Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 25. května 2024
Naposledy aktivní:
*Bylo okolo deváté hodiny večer a Joy se houpala na jedné z houpaček na hřišti. Všude byl klid a Joy si to velmi užívala. Po dlouhé době měla čas jen pro sebe. Mamka ji neposílala pro nákup všechen úklid už byl hotový. Ani se nemusela učit, jelikož byly prázdnin. Večer byl klidný a nádherný, byla daleko od světel takže viděla hvězdy. Tento klid ji navedl na vzpomínky, které měla na svého tátu.*
*Chuan se rozhodl vyjít na hřiště a kromě něj tam byla ještě jedna malá holčička. Chuana to docela mátlo co tady dělá sama* /určitě má někde poblíž mámu/ *řekne a sedne si na lavičku. Po 15 minutách se rozhodne holčičky zeptat kde má opatrovníka. Přijde k ní a sedne si na houpačku vedle ní.* Promiň jestli je tohle nějak divné ale kde máš rodiče? *Zeptá se holčičky* Jinak já jsem Chuan
*Joy to vytrhlo z doumání, nikoho nečekala v tuto hodinu. Leknutím poskočila, když se vzpamatovala podívala se na vlastníka toho hlasu. Vypadal, že byl o pár let starší než ona.* Proč se ptaš? *Zeptala se ho. Byla opatrná, nechtěla na sebe prozradit mnoho věcí.* /proč se mě na to ptá? Jaký je důvod?/ *Nikdo se ji nikdy nezeptal na tohle.*
*Maminka Joy skutečně nebyla daleko a když se s ní dal Chuan do rozhovoru, tak došla a označila se za matku, načež Joy pobídla, že už by měly jít domů. Krátce se obě rozloučily s Chuanem a odešly.*
*Seděla na jednom z menších hřištích, kde moc lidí nebylo. Proč by také. Vše, co tu bylo, byla starší klouzačka, dvě houpačky vedle sebe a k tomu úzká roura na prolézání. Houpala se na jedné z houpaček, pobrukovala si píseň, jež slyšela dnes při obchůzce kolem obchodů. Jednu kapsu černého, krátkého sáčka měla narvanou dolary, jež se jí podařily za dnešní den ukradnout. Její oblečení se skládalo z černých, gotických šatů do půli stehen s nařasenou sukní, pod tím na místech potrhané, síťované punčochy. Nohy jí zdobily boty se cvočky z umělé hmoty a vyšší klín. Vlasy si zapletla do dvou copů a jen tak se pohupovala, rozhlížela se a culila se. Moc lidí jí nevěnovalo pozornost, ti, kteří tak učinili, si ji maximálně tak jen sjeli pohledem a pokračovali dál v cestě.*
*Calipso měla dobrou náladu, po tom, co domů dotáhla Siofru, byla spokojená a jelikož Mordred i Kayn byli opět pryč, zase se rozhodla jít zpět do New Yorku. Chtěla si domů dotáhnout nějakou svačinku a navíc se i trochu pobavit, možná zatančit, prostě se uvolnit někde v baru. Na sobě měla černé přiléhavé mini šaty bez ramínek, černé boty na vysokém podpatku a malou modrou kabelku. Své dlouhé modré vlasy měla rozpuštěné jen tak volně. Zrovna procházela parkem, když si všimla Nerissy na houpačce. Jen se uculila a zamířila jejím směrem.* Ale podívejme se kohopak tu máme? Číháš snad na nějakou kořist? *Uchechtla se, načež naklonila hlavu na stranu a sjela si jí pohledem.*
*Ještě chvilku se dívala do strany, i když o Cali už věděla. Nakonec se k ní ale přeci jen otočila, věnovala jí pohled a ušklíbla se.* Já? Ale ne. Možná. Nevím. Uvidím. *Ušklíbla se na ni, zastavila, poklepala na houpačku vedle sebe.* Jdeš taky? je to fajn! Mám pocit, že můžu letět až do nebes! *Houkla spokojeně, než se na Cali opět zadívala.* A co ty? Co ty tu, taky číháš? Jak se má vůbec Mordred? *Popíchla ji, než se ještě více zhoupla, zaklonila a zavřela oči.* Je krásný den. Venku je spoustu lidí, spoustu možností na to udělat něco nehezkého a zákeřného, neřekla by jsi? *Mrkla na ni Nerissa pak.*
*Dívka jí ještě chvíli prohlížela, než pokrčila rameny a vydala se k ní, kde se posadila na druhou houpačku.* Není to špatné. *Pronesla a lehce se zhoupla, načež se uculila.* Já? Hm chci se zabavit, pobavit a uvolnit a možná se napít, kdoví co vše ještě naskytne, jsem otevřená všemu. *Zasmála se a jakmile zmínila Mordreda, jen se ušklíbla.* Má se fajn, je nadšený, doma máme novou hračku. *Zasmála se, už teď se těšila, až te malé couře ukáže, že jí srát nemá, pak se natočila lehce k Nerisse.* A víš, že máš pravdu? Chtělo by to něco udělat. *Zazubila se a dál se lehce houpala.* Co si pak dát spolu drink, zvu tě. *Pronesla pak ještě.*
*Poslouchala se a culila se. Pak se na ni přeci jen pootočila.* Hračku? Víš kolik věcí se dá považovat za hračku? Hračku jako hračku, hračku jako něco čím si zpestřujete intimní chvilky a nebo nějakého neposlušného tvora? *Pronesla a jakmile zmínila poslední možnost, v očích se jí zablesklo. Pak naklonila jemně hlavu na stranu.* Hm, mám se bát, že by jsi mě chtěla otrávit? *Optala se poté, ale nakonec tedy seskočila na zem. Upravila si věci, posbírala pár dolarovek, co jí spadly z kapsy a kývla na souhlas.* Ale když jsme u toho, drink bych si moc ráda dala. Jako kdyby jsi mi četla mysl. *Ušklíbl se na ni.*
*Koukla na ni a uculila se.* Ne na intimní chvilky jsem ta hračka já. *Zasmála se.* Tohle je spíš někdo, kdo si moc dovoloval a no jak to říct, sama si podepsala ortel, my máme alespoň zábavu a koho mučit. *Zazubila se, tohle jí moc bavilo. Když pak slyšela, že by si drink dala, jen přikývla, zastavila a sama se postavila., načež si upravila šaty.* Otrávit? To je trochu primitivní způsob jak někoho zabít ne? *Uchechtla se.* Jde jen o drink, možná víc, nevím, zda mi jeden bude stačit. *Pronesla a prohrábla si vlasy.* Mysl ti nečtu, jen je to věc, kterou mají rádi všichni ne, tak tedy jdeme? *Mrkla a sama vyrazila jako první.*
*Neri se na ni usmála a její výraz se ještě více umocnil, co se týkalo psychopatického pohledu, smíšeného ze zvráýceností.* Jo, jen tomu ukaž, kde má místo. To je dobře! *Houkla s úšklebkem. Pak naklonila hlavu na stranu.* No, když to promyslíš a když vybereš jed, který například nejprve zmaten, navodí halucinogenní stav, a pak pomalu rozlévá bolestnou křeč do celého těla a trvá hodiny, než oběť zabije, pak to sranda je. *Ušklíbl se a místo toho, aby se pak ještě vyjádřila, došla ke Cali, nabídla jí rámě a uculila se.* Tak, kam? Vím, že kousek odtud je pandemonium, prý takový, pěkný bar, řekněme. *Ušklíbla se.*
To jí také hodlám ukázat, ještě bude prosit, abych jí tehdy v lese zabila. *Zasmála se a v očích se jí zablesklo, pak Neri poslouchala a na okamžik se zamyslela.* Zvládám dost věcí, ale co se týče jedu, tak to zrovna moc ne, ale můžeš mě zaškolit, hodit se to přece jen bude. *Uculila se na ni a pak se jí chytla.* Pandemko znám, už jsem tam párkrát byla, takž bych tam klidně šla, člověk tam většinou vždy najde, co potřebuje. *Uculila se na ni sladce a pak spolu s ní tedy vyrazili k baru.*
*Nerii se na ni opět zadívala, skoro až s prosíčkem.* Páni, myslíš, že bych se mohla přidat? Že bych se mohla podívat? Sledovat? Já chci taky! *Vykníkla skoro až jako nadšené dítě. Pak se na ni potutelně usmála.* No, jeden by řekl, že tohle tě učí ten tvůj sexy fešák, ne? Přeci jen, je to taky kousek, tak aby nežárlil. *Zachechtala se tiše, nakonec tedy vyšla směrem ke klubu.* Inu dobrá. *usmála se a chvilku mlčela, než se na ni opět zadívala.* Víš, tak mě napadá, tak nějak si říkám...co je to nic? *Vypadla z ní otázka.*
*Cali lehce nakrčila obočí a zamyslela se.* Hm, uvidím, rozmyslím si to. *Mrkla na ni, neznala jí tak dobře, aby si dovolila tahat jí do skrýše, možná časem.* Ten fešák mě toho učí dost a nejen on, ale víš jak, ráda bych viděla jeho pohled, kdybych se naučila něco nového a pak se mu předvedla. *Zasmála se, vždy na sebe byla hrdá, když ty dva mohla nějak překvapit a ukázat jim, že je stále lepší a lepší. Na Neri se jen uculila a když už se chystala něco říct, překvapila jí otázkou.* Netuším, nikdy mě tyhle věci nezajímaly, takže pokud ode mě čekáš, nějakou filozofickou odpověď, tak jsi asi na špatné adrese. *Zasmála se víla.*
*Nerissa se na ni po očku zadívala a pak nadzvedla obočí.* Jo, takže chceš, abych tě něco naučila? Mám to brát jako takovou, hm, žádost? *Optala se jí a mrkla na ni. Pak už přešla její odpověď, nijak se k ní nevyjadřovala, dokonce jí začala skákat do řeči v půlce věty. Odpověď pro ni byla neatraktivní a nezajímavá a i když to nedala moc znát, na základě toho ta atraktivita Cali u Nerissy také o něco klesla.* Hele, hele hele hele! *Houkla a ukázala před sebe. Na ulici postávalo dítě, které bylo očividně samo. Jen tak tam stálo, a slzy se mu koulely po tvářích. nerissa naklonila hlavu na stranu.* Ztracen= dítě! Neměly bychom pomoct? *Uculila se, i když v jejím pohledu bylo něco, co bylo bezpochyby zlé a zákeřné.*
Možná, i tak by se to dalo říct, i když žádost z ní divně, ale řekněme, že něco na ten způsob ano. *Pronesla a uculila se, pak už jen pokračovali v cestě, než si i ona všimla dítěte kousek před nimi.* Ubohé dítě, kdepak má asi rodiče. *Ušklíbla se a rozhlédla se kolem sebe, než se opět podívala před sebe.* Myslím, že naši pomoc by určitě uvítalo, však se na něj podívej, jak pláče. *Uchetla se a v jejích očích se nebezpečně zablesklo.*
*Nerissa se ihned uculila od ucha k uchu, jako malé dítě, kterému byla slíbená odměna.* No v tom případě tě ale musím varovat, mám svou cenu, občas nejsou moc nízké, takže to bude něco stát. Co, to si ještě rozmyslím. *Ušklíbla se na ni sladce. Pak se podívala opět před sebe.* Tak, na co čekáme? *Zašklebila se, načež pak tedy vyšla ku dítěti. Ani en o chvilku později si ji ale chytla asi matka do náruče. Nerissa si jen odfrkla.* No nic. Jdeme se napít. *Zhodnotila, pak se vrátila ke Cali a zamířila po chodníku dál.* Tak, copak by jsi chtěla tedy naučit? *Optala se poté.*
Pokud to nebude moje duše, pak myslím, že by to šlo. Ale počkám si, co si za to řekneš. *Mrkla na ni a pak už jen sledovala, co se dělo. Moc líto jí to však nebylo, přece jen, město jím poskytne ještě dost příležitostí, jak si s někým pohrát. Proto už jen počkala až se k ní víla opět vrátí a spolu opět pokračovaly k Pandemoniu.* V bylinkách a dalších věcech se docela vyznám, ale co mi schází je asi to, jak z nich udělat, co nejlepší jedy nebo tomu podobné věci. V tomhle trochu plavu. *Pronesla a jen pokrčila rameny. Ona se spíše věnovala bojům, lovení a celkově věcem kolem toho, ale jedy by se jí také mohly někdy hodit, člověk přece nikdy neví.*
*Mrkla na ni.* nejsme přeci žádný démon, abych si od tebe žádala duši, nebo snad? *Mrkla na ni se smíchem. Pak už si ji jen vyslechla.* Ach jistě, chápu. Inu, někdy, co jsem měla zkušenost, nejsme v tom také moc zběhlá, tak stačí smíchat nějakou naši bylinu s jejich, no, rádoby léky. Však víš, i něčeho léčivého ve velkém množství je věc, která je pak škodlivá. Ale doporučila bych ti prolézt knihy z Faerie. Ta je přeci jen více nápaditá, než tenhle, hmpf, šedý svět. *-Podotkl a poté se otočila, aby se ještě jednou podívala na dítě. Pak už vyšla ven z parku.* jen si nejsem jistá, jak by na tom byl sběr na zimním dvoře, možná zkus jiný, nějaký, no, nějaký slunečnější. *Ušklíbla se.*
To sice ne, ale nikdy nevíš, koho co napadne. *Zasmála se spolu s ní.* No v tom ti asi musím dát za pravdu, že Faerie bude mít více věcí, než lidský svět, přijde mi, že ty jejich věci jsou všechny na stejné kopyto, jen to má jinou barvu a tvar. Ale díky za tip, zkusím ty knihy a možná trochu experimentovat, nějaký ten člověk se pak určitě rád přihlásí jako dobrovolník. *Zasmála se a pak jen přikývla hlavou.* Nejsem původně ze Zimního, takže vím, kde co hledat. Myslím, že co se týče bylin a květin a těchhle sraček, tak to je asi jediná dobrá věc, co mě matka naučila. *Ušklíbla se.* Měla bych jí poděkovat, no vlastně už nemůžu.
