Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 16. února 2019
Naposledy aktivní:
*Šušťanie v Brooklyne o oslave trvalo už niekoľko dní, nikto nevedel čo sa môže na podujatí plnom dolnosveťanov odohrať. Tlmené neónové svetlá sa odrážali na oblohe už od ôsmej hodiny čo bolo, ako volanie života práve na miesto bez neho. Čím viac sa však minúta blížila k vhodnému času na otvorenie brán, v momente tak keď odbila deviata hodina sa pustila slabá hudba, ktorá postupne zosilňovala. "Do you know who you are?" Motto celého nového albumu bolo jednoduché heslo na to, aby ste boli vpustený. Skladisko bolo rozdelené do niekoľko sektorov. Tanečný parket bol takmer úplne na konci, avšak dalo sa porovnať ku obrovským pódiám na koncertoch. Na pravo od vstupu bolo možné nájsť stoly s občerstvením akéhokoľvek druhu, od sladkého ku slanému aj ku balíčkom s krvou, ktoré bolo po vypýtaní od obsluhy možné dostať. Bar bol na rovnakej strane, kde už po otvorený boli nastúpené rady ľudí. V dave sa pohybovala sbs, ktorá si kontrovala svoje sektory a po požiadaní Mirjam, očakával aj ochranu pred démonmi od lovcov, ktorý mali doraziť. Všetko tak bolo na svojom mieste a pripravené na to, aby sa začala zábava, ktorú Zacharie tak moc posledné týždne potreboval. Sám nebol nadšenec takýchto akcií v jeho hlave však toto nebolo pre neho, ale pre tých ktorých sa mal starať a ochraňovať. Na čarodejovi okrem jeho obvyklých šperkov visel kožený set, ktorý bol zastrihnutý do tvaru saka, ktoré zvyčajne nosieval. Širší zvon na konci a čierne vyššie čižmy dodávalí známy pocit celému vzhľadu čarodeja. Postrádal však tričko, avšak vzhľadom na jeho tetovania človek by si to možno vhodnú chvíľu, ani len nevšimol. Sám tak stál neďaleko baru a pozoroval kto prišiel. Zatiaľ mu však príliš veľa známych tvári oko nestiahlo.*
*O Zachovej párty samozrejme vie odkedy ju ohlásili. Vlastne pochibuje či v meste je niekto kto by o tom nevedel a keďže sa svoje skoro rok trvajúce obdobie smútku rozhodla ukončiť nemohla na nej chíbať.* /Nie toto by nesšlo./ *Zamračí sa keď stojí pred zrkadlom a hodnotí svoj bežný hipí vzhlad. Zavrtí hlavou, zhodí zo seba oblečenie a vyskúša si pár nových kúskou. Nakoniec stojí pred zrkadlom a má na sebe potrhané čierne rifle a cvočkami pobití koženní opasko, tielko rovnakej farbi pod ktorím nič nemá a ktoré pekne obopína jej postavu.* /Čo ak by som niekoho stretla?/ *Hovorí si keď si ho oblieka. To všetko doplní steel topánkami s vystuženou špičkou siahajúcimi nad členky. K tomu samozrejme nechíba vrecko s vílym prachom ktoré jej vysí na krku a prsteň na ochranu mysle. Dnes sa neschováva za ilúzie a tak sú jej špicaté uši a trávovo zelené dúhovky očí bezproblémov viditelné. Niekolko prameňov svojich bielich vlasou si zafarbí na čierno a takto sa viberie ma miesto párty. Miesto ani nemusí hladať stačí isť podla noonového osvetlenia ktoré musí biť viditelné snad z celého mesta. Keď si odstojí radu vonku a konečne sa dostane do starého skladiska ktoré je momentálne prerobené na nočný klub uznanlivo pokíve hlavou.* /Zach je teda štíloví hostitel./ *Krivo sa usmeje.* /Tak kam najskôr? Bar, parket, alebo...../ *Uškerí sa a mikne plecami.* /No tak bar./ *Vidá sa k baru a cestou zakíva Zachovi ktorého obklopovali nadšený fanúšikovia a porie sa o bar.*
*Zacharie nepredpokladal, že by sa okolo jeho osoby točil nejaký hlúčik ľudí. Bol známou tvárou u civilou nie u dolnosveťanou. Zachytil prosby o liečenie, ale aj autogram a tak len spravil krok dozadu a vystriel pred seba ruky, akoby sa pokúšal vytvoriť medzi sebou a ľuďmi priestor.* Pokiaľ niekto potrebujete pomoc tak ma kontaktujte mimo dneška prosím. *Vysvetlí jednoducho a potom len podpíše pár papierikov a dá sa na ústup. Mal rád svojich fanúšikov, ale v dnešný večer na nich prekvapivo nebol pripravený. Neočakával ich a tak na sebe len tak tak vytvoril ilúziu, nechcel chodiť bez nej. Chcel mať istotu, keby sa sem náhodou prešmykol civil bez zraku, aby svoju fotku neuvidel na obálke nejakého hlúpeho bulváru. Tie boli vždy asi najhoršie, nech sa stretával s kýmkoľvek musel sa skrývať pod rúškou mágie. Či už išlo o stretnutie pracovné, alebo len s Mirjam, nemohol si dovoliť niečo nechávať na náhodu. Chvíľu tak ešte rozprával s hlúčikom, ktorý sa okolo neho naokumuloval než si všimol, ako mu z diaľky niekto máva. Víla sa od ich posledného stretnutia značne zmenila, ale na jej prácu sa prekvapivo sťažovať nemohol. Bola takmer vždy k dispozícií a jej predaje boli slušné. Pomaly tak prešiel ku baru až tak, že prešiel za neho. Zo zákulisia si tak nalial do nízkeho pohárika zlatavú tekutinu a potom nadvihol tázavo obočie smerom k víle.* Ponúknem? Účet bude na moje meno. *Navrhne a zatiaľ čo čaká sám si položí svoj pohár na barovú dosku.* Zmenila ste štýl, ako vidím. Čo vás k tomu viedlo? *Opýta sa jednoducho a slušne, s ňou mal ešte stále spojený veľký sveter a zvonové nohavice, práve preto mu týchto 180 stupňov prišlo zvláštnych.* V práci vám to ide skvelo, musím priznať.
*Zatial čo sa opiera o bar sleduje ako Zach rieší svojich fanúšikov.* /Nieje ich tam síce až tak vela ale aj tak vyzerá že ho prevalcujú./ *Pomyslí si a mierne sa híbe do ritmu hudbi čo hrá v pozadí, zatial čo sleduje ako sa Zachovi podarí uniknúť ďalším žiadostiam o autogram.* Nepijem alkohol ale ak tam máte čistú vodu... *Na jeho ďalšiu otázku len pokrčí ramenami.* Toto sem pasuje lepšie alebo nie? *Odpovie a prejde po Zachovi pohladom.* Musím povedať že vy vizeráte super šéfe. Inak keď sne pri práci, dnes som tu súkromne? *Povie a posledné slovo visloví ako otázku.* Dúfala som že dnes budem mať volno ale ak by ste chcel..... *Vetu nedokončí ale sprpaví pohib rukov ktorí naznačuje peniaze.*
Skutočne? Bránite sa kvake šťastia, ale stále pre mňa pracujete? Je to celkom vtipné, alebo nie? *Pousmeje sa avšak bolo ťažké rozhodnúť či bol jeho úsmev úprimný. Zdal sa byť, avšak jeho oči vzhľadom na hmlu sa zdali byť takmer mŕtve. Aj napriek tomu však pohne končekmi prstov pri čom sa za ním začne chystať pohár s vodou pre Lyriu. Netrvalo tak dlho kým sa sama vznesie v modrej aure a položí sa pred vílu, ktorá medzi tým iniciovala ďalšie slová v rozhovore.* Sem je vhodné čokoľvek. Jeden sem príde v saku druhý v potrhaných tričkách. Nič nie je priamo dané, ale pokiaľ sa tu cítite lepšie vy tak je to vhodné. *Vysvetlí svoje uvažovanie pomerne zbehlo. Nebolo ťažké pochopiť jeho filozofií ohľadom dnešného večierku a zdalo sa, že Lyria ho taktiež chápe.* Áno ste tu súkromne, obzvlášť pre vaše bezpečie nakoľko očakávam, že sem onedlho prídu aj lovci. Nechcel by som riskovať, aby vás prichytili. *Keď poukáže na peniaze len mu cukne v kútikoch zatiaľ čo si spojí dlane do päste a položí ich na bar.* Oh to nie o tie mi nejde. *Vysvetlí pokojne a nakloní hlavu na stranu.* Mám však na vás inú žiadosť. *Poukáže gestom ruky, aby sa víla priklonila bližšie. Akoby jej chcel prezradiť dlhoveké tajomstvo, ktoré skrýval celé storočia.* Skúste nevyspávať so zákazníkmi keď pracujete. *Povie s úsmevom avšak jeho tón bol ostrý. Bolo zrejmé, že tento spôsob rozhovoru sa naučil od Meliny. Byť prísny s úsmevom na tvári. Zatiaľ čo je stále pomerne blízko tak si bez mrknutia odpije z poháru.* Také informácie sa ku mne vždy donesú.
*Triss se před nějakou dobou doslechla o párty nejvyššího čaroděje, když se o tom Lucas s Taylorem bavili. Zdálo se, že uvažují i o tom, že půjdou, ale nakonec jim tento plán přerušily naléhavé případy. U Lucase tedy došlo k tomu, že jeden z nebezpečných a životohrožujících bláznů utekl. Od Taylora vytáhla informace kdy a kde a kdo ji pořádá. Byla mile překvapena a o to více, když si to vyhledala na internetu. Několik let zpět dokonce jeho hudbu měla velmi ráda. Možná byl její "šéf" v uvozovkách, protože měla kontrakt s jeho hudebním studiem a taky byl nejvyšší čaroděj, co si o ní myslel své, ale jeho hudba se jí zkrátka líbila. Ukecá tak Natea, že musí jít s ní, ať tam není sama a je klidnější. Na sebe si vezme jednoduchou černou halenku s hlubším v výstřihem a límcem. Měla dlouhý rukáv a ne úplně obepínavý, stejně jako khaki kalhoty s vysokým pasem a velkými kapsami, které přepásával k nim sedící opasek. Černé kanady k tomu sedly, i když by se možná hodily lodičky. Vlasy si jen učesala a počkala na svého kamaráda, který šel jako její doprovod. Těžko říct, proč nepozvala Sandera, možná nechtěla, aby se tam cítil špatně? Určitě to mělo hlubší důvod, nad kterým ovšem nechtěla uvažovat. Když tam dorazí, tak se usměje nad vzpomínkami na opuštěné skladiště, které dnes překypovalo životem. Chvíli trvá se dostat dovnitř, ale sotva jsou vpuštěni, tak se rozhlédne. Dosud si nebyla jistá, zda ji davy lidí vynervují ke ztrátě kontroly, protože se bude strachovat, že ji v jejich přítomnosti ztratí, nebo bude klidnější. Druhá možnost se ukázala být tou správnou překvapivě, protože dřív chodila poměrně často do společnosti, takže jí to navodilo pocit normálnosti. Toho jak to bylo dříve. Což znamenalo, že se nejspíše vrátí k dokončení alba a snad si i zajde na konkurz na nějaký film. Když spatří Zacharieho, tak se k němu vydá, aby jej pozdravila. Jemně se pousměje a skutečně tak ve vší slušnosti učiní a podívá se i na jeho společnost, kterou by i uvítala. Nakloní však zaraženě hlavu na stranu a moment uvažuje, kdo to je. Určitě ji někde viděla.*Lyria?*Zeptá se nejistě, zda se trefila.*I vám příjemný večer.*Popřeje s vřelejším úsměvem, protože vílu už potkala dříve a snad ji i zahlédla na oslavě Jacka, než byl vyvolán Haures. Vypadala však jinak.*
*Nate původně ani nikam jít neplánoval. Ani o té párty nevěděl. Dozvěděl se to až když za ním došla Triss s tím, jestli tam s ní půjde. Zprvu trochu váhal, ale potom se nechal ukecat a dvojčata dal na hlídání Lucasovi a Taylorovi, což byl taky Trissina zásluha, že přejali roli chův, a vyrazil s Triss do opuštěného skladiště v Brooklynu. Na sobě měl rifle, triko a flanelovou košili, což bylo asi to nejslušnější, co dokázal ve svém šatníku sehnat. Po vstupu šel s Triss k baru a čarodějovi jen kývnul na pozdrav s krátkým.* Zdravím. *Kývnutím pozdraví i osobu, co se se Zachem bavila. Než se otočí k baru, aby si objednal, tak se ještě optá Triss, jestli chce taky něco. Druhou osobu u Zacha neznal a ani mu nepřišlo, že by mu byla nějak povědomá.*
*Keď ho Mirjam požiadala, aby tu dnešný večer bol.. nebol prekvapivo proti. Aj napriek faktu, že jej "známeho" nemá príliš v láske vedel, že tak plné miesto sa veľmi rýchlo dokáže zvrhnúť na nebezpečné. A pokiaľ bolo možné tomu predísť tak si vykrojí kúsok svojho času. Keď sa začalo zmrákať bielovlasý lovec sa začal pripravovať, akoby išiel na špeciálnu hliadku. Sväté predmety proti upírom, striebro proti vlkolakom, železo na víly potreboval mať istotu, že nech by vypuklo čokoľvek dokázal by zakročiť bez toho, aby ho niečo prekvapilo. Čierny kožený oblek, obopínal jeho telo a vyzeral tak, ako druhá pokožka. Kožené popruhy mu obopínali boky rovnako, ako chrbát. Všade boli miesta a kapsy na to, aby si mohol všetko naukladať ku opasku. Práve tam sa mu hojdal bič, ostrie a stelé navyše. To druhé sa, ako zvyčajne nachádzalo v kanadách. Cez chrbát následne prehodil tulec a šípy, ktoré mali upravené hroty a v ruke držal luk. Predlaktia boli obe zakryté špeciálnymi rukávmi cez ktoré ešte navyše prechádzala koža výstroje. Neobával sa tak, že by čokoľvek mohlo vyjsť na povrch. S plnou výzbrojou sa tak vydal do mesta a nastúpil na metro. Tá časť bola vždy najviac ironická. Bol, ako tieň, ktorý skutočne nikto nevidel, a aj keď áno, mali ho za cosplayera, alebo čokoľvek podobné. Áno mal nanesené runy, tak moc otázok by nezvládol, ale v metre chodili omnoho väčšie indivíduá, ako on. Mirjam mala prísť až neskôr, ale neprekážalo mu to. Chcel si byť istý, že je to bezpečné od začiatku po koniec. Do priestorou sa tak dostal iným vchodom, nakoľko dostal pokyny, aby nešiel cez hlavný. Chceli, aby bola ich prítomnosť pomerne nenápadná a tak sa celkom rýchlo vyškrabal na trámy pri streche z ktorej pomocou runy mal dostatočný výhľad na veľkú časť skladiska. Prišlo mu podivné tam vidieť toľko ľudí, všetci chodili po mieste kde s Mer tancoval a len tak míňali pohľad Oscara na stene. Nepáčilo sa mu to, prišlo mu, akoby sa polovica New Yorku napratala do jeho osobného priestoru. Čo však mohol spraviť? Zloží tak nohy z trámou a keď sa obzrie k baru na moment sa mu na tvári objaví úsmev. Hneď mu však zmizne, keď uvidí Natea. Zagúľa tak očami a prejde nad bar kde chvíľu len pozoruje z diaľky, no potom zhodí trochu zeminy z trámov na zem. Či si toho prítomný všimnú, alebo nie bolo otázne, ale nechcel tam len tak zoskočiť.*
*Mir dnes jednoducho nestíhala. Od rána behala, aby sa uistila, že všetko pôjde bez problému. Musela požiadať aj Sandera, aby s nou prišiel, keďže nikoho neho teraz narýchlo nevedela zohnať alebo len o ňom nevedela. Síce zo začiatku premýšľala o tom, že by si dala pekné šaty alebo súpravu, keď už ich mala od Zacharieho toľko, ale nakoniec ju požiadal o jej ochranu a ona ju mienila spraviť čo najlepšie. Okolo opasku mala vrhacie hviezdice - špeciálne strieborné, takže mali hneď aj navyše skrytý efekt, na chrbte mala prekrížené dve serafské dýky, po bokoch o niečo väčšie a mohutnejšie katany, ktoré zdedila od otca, ale za mesiace si zvykla na ne - predsa len sa o ne staral niekto oveľa nadanejší, ktorý ich dokázal vybalansovať natoľko, že padli aj jej. AJ tak sa dnes rozhodla si dať aj koženkové rukavice bez prstov, keďže vedela, že bude veľa liezť po trámoch, keďže budovu predsa len prv videla, ale aj preto, aby sa jej ľahšie držali katany v jej menších dlaniach. Dvoje stéle schovala do pevných ciernych topánok nad kotníky, doplnila do čiernymi nohavicami, tielko, aby si vedela lahko v prípade núdze naniesť runy, a hrubou koženou bundou, ktorá bola zvnútra príjemne hebká a pridávala na pocite tepla, kým bežala ulicami mesta. Nezabudla si ani priviazať senzor okolo pravého stehna, a na krku jej mimo Zacharieho prívesku visela aj dlhšia kožená šnúrka, na ktorej visel čarodejný kameň. Krátke vlasy si zopla aspoň natoľko, aby jej vrch hlavy nepadal do očí, a s posledným úspešným preskokom zo strechy na strechu skočila rovno ku Sanderovi na vrch trámu.* Neverím, že si nám zohnal lístky do prvého radu. *Zažartuje.* Ešte sa pôjdem pozdraviť so Zachariem a oznámim, ze je nadprirodzená SBS tu, a som dnes celá tvoja. *Sľúbi mu a pevne ho objíme, než si zloží bundu, aby sa v nej vnútri neuvarila, a začne sa po trámoch presúvať po priestore, aby celebritu tohto večera našla trochu rýchlejšie. Tak trochu nevedela, aký má byť ist vzťah pred ostatnými, takže len zoskočila vedľa neho, cim možno trochu vyrušila skupinku a usmiala sa.* Ochrana proti démonom je na mieste, ako ste si želal, Zacharie. *Zasalutuje a rozhodne sa si počkať, než niečo povie, kebyže jej chce ešte niečo oznámiť. Celkom ju prekvapovalo, ako podobne teraz vyzerali. Obaja plne v čiernom a s výraznými tmavými "tetovaniami". Prišlo jej to milé.*
*Cítila, jak jí vzduch klouže po tmavě hnědém peří a perličkové oči její podoby rorýse zkoumaly oblohu nad skladištěm, kterou prozářily neony. Nakláněla kvůli tomu hlavičku ze strany na stranu a naprázdno párkrát zaklapala zobákem a budovu po přiblížení párkrát obletěla. Vklouzne dovnitř jako stín a obkrouží nad trámy ovál, na moment přistane jen pár metrů od lovce ukrytého nahoře a elegantně si načechrá peří a nakloní hlavu, aby si ho prohlédla.*/Lovci jsou všude.../*Napadne ji poněkud opovržlivě nad touto rasou, co měla tendence se nad všechny povyšovat. Pak se otočí k němu zády, dávajíc najevo, že nemá zájem o nějaký kontakt s ním a prohlédne si prostor pod sebou. Párkrát i přeletí, aby oskenovala prostor. Některým nakoukne do hlavy pro jistotu, že mají zrak, nebo se jejich vědomí dotkne. Udělá tak i u Zacharieho, aby upozornila na svou přítomnost.*/Dobrý večer, drahý./*Promluví laškovně, ač třeba neměla nic v plánu, ale jeden nikdy neví. Zaznamená pohledem vílu se stříbrnými vlasy, kterou takto shora nepozná a pak dva čaroděje v jeho blízkosti. Z děvčete prosakovala magie, jakoby si ji neuměla udržet naplno v sobě. Dělala to snad naschvál? Jestli chtěla Zacharieho pozornost, tak to bylo ubohé. Ale lovkyněpo Zacharieho boku byla překvapení. Co tam dělala? Vydá zvuk typický pro rorýse, který však v hudbě a šumu konverzací zanikne a slétne k baru. Sotva se její pařáty dotknou barové stoličky promění se v rudém záblesku. Hodí si nohu přes nohu a upraví si krátký žlutý svetr. Černá kožená sukně zůstala skrývat nohy po kolena. Usměje se na skupinu okolo svého dlouholetého přítele a i na něj.*Zdravím. Mohla bych poprosit o skleničku vína?*Prohodí a v očích jí zajiskří. Snad měla na dnešní večer plány? V jemném závanu se její černé vlasy dostanou zdánlivě bez příčiny na záda a ona každému věnuje pohled tmavých očí. Ovšem ne tak tmavých, jaké měla ta čarodějka jejíž magie ji poněkud dráždila, protože si nechávala svůj "šestý smysl" otevřený. Malinko nakrčí při pohledu na ni nos a potlačí pro tento moment chuť se k tomu nějak vyjádřit a podívá se na Zacharieho.*Příjemná akce, hudba i hostitel.*Pochválí situaci a cukne jí v koutcích, kdežto lovkyni věnuje poněkud mrazivý pohled.*A bezpečnost je, zdá se, též zajištěna.*Dodá neutrálně. To, že pociťovala nelibost k lovcům nemusela zas dávat najevo více, než je nezbytně nutné.*
Z alkoholu vám bude akurát tak zle. Viem o iných spôsoboch ktoré vivolajú šťastie lepšie. *Krivo sa usmeje a sleduje jeho oči ktoré boli skoro nečitatelné. Na to čo hovorí zatial čo jej nalieva pitie len prikívne a pohladom prechádza po zhromaždených luďoch či neuvidí niekoho kto by ju zaujal alebo nejakého známeho. Keď k nej doleťí voda napije sa z pohára. Keď ju privolá bližšie nakloní sa k nemu.* Ale no tak veď ste mi práve povedal že si nemám odopierať radosti. Okrem toho tovar som doručila a všetko po tom bolo súkromné. *Odtaihne sa naspeť na svoje niesto a mapije sa. Potom sa lae zamračí.* Alebo snad nebola spokojná? *Rozhovor ale preruší čarodejnica ktorá sa k nim pridala pri bare. Prebehne ju očami a trochu sa zamračí.* /Nevidela som ju niekde?/ *Zamyslí sa lae keď ju čarodejnica pozdraví pekne sa na ňu usmeje.* Ano a vy ste Triss? /Ach ano už sme sa pár krát stretli. Ale teraz vyzerá akoby trochu strhane. Akoby ju niečo trápilo. Ale do toho ma nič./ *Pohlad prenesie na chalana čo prišiel s Triss.* Teba ale myslím nepoznám. Som Lyria .*Pôvabne a elegantne sa podla svojho zviku ukloní. Chce ešte niečo dodať ale preruší ju náhle zjavenie Meddie. Najskôr ju to trochu zaskočí potom sa ale široko usmeje.* Spoločnosť je tu skutočne očarujúca. Rada ťa zasa vidím Maddie. *Povie, naznačí Nathovi rukov ospravedlnujúce gesto a pridá sa na bare k Maddie.* Aj keď musímpovedať že Zachovi sa nepáči moja neprofesionálnosť pri našej obchodnej schôdzke. *Dodá a hravo sa na Zacha zamračí.*
Súkromné stretnutie si zariaďte vtedy keď nejdete zaniesť zásielku. Niečo také na rukách mať nepotrebujem. *Zacharie si ešte raz priloží pohár k perám keď sa jeho hruď narovná a odlepí od barového pultu. Nevedel či tie reči, boli len fámy, alebo nie, ale pokiaľ mu budú potvrdené tak to nemusí skončiť najpríjemnejšie. Nemal však v záujme, aby sa na už tak špinavý obchod nalepila ešte aj prostitúcia. Nikdy nechcel spôsobovať bolesť, avšak bol fér. To bol jeho cieľ, niekedy sám spadal do nevýhodných dohôd, ako napríklad s čarodejkou, ale inak? Vždy sa snažil vyjsť v ústrety opozičnej strane. Ich rozhovor však naruší už pred tým spomenutá čarodejka. Ruka obvesená prsteňmi si tak len prejde tmavými vlasmi. Potom sa už len pozrie posledný krát na Lyriu. Nebol tak prívetiví, možno jeho reakcia bola čiastočne spôsobená tým, že išlo o Madelaine, divil sa, že tá si chcela držať túto fasádu aj v novom meste. Na moment tak pozoruje čarodejku, ktorú nevidel.. pekelne dlho. Stálo na nej mnoho vecí s jej zástupom nedokázal v ničom pokračovať a jej album, ktorý mal už dávno vychádzať sa opäť posunul. Spôsobovalo mu to vrásky navyše, ktoré len nerád videl. Mierne sa však začal obávať nakoľko jej mágia z nej priam iskrila. Prišla mu, ako plný pohár z ktorého sa pomaly vylievajú kvapôčky. Bolo to cítiť vo vzduchu, zdalo sa to tak len, ako ďalší problém, ktorý v spojení s čarodejkou bude musieť prerozprávať.* Pekný večer Meritriss. *Kývne jej smerom a mierne sa pousmeje, nepotreboval uvažovať nad všetkou tou negativitou. Mierne sa však zarazil nad faktom, že sa poznali s Lyriou.* Oh vy ste známe? *Opýta sa mierne prekvapene a ukáže dlaňou smerom k Lyrií. Z jednej strany však prišiel ďalší podnet a na moment tak stuhol. Pohľad mu tak padol na lovkyňu a bolo vidno, že jeho tvár na moment zmrzla. Možno od šoku možno od.. nadšenia, ktoré sa snažil zakrývať? Bol to hnev? Jeho tvár bolo takmer nemožné rozkódovať. * Ďakujem MIRJAM. *Kývne stroho pri čom sa na ňu zahľadí bez toho, aby ju akokoľvek uvítal. Nebol na verejnosť jeho vzťahov a rozhodne nie v tejto skupine ľudí.* Keby sa čokoľvek dialo tak ma môžete obaja kontaktovať. Alebo ak by ste čokoľvek potrebovali, bude o to postarané. *Prisľúbi a a strhne ho hlas Madelaine.* Nerád oznamujem, že dnes miesto barmana nezastupujem. *Odvetí jednoducho a rýchlosť LYRIE k MADELAINE ho značne znepokojila. Nepáčilo sa mu to, všetko sa zdalo byť podivné.* Oh áno, zdá sa, že sa nejednalo len o fámy.
Přesně tak.*Odvětí VÍLE s jemným úsměvem a na ZACHARIEHO otázku zareaguje trhnutím ramen.*Párkrát jsme se potkaly.*Vysvětlí a odhrne si vlasy z tváře, než ji překvapí trocha zeminy, která dopadne i na pultík před ní. Zvedne hlavu a spatří zčásti skryté za trámem světlé vlasy, což ji donutí se usmát. Moment sleduje situaci, než na zemi přistane LOVKYNĚ, která jí byla známá. Dlouho ji neviděla. Naposledy, když jí půjčila šaty na zimní ples.*Ahoj.*Pozdraví ji jemně, protože jí bylo jasné, že Sander se jí snad o všem chodí svěřovat, jen doufala, že udržel v tajnosti vše, co mu řekla o změnách, jimiž prošla v pekle či v závěsu po něm. Přeci jen ho o to požádala. Měla dojem, že jako jediná zná celou skupinu lidí. O opaku ji utvrdí nový hlas v jejich blízkosti.*/Kde se tam sakra vzala?/*Tázavě na neznámou černovlásku pohlédne a při jejím propichování pohledem se odvrátí na NATEA, čímž tu němou konverzaci přeruší, aby nedala najevo, že ta žlutá barva svetru se jí nelíbí, když návštěvnice akce jasně svým pohledem a nakrčením nosu dala najevo, jaký z ní má první dojem.*Whiskey, prosím.*Odpoví mu v rychlosti s jemným úsměvem. Pak se na ni ale přeci jen podívá.*Dobrý večer.*Zareaguje bez emocí. Nevěděla, zda má nějaký důvod ji nemít ráda, nebo se jí prostě nelíbila, ale nechtěla se vnucovat, aby to zjistila. Triss se nakonec omluví a vydá se pryč, aby mohla zmizet ve stínech v jednom z rohů místnosti a odtud už bez obav použije telekinezi a dostane se na trámy. Nejistě se zakymácí po dopadu a při pohledu na lidi dole a potom se dostane s pomocí magie až k SANDEROVI, ke kterému si sedne.*Ahoj...nečekala jsem, že tu budeš...*Pousměje se a nepatrně odtáhne ruce od těla v nabídce objetí na přivítanou.*
*Nate přikývne na Trissinu objednávku a poručí si dvakrát whiskey, než otočí pohled na ŽENU, co se bavila předtím se Zachem, když na něj promluví a koutek mu cukne do poloúsměvu.* Jsem Nathanael.. *Představí se i on, načež si vezme z baru obě skleničky a jednu podá TRISS a rovnou ji nabídne cinknutí. SANDERA Nate vůbec nezaregistruje. Zato ale zaregistruje MIRJAM a jen slabě se na ni na pozdrav pousměje. Poté překvapeně zamrká, když se u nich objeví další jemu neznámá OSOBA. S níž se však jiní účastníci konverzace očividně znali. Otočí se proto na MIRJAM, se kterou domluví Zach, jelikož si vzpomene na jednu věc.* Mirjam? *Osloví ji, aby měl její pozornost.* Tina chtěla s tebou o něčem mluvit.. O nějakých těch papírech, co jsi k nám donesla.. Měla by jsi teď někdy čas? *Zeptá se a proto si ani nevšimne, že se Triss vypařila někam pryč.*
*Sander pozoruje každé mihnutie od začiatku po koniec. Vták, ktorý vedľa neho pristál mu prišiel.. zvláštny, avšak aj keď chcel, skôr, ako sa s ním mohol porozprávať odletel. Možno to však bolo dobre vzhľadom na to, že o pár minút na to zbadal, ako sa zmenil na tmavovlasú čarodejku. Oprie sa tak s úľavou o trám, jeho pokoj však naruší iný čiernovlasý narušiteľ.* Nečakal som, že prídeš tak skoro, zdalo sa, že budeš mať viacej na robote. *Prizná sa avšak musí sa na jej poznámke zasmiať.* Tak keď má niekto kontakty dokáže sa dostať všade. *Usmeje sa a na jej návrh len prikývne. Sám by za Zachariem len tak neprišiel, predsa len pokiaľ s ním komunikovať nemusel tak to nerobil. Stále to bol čarodej, ktorý sa mohol s jeho kolegyňou len zahrávať... aj keď sa ich vzťah zdal skutočne úprimný, nebol si stále o tejto veci istý.* Dobre počkám zatiaľ tu, ak sa dovtedy nič nezmelie. *Prisľúbi jej pri čom pohľadom však stále pozoruje Mer. Dnes jej to pristalo, uvažoval tak či dnes bude mať šancu jej to povedať, alebo nie.. Možnosť však sa zdala prísť sama.. teda, doletela?* Ani ja som nepredpokladal, že tu dnes bude. *Prizná sa zatiaľ čo sa pozerá na neónové svetlá v budove.* Bolo to viac menej na poslednú chvíľu.. A ty? Čo si sa tak rozhodla opäť zájsť medzi ľudí? *Opýta sa a pohľad položí na ňu, aj keď bolo šero pomocou rún videl viac menej perfektne.* Pristane ti to, je to zmena ťa vidieť v blúzke. *Pousmeje sa a potom sa pozrie dole.* Si tu.. s Nateom?
*Kedy to vlastne bola naposledy niekde medzi ľuďmi? Iris strácala pojem o čase, vlastne jej je to aj celkom jedno. Nikdy nedokázala nadväzovať priateľstvá a väčšinu vzťahov, ktoré má sú buď ešte príliš nepoznane a nebol čas si dotyčného znepriateliť alebo jednoducho spolu nejak spolupracujú. Dlhý čas bola mimo New Yorku a keď sa konečne vráti tak prvé čo ju láka je práve socializácia. Možno preto, že dúfa, že stretne niekoho známeho a buď si vynadajú alebo sa budú ignorovať. Čo je však pre Iris stále dôležitejšie než nejakí nepriatelia, tak to je alkohol. Upírka má na sebe priliehavé čierne nohavice, svoje obľúbené vysoké opätky, na ktorých by nedokázal chodiť len tak hocikto, čierne tričko s priesvitnýi rukávmi rovnakej farby. Vlasy má rozpustené a tiež sa dala ako tak dokopy aj s mejkapom. Vyzerá živo a to je hlavné. Po príchode sa dozvedela o nejakej párty, možno prepočula meno, kto ju vlastne organizuje, ale ak je tak alkohol a ona sa bude môcť napiť, tak je s tým v poriadku. Vojde do opusteného skladiska a svojim upírskym zrakom vyhľadáva jediné: bar alebo niečo tomu podobné. Prejde pomedzi tých ľudí, čo sa zrejme skvele zábávajú a svoju bledú ženskú ruku položí na barový pult. Registrovala ľudí, možno nejakýchz nadprirodzených bolo to jedno, ktorí tam boli tiež, ale bola v bezpečnej vzdilenosti, aby sa jednoducho vyhla ich pozornosti. Prehodila si svetlé vlasy z ramien do zadu, aby nepadali do očí. Kedˇsa na ňu dostane rad objedná si niečo čo jej pomôže sa ako tak dostať do nálady. Úprimne, len čo sa vrátila stretla starú známu upíricu, ktorá jej navrhla že by sa mohli zabaviť. Iris nepretestuje, ale to by tu na ňu nemohla čakať. Preto bude zatiaľ len ticho pozorovať a sŕkať si svoj obľúbený alkohol. Vodku. Zatiaľ si nikoho známeho nevšimla. Predsa len jej jediný záujem je alkohol. Zatiaľ.*
*Potešilo ju, že si Sander ešte stále dokázal udržať pobaveného ducha. Udrie mu podporujúco do ramena, aby si to udržal do momentu, než sa vráti a priskočí do skupinky, ktorú prekvapivo z časti pozná. Síce jej zachýbalo, že ju Zacharie jemno neobjal okolo pása, ako zvykol robiť, keď boli sami, ale predsa len sama naznačila vykanie, keď pribehla, a celkovo bola na to pripravená. Iba sa naďalej žiarivo usmievala.* Ak narazíme na nejaké problémy, záškodníkov odchytíme a okamžite vám to oznámime, aby ste vedeli vyjadriť, ako ďalej v danom prípade postupovať. *Navrhne. Predsa len to nebola ich párty, ale Zachova, takže bolo na ňom, ako bude chcieť problémy riešiť on sám. Na ZAZERAJÚCU ČARODEJNICU len hodí o niečo žiarivejší úsmev, až privie oči. Úsmev jej zamrzne až vtedy, keď jej pohľad dopadne na Triss. Opäť sa narovná a dostane sa do profesionálneho postoja s rukami spojenými za chrbtom.* Ahoj aj tebe. *Odpovie jej a ešte zo slušnosti kývne aj LYRII, ktorú si matne pamätala zo súboja, než pristúpila k NATEOVI.* Teší ma. Tina niečo potrebovala? *Zaujme ju. Chápavo prikývne, keď si spojí dve a dve dokopy.* Áno, áno, počas týždňa budem mať voľno, tak sa môžem u vás ukázať. *Navrhne mu, keďže tu teraz bola predsa len pracovne. Pohľadom tak opäť vyhľadá SANDERA sediaceho na trámoch. Z výhľadu práve nadšená nebola. Rýchlo vytiahne mobil a napíše mu, či je všetko v poriadku, alebo má prísť.*
*Poslední dny slýchával o nějaké podsvěťanské akci. A čím častěji potkával různé podsvěťany, co se o ní bavily, tím víc ho to hlodalo. Neměl moc ponětí o čem to má být ani jestli tam bude nějaký dozor, ale neviděl na škodu, když tam zajde a alespoň to nějak ohlídá. Minimálně teda mladé podsvěťany, co se zlijí jak zákon káže a pak půjdou dělat problémy do ulic. A taky takové množství podsvěťanů by mohlo přilákat nezvané návštěvníky. Proto když mu skončila služba, tak se doma převlékl do tmavě modrých riflí, obyčejného tmavého trika a kabátu. Chvíli se rozhodoval zda sebou nevezme přeci jen pistoli, ale potom to zamítnul. Drápy by mu měly stačit. A jsou to podsvěťané. Na většinu ani kulky nebudou mít účinek. Nicméně svůj odznak si do vnitřní kapsy hodil. Kdyby nastaly problémy. Autem dojel do vzdálenější uličky, kde ho nechal zaparkované a do skladiště došel pěšky. Nezamířil ihned tam, co většina, k baru, ale spíše se rozhodl si udělat kolečko po prostoru aby si ho dobře zmapoval.*
Ach jaká to škoda, že dávnou přítelkyni neobsloužíš...*Povzdechne si, ale pak mávne na skutečného barmana a předběhne NATHANAELA s objednávkou. Věnuje mu sladký úsměv a prohlédne si Lyrii. Nad její změnou jen pozvedne obočí a nad vzpomínkou jejich minulého setkání si skoro rozpustile olízne rty.*Uvidíme, zda budu po dnešním večeru mlct říct to samé.*Odpoví nejprve Lyrii, než se otočí s hraným překvapením k Zachariemu.*Skutečně? Mě přišla jako profesionál.*Chytne jemně vílu za bradu a přejede jí po rtech palcem.*Pomohla mi zjistit, že jsem si objednala správné zboží.*Provokativně se k ní přiblíží, než ji pustí kvůli sklence vína, která právě dorazí. Čarodějku už ignoruje, ale její kamarád se jí vcelku pozdával. Měla však dojem, že mu je přibližně tolik na kolik vypadá a to ji nepatrně odrazovalo, těžko říct proč. Mohlo jí to být jedno. Každopádně za navázání konverzace později večer jí rozhodně stál. Prozatím ale společnost měla. Mladou vílu a svého drahého čaroděje.*
*Páči sa jej hra ktorú Maddie rozohrá a tak na ňu len šibalski žmurkne.* Možno sa uvidíme aj po oslave. *Povie a len oprie o bar a sleduje ako sa obráti na Zacha. Keď ju ale vezme za bradu zvodne si kusne do spodnej peri.* Bolo mi potešením. *Pozrie na Zacha a obdarí ho nevinním úsmevom.* Prepáčte idem si trochu zatancovať Nepridá sa niekto? *Otázku adresuje všetkím ale pozrie pri tom na Maddie položí svoju vodu na bar, kívne na pozdrav Mir ktorú si letmo pametá z niekolkých biťiek a pridá sa k luďom na parkete ktorí je už poriadne plný. Poddá sa hudbe a vlní sa do ritmu.*
*Toto divadielko, ktoré Lyria aj Madelaine hrali mu prišla.. hlúpa. Nechcelo sa mu veriť, že skutočne mali obe taký veľký zálusk, avšak nehodlal nad týmto skutočne uvažovať. Viacej než to venoval MIRJAM ospravedlňujúci pohľad. Vedel, že to čo práve vyslovil bude musieť vysvetliť, nakoľko sám si uvedomoval svojho chladu. Aj keď sa usmievala sám nemal z tohto činu dobrý pocit. avšak chápavo prikývne pri čom sa zdalo, že pozdravy zo všetkých strán už pomaly upadli. Vezme si tak medzi prsty pohárik a prejde ešte za barom niekoľko krokov nakoľko uvidel, povedomú tvár.* Koho sem osud doniesol? *Opýta sa so slabým úsmevom zatiaľ čo sa priblížil ku nej. Oprel si tak lakte o bar a zastavil sa oproti povedomej UPÍRKE.* Dlho sme sa nevideli všakže? *Pousmeje sa a následne sa mierne narovná.* Pevne verím, že už máte objednané. *Podotkne zatiaľ čo si sám ešte doleje do poháru. Nepatrilo sa to? Možno, avšak nemal nikoho iného, kto by mu nalial. Pohár si tak priloží k perám a odpije si.* Tak? Čo sa odohralo vo vašom nevyspytateľnom živote?
*Skleničku s whiskey si s díky převezme, cinkne si a po chvíli se po chladném pozdravu od Mirjam, který ji zmate víc, než nelibost v pohledu neznámé čarodějky. Přesune se nahoru za svým Sanderem a posadí se k němu na trám. Párkrát mrkne, než si přivykne na šero, ne že by jí vadilo. Usměje se nad jeho dodatkem a zvedne obočí a poukáže na Mirjam dole bradou.*Prý jste ochranka jeho akce.*Prohodí a napije se, načež si olízne rty od alkoholu a pokrčí rameny.*Je čas vrátit se do světel reflektorů.*Zasměje se.*Gemma si na mě hrála už dost dlouho a já najednou musím zjišťovat, co v mé kůži dělala, jaké spolupráce domluvila a odkládala, ať si to užiju já a už na mě začínají ti lidi tlačit, protože jim nakecala, že zrovna nemám dobré období, takže všechno nějak zase srovnávám.*Vysvětlí mu svou situaci.*A co ty? Jak se tady cítíš? Taky máš pocit, že je tohle místo najednou neznámé?*Nadhodí a smutně se pousměje, když vedle něj sedí, jak tenkrát poprvé. Nejistá, ostýchavá, netušíc, co si může a nemůže dovolit. Tentokrát ale ta atmosféra nebyla tak divná, ale spíše divná, taková nepatřičná.*Děkuji, i tobě. Dlouho jsem tě ve výzbroji neviděla.*Odhrne si vlasy z tváře za ucho a podívá se dolů a pohledem vyhledá zmíněného.*Ano, potřeboval vypadnout od dvojčat a vypnout, takže se to zdálo jako dobrý nápad to spojit s příjemným.*Usměje se znovu a pak si povzdechne. Nevěděla, co říct.*/Bojím se toho, že tvůj otec splní, co nám řekl? Nebo snad - dlouho jsi nepřespal, čím to? Či snad přibyly ti od minula nové jizvy?/*Napadne ji a má chuť si frustrovaně povzdechnout. Měla dojem, že větší komunikační blok od doby, co se poznali ještě neměli.*Škoda, že si nemůžeme zatancovat, když jsi tu pracovně...*Prohodí a znovu se na něho podívá.*
*Cinkne si s Triss, načež se otočí na lovkyni. Nate na Mirjaminu otázku přikývne.* Ano.. Něco ohledně těch papírů, co jsi k nám donesla.. Neřekla mi ale co a já neměl čas se na ně ještě podívat, kvůli dvojčatům.. *Vysvětlí ji. Následně přikývne na její slova a dodá.* Tak pak dej vědět, kdy přesně.. Můj telefon máš, že? *Ujistí se ještě. Měl teda dojem, že si telefonní číslo vyměnili, ale za zeptání nic nedá.* A já pak dám vědět Tině, aby neutekla někam ven.. *Dodá a napije se ze skleničky, přičemž ji nechá si udělat svoje, poněvadž vidí, že vytáhla telefon. Zaujme ji ale její pohled vzhůru, tudíž se tam taky podívá a když zahlédne Sandera s Triss, tak se neubrání ušklíbnutí.*
Sme, povinnosti asi nikdy neprestanú prichádzať. *Prikývne, bolo to zvláštne, nevedel či sa jej mohol dotknúť, netušil čo si mohol dovoliť. Bol moc ďaleko? Moc blízko? Čo sa dialo? Aj keď sedeli vedľa seba zdalo sa, že je medzi nimi jedna obrovská priepasť cez ktorú nie a nie nájsť most.* Máš nejaké nové ponuky na filmy? *Opýta sa so záujmom nakoľko si pamätal, ako rada natáčala. Keď sa tých pár hodín v priestoroch aj zastavil vyzeralo to, ako.. zábava, minimálne pre Mer čo sa v tom momente zdalo najpodstatnejšie.* Nespísala ti to? Alebo niečo podobné? *Uchechtne sa, prišlo mu zvláštne, že si musela takto opäť zoradiť svoj život, avšak dávalo to zmysel. Jej život posledné mesiace tak úplne nebol jej. Sám sa divil, že dokázala nájsť čarodejku, ktorá na túto hru pristala. Nevedel si predstaviť, aké to bolo, žiť život ktorý nebol.. jej a zároveň bol.. samému to dávalo až príliš zabrať na to, aby sa nad tým dokázal príliš dlho zamýšľať.* Je zvláštne tu vidieť tak veľa ľudí. *Pristane a obzrie sa po okolí pri čom si priloží ruku okolo krku. Jeho pohľad veľmi rýchlo preskočil od Oscara ku rebríku, ktorým sa liezlo na strechu.* Mám pocit, akoby mi niekto nabehol len tak do domu.. je to zvláštne, akoby to nebolo to isté miesto. *Opíše svoje pocity, ktoré ho značne ťažili.* Ale tak.. rozumiem prečo sa to zorganizovalo práve tu.. Je to krásne miesto. *Prikývne a skloní hlavu.* Keď sa to tak, ale vezme.. Za pár dní to bude opäť rovnaké a nevstúpi sem ani noha. Minimálne v to dúfam. *Vysvetlí a trochu sa pousmeje.* Nemusíme byť ale melancholický na party či? Obzvlášť ty keď si sa sem prišla zabaviť. *Uchechtne sa, mal pocit, akoby nedokázal spájať slová v angličtine. Nevedel si to vysvetliť bolo to bizardné.* Asi ho ako jediná držíš od bláznovstva pri tých deťoch. *Zasmeje sa a mierne mu mykne v kútikoch.* Teraz nemôžem.. avšak keď to bude končiť.. prekážať tomu nič nebude. *Usmeje sa na čarodejku a končekmi prstov jej zastrčí pramienok vlasov za ucho.* Sľubujem.
*Ani na svoju vodku nečakala tak dlho, ako si vôbec myslela. Prisunie si pohárik s čírou tekutinou k sebe a chvíľu sa pozerá na biele sklo, v ktorom je naliaty alkohol, ktorý sa chystá vypiť. Hm, možno pár mesiacov nepila a štart do rušného New Yorského života bude prekliate ťažký, ale brzdí ju to snáď? Absolútne nie. Odpije si tak, ako upírka sa z toho neopije, na to by potrebovala v tejto úžasnej veci, ktorá robí ľudí odvážnejšími nejakú tú krv. A tú si tu zrejme nezaobstará. Nuž, aspoň môže predstierať, že jej to niečo urobí. Odpije si znova a začne sa trochu rozkukávať po priestore. To, že si všimla jej úhlavnú nepriateľku, to radšej ani nekomentovala a radšej sa znova začala venovať svojmu drinku. Teda do chvíle kým sa pri nej nezastavil ČARODEJ, ktorého mala z nejakého divného dôvodu rada a bol jej sympatický. To bude zrejme jediný z týchto povrchných bytostí.* Osud? *Odpovie s zdvihnutým obočím a s pobavením na perách.* Skôr stará " priateľka " *naznačí úvodzovky. Pohľadom zájde k svojmu poháru, čím mu vlastne na jeho otázku o objednávke odpovedá a rovno ho aj zdvihne a odpije si. Nad jeho otázkou sa však zasmeje.* Odohralo sa toho tak veľa, že neviem či na to budete mať vôbec toľko času to vstrebať. *S úškrnom predostrela.*
*Iba mykne ramenami, že je všetko v poriadku, keď si v ZACHARIEHO tvári všimne výčitky. Obidvaja teraz boli v práci. On sa však mal baviť, kým ona mala strážiť a dohliadať spolu so Sanderom na poriadok. Aj preto chcela od skupinky hneď aj odbehnúť, nebyť Natea, ktorý ju na chvíľku zastavil.* Jasné, dám vedieť. A áno, vymieňali sme si čísla vtedy, keď som vám doniesla tie papiere. Myslím, že sme sa už vtedy dohadovali na stretnutí, ale asi sa na to nejak nakoniec zabudlo. *Pousmeje sa nad tým.* Tentokrát sa však už budem snažiť ozvať čo najskôr... Sľubujem. *Posledné slová dodá s nádychom výčitiek za to, že naposledy to nevyšlo. Už sa otočí, že ide preč, keď si opäť niečo spomenie a natočí sa k NATEOVI späť, aby dodala.* Inak, držím palce s deťmi, takmer som zabudla zablahoželať k nim. *Usmeje sa naňho ešte, ale úsmev jej narozdiel od NATEA aj okamžite spadne, keď uvidí SANDERA s TRISS. Bolo jasné, že je dospelý, takže nehc koná, ako chce, ale ozaj nechcela, aby bol opäť na začiatku trápenia, keď už konečne vyzeral byť na tom lepšie. Neodpovedal jej, takže sa rozhodla to nechať tak. Ak bude mať zajtra opäť blbú náladu...tak ju zrejme klepne, keďže si myslela, že ša konečne spolu zabavia, aj popracujú ako kolegovia. Nakoniec to skončí u toho, že od skupinky odíde tak či tak, a začne prehliadať priestory baru, aby zistila, či už nie sú nejaké problémy. Keď si v hlave odškrtne, že je všetko v poriadku, sadne si na jeden nižší trám, odkiaľ sleduje dianie. Zaujme ju muž, ktorý si tu zrejme robil kolečko. Prihovorí sa ku KILLIANOVI.* Pekný večer vospolok! Ste tu tiež ako hliadka, alebo len niekoho hľadáte? *Keď už nemala čo robiť, rozhodla sa aspoň pomôcť.*
*Kill si udělal zevrubný přehled o celé budově a přitom probodl pohledem několik mladých podsvěťanů, co už se dost rozjížděli. Nakonec zamíří přeci jen k baru, kde si objedná nealkoholické pití a opře se o bar tak, aby měl pořád o místě dostatečný přehled. Při bloudění pohledem mu do oka padne i dvojice u stropu nad kterou musí převrátit očima. Nepřišlo mu to dvakrát bezpečné a neměl náladu si dneska hrát na zdravotníka, jestli jeden z nich sletí. Nicméně to vypadalo, že minimálně jeden z dvojice je lovec, takže to neřešil. A pokud sletí ta holka. No.. Mohl ji přát, aby měla měkké přistání na někom dole. A těm dole zase aby včas uhnuli. Vezme si od barmana pití a napije se z něj, zatímco konečně odvrátí pohled od dvojice, aby jim více nenarušoval jakési soukromí, které zřejmě nahoře pociťovali, a opětovně projede očima skladiště. Když zaslechne hlas, co míří na něj, tak pootočí hlavu. Z jejích slov i vzhledu si dá dvě a dvě dohromady a dojde mu, že přítomná je zřejmě taky lovkyně, jako mladík nahoře na trámu.* Vám taky pěkný večer.. *Pozdraví ji.* Vlastně taky jako hlídka.. Nerad bych řešil tuhle noc nebo následující den průsery opilých podsvěťanů a maskoval je pro civilské oči.. *Odpoví ji a koutek mu cukne do slabého úsměvu.* Jsem Killián Seymour. *Představí se ji. Celou dobu mluví s anglickým akcentem.*
*Bol rád, že Mirjam rozumela jeho rozpolteniu. Pokúsil sa tak zahnať chmúrne myšlienky, ktoré mu behali v tejto okolnosti hlavou a zamerať sa na IRIS, ktorá sedela pred ním.* Osud znie podľa môjho skromného názoru zaujímavejšie. *Znelo to do istej miery hrdo a špecificky avšak nijak neopovrhoval jej názorom. Položí si pohár na bar pri čom sa lakťami oprie o masívne drevo.* Predpokladal som, že sa ponúkneš z lepšieho výberu. *Odvetí mierne prekvapene čo sa značne odrazilo na jeho tvári a čele kde sa objavilo pár drobných vrások. Jeho telo už nestarlo, avšak jemu osobne sa čas zastavil pomerne neskoro. Teda, ako to kto berie pre niekoho sú dvadsiate šieste narodeniny koncom sveta.* Myslím si, že ani pre jedného z náš čas skutočne nie je problém. *Pousmeje sa a potom nadvihne pohár do slabej výšky, ako na náznak prípitku. Medzi tým jeho zelené oči pozorujú bloňdatú upírku. Nebol si istý či sa príliš od ich posledného stretnutia zmenila. Musel pomerne loviť v pamäti, aby si vôbec spomenul kedy to skutočne bolo.* Tak začneš? Chcem počuť aspoň polovicu celého príbehu. *Pousmeje sa predsa len stretnutia s Iris boli vždy zaujímavé k tomu bolo vždy príjemné sa porozprávať s niekým kto sám trpí nekonečným životom. Vždy v takých okolnostiach prichádza porozumenie na na inom leveli, ako zvyčajne. Keď hovorí o svojej minulosti Mirjam je to len, ako vzdialený príbeh aj keď si všetko podrobne pamätá. Madelaine aj Iris tento problém mohli taktiež zažívať a tak bolo s nimi veľmi jednoduché skúmať rôzne témy.*
Možná.*Odsouhlasí přezíravě. Tohle divadýlko nepatrně rozptýlilo nudu posledních dní, týdnů, ba měsíců. Věděla, že je celkem dětinské vůči Zachariemu, protože to bylo jako záměrně píchat do vosího hnízda, ale provokace ji bavily. A hlavně provokovat Zacharieho s jakýmkoliv podtextem ji bavilo skoro vždy. Když teda víla rozehrála celkem dětinskou hru, tak se přidala. Měla jen málo zábran a některé ráda bourala, byť jí to nebylo příjemné a kolikrát je znovu vybudovala. Třeba teď. Ráda zbourala jakousi nóbl fasádu a snížila se k mladické arogantní dětinskosti, aby provokovala Zacharieho. Možná. Vyrostla na vysoké noze, nepotrpěla si zrovna na blbce a nevychovance, přesto to dnes udělala. V jistém ohledu jí to tedy hýbalo žlučí byť se bavila. Dopila pomalu a elegantně víno a postaví se.*Přidám se.*Prohodí s jemným úsměvem, když dojde k už tančící víle a ruce jí přiloží na boky a otočí ji čelem k sobě a začne ji svým způsobem v tanci vést.*
*Počíta s tím že jej k hre ktorú síce začala Maddie ale ona v nej pokračovala Zacharie neskôr povie svoje ale je jej to jedno. Predtím než stretla niekoho do koho sa zamilovala žila len prítomnosťou a teraz po dlhom období smútku sa k tomu vrátila. Nezaujíma ju čo prinesie zajtrajšok a tak sa len vlní v ritne hudby. Keď ju Maddie vezme za boki a začne s ňou tancovať pekne sa na ňu usmeje, dá jej ruky okolo krku a pritiskne sa k nej. Aj napriek tomu čo hovorila predtím vôbec nepočíta s tím že by s Maddie spolu po párty niekam išli. Svoje jednorázovky vždy berie len ako hračky a táto čarodejnica rozhodne nieje žiadna vínimka.* Zacharie sa nezdal moc nadšený že? *Povie trochu hlasnejšie abi ju bolo počuť aj cez teraz už dossť hlasnú hudbu. Aj tak je ale jedno čo jej na to čarodejnica povie. Teraz si s ňou chce len poriadne zatancovať. Po dlhšej chvíli tancovania ale začne mať nepríjemný pocit že niečo nieje v poriadku. Nevie čo to je ale zpozornie, už sa hudbe neoddáva ako predtím a chvílami nenápadne prezerá ludí tancujúcich okolo.*
*Nate přikývne na její ujištění.* Jo.. Já jsem to tušil, jen jsem si nebyl jistý.. *Odpoví ji pobaveně, než opětovně přikývne na její slib.* Užij si hlídku.. *Popřeje ji s ušklíbnutím ještě pobaveně, když se dá Mirjam na odchod, načež pozvedne obočí, když se ještě vrátí.* Už mají půl roku.. *Podotkne s krátkým zasmáním nad jejím pozapomněním.* A momentálně mě spíš rozčilují, než že by dělali radost, takže nevím, zda je moc k čemu blahopřát.. *Dodá s uchechtnutím, než se s Mirjam konečně rozloučí a posadí se zpátky k baru pohledem občas zabloudíc k Triss a Sanderovi. Jo.. Občas si přál mít super sluch, protože jak Triss znal, tak z ní bude zase všechno páčit pod vlivem alkoholu.*
*Nie že by stála o nejakú úžasnú spoločnosť, predsa len čaká na svoju akože priateľku, s ktorou mala skôr viac biznisov než priateľských rozhovorov, no z nejakého dôvodu ju tak tá upírka brala. Nuž necháva ju tak v presvedčení, že sú priateľky. Aj tak je tu len kvôli alkoholu. Rukou si prešla po svojich blond vlasoch a upravila si ich tak, aby neboli len v zadu. Predsa len prečo ich skrývať padnuté na lopatkách.* Lepší výber by bol nejaký smrteľník, ale to tu asi nenájdem takže mi postačí aj toto. *Odpovedala ZACHARIEMU na jeho poznámku o výbere drinku. V hlase mala isté pobavenie, ale svoju odpoveď myslela vážne. Ak by chcela niečo lepšie tak si sem dovedie niekoho, kto jej to dá, ale to nehrozilo.* Čas rozhodne nie je prekážka, ale koho by už len bavilo počúvať o neživote upírky, ktorej jediná zábava sú ľudia. *ironicky predostrie a napije sa so svojho poháru, z ktorého akosi neubúdalo, ale to jej vôbec nevadilo. Aj keby to do seba kopla nraz nič jej to neurobí. Na jeho pobádanie, aby začala tak premýšľavo našpúlila pery. Narovnala sa a potočila sa tak, k nemu, aby nemusela stále otáčať hlavu, to bolo vrcholne nepraktické.* No tak dobre, začnime tým, že istý čarodej ma poriadne odrbal.. *Pozrela sa mu do očí a potom pokračovala* potom som sa trosičku *palcom a ukazovákom ukázala ako veľmi trošičku* odtrhla z reťaze, spadla nejakým zázrak zasa do drog a nakoniec odišla do Anglicka, aby som na seba nepútala príliš veľkú pozornosť... *Pobavene dopovedala, jej život alebo skôr neživot nemohol byť viac než komický. Kto za jeden rok dokáže byť krvoholik a drogovo závislý upír? Jedine Iris. A kedže slzy tejto upírke nič nehovoria, nad svojim upírskym správaním sa len baví.*
Tak ti to ešte raz potvrdzujem. Áno, Nathanael Donum, tvoje cislo mám pod týmto menom uložené v telefóne. *Sľúbi mu so smiechom, než ju ten prejde z prekvapenia.* Pol roka? To kedy stihli? Nenarodili sa tak...dva mesiace vzad? *Pozdvihne jedno obočie, ale keď sa nad tým hlbšie zamyslí, pol roka zrazu neznelo až tak veľa.* Hej počula som, že vám do života prišli nejaké komplikácie. Ale verím, že všetko bude čo najrýchlejšie späť v poriadku. Teraz ma už však ospravedlň....a uži si večer, lebo tu strážime, takže by nemali byť žiadne veľké problémy. *Palcami naznačí, ze všetko bude v poriadku, než sa stratí medzi telami rôznych bytostí, ktoré dnes prišli oslavovať Zacharieho kariéru. Už by sa aj obávala, že dnešok prežije do konca sama, keď sa prihovorí neznámemu a ten jej odpovie. Zo slušnosti zoskočí z trámu a podá mu svoju ruku.* Teší ma, Mirjam Cifuentes Farwing. Ale stačí Mir. *Predstaví sa nadšene s veľkým usmevom na perách. Div sa svete, že už nemala z tolkeho usmievania sa vrásky. Za to zrejme mohli otcove ázijské gény.* Ano, rozumiem. Presne z toho dôvodu, ako aj ochranu pred démonmi, sme sem dnes pboli zavolaný. Ale zatiaľ som tu ešte nenašla nejaké náznak bordelu a partner sa vybavuje s jednou čarodejníčkou...takže ste ma tak trochu dostali na krk. *Síce to povie, ale ak by neznámy...teda už teraz vie, že ša volá Killian...nemal náladu, určite by ho nechala na pokoji.* Ak sa môžem spýtať, aké je to pracovať v civilskej polícii? *Spýta sa s nadšením, takmer jej žiaria oči, ako ju odpoveď zaujíma.*
*Přitiskne si vílu k sobě za pas, protentokrát vynechávajíc doteky na intimních místech, protože k tomu neměla důvod. Užít si s ní užila a teď měla za to, že si jen poklidně užijí zábavu, která neobsahuje nahá těla a opojení drogami.*Nezdál a nebyl.*Přisvědčí jí a cukne jí v koutcích.*Ale zná mě už opravdu dlouho. Většinu svého mladého života. Myslím, že si na to už uvyknul, že jej někdy takto popichuji.*Naváže lhostejně a pohled jí padne k Zachariemu, který se na baru vybavoval s nějakou pohlednou ženou, co mohla od pohledu soudit. Pak na okamžik zvedne pohled vzhůru.*Kdo je ta čarodějka?*Zeptá se, ale hlas poněkud postrádá zájem, snad to bylo tím, že musela mluvit nahlas. A nebo tím, že neměla opravdu zájem děvče poznat, ale zdálo se, že ji Lyrie i Zacharie a ta lovkyně znají. A ráda by měla přehled o čarodějích, kteří se toulali New Yorkem a kdykoliv mohli vpadnout do jejího okresu a dělat tam v jejím případě problémy, vzhledem k tomu, že z čarodějky na trámu prosakovala magie, což poukazovalo na mladickou narozvážnost, nekontrolu a nebo prostě demenci. A ani jedna z možností se jí nijak nezamlouvala.*
Aha takže pre neho nebudešlen klientka. *Prikívne chápavo a ďalej sleduje dav okolo seba. Stále má pocit že je tu niečo zle ktorí stále silnie. Na chvílu sleduje pohlad Maddie a uvidí že sa teraz Zach bavi pri bare s Iris.* Ale pozrime že kto sa nám to vyplazil z hrobu. *Otrávene pretočí nad Iris očami ale inak ju nerieši. Po Maddinej otázke aj ona pozrie hore a krivo sa usmeje.* Myslíš Triss? Nepoznám ju moc dobre stretli sme sa asi len raz či dvakrát. *Pokrčí plecami a zaostrí pohlad na lovca ktorí je s ňou.* Ten lovec sa tuším volá Sander tiež som ho strertla asi len raz. Je ale docela schopní bojovník. *Spomenie si na bitky s démonmi v ktorích sa stretli aj keď nikdy nebojovali bok po boku.* Prečo ťa zaujíma kto to je? *Spíta sa akobi mimochodom a ďalej sa vlní v ritme hudbi.* /Čo sa mi tu nezdá? Všetko vyzerá ako normálna párty a každého prehladávajú..../ *Rozmýšla prečo sa cíti ohrozene.*
*Přijme její ruku se zdvořilým úsměvem a přikývne na oslovení.* Taky mě těší, Mir. *Přikývne a její dlaň pustí.* O tom jsem neměl ponětí.. O takovéhle akce se většinou nezajímám. Mám rád svůj klid. Jestli víte, co tím myslím.. *Pousměje se o něco pobaveněji, načež se koukne zpátky nahoru na trám, když zmíní druhého lovce a potom čarodějku.* /No.. Doufám, že je schopná a snad se zachytí, když bude padat../ *Pomyslí si ještě, než se vrátí pohledem na Mir a krátce se zasměje nad jejími slovy. Napije se ze svého pití a když mu položí otázku, tak nejdřív polkne.* Jak vás to napadlo, že bych mohl pracovat u policie? *Zeptá se ji nazpět a dá ji docela dost času na odpověď, než odpoví i ji.* Řekl bych, že je to i celkem dost podobné vaší práci.. *Zkonstatuje nakonec.* Jen to je teda povolání ke kterému jsem se rozhodl a ne narodil.. Jinak jeden musí být pořád ve střehu, i když není ve službě.. To se nemění.. Stačil by incident u kterého bych se musel prokázat odznakem a už jsem najednou zpátky ve službě.. *Pokrčí rameny.* Taky fyzická zdatnost, umění boje a ovládání zbraně.. Je v tom s lovci víc společného, než by si jeden dokázal představit.. *Dokončí svůj proslov a už tak nějak automaticky pohledem znova přejede prostor.*
Ne, jen mi ukázala dané vzpomínky a dala mi informace. Musím si poradit sama. Já jsem si to ale sepsala. /Do deníku. I tu bitvu a peklo.../*Dodá si v mysli a váhavě se pousměje a shrne si vlasy na jedno rameno. Musela se Sanderem souhlasit, protože taky jí to zde připadalo najednou cizí. Nepatřičné!*Též doufám, že se to tu vyklidí. A uklidí.*Dodá s tichým zasmáním se. Pohledem se vrátí k Nateovi, když o něm mluví a pousměje se.*Musím, když se Nuki nechala proměnit. Je na to sám se sestrou...*Soucitně se pousměje a když se jejím směrem znovu podívá, tak zvedne obočí. Kontroloval ji snad? Vrátí se raději k mluvení, nadhodí tanec a usměje se nad Andyho slovy. Trochu nakloní hlavu, aby se více otřela tváří o jeho prsty a sama se nakloní, aby si opřela čelo o to jeho.*Budu se těšit a budu čekat, miél.*Zašeptá a otevře oči a jen jemně se mu otře nosem o jeho v tichém a důvěrném gestu. Polkne a zvedne k jeho tváří ruku, zatímco pohled jí padne k jeho rtům a potom k očím pro ujištění, zda by bylo v pořádku si ukrást jediný polibek, když od jejího návratu k žádnému ještě nedošlo. Možná to byl nějaký indikátor, že je něco špatně, ale nechtěla to vidět. A hlavně ne teď. Uvažovat nad všemi změnami v jejich vztahu a jejich důvody...bolelo ji to. A alespoň dnes, takto před ostatními, se chtěla tvářit, že je vše v pořádku. Ať už jej políbí nebo ne, tak po chvíli se odtáhne a povzdechne si.*Budu se muset vrátit dolů, vypadá jako ztracené štěně. Navrch jsem ho tu přitáhla, asi si zaslouží trochu pozornosti. Uvidíme se potom...dobře?*Zeptá se ho, tak tiše jak jen to jde, aby ji skrze hudbu slyšel a slabě se pousměje, než mu položí ruku na rameno a opatrně se na trámu postaví a po jednom s trochu vratkým balancem dojde ke kraji místnosti, kde světlo nebylo a skočí pod rouškou temnoty dolů, držíc se před nekontrolovaným pádem telekinezí. Alespoň ta už ji nezrazovala, byť někdy pokulhávala jemná motorika. Když je dole, tak se vydá zpět k baru a NATEOVI i s dopitou sklenkou, kterou cestou kopne na ex.*Špehu.*Otituluje svého nejbližšího kamaráda a slabě se ušklíbne.*Pojem soukromí ti nic neříká?
