Bundu si už svlékl a pověsil ji na věšák u dveří, tudíž prostorem prošel s části odhalení hrudí. Okolo krku mu visel nejeden náhrdelník, ruce plné náramků a nehty zbarvené do černa. Mimo to kromě pih zdobily jeho obličej tmavější stíny s jednoduchými linkami. Rohy samozřejmě překrývala iluze, kdyby náhodou se tu objevili civilové bez zraku.*
*Triss byla chvilku zmatená, co po ní nový čaroděj chce, ale nakonec pochopila. Nebyla si jistá, zda chce zrovna lézt do klubu upírů, ale nakonec...bude tam mít Natea a Hirama a pořádá to čarodějka, tak zřejmě to bude bezpečná akce. Kývne mu na to a na jeho žádost ukecá i NATEA.*Ahoj murcialágo.*Pozdraví svého kamaráda a prohrábne si vlasy.*Zdravím, Hirame.*Energie se jí po rychloodvykačce vracela jen pomalu a vrátila se jí určitá paranoia a úzkost kdy zase ztratí kontrolu. A taky noční můry. Ale zvládala to poměrně dobře, s tímto se nějak dalo pracovat, i když se cítila nevyspalá a mnohdy emočně plochá nebo v depresi. To ale asi po prudkém vysazení nebylo nic zvláštního, stejně jako touha po další pilulce štěstí, která ji zase uvolní a rozesměje. Čekala, zda Nate splní svůj slib z února a na další picí akci ji opije. Dovedou HIRAMA až tam a přikývne na jeho díky.*Není zač.*Jen mu kratince položí ruku na rameno a pak ho nechá jít dovnitř a otočí se na svého nejlepšího přítele.*Půjdeme tam?*Zeptá se, ale dá si záležet na neutralitě, aby jeho rozhodnutí neovlivnila. Na sobě měla jen jednoduché oblečení v podobě černých džín s vysokým pasem, přes to dllouhé triko do půlky stehen s motivem tolik známým pro košile - černofialovou šachovnicí, k tomu kanady a kožená černá bunda. Vlasy jí volně splývaly do půlky zad skoro a konečky z rozmaru zahalila do tmavě fialové barvy pomocí magie, aby někam posílala trošku energie a tolik jí neupouštěla. Vlasy si prohrábne, jakoby jim dávala nějaký řád a pousměje se.*
*Nate se ušklíbnul na SMSku, co mu Triss napsala.* /A tentokrát pít budeš?/ *Zajímá se pobaveně, když se zeptá Tiny, zda by ji nevadilo pohlídat dvojčata, že někam zamíří s Triss. Po jejím souhlasu, který byl tvrdě uplacen velkou částí nové knihovny, se Nate obleče do riflí, trika a košile, na což hodí bundu. Po letech vytáhne z garáže svou motorku a vyrazí na místo, co mu Triss napsala.* Nazdar, hermanita.. Kde že to má teda být? *Rozhlédne se zvědavě kolem, když nevidí v okolí žádný klub. Pozvedne obočí, když pozná příchozí osobu.* Čau.. *Ušklíbne se poté.* Nemáš mi náhodou co vysvětlit? *Nakloní hlavu lehce na stranu, když si ho prohlíží s vševědoucím úšklebkem a pak se koukne na Triss, aby věděl, odkud vítr míří. Sleze z motorky a dál ji vede vedle sebe, když míří ke klubu. Tam ji na parkovišti zaparkuje a přidá se k oběma už bez ní.* Skončí to jako posledně? *Uchechtne se Nate pobaveně na její slova, ale potom přikývne a zamíří dovnitř.*
*Když mu Lexi zamávala s pozvánkou na nějakou párty kterou našla na ulici přišlo mu to zvláštní. Kort když se tlemila nad tím, že to bude nějaká dungeons and dragons party. Protože tam zmíňují čaroděje. Adrienovi se nechtělo vážně ne, ale Lexi ho perfektně přesvědčila. Tak se vydali metrem na ten večírek. Nebyl si vůbec jistý jestli nemají koupit nějaký dárek, když je to narozeninová oslava, jak se dočetl na pozvánce. Proto ještě naléhal na Lexi, ať koupí aspoň dárkový koš s nějakými pochoutkami, aby tam nešli s prázdnou - ikdyž ani jeden z nich osobu neznali. Když dorazili na místo akce tak se Adrien jen koukl na Lexi, která se celkem mračila.* Co je? *Zeptal se ona jen zakroutila hlavou ve znamení, že to nemá řešit. Když na ně přijde řada u vstupu, tak se na ně ochranka jen nechápavě podívá.* Dárek pro oslavence? *Jeden človek z ochranky jejich dárek vezme a Adrien má chuť na něj zakřičet, ať to nevyhazuje, že je ten koš stál skoro 70$. Ale muž ho jen vezme do zadu a pustí je. Lexi jen pokrčí rameny a už už táhne Adriena do davu.* Lexi nemyslíš, že jsme trochu... nevhodně oblečený? *Zeptá se, když vidí co lidé mají na sobě...Lépe řečeno co nemají na sobě. Někteří vypadali jako kdyby utekli z mola z fashion weeku. Jiný vypadali dočista nazí.* Lexi, myslím, že tohle je trochu vybraná společnost a my tu asi nemáme být! *Prohlasil a Lexi se na něj jen otočila.* To by nebyly po městě poházané pozvánky, kdyby to byla jen vybraná společnost. *Adrien se jen podíval na ty kusy látky, kteří měli oblečené a pak na sebe. On sám měl tričko a nad něm košili a nějaké kalhoty. Vypadal obyčejně až to bilo do očí. Lexi na druhou stranu měla svoji koženou bundu s nápisem, který si na tu bundu kreslila sama a pak své typycké oblečení i ona sem pasovala víc než on. Hned jak došli k baru Lexi oběma objednala panáka. Adrien se jen zamračil a když je dostali tak ho vypil.*
*Maddie sleduje, jak lidé přicházejí a klub se postupně plní, zatímco ona zůstává na svém vyvýšeném místě. Zahlédla pár známých tváří, víle s níž se dokonce jednou pomilovala, přikývne ladným pohybem, jakoby schvalovala její přítomnost zde. Zjemní to však úsměvem, který mohl být jako pohlazení motýlích křídel - hedvábně jemný, milý. Podívá se k baru, kde na její žádost prozatím rozdávali welcome drinky bez magického účinku. Dnešní barmani byli v obsazení dvou čarodějů - zrzavé, pihaté a modrooké Lillith, které nemohlo být naoko více než pětadvacet, ačkoliv opak byl pravdou, tmavovlasého, modrookého a v mnoha ohledech dokonalého muže bez vady na kráse, snad jen příliš šlachovitého, Tierneye - a tmavovlasé víly, jejíž oči byly bez iluze naprosto černé, jako oči démona. Pro klid přítomných však měla iluzi bělma, alespoň. Elvenya z nich byla paradoxně nejvyšší, ale také působila nejvíce křehce. Špičaté uši jí vyčnívaly z vlasů, ačkoliv civilové bez Zraku to nemohli vidět. Pro podsvěťany to ovšem mohlo být příslibem dobré zábavy, když drinky míchá víla, které na to obecně měly cit, jak se zdálo. */Lillith, začneme s magickými nápoji, už se začínám nudit. Klidu jsme si užili dost. Chci drama, akci, zábavu...chci chaos./*Řekne telepaticky zrzavé čarodějce, které se jen zableskne v očích a její vlčí ouška, která pro civily vypadala jako pouhá čelenka, se nepatrně sklopí, jak zareagovala bez jediného pohledu na rozkaz a zřejmě ho poslala dál. Maddie poklepe na sklenici a nechá spoře oděné, najaté číšníky, co se z místnosti za barem objeví v ozdobných trenýrkách a nahoře bez v případě mužů, či se zdobnou podprsenkou, které košíčky propojoval zlatý řetízek, a k tomu minikraťásky z lesklé látky u žen, aby s pár z již připravených nápojů proklouzli mezi hosty a nabízeli jim další drink, který byl stejně jako všechny ostatní na účet hostitelky.*
*Kill si prohlížel nerozhodně plakát na oslavu narozenin nejvyšší čarodějky Bronxu. Tušil, co bude asi obsahem zábavy. Nebyl včerejší. Přesto se však nakonec rozhodl do klubu vydat. Alespoň na chvíli, popřát oslavenkyni, popovídat si a odejít. Stejně měl dneska v noci ještě hlídku, na kterou musel dorazit, takže to ani tak na velké zdržení neviděl. Navíc nebyl na tyhle trochu šílený akce. Stačily mu večírky Lady Seymour a i ty minimalizoval co nejvíc, to šlo. Zastavil svým autem kousek od klubu, který byl napsaný na plakátu, zajistil ho, vypnul motor, vystoupil a zamknul, načež se vydal dovnitř. Na sobě neměl nic extra, jen rifle, triko a šedý delší kabát, jelikož byl připravený se hned po dojezdu na stanici převléknout. Sotva vejde, tak se malinko zarazí nad počtem tolika lidí, ale jako vždy se ve společnosti brzo obrní a vyrazí najít oslavenkyni. Taktéž ho do nosu udeří upíří zápach, ale moc se nad tím nepozastavuje. Bylo mu jasné, že tu bude.* Ne, děkuji.. Jsem tu jen krátce.. *Odmítne nabízený drink slušně od jedné z číšnic a raději ani nezačne přemýšlet nad tím, co měla na sobě, protože to by hodil hned zpátečku a zmizel.*
*Príde k stolom s jedlom a vyskúša niekolko dobrôt pre výli nad ktorími uznanlivo pokíva hlavou.* /Skye si musela najat výlieho kuchára alebo tak niečo. Je to výborné./ *Povie si a otočí sa k stolom chrbtom. Zrovna keď sa v dave hostí začnú objavovať sporo odený muži a ženy ako obsluha. Ako si prezerá hostí zrak jej padne na mladého muža ktorí sa tvári trochu nervózne a rozpráva sa s ženou v kozenej bunde a modrími vlasmi.* /Ale že bi civil? Toto bude zábava./ *Uškrnie sa nezbedne, najbližšej servírke vezme z podnosu dva poháre a vikročí k mladému mužovi a jeho priatelke.* Čaute, ako sa vám tu páči? *Pozdraví veselo ADRIENA a jeho spoločníčku.* Nedáte si trochu so mnou? *Spíta sa a podá ADRIENOVI a mladej žene poháre s Bloody Mary. Nechá ich ale na pol ceste k nim abi sa sami rozhodli či si ich vezmú.*
*Na místě srazu pozdravil nejen Tris, ale i Nathanaela, na nějž se tázavě podíval.* Jestli to bylo mířeno na mě, myslím, že ne. Nebo nepamatuju si, že bych ti nějaké vysvětlení dlužil. *Zapřemýšlel ještě na místě, než se dal do chůze.* Možná jsem zapomněl něco naposledy říct? Už je to skoro měsíc, takže těžko říct. *Mikne rameny, načež se opět pokrčí a zavrtá do bundy. U vstupu do klubu pak poděkoval za doprovod. Na čarodějčiny slova následně jen kývl a zmizel jí a Nateovi z dohledu. Pokud se rozhodli zůstat, nerad by je otravoval. Ostatně se chtěl nejdříve hlavně napít, než se začne s někým bavit. Proto taky zamířil hned k baru, u nějž si objednal jeden z drinků.* Jednoho panáka švestkovice. *Když uviděl v nabídce i pálenky, rozhodně se nedíval na ostatní. Došlo mu, že to nebude stejné jako v jeho domovské krajině. Možná to bude dokonce lepší, uvidí se.*
No...drž se pevně...v nočním klubu pod sídlem klanu upírů.*Ušklíbne se a potom se podívá na Hirama.*To jsem nezmiňovala...Nate je taky čaroděj.*Zazubí se a vydá se s Nateem i Hiramem na cestu, načež pokrčí nechápavě rameny.*Na mě nekoukej, nevím, co očekáváš.*Zasměje se a nechává jejich konverzaci mezi nimi, až dokud se s Hiramem prozatím nerozloučí.*Myslíš líbání nebo to, že jsem nemohla pít? Dnes pít můžu.*Cukne jí koutek do úšklebku a rozhlédne se. Poté, co je zkontroluje ochranka kvůli zbraním se dostanou dovnitř. Na vyvýšeném baldachýnu spatří nejvyšší čarodějku a nad tou ironií se uchechtne.*Nečekala jsem, že skončíme na akci nejvyšší čarodějky Bronxu.*Ucukne pohledem před obnaženým ženským tělem a obratně se jí uhne z cesty a odmítne drink, který nese. Raději si zajde k baru a objedná si klasicky whiskey jen pro sebe, jak neměla ponětí, zda si Nate nevezme něco z jejího podnosu. Až když před ní drink přistane, tak se po NATEOVI zase rozhlédne.*
*Nate se uchechtne.* Velmi zajímavá volba pro párty čarodějky.. *Zkonstatuje, než se k nim připojí HIRAM.* Jo.. Tak nějak.. A ty taky, jak jsem se dozvěděl od Triss.. *Dodá k Trissiným slovům a sleze z motorky, kterou poté vede vedle sebe. Dojdou až ke klubu, kde motorku zaparkuje a vejde dovnitř.* Myslel jsem to první.. *Uchechtne se pobaveně na její dotaz, ale spokojeně přikývne nad tím, že dnes už pít může. Vejde po kontrole dovnitř a rozhlédne se, načež se po TRISSINÝCH slovech koukne kam ona a ušklíbne se.* Však už jsi na jedné její akci byla, ne? *Pronese a pak už Triss následuje k baru. Nápoje od číšníků odmítá a na baru si objedná klasiku stejně jako Triss vedle které se postaví a jakmile jim oběma přistane drink, tak ji ho zvedne k cinknutí.* Tak na co je to tentokrát?
*Adrien se rozhlíží po clubu a vidí, jak Lexi váhá s panákem, který do sebe nakonec taky kopne.* Co je s tebou? *Zeptý se jí a ona jen nakrčí nos.* Smrdí to tu jak zdechlina! *Prohlásí až se pár lidí otoči a někteří se na ni zamračí jako kdyby je snad urazila.* Já nic necítím, možná je to jen něčí parfém. *Navrhne a Lexi jen pokrčí rameny. Adrien tu nikoho kromě Lexi nezná, rozhlíží se po klubu a prohlíží si to všechno.* Tenhel klub vypadá dost luxusně mám pocit, že jsem se měl víc vyfiknout... nebo si neoblékat nic. *Koukne se na nějaký pár, který je téměr uplně nahý. Lexi se jen zasměje a zakroutí hlavou.* Všimls sis toho tmavovlasého barmana? Je to docela kus, že? Je úplně nádhernej, je to jako kdybych se dívala na dokonalost samo... až na ty oči asi má čočky. *Adrien se otočí, aby se na barmana podíval. Prohlížel si ho dost dlouho na to, aby to bylo vhodné. Ten barman byl opravdu nádherný. Jenže nevěděl jak to s očima Lexi myslí, jemu se zdáli naprosto normální.* Mám chuť ho nakreslit...*Podotkl Adrien a pak se kousl do rtu.* Ale obávám se, že takovou krásu bych nedokázal nakreslit, nikdy v životě. *Lexi se na něj ušklíbne a on hned začne kroutit hlavou.* Notaaak nebuď srab, tohle je New Yorku bejby. *Rýpne do něj loktem.* Běž si říct o číslo a pak ho můžeš nakreslit. *Tohle přemlouvání neměl rád a jen nesouhalsně zakroutil hlavou. Když k nim přijde moc pěkná dívka, ještě nezná její jméno ale je to LYRIA, je vlastně rád za to, že je takto vyrušila. Jinak by nejspíš byl Lexi dokopán ať tam jde.* Ahoj, dobrý co ty? Je to tu dost...výrazné. *Hledal to správné slovo, kterým by othle popsal. Když jim nabídne drinky Adrien se zamračí. Tohle něčím smdělo a všiml si, že se to Lexi taky nezdá.* Ne díky, moje přítelkyně nám zajde k baru. *Řekne rozpačitě a koukne se na Lexi, která se začala hned tlemit na slovem přítelkyně. Takže tímhle způsobem půjde dnešní večer. Pak se otočí na Adriena a prsty u hlavy ukáže znat "rozkaz kapiatáne" a vypaří se k baru zatím co Adrien zůstane s neznámou sám.* Jsem Adrien. Jak se jmenuješ ty? *Zeptá se a snaží se nebýt moc roptýlený tím, jak kolem kráčí číšníci, téměř nazí.* /Kdy se tu ti objevili?/ *Otočí se, aby viděl Lexi a všimne si že se vypavuje s tím barmanem a ještě ukazuje směrem na Adreina.* /Kurva./ *Raději se otočí zpátky k dívce.* Víš čí je tohle oslava? Já s Lexi jsme viděli pozvánku někde na ulici a Lexi řekla že sem zajdeme. *Vysvětlil a snažil se trochu kroutit do rtymu písniček. Všimne si jak se Lexi vrací se dvěma stejně vypadajícímí drinky. Když přijde k nim znova všimne si i lístečku mezi prsty.* Jednou BLUE LAGUNE pro pána i s číslem, můžeš mi poděkovat potom. *Mrkne na Adriena a on si o ní vezme drink i lísteček, který schová do kapsy. Pití se hned pořádně napije.*
*Maddie se jen rozzáří nad tím, že zatím vše vychází jak má a lidé si začínají rozebírat a pít drinky, takže se dostavují první účinky. Zatím je to vše ale takové nenápadné, nevinné. Zdá se, že barmani dávali lidem do rozjezdu účinky, které nebyly tak nápadné. Nebo jen ti co měli ty nápadnější se ještě nenapili? Čarodějka spustí nohu z baldachýnu a posadí se, načež se zvedne a párkrát lžičkou zaťuká o skleničku a ten zvuk nepatrně zesílí magií, aby ho nikdo nepřeslechl. Civilové si mohli myslet, že má v šatech schovaný mikrofon, což jim nebrala. Jen se nad tím v mysli ušklíbla. Počká, až se všichni utiší a usměje se, načež přátelsky roztáhne ruce.*Vitejte při dnešním zajímavém večeru kdy bude možné cokoliv. Nezalekněte se a dobře se bavte, pijte seč můžete a jezte, co hrdlo ráčí. Všeho je dostatek! Děkuji za to, že jste dorazili a užijte si zábavu.*Prohlásí vědoucně a všem pokyne číší, čímž je přivítá. Přípitek k narozeninám bude klasicky později, až se zábava více rozproudí. Sejde po schůdcích dolů a vmísí se mezi lidi, až se dostane k baru.*Lillith, pak mi oznamuj, kdyby něco docházelo, mám propůjčený klíč od skladu s alkoholem, jen pak musíme vše doplnit.*Řekne čarodějce, když se zlehka opře o bar a a po pootočení hlavy zaznamená čaroděje HIRAMA. Ne, že by v ten moment věděla, že je čaroděj.*Dobrý večer, přeji. Bavíte se zatím dobře?*Zeptá se pobaveně, protože jí zrzavá barmanka telepaticky řekne, co byla jeho objednávka. Účinky ale byly nahodilé a nepamatovali si je ani oni. Dopije zbyteček vína a poklepáním o hrdlo sklenice a desku barového pultu si poručí další víno.*
*Zatímco hledá Maddie, tak najde ještě jednu známou tvář a pro zatím se vydá za ní.* TRISS? *Osloví ji, aby věděl, že se nespletl, načež si všimne, že má společnost.* Ohh.. Pardon.. Nevšiml jsem si vás.. Doufám, že neruším.. *Pousměje se, než se otočí přímo na Triss.* Chtěl jsem vás jen pozdravit.. Nečekal jsem, že vás tady potkám.. *Nadhodí se slabým úsměvem, načež se ještě rozhlédne, až zaregistruje Maddie. Teď, když už ví, kde je, se otočí ještě na několik minut k momentální společnosti, než zaslechne její proslov a poté se mu ztratí v davu.* Ach.. Zdá se, že ta, které jsem přišel popřát mi zase zmizela z dohledu.. *Prohodí pobaveně.*
*Nad jeho výrazom sa uchechtne.* Výrazné nieje to správne slovo verte mi že ste zatial nič nevideli. *Tajnostskárski na ADRIENA a LEXI žmurkne. Odloží drinky ktoré im ponúkla na podnos okoloidúcej servírke a zbehne usmiatu LEXI pohladom zatial čo ide k baru. Keď sa jej ADRIEN predstaví elegantne sa mu ukloní.* Som LYRIA. *Odpovie a sleduje jeho pohlad až k jeho priatelke ale jej počínanie nijak nekomentuje. Chití ADRIENA za ruku nasmeruje ho k miestu kde sedí DEE a vistretou rukou ukáže rovno na ňu.* Oslávenkiňou je najviššia čarodejnica Bronxu MADDIE COLBAN. A môžem ti zaručiť že tu zažiješ veci ktorím sám nebudeš chcieť uveriť. *Pozrie na LEXI ktorá sa medzitím vrátila s ich nápojmi a zrejme počula aj to čo povedala o DEE. Ale to už čarodejnica vstala a predniesla uvítací príhovor. *Keď skončí a odíde k baru znova sa otočí na ADRIENA hovor si o nej čo chceš ale tá baba má štíl. Predstavím vás ak chcete. *Povie s nadvihnutím obočím.*
To uvidíme, zda se bude opakovat. Ale jestli se tu objeví Malachai tak bych neriskovala. Už tak, že se s Maddie zrovna dvakrát moc nemusí.*Zasměje se a přikývne na NATEOVA slova.*Jo, jo. Na tom maškarním plese v Pandemoniu a byla i u Zacharieho na té akci.*Přikývne ještě jednou a objedná si u baru pití, načež si s Nateem cinkne, aby si připili.*Na zábavný večer, kdy nás nepřijde zabít Kai?*Nadhodí pobaveně a ještě zkontroluje telefon a ze zvyku napíše, že je vpohodě na akci v B+, ale jsou tam čarodějové, co to tam hlídají a nemusí se bát. Těsně předtím, než se napije ji zarazí hlas, tak sklenku odtáhne od svých rtů a otočí se za hlasem.*KILLIÁNE.*Usměje se na vlkodlaka od policie, který ji přišel pozdravit a podívá se na NATEA.*Taky bych Vás tu nečekala. Nezdálo se, že by toto byl typ akce pro Vás?*Na konci tázavě zvedne vysvětlení, jakoby se ptala, co ho vedlo k tomu zde přijít.*Toto je můj kamarád Nathanael Donum...a toto je můj známý Killián Seymour.*Představí oba muže, aniž by dala jakkoliv najevo napětí z toho, že seznamuje Natea s člověkem s nímž se omylem políbila. Jestli to zjistí, tak jí to dá sežrat.*Myslím, že zrovna ji ani v davu nepřehlédnete...*Zamumlá a skryje úsměv do sklenice z níž se [link src="napije.Dva"] loky v ní zmizí jako nic a Triss nad kvalitním alkoholem nakrčí na moment nos, jak ji zapálí v hrdle a odkašle si, protože se jí nějak sevře. Ale ani to nepomůže.*/Špatně se mi dýchá./*Napadne ji najednou a zamrká. Párkrát se zhluboka nadechne a ošije se. Po chvíli dokonce zalapá po dechu a párkrát si potáhne za košili. Začínala vypadat trochu vyplašeně.*Nezdá se Vám, že tu chybí vzduch? Nejsou tu žádné okna...*Zamumlá zničehonic a znovu se plytce několikrát nadechne a promne si spánky.*/Ne, ne, ne...takhle začínají panické záchvaty...tohle ne../*Napadne ji a začne se poněkud dezorientovaně rozhlížet po dveřích na záchod, kde by se před tolika lidmi ukryla. Myšlenka na maličký prostor v ní ale vyvolá zničeho nic naprostou hrůzu.*/Ne, ne. Záchod ne./*Polkne si pro sebe a dopije, jakoby to mělo něčemu pomoci. Místo toho se to jen zhorší a Triss se z hrdla ozve náznak zakňučení, skoro jako parodie na štěně. Vzhledem k tomu ale, že vypadá vystrašeně a z jejího těla unikne silnější poryv magie, je tento dojem velmi rychle vyvratitelný. Musela odložit skleničku, protože se jí ruka začne třást.*
*Nate se uchechtne.* To ani nic nestihneme, jestli se tu objeví.. Luskne prsty a budu dead.. *Pronese prorocky, ale pozvedne nejprve obočí nad tím, že Kaie Maddie nemusí, než se ušklíbne.* Pochopitelně.. Kdo ho taky musí? *Položí řečnický dotaz a zamíří k baru, kde si objedná.* Jop.. To bych bral.. *Zasměje se a přiťukne si, než si ze skleničky odpije. Na rozdíl od Triss, totiž KILLIÁNA zaregistruje až pak. Polkne a zvědavě nakloní hlavu na stranu.* Tvůj známý? A kde jste se seznámili, jen tak mezi námi? *Zeptá se, načež se zarazí.* Co to bylo? Proč se to rýmovalo? *Pronese znova, načež se zamračí na skleničku.* No bezva.. To budu teď jako rýmovat? Jak dlouho to bude trvat? *Otočí se zamračeně na barmana. Vyčkává na odpověď teda alespoň do doby, než vedle něj začne Triss plašit.* Co se děje? Nějak se tvoje tělo chvěje.. *Zajímá se a pro sebe si zavrčí nad tím hloupým rýmováním.* Ovšem že tu nejsou okenice, když upírovi ublíží jiné než světlo měsíce.. Ale to jsi přece věděla předem, dřív než jsi vešla hlavním vchodem.. *Sleduje ji, jak začíná panikařit, zatímco v hlavě proklíná účinek nápoje.*
*Adrien se jen zamračí na dívku, kterou k nim přišla.* Těší mě. *Potřese si s ní rukou a sleduje Lexi, jak jde k baru a snaží se jí naznačit, a%t si sakra s tím pití pohne, protože se Drien necítí vůbec dobře. Ani po tom jednom panáku, kdy by měl být trochu uvolněnější. Koukne se na Lyriu, když ho vezme za ruku a ukáže jí na mladou ženu, která má krátký přednes předevšemi. Všichni ji slyší.* /Asi má na šatech takový ten malý mikrofon.../ *Napadne ho hned a při slovech Lyr se na ni nehcápavě podívá.* Nejvyšší čarodějka Bronxu? To máte nějké tituly z dungeons and dragons? *Zeptá se nechápavě a když vidí Lexi pohledem jí poděkuje a vezme si pití a začne ho hned pít.* Uhm ne díky Lyr, myslím že půjdem tancovat s Lexi nebo tak. Těšilo mě. *Drien chytí Lexi pod pažou a hned jí táhne pryč.* Slyšelas to? Prej nějaká čarodějka bronxu nebo co. Tihle lidi co hrají DnD jsou fakt magoři! *Prohlási a napije se svého pití tak, že mu zbývá asi jen poslendí čtvrtka. Jaksi mu to pití až moc chutná a pije se mu moc snadno. Něž stihnout dojít k baru tak to stihne vypít. ROzhlédne se a všimne si dvou mladých lidí NATEA A TRISS. Hned rukou začne bouchat do Lexi.* Lexi, Lexi, Lexi to jsou ti z toho novýho filmu! Byli jsme na tom v kině! Pamatuješ?! *Koukne se na ni a ona se ohlédne a zazubí se na něj. Ale už mávla na barmana a objednala si dva SEX ON THE BEACH a během chvíle je má i před sebou a jeden podá Adrienovi. Hned se napije.* Jen běž za nimi broučku. *Zazubí se na něj a Pohladí ho po paži a Adrien se hned nadšeně jak malé dítě zazbí s rozejde se k nim.* Ahojte! Vím ,že mě neznáte ale uplně jsem si zamoloval váš film! Nechcete podžet třeba pití, bundu nebo vyčisti boty? *Zeptá se nadšeně.* Klidně vám koupím další rundu pití. *Prohlásí a začne hned objednávat vodky.*
*Úsměv TRISS oplatí, načež přikývne.* Já sebe taky ne.. Ale znám se s nejvyšší čarodějkou z její akce a chtěl jsem ji popřát, než odtud odjedu na hlídku.. *Odpoví ji. Následně se otočí na mladíka u ní a přikývne.* Těší mě. *Pronese a nabídne mu ruku, načež pozvedne obočí nad jeho rýmováním. Posléze zareaguje stejně jako on a koukne se na jeho pití, načež se zatváří uvědoměle a vrátí se pohledem k Triss, aniž by zodpověděl jeho rýmovanou otázku.* Za chvíli ji určitě najdu.. Jak se jinak máte? *Zajímá se, ale to už Triss začne panikařit. Chvíli ji sleduje i marné pokusy NATHANAELA z ní dostat nějakou odpověď.* Odveďte ji na čerstvý vzduch.. Hned.. *Poradí mu, načež se slabě zamračí na dalšího mladíka, co jim zastoupí cestu.* Pan BENNETT.. To je zajímavá náhoda.. *Založí si ruce na hrudi, když se zamračí na skleničku v jeho ruce. Věděl, že je mladík nezletilý.* Pro dobro vaše.. *Podívá se za jeho záda, kde zahlédne modré prameny.* ..i vaší kamarádky doufám, že se jedná o nealkoholický nápoj.. *Pozvedne obočí a sjede ho pohledem, načež se ještě na chvíli po jeho slovech zaměří na dvojici Triss a Natea. Neměl ponětí o tom, že by hráli ve filmu. Nesledoval moc nejnovější filmové počiny, pokud nešlo o opravdu skvostná díla.*
*Triss se zasměje, když Nate začne rýmovat.*Potkali jsme se na akci od Maddie.*Kývne k nejvyšší čarodějce, jenže potom se sama napije a její nálada se rázem změní, takže Killiánovi už neodpoví a nepomůže tomu ani mladík (ADRIEN), co se k nim přimotá. Začne se cítit stísněně. Hlava se jí trochu zatočí a Triss automaticky vyhledá Natea o kterého se opře a poněkud úzkostlivě se k němu přitiskne jako k záchrané kotvě. Překvapivě zareaguje na to, co se jí ptal a přiloží mu ruku ke spánku a na moment s ním sdílí svoje úzkostlivé pocity, než se stáhne, protože se na to nedokáže soustředit.*Je tu strašně těžký vzduch.*Řekne a nohy se jí podlomí. Sklenice třískne o pult a několik očí se k nim na moment otočí, ale za chvíli si hledí svého. Číšník, jehož číslo měl ADRIEN se k nim přitočí s trochu starostlivým pohledem, protože Maddie nechtěla žádné rozboje a nakonec Triss přisune sklenici čisté vody, protože sám cítil její magii, která se ve stále větších poryvech uvolňovala.*Napijte se. Udělá se vám lépe.*Pobídne ji a Triss po sklence okamžitě sáhne a čisté ledové vody se napije a opře si ji o čelo. Hlava ji třeštila jako po záchvatu a díky bohu za upití, jinak by díky třasu rozlila vodu. Nějak tak se cítila u té své "odvykačky". Malachaiovi se teď nevyhýbala, ale cítila se sakra trapně, když ji držel v teple během zimnice, srážel jí horečku studenými obklady, držel vlasy, když musela při odvykání vyzvracet jakékoliv jídlo, či pití, co jí připravil. A raději se k tomu tématu nevyjadřovala. Starost a nelibost v jeho očích, že mu to uniklo i když byla u něj byla znatelná a nestála o další hádku, když teď byla zesláblá ještě. Ještě chvíli úzkostlivě sleduje lidi i strop, zda náhodou nespadne, nebo stěny, zda se všechno nesmrskává, ale skutečně se jí po chvíli začne dělat lépe. Zhluboka se trochu nadechne a ohlédne se na barmana, aby poděkovala a odsune sklenici po whiskey dál od sebe.*Znovu už neeee....copak nestačilo, když tuhle akci jednou pořádal Malachai?*Zamumlá si pro sebe a promne si kořen nosu.*Už je mi líp.*Řekne pak a vymaní se mu.*A taky bylo líp.*Ušklíbne se na Killiána v odpovědi na jeho otázku a otočí se na příchozího mladíka a nasadí co nejvíce pohodový výraz, aby ho neodradila.*Ahoj, to nás těší...a jak se jmenuješ?*Zeptá se klučiny s jemným úsměvem, i když se cítila po tomto zážitku s whiskey poměrně vyšťavená.*/Whiskey už dnes nepiju./*Napadne ji.*
*Zamračí se na TRISS poté, co se zasměje, jak začne z donucení rýmovat.* Jestli se pokaždé, co promluvím, budeš takhle smát, tak se s tebou přestanu bavit ni psát.. *Zabručí otráveně se založenýma rukama. Pozvedne zvědavě obočí ohledně akce oné čarodějky.* Zdá se mi to nebo ne, že ses dost bavila na té akci pitomé? A ani ses neobtěžovala, aby jsi mi pozvání poslala.. *Odfrkne si a je uražený. I za to rýmování. Alespoň teda do chvíle, než Triss začne plašit. Obejme ji a přitáhne k sobě, když se k němu přitiskne. Vzhlédne ke KILLOVI a přikývne na jeho radu, načež začne od sebe lehce Triss odtahovat, aby ji pobídl k chůzi, ale to už se na ně otočí barman. Zatímco Triss pije, tak se on otočí na ADRIENA.* I když mi ta pozornost lichotí, a normálně bych nebyl proti, tak teď nemám čas se ti věnovat, když Triss začala sama se sebou bojovat.. *Odpoví mu ve verších a čeká, jestli se Triss udělá lépe po onom nápoji. Když se tak stane, tak si vnitřně oddychne, ale pozvedne obočí, nad jejími slovy.* Co znova ne? Jakou akci pořádal Malachai? Jen tak na okraj, jeho nápady by měly být zakázané.. *Zajímá se. Uvolní ji objetí, když se mu začne vymaňovat, načež se pozornost vrátí na klučinu, kterého si už všiml i Killián a očividně ho znal.*
*Všimne si, že je ta holka ta herečka co hrála tu holku ve filmu trocha mimo, ale je mu to naprosto jedno.* Ne ne já rád udělám všechno co potřebujete. *Řekne a pořádně se napije svého pití a cítí jak je dost silný.* /Sakra tady v to klubu míchají sakra řílý drinky./ *Napane ho hned a pak si všimne jak jde číšnice s miskou jahod a on ji vezme. Hned se natlačí k Nateovi.* Nenech mě tě krmit. *Řekne nadšemě a začne mu cpát jahodu do pusy. Ikdyž nechápe proč dělá přesně opak toho, co říká. Vždyť se o něj chce jen hezky starat, rozmazlovat ho jako spárvný fanoušek.* Nejmenuji se Adrien. *Prohlásí když se ho Triss zeptá na jméno a když před ně barman položí vodku tak jeden postrčí k Nateovi.* Nekoupil jsem to pro vás, tak nepijte. *Posrčí to pití k němu blíž.* Já nejsem nějaký popletený, proč nejsem popletený? *Snaží se mluvit, ale říká přesně opak toho co myslí. Napije se pití. Když uslyší hlas Killiana jen se na něj usměje.* Já vám sakra rád vidím pane Seymoure. *Zazubí se na něj, ikdyž o opravdu rád nevidí sakra proč řekl že ho vidí rád? Koukne se na své pití a pak na Killiana.* Jo je v tom chlast...*Pokrčí rameny.* /Sakra ale tohle jsem nechtěl říct./* V tomto pítí alkohol je. Ano sakra...*Začíná se do toho nějak plést Tak to vzdá.* A Lexi...*Otočí se, aby našel kamarádku, ale ta nejspíše zdrhla jen co si všimla Killiana.* Lexi tu někde asi je a je mi naprosto jedno co dělá. *Do háje co to mele, vždyť mu není jedno co Lexi dělá! A rozhodně neví kde ta holka je.*
*Přikývne na TRISSINA slova, kde se potkali, načež může jen sledovat, jak se čarodějka začíná hroutit. Poradí proto NATEOVI, aby ji odvedl ven a postaví se stranou,a by tak mohl učinit, ale to se jim pod nohy začne motat ADRIEN. V zájmu bezpečí TRISS a vlastně i jejího společníka, se proto postaví mezi ně a upotá mladíkovu pozornost. Pozvedne obočí nad jeho slovy a založí si ruce na hrudi. Podezřívavě si prohlédne jeho i jeho nápoj, načež se zamračí.* A zřejmě to nebude první alkoholický nápoj, že ano? Vidím to tak, že se se mnou teď svezete na stanici a zavoláme vašim rodičům, co vy na to? Stejně mám cestu do práce.. *Řekne mu a sundá ruce za založení.* Teď bych ti doporučil odložit tu sklenici.. *Otočí se ještě na Triss, když se vzpamatuje.* To je dobře, že je vám líp.. Omlouvám se, ale budu vás muset opustit, abych tady pana Bennetta doprovodil tam, kam patří.. *Omluví se ji a otočí se zpátky na mladíka.*
Ta akce někdy dva tisíce dvacet, kde byli všichni nejvyšší čarodějové a vílí král...*Odpoví mu, když už se pomalu vzpamatovává. Největší její překvapení je, když začne vnímat normálně a vidí fanouška, jak se snaží krmit Natea. Zadrží ale i úsměv a zeptá se hocha na jméno. Zmateně nakrčí obočí, ale vše jí dojde, když v obdobném duchu pokračuje i dál a u vodky nakrčí nos. Jestli byly nápoje magicky očarované, tak budou v háji. Rozesměje se, když řekne, že je to jeho první alkoholický nápoj, ale trochu se zklidní, když to Killián začne brát tak zle.*Ale notak...nedramatizovala bych to tolik. Nekaž tomu klukovi večer...*Zkusí POLICISTU přesvědčit a nakloní hlavu do strany a pak vlkodlakovi položí zlehka ruku na rameno.*Zaručím se za ně, že si nedají žádný alkohol, hmm? Ty zkus najít moji matku, to je horší nebezpečí, než mladík, který ochutnal alkohol, protože mu ho tu nutí kozaté ženské.*Ušklíbne se a usměje se.*Vzhledem k tomu, že jsem dělala to samé, tě ho nenechám odvézt, promiň.*Pousměje se smutně a mezi prsty jedné ruky, naštěstí té, kterou ADRIEN vidět nemohl, jí na souhlas zajiskří. Nějak jí nedochází, že podléhá zase svým temným myšlenkám, které antidepresiva docela dost dobře potlačovaly, ne vždy, ale mnohdy ano.*Moje slovo by ti mělo stačit. Oba víme, že lži nemám ráda a to minule byl prostě debilní přešlap...Ale slibuju, že toho kluka nenechám pít další alkohol. Ani tu...Lexi, nebo jak to říkal.*Ztiší trochu hlas, aby její slova zůstávaly mezi nimi. Nejhorší na tom náznaku, že mu v případě nutnosti vleze do hlavy, bylo to, že Triss nebyla většinou člověk, který by vyhrožoval, jen konstatovala fakta. A ta potlačovaná rozdrážděnost po léčení a z tohuhy po antidepresivech nepřidávala na tom, aby to řešila více oklikou. Naopak to řekla tak upřímně, jak jen to šlo.*
To je ta akce, kde polibek mezi tebou a králem, byla hlavní atrakce, pro celé posezení málem? *Zajímá se TRISS, načež se otočí na ADRIENA, který mu začne cpát jahodu do pusy. První nestihne zabránit, takže ji musí ukousnout, aby se neudusil. Lehce se zamračí nad jeho slovy mladíka, než mu dojde, že mluví obráceně a uchechtne se nad tím.* Lo siento, ale vodku si nedám.. Dobrou vzpomínku na ni nemám. Vlastně jsem po ní dost malátný a mám svoje zátarasy od doby, co někdo sáhl na mé vlasy, které jsou posvátný.. *Zamračí se na Triss ještě, než začne ona přemlouvat poldu, aby tomu klukovi dovolil tady pít.* Řeknu ti, že přemlouvat policistu, aby nedělal svou práci, je jako chtít po Malachaiovi aby navázal s lovci spolupráci.. *Uchechtne se.*
*Akce, na níž přišel se zjevně dobře vyvíjela. Lidé s podsvěťany se jen a jen hrnuli. Bylo docela zajímavé to pozorovat, zatímco se sám svezl na barovou židličku. Do ruky si na to vzal lístek s nabídkou nápojů. Spokojeně se usmíval. Vlastně v posledních minutách nedělal nic jiného. Bylo dobré přeci v den párty zjistit ještě, že je Nate stejně jako on a Triss potomkem démona. Aspoň se nemusí bát, že by pak někdy kouzlil před civilem bez zraku. Koutky úst stále držel pozvednuté, přejíždějíc pohledem přes papír. Zastavil se u pálenek a nabízených druhů. Neotálel, podíval se přímo na obsluhu s vyslovením objednávky. Kus papíru vrátil zpět na bar, zatímco chvíli čekal na svého panáka slivovice, kterou znal ze své domovné nedomovné krajiny. Když se pak dočkal, okamžitě ji do sebe chrstl. Cítil, jak se mu chuť alkoholu rozplynula na jazyku. Tekutina ho ještě kapku popalela v krku. V tu chvíli na něj něco dolehlo. Při štěstím si k němu přisedla MADDIE, oslavenkyně. Pohlédl na ni, zamrkal, promnul oči. Chvíli viděl rozmazaně, než ho účinky nápoje totálně dostaly. V hlavě mu to přehodilo výhibku. Najednou, jako by si plně uvědomoval svůj věk.* Co že jste říkala? Při tom věku už pomalu ani neslyším. *Řekl s přimhouřenýma očima. Zamžoural a ošil se.* Ten alkohol ale píše. To víte, na starou dobrou pálenku nemá nic. Žádná z těch dnešních sraček se jí nevyrovná. Jojo, co ti mladí dneska proboha pijí...*Zavrtěl hlavou.*
*Pozvedne tázavě obočí, když na ni čaroděj (HIRAM) promluví. Nevědět, že se servírují magické drinky, tak by byla řekla, že se snaží být nezdvořilý. Rozhodně mu svá slova ale nezopakuje.*Já raději zůstávám u starého dobrého vína.*Řekne s elegancí jí vlastní a rozhlédne se po přítomných a spatří LYRII, kterou pobídne, ať se k nim přidá, když ji její společnost opustí. Pokud by snad váhala, tak si ji přitáhne blíž telekinezí, i když se stále tváří bez zájmu a napije se vína po čemž se usměje. Cítila nutkání a rozhodně se jí líbilo, co je zač. Olízne si rty a podívá se na Lyrii.*Tak jsi se přeci jen ukázala.*Pozdraví ji s potměšilým úsměvem a v další chvíli už si VÍLU přitáhne za bradu do polibku, snad jako přivítání. Zlehounka ji potahá za spodní ret a otočí se k muži, na něhož očividně dolehl jeho skutečný věk - nebo v něm nápoj jen vyvolal skrytého seniora, něco, co on nikdy fyzicky nezažije? Pokud se nemýlila a nebyl třeba upírem.*Smím znát vaše jméno?*Pobídne ho k tomu, aby se představil, protože předpokládala, že podsvěťané nebo minimálně čarodějové na této akci by měli znát její jméno.*
*Keď ju ADRIEN so svojou kamarátkou urýchlene opustia a drmolia niečo o DnD neubráni sa potešenému smiechu.* /Ach s civilmi je sranda, to jak nemajú ani potuchi./ *Pocíti niečí pohlad a otočí sa tím smerom. Keď zistí že ten kto ju sleduje je DEE príde k jej.* Nemohla som si nechať ujsť takú párty.... *Trochu prekvapene nadvihne obočie keď ju DEE pobozká a jaj bozk krátko opetuje.* /Ale zasa som jej zrejme až tak moc nechíbala./ *Povie si keď sa DEE obráti na chlapíka s mrzutou náladou (Hirama) ktorí sedí vedla nej. Kívne mu na pozdrav a posadi sa k DEE z druhej strany.* Čo tu majú na pitie? *NAtiahne sa k nápojovému lístku a zbehne ho pohladom.* Nealko Cuba Libre. *Povie krásnej vílej barmanke. Ktorá na jej objednávku kívne a s pekním úsmevom jej podá objednaný nápoj. LYRIA si z neho odpije.* Máš tu velmi zvláštnu obsluhu. Ale vlastne pri tebe som ani nič iné nečakala. *Zloží DEE kompliment.*
*Konečně se odhodlal a souhlasil s tím, že se s tím mužem z Pandemka znovu sejde. Dost ho však znervozňovalo, že mu říká Rey. On si tak nikdy neříká. Je to jeho prostřední jméno a používá ho jen jeho matka, když je naštvaná. Dojdou společně k velkému domu. Bran si pamatuje, že před lety četl, že hořel a někdo v něm i uhořel. Takže je ještě víc nervózní a srdce mu bije jak o závod. Muž jehož jméno skutečně neví, mu položí ruku na záda a ještě předtím než vejdou, tak ho zastaví a podívá se na něj. Je to vyšší muž než je Bran, má špinavé blond vlasy a Bran při pohledu na něj vidí rozkošné štěně labradora. I když je muž poměrně bledý a často studí. Vůbec není jak labrador. Bran ho sleduje a čeká proč ho zastavil.*Něco pro tebe mám... Nechci, aby tě někteří mí známí obtěžovali.* Řekne a vytáhne krabičku z třešňového dřeva a dá ji Branovi.*Nasaď si to.* Řekne rozhodně zatímco se dívá Branovi do očí. Ten nervozně a bez rozmyšlení otevře krabičku, vytáhne obojek a nasadí si ho. Muž se na něj usměje a pak Brana vezme za ruku, aby ho vzal dovnitř, ale Bran se opravdu necítí na to někam jít a má z toho víc a víc strach a mu to svírá žaludek a srdce mu skoro vyskočí z hrudi. Najednou toho je na Brana moc a muž ho musí chytit, protože jeho společník prostě vypnul. Než ho může začít probouzet, tak otevře oči. Podívá se na muže a usměje se.*Ludwigu! Jdeme na party?* Rozzáří se a je vidět, že Ludwig je docela zmatený.* Jo... jsem tě sem vzal a dal ti ten obojek.* Řekne a Bran si sáhne na krk a usměje se.* Ah, snad mi to sluší. A promiň, ale spal jsem.* Řekne s úsměvem a Ludwig na něj chvíli kouká než mu to docvakne.* Takže ty jsi Rey a tamto je Bran.* Docvakne mu a Rey se usměje a popadne ho za ruku a vejde s ním do nočního klubu.* Wow... vypadá to tu pěkně.* Zazubí se a rozepne si černou košili a upraví si u ni i rukávy. Hned vypadá lépe. Spokojeně vyrazí pro něco k pití a Ludwig za ním jde jak velký bledý stín.*
*Dlouho nebyla v New Yorku. Poslední dva roky se potulovala různě po Státech, speciálně na jihu, kde celé dny buď jedla, nebo surfovala na vlnách jak oceánu, tak i internetu a večer se s přáteli opíjela na pláži. Nejlepší dva roky jejího života. Teď je ale čas začít se sebou trochu něco dělat. Ne, dělám si srandu. Jede do New Yorku navštívit svou sestru, kterou neviděla už několik let a zároveň ji zajímá, co se v tomto městě děje. Vždycky se tu totiž něco děje. Svůj batoh s jediným majetkem, co má, hodila k přátelům, kde má v plánu dneska spát a sama se vydala do města hledat zábavu. V noci vylézali do ulic různí lidé i nelidé a ona se s mnohými zná. Díky tomu zjistila, že se v Be Positive koná nějaká sláva a žádná akce se nemůže obejít bez ní. Nahodila svůj look ala dřevorubec, což znamená volné džíny, černé tílko a červenou kostkovanou košili, na které si udělala uzel. Vlasy si nechala jen tak rozpuštěné, takže jí teď vlají ve větru. Vstoupí do nočního klubu a rozhlédne se kolem, jestli někoho náhodou nezná. A náhodou i zná. V dívce u baru pozná zpěvačku, kterou potkala před tím, než zmizela z New Yorku. Nahodí úsměv a míří si to k baru k TRISS.* Není tohle má oblíbená zpěvačka? *Zasměje se, když se zastaví za jejími zády. Ostatní v její skupince si jen v krátkosti prohlédne, ale zatím čeká jen na dívčinu reakci.*
*Hodil do sebe první půlku a už to s ním zamávalo. Možná měl více přemýšlet dřív, než si něco objednal, nebo předpokládat neobyčejnost nápojů. Přeci jen šel na akci, kde byli pozvaní obzvláště podsvěťané a civilové se zrakem. Nemuselo tedy být pochyb, že akci pořádal někdo z podsvěta. Možná se tedy zařídily i očarované nápoje. A on si jeden z nich zrovna vybral, pokud teda nebyly o tu špetku kouzla obohaceny všechny. Najednou se cítil až moc staře, jako by na něj dolehl jeho skutečný věk, který nebyl zrovna nejnižší. V tu chvíli byl ovšem obdarován společností tmavovlasé ženy. Nejprve poprosil, víceméně, o zopakování slov vyřčených z jejích úst. Toho se mu teda nedostalo. Mírně svraštil obočí.* Taky není špatné. *Pokrčil rameny. Chybělo málo a už by přivřel náhlou únavou oči. Hlava mu kapku klesla, jakoby se nyní chystal spát. Další slova ho ovšem probrala, ač úplně nebyla mířená na něj. Oči dokořán otevřel, LYRIU sjel podezřívavým pohledem. Možná si jeho momentálně oblblý mozeček myslel, že mu ta dívka jde něco čórhnout. Volnou rukou si na ujištění poklepal na kapsu, kde měl schovaný mobilní telefon. Následně se zatvářil udiveně, při polibku zamrkal. Ústa pootevřené. To se mu nakonec hodilo, když měl odpovědět.* Hiram Aivo Gale, vy? *Podíval se přímo na ženu. Do dalšího se moc nestaral. Ať si hezky ta VÍLA dělá co chce a říká co chce, dokud se nezajímá přímo o něj nebo jeho věci, co by chtěla ukrást. No... očarovaná slivka působila vskutku zajímavě.*
Alko i nealko, drahá.*Odpoví LYRII v dobrém rozmaru po polibku a usměje se.*Víly se nejlépe vyznají ve vílích pokrmech. Myslím ale, že jestli si je dají lidé, tak bude veselo.*Trochu škodolibě se na vílu usměje.*Co kdyby jsi některé z nich ukecala? Bude zábava.*Mrkne rozpustile na Lyrii a pak se otočí na HIRAMA.*To zní velmi dobře, těší mě. A užijte si akci, ale když dovolíte, tak já vás alespoň prozatím opustím, je zde mnoho lidí, co přišlo kvůli mě nebo alkoholu zdarma a jako hostitelka se musím všem věnovat. Bavte se.*Usměje se na své společníky, oběma krátce položí ruku na rameno a opět se ztratí v davu.*
*Nevěřícně nadále sleduje ADRIENA, načež otočí hlavu na TRISS.* Je mi líto, ale nemůžu ho tu nechat.. Je nezletilý a vy máte svou společnost, nemůžu vám ho nechat na krku. Navíc mám nějakou povinnost a nemohl bych se podívat sám sobě do očí, kdybych měl dělat neustále výjimky. Odvezu ho na stanici a zavolám jeho rodičům. Kontakt na ně už mám.. *Odmítne její návrh nekompromisně a otočí se na mladíka.* Takže odložit skleničku a jdeme.. *Poručí mu a pokud se k tomu nemá, tak mu ji lehce, ale pevným stiskem, sám vezme a odloží na bar. poté mu už jen pokyne, aby se dal do pohybu. Cestou zahlédne oslavenkyni a tak mladíka na chvíli zastaví, ale nepouští ho z očí.* Omlouvám se za vyrušení.. *Pronese, když se u skupinky zastaví. Poté se otočí na MADDIE.* Pouze jsem vám přišel popřát.. Snažil jsem se vás najít dříve, ale úplně jste mi zmizela v davu.. Teď už však bohužel musím jít.. Spěchám do práce a tady pana Bennetta odvézt na záchytku.. Takže ještě jednou pardon za vyrušení a užijte si oslavu. *Pousměje se na ni, načež se rozloučí a zamíří ven.* Sedněte do auta.. *Poručí mladíkovi, než nasedne na svojí straně, nastartuje a vyjede na stanici, kde mladíka ponechá na záchytce, než se přihlásí, že už je ve službě.*
*Malachai moc naladu na nejakú oslavu nemal, ale predsa len sa musel ukázať, keďže “zlatíčko” Maddie by mu nikdy neodpustila, že by sa neukázal. Pozvánku mal, pričom aj menší darček v podobe menšej cennosti z 18 storočia. Niekedy s pre neho hodilo byt starým carodejom. Najprv ale riešil menší problém s carodejom, takze iba Triss odpísal že sa objaví neskôr. Pozrie sa na carodeja a iba pokruti hlavou so slovami.* Daj si na to pozor. Je trochu blbe vyvolať démona, keď teraz všetko sledujú. Hlavne o tom s nikým iným nehovor. Nedopadlo by to dobre. *Povie mu a carodej iba prikývne, pretože vie moc dobre, že to mohlo dopadnúť horšie. Bolo ale iba dobre, že to nebol jeden z tých, ktorý dokážu napáchať veľké škody. Vezme darček pre Maddie a ešte mu povie.* Vyhýbaj sa problémom, nech to nemusím riešiť tak ako s Ezekielom. *Varuje ho a potom sa vytratí smerom k B+. Vstúpi dnu, pričom sa mu hneď nechce ist k tej potvore, pretože by mala svoje úžasne reči. Prejde radšej k baru a rozhodne sa pozrie na Barmana. Vie veľmi dobre čo si dnes večer Maddie vymyslela a preto si vyberie hneď nápoj s nejakým blbym účinkom.* Rovno mi mozes dať niečo z toho čo si Maddie vymyslela.* Povie mu, pričom vie veľmi dobre že ta potvora sa na ňom bude baviť. Vezme do ruky pohár s niečím čo vyzeralo ako nejaký koktej a usmeje sa smerom na MADDIE, pričom sa napije tej veci. Jeho pohľad padne potom na upira s človekom, ktorý ma na krku obojok a usmeje sa pre seba.* /Hmm… Tak predsa len sa pobavím, aspoň bude sranda, keď poprovokujem niekoho./ *Pomysli si, pričom ide rovno k nemu.* Nebude vám dvom vadiť, keď sa ku vám pridam? *Opyta sa smerom k BRANOVi a upírovi, ale predsa len nie neberie ako odpoved.*
NATEEEEE...*Protáhne trochu mrzutě.*Jednak hlavní atrakce byla nejvyšší čarodějka Staten Island...a za druhé magické nápoje jsou svině.*Nakrčí nos a ušklíbne se u zmínky s vodkou.*Byl jsi krásný barbie ken.*Zazubí se následně a pak se vrhne na ukecávání KILLIÁNA.*Nu tak si to užij s tím klučinou, nevěřící Jidáši.*Počastuje Killiána s úsměvem a nechá ho nakonec sebrat i Adriena. To už ale zaslechne známý hlas, který neslyšela hodně dlouho. Prudce se otočí a na tváři se jí objeví usměv.*JOSIE!*Vyjekne potěšeně a civilku bez Zraku, co o podsvětě věděla si přitáhne do objetí.*Kde jsi ty dva roky lítala, děvče? A kde máš psisko?*Pokračuje zvesela, když ji pustí a prohlédne si ji. Jejich poslední setkání a jeho nepříjemnou atmosféru už odvál čas. Stalo se toho až moc za tu dobu. Otočí se k baru a s malým výpadkem, co nápoje dělají podá Josephine vodku, kterou Adrien předtím objednal Nateovi. Ten ji ale očividně neměl v plánu pít. *Na, dej si. My s Nateem vodku nepijeme.*Podá jí panáka a pak se zarazí.*Jo toto je můj kamarád NATHANAEL DONUM a toto je má kamarádka JOSEPHINE ROSE.*Řekne a tázavě mrkne na Jos zda si jméno zapamatovala správně.*
*Znova si odpije zo svojho nápoja a prikívne.* Ano to jedlo je skvelé. Povec ukradlasi Jasonovi královského kuchára? *Rozpustilo na DEE žmurkne a zíde jej pohladom po líniji krku a sleduje ako jej pod pokožkou presvitá namodralá krčná tepna. Odrazu jej vischne v ústach a takmer bolestivé sucho sa rozšíri aj do hrdla. Nasucho prehltne.* Ano už som sa s pár civilmi stretla. Chcela som vás predstaviť ale zašemotili niečo o DnD nech je to čokolvek a stratili sa. *Abi sucho v ústach zahnala dopije svoj nápoj na ex ale nijak to nepomôže naopak ešte sa to ovela zhorší.* Možno ich ale predca skúsim nájsť a ukecať.* Povie ale na to čo hovorí sa nesústredí. Jej pozornosť okupuje krk DEE. Keď sa od nich Dee oddelí idee za ňou vezme ju zaruku a totočí ju k sebe.* Ale neujdeš mi tak lahko. *Povie pričom ju pobozká a skuusne jej spodnú peru. Načo sa perami presunie na jej krk.* /Musím to mať! POTREBUJEM TO!!!!/ Preletí jej hlavou a už sa nedokáže ovládnuť a pohrizie DEE do krku.*
*Na TRISSINO fňuknutí se jen ušklíbne.* Jako bych za to mohl, že musím rýmovat.. *Pokrčí rameny, načež se zarazí.* Hej! Už nemusím.. *Otočí se k baru a vezme svou whisky, kterou přenese ručně až za bar.* Už to nechci vidět.. *Zabručí naštvaně, načež se uchechtne nad tím, jak KILL odvádí ADRIENA a provokativně mu ještě zamává konečky prstů.* Pápá.. *Byl docela rád, že Kill neprověřoval jeho věk. Do jednadvaceti mu nějaké dva týdny pořád chyběly a přesto měl zkušenosti jako nějaký alkáč. Vzápětí jeho pozornost připoutá Trissino pištění, nad kterým pozvedne obočí a čeká co se z toho vyklube.* Ehm? *Odkašle si přehlíženě, když se Triss až příliš zabere do vítání nové příchozí osoby.* Čau.. *Pozdraví pak JOSIE, když jsou si představeni a pro sebe se slabě ušklíbne. Něco mu to jméno říkalo. Byl si jistý, že se o ní Triss zmiňovala, ale už to bylo puta dávno a on neměl paměť jako slon, zvlášť s tím vším, co se stalo.*
*Silně kamarádku obejme a následně se posadí na barovou stoličku, která tam snad je.* Tak víš co. New York mě už nebavil a lákaly mě vlny na jihu. Mám pocit, že jsem tam přijela, pak mám dva roky v mlze a teď jsem tu. Toho mého malého vlkodlaka jsem nechala u kamaráda, kde teď přebývám. Doufám, že mu nezničí sedačku. *Rozesměje se a opře se loktem o bar, zatímco se dívá na dívku před sebou. Její parťák na cesty se většinou všude choval slušně, ale občas přijde asi úplněk a rozsápe všechno na co přijde. Poslední jejich setkání nedopadlo úplně nejlépe, ale už jsou to dva roky a i když to téma pořád není úplně uzavřené, tak se k němu snad jen tak nevrátí. S pozvednutým obočím si od ní vezme panáka a neprotestuje. Při představování na Triss mrkne na znamení, že si pamatuje jméno správně a podá volnou ruku k Natovi.* Josie. *Představí se s úsměvem a pak do sebe kopne toho panáka. Tak co, dostala ho od Triss. Jeden panák jí nic neudělá, ne?*
*Rey si objednal vodku s džusem a sedne na barovou stoličku. Ludwig samozřejmě hned k němu a chvíli se baví a Rey pije. Ludwig zatím ne, ale očima často zabloudí na jeho zápěstí. Což Reye rozčiluje. Ví totiž, že je Ludwig upír, protože než mu to vymazal z paměti, tak usnul. Takže o nějaké ty vzpomínky přišel jen Bran. Takže uvítá novou společnost v podobě jakéhosi dobře vypadajícího muže. */ Hmm... kocour, ale Ludwig se mi líbí víc... když mě nechce sežrat.../* Pomyslí si a koukne na něj a natáhne k němu ruku.* Prosím tě se najez... nedá se na tebe koukat...*Zabrblá a podívá se na muže.* Nebude. Uvítám společnost, zatímco má podivná společnost bude dělat vlastní věci. Ludwig se nejdříve podívá na jeho ruku a chce ho kousnout, ale rychle ho to zarazí a kouká na něj, jakto že si pamatuje, že je upír. Rey tedy po chvíli ruku stáhne a Ludwig vyrazí za nějakými svými známími, aby se jich na to zeptal. Bran se tak trochu uraženě usměje.* Hmm... asi smrdím. Nebo vy smrdíte.* Pokrčí rameny a položí KAIovi ruku na rameno.* Ale jen jemu. Já společnost stále vítám.* Usměje se laškovně.*
Nikoho jsem nekradla. Najala jsem si svou drahou známou.*Ušklíbne se směrem k víle, která se jí tak hlloupě zavázala sloužením, když ji bude zrovna potřebovat. Mimo to se ale i tak catheringu a míchání nápojů věnovala, takže by ji toto nemělo obtěžovat. Jen to nemohla odmítnout.*Ach tak.*Usměje se na ni a pak se objeví KILLIÁN, kterému jen věnuje potěšený úsměv a nepatrně se ukloní a v pukrleti zakročí nohou a zlehka se sníží v kolenou na znamení díků, protože ji zastihl v nevhodnou dobu, když mluvila. Pak už se otočí na odchod, ale je zastavena LYRIÍ, které zřejmě jeden polibek nestačil.*Opravdu?*Zeptá se vědoucně, když si po polibku olízne rty a ucítí její rty na krku. Zasykne nad kousnutím od víly a zanoří jí prsty do vlasů, načež spokojeně přivře oči, i když síla stisku ji upozorňovala, že po něm zbyde otisk a možná i modřina. Nic, co by ale magie nevyřešila. Po chvíli vílu zatahá za vlasy a přitáhne si ji na moment do náruživějšího polibku, načež ji skoro bez zájmu pustí a mrkne na ni.*Myslím, že potom si to užijeme více. Ale opravdu je nevhodné aspoň ty lidi neobjevit. Pak si tě ale najdu.*Přejede si prsty po tepajícím bolavém místě na krku a ušklíbne se. A aniž by ho zakryla, tak víle přejede palcem po rtech a pokračuje na své cestě mezi svými hosty. Tentokrát zamíří k jídelnímu stolu.*
*Malachaia pobavilo, ako upír radšej zdrhol preč, predsa len ho upír pobavil. Zduchnut sa hneď na začiatku konverzácie to ho celkom dobre pobavilo. Nakloní hlavu a uskrnie sa smerom k upirovi.* Hmm… Zdá sa že vieš o upíroch, to by si ale vedieť nemal. *Povie Kai provokačne k BRANOVI. Pobavilo ho, že upír sa radšej vyparil, ale aj by mal vedieť, že aj tak je to celkom zbytočné, keďže by si ho aj tak Kai našiel ľahko.* Myslím že ma nemá rad, ale to neni novinka. Mna nemá nikto rad. *Povie mu a zasmeje sa, pričom hovorí absolútnu pravdu. Aj keď sa pár osôb našlo, ale niektorý ho nemuseli. Usmeje sa na Brana, pričom si ho pritiahne k sebe a pobozká ho. Samozrejme vedel že je to ten úžasný účinok nápoja, ale nijako to neriešil, predsa len si rad užije bozk s pekným mužom.*
*Zakusne sa silne ale nie dosť na to abi porušila pokožku a tak žiadnu krv neochutná. okrem neprítomnosti krvi ju ela vecí nezaújma a len okrajovo vníma čo jej DEE hovorí. Keď odíde obzrie sa okolo seba po všetkých tých luďoch a v hlavu jej rezomuje len jedno.* /CHCEM KRV!/ Najbližšie od sa stále nachádza čarodej ktorí sedel s Dee pri stole (Hiram) A tak sa vidá k nemu s jasním úmislom nakŕmiť sa. Kebi boli v animáku pre dite tak by sa Ten chlapík už dévno zmenil na velké balenie capri sonne a spieval jej "no tak ma vipiíííííí"* Ahoj som Lyria. *Predstaví sakeď prisadne vedla neho na barovú stoličku. Už sa nalláňa k nemu keď sa zarazí.* /Prečo sa dohája správam ako novopečaná pijavica? Alebo ešte horšie ako Iris?/ *Zavrtí nad sebou hlavou a znova si normálne sadne.* Prepáč nepočula som predtím tvoje meno. /Čo to so mnou je?/ *Vrta jej hlavou lebo ešte stále cíti túžbu po mladíkovej krvi ale už to z nej pomali vyprcháva.*
*Ještě se na NATEA ušklíbne, než se rozloučí s Killiánem a přivíta s JOSEPHINE.*Ježiši, ty jsi ještě neumřela na otravu alkoholem?*Ušklíbne se na kamarádku a pak ji představí Nateovi. Když to do sebe Josie kopne, tak to Triss dojde.*Sakra.*Uklouzne jí a promne si kořen nosu.*Zlato? Mě to nedošlo...ty panáky jsou magické...mají prostě různé účinky...*Poznamená a povzdechne si nad tím, že se moc rozvášnila nad setkáním s kamarádkou, kterou dlouho neviděla. Rozhlédne se i po okolí.*Ale fajn...dám si s tebou...*Zamumlá Triss a přitáhne si panáka, který měl nejspíše připadnout Adrienovi. Kopne ho do sebe chvíli po Josephine a zašklebí se nad chutí alkoholu, načež se otočí doprava k baru, k němuž teď prakticky stála zády, aby viděla na Natea, Jos i do prostoru. Pak se podívá na NATEA a ušklíbne se.*No, broučku ale...*Zamumlá a skoro mateřsky mu urovná límeček košile a pohladí ho jako máma malé dítě po vlasech.*Nechceš si dát něco k pití? Nebo k jídlu? Nepotřebuješ pomazlit drahoušku?*Začne cukrovat a mile se na něj usměje.*
*Nate pozvedne obočí nad tématem, které JOSIE a TRISS probírají a pak mu sepne.* Jo.. Už jsem si vzpomněl.. *Otočí se pohledem na Triss.* Opovaž se mě ještě někdy zprdnout, že někomu prozradím svět stínů.. *Ušklíbne se, načež teda podá ženě ruku.* Nathanael.. *Představí se a sleduje, jak do sebe kopne panák původně určený zřejmě pro něj. Posléze však zaregistruje něco nebo spíš někoho a vykulí oči.* Triss.. Asi jsme mrtví.. *Zabrblá, ale k jeho překvapení v další sekundě vidí KAIE políbit muže a vyprskne smíchy.* Hele.. *Drcne do Triss během nádechu smíchu a kývne hlavou ke Kaiovi.* Manža se ti tam líbá.. Myslím, že ti teď nemá co vyčítat.. *Pronese, než se zase rozesměje. Proto nemůže být svědkem, jak Triss kopne druhého panáka. To zaregistruje, až když se na něj otočí.* Ale dios.. *Odfrkne si a plácne Triss přes ruku.* Dej pokoj.. Jdi mateřsky opečovávat někoho jiného.. *Ušklíbne se.* Třeba fosilní mumii.. Té to jistě udělá radost.. *Zašklebí se a ještě se po Kaiovi koukne.* Ale nezapomeň.. Jen mateřsky ano.. *Poplácá ji po tváři tentokrát on a za ramena ji otočí zády k němu.*
Mám hodně tuhý kořínek. A hlavně já a alkohol jsme velcí přátelé. *Ona a alkohol jsou nejlepší přátelé. Možná má k flašce vodky bližší vztah než k jakémukoliv člověku. Trochu smutné, ale je to tak. Panák vodky chutná úplně stejně jako kterýkoliv jiný panák, tak ji ani nenapadne, že by to mohlo být špatně. Když jí však Triss řekne, že ten panák bude nejspíš magický, tak pozvedne jedno obočí výš než druhé a zavrtí hlavou.* Tak jsem asi narazila na nějaký, který je normální. *Pokrčí rameny a pokračuje v tématu, který jí přišel na jazyk.* Jednou jsem spala s vůdcem vlkodlaků v LA. Jako ten chlap byl tak sexy, že jsem na něj vlítla hned, jak jsme se dostali do prázdné místnosti. Jako nebudu to popisovat do podrobností, ale ta sranda na tom byla ta, že se najednou rozletěly dveře a tam stála jeho přítelkyně. Taky vlkodlačice. Ta se na chvíli zasekla, pak se přeměnila a vystartovala po něm. Jen tak tak ho ze mně stihl vytáhnout. Jako sledovat vůdce smečky jak běhá s holým zadkem po místnosti a tím běhá nasraný vlk byla vážně sranda. Povedlo se mi odtamtud nějak zmizet, ale doteď se nemůžu ukázat ve vlkodlačích podnicích. *Na chvíli se zarazí, protože se necítí ještě tak opilá, aby vyprávěla takové příběhy, ale jen nad tím pokrčí rameny. Asi její oblíbené gesto. Dál už jen sleduje Triss s nechápavým pohledem, ale pak jí dojde, že to bude tím alkoholem.* Tobě ty panáky nedělají dobře, co?
*Pozvanie na niečiu narodeninovú oslavu ho prekvapilo. Meno Maddie Colban mu totiž nič nehovorilo. A tak pozvánku nechal stáť na stole niekoľko dní bez toho, aby sa jej viac venoval. Niečo v ňom ale hlodalo. Zvláštny pocit, ktorý ho prinútil si jej meno vyhľadať. Google mu neposkytol zaujímavé informácie. Aspoň preňho nebolo zaujímavou informáciou, že je niekto modelkou. Za to informácie v registri CIA už ho zaujali. A prehodnotil svoj postoj k tomu využiť tú pozvánku. Takže popri pracovných príležitostiach si nechal dať vyčistiť oblek. Neplánuje sa na tej párty opiť alebo sa nejako zabávať. Ide tam čisto pracovne a zároveň aj zo zvedavosti, prečo práve on dostal pozvánku. Pochybuje, že taká čarodejka rozposlala pozvánky náhodným civilom, len aby mala nejakú zábavu. A tak sa teda nahodil do jednoduchého ale za to kvalitného, čierneho obleku s bielou košeľou. Upravil si nedávno ostrihané vlasy a potom už sa nechal odviesť taxíkom na určené miesto. Neprišiel medzi prvými. Prišiel keď už bola oslava v plnom prúde. Pokožka ho z koncentrácie mágie zasvrbela ale asi vďaka Hellerovmu driáku to bol zatiaľ jediný prejav alergie. Pitie preventívne odmietol, pretože tak nejak paranoidne očakával, že v tom bude niečo primiešané. A keď nenápadne v dave sledoval čo niektorí hostia robia, tak ho to presvedčilo v tom, že mal pravdu. Zamiešal sa do davu tak ako by to mal vedieť profesionálny agent a sledoval svoje okolie. Videl aj pár známych tvárí. A hlavne videl ako TRISS do seba kope panáky. Len nad tým podvihne obočie a v duchu sa pokrižuje. Zájde hlbšie do davu. Lenže ako sa čas posúva tak aj hostia sú nejakí prítulní a to už Jackovi nie je príliš pochuti. Takže sa odprace bokom, kde sa oprie o stenu a každého od seba odrádza chladným, neprístupným pohľadom.*
*Maddie na své obchůzce po B+ pozdraví nejednu osobu. Ale zaujme ji jedna konkrétní. Jediný civil, kterého přímo pozvala. Vezme sebou dvě sklenky vína, kdyby náhodou chtěl a přesune se k muži, který se poměrně dost proslavil mezi podsvěťany.*JACK PORTER. Tak jste dorazil. Vypadáte dobře, vzhledem k minulým událostem.*Pousměje se a natáhne k němu elegantně a s pravým postojem i hrdým výrazem dámy, za něž by se nestyděla ani u dvora v Anglii, kde kdysi pobývala. Snad jen to oblečení tvrdilo něco jiného, avšak stále v něm dokázala působit jaksi vznešeně, i když by se za něj jistě nestyděla placená společnice.*Maddie Skye Colban. Věřím, že kdybyste někdy potřeboval zamést stopy v Bronxu, tak se vám mohu hodit.*Nakloní s nádechem pobavení hlavu do strany a nabídne mu sklenici vína.*Dáte si se mnou aspoň přípitek?*Pobídne ho a hledá na něm bedlivým, temným pohledem jakoukoliv známku toho, že v něm byl před rokem démon.*
*Rey se na muže podívá a pousměje se.* Vím o nich, ale ti ostatní když spím, tak ne. A jsem vzhůru jen omylem. Nerad jsem zbytečně vzhůru. Je to vysilující.* Ušklíbne se Rey se podívá na KAIE lehce podezřívavě.* A jak vy o nich víte? Hm?* Zeptá se a nadzvedne obočí. Napije se a trochu se zamračí. Nějak se mu nelíbí ta chuť. Sice dlouho nepil, ale vodku pozná vždy a tohle je na vodku moc sladké a džus není vůbec kyselí. Ale nechá to být.*To si nemyslím. Na světě je určitě nějaké to toulavé psisko nebo kocour, co vás bude milovat za kus šunky.* Zazubí se na něj. Rey je trochu zaskočený, ale to je otázka tak dvou vteřin a pak mu polibek oplatí. Když polibek skončí, tak na KAIe chvíli kouká a než stačí něco jiného říct, tak začne jeho tělo jednat za něj, za což může ten nápoj, který nebyl vodka s džusem.*Vezmeš si mě?* Vyhrkne a hned si dá ruce přes pusu.*/Sakra... co to bylo?! To je někdo nový? Někdo mě chce dát spát? Ale já nechci!/*Začne Reyovi v hlavě létat, ale nepanikaří. Jsou to spíše obavy. Neřeší však možnou KAIovu reakci.*
*Nechápavě pozvedne obočí.*Cože? Komu jsem prozradila svět stínů?*Nechápavě a zmateně pozvedne obočí. Když do ní Nate drcne, tak se podívá směrem, kam ukazuje a sleduje jak Kai políbí chlapa.*/A prej, že si myslí, že mě miluje. To tak...Ten stáhne do postele vše co má sukni i kalhoty očividně./*Pomyslí si na účet Malachaie a i když by jí to mohlo přijít vtipné, tak pokrčí rameny.*Psal mi, že přijde. A neříkej mu tak. Navrch to nemám chuť roznášet...prosím.*Odpoví mu skoro lhostejně, možná trochu rozmrzele a už už se otáčí k čaroději s nímž bydlí zády, když ji překvapí historka Josephine na níž se rozesměje.*Myslím, že nebyl tak normální.*Mrkne na ni, protože podobně vtipnotrapnou historku vyprávěla kdysi Darach na flašce od Kai....když najednou ji pohltí účinek nápoje, který do sebe kopne.*Ale noooo nebuď protivný a užívej si to.*Sladce se na Natea usměje a když ji otočí, tak si odfrkne.*Ale já opečovávám tebe. Pořád si stěžuješ, jak se o tebe vůbec nestarám. Noooo...dáme si spolu pití....co třeba rum?*Zeptá se Natea a už už se otáčí k baru, ale ještě ji zastihne Josephine.*Mě? Ale neeee je to docela vpohodě....teďka. Ráda rozmazluju Natea...*Uculí se a kamaráda si přitáhne rukou okolo jeho pasu blíže a kriticky si ho prohlédne. Pak si nasliní dva prsty a upraví mu pramen vlasů, který ne a ne držet pohromadě s ostatními.*Lepší.*Přikývne si pro sebe a babičkovsky ho poplácá po tváři a objedná mu rum.*Josie, drahoušku, co si dáš ty?*Otočí se na dívku a sobě objedná Cuba Libre. Když objedná a po přinesení rozdá objednávky, tak pozvedne skleničku.*Na co připijeme?