*Pokrčila rameny.* No, na druhou stranu, jejich technologie jsou, řekla bych, při nejmenším úctyhodné, neřekla by jsi? Takové my nemáme, tím se Faerie pyšnit nemůže, ale to, co máme, no, máš pravdu v tom, že to se jim zkrátka, rovnat nemůže. *Podotkla s rozverným smíchem než se pak opět zadívala před sebe a poupravila si vlasy. Jen zamručela souhlasně nad její poslední větou a zamířila směrem k pandemoniu. Z její poslední věty cítila, že by snad Cali měla touhu se jí s něčím pochlubit, či něco sdělit. proč jinak by nadhazovala, že matce to již říct nemůže? Snad čekala, že se Nerissa zeptá, co se matkou stalo. To bylo ale přesně to, co ona naopak neudělala. Za prvé, jí to nezajímalo, a za druhé, žila v tom, že ona byla hlavní rolí příběhu. Nechtěla dát takhle možnost vyjádřit se ostatní bytosti, nechtěla jí dát pocit, že by s ní snad nedej bože soucítiila.* Co piješ? *Zeptala se spíše.*
Jsou. *Přikývla.* Některé jsou úžasné, ale zase, my jsme ti, kdo mají magii, kdo dokáží mnohem víc, než oni a jejich technologie. *Pousmála se a spolu s ní, pokračovala dál. Sice zmínila svou matku, ale bylo ji fuk, zda se zeptá nebo ne, ona to nadhodila spíše jen pro sebe, než pro ni, nezajímalo jí, zda se bude zajímat ona, Cali to bylo fuk, občas se prostě stalo, že to, co řekla, byť to bylo nahlas, mířila spíše k sobě, než k jiným.* U nás medovinu. Tady mi chutnají ty jejich sladké likéry, nejsou špatné, ale přišla jsem na chuť i whisky. A co ty? Na co tě tedy dneska mohu pozvat? *Uculila se na ni sladce.*
*Na chvilku se zamyslela.* No, nepohrdnu něčím, jak to oni říkají, silnějším. Ocením whiskey, ocením vodku, ocením jhin a nebo absinth. Cokoliv, co bude mít větší procentu alkoholu. *Podotkla s úsměvem Pokračovala dál v chůzi, netrvalo to dlouho, co kousek před sebou spatřila bar.* Tak, jdeme? Ale ještě předtím... *Zastavila se před barem, pak si vytáhla z volné kapsy krabičku cigaret a zapálila si. Pohybem ruky natáhla i k Cali.* Chceš? *Optala se jí s úšklebkem na rtech a spokojeně blaženým výrazem.*
Dobré vědět, tak to už vám, co nám objednám a asi rovnou i celou láhev. *Mrkla a uculila se na ni. když pak došli před bar, Cali se podívala na Neri a její zapálenou cigaretu. Sama jen zavrtěla hlavou.* Ne díky. Tohle je neřest, která mi nic neříká. *Uculila se a dala si neposedný pramen vlasů za ucho, načež se hned ohlídla po dvou mladících, jež obě víly míjely a culili se na ně. Cali si je oba sjela pohledem a jen se ušklíbla.* Přemýšlím i nad nějakou dobrou večeří. *Zavrněla.*
Proč by ne, to zní vcelku jako docela dobrý nápad. jen si říkám, jestli nám tohle něco udělá, přeci jen, moje snášenlivost je přeci jen někde jinde. *Uculila se na Cali, pak ruku stáhla a pozorovala ji.* Hm, to mi povídej, taky bych si dala říct. Ale podívej se na ně. je to hubený, je to vyzáblý, z toho moc masa nebude....počkej...jo...to jsi myslela energii? Aha, no, tak to jo... *Pronesla poté a tiše se zachichotala.* Neboj se, však noc je ještě mladá, o co že někoho najdeme uvnitř, někoho, kdo bude, hm, kdo bude tak nějak více svůdný, více se bude hodit na naši, bezpochybně dobrou večeři. *Usmála se a mrkla na Cali vedle sebe. Když pak dokouřila, kývla.* Já můžu.
Tak neřekla jsem, že skončíme jen u jedné. *Pokrčila rameny a mrkla na ni. Nehodlala si dát dneska jen pár drinků, navíc za tu dobu, co žije ve Faerii a naučila se pít, toho vydrží mnohem víc. Poslouchala pak Neri a jen co to dořekla, se rozesmála.* Nebo by sis jej ráda opekla na ohni? Máš teda zajímavé choutky moje milá. *Pobaveně vrtěla hlavou.* Hm, máš pravdu, tam bude určitě někdo mnohem lepší. *Uculila se a když řekla, že může, tak Cali jen kývla a odebrali se tedy dovnitř.* K baru nebo box? *Optala se jí ještě.*
*Pokrčila rameny.* nejeden člověk, nejedna i jiná bytost už mi řekla, že jsem šílená. A já jsme, a víš co? jsem na to po právu pyšná. ještě aby ne, viď? kdo by chtěl být normální a obyčejná ovce, co dělá to, cos e požaduje, jde se s systémem, dodržuje nějaké nudné, morální limity. To je zatracená, ale zatracená nuda. *Zhodnotila. Pak na ni kývla.* Dobrá, jdeme. *Zahodila nedopalek, mrkla pak na Cali ještě jednou, a poté zamířila směrem do baru. Fronta nebyla zase až tak dlouhá, přeci jen, bylo ještě odpoledne. Nakonec se ale přeci jen dostaly dovnitř.* K baru, zatím. *Mrkla na ni.*
,
Joy jde domů poté co šla koupit jídlo, jde cestou jako obvykle od obchodu přes náměstí do parku
*Poté, co pomohl Mordredovi opracovat mrtvou srnu, svléknout ji z kůže a uložit, nasedlal svého koně a vyjel, směrem, ani nevěděl kam. jen tak se prohánět krajinou zimního dvora. Nakonec ale přeci jen směr stočil, aby se octl u portálu. Seskočil z koně, nechal jej se jen tak klidně popásat, a zamířil skrz portál do New Yorku. Svůj teplý kabát ihned sundal a nechal v dutině vykotlaného dubu, načež se zamířil projít. Svou pravou podobu měl skrytou ilizí, na sobě oblečené černé kalhoty, stejnobarevnou košili. Po chvilce, co se jen tak brouzdal trávou, zamířil na chodníček. Míjel spoustu lidí, sem tam se po nich otočil, jindy je enchal být. Tak nějak si začínal připomínat, proč že sem vlastně čel? Jistě, Zkusit, už jen kvůli Elise, lépe snášet lidskou rasu. Tiše si odfrkl, nakonec zamířil na jednu z méně viditelných cest, kde už taková koncentrace nebyla. S rukama v kapsách procházel a jen tak se rozhlížel kolem sebe. Je tak ale moc unešený do vlastního světa, že si nevšiml malé dívky, možná proto, že má přes dva metry do výšky. Ale přeci jen, vrazil do ní. Ihned se na ni podíval. Měl sto chutí ji seřvat, jak by to udělal jindy, místo toho ale vykouzlil jedovatý úsměv.* Omlouvám se, jsi v pořádku? *Řekl směrem dívce (Joy)*
*Joy viděla jak se k ní blíží ta žirafa, došlo ji, že do ní vrazí, chtěla uhnout, ale nestihla to a velikán do ní narazil. Málem ji to srazilo, ale nakonec to ustála. Jakmile na ni žirafa promluvila, Joy se mu podívala do očí. Okouzlila je jejich barevnost , avšak po momentu zírání se sebrala a odpověděla* Jsem v pořádku nic se nestalo a vykouzlila úsměv.
