Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 19. srpna 2024
Naposledy aktivní:
*Ačkoliv častěji upřednostnil kávu či čaj z pohodlí domova, kde nemusel stát fronty, rozhodl se pro dnešní ráno udělat výjimku. Zlákala jej hold chuť na dobrou, kvalitní kávu a nějakou snídani k ní – sám často volil koláč, jakéhokoliv druhu. A dnes tomu samozřejmě nemohlo být jinak. Oblékl si, pravděpodobně aby se hned z rána upekl, černou košili, stejnobarevné džíny a conversky. Nesmělo přitom chybět ani to velké množství šperků, mezi něž patřil hlavně náhrdelník, co dostal od Nat. Nakonec, předtím, než do kavárny vyrazil, věnoval svému příteli krátký polibek s příslibem, že mu taky nějakou tu kávu vezme.* To kde ta fronta končí? *Zamrmlal česky pak po vstupu do podniku.*
*Leila tu už čekala dlouho, ale fronta jakoby nekončila. Naštěstí měla před sebou jen jednu osobu, měla pocit že se upeče. Schválně si vzala bílé tričko s krátkým rukávem a džínsové kraťasy, aby se vyhnula pocení. Vlasy si stáhla do drdolu ať je to pro ní pohodlnější a hlavně ať jí nepadají vlasy do obličeje.* Jedno latte a k tomu čokoládový muffin, zaplatím kartou. *Odpověděla prodavači na otázku co si dá.* /Snad bude někde místo na sednutí, nejlépe venku tady je nedýchatelno./ *Právě když hledala kam si sedne se jedno místo zrovna uvolnilo. Jeden pár se zvedl a odešel z kavárny. Leila si místo zabrala dřív než si tam sedl někdo jiný.* /Sice to není venku, ale lepší než nic./ *Počítala že v tak narvaný kavárně si sem dříve či později někdo sedne a tak si sedla co nejblíž k oknu ať si když tak může někdo přisednout. Odemkla mobil, začala projíždět instagram a popíjet kávu.*
/Až jsem i zapomněl, jaké fronty tu v tyto hodiny bývají./ *Vybavil si, když tak chvíli pozoroval tu téměř nehýbající se skupinku lidí před sebou. Naštěstí pro něj se po nějaké té chvíli rozhýbala a pak už to šlo veměs po másle, zatímco si čaroděj hezky v hlavě jásal, že se možná na něj i dostane. Tedy, objednávky rozhodně, no o místě pochyboval. Chvíli i uvažoval, že si vezme vše s sebou a nají se pak doma. Ale tak, co by nestrpěl? Hold si k někomu přisedne. Což nakonec zůstalo i v jeho plánu. Poté, co si objednal pro sebe čerstvý jablečný koláč společně s lungem, se jal hledat místo. Samozřejmě při tom jmenování přání nezapomněl ani na Nikolase, kterému vzal stejně jako sobě lungo, akorát s sebou. Nevěděl totiž, zda si tam nebude upír chtít kromě krve dát i trochu mléka.* Promiňte, nemohl bych využít tohoto volného místa? Nikde jinde volná židle není. *Promluvil k mladé dívce, trpělivě čekajíce na její odpověď.*
*Leila psala zrovna zprávu Kaylee když na ní někdo promluvil. Zvedla hlavu od telefonu a koukla se kdo na ni promluvil. Chvíli jí trvalo než si uvědomila na co se cizinec zeptal.* Jo, jasně. Posaďte se. *Opožděně zareagovala na otázku a vrátila se zpět ke psaní zprávy.* /Kaylee by snad měla být vzhůru, doufám že odepíše ráda bych tu někoho s kým si popovídat. Navíc se mi nechce jít hned poté domů a mohla by být moje výmluva proč zůstat venku./ *Odložila mobil a znova se napila kávy. Snažila se nenápadně prohlédnout si cizince který si k ní přisedl.* /Zajímalo by mě jestli je mu v té černé košili vedro. Já to tady těžko zvládám v krátkém oblečení./ *Odvrátila svůj pohled zpět ke kávě a muffinu a začala jíst. V moment co jí cink mobil, odložila jídlo a přečetla si zprávu.* /No tak zkusím pak vytáhnout ven Sarah, ta by nic mít neměla./ *Zamračila se nad mobilem a znovu ho odložila a upila kávy.*