Ani ja normálne na párty nechodím...teda, bola som raz a neskončilo to práve najlepšie, takže sa už skôr držím pohodlnej domácej zábavy, keď sme v inštitúte, alebo len v uliciach mesta. *Prizná sa sama a ruku mu pustí. Ešte raz pohliadne na Sandera, aby sa uistila, že je všetko v poriadku, než sa opäť otočí k novému známemu. Nad jeho otázkou sa usmeje.* Vyvodila som si to z toho, ako ste si najprv miestnosť plne obzreli, vaše oči neustále putujú po okolí, netiahne z vás alkohol, keď na mňa hovoríte, čo mi prišlo zvláštne, keďže sme na párty, kde nealko je ozaj ojedinelé, sám ste povedal, že sa chcete uistiť, aby civilu nič neriešili...a tak som si vyvodila, že ste detektív alebo nejaká policajná jednotka. *Postupne, ako všetko vymenúva, zdvíha aj prsty na ruke, akoby nechcela zabudnúť na nejaký bod zoznamu. Sama si tým splnila svoju časť, takže sa následne nadšene započúvala. Plná prekvapenia až pootvorí ústa.* Nikdy mi ani nenapadlo, že policajt by mohol byť lahko lovcom a lovec vo vyhnanstve zase súčasťou polície. *Zamyslí sa, doslova si podloží bradu prstami pravej ruke a pozrie bokom.* S akými zbraňami sa teda učíte robiť? A ako to funguje s hliadkami? Máte tomu niečo podobné? *Zaujíma sa aj naďalej a sama sa obzrie.* Nechcel by si vyliezť nahor? *Prepne z vykania do tykania a ukáže nahor, odkiaľ by bol lepší výhľad.*
*Zasměje se s Mirjam nad jejími slovy a přikývne, načež se ušklíbne a uchechtne nad jejím překvapením.* No.. Zítra před půlnocí a po půlnoci už jim bude půl rok.. *Potvrdí, že slyšela dobře.* Narodili se v květnu.. A už je listopad.. *Potvrdí, že ten čas letí opravdu rychle.* Něco málo.. Ale spíš jsem teď mluvil o tom, že už to neleží na jednom místě, kde jsem to odložil a najdu to po pár minutách o dva metry dál.. Za chvíli budu muset dávat pozor i na nízko položené předměty.. *Zasměje se a přikývne nad tím, že už musí jít. Rozloučí se s ní a zůstane na baru. Když dopije jedno pití, tak si objedná druhé, přičemž pohledem sleduje dvojici na trámu. Dokonce jim i provokativně zamává prsty jedné ruky, aniž by věděl, zda to momentálně vůbec viděli nebo ne. Poté už jen pohledem následuje TRISS, když se od Sandera oddělí a seskočí dolů. Ušklíbne se na její oslovení a nevinně naznačí nad hlavou svatozář.* Hledáš soukromí v prostorné hale plné lidí? Znáš ten pojem spíš ty? *Rýpne si, když se napije.* O čem jste mluvili? *Zkusí vyzvídat, i když tomu nedává moc šanci vzhledem k tomu, že Triss nebyla ani trochu opilá a on to z ní většinou tahal v opilosti.*
To skutečně ne.*Odtuší s jedním koutkem povytáhnutým do křivého úsměvu a odvrátí od něj pohled, než ho přesune vzhůru k lovci a spatří tam čarodějku. A zeptá se na ni. Zamručí nad odpovědí souhlasně. Nevěděla jak se jmenuje, ale víla tušila o jaké osobě mluví, protože se na ni taky dívala, takže předpokládala, že to tak bude. Informace o lovci jí byly ukradené. Ten nespadal pod čaroděje, jejichž bordel by pak musela ve městě uklízet. Ne, že by jako čarodějka po lovcích už neuklízela, či neposkytovala krytí, to ne. Jen prostě nemusela znát jejich jméno, pouze jméno jejich nadřízených, kteří si její služby, či služby čarodějů pod ní mohli vyžádat. Nelibě mlaskne nad její otázkou.*Chci předejít problémům.*Řekne a chvíli mlčky tančí, než si uvědomí, že její odpověď nejspíše nebyla postačující a povzdechne si. Netrápilo ji to, to zase ne, vílina uspokojená zvědavost jí byla vážně někde, ale taky jí poslytla informace. A mohla by ještě poskytnout i v budoucnu. Byla by to výhra pro obě strany časem. Snad.*Její magie je horší jak pot. Prosakuje skrz oblečení a poukazuje na to, že buď je hloupá, snaží si něco dokázat nebo se neovládá. A všechny možnosti mohou znamenat problém.*Řekne po chvíli s neurčitým výrazem a pak vílu pustí a letmo se jí ukloní ze slušnosti. Nakonec ji vedla ona a vůdčí se obvykle u konce tance klaněl, pokud byl párový jako jejich. Ona byla v tomto ohledu ze staré školy ranného novověku, bylo to pro ni vcelku přirozené, že se na konci tance zlehka uklonili. Alespoň skloněním hlavy. Co se jí nezamlouvalo víc bylo místo, kde tančili a na co tančili. Ale zvládla to přejít s elegancí jí vlastní.*A teď mne omluv.*Řekne jí a vyrazí na průzkum si ulovit někoho, s kým by si popovídala. Dokonce chtěla zamířit k hochovi, co přišel s onou Triss, ale ta se již očividně vrátila. Zatím tuto akci tedy odloží a rozhodnese zjistit, zda tu není někdo jí známý.*
Já na to většinou ani nemám čas.. Jsem v práci poslední dobou častěji, jak doma. Mám dojem, že poslední tak měsíc jsem se domů chodil jen vyspat a převléct.. *Podotkne pobaveně, ale byla to možná tak trochu smutná pravda. Jeho společenský život by moc nežil, kdyby neměl povinnou účast na akcích svojí babičky. Zatímco mu vyjmenuje své důvody pro její tvrzení, tak si znova odpije, načež přikývne.* Dobrá dedukce.. *Pochválí ji.* Přesněji jsem přes organizovaný zločin, ale dělal jsem nějaký čas i na vraždách.. *Doinformuje ji ohledně jeho zaměření. Její překvapení mu přišlo milé. Nedokázal odhadnout přesně kolik ženě před ním bylo, ale díky svému skoro až dětskému úžasu působila ještě mladší, než mohla být.* Je to dost pravděpodobné, že se to i kdysi mohlo stát.. *Odkýve ji a na její dotaz se zamyslí.* Já se učil hlavně s pistolemi, co se týká mého povolání. Musíme umět dobře střílet a ovládat různé typy ručních pistolí. Někteří kolegové se ale učí i s noži nebo hvězdicemi. To už je většinou na individualitě každého a toho, co ho zajímá. Já se teda ještě od malička učil s lukem, což mi dost pomohlo s přesností při střelbě ze zbraně, ale ve službě to není nijak použitelné. *Odpoví ji, a v sekundě dodá.* A pak je samozřejmě důležitý i trénink bojového umění.. Ne nadarmo se přeci lovcům říká policie Podsvěta.. *Podotkne, napije se, načež ji odpoví i na další dvě otázky.* Máme směny.. Já teda osobně už nejsem na hlídkách.. Ty má na starost obvodní oddělení.. Ale když je podstav, tak mě tam většinou pošlou, jelikož na mém oddělení jsem nováček, takže je to pro ně nejjednodušší. *Podívá se na trámy na stropě, když je Mir zmíní a ani nekomentuje její změnu na tykání. On sám však zůstal u vykání. Ne, že by mu vadilo, že mu tyká, ale spíš byl tak vychovaný.* Jestli to pro vás bude jednodušší. *Souhlasí nakonec a dopije svoje pití, aby měl volné ruce.*
Smrteľníka ti ponúknuť nemôžem, avšak pokiaľ by si bola na pokraji hladu máme tu aj balíčky s krvou. *Pousmeje sa, predstava, že by alkohol nemal nijaký vplyv na jeho telo bol priam desivý. Áno síce on sám potreboval veľa, aby dokázal mať nejaké príznaky, stále však mal rád tie jemne spomalené reflexy spôsobené alkoholom krvi. Okrem toho, bola to už tak známa chuť, že by sa len ťažko zbavoval túžbe po svojej rannej whiskey. * Ono, ľudia sú zvyčajne pomerne slušnou zábavou, obzvlášť keď sa jeden s nimi dokáže hrať. *Pousmeje sa, nebolo to tak dávno kedy si dopomáhal na scénu manipuláciou. Kopať len tak na zemi? Takmer nemožné, pokiaľ človek nemal kontakty a peniaze v showbiznise boli len značne stratený.* Okrem toho civilské reality show sú tiež pomerne primitívna zábava. *Pousmeje sa zatiaľ čo prstom krúžil po okraji poháru. Keď sa však upírka rozhodne predsa len prehovoriť len spozornie a podoprie si bradu dlaňou, zatiaľ čo zelené oči boli len a len na upírke.* Och, môj vlastný druh? Dúfam, že ti nezničil krásne predstavy o našej rase. *Samoľúbo sa usmeje aj keď rozumel, že pravdepodobne išlo o nie úplne príjemnú vec. Mal odhad o koho by mohlo ísť vzhľadom na ich posledné stretnutie. Možno však aj to mu spôsobovalo úsmev na perách.* To znie.. skutočne plno. *Podotkne a nakloní hlavu na stranu kedy mu tmavé vlasy mierne padnú do tváre.* Potrebuješ ešte pomôcť? Mám pomerne slušné veci na takéto situácie pokiaľ by si chcela. Šlo by však o dohodu. *Informuje ju dopredu nakoľko sa snažil byť priehľadný ohľadom jeho obchodov. Pokiaľ by o tom vedel určite by jej ponúkol pomoc skoršie.* Bola aspoň dovolenka v Anglicku k dobru?
*Na to čo hovorí Meddie len kíva hlavou. Popravde už moc nevníma čo čarodejnica hovorí. Keď sa tanec skončí prinúti sa na ňu usmiať a tiež sa jej ukloní keď odíde zamieri k baru a núti sa ísť pomali a virovnane.* Hej dáte mi ešte vodu? *Spíta sa barmana a oprie sa chrbtom o baroví pult.* /Že by to bolo kvôli Iris? Nie to je blbosť je otravná ale nikdy som..../ *Keď jej barman podá vodu poďakuje a napije sa.* /Hmm tak sa pozrime kto bi to tak mohol biť?/ *Vdvihne pohár k perám a napije sa. Pritom si všimne jedného muža a v modrej košeli, čiernich nohaviciach a s vlasmi po plecia.* /Teba od niekial poznám.../ *Povie si a zamračí sa. Teraz ho už nezpúšta z očí ale ten nerobí zatial nič podozrivé.*
*Uškrnula sa. Balíčky s krvou pre Iris nie sú plnohodnotnou potravou, má radšej krv priamo z človeka, ešte teplú a čerstvú. Tieto otrasné balíčky používala len ako núdzové riešenie, ako napríklad v Anglicku. Je však pravdou, že krádež takýchto vreciek je možno podivnejšia, než nevinné uhryznutie človeka, ktorému vsugeruje že ho pohrýzol pes alebo besný králik. Znie to možno bizarne, ale je to rozhodne bezpečnejšie než nárazovo vykradnúť nemocnicu a zobrať si z nej 20 balíčkov.* Balíčky s krvou sú ako konzerva... *Podotkne a napije sa z vodky.* studené a odporné. * Dopovie s hraným znechutením a znova sa uškrnie pri poznámke s ľuďmi. Myšlienkové pochody čarodeja sa jej zdali tak zaujímavé a zároveň sympatické. Možno ľutuje že ako upír nemá možnosť mu do jeho hlavy nazrieť. Na druhej strane je za to aj rada, že to nedokáže. Iris vedela ako sa hrať s ľuďmi a vedela to aj v prípade s nadprirodzenými bytosťami. Zábava je jej druhé meno, aj keď možno sa tá jej vymyká zo slova normálna.* Záleží od toho, ako sa s nimi hráš. *Znova sa mu pozrela do očí a žartovne na neho žmurkla. Prešla sem-tam prstom po povrchu pohára, otočila ho, presunula do inej ruky, len aby si niečím ruky zamestnala. Pobavene sa uchechtla. Znova si odpila z vodky a pri slove dohoda spozornela. Pustila tak pohár a rukou si podoprela bradu, milo sa na Zacharieho pousmiala.* O akú dohodu? *Možno nemala reálne záujem, no bola zvedavá, čo taká dohoda obsahuje. Nebola hlúpa, nedá sa zlákať na všetko a všetci upíri vedia, že dohody nie sú vôbec bezpečné aj keď ide len o čarodeja.* Ťažká otázka a ešte ťažšia odpoveď. *Predostrie pobavene* Ukáže len čas. *Dopovie*
Aspoň, že tak niečo.. príde mi, ale na to, že máte obe mágiu.. urobiť zoznam by tak namáhavé nebolo. *Pomyslí si jednoducho a pozrie sa na dav pred ním. Niekedy uvažoval čo by robil, keby nemal anjelskú mágiu. Keby sa jednoducho nezbavil opice len jedným pohybom so stelé, alebo stratiť sa ľuďom. Určite by nad vecami uvažoval inak aj vzhľadom na to, že isté runy do človeka priamo zasahovali. Ovplyvňovali, ako uvažuje a celkovo rozmýšľa.. áno išlo hlavne o stratégiu, ale nie len o tom. Nerád nad tým sám uvažoval nakoľko ho tá predstava, desila viac než dosť.* Hádam to ten čarodej nenechá len tak. *Prikývne súhlasne aj keď sa toho mierne obával, nemal tušenia čo by sa čarodejom v jeho veku mohlo skutočne honiť hlavou. Nik okrem jeho rasy to nedokázal vedieť a to sa mu nepáčilo. Netransparentnosť ich životov mohla byť nesmierne vrtkavá.* Stále sa divím, že sa na to rodičovstvo dal. *dodá nakoľko pokiaľ vedel Nate bol aj od neho mladší. Predstava, že by sa mal starať o dve deti? V žiadnom prípade nedokázal sa postarať ani len o seba nie to o ďalšie bytosti, ktoré pomocou mágie môžu zdemolovať celý New York. Do istej miery by niečo také Nateovi ani nezveril nakoľko v jeho rukách? Zbraň, nepochybne. Z jeho myšlienok ho vytrhol hlas Mer pri čom jej len dlaňou prejde po líci a pousmeje sa. chýbala mu blízkosť, obzvlášť tá jej.* Posnažím sa, aby to nič neprekazilo.. A aby si dlho nečakala. *Prisľúbi pri čom si položí ruku na srdce, aby dokázal, že tieto slová myslí skutočne úprimne. Otázka v jej očiach znela až vo vzduchu a mierne sa pousmial. Nakloní tak k nej tvár a do opateri jej zverí krátky bozk. Nebol príliš dlhý nakoľko si uvedomoval, že na nich veľmi jednoducho mohol pozerať Nate podobne, ako ktokoľvek iný. Pomerne rýchlo sa tak odtiahne a len prikývne.* Bež aj tak som tu pracovne. *Pousmeje sa a slabo jej zamáva keď sa dá na odchod. Vytiahne tak telefón pri čom uvidí správu od MIRJAM. Na tú len rýchlo jednoducho odpíše "áno" nakoľko o nič moc nešlo. Už tak sa jej obavy asi v medzi čase stratili. Lovec tak začal prečesávať dav, ktorý bol ešte stále pod ním. Spustil tak nohy dole na čo si naniesol ešte pár rún vrátane ticha, ktorá zabraňovala tomu, aby bol zachytený zvukom. Robil to hlavne pre to, aby si ho všimlo čo najmenej ľudí čo sa zatiaľ nezdalo príliš efektívne.*
/Dobre už ťa mám dosť./ *Zamračí sa po tom čo neznápeho nenápadne pozorovala a je presvedčená že on robí to isté. Otočí sa mu chrbtom a privolá barmana.* Flašku Jacka prosím. *Požiada s nevinním úsmevom a hneď aj zaplatí. Vezme si flašu Jacka Danielsa a uvolnene zamieri k neznámemu. Zatial čo k nemu ide pozorne si ho prenerá pohladom.* /Hmm asi tridsať päť, modrá košela, čierne nohavice, vlasi po plecia./ *Všíma si a všetko si starostlivo ukladá do pameťe.* Ahoj zlato, nedáš si so mnou? *Koketne ho osloví a neujde jej ako ruka neznámeho zablúdi za jeho chrbát ako by mal ničo vzadu za opaskom. Než však stihne odpovedať alebo spraviť čokolvek iné rozbije mu flašku alkoholu o hlavu a rozbehne sa k najbližším dverám. Keď nimi prechádza je si istá že neznámi ide za ňou.*
Je to avšak jediná možnosť, ako do istej miery humánne podporiť prítomných upírov. *Odvetí s ľahkosťou a úsmevou.* Okrem toho mi príde, že značne podceňuješ silu konzervy. *s ľahkou iróniou sa zasmeje nakoľko všetko čo hovoril bolo v dobrom úmysle. Nepredpokladal, že by medzi nimi nastal konflikt, či už fyzický, alebo nie. Prišlo mu, že obaja boli dostatočne vyspelý na to, aby sa niečo také nestalo. Okrem toho, rozhodne by na neho len tak neskočila cez celý bar len kvôli jeho mienkam o konzervách.* Rozhodne nie so zlým úmyslom.. ale to je asi len môj prípad, nepochybne nehovorím za všetkých v okolí. *Poznal príliš veľa čarodejov, pre ktorých boli ľudia predmety. Zacharie sa tejto mentalite za posledné roky už odnaučil a dokonca dokázal vyhlásiť, že s niekoľkými civilmi sa spriatelil. Neboli tak pre neho len veci, podobne, ako napríklad jeho fanúšikovia aj keď s nimi nemal tak častý osobný kontakt, ako by v skutočnosti chcel. To, ako ju zaujal pojem dohoda ho fascinovalo. Pousmeje sa tak veľmi podobne, ako ona.* Celú dohodu rozplánovanú ešte nemám pochopiteľne. *Vysvetlí jednoducho a mávne tak zľahka rukou.* Išlo by o to čo by si bola schopná ponúknuť za výmenu. Nepýtal by som veci, ktoré nemáš, ale sa k ním nemáš, ako dostať. *Aj keď si to nechcel priznať, uzatváranie dohôd ho bavilo. Do dnešného dňa vyčítal Meline, že ho do tohto obchodu dostala, avšak schopnosti, ktoré mu dala a čomu ho priučila? Boli pre jeho život priam nevyhnutné.* Ide len o to či máš záujem o moju pomoc ty.
Ja na druhú stranu svoj domov posledné mesiace hľadám, takže sama neviem povedať, či som viac doma alebo mimo neho. *Pousmeje sa. Niektorí by totiž inštitút brali ako domov, niektorí ako hotel, ktorý na dobu určitú či neurčitú pomenúvajú svojím domovom, ale pre niektorých je to len priestor na vykonanie ich nikdy nekončiacej práce, než sa môžu vrátiť domov niekam inam. Preto bola Mir tak stratená, keď sa o domovine hovorilo.* /Možno by som mohla navštíviť rodinu v Číne, predsa len som bratránkov a sesternice dlho nevidela. Alebo ísť niekedy pomôcť Berlínskemu inštitútu s väčšou úlohou. Či by som mohla doriešiť tú zhodu náhod s Nateovou časťou rodiny a navštíviť z toho dôvodu španielsku časť rodiny./ *Bolo toho veľa, ale nič z toho nekričalo domov tak, ako niektoré momenty, ktoré zažila v New Yorku...než skončili a s nimi zhasol aj ten hrejivý plameň pocitu, že na to miesto patrí. Nad pochvalou sa usmeje. Možno bola ako zlatý retriever, že ju tešili pochvaly, ale ak predtým odviedla najlepšiu prácu, ako sa len dalo, s radosťou ich prijímala.* S pištolami som ešte nemala šancu robiť. Nože, teda presnejšie dýky, sú však našimi špecialitami a prekvapivo som aj ja zameraná na vrhacie hviezdice ako moja sekundárna výstroj hneď po katanách. *Prizná sa mu, ak si to teda ešte na nej nevšimol.* Počkať, a prečo nie je tá streľba tak použiteľná? Kebyže môj kolega, ten sediaci tam hore, nebol tak nadaný, už viackrát ležím pod fialkami. *To, že mnohokrát dopomohol aj Zacharie, nezmieňuje.* Áno, tréning za tréningom. To už o nás lovcoch zrejme vie každý, kto má aspoň jeden funkčný sluchový orgán. *Uchechtne sa. Úprimne ju však poteší, keď ich Killian nazve " políciou Podsvetia". Znelo to omnoho lepšie než iné pomenovania, ktoré z Dolnosvetu neraz počula. Ako keby si konečne niekto všimol aj ten druhej stránky, keď sú rozhodnutý pre ochranu všetkých položiť svoj život v boji s démonmi. To, že by sa to mohlo spájať aj s termínom " policajná brutalita", jej našťastie pre ten moment nedošlo, a rozdúchalo to plamienky nádeje, ktoré jej naznačovali, že by bola predsa len nádej ešte Dolnosvet s lovcami pre ich spoločnú svetlú budúcnosť definitívne v mieri spojiť.* Aj nováčikovia vedia mnohokrát prekvapiť. Už len to, že ste tu, znamená, že musíte byť vo svojom obore veľkou pomocou...aj keď možno o tom ani nevedia. * To sa vzťahovalo na to, ak boli všetci jeho kolegovia civili. Na jednoduchosť prikývne, počká si, až dopije svoj nápoj, načo vyloží jednu nohu na časť trámu, kde sa dalo oprieť...a v ďalšom momente sa už nohou vytlačila smerom nahor, aby sa chytila tyče o niekoľko centimetrov vyššie, než kam by dosiahla, a vytiahla sa bez zapotenia navrch. Až keď sa postaví a opráši, trochu odstúpi a pozrie na muža dole.* Kľudne počkám. *Sľúbi mu a s dvomi palcami nahor mu zaželá šťastie, než so značnou stabilitou v kroku prejde kúsok ďalej, vôbec ju nerozhodí to, že sa trám trochu hojdá.* /Wow, lovci by mohli byť dobrými horolezcami./ *Uvedomí si s uznaním a začne si obnovovať runy.*
Nedal se na rodičovství. Neměl na výběr. Miluje Nuki.*Vysvětlí s jemným úsměvem a spokojeně mu po chvíli opětuje krátký polibek a zmizí dolů.*Nate. Myslela jsem to tak, abys na nás nekoukal. Vadí mi to. Vadí mi jak se mi pleteš do vztahu.*Řekne vážně a lehce se zamračí.*Více méně o ničem, co by tě muselo zajímat. Jen, že jsem ho tu nečekala. Bylo by blbé za ním nezajít.*Založí si ruce na hrudi a mávne rukou na barmana, kterému předá sklenku a poprosí o dolití.*Díky.*Poví mu, když mu předá peníze a mrkne. Pak se otočí k Nateovi.*A taky o tom, že jsi táta.*Prohodí provokativně a posadí se čelem k davu, který se vesměs pohyboval na parketu. Uslyší ránu a jak několik lidí vyděšeně zaječí a podívá se tam. Zarazí ji, že důvodem rozruchu byla víla, která se rozutekla pryč od chlapíka, co se málem zkácel k zemi do střepů.*Ale do kelu...*Vydechne a podívá se na Natea.*Nemůže být jednou klid?*Povzdechne si unaveně.*
Přišla jste do New Yorku z jiného Institutu? *Zeptá se, jelikož takhle její hledání domova pochopil.* To dokážu pochopit.. Dlouho jsem nedokázal rozlišit, jestli je můj domov Amerika, nebo Anglie.. Bylo to a stále je těžké si to nějak srovnat, jelikož obě země mají pro můj život velký význam a malé kousky z nich tvořily mou osobnost.. Je to vlastně víc o psychice, než o fyzickém bydlišti.. *Dodá se slabým usmátím. Upřímně ho pobavilo jak se nad jeho pochvalou Mir zatetelila. Na její slova přikývne.* Mám takový dojem, ale je možné, že se pletu, že pro vás jsou pistole poněkud nepoužitelné a nepraktické vzhledem k vaší práci.. Mám na mysli ty runy nebo vysvěcení a vše okolo toho.. *Zamyslí se. Následně se trochu omluvně pousměje.* Měl jsem v představě spíše můj obor.. Lukostřelba se pro civilskou policii opravdu nehodí.. Ještě by nás měli za indiány třeba.. *Zasměje se krátce. Upřímně si nedokázal představit, že by měl pronásledovat zločince a vytáhnout na něj luk a šípy. Ne, že by s tím měl problém, ale rozhodně by to bylo nepraktické.* Přesně tak.. Pořád je co se učit.. A hlavně vylepšovat.. Nevím teda jak démoni, s mnoha jsem se za život nesetkal, ale moji zločinci jsou rozhodně vynalézavější a vynalézavější.. *Uchechtne se. Odpije si z pití, když znova očima prolétne sál.* Popravdě.. Nováčkem jsem jen na mém oboru.. Mám už nasbíraných dost zkušeností z jiných míst, abych za nováčka nemohl být moc považovaný. *Přizná ji.* Je to i jeden z mála důvodů, proč na tom místě sem.. *Dodá na její slova o pomoci a když přikývne na hlídkování ze shora, tak dopije a zamíří za ženou. Počká nejdříve až se nahoru dostane sama, přičemž si sundá kabát, protože bez něj byl určitě obratnější. Následně kabát vyhodil na nižší trám, než vyskočí a vytáhne se na něj bez problémů. Poté kabát přehodí na jiný trám a pokračuje až za Mir.* Není třeba.. *Odpoví ji na její předchozí slova. O jeho fyzické zdatnosti nemohlo být pochyb. Kabát lehkým pohybem ruky alespoň trochu opráší, přičemž jeho pohled zavadí o rozruch dole.* No.. To aby jsme se hned vrátili.. *Zkonstatuje to s povzdechnutím, když si situaci dole prohlédne. Následně jeho pohled zamíří k druhému lovci a poté k Mir, jestli tomu budou věnovat pozornost.*
Hlídal jsem tě! *Odpoví ji pohotově se zazubením.* Sama víš, jaký jsi nešika, no a tvoje zmatkování a tvá magie momentálně dohromady.. No.. Nic dobrého.. Takže jsem tě hlídal, aby jsi těm dole nezlámala kosti svými zlámanými kostmi.. *Snaží se to zakecat nevinně, načež si odfrkne.* Ale já se ti do něj nepletu.. Já ti dělám.. Hmm.. Něco jako mentálního poradce.. Předmanželskou poradnu.. A občas jak archeolog odkrývám nějaké tvoje odhodlání, abych tě k něčemu dokopal a Sandy nezestárl dřív, než ty se vymáčkneš.. *Uculí se na ni spokojeně a je vidět, jak zadržuje smích. Převrátí očima nad jejím strohým opisem.* To ti tak věřím.. No tak.. Co jste řešili? Nakrm ucho.. *Pobídne ji nadějně, zatímco si objednává pití. Využije toho a dopije svou whiskey, aby si mohl mávnout o další. Nakrčí nos nad oním oslovením.* Přestaň mi tak říkat.. Začínám být na to slovo alergický.. *Zamručí otráveně. Moc se netěšil z toho, že už dvojčata začínají vyluzovat zvuky nápadně podobné slabikám, protože bylo jasné, že pro ně je otcovská figura. Ale pro něj slovo "táta" znamenalo "zodpovědnost" a dokud ho prostě neslyšel, tak minimálně nezačínal vyšilovat z toho, že má na krku dvě čarodějné děti, které jsou na něm závislé. Podívá se stejným směrem, jako Triss, když uslyší hluk.* Nemyslím si.. Na to je tu moc různorodých skupin.. *Zakroutí hlavou.* Jsem zvědavý, jak tohle hodlá tvůj přítel řešit.. *Rýpne si, jelikož byl trochu "rozladěný" z Trissina oslovení jeho osoby.*
Tak mě nehlídej!*Prskne na něj a ukáže mu prostředníček.*Nepleť se už do toho.*Zavrčí nakonec a mezi prsty se jí přeženou fialové jiskřičky. Prudce se zarazí a zvedne dva prsty na znamení, aby mlčel, rychle ruce schová do kapes kalhot a zhluboka se nadechne. Ne jen jednou. Dokonce zavře oči. Vydechne a ironicky se zasměje.*Předmanželskou? Zapomněl jsi snad na MALACHAIE?*Vmete mu do tváře a kopne do sebe skleničku s whiskey. Pak si povzdechne a prohrábne si vlasy.*Všechno není vpořádku a nikdy nebude. Tak mi to neztěžuj tím, že se budeš snažit mi dělat chůvu, když jen chci svého nejlepšího přítele. Prosím.*Řekne nakonec a věnuje mu jaksi posmutnělý pohled. Raději se napije a potřese hlavou doufajíc, že nikdo neviděl její minivýbuch. Nakonec ale všude blikala světla a zajiskření mezi prsty tak mohlo splynout, dalo se ukecat na prsteny, sklenku a podobně. Sekne po něm pohledem, když promluví.*Zkus hádat jak..*Zamračí se na něj a vydá se k východu podívat, zda Lyria nepotřebuje pomoc. Nebo on, vzhledem k tomu, že nepostřehla, že by na ni útočil on. Pravda, všimla si situace mezi nimi až po flašce.*
*Zdvihla v údive oči. Že by jej niekedy, niekto povedal, že cena konzervy je ňou podceňovaná, tak to rozhodne nečakala. Neplánovala a ani nemala štyri roky, aby sa urazila za takúto hlúposť, navyše rozhodne si nechcela kaziť, dalo by sa povedať dobré vzťahy s ďalším čarodejom, aj keď ten prvý si za to môže sám.* /Mala by som si zaobstarať nejakú bábiku, aby som mu znepríjemňovala život špendlíkmi./ *Pomyslela si pobavene a rovnako tak sa aj uškrnula* Ak sa bude dať ľudská krv ohriať, rozhodne to potom zvážim. *Odpila si znova zo svojho pohárika a rovno, zastavila barmana a objednala si ďalší. Pije to ako čistú vodu.* To by sa ti potom moje hry nepáčili, nuž každý sme nejaký. *Znelo to dosť sarkasticky, ale myslela to dobre. Iris je jednoducho taká, Sarkazmus je obranný mechanizmus, ktorý sa stal jej povahovou črtou veľmi rýchlo. So zvedavosťou počúvala o dohode, ktorú jej zatiaľ príliš nepriblížil.* Dobre, ak by som... povedzme teoreticky *Zamyslene sa na neho pozrela, neplánovala to zatiaľ prijať, najprv si urobí maličky prieskum od jeho samotného.* túto dohodu prijala, v čom by spočívala? *zaujímalo ju to, nie že nie.* Je v tom nejaký chytáčik čo? *Pobavene sa usmiala na ZACHARIEHO a znova si podoprela bradu, teraz oboma rukami. Samozrejme popritom ako sa toto opýtala, stihla zaregistrovať istý výstrelok víly, ale povedala si, že to nestojí za jej cennú pozornosť.*
Áno, prišla som z Berlína. Rodinu mám však zo Spanielska aj z Japonska, takže...vlastne mám domov tak trochu všade. *Pokrčí nad tým ramenami.* Ale áno, je to tu v Amerike oveľa inakšie. Nedá sa to vlastne ani porovnať. Ale...zároveň, aj keď som tu najkratšie, tu som najviac spokojná. Dúfam, že to tak bude jedného dňa pre teba tiež. *Popraje mu s nádejou v hlase. Na pištole prikývne. Dalo by sa to nejako vymyslieť, to určite, ale celkovo by to bolo drahé na výrobu a nepraktické, keďže guľka by v démonovi nemusela ostať natoľko dlho, aby mu skutočne ublížila. *Podotkne. Tak či ťa šla šalát nimi chcela naučiť robiť, lebo ju fascinovali svojou rýchlosťou a diaľkou, na ktorú sa dali využiť.* Asi je to možné, to neviem povedať. Ale verím, že ak by môj kolega, Sander, bol v polícii, s lukom by lahko natrel všetkým ostatným. *Uchechtne sa pobavene. Len predstava jej prišla úsmevná. Nad démonmi pokrčí ramenami. Ich inteligencia bola neistá.* Niektorí vedia premýšľať, iní bažia iba po smrti a tak sa dajú lahko zlikvidovať. Väčší problém nastáva v tom, ze ich je ako keby stále viac, kým nás je menej. Znepokojuje ma to, keď ešte k tomu ani vzťahy s ostatnými druhmi sú...rôzne. *Na konci si povzdychne. Bolo vidieť, že ju to trápi. Radšej však pokrútila hlavou, aby sa tých myšlienok zbavila.* A prečo nie si niekde, kde by si už nováčikom nebol? Nebolo by to tak ľahšie? *Zaujíma sa, kým sa už presúvajú nad hlavy zvyšku párty. Rovnako ako ona sama sa aj Killian dostane hore pomerne rýchlo, za čo ho úprimne uznáva. Maju však hneď dôvod ísť dole.* Poď za mnou. *Požiada ho a rozbehne sa po trámoch naprieč miestnosťou. Takto sa nemuseli tlačiť medzi telami a rýchlejšie sa dostali na druhú stranu miestnosti, kde Mir zoskočila medzi vílu a muža, ktorý za ňou bežal.*
*Láska robila ľuďom podivné veci, sám vedel o čom hovoril, nakoľko práve taká z diaľky jednoduchá a nevinná emócia dokázala spôsobiť toľko škody, toľko z lých a dobrých rozhodnutí, že ich asi bolo len ťažko zhrnúť. Počas jeho myšlienok sa čarodejka však opäť stratila pri bare a bielovlasý lovec tak spozoroval nepokoj. S počiatku sa to zdalo vcelku nevinné, ale akonáhle uvidel fľašku s alkoholom v rukách víly tak takmer ihneď zareagoval. Pochopiteľne sa nebol schopný dostať na miesto v dostatočne krátkom čase, aby zabránil samotnému útoku avšak dokázal sa dostať na miesto dostatočne rýchlo na to, aby dokázal zachytiť oboch ešte stále na mieste činu.. teda nie tak úplne. Bloňdatá víla sa v tom momente dala na útek opačným smerom. V kútikoch oka spozoroval, ako čiernovlasý tieň mieril rovnakým smerom, ako on. Nepochyboval, že išlo o MIRJAM, ktorá taktiež túto potýčku zachytila.* Pozri na chlapa či je vporiadku. *Požiada ju nakoľko v tomto momente on nebol tak úplne agresor minimálne pokiaľ išlo o to čo videl. Nakoľko sa však ocitol bližšie ku víle rozbehol sa jej smerom pri čom rýchlo zoskočil z výšky dole. Takéto prostredie bolo pre neho takmer ideálne a tak nepochyboval, že vílu bude schopný dochytiť. Vytiahne si tak bič, ktorý rýchlim švihom vyštartuje po LYRIÍ a obmotá sa jej okolo členku. Sander tak len jedným ťahom stiahne bič k sebe. Bol už dosť blízko na to, aby mu víla nebola schopná uniknúť.* O čo tu ide prosím? *Opýta sa ihneď pri čom od opaska vytiahne dýku z čistého železa. Bolo zvláštne vidieť vílu, ktorá ho liečila teraz na úteku pred zákonom. Skutočne nerozumel jej dôvodom.* Dokážeme sa tu dohodnúť áno? *Osloví ju následne pri čom ešte stále drží bič v rukách ktorý by ju jednoducho zrazil na kolená.*
Máte tam zajímavý mix.. *Pousměje se, načež krátce zakroutí hlavou.* Nerad bych vás vyděsil, ale já žiji v Americe již sedm let, příští červen to bude osm a pořád jsem si to nesrovnal.. U vás to samozřejmě může být rychlejší, ale jen jsem chtěl podotknout, že to může být stejně tak běh na dlouhou trať.. *Zatváří se trochu posmutněle a omluvně, jestli ji právě zkazil nějaké naděje. Zakroutí však hlavou na její následující slova.* Ne, že bych chtěl zpochybňovat vaše znalosti v oboru, ve kterém jste se narodila, ale nemyslím si, že by to bylo vůbec možné. Spíše by jste nejspíš ani nevystřelila z takové pistole.. *Měl na mysli pistoli označenou runami. Alespoň se teda s něčím takovým ještě v životě nesetkal.* Neznám vašeho kolegu a nemůžu tudíž posoudit jeho znalost lukostřelby.. Ale dokážu si srovnat, že vystřelení z pistole je rychlejší, než natažení tětivy. Váš kolega by byl pravděpodobně dřív mrtvý nebo zraněný, než by natáhl šíp do tětivy, pokud by stál proti někomu s pistolí. *Zkonstatuje. Přikývne na její slova o démonech. Tohle ji nijak nevyvracel. S démony se setkával ještě méně než s lovci a nikdy je nestudoval, ani neměl kde, a proto byly jeho znalosti o nich velmi omezené.* Můžete to trochu víc specifikovat? Máte na mysli, že nevycházíte s místní smečkou, nejvyššími čaroději či upírským klanem? *Zaujme ho a zeptá se na to. Dopije svoje pití, načež pokrčí krátce rameny.* Není to tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát.. Protože kdybych se řídil dle vaší rady, tak bych nebyl ani u té policie.. *Pousměje se trochu záhadně, než se oba dostanou na trámy ke stropu. Vzápětí jeho pozornost upoutá rozruch dole. Přikývne na Mirjamina slova a vyběhne po traverze. Lovkyně měla s jistotou výhodu svých run a lehčí postavy a proto byl Kill mírně pozadu, zvlášť když si hlídal dostatečný rozestup mezi ním a jí, aby do ní omylem nevrazil. Na rozdíl od ní ale dolů neseskočí. Minimálně ne hned. Vyhlédne si sloup podpírající traverzy a dolů seskočí odrazem od něj, aby svůj pád nějak utlumil a nezlámal si kosti, kdyby špatně dopadl. Než však seskočí, tak zahlédne, že lovec má vílu pod kontrolou a tudíž za ní nemusí. Vydá se proto po doskoku za Mirjam, i proto, jelikož to byla ona, kdo ho požádal, aby šel za ní.*
/Už si spomínam kde som ho videla. Vtedy som tomu nevenovala pozornosť ale videla som ho pár krát keď sme boli s Ari.... Hlavne v parku.../ *Loví v pamäti zatiaľ čo beží k najbližším dverám. Podarí sa jej nimi síce prebehnúť ale skôr než sa za ňou zavrú sa jej okolo členkov omotá koniec biča. Prudké trhnutie ju zvalí na zem a len tak tak stihne pád stlmiť aspoň rukami. Hneď sa ale pretočí na chrbát a pravá ruka jej okamžite vyletí k vrecku čo jej visí na krku.* /Len poď trochu bližšie..../ * Škodoradostne sa uškerí. Jej úškľabok as ale rýchlo stratí keď nad sebou uvidí Sandera.* To záleží na tom čo chceš robiť s tím železom. *Odvrkne a pomali si naberie trochu prášku medzi prsty.* /Už len fúknuť..../ *Pomyslí si ale nejak sa jej do toho nechce. Predsa len Sander jej bol sympatickí a už pár krát spolu bojovali* To bola sebaobrana, ten chlap ma sledoval a chcel na mňa vytiahnuť nejakú zbraň. Tolko k vašej ostrahe. *Povie na vysvetlenie. Nemôže si ale pomôcť a nezamrmlať si nakoniec poznámku na účet lovcov. Iné svoje podozrenia si ale nechá pre seba.*
*Maddie se po návratu k baru nechá obsloužit ještě jednou skleničkou červeného vína a pomalu z ní upíjí. Nepozoruje nikoho konkrétního, jen v jeden moment její pomyslný šestý smysl - podvědomé vnímání magických vibrací v okolí - zachytí slabý výboj. Ohrne slabě ret a moment sleduje čarodějku. Snažila se naprosto očividně dostat pod kontrolu. Neunikne jí, jak jí jiskřilo mezi prsty. Zdálo se, že barvu své magie si většina čarodějů nevybírala. Její byla rudá, ale Trissina fialová. Mělo to nějakou symboliku? Napije se vína a jednu ruku má volnou, aby případně čarodějce zabránila někomu ublížit. Magii vody si připraví naprosto mimoděk, aby ji případně přitopila, kdyby se její telekinezi vzpouzela. Ale pochybovala o tom, že by toho byla schopna. Když se ale uklidní, tak ztratí Deein zájem. Ten si získá rána a hluk. Ušklíbne se a když vidí lovce, jak jdou odvést svou práci nechá to na nich. Dopije, pohledem vyhledá ZACHARIEHO a použije telepatii.*/Příjemný zbytek večera./*Znělo to trochu potměšile a také ho nechala v případném průseru s Lyrií, ale stačil jen jeden nejvyšší čaroděj. A Zachie byl schopný dost, aby situaci zvládl. Navrch se nezdálo, že by zde měl nezvladatelné podsvěťany, alespoň nijak extrémně. Snad jen tu holku. Pokud se jejich pohledy střetnou letmo se ukloní a věnuje mu pohled perličkově černých očí. V dalším momentě se rudě zableskne a k trámům se vznese rorýs, který proletí otevřeným oknem a odtud se stočí na Bronx. Využívá vzdušných proudů, které jejímu drobnému ptačímu tělu usnadňují let bez zbytečného odporu. A jen co je doma, tak zavře své okno, projde byt, pro ujištění se, že je o samotě a po sprše a hygieně sama ulehne ke spánku.*
*Pokrčí ramenami. Nevadilo jej to, pre každého to bolo iné. Pre nu bola Amerika ako možnosť nového začiatku, keď sa už rozhodla odtrhnúť sa od svojich koreňov.* Všetko je v poriadku. So zbraňami som nikdy nerobila a nemám ani skúsenosti železných sestier, ktoré by ti určite vedeli povedať omnoho viac, čo šla tohto týka. *Usmeje sa naňho nevinne.* /Možno by som si mohla nejakú zbraň požičať a priniesť im ju, aby sme ju spolu preskúmali. Aké by boli ich reakcie?/ *Začne okamžite premýšľať, až sa jej z hlavy parí.* Áno, nepoznáš ho...ale môžeš sa zaňho ručiť, že by sa dokázal uplatniť aj v civilskej polícii, kebyže ozaj chce. Je podľa mňa veľmi talentovaný lovec, lebo len vďaka jeho ochrany z diaľky a dobrému oku vyviaznem z boja len s minimálnymi zraneniami. *Hovorí aj naďalej plne hrdo. Teda...až do momentu, než jej pripomenie situáciu, s ktorou sa trápi.* Myslím celkovo. Kebyže sa Dolnosvet spojí v mieri s Lovcami a obe strany sa začnú navzájom uctievať a brať ako spoločníci proti niečomu horšiemu, čo predstavujú démoni. Tento problém je vlastne všade po planéte. *Vysvetlí mu situáciu, než začnú naháňať problémistou. Medzi ľuďmi zahliadne bielu šiju, ktorá ju o to viac na kopne, nakoľko bolo vždy dobré vedieť, že vám niekto chráni chrbát. Sotva pred muža skočí, vytiahne katanu a jej koniec mu oprie o ohryzok na krku. Kývne na policajta, ktorý jej bol v pätách, či by vedel muža nejako udržať, kým sa otočí hlavou k víle. Ruku nespúšťa, pevne ju drží na svojom mieste.* Ospravedlňujeme sa za spôsobené problémy. Žiaľ šla nám tento problém nepodaril identifikovať dostatočne skoro. *Vysvetlí víle, ktorú spoznávala. Pozrie na Sandera, ako by sa ho pýtala, čo chce s vílou robiť, kým sa zbavia nebezpečného muža.*
*Sander vedel, že keď Lyria chcela dokázala byť značná bolesť. Skutočne však išlo o to či chcela, spomínal si na to keď na neho pustila agresívneho "psa" ktorý bol v skutočnosti len ilúzia na čo pomerne rýchlo prišiel. Podobne, ako ten jej prášok, ktorý použila na Jacka počas vyvolávania Hauresa. Až moc dobre si pamätal tak na jej špinavú hru, držal si tak mierny odstup však bol dostatočný na to, aby ju mal pod kontrolou. Keď uvidí jej úškľabok tak sa len nepríjemne zamračí, akákoľvek usmievajúca sa víla pre neho nebola dôveryhodná.* To záleží na tom, ako budeš spolupracovať a ako sa obhájiš. *Oplatí jej argument pri čom ešte naďalej drží železo v rukách. Taká zbraň za normálnych okolností nebola vôbec praktická avšak proti vílam bola viac než dostačujúca. Nemal v pláne nijako ublížiť ani jednej strane dúfal, že to tak skutočne prejde.* Taktiež záleží na tom čo chceš robiť s tým práškom. *Nakloní mierne hlavu zatiaľ čo jej ešte stále necháva bič obmotaný okolo nôh. Potichu však počúval jej obhajobu pri čom jej následne podal ruku, aby vstala. Bič mierne uvoľnil avšak stále jej pri tele držal železo, vedel, že ju muselo značne oslabovať a tak sa spoliehal najmä na to.* Tak zatiaľ kým prešetríme obe strany musíš spolupracovať. *Povie jednoducho pri čom ju pomaly posúva smerom k Mirjam, ktorá v medzi čase dokázala spacifikovať muža.* Lyria tvrdí, že ju prenasledoval a konala v sebaobrane. *Povie smerom k MIRJAM, ktorá stále držala muža v šachu.* Môžeš ho prezrieť? Minimálne jeden dnes však bude zatknutý. *Povie zatiaľ čo pohľadom skáče medzi dvojicou. Prišlo mu to podivné, nevidel nijaký dôvod útoku z jeho strany, možno však Lyr nechcel dôverovať aj vzhľadom na jej rasu. Vílam ešte stále nedôveroval a nebol si istý či to niekedy opäť dokáže.*
*Zamrká a nadechne se.*Nedokázal by jsi tomu zabránit! Nedokázal Nate! Byli jsme tam spolu. A ani tvoje a ani moje magie nemá na to, aby zastavila nebo byť jen ZPOMALILA vyššího démona! Nikdy nebyla šance tomu zabránit.*Sarkasticky se uchechtne, načež jí začnou jiskřit prsty a konverzaci musí ukončit.*Mě nejde o to, že se staráš o mě. Ale nepleť se do mých vztahů a sexuálního života. Do toho ti nic není a nikdy nebylo, Nathanaeli.*Osloví ho celým jménem, aby mu došlo, že je naštvaná, ačkoliv se relativně musela uklidnit a dostat pod kontrolu. Když prohodí, že nemá moc, tak jí cukne koutkem. Měl pravdu. Čert ví proč dohodu dvou démonů brala jako manželství, byť to bylo snažší. Povzdechne si a na chvíli zkoukne dění s vílou a mužem. Pak se na patě otočí a když prochází okolo Natea, tak zpomalí, aby oznámila: *Odcházím.*A vydá se k žebříku. Nepoužije ho. Lidé jsou zaměstnáni hudbou a alkoholem a pravděpodobně zde všichni měli zrak. Navrch u něj zrovna bylo šero. Vynese se tak telekinezí až nahoru, přejde přes střechu a skočí opět s pomocí telekineze do jedné tmavé uličky, aby mohla vyrazit domů.*
*Pri Sanderových slovách otrávene prevráti očami ale prach čo má v prstoch opatrne vráti do vrecka. Nemá zo sebou ani jeden zo svojich nožov za čo sa v duchu neustále preklína. Ďalšia vec čo ju núti na nikoho neskočiť je tá že nemá ani žiadne lieky a fakt že si ešte živo spomína na posledného lovca ozbrojeného železom ktorého stretla. Preto sa rozhodne biť poslušná a nechá Sandera aby ju dostrkal až k Miriam. Rozhodne ale pozorne sleduje čo sa okolo deje a zvažuje možnosti či ujsť, zabiť toho chlapa alebo len spolupracovať.*
*Pousměje se, když řekne, že je to v pořádku.* To jsem rád.. Ano, tenhle kompromis je určitě přijatelný pro oba, než nad tím diskutovat.. *Souhlasí. Na chvíli se na Sandera zaměří pohledem, když mu ho Mir popisuje, a poté se na ni podívá.* Rád si dělám názor sám a nedám na názory jiných.. Neříkám, že nejste důvěryhodná, ale váš pohled na jeho schopnosti je subjektivní. Věřím vám, že je určitě ve své práci skvělý a že to mnohokrát dokázal, ale jen na tomhle bych svůj závěr stavět nemohl. Proto si rád počkám, jestli ho v akci uvidím, aby jsme se o tom mohli ještě třeba pobavit. *Odpoví ji nakonec. Poté se začne zajímat jak situaci v New Yorku a vztahy s Podsvěťany vnímají samotní lovci. Přikývne na její slova a krátce se usměje.* Mohli by jsme se ze začátku držet u zemi a pokud je to tak zlé, jak tvrdíte, tak uctívání a společníci je trochu velké sousto.. Pro začátek si myslím, že by stačily pouze pojmy tolerance a spolupráce.. Ale máte pravdu, že hrozbu máme společnou.. A je rozhodně větší, než vzájemné rozbroje.. *Řekne ji svůj názor, počež se rozběhne za Mir ji pomoct se situací. Seskočí dolů, hodí na sebe svůj kabát a rychlým pohledem zhodnotí situaci, než dojde za Mir. Přikývne na její pokyn a jen co se dostane blíž, tak ucítí vlkodlačí pach.* /Tohle bude ještě zajímavé./ *Dokud ho drží Mir v šachu, tak vytáhne z kapsy jednorázová pouta a zachytí jimi mužovi ruce za zády. Věděl, že samotná pouta a k tomu jednorázová ho nezadrží. To měl odzkoušené. Ale bylo to jen něco jako pojistka, nebo zdržení, kdyby se mu vytrhnul, aby měl větší šanci ho znova zachytit. Při spoutání mu ruce vytáhne co nejvíc za záda a překříží je při tom, aby tu šanci vytrhnutí eliminoval co nejvíc a opře ho čelem o sloup po kterém slézal. Pro muže to muselo být velice nepohodlné a dalo by se říct, že i možná trochu bolestivé, ale o to právě šlo. Ruce mu k tomu pevně zachytí svými, rozkopne mu nohy od sebe a kývne na Mir, že ho drží. Alespoň zatím.*
*Musí prikývnuť.* Máš pravdu, pre začiatok by stačila aj tolerancia a spolupráca. Lebo síce sa teraz o ňu snažíme, je neskutočne slabá a naštrbená. Ak by si však mal nejaký nápad...sem s ním, prosím. *Pozdvihne jeden kútik. Nad jeho slovami, ktorými stále nedôveruje v Sanderove schopnosti, sa len uškrnie.* Veď uvidíš sám. *Povie, akoby sa mu vyhrážala, ale je v tom jasne počuť nádych humoru a dobrej nálady. Sotva dvojicu dobehnú, aj keď vie, že práve v ruke nedrží nič železné ani strieborné, verila, že aj katana sama o sebe vyzerala dostatočne odrstašujúco, než aby sa muž snažil pohnúť. Prepaľuje ho očami, dokým si ho od nej neprevezme nový známy. Vďačne mu kývne a ruku so zbraňou dá nižšie. Pohľad presunie na vílu.* Ak by sa dalo, vedeli by ste nám objasniť, aké sú vzťahy medzi vami a tým mužom, a čo vás donútilo k útoku a následnému úteku? * Požiada ju s jemnejším tónom v hlase. Obzrie sa po och okolí. Nechcela pokaziť Zacharieho veľký večer.* Možno by sme sa mali presunúť niekam, kde nebude taký hluk a toľko očí. *Navrhne Sanderovi a kývne aj Killianovi smerom von na zadnú uličku, či by súhlasil.*
To nic nemění na tom, že jsem se o to mohl alespoň pokusit a neudělal jsem to! *Vrátí ji.* A když už jsi u toho, tak jsem tě tam přednostně neměl vůbec brát. Tak bych tomu zabránil! *Dodá naštvaně. Následně zmlkne, když Triss začnou jiskřit prsty. Měl sice chuť ve svém argumentu pokračovat, ale viděl, co se Triss stane, pokud ztratí kontrolu. A tady bylo až moc nevinných lidí. Cynicky se ale uchechtne na její další slova.* Jediné, co dělám, je, že kladu otázky.. Nelákám tě pod falešnou záminkou na jedno místo se Sanderem, nepodstrkávám tobě ani jemu kondomy nebo jisté hračky a neurovnávám za vás vaše hádky nebo neshody.. Jen. Kladu. Otázky. *Odkouskuje ji, což je tak trochu jeho forma odpovědi na její oslovení plným jménem. On na tom neviděl nic špatného, že se ptal. I Triss se zajímala o jeho vztah s Nuki a on kvůli tomu nedělal tyjátr. Na rozdíl od Triss zůstane u baru a nežene se k davu. Jen si v klidu dopije whiskey, načež zpozorní, když se k němu Triss vrátí.* Kam? *Položí ji otázku, ale nezdá se, že by ho slyšela, jelikož vzápětí pokračovala dál. Zvedne se od baru a zamíří za ní. Dožene ji až k okraji střechy, kde seskočí Triss dolů.* Jak milé.. Vytáhneš mě sem, aby jsme se pobavili, načež po mě vyjedeš a odejdeš.. *Ušklíbne se dost sarkasticky a cynicky, přičemž seskočí se založenýma rukama za ní a svůj pád zpomalí telekinezí.*
Zabili by tě, kdyby ses nebránil a snažil se mi pomoct. To bys snad chtěl?! Ne.*Pokroutí hlavou a založí si ruce na hrudi. Když ji na střeše dožene, tak seskočí dolů, aniž se zastaví. Pak se rozejde pryč.*Vytáhla jsem tě sem, ať si odpočineš a užiješ! Ale nechci ať mi připomínáš svou starostí, že jsem marná a každou chvílí tam můžu skončit znova. Ty nemáš ani PONĚTÍ, co všechno se tam stalo!*Řekne mu a vyrazí do ulic, aby mu utekla domů.*
*Bol rád, že víla sa rozhodla spolupracovať a tak sa spoločne s ňou presunul k MIRJAM a nezmámim.. mužom? Nemal poňatia kto bol ten, ktorý dával putá vlkolakovi, ale zdalo sa, že vedel čo robil. Svetlými očami si ho tak podrobne prezrie zatiaľ čo zvažuje čo to Mirjam vymyslela tentokrát a či sa mu predstava pomoci pozdáva, alebo nie.* A vy ste? *Opýta sa NEZNÁMEHO a nakloní hlavu mierne na stranu. Stále dáva dostatočný pozor na to, čo robila víla avšak ak išlo skutočne o sebaobranu obával sa dvojice pred ním.* Hmm slušná práce. *3pitne potichu pri čom uznanlivo kývne, bolo zrejmé, že muž mal prax a tak začal uvažovať ši v skutočnosti nešlo len o civila. Férske čtry, alebo upírske zuby nevidel a tak sa to stávalo značnou vecou na pozastavenie. Predpokladal však, že by mal viacej otázok, stále tak zostával viac menej na hrane a nechával rozprávanie Mirjam. Beztak tak, ako zvyčajne. Návrh Mirjam však rozhodne uznal za vhodný a tak nasmeroval vílu ďalej od baru.* Nechal by som to v budove, vonku bude jednoduché sa dať na útek smerom k mestu. *Povie potichu smerom k Mirjam a pozoruje jej reakciu nakoľko ona robila to konečné rozhodnutie.* Aj keď ide o slepú.. neviem, je to na tebe. *Odvetí na koniec pri čom sa naďalej snaží pozorovať okolie. Pokiaľ sa z čistého neba udialo toto mohlo sa stať čokoľvek.*
*Na otázki len prevráti očami.* /Kolko krát to ešte budem musiet opakovať?/ Sledoval ma už dlhší čas ale až teraz som si to uvedomila. Najradšej by som sa za tú blbosť prefackala. *Poslednú časť si zavrčí sama pre seba.* Keď som knemu pred chvílou prišla chcel vitiahnuť zbraň tak.... *NAznačí úder flaškou.* A prečo som utekala? *Zamračí sa na Mir.* Ale no ták ty by si ako zostávala na mieste kde ťa chcú zabiť? *Zakrúti hlavou a potom pozrie na vlka ktorého teraz spútava nejaký muž ale tomu nevenuje moc pozornesti a len si ho zbežne prezrie.* /To je asi tak všetko čo vám k tomu poviem lovci..../ *Hovorí si v duchu sama pre seba.* /....Hneď ako ho pustíte tak si ho nájdem a vypitvám hneď len čo mi odppovie na všetki moje otázky. Ako napríklad prečo mňa s Ari sledoval a čo vie o jej vražde./ *Ako si ale v mysli prehráva tie chvílky pri ktorích ho videla spomenie si na to že s ním bol ešte niekto.* /Ani dnes tu nemusí biť sám./ *Uvedomí si a znova začne prezerať dav ludí okolo či iekoho nespozná.*
*S úsměvem na její slova přikývne.* Jak je na tom komunikace mezi Podsvěťany a lovci? Pokud nefunguje, tak se není čemu divit, že není ani spolupráce.. *Zvedne se mu jeden koutek do povzbudivého úsměvu, že to určitě půjde. Pobaveně se zasměje nad jejím prorokováním a přikývne.* Až uvidím, tak posoudím. *Zachytí muže aby mu zamezil co nejvíc v pohybu a kývne na Mir, že to má pod kontrolou a může se věnovat druhé osobě ze sporu. I když se zrovna dvakrát nesnažil, tak nemohl přeslechnout ženu argumentovat s lovci a když zaslechl poznámku o zbrani, tak na může přitlačil jednou rukou a tou druhou ho začal šacovat, kam dosáhl. Po chvíli, kterou mu muž zkracoval naštvaným vrčením, našel skutečně za jeho opaskem železný nůž, který mlčky ukáže lovcům. Promluví až ve chvíli, kdy se na něj zaměří lovcova pozornost.* Killián Seymour.. *Představí se, když se ho zeptá na jméno. Krátce přitom kývne hlavou na pozdrav, jelikož si nemohl dovolit povolit ruce.* Ruku vám podám, až je nebudu mít plné práce.. *Podotkne, čímž chce i upozornit na to, že by měli rozhodnout, co chtějí s vlkodlakem dělat. Na jeho uznání kývne s děkovným pohledem a lehce opět rozkopne mužovy nohy, jelikož se je snažil nenápadně vrátit k sobě. Nevměšuje se jim do plánování dalšího kroku až do momentu, kdy zmíní odchod ze skladu.* Potom bych rád podotknul, že tyhle pouta ho příliš dlouho neudrží, pokud dostane prostor pohnout rukama.. *Což měl vzato, že pokud by se ho pokusili přemístit, tak by pohybem vpřed takovou možnost dostal.* Mám to odzkoušené.. *Poukáže na jednorázové pouta vypadající jako dvě smyčky z tkaničky.* Jestli máte něco lepšího, tak by se to hodilo vytáhnout a použít.. *Dodá.* A taky netuším, zda u sebe nemá ještě nějakou zbraň. Vstupní kontrolou zdá se neprošel.. *Zamyslí se a pohledem těká po jeho osobě, jestli něco nezahlédne.*
Nie práve najlepšie. Síce sa teraz aj s mojím kolegom snažíme o jej zlepšenie, ale len ťažko sa opravujú vzťahy s ľuďmi, ktorí si pamätajú ešte predchádzajúce generácie ako tyranov a sobcov. Teda, nehovorím, že ťa, čo robili, bolo správne, a jasne mali zvoliť iné jemnejšie a priateľskejšie metódy, ale...my nie sme oni, a to je ťažké vidieť. *Hlasno si povzdychne. Hneď sa však pozbiera, nakoľko teraz mali prácu. Mužov nechá, aby sa spoznali navzájom, predsa len nemali päť, aby to musela robiť ona a menšie urážky zo strany víly nechá preletieť ponad jej hlavu len preto, aby sa zamerala na dôležité informácie s chladnou hlavou. Vypočuje si ako aj problém s vonkajšími priestormi, tak aj presun. Obzrie sa navôkol. Vnútri už ostať nemohli, až priveľa očí sa na nich začínalo upierať a ona nechcela skaziť Zacharieho oslavu. Zo stehenného púzdra vytiahne striebornú zbraň a od barmana si vezme utierku, aby nou schovala striebornú rukoväť, než nôž podá Killianovi a vymení ho za ten železný v jeho ruke.* Ak by si mu ho podržal pod krkom, bol by už presun možný? *Uistí sa, než zacne hľadať miesto, kde by boli stále vnútri bez väčšej šance úteku. Napadne jej až druhé poschodie, kde boli sklady. Museli by tak zoskočiť z poschodia a sklady celkovo mali menej okien, ktoré boli aj tak zatĺčené. Hlavou naznačí mužom nové miesto, ktoré jej prišlo na um, aby počula ich názor.*
Uvídím čo bude v mojich silách. *Prikývne na jej návrh a začal popri ich rozhovore premýšľať, kde by mohol krv ohriať bez toho, aby sa toho sám dotýkal. Usúdil však, že takúto robotu nechá niekomu z obsluhy nakoľko sám si špiniť ruky nechcel. Tekutina sama o sebe mu pochopiteľne neprekážala, bol lekár a práve s ňou sa stretával ešte viac, ako s vodou, avšak pokiaľ sa tomu mohol vyhnúť? Budiš. Oči mu padli na to, ako len vyliala tekutinu dole krkom a sám sa tak pozrel nadol smerom k jeho poháru. Mal pocit, že pri žene zaostával a tak podobne, ako ona si priložil sklo k perám a kopol zvyšok v poháre do seba. Zatiaľ si však nedolieval.* S tebou bude asi namáhavé držať krok všakže? Pokiaľ to je vôbec možné. *Cukne mu v kútiku a len si podloží hlavu a opäť sa tak zameria na ich rozhovor, ktorý sa pre neho minimálne zdal dostačujúco zábavný, aby naďalej bol v spoločnosti IRIS.* A každý máme šancu sa zmeniť. *Svojimi slovami by sa mohlo zdať, že z počiatku mieril na upírku avšak len osud vedel, či aj on sa neprikloní na stranu tmy. Stupňujúcim vekom sa takej veci bolo predsa len ťažšie a ťažšie brániť* Stále máš pocity, že by som ťa chcel opantať? *Pousmeje sa a nakloní pri tom hlavou na bok.* To rozhodne nie je zámer. *Objasní a potom sa zatvári na oko zamyslene..* Je to moc individuálna vec na to, aby sa to objasňovalo takto na verejnosti. *Začne avšak nakoľko vedel, že takto by sa ani jeden nikam nedostal prepletie si prsty a položí si ruky tak na bar. Jeho osoba bola v hre.* Pokiaľ by si ešte naďalej cítila potrebu na drogy mám dve možnosti. Ponúknť ti ich alebo by som ti vedel poskytnúť liečivá, ktoré zamedzujú túžbe po akýchkoľvek látkach. Dovoz je však značne obmedzení išlo by o to či by si mala niečo dostačujúce na výmenu. *Vysvetlí jednoducho, na oko to bola pomerne príjemná dohoda pokiaľ skutočne chcela so závislosťou bojovať.* Pokiaľ máš však dojem, že ťa tento problém už neťaží, tak.. tento návrh padá.
*Hlavná vec čo chcel v tomto momente vedieť bolo či mal muž skutočne zbraň, alebo nie. Zdalo sa to, ako prvotný kľúč k tomu, aby sa z tohto začarovaného kruhu dostali. Bol tak veľmi rád, keď KILIAN začal muža šacovať a netrvalo dlho kým spomenutý kľúč našli. Vystrie tak ruku k nemu, aby mu nôž podal. Predsa len ani tu nemal byť, alebo nie? Keď nôž prevezme MIRJAM spraví ten istý pohyb, aby si ho mohol prezrieť. Možno sa to nezdalo, ale pokiaľ na noži bolo niečo nezvyčajné všimne si toho. Zbrane rôznych typov študoval a okrem toho pokiaľ išlo o železný nôž chcel vedieť či v tomto celkovo nemajú prsty dvory. Poťažká tak nôž v ruke, rukoväť bola zabalená kožou a čepeľ bola podrobne zdobená. Rozhodne nič čo by sa len tak našlo v miestnom Targete. Pohľad mu veľmi rýchlo dopadol na maličké pútka, ktoré momentálne držali muža od toho, aby unikol. LYR dôveroval, že neujde a aj keby chcela mala by to omnoho ťažšie, ako by si jeden myslel. Muž aj keď sa priamo nebránil tak nevyzeral nadšene z toho, že ešte bude šacovaný a pod krkom má nôž. Pristúpi tak ku vlkolakovi pri čom ešte prezrie všetky miesta kde by sa mohla nachádzať zbraň. Nič však nenašiel.* Prišli ste sem zabiť, alebo zraniť vílu a máte len jeden nôž? *Opýta sa nedôverčivo, začínal sa obávať, že tu nebol jediný. Obzrel sa tak naokolo no všade naďalej panovalo ticho. Hlavný bol však teraz presun, už tak získali príliš veľa pozornosti. Nevedel si predstaviť ich teraz, ako by sa s ďalšími ľuďmi museli šplhať, skladisko však poznal moc dobre, predsa len chodil tu až podozrivo často. V dave tak nájde malý otvor kde kedysi bývali dvere. Zvyčajne tam prebývali bezdomovci, avšak veril, že v tomto momente sa o tých báť nemusel. Kývne tak daným smerom a bez toho, aby to ktokoľvek schválil tak začne tlačiť Lyriu k priestoru. Bolo tam len jedno malé okno, ktoré bolo zadebnené, bolo možné, že pred tým, ako všetko schátralo to bola technická miestnosť. Nebol si istý tak či tak toto nebolo práve vo veci.* Poznáš toho muža? *Opýta sa potichu víly, bol ochotný jej pomôcť rátal s tým, že muža na dnes zatknú už len kvôli podozrivej zbrani.* Pomôžem ti len musíš spolupracovať.
*Stále sleduje okolie ale venuje pozornosť aj tomu čo hovoria lovci a muž ktorí spútal jej útočníka.* /Nemala by som od tial to zmiznúť? Stratiť sa lovcom nebude lahké ale čím ďalej tu som tím menej sa mi to tu zdá bezpečné. Určite tu nieje sám ale ak ten jeho parták nieje úplne blbí nič nezačne. Aspoň nie kím nebudú mať nejakú víhodu./ *Usúdi a rozhodne sa zatial nič nepodnikať a počkať ako sa situácia vivinie. Keď pri podozrivom nájdu železný nôž nepatrne sa pousmeje, akíkolvek náznak úsmevu jej však z tváre zmizne keď uvidí znaky zdobiace čepel. Treba jej všetkú sebakontrolu na to abi sa na podozrivého nevrhla a nepokúsila sa ho zabiť keď jej napadne či to nebol on kto zabil jej Ari. Nakoniec sa ale ovládne a pozrie podozrivému do očí.* /Ale tak sa konečne rozhýbali. A to poslali teba? Ale veď sa dozviem všetko čo chcem vedieť... Neskôr, až ta donútim jačať./ *Zatial čo pozmíšla nechá sa SANDEROM odviesť do menšej miestnosti a znova začne venovať pozornosť tomu čo jej hovorí. Najskôr na jeho otázki noč nehovorí a zamračene nakloní hlavu na bok.* /Nechcem abi sa do toho plietli viriešim si to sama..... Ale na druhú stranu pomoc lovca by nemusela biť na škodu./ *Povie sa a konečne sa rozhodne.* Nepoznám ho ale ako som hovorila sledoval ma. Už nejaký čas ale až teraz som si to uvedomila. *Pri jeho dalších slovách pokrúti hlavou.* Poznám ale ten nôž a podla toho sa zdá že si istá osoba želá moju smrť. *Odmlčí sa a spraví pár krokov od SANDERA potom sa ale znova otočí k nemu.* Varujem ťa nebude to žiadna prechádzka po parku. Je dosť možné že to neprežiješ aj tak my chceš pomôcť?
Chápu.. Ale.. *Pokrčí s povzdechem rameny.* ..opět ta komunikace.. Podsvěťané to nemají jak vědět, že se o slovo snaží hlásit mladší generace, co chce opravdu pomáhat a ne se jen povyšovat nad démonskou krev.. Bude to prostě těžké.. *Souhlasí s jejími slovy.* A nezmění se to během pár měsíců ve snovou spolupráci.. *Zakroutí hlavou skepticky s omluvným úsměvem. Spoutá muže, co nejlépe zvládne se svými omezenými možnostmi. Následně předá Mirjam nůž. Sice si o něj řekl neznámý lovec, ale Mirjam natáhla ruku dřív. Nechá lovce zbraň zkoumat, zatímco si převezme od Mirjam nůž a dá si pozor, aby se ho omylem nedotknul sám. I přes látku cítil, jak stříbro na něj reagovalo.* Můžeme to zkusit.. *Souhlasí. Jednu ruku stále drží na těch mužových spoutaných a druhou přesune nůž k jeho krku. Bylo jasné, že vlkodlakovi před ním je jeho přítomnost velice nepříjemná, jelikož Kill cítil tlak na rukách, jak se snažil muž od nože odtáhnout co nejdál. Nakonec ruku s nožem položí na mužovo rameno tak, aby čepel byla stále poblíž jeho krku a on ho mohl zároveň donutit v pohybu vpřed a korigovat ho.* Můžeme jít.. *Dá jim vědět, že si chycení upravil natolik, aby se mohli posunovat po prostoru. Pohledem následuje ten lovcův, aby věděl, které místo má na mysli a posléze se za nimi s vlkodlakem vydá. Opětovně využije zdi, když se nachází na novém místě a muže o ní, přes jeho nelibost, opře. Nože se však nevzdá a nadále jim velice znepříjemňuje jeho bytí.*
*Pohár, v ktorom je vodka sa už znova plný dostal k nej. S pekným úškrnom na barmana si ho stiahla k sebe a odpila si. Zasmiala sa nad jeho slovami.* Bude to ťažké, pretože toto bez kvapky krvi mi nerobí absolútne nič. *Oboznámila ho s faktom, že opiť sa bez krvi v alkohole je pre upíra tak nemožné, ako vyjsť na teplé ranné slnko. Ak sa chcela opiť, potrebovala krv ktorú by do toho primiešala, svoju malú fľaštičku, ktorú si na takéto prípady brala si ale nechala doma a žiadneho opitého človeka si tu len tak uloviť nemôže. Hlavne ak tu cíti vlka a anjela. V blízkosti tieňolovcov radšej neriskovala nič, čo by ich mohlo zaujať.* Moja šanca je už dávno premrhaná a to ešte nemám ani sto rokov. *Ironicky poznamenala a znova si odpila zo svojho pohára. Podoprela si rukami svoju hlavu. Dívala sa na ZACHARIEHO s istým úškrnom, ktorý veľa neprezrádzal. Dohoda. To bolo slovo, ktoré sa jej ozývalo v hlave a ona by veľmi rada zistila čo je to za dohodu a tak čarodeja počúva. Uchechtla sa.* Je tu však jeden háčik... *s úsmevom predostrie.* moje drogy sa dovážať nemusia, stačííí ak... *premerala si ho pohľadom zamyslene* ak ich bude mať niekto s bijúcim srdcom v sebe. *Dopovedala a potom zamyslene našpúlila pery. Znelo to tak jednoducho.* niečo dostačujúce na výmenu? Ako napríklad? *Iris nemala čo stratiť to bola jediná vec. Jej riskovanie ju nič nestálo, jej život bol bezcenný a duša tak tú nemala už 60 rokov, upírka netušila čo by mu mohla ponúknuť a preto zatiaľ len vyzvedala.*
*Na tvári jej vznikne menší poloúsmev.* Ale snažiť sa neprestanem...až do posledného nádychu. *Vyhlási hrdo. Keď si predstavila, ako by to mohlo vyzerať, kebyže sú všetky bytosti spolu proti démonom, aby ochránili planétu, na ktorej spoločne žijú...tešila sa z toho. Nič to, musela prepnúť na prítomnú situáciu. Ako prvé podala Sanderovi nôž, keďže vedela, že on bude z neho vedieť vyčítať omnoho viac než ona. Následne prikývla na nápad miesta, kam by sa mohli presunúť, a vydala sa medzi Sanderom s vílou a oboma vlkolakmi. Spraví pár rýchlych krokov, nakoľko začula vílu.* Nám ozaj nejde o to spôsobovať problémy a ja osobne by som vám rada pomohla, keďže len vďaka vašej pomoci v boji som ešte stále tu. *Poukáže na rnau na ľavej ruke, ktorá je teraz vďaka tielku veľmi dobre vidieť. Bola to popálenina, z väčšej časti už zahojená, aj keď sa stále stávalo, že mohla nepríjemne ťahať a horšie sa jej s rukou hýbalo. Napriek tomu bola skutočne víle vďačná za svoj život. Dúfala, že by im takto mohla trochu viac dobrovoľne pomôcť. Killianovi ukáže palec hore, že je všetko super a je rada za jeho spoluprácu.* Takže, keď už konečne nenarúšame pokoj večierku, môže sa začať vyšetrovanie. Zároveň je však potrebná ochrana nad párty a sledovanie prípadných partnerov tuto nášho útočníka. Navrhujem tak, že by sa jeden z nás troch vrátil a zvyšný dvaja to tu zatiaľ vyriešia. *Vyhlási hneď, len čo to vyzeralo, že už všetci vnímajú.*
To je samozrejmé, musí to byť však úsmevný trik v civilských baroch.. Ak ich niekedy navštíviš vzhľadom na tvoj príbeh. *Nevedel si predstaviť života, kedy by bol viazaný dennou hodinou a lákala by ho žiarivo červená tekutina, ktorá prúdi každému v žilách. Jeho život bol vždy bez zábran a zdalo sa mu, že vampirizmus ich dával až príliš veľa. Niekedy sa však rád zamýšľal, aké by to bolo byť aj zvyčajným civilom. Narodiť sa, ako dieťa svojej matke, ktorá by sa kvôli jeho existencií možno nezabila a zažil by pri najlepšom prelom do nového storočia. Bolo to podivné avšak jeho život by sa mnohým ponášal na podivnejší.* Presne preto ešte máš stále čas. *Pousmeje sa na ňu.* Po prvej stovke to pôjde už len k lepšiemu, alebo horšiemu. *Odvetí pri čom mu naďalej cukalo kútikmi. Po tých ďalších rokoch? Videl čo čas dokáže spôsobiť a tak videl hneď niekoľko ciest, ktoré by si Iris mohla vybrať. Čo sa však stane bolo len ťažké hádať a tak to sám nechal na vec osudu, ktorý rozhodne. Alebo možno bude na samotnej Iris kam ju jej okolnosti potlačia.* Telá nanešťastie nie sú v cene. *Uchechtne saa prejde si prstami tmavé vlasy.* To sú však dve možnosti ktoré by som dokázal ponúknuť. Nie som tu odhodlaný túto dohodu zložiť, vždy si môžeš vziať čas a premyslieť si to. *Kývne jednoducho rukou, ktorá teraz fungovala ako jeho hlavný nástroj na prejav. Prstene, ktoré boli vysadené na jeho prstoch tomuto vzhľadu značne dopomáhali.* Rád nechávam výber ponuky na zákazníkovi nakoľko neviem posúdiť čo by si mi mohla ponúknuť v tomto momente okrem dobrého slova. *Dohody sa stále stávali ťažšie a ťažšie, jeden by povedal, že najvyšší čarodej nemá po čom túžiť. Zvyčajne však išlo o služby, ako pri Mirjam, alebo ako o informácie pri Meritriss. Išlo o vec individuálnu a tak nevedel čo všetko v rukách upírka nesie.*
*Iste živiť sa krvou a vyliezať von len v noci ako predpotopný netopier, to Iris štvalo, ale po toľké roky si aj zvykla. Hlavne zabíjať len tak pre zábavu bolo niečo, čo ju bavilo viac než samotné lovenie si svojej večere. Krv a Iris to bolo niečo, k čomu bola silne pripútaná, niečo čo jej nahrádzalo drogy, ktoré jej nič nerobili kým by si ich nevysala z krku nejakého chudáčiska. Uškrnula sa. Iris nemala čas, jej cesta bola daná jednoducho a rýchlo. Vybrala si temnú odbočku a na tej ostane tak dlho ako jej to tieňolovci a jej upírska nesmrteľnosť dovolí.* To je príliš veľa viery v niekoho, kto zabil viac ako desať tieňolovcov len preto, že ma oklamali. *Odpila si, na ten deň v Anglicku spomínala s takou radosťou. Pomstila sa tým idiotom poriadne. Jeden po druhom, pomaličky a bolestivo. Krásna spomienka, škoda, že si to neodfotila.* Smerujem do samého pekla. *Pobavene predostrie a odpije si zo svojho pohára. Odpovede ju teda veľmi netešili. Nič jej neprezrádzal a ona chcela odpovede. Začínala si myslieť, že ju vodí za nos.* Premýšľanie je pre nerozhodných a to ja nie som. *Úprimne odpovie.* Na druhej strane ale nenachádzam odpovede na svoje otázky, začínam si myslieť že ma len ťaháš za môj pekný nos. *Uškrnie sa.* Otázka je jednoduchá, čo predstavuje tú výmenu? Hm? *Dohody boli niečo na čo si upírka dávala väčší pozor než na to, či ju niekto uvidí pri love.* Ale ak by som mala byť úprimná, nemohla by som ti na výmenu sľúbiť nič viac len seba samú. *Zamyslene našpúlila pery a odpila si znova z pohára.* A to je zrejme málo, nemám pravdu? *Zvedavo zdvihla obočie. Iste pre čarodeja je upírka ako taká určite zbytočná, aspoň podľa Iris.Čo už by mu len pijavica ako ona môže ponúknuť, okrem toho, že jej city sú na mínusových bodoch a jej empatia k iným ľudom rovnako tak.*
Ktorý z dvorov ide po tvojom krku? *Opýta sa pomerne priamo, vedel, že nôž pochádzal z férie, alebo aspoň bol poslaný dvorom. Ktorým však si sám nebol istý. Teraz však musel začať vážne uvažovať nad tým, prečo by si takto víly liezli po krkoch. Áno vedel ku akým činom majú blízko avšak prišlo mu, že sú pomerne naklonené ku svojmu vlastnému druhu nehľadiac na kráľovstvo v ktorom žili. Bol to možno skutočne len stereotyp v ktorý on sám chcel veriť než čokoľvek iné.* A z akého dôvodu keď sme už pri takom drobnom detaile. *Povie zatiaľ čo stále prechádzali davom. Železný nôž si založil za opasok, nakoľko v tomto momente sa stal veľmi podstatnou stopu rovnako, ako dôkaz. Za normálnych okolností by lovci dosah do férie nemali avšak pokiaľ sa ich spory začali prenášať na svet ľudí a iných dolnosveťanov, išlo o vec lovcov. Svoje podozrenie však ešte nevyslovil nahlas a tak len počkal na návrh MIRJAM.* Mohla by si ísť ty? Zdá sa, že KILIÁN to zvláda pokiaľ by sám netúžil po oddychu. *Pozrie sa na vlkolaka, ktorý mu bol stále cudzincom.* /A pokiaľ mi sám dôveruje./ *Prebehlo mu hlavou, avšak pokiaľ tu ešte stále stál zdalo sa, že jeho dôvera nebola až tak vrtkavá, ako by byť mohla. Pohľad mu tak padne na zatknutého.* Na začiatok chcem vedieť, vaše meno a ku akej smečke patríte, pokiaľ v žiadnej nie ste poprosil by som vašu adresu. *Začne veľmi formálne zatiaľ čo ešte stále kontroloval Lyr, pokiaľ by sa čo i len pohla objavil by sa pri nej nôž a to on ani ona rozhodne nebrali na ľahkú váhu.* Ako ste natrafili na ten nôž? *Mal mnoho otázok a sám sa držal pomerne skrátka, aby ich nefiltroval ihneď všetky.* Odkiaľ poznáte prítomnú VÍLU? Upozorňujem vás pokiaľ nebudete spolupracovať automaticky vás presunieme do ciel a prípad začne byť omnoho vážnejší. *Nepredpokladal, že išlo o alkohol, okrem toho, že z muža nič nebolo cítiť jeho pohyby neboli nijak ovplyvnené alkoholom, alebo akoukoľvek inou drogou.*
*Zavrie oči a zhlboka sa nadýchne aby zahnala zúrivosť ktorej nachvílu prepadla. Keď sa upokojí nrchá si znova celú vec prejsť hlavou.* /Na druhú stranu som sa už začínala fakt nudiť. Teraz to bude zábava./ *Povie si v duchu ale znova na sebe nedá nič poznať a otočí sa k Mir.* To nie sú problémi. *Povie a vezme Mirinu ruku a jemne jej prejde končekmz prstou po jazve z popálenín.* Ten boj som si vtedy užila. A ak by si chcela s tímto ti môžem pomôcť. *Potom sa znova obráti k Sanderovi.* Nepovedala som že je to práca nejakého dvora.* /Ale hádaš dobre to je pravda./ A čo sa dvôvodou týka....*Pokrčí placami a šbalsky sa na svojich spoločníkou usmeje.* ...povedzme že som trochu divoká. /A zabila som člena královskej rodini podzimného dvora./ *Dodá si v duchu sama pre seba.* Je toto ale vhodné miesto na výsluchy? Teda chcem povedať nezezmete ho k sebe alebo do basi alebo ako to voláte keď niekoho zadrzíte? *Spraží podozrivého nenávistním pohladom.* Tiež by som mohla zajtra prísť k vám aby sme sa poriadne porozprávali o tom ča sa deje. Dnes som unavená a musím ešte niečo spraviť.