*Tu a tam se mu klížila očka. Jako by ho dostihla úplná únava vlastně ze skoro nic nedělání. Naštěstí ho ten pocit postupně opouštěl, stejně jako tmavovláska. Na její slova jen rychle kývl a promnul si oči. Už se začal pomalu probírat.* /Takže slivku už si nedáme./ *Pomyslel si, když přivřel oči. Tělo se oklepalo kvůli husiny, která se rozhodla zrovna přijít. Zhluboka se nadechl. Než bude pokračovat v pití všelijakých drinků, poprosí si o obyčejnou vodu. Prsty mu zabubnují o dřevěný bar, když opět uslyší nějaký ženský hlas. Tentokrát to byl přímo hlas té víly (Lyrie). Otočil hlavu směrem k ní. Dívka se ho zřejmě snažila nějak příjemně nepříjemně překvapit nebo uvést do přemýšlení nad tím, zda toho pouze jen moc vypila, nebo fakt byla upír. Uhýbl dozadu a spražil ji pohledem.* To i já, i když si tedy nepamatuju, že byste mluvila i se mnou. *Řekl možná až moc toxicky, zatímco se rychle zvedal. Už si chtěl vzít sklenku s vodou, o níž si zažádal. No žádná na baru nestála. Hiram zřejmě přeslechl to, že mu nic takového nedají. To ho možná vytočilo ještě víc. Přímo zafuněl jako naštvaný býk, než se zhluboka nadechl a vydechl. Hold se napije něco jiného. Dnes se už určitě ponížil, takže další trapas neuškodí. Vílu naprosto ignoroval, ani své jméno jí neřekl. Bylo to možná tím, že už ho jednou říkal a zrovna nejtišeji při tom nemluvil.* Blue Lagune prosím. *Řekl ráznějším hlasem. Tentokrát se mu pití dostalo. Hned se trochu pousmál a sklenku si vzal do ruky. Nejprve popodešel dál od ženy, pak až si jednou lokl. Tentokrát až takový příval magie a příchod nějaké změny nepocítil. Kroky tedy pokračovaly dál. Hi si už už začínal myslet, že to vlastně je v pořádku, když v tom vrazil do zad MALACHAIE. Trocha tekutiny ze sklenky tedy skončila na oblečení muže.* Ups..*Sykl.* /To jsem zakřikl./ *Pomyslil si, načež udělal krok vzad, kdyby se dotyčný chystal otočit.*
/Takze rozdvojena osobnosť. To znie celkom zaujímavo./ *Pomysli si a rozhodne si pamätal vilu, ktorú by bavilo niekoho takého trápiť. No radšej o tom pomlčí a len sa na neho pri jeho otázke odkiaľ o tom vie sa zasmeje.* Je veľa veci o ktorých nevieš, ale je zbytočné o tom hovoriť. Existujú veci mocnejšie ako sú upiri. *Povie mu iba a rozhodne vie veľmi dobre o čom hovorí. Sám medzi ne patrí, aj keď vždy sa nájde niekto mocnejší, ako on.* Haha… jeden kocúr mi stačí. A aj ten mi nadáva. *Povie mu so smiechom, pričom si spomenie na Ezekiela, ktorý rozhodne nadával. Bozk mu nevadil, ale čo nasledovalo potom ho rozhodne prekvapilo. Jednochucho sa skoro začal smiať, čo bolo v jeho prípade divne, keďže on sa skoro nikdy nesmial.* Dobre myslím, že toto ma pobavilo. Aj keď tuším kto za to môže. *Povie mu a iba sa na tom uchcechtne. Musel uznať, že aj keď sa mu sem moc nechcelo, tak to stalo za to. Pozrie sa na barmana a povie mu.* Radšej si dam whisky. /Keď už je ten večer takýto tak vyskúšame, čo všetko si Maddie pripravila./ *Pomysli si a keď do neho niekto narazí tak vie že sako je od niečoho. Začne si ho vyzliekať a obráti sa smerom k carodejovi, ktorého ešte nepoznal, ale jeho mágiu dokázal vycítiť. Podá mu sako a chce vedieť ako sa to vyvinie.* Skús to vyčistiť. *Povie mu a sám sa napije Whisky.*
*Už svojím pohľadom odrazí od seba niekoľko nevítaných záujemcov. Ruky má v kapsách, pôsobí pomerne ležérne. Pozrie na ženu, ktorá ho osloví. Videl jej fotografie takže spozná, že je to hostiteľka a zároveň aj oslávenkyňa. Privrie skúmavo oči a mierne nakloní hlavu na stranu. Nenápadná pripomienka mu zodpovie otázku, prečo dostal pozvánku. Prejde to mlčaním. Ak by mal nejaký drink tak by si odpil ale na to si zatial netrúfol. Samozrejme, mu neuniklo, že MADDIE doniesla dva poháre vína. Nemá rád víno.* Teší má, slečna Colban. Zametanie stôp nemám v popisu práce, vzhľadom k svojej práci. Ale ďakujem za ponuku a tiež za pozvanie. *Odpovie jej slušne, s vyrovnaným tónom hlasu. Pozrie na pohár s vínom a potom späť na MADDIE. Vidí ako si ho prezerá ako keby na ňom niečo hľadala. Jackovi tiež potemnie pohľad.* Nie, ďakujem. Rád by som si nechal čistú hlavu. *Odpovie jej a pohľadom prejde po hosťoch ako keby naznačoval, že by sa rád vyhol účinkom. Pozrie na MADDIE a zhlboka sa nadýchne až ucíti ako ho zaštípe mágia v pľúcach. Alergia ho skutočne nebaví.* Na mieste je gratulácia. Želám vám všetko najlepšie k narodeninám, slečna Colban. Čím som si ale vyslúžil toto pozvanie? Ako tak pozerám, nie som niekto koho asi bežne pozývate na svoje večierky. *Povie jej narovinu.*
*Jen zlehka zvědavě přimhouří oči nad mužem, který zřejmě věděl, kdo je. Ne, že by to bylo těžké zjistit. Na druhou stranu i ona to věděla. Za dvěstě let života se naučila si dělat konexe vysoko a skrze uzavřené dohody získávala informátory na samotném začátku jejich práce. Zprvu je nechávala na pokoji a třeba si zažádala jen o prkotinu, jako že zapomněla v kolik začíná akce a ztratila pozvánku, tak zda by se jí nepodíval na internet a podobně. Když ale někdy echt potřebovala zamést stopy, tak si poradila právě skrze ony lidi, co jí byli vázáni smlouvou a mlčenlivostí - ať by chtěli promluvit sebevíc. A tak když bylo třeba odstranit nebo pozměnit nějaký kamerový záznam, tak měla i ve vysoce tajných a šikovných organizacích dobrovolné i nedobrovolné spojence. A to včetně CIA v níž dělal Jack Porter.*A čistou vodu alespoň? Mohu se zaručit, že magie ani jiné látky se jí nedotkly - mimo ty, které na sebe voda nabalí běžně v potrubí.*Kysele se ušklíbne a pak položí procházející číšnici obě skleničky na tácek.*Dones mi absint.*Řekne jí a vrátí svou pozornost k Jackovi. Zhruba věděla o účincích, které byly v nápojích, ale ve kterých? To neměla ponětí. Ale rozhodla se otestovat pár ze svých oblíbených druhů alkoholu.*Děkuji.*Odpoví obdobně zdvořile a má zlehka nakloněnou hlavu, když sleduje, jak se nadechne.*Není vám dobře?*Zeptá se než odpoví na jeho otázku a podívá se po své objednávce. Spokojeně se usměje. Věděli, že ji nemají nechávat čekat. Převezme si absint a spokojeně si s tekutinou ve sklence zakrouží v ruce.*Byla jsem zvědavá. Nestává se každý den, potkávat civily, kteří byli posedlí a k tomu přežili exorcismus. Určitě víte, jaká je to vzácnost, nebo vám o tom nikdo neřekl?*Zeptá se a skoro se napije, ale pak se kvůli svému společníkovi rozhodne ještě počkat, aby jej snad nějak nepohoršila, když se držel formálnosti.*A taky málokterý z nich má ochranu CIA, pro kterou dokonce pracuje.*Dodá s jistým nadhledem, kterým dokazuje, že ne jen kvůli magii je jedna z nejmocnějších v místnosti. Vlastně když nebrala v potaz Malachaie, který jí nebyl nijak podřízený, tak možná i byla. A vlastně pokud tu nebyl nikdo starší třista možná čtyřista let, tak byla určitě, protože ona a další asi desítka čarodějů, které měla k ruce byli velmi silné kombo.*Na druhou stranu mě spíše zajímá proč jste dorazil vy? Nezdá se, že toto je váš oblíbený typ akce?*Zeptá se s úsměvem, jakoby před chvílí nic neřekla.*
*Keď čarodej ktorého osloví bez odpovede odíde len pokrčí plecami a znova prejde k stolom s jedlom. Také dobroty sa predca nemôže nechať len tak zahálať.* /Hmm tá víla sa vyzná./ *Povie si keď poriadne pozerá čo tam vlastne je za jedlá pri svojej prvej ochutnávke ich totiž len zbežne prezrela. Vyzerá to akoby kuchári pripravili pre každú rasu podsveta oblúbené špeciality a pochúťki. Prejde pre ňu nezaujímavé jedlo ostatných rás a zastaví sa pri víbere pre víly.* /Zákusky zo Strieborného dvora.... Dokonca aj to ich slávne ovocie v karamele./ *Nadvhne obočie a dá si na tanierik štvrťku jablka zalatu karamelom.* /Ech, nektár od slnečných mi nikdy moc nechutil, ale zato tu majú ten ich povestný dyňoví koláč. Ale čo je toto? Ach naša dusená zverina v medovoostrej omáčke. Zo zimného dvora nemoha pripraviť nič lepšiš./ *Potešene si pridá na tanierik kúsok dyňového koláča a malú misku duseného mäsa v krémovo hnedej omáčke ktorá je sladkoosrtá. V myske je ho skôr na ochutnanie než abi to slúžilo na skutočné najedenie. Keď usúdi že už na tanieriku nemá miesto na nič ďalšie vidá sa medzi ludí pričom sa mierne pohupuje v bokoch v ritme príjemnej hudby a uždibuje z jedla. Ako prechádza davom všimne si známe tváre ktoré zcežne pozná a zamieri k nim.* Ahojte, ako sa vám tu zatial páči? *Spíta sa skupinky dvoch dievčat a jedného chalana. (TRISS, NATH a JOSEPHINE.) *Čarodejov zbežne pozná zo spoločných bojov z démonmy a niekolkých spoločenskích akcií ale mená si nevybaví. Zato si je istá že tretiu ženu ešte nevidela.* Myslím že nás ešte nepredstavili. Som Lyria. *Pekne sa na skupinku usmeje.*
*Rey muže poslouchá a musí se zasmát tomu s tím kocourem.* Pravda. Já nemůžu mít kočky. Ale mám havrana a ten mě má rád.* Usměje se. Sweetyho má rád a baví ho jak mluví. Sice jde jen o jedno slovo, ale je to sranda a havran asi má rád, když se směje. Rey netuší proč ho baví něco tak normálního a běžného, ale Bran se často tolik nesměje, ale jen se usmívá. Polibek se mu opravdu líbil dlouho ho nikdo nepolíbil. Dokonce i Ludwig si to nedovolil a krev mu pil předtím z ruky. Jenže celé to zkazí to, co řekne Rey poté. Podívá se na KAIE, který se směje a docela se mu uleví. *Co? Jak jako?* Nechápe, co říká a než stačí se zeptat na víc, tak je u něj Ludwig a objedná mu absinth a barmana i chytne pod krkem, aby ho nenapadlo něco jiného. Rey to sleduje a pak zachytí, že KAIE polil někdo pitím. Prohlédne si HIRAMa a pousměje se.* Máte smůlu, nějak.* Řekne a napije se nového nápoje.* Ble... to je moc silné.* Zakření se a podívá se na mladíka, který se k nim přidal.* Jsem obklopen nejkrásnějšími muži v místnosti.* Zazubí se a zahákne se Ludwigovi i KAIovi do ramene.*
Neřekl jsem, že ty jsi prozradila, ale že já jsem prozradil.. Jenže ty jsi věděla, že ona ví o světě a nic jsi s tím neudělala, takže jsi spolupachatel a spadá na tebe stejná vina, jako kdyby jsi ho prozradila.. *Ušklíbne se na Triss, než si všimne Kaie. Následně jeho pozornost ale upoutá vyprávění Josie. Chvíli je lehce šokovaný tou přímostí, než se rozesměje.* No.. Očividně nebyl.. *Uchechtne se Nate pobaveně. Radost mu ale zkazí účinek Trissina nápoje.* Nejsem protivný.. *Ušklíbne se a otočí ji zády k němu.* Kdepak.. To si pleteš.. Já si stěžuju, že ty nenecháš o sebe pečovat a hraješ si na kvočnu všem nalezencům až do úmoru.. *Odpoví ji, načež převrátí očima. Rum mu až tak nevadil, ale děsil se toho, co by mohl mít za účinek. Zvlášť když se Triss chovala, jak se chovala.* To určitě.. Mám úplně na růžích ustláno.. *Pronese ironicky, když si ho k sobě přitáhne. Zahlédne jak si nasliní prsty a velice briskně zpozorní, když je začne přibližovat k jeho hlavě. Vytrhne se ji z držení a udělá dva rychlé kroky vzad, čímž do někoho vrazí a ten dotyčný se polije vlastním nápojem, na což Nate reaguje lhostejným.* Lo siento.. *Než se vrátí pohledem k Triss.* Zapomeň.. Opovaž se těmi prsty dotknout mých vlasů.. Uděláš to a prohodím tě střechou Institutu.. *Vyhrožuje ji a dává si pozor kam ty svoje oslintané prsty strká, když si převezme panáka.* Na další katastrofu, co bude po tomhle následovat? *Navrhne s cynickým ušklíbnutím přípitek. Než však stihne panák kopnout, tak se objeví víla, kterou už sem tam zaregistroval a vždy to zatím dopadlo rvačkou, kde byla hlavním aktérem.* Čau.. Zatím to jde.. Triss se chová jako babička a.. hmm.. Josie? *Ujistí se, že si to pamatuje správně.* Ta je zase drbna svého vlastního života, takže jo.. Zatím se bavím.. Než to do sebe kopnu.. *Dodá s cynickým uchechtnutím a poukáže na panáka v jeho ruce.*
*Hned ze začátku změny necítil, narozdíl od předchozí slivky. Měl teda za to, že tento nápoj bude na něj o něco mírnější, možná. S tou myšlenkou se rozešel do prostoru klubu. Všelijak se rozhlížel. Nakonec se účinky kouzla dostavily. I přes svou tendenci rozhlížet se, vrazil do někoho a trocha tekutiny skončila na zádech té osoby. Sykl si, couvl, oči mu sklouzly ke sklence.* /Asi je následek nešikovnost./ *Pomyslil si. Mírně se rozklepal, čekal na reakci druhého. Ta se ale ukázala jako horší, než nyní mohl očekávat. Nemyslel si, že to bylo bezpečné, kord když byl nyní docela... nepoužitelný. * J-já si nemyslím, že to je dobrý nápad. *Zavrtěl hlavou. Hlas se mu chvěl.* Co když to spíše podpálím? * Zeptal se. Nechtěl tu riskovat požár. Škoda alkoholu a ještě by toho čaroděje ohrozil. Hned pak pohlédl na BRANA.* Jo, všiml jsem si..
A jak si myslíš, že je na tom JOSEPHINE?*Ušklíbne se a prohrábne si vlasy s fialovými konečky.*Jinak...já to beru tak, že v kodexu není povinnost se starat o chybu ostatních. Je tam, že nesmím VYZRADIT svět stínů, pokud vím. A když mi někdo výš přímo nepřikáže se postarat o to, co ví dotyčný, tak...*Pokrčí rameny.*A vůbec...to je jedno. Koho jsi vůbec potkal, že to na mě vytahuješ?*Zvedne obočí, když se "obhájí" a nakloní hlavu do strany. Pousměje se.*No, no, drahoušku, přece nepotřebuju, abys mě pečoval. Ty si ale péči zasloužíš.*Pokusí se mu urovnat vlasy a založí si ruce v bok, když se nenechá.*Ale no. Vypadal bys ještě lépe...*Prohlásí a uculí se, protože cítí, že ta potřeba pomalu vyprchává. Přesto mu ještě objedná pití. Přikývne na přípitek a stihne se napít v momentě, když se k nim přidá LYRIA. Zamává jí konečky prstů a když polkne, tak i promluví.*Ahoj, jo zatím je to tu-*Zarazí se, když se jí najednou rozzáří ruka. Podívá se na to jako na boží zjevení.*Co to sakra?*Vypadne z ní, když si všimne, jak se to šíří.*Ale neeeee...*Zaskuhrá, když si přesně tohle vybaví z akce, kde takto zářil Heller v kočičí podobě.*A pij.*Ukáže na NATEA prstem, aby nebyla jediná, co se tu ztrapňuje. Když LYRIA promluví na JOSEPHINE, tak ta se představí a vypadá, že se s ní chce pustit do řeči, ale potom jí přijde telefonát a ona se omluví a s telefonem už u ucha, kde někoho pozdraví se odporoučí pryč. Zřejmě ven, kde ji nebude rušit žádná hudba a hluk v B+. Triss se podívá na svou SPOLEČNOST a pak se zeptá VÍLY.*Dáš si něco? Mohu ti objednat. Myslím, že mě teď nikdo nepřehlédne.*Poznamená a podívá se na sebe, jak jí prosvítá zář i skrze tmavé oblečení a nakrčí nad tím nos. Už rezignovala dávno na svou hrdost, takže možná bude lepší, když si dnes použije z hereckého talentu jistý nadhled a nebude to řešit. Nakonec mixováním druhů alkoholu jí pomalu začínal stoupat jeho vliv do hlavy a tak bude mít na sebelítost a sebenenávist čas zítra. Sama pro sebe si přikývne, jakoby si tuto mantru slibovala dodržet a usměje se na své společníky.*
*Zábavné hystorky zo života JOSIE by si rada vipočula ale nieje jej to dopriate keďže jej zazvoní mobil a ona víde von telefohovať. Jej sklamanie ale vynahradí pohlad na čarodejnicu TRISS ktorá sa pomali rozžiari.* Ale náhodou vyzeráš moc pekne pristane ti to. *Okomentuje svetelnú auru ktorá momentálne zahaluje celé jej telo.* A keď si to už spomenula tak by som nožno skúsila nealko Bloody Mary. *Poprosí TRISS o nápoj a prenesie pozornosť na NATHA.* Prečo než to vipiješ? Ak ti nechutí alkohol tak ho nepi lahká pomoc. *Zarazí sa a v hlave jej do seba zapadne jej vlastná upírská skúsenosť, starecká namrzenosť nepríjemného čarodeja, to ake teraz TRISS svieti a NATHOV komentár. Zamračí sa.* Počkať je snád niečo v tom pití? Preto sa ludia správajú trochu čudne? Spíta sa ich obidvoch ale to jej už servírka donesie nápoj ktorí jej TRISS zariadila. Chvílku drink pozoruje ale potom len pokrčí plecami.* Tak na vaše zdravie. *Maličko zdvihne pohár a vipije jeho obsah na ex.*
Pfff.. *Odfrkne si Nate.* Hlavně, že si to umíš obhájit ty jo.. *Následně se ještě na Triss uculí jako neviňátko.* Zatím nikoho.. To já jen tak do budoucna.. *Ačkoliv mu na mysl hned vyskočí civilka, kterou pronásledoval onen upír. Ona si sice nepřála, aby něco udělal, ale Nate měl pocit že by měl. Nakonec to ale nechal plavat. Zašklebí se na TRISS, když o něj začne přehnaně pečovat.* Ale potřebuješ.. Jinak by sis ani na sekundu nesedla.. *Odpoví ji, načež lehce egoisticky pokrčí rameny.* Ne že bych byl proti, ale zrovna takovou péči vážně nechci.. *Rychle uskočí o pár kroků vzad, když se mu snaží ošmatat vlasy nasliněnými prsty.* Ne! Bleh.. Omatlej si těmi prsty vlastní vlasy.. *Zabručí. Netrvá ale dlouho, než se rozesměje, protože nastoupí Trissin další účinek.* Věříš mi, že teď bych Kaiovi ani nezazlíval, kdyby prohlásil, že jsi sluncem jeho života? *Šeptne ji škodolibě se smíchem, jak se k ní přiblíží zpátky. Než stihne však dodat něco dalšího škodolibého, tak mu zavibruje zpráva. Ona teda i cinkne, ale jenom to, by zřejmě neslyšel. Vytáhne proto mobil, dřív než by se stihl napít, a zprávu si přečte.* Smůla, estrellita.. *Vyplázne na Triss jazyk.* Musím zpátky domů.. Nechal jsem dvojčata na krku Tině a ta se potřebuje učit a dvojčata ji do toho, cituji, neutišitelně řvou.. *Ke konci si spíš už jen povzdechne, načež předá panák rumu LYRIE.* Vyzkoušej sama a uvidíš.. Můžeš pak posoudit.. *Ušklíbne se na ni.* A ty se moc neztřískej.. Aby ses ráno nenašla v posteli jedné přesluhující mumie.. *Poplácá Triss ještě po hlavě, než se proplete davem a zmizí ven. Vzhledem k tomu, že měl jen whisky a ke všemu ji ani nevypil celou, měl spíš jen tak jeden lok, tak si nedělá obavy s tím sednout na motorku a dojet domů.*
Jakobys byl jiný.*Prohodí a pak už ho jen sjede podezřívavým pohledem, ale nic víc z něj netahá. Ne ve společnosti. Nějak odklepe svůj účinek a objedná jim další pití a Lyrii také. Po chvíli LYRII podá nealko Bloody Mary a usměje se ještě zpětně k účinku jejího Cuba libre.*Snad to brzo pomine. Blbě by se to skrývalo před civily.*Ušklíbne se a poněkud zrudne, když NATE prohodí, jak by ji měl nazvat Malachai.*Ani nápad!*Vyjekne na obranu a zatímco se Nate začne věnovat mobilu, tak víle přikývne na zprávu.*A ano...nápoje s magickými účinky. Ne všechny jsou ale lidem příjemné.*Nakrčí nos a pak se překvapeně otočí na Natea.*Oh neeee.*Zaskučí, když se s ní opravdu rozloučí, ale dost možná to byla i reakce na tu představu, kde by se probudila. Nějak doufala, že to u Tiny vyškemrá.*Tak dobrou noc a pozdrav mi Tinu i kmotřence.*Pousměje se nakonec a znovu se pořádně napije svého Cuba Libre. Ještě mu zamává a otočí se na Lyr.*Tak na příjemnou zábavu, hádám.*Usměje se na ni a pohledem hledá Malachaie, který se jí někde ve společnosti dalších mužů ztratil v davu. Možná tu měl známé?*
*Dnes sa celkom bavil bola pre neho sranda trochu do druhých rýpať a rozhodne dnes nemal nejako v pláne si ten večer ničiť. Už len maddie by ho mohla prísť poprovokovať a už by to bolo niekde, ale aj v tom najhoršom prípade by povedal, že zase vymyslela blbinu.* Ten ma ani tak nemá rada, skôr mi nadáva. *Povie, pričom si nemusí dnes dávať vôbec na ústa, pretože aj tak sa ľuďom upravovali spomienky. Nad jeho prekvapením sa len pousmeje, pretože každého by prekvapilo, že povie niečo, čo vôbec nechcel.* Netreba nad tým moc premýšľať. Jednoducho dnes zažiješ veľa podivných vecí. *Aj keď nepovedal presne čo, pretože to ani on sám nevedel. Už len to že do neho vrazil druhý čarodej, tak mal čarodej menšiu smolu. Keďže sa už napil Whisky, tak mu bolo jasné, že to bude mať nejaký účinok, ale že to pocíti hne, tak to si vôbec nemyslel. Silno ho zapotáca keď sa ešte aj o neho zaprie Bran. To že sa mu zahmlie pred očami není žiadna novinka, ale že sa uškiera od ucha k uchu je až moc divné aj na neho.* Oprav to. *Povie HIRAMOVI pričom to povie démonským jazykom, keďže do neho omylom prepne, vďaka následku ešte z pekla a plus účinku nápoja, čo z neho spravil doslova opitého.* Záleží vôbec na tom? Vlastne asi hej. Tá stará potvora by nebola nadšená, že sme zapálili upírsky brloh. Aj keď za vinu by to dávala mne. Aleeee... aj tak to sprav. *Povie mu stále démonským jazykom, pričom ho stále potáca zo strany na stranu, pričom ho začne si začne pobrukovať pieseň, ktorá tam v tej chvíli hrala.*
*Rey KAIe poslouchá a ušklíbne se.* Dobrá.* Řekne nakonec a pozoruje chvíli dění. Jenže p napití absinthu má najednou velkou žízeň. Zatímco drží KAIe, a tím ho trochu podpírá, tak do si objedná korbel - tuplák piva. To do sebe začne lít a ten litrový pohár do sebe obrátí během minuty, co KAI mluví s HIRAMEM. Rey si následně říhne a musí se opřít o bar. Ludwig ho sleduje a napije se své bloody mary, kterou si zatím objednal. Jenže Rey má stále žízeň a natáhne se tak po jeho pití, ale upír mu rychle s pohárem uhne. Tak Rey s mírně opilou elegancí přeleze bar, čímž shodí hromadu nádobí a nápojů, jen aby z ledničky za barem vytáhl pomerančový džus a celý ho vypil. Pak si tam sedne na zem a usmívá se jak měsíček na hnoji zatímco mu barman podává další pivo, nebo´t asi tuší, co má za účinek nápoje. Rey se následně pomocí barmana dostane zpátky na své místo a tam obejme HIRAMA.* Já mu nerozumím, ale tu sako bych vybr... vybrpal.* Řekne mu se zamotaným jazykem, protože už v sobě má docela dost na to, že nepije.*
Hej to my hovor už som si vyskúšala aké je to mať doslova upírsky smäd. Pohrízla som hostitelku do krku. *Prizná len tak mimochodom.* To by ma zaujímalo čo za kúzlo je v tomto? *Položí rečnícku otázku a začne sa pohupovať v bokoch do ritmu muziky.* Táto skladba je super, podrž mi to prosím. *Podá TRISS tanierik z jedlom vyzuje si topánky a vyskočí na bar. Najskôr sa prejde tanečním krokom po celej dĺžke baru od jedného konca k druhému a nakoniec sa zastaví v strede kde začne tancovať. Ako má vo zviku zatvorí oči a odovzdá sa muzike. Keďže už vie o magických nápojoch nerieší čo sa to s ňou deje a jednoducho sa účinkom poddá. Prehodí si vlasi na chrbát abi jej nezavadzali a rukami prejde z ramien na prsia stiskne ich a rozopne si zips na veste. Nedá si ju ale dole takže stále len tak tak zakríva čo má. Dalej sa hladí a pedvádza svoje telo ako tanečnica v luxusnom stripítzovom klube. Nakoniec si prehodí vlasi dopredu a koženú vestu vyzlečie úplne. Vlasi ale naďalej zakrívajú to čo predtím jej vesta.*
To jsem si taky zkusila, když jsem naposled byla na podobné akci.*Ušklíbne se chápavě Triss a sleduje svou zářící ruku, jak prosvěcuje tmavou tekutinu ve skleničce. Pak se z ní znovu napije a na moment se zachytí při přešlápnutí baru, když zareaguje její hlava příliš pozdě a Triss získá pocit, že padá. Zvedne obočí, když jí víla podává talířek, ale vezme si ho a položí ho na kraj baru, kde požádá barmana, aby jí ho pohlídal. Další dvě barmanky jí uhýbají z cesty nápoji i jídlem, zatímco barman se vrátí k úklidu nápojů, které shodil CIVIL. Triss vytřeští oči, když se začne víla sama sebe dotýkat a skoro úzkostlivě se rozhlédne po MALACHAIOVI, kterého konečně v davu najde, jak se všichni zastaví, aby mohli svlékající se vílu sledovat. Triss zamíří tedy ke Kaiovi a jeho společnosti - HIRAMOVI a dalším dvěma mužům (BRAN a upír). Konečně přestávala zářit a lidi se na ni už nedívají překvapeně, pobaveně a ani nechápavě a nekontrolují si drinky, zda nejsou sjetí něčím z pití. Tak se už normálně dostane k nejvyššímu čaroději a zlehka mu položí ruku na rameno.*Nečekala jsem, že opravdu dorazíš.*Uvolněně se na něj pousměje a podívá se na HIRAMA.*Ahoj, dlouho jsme se neviděli, což?*Zazubí se a pak stočí pohled k dalším dvěma a natáhne k nim ruku.*Jsem Triss.*Představí se a oba si zběžně prohlédne a kratince se podívá na LYRII, která už byla od pasu nahoru nahá a nakrčí nos a postaví se po bok a zčásti čelem k MALACHAIOVI.*Jsi vpohodě?*Zeptá se starostlivě, když si ho prohlédne. Vypadal...zvláštně.*
*Fakt, že kolem Tris se utvořila zářivá aura se snažil spíše ignorovat. Jednou tam krátce kouknul, toť vše. Měl momentálně své problémy. Na Malachaie se díval omluvným pohledem. Slova, jež vyřkl byla přitom nejistá. Možná by kouzlo zvládl, ale možná taky ne. A riskovat to ani nechtěl. Už z názvu se dalo odvodit, čí to asi je podnik a jak moc velké škody by takový požár mohl napáchat. Nehledě na to, jak by to pak upíři mohli vzít. Proto neustupoval, pokud se to teda dá takto říct. S přivřením oči se podíval do země, následně zavrtěl hlavou nad učiněním druhého muže. Samozřejmě to nejprve krátce pozoroval. Nerozuměl větám, které muži vyklouzly z úst. Jazyk určit zvládl, nicméně slyšet ho slyšel nanejvýš třikrát a zrovna nejlepší slovní zásobu fakt neměl. No nebyl ale jediný, kdo mu nerozuměl. Na BRANA se pak podíval hlavně z toho důvodu, že ho vlastně objal. Hiram z toho šoku sklenku s nápojem skoro upustil. Další pohroma se naštěstí ale nekonala, bylo to o chlup.* Nejste jediný...a to vyprání zní rozhodně lépe jak kouzlení. *Pokývl hlavou. V tom se u nich ocitla TRISS. Někde za ní pak LYRIA předváděla striptýz. Hiram ani nevěřil svým očím. VÍLU chvíli v jednom kuse pozoroval, zatímco jeho kamarádky si moc nevšímal.* /Špatné tělo nemá, to se musí nechat./ *Pomyslil si. Z přemýšlení ho vyrušila až TRISS, když promluvila. Věnoval jí svoji pozornost a když se zeptala přímo na něj, poušklíbl se snad poprvé za celý večer.* Souhlasím! Už jsi mi začínala chybět, má drahá Triss! *Uchechtl se, během toho čekal, až ho BRAN pustí. Ne, že by mu to nějak moc vadilo, jen by ten nápoj raději dopil, než se ocitne opět na někom nebo na zemi.*
*Bolo vidieť, že mu nikto nerozumel, pretože ani BRAN nevedel o čom hovorí a ani HIRAM nepoznal o čom to vôbec kecá. Preto mal iba pocit, že čím dlšie stál tak sa mu motala hlava , takže sa musel aspoň trochu opierať o bar. Dopil whisky, čo mal objednané a pozrel na barmana, pričom si objednal ďalšiu, ktorú rovno do seba kopol. Rovno s účinkom jedného nápoja a ďlšieho nasledujúceho by to asi nebol dobrý nápad, ale predsa len v tejto chvíli mu to bolo putna. Pozrie sa na TRISS, ktorá k nim prišla a uchechtne sa.* Aleeeee.... Maddie sa podarilo z teba zlobiť žiarovku? *Zasmeje sa, pričom sa mu trochu pletie jazyk, ale nejako sa nad tým nepozastavuje. Pozrie sa smerom kde sa začne vyzliekať LYRIA, ale len sa zamračí.* Hmmmm.... Niekde som ju uz videl, kde to ale bolo? To je fuk. *Povie, pričom s tým prestane, pretože len nakloní hlavu nad tým, čo sa ho Triss opýta, pričom začne účinkovať druhý nápoj, takže pomaly nevie, čo je reálne a čo bluf.* Hmm... Som v poho... Ale ty vyzerás ako nejaka mátoha. *Povie Triss, pričom vážne halucinácie sú niečo normálne pre neho. Aj keby videl niečo desivé, tak by sa tomu smial, keďže nič horšie čo by videl b sa nevyrovnalo peklu. *
*Rey se držel HIRAMA a pustil ho až po nějaké chvíly, kdy musel dopít on sám své pití. Pomalu ho žízeň přecházela a on neměl ani pocit, že mu hoří v krku. Podívá se na ženu, co přišla a usměje se na ni.* Já jsem Rey, ale brzo asi půjdu spát. Pak tu bude jiný.* Ušklíbne se. Rey je jediná osobnost, která ví o tom, že je v jednom těle víc osobností, ale nezná je a neví co jsou. Jen slyšel něco od svého přítele na vysoké, že jsou odlišní, ale přitom stejní. Tehdy ho to nadchlo, ale po rozchodu usnul. Rey si všimne nahé ženy a škytne.* Co se děje?* Nechápe a znovu se podívá na TRISS. Ludwig mezitím je stranou a pije si svůj drink, který je bez účinku, neboť jde jen o krev.*
*Nad čistou vodou zauvažuje na pár sekúnd. Predsa len už tu bol nejakú chvíľu a mal už žízeň. Ale zároveň si nebol istí čo by mu taký drink spravil a navyše ako agent bol vycvičený k tomu, aby vydržal takú drobnosť ako je smäd. Ale na druhú stranu už bol zhýčkaný až ho do istej miery desilo, že sa blížilo povinné precvičenie v CIA.* Ďakujem ale nemusíte si robiť starosti. *Otvorí pusu aby ešte niečo dodal ale niečo za MADDIE sa rozžiari. Nakrčí obočie a trochu nakloní hlavu, aby lepšie za ňu videl. A koho to nevidí? TRISS, svietiacu ako nočnú lampičku. Stisne pery k sebe, vyjadrujúc tak že ho niečo také vážne nemôže prekvapiť. Pozrie sa radšej späť na MADDIE ale v pozadí stále registruje svetelnú žiaru. Ale tvári sa, že ju ignoruje.* /Asi toľko k tomu, aby na seba dávala pozor./ *Pomyslí si a nadýchne sa. Svrbenie v pľúcach a krku o niečo zosilnelo. Ale musel s tým počítať keďže išiel kam išiel. Najradšej by si ale uvolnil jeden alebo dva gombíky na košeli. Ale odolá tomu nutkaniu. Skúmavo prižmúri oči.* Máte o mňa starosť? *Nadvihne pritom mierne jedno obočie. Vyhýba sa tomu, aby komentoval svoj zdravotný stav. Hellerov lektvar síce funguje ale tiež to nie je stopercentné. Cíti mágiu okolo seba. Ani by sa nedivil ak by si niekde na tele našiel ekzémové fľaky.* Veľa debát som na túto tému neviedol ale niečo sa mi donieslo o tom, že prežiť exorcizmus je tak trochu rarita. *Odpovie jej laxne ako keby jej oznamoval značku pracieho prášku, ktorý používa. Keď spomenie CIA tak len nejasný tieň mu prebehne v očiach. Nerobí si ilúzie o tom, že niekto, kto žije tak dlho, nemá konexie v tejto organizácii. A možno ešte v niekoľkých ďalších.* Pochybujem, že by sa práve CIA zaoberala mojou maličkosťou. A nie to ma ešte zamestnala. Ale ako drb je to dobré. *Klame. A klame tak ako ho to naučili, čiže dobre. Je mu jasné, že túto ženu neoklame, že má svojich špehov. Ale prečo by jej mal vravieť, že má pravdu?* /Spraviť jej radosť a len podporiť jej ego. Pf./ *V duchu si odfrkne a nakoniec sa na ňu aj usmeje. Takým tým salámistickým, pokojným úsmevom, ktorý by niektoré povahy iba vytočil k nepríčetnosti.* Kvôli torte. *Povie nečakane svoj dôvod prečo prišiel sem. Samozrejme, že je to lož. Lenže Jackovi idem klamanie tak dobre ako aj brutálna úprimnosť. A príde mu to ako lepší dôvod ako to, že prišiel, aby si to tu prezrel a mohol niečo napísať do hlásenia pre CIA. Pre tú CIA ktorú popiera ako svojho zamestnávateľa.* Mám rád torty ale bohužiaľ som nemal dobrú skúsenosť s faerským jedlom. Navyše zloženie drinkov ma núti premýšľať čo by asi bolo v takej torte. *A pohľadom celkom teatrálne pozrie na Lyriu na bare. Ako keby svojim pohľadom chcel povedať, že presne takýchto účinkov sa bojí. Potom ale pozrie späť na Maddie.* Aspoň som mal možnosť Vám pogratulovať. Užívajte si života. *Rozlúči sa s ňou vo všetkej slušnosti a odíde. Cestou von ho ešte zastihne správa od patológa, že má výsledky z jedného prípadu tak sa Jack rozhodne ho poctiť svojou návštevou v spoločenskom odeve. Už teraz je mu jasné, že to nakoniec bude dlhá, pracovná noc.*
*Pokračuje v tanci a má v úmisle svoje publikum trochu napínať pomali si odhrnie vlasi naspäť na chrbát ale jednou rukov si zakrije prsia. Na svoje pobavenie zistuje že sa na ňu dívajú skoro všetci hosťia a mnohý s nedočkavími túžobními pohladmi. Potom ruky spustí a pokračuje hore bez nakoniec si pomali vizlečie aj nohavice a hodí ich na zem k svojím topánkam a veste. Tancuje tak úplne nahá a je vidieť že sa za svoje telo rozhodne nehanbí. Keď dohrá pieseň na ktorú tancovala zostane na chvílku nehibne stáť ako socha v póze v ktorej bola keď prestala hrať muzika. Potom sa uvolní a zamáva všetkím a vlastne nikomu. Zoskočí z baru a pozbiera si svoje oblečenie.*
*Přikývne nad tím, jak odmítne a dál mu nic nenutí. Nechtěl, tak nechtěl. Nebyla jeho chůva. A kazit si dobrý rozmar nebude. Když se zamračí, tak se ohlédne a pozvedne nad čarodějkou obočí.*Ale...Malachaiova cácorka mě poctila návštěvou.*Ušklíbne se a nijak neřeší, zda zaslechne jistou nelibost a škodolibost v jejím hlase. Těžko říct, zda jí chce něco udělat, zesměšnit ji, nebo jí prostě přijde komické, že tu jsou oba. Opět. Pak okomentuje jeho vzhled a ušklíbne se.*Vy jako takový mě netrápíte, Jacku. Jste spíš zajímavý jako...subjekt ke studiu. Neberte si to osobně. Nenadchnu se pro každého civila, kterého potkám.*Usměje se a pokyne mu sklenkou vína, než ji vrátí na podnos a poručí si absint a kývne na to, že slyšel o vzácnosti přežití.*Jste si jist, že nemáte podsvěťanské předky? Mohlo by to leccos vysvětlovat.*Nasadí mu ještě brouka do hlavy a potom nadhodí CIA. Zasměje se nad jeho zapíráním.*Och mě nezajímají vaše lži. Shrnuji fakta. Není třeba zapírat.*Prohodí obdobně laxně jako on a z tváře se jí vytratí pobavení.*Navrch mi je jedno, jak moc tajné postavení to je. Nakonec to svým způsobem funguje podobně jako přechody čarodějů z života do života.*Odmávne to rukou a zvedne obočí nad jeho důvodem návštěvy a narovná se, protože byla oproti němu prcek. Nakonec co je stopadesátsedm centimetrů, že ano. Nadechne se nad jeho lhaním, protože jestli někdy byl na podsvěťanské párty, tak by mohl vědět, že dorty nebbývají v nabídce.*Zklamu vás, nic takového zde nenajdete.*Sladce se usměje a když se ohlédne za Lyrií, tak si olízne rty a pohled vrátí zpět k němu.*Dnes je na programu trochu sladší a divočejší zábava.*Usměje se a v očích se jí blýskne a přikývne.*Děkuji a užijte si večer, pane Portere.*Rozloučí se formálně a se vší hrdostí, načež absint nechá absintem. Užbyl čas.*/Noste panáky./*Řekne telepaticky Lillith a chvíli čeká, až jí jeden její podá jedna z polonahých číšnic.* *Maddie se vrátí ke svému baldachýnu a tentokrát si zatleskáním, opět posíleným magií, vydobyde pozornost všech, aby mohla promluvit.*Vážení! Děkuji všem za účast a že jste zde zůstali. Snad jste se dosud dobře bavili. Na moment vaši zábavu přeruším, než všichni odpadnete společensky vytížení.*Začne a usměje se. Na první pohled se může zdát, že má na mysli společenské vytížení jakožto opilost.*Všichni jistě víte, že dnes je toto především narozeninová oslava, a tak bych vás teď ráda požádala, abyste si od číšnic a číšníku převzali každý jeden panák a společně připijeme. Na mě, na vás, na dnešní večer.*Pokyne jim přátelsky, až ji nikdo nemůže brát jako více než modelku. Počká, až si každý vezme panáka do ruky a potom toho svého pozvedne.*Tak na zdraví. Na vás a na dnešek!*Prohodí slavnostně a hudba opět začne hrát, když do sebe panáka kopne spolu s mnohými dalšími a ozve se potlesk a jásot. Ví, že účinky nápoje nastanou až za pár minut, kdy už opadne podezření těch, co by se báli, že drink má nějaký účinek....ani netušili, že za chvíli se zúčastní orgií. Sama zamíří za LYRIÍ, aby jí zabránila se oblékat, když své krásné tělo tak hezky odhalila. Neoplatí se jí to.*Říkala jsem, že si pro tebe příjdu.*Řekne víle pobaveně a natáhne k ní ruku, za kterou by si ji přitáhla k sobě a vtáhla do polibku, načež by si ji odvedla k baldachýnu, pokud by se nebránila.*
Zdá se.*Odpoví MALACHAIOVI, když se podívá na svou ruku, která už září jen matně, s každou vteřinou méně, až to postupně zcela zmizí. Triss se uculí na HIRAMA.*Samozřejmě, má společnost dnes byla poněkud žádaná, překvapivě.*Zasměje se a mrkne na čaroděje. Potom se stočí k BRANOVI a zmateně zvedne obočí.*Spát?*Nakloní hlavu, ale pokrčí rameny. Třeba to byl nějaký další účinek nápojů? Dnešek je šílený...a následky bude řešit...až...až pak. Raději se zeptá KAIE jak na tom je. Moc se usmíval, jaksi mumlal....byl snad opilý? Kolik toho za tu krátkou dobu sakra vypil? A proč se starala...Je mu šest set let...uměl se o sebe postarat.*Mátoha? Vážně?*Zvedne obočí a natáhne ruku, aby se mu podívala lépe do očí, že není zdrogovaný.*Jsi sjetý?*Zeptá se, ale než by mohl odpovědět, tak zaslechne hlas MADDIE a nakrčí nos. No ze slušnosti si panáka vezme. Účinky nápojů už si užili dost. Zřejmě v tomto bude nějaký další a nebo je to pro překvapení všech něco čistého. Když jim pokyne, tak se ušklíbne.*No nazdraví...Snad to nebude nic strašného, to by scházelo...*Zamumlá a podívá se po lidech. Když se ale nic po dvou minutách nestane, tak pokrčí rameny a sleduje, jak se lidé vracejí ke svým předchozím drinkům a tanci. V ten moment ho do sebe obrátí i ona a položí skleničku na barový pult. Jen zaznamená úšklebek barmanky. Na moment se jí z kombinace rozličných druhů alkoholu zamotá hlava a ona se MALACHAIE na chvíli chytí.*Kombinovat alkohol je blbost.*Zabrblá a odloží na pult i Cuba Libre, které už ji nebavilo držet. A pak zničehonic...se nálada v baru změní, když se ohlédne. Lidé se najednou vtáhnou do polibku, tance se stanou velmi intimními a na zem začnou padat první kusy oblečení. Triss vytřeští oči.*Ne...ne, ne...sakra.*Vypadne z ní a podívá se na místo, kam postavila sklenku od panáku.*KAI...chci pryč...hned. Prosím. Ty se tu pak klidně vrať...jen...udělej mi portál.*Zatahá ho za rukáv saka a zvedne k němu prosebný pohled.*Prosím.*Dodá ještě a trochu plaše se rozhlédne. Nebylo jí z tho dobře. A jestli má mít tohle i ona, tak by raději byla někde sama a přečkala to v posteli. Vyspí se z toho.*
*Démonský jazyk neslyšel už hodně dlouho a ani neměl tak dobrou zásobu slov, jak si asi mohl Malachai myslet. Hiram teda řekl jen něco Branovi, který se na něj skoro až pověsil a mlčel. Jasně, mělo to být objetí, ale narozdíl od něj byl Hiram prcek, který v tu chvíli byl velmi nešikovný a v ruce k tomu svíral sklenku. No že by se ještě k tomu nějak vyjadřoval? Ne. Možná ho pak spíše to odtáhnutí mrzelo. Mlčky svůj pohled pak přesunul ke Kaiovi s Triss. Jen je poslouchal, zatímco do sebe vléval postupně celý drink, co si předtím objednal, aby brzo nerozbil i tu sklenku.* A jo, málem bych zapomněl. *Uvědomil si, když se Triss představovala a pohlédl na BRANA.* Hiram. *Podal mu volnou ruku. Následně kouknul opět na LYRIU.* Striptýz. *Pokrčí krátce rameny. Nakonec si na sebe veškerou pozornost vezme oslavenkyně, která je požádá o připití. Od polonahé číšnice si tedy na to vezme panáka a rychle jí na tácek s omluvením a prosbou postaví prázdnou sklenku od Blue Lagune.* Tak na vás. *Kývne směrem k Maddie, než se obrátí ke svým společníkům.* Na zdraví. *Usměje se. Panáka do sebe vyklopil hned na to. A jelikož se účinek nedostavoval, měl pocit, že je aspoň toto v poho. Že je pak Triss opustila, si nevšiml. Pouze zastavil číšnici a vrátil jí na tácek prázdnou půlku. Pohled pak věnoval opět vysokému civilovi, který ho předtím objímal.*
*Skontroluje si či má svoje oblečenie všetko čo jej netrvá nijak dlho a prekontroluje aj všetky kapsi či jej nič nezmyzlo. Keď obsluha začne roznášať posledné drinky tak ten svoj postaví na bar a nechá ho tak. Nie že by jej posledný zýžitok bol nepríjemný ale už má magických nápojou dosť a naviac panák nebol nealko. Na Prípitok Dee zatlieska spolu s ostatními.* Naozaj si nedáte? *Spíta sa jej barmanka. Otočí sa k nej a zavrtí hlavou.* Nie ďakujem myslím že som mala dosť. *Odpovie a zazdá sa jej že sa vílya barmanka zatvári trochu sklamane. Neušlo jej že ju počas jej striptízu pozorne sledovala.* Ano ale nechala si ma dlho čakať. *Otočí sa na DEE príme ponúknutú ruku a jej bozk jej opätuje. Keď sa od seba odtrhnú oblizne si špiučkou jazika peri a pozrie na DEE ako mačka na mysku smotany. Nič nepovie a nechá sa odviesť k baldachínu na ktorom DEE sedela na začiatku oslavi. Než ale odídu od baru ešte sa rýchlo otočí a žmurkne na krásnu barmanku. Keď prechádzajú pomedzi prítomných ludí začne si všímať ich správanie. Bozky, dotiky a prvé kúsky oblečenia padajúce na podlahu.* Ach tak toto robí ten poslední nápoj? *Spíta sa zo smechom rečnícku otázku a keď konečne zastavia otočí si DEE k sebe, zaborí jej ruku do vlasov druhou ju obíme okolo pása a pritiahne si ju do vášnivého bozku.* Toto bude zábava. *Povie jej polohlasne do ucha keď na krátky okamih preruší bozk. Znovu ju pobozká a perami prejde po líniji jej sánky a skončí na krku.*
*Pomaly už mu začal prechádzať účinok od jedného nápoja, takže už tak moc opitý nebol, ale dobre si uvedomoval zostávajúce halucinácie, ktoré ho až tak netrápili. Vedel ale moc dobre, že toto Maddie musí nejako oplatiť, pretože aj keď on sám rád niečo takéto robil, tak v tomto prípade sa mu to už moc nepáčilo. No predsa len si dá aj posledný pohárik, keďže vedel, že by mu to aj tak neopustila. Keď sa tak s tým potrápila, prečo jej to neodoprieť. Potom čo sa začnú všetci vyzliekať tak už vedel o čo išlo.* /Tak toto nie je novinka, že Maddie chcela, aby sa tu všetci vyspali. Aj keď by som sa rád pridal k tejto veci, tak predsa len ma čaká iná vec. A to dotrepať niekoho domov./ *Pomyslí si a pokrúti najprv hlavou, ale prosebný hlas Triss si vypočuje.* Fajn, predsa len na výber nemám že? *Opýta sa Triss, ale rovno ich vezme k nemu do bytu.*
*Zasměje se nad jejími slovy.*Přesně toto dělá poslední drink.*Uculí se a když se dostanou na vyvýšené místo, tak se nechá vtáhnout do polibku. Čarodějové, kteří to tu hlídali se starali i o to, aby během této části nevznikly žádné fotky, které by poškodily pověst jí nebo jiným. Nechá se přitáhnout do polibku a zanoří víle prsty do vlasů. Byla zvědavá, jak si Lyria poradí s jejím oblečením, protože musela podprsenku rozepnout, pak jí rozepnout knoflíček na "obojku" a rozepnout na hrudi kožené pásky. U sukně spojené s kraťasy to bylo podobně s odepínáním, opět bylo vpředu a pak se stáhly jen kraťásky. Ona sama víle zamíří škádlivými doteky po těle. Někteří lidé okolo už se dostávali k onomu aktu a ona po tom samém také toužila. Periferně zaznamená Lillith, která k nim mířila a zrovna do sebe kopala panáka s drogou a ušklíbne se na zrzku.*/Takže trojka?/*Bleskne jí myslí a nechá si opečovávat krk.*To si piš, že bude.*Olízne si rty a natáhne ruku k zrzce, co k nim dojde. Ta jí ji vezme a na hřbet jí vtiskne polibek.*
*Z krku sa presunie znova k Preám Dee. Rukami jej prejde na chrbát a hladá nejaké rozopínanie.* /Hmm asi sa pre svoju odmenu budem musieť trochu snažiť./ *Povie di pre seba a zaregistruje ako k nim príde ďalšia žena a vtiskne Dee medzi lopatky bozk. Odtiahne sa od svojej milenky a prejde zrzku pohladom. Bola krásna.* Toto začína biť lepšie a lepšie. *Pozrie sa zrzke do očí a príde k nej pričom má stále jednu ruku na páse Dee.* Ako sa voláš kráska? *Na odoveď nečaká a zrzku krátko pobozká.* Toto sa m lae vôbec nezdá fér. *Nakloní hlavu na stranu a naoko sa zamračí.* Som tu z nás v značnej nevíhode vy dve ste zbitočne moc oblečené. *Prejde Lilith za chrbát a chití ju za boky postupne rukami ide viššie až sa dostane k zapínaniu jej podprsenky a rozopne ju. Rukami prejde na jej prsia a masíruje ich. Lilith potichu zastoná a venuje sa Dee. Bozkáva ju a hladí po tele, dokonca sa jej podarí rozpnúť niečo zo zložitého zapinana jej prádla.*
*Zamručí nad péčí rtů a nakloní hlavu nad Lyrií. Pak se sladce usměje.*Bude to perfektní.*Mrkne na ni a sama je nechá konverzovat, zatímco se přesune rty ke rtů víly. Čarodějka od baru vrátí víle polibek a pak jí odpoví.*Lillith.*Obě ženy se trochu škodolibě ušklíbnout, když sledují jak se jejich milenka mračí a pak se k sobě otočí a nechají Lyr, aby si poradila s jejich oblečením. Když je Lillith do pasu nahá a i Maddie si stáhne top, tak se zrzka otočí víle v náručí a stáhne ji s sebou dolů na baldachýn. Dee je jen pozoruje, pozoruje i ostatní, jak se oddávají nejstaršímu pudu spojenému s vášní. Někteří jsou něžní, další divocí, jiní až násilní, ale zdá se, že čarodějové, co podnik dnes večer chránili, nemusí rozdělovat žádné páry. Nezdálo se, že by někdo narazil na špatného partnera v sexu - třeba masochistu, i když by to neměl rád. A tak se vrátí pohledem i myšlenkami ke své společnosti, odepne si sukni a pásky a stáhne si kraťasy. Neměla péči, že by se jí někdo jiný než ty dvě zaobíral. Snad jen čarodějové na stráži si je prohlédnou, možná se lehce zapojí - ostatně jeden tak učinil. Jednu z dívek, která si nenašla dvojici na tomto finále, nechal si před ním kleknout. Bylo jí to jedno, dokud plnil, co měl. Klekne si obkročmo nad Lyr, která na chvíli osamněla, aby se i Lillith mohla vysvléct do naha a skloní se jí ke rtům, zatímco prsty zamíří na citlivá místa, aby vílu ukojila stejně jako minule, jako první.*
*Nechá sa stiahnuť do baldachínu a Dee nech si na ňu sadne keď naviac utíti jej ruku vo svojom lone slastne zastoná. Pritiahne sa k Dee bližšie a jednu jej bradavku dráždi jazikom a saje ju. Lilith na seba nedá dlho čakať, prisadne si k Lyr a pustí sa ústani do Deeinho druhého ňadra. Užíva si rozkoš ktorú jejjej milenka pôsobí ale nechce vivrcholiť tak skoro. Jemne Dee zo seba odtisne a klakne si na kolená takže obidve klačia oproťi sebe rukov jej prejde po stehne nahor a jemne ju pohladí medzi nohami.* /Ešte nie./ *Povie sisama pre seba a na Dee sa len zvodne usmeje. Otočí sa k Lilith a pobozká ju bozkami zchádza pomali nižšie na jej prsia a chvílu sa hrá s jej prsiami nakomiec ju ale jemě zatlačí na chrbát do baldachínu roztiahne jej nohy a začne ju lízať. Teší ju že Lilith sa zrýchli dych a potom začne saltne vzdzchať.*
*Když si ji Lyria posune tak, aby jí péči oplatila, tak se nebrání, jen posléze kvůli Lillith se musí více nadzvednout, aby se i ona mohla zapojit. Věřila, že noc rozhodně nekončí. Někdo se ukojí rychleji a někdo to bude odkládat a vystřídá více partnerů či si jen dá více kol. Maddie, když se od ní Lyr odtáhne a přesune se, se jen položí pohodlně na baldachýn a vezme si do úst hrozen a sleduje své dvě milenky. Lillith jí po čase začne dráždit prsty, což Dee odmění spokojeným vzdechem a trochu víc odtáhne jednu nohu od druhé nakonec ale se nadzvedne a čarodějce si klekne nad tvář, aby utlumila její stonání a primárně se zbavila tlaku v klíně.*
*Pokračuje v laskaní Lilith a keď ju dovedie k vrcholu pri ktorom čarodejka hlasne zavzdzchá ale ďalej sa venuje Dee natiahne sa vedla nich na baldachín tak abi mala dobrí víhlad na obe svoje milenky. Lahne si na bok, jednou rukov si podoprie bradu, jednu nohu pokrčí a sleduje ako sa spolu čarodejnice hraju. Miestnosť je plná súložiacich párov a vzdychov roskoše. Na chvílku jej pohlad upúta víla na ktorú pri bare žmurkla. Tá práve sedí na bare a rukov sa hrá s prsiami zatial čo druhov hladí vo vlasoch ženu ktorá ju líže. Znovu sa vráti pohadom k Dee a Lilith a volnou rukov sa začne hladiť v lone.*
*Rey se drží u HIRAMA a točí se mu docela hlava. Přesto se na něj zazubí.* Zajímavé jméno. Zní arabsky... *Prohlásí a když se k němu dostane pití tak k němu čichne a cucne si, ale nechutná mu, tak to dá Ludwigovi, který to vyleje do dřezu za barem. Rey se podívá na Hirama, jak pije panáka.* Na zdraví, Mě to nechutnalo.* Ušklíbne se a opře se o něj.* Doprovodíte mě domů? Necítím se dobře a asi usnu. Ludwigu...Půjdeš taky.* Rozhodne a Ludwig se na něj podívá a usměje.* Jistě. Sundáš si obojek?* Zeptá se ho a Rey kývne a sundá ho. Pak zase obejme Hirama.* Škoda, že si vás budu pamatovat jen já. Ten, co tu je když spím by vás měl taky rád. Všechny, co jsem dnes potkal by měl rád.*žbleptá Rey opile a objímá HIRAMA jako by to byl nějaký plyšový medvídek.*
*Své jméno civilovi řekne hned po tom, co se představila i Triss, která se následně věnovala pouze Malachaiovi. On je pouze mlčky poslouchal a užíval si toho hřejivého objetí, které mu muž dopřával. Mezitím ale doufal, že mu sklenka s pití nespadne na zem. To se naštěstí nestalo ani, když se vyšší odtáhl. V tu chvíli dopil jedno i to další. Obou dvoje skončilo na tácku obsluhy.* To jsem si všiml. *Poušklíbl se. Cítil se klidně, jelikož se zatím neprojevoval žádný magický účinek.* Tak to asi papa? *Uchechtne se, než se zarazí. Muž ho opět objal.* Dobřeee. *Protáhl, než mu začalo být docela horko. Olízl si nervózně ret, načež si ho i jemně skousl.* /Už zase něco?/ *Pomyslel si. Vzápětí se droze plně poddal. Přivřel oči a ústa pootevřel. Jedna ruka si našla pas vyššího muže, druhá zase rozkrok. On sám ho začal líbat zprvu na krku, přičemž se samozřejmě musel ještě postavit na špičky.*
*Rey si užíval to teplo a blízkost. Většinou to totiž necítí. Vždy je sám. Nikdo se ho nedotýká, dokonce i lidi v knihovně si od něj drží odstup a mluví na něj mile jako s dítětem. Jednou se z toho i rozbrečel a radši šel spát. Od té doby se neprobouzí tak často. Nechce být zase sám. Jeho dech se zrychlí, srdce začne více tlouct a když ucítím HIRAMOVU ruku na boku a druhou na místě, kde by to střízlivý rozhodně nečekal. On sám své ruce na jeho zadek a užívá si polibky na krku a musí říct, že se mu to rozhodně líbí. Zavře oči a pak chytí HIRAMA za bradu a přitáhne si ho k vášnivému polibku. Ten na chvíli přeruší a opře se svým čelem o jeho.* Najdi mě až budu spát. Nechci být zase sám.* Zašeptá a podívá se HIRAmovi do očí. Hned na to pokračoval v polibku a rukou mu sjížděl níž až k hornímu okraji košile, kterou rozepl a posléze sundal a hodil kamsi na zem.*
*Objetí mu opětoval, dokonce toho využil. Jeho mysl i tělo droga plně ovládla. Byl přímo zachvácen touhou po něčem, co obvykle dělal raději za střízliva. Polibky vyššímu začal hezky pokládat na krk, hned po tom, co se postavil na špičky. Onen civil byl o dost vyšší. Být neomámen drogou, hezky by si zanadával. Patřil mezi nižší čaroděje a docela ho to rozčilovalo. Ani nechápal proč. Možná to bylo kvůli výšce jeho matky, která ho raději dala před sirotčinec. Rukám na svém zadku nevěnoval momentálně pozornost. Nyní se hlavně věnoval oplácení vášnivého polibku, kterého se ho od muže dostalo. Při odtáhnutí kapku až posmutněl. Ruka na civilově rozkroku se hned dala do pohybu a začala rozepínat zip kalhot.* Kéž bych ti rozuměl. *Zašeptá tiše naoplátku. Oční kontakt rovněž oplatil, než mu opět začal polibek oplácet dalším. Brzo jeho košile skončila někde na tmavé zemi. To ho přimělo k dalšímu úšklebku.*
*Rey mu polibky oplácel a nechal se tím absolutně pohltit a ani nepostřehl, že se objevila i chladná ruka. Ta chytla jak jeho, tak i Hirama a odtáhla je do tmavé místnosti mimo bar. Byla to rychlost kterou Rey ani nepostřehl. Neměl ani jak. Najednou měl tolik příjemných podmětu kolem sebe a na sobě, že upadal skoro až do eufórie. Užívá si ty doteky a sám je i oplácí a ani si moc nevnímá, jak to pokračoje. Pak jen ucítí mírnou bolest na krku, kterou následuje euforie.* **CENZURA**
*Maddie se po čase sama dostala do euforie vyvolané orgasmem, načež pobídla Lillith, aby se věnovala Lyrii. Sama je ještě obě políbila a s mrknutím a přáním hezkých zážitků se vytratila do davu, aby si pořádně užila orgie a tedy více aktů, než jen ten jeden. Neřešila s kým ten večer strávila. Muži, ženy...bavila se. S kýmkoliv, kdo projevil zájem o ni nebo ona o něj...či ji. Trvalo ještě hodnou chvíli, než droga vyprchala, čarodějové na stráži si pak během noci, kdy postupně lidé odcházeli nebo usnuli, aby odešli nad ránem, střídali hlídky a tu a tam si pro jistotu dali lektvar dodávající energii a tím i bdělost. Jeden si dokonce čas od času u baru udělal espresso s pomocí magie. Maddie sama zůstávala na akci, dokud i poslední člověk neusnul, či ti bdělí neodešli či neutekli v domění, že ztratili soudnost. Čarodějové u východu zařídili, že nikdo nepormluví o výsledku její oslavy veřejně tak, aby se zničila pověst nejen jí, ale dalším mocným či známým lidem, co zde strávili večer, že maximálně poví, že se s někým vyspali v kumbálu, protože je přitahoval. Jednoduše vše divné, co normálně neudělají bude svedeno na alkohol, touhy a uvolněnou atmosféru a vše magické v případě civilů zmizí či to nahradí něco obyčejného. Například pokud někdo viděl tu Malachaiovu cácorku zářit, tak si bude pamatovat namísto toho, že například na ni někdo omotal vánoční žlutá světýlka. A když vše skončí, tak Maddie se odebere do svého apartmánu pomocí portálu, aby se umyla a vyspala v pohodlí.*
*Dee len oplatí bozk na rozlúčku a nerieši kam ide alebo čo chce ďalej robiť. Keď ju čarodejnica Lilith ju pobozká a presunie sa medzi jej sťehná len slastne zavzdichá. Celú noc zostanú s Liliht spolu a vychutávajú si jedna druhú. Až kím droga neviprchá a ludia sa nezačnú prebúdzať a dochádzať domou. Lyria sa s Lilith ešte pobozká na rozlúčku nájde si svoje veci a vydá sa z upírskeho podniku do central parku abi prešla na zimní dvor. Skôr ako salae dostane k priechodu ju premôže únava a tak sa len na mieste o ktorom vie že tam nikdy nikto nechodí schúli pod stromom a zaspí.*
*Přehodí mu nohu přes ty jeho a nechá se vytáhnout na jeho klín, což jí vyhrne šaty. Spokojeně zamručí, když jí stiskne zadek a sama zamíří k jeho zapínání košile a pomalu mu ji začne rozepínat. Nesnaží se krotit zvukové projevy, když ji kouše a sama mu zkousne ušní lalůček, když vystoupí. Myslí si zkontroluje, že nikdo nedává pozor a potom za ním vytvoří přeci jen portál. Nepotřebovala tu všem ukazovat krajkové kalhotky, jak měla vyhrnuté šaty a jít tak skrz hotel k ní nahoru, kde to vlastnila? Byly tam kamery. Pak ho manipulací donutí vstoupit do portálu a objeví se přímo v bytě před výtahem. Mezitím mu upraví vzpomínku tak, že prošli budovou a vyjeli nahoru výtahem, kde se líbali. Sice si říkala, že to neudělá, ale nakonec potřebovala si před širší veřejností udržet nějakou pověst a image. “Tudy” Ukáže mu za svá záda, aby ho navedla skrz kuchyni a chodbou zadem až do ložnice.*
*Když tak drží Maddie, dostane se rychle s ní nahoru do bytu.* /Ani jsem nepostřehl cestu, ale nevadí, čím dřív skončíme v posteli, tím líp./ *A jak mu Maddie ukáže cestu, vykročí směrem do ložnice. Cestou jí samozřejmě drží za zadek, aby z něho nespadla a sem tam jí ochutnává na krku. V jednu chvíli jí i přirazí zády ke zdi, a rukama zajede pod šaty. Nakonec se ale přeci jenom nějak dopotácí do ložnice, kde jí pomalu po svém těle spustí dolů, což způsobí, že se jí šaty vyhrnou až k pasu. On ale rukama zamíří přes záda nahoru a zaplete jí jednu ruku do vlasů a zakloní jí hlavu. Upřeně se jí zadívá do očí.* Jsem jen tvůj. *Pronese potichu a pak se k ní skloní, aby jí znovu políbil, tentokrát už se nedrží vůbec zpátky a druhou rukou jí u toho začne stahovat ramínka šatů dolů.*
*Mads se nechá přirazit ke zdi a objímá ho okolo krku a pasu, aby nespadla a ani nesklouzla, ale nyní opřená si dovolila zaplést mu prsty do vlasů. A nevyplete je, když ji spustí na zem. Zakloní hlavu a spokojeně se usměje.*To jsi.*Odsouhlasí mu to a sotva její šaty dopadnou na zem, tak z nich vystoupí a nezapomene v nich nechat i boty, takže musí stát na špičkách, aby pohodlně dosáhla. Košili mu strhne z ramen dolů a zaměří se na jeho kalhoty, které obratným a roky naučeným pohybem též pošle k zemi. Potom muže před sebou zatlačí k posteli a bez nějakých okolků se mu vyhoupne na klín. Nebyla si jistá, zda má dnes chuť na orální předehru, ale rozhodně měla chuť na sex. A zbytek vyplyne ze situace. Prozatím se ale jen o něj otře tělem a sama se zaměří na jeho krk, který se nerozpakuje sem tam obdarovat kousnutím stejně jako ramena.*
*Když Maddie vystoupí ze šatů, skoro obdivem ani nedýchá.* /Je tak nádherná./ *Stihne si pomyslet, ale pak už nemyslí vůbec. Jakmile ho svlékne, nechá jí dělat co chce. Takže když ho zatlačí k posteli, sedni si ochotně a nechá jí, aby si ho osedlala. Nejdřív jí chytne za zadek a zlehka ho zmáčkne, ale nakonec jí přejede po holých zádech, přes žebra, až zamíří na prsa, která začne hladit krouživými pohyby a následně k jednomu skloní hlavu a ruku nahradí jazykem. Jemně jí začne dráždit a olizovat, druhou ruku přitom stále hladí druhé prso. Jeho trenýrky přitom hrozí explozí a proto se proti ní začne lehce pohybovat pánví.