*Kayn se na ni zlehka, opět usmál, tak nějak se přemohl.*/Je to dítě, kdybys něco udělal dítěti, máš po ptákách, tak se uklidni, dýchej../ *Napomínal sám sebe v mysli. Nakonec se k ní přeci jen naklonil.* Dávej si pozor, holka. Ulice dokáží být nebezpečné. *Mrkl na ni pouze, připravený pokračovat v chůzi. Možná, že jí mohl spíš nabídnout doprovod, možná, že se jí mohl zeptat, kde má rodiče, nechtěl ale působit jako někdo, koho by lidé nazvali úchylem. proto se na ni ještě jednou otočil, natáhl dlaň, ze které se zvedla iluze pestrobarevného, zářivého motýla, jež za sebou nechávala duhové pramínky vzduchu a usedl Joy na rameno.*
*pro Joy ten muž byl zvláštní, něco na něm bylo zajímavého, ale nemohla si to nikam zasadit. Ty oči byly pro ni taky povědomé. /wow ten pán je vysoký/. V tu chvíli Kayn vyvolal iluzi motýlka. Joy to nikdy nezažila vyrazilo ji to dech. /udělal to ten pán?/ ptala se sama sebe. vzpomněla si na všechny ty příběhy, které vymýšlela se svým tatínkem, když byl ještě naživu.
*jejího zvídavého pohledu si nemohl nevšimnout. Proto k ní došel, podřepl si před ní a kývnul k motýlovi na jejím rameni.* Líbí se ti? *Optal se.* Chtěla bys ještě jednoho? *Optal se, načež před sebe směrem k jejím očím natáhl dlaň, jež měl zavřenou v pěst. Když ji rozevřel, tak mu na dlani seděl podobný motýl.* Jakou máš ráda barvu? *Optal se Kayn.* Nebo, bys raději viděla jiné zvíře? *uculil se. Motýl se v tu chvilku zbarvil do fialova, pak do růžova a postupně přešel do tyrkysové a modré barvy, zatímco lehce třepotal křídly.*
Je moc pěkný! *odpověděla Joy, její oči začaly zářit* Vy jste jak ty víly v příbězích, o kterých mi tatínek vyprávěl! *Joy byla velmi nadšená po dlouhé době* dokázal byste vykouzlit srnku? Moje maminka a tatínek mi vždycky říkali, že jsem jako malá srnečka, která vždycky poskakuje radostí.
*Kayn se uculil.* To víš, víly existují, věděla jsi to? *Možná by tohle neměl. Ale byl to Kayn. Nějaké tajení světa stínu mu bylo cizí, přeci jen, vždy byl rebel co šel proti systému. Uculil se na Joy a mrkl na souhlas.* Jistě. *Podotkl. V ten moment se motýlek v jeho dlani rozplynul v jemnou, barevnou mlhu, která mu až na zem proklouzla mezi prsty a zadíval se na Joy.* Srnku tedy. *Zopakoval. Obalil je iluzí, aby se nestalo, že to, co jí ukazuje, uvidí ještě někdo jiný. Stejně tak nechal v tu chvilku padnout iluzi ze sebe, takže mohla Joy vidět jeho jedno, ohnivě zářivé, oranžové oko a špičaté uši. Následně vykouzlil iluzi srnky, která zářila lehkým modrým světlem, ani ne metr od Joy.* Takhle?
*Joy se rozzářila radostí, bylo to po dlouhé době co se cítila tak štastne. Chtěla skákat radostí a výskat, ale věděla, že by to jen přivolalo pozornost na toho muže, a tak jen v tichosti skákala radostí a pozorovala srnku, která kolem ní poskakovala. Po chvilce řekla:* Kéž bych to mohla říct tatínkovi! *Její úsměv v té chvíli povadl protože věděla, že mu to už nikdy nebude moct říct, ale po chvilce se zase usmála, protože si vzpomněla na jeho slova.* Nenechej se zničit smutkem až tu nebudu, smutek tě dokáže zničit, mě nikdy neztratíš. *Joz se usmála na Kayina a zeptala se ho.* Jak se jmenujete?
*Kayn ji pozoroval, se zvláštním pocitem, jež ho nijak často nepohlcoval, ani se neukazoval. Byl tpo pocit, emoce tak lehká, tak jemná, tak nevýrazná a přesto tak zvláštně hřejivá. Hádal, že Elisa by rozhodně pochopila, proto si to rozhodl schovat na někdy jindy, na to, až ji uvidí a bude se jí na to moct zeptat. Když se jej zeptala na jméno, uculil se.* Víla ti nikdy neřekne své pravé jméno, pokud ti nebude skutečně věřit, víš: *Mrkl na ni a pak se zlehka uklonil, s pokusem o galantnost.* Můžeš mi říkat Kayn. *Hlesl pak ale.* A ty, malá dámo? Jak zní tvé jméno? *Optal se.*
*Joy pocítila, že něco v něm se změnilo, nebo aspoň o kousek posunulo, cítila, že najednou už nebyl tak chladný. Joy se líbilo jak byl tajemný a přesto milý.* Jmenuju se Joy *odpověděla s velkým úsměvem,
*Joy se pokusila a poklonu taky, ale zavrávorala, protože to udělala moc rychle.*
Hm, tak Joy. *Uculil se, a pak vstal načež se na ni zvrchu podíval. Iluze srnky se rozplynula a ona naklonil zlehka hlavu na stranu.* Musím se zeptat. Běžně chodíš přes park domů, nebo kam to jdeš? nebo tu nikoho nemáš? Víš, jen že je nezvyklé potkat holčinu tvého věku na ulici samotnou. kde máš rodiče? *Zajímal se Kayn dál. Přeci jen, děti bylo top poslední, v čem se vyznal. Ale na tom, že tu byla takhle sama, se mu přeci jen něco nepozdávalo.*
Normálně tak chodím. maminka mě posílá nakoupit, protože hodně pracuje a nemá čas jít nakoupit.
Hm, skutečně? *Nadzvedl obočí.* To je, no, přijde mi, nezodpovědný přístup. *Podotkl Kayn a nechal si to je tak proudit hlavou. Pro něj to znělo tak zvláštně, poslat malou dívenku přes park v New Yorku, kde je silná koncentrace lidí. byl svědkem toho, jaks e lidé dokáží chovat, co dokáží provést. Proto chvilku přemýšlel, co by měl udělat dál. ne, přemýšlel, co by asi tak udělala Elisa. Určitě by ji tu nenechala jen tak.* No, nevím co je tvoje máma zač, ale pokud ti to nebude vadit, doprovodím tě. Víš vůbec, jak zlí lidi v new Yorku žijí? A pohybují se právě na takových místech, jako je New York. *Povzdechl sii.*
Moje maminka je super! *odpověděla na Kayinovu poznámku.* Jenom má moc práce, poté co tatínek a babička umřeli, maminka je na všechno sama, /nějak ji pomoct musím./ *Její obličej po těchto slovech zesmutněl* Ale děkuju, že mě doprovodíte pane Kayine... *před Kayinem stálo dítě, které se chovalo daleko dospěleji než 6 leté děvče*
*Kývl na souhlas.* To nestojí za řeč. *Podotkla uculil se, načež tedy počkal, až vyjde. Už v tu chvilku ale na zádech cítil podezřelý pohled, tak bodavý a tak známý. Otočil se, zadíval se na muže, jež je sledoval a zavrčel.* Tuhle ne. *Podotkl nevraživě. Mířil si to k nim stejně jako Kayn vysoký muž, s lehce skosenýma očima, úšklebkem na tváři, v černé košili. největší ale výrazná věc na něm byly jeho až po pas dlouhé, rovné, bílé vlasy. Uculil se.* proč ne? Víš jak je dětská energie čistá a výživná? *Ušklíbl se. Kayn se ale zamračil, schoval Joy za sebe a zavrtěl jen nesouhlasně hlavou. Mordred ale nelenil, Kayn prostě obešel a sklonil se k Joy.* Ale, nejsi ty rozkošná maličká, taková, nevinná, malinká... *Ušklíbl se na ni a v očích se mu zlomyslně zalesklo. To už byl ale moment, kdy jej Kayn popadl za límec a vytáhl k sobě.* Řekl jsem ne, Mordrede. *Podotkl. bělovlasý fér na něj ještě chvíli koukal, než zavrčel.* není s tebou žádná sranda., Kayne...
*Joy pocítila náhlou změnu atmosféry, to ji vystrašilo. Cítila jak ji probíhal mráz po zádech. Schoulila se za Kayinovými zády. Ten strašidelný a škaredý muž se k ní přiblížil začala se bát ještě více, chtěla ho praštit do obličeje, ale její svaly jakoby ztuhly. z hrůzou zírala jak ho Kayn popadl za límec. Věděla, že ten muž není hodný.* pane Kayine kdo je ten škaredý a starý pán? *zeptala se ho. Mezitím se kolem spustila panika lidé co byly v parku začali brát své děti a utíkat. Děti co tam s rodiči nebyly se schovávali a nebo se koukali z opodál co se děje.*
*Mordred se zamračil.* Starý? Prej starý! *Houkl. Kayn si jen odfrkl.* Je ti přes 400 let, táhne ti už na staří, Mordrede. Tohle, to je můj nevlastní bratr a máš pravdu, je to zlý fér. Je to parchant, ale neboj, nic ti neudělá. Že ne, Mordrede? *Otočil se na něj Kayn. Mordred se ještě chvilku díval na Kayna, pak koukl na Joy, pak protočil očima.* Najdu si jinou, ale spíš mě zajímá, co někdo, jako ty dělá s malým dítětem. Řekl ti o sobě, co ej zač, Že to je zloděj, násilník a vrah? Víš jak pracuje? Stíná vílám hlavy! *Podotkl Mordred. Kayn jen zavřel oči a dlouze vydechl. měl sto chutí Mordreda na místě zaškrtiti, věděl ale, že před tou malou by neměl.* Neposlouchej ho. *vyslal jen tichou prosbu k Joy.*
*Joy už nabrala trochu odvahy. Podívala se Mordredovi do očí a odpověděla.* Pokud to je pravda, tak má určitě dobrý důvod k tomu. pan Kayn je velmi milý a hodný. Což ty nikdy nebudeš. /je to pravda opravdu Kayn zabíjí další víly? proč by to dělal?/ * I přes její obavy Kayinovi z nějakého důvodu důvěřovala, byla tam jakási důvěra pocit. Nemohla to, ale pořádně pochopit. Začalo se stmívat.