To je dobrý přístup.. *Ocení Mirjamina slova. O pár chvil později ji předá nůž, nebo spíš ho vymění za jiný. S jeho pomocí dovede vlkodlaka, jenž se stal v tomhle případu útočníkem, na nové místo. Na slova Mirjam se na lovkyni podívá a poté i na lovce. Nic k tomu neřekne. Akce byla pod organizací lovců a i když oba vypadali, že jsou mladší, jak on, tak tady neměl hlavní slovo. Nakonec jen kývne na jeho slova, že zatím zvládá. Kdyby uměl číst Sanderovi myšlenky, tak by mu nejspíš zklamal naděje. Nevěřil mu. Ne jako osobě. Věřil mu momentálně v jeho práci a činění a v hodnocení Mirjam. Nic jiného. Oba si byli cizí. Nechá ho proto pokračovat ve výslechu a nijak ho nenarušuje až do chvíle, kdy se nadechne a zavětří.* Je tu druhý.. *Upozorní a v druhé sekundě se jeho zrak zaměří na jediné okno, jehož prkna se rozletí všemi směry a dovnitř skočí se zavrčením rychlý stín. Vlk byl už od pohledu agresivní a jeho cílem byl Sander a Killián, na které ihned po dopadu druhým skokem skočí, aby jeho parťák měl možnost útěku.*
*Bola rada za moment, kedy sa dostali do oddelenej sekcie. Situácia bola viac prehľadná a hlavne neotravovali Zacharieho hostí. Mali predsa chranut, nie kaziť párty. Videla, že Sanderovi sa už podarilo s vílou ako tak dohodnúť, hlavné bolo to, že mu dôverovala natoľko, aby sa toto všetko dalo riešiť. Jej výpoveď totiž mohla určiť, či pôjde tento neznámy vlkolak za mreže, alebo si ešte chvíľku pobehá po slobode. Za Killiana teraz bola viac než rada. Hlavne pre moment, kedy šla navrhnúť alternatívu, že by bola ona tou, ktorá by sa vrátila späť na párty, než to tu muži doriešia. Killian totiž zavetril ďalšieho vlkolaka, ktorý moment na to skočil do miestnosti. Avšak aj ten moment stačil na to, aby sa Mir pripravila. Už ju tak trochu iritovalo, ako nedokáže tento problém doriešiť, nech má už Zacharie na párty pokoj, takže rukou pevne oblapila rukoväť jednej katany a ako muž doskočí, švihne ňou nadol, čím mu prereže zadnú stranu koníkov, aby stratil balans, a len čo leží na zemi, druhou rukou vystrelí na obe jeho dlane po jednej striebornej hviezdici, aby mal tak problém opäť vstať pomocou rúk. Hviezdici zopakovala aj na lýtkach, a zrazu pred ňou ležala podoba Ježiša...kebyže je Ježiš vlkolak a namiesto pribitia o kríž leží na zemi na bruchu. Kývne na kolegu. Vílu už mohol pustiť, teraz bolo potrebné udržať aj druhého vlka, na ktorého by mimo rýchlosti a flexibilnosti Mir nemala...aspoň nie silou. Predsa len musela byť o minimálne tretinu ľahšia.* Sander, dohodni sa na zajtrajšom stretnutí, ako bolo navrhované, a zatiaľ to tu nejako s Killianom spratajte. Kebyže niečo potrebujete, budem na tom tráme hneď nad vchodom do tejto miestnosti. *Navrhne mu. Pohľadom ešte raz za vadí o ten Killianom, či nejako potrebuje pomôcť, než sa vyparí z miestnosti, aby šla sledovať aj zvyšok zábavy. Takmer okamžite zahliadne Zacharieho s nejakou ženou.* /Musím mu potom povedať, že v tej čiernej koži vyzerá skvelo./
*Všímal si podráždenie Mirjam a tak sa rozhodol to zbaliť. Pozrie sa na vílu ešte pred tým, ako im čas prekazí ďalší vlkolak.* Zajtra ťa budem očakávať pred Inštitútom, na poistku však poprosím niečo čo je v tvojom vlastníctve, aby ťa nebol problém skontaktovať. *Odvetí jednoducho pri čom si priloží bič ku opasku, nakoľko už nebol potrebný. Vedel že víla svätá skutočne nebola, avšak možno aj táto dôvera bola istým krokom vpred, alebo nie? Nepáči sa mu však oznámenie, ktoré vyslovil vlkolak a tak ihneď schytí ostrie do ruky pri čom Mirjam sa, ako tieň o vlkolaka postarala.* Nepárala si sa s ním všakže. *Pozrie sa na tmavovlásku nakoľko mu to prišlo.. dosť brutálne, bolo dosť možné, že muža práve doživotne zmrzačila avšak.. už bolo asi príliš neskoro na rozpravy.* Oboch zanesiem do cieľ v Inštitúte. *Oboznámi obom prítomným.* Keby sa čokoľvek dialo tak mi zavolaj. *Kývne smerom k Mirjam avšak veril, že sa dokáže o vec postarať aj ona sama. Vlk sám o sebe nijak nespolupracoval ohľadom jeho otázok a tak by bolo zbytočné sa o čokoľvek pokúšať práve tu.* Von je auto Inštitútu, nebude ťažké ich preniesť, pokiaľ chceš tak zostať ak nie tak sme vďačný za tvoju pomoc. *Kývne smerom ku Kiliánovi pri čom oficiálne zakončil túto potýčku. Ako sa vec vyvinie bude možné zistiť len zajtra nakoľko dnes nikto hovoriť nebude.* Chvíľu ho len ešte podrž. *Poprosí ho pri čom si druhého vlka prehodí cez chrbát a prenesie ho ku autu. Presun sám o sebe dlho netrval, avšak čo ho zarmútilo skôr, bolo, že Mer nedokázal splniť tanec, ktorý jej sľúbil.*
Na to že má prísť do inštitútu prikívne ale Sanderovi nemieni dať nič osobné podla čoho by ju bolo možné stopovať.* Nemám tu nič okrem oblečenia. *Rozhodí rukami abi videl že so sebou naozaj nič nemá.* /Okrem toh oby som ti ani nič nedala./ *Čokolvek iné by chcela dodať preruší vpád druhého vlka do miestnosti. Vletí tam cez zadebnené okno a vzduch jej na chvílu plný triesok. Lyria viužije chvílku nepozornosti svojich kolegov a dostane sa z miestnosti víde zo skladiska a postaví sa tak abi videla na hlavný vchod ale abi nebolo na prví pohlad vidieť ju. Zo svojho úkritu videla ako Sander nakladá podozrivého do auta.* /Takže ich zbalili obidvoch. Škoda, teraz ich nebudem môcť vypočuť sama. Nakoniec budem musieť s lovcami predca len spolupracovať./ *Pokrčí plecami a vidá sa smerom do parku.*
/Jau../ *Sykne si pro sebe v duchu, když vidí způsob, jakým se Mirjam obula do vlkodlaka. Mísily se v něm rozporuplné pocity a myšlenky. Na jednu stranu byl rád, že se nemusel pro nějaký boj měnit a taky, že nikdo jiný nebyl zraněn nebo zabit, či vlkodlak, kterého držel, nebyl osvobozen, přesto, že sebou teď docela silně škubnul, když měl na dohled, co lovkyně udělala jeho kolegovi a chtěl zdrhnout. Kill se mu opřel plnou váhou těla do zad a přitlačil ho zpátky na stěnu, aby mu to znemožnil. Na tu druhou mu ale tohle přišlo malinko brutální. Vyzkoušel si za život mnoho zranění a věděl, že některá se hojí opravdu dlouho a jsou bolestivá. Předpokládal, že z pořezání nohy se muž před ním s největší pravděpodobností dostane, ale po stříbrných hvězdách mu šrámy zůstanou. Přikývne na lovcova slova, jehož jméno se právě dozvěděl od Mirjam, že chce oba vlkodlaky přemístit.* Měl bych nejspíš taky už jít domů, pokud se nic nestane.. Zítra mám směnu.. *Zvolí nakonec řešení, ale rozejde se s vlkodlakem za Sanderem.* Do Institutu je dostanete oba? *Ujistí se u auta, když má ještě vlkodlaka v držení. Neměl by problém s tím jet s lovcem, pokud by řekl, že oba vlkodlaky najednou nezvládne, ačkoliv by se teda pro svoje auto vracel pořádný kus.*
Desať? Pokúšala si sa o pekné číslo? *Uchechtne sa aj keď by klamal, keby povedal, že mu tento fakt neprekážal. Alebo ho minimálne mierne nevydesil, áno rátal s tým, že zabitie bolo pri Iris zvyčajné, sama sa tým netajila. Avšak teraz kedy jeho osobné vzťahy začali kĺzať už aj do New Yorkského Inštitútu sa tieto slová stávali takmer hrozbou. Pohľad mu tak chvíľu skočí ku davu pri čom lovcov momentálne nikdy nezahliadol. Predpokladal, že ešte stále riešili problém s vlkolakom, ktorý kútikom oka zachytil.* Tak pokiaľ sama hovoríš asi tomu tak bude. *Svoje vlastné skúsenosti nemal, avšak stačilo mu cítiť energiu Meritriss po tom, ako sa opäť navrátila na zem. Veril tomu, že to bolo miesto ešte horšie, ako by si jeden vedel predstaviť. Kam po smrti pôjde on? Nemal poňatia, avšak ak si mal položiť ruku na srdce, príliš vysoké očakávania od svojho súdu nemal. * Myslím si, že to nie je samotný princíp nerozhodnosti, ale pokiaľ na tom trváš tento názor ti kradnúť nebudem. *Pousmeje sa pri čom si letmo napraví kožené sako, ktoré sa mu slabo lepilo na pokožku, ktorá začala byť posiata potom.* Pokiaľ máš informácie, ktoré by mohli byť môjmu uchu užitočné, alebo máš niečo špeciálne na majetku. *Prehodí pri čom pri jej ponuke sa len slabo pousmeje.* Máš pravdu skutočne. *Kývne na jej podozrenie pri čom mu na tvári po celý čas hrá úsmev.* Vedela by si sľúbiť, že na tvojich rukách už sa neobjaví krv lovcov? *Nakloní hlavu na stranu, na jednu stranu táto požiadavka sa zdala byť.. jednoduchá, avšak nebol si istý či upírka by dokázala ovládať seba a svoju nenávisť dostatočne, aby mohol mať túto dohodu zaručenú* Nakoľko okrem toho, nemyslím, že mi máš čo ponúknuť.
*Všimne si ich pohľadov, čím sa za svoje náhle riešenie náhle cíti zle a jej výčitky sa jasne odzrkadlia v jej tvári. Prejde k vlkolakovi a kľakne si vedľa neho.* Som liečiteľka, takže sa potom na vás po prevezení pozriem. Avšak pre bezpečnosť oboch strán vás budeme musieť teraz nechať takto. *Vysvetlí mu a skôr, než by stihol na ňu niekto reagovať, rýchlo odpochoduje z miestnosti. Sediaca na tráme si nad svojím konaním povzdychne.* /Mala som byť možno krehkejšia. Ale čo ak by moje vlastné zaváhanie viedlo k úrazu Sandera s Killianom? Ak by sa o tom dozvedeli ľudia na party, mohla by aj nastať panika a vlkolak by mal oveľa viac problémov na krku, než pár potrhaných svalov, ktoré viem dať dokopy./ *Snaží sa si prihovoriť, že je všetko v poriadku, a kým si obhrýza necht palca, pohľadom prechádza po každom jednom hosťovi, až zastaví na ZACHARIEM. Rada by sa s ním teraz porozprávala. Verila, že by ju chápal a vedel by povedať presne tie správne slová. Zatiaľ však len pevne stisne ornament, ktorý jej okolo krku visí, aby sa tak dostala do stavu pokoja, ako to pre ňu Zacharie vyrobil.*
/Pekné číslo? Som snáď básnik alebo niečo tomu podobné?/ *Pomyslí si otrávene, jednoducho ich bolo desať. Idiot, ktorý sľúbil jedno a urobil druhé. Oklamal ju, podviedol a tak dostal čo mu patrilo, a jeho drahý priatelia, ktorý sa ju pokúšali nejak dostať rovnako tak. Momentálne ju žiaden lovec neštval, áno otravovali jej životný priestor, ak sa objavili vedľa nej, alebo v jej okolí. Rešpekt voči týmto "ľuďom" bol asi tak stratený ako jej vlastná a neexistujúca empatia. Úsmev mu opätuje, ale úprimnosť by v ňom ťažko jeden hľadal. Vlastne samotná Iris sa zdala byť veselá a sarkastická. A tak to malo ostať. Niečo čo mala dať ako informácie, alebo svoj cenný majetok, tak to rozhodne bolo pre Iris nelákavým materiálom. Aby za pomoc dávala informácie? Alebo založila niečo cenné zo svojho bohatého majetku? V žiadnom prípade. Prešla si svojim dlhým a ostrým nechtom po brušku palca na pravej ruke a uchechtla sa nad jeho požiadavkou, ak to tak mohla nazvať. Jazykom si prešla po jednom z očných zubov.* Prečo? Je tam niekto cenný? *Uškrnula sa, odpoveď ani nepotrebovala vedieť. Prišlo jej zábavné, že dolnosveťan sa tak strachuje o životy hlúpych tieňolovcov, ktorí jej boli absolútne ukradnutí.* Sľúbiť by som to mohla, ale nechcem, pretože sú mi absolútne ukradnutý ako všetko v tomto meste. *Predostrela so svojim stálym úškrnom, vytiahla z vrecka niekoľko bankovie, ktoré položila na barový pult a postavila sa.* Toľko podceňovania mojej osoby, že nemá čo ponúknuť. Nuž, škoda. *Iris sa rozhodne nemala prečo cítiť po tých slovách menejcenne. Bol problém čarodeja, že si o nej nezistil viac a vlastne že o nej vie len pár vecí aj to je málo. Bez ďalších slov sa tak pobrala preč, jej úžasná priateľka už bola pred skladiskom, ale Iris si ju odchytila a navrhla jej zábavnejší program, ako sa zbytočne opíjať na jednom mieste. So svojou spoločnosťou sa tak pobrala ďalej do mesta.*
Tým pádom je to jednoduché a dohoda padá. *Odvetí jednoducho pri čom si len dopije svoj pohár a potom kývne smerom k Iris. Jeho city neboli nijak ublížené a o bezpečnosť lovcov a v tomto momente neobával. Pokiaľ by sa upírka aj o niečo pokúsila neveril, že by sa vo svojich nekonečných životoch už nikdy nestretli. Odtiahne sa tak od baru zatiaľ čo zelené oči začnú pozorovať dianie. Ľudia sa bavili, jedli, tancovali. Viac menej plnili zámer celého podujatia. Práve to bol jeden z hlavných dôvodov prečo obľuboval poriadať akcie tohto typu. Vidieť ľudskú blaženosť bolo vždy na nezaplatenie o to keď ste sám mali prínos k tomuto citu. V tomto čase ich nebol schopný organizovať tak často, ako v minulom storočí kedy jeho osoba nebola na výslní, teraz si však sám musel dávať pozor o tom kto kde vchádza. Veril, že incident s vlkolakom bude za tento večer jediný. Sám sa pomerne rýchlo opäť dostal ku okraji davu, ktorý bol na tanečnom parkete a pozoroval známych i neznámych podsveťanov. Čas sa vždy menil avšak zábava ešte aj po tých rokoch dokázala spájať. Sám si však musel pripomenúť, že je dlžný ešte nejakú tú vďaku, ktorú musí venovať Mirjam. Uvedomoval si svojho správania a sám vedel, že jej ho bude chcieť vynahradiť. Ako? Ešte si sám nebol istý čo mu príde na um avšak vedel, že sa nenechá zahanbiť. Okrem toho, bolo potrebné začať uvažovať nad jej narodeninami. Zatiaľ čo bol tak čarodej ponorený vo svojich myšlienkach, ako noc plynula osadenstvo sa začalo postupne vykrádať do svojich príbytkov. Na mieste diania tak ostal pomerne veľký neporiadok, avšak nejednalo sa o niečo čo by nebolo možné zvládnuť trochou mágie. Nad ránom tak ani nebolo možné zistiť, že sa v skladisku odohrávalo niečo pod rúškom tieňov.*
*Zase sa po dlhšom čase vyberie do parku má na sebe svoje bežné oblečenie: tielko, pončo a zvonáče. Ale o svoje oblečenie sa nestará a znova má na sebe to isté niekolko dní čo je na jej šatách už dosť poznať ale nestará sa o to. Dnes so sebou nemá svoju okarínu ani lutnu ale nesie tašku ktorej popruh má prehodený cez plece. Pomali kráča parkom ale nechce nikde zastaviť skôr si robí okružnú prechádzku po parku a len občas sa na niektorom mieste zdrží trochu dlhšie. Miesta na ktorých sa zastavý si chvílku obzerá a potom ide ďalej. Na koniec príde k jazierku kde si sadne na breh a neprítomne sa zahladí do vody akoby myslou ani nebola v prítomnosti ale niekde úplne inde. Takto sedí nejaký čas nakoniec sa zo svojho zamyslenia ale preberie a pomali otvorí tašku čo má so sebou. Vyberie z nej malí predmet zdvihne si ho k očiam a pomali ho prevracia v prstoch, pričom sa zamyslene zamračí.*
*Prestala počítať dni, kedy nevychádzala každučkú noc z svojho útulného ukrytu, kde tak trochu robila čo sa jej zachcelo. Toľko nevinných civilov, ktorých si zaobstrala len preto, aby jej dali pár kvapiek krvi a potom im s encantom pozmenila spomienky. Iris bola vo svojom samozvanom tranze závislosti na ľudskej krvi, ktorá ju držala v stave radosti a dobrej nálady. Stále ju však prevapoval jeden malý fakt. Akoto, že o nej nikto nevie. Za to čo robí už mala aspoň niekoľko mesiacov sedieť za bránami Idrisu a čakať na svoj súdny deň. Jej predstavy boli chvíľami veľmi zábavné a chvíľami veľmi morbídne, ale zabávala sa na oboch. Čo bolo však horšie bol jej charakter, ktorý sa stálym cucaním ľudskej krvi menil, akoby ani rozumná a zodpovedná Iris Hallewell neexistovala. Kiežby to blondínu trápilo. Ale netrápi, ani len prstom nepohne, aby sa z toho nejakým zázrakom dostala. Vlastne prečo by sa aj mala, nikto kto by ju z toho dostal už neexistuje. Môže byť pokojne závislá na čom len chce. A to je pre ňu oslobozujúce. Potoky červenej tekutiny, tečúcej dole prehryznutou krčnou tepnou, lahodná chuť, ktorá je tak návyková a ako plus bonus nejaký ten alkohol a drogy v nej. Vyberá si len beznádejné prípady, ktoré jej poskytnú únik z reality, kde jej ego bolo poriadne pošlapané. Čarodejovia sú hajzli, všetci dojedného a ak nabudúce nejakého uvidí, asi mu vykrúti malíček. Teda... aspoň by chcela. Avšak, iris nezabúdala na svoj zovňajšok ani vo svojich najhorších časoch. Kráčala po nočnom meste, zahla k parku a za svitu mesiace sa potichu a nehlučne upírskou rýchlosťou premávala medzi stromami, a medzi lavičkami. O takejto hodine ľudia už dávno boli vo svojich príbytkoch, kto by ju len videl všakže?* /Maximálne taká troska akou som ja/ *Zasmiala sa nad svojou myšlienkou. Svoje dlhé blond vlasy nechala voľne rozpustené, pohrával sa s nimi len teplý nočný vánok ako kráčala. Na sebe mala klasický svoj odev, obtiahnuté čierne nohavice, vysoké podpätky, čierne tielko a na tom koženú bundu. Vyzerala úžasne aj napriek svojmu malému problému, vyzerala absolútne zdravo a normálne. Nevynechala ani mejkap, tmavé tiene na očiach, ktoré len zvýrazňovali jej modré oči farby oceánu, tmavý rúž, ktorý sa jej dokonalo hodil. Ako je u upírky zvykom vyzerala bezchybne. Niet divu, Iris predsa je bezchybná, ako nikto iný. Zatiaľ. Opätky vytvárali rytmickú melódiu podľa chôdze, ktorou sa prechádzala, upustila od svojho upírskeho bláznovstva a prešla k jednej z voľných lavičiek, zatiaľ sa veľmi neobzerala, neprišlo jej to nutné. Posadila sa, samozrejme že nebola na prádzno. No dnes namiesto cigariet, ktoré si poctivo ukrývala vo svojej taške, ktorú má prevesenú cez ramenu mala v ruke fľašku s whiskey, švihnutú niekoľkými, teda viac než len niekoľkými kvapkami krvi. Veru, prečo si nespestriť svoj nesmrteľný život. Ako sa posadila tak otvorila fľašku. V tejto tme nemá absolútne nikto potuchy, čo za tekutinu tam má, pre všetkých je to len alkohol. Zahodila vrchnáčik, ani nevie kam a priložila si sklenené hrdlo flľaše k perám a pár dúškami si odpila. Odpornosť? Nie pre upíra.* /Na tú úžasnú nesmrteľnosť../ *Pomyslela si v duchu.*
*Pozerá na žiletku ktorú prevracia v prstoch a nakoniec si ju priloží k lakťovej jamke a chce ňou potiahnuť pozdĺž predlaktia až k zápästiu. Ostrím hrotom žiletky si už takmer podreže žily ale nakoniec ruku spustí a žiletku vráti do svojej tašky.* /Ty hnusný zbabelec. Nikdy ťa nezaujímalo či zdochneš alebo nie tak prečo s tím teraz začínaš?!!!/ *Oborí sa sama na seba znechutene. Prehrabe sa vo svojej taške a viťiajne malú flaštičku ktorá je plná nepriehladnej bielej tekutiny.* /Hmm... možno sa treba trochu povzbudiť./ *Povie si a flaštičku otvorí. Kvapne si do úst jednu kvapku pričom zvraští tvár nad horkou chuťou drogy. Šklabiť sa ale prestane hneď ako droga zaúčinkuje. Je to neskutočne príjemný pocit ako by jej telom prechádzal elektrický prúd, zrak sa jej zahmlí a rozmaže takže všetko okolo seba vníma ako by to bolo vytvorené z dymu. Zakloní hlavu a zastoná.* AAACH... Tak to je ono. *Uškerí sa a vstane zoberie si tašku a vykročí dalej na cestu ani poriadne nevníma kam ide takže si nevšimne Iris sediacej na lavičke nedaleko ktorej sa zastaví.* Hej tuto to bude fajn. *Zachichoce sa a hodí svoju tašku na zem. Tento krát z nej vyberie lano ze slučkou a prehodí ho cez jeden z nižších konárov.* Chcela by som videť ksichty ludí ča taketo ráno pôjdu ako prví. *Zasmeje sa a pokračuje vo viazaní oprátky.*
/Povedzme si pravdu Iris, ako na dne musíš byť, aby si si do parku priniesla whiskey s tajnou ingredienciou?/ *Pýta sa v duchu samej seba, najlepšie je porozprávať sa s odborníkom na svoje vlastné problémy - so sebou. Iris bola už trochu pod vplyvom alkoholu, kto vie, či vôbec krv narkomana už v jej žilách odznela, no s jej ľahostajnosťou sa dalo s určitosťou povedať, že tam nejaké to percento ešte má. Znova nadvihla hrdlo fľašky k svojím perám a dala si pár veľkých glgov. Pálivá chuť alkoholu sa jej rozliala po krku, no iris neurobila žiadnu grimasu. Po tých rokoch to bolo akoby hltala vodu. Takéto dúšky jej však hneď stúpli do hlavy a s kombináciou drog, ťažko povedať čo to s ňou urobí. Jedno pozitívum to však má. Nezomrie. /Veľmi na dne? Záleží na tom?/ *Odpovedala si, oprela sa o opierku drevenej lavičky a zaklonila hlavu, jej pohľad tak smeroval na jasnú nočnú oblohu, na ktorej sa trblietali tisíce hviezdy. Potichu ich pozorovala, skúmala tie malé svetielka a myslela pri tom na to, čo by sa stalo ak by sa nestala upírkou. Mala by deti? Bola by vydatá, alebo by sa vrátila ku drogám? Hovorí sa že závislák nikdy nebude úplne čistý.* /Zdá sa, že je to predsa len pravda./ *Prejde jej mysľou a ona sa nad tým pobavene uškrnie. Jej myšlienky jej prišli vtipné. Díva sa tak na oblohu s fľaškou v rukách, polemizuje nad svojim zdrcujúcim upírskym polrokom a hovorí si, že návrat do Nottinghamu by niečo vyriešil, ale na druhej strane všetky tie spomienky, spustila by sa ešte viac. Takto je jej predsa dobre. Alebo? Zahryzla si jemne do spodnej pery a znova sa uškrnula. Jej rozíjmanie ukončil až hls, ktorý snáď nepočula veky. Známa víla, ktorú by najradšej videla pod zemou voňa fialky. Nuž svoju nevraživosť v myšlienkach predsa len neskrývala. Pobavili ju však slová, ktoré počula. Upírsky sluch bol vždy výhodou. Dala hlavu spať do normálnej polohy a vyhľadala vílu so svetlými vlasmi. Keď ju pohľadom našla pobavene sa na ňu dívala, čo robí. Skôr než niečo na jej slová povedala sa napila, znova poriadneho dúšku. Na jej tvári sa znova objavil pobavený úškrn, ked začula jej myšlienkový pochod a lano, ktoré si prehadzovala cez vetvu stromu.* Povedala by som, že budú ľutovať tvoju úbohú dušičku, ale skôr než na to príde rad si ťa vyfotia a hodia na internet a potom zavolajú polišov. *Prehovorila pobavene Iris, bola už pripitá a nič viac ako pobavenie z jej úst vtedy nevychádzalo, vlastne to ani keď bola triezva.* Ale nenechaj sa rušiť, pokojne sa tu môžeš obesiť, rada si pozriem ako to tieňolovci poriešia. *Uchechtla sa.* Ale teraz vážne. *Zábavne predniesla a postavila sa z lavičky a upírskou rýchlosťou sa premiestnila k nej. Odpila si z fľašky.* Tak ponurá a nekreatívna smrť... *Povzdychla si sklamane.* Čakla by som niečo veľkolepé. *Predostrela keď sa znovu napila a potom sa svojou dlhou, útlou a bledou rukou dotkla povrazu, ktorý so skleneným, pripitým zamyslením skúmala.* Pekný uzol, to sa musí uznať.. *Predniesla zamyslene.*
*Keď začuje Irisin hlas nijak nezareaguje až keď sa upírka ukáže pri nej uvedomí si kto to je a čo hovirila. Na predstave fotky ako vysí zo stromu sa s chuti zasmeje.* Hej to by bol super obrázok nie? *Povie keď sa dosmeje a snaží sa na Iris zaostriť zrak.* Csss.... *Odfrkne si prestane viazať oprátku vezne Iris jej flašku a poriadne sa napije. Keďže ešte nikdy nepila alkohol polovicu ho viprskne na zem a poriadne sa rozkašle.* Kašlem na kreativitu hlavne nechto zaberie nie? Ale keď už pri tom sme čo by si spravila ty? *Je príliš mimo z depresie a drog aby posudzovala Irisin podnalpití stav. Znova vezme lano a pokračuje vo viazaní uzla ale pokračuje len pomali.* Samozrejme že tu musím natrafiť zrovna na Iris. Inak dlho som ťa nevidela. Už som dúfala že si počúvla moju radu a išla si sa opalovať na slniečko. *Zasmeje sa a pozrie na Iris.* Očividne sa ale nestalo. *Zamračí sa a obzrie sa okolo.* Chcelo by to niečo na čo sa môžem postaviť a potom to odkopnúť. *Mrmle si popod nos.*
/Hodiť reč s vílou je dobrý nápad?/ *Pýta sa samej seba, ale usúdi, že predsa len sa jej nemôže nič stať, keď jej momentálny spoločník má samovražedné sklony a viaže si uzol, na svoju krásnu víliu hlávku, ktorej by tu bola škoda a predsa len iris by chýbal jej nezmyselný nepriateľ, ktorému otrepala v bare hlavu o pult. To by si rozhodne rada niekedy zopakovala. Iris sa tak bezprostredne díva na žienku oproti nej, ktorá sa trápi s povrazom a ani nestačí zareagovať, keď jej vytrhne jej fľašku s alkoholom premiešanou krvou z ruky a napije sa. Iris len zdvihne obočie a uškrnie sa, keď to hned vyprskne.* Práve si sa napila whiskey, ktorá je utopená v krvi... *Zasmeje sa a potom len pobavene počúva blondínku. Iris bola pripitá, zobrala si späť svoju fľaškua znova sa napila poriadneho dúšku a oprela sa o kmeň stromu, nechcela sa tu niekde roztrieskať a jej fľaška bola príliš vztácna. Jediná vec, ktorá jej prinášala radosť.* Nemáš pravdu, drahá. kreativita je polovica dobrej práce ako sa zabiť. *Odpovedala pripitým hlasom a prešla si jazykom po pere.* Čo som spravila ja? *Ukáže na seba* No- *Zakolíše sa zo strany na stranu ako si hľadá príjemnú polohu na opretie.* To by som tiež rada vedela a určitééé by si sa na to mala opýýýtať toho čarodejníckeho kreténa! *Povie s istou zlosťou, ktorá skôr vyzerá ako pobavenie, hneď za tým sa zasmeje. Mala v sebe nejaké drogové svinstvo a do toho alkohol, Poriadne ani nevedela kde je.* Au? *Zatvári sa ublížene a znova sa napije.* Každopádne, takú radosť by som nikomu neurobila, som ako burina... nikto sa ma nezbaví. *Uškrnie sa raz a znova* Neverím, že z nás dvoch budeš práve ty ta hlúpa, ktorá sa tu chce takto .... *ukáže na lano a strom.* plytko poslať na druhý svet. *Zasmeje sa.* Vážne chceš každému urobiť tú radosť, ale no ták... to je úbohé. *Predostrie pripito a znova si odpije so svojej fľašky. Prvokovala ju, Iris to bavilo. jej charakter bol rovnaký akoby bola triezva, s tým že sa viac bavila a bola úprimnejšia než inokedy.*
*Ďalej sa snaží uviazať uzol a na pol ucha počúva upírku.* To ma má trápiť? Hlavne že ma to dostane k tomu čo chcem. *Zachechtá sa a dalej pracuje. Na Irisinom blábolení jej ale príde niečo divné a pozastaví sa nad tím. Až teraz jej dôjde že je upírka ožratá takmera ažb pod obraz. Dá si nejaké veci dohromady keď sa Iris zmieni o čarodejníckom kreténovy.* Ale takže ťa ten kretén opustil. Som si istá že by bolhneď druhý v poradí čo by ťa rád videl horieť. Prvá som ja. *Zatiahne posmešne.* Ale do ri*i s tím. To sa tu víla ani nemôže v pokoji obesiť? *Otočí sa naštvane k upírke.* Čo je ti vôbec do toho čo chcem? HMM?. *Zaženie sa päsťou iris po tvári ale premáchne o dosť velký kus zapotáca sa a má čo robiť abi nespadla na zem.*
*Iris vílu podpichuje ale výrazne jej vo svojej až komedickej smrti nebráni. Ak chce umrieť, prosím, upírka sa bude baviť do jej posledného výdychu, pravdepodobne si ani nebude pamätať, že tu vôbec bola, ak si vôbec bude pamätať, že pila. Už je niekoľko dní bezprostredne v liehu a dokonca nedošla ani do štádia, kedy by aspoň trochu vytriezvela. To je tak, keď nemá upír stály prísun krvi, musí si ho kompenzovať aj ine, alkoholom, a príležitostným satím narkomanov. To bola cesta Iris ako sa zmieriť s udretým egom. A celkom veselá cesta.* Malo by ťa to trápiť, dokážeš sa vyhrať so smrťou iných ale s vlastnou nie... otras. *Podotkne s pretočením oči a ďalej sa opiera o strom, čím aspoň ako tak vyzerá, že toho nevypila veľa.* Ja som opustila kreténa, prosím ťa... ešte chvíľu a mohla by som ťahať za nitky ako s bábkou. *Priznala nenútene* Ale ja odrdby neodpúšťam a jediný, kto sa bude rád prizerať ako niekto z nás horí, budem ja, zlatíčko. *Predostrie aj na opitú ženu veľmi vážne. Iris si vždy pripravovala svoje pomsty, ale momentálne bola viac menej zaneprázdnená alkoholom a chutnými civilmi a ak počíta aj túto chvíľu, tak veľmi groteskne depresívnou vílou, ktorá sa chce usmrtiť. Vtipné. Fľašku znova priloží k svojim perám a napije sa znova niekoľkými dúškami z nej. už jej tam toho teda nezostáva najviac, nepeknú časť jej vyplytvala táto mrcha.* Netvár sa, že ti to nerobí radosť. Mala by si byť rada, že sa vôbec niekto o teba zaujíma. Robím tu len dobrý skutok. *Iris sa díva ako sa na ňu Lyria zaženie a keď sa netrafí Iris sa začne smiať. Upírka nemala útočnú náladu, vlastne si veľmi dobre uvedomovala, že takto by akurát tak trafila to lano, ktoré aj tak vidí štyrikrát a Lyriu ako osobu tak asi šesť. To by nefungovalo. Ako sa však smeje tak sa nešťastne sklzne po kmeni až dole na chodník, našťastie svoju fľašku si uchránila.* Aj... dočerta.. wou. *Zanadáva si a postaví sa.* Nebuď smiešna netrafíš sa ani keby som bola v tvojej bezprostrednej blízkosti, navyše ani neviem s ktorou tvojou verziou sa bavím. *Zasmeje sa.* Ale, aby som bola aspoň trošičku *ukáže malý priestor medzi ukazovákom a palcom, ktorý znázorňuje tú tročku.* milá, tak týmto rozhodne nič nevyriešiš. *Posledný krát sa napije z fľašky, ktorú hodí ani nevie kam a už počuje ako sa len rozbije.* Namiesto toho, aby si si tu škodoradostne priala moje samovznietenie si mi mohla povedať, ktorý debil v tvojom života ťa k takejto nude doviedol. *Prejde si jazykom po spodnej pere a znova sa oprie o kmeň.* Ak ťa to upokojí pravdepodobne si nebudem pamätať posledné dva týždne, takže čokoľvek mi povieš stratí sa to v neskonečnom upírskom prázdne. *Úprimne podotkne.*
*Pretočí očami.* Nemám náladu niečo vymýšlať a ani ti si s ničím neprišla tak tu zo seba nerob miss killer 2021. *Povie otrávane a vráti sa k svojmu lanu. Na upírkinej ďalšej poznámke sa rozosmeje a posmešne ju napodobní.* Ja som opustila kreténa..... Jasné to hovor niekomu kto ťa nepozná.... Tak to je dobrí vtip. *Uzol sa jej nedarí zaviazať a tak nakoniec nechá lano lanom a otočí sa k upírke.* Myslieť si to môžeš ale keď ťa nakoniec lovci chitia budem na tvojej poprave sedieť s popcornum v prvej rade... *Zarazí sa a pozrie na oprátku za sebou.* ....no alebo by som to aspoň rada spravila. *KeĎ Iris skončí na zemi nasadí Lyr naoko vážny výraz.* Narozdiel ja sa aspoň udržím na nohách. *Povie a sleduje ako upírka vstáva. Keď zahodí flašku ozve sa zo smeru kam ju hodila naštvamé mačacie mraučanie. Čo by u Lyr znova spusťilo vlnu smiechju nebiť upírkinej otázky. Pri ktorej ju okamžite prejde veselosť.* Nebol to žiaden debil.... Zomrela my. * Poslednú vetu zašepká so slzami v očiach.*
Zabila som viac ľudí než tyk, na tvojom mieste by som sa k titulu miss killer nevyjadrovala. *Odpovedala veľmi podstatne. Iris hlavne nemala prečo sa chvíliť s tým, koľko ľudí zabila, bolo ich však veľa a za tieto mesiace ich je rozhodne dalších tisíc na jej pomyselnom zozname mŕtvych. Upírka svetlej pleti s britským prízvukom sa vyžívala vo vraždení. Milovala bolesť, fyzickú ale aj psychickú. bola umelkyňou vo svojom smere zabíjania a rozhodne by mala za to skončiť v idrise a umrieť, ale je stále tu. Je prefíkaná, ale čo o tom táto víla môže vedeiť nič.* Och jasné, poďme sa tváriť, že o mne vieš milion vecí a popritom si len trápna, malá víla, ktorá si len myslí, že ma pozná. Nevieš o mne nič, tak sa netvár ako niekto, kto ma pozná celý môj život. Od toho sú tu iný a starší než si vôbec ty alebo ja. *Alkohol jej zastieral emócie a pri spomienke na jediné, kto vedel o nej všetko bol jej brat, ktorý vraj žije a je upírom. On ju pozná tak ako ju má človek poznať. Zasmeje sa pri jej poznámke o lovcoch.* Vieš, aspoň zomriem rukou tých, ktorý boli zmasakrovaní tými mojimi. Svoje posledné dni v Idrise si užijem a zomriem presne tak ako každý upír. S peknými spomienkami na môj hriešny život. *Odpovedala úprimne, bola na svete šestdesiat niečo rokov, dlhý čas a rovnako tak dlhý s tvárou mladého anjela a silou, ktorá sa nevyrovná žiadnemu inému smrteľnému človeku, čo sa týka civilov. Len sa zasmeje nad jej poznámkou a potom si ju prezrie a uškrnie sa.* Ale, ale... niekto sa tu vysmieva z toho, že som skončila s čarodejom a sám prišiel o niekoho. Ako zomrela hmm? Budem hádať, samovražda? *Škodoradostne podotkne.* Pekne, niekto mi tu bude hovoriť o tom ako by ma istý čarodej rád videl horieť, ale tvoja partnerka si radšej vzala život než byť s tebou, kto je tu väčší lúzer. *Podotkla, slová, ktoré povedala iste zabolia, ale Iris to hovorila so zámerom, Lyria na ňu celý čas slovne útočila, prečo jej ten hyenizmus nevrátiť. Byť mrchou dokáže byť aj s alkoholom.* Vieš. *uchechtne sa* Môžem byť rovnakou mrchou ako si ty, a aj ňou teraz som, v konečnom dôledku tu ale stojím a odhováram ťa od tohto hlúpeho nápadu, ktorý ti v tomto stave ani len nevyjde. *Urobila grimasu a odlepila sa od stromu, tentokrát jej chôdza bola istejšia, aj ked sa jej všetko točilo a videla všetko štyrikrát, ale bola upírka, jej metabolizmus bol rýchly a žiadne účinky nie sú dlhodobé, ale rovnako tak neprchali ani rýchlo. Upírskou rýchlosťou sa premiestnila za Lyriu.* Smrť je pre zbabelcov. *Opito ale rázne jej povie pri uchu a prejde od nej ďalej a znova pred ňu.* Bolesť je síce väčšia mrcha, ale dokážeš ju poraziť, ak sa zabiješ, je to len dôkaz toho akou slabou a zbytočnou si v tomto svete bola. Ak sa chceš dožiť mojej smrti, radím ti nezabíjať sa. *Uškrnula zatiaľ čo sa presunula k lavičke a posadila sa.* Ak mi chceš ale urobiť tú radosť a ponúknuť mi slastné dívanie sa na tvoje pomaly umierajúce telo, do toho. Rada si tento moment zapamätám a doživotne si ho uchovám v pamäti aj navzdory tomu, že som pod vplyvom drog a alkoholu ako moje jednoduché víťazstvo. *S úškrnom predostrie a rukou jej ukáže na lano.* Tak do toho, sprav to, potvrď mi, že si úplne k ničomu a slabá. *Nie nadarmo mala Iris tri semestre psychológie, bola to hra s Lyriinými myšlienkami a hlavou. Manipulácia slovami, ktorá ju mala odradiť od smrti. Iris mala svojich nepriateľov rada, vždy bola s nimi zábava. Prečo by mali umierať svojimi rukami, keď môžu umrieť jej? *
*Keď upírka sačne rečniť o tom aká je ona super a Lyria len trapná víla zakloní hlavu a začne sa smiať. Nieje to ale predstierané pobavenie alebo ironický chechot ako doteraz. Je to normálny veselý smiech ktorí z Lyriiných úst nezaznel už mesiace a aj onasama už začínala zabúdať ako znie. Smeje sa počas celej upírkinej reči a aj chvílu po nej keď sa jej konečne podarí prestať pozrie na Iris a žmurkne na ňu.* Ale už som zabudla aká je z tebou zábava. Povedz Iriska keď k tebe niekomu otvoríš dvere otvorí mu tvoje ego a za ako dlho prídeš Ty? Za šesť mesiacov aleb až za rok? *Jej veselá nálada ale rýchlo prejde keď upírka začne rípať do jej bolavých rán.* Nie nezabila sa. Niekto mi ju vzal. Predpokladám ale že ty o samovraždách partnerov vieš všetko. Teba skôr či neskôr opustia všetci. Jedným alebo druhím spôsobom. *Keď povie druhím spôsobom naznačí rokov desto akože si striela pištolou do hlavy.* Hmm.... Ale pozrime sa na to kto je z nás dvoch väčší lúzr. Mala som dve partnerky ktoré som milovala a obidve niekto zabil. Preto tu stojím a rozhodujem sa či pôjdem za nimi ale ty? Teba niekto odkopol lebo ťa už nemohol vystáť a stavím sa že tak skončili všetky tvoje vsťahy. A čo robíš? Vedieš tu monolog aká som trápna a pritom si to Ty kto je nacucaná jak špongia v liehovare že sa nedokáže ani oprieť o strom bez toho aby si nezarila hubou do zeme. *Ako hovorí trochu sa jej zrýchli tep. Dohoda z Jasonom ju obrala o potešenie loviť a zabíjať civilov. Teraz si ale uvedomuje že to neznamená že si nemôže dvihnúť adrenalín aj iním spôsobom. Toto zistenie sa jej dosť páči. Keď Iris dohovorí príde k lavičke na ktorej sedí a sadne si na druhý koniec.* Jednoduché víťaztvo? Ale no tááááák Iris. Obidve viem že to budem ja kto bude zametať tvoj popol do urny. *Nemôže odolať a dopriať upírke radasť z toho že jej nechá posledné slovo. Zavrtí hlavou pretože sa jej začína vijasňovať zrak. Preto vitiahne flaštičku s bielou tekutinou a kvapne si do úst ďalšiu kvapku.* Daj si je to kvalitná vec. *Natiahne ruku s flaštičkou k upírke.* Vieš Iris neznášam ťa jak mor ale je s tebou sranda. Vždy si dobre pokecáme. *Zakolíše sa na laviče a na tvári má slaboduchý výraz spôsobený drogami.*
Bar Slightly Weird patří mezi podniky, kam žádný rozumný člověk nestrčí nos. Paradoxně, nebo snad právě kvůli tomu, je tam neustále plno. Všemožné existence vysedávají v příkrovu tabákového dýmu u stolů poznamenaných krví, nožem a rozlitým pivem, dozorované od baru potetovanými blonďatými dvojčaty, jimž bar patří. O zdejších záchodech kolují různé pověsti a některé jsou vážně strašidelné. *Drake sedí u baru a zaujatě zírá na skleničku whisky, která stojí před ním. Má za sebou hodně těžký den, kterému udělalo náležitou tečku mizerné sezení u psychiatra. Na některé vzpomínky prostě nebude nikdy připravený a spláchnout je alkoholem se zdá vážně snadné. Jenže by neměl; říká mu to doktor, říkají mu to přátelé a samozřejmě, říkají to taky jeho léky. Tohle byl ovšem skutečně špatný den a tak sotva odolávala lákadlu v podobě snadného rozptýlení. Prstem krouží kolem skleničky a trochu se přitom hrbí. Vlasy má rozcuchané a klobouk společně s kabátem odložený na vedlejší stoličku jako náznak nezájmu o společnost nebo konverzaci. Jinde by možná ve svém oděvu napodobujícím elegány ze čtyřicátých let působil divně, ale tady je divnost normou. Ostatně, všichni v tomto baru jsou přinejmenším slightly weird.*
*V jednoduchosti povedané, bol to ten najhorší nápad sa trepať vonku, v deň kedy z nenazdajky začne snežiť. Prečo? Za prvé, Iris absolútne nebola dostatočne dobre oblečená na to, aby to bolo aspoň trochu normálne, takže cestou sem čelila možno aj stovke divných pohľadov, prečo sa tá blondína v zime promenáduje len v tenkom kabátiku, ktorý je nemá takmer žiadnu účinnosť v zime. Lenže upírke je to tak tritisíc, predsa len chlad jej už šesťdesiatsedem rokov nič nehovorí. A za druhé, nenávidí zimu. Blbo sa v tomto období upratujú mrtvoly, hlavne, ak za sebou zanechávajú červené potôčiky. To by vytočilo ktoréhokoľvek upíra, ktorý si potrpí na exkluzívne pitie krvi priamo zo zdroja. Cesta do tohto, dalo by sa podľa Iris povedať pajzlu jej trvala neskutočne dlho. pre vysoký výskyt ľudí vonku sem musela šlapať pešo, čo jej dokonalo zničilo účes, takže vyzerala ako zmoknutá sliepka a samozrejme v príliš vysokých opätkoch sa tiež dosť na dve veci kráča po zľadovatelej ploche. Vrútila sa tak do baru, ktorého názov ani nemala v pláne čítať. Obzrela sa po voľných miestach, jej cieľ bol jasný; bar - alkohol - priamy zdroj - večera. Štyri kroky, ktoré aj tak dospejú do otravného a nekonečne nemiznúceho bordelu, ktorý bude musieť nejak zakryť. Čo už, to je daň za jej zlý deň. LENŽE, na pajzel, ktorý sa jej nepozdával to tu bolo príliš preplnené, človek sa nemal ani kde hnúť. Pri bare, nebolo takmer žiadne miesto a zhodou okolností jedno bolo voľné, lenže niekto si tam nechal svoje veci.* /Klasika../ *Otrávene si pomyslela, ale to ju predsa neodradí od toho, aby si niečo vypila. Navyše nikdy nebola nespoločenská, či bojazlivá niekomu dohovoriť. Jednoducho došla k stoličke, zatiaľ si však nesadla. Prepálila barmana pohľadom a prezrela si nejaký ten alkohol za ním, lenže nič sa jej nepozdávalo. Nakoniec si proste objedná "niečo" ani poriadne nevie čo, ale je jej to jedno.A keď má za sebou otravnú komunikáciu s barmanom padne jej otrávene-naštvaný zrak na stoličku, ktorá sa tvári obsadene, lenže nie je.* Dovolíte alebo sa mám posadiť na barový pult? *Kiežby to znelo nepríjemne, malo to skôr akýsi nahnevaný podtón. Rozhodne ju vytáčala skutočnosť, že ľudia sú tak ignorantskí, že nepustia na stoličku vedľa seba ani živú dušu. S tými mokrými vlasmi, nasratým pohľadom a tváreným sa, že by niekoho najradšej zavraždila, by rozhodne neznámemu odporučila, aby jej tu stoličku uvoľnil, inak si ju zoberie bez povolenia.* /To je dnes fakt deň.../ *Prejde jej otrávene mysľou a s klepaním svojich dlhých bledých prstekov o barový pult čaká, ktorá z možností, ktoré si vytýčila bude tá správna. Možno mu proste tie jeho veci hodí na hlavu. Kto vie.*
*Draka trápilo spoustu věcí a sklenička whisky díky tomu získávala na důležitosti. Vážně si mohl vsugerovat ty démonické vize proto, že je měkký? Jinak to nazvat nešlo; respektive, jeho otec by to jinak nenazval. V tátových očích byla návštěva psychiatra slabost, protože správného chlapa jednoduše dušení choroby netrápily. Nemoci hlavy náležely jenom uřvaným ženským a feministkám, jak mu často opakoval, když si večer u televize slintal pivo na tílko. Drake tyhle posezení otce se synem bytostně nenáviděl, ale protože z něj chtěl za každou cenu vychovat chlapa, neměl na vybranou. A jak bláhově si myslel, že vstupem do armády něco vyřeší! Nikdy nedokáže vymazat z hlavy otcovo znechucení nad tím, že se jeho syn stal "buzerantským pilotem co si hřeje prdel v kokpitu, místo aby šlapal bahno jako skutečnej chlap." Kdepak, to otce bylo málo úplně všechno; a snad proto se snažil být jiný, než on. Například ve vztahu k ženám* Vám by to slušelo kdekoliv, ale židle bude hádám pohodlnější. *Odtušil na půl úst a sebral svůj kabát, aby ho umístil jinam. Potom před neznámou blondýnku posunul svou whisky.* Válčím tady s ní už čtvrt hodiny a zatím prohrávám, takže ocením jakékoliv posily. Navíc, vypadáte jako někdo, kdo potřebuje pití okamžitě, *načež loupnul pohledem po dvojčatech, která se mezitím věnovala převážně štamgastům.* Mimochodem, já jsem Drake, *a nabídl dámě ruku.*
*Dny trávila mladá japonka buď v nemocnici, nebo nosem v učení, které jí nešlo do hlavy tak jak by ráda. Večery... ty se pak i přes ne zrovna příznivé počasí toulala po venku nedbajíc na to, že by to nemuselo být tak úplně bezpečné a to nejen díky lidem. Zrovna jako dnes, ani nevěděla jak se dostala na tenhle hřbitov. Upřímně jí to bylo zatím celkem jedno, v hlavě měla stále myšlenky na incident v restauraci, smrt jejího bratra, kondice její rodiny a v neposlední řadě zastřelení onoho chlapa, který se je chystal všechny zabít. Lehce se při tom otřese, což ale může být stejně dobře zimou. Cítí, jak jí mrzne nos a zaboří ruce v rukavicích hlouběji do kapes sněhobílého kabátu, který jí byl dlouhý až po zem a tak zakrýval zbytek oblečení v totožné barvě. Kapuce od kabátu jí zakrývá hlavu a hlavně uši, zastaví se u jednoho z hrobů, aby si nos schovala za bílou, pletenou šálu. Pak jí pohled spočine na hrobě z kterého si začne číst u čehož jí začnou lítat myšlenky jaký měl tento člověk asi život... ale i jaká jej potkala smrt. Nejspíš neměl moc příbuzných, hrob totiž vypadal docela neudržovaně. Dívka se zasmušile usměje a začne z něj rukavicí ometat pavučiny.*
*Zvláštne ako na Iris pôsobilo miesto, tak prosté ako bol cintorín. Pár náhrobkov a pod nimi nespočetne veľa mrtvych osôb. Traumatizujúce pre upíra, ktorý si musí prežiť isté vyslobodenie sa z pod niekoľkých kilogramov, ak nie ton hrubej zeme, ktorá mu tlačí na svetky orgány, aj keď ich už nepotrebuje. Prestala nad tým premýšľať, bolo to na ňu príliš depresívne a traumatizujúce. zamerala sa na to, prečo tu vlastne bola . Mala sa tu stretnúť s jedným z upírov, ktorý býval v Dumorte. Dlho na seba nedal čakať a hneď po jej príchode dorazil aj on.* Už som si myslela, že si tu vystojím svoj druhý hrob... *Podotkla ironicky jeho smerom zatiaľ čo on pretočil očami a vytiahol z vrecka balíček cigariet a ponúkol ju. Zobrala s malým úškrom si jednu vytiahla.* Sa z toho nezblázni...*Pripomenul sa otráveným tónom. Zapálila si cigaretu* Jeden civil za mnou prišiel, že by chcel byť upírom, povedz ako je možné, že sa vôbec o tomto dozvedajú a hlavne od koho... *Potiahla, zatiaľ čo čakala, že na to niečo povie.* Možem ti to zistiť, ale nebude to zadarmo drahá Iris. *Uškrnula sa jeho smerom, bolo jej to hneď jasné. Len prikývla a poobzerala sa naokolo po cintoríne.*
*Když se jí povede pavučiny omést, nějakou chvíli jí zabere než se jich zbaví ze samotných rukavic. Skoro ji samu překvapilo, že se na nich, vzhledem k bílé barvě, nedržela špína. Lehce se na chvíli zamračí, když si uvědomí, že pavučiny nejsou to jediné, co hrob pohřbilo. Jemně začne vytrhávat zmrzlý plevel, který se přes náhrobek rozrostl. V tichosti jej skládá vedle sebe na hromádku. Když pak skončí, vypadá náhrobek podstatně lépe. Tiše si pro sebe povzdechne.* /Škoda, že s sebou nemám žádnou svíci... / *Chvíli ještě pozoruje hrob než tiše ve svém rodném jazyce zašeptá.* Odpočívejte v pokoji. *Lehce se ukloní a posbírá onen vytrhaný plevel načež se rozhlédne.* /Musí tu být nějaké místo kam to vyhodit./ *Chvíli se zamyšleně rozhlíží než uvidí popelnice.* /To bude ono./ *S tím se chabě usměje a vyrazí tím směrem. Až pak si všimne, že bude muset projít kolem ženy a muže. Na to, že byl večer jí to příjde trochu zvláštní, ale ona má co říkat. Přidá tedy do kroku a jak prochází kolem dvojice, sklopí pohled k zemi a kvapně projde. Zastaví se až u popelnice kam vyhodí plevel a zavře ji. Krátce se ohlédne po dvojici a pak se vydá kousek dál od nich kde se mlčky posadí na studnu z níž chvíli sleduje hřbitov. Ucítí, jak jí v kapse zavibruje telefon. Krátce jej vytáhne - další obchodní sdělení kterých teď bylo víc, než přes rok.*
Kedy si niečo pre mňa spravil zadarmo... *Nevľúdne prehovorí smerom k svojmu spoločnikový a vydýchne cigaretový dym, ktorého obláčik sa nesie do výšky až sa nakoniec stratí, Prehodí si pár svojich blond vlasov na druhú stranu a v hlave si usporadúva myšlienky. Civil by nemal vedieť o úpiroch a už nie tak okato za nimi chodiť a prosiť ich o premenu. Iris sa to nepáčilo a dostávala mini pocit, akoby sa Lovci absolútne nestarali o tento problém. Čoskoro to bude niečo ako tetovanie. Chceš byť upírom, za kilo ťa kľudne premením. Naozaj to vrhalo akýsi komerčný ráz. Modré oči prešli po žene, dievčati nech to bolo čokoľvek tak jej oči zaujala. Sama, večer na cintoríne, trochu nebezpečné.* /Nemal by byť cintorín to najmenej nebezpečné miesto?/ *Pýtala sa sama seba, ale odpoved bola jednoduchá, nikde nebolo bezpečno ak bol v blízkosti upír nie to ešte dva.* Čo by som dal sa trochu čerstvej krvi.. *Prehovoril po chvíľke a Iris sa len na neho pozrela so zamračeným pohľadom.* Naposledy si to nezvládol, ostaň radšej pri vreckách a teraz chod, chcem predsa informácie. *Voľnou rukou urobí gesto, akoby odháala otravný hmyz.* Ty vieš teda potešiť slovami.. *Podotkol a už ho nebolo, len nad tým pretočí očami aso zahsnutím ohorku sa vydá k dotyčnej. Zatiaľ čo spoločník nevedel kedy má dosť, Iris by si rada niekoho ulovila.* Trochu pochmúrne miesto na tak mladé žieňa... *Podotkne zatiaľ čo prejde k studni.* /Menšia konverzácia, naozaj originálne, ale čo už./ *Kriticky si pomyslí, ale rovnako tak sa spolieha na to, že na ňu nejak zareaguje.*
*Další zavibrování telefonu, momentálně by jej nejraději vypla, nebo ještě lépe - nechala doma.* /Jenže to nemůžeš, co kdyby volali z nemocnice skrz matku nebo potřeboval něco otec či někdo jiný./ *Znovu vytáhne - údajně - chytrý telefon a tentokrát odemkne displey - další obchodní sdělení o slevách na vánoční dárky. Lehkým přetažením obě zprávy smaže. Vážně, na to, že vánoce měli být svátky klidu - tedy co si přečetla - se jí zdáli spíše jako svátky absolutního chaosu a nátlaku na lidi. S tichým vydechnutím telefon zasune zpět do kapsy kabátu. V tichosti se pak zadívá na své ruce v rukavicích, jako by na nich měla krev, moc dobře vidí jak se jí chvějí a ví, žer s tím zima nemá co dělat. Nakonec je sevře v pěst, dvojice kolem které prošla, se sice o něčem bavila, ale na to aby zaslechla téma, byla moc daleko. A i kdyby, bylo by nezdvořilé poslouchat cizí rozhovor, jak ji tak napadne. I když na schůzku byl hřbitov trochu zvláštní místo... co na tom, svět byl sám o sobě zvláštnější než se na první pohled zdálo. Z myšlenek ji vytrhne až ženský hlas při kterém s sebou trochu trhne než vzhlédne a věnuje ženě lehce zasmušilý, omluvný úsměv. Když si tak ženu prohlíží, nepříjde jí, že by bylo o moc starší než ona, pokud tedy vůbec.* Ke světu patří i tato pochmurná stránka, byť si to lidé často neradi přiznávají ať už jsou staří jakkoli. *Odvětí tichým tonem snažíc se na rtech udržet alespoň lehký úsměv, ale moc jí to nejde. Stejně jako udržování očního kontaktu, pohled totiž po svých slovech lehce sklopí k zemi.* Copak Vás na tento pochmurný kout města přivedlo, smím-li se zeptat? Máte tu někoho z rodiny?
/Chmurné to myšlienky/ *Pomyslí si pri slovách, ktoré jej odpovie žena, ktorá je tak o pár metrov ďalej než samotná Iris. Zdalo sa jej to akési smutné, nemala by tak mladá žena radšej tráviť svoj čas s niekým, aj keď len napríklad najlepším priateľom, alebo so škrečkom... prostes niečím. Neprišlo jej absolútne správne a dokonca ani múdre sedieť uprostred tmavnúceho cintorína medzi mrtvymi a teraz už aj nemrtymi ak započíta samú seba. Bol to istý nezvyk. Označovať sa za mrtvu, pretože technicky mrtva nie je. Iris si povzdychne a svoj pohľad zanechá na studni a hlbokom, hlbokom dne.* Je tu ticho, vhodné miesto na rozhvory, ktoré počujú maximálne tak mŕtvy. *Jednoducho podotkla a trochu sa uchechtla nad jednou z otázok.* Nie som odtiaľto, moja rodina žila na inom konci sveta. *Podotkne na jej vlastné počudovanie, celkom seriozne, ked sa nad tým zamyslí, jej rodina jej vôbec nechýbala, aj ked vdaka nim mala možnosť sa dostať zo spoločenského dna, avšak to nič nemenilo na tom, že bola viac než len šťastnou, že sú mrtvy... teda väčšina z nich.*
*Lehce si za ucho zastrčí pramínek stříbrných vlasů, studna jí studila... no, do pozadí a jak tak sedí, začíná jí být i přes oblečení pěkná zima. Lehce si o sebe chvíli tře ruce v rukavicích aby se zahřála, při čemž zvedne zrak aby si ženu lépe prohlédla. Tedy tak jak jí to zdejší osvětlení dovolovalo, ovšem zase ne nijak dlouze, nechce ji okukovat. Věnuje při tom neznámé mírný,, byť zasmušilý úsměv byť jí samotné do smíchu zrovna moc není. Po povzdechnutí ženy si pomyslí, že ji sem možná také vyhnali nějaké starosti, ale mohla jen hádat a nebo si počkat na odpověď. Ta příjde vzápětí, drobná japonka mírně pokývne.* Nejspíš ano i když jeden si nikdy nemlže být jistý. *Pronese s mírným zamyšlením.* /Někdy není všechno zrovna tak jak se může zdát./ *Připomene se jí v hlavě vzpomínka, nad kterou se však pozastaví snad tak na vteřinku.* AH tak... to mne mrzí... *Podotkne když si povšimne minulého času, ovšem... měli tak něco společného, ani jedna není odsud.*Nejspíš bych měla jít..*Informuje ženu při čemž se omluvně usměje. Nakonec vstane s mírným pokývnutím ženě se rozloučí a klidným krokem ze hřbitova odejde .*
*Nemala na tohto civila ani najmenšiu náladu, zobral jej aj tie posledné zvyšky dobrej nálady, ktorú už mohol napraviť len alkohol a nejaká ľudská krv. Čo by nebolo problémom, našla by si niekoho, kto by sa pod vplyvom encanta k nej prilepil a ona by sa spokojne mohla zabaviť. Pre upírku akou bola iris to bol nevyčerpateľný zdroj zábavy, ktorý istým spôsoom milovala. Ale rovnako ako jej chýbala zábava jej chýbala aj dráma v jej živote, tak rada by sa s niekým pohádala a pobila, nikdy nebola spokojná ak sa nemohla priživoať na iných nešťastiach. Obišla tak toho strachoputa a prešla znova k svojmu miestu na bare, a hned sa napila so svojho drinku. Znova pokračovala v priateľskom rozhovore s jednou z upírok a po dalších dvoch drinkoch si vyhliadla svoju večeru, ktorú jemne a jednoducho zlákala a pobavila sa. Ako málo chýba upírom ku šťastiu, že?*
*Miky mel teď pár dní volna a tak se jeho kamarádi dohodli a vytáhli ho do nočního klubu. Chtěli s ním oslavit to, že již není pannic a hlavně že má vážný vztah. Miky ještě než ho kluci vyzvedli si na sebe hodil džíny, úplně tričko, koženou bundu, tenisky a vlasy si malinko sčesal dozadu. Napsal Jackovi, že má pro něj dárek a že se sním sejde za dva dny. To už zvonik zvonek a tak Miky vyrazil za nima. Miky byl rád, že po tmě nemusí s nima jít, přeci jen tmu nemusel a že zavolali taxík. Všichni čtyři nastoupili do taxíku a ten je odvezl až před noční klub. Miky vylezl ven a musel si to zde prohlédnout. Vypadalo to zde moc fajn a tak s klukama vyrazil dovnitř. Chned zamířili k baru, on si objednal nealko a kluci nějaký ten drink. Když byly ve vnitr už mu to nepřišlo tak příjemné. Koukal po všech co tam byly a bylo mu jasné kde jsou a doufal že brzo vypadnou. Vzal si svůj džus do ruky a opatrně upijel.*
*Znova po niekoľkých týždňoch sa objavila na americkej pôjde. Raz za čas totiž navštívi svôj veľký a honosný majetok v Nottinghame, kedže je jediná "žijúca" z rodu Hallewell, avšak nikdy to nebolo také ľahké. Byť najhľadanejšou upírkou v celej Europe, ju stojí nemalé úsilie, aby sa neprezradila, keď už tak riskuje kvôli majetku, domu, oblečeniu a veciam, ktoré sú jej veľmi cenné. Pre Iris mali materiálne veci vždy akúsi vyššiu hodnotu než ľudský život. V klasickom svojom oblečení, ktoré pozostáva s obtiahnutých kožených nohavíc, vysokých opätkov, čiernej priezsvitnej blúzky pod ktorou mám ešte čierne tielkoa s jesenným kabátikom rovnako tak čiernej farby vstúpi do B+. Bol to jej obľúbený podnik, predsa len bola medzi svojimi a raz za čas sa veľmi rada socializovala s inými pijavicami. Vyzlečie si kabát, prejde k baru malým úškrnom pozdraví barma, prevesí si kabát cez stoličku a usadí sa.* Nalej mi niečo fakt silné, dnes nemám najlepšiu náladu. *Predostrie milým, až zvodným tónom v hlase a znudene si povzdychne, kým čaká na svoj alkohol. Bol to upírsky podnik, takže nemusela hovoriť, že chce do svojho alkoholu aj niekoľko kvapiek krvi. Predsa len barman poznal každého upírika. Ale keď sa tak poobzerala, bolo tu aj veľa smrteľníkov.* /Hmm, že by som sa s niektorým pohrala?/ *Pomyslí si torchu hravo. Dlho sa nepohrala s krčnou tepnou nejakého hlupáčika. Svoje dlhé blond vlásky si prehodí do zadu a zoberie do ruky svoju objednávku, ktorá pristane pred ňou. Cez slamku si trošičku odpije. Poznal ju veľmi dobre. Úžasný pomer alkoholua krvi a popritom drink vyzeral tak neškodne, akoby to nebola ani krv zmiešaná s alkoholom. Čo bolo len plus. Tak sa díva po klube, hudba jej hrá v ušiach, modré oči sledujú každý pohyb a upírske ušká počúvajú každú konverzáciu.*
Tak Miky! Tak tohle je na tebe! Snad ti to s tím kocourem vydrží jasný! Jinak, nevíme, komu bychom tě prodali, když si to nejcennější už dal jemu. *Ozval se hlahol a smích. Miky byl rudý až na zadku, přeci jenom, lidi na něj koukali a nejenom lidi i ty ostatní stvoření co zde byly. Miky si s nimi připil, ale nic jim na to neřekl. Jeho pohled skončil na blondýnce, která se objevila u baru. Musel si ji prohlédnout od hlavy až k patě a malinko se usmál. Strašně mu připomínala dívku, kterou nedávno léčil a ona se ho snažila dostat na rande. Jenže co by taková dívka dělala zde. Zrovna zde v obležení upíru. No nedalo mu to i se svým džusem se rozešel k ženě a prohrábnul si vlasy. Jeho výraz byl klidný, ale rozhodně se klidně necítil.* Zdravím, nejste slečna Mortenson? *Usmíval se na ní a byl zvědavý zda je to ona, ale spíše jí typoval na nějakou tu pijavici. No za zeptání nic nedal. Za svými zády slyšel smích a hlavně jak na něj kámoši volají na ženu, že ať se nebojí, že je Miky neškodný a teplý. Miky se cítil mnohem více trapněji, než předtím a doufal, že slečna řekne, že ne a on bude moc z klubu zmizet a už se tu více neukázat.*
*Svoju zlú náladu Iris častokrát vie obrátiť práve na silný sarkazmus, ktorým väčšinou jasne najavo dáva, že v blízkosti nej nie je vítaný nikto, kto mal na pláne sa s ňou baviť rovnakým a nudným spôsobom ako všetci ostatný. Večné predstavovanie sa a slová, ktoré do sekundy zabudla pre ňu absolútne nič neznamenali. Nemala čas sa vybavovať takými konverzáciami. Sú pre ňou stratou času. Popíja si svoj drink a väčšinou prehodí pár slov s vedľa sediacou upírkou, aspoň s niekým môže zdieľať svoje praktiky. Teda.. až do chvíle, čo ju vyruší cudzí hlas. Tak sa teda pootočila, prezrela si chalan od hlavy až po päty a natiahla svoje upírske uši, ktoré by jej mohli povedať akou rýchlosťou, aspoň na pohľad nie veľmi uvoľnenému chalanovi, bije.* Nie, to teda nie som. *Odpovie na očko milo, ale je to takmer nerozpoznateľné, Iris má vycvičené sa tvárenie, či tón hlasu. Neznela nepríjemne, skôr milo. Odpila si tak zo svojho drinku a kiežby jej uši prepočili tie divné reči od jeho, predpokladala kamarátov. Pootočila k nim svoju tváričku a s pozdvihnutým obočím sa na nich trochu zadívala.* Divní priatelia... *Prehovorila zamyslene a znova presunula pohľad na neho.* Je nízka pravdepodobnosť, že práve žena ako ja sa bude báť. *Znudene odpovie, strach, to je to posledné čo by Iris schádzalo, bola skôr radšej ked sa ľudia báli jej. Ale rozhodne tak dnes nepôsobila, ani nechcela. Nemala na to náladu. Cieľ bol jasný, pokračovať v upírskej konverzácii vypiť niekoľko pohárikov a prísť domov a otraovať svojou prítomnosťou svojho perzského kocúra.*
*Možná si malinko oddechl, že zrovna ona naní ta žena, kterou léčil, ale něco mu na ní nesedělo. Jasně že nesedělo. Ona byla upírka a on dostal do hlavy najednou milion otázek.* Jasně že nejste, víte za ně se omlouvám. Jen mohu mít na vás dvě, tři otázky? Jedná se o to, že bych si přál být nesmrtelný, kvůli mému přítelovi. On je totiž čaroděj a přeci jen i on je nesmrtelný. Spíše by mě zajímalo, jestli to kousnutí bolí a jak slouho člověk umírá a jak dlouho se dává do hromady? *Koktal, ale mluvil celkem rychle, protože to chtěl mít za sebou a co nejdříve zmizet. Žena nevypadala, že by měla chuť na konverzaci a tak se od ní trochu vzdálil a nevinně se usmál. *Ale jestli to tro vás je otravné, nebo já jsem otravný, tak mi řekněte ano. Nechtěl bych vás moc rozlobit a vlastně. Omlouvám se, že jsem se zeptal. Už musím a ještě jednou se omlouvám za vyrušení.* Promluvil opět rychle a se svým pitím, se rozešel kamsi někam do tmavé časti klubu, aby se mohl v klidu rozdejchat. Tohle podělal. Neuměl mluvit s nikým, kromě své práce, svých přátel a Jacka. Hlavně doufal, že snad by Jackovi nevadilo, kdyby se nechal změnit. Ale asi by mu to vadilo a Miky by byl pak smutný.