*Promne si mezi rty mezi sebou a za vlasy ho přitáhne těsněji ke své hrudi. Maddie se poté sesune níž a stáhne mu spodní prádlo a věnuje mu na podbřišek drobný polibek, načež postupuje výše a do rozkroku přesune svou ruku a začne jej dráždit. Na střídačku jej jen pohladí a poté stiskne. Hraje si a pordlužuje jeho utrpení a touhu. Nakloní se mu ke rtům a zkousne mu ten spodní, načež se rovnou bez špetky něhy vrhne na jeho rty v polibku, který rovnou prohloubí. A když to uzná za vhodné, že provokací stačilo, tak si jej doslova "osedlá" a začne se pohybovat rovnou v rychlém tempu, které posléze zpomalí, aby to nedopadlo tak, že by rovnou vyvrcholil. To mu nemínila hned dopřát. Neřešila nějak zvlášť jak bere sex bez ochrany, neb byla neplodná, takže jediný, kdo z nich dvou mohl mít pochybnosti byl on.*
/Tohle dlouho nevydržím a navíc bez předehry... zajímavé, takhle se obvykle nechovám.../ *Když ho Maddie políbí na podbříšku, jen lehce zadrží dech. A jakmile ho začne dráždit, vydechne a začne dýchat rychleji. Do polibku vloží svojí touhu a frustraci a rozhodně se nedrží zpátky, takže je dost možné že jí i lehce kousne do rtu. Jakmile na něj nasedne, začne pohybovat pánví, rukama jí nadzvedává zadek a rty se soustředí na její prsa, která střídavě dráždí. Když ale zpomalí, tak jí chytne a bleskově se přemístí a překulí, takže jí má nyní pod sebou, přičemž je stále v ní. Jednou rukou jí chytne obě ruce nad hlavou a začne pořádně přirážet. Přitom se jí zadívá do očí, než zaútočí na její ušní lalůček a krk. Nepřestává ale pohybovat pánví a jednu ruku pomalu posunu po jejím těle a vsune jí mezi ně, aby jí ještě víc dráždil.*
*Byla docela ráda, že jí pomáhal s nadzvedáváním se. Vydržela by to docela dlouho, ale takhle ještě déle, no ne? Po chvíli ale zcela úmyslně zpomalí. Překvapí ji ale když se Christopher promění na dominantního a přetočí je. Slabounce hekne a trhne mu s rukama. Zamručí a zasténá. Byla docela hlasitá a nevadilo jí to. Projednou smrtelníkovi může přenechat dominanci, alespoň na chvíli. Kór když ucítí jeho ruce ve svém klíně. Po nějakém čase se v orgasmu prohne a nohy mu omotá okolo pasu a po chvíli ho donutí se položit na záda nebo si alespoň sednout a tentokrát nasadí pro něj rychlé tempo, ať už jí ruce pustil nebo ne. Poradila by si. Ona už si orgasmus užila. Její rty se zkroutí do samolibého úsměvu a obdaruje ho dalšími steny, protože jí to samozřejmě bylo příjemné. Milovala sex. A tenhle byl též skvělý. Skloní se mu ke krku a párkrát jej tam kousne a nakonec mu přitiskne rty na rty a polibek prohloubí.*
*Když Maddie zamručí a zasténá, přidá se i on.* Ach... ano...*Zavzdychá a dál jí drží ruce nad hlavou a dráždí mezi nohama. Když jí přivede k orgasmu, jen se usměje a když mu omotá nohy kolem pasu a přehoupne se na něj, s radostí se nechá položit v očekávání dalších radovánek. Nakonec jí přeci jenom pustí ruce, aby mohl svýma rukama bloudit po jejím těle, zatímco ona na něj rajtuje. Své prožitky dá také nahlas najevo hlasitým, hrdelním zabručením.* /Úžasné./ *Jakmile se mu vrhne na krk a začne ho kousat, přidá na rychlosti přírazů, a jakmile prohloubí jejich společný polibek, zaškube sebou v orgasmu a přejede Maddie rukama od zadečku až po krk, možná jí i lehce poškrábe.* /Tak to bylo něco./ Jsi skvělá, *Usměje se na Maddie spokojeně. Zatím v ní ale zůstává a lehce provokativně zakrouží boky. Přitom zvedne obočí.* /Zvládla by druhé kolo?/
*Ucítí, že se udělal a ušklíbne se s vítězstvím v očích. Její spokojenost se pouze prohloubila, když ji označil za skvělou. Potlačí chuť mu říct "já vím" a místo toho se sladce usměje.*Teď se ale musíme umýt.*Zasměje se tiše a skloní se k němu a políbí ho. Nevadilo jí mít v sobě biologický materiál, ale raději by se umyla před druhým kolem. Promne si spokojeně rty, ale potom z něho sleze, vyzývavě na něj mrkne, jakoby ho k sobě zvala, a přesune se do koupelny, kde si jen vleze do vany a zapne sprchu. Sama si dřepne, protože teď si tu nemohla uklidit kouzlem, když tu byl civil. Tedy mohla, ale na co si zbytečně přidělávat starosti. Čeká zda se objeví i Christopher nebo se za ním jednoduše za chvilku vrátí, aby mohli pokračovat.*
*Když je hotový, přejede Maddie po zádech od zadečku až po krk a jakmile ho políbí, ještě si jí vzadu za krk přidrží a polibek prohloubí. Nakonec jí ale pustí, zvedne se na lokty a sleduje její odchod. Pak vydechne a následuje jí do koupelny. Nemá problém se svojí nahotou, je se svým tělem spokojený a zvyklý na okukování při různých foceních. U vany se na chvíli opře o zeď a sleduje Maddie, nakonec ale vykročí k ní.* Dovol mi...*Poví a sáhne po srpchovém gelu. Ten si nalije do rukou a začne jí ho roztírat po těle. Nejprve jemně přejede zepředu po ramenou a lehce je promne, pak sjede na prsa, kde se chvíli zastaví a jemnými krouživými pohyby poté pokračuje dolů před žebra až na bříško. Stále stojí mimo vanu, jen se věnuje Maddie a jejímu tělu. Nakonec jí sjede namydlenýma rukama mezi nohy, kde jí krátce polaská, jen aby jí provokoval a pak pokračuje dolů až ke špičkám prstů.* Otočit. *Ukáže ukazováčkem. A pokud se Maddie otočí, přehodí jí zezadu vlasy dopředu a namydlenýma rukama jí přejíždí po zádech, sem tam lehce přitlačí, jako by jí masíroval.*
*Sleduje ho, jak se k ní přemístí a trochu podezřívavě ho sleduje, ale sprchový gel mu podá a nechá se opečovávat. Nakonec byla na to zvyklá od dvora, kde se to ještě nějakou dobu praktikovalo poté, co tam přišla. A chtěli přeci druhé kolo, takže to i byla dobrá předehra. Olízne si rty a zatímco ji mydlí, tak mu potáhne za čisté předloktí a stáhne si ho ke rtům. Pustí ho až když se odtáhne a poručí jí se otočit. To pobaveně zvedne obočí.*/Vážně si dovolil mi rozkazovat? Má víc štěstí než rozumu, že je jen obyčejný civil na jednu noc./*Probleskne jí myslí a když se otočí zády, tak její hrdý vyraz je trochu povýšený. Milovala pozornost a i když z jeho strany to bylo spíše romantické gesto v jistém ohledu, tak ona to brala jen jako vlastní profit - opečovávání, pozornost, předehra a příjemá masáž, dalo se říci. Spokojeně pak přívře oči a nakonec zvedne ruku, aby se natáhla po jeho nádobíčku a i jeho vzrušila k dalšímu kolu. Její stisk nebyl ani slabý, ale ani silný a moc dobře věděla co dělá. Roky praxe a zábavy a stále si to užívala, jakoby to bylo poprvé.*
*Když se k němu otočí zády, začne jí zlehka masírovat záda, krouživými pohyby, sem tam použije i prsty a lehce jí prohněte svaly, aby se uvolnila. Když po něm sáhne, tak neodolá, stoupne si k ní do vany a namydlenýma rukama jí ze zad sjede po bříšku mezi nohy. Přitiskne se jí tělem na záda a zlehka jí o sebe opře. Přitom skloní hlavu a zlehka jí kousne do lalůčku ucha.* Jsi krásná. *Složí jí šeptem poklonu.V životě už potkal spoustu krásných žen, ale tahle v sobě měla nějaké kouzlo, které ho přitahovalo. Nedokázal určit čím to bylo, ale přitahovala ho. Bylo mu ale jasné, že on je jeden z mnoha a že je to pro ní jednorázovka. Proto hodlal využít každou chvilku kterou mu věnovala. A tak tam stál za ní, zlehka jí okusoval ouško a přitom jí rukou dráždil mezi nohama.* /Uvidíme jakou má výdrž./ *On sám už byl zase velmi vzrušený.*
*Nechá se o něj opřít, čímž si sice zalomí ruku, kterou ho dráždila, ale zatím se to dalo vydržet, když sklouzne pod úd na varlata. Kousnutí do ucha nečekala, ale ta poklona ji docela pobavila.*/Tohle je rekord./*Napadne ji, ale na rtech se zformuluje jen letmý úsměv, skoro neznatelný, jakoby se jej snažila utajit. Nic ale o jejích trochu egoistických myšlenkách neprozrazuje.*Jsem si toho vědoma.*Řekne nakonec upřímně a sebevědomě, ale rozhodně ten kompliment neshazovala, protože upřímnosti si přes svou komplikovanou povahu cenila. Mohla být mrcha, dělat kličky, milovat, ale zároveň lámat srdce, zneužívat a být nepříjemná, ale upřímnost byla jednoduše nedocenitelná. Potom už ale dovolí sama sobě se poddat touze těla a ze rtů jí unikne sten, zatímco už tak tmavé oči ještě o něco potemní. Nakonec se otočí čelem k němu i se sprchovou hadicí, kterou dosud svírala volnou rukou a opláchne ho od mydlinek, které na sebe dostal tím, jak ji u sebe přidržel. Bez ptání se mu jednoduše vrhne na rty a ruku vrátí na penis, aby mu dráždění mohla vrátit. Převezme tak kontrolu nad situací a u toho si bezděčně oplachuje tělo od sprchového gelu. Když je hotová, tak se odtáhne a vodu mu na své poměry trochu rozpustile šplíchne do obličeje a vyleze už bez hlavice a s vypnutou vodou z vany. Nemohl postřehnout, že si pomohla telekinezí, aby se nezohýbala zbytečně. Teď okolo sebe omotá ještě ručník a v očích se jí blýskne.*Víno? Whiskey? Absint?*Navrhne mu nějaké z alternativ, které se daly u ní najít. Nakonec si asi neměl kdy všimnout ale doslova v kuchyni V PODLAZE byla malá oválná vinice a tam byly i nějaké další druhy alkoholu.*
Jistěže jsi. *Odpoví s úsměvem zpátky. Bylo mu naprosto jasné, že si je své krásy vědoma. Pak už se ale věnoval její rozkoši a když se tomu poddala a vzdychla, spokojeně se usměje.* /Miluju, když ženu potěším a tahle si to navíc dovolí ještě užít a projevit se nahlas./ *Když se k němu otočí a začne ho líbat a stimulovat rukou, jen jí dá ruce na zadek, aby jí pěkně hnětl. Vůbec se jí nebrání, jen snad zklamaně vzdychne, když přestane. Po jejím cáknutí do obličeje se hravě zasměje.* Chceš si hrát? *Zeptá se se zdviženým obočím, ale pak se ještě znovu osprchuje a pečlivě se umyje, všude, aby byl čistý a nachystaný na další kolo zábavy. Pak si omotá ručník kolem beder a neobtěžuje se utírám těla, takže po něm zlehka stékají kapky vody.* Vlastně bych si docela dal víno, jestli se přidáš. *Usměje se na ní a pak se za ní asi i vydá.*
Hry jsou někdy zábavné.*Pousměje se a vybaví si spoustu her. V posteli, u stolu, v sedle koně a podobně. Přikývne a vydá se do kuchyně, kde tlačítkem otevře bývalou výtahovou šachtu, nyní s pevným sklem, co udrží lidi a otvírající se jen způlky, aby odhalila točité schodiště v oválu jehož stěny byly poličky naplněny kvalitním vínem, šampusem, absintem, rumem a pak několika láhvemi jiných druhů alkoholu pro hosty. Sáhne po jedné z nejkvalitnějších - minimálně dle hodnocení mnoha lidí - značek a zrovna po Australské, aby prezentovala svou zemi, když už měla její přízvuk. V Americe ovšem používala americký akcent. Vezme Penfold, červené víno, a s tím se vrátí nahoru, ne že by byla nějak zvlášť hluboko, když ten sklípek měl jen dva metry. Tlačítkem na ovladači jej zase zavře, aby tam někdo nezapadnul a vydá se k baru, kde vezme dvě skleničky a podá mu láhev, aby ji otevřel i s otvírákem. Sama obvykle užívala magie, ale když už tu měla chlapa, kterému to pohladí ego...*Tak nalívej.*Vyzve jej a přesune se blízko k němu a nonšalantně se opře tak, aby se ručník, co nejvíc rozevřel a odhalil něco málo z jejího těla.*
Ach ano, to rozhodně jsou. *Rád si v posteli hrál, ale měl pocit, že Maddie na to moc není. Třeba ho ještě nakonec překvapí. Nakonec jí následuje do kuchyně, kde zůstane stát, skoro s otevřenou pusou.* Tak tohle, to chci domů. *Prohlásí vesele, když se zadívá na její sklípek s alkoholem.* Mimochodem, máš to tu moc hezké. *Rozhlédne se kolem sebe a pochválí zařízení bytu. Pak už vezme do ruky láhev a otvírák a zkušeným pohybem lahev otevře. Nalije do obou skleniček a jednu jí podá. Z té svojí se ale nenapije, nýbrž v ní namočí prst a tím jí potom přejede po ústech. Ta nakonec sám olízne.* Hmm, dobrý ročník. *Prohlásí spokojeně, když ochutná víno z jejích rtů, a pak nenápadně zavadí rukou o její ručník, který se rozváže a spadne dolů.* Jejda. *Rozverně prohlásí a zasměje se.* Chtěla sis hrát?
Pořiď si to. Je to skvělé.*Pousměje se a sama se krátce rozhlédne. Jo. Zařídila si to tu sice více sterilně a světle, vzhledem k její zálibě v barvách a extravaganci, ale taky se jí to líbilo. Převezme si svou skleničku a než se stačí napít, tak periferně zahlédne jeho ruku. Zvedne k němu tvář v tázavém očekávání, co má v plánu a překvapeně zamrká nad jeho slovy, trochu zmatena, zda to brát jako drzost vzhledem k tomu kolik jí je. Na druhou stranu by byla hloupost se urazit, když si jistě myslí, že nemá ani třicet. Pravda. Asi to myslel dobře. Jeho jediná záchrana. Na tváři se jí objeví křivý úsměv a zalituje, že nejsou v jiných z jejích bytů, kde by mu ukázala v "rudých pokojích" jak si umí hrát, ale musel by se smířit se sebmisivní pozicí. Nebo by ho k ní degradovala velmi rychle. Usměje se a ladně se vyhoupne na kuchyňskou linku, aniž vylije a omotá mu okolo boků nohy a přitáhne si jej blíž.*A ty?*Oplatí mu, napije se a druhou rukou jej přes ručník pohladí.*
/To bych musel mít asi víc peněz./ *Pomyslí si s pohledem na vinný sklípek, který se mu zalíbil. Nebyl chudý, to rozhodně ne, ale hrozně nerad čerpal svoje peníze od rodičů, měl rád, když si vše platil sám a ze svého. Což u dětí z bohatých rodin nebylo zrovna obvyklé, ale takový prostě on byl. Když jí pak shodí ručník a ona se nahá vyhoupne na linku, jen zdvihne obočí a napije se vína.* /Opravdu je skvělé./ *Když mu pak omotá nohy kolem boků, ochotně k ní přistoupí blíž, položí víno na linku a obě ruce opře vedle jejích nohou, zboku jí lehka pohladí a nakloní se blíž.* Já si moc rád hraju. *Odpoví a jak se nakloní, políbí jí na krk a pak začne směřovat své polibky směrem dolů, přes prsa, kde se na chvíli zastaví, a pak pokračuje po žebrech dolů na bříško. Nakonec si jí rukama přitáhne blíž a vtiskne jí polibek i do klína, kde se na chvilku zastaví. Do hry zapojí i jazyk a sem tam pohledem zkontroluje Maddie, jestli si to užívá. Nenechá jí ale dojít k orgasmu. Po chvilce zase zvedne hlavu a natáhne se pro své víno. Napije se a s nevinným výrazem ve tváři pohlédne na Maddie.* Co by sis chtěla zahrát?
*Ani neuvažovala, zda by nebylo vhodné odložit víno, když začínal s předehrou, jen spokojeně tu a tam zamručela, nebo když trefil správný bod, tak zasténala. To neznamenalo, že nestihla vyprázdnit svůj pohár, zatímco druhou rukou se zapírala o linku. Její oči zůstanou temné, když se postaví a znovu ho obejme nohama, aby si ho přitáhla a tentokrát mu stáhne ručník, načež sklouzne z linky, protože měla dopito. Rozhodne se mu laskavost oplatit, když klesne pod úroveň jeho pasu. Za roky života věděla moc dobře, jak rozpoznat, že se blíží orgasmus a vyvrcholení...a přestala přesně v ten moment, kdy je tělo v největším napětí před blížícím se orgasmem, načež se zase elegantně zvedla a dolila si do sklenky trochu vína a s trochu škodolibým výrazem se usmála.*Pro mě za mě šachy, pokud se na to cítíš.*V očích se jí provokativně zableskne a sklenici pro jistotu odloží. Nebude kvůli náruživosti muže vylívat přeci víno. Nemínila ho ale nechat dojít k vrcholu tak rychle. Hezky v něm udrží to napětí. Pokud by k ní přešel s úmyslem ji snad zachytit, tak se mu obratně vyhne a přejede mu zlehka nehty a bříšky prstů přes páteř a druhou rukou se prosmekne okolo boku a přejede mu nehty po podbřišku a vlastně obkrouží pohlavní orgán, ale nedotkne se ho. Až pak, jen letmým dotykem bříšek ho pohladí po celé délce, než její ruka zamíří po hrudi nahoru, kde ho stiskne zlehka pod krkem, takže se mu přitiskne hrudníkem k zádům a dopředu provlékne i druhou ruku, kterou ho slabě stiskne a párkrát "zapumpuje"...a pak ho pustí.*Už jsi se rozhodl, co si zahrajeme?*Popíchne ho pobaveně a dopije tu trošku, co si nalila.*
*Když Maddie sklouze dolů, aby mu oplatila péči, jen se slastně usměje. Když ale přestane přesně v tu chvíli, kdy je nejvíc na vrcholu, vypustí ze sebe vzduch.* Proboha Maddie, chceš mě zabít? *Vzdychne zklamaně a na chvilku se opře rukama o linku a skloní hlavu, snad aby to rozdýchal. Když se k němu přitiskne, tak se narovná a v očekávání rozkoše se na ní usměje. Jakmile ho chytí pod krkem, tak zvedne obočí. Nevadil mu drsnější sex, takže neměl námitky, když ho ale znovu polaská, a pak ho pustí, už to nevydrží a plácne jí po zadku.* Tak se mi zdá, že trochu zlobíš Maddie. *Vesele prohodí jejím směrem a sám si nalije sklenku vína. Pak se opře o linku a přes skleničku jí pozoruje.* Hmm, šachy mi přijdou jako nuda. *Pronese, pak k ní přistoupí a ze sklenky jí vylije na prsa trochu vína. Samozřejmě nenechá víno ztéct až dolů, ale hned se na ní vrhne ústy, aby mu ani jedna kapka neutekla. Jinak se jí ale vůbec nedotýká, dokonce v ruce stále drží svojí sklenku s vínem.* /Taky umím provokovat. A baví mě to./ *Když je spokojený s její očistou od vína, tak se zase vrátí a opře se o linku a pobaveně jí pozoruje.* Takže? *Zdvihne obočí.*
*Cuknou jí koutky, ale neodpoví mu, jen sleduje jeho utrpení a ještě ho podpoří. Plácnutí jí v nejmenším nevadí, dokonce si zkousne ret a dopije trošku vína, s čímž odloží sklenici. Spokojeně zamručí, když ji laská ústy, jen je jí škoda lít víno po druhé osobě. Kór, když byla umytá. Stejně ale po sexu opět vleze do koupelny už kvůli potu, že ano. Zasměje se, ale přestanou ji bavit průtahy, takže se k němu vydá, nekompromisně mu vezme sklenici vína, odloží ji na linku dost daleko od nich, potom ho lehkým tlakem za boky potáhne tak, aby si vyměnili místa a vysedne na linku, načež si ho přitáhne ke rtům a bez zbytečných dalších průtahů polibek prohloubí a rukou ho ještě podráždí, načež ho nasměruje jednoduše dovnitř, aby si užili dostatečně. Jednou rukou si ho přirdžuje a druhou nechá mezi nimi, aby mohla primárně uspokojit sebe, protože tohle byla nešikovná pozice na to, aby se o to postaral on sám.*
*Když k němu Maddie dojde a sebere mu sklenku, jen se na ní podívá se zdviženým obočím.* /Že by už konečně?/ *Jakmile vyskočí na linku a přítáhne si ho k sobě, velmi rád s ní proplete vášnivě jazyk v hlubokém polibku a s povzdechem do ní vklouzne. Hrdelně zamručí, skoro jako zvíře a rukama si jí přitáhne za zadek co nejblíž, čímž možná uvězní tu jednu její ruku mezi nimi. Protože mu ale takhle poloha moc nevvyhovuje, rukama podebere její zadeček a přitiskne si jí na sebe. Pak jí nadzdvihne a zamíří k nejbližší stěně o kterou jí ne moc něžně narazí. Rukama jí podpírá pod zadečkem,aby nespadla a sám začne pořádně přirážet, protože už byl vyprovokovaný na nejvyšší míru. Hlavu skloní k jejímu krku, do kterého se zakousne. Naštěstí není upír, takže jí nezpůsobí žádné zranění, a dokonce jí pak i jazykem na tom místě konejší.* Maddie... *Vzdychne jí do ucha a pomalu se blíží k vrcholu.* /Hlavně ať to zase nestopne./
*To, že si ji přitáhl blíž jí zrovna nepomohlo, ale když se zlehka zaklonila, tak to šlo. Tak tak stihla vyvrcholit s hlasitým zasténáním, než ji zachytil a ona mu omotala ruce okolo krku. Sykne, když ji ne zrovna něžně opře o zeď a přitáhne si ho k sobě o to těsněji, jak jej objímá stále kolem krku. Protentokrát jí ani v nejmenším nevadilo, že bylo v méně dominantní pozici, protože tahle pozice byla vždycky skvělá. Zasténá, když ji kousne a nepřemýšlí nad tím, že jí tam zůstane ještě minimálně den otisk zubů. Protože nezůstane, o což se postará magií. Prsty mu vplete do vlasů, když jí pošeptá do ucha a trochu ho odtáhne, aby ho vzápětí s vášní políbila.*
*Jak se tam nad ní naklání, hlasitě vzdychne a pořádně zapumpuje pánví.* Maddie... *Zachrčí nakonec hrdelně a viditelně se zatřese ve vyvrcholení. Ochotně spojí své rty s ní a proplete s ní jazyk. A jak jí tak drží, stále spojený s ní, odtáhne se od stěny a dojde s ní do koupelny.* Myslím, že by to chtělo sprchu. Zase. *Pomalu se na ní usměje a z očí mu mizí vášeň. Teď už spíš vypadá lehce unaveně, ale naprosto spokojeně. A tak i s Maddie omotanou kolem sebe vstoupí do vany a posadí se.* /Mohla by mi oplatit to umývání, to bych se vůbec nezlobil. Ale nevypadá, že by byla zvyklá se o někoho starat. Spíš se nechává opečovávat./ *A tak tam sedí a sleduje se spokojeným úsměvem Maddie, a nakonec se přeci jenom skloní ke krátkému polibku. Pak si opře čelo o její čelo a zašeptá.* Děkuju, být s tebou je opravdu zážitek.
To chtělo.*Zasměje se a až když si s ní sedne do vany, tak se přesune do kleku jakoby mezi jeho nohy a až poté, co si ji přitáhne do polibku, tak mu ho sice opětuje, ale už bez nějaké touhy. Ne, že by nezvládla další kolo ona, nakonec čas od času pořádala orgie, ale spíš on byl unavený...a ona už ho vlastně nepotřebovala. Jen její hrdost a maska před lidmi, jí nedovolily jej vyhodit, jako by to udělala normálně s podsvěťany.*Nezapomenutelný.*Prohodí a v očích jí pobaveně zajiskří, když se odtáhne, posadí se na druhou stranu vany a tu zašpuntuje a dá napouštět teplou koupel do níž přidá koupelovou sůl s nevtíravou vůní eukalyptu a levandule, kterou dostala, když odjížděla z Austrálie. Raději by dala přednost své směsi exotických rostlin a bylin rostoucích v její rodné zemi z nichž přípravky vyráběla méně známá firma vedená čarodějkou a nesešlo na tom oč šlo. Podle poptávky vyrobila z nic cokoliv. Parém, sprcháč, balzám do vlasů, šampon, krém na pokožku, olejíček na tělo či právě sůl do koupele. Dee od ní všechny zmíněné přípravky brala, protože se jí ona vůně zamlouvala.*Míníš přespat?*Nedá jí to nakonec a dá si záležet na nezaujatém tónu, aby to neznělo, že ho vyhazuje, ale ani že ho pobízí k přespání.*
Ano, nezapomenutelný. *Souhlasí s ní a pak se v klidu posadí na svém konci vany. Pak jen vdechne vůni, kterou přilila do koupele. Chvilku si tam posedí, ale pak se přeci jenom opláchne a nakonec vyleze z vany.* Nemíním. Půjdu domů a po zážitku s tebou budu spát celou noc jako miminko. *Pobaveně odvětí, když stojí nahý vedle vany. Pak sáhne po ručníku, do kterého se zabalí a lehce se k ní nakloní. Vtiskne jí na ústa polibek.* Díky za krásný večer. Nemusíš vylézat, v klidu si užij vanu, já ven trefím. Doufám, že se ještě někdy potkáme. *Prohodí pobaveně, i když to asi myslí upřímně. Ale je mu jasné, že ona ho určitě vyhledávat nebude. Nakonec teda dojde do ložnice, kde si posbírá oblečení, navlékne ho na sebe a se spokojeným úsměvem opustí byt Maddie,* /Krásný večer, skvělá společnost./
*Ještě si ho prohlédne a olízne si rty. I tentokrát mu polibek opětuje a pak přikývne.*Byl to hezký a dobře užitý večer.*Řekne, ale nezmíní, že je vděčná za jeho společnost. Sex byl dobrý, ale kdyby si nenašla jeho, tak najde někoho jiného. Nesešlo jí na tom tak moc.*Neměla jsem v plánu vylézat.*Odvětí mu lehce pobaveně a zamává konečky prstů.*Dobrou noc. Christophere.*Rozloučí se formálně, ačkoliv leží ve vaně a nechá ho odejít. Cinknutí výtahu ji obeznámí s jeho odchodem, stejně jako magická bariéra okolo bytu a ona se znovu pořádně umyje, dopije sama víno, které si z kuchyňské linky i se sklenkou přivolá a potom až se přesune sama do postele.*
*Trochu doufala, že když sem dorazí, tak natrefí na Malachaie. Neměla pro to určitý důvod, jen mu chtěla vmést do tváře démonku, která se jí představila jako Aurora. Nezapomněla si posilnit ochranu okolo svých dvou hlavních sídel a ani si nezapomněla hlídat nenápadně záda, aby ji tentokrát už nikdo nesledoval. Démonka nemusela znát každá její krok. I ona ji sledovala jen sporadnicky a to spíš aby věděla, zda za ní musí poklidit, jak přislíbila v magické dohodě. Nemínila být tou, která ji poruší, když byla tak výhodná. Tentokrát ale na sobě nemá plesové šaty tématicky znázorňující lovkyni Artemis. Dee sama lukostřelbu zvládala perfektně, ač v dnešních dobách moderních zbraní to už nemělo takové využití. Vlastně ani v době, kdy vyrůstala už se to tolik neužívalo. Škoda. Byla to skvělá zbraň. Nyní ovšem projde přes ochranku ze záminky známosti s Malachaiem, kterého i přes jeho schopnosti v posteli stále označovala za egoistického psychopata, a zamíří ve zlatavých flitrovaných šatech k baru. Byly na tenkém ramínku a s hlubším výstřihem, odhalovaly záda až k bedrům a sahaly do poloviny stehen. To doplnila jen zlatým řetízkem, který se natřikrát omotával okolo krku a z něj visel tenčí řetízek s plíškem, který spadal takřka mezi ňadra. Ne zcela, ale pohled k nim přivábit zvládnul. Na nohou měla vysoké podpatky, aby nějak vyvážila svou eleganci s výškou, která byla směšná a skutečně dokázala i smalým vzrůstem zapůsobit a přitáhnout pohledy ne jen kvůli svému vzhledu, ale aby lidé okolo ní pocítili respekt k hrdé ženě v jejich kolektivu, která netorelovala nevychovanost. Na prstu levé ruky jí k snubnímu prstenu, co byl jen sentimentální připomínkou, že kdysi něco znamenal, přibyl jednoduchý zlatý kroužek s malým rubínem, který skrýval její čarodějná znamení za hmoutnou iluzi a její ocas tak nemohl vyhrnout šaty a ani napáchat škodu, že by něco smetl. Bradu držela vysoko a mířila přímo k baru na který poklepe pěstěnými a upravenými nehty. Barman je při ní skoro hned, jak jinak. Nevypadala jako většina těch, co se zde chodila bavit. Minimálně se držela v tom nejlepším procentu těch, co zde chodili.*Dej mi absint, prosím tě.*Prohodí a nechá ho odběhnout. Pokud tu nejvyšší čaroděj je, tak si ji najde. On má vždy přehled, kdo se v jeho klubu pohybuje, když je přítomen. Prozatím se ale posadí na stoličku, elegantně si udržuje rovná záda a zlehka pohupuje špičkou nohy, kterou má přehozenou přes druhou. Dávala Malachaiovi maximálně hodinu. Pak si najde zábavu.*
*Do klubu přichází mladý muž. Na sobě má černé společenské kalhoty, ke kterým má černé polobotky a černou košili, která má rozepnutých pár knoflíčků. Přes košili má přehozenou koženou bundu, kterou si hned za vstupem sundá.* /Nechápu, že jsem to tady neobjevil dřív./ *Rozhlédne se kolem sebe a nakonec zamíří k baru. Rukou si projede své rozcuchané vlasy a modrýma očima přejede lidi u baru. Jeho pohled upoutá mladá žena ve zlatých šatech. Má za sebou náročný týden a tak doufal, že by mohl narazit na nějakou ochotnou ženu a trochu upustit páru. Jakmile dojde k baru, postaví se kousek od ženy a otočí se k barmanovi.* Whiskey, čistou. *Poručí si a pak obrátí své modré oči na ženu.* Krásný večer přeji. *Zdvihne sklenku k náznaku přípitku a příjemně se usměje. Pak upije ze své sklenky, ale k ženě se nepřiblíží. Zůstane stát kousek od ní. Pokud by nestála o společnost, nechtěl nikoho obtěžovat a zamířil by za jinou kořistí.*
*Maddie si vezme od barmana absint a sleduje, jak si ho ihned odchytí mladý muž. Pokud nebyl dlouhověký nebo nesmrtelný podsvěťan, tak byl rozhodně mladý. Usměje se ale. Byl dost starý pro to, aby se mohla pobavit a vypadal více než dobře. Malachai nejspíše nepříjde, protože mu stála pod nosem na místě, kde se ukazoval nejvíce. Zřejmě zde doopravdy nebyl. Přitáhne si pohár ke rtům a napije se silného absintu a požitkářsky přivře oči, ve kterých zajiskří.*I vám, mladý pane.*Odpoví pobaveně a olízne si pomalým pohybem kapičky alkoholu ze rtů.*Hledáte společnost, když jste se tak přikradl?*Prohodí s jistým rýpavým podtónem, který upozorňoval na fakt, že bar byl na tuto hodinu nezvykle prázdný a jen opodál stál hlouček hlučných a zjevně sotva zletilých děvčat, které se hihňaly a pokukovaly po chlapcích na parketu. Mladí podsvěťani...jestli vyvedou malér...a nebo to možná byla i civilská mláďata, které tu dotáhl někdo z jejich podsvěťanských kamarádů. Nakonec Kai měl určitě očarovaný klub, aby civilové na cokoliv nepřirozeného zapomněli. Ne? I když kdo ví. V tomhle byl nesnesitelný flegmatik. Ve výsledku mu bylo jedno, zda se prozradí nebo ne. Ale nad ním už přemýšlet nechtěla, když se zdálo, že má zajímavou společnost.*
*Drží tam tu svojí sklenku s whiskey a pohled nespouští z ženy ve zlatých šatech. Připadala mu povědomá, ale viděl už tolik modelek během své kariéry modela, že mu občas ty obličeje prostě splývaly do jednoho. A tak jak si jí prohlíží, přeci jen se nakonec přisune blíž k ní.* Přikradl říkáte? *Zdvihne obočí a zlehka se usměje.* To bych si nikdy nedovolil. *Začne si s ní povídat.* Čekáte na někoho nebo uvítáte společnost? *Snaží se od ženy zjistit, snad aby nebyl za hlupáka, že obtěžuje zadanou ženu. Pak si jí znovu nenápadně prohlédne.* /Krásná, sebejistá a je si velmi dobře vědoma co a koho chce. To by mohlo být zajímavé. A aspoň změna od těch hloupých modelínek. I když to s nimi zase je jednoduché./ *Neměl chuť na žádné vztahové problémy, nestál o to, se zamilovat. Prostě a jednoduše se dnes přišel pobavit. A žena naproti němu se mu líbila. Pak se opře zády o bar poblíž ženy a pohlédne do klubu. Nikdy zde nebyl a netušil jak je to možné. Měl za to, že většinu klubů se svým nejlepším přítelem už poznali během studentských let. Nyní byli přeci jenom klidnější povahy a na tahy nevyrážely tak často.*
*Sklouzne ho neuspěchaným pohledem, protože ji zrovna netrápí, zda si všimne toho, jak si jej prohlíží.*Teď už určitě.*Usměje se o to pobaveněji, když se přisune blíže. Znovu se napije a potom mrkne.*Už společnost mám.*Oznámí mu a uvažuje, zda mu dojde, že myslí jeho nebo bude muset ukázat. Nechtěla ukazovat prstem. Neslušelo se to. Následuje jeho pohled a mimoděk mu nahlíží do mysli jako každému ve své blízkosti. Kdyby chtěla, tak ho spacifikuje lusknutím prstu, ale nechtělo se jí mu zbytečně šmejdit vzpomínkami, aby je upravila. A za druhé nechtěla předvádět v těchto šatech bojové umění, kdyby náhodou měl v plánu třeba ji zdrogovat. I na to sice stačilo malé kouzlo a byla by vpohodě, ale někdy je sranda si to vydobýt i svépomocí bez magie. Musí se nad jeho úvahami usmát.*Jste zde poprvé?*Zeptá se, jakoby si to právě nepřečetla v jeho mysli, z níž se vzápětí stáhne. Neměl úmysly, které by se jí příčily, vlastně právě naopak. Otočí se k němu od baru více čelem a rukou si shrne vlasy z levého ramene na záda, aby viděla periferně do prostor klubu.*Nebo vás jen fascinuje tanec?*Dokončí otázku, i když by byla bez tohoto dovětku soběstačná. Její australský přízvuk poněkud pohlcovala všudypřítomná hudba a mohl tak zaniknout, ale doufala, že na jisté exoticitě jí to neubíralo. Ráda byla extravagantní, žádaná a hlavně málokdy byla za něco jiného než dámu. Dětství strávila pod tíhou posměšků, že její matka se paktuje se zlými silami a i Dee je kvůli své kráse jistě potomkem ďábla a je čarodějnice. Ještěže nikdo nesebral skutečně odvahu je zabít. Od té doby byla v přepychu, dostatku a všudypřítomné úctě a pletichaření za maskami šlechty. Dvůr jí dal do života mnoho. Nikdy se tak nemusela odrazit ode dna a díky své magii měla skoro vše nač si ukázala. A dokázala i díky své hlavě a vzdělání skoro všeho dosáhnout i sama. Nepotřebovala muže k životu, jen sloužili jako dobré rozptýlení. Zacharie byl vyjímka. Skutečně někdo, koho milovala, ale ani jeho nevpustila do života natolik, aby ho mohl ovlivňovat a vést její kroky ruku v ruce se svými. Po tom, co byla pod nadvládou Irvina si cenila vlastní svobody. Dopije a počká až barman přijde. Potom jim oběma objedná další pohár.*
*Jak se tak pomalu přiblíží k dámě po svém boku, malinko se zamračí.* /Myslela mě? Snad jo a nebudu za debila./ *Pak se ale usměje a přiblíží se docela blízko, stále nechávajíc lehký odstup mezi nimi, aby nepůsobil dotěrně nebo neomaleně.* Tak to mě těší, že strávím večer v takové milé společnosti. *Roztáhne svá ústa do širokého úsměvu a zadívá se jí do očí.* Ano, poprvé. *Lehce pokrčí rameny.* Vlastně ani nevím jak jsem to tady dneska objevil. Vy už jste tu asi někdy byla, že? *Snaží se získat nějaké informace a pak přeci jenom natáhne ruku a představí se.* Moc rád vás poznávám, slečno...? Christopher jméno mé. *A pokud jeho ruku přijme, tak jí vezme, přiblíží k ústům a zlehka jí vtiskne polibek na hřbet ruky. Pak ruku ještě chvilku jemně drží, než jí pustí.* /Dnešní večer bude všechno jen ne nudný./ *Uchichtne se v duchu a stále se dívá ženě do očí.* Myslíte, že je možné, že bych vás odněkud znal? Pohybujete se v modelingové branži? *Jako model a fotograf měl dobré oko a jak si jí tak prohlížel zblízka, měl pocit, že se přeci jenom potkali na nějakém focení.*
/To by tě těšit mělo./*Napadne ji, ale stále si udržuje iluzi v níž se naučila za ta léta pohybovat. Ctižádostivá, ambiciózní modelka, která si potrpí na vychování. Dokonce má i striktně určeno, co si na sebe neoblékne. Nesnášela kožené oblečení, tenisky, kanady a nebo i kraťasy a bokové rifle. Mnoho z toho asi i dávalo smysl vzhledem k době v níž vyrostla. Měla ráda odhalující oblečení a sice někdy mělo více obnažující a erotický podtext, ale jí nedělalo problém i v tom zapůsobit jako dáma a ne jako štětka.*Známe se docela dlouho s majitelem klubu a nedávno jsem zde pořádala večírek.*Prohodí a přezíravě neřekne, že s Malachaiem se znají už nějaké to století. Vlastně dvě. Poznal ji jako devětadvacetiletou mladou holku, která měla svatební den s Irvinem, který ho pozval. Bylo to určitě zajímavé setkání. A taky bylo už dávno a s Malachaiem byli spíše protivníci a navzájem se provokovali a čas od času skončili v posteli...nebo na jiném místě. Ruku mu podá a natočí ji hřbetem vzhůru, protože on sám svou držel obráceně. Bylo jí jasné jakým způsobem ji přivítá. Věnuje mu spokojený úsměv, že je vychovaný.*Maddie.*Představí se stejně krátce a když se jí zeptá, zda ji může odněkud znát, tak stroze přikývne a zjemní ráznost přitakání úsměvem.*Živím se modelingem. V Americe jsem krátce, předtím jsem byla několik let v Austrálii.*Shrne mu odkud ji může znát a nakloní zvědavě hlavu. No jistě jí mohl být povědomý, ale moc se s "kolegy z branže" nestýkala, pokud nebyli podsvěťané a nebo si nechtěla trochu užít. Neměla si s nimi moc co říct. Obvykle byli chytří, museli mít vzdělání, ale dívky byly tak strašně naivní a muži si pěstovali hlavně svůj vzhled a na ten poté získávali dívky...nebo chlapce...Potlačí chuť pokroutit hlavou a pobouřeně švihnout ocasem. Ze smetánky dnes lidé dělali bezmocné lidi, co nic nedokáží a jí přitom přišlo z první ruky, že právě smetánka - prostě ti bohatí - jsou většinou svině. A ona se jednou stala na základě mantry "když je někdo svině, buď ještě větší". Dávalo to smysl. S něhou a v rukavičkách by ona jako žena teď i tehdy sotva dosáhla úspěchu a toho, po čem zatoužila její prchlivá povaha - čaroděj žijící věky snad ani nemohl mít stálé tužby, jen přechodné záchvěvy a když ho omrzel cíl nebo cesta k němu, tak jej jednoduše bez výčitek upustil jako starou, zlomenou hůl. Aspoň u ní to většinou platilo.*A co vy? Model byste být mohl, ale nepřijde mi, že jím jste.*Oplaltí mu zdvořile otázku a ani nepopírá, že ji to snad i zajímá. Kývne barmanovi, když jí a Christopherovi donese další skleničku a vezme si svůj absint a pozvedne ho na znamení přípitku.*Ať se dnešní večer vydaří. /A nic se neposere. Znám Kaiovu zálibu ve vypouštění démonů na lidi./*Dokončí v mysli, ale navenek se jen sladce, vítězně usměje a napije se, ať už si s ní přiťukne nebo ne. Byla si jistá, že kdyby se vsadili, tak ho dokáže přepít. Nakonec ona měla naběhnuto na třetí století života a zkušenosti nejen s alkoholem ale i...zábavnějšími omamnými látkami.*
Velmi mě těší, že se setkáváme Maddie. *Krásně se na ní usměje a pak mírně nakloní hlavu na stranu.* Modelka? To jsme se možná někde potkali. /Ale že bych si jí nepamatoval?/ Dříve jsem se také pohyboval na této straně fototoaparátu, ale v posledních letech jsem se zabydlel na druhé straně. *Rád by se jako fotograf prosadil a snažil se dřít, aby měl brzy svojí vlastní vernisáž. Možná by dokonce rád vyfotil Maddie, měl pocit, že bude skvělá a profesionální. Ne jako některé modelky, které považovaly za jakousi svojí povinnost dostat fotografa do postele.* Mimochodem, máte krásný přízvuk, sedí k vám. *Znovu se na ní usměje. Pak vezme do ruky sklenku whiskey, kterou objednala Maddie a přiťukne si s ní.* Souhlasím, ať se dnešní večer vydaří. *Hodí po ní smyslným pohledem. A pak se pokusí zase nenápadně posunout o kousek blíž.* Tančíte Maddie? *Trhne hlavou směrem k parketu.*
To zní jako zajímavý postup.*Uzná, když se z něj vyklube fotograf a v mysli se probírá vzpomínkami ve snaze najít tu jednu, která by jej zachycovala, ale střetla se už s tolika lidmi, že od vidění si jen těžko někoho zapamatuje. Kór když nejspíše nestrhával na sebe zbytečně pozornost a nedal jí tak důvod, aby si jej v paměti uchovala.*Jistě, bylo by zvláštní, kdyby k australance neseděl australský přízvuk.*Prohodí a pobaveně nadzvedne jedno obočí. Možná to mohlo působit trochu shovívavě až nonšalantně. Nechá Christophera, aby se k ní ještě přiblížil a ledabylým trhnutím prstu okolo sebe letmým závanem rozvíří vzduch. Jeho směrem, aby se mu do nosu dostala už vyvanutá, nevtíravá vůně parfému, který byl jen směsicí bylin a rostlin z austrálie. Stejně exotická a okouzlující vůně, ostatně vypovídala dost o její nositelce, jak Dee doufala.*A ráda.*Odpoví mu a natáhne k němu elegantně ruku, aby ji mohl případně zavést na parket.*A vy to umíte?*Popíchne ho trochu přezíravě, jakoby nevěřila, že by mohl umět tančit. A rozhodně ne na její úrovni, což možná mohla být pravda. Zdálo se, že jde JEN o civila. Byli nepochybně zajímaví a něco na jejich smrtelnosti a stárnutí bylo a sama jednou milovala lidskou, slepou dívku, ale umřela. Jako každý obyčejný člověk. A přesto zrovna ji označovala Dee za výjimečnou.*
*Zhluboka se nadechne její vůně.* /Krása./ *A když pak k němu natáhne ruku, zlehka jí chytí za ruku, kterou si dá galantně do rámu a odvede jí na parket.* Jistěže umím tančit. /Dokonce docela dobře./ *Na parketu si Maddie zlehka přivine k sobě, už jen z toho důvodu, že hraje pomalá píseň a tak nemá cenu trsat půl metru od sebe. Jednu ruku jí položí na holá záda a druhou uchopí její ruku a jemně jí přitiskne na svůj hrudník, kde jí přidržuje svojí rukou. Pak se s ní pomalu začne pohupovat, stále nechávajíc lehký odstup mezi jejich těly. Nikdy nebyl z těch co by dívku do něčeho nutili. Pokud bude chtít, tak se sama přisune. A tak jí tam lehce drží, pohupuje se do rytmu a rukou jí na zádech začne zlehka kroužit prsty.* /Má krásnou pleť. A voní dokonale./ Prozradíte mi něco o sobě, kromě toho, že pocházíte z Austrálie a jste modelka? *Nakloní se a zlehka zašeptá Maddie do ucha. No a tu skloněnou hlavu už nechá v její blízkosti.*
*Pod rukou, kterou jí tiskne na hrudník cítí klidný tep jeho srdce, který je svým způsobem uklidňující a hlavně připomínkou toho, že je naživu. Že nesmrtelnost neznamená, že není stále živou bytostí. Zároveň jeho ruka na jejích zádech byla příjemná. Neuhranuly ji běžná romantická gesta, pokud vůbec nějaká. Byla přímější a nepotrpěla si ani na láskyplná slova nebo mazlení se. Možná když byla mladá, nezkušená a ve světě plném magie a nadpřirozených bytostí nová. Irvin ji ale rychle zasvětil a ukázal, jak to ve světě pro lidi jako ona chodí. Narozdíl od něj věděla, že láska může vzniknout kdykoliv, kdekoliv a mezi kýmkoliv, ale nebylo to pro ni nic závazného. A stejně tak nedávala k tomuto nikomu naději tím, že by se mazlila, hýčkala nebo tulila. Neužilo ji na to. Záda ale byly dobrý cíl. Pro ni byly jednou z erotogenních zón a nijak se neomezovala v tom dát najevo spokojenost zamručením, lehkým přivřením očí a tím, že přistoupí o něco blíže. Podpatky jí přidaly alespoň čtyři centimetry k dobru, ale oproti němu to stále nebyla žádná sláva. Musí se usmát, když ji jeho dech polechtá na uchu. Tyhle jemné dotyky a zdánlivě nahodilá a důvěrná gesta mu jistě do postele dostaly nejednu ženu. Nedivila se tomu. Na to, že byl mladý uměl být okouzlující a ona se dost dobře bavila a měla dobrou náladu, takže ho nechala v tom, že on je ten dominantní.*Uchvátí vás spíše jízda na koni, lukostřelba a šerm nebo harfa, piáno a cello?*Prohodí lehce pobaveně, odkrývajíc některé ze svých schopností. Nebyla křehká květinka, co potřebovala ochranu a ani kapoiera jí nebyla cizí.*Co byste rád věděl? Je toho mnoho a vybrat náhodně jen něco není snadný úkol.*Prohodí a v mysli si dodá.*/Navrch otázky eliminují šanci prozrazení světa stínů./*Kontrolovala se dost, ale každému něco někdy uteče a kazit si radost hloupým vypadnutím z role by byla škoda.*Jak jste se dostal na druhou stranu fotoaparátu? Proč?*Zajímá se naopak ona, aby udržela zdání zájmu, který byl sice opravdový, ale kdyby se neptala, tak by ji to taky netrápilo. Nakonec cílem bylo pobavit a nashle. To jestli se uvidí znovu bylo ve hvězdách. Druhou ruku mu udržuje okolo krku a zlehka tu a tam zavadí prsty o spodní vlasy a probere se jimi v jemném, skoro bezděčném gestu.*
*Jak si tak Maddie zlehka zamručí a dá mu najevo, že je jí to příjemné, přitáhne si jí blíž a rukou sjede maličko dolů, pořád se ale drží v mezích slušnosti. Nechtěl jí vyděsit, aby mu neutekla. Líbila se mu a doufal, že si spolu užijí hezké chvilky. Hlavu skloní k té její, ale jak na něj promluví, tak se na ní přeci jen podívá. Jezdíte na koni? Já také. A není to v dnešní době zrovna záliba, která by byla běžná. *Usměje se širokým úsměvem, šťastný, že objevil někoho kdo by snad sdílel jeho vášeň ohledně koní.* /Je to možné, že bych náhodně narazil v baru na ženu, která jezdí na koni? Když nepočítám postel.../ *Zlehka se uchechtne nad svými myšlenkami, ale snaží se na sobě nedat nic najevo. Pak přeci jenom skloní zase hlavu vedle jejího ucha.* Proč fotograf? Protože už mě nebavilo být jen objektem touhy jiných a chtěl jsem svoje touhy, myšlenky a přání přenést na vlastní fotografie. *Maličko pokrčí rameny a pak znovu nenápadně posune ruku maličko dolů po zádech.* /Hm, to v těch vlasech, to je příjemné./ *Přivře maličko oči.* A proč děláte modelku, když umíte tolik úžasných dovedností? Lukostřelba a šerm, to jsou zajímavé koníčky. /Je nádherná a ta vůně mě dovádí k šílenství./
Kdyby ne, tak vám o tom neříkám.*Odvětí pobaveně a cítí, že jeho ruka po zádech sklouzla nad bedra. Jak nenápadné. Asi jako jeho přimotání se do její společnosti. Ale to jí nevadilo. Ani jedno z toho. Někdy si lovec na oběť počká a ona příjde sama.*To zní zajímavě.*Zamručí a cuknou jí koutky nad tím, jak jeho ruka sklouzne k bedrům a přisune se ještě o něco blíže a vlastní ruku mu bezostyšně vsune pod ruku.*Kdo vypadá jen jako krásná tvářička je nejvíce podceňován a může to nejdál dotáhnout.*Řekne jednoduše a v očích se jí trochu záludně zableskne. Pak se postaví více na špičky, aby se dostala blíž k jeho rtům, ale nedotkne se jich.*Možná bych se napila...a pak přistoupila k jinému druhu zábavy, protože tyhle předehry jsou ohrané.*Pousměje se, pomalu smyslným pohybem si olízne rty a pak se odtáhne a pustí ho, načež se rozejde z parketu, nechávajíc na něm, zda se přidá nebo ne. Měla nutkání je přesunout portálem, ale nechtěla mu mazat paměť. Nechá to na něm.*
*Pozorně sleduje počínání Maddie a tak když se pomalu přiblíží k němu, zahledí se jí s očekáváním do očí.* /Je krásná./ *Když si vyslechne její slova, jen mírně polkne a vykulí oči.* /Ta nebude tak nevinná jak vypadá./ *Pomyslí si v duchu a pak sleduje jak od něj kráčí k baru. Rychle se vzpamatuje a pár kroky jí dožene.* /Je přímá, to se jí musí nechat./ *Lehce se ušklíbne na půl úst, jen tak aby si toho nevšimla.* /A to jsem si myslel, jak se budu muset snažit./ *Po boku Maddie tedy dorazí k baru a hnedka mávne na barmana.* Absint a whiskey. *Poručí pro oba a pak se natočí k Maddie.* Je to tak v pořádku? *Zeptá se s ohledem na objednávku. Pak převezme oba drinky a jeden podá Maddie. Přitom se na ní usměje.* Takže tebe předehry nebaví? *Šibalsky se zeptá. Přeci jen by rád věděl na čem je a měl rád, když ženu dokázal potěšit. Ne každý si zakládal na dlouhé předehře. A tak proč by jí nevyhověl.* A kam by ses ráda přesunula? *Znovu se zeptá a pak se napije whiskey, přičemž z ní stále nespouští své modré oči.*
Naprosto vpořádku.*Přitaká a převezme si sklenku absintu a zlehka si elegantně přiťukne a s lehce přimhouřenýma očima se napije. Byla skoro jako šelma na lovu, která kořist dostala tam, kde ji chtěla. Nyní ji jen dostat. To už bude maličkost.*Nebaví mě ten proces svádění, když oba víme kde chceme skončit. Je to zbytečné oddalování potěšení. Když lev ví, že má kořist dávno v hrsti, taky si s ní nehraje jen aby se ujistil, že tomu tak skutečně je.*Letmo mykne rameny a potom natáhne ruku a položí mu ji na tvář ve shovívavém gestu.*K tomu, ke komu to máme blíž. A nebo do hotelu.*Nadhodí a nakloní hlavu, čím odhalí krk, protože vlasy se naoko samovolně sesunou na záda a odhalí celou linii šíje.*Pokud si troufáš.*Nadhodí vyzývavě a dopije svůj absint, načež ho slízne ze rtů a promne je mezi sebou, aby dodatečně udržela jeho pohled právě na nich.*
*Jak tak pije whiskey, málem se v ní utopí, když mu Maddie sdělí, že on je ta kořist.* Ehm. *Odkašle si.* V tom případě doufám, že tě potěším. *Odpoví se zdviženým obočím a když mu položí ruku na tvář, přiblíží se k ní, takže se jejich těla skoro dotýkají.* Bydlím v Queensu a ty? Do hotelu nejdu, to není můj styl. *V duchu si představil hnusné motely na jednorázovky a trochu mu klesla nálada, neměl pocit, že by taková krásná žena chtěla trávit noc takhle. Když si pak odhodí vlasy, a on zacítí její parfém, už to nevydrží a zlehka jí přejede rukou po šíji a ve vlasech maličko ohne prsty, takže si jí lehce přidrží.* A ty si troufáš? *Pošeptá jí zpátky do ucha. A když pak jeho pozornost upoutají její rty, prostě se nakloní a přejede po nich jazykem.* Hm, chutná mi to. *Pronese, aniž by specifikoval jestli Maddie nebo ten alkohol.*
Bronx.*Řekne a pobaveně se zasměje.*Myslela jsem nějaký luxusní hotel. Ne nechutné pajzly.*Znechuceně se ušklíbne, že si dovolil myslet, že ona by vlezla do nějakého pofiderního hostelu. To ani náhodou. Měla nějakou úroveň. Zamručí na znak toho, že se jí dotyk na krku líbí a když se dotkne jejích rtů, tak natáhne ruku a využije své menší výšky a přibližně od kolene mu přejede nahoru po vnitřní straně stehen a pousměje se, načež se natáhne na špičky k jeho uchu.*Rozhodně.*Potom se odtáhne, ale ne z jeho blízkosti, jen od jeho ucha a políbí ho přímo na rty, aby už to neprodlužovala.*
V tom případě k tobě. *Prohodí ještě s úsměvem.* /Aspoň pak můžu zmizet kdy budu chtít./ *Jakmile mu ale Maddie přejede rukou po noze, jeho pohled potemní a zadívá se jí upřeně do očí. A když k němu přitiskne své rty, už se neudrží, ale prsty ve vlasech jí pevně chytne a zakloní hlavu. Potom polibek prohloubí a ochutná její ústa s příchutí absintu.* /Dokonalá./ *Jednou rukou jí drží pevně ve vlasech, druhou jí chytí na bedrech a přitiskne se jí k sobě. Skoro to vypadá, že jí nebude chtít vůbec pustit. Když se od ní odtrhne, zadívá se jí do očí.* Chviličku. *Pak se otočí k barmanovi a zaplatí za jejich drinky, pak se otočí k Maddie a prostě a jednoduše si s ní proplete prsty.* Půjdeme? *A pokud Maddie neprostestuje, tak společně odejdou z klubu, pravděpodobně tedy k Maddie domů.*
*Sykne, když jí stiskne vlasy a tím ji za ně zatahá a pootevře letmo ústa a rukou přejede i přes patřičná citlivá místa v rozkroku a když se přitiskne k jeho tělu, tak její ruka se přesune na jeho bok, který pevně stiskne a nakrčenou nohou mu zlehka přejede po vnější straně jeho nohy. Nevadilo by jí tady klidně tady a hned rozjet orgie a rozdat si to s civilem přímo zde na baru, ale už přišel návrh na přesun. Trochu se jí nelíbilo, že bude muset muže nechat přespat u sebe, protože bude neslušné ho vyhodit. Podsvěťana by poslala portálem, ale civila? Pokud ji bude štvát, tak h pošle pryč příkazem vloženým do mysli, aby to vypadalo jako jeho rozhodnutí. A když přespí, tak si přinejhorším půjde dělat nějaké papírování, které měla k domu, bytu, povolání, místu nejvyšší čarodějky a podobně. Překvapeně pozvedne obočí, když si s ní proplete prsty. Tohle gesto nepraktikovala, ne že by jí vyloženě vadilo, ale více na úrovni bylo rámě. Teď ovšem aby si ho neodehnala mu ruku jemně stiskne a vyrazí s ním z klubu. Kývne na vyhazovače a na moment změní barvu očí, aby pochopil, že je čarodějka a civilovu mysl si zkontroluje sama, jestli nebyl vystaven světu stínů i jen periferně. Samozřejmě si dá pozor, aby si Christopher nevšiml. Pak stopne taxi naoko mávnutím, ale pomůže si i manipulací. Vtáhne ho do auta a nadiktuje adresu. Potom uchopí svého budoucího milence a bradu a otočí si ho k sobě a přitáhne do polibku, ale prozatím si přes něj nedává nohy a ani si na něj nesedá. S letmým úsměvem mu spodní ret zkousne a poodtáhne se a mrkne.*
/Ta je žhavá,už jen cesta a jsme tam.../ *Když mu přejede po rozkroku, zlehka vzdychne, ale nakonec jí přeci jen dovede ven na [link src="ulici.Tax"]ík jim zastaví prakticky hned, nad čímž zdvihne obočí.* /Tak tohle se mě nikdy nepodaří./ *Pak už ale zapluje za Maddie dovnitř. Jakmile si ho přitáhne do polibku,natáhne se a prostě si jí jednoduše posadí na klín čelem k sobě. Obě ruce jí položí na zadek a lehce stiskne. Pak se k ní nakloní, ale nepolíbí jí na rty, ale zamíří na její krk, který začne zlehka okusovat, sem tam jí vtiskne polibek na krk a kousnutí občas zmírní tak, že po krku přejede jazykem. Rukama jí přitom hněte zadeček.* /Už abysme tam byli, tohle dlouho nevydržím. Je úžasná a ta její vůně je dokonalá./ *Taxík přeci jenom zastaví před nějakou budovou a tak Chris vyleze z taxíku a prostě jí chytne a nadhodí na sebe, tak aby mu omotala nohy kolem pasu.* Naviguj mě. *Zamumlá jí do vzrušeně do ucha.*
*Investovať čas a námahu na získanie Triss na svoju stranu sa ukázalo kontraproduktívne. Samozrejme jej moc bola zaujímavá ale čarodejnica sama s ňou nevedela moc dobre narábať. Preto túto snahu odsunie na neskôr a vyhliadne si niekoho kto naozaj stojí za tú námahu. Spravila si prieskum a nakoniec našla niekoho kto by sa naozaj mohol hodiť. Pošle za ňou Leazar v jej novom tele abi ju sledovala a podávala jej správi. Asi po mesiaci jej prikáže abi dotičnej odavzdala odkaz s pozvaním na stretnutie v kaviarni neďaleko jej bydliska. Vezme na seba ludskú masku a oblečie si jednoduché čierne šaty na ramienka dostaví sa do kaviarne kde určila stretnutie sadne si za stôl a čaká. Pričom sa trochu obzrie po ľuďoch okolo seba.* /Toľko životov, toľko energie na konzumáciu./ * Pomyslí si a odvráti pohlad k oknu na ulicu aby mohla sledovať prichádzajúcich.*
*Maddie netrvalo dlouho, než si povšimla, že ji někdo pravidelně sledoval. A velmi brzy zjistila, že jde o démona. Nevěděla jen jednu věc. Zda jeho - nebo spíše její - moc prosakovala úmyslně nebo ne. Bylo to jako u té malé Malachaiové potvůrky, u které se zdálo, že nějak přirostla tomu psychopatovi k srdci. Jakoby tu moc neovládala...ale nechala démonku, protože jestli ji sledovala, tak to mělo důvod. A brzy ho zjistí. Když si démon udělá čas, aby někoho sledoval, tak obvykle někomu slouží a ten někdo má plán. A hlavně větší moc. A ta, kterou cítila z této ženy, byla dostatečně velká. Vyhýbala se tomu, aby démonka viděla, jak se promění, takže někdy jejímu pohledu utekla. Docela ji to bavilo. Začínala být zvědavá. To se jen prohloubilo, když přišel vzkaz. Vlasy si vysoko vyčeše, aby působila vyšší. K tomu ten dojem dokreslí i vysoké kozačky na podpatku. A pro dojem elegance zvolí poměrně jednoduché oblečení. Volné, ale ne vyloženě plandavé kalhoty, které byly svisle pruhované černě a stříbrné a díky materiálu se látka příjemně leskla. Stejně tak tmavomodrá halenka se štědrým výstřihem, která však byla zakasaná za pas. Jediné matné, co na sobě měla tak bylo tmavěmodré sako a nepatrná vrstva šedých stínů, která měla za úkol vytáhnout trochu její velké a tmavé oči. Brala to jako obchodní jednání. S sebou měla magickou dohodu pro všechny případy a elegantní černou kabelku do ruky, v níž byla složka s daným dokumentem. U Cheri byla před dohodnutým časem a klidně vstoupí dovnitř. Žádný očistný nebo uklidňující nádech. Byla klidná jako voda ve studni a působila, že ji nic nemůže rozhodit, když zaznamená závan magie od jednoho z obsazených stolů. Neměla pochyby, že šlo o ženu, která ji pozvala. Jen váhala ohledně toho, co po ní chce. Ale měla skoro jisto, že jde o démonku. Netrápilo ji to však. V době, kdy žila s Irvinem, často jednala s démony. Nejčastěji za účelem splodit potomky. Podpatky na ni upozornily, takže to neřešila, když se zastaví u stolu, krátce si prohlédne démonku, přejede prstem po židli, zda je čistá a teprve poté si sedne jako pravá dáma. Rovně s vyrovnaným a klidným výrazem a nicneříkajícím, harmonickým úsměvem na rtech.*Zdravím tě.*Prohlásí po pár vteřinách, kdy si odloží tašku bokem a jen letmo zkontroluje všechny magické bariéry, jež okolo sebe od rána budovala, i správnost uchycení magických předmětů, které též poskytovaly ochranu.*Víš kdo jsem, smím znát já tvé jméno...a důvod mé přítomnosti zde?*Zeptá se následně. Démonům bylo zcela jistě ukradené nějaké vykání nebo tykání, tak se tím ani neobtěžovala. Nepochybovala, že je starší, ale...vykání si vydržovala jen od jiných ras. A démoni, které za život poznala - a že nešlo o malé číslo - nevykali. A nevyžadovali to. Vykání bylo jen pomocníkem k úctě, ale ona ho nepotřebovala, vzhledem k tomu, že měla ještě výchovu ke slušnému chování od konce osmnáctého století. Věděla, že úcta je v jednání a vyjadřování.*
*Čarodejnica na ktorú čakala prišla samozrejme skôr. Niekto jej úrovne moci bi ju mal samozrejme hneď poznať zvlášť ak sa svoju moc nesmaží nijak výrazne ukryť. Samozrejme ju trochu potláča aby nežiarila ako maják ale tiež as úzkostlivo nestrachuje o to že ju niekto vycíti. Ked sa pozvaná konečne rozhodne si k nej prisadnúť zmerá si ju pohľadom a na tvári si starostlivo udržiava nič nehovoriaci tajomný úsmev. Zatiaľ čo si čarodejnica sadá rýchlo si ju preverí a vicíti značnú moc a niekolko magických predmetov ktoré má pri sebe.* /Zdá sa že prišla pripravená na všetko. Múdra/ Vítam ťa. *Kívne jej hlavou.* Dúfam že si vážne nemyslíš že ti prezradím svoje pravé meno ale môžeš ma volať Aurora. *Aj keď určite vedela s čím sa stretáva nebolo v nej ani len zrnko strachu. Dalbe sa začínala páčiť čím ďalej tím viac.* Určite vieš že som ťa nejakí čas sledovala. Dúfam že môj posol ťa veľmi neobťažoval. *Povie len tak mimochodom. Vezme si svoj pohár trochu ním zakrúži a napije sa. Rada bi som s tebou uzavrela obojstrane výhodný obchod. *Povie nakoniec a pozrie čarodejnici do očí.*
*Nepochybovala, už že je to démonka. Chuď magie a brnění, co cítila nenechávalo pochyb. Navrch mocní čarodějové si dávali záležet, aby působili jako ti nejmocnější v místnosti, no zároveň neukazovali pravý rozsah své moci, aby je kdokoliv mohl alespoň trochu podcenit. Podceňování znamenalo dělat chyby. Ale démoni se s tím, pravda, nemuseli obtěžovat.*Ne, to si nemyslím.*Přitaká shovívavě, ale ne posměšně. Démonka by byla hloupá, kdyby jí své jméno řekla.*Neobtěžovala mě tolik ona, jako spíš její magie. Bylo by vhodné, aby se ji naučila skrýt, jestli z ní chceš nenápadného špeha. A potřebuje hodně praxe.*Řekne přímo. Měla ráda přímé jednání. Démonka se jí poměrně zamlouvala. Zaujatě nakloní hlavu a mávne na obsluhu.*Absint.*Objedná si, aniž ze své společnice spustí oči.*A ty? Dáš si něco lepšího?*Nabídne jí možnost využít pohostinosti, kterou nabízela, načež nechá číšnici odejít.*O jaký obchod by šlo?*Zeptá se prozíravě. Věděla, že démonka neměla jak vědět o jejích ilegálních obchodech s orgány a podobně, protože si kvůli vánocům a čarodějnému dítěti, které se narodilo v dobře chráněném sídle v Austrálii, udělala menší pauzu. Dala menší vánoční a novoroční dárek svým upsaným obětem, aby splatili, co dlužili, pokud chtěli mít obě ledviny stále v sobě. Někteří dlužili mnohem více, než ledvinu. Půjčka, či služba byla kompenzována adekvátní protislužbou. Chtěli-li smrt svého soka a vzali si to na splátky, tak mimo podepsání mlčenlivosti skrze magickou dohodu, která by je zabila, jen by se to pokusili porušit, stvrzovali podpisem také svou smrt. Nedovolovala si přešlapy. A její zákazníci zajímající se o orgány byli TAK netrpěliví. Ale aby zůstala čistá, netčená a nic se o její existenci nevědělo, tak musela být neskutečně opatrná. Bavilo ji to. Jen zoofily a pedofily a lidi, co se zajímali o černý obchod v jakémkoliv kontextu s dětmi a zvířaty- hlavně jejich týráním, zneužíváním a podobně, nikdy nebrala a tiše a beze stop se jich zbavovala.*
Oh ale ona nemala biť nenápadná. Zaujímalo ma ako budeš reagovať. Ak si všimneš teraz je nenápadná viac než dosť. *Usmeje sa na peknú blondínku ktorá čarodejnici prinesie absint a keď ju čarodejka ponúkne možnosťou výberu niečoho lepšieho len pokrúti hlavou* To bude všetko Lea over či nás vonku nikto nesleduje a nepočúva. *Leazar len prikývne a odíde k baru tam povie že ide na prestávku a odíde vchodom pre zamestnancov aby splnila svoje rozkazy.* Mám mnoho očí a uší ale iste pochopíš že niekto ako ja jednoducho nemá možnosť dostať svoje oči a uši úplne všade. Niektoré miesta sú chránené. Ale na teba a tvoj druh sa tá ochrana nevzťahuje až tak prísne. *Povie a dáva si veľký pozor aby čarodejnicu nenazvala kríženou alebo akokoľvek inak urážlivo ako má vo zvyku.* Navyše nie je tajomstvo že ponúkaš rôzne služby ktoré by sa mi mohli hodiť. Som si istá že ti budem mať mnoho čo ponúknuť oplátkou. *Predostrie hrubí náčrt dohody ktorú by chcela uzavrieť.*
Nenápadná pro ostatní. Její magie furt čpí.*Pousměje se na druhou démonku.*Takže Leazar koukám neutekla.*Prohodí pobaveně.*Trpěla?*Nadhodí a v očích se jí zableskne. Potom se pohodlněji zapře o opěrku a ruku si opře o koleno.*O mých službách ví jen ti, kdo se pohybují v patřičných místech. A většina neví ani jak vypadám, protože to nemůže prozradit. Koho jsi zabila, aby jsi to zjistila?*Nakloní hlavu a potom mávne rukou.*Je mi to jedno, dokud to nebyl někdo cenný.*Odbyde nakonec odpověď, než ji může vůbec dostat.*Takže za mnou přicházíš s poptávkou a já si určím dohodu. Co tedy chceš?*Zeptá se vypočítavě. Ona rozhodně nebude ta, která za démonem přichází s dohodou. Trvá jen moment než vytáhne papír s magickou dohodou, a kterou mínila pomocí magie sepsat požadavky obou stran a samozřejmě aby to dala přečíst démonce, než to podepíšou krví. Nechtěla použít pravé jméno, takže neměla jinou možnost. Na dohodu položí prozíravě také špendlík. Jedno rychlé píchnutí a jedna kapka krve budou stačit. Pak se pousměje.*Poslouchám?
*Nad komentármi k Leazarinej presakujúcej moci len mierne pokrčí plecami na druhú časť otázky ale odpovie.* Veľmi. *Ďalej túto tému však nerozoberá.* Nehľadala som osobu ale schopnosti. Mala som na zozname pekných pár kandidátov ale rozhodla som sa osloviť teba. /Najviac sa hodíš k mojím zámerom./ *Dodá si pre seba v duchu. Potom ale rýchlo prejde k prejedávanému obchodu.* Ako som povedala chcem oči a uši v inštitúte lovcov. Okrem toho potrebujem niekoho kto by občas urovnal a zahladil dôsledky a stopi môjho úsilia. *Dopovie a malinko trhne kútikmi úst v rýchlom náznaku úsmevu keď vidí ako čarodejnica chistá magickú zmluvu.* Čo si budeš za tieto služby a pertnerstvo so mnou žiadať oplátkou?