*Mordred se na ni díval, ještě chvilku, než se pak ale z plných plic rozesmál.* No, pokud jsi si s ním povídala, řekl ti, že víly neumí lhát? takže mi budeš muset věřit, že to dělá jen proto, aby se pobavil, no ne? *Podotkl Mordred. kayn zatl ruku v pěst a zadívals e na něj varovným pohledem.* Ještě slovo. *Sykl na Mordreda. Ten se na něj ale jen podíval, pak koukl na Joy a zlehka se uklonil.* Doufej, že dnes dojdeš domů. Jemu bych moc nevěřil. *uculil se. Následně se přímo před očima Joy vypřil, jako kdyby zmizel v mlze. byla to je jeho další iluze. Kayn si povzdechl, pak se na Joy podíval.* jdi domů, není to tu bezpečné. *Podotkl, rozhořčen tím, co Mordred předvedl.*
*Joy byla vystrašená rozklepaná, byla znepokojena.* /proč bz to dělal? Zabíjení je špatné/. *Tím jak se setmělo se hodně ochladilo, začala se třepat zimou. její maminka neměla peníze, aby ji koupila kabátek. Joy se podívala na Kayina a zeptala se ho:* Můžeš mě prosím dobrovodit? bojím se. * v jejích očích se začaly tvořit slzy, byla hladová a konečky prstů ji začala nahlodávat zima.*
*Zadíval se na ni, překvapený, že po tom, co jí Mordred řekl, jej ještě chtěla, aby ji doprovodil., Na druhou stranu měl strach z toho, že kdyby ji nechal jít samotnou, Mordred by si na ni už jen z trucu došel. Tohle bylo přesně to, proč se nerad vázal, nebo si někoho nějakým způsobem obliboval. protože všude bylo spoustu vetřelců, spoustu šelem, které se na ně pak sletěli. Kayn tohle rád neměl. ale pořád...bylo jí jen šest. Kdyby se jí něco stalo by si na triko asi moc vzít nechtěl.* Zajisté. *Pověděl, pokynul jí hlavou a ustoupil.* Tak mě veď. *vyzval ji následně, čekající, kudy se vydá, aby mohl vyjít za ní.*
*Společně vyšli a Joy vedla. Hlavou ji prolétávalo milion myšlenek a otázek. Avšak šli v tichu. Po pár minutách chůze došli do Joyiny ulice. Byla to velmi škaredá ulice, spoře osvětlená a špinavá, na stranách se válely odpadky. a pár dětí ve špinavém oblečení se choulili u sebe, aby se aspoň trochu ochránily před studeným větrem, další vybíraly odpadky. Odevšud bylo cítit utrpení a bolest. Děti zaujala vysoká postava Kayina, pozorovaly oba příchozí se svýma smutnýma a hladovýma očima. Joy se zastavila u jednoho ze zchátralých domků.* Tady bydlím díky, že jste mě doprovodil. *řekla Joy*
*Jak povědomé mu toto bylo. Některé ulice na zimním dvoře vypadaly podobně, nějaké už i viděl ve městech. Nebylo to něco, co on by vyhledával, ale byl to pohled, který v něm nevzbudil absolutně nic. Ani sebemenší zachvěv, ani jedinou možnou obavu, či touhu pomoct. Byl nakřápnutý Mordredem a tím, co předvedl. nakonec se zadíval na Joy.* měla bys dávat větší pozor, věř mi. Obzvlášť v těchto čtvrtích. A hlavně, měla bys mámě říct, ať tě nepouští na taková místa samotnou. *Zavrčel a pak se otočil.* Tak třeba zase někdy, Joy. *Mrkl na ni. Nakonec zmizel za rohem , vmísil se mezi lidi a odešel, nejprve směrem do baru a pak plánující najít Mordreda.*
*Joy polil smutek, věděla, že Kayn není úplně dobrá osoba jak si myslela i tak se cítila smutně, že odešel, byl první kdo se ji věnoval pořádně skoro po roce, došlo ji, že si ho oblíbila, i když ho znala jen chvíli, bylo pro ni těžké ho pustit. Chtěla ho poznat více. A bylo tu tolik věcí na které neměla odpovědi, Chvíli doumala, ale po chvilce ji přejel mráz ochladilo se ještě více. /maminka se už bude bát./ řekla si a vešla do svého domova
*právě se prochází s triss po Central Parku, je už neděle večer a Chuan si prohlíží okolí s úsměvem. Vítr je příjemně studený, vůně mokré trávy je ve vzduchu a jen se usmívá a užívá si tohohle krásného večera* /docela jí začínám věřit/ *uchechtne se nad tou poznámkou a schová se do stínů aby triss viděsil narazí tam však na strom na který následně vyleze a zašeptá "tu je krásný výhled" /teď dost závidím ptákům taky bych chtěl umět létat/ *všimne si triss pod větví a skočí na ni* "Bububu"
*Práce, nákupy i večeři měli za sebou a lampy osvětlovaly cestičky, nicméně Chuan se jich zjevně držet nechtěl a užíval si možnost je opustit. Následovala jej ke stromům, kde se jí ztratil, když se ohlédla za hlukem od ulice. Někdo tam troubil, ale byli dost daleko od cesty, než aby na ni nebo událost vůbec mohla dohlédnout. Vyjekne, když se na ni snese cizí váha a vyvede ji z rovnováhy.* Ty jeden! *Hravě po něm plácne po ruce a odběhne dál, jakoby jí to mohl vrátit...nebo jako pobídku k tomu se pobavit a zahrát si honičku. To už asi záleží na něm. Měla dobrou náladu, zatím se nic nepokazilo a ona věřila, že to může být skvělá zkušenost pro oba. A těšilo ji to. Vyzývavě nadzvedne obočí, jestli si troufne a koutky jí o to víc zacukají, když si zkontroluje kapsy od bundy, že jsou zapnuté, aby nic případně nevytratila.*
Ještě jednou se k ní přiblížíš. Ještě jednou předvedeš to, co jsi předvedl, tak se neznám. Vymlátím to z tebe takovým způsobem, že se mi do cesty už nikdy nepostavíš. Rozuměl jsi tomu? *Zařval Kayn. Skláněl se nad Mordredem, kterého držel za límec. Fér, s dlouhými, bílými vlasy ležel pod ním, hleděl mu do tváře, zatímco jemu se na obličeji skvělo již několik pohmožděnin a natrhlý ret. Kayn byl vzteky ze sebe, už jen kvůli tomu, co dnes Mordred předvedl.* Proč vždy, když chci začít jinak než ty, tak musíš jít a zničit to, ty hajzle! *Vřískl po něm a znovu mu vrazil jednu ránu pěstí. Pak jej s trhnutím pustil, zvrchu se na něj zadíval a kousek si popošel dál. Vlastní klouby měl rozedrané od toho, jak mlátil druhého féra do obličeje. Oba dva na sobě měli dost podbný outfit složený z přilehlých kalhot a košile oboje černé barvy, jen ta Mordredova byla více poničená. Kayn se na něj varovně zadíval.* Je mi jedno, co si o tom bude myslet tvůj otec. Tohle už se nebude opakovat. *Zavrčel jedovatě.*
*dožene rychle triss* "HAHA JSI POMALÁ I MALÝ KLUK TĚ CHYTIL" *ohlédne se za křikem* /kdo to řve tyvole/ "HEJ AŤ JE TO KDOKOLIV DRŽ HUBU" *natáhne na osobu co řve svůj luk* "nech ho na pokoji nebo střelím" *podívá se na triss* "počítá se tohle jako porušení dohody?" /Snad ne snad ne snad ne/ *chuan nebezpečně přimhouří oči* "nelíbíš se mi kdo do hajzlu jsi"
*Utíká aspoň chvilku, nesnaží se utéct, aby se jí neztratil, je otázkou, zda je opravdu rychlejší a nedostala by ho na oplátku, ale to už nezjistí. Trissin sluch zaznamenal docela brzy hádku, která byla dosud dost vzdálená, ale očividně vyeskalovala a zamrká nad tím faktem a pohledem zaletí k Chuanovi, protože ten byl tím, koho přislíbila mít pod ochrannými křídly. Hlasy zněly dost rozzuřeně, neměla ráda násilí a ráda přinášela vesměs mír a odhalovala svou pacifistickou stránku, možná by se normálně dobrovolně šla podívat zda jsou vpořádku a nejde to urovnat, možná by i nyní měla, ale trochu se v ní byl faktor, že nechtěla zbytečně ohrožovat Chuana, kdyby se zapletl do něčeho, co by bylo nad její síly. Nakonec...její jedinou zbraní byla magie. Jak bylo řečeno, byla pacifista, necítila nikdy potřebu učit se násilí, i kdyby pro vlastní sebeobranu, pěstí dala jen jednou před několika lety a zlomila si u toho prst. To nebyla zrovna motivační ani slibná vizitka, kdyby konflikt obsahoval více přihlížejících a došlo na fyzické násilí i vůči ní a hlavně Chuanovi. Pochybovala, že facky nebo hození třeba mobilem by něčemu pomohlo v takovém případě a protože nebyla cvičená, i věci jako kopnutí do slabin v obraně by někdo zkušený s bojem snadno vykryl, pokud by to od děvčete, kterým byla čekal. Nemluvě o tom, že byla drobná, ač průměrné výšky celkem a neměla oproti mužům silou šanci. A pokud ovládali magii? Její vnitřní rozpor přetne Chuan, který zareagoval taktéž a dostal se do blízkosti dvou peroucích se víl.* /Jsou to víly, buď opatrný. Není radno je štvá-/ *Ozve se do jeho mysli telepaticky, nebo spíš k němu vyšle myšlenku, aby neporušila dohodu o lezení do jeho hlavy, jenže jeho impulz je rychlejší, když sáhne po luku a Triss zbledne. Tohle by se mohlo sakra špatně zvrtnout.* Yurdo! *Vyhrkne pohotově a zcela úmyslně jeho přezdívku, nebyla si jistá, zda by nebylo před vílími muži v ráži dobré zmiňovat jeho skutečné jméno, navíc těžko lidem věřil, kór asi v této situaci a nechtěla rozhodovat za něj, jaké jméno se víly dozví. Sáhla po bezpečnější volbě, když stanula při něm a velmi plynule se při prvním pohybu víl postavila mezi Chuana a je. Jednu ruku stáhla lehce za sebe a dlaní naznačila, aby jí nemířil do zad a ideálně sklonil zbraň. Ohrožovat vílu nebylo zcela jistě moudré, ani nevěděla, zda by ji samotnou ochránil její štít, kdyby zaútočili magií a nepomáhalo, že se neměla šanci naučit jej přesunout na někoho jiného, aby ho ochránila a byla tak skoro nucena se stát živým štítem. Neodpoví mu prozatím na otázku o porušení dohody, to mohou probrat jindy, ale vzhledem k jeho úmyslu někoho ochránit a bránit a tomu, že se zřejmě nedostavilo u něj pálení v ruce se dovtípí, že chránit jiné dohodu neporušuje.* Pánové, myslím, že by všem prospělo si zachovat nadhled. *Vyhrabe opatrně slova, která neurazí a nepobídnou je se nedejbože spojit proti nim a v mysli si zakleje. Není dost mocná na to se bránit víle a věděla to, musela to uhrát na diplomacii. Musela. A mohla se jen modlit, aby to vyšlo.*