*Popravde nemala ani tú snahu sa tváriť nepríjemne, nechcela si kaziť svoju trošičku zlepšenú náladu a problém bol ten, že jej ju zlepšil aj tento "chlapček." Isteže, rozhodne tak nevyzeral ale jeho koktanie a istá nervozita priniesli Iris akúsi radosť. Ani mu nestihla poriadne odpovedať, keď jej ušiel spred nosa.* /Tak to nie zlatíčko, kam si myslíš, že ideš./ *Pomyslí si pobavene a vystrelí zo svojho miesta. Predrela sa pomedzi všetkych tých ľudí a potom nebadateľne použila svoju upírsku rýchlosť, keď sa objavila pred ním.* Je neslušné odísť ak sa na niečo pýtaš a ani si nevypočuješ odpoveď. *Uškrnie sa a dáva pozor, aby jej nezdrhol takže stojí pekne v pozore.* Tak teda, dovoľ mi odpovedať. *Oblízne si spodnú peru a hrane sa zamyslí.* Po prvé je to ohromná bolesť, ak sa človek bráni, čo je istým potešením. Po druhé *Zdvihne ukazováčik, ktorým počíta už druhú odpoved na otázku.* Zomiera sa sa rýchlo, ťažšie je už prežiť premenu.. vieš tie všetky veci s hrobom a tak.. *Zamračí sa ako pri vysvetľovaní, rozhodne mu nemienila vysvetlivať ako premena prebieha, nechcelo sa jej.* A za tretie. *Vystrie prostredníček* Veľmi osobité... *Povzdychne si a prejde tak k nemu bližšie sú v tme, takmer nikto ich nemôže vidieť, vlastne skoro nikto.* Môžeš premenu prežiť a zvládnuť všetko dokonalo, môžeš ju prežiť a stať sa s teba upír, ktorý nezvláda svoj smäd a rovnako tak z teba môže byť obyčajná mrtvola.. *Uškrnie sa a trošičku hladovo sa na neho pozrie.* Nebezpečné vkročiť do klubu plného upírov, ešte s takýmito otázkami. *Prejde si jazykom po jednom z upírskych zubov, ktorý sa pekne ukáže* Jedna otázka má však aj praktickú ukážku... *Doširoka sa usmeje* Moja rada je...nesnaž sa mi utekať, neutečieš... *Možno sa ho snažila len vystrašiť ešte viac než je, ale pravdou je, že jej chýbala teplá ľudská krv a on bol tak hlúpučky že prišiel sám. Čo by to bola za upírku, ktorá nezoberie čo sa jej samé ponúkne?*
*Miky z těžka dýchal, nohy se mu klepali a doufal, že tohle bylo naposledy co jsem šel. Už byl trochu v klidu, když se vedle něj objevil ona žena a ona uplně ztuhl. Nechápal jak ho našla a jaktože tak ryychle zde byla, ale děsilo ho to. Nestačil nic říct a ona spustila. Jen na ní vykulil oči a malinko se oklepal. Chtěl utéct, ale kdyby utekl, neměl by před ní šanci.* Dobře, dobře, děkuji za info, já jen, prostě víte. No já se neumím bavit s lidma, já se lidí bojím, vlastně i vás se bojím. Takže, no asi bych měl jít. Přítel už mě čeká, teď mi psal, že mi jde naproti.,. No neměl bych ho nechat čekat. *Usmál se na ní a pak okolo ní se snažil projít.* Dobře, no ale vážně už musím. *Proklouzl okolo ní a hledal kluky, kteří, tam již nebyly. Malinko vydechl, došel k baru a hned zaplatil. Jenže když sáhl po mobilu, zjistil, že ho u sebe nemá a nevěděl kde ho má.* /K čertu!/ *Zavrcel si pro sebe a pomalu a vystrašeně, chodil okolo, aby našel mobil.*
*Je jej jasné, že jeho nervozita sa miešala so strachom a to iris len nahrávalo do kariet. Počúvala jeho tlkot srdca, ktorý by sa spokojným len ťažko porovnával. Jeho slová ju nezaujímali, ona chcela len jedno a to dostane aj keby mala zohnať fľaštičku s chloroformom a capnúť mu to na tvár.* /že ma toto ešte nikdy nenapadlo/ *Pomyslela si so svojim samoľúbim úškrnom a keď jej preklzol len pretočila očami, ale čo čert nechcel iris mala šikovné ručičky, dostala sa k jeho mobilu. Využila jeho nervozity a rovnako tak toho preklznutia popri nej ked naozaj rýchlo vytiahla mobil, ktorý mal naozaj nešikovne ukrytý.* /To ho prinúti sa vrátiť, kto by nechal svoj mobil len tak../ *Pomyslí si, bola na polovici cesty k jeju vysnenej civilskej krvi. Trvalo to len chvíľku, keď ho zazrela ako sa vrátil a hľadá svoj mobil.* Prečo ste vy ľudia tak jednoducho myseľný? *Opýta sa dosť jednoduchú otázku.* Nezazlievam vám to, tiež som raz bola, no asi hľadáš toto. *Vystrela ruku, v ktorej držala jeho telefón a ak k nej vystrel ruku, že si ho zoberie, druhou si ju pekne pridržala.* Povedala som ti, že neutečieš... *Mykla ramenami, ale stále jeho ruku držala, hrala sa s jeho už tak vystrašenou podstatou, takže jednoducho svoje upírske zuby priblížila k jeho zápästiu.* Hmmm, toto je celkom nudné miesto.. *Bola silnejšia než obyčajný človek, tak ak by sa aj bránil, nebolo to nič ťažké aby si ho udržala, ani by nestihol mrknúť a už ho držala pod krkom.* /Vieš si predstaviť, aky bordel by spravil? Chcel by sa stať upírom, ale bojí sa bolesti. Ten by nedal ani prvý týždeň upírstva../ *Vysmešne si pomyslela a pretočila nad sebou očami, bola viac než len milosrdná.* Nech sa páči tvoj mobil. *Podala mu ho.* A nech ťa už v tomto klube nevidím. Chceš byť upírom? Na tvojom mieste by som si to rozmyslela, pretože nie si najlepší materiál na to byť upírom...Nezapadol by si.. *Povie zjednodušene.* A teraz bež, než si svoj dobrý úmysel rozmyslím.. *Pretočila očami, snáď sa jej už nebude nič pýtať.*
*Dneska šla Daria ve dvě do páce, protože byla u doktora na kontrole. Kontrola proběhla lehce. Když došla do práce tak se šla do šatny převléct do zeleného trička a hnědých riflí. Po převlečení šla za pult a radila zákazníkům co si mají koupit a co je lepší pro jejich mazlíčky. Končila v šest hodin. Vylezla před zverimex a rozhlédla se.*/ Hmmm Kam pak dneska půjdu?/* Znovu se rozhlédla a zahlédla rohovou kavárnu.*/ Tak už vím kde půjdu./* Zamířila ke kavárně. Otevřela dveře a zvonek nad ně ma se rozezněl. Rozhlédla se po kavárně a rozmýšlela kam si sedne. Zahlédla prázdný stůl vzadu v rohu. Sedla si ke stolu a čekala až jí někdo obslouží. Konečně někdo přišel ke stolu a zeptal se co si dá.*/ Hmm mám si dát ovocný nebo černý hmm./* Nakonec si dala ovocný čaj. Číšník odešel a Daria čekala na čaj.*
*Iris po minulom stretnutí s Melisou, mala príjemnú náladu, ktorá sa často u nej nevidela. Navyše, ešte aj jej minulá večera vydržala dlhšie než len jeden deň. Avšak každá hračka ju sem tam omrzí, preto sa vydala do čajovne, kde určite bude pár schopných kúskov. Čo by neurobila kvapka krvi, v čaji, bola schopná sa adaptovať veľmi rýchlo. Vošla do čajovne a objedla si jeden z čajov, jej nosu však neušiel otrasný pach zmoknutého psa, ktorý jej dráždil čuch. Keby nemala svoj vek, určite by sa hned otočila a tomu, kto je to vlkolakom jednu natiahla, avšak jej sebaovládanie bolo veľmi dobré a nehodlala sa nechať vykoľajiť, jedným hlúpym pachom. Preto sa to snažila ignorovať a posadila sa za stôl, ktorý bol prázdny. Vytiahla svoj mobil a niečo si na ňom ťukala, zatiaľ čo priferne pozorovala ľudí a hľadala svoju dnešnú večeru, kltorú si odtiahne domov, aby osobu využila aj inak.*
*jak Daria čekala na svůj čaj tak se rozhlížela po čajovně. Najednou do čajovny vešla mladá dívka . Hned potom se rozlinul zápach schnilého masa. Jako by prošla mrtvola. Chytla se za nos pravou rukou a levou rozvířila vzduch před sebou. Pak ruce dala na stůl a snažila se ten smrad nevnímat. Čaj jí konečně donesly a než číšník odešel tak požádala o vodní dýmku s příchutí broskve a dračího ovoce.*/ Aspoň přebiju ten smrad./* Pomyslí si Daria a napije se čaje. *
*Jack vyrazí do čarovny, aby se setkal s Triss. Napsal ji, kde se sejdou a vyrazí tam. Na sobě má černé rifle, tmavou košili a černou vestu. Vlasy rozcuchané a vypadá, že moc nespal. Což byla pravda. Včera dal Nuki štěně, ale pak toho moc nenaspal. Měl noční můry a tak si pustil televizi a nemohl usnout. Takže viděl několik teleshopingů a už měl i chuť si koupit, ten super multifunkční hrnec, který je snad na všechno. Sedne si k jednomu stolu a promne si lehce oči, které jsou unavené.*
*Triss někdy odpoledne dostala zprávu od Jacka Hellera. Chvilku dokonce uvažovala, kde vzal její číslo, ale pak si vzpomněla, že když tam byla s Nuki, tak mu ho vlastně napsala...nebo mu dala vizitku? Trochu se však zamračí. Byť na párty se zdálo, že jsou v pohodě, tak okolnost za jakých se rozešli předtím...nebyly tolik vpohodě. S povzdechem si však na sebe oblékne obyčejné oblečení - nudné, modré rifle, šedé tričko bez potisku a přes to černomodrou kostkovanou flanelku. Obula si své kanadám podobné boty a cestou ke garáži, kde stál Jaguár si sváže vlasy do ohonu. Olízne si rty a nasedne do něj, aby dojela k čajovně tak blízko, jak jen to půjde. Neví, co se s Jackem děje, ale...má o něj starost. Proto na místě vystoupí a vejde do čajovny, kde se začne rozhlížet. Až se nakonec setká očima se servírkou. Nadechne se a pozdraví. S chabým úsměvem se vydá za Jackem. Promne si předloktí, kde se pod rukávem ukrývá jizva od popálenin. Tu, spolu s některými dalšími, má zakrývat druhý prsten, ale ten je u Lucase, aby doplnil skrývací kouzlo o ty jizvy, co přibydou těsně pod pravým kolenem z vnější strany, kde i teď jde vidět nepatrný hrbolek způsobený obvazem, a taky dlaň, která je stejně tak zašitá Dariusem a i přes ni je bílý obvaz. Když k němu dojde, tak mu lehce položí ruku na rameno.*Jacku...ahoj...*Šeptne nejistě a donutí se k úsměvu. Je na něm vidět únava.*Jsi vpohodě?
*Podívá se na Triss a kývne.* Ahoj, jo jasně. Jen jsem moc nespal. Nemohl jsem usnout, kvůli nočním můrám.* Vysvětlí a objedná si svůj oblíbený medový čaj a nugátový řez. Pak se podívá na Triss.* Víš, jak si chtěla to kotě. Mám tu jejich fotky a můžeš si vybrat a stavit se pro něj. Ale já doma teď nejsem, takže budeš muset říct Nateovi. On bude vědět, proč tam nejsem, takže nebude mít kecy. Snad.* Řekne a vytáhne telefon. Tam najde galerii s koťaty a položí telefon před Triss, aby se sama podívala.*
*Stiskne rty.*Jo, to znám. Noční můry jsou děs.*Posadí se naproti němu a potom si taky objedná. Cheesecake a ovocný čaj. Při zmínce a koťatech se jí rozzáří oči. Jack si získal její naprostou pozornost.*Stavím, určitě.*Pousměje se natěšeně a přitáhne si telefon a začne si prohlížet fotky. Jsou všechna strašně roztomilá, ale...v mysli jí nejvíce utkví jedno. Je šedobílé a má oříškové oči. Kocourek. Velmi roztomilý kocourek.*Tohle.*Přisune mobil zpět k němu a tázavě ho sleduje, jakoby čekala, jestli jí výběr schválí. Pak ale nakloní hlavu na stranu.*Proč...proč vůbec nejsi doma? Děje se něco? Ach Jacku...nemá to nic společného s...lovem, že ne?*Zeptá se opatrně, starostlivě a skoro až láskyplně. P5eci jen je to její dobrý přítel...pokud to tak může říct.*
*Sleduje ji a musí se pousmát. Sám nemá moc energie na nějakou radost, nebo si držet tu radostnou masku, co vždy. Podívá se na kotě, co vybrala a kývne.* Jo, to je pěkné.* Pousměje se. U její další otázky má před sebou už čaj, tak se z něj napije než odpoví.* Victor se ke mě chová hnusně. Nechci tam být, když tam je. Taky i dost pije a chová se jak majetnickej kretén. Uráží mé přátele, napadá je a ohrožuje. Myslím, že jsem si asi sundal ty růžové brýle, co jsem měl a díval se skrz ně na něj.* Vysvětlí a povzdychne si.* Tak jsem zatím u kamará[link src="da.Tam"] mě Victor ani hledat nebude a já mám čas si vše promyslet.* Vysvětlí a pustí se do derestu. Z toho sní pouze dva malé kousky, než ho odsune dál od sebe.*
*U toho, co řekne k Victorovi se trochu zarazí a zachvěje se.*Jo...už jsem měla tu čest to zjistit.*Přitaká a potom zavrtí hlavou. Natáhne se, aby ho konejšivě chytila za ruku.*Nejsem dobrá v utěšování.*Uchechtne se, ale v očích má náznak soucitu, který chce potlačit.*Já jen...pokud bys chtěl...můžeš klidně přespat i u mě. Budu tu pro tebe, když budeš potřebovat.*Pousměje se Triss povzbudivě a potom se otočí k číšnici, která jí právě donesla čaj.*Děkuji.*Kývne a sleduje její pohled, který jasně říká, že by si Triss odtáhla někam do komůrky. Odkašle si a odvrátí se. Nemá v oblibě, když ji ženy takto sledují. Samozřejmě kvůli mámě.*Někdy mě musíš naučit jak pít i jiné druhy alkoholu, než tequilu.*Mrkne na něj rozpustile ve snaze mu zlepšit náladu.*
Vím, řekl mi to. No a taky mi to napsal Darius. Což se divým, ten chlap nesnáší snad všechny a všechno kromě Joshe.* Řekne a podívá se na Triss.* To je dobrý. Musím kamaráda hlídat, aby během spánku nechodil po New Yorku.* Zasměje se lehce. Pak se pousměje.* No, teď pít nehodlám, akorát bych měl otravu alkoholem. Ale umím pít ještě absinth, ale musíme sehnat pravý evropský, ty co se dělají zde jsou slabé odvárky.* Řekne ji a pousměje se, ale úsměv nedrží dlouho, protože je skutečně unavený a nejradši by spal.*
Nedivím se, Josh je fajn.*Přitaká a nakloní hlavu na stranu. Nechce, aby měl Jack otravu alkoholem. Jde na něm tak moc vidět, že ho to trápí...nebo se jí to možná zdá? Ona své pochybnosti o jejich...románku, nebo co to vlastně mezi ní a Sanderem skrývá. Ale musí si přiznat, že si užila, když ho měla v posteli. I ten film potom. Prostě jen byli. A bylo to pěkné. A měla na sobě jeho svetr, až dokud nemusel jít a nevzal si ho. I to bylo pěkné.*/Ale NIC mezi vámi není. Jste jen přátelé. Hlídej si své srdce./*Zavrčí na sebe samotnou, protože podvědomí se, zdá se, k tomu nechystalo tak, jako obvykle.*Jacku...jsi unavený...dovol mi ti nějak pomoci...nerada tě takhle vidím. Potřebuješ se vyspat. Můžu...můžu tě u toho klidně hlídat. Žádné noční můry. I to jde dokázat pomoci manipulace.*Poklepe si na spánek a starostlivě ho sleduje. Neví, čím si ji nejvyšší čaroděj Brooklynský získal, ale měla ho ráda. Byl to skvělý člověk, který si nezasloužil to, co mu ten vlkodlak dělal. Ani si nezasloužil trápit se kvůli lidem, kteří proplouvali jeho životem a podtrhávali mu nohy, jako silný proud.*
*Přikývne ji a pak si jen poklidně pije čaj.* To je v pohodě. Dneska asi stejně usnu. Sice to nebude úplně ok, ale což. Aspoň se vyspím. No a hrabat si v hlavě nenechám. Stačí, že mi to občas dělá otec.* Zabručí a dopije čaj.* Už budu muset. Jinak usnu v taxiku.* Ušklíbne se na ni.*
*Triss přikývne a dopije zbytek čaje.*Chápu.*Pousměje se, a když řekne, že už půjde, tak se postaví a usměje se.*Odprovodím tě?*Nadzvedne obočí a mrkne na něj.*A tentokrát už ne jako děvče?*Popíchne ho a pak se usměje.*Víš co bych chtěla? Fotku. Přijde mi, že každý ji s tebou má, jen já ne.*Zasměje se Triss a založí si ruce na hrudi.*
*Položí na stůl peníze a zvedne se. Přikývne ji a pousměje se na ni. Pak se vydá prostě ven, kde si zapálí cigaretu.* Jak jako všichni. Jen Nate, Sander a Nuki. Sander je na fotce i s Elenou a Melisou, ale na to bych nerad myslel. Sice bych rád znovu něco se Sandym zkusil, ale radši ho budu mít jako kamaráda.* Ušklíbne se a kouří dál cigaretu a podívá se na Triss a nakonec souhlasí.* Ale budu na ni vypadat jako den před smrtí.* Ušklíbne se a podívá se na ni.*
*Triss se zasměje a pak nevinně zamrká, když jsou venku.*Nedivím se ti.*Pokrčí rameny pobaveně a zvedne obočí.*O tom...nežertuj.*Upozorní ho Triss a pak se k němu krátce přitáhne a obejme ho. Dá mu krátkou, přátelskou pusu na tvář.*Navíc...vždycky vypadáš skvěle. I jako Jackie.*Zasměje se a vytáhne mobil na němž najde fotoaparát a selfie kameru.*
*Podívá se na ni a ušklíbne se.* O smrti budu žertovat vždy. Když už mě ta mrcha jen tak nenechá zmizet.* Poslední větu řekne spíše pro sebe. Nechá se políbít a dál kouří.* Jo, já vím...* Pousměje se a usměje se do foťáku a čeká až udělá fotku.*
Egoisto.*Zasměje se a vyfotí pár momentek, z nichž si je jistá, že polovina je pěkná. Pak nakloní hlavu na stranu.*Jsi skvělý člověk - čaroděj. Nedivím se, že nám tě tu nechává.*Řekne upřímně a potom si prohrábne vlasy, čímž jí dojde, že je má v copku a osvobodí je z něj.*
No jo, nějak si dělat na duši dělat musím.* Usměje se. Pak se nechá vyfotit a dokouří cigaretu.* Jo... ale už jsem ji párktát pokoušel...* Ušklíbne se. Triss ho viděla jen jednou, jak se škrábal do rukou, ale už v minulosti si zápěstí prokousl a snažil se předávkovat. Pak se rozhlédne.* Asi vyrazím... Musím dostat k Jackovi.* Řekne a s tím vyrazí po ulici a sleduje silnici, aby si připádně zastavil taxi.*
K Jackovi?*Zarazí se Triss. Mimo nejvyššího čaroděje znala jen jednoho Jacka...ale bylo by to možné?*Je možné, že ho znám?*Nakloní hlavu přemýšlivě na stranu a potom ho ještě zastaví.*A objetí na rozloučenou?*Pousměje se. Po dlouhé době se skvěle vyspala, s někým se vyspala a všechno bylo zase v pořádku. Možná někde hluboko v hlavě jí vězel fakt, že její matka pro ni něco chystá, ale...ten byl teď trochu nepodstatný. Vážně. Snažila se na to nemyslet a ono...se to povedlo a tak nějak bez snahy.*
Jo, Porterovi...* Řekne a na její otázku pokrčí rameny.* Je to možné. Je u policie.* Odpoví ji a pak ji obejme. Podívá se se na ni a pousměje se.* Hlavně se netrap, že bych měl kvůli tobě problémy. Ty si dělám sám.* Řekne ji a pak zastaví taxi a nastoupí.* Měj se Triss.* Rozloučí se s ní a odjede k Jackovu bytu.*
Znám ho...pozdravuj.*Řekne zamyšleně.*/Takže pan Porter je náměsíčný? Zajímavé.../*Stiskne ho v náručí a pozvedne koutek.*Vynasnažím se, ale i tak ti vždy ráda pomohu, kdyby něco.*Dodá a zamává mu konečky prstů, načež stáhne ruku a obejme se pažemi. Měla mnoho věcí, nad kterými by měla přemýšlet. Třeba, co se to ksakru odehrálo se Sanderem v jejím pokoji a poté...Polkne a zatřese hlavou.*/Dovol si být šťastná. Aspoň jednou by ses mohla přestat tolik nesnášet, Mio./*Poznamená si pro sebe a potom si promne kořen nosu. Ještě nebyl ten správný čas, nad tím takto uvažovat.*
*Prejde do ludského sveta a zamieri do čajovne v ktorej si dohodla stretnutie s Ari. Dnes pre nu chce vyzerať pekne tak svoje bežné civilské oblečenie vymení za modré šaty vo vílom strihu siahajúce trochu pod kolená. Ako običajne ide bosá. Vojde do čajovne a sadne si k jednému stolíku pre dvoch ktorí si pre seba a Ari rezervovala. Stolík je ozdobený niekolkími ešte nezapálenými vonnými sviečkami a čerstvími kvetinami. Keď príde mladá víla a spíta sa čo si dá len jej povie že ešte na niekoho čaká.* /Dúfam že sa jej to bude páčiť./ *Pomyslí si trochu nervózne a čaká kedy príde Ari.*
*Daria si obleče celkem krátké dole ze šikmě za střihlé šaty. Pravá strany dole byla delší a levá kratší a k tomu na boku v oblasti boků byly udělané díry lemované třpytkami. Byly to černé šaty s modravím odleskem a jako potisk to mělo liány a listy. Zády byly odhalená až po konec ramen a rukávy byly úzké a dlouhé.* Doufám, že se tohle bude líbit Lyr.* Řekla si. Rychle popadla černou kabelky, menší střevíce. Zamkla dům, nastoupila do auta a jela do čajovny, kde mají rande. Jízda byla hrozně dlouhá, ale nakonec se tam dostala když parkovala auto tak si všimla, že Lyr zrovna vchází do čajovny. Daria rychle zaparkovala. Vystoupila z auta. prohlídla se jestli vypadá dobře. Pak jen přemýšlela jestli půjde boso nebo ne. Nakonec se rozhodla, že boty nechá v autě a půjde do čajovny boso. Když vešla dovnitř tak okamžitě zamířila k Lyr.*/ Má hrozně moc krásné šaty./* Zahleděla se Daria a nakonec políbila Lyr na přivítanou. Hned naproti Lyr se usadila a čekala na obsloužení servírek. *
*Nečaká dlho keď prída aj Ari a Lyr sa na ňu zahladí na malú chvílku strtí reč.* /Vyzerá krásne./ *Pomyslí si keď ju sledude ako k nej prichádza. Rýchlo sa ale preberie z ohromenia a Arin bozk na privítanie jej oplatí.* Ahoj vyzeráš naozaj krásne. *Povie a prejde Ari pohladom pričom sa zastavý na jej bosích nohách.* Nebude ti ale trochu zima? *Spíta sa a pohladom ukáže k jej bosím nohám. Keď príde obsluha objedná si zmes bilinkového čaju pre víly. Keď obsluha odíde zahladí sa Ari do očí. Mohla by sa v jej krásnych očiach utopiť.* Aký si dnes mala deň? *Spíta sa a je vidieť že sa nepíta len tak abi reč nestála. Chce Ari spoznať tak dobre ako sa len dá.*
Ahoj. Ty taky vypadáš nádherně.* Odpoví jí Daria a zadívá se na ní.* Jo možná trochu jo, ale to já pak neucítím a navíc ty jsi taky boso.* Řekne Daria a pousměje se na Lyr ze s vím šibalským úsměvem. Konečně přišla obsluha. Lyr si objednala čaj z bylinkami a Daria si objednala Ovocný čaj. Obsluha odešla. Daria se opřela o ruce a koukala se v střícným pohledem na Lyr.* Jaký jsem měla den?* Zopakuje Daria Lyriinu otázku.* Jo v celku hezký uklízela jsem dům, Koupila další kytky. Zkrášlovala jsem dům i zahradu a trošku to tam vypadá jako v lese. Ale chyběla jsi mi tam ty.* Odpověděla Daria a rukama se přibližovala k je jim když to celé překazila obsluha, která donesla čaje. Daria poděkovala a mírně se na ně ušklíbla.*/ Zničily krásnou atmosféru./* Řekla si v mysli a koukala na stůl kde trůnil čaj.*
*Na Arinu poznámku že aj ona je bosa sa len zasmeje.* Lenže na rozdiel od teba mne zima nevadí. *Keď Ari rozpráva ako upravovala svoj dom a záhradu len na ňu pozerá a po tvári sa jej rozleje štastný úsmev.* /Ona je skvelá./ *Všimne sa ako Ari posúva svoju ruku k tej jej a chce ju za ruku vziať. Keď ich ale preruší servírka zamračí sa na ňu ale hneď sa pohladom vráti k Ari vezme ju za ruku a pobozká ju do dlaňe* Tiež si mi moc chíbala. Mrzíma že som neprišla skôr ale starala som sa o brata. ochorel a bála som sa že chitil to svinstvo čo sa tu teraz šíri. Ale naštastie nie. Už je mu zasa dobre. *Šibalsky sa zasmeje.* Rozprávala som mu o tebe a hrozne sa teší až ťa spozná.
*Když Lyr chytne Dariu za ruce a dá ji na ně pusu tak se Daria pousměje a kouká se do jejich krásných očí kde se strácí a pořádně nevnímá přítomnost.. Na Lyriinu odpověď se rozzářila štěstím a radostí.*/ Ona je dokonalost sama o sobě./* Zajiskřily se jí oči . Svojí bosou nohou pohladila Lyr po noze a pousmála se. Palcema jí hladila její ruce, které držela. * To nevadí, že jsi nepřišla. Rodina je důležitější a hlavně její zdraví. Chápu tvoje obavy. To je super, že mu je dobře. * Pousměje se a nakloní mírně na stranu hlavu.* Ty jsi mu o mě řekla? Co všechno ví? On mě chce poznat? To je roztomilé.* Ptá se Daria natěšeně. Vezme do ruk čaj a usrkne si trošku z něho.*
*Keď sa Ari pri jej slovách štastne usmievavelmi ju to poteší. Chce pokračovať v rozprávaní ale trochu ťažšie sa jej udržuje súvislá niť myšlienok. V Ariných dotikoch a očiach sa stráca. Najradšej by nerobila nič iné len tu sedela s ženou ktorú lúbi a nechala svet plinúť okolo a o nič sa nestarať. Keď ju Ari pohladí nohou šibalski sa na ňu usmeje.* /Ti malá potvorka./ *Napije sa čaju. Keď Ari povie že o nej Fenrinovi rozprávala jej reakcia ju zahreje pri srdci.* Ano, hovorila som mu ako sme sa spoznali a tiež som mu povedala že ťa lúbim. *Zasmeje sa a pokrúti hlavou.* Hneď ako som mu to povedala trval na tom že ťa chce spoznať. *Ako to hovorí trochu sa zamračí a nakloní hlavu na bok.* /Hmm... Najskôr jej ale asi budem musieť vysvetliť čo je bratríček zač. Alebo to nechám tak a len ich predstavím? No to asi doriešim neskôr./
*Daria znovu usrkla čaje a přitom se koukala na Lyr.*/ Je tak roztomilá když se usmívá./* Pomyslí si Daria a chvilku nevnímá. Jen drží hrnek ve svých rukou a kouká na princeznu sedící před sebou.* A ví o tom, že jsem....?* Zeptá se opatrně Daria Lyr a mírně nakloní hlavu.* Jinak taky se těším až ho poznám. Taky tě miluju.* Usměje se Daria vstane pří jde k Lyr dá jí velkou pusu koukne se ji hluboce do očí. Pohladí ji něžně po tváři .* Hrozně moc tě miluju.* Řekla Daria a pomalu se zpátky posadila a držela Lyr za ruce.*/ Škoda, že tu nejsme samy jinak by ten polibek byl delší./* Řekne si a kouká zamilovaně na Lyr. Ta se náhle mírně zamračí.* Copak se stalo lásko? * Zeptá se ustaraně Daria a mírně nakloní hlavu.*
Či vie že sme spolu mali sex? *Odfrkne si, napije sa svojho čaju a zatvári sa záhadne.* Dievča o svojich nociach nehovorí. Okrem toho mu do toho nič nieje ani on mi nerozpráva o svojom milostnom živopte. *Keď Ari prišla k nej a pobozkala ju bozk jej oplatila. Ale Ari bozk preruší skôr než by Lyr chcela.* Aj ja ťa milujem. *Odpovie jej a keď si Ari zasa sadne prepletie si s ňou prsty. Keď sa Ari spíta čo sa deje Lyr len pokrúti hlavou.* /Dobre tak jej to poviem teraz./ *Rozhodne sa.* No je tu jedna vec čo by so o Fenrinovi mala vedieť. *Trochu sa zarazí a rozmýšla ako to povedať ale nič ju nenapadne a tak to zo seba len vyspe.* No môj brat Fenrim je snežný vlk. Je inteligentný ako my a velký zhruba asi ako kôň. *Povie a nervózne čaká na Arinu reakciu.*
Ne. Chtěla jsem se zeptat jestli ví, že jsem vlkodlak. * Zašeptá a rozhlídne se jestli jí někdo náhodou neslyšel.* Ale i tak děkuju za odpověď./ Doháje já všechno pokazila./* Trošku se schroušeně (smutně) koukala na stůl kde pořád trůnil čaj. Takhle se koukala asi minutu , protože se cítila trapně a nevěděla co má říct.* Promiň za to ticho.* Omluvila se Daria Lyr a s trapným pohledem se koukla na Lyr.* Fenrim je sněžný vlk? * Daria byla mírně překvapená .* Velký jako kůň?* Znejistila a její oči zůstaly prázdné.* Vždyť jsi víla jak můžeš mít bratra sněžného vlka?* Zeptá se Daria Lyr a zůstane na ní nevěřícně koukat.* Dobře budu se muset uklidnit. Promiň jen nemůžu uvěřit, že máš za bratra vlka. Překvapilo mě to.* Uklidňuje Lyr, aby nebyla smutná a doufala, že jí její brácha neublíží.*
*Keď Ari posmutnie zlakla sa že povedala niečo zle čo jej Ari potvrdí keď ju vivedie z jej omilu.* To ja by som sa mala ospravedlňovať. Zasa som niečo trepla skôr než som si to premyslela prepáč mi to. *Natiahne sa ponad stôl a pohladí Aripo tvári. Ale jej reakcia na to čo Fenrin je ju zamrzí ešte trochu viac. Vystraší ju prázno v Ariných očiach a tak začne rýchlo vysvetlovať.* No moji bijologický rodičia ma pár hodín po narodení nechali v lese. Prečo to spravili a čo sa s nimi stalo potom neviem a ani ma to nezaujíma. Viem lej že ma tam našla snežná vlčica ktorá sa o mňa postarala ako o vlastnú. *Ponorená do spomienok na mamu sa štastne usmeje. Jej úsmev jej ale čoskoro zmizne z tváre.* Mala som dvanássť keď zomrela. *Potrasie hlavou a pretrie si volnou rukou oči.* Ale nehovorme o smutných veciach. Kedy budem môcť spoznať tvoju rodinu? *Spíta sa a ale potom sa zarazí.* Prepáč idem na to moc rýchlo. Na nič netlačím. *Rýchlo sa ospravedlní.*
Né ty se neomlouvej já blbě podala otázku a ještě jsem jí ani nedořekla, protože jsem nevěděla, jestli to tu můžu vůbec říct. *Když Lyr pohladila Dariu po tváři tak jí Daria dala pusu do dlaně.* To mě mrzí, že tě rodiče nechali v lese. Ta bílá vlčice musela bít moc hodná a laskavá. Tím pádem takový musí být i tvůj bratr.*Poví chápavě a zároveň se mírně pousměje.* To mě mrzí.* Daria vstala a šla obejmout Lyr. Obejmula ji a hladila po vlasech. Dala jí do vlasů pusu. Posadila se a hladila jí ruku.* Vidět moje rodiče? Já mám jen mamku taťka nás opustil když mi bylo pět let. a pak mám jenom strejdu všichni se buď k nám nehlásí a nebo zemřely. Ale určitě mou mamku a strejdu poznáš neboj.* Daria se pousměje a mírně nakloní hlavu.* Neomlouvej se to je v pořádku.* Trošku se zasměje .* Však na nic lásko netlačíš.* Daria pohladí Lyr po tváři a dá ji velkou pusu a zaleskne se ji šibalsky v očích.* Hrozně moc tě miluju.* Řekne a kouká se do jejich nádherných očí.*
Ano bola to skvelá mama. No a brat je skôr divoch ale v podstate dobrák. *Povie ešte k svojej rodine. Keď ju Ari obíme potom čo jej povie o maminej smrit vela to pre ňu znamená a tiež Ari zovrie v náručí.* /Čím som si zaslúžila takúto láskavú a dobrú dušu ako priatelku?/ *Keď jej Ari povie o svojom otcovy zamračí sa.* Ten chlap musí biť sprostý že opustil niekoho ako tvoja maminka. Musí to biť láskavý a moc dobrí človek. Ty to máš po nej. *Len prikívne keď ju Ari uistí že na nič netlačí.* Aj ja ta lúbim neviem ani povedať ako moc láska. *Odpovie jej. Velmi sa jej páči ako sa na ňu Ari pozerá pohlad jej opláca a znova sa v jej očiach topí.*
Můj otec byl vožrala a kuřák. Ničeho si neváží a chodil za děvkami. Skoro nebyl doma a když už byl tak křičel a hádal se z mamkou a mamka pak i brečela. Jednou jsem je vyděla jak se hádají a otec uhodil mamku a já jen zakřičela ať jí nechá a pak se vrhnul na mě a zmlátil mě.* Řekne Daria splmutně a zároveň vyrovnaně prázdným výrazem do stolu. Minimálně pět minut se nehnula a jen sem tam se spustila po tváři slza.* Promiň trošku jsem se nechala unést.* Omluví se Daria a zatřese hlavou. Zavře oči a ruce dá pevně v pěst ve kterých svírá ubrus.
*Keď sa Ari rozhovorí o svojom otcovi Lyr k nej okamžite príde obíme ju. Celí čas čo len sedí ju drží v náručí. Jemne ju tíši, hladí ju po vlasoch a jemne jej utiera slzi z tváre.* To nič láska za nič sa neospravedlňuj. To on by sa mal ospravedlňovať. Alebo by sa skôr mal plaziť a prosiť tvoju maminka a aj teba o odpostenie. /Možno ho niekedy nájdem a postarám sa o ta abi velmi lutoval čo spravil./ *Spraví so v mysli poznámku a dalej tíši Ari. Pobozká ju a skúsi uvolniť jednu jej ruku v ktorej zviera obrus a znova si s ňou prepliesť prsty.* Už na to nemysli láska. On nestojí za to abi sa sa kvôli nemu trápila.
Promiň Lyr ,že jsem se nechala tak moc unést. Už na to nebudu myslet ani zpomínat.* Řekne Daria a přitulí se k Lyr, která jí hladí a drží za ruku. Daria se uklidní zhluboka se nedechne. Vezme ze stolu ubrousek a vysmrká se. Posmrkaný kapesník drží v pravé ruce, protože beví kde ho má dát. Vzala do ruk už studený čaj který dopila a položila znovu na stůl z otázkou.* Dopijem to a půjdem ke mě ?* Opatrně se zeptá a pohlédne na Lyr tázavím pohledem. *
*Na Arinu otázku odpovie šibalským úsmevom. Dopije svoj čaj a mávnutím privolá obsluhu. Zaplatí účet za obidva čaje a otočí sa na Ari.* Podme už sa nemôžem dočkať kedy uvidím ako si to tam prerobila. *Vezme Ari za ruku a spoločne vídu z čajovne.*
* Jak Lyr vzala za ruku Dariu. Tak se Daria jenom pousmála a pevně držela Lyr za ruku tak, aby je nikdo od sebe nemohl odtrhnout. Jak vyšly z čajovny tak zamířily k autu. Do kterého rychle vklouzly a jely směrem k Darii domů. Cestou Daria dala ruku na stehno od Lyr a hladila jí po celé délce stehna.* Doufám, že se ti ta vízdoba bude líbit.* Řekne opatrně Daria a zapne rádio na romantickou hudbu. * Doufám, že ti nevadí tahle hudba.* Zepta se Daria Lyr a radši dá písničku potichu, aby hrála v pozadí tiché a něčím naplněné atmosféře. Cesta ubýhala celkem pomalu, ale i tak rychle. Za nedlouho Daria parkovala auto před garáž.* A už jsme tu my laedy ( milejdy) * Řekne z menším šprímem a mírně se usměje a šibalsky se koukne na Lyr. Trošku jí zmáčkne stehno. Vystoupí obejde auto a otevře dveře Lyr, které pomůže vylézt.*
*Cestou k Arinmu domu vníma jej ruku na svojom stehne. Takže na jej otázky odpovie trochu opozdene.* Neboj som si istá že to bude krásne. *Naprázdno prehltne keď sa Arina ruka na jej stehne dostane zvlášť vysoko.* Nie je to docela pekná skladba. Pokojne ju nechaj. *Keď zastavia a Ari jej pomôže z auta zastaví sa vedla nej a zadíva sa na dom. Už z vonku vyzerá krásne.* Och ďakujem vám slečna. Prosím veďtema dalej. *Oplatí Ari žart a pohladí ju pritom po chrbte a zastaví rukou až na jej zadočku. Žmurkne na ňu a usmeje sa.* Poďme dovnútra.
* Nad Lyriiným žertem se trošku uchychtne a vezme Lyr za ruku. Když vchází do domu tak je v před síni uvítá menší smrček v rohu a minimálně 3 převyslé pověšené kytky. Sezujou se a v kráčí do obývacího pokoje kde to trošku vypadá kako v lese. * Na tady tomhle jsem dělala 2 dny. Tak co na to říkáš?* Zeptá se Daria a koukne na Lyr. Nenechá ani prostor k odpovědi. * Chtěla jsem ať se tu cítíš jako doma a tak mám otázku. Chceš se mnou bydlet? Jo já vím asi to je rychlé, ale máš kousek les a klid a chci být s tebou jsi ta nej úžasnější holka. Miluju tě.* Jak všechno že sebe vyhrkla tak si klekla na zem a koukala se na Lyr smutnýma a zárověň zamilovanýma očima .*
*Vosla za Ari do domu a ohromene pozerala na všetko čo kvôli nej spravila a pripravila. Keď ale Ari visloví svoju otázku vyrazí jej to dych. Chvílu len stojí a pozerá na ženu ktorá klačí na zemy pred ňou. Veštko čo v tej chvíli cíti je čistá radosť a láska k žene klačiacej pred ňou, nakoniec si klakne k Ari vezme jej tvár do dlaní a pobozká ju.* Každý večer ísť spať s vedomím že ty budeš to prvé čo ráno uvidím a každé ráno sa budeť vedla teba? Láska nič iné si neželám. Milujem ťa strašne moc a chcem stebou biť. *Povie a vášnivo ale nežne Ari pobozká.* Čím som si ťa zaslúžila? *Zašepká jej do ucha keď sa k nej pritúli.*
*Radostí z těch slov začne brečet. Všechny polibky Prý vrací. Hladí jí přitom po tváři.* To já nevím, ale vím, že tě strašně miluju a zemřu pro tebe. * Řekne šťastně se slzami v očích. Daria se taky k ní přitulí a dává ji pusy do vlasů. Levou rukou jí hladí po rameni a druhou si ji drží u sebe. * Nechci o tebe přijít.* Řekne smutně Daria a položí hlavu na hlavu do Lyr. Začne se kolébat pomalu dopředu a do zadu a tím se snaží uklidnit. Šaty se jí mírný vyhrnou . Levou rukou sjede na pas od Lyr a uvažuje jestli jí má hladit po zadku nebo ne.*
*Vychutnáva si Arine dotiky a sama ich nežne opláca ale keď jej spomenie že by pre ňu zomrela trochu sa od nej odtiahne.* To nikdy nehovor. Nezaujíma ma či žijem alebo sa smažím v pekle. Je mi to ukradnuté ale nedokázala by som vydržať ak by sa ti kvôli mne stalo nečo zlé. To by ma skutočne zabilo. Ťažšie než kvôli nekomu zomrieť je kvôli nemu žiť. *Poslednú vetu už povie Ari do ucha keď sa k nej znova pritúli. Keď sa Ari vyhrnú šaty položí jej ruku na koleno a posúva ju po jej stehne hore.* Podme niekam kde je to pohodlnejšie láska. *Povie vstane a vitiahne Ari za sebou.* Ak sa pamätám spálňa je tadialto že? *Šibalsky sa spíta rečnícku otázku a zamieri do izbi pričom si rozopína šaty.*
*když se Lyr odtáhla od Darii. Tak se Daria polekala. Nakonec jí jen vysvětlila, že to nemá říkat. Daria mírně skloní hlavu jako by říkala odpusť. Pak se k ní Lyr znovu přitulí. Daria jí začne hladit po zadečku a po ruce. Když se jí trošku vyhrnou šaty tak cítí od Lyr ruce na stehnách jak se posunují víš. Celá zčervenala a nemohla to vydržet, takže byla ráda, že Lyr toho nechala a vstala. Daria se nechala vytáhnout Lyr a zamířily k ložnici. Na Lyriinu otázku přikývla a šibalsky se usmála a přitom i kousal do spodního rtu . Když vchází do ložnice tak se Lyr rozepíná šaty a Daria ví co bude následovat a tak zavře za sebou dveře.*
*Po pár mesiacoch znova konečne zavíta do jej "najobľúbenejšieho" mesta, New Yorku. Nebola dvakrát nadšená tým, že sem znova pricestovala. Zvykla si na svoj rodný kraj, na Nottingham, v ktorom sa tých pár mesiacov zašívala a premýšľala nad tým, čo všetko by sa s ľudmi v tomto meste dalo robiť. Pokojne by to tu mohlo ľahnúť popolom a to len kvôli jednému čarodejovi, ktorý ani len nemal to úsilie jej vôbec vysvetliť jeho počin, ktorý ju rozzúril. Je pevne rozhodnutá, žiaden chlap nebude mávať s jej rozumom a už vôbec nie čarodej. Dala sa zlákať pekným vzhľadom, a to ju prinútilo k žiarlivosti. Odtrhla svoje pekne tvarované pery s upírskymi zúbkami od mladého chalana, ktorého si odchytila. Po tak dlhej ceste späť bola hladná, a bolo len príhodným, keď jej doc esty vošla tá pekná tvárička. Nechala ho tak sedieť, na tej zaprášenej zemi ruín. Postavila sa a prešla pár krokov od neho. Chudáčik, ani poriadne nevnímal. Prešla znova k nemu, schmatla ho za tie jeho husté tmavé vlásky.* Škoda tak pekného človiečika... *Povie si sama pre seba a poriadne si prezerá jeho tváričku, pousmeje sa. Zabiť ho nemôže, preto jednoducho použije svoje encanto, aby mu pozmenila v hlavičke posledné chvíle s ňou. Nezobrala si zas až tak veľa krvi a dokonca, ani veľmi nekrvácal, preto ho s radosťou nechala spinkať tam, kde bol. Siahla mu do vrecák, kde nahmatala peňaženku a prehrabala sa jej prehriadkami.* /Pädesiat dolárov?!/ *Pretočila očami a zobrala tých pár bankoviek a hodila peňaženku jeho smerom.* Boháč s teba nie je teda... *Znova si povie pre seba a schová si tie peniaze do podprsenky, no čo, kabelku si nezobrala.* Lodičky si za to nekúpim, ale ty už si vlastne poslúžil... *Prehodí pobavene a opráši si svoje čierne nohavice a z vrecka svojej bundy vytiahne cigaretu, ktorú si zapáli. Bude trvať, kým sa chalan prebudí a jej sa nikam nechce.*
*Bylo to pár dnů, kdy se Melisa vyhýbala Dareonovi. Docela se jí i dařilo navzdory tomu, že jí pořád volal a psal SMS ve kterých byla vždy ta stejná věc a to ta, že se omlouvá. Co si tak z omluvy vezme. Oko jí pořád bolelo. Doma ale rozhodně sedět nechtěla. Věděla kam půjde a doufala,že tam zase potká Nata. Vezme si na sebe černé džíny s černou koženou bundou. Na nohy si vezme bílé tenisky a všechno to doplní brýlemi. I když venku byla tma opravdu nechtěla, aby to oko někdo viděl. Po chvilce už opouští svůj dům. Bylo štěstí, že jí Dareon pomohl se zaplacením dluhů na elektřinu když byla psem ale to co udělal mu neodpustí. Povzdechne si. Celou věc nechápala ani jeho počínání. Ruce si dá hluboko do kapes. V zadní kapse má telefon ale vypnutý. Takže jí k ničemu nebyl. Po chvilce dorazí na své oblíbené místo. Ano tohle právě tohle místo, bylo její oblíbené. Začalo ve chvíli, kdy tu poprvé potkala Nata. Když však z dálky zahlédne postavu, kterou už dlouho neviděla a zároveň nevěděla zda by jí chtěla vidět. Sice když jí poznala a přinesla jí svačinu bylo to fajn ale všechno se to pokazilo v pandemoniu. Její zrak taky zahlédne kluka na zemi. Zřejmě tohle byla další kořist, kterou si Iris ulovila.* /tohle bude zajímavé/ *řekne si ve své hlavě a přejde blíž zase ne moc. Držela si odstup. * Tebe jsem tady rozhodně nečekala * Začne hned rozhodně si tu představovala někoho jiného a docela jí to mrzelo. Bylo ale taky hodně pozdě. Pozoruje blondýnku na proti sebe. Shlédla její ouffit. Byl dokonalý ostatně jako vždy. Musí se ale usklibnout nad klukem, který ležel na zemi. Zvedal se mu hrudník tudíž mrtvý nebyl. Ale i kdyby jo Melise by to bylo jedno*<div> </div>
*Ťahá do svojich pľúc nikotín, ktorý jej už dlhé roky nijak neškodí a vyfukuje hustý oblak dymu, ktorý svojimi modrými očami sleduje. Oprie sa o neďalekú rozbitú stenu a díva sa na chalana, ktorý sladko spal. Jednu vec mu závidela, tak bezstarostný život, keby ho teraz zabila, ani by to nevedel. Niekedy mala chvíle, kedy si hovorila, že smrť je vykúpenie, ale potom si povedala, že nesmrteľnosť je presne to, po čom každý túži a ona má to šťastie žiť večne. Len sa pousmeje nad svojim uvažovaní a ani len brvou netrhne, keď sa ozve jej veľmi dobre známy hlas. Keby mohla roztrhne ju ako hada. Zo všetkých nadprirodzených tvorov, jej do cesty vojde práve táto čarodejka, ktorá ju štve už len hlúpymi hlasivkami* Ale pozrime sa, nie je to tá, ktorá si dovolila svoje špinavé pery prilepiť na tie, ktoré sú len moje? *Pobavene sa uškrnula, ale v jej hlase bolo cítiť ten chlad, tú zlosť a tú nevraživosť, ktorú voči nej chovala.* Divím sa, že tu vôbec stojíš a prihováraš sa mi... *Odpovie s pohľadom, ktorý presunie na čarodejku a lepšie si ju obzrie.* Ale nie, pekná práca, komu si čo urobila hm? *Až škodoradostne sa opýta na tú nepeknú vec na jednom oku, zatiaľ čo upírskou rýchlosťou sa presunula k nej.* Koho si tu vlastne čakala, keď nie upírku, ktorá by ti veľmi rada vyškriabala aj to jedno oko, ktoré je zdravé? *S ľadovým pokojom v hlase vyriekne dalšiu otázku. Zaujímalo ju to, jej pomstichtivosť môže udrieť všade, aj za cenu straty nesmrteľného života.