Můžu být mocná, ale všemocná nejsem. Není šance dostat oči a uši do Institu. Jestli si tolik přeješ znát dění unitř, tak hold budeš muset nahlédnout do mysli někomu z lovců. Jiná cesta přes jejich bariéru není, pokud tě přímo nepozvou dovnitř.*Řekne jí a zvedne jedno obočí. Byla démon. Měla by nejlépe vědět, jak andělská bariéra okolo Institutu funguje. Počká tedy, až pozmění svou žádost na splnitelnější úmluvu. Pak to zapíše do dohody tím, že do vzduchu prstem píše slova, která se magicky objeví elegantním písmem na papíře. Následně promluví.*Znáš mé služby. Možná bych mohla někdy využít tvé schopnosti na oplátku.*Prohlédne si nehty, aby zvýšila lehce napětí, než se na ni znovu podívá.*Jsi démonka. Vyžíváš se v mučení. Řekněme, že každá má služba má adekvátní cenu. Kdo si skrze mě objedná vraždu musí zaplatit. Pokud nezaplatí včas, tak splátkou bude jeho smrt. Budu od tebe čas od času chtít, abys někoho nechala zmizet. Žádná těla, žádní svědci - ty nezabíjej, stačí jim upravit vzpomínku. A k tomu se vztahuje jedna žádost. Chci jejich orgány. Dobře se za ně platí. A pokud někdo chce jen půjčit peníze, ale nevrátí mi je do smluveného data, tak mi je vrátí jinak. Opět orgány. Ty nechci nechat zmizet. Jen jim vzít...ledvinku.*Záludně se usměje a potom si jakoby nic vezme absint a napije se. Věděla, že okolo nich je bariéra skrz niž neunikne jediné jejich slovo. Kdokoliv v místnosti je slyšel mluvit, ale nevěděl o čem, ani kdyby chtěl odposlouchávat.*A ještě jedna podmínka. Podsvěťany a New York nech na pokoji. Ze vzájemné úcty, Auroro. Je moje práce udržet New York v bezpečí a nemohu tě krýt, pokud mi budeš řádit přímo pod nosem, chápeš. A proč podsvěťany? Jedna smrt či zmizení se většinou ztratí. Dvě se štěstím. Ale tři a více? Začnou do toho strkat nos lovci, čarodějové a další...a v zájmu obchodu toto nechceme, takže jistě i porozumíš, že pokud se prozradíš, tak naše dohoda žel padá.*Odmlčí se a poklepe nehty ve vyčkávajícím gestu o stůl.*Tak, souhlasíš s podmínkami? Samozřejmě nepůjde o život, to už je ohrané. Je to přeci jen směnný obchod. /S výhodou pro mě. Nemusím se ušpinit./*Dodá si v myslí a jemně se usměje.*
Je to pre teba ľahšie než pre mňa preto ťa o to žiadam.*Povie a potom počúva čarodejnicu s nič nehovoriacim výrazom na tvári a zvažuje jej podmienky. Keď skončí a spíta sa čo na jej podmienky hovorí trochu sa k nej nakloní.* Pripomínaš mi trochu jedného sympatického chlapíka ktorého som kedysi stretla. Hmm, tuším sa volal Mengele alebo tak. *Nedbalo nad tím mávne rukou akoby to spomenula len tak mimochodom.* Ale naspäť k veci. Nie som tvoj sluha tak so mnou tak nejednaj. Ale nemaj strach tvoje požiadavky splním s jednou vínimkou. Nemôžem slúbiť že žiadnemu podsvetanovy neublížim keď si to bude vyžadovať situácia. Ale samozrejme sa tomu budem snažiť vyhnúť. A pokiaľ ide o tých anjelských bastardov určite ich bude veľmi zaujímať s kým spolupracujem takže už len z tohto dôvodu verím že udržíš naše malé tajomstvo. *Odtiahne sa od čarodejnice a vezme ihlu ktorá je pridaná k zmluve.* Inak zo všetkým súhlasím. *Povie, pichne sa ihlou do prsta a kvapne na zmluvu jedinú kvapku čiernej krvi.*
Skoro nemožné, ale co dokážu říct, tak nejsou zrovna pozorní. Na většině bojů v posledních dvou letech bylo více čarodějů, než lovců. To neznamená, že se ale někteří z nich nestarají. Stejně jako vlkodlaci. Mimo to lovce nemám ráda, stejně jako ty.*Ušklíbne se a na její jemné tváři, která přímo vybízela k podceňování, to působí nepatřičně. Pousměje se a nakloní hlavu.*Velmi zajímavý muž, ano. Potkala jsem ho po válce, když uprchl.*Prohodí. Některé jeho experimenty jí přišly zajímavé, jiné ale zase až příliš zvrácené, protože on si nebral servítky ohledně toho, co se týkalo dětí. A to ona odsuzovala.*Nejsi můj sluha.*Uzná, načež se pousměje a doplní stejným způsobem do dohody své dvě podmínky i dodatek, že pokud se prozradí a začne se její přítomnost v New Yorku řešit, tak dohoda padá a tedy se sama zničí.*Šlo mi o ty New Yorské. Ostatní mi jsou ukradení, pokud je nezavedeš sem a ke mě.*Odfrkne nad osudy ostatních. Každé město mělo svého nejvyššího čaroděje, který si chránil své území. Jí spadal Bronx, ale nikdo z čarodějů mimo Malachaie, by nebyl pravděpodobně ochotný k uzavření smlouvy ve prospěch chráněných...ale i jí. V smlouvě tedy nakonec stálo zahlazování škod a stop, které démonka způsobí a případný azyl pro nabrání styl. Na druhé straně byla výpomoc s vymáháním " platby" od jejích zákazníků a imunita pro obyvatele New Yorku nehledě na rasu. Samozřejmě pro sebeobranu nebo pokud to bude nutné, tak své metody démonka použít mohla. Útok ovšem ne. Nechá to Auroru přečíst, načež počká, až na papír dopadne její kapka krve. Samasi vezme vlastní jehlu, aby nemíchala jejich krev a tím neznehodnotila jejich smlouvu. I z její strany dopadne jediná kapka, ovšem rudá. Na jinak černobílém papíře zářila jako ve sněhu. Maddie počká moment, než krev zaschne, potom schová smlouvu do složky a tu zase do tašky. Všem v bistru poupraví vzpomínku, aby neviděli podpis smlouvy a případně ani to, jak se na papíře samovolně objevoval text. I kdyby to viděli jen periferně. Udělá z toho pro všechny pouhou běžnou a naprosto nudně nemagickou a obyčejnou návštěvu bistra či směnu v něm.*Vlastně nic neporušuji. Chráním město, které chránit mám. Zametat známky po magii či čemkoliv nadpřirozeném je též moje práce. A těžko říct, zda mi někdo dokáže, že to bylo ve tvůj prospěch.*Pousměje se. Byla chytrá a věděla to. A udělala to tak, aby i jejich smlouva pro ni znamenala maximálně zbavení postu nejvyšší čarodějky na dobu neurčitou. A potom...by to mohlo být její slovo proti Deeinému, pokud si sama čarodějka upraví vzpomínky, aby si to nepamatovala. A byl by pošetilý ten, kdo by lezl do hlavy démonce. Žádný důkaz, žádný trest. A co se týkalo jejího ilegálního obchodu v úrovni civilské, tak tam moc Spolku nedosahovala. Navrch vše měla stvrzené podpisy, kdy se lidi do jejích služeb sami hnali. A mimo to...byla jen těžko vypátratelná, takže se to opět dalo smést ze stolu. Za to démonka mohla mít průser, kdyby se jí přišlo na to, že zabíjela podsvěťany a civily.*Budu se těšit na další spolupráci. Teď, když mě omluvíš...mám ještě nějakou práci, která bohužel nepočká.*Usměje se, postaví a natáhne k démonce ruku, jakoby právě uzavřely dobrou pracovní nebo obchodní smlouvu...nebo jako kdyby ona byla zákaznice a Aurora například návrhářka interiéru, ke kterému si přišla pro radu. Což by nikdy neudělala. Její móda, její styl a žádné řeči zvenčí. Luskne krátce prsty a v rukou se jí objeví klíčky. Natáhne volnou ruku k démonce.*Pro případ nouze, kdybys chtěla nabrat síly. Řekněme, že se nepřišlo na všechny domy tvé drahé Leazar. A věřím, že jí jsou teď k ničemu, tak jsem si jeden koupila. Můžeš ho využít. Najdeš ho v Rusku v Petrohradě .*Na klíčku byl štítek s ulicí a číslem popisným, takže více démonce říkat nemusela. Už splnila jednu část dohody. Bariéra okolo domu po zmizení Leazar padla - i s pomocí Dee a jednoho z přátel z Labyrintu. Obratem vytáhne její vizitku s telefonním číslem, kterou mohla normálně sehnat i přes agenturu, kdyby moc chtěla.*Až budeš potřebovat uklidit svinčík, co zanecháš.*Mrkne pobaveně a vezme si tašku, načež vyrazí pryč. Sotva v bezpečí odejde, tak teatrálně před výlohou, aby to démonka viděla, luskne prstem, i když nemusela. Zaráz se z lavičky skoro z dohledu od jejich místa v bistru zvedne muž, co si dosud četl noviny a o kus dál se z veverky stane žena. Zbytek jejích čarodějů, které si Maddie na toto setkání přivedla, aby případně alarmovali lovce, čaroděje a další, nechala zakryté. Jen poukázala na to, že ani ona nebyla úplně sama po dobu jejich schůzky a možná i to mohl být další z aspektů, proč byla tak klidná, když vkročila sama dovnitř. Byla nejvyšší čaroděj. Musela mít vše pokryté. A čarodějové, co dnes hlídali každý jejich pohyb v kavárně s ní měli magickou smlouvu. Jedni z nich byl synové jedné z civilek a jedné z upírek z manor v Austrálii, které k sobě přivázala hned po překročení dospělosti. A většina smluv byla výhodná pro ni. Taky je získala obvykle díky jejich skoro psí důvěře, když byli na pokraji smrti a ona je mohla zachránit a nebo někdy s trochou vydírání. Všichni jí byli ale naprosto oddaní a eliminovala snad všechny skuliny, jak by mohli porušit tuto oddanost. S dobrým pocitem se pak vydá domů, kde se naloží se skleničkou vína do koupele s pěnou.*
* Keď čarodejnica odchádza a odhalí svoju ostrahu Dalba na sebe nedá nič poznať.* /Múdra a opatrná vybrala som si dobre./ *Povie si spokojne a sama z bystra odíde a portálom sa peanesie k sebe domov.*
*Dnes jsou VŠICHNI, kdo mají masku, nebo případně dobrou výmluvu proč ji nemají, vpuštěni dovnitř. Kdo chce může si vzít lísteček s úkolem, či pro ty odvážnější je zde kouzelný nápoj, jehož účinky se dozvíte až po vypití. Nebojte. Svlékání vás nečeká, nakonec hlavním pořadatelem je Maddie Skye Colban. Poté, co vstoupíte do Pandemonia, můžete si povšimnout klasicky neonového osvětlení, zimní výzdoby. U země se drží mlha - pro lidi bez Zraku vytvořena samozřejmě uměle. Hudba hraje prozatím potichu, jistě se čeká na slovo hostitelky.* *Maddie pro svůj doprovod, jak mladou dívku Candy oslovila, poslala po zjištění adresy auto. Sama už však dorazila na akci ve vlastním kostýmu. Měla zlatou škrabošku připevněnou k opeřenému šípu, krémové šaty s dvojími ramínky a mezi těmi blíže ke krku byla průsvitná síťka. Zdobení splývavých, volných šatů nebylo nijak přehnané, tak aby byly zdobné, ale stále jednoduché a vystihovaly postavu, kterou zde dnes prezentovala a dokazoval to i luk křižmo přes rameno, který jen doplňoval šíp se škraboškou. Bohyni nočního lovu Artemis. Na nohou jen lehké zlaté sandálky s vázáním do půlky lýtek, aby takto podtrhla dobu z níž Artemis " pocházela" řekněme. Její líčení se omezilo na zlatohnědé, decentní stíny a vlasy si jen rozčesala a nechala je splývat na ramena a záda. Vklidu se skleničkou bílého vína čekala, až se Pandemonium více zaplní.*
Víš, že by jsi neměla zneužívat toho soukromého tryskáče? *Autem se ozve otrávený výdech.* To se vážně tak moc nedokážeš přenést přes to, že jsem tě donutila se jít bavit, že mi budeš vyčítat, že jsem využila letadla a přiletěla za tebou? *Killián se zamračí na cestu před sebou.* Neodpovídej mi na otázku otázkou.. *Věnoval se řízení, takže svou sestru nemohl probodnout pohledem.* Nezpovídej mě, nejsi v práci.. *Vrátí mu Hetty se spokojeným zazubením. Auto zastaví kousek od klubu a Killián vystoupí, načež si založí ruce na hrudi.* Ne. Zapomeň. *Zamračí se a Hetty se na něj za škraboškou, kterou si nasadila, než vystoupila, zazubí.* Už tu jsi.. Nevycouváš z toho.. *Řekne mu a položí mu hromádku se škraboškou na střechu auta.* Henrietto! *Nadechne se prudce Killián a okamžitě hromádku z auta sundá.* Super.. Teď už si to můžeš rovnou obléct.. *Pošle mu vzdušný polibek a Killián si odfrkne a prohlédne si, co mu vlastně dovezla a čemu neměl šanci ji zabránit, jelikož má sice vlčí zrak, ale ne rentgenový a do tašky ji neviděl.* Vybíráš si svoje vánoční přání? *Pozvedne obočí, když si věci prohlédne.* Možná.. *Ušklíbne se Hetty.* A pohni si.. *Popožene ho a upraví si šaty. Killián si dá imaginární facepalm, že ho to nenapadlo dřív. Hetty se občas oblékala dost výstředně, takže tomu nepřikládal velkou váhu, ale až teď viděl, že se její oblečení poněkud podobá šatům alá Christine Daae. Její hodně moderní verzi, jelikož Hetty rozhodně nemohla mít sukni delší, než po kolena, ale když tam přijdou spolu, tak to každému docvakne. Jelikož on měl být očividně Fantom. V hromádce, co mu Hetty tak drze položila na auto se totiž kromě typické masky, naházela i černá vesta, kravata a sako. Bílou košili a černé společenské kalhoty už měl na sobě.* /Alespoň si odpustila plášť../ *To si teda myslel, než mu ho Hetty podala jako poslední věc s více než spokojeným úšklebkem. Otráveně zamručí a věci si na sebe obleče.* Nesnáším tě.. *Zabrblá.* Miluješ mě.. *Odpoví mu spokojeně Hetty, když si jeho oblečení prohlédne. Poté se mu zavěsí do rámě a zamíří ulicí až ke vchodu a dovnitř. Tam Killiána dotáhne až k baru, aby si objednali.*
*Dnešní den byl pro ni trochu hektický, ale moc se těšila na večer. Pokud platila nabídka od Maddie, kterou tehdy potkala v čajovně, měla dnes příležitost se podívat na ples. Nikdy ve městě na takové akci nebyla, zažila jen takové ty vesnické plesy, tak se moc těší. Zprvu vůbec nevěděla, co si obléct, ale potom si vzpomněla na dlouhé světle růžové šaty z tylu s nasivanymi květy na živutku. Má holá ramena, ale paže skryté pod nabiranymi rukávy taktéž z tylu. Podařilo se jí sehnat stříbrnou skrabosku, kterou dozdobila několika kvítky, aby ladila k šatům. Díky dlouhým blond vlasům se může vydávat za šikovnou Růženku. Ale jméno candy bude stačit. Je překvapená, ale zároveň ráda, ze pro ni Maddie poslala auto. Sama by to místo hledala těžko ať už s navigací v mobilu.. Ale na jednu stranu si říká jestli to není moc rozmazlene mít dnes večer prakticky vlastního řidiče. Ale všechny rozpaky se rozplynou, když vejde dovnitř pandemonia. Nikdy tu nebyla a nikdy by sama sem nezavitala. U vstupu si vybere lísteček s úkolem, je zvědavá, co na ní čeká. Překvapí ji výzdoba uvnitř, kterou první chvíli obdivuje. Pak se rozhlíží jestli uvidí nějakou známou tvář. Aspoň jednu by měla.*
*Ako poznal Maddie tak vedel, že na dnes si pripravila niečo na tých ľudí, ktorý prišli. No aj keď jej s tým pomáhal ale sám si dnes pripisovať kredity nebude, na to tu je ona aby zažiarila ako sa patrí, predsa len to tu bol New York. Ako majiteľ mal aj iste veci, ktoré sa ho tu týkali a jedna vec bola venovať sa hostitelke. Tento raz predsa len ale zvolil niečo nečakané aj pre nehoda to kabát z kožušiny a nohavice čierne ako obvykle, pričom na tvári mal masku zlatu vlčiu masku. Predstúpi rovno k Dee a povie jej.* Dúfam že to bude stáť za to, aj keď si myslím že to bude fraška. Nemysli si, že to z nás robí priateľov Dee, že som ti to dovolil tu usporiadať. *Zavrčí ku nej a sám radšej zobral dva lístky pre neho a Maddie.* Pre zábavu, jeden aj pre teba, aby si sa zapojila aj ty. *Povie jej pričom na jeho tvári žiari diabolsky úsmev. Predsa len bolo len na ňom, čo sa môže aj nemusí stať. Aj keď nerád, tak aj Triss pošle správu, ale nejak mu je jedno, či príde alebo nie.* Nezabudni, že co sa stane tu aj tak zostane. * Nerád by zistil, že sa niečo prezradilo.*
*Po setkání se Zachariem si volala se Sanderem a řekla mu o Dalbě, protože ji hlodala narážka od Zacha ohledně toho, jak moc je to legální či nelegální, že drží jazyk za zuby. Vážně měla za to, že problém s Dalbou Malachai Spolku nahlásí. Očividně se zmýlila. Ale byla pravda, že o druhém útoku démonky mu neřekla. A teď, když jí přišla sms s tím, zda dorazí na maškarní ples do Pandemonia...váhala. No nakonec si vzala jednodušší bílé šaty, byly společenské a jednoduché, splývavé až k zemi. A měl výstřih jen pod klíční kosti zhruba. Skutečně slušné. Na to si vzala průsvitnou síťkovanou blůzku s límečkem až ke krku a jedinou škrabošku co měla. Ta byla bílá a takové zvolila i střevíčky. Aby neutrálnost trochu rozbila, tak si nanese alespoň rudou rtěnku. Kvůli zimě si na sebe vezme ještě koženou bundu, do jejíž kapsy schová klíče a mobil, v jehož obale byly nejdůležitější doklady a kreditka. Pak dorazí taxíkem do Pandemonia. Po flašce u nejvyššího čaroděje se vyhne nabídce papírku s úkolem a stejně tak magickým nápojům, co byly v nabídce a přesune se přes parket k baru, kde se zatím jen posadí, aby se podívala po okolí. Doufala, že dnes se nic nezvrtne. Nakonec většinu dne cvičila magii, tak by mohla zůstat pokojná. Jediné, čemu nezabránila a ani se o to nepokoušela, bylo to, že v pravidelných intervalech musela upouštět po troškách svou magii - spíše magickou energii, aby neztratila kontrolu. Ale kdo neovládal magii, nebo nebyl trénovaný to poznat, to neměl jak postřehnout. Navrch šlo skutečně o drobné vlny, které byly i tak znát jen do určité vzdálenosti.*
*Když přijde dost lidí, tak si Maddie jednoduše vyzuje své boty, aby ji Malachai nemohl nic vyčíst a postaví se na barový pult s mikrofonem v ruce. Poté promluví.*Dámy a pánové! Vítejte na dnešním plese! Dovolte mi vás pozvat k malé hře v podobě papírků s úkoly, na něž máte celý večer a speciálních nápojů k nimž úkoly dostanete. Obojí je samozřejmě dobrovolné zpestření večera a seženete to u obsluhy či hlídačů. Užijte si dnešní zábavu a bavte se.*Elegantně všem pokyne rukami a zlehka se jim ukloní, načež zaznamená MALACHAIE a vypne mikrofon, který odevzdá obsluze. Bez jakéhokoliv studu k němu natáhne ruku, protože tušila, že na veřejnosti bude galantní do jisté míry a z baru jí pomůže sejít. Pak se sama obuje. Maddie se jen chladně zasměje a zabodne pohled do Malachaiových očí.*Samotný Malachai Sammaelson se uráčil přijít.*Ušklíbne se na muže, jehož si zvykla popichovat v Labyrintu a prohlédne si ho. Musela uznat, že vypadá skvěle, jako ostatně vždy.*Neboj, nemyslím si, že my dva budeme vůbec někdy přátelé.*Schladí jeho páru, kdyby to snad byla výzva a vezme si jeden z lístečků. Nepřipravovala je jen ona, ale podílel se na tom kolektiv lidí tak, aby nevznikalo zbytečně moc dramat, ale mohli si zpestřit večer. Maddie se rozhlédne a nasadí příjemný úsměv, aby neodstrašila přítomné pozorovatele, načež si vyhlédne muže, který ji zaujme a vydá se tak ke KILLIÁNOVI. Zlehka se sníží v kolenou v náznaku pukrlete, když se mu postaví do cesty, jak byla naučená ještě ze dvora a toto chování se na plesy a takovéto akce hodilo.*Dobrý večer, smím vás vyzvat k tanci?*Prohodí a výmluvně poukáže na lísteček mezi svými prsty.*
*Killián si objedná jen nějaké nealko. Sice by jednu skleničku piva nebo koktejlu do konce večera vystřízlivěl, ale nebude pít, když nepotřebuje a nemusí. Hetty je poněkud aktivnější a její objednávka zahrnuje mojito. Kill se na ni zamračí.* Odpusť si to.. *Předežene ho Hetty a Kill tak nestihne absolutně nic poznamenat.* Nepřežeň to.. *Řekne proto se zpožděním. Nerad by strávil noc držením Hettyiných vlasů, zatímco ona by se kamarádila se záchodovou mísou.* Jak je Lotty? *Henrietta pozvedne obočí, což není pod škraboškou moc dobře vidět, načež mu odpoví.* Má se dobře.. Proč? *Zeptá se nechápavě a Kill se koutkem pousměje.* Ptal jsem se spíš na to, jak to zvládá se štěnětem. *Hetty se pobaveně uchechtne, než řekne.* Už ji přešly ranní nevolnosti, takže se k ní může Malthe přiblížit, aniž by ho nechtěla roztrhat v zubech.. *Nad těmihle slovy se Kill pobaveně ušklíbne. Sám měl chuť udělat něco podobného, když se o těhotenství dozvěděl. Otočí hlavu na ženu, když k němu dorazí a nemusí se ani koukat na svou sestru, aby viděl, že se spokojeně usmívá.* Jdi se bavit.. *Popřeje mu se zamáváním a šťouchne ho loktem do boku. Kill ji věnuje ještě káravý pohled, než se s milým úsměvem otočí na ženu.* Určitě.. *Poklonu ji oplatí a nabídne ji ruku, aby ji mohl odvést na parket.*
*Candy je jako Alenka v říši divů. Nechápe, že nikdy dřív nepřišla na nějakou podobnou akci, všechno jí tu přijde úžasné. Především ty kostýmy dalších hostů. Někteří si s tím opravdu vyhráli a dali práci. Sama se tu cítí trošku nevhodně, protože nevidí nikoho, koho by znala. Často míjí skupinku známých, kteří pravděpodobně přišli spolu a zrovna nemá kuráž se k někomu věřit, protože si přijde jako páté kolo u vozu. Zkrátka se prvně potřebuje více rozkoukat, než se probudí její obvyklá radost a nadsenost, která přehluší jakýkoliv stud. Je to zvláštní, normálně ji cizí prostřední a lidé nevadí a je svá. Možná to dělají ty masky a ze nevidí lidem do obličeje, proto je tak nesva, že jim nedokáže jasně číst ve tvářích. Jde k baru si objednat nějaký drink, nabídka je opravdu pestrá. Po očku také stále pokukuje po někom, kdo by vypadal stejně opuštěně jako ona, ve dvou se to pak přece lépe táhne. A lépe by se jí splnil její úkol z lístku. Objedná si drink a chvíli ještě postává u baru a obdivuje tu krásu, kterou všichni hosté společně tvoří. *
*Samozrejme očakával, že Dee bude mat zase posledné slovo a to tým, ako ho nazve. Veľmi dobre vedela, že práve henten názov nemusí a na just to musela použiť. Mohla cítiť jeho pohľad, ktorý do jej chrbta zabodaval, keďže rozhodne hneď na začiatku scénu spraviť nechcel, ale rozhodne sa vrátil, k nálade, rozhodne ju po tomto zaškrti. Obráti sa v čas, pričom mu padne pohľad na Triss, ale aj keď ju sem pozval, tak rozhodne sa splniť aspoň tu priblblú úlohu, čo si Maddie vymyslela. Pomaly prejde k Triss a spýta sa jej.* Mozem ta aspoň pozvať na drink? *Nerobí to až tak náročky, ale rozhodne radšej by spravil niečo iné a to budúcu vraždu carodejky, ktorá ho musela provokovať. Aj keď sa poznali z Labyrintu, tak rozhodne ju v láske od určitého času nemal.* Hlane nepovedz nie, nech mam z krku tu blbu úlohu. Povie Triss a znie skôr podráždene, pretože aj bol. Lebo nemohol práve v tejto chvíli spraviť čo chcel.*
*Postřehne, když se u ní někdo zastaví, tak pootočí tvář směrem k dotyčnému (KAIOVI). Zvedne překvapeně obočí a trochu víc se narovná. Jasně pozval ji sem, ale…proč, že ano. Aby ji měl pod dohledem? Kdo ví.*Takže už nejsi uražený, že neposlouchám na slovo?*Neodpustí si, ale rukou mu ukáže, ať si sedne, že pozvání přijímá a na jeho podrážděnou poznámku se jen zasměje.*Tak si příště neber lístečky. Já mám třeba od flašky u tebe v bytě těchto her pokrk.*Lehce se otřese, když si vzpomene na to, jak se musela při první úloze svléknout a než se vzpamatovala políbil ji vílí král. A vlastně pro ni to bylo jedno fiasko za druhým.*Dám si whiskey.*Dodá nakonec a podívá se za sebe na lidi kolem.*Co je to vlastně za akci? To pořádáš ty?*Prohodí, aby řeč nestála a jen na moment vytáhne mobil, aby napsala Sanderovi a po krátkém zaváhání i Mirjam. Pak už ale schová mobil do bundy, která trochu ruší jemný dojem, co v bílých šatech vyvolává.*
*Dee si ještě neodpustí se otočit, když ji MALACHAI propaluje pohledem a pošle mu po dlani vzdušný polibek, načež se vydá hledat tanečního partnera. Toho najde velmi brzy a svůdně mrkne na ženu, pravděpodobně mužův doprovod dle familiérních slov a kostýmů, jež oba měli na sobě. Muž i žena vypadali elegantně a oba byli pohlední. To by si líbit nechala. Když jí nabídne ruku, tak se nechá odvést na parket a jen koutkem oka zaznamená přítomnost Candy. Je ráda, že děvče, které učila latinu, dorazilo. A vpadalo velmi hezky. Určitě se jí někdo brzy ujme. Teď už se ale začne věnovat jen svému partnerovi.*Jmenuji se Maddie, a vy?*Zeptá se ho, když se k němu přitočí čelem a postaví se se samozřejmostí do tanečního postoje. Když začnou tančit, tak na obou jde znát, že mají už dost odtančeno a opravdu umí tančit.*Tančil jste profesionálně?*Napadne ji, a tak se zeptá. Naštvala už dnes Malachaie, tak byla spokojená a bavila se. Velmi dobře, i kdž ho koutkem oka zahlédne bavit se s tou čarodějkou, kterou viděla i na Zacharieho párty. Jak se to jmenovala...Triss. Spadala pod něj? Nebo to dítě chtěl jen zneužít? Pochybovala, že by jí pomáhal. Malachai byl jen sobecký bastard, který miloval vyvolávání chaosu. Ona do určité míry také, ale v jeho případě milovala dělat opak toho, co on.*
*Hetty se na ženu uculí, když na ni mrkne a poté postrčí Killiána k akci. Ten se postaví s ženou do tanečního postoje, jednu ruku ji dá kousek nad pas a druhou zachytí její, a začne ji profesionálně vést po parketu. Plášť byl sice poněkud nepraktický, ale mohl děkovat bohu, že Hetty mu nevnutila plášť až na zem. S pláštěm do půlky lýtek se přeci jen tančilo lépe.* Killián Seymour.. Těší mě.. *Odpoví ji s anglickým přízvukem. Příliš ho už v Americe nepoužíval, ale návštěva Hetty, jenž anglický přízvuk měla, byla dostatečně dobrým podnětem, aby tak pro dnešek mluvil. Následně se slabým úsměvem zakroutí hlavou, než MADDIE odpoví na otázku.* Tancuji od doby, co jsem se naučil chodit.. Ale nikdy jsem netančil profesionálně.. *Dá ji odpověď.* A vy? Taky nejste určitě žádný začátečník.. *Zeptá se, když ji navede do otočky. Koutkem oka zahlédne, jak si Hetty na baru objednává další pití a mohl se jen modlit k bohu, aby se nejednalo o nic silného nebo magicky upraveného. Na chvíli proto znepokojeně stáhne rty do tenké linky, než se zase pousměje a věnuje se nadále své taneční partnerce.* To vypadá zajímavě.. *Zhodnotí Henrietta pití, které přistálo před BLOND DÍVKOU. Za sekundu už v ruce drží svou skleničku s nápojem. Když se ji podařilo donutit bratra se bavit, tak si hodlala najít svou zábavu a během hledání si nemohla nevšimnout, blondýnky, co se rozhlížela jak ztracené kotě a párkrát její zrak minul i ji. Proto se rozhodla k ní přitočit a začít se bavit.*
*Podnik nabízel mnoho míchaných drinků. Některé klasické, které podle jména znala, jiné pro ni naprosto cizí a nevěděla, co si má pod daným názvem představit. Nakonec skončila u* Něco, co bude sladké, prosím. *Není nutné dodávat, ze čím sladší pití, tím lépe se to pije jako dzusik a tím spíš ji to vleze do hlavy. Naštěstí pro ni, nikdy si stav opilosti ne oblíbila, takže se mu zdárně vyhýbá a vždy si dá jen drink, dva na chuť. A tady zdá se ochutna úplně nové kombinace. Po chvíli před ní postaví drink, který z oranžové přechází v růžovou až temně červenou barvu. Poděkuje a vzápětí slyší něčí hlas velmi blízko ní. Skutečně k ní promluvila dívka, žena. Candy se na ni usměje. * Doufám, že to bude i dobré. *Zasměje se.* Dnešní den je plný neznámého. *Nadzvedne své pití v náznak pozdravu a vzdušného přiťuknutí ke slečně.* Na dnešní večer, ať je vydařený. *Pronese přání večera s úsměvem na tváři.* Jsem Candy.
*Sander si nebol istý či skutočne túžil ísť na ďalšiu akciu. Tentokrát by tam nebol pracovne to áno, avšak nebol si istý či tanec a spoločnosť dolnosveťanov bolo práve to o momentálne potreboval. Preto keď mu Mer napísala len poťažkal telefón v ruke a povzdychol si. Masku nemal a jeho sako s runami sa práve do Pandemónia nehodilo. Zamyslene si tak otvoril šuflík na svojej skrinke pri tom jedine čo našiel boli pomerne pekné uhladené nohavice, ktoré boli síce trochu voľnejšie, ale stále mu dobre sedeli. Potom už len čierny rolák pri čom mu to celkovo neprišlo, ako dostatočne obstojný úbor na.. ples? Prišlo mu to, ako zvláštny výber priestorov, ale čo k tomu mal on povedať? Na koniec sa rozhodol že pôjde pri čom sa zastaví si kúpiť sako bez nášiviek s runami na lakťoch. Áno niekedy bolo príjemné reprezentovať, ale práve dnes na to asi náladu nemal. Okrem toho s tým, aké mal kruhy pod očami sa ani prezentovať nechcel. Hodil tak na seba čierne kusy oblečenia a nahodil si hnedú bundu a vyľiel von. Cez rameno mu visela taška v ktorej mal základnú výbavu, keby sa čokoľvek pokazilo. Po ceste do Pandemónia tak skočil do Goodwillu po "nové sako" a tiež do náhodného party shopu, ktorý mal vo výklade masky. Výber moc neriešil, avšak čo riešil bol dôvod čo ho vlastne nútilo prísť. Mer? Mer však? Pokrúti hlavou a miesto bundy si tak na seba hodí sako a bundu dá do tašky. Vo vrecku už nemal falošné ID nakoľko s dovŕšením 21 roku života sa o také veci už starať nemusel. Vezme si tak jednoducho lístok, nasadí masku a prejde dovnútra. Jeho runy vidno nebolo nakoľko cez ruky mal natiahnuté svoje elastické rukávniky.. bez tých by sa už asi ani neobišiel. Alkoholu sa chcel vyhnúť a tak prechádzal davom dúfajúc, že zazrie povedomú tvár*
*Maddie se pousměje u jeho přízvuku. Už si jej všimla předtím. Měla ráda, když se člověk nebál ukázat odkud je. Proto ona mluvila s australským přízvukem skoro pořád. Sice pro usnadnění komunikace se snažila používat americkou angličtinu, ale australský akcent si neodpustila.*Pokud jde o celé jména, tak Maddie Skye Colban, pořadatelka dnešní akce.*Doplní to o zvonivý smích a slabě skloní hlavu, neb při tanci se docela špatně klanělo.*Už pár desetiletí tančím. Ne profesionálně.*Uvede na pravou míru a naznačí tak, co je vlastně zač. Nakonec si ale rozhodne užívat tanec a případnou další konverzaci přenechá Killiánovi.*
*Aj keď by možno mal byt urazený na to že nepočúva, tak mu to bolo jedno. Popravde sama sa spali a tým spraví niečo obom, ale ako sama chcela.* Tvoje rozhodnutie, ale keď sa spáliš, tak to bude tvoja vlastná vina. * Povie jej a celkom nezáujem a pri jej ďalších slovách sám sa pousmeje. Áno vtedy išlo o srandu a rozhodne si ten večer užil.* Ako myslíš, ale to je tvoja vec. Za to že si sa tam rozhodla sama prísť nie je moja vina. Sama robíš svoje rozhodnutia. *Vrati jej to, pretože za väčšinu veci, čo sa jej stali mohla sama. A pri otázke či to poriada on tak sa pozrie na osobu, ktorá za to môže.* Dnes nie, rozhodne za to môže úplne niekto iný. Nemôžem si pripísať všetky zásluhy. *Povie aj keď by mohol, ale nie je taký. Pozrie sa na barmana a pokynie mu aby jej nalial. Sám nejde piť dnes musí vydržať triezvy, pretože pri Dee by to mohlo skončiť katastrofou, keďže ta potvora ho vedela provokovať.*
*Uši čarodeja dokázali započuť rôzny šuchot v dolnosvete, takže fakt, že sa konal bál nebolo niečo čo by jeho drobnosti uniklo. Práve naopak dozvedel sa to pomerne skoro avšak s tou informáciou príliš veľa nespravil. Neposunul ju nikomu, ani nič podobné, dal vedieť Mirjam o fakte, že miesto navštívi a pokiaľ bude mať záujem prísť tak jej bude k dispozícií a vynahradí jej stretnutie a jeho správanie k nej na jeho oslave. Ešte stále netušil, aký skrat sa v jeho mysli v ten večer stal, ale ešte stále mu to vŕtalo v hlave. Pár minút pred tým, ako sa malo podujatie začať sa čarodej postavil pred svoj šatník pri čom náhodne vybral prvé sako, ktoré mu padlo do ruky. Čierne na mieru šité sako sa tak stalo voľbou dňa, pri čom veľkým bodom záujmu bolo perie na rukávoch. Ľahkým mávnutím rukou si tak vytvoril bielu masku sovy nakoľko to bola prvá vec, ktorá mu prišla na um. Väčšinou by si na tom dával záležať viac avšak samotné priestory mu nedávali dôvod na zamýšľanie. Od Madeleine mal omnoho väčšie očakávania, ako Pandemónium a sám mal v pláne sa na to spýtať či už úprimne, alebo ju len podpichnúť. Slabo sa oprášil a dal sa na odchod zo svojej rezidencie, pomocou mágie presun nikdy nebol ťažký a tak sa pomerne rýchlo objavil v klube. Cez SBS prešiel po masle pri čom následne sa presunul ku baru. Objednal si prirodzene burbon a spokojne sa oprie o barový pult. Zahliadol tak niekoľko povedomých tvári ešte však nerobil žiadne kroky vpred. Len letmo kývol smerom k známym ČARODEJKÁM pri čom stále letmo vyhliadal Mirjam.*
*Killiánův koutek vyjede v pobavenějším náznaku.* Moje celé jméno by zabralo poněkud dost času, než bych ho vyslovil.. *Odpoví MADDIE. K tomu by mohl přihodit jeho hodnost z práce a bohužel odhadoval, že to nebude dlouho trvat a bude mu přihozen ještě jeden titul.* Desetiletí? *Pozvedne obočí. Upíří mrtvolný pach z ženy necítil, takže zbývaly jen dvě varianty.* Víla nebo čarodějka? *Zajímá se. Hetty se pobaveně zasměje.* Občas je třeba skočit do neznámého.. Máte můj obdiv, že se toho nebojíte.. To mého bratra, abych do všeho kopala.. *Dodá se smíchem a pohledem na parket. Pozvedne obdobně svojí skleničku.* To určitě.. *Souhlasí a krátce si odpije.* Henrietta Seymour.. Ale stačí Hetty.. *Představí se i ona, když ji CANDY sdělí své jméno.*
*Triss se zvedne jeden koutek. Tak konečně se probral a nehrál si na majetnického parchanta. Musela ale uznat, že jejich rozhovory jí chyběly. Nakonec spolu strávili v pekle spoustu času a nikoho jiného tam neměli, takže si na jeho společnost zvykla. Teď se od něj však snažila odtáhnout, už kvůli tomu, jakým způsobem je Samael a Astaroth spojili. Nechtěla na to upozorňovat sebe, Kaie a ani Sandera nebo Nathanaela.*Stále mě zajímá proč si mě tenkrát pozval, když tam byli jen ti, co měli nějaké jméno v podsvětě...nebo v...jiném byznysu.*Naznačí tím Emory, která byla z pornoprůmslu defacto.*Už jsem ji viděla, ale nevím kdo to je.*Pozvedne obočí a potom si přitáhne sklenku whiskey, kterou jí objednal.*Díky.*Nadhodí a sklenkou mu zlehka pokyne a napije se, načež se otočí i se sklenkou zády k baru, aby viděla do davu, kdyby Sander přišel. Pousměje se na Zacharieho a letmo mu kývne a naznačí, že by s ním ráda později mluvila, až nebude mít svou společnost.*Nezníš nadšeně z té ženy. Nemáš ji rád?*Nadhodí a slabě se zazubí, když dodá.*I když koho ty máš vlastně rád, že.*Letmo o něj zavadí očima, než se vrátí pohledem k čarodějce a jejímu tanečnímu partnerovi, který měl masku, jako většina lidí v klubu.*
*Zatiaľ čo sa lovec mierne stratene potĺka po dave povšimne si známej tváre v podobe hnedovlasej čarodejky. Trochu sa pousmeje pri čom lístok, ktorý si vzal na vstupe len vložil do hlbokého vrecka a úplne na neho zabudol. Začal sa tak predierať telami dolnosveťanov avšak stále bol pomerne pozorný či mu jeho senzor nevydával signál. Pandemóniu totiž nikdy nedôveroval. Keď sa Mer otočila do davu tak k nej len letmo kývol a vydal sa ku nej. Čarodeja vedľa si úprimne ani len nevšimol. Sám čarodejku veľmi dlho nevidel a aj keď ich vzťah nebol.. ideálny, stále boli spolu, alebo nie? Rozumel tomu, že to bolo pomerne namáhavé udržať nažive, predsa len informácie, ktoré sa k nemu dostali. Nebezpečie v ktorom mohla byť. Všetko mu to vytváralo nesmierne vrásky na čele pri čom slabo závidel, že Mer nestarla a tomuto problému sa tak vyhne.* Ahoj, dlho sme sa nevideli. *Pousmeje sa na ňu pri čom k nej pristúpi a letmo ju pobozká. Musel si však pridržať masku nakoľko sa obával, že by sa len tak zachytila a spadla by mu na zem. S jeho šikovnosťou? Bolo to veľmi pravdepodobné.* Prepáč, že idem tak neskoro, nejak som sa o tom dozvedel až od teba.. *Ticho sa uchechtne pri čom na ňu s úsmevom hľadí, stále mal pocit, že medzi nimi bola slabá priepasť avšak snažil sa cez ňu preniesť pokiaľ to bolo možné.* Dúfam, že si nezabudla, že ti ešte dlžím tanec? *Nakloní hlavu a obzrie sa po okolí, až vtedy si povšimne čarodeja a mierne zbystrí.* Si tu dlho?
V tom případě stačí to, co už vím.*Pousměje se Maddie a přikývne na jeho údiv. Když se otáže na její rasu, tak se její úsměv rozšíří.*Čarodějka, ačkoliv uznávám, že mám špičaté uši jako víla a mohlo by to být trochu matoucí.*Poznamená a ohlédnne se po prostoru, aby zjistila, jak se plní klub. Zahlédne ZACHARIEHO a telepaticky mu vyšle jednoduchou myšlenku.*/Dobrý večer, drahý. Tak jste dorazil?/*Pousměje se na něj a otočí se zpět ke Killiánovi.*Spadáte pod Bronx? To jen kdyby náhodou, ať se pro případné mazání paměti můžete obrátit přímo na mě. Vždy se hodí znát místního nejvyššího čaroděje.*Z dobré nálady mu přátelsky nabídne, že kdyby potřeboval čistku paměti, tak je k dispozici. Nakonec to byla součást její pozice zajistit aby nebyl v jejím "okresu" podsvět vyzrazen.*V čem pracujete, že potřebujete takovou formu?*Nadhodí zlehka po chvíli další téma.*
Tykej mi prosím, jestli teda nevadí. *prosí ji, protože pro ni je to mnohem příjemnější a přirozenějším. Lépe se tak budují přátelství a ona doufá, že tu snad nějakého nového přítele potká. Když mluví o bratrovi, sleduje její pohled k parketu, kde se vlní poměrně hodně těl, ale jedna dvojice doslova vyčnívá svými ladnymi pohyby.* No je dobře, žes ho dokázala přivést sem. Aspoň teď vím koho prosit o lekci tance. *směje se uvolněně. Ne že by drink nějak výrazněji začínal působit. Spíš je klidnější díky společnosti Hetty. Zopakuje její celé jméno po tom, co se jí představí. * henrietta, to je krásné jméno, jak pro šlechtičnu. *uculi s a složí jí malé pukrle.*
*Přikývne na její slova. I jemu stačilo jedno jméno a jedno příjmení. Není třeba vyjmenovávat celou jeho sbírku.* Vlkodlak.. *Prozradí ji i on svou rasu, jestli to doteď neměla nijak šanci poznat.* Tak trochu jsem to i odhadoval.. Kdepak by víla sehnala australský přízvuk, pokud to dle chování vypadá, že žila na královském dvoře? *Prohodí řečnickou otázku. Všimne si, jak se ohlédne, ale neřeší to. I on se ohlížel po svojí sestře.* Bydlím v Queensu.. A pracuji v Brooklynu.. *Zakroutí odmítavě hlavou jako doplnění k odpovědi na její otázku.* Ale děkuji vám za nabídku.. Určitě se to někdy bude hodit. *Dodá a navede MADDIE do další otočky.* A gratuluji vám k místu nejvyššího čaroděje.. Nevím, jak opožděně, ale taková pocta za gratulaci určitě stojí.. *Pousměje se. Na její následující otázku se krátce zasměje.* Možná vás to překvapí, ale policie.. Tanec s tím nemá co dělat.. *Odpoví ji pobaveně. Hetty se na baru spokojeně usměje.* Určitě nevadí.. Ale jeden nikdy neví s kým mluví.. Výchova mě vede k zdvořilosti.. Ačkoliv by s tím můj bratr mnohdy nesouhlasil.. *Podotkne se smíchem, s čímž se zároveň koukne na parket.* To vůbec není špatný nápad.. Alespoň by ho někdo vytáhl z jeho osobní bubliny.. Tvůj nápad plně podporuju.. *Mrkne na ni spiklenecky. Následně odloží skleničku na bar a profesionálně ji oplatí pukrle.* Kdo říká, že jí nejsem? *Pousměje se tajemně.* I tvé jméno je pěkné.. Neznám tě dlouho, ale tipuji, že se k tobě hodí.. *Vrátí CANDY kompliment.*
*Na jej otázku nepoznal poriadne odpoved, v tom case až tak neriešil kým je, ale vedel že ma niečo v sebe a to nemohol poprieť. Bolo lepšie zavolať ju ako zavolať Melisu.* Popravde bol to výber medzi tebou a Melisou, ale mala si šťastie ty, keďže Melisa bola protivná a naštvala ma. *Povie jej nakoniec a vráti sa pohľadom na Dee.* Nová najvyššia čarodejnica Bronxu. A ja mam na krku tu bosorku, keďže sa veľmi dobre poznáme. *Povie Triss, ale presne nepovie meno Dee, keďže mu bolo jasne, že by ho začula aj na sto honov, že o nej Kai hovorí. Pozrie sa na Triss pohľadom, že či si robí srandu. Rozhodne ale vzťah Dee a jeho nebol až taký priateľsky akoby iný predpokladali. No aj nevinná otázka viedla k menšej odpovedi.* Možno. *Povie jej a keď príde lovec tak zatne zuby, pričom je naštvaný. Aj keď mohol spraviť scénu, ale teraz o to nestojí. Preto len pretočí očami a Triss pošle myšlienku.* /Mala by si sa už pripraviť na to, že ho budeš musieť opustiť a zostať so mnou. Aj tak Lovci nežijú dlho ako my./ *Trochu v tej myšlienke zaznie žiarlivosť, ale viac menej sa pohne inde len kývne lovcovi s menším úškrnom na pozdrav a odíde viac opodiaľ, pričom ma ešte horšiu naladu ako predtým.* /Ak nechceš, aby som ti pokazil tvoju zábavu Dee, tak by si ma mala zabaviť, pretože mam čím ďalej tým horšiu naladu a skončí sa to tu fiaskom./ *Posle myšlienku tej carodejke, ktorá ho hneď zo začiatku provokovala. Predsa len ak si chcela udržať normálnu oslavu, tak musela niečo vymysliet.*
*
Dobrá dedukce. Ano, od osmnáctého století...asi do devatenáctého? Kdo ví, nemám přehled, jak dlouho jsem si hrála na šlechtičnu...*Slabounce trhne s úsměvem rameny a slabě přikývne k jeho odpovědi. Ze zvyku vklouzne do nenápadné kapsičky u svých šatů a do kapsy kalhot mu vstrčí vizitku. Neodpustí si rozpustilé přejetí po jeho stehně, když ruku stahuje zpět, ale mohla to omluvit za nechtěný dotyk.*Není k čemu gratulovat. Snažší je mít na starost děti něž desetiletí a staletí staré čaroděje a snažit se je korigovat.*Pousměje se, když ji znovu protočí a slabě se zasměje nad jeho slovy.*Tak to možná dříve využiji já vás, než naopak, pane Seymoure.*Poté se ale zarazí a ohlédne se k baru. Nespokojeně mlaskne.*Omlouvám se, že budu muset překazit náš tanec a opustit Vaši společnost, ale očividně se náš Nejvyšší čaroděj Manhattanu nudí a opravdu nestojím o to, aby z touhy po zábavě dnes vyvolával démony.*Prohlásí omluvně a zdvořile, zpomalí až zastaví a jak ucouvne, tak mu zachytí pravačkou jeho pravou ruku a letmo mu vysekne pukrle, dle staré etikety. Neskloní ale hlavu, neb stále cítila jistou nadřazenost. Už nebyla na dvoře, kde jí držela zkrátka etiketa v roli a musela se mužům alespoň naoko podřizovat a neměla tak důvod to nyní dělat. Poté už se vydá za Malachaiem a mávne na obsluhu, co obcházela se šampaňským. Hned vezme dvě skleničky a jednu podá čaroději.*Jak by sis tu zábavu představoval, Malachai?*Prohodí, ale tentokrát si již nerýpne. Měla povinnost udržet své čaroděje a hosty v bezpečí, ať už to znamenalo udělat cokoliv pro to, aby zabavila malicherného muže po svém boku.*Chceš si zatančit, vzít si magický nápoj, či další lísteček? Nebo jde o jiný druh zábavy? Upozorňuji tě, že jsou zde dnes civilové a jestli se jen pokusíš o to vyvolat démony, či použít okatě magii, tak to pro tebe bude mít následky u rady. Znáš pravidla. A alespoň před civily je dodržuj, když si jinak děláš, co chceš.*Upozorní ho a postaví se před něj, aby mu věnovala vážný pohled. Poté se ale usměje.*Tak, teď když je vše ujasněno. Pojďme se bavit.*Pobídne ho a pokyne mu sklenicí, jednak to má význam "na zdraví" a druhak chce, aby si řekl, o jakou zábavu stojí.*
**Kdyby tak její bratr slyšel jaké tyto dvě mladé dívky kuji pikle, už by pravděpodobně bral nohy na ramena. Candy se rozhlíží tak ledabyle dál po místnosti, jestli nespatří někoho známého. Ale vlastně nedokáže odhadnout, kdo přesně je cílová skupina pozvaných hostů. Něco ji říká, že to je smetanka new yorku, což není okruh jejich přátel ani jí samotné. Je tu asi obrovskou náhodou, nebýt jednoho večera v práci, kdy potkala Maddie, nebyla by tu. Nikdy neznala nikoho, kdo by se mohl počítat mezi vlivné nebo bohaté, známe obyvatele města. Vlastně jeden člověk by se našel, ale jen si na něj vzpomene, z tváře se ztratí úsměv. Ale jen na malou chvíli než pře může smutek a zase se usměje.* Lady Henrietto, *osloví ji místo toho uctivě. Nemůže dovolit nějakým špatným myšlenkám, aby jí zkazily večer.* Vlastně moje celé jméno je podobné tvému. Canderetta. Ale já jsem pouze tatínkova princezna. *Zazubi se na ni zvesela a hrdá , že se může pyšnit timto titulem. Ke zřejmé, že má svého otce ráda. Vlastně ze má ráda úplně kohokoliv. A kde kdo má rád ji za její sluníčkovou povahu. A jiným to leze pěkně na nervy. Hold se člověk nikdy nezavdeci všem.* Brala sis lísteček s úkolem, Hetty? *vyzvida. Sama jeden má a teď přemýšlí, jak ho nějak zábavně splnit. *
*Triss se ušklíbne na KAIE.*Proto jsi ji proměnil na půl roku na psa?*Ušklíbne se.*Doufám, že mě nemáš v plánu na nic měnit.*Dodá hned v závěsu, než má šanci něco říct a zvedne obočí. Tak nová nejvyšší čarodějka ve městě...zajímavé. A možná i dobré vědět, kdyby náhodou. Pousměje se, že vydedukovala správně, že jejich vztah není tak růžový a zahlédne SANDERA. O něco více se narovná a radostně se usměje a mávne mu prsty na uvítání.*Ahoj, zlato.*Pozdraví ho nazpět a stihne mimoděk zaznamenat, jak tvář Malachaie pod maskou ztuhla. Očividně jen ona měla privilegium, že s ní byl otevřený a relativně příjemný. Možná by ho ale lidé měli radši, kdyby tuhle...dobrou stránku, ukázal i jim. Nicméně nenechá se tím rozhodit a byť trochu překvapeně, tak polibek Sanderovi ráda oplatí a jen si ho přidrží rukou na tváři u rtů o něco déle. Pak ji ale stáhne. Nakonec neměla zapotřebí dělat Malachaiovi show. To byl jeden důvod. Ten další byly slova s kyselým podtónem. Ten znala. Žárlil. To ji zarazilo, ale poměrně obratně si pomyslela na zpátek: */Nejsem tvoje. Nemluv mi do života. Nakonec. Sám jsi řekl, že moje rozhodnutí jsou moje./*Nevěděla, zda tu myšlenku zaslechl, než se od ní "odpojil" ale nevyslala ji. Bála se, co by mu její magie provedla, po tom, co se stalo posledně s Nateem. Přesto zněla trochu zmateně. Letmo potřese hlavou, aby vyhnala myšlenky na nejvyššího čaroděje z hlavy a usměje se na Sandera.*Rozhodl jsi se svůj slib splnit?*Zeptá se a její úsměv se rozšíří. A pak pokroutí hlavou.*Ne, ne. Před chvílí jsem přišla, sotva jsem si stihla dát skleničku.*Pozvedne ji a upije whiskey a pak ruku s nápojem natáhne k němu.*Dáš si?*Nabídne mu a pokud ne, tak dopije, aby případně nenechávala nedopitek, pokud půjdou tančit.*
Je to moje práce.. *Pokrčí zlehka rameny Kill na MADDIEinu pochvalu, načež pobaveně přikývne. Tušil, jaký musí být život čarodějů a nechtěl by ho zrovna dvakrát žít. Ale rád by viděl, jak takový život dříve vypadal. Historie ho velmi zajímala.* Na kterém dvoře, smím-li se ptát? *Na sekundu se zarazí nad jejím dotykem, ale je natolik pohotový, aby nepřerušil tanec a nevyvedl ji z míry ani rytmu.* Z vašich slov to zní, jakoby v tom nebyl žádný rozdíl.. *Podotkne pobaveně nad jejím skoro stěžováním.* Když tak mě hledejte na policejní stanici v Brooklynu.. Občas mám dojem, že tam i spím.. *Zavtipkuje. Následuje její pohled k baru, když se mu omluví a pobaveně se krátce zasměje.* Není třeba se omlouvat.. Jako s dětmi jste říkala.. A je to vaše povinnost hostitelky.. *Podotkne a když mu vysekne pukrle, tak se ji taky ukloní a podle etikety naznačí i polibek na hřbet ruky. Dovede ji z parketu a pak ji nechá jít za znuděným nejvyšším čarodějem. Hetty se nad CANDYiným oslovením pobaveně zasměje.* Skoro.. Tomuto oslovení bych se nebránila, ale v naší rodině dědí titul muži.. Můj bratr Lordem jednoho dne bude.. *Prozradí ji se spikleneckým mrknutím.* To je taky nádherný titul.. Tím se já honosit bohužel nemůžu.. *Pousměje se trochu smutněji a nostalgicky, ale není ti tohle téma nepříjemné. Už ne.* Uuu.. Ještě ne.. Ty? *Rozhlédne se, kde by takový lísteček mohla sehnat. Killián se mezitím vrátí k baru. Ne však za svou sestrou. Nechtěl ji narušovat rozhovor.*
*Príliš sa nechcel starať do dynamiky ktorú mali prítomný.. manželia? Stále mu to prišlo bizarné a hlúpe, niečo čo by spravili pred storočiami lovci a to je väčšinu času definícia hlúpostí. Pohľad mu tak skočí z čarodeja na Mer pri čom jeho kyslí pohľad mu neunikol. Tak či onak sa mierne pousmeje keď Mer bozk predĺži a s pokojom jej tak položí ruku na bok. Keď sa odtiahne začne pozorovať poličky s alkoholom za barom. Ideálne si nič dať nechcel, ale ak by ho niečo zlákalo.. možno by kývol.* Mám na výber? Je to sľub, alebo sa mýlim? *Na večierku bolo omnoho viac problémov, ako by čakal a tak nemal čas opäť Mer nájsť v dave.* Nie nie ďakujem, dnes sa na alkohol moc necítim. *Zasmial sa a vystrel pred sebou dlaň na znak odmietnutia.* Možno inokedy. *Pousmeje sa a potom ju ľahko poťahá za ruku.* Tak? Musíš zistiť či som všetko už nezabudol, alebo nie? *Uchechtne sa a spraví pár krokov ku parketu. Sander nemal tanec v obľube bol to ten druh umenia, ktorý mu bol najviac cudzí. Maľovanie mu bolo najbližšie, ale akonáhle išlo o hudbu, spev, alebo práve tanec išlo to všetko mimo jeho osobu. Keď bol mladší skúšal stláčať klávesy na klavíri v Osle avšak príliš veľa z toho nevzyšlo.* Dúfam, že máš zdravotné poistenie za stúpanie na nohy neručím.
*Cosi od Triss v myšlienkach začul, ale nemienil na to reagovať. Rozhodne nemal chuť sa o niečom takom baviť. Aj keď mal chuť na alkohol teraz, tak rozhodne si ho nedá, pretože bolo lepšie myslieť s triezvov hlavou. Pozrie sa na DEE, ktorá sa k nemu pridala, pričom nemala blbe reči. Aj keď čosi áno.* Hlavne ty nezabudaj, že to ja som ta učil ako používať mágiu. Vieš veľmi dobre že aj keď take veci hovoríš, tak je oveľa jednoduchšie upraviť myseľ, ako by si si myslela. Hlavne nebuď taká Puntičkarka, že by si sa držala pravidiel Dee, nesedí to k tebe. *Povie jej, ale nakoniec predsa len prikývne.* Dobre teda nič nespravím, ale neslubujem ti to, keďže sa veľmi dobre poznáme a vieš ako to dopadá. *Predsa len sa dobre poznali a rozhodne dlho nevedeli vydržať bez toho aby jeden druhého neprovokovali.* To je jedno, čo vymyslis je na tebe, hlavne aby ma to zabavilo. *Povie jej, pričom sa pozrie na barmana, ktorý okamžite je pri ňom a vypýta si od neho Whisky, pričom si vravel, že nabudúce to vydrží bez alkoholu. Dnes by to bez neho nedal.*
*Mirjam meškala hlavne z dôvodu, že si potrebovala ešte pre časť kostýmu prísť do obchodu, kde jej ho požičali, ako aj preto, lebo doslova zaspala pri stole nad papiermi. Vďaka tomu však teraz bola plne prebudená a s maskou kitsune a ozaj pekným tradičným kimonom si razila cestu naprieč mestom, až sa zastavila pred známou budovou. Tam si už len chvíľku vystála radu, nechala sa skontrolovať a bola vpustená dnu. Ani nevedela, koho všetkého presne tu dnes stretne, ale rozhodne sa ako prvé zamieriť ku baru, či tam niekoho neuvidí. Ako sa však blíži, zrazu zahliadne známu hlavu s bielymi vlasmi. Okamžite priskočí za SANDERA a vejármi mu zakryje výhľad na zvyšok miestnosti.* Hádaj, kto? *Snaží sa povedať s trochu iným hlasom, aj keď nevie, či jej to vyšlo.*
Nemáš.*Zareaguje s úsměvem a nabídne mu alkohol. Když odmítne, tak dopije sama a postaví se při potahání za ruku, načež se posune o něco blíže k parketu.*Abych tě neplácla přes prsty, pokud ano.*Zasměje se a když promluví znovu tak už už se chce postavit do tanenčího postoje, ale přiřítí se osoba, co se na Sandera zezadu vrhne. Po krátké chvíli v ní pozná MIRJAM a letmo se usměje a bezhlesně naznačí "Ahoj", aby jí nezkazila překvapení.*Nechám vás. Pak si pro tebe přijdu, ANDY.*Usměje se na něj a mrkne na něj, načež se vydá do davu. Nakonec ale stejně skončí zpět u baru, hned vedle muže, co předtím tančil s nejvyšší čarodějkou Bronxu (KILLIÁNA).*Už vás opustila společnost?*Nadhodí a otočí k němu pohled temných očí a zlehka se pousměje.*Dobrý večer přeji.*Dodá vzápětí, protože rozhovor už zapředla, teď chtěla pozdravit a představit se.*
Na mnoha dvorech, nakonec nestárnu, musela jsem se přemisťovat. Ale držela jsem se v Evropě.*Přizná zlehka a pak přikývne nad oplacením nabídky, zda chce přijít a ještě se usměje nad jeho vychováním. Tohle cenila. Líbilo se jí to. Poté už ale musí jeho společnost opustit, i když byl bezpochyby jedním z nejzajímavějších příchozích. Dee se lehce ironicky zasměje.*Nezapomeň, že dříve než ty mě magii učil Irvin, prý jste se znali.*Dodá a pozvedne obočí na čaroděje, který jí skutečně pomáhal chvíli s magií v Labyrintu poté, co od Irvina utekla, protože s jeho metodami a stylem života přestala souhlasit. Pak do sebe ale s Malachaiem začali rýpat a spíše než za přítele jej přijala jako za...soka? Nebylo lehké to popsat. Znali se skutečně dlouho a jejich vztah si zažil lepší chvilky, ale fakt byl, že se navzájem rádi provokovali a vytáčeli. Někdy bylo lepší období v uvozovkách. To znamenalo, že spolu skončili v posteli. Říká se, že nenávist k lásce nemá daleko. U nich se spíše dalo mluvit o nenávisti a vášni. O pravidlech měl pravdu.*Oba ale víme, že ráda dělám přesný opak toho, co ty. Zapomněl jsi?*Zeptá se a zvedne obočí. Jasně, nestrávili spolu většinu jejího života, to se pohybovala na dvorech různě po světě jako šlechtična, ale mnohokrát na sebe narazili v Labyrintu. Protočí oči a šampus, který si nevzal vrazí do ruky náhodné osobě, okolo níž projdou.*Mimochodem, co máš s tou cácorkou od baru? Jestli je pod tebou, tak tvá práce ztrácí na kvalitě. Její magie je neklidná a prosakuje z ní. Měl bys s tím něco udělat.*Ušklíbne se a aby věděl, že mluví o Triss tak čarodějčiným směrem kývne bradou. Poté už se dostanou k tomu, jak jej zabavit.*Fajn. Pojďme si zahrát šipky, vítěz může vymyslet úkol nebo trest, ale nic, co prozradí, co jsme zač, nebo nám zničí pověst. Vsadím se, že jsou zde novináři, jako vždy. Nepotřebuji se vidět na obálce časopisu nahá nebo ve spodním prádle.*Ušklíbne se, aby ho udržela v jistých mezích. Malachai měl jistě dost kreativity vymyslet něco záludného..a nebo to využije, aby ji dostal do postele. U něj jeden skutečně nikdy neví. Ale nudit se rozhodně nebudou.*Ale žádná magie u šipek. Byla by to nuda.*Dodá s šibalským úsměvem. Uměla střílet z luku za jízdy na koňském hřbetu. Jak složité mohlo být házet šipky, když uměla mířit a dokázala odhadnout trajektorii letu onoho předmětu? Nemělo by to být tak rozlišné od vrhání noži, že ne?*
La cour de France était sans aucun doute un lieu intéressant.. *Promluví Kill francouzsky bezchybně včetně přízvuku. Byl to tak trochu skok do neznáma. Trefa naslepo. Z informací, co se dozvěděl odhadoval, že jedním z dvorů mohl být i francouzský, který byl v osmnáctém století velice populární a kulturní místo. Pokud se mýlí, tak se nic neděje, ale bylo by zajímavé, pokud by se trefil. Nakonec se s MADDIE rozloučí a odvede ji z parketu, aby mohla jít za čarodějem a sám se usadí u baru. Na ženu, jenž ho oslovila, poté otočí hlavu a slabě se pousměje, přičemž věnuje ještě krátký pohled Maddie.* Musela za svými hostitelskými povinnostmi.. *Omluví ji s trochou pobavení v hlase. Přirovnání stoletých čarodějů k dětem bylo v tomhle případě velice trefné.* I vám.. Jsem Killián Seymour.. *Představí se ji (TRISS) s krátkou poklonou hlavy.*
*Dee na francouzštinu odpoví jednoduchým a krásně vysloveným francouzským "Ano."* Za Malachaiem?*Zvedne obočí pobaveně, když sleduje, kam nejvyšší čaroděj odchází a pokroutí hlavou.*Snad nebude peklo.*Pousměje se a podívá se na Killiána, jak se jí představí.*Meritriss Blake.*Prohodí a příliš se nestará o to, zda ji zná z novin, televize...internetu, nebo ne. Taktéž zlehka skloní hlavu a kývne na obsluhu s níž se setká pohledem. Muž k ní přistoupí a zeptá se jich, co si dají. Triss si ze zvyku objedná whiskey s dvěmi kostkami ledu a poděkuje mu. Poté se otočí tváří ke Killiánovi, zda si něco objedná, či nikoliv. Když barman odejde, tak promluví ze zdvořilosti.*Jste zde jako ochranka či za zábavou?*Viděla, že i obsluha, hlídači a vyhazovači měli nějaké kostýmy, aby byli tématičtí a splynuli s davem. Dali se poznat převážně tím, že chodili podél okrajů klubu a rozhlíželi se. I muž se rozhlížel, jak si stihla párkrát při jeho tanci s čarodějkou všimnout. Proto tento nápad.*
*Killián s úsměvem přikývne na francouzskou odpověď, načež oba opustí parket. Postaví se k baru a pohledem sleduje Maddie a čaroděje.* Zřejmě.. Jméno mi nesdělila.. *Odpoví TRISS, jak se posléze dozví. Na poznámku o peklu nezareaguje. Muže nezná, ani jeho temperament a nemůže proto soudit. Triss i Maddie ho očividně znají lépe, vzhledem k tomu, že se obě vyjádřili podobným názorem.* Těší mě, Meritriss.. *Vyjádří se ještě k jejímu představení, než muže odmítne zdvořilým.* Děkuju, nic si nedám.. *Koutek mu vyjede do pobavenějšího úsměvu.* Na vaší otázku vám nemůžu dát konkrétní odpověď.. Slyšet vás moje sestra, tak by už místo mě vykřikovala, že za zábavou.. Byl to její nápad totiž sem dorazit.. Osobně bych si zřejmě vzal další službu, nebo zůstal u sebe doma. Ale jeden musí pořád zůstat ve střehu a proto by pro mě nebyl problém pomoci v případě problémů.. Tudíž je to zřejmě půl na půl.. *Pousměje se omluvně nad tím, jak zmateně ji to podal a upije ze svého nealkoholického nápoje.*
Potěšení je na mé straně.*Odpoví vychovaně a skloní lehce hlavu. Její myšlenky jí nabízely, aby mu ve chvíli nepozornosti zaměnila sklenky, nebo ho shodila z židle a podobně. Úspěšně však tyto myšlenky odignoruje a napije se alkoholu.*Službu? Takže nějaké státní složky?*Nadhodí a pousměje se, zatímco si začne prstem kroužit po hrdle skleničky.*Ale oficiálně jde o zábavu, ne?*Prohodí a shrne si vlasy za ucho. Bylo milé mít společnost, která ji neznala a nechovala se k ní opatrněji..nebo jakkoliv jinak, protože o ní věděla, oč jde. Možná jen prostě ráda poznala někoho nového, s kým svým způsobem mohla začít od začátku? Těžko říct. Ale aspoň si ji nijak nenárokoval. Jako kamarád, jako přítel, jako učitel, poručík de facto...či "manžel".*
Kto by to len mohol byť. *Zasmeje sa, svoju kolegyňu by už dokázal poznať len z jej váhy na jeho boku. Predsa len v boji sa často stávalo, že potrebovala vyšvihnúť vyššie a jej objatia boli tiež dosť časté. Pousmeje sa tak pri čom ju zo seba zhodí, avšak kým sa nazdal tak Mer už odkráčala preč. Mierne sa zarazí avšak čo s tým mohol narobiť? Len jej tak zamával ku odchodu pri čom sa následne otočí k Mirjam.* Kde si niečo také zohnala prosím pekne? *Uchechtne sa nechápavo keď sa zahľadí na jej šaty, boli nádherné, ale nie tak, ako by jeden hovoril nad šatami z obchodu. Ten úbor sa zdal priam magický.* Nevedel som, že prídeš. *Prizná sa a vloží si ruky do vreciek. Na rozdiel od nej mal nesmierne nudný a striedmi kostým, ale osobne mu to vyhovovalo. Ešte sám pomerne okato skúmal masku Mirjam, ktorá mu bola povedomá, ale keby mal povedať čo znázorňuje tak by pravdepodobne pohorel. Prišla mu však krásna a niečo perfektné na aspoň drobnú kresbu s ceruzkou.* Myslel som si, že budeš nad papiermi.
*Tohle předvádění se jí baví. Ale i přes masku jde poznat, že je ohromená, když zmíní, ze její bratr se má stát lordem. * cože? To fakt? Jste šlechta? Žijete někde na zámku? Jaký to je život? *Vyzvida zvědavě a dychtivě ji visí na rtech, aby ji ne uteklo ani slovíčko.* Nikdy sem nikoho takového nepotkala *Vysvětluje omluvne, což jí vlastně ale neomlouvá takto vyzvidat. Ale nemějte ji to za zlé, ona je co na srdci, to na jazyku. Na její povzdechnuti o otci ji povzbudivé pohladí po paži.* To je mi líto. Chápu jaká to je ztráta. *Tedy aspoň tak si to vyložila, že její otec už nežije.* Tak teď jsi aspoň bratrova ne? Já jsem vždycky chtěla bratra, nebo sestřičku, ale bohužel. Ale vlastně mám kamaráda, který je jako nevlastní bratr. Jen jsme se teď už dlouho neviděli... *Zavrti hlavou. Nemusí ji zahlcovat podrobnostmi svého života. Nechce ji unudit. * Jó já jeden ukol mám. A myslím, ze teď je vhodná chvíle na jeho splnění, *Zasměje se* chviličku, Hetty... *Omluví se jí, svůj drink nechá na baru a odejde k pódiu pro mikrofon, kde se domluví k půjčení si ho na chvíli a začne ke VŠEM promlouvat.* Dobrý večer dámy a pánové, doufám, že šli bálu užíváte. Věřím, že mnoho z vás využilo příležitosti náhodného úkolu jako já. A kdo ještě ne, určitě si pro jeden zajděte. Abych svůj splnila, chci vás poprosit, kdybychom mohli udělat jednu velkou hromadnou fotku společně. Na památku a jako poděkování skvělé Maddie za akci a pozvání, že tu můžeme společně užívat večera. *No a teď se možná jen příšerně ztrapni, když nikdo na její slova ne zareaguje a ona tu bude jen stát jako tydyt. Ale to bude problém budoucí Candy.*
*Killián se pod maskou pousměje. Odpije si ze skleničky a poté TRISS odpoví. A ke každé akci následuje reakce, jak je známo a proto na její následující dotaz přikývne.* Policejní okrsek v Brooklynu.. *Souhlasí s jejími slovy. Na moment se zamyslí nad jejími slovy, načež se krátce uchechtne.* Ano.. Donucenou, ale ano.. *Zasměje se krátce. Hetty se uculí.* Něco takového.. *Odpoví CANDY.* Nežijeme na zámku.. Ale jeden vlastníme.. *Zasměje se krátce.* A je to náročný život.. Proč myslíš, že umí brácha tak dobře tančit? Odmalička tvrdá výchova.. *Zvedne koutek do lehce cynického úsměvu.* To ti věřím.. V pořádku.. Klidně se ptej.. *Pousměje se na ni shovívavě. Následně zakroutí hlavou a svou rukou překryje tu její a zlehka ji ze sebe stáhne.* Neomlouvej se.. Není čeho litovat.. *Odmítne její lítost, načež se pobaveně koukne k parketu.* Ano.. Někdy nevím, jestli je to plus nebo mínus, ale jsem ráda, že ho mám.. I když je občas poměrně dost ochranářský.. Hlavně kvůli našemu věkovému rozdílu.. *Následně se pobaveně zazubí.* Hele.. Klidně ti ho půjčím.. Chceš? *Nabídne ji. Spíš si hraje tak trochu i na dohazovačku. Jako vždycky.* Tak mu napiš.. Zavolej.. Cokoliv.. Určitě se s tebou rád sejde.. *Řekne ji, když mluví o svém kamarádovi. Načež se zvědavě na ni koukne, když řekne, že lísteček má a chce svůj úkol splnit. Zamíří blíž k podiu, když na něj Candy vyleze a po cestě si taky vezme lísteček. Vypadalo to zábavně. Pobaveně si přečte, co na něm stojí, zatímco Candy na podiu promluví. Krátce se zasměje nad jejími slovy, načež na ni povzbudivě mávne, že tu fotku může vyfotit. Killián se k podiu koukne a krátce zakroutí hlavou. Když se chtějí bavit ostatní tak klidně. Ale on nebude riskovat, že by jeho na té fotce objevila Lady a měl by hromadu zmeškaných hovorů, že ji dělá ostudu. Poté jeho oči zaregistrují Hetty a on si slabě povzdechne. Takže na ty hovory stejně dojde, jestli to Lady zjistí.*
V Brooklynu? Tam pracuje jeden můj kamarád...Jack Porter. Říká vám to něco?*Pousměje se na KILLIÁNA a připomene si, že by se mohla za Jackiem někdy zastavit. Sama se usměje při tom, jak potvrdí, že jde oficiálně o zábavu, byť ne dobrovolně. Jo...ona taky zažila něco nedobrovolně. Tři měsíce v pekle, usazení na pekelný trůn, manželství s Kaiem...a teď se ještě zdálo, že si ji kvůli té smlouvě jejich otců nárokuje. Nezdálo se jí ale, že by žárlil. Zrovna on? Po staletích snad už člověk snad ani nevnímá něco jako žárlivost a majetnickost ne? Po chvíli zaslechne hlas dívky (CANDY) a pousměje se nad tím, jak mluví na pódiu. Ohlédne se na Killiána, aby zjistila proč on z toho nezní nadšeně a sleduje jeho pohled k dívce (HETTY) poblíž "mluvčí".*Kamarádka nebo rodina?*Nadhodí zlehka a sleduje, jak se LIDÉ začnou scukávat blíže k sobě, aby se vešli na fotku, co se jim zdála jako dobrý nápad.*Nejdete se vyfotit?*Prohodí, i když nejspíše stejně v záběru budou, byť jen v pozadí, více méně. Možná je nikdo nepozná? Zacharie pro ni nechtěl momentálně žádnou publicitu, takže se nechtěla úplně objevovat někde v internetových zprávách. Přišla se bavit...a přišla taky protože ji pozval Kai. Proč ji pozval? Kdo ví. A proč vůbec šla? Nikdo netuší.*Myslím, že vás opustím a pokročím zase dál. Díky za příjemnou konverzaci a třeba se potkáme někdy na stanici, až přijdu za Jackiem.*Rozloučí se s úsměvem a skleničku si vezme s sebou. Dokud je Mirjam u Sandera, tak toho využije a zamíří za ZACHARIEM.*Dobrý večer. Nečekala bych vás tady...Bavíte se zatím dobře?*Prohodí a jen mu pokyne sklenkou whiskey. Narozdíl od prvního setkání po jejím návratu, vypadala dobře naladěná, jakoby se nic nestalo a ona byla naprosto vpořádku. Jen obyčejná dívka v davu, které se za život nepřihodí nic vyjímečného jako většině.*
*Nakloni hlavu na stranu a usmeje sa na ňu. Predsa len vyťahovať Carodeja rovnako starého ako on bolo celkom od nej normálne.* A predsa si od neho utiekla. Pozor na to, že on na to nezabudol a tak trochu mu v ceste stojím ja, aby si ťa našiel. *Povie jej, pričom nezapiera že je s tým starým čarodejom v kontakte. Nemal ani preco, keďže aj keď bol Irwin rôzny, tak mat známosti je pre starých carodejov jedna výhoda. Ale o tom ešte Maddie moc nevedela, keďže patrila k tým mladším členom. Aj keď Labyrint patril medzi pojitko s ostatnými rovnako dobrými čarodejmi ako sú oni dvaja.* Nepopieram, ale za chvíľu budeš rovnaká ako ostatný starý carodeji, každý z nás si prešiel rovnakými vecami a ty nebudeš jediná. *Vrati jej, pričom sa potom pozrie na Triss a pozrie sa spat na Dee. Moc sa mu o tom rozprávať nechcelo, predsa len si ešte nejake následky niesol od vtedy ako bol v pekle. Pod maskou sa mu odkryje znamenie a rozhodne sa diva na Dee.* Do toho sa nestaraj, to že svoju mágiu neovláda je jej chyba. Keď niečo poserie, tak až potom nech za mnou príde. *Povie Dee a viac k tomu nič nedodá, nebola to jej vec a rozhodne nebude jej vykladať o tom, čo sa udialo v pekle.* Heh… Novinári tu nie sú. To my ver na toto miesto nevstúpil novinár už veľmi dlho. Predsa len mi to tu patrí a keď chceš šípky, tak to dobre, ale podmienkou je že budeš mat zavreté oči keď budeš hádzať. *Povie jej, pričom sa na ňu uskrnie, presne vedel aku ma ta potvora mušku, tak aspoň takto mohol vyrovnať skóre. Pozrie sa na dievča, ktoré chcelo všetkých vyfotografovať, tak sa pozrie smerom k Dee.* Z tohto ma vynechaj, ale sama si mozes poslúžiť. Predsa len je to tvoj výmysel. *Povie jej pričom sa postaví opodiaľ a nechá robiť Dievča čo potrebuje.*
*Zacharie si len pokojne sedel u baru zatiaľ čo pozoroval okolie. Bolo to zvláštne, ale čarodej nie vždy obľuboval bytím stretom pozornosti. Niekedy dokonca samotu a pokoj preferoval. Klamal by však keby povedal, že žiara reflektorov a vypredané štadióny bolo niečo čo by mu vadilo. Práve naopak ešte aj po tých rokoch si každý moment na pódiu užíval a značne ho ubíjalo, že sa mu pomaly, ale isto krátili roky, ktoré mohol takto stráviť. Starnutie pred verejnosťou mu nevadilo, jeho mágia bola dostatočne schopná, aby nafingovala niekoľko vrások, nebolo to však príliš bezpečné. Eventuélne sa musel dostať z pohľadu civilov, ako však ešte sám nechcel uvažovať. Klub 27 bola dobrá možnosť nad ktorou značne uvažoval, avšak na to bol ešte čas. V tichosti si upije z poháru keď zachytí myšlienku MADELAINE. K nej len kývne na znak súhlasu avšak pevne dúfal, že sa im podarí prehodiť aj pár slov. Predsa len ani na poslednom stretnutí na seba nemali veľké šťastie. Teda, Zacharie stretnutie možno obmedzil vzhľadom na istú víliu prítomnosť. Prikyvoval tak hlavou a keď sa CIVILKA dostala na pódium slabo mu cuklo v kútiku pery. Sám by sa na fotografiu nedal, predsa len idea, že by sa mohla dostať von by značne skazila jeho reputáciu u civilov a to nechcel. Len sa tak otočil chrbtom k davu a objedná si ešte jeden pohárik. Dostatočne dôveroval, že išlo o čistý alkohol avšak mágiu by sám zachytil. Vedľa neho sa však objaví povedomá hnedovlasá čarodejka, nedalo sa ju minúť jej mágia priam kričala v miestnosti.* Povedzme, že je to to čo som očakával. *Slabo sa pousmeje na čarodejku pri čom nadvihne pohár, akoby naznačoval prípitok.* Ako sa cítite vy? *Pýtal sa pomerne všeobecne, či mu odpovie na vec akcie, alebo jej osobnej bolo len na nej. Mal rád otvorené otázky v takomto kontexty.*
/Samozrejme, že ma spoznal. Ešteže! Inak by dostal tým vejárom rovno po nose./ *Pomyslí si s tichým smiechom a zakrýva TRISS pri jej odchode.* Ak sa pýtaš, ako som dostala túto krásku, je to zmeska krásnych náhod a mojej rodinnej minulosti, vďaka ktorým som si ich aj s maskou mohla dnes požičať. Že sú prekrásne? Len škoda, že mám teraz kratšie vlasy, a tak som si nemohla spraviť nejaký zaujímavý tradičný účes. *Na konci si len povzdychne a prekríži si ruky na hrudi. Potrasie hlavou a mávne nad tým rukou.* A čo ťa robíš ty? A ako dlho tu si, že si si už stihol nájsť aj Triss? *Pozdvihne obočie, jasné očakávajúc, či š jej brat od inej matky vymáčkne sám, alebo to z neho vymáčkne osobne.* Aj som nad papiermi bola, dokonca som si pekne pospala. Ale keď som už tie šaty mala sľúbené, bolo mi ľúto toho len tak nechať, no nie? *Pomaly sa otočí, aby ich mohol riadne vidieť zo všetkých strán.*
On ještě žije? Každopádně si za to může sám. A opovaž se mu to říct, Kai. Vše má svůj důvod a jestli po mě tolik touží, ať si dojde svépomocí.*Nadzvedne jeden koutek s lehkým opovržením nad svým manželem a pak se zasměje.*Znám mnoho čarodějů, co jsou stále normální, ne jako ty, Irvin a někteří další. Je to otázka volby.*Pokrčí zlehka rameny a odhrne si vlasy za ucho. Sleduje jeho oči, které mají svůj hadí výzor a jen se na tom ušklíbne a přistoupí k MALACHAIOVI blíže. Jak stojí v šeru, tak se zpod jejích šatů dostane rudý ocas zakončený trojúhelníkovou špičkou a ovine mu ho okolo zápěstí.*Jsi zde od toho, aby se problém nejen řešili, ale i se jim předcházelo. Navrch jsem slyšela, co se stalo. Všichni o tom ví. Není její chyba, že se neumí její magie vyrovnat s peklem. Ostatně...co ta tvoje? Je bezpečné nechávat tě na pozici nejvyššího čaroděje?*Promluví a sice z jejího hlasu jde slyšet starost, ale spíše o bezpečnost ostatních, než tu jeho. Malachai se o sebe už nějak postará. Ale ta dívka - Triss - byla velmi mladá, co slyšela. Silný stisk povolí a ocas zmizí pod iluzí a zpět pod sukní. Zasměje se a škodolibě na něj mrkne.*Bojíš se, že bys prohrál? JEstli budu mít zavřené oči já, musíš dorovnat podmínky. Přeci jen jsem dáma.*Poplácá jej po hrudi a když zaslechne CANDY, tak se otočí a věnuje Kaiovi úsměv. Nicméně se děvčeti poukloní, když ji zmíní a věnuje jí na fotku úsměv. Nemačká se však u ostatních.*Tak jdeme.*Prohodí k Malachaiovi a zavěsí se mu do paže, aby ji mohl odvést do místnosti, kde jsou šipky. Potom jej pobídne, aby připravil hru a sama si stoupne opodál.*Jako majiteli ti přenechám možnost začít. Předveď se. Ale bez tohoto.*Přistoupí blíže a natáhne se, aby mu sundala masku. Vlastně jí bylo jedno, zda skutečně zavře oči, nebo při tom nechá pouze ji.*Haž.*Ukáže rukou k terči a sama si zajde vzít své šipky. Prohlédne si je pečlivě a zkusí si jejich vvážení. Měla-li házet poslepu, bude je muset házet co nejvíce zpříma. A podobně. Když je na řadě, tak se na něj podívá.*Chceš si pojistit, abych měla oči zavřené, nebo mi budeš věřit?*Ušklíbne se a naznačí tím, zda jí oči chce zavázat či zavřít. Pak už ale i tak oči zaměří na terč, aby odhadla pod jakým úhled házet a oči zavře. Zvedne šipku a hodí. Trefí se spíše do vnějších poloměru terče, ale to se určitě napraví, až zjistí, jak správně hodit, v jaké výši mít ruku a podobně. Druhou trefí víc k vnějšímu okraji. Třetí vletí hned vedle středu. Nevěděla samozřejmě, která z nich se zapíchla poslední, když znovu mohla oči otevřít a spatřit terč.*
*Pousměje se tomu jeho konstatování a zlehka pokrčí rameny.*Jako věc.*Ušklíbne se.*Malachai si zřejmě myslí, že jsem jeho majetek.*Nakrčí nos, což zlehka škraboška zakryje.*Ale jinak dobře. Je příjemné být mezi lidmi a ne démony.*Pokrčí rameny a napije se.*A jak se cítíte vy?*Zeptá se a stočí tak řeč od sebe k němu. Raději by mluvila o čemkoliv jiném než jejích pocitech. Ohlédne se po Sanderovi a Mirjam, zda je nebude mít na dohled, aby zjistila, zda už si může ukrást svého přítele zpátky, když jej tak nechala se uvítat s přítelkyní. Přítelkyní jakože kamarádkou. Pousměje se nad tím a podívá se zpět na Zacharieho.*Mimochodem děkuji za tu mast...*Prohodí a ukáže zcela zahojené ruce. Samozřejmě už neřekne, že tomu i pomohla, aby tam nebyla žádná jizva.*Jak vám ji mám splatit? Pochybuji, že vám jde o peníze.*Zvedne v křivém úsměvu jen jeden koutek.*
*Na TRISSINU otázku přikývne, načež se jeho rty stáhnou do linku. Nemračí se. Spíš se tváří jakoby mu to jméno způsobovalo psychickou bolest.* Bohužel.. Nedávno jsem měl tu.. čest.. ho poznat.. *Odpoví ji a trochu se přemáhá, aby na ženu nespustil, jak mu dotyčný pije krev, i když upírem není, což je docela obdivuhodné.* Řekněme, že na hodně věcí nesdílíme stejný názor.. *Dodá poté se slabým úsměvem. Ohlédne se po davu, když blond dívka zahlásí focení a jeho sestra se vydá do davu. Při dotazu TRISS se na ni pohledem vrátí.* Sestra.. *Odpoví ji a na dotaz zakroutí záporně hlavou.* Nepotřebuju skončit na sociální síti.. Nebylo by mi ku prospěchu ani v práci ani v soukromém životě.. *Odmítne a ještě jednou se koukne po své sestře. Nakonec přikývne s úsměvem na TRISSINA slova.* Byla by to zajímavá náhoda, kdyby jsme se tam potkali.. Nepracuju však na stejném oddělení jako pan Porter, takže těžko říct.. *Pokrčí rameny.* Mějte se.. *Přikývne na její rozloučení a po jejím odchodu dopije svoje pití.*
*Vypadá to, že dostatečně velká část - aby se necítila trapně - se k jejímu návrhu společné fotky přidá, což jí neuvěřitelně těší. Když už si všichni dali takovou práci s kostýmy, byla by škoda to nezvěčnit. Hlavně když jsou všichni skrytí pod maskou. Nastaví foťák, aby byla vidět ona i co největší část těch, co se fotit chtějí a udělá pro jistotu dvě, tři fotky, kdyby nějaká byla rozmazaná. To zabere však jen několik málo vteřin. Je ráda, že ani pořadatelka ani její nová známá nebyly proti, dokonce že se zúčastnily.* Hezký zbytek večera. *Popreje všem a vrátí mikrofon zpět po tom všem, šťastná jako blecha, protože se jí tu dnes moc líbí. Nemůže se vynadivat na všechny ty krásné šaty a masky. To není jako karneval masek u nich doma. Tady je vše luxusní a na úrovni. Stejně jako její nová kamarádka, ke které se vrací s rozzarenym úsměvem.* Úkol splněn. *Směje se a bere do ruky zpět svůj zbytek drinku, který dopije.* Můžu tě pozvat na něco? Co si dáš? *Ptá se hetty, když pokukuje, co by si sama dala dalšího. Tohle pití nebylo vůbec špatné, ale ještě by ráda vyzkoušela něco dalšího, co nezná.*
To mi práve veľa nepovedalo. *Pousmeje sa avšak, ako odpoveď to vzal. Predsa len nezdalo sa, že o tom išla momentálne hovoriť viacej. Stačilo mu však, že jeho kolegyňa vyzerala nadšene a stačilo mu to k pokoju na srdci.* Aj toto ti pristane takže asi nad tým nemusíš príliš rozmýšľať. Beztak už tak si do toho dala viac námahy, ako hockto tu. *Povzbudí ju s úsmevom a zľahka ju poťapká po chrbte na znak hrdosti. Sander nebol ten čo by podporoval slovami, skôr malými gestami, ktoré musel daný človek najprv pochopiť.* Mer mi napísala či by som neprišiel a po chvíľke uvažovania som na to kývol. Hádam mi také niečo nevyčítaš? *Zasmeje sa zamyslene si prehrabne vlasy.* Nie moc úprimne, možno ani nie pol hodinu. Celkom som sa zdržal ešte keď som bol kúpiť masku. *Mávne slabo rukou a nechápavo pozrie na Mirjam. Nevedel prečo mal pocit, že ho chcela vypočúvať, alebo mu niečo vyčítať keď jej na všetko odpovedal a spolupracoval. Len tak privrel oči aby si ju premeral.* Videl som tu ale tvojho čarodeja. *Cukne mu v kútiku a slabo do nej drgne.* Prečo teda okupuješ mňa keď tu máš svoju polovičku? Hádam nie ste pohádaný?