*ještě chvilku na něj hleděl a když by to snad i vypadalo, že by se Morded rozhodl protestovat tím stylem, že na něj dokonce ještě zaútočí, se přihnalo něco, co Kaynovi v hlavě rezonovalo jako obtížný a nechutný hmyz. A takovým pohledem se na mladíka, jež k němu doběhl, taky podíval.* Chceš mě zastrašovat? Udělám si z tebe podložku v koupelně! *Křikl po něm napružený Kayn, který už ztrácel kontrolu a nechal skrz iluze viditelně ukázat své jedno ohnivě zářící oko. To by se mu do cesty ale neměla postavit žena, která mu byla jakýmsi způsobem povědomá. Matně si vzpomínal, že se nějak bavila s Elisou. Proto jen zatl ruce v pěst a zadíval se na mladíka za ní.* Máš štěstí, že tě zachránila. Jinak bys už byl na kousky jako krmení pro zvířata. *Zavrčel a z tváře si setřel krev, která nepatřila jemu. Patřila Mordredovi za jeho zády, který si měřil nově příchozí těžko čitelným pohledem. Kayn jenom natáhl ruku za sebou a ukázal na něj.* S ním? Nadhled? Jak šlechetné, že bys chtěla tento způsob využít, ale s tím hajzlem to možné není! *Prskl a otočil se na Mordred. Pak se ale pomalu podíval zpět na dvojici před sebou a chvilku pátral v paměti, než tam našel, co hledal. Její jméno.* Podívej se. Triss. Potkal jsme tě jednou a řekl bych, že je štěstí, že jste si s Elisou tehdy očividně sedly. Takže ti dám možnost odvést si toho kluka, než se mu stane něco velice nehezkého. *Zavrčel Kayn nebezpečně a v oku se mu zablesklo.*
*naštve se* "tenhle kluk ti rozbije hubu pokud mě budeš srát nezapomeň pořád mám natáhnutý luk šmejde" /jsi přesně typ člověka kterého nenávidím, přesně ten elegán/ "A ŘÍKÁM TO NAPOSLED PUSŤ HO NEBO TVŮJ ROZKROK ZAŽIJE ZKURVENOU AMERIKU ZATRACENEJ ZMRDE" *natáhne luk ještě více a namíří na rozkrok* "máš 3 sekundy"
*Triss jen těžce polkne u výhružek, které vysype Kayn, ale nehne se ani o kousek, jedině tak, aby stále kryla Chuana svým tělem. Napjatě zůstává stát, i když se zdá, že mu nic neudělá a zhluboka se nadechne, protože jí v nevhodný moment zajiskří mezi prsty a zrychlí se jí při pohledu na krev dech. Peklo ji stále dohánělo v nejméně vhodných chvílích, alespoň už nemívala panické záchvaty, už se s tím naučila trochu pracovat. Ale stále to pro ni nebylo komfortní a uvádělo ji to do náročné situaci skrze sebeovládání. Vděčně kývne na Kayna, ale pak se zhrozeně ohlédne.* Dost! Jsou to víly. Nežertuje, když říká, že by ti mohl ublížit! Musíš si uvědomit, kdy máš navrch a kdy můžeš prohrát. Navíc míříš mě do zad, jestli sis nevšiml. *Má lehce zvýšený hlas nervozitou a frustrací, že jí ztěžuje celou situaci, protože Kayn taky může změnit názor i na to, aby ušetřil ji, že jej kryje.* Kayne...nadhled si udržet dokážeš, už jsem u toho přece byla a sice věřím, že máš důvod, ale určitě oběma pomůže to vyřešit jinak, než si dělat nepřátele. Oba víme, že dost pravděpodobně máte moc oba. A s věkem poroste moc vás obou. Chceš riskovat potencionálně nebezpečného nepřítele? A vy? *Kývne bradou k druhému muži.* Určitě to jde vyléčit lépe, než se tady snažit zabít a zbytečně na sebe tahat pozornost... *Její diplomacie se opatrně vyčerpává a hlas se jí lehce chvěje nervozitou, když těká pohledem z muže na muže a zariskuje pohled i na Chuana.* Prosím, nech toho. *Šeptne jeho směrem.*
*Kayn se zamračil. Zadíval se na mladíka a než by stačil napočítat do těch třech sekund, zmizel pod iluzí nevidizelnosti. V tu chvíli se prudce vyhnul tak, aby nebyl na mušce, dvěma dlouhými kroky obešel Triss, dostal se za mladíka, jednou paží jej chytl do háku a ruku, ve které držel mladík luk mu popadl, zkroutil silně za zády a zadíval se na Triss.* Podívej se, mám špatný večer. Hodně špatný večer a nenechám nějakého malého grázla pořvávat na mě. Takže dám poslední možnost. *Zavrčel. To už se k nim začal přibližovat i zmlácený Morded. Ačkoliv se s Kaynem silně nepohodl, pořád byl vázán slibem sloužit mu a stát při něm. Proto se přibližoval k zádům Triss.* Tenhle malej parchant se mi teď omluví za to, jak se mnou mluvil a já si rozmyslím, jestli mu nezlomím obě ruce na třech místech. *Zadíval se na Triss, tisknoucí paží Chuanovo hrdlo. Černovlasý fér se opět podíval na Triss, tentokrát ale skoro až naléhavě, skoro tak naléhavě, jakoby to nebyl ani on. Skrz to jeho zuření pořád prozařovalo...něco... Proto vyslal k Triss myšlenku, a ačkoliv od ní vnímal silnou energii, jež mu způsobovala lehkou bolest hlavy, tak se o to pokusil. Cítil, že nemůže ale myšlenku vyslat přímo, proto ji zkrátka vyslal směrem k Triss jak jen mohl daleko, doufající, že ji pochytí.* /Prosím. Triss. Působila jsi na mě jako milá slečna. Snažím se být lepším. Snažím se být někým jiným pro někoho, koho miluji. Bohužel zvyk je železná košile a vzhledem k situaci a tomu, jak on se choval pochybuji o tom, že takový dokáži být i teď. Nechci mít na rukou další krev, ale půjde-li to takhle dál, tak už to neudržím./ *Vyslal k ní. V násilí žil celý život. Celý život trestal ty, jež se mu stavěli, jež mu vzdorovali. Teď, když chtěl být jiný měl pocit, že mu odevšad všichni házeli klacky pod nohy.*
*když si chuan všiml že zmizel hned vystřelil a sledoval jak šíp těsně minul triss* "do hajzlu" *neuplynula ani vteřina a už cítí paži pod jeho hrdlem a ruku která kroutí tou mojí* "AU TY ZATRACENEJ ZMRDE" *poslouchá co po mně chce* /leda ve snu/ *najednou si ale všímá jak se ten druhý objevuje za triss* "TRISS BACHA" *cítí jak se sevření více sevře až moc dobře nedokáže dýchat a podívá se nahoru kde vidí jako by měl kayn problém a hryzne ho do paže kde se následně otočí vezme volnou rukou plechovkovy nůž a přiloží ho ke kaynove hrdle (pokud povolí sevření)* "ha zdá se že karty se obrátili
*Rozhlédla se, aby našla neviditelného vílu a při tom úlekem nadskočí, když ji sotva mine šíp a znovu jej okřikne jeho přezdívkou, ale když se hlas ozve za ní, trhne s sebou a postaví se bokem ke všem přítomným, aby na všechny viděla. Víly nemohly lhát, Kayn svou výhružku myslel vážně. Znovu těžce polkne a skočí pohledem ke Kaynovi. Lehce uvolní obranu, aby se jim lépe komunikovalo a obratem mu odpoví.* /Ten kluk je ale pod mou ochrannou. Netrestej ho za to, že je mladý a ještě světu kolem nerozumí a soudí na základě toho co vidí a chce někoho chránit. Není zlý, jen se učí. Ani já nechci krev, tak jdi příkladem a buď lepší teď. Já chápu, že to má svůj důvod a můžeš být v právu, ale nás z toho vynech./ *Vytrhne Chuanovi luk i šípy telekinezí a zachytí je do vlastní ruky a podívá se na Chuana. A zpět na Kayna.* Udělal chybu, nevybíjej si to na něm. Pokud potřebuješ někomu ublížit, tak si posluž. *Nabídne mu vlastní ruku.* Ale slíbila jsem mu, že je pod mojí ochranou. Takže se za něj omlouvám, ale jemu nic nedělej...prosím. *Podívá se na Kayna podobně zoufale a naléhavě, není si jistá, zda totiž dokáže přimět Chuana se omluvit bez toho aby ho vyloženě donutila. Budiž mu to ponaučením, pokud za jeho skutky teď schytá ona sama, i když ji to rozhodně netěší. Ale slíbila mu přece, že se o něj postará. Pohledem na moment zaletí k druhé víle, ví že by si nepomohla, kdyby zaútočila, i kdyby jen z nutkání se bránit proti jeho blízkosti.* Kayne? Je to na tobě... *Vloží mu eso do rukou, jelikož se zdá, že ze dvou čarodějů si ona uvědomuje nebezpečí.*
*Jindy by se Kany pokusu mladíka upřímně zasmál. Nyní mu ale do smíchu nebylo. Byl zoufalý. Cítil, jak jej kousnul, a i po tu dobu, co se snažil mladý čaroděj vypustit, i po tu dobu, co jej dál pevně držel a obratně zablokoval jeho pokus vytáhnout nůž tím, že si případně přehmátl ruce, tu, v níž držel nůž přetočil teď za jeho záda tak, že si mladík ostřím sám mířil na páteř, dál se díval na Triiss. Mordred se ani nehnul. A Kayn už nic neříkal. Jeho pohled mluvil za vše. Neuměl to skoro nijak, tohle byly snad první chvilky, kdy chtěl být jiný.* Triss, prosím. *Vydechl tiše, tentokrát už nashlas směrem k čarodějce. Nikdy neovládal svůj vztek. Ani jej ovládat nepotřeboval. Byla to vždy jeho zbraň, jeho dokonalý motor, jež jej hnal kupředu za tím co on chtěl, za vítězstvím. Teď se ale jeho priority změnily. Díval se na ni. Na její gesto. Na to, ja se za něj postavila. Nedokázal popsat jak, ale nějakým zvláštním způsobem, jej to zahřálo. Zvláštně...krásně. Podíval se jí do očí, tak hluboce a upřeně.* Nabízíš mi vlastní bezpečnost, vlastní zdraví, za to jeho? *Optal se jí. V dalším momentě mladíka pustil. Nepustil. Doslova jej od sebe odstrčil takovou silou, že velká pravděpodobnost, že by upadl, ale vybrat to mohl. Jeho nůž si schoval do kapsy v košili. Zamířil pak k Triss. Pomalým krokem, stále s pohledem v jejích očích, jen letmo mikl pohledem k Mordredovi, který jako kdyby pochopil. Znali se již dlouho, sdíleli spolu vše, i to, jak to kayn občas (ne)zvládal. Černovlasý fér se napřáhl k jistě silné ráně pěstí, která pak letěla. Stejně tak ale letěla i dlaň Mordredaa zpoza zad Triss. Tak to pak zůstalo, jeden dvoumetrový, bělovlasý fér, se skláněl Triss těsně za zády se svou dlaní před sebou, ve které svíral zachycenou pěst Kayn, který se nad ní tyčil zepředu. Ačkoliv Modreda ještě před chvilkou proklínal, teď byl rád, že tu byl. Bylo jasně poznat, že ta rána Kayna uklidnila, lehce, ale ano.* To bylo...moc hezké, co jsi pro něj chtěla riskovat. Více lidí by mělo být jako ty. *Hlesl Kayn zachraptěle, když pak otevřel oči.* Omlouvám se. Jsem...v procesu duševního...rozkvětu... *Pojmenoval Kayn monotóním hlasem. Mordred pustil po chvilce konečně jeho pěst a Kayn se tak mohl odtáhnout, otočit se a zadívat se na Chuana.* Kde jsi to sebrala? *Zavrčel tiše. Dalo se ale poznat, že jeho tón se změnil. Nebyl naštvaný, spíše otrávený, nevýrazný.*