*V duchu se nad touhle situací musí smát. Přišlo jí to vtipné. Dívá se na blondýnku před sebou. Ten kluk jí moc nezajímal. Byl to chudák dostal se do spáru někoho, u koho procentuální šance na přežití je mizivá. Však upíři jsou nepředvídavý ale Melisa strach neměla. Proč by měla. Přežila nejrůznější sračky. Tohle setkání i předešlé to je procházka růžovým sadem. Člověk by si u toho stihnul udělat i manikůru. Od posledního setkání spolu s Malachaiem. Vlastně to ani nebyla její chyba. Malachai byl debil a Iris co se týče jeho je strašně žárlivá. * Wow tak tohle jsem opravdu nečekala. Rozhodně ale na svojí obhajobu jsem nebyla první ta, která ho políbila. Pokud si vzpomínám to on byl ten co mě políbil a mě se to rozhodně nelíbilo. Ale chápu je lepší obvinit někoho jiného.* řekne drze s úšklebkem. * určitě by nebylo nad věci si na něj nalepit soukromí pozemek vstup zakázán s tvým podpisem. Rozhodně by si ostatní holky pak nedovolili na něj něco zkoušet. * Udělá zamyšlený pohled a pak se zavlní do úsměvu. * Určitě by to chtělo nějakou pomstu* dodá ještě. *proč bych tu nemohla stát nevšimla jsem si žádné cedule, že by tohle místo bylo tvoje ale to co se mi stalo tebe nemusí zajímat. Taky se nezajímám * Pokrčí lehce rameny. Upíří rychlostí k ní přiletí, jak tajfun. Trochu se oddálí on ní. *Nebudu lhát rozhodně jsem tu čekala někoho jiného ale i přes to, že by si mi vyškrábala to zdravé oko mi tvoje přítomnost nevadí. * Její ledový postoj nebyl pro Melisu žádná novinka. Zajímalo jí, jak by asi vypadala kdyby ledová královna roztekla*
*Len tak tam sebavedomo stojí a v mysli jej lietajú myšlienky ako rýchlo by ju mohla prišpenlíkovať ku stene a chytiť pod krk, trhnúť. Iris dlho premýšľala nad tým čo spraví zo všetkými tými pomstychtivými myšlienkami. Na jej sakrastické alová o Malachaiovi nereagovala, prišlo jej to hlúpe, navyše vôbec si táto malá mrška nedávala pozor na ústa, čo Iris v jednom smere imponovalo a v tom druhon náramne iritovalo.* Pomstu? Ako podľa teba má vyzerať pomsta? *S pozdvihnutým obočím sa dívala na Melisu a nad ďalšími jej slovami sa zasmiala* Je mi jedno kde stojíš, kde sa pohybuješ, kýn to není v mojej blízkosti. Takže nájdi si tu svoje miesto a mňa nechaj pracovať. *Prehovorila, zatiaĺ čo sa pozrela na chlapca za sebou, aspoň ho odtiahne von, alebo na leošie miesto, alebo si ho odvedie domov. Pohrať by sa s ním ešte dalo.* Všetci by radi boli v prítomnosti upírky, ktorá vo vás vidí len úbohé hračky, s ktorými sa pohrám a potom ste pre mňa nepoužiteľný. Tak mi povedz, ako ti moja prítomnost nemôže vadiť? *Pokojne sa opýtala s malým úškrnom v tvári. Iris nerozunela týmti slovám. Buď sa s ňou tá nrcha chcela zahrávať alebo je len hkúpou, že sa o to vôbec snaží.*
*Jasně, že její slova nebyla vhodná hlavně ne před touhle krasotinkou ale přece nemůže stát a jen přikyvovat. Taková rozhodně není. * Ano pomstu. Víš to je taková věc, kde ten druhý trpí ještě víc než si trpěl ty. Hlavně existuje taková krásná věta. Když je člověk svině musíš být ještě větší a Malachai ti ublížil. Určitě by si to nechtěla jen tak nechat.* řekne Melisa. Pozorně si prohlížela její obličej. * Tak když je ti to jedno tak není co řešit a pokud jde o toho kluka nevadí mi to. Minule jsem ti přinesla svačinu až pod nos takže tohle mi rozhodně nevadí. Docela mě to uchvacuje. Ale určitě není k zahození. S ním by se dalo dělat spoustu věcí ale chlapy jsou svině.* prohrábne si svoje vlasy dozadu. * Je to jednoduché. Pokud by ní tvoje přítomnost vadila odešla bych ale už tu pár minut stojím na jednom místě a navíc to předešlé setkání, když jsem ti donesla toho kluka si myslím, že jsme si rozuměli. Tedy aspoň mě to přišlo. A teď mluvím upřímně takže v tom nehledej nějakou levárnu či něco podobného. Docela mi vyhovuje tvoje společnost. Do teď jsem nepochopila proč * pokrčí rameny pořád s úšklebkem na tváři. Nebude se rozčilovat hlavně neměla proč se rozčilovat.* Pokud tedy chceš si s tím chudákem ještě pohrát tak prosím.. Stejně sem nikdo nepřijde a kdyby jo byly by zábava. *usměje se a telekinezí pozvedne chlapcovu peněženku, aby věděla kdo to je. * Hmm tak toho neznám. * podívá se pozorně na jeho fotografii na občanském průkazu. Bylo mu kolem 19 let. * Je to docela fešák pokud ho zabiješ spálím jeho doklady. * přeci jen bez dokladů a bez těla ho nenajdou.*
*Mala príliš veľa trpezlivosť a jej hlava jej núkala toľko otravných otázok, ktorými by tento nezmyselný rozhovor predlžovala, lenže pozornosť Iris sa stále orientovala na iné vnemy. Raz to bola krv, potom muž, potom žena, neskôr všetká tá agresivita, s ktorou by dokázala vraždiť deň i noc, ale teraz? Rozhodne nesadne na lep nejakej čarodejke, ktorá niečo mala s čarodejom, ktorý ju jediným krokom naštval a dokonca to ani nevysvetlil. Žiarlila? Rozhodne. Na Melisu? Zaručene. Síce Iris sa krásou nikto nemôže rovnať, jej objekt záujmu bol rovnako pekný a konkurencia bola veľká a každá jedna zomrie, ak bude musieť.* Ublížiť mne? *S chuti sa zasmeje.* On ma naštval, ak by mi ublížil rozhodne by som mu ublížila ešte v ten deň. *Povie ostro a zvrtne sa na opätku, prejde k rozbitej stene a oprie sa.* Nie som hlúpa, viem čo je to pomsta...ja sa pýtam... *Zastavila sa uprostred slov.* ..k čomu by mi bola? *S pozdvihnutým obočím sa pýta a nakoniec len pretočí očami. Stará sa jej do jej jedla. Hrať sa s ním? To by mohla, ale na čo by plytvala svojim encantom ak by ho chcela zabiť.* Mrtvy je mi na nič a ja potrebujem, aby žil a neplytvala som svojimi schopnosťami na to, aby som ho v zápätí zabila. *Dodá jednoducho. A zamyslí sa nad tým všetkým čo počula.* Ale, možno by som našla niečo, kde mi ty ako osôbka sa budeš hodiť. *Uškrnula sa, nebolo to nič hrozné, taká maličkosť. Ktorá poslúži ako Iris tak aj jej a možno sa niekedy zblížia aj viac. Iris rozhodne nechcela z tohto rozhovoru vyjsť naprázdno.*
*Občas Melisa nechápala samu sebe. Nevěděla proč se s touhle dívkou baví. Klidně se mohla otočit a odejít. V New Yorku je hodně míst, kde může být sama a její mizerné myšlenky ale bylo tady to ale. Pravda je, že se jí nechtělo. Jak už si sama několikrát říkala nechápala proč. Možná byla až moc odvážná a hloupá? To je otázka. Na některé věci nejde odpovědět, jako bylo tohle. Melisa věděla, jak moc je Iris zamilovaná zrovna do takového debila jako byl Kai i když se s ním domluvila nad učením. Nemusela ale na ní žárlit. Když přijel Dareon Melisa byla hluboko uvnitř šťastná. Měla ho víc než ráda a právě proto jí mrzelo, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. * to věřím Iris ale.. Co si budeme Kai a musíš uznat sama je vůl.* řekne Melisa a bylo jedno jestli jí to Iris bude vyvracet nebo bude nasraná. Melisa si zatím stála a nikdo by jí nepřesvědčil o opaku. Dívá se na to, jak se vzdaluje. Tak jako to udělala minule si magii přivolá jednu větev vysokého stromu, která jí dostane vysoko do koruny. Má tak skvělý výhled na Iris a i ona jí může vidět. * hmmm.* zamyslí se. * měla by si klid v duši? Každý člověk bere pomstu jinak. Co já vím k čemu ti bude? Já jen řekla, že by pomsta nebyla na škodu. * řekne Melisa. * Jasně v pohodě do jídla ti strkat nos nebudu. Je mi to fuk co s ním bude. * opře se o kmen za ní. Vzduch byl nahoře čistější než dole. Vítr byl chladnější ale Melise to nevadilo. * Poslouchám k čemu bych ti mohla být. Začíná to být zajímavé. * ušklíbne se Melisa. Tohle opravdu nečekala , že by někdo jako ona se Iris hodila ale taky nevěděla co to bude. Strach ale neměla. *
*O tom či je Kai idiot, vôl, kretén a iné nadávky Iris ani neuvažovala. Bol to chlap, ktorý si môže robiť, čo sa jemu zachce, rovnako tak by mohol flirtovať, či spať s hociktorou, ktorú by si vybral, lenže tá predstava bola Iris proti srsti. Mala rada veci, ktoré sú len jej, nikoho iného. A kto by si mohol povedať, že spáva s mocným čarodejom? Správne, nikto okrem nej a presne tak to chcela, chcela aby to tak ostalo. Nehodlala sa oňho deliť, preto žiarli. Zamilovaná? Zaľúbená? Nie, jednoznačne len sebecká a majetnícka. Aj keby mala zniesť zo sveta každú jednu ženu, so silou väčšou než má ona sama, Malachai bude len jej, v každom ohľade a hlavne v tom posteľnom. Jej magické predstavenie so stromom, ju nijak neohromilo ani nenadchlo, videla toho dosť.* Nemám dušu.. *Znudene podotkne. Akoby mohla v nej mať pokoj a aj keby ju mala pokojnešiu dušu by každý len ťažko hľadal.* Samozrejme, pomsta, ktorá ma zmysel. Pomsta, ktorá ti dá silu. Taká pomsta nie je na škodu, prečo by som sa mala pomstiť mužovi za to, že pobozkal inú. *Uchechtne sa nad tým.* Naivné, slabé a hlúpe. Taká pomsta u mňa už desiatky rokov nemá zmysel. *Obzerá si popritom svoju dokonalú manikúru, ktorá sa hrátkami s jej večerou absolútne pokazila.* /Raz za tie nechty zaplatím miliardy./ *Povzdychne si teatrálne nad svojou myšlienkou a potom svoj prenikavý modrý pohľad venuje čarodejke na strome.* Pomsta prostredníctvom teba alebo z tebou by mi momentálne bola na nič, no nezúfaj drahá, mám pre teba dlhodobé využitie. *Uškrnie sa* Verím, že si s Kaiom v kontakte, nie som hlúpa vy čarodejovia sa vždy nejak stretávate, no a tu prichádza skvelé využitie tvojej povedzme šikovnosti sledovania a zisťovania informácii. *Znova sa pozrie na nechty.* Chcem vedieť, koľko žien mu prejde cez prsty. *Skôr než by Melisa stihla niečo dodať, Iris do toho skočí.* Je mi jedno ako to zistíš, chcem vedieť o každej a potom keď budem chcieť ti poviem aká bude moja pomsta... *Znova sa uškrnie a natočí si jeden zo svojich blond vlasov na ukazovák.* Skôr než sa opýtaš, prečo, ja ti hneď aj odpoviem. Nerada sa delím a aj jemné pohladenie je siahnutie na niečo, čo je mojej osobe drahé. Jeho moc mi je drahá, chápeš, však? Ver mi, že za takú jednoduchú úlohu sa viem veľmi štedro odplatiť. *S úškrnkom na ňu mrkne a čaká na jej odpoved, dúfa, že bude kladná. Nerada by si zháňala iných, na takúto vec. Každá žena ohrozovala jej pozíciu a ona ako upírka potrebovala silného čarodeja, ktorý by bol ochotný urobiť, čo by si zažiadala a jediným plusom bolo, že si s ním rozumela a rozhodne chcela, aby to tak ostalo.*
*Mělise tohle všechno bylo jedno. Měla svoje problémy a nemusela mít na krku ještě další. Měla svůj vlastní názor, který rozhodně nechtěla měnit. Byla tvrdohlavá ale koho to zajímá. Melisa nikomu neříkala co mají dělat a co ne a pokud Malachai obletoval každou holku jako včela na květinu tak prosím. Melisu to zajímat nemuselo. Věděla o Iris, že je zamilovaná. Melisa byla taky ale nemohla po tom všem, co jí Dareon udělal byť to bylo jen oko říct mu, že ho má víc jak ráda. Možná, že tohle všechno brala Iris jinak ale Melisa si myslela to svoje. * a jo vlastně zapoměla jsem vy upíři nemáte duši. Jste mrtvý* ušklíbl se Melisa. * Jak jsem řekla. Nevím k čemu by ti byla. Byl to jen návrh* pokrčí rameny a snese se dolů. Ano už chtěla jít domů navíc Iris nechtěla rušit při její hračičce. * Takže mám být něco jako čmuchací pes.. Super... Pokud za to něco dostanu tak klidně. Teď ale už půjdu domů užij si hračku. * Mrkne na ní. Měla blbé tušení nebylo to z té nabídky ale z toho, že Dareon je u ní doma a čeká na ní. Mávne jí na pozdrav a zamíří domů. Po cestě si zapne telefon kde bylo hodně zameškaných telefonů od Dareona a zprávy*
*Len sa nad jej poznánkou uškrnula, samozrejme že mala pravdu bola len panáčikna infornácie, ale veľmi pekný panáčik. Iris by bola schopná jej pomotať hlavičku, ak by sa jej chcelo, no zatiaľ ju potrebovala len jednosmerne. Navyše ona mala svoje preferencie, ktoré len tak neopúšťala ak nebol dôvod. Na rozlúčkové slová sa akurat tak mohla povzniesť a pretočila očami. Keď čarodejka odišla tak chlapca nechala v ruinách, o pár hodín sa prebudí s tým že sa len opil a skoncil tu a zranenie mu sposobila velmi náruživá žienka. Odhodila tak špak z cigarety a na svojich vysokých opätkoch sa poberie preč. *
Gabrieliiiiiiiiiii*Zakňučela Daemin, když ji tmavovlasý upír táhnul od Dumortu do parku a nakázal jí, aby si s sebou vzala i tu kytaru. Že mu to prý splatí hraním na ni.*/Možná mě to rozptýlí od krve./*Posteskne si v duchu a vleče se za ním. Nakonec dorazí do parku a Min si zastrčí rusý pramen za ucho a zamračí se na svou upíří chůvu*Notak Daemin,slíbila jsi to.*Zasměje se a pokyne jí, aby si sedla. Naoko naštvaně se na něj zamračí, zatímco klesne ve svých černých šatech, na kterých je hustý motiv různobarevných květů, na lavičku. S tím vytáhne kytaru opatrně z pouzdra a pozoruje, jak si Gabriel sedne na lavičku naproti té její. Následně začne kontrolovat, zda se během té krátké cesty nerozladila, ale zdá se, že je v pořádku.*/Zrádkyně./*Pomyslí si směrem ke kytaře a zkusí si na rozehrání se pár akordů, než se pustí do písničky Let her go od Passengera.*
*Po dlhých týždňoch, ktoré strávila v Nottinghame, vo svojej domovine, sa vrátila do New Yorku. Konečne v tomto meste dokáže dýchať. Doma si urovnala všetky myšlienky a veľkým omylom otvorené emočné dvere žiarlivosti. Neplánuje sa upnúť na nejakého čarodeja, ktorý s ňou len spáva. Nad tým sa len pobavene uškrnie. Na sebe mala obtihnuté čierne rifle, čierne tielko, ktoré dokonalo zvýrazňovalo jej dekolt a na tom mala čiernu koženú bundu. Jej nohy sa cítili ako v siedmom nebi v povestných vysokých opätkoch čiernej farby. Vlasy má rozpustené a jemný večerný vánok sa jej s nimi pohráva, oči jej zvárazňujú tmvé tiene a pery tmavý bordový rúž. Na pohľad prenádherná. Opätky hrajú svoju známu melódiu po betónovom chodníku v Central parku. Upírka sa posadí na lavičku, vybrie cigarety a zapáli si. V pozadí počuje hudbu, gitaru, no len sa uchechtne nad piesňou a jej slovami.* /Pokrytecké zaľúbené reči.../ *Pomyslí si a vydýchne cigaretový dym.*
*Během hraní se k ní donese zápach z cigaret, ale nikoliv vůně krve. Buď ji natolik pohltila hra na kytaru a nebo to bude podsvěťan. Když dohraje skladbu, tak vrhne tázavý pohled na Gabriela, zda mu to už nestačilo a rozhlédne se. Kus od nich sedí žena, ale blíže ji určit nedokáže. Zamračí se a pak se skloní ke strunám a začne vybrnkávat mimoděk melodii z písně Right here od Ashese Remaina. To byla jedna z písní, kvůli které vůbec začala na kytaru hrát. Přivře potěšeně oči, protože už docela dlouho nehrála a je ráda, že si to ještě pamatuje.*
*Sleduje okolie a jemne sa uškŕňa, už dlho neokúsila ľudskú krv a samozrejme, že by si rada z niekoho cucla. Prešiel okolo nej čiernovlasý mladík, na ktorého sa dlhý čas pousmieva no potom prejde a Iris zváži svoj výber večere. Veľa krásy z neho nepobral a neprišiel jej ako požívateľný. Povzdychne si a pozrie sa na svoj mobil. Bolo skoro na nejaké skladanie upírskych zbraní a ísť domov. Nie. Znova si potiahla so svojej cigarety a užívala si tmavý central park. Také niečo v Nottinghame nepotrebuje. Jej zosnulí rodičia zanechali obrovské britské sídlo, ktoré malo všetok luxus a prepych aký si Iris mohla priať. Nebola najlepšou dcérou, no aj po tých rokoch zarábala a brala zo skoršieho úspechu*
*Nedalo jí to, když dohrála písničku a vstala a vydala se za ženou. Min zajímalo, kdo to je. Gabriel ji jen pozoroval a nechal ji navazovat kontakt s kým chtěla. Dokud neucítila krev. Samozřejmě. Její ovládání nebylo až tak dobré zatím. Došla k dotyčné osobě a musela se pousmát. Znala ji.*Zdravím, Iris.*Pozdraví ji a je šťastná, že si vybavila její jméno. Na druhou stranu se teď s nikým moc neseznamovala, takže...*
*Užíva si ticho, ničím nerušený pokoj a svoju cigaretku, s ktorej po troške poťaháva a vyfukuje hustý cigaretový obláčik, na ktorý sa díva. V hlave jej víria myšlienky, hlavne na čarodeja, ale skôr na to čo mu povie a určite si dopraje aj poriadnu facku, aby videl aké to je zahrávať sa s ňou. Nikto ju nebude vodiť za nos, ani ten najsilnejší idiot, ktorý by jej mohol ublížiť. Jej smrť jej za to stojí. Jej pokoj a klasické myšlienky prerušil hlas, chvíľu ho nepoznala.* /Och, otravná neoperená, nemôžem mať chvíľu kľudu?/ *Pomyslí si otrávene a má chuť pretočiť očami, no neurobí to.* No, zdravím... *Pozrie sa na ňu z jej kamenným výrazom.* Tipujem, že tie otrasné romantické veci, ste tu vyspevovala vy...otras.. *Skritizuje neutrálnym tónom jej spev a hru na gitaru, nenávidela romantické, sladké pesničky a už tobôž nemohla vystáť gitaru.*
*Nadzvedne obočí nad nepříjemnou upírku. Minule to vypadalo, že flirtovala a dnes? Nenechá se tím však vyvést z míry a usměje se.*Jednak mi vykat nemusíte a ano zpívala a hrála jsem je já. Mám vám snad zahrát něco jiného?*Navrhne a zvedne tázavě obě obočí.*
*Nemala rada takéto upírky, ju nezaujímala hudba či iné veci, chcela si užiť prvú noc v New Yorku. Uchechtla sa, bez slova či mihu v tvári sa postavila, zahasila cigaretu a s tesným prejdením okolo upírky, prešla oproti nej a upírskou rýchlosťou odišla z Central parku.*
*Daemin sledovala, jak žena vstala a po típnutí cigarety se vypaří.*Gratuluji, ta upírka tě poslala do háje.*Ozve se jízlivě Gabriel a Min se na něj ohlédne.*Pojď...raději půjdeme.*Zamumlá Min a vyrazí pryč. Upír s ní srovná krok.*
*Most bol počas noci prázdny a akoby sa aj život na ňom zastavil. Malachai vedel v akom veľkom probléme bol a že si potreboval nejaké veci vyriešiť. Posadí sa na lavičku a rukou si vojde do vlasov. Bolo mu celkom fuk, či je nejaká nákaza. Trochu mal chuť niekde odísť a znova praktikovať svoju mágiu, ktorá bola prísne zakázaná.* /Kašlem na to, načo mi teda, je keď ju nevyužívam. Nech sa idú všetci bodnúť, pretože si budem robiť, čo sa mi zachce./ *Pomyslí si a zaprie sa rukami do lavičky, ktorá sa rozhorúči pod jeho dotykom, keďže začne používať svoju mágiu.*
*Iris sa z domu vybrala naľahko, rifle, tričko kabát. Bolo jej jedno, že budú na ňu sa hľadieť ako na idiota. Potrebuje vytiahnuť päty z domu, už začína z tej nudy pomaly blázniť. Opätky jej klopú ako kráča po moste a keď prejde podľa nej dosť Manhattanv na to aby sa mohla zastaviť. Prejde si prstami po čele a druhou rukou vyberá svoje cigarety. V jej hlave sa odohráva boj, rada by sa zbavila vlastného brata, rada by sa zbavila polovice ľudí, ktorých nenávidí a lezú jej na nervy, hlavne teraz, keď jej nuda lezie na mozog. Zapáli si cigaretu a nervózne potiahne.* /Na čo som chodila späť domov? Zbytočné problémy.../ *Pomyslí si otrávene a oprie sa o zábradlie. Modré oči uprie na vodu.* /Ugh, nenávidím to tu!/ *Znova si nervózne povie a znova potiahne z cigarety, narovná sa a naštvane buchne dlaňou do zábradlia, samozrejme, že to nečakala a tak ju pevnosť mostu prekvapí.* AU! Dočerta... *Sykne od prekvapivej bolesti.*
*Všimne si Iris a postaví sa na nohy. Vie že potrebuje si to u nej vyžehliť, ale tak sa aspoň o to pokúsi, keď už tak. Pomaly prejde ku nej a na jeho tvári nie je žiaden úsmev. Jednoducho nemieni predstierať nič pred ňou. Nemá ani prečo a rozhodne sa ani nikdy nebude ospravedlňovať tej upírke, čo jej zapálil šaty. Načo by to aj robil. PRejde ku nej a povie.* Dobrý večer Iris. *Čaká, že mu vrazí a bol by aj za to radšej, len nech nemusí nič hovoriť. Môže pre ňu spraviť čokoľvek, ale jednoducho s tou vílou nechce, aby sa musel stretnúť. Pretože keby sa s ňou stretol, tak na nej nezostane ani kúsok kože, ktorý by nebol zničený. Akú on mal veľkú chuť znova vypustiť démonov na všetkých v meste.*
*S cigaretou medzi prstami si šúchala udretú ruku a snažila sa upokojiť, nervozita jej teraz naozaj nepomôže. Zhlboka sa nadýchne a vydýchne, toto celé je len z hlúpej nudy a nemala by si svoju zlosť vybíjať sama na sebe. Hrudník sa jej dvíha akoby zabehla niekoľko kiloManhattanv, jej oči sa dívajú niekam do tmy, keď sa ozve Malachai. Z prva zamrzne, bol ten posledný koho by tu čakala, vlastne ho ani nechce vidieť. Lenže osud to zrejme nechce. Pár minút stojí a díva sa na tmavé, osvetlené mesto. Pozrie sa na neho, uchechtne sa a z jazykom si prejde po zuboch, čím našpúli premýšľajúc pery a potom plask! Jej bledá ruka vystrelí a dá čarodejovi poriadnu facku. Akoby v nej zahorel plameň hnevu, keď ho videla. Posral si to u nej, príliš to pokašlal.* Dobrý hah?.. v ktorom smere je dobrý čo? Pretože ja na ňom nevidím nič dobré. *Nahnevane na neho prskne.* /Je mi jedno čo mi spraví, nebudem sa ospravedlňovať za svoj hnev!/ *Pomyslí, bolo jej jedno či je naštvaný alebo nie je. Ona je naštvaná a je jej jedno ak teraz vzblkne ako bezcenný papier.*
*Presne čakal takúto reakciu od Iris. Viac menej sa nemienil ani brániť, pretože mala právo sa na neho hnevať, aj na celý svet. preto ju nechá hovoriť, čo sa jej zachce.* Máš právo sa hnevať na mňa aj na celý svet. Môžeš si na mne vybiť svoj hnev. Viem, že si to zaslúžim. *Povie jej a radšej ani nedíva sa do jej tváre, ale na vodu. Už vedel, že sám musí niečo robiť a starať sa o niečo normálne.* Noták vybi si svoj hnev, tak to bude lepšie ako to držať v sebe. *Povie jej a len čaká čo spraví.*
*Hrudník sa jej dvíha rýchlejšie ako autá prechádzajú popod most. Díva sa na Malachaia, mračí sa na neho a samozrejme, že počúva jeho slová, lenže akosi ich nechce počúvnuť. Nechce si na ňom vybíjať svoju zlosť, všetká zlosť nie je smerovaná len na neho. Zahryzne si do pery a uhne od neho pohľadom, no razom je znova očami pri ňom. Trochu bojazlivo no predsa sa jej ruky, jej bledé prsty dotknú jeho tváre, pristúpi k nemu tak blízko ako len vie. Pozrie sa mu do očí.* Nechcem si na tebe vybíjať hnev.. *Povie rovnako roztrasene ako sú aj jej ruky. Mala pred ním rešpekt a už tú facku aj oľutovala, nechce si ho poštvať.* pretože to nedokážem, rozumieš... *A potom odvráti pohľad a s povzdychom cúvne o pár krokov do zadu a pozrie sa na malé svetielka na budovách.*... myslela som si, že to bude ľahké, hnevať sa na teba.. *Zasmeje sa a pritiahne si k sebe kabát.*... ale je to sakra ťažké.. /naozaj to tu nenávidím../ *Povie si.*
*Pozrie sa na ňu až keď počuje jej slová. Mala dôvod sa na neho hnevať a on to vedel právom. Ale ani sa radšej chvíľu nedíval do jej tváre.* Nebol som tam, aby som ti pomohol a ešte tá víla si priviedla Ismaela. Fakt by sa mal spamätať a riešiť svojich čarodejov, pretože ja už nemienim riešiť ich prúsery. *Potom sa dotkne jej a jemne prechádza po jej tvári.* Máš právo sa na mňa hnevať, pretože tento svet je krutý a nespravodlivý. Mám chuť sa všetkým odplatiť a povolať na nich svojho otca. To by ešte len zažili peklo na zemi. *Povie jej a trochu sa zasmeje. Proti Samaelovi by nemali šancu ani lovci a len on vie ako ho vyvolať.* Povedz mi, čo mám spraviť a ja to urobím, len nech nevidím ten utrápený výraz na tvojej tvári. *Povie je a chce vedieť, čo by to tak bolo.*
*Len nesúhlasne kývne hlavou, nechce to počúvať, nechce sa na neho hnevať. Vari to čarodej nechápe, je to ťažšie než s zdá, ale čo on môže vedieť. Povzdychne si, znova a jemne sa dotkne jeho ruky.* Nemusíš robiť nič.. *Povie jemným tónom, už sa nehnevala, nechcela sa a ani sa nebude. Akoby to celé pominulo, keď sa jej dotkol. Znova prešla k nemu, obíjme ho.*...chcem len teba, to mi stačí... *Odpovie jednoducho a takmer šeptom. Mala rada jeho prítomnosť, aj keď si to nechce priznať.*
*Sám sa vinil, že ju v tom nechal, nemohol nechať v štichu čarodeja, ktorý spravil dohodu s vílou. Niekedy boli čarodeji v Londýne neschopnejší ako inde, ale aj v New Yorku bolo dosť neschopných čarodejov.* Ja tu budem vždy. Predsa len niečo je dobré na tej nesmrteľnosti. *Povie jej a tiež ju objíme. Aspoň vedel, že už sa na neho nehnevá. No on ešte bol naštvaný na tú skurvenú vílu, čo mu zničila bar. Tá ešte uvidí ako s ňou naloží. možno z nej spraví aj chodiacu mrtvolu.*
*Ani nedúfala, že by jej objatie opätoval, pousmeje sa nad jeho slovami, aj keď veľmi nechce odtiahne sa trochu od čarodeja a pozrie sa na neho. Nehnevala sa na neho, hnevala sa na vílu a to, že tá mrcha jej ublížila, zasiahla jej tvár a ešte z toho vyviazla aj v pohode. Zaslúži si umrieť v poriadnych bolestiach. Zahryzne si do spodnej pery a prejde očami doneznáma a zasa na Malachaia. Tak veľmi túžila aj po niečom inom než len objatí, že v momente jej pery pristanú na tých jeho.* To je jedno pozitívum, ale je tu aj ďalšie... *Vyzdvihne sa a šepne.* ...chcem ťa ..aj inde než len na tomto moste.. *Zahryzne si znova do pery, naozaj jej chýbal. Mohol byť nahnevný na čo len chcel, ale ona mu mohla spríjemniť večer aspoň na chvíľu, ak by chcel.*
*Nechá sa ňou pobozkať, pričom sa usmeje do jej pier. Možno by neodolal a bol aj tu s ňou, ale predsa len pre oboch by o mohlo byť zvláštne, aj keď pre neho až tak nie.* Dobre teda. *Povie jej, pričom sa trochu usmeje. Vie presne kde ich môže zobrať, pričom tam môže zostať celý deň. Otvorí portál a premiestni ich oboch do jeho bytu. Predsa len tam vedel spraviť tmu aj cez deň.*
*Rovnako sa usmeje. Vie veľmi dobre čo chce a aj to dostane. Samozrejme by to nerobila ak by nevedela, že to on tiež nebude chcieť. Nič nehovorí, len mu znova opätuje úsmev a vydáva sa s ním do jeho bytu.*
*Poslední dny pro ni byly šílené. Proto se rozhodla dneska dojít do nějakéhoklubu, pořádně se opít, pobavit a možná někoho svést. Dobře, to ona nedělala, ale přeci jen potřebovala vypustit páru. Oblekla si na sebe černé uplé kratsí šaty, pres to si dala koženku a na nohach měla vysoke podpatky. Znama ji doporučila, aby zajela do klubu pandemonium, že je to tam celkem super. Proto se tam nechala odvezt. Chvilku to trvalo, ale pak se její maličkost dostala konečně dovnitř. Byla celkem překvapená tím jak to zde vypada a libilo se ji to. Jeji kroky jí zavedli až k baru, kde si objednala hned nejaky ten drink. Ty lide zde byly zvlastní a to se ji momentalne dost libilo.*
*Jej deň je v skutku nudný, vo svojom byte snáď upratala každý kút a od radosti nevedela čo ďalej robiť, preto v okamžiku, keď zapadlo slnko zobrala na seba jeden zo svojich čiernych kabátov a vydala sa do ulíc. Dnes na sebe mala klasické upnuté, úzke čierne nohavice, lodičky, jediné výrazné čo na nej bolo bol tmavo červený top, ktorý teraz zakrýval kabát. Vlasy mala rozpustené. S make-upom sa veľmi nekašlala, ale bol to jeden z tých menej náročných. Vojde do klubu, dostane sa tam veľmi jednoducho, vyhadzovači ju už poznajú, takže to nie je ťažké. S relatívne dobrou náladou prejde na bar, vyzlečie si kabát a s úškrnom kývne na barmana.* Daj mi niečo fakt silné, inak ma už fakt klepne.. *Povie unavene, nudila sa a úprimne rada by sa konečne zabavila. Kabát prevesí na stoličku a s prehrabnutím vlasov sa posadí.*
*Dostala svuj napoj a spokojene si sklenku prilozila ke rtum, kdy upila onen napoj, tohle bylo celkem i fajn a ona pokukovala po chlapech zde. Nekdo sel, ale jinak nic pro ni. Netrvalo dlouho a kousek od ni se objevila zena, Prohledla si ji a mirne nadzvedla oboci.* Koukam na to, že take mate tezky den. *Pronesla k ni, nechtela se ji, ale nijak dotknout. Stacilo, že vcera se valela v jeizrku a jeste se ji smal ten kluk. Dneska hadka se strycem, takze to bylo pro ni az moc tezke období. Nevedela zda na ni bude zena nejak reagovat, ale vychutnavala si dal onen napoj. Musela zjistit nazev, protoze to bylo moc dobre a ji bylo hned moc fajn.*
*Čoskoro pred ňou pristane pohár a len sa s úsmevom poďakuje, zoberie do ruky už spomínaný pohárik do ruky a odpije si z alkoholu.* /Konečne, toto som potrebovala./ *Pomyslí si a poobzerá sa po klube, zbadala pár slušných chalanov, ktorý by stáli za jej typ hriechu a trochu sa popod nos uškrnie ako si ich premeriava pohľadom. Vyruší ju však hlas. Iris nemá rada ľudí, ani iné bytosti, vlastne ani ju nikto nemá v láske, čo jej vyhovuje. Samozrejme, že prihovorenie ju otravuje. Lenže je dobrá v tom čo vo svojom výraze ukáže, preto sa vážne pozrie na ženu oproti.* /Ťažké storočie../ *Pomyslí si.* ... povedala by som skôr ťažký mesiac aj rok, ale áno dá sa to tak povedať.. *Povie absolútne neutrálnym hlasom a s povzdychom si znova odpije z pohára.*
*Všimla si postoje ženy a malinko vydechla. Tohle bylo vazne hrozny. Přislo jí jako by všechny svoji přítomnosti otravovala. To že ji odpovedela bylo fajn, ale nemenilo to nic na tom, že jak k ni pristupovala.* No věřím, že to do budoucna bude lepsi. *Mirne pokrcila rameny a vypila vsechno najednou co mela ve sklence. Sundala si kozenku a sla se bavit na parket mezi par chlapcu, Třeba si s ni zatanci a kdyz ne, tak bude tancit sama. Byla ted trochu uvolnena a bylo ji moc fajn. Pritom se obcas sem tam, podivala na tu zenu u baru. Přeci jen nechtela aby na ni byla nejaka nastvana.*
*Na to teda nemala čo povedať, radšej sa teda otočila späť k svojmu poháru, kedže žena odišla na parket Iris má konečne čas vyhliadnuť si nejakú tú večeru, možno skôr zábavu ako večeru.* /Uvidí sa čo lepšie znesie... *Pomyslí si kým sa pozerá, kto by bol tak hodný jej zábavy, ktorá nemá konca. Objedná si ďalší pohár alkoholu. Dnes sa prišla opiť a potom zabaviť, uvidíme čo jej dnes prinesie tento nudný výlet do klubu, kde by kedykoľvek mohla stretnúť čarodeja, ktorý ju brutálne naštval a ona mu stále neodpustila.* /hah../ *Zasmeje sa tomu pre seba, zatiaľ čo sa uchechtne a kopne do seba celý pohár.*
*Pár mladíku se okolo ni zacalo točit, i kdyz byly takový zvláštní, tak i tak se ji to libilo. S kazdym koketovala a uzivala si tance. Neprestavala však sledovat tu ženu, malinko nad tim povytahla oboci. Přemyslela co dela spatne. Jenze jeji myslenky zmizeli ve chvilce kdy ji jeden z chlapu zacal libat na krku, kroutil se sni do hudby a jiny ji prinesl napoj. Jindy by si ho asi nevzala, ale nyni si onu sklenku vzala a napila se, kdy si vychutnavala onu chut toho napoje. Byla za tu chvilku celkem mimo, ale to nebejvala tak rychle opila. Jenze za tu dobu, toho do ni dostali hodne a ona se i s nima rozesla pomalu k baru i s chlapci za zadkem.*
*Iris sa začína pozdávať jeden z mužov, ktorá sedí neďaleko, lenže zatiaľ tomuto záujmu neprikladá dôležitosť. Pozrie sa na ženu, ktorá ju tu na začiatku otravovala a nad jej chováním musela pretočiť oči, no zároveň ju zaujímalo ako to ešte dopadne, preto si objedná ešte jeden pohárik, netuší dokedy ju to tu bude baviť, no pomaly sa začínal nudiť.* /Buď sa zabavím na tejto opitej ženskej, alebo budem hľadať zábavu inde./ *Pomyslí si v jednoduchosti.*
*Tohle by se asi za normálních okolnosti nedelo, ale proste tech par dni na ni bylo moc. Pak zacala hrat jakasi pisnicka, kterou kdysi nekde zaslechla a kopla do sebe nejakeho panaka, Celkem obratne se vyhoupla na bar a zacala se kroutit do hudby, Vazne to bylo neco uzasneho, tada jak pro koho. Ona si to uzivala kdy si sahla pro jednu lahev z alkoholem a napila se. Pote uz to slo samo. Kazdej jeji pohyb byl skoro az vášnivy a ona si pomalu sundavala saty. Bylo ji jedno, kdo na ni kouka, kdo se jak tváří, tenhle vecer si chtela uzit se vsim vsudy.* //Tohle bude jeste pruser// *Pomysli si, ale jeji myslenka je v rázu pryč. kdy uz jsou saty nekde za barem a ji pomalu sundavaji ty chlapci dolu.*
*Nečakala že sa to takto vyvrbi. Iris sa nebránila pozeraniu na ženské telo, či nevyhýbala sa dokonca ani ľahšej zábave so ženami, lenže jej preferencie sú jasné. Muži, sú ľahšie ovládateľný z jej perspektívy, aj keď na civilku sa rada pozrela.* /Možno by som dnes mohla spraviť výnimku../ *Pomyslí si, dlho sa nebavila so ženským pohlavím a je pravda, že sa v mužskom stereotype začala pomaličky nudiť.*
*Vubec se ji nelibilo že ji chteji muži sundat dolu a tak se zacala snima malinko dohadovat. Nechtela dolu, chtela dal byt nahore a uzivat si. Jenze na ne nemela silu a tak se jim povedlo ji dostat k baru, v tu chvilku ji zacali osahavat a to se ji nelibilo uz vubec. Pritom vsem ji cpali stale nejaky chlast do ust.* Nechte me bejt *Zavrcela na ne a chtela se od nich dostat nekam pryc, ale oni byly otravny a nechteli ji nechat byt. Ted litovala toho že zde neni s nekym od nich a nebo neni nekde jinde. Pomalu se ji vsak povedlo dostat se od nich dal, jenze omylem strcila do te zeny, kterou předtim oslovila.* Pardon. Ja nechtela. *Hlesla k ni a to ze pred ni stala jen ve spodnim pradle a sledovala jeji oci.*
/alebo radšej tam ten modroočko./ *Pomyslí si otrávene, áno nárazy sú niečo, za čo by iným zlomila väzy, lenže veľa civilov, veľká nápadnosť. Iris pretočí oči a a odsunie od seba ženu.* /toto fakt nie./ *Falošne sa usmeje.* Nič sa nestalo.. *Odpovedá a zodvihne sa z miesta, už ju to tu prestalo baviť, peniaze nechala na bare, a obliekla si svoj kabát. Prehrabla si vlasy a pomaly odišla z baru.* /nájdem si zábavu inde../ *Pomyslí si a odchádza z Pandemonia po ulici New Yorku.*
*Podivala se na zenu znova omluvne, vazne nejak byla rada ze stoji na nohach. Všimla si že k ni prisel nejyký muž a pomohl jí do satu, Diky tomu se ona pokusila jen lehce vzpamatovat. On ji vzal veci a vedl ji nekam stranou. Ona jeste rychle zaplatila a odesla s tim muzem pryc z klubu., Nevedela kdo to byl, ale cekjovej to bylo jedno, Nemusela preci jit domu po čtyřech a to co bude pokracovat dal bylo jen ve hvezdach, ji to bylo v celku jedno a proto s nim zmizela v ulici a nakonec se objevila v jeho aute, kdyz ji nekam vezl.*
*Varro měl na sobě černé potrhané džíny, šedé tílko a hnědou koženou bundu s vytetovanými runami. U vchodu jen kývl na bodyguarda a vešel dovnitř.*/Dnes tu není moc lidí./*pomyslel si když se rozhlížel. Šel rovnou k baru a očima sotva zavadil o barmanku.* Poprosím o jednu tullamore dew. *řekl a mile se usmál. Sáhl do kapsy a zmáčkl její obsah.*/Měli by to být jakási vílí droga podobná éčku, ale prý ještě lepší./*řekl si pro sebe a jednu vytáhl.* Však co, nemám co ztratit. *řekl, spolkl jí a zapil to whiskey.* Dnes to bude ještě zajímavé. *dodal a na tváři se mu objevil široký úsměv.*
*Elena po tom co si pokecala se stryckem, zmizela domu, protože to byl rozhovor o nicem. Dnešní den se rozhodla že pujde delat neco lepsiho a ze vecer navstivi opet ten klub, kde byla nedavno. Takze kdyz si svuj den uzila a koupila si nove saty, vyrazila do klubu. Doufala že projde jako minule a ejhle, vyhazovac si ji pamatoval a hned ji pustil dovnitr. Na sobe mela ruda saty, ktere byly pod zadek, podpatky a pres to mela kozenou bundu. Vlasy nechala volne a na tvari mela mily usmev. Dojde k Baru, ani nekouka po lidech a zadiva se na barmana, ktery zde byli v ten vecer co tu byla minule.* Zdravim, dneska si dam jen vino prosim. *Zasmala se a sundala si bundu, kterou si prehodila, pres ruku a cekala az dostane svuj napoj.*
*Melisa měla špatný den a řekla si, že to spláchne nějakým dobrým alkoholem proto večer zašla do klubu. Vyhazovač jí pustil ihned bylo to asi díky tomu, že se na něj usmála. Došla k baru na sobě měla černé šaty, které její postavu dělali dokonalou. U baru si sedla vedle nějakého mladíka ale moc tomu nedávala pozornost a objednala si whisky. Její objednávka jí přišla hned okamžitě*
*Po včerejší situaci sice moc chuť jít mezi lidi neměl ale když zjistil kam si to ta mladá drzačka ze včerejška namířila řekl si že to zkusí znovu, buď bude zábava nebo vražda, jinou možnost neviděl. Jak měl ve zvyku tak nešel hlavním vchodem, měl několik míst v baru kde se rád zjevoval, a dnes to bylo mnohem jednodušší když tam bylo poloprázdno. Objevil se tedy u vchodu k záchodům a prošel v povzdálí baru.*/A hle už tam sedí, no uvidíme, třeba se objeví ještě někdo zajímavý/ *Rozhodl se celý klub pozorovat zpovzdálí ode zdi jak měl ve zvyku, takže tam tak stál ve svém černém kabátu a popíjel z kapesní placatky.*
*Keďže vedela, že sa nemôže moc spoliehať na toho hlúpeho čarodeja, tak sa rozhodla to spraviť sama. Potrebovala vymazať tej civilke spomienky.* /Idiot, vážne idiot to je./ *Pomyslí si, keď vstupuje do Pandemonia. Dúfa, že tu aspoň bude nejaký normálnz čarodej, ktorý by toto vyriešil. Mala sa v pláne iba na chvíľu zdržať v Pandemoniu a potom hneď vyraziť na lov démonov. Mala debilnú náladu, pretože vedela, že tá civilka je riadny prúser, ktorý musela vyriešiť. Pozdychne si, pričom si prejde po ruke, kde má svoj náramok. Čierne oblečenie splýva s ostatnými a čierna šatka zakryla jej tvár. Vlasy má zopnuté do copa a najprv prejde ku baru, kde sa trochu oprie, aby zistila, či je tu niekto, kto by vedel ako vymazať civilke pamäť. Pri boku má meč a aj keď ju moc vyhadzovač s ním nechcel pustiť, tak nakoniec musel od toho odpustiť. Zatiaľ si nenaniesla runuu, takže je zatiaľ pre civilov vidieť. Pozrie sa na barmana a povie mu.* Daj mi pohárik brandy. Dnes to bez alkoholu nedám. *Potom chytí pohárik do ruky.*
*Varro pohlédl na dívku co si přisedla.* Máte celkem dobrý vkus na pití. *řekl a pousmál se a přitom se jí koukal do očí. * Jsem Varro. *řekl a napil se své whiskey.* Ano už vím co chcete říct. Divné jméno. Říkají to všichni, ale já si ho nevybral.* řekl a přitom si počítal prsty.*/ Do háje už to působí./*řekl si* Hele s něčím se vám svěřím, tohle nejsem já. *řekl a ukázal na sebe.* Já jsem zásadně proti drogám, ale neměl jsem moc dobrý den, tak jsem to chtěl zkusit. *řekl lehce smutně.* Normálně bych byl asi odtažitý s velkým nezájmem a prostě takový vážný no.*řekl a dopil svou whiskey.*
*Elen konecne dostane svoji sklenku s vinem a kouka na libi okolo sebe. Tohle ji prislo docela komicke, kort, kdyz si vsimla ženy, ktera byla cela v cerne a jeste ma zbrane.* Hmm, asi nejaky novy styl. *Pozvedla nad tim oboci a pekne se u baru usadila, Dneska chce prozit klidny vecer, proto nechce ani moc pit, jenze obsah sklenky v ni zmizi az moc rychle a ona protočí očima.* No tak si mozna dam to co minule, bylo to dobre a pila jsem to dyl.* Rekla k barmanovi a ten na ni jen mrkl a pripravil ji ten napoj co minule mela.* //Chtelo by to nejake vzruso, dneska je to zde mrtve// *Pomysli si a prohlizi si kazdeo cloveka u baru.*
*Melisa otočí hlavu na mladíka a pousměje se * Děkuji nemyslím si, že by vaše jméno bylo nějak divné je normální jako každé jiné* Zamumlala a objednala si další whisky, protože první sklenku vypila až moc rychle zdřejmě to bylo díky tomu hroznému dnu plné učení. * /zdá se my to nebo se bavím s lovcem, který má v sobě drogy koho já tady ještě nepotkám / * ušklíbla se v duchu* jinak mé jméno je Melisa* dodala ještě a vzala druhou sklenku do ruky a napila se. *
*Stále zdálky pozoruje situaci u baru, začíná se to tam trochu hemžit, je tam osoba v rudých šatech které celkem vyčnívají ale nejvíce ho stále zajímá rozhovor mezi Melisou a zdánlivě zdrogovaným lovcem.* /Zdrogovaný lovec? A naše malá darebačka? Cítím zajímavou situaci./*Pousměje se a rozhodne se zahájit nějaký ten krok. Zastrčí tedy svoji placírku zpět do kabátu a vydá se k těm dvěma.* No koho já to tu ještě nepotkám. *Usměje se na jeden koutek jako vždy, sám ví že provokuje ale tak, on rád lidi zkouší.* Vidím že jste vyslechla mou radu, a dokonce narazila na průměrného návštěvníka klubu. *Pohled na smějícího se Varra mi připomněl všechny ty zdrogované lovce které viděl v New Yorku dosti často, čímž velmi opovrhoval.*
*Jej nálada nebola práve najlepšia, preto do seba hneď hodila Brandy a vybrala sa za osobou, ktorej meno nepoznala, ale už minule mu skoro na hlavu fľašu.* /Čo som komu urobila, že ja tu ten kretén./ *Pomyslí si, ale moc to nerieši. Potrebuje sa trochu odreagovať a vyriešiť svoj hlúpy problém s idiotom čarodejom. Odtrhne sa od časti baru, kde bola a vyberie sa na miesto, kde bol ten kretén a vyzeral, že si už niečo dal.* /Kurva, tak to je kretén./ *Pomyslí si a krúti hlavou, pričom trochu zaškrípe zubami.* Dobrý večer prajem. *Povie, pričom sa snaží pôsobiť, že to radšej nevidí.* Dúfam, že som neprišla nevhod? *Spýta sa a radšej pozerá po Ismaelovi a Melise. Nechce, aby niečo povedal ten idiot, ale asi tomu nezabráni.*
*/Dobrá ten cápek vypadá jako Ismael, už jsem o něm něco slyšel, dokonce mám dojem, že byl kdysi dávno i na té párty na pláži./*pomyslí si Varro a přemýšlí jakou runu použít aby byl vpohodě, jestli dosis a nebo, pro jistotu nenápadně aktivuje obě a cítí jak účinek drogy odchází. Mile se usměje na Ismaela, Altheu s úšklebkem přehlédne.* Ale dobrý večer. Vy budete Ismael, že ano? Viděl jsem vás naposledy na té párty na pláži. "řekl vesele a předstíral, že je pořád zdrogovaný a celkem mu to šlo.* Přejel ho očima od paty k hlavě. *Máte i celkem slušný vohoz, líbí se mi ta barva a celkově ten styl. Jistě to vyjadřuje, že jste uvnitř smutný a utápíte se v depresích jako malá holka co poslouchá Billie Eilish řekl a koukal mu při tom do očí.* Poprosím absint, láhev mi tu můžete nechat. *řekl a zaplatil. Pak sáhl do kapsy, kde ucítil zapalovač a pytlík s chili kořením z wifonky, který si zapomněl vytáhnout.*/ Kdyby něco zkusil, jsem připravený./* pomyslel si a na tváři měl sebevědomý úsměv.*
*Tenhle vecer jí moc nebavil, jenže jak se u baru seslo vice lidi a i ta zvlastni žena sla k nim, tak se mirne usklibla a se sklenkou v ruce je sleduje. Tohle ji celkem zajimalo, Protože vypadaji jako nejaky gang temných děti, nebo jak by to mela nazvat.* //Tmave barvy jsou asi coolv tehle dobe.// *Pomyslela si acekala co se v te skupince bude dit. Mozna by byla jeste sranda, kdyby se zacali prat. Takže by si rada vzala popcorn. Prislo jí jako by toho jednoho znala, jenze posledni dobou se ji tvare pletli a ne ze ne.* Prosim dej mi tohle jeste jednou.*Pronesla k barmanovi a kopla obsah sklenky do sebe. musela se trochu odvazat.*
*když uslyšela hlas muže, který dobře znala otočila se* Ano inspirovala jsem se a řekla si, že bych mohla potkat, někoho zajímavého* ze včerejšího rozhovoru, kdy mohla skončit mrtvá trvala na tom být k tomuto čaroději vlídnější* / proč bych sakra měla být vlídná na člověka, který mě chtěl zabít a vymalovat mojí krví!/* okřikl jí hlas v hlavě* / ne musíš se sebrat. Přijela si sem pro to, aby si hledala kamarády ne nepřátele/ *rozhodla se poslechnout hlavu a trochu se pousmála* přišla jsem se bavit nevím jak vy * přišla k nám dívka byla celá zahalená v černé barvě /Taky lovec ta zbraň nejde přehlédnout/* pomyslela si a slušně pozdravila. Zarazilo jí ale Varrovo chování zdřejmě z toho jak byl zdrogovaný nechtěla se připlést do rvačky ale taky nechtěla jrn tak přihlížet ale zatím koukala na oba a hlavně na jejich reakce. Jednou si řekla, že už nikomu nepomůže ani lovcům vždy si všechno vyřešila po svém ale nechtěla vidět žádné krveprolití od čaroděje, který jsi kompenzoval určitou žášť k lidem, kterou v sobě skrýval*
*Když na něj zdrogovaný lovec vyvalil takovou hovadinu měl chuť mu ihned utrhnout hlavu.* /No to se snad posral! Kam lidi dali svoji úctu?! To mu ty drogy úplně zatemnily mysl?!! Tak z té pláže si vás bohužel nepamatuji to se omlouvám ale pokud vy mne ano tak by vám mohlo být celkem zjevné že takhle chodím neustále. Vážně mě hodláte však dráždit? Vím že jste sjetej jako motyka ale to vaše chování neomlouvá, moc lidí takhle hloupé fóry totiž nepřežije. *Podívá se na Melisu* Vidte? *Rozhodl se přisednout z Melisiny strany a buď toho sjetého lovce ignorovat nebo rozsápat, ještě uvidí, podle toho pokud bude v provokaci pokračovat. Po včerejšku totiž neměl moc chuť se rozčilovat.*
*Nevedela, čo je to za kreténa, ale rozhodne sa mohol správať aspoň trochu lepšie. Byť na mieste toho čarodeja, tak by mu niečo spravila.* Čo ty si za kretena? To sa nevieš správať aspoň trochu normálne? Počkaj na schôdzi, ti to tam vytmavím. *Povie, pričom nasadí nasraný výraz, ale radšej sa za neho ospravedlňovať nebude. Nie je blbka, abzy sa ospravedlňovala za debila. Pozrie sa na čarodeja a trochu pokrúti hlavou.* Nebudem sa za toho debila ospravedlňovať. Keď chce umrieť, tak nech si umrie. Mne je to fuk. *Povie mu, pričom sa na Varra díva a radšej rýchlo schmatne tú fľašu, ktorú mu doniesli a povie mu.* Už minule som ti jednu zobrala. Dnes ti ju aj otrepem o hlavu, ak sa mieniš chovať ako absolutný dement. *Povie a potom sa pozrie na čarodeja. Povzdychne si, pretože ho nechce žiadať o pomoc, keď sa ten debil tak zachoval, ale musí to spraviť.* Ehmm... Chcem sa opýtať, či viete mazať niekomu pamäť, pretože sa nemôžem moc spoľahnúť na iného čarodeja, ktorý narobil problémy. *Povie a dúfa, či jej kladne odpovie. Práveže by sa možno chovala drzo, ale počula chýry o Ismaelovi, takže nechce riskovať.*
*Varro se pousměje.* Omlouvám se, mohu prosím dostat další láhev, když mi jí tahle odcizila? Napište tu láhev na ní, myslím, že jí vypije. *řekl a mile se na barmanku zazubil. Ta jen přetočila očima a donesla mu další láhev. Trochu si lokne a dojde k nově zřízenému karaoke.* Isy? Nejsi jediný co umí čarovat. *řekne, dá si trochu absintu do pusy, před sebe dá zapalovač a vyplivne plamen.*/Díky za lekce strejdo./*vzpomene si a smutně se pousměje.* Dobrá lidičky, trochu bychom to tu mohli rozjet, není to tu úplně okey.* řekne a najde vybírá si songu. *Tahle bude dobrá, to je klasika řekne potichu. Začne hrát hudba a Varro začne zpívat* Oh don't you dare look back Just keep your eyes on me. I said you're holding back, She said shut up and dance with me! This woman is my destiny She said oh oh oh Shut up and dance with me.* když je pauza tak si znovu lokne absintu. Nezpívá špatně, zpěvu, hraní na klavír a kytaru se věnoval už jako malý. Varro všechny obdaří širokým úsměvem a pokračuje.*
*Elena se velmi nenápadne přiblížila ke skupince tech co tam byly a poslouchala kazde jejich slovo. Cekala ze se treba poperou, ale to kdyz ta divna zena zacala mluvit o mazani pameti a tomu ze on je carodej, tak nevedela co rict. Podivala se na sklenku ve sve ruce a pak znova nenapadne na ne. * //Mela bych prestat pit.// Pomyslela si a kdyz ten mladik taky rekne neco o kouzleni, tak se odtahne o dnich, podiva se na barmana a usklibne se.* No ja zaplatim, dneska to zde neni nic pro me, ale mozna mam to co jsem chtela. *Mrkla na nej a vzala si na sebe bundu.Kdyz Varro zacal zpivat, tak se zasmala a s tim smichem se pomalu vytratila pryc z baru.*
*když začala hrát tahle písnička nemohla Melisa odolat a ihned šla na parket. Uměla dobře tancovat a ladně pohybovat bokami. Měla v sobě už nějaký ten alkohol. Pozvedla ruce na horu a začala se vlnit do rytmu. Krátce pohlédla na Varra a na čaroděje a usmála se. /Tohle bylo přesně to co potřebovala /* přidávala do tancování další části těla a všimla si, že i nějací mladíci na ní pokukují jenom se tomu zasmála a pokračovala*
*Když pozoruje jak tam Varro vyvádí tak ho chuť ho zabít přejde, spíš nad ním chce jen kroutit očima, nakonec se rozhodne na něj nějak moc nereagovat. Potichu jen řekne při jeho triku.* Je to chemie, ne kouzla. *Když začne zpívat tak už jen pozvedne obočí a rozhodne se ho ignorovat úplně. Objedná si jednu Whiskey a zadívá se do stolu.* Mazání paměti? Kdo zas co zvoral? A taky by mne zajímalo, kdo je ten neschopný čaroděj co vymazat paměť neumí. *Dle něj to byla velmi jednoduchá záležitost a nezná ani moc mladých čarodějů co by to nezvládli.* /Zkusme to skloubit./ Asi víte že já věci jen tak zadarmo nedělám, ale myslím že tady mladá dáma by mohla pomoct! *Chtěl se otočit na Melisu ale ta už v rámci hudby vyběhla na parket a začala se vlnit v rytmu hudby.* /No ještě aby se k němu přidala to bych je mohl podříznout oba a bylo by po problémech./
*Keďže moc nemá na výber, tak otvorí tu fľašu a poriadne sa z nej napije.* /A to som chcela ísť na hliadku. Na to môžem rovno zabudnúť./ *Pomyslí si, keď vidí čo Varro stvára. Toto ak bol pre ňu trest, tak bol fakt nefér, pretože toto bol fakt hnusný trest. Pozrie sa na Ismaela a prezradí mu aspoň meno.* Nejaký Nate, nepoynám, ale bol nejak moc mladý a neznalý zákona, keďže sa snažil prezradiť aj mňa. *Povie mu a je jej jedno, že je ten čarodej mladý a že to teraz schytá, ale Thea je bonzák, takže jej je jedno ako moc to schytá. Posral si to chlapec sám.* Viem že to nebude zadarmo a aj viem, že budete chcieť niečo na oplátku. Nemám s tým problém. *Povie mu a bola s ním aj ochotná spraviť dohodu. Pozrie sa na Varra ako spieva a už sa fakt cíti ako v blázinci.* Vieš čo vylez na stôl a sprav striptíz. To bude lepšie ako spev. *Zakričí na Varra a dúfa, že ju nevezme za slovo, lebo to už by nedala.*
*Varro dozpívá a na Altheinu větu reaguje úšklebkem.* Ou to bych od tebe nečekal. *řekl a zasmál se. Sundal tedy triko a na jeho vypracovaném těle bylo pár jizev.* Dobrá, pokračujeme dál.*řekl a vzal si kytaru, která byla opřená o židli.* Víte je tu se mnou můj dobrý kamarád Isy.*řekl do mikrofonu.* Popravdě je to trochu bručoun, ale když všichni řekneme Isy pojď na parket, třeba půjde. *zašeptal do mikrofonu. Možná by se pro něj hodila nějaká holka, co si má radši starší a zkušenější muže a tím si kompenzuje své problémy s otcem* řekl a pousmál se.* Každopádně kdybyste nějaká chtěla, je to tamten fešák u baru.*zakřičel a ukázal na Ismaela.* Dobrá každopádně pokračujeme. Tohle byla si první písnička co jsem se naučil na kytaru Tohle sice není elektrická kytara, ale i tak to půjde. *řekl, pousmál se a napil se absintu. *Dobrá tak začneme. *řekl a začal zívat.* Load up on guns, bring your friends It's fun to lose and to pretend She's over-bored and self-assured Oh no, I know a dirty word*
*Melisa se zasmála nad touhle podivnou seznamkou pro Ismaela. jelikož písnička skočila opět se vrátila na své místo a na ex vypila whisky, kterou měla na baru. *Podívala se na Ismaela * opravdu mě mrzí co jsem řekla v té knihovně ale určtě by jste se měl odvázat * pokrčila rameny a sedla si* také se zadívala na tu dívku, která taky seděla u baru. */Zdřejmě něco probírali s Ismaelem/ * pomyslela si Melisa a pak se opět věnovala svému pití, které si zvonu objednala. Doufala, že trefí domů už teď byla připitá alkoholem *
*Konečně dostane své pití a dá si lok.* To jste neměla říkat. *Jen povzdechne slova na Theu. Ale to už Varro poskakoval polonahý.* Divím se že vás ještě neprozradil tenhle hňup. A proč vás vlastně chtěl prozradit? Sám vím i o situacích kdy byl dobrý důvod. *Byl trochu skeptický chtěl o situaci co nejvíce zjistit. Naprosto ho však udivuje její nezájem o to že by se o práci mohl postarat někdo jiný kdo by nemusel mít takové nároky.* /Oni jsou ti lovci snad oba úplní sebevrazi jeden je drzý a druhý se chce dohodnout./ *Když se však vrátila Melisa a znovu se omlouvala za knihovnu hodlal ji zkusit nahodit znovu.* Meliso když už jsme u toho umíte mazat paměť vid... *Než to však dokončil tak už ho Varro snažící se ho v pozadí vyprovokovat otravoval.* /Spíš odvážu něco jiného./ *Jen se na něj na chvíli zaměřil, lehce se pousmál na jeden koutek napil se znovu Whiskey a pohnutkem druhé ruky telekinezi Varrovi pohnul noho aby se mu podvrtla a spadl k zemi, avšak aby si to pojistil pro jistotu také vypojil mikrofon a zpřetrhal struny na kytaře.* /Snad už ztichne./*A svůj pohyb ruky lehce překlenul v objednání dalšího pití.*
*Thea aj oľutuje, že to povedala, ale mala smolu, pretože zadržať ho bolo už neskoro.* Ja viem a teraz to ľutujem. *Povie a ľutuje, že niečo povedala o vyzliekaní. No bolo neskoro a keď Varro mienil poskakovať polonahý bolo jej to fuk.* Hmm... K tomu sa radšej nevyjadrujem. Zaplietol sa mi do lovu démona pred civilom, keď som ho zabila, tak ten civil obviňoval jeho. Ale keďže si nejako moc dovoľoval, tak som mu prerazila nos. *Povie a potom sa pozrie na Varra a už fakt ho teraz bude musieť zberať na nohy.* To ho umlčí iba na chvíľu. *Povie a berie sa ho zberať na nohy.* /Že ja pracujem s debilmi./ *Pomyslí si a začne zdvíhať toho Idiota na nohy.* Že ty nevieš držať ústa. Pokračuj v tom a vážne neviem, či budeš schopný vôbec dôjsť do inštitútu. *Povie mu a pritom krúti hlavou.* /Mala som ísť radšej na hliadku. Teraz sa tu babrem s debilom./*Pomyslí si a radšej dáva pozor, aby nespadol a ona s ním.*
Omlouvám se lidičky, ale show asi končí, btw to není moje holka, kdyžtak pak přijďte. *řekl a smál se když ho brala. Jakmile došli k baru, sedl si a použil *Díky, ale zvládl bych to sám řekl a ušklíbl se na Theu. Vstal a došel si pro flašku co tam nechal a vzal s sebou jednu holčinu.* Koukej Isy koho jsem ti tu dovedl. Bruneta, nádherné zelené kukadla a postavu má také dobrou. *řekl a představil jí Ismaelovi.* Jsem Kate. *řekla dívka.* Varro se nahnul k Ismaelovi.* Vím, že v tom co se mi stalo máš prsty ty, ale nechceme si přeci zkazit večer, navíc, když jsem ti dovedl někoho takového. *zašeptal mu do ucha a ďábelsky se usmál.* Dobrá panstvo a damstvo, jízda pokračuje. Ale v 0:45 já budu muset odejít, protože si půjdu koupit psa. Jistě bude mít někdo něco otevřeného. *řekl a napil se.*
*Melisa se jen zasmála na Varrovo chováni a krátce odpověděla Ismaelovi* umím vymazat něčí paměť ale nevěřím lovcům * dopila skleničku a zaplatila barmanovi pak ho požádala o tužku a papír a napsala na papírek svoje telefonní číslo* kdybych to měla udělat nejdřív se domluv a pak my zavolej* ušklíbla se a vstala * kdyby totiž většina čarodějů více četla uměli by to kouzlo lépe používat *dodala a otočila se na odchod. Ještě se krátce otočila na všechny * Tak zatím * rozloučila se a odešla z klubu *
Čaroděj co si nechá přerazit nos od lovce? Tak toho bych chtěl vidět to opravdu nebude zrovna expert. *Zadivil se a zapřemýšlel zda už takového mladého čaroděje znal, měl menší tušení. To už se ale Mellisa chystala k odchodu a svým zakončením se v jeho očích konečně trochu vykoupila.* /No vidíš že z tebe padají i smysluplné věci./ Souhlasím, to je také dobře jim nevěřit jen se na ně podívejte. *Když mu dala své číslo a začala odcházet zapřemýšlel co s tím, měl v plánu to přenechat jí ale zároveň nechtěl rozhodovat za ni. Na papírek s číslem se rychle podíval a zapamatoval si její číslo.* Naviděnou Meliso. *Lehce se na ni ještě při odchodu usmál a poté vytáhl propisku z kabátu kterou rychle pod její číslo napsal svoje i se svým jménem. To už však byli Varro a Thea zpět a Varro opět vyváděl, dokonce někoho přivedl sebou.* /Nechápu jak se mu taková blbost mohla povést, štěstí./ *Jakmile však slyšel naprosto absurdní větu o psovi celý plán se mu spojil a začal jednat.* Tak tedy dobrá! *Odpověděl na Varrovo pokračování v zábavě a lusknutím spustil reflektory které začaly šíleně blikat aby od sebe odlákal pozornost. Rychle za sebe, Varra i Theu položil peníze na stůl, bylo tam nejspíše více ale chtěl mít jistotu, přeci jen tuhle komoditu neřeší. Chytil oba dva za ramena a opřel si jednu ruku o ně, byli tedy teď všichni tři velmi blízko. Zašeptal.* Tak psa se ti zachtělo? Tak se připrav! *Ještě předtím však druhou rukou zakryl nějaké civilce kterou Varro přivedl rukou oči protože byla asi jediná kdo si jich ve světelné show ještě všímal.* Musíte mne omluvit Kate, kdyby jste si to nepokazila tím že jste přišla s takovým idiotem, viděl bych vás v jiném světle. Zbohem. *Když viděl že už jim nikdo nevěnuje pozornost tak všechny tři přemístil přímo před bránu institutu.* Tak! *Přestal se o oba opírat a široce se usmál na Varra protože právě dostal ještě lepší nápad než psa.* To máš za to žes tam tak strašně vřískal! *A proměnil Varra v šimpanze.* A co se vás týče. *Natáhl ruku ve které měl papírek s čísly k Thee.* Můžete si vybrat, buď mě s tím že víte že vás to přijde draho, nebo ji ale budete muset být obezřetná protože pokud jí při tom někdo jen zkřiví vlásek, tak vám já zkřivím páteř! *Naposledy se usmál a pohlédl na opici na zemi.* Na viděnou *A s lusknutím zmizel.*
*Po zastávke doma, kde sa prezliekla do niečoho príhodnejšieho, sa rozhodla Jacka zatiahnuť do Pandemónia, kde si mohli užiť trošku zábavy. Poradila mu nech si dá ešte trošku medicínky aby jej tu neodkvecol a už sa aj rútili dnu. Smaozrejme, že Jack jako jej dotiahnutá spoločnosť. Keď vošli dnu, usiala sa, pretože na párty už dlho nemala čas, no a takú minipárty s Jackom si naposledy dopriali už veľmi dávno. Vzala ho za ruku a pretiali sa pomedzi telá až k baru.* Tak, a teraz nastáva ten čas si užívať. Ty si tu zbalíš nejaké rozptýlenie a ja na teba dohliadnem, aby to neskončilo tvojím zamordovaním. /Prípadne to dotiahneme domov kde párty dokončíme za súkromných podmienok/* Usmieva sa od ucha k uchu, že ho konečne niekam vytiahla.*
*To čo mu Dara dala fungovalo na sto percent. Možno aj na stodesať. Stále cítil ako keby bol fakt ech nadopovaný kofeínom. Dokonca má pocit, že v práci spravil kus roboty. A možno sa mu to len zdalo keďže mu Dara niekoľko zložiek schovala z dohľadu rovno do šuplíka. Zastavil sa na moment u seba zobral si nejaké to oblečenie, ktoré si ale prezliekol až u Dari. Akékoľvek pokusy o tie extrémne obopnuté gate odmietol a nahodil na seba čierne rifle, ktoré síce boli obopnuté ale nie tak ako jej. Tmavomodré tričko s dlhým rukávom. Na to ešte hodil bomberu a mohol vyraziť. Vlasy nechal na Darinu réžiu a konečne aj umyl ten rúž z líca. Až keď videl nápis Pandemonium tak si povzdychol.* Z tohto baru mám vtipnú príhodu! Vravel som ti ju?! *Zakričí k Dare, vzhľadom k tomu, že tu hučí hudba. Pretrie si už niekoľký krát nos z toho ako ho páli z toho extraktu. Dokonca ho aj štípe. Ale stojí to za to lebo má energie ako mladý junák. Ruka v ruke sa spolu so svojou spoločníčkou dostal k baru.* Dvakrát gin, dvojitý! *Zakričí k barmanovi. Trochu si vyhrnie rukávy, síce tým odhalí jazvy ale to mu je teraz putna. Pozrie k Dare.* Alebo si jednoducho objednáme celú fľašu a budeme sa proste baviť. Fakt potrebujem vypnúť lebo mám pocit ako keby som sa rútil a pritom mal prerezané brzdové lanká. Takže, nazdravie! *Podá jej pohárik a cinkne si s ňou.*
*Pokrúti hlavou.* Nie s tou príhodou si sa mi ešte nedveril, ale kľudne sa pochvál. /Možno je to ďalšia z historiek, za ktoré si ho budem doberať. Ten chlapec to s podsveťanmi nemá ľahké./*Poposadne, a keď nakoniec vezme celú fľašu, len ho vezme popod pažu a ťahá ho k salóniku. Tam budú mať viac pohodlia, a rovno si tam k nim može aj niekto prisadnúť.* Sadaj, slnko. *Odpije si z flaše a podá ju Jack-Jackovi.* Chcela by som ťa vydieť sa zabávať, takže si nájdi svoj objekt, ktorý sa ti pozdáva. Ale o je najdoležitejšie. Nezabudni sa podeliť so svojou najúžastnejšou... osobou? Ano som osoba... proste sa podelíš a basta fidli motika. *Rozrapoce sa pretože jej menšia štafeta začala u Jacka v práci. Pokaždé, keď prešlo 5 minút si dopriala, dúšok z jej malej kamarádky pleskačky.*
*Zakrúti nad sebou hlavou. Nechápe, že jej toto nikdy nepovedal! Usmeje sa od ucha k uchu, čo je uňho absolútne netypické. Vyklopí do seba naliaty gin a objedná rovno celú fľašu. Nechá sa Darou odtiahnuť do salónika a je tomu, rád. Inak by asi prišiel o bubienky. Kecne si na ten svoj zadok a odhodí bundu bokom. Nebude ju predsa stále žmochliť v rukách. Zasmeje sa a zakrúti hlavou.* Daj s tým pokoj. Nemáš toho sexuálneho harašenia dosť v práci? *Naleje do pohárikov gin nech nepôsobia ako grobiani a napije sa.* No ale k tej historke. Vravel som ti, že pred pár rokmi som tu robil policajného vyšetrovateľa. Teda, robil som tu robotu čo robím teraz. Akurát to bolo v čase čo sme mali dosť málo ľudí v zásahovke a keďže som robil u FBI mal som aj na toto výcvik. Takže jeden večer došlo nariadenie, že sa ide na raziu do Pandemonia. Tak sme sem vyrazili, nabehli sme ako veľké komando s tým, že zadržíme drogy a podobne. Každý vie, že sa to tu tým hemží, okrem iného... *veľ'avravne pozrie na Daru, že myslím tým drogy podsveta*... a zrazu ti medzi ľuďmi zbalíme nezletilích, potetovaných chlapcov, ktorí boli ozbrojení až po uši. Asi tušíš čo to bolo za mladíkov. *Zazubí sa.* To by bolo ešte v pohode. Lenže oni sa začali s nami biť a bláboliť o tom, že oni zachraňujú svet od démonov. *Spojí ruky a pozrie do neba.* Takých blbcov si nevidela!
Prosím ťa. Som len prostredník, nie účastník. A nie vždy má člověk chuť na S.E.X. *Vyhláskuje. Občas sa chce len pohrať. *Zažmurká jako to robievajú tie hlúpe nány tými poharikmi však pretáča oči. Objednali flaštičku, tak nebudú piť z kalíškov. *Tak spusti. *Pozorne počúva a keď začne rozprávať o nezletilých tieňolovcoch vyprskne smiechom.* To nemyslíš vážne. *Šok ani nemusí predstierať.* Vedeli vlastne o tom, že sa rozprávajú s civilom? Proste, čo to bolo za individuá? Povedz mi že si ich zatkol a pekne si psedeli medzi civilským odpaom spoločnosti. *Zazubí sa a představuje si najakých chlapčekov s runami jako sedia v policajnej cele. Nezabudne si medzi tým trošku uhnúť z flaše. *Oukey, kašleme na sex. Povedzmi čo sa stalo dalej. Kto ich z toho vylízal?
To je pravda. Ja sa rád túlim. Ale to vieš. *Upriami na ňu oči, v ktorých kričí, že ona o ňom vie celkom dosť vecí. Všimne si jej pretáčanie očami a zakrúti hlavou. Odpije si zo svojho, štedro naplneného pohára a položí ho znova na stôl. Začne teda rozprávať na nezapomenuteľný večer. Jej šok v očiach si doslova vychutnáva. Mykne nad jej otázkou plecom.* Ja ti neviem. Čo by si si myslela ak by sem nabehli chlapi v nepriestrelných vestách a zakričali by ".Polícia!". Hádam im to bolo dosť jasné. *Znova sa napije.* A ty čo si o mne myslíš? Že by mi takýto frajirci utiekli a nenechal by som ich posedieť si v chládku? *Vycerí zuby ako reklama na colgate.* Musím uznať, že sa bili dosť slušne ale nakoniec sa nám ich podarilo dostať na stanicu. S tým čo kecali som ich nemohol nechať len tak s ostatným vágusom, čo nám tam každý večer zakotví. A pokecali sme si. Tie huby mali dosť pustené na špacír a na druhú stranu... ja som vyskúšal nový paralizér. Musím uznať, že tú mašinku som si nikdy tak super neužil ako vtedy. *Napije sa a zasmeje.* Neviem ako si na tom s tým, kto to u nich vedie a podobne alebo kto to tam viedol. Neviem ako to tam teraz je. Ale hneď ráno mi tam nebehla madam Hawkstone aj so synom. Vypísali lejstra, zahrali sme sa, že ide o mierne retardovaných jedincov, o ktorých sa starajú a aj tak sme všetci vedeli, ktorá bije. Fakt sranda.
Ja sa s tebou potúlim, zlatíčko, ale radsej sa s tebou podelím o túlenie. *Hovorí rozčarovane. Trošku zablúdi v spomienkach na ich spoločnú známosť so sexi španielským prízvukom menom Migel.* No, asi by som si na sebe přičarovala slušné oblečenie dievčatka z katolíckej rodini a povedala, že ma sem dotiahli kolegyne. *Zasmeje sa a vie si to živo predstaviť. Potom ale spustí oveľa vačšiu salvu smiechu. Vie si predstaviť ze mladý mali problémy. Toto len tak niekomu neprejde. No možno tieňolovcom hej, ale ostatním z podsveta to prechádza tažšie. *Pekne ich triaslo, čo? *Pokrúti hlavou. *Och, ja sa nezaujímam o nich a oni o mna. Nepotrebujem aby sa mi miešali do kšeftov. Normalne mi chýba, že som nebola při tom. Mala by som vymyslieť nejaký spomienkový kameň, chcem tú věc prežiť s tebou.
To je mi jasné. Navzájom si môžeme ohrievať perinu. *Vtipne poznamená. Pretrie si nos, pretože pálenie moc neprestáva ale to ho vôbec nevyvádza z miery. Energie ma asi aj za troch ľudí.* Tak by sme ťa len prešacovali a ak by si nemala drogy tak by si bola z obliga. Lenže hentí dvaja boli ako keby sa chystali vyvraždiť menšiu vesnicu v Pakistane. *Začne sa tiež smiať.* Ani nevieš aký to bol úžasný pohľad. *Napije sa a znova si doleje, keď od Dari získa fľašku. Zakrúti zamietavo hlavou.* Toto je pekná spomienka ale inak by si nechcela prežiť to čo ja. *Povie a v hlase sa mu premietne chmur. Zavrtí sa a trochu zatrepe hlavou. Decibeli poriadne bubnujú a tak vyskočí na nohy.* Fajn, v rámci zdravia ideme na parket. *Zoberie Daru za ruku a už ju tiahne poriadne vykrútiť medzi vlniace sa telá.*
*Vejde do podniku a hned nasadí zářivý úsměv. Černý kabát po kolena, jehož rukávů působí jak kožené, černé útlé rifle, vesta a tmavě fialová košile. Na nohách černo bílé tenisky. V pravém uchu náušnici v podobě lebky, vlasy rozčepýřené a ostříhané. Nadšeně vejde do podniku a hned k baru aby zkontroloval barmana. Jenže dnes tam není jeho oblíbenec, tak je zklamán a jen si sedne na barovou stoličku a objedná si sex on the beach. Hluk a teplo klubu ho nějak neprobouzí k životu a ani tu nevidí nic zajímavého.* Nate!* Zařve, aby překřičel hudbu.*
*Nathan do Pandemonia vchází ihned za Jackem, který jako první zamíří k baru. Má na sobě modré triko s logem kapely Green Day, černé roztrhané rifle a černou koženou motorkářskou bundu. Pokrčí rameny a vydá se tím samým směrem co Jack.* /Však co, taky by se rád napil./ *Chystá se si objednat, ale přeruší ho Jackovo zavolání jeho jména.* No? *Zakřičí stejně hlasitě jeho směrem.*
*To co zažila v bistru jí vyrazilo dech. Hned se vydala domu, kdy se rychle vykoupala, oblekla si saty, vlasy si nechala rozpustene a lehce se namalovvala. Dneska si vzala saty cerne barvy, ktere meli po krajich krajku a byly ji diky tomu vydet zebra. Vzala si i vysoke podpatky a pres to vsechno si vzala i svoji cernou kozenou budnu. Konecne mohla vyrazit. Musela zjistit vice. Takze jeji kroky musel vest do pandemka. U vchodu kyvla na obsluhu, ktera se zase smala a neco k ni prohodila. Elena se usklibla a vesla dovnitr. Zacala za tech par dbi znat tady dost lidi a hlavne barmany, takže na ne stacilo mavnout a nez dosla k baru uz mela svuj drink. Tvarila se velmi tajemne a u baru si vzala ten zvlastni drink do ruky. Premyslela, koho bude dneska sledovat a poslouchat. Musela znat vice. nez se dozvedela od teholky.*
V rámci zdravia? Mala som pocit, že si na smrteľnej posteli, keď som ťa dnes ráno videla.* Nechá sa ním odtiahnúť na parket a je rada že si rozmyslela úzke gate a radšej zvolila vysoké čižmi a kratšie šaty. Premýšla či medzi nich zatiahne nejaké chutne telíčko, nech sa má okoho obtierať alebo na to zvolí len Jackovo telo. Za ruku medzi nich pritiahla vysokého afroameričana s potetovanou lebkou. Obtrela sa vo výre hudby o jeho telo a natiahla sa po Jackovi aby sa k ním pridal. Takto sa nebavili už velmi dlho. Dnes to nebudú žiadne trblietky, dnes to bude len alkohol a tanec.*
Aleee. *Mávne rukou ako keby to bolo dávno.* Vieš, že ja so smrťou vstávam a zaspávam. *Zvesela prehodí a už je na parkete. Stiahne si Daru tesne k sebe a spolu so svojim telom sa s ňou zavlní. Rád tancuje. A hlavne keď pije. Jednu ruku má položenú na jej chrbte, druhú na jej boku. Ale dlho to netrvá a Dara si to chce obzvláštniť. Pozrie sa na jej výber a chvíľu ostane stáť pričom ju zmerčí jedným vytiahnutím obočím z ktorého kriči: To fakt? Ale nedá mu šancu moc protestovať a on má navyše až moc energie. Tak sa poddá.* Hlavne žiadne flitri a trblietky! *Zakričí ešte k nej a potom sa poddá hudbe.*
*Překvapí ho, když zjistí, že Nate je u něj.* Jé, nějak jsem tě přehlídl...* Zazubí se na něj a má dojem, že zahlédne na parketu známou tvář, ale pak to odmávne, protože dnes by tu nikoho nejspíše nečekal. Napije se koktejlu s růžovým paraplíčkem a podívá se na mladšího čaroděje.* Nudím se.* Řekne a položí hlavu na ruku, kterou má na baru. Druhou rukou zkoumá Nateovo tričko.* Jak je to s tou civilkou? Měl jsi s ní něco, nebo jsi zatím jen chtěl?* Zeptá se ho a sleduje jeho tričko.*
*Nathan se zamračí a slabě pleskne Jacka přes ruku, kterou na něj šmatal.* /Jestli mě chceš ochmatávat tak počkej, až se něčeho napiju./ Nic jsem s ní neměl. Zatím zůstalo jen u touhy. A teď už asi ani nic nebude. *Zabručí a konečně mávne na barmana a objedná si něco k pití. Potkal jsem ji poprvé až na Brooklyn a zakecali jsme se. *Napije se z drinku a zamyšleně si roztáčí tácek, který si ukradl.* Byla fakt pěkná, blondýnka, modrý oči, a byla z Ruska. Ale nevím ani příjmení. *Řekl a znova se napil.*
*Elena do sebe kopla onen napoj a podivala se po baru, jestli zde najde nejakou znamou tvar, jenze do oci ji to ze pozna jen jednohu muze. Mavvne na barmana aby ten zajimavy napoj co mela ona poslal tem dvoum a ona ze si ho vezme.. Netrvalo dlouho, kdy ona svuj napoj dostane a barman da ten samej napoj k Jackovi a Natovi. Elena se k nim hned rozejde a usmiva se.* Ahoj Jacku.*Zasmala se a doufala že ji Jack pozna, preci jen, kdyz se videli v cajovne tak byla oblecena normalne a ted je oblecena jinak.* Cekala bych zde kazdeho, ale tebe. *Mrkla na nej a podivala se na jeho spolecnika.* Zdravim tě, ja jsem Elena. *Natahne k Natovi ruku a pak ji stahne k sobe, kdy ukaze na to piti.* Snad nevadi. *Mrkla na oba a na okamzik se podivala na parket, jak tam vsichni tancuji. byla velmi zvedava, zda neco zaslechne.*
*Páči sa mi že máme medzi sebou kus takého chlapa. Podla všetkého vlkodlak, ale komu záleží na tom čo je? Hudba jej prúdi do uší a ona sa stíha svojími rukami dotýkať nie len Jacka a ich spoločnosŤ ale i všetkých naokolo. Normálne jej chýba ten čas poriadania večierkov. Dievčatá a chlapci predviedli pár čísiel, postarali sa o občerstvenie pre klientov no a potom si každý užíval.*/Mala by som to zopakovať. Boli to sice staré časi ale menšie orgie nikdy nikoho nezabili. /*Zamysl sa.*/Posratá nákaza!/ *Zahundre a vtisne dievčatu čo vedla nej prechádza hubana.* /Hmm, žiane myslenie na blbosti. Len užívanie si./ Čo povieš na dalšie kolo? Teraz by som ale siahla po... tequile. *Zaiskria jej oči a ťahá Jack-Jacka na dalšieho panáka.*
*Poslouchá Natea a pousměje se.* Fajn. Kamarádka mi s ní zítra pomůže, takže si nebude nic pamatovat. Zazubí se. Když se objeví Elena, tak se rozzáří jako sluníčko, tako takové lehce falešné. Něco jako přístroj na horské slunce...* Eleno, Ahoj.* Usměje se na ní a pak se rozhlédne.* No, pár dní jsem tu i přespával u majitele. Docela jsem doufal v sexy barmana, ale meh, mám tu jen svého spolubydlícího.* Řekne zklamaně a pak jen zavrtí hlavou, že nevadí, i když netuší co.*/A to jsem si chtěl dát pryč maskovací kouzlo... No nic, tak doma a to si vezmu asi víno a župan a pustím si hudbu./*Začne plánovat a docela se mu ten plán zamlouvá.*
*Už dlho len tak nevypol a nebavil sa. Stále je v pressu. Znova sa zavlní ako šelma v rytmu hudby a pritom sa aj obtrie o toho týpka, ktorého k nemu pritiahla Dara. Že by s ním ale išiel do postele. To nie. Kútikom oka skontroluje Daru. Ale ako tak sleduje tak tá si to užíva plnými dúškami. Nad hubanom nejakej babe len zakrúti hlavou.* A potom, že korona sa šíri! *Ledabolo k nej zakričí ale pochybuje, že ho počula. Nad jej ponukou a iskrením v očiach len zakrúti hlavou a odlepí sa od vysokého černocha. Prehodí si Daru cez rameno a ide. Pre istotu ju plácne cez zadok ak by náhodou prostestovala ale pritom neopomenie jej tie šaty trochu stiahnuť. Predsa len nemusí ukazovať všetko.* Strieborná alebo zlatá?! *Zakričí k nej a dojde k baru kde ju zloží na nohy a pozrie sa po barmanovi, aby mohol objednať.*
Díky. *Poděkuje Jackovi a pak si všimne rudovlasé dívky.* Ahoj, já jsem Nathan. *Představí se jí. Vůbec ne, čím víc pití, tím líp. *Zazubí se a pak poslouchá Jacka. U části se spolubydlícím se slabě zamračí a na chvíli si založí ruce na prsou, ale pak se pousměje. Z rozhovoru chápe, že se ti dva znají.* /Hmm.. Odkud?/ *Touží se zeptat, ale nakonec drží jazyk za zuby a mlčky poslouchá, kam se jejich rozhovor rozvine.*
Zlatíčko, ja nejdem bez ochrani ani na krok. *Toto ochranné kúzlo sa stalo pre ňu rovnako ako zahmlievacie kúzlo... niečo čo robí s pravidelnosťou keď ide medzi ľudí. Keď mu skončí na ramene len sa zachichoce ako pubertiačka a nechá sa niesť. *Pochybujem, že tu niekoho trápi moj zadok, slniečko. Strieborná. *Vyhlasi a všetko předtím je zabudnuté. Stojí na vlastných nohách a skrúca sa do rytmutrošku vysiac na Jackovi. Keby som si bola istá že mi to neskor nedáš zožrať dám ti hubana. *Povie a uhryzne ho do ucha.* Potom ťa odtiahnem domou a spravím si z teba švédsky stol plný sladkostí. O a šlahačka. Tá nemože chýbať.
No vidis tak ted tady mas mě, takže nepotřebuješ žádné barmana. *Zasmala se a podivala se na Nata, na ktereho mrkla. Byl celkem roztomily. Tak jako Jack.* Rada te poznavam Nate. No ja to rikam take ze vice chlastu je lepsi. * Zasmala se a kopla do sebe obsah sve sklenky. Musela si udrzet hladinku aby zde nerikala nejake kraviny.* Jacku? Vis nejak jsem mluvila se strycem a mam dovolene tetovani. Takze doufam ze si me vezme do parady. *Usklibla se a ukazala na barmana, aby si objednala whisky. Mela chut se dneska trochu vice opit.* Tak co Nate, zlobi te Jack? On rikal že se ma dneska k nemu nekdo stehovat, ale uz nerekl ze takovy fesak.