*Na momentík i vážně uvažoval nad tím, že ještě odběhne za baristou a poprosí aspoň o zabalení toho koláče, no naštěstí pro něj se ukázalo, že nic takového nebylo nutné. Při tom rozhlížení si totiž všiml, že jedna dívka ještě seděla sama, tak se rozhodl chytit šance a prostě se jí na to místo zeptal, připraven vykouzlit i milý úsměv. Ten se však v jeho obličeji objevil v každém případě. V hlavě si přitom neodpustil uchechtnutí, jak tak pozoroval to počáteční zmatení.* Děkuju, nebudu vás rušit, pokud tedy nezatoužíte po konverzaci. *Nadhodil, načež se i rovnou krátce zazubil, než se usadil ke stolu. Toho, jak si jej Leila prohlédla, si nicméně nevšiml. Hned, jakmile už měl tu možnost, se vrhl do koláče. V jednu chvíli si dokonce mlsně oblízl rty.* /Tenhle den začíná náramně./ *Pomyslel si přitom.* Ale teď jen je potřeba doufat, že se něco neposere. *Tohle z něj už omylem vyšlo nahlas. Konkrétně si to zamumlal pod nosem, ale stále...nezůstalo to v jeho hlavě, což si ovšem hned neuvědomil.* /Pokaždé může přijít někdo, kdo tento den totálně podělá./
*Leila si spojeně jedla muffin když zaznamenala že si cizinec něco mumlá. Nevěděla či je to na ní nebo si povídá pro sebe. Rozhodla se to neřešit. v postupu myšlenek si začala uvědomovat že během toho co byla na mobilu cizinec ještě něco řekl.* /Kruci, proč si nedokážu vzpomenout. Mám pocit že poděkoval. Nebo neřekl nic a jen si vymýšlím?/ *Přemýšlela nad spoustou dalších věcí. Ale už ne tak podstatných. Pustila se zpět k jezení muffinu.* /Možná bych mohla zkusit nějak konverzovat. Přece jen tu nějakou tu chvíli tady ještě budu. Za pokus nic nedám./ Umm... Jak si dnešek zatím užíváte? Jsem Leila a vy? /To mi zní jako docela dobrý začátek konverzace. Snad./ *Leila doufala že si bude chtít povídat ale jistá si nebyla. V čekání na odpověď cizince, co si, jak vypadalo, užíval svůj koláč se napila kávy. Zatím co pila kávu a čekala na odpověď přemýšlela jestli opravdu něco řekl když si přisedával.*
*Když si sedal, dívku ujistil, že nebude rušit. Taky jediným způsobem, jak by asi mohl, bylo mlaskání. Mobil si k jídlu opravdu vytáhnout nehodlal a mezi srkače kávy opravdu nepatřil. Jednou mu akorát unikla myšlenka, kterou si řekl pod nosem, ale to bylo všechno. Slečna se přitom ani neozvala, z čehož vydedukoval, že jí to uniklo. Co jemu však ne, byly slova, co následně z Leily vypadly. Zvedl tedy od koláče pohled k ní, věnujíce jí úsměv společně s odpověďmi.* Zatím dobře. *Načal, odložíce přitom lžičku, aby vzápětí mohl dívce podat ruku k potřesení.* Hiram, těší mě. *Podle toho, zda ruku přijala, ji stáhl buď hned, nebo až poté k sobě a opět se chopil lžičky.* A jak si dnešek užíváte vy?
*Leila odložila hrníček a podání ruky opětovala.* Taky mě těší. *Chvilkou se koukla na mobil jestli Kaylee nezměnila názor, ale nic nepřišlo, tak Hiramovi odpověděla.* Mohlo by to být i lepší. Takový nával jsem ještě nezažila. Ale taky pravda že sem moc nechodím. Chodíte sem často? * Zeptala se Hirama a znovu se zkousla do muffinu.* /Chtělo by to víc kávy už mi začíná docházet, ale znovu do té fronty nejdu./ *Zamyslela se když pohlédla směrem k pokladně kde byla fronta sice kratší ale stále dlouhá. Leila se koukla zpět na Hirama a zaměřila se na to co si dal.* /Hmm... Že bych si do té fronty přece jen znovu zašla? Ne, už se mi tam čekat nechce. To co mám bude muset stačit./ *Zakroutila hlavou nad svým jídlem.*