*spadne na zem* "au" /parchant jeden zasranej/ *podívá se na teď už trochu naštvanou triss jak se snaží situaci uklidnit spolu s neznámým kretenem po tom ale zaslechne jak mu řekne to* "jak jako kurva to ty zatraceneje zmr-" *hned se zastaví a podívá se na triss* "fakt musím?" *Vzdychne* "dobře omlouvám se za to že jsem vám vyhrožoval" /každou chvíli tě nenávidím víc a víc/
Přesně tak. *Odvětí obratně a udělá sice drobný krok, aby Chuana zachytila, ale neletěl jejím směrem.* Vpořádku? *Zeptá se jej a otočí se zpět ke Kaynovi a jen sklopí odevzdaně oči, když zaznamená pěst, která nedopadne. Srdce cítila až v krku v očekávání bolesti, které se ani nebránila, i když to šlo proti přirozenému instinktu. Zachvěla se, když si uvědomila i důvod, proč nedopadla a vtáhla zhluboka vzduch do plic. Nejistě se na Kayna pousměje, když řekne, že by víc lidí mělo být jako ona a nakonec si odkašle a pokud jí to víly dovolí protáhne se mezi nimi do volného prostoru a zamíří k Chuanovi. Teď už trochu naštvaná byla, ale stačil jen pohled, aby se jí zeptal, zda fakt musí. Jen nadzvedne obočí a poukáže rukou směrem k vílám v němé výzvě, aby se omluvil.* Výborně. Ani to nebolelo. *Pochválí ho bezmyšlenkovitě, i když by raději, kdyby se omluvil i za jejich ohrožování lukem a ten mu taky vrátí.* A už na nikoho nemiř. O tom luku si ještě promluvíme. *Dodá k tomu, než se otočí ke Kaynovi.* To víš, démoni byli překvapivě štědří a upozornili mě na něj. *Nemínila lhát, ale ani prozrazovat jeho původ vílám. Nezáleželo na tom, zda jim věří, či ne, věděla, že Chuan k nim důvěru nechová a neprozrazovala za něj informace o jeho životě.* Kayne, tomuto mladíkovi, co umí přitáhnout pozornost, můžeš říkat Yurda. *Stejně to jméno slyšel předtím. Navíc neřekla, že se tak jmenuje, ale že mu tak může říkat. Styky s vílami na ni očividně měly vliv.* Yurdo, toto je Kayn, jeden známý s kterým mě seznámil nejspíše trochu neúmyslně jeden kamarád. *Ušklíbne se nad tím, že Remi je táhl za Elisou a nějak se to zrovna událo, že s ní byl i Kayn.* Já jsem Triss. *Kývne i směrem k druhému vílovi. Její spor to nebyl, neměla důvod chovat se k jednomu z nich nezdvořile. A alespoň zachytil Kaynovu pěst, než by jí mohl například zlomit čelist, takže nějaký důvod pro vděk měla.* No...říkala jsem, že to jde řešit i jinak, jen pro příště bych nechtěla být to řešení, na které se přesune pozornost, pokud možno. *Ucuknou jí koutky.*
*Nad vyjadřováním Chuana se Kayn jenom zamračil, když pak ale přišla omluva z jeho strany, chvilku se na něj díval, pak si vyměnil pohled s Mordredem a kývl hlavou.* Pro teď prominuto, už to nedělej, tak něžný na tebe příště nebudu. *Varoval jej pouze, než se pak zadíval směrem k Triss. Zlehka kývl hlavou na znamení toho, že jí rozumí.* No, nedivil bych se, kdyby sae jej ti démoni chtěli zbavit. *Neodpustil si uštěpačnou poznámku, než se zadíval na mladíka.* Yurda. *Zopakoval, ale jeho tón hlasu zněl, jako kdyby si na jazyku pohrával s kapkou jedu a ne jeho jménem. Nakonec ale jen lehce pokrčil rameny. Pak se otočil na Mordreda, který jakmile zaslechl její jméno, tak se vyrovnal, po tváři se mu rozlil úsměv a naklonil hlavu na stranu.* Těší mě, Trissss.* Protáhl poslední písmenko, přičemž v kombinaci s jeho už tak syčivým hlasem to znělo jako kdyby syčel had. Kayn se ale zamračil na svého druha, v nevyřčené nespokojenosti, jež ale ani Triss, ani Yurdovi nijak nepřiblížil. Mordred ale jako kdyby jeho pohled pochopil zrak ihned sklopil k zemi. Černovlasý fér se mezitím zadíval na Triss.* Nabídla jsi se. Já bral. Málem. Ta pěst by se tě stejně ani nedotkla. Na vině jsi nebyla. *Přiznal poté svůj záměr Mordredovy přítomnosti za jejími zády v předešlém scénáři.*
/ne fakt to tak těžký nebylo/ *pomyslí si ironicky* "Hele můžu svůj nůž zpátky prosím" *vztáhne ruku směrem k němu* "prosím já nenávidím když mi někdo bez svolení sahá na věci... Ale chápu že ses jen bránil ale prosím byl to dárek" *vypadá spíš neklidně a smutně než naštvaně* /ať mi to vrátí ať mi to vrátí ať mi to vrátí/ *na to že si s triss promluví o tom luku jen kývne* "prosím chápu že mi moc nevěříš ale přísahám že ti teď ublížit nechci"
Démoni se chtějí zbavit každého. *Pokrčí rameny.* Já nejsem výjimka. *Nakloní hlavu do strany, když si sám pro sebe řekne jeho jméno, ale pak stočí pohled k muži, který sice řekl, že jej těší, ale sám se nepředstavil.* To prozatím říct nemohu, neznám ani vaše jméno. *Odpoví, zatímco nenápadně sleduje konverzaci Chuana a Kayna a jemně se pousměje. Sama stočí pohled ke Kaynovi a nepatrně kývne.* /Vrať mu to, prosím, myslím, že svou lekci už dostal./ *Dodá, kdyby víla váhal a znovu se tak za Chuana přimluví. Pokud mu to ovšem vrátí sám od sebe, nijak nezasahuje a nechá tu domluvu čistě na nich. Uchechtne se, když řekne, že se nabídla.* Myslím to tak, aby jste to zvládli i bez zásahu zvenčí a nemuseli přesměrovat pozornost jinam. *Vysvětlí to trochu lépe a promne si bezděčně předloktí své ruky. Krev na mužích ji stále znervózňovala, snažila se na ni nedívat.*
*Sjel si jej pohledem.* Ten nůž ti dám možná na konci tohohle setkání. *Odvětil Yurdovi Kayn na otázku, pak si jej jen sjel pohledem od hlavy až k patě. To bylo vše, jak se vyjádřil na znamení odpovědi ohledně jeho nože. Pak se podíval na Triss.* Myslel jsme tím zbavit, jako zbavit. Zbavit v tom slova smyslu, že je otravný až moc, i na démony...to je jedno. *Mávl nad tím pak rukou. Zachytil pak myšlenku od Triss. Chvilku ještě přemýšlel, než nakonec protočil oči dostatečně na to, aby dal najevo svůj nesouhlas, načež mu nůž podal. Pokud se po něm Yurda natáhl, nejprve jej ještě chvilku svíral.* Opovaž se mě s tím ještě někdy hrozit. *Dodal ještě, pak teprve nůž pustil. Nad Trissinou poznámkou se zasmál.* Zvládli bychom to, pokud se to tedy týká mě a Mordreda. Dal bych mu ještě párkrát pěstí a dotáhl ho na dvůr, kde bych ho možná ještě chvíli vláčel na provaze za koněm. Pokud to bylo sěřované na Yurdu...no...tak má štěstí, že jsi tu byla ty. *Podotkl Kayn. pak se ohlédl na Modreda.* Zmiz, najdu si tě. jdi domů. *Zavelel mu pouze. Mordred kývla na soushlas, ještě jednou pokynul k Triss, načež zamířil do temnoty parku za ním. Kayn jej ještě chvilku sledoval.* Ach jo. je straší a i tak je občas horší jak děcko. *Zavrčel.*
"A to mělo znamenat co?" *Řekne zatím co si s úsměvem schová nůž* "Děkuji...." *Kývne a jde za triss a schová se za ní* "Co vlastně udělal? Proč bys mu ubližoval?" *Asi bych měl být rád za to že mě zatím nechá žít tváří se jako blbec s úsměvem* "Ještě jednou se omlouvám pane kayne" /teď to myslím vážně/ *podívá se na triss trochu ještě vystrašeně* "Hehe malém jsem umřel" *řekne s úsměvem a slzou u oka* /prosím pomoc/
No zvládli byste se dorvat, to ano. *Ušklíbne se a skočí pohledem na Chuana, kterému věnuje úsměv, když poděkuje a zvědavě se na Kayna sama podívá, protože i ji by možná zajímal důvod jejich konfliktu, že se to strhlo v krvavou rvačku. Když se na ni Chuan podívá a vyčte v jeho pohledu strach, stejně jako ze slov, i když se je snaží překlenout v humor. Možná se jí to jen zdálo...nebo možná jen neklid? Tak či tak k němu zamíří a přátelsky mu pocuchá vlasy a zůstane při něm, aby se měl o koho případně opřít, kdyby se necítil komfortně, koho obejmout, kdyby to potřeboval, protože taková situace rozhodí, jen co je pravda. A to jak fyzicky, tak metaforicky. Pokud ji nechá, tak mu jemně přejde palcem po tváři, aby slza zmizela v zapomnění a mrkne na něj, než mu dá zase vlastní prostor a zároveň je blízko, aby se sám rozhodl, kdyby chtěl narušit ten její. Upřímně se zasměje, když řekne, že Mordred i když je starší se chová někdy jako děcko.* Z vlastní zkušenosti vím, že to spousta starších - jak v lidských letech, tak mezi dlouhověkými a nemsrtelnými rasami. *Pokrčí jemně rameny a prohrábne si vlasy, aby je dostala z tváře.* Z kterého jsi vlastně dvora? *Zeptá se zvědavě. Zatím se jí nepoštěstilo vidět jiný dvůr než ten Zimní a ten měla ráda, i když v tom dost možná hrál roli fakt, že tam měla přátele a přítele.*
*Kayn se na Yurdu otočil, jen si jej sjel pohledem a pak se nadechl ke slovu.* Házel mi klacky pod nohy. Obrazně řečeno. Máme spolu takové zvláštní, řekněme, fungování. *Podotkl a dál se k tomu pak nevyjadřoval. Nad jeho další omluvou zvedl pouze dlaň.* Dobré, už jsi se mi omlouval a neříkej mi pane, přijdu si pak starej. *Odfrkl si nesouhlasně. Ještě mu věnoval jeden pohled, než se pak dlouze nadechl, stejně dlouze vydechl, stiskl si kořen nosu a zadíval se opět na ně.* Jistě, jen občas je to...jak se to říká? přes čáru. On je...no...je to prostě podivín. *Zkonstatoval pak Kayn nakonec nad Triissinou poznámkou.* Zimní dvůr. Oddaný tělem i duší. *Podotkl poté. Pravda byla, že skoro nikde jinde nebyl. Občas na podzimním dvoře, když se konal Boj o Vlajku mezi vévodstvími, ale jinak na jiný dvůr za svůj vcelku dlouhý život ještě nevkročil.* Znáš Faerii? *Optal se Triss.*