*Všimne si Natenova postoje, a jak se zamračí, když řekne, že je spolubydlící a tiše se zasměje a neodolá otázce.* Copak? Rád bys byl něco víc než jen spolubydlící?* Zeptá se a naprosto nevinně se na něj usměje. Pak mu však úsměv zmizí. Nudí se. Sice ho baví Natea škádlit, ale z tohohle klubu má chuť udělat doutnající popílek, jen tak pro zábavu.* U všech pekel já se nudím! Proč tu není ten barman?!* Rozčiluje se a pak se podívá na Elen.* Nemáš potřebné partie barmana.* Řekne vážně, ale pak se na ní zazubí. Když zmíní tetování, tak se zamyslí.* Dobrá, tak se někdy stav. Nate ti ukáže katalogy.* Zazubí se a pak je jen poslouchá. */Ugh... Jdu pryč.../*Rozhodne se a sleze ze stoličky a zamíří někam dál. Mine přitom Jacka a Darach, ale navšímá si jich. Ani je nezaznamená. Oči mu žhnou jako plameny a Jack si znuděně sedne na první volné místo které uvidí. Je mimo Elenin dohled, tak si dovolí dát pryč i zbytky maskovacího kouzla a kromě očí odhalí i zuby a drápy.*
*Zakrúti nad jej ochranou hlavou a presunie sa s ňou k baru. Keď sa mu konečne podarí odchytiť barmana tak objedná.* Dve strieborné tequilly! *Zakričí a za chvíľu to majú. Asi pomohol jeho drsný policajný pohľad. Alebo možno jazvy na rukách. Keď si idú pripiť tak okolo nich presviští Jack. Zamrká naňho a potom na Daru. Vravel som ti, že som stretol týpka, ktorý má obsesiu na mačky? Práve išiel okolo. *Nadhodí k Dare a potom mu napadne, že keď je to čarodej tak ho možno pozná. Dá si soľ, napije sa alkoholu a vycucne citrón.* Dajte to trikrát! *Zavelí a kukne na Daru a potom smerom kam odišiel Jack.*
Spíš moje ego pošramotila tvoje lhostejnost. "Odpoví Jackovi a otočí se k Elen.* Jack zlobit neumí, on umí být jen otravný. *Prohlásí, napije se z nápoje a pousměje se při její lichotce.* /Jo, tohle teď moje ego potřebuje./ Mě se Jack taky nezmínil, že zná takovou krásnou holku. *Pak jen sleduje, jak se Jack naštvaně obrací pryč.* A občas vstane levou nohou. *Prohlásí o něm a zasměje se.* Plánuješ tetování, jo? *Zajímá se. Přece jen s ní bude muset o něm mluvit v salónu, tak proč čekat.*
*Podiva se na Jacka jak jde pryc a zamraci se.* Tohle chovani neni slusne Jacku. *Odfrkla si a podivala se na Nate, kdy do sebe kopla obsah sklenky a zakrenila se, Soupla se blize k Natovi a sundala si kozneku.* Ale, diky nza lichotku a jinak ano zajimam, rada bych si nechala dat neco na zada, Hlavne uz to planuji dlouho, ale muj stryc to nechtel.*Rekla k nemu a prstikem mu prejela po hrudi.*No mas nejake tetovani? *Otazala se ho a koukla smerem kam sel Jack a k nemu se pridal jeste nejaky chlap.* Pff, tak to ne, jdeme za nim že ano. *Uculila se,protože ji to prislo blbe ze tak rychle odesel.*
Ja poznám kocúrika ktorý ma obsesiu na mačky a pekných chlapcov. *Povzdychne si a lupne do seba tequillu, pretože jej z hlvy vyfučala sol.* Ale chudáčik stratil sa, no a tak som nejako hladala nenašla a zakotvila tu. *Prizná a vobec si Jackieho nevšimla keď prečiel okolo nej. Obráti sa ale tam kam ukazuje Jack-Jack a jej oči sa rozžiara.* To je malý Jackie!*Vypískne a ťahá za sebou Jack- Jacka aby sa k nej pridal.*Jackie! *Upozorní Jacka na seba keď sa k nemu priblížia.*Si spať *Vysipe na neho trblietavý prášok, ktorý sa jej mimochodom len tak zjavil v ruke. Zvali sa k nemu a Jack-Jacka strhne sebou.* Chlapci. Moja minirodinka je kompletná. *Vtisne malému Jackovi bozk, pretože je nadšená že ho vidí.* Budeme oslavovať Platím. *Zazubí sa a v jej očiach preblinke šialená radost.*
*Nathan dopil drink, objednal si další a mezitím věnoval pozornost Elen.* Já tetování nemám. Ze stejného důvodu, jako jsi ho nemohla mít ty. Akorát u mě to byla máma, kdo to nechtěl dovolit. Teď už mám víceméně volnost, když nepočítám chůvu Jacka.* Pousměje se.* Takže možná si taky nechám nějaké udělat. *Pokrčí rameny a vezme si od barmana svůj drink.* Pravděpodobně mě potom zabije za to, že ho otravuju, ale jsem pro. *Prohlásí s jiskrami v očích a udělá pár kroků, pak se otočí, nabídne Elen ruku a čeká jestli se ho chytne.*
*Když uslyší povědomí hlas, tak zpozorní a jen co uvidí Darach, tak se jeho obličej probere. Usměje se na ní a nad tím práškem se usměje.* Darach!* Vykřikne a zazubí se na ní. * Jo, ale už nějaký ten pátek.* Přikývne a podívá se na muže, kterého sebou táhne a taky zná.*/No né.../* Pomyslí si překvapeně a pak se lehce ušklíbne nad tím polibkem. Ne že by mu to vadilo. * A co přesně chceš slavit?* Zeptá se jí s lehkým uchechtnutím a je mu líto, že ji nepozval na svatbu, protože by to určitě dopadlo tak, že by slavili tři dny a tři noci a ještě by ji v tom podpořila cikánská část Jackovi rodiny.*
Tak verim že si do budoucna das nejake hezke. *Usmala se a objednala si dalsi drink, kdyz nakonec Nate souhlasil ze pujdou za Jackem, Koukala tim smerem a vsimla si jak zene cosi vystrelilo z ruky.no nerikala radsi nic a chytila se Nata aby mohla jit za Jackem.* Snad nas nebude zlobit, protože jinak nevim. *Zamsmala se a sla s nim za Jackem a za temi ostatnimi, pritom upijela svuj drink. No dneska vedela ze moc nevydrzi, ale pokusi se neco vydrzet.*
*Vypije si svoj drink a čaká na Darin mozgový pochod kým sa dá dokopy. Z toľkej energie si aj začne podupávať nohou. Dokonca nenápadne nasmeruje svoj prst tam kam sa usadil Jack - kočičí muž. Skoro zakričí aleluja keď to Dare dojde a má čo robiť, aby stihol zobrať tequillu, soľ a citróny. A ako ho tak ťahá tak si cestou gratuluje, ze výcvik u FBI a neskôr aj u CIA má svoje výhody. Nič nevylial. Keď ho Dara stiahne tak má čo robiť. Našťastie na tom gauči len pristane kolenom a sleduje poháriky či nič neukáplo. Zvrtne sa a položí alkohol na stôl. Keď si všimne trblietok tak zmerčí Daru pohľadom.* Dúfam, že tých trblietok nemáš viac. Minule stačilo. *Usadí sa a rozdá alkohol.* Tak Noro... "potmehúdsky na ňu pozrie*... na čo presne chceš pripit?
*Všimne si, že sa k nim pripojili ďalší ľudia a Nora alias Dara ich začne vítať. S Nateom si potrasie rukou a mierne sa pousmeje. Prezrie si ho a skonštatuje, že tento raz vyzerá lepšie keď neni od krvi.* Jack. *Predstaví sa mu. Lenže potom čo počuje rozprávať to dievča tak všetok úsmev mu zmizne z tváre a zatvári sa absolútne chladne. Pozrie k Dare celkom dosť veľavravným pohľadom. Teraz sa cíti celkom napätí. Mrkne smerom k Jackovi, ktorý je vedľa neho a zhlboka sa nadýchne.* /Len sa zabavím a nechám špinavú prácu pre tento krát na čarodejoch./ *Rozhodne sa vypije svoje pitie. Z toho čo navrhne Dara sa pousmeje.* Vždy veselá kopa. *Povie jej a trochu sa zamyslí. Pritom z prívalu energie, ktorý lomcuje jeho telom začne podupávať nohou. A znova si pretrie nos. Všimne si Jackov pohľad a zakrúti nad tým hlavou.* Moje zvrhlé historky poznáš, takže ja už ťa asi ničím neprekvapím. *Odpovie Dare na jej otázku.*
*Když jeho a Elen žena obejme tak se neubrání a zasměje se.* Těší mě, Noro. Já jsem Nathan. *Představí se i jí, nad její otázkou se zamyslí a pak se smíchem odpoví.* Přestěhoval jsem se k Jackovi. *Cítí, jak se ho Elen chytla pevněji a tak když si sednou, tak pustí její ruku a tu svojí obmotá kolem jejího pasu. Podívá se na ni a pohledem zjišťuje, jestli ji to nevadí. Pak se otočí k Jackovi.* Neboj, já si ho pamatuju, ale Elen by sem šla tak jako tak. A v každém případě tu není jediný civil. *Dodá s pohledem upřeným na druhého Jacka.* Těší mě, Jacku. Hmm... Chtělo by to nějak rozlišit, ať víme na koho mluvíme. *Navrhne nahlas svojí myšlenku s úsměvem.*
*Keď slečna Elena reaguje na Jackieho takými to slovami, len nadvihne obočie a dojde jej s čím majú tú česť. *Myslím, že na to by sme sa mali napiť. Ponúkne ich a keĎ sa každý vyhovára že nijakú historku nemá, alebo že ich ona sama už všetky pozna len mávne rukou.* Ale deti, žeby ste sa hanbili? Při mne sa ostýchať nemusíte. Alebo sú tu deti čo skúsenosti nemajú? *Začne ich pošťuchovať.* Keď som bola mladšia, presvadčila som svojho manžela že na počatie dieťata je najlešie, keď máte sex při úplnku. Ale dovtedy žiaden sex, lebo by to bolo plitvanie materiálom. Nie je zvrhlá, ale aspoň som si mohla užívať s Luisou. To bola velmi krásna a vadná rusovláska. *Pozrie ne Elenu.* Trošku sa ti podobá, ale ona vo svojej rovnošate proste sposobovala, že som mala chuť prefiknúť ju aj před manželom. *Pochváli sa a snaží sa zastrieť Elenine reči. Poprosí barmana aby im nosil drinky vždy keĎ budú mať prázdny stol. Obráti sa na Jack-Jacka a pošle mu vzdušný bozk. Potom sa nakloní k Elene.* Tak, Elena, preferuješ mužov či ženy vo svojej posteli?
Takže příště žádná tajemství Jacku, vis ze to nemam ráda. *Zamracila se na nej a kdyz ji Nate chytil okolo pasu tak se mirne usmala a pak se zadivala na toho druheho Jacka, ktery nebyl nadseny z toho že tam asi jeji malickost je. Pak vsak poslouchala tu historku a stuhla, bylo to velmi, ale velmi zajimave nez na ni Nora promluvila.* Popravde, spise muže, ale když uz na to prijde, ani ženy nejsou k zahozeni. *Mrkla na ni a podivala se na catJacka. Byl vazne sladky a uculila se.* Jinak Nate za nic nemuze, protože, ja jsem nechtela, aby jsi byl nejak nastvany vis. Takze bych te zde prepadla stejne. *Uculila se jak andel a koukla jinam.*
*Neprestáva podupávať nohou a zavrtí sa na mieste. Dokonca mu je aj teplo a tak si prejde po zjazvených rukách ako keby si chcel vyhrnúť rukávy ale tie už vyhrnuté sú. Uchechtne sa. Je rád, že Dara objedná nech im nosia pitie a ešte radšej je keď na stole pristane aj gin. Tým si spláchne hrdlo a pousmeje sa nad jej príbehom. Počul ho už pár krát. A dokonca ho počul aj s detailami. Ked mu pošle vzdušný bozk tak ho akože chytí a priloží si ruku na srdce. Pohodlnejšie sa oprie do gauča ale s nohou neprestáva pohybovať.* Ideš na ňu nejak zhurta. *Povie Dare a znova sa napije. Hladinku už celkom má a znova dostáva do tej dobrej nálady.* Ten tvoj príbeh ale fakt nie je zvrhlí. Ale pamätáš si ako som ti vravel, že som išiel na raziu do jednoho klubu kúsok od Mexických hraníc. Mali tam byť drogy... okrem nich tam bola sado maso banda, ktorú sme vyrušili v tom najlepšom. Mali sme problém im dať putá, pretože lubrikant bol všade. *Nadhodí jeho zvrhlú skúsenosť, ktorej nebol aktérom ale videl dosť na to, aby ho to na nejaký čas poznačilo.*
**Dívá se se na Elen a ušklíbne se.* Nemohu slíbit.* Zvedne ruce a pak jen poslouchá Nořiny historku a zamyslí se nad tím.* A to ti to fakt zbaštil a vydržel?* Zeptá ji a musí se tomu zasmát. On udělal snad jedině to, že utěšoval, utěšoval a najednou kouká a má sex v parku... Nad touhle vzpomínkou se zasměje. Nějak ani nevnímá ostatní. Pak se opře o Jacka a hodí do sebe další pití. Ani nevnímá, co si povídají a jen tak kouká do blba.*
*Byl rád, že Elen nevadí, že si ji tak majetnicky k sobě přitáhl. Ušklíbne se na Noru.* A copak by jsi chtěla slyšet? Že si vedu seznam holek, se kterými jsem spal? *Zeptá se, a alkohol na něj začíná působit. Koukne se na skoro prázdnou skleničku a dopije ji.* /Tak to byla už třetí./ *Poslouchá Nořino vyprávění a sem tam se zasměje. Zvlášť když začne Elen přirovnávat ke svojí bývalé milence. Následně se usměje, a prohrábne si vlasy, když jej Elen začne obhajovat.* Vidíš, Jacku? Jsem nevinnost sama. *Zaculí se nevině na svého spolubydlícího. Pak poslouchá vyprávění druhého Jacka a málem vyprskne pití, které mu nově přistálo na stole.* Tak já nic až takhle zvrhlýho nemám. Ale zase mám trauma z dětství, kdy jsem připravoval někdy asi v druhé třídě vtípek na učitelku. Musel jsem přijít do školy o pár minut dřív a nachytal ji v kabinetu se školníkem. Naštěstí ještě nebyli v nejlepším, ale můžu spolehlivě říct, že jsem se kabinetům po celé čtyři roky vyhýbal. *Přidá svou historku taky.*
Netvrdím, že nemal nejakú bokouku, ale nech si oplodní nejakú čo by o decko s ním mala záujem. *Prekrúti očami. Na Jack-Jacka len mrkne kde sa na ňu obráti s otázkou ohladom Eleny a smeje sa ďalej jeho príbehu.* Pane na nebi, tak to si viem živo predstaviť. Som rada, že na mje večierky nikdy neprišla razia. Pár rokov dozadu, keď boli v kurze morské panny, dostali sme do sklenej nádoby pár ľudí dali im kostýmy a robili divadlo, niečo ako dvorenie. Predstavte si to, bolo to vážne neskutočne nádherne. až kým niekto do nádoby nehodil mrtvolu. Mala som pociť že si zo mňa už robia srandu - ten večer sme sa šetci zbalili a z austrálie zdrhli, akoby sme tam ani neboli. Ale musím uznať že dievčatá boli v tej vode neskutečné. Boli ste už niekedy na erotickej šou? Myslím že v Amerike sa moc neporiadajú.*Zamyslí sa.a trošku sa nakloní k ELene tak že jej prstom krúti konečky premeňov vlasov. */ženy vedia niekedy lepšie čo žena potřebuje než muž./*odpovie v mysli. Potom pozrie na Natea. *Kolko si mal rokou, že z toho bola hneď trauma? Moja prva stretávka so sexom bola magická/a nie preto že tam bola sexi vlkodlačica./
*U Nate se citila celkem dobre, proto kdyz je tak poslouchala, sahla po nejake sklence a napila se. Alkohol na ni celkem dost pusobil a ona chtela jeste chvilku tady s nima byt. Sledovala catJacka a malinko se zamracila, kdyz zacal koukat nekam do blba. Nakonec se podivala na toho druheho Jacka a pozvedla oboci.* Bože, a o me tvrdi ze jsem zvracena, kdyz miluji provazy a biciky. *Usklibla se, ale to uz se k ni naklonila Nora a hrala si s jejimi vlasy. Elena byla celkem v rozpacich z toho co se delo a malinko se oklepala. Ne ze by ji to bylo neprijemne, ale nejak byla z toho vseho mimo. cekalůa co pekneho rekne Nate a proto do sebe kopla obsah sklenky, jako by to byl nejaky panak.*
*Zakrúti hlavou keď sa Elena zašklebí.* Sú o dosť horšie veci ako biče a provazi. *Cíti ako sa oňho oprie Jack. Dopije ďalšie pitie a aby aspoň trochu vybil energiu tak dostane svoju ruku k Jackovmu krku, ktorý jemne premasíruje. Chvíľu sa mu tak venuje a potom mu vojde do vlasov, ktoré trochu rozčepíri. Ako také kotě. Pousmeje sa nad tým ako sa Dara baví. Hej, to dievča má rád. Trochu drcne do Jacka, aby mu náhodou neslintal na ramene.* Vstávaj, kotě. *Laškovne povie a znovu mu začne byť teplo.* Neviem ako vy ale ja potrebujem trochu vzduch alebo pohyb. *Mávne rukou a pozrie na Daru.* Tú fľaštičku ti vrátim. Máš pravdu v tom, že spánok je lepší. *Pousmeje sa na ňu a hrnie sa na nohy.*
*Trochu se probere ze zamyšlení a poslouchá o čem je řeč. Když zjistí, že o tom samým, tak se ušklíbne.* Já jednou utěšoval upírku a vyspal se s ní u East River v nějakém tom parčíku.* Řekne s pokrčenými rameny. Ta má krásně uvolněná od té masáže, která se mu skutečně líbila. Znovu se napije a má pocit, že dobrý pocit z pitím nějak nepřichází. Spíše si připadá víc, že sem nepatří. Hodí do sebe dalšího panáka.*/Chybí mi v tuhle chvíli drogy.../* Prolitne mu hlavou a bezděčně si sáhne na předloktí, kde jeden nebo dva týdni měl snad co dvě hodiny jehlu. Oklepe se nad tím, protože tyhle vzpomínky nesnáší. Když do něj drkne, tak se narovná a přitáhne nohy k sobě pod bradu a rukama je obejme. Povzdechne si a vezme si dalšího panáka. Ani je nepočítá. Dokonce ani netuší, kde se tam berou. Tak se rozhodne sledovat stůl, aby věděl, v čem je to kouzlo.*
*Zamyslí se a pak Noře odpoví.* Asi osm nebo možná devět. Nevím, proč jsem se vlastně tehdy tak bál víc těch kabinetů než spíše svojí učitelky, kterou jsem viděl prakticky nahou. *Pak se na Noru ušklíbne.* Mořské panny říkáš, jo? Kdy pořádáš další večírek? *Zeptá se a hodí do sebe další lok pití, koutkem oka registruje, že se civilský Jack zvedá, ale svou pozornost věnuje Elen.* Nechceš si jít zatancovat? Potřeboval bych se trochu protáhnout. *Nabídne ji, takže ani nevnímá, když si Jack přitáhne nohy k sobě a začne sledovat stůl.*
*To ako sa zameriava na Elenu má aj vedlajší dovod. Musí sa uistiť aby si dnešok pamatala len ako stretnutie v bare s pár ludmi s kterými si v opilosti posúvali divné historky. Jej energia do nej prúdi a neslišne do nej vkladá kúzlo kde na slová spojené s podsvetom zabudne. V hlave jej vytvorí blok, ktorý spustí migrénu, len čo sa bude snažiť rozpomenúť na detaili. V hlave jej nájde pár spomienok. V nich sa dozvěděla o podsvete. Nahradí ich hlúpim táraním o filmoch a hudbe. Jediné čo potřebuje na to aby kúzlo zaúčinkovalo je aby táto rysavá kráska išla do postele a trošku si pospala. Pohrať sa s ľudskou myslov nikdy nebolo zložite. Stačí aby si Elena dala ešte niečo na pitie a bude mať dovod si myslieť že opitosť jej zastrela rozum.* Nemusíš ju vracať mám ich dosť. *Usmeje sa na Jack- Jacka a sleduje ako sa hrnie na nohy. *Večierky som už dávno nerobila. Musím si najskor zohnať dobře platiacich klientov. Si dobře platiaci potencionálny klient?
*Ta zenska ji desila natoli, ze do sebe kopla na ex nejmene tri sklenky a podivala se na Nata.* Jiste rada pujdu s tebou tancovat, protože jeste chvilku na me nora bude takto koukat, tak si budu myslet ze me chce do postele. *Malinko se zasmala s zvedla se, ale uz mela celkem problem. alkohol v ni celkem pusobil rychle.* Tak jdeme?*Otazala se ho a podivala se na oba Jacky.*
*Začína mu byť o niečo horšie. Cíti to z toho ako ho energia opúšťa. Znova si pretrie nos, pretože ho bolí. Dostane sa na nohy s cieľom buď ísť na parket alebo von na ten ako ta čerstvý vzduch.* Aké láskavé. *Povie jej s úsmevom ale vie, že tú fľašku použije v krajnej núdzi. Keď sa ešte pozrie na Jacka ako sa tam schúli na gauči tak si povzdychne a v duchu nad sebou zalomi rukami. Fakt potrebuje vzduch. Jedno koleno si oprie o gauč, jednou rukou zas o opierku a nakloní sa k Jackovi.* V poriadku? *Pritom ako sa ho to opýta tak si znovu pretrie bol.estiví nos. Pozrie na ruku či náhodou sa mu nespustila krv alebo nič na nej nie je. Takže sa usadí znova k Jackovi a spraží ho skúmavým pohľadom.*
*Jak sleduje stůl, tak mu ve výhledu začne vadit Jack. Podívá se na něj a má pocit, že mu asi není dobře. Když si k němu zase sedne, tak se na něj podívá. Bez řečí se mu vyhoupne na klín a obkročmo si na něj sedne. Dívá se mu do očí a lehce nakloní hlavu na stranu. Pak ho obejme.* Jestli ti je zle, tak můžeš přespat u mě.* Zašeptá mu do ucha tiše, ale aby ho i slyšel. Během tohoto přijde o možnost vidět obsluhu jak tam položil další drink.*
*Dopije skleničku, která ještě ležela na stole a zvedne se. Vytáhne Elen na parket chvíli poté, co začne pomalejší hudba, a přitáhne si ji k sobě.* A šla by jsi s ní? *Zeptá se jí na to, co řekla ještě u stolu a trochu mu zacukají koutky. Musel uznat, že Nora byla opravdu hodně dominantní. Odvedl Elen trochu dál a proto nevidí už, co se u stolku děje. Troufá si tvrdit, že má o něco větší toleranci na alkohol, takže se mu ještě nemotají nohy, ale zato jeho mozek začíná bojkotovat logické myšlení.* Nora mi nepříjde až tak děsivá. Spíš je přehnaně optimistická a zvrhlá.
*Sla s nim na parket, potrebovala se trochu odreagovat. Takze kdyz spolu nacovali a onsi ji k sobe pritahl tak se nechala a natiskla se na nej mnohem vice.* Popravde, to bych sla radsi s tebou- *Usklibla se, rikala veci na rovinu, ale delal to ten alkohol vlastne. Ruce mu omotala okolo krku, byla rada ze vubec stoji, ale vsimala si jen a jen jeho. Nemel v planu si vsimat nekoho jineho. S tim s tebou souhlasim, zvrhla je, ale tak to snad kazdy clovek ne?* Zasmala se a nakonec sve rty pritiskla na ty jeho, nevedela jak bude reagovat
*Elena sa od nej postaví a odtiahne sa. Že by ju to trápilo... "Zkatíčkam ja už pojdem. Jackie a Jack-Jack, postáráte sa hádam jeden o druhého.*Skonšttuje kde vidí ako sa Jackie vyhupol na Jack-Jacka. Barmanovi pokinie že zaplatí i s nejakým bonusom, čo by im na chvilku ešte malo vystači. Účet ani nekontroluje. Pozrie sa na svoje zlatíčka za stolom a sladko sa na ne usmeje. Keď odchádza, davom sa rozhodne prebehnúť a náhliť sa do tmavej noci. Den si užila s Jackom a večer si trošku okorenili. Len dúfa, že všetci sa dostanu v bepečí domov. Keby sa jej zlatíčkam niečo stalo.. nevie čo by robila.*
*Nečaká, že sa naňho vyhupne ale že by protestoval. To nie. Buď z toho, že si popravde ten pocit blízkosti užíva alebo z toho, že nemá energiu s tým bojovať. Jednou rukou zamáva Dare a druhou spočinie na Jackovom boku.* Som v pohode. Len som toho moc nenaspal. /A sjel som sa nejakým bylinkovým extraktom, z ktorého mi asi odpálilo nos./ *Voľnou rukou domáva a presunie ju k nosu, aby si ho pretrel. Potom znova pozrie na Jack a ... v duchu len mykne plecom a povie si, že prečo nie. Vojde Jackovi znova do vlasov a pritiahne si ho bližšie k perami. Ani neváha a začne ho bozkávať. Chutí po alkohole ale to pravdepodobne aj on. Vychutnáva si ho takto chvíľu kým bolesť v nose ho znova nezačne obťažovať a nedonúti ho sa odtiahnuť. Dá si ruku pod nos a keď ju oddiali tak vidí, že je na nej krv. Potom už aj cíti ako sa mu spustí cez pery až na bradu. Pozrie na Jacka, ktorého uvidí dvojito. Nadýchne sa ale vzduch v Pandemoniu je hustý a teplý. Aspoň má taký pocit.* Hlavne žiadne blbiny. *Povie mu a potom ho doslova vypne.*
*Moc mu nevěří jen nedostatek spánku, ale zůstává na něm sedět, protože to je docela fajn. Když mu zajede do vlasů, tak se pousměje, protože má rád hlazení a dotyky. Ani nevnímá, že si ho k sobě tím blíž přiblížil až když ho začne líbat. Cítí z něj alkohol, ale to mu vůbec nevadí. Oplácí mu to a ví, že tohle mu opravdu chybí. Sám mu rukou zajede také do vlasů, ale pak se odtáhne a on uvidí krev. Zbledne a je rád, že žaludek to v sobě všechno drží. Položí mu ruku přes nos a pusu a zastaví krvácení. U jeho věty se usměje.* Neboj.* Řekne jen a sleze z něj. Chvíli se na něj dívá a snaží se nabrat rovnováhu.*/Asi jsem na chvíli zadržel dech, nebo toho vypil víc.../* Pomyslí si a když se urovná, tak vezme Jacka za ruku, kterou si hodí přes rameno a zvedne se. Musel se totiž nejdříve vedle něj posadit. Je mu jasné, že ho neunese, tak si ho nadnese pomocí telekineze.* Jo jsem jak pravěký muž....* Zasměje se a dostane se s Jackem ven, kde jim zastaví taxi.* Nevím kde bydlíš a nehodlám tě šacovat.* Řekne Jackovi, který ho stejně nevnímá.* Brooklyn a hodiny s domem.* Poručí taxikáři a ten jen kývne a vyrazí. Jack má už znovu maskovací kouzlo, takže taxikář nic nevidí a jen je veze na místo určení.*
*Její přímá odpověď ho překvapí, ale jenom se ušklíbne.* /Já bych sám se sebou taky šel... Počkat, cože?!/ *Jeho myšlenky už byly naprosto zmatené a proto jenom uvítal, když mu Elen obmotala ruce kolem krku a začala ho líbat. Naprosto vypnul, přestal se pohybovat do hudby, přitáhl si ji rukama za boky blíž a polibky ji jen oplácel. Následně, už ani nevěděl po jak dlouhé době, ji položil jednu ruku ze strany na krk a kousek se odtáhnul, čímž polibek přerušil.* Možná bychom se mohli vypařit? *Navrhl trochu udýchaně se skelným pohledem, zatímco si na prst ruky, kterou měl na jejím krku, namotával pramínek jejích rudých vlasů. To že do baru přišel a stále se v něm nachází Jack, naprosto vypustil z hlavy.*
*Byla překvapená, že ji polibky oplacel. Líbilo se jí to i to jak ji k sobě přitáhl bylo to něco co dlouho neměla a tak si to vychutnala.* Ano měli bychom jít. *Řekla k němu a podívala se okolo seb. *Hmm, půjdeme ke mě, jestli ti to nevadí. *Usmála se a už si ho táhla ven z pendemka, kde si odstavila taxík aby mohli jet hezky k ní domu a tam pokračovat. Tenhle večer bude nezapomenutelný. *
*Slabě zakroutí hlavou na náznak souhlasu.* Já bydlím s Jackem, takže tam by nebylo žádný soukromí.. *Ušklíbne se a nechá se vyvést z Pandemonia. Venku i s Elen vleze do taxíku a odjede na adresu, kterou Elen sdělila taxikáři.*
*Prichádza dnu. V kúpeľni našla nejaké zmyvacie farby, tak si počas dňa spravila na hlave dúhu, na pery si dala najtmavší rúž, aký mohla doma nájsť a koženú bundu, ktorú tu mala aj minule, doplnila aj o kožené topánky a nohavice, o ktorých existencii v jej skrini pôvodne ani nevedela. Snažila sa zapadnúť, nie ako minule, kedy tu bola z donútenia. Príde na parket a začne tancovať so zvyškom ľudí a možno aj nejakých bytosti, ktorí sa bavili na pomerne nerytmickej pesničke. Začne sa opatrne obzerať.* /Dobre, už som tu, teraz už len nájsť niekoho, kto by mi vedel pomôcť z tejto šlamastiky./ *Chce sa pozrieť na čas na mobile, avšak pri sebe ho nemá.* /Sakra, musela som ho zabudnúť doma, ako som si na zajtra nastavovala budík, nech nezabudnem ísť pre konzervy s mačacím jedlom pre Vilmu. Len dúfam, že mi prosté nezabudni, keďže som nemala viac priestoru, pomôže./ *Povzdychne si a nechá sa pritiahnuť nejakým chalanom s tak hrubou linkou okolo očí, že to vyzeralo, akoby ju na sebe skúšal po prvýkrát.* /Ako ale rozoznám pomoc od problému?/
*Jack vyrazí do podniku, aby se podíval zda tu nenechal něco. Na sobě má černou košili, tmavě fialovou vestu, krátké rozčepýřené vlasy barvícím gelem obarvené na černé a rudo. Na nohách černé útlé rifle na kolenou prodřené, oči lehce zvárazněné černou linkou u nosu a zlatou na okraji. V pravém uchu náušnici v podobě kočky, která jako by prolézala ušním lalůčkem. Nehty na rukou černé, ale to je způsobenou iluzí, neboť po ní se nachází černé drápy místo nehtů. Na pravé ruce má i prsten z černé pryskyřice. V pryskyřici jsou zalité stříbrné třpytky. Jakmile vejde, tak slyší hudbu a cítí teplý vzduch. Zhluboka se nadechne a když ani dnes zde nespatří barmana, tak se optá na krabici se ztráty a nálazy. Tu si problédne a zjistí, že tam nic nemá.*/Dobrý./*Oddechne si a pak se rozhlédne. Docela rád by si zatančil, tak se začne dívat po někom kdo k tomu druhému nezapadá. Když uvidí duhovou hlavu, tak k ní zamíří a dostane se mezi ní a toho "pokus o gotiku".*
*Snaží sa tancovať, avšak chalan pomedzi jemné pohyby panvou a rukami raz za čas sebou trhne, čo ju ľahko vyvedie z miery. Teraz si ju napríklad chytil a ohol si ju dozadu, akoby sa o niečo snažil, načo ju aj hneď vrátil na nohy a rukami jej prešiel po bokoch. Okej, toto už naozaj stačilo. Keď sa však snaží od neho odsotiť, nevšíma si to.* /Ach, tak pre toto nechodím do barou za "zábavou". Už som nebola tak dlho v práci, že som zabudla, aké hovädá sa v baroch môžu nachádzať./ *Pre jej šťastie... alebo možno aj nešťastie, k nej príde jeden chalan a pekne toho magora zo mňa odstráni. Prezrie si ho.* /Vyzerá zvláštne. Žeby mal rád mačky? Tá náušnica je celkom zlatá. A tie nechty? Je gay? To je jedno, hlavne mám už kľud od toho predtým./ Hej, možno som sa s jeho otrasným makeupom aj bavila. *Pousmeje sa.*
To je možné, ale někoho tak úžasného, nenechám na pospas někomu kdo si neumí udělat ani linky. *Řekne ji s lehkým a přirozeným úsměvem. Tančí a cítí, jak se ten kluk snaží vecpat zpátky, tak dívku lehce chytí za bok a přitáhne si ji k sobě.* Co takhle jít na bar, aby tenhle otrapa pochopil, že je až moc velká nula na tebe?* Zeptá se s milým úsměvem. To jak je oblečený a nalíčený a celkově upraveny je spíše jeho osobitý styl, co začal už v dětství, kdy si měl vymyslet kostým na představení v cirkuse. Takže nyní to jen upravuje do společensky přijatelnějších podob. *
*Pozrie za seba, na chlapca, ktorý sa opäť snažil s ňou tancovať a nakoniec prikývne. Predsa jej len nebolo príjemné, ako sa jej dotýkal a u baru je väčší kľud. Plus alkohol na nervozitu.* Poďme, nezvládnem už ani sekundu na tomto parkete s tým šašom. *Povie to schválne nahlas, aby to počul aj ten chalan. Pobaví ju jeho prekvapený výraz.* /Ou, áno, nasierať zákazníkov ma bavilo vždy najviac. Hlavne takýchto chujov./ *Vypletie sa z pletenca tiel na parkete a vyberie sa k baru, kde si dá naliať vodku.* Ak mi ale dáte tú lacnú hlúposť, rovno si to nechajte pre seba. Pekne mi nalejte niečo riadne. *Osloví barmanku, u ktorej si nápoj aj vypýtala.*
*Usměje se když souhlasí, ale než za ní jde, tak si k sobě klučinu přitáhne a dá mu řádnýho hudlana.* Zkus příště být svůj.* Mrkne na něj a vyrazí k baru za dívkou. Sedne k baru a objedná si vodku s džusem. Barmanka Jacka pozná a usměje se na něj.* No ne, ty ještě žiješ? Jsem myslela, že tě sežrali v Jade Wolf nebo jsi uhořel někde.* Zasměje se a nalije mu jeho pití a pak dá i dívce její pití.* Můj kolega tě tu sháněl a ptal se na tebe. Asis na něj udělal dojem.* Usměje se a pak musí jít obsloužit další lidi. Jack se podívá na dívku vedle sebe a usměje se.* No, asi bych se měl představit. Jsem Jack.* Představí se a zvedne nápoj, aby si mohli ťuknout, když už ruce nejsou bezpečné.*
*Počká, kým jej naleje a zatiaľ počúva, čo dievča hovorí.* /Zožrať v tom bare, o ktorom mi hovoril Dárius? Zhorieť? Úprimne, už ma to ani neprekvapuje. Avšak, mohlo by to znamenať, že by mi mohol vedieť nejako pomôcť. Len musím zistiť, aký má názor na toto všetko a čo vlastne je./ *Usmeje sa naňho.* Videla som, ako si sa hneď na toho chlapca vrhol. Žeby to bol niekto, koho poznáš? *Pousmeje sa a štrngne si s ním, následne si odpije. Spokojne vydychne, keď zacíti príjemnú chuť vodky na jazyku. Stále nebola to najlepšie, čo kedy mohla mať, ale kvalitnejší alkohol za posledné mesiace tu v Amerike nepila.* Teší ma, Jack, moje meno je Nikol.*Tentokrát si už dáva pozor na to, aké meno dáva neznámym ľuďom. Hlavne na takomto mieste, kde nemôžete ani vedieť, kto za bytosť stojí pred vami a či je pekná fasáda schránkou niečoho temnejšieho.* Ďakujem za menšiu pomoc späť na parkete. *Opäť si odpije a následne nápoj ľahko v ruke premieša.*
*Zazubí se a pokrčí rameny.* Neznám ho. Byl to jeho trest. Jen si vem, jak pro kluky, co jsou na holky a gay nemusí, dostanu pořádnýho hudlana od chlapa. Jeden chlapík mě sice jednou málem za to uškrtil, ale stálo to za to, co mi provedl.* Zazubí se a pak poslouchá jak se mu představí. Těší mě Niki.* Zazubí se na ní a když kolem projde barmanka, tak na ni něco zavolá francouzsky a podá ji svůj telefon. Barmanka kývne.* Uděláme si foto, ať mám co dát na instagram.* Zazubí a sleze ze stoličky. Stoupne si k Nuki a obejme ji a zazubí se.* Pak si vezme od barmanky telefon a dá se do přidávání fotky na Instragram. Také ji však pošle Nateovi s otazníkem.*/Takhle budu všechny civilky fotit a bude ze mě stalker.../* Povzdychne si a ukáže Nuki fotku na Instagramu.* Vidiš, je to dokonali.* Zazubí se a mobil zase schová. Pak jen pokrčí rameny.* To byla maličkost. Včera jsem tu odtáhl kamaráda k sobě, aby ho tu neobtěžovali ve spánku.* Zasměje se.*
*Začne sa smiať. Toto jej naozaj nikdy nenapadlo, ale bola to dokonalá pomsta.* Waw, toto by som asi nikdy nespravila, hlavne by to v mojom prípade ani nebolo zrejme efektívne, ale skvelé myslenie. *Pochváli ho a nechá ho hovoriť na barmanku. Trochu nechápavo pozrie, keď ju objíme a barmanka ich odfotí. Okamžite to vymaž. *Povie nahnevane, keď jej fotku ukáže.* Je to porušovanie osobných práv a ak to okamžite nevymažeš, volám na teba SBS-károv. *Postaví sa a na jeden raz dopije zvyšok pohára. Zazrie na chalana. A vraj niekto normálny, hah, musela byť slepá, keď si nevšimla iba ďalšieho magora v bare. Jeho rozprávanie o svojom kamarátovi už nepočúva.* Ubieri telefon i stri foto, šljucha! *Zazrie naňho keď si uvedomí, že opäť prepla na ruštinu.* Vytiahnite ten telefón a vymaž tú fotku! *Zopakuje a tentokrát už tú nadávku nepreloží.*
*Když se tak naštve, tak zvedne ruce. No jo, no jo...* Řekne a vytáhne telefon. Položí ho na bar a ukáže ji, jak ji maže.* Spokojená?* Zeptá se a podívá se na barmanku.* Dej ji to, co má šéf schovaný.* Řekne a barmanka se ani neptá, jak o tom ví a jen vytáhne velkou a skoro plnou lahev vodky. Nápis na ní je v azbuce a i informace a jsou v ruštině.* Tak, jako omluvu. Šéf to tam mám a já to vím jen díky tomu, že jsem tu chvíli bydlel.* Zasměje se a sám ji naleje pořadně velkého panáka.*
*Sleduje ho, ako vyťahuje telefón z tohto istého vačku, do ktorého ho predtým dal, nech si je istá, že to nie je iba jeho napodobnenina, a potom už s väčšou úľavou pozoruje, ako sa fotka vymazala.* Dobre, ešte ju vymaž z hocijakého chatu, kam si ju poslal. Síce tú aplikáciu nemám, neznamená to, že neviem, ako pracuje. Fotku vieš odfotiť a skoro hneď aj poslať. *Podotkne a trochu prekvapene pozrie na fľašku, ktorú barmanka vytiahla spod stola.* Toto vyzerá oveľa lepšie, než by malo. Zrazu vidím jedinú fľašu dobrého alkoholu tu v Amerike po toľkých rokoch, čo tu žijem? Určite ju pri vašich cenách nebudem mať ako zaplatiť, takže vďaka, ale radšej si budem istá, že v tom nie je žiadna droga, keď je to ten... špeciál. *Podotkne a počká si, než si je istá, že po fotke nie sú ani stopy, ani v koši na fotky v mobile. Potom odíde späť na parket. Síce mohla byť toto pre ňu šanca na ochranu, ale nos na takéto podvody z práce v bare mala veľmi silný. Nemienila už tomu chlapovi venovať ani sekundu svojho času, ak mieni byť takýto opovážlivý. Začne opäť tancovať.*
*Zamračí se na ní a moc ji nechápe.* Co? Na instagramu není a ani v mobilu ne. A proč takový caviky kvůli fotce?* Nechápe a pak ji poslouchá a sleduje.* Fajn, napiju se z lahve, stačí?* Zeptá se a vezme lahev a napije se. Ušklíbne se nad tím a pak ji znovu ukáže paměť telefonu, kde ta fotka není. Jen jeho fotky a hromada fotek rezavého kotěte. Na instagramu je to to samé.* Tak prověřeno?* Zeptá se a už chce dát mobil do kapsy, když mu přijde zpráva od Natea. Ani mu neodepíše a podívá se na nuki. Schová telefon a vyrazí za ní.* Hej, proč mi nevěříš? Nejsem žádnej chlípnej hajzl, co by tě zdrogoval a dotáhl nějak na záchodky.* Řekne, ale snaží se stále tancovat.* Promluvíme si. Prosím.
*Prezrie si ho, keď sa za ňou pustí opäť do tej pletenice tiel, kože a potu.* Prečo ti neverím? Hmm, môže byť viacero dôvodov, ale pár je ich veľmi prostých. *Pousmeje sa a spokojne tancuje. Prekvapilo ju to, ale ako bola zrazu prezlečená za niekoho iného, akoby sa jej so skupinou bláznov, ktorí tento bar navštevovali, lepšie spolupracovalo a tancovalo. Zrazu už jej sem tak ten zvláštny muž nezapadal, ako predtým.* Prvý. Len tak si do mobilu odfotíš bez požiadania dievča, ktoré si nikdy predtým nevidel. *Tancuje si spokojne d'alej a rada sa mu v tom počte ľudí stráca.* Druhý. Si gay, ale aj po odmietnutí opäť bežíš za nejakým náhodným dievčaťom z baru? Prečo? Hocikto iný by už bežal za novou obeťou. *Podotkne a s jemným úsmevom ho cvrkne do nosa.* A tretí. Keď sa nahnevám, nevykašleš sa na mňa, ale ešte mi aj ponúkaš špecialitu baru? Nie som hlúpa, viem ze máš niečo za ľubom. *Dokončí a začne tancovať s partiou mladých vysokoškolákov.* Netreba už viac rozprávať. Prepáč.
*Poslouchá ji a zamračí se.* K první věci. Nikdy to nikomu nevadilo. Ale taky jsem několik měsíců byl mimo civilizaci.* Řekne a zároveň uzná, že se mohlo něco změnit. * Za druhé. Nejsem gay. Jsem od světských. Můj otec je cikán a matka byla světská.* Řekne a ani moc nelže, protože matka u světských žila, když ho čekala a pomáhala jim krmit zvířata. * No a taky ostatní nejsou zajímavý. Máš dohový vlasy.* Řekne a zazubí se na ní. U třetí odpovědi se k ní však přiblíží. Chci s někým pít. Opravdu. Je mi smutno. Zemřel mi manžel a blíží se výročí svatby, tak chci pít a když piju sám, tak si připadám víc smutný a ty máš aspoň kvalitní chuť.* Vysvětlí a podívá se na ty vysokoškoláky. Pozná mezi nimi i pár upírů, kteří ho také poznají. Jack klidně tancuje a podívá se na Nuki.* Prosím, ukážu ti fotky svojí kočky.* Zazubí se na ní a doufá, že nebude muset pít sám.* Aspoň pár panáků a pak půjdeme každý vlastní cestou.* Přesvětšuje.*
*Prvé dve odpovede nemajú na ňu žiadny väčší nátlak ale tá tretia... sakra, prečo musí byť tak citlivá na príbehy o láske? Hlavne o láske, ktorá bola nejakým spôsobom ukončená?* Dobre, tak nebudeš piť sám. Pôjdem s tebou, ale pôjdu s nami aj títo chalani, dobre? *Síce asi nespravila práve najlepšie, ale dúfala, že ak bude okolo nej viac ľudí, bude to všetko... bezpečnejšie. Bála sa vymazania svojej pamäte a začínala si byť čím ďalej, tým viac istá, že toto stretnutie nebolo len tak náhodné. Ide si sadnúť k jednému z väčších stolov. Vieš, že mačky sú úžasné, ale ak niekomu sľúbiš, že mu ju ukážeš a ten človek má je si tebou neistý, nevyznie to dobre. *Podotkne.* Pamätaj si, že peniaze na ten tvoj drahý alkohol nemám. Už dva týždne nemám prácu. *Povzdychne si a premýšľa.* Objednajte to, zatiaľ pôjdem na záchod. *Podotkne a začne pohľadom hľadať záchody.*
*Když souhlasí, tak je nadšen a ani mu nevadí ti ostatní. Podívá se na ně a kývne.* Jasný, jen jim nekoupím to drahý pití, ale můžou si objednat co chtěji.* Řekne a pak se podívá na Nuki.* Nejsem milionář.* Řekne výžně a pak ukáže na sedačku a barmance naznačí, aby jim donesla pití.* Víš, bylo to lepší, než říct, že ti ukážu fotky mýho hada.* Zasměje se a u její další věty ji ukáže směr.* Jsou tamhle.* Řekne a pak se podívá na ty kluky a úsměv mu zmizí.* Tak. Jestli něco zkusíte, tak vás podpálím.* Řekne jim tiše, že civil by to přes hudbu nemohl slyšet, ale upíři mezi těmi studenty ano. Když už jsou u posazený na sedačkách, tak bedlivě sleduje okolí, kdyby chtěla Niko zmizet.*
*Prikývne, že ich vidí.* Vďaka, neviem, kedy sa ale vrátim. *Povie im ešte a odíde. Už nevedela, čo si má myslieť. Zároveň mienila odísť, no zároveň sa chcela vrátiť a utešiť ho. Nebola tak drsná, ako sa teraz v bare tvárila. K záchodom po chvíľke príde a vojde dnu. Našťastie tu nebolo tak plno, ale bolo tu všeličo, len nie poriadok. Na zemi ležalo nejaké dievča, ktoré vyzeralo, akoby si dalo niečo do nosa a opodiaľ stáli dve, ktoré na ňu zazerali a klebotali o tom, ako dievčatá ako ju neznášajú. Nuki nad tým iba pretočila očami a vošla do prvej kabínky, ktorú videla ako pomerne čistú. Po nejakej doby už opäť stála pri vchode, aby si umyla ruky a pozrela na seba do zrkadla. Veľmi sa nespoznávala, ale mala priveľmi jasné črty, aby ich tak lahko schovala.* /Čo mám teraz robiť? Vyjsť von a skúsiť nenápadne odísť, alebo sa tam mám vrátiť? Len škoda, že je na dvere od stola vidno, to som veľmi dobre nevymyslela./ *Nakoniec sa rozhodne vyjsť von a vrátiť sa.* Hej, som späť. *Pousmeje sa na chlapcov.*
*Upíři si sednou k Jackovi, ale nechají tam místo i Nuki. Když přijde, tak ji všichni pozdraví skoro ve stejný čas.* Hej, Ahoj!* Jack se po nich podívá a pak vyprskne smíchy.* Tak tohle bylo dobrý.* Zasměje se a podívá se na Nuki.* Tak jdeme pít? A co to udělat zajímavější a dát hru! Kdo najde prvního, co má tetování na obličeji!* Vykřikne a všichni se daj do pátrání a Jack se klidně napíjí i bez rozhlížení.*
*Prikývne.* Áno, bolo to zvláštne, no zároveň aj milé, chalani. *Usmeje sa na nich a pozrie na svoj pohárik. Je si istá, že piť nebude, aj kebyže je to svätená voda. Musí si byť istá tým, že bude vedieť reagovať, ak sa o niečo hocikto z nich, hlavne milovník mačiek a hadov, pokúsi.* /Hru?/ Hru? Počkať, nechápem. *Pousmeje sa a najprv si prezrie všetkých chalanov, potom sa obzrie na zvyšok baru. Vidím tetovania na nohách, rukách, trupoch, chrbátoch dokonca aj na krku, ale na tvári nie. *Priznám sa a prestanem sa obzerať po okolí.* No, chalani, ak niekoho takého nájdete, gratulujem vám. *Radšej som nehrala, aj tak nie som v takýchto hrách, ktoré sú založené čisto na zra-ku, dobrá. Nikdy mi nešli a ani mi nikdy nepôjdu.*
*Když nemůžou nikoho najít, tak se zazubí.* Tamhle ten černoch má na hlavě velké tetování, ale není kvůli barvě jeho kůže vidět.* Řekne a zazubí se.* A teď jdeme hledat blondýnky!* Vyřkřikne a napije se a pak se podívá na Nuki.* No ták.* Nadzvedne pití a pak si povzdychne.* To mi pořád nevěříš? Hele, tak dáme hru na pravdu. Po každé otázce se musí ten, co jí pokládá napít. Tak já začnu.* Rozhodne a vybere jednoho z upírů.* Měl jsi někdy sex na veřejném místě?* Zeptá se a napije se. Mladík ani nezčervená, ale stydlivě zavrtí hlavou, že ne. Pak se mladík podívá na Nuki.* Tak ... jméno nevím...* Zasměje se nesměle.* Jak ses dostala přes ostrahu?* Zeptá se a Jack po něm střelí naštvaný pohled.*
*Keď povie, že sa idú hľadať blondínky, mala veľmi veľkú chuť spýtať sa, či myslí prírodné blondínky, alebo... blondínky. Tie, ktoré sa tak len tvária. O to by to mohlo byť ťažšie.* Samozrejme, že ti neverím, poznáme sa... *Pozrie sa na hodinky jedného z chalanov. *... asi tri hodiny, samozrejme, že ti nepoviem každé jedno moje tajomstvo. *Zasmeje sa a sleduje, ako dopadne nová hra. Trochu ju zarazí, že sa jej pýta niečo také.* Ako, videla som, že SBS-kári nepúšťali každého, ale asi som im bola jednoducho sympatická a pustili ma. /Sakra! Už som sa chcela spýtať, že prečo sa ma niečo také pýta, ale ešteže som si uvedomila, že to by bola otázka, musela by som sa napiť./ Nemám žiadne otázky. Ešte vás nepoznám natoľko, aby som sa mala prečo pýtať. Môžte pokračovať niekto ďalší. *Navrhne s jemným úsmevom.* A zabudol si sa napiť. *Pripomenie mladíkovi.*
*Jack se na Nuki podívá a uchechtne se.*/Sakra ta mrška něco tuší.../* Prolitne mu hlavou.* Fajn. Tak trochu upřímnosti...* Zruší maskovací kouzlo, které je kolem něj a odhalí ohnivé oči, kočičí zuby, černé drápky místo nehtů na rukou. Právě oči ladí s linkami a vlasy a tím dokonale jeho celková vizáž dostává lepší účinnek.* Jsem Jack Heller. Čaroděj a popravdě umím jen podpalovat boty a hasit budovy. Což tady... Mike, že jo?* Zeptá se upíra, a ten kývne.* Potvrdí. Pomáhal jsem v Dumortu, když hořel.* Řekne a pokrčí rameny.* Na mi zemřel manžel a já odešel pryč. Vrátil jsem se před pár týdny. A opravdu nechci pít sám a tady Mike a jeho kamarádi asi nejsou fandové vodky.* Ušklíbne se a napije se. Hodí nohu přes nohu a je připraven Nuri zastavit, kdyby chtěla utéct a to pomocí magie. Jeho výraz je vážný a působí elegantně.* Chápu správně, že jste Nuki, známá Natea?* Zeptá se a podívá se na ní.* Klid. Jsem jeho spolubydlící, svěřil se mi, že má kvůli tomu problém s lovci. Ale což je to jeho problém ne můj.* Pokrčí rameny a zní dost arogantně.*
*Čakala, že sa tu s ňou nesnaží konverzovať celý večer len preto, lebo sa mu zapáčili jej druhové vlasy. Síce bola prekvapená, že jej teraz viac pripomínal mačku, ale musela uznať, že pekne ladil a dobre sa naňho v takejto podobe pozeralo.* /Teda, určite lepšie ako pozerať do ohnivých očí monštra, ktoré vás chce jednoducho zabiť, pohltiť./ *Pomyslí si na tú noc, kedy jej bolo povedané, že jej pamäť bude vymazaná. A vraj to má byť nedotknuteľný majetok.* Tak, už si sa ukázal v pravej podobe. Prestalo ťa baviť hru na mačku a myš, keď myška neustále utekala a kocúr ju nevedel dobehnúť? *Usmieva sa naňho.* /Celkom trefné prirovnanie, vnútorný high-five./ Je mi úprimne ľúto vášho manžela, toto si nezaslúži nikto. Keď pijem, tak len riadny alkohol a áno, poznám Natea. O všetkom mi povedal...alebo mi skôr všetko potvrdil. Knižky plné príbehov o vás som čítala ako príbehy na dobrú noc. *Tiež sa mu trochu priznám.* A áno, moje meno je Nuki, nie Nikol. *Dokončím. /Prečo mám chuť na vifonku? To je jedno./ Tak, čo mieniš so mnou spraviť? Nech je to hocičo, tipujem, že tu týchto chlapcov už nechceš mať. *Podotkne a pozrie na nich.*
*Poslouchá ji a zavrtí hlavou.* Kdepak. Jen jsem chtěl mít víc důkazů. *Pokrčí rameny a pak ji poslouchá.* Jistě a tohle je pravá ruská vodka.* Řekne a pak se podívá na mladíky.* Ti mi nevadí. Moje krev jim stejně nechutná.* Pokrčí rameny a upíři během vteřinky jsou pryč, jak upíří rychlostí zmizeli.* Teď, pokud dovolíš, tak si připijeme řádně... zdarovje!* Řekne rusky a pozvedne sklenku s vodnou a kopne ji do sebe. Pak se podívá na Nuki.* Pokud ani nyní se nenapijete, tak to budu brát jako urážku mé už tak chatrné cti.* Řekne a zatváří se smutně.*
*Skoro by zapomněla, že Jackovi slíbila pomoct s civilkou. Ale díky včasnému skončení práce mohla okamžitě dorazit do baru. Chvíli bloudí barem, dokud je nenajde. Začne hrát opilou civilku, maskuje zcela svůj vílí vzhled a vrazi do dívky.*OH, promiň.* A hraně škytne, vypadá to však realistický a vřele se na ni usměje. *Já jsem Ava a ty?* Usmívá se na dívku a přiměje ji, aby se jí podívala do očí. Chtěla tohle divné seznámení mít z krku a Jacka se snaží ignorovat, jelikož se snaží dívce dát najevo, že má zájem o ní.*
*Prezrie si ho. Zmiznutie chlapcov si nevšíma, nečakala, že sú ľudia, keď mu boli tak veľmi u spodnej časti chrbta, kým rozprával, že je veľký čarodej.* Ospravedlňujem sa, ale pijem len občas, ak nie skoro vôbec. Jeden pohárik mi na dnes už stačil. *Podotkne.* Radšej prejdime k tomu, prečo tu si. Chceš mi vziať spomienky. Nedá sa to vyjednať nejako? Buď by som sa mohla tváriť, že sa ti to podarilo, alebo by som mohla nejako pomôcť tebe, čím by si mohol pred tou zvláštnou políciou v čiernych oblečkoch povedať, že to máš pod palcom. Musí tu byť nejaký spôsob, ako sa dá zariadiť, že odtiaľto vyjdem živá, zdravá, so spomienkami a ty nebudeš mať žiadne problémy. *Podotkne. Vedela, že na všetkom sa dá vždy nejako dohodnúť. A ona mienila bojovať.* Len by som ťa požiadala, Jack, aby si nerobil unáhlené kroky a aspoň mi povedal, čo máš na pláne. Zdá sa mi to slušné, ak tu ide o môj osobný majetok. *Požiada ho. Ostane zarazená, že prišiel niekto navyše.* Ahoj, prepáč, ale mohla by si ísť niekam inam? *Požiada nové dievča a pozerá na Jacka, aby sa vyjadril.*
*Dívá se na ní naprosto nechápavě.* Co? Já ti nechci brát vzpomínky. Ani to neumím.* Řekne smrtelně vážně a taky to tak myslí.* A řeknu ti tohle. Jednou jsem o sobě řekl civilovi, abych ochránil kamarádku. No a celé to dopadlo tak, že mě málem umlátil k smrti a pak zemřel i on.* Řekne ji po pravdě, i když s vynechanými detaily a dívá se na ní.* Já nemám nic v plánu. Já ti tu říkám čisto čistou pravdu, na což mi může přísáhat i sám Satan... Nebo i Santa Klaus.* Zazubí se a když přijde Ava, tak se na ni podívá a usměje se. Pak se podívá na Nuki.* Klidně zde může zůstat. Takto krásná žena, je v mé blízkosti vždy vítána, ač jsem jí ignorován.* Řekne klidně a vůbec mu nevadí, že ho Ava ignoruje. Dívá se však na Avu a i když ji zná dlouho, tak po tom dnešním alkoholu na ni kouká, jako by ji viděl poprvé a byl ji uchvácen.*
*Věnuje o to širší úsměv dívce a pootočí se na Jacka.*Promiň, ale tahle slečna má přednost. Řekne tiše a otočí se zpět k dívce,vlak déle neváhá a vlouzne ji do její mysli prvně dívku přiměje, aby si nevšímala její přítomnosti a dál pokračovala v hledání konkretních myšlenek a když našla to o Natem, změnila vzpomínky tak, aby ho vnímala jako běžného civila a úplně zapomněla na to, že je čaroděj, pro jistotu i co se týkalo Jacka upravila vzpomínku na civila a dnešní den ji vnukla myšlenku aby to vnimala jako běžný popíjení s kamarádem.*
*Začne sa cítiť zvláštne. Nechápala, čo sa deje, alebo akoby ju niečo bolelo, len nevedela nájsť miesto bole-sti, prečo jej mozog vraví, že niečo nie je v poriadku.* Jack... čo mi to robíš? *Spýta sa vystrašene a pozerá sa do mačacích očí chlapa pred sebou. Potom jej pohľad sklzne na pohárik pred sebou. Chytí ho do rúk. Bolesť neprestáva. Niečo chýba.* Ja...ak... budem súčasťou vás...moje spomienky... *Začína sa jej to všetko strácať, že už ani poriadne nevie, prečo vetu začala.* Prestaň! *Zvrieskne hystericky a sklenený pohárik sa jej roztriešti v rukách, čím sa riadne obleje, ale aj si rozreže dlaň a brušká prstov.*
*Jack nasadí iluzy a sleduje práci víly. Pak se zvedne a dojde na bar si pro džus z kterého se napije. Vrátí se i s džusem podívá se na kerv na jejích rukách. Zbledne a odloží skleničku.* Já... musím...* Dostane jen ze sebe a běží na záchody. Na pánských zrovna nikdo není, tak vběhne do kabinky a dostane ze sebe svou večeři, což byl falafel.* Nenávidím krev...* Dostane ze sebe a jak už tělo zvrací, tak už to ze sebe dostává vše. Když už má Jack pocit, že je po všem, tak si utře pusu toaletákem, vysmrká se i do něj a pak ho hodí do mísy, zavře poklop a spláchne. *Ugh... Tenhle víkend tý krve bylo nějak moc... *Zamumlá a zvedne se. Vyjde z kabinky a vypláchne si pusu. Trochu se chvěje z toho, jak jeho tělo dostalo nejspíše šok z toho zvracení. Vyjde ven a dojde k Avě s Nuki.*
* Sleduje jak tropí scénu, jak očekávané. Když někdo panikaří a přitom neví proč. Proto víc zatlačí na její emoce a navodí jí vnitřní klid a žádnou bolest, aby se cítila dobře a uvolněně. Jako kdyby se jí nic nestalo, nemohla a nikdy nepřijde na to, že jí vzpomínky nějak upravila ani nebude mít pocit, že jí je někdo upravil. Jelikož taková víly magie je, aspoň pro běžné civily, kteří byli bez magie. Nakonec příjde k Jackovi a usměje se. */Mělo by to už být, jen divná reakce, ale běžná u lidí, co trpí třeba migrénou./* pošle mu myšlenku, kterou mohl slyšet jen on.*
*Nič ju nebolelo a všetko malo byť, ako bolo. Síce nechápala, na čo by bola na takomto mieste, ale bez všímania si svojej ruky šla domov, aby sa vyspala z neexistujúcej kocoviny.*
*Jack se podívá na Avu a kývne.* Půjdeme domů? Není mi dobře.* Zamumlá na ní a obejme ji. Po chvíli ji pustí a vydá se pomalu pryč z podniku, aby mu nebylo zase špatně.*
*Usměje se svůdně na Jacka, když jí obejme. Co víc dívka utekla dřív než by mohla cokoliv dalšího říct, ale už jen z té komplikované práce jí bolela hlava. Jelikož byla přepracovaná. Políbí Jacka na tvář* Jo půjdeme, určitě se za mnou zastav, chybíš mi.* šeptne tiše a rozdejde se ven z baru.*
*Nathan zavolal Calebovi, jestli by nemohli zajít do Pandemka, že už se dlouho nebyli někde bavit. Caleb nadšeně hned souhlasil a tak za necelých dvacet minut už oba vcházeli do klubu, ve kterém řvala hudba na plný pecky. Caleb jako první zmizel na bar, zatímco Nate se ještě chvíli rozhlížel, jestli nezahlédne někoho známého, když nikoho neviděl, tak se taktéž odebral k baru, kde si po vzoru Caleba objednal whiskey a oba si přiťukli.*
*Po dlouhé době vešla do všemi známého klubu a doufala, že tam potká nějakou známou tvář. Chvíli se rozhlížela a nakonec namířila k baru, kde jí zaujal černovlasý vysoký mládenec. Sedla si k baru poblíž něho, objednala si martini a doufala, že si jí všimne.*
*Nathan se bavil s Calebem o přestěhování k Jackovi a o všem, co se mu za posledních pár dní stalo. Caleba lehce vyděsila část s napadením civilky démonem, ale nakonec jen prohodil.* Pfjů, fajn, já si dám majzla. To ti slavnostně s.libuju. *Načež si olízl dva prsty a ukázal je na znamení s.libu.* Blbče. *Zasmál se Nathan a praštil ho po ruce, kterou přísahal.* Možná já jsem blbec, ale ty jsi slepý.* Prohodil a nenápadným posunkem ukázal na dívku, která přišla k baru a nenápadně po nich pokukovala.* Dám si ještě nějaký drink a obejdu si to tu. A ty to nezvorej. *Prohlásil a postrčil ho k dívce. Nathan se na svého kamaráda zamračil.* Copak jsem to někdy zvoral? *Zeptal se ukřivděně.* Něco bych i našel. *Zasmál se hnědovlasý mladík a mizel z dosahu Nathanových rukou, dřív než po něm skočí. Nathan se otočil k dívce a křivě se pousmál.* Zeptal bych se vás, co tu tak hezká holka dělá sama, ale možná by to takové krásce připadalo jako nudný klišé. Smím vám něco objednat? *Zeptal se a posadil se vedle dívky.*
*Vzhlédla k chlapci, který se z ničeho nic objevil vedle ní.* Dala bych si ještě jednu martini. *Řekla po několika sekundovém rozmýšlení a letmo se usmála* A nevykej mi, nejsem zase tak stará. * Zeširoka se usmála a odhalila tak své zářivě bílé zuby, které tvořily kontrast s jejími tmavými stíny.* Já jsem Charlotte. *Představila se mu s usměvem na rtech a natáhla k němu ruku*
*Nathan se zazubil a objednal dívce martini, jak si přála. Sám si taky objednal nějaký drink a představil se.* Já jsem Nathanael. Ale klidně si to zkrať. Tak copak tě přivádí do Pandemonia, Char, jestli ti tak můžu říkat? Nikdy jsem tě tu neviděl, a to jsem tu docela často. *Zazubí se a odpije z pití. Na sobě má obyčejný modrý jeansy, černé triko s zlatě zdobeným lemem dole, na rukávech i okolo límce a přes to kapsovou vestu.*
*Upila, narovnala svá shrbená záda a fialový crop top jí odhalil ploché břicho. Upravila si límec a dlouhé rukávy bílé košile. * Ale ovšem. Lidé mi říkají všelijak. * Zasmála se a mávla nad tím rukou.* Dříve jsem sem chodila častěji. Potom jsem se na nějaký čas odstěhovala a teď jsem tady znova. *První větu řekla skoro šeptem, jakoby chtěla, aby jí slyšel jenom on.*
*Nathan se znovu pousmál a upil z nápoje ve kterém teď už zbývala jen polovina.* A kdepak jsi všude byla? *Zajímal se, taky by rád cestoval, ale zatím opustil New York jen na pár týdnů před asi třemi lety, když s mámou jel za příbuznýma do Washingtonu. Které vlastně tehdy viděl naposled.* Jak to myslíš dříve? Chodím tady už od svých patnácti a takové krásky bych si jistě všiml. Nebo to snad bylo o tolik dříve, abych si to nemohl pamatovat? *Prohodí stejně jako ona tišším tónem. Tahle holka zaujala jeho pozornost.* /Ty nebudeš asi jen tak obyčejná kráska./
*Zkoumavě si ho prohlédla. Jeho zájem se jí líbil, dlouho se jí nikdo takhle nevyptával. Navštívila jsem každičký kout světa. Před měsícem jsem se vrátila z Bali. *Řekla pyšně ještě před tím, než si usrkla ze své skleničky. Natočila se k němu celým tělem a naklonila se tak blízko, že byla pouze pár milimetrů od jeho obličeje. Zadívala se do jeho tajemných očí.* /Tak jaképak schováváš tajemství./ Ještě dávno před tím. To si ani tví rodiče nemůžou pamatovat. *Zašeptala mu tajemně do ucha a po celou dobu si na jejích rtech pohrával jemný úsměv. Když se od něj odtáhla, znova upila ze skleničky a zadívala se do jeho očí.*
*Nathan měl dojem, že na chvíli přestal dýchat, když se k němu tak naklonila, ale rychle se vzpamatoval.* To ti teda závidím. Já se moc často z New Yorku nedostanu. *Než však mohl dále pokračovat, tak jej přerušil jeho opilý kamarád.* Hej, kámo. Potřebuju schovat! *Přichomýtl se k dvojci brunet a začal se cpát mezi Nateovu barovou stoličku a bar. Nathan zavrčel, když se židle zakymácela a shodila ho. Naštěstí ne úplně na zem, ale když se židle převrátila a s hlukem dopadla k zemi, tak Caleb vypísknul, vyskočil a skočil Nathanovi kolem krku.* Pomoc. *Písknul. Nathan se omluvně usmál na Charlotte a ke svému kamarádovy syknul.* Cos to vyvedl? *Caleb se zaculil jako sluníčko a víc se zavěsil na Natea.* Jen jsem dodržoval pitný režim. *Černovlasý čaroděj si povzdechl a shodil ze sebe Calebovi ruce, takže jeho kamarád dopadl na zem, ale nezdálo se, že by mu to vadilo.* Omluvíš mě na moment. Jen ho hodím do taxíku a vrátím se. *Usmál se a prohrábl si vlasy. Pak se otočil ke svému kamarádovi na zemi, zvedl ho a jeho ruku si přehodil kolem ramene. Venku před Pandemoniem ho nacpal do nejbližšího taxíku, nahlásil řidičovi adresu, zaplatil mu za cestu a poklusem se urychleně vracel do baru.*
*Charlotte sebou trhla, když se k nim odněkud přiřítil menší hnědovlasý chlapec a začal se schovávat. Byl to ten chlapec, který seděl vedle Nathanaela, při jejím příchodu. Párkrát jí přistihl jak na ně hledí a předpokládala, že to byl právě on, kdo za ní poslal Nathanaela.* Pozor. *Podívala se ustaraně na Nathanaela, ale ten vypadal, že má všechno pod kontrolou. Musela se celé té scéně zasmát, protože to působilo vážně komicky.* Já se odtud nehnu. *Řekla dětinsky s vážným pohledem a dopila svou druhou martini. Když odešli, přisedl si k ní opilý chlapec, tipovala mu maximálně 17. Hned si s ní začal vykládat.* /Odprejskni/ *Otočila se na židli směrem k parketu rozhodla se chlapce ignorovat a doufala v brzký návrat její záchrany Nathanaela. Přece se teď odtud nemůže nikam hnout, když mu to slíbila a navíc toho chlapce to určitě přestane brzy bavit a zmlkne.*
*Když se vrátil do klubu, tak už zdálky viděl u Charlotte na baru sedět nějakého jiného chlapce. Obešel pár tančících lidí a k baru dorazil tak, aby jej mladík nezaregistroval. Možná si jej všimla Charlotte, ale to teď neřešil. Postavil se těsně za mladíka a byl v pokušení odkrýt svoje znamení a pořádně ho vyděsit, ale po tom průšvihu s Nuki si to nemohl dovolit. Proto se pouze s rukama v bok postavil a odkašlal si.* Buďto jsi slepej a nebo blbej, když si nedokážeš povšimnout, že tvoje kecy nikoho nezajímají. Padej a nenarušuj tady životní prostor jiných osob. *Mohl si jen gratulovat, že právě teď byla jeho výška výhodou. Nad mladíkem se převyšoval o dobrou hlavu a půl. Ten si zamračeně odfrkl, když se na něj otočil a nadále svojí pozornost věnoval Char, která z toho nevypadala dvakrát nadšeně.* Dobře, takže jsi zřejmě nejen slepej, ale k tomu i hluchej. Pak mi ovšem dovol projevit mojí dobrosrdečnou stránku a trochu ti pomoci. *Pronesl načež mladíkovi podkopl židli na které seděl. Maličko si při tom vypomohl telekinezi, ale doufal, že to si toho snad nikdo nevšiml. Mladík se při pádu odkutálel trochu dál a tak si mohl Nathan zvednout zpět židli a posadit se k Charlotte.* Promiň, malinko jsem se zdržel. Ale to víš, o bráchu se člověk musí postarat. *Zazubí se na ni a objednal dívce další martini a sobě whiskey.* Snad nevadí? *Zeptal se a potom předváděl, že přemýšlí.* O čem že jsme to mluvili? Aha, už vím. Tak kdypak že jsi tu byla naposledy? *Zeptá se opře se loktem o bar a nakloní se k dívce o trochu blíž.*
*Charlotte spatřila Nathanaela konečně si mohla oddychnout. Hodila po něm varovný pohled, když chlapec skončil na zemi, ale nějak se tím nezatěžoval.* Díky. *Řekla, když se posadil zpátky na svou židli, konečně se mohla otočit směrem k baru. Ten kluk jí vážně nudil a na parketu to nebylo o moc zajímavější. Postavila oči v sloup a vydechla ze sebe všechen vzduch,* Tos nemusel. /Díky./ *Ten chlapec z ní vysál veškerou energii. Přímo toužila po další skleničce její oblíbené martini, i když začínala pociťovat jemné chvění z opilosti.* No. *Na její tváři se objevil zamyšlený výraz. Přemýšlela jak to říct, aby to pochopil pouze on a v hloubi duše doufala, že Nathanael řekne něco, co ho prozradí. Stejně jako on si opřela loket o bar.* Normální člověk by řekl pár let, ale pro mě to bylo jako věčnost, takže takových sto možná sto padesát let. *Řekla o něco tišším hlasem s hraným zamyšlením a pak mu oplatila zubatý úsměv, kterým se na ní předtím podíval.*
*Nathanael se ušklíbl.* Není zač. Tohle motovidlo vypadalo, že ani neví, jaké je jeho jméno. *Upil ze skleničky a poklepal si prstem na bradě.* Sto padesát let říkáš.. To opravdu musí být pro někoho, kdo není našeho druhu dlouhá doba, ne? *Zašeptá k ní a doufá, že dívku odhadl správně, protože pochybuje, že by pro něj Jack mazal další paměť.* /Čarodějka nebo upír? Co jsi zač, krásko?/ *Pomyslí si a dál hypnotizuje dívku očima.*
*Charlotte jen přikývla na souhlas, protože zrovna měla u rtů skleničku.*/Našeho druhu./* Zopakovala a trošku jí to zaskočilo. Nedoufala, že bude jeden z nich.* /Takže co jsi zač?/ *Zeptala se sama sebe, ale rozhodla se ještě chvíli pokračovat v jejich rozhovoru.* Ani nevíš, co se za tu dobu dá stihnout a jak moc mi to tady chybělo. *Povzdechla si a rozhlédla se po klubu.*
Hmmm... To je pravda.. Zatím to nevím, ale mám přece celou věčnost na to, to zjistit, ne? *Řekne a skryje přitom do zdánlivě obyčejné věty i víceméně skrytou zprávu. Dopije svou whiskey, ale další si už neobjedná. Musí zůstat střízlivej natolik, aby se zvládl dostat domů. Nakloní se ještě blíž, takže je opravdu jen kousek od dívčina obličeje.* Na rovinu, Charlotte, myslím, že oba něco skrýváme... Nebo se snad mýlím? *Zašeptá a snaží se z každého detailu dívčina obličeje zjistit, kdo vlastně je.*
A nebo můžeme začít třeba hned. *Z blízky sleduje Nathanaelovy oči, jak kmitají po jejím obličeji a snaží se z její tváře cokoliv vyčíst.* /Jsi ještě tak mladý./ *Pomyslela si v duchu a hned nad těmi slovy musela začít přemýšlet. Vždyť ani neví s kým má tu čest, natož aby věděla jeho věk.* Druzí vidí jenom to, co sami chceme, aby viděli, a tak to funguje i se slovy. *Řekla tajemně Charlotte s pohledem upřeným do jeho očí. Odtáhla se a dopila skleničku.* Pamatuj na to. *Řekla s pozdviženým obočím a zvedla se ze židle.* Tak jdeme?