Nezdá sa, že práve to by bol cieľ vášho večera. *Slabo sa pousmeje zatiaľ čo ďalej počúva čarodejkine slová. Hlboko v duši ho to nijak neprekvapovalo. Stále sa rozprávalo o Malachaovi na ktorého bolo len ťažké hľadať slová. Jeho majetníckosť, ktorú Meritriss opisovala.. nebolo to nič čo by ho prekvapovalo.* Treba mu potom milo povedať svoj názor. Alebo nemilo to už je na vašom uznaní. *Odvetí s ľahkosťou a slabo si odpije z poháriku, ktorý zvieral v rukách.* To nepochybne, aspoň väčšinu času. Aj ľudia dokážu mať temné stránky. *Vo svojich slovách si bol istý. Každého charakter mohol byť pošľapaný, aj ten ľudský a predsa len každý sa mohol stať zlobou. Keď mu čarodejka odkryje ruku len sa pousmeje a kývne. Jeho maska mu však pevne držala na tvári a nijak sa neobával, že by mu mohla spadnúť.* Tentokrát išlo o láskavosť, ktorú ste značne potrebovali. Nič si za to nepýtam. *Nebolo časté keď čarodej nepýtal nič na oplátku. Avšak tentokrát vedel. že čarodejka to potrebovala. Prišlo mu hlúpe si pýtať niečo za liečenie. Nerád za tieto služby sankcioval. Pokiaľ chcel človek niečo navyše? Áno, ale základne pomôcky? Nie rozhodne nie, jeho morálny kód aj keď nebol dokonalý by mu to nedovoľoval.* Okrem toho sa cítim mierne prepracovaný, avšak to nie je nič výnimočné. *Odbije jednoducho a objedná ešte jedno kolo alkoholu pre oboch.* Využite moju dobrú náladu pokiaľ neujde. *Povie a ukáže jej na pohárik na bare.* Máte tu priateľov? *Nakloní zľahka bradu keď si všimne, ako hľadí na dvoch lovcov v diaľke. Prítomnosť Mirjam ho potešila, neočakával, že by prišla, alebo bol rád, že ju videl. Aj keď za maskou.*
*Hetty se vyplete z davu, jakmile Candy udělá fotku a zamíří k ní.* Gratuluju.. *Zasměje se s ní. Taktéž upije ze svého nápoje.* Něco hodného Lady Superstar.. *Ukloní se jí se smíchem.* Ne.. Je mi to jedno.. Něco objednej a pak tě na něco pozvu já.. Co ty na to? *Navrhne ji a pohledem sleduje svého bratra, který poté, co od něj odešla čarodějka zamířil s pohledem na telefon do klidnější části klubu. Vlastně by se nedivila, kdyby zamířil ven. Nicméně měla jistotu, že neodjede. Rozhodně by ji tu nenechal samotnou dlouho a už vůbec by nešel spát s klidnou hlavou, aniž by věděl, že je v bezpečí.*
Stalo se. Nezdálo se, že bych ho potěšila.*Ušklíbne se a zakrouží tekutinou. Potom nakloní hlavu.*Jediný démon, se kterým bych dobrovolně trávila čas je...nebo byla...Hellerova nevlastní sestra sukuba. Ale tu čeká porod u něhož umře. Pokud už se tak nestalo.*Prohodí a zamyšleně našpulí rty jak uvažuje, kdy tam byla a zda jí říkali, kdy ji čeká porod. Pousměje se.*V tom případě děkuji za pomoc.*Pak se u jeho pobídky podívá na pult a musí se zasmát.*Měla bych vás spíše zvát já, za všechnu pomoc.*Poznamená, ale neodmítne jej.*Mirjam znám jen zlehka.*Pokrčí rameny.*A Sander je...můj přítel.*Pousměje se, ale jistá váhavost v hlase naznačila, že ten vztah není tak růžovoučký, jaký by měl asi být. Zakryje to ale za úsměv.*Mimochodem...jaký vy máte vztah s Maddie...pokud se tak nová nejvyšší čarodějka jmenuje?*Zeptá se a na chvilku se znovu podívá na Sandera a Mirjam.*A nebo ne. Je to osobní. Omlouvám se, že jsem se ptala. Jen jsem si chtěla udělat obrázek o tom, kdo to je.*Prohlásí pak zamyšleně a znovu se ohlédne, zda už Mirjam přenechá Sandera jí.*
Či už ti to veľa povedalo alebo nie, nie je to môj problém. *Pokrčí ramenami a pred tvárou si otvorí vejár, ako keby mu mienila naznačiť, nech sa už viac nepýta. Pri poplácaní po chrbte sa schválne zatvári, ako keby ju práve udrel celou silou a vybil jej dych.* Ach, ďakujem za pochvalu, bro. *Odpovie a poplácanie mu oplatí.* Ale keď sa na teba pozriem, vyzerá to tak, že aj ty si si konečne dal trochu námahy po tých pár dňoch, čo som si myslela, že už ani nepoznáš nič iné, ako oblečenie na tréning a na spanie. *Oplatí mu pochvalu, aj keď pri tejto sa spokojne usmieva nad svojím sarkazmom.* Ale nie, vážne. Sedí ti to. Už ti niekto povedal, že čierna je tvoja farba? *Nevie si odpustiť ani tento vtip. Nakoniec už len vybuchne smiechom, takže aspoň trochu o jej úsmeve schovaným pod maskou vie, dokonca sa aj chytí za brucho a jemne sa prehne.* Nie, nevyčítam. Ako vidím, chcel si byť konečne sám s Triss. Len škoda, že som prišla ja. *Rozhodí rukami a teatrálne pokrčí ramenami. Teda až do momentu, než si z nej začne robiť srandu. Vejárom mu dá po ruke.* Ššš, ešte neviem, či by bol Zacharie v poriadku s tým, kebyže o nás niekto iný vie. *Snaží sa ho umlčať. Začne sa aj rýchlo rozhliadať, aby zistila, či by si nemohla nájsť nejakú šancu tejto otázke ujsť. Náhle už nebola lovcom, ale korisťou, a ani za nič sa jej to nepáčilo. Všimne si TRISSINHO pohľadu. Rukou jej naznačí, aby prišla.* Aha, kto to sem ide, asi by som sa mala vzdialiť, aby ste si dnes ešte užili seba navzájom. *Ukáže mu pištolkové prsty, ako že mu praje šťastie, kým rýchlo odchádza smerom vzad, takže nečakane smerom k Zachariemu. Všimne si toho až potom, čo sa konečne otočí, aby videla, kam ide.* Ach, pán D'AMBOISE, aké prekvapivé, Vás tu stretnúť. Ako ste sa v posledných mesiacoch mali? *Začne keďže ozaj nevedela, ako inak v spoločnosti iných začať. Nervózne si stisne vejár v rukách.*
*Její návrh kladně odkyve hlavou.* Přijímám. *zazubi se a v duchu jen doufá, ze to dnes neprezene, aby se ještě zvládla v pořádku sama dostat domů a neskončila někde na ulici dokud ji nebude dobře. Protože je malá, drobná a často nepije. Snaží se objednat dva Drinky, jeden má v názvu nebe a druhý peklo, je docela zvědavá, co to bude.* Vo tvůj ukol Hetty? *Ptá se dívky při čekání. * mimochodem, znáš tu ještě někoho, kromě svého bratra? *ona se už smirila, že je v úplně jiném světě, než v kterém se pohybuje každý den. O to víc si to tu užívá. Chvíli si počkají, ale není to tak dlouho a před ní stojí jeden drink v odstínech modrých barev a druhý červený. Z čeho přesně se skládají, sama neví, líbil se jí jen ten kontrast jmen.* Vyber si, který se ti líbí víc *Vybidne hetty aby volila naslepo jen podle barevných kombinací.*
*Usměje se na Candy stejně, když odkýve její návrh a nechá ji objednat. Na její otázku se tajuplně uculí.* To by se přece nemělo říkat.. *Přiloží si prst na rty, ale potom se zasměje.* Vlastně nic složitého.. Pro mě jde jen o chvástání o sobě.. Někdo asi nepočítal s tím, že by tu byl tak talentovaný člověk jako já.. *Rozesměje se pobaveně, poněvadž ten úkol byl opravdu bizardní. Nebyl to ani úkol. Byla to vlastně pravda.* Ne.. *Zakroutí hlavou na Candyiinu otázku.* Přijela jsem jen navštívit svého bratra.. A domluvit nějaká místa pro koncert mojí kapely.. Jinak jsem většinu roku v deštivé Anglii.. To můj bratr byl tak trochu rebel a pro nelibost bábi a děda se sem odstěhoval.. *Odpoví ji, načež se otočí k baru, když na něm přistanou drinky.* Nikdy jsem nebyla zrovna andílek, takže.. *Pokrčí rameny a vybere si červený nápoj.* Na co pijeme? *Zajímá se, když skleničku pozvedne. Killián se mezitím snaží vyřešit co nejrychleji věc na telefonu a vrátit se, aby svou sestru právě před tímhle opíjením zastavil.*
*Viac menej opomenul jej slová o démonoch. Ak sa mal priznať, jeho znalosti v démonoch neboli tak podrobné, ako by jeden chcel a očakával. Vedel ich anatómiu, vedel čo všetko je potrebné z nich na liečenie a vedel, ako dokážu ovplyvniť človeka. Avšak ako s nimi bojovať? Ich história a vzťahy? Nie, nechcel sa k takým praktikám dostávať, mal svoje základy, ktoré boli viac než postačujúce.* Budete maš ešte dostatok času mi všetko oplatiť. Niekedy je múdrejšie si splátky nechať na neskôr. *Nepochyboval o tom, že s čarodejkou sa mu budú stretávať cesty. Bola veľmi vzácna aby ju ktokoľvek nechal zabiť a tak pokiaľ sa dožije on, stretnú sa. Tieto životné stretávky boli vždy zaujímavé pri čom následne sa stačilo pozrieť naspäť a spomínať.* Ach tak, potom prajem veľa šťastia do vzťahu. *Povie skôr diplomaticky. Nezarazilo ho to, avšak začal sa zľahka obávať o tom čo sa jej mohlo dostať do uší o ňom a Mirjam. Bol opatrný, nechcel verejnosť za svojimi dverami a Mirjam bola jedna z tých záležitostí, ktorú rád nechával uzavretú. Keby bol ich vzťah verejný.. áno mohol by zlomiť isté stigma avšak mohol stratiť aj rešpekt a to bolo príliš riskantné na to, aby ten krok spravil.* Snažíte sa vyzvedať? *Založí si slabo ruky na hrudi a cukne mu v kútiku. Tušil, že nová čarodejka bola v bode záujmu, nebolo sa čomu diviť vzhľadom na to kým Madelaine bola.* Obrázok o niekom z pier iných nie je jednoduché vytvoriť. Pokiaľ vás bude chcieť spoznať tak to spraví. Ja v tom však strojcom nebudem, nie tým hlavným. *Odôvodní jednoducho pri čom sa pozrie smerom kde čarodejka zmizla spolu s Malachaiom. Vzťah ich dvoch? Ľahko na smiech, avšak nebolo to v jeho osobných záležitostiach. Jeho pozornosť mu však skôr ukradne lovkyňa, ktorá sa k nim pomaly blížila. Čarodejka sa medzi tým sama dostala ku svojmu partnerovi a v jeho prítomnosti sa objavila MIRJAM. Ľahko mu tak cukne v kútikoch avšak vzhľadom na masku to nebolo tak ľahké poznať.* Pán D'Amboise? To vás vždy znervózňuje maska, alebo je to v niečom inom? *Pousmeje sa jednoducho pri čom sa narovná.* Rád ťa vidím. *Vysloví potichu a vystrie k nej ruku na ponuku k tanci.* Tak? Necháte ma visieť, alebo nie? *Vykal nakoľko s tým Mirjam začala. Možno to však bolo lepšie, vzhľadom na to, že ešte stále potreboval ich vzťah pod rúškom tajomstva.*
Bro? Okay to budem musieť nejak spracovať. *Zasmeje sa nakoľko také oslovenie mu z úst Mirjam prišlo viac, ako bizarné. Vždy ju považoval za dobre vychovanú s talentom na prejav. Možno preto mu nenapadlo, že taký slang by sa prikradol do jej slovnej zásoby. Slabo sa tak zazubí a len kývne.* Oblečenie na tréning a na spanie sa niekedy prekrývajú, obzvlášť keď ide o nočný tréning, ktorý sa vyvrcholí v spánku na žinenke. *Uchechtne sa a snaží sa jej samotné slová uhrať do autu. Áno Sander sa opäť až príliš ponoril do tréningov, avšak pre neho to bol jednoducho mechanizmus do ktorého často spadal. Keď nevedel čo so sebou robiť nebolo nič lepšie, ako do ruky vziať luk a pár šípov a celú svoju bytosť nasmerovať na jeden bod na terči. Vtedy sa zdá tak jednoduché sústrediť a upokojiť, avšak akonáhle odíde z telocvične.. Bolo to takmer bolestné.* Neviem či si to hovorila, ale dúfam, že nie. *Zasmeje sa a len trochu si upraví vlasy, ktoré sa mu prešmykovali pod masku.* Nie nie škoda to nie je. Ešte s ňou čas nájdem. *Ubezpečí ju, aby sa náhodou necítila zle. Stále jej držal ten tanec, avšak ak mal byť úprimný. Množstvo ľudí v priestore ho ľahko znepokojovalo. Nemal rád davy a akcie, ako tieto to len potvrdzovali.* Ešte stále ste potajomky? Držíte to určite lepšie, ako my.*Mykne uznanlivo plecom nakoľko jemu a Mer stačilo pár drinkov na otváračke baru a bolo ťažké si pomyslieť, že k sebe nepatrili. Avšak teraz.. Bolo to zvláštne a ich dynamika bola už hodnú chvíľu krehká. Na reč to však ešte neprišlo a tak sa toho ani jeden ešte úplne nedotýkal.* Aj ty za ním bež. Mňa musíš mať aj tak už plné zuby. *Zasmeje sa a potom s úsmevom prikročí k Mer. Po krátkom rozhovore sa obaja zhodli, že bude najlepšie, keď sa prevetrajú. Poznali sa dostatočne na to, aby vedeli, že davy im nerobili dobre a ulice New Yorku boi momentálne prázdne. Na cieli ich úniku sa však ešte nezhodli, stačilo to však, aby o pár minúť už obaja zmizli z pandemónia do tmy mesta.*
*Nad Sanderovým prekvapením sa nijako neprejaví. Iba pokrčí neisto ramenami a radšej sa ho rozhodne pokarhať za jeho hlúpy nápad s oblečením.* Odteraz zrejme začnem chodiť každý večer kontrolovať tréningovú halu, či si náhodou opäť nezaspal na žinienke, aby som ťa odtiaľ potom aj vykopla. *Krúti nad ním hlavou. Samozrejme, že vedela, že je dospelý a tak sa môže starať sám o seba, ale niekedy sa správal horšie než malé dieťa a mala chuť ho jemne preplieskať. Rozumela jeho dôvodom...a preto to nerobila. Začne pomaly odchádzať.* Áno, stále sme potajomky. Sme jednoducho šikovnejší. *Zdvihne si masku a vyplazí naňho jazyk. Áno, jej ústa zakryté neboli, ale chcela, aby jej videl na celú tvár, nech vie, že si z neho len uťahuje. S tým, ako si dáva masku späť cez oči, sa už otáča k Zachariemu. Znervóznie. A jeho otázka už vôbec nepomôže.* Nie, pán D'Amboise, maskou to určite nie je. Skôr mi išlo o zachovanie spoločenského kódexu. A nie. Vás visieť nenechám. *Odpovie nahlas, než vezme jeho podávanú ruku a pritiahne sa k nemu. Jeho slová jej vytvoria na tvári nadšený úsmev.* Aj ja som rada, že ťa opäť vidím. *Odpovie rovnako šeptom. Nechá sa vyviesť na parket, pričom čaká na prvý impulz zo strany Zacharieho, na ktorý telom automaticky reaguje.* Ako sa dnes večer máš? Mal by si dnes neskôr čas, alebo sa odtiaľto niekam ešte ponáhľaš? Alebo je ešte niečo, čo máš tu na párty na práci? *Zaujíma sa potichu, aby ich konverzáciu počuli len oni dvaja.*
Hraješ v kapele? Jaké? Na co hraješ? A taky zpíváš? A kde budete vystupovat? Kdy? *vodopád otázek je zpět a teď je ještě zvědavější než prvně. Zkrátka si nemůže pomoct. Hudebníků je v New Yorku plno. Prakticky není den, kdy by šla po ulici a na nějakém rohu či v parku nepotkala někoho, kdo si hraním chce vydělat ještě pár mincí. A téměř vždy je to opravdová paráda! Tím že se v New Yorku mísí kultury všech lidí z celého světa, může občas okusit něco cizokrajného z míst, kam by se nikdy nepodívala.* Já jsem nikdy nevytáhla paty ze států. *Těžko říci, jestli jí to takto vyhovuje, nebo by chtěla cestovat. Možná od obojího trošku. Určitě by potřebovala dobrého parťáka k sobě, aby se k něčemu takovému odhodlala. Hetty se odhodlala minimálně samotná na cestu sem z Anglie. Pokořila oceán.. A ač si holky rozumí, mluví stejnou řečí, ví, že život tam bude naprosto odlišný. Zvlášť když je ještě ze šlechtické rodiny...* A na jak dlouho se tu zdržíš? *Třeba bude mít ještě šanci se s ní potkat. Když před ně postaví dva drinky, přijme ten andělsky modrý a zvedne skleničku do vzduchu.* Tak na koncert kapely, ať je úspěšný a přesně podle vašich představ? *Navrhne*
*Přikývne na její otázku, načež zamrká nad další palbou otázek. Čekala, že alespoň tohle bude dívce bližší téma, než její šlechtický původ, ale zřejmě ne. Takže se nakonec pobaveně pousměje a odpoví ji.* Jmenujeme se Royals.. A já na nic nehraju.. Jsem zpěvačka, frontmanka.. *Pousměje se šťastně. Jako byl pro jejího bratra únik ze sídla Amerika a práce u policie, pro ni to byla kapela.* Ale jinak umím hrát na klavír, housle a bicí.. No.. *Ušklíbne se krátce.* Na ty se teprve učím.. Tajně.. Neprošlo by mi to u bábi.. *Uchechtne se.* Skládám naše písničky.. *Dodá poté a odpije si ze svého pití. Hlavně pravidelně dodržovat pitný režim.* A zatím netuším, kde budeme vystupovat.. Teprve se to chystám domluvit.. *Dodá s pobaveným uchechtnutím.* Zatím jsme koncertovali jen po Anglii, Skotsku, Walesu.. *Mávne rukou, že určitě chápe, jak to myslí. Zkrátka se ještě nehnuli ze země.* Ale chtěla jsem využít toho, že tu mám bráchu a možná nás dokopat na jiný kontinent.. *Pokrčí rameny, když dopije svůj první drink.* Někdy by jsi to mohla zkusit.. *Navrhne ji.* Třeba můžeš přiletět za mnou do Anglie.. *To druhé je už spíš jen trefa do prázdna. Nečeká, že by dívka sedla na letadlo a letěla.* Budu se zpátky vracet až po novém roce.. Takže asi dva týdny necelé se tu zdržím.. *Pokrčí rameny a vybere si skleničku s nápojem.* To beru.. *Ťukne si s ní pobaveně a napije se. A rozhodně to není poslední drink, co spolu holky vypijí, než se do baru vrátí Killián a pohledem hledá svou sestru. Vzdávajícně si povzdechne, když ji najde zpátky na baru zase nasávat.* Henrietto.. *Zamručí, když se za ní postaví se založenýma rukama.* Ano? *Otočí hlavu dívka a nevinně na svého bratra zamrká.*
A čo si čakala, že niekoho ako je on omrzel život? Ja mu rozhodne nehovorím kde si, ale on sám to vie. Ale rozhodne s ním je sranda hovoriť, keď sa hnevá. *Povie jej, pričom sa na ňu uskrnie. Rozhodne ale Kaia bavilo toho carodeja trápiť. Už len z toho dôvodu že sa mu to páčilo. Pozrie sa na ňu a rozhodne trochu prikývne.* Každý ma svoju voľbu a nie každý si prejde tým, čím my v minulosti. Každý ma svoju minulosť Dee a rozhodne ja tu svoju neľutujem. Nezabudni, že aj v našich rodičoch je rozhodne niečo zlé a v určitých oveľa viac. *Povie jej a rozhodne si nenechá od nej rozkazovať. Nepáči sa mu, sa stavia voči jeho metódam, do ktorých jej nebolo nič. Každý carodej mal svoje vlastne, preto aj on patril medzi tých, ktorý viacmenej mali všetko u prdele a riešil veci až keď sa to posralo.* Problémy boli, sú a aj budú, na tom sa nezmení nič. Nie sú to žiadne novinky, to či ja zasiahnem skôr alebo neskôr, je len na mojom rozhodnutí. Ale môže sa to aj zhoršiť, tým že zasiahneš skôr. Je lepšie sledovať a pomoc vtedy keď je to potrebné, nie je dobre zasahovať do života druhých. Predsa len budúcnosť z nás nikto nevidí a aj ta je krehká, keďže ma veľa možnosti. * Povie jej a na svoju mágiu zareaguje len menším smiechom.* Chceš si moju mágiu odskúšať na vlastnej koži? Ver mi ja si svoju mágiu viem ustrážiť, na take veci som mal stáročia, aby som vedel, kedy bude problém. Len ma zbytočne netreba provokovať. Na pozíciu to nemá žiadny vliv, predsa len nejde úplne o mágiu. Ide aj o znalosti, ktoré sa peklom nezmenili. *Povie jej, pričom ale nehovorí, že sa mu viac vrátil súcit s druhými, predsa len by toho mohla využiť a to nechcel. Predsa len ju až moc dobre poznal.* To co bolo v pekle je len medzi mnou a nou, vie veľmi dobre, že potrebuje pomoc. Ale tlačiť na druhého nepomáha a to vieš aj ty sama. Je treba to nechať plynúť, čas vie ukázať ktorým smerom sa bude musieť vydať. *To že Triss nenaháňal bolo jeho vlastne rozhodnutie, aj keď jej Magia bola trochu problém, ale tlak na ňu by ničomu nepomohol, vedel to veľmi dobre.* Kdeže, predsa len na take veci ma moc nie je a je to skôr parketa iných. * odpovie jej a sám prvý začne. Keďže rozhodne musel, keďže mu to kázala. No predsa len zavrie oči aby to bolo fér voči obom a potom sleduje ju ako hádže. Bolo mu jedno, či ich bude mat zavreté alebo nie. Po hádzaní šipiek ju chytí do rúk a predsa len ju pobozká na pery.* Myslím že radšej prejdem k inému druhu zábavy. *Povie jej, pričom ich oboch premiestni ku sebe domov.*
Spiš jsem doufala, že už je po něm.*Oplatí mu trochu kyselý úsměv a nijak nekomentuje, že Malachaie baví štvát lidi. Vždycky ho to bavilo, pochybovala, že se to snad změní.*Neobhajuj se svým rodičem. Tvůj apetit je možná něco, na čem má zásluhu, ale to jak se chováš, tam ses dopracoval ty sám.*Prohodí klidně a pak se vyjádří k magii jeho - očividně - chráněnky. Trochu se zamračí a chytne mu ruku ocasem. Protočí oči nad jeho laxním přístupem. Ušklíbne se ale při jeho dotazu.*Záleží za jakým účelem bys ji na mé kůži odzkoušel.*Mrkne a v hlase jí zazní koketní tón, načež se ale zasměje.*Záleží ti na tom, co si o tvých praktikách myslí? Odkdy? Aby ses nezamiloval.*Rýpne si pobaveně.*Každopádně...i tak ti doporučuju s tím něco dělat, v New Yorku bylo za poslední dobu problémů více než dost. Dva vyšší démoni? Nejvyšší čaroděj v moci jednoho z nich? A dva z čarodějů v pekle? Zdá se, že kde jsi ty, jsou problémy. Zkus jí spíš pomoct a neublížit jí ještě víc, známe své lidi.*Zvedne koutek rtů, poplácá ho skoro až familiérně po rameni a potom se přesune spolu s ním do místnosti, aby si zahráli šipky. Sotva stihne otevřít oči, když si ji k sobě přitáhne. Ne, že by se moc bránila, když ji políbí. Právě naopak.*Takže se bojíš, že bys prohrál.*Neodpustí si a sotva projdou portálem, tak se k jeho rtům opět vrátí a jen s drobnou pomocí magie ho zbaví postupně všeho oblečení.*
*Candy čeká pravděpodobně velmi dlouhá noc. Zítra má volno ve škole, proto se nabídla, že vezme celou směnu, ať si ostatní můžou před Vánoci obstarat své potřeby. Ona sama se domů k rodičům opravdu těší, ale netěší se na začátek roku, kdy bude muset odevzdávat spoustu materiálů a esejí do školy, o zkouškách ani nemluvě. Takže i teď pokud nemá plně obsazené stoly, pokukuje za barem do skript. Latinu se nikdy neučila, každý slovo zní tak divně a cize, že to ne a ne vléztl do hlavy. Ještě že ji to baví a našla v tom studiu smysl. Dopřipravuje dýmku pro stůl, kde jsou pravděpodobně dva kamarádi, kteří se dlouho neviděli. Když přichází k jejich stolu, mluví jeden z nich o své cestě do Albánie a maalá blondýnka se až zastydí, že úplně přesně neví, kde by tuto zemi měla hledat na mapě. Jak se to říká o američanech? Že nevidí dál než za hranice států? Ted se cítí hloupě, ale nedává na sobě nic znát.* Vaše dýmka, *Pokládá ji doprostřed stolu.* Budete si přát ještě něco dalšího? *Ptá se s úsměvem a po krátké odpovědi odchází zpět. Po cestě uklidí stůl, který se mezitím uvolnil. Moc lidí tu dnes opravdu není. /O to zdlouhavější to dnes bude/ pomyslí si, ale neztrácí naději. No při nejhorším tu vždy pro ni bude její věrná kamarádka latina. Vyskládá si nádobí a upraví si rukávy pracovní košile dřív, než začne s umýváním.*
*Maddie odloží složku, kterou měla zřízenou pro svou práci nejvyššího čaroděje a schová ji zpět na své místo do poloprázdné knihovny a sotva ji vloží do kožené vazby jako knihu, tak splyne mezi ostatními knihami v poličce. Vypadá stejně nudně, sterilně a ozdobně, jako ostatní knihy. Svou pravou knihovnu měla kvůli cenným dílům v manor - svém hlavním sídle v Austrálii. Místo toho na sebe oblékne na svůj vkus až neformální oblečení. Jde o temně modré džíny, černou košili a přes to má látkový kabát do půlky lýtek s klasickým kostkováním, jaké mívá košila - červeno-šedý s bílými proužky. Ke snubnímu prstenu z bílého zlata přihodí další tři, aby na každé ruce byly dva a do uší si zavěsí zlaté kruhy. Ještě černá kabelka a vyšší černé kozačky na podpatku a vyrazí do místní čajovny. Byla sice v městské části na opačné straně města, než byla ta její, ale nepřekáželo jí to. Měla portály. Po chvíli už vstoupí s vlasy sepnutými ve složitém drdolu do čajovny a vdechne příjemnou směs exotična, dýmu a běžných vůní, která se mísila v čajovnách. Přistoupí k pultu a nakloní se, ruce si opře o desku a chvilku sleduje dívku, jak myje nádobí. Mimoděk, aby si nevšiml nikdo z civilů, kteří zde určitě byli, si přitáhne ze zvědavosti její sešit. Možná spíš chtěla zabít čas čekáním na obsluhu, které to pak nejspíše dá sežrat. Pozvedne obočí a nahlas, melodicky přečte latinská slůvka vepsaná do sešitu. Tento jazyk jí byl velmi známý a blízký. Zvedne hlavu a zlehka ji nakloní a tentokrát již použije angličtinu s jí typickým australským přízvukem.*Zajímavý jazyk, však? Nemyslela jsem, že jej v dnešní době bude studovat mnoho lidí.*Letmo se pousměje a pak si přitáhne nabídku a jen ji prolétne očima.*Překvapte mě nějakou dýmkou...a k tomu si dám absint.*Objedná si a potom se přesune k jednomu ze stolů. Měla docela dobrou náladu, tak proč by si ji nemohla udržet trochou alkoholu?*
*V rádiu, které jemně ozvučuje místnost, především tak bar, hraje její oblíbená písnička a tak si potichounku brouká při práci. Vlastně to není rádio jako rádio, ale soubor mnoha písniček, které dolaďují zdejší atmosféru. Čajovna Anteaques není klasická moderní čajovna, kterých je v New Yorku asi spousta. Tohle místo má vlastí energii, duši a vypráví nespočet příběhů. Útočiště zde nalezne každý snílek, kdokoliv, kdo chce nasbírat inspiraci, přečííst si dobrou knihu, nebo si jen odpočinout a schovat se před skutečným světem. Candy se sem velmi ráda vrací. Přijde si tady jako v jiném světě a nedokáže popsat proč. Jestli za to může ten krásný starý ještě ručně vyřezávaný nábytek, kdy téměř každý kus je jiný, ale stále k sobě vše perfektně ladí. Nebo malířská, fotografická či jinak kreativní výzdoba zdí. Mnoho mladých umělců má možnost tady ukázat svá díla. Všechno je z jejího pohledu kouzelné, i když třeba jen zalévání květin jí tu zabere často déle než půl hodiny, nedokáže přijít na nic, co by tu bylo špatně. Z broukání ji vytrhne žena, která vchází dovnitř a zastavuje u baru.* Dobrý večer, můžete se posadit, hned budu u vás. *usmívá se na ni. Není to ten strojený úsměv, aby byla vlídná na zákazníka. Ona sama má neobvyklou duši, která v tomto světě září a vyzařuje z každého jejího pohledu. Když zpozoruje, že její sešit s poznámkami byl odhalen, jen se zasměje a obdivně pokyny hlavou s jakou lehkostí žena vyslovuje latinská slovíčka.* Zvolila sem si latinu jako volitelný předmět na tento semestr. Myslela sem, že mi to půjde líp. *Přiznává se beze studu. Vyslechne objednávku ženy a už přesně ví, co ji nabídne, je to specialita podniku. Sám majitel si tento tabák míchá, Candy pouze ví složení, ale to správné vyvážení poměru je záhadou i pro ni. Není to silný tabák, o to víc překvapí svou vůní a chutí, která jakoby se časem proměňovala. Jako kouzlo. Netrvá to dlouho a Candy přichází k jejímu stolu s tím, co si objednala.* Jedno kouzlo Čajovna Anteaques a absint pro vás. *Pokládá na stůl a s prázdnýma rukama se opět vrací k baru. Cestou ještě zkontroluje, že nikomu nic nechybí.*
*Musí se pousmát. Měla ráda upřímnost a toto děvče bylo upřímné vlastním, nevinným dojmem, ještě ničím nezkažené. Studentka, samozřejmě.*Mohu pomoci, až se zde vylidní.*Nabídne jí prostě, protože maličká byla stále jen dítě. Mohla ji překvapit tím, že se jí nabízela k ruce, přestože vzhledově vypadala pouze o sedm let starší, no pravda byla jinde. O dvě století a skoro tři desetiletí jinde. Takže ano, pro ni číšnice byla skutečně jen dítě. Po objednání si se vypraví k jednomu ze stolů, u něhož byl nízký gauč a hned při ruce malá knihovnička s knihami. Ladným pohybem si přitáhne Edgara Allana Poeho. Než zemřel stačila jej ještě poznat a mohla soudit, že na konci života byl na tom opravdu zle, když v období, kdy žila v Baltimore, za ní přišel pro nějaké látky. A na další den byl mrtvý. Zjistila až mnohem později, že posloužila upírovi jako vydatný nápoj. Ten jej chtěl ještě zachránit svou krví, ale nepovedlo se. Edgar se naneštěstí již neprobudil, aby pokračoval v psaní svých děl. Škoda. Pročte si pár kapitol jednoho z méně známých děl - Vraždy v ulici Morgue. Párkrát zvedla prázdnou skleničku do vzduchu, aby si tím pohybem objednala novou a asi po třetí z ní kouzlem odstraňovala omamné účinky za pomoci několika tichých latinských slov. Když všichni odešli, tak zaklapnula knihu a potáhla si znovu z dýmky a s tichým vyčkáváním, otázkou, se podívala na dívčinu za pultem.*
*Nabídka ji spíš než překvapila, tak velmi mile potěšila. Sama se nebojí požádat o pomoc, když ji opravdu potřebuje, ale zároveň chápe, že každý má svých starostí a povinností mnoho, takže snaží prvně si pomoci sama, jak to jen jde. Ale když už se naskytne příležitost, proč ji nevyužít. Jak se říká. Hloupý kdo nabízí, hloupější, kdo nebere.* Já budu moc ráda, děkuji mockrát. *Samozřejmě pochopí, kdyby žena musela odejít dřív, přestal se ji chtít nebo cokoliv podobného. Není to závazek zpečetěný krví, který se nesmí porušit. Vylidní se kupodivu docela brzy. Pravděpodobně lidé tráví večery přípravami na svátky. Ona sama když si nepospíší, tak ozdobí stromeček bez ní a to by nemohla dopustit! Mezitím si ale na koleji připravuje směsy pro lesní zvířátka, která pak jen rozmístí v okolí jejího rodného domova, aby si i oni přilepšili. Přeci si nebude nacpávat břicho sama. Uklízí si průběžně, aby toho neměla moc najednou až bude zavírat. Mezitím plní všechna přání zákazníků, kterých by spočívala na prstech rukou až zbyde jeden poslední. Ta mladá krásná žena, co si celou dobu čte. Neunikne ji její pohled. Candy se usměje, potěšena, že počkala a zjevně její nabídka stále platí. Vydá se za ní.* Děkuji vám moc za vaši ochotu. A můžu vám ještě něco přinést? Na účet podniku. *Samozřejmě, že její vlastní.* Mimochodem, jsem Candy. *Představí se jí jednoznačně radostná z její nabídky.*
*Maddie přemýšlela nad tím, co by jí dívka mohla nabídnout na oplátku. Nepotřebovala nutně její tělo, nepotřebovala ani její rty, slova, nic. A rozhodně ne peníze. Ale ráda z nějakých služeb získávala i ona. Mohla ji dohnat do dohody, jedné velmi, velmi zajímavé. Ale nevěděla, zda má holubička Zrak a ona se snažila o to, aby její slečny Zrak měly, když po nich chtěla ať odnosí a porodí čarodějné dítě. Ale byla studentka. A studium jazyka za 9 měsíců a znásilnění? Za to to ani jedné nestálo. Naznačí naslinění prstu pro otočení stránky, aby nenápadně mlaskla, neb na sobě cítila něčí pohled. Nějak ji nenapadl přesný důvod toho proč by ji někdo sledoval, ale byla modelka, tak ji snad jen někdo poznal? Nikdo ale nepřišel a to bylo fajn. Měla svůj klid. Ale pak ji něco napadlo. Pousměje se, zaklapne knihu a zvedne k ní pohled.*Uděláš pro mě něco jiného.*Prohodí k ní tajemně a natáhne ruku pro její poznámky, aby si pročetla, co ji vlastně bude učit.*Maddie.*Prohodí krátce a uvažuje, zda jako Maddie Skye Colban vystupuje veřejně jako někdo, kdo ovládá latinu. Nu což. Nebylo to pro její imidž podstatné.*Co přesně máš s latinou za problém?
*Nemůže tušit, jestli ji žena nabídla pomoc jen z čistoty jejího srdce a radosti duše, nebo v tom má nějak skrytý zájem. Nad tím ona nepřemýšlí, její mysl funguje docela jednoduše, co se vztahů mezi lidmi týče. Ona je co na srdci to na jazyku. Nepletkaří, nezabývá se doměnkami co by kdyby, neprospěchaří, nesnaží se nikomu zalíbit ani naopak.* Copak pro vás můžu udělat? *Ptá se se zájmem a možná ii překvapením v hlase, co by to mohlo být. Co by ona byla schopná ji nabídnout. Ano, umí toho spoutu, ale zrovna ji nenapadá, co by v tuto večerní hodinu mohla mít tmavovláskám na mysli. Posadí se naproti ní do pohodlného polstrovaného křesílka, která má nádherné zdobené dřevěné opěrky. Když si Maddie prochází ty zápisy, zjistí, že jde o jednoduchou latinu, která se učí při studiu medicíny. V uvozovkách jednoduchou.* No cizí jazyky mi nikdy moc nešly, nejdál sem se dostala se španělštinou a i tam dokážu říct jak se jmenuje, kde bydlím a tak. Ten základ. A rozumím hodně málo. S latinou mám asi největší problém s výslovností. Gramatiku se nějak ještě našprtám, ale když neslyším, jak se to říká, občas se to naučím úplně špatně. *Pokrčí rameny. Asi to není tak složité, možná kdyby ji to více bavilo, tak by se tomu i chtěla víc věnovat. Takhle tomu dává několik rychlých nahlédnutí na směně a doma si ani nevzpomene.* No a tak máme přeložit tento článek… *Doplní a zatáhne za list papíru, který rožkem vykukuje ze zbytku sešitu. Je to latinský článek už barevně podtrhaný a s poznámkami na co se má ještě zaměřit. Pod tím je jejím drobným písmem velmi hrubý překlad asi necelé poloviny, taky opoznámkovaný a na několika místech hodně přeškrtaný.*
Bál.*Prohodí pobaveně a v očích se jí zajiskří, jakoby vymýšlela neplechy.*Dvacátého sedmého pořádám maškarní bál v Pandemoniu. A protože se spolupořadatelem se nemusíme, tak potřebuji doprovod. Udělíš mi tu poctu?*Zeptá se a zní to...překvapivě přátelsky. Nijak povýšeně, s protivným nadhledem. Ne, prostě jakoby skutečně měla dvacet šest let, jak tvrdí její rodný list pro tento život. Měla lidskost ráda a mezi svými a drzými hold dala najevo, že vyrůstala u dvora. Koneckonců její méně známá činnost ve světě nebyla legální, jak ji asi zvládala tajit? Pletichařením. Rázností. Člověk mu sí umět budit aspoň trochu respekt, kdyby ne strach. To ji naučil Irvin. Dvůr a život na vysoké noze v kombinaci s nesmrtelností udělaly také své a tak sama se sebou mnohdy hrála šachovou partii, zda bude žena s nadhledem a emocemi na uzdě, dobrá, byť přísná společnice uvědomující si své postavení či moc v místnosti...a nebo prostě člověk, za něhož se v tomto životě vydává. Někdy byla prostě jen chladnorevná mrcha, která si ušpinila ruce v cizí krvi. Samozřejmě přes rukavice a ruce si poté vydesinfikovala. Když to nešlo jednoduše, bylo třeba sáhnout po drastických opatřeních...a nikdo z jejích věrných neměl obvykle chuť se ujmout mučení v zájmu zisku. Byla hold složitá povaha, ale vesměs se snažila být dobrou společnicí...nebo od sebe nevítanou společnost odehnat arogancí, dávajíc na odiv, že má navíc. Proletí zápisky a letmo se usměje. Jako léčitelka ta slova znala samozřejmě zpaměti. A mnohem víc.*Mohu ti říct výslovnost a můžeš si ji nahrát. Není to tak složité.*Nabídne jí další možnost a pročte si ten text.*Toto ti mohu nadiktovat celý překlad a potom se můžeme zaměřit na jednotlivá slova, abys tomu porozuměla. Já ti to totiž budu diktovat tak, jak by jsi to řekla s anglickým slovosledem.*Pousměje se. Vážně měla nějak dobrou náladu. Povinnosti nejvyšší čarodějky měla uzavřené, brzy měla rodit jedna z jejích svěřenkyň v manor malého čaroděje či čarodějku, jen škoda, že rodička byla mladá, snad její dítě bude vypadat starší, brzy bude pořádat oslavu a zařizování jde skoro samo (až na Malachaie, který byl jako osina v zadku)...Prostě skvělé. Neměla důvod mít špatnou náladu. Dařilo se jí v "lidském" i čarodějném životě. Respektive veřejném, osobním i ilegálním. A co víc. V posledním zmíněném byla tak dobrá, že se o ní ani nevědělo! Minimálně nevěděli kdo je, jakého je pohlaví...jen věděli, že existuje ještě někdo v podsvětí, kdo tahá za nitky...*
Bál? *Zopakuje překvapeně.* Nikdy sem na bále nebyla, jen na… vesnickém plese. *Chvíli se odmlčí, když přemýšlí, jak by jejich večerní tanečky doma nazvala. Dresscode byl vždy poměrně volný, všichni mohli být rádi, když nikdo nepřišel se zablácenýma botama..* Jakože velké róby, střevíčky a tak? *Na její tváři se rozšiřuje čím dál zářivější úsměv, jak se jí ta představa líbí.* Pandemonium, to neznám, ale vyhledám si to. Bude mi potěšením Maddie, *Nezajímá se proč chce doprovod zrovna od ní. Proč ne nějakého muže, nebo kohokoliv z přátel, nebo alespoň někoho, koho zná déle než pár hodin. Je šťastná, že má tu příležitost zažít něco nového.* Je nějaké téma? *Zájímá se, aby věděla kterým směrem má krotit své myšlenky, které se rozutekly na všechny strany. Není to mnoho času, aby si mohla uším vlastní šaty, ale vlastně na druhou stranu proč ne? Alespoň by to byla pořádná výzva! Samou radostí se ted ale nedokáže soustředit. Při procházení latiny se ale přeci jen uklidní a vnímá Maddiino vysvětlování, které zároveň zaznamenává na svůj mobil, aby si potom mohla znovu pouštět její výslovnost a trénovat. Tohle bude dobrýá pomůcka do sluchátek při dlouhých cestách MHD. Je zřejmě docela poctivá studentka, děla si další poznámky a opravdu Maddie naslouchá. Nabídla jí pomoc, ještě aby si toho nevážila.. Po zbytek večera mají naprostý klid. Na závěr jejího doučování se ještě domluví na detailech ohledně plesu a s mnohonásobných díky se s ní rozloučí, aby sama mohla doklidit zbytek čajovny, uzavřít kasu a podobné nezbytnosti. S ohromnou euforií zamyká dveře a vlastně se už opravdu moc těší do postele. Byl to dlouhý den a moc příjemný.*
*Šušťanie v Brooklyne o oslave trvalo už niekoľko dní, nikto nevedel čo sa môže na podujatí plnom dolnosveťanov odohrať. Tlmené neónové svetlá sa odrážali na oblohe už od ôsmej hodiny čo bolo, ako volanie života práve na miesto bez neho. Čím viac sa však minúta blížila k vhodnému času na otvorenie brán, v momente tak keď odbila deviata hodina sa pustila slabá hudba, ktorá postupne zosilňovala. "Do you know who you are?" Motto celého nového albumu bolo jednoduché heslo na to, aby ste boli vpustený. Skladisko bolo rozdelené do niekoľko sektorov. Tanečný parket bol takmer úplne na konci, avšak dalo sa porovnať ku obrovským pódiám na koncertoch. Na pravo od vstupu bolo možné nájsť stoly s občerstvením akéhokoľvek druhu, od sladkého ku slanému aj ku balíčkom s krvou, ktoré bolo po vypýtaní od obsluhy možné dostať. Bar bol na rovnakej strane, kde už po otvorený boli nastúpené rady ľudí. V dave sa pohybovala sbs, ktorá si kontrovala svoje sektory a po požiadaní Mirjam, očakával aj ochranu pred démonmi od lovcov, ktorý mali doraziť. Všetko tak bolo na svojom mieste a pripravené na to, aby sa začala zábava, ktorú Zacharie tak moc posledné týždne potreboval. Sám nebol nadšenec takýchto akcií v jeho hlave však toto nebolo pre neho, ale pre tých ktorých sa mal starať a ochraňovať. Na čarodejovi okrem jeho obvyklých šperkov visel kožený set, ktorý bol zastrihnutý do tvaru saka, ktoré zvyčajne nosieval. Širší zvon na konci a čierne vyššie čižmy dodávalí známy pocit celému vzhľadu čarodeja. Postrádal však tričko, avšak vzhľadom na jeho tetovania človek by si to možno vhodnú chvíľu, ani len nevšimol. Sám tak stál neďaleko baru a pozoroval kto prišiel. Zatiaľ mu však príliš veľa známych tvári oko nestiahlo.*
*O Zachovej párty samozrejme vie odkedy ju ohlásili. Vlastne pochibuje či v meste je niekto kto by o tom nevedel a keďže sa svoje skoro rok trvajúce obdobie smútku rozhodla ukončiť nemohla na nej chíbať.* /Nie toto by nesšlo./ *Zamračí sa keď stojí pred zrkadlom a hodnotí svoj bežný hipí vzhlad. Zavrtí hlavou, zhodí zo seba oblečenie a vyskúša si pár nových kúskou. Nakoniec stojí pred zrkadlom a má na sebe potrhané čierne rifle a cvočkami pobití koženní opasko, tielko rovnakej farbi pod ktorím nič nemá a ktoré pekne obopína jej postavu.* /Čo ak by som niekoho stretla?/ *Hovorí si keď si ho oblieka. To všetko doplní steel topánkami s vystuženou špičkou siahajúcimi nad členky. K tomu samozrejme nechíba vrecko s vílym prachom ktoré jej vysí na krku a prsteň na ochranu mysle. Dnes sa neschováva za ilúzie a tak sú jej špicaté uši a trávovo zelené dúhovky očí bezproblémov viditelné. Niekolko prameňov svojich bielich vlasou si zafarbí na čierno a takto sa viberie ma miesto párty. Miesto ani nemusí hladať stačí isť podla noonového osvetlenia ktoré musí biť viditelné snad z celého mesta. Keď si odstojí radu vonku a konečne sa dostane do starého skladiska ktoré je momentálne prerobené na nočný klub uznanlivo pokíve hlavou.* /Zach je teda štíloví hostitel./ *Krivo sa usmeje.* /Tak kam najskôr? Bar, parket, alebo...../ *Uškerí sa a mikne plecami.* /No tak bar./ *Vidá sa k baru a cestou zakíva Zachovi ktorého obklopovali nadšený fanúšikovia a porie sa o bar.*
*Zacharie nepredpokladal, že by sa okolo jeho osoby točil nejaký hlúčik ľudí. Bol známou tvárou u civilou nie u dolnosveťanou. Zachytil prosby o liečenie, ale aj autogram a tak len spravil krok dozadu a vystriel pred seba ruky, akoby sa pokúšal vytvoriť medzi sebou a ľuďmi priestor.* Pokiaľ niekto potrebujete pomoc tak ma kontaktujte mimo dneška prosím. *Vysvetlí jednoducho a potom len podpíše pár papierikov a dá sa na ústup. Mal rád svojich fanúšikov, ale v dnešný večer na nich prekvapivo nebol pripravený. Neočakával ich a tak na sebe len tak tak vytvoril ilúziu, nechcel chodiť bez nej. Chcel mať istotu, keby sa sem náhodou prešmykol civil bez zraku, aby svoju fotku neuvidel na obálke nejakého hlúpeho bulváru. Tie boli vždy asi najhoršie, nech sa stretával s kýmkoľvek musel sa skrývať pod rúškou mágie. Či už išlo o stretnutie pracovné, alebo len s Mirjam, nemohol si dovoliť niečo nechávať na náhodu. Chvíľu tak ešte rozprával s hlúčikom, ktorý sa okolo neho naokumuloval než si všimol, ako mu z diaľky niekto máva. Víla sa od ich posledného stretnutia značne zmenila, ale na jej prácu sa prekvapivo sťažovať nemohol. Bola takmer vždy k dispozícií a jej predaje boli slušné. Pomaly tak prešiel ku baru až tak, že prešiel za neho. Zo zákulisia si tak nalial do nízkeho pohárika zlatavú tekutinu a potom nadvihol tázavo obočie smerom k víle.* Ponúknem? Účet bude na moje meno. *Navrhne a zatiaľ čo čaká sám si položí svoj pohár na barovú dosku.* Zmenila ste štýl, ako vidím. Čo vás k tomu viedlo? *Opýta sa jednoducho a slušne, s ňou mal ešte stále spojený veľký sveter a zvonové nohavice, práve preto mu týchto 180 stupňov prišlo zvláštnych.* V práci vám to ide skvelo, musím priznať.
*Zatial čo sa opiera o bar sleduje ako Zach rieší svojich fanúšikov.* /Nieje ich tam síce až tak vela ale aj tak vyzerá že ho prevalcujú./ *Pomyslí si a mierne sa híbe do ritmu hudbi čo hrá v pozadí, zatial čo sleduje ako sa Zachovi podarí uniknúť ďalším žiadostiam o autogram.* Nepijem alkohol ale ak tam máte čistú vodu... *Na jeho ďalšiu otázku len pokrčí ramenami.* Toto sem pasuje lepšie alebo nie? *Odpovie a prejde po Zachovi pohladom.* Musím povedať že vy vizeráte super šéfe. Inak keď sne pri práci, dnes som tu súkromne? *Povie a posledné slovo visloví ako otázku.* Dúfala som že dnes budem mať volno ale ak by ste chcel..... *Vetu nedokončí ale sprpaví pohib rukov ktorí naznačuje peniaze.*
Skutočne? Bránite sa kvake šťastia, ale stále pre mňa pracujete? Je to celkom vtipné, alebo nie? *Pousmeje sa avšak bolo ťažké rozhodnúť či bol jeho úsmev úprimný. Zdal sa byť, avšak jeho oči vzhľadom na hmlu sa zdali byť takmer mŕtve. Aj napriek tomu však pohne končekmi prstov pri čom sa za ním začne chystať pohár s vodou pre Lyriu. Netrvalo tak dlho kým sa sama vznesie v modrej aure a položí sa pred vílu, ktorá medzi tým iniciovala ďalšie slová v rozhovore.* Sem je vhodné čokoľvek. Jeden sem príde v saku druhý v potrhaných tričkách. Nič nie je priamo dané, ale pokiaľ sa tu cítite lepšie vy tak je to vhodné. *Vysvetlí svoje uvažovanie pomerne zbehlo. Nebolo ťažké pochopiť jeho filozofií ohľadom dnešného večierku a zdalo sa, že Lyria ho taktiež chápe.* Áno ste tu súkromne, obzvlášť pre vaše bezpečie nakoľko očakávam, že sem onedlho prídu aj lovci. Nechcel by som riskovať, aby vás prichytili. *Keď poukáže na peniaze len mu cukne v kútikoch zatiaľ čo si spojí dlane do päste a položí ich na bar.* Oh to nie o tie mi nejde. *Vysvetlí pokojne a nakloní hlavu na stranu.* Mám však na vás inú žiadosť. *Poukáže gestom ruky, aby sa víla priklonila bližšie. Akoby jej chcel prezradiť dlhoveké tajomstvo, ktoré skrýval celé storočia.* Skúste nevyspávať so zákazníkmi keď pracujete. *Povie s úsmevom avšak jeho tón bol ostrý. Bolo zrejmé, že tento spôsob rozhovoru sa naučil od Meliny. Byť prísny s úsmevom na tvári. Zatiaľ čo je stále pomerne blízko tak si bez mrknutia odpije z poháru.* Také informácie sa ku mne vždy donesú.
*Triss se před nějakou dobou doslechla o párty nejvyššího čaroděje, když se o tom Lucas s Taylorem bavili. Zdálo se, že uvažují i o tom, že půjdou, ale nakonec jim tento plán přerušily naléhavé případy. U Lucase tedy došlo k tomu, že jeden z nebezpečných a životohrožujících bláznů utekl. Od Taylora vytáhla informace kdy a kde a kdo ji pořádá. Byla mile překvapena a o to více, když si to vyhledala na internetu. Několik let zpět dokonce jeho hudbu měla velmi ráda. Možná byl její "šéf" v uvozovkách, protože měla kontrakt s jeho hudebním studiem a taky byl nejvyšší čaroděj, co si o ní myslel své, ale jeho hudba se jí zkrátka líbila. Ukecá tak Natea, že musí jít s ní, ať tam není sama a je klidnější. Na sebe si vezme jednoduchou černou halenku s hlubším v výstřihem a límcem. Měla dlouhý rukáv a ne úplně obepínavý, stejně jako khaki kalhoty s vysokým pasem a velkými kapsami, které přepásával k nim sedící opasek. Černé kanady k tomu sedly, i když by se možná hodily lodičky. Vlasy si jen učesala a počkala na svého kamaráda, který šel jako její doprovod. Těžko říct, proč nepozvala Sandera, možná nechtěla, aby se tam cítil špatně? Určitě to mělo hlubší důvod, nad kterým ovšem nechtěla uvažovat. Když tam dorazí, tak se usměje nad vzpomínkami na opuštěné skladiště, které dnes překypovalo životem. Chvíli trvá se dostat dovnitř, ale sotva jsou vpuštěni, tak se rozhlédne. Dosud si nebyla jistá, zda ji davy lidí vynervují ke ztrátě kontroly, protože se bude strachovat, že ji v jejich přítomnosti ztratí, nebo bude klidnější. Druhá možnost se ukázala být tou správnou překvapivě, protože dřív chodila poměrně často do společnosti, takže jí to navodilo pocit normálnosti. Toho jak to bylo dříve. Což znamenalo, že se nejspíše vrátí k dokončení alba a snad si i zajde na konkurz na nějaký film. Když spatří Zacharieho, tak se k němu vydá, aby jej pozdravila. Jemně se pousměje a skutečně tak ve vší slušnosti učiní a podívá se i na jeho společnost, kterou by i uvítala. Nakloní však zaraženě hlavu na stranu a moment uvažuje, kdo to je. Určitě ji někde viděla.*Lyria?*Zeptá se nejistě, zda se trefila.*I vám příjemný večer.*Popřeje s vřelejším úsměvem, protože vílu už potkala dříve a snad ji i zahlédla na oslavě Jacka, než byl vyvolán Haures. Vypadala však jinak.*
*Nate původně ani nikam jít neplánoval. Ani o té párty nevěděl. Dozvěděl se to až když za ním došla Triss s tím, jestli tam s ní půjde. Zprvu trochu váhal, ale potom se nechal ukecat a dvojčata dal na hlídání Lucasovi a Taylorovi, což byl taky Trissina zásluha, že přejali roli chův, a vyrazil s Triss do opuštěného skladiště v Brooklynu. Na sobě měl rifle, triko a flanelovou košili, což bylo asi to nejslušnější, co dokázal ve svém šatníku sehnat. Po vstupu šel s Triss k baru a čarodějovi jen kývnul na pozdrav s krátkým.* Zdravím. *Kývnutím pozdraví i osobu, co se se Zachem bavila. Než se otočí k baru, aby si objednal, tak se ještě optá Triss, jestli chce taky něco. Druhou osobu u Zacha neznal a ani mu nepřišlo, že by mu byla nějak povědomá.*
*Keď ho Mirjam požiadala, aby tu dnešný večer bol.. nebol prekvapivo proti. Aj napriek faktu, že jej "známeho" nemá príliš v láske vedel, že tak plné miesto sa veľmi rýchlo dokáže zvrhnúť na nebezpečné. A pokiaľ bolo možné tomu predísť tak si vykrojí kúsok svojho času. Keď sa začalo zmrákať bielovlasý lovec sa začal pripravovať, akoby išiel na špeciálnu hliadku. Sväté predmety proti upírom, striebro proti vlkolakom, železo na víly potreboval mať istotu, že nech by vypuklo čokoľvek dokázal by zakročiť bez toho, aby ho niečo prekvapilo. Čierny kožený oblek, obopínal jeho telo a vyzeral tak, ako druhá pokožka. Kožené popruhy mu obopínali boky rovnako, ako chrbát. Všade boli miesta a kapsy na to, aby si mohol všetko naukladať ku opasku. Práve tam sa mu hojdal bič, ostrie a stelé navyše. To druhé sa, ako zvyčajne nachádzalo v kanadách. Cez chrbát následne prehodil tulec a šípy, ktoré mali upravené hroty a v ruke držal luk. Predlaktia boli obe zakryté špeciálnymi rukávmi cez ktoré ešte navyše prechádzala koža výstroje. Neobával sa tak, že by čokoľvek mohlo vyjsť na povrch. S plnou výzbrojou sa tak vydal do mesta a nastúpil na metro. Tá časť bola vždy najviac ironická. Bol, ako tieň, ktorý skutočne nikto nevidel, a aj keď áno, mali ho za cosplayera, alebo čokoľvek podobné. Áno mal nanesené runy, tak moc otázok by nezvládol, ale v metre chodili omnoho väčšie indivíduá, ako on. Mirjam mala prísť až neskôr, ale neprekážalo mu to. Chcel si byť istý, že je to bezpečné od začiatku po koniec. Do priestorou sa tak dostal iným vchodom, nakoľko dostal pokyny, aby nešiel cez hlavný. Chceli, aby bola ich prítomnosť pomerne nenápadná a tak sa celkom rýchlo vyškrabal na trámy pri streche z ktorej pomocou runy mal dostatočný výhľad na veľkú časť skladiska. Prišlo mu podivné tam vidieť toľko ľudí, všetci chodili po mieste kde s Mer tancoval a len tak míňali pohľad Oscara na stene. Nepáčilo sa mu to, prišlo mu, akoby sa polovica New Yorku napratala do jeho osobného priestoru. Čo však mohol spraviť? Zloží tak nohy z trámou a keď sa obzrie k baru na moment sa mu na tvári objaví úsmev. Hneď mu však zmizne, keď uvidí Natea. Zagúľa tak očami a prejde nad bar kde chvíľu len pozoruje z diaľky, no potom zhodí trochu zeminy z trámov na zem. Či si toho prítomný všimnú, alebo nie bolo otázne, ale nechcel tam len tak zoskočiť.*
*Mir dnes jednoducho nestíhala. Od rána behala, aby sa uistila, že všetko pôjde bez problému. Musela požiadať aj Sandera, aby s nou prišiel, keďže nikoho neho teraz narýchlo nevedela zohnať alebo len o ňom nevedela. Síce zo začiatku premýšľala o tom, že by si dala pekné šaty alebo súpravu, keď už ich mala od Zacharieho toľko, ale nakoniec ju požiadal o jej ochranu a ona ju mienila spraviť čo najlepšie. Okolo opasku mala vrhacie hviezdice - špeciálne strieborné, takže mali hneď aj navyše skrytý efekt, na chrbte mala prekrížené dve serafské dýky, po bokoch o niečo väčšie a mohutnejšie katany, ktoré zdedila od otca, ale za mesiace si zvykla na ne - predsa len sa o ne staral niekto oveľa nadanejší, ktorý ich dokázal vybalansovať natoľko, že padli aj jej. AJ tak sa dnes rozhodla si dať aj koženkové rukavice bez prstov, keďže vedela, že bude veľa liezť po trámoch, keďže budovu predsa len prv videla, ale aj preto, aby sa jej ľahšie držali katany v jej menších dlaniach. Dvoje stéle schovala do pevných ciernych topánok nad kotníky, doplnila do čiernymi nohavicami, tielko, aby si vedela lahko v prípade núdze naniesť runy, a hrubou koženou bundou, ktorá bola zvnútra príjemne hebká a pridávala na pocite tepla, kým bežala ulicami mesta. Nezabudla si ani priviazať senzor okolo pravého stehna, a na krku jej mimo Zacharieho prívesku visela aj dlhšia kožená šnúrka, na ktorej visel čarodejný kameň. Krátke vlasy si zopla aspoň natoľko, aby jej vrch hlavy nepadal do očí, a s posledným úspešným preskokom zo strechy na strechu skočila rovno ku Sanderovi na vrch trámu.* Neverím, že si nám zohnal lístky do prvého radu. *Zažartuje.* Ešte sa pôjdem pozdraviť so Zachariem a oznámim, ze je nadprirodzená SBS tu, a som dnes celá tvoja. *Sľúbi mu a pevne ho objíme, než si zloží bundu, aby sa v nej vnútri neuvarila, a začne sa po trámoch presúvať po priestore, aby celebritu tohto večera našla trochu rýchlejšie. Tak trochu nevedela, aký má byť ist vzťah pred ostatnými, takže len zoskočila vedľa neho, cim možno trochu vyrušila skupinku a usmiala sa.* Ochrana proti démonom je na mieste, ako ste si želal, Zacharie. *Zasalutuje a rozhodne sa si počkať, než niečo povie, kebyže jej chce ešte niečo oznámiť. Celkom ju prekvapovalo, ako podobne teraz vyzerali. Obaja plne v čiernom a s výraznými tmavými "tetovaniami". Prišlo jej to milé.*
*Cítila, jak jí vzduch klouže po tmavě hnědém peří a perličkové oči její podoby rorýse zkoumaly oblohu nad skladištěm, kterou prozářily neony. Nakláněla kvůli tomu hlavičku ze strany na stranu a naprázdno párkrát zaklapala zobákem a budovu po přiblížení párkrát obletěla. Vklouzne dovnitř jako stín a obkrouží nad trámy ovál, na moment přistane jen pár metrů od lovce ukrytého nahoře a elegantně si načechrá peří a nakloní hlavu, aby si ho prohlédla.*/Lovci jsou všude.../*Napadne ji poněkud opovržlivě nad touto rasou, co měla tendence se nad všechny povyšovat. Pak se otočí k němu zády, dávajíc najevo, že nemá zájem o nějaký kontakt s ním a prohlédne si prostor pod sebou. Párkrát i přeletí, aby oskenovala prostor. Některým nakoukne do hlavy pro jistotu, že mají zrak, nebo se jejich vědomí dotkne. Udělá tak i u Zacharieho, aby upozornila na svou přítomnost.*/Dobrý večer, drahý./*Promluví laškovně, ač třeba neměla nic v plánu, ale jeden nikdy neví. Zaznamená pohledem vílu se stříbrnými vlasy, kterou takto shora nepozná a pak dva čaroděje v jeho blízkosti. Z děvčete prosakovala magie, jakoby si ji neuměla udržet naplno v sobě. Dělala to snad naschvál? Jestli chtěla Zacharieho pozornost, tak to bylo ubohé. Ale lovkyněpo Zacharieho boku byla překvapení. Co tam dělala? Vydá zvuk typický pro rorýse, který však v hudbě a šumu konverzací zanikne a slétne k baru. Sotva se její pařáty dotknou barové stoličky promění se v rudém záblesku. Hodí si nohu přes nohu a upraví si krátký žlutý svetr. Černá kožená sukně zůstala skrývat nohy po kolena. Usměje se na skupinu okolo svého dlouholetého přítele a i na něj.*Zdravím. Mohla bych poprosit o skleničku vína?*Prohodí a v očích jí zajiskří. Snad měla na dnešní večer plány? V jemném závanu se její černé vlasy dostanou zdánlivě bez příčiny na záda a ona každému věnuje pohled tmavých očí. Ovšem ne tak tmavých, jaké měla ta čarodějka jejíž magie ji poněkud dráždila, protože si nechávala svůj "šestý smysl" otevřený. Malinko nakrčí při pohledu na ni nos a potlačí pro tento moment chuť se k tomu nějak vyjádřit a podívá se na Zacharieho.*Příjemná akce, hudba i hostitel.*Pochválí situaci a cukne jí v koutcích, kdežto lovkyni věnuje poněkud mrazivý pohled.*A bezpečnost je, zdá se, též zajištěna.*Dodá neutrálně. To, že pociťovala nelibost k lovcům nemusela zas dávat najevo více, než je nezbytně nutné.*
Z alkoholu vám bude akurát tak zle. Viem o iných spôsoboch ktoré vivolajú šťastie lepšie. *Krivo sa usmeje a sleduje jeho oči ktoré boli skoro nečitatelné. Na to čo hovorí zatial čo jej nalieva pitie len prikívne a pohladom prechádza po zhromaždených luďoch či neuvidí niekoho kto by ju zaujal alebo nejakého známeho. Keď k nej doleťí voda napije sa z pohára. Keď ju privolá bližšie nakloní sa k nemu.* Ale no tak veď ste mi práve povedal že si nemám odopierať radosti. Okrem toho tovar som doručila a všetko po tom bolo súkromné. *Odtaihne sa naspeť na svoje niesto a mapije sa. Potom sa lae zamračí.* Alebo snad nebola spokojná? *Rozhovor ale preruší čarodejnica ktorá sa k nim pridala pri bare. Prebehne ju očami a trochu sa zamračí.* /Nevidela som ju niekde?/ *Zamyslí sa lae keď ju čarodejnica pozdraví pekne sa na ňu usmeje.* Ano a vy ste Triss? /Ach ano už sme sa pár krát stretli. Ale teraz vyzerá akoby trochu strhane. Akoby ju niečo trápilo. Ale do toho ma nič./ *Pohlad prenesie na chalana čo prišiel s Triss.* Teba ale myslím nepoznám. Som Lyria .*Pôvabne a elegantne sa podla svojho zviku ukloní. Chce ešte niečo dodať ale preruší ju náhle zjavenie Meddie. Najskôr ju to trochu zaskočí potom sa ale široko usmeje.* Spoločnosť je tu skutočne očarujúca. Rada ťa zasa vidím Maddie. *Povie, naznačí Nathovi rukov ospravedlnujúce gesto a pridá sa na bare k Maddie.* Aj keď musímpovedať že Zachovi sa nepáči moja neprofesionálnosť pri našej obchodnej schôdzke. *Dodá a hravo sa na Zacha zamračí.*
Súkromné stretnutie si zariaďte vtedy keď nejdete zaniesť zásielku. Niečo také na rukách mať nepotrebujem. *Zacharie si ešte raz priloží pohár k perám keď sa jeho hruď narovná a odlepí od barového pultu. Nevedel či tie reči, boli len fámy, alebo nie, ale pokiaľ mu budú potvrdené tak to nemusí skončiť najpríjemnejšie. Nemal však v záujme, aby sa na už tak špinavý obchod nalepila ešte aj prostitúcia. Nikdy nechcel spôsobovať bolesť, avšak bol fér. To bol jeho cieľ, niekedy sám spadal do nevýhodných dohôd, ako napríklad s čarodejkou, ale inak? Vždy sa snažil vyjsť v ústrety opozičnej strane. Ich rozhovor však naruší už pred tým spomenutá čarodejka. Ruka obvesená prsteňmi si tak len prejde tmavými vlasmi. Potom sa už len pozrie posledný krát na Lyriu. Nebol tak prívetiví, možno jeho reakcia bola čiastočne spôsobená tým, že išlo o Madelaine, divil sa, že tá si chcela držať túto fasádu aj v novom meste. Na moment tak pozoruje čarodejku, ktorú nevidel.. pekelne dlho. Stálo na nej mnoho vecí s jej zástupom nedokázal v ničom pokračovať a jej album, ktorý mal už dávno vychádzať sa opäť posunul. Spôsobovalo mu to vrásky navyše, ktoré len nerád videl. Mierne sa však začal obávať nakoľko jej mágia z nej priam iskrila. Prišla mu, ako plný pohár z ktorého sa pomaly vylievajú kvapôčky. Bolo to cítiť vo vzduchu, zdalo sa to tak len, ako ďalší problém, ktorý v spojení s čarodejkou bude musieť prerozprávať.* Pekný večer Meritriss. *Kývne jej smerom a mierne sa pousmeje, nepotreboval uvažovať nad všetkou tou negativitou. Mierne sa však zarazil nad faktom, že sa poznali s Lyriou.* Oh vy ste známe? *Opýta sa mierne prekvapene a ukáže dlaňou smerom k Lyrií. Z jednej strany však prišiel ďalší podnet a na moment tak stuhol. Pohľad mu tak padol na lovkyňu a bolo vidno, že jeho tvár na moment zmrzla. Možno od šoku možno od.. nadšenia, ktoré sa snažil zakrývať? Bol to hnev? Jeho tvár bolo takmer nemožné rozkódovať. * Ďakujem MIRJAM. *Kývne stroho pri čom sa na ňu zahľadí bez toho, aby ju akokoľvek uvítal. Nebol na verejnosť jeho vzťahov a rozhodne nie v tejto skupine ľudí.* Keby sa čokoľvek dialo tak ma môžete obaja kontaktovať. Alebo ak by ste čokoľvek potrebovali, bude o to postarané. *Prisľúbi a a strhne ho hlas Madelaine.* Nerád oznamujem, že dnes miesto barmana nezastupujem. *Odvetí jednoducho a rýchlosť LYRIE k MADELAINE ho značne znepokojila. Nepáčilo sa mu to, všetko sa zdalo byť podivné.* Oh áno, zdá sa, že sa nejednalo len o fámy.