*chuan se zachichotal* "Tak jo pane" *popíchne ho slovy pak se zase schová* "dvůr co je to dvůr? Jaký dvůr co huh fakt nechápu" *zamyslí se ale na nic nakonec nepřijde* "toust" *řekne nejvíce random věc co jeho mozek dokáže vyprodukovat* /mmm dal bych si energy/
Chápu. *Pokrčí rameny a usměje, když zmíní Zimní dvůr a když se zeptá, zda zná Faerii, tak se uculí.* Řekněme, že na Zimní důvr mám volný přístup. *Mrkne, protože jestli je voják nebo tak něco, mohlo by ho napadnout, že volný přístup jí mohl dát král Zimního a Slunečního dvora, její dobrý kamarád Jason. To, že tam měla přítele a že strážní mívali na hlídkách řekněme...deník s osobami, co tam volný vstup mají, předpokládala, že i se skicami, a když řekla, že chce do zámku, tak ji vzali do sedla - jeden dokonce šel vedle koně a vedl ho, protože věděl, že je to králova známá.* Nemůžu říct, že ji znám plně, má tendenci nevíly mást, ale na pár místech jsem byla, ano. *Doplní to nakonec a pousměje se.* Je to krásná země. *S čímž se otočí na Chuana.* Víly žijí ve Faerii, jak jsem ti říkala. Je to jejich vlastní dimenze. A je rozdělena na dvory. Řekněme, že bližší název by byly země nebo státy. Nemám všechny vědomosti o jejich dělení a poddělení, ale je tam Zimní a Sluneční, kterým vládne jeden král, i když na Slunečním má regenta, pak je tam Podzimní a Stříbrný, prý se kdysi jmenoval Jarní. *Vysvětlí celkem prostě, sama toho nevěděla o zemi samotné extrémně mnoho, ale učila se.* Před chvílí jsme měli večeři, jaký toust? *Nadzvedne pobaveně obočí.*
*Jen se na Yurdu zadíval s očima sevřenýma do úzkých linek.* Neprovokuj. *Zavrčel tiše. Na to, aby mu odpověděl, nějak nenašel trpělivost, doufal tedy, že se toho ujme Triss a k jeho radosti, skutečně se tak stalo. Nad tím, že má na Zimní dvůr volný přístup, kývl.* To je dobře pro tebe, třeba se někdy potkáme, ve vašem zájmu ale mimo mé vévodství. *Podotkl. Přeci jen, to, ze kterého pocházel on citlivé typy jako byla Triss, moc nepřijímal. Ba naopak, vévodství to bylo tvrdé, přísné, nelítostné. Přesně, jak to Kaynovi vyhovovalo. Nad Trissinou definicí kýval souhlasně hlavou, nakonec se zadíval na Yurdu.* Toust? To je ten připálený, nevoňavý, odporně nasládlý bílý...rádoby chléb? *Nadzvedl obočí.*
*poslouchá triss a pak prostě odpoví* "huh" /co se stalo?/ *Moc nedával pozor a tak jen kývl že jako by rozumí a nakonec se hlasitě nadechne* "jak se opovazujes nadávat toustu ty nevděčné hovado víš jak je to dobrý" *vytáhne z batůžku energy drink a začne ho pít* /YEEEEEEES to je to co jsem potřeboval/ *grkne si* "dobrotaaaaa" *hodí plechovku do koše po té co ji dopije* /jo ty dvory/ "ty dvory zní jako píčovina" *pokrčí rameny* "ale kdo já jsem abych soudil nikdy jsem tam nebyl"
Třeba ano. *Odsouhlasí a pak se uchechtne.* Hele, vílám nechutná skoro žádné lidské jídlo, pokud nemá fakt výraznou chuť - sladkou, slanou a podobně. Ale on je fakt dobrý, když s ním umíš připravit jídlo. *Brání vesele tousty a postrčí vesele Chuana.* To víš, každý má jiný chutě. A víly to mají prostě geneticky, jejich jídlo má mnohem výraznější chuť...a stejně tak pro nás je mnohé z nich spíše jako návyková droga. Vlastní zkušenost. *Ušklíbne se.* Ale taky jsem viděla, že vílí koláčky zapůsobily na civila tak, že měl halucinace a dost možná by se i utančil k smrti, kdyby pokračoval v jejich jedení. *Nadhodí, aby mu kromě informací dala stejně tak tu informaci, že pro ně může být mnoho vílích pokrmů a nápojů škodlivých.* Stejně tak třeba upíři nepožijí lidské jídlo, mohou pít jen krev, ještě snáší alkohol, ale i do něj krev přimíchávají. A vlkodlaci zase tíhnout ke krvavému masu ze své podstaty. *Dovysvětlí, aby to měl kompletní a prudce se nadechne.* Řekl bys, že státy nebo země jsou blbost? Každá země má u nás svou územní správu a hranice a víly to mají stejně, jen ne jako my, ale říkají svým územím dvory. *S tím se s omluvným výrazem otočí se na Kayna a rozhodne se změnit téma, protože vzdělávat čaroděje, co ještě včera ani nevěděl, že je čaroděj bylo složité.* Jak se vlastně daří Elise po té akci, kde se to tak nepříjemně zvrtlo? *Nadhodí, aby jej nevynechávala z konverzace.*
*Na Kaynovi bylo vidět, už jen z jeho pohledu, toho, jak zatínal pěsti, že jej přítomnost Yurdy silně, vskutku silně iritovala. Přešel jeho nadávku poprvé, přešel jeho krknutí, ale jakmile zmínil věc se dvory, tak Kaynovi od zápěstí až po konečky prstů olízl kůži oheň, jasně oranžový plamen, pravidelně se kmitající v jemném vánku.* Já mu fakt něco udělám! *Zavrčel nevraživě. Nakonec se ale na chvíli zastavil, věnoval mu poslední pohled, než mávl rukou směrem dolů a plamen tak nechal uhasnout. Ještě chvíli pak Yurdu propaloval vražedným pohledem, než se zadíval ale na Triss, snažící se odpoutat pozornost.* Elisa se teď má dobře. Měli jsme trošku temné období, nebo, spíš Elisa, vlastně pořád máme, ale se mnou je v bezpečí. Děje se toho vcelku hodně, dělo se toho hodně, ať už šlo o pozdější řešení věcí s Alessandrou a jejím manželem, které se sice neobešlo bez násilí, ale máme teď, řekl bych, příměří, za což jsem rád. Hlavně kvůli Elise. *Vydechl tiše, uvědomujíc si, jak mu vlastně chyběla. Vcelku dlouho se s ní neviděl.*
*na jeho výhrůžku se chuan jen zamračí a ušklíbne se jako by testoval jeho autoritu* "zkus to" *když však uvidí jeho plameny tak k němu naprahne ruku a na prstou mu začnou tancovat tyrkysové plamínky a taky se schová víc za triss až jí skoro objímá* "Okay Okay sorry" *poté si oddychne když jeho plameny zmizí každopádně chuanovi nezmizí snaží se působit drsně ale působí trapně* /damn já se teď tak ponižuji/ *po chvíli tedy zhasne i svoje tyrkysové plamínky a jen mlčky poslouchá rozhovor* /JÉ VEVERKA/ *rozběhne se směrem k ní*
*Triss se opět podvědomě přesunula víc před Chuana, ač nemusela, protože se schoval za ni a ona si promne kořen nosu už trochu unaveně. Jo, na jeho impulzivním jednání, slušném vychování a diplomacii ještě bude muset zapracovat...a taky na tom, aby nad ním magie nepřebírala kontrolu, mohlo to být nebezpečné pro něj, pro okolí, pro ukrytí podsvěta, ale tento problém očividně měli oba muži. No...alespoň nedošlo na ztrátu kontroly nikoho z nich tří. Minimálně u Kayna a Triss by to mohlo být opravdu nebezpečné, kdyby ztratili kontrolu.* Teprve se učí. Víly v tom všem vyrůstají od mala a ví o ostatních rasách, čarodějové a někteří další podsvěťané...mnohdy ani neví, co jsou a že existují další, dokud je nepotkají. *Brání jeho neznalost, o které už leccos zjistila, i v detailech, jako je sprcha nebo čaj. Nadechne se a letmo se znovu pousměje.* To je dobře, pozdravuj ji, až se potkáte. *K Alessandře a Remimu se příliš nevyjadřuje, sama s nimi teď měla vlastní temnější období, přes které se ještě nedostali, protože se s Remim od incidentu na oné akci ani nepotkali.* Nechoď daleko! *Zvýší hlas, když mladík odběhne pryč a snaží se ho sledovat a otočí se ke Kaynovi.*
*Na Yurdu se pak už jen mračil a v tu chvíli se jej rozhodl ignorovat. Alespoň se o to chtěl pokusit, přeci jen, to, co předvedl bylo pro Kayna vcelku až moc. Byl proto rád, když se vyhnal za veverkou. Nad jeho plamínky jen ještě více svraštil obočí, nakonec se ale otočil na Triss.* No, to neomlouvá jeho drzost. *Podotkl pouze Kayn s dlouhým výdechem. Nad vyjádřením pozdravu kývl na souhlas.* Vyřídím, moc rád. *Podotkl poté, než si došel k jednomu stromu, o který se zády opřel.* Jak ho můžeš zvládat? Vážně...být mě, spálil bych ho dávno na popel. *Zavrtěl opět hlavou, snad to byla poklonka k Triss vyjadřující obdiv nad její trpělivostí.*
Celoživotní praxe v tom ovádat své emoce...řekněme, že jako dítěti se mi nepovedlo úplně skrýt svou magii a způsobilo to hodně problému a rozbilo rodinu. Když nevíš, co jsi zač a myslíš si, že jsi jediný, učíš se to skrývat a ovládat se, aby to nevyšlo napovrch. Jemu s tím akorát musím pomoct. Věřím, že když ho postrčím správným směrem, tak z něj bude skvělý mladý muž. *Pokrčí rameny a usměje se.* Každý si zaslouží šanci, nejsem ta, kdo nad někým zlomí hůl. *Prohodí a nakloní hlavu.* Hádám ale, že tobě nikdo nešel tímto směrem příkladem, však? Je škoda, že někteří vidí jako řešení využít vztek do té míry, že je pohltí. Přijde mi to, že je pak člověk ztracený, aspoň já si tak přijdu, když se stane, že ztratím nad sebou kontrolu. *Přizná opatrně, aby to nevzal špatně a přiblížila mu, jak to myslí.* Budu muset jít za ním, ať se mi neztratí z dohledu, ještě se dostane do maléru...jestli ti ale nevadí společnost, klidně se přidej. *Navrhne mu, že tím nemyslí, že se mu chce stranit. Naopak. Společnost jí nevadila.* Takže...oheň je asi první po čem sáhneš? Jak to vlastně u víl je? Vím, že ta magie je trochu jiná, ale...můžeš se, můžete se naučit normálně i ostatní elementy stejně jako já, ne?