*Mile se usmál a zatímco čekal na odpověď, dal si další sousto koláče.* /Škoda, že žádný kuchař neprozradí své recepty...toto bych mohl jíst vážně často./ *Problesklo mu hlavou. Jistě, byl tu ten detail, že ten koláč očividně dělal cukrář nebo pekař, ale ono to nakonec vyjde nastejno. Žádný z nich by se svého autorského receptu určitě nevzdal.* Nene, většinou snídám doma. A když udělám právě výjimku, musím se doma psychicky připravit na to, že zde budou fronty sahající až k druhé straně New Yorku. *Zašklebil se. Jednalo se samozřejmě o hyperbolu, jak jinak.* Nicméně to není jinde jinak. Tím, že lidé pak spěchají do práce, si to ráno, pokud to je v jejich silách tedy, chtějí zpříjemnit. Hezky si osladit život a nastartovat se, aby zvládli celý den. *Pokrčil lehce rameny.* Já si naštěstí mohu vzít vesměs kdykoliv pauzu a zdřímnout si, takže to tolik neřeším. Jen to chce občas hned z rána vypadnout. *Dodal. Stejně byl Nikolas v jeho rádoby práci častěji a hlavně dlouho, tak proč být mnohdy doma sám? Sice to dnes nebyl zrovna tento případ, ale i tak.*
*Leila se pousmála. Když se natahovala pro hrníček s kávou cink jí mobil. Koutkem oka pohlédla kdo jí napsal. Pak otočila hlavu zpět k Hiramovi.* Čím se živíte? Teda pokud se teda smím zeptat. Jsem zvědavá osoba a neznám moc prací kde byste si mohl jen tak vzít volno. *Nejistě se Hirama otázala. Nebyla si jistá zda je vhodné se takhle cizího člověka ptát zrovna na toto, ale dost jí to zajímalo.* /Co může jen mít za práci že si může vzít kdykoli volno? Lidi co znám mají pauzy jasně dané./ *Leila dál jedna muffin mezitím co přemýšlela nad povoláním které by to mohlo být. Její tok myšlenek zastavilo další cinknutí telefonu, tentokrát se rozhodla ho vzít do ruky, ale zprávy si nepřečetla. Namísto toho ho ztlumila.*/Fakt na ní teď nemám náladu. Chci si užít klidný den./
*Překvapeně zamrkal, přestože takovou otázku mohl i očekávat. Samozřejmě to s ním nijak neotřáslo. Polkl jen další sousto a jal se odpovědi.* Vlastním čajovnu na Brooklynu a jelikož nejsem jediný majitel, můžu si dát kdykoliv pauzu a papírování dodělat potom či to prostě dát kolegyni na stůl. *Načal, přehodíce si nohu přes druhou.* Což jsem neudělal ani jednou a pauzy si většinou nedávám déle než na hodinu a půl. Slouží mi akorát na jistý odpočinek. Když se díváte do papírů hodiny v kuse, nebo během podobné doby mícháte směsi na čaje, přestane vám to myslet. Můžete udělat chybu, ale přehlédnete ji, protože do toho zíráte až moc dlouho. *Vysvětlil, načež si upil kávy.* Takže tak. *Usmál se pak.* Zajímá vás ještě něco?
Aha, to je hodně zajímavé. *Udiveně se na Hirama koukla.* /Tohle jsem teda nečekala./ *Chvíli přemýšlela jestli by se na něco chtěla ještě zeptat. Dojedla muffin a upila kávy.* Vlastně ani ne. No i když. Je ta práce těžká? Nedokážu si představit vlastnit čajovnu. *Zeptala se Hirama.* /Když se nad tím zamyslím tak se i jako takový ti podnikatelé obléká. I tak si nedokážu představit chodit v takovém oblečení v tomto vedru./ *Přemýšlela při pohledu na Hiramův outfit.* Ptám se protože, častokrát přemýšlím co bych chtěla v budoucnu dělat za práci. Samozřejmě až dostuduju. Ale myslím že tohle asi na mém seznamu nebude. Nemyslím to zle, jen to není pro mě. *Dodala a až pak si uvědomila že mluví mimo téma.*
*Lehce pokýval hlavou a dokud dívka nic neříkala, napil se a dojedl poslední sousto z koláče, načež lžičku položil na talíř. Během pití kávy pak zapřemýšlel nad Leiliinou otázkou.* No není to nejlehčí, ale věřím, že si na to musím ještě zvyknout. Předtím jsem vlastnil tatérské studio, což bylo zase něco, takže..*Pokrčil lehce rameny. Po těch letech měl už vše v ruce a naučené, takže to taky šlo vesměs jako po másle. Tak doufal, že se něco podobného stane i v tomto případě. Dívce věnoval překvapený pohled. Ne, že by si myslel, že dívka vypadala až moc staře, to ne. Jen ji netipoval na školačku nebo středoškolačku.* Oh..ještě studujete? Já jen, že nevypadáte..no na studentku. Spíš lehce..starší? *Poškrábal se na zátylku.* Jistě, mnoho dětí neví, co chce v budoucnu dělat. Není proč mít starosti, během let se najdete a začnete dělat práci, co vás baví..při nejlepším, ne vždy to jde napoprvé.