*Nathan se nad dívčinými slovy pousmál a taky se zvednul. Otočil se k barmanovi a tak, aby to Charlotte neviděla, mu hodil dostatečný obnos peněz za útratu obou. Pak se otočil na dívku a přikývl.* Jdeme. *Oba se proplétali skrz tančící těla, aby se nakonec zastavili venku před barem. Nathan se trochu protáhnul a zhluboka se nadechnul čerstvého vzduchu.* Pokud nejsi moc unavená, tak můžeme klidně pokračovat ještě u mě v bytě. /Spíš v Jackově bytě, ale whatever../ *Nabídl ji a čekal, co mu na to odpoví.*
/Unavená? Ani náhodou, ale mám lepší nápad./ Měla bych lepší nápad. *Charlotte opsala ve vzduchu rukou kruh. Vzápětí se vedle nich objevil portál. Chytila Nathanaela za ruku a v momentě s ním zmizela v otevřeném kruhu. Jejich cílem cesty bylo luxusní apartmá v Brooklynu, které měla Charlotte sama pro sebe.
*To co se okolo nej poslední dobou delo, bylo pro nej neco silene. Proto se rozhodl že se pujde pobavit. Potreboval upustit paru. Vzal si džíny, tricko, ktere bylo uple na jeho tele a pres to mel samozřejmě jeho oblibenou kozenou bundu. Vlasy stazene do drdolu a na ocich slunecni bryle, ktere nosil casto. Nezapomeneme opomenout ze ma na sobe i nekolik sperku. Kdyz dojde ke klubu, jde hned dobnitr a zamiri si to k baru.* Zdravim, dej mi neco silneho. *Pronesl k barmanovi a koukal se okolo sebe, koho asi tak ulovi. Mel chut se jen tak pobavit a pak to poslat k vode.*
*kdo by nechtěl klidný a spokojený život to si říkala Melisa, když se oblíkala na večer. Vlasy si natočila do přirozených vln. Nikdy se nemalovala takže ani v tomto případě to bylo zbytečné. Na sebe si vzala bílé šaty, které měla nad kolena a vyrazila do Klubu. Dneska se nechtěla moc rozjíždět jen se dostat do nálady. Ihned jak jí vyhazovač uviděl usmál se na ní. Byl to ten stejný jako minule taky se na něj usmála a odešla k baru, kde si objednala džus s vodkou. Objednávka jí přišla od barmana, který se na ní vřele usmál. Posadila se a podívala se okolo*/celkem rušno/*pomyslela si, když viděla spoustu lidí na parketu*
*Vychutna val si svuj napoj, ktery dostal. nez okolo neho prosla celkem hezka kost. Zadival se na ni a sel pomalu k ni. Malinko se usmal, kdyz vedel ze nejde o civilku a zasatvil se vedle ni.* Zdravím, mohu k vam? Teda zda nebudu nejak rusit. *Nahodil ten svuj usmev a ukazal na barmana aby ji dal nejaky drink.* Jestli dovolite, rad bych vas pozval na sklenku. *Usmeje se znova a sleduje jeji oci, ona ty jeho vydet nemuze, bo ma furt slunecni brejle.*
*Podívala se na sexy chlapa a přikývla * klidně si přisedněte já to tu nevlastním, můžete sedět kde chcete * drink který jí objednal k němu přistrčila* Už jsem si objednala * zvedla sklenku s džusem a vodkou a napila se */sice je hezký ale rozhodně se nenechám nějak rozrušit /* položila sklenku zpátky na stůl * ty brýle by jste si měl sundat je to dost neslušné * Ušklíbla se*
*Ako vlastník Pandemónia si tam mohol prísť kedykoľvek sa mu zachcelo. NO mohol ho nechať aj dlhšie otvorené. Dnes mal chuť spraviť výnimku, žeby ho nechal dlhšie otvorené. Bol znudený a to znamenalo, že mal chuť škodiť druhým. Preto sa rozhodol dať svojim barmanom, aby všetkým, čo si objednali nejaký drink sypali jemný prášok do pitia. Išlo o nepekný žart od samotného čarodeja, pretože ten prášok v druhých rozdnecoval silnú túžbu.* /Tak a dnes sa pekne pobavím./ *Pomyslí si a sadne si na sedačku. Dnes to znamenalo peknu zábavu pre všetkých.*
Nevadí, že máte objednáno a nedopito. Myslím si že jeden drink na víc vam neubliží. *Usklibl se a prisedl si k ni, kdy si teda ty brýle sundal a malinko se usmal.* Mohu znát vaše jméno? Celkem jsem zde dlouho nebyl, ale věřím tomu, že zde budete nová. *Usmival se na ni a vychutnaval si svuj drik. Ani si nevsiml toho, že by se zde mel nachazet majitel Pandemka. On se ted zajímal o tu kost pred sebou. Jen jí hodit a on by za ní bezel, jako hladovy vlk. Počkat on je vlk a hladovy? Kdo ví.* Mé jméno je Victor. *Pronese k ni a malinko ukloni hlavu.*
* melisa se na něj podívala *melisa těší mě * pak ale zase hlavu otočí v momentě kdy přijde čaroděj z knihovny ten který do ní naboural a ani se neomluvil rozhodla se jít za ním a něco mu říct. Zvedla se trochu se jí zamotala hlava ale nějak si toho moc nevšímala a rázným krokem se vydala k tomu čaroději. Když k němu došla zamračila se* nepříjde vám to trochu blbý do někoho nabourat a neomluvit se ? * trochu zvýšila hlas ale né zas tak moc. Hlava jí bolela ale v té naštvanosti tomu nedávala pozornost *
*Chvíľu sa baví na tom ako sa po sebe vrhli dvaja už pekne podnapitý čarodeji, kým ho z toho nevyruší hlas. Pozrie sa tým smerom a trochu sa pousmeje. Bola to tá blondínka, čo do nej v knižnici vrazil. Prižmúri oči, pretože bola trošku drzá, ale asi nevedela s kým má tu česť.* Nepríde ti blbé na niekoho zyšovať hlas, ke ́d nemáš potuchy o koho ide, Zlatíčko? *Vráti jej, ale to je zatiaš jediné, čo jej urobí. Mohol by ju nechať škvariť sa vo vlastnej šťave, ale radšej sa pousmeje a telekinézou si pritiahne fľašku, pretože vedel, že tam droga nebude.* Na tvojom mieste by som ti radil neprovokovať ma. *Povie jej a napije sa z fľaše, ktorú si potom nechá v ruke.* A keď už ja sa ospravedlňovať vôbec nemusím. *POvie jej, pričom tým zakončí čokoľvek, čo by mu chcela povedať.*
*Byl velmi rád, že ví její jméno, jenze kdyz do ni nekdo vrazi a ona se rozejde pryc. Tak ji jen sleduje. Tohle se mu libi ona je vazne divoska. Malinko se nad tim usklibla a ceka co bude dal. Zatim je mu celkem faj. Protože sedi, ale ma takove zvlastni chute.* Bože, chtelo by to nekoho.. *Zabrucel si a kopl do sebe zbytek drinku, kdyz se oklepal a podival se zase smerem kde je Mel. Vazne byl zvedavy co se stane.*
/ To si ze mě musí dělat srandu ne / za A mě vůbec nezajímá kdo jste a za B neříkejte mi zlatíčko* zavrčela ten čaroděj apsolutně neměl žádné vychování */ co to s se všema je nejdřív Ismael a teď on měly by se jít oba léčit nebo někam jít do čarodejný poradny/ zamyslela se droga na ní působila zatím pomalu pořád měla vztek a neuvědomovala si s kým se to zase pustila do křížku *
*Pobaví ho, že sa jej nepáči jeho chovanie. Ale čo to dievčatko chcelo od niekoho tak starého, že by mohol byť jej praprapra a ďašie pra dedom. To by mala trošku brať v potaz, keďže sa mohol chovať tak ako chcel.* Môžem a aj budem ti tak hovoriť, Zlatko. Malo by ť'a to celkom zaujímať, pretože po Ismaelovi som tu najstarším čarodejom ja. No záleží iba na tebe, či chceš zo mňa mať nepriateľa.*Povie jej a pre seba si povie niečo v démonskom jazyku, ktorý táto slečinka neovládala. Takže si v ňom mohol hovoriť čo chcel. No mohol aj začať vyvolávať démonov uprostred klubu. Ale v tak moc podnapitom stave by to nikto neriešil.* Malachai, najvyšší londýnsky čarodej a vlastník tohto klubu. *Prezradí jej a viac menej je mu jedno, či ho bude ďalej provokovať alebo nie.*
* Melisa trochu strnula když vyslovil to, že je druhý nejstarší čaroděj */ uklidni se holka nechceš přece skončit mrtvá, vždyť si ještě mladá/* upozornil jí hlas v hlavě. Droga na ní začala zabírat ale to jí nepřimělo k tomu, aby byla zticha* nechci, aby jste my tak říkal neznáme se ale abych byla slušná jmenuji se Melisa * Když začal mluvit jinou řečí byla trochu nervozní, protože tomu nerozuměla.*/super ještě by ti tu mohl něco provést zkus občas používat hlavu/* opět jí řekl její hlas v hlavě začalo jí nepatrně pískat v uchu* sakra* zaklela * co to do háje je podívala se na Malachai a trochu se zamračila *
*Nathan se opravdu snažil a vážně byl dost trpělivý, ale když se mu snad po sté nepodařilo napsat ani písmenko, tak tužka letěla do kouta pokoje. Natáhl na sebe džíny, tílko, přes to rozepnutou košili a vyrazil z domu pryč. Nezděloval Jackovi kam jde, nebo že vůbec někam jde. Vlastně si ani nebyl jistý, jestli je stále zavřený tam, kde se zavřel. Jeho kroky ho zavedli před Pandemonium.* /Začíná se z toho stávat otravný zvyk./ *Pomyslel si, když vešel dovnitř, zamířil k baru a objednal si.*
*Minule si sem sice privliekla Jacka na tosšku menší záťah, ale nakoniec sa jej tu podarilo nechať značnú čas svojich financií. Nasťastie sa jej podarilo dosiahnúť to čo mala v pláno, no a dnes? Dnes si proste prišla vyraziť z kopítka sama. S usmevom si to šinie cez tancujúci dav aby sa len zastavila na bare na menšie "obšerstvenie" a následne sa ponořila do víru hudby. Už minule sa poučila z toho, že sa tu stále častejšie objavujú i civili, preto si svoje krásne znamenie rozhodla nechat len pre svoje potešenie. Pritiahne si k sebe stejnovysokú zrzku a jazykom jej vpluje medzi červené pery.*
*Ty dva ho bavili, jenze mu bylo nejake horko, takze sundal bundu a ukazal ze ma dobre vypracovane telo, ktere se rysovalo na tricku.* Boze co tohle je. *Zamraci se a citi se takovy nadrzeny. Mel chute a to dost velke.* Nalej mi vodku. *Rekl k barmanovy a podival se na chlapce vedle sebe. Kdyz natahl jeho vuni, tak se zarazil a nemohl ho prestat sledovat.* Ty, mladej, pojd sem. *Pronesl k Natovi a cekal zda k nemu prijde nebo ne. Ten pach mela na sobe i Elena. Pak si vsak vsil dvou divek jak se libaji a uz by se mozna i tam rozbehl, ale dostal vodku a musel mluvit s tim chlapcem.*
*V ruce si hrál se skleničkou od whiskey a znuděně zíral mezi tančící dav. Z jeho apatického zírání ho probudil hlas muže, otočil na něj hlavu, aby si ho prohlédl a řekl.* Proč bych to dělal? Neznám vás. V životě jsem vás neviděl. *Načež dopil skleničku a nevšímal si ho. Raději se probíral svými myšlenkami.*
*Musel se zasmat, kdyz mladik promluvil, Zvedl se a malinko se mu motala hlava. No rozdychla to a sel k nemu kdy se mu podival do oci.* Ty me neznas, ale ja tebe jo. Co jsi mel s Elenou? *Promluvil k nemu a vocich se mu cosi zalesklo a on musel po ocku sledovat vsechny postatni, mel na tohodle kocourka celkem chut, ale jestli uz mel elenu, tak to se mu moc nelibilo.*
*Prižmúri na Melisu oči a iba niečo povie.* Melisa môžem ti hovoriť ako chcem. Je jedno čo mi povieš, aj tak by som ti tak hovoril kedykoľvek. *Preradí jej a iba sa na ňu usmeje. Videl, že aj na ňu tá droga pôsobila, aj keď si to ešte nechcela pripustiť. On mal výhodu, že vedel, čo tu koluje, tak sa ani len ničoho nedotkol, okrem fľaše.* Radšej sa venuj svojej spoločnosti a mňa neprovokuj. Nechceš vedieť, čo by som ti inak urobil.*Povie jej a sleduje ako sa miesto plní. No mal v pláne to tu ešte pekne rozbehnúť. Nech ho aj lovci naháňujú, že vypustil zase démonov, ale tak musela byť sranda. No radšej vyputsí menších ako nejakých vyšších, z ktorých by sa detská posrali.*
*Nathan se na muže zamračil, protože ho vytrhl z jeho myšlenek. Pak zaslechl jméno Elena a slabě polknul.* /A tohle je zase kdo? Její fotr?/ *Gestem ruky si objednal druhou whiskey a k muži zamrmlal.* Jestli víte, co jsem s ní měl, tak toho víte víc než já. *Na stole před ním přistála jeho objednávka a on se znova pokusil ignorovat muže.*
Bože, kdybych to vedel, tak se te neptam... Ale pred par dny smrdela jako ty A vypadala po kocovine, akze mi je jasne, že neco bylo, takze mluv a ne.. nejsem jeji fotr, ale její stryc.. A ty nechces vedet co presne jsem. *Zavrcel na nej a podival se mu do oci. Mel chut mu dat pusu, ale i ho udusit. Tohle bylo vsechno tak tezke a on se musel zacit ovladat.*
*Dievčina sa okolo nej zvíjala jako by bola striptérska tyč. Nemienila sa vzdať jej pier a preto ju nechala skĺznuť na svoje hrdlo, zatial čo jej vlastné ruky sa pohrávalo s jej gulatím zadočkom. Páčilo sa jej keď amli dievčatá poriadne krivky. A táto jej nehorázne vyhovovala. Rázom sa však na ňu natislo ďalšie, o čosi pevnejšie telo jako dievčiny před ňou. Bolo jej to fuk. Túto noc si prišla užiť, a rozhodne si ju ničím nemieni pokaziť. Pomaly sa presubuli všetci traja k stene, zatial čo ona sa snažila dostať ruku do dievčenských nohavíc, iná silná ruka jej vkĺzava pod sukňu.*
a to jsem si myslela, že jsem našla někoho normálního, který by mě naučil něco víc o magii * odsekla naštvaně a podívala se na nápoj, který držel v ruce. On byl v pohodě a tvářil se, že ví co dělá a pak jí to došlo* co jste sakra dal do toho pití!* zavrčela hlava jí bolela */tak to je bezvadný jsem zdrogovaná a bůh ví co má za lubem/ *telikenezí mu pití hodí na zem ale tímhle gestem na sebe upoutá pozornost * sakra* zamumlá naštvaně*
*Nathan na toho chlapa vážně neměl náladu. Kdyby chtěl, aby ho někdo zpovídal, tak by šel do kostela. Převrátil očima, když se muži povedlo dostat do druhé věty přesný opak toho, co řekl v té první. Možná by ho neměl takhle provokovat, ale bylo mu jasné, že má určitě něco upito a uklidňovat ho, by byla jen ztráta energie.* Pokud je vám to tak jasné, tak nechápu, proč se ptáte? A ne, nezajímá mě to. *Odsekl mu a napil se.*
*V tu chvilku mu vyletela ruka on Nata chytil pod krkem a zavrcel na nej, kdy jeho oci změnily barvu na zlatavou.* Chlapecku semnou si nehraj, nejenom že jsem jeji stryc, jeji jedina rodina, ale jsem i šéfem místní mafie. Myslim si že by jsi nechtel, aby tvoji kamarádi, nasli sve telo na kousky a jeste pohazene po celem New Yorku. *Zavrcel na nej tak aby to slysel jenom on a sledoval jen jeho oci. Nic vice ho ted nezajimelo.* //Dohaje co to semnou je? V tom piti neco bylo.// *hned ho pustil a sednul si, hlava se mu radne zamotala a on si zacal sundavat i tricko.*
*Keďže mladá čarodejnica sa zachovala celkom hlúpo, tak rozhodne mu bolo jedno čo jej spraví.* Učím toho koho chcem. Pokiaľ ma niekto talent na mágiu, tak ho učiť budem. Lenže ty neukazuješ nič iné len to, že si otváraš ústa a nevieš sa chovať. Voči starším by si mala mať vychovanie. Iný by ťa už zvliekli z kože. *Povie jej a z jeho hlasu znie celkom opovrhovanie a bolo mu jedno, čo si o sebe táto drzá čarodejnica myslí. Zrazil ego Valiri, ktorá bola tak nafúkaná, že by sa jej ani táto dievočka nevyrovnala. No naštve ho, že mu zhodí pitie na zem. Postaví sa a chytí ju jednou rukou za vlasy a druhou za krk.* Skús si to ešte raz a ver mi, že nebude mi jedno ťa hodiť aj do samotného pekla a nechať ťa roztrhať démonmi. Neprovokuj ma. Máš to šťastie, že si v New Yorku a nie Londýne, tam by som sa s tebou nepáral. Pre dnešok máš iba malé varovanie. *Povie jej, pričom na jej krku zostane otlačok jeho ruky.*
*Když ho chlap začne škrtit, tak automaticky chytne jeho ruku a snaží se ji dostat co nejdál od svého krku. Je mu v podstatě jedno, co mu právě teď říká, protože má co dělat, aby lapal po dechu. Když ho pustí, tak trochu klopýtne, chytne se baru, aby udržel rovnováhu a převrhne přitom svojí skleničku.* Hráblo vám? Je mi naprosto jedno, co jste zač, úplně stejně, jako vám by mělo být jedno jestli jsem měl nebo neměl něco s vaší neteří! Je dospělá snad ne? Nepotřebuje hlídacího psa! *Poté praští na stůl s penězi za pití, vyšle barmanovi, který teď uklízí jeho vylité pití, omluvný pohled a rozejde se začlenit na parket.* /Na takového magora můžu narazit jen já./ *Pomyslí si, když si k sobě přitáhne pěknou blondýnku. Dívka neprotestuje a tančí spolu s ním.*
*Melisa se chytila za krk droga s ní opravdu vyváděla šílené věci a nevěděla co dělá. Popošla směrem k němu a naklonila se * přece máte rád provokativní holky* skousla si ret. Měla flirtující náladu. Jednu ruku mu položila na rameno* nemusíte být zlý * laškovně se na něj podívala a ještě víc se k němu přiblížila * uvidíte jak jsem hodná holka * olízla si své rty a opět ho skousla*
*Dostane sa slečne do nohavíc. Jej pokožka sa pomaly rozpaluje. Druhou rukou sa opiera o stenu, zatial čo je jej ďalšiemu společníkovi vydaná napospas. Predkloní sa, aby mohla dosiahnuť na veľké štavnaté prsia rusalky před ňou a přitom sa zadočkom vtlačiť do mocných rúk svalovca za ňou. Nemá ani len šajnu čo sa okolo nej deje. Oddáca sa svojim vnútorným túžbam a užíva si nezávené techtle a nezávezné mechtle v náručí dvoch cudzinvov.*
*Kdyz na nej Nate zpustil, tak mel co delat se urzet, ale nakonec se mu to povedlo a nechal ho odejit.* Tak si s Elen jeste promluvime.. Nebude se tahat s kurevnikem! *Zavrcel. Byl tak uz jen v kalhotech a obejdnal si dva panaky, kdyz koukl po mistnosti a vsiml si te zajimave divky co se tam s nekym uzivala. Proto se sebral a rozesel se za ni.* Zdravim krásko, nechces jeste nekoho k sobe. *Promluvil na darach a usklibl se byla celkem pekna a on mel chut si uzit a nebo nekoho zabit.*
*Rusalka má rozpárané tričko, hlavu má zaklonenú a plnými dúškami si užíva okupovanie jej tela. Tiché vzdychy sposobené drážděním v jej nohaviciach Noru príjemne rozochvievajú, rovako ako viditeľne narastajúci rozkrok muža stojaceho za ňou. Keď sa při ich skupinke ozve narušitel s túžbou pripojiť sa, len natiahne ruku a pribehrie ho do hlúčika tiel, ktoré sa začínajú trieť jedno o druhé. Nakloní sa k mužovi do pol pása nahému a a vlastnými ústami mu zapchá tie jeho.*/Chlape ide o sex, nie o maturitní skúšku. Tu reči nepotrebuješ!/*Razom sa pod nimi ocitne postel na ktorú sa všetci zosypú. Byť čarodejom má prosto svoje výhody.*
*Necekal že kočička bude tak rychla a to se mu libilo. Ihned ji polibky zacne oplacet a rukou ji bloudi po tele. Musel uznat ze tohle ho bavilo. Takze kdyz se objevil najednou na posteli, pretocil ji tak aby ji mel pod sebou a snazil se nevnimat ty ostatni, chtel hlavne ji. Proto ji zacal libat na krku a volnou rukou ji vjel do klina kde si hral.* //Boze, co to delam, tohle neni dobry, vubec to neni dobry.//
*Vejde de Pandemonia, i když zde nečeká nic extra. Jenže jen co vejde, tak mu je jasný, že ne.*/U Pekelných kruhů... Proč?! Ty mě asi nesnášíš Satane, co?/* Začne se vztekat.* Klid... Ignoruj je, dej si pití a zase jdi... Nemusíš tohle řešit... Ignoruj to.* Mumlá si celou cestu k baru. Na sobě má úzké džíny, světlemodrou košili, tmavě modrou vestu a kolem očí velice tenkou modrou linku. V pravém uchu modrý kamínek. Dojde k baru.* Nalijte mi to, co tihle neměli...* Řekne a radši se dívá na lahve za barem.*/Neřeš to... Sice jsi chtěl začít, ale ne takhle.../
*Ocitá sa na chrbte a vychutnáva si pohodlie na makkom matraci. Chlabík nad ňou sa nezdá, občas sa mu v očiach mihne chaos, ale to nie je je starosť. Je tu za účelom sexu, a ten aj dostane. Sním alebo s niekým iným. Prstom mu prejde po nohaviciach a tie sa rázom ocitaju niekde v priestore. Svoj odev rozhodne nemieni nechávať na mieste, preto je mihnutím oka tiež preč. Nehanbí sa, vystavovať svoje telo na obdiv jemu ani iným. Nemá sa za čo hanbiť. Je so sebou spokojna a kde má niekto problém nech sa nedíva. Rukou zapátra medzi jeho nohy a pevne uchopí jeho pýchu a začne po nej prechádzať. Oblízne si pery. V hlave jej víry představa, aké by bolo priložiť si ho k perám, a pomaly strkať do úst.*
*To že ho provokovala aj potom trochu využil, predsa len sa bude mať aj za čo neskôr ospravedlňovať. No on nebude, predsa len mu bolo jedno či by si to tu dnes s niekým rozdal alebo nie. Vezme ju za vlasy a pritiahne ku sebe.* Aby si mala na čo v noci myslieť. *Povie jej a prisaje sa jej na pery. Jednoducho ju chcel nechať myslieť na to, že provokovať ho nemá. Vošiel jazykom do jej úst a dal jej poriadny bozk. Potom sa odtiahne a ju odstrci k nejakemu čarodejovi.* Ešte sa uvidíme Melisa. *Potom sa jej pred očami vypari ako sa teleportoval do svojho bytu.*
*Tohle co se delo bylo za části fajn, ale to co se mu odehravalo v hlave bylo neco jineho a temneho. Ovladat sve ja bylo težke, kdyz mu ho zacala mnout v ruce. Tak ji jeste chviku i on drazdi, nez mu do nosu uderi jakasi vune, novacka co prisel. Vasnive ji polibil na rty a sel od ni.* Jsi pekna, mozna nadrzena, ale vem si tyhle dva. *Usklibl se a jde si ychle najit veci. Protože nove maso musi poznat. proto polonahy dojde k baru a objedna si jeste chlast s tim ze se prisoupne blize k muzi co prisel.*
*než se stačila něco říct byl pryč. otočila se na kluka do kterého narazila. Zdřejmě ted přišel, protože ho tu předtím neviděla. Povzdechla si moc se vám omlouvám * zamumlala a přisedla si k němu na bar. Byla úplně zdrogovaná * Špatná nálada ?* zeptala se ho *
*Nathan po pár minutách tančení dotáhne dívku k baru a objedná jim oběma nějaký drink. Přestává vnímat svoje okolí a naprosto přehlíží, co se kolem něj děje, takže si ani nevšimne, že do baru přišel Jack a že se s dívkou, jejíž jméno neví, přisedl ob místo vedle.*
*Po tom čo sa od nej odtiahne, naštvane sa porozhliada okolo seba a dotkne sa prvej skupiny ludí, ktorý sa okolo nej hmýria. Už nenechá nikoho újsť. Nechá zmiznúť postel privolá si dveře svojho domu a po ich otvorení tam zatiahne pár nadržaných jedincov, ktorý sa dnes pokochaju jej královstvom. Len čo za sebou zabuchne dvere, ocitá sa doma, mim pandemonia a znova sa púšťa do vychutnávania si rozkoše. Samozrejme so zavretím dvier i ony zmiznu z tých priestorov.*
*Nuki vchádza s obviazanou rukou dnu. Ani si nepamätá, čo sa stalo, keď tu naposledy bola, no na druhý deň musela letieť s rukou na pohotovosť. Teraz to už ale bolo jedno. Pomocou nejakého záz-raku sa dostala dnu a to bolo hlavné.* /Čo ale teraz? Nepamätám si skoro nič, čo sa tu udialo./ *Príde k baru, aby si objednala niečo na náladu*
*Dorazila jsem do místních večerních zábav, tentokrát se jednalo o rychlé rozptýlení od dnešní nepohodlnosti se sousedy. Měli řeči na štěkot mého psa, nehodlala jsem stále trpět jejich šílenost ohledně nepochopení mé strany. Mojito, možná rum s colou budou mým dnešním pobavením, který ze mne vytáhne určitě i něco více, než jen sezení u baru. Bolela mne pravá noha, sešroubované koleno se čas od času ozývalo a mně připomínalo krušné časy v minulosti. Cítila jsem se bídně, začínala jsem věřit v to, že můj život skončí v popelnici, ale.. i to může být zajímavý námět pro lidi. V hluku, davu jsem jen dorazila na bar a s povzdechnutím jsem se podívala k barmanovi, který s velkým úsměvem naléval alkohol, vyčkala jsem na svou chvíli, kdy byl volný a už se jen podívala za něj, když dorazil. Otázal se, tak jak se hostitelům patří a má maličkost se správností kývla.* Prosím, mojito. *řekla jsem k muži, který mi odpověděl kývnutím s úsměvem a začal se věnovat své práci. Usedla jsem k baru, podepřela si hlavu a vyndala svůj mobilní telefon, kde se jevilo pár zpráv od mých přátel z práce.. I to bylo lepší jak být v bytě u mě s mými sousedy.. Začínalo mě to vytáčet, doufajíc ve vlastní klid jsem si jen promnula s povzdechem obličej a sledovala okolí.. Opravdu rušný bar.*
*Jack se podívá na dívku, ale pak zase před sebe. Ještě se nenapil toho, co mu donesli. Má docela strach se toho napít, protože nechce skončit jako když mu bylo osmnáct a byl po rozchodu s Ezrou... */U Satana to bylo tehdy divoký.../*Pomyslí si.* Ne, jen asi špatná chvíle sem jít... *Řekne ji a podívá se na druhou stranu.* Démoni za co mě trestáte!* Zaskuhrá, když uvidí muže. Nemá odvahu se napít. Stále ne, ale když se rozhlédne a uvidí Natea, tak se automaticky napije. To co ucítí mu je však povědomé.*/To snad ne.../*Podívá se na pití a pak položí hlavu na bar.*Já chci umřít!* Zaskuhrá.*
*Vezme si do rúk pohárik vodky a kopne ho do seba skôr, než by sa vôbec stíhal zamýšľať, čo za sladký a slabý alkohol tu v Amerike majú. Zrejme si domov na dní karantény objedná pár fľašiek z Európy a prehodnotí svoj názor na alkohol. Rozhodne sa trochu prejsť a očami prezerá okolie, keď zahliadne známu tvár... vlastne dve.* /Kto to ale sú za ľudia? Viem, že som s nimi rozprávala, ale neviem, o čom./ *Objedná si ešte jeden drink a spolu aj s ním v druhej ruke, keďže svoju dominantnú nemôže pre teraz použiť, ide k stolu, kde daných ľudí videla.* Hej...neviem či je toto chyba, ale odniekiaľ vás poznám. *Začne, nech na seba upozorní.* James? *Skúsi v hlave zaloviť meno zaujímavo vyzerajúceho muža.* Nie, niečo iné, ale na J určite.
taky jsem se napila a rozhádala se z dalším čarodějěm není to super ?* zamumlala ironicky* / kdyby si nebyla tak hloupá nemuselo by se to stát ale né Melisa má svojí hlavu tupče/* okřikla ji hlava * zase blbej den *chtěla si opět objednat ale ve všem to pití byly drogy tak se rozhodla, že si nic nedá a zkusí trochu vystřízlivět z těch drog*
*Podival se na Jacka, ktery zde asi znal kazdeho a pak se podival na tu divku se kterou mluvil predti. Barman mu podal tricko i bundu a Victor se usmal.* Jste v poradku pane? Neumirejte, byla by vas skoda. *Usklibl se a malinko se narovna a obleka si trocko, ktere obepina jeho telo. Jeho spocene telo.* Meliso date si neco k piti? *Zepta se ji a je mu jedno ze je tam ve vsem droga.*
*Upila ze své skleničky a začala si brčkem hrát s mátou, ledem a cukrem. Polkla nad tím, co zde kolem bylo.. Tak divoký a zvláštní klub dlouho nepotkala, dokonce i hlídači venku jí připadali přehnaně podezíraví a tak jen s povzdechnutím už objednávala rum. Bylo jí jasné, že míchat nemá cenu, avšak... Kdo jí to zakáže. Potřebovala se uvolnit, což alkohol vybízel.*
*Úprimne jej je aj jedno, či sa zmýlila alebo nie, jednoducho položí svoju zadnicu vedľa ďalšieho chlapca, ktorý jej bol povedomý a po pár sekundách si akoby zrazu spomenie na ich mená.* Počkať, ty si Jack a ty máš to zvláštne meno, ktoré som nevedela vysloviť, že? Nate je skratka. *Spomína a so smiechom na perách odpije z drinku.* /To je zvláštne, ale nikdy som si nevšimla, že by bol ten alkohol až tak chutný./ *Spokojne zavrní a snaží sa spomenúť na ich stretnutia.* Ach, ty si ten pouličný kúzelník, nie? Už viem. Bože, ako sa máš? *Prehovorí na Natea.*
Démoni mě nesnáší... Sice jsem říkal, že chci zábavu, ale ne hned... Ne teď... Já nechci sex!*Zakňourá a ignoruje všechny kolem.* Aspoň ne takhle...* Dodá pak narychlo a je mu jedno kdo ho slyší. Pak se zvedle a podívá se na muže.* Proč vy?! Proč ne Nate!* Zakňourá zase a opře se o vlkodlaka hlavou. Zaslechne i svoje jméno od někoho.* Jo jsem Jack...* Odpoví automaticky a stále má hlavu opřenou o vlkodlaka. Pak sjede ze stoličky a prostě ho obejme.* To je fajn...* Zamumlá si a rukama mu sjede po zádech dolů až na zadek.*
*Melisa se překvapeně podívá jak na viktora a pak na Jacka a uchechtne se* a jak by sis ten sex představoval kovboji * Ušklíbla se a Vikorovu nabídku slušně odmítla. Už nechce pít akorát by jí pak bylo špatně * Hlava pořád bolela. Snažila se nemyslet na ten polibek, který byl tak zvláštní*
Jak proc já? *Nechapal ho a kdyz si o nej oprel hlavu, Victorovi po tele prejela husi kuze. Tohle vazne bylo moc fajn a jemu se to sakra libilo.* Tohle bude dobre, ja jsem kdyztak victor koucourku. *Usklibl se a kdyz ho obejme, tak mu zajede opatrne rukou do vlasu a druhou rukou si ho vice na sebe namackne.* Tak jak ti pomohu.*Otazal se ho a jemne mu liskal ve vlasech a nechal ho u sebe. Bylo to vazne prijemne a on si ho chtel odnest domu.*
*Po Nathanovi se plazila ta blondýna, kterou sebral na parketu, když zaslechl svoje jméno. A ne jednou. Pootočí hlavu na lidi vedle sebe a jeho mozek se na pár sekund zapne, aby rozeznal Jacka s tím magorem, co ho škrtil a pak blondýnku, kterou si myslel, že už neuvidí.* Jééj, ahoj Nuki. *Pozdraví ji rozpačitě, prohrábne si vlasy a naprosto ignoruje, že se ta druhá blondýna snaží získat jeho pozornost.* Jo, jde to. Jsem lehce týraný od Jacka, ale jinak se mám fajn. *Řekne a je mu jedno, že je Jack hned vedle. Alkohol a ta divná věc v pití si vybírali svou daň.* A jak se máš ty? *Zeptá se a rukou odbyde, aniž by se na ní podíval, tu druhou dívku, která se urazí a odkráčí pryč.*
*Upíjíc ze sklenky se blondýna od sklenice zvedla se zaplacením a šla se věnovat parketu, doufala, že se zabaví.. Bylo zde zatím celkem bídno na zábavě, ale.. to se třeba změní.*
*Melisa si všimla dalších lidí co byly na baru a povzdechla si dívala se na Jacka a Viktora. Zvedla se potřebovala si odskočit na záchod a umýt si obličej třeba jí voda udělá dobře a přestane jí bolet hlava. Pomalu se dokymácela k záchodu a opřela se rukama o umyvadlo. Podívala se do zrcadla a opláchla si svůj obličej. Voda jí trochu pomohla ale nebylo to až moc výrazný*/ musejí to být nějaké silné drogy /* pomyslela si a pak vyšla ze záchodu a zamířila si to opět k baru* Vy jste tak sladcí* Odpověděla s úsměvem Melisa když došla na svoje místo a sedla si*
*Zaslechne dívčinu otázku a usměje se.* Pěkně... A ne na zemi... s hordou lidí...* Zasměje se a pak se podívá na vlkodlaka.* Hele, jak víš, že jsem kocour.* Zasměje se a jeho oči se na moment zbarví do barvy ohně. *No a proč ty? Mám slabost pro sexy siláky...* Usměje se a nechá se lísat až najednou se ozve z něj zavrnění. U jeho otázky zvedne hlavu a musí se pomocí telekineze nadzvednou, protože oproti němu je docela malý. Jakmile je ve výšce, co potřebuje, tak se mu přisaje na rty a nohy mu obtočí kolem boků, aby se jen blbě nevznášel.*
*Nadšene sa zasmeje, keď si jej Nate všimne a objedná si ďalší drink.* Mám sa dobre. Síce neviem, čo sa tu stalo, keď som tu bola naposledy, ale teraz je tu zábava nie? *Pousmeje sa a dopije ďalší drink.* Nevedela som, že je ten americký alkohol takto dobrý. Čo by si mi poradil, že si mám ešte dať? *Pousmeje sa a až vtedy si všimne toho ďalšieho dievčaťa, ktoré s Nateom prišlo. Akurát ale urazene odchádza.* Och, sorry, nevšimla som si ju. Ale si milý, že si ma neodignoroval ako Jack, ktorý sa jasne venuje hentomu zadku. *Zrazu si spomenie, že Jack je predsa gay... alebo niečo ako bi.* Ako dlho sme sa už nevideli? *Presunie pozornosť opäť na Natea.*
*Melisa se rozhodla odejít. Byla ve stavu, kdy zvládne jít domů. Zaplatila barmanovi a vstala * tak si to tu užijte kluci * pousmála se a pomalou chůzí se vydala ven z baru a pak si to namířila směrem domů, kde zapadne do svojí postele a bude ráda. Pořád ale myslela na Malachai. Byla opravdu blbá ale mohli za to ty drogy i když ten polibek nebyl vůbec špatný. Rozhodla se, že jestli ho znovu spatří tak se mu omluví. Přešla silnici a vydala se domů*
No typoval jsem to. *Usklibl se a dal si uzival jeho tuleni, kdy byl najednou ve vzduchu a malinko se usklibl. Hmmm, ja mam slabost pro kocourky jako jsi ty.*Pritiskl si ho na sebe, drzel ho a polibky mu zacal s vasn oplacet. Docela dlouho ho líbal, kyz mu vjel rukou do vlasu a stahl mu hlavu do zadu.* No tak ted si te odnesu.*Zavrnel spokojene a oznackoval ho na krku, rychle zaplatil a vydal se i a Jackem okolo sebe z baru pryc.*
*Nathan se pousměje a odpije z drinku.* Moc velká hladinka alkoholu? *Zeptá se jí, když se mu svěří, že si z poslední návštěvy nic nepamatuje. Má svoje podezření, ale říkat jí ho nebude.* Já nejsem na rady ohledně drinků ten správný typ. Piju nejraději whiskey a nebo si nechám něco namíchat, buď to se barman trefi mi do chuti, nebo ne, ale musím uznat, že třeba tenhle drink se mu povedl. *Uzná a znovu si odpije. Pak svou pozornost zaměří na místa, kde se ztratila ta blondýna. Ty jsi mnohem lepší společnost. Ona byla nudná. Myslím, že už to nějaký ten pátek bude. *Odpoví ji na její otázku a přisune se k ní blíž.*
*Zamyslí sa.* Asi áno. Vôbec si nič nepamätám mimo Jacka, ktorého som v tú noc stretla. Ani neviem, ako som vôbec prišla domov. *Zasmeje sa a tiež sa trochu priblíži k chlapcovi. Môžem ochutnať od teba? Len aby som vedela, či sa mi oplatí si ten drink objednať. U mňa sa väčšinou netrafili, alebo som zatiaľ teda nepila niečo poriadne. Možno dnes zažijem niečo nové. *Vysvetlí a jemno sa pousmeje. Svoje dva dopité poháriky posunie stranou, nech barman vie, že ich už môže od nej vziať. Hm, nudná? Určite teda nemohla byť na kúzelníkov. *Pousmeje sa a ani si nevšimne, kedy sa vyparili aj ostatní.*
*To, že mu to oplácí se mu líbí a když mu zakloní hlavu a dostane se ke krku, tak se neudrží a vzdychne.*/Tuhle dravost od někaď znám... Že by vlkodlak?/*Prolétne mu hlavou a musí a než se naděje, tak už jsou na cestě pryč.*
Buď v klidu. Mě se párkrát stalo, že jsem se vzbudil na ulici a taky netušil, jak jsem se tam ocitl. *Když se zeptá, tak s úsměvem v ruce poposune svůj drink k Nuki. *Klidně si posluž, je to fakt dobré. *Nabídne ji a nad její poslední větou se pousměje.* Co ty víš? Třeba ještě neviděla ten správný trik. *Ušklíbne se koutkem úst.*
*Jemno sa usmieva a keď k nej posunie drink, odpije si.* Hm, toto by sme mali u nás v bare pridať na menu. *Povie spokojne a prejde si jazykom po pere, keď si odpije.* Ja som si zatiaľ pamätala vždy, prečo som sa niekde objavila, tá noc musela byť teda inak divoká. *Usmieva sa ako slniečko a ešte sa trochu prisunie k Nateovi.* A ukázal by si mi ho? Ten správny trik? *Pozrie sa mu do očí a drink opatrne položí späť na stôl.* /Hmm, neviem, či má kolínsku, alebo je to ten alkohol, ale voní naozaj sladkúčko./
*Nechá ji odpít si z nápoje a pak ho dosune stranou. Na její poslední otázku ovšem neodpoví slovy. Místo toho si ji přitáhne blíž a tvrdě ji políbí na rty. Chvíli je tam nechá a čeká, jestli Nuki bude spolupracovat. Svou jednu ruku přesune na její pas a druhou ji vplete do vlasů, které nechá pramínek po pramínku protékat skrz jeho prsty. Miluje ten pocit.*
*Nuki nepotrebuje čakať ani sekundu a len čo zacíti na svojich perách dotyk tých Nateových, spokojne zavrní a pery pootvorí, aby s ním spolupracovala. Oči jemno privrie, ako zacíti sladkú chuť jeho pier, zrejme spôsobenú alkoholom, ktorý pred chvíľou obaja pili. Ruky si na prvú sekundu položí na Nateovu hruď, akoby ho chcela odtlačiť, no hneď v ďalšom momente už tričko stíska a ťahá si ho k sebe bližšie, akoby ešte nebol dostatočne blízko.*
*Spokojeně se do polibku ušklíbne, když Nuki spolupracuje. Cítí, jak si ho přitáhne blíž a tak on sám položí na její pas i druhou ruku, nadzvihne ji a přesune si ji na klín. Pak vrátí druhou ruku zpět Nuki do vlasů a začne válku s jejich jazyky, které se do sebe zapletou. Do uší mu řve hudba, což pravděpodobně i Nuki, zatímco se na sedačce líbají.*
*Ako zacíti Nateov jazyk vo svojich ústach, nadržane vzdychne a nechá sa presunúť do jeho klína. Jemno zavrti bokmi, aby sa oňho obtrela a s úsmevom sa od neho odtiahne.* Je tu celkom hluk...nechcel by si sa presunúť niekam, kde budeme mať viac súkromia? *Vzdychne mu do uška a jemno ho doňho kusne, načo začne bozkávať jeho čeľusť, než sa opäť nedostane k brade a jeho perám. Zo zadného vrecka vytiahne bankovky a naslepo ich niekoľko položí barmanovi na stolík, aby zaplatila.*
*Sotva zaslechne její nabídku, tak spokojeně zavrčí a vydechne.* Ten nápad se mi zamlouvá. *Odtáhne se, aby mohl zaplatit a trochu se zamračí, když vidí, že Nuki na bar taky pokládá peníze.* Tak to ne, ne, ne.. *Šeptne, vezme z baru její peníze, které ji zastrčí do zadní kapsy kalhot, přičemž se u toho ušklíbne. Pak zaplatí za oba, chytne Nuki za ruku a vede ji ven. Tam odchytí taxíka, řidiči řekne adresu a nechá ho, aby je odvezl do bytu, přičemž po cestě málokdy jeho rty opustí ty Nukiny.*
*Zůstal zde dlouho, nakonec se kterýma se odebrala pryč domů.*
*Varro má na sobě šedé tričko, a přes to hozenou hnědou koženou bundu s runami, dále má na sobě černé džíny a na noze pouzdo s kunaiemi. V ruce drží skicák a tužku.*/Okey dnes se plánuji od toho všeho stresu uvolnit a užít si den./*pomyslel si. Rozhlédl se a uviděl stánek s kávou. Kývl hlavou baristovi na pozdrav a šel k němu.* Čau Miku, poprosil bych jednu irskou kávu, jako obvykle. *řekl a pousmál se. Jakmile mu udělal kávu, Varro poděkoval, zaplatil a rozloučil se. Sedl si na lavičku k jezírku kde byl klid a začal kreslit. Dal si do uší sluchátka a pustil si Highway to hell. Občas si usrkl kávy a jinak nevnímal okolí.*
*Jelikož se vrátil její strýc, tak si Elena obvolala práci aby si vzala par dní volna, chtěla si nejenom odpočinout, ale být i sním. Nyni však strýc musel něco řešit a co ona? Oblekla si tmavé kalhoty, tilko a pres to si vzala jen takovy lehky svetřík a vyrazila ven. Nevěděla kam jí cesta dovede, ale bylo jí to jedno, přeci jen si užívala volnost. Kdyz přijde do parku, podívá se po všech kdo tu je, přeci jen tu byla naposledy před pár měsíci a tak trochu nedobrovolně a v noci. Vedela že sem chodí dost lidí a tak přemyselala kam se pred okolním světem schova. Rozejde se proto k jezirku a skoro až zasněně se usměje. Možná sem bude chodit častěji. Kouka po všech přítomných, než si všimne někoho kdo maluje. Velmimaluje. Velmi nenapadně k nemu dojde a zezadu se mu dívá přes rameno. Celkem jí zajímalo co kresli a doufá že ten dotyčny nebude nastvany.*
*Varro si osoby za ním všimne ještě pár vteřin předtím než dojde, proto už klasicky rychle otočil na obrázek kočky, který má vždy předchystaný, co vypadá jako kdyby to kreslilo pětileté dítě.* Líbí se vám?*zeptal se bez zájmu.*/Přišel jsem zde abych měl klid a ne aby mě ostatní očumovali, ještě, že ten obrázek kočky s sebou mám./*pomyslel si a usrkl si z kávy.* Víte celkem se mi na té kočce líbí ten kontrast těch barev a celkově toho co ten obraz představuje. *řekl a odmlčel se.* Co na to říkáte vy?*řekl a obtahoval lajny té kočky.*
*Zadíva se na obrázek kočky co tam ma onen muz a když na ní promluvi, tak sebou cukne. Nečekala to že o ní vedel.* Vypadá to zajímavě, jako by to kreslilo pětileté dítě, ale omlouvám se že jsem vás vyrušila, nechtěla jsem vás otravovat. Jen má zvědavost byla moc silná. Ale jinak, par mesícu praxe, tak bude ta kocka jak odprofesionala. No a ted se nezlobte, ale radši pujdu. Abych vas dal nerušila. *Pronese k nemu, kdy si da pramen rudych vlasu za ucho a omluvne se usmeje. Nakonec se rozjede o kus dál, nechtěla ho už dál rušit a z jeho tonu hlasu pozná že to jak mu koukala na obrázek, tak nebyl moc nadšený. Trochu se více zabalila do svetriku a přešla blíže k jezirku.*
*Varro se na ní chvíli kouká a pak jeho pohled opět padne na jeho dílo. Má už hrubý nákres. */Teď to jen doupravit a vystínovat./*řekl si zvesela pro sebe, ale nedal tu veselost znát. V hlavě mu proletěla slova od té dívky.*/ Tss pár měsíců a bude to jak od profesionála, to maximálně tehdy kdyby měl talent./* pomyslel si a koukl na ní jak stojí u toho rybník */ Pokud to je civil, tak by mě po aktivování runy nemusela vidět a já bych jí do toho jezírka shodil/pomyslel si a ďábelsky se pousmál. Sbalil si věci, zneviditelnil se a potichu za ní šel. Když se ocitl za jejími zády zády, napočítal si do tří a strčil do ní vší silou a tak skončila v jezírku.*
*Mrzeji jí že ho vyrušila a že byla tak zvědavá. Občas by mela nechat lidi na pokoji. Spokojene stala a koukala na jezirko. Mesi se i zacit usmivat jak jí to místo uklidnuje do chvilky než do ni cosi strčí a ona pande přímo do jezírka. V tu chvilku je celá mokrá a moc nadšeně se netváří. Rychle se začne hrabat z jezirka ven a koukat se okolo sebe, jestli uvidi toho kdo do ni strcil.* Bože, vážně mam dneska smulu.*Zavrcela malinko a konecne se dostala ven. Zustane sedet na zemi a z kapsy vytahne mobil.* Prosím až si nazivu.*Zaknucela, ale mobil nereaguje. Položí ho vedle sebe a hlavu otoci za sebe, jestli ji někdo viděl nebo ne. Tohle by byla akorat ostuda a ona nechtela vypadat divně.*
*Varro si sedl zpátky na lavičku a zviditelnil se. Snažil se udržet smích, ale nezvládl to. Vybuchl smíchy a smál se na celé kolo.* Omlouvám se, jen mi to přišlo strašně vtipné.* řekl a snažil se nesmát. Bohužel marně. Po pár minutách se uklidnil, došel za ní a řekl.*Jak vidím tak váš mobil je asi rozbitý, pokud potřebujete někomu zavolat, můžete použít můj a nabídl jí svůj mobil.*
*Uslyší smích a cítí se vážně trapně. Mohla se zvednout a utec, ale neudelala to. Vduchu se proklína za ten dnešní den. Pak když uslyší slova toho muže tak se zamračí a podíva se na nej.* No, tak doufám že jsem vas pobavila. Ale zaslouzila jsem si to. *Nakonec se zasmeje a vezme si od nej mobil.* Dekuji *Jeji hlas byl v celku milý a rychle vytocila cislo na strýcovu ochranku a netrvalo dlouho nez ji to zvedli.* Ahoj Marcusi, prosim tě potrebuji privest nejake veci do parku. Stala se mi nehoda. Ne jsem v pohode, ale bohuzel jsem si zaplavala. *Usklibla se pri tech slovech a Marcus se zasmal.* Diky, dej pak vedet na tohle cislo az tu budes a nebo me najdes u jezirka.* Dodala k tomu a hovor ukonci. Nakonec mobil da zpatky tomu mladikovi.* Tak moc dekuji, Jinak ja jsem Elena. *Usmala se na nej a ukaze na misto vedle sebe.*
*Jsem Varro.*představil se a zaujal místo vedle ní, s menším odstupem, aby nebyl mokrý. Položil si skicák na lavičku vedle sebe a dopíjel kávu. Jakmile jí dopil, šel vyhodit kelímek a sedl si zpátky.*/ Okey chtěl jsem se jen zasmát a zase jít, teď si nejspíš bude chtít povídat./* proběhlo mu hlavou lehce pohnul nohou, aby se dostal do pohodlné pozice na sezení, avšak shodil svůj skicák a jeho kresby se vysypaly.* Varro rychle vyskočil a začal je sesbírávat."
Ráda tě poznávám. Máš zajímave jmeno, ale asi jako kazdyv tomhle měste. *Pokrci ramena a sleduje ho co dela. Nevypadal nadšene ze zde s ni musi byt. ale kdyz se mu rozleteli kresby hned mu pomohla je uklidit.* Příště nemusiš ukazovat jine obrazky a jestli zde semnou nechces byt, tak te nenutim. *Pokrcila rameny a podela mu kresby co mela v ruce. Neusmivala se a malinko vydechla. Ted uz jen cekala na to, kdy se zde objevi Marcus a ona bude moc sama zmizet. Vcerejsi den byl oproti dnesnimu mnohem lepsi. Tohle bylo pro ni takove divne a ten chladny pristup mladika ji moc nedával.*
Já tu s vámi nejsem, je zde v parku spousta lidí a taky tu s nimi nejsem. Jsem zde pro to abych si užil tu chvilku klidu a třeba se i zasmál. *řekl a lehce se pousmál.* To, že sdílíme lavičku a známe se jmény neznamená že tu jsem s vámi. *řekl, vytáhl si tužku a pokračoval dál v kreslení, najednou mu v kapse začal zvonit telefon.* To bude nejspíš pro vás. *řekl a podal jí telefon.*
*Malinko vydechla, kdyz videla jeho chovani a mela co delat ze mu nerekla neco ne moc pekneho. Nemela chut se hadat, jenze pak když rekl tamto zamracila se.* Ano, zasmat se a proto hazite lidi do jezirka.. Vazne vtipne. *Stekla po něm a mobil mu vytrhla z ruky.* Ano Marcusi? *Hlesla do mobilu a vydechla, * Jasne jsem tady dones mi to a ja se pak domu nejak dopravim. Strýc to pochopí.* Zavrcela na Marcuse a podivala se na Varra ored sebou. Dala mu zpatky mobil a malinko se oklepala.* Dekuji, alespon ze to že jste mi pujcil mobil. No nebudu vas dal rusit.* Rekla malinko nastvane, ale i dost smutne, jeji ton hlasu se dost zlomil. Nebyla zvykla na takove jednani. Sebrala mobil a sla si sednou dal od neho. kdy se divala jestli se uz blizi Marcus.*
*Varro jí chvilku pozoroval a nahodil nechápavý výraz. Jak odešla tak chvíli přemýšlel.* Proto házím lidi do jezírka?* Omlouvám se, ale já seděl celou dobu tady, tak tedy nechápu, jak bych vás tam mohl hodit.* zakřičel na ní, protože byla dál."/ Že by tedy nebyla civil? Kdyby byla civil, tak mě v tu chvíli nemohla vidět. Že by byla mág nebo vlkodlak?/* pomyslel si Varro a věnoval se dál svým kresbám.*
*Behem chvilky prisel Marcus a bal ji veci. Ona mu dala svuj rozbitej mobil. Chvilku si povidali, ale nakonec to nechala byt a dala si na ty mokre veci ty suche. Pak se na nej podivala a naklonila hlavu na stranu.* Vsak sam jste rekl? No dobre, tak se omlouvam že jsem vas majestany zadek nařkla.. Ale stejne, nemel jste se mi smat, to neni dobry. *Vydechla a podivala se zase jinam, kdy premyslela, jestli by to nejak neslo zpravit. Nechtela mi okolo sebe nepratele a ona se vzdy snazila chovat pratelsky.*
*/Dobrá, je to člověk./*oddechl si Varro. Na její "omluvu" nic neřekl a dělal, že neslyší, což se taky mohlo stát, protože byla daleko a on měl pořád v uchu jedno sluchátko. Koukl se na ní.* Říkala jste něco?*zeptal se s nezájmem. Pak vytáhl telefon a předstíral, že mu někdo volá. Koukl se na Elen, zamával, sbalil si věci a odešel.*
*Malinko se zamracila, mozna jeste vice nez predtim a jeho arogantni chovani nechapala, Nic zleho mu neudelala, mozna bude asi muset rict strýčkovi, že ji nekdo sikanuje. Ale takova ona v posledni dobe nebyla. Kdyz ji zamaval a hral ze mu nekdo vola, tak sklopila pohled a nakonec se sebrala a tez odesla. Snad dalsi dny budou lepsi a pro ni zajimavejsi.*
*Varro má na sobě šedé tričko, a přes to hozenou hnědou koženou bundu s runami, dále má na sobě černé džíny a na noze pouzdo s kunaiemi. Stojí klasicky před parkem kde si objednává irskou kávu. Kývne baristovi hlavou na pozdrav.* Poprosím irskou kávu.* řekl a donutil se k úsměvu. Dnes neměl moc dobrý den a nepotřeboval aby se ho ostatní ptali proč. Poděkoval za kávu a šel si sednout na lavičku.*/Moc lidí tu není a to je dobře, aspoň můžu na chvilku vypnout.* řekne, dá si jedno sluchátko do ucha a pustí si album od blink 182 a u toho usrkává kávu.*
*Aj keď si povedala, že by bolo celkom fajn keby aspoň jeden večer ostala doma venovala, sama sebe, tak nie. Sedieť doma je pre Iris snáď to najhoršie. Rozpustené vlasy jej lietajú všade, na sebe má klasické čierne rifle, nejaký ten sveter a kabát, lodičky vymenila za pohodlné tenisky. Nemala dnes náladu sa vyobliekať ako na módnu prehliadku a vlastne nikam sa nechystá, len si chytiť nejakú tu večeru. Možno ani to nie. Svojou všednou chôdzou kráča po central parku, v ušiach má slúchadka a počúva hudbu, lenže celú túto idylku prekazí práve telefonát.* /Ale, že by sa niekto mal chuť vyhrážať./ *Pomyslí si, keď vidí číslo na displeji, lenže to len zloží a posadí sa na najbližšiu lavičku.* /Jednoznačne sa ho musím zbaviť... *Prejde jej mysľou.*
*Varro si začal podupávat do rytmu hudby, začal šeptat slova písničky, pak si dal sólo na kytaru. Rozhlédl se kolem, zda tam nikdo není a když nebyl, začal tančit. Zavřel oči a vcítil se do hudby. Kdyby ho někdo viděl, tak by si asi myslel, že na něčem jede, ale měl prostě jen dobrou náladu. Jedním skokem se dostal na strom a lezl po něm jako malé dítě. Zavěsil se nohama za větev a chytil padající mobil. Pak v dáli uviděl postavu a podle těch vlasů už věděl.* Iris.. takhle vy spíte v netopýří podobě ne?*řekl tak aby to slyšela a upřímně se zasmál.*
*Zabraná do svojich úžasných myšlienok o brutálnej vražde vlastného člena rodiny, ktorý už dávno mal byť mŕtvy sa díva na svoje brutálne pekné tenisky. No ako to už u nej býva, nikdy nemôže byť aspoň chvíľu sama, vyrušil ju hlas, kde bolo hneď jasné kto to bol, proste sa na lavičke otočila smerom k hlasu. Musela pretočiť očami.* /Akokeby som snáď všetkých priťahovala, hej poď si pokecat!/ *Naštvane si pomyslí, chce snáď veľa ak chce byť sama?* Zničím tvoju ilúziu drahý tieňolovec, my sa na netopierov nepremieňame. *Povie znudeným hlasom.*
*Varro zahraje zklamaný výraz.*/Byla vždy tak nabručená, nebo je jen ted/* zamyslel se Varro a usrkl si kávy.* Já chtěl být upír jen kvůli tomu.*řekl sklesle. V tom si však vzpomněl.* Nedlužíš mi náhodou moji mikinu?* zeptal se se zamyšleným výrazem.* Nvm kdy už to bylo, ale někdo tě polil a já ti půjčil svou mikinu a ty jsi říkala, že pokud mě potkáš, tak mi jí vrátíš. *řekl a pousmál se.* Taky samozřejmě chápu, že teď jí nebudeš mít, ale chce se nějak domluvit, že bys mi jí vrátila.*dodal a zazubil se.*
*Len si povzdychne, nemá čas sa rozprávať o transformácii na netopiera, aj keď v tejto chvíli by jej to celkom pomohlo. Trochu sa zamračí a prehliadne si nechty, ktoré sú v otrasnom stavy. Ošúchaný lak, tu zlomený necht, chce to opravu.* /možno umelé nechty../ *Ani veľmi sa nepozastavovala nad tým, prečo premýšľa nad svojimi nechtami, proste ten pohľad na ne ju zhorzil. Chvíľu jej trvá kým si spomenie na kus oblečenia, ktorý ma niekde doma. Uškrnie sa.* Možno ju niekde mám... *Pozrie sa na neho a prejde si palcom po nechte ukazováka.* Chceš, aby som ti ju vrátila? A čo za ňu dostanem? *Opýta sa s úškrnom, príde jej poriadne detské chcieť niečo za mikinu, lenže ona je znudená, takže sa nad tým nepozastavuje.*
*Varro se ušklíbne.* Něco za mikinu?* zeptá se lehce s pohrdavým tónem.* Já ti jí půjčil, takže bych měl chtít spíše já něco od tebe jako půjčovné. *řekl a usmál se.*/Dobrá usmála se, tak vypadá líp než když byla taková nabručená./*pomyslel si.* Dobrá nevím co jíš, takže momentálně můžu nabídnout kyselé hady, nebo krk nějakého kolemjdoucího.*řekl a pousmál se.* Nebo takhle co by jsi chtěla? *zeptal se a koukl se jí do očí.*
/Hrám sa ja s ním alebo on so mnou?/ *Uškrnie sa nad jeho slovami, prišlo jej to hrozne vtipné a zároveň, jej to podivným spôsobom zamestnávalo hlavu, čo nebolo vôbec zle.* Och, zlatíčko je milé, že mi chceš zohnať večeru, ale to dokážem aj sama. *Podotkne a pozrie sa mu rovnako do očí ako on jej, znova sa pousmeje.* Ja by som chcela vecí, otázka je či to dokážeš splniť.. *podotkne jednoducho.* a čo by si za požičanie chcel ty? *Dokončí rovnako jednoducho ako začala. Samozrejme, že ju zaujímala odpoveď, ona môže chcieť veľa vecí a má na to celú večnosť, ak si niekto nezmyslí, že ju chce zabiť. Kedykoľvek tých tisíc vecí môže dostať. Je zvedavá kam toto doťahovanie povedie.*
*Varro se jen pousměje.*/ Tohle začíná být zajímavé./* pomyslel si* Dokážu sehnat několik věcí, stačí mát kontakty a taky vědět co chceš. *řekl a ďábelsky se pousmál. No já bych si vystačil s kyselýma hadama, ale pokud kyselé hady tak to tak 4 balení a nebo co bych chtěl nejvíc tak dvoulitrové caprisone. *řekl a rozplýval se nad tím. Pak se otřepal a koukl se na Iris, co by jsi teda chtěla ty?* zeptal se.* Uvidím co z toho dokáži splnit. *dodal a usrkl si ze svojí kávy.*
/Och vážne chalan?/ *Pretočí nad ním očami.* Rozprávam sa s dospelým tieňolovcom alebo s malým deckom? *Zdvihne obočie a vážne sa na neho pozrie. Prehrabne si svoje dlhé vlasy, jej pohľad presunie niekam do neznáma, ale len na chvíľu. Za sekundu je znova pohľadom pri ňom.* Hah, nie je trochu nebezpečné sa pýtať upírky čo by chcela? *Odpovedá protiotázkou.* poviem len toľko... som dosť drahá. *Nadýchne sa, aj keď to nepotrebuje. Pousmeje sa.* ..takže čo si myslíš, že by bolo hodné vrátenia tvojej mikiny? *Pobavene sa usmeje a zahryzne si do spodnej pery.*
Hmmm asi kombinací obou dvou, záleží na lidech a situaci, jinak jsem takový chladný a chápeš, nudný lovec co říká, zákon je tvrdý, ale je to zákon.*řekl znuděně a pousmál se.* Nebezpečné? Proč? Vypadám že bych se bál, nebo se snad zabýval o své bezpečí řekl pousmál se a poškrábal se na zátylku.* Co by stálo za vrácení?* řekl zamyšleně.* No pro mě rozhodně kyselé rybičky a caprisone, co pro tebe nevím, stále jsi se ještě nevyjádřila. *řekl a taktéž se kousl do spodního rtu.*
Jasné, jasné to už som niekde počula... *S pretočením očí sa postaví a prejde k nemu.* Nemusíš sa báť na to, aby to bolo nebezpečné. *Na jej tvári sa tvorí jeden z jej pobavených úškrov zmiešaný s diabolským.* ako som povedala, chcem veľa vecí. *Znova si zahryzne do spodnej pery* mňa zaujíma, či sa vôbec trafíš do odpovede. *Odpovedá dá sa povedať tajomne. Prečo by mu hovorila, čo chce za kus látky.* ak by som ti odpovedala hneď vôbec by som sa nezabavila... *Prejde si jazykom po suchej pere.*
Hmmm nevím, jsi upírka, tak možná pár kapek lepší krve, jako je krev lovců?*zeptal se došel o krok blíž a nastavil krk.* Jsme napůl andělé, tak ta krev bude jistě lepší než ta obyčejná lidská co piješ.* řekl a pousmál se.* Dokonce mám dojem, že jsi ode mne i pila, tehdy co jsem byl drunk a ty jsi mě kousla do rtu.* řekl a usmál se.* Pokud to není tohle, tak pak už fakt nevím co by jsi chtěla. *řekl a nahodil zamyšlený výraz.*
*Urobí rovnaký krok bližšie ona k nemu a so stálym úškrnom si ho celého premeria.* /Aké milé, za mikinu sa nechá pohrýzť./ *Jej bledá ruka sa dotkne jeho tváre a nastaví si ju tak, aby sa na neho mohla pozrieť.* Myslela som si, že si teda múdrejší než všetci ostatní, vážne mi tu nastavuješ krk? *Nechce však odpoveď bola by úplne zbytočná a možno už aj pozná odpoveď, nie je prvým lovcom, ktorý takto jednoducho je ochotný pred ňou podstúpiť uhryznutie. Zamyslene sa k nemu približi ešte bližšie, je to takmer bezprostredná blízkosť a veľmi malý priestor medzi ňou a ním.* Nepila som.. *Povie to melodickým hlasom, možno takmer šeptom.* ..len som ťa uhryzla. *Pousmeje sa nad tou spomienkou.* ...ale teraz by som mohla. *Jej modré oči rýchlo preletia na jeho pery.*. rozdiel by bol v tom, že teraz by si nebol opitý.. *Podotkne.*
Naklonil se k ní blíž.* Pro svou mikinu bych udělal cokoliv.*zašeptal jí do ucha a ušklíbl se.* Pokud nechceš... *řekl a pousmál se.* Stále jsou v nabídce kyselí hadi a to je myslím, že i lepší než má krev.* řekl a vytáhl balení kyselých hadíků. Sám si vzal dva a spokojeně se usmál. Pak se jí koukl do očí a vlasy, které jí trčely, tak ji je dal za ucho. Naklonil se k ní.* Co tedy přesně chceš.* zašeptal a čekal na její odpověď.*
*Nepovedala nič, len sa na neho hľadela, ale ako náhle sa k nej naklonil a dalo by sa povedať, že sa opýtal. Pozrela sa mu znova do oči.* Potrebuješ odpoveď, aj keď ju poznáš? *Samozrejme, že odpovedala protiotázkou.* možno by ti tvoju mikinu mohlo vrátiť toto... *Šepne a priblíži sa bližšie, až tak že sa im takmer tvár dotýka. Iris sa nakloní ešte o trošku a jej pery sú na tieňolovcových.* /Schválne či si ochotný sa nechať pohrýzť... *Prejde jej rýchlo hlavou.*
Ano chci abys mi to řekla sama co chceš řekl a pousmál se. Udělal malý krok dozadu, aby si mohl dát kyselé hadíky. Balení poté schoval do kapsy. Koukl se Iris na rty a skousl si svůj spodní. Pak se jí podíval do očí a pousmál se. Olízl si jazykem suché rty a pomalu se nakláněl, těsně před ní však otočil hlavou do prava a začal se smát.* Nachytala jsi se*řekl a pousmál se.* Pak se jí vážně podíval do očí a chytil jí za čelist a pomalu se blíží svými rty a lehce jí kousne do vrchního rtu.*
Iže by som dnes nehrýzla ja?/ *Pomyslí si, keď jej zhryzne do vrchnej pery, blondínka sa pousmeje a v okamžiku lovca od seba odstrčí.* Ak ti tak hrozne chýba, možno ti ju niekedy donesiem. *Povie s úškrnom * Dovtedy musíš dúfať, že mi možno niekedy bude ladiť k oblečeniu a dám si ju na seba.. *Povie celkom pobavene a prehrabne si svoje dlhé blond vlasy, zhryzne si znova do spodnej pery.* možno budeš mať šťastie a stretneš ma. *Povie s úsmevom a v sekunde sa Varrovi stratí z dohľadu, je čas si zohnať nejakú tú večeru.*
*Varro se jen pousměje a ohlédne se za její mizející siluetou.* Dobrá, budu tedy doufat, že tě znovu potkám. *řekne do prázdna. Sedne si na lavičku a dopije svou již studenou kávu. Poté vyhodí kelímek do koše a koukne se kolik je hodin.* Taky bych už měl jít. *řekne si pro sebe. Rozmotá si sluchátka a pustí si ACDC a pomalým krokem vychází z parku. Cestou si ještě koupil hot dog, protože byl celkem hladový a poté co ho snědl, šel zpět do institutu.*
*Vchádza do parku, nakoľko to tu mala rada a už nejakú dobu... od toho incidentu na moste, sa nešla vôbec prejsť niekam von. Opäť jej ako posledných pár dní schováva polku tváre rúško, ktoré by si dala najradšej dala dole, lebo jej zavadzalo pri dýchaní, akurát ju z toho iba viac boleli pľúca, ako sa namáhali.* /Aj preto som vlastne ostávala doma, aby som mohla slobodne a bez zábran dýchať./ *Prizná si v hlave a príde k tichšiemu miestu v parku. Sadne si na lavičku a pozrie sa na tú nádhernú oblohu nad ňou. Matka jej včera posielala, ako vyzerá obloha posiata hviezdami nad nimi, preto s jemným úsmevom vytiahla telefón a urobila jednu fotku tiež, síce bolo vidieť o niečo menej hviezd kvôli svetelnému odpadu. Následne jej to poslala a obzrela sa naokolo seba, či nie je niekto nablízku. Tak trochu si všimla, že si cestou sem prezerala každú jednu osobu a sama seba sa pýtala, či to je len človek, alebo aj niečo viac než to.*
*Thea sa pohyje potichu, aby nezaznamenala žiaden pohyb. V ruke držala meč, pričom sledovala démona, ktorý sa snažil nájsť nejakú korisť. Senzor v ruke jej žiaril a možno démon vyzeral ako človek, tak ním rozhodne nebol.* /Eidolon, že ma to nenapadlo hned./ *Pomyslí si, pričom postupuje za ním. Drží si viac odstup, aby si ju démon nevšimol. Vďaka čiernému tieňoloveckému úboru ľahko splynula v tmavom prostredí a nikto si ju nevšimol. Mohla aj za to runau, ktorá ju skryla pred civilmi. Na tvári mala čiernu šatku, takže by boli vidieť len jej tmavé oči, ktoré by aj v tme vyzerali ako čierne. Z ruky si stiahne bič a mieni si zobrať démona na mušku. Možno pre ostatných ona bola neviditeľná, ale on nie. Len niekto soom, alebo dolnosveťan by ju teraz videl. Prižmúri oči, keď si všimne, kam zase ten démon mieri.* /Hlúpi civili, prečo chodia vždy po samých./*Pomyslí si, pričom zaškripe zubami. Kedže civilka nemá páru, čo sa to ku nej blíži sa rozhodne zasiahnúť skôr ako bude neskoro. Švihne bičom, pričom chytí ho za nohu a strhne ho na zem. Lenže sa prepočítala s jeho silou a tak sa mu ju podarilo pritiahnúť ku sebe. Zhodí ju na zem a vyberie sa priamo ku blondínke.* Kurva... *Povie si pre seba a stavia sa na nohy, aby išla zničiť toho hnusného démona.*
*Premýšľa nad tým, aké to musí byť teraz u nich doma. Radšej si to ani nechcela vyhľadávať a rodičia sa tiež nehrnuli s vysvetlením, ako prežívajú posledné dni. Len dúfala, že sa majú dobre a bola si istá, že len čo bude opäť bezpečné opustiť krajinu a jej test bude určite negatívny, pôjde za nimi.* /Ach, to mi pripomína, že som sa ešte nedala testovať na ten vírus. Možno by som tak mala spraviť zajtra, aby som si bola istá, na čom zatiaľ som./ *Premýšľa, keď ju zrazu z myšlienok vytrhne úžasná vôňa jedla prichádzajúca z blízkeho rýchleho občerstvenia. Rozhoduje sa, či tam má zájsť, alebo nie, keď ju vyruší zvuk hlučných krokov blížiacich sa k nej. Pozrie sa daným smerom, odkiaľ prichádzajú a dúfa, že je to len náhodný večerný bežec. Keď sa ale chalanovi pozrie do očí, ktoré jasne sledovali ju, spanikári a rozbehne sa na druhú stranu, ďalej od neho, dúfajúc, že by sa mu mohla stratiť niekde v spleti kríkov, ktoré boli v parku všade.* /Suka bljať, že som ja vôbec dnes vyšla z toho bytu!/ *Úplne zadýchaná mieni práve skočiť do tmavých kríkov, keď ju ten chalan chytí.* /Sakra, tak rýchly nemohol byť, leda že.../ *Otočí sa naňho a namiesto normálnych očí na ňu pozerajú dva páry plameňov. Zakričí z plných pľúc. Zrejme by už mala očakávať všeličo, ale aj tak to bolo strašidelné.*
*Nathan se od včerejška se svou mámou neviděl a bylo mu to trochu líto a proto se nyní vydal cestou přes park rovnou k jejich bytu. Cestou si, jak už bylo u něj zvykem hrál s propiskou v ruce. Na tváři měl tentokrát obyčejný šátek a na hlavě kapuci od mikiny. Přes sebe měl ještě přehozenou džínovou bundu, což se zřejmě ukázalo jako chyba, protože mu začínalo být poměrně horko. Pohledem zavadí o lavičku na které seděla dívka, která si zdá se vůbec nevšímala druhé ženy a čehosi, co se s ní pralo.* /Jasně že ne, vždyť je to civil./ *Pomyslí si Nathan, ale na druhou stranu vůbec netuší, co by měl dělat. Než stihne nějak zareagovat, tak jej civilská dívka předběhne a při pohledu na démona začne utíkat. Démon se vydá za ní a proto se Nathan neohlíží na lovkyni a vydá se tím samým směrem. Když se na místo dostane, tak jen vidí, jak démon ženu chytil a ta zděšeně vykřikla.* /No do háje!/ Hej! Vyber si někoho svojí velikosti! *Křikne po něm a vystřelí z ruky kouli plamenů. Dobře, přiznejme si to. Tak silná rána to nebyla, ale aby odvedla démonovu pozornost, stačila. Démon ženu pustila a otočil se směrem k Nathanovi.* /A co teď, hrdino?/ *Posmívalo se mu jeho sebevědomí.* /No, jo. To je fakt. Co mám dělat?!/ *Začínal Nathan v hlavě panikařit, když se démon vydal k němu.*
*Zavrčí si sama pre seba, keď sa jej démon aj s civilkou stratia pred očami. Toto pre ňu nevyzeralo dobre a ešte si bude Caleb bude myslieť, že je neschopná kvôli tomu. To by jej bolo ešte treba.* Skurvený démoni, že vyliezajú vôbec von. *Povie si sama pre seba a nadávajúc beží smerom, kde počula krik. Rozhodne to nevyzeralo dobre a ešte keď sa do toho priplietol niekto ďalší. Začne nadávať ešte viac, pretože tá osoba sa teraz ocitla v peknom srabe.* Doprdele, že ja som vôbec tieňolovec. Toto je tak sprostá práca. *Povie si pre seba a švihne bičom, ktorý sa omotá démonovi okolo krku, čo zamerá jeho pozornosť na ňu. Jeho oči uprú pozornosť a behom okamžiku na ňu vyrazí. Ľavou rukou drží meč, ktorý na neho namieri, pričom sa démon zastaví. Eidoloni boli prefíkaný, takže mali viac rozumu ako ostatný, keďže sa vedeli meniť do ľudskej podoby. Zmení podobu, pričom pred ňou za chvíľu stojí malé dievčatko.* Že mi neublížiš? *Pýta sa tým detským hlasom, čo nie je moc príjemné, keďže vie čo presne je zač.* /Skurvený démon./ *Pomyslí si, ale vrhne sa na neho, pričom ho zhodí na zem. Do pravej ruky si prehodí meč a zarazí ho do démona, ktorý sa rozprskne, čo nie je príjemné, keďže to má na oblečení.* Fuck, ešte lepšie to byť nemohlo. *Povie si pre seba a postaví sa na nohy. Pozrie sa na osoby a prižmúri oči. Hlavne sa pozrie na čarodeja.* V pohode? *Spýta sa, aj keď z jej očí môže vidieť celkom nepríjemný pohľad.*
*Už si myslí, že je po nej, keď jej na záchranu príde niekto iný. Ani si nestihne pozrieť, čo spravil, no odpútal od nej pozornosť, tak sa rýchlo po zadku odsunie ďalej, až je za stromom, odkiaľ všetko sleduje. Vedela, že má utekať, ale nejakým spôsobom to bolo pre ňu tak zaujímavé, že nevedela od tej scény odpútať oči. Len čo už démon nemieril svoju pozornosť na ňu, stihla si ho trošku prezrieť, načo si uvedomí, že vyzerá vlastne ako úplne normálny človek. Pozrie na osobu, ktorá ju zachránila.* /Sakra, nie je to ten čarodejník, ktorého meno som nevedela vysloviť? Nate? Sakra, čo tu ten robi?/ *Už sa bojí, že pre čarodejníka príde konečný úder, keď ho niečo neviditeľné zastaví.* /Žeby Nate využíval svoju silu? Waw, je riadne silný, síce vyzerá, že si práve narobil do nohavíc./ *Ostáva v šoku, načo ju z tranzu dostane až pohľad na malé dievčatko.* /Počkať, kde je ten chalan, ktorý na ňu zaútočil?/ *Než ho stihne ale nájsť, zrazu dievčatko vybuchne na všetky strany.* Sakra, Nate, prečo si zabil to dievčatko? Mal si zabiť toho chalana, myslela som, že si lepší, než to! *Vyjde spoza stromu.* Síce ti mienim ďakovať za záchranu, ale tu si naozaj prešiel cez všetky zábrany. Čo si pomyslia, keď uvidia ten výbuch krvi na zemi? Že ju zabil čarodejník asi nie. *Hovorí nahnevane, načo poukáže na zem. Keď sa tam ale pozrie, už tam nič nie je.* Dobre, ako si spravil, sakra, toto?