Přesně tak.*Odvětí VÍLE s jemným úsměvem a na ZACHARIEHO otázku zareaguje trhnutím ramen.*Párkrát jsme se potkaly.*Vysvětlí a odhrne si vlasy z tváře, než ji překvapí trocha zeminy, která dopadne i na pultík před ní. Zvedne hlavu a spatří zčásti skryté za trámem světlé vlasy, což ji donutí se usmát. Moment sleduje situaci, než na zemi přistane LOVKYNĚ, která jí byla známá. Dlouho ji neviděla. Naposledy, když jí půjčila šaty na zimní ples.*Ahoj.*Pozdraví ji jemně, protože jí bylo jasné, že Sander se jí snad o všem chodí svěřovat, jen doufala, že udržel v tajnosti vše, co mu řekla o změnách, jimiž prošla v pekle či v závěsu po něm. Přeci jen ho o to požádala. Měla dojem, že jako jediná zná celou skupinu lidí. O opaku ji utvrdí nový hlas v jejich blízkosti.*/Kde se tam sakra vzala?/*Tázavě na neznámou černovlásku pohlédne a při jejím propichování pohledem se odvrátí na NATEA, čímž tu němou konverzaci přeruší, aby nedala najevo, že ta žlutá barva svetru se jí nelíbí, když návštěvnice akce jasně svým pohledem a nakrčením nosu dala najevo, jaký z ní má první dojem.*Whiskey, prosím.*Odpoví mu v rychlosti s jemným úsměvem. Pak se na ni ale přeci jen podívá.*Dobrý večer.*Zareaguje bez emocí. Nevěděla, zda má nějaký důvod ji nemít ráda, nebo se jí prostě nelíbila, ale nechtěla se vnucovat, aby to zjistila. Triss se nakonec omluví a vydá se pryč, aby mohla zmizet ve stínech v jednom z rohů místnosti a odtud už bez obav použije telekinezi a dostane se na trámy. Nejistě se zakymácí po dopadu a při pohledu na lidi dole a potom se dostane s pomocí magie až k SANDEROVI, ke kterému si sedne.*Ahoj...nečekala jsem, že tu budeš...*Pousměje se a nepatrně odtáhne ruce od těla v nabídce objetí na přivítanou.*
*Nate přikývne na Trissinu objednávku a poručí si dvakrát whiskey, než otočí pohled na ŽENU, co se bavila předtím se Zachem, když na něj promluví a koutek mu cukne do poloúsměvu.* Jsem Nathanael.. *Představí se i on, načež si vezme z baru obě skleničky a jednu podá TRISS a rovnou ji nabídne cinknutí. SANDERA Nate vůbec nezaregistruje. Zato ale zaregistruje MIRJAM a jen slabě se na ni na pozdrav pousměje. Poté překvapeně zamrká, když se u nich objeví další jemu neznámá OSOBA. S níž se však jiní účastníci konverzace očividně znali. Otočí se proto na MIRJAM, se kterou domluví Zach, jelikož si vzpomene na jednu věc.* Mirjam? *Osloví ji, aby měl její pozornost.* Tina chtěla s tebou o něčem mluvit.. O nějakých těch papírech, co jsi k nám donesla.. Měla by jsi teď někdy čas? *Zeptá se a proto si ani nevšimne, že se Triss vypařila někam pryč.*
*Sander pozoruje každé mihnutie od začiatku po koniec. Vták, ktorý vedľa neho pristál mu prišiel.. zvláštny, avšak aj keď chcel, skôr, ako sa s ním mohol porozprávať odletel. Možno to však bolo dobre vzhľadom na to, že o pár minút na to zbadal, ako sa zmenil na tmavovlasú čarodejku. Oprie sa tak s úľavou o trám, jeho pokoj však naruší iný čiernovlasý narušiteľ.* Nečakal som, že prídeš tak skoro, zdalo sa, že budeš mať viacej na robote. *Prizná sa avšak musí sa na jej poznámke zasmiať.* Tak keď má niekto kontakty dokáže sa dostať všade. *Usmeje sa a na jej návrh len prikývne. Sám by za Zachariem len tak neprišiel, predsa len pokiaľ s ním komunikovať nemusel tak to nerobil. Stále to bol čarodej, ktorý sa mohol s jeho kolegyňou len zahrávať... aj keď sa ich vzťah zdal skutočne úprimný, nebol si stále o tejto veci istý.* Dobre počkám zatiaľ tu, ak sa dovtedy nič nezmelie. *Prisľúbi jej pri čom pohľadom však stále pozoruje Mer. Dnes jej to pristalo, uvažoval tak či dnes bude mať šancu jej to povedať, alebo nie.. Možnosť však sa zdala prísť sama.. teda, doletela?* Ani ja som nepredpokladal, že tu dnes bude. *Prizná sa zatiaľ čo sa pozerá na neónové svetlá v budove.* Bolo to viac menej na poslednú chvíľu.. A ty? Čo si sa tak rozhodla opäť zájsť medzi ľudí? *Opýta sa a pohľad položí na ňu, aj keď bolo šero pomocou rún videl viac menej perfektne.* Pristane ti to, je to zmena ťa vidieť v blúzke. *Pousmeje sa a potom sa pozrie dole.* Si tu.. s Nateom?
*Kedy to vlastne bola naposledy niekde medzi ľuďmi? Iris strácala pojem o čase, vlastne jej je to aj celkom jedno. Nikdy nedokázala nadväzovať priateľstvá a väčšinu vzťahov, ktoré má sú buď ešte príliš nepoznane a nebol čas si dotyčného znepriateliť alebo jednoducho spolu nejak spolupracujú. Dlhý čas bola mimo New Yorku a keď sa konečne vráti tak prvé čo ju láka je práve socializácia. Možno preto, že dúfa, že stretne niekoho známeho a buď si vynadajú alebo sa budú ignorovať. Čo je však pre Iris stále dôležitejšie než nejakí nepriatelia, tak to je alkohol. Upírka má na sebe priliehavé čierne nohavice, svoje obľúbené vysoké opätky, na ktorých by nedokázal chodiť len tak hocikto, čierne tričko s priesvitnýi rukávmi rovnakej farby. Vlasy má rozpustené a tiež sa dala ako tak dokopy aj s mejkapom. Vyzerá živo a to je hlavné. Po príchode sa dozvedela o nejakej párty, možno prepočula meno, kto ju vlastne organizuje, ale ak je tak alkohol a ona sa bude môcť napiť, tak je s tým v poriadku. Vojde do opusteného skladiska a svojim upírskym zrakom vyhľadáva jediné: bar alebo niečo tomu podobné. Prejde pomedzi tých ľudí, čo sa zrejme skvele zábávajú a svoju bledú ženskú ruku položí na barový pult. Registrovala ľudí, možno nejakýchz nadprirodzených bolo to jedno, ktorí tam boli tiež, ale bola v bezpečnej vzdilenosti, aby sa jednoducho vyhla ich pozornosti. Prehodila si svetlé vlasy z ramien do zadu, aby nepadali do očí. Kedˇsa na ňu dostane rad objedná si niečo čo jej pomôže sa ako tak dostať do nálady. Úprimne, len čo sa vrátila stretla starú známu upíricu, ktorá jej navrhla že by sa mohli zabaviť. Iris nepretestuje, ale to by tu na ňu nemohla čakať. Preto bude zatiaľ len ticho pozorovať a sŕkať si svoj obľúbený alkohol. Vodku. Zatiaľ si nikoho známeho nevšimla. Predsa len jej jediný záujem je alkohol. Zatiaľ.*
*Potešilo ju, že si Sander ešte stále dokázal udržať pobaveného ducha. Udrie mu podporujúco do ramena, aby si to udržal do momentu, než sa vráti a priskočí do skupinky, ktorú prekvapivo z časti pozná. Síce jej zachýbalo, že ju Zacharie jemno neobjal okolo pása, ako zvykol robiť, keď boli sami, ale predsa len sama naznačila vykanie, keď pribehla, a celkovo bola na to pripravená. Iba sa naďalej žiarivo usmievala.* Ak narazíme na nejaké problémy, záškodníkov odchytíme a okamžite vám to oznámime, aby ste vedeli vyjadriť, ako ďalej v danom prípade postupovať. *Navrhne. Predsa len to nebola ich párty, ale Zachova, takže bolo na ňom, ako bude chcieť problémy riešiť on sám. Na ZAZERAJÚCU ČARODEJNICU len hodí o niečo žiarivejší úsmev, až privie oči. Úsmev jej zamrzne až vtedy, keď jej pohľad dopadne na Triss. Opäť sa narovná a dostane sa do profesionálneho postoja s rukami spojenými za chrbtom.* Ahoj aj tebe. *Odpovie jej a ešte zo slušnosti kývne aj LYRII, ktorú si matne pamätala zo súboja, než pristúpila k NATEOVI.* Teší ma. Tina niečo potrebovala? *Zaujme ju. Chápavo prikývne, keď si spojí dve a dve dokopy.* Áno, áno, počas týždňa budem mať voľno, tak sa môžem u vás ukázať. *Navrhne mu, keďže tu teraz bola predsa len pracovne. Pohľadom tak opäť vyhľadá SANDERA sediaceho na trámoch. Z výhľadu práve nadšená nebola. Rýchlo vytiahne mobil a napíše mu, či je všetko v poriadku, alebo má prísť.*
*Poslední dny slýchával o nějaké podsvěťanské akci. A čím častěji potkával různé podsvěťany, co se o ní bavily, tím víc ho to hlodalo. Neměl moc ponětí o čem to má být ani jestli tam bude nějaký dozor, ale neviděl na škodu, když tam zajde a alespoň to nějak ohlídá. Minimálně teda mladé podsvěťany, co se zlijí jak zákon káže a pak půjdou dělat problémy do ulic. A taky takové množství podsvěťanů by mohlo přilákat nezvané návštěvníky. Proto když mu skončila služba, tak se doma převlékl do tmavě modrých riflí, obyčejného tmavého trika a kabátu. Chvíli se rozhodoval zda sebou nevezme přeci jen pistoli, ale potom to zamítnul. Drápy by mu měly stačit. A jsou to podsvěťané. Na většinu ani kulky nebudou mít účinek. Nicméně svůj odznak si do vnitřní kapsy hodil. Kdyby nastaly problémy. Autem dojel do vzdálenější uličky, kde ho nechal zaparkované a do skladiště došel pěšky. Nezamířil ihned tam, co většina, k baru, ale spíše se rozhodl si udělat kolečko po prostoru aby si ho dobře zmapoval.*
Ach jaká to škoda, že dávnou přítelkyni neobsloužíš...*Povzdechne si, ale pak mávne na skutečného barmana a předběhne NATHANAELA s objednávkou. Věnuje mu sladký úsměv a prohlédne si Lyrii. Nad její změnou jen pozvedne obočí a nad vzpomínkou jejich minulého setkání si skoro rozpustile olízne rty.*Uvidíme, zda budu po dnešním večeru mlct říct to samé.*Odpoví nejprve Lyrii, než se otočí s hraným překvapením k Zachariemu.*Skutečně? Mě přišla jako profesionál.*Chytne jemně vílu za bradu a přejede jí po rtech palcem.*Pomohla mi zjistit, že jsem si objednala správné zboží.*Provokativně se k ní přiblíží, než ji pustí kvůli sklence vína, která právě dorazí. Čarodějku už ignoruje, ale její kamarád se jí vcelku pozdával. Měla však dojem, že mu je přibližně tolik na kolik vypadá a to ji nepatrně odrazovalo, těžko říct proč. Mohlo jí to být jedno. Každopádně za navázání konverzace později večer jí rozhodně stál. Prozatím ale společnost měla. Mladou vílu a svého drahého čaroděje.*
*Páči sa jej hra ktorú Maddie rozohrá a tak na ňu len šibalski žmurkne.* Možno sa uvidíme aj po oslave. *Povie a len oprie o bar a sleduje ako sa obráti na Zacha. Keď ju ale vezme za bradu zvodne si kusne do spodnej peri.* Bolo mi potešením. *Pozrie na Zacha a obdarí ho nevinním úsmevom.* Prepáčte idem si trochu zatancovať Nepridá sa niekto? *Otázku adresuje všetkím ale pozrie pri tom na Maddie položí svoju vodu na bar, kívne na pozdrav Mir ktorú si letmo pametá z niekolkých biťiek a pridá sa k luďom na parkete ktorí je už poriadne plný. Poddá sa hudbe a vlní sa do ritmu.*
*Toto divadielko, ktoré Lyria aj Madelaine hrali mu prišla.. hlúpa. Nechcelo sa mu veriť, že skutočne mali obe taký veľký zálusk, avšak nehodlal nad týmto skutočne uvažovať. Viacej než to venoval MIRJAM ospravedlňujúci pohľad. Vedel, že to čo práve vyslovil bude musieť vysvetliť, nakoľko sám si uvedomoval svojho chladu. Aj keď sa usmievala sám nemal z tohto činu dobrý pocit. avšak chápavo prikývne pri čom sa zdalo, že pozdravy zo všetkých strán už pomaly upadli. Vezme si tak medzi prsty pohárik a prejde ešte za barom niekoľko krokov nakoľko uvidel, povedomú tvár.* Koho sem osud doniesol? *Opýta sa so slabým úsmevom zatiaľ čo sa priblížil ku nej. Oprel si tak lakte o bar a zastavil sa oproti povedomej UPÍRKE.* Dlho sme sa nevideli všakže? *Pousmeje sa a následne sa mierne narovná.* Pevne verím, že už máte objednané. *Podotkne zatiaľ čo si sám ešte doleje do poháru. Nepatrilo sa to? Možno, avšak nemal nikoho iného, kto by mu nalial. Pohár si tak priloží k perám a odpije si.* Tak? Čo sa odohralo vo vašom nevyspytateľnom živote?
*Skleničku s whiskey si s díky převezme, cinkne si a po chvíli se po chladném pozdravu od Mirjam, který ji zmate víc, než nelibost v pohledu neznámé čarodějky. Přesune se nahoru za svým Sanderem a posadí se k němu na trám. Párkrát mrkne, než si přivykne na šero, ne že by jí vadilo. Usměje se nad jeho dodatkem a zvedne obočí a poukáže na Mirjam dole bradou.*Prý jste ochranka jeho akce.*Prohodí a napije se, načež si olízne rty od alkoholu a pokrčí rameny.*Je čas vrátit se do světel reflektorů.*Zasměje se.*Gemma si na mě hrála už dost dlouho a já najednou musím zjišťovat, co v mé kůži dělala, jaké spolupráce domluvila a odkládala, ať si to užiju já a už na mě začínají ti lidi tlačit, protože jim nakecala, že zrovna nemám dobré období, takže všechno nějak zase srovnávám.*Vysvětlí mu svou situaci.*A co ty? Jak se tady cítíš? Taky máš pocit, že je tohle místo najednou neznámé?*Nadhodí a smutně se pousměje, když vedle něj sedí, jak tenkrát poprvé. Nejistá, ostýchavá, netušíc, co si může a nemůže dovolit. Tentokrát ale ta atmosféra nebyla tak divná, ale spíše divná, taková nepatřičná.*Děkuji, i tobě. Dlouho jsem tě ve výzbroji neviděla.*Odhrne si vlasy z tváře za ucho a podívá se dolů a pohledem vyhledá zmíněného.*Ano, potřeboval vypadnout od dvojčat a vypnout, takže se to zdálo jako dobrý nápad to spojit s příjemným.*Usměje se znovu a pak si povzdechne. Nevěděla, co říct.*/Bojím se toho, že tvůj otec splní, co nám řekl? Nebo snad - dlouho jsi nepřespal, čím to? Či snad přibyly ti od minula nové jizvy?/*Napadne ji a má chuť si frustrovaně povzdechnout. Měla dojem, že větší komunikační blok od doby, co se poznali ještě neměli.*Škoda, že si nemůžeme zatancovat, když jsi tu pracovně...*Prohodí a znovu se na něho podívá.*
*Cinkne si s Triss, načež se otočí na lovkyni. Nate na Mirjaminu otázku přikývne.* Ano.. Něco ohledně těch papírů, co jsi k nám donesla.. Neřekla mi ale co a já neměl čas se na ně ještě podívat, kvůli dvojčatům.. *Vysvětlí ji. Následně přikývne na její slova a dodá.* Tak pak dej vědět, kdy přesně.. Můj telefon máš, že? *Ujistí se ještě. Měl teda dojem, že si telefonní číslo vyměnili, ale za zeptání nic nedá.* A já pak dám vědět Tině, aby neutekla někam ven.. *Dodá a napije se ze skleničky, přičemž ji nechá si udělat svoje, poněvadž vidí, že vytáhla telefon. Zaujme ji ale její pohled vzhůru, tudíž se tam taky podívá a když zahlédne Sandera s Triss, tak se neubrání ušklíbnutí.*
Sme, povinnosti asi nikdy neprestanú prichádzať. *Prikývne, bolo to zvláštne, nevedel či sa jej mohol dotknúť, netušil čo si mohol dovoliť. Bol moc ďaleko? Moc blízko? Čo sa dialo? Aj keď sedeli vedľa seba zdalo sa, že je medzi nimi jedna obrovská priepasť cez ktorú nie a nie nájsť most.* Máš nejaké nové ponuky na filmy? *Opýta sa so záujmom nakoľko si pamätal, ako rada natáčala. Keď sa tých pár hodín v priestoroch aj zastavil vyzeralo to, ako.. zábava, minimálne pre Mer čo sa v tom momente zdalo najpodstatnejšie.* Nespísala ti to? Alebo niečo podobné? *Uchechtne sa, prišlo mu zvláštne, že si musela takto opäť zoradiť svoj život, avšak dávalo to zmysel. Jej život posledné mesiace tak úplne nebol jej. Sám sa divil, že dokázala nájsť čarodejku, ktorá na túto hru pristala. Nevedel si predstaviť, aké to bolo, žiť život ktorý nebol.. jej a zároveň bol.. samému to dávalo až príliš zabrať na to, aby sa nad tým dokázal príliš dlho zamýšľať.* Je zvláštne tu vidieť tak veľa ľudí. *Pristane a obzrie sa po okolí pri čom si priloží ruku okolo krku. Jeho pohľad veľmi rýchlo preskočil od Oscara ku rebríku, ktorým sa liezlo na strechu.* Mám pocit, akoby mi niekto nabehol len tak do domu.. je to zvláštne, akoby to nebolo to isté miesto. *Opíše svoje pocity, ktoré ho značne ťažili.* Ale tak.. rozumiem prečo sa to zorganizovalo práve tu.. Je to krásne miesto. *Prikývne a skloní hlavu.* Keď sa to tak, ale vezme.. Za pár dní to bude opäť rovnaké a nevstúpi sem ani noha. Minimálne v to dúfam. *Vysvetlí a trochu sa pousmeje.* Nemusíme byť ale melancholický na party či? Obzvlášť ty keď si sa sem prišla zabaviť. *Uchechtne sa, mal pocit, akoby nedokázal spájať slová v angličtine. Nevedel si to vysvetliť bolo to bizardné.* Asi ho ako jediná držíš od bláznovstva pri tých deťoch. *Zasmeje sa a mierne mu mykne v kútikoch.* Teraz nemôžem.. avšak keď to bude končiť.. prekážať tomu nič nebude. *Usmeje sa na čarodejku a končekmi prstov jej zastrčí pramienok vlasov za ucho.* Sľubujem.
*Ani na svoju vodku nečakala tak dlho, ako si vôbec myslela. Prisunie si pohárik s čírou tekutinou k sebe a chvíľu sa pozerá na biele sklo, v ktorom je naliaty alkohol, ktorý sa chystá vypiť. Hm, možno pár mesiacov nepila a štart do rušného New Yorského života bude prekliate ťažký, ale brzdí ju to snáď? Absolútne nie. Odpije si tak, ako upírka sa z toho neopije, na to by potrebovala v tejto úžasnej veci, ktorá robí ľudí odvážnejšími nejakú tú krv. A tú si tu zrejme nezaobstará. Nuž, aspoň môže predstierať, že jej to niečo urobí. Odpije si znova a začne sa trochu rozkukávať po priestore. To, že si všimla jej úhlavnú nepriateľku, to radšej ani nekomentovala a radšej sa znova začala venovať svojmu drinku. Teda do chvíle kým sa pri nej nezastavil ČARODEJ, ktorého mala z nejakého divného dôvodu rada a bol jej sympatický. To bude zrejme jediný z týchto povrchných bytostí.* Osud? *Odpovie s zdvihnutým obočím a s pobavením na perách.* Skôr stará " priateľka " *naznačí úvodzovky. Pohľadom zájde k svojmu poháru, čím mu vlastne na jeho otázku o objednávke odpovedá a rovno ho aj zdvihne a odpije si. Nad jeho otázkou sa však zasmeje.* Odohralo sa toho tak veľa, že neviem či na to budete mať vôbec toľko času to vstrebať. *S úškrnom predostrela.*
*Iba mykne ramenami, že je všetko v poriadku, keď si v ZACHARIEHO tvári všimne výčitky. Obidvaja teraz boli v práci. On sa však mal baviť, kým ona mala strážiť a dohliadať spolu so Sanderom na poriadok. Aj preto chcela od skupinky hneď aj odbehnúť, nebyť Natea, ktorý ju na chvíľku zastavil.* Jasné, dám vedieť. A áno, vymieňali sme si čísla vtedy, keď som vám doniesla tie papiere. Myslím, že sme sa už vtedy dohadovali na stretnutí, ale asi sa na to nejak nakoniec zabudlo. *Pousmeje sa nad tým.* Tentokrát sa však už budem snažiť ozvať čo najskôr... Sľubujem. *Posledné slová dodá s nádychom výčitiek za to, že naposledy to nevyšlo. Už sa otočí, že ide preč, keď si opäť niečo spomenie a natočí sa k NATEOVI späť, aby dodala.* Inak, držím palce s deťmi, takmer som zabudla zablahoželať k nim. *Usmeje sa naňho ešte, ale úsmev jej narozdiel od NATEA aj okamžite spadne, keď uvidí SANDERA s TRISS. Bolo jasné, že je dospelý, takže nehc koná, ako chce, ale ozaj nechcela, aby bol opäť na začiatku trápenia, keď už konečne vyzeral byť na tom lepšie. Neodpovedal jej, takže sa rozhodla to nechať tak. Ak bude mať zajtra opäť blbú náladu...tak ju zrejme klepne, keďže si myslela, že ša konečne spolu zabavia, aj popracujú ako kolegovia. Nakoniec to skončí u toho, že od skupinky odíde tak či tak, a začne prehliadať priestory baru, aby zistila, či už nie sú nejaké problémy. Keď si v hlave odškrtne, že je všetko v poriadku, sadne si na jeden nižší trám, odkiaľ sleduje dianie. Zaujme ju muž, ktorý si tu zrejme robil kolečko. Prihovorí sa ku KILLIANOVI.* Pekný večer vospolok! Ste tu tiež ako hliadka, alebo len niekoho hľadáte? *Keď už nemala čo robiť, rozhodla sa aspoň pomôcť.*
*Kill si udělal zevrubný přehled o celé budově a přitom probodl pohledem několik mladých podsvěťanů, co už se dost rozjížděli. Nakonec zamíří přeci jen k baru, kde si objedná nealkoholické pití a opře se o bar tak, aby měl pořád o místě dostatečný přehled. Při bloudění pohledem mu do oka padne i dvojice u stropu nad kterou musí převrátit očima. Nepřišlo mu to dvakrát bezpečné a neměl náladu si dneska hrát na zdravotníka, jestli jeden z nich sletí. Nicméně to vypadalo, že minimálně jeden z dvojice je lovec, takže to neřešil. A pokud sletí ta holka. No.. Mohl ji přát, aby měla měkké přistání na někom dole. A těm dole zase aby včas uhnuli. Vezme si od barmana pití a napije se z něj, zatímco konečně odvrátí pohled od dvojice, aby jim více nenarušoval jakési soukromí, které zřejmě nahoře pociťovali, a opětovně projede očima skladiště. Když zaslechne hlas, co míří na něj, tak pootočí hlavu. Z jejích slov i vzhledu si dá dvě a dvě dohromady a dojde mu, že přítomná je zřejmě taky lovkyně, jako mladík nahoře na trámu.* Vám taky pěkný večer.. *Pozdraví ji.* Vlastně taky jako hlídka.. Nerad bych řešil tuhle noc nebo následující den průsery opilých podsvěťanů a maskoval je pro civilské oči.. *Odpoví ji a koutek mu cukne do slabého úsměvu.* Jsem Killián Seymour. *Představí se ji. Celou dobu mluví s anglickým akcentem.*
*Bol rád, že Mirjam rozumela jeho rozpolteniu. Pokúsil sa tak zahnať chmúrne myšlienky, ktoré mu behali v tejto okolnosti hlavou a zamerať sa na IRIS, ktorá sedela pred ním.* Osud znie podľa môjho skromného názoru zaujímavejšie. *Znelo to do istej miery hrdo a špecificky avšak nijak neopovrhoval jej názorom. Položí si pohár na bar pri čom sa lakťami oprie o masívne drevo.* Predpokladal som, že sa ponúkneš z lepšieho výberu. *Odvetí mierne prekvapene čo sa značne odrazilo na jeho tvári a čele kde sa objavilo pár drobných vrások. Jeho telo už nestarlo, avšak jemu osobne sa čas zastavil pomerne neskoro. Teda, ako to kto berie pre niekoho sú dvadsiate šieste narodeniny koncom sveta.* Myslím si, že ani pre jedného z náš čas skutočne nie je problém. *Pousmeje sa a potom nadvihne pohár do slabej výšky, ako na náznak prípitku. Medzi tým jeho zelené oči pozorujú bloňdatú upírku. Nebol si istý či sa príliš od ich posledného stretnutia zmenila. Musel pomerne loviť v pamäti, aby si vôbec spomenul kedy to skutočne bolo.* Tak začneš? Chcem počuť aspoň polovicu celého príbehu. *Pousmeje sa predsa len stretnutia s Iris boli vždy zaujímavé k tomu bolo vždy príjemné sa porozprávať s niekým kto sám trpí nekonečným životom. Vždy v takých okolnostiach prichádza porozumenie na na inom leveli, ako zvyčajne. Keď hovorí o svojej minulosti Mirjam je to len, ako vzdialený príbeh aj keď si všetko podrobne pamätá. Madelaine aj Iris tento problém mohli taktiež zažívať a tak bolo s nimi veľmi jednoduché skúmať rôzne témy.*
Možná.*Odsouhlasí přezíravě. Tohle divadýlko nepatrně rozptýlilo nudu posledních dní, týdnů, ba měsíců. Věděla, že je celkem dětinské vůči Zachariemu, protože to bylo jako záměrně píchat do vosího hnízda, ale provokace ji bavily. A hlavně provokovat Zacharieho s jakýmkoliv podtextem ji bavilo skoro vždy. Když teda víla rozehrála celkem dětinskou hru, tak se přidala. Měla jen málo zábran a některé ráda bourala, byť jí to nebylo příjemné a kolikrát je znovu vybudovala. Třeba teď. Ráda zbourala jakousi nóbl fasádu a snížila se k mladické arogantní dětinskosti, aby provokovala Zacharieho. Možná. Vyrostla na vysoké noze, nepotrpěla si zrovna na blbce a nevychovance, přesto to dnes udělala. V jistém ohledu jí to tedy hýbalo žlučí byť se bavila. Dopila pomalu a elegantně víno a postaví se.*Přidám se.*Prohodí s jemným úsměvem, když dojde k už tančící víle a ruce jí přiloží na boky a otočí ji čelem k sobě a začne ji svým způsobem v tanci vést.*
*Počíta s tím že jej k hre ktorú síce začala Maddie ale ona v nej pokračovala Zacharie neskôr povie svoje ale je jej to jedno. Predtím než stretla niekoho do koho sa zamilovala žila len prítomnosťou a teraz po dlhom období smútku sa k tomu vrátila. Nezaujíma ju čo prinesie zajtrajšok a tak sa len vlní v ritne hudby. Keď ju Maddie vezme za boki a začne s ňou tancovať pekne sa na ňu usmeje, dá jej ruky okolo krku a pritiskne sa k nej. Aj napriek tomu čo hovorila predtím vôbec nepočíta s tím že by s Maddie spolu po párty niekam išli. Svoje jednorázovky vždy berie len ako hračky a táto čarodejnica rozhodne nieje žiadna vínimka.* Zacharie sa nezdal moc nadšený že? *Povie trochu hlasnejšie abi ju bolo počuť aj cez teraz už dossť hlasnú hudbu. Aj tak je ale jedno čo jej na to čarodejnica povie. Teraz si s ňou chce len poriadne zatancovať. Po dlhšej chvíli tancovania ale začne mať nepríjemný pocit že niečo nieje v poriadku. Nevie čo to je ale zpozornie, už sa hudbe neoddáva ako predtím a chvílami nenápadne prezerá ludí tancujúcich okolo.*
*Nate přikývne na její ujištění.* Jo.. Já jsem to tušil, jen jsem si nebyl jistý.. *Odpoví ji pobaveně, než opětovně přikývne na její slib.* Užij si hlídku.. *Popřeje ji s ušklíbnutím ještě pobaveně, když se dá Mirjam na odchod, načež pozvedne obočí, když se ještě vrátí.* Už mají půl roku.. *Podotkne s krátkým zasmáním nad jejím pozapomněním.* A momentálně mě spíš rozčilují, než že by dělali radost, takže nevím, zda je moc k čemu blahopřát.. *Dodá s uchechtnutím, než se s Mirjam konečně rozloučí a posadí se zpátky k baru pohledem občas zabloudíc k Triss a Sanderovi. Jo.. Občas si přál mít super sluch, protože jak Triss znal, tak z ní bude zase všechno páčit pod vlivem alkoholu.*
*Nie že by stála o nejakú úžasnú spoločnosť, predsa len čaká na svoju akože priateľku, s ktorou mala skôr viac biznisov než priateľských rozhovorov, no z nejakého dôvodu ju tak tá upírka brala. Nuž necháva ju tak v presvedčení, že sú priateľky. Aj tak je tu len kvôli alkoholu. Rukou si prešla po svojich blond vlasoch a upravila si ich tak, aby neboli len v zadu. Predsa len prečo ich skrývať padnuté na lopatkách.* Lepší výber by bol nejaký smrteľník, ale to tu asi nenájdem takže mi postačí aj toto. *Odpovedala ZACHARIEMU na jeho poznámku o výbere drinku. V hlase mala isté pobavenie, ale svoju odpoveď myslela vážne. Ak by chcela niečo lepšie tak si sem dovedie niekoho, kto jej to dá, ale to nehrozilo.* Čas rozhodne nie je prekážka, ale koho by už len bavilo počúvať o neživote upírky, ktorej jediná zábava sú ľudia. *ironicky predostrie a napije sa so svojho poháru, z ktorého akosi neubúdalo, ale to jej vôbec nevadilo. Aj keby to do seba kopla nraz nič jej to neurobí. Na jeho pobádanie, aby začala tak premýšľavo našpúlila pery. Narovnala sa a potočila sa tak, k nemu, aby nemusela stále otáčať hlavu, to bolo vrcholne nepraktické.* No tak dobre, začnime tým, že istý čarodej ma poriadne odrbal.. *Pozrela sa mu do očí a potom pokračovala* potom som sa trosičku *palcom a ukazovákom ukázala ako veľmi trošičku* odtrhla z reťaze, spadla nejakým zázrak zasa do drog a nakoniec odišla do Anglicka, aby som na seba nepútala príliš veľkú pozornosť... *Pobavene dopovedala, jej život alebo skôr neživot nemohol byť viac než komický. Kto za jeden rok dokáže byť krvoholik a drogovo závislý upír? Jedine Iris. A kedže slzy tejto upírke nič nehovoria, nad svojim upírskym správaním sa len baví.*
Tak ti to ešte raz potvrdzujem. Áno, Nathanael Donum, tvoje cislo mám pod týmto menom uložené v telefóne. *Sľúbi mu so smiechom, než ju ten prejde z prekvapenia.* Pol roka? To kedy stihli? Nenarodili sa tak...dva mesiace vzad? *Pozdvihne jedno obočie, ale keď sa nad tým hlbšie zamyslí, pol roka zrazu neznelo až tak veľa.* Hej počula som, že vám do života prišli nejaké komplikácie. Ale verím, že všetko bude čo najrýchlejšie späť v poriadku. Teraz ma už však ospravedlň....a uži si večer, lebo tu strážime, takže by nemali byť žiadne veľké problémy. *Palcami naznačí, ze všetko bude v poriadku, než sa stratí medzi telami rôznych bytostí, ktoré dnes prišli oslavovať Zacharieho kariéru. Už by sa aj obávala, že dnešok prežije do konca sama, keď sa prihovorí neznámemu a ten jej odpovie. Zo slušnosti zoskočí z trámu a podá mu svoju ruku.* Teší ma, Mirjam Cifuentes Farwing. Ale stačí Mir. *Predstaví sa nadšene s veľkým usmevom na perách. Div sa svete, že už nemala z tolkeho usmievania sa vrásky. Za to zrejme mohli otcove ázijské gény.* Ano, rozumiem. Presne z toho dôvodu, ako aj ochranu pred démonmi, sme sem dnes pboli zavolaný. Ale zatiaľ som tu ešte nenašla nejaké náznak bordelu a partner sa vybavuje s jednou čarodejníčkou...takže ste ma tak trochu dostali na krk. *Síce to povie, ale ak by neznámy...teda už teraz vie, že ša volá Killian...nemal náladu, určite by ho nechala na pokoji.* Ak sa môžem spýtať, aké je to pracovať v civilskej polícii? *Spýta sa s nadšením, takmer jej žiaria oči, ako ju odpoveď zaujíma.*
*Přitiskne si vílu k sobě za pas, protentokrát vynechávajíc doteky na intimních místech, protože k tomu neměla důvod. Užít si s ní užila a teď měla za to, že si jen poklidně užijí zábavu, která neobsahuje nahá těla a opojení drogami.*Nezdál a nebyl.*Přisvědčí jí a cukne jí v koutcích.*Ale zná mě už opravdu dlouho. Většinu svého mladého života. Myslím, že si na to už uvyknul, že jej někdy takto popichuji.*Naváže lhostejně a pohled jí padne k Zachariemu, který se na baru vybavoval s nějakou pohlednou ženou, co mohla od pohledu soudit. Pak na okamžik zvedne pohled vzhůru.*Kdo je ta čarodějka?*Zeptá se, ale hlas poněkud postrádá zájem, snad to bylo tím, že musela mluvit nahlas. A nebo tím, že neměla opravdu zájem děvče poznat, ale zdálo se, že ji Lyrie i Zacharie a ta lovkyně znají. A ráda by měla přehled o čarodějích, kteří se toulali New Yorkem a kdykoliv mohli vpadnout do jejího okresu a dělat tam v jejím případě problémy, vzhledem k tomu, že z čarodějky na trámu prosakovala magie, což poukazovalo na mladickou narozvážnost, nekontrolu a nebo prostě demenci. A ani jedna z možností se jí nijak nezamlouvala.*
Aha takže pre neho nebudešlen klientka. *Prikívne chápavo a ďalej sleduje dav okolo seba. Stále má pocit že je tu niečo zle ktorí stále silnie. Na chvílu sleduje pohlad Maddie a uvidí že sa teraz Zach bavi pri bare s Iris.* Ale pozrime že kto sa nám to vyplazil z hrobu. *Otrávene pretočí nad Iris očami ale inak ju nerieši. Po Maddinej otázke aj ona pozrie hore a krivo sa usmeje.* Myslíš Triss? Nepoznám ju moc dobre stretli sme sa asi len raz či dvakrát. *Pokrčí plecami a zaostrí pohlad na lovca ktorí je s ňou.* Ten lovec sa tuším volá Sander tiež som ho strertla asi len raz. Je ale docela schopní bojovník. *Spomenie si na bitky s démonmi v ktorích sa stretli aj keď nikdy nebojovali bok po boku.* Prečo ťa zaujíma kto to je? *Spíta sa akobi mimochodom a ďalej sa vlní v ritme hudbi.* /Čo sa mi tu nezdá? Všetko vyzerá ako normálna párty a každého prehladávajú..../ *Rozmýšla prečo sa cíti ohrozene.*
*Přijme její ruku se zdvořilým úsměvem a přikývne na oslovení.* Taky mě těší, Mir. *Přikývne a její dlaň pustí.* O tom jsem neměl ponětí.. O takovéhle akce se většinou nezajímám. Mám rád svůj klid. Jestli víte, co tím myslím.. *Pousměje se o něco pobaveněji, načež se koukne zpátky nahoru na trám, když zmíní druhého lovce a potom čarodějku.* /No.. Doufám, že je schopná a snad se zachytí, když bude padat../ *Pomyslí si ještě, než se vrátí pohledem na Mir a krátce se zasměje nad jejími slovy. Napije se ze svého pití a když mu položí otázku, tak nejdřív polkne.* Jak vás to napadlo, že bych mohl pracovat u policie? *Zeptá se ji nazpět a dá ji docela dost času na odpověď, než odpoví i ji.* Řekl bych, že je to i celkem dost podobné vaší práci.. *Zkonstatuje nakonec.* Jen to je teda povolání ke kterému jsem se rozhodl a ne narodil.. Jinak jeden musí být pořád ve střehu, i když není ve službě.. To se nemění.. Stačil by incident u kterého bych se musel prokázat odznakem a už jsem najednou zpátky ve službě.. *Pokrčí rameny.* Taky fyzická zdatnost, umění boje a ovládání zbraně.. Je v tom s lovci víc společného, než by si jeden dokázal představit.. *Dokončí svůj proslov a už tak nějak automaticky pohledem znova přejede prostor.*
Ne, jen mi ukázala dané vzpomínky a dala mi informace. Musím si poradit sama. Já jsem si to ale sepsala. /Do deníku. I tu bitvu a peklo.../*Dodá si v mysli a váhavě se pousměje a shrne si vlasy na jedno rameno. Musela se Sanderem souhlasit, protože taky jí to zde připadalo najednou cizí. Nepatřičné!*Též doufám, že se to tu vyklidí. A uklidí.*Dodá s tichým zasmáním se. Pohledem se vrátí k Nateovi, když o něm mluví a pousměje se.*Musím, když se Nuki nechala proměnit. Je na to sám se sestrou...*Soucitně se pousměje a když se jejím směrem znovu podívá, tak zvedne obočí. Kontroloval ji snad? Vrátí se raději k mluvení, nadhodí tanec a usměje se nad Andyho slovy. Trochu nakloní hlavu, aby se více otřela tváří o jeho prsty a sama se nakloní, aby si opřela čelo o to jeho.*Budu se těšit a budu čekat, miél.*Zašeptá a otevře oči a jen jemně se mu otře nosem o jeho v tichém a důvěrném gestu. Polkne a zvedne k jeho tváří ruku, zatímco pohled jí padne k jeho rtům a potom k očím pro ujištění, zda by bylo v pořádku si ukrást jediný polibek, když od jejího návratu k žádnému ještě nedošlo. Možná to byl nějaký indikátor, že je něco špatně, ale nechtěla to vidět. A hlavně ne teď. Uvažovat nad všemi změnami v jejich vztahu a jejich důvody...bolelo ji to. A alespoň dnes, takto před ostatními, se chtěla tvářit, že je vše v pořádku. Ať už jej políbí nebo ne, tak po chvíli se odtáhne a povzdechne si.*Budu se muset vrátit dolů, vypadá jako ztracené štěně. Navrch jsem ho tu přitáhla, asi si zaslouží trochu pozornosti. Uvidíme se potom...dobře?*Zeptá se ho, tak tiše jak jen to jde, aby ji skrze hudbu slyšel a slabě se pousměje, než mu položí ruku na rameno a opatrně se na trámu postaví a po jednom s trochu vratkým balancem dojde ke kraji místnosti, kde světlo nebylo a skočí pod rouškou temnoty dolů, držíc se před nekontrolovaným pádem telekinezí. Alespoň ta už ji nezrazovala, byť někdy pokulhávala jemná motorika. Když je dole, tak se vydá zpět k baru a NATEOVI i s dopitou sklenkou, kterou cestou kopne na ex.*Špehu.*Otituluje svého nejbližšího kamaráda a slabě se ušklíbne.*Pojem soukromí ti nic neříká?
Ani ja normálne na párty nechodím...teda, bola som raz a neskončilo to práve najlepšie, takže sa už skôr držím pohodlnej domácej zábavy, keď sme v inštitúte, alebo len v uliciach mesta. *Prizná sa sama a ruku mu pustí. Ešte raz pohliadne na Sandera, aby sa uistila, že je všetko v poriadku, než sa opäť otočí k novému známemu. Nad jeho otázkou sa usmeje.* Vyvodila som si to z toho, ako ste si najprv miestnosť plne obzreli, vaše oči neustále putujú po okolí, netiahne z vás alkohol, keď na mňa hovoríte, čo mi prišlo zvláštne, keďže sme na párty, kde nealko je ozaj ojedinelé, sám ste povedal, že sa chcete uistiť, aby civilu nič neriešili...a tak som si vyvodila, že ste detektív alebo nejaká policajná jednotka. *Postupne, ako všetko vymenúva, zdvíha aj prsty na ruke, akoby nechcela zabudnúť na nejaký bod zoznamu. Sama si tým splnila svoju časť, takže sa následne nadšene započúvala. Plná prekvapenia až pootvorí ústa.* Nikdy mi ani nenapadlo, že policajt by mohol byť lahko lovcom a lovec vo vyhnanstve zase súčasťou polície. *Zamyslí sa, doslova si podloží bradu prstami pravej ruke a pozrie bokom.* S akými zbraňami sa teda učíte robiť? A ako to funguje s hliadkami? Máte tomu niečo podobné? *Zaujíma sa aj naďalej a sama sa obzrie.* Nechcel by si vyliezť nahor? *Prepne z vykania do tykania a ukáže nahor, odkiaľ by bol lepší výhľad.*
*Zasměje se s Mirjam nad jejími slovy a přikývne, načež se ušklíbne a uchechtne nad jejím překvapením.* No.. Zítra před půlnocí a po půlnoci už jim bude půl rok.. *Potvrdí, že slyšela dobře.* Narodili se v květnu.. A už je listopad.. *Potvrdí, že ten čas letí opravdu rychle.* Něco málo.. Ale spíš jsem teď mluvil o tom, že už to neleží na jednom místě, kde jsem to odložil a najdu to po pár minutách o dva metry dál.. Za chvíli budu muset dávat pozor i na nízko položené předměty.. *Zasměje se a přikývne nad tím, že už musí jít. Rozloučí se s ní a zůstane na baru. Když dopije jedno pití, tak si objedná druhé, přičemž pohledem sleduje dvojici na trámu. Dokonce jim i provokativně zamává prsty jedné ruky, aniž by věděl, zda to momentálně vůbec viděli nebo ne. Poté už jen pohledem následuje TRISS, když se od Sandera oddělí a seskočí dolů. Ušklíbne se na její oslovení a nevinně naznačí nad hlavou svatozář.* Hledáš soukromí v prostorné hale plné lidí? Znáš ten pojem spíš ty? *Rýpne si, když se napije.* O čem jste mluvili? *Zkusí vyzvídat, i když tomu nedává moc šanci vzhledem k tomu, že Triss nebyla ani trochu opilá a on to z ní většinou tahal v opilosti.*
To skutečně ne.*Odtuší s jedním koutkem povytáhnutým do křivého úsměvu a odvrátí od něj pohled, než ho přesune vzhůru k lovci a spatří tam čarodějku. A zeptá se na ni. Zamručí nad odpovědí souhlasně. Nevěděla jak se jmenuje, ale víla tušila o jaké osobě mluví, protože se na ni taky dívala, takže předpokládala, že to tak bude. Informace o lovci jí byly ukradené. Ten nespadal pod čaroděje, jejichž bordel by pak musela ve městě uklízet. Ne, že by jako čarodějka po lovcích už neuklízela, či neposkytovala krytí, to ne. Jen prostě nemusela znát jejich jméno, pouze jméno jejich nadřízených, kteří si její služby, či služby čarodějů pod ní mohli vyžádat. Nelibě mlaskne nad její otázkou.*Chci předejít problémům.*Řekne a chvíli mlčky tančí, než si uvědomí, že její odpověď nejspíše nebyla postačující a povzdechne si. Netrápilo ji to, to zase ne, vílina uspokojená zvědavost jí byla vážně někde, ale taky jí poslytla informace. A mohla by ještě poskytnout i v budoucnu. Byla by to výhra pro obě strany časem. Snad.*Její magie je horší jak pot. Prosakuje skrz oblečení a poukazuje na to, že buď je hloupá, snaží si něco dokázat nebo se neovládá. A všechny možnosti mohou znamenat problém.*Řekne po chvíli s neurčitým výrazem a pak vílu pustí a letmo se jí ukloní ze slušnosti. Nakonec ji vedla ona a vůdčí se obvykle u konce tance klaněl, pokud byl párový jako jejich. Ona byla v tomto ohledu ze staré školy ranného novověku, bylo to pro ni vcelku přirozené, že se na konci tance zlehka uklonili. Alespoň skloněním hlavy. Co se jí nezamlouvalo víc bylo místo, kde tančili a na co tančili. Ale zvládla to přejít s elegancí jí vlastní.*A teď mne omluv.*Řekne jí a vyrazí na průzkum si ulovit někoho, s kým by si popovídala. Dokonce chtěla zamířit k hochovi, co přišel s onou Triss, ale ta se již očividně vrátila. Zatím tuto akci tedy odloží a rozhodnese zjistit, zda tu není někdo jí známý.*
Já na to většinou ani nemám čas.. Jsem v práci poslední dobou častěji, jak doma. Mám dojem, že poslední tak měsíc jsem se domů chodil jen vyspat a převléct.. *Podotkne pobaveně, ale byla to možná tak trochu smutná pravda. Jeho společenský život by moc nežil, kdyby neměl povinnou účast na akcích svojí babičky. Zatímco mu vyjmenuje své důvody pro její tvrzení, tak si znova odpije, načež přikývne.* Dobrá dedukce.. *Pochválí ji.* Přesněji jsem přes organizovaný zločin, ale dělal jsem nějaký čas i na vraždách.. *Doinformuje ji ohledně jeho zaměření. Její překvapení mu přišlo milé. Nedokázal odhadnout přesně kolik ženě před ním bylo, ale díky svému skoro až dětskému úžasu působila ještě mladší, než mohla být.* Je to dost pravděpodobné, že se to i kdysi mohlo stát.. *Odkýve ji a na její dotaz se zamyslí.* Já se učil hlavně s pistolemi, co se týká mého povolání. Musíme umět dobře střílet a ovládat různé typy ručních pistolí. Někteří kolegové se ale učí i s noži nebo hvězdicemi. To už je většinou na individualitě každého a toho, co ho zajímá. Já se teda ještě od malička učil s lukem, což mi dost pomohlo s přesností při střelbě ze zbraně, ale ve službě to není nijak použitelné. *Odpoví ji, a v sekundě dodá.* A pak je samozřejmě důležitý i trénink bojového umění.. Ne nadarmo se přeci lovcům říká policie Podsvěta.. *Podotkne, napije se, načež ji odpoví i na další dvě otázky.* Máme směny.. Já teda osobně už nejsem na hlídkách.. Ty má na starost obvodní oddělení.. Ale když je podstav, tak mě tam většinou pošlou, jelikož na mém oddělení jsem nováček, takže je to pro ně nejjednodušší. *Podívá se na trámy na stropě, když je Mir zmíní a ani nekomentuje její změnu na tykání. On sám však zůstal u vykání. Ne, že by mu vadilo, že mu tyká, ale spíš byl tak vychovaný.* Jestli to pro vás bude jednodušší. *Souhlasí nakonec a dopije svoje pití, aby měl volné ruce.*
Smrteľníka ti ponúknuť nemôžem, avšak pokiaľ by si bola na pokraji hladu máme tu aj balíčky s krvou. *Pousmeje sa, predstava, že by alkohol nemal nijaký vplyv na jeho telo bol priam desivý. Áno síce on sám potreboval veľa, aby dokázal mať nejaké príznaky, stále však mal rád tie jemne spomalené reflexy spôsobené alkoholom krvi. Okrem toho, bola to už tak známa chuť, že by sa len ťažko zbavoval túžbe po svojej rannej whiskey. * Ono, ľudia sú zvyčajne pomerne slušnou zábavou, obzvlášť keď sa jeden s nimi dokáže hrať. *Pousmeje sa, nebolo to tak dávno kedy si dopomáhal na scénu manipuláciou. Kopať len tak na zemi? Takmer nemožné, pokiaľ človek nemal kontakty a peniaze v showbiznise boli len značne stratený.* Okrem toho civilské reality show sú tiež pomerne primitívna zábava. *Pousmeje sa zatiaľ čo prstom krúžil po okraji poháru. Keď sa však upírka rozhodne predsa len prehovoriť len spozornie a podoprie si bradu dlaňou, zatiaľ čo zelené oči boli len a len na upírke.* Och, môj vlastný druh? Dúfam, že ti nezničil krásne predstavy o našej rase. *Samoľúbo sa usmeje aj keď rozumel, že pravdepodobne išlo o nie úplne príjemnú vec. Mal odhad o koho by mohlo ísť vzhľadom na ich posledné stretnutie. Možno však aj to mu spôsobovalo úsmev na perách.* To znie.. skutočne plno. *Podotkne a nakloní hlavu na stranu kedy mu tmavé vlasy mierne padnú do tváre.* Potrebuješ ešte pomôcť? Mám pomerne slušné veci na takéto situácie pokiaľ by si chcela. Šlo by však o dohodu. *Informuje ju dopredu nakoľko sa snažil byť priehľadný ohľadom jeho obchodov. Pokiaľ by o tom vedel určite by jej ponúkol pomoc skoršie.* Bola aspoň dovolenka v Anglicku k dobru?
*Na to čo hovorí Meddie len kíva hlavou. Popravde už moc nevníma čo čarodejnica hovorí. Keď sa tanec skončí prinúti sa na ňu usmiať a tiež sa jej ukloní keď odíde zamieri k baru a núti sa ísť pomali a virovnane.* Hej dáte mi ešte vodu? *Spíta sa barmana a oprie sa chrbtom o baroví pult.* /Že by to bolo kvôli Iris? Nie to je blbosť je otravná ale nikdy som..../ *Keď jej barman podá vodu poďakuje a napije sa.* /Hmm tak sa pozrime kto bi to tak mohol biť?/ *Vdvihne pohár k perám a napije sa. Pritom si všimne jedného muža a v modrej košeli, čiernich nohaviciach a s vlasmi po plecia.* /Teba od niekial poznám.../ *Povie si a zamračí sa. Teraz ho už nezpúšta z očí ale ten nerobí zatial nič podozrivé.*
*Uškrnula sa. Balíčky s krvou pre Iris nie sú plnohodnotnou potravou, má radšej krv priamo z človeka, ešte teplú a čerstvú. Tieto otrasné balíčky používala len ako núdzové riešenie, ako napríklad v Anglicku. Je však pravdou, že krádež takýchto vreciek je možno podivnejšia, než nevinné uhryznutie človeka, ktorému vsugeruje že ho pohrýzol pes alebo besný králik. Znie to možno bizarne, ale je to rozhodne bezpečnejšie než nárazovo vykradnúť nemocnicu a zobrať si z nej 20 balíčkov.* Balíčky s krvou sú ako konzerva... *Podotkne a napije sa z vodky.* studené a odporné. * Dopovie s hraným znechutením a znova sa uškrnie pri poznámke s ľuďmi. Myšlienkové pochody čarodeja sa jej zdali tak zaujímavé a zároveň sympatické. Možno ľutuje že ako upír nemá možnosť mu do jeho hlavy nazrieť. Na druhej strane je za to aj rada, že to nedokáže. Iris vedela ako sa hrať s ľuďmi a vedela to aj v prípade s nadprirodzenými bytosťami. Zábava je jej druhé meno, aj keď možno sa tá jej vymyká zo slova normálna.* Záleží od toho, ako sa s nimi hráš. *Znova sa mu pozrela do očí a žartovne na neho žmurkla. Prešla sem-tam prstom po povrchu pohára, otočila ho, presunula do inej ruky, len aby si niečím ruky zamestnala. Pobavene sa uchechtla. Znova si odpila z vodky a pri slove dohoda spozornela. Pustila tak pohár a rukou si podoprela bradu, milo sa na Zacharieho pousmiala.* O akú dohodu? *Možno nemala reálne záujem, no bola zvedavá, čo taká dohoda obsahuje. Nebola hlúpa, nedá sa zlákať na všetko a všetci upíri vedia, že dohody nie sú vôbec bezpečné aj keď ide len o čarodeja.* Ťažká otázka a ešte ťažšia odpoveď. *Predostrie pobavene* Ukáže len čas. *Dopovie*
Aspoň, že tak niečo.. príde mi, ale na to, že máte obe mágiu.. urobiť zoznam by tak namáhavé nebolo. *Pomyslí si jednoducho a pozrie sa na dav pred ním. Niekedy uvažoval čo by robil, keby nemal anjelskú mágiu. Keby sa jednoducho nezbavil opice len jedným pohybom so stelé, alebo stratiť sa ľuďom. Určite by nad vecami uvažoval inak aj vzhľadom na to, že isté runy do človeka priamo zasahovali. Ovplyvňovali, ako uvažuje a celkovo rozmýšľa.. áno išlo hlavne o stratégiu, ale nie len o tom. Nerád nad tým sám uvažoval nakoľko ho tá predstava, desila viac než dosť.* Hádam to ten čarodej nenechá len tak. *Prikývne súhlasne aj keď sa toho mierne obával, nemal tušenia čo by sa čarodejom v jeho veku mohlo skutočne honiť hlavou. Nik okrem jeho rasy to nedokázal vedieť a to sa mu nepáčilo. Netransparentnosť ich životov mohla byť nesmierne vrtkavá.* Stále sa divím, že sa na to rodičovstvo dal. *dodá nakoľko pokiaľ vedel Nate bol aj od neho mladší. Predstava, že by sa mal starať o dve deti? V žiadnom prípade nedokázal sa postarať ani len o seba nie to o ďalšie bytosti, ktoré pomocou mágie môžu zdemolovať celý New York. Do istej miery by niečo také Nateovi ani nezveril nakoľko v jeho rukách? Zbraň, nepochybne. Z jeho myšlienok ho vytrhol hlas Mer pri čom jej len dlaňou prejde po líci a pousmeje sa. chýbala mu blízkosť, obzvlášť tá jej.* Posnažím sa, aby to nič neprekazilo.. A aby si dlho nečakala. *Prisľúbi pri čom si položí ruku na srdce, aby dokázal, že tieto slová myslí skutočne úprimne. Otázka v jej očiach znela až vo vzduchu a mierne sa pousmial. Nakloní tak k nej tvár a do opateri jej zverí krátky bozk. Nebol príliš dlhý nakoľko si uvedomoval, že na nich veľmi jednoducho mohol pozerať Nate podobne, ako ktokoľvek iný. Pomerne rýchlo sa tak odtiahne a len prikývne.* Bež aj tak som tu pracovne. *Pousmeje sa a slabo jej zamáva keď sa dá na odchod. Vytiahne tak telefón pri čom uvidí správu od MIRJAM. Na tú len rýchlo jednoducho odpíše "áno" nakoľko o nič moc nešlo. Už tak sa jej obavy asi v medzi čase stratili. Lovec tak začal prečesávať dav, ktorý bol ešte stále pod ním. Spustil tak nohy dole na čo si naniesol ešte pár rún vrátane ticha, ktorá zabraňovala tomu, aby bol zachytený zvukom. Robil to hlavne pre to, aby si ho všimlo čo najmenej ľudí čo sa zatiaľ nezdalo príliš efektívne.*
/Dobre už ťa mám dosť./ *Zamračí sa po tom čo neznápeho nenápadne pozorovala a je presvedčená že on robí to isté. Otočí sa mu chrbtom a privolá barmana.* Flašku Jacka prosím. *Požiada s nevinním úsmevom a hneď aj zaplatí. Vezme si flašu Jacka Danielsa a uvolnene zamieri k neznámemu. Zatial čo k nemu ide pozorne si ho prenerá pohladom.* /Hmm asi tridsať päť, modrá košela, čierne nohavice, vlasi po plecia./ *Všíma si a všetko si starostlivo ukladá do pameťe.* Ahoj zlato, nedáš si so mnou? *Koketne ho osloví a neujde jej ako ruka neznámeho zablúdi za jeho chrbát ako by mal ničo vzadu za opaskom. Než však stihne odpovedať alebo spraviť čokolvek iné rozbije mu flašku alkoholu o hlavu a rozbehne sa k najbližším dverám. Keď nimi prechádza je si istá že neznámi ide za ňou.*
Je to avšak jediná možnosť, ako do istej miery humánne podporiť prítomných upírov. *Odvetí s ľahkosťou a úsmevou.* Okrem toho mi príde, že značne podceňuješ silu konzervy. *s ľahkou iróniou sa zasmeje nakoľko všetko čo hovoril bolo v dobrom úmysle. Nepredpokladal, že by medzi nimi nastal konflikt, či už fyzický, alebo nie. Prišlo mu, že obaja boli dostatočne vyspelý na to, aby sa niečo také nestalo. Okrem toho, rozhodne by na neho len tak neskočila cez celý bar len kvôli jeho mienkam o konzervách.* Rozhodne nie so zlým úmyslom.. ale to je asi len môj prípad, nepochybne nehovorím za všetkých v okolí. *Poznal príliš veľa čarodejov, pre ktorých boli ľudia predmety. Zacharie sa tejto mentalite za posledné roky už odnaučil a dokonca dokázal vyhlásiť, že s niekoľkými civilmi sa spriatelil. Neboli tak pre neho len veci, podobne, ako napríklad jeho fanúšikovia aj keď s nimi nemal tak častý osobný kontakt, ako by v skutočnosti chcel. To, ako ju zaujal pojem dohoda ho fascinovalo. Pousmeje sa tak veľmi podobne, ako ona.* Celú dohodu rozplánovanú ešte nemám pochopiteľne. *Vysvetlí jednoducho a mávne tak zľahka rukou.* Išlo by o to čo by si bola schopná ponúknuť za výmenu. Nepýtal by som veci, ktoré nemáš, ale sa k ním nemáš, ako dostať. *Aj keď si to nechcel priznať, uzatváranie dohôd ho bavilo. Do dnešného dňa vyčítal Meline, že ho do tohto obchodu dostala, avšak schopnosti, ktoré mu dala a čomu ho priučila? Boli pre jeho život priam nevyhnutné.* Ide len o to či máš záujem o moju pomoc ty.