Ano ještě studuju, je mi teprve šestnáct. Už na seznamu pár prací mám. Chtěla bych se dostat na Julliard. Mám hudbu moc ráda a chtěla bych v ní pokračovat i v dospělosti. Akorát není moc prací zaměřených na hudbu a proto si dělám ten seznam, kdyby to nevyšlo. *Upřesnila Hiramovi proč si vůbec ten seznam dělá.* /Nikdy bych netipla že vypadám na víc než ve skutečnosti jsem./ Byl jste tater? Vždy mi to přišlo jako složitá práce. Asi to chce hodně trpělivosti a pevnou ruku. Viděla jsem už hodně tetování které nešli podle plánu. /Mezi jedno z nich patří i nepovedená kočka od Kendall u které se spousta lidí ptá co to je. No jo svěřovat to tetování jejímu bratranci nebyl dobrý nápad. Aspoň že moje dobře dopadlo./ Nepovedli se vám už nějaké tetování? Měl jste někdy zákazníka s nějakým návrhem který byl nějak špatně napsaný? Naštval se na vás někdy nějaký zákazník za tetovaní? Omlouvám se jestli se moc ptám.
Oh..teprve? Heh..tipoval jsem dvacet. *Uchechtl se a překřížil si ruce na hrudi. Lehce pak pokýval hlavou, podívajíce se na moment jinam, když přišlo opět na přemýšlení ohledně odpovědi.* Jakékoliv umění zvládne vydělat, jen je těžké vystoupat a udržet se. Pokaždé tu budou ti, kteří si jen řeknou u rodičů, že chtějí to a to...no a pak vyhrajou v soutěži, jenom díky úplatkům. I tak to lze brát, bohužel je to součástí reality a funguje to tak v každé oblasti, což je smutné. *Načal.* Častěji se stává, že narazíš na někoho, kdo při tomto podváděl, než na někoho, kdo se reálně snažil a všechno, co předvádí, se vážně naučil a opravdu to umí. *Pokrčil rameny.* Je tedy dobré, že si ten seznam děláte, kariéru nemáš nikdy jistou. *Kývl a vzal si do ruky šálek, aby se mohl napít. A tak i učinil, akorát u toho opět lehce pokýval hlavou.* Ano, to chce...ale je to zase o cviku. Až to člověk dostane do ruky, půjde to skoro samo. *Krátce zavzpomínal. Samozřejmě se mu nějaké ty kérky nepovedly. Nečekaně hned ty první.* Jistě, nikdo není mistr hned ze začátku. Ty první nedopadly tak, jak bych chtěl. *Kývl.* No měl jsem pár zákazníků, co blbě popisovali jejich představu, ale to není nic nového...prostě jim musíte dát čas...to, co spíš zákazníka štve je věc týkající se designu samotného tetování. Hodně tatérů kreslí návrhy sami, takže je hodně naštve, když si člověk donese něco z Pinterestu. Jasně, inspo je jedna věc, celý návrh druhá. Já sám jsem vždy odmítal v takové situaci návrh vytetovat. Jistě, klient byl naštvaný, ale co s tím mám dělat? Pokaždé upozorňuji, že nic takového netetuju.
*Dopila kávu a hrnek odložila na stranu.* Většinou se ptám já. Zajímá vás něco? Sice studuju ale taky už jsem toho dost zažila. Takže pokud byste se chtěl na něco zeptat klidně se ptejte. *Leilin mobil začal tentokrát vyzvánět. Hned to típla.* /Leilo tomu se nevyhneš stejně jí budeš muset dříve či později odpovědět./ *Pomyslela si pro sebe. Vytřeštila oči když viděla kolik zpráv dostala. Snažila se nedat najevo neklid.* /Až budu doma tak jí napíšu ale ne teď. A to pro mě znamená dostat Sarah z domu ať pak ještě minimálně hodinu nebudu muset odpovídat/ *Vypla na mobilu notifikace a vyzvánění ať jí nadále neotravuje a dala ho do kabelky kterou si položila vedle sebe.*
*Jakmile svůj monolog dokončil, dopil ten zbytek kávy, co se v šálku ještě nacházel, než jej společně s podšálkem umístil na talířek, kde se ještě pár minut dozadu nacházel koláč. Lžičku, která se při tom na talíři nacházela, dal do šálku.* Milá to nabídka, ale už půjdu. *Věnoval dívce úsměv, načež se zvedl.* Děkuju za možnost s vámi posnídat, snad si užijete zbytek dne. *S tímto vzal talířek do jedné ruky a poté, co volnou zamával, se chopil i kávy pro Nika. Nádobí odnesl na bar a následně odešel rovnou směrem zpět na Brooklyn.*
*Poté co Hiram dopil a opustil vytáhla Leila mobil z kabelky. Napsala Sarah že se potkají v Central parku. Schovala mobil do kabelky a přehodila si jí přes rameno. Zvedla se a vzala nádobí a zamířila k baru. Fronta už žádná nebyla tak si objednala dva vanilkový muffiny s sebou, pro sebe a pro Sarah. Odevzdala nádobí a převzala si muffiny. Poděkovala a opustila kavárnu míříc do Central parku se potkat se sestrou.*
a poté