*Chvíli se rozkoukává, poté, co se démon rozprskl, pak se koukne na lovkyni.* Jo, já jsem vcajku.. Díky. Spíš jak je na tom ona? *Koukne se na civilku a v hlavě mu znenadání svitne.* Momentík... Nuki? Máme na sebe štěstí. Řekne, když v civilovi pozná dívku, kterou potkal před pár dny. Ani nemrkne, když se do něj blondýnka pustí. Počká, než dořekne svůj proslov a potom ji zvednutím dlaně zastaví.* Moment, vysvětlím ti to. Já nebyl ten, kdo tohle zabil. *Řekne a trochu šťouchne nohou do trávy, kde před chvílí ještě leželo tělo mrtvého démona. Pak se otočí na lovkyni.* Budeš té lásky a pomůžeš mi s vysvětlováním? *Zazubí se s otázkou a menším zoufalstvím v očích a tak trochu naznačí, že by se měla odrunovat, či co to dělají, aby ji viděla i Nuki.* Myslím, že by si to docela zasloužila, poté, co viděla umřít démona... *Řekne ještě lovkyni, načež se pohledem otočí na Nuki.*
*Pozerá sa na čarodeja a potom sa pozrie na tú civilku, pričom sa trochu pod šatkou uškrnie, pričom sa priblíži bližšie k čarodejovi. Počúva, čo mu tá civilka vypráva a bolo vidno, že niečo o ich svete vie, preto ho nechá si to trochu vyžrať. Ona nie je nutná niečo vysvetľovať. Hlavne keď si myslí, že to bol on. Chudák čarodej nevedel, že Thea je potvora, ktorej nezáleží čo sa o kom povie a či je to pravda.* Nechce sa mi. *Povie potichu tak, že to môže počuť iba čarodej. Potom sleduje jeho zúfalstvo, pretože nevie ako jej to má vysvetliť.* /Len si to vyžer čarodejku, predsa len keby si sa do toho nezaplietol, tak by si myslela, že nič nevidela./ *Pomyslí si, pričom si založi ruky na hrudi a trochu sa smeje. Bola zlomyseľná v tomto prípade, ale keď chcela, tak mu mohla pomôcť. Ale prečo by ona pomála nejakému podradnému dolnosveťanovi. Aj tak vedela, že to bude musieť nahlásiť Calebovi, pretože jej tento čarodej povedal čo presne je zač.* /Z tohto budú plynúť následky./ *Pomyslí si, pretože bolo pravidlo, ktoré tento čarodej porušil a ona bola nútená to nahlásiť.*
*Založí si ruky na prsiach. Zazerá naňho. Síce ho rada videla, prešiel cez čiaru a teraz jej ešte aj klamal? To nemal.* Suka bljať, kto iný to teda spravil? Škriatok? Pixie? Prirýchly hladný upír či neviditeľný vlkolak? Alebo tu máte ešte aj ďalšie... bytosti, ktoré radi nechávajú utiecť úchylov so svietiacimi očami a následne zabijú malé dievčatko? Ako sa tam vôbec dostalo? *To posledné nechápala najviac. Ale bolo jej to jedno, lebo si myslela, že videla to, čo videla, aj keď to vlastne nevidela a preto jej názor na to, čo videla, bol klamný, lebo to nevidela. Ale to ona nevedela.* Počkať, na koho to tam hovoríš? Vážne neberieš smrť malého dievčatka a následné jej zmiznutie za dostatočne dôležité na to, aby si mi dal pozornosť? *Teraz už bola mierne iritovaná.* Vieš čo? Mine pa chuji, vymaž si moje číslo, toto musí byť nahlásené. Jej rodičia sa už musia báť.
*Nate chvíli na obě ženy zírá jako na přelud* /To se mi snad zdá.../ *Přetře si prstama oči a potom se podívá na lovkyni, která si založila ruce na hrudi a posměšně se na něj dívala.* /Fajn, jak z tohohle../ Nuki, vím, že tohle pro tebe bude těžký, ale teď mi musíš věřit, když říkám, že já jsem tohle nezabil. Nemám ještě na to schopnosti. Navíc to nebyla malá holčička. *Rychle hmátne po lovkyni a sevře ji pevně zápěstí jedné ruky, aby se nemohla vykroutit.* /Možná ji to bude bolet, ale to mě teď nezajímá./ Dělej, nebo tě donutím. *Sykne ji nazpět a trochu zesílí stisk.* Nehodlám vypadat jako vrah jenom kvůli nějaké rozmazlené lovkyni stínů, co ani nedokáže pořádně dělat svoji práci. *Prohlásí směrem k ženě.*
*Potichu sa smiala, na tom v akom prúseri bol a to ju bavilo. Predsa len aj ona sa musí pobaviť na cudzí účet, keď sa dá. No to čo potom spravil ju nasralo. Mohol si kecať čo chcel, ale dotýkať sa jej nemal. To že sa do toho ten kretén priplietol nebola jej chyba a keby tam nebol tak by si myslela, že má iba vidiny a nikde by to nepovedala. Začne vrčať, pretože sa jej nepáčilo, ako sa jej dotkol a rozhodne v jej prípade to bol prúser. Varrovi nehodila fľašu na hlavu, ale tu jej je jedno, ako bude vyzerať pred ostatnými a čo si o nej budú hovoriť. Ona nenechá sa takto dotýkať. Nesnaží sa ani vykrúti si ruku z jeho zovretia vykrútiť. No pravou rukou, v ktorej drží meč ho udrie do tváre celou svojou silou, že začuje zapraskanie. Bolo jej jedno, či mu zlomila nos alebo nie. Vykrúti svoju ľavú ruku tak, že jeho vytočí za chrbát a meč, zašpinený ešte od démona, mu priloží ku krku. Zasyčí mu do ucha.* Skús si toto ešte raz a je mi jedno, kto si a čo si, tak ti tú ruku utnem bezpardónu. Keby si sa ty kretén do toho neplietol, tak by nikoho nevolala a myslela si, že mala vidiny. Na mňa toto zvaľovať nebudeš. *Je jej jedno ako to vyznie, ale vyhrážať sa mu bude tak či tak. Dovoľoval si na ňu, tak si bude niesť následky.*
*Keď niekoho chytí, má chuť pretočiť očami, lebo tváriť sa, že niečo drží dokáže každý. Chcela už aj odísť, ale zrazu akoby niečo neviditeľné a placaté pristálo obrovskou silou na jeho tvári a jemno mu pokryvilo nos. Nechápavo naňho pozerá. Už sa mienila spýtať, či si z neho robí srandu, keď sa jeho ruka veľmi nepríjemne skrútila za jeho chrbát a Nuki si šokovane zakryla ústa prekryté rúškom.* Kto to robi? *Pýta sa, keď si konečne uvedomuje, že za to chlapec, ktorého poznala, nemohol. Začula hlas. Ženský hlas a prichádzal niekde z okolia Natea.* Hej, chápem, že ťa naštval, ale mohla by si ho teraz, prosím pustiť? Duch? *Tipla si, že zvláštna vec, ktorá im obom zachránila zadky, bola asi duch, keďže ju nevidela.* Ehm, neviem, ako vyzeráš, ale určite si niekto milý. *Skúsi a naslepo sa pozerá na miesto, kde bola Nateova ruka v naozaj nepríjemnej polohe. Ugh, to bol nechutný pohľad. Zrejme jej tento obraz už ostane navždy v hlave. Bude s ním ráno vstávať, bude ju nasledovať po celý deň, pravdepodobne sa jej bude aj premietať za viečkami, keď bude zaspávať a mozn oju bude nasledovať aj do sna.* Len hlavne neodstraňuj nikoho ruky. *Žiada.*
*Cítil, jak mu v nosu křuplo. Znal to z hokeje a mnohdy i z kapoeiry. Má zlomený nos. Přidušeně ze sebe dostane.* Tak co? Stále se nechceš zviditelnit? Už o tobě ví. *Nechce sebou moc mrskat, protože by si vážně nerad podřízl hrdlo. Koukne se na Nuki, která vypadá trochu vyděšeně a vyšle k ní prosebný pohled.* /Tak teď už mi musí věřit./ *Polkne, přičemž mu ostří slabě přejede po krku a on cítí, že nos už není jediné místo, kde mu teče krev.* Řekneš sama, kdo jsi, nebo to mám udělat já? *Zeptá se bez toho, aniž by natočil hlavu, takže to vypadá jakoby mluvil s Nuki, ale znění jeho hlasu jasně napovídá, že blondýnka není ta, které se ptá.*
*Civilky si moc nevšíma, aj keď o jej slovách vie, ale prvoradejší je čarodej, ktorý porušil hlavné pravidlo. Pritlačí mu ešte viac ruku do zlej polohy a je jej jedno, či mu blíži mečom alebo nie.* Pokračuj v tom a spolok s tebou nebude mať zľutovanie. Porušil si pravidlo číslo jedna. Vieš aké je to pravidlo? *Spýta sa ho a potom si iba pohľadom prezrie civilku, čo bol celkom dobrý nápad, aby si zapamätala ako vyzerá.* /Toto budem musieť nahlásiť, hlavne aj kvôli vymazaniu pamäte tej civilky./ *Pomyslí si a vážne je otrávená z tejto situácie.* Ak čo i len cekneš kto som, tak si na seba ušiješ oprátku. Porušovať pravidlá sa nevypláca. *Pusti mu ruku a meč trochu zloží a stiahne sa.* Buď vyriešiš jej pamäť a všetko čo vie ty? Alebo sa o to postará spolok, čo je ten horší prípad. Ako to urobíš je mi jedno, ale postaráš sa o to. *Povie mu, pričom si opäť omotáva okolo ruky bič. Prižmúri oči a očakáva, že to ten čarodej vyrieši. Ona nič neprezradila, ale on áno. Takže nech si ten prúser rieši, kým to nezačne robiť ona.* Ja mám ešte prácu. Adios čarodej a nauč sa pravidlá. *Povie mu, pričom opäť ide riešiť iných démonov, čo sa ešte potulovali v noci. Noc ešte len začala a ona zabila len jedného démona.*
*V šoku sleduje, čo sa deje s Nateovým telom. Bojí sa však zasiahnuť, nechce, aby takto rovnako skončila aj ona. Nechápe slovám neviditeľnej ženy, ale jasne chápe, že Nate má obrovský problém a jej musia vymazať pamäť.* /Nie to nechcem, konečne som sa dozvedela o tomto všetkom, nemienim to opäť stratiť a žiť vo svete, kde nemôžem nič očakávať a každá bytosť si má nás ľudí pripravených denno denne ako na podnose./ *Rozhodne sa a len čo neviditeľná dievčina odíde, aspoň to tak vidí podľa uvoľnenia Nateovho tela, rýchlo k nemu priskočí.* Si v poriadku? *Videla, že nebol, ale chcela vedieť, či ešte vníma. Všimne si jeho telefónu. Vezme mu ho.* Ospravedlňujem sa, ale musím to spraviť. Šepne a vymaže svoj telefón, aj históriu hovorov, nech sa k nej nevie dostať. Následne lemom trička čo najlepšie utrie jeho telefón, aby na ňom neboli jej odtlačky a pomocou trička, nech sa ho opäť nedotýka, mu ho vráti do vrecka.* Zvládneš to tu? Alebo ti zavolám pomoc? *Nechcela odísť bez istoty, že to zvládne.*
*Byl trochu zmátořený z bolesti nosu, krku i ruky a proto, sotva ho lovkyně pustila, spadl na kolena na zem.* /Do hajzlu!/ *Viděl, že k němu Nuki přiběhla a něco mu říká, ale vnímat začal až od posledních dvou vět.* Jo, jsem v pohodě. Byl jsem na tom i hůř. *Zachraptí a rukávem džínové bundy si otře alespoň trochu krve od nosu, aby mu nekapala do pusy, ale i tak to moc nepomohlo.* Promiň, že jsi tohle musela vidět, ale mojí mámu by zničilo, kdybych se zapletl do věcí Spolku. Musím najít někoho, kdo ti tu paměť vymaže. Je mi to líto. *Řekne slabě, ale ví, že ho slyšela a přitom ji chytne za ruku. Ne tak silně jako předtím lovkyni, protože byl zesláblý, ale spíš jako pojistku, aby po tomhle všem neutekla.*
*Pozerá naňho a naozaj jej to trhá srdce, no len čo si je istá, že to nejako prežije, opatrne začne odstraňovať stisk jeho ruky na tej jej.* /Sakra, prečo nemôžem byť nejaká bezcitná beštia?/ *Pozrie sa mu do očí. Opláca mu zúfalstvo, ktoré cíti teraz aj ona.* Nechcem stratiť svoje spomienky na toto všetko. Zavolám ti sem taxík, tu máš päťku, aby si si ho zaplatil priamo domov. *Navrhne mu a pätku schválne vyťahuje priestorom medzi prstami.* Ahoj, Nate. *Povie nakoniec a rozbehne sa domov. Mieni okamžite, ako sa dostane dnu, zatiahnuť všetky závesy, zamknúť okná aj dvere a skúsiť to nejako prežiť. Jedlo by jej pri riadnom šetrení mohlo nejakú dobu vydržať a len čo sa bude dať z krajiny odísť, mienila zmiznúť. Úplne vystrašená z neznámej budúcnosti opúšťa priestory parku.*
*Poslouchá co mu říká a taky cítí, jak se mu snaží vysmyknout, ale je moc slabý na to, aby ji udržel. Vidí, jak se loučí a odbíhá pryč a jediné, co mu od ní zůstalo, byly její peníze. Na chvíli se mu v hlavě rozsvítilo* /Musím najít někoho, kdo umí stopovat./ *Pomyslí si. Rozhlédne se kolem, jestli ho nikdo nevidí. Odmaskuje křídla a vyletí přímo nahoru, do výšky, kde ho nebude snadné zahlédnout. Navigují ho sice pouze světla, ale i tak nabere kurz k domovu.*
*Iris dnes z nejakého dôvodu je na akom si emočnom prahu. Necíti hnev, ani nič podobné proste len prežíva. Netuší ako sa to dnes celé volá ale z toho celého čo sa jej v živote deje jej zrejme úplne preplo. Na sebe má svoje obtiahnuté čierne rifle, upnuté tričko, poriadny o číslo väčší čierny sveter a na tom svoj obľúbený tmavo modrý kabát. Vlasy má rozpustené a poletujú jej okolo ako kráča. Opätky klopú o chodník a jej modré oči sa dívajú pred seba. Potrebovala sa trochu vyvetrať, samú doma ju to zabíjalo a Krištof, čo je jej kocúr ju celkom ignoroval.* Všade je tak mrtvo... hah aká irónia./ *Pomyslí si nad čím sa pousmeje a oprie sa teda o zábradlie a díva sa na East river. Potrebuje si pretriediť všetky myšlienky a pomaly si premyslieť, čo bude robiť.*
*Vzhledem k tomu, že měla dnes večer volno a chtěla vypadnout na chvíli z Institutu, kde pořád někdo pobíhal a měl potřebu něco řešit, což jí obvykle nevadilo, ale i ona sama si potřebovala utřídit svoje myšlenky. Proto se vydala v tmavěmodrých riflích, černém tílku a černé kožené bundě projít po nábřeží u East River. Sice by svým vzhledem asi jednoduše zapadla mezi civily, ale pořád jí byly vidět runy, které měla vyobrazené na kůži. Možná nebylo teplo, ale i tak šla s rukama v kapsách a s bundou rozepnutou.* /Mělo by se udělat něco s tou nákazou. Přece jen nikdo není imunní./ *Prolétla jí hlavou myšlenka, zatímco zadumaně hleděla směrem na hladinu řeky a snažila se přijít na nějaký způsob, jak získat informace ohledně té epidemie, která se šířila jak lidským světem tak mezi podsvětany*
*Dívala sa tak na vodu a premýšľala, čo urobí so svojim starším bratom, vlastne ani celkom jej nešlo do hlavy, prečo je upír a prečo sa ozýva teraz. Vlastne blondína na svoju rodinu už dávno zabudla, hlavne prečo by sa ňou mala zapodievať, pre ňu sú všetci mrtvy. Lenže jej brat jej nedá pokoj.* /Aká to škoda, že si nemôžem len tak niečo dať../ *Pomyslí si, v poslednom období čo raz viac bola znudená, čo ju navádzalo na nejaké tie fajné drogy. Lenže je upírka, nič by jej to nespravilo a v podstate koho by vôbec vysala, keď sa teraz po uliciach pohybuje minimum ľudí.* /Och, toto je doba.../ *Otrávene si pomyslí a otočí sa chrbtom k rieke. Z vrecka svojho kabátu vyberie cigarety, jednu vytiahne z krabičky a zapáli si.* /Nemala som sa vracať domov, prinieslo to len škodu../ *Zahryzne si jemne do jazyka a premýšľa zatiaľ čo jej oči behajú po priestore. Tu si všimne ženy, dievčaťa, takto to nevie rozoznať, ale jedno čo dokáže rozoznať sú viditeľné runy.* /Fakt, super.. dokonalé.. hlavne že sa tu premávajú tieňolovci../ *Znova si otrávene pomyslí. Mala tohto divného vírusu plné zuby.*
*Po chvíli uvažování se ale přesune pohled od hladiny řeky spíš před sebe a všimne si ženy, která si nejspíš před chvílí zapálila. Nejspíš by jí nevěnovala moc pozornosti, jelikož pořád byla před civily skrytá, protože se s nimi zkrátka nechtěla moc bavit. Jenže žena upírala pohled přímo na ní, což jí donutilo zpozornět. Musela patřit do Podsvěta, jinak by si ji ani nevšimla. Zamíří tedy k ní a ani trochu neubere na té uvolněné póze, kterou udržuje celou procházku.* Můžu nějak pomoct? *Zeptá se, když dojde dostatečně blízko, aby jí žena slyšela i bez toho, aby měla nadlidský sluch, i když to nebylo u žádného podsvěťana nikdy vyloučeno. Přesto nevěděla, s kým má přesně tu čest, takže si raději dávala pozor. To také dával docela najevo její obezřetný pohled, kterým ženu sledovala.*
*Drží tak tú cigaretu v ruke a skôr než by upierala dlhšie pohľad na tieňolovkyňu sa pozerá na budovu v pozadí. Je celkom zamyslená, má vo svojej hlave toľko vecí, ktoré by rada urobila. Napríklad vynadala čarodejovi, zlomila nejaké kosti, zbavila sa rodiny, prizabila toho kto ju premenil a ďalej provokovala ďalších tisíc ľudí, ktorý ju na tomto svete nenávidia, lenže to chce plány, to chce prísť na niečo čo bude stáť za to. Lovkyňa sa ozve bližšie a to Iris vytrhne z premýšľania, nad jej otázkou sa uškrnie a potiahne si z cigarety.* Pokiaľ mi nechceš ponúknuť jednu z tvojich žíl alebo tepien, pochybujem... *Nevedela či je to irónia, alebo to hovorí vážne, ale rozhodne mala hlas, ktorý hovoril, že určite nemá náladu sa vôbec nejak socializovať. Aj keď úprimne, s lovcami vie byť sranda.*
*Po jejích prvních slovech už je jí jasné, s kým má tu čest. Tedy alespoň co se bytosti týkalo. Jméno neznala a možná ani znát nebude, pokud se upírka neuráčí jí ho sdělit.* Tak s tím opravdu nepomůžu. *Odpoví jí a ušklíbne se. Opravdu nehodlala sloužit jako něčí svačinka. Na to měla až moc velkou hrdost a moc dobře věděla, co by se s ní mohlo stát. Rozhodně nehodlala riskovat nějakou závislost na upířím jedu, která by rozhodně mohla přijít. Sice asi ne po prvním kousnutí, ale stejně to bylo něco, co nehodlala podstoupit.* Takže jestli tu není nic dalšího... *Začne a pokrčí rameny. Úplně neměla důvod se tu s ní zdržovat, i když možná...* Ale já bych možná měla otázku. Neobjevila se u upírů nějaká nákaza? *Ujme se nakonec slova znovu a lehce při své otázce pozvedne obočí.*
*Iris nehodlala veľkú pozornosť venovať tieňolovkyni, za prvé ich nemala rada a za druhé oni nemali radi ju. Čo bolo pochopiteľné. Pri poslednej otázke len zdvihne obočie.* /To fakt o tom nevie, to bude nejaká mladá a nová../ *Pomyslí kým si premeriava brunetku od vrchu až po päty. Čo ja viem, vyzerám ako niekto kto by o tom niečo vedel? *Ironicky sa opýta, vážne nemala ani potuchy a bolo jej to prakticky jedno.*...Upírsky klan už neexistuje, takže informácie medzi upírmi sa získavajú ťažšie... *Doplní svoju odpoveď a zahasí cigaretu.*
U upírů je vždycky nějaká hierarchie, co já vím, třeba jste jedna z pobočnic. *Zamumlá si pro sebe, i když je asi docela jasné, že uším upírky to neunikne. Jenže když řekne další informace, tak se Vera lehce zamračí. Byla pravda, že se o klan místních upírů nijak moc nezajímala, zkrátka předpokládala, že je to s nimi podobné jako téměř všude. Sice byly výjimky, kdy upíři klan neměli, ale spíše se drželi pohromadě.* To znamená, že nemáš žádné informace o tom, co se děje s tvým druhem? *Nadhodí a lehce pozvedne obočí. Nějak si nebyla jistá pravdivostí téhle odpovědi. Přece jen v Podsvětě se nikdy nic moc dlouho neutajilo, takže by se jistě přes někoho mohla dozvědět, že se s někým jejího druhu něco děje. Otázkou ovšem zůstávalo, jestli jí něco takového vůbec zajímalo.*
*Má chuť niekomu práve poriadne vraziť a s týmito otázkami ju lovkyňa poriadne otravuje, možno bola pobočnicou, už nie je, ale ona mala na starosti úplne iné veci než jej kolegyňa. Nemala čas sa zaujímať o takéto veci, možno to je ten problém prečo jej upíria kolegyňa sa o upírov zaujíma viac. Iris to je jedno, vlastne všetko je jej jedno. Má svoje problémy, ktoré rieši a tak isto sa musí vysporiadať aj s tým, že je v hľadáčiku celosvetovo a hlavne v hľadáčiku lovcov. Poviem to takto.. *Predstúpi bližie k lovkyni.* ..Nemám vás rada, lovcov priam nemôžem vystáť, tak prečo by som ti mala niečo hovoriť alebo len odpovedať na tvoje otázky, ktoré mi prídu extrémne nudné... *Povie a prejde si jazykom po suchej spodnej pere.* O upírov sa zaujímam, ale rozleteli sme sa a aj keby som mala nejaké informácie, môžu mi byť ukradnuté mám svojich problémov dosť.. *Odpovie a cúvne dozadu, tak že je znova vo vačšej vzdialenosti.* /ugh, toto mi chýba do života, lovci a ich otázky../ *Otrávene si pomyslí a z vrecka vytiahne svoj mobil, aby skontrolovala, či ju niekto nehľadá.*
*Když se k ní přiblíží, ani se nepohne. Možná by se dalo předpokládat, že by její první instinkt měl být ucuknout. Zvlášť když tu stála tváří v tvář někomu, kdo by jí docela jednoduše dokázal zneškodnit. Neměla u sebe zbraně a holýma rukama by asi jen těžko dokázala být pro upírku soupeřem, i když podstoupila dobrý výcvik.* Chápu. *Odpoví jí klidně, ačkoliv má všechny svaly napnuté, aby byla případně schopná alespoň adekvátně zareagovat. I když pochybovala, že by jí upírka hned napadla.* V tom případě, děkuju za nic. * Odpoví jí, mírně kývne hlavou, a pak se rozejde pryč. Z téhle ženy asi stejně nic víc nedostane, takže nebyl důvod se tu víc zdržovat. Vyrazí tedy směrem zpět k Institutu.*
*Nechcela si robiť problémy, no zároveň, nemá náladu byť ani milá. Kiežby bol aspoň jeden človek na svete, čo by ju mal rád, lenže nie je. Iris to ale vyhovuje, že je sama. Ľudí len využíva a tak len mykne ramenami, keď znova prehovorí.* /Dočerta, škoda že je to také mrtve von../ *Povie si v mysli, čo ju naštve, hrozne sa nudí a to v nej pestuje nervozitu a aktivitu, rada by sa zabavila. Lenže je to teraz ťažké, preto keď lovkyňa odíde, Iris sa vyberie druhou stranou domov.*
*Nemohla si pomoci, když slyšela o dalším žhářském útoku na upíry, musela se jít sama přesvědčit.* /Takže tentokrát ne Dumort, ale Be Positive/ *Její stav se od minula vůbec nezměnil, ba možná naopak. Slabost, jakou cítila možná naposledy, když byla mučena na vílím dvoře, je každým dnem horší. Zatím se na nic víc neprojevuje a tak to nehodlá řešit. Přehodí si přes ramena kabát a na nohy si obuje černé lodičky. Když slyšela o útoku, na moment jí zaplavil pocit viny. Přeci jen, všichni ti mrtví, mohli být v tu dobu v Dumortu, a ne v klubu. Snažila si to však nebrat za vinu, stejně by se tam pár z nich našlo a ona by tak ničemu nezabránila. Naštěstí Be Positive se nenachází daleko od hotelu, a tak je tam za pár sekund. Ohořelou budovu skoro nepoznává. Oheň pohltil úplně všechno. Jako paralyzovaná si podřepne a dlaní přejede prach, který teď reprezentoval všechno, co zbylo z klubu.*
*Iris veľmi na nejaké tie poplašné správy neverí, vlastne sa im snaží vyhýbať, teda ak ich nevymýšľa ona sama. No tu sa musí presvedčiť na vlastné oči. Keď sa dopočula, čo sa sa stalo s jej, doslovne obľúbeným klubom, v ktorom trávila takmer každý deň, dosť ju to znepokojilo. Preto prišla na miesto ako najrýchlejšie vedela, samozrejme samú ju to prekvapovalo, že je až nadmieru rýchla. Prichádza na miesto, poriadne sa nestihla ani obliecť a vlastne nemala, ani kedy. Na sebe mala obyčajné obtiahnuté modré rifle a cez seba prehodenú mikinu s koženou bundou, vlasy má v klasickom cope. Akoby to bolo včera čo tu bola, teda vďaka bohu že nie, pretože teraz by sa na všetko pozerala z obláčika. Modré oči jej prechádzajú po ohorených častiach, po všetkom tom popole a čiernych trámoch od ohňa. Strašný pohľad. Iris zaplavil v sekunde akýsi nepochopiteľný hnev.* /Prečo zasa upíri?/ *Pomyslí si naštvane, jej zamračený pohľad to aj prezrádza. Oči jej zastanú na Adeline, ktorú hneď spoznáva a teda bez premýšľania sa k nej vydáva.* Toto už presahuje akési medze.. *Precedí pomedzi zuby.* Vie sa kto to spravil? /Pretože ak áno osobne ho zabijem!/ *Naštvane doplní svoju vetu v mysli. Štvalo ju to, kam bude teraz sa chodiť len tak odreagovať?*
*Dnes se mu rozbil skate. Jeho poslední. Od té chvíle, co "zemřel" to má o něco těžší. Dnes měl den doopravdy na nic, a tak se pomalu toulal ulicí.* /Co budu dělat? Jak je na tom vlastně táta? Jak to budu zvládat. Mám žízeň/ *Byl ustrašený z toho všeho. Nevěděl, co má dělat. Slyšel o sídle podobných, jako je on, jenže se toho místa celkem bál. Pomyslný hotel Dumort.* /Zajímá mě, co asi vše skrývá./ *řekl si v hlavě. Je to teprve týden od Ryanova tak zvanému znovuzrození. Necítil se vůbec dobře. Má občasné křeče do břicha a jídlo mu nechutná. Procházel se ulicí a zahlédl popelnici. Měl na sobě černou mikinu a kapuci, kterou měl nasazenou na hlavě a obyčejné džíny. V rukách držel jeho poslední a zároveň jeho nejoblíbenější skate. Naštval se a jednu polovinu hodil na tu popelnici.* /Co?/ *Zamyslel se, když uviděl, co s tím skatem udělal. Byli z něj jen třísky. Nechápal to, a tak tu druhou část tam raději jen položil. 3. Po nějaké chvíli došel k baru, který se jmenoval BE POSITIVE. */To by se teď hodilo. Vidět vše růžově./ *říkal si přímo nemilé myšlenky a zašel do očuzeného baru.* Co se tu stalo? *zeptal se a podíval se na dvě mladé slečny.
/Poslední zbytky po Lucile se rozplynuly v prach./ *Přepadne jí nevýslovný smutek, ale vzápětí necítí nic jiného než hněv. Lucile zmizela, když pátrala po těch, co zapříčinili ten první požár a teď tohle.* /To jim přece nemůže projít. Sama se o to postarám./ *Pomalu se začne zvedat, když uslyší známý hlas.* Neví. Ale tak to nezůstane na dlouho. /Budou pykat./ Požár si vyžádal dost obětí. *Otře si prach z rukou a otáčí se na Iris.* Bůh chraň ty, kteří to zavinili. *Ve tváři se jí zračí čistá nenávist. Kdyby měla dost sil, šla by je hledat už teď.* Projdu nějaké papíry, co Lucile zanechala ve své ložnici, třeba tam bude vodítko. *Složí si ruce na prsou a otáčí se na nově příchozího.* Někdo to tu včera podpálil. Už to tu nebude použitelné. Vše je na uhel. *Vyřkne, i když je to naprosto zřejmé a rozhodí rukama.* Tohle si ale nenecháme líbit, Be Positive zrekonstruujeme. Asi ne tady, očividně. *Řekne a začne přecházet po ruinách.* V Dumortu je obrovský suterén, můžeme klub vybudovat tam. *Začne přemýšlet nahlas.* /Alespoň bych ho měla na očích a kdyby se ti šmejdi vrátili, neunikli by./
*Iris bola naštvaná, predsa nie je možné, aby sa toto dialo práve upírom. Samozrejme, že videla na Adeline hnev, bodaj by nie, niet sa čomu diviť. Iris sa mračila rovnako. Má síce svoje vlastné problémy, lenže tie sú teraz nič oproti tomuto, keby tak vedela kto to spravil, jej zlosť by si určite vybila na ňom. Chce odpovedať neznámemu, lenže predbehne ju Adeline. V Iris to poriadne vrelo rovnako, no musí sa upokojiť a v duchu súhlasí s upírkou. Môžem ti s niečím pomôcť? *Odvráti svoj pohľad z ohorených miest a sekundovo prejde aj po neznámom, no svoj pohľad venuje hlavne Adeline. Však keď už sem prišla nech je aspoň užitočná.*
Stál tam a prohlížel si ohořelé barové stoličky a kupéčka, kterých zbyly jen černé pružiny od popela a kovový rám.* /Kdo by to jen dělal? Nechápu. Byl to skvělý bar. Vlastně, kdo jsou ty ženy?/ *Zamyslel se a zaposlouchal se do té akční a rozhněvané slečny.* /Asi s tím barem měla něco osobního/ *Zamyslel se.* Je ho škoda. Rád jsem sem chodil i před... *Odmlčel se podíval se na zem. Začal vzpomínat na otce a na znovuzrození.* /Co se mi vlastně stalo? Proč mám chutě na... *Ukončil myšlenky a začal přemýšlet o proslovu té slečny.* /Kdo je Lucile?/ *Zaposlouchával se do řeči, když najednou uslyšel slovo DUMORT. /Počkat co? Ona? Ona je z Dumortu? Tvrdí se, že tam žijou příšery. Teda vlastně... táta to říkal/ *Opět se mu zastesklo a měl pocit tak zvaného knedlíku v krku, ale veškeré emoce držel v sobě. Když se na něj, podle té z Dumortu, Iris otočila, cukl sebou a trochu znervozněl.* Ne! V pohodě! ... asi. *Poslední dodal s velkou nejistou a nevěděl, co má teď dělat.* /Třeba mi pomohou. Nevím kdo jsem já, ale myslím si, že jsem stejný jako ony./*říkal si Ryan v hlavě a nervozně tam stál a čekal, co se bude dít dál
*Na chvíli nechá pohled na neznámém chlapci.* Před čím? *Povytáhne jedno obočí, podle jeho nepřirozeně vybledlé kůže by odhadovala, že je jedním z nich. Ale nikdy ho neviděla, ani když ještě za časů klanu.* /Že by neopeřený?/ *Poté se zas zadívá na Iris.* Přestavbu bychom mohli začít už zítra, sehnat dělníky nebude takový problém. /No, i když zvážím ten virus co se teď šíří mezi civily./ Možná bys mi mohla pomoci s designem? Nechala bych to ve stejném duchu, ale můžeme si to upravit podle představ. *Tím, že už plánuje rekonstrukci se jen snaží zahnat všechny ostatní myšlenky, se kterými se nechce vypořádat. Co Lucile, kdo to zavinil, proč se neustále cítí tak slabá a co všichni ostatní, co včera museli zažít tu hrůzu.* Budu hádat. Necítíš se sám sebou? Roste v tobě neustálá chuť na rudou tekutinu, která nám všem proudí v žilách a dějí se ti zvláštní věci. *Zastaví se jen pár centimetrů před chlapcem a zadívá se mu přímo do očí.*
*Svoj hnev vymieňa za druhý. Niekedy Iris príde že v sebe nemá ani len trochu milého správania, či nejakú pozitívnu vlastnosť. Lenže prečo by ju to malo trápiť, je rada zlá. Nie je však čas sa rozptyľovať nad charakteristickými črtami jej osoby, preto venuje svoju pozornosť upírke.* /Ugh, jasné design../ *Pomyslí si znudene, to nebola aktivita, ktorú by rad prevádzkovala. Tieto všetky celkom ženské veci ju nebrali. Ale ak ju to rozptýli.* Fajn, to znie fajn, nad niečím popremýšľam. *Odpovie s menším úsmevom a samozrejme sa hned zameria na neznámeho. Má teraz čas si ho poriadne prehliadnuť.* /Nervózny, nesvoj.. chudáčik./ *Pomyslí si, zároveň ani nevie čo má robiť, kedže už mu pozornosť venuje Adeline. Premýšľa, že by sa do toho vložila aj ona, ale zatiaľ by bola k ničomu.*
*Opět dostal křeče do břicha. Chtěl se za něj chytit, ale pozornost upoutala teprve ta dáme z Dumortu.* /Před čím... to nemůžu. Nejlepší by bylo utéct. Jsem stvůra!/* říkal si a přemýšlel, co ted bude dělat, že nešel raději do parku.* /Desing? To zní.../ *Nechápal ani jednu z přítomných dívek. Dívka se ke Ryanovi přiblížila a jemu projela husí kůže po celém těle.* /Sakra!/ *Byl nervozní a doopravdy mu nebylo dobře. Poté se zaposlouchal do jemného hlasu.*/Počkat? Necítím...ano roste... ohromně zvláštní!/ * říkal a vzpomněl si na incident s popelnicí a skatem* Odkud? Odkud to víte? *Zděšeně a nervozně se zeptal slečny, která byla v jeho velké blízkosti.* /Co se se mnou stane?/* tázal se sebe, jenže odpověď neočekával. Letmo se i podíval na Iris, u které též znervózněl. Křeče nepovolovali a on cítil velikou bolest v žaludku, jakoby milion nožů do něj bodalo a v puse měl sucho, jako na sahaře.* /Já tady určitě se sebou šlehnu!/ *říkal si.*
*Vidí chlapci na očích, že je vystrašený, je jí jasné, že musel nedávno projít proměnou a teď je ze všeho zmatený. Jen se pousměje a položí mu ruku na rameno.* Všichni jsme tím prošli. Neboj, neublížíme ti. Jen pomůžeme. Pojď se mnou, dokážu zahnat ten hrozný hlad. /V Dumortu je dostatek zásob. Sice už to není sídlo jen pro upíry, ale normální hotel. Avšak někteří tam stále přebývají a sídlo pro neopeřené zůstalo při jejich úpravách nedotknuté, mohl by tam zůstat aspoň pár dní, kdyby chtěl./ Ty víš kde mě najít Iris, stav se zítra, promluvíme si o Be Positive. *Z ničeho nic se jí zatočí hlava, což jí lehce vyděsí, jelikož to u upírů rozhodně není normální. Ještě k tomu, když jedla před pár hodinami. Poté se otáčí na odchod. Ještě se zastaví a podívá se na chlapce, jestli jí následuje nebo ne a pak odchází do hotelu.*
*Síce netuší čo tu ešte robí, stále si len tak prezerá celé zničené miesto. Rozhodne sa, že pomaly teda pôjde.* Fajn, tak zajtra. *Odpovie jednoducho, prejde popri neznámom upírovi. Nevenuje mu veľkú pozornosť, jednoducho prejde. Pritiahne si gumičkou ešte viac vlasy a potom sa vydáva späť do svojho bytu. Neoplatí sa jej v tomto čase už nikam chodiť a navyše aj by sa tu nudila. Rýchlejšou chôdzou sa teda vzdaľuje od bývalého klubu späť domov.*
*Když se dívala Ryanovi do očí, cítil jaké si spojení, ale jaké?* /Počkat co? Všichni? Ona je jako já? Ona...Ona/ *ani jeho myšlenky mu nedokázali popsat, jak se cítí. Díval se na ní a chvíli se ujišťoval, jestli si dělá srandu, jenže její výraz byl milý a vážný. Ryanův žaludek jemně zajásal.* R-Rád bych šel s tebou. *řekl nervozně a jemně se na í pousmál.* /Kdo je, ale Iris? Proč mi vůbec ta z Dumortu chce pomoct?/ *Stále zamýšlel o aktuální situaci. Když Ryan uviděl, jak odchází, následoval ji.* /Já půjdu do hotelu Dumort! Čím jsem si to vše zasloužil? Komu mám poděkovat?/* stále se ptal a nervozita z něj začala pomalu opadávat. Následoval tajemnou slečnu až do osudného hotelu Dumort.
*Její stav se rapidně zhoršil. Nejen, že už se cítí neustále unavená a bez síly, ale dnes dokonce začala vykašlávat i krev. O tom, že za ztmavené žíly může nový vir, nemá ani ponětí. Napadá jí, jestli si rozpuštěním klanu neudělala až mnoho nepřátel a někdo jí jednoduše neotrávil. Dnes ráno chtěla zajít na Stínový trh a sehnat nějakou protilátku. Nebo alespoň čaroděje. Avšak nedostala se ani z Harlemu. Nahmatá na nočním stolku mobil a pošle zprávu prvnímu člověku, který ji napadne, Calebovi. Sama neví, jestli je to kvůli tomu, že ho jen chce vidět, jelikož neví kolik má času. Anebo jestli ho chce poprosit o to, aby na Stínový trh došel on, když ona na to nemá dostatek sil. Vstane a dojde do koupelny, aby si alespoň opláchla obličej. V zrcadle se nemůže vidět, ale jelikož už do sebe dlouho nedostala potravu, bude mít nejspíš ještě bledší pleť než normálně. Chytne se umyvadla zrovna v moment, kdy se jí podlomi kolena.*
*Na cestu z Institutu se vydává krátce poté, co obdrží textovou zprávu od Adeline. Náhle jím projede závan nějaké nepopsatelné viny. Má pocit, že se vzájemně kvůli svým povinnostem odcizují, což v něj vyvolává pocit, že nemají sobě žádné závazky. Ne, že by mu to s nestálostí jeho rasy nevyhovovalo, ale přeci jen; chtěl by trávit méně času povinnostmi a více času s ní. Nepřemýšlí ani tolik nad tím, že se vydává do rojiště upírů, ale nezapomněl se patřičně vyzbrojit. Minimálně tím může vyvolat dojem, že se jedná o pracovní záležitost.* /Jestli mě odsud někdo vyhodí.../ *Pomyslí si s nadsázkou, přičemž tím míní spíše vyhození jeho mrtvého těla. Je si znám, že do Dumortu nesmí vlézt nikdo kromě klanu a jejich večeře. Netuší, co si na něj Adeline připraví, z smsky to vyznělo, že je to docela naléhavé. Na dveře Dumortu črtárunu i s vědomím, že tím zanechává po sobě podsvěťanům stopu, a vstupuje dovnitř. Po menší potyčce s párem upírů, který zde ještě přesidluje, je přesvědčuje, aby ho zavedli k Adeline. Jenže konverzace vyeskaluje k potyčce. Chodbami Dumort se rozezní souboj, padání nábytku, křísnutí kovem a dupot jeho těžkých bojových bot.*
*Vychází z koupelny a odebírá se k oknu, Caleba nikde nevidí, a tak se odebírá ke gauči, když v tom uslyší rány linoucí se z chodby. Normální člověk by to možná ani ve vyšším patře nezaznamenal, ale s jejími smysly to není nic těžkého.*/Jeden jediný den nemůžou být bez dozoru. Jak z toho mám poté udělat hotel přístupný civilům./*Sesbírá všechny síly co jí zbývají a vyráží za zvuky souboje. Když dorazí k místu boje, první koho zahlédne je Caleb ohánějící se zrovna po jednom z upírů.*/A dost./ *Nepochybuje o tom, že Caleb má dost síly na to, aby složil oba dva, ale nedokáže jen tak stát bokem a sledovat potyčku. Ne, když se jedná o něj. Přiblíží se k jednomu z nich, který se zrovna zvedá z trosek, které dříve bývaly konferenčním stolkem a okrasnou vázou. Všimne si, že v ruce třímá kus rozbité vázy a přes to, že je slabá, stále je upír a jedním pohybem mu dokáže zlomit ruku se střepem.* Návštěvy se nejí. *Řekne a k větší akci se nepouští, jelikož cítí, že by jí dokázal, v tomhle stavu, porazit levou zadní.*
*Nemá v úmyslu je vyloženě zabít, spíše zastrašit, či přesvědčit, aby ho nechali projít. Jakmile si všimne přicházející Adeline, má dojem, že požár je uhašen. Stejného dojmu si všímá u prvního upíra, který se vzdává, i když druhý ještě Adeline vzdoruje. Za chůze směrem k Adeline namíří spičku andělského neaktivovaného ostří namíří právě na něj, když se vzdává.* Já vám to říkal. *Letmo nakloní hlavu ke straně s podtónem výsměchu a teprve u Adeline sklání ostří dolů. Neočekává, že by se upíři pustili znovu do akce, i když jeho reflexy by na to samozřejmě byly připravené.* Adeline. *Přikládá ji ruku k pasu jako samozřejmou věc snaže se ignorovat její vzhledovou stránku a rozchází se směrem, kterým přišla, i když mu to tady připadá nové a zrekonstruované, pokusí se najít její pokoj. Hrdlo mu poskočí, jak spolkne předtuchu možné nemoci, kterou viděl u Tobiase.* /Asi se jen nenajedla, upíry by to nemělo postihovat. Jsem jen paranoidní./ *Usvědčuje se a rozhodne se vynechat konverzaci do té doby, než budou někde v pokoji a v soukromí.*
*Lehce jí poskočí koutek úst nahoru, když se Caleb ještě otáčí na vzdávajícího se upíra.* Ráda tě vidím. *Rozejde se s ním směrem k jejímu pokoji. Dojde jí, že tu Caleb ještě od rekonstrukce nebyl.* Jak se ti to tu líbí? *Povytáhne jedno obočí a očima přelétne chodbu, která teď není jen směsice prachu a odloupaných tapet. Také si uvědomí, že si není jistá, jestli ví o tom všem, co se stalo s klanem, když jí ještě nikdo kvůli tomu nekonfrontoval. Rozhodně to ale není věc, kterou by chtěla probírat teď, tak to zatím ani nezmiňuje. Konečně dochází k ní do pokoje a ona za nimi zavírá dveře. Přemýšlí jestli ho hned prosit o pomoc, nebo si chvíli jen užívat jeho společnost. Přeci jen, v těchto časech na sebe nemají moc času.*
/Já tebe také./ *Odpovídá na tu větu lehkým úsměvem, ovšem ten krátce na to zamrzne, když mu znovu padne na mysl obava z jejího stavu.* Je to pěkné. *Velmi stručně to shrne, čímž může budit dojem, že je myšlenkami úplně někde jinde.* Rozhodně vám rekonstrukce zabrala stokrát méně času, než v Institutu. *Dodává napříč, ačkoli sám nevěnuje pozornost tomu, co říká. V pokoji se rovnou podívá na postel, kam má v plánu se usadit, ale namísto toho se postaví mezi ní a Adelline, ruce zakládá na hrudi s pevným výrazem soudce, jako kdyby si ji před sebou přehodnocoval.* /Tohle vůbec není dobré, takhle bledou jsem ji vůbec neviděl./ *Váhá, zda toto téma otevřít, jelikož ji nechce ničím urazit, přeci jen je žena a o těch má on předsudek, že v nich hraje struna marnivosti. Strach o ní je ale větší, proto ta slova z něj vypadnou bez dalšího větší rozmyšlení.* Nevypadáš dobře. *Jeho tón je navzdory jeho pevnému výrazu starostlivý.*
*Snaží se působit v pořádku. Je jí jasné, že její vzhled říká samo o sobě něco jiného, ovšem nechce se před ním svíjet v bolestech. Když si jí začne prohlížet, jen si prohrábne vlasy. Je lehce nervózní a neví co s rukama.* To je vlastně hlavní důvod, proč jsem ti dnes psala. *Začne přecházet po pokoji, i když každý krok je jakoby se procházela po jehlách.* V posledních dnech se necítím úplně dobře. Chtěla jsem dnes zajít na trh, ale nemám na to sílu. Já nevím co to je, nejspíš mě někdo mohl otrávit, přeci jen jsem si teď nadělala pár nepřátel. *Zastaví se a obětuje mu pohled.* Potřebuju pomoc, Calebe. A nevím koho jiného bych měla prosit. Je mi jasné, že máš hodně práce, nechci tě nijak zatěžovat takovou banalitou. *Dostane ze sebe poměrně rychle, i když jí to dělá potíže. Nechce nikoho žádat o nic a už vůbec nechce, aby jí Caleb viděl v tomhle stavu, kdy je i sama sobě odporná.*
*Lehce pozvedne obočí, když jí vidí roztěkanou. Připadá mu, že snad i nervózní, což je nezvykem. Stále pro něj je tou sebevědomou ženou a ani tahle křehká, něžná stránka ten obraz nezničí.* /Hlavní důvod. Ne jediný./ *Vykládá si v hlavě její slova, aby si zase do hlavy nenandal nějaké brouky. Dívá se za ní, jak kráčí po pokoji a vůbec se mu to nelíbí, ale zatím nezasahuje. Chce si ji nejdříve vyslechnout a vypozorovat, co se s ní děje. Obavy s nákazou ale nabírají na velikosti s každým jejím slovem, bez ohledu na to, jak moc se snaží si to nepřipouštět. Jakmile Adeline skončí, mlčky se k ní rozejde. Pravou ruku natáhne po jejím zápěstí a druhou je povytáhne rukáv oděvu, který ji ruce zakrýval.* Tohle není banalita. *Zatíná čelist, když objevuje černající žíly pod její bledou kůží.* Neudržíš jídlo? *Zvedá oči k ní, přičemž ta blízkost v něm vyvolá vlnu vzpomínek, které by si chtěl zopakovat.*
Ne. *Přizná a skloní hlavu.* Ty víš co se se mnou děje? M-myslela jsem, že je to nějaká otrava, ale teď už si nejsem tak jistá. *Zvedne k němu oči.* Na trhu by proti tomu mohli něco mít nebo kdybych sehnala nějakého čaroděje. *Začne ze sebe chrlit, když v tom se jí začnou třást ruce. Stáhne si znovu rukáv a bezradně se podívá na Caleba.* Nesnáším to. *Zašeptá.* Nesnáším tenhle pocit bezmoci. *Znovu skloní hlavu, lituje, že ho sem vůbec zvala. Radši by, aby si jí takhle vůbec nepamatoval, slabou, bezradnou, v hrozném stavu.*
/Čekal jsem to, zbytečná otázka./ *Sklopi oči opět dolů, potichu vydechne, přičemž zavře víčka, aby alespoň na chvíli neměl na očích ty černé žíly. Podvědomě to nechce vnímat, ačkoli je naučený se věcem stavět čelem, proto jen to jen chvilkové zaváhání a projev emocí.* Na trh bych vůbec nechodil. Tam by tě teprve otrávili. *Zavrtí hlavou, k jeho klidné povaze mu pomáhá fakt a vědomí, že jeho syn Tobias již nemoc nejspíše porazil pomocí léku.* Je dobře, že jsi mi napsala. *Roztřesenou si k sobě přivine a drží ji do té doby, než se alespoň trochu neuklidní.* Klid, to zvládneme. *Dlaň zvedá k její tváři, čímž ji přiměje, aby se mu podívala do očí. Přes ta všechna slova, má ve tváři vepsaný výraz starostí. Půjdeš si lehnout, zkusíš do sebe dostat nějakou krev a já se brzy vrátím. *Lehce ji přiloží rty na čelo a sevření ještě naposled zpevní, než se rozhodne odejít.* Přijdu. *Zopakuje a poté ji nechává samotnou v pokoji.*
/Teď už je to nejspíše stejně jedno./ *Je nesvá z toho, že netuší co se s ní děje a od Caleba také nepřichází žádné vysvětlení. Dlouho se nebála smrti, neměla proč. Proto se jí tahle situace vymyká kontrole. Když si jí přitáhne k sobě, opravdu se uklidní. Přitiskne se k němu ještě o něco víc a poté pod jeho vedení zvedá hlavu.* Já vím. *Šeptne a poté ho nechává mluvit.* Dobře. *Přikývne hlavou a když jí políbí na čelo, zavře na chvíli oči. Poté ho pouští a sleduje jak odchází. Po pár minutách odchází do skladu s krví, kde si bere jen jeden pytlík s krví. Přichází zpátky do pokoje a vyčerpaná ulehá na postel. Má hlad, přes to se jí do krve nechce, po milé zkušenosti. Nakonec se odhodlá a trochu upije. Chvíli se nic neděje a tak to zkouší znovu, to se však stává osudným a ona jen tak tak stihne doběhnout do koupelny.*
*Když se vrací druhým dnem do Dumortu, doufá také, že nejde příliš pozdě. Bohužel je tu nejdříve, jak mohl. Beze spánku ho při vědomí drží aktivovaná runa výdrže, jelikož po celý den sháněl u mlčenlivých bratří další dávku léčivého odvaru, který připravovali z bylin z Idris a dalších atributů, které mohou zahrnovat snad i kosti zesnulých nefilim.* /Doufám, že se tentokrát vyhnu přivítání s její hlídkou./ *Po rychlém načrtnutí runy na dveře Dumortu vstupuje dovnitř. Hala se zdá prázdná, a i tak ostražitě skenuje okolí. Stále má na sobě zbroj lovce stínů, stejně jako včera. Nemá na sobě runy, které by tišily jeho pohyb a kroky, proto ho lze slyšet přicházet. Tvorové noci nejspíše jeho příchod zaregistrovali, ale nechávají ho projít. Před dveřmi Adelinina pokoje zaklepe a vstupuje dovnitř.* Adeline? *Zůstává stát ve dveřích.*
*Celý den prakticky nevylezla z postele. Po tom, co v sobě neudržela ani kapku krve, ulehla a od té doby nevstala, neměla proč. Ale také jí v tom zabraňovaly křeče, které se objevovaly na různých částech jejího těla. K tomu se přidával hrozný hlad, který však teď byl to nejmenší. Když uslyší přicházejí kroky, začne se pomalu zvedat. Pomůže si tím, že se zapře o noční stoleček, na kterém ještě teď leží nedopitý sáček s krví. Srdce jí poskočí, když uslyší jeho hlas. Cítí se pak mnohem víc v bezpečí.* Nemůžu říct, že bych dělala pokroky. *Pousměje se a kývne na něj, aby šel dál.* Jsem ráda, že jsi zpět.
Říkal jsem přeci, že se vrátím. *Namítá lehce defenzivně, neboť mu přijde, že je tou skutečností poněkud překvapená. Rozchází se směrem k ní hned poté, co za sebou zavírá dveře, aby měli soukromí. V každém případě chce, aby vše, co se tu odehraje, zůstalo za těmito dveřmi. Chytá ji pod ramenem a přiměje ji, aby si znovu sedla.* Nedořekl jsem ti to celé, čas teď hraje poměrně velkou roli. *Bere ozdobný pohárek, co má na noční stolku a nalije do něj zbývající obsah balíčku krve, do půlky.* V Institutu se objevil první případ, mlčenliví bratři zkusili všechno a až tahle namíchaná směs s trochou magie pomohla. *Flakónek se zelenožlutým obsahem vlévá do pohárku a poté ji ho podává do rukou.* Nevím, jestli to zabere i na tebe. *Podezřívavě se na pohár zadívá, jako kdyby ji ho dával nerad, jenže zároveň neměl jinou možnost.* V tuhle chvíli je to ale nejlepší šance, protože jestli to nezastavíme, zničí tě to. /V rámci následujících pár hodin./
Nepochybovala jsem o tom. /Jenom ta samota se zdála jako věčnost./ *V tomhle stavu se jí zdá, jakoby se všechno zastavilo. Nákaza však pracuje přesně naopak. S jeho pomocí si sedá a pak na něm spočine pohledem.* Jak ironické. /Čas, to jediné, co určitě nebyl můj nepřítel./ *Přebírá si od něj pohárek a chvíli se jen dívá na jeho obsah.* Víte co to je? *Ještě chvíli upírá pohled na tekutinu a poté jí do sebe kopne všechnu najednou.* /Co tím ztratím? Hádám, že už nic./ *Jeho slova ji přeci jen trochu vyděsí, ale snaží se to nedávat najevo.*
*Nesedá si vedle ní, stojí naproti s rukama založenýma na hrudi a čeká, až to do sebe kopne.* /Tady není jiná možnost, jakmile jí to proroste tělem, už se to nejspíš nedá vrátit zpátky./ *Lehce zavrtí hlavou, je v tom znát zklamání.* Moc toho nevím. *Přidřepne si před ní a lokty zatlačí do kolen, načež k ní vzhlíží.* Pokud vím, jsou to byliny a květiny, které rostou pouze v Idris. Myslím, že dvě asi poznám, používáme je k naředění krve. /A ten zbytek. Kdo ví, jsou to znalosti, které mají pouze mlčenliví bratři./ Měla bys potom začít zvracet ichor. Ten je důležité ti dostat z těla, aby to neprorůstalo dál.
*Doufá, že ho nezklame a jeho snaha nepřijde vniveč. Avšak potom, co se dozví, co obsahuje ona tekutina, začíná být skeptická.* /V Idris. Obávám se, že to na mě nezabere./ *Pohárek položí zpátky na noční stoleček a ruce spustí do klína.* Dobrá, uvidíme co bude dál. *Zatím žaludek neprotestuje, ale neodvažuje se uvádět do jiné polohy. Nechce nic dráždit.* Netušila jsem, že to napadá i lovce. Vlastně stále netuším, co to TO vlastně je./ *Zvednu ruku a konečky prstů přejede po jeho tváři.* Byla bych radši, kdybychom se setkali za jiných okolností. *Dopoví, ale v tu ránu se jí opět udělá zle. Nadpřirozenou rychlostí zmizí do koupelny, kde padá na kolena. Je natolik vyčerpaná, že už ani neustojí svoje vlastní schopnosti. Zachytí se o vanu a krev společně s bylinkami končí v kanalizaci.*
*Podívá se na vyprázdněný pohárek na noční stolku a nevesele pozvedne koutek úst. Mělo to však být gesto, které ji má povzbudit.* Zdá se, že vůči tomu nebude imunní nikdo. Civilové jsou na tom podle všeho lépe, mají jen příznaky obyčejného nachlazení. *Namítá informace, které nemá úplně z první ruky, proto nejsou úplně odpovídající realitě. Popravdě se v civilských onemocnění příliš nevyzná.* Myslím, že u vás to riziko bude větší, protože ten přenos jde skrz krev. *Zvedá k ní pohled, jako kdyby naznačoval, že musí najít způsob, jak pít krev pouze ze zdravých civilů. Otestovanou krev z laboratoří. Nestihne ani nic namítnout, když mu Adeline mizí před očima. Okamžitě ho to zvedá na nohy s pohledem upřeným na dveře koupelny, kam se i rozchází. Nemělo by to účinkovat tak rychle. *Znepokojeně vchází dovnitř, zastavuje se mezi dveřmi a poté mu to nedá. Přichází k ní, chytá ji za rameno, přičemž uvidí, že nezvrací ichor, ale krev. Rameno ji lehce stiskne o něco víc.* Necítíš, že by to něco dělalo... *Má to být otázka, ale jelikož je to téměř očividné, nevzmůže se tu větu ani jako otázku vyslovit. *
/Takže je to ta hloupá nákaza, kterou civilové tak řeší. Musela jsem to chytit od nějakého civila. Kdo ví, jestli naše zásoby nepochází z už nakažených civilů./ Obávám se, že už to ani účinkovat nebude. *Poznamená a hřbetem ruky si otře z úst krev. Zakroutí hlavou, i když je jí jasné, že to musí vidět. Otočí se zády k vaně a také tak zůstává sedět.* /Když nepomohlo ani to./ Posad se vedle mě, prosím. *Natáhne k němu ruku. Potřebuje ho u sebe.* /Nevypadá to, že se v dalších pár hodinách něco změní./
*Dívá se jako smyslů zbavený na krev ve vaně, nepřestává Adeline držet. V hlavě má skoro prázdno, alespoň se tak cítí při té změti myšlenek, které ani nedokáže pochytit. Jejich veškerá naděje teď odtéká odpadem ve vaně. Sice má u sebe ještě dva podobné flakónky, ale nemá ani pomyšlení to zkoušet znovu, ani ji to nutit.* /Cože?/ *Zamrká a podívá se na ni, když k němu Adeline vztahuje ruku. Vyznívá mu to, jako kdyby to vzdávala, což je to poslední, co má on v plánu.* Adeline. *Oslovuje ji s pohledem na krev ve vaně, což mu vnukává nový nápad. Poklekne k ní s rukou přiloženou na jejích zádech.* Musíme ti dostat všechnu krev z těla. *Dívá se na ní, zkouší se ji přesvědčit, ale předpokládá, že toto se neobejde bez nějaké přehnané reakce. Nakonec nemá důvod mu věřit, ani ta první možnost nic pozitivního nepřinesla.*
*Povytáhne jedno obočí, když vysloví její jméno.* Hm. *Zabručí jen a čeká, co z něj vypadne.* /Už takhle nemám dost síly./ *Vykuli překvapeně oči, ale poté jí to dochází. Už chce něco namítat, když v tom jí dojde, o co mu jde.* Jistě. Chápu. Jen takhle se infekce dostane z oběhu. /Tedy nejspíš./ *Není si jistá, jestli to chce podstupovat, avšak jeho pohled jí uklidňuje.* Doufám, že máš pravdu. *Než se však odhodlává k jakémukoliv činu, podívá se na Caleba.* Budu potřebovat krev. Máme tu zásoby, ale netuším, jestli jsou v pořádku.
*Zatíná čelist a svaly, aby ani jeden z nich nepostřehl, že je značně znervózněný. Tlukot srdce ale ošálit neumí a představa toho, že bude muset nechat Adeline vykrvácet, žene jeho srdeční tep kupředu. Netuší, co to způsobí, nemá znalosti civilské technologie dialýz a podobně. Vyvozuje to pouze z toho, že zákeřná tekutina ji proudí v žilách.* Vydrž tady chvilku. *Ruku sundavá ze zad a nechává ji opřenou o vanu, zatímco se rozchází z jejího pokoje. Po cestě potká ten stejný pár upírů, který ho s nelibostí do skladu nasměruje. Tam se však zastavuje a vytahuje stélu, na volné místo na levém předloktí črtá runu uklidnění, neboť cítí, že by každou chvíli jeho sebeovládání utrpělo, a to i přes fakt, že nepropadá ztrátě kontroly často. Když se vrací do pokoje k Adeline, má plnou náruč balíčků krve. Vzal v podstatě úplně všechno, co pobral.* Nebál bych se, že tohle bude infikovaný. *Nechá všechny zásoby padnout k zemi, jeho srdeční tep je značně uklidněný a Adeline může cítit pach spálené kůže, i když má předloktí schované pod zbrojí.*
*Pozná na něm, že je nesvůj. Nejradši by ho z tohohle vynechala, ale na to už je pozdě. Vděčně pokývne hlavou. Když se Caleb vydává pro zásoby, ona se dobelhá do kuchyně pro nůž. Poté se vrací zpátky, kam si sedá na to samé místo, na kterém jí zanechal.* Děkuju. *Špitne a přejde k němu. Věnuje mu pusu na tvář a poté se mu starostlivě zadívá do očí. Jeho srdeční tep je nyní o něco klidnější, avšak se jí nezdá jako dobrý nápad, aby tam seděl s ní. Možná bude lepší, když počkáš vedle. *Ví, že jako lovec viděl více krve než většina lidí dohromady. Přesto ho nechce nějak pohoršovat a nutit ho do něčeho, co mu nemusí být příjemné.*
*Toho nože si všímá teprve ve chvíli, když si ze sebe sundává vrchní část zbroje společně s vestou, potřebuje pro sebe více prostoru. Všechno odhazuje na zem i přesto, že tam má připevněné nějaké zbraně. Se zařinčením dopadá zbroj i vesta na zem k balíčkům krve. Nyní už je ta představa pro něj o trochu snesitelnější, jeho runa klidní jeho mysl a tok myšlenek. Přidřepne si znovu k ní a zvedá kuchyňský nůž ze země, načež k ní vzhlédne s pohledem, zda to myslí vážně.* Nehodlám tě tohle udělat samotnou. *Kuchyňský nůž odhazuje stranou, nejspíše ho ani nebude potřebovat.* Tohle ti nakrájí ovoce, ale ne žíly. *Bere ji do náruče a s opatrností ji pokládá do vany. Pod hlavu ji ještě přitáhne ručník, aby měla alespoň nějaké malé pohodlí a nesklouzla mu dolů. Dále vytahuje svou vlastní dýku, která je mnohem ostřejší, než kuchyňský nůž.* /Bude krvácet a pít, nic hrozného se nestane. Nesmí./ Nesmíš ztratit vědomí. *