Ja na druhú stranu svoj domov posledné mesiace hľadám, takže sama neviem povedať, či som viac doma alebo mimo neho. *Pousmeje sa. Niektorí by totiž inštitút brali ako domov, niektorí ako hotel, ktorý na dobu určitú či neurčitú pomenúvajú svojím domovom, ale pre niektorých je to len priestor na vykonanie ich nikdy nekončiacej práce, než sa môžu vrátiť domov niekam inam. Preto bola Mir tak stratená, keď sa o domovine hovorilo.* /Možno by som mohla navštíviť rodinu v Číne, predsa len som bratránkov a sesternice dlho nevidela. Alebo ísť niekedy pomôcť Berlínskemu inštitútu s väčšou úlohou. Či by som mohla doriešiť tú zhodu náhod s Nateovou časťou rodiny a navštíviť z toho dôvodu španielsku časť rodiny./ *Bolo toho veľa, ale nič z toho nekričalo domov tak, ako niektoré momenty, ktoré zažila v New Yorku...než skončili a s nimi zhasol aj ten hrejivý plameň pocitu, že na to miesto patrí. Nad pochvalou sa usmeje. Možno bola ako zlatý retriever, že ju tešili pochvaly, ale ak predtým odviedla najlepšiu prácu, ako sa len dalo, s radosťou ich prijímala.* S pištolami som ešte nemala šancu robiť. Nože, teda presnejšie dýky, sú však našimi špecialitami a prekvapivo som aj ja zameraná na vrhacie hviezdice ako moja sekundárna výstroj hneď po katanách. *Prizná sa mu, ak si to teda ešte na nej nevšimol.* Počkať, a prečo nie je tá streľba tak použiteľná? Kebyže môj kolega, ten sediaci tam hore, nebol tak nadaný, už viackrát ležím pod fialkami. *To, že mnohokrát dopomohol aj Zacharie, nezmieňuje.* Áno, tréning za tréningom. To už o nás lovcoch zrejme vie každý, kto má aspoň jeden funkčný sluchový orgán. *Uchechtne sa. Úprimne ju však poteší, keď ich Killian nazve " políciou Podsvetia". Znelo to omnoho lepšie než iné pomenovania, ktoré z Dolnosvetu neraz počula. Ako keby si konečne niekto všimol aj ten druhej stránky, keď sú rozhodnutý pre ochranu všetkých položiť svoj život v boji s démonmi. To, že by sa to mohlo spájať aj s termínom " policajná brutalita", jej našťastie pre ten moment nedošlo, a rozdúchalo to plamienky nádeje, ktoré jej naznačovali, že by bola predsa len nádej ešte Dolnosvet s lovcami pre ich spoločnú svetlú budúcnosť definitívne v mieri spojiť.* Aj nováčikovia vedia mnohokrát prekvapiť. Už len to, že ste tu, znamená, že musíte byť vo svojom obore veľkou pomocou...aj keď možno o tom ani nevedia. * To sa vzťahovalo na to, ak boli všetci jeho kolegovia civili. Na jednoduchosť prikývne, počká si, až dopije svoj nápoj, načo vyloží jednu nohu na časť trámu, kde sa dalo oprieť...a v ďalšom momente sa už nohou vytlačila smerom nahor, aby sa chytila tyče o niekoľko centimetrov vyššie, než kam by dosiahla, a vytiahla sa bez zapotenia navrch. Až keď sa postaví a opráši, trochu odstúpi a pozrie na muža dole.* Kľudne počkám. *Sľúbi mu a s dvomi palcami nahor mu zaželá šťastie, než so značnou stabilitou v kroku prejde kúsok ďalej, vôbec ju nerozhodí to, že sa trám trochu hojdá.* /Wow, lovci by mohli byť dobrými horolezcami./ *Uvedomí si s uznaním a začne si obnovovať runy.*
Nedal se na rodičovství. Neměl na výběr. Miluje Nuki.*Vysvětlí s jemným úsměvem a spokojeně mu po chvíli opětuje krátký polibek a zmizí dolů.*Nate. Myslela jsem to tak, abys na nás nekoukal. Vadí mi to. Vadí mi jak se mi pleteš do vztahu.*Řekne vážně a lehce se zamračí.*Více méně o ničem, co by tě muselo zajímat. Jen, že jsem ho tu nečekala. Bylo by blbé za ním nezajít.*Založí si ruce na hrudi a mávne rukou na barmana, kterému předá sklenku a poprosí o dolití.*Díky.*Poví mu, když mu předá peníze a mrkne. Pak se otočí k Nateovi.*A taky o tom, že jsi táta.*Prohodí provokativně a posadí se čelem k davu, který se vesměs pohyboval na parketu. Uslyší ránu a jak několik lidí vyděšeně zaječí a podívá se tam. Zarazí ji, že důvodem rozruchu byla víla, která se rozutekla pryč od chlapíka, co se málem zkácel k zemi do střepů.*Ale do kelu...*Vydechne a podívá se na Natea.*Nemůže být jednou klid?*Povzdechne si unaveně.*
Přišla jste do New Yorku z jiného Institutu? *Zeptá se, jelikož takhle její hledání domova pochopil.* To dokážu pochopit.. Dlouho jsem nedokázal rozlišit, jestli je můj domov Amerika, nebo Anglie.. Bylo to a stále je těžké si to nějak srovnat, jelikož obě země mají pro můj život velký význam a malé kousky z nich tvořily mou osobnost.. Je to vlastně víc o psychice, než o fyzickém bydlišti.. *Dodá se slabým usmátím. Upřímně ho pobavilo jak se nad jeho pochvalou Mir zatetelila. Na její slova přikývne.* Mám takový dojem, ale je možné, že se pletu, že pro vás jsou pistole poněkud nepoužitelné a nepraktické vzhledem k vaší práci.. Mám na mysli ty runy nebo vysvěcení a vše okolo toho.. *Zamyslí se. Následně se trochu omluvně pousměje.* Měl jsem v představě spíše můj obor.. Lukostřelba se pro civilskou policii opravdu nehodí.. Ještě by nás měli za indiány třeba.. *Zasměje se krátce. Upřímně si nedokázal představit, že by měl pronásledovat zločince a vytáhnout na něj luk a šípy. Ne, že by s tím měl problém, ale rozhodně by to bylo nepraktické.* Přesně tak.. Pořád je co se učit.. A hlavně vylepšovat.. Nevím teda jak démoni, s mnoha jsem se za život nesetkal, ale moji zločinci jsou rozhodně vynalézavější a vynalézavější.. *Uchechtne se. Odpije si z pití, když znova očima prolétne sál.* Popravdě.. Nováčkem jsem jen na mém oboru.. Mám už nasbíraných dost zkušeností z jiných míst, abych za nováčka nemohl být moc považovaný. *Přizná ji.* Je to i jeden z mála důvodů, proč na tom místě sem.. *Dodá na její slova o pomoci a když přikývne na hlídkování ze shora, tak dopije a zamíří za ženou. Počká nejdříve až se nahoru dostane sama, přičemž si sundá kabát, protože bez něj byl určitě obratnější. Následně kabát vyhodil na nižší trám, než vyskočí a vytáhne se na něj bez problémů. Poté kabát přehodí na jiný trám a pokračuje až za Mir.* Není třeba.. *Odpoví ji na její předchozí slova. O jeho fyzické zdatnosti nemohlo být pochyb. Kabát lehkým pohybem ruky alespoň trochu opráší, přičemž jeho pohled zavadí o rozruch dole.* No.. To aby jsme se hned vrátili.. *Zkonstatuje to s povzdechnutím, když si situaci dole prohlédne. Následně jeho pohled zamíří k druhému lovci a poté k Mir, jestli tomu budou věnovat pozornost.*
Hlídal jsem tě! *Odpoví ji pohotově se zazubením.* Sama víš, jaký jsi nešika, no a tvoje zmatkování a tvá magie momentálně dohromady.. No.. Nic dobrého.. Takže jsem tě hlídal, aby jsi těm dole nezlámala kosti svými zlámanými kostmi.. *Snaží se to zakecat nevinně, načež si odfrkne.* Ale já se ti do něj nepletu.. Já ti dělám.. Hmm.. Něco jako mentálního poradce.. Předmanželskou poradnu.. A občas jak archeolog odkrývám nějaké tvoje odhodlání, abych tě k něčemu dokopal a Sandy nezestárl dřív, než ty se vymáčkneš.. *Uculí se na ni spokojeně a je vidět, jak zadržuje smích. Převrátí očima nad jejím strohým opisem.* To ti tak věřím.. No tak.. Co jste řešili? Nakrm ucho.. *Pobídne ji nadějně, zatímco si objednává pití. Využije toho a dopije svou whiskey, aby si mohl mávnout o další. Nakrčí nos nad oním oslovením.* Přestaň mi tak říkat.. Začínám být na to slovo alergický.. *Zamručí otráveně. Moc se netěšil z toho, že už dvojčata začínají vyluzovat zvuky nápadně podobné slabikám, protože bylo jasné, že pro ně je otcovská figura. Ale pro něj slovo "táta" znamenalo "zodpovědnost" a dokud ho prostě neslyšel, tak minimálně nezačínal vyšilovat z toho, že má na krku dvě čarodějné děti, které jsou na něm závislé. Podívá se stejným směrem, jako Triss, když uslyší hluk.* Nemyslím si.. Na to je tu moc různorodých skupin.. *Zakroutí hlavou.* Jsem zvědavý, jak tohle hodlá tvůj přítel řešit.. *Rýpne si, jelikož byl trochu "rozladěný" z Trissina oslovení jeho osoby.*
Tak mě nehlídej!*Prskne na něj a ukáže mu prostředníček.*Nepleť se už do toho.*Zavrčí nakonec a mezi prsty se jí přeženou fialové jiskřičky. Prudce se zarazí a zvedne dva prsty na znamení, aby mlčel, rychle ruce schová do kapes kalhot a zhluboka se nadechne. Ne jen jednou. Dokonce zavře oči. Vydechne a ironicky se zasměje.*Předmanželskou? Zapomněl jsi snad na MALACHAIE?*Vmete mu do tváře a kopne do sebe skleničku s whiskey. Pak si povzdechne a prohrábne si vlasy.*Všechno není vpořádku a nikdy nebude. Tak mi to neztěžuj tím, že se budeš snažit mi dělat chůvu, když jen chci svého nejlepšího přítele. Prosím.*Řekne nakonec a věnuje mu jaksi posmutnělý pohled. Raději se napije a potřese hlavou doufajíc, že nikdo neviděl její minivýbuch. Nakonec ale všude blikala světla a zajiskření mezi prsty tak mohlo splynout, dalo se ukecat na prsteny, sklenku a podobně. Sekne po něm pohledem, když promluví.*Zkus hádat jak..*Zamračí se na něj a vydá se k východu podívat, zda Lyria nepotřebuje pomoc. Nebo on, vzhledem k tomu, že nepostřehla, že by na ni útočil on. Pravda, všimla si situace mezi nimi až po flašce.*
*Zdvihla v údive oči. Že by jej niekedy, niekto povedal, že cena konzervy je ňou podceňovaná, tak to rozhodne nečakala. Neplánovala a ani nemala štyri roky, aby sa urazila za takúto hlúposť, navyše rozhodne si nechcela kaziť, dalo by sa povedať dobré vzťahy s ďalším čarodejom, aj keď ten prvý si za to môže sám.* /Mala by som si zaobstarať nejakú bábiku, aby som mu znepríjemňovala život špendlíkmi./ *Pomyslela si pobavene a rovnako tak sa aj uškrnula* Ak sa bude dať ľudská krv ohriať, rozhodne to potom zvážim. *Odpila si znova zo svojho pohárika a rovno, zastavila barmana a objednala si ďalší. Pije to ako čistú vodu.* To by sa ti potom moje hry nepáčili, nuž každý sme nejaký. *Znelo to dosť sarkasticky, ale myslela to dobre. Iris je jednoducho taká, Sarkazmus je obranný mechanizmus, ktorý sa stal jej povahovou črtou veľmi rýchlo. So zvedavosťou počúvala o dohode, ktorú jej zatiaľ príliš nepriblížil.* Dobre, ak by som... povedzme teoreticky *Zamyslene sa na neho pozrela, neplánovala to zatiaľ prijať, najprv si urobí maličky prieskum od jeho samotného.* túto dohodu prijala, v čom by spočívala? *zaujímalo ju to, nie že nie.* Je v tom nejaký chytáčik čo? *Pobavene sa usmiala na ZACHARIEHO a znova si podoprela bradu, teraz oboma rukami. Samozrejme popritom ako sa toto opýtala, stihla zaregistrovať istý výstrelok víly, ale povedala si, že to nestojí za jej cennú pozornosť.*
Áno, prišla som z Berlína. Rodinu mám však zo Spanielska aj z Japonska, takže...vlastne mám domov tak trochu všade. *Pokrčí nad tým ramenami.* Ale áno, je to tu v Amerike oveľa inakšie. Nedá sa to vlastne ani porovnať. Ale...zároveň, aj keď som tu najkratšie, tu som najviac spokojná. Dúfam, že to tak bude jedného dňa pre teba tiež. *Popraje mu s nádejou v hlase. Na pištole prikývne. Dalo by sa to nejako vymyslieť, to určite, ale celkovo by to bolo drahé na výrobu a nepraktické, keďže guľka by v démonovi nemusela ostať natoľko dlho, aby mu skutočne ublížila. *Podotkne. Tak či ťa šla šalát nimi chcela naučiť robiť, lebo ju fascinovali svojou rýchlosťou a diaľkou, na ktorú sa dali využiť.* Asi je to možné, to neviem povedať. Ale verím, že ak by môj kolega, Sander, bol v polícii, s lukom by lahko natrel všetkým ostatným. *Uchechtne sa pobavene. Len predstava jej prišla úsmevná. Nad démonmi pokrčí ramenami. Ich inteligencia bola neistá.* Niektorí vedia premýšľať, iní bažia iba po smrti a tak sa dajú lahko zlikvidovať. Väčší problém nastáva v tom, ze ich je ako keby stále viac, kým nás je menej. Znepokojuje ma to, keď ešte k tomu ani vzťahy s ostatnými druhmi sú...rôzne. *Na konci si povzdychne. Bolo vidieť, že ju to trápi. Radšej však pokrútila hlavou, aby sa tých myšlienok zbavila.* A prečo nie si niekde, kde by si už nováčikom nebol? Nebolo by to tak ľahšie? *Zaujíma sa, kým sa už presúvajú nad hlavy zvyšku párty. Rovnako ako ona sama sa aj Killian dostane hore pomerne rýchlo, za čo ho úprimne uznáva. Maju však hneď dôvod ísť dole.* Poď za mnou. *Požiada ho a rozbehne sa po trámoch naprieč miestnosťou. Takto sa nemuseli tlačiť medzi telami a rýchlejšie sa dostali na druhú stranu miestnosti, kde Mir zoskočila medzi vílu a muža, ktorý za ňou bežal.*
*Láska robila ľuďom podivné veci, sám vedel o čom hovoril, nakoľko práve taká z diaľky jednoduchá a nevinná emócia dokázala spôsobiť toľko škody, toľko z lých a dobrých rozhodnutí, že ich asi bolo len ťažko zhrnúť. Počas jeho myšlienok sa čarodejka však opäť stratila pri bare a bielovlasý lovec tak spozoroval nepokoj. S počiatku sa to zdalo vcelku nevinné, ale akonáhle uvidel fľašku s alkoholom v rukách víly tak takmer ihneď zareagoval. Pochopiteľne sa nebol schopný dostať na miesto v dostatočne krátkom čase, aby zabránil samotnému útoku avšak dokázal sa dostať na miesto dostatočne rýchlo na to, aby dokázal zachytiť oboch ešte stále na mieste činu.. teda nie tak úplne. Bloňdatá víla sa v tom momente dala na útek opačným smerom. V kútikoch oka spozoroval, ako čiernovlasý tieň mieril rovnakým smerom, ako on. Nepochyboval, že išlo o MIRJAM, ktorá taktiež túto potýčku zachytila.* Pozri na chlapa či je vporiadku. *Požiada ju nakoľko v tomto momente on nebol tak úplne agresor minimálne pokiaľ išlo o to čo videl. Nakoľko sa však ocitol bližšie ku víle rozbehol sa jej smerom pri čom rýchlo zoskočil z výšky dole. Takéto prostredie bolo pre neho takmer ideálne a tak nepochyboval, že vílu bude schopný dochytiť. Vytiahne si tak bič, ktorý rýchlim švihom vyštartuje po LYRIÍ a obmotá sa jej okolo členku. Sander tak len jedným ťahom stiahne bič k sebe. Bol už dosť blízko na to, aby mu víla nebola schopná uniknúť.* O čo tu ide prosím? *Opýta sa ihneď pri čom od opaska vytiahne dýku z čistého železa. Bolo zvláštne vidieť vílu, ktorá ho liečila teraz na úteku pred zákonom. Skutočne nerozumel jej dôvodom.* Dokážeme sa tu dohodnúť áno? *Osloví ju následne pri čom ešte stále drží bič v rukách ktorý by ju jednoducho zrazil na kolená.*
Máte tam zajímavý mix.. *Pousměje se, načež krátce zakroutí hlavou.* Nerad bych vás vyděsil, ale já žiji v Americe již sedm let, příští červen to bude osm a pořád jsem si to nesrovnal.. U vás to samozřejmě může být rychlejší, ale jen jsem chtěl podotknout, že to může být stejně tak běh na dlouhou trať.. *Zatváří se trochu posmutněle a omluvně, jestli ji právě zkazil nějaké naděje. Zakroutí však hlavou na její následující slova.* Ne, že bych chtěl zpochybňovat vaše znalosti v oboru, ve kterém jste se narodila, ale nemyslím si, že by to bylo vůbec možné. Spíše by jste nejspíš ani nevystřelila z takové pistole.. *Měl na mysli pistoli označenou runami. Alespoň se teda s něčím takovým ještě v životě nesetkal.* Neznám vašeho kolegu a nemůžu tudíž posoudit jeho znalost lukostřelby.. Ale dokážu si srovnat, že vystřelení z pistole je rychlejší, než natažení tětivy. Váš kolega by byl pravděpodobně dřív mrtvý nebo zraněný, než by natáhl šíp do tětivy, pokud by stál proti někomu s pistolí. *Zkonstatuje. Přikývne na její slova o démonech. Tohle ji nijak nevyvracel. S démony se setkával ještě méně než s lovci a nikdy je nestudoval, ani neměl kde, a proto byly jeho znalosti o nich velmi omezené.* Můžete to trochu víc specifikovat? Máte na mysli, že nevycházíte s místní smečkou, nejvyššími čaroději či upírským klanem? *Zaujme ho a zeptá se na to. Dopije svoje pití, načež pokrčí krátce rameny.* Není to tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát.. Protože kdybych se řídil dle vaší rady, tak bych nebyl ani u té policie.. *Pousměje se trochu záhadně, než se oba dostanou na trámy ke stropu. Vzápětí jeho pozornost upoutá rozruch dole. Přikývne na Mirjamina slova a vyběhne po traverze. Lovkyně měla s jistotou výhodu svých run a lehčí postavy a proto byl Kill mírně pozadu, zvlášť když si hlídal dostatečný rozestup mezi ním a jí, aby do ní omylem nevrazil. Na rozdíl od ní ale dolů neseskočí. Minimálně ne hned. Vyhlédne si sloup podpírající traverzy a dolů seskočí odrazem od něj, aby svůj pád nějak utlumil a nezlámal si kosti, kdyby špatně dopadl. Než však seskočí, tak zahlédne, že lovec má vílu pod kontrolou a tudíž za ní nemusí. Vydá se proto po doskoku za Mirjam, i proto, jelikož to byla ona, kdo ho požádal, aby šel za ní.*
/Už si spomínam kde som ho videla. Vtedy som tomu nevenovala pozornosť ale videla som ho pár krát keď sme boli s Ari.... Hlavne v parku.../ *Loví v pamäti zatiaľ čo beží k najbližším dverám. Podarí sa jej nimi síce prebehnúť ale skôr než sa za ňou zavrú sa jej okolo členkov omotá koniec biča. Prudké trhnutie ju zvalí na zem a len tak tak stihne pád stlmiť aspoň rukami. Hneď sa ale pretočí na chrbát a pravá ruka jej okamžite vyletí k vrecku čo jej visí na krku.* /Len poď trochu bližšie..../ * Škodoradostne sa uškerí. Jej úškľabok as ale rýchlo stratí keď nad sebou uvidí Sandera.* To záleží na tom čo chceš robiť s tím železom. *Odvrkne a pomali si naberie trochu prášku medzi prsty.* /Už len fúknuť..../ *Pomyslí si ale nejak sa jej do toho nechce. Predsa len Sander jej bol sympatickí a už pár krát spolu bojovali* To bola sebaobrana, ten chlap ma sledoval a chcel na mňa vytiahnuť nejakú zbraň. Tolko k vašej ostrahe. *Povie na vysvetlenie. Nemôže si ale pomôcť a nezamrmlať si nakoniec poznámku na účet lovcov. Iné svoje podozrenia si ale nechá pre seba.*
*Maddie se po návratu k baru nechá obsloužit ještě jednou skleničkou červeného vína a pomalu z ní upíjí. Nepozoruje nikoho konkrétního, jen v jeden moment její pomyslný šestý smysl - podvědomé vnímání magických vibrací v okolí - zachytí slabý výboj. Ohrne slabě ret a moment sleduje čarodějku. Snažila se naprosto očividně dostat pod kontrolu. Neunikne jí, jak jí jiskřilo mezi prsty. Zdálo se, že barvu své magie si většina čarodějů nevybírala. Její byla rudá, ale Trissina fialová. Mělo to nějakou symboliku? Napije se vína a jednu ruku má volnou, aby případně čarodějce zabránila někomu ublížit. Magii vody si připraví naprosto mimoděk, aby ji případně přitopila, kdyby se její telekinezi vzpouzela. Ale pochybovala o tom, že by toho byla schopna. Když se ale uklidní, tak ztratí Deein zájem. Ten si získá rána a hluk. Ušklíbne se a když vidí lovce, jak jdou odvést svou práci nechá to na nich. Dopije, pohledem vyhledá ZACHARIEHO a použije telepatii.*/Příjemný zbytek večera./*Znělo to trochu potměšile a také ho nechala v případném průseru s Lyrií, ale stačil jen jeden nejvyšší čaroděj. A Zachie byl schopný dost, aby situaci zvládl. Navrch se nezdálo, že by zde měl nezvladatelné podsvěťany, alespoň nijak extrémně. Snad jen tu holku. Pokud se jejich pohledy střetnou letmo se ukloní a věnuje mu pohled perličkově černých očí. V dalším momentě se rudě zableskne a k trámům se vznese rorýs, který proletí otevřeným oknem a odtud se stočí na Bronx. Využívá vzdušných proudů, které jejímu drobnému ptačímu tělu usnadňují let bez zbytečného odporu. A jen co je doma, tak zavře své okno, projde byt, pro ujištění se, že je o samotě a po sprše a hygieně sama ulehne ke spánku.*
*Pokrčí ramenami. Nevadilo jej to, pre každého to bolo iné. Pre nu bola Amerika ako možnosť nového začiatku, keď sa už rozhodla odtrhnúť sa od svojich koreňov.* Všetko je v poriadku. So zbraňami som nikdy nerobila a nemám ani skúsenosti železných sestier, ktoré by ti určite vedeli povedať omnoho viac, čo šla tohto týka. *Usmeje sa naňho nevinne.* /Možno by som si mohla nejakú zbraň požičať a priniesť im ju, aby sme ju spolu preskúmali. Aké by boli ich reakcie?/ *Začne okamžite premýšľať, až sa jej z hlavy parí.* Áno, nepoznáš ho...ale môžeš sa zaňho ručiť, že by sa dokázal uplatniť aj v civilskej polícii, kebyže ozaj chce. Je podľa mňa veľmi talentovaný lovec, lebo len vďaka jeho ochrany z diaľky a dobrému oku vyviaznem z boja len s minimálnymi zraneniami. *Hovorí aj naďalej plne hrdo. Teda...až do momentu, než jej pripomenie situáciu, s ktorou sa trápi.* Myslím celkovo. Kebyže sa Dolnosvet spojí v mieri s Lovcami a obe strany sa začnú navzájom uctievať a brať ako spoločníci proti niečomu horšiemu, čo predstavujú démoni. Tento problém je vlastne všade po planéte. *Vysvetlí mu situáciu, než začnú naháňať problémistou. Medzi ľuďmi zahliadne bielu šiju, ktorá ju o to viac na kopne, nakoľko bolo vždy dobré vedieť, že vám niekto chráni chrbát. Sotva pred muža skočí, vytiahne katanu a jej koniec mu oprie o ohryzok na krku. Kývne na policajta, ktorý jej bol v pätách, či by vedel muža nejako udržať, kým sa otočí hlavou k víle. Ruku nespúšťa, pevne ju drží na svojom mieste.* Ospravedlňujeme sa za spôsobené problémy. Žiaľ šla nám tento problém nepodaril identifikovať dostatočne skoro. *Vysvetlí víle, ktorú spoznávala. Pozrie na Sandera, ako by sa ho pýtala, čo chce s vílou robiť, kým sa zbavia nebezpečného muža.*
*Sander vedel, že keď Lyria chcela dokázala byť značná bolesť. Skutočne však išlo o to či chcela, spomínal si na to keď na neho pustila agresívneho "psa" ktorý bol v skutočnosti len ilúzia na čo pomerne rýchlo prišiel. Podobne, ako ten jej prášok, ktorý použila na Jacka počas vyvolávania Hauresa. Až moc dobre si pamätal tak na jej špinavú hru, držal si tak mierny odstup však bol dostatočný na to, aby ju mal pod kontrolou. Keď uvidí jej úškľabok tak sa len nepríjemne zamračí, akákoľvek usmievajúca sa víla pre neho nebola dôveryhodná.* To záleží na tom, ako budeš spolupracovať a ako sa obhájiš. *Oplatí jej argument pri čom ešte naďalej drží železo v rukách. Taká zbraň za normálnych okolností nebola vôbec praktická avšak proti vílam bola viac než dostačujúca. Nemal v pláne nijako ublížiť ani jednej strane dúfal, že to tak skutočne prejde.* Taktiež záleží na tom čo chceš robiť s tým práškom. *Nakloní mierne hlavu zatiaľ čo jej ešte stále necháva bič obmotaný okolo nôh. Potichu však počúval jej obhajobu pri čom jej následne podal ruku, aby vstala. Bič mierne uvoľnil avšak stále jej pri tele držal železo, vedel, že ju muselo značne oslabovať a tak sa spoliehal najmä na to.* Tak zatiaľ kým prešetríme obe strany musíš spolupracovať. *Povie jednoducho pri čom ju pomaly posúva smerom k Mirjam, ktorá v medzi čase dokázala spacifikovať muža.* Lyria tvrdí, že ju prenasledoval a konala v sebaobrane. *Povie smerom k MIRJAM, ktorá stále držala muža v šachu.* Môžeš ho prezrieť? Minimálne jeden dnes však bude zatknutý. *Povie zatiaľ čo pohľadom skáče medzi dvojicou. Prišlo mu to podivné, nevidel nijaký dôvod útoku z jeho strany, možno však Lyr nechcel dôverovať aj vzhľadom na jej rasu. Vílam ešte stále nedôveroval a nebol si istý či to niekedy opäť dokáže.*
*Zamrká a nadechne se.*Nedokázal by jsi tomu zabránit! Nedokázal Nate! Byli jsme tam spolu. A ani tvoje a ani moje magie nemá na to, aby zastavila nebo byť jen ZPOMALILA vyššího démona! Nikdy nebyla šance tomu zabránit.*Sarkasticky se uchechtne, načež jí začnou jiskřit prsty a konverzaci musí ukončit.*Mě nejde o to, že se staráš o mě. Ale nepleť se do mých vztahů a sexuálního života. Do toho ti nic není a nikdy nebylo, Nathanaeli.*Osloví ho celým jménem, aby mu došlo, že je naštvaná, ačkoliv se relativně musela uklidnit a dostat pod kontrolu. Když prohodí, že nemá moc, tak jí cukne koutkem. Měl pravdu. Čert ví proč dohodu dvou démonů brala jako manželství, byť to bylo snažší. Povzdechne si a na chvíli zkoukne dění s vílou a mužem. Pak se na patě otočí a když prochází okolo Natea, tak zpomalí, aby oznámila: *Odcházím.*A vydá se k žebříku. Nepoužije ho. Lidé jsou zaměstnáni hudbou a alkoholem a pravděpodobně zde všichni měli zrak. Navrch u něj zrovna bylo šero. Vynese se tak telekinezí až nahoru, přejde přes střechu a skočí opět s pomocí telekineze do jedné tmavé uličky, aby mohla vyrazit domů.*
*Pri Sanderových slovách otrávene prevráti očami ale prach čo má v prstoch opatrne vráti do vrecka. Nemá zo sebou ani jeden zo svojich nožov za čo sa v duchu neustále preklína. Ďalšia vec čo ju núti na nikoho neskočiť je tá že nemá ani žiadne lieky a fakt že si ešte živo spomína na posledného lovca ozbrojeného železom ktorého stretla. Preto sa rozhodne biť poslušná a nechá Sandera aby ju dostrkal až k Miriam. Rozhodne ale pozorne sleduje čo sa okolo deje a zvažuje možnosti či ujsť, zabiť toho chlapa alebo len spolupracovať.*
*Pousměje se, když řekne, že je to v pořádku.* To jsem rád.. Ano, tenhle kompromis je určitě přijatelný pro oba, než nad tím diskutovat.. *Souhlasí. Na chvíli se na Sandera zaměří pohledem, když mu ho Mir popisuje, a poté se na ni podívá.* Rád si dělám názor sám a nedám na názory jiných.. Neříkám, že nejste důvěryhodná, ale váš pohled na jeho schopnosti je subjektivní. Věřím vám, že je určitě ve své práci skvělý a že to mnohokrát dokázal, ale jen na tomhle bych svůj závěr stavět nemohl. Proto si rád počkám, jestli ho v akci uvidím, aby jsme se o tom mohli ještě třeba pobavit. *Odpoví ji nakonec. Poté se začne zajímat jak situaci v New Yorku a vztahy s Podsvěťany vnímají samotní lovci. Přikývne na její slova a krátce se usměje.* Mohli by jsme se ze začátku držet u zemi a pokud je to tak zlé, jak tvrdíte, tak uctívání a společníci je trochu velké sousto.. Pro začátek si myslím, že by stačily pouze pojmy tolerance a spolupráce.. Ale máte pravdu, že hrozbu máme společnou.. A je rozhodně větší, než vzájemné rozbroje.. *Řekne ji svůj názor, počež se rozběhne za Mir ji pomoct se situací. Seskočí dolů, hodí na sebe svůj kabát a rychlým pohledem zhodnotí situaci, než dojde za Mir. Přikývne na její pokyn a jen co se dostane blíž, tak ucítí vlkodlačí pach.* /Tohle bude ještě zajímavé./ *Dokud ho drží Mir v šachu, tak vytáhne z kapsy jednorázová pouta a zachytí jimi mužovi ruce za zády. Věděl, že samotná pouta a k tomu jednorázová ho nezadrží. To měl odzkoušené. Ale bylo to jen něco jako pojistka, nebo zdržení, kdyby se mu vytrhnul, aby měl větší šanci ho znova zachytit. Při spoutání mu ruce vytáhne co nejvíc za záda a překříží je při tom, aby tu šanci vytrhnutí eliminoval co nejvíc a opře ho čelem o sloup po kterém slézal. Pro muže to muselo být velice nepohodlné a dalo by se říct, že i možná trochu bolestivé, ale o to právě šlo. Ruce mu k tomu pevně zachytí svými, rozkopne mu nohy od sebe a kývne na Mir, že ho drží. Alespoň zatím.*
*Musí prikývnuť.* Máš pravdu, pre začiatok by stačila aj tolerancia a spolupráca. Lebo síce sa teraz o ňu snažíme, je neskutočne slabá a naštrbená. Ak by si však mal nejaký nápad...sem s ním, prosím. *Pozdvihne jeden kútik. Nad jeho slovami, ktorými stále nedôveruje v Sanderove schopnosti, sa len uškrnie.* Veď uvidíš sám. *Povie, akoby sa mu vyhrážala, ale je v tom jasne počuť nádych humoru a dobrej nálady. Sotva dvojicu dobehnú, aj keď vie, že práve v ruke nedrží nič železné ani strieborné, verila, že aj katana sama o sebe vyzerala dostatočne odrstašujúco, než aby sa muž snažil pohnúť. Prepaľuje ho očami, dokým si ho od nej neprevezme nový známy. Vďačne mu kývne a ruku so zbraňou dá nižšie. Pohľad presunie na vílu.* Ak by sa dalo, vedeli by ste nám objasniť, aké sú vzťahy medzi vami a tým mužom, a čo vás donútilo k útoku a následnému úteku? * Požiada ju s jemnejším tónom v hlase. Obzrie sa po och okolí. Nechcela pokaziť Zacharieho veľký večer.* Možno by sme sa mali presunúť niekam, kde nebude taký hluk a toľko očí. *Navrhne Sanderovi a kývne aj Killianovi smerom von na zadnú uličku, či by súhlasil.*
To nic nemění na tom, že jsem se o to mohl alespoň pokusit a neudělal jsem to! *Vrátí ji.* A když už jsi u toho, tak jsem tě tam přednostně neměl vůbec brát. Tak bych tomu zabránil! *Dodá naštvaně. Následně zmlkne, když Triss začnou jiskřit prsty. Měl sice chuť ve svém argumentu pokračovat, ale viděl, co se Triss stane, pokud ztratí kontrolu. A tady bylo až moc nevinných lidí. Cynicky se ale uchechtne na její další slova.* Jediné, co dělám, je, že kladu otázky.. Nelákám tě pod falešnou záminkou na jedno místo se Sanderem, nepodstrkávám tobě ani jemu kondomy nebo jisté hračky a neurovnávám za vás vaše hádky nebo neshody.. Jen. Kladu. Otázky. *Odkouskuje ji, což je tak trochu jeho forma odpovědi na její oslovení plným jménem. On na tom neviděl nic špatného, že se ptal. I Triss se zajímala o jeho vztah s Nuki a on kvůli tomu nedělal tyjátr. Na rozdíl od Triss zůstane u baru a nežene se k davu. Jen si v klidu dopije whiskey, načež zpozorní, když se k němu Triss vrátí.* Kam? *Položí ji otázku, ale nezdá se, že by ho slyšela, jelikož vzápětí pokračovala dál. Zvedne se od baru a zamíří za ní. Dožene ji až k okraji střechy, kde seskočí Triss dolů.* Jak milé.. Vytáhneš mě sem, aby jsme se pobavili, načež po mě vyjedeš a odejdeš.. *Ušklíbne se dost sarkasticky a cynicky, přičemž seskočí se založenýma rukama za ní a svůj pád zpomalí telekinezí.*
Zabili by tě, kdyby ses nebránil a snažil se mi pomoct. To bys snad chtěl?! Ne.*Pokroutí hlavou a založí si ruce na hrudi. Když ji na střeše dožene, tak seskočí dolů, aniž se zastaví. Pak se rozejde pryč.*Vytáhla jsem tě sem, ať si odpočineš a užiješ! Ale nechci ať mi připomínáš svou starostí, že jsem marná a každou chvílí tam můžu skončit znova. Ty nemáš ani PONĚTÍ, co všechno se tam stalo!*Řekne mu a vyrazí do ulic, aby mu utekla domů.*
*Bol rád, že víla sa rozhodla spolupracovať a tak sa spoločne s ňou presunul k MIRJAM a nezmámim.. mužom? Nemal poňatia kto bol ten, ktorý dával putá vlkolakovi, ale zdalo sa, že vedel čo robil. Svetlými očami si ho tak podrobne prezrie zatiaľ čo zvažuje čo to Mirjam vymyslela tentokrát a či sa mu predstava pomoci pozdáva, alebo nie.* A vy ste? *Opýta sa NEZNÁMEHO a nakloní hlavu mierne na stranu. Stále dáva dostatočný pozor na to, čo robila víla avšak ak išlo skutočne o sebaobranu obával sa dvojice pred ním.* Hmm slušná práce. *3pitne potichu pri čom uznanlivo kývne, bolo zrejmé, že muž mal prax a tak začal uvažovať ši v skutočnosti nešlo len o civila. Férske čtry, alebo upírske zuby nevidel a tak sa to stávalo značnou vecou na pozastavenie. Predpokladal však, že by mal viacej otázok, stále tak zostával viac menej na hrane a nechával rozprávanie Mirjam. Beztak tak, ako zvyčajne. Návrh Mirjam však rozhodne uznal za vhodný a tak nasmeroval vílu ďalej od baru.* Nechal by som to v budove, vonku bude jednoduché sa dať na útek smerom k mestu. *Povie potichu smerom k Mirjam a pozoruje jej reakciu nakoľko ona robila to konečné rozhodnutie.* Aj keď ide o slepú.. neviem, je to na tebe. *Odvetí na koniec pri čom sa naďalej snaží pozorovať okolie. Pokiaľ sa z čistého neba udialo toto mohlo sa stať čokoľvek.*
*Na otázki len prevráti očami.* /Kolko krát to ešte budem musiet opakovať?/ Sledoval ma už dlhší čas ale až teraz som si to uvedomila. Najradšej by som sa za tú blbosť prefackala. *Poslednú časť si zavrčí sama pre seba.* Keď som knemu pred chvílou prišla chcel vitiahnuť zbraň tak.... *NAznačí úder flaškou.* A prečo som utekala? *Zamračí sa na Mir.* Ale no ták ty by si ako zostávala na mieste kde ťa chcú zabiť? *Zakrúti hlavou a potom pozrie na vlka ktorého teraz spútava nejaký muž ale tomu nevenuje moc pozornesti a len si ho zbežne prezrie.* /To je asi tak všetko čo vám k tomu poviem lovci..../ *Hovorí si v duchu sama pre seba.* /....Hneď ako ho pustíte tak si ho nájdem a vypitvám hneď len čo mi odppovie na všetki moje otázky. Ako napríklad prečo mňa s Ari sledoval a čo vie o jej vražde./ *Ako si ale v mysli prehráva tie chvílky pri ktorích ho videla spomenie si na to že s ním bol ešte niekto.* /Ani dnes tu nemusí biť sám./ *Uvedomí si a znova začne prezerať dav ludí okolo či iekoho nespozná.*
*S úsměvem na její slova přikývne.* Jak je na tom komunikace mezi Podsvěťany a lovci? Pokud nefunguje, tak se není čemu divit, že není ani spolupráce.. *Zvedne se mu jeden koutek do povzbudivého úsměvu, že to určitě půjde. Pobaveně se zasměje nad jejím prorokováním a přikývne.* Až uvidím, tak posoudím. *Zachytí muže aby mu zamezil co nejvíc v pohybu a kývne na Mir, že to má pod kontrolou a může se věnovat druhé osobě ze sporu. I když se zrovna dvakrát nesnažil, tak nemohl přeslechnout ženu argumentovat s lovci a když zaslechl poznámku o zbrani, tak na může přitlačil jednou rukou a tou druhou ho začal šacovat, kam dosáhl. Po chvíli, kterou mu muž zkracoval naštvaným vrčením, našel skutečně za jeho opaskem železný nůž, který mlčky ukáže lovcům. Promluví až ve chvíli, kdy se na něj zaměří lovcova pozornost.* Killián Seymour.. *Představí se, když se ho zeptá na jméno. Krátce přitom kývne hlavou na pozdrav, jelikož si nemohl dovolit povolit ruce.* Ruku vám podám, až je nebudu mít plné práce.. *Podotkne, čímž chce i upozornit na to, že by měli rozhodnout, co chtějí s vlkodlakem dělat. Na jeho uznání kývne s děkovným pohledem a lehce opět rozkopne mužovy nohy, jelikož se je snažil nenápadně vrátit k sobě. Nevměšuje se jim do plánování dalšího kroku až do momentu, kdy zmíní odchod ze skladu.* Potom bych rád podotknul, že tyhle pouta ho příliš dlouho neudrží, pokud dostane prostor pohnout rukama.. *Což měl vzato, že pokud by se ho pokusili přemístit, tak by pohybem vpřed takovou možnost dostal.* Mám to odzkoušené.. *Poukáže na jednorázové pouta vypadající jako dvě smyčky z tkaničky.* Jestli máte něco lepšího, tak by se to hodilo vytáhnout a použít.. *Dodá.* A taky netuším, zda u sebe nemá ještě nějakou zbraň. Vstupní kontrolou zdá se neprošel.. *Zamyslí se a pohledem těká po jeho osobě, jestli něco nezahlédne.*
Nie práve najlepšie. Síce sa teraz aj s mojím kolegom snažíme o jej zlepšenie, ale len ťažko sa opravujú vzťahy s ľuďmi, ktorí si pamätajú ešte predchádzajúce generácie ako tyranov a sobcov. Teda, nehovorím, že ťa, čo robili, bolo správne, a jasne mali zvoliť iné jemnejšie a priateľskejšie metódy, ale...my nie sme oni, a to je ťažké vidieť. *Hlasno si povzdychne. Hneď sa však pozbiera, nakoľko teraz mali prácu. Mužov nechá, aby sa spoznali navzájom, predsa len nemali päť, aby to musela robiť ona a menšie urážky zo strany víly nechá preletieť ponad jej hlavu len preto, aby sa zamerala na dôležité informácie s chladnou hlavou. Vypočuje si ako aj problém s vonkajšími priestormi, tak aj presun. Obzrie sa navôkol. Vnútri už ostať nemohli, až priveľa očí sa na nich začínalo upierať a ona nechcela skaziť Zacharieho oslavu. Zo stehenného púzdra vytiahne striebornú zbraň a od barmana si vezme utierku, aby nou schovala striebornú rukoväť, než nôž podá Killianovi a vymení ho za ten železný v jeho ruke.* Ak by si mu ho podržal pod krkom, bol by už presun možný? *Uistí sa, než zacne hľadať miesto, kde by boli stále vnútri bez väčšej šance úteku. Napadne jej až druhé poschodie, kde boli sklady. Museli by tak zoskočiť z poschodia a sklady celkovo mali menej okien, ktoré boli aj tak zatĺčené. Hlavou naznačí mužom nové miesto, ktoré jej prišlo na um, aby počula ich názor.*
Uvídím čo bude v mojich silách. *Prikývne na jej návrh a začal popri ich rozhovore premýšľať, kde by mohol krv ohriať bez toho, aby sa toho sám dotýkal. Usúdil však, že takúto robotu nechá niekomu z obsluhy nakoľko sám si špiniť ruky nechcel. Tekutina sama o sebe mu pochopiteľne neprekážala, bol lekár a práve s ňou sa stretával ešte viac, ako s vodou, avšak pokiaľ sa tomu mohol vyhnúť? Budiš. Oči mu padli na to, ako len vyliala tekutinu dole krkom a sám sa tak pozrel nadol smerom k jeho poháru. Mal pocit, že pri žene zaostával a tak podobne, ako ona si priložil sklo k perám a kopol zvyšok v poháre do seba. Zatiaľ si však nedolieval.* S tebou bude asi namáhavé držať krok všakže? Pokiaľ to je vôbec možné. *Cukne mu v kútiku a len si podloží hlavu a opäť sa tak zameria na ich rozhovor, ktorý sa pre neho minimálne zdal dostačujúco zábavný, aby naďalej bol v spoločnosti IRIS.* A každý máme šancu sa zmeniť. *Svojimi slovami by sa mohlo zdať, že z počiatku mieril na upírku avšak len osud vedel, či aj on sa neprikloní na stranu tmy. Stupňujúcim vekom sa takej veci bolo predsa len ťažšie a ťažšie brániť* Stále máš pocity, že by som ťa chcel opantať? *Pousmeje sa a nakloní pri tom hlavou na bok.* To rozhodne nie je zámer. *Objasní a potom sa zatvári na oko zamyslene..* Je to moc individuálna vec na to, aby sa to objasňovalo takto na verejnosti. *Začne avšak nakoľko vedel, že takto by sa ani jeden nikam nedostal prepletie si prsty a položí si ruky tak na bar. Jeho osoba bola v hre.* Pokiaľ by si ešte naďalej cítila potrebu na drogy mám dve možnosti. Ponúknť ti ich alebo by som ti vedel poskytnúť liečivá, ktoré zamedzujú túžbe po akýchkoľvek látkach. Dovoz je však značne obmedzení išlo by o to či by si mala niečo dostačujúce na výmenu. *Vysvetlí jednoducho, na oko to bola pomerne príjemná dohoda pokiaľ skutočne chcela so závislosťou bojovať.* Pokiaľ máš však dojem, že ťa tento problém už neťaží, tak.. tento návrh padá.
*Hlavná vec čo chcel v tomto momente vedieť bolo či mal muž skutočne zbraň, alebo nie. Zdalo sa to, ako prvotný kľúč k tomu, aby sa z tohto začarovaného kruhu dostali. Bol tak veľmi rád, keď KILIAN začal muža šacovať a netrvalo dlho kým spomenutý kľúč našli. Vystrie tak ruku k nemu, aby mu nôž podal. Predsa len ani tu nemal byť, alebo nie? Keď nôž prevezme MIRJAM spraví ten istý pohyb, aby si ho mohol prezrieť. Možno sa to nezdalo, ale pokiaľ na noži bolo niečo nezvyčajné všimne si toho. Zbrane rôznych typov študoval a okrem toho pokiaľ išlo o železný nôž chcel vedieť či v tomto celkovo nemajú prsty dvory. Poťažká tak nôž v ruke, rukoväť bola zabalená kožou a čepeľ bola podrobne zdobená. Rozhodne nič čo by sa len tak našlo v miestnom Targete. Pohľad mu veľmi rýchlo dopadol na maličké pútka, ktoré momentálne držali muža od toho, aby unikol. LYR dôveroval, že neujde a aj keby chcela mala by to omnoho ťažšie, ako by si jeden myslel. Muž aj keď sa priamo nebránil tak nevyzeral nadšene z toho, že ešte bude šacovaný a pod krkom má nôž. Pristúpi tak ku vlkolakovi pri čom ešte prezrie všetky miesta kde by sa mohla nachádzať zbraň. Nič však nenašiel.* Prišli ste sem zabiť, alebo zraniť vílu a máte len jeden nôž? *Opýta sa nedôverčivo, začínal sa obávať, že tu nebol jediný. Obzrel sa tak naokolo no všade naďalej panovalo ticho. Hlavný bol však teraz presun, už tak získali príliš veľa pozornosti. Nevedel si predstaviť ich teraz, ako by sa s ďalšími ľuďmi museli šplhať, skladisko však poznal moc dobre, predsa len chodil tu až podozrivo často. V dave tak nájde malý otvor kde kedysi bývali dvere. Zvyčajne tam prebývali bezdomovci, avšak veril, že v tomto momente sa o tých báť nemusel. Kývne tak daným smerom a bez toho, aby to ktokoľvek schválil tak začne tlačiť Lyriu k priestoru. Bolo tam len jedno malé okno, ktoré bolo zadebnené, bolo možné, že pred tým, ako všetko schátralo to bola technická miestnosť. Nebol si istý tak či tak toto nebolo práve vo veci.* Poznáš toho muža? *Opýta sa potichu víly, bol ochotný jej pomôcť rátal s tým, že muža na dnes zatknú už len kvôli podozrivej zbrani.* Pomôžem ti len musíš spolupracovať.
*Stále sleduje okolie ale venuje pozornosť aj tomu čo hovoria lovci a muž ktorí spútal jej útočníka.* /Nemala by som od tial to zmiznúť? Stratiť sa lovcom nebude lahké ale čím ďalej tu som tím menej sa mi to tu zdá bezpečné. Určite tu nieje sám ale ak ten jeho parták nieje úplne blbí nič nezačne. Aspoň nie kím nebudú mať nejakú víhodu./ *Usúdi a rozhodne sa zatial nič nepodnikať a počkať ako sa situácia vivinie. Keď pri podozrivom nájdu železný nôž nepatrne sa pousmeje, akíkolvek náznak úsmevu jej však z tváre zmizne keď uvidí znaky zdobiace čepel. Treba jej všetkú sebakontrolu na to abi sa na podozrivého nevrhla a nepokúsila sa ho zabiť keď jej napadne či to nebol on kto zabil jej Ari. Nakoniec sa ale ovládne a pozrie podozrivému do očí.* /Ale tak sa konečne rozhýbali. A to poslali teba? Ale veď sa dozviem všetko čo chcem vedieť... Neskôr, až ta donútim jačať./ *Zatial čo pozmíšla nechá sa SANDEROM odviesť do menšej miestnosti a znova začne venovať pozornosť tomu čo jej hovorí. Najskôr na jeho otázki noč nehovorí a zamračene nakloní hlavu na bok.* /Nechcem abi sa do toho plietli viriešim si to sama..... Ale na druhú stranu pomoc lovca by nemusela biť na škodu./ *Povie sa a konečne sa rozhodne.* Nepoznám ho ale ako som hovorila sledoval ma. Už nejaký čas ale až teraz som si to uvedomila. *Pri jeho dalších slovách pokrúti hlavou.* Poznám ale ten nôž a podla toho sa zdá že si istá osoba želá moju smrť. *Odmlčí sa a spraví pár krokov od SANDERA potom sa ale znova otočí k nemu.* Varujem ťa nebude to žiadna prechádzka po parku. Je dosť možné že to neprežiješ aj tak my chceš pomôcť?
Chápu.. Ale.. *Pokrčí s povzdechem rameny.* ..opět ta komunikace.. Podsvěťané to nemají jak vědět, že se o slovo snaží hlásit mladší generace, co chce opravdu pomáhat a ne se jen povyšovat nad démonskou krev.. Bude to prostě těžké.. *Souhlasí s jejími slovy.* A nezmění se to během pár měsíců ve snovou spolupráci.. *Zakroutí hlavou skepticky s omluvným úsměvem. Spoutá muže, co nejlépe zvládne se svými omezenými možnostmi. Následně předá Mirjam nůž. Sice si o něj řekl neznámý lovec, ale Mirjam natáhla ruku dřív. Nechá lovce zbraň zkoumat, zatímco si převezme od Mirjam nůž a dá si pozor, aby se ho omylem nedotknul sám. I přes látku cítil, jak stříbro na něj reagovalo.* Můžeme to zkusit.. *Souhlasí. Jednu ruku stále drží na těch mužových spoutaných a druhou přesune nůž k jeho krku. Bylo jasné, že vlkodlakovi před ním je jeho přítomnost velice nepříjemná, jelikož Kill cítil tlak na rukách, jak se snažil muž od nože odtáhnout co nejdál. Nakonec ruku s nožem položí na mužovo rameno tak, aby čepel byla stále poblíž jeho krku a on ho mohl zároveň donutit v pohybu vpřed a korigovat ho.* Můžeme jít.. *Dá jim vědět, že si chycení upravil natolik, aby se mohli posunovat po prostoru. Pohledem následuje ten lovcův, aby věděl, které místo má na mysli a posléze se za nimi s vlkodlakem vydá. Opětovně využije zdi, když se nachází na novém místě a muže o ní, přes jeho nelibost, opře. Nože se však nevzdá a nadále jim velice znepříjemňuje jeho bytí.*
*Pohár, v ktorom je vodka sa už znova plný dostal k nej. S pekným úškrnom na barmana si ho stiahla k sebe a odpila si. Zasmiala sa nad jeho slovami.* Bude to ťažké, pretože toto bez kvapky krvi mi nerobí absolútne nič. *Oboznámila ho s faktom, že opiť sa bez krvi v alkohole je pre upíra tak nemožné, ako vyjsť na teplé ranné slnko. Ak sa chcela opiť, potrebovala krv ktorú by do toho primiešala, svoju malú fľaštičku, ktorú si na takéto prípady brala si ale nechala doma a žiadneho opitého človeka si tu len tak uloviť nemôže. Hlavne ak tu cíti vlka a anjela. V blízkosti tieňolovcov radšej neriskovala nič, čo by ich mohlo zaujať.* Moja šanca je už dávno premrhaná a to ešte nemám ani sto rokov. *Ironicky poznamenala a znova si odpila zo svojho pohára. Podoprela si rukami svoju hlavu. Dívala sa na ZACHARIEHO s istým úškrnom, ktorý veľa neprezrádzal. Dohoda. To bolo slovo, ktoré sa jej ozývalo v hlave a ona by veľmi rada zistila čo je to za dohodu a tak čarodeja počúva. Uchechtla sa.* Je tu však jeden háčik... *s úsmevom predostrie.* moje drogy sa dovážať nemusia, stačííí ak... *premerala si ho pohľadom zamyslene* ak ich bude mať niekto s bijúcim srdcom v sebe. *Dopovedala a potom zamyslene našpúlila pery. Znelo to tak jednoducho.* niečo dostačujúce na výmenu? Ako napríklad? *Iris nemala čo stratiť to bola jediná vec. Jej riskovanie ju nič nestálo, jej život bol bezcenný a duša tak tú nemala už 60 rokov, upírka netušila čo by mu mohla ponúknuť a preto zatiaľ len vyzvedala.*
*Na tvári jej vznikne menší poloúsmev.* Ale snažiť sa neprestanem...až do posledného nádychu. *Vyhlási hrdo. Keď si predstavila, ako by to mohlo vyzerať, kebyže sú všetky bytosti spolu proti démonom, aby ochránili planétu, na ktorej spoločne žijú...tešila sa z toho. Nič to, musela prepnúť na prítomnú situáciu. Ako prvé podala Sanderovi nôž, keďže vedela, že on bude z neho vedieť vyčítať omnoho viac než ona. Následne prikývla na nápad miesta, kam by sa mohli presunúť, a vydala sa medzi Sanderom s vílou a oboma vlkolakmi. Spraví pár rýchlych krokov, nakoľko začula vílu.* Nám ozaj nejde o to spôsobovať problémy a ja osobne by som vám rada pomohla, keďže len vďaka vašej pomoci v boji som ešte stále tu. *Poukáže na rnau na ľavej ruke, ktorá je teraz vďaka tielku veľmi dobre vidieť. Bola to popálenina, z väčšej časti už zahojená, aj keď sa stále stávalo, že mohla nepríjemne ťahať a horšie sa jej s rukou hýbalo. Napriek tomu bola skutočne víle vďačná za svoj život. Dúfala, že by im takto mohla trochu viac dobrovoľne pomôcť. Killianovi ukáže palec hore, že je všetko super a je rada za jeho spoluprácu.* Takže, keď už konečne nenarúšame pokoj večierku, môže sa začať vyšetrovanie. Zároveň je však potrebná ochrana nad párty a sledovanie prípadných partnerov tuto nášho útočníka. Navrhujem tak, že by sa jeden z nás troch vrátil a zvyšný dvaja to tu zatiaľ vyriešia. *Vyhlási hneď, len čo to vyzeralo, že už všetci vnímajú.*
To je samozrejmé, musí to byť však úsmevný trik v civilských baroch.. Ak ich niekedy navštíviš vzhľadom na tvoj príbeh. *Nevedel si predstaviť života, kedy by bol viazaný dennou hodinou a lákala by ho žiarivo červená tekutina, ktorá prúdi každému v žilách. Jeho život bol vždy bez zábran a zdalo sa mu, že vampirizmus ich dával až príliš veľa. Niekedy sa však rád zamýšľal, aké by to bolo byť aj zvyčajným civilom. Narodiť sa, ako dieťa svojej matke, ktorá by sa kvôli jeho existencií možno nezabila a zažil by pri najlepšom prelom do nového storočia. Bolo to podivné avšak jeho život by sa mnohým ponášal na podivnejší.* Presne preto ešte máš stále čas. *Pousmeje sa na ňu.* Po prvej stovke to pôjde už len k lepšiemu, alebo horšiemu. *Odvetí pri čom mu naďalej cukalo kútikmi. Po tých ďalších rokoch? Videl čo čas dokáže spôsobiť a tak videl hneď niekoľko ciest, ktoré by si Iris mohla vybrať. Čo sa však stane bolo len ťažké hádať a tak to sám nechal na vec osudu, ktorý rozhodne. Alebo možno bude na samotnej Iris kam ju jej okolnosti potlačia.* Telá nanešťastie nie sú v cene. *Uchechtne saa prejde si prstami tmavé vlasy.* To sú však dve možnosti ktoré by som dokázal ponúknuť. Nie som tu odhodlaný túto dohodu zložiť, vždy si môžeš vziať čas a premyslieť si to. *Kývne jednoducho rukou, ktorá teraz fungovala ako jeho hlavný nástroj na prejav. Prstene, ktoré boli vysadené na jeho prstoch tomuto vzhľadu značne dopomáhali.* Rád nechávam výber ponuky na zákazníkovi nakoľko neviem posúdiť čo by si mi mohla ponúknuť v tomto momente okrem dobrého slova. *Dohody sa stále stávali ťažšie a ťažšie, jeden by povedal, že najvyšší čarodej nemá po čom túžiť. Zvyčajne však išlo o služby, ako pri Mirjam, alebo ako o informácie pri Meritriss. Išlo o vec individuálnu a tak nevedel čo všetko v rukách upírka nesie.*
*Iste živiť sa krvou a vyliezať von len v noci ako predpotopný netopier, to Iris štvalo, ale po toľké roky si aj zvykla. Hlavne zabíjať len tak pre zábavu bolo niečo, čo ju bavilo viac než samotné lovenie si svojej večere. Krv a Iris to bolo niečo, k čomu bola silne pripútaná, niečo čo jej nahrádzalo drogy, ktoré jej nič nerobili kým by si ich nevysala z krku nejakého chudáčiska. Uškrnula sa. Iris nemala čas, jej cesta bola daná jednoducho a rýchlo. Vybrala si temnú odbočku a na tej ostane tak dlho ako jej to tieňolovci a jej upírska nesmrteľnosť dovolí.* To je príliš veľa viery v niekoho, kto zabil viac ako desať tieňolovcov len preto, že ma oklamali. *Odpila si, na ten deň v Anglicku spomínala s takou radosťou. Pomstila sa tým idiotom poriadne. Jeden po druhom, pomaličky a bolestivo. Krásna spomienka, škoda, že si to neodfotila.* Smerujem do samého pekla. *Pobavene predostrie a odpije si zo svojho pohára. Odpovede ju teda veľmi netešili. Nič jej neprezrádzal a ona chcela odpovede. Začínala si myslieť, že ju vodí za nos.* Premýšľanie je pre nerozhodných a to ja nie som. *Úprimne odpovie.* Na druhej strane ale nenachádzam odpovede na svoje otázky, začínam si myslieť že ma len ťaháš za môj pekný nos. *Uškrnie sa.* Otázka je jednoduchá, čo predstavuje tú výmenu? Hm? *Dohody boli niečo na čo si upírka dávala väčší pozor než na to, či ju niekto uvidí pri love.* Ale ak by som mala byť úprimná, nemohla by som ti na výmenu sľúbiť nič viac len seba samú. *Zamyslene našpúlila pery a odpila si znova z pohára.* A to je zrejme málo, nemám pravdu? *Zvedavo zdvihla obočie. Iste pre čarodeja je upírka ako taká určite zbytočná, aspoň podľa Iris.Čo už by mu len pijavica ako ona môže ponúknuť, okrem toho, že jej city sú na mínusových bodoch a jej empatia k iným ľudom rovnako tak.*
Ktorý z dvorov ide po tvojom krku? *Opýta sa pomerne priamo, vedel, že nôž pochádzal z férie, alebo aspoň bol poslaný dvorom. Ktorým však si sám nebol istý. Teraz však musel začať vážne uvažovať nad tým, prečo by si takto víly liezli po krkoch. Áno vedel ku akým činom majú blízko avšak prišlo mu, že sú pomerne naklonené ku svojmu vlastnému druhu nehľadiac na kráľovstvo v ktorom žili. Bol to možno skutočne len stereotyp v ktorý on sám chcel veriť než čokoľvek iné.* A z akého dôvodu keď sme už pri takom drobnom detaile. *Povie zatiaľ čo stále prechádzali davom. Železný nôž si založil za opasok, nakoľko v tomto momente sa stal veľmi podstatnou stopu rovnako, ako dôkaz. Za normálnych okolností by lovci dosah do férie nemali avšak pokiaľ sa ich spory začali prenášať na svet ľudí a iných dolnosveťanov, išlo o vec lovcov. Svoje podozrenie však ešte nevyslovil nahlas a tak len počkal na návrh MIRJAM.* Mohla by si ísť ty? Zdá sa, že KILIÁN to zvláda pokiaľ by sám netúžil po oddychu. *Pozrie sa na vlkolaka, ktorý mu bol stále cudzincom.* /A pokiaľ mi sám dôveruje./ *Prebehlo mu hlavou, avšak pokiaľ tu ešte stále stál zdalo sa, že jeho dôvera nebola až tak vrtkavá, ako by byť mohla. Pohľad mu tak padne na zatknutého.* Na začiatok chcem vedieť, vaše meno a ku akej smečke patríte, pokiaľ v žiadnej nie ste poprosil by som vašu adresu. *Začne veľmi formálne zatiaľ čo ešte stále kontroloval Lyr, pokiaľ by sa čo i len pohla objavil by sa pri nej nôž a to on ani ona rozhodne nebrali na ľahkú váhu.* Ako ste natrafili na ten nôž? *Mal mnoho otázok a sám sa držal pomerne skrátka, aby ich nefiltroval ihneď všetky.* Odkiaľ poznáte prítomnú VÍLU? Upozorňujem vás pokiaľ nebudete spolupracovať automaticky vás presunieme do ciel a prípad začne byť omnoho vážnejší. *Nepredpokladal, že išlo o alkohol, okrem toho, že z muža nič nebolo cítiť jeho pohyby neboli nijak ovplyvnené alkoholom, alebo akoukoľvek inou drogou.*
*Zavrie oči a zhlboka sa nadýchne aby zahnala zúrivosť ktorej nachvílu prepadla. Keď sa upokojí nrchá si znova celú vec prejsť hlavou.* /Na druhú stranu som sa už začínala fakt nudiť. Teraz to bude zábava./ *Povie si v duchu ale znova na sebe nedá nič poznať a otočí sa k Mir.* To nie sú problémi. *Povie a vezme Mirinu ruku a jemne jej prejde končekmz prstou po jazve z popálenín.* Ten boj som si vtedy užila. A ak by si chcela s tímto ti môžem pomôcť. *Potom sa znova obráti k Sanderovi.* Nepovedala som že je to práca nejakého dvora.* /Ale hádaš dobre to je pravda./ A čo sa dvôvodou týka....*Pokrčí placami a šbalsky sa na svojich spoločníkou usmeje.* ...povedzme že som trochu divoká. /A zabila som člena královskej rodini podzimného dvora./ *Dodá si v duchu sama pre seba.* Je toto ale vhodné miesto na výsluchy? Teda chcem povedať nezezmete ho k sebe alebo do basi alebo ako to voláte keď niekoho zadrzíte? *Spraží podozrivého nenávistním pohladom.* Tiež by som mohla zajtra prísť k vám aby sme sa poriadne porozprávali o tom ča sa deje. Dnes som unavená a musím ešte niečo spraviť.
To je dobrý přístup.. *Ocení Mirjamina slova. O pár chvil později ji předá nůž, nebo spíš ho vymění za jiný. S jeho pomocí dovede vlkodlaka, jenž se stal v tomhle případu útočníkem, na nové místo. Na slova Mirjam se na lovkyni podívá a poté i na lovce. Nic k tomu neřekne. Akce byla pod organizací lovců a i když oba vypadali, že jsou mladší, jak on, tak tady neměl hlavní slovo. Nakonec jen kývne na jeho slova, že zatím zvládá. Kdyby uměl číst Sanderovi myšlenky, tak by mu nejspíš zklamal naděje. Nevěřil mu. Ne jako osobě. Věřil mu momentálně v jeho práci a činění a v hodnocení Mirjam. Nic jiného. Oba si byli cizí. Nechá ho proto pokračovat ve výslechu a nijak ho nenarušuje až do chvíle, kdy se nadechne a zavětří.* Je tu druhý.. *Upozorní a v druhé sekundě se jeho zrak zaměří na jediné okno, jehož prkna se rozletí všemi směry a dovnitř skočí se zavrčením rychlý stín. Vlk byl už od pohledu agresivní a jeho cílem byl Sander a Killián, na které ihned po dopadu druhým skokem skočí, aby jeho parťák měl možnost útěku.*
*Bola rada za moment, kedy sa dostali do oddelenej sekcie. Situácia bola viac prehľadná a hlavne neotravovali Zacharieho hostí. Mali predsa chranut, nie kaziť párty. Videla, že Sanderovi sa už podarilo s vílou ako tak dohodnúť, hlavné bolo to, že mu dôverovala natoľko, aby sa toto všetko dalo riešiť. Jej výpoveď totiž mohla určiť, či pôjde tento neznámy vlkolak za mreže, alebo si ešte chvíľku pobehá po slobode. Za Killiana teraz bola viac než rada. Hlavne pre moment, kedy šla navrhnúť alternatívu, že by bola ona tou, ktorá by sa vrátila späť na párty, než to tu muži doriešia. Killian totiž zavetril ďalšieho vlkolaka, ktorý moment na to skočil do miestnosti. Avšak aj ten moment stačil na to, aby sa Mir pripravila. Už ju tak trochu iritovalo, ako nedokáže tento problém doriešiť, nech má už Zacharie na párty pokoj, takže rukou pevne oblapila rukoväť jednej katany a ako muž doskočí, švihne ňou nadol, čím mu prereže zadnú stranu koníkov, aby stratil balans, a len čo leží na zemi, druhou rukou vystrelí na obe jeho dlane po jednej striebornej hviezdici, aby mal tak problém opäť vstať pomocou rúk. Hviezdici zopakovala aj na lýtkach, a zrazu pred ňou ležala podoba Ježiša...kebyže je Ježiš vlkolak a namiesto pribitia o kríž leží na zemi na bruchu. Kývne na kolegu. Vílu už mohol pustiť, teraz bolo potrebné udržať aj druhého vlka, na ktorého by mimo rýchlosti a flexibilnosti Mir nemala...aspoň nie silou. Predsa len musela byť o minimálne tretinu ľahšia.* Sander, dohodni sa na zajtrajšom stretnutí, ako bolo navrhované, a zatiaľ to tu nejako s Killianom spratajte. Kebyže niečo potrebujete, budem na tom tráme hneď nad vchodom do tejto miestnosti. *Navrhne mu. Pohľadom ešte raz za vadí o ten Killianom, či nejako potrebuje pomôcť, než sa vyparí z miestnosti, aby šla sledovať aj zvyšok zábavy. Takmer okamžite zahliadne Zacharieho s nejakou ženou.* /Musím mu potom povedať, že v tej čiernej koži vyzerá skvelo./
*Všímal si podráždenie Mirjam a tak sa rozhodol to zbaliť. Pozrie sa na vílu ešte pred tým, ako im čas prekazí ďalší vlkolak.* Zajtra ťa budem očakávať pred Inštitútom, na poistku však poprosím niečo čo je v tvojom vlastníctve, aby ťa nebol problém skontaktovať. *Odvetí jednoducho pri čom si priloží bič ku opasku, nakoľko už nebol potrebný. Vedel že víla svätá skutočne nebola, avšak možno aj táto dôvera bola istým krokom vpred, alebo nie? Nepáči sa mu však oznámenie, ktoré vyslovil vlkolak a tak ihneď schytí ostrie do ruky pri čom Mirjam sa, ako tieň o vlkolaka postarala.* Nepárala si sa s ním všakže. *Pozrie sa na tmavovlásku nakoľko mu to prišlo.. dosť brutálne, bolo dosť možné, že muža práve doživotne zmrzačila avšak.. už bolo asi príliš neskoro na rozpravy.* Oboch zanesiem do cieľ v Inštitúte. *Oboznámi obom prítomným.* Keby sa čokoľvek dialo tak mi zavolaj. *Kývne smerom k Mirjam avšak veril, že sa dokáže o vec postarať aj ona sama. Vlk sám o sebe nijak nespolupracoval ohľadom jeho otázok a tak by bolo zbytočné sa o čokoľvek pokúšať práve tu.* Von je auto Inštitútu, nebude ťažké ich preniesť, pokiaľ chceš tak zostať ak nie tak sme vďačný za tvoju pomoc. *Kývne smerom ku Kiliánovi pri čom oficiálne zakončil túto potýčku. Ako sa vec vyvinie bude možné zistiť len zajtra nakoľko dnes nikto hovoriť nebude.* Chvíľu ho len ešte podrž. *Poprosí ho pri čom si druhého vlka prehodí cez chrbát a prenesie ho ku autu. Presun sám o sebe dlho netrval, avšak čo ho zarmútilo skôr, bolo, že Mer nedokázal splniť tanec, ktorý jej sľúbil.*
Na to že má prísť do inštitútu prikívne ale Sanderovi nemieni dať nič osobné podla čoho by ju bolo možné stopovať.* Nemám tu nič okrem oblečenia. *Rozhodí rukami abi videl že so sebou naozaj nič nemá.* /Okrem toh oby som ti ani nič nedala./ *Čokolvek iné by chcela dodať preruší vpád druhého vlka do miestnosti. Vletí tam cez zadebnené okno a vzduch jej na chvílu plný triesok. Lyria viužije chvílku nepozornosti svojich kolegov a dostane sa z miestnosti víde zo skladiska a postaví sa tak abi videla na hlavný vchod ale abi nebolo na prví pohlad vidieť ju. Zo svojho úkritu videla ako Sander nakladá podozrivého do auta.* /Takže ich zbalili obidvoch. Škoda, teraz ich nebudem môcť vypočuť sama. Nakoniec budem musieť s lovcami predca len spolupracovať./ *Pokrčí plecami a vidá sa smerom do parku.*
/Jau../ *Sykne si pro sebe v duchu, když vidí způsob, jakým se Mirjam obula do vlkodlaka. Mísily se v něm rozporuplné pocity a myšlenky. Na jednu stranu byl rád, že se nemusel pro nějaký boj měnit a taky, že nikdo jiný nebyl zraněn nebo zabit, či vlkodlak, kterého držel, nebyl osvobozen, přesto, že sebou teď docela silně škubnul, když měl na dohled, co lovkyně udělala jeho kolegovi a chtěl zdrhnout. Kill se mu opřel plnou váhou těla do zad a přitlačil ho zpátky na stěnu, aby mu to znemožnil. Na tu druhou mu ale tohle přišlo malinko brutální. Vyzkoušel si za život mnoho zranění a věděl, že některá se hojí opravdu dlouho a jsou bolestivá. Předpokládal, že z pořezání nohy se muž před ním s největší pravděpodobností dostane, ale po stříbrných hvězdách mu šrámy zůstanou. Přikývne na lovcova slova, jehož jméno se právě dozvěděl od Mirjam, že chce oba vlkodlaky přemístit.* Měl bych nejspíš taky už jít domů, pokud se nic nestane.. Zítra mám směnu.. *Zvolí nakonec řešení, ale rozejde se s vlkodlakem za Sanderem.* Do Institutu je dostanete oba? *Ujistí se u auta, když má ještě vlkodlaka v držení. Neměl by problém s tím jet s lovcem, pokud by řekl, že oba vlkodlaky najednou nezvládne, ačkoliv by se teda pro svoje auto vracel pořádný kus.*
Desať? Pokúšala si sa o pekné číslo? *Uchechtne sa aj keď by klamal, keby povedal, že mu tento fakt neprekážal. Alebo ho minimálne mierne nevydesil, áno rátal s tým, že zabitie bolo pri Iris zvyčajné, sama sa tým netajila. Avšak teraz kedy jeho osobné vzťahy začali kĺzať už aj do New Yorkského Inštitútu sa tieto slová stávali takmer hrozbou. Pohľad mu tak chvíľu skočí ku davu pri čom lovcov momentálne nikdy nezahliadol. Predpokladal, že ešte stále riešili problém s vlkolakom, ktorý kútikom oka zachytil.* Tak pokiaľ sama hovoríš asi tomu tak bude. *Svoje vlastné skúsenosti nemal, avšak stačilo mu cítiť energiu Meritriss po tom, ako sa opäť navrátila na zem. Veril tomu, že to bolo miesto ešte horšie, ako by si jeden vedel predstaviť. Kam po smrti pôjde on? Nemal poňatia, avšak ak si mal položiť ruku na srdce, príliš vysoké očakávania od svojho súdu nemal. * Myslím si, že to nie je samotný princíp nerozhodnosti, ale pokiaľ na tom trváš tento názor ti kradnúť nebudem. *Pousmeje sa pri čom si letmo napraví kožené sako, ktoré sa mu slabo lepilo na pokožku, ktorá začala byť posiata potom.* Pokiaľ máš informácie, ktoré by mohli byť môjmu uchu užitočné, alebo máš niečo špeciálne na majetku. *Prehodí pri čom pri jej ponuke sa len slabo pousmeje.* Máš pravdu skutočne. *Kývne na jej podozrenie pri čom mu na tvári po celý čas hrá úsmev.* Vedela by si sľúbiť, že na tvojich rukách už sa neobjaví krv lovcov? *Nakloní hlavu na stranu, na jednu stranu táto požiadavka sa zdala byť.. jednoduchá, avšak nebol si istý či upírka by dokázala ovládať seba a svoju nenávisť dostatočne, aby mohol mať túto dohodu zaručenú* Nakoľko okrem toho, nemyslím, že mi máš čo ponúknuť.
*Všimne si ich pohľadov, čím sa za svoje náhle riešenie náhle cíti zle a jej výčitky sa jasne odzrkadlia v jej tvári. Prejde k vlkolakovi a kľakne si vedľa neho.* Som liečiteľka, takže sa potom na vás po prevezení pozriem. Avšak pre bezpečnosť oboch strán vás budeme musieť teraz nechať takto. *Vysvetlí mu a skôr, než by stihol na ňu niekto reagovať, rýchlo odpochoduje z miestnosti. Sediaca na tráme si nad svojím konaním povzdychne.* /Mala som byť možno krehkejšia. Ale čo ak by moje vlastné zaváhanie viedlo k úrazu Sandera s Killianom? Ak by sa o tom dozvedeli ľudia na party, mohla by aj nastať panika a vlkolak by mal oveľa viac problémov na krku, než pár potrhaných svalov, ktoré viem dať dokopy./ *Snaží sa si prihovoriť, že je všetko v poriadku, a kým si obhrýza necht palca, pohľadom prechádza po každom jednom hosťovi, až zastaví na ZACHARIEM. Rada by sa s ním teraz porozprávala. Verila, že by ju chápal a vedel by povedať presne tie správne slová. Zatiaľ však len pevne stisne ornament, ktorý jej okolo krku visí, aby sa tak dostala do stavu pokoja, ako to pre ňu Zacharie vyrobil.*
/Pekné číslo? Som snáď básnik alebo niečo tomu podobné?/ *Pomyslí si otrávene, jednoducho ich bolo desať. Idiot, ktorý sľúbil jedno a urobil druhé. Oklamal ju, podviedol a tak dostal čo mu patrilo, a jeho drahý priatelia, ktorý sa ju pokúšali nejak dostať rovnako tak. Momentálne ju žiaden lovec neštval, áno otravovali jej životný priestor, ak sa objavili vedľa nej, alebo v jej okolí. Rešpekt voči týmto "ľuďom" bol asi tak stratený ako jej vlastná a neexistujúca empatia. Úsmev mu opätuje, ale úprimnosť by v ňom ťažko jeden hľadal. Vlastne samotná Iris sa zdala byť veselá a sarkastická. A tak to malo ostať. Niečo čo mala dať ako informácie, alebo svoj cenný majetok, tak to rozhodne bolo pre Iris nelákavým materiálom. Aby za pomoc dávala informácie? Alebo založila niečo cenné zo svojho bohatého majetku? V žiadnom prípade. Prešla si svojim dlhým a ostrým nechtom po brušku palca na pravej ruke a uchechtla sa nad jeho požiadavkou, ak to tak mohla nazvať. Jazykom si prešla po jednom z očných zubov.* Prečo? Je tam niekto cenný? *Uškrnula sa, odpoveď ani nepotrebovala vedieť. Prišlo jej zábavné, že dolnosveťan sa tak strachuje o životy hlúpych tieňolovcov, ktorí jej boli absolútne ukradnutí.* Sľúbiť by som to mohla, ale nechcem, pretože sú mi absolútne ukradnutý ako všetko v tomto meste. *Predostrela so svojim stálym úškrnom, vytiahla z vrecka niekoľko bankovie, ktoré položila na barový pult a postavila sa.* Toľko podceňovania mojej osoby, že nemá čo ponúknuť. Nuž, škoda. *Iris sa rozhodne nemala prečo cítiť po tých slovách menejcenne. Bol problém čarodeja, že si o nej nezistil viac a vlastne že o nej vie len pár vecí aj to je málo. Bez ďalších slov sa tak pobrala preč, jej úžasná priateľka už bola pred skladiskom, ale Iris si ju odchytila a navrhla jej zábavnejší program, ako sa zbytočne opíjať na jednom mieste. So svojou spoločnosťou sa tak pobrala ďalej do mesta.*
Tým pádom je to jednoduché a dohoda padá. *Odvetí jednoducho pri čom si len dopije svoj pohár a potom kývne smerom k Iris. Jeho city neboli nijak ublížené a o bezpečnosť lovcov a v tomto momente neobával. Pokiaľ by sa upírka aj o niečo pokúsila neveril, že by sa vo svojich nekonečných životoch už nikdy nestretli. Odtiahne sa tak od baru zatiaľ čo zelené oči začnú pozorovať dianie. Ľudia sa bavili, jedli, tancovali. Viac menej plnili zámer celého podujatia. Práve to bol jeden z hlavných dôvodov prečo obľuboval poriadať akcie tohto typu. Vidieť ľudskú blaženosť bolo vždy na nezaplatenie o to keď ste sám mali prínos k tomuto citu. V tomto čase ich nebol schopný organizovať tak často, ako v minulom storočí kedy jeho osoba nebola na výslní, teraz si však sám musel dávať pozor o tom kto kde vchádza. Veril, že incident s vlkolakom bude za tento večer jediný. Sám sa pomerne rýchlo opäť dostal ku okraji davu, ktorý bol na tanečnom parkete a pozoroval známych i neznámych podsveťanov. Čas sa vždy menil avšak zábava ešte aj po tých rokoch dokázala spájať. Sám si však musel pripomenúť, že je dlžný ešte nejakú tú vďaku, ktorú musí venovať Mirjam. Uvedomoval si svojho správania a sám vedel, že jej ho bude chcieť vynahradiť. Ako? Ešte si sám nebol istý čo mu príde na um avšak vedel, že sa nenechá zahanbiť. Okrem toho, bolo potrebné začať uvažovať nad jej narodeninami. Zatiaľ čo bol tak čarodej ponorený vo svojich myšlienkach, ako noc plynula osadenstvo sa začalo postupne vykrádať do svojich príbytkov. Na mieste diania tak ostal pomerne veľký neporiadok, avšak nejednalo sa o niečo čo by nebolo možné zvládnuť trochou mágie. Nad ránom tak ani nebolo možné zistiť, že sa v skladisku odohrávalo niečo pod rúškom tieňov.*
*Po šiestich mesiacoch depresie a hladania aj najmenšieho dvôvodu prečo nespáchť samovraždu sa ráno zobudí a prví krát sa necíti na umretie. Oblečie si svoje zvičajné zvonáče, tielko a pončo a vydá sa do central parku, sadne si na operadlo lavičky a aspoň trochu si vychutnáva možno posledné slniečko v tomto roku. Po chvíli čo takto sedí a pozerá na ludí ako sa prechádzajú po parku, kupujú si nápoje v nedalekých stánkoch alebo sedia na nedalekých lavičkách k nej príde mladík a dá jaj záslelku od Zacha so slovami nech ju diskrétne doručí. Lyria si vezme malí balíček a vydá sa na adresu ktorú jej mladý chalan dal. Keď sa konečne sostane na miesto zastavý pred dverami bitu a zaklope.*
*Ráno byla dost brzy na nohou. Čarodějové se dovolávali z nějakého důvodu nějaké schůze, kde by ji přivítali a poznali, protože většině z nich poslala jen ohnivou zprávu. Will, který jí s tím nějak pomáhal jako prostředník, když neměla zrovna moc času, protože se věnovala pořád modelingu. Tak si říkala, že nějaká oslava by tedy nemusela být špatná. A na oslavě by se mohla trochu pobavit. Nechtěné dárečky v podobě drog v pití dovedly vždy rozveselit oslavy. Měla v plánu si dát taky, protože prostě byla to sranda. Objednala si tedy u Zacharieho a požádala jej, aby jí něco po někom poslal, že se třeba i pobaví. Byla zvědavá, co jí přijde. Za drogy i za človíčka, co jí to donese. Jaká rasa? Jaké pohlaví? Zatím si dala koupel ve vlažné vodě a když se ozval zvonek jen zběžně se osušila a oblékla si poloprůsvitný župan, kterého jediné neprůsvitná místa byly krajkované lemy. Tim jak si župan zavázala okolo pasu zakryla krajkou nejcholoustivější místa v přední straně těla. Skvěle načasováno. Ozve se zaklepání a ona ucítí slabé brnění, které vydá její ochranná bariéra, aby ji upozornila na návštěvníka.*/Proč nezazvonila?/*Napadne ji a pro sebe si nakrčí nos. Dá si načas. Sice bylo teprve dopoledne, ale nalije si sklenku vína a vezme si ji. S tím se vydá ke vchodu a pohybem ruky, letmým mávnutím se dveře samy otevřou a ona stane před dívkou, která byla podobně vysoká. Pravděpodobně ji převýšila jen o pár centimetrů. Dee se potěšeně usměje, když zaznamená vílí uši.*Jaké to krásné překvapení. Tak pojď. Dáš si se mnou víno?*Prohodí flirtovně, protože víla lahodila jejím očím. Byla roztomilá.*
*Keď po prvom zakopaní nikto neodpovedal ani nikto neotvoril zostane chvílu len tak stáť. Znova si skontroluje adresu a trochu sa zamračí.* /Som tu správne. Hmm že by neboli doma?/ *Znova zaklope.* /Počkám ešte chvílu a ak neotvoria tak odchádzam./ *Rozhodne sa keď v tom sa otvoria dvere. Na pozvanie vojde do vnútra a nadvihne obočie keď vydí v čom je jej hostitelka oblečená lepšie povedané neoblečená. Pozorne si ženu pred sebou prezrie.* /Hmm možno čarodejnica? Určite nie upír a víla tiež nie./ *Pokúša sa odhadnúť rasu zatial čo si ženu prezerá. Tiež si uvedomí že je velmi krásna.* Posiela ma Zacharie. *Povie a ukáže na balíček ktorí má doručiť.* Ďakujem ale nepijem. *Odpovie na otázku a vojde ďalej do bitu ktorí je zariadený dosť luxusne. Ako prechádza okolo ženy znova ju prejde očami. Rozhodne jej neušiel tón akím s ňou hovorila.*
*Pobaví ji překvapený výraz v tváři narušitelky, která jí donesla objednané zboží. Vlastně sama netušila, co že jí to její drahý, starý známý namixoval. Něco na párty. To bylo to, oč jej požádala. Olízne si rty a sotva víla projde dveřmi, tak jen zvedne ledabyle ruku a dvěmi prsty udělá posunek, jakoby chtěla zavřít ruku v pěst. Téměř. Dveře se s cvaknutím zdánlivě bez příčiny zavřou a Dee jen přikývne na slova od plavovlásky.*Samozřejmě, nic jiného bych nečekala.*Vědoucně se pousměje. I kdyby to nečekala z mysli víly, pokud nebyla starší než se zdála, by velmi snadno zjistila, co je zač a co nese.*Tvoje smůla.*Prohodí potměšile, když jí telekinezí vezme z rukou balíček a přesune jej na jídelní stůl a bez povšimnutí jej tam nechá ležet.*Co mému drahému panu D'Amboise dlužím?*Zeptá se na rovinu a otočí se zpět k čelem k děvčeti prudkým, elegantním pohybem a prstem si odhrne z tváře jeden neposedný vlas. Župan jí prudkým pohybem odkryl větší část stehen, než zčásti sklouznul zpátky. Ono sklouznutí i nepatrně rozšířilo výstřih, jak se pootevřel celý župan, stále však skrýval podstatné, i když na mnoha místech se lepil k vlhké pokožce. Ne, že by si toho Dee všímala, ale lichotilo jí, jak se na ni návštěvnice dívala.*
*Jej podozrenie sa len potvrdí keď čarodejnica zavrie dvere telekinézou. Na jej komentár k alkoholu len pokrčí plecam.* No keď myslíš. Najlepšie je prežívať veci s čistou hlavou. /Radšej budem mať istotu./ *Povie si a nenápadne z vrecka nohavíc vyberie jednoduchú medennú obrúčku a nasadí si ju na praví prsteníček.* /Tak to je lepšie. Do hlavy sa my uý nedostaneš./ *Schválne sy pomyslí smerom v čarodejnici pričom vie že ju už počuť nemôže.* To si dohodnite zo Zacharim, mala som to len doručiť nič viac. *Odpovie a predstiera že si nevšimla odhaleného tela čarodejnice ani to ako jej župan prileha k telu a zvíraznuje tie správne krivky.* Ale ak to nevadí dala by som si pohár studenej vody. *Otočísa a zamieri dalej do bitu až sa zastaví v obívačke.* Máte to tu vážne moc pekné. *Povie trochu viac nahlas aby ju čarodejnica počula.* Inak čo za tovar ste si to vlastne nechala poslať? Nie že by my dotoho niečo bolo. Pítam sa len tak.