Páni, koukám, že jsi to také neměla lehké. Zní to, že máš za sebou dost krušný život. Teď bych měl říct, že mě to mrzí, ale…do toho se dostanu. Říkal jsem, emočně kvetu. *Podotkl Kayn, který nemohl vyjádřit očekávané pocity, jelikož nemohl lhát. Pak se ucehctl.* Ještě jako mladý, druhý dědic vévodského titulu jsem zabil svého bratra. Utekl jsem, schovával se, žil pro sebe, učil se magii sám, a trpělivost mě nikdy…no, neobdařila, řekněme. Hádám tedy, že každý se se svými démony potýká jinak, no ne? *Vyspal Kayn. Pak se zamyslel.* Ujal se mě pak můj tehdejší cvičitel, otec toho, kterého jsme tehdy poslal pryč. Byl na mě tvrdý, už od samého začátku. Vychovával mě jeho vztek, jeho agrese, jeho tresty. No, občas mě usměrňují i teď ale věřím tomu, že bez jeho péče bych byl ztracený, přecitlivělý a nepoužitelný. Na jednu stranu jsem rád, kým jsem, ale pro lidi, které milujeme, bychom někdy chtěli hory přenášet, no ne? *uculil se zlehka. Pak se zamyslel.* No, když ho budeš trochu redukovat, tak ano. *Upozornil na Yurdův slovník a činy. Pak se přidal k Triss po boku.* Ne, ve většině případů je to moje kosa. Zbraň. Pak sekera. Pak oheň. Jelikož ani jednu z toho u sebe nemám, pak je to oheň. Co se týče živlů, ostatní zvládám jen, no, řekněme v základech. Kdybych tomu ten čas věnoval, byl bych v nich lepší, ale oheň je pro mě základním kamenem, takový, no, osudový živel. Když k tomu připočtu to, že jako mladý jsem měl nehodu s ohnivým lektvarem, který kromě toho, že mě pomalu zabíjí mi dává možnost magii ohně zvládat lépe, umocňuje ji, tak ze živlů je oheň má první volba. *Podotkl.*
Vpohodě, nějak jsem se s tím srovnala. V některých ohledech, objektivně, jsou i horší věci. *Nadhodí. Ani mu neřekla detaily, jen že její prozrazení magie rozbilo rodinu. Pravda, ale velice osekaná.* Uhm páni...já...kromě démona nikdy nic nezabila. Ani mě to neláká. Přijde mi, že démonů je na světě dost doslovných, ne ještě se k nim víc přidružit než jen míšeným původem.. *Povzdechne si nad tím faktem.* Možná bys to měl chtít i pro sebe, magie je nebezpečná, i naše vlastní nám může ublížit nebo nás zabít. A stejně tak výbušné jednání. Taky můžeš být v Yurdově pozici, kdy by ses ocitl proti někomu mocnějšímu než jsi ty sám, a doplatit na to a nemusel bys mít nikoho, kdo by pomohl, jako měl Yurda mě. *Nadhodí, že jeho snaha se změnit nemusí a možná by neměla vycházet jen z lásky k jiné osobě. A některé věci by na sobě jiní měnit neměli, jako když jí Malachai nepřímo řekl, že by měla zabít.* To chápu. Mým prvním elementem byl oheň a pak země a přitom jsou to mé nejslabší druhy magie, bych tak řekla. Elektřina...je složitá na usměrnění. Voda mi ale jde lépe...a z nich nejlépe. Ale když můžu, sáhnu po telekinezi, tu ovládám nejdéle ze všech. *Přizná, když jí on sám přiznává potencionální slabiny a historii. Sama však má obtíže se svěřováním, takže nepoodkrývá příliš, je na své soukromí, hlavně to, které jí ublížilo, citlivá, ještě více na své vztahy, hlavně intimní a romantické. Rozhlédne se po Chuanovi a zamává na něj, když je na dohled.* Nechal jsi tam šíp! *Zavolá za ním, aby si pro něj mohl zajít a připojit se k nim.* Navíc je pozdě, půjdeme domů! *Dodá ještě na konto času.*
*Kayn kývl na souhlas. Když pak řekla, že nic kromě démona nezabila, vykulil oči a pak se zasmál. Dlouze a táhle, než ale zvedl ruku.* Ne, omlouvám se. To bylo nevhodné. Jen je to zvláštní. Našel jsem v tom...ani nevím, jak to vyjádřit. Klid? Přirozenou věc. Na dvoře jsem popravčím a nikdy jsem necítil nic...jen ledový klid. Občas si říkám, jak moc špatným, mě to dělá. *Podotkl s lehkým úsměvem.* Věřím tomu, takové situace vítám. jsou to přinejmenším výzvy. Chápu, Triss, že se možná snažíš o nějakou motivační nadsázku, jen si říkám, jestli to není plýtvání slovy. *Podotkl pak. V jeho hlase ale bylo něco, co se podobalo obavám a sebepohrdání z vlastních činů. Proto pak jemně zavrtěl hlavou a nechal to být. Poslouchal ji a přikyvoval.* Voda je snadno tvárná, dobře se dá utvářet do dalších skupenství, obecně mi přijde jednoduchá. *Podotkl pak Kayn. následně už se otočil směrem k Yurdovi.* Takže chápu dobře, že jsi se jej ujala? To je...no...ani nevím, jak to popsat. Asi hezké, moc lidí by to neudělalo, tipuji. *Podotkl poté.*
*vyleze na strom a začne skákat do menšího lesíka za veverkou* "pojď sem večeře" *tváří se teď asi nějak takhle :3 ale veverka mu trochu víc utíká tak se rozhodne ji nalákat na oříšek tak jeden vytáhne z kapsy je krásný hnědý a velký* "no pojď poooojď" *když se Veverka k němu přiblíží vytáhne nůž a bodne ji do hrdla až její temná krev vystříkne na jeho celé tělo* /teď jsem je dostal/ *vezme si veverku na rameno a vydá se zpět po nějaké době mu uklouzne noha a spadne hlavou napřed ze stromu. Jak padá tak se jeho oči střetli s těmi od triss a pomyslel si* /i am in danger/ *spadne na hlavu a pak dopadne zbytek těla a chuan jen zvedne palec že je v pohodě.* "Jo jo v pohodě" *zvedne se a jen má odřeninu na čele jinak je celý potřísněný Veverčí krví tak tmavě rudou jako by to skoro byla temnota*
*Triss chtěla odpovědět, protože Chuan se jí neozýval a někam zmizel, ale pak se všechno seběhlo ráz na ráz a hoch před ně dopadl hlavou napřed a sotva si uvědomila, co se děje, noprosto strnula v kroku a zbledla při pohledu na všechnu tu krev. Tentokrát magická energie nebyla jen nenápadná a kromě prosycení vzduchu bez efektu, ale tentokrát to bylo spíš jako vlna, která dost možná mohla oba dva muže porazit k zemi. Znovu se objevilo tolik známé jiskření mezi prsty a lístky a větve v okolí se pohnuly jako ve větru.* Ne, ne, ne.... *Zamumlá zoufale, moc dobře věděla, že ztrácí kontrolu. Doháje! Co to provedl! Bylo to už sakra dlouho, kdy ji ztratila, snad víc než rok. Bála se toho, vždycky to bolelo, když její magie převzala kontrolu, krev jí tekla z uší i z nosu, magie si dělala co chtěla a rozhodně na kontakt nebyla bezpečná, její tělo to samo nezvládalo a magie ubližovala i jí, když na to přišlo. Její kůže praskala ve velké rány, hojila se a znovu praskala, stejně tak ale zraňovala tělo zevnitř. Nejednou zvracela krev kvůli vnitřnímu krvácení.* Kayne...zastav to. Prosím.. *Zalape po dechu a tak tak ještě magii zadrží, aby nevytryskla úplně, ale bylo to jako jít se štítem proti tsunami. Další vlna, tentokrát silnější než předchozí se od ní rozšíří a narazí do obou mužů se silou, která je teď už o dost pravděpodobněji smete na zem a její duhovky se pokusí poddat a zmizet v bělmo, aby zůstala jen protažená dračí zornička. Na levé tváři se zalesknou v pouličním osvětlení stříbrné šupiny a Triss zalapá po vzduchu, kterého se jí v panice nedostávalo. A nepomohlo se ani otočit k Chuanovi tak, aby na něj přímo neviděla.* Prosím, zastav to.. *Vyšle znovu ke Kaynovi.*
*snaží se dojít ke triss* "Promiň" *krokem se opět přiblíží a už je skoro u ní* "v klidu hlavně prosím" *pokračuje až k ní nakonec přijde a obejme ji a u toho brečí* "promiň mami promiň"
*Kayn zpočátku jen přihlížel změně v Trissině chování, dokud jej nepožádala o pomoc, jenže velmi rychle jej podrazila na zem vlna magické energie šířící se od ní. Než by přišla další, tak však byl schopen zareagovat, ač to znamenalo, že musel vklouznout do její mysli, kterou si ve svém stavu ani nedokázala ochránit. Zatímco křečovitě objala Chuana nazpátek ve snaze získat mizející kontrolu - poměrně neúspěšně, protože vír se kolem ní zvedal stále víc, měl Kayn šanci zahlédnout několik vzpomínek z pekla, byly chaotické, ale obsahovaly mučení jiných, na které se mohla jen dívat, protože byla vydána na milost a nemilost vyššímu démonovi stejně jako mučedníci, co ji žádali o smrt. Mučedníci od věku starého po ten dětský. Uměl však užít mentální magii a byl schopen zachránit situaci pro změnu on, když ji přiměl se uklidnit. Stále se třásla, stále byla bledá, ale magie pohasla. Těžce polkla a jemně, protože na víc ani neměla sílu od sebe odtáhla Chuana a znovu polkla.* Běž tu veverku pohřbít. Hned. *Řekne slabě, vypadá, že se nejspíš pozvrací. Je jí jedno, kam mrtvé tělíčko zmizí, ale potřebovala ho dostat ze svého dohledu. Nechá Chuana odejít a mezitím stačí požádat Kayna, zda by je mohl doprovodit, protože si nemůže dovolit, aby je lidé viděli od krve, ale teď se na magii nedokáže ani soustředit, navíc iluze nedokáže ani na někoho přenést. Iluze, aby vypadali normálně tak zajistí Kayn a skutečně je doprovodí až k bytu, kde mu Triss poděkuje a přislíbí, že se spolu domluví na nějakém splacení dluhu, načež vstoupí už sami do bytu a nechají odejít Kayna po jeho vlastní ose, ať už jej kroky zavanou kamkoliv. Vyzve Chuana k tomu, aby se zašel umýt a oblečení vyhodil, protože krev stačila zčásti zaschnout a z oblečení ji už nedostanou v tomto množství. S tím se taky omluví, že potřebuje být chvíli sama a dát si sprchu. V jejím pokoji jen cvakne zámek od dveří, když se skoro uteče schovat do koupelny.*
a poté