Když myslíš...Pro některé z nás dlouhověkých už je to spíše jen voda. Něco jako nikotin na nervy pro smrtelníky.*Malinko posměšně se usměje jedním koutkem a přenese váhu na jednu nohu, čím zdůrazní jeden bok a ještě tím, že si o něj opře ruku zdůrazní křivku těla. Nemohlo by být pochyb, že je to skutečná modelka a rozhodně ne novicka, ale jedna ze zkušených, byť mladě vpadajících.*/Škoda začalo mě to bavit a brzy mě čeká sehrání smrti...kolikatá už.../*Napadne ji a ledabyle si z mísy na stole utrhne hrozen vína a odkousne si z něj polovinu, zatímco sleduje, jak si víla nasazuje prsten. Nedívala se na ni přímo, ale spíše...periferně. Vlastně ji to nezajímalo, proč si jej nasazuje. Třeba víla měla druha či družku a chtěla jí to dát najevo? Opravdu si dělala naděje? Ačkoliv...za trochu zábavy by jistě stála.*/A co takto holčičce podstrčit jednu z drog ve spíži? Ať se trochu pobavíme...sexu není nikdy dost./*Sama pro sebe se pobaveně pousměje nad svým nápadem. K Zachariemu se již nevyjadřuje, ale zamíří s úsměvem a přikývnutím do kuchyně. Ještě chvilku přemýšlí nad tím, zda opravdu víle podstrčit nějakou touhu vzbuzující drogu, kterou měla ve skříňce, kterou nazývala svou spíží. Nakonec vezme jen špetku, kterou víla sotva pozná. Možná, jestli měla nějakou odolnost, tak si jí ani nevšimne. Telekinezí pustí vodu, vytáhne skleničku a napustí jí vodu. Ušklíbne se nad pochvalou bytu a přelétne ho pohledem, jakoby se chtěla ujistit, že nikde není vada na kráse, co by tvrzení víly mohla vvrátit. Tichým kouzlem zbaví vodu veškerých možných odchylek, které by mohla způsobit droga v ní. Tedy...ujistí se, že droga nijak neovlivnila vůni nebo chuť vody. Pak ji zanese víle.*Kam jinam zvát krásné bytosti.*Pousměje se a sklouzne ji pohledem, aby to vyznělo přesně tak, jak to vyznít mělo, načež pokud si sklenku z její ruky nevzala, tak ji podrží telekinezí ve vzduchu, trochu ustoupí a do druhé ruky si přilevituje víno.*Tak tedy nazdraví, má milá vílo.*Pokyne jí nepatrně skleničkou a znalecky upije a zakrouží tekutinou ve skleničce.*
*Posadí sa na gauč zatial čo čaká ha hostitelku a ani ju nenapadne že by jej konanie mohlo biť považované za hrubé či nevychované je jej to jedno. Dnes sa po dlhom čase cíti v rámci možností dobre a má chuť stráviť nejaký čas v spoločnosti.* Ešte sme sa nepredstavili ja som Lyria a vy? *Spíta sa keď si od čarodejnice bere pohár a napije sa. Dúfala že ju studená voda trochu schladí ale má na ňu presne opační účinok.* Ste velmi krásna. *Vyletí jej z úst skôr než si sama vôbec uvedomí čo hovorí ale aj keď jej to dojde nijak sa nezahambí. Pozrie čarodejke do očí a znova sa napije. Sama nevie čo to do nej vošlo ale smúti tak dlho že si pripadá ako by bola sama mrtvá. Už toho má dosť dnes chce cítiť že žije a možno táto krásna žena pomôže. Skĺzne pohladom z jej očí k jej vístrihu.*
*Dee sklouzne vílu na svém gauči pohledem.*/Dostanu, co chci i dnes?/*Napadne ji, zatímco nese víle vodu a pousměje se na ni. Nechá ji se nejprve napít a potěšeně se usměje nad lichotkou ohledně jejího těla. Byla si vědoma toho, že je krásná, ale komplimentů na toto téma nikdy nebylo dost. Koho by něco takového nepotěšilo, že ano...A tušila, že Lyria to myslí upřímně, protože víly přeci jen mají jednu dokonalou nedokonalost. Neschopnost lhát. Nakloní jemně hlavu a oči jí pobaveně zajiskří, když pohled návštěvnice sklouzne k jejímu výstřihu. Přesune se ted ze stoje na opěrku pohovky, na kterou si sedne tak, aby při přehození nohy přes nohu župan sklouzl a odkryl celou nohu a část kyčle. Přesto to, že měla nohu přes nohu stále zakrylo intimní partie. Dee se bavila, když se opřela předloktím ruky, v níž držela sklenku, o nohu, předklonila se k víle, kterou teď díky místu usazení převyšovala a skoro jí tak dala do tváře lepší výhled na její ňadra. Ale nenechala ji si ten pohled užít. Místo toho jí dvěmi prsty nadzvedla bradu, aby se jí dívala do tváře a sladce, možná lehce vítězně, se na ni pousměje.*Maddie Skye Colban, nejvyšší čarodějka Bronxu.*Představí se jí a olízne si rty. Poté jí bradu pustí ze sevření, narovná se a pozvedne sklenici ke rtům, aby se napila. U toho na vílu mrkne a sleduje, co na ní napáchala ona a ta špetka drogy. Možná nic a možná mnoho.*
*Sleduje každý Deein pohyb a nesnaží sa nijak skrývať že si docela užíva predstavene. Keď ju ale vezme za bradu nesúhlasne sa zamračí takéto gestá nemá rada.* Cssss vrchný čarodej je v týchto časoch každý druhý. *Odfrkne si naoko pohŕdavo ale pritom sleduje jej pery.* Povedz Skye hráš sa so mnou? Ak áno môžeš s tím prestať a rovno povedz čo chceš. *Povie laškovne a žmurkne na ňu. Postavý pohár s vodou na stolík a pohodlne sa oprie o operadlo gauča.* Alebo budem Hádať? Dobre... Hmmm čo by to tak mohlo biť? *Nasadí prehnane zamyslený výraz a klopká si prstom po brade.* No diskutovať o politike sa ti zrejme nechce že? *Povie nakoniec, prisunie sa k Dee a prejde jej ukazováčikom po kolene.*
*Maddie si zrovna nic moc nedělá z toho, jak se víla tváří, protože to pro ni není nijak podstatné.Ještě aby bylo, když je vlastně ona paní domu a může si v něm dělat, co jen bude chtít, a sice do toho mohla zahrnou i vraždu. Ne, že by už někdy někoho nezabila, ale na druhou stranu Lyria byla skutečně rozkošné a kouzelné stvoření...a toho koberce a gauče by jí také bylo líto, byť by je dokázala kouzlem poměrně snadno vyčistit.*No, to bych neřekla. Nejvyšších čarodějů je tu jen pět a jen já jich má pod sebou aspoň dvakrát tolik.*Trochu pohrdlivě se nad desinformovaností víly ušklíbne, ale protože si tím nechce kazit krásnou tvářičku, tak od toho velmi rychle upustí. Její dotaz ji mile překvapí. Ne jen kvůli obsahu, ale také kvůli oslovení Skye, pokud věděla, tak jí zatím nikdo jen tak nenazýval, protože zvykem bylo užívání prvního jména. A z něho také pocházela zkrácená verze Dee.*Hry jsou zábavnější v některých případech.*Prohodí s vědoucným úsměvem a těžkko říct, zda se jí myslí honila nějaká vášnivá touhou naplněná vzpomínka a nebo hon na člověka. Dost možná to nevěděla ani samotná nejvyšší čarodějka, která balancovala na hraně povahy nesmrtelných čarodějů a jako protipól měla srdečnou dívku, která měla ráda život. Stejně tak obtížné bylo říct za jakou se vlastně vydávala v soukromí, byť v médiích byla odpověď jednoznačná. Pravděpodobně tomu ale bylo velmi podobně jako před podsvěťany - jednou tak a jednou onak, jak to zrovna cítila. Zkoumavě sleduje vílu, když odloží pohár s vodou, jakoby vážně nad pobídkou uvažovala a chystala se objasnit své záměry slovy...nebo minimálně jednoznačnými činy. To se ovšem neuskuteční a pobaveně se jí zachvějí víčka a zacukají koutky, když se společnice pustí do hádání.*/I to by se dalo, kdyby nás to skutečně zajímalo./*Odpoví jí však jen ve svých soukromých myšlenkách, ne že by jí to dala doopravdy vědět. Pohled jí sklouzne k prstu, který se dotýká jejího kolena. Na okamžik jí myslí probleskne, jestli chce opravdu nechat vílu, aby celý snad budoucí akt započala, přeci jen si byla jistá, že to ona je starší a měla by být dominantnější. Na druhou stranu Zacharie je také mladší...kousne se mimoděk do rtu nad jejich...rozhodně ne společensky přijatelně strávenými chvilkami...dokonce i na náměstí, ale to už bylo hodně dávno, z pohledu civilů ovšem. Nechá tak vílu užít si ten jeden dotyk, než se k ní nakloní.*/No někdy nemusí být hra tak dlouhá. Třeba si to vynahradím u předehry nebo večer.../*Napadne ji a v duchu se nad celou věcí ušklíbne, než jen těsně mine svými rty ty Lyriiny a otře se jimi o její ucho.*To skutečně ne.*Pošeptá jí a nadzvedne odhalenou nohu jen tak, aby ji opřela chodidlem o sedačku vedle Lyr, skoro jako nějakou zábranu proti útěku, ne že by skutečně věřila tomu, že víla by chtěla z její přítomnosti pryč...Chvilku na to se poodtáhne a jen ze zvědavosti přejede velmi zlehka, skoro jako pohlazení pírkem, jazykem po rtech plavovlásky, jakoby ochutnávala svou odměnu. Na to se opět odtáhne.*/Hry jsou přeci jen větší zábava./*Pomyslí si a je rozhodnuta přivést vílu k šílenství touhou. Přeci jen k tomu by ji měla i nakopnout ta špetka drogy, aby se tím směrem rozum víly pro tento jedinečný moment ubíral.*
Veď práve čím vás je viac než dosť a tten titul stráca na pôsobivosti. Pamätám si keď bol jeden na celé mesto. *Prehodí ale v skutočnosti moc nevníma čo hovorí a sústredí sa na ženu pred sebou. Poteší ju keď si všimne ako jej myká kútikmi keď ju osloví jej druhím menom. Páči sa jej viac než Dee.* /Budem ju volať Skye./ *Rozhodne sa.* Ano môžu biť zábavné ale niekedy sú zbitočné. *Povie a chce niečo dodať ale Skye ju preruší keď sa k nej nakloní a zašepká jej do ucha. Keď ju letmo pobozká na peri Lyria sa na ňu zvodne usmeje a jemne je pohladí po nohe ktorú k nej položila ako by jej chcela zabrániť utiecť.* /Ako by som chcela odísť./ *Zavrtí v duchu pre seby hlavou. Pohladí Skye od kolena po vnútornej strane stehna a zastavý sa asi v polovici stehna.* Takže ak nechceš diskutovať o politike zostáva my jen jedna odpoveď. *Zdvihne zrak od svojej ruky na Skyinon stehne a znovu jej pozrie do očí.* Ale než my odpovieš dovol my ešte jednu otázku. *Vytiahne z vrecka nohavíc malú flaštičku s kvapátkom ako uzáverom. Flaštička je plná mliečne bielej tekutiny.* Dáš si somnou než začneme?
*Dee nepatrně nohu poodtáhne, jakoby víle povolovala nebo pobízela to, ať v dotyku pokračuje a na okamžik přivře spokojeně oči, které upírala na dívku před sebou. Nebo vlastně skoro pod sebou. Nijak se nevyjadřuje k faktu, že její funkce ztrácí v očích víly na důležitosti. Pokud někdy bude třeba bez zaváhání jí dokáže, co ta pozice znamená a kdo na ni dosahuje. Kdo ji získal. Reprezentovat zlomek své moci nikdy nebylo od věci ne? A Dee za roky života měla moci dostatek, aby byla vhodná pro pozici nejvyšší čarodějky Bronxu. Je ale pravda, že s malou vílou by si poradila s minimem kouzel. Zase se to nezdálo tak dávno, když ji Irvin poprvé vzal s sebou tajně do mučírny pro trochu zábavy, kterou si i v letech po něm občas dopřála,, když bylo někomu třeba dokázat svou moc nad jejich životem. Díky tomu, že ovládala nejen magii, ale také šerm a kapoeiru, tak nebyla protivník k zahození. Škoda jen, že se nikdy neučila lukostřelbě a nebo střelbě a vrhání. Na druhou stranu pak by její hony mohly dost dobře ztratit své kouzlo.*Ano.*Vydechne, že víla konečně zmínila očividný závěr jejich setkání a přestože nevěří, že by jí ublížila, tak si podvědomě zkontroluje svou obranu. tělesné schránky. Mysl kontrolovat nemusela. Držela si ji uzavřenou a podobně jako víla v případě nouze i ona měla několik očarovaných předmětů. Některé byly proti fyzickému, jiné proti mentálnímu ublížení. Některé kryly znamení, jiné kruhy pod očima. Upřímně se zasměje, když vytáhne lahvičku. Nepochybovala o jejím obsahu. V případě nouze měla lektvar, který by měl účinky zvrátit a kdyby byly špatné věřila, že dokáže nástup nebo účinek zpomalit či zablokovat. Ale pochybovala, že by to bylo to, oč tu běží.*Samozřejmě.*Trochu rozpustile na ni mrkne a poodhalí tak i tu svou stránku milé a zábavné dívky...té části její mladého já, které v ní pořád žilo, z kterého pramenila radost ze života, všechna zvědavost, prosté strasti a lásky a tak podobně. A pak tu byla ta temnější, snad trochu šílená, krutá a bezcitná stránka, která se časem - u někoho dříve a u někoho později - odhalila snad u každého čaroděje. Ta temná stránka, kterou museli neustále krotit a která někdy přebírala vládu. A těžko říct, co se vždy muselo stát, aby se stáhla do úzadí. Dee vždycky přišlo zajímavé, že na jednu stranu ji tato část její osobnosti děsila, na druhou ji vzrušovala a přitahovala v jednom směru, protože...bezcitnost dá člověku skoro neomezenou moc a kontrolu nad sebou samým a situací.*
*Reakcia Skye ju poteší a tak nečaká a zahrka flaštičkov aby sa obsah dobre premiešal.* /Tak toto my rozhodne spríjemní tento večer, ale najskôr..../ *Uškrnie sa v duchu a rýchlo chítí Skye okolo pása a stiahne ju za sebou.* Poď trošku bližšie *Zašepká jej do ucha zvodne keď je už čarodejnica vedla nej. Otvorí flaštičku s drogou a kvapátkom pomali zakrúži Skye pred ústami.* Chceš biť prvá alebo si mám zobrať majskôr ja? *Spíta sa a priblíži kvapátko k perám Skye. Pri rozhovore s čarodejkou a firtovaní s ňou skoro zabudne na všetko okolo akoby svoj pretrvávajúci smútok nechala za dverami bitua znova sa vrátila do čias než spoznala svoje lásky. Znova z nej bola tá bezstarostná víla čo žije len prítomným okamihom a nič ine pre ňu nemá význam ani minulosť ani budúcnosť existuje pra ňu len táto chvíla a žena vesla nej.*
*Překvapeně se nechá stáhnout k víle, ale velmi brzy - tak brzy, že by skoro šlo pochybovat o tom, že se jí překvapení ve tváři vůbec mihlo - nahradí její výraz úšklebek.*/I ty jedna/*Napadne ji, ale nahlas nic nepoví. Bylo by to zbytečné. Ze zvyku zkontroluje svůj prsten, který ji kdysi dávno ještě v devatenáctém století prohlásil za manželku Irvina Colbana. Netušila, kde je, ale byla si jedním jistá. Jestli někde je, tak už po ní nepátrá, protože jinak by se už nějak ozval. Možná stále umanutě...možná spíše nadutě spoléhal na to, že se za ním Dee připlazí, ale to nebyl její styl. Už dávno ne. Doba psí lásky vůči čaroději, který dopomohl jejímu zrození vyvoláním démona, byla dávno pryč. Nelitovala toho, že s ním někdy byla, ale nelitovala ani toho, že odešla. Ne potom, co viděla. Sladce se pousměje a odhrne si pramen vlasů z tváře. Ne jednou slyšela, že vypadá jako sněhurka. Dee se křivě usměje a pootevře vůči kapátku rty a vystrčí jazyk, aby zachytila bílou tekutinu do úst. Pro jistotu si rty ještě olízne a potom už se zaměří na vílu. Počká, až si sama kapátkem dá drogu a potom, jak přes ni má nohu se vzepře na té, co má pod sebou a dostane se tak obkročmo na vílu, což způsobí, že se župan rozevře o to víc. Stále zakrývá aspoň bradavky a provázek, jež přidržoval obě strany při sobě zakryje klín, když už krajka ani poloprůsvitná látka nemohou. Pak se skloní a letmo vílu políbí v očekávání její reakce a také působení drogy na její mysl.*
*Nezbedne sa zasmeje keď Skye vyplazí jazik a brogu prehltne sama si tiež kvapne na jazik mliečne bielu tekutinu a prehltne, ako už običajne každí sval v tele sa jej napne skoro na prasknutie.* Hmmm.... toto som potrebovala. *Zastoná a otvorí oči a poteší ju keď zistí že jej Skye sedí na kolenách. Svet okolo seba vmíma trochu nezetelne akoby všetko bolo v hmle ale to že zo Skye skoro spadol jej župan jej rozhodne neušlo. Prejde jejpo tele roztúžením pohladom. Zároveň cíti ako drogy strhávajú aj posledné zvišky zábran keď ju Skye letmo pobozká zaborí jej pravú ruku do vlasou, pritiahne si ju naspäť k sebe a vášnivo ju pobozká.* Daj si to konečne dole. *Zašepká jej do ucha keď na krátko preruší bozk ale hneď v nom znova pokračuje.*
*Když ji Lyria políbí nazpátek a zanoří jí prsty do vlasů, tak slastně vydechne a trochu se prohne, aby přitiskla také vrchní část těla k jejímu. Tím se i přisune blíže k vílinu klínu. Uchechtne se, když ji vyzve k tomu, aby se svlékla a bez váhání tak učiní. Trochu jinak, než by mohla víla čekat - magií. Telekinezí rozváže rozvolněný uzel na svém županu a ruce stáhne trochu za sebe a jen nepatrně tou samou schopností pomůže kusu látky sklouznout na zem k nohám blondýnky. Potom se ale vrátí stejně jako společnice k polibku a jemně ji zkousne spodní ret a trochu za něj zatahá, aby polibek mohla prohloubit. Položí jí jednu ruku na zátylek, aby si ji přitáhla blíže a jen na moment znovu otevře oči. Vše bylo až na gauč a dívku pod ní rozmazané, jakoby to skrylo vše, co bylo nepodstatné.*
Moc pekné. *Okumentuje spôsob akím sa čarodejnica zbaví oblečenia. Keju znova pobozká pritiahne si ju tesnejšie k sebe a pravou rukou ju pohladí cez chrbát pozdĺž chrbtice.* Mala som pravdu si nádherná. *Zašepká keď preruší bozk a vyzlečie si pončo. Odhodí ho na zem kde leží aj župam Skye a zostane len v nohoviciach a tielku. Vezme Skye pravú ruku a presunie ju zo svojho zátilku na svoje prsia pričom sa Skye pozerá do očí potom znoza svojimi perami nájde tie jej zakrátko ale perami zíde na jej krk a volnou rukou prechádza čarodejke po stehne.*
*Dee se pousměje a políbí vílu. Byla mladinká, ale byla to stále žena a rozhodně díky svému tělu musela vědět, co je příjemné. A uměla s těmito informacemi dobře naložit. Dee spokojeně zamručí do jejích rtů.*Já to nepopírám.*Odpoví jí trochu pobaveně a upřímně čarodějka, která si toho faktu byla vědoma a pomůže jí vsvléci první kus oblečení. Nechá si pobaveně chytit ruku a přesunout ji na její ňadro. Dvěmi prsty projíždí v těsné blízkosti bradavky jen aby ji vzrušila, až nakonec sklouzne rukou dolů a zamíří pod tílkem zpět na prso, které stiskne tak akorát silně, aby povzbudila touhu, ale zároveň nedošlo k bolestivé reakci. Sama vědomě stáhne maskovací iluzi ze svých čarodějných znamení. Její uši se protáhnou do špiček, ne nepodobných těm Lyriiným s tím rozdílem, že ty její ukazují její momentální pocity a zrovna teď mají špičky jakýsi vínový nádech poukazující na touhu. Zničeho nic se pak také Lyrii okolo zápěstí omotá poměrně jako pokožka hladký a tenký - o něco tenčí než kočičí - ocas na jehož konci byla trojúhelníková špička jen podtrhující její démonický původ, vzhledem k pohádkám v nichž právě čerti měli ocas s trojúhelníkovou špičkou na konci. Pomocí ocasu potáhne Lyriinu ruku na bok a tlak na zápěstí zesílí, aby jí dala najevo, že jí víla má stisk oplatit právě na boku. Ušklíbne se do polibku, protože jí bylo jasné, že vílu mohly její znamení překvapit a špičky uší se jí na okamžik zbarví ostře fialovou škodolibou barvou, která však vzápětí dá prostor předchozí, protože Dee se začne věnovat znovu prožitku z předehry a levou rukou jí začne výskat vlasy. Až nakonec se sama skloní ke krku víly a označkuje si ji nasátím kůže, čím vznikne značka.*
*Potichu zavzdychá keď sa Skye začne hrať s jej prsiami. Čarodejkyne dotiki na svojom tele si naozaj vychutnáva. Keď Skye zruší ilúziu ktorá zakríva jej znamenia trochu prekvapene nadvihne obočia a trochu sa odtiahne ale potom sa len zaškerí a znova si ju pritiahne k sebe.* Musímpovedať že s čarodejnicou som ešte nebola. *Povie zatial čo si nechá lavú ruku viesť k boku Skye a pevne ju obíme. Zatial jej pravou rukov prejde na ňadro a začne ho masírovať, ústami prejde k jej druhému ňadru a jazikkom sa hrá s jej bradavkou.*
*Pousměje se a potom se dokonce i zasměje nad její reakcí.*Uvidíme zda zvládneš držet krok.*Prohodí potměšile, načež samotné jí vyklouzne ze rtů povzdech nad tím, jak se jí začne ta drobná víla věnovat. Kousne se nad tím do rtu a ve slastně přivřených očích se jí blýskne, když přidá pod tílko i druhou ruku a tou jí začne tahat tílko nahoru. Donutí tak Lyriu přerušit svou činnost a jen co má víla tílko dole a ona jej zahodí, tak si nadzvedne její bradu k sobě a vášnivě ji políbí a rovnou polibek proholoubí jazykem, kterým jí skoro až vyhlásí válku. Pod vlivem drogy se její myšlenky staly poměrně nekoordinovanými a soustředily se jen na jediný cíl - předehru jejímž vvrcholením měl být akt. Jemě kousne vílu do jazyka, když se jí naskytne příležitost a jen co jí ho pustí ze sevření, tak si pomůže telekinezí, aby je přetočila a roztáhne jí nohy, aby si na ni pohodlně sedla. Možná tím Lyriu mohla trošku dezorientovat, ale to ji nějak netrápilo. Byla si jistá, že se velmi rychle znovu chytne. Ruce jí zamíří na vílino pozadí, které se samozřejmostí stiskne. Nebylo si jistá, zda jí je jedno, jak moc se to společnici líbí nebo ji chtěla uspokojit, možná od každého něco. Nikdy nebyla tak docela submisivní. Právě naopak. S ženami ona bývala tou dominantní. Obzvláště pak v případech, kdy dívka byla od ní mladší. S muži to měla tak nějak dle nálady. A hlavně i dle toho, jak moc to se ženou uměli. Právě teď ale neměla zrovna valnou potřebu nechávat víle vedení. Když je na ní obkročmo, tak jí přes hýždě sklouzne zezadu do klína a jen ji tam dráždí letmými pohlazeními, aniž ji ale nějak výrazně uspokojí. Přeci jen tohle byla teprve předehra...*
*Nad slovami Skye sa pokúsi zasmiať ale moc sa jej to nepodarí lebo čarodejnica ju znova pobozká.* /Hej to nieje moc fér./ *Pomyslí si viac pobavene než nahnevane keď Skye zapojí aj svoju moc a pretočí ich abi sa na nej mohla lepšie usadiť.* /Na toto si ešte musím zviknúť./ *Preletí jej okrajom jej drogami zamlženej mysle pričom sa ďalej venuje svojej mylenke a vychutnáva si jej dotiky ktoré jej aj opláca a znova sa vejuje jej prsiam. Po chvílke ale vstane a odíde asi päť krokov od gauča abi mala miesto a nezavadzal jej stôl a oblečenie pohádzane na zemy. Chce Skye spraviť malé predstavene, privrie oči a vybaví si v mysli jednu zo svojich oblúbených melódií. Vlní sa do ritmu melódie a hladí sa po tele, popritom si vyzlečie aj posledné zvišky oblečenia a nakonec sa zastavý pred Skye nahá. Vezme jej tvár do dlaní a zdvihne jej hlavu abi sa jej pozerala do očí.* Nepôjdeme niekam kde je trochu viac pohodlia než na gauči? *Spíta sa zvodným šeptom.*
*Maddie si to užívá a Lyriin um oceňuje slabými steny, zatímco ji teď už méně letmo a mnohem dráždivěji přejíždí v intimních partiích. Volnou rukou jí zaútočí opět na prsa a bradavky, zatímco její ocas se obtočí jak jen dosáhne okolo vílina pasu a tiskne si ji co nejblíže k sobě. Když se však víla rozhodne vstát, tak ocas klesne níž a nakonec se jí obtočí okolo nohy. Skoro jakoby Dee čekala, že si na pohovku vedle ní někdo sedne a nedejbože jí ho zasedne. Jistě, mohla si jej zneviditelnit a znehmotnit opět, ale drogy jí až TAK jasné uvažování nepovolily. Tmavě hnědé - skoro jako káva - oči se upínaly na jediné místo a to vlnící se útlé tělo s jemnými, ale přesto svůdnými křivkami, které zde momentálně bylo jen a jen pro ni. Toužebně si olízne rty a narovná se, jakoby se chtěla v další chvíli po víle natáhnout, ale to neudělá a jen si užívá show. Cuknou jí koutky do úsměvu a nechá si zaklonit hlavu. Šibalsky se usměje, možná skoro až ďábelsky, než se postaví, opatrně aby vílu nesrazila, a rukama jí přejede po jejích, než jemně uchopí konce jejích prstů, otočí se a mírným tlakem ji potáhne za sebou do dveří vedle gauče. Projde do pracovny a hned zatočí doprava a dalšími dveřmi vejde do ložnice. Dovede je až k posteli, kde se přesune za vílu tak, aby jí nijak nezkroutila ruku. Prsty oné ruky jí vyjede nahoru na rameno a odtud jemnými elektrizujícími doteky přejede na krk a tím pohybem přejede zezadu na druhou stranu krku, takže jí odhrne vlasy na druhé rameno. Vcelku jí vyhovovalo, že Lyria byla o pár zanedbatelných centimetrů vyšší a nemusela se tedy tolik sklánět, když jí přitiskne rty zezadu na krk a polibky mučivě pomalu pokračuje dolů k rameni a poté po paži až ke konečkům prstů, přičemž ji pomalinku obejde a pokračuje opět nahoru k rameni, odtud dolů k ňadrům, které jen polaská a postupně se usadí na postel, zatímco polibky pokračuje dolů. Poslední polibek věnuje víle na podbřišek, načež se odtáhne a s vyzývavým úsměvem se zakloní a opře se rukama za sebou.*
*Nechá sa odviesť do spálne kde zastavý pri postely a nechá Skye aby sa jej venovala. Velmi sa jej páči čo s ňou Skye robí privrie oči a jej zrýchlený dych často preruujú vzdychy rozkoše. Keď sa čarodejnica posadí na postel a vyzívavo na ňu pozrie len sa šibalsky usneje a klakne si na postel vedla nej. Pobozká ju a potom sa perami presunie k jej prsiam pravú ruku jej položí na koleno a posúvaju po vnútornej strane stehna až k čarodekinmu lonu kde ju začne hladiť. Nakoniec však prestane a skízne z postele na zem pred Skye roztiahne jej nohy a začne ju laskať ústami.*
*Maddie čas od času spokojeně zamručí, když k ní dolehne spokojený vzdych vycházející z úst milenky na dnešní poledne. A večer ona bude mít ještě pokračování s čaroději pravděpodobně. Těšila se na to. Tělesného potěšení nebylo nikdy dost, když na něj byla nálada, ne že by byla vyloženě nymfomanka. Když nebyla možnost žíly jí to netrhalo, ale tuto radost si dopřávala jen pro to uvolnění a tu euforii. Sklouzne její tělo pohledem plným chtíče a ocas se špičkou na konci obmotá okolo vílina zápěstí, když si sedne k ní. Druhou ruku velmi citlivě vnímá na svém koleni a přivře oči. Když přesune ruku do klína, tak jí však unikne vzdech a prsty jedné ruky zanoří do vlasů maličké víly a začne je výskat, aby ji podpořila v tom, co dělala. Nespokojeně zamručí, když toho nechá, ale nakonec se trochu samolibě usměje, když vílinu ruku nahradí její jazyk a odmění jí zasténáním. Skoro něžně jí odhrne vlasy, aby jí nepřekážely a podrží je volně na jejím zátylku a jen nepatrně ji za jejich pomoci nasměruje na správná místa, aby ji Lyria mohla dovést téměř na vrchol. Téměř. Dee se ji rozhodne uspokojit první. Tlakem vyvinutým tahem za vlasy ji donutí se narovnat a potom ji vezme za ruce a sama se přesune dál na postel a stáhne ji za sebou do kleku na matraci. Začne ji líbat a posléze ji shodí pod sebe tak, že mají nohy na střídačku. Dee se nad Lyr zapře jen jednou rukou, přičemž polibek ani na vteřinu nepřetrhne. Druhou rukou zamíří do jejího klína a jen chvíli si pohrává s klitorisem, než do ní vnoří jeden prst, kterým vílu začne uspokojovat ve střídavém tempu, jakoby jí snad ani nechtěla nikdy dopřát milost a přivést ji na vrchol. Dokonce asi dvakrát, když se tak skoro stane prst úplně vatáhne a jen ji letmo hladí po klíně, aby ji frustrovala a přiváděla k šílenství. Nakonec jí ale stejně vrchol dopřeje, když tentokrát místo jednoho prstu použije dva.*
*Prekvapí sa keď ju Skye preruší tesne pred tím ako dosiahne vrchol ale nechá sa stiahnuť na postel k Skye opláca jej bozky a hladí ju po tele keď ju ale Skye žačne hladiť v najcitlivejších miestach zastoná a rukami si začne hladiť prsia a trieť bradavky, čo s ňou Skye robí ju doháňa k šialenstvu a aj keď nepatrí k ženám čo sa pri sexe prejavujú nejak zvlášt hahlas teraz plitko, rýchlo dýcha a hlasno vzdychá. Keď jej Skye konečne dopraje vyvrcholenie prehne sa v chrbte ako luk. potom padne na postel a chvílu len oddychuje.* Si skvelá. *Povie trochu roztrasene a uškerí sa.* Teraz si ale na rade ty. *Prevalí Skye na chrbát a pobozká ju chce svojej milenke dopriať rovnakú rozkoš akej sa práve dostalo jej. Znova jej zájde rukov medzi nohy a hrá sa s jej klitorisom ústami a jazikom začne postupovať cez jej krk nižšie na jej prsia, chvílu sa venuje jej bradavkám ale potom znova zamieri nižšie. Jazikom jej prejde cez bruško až sa dostane k jej lonu a znova ju začne lízať teraz si ale pomôže aj rukami a vklízne do Skye dvoma prstami. Snaží sa Skye jej vyvrcholenie odďalovať čo najviac aby si to poriadne užila ale nakoniec ju k orgaazmu privedie.*
*Když si všimne, že si hladí prsa a hraje s bradavkami, tak se svými polibky přesune na její prsa a na jednom z nich nahradí jazykem a ústy její ruku. Samolibě se pro sebe usměje, když se nakonec Lyria prohne v slasti a ten úsměv se rozšíří při komplimentu. Kvůli mládí víly si odpustí poznámku, že si je toho vědoma, ačkoliv při Zachariem, Melině nebo Loivisse by si takové servítky nebrala. Dnes ovšem měla z více důvodů skutečně dobrou náladu.*To bych řekla.*Vyjádří se pobaveně k vílině druhé poznámce a nechá se přetočit pod vílu a zavzdychá, když ji Lyria začne dráždit v klíně a znovu jí začne výskat vlasy, když laská její tělo. Tentokrát pro změnu její steny zaplní místnost a když i jí je "svoleno" vyvrcholit, tak se obdobně jako Lyr prohne v zádech a lopatky vtiskne do matrace, zatímco u pánve jakoby se nemohla rozhodnout, zda pobídnout vílu ať ještě moment pokračuje nebo ne. Nakonec ji ale jemně stiskne stehny, aby dala najevo, že je konec a její tělo se po slastné křeči uvolní a plytce oddechuje. Trochu déle, než obvykle přemýšlí nad kouzlem, které jí vyčistí mysl, až jí nakonec v tichém šepotu sklouzne ze rtů a svět se přestane tvářit jako skrytý v mlze a i její myšlenky se přestanou přelývat, opantané slastnou mlhou zatemňující zdravý rozum a některé z osobnostních rysů. Vyytáhne se výše a políbí vílu na čelo, než na ni mrkne.*Nejlepší donáška za poslední dobu, myslím, že tě u pana D'Amboise vychválím.*Prohodí nakonec a vydá se do koupelny - vyjde z ložnice jinými dveřmi a zatočí hned do prvních po cestě. Dá víle čas se zajít obléci. Jen se skutečně rychle osprchuje, kouzlem se osuší a zajde si pro oblečení. Tentokrát jde o krajkované rudé spodní prádlo. Přes to měla neprůsvitnou zlatou halenku s výstřihem až k bránici a látku (aby se nesklouzla kvůli hlubokému střihu z ramen) držela v předu i v zadu ozdobná šňůrka přibližně nad úrovní ňader. K tomu měla hnědě kalhoty se světlejšími tenkými proužkyy, které měly vysoký pas, kde se zachytily látkovým páskem se stejným vzorem. Na nohou měla jednoduše červené lodičky. Pro ni intimní záležitost skončila. Vlasy si vyčeše do elegantního drdolu a jen po skráních zanechá volně pramínky. S tím se vrátí za Lyrií, aby se s ní mohla formálně rozloučit.*
*Ked aj Skye vyvrcholí lahne si vedla nej a potichu odpočíva.* /To bolo super.... síce len ďalšia jednorázovka ale čo už dlho som nezažila nič pekné... hmm príjemná zmena..../ *Jej myšlienky preruší Skye keď ju pobozká na čelo, pri jej slovách sa krivo usmeje.* Rado sa stalo paní spokojnosť klienta je u nás naprvom mieste. *Zažartuje a ďalej leží na posteli aj keď Skye vstane a niekam odíde podla šumenia vody odhadne Lyr že sa išla osprchovať.* /Nič netrvá večne. Abi som už išla./ *Vstane z postele a prejde do obívačky kde si pozbiera svoje oblečenie a oblečie sa. Zrovna si prehadzuje pončo keď vojde Skye znova je pôsobivo oblečená ale úplne iním štílom než predtím.* Ďakujem za krásne chvíle ale už pôjdem. *Povie paní domu ikonverzačním tónom akím sa zorprávajú známi z vydenia.a otočí sa k nej.* Dúfam že dudeš spokojná aj s tovarom a..... *Na malú chvílku zaváha.* ....možno by sme si to miohli nekedy zopakovať. *Pokinie čarodejnici hlavou a prejde k vchodovím dverám.*
*Maddie byla v New Yorku jen pár dní, kdy se snažila vyřešit, co nejvíce věcí, ohledem své pozice nejvyšší čarodějky Bronxu. Pro její štěstí snad většina čarodějů byla více či méně soustředěná k centru tohoto multikulturního města, a tak si s tím nedělala starasti, rovněž jako se svým australským přízvukem. Aspoň toho měla na vyřizování méně. Především bylo méně papírování, které si ale přesto svědomitě uložila do šanónu, aby měla přehled, kdyby ho potřebovala. Někdy před dvěmi dny se dokonce doslechla jména zbylých nejvyšších čarodějů. Pozastavila se jen nad jedním. Tak její Zachie, byl nejvyšší čaroděj? Spokojeně si objednala tedy schůzku pod aktuálním jménem. D’Amboise si ji pravděpodobně pamatoval pod jiným, snad to bylo právě Madeleine Lisa Murray, ze kterého rovněž se dala udělat zkrácená verze - Dee. Nikdy nepociťovala potřebu, aby jí někdo oslovoval celým jménem, pokud k němu objevila alespoň nějaké sympatie. Proto také ho mohlo zmást, že schůzku požadovala nějaká Maddie Skye Colban. Nikdy mu rovněž neřekla příjmení manžela. Nač také? Bylo to...zbytečné. Nebyla s Irvinem v kontaktu a netoužila po tom. Prozatím...byl minulost. A přesto tu byl ten prsten, že ano...Nakonec se tak oblékne do červeného kostýmku, jako obvykle si vezme krajkové prádlo. Beztak stud ji opustil už...dávno. Nechá tedy vcelku volně zapnuté sako přes holou kůži - právě až na podprsenku - a přehodí si přes sebe bordó kožich s oranžovo-červeno-fialovými prvky. Na nohy si nazuje béžové lodičky a jak se hodí, tak má alespoň vyšší silonkové ponožky, které nahradí silonky. Vlasy jí v tento moment dosahovaly skoro do půlky zad a měly černou barvu, tak nač ji projednou neprozářit, že ano. Oči si jen jemně zvýrazní bronzovohnědými kouřovými stíny a rty nechá přirozeně. S tím se také vydá na místo v Queens, kde sídlila společnost jejího blízkého známého. V ruce se jí jen jemně pohupuje na zlatém řetízku černobílá kabelka, když se portálem objeví v blízké, zapadlé uličce a mimoděk pozmění vzpomínku bezdomovci, kterého vyjevený pohled se opět změní na netečný a vstoupí do budovy. Někdy chodila na čas, někdy pozdě a někdy brzy. Dnes byla ta poslední možnost. Chtěla jej překvapit.*Dobrý den.*Usměje se na recepční a pak se představí a požádá ji, aby ji neohlašovala, že je blízká přítelkyně, kterou dlouho neviděl a ráda by jej překvapila. A tak se vydá k výtahu a vystoupí na oznámeném patře, kdy pomalým krokem se vydá ke dveřím kanceláře a mimoděk jen jednou ťukne, než je otevře a vydá se ke stolu, za nímž bylo nepochybně jeho křeslo. Nikam u toho nespěchá a rty se jí roztáhnou do jemného, okouzlujícího úsměvu.*Zdravím vás, pane D’Amboise.
*Osoba s ktorou sa mal stretnúť.. Sám si nebol istý kto to bol. Predpokladal, že to je niekoho zástupca, avšak príliš veľa informácií sa mu od jeho sekretárky nedostalo. Sám si však príliš nezisťoval.. beztak. Koľko škody by skutočne mohol spôsobiť človek v jeho prítomnosti? Zbraň, smrť? Silne o tom pochyboval, že by sa proti nemu ktokoľvek pokúsil zdvihnúť prst. Tak či tak, mal ešte dostatok času a príliš sa nepozastavoval nad tým kedy žena skutočne príde. Predsa len mal dostatočne dobre opatrené stretnutia. Teda aspoň veril, že Arabella sa opäť nenechala prehovoriť. Tá žena toho mala beztak už na konte dostatočne veľa. Ticho si povzdychne zatiaľ čo jeho ruky sa automaticky zahrávali s prsteňmi na jeho rukách. Okrem zvyčajnej obrúčky tam mal šperky ladené najmä do zlatej farby. Už to bol viac menej zvyk, na striebro si príliš nepotrpel. Stále tak bol otočený chrbtom ku dverám, tichá chôdza z chodby ho avšak zaujala. Až príliš dobre rozumel rytmu chôdzi a jeho hudobný sluch a celková pamäť si take informácie ľahko zapisovala. Z počiatku svojim inštinktom príliš neveril. Bola to hlúposť predsa, alebo nie? Pravdepodobne sa nad tým len príliš zamýšľal. Položí tak ruku na opierku a zovre ju pri čom uvažuje či to nebola len náhoda. Veľmi rýchlo si ale opäť našiel svoj pokoj. Nebol dôvod sa obávať. Pri slabom zaklopaní sa len narovnal v kresle zatiaľ čo hlas len potvrdil, že jeho domienky boli správne. Asi by skutočne mal dávať častejšie na svoj prvotný inštinkt.* Maddie Skye Colban.. *Zopakuje meno pod ktorým sa jeho stará známa ukrývala.* Že mi to meno príliš nehovorí.. Podivné pritom Váš hlas je mi nesmierne povedomí. *Povie jednoducho zatiaľ čo sa zdalo, že skutočne dumal nad tým, odkiaľ čarodejku poznal. Jeho spomienky však boli príliš ostré a jasné. No nakoniec sa tak v stoličke otočil zatiaľ čo po dlhých rokoch opäť zahliadol Madeleine. Jeho telo tak získalo silný pocit nostalgie. Akoby to bolo včera.. Bol to príjemný pocit to áno, ale.. čo tak zrazu a náhle?* Poznáme sa? *Samoľúbo mu cukne kútikmy. Ich hra sa nikdy nezmenila a silne pochyboval, že sa niekedy zmení.*
Dee se spokojeně uculí, když zaslechne jeho hlas. Nezměnil se ve své podstatě. Ne tak, jak by to člověk mohl myslet. Ale sálala z něj jistá...vyspělost, moudrost...a ta aura klidu a rozvahy, která tak kdysi dávno chyběla, když jej spatřila poprvé. Kolik mu tehdy bylo? Snad okolo půl století? Možná ani to ne. A na tom snad ani nezáleželo. V to pevně věřila.*Skutečně.*Popíchne jej na marko hlasu a jen se rádoby nezúčastněně podívá na své nehty, na kterých byla béžová barva a na jednom nehtu rudá. Překvapivě se jednalo o prsteníčky, kdy ten levý zdobila jednoduchá obručka z bílého zlata. Asi jediný šperk, který na ní neměl zlatou barvu. V tomto si byli se Zachariem vždy podobní. Zlatá barva. Kruhy v jejích uších i jednoduchý, tenký řetízek s přívěskem křídel...byly zlaté. Napůl se usadí, napůl se opře bokem o jeho psací stůl, zatímco kožich dávno v mezičase získal své místo na židli. Periferně zaznamenala, že se k ní otočil čelem, zatímco rádoby podrobně zkoumala v poklidu svou manikůru. Kdyby chtěla více žertovat prohodila by něco ve smyslu, že staré dámě by měl galantně uvolnit místo, ale takto...Skoro vyzývavě se ušklíbne.*Věřím, že ještě budete rád, že poznáme.*Usměje se, čím v zásadě neřekla, že se neznají, ale ani, že se znají a podívá se na něj. Jemně tak nakloní hlavu do strany a vlasy se jí svezou na záda, co i využije, když se trochu nakloní jeho směrem, protože jí nepřekážejí.*Vidím, že vaše dobré způsoby v mé nepřítomnosti zanesl prach, drahý.*Popíchne ho, čím poukáže na to, že v přítomnosti dámy, za kterou se ostatně takto vymóděná také považovala, vstane a alespoň ji přivítá o něco méně odtažitě a formálně. Přeci jen...co oni dva si spolu prožili? A jak dlouho se znali…*
To si ešte nedovolím súdiť. *Odvetí jej jednoducho. Miesto na ktorom sa tak čarodejka usadila nesmierne často okupoval práve on. Uvažoval tak či sa s ním zámerne zahrávala, alebo to bolo všetko len založené na náhode. svoju myseľ si v tomto momente dostatočne obrnil nakoľko posledné čo chcel bolo, aby mu stará známa nahliadala do jeho súčasnej mysle. Madeleine bola viac menej nevyspytateľná obzvlášť nevedel čo usúdiť nakoľko sa k nemu dostalo, že pomerne dlho sa pohybovala v Špirálovom labyrinte. To miesto ho stále odpudzovalo. Áno k jeho práci by to bolo skutočne výhodné, ale nemal šancu sa na roky len tak stratiť z povrchu zemského. Obzvlášť keď na ňom ešte stále boli upäté zraky civilov. Áno po jeho “smrti” to bude možné, ale na to mal stále ešte dostatok času. Pomaly si preloží nohu cez nohu čo odhalí vyššie čierne čižmy, ktoré využíval až prekvapivo často. Jednou rukou si tak oprel hlavu pri čom vyzeral až znudene. Vyzývavé oblečenie Madeleine s ním príliš nerobilo, avšak spomienky, ktoré sa mu vynárali v mysli robili svoje.* Nerád Vám to oznamujem, ale už nie sme v devätnástom storočí. Niektoré veci sa vytratili.. avšak rozumiem, že po určitom roku života.. na to človek jednoducho zabudne. *Povie mierne uštipačne. bolo to zvláštne poznala ho už v pomerne mladom veku. Áno päťdesiat sa niekomu nemuselo zdať priveľa avšak pre neho to bol stále len kúsok.. možno skôr len zrnko jeho života. Prešiel si tak svojím prvým životom a práve vtedy Madeleine spoznal. Teraz? Bolo zvláštne sa na to všetko prizerať spätne, ale nesťažoval si.* Na čo ste si teda dohodli schôdzku Maddie Skye Colban. *Osloví ju jej novým menom, ktoré sa mu len nepríjemne ťahalo z jazyka. Bolo to nezvyklé, skutočne.* Nepredpokladám, že potrebujete moju pomoc s kariérou, alebo sa mýlim? *Jeho brada sa mierne nadvihla a hľadela tak čarodejke priamo do očí. Aj napriek všetkému jeho zelené dúhovky boli prázdne a nič nehovoriace. Presne tak, ako mali.*
*Pousměje se, když popře to, že by si hlas přisoudil k osobě. Zatímco má prostor pro myšlenky, tak si ho otevřeně prohlédne. Naprosto beze spěchu. Zacharie měl vždy svůj čas. Tak i ona. Nebylo třeba dělat povyk nebo někam spěchat, když měli všechen čas světa. Bohužel a snad i bohudík za to, že doslova. Byla ráda, že je v New Yorku. Chyběl jí jejím osobitým způsobem. Chybělo jí jejich flirtování...a to ostatní. Nemohla lhát: že ne. Mysl má narozdíl od něj automaticky uzavřenou a s pevnou obranou. Vždy. Pokud nechce nahlížet všem do myšlenek a i tehdy si ji chrání. Nemínila si vpouštět někoho do hlavy. Obzvláště po výcviku v Labyrintu by to mohlo být...náročnější než dřív se tam dostat. Nedívala se však do mysli podsvěťanům pokud to nebylo nutné. Samozřejmě. A Zachariemu...už vůbec ne. Trochu se ušklíbne nad jeho odpovědí.*Gentlemani nevymřeli. Ale asi bych v této místnosti těžko hledala.*Znovu si do něj spokojeně rýpne. A na to, že nenabízí pití už vůbec neupozorňovala. Znala Zacha. Byl galantní, když chtěl. Milovala jejich hry. Jejich slovní přestřelky. Ale proto tu dnes nebyla, jistěže. Na jeho odpověď se jen více natáhne k němu, skoro jako by se nakláněla pro polibek.*Chyběl jsi mi.*Mrkne na něj nakonec a na poslední chvíli pootočí tvář a uvítací, vřelý polibek tak padne ke koutku rtů.*Takže...nejvyšší čaroděj?*Prohodí, když se narovná a elegantně se postaví a vydá k jeho baru, přinejlepším pro nějaký alkohol. Snad nějaký rum nebo víno, co měla ráda? Pokud ne, vystačí si také s whiskey nebo čímkoli jiným.*
Rád by som povedal, že ste naivná, alebo ste sa dlho neobjavili v spoločnosti dnešných mužov. *Povie s hravým tónom pri čom si len položí ruky na stôl. Všade naokolo boli poodkladané papiere a dokumenty. Áno neboli na perfektných kôpkach, ale nemali od toho príliš ďaleko. Bolo zvláštne ju vidieť. Zaujímalo ho kam sa skutočne posunula od ich posledného stretnutia. Divil sa, že sama nebola v Austrálií. Nepozdávalo sa mu, že by Madeleine bola príliš veľa nadšenkyňa cestovania, avšak nedovolil si položiť taký otázku tak rýchlo. Príde na to čas. Predsa len, mali ho dostatok.* Samozrejme, že som ti chýbal. *Povie jednoducho pri čom sa len usmeje do jej bozku, ktorý mu venovala. Zdalo sa, že práve on bol ten ktorý sa v tomto momente zdráhal konania. Pomaly som potom len postaví zo stoličky pri čom len objasní ich výškový rozdiel. Oproti nemu sa zdala drobná aj napriek tomu, že stále mala vysoké topánky. Áno aj jemu sa do celkového vzrastu pridával opätok, ale určite sa jeho obuv nedala porovnávať s ihlicami. Prejde tak pred svoj stôl o ktorý sa chrbtom oprie.* Jeden z mnohých. Nie je to práve lukratívne miesto, ako som očakával. *Pokrúti mierne hlavou pri čom sa rukou natiahne po pohár, ktorý mu ležal na stole celý čas. Samozrejme, že sa v nižšej sklenke nachádzal tvrdý alkohol, akoby tomu aj bolo všakže?* Takže, zdá sa, že som tu teraz ten čo postráda informácie. Prečo New York? Predpokladal som, že v tom horúcom pekle v podobe Austrálie zostaneš o niečo dlhšie. *Poznamená jednoducho pri čom si len prepletie ruky na hrudi a zahľadí sa na ňu. Mal pocit, že len včera sa im rozišli cesty v sedemdesiatych rokoch. Nebolo to tak dávno, avšak dalo sa to považovať už za súčasťou histórie. Pohľad skloní na jej ruku pri čom si takmer ihneď všimne obrúčky a pousmeje sa. Vedel to, samozrejme, že to vedel, avšak zaujímalo ho či si tento sentiment naďalej nesie, ako on. Priloží si pohár k perám a následne si trochu odpije.* Taktiež.. čo tá náhla zmena mena? To ťa už tak moc prestal baviť starý život?
*Maddie si prozatím svého blízkého přítele nevšímá, dokud neobjeví pohledem flašku dobrého rumu. Musela jeho výběr jako pokaždé ocenit. Uměl pít se vší parádou. Vezme si skleničku a položí si ji blíže k sobě, aby si nalila. Úskokem tak zaznamená, že se postavil a pousměje se. Někdy nevěděla, jak to má brát, že si v její přítomnosti rád postál. Snad ho bavilo upozorňovat na její malý vzrůst? Kdo ví...*Samozřejmě, že nejsi jediný.*Přitaká, ale není v tom uštěpačnost, která by možná i byla na místě. Spíše...jde o konstatování. S tím si Dee konečně nalije a poté flašku zase uklidí na její místo, než až nonšalantně zakrouží tekutinou ve sklenici k tomu určené, aby mohla jen popíjet v daný moment.*Ach, snad už bys mě nevyháněl do mého milovaného pekla? Pověz...nechyběla jsem ti?*Skoro vědoucně se pousměje. Líbilo se jí jeho sebevědomí. Zacharie měl úchvatnou osobnost, kterou snad mohla zatím z poznaných čarodějů porovnat pouze s Irvinovou...tu však pravděpodobně za roky odloučení stihlo pohltit šílenství, jelikož se nezdálo, že by po ní kdo ví jak pátral. A o to ani nestála. Nad jeho otázkou nebylo třeba se zamýšlet dlouho.*Povinnosti v Bronxu. Zdá se, že někdo vysoko chtěl pokrytý celý New York.*Pousměje se spokojeně. Vlastně se i těšila, až pozná Darach, Jacka a Malachaie. O posledních dvou zmíněných slyšela něco málo v Labyrintu, ale...neměla dosud potřebu se zajímat, nakolik...cesty čarodějů se mnohdy dříve, či později nějakým způsobem někde protnou. Když se napije, tak si všimne jeho pohledu na prsten a jemně se usměje a smyslně si olízne spodní ret. Jistě. Prsten nemusela nosit, ale byla to taky jediná věc, která pojila dobu, kdy se narodila s dobou nynější. Ale možná...jednou jej schová k věcem, které připomínaly jedny z nejcennějších okamžiků jejího života. A nebylo jich málo.*Jméno Maddie Skye Colban je staré.*Pousměje se vědoucně. V době kdy se poznali už měla zpět zase své staré jméno. Tehdy to střídala opravdu po nějakých třiceti nebo dvaceti letech. Přeci jen...tehdy lidé žili kratší dobu a známky času na nich byly vidět o mnoho dříve, takže museli častěji měnit dvory a podobně. Měl tak možnost poznat její vůbec první jméno v němž bylo také anžto prostřední obsaženo matčino jméno.*Už byl čas na změnu, ale...v této době se již pohybuji pár let jako Maddie. Dostatečně nesleduješ dění naokolo, Zachie.*Upozorní ho jemně, protože už párkrát byla také v New Yorku, jako modelka z austrálie a nyní se zde nastěhovala. Mimo povinnosti pro Bronx tak přesedlala na New Yorskou modelku.*A co ty? Stále stejné jméno...ještě ses neodpoutal od minulosti?*Poukáže na jeho vlastní obručku na prsteníčku, skoro zapadlou v spleti ostatních prtenů. Bavili se spolu o vztazích, které měli, to ano, jen Dee zůstala jen u jména a Irvinovo příjmení vynechala. Nač je zmiňovat, že ano?*
*Fakt, že mu nevenovala pozornosť kým nebola dostatočne spokojná s alkoholom ho príliš neprekvapovalo. Pre neho samotného sa alkohol stal vodou a tak sa nad tým faktom nepozastavoval. Práve naopak. Vždy dokázal oceniť dobrý alkohol a ľudský vkus na dané fľaše. V kancelárii nemal veľký výber.. predsa len bola to práca a keby mal svoju skrinky úplne plnú dostalo by sa mu pár nepríjemných pohľadov od manažérov. Nie, že by ho beztak príliš trápili. Ak mal byť úprimný miesto Najvyššieho čarodeja k pokojnej duši nepotreboval. Ani nepredpokladal, že by sa na to miesto dostal nakoľko do losovania padlo niekoľko čarodejov. Nevedel tak či mal byť šťastný, alebo skôr mierne skeptický k tomu miestu samotnému. Do teraz sa totiž musel len venovať mladým neskúseným čarodejom, alebo pomoci lovcom. Ani jedno tak nebolo príliš ideálne a samo o sebe mierne strácal. Avšak neprekážalo mu to tak, ako moc by sa na prvý pohľad zdalo. Aspoň si tak mohol začať naprávať skutky jeho minulosti rovnako, ako prítomnosti.* Pre tvoje ego poviem, že áno. Nesmierne si mi chýbala Madeleine. *Povie s ľahkým sarkazmom, ale vo svojej podstate to myslel úprimne. Skutočne v týchto rokoch len málo jeho dlhoročných priateľov bolo stále nažive, alebo boli schopný jasne uvažovať. Preto bol rád, že Madeleine opäť videl a zdalo sa, že ju ešte nejaký ten čas výdavať bude.* V Bronxe? Skutočne? *Opýta sa so záujmom.* Nepredpokladal som, že by ťahali niekoho až od protinožcov. *Poznamená jednoducho pri čom si s tichým cinkutím pohára opäť odpije. Tak sa sám o sebe takmer vyprázdnil a Zacharie tak položí pohár ďalej od seba, aby ho náhodou nezhodil.* Hmm zvláštne, že mi až teraz odhaľuješ toľko informácií o sebe. *Povie s jemne nadvihnutom bradou čím len jednoducho odkazoval na jej ladné gestá, či už pier, alebo rúk. Sám o sebe jej pohľad dokázal hovoriť sám za seba.* Nie každý má čas pozorovať každý tvoj životný krok Madeleine. *Poznamená jednoducho pri čom sa odtiahne od stola o ktorý sa ešte pred chvíľou opieral a prešiel tak ku stolíku s alkoholom. Po ceste sa tak len natiahol po svoj pohár a tesne vedľa čarodejky si dolial pohár. Jej parfém bol silný už pri tom, ako vošla do miestnosti mal šancu, aby sa mu dostal do nosu avšak keď bol pri nej uvažoval, za koľko minút ho začne bolieť hlava. Oslovenie Zachie jej ešte nevyčítal. Beztak bol na to dôvod? Aj tak silne pochyboval, že by ho jeho stará známa oslovovala inak. Zatiaľ čo skloní pohľad k fľašiam tak len načúva jej slovám. Drobné cinkanie skla pri kontakte s prsteňmi sa ozývalo kanceláriou.* Nevidím dôvod zabúdať, alebo sa odpútavať. *Vysvetlí jednoducho a zodvihne tak ruku s obrúčkou o niečo vyššie a nostalgicky sa pousmeje.* A zmenu mena nevidím dôležitú. Predsa len ľudia zabúdajú príliš rýchlo, aby to bolo potrebné. *Povie pri čom sa len pootočí na Madeleine. Boli pri sebe pomerne blízko, avšak sám už s toho príliš veľa nerobil. Bývali aj v omnoho tesnejších situáciách, ako bola táto.* Myslel som si, že si ešte stále v labyrinte.
*Maddie se ztěží podaří potlačit samolibý úšklebek, když nakonec svým vlastním způsobem přizná, že mu chyběla. Co říct. Těšilo ji to, že byla i po takovém čase stále chtěnou v jeho životě. Alespoň nějakým způsobem. Věnuje mu tak spokojený pohled nad takovou uspokojivou odpovědí. Hádala by lepší snad ani nedostala. Podobně jako on si potrpěla na upřímnost ačkoli mohla nést stopy sarkasmu, které ji mohly zpochybnit, či úplně vyvracet.*Už to tak vypadá.*Pousměje se pokojně a potom si odpije z rumu. Jeho chuť jí už dávno nekřivila tvář. Dokonce si naopak zachovávala dle situace neutrální, okouzlující, sladkou a nebo nevinnou tvář. Pozoruje ho, jak dopije a sama se napije ještě jednou a pak si párkrát zamyšleně cinkne prstenem o stěnu skleničky.*Možná ses málo neptal a nebo jsem toho prostě neměla potřebu tolik odhalovat.*Pozvedne jen jeden koutek. Nemohla říct, že by ji to překvapovalo, dříve možná, ale využívat toho, že vypadala snad ve všem a s jakýmkoli výrazem dobře...mohlo to být podlé, ale to možná nějakým způsobem patřilo k její osobnosti. Pokud jí dotyčný nepřirostl nějak k srdci...rozhodně uměla být jako škrtič - mluvit med, konat jako had. Rychle a útočně v okamžik zlomu...ale uměla si počkat.*Jeden by řekl, že ve světě showbyznysu se lépe orientuješ.*Popíchne ho, aniž by měla za záměr jej naštvat. Naštvaný Zacharie byl vyjímka, jak už stihla kdysi zjistit. Možná hlavně to, že kdysi pod vlivem Irvina, kdy opravdu její akty byly spíš podlé i v běžném jednání, ji utvrdilo v tom, že je to klidný muž, protože jinak by už tehdy s ní nemluvil. Zběžně si ho znovu prohlédne, když se k ní přiblíží. Jeho styl, stejně jako její prošel nepochybně vývojem, ale jedno zůstávalo stejné. Skoro to bylo až krédo. Šaty dělají člověka. Nebo podsvěťana v jejich případě. Její parfém byl směsí rostlin z Austrálie, kterou měla ráda. Byla to silná a možná trochu vtíravá vůně, ale zatím nepoznala někoho, komu by vyloženě vadila. Možná teď v uzavřeném prostoru mohla být chvíli dráždivá, ale když vyvanula, tak byla velice nevtíravá, ale okouzlující podobně jako dokázala být i sama Dee. Pousměje se při vystavení jeho prstenu a chápavě kývne. Ano. Tuto podobnou malichernost, co uměla vyvolat melancholii nosila také stále při sobě, ač skepticky pohlížela na to, co jí vztah s Irvinem přinesl. No nedalo se popřít, že byl schopný manipulátor a rozhodně mu nemohla zapřít vzdělanost a dobré způsoby, jež na ni přenesl...stejně jako rozsáhlou síť kontaktů nebo příklad toho jak přežít a uspět ve světě i přes svou odlišnost.*Jistě. Není důležitá, pokud nejsi jeden z těch známých.*Podotkne a pak trhne rameny.*Ale je příjemné se držet na výsluní a sledovat jejich rozvoj. Či úpadek.*Pousměje se zamyšleně Dee a pozvedne hlavu, aby mu viděla do očí, co nikdy neodrážely emoce. Jeho pravé oči ji však dokázaly okouzlit více. Byly jednoduše...magické. Ač možná někoho by tato bizardnost odrazovala...ji naopak přitahovala. Každé znamení bylo nějakým způsobem jedinečné a okouzlující. A na tyto výstřednosti si dokázala potrpět podobně jako na luxus a upravenost. Bez ostychů přistoupí blíže a pohladí ho více méně přes oděv na hrudi a samolibě jej urovná.*A přijít o zábavu s moderními technologiemi?*Prohodí víceméně řečnicky s dávkou ironie v hlase.*Labyrint mi už nepřinášel uspokojení. Snad zase za pár let. Nebo za rok.*Prohodí a bez sebemenších výčitek svědomí se postaví ještě víc na špičky, než jak ji nutily podpatky a věnuje mu polibek, tentokrát už přímo na rty. Kdyby mu to vadilo, tak by se jistě ohradil již při prvním. A pokud tak neučinil a učiní tak teď...nevadilo jí to. Nebála se toho, že by ji zavrhl nebo by snad přišly výčitky svědomí. Udělala, co chtěla, tak proč toho litovat?* //- shit jsem se zapomněla přehlásit...prosím, dělejme, že píšu za Maddie *plácá se do čela nad tím jakej je krypl//
Alebo sme spolu len neboli v kontakte niekoľko desaťročí. A neskôr tak človeku nenapadlo bádať. *Pousmeje sa veľmi spokojne a kľudne. Aj napriek nálade, ktorá by možno niekoho rozhodila Zacharie si zvykol. Madeleine poznal dostatočne dlho na to, aby sa len tak jednoducho nerozhodil. Áno keď bol mladší a stretli sa prvý krát príbeh išiel viac menej inak, avšak teraz? Nepredpokladal, že by sa jeho spokojnosť stratila kvôli niekoho prístupu to určite nie. Ľahké flirtovanie tak.. viac menej uvítal. Bola to zmena od jeho zvyčajnej atmosféry v pracovni. Predsa len so svojimi klientmi odmietal niečo také provozovať. V živote neporeboval väčšiu publicistiku. Všetko čo robil už bolo na okraji a niečo čo by priťahovalo pozornosť by mu neprospelo. Preto držať svoj osobný život v tieňoch bolo.. výhodné. I keď Madeleine sa teraz pohybovala v modelingu nebola pod jeho ochranou. A silne pochyboval, že ona akúkoľvek ochranu potrebovala.* Bulvár ma príliš nezaujíma, beztak stále som nedošiel do bodu kedy showbiznis je môj jediný život. *Odvetí s úsmevom, ktorý sa mu tak celý čas už nestráca z pier. Madeleine sa podľa jeho skromného názoru príliš nezmenila. Áno vždy išla s dobou a tak sa formoval jej šatník, ale vždy to bolo na podobnej tónine. Teda aspoň tak si ju sám pamätal so svojich mladších rokov a nezdalo sa, že jej vyzývaví šatník sa príliš zmenil obzvlášť keď sa pozrel na jej sako. Ich rozhovor pochopiteľne veľmi rýchlo prekĺzol k časom minulým. Sám nepredpokladal, že by kedykoľvek zložil obrúčku zo svojej ruky. Pre neho sa na ňu viazalo priveľmi krásnych spomienok, ktoré jeho život robili tisícnásobne lepším. Priložil si tak prsteň k perám zatiaľ čo ho letmo pobozkal a privrel oči. To gesto nebolo časté, ale bolo to to najúprimnejšie čo v spomienke na Sáru zotrvacne robil. Spojil pery do jemnej čiary avšak na tvári nemal náznak strachu, alebo obáv. Len uvažovania nad jeho budúcnosťou.* Nebudem si meniť meno pokiaľ to nebude nevyhnutné. *Povie si viac menej pre seba. Bolo t zvláštne, ale jeho myseľ mala za to, že jeho meno sa stalo už súčasťou jeho osobnosti. Áno znelo to, ako nesmierne klišé avšak bolo mu dané z istého dôvodu a osud nehodlal meniť.* Nepredpokladám, že ťa moderný svet tak silne oslovil. *Poznamená jednoducho zatiaľ čo mierne sklonil pohľad ku nej a jednou rukou sa oprel o stolík s alkoholom. Jej dotyky boli sebavedomé, vždy boli a predpokladal, že budú. Vedel si predstaviť Madeleine zvíjať sa v bláznený na starý vek.* Nerozumiem, aké má čaro to miesto kde zabíjaš drahocené roky svojho času. *Povie a len sa zahľadí von oknom keď kútikom si povšimne ladný pohyb k jeho perám zo strany čarodejky. Áno bola len otázka času kedy by sa to odohralo všakže? Rukou tak len mávne ku dverám pri čom sa len svedomite zamknú. Posledné po čom túžil boli neočakávané návštevy. Nepredpokladal, že by to išlo príliš ďaleko, ale predsa. Ich životy boli na tenkej čiare medzi dvoma svetmi. Rukou jej mierne nadvihne hlavu, aby sám neprišiel o chrbticu a bozk jej veľmi ochotne opätuje. Prečo by aj nie?*/Mirjam?/ *Nie. Nefilim by si nedovolil dať len tak pod kožu a beztak. Jeho pravidlá známostí boli jasné. Jeho prelietavosť sa tak dala očakávať a sám sa za ňu nehanbil.* Nevydržala si to príliš dlho Madeleine. *Poznamená jednoducho čím len poukazoval na fakt, ako rýchlo sa ich činy dostali do intímne zóny. Predsa len roky známostí sa veľmi jednoducho a rýchlo prejavili.*
*Dee neměla tu potřebu se pozastavovat nad tím, že se dlouho neviděli nebo ji dlouho neviděl. Beztak změnit člověka - obzvláště pak podsvěťana, který byl nesmrtelný a pokud nebyl extrémně přizpůsobivý, tak změna vyžadovala opravdu mnoho času a úsilí - bylo samo o sobě těžké. Pochybovala, že by se Zacharie pro přežití potřeboval nějak zásadně měnit. Stejně tak nepředpokládala, že je pro ni důležité, aby po ní pátral a záměrně ji dlouhodobě vyhledával a sledoval. Jak sám řekl. Nesledoval každý její krok. A stejně tak ona jeho. A přesto věděl, že byla v labyrintu. Snad mu to řekla Melina, ke které se občas zastavila pro...zboží? Někdy byly drogy to, co účinně uvolnilo mysl, aby pak mohla pokračovat v učení s tím, že věci minulé si pouze zopakovala, aby si je zafixovala. Nemusela sledovat jeho pohled, aby věděla, že zaznamenal vyzývavost jejího oděvu, která však stále byla v hranicích, ačkoli se jednalo opravdu o velice tenkou hranici. Vyhovovalo jí to. Měla tento styl ráda, promlouval a svědčil něco o ní samé. A pokud nic, alespoň potěšila oko. Jemný úsměv ocení gesto, s jakým vzpomínal na svou manželku. Neptala se tolik, aby znala veškeré podrobnosti, ale dost na to, aby zjistila alespoň základní informace podobně jako to dělával Zacharie. Snad to se změnilo?*To je tvoje právo, samozřejmě.*Potvrdí mu s nadhledem. Ona si ráda měnila jméno mezi těma dvěma. Jedno jí připomínalo život jaký mívají lidé, matku a tak. Druhé pro změnu luxus, moc, vzdělání i život s Irvinem. Obě byly její nedílnou součástí a ona si nestěžovala, jelikož upřímně neměla na co. Čarodějové mívali mnohem pochmurnější a horší život, než ona. Nemohla si tak stěžovat. Ani v nejmenším. V tomto ohledu měla skutečně štěstí.*To ne, ale nepochybně je to zajímavé.*Potvrdí. Na druhou stranu mluvila pravdu, když řekla, že Labyrint jí už neposkytuje uspokojení. Ne z úspěchu. To se ztratilo, když se ohlédla za tím, jak některé věci jí šly od ruky. Nebo se to tak s plynoucím časem alespoň zdálo.*Vědomosti. Rozvoj moci. Klid. Čas a prostor k meditaci. A spousta dalšího. Ale pravda. Časem to omrzí zase na chvíli. Na druhou stranu...čas je pro mě...nás obecně relativní pojem.*Pousměje se načež ho políbí. Pousměje se, když zamkne a jen polibek prohloubí tím, že na jeho němou, zato dost výmluvnou pobídku, o něco víc zakloní hlavu a trochu se k němu přitiskne. Mělo to mimo potěšení praktické důvody. Lepší stabilita při stání na špičkách a pohodlnější to bylo pro jejich páteř z obou stran pohledu. Když se odtáhne, tak jen zůstane v jeho blízkosti a zasměje se.*To je výčitka? Nezdá se, že by ti to příliš vadilo, drahý.*Poškádlí ho přátelsky, ale v hlase se skrývá také určitá výzva. Pak se ještě natáhne pro jeden polibek.*Každopádně by bylo milé, kdybychom se mohli také sejít mimo...formálnější prostředí a možná si připomenout staré časy.*Navrhne s úsměvem a tentokrát se nesnaží bránit ve svůdném tónu, který jasně poukazuje na její tok myšlenek a jeho cíl. Neměla tu potřebu odolávat nebo nedávat najevo náklonnost či přitažlivost k někomu jinému. Bylo to nepodstatné. Hlavně mezi jejíma. Přitáhne si tak sklenku ke rtům a odstoupí, načež mávnutím ruky zase odemkne a pomalu přejde ke kožichu a kabelce, zatímco čeká na jeho odpověď.*
*Melina si Zacharieho držala vždy na krátko s informáciami. Pečlivo si premýšľala čo čarodejovi prezradí a čo nie. Vždy záležalo na akom mieste ho potrebovala. Je ťažké zo spleti manipulácie len tak vycúvať aj keď si uvedomujete, že sa v nej nachádzate. Samozrejme, že mu tak prezradila drobné útržky o Madeleine. Preto teraz sa snažil svoj život držať čo najďalej od.. nej. Nebolo to avšak nikdy možné. S jej vekom bola príliš informovaná a jej oči boli v každej uličke a v každom rohu. Bolo takmer nemožné uniknúť. K tomu všetkému apartmán v ktorom žil patril práve jej. Ticho si tak len povzdychne do dlane zatiaľ čo na prejav o jeho nárokoch len súhlasne prikývne. Nebola potrebná odpoveď. Sára nebola vec ktorú by vyťahoval v každom rozhovore, avšak Madelaine vedela dosť na to, aby mu to príliš neťažilo mysel.* Pre teba? Áno ja si užívam čas kedy moja myseľ nie je len zbytočná fraška. Nepotrebujem ju tak teraz pohlcovať.. ničím. *Povie s istou nechuťou. Áno čas pre neho strácal význam avšak aj keď nestarol stále cítil, že jeho myšlienky z času na čas menili význam, ktorý im pri ich stvorení sám dal. Jeho myslenie ho začínalo desiť avšak.. Možno nie a všetko to bolo len v jeho.. hlave. Bol to nekonečný kolotoč. Štúdium, ktoré podstúpil v kláštoroch, rovnako, ako počas vojny bolo dostačujúce. Na svoj vek bol schopný a túžba sa ponoriť do labyrintu sa tak strácala.* A k tomu všetkému.. Miesto a priestor na meditáciu je vždy. *Mykne mierne plecom čím len značne podčiarkol celý svoj prejav. Nebažil po znalostiach. Chcel prežiť aspoň niekoľko plnohodnotných životov. Bola to dvojsečná sekera áno. S podporou mágie mysle by bol schopný sa udržiavať dlhšie avšak.. Nechcel. Melina ho učila príliš a sám svoju myseľ pripravoval na vplyv času dlho, možno až príliš dlho. Jeho slová však umlčia pery jeho spoločníčky, ktoré ho tak aspoň na moment upokojil. Nebol nahnevaný, to sa nestávalo možno len podráždený a frustrovaný z tej predstavy času.* Možno len poukazujem na tvoju nedočkavosť. Beztak v labyrinte sa ti nedostalo príliš zábavy. *Mrkne na ňu pri čom si len opäť odpije. Ich stretnutie sa z časových dôvodov muselo pomaly chýliť ku koncu. Pri jej ponuke sa mierne pozastaví zatiaľ čo sa mu na perách objaví hravý úsmev.* To bol tvoj cieľ celú dobu? Považoval by som ho až za predvídateľný. *Odvetí s humorom na jej laškovný tón a lákavú ponuku. Avšak to všetko kvôli tomu by sa mu zdalo do istej miery pomerne teatrálne vystúpenie.. Bola to ale Madeleine. Nedivil sa tomu. Vyhrnie si tak košeľu po lakte pri čom sa len opätovne oprie o stôl a založí si ruky na hruď. Nebolo to tentokrát defenzivne gesto.* Rád som ťa videl. *Odvetí jednoducho zatiaľ čo ju zelenými očami pozoruje pri drobných pohyboch a zvučných krokoch.*
*Nemohla říct, že by nechápala jeho postoj vůči labyrintu, ale ani s jistotou odvětit, jak jej chápe. Viděla v tom pozitiva i negativa...a rozhodla se tím netrápit. Nač také. Byly to malichernosti. Něčem měl pravdu a v něčem ne. Vhodné místo pro meditaci kupříkladu je pro každého jinde. A pro ni to byl třeba právě labyrint. Na jeho slova po polibku ho obdaruje pouze sladkým a okouzlujícím úsměvem.*To je laskavé, ale já si ji dobře uvědomuji.*Pošle mrknutí zpět jeho směrem a s přehledem si vychytá moment pro další polibek, který si jen ukradne, aniž čeká na opětování.*Ach, musím být vždy tajemná?*Mrkne na něj trochu rozpustile znovu a potom se už vydá ke svým věcem.*Víš Zachie, myslela jsem upřímně jak gratulaci k tomu, jak jsi se vypracoval, tak to, že jsi mi chyběl.*Povzdechne si teatrálně další ze svých cílů, proč sem dorazila takto.*Také překvapit tě a doufám i, že mile.*Pousměje se na něj. Ne. Netajila, že se jí líbil. Nikdy ani netajila nějaké city, které vůči němu přechovávala, ale vázat se k někomu, kdo chtěl seriózní, závazný vztah? Ne. To jí asi nevyhovovalo. Minimálně ji nic nepřesvědčilo k tomu se vydat tímto směrem životního a konkrétně partnerského stylu její nuzně dlouhé existence, která se bez občasných rozptýlení zdála podobně nekonečná, jaká i opravdu byla. Nakonec na jeho další slova se jen zasměje, hodí si přes ramena kožich a přejde těsně k němu a natáhne se, skoro jako pro polibek, s čím ho i něžně pohladí po tváři.*Samozřejmě, že jsi mě rád viděl.*Zopakuje podle jeho vzoru to, co on na začátku a ještě mu jemně palcem přejede po rtech, aby je zbavila whiskey a elegantně si onen prst i olízne, když se vydá pro kabelku, kterou si vezme.*Hádám, že víš, jak mě najít.*Upře na něj ještě jednou oči a cukne jí v koutku. Těšila se na jejich další setkání. Ze všech nesmrtelných jí on byl nejbližším a nejmilejším společníkem, byť se vídali málo. A snad i právě proto tomu tak bylo. Avšak...nevadilo jí to. Zacharie byl pořád stejně pohledný a charismatický. Pořád stejně atraktivní. A pořád se k sobě nevázali. Neviděla tedy problém k nějaké té "zábavě", jak to sám nazval. Rozhodně pro to však znala lepší výrazy. Více...odvázané. S tím vyrazí taky pryč, pokud už ji nezastaví.*
*Zacharie mal cítil veľmi nostalgickú atmosféru v miestnosti, bolo priam nemožné ju ignorovať. Bolo cítiť, že dvaja boli vo svojej neprítomnosti dlhšie, ako niekoho celý život. Ich vzťah bol vždy pestrý pri čom bolo ťažké zvážiť na akej strane emócií sa často pohybovali. Láska sa pre Zacharieho často zdala až abstraktná čo poslednými mesiacmi len pomaly opravovala nefilim. Uvažoval nad ňou, nakoľko jej práve ubližoval aj keď o tomto stretnutí nevedela. Slabé zahryznutie do spodnej pery tak na seba nedalo čakať pri čom sa na Zacharieho čele takmer objavili vrásky. Bolo to bizardné nakoľko cítil, že jeho osoba bola v tomto momente rozpoltená o rozhodnutí. Nebol viazaný, avšak cítil sa tak a sám sa nedokázal rozhodnúť či to bola príjemná zmena, alebo niečo čo ho ťaží na duši.* Aspoň mám istotu, že si si stále vedomá svojich pudov. *Utrúsi pri čom opäť ucíti bozk na svojich perách. Madeleine sa ponášala na líšku, vždy vedela čo chcela atak používala svoj šarm v podobe chvosta na roztýlenie. Jej pokožka však aj po tých rokoch bola rovnako zamatová, ako si na ňu spomínal. Nechcel však rozoberať svoje postoje a city k čarodejke nakoľko sa obával čo všetko by jeho spomienky odhalili. Sám už vytesnil aj dôvody ich odlúčenia čo si však pamätal, jeho srdce to nebralo až tak ťažko. Zacharie sa pre svoj osobný pokoj pomaly postavil a presunul za pracovný stôl do koženého kresla.* Neviem či sa mi tvoja úprimnosť skutočne dostáva k srdcu Madeleine. *Povie s hravým tónom čím značne reagoval na jej teatrálnu náturu. Užíval si tieto staré hry, ktoré mu pripomínali “mladosť”. Bolo len málo osôb s ktorými sa mohol rozprávať takýmto spôsobom avšak pri veškerej úprimnosti pri Madeleine to bola obzvlášť zábava, ktorá mu možno schádzala.* Prekvapenia si rozhodne dosiahla, či milého je otázka na ktorú odpovedať ešte nedokážem. *Neobával sa hnevu, nie zo strany osoby ktorej dôveroval práve, ako prítomnej čarodejke. Madeleine bola vždy atraktívna, pochopiteľne, tento fakt bolo nemožné len tak prehliadnuť. Pohľad a jazyk používala ako najostrejší nôž čo dokázalo Zachariemu vždy učarovať. Prepletie si prsty na stole pri čom zelenými očami naďalej pozoruje čarodejku, ako si zbiera svoje spratnosti. Keď sa však objavila pred jeho tvárou nebolo to prekvapevé, z pier mu tak uniklo slabé mľasknutie a jeho oči sa mierne privreli. Pochopiteľne na tváry vybudoval spokojný úsmev.* Ani trochu si sa nezmenila. *Cukne mu v kútiku a oprie sa o kreslo a usmeje sa keď pomaly kráčala ku dverám. *Aj keby som ťa nehľadal tak ťa uvidím.
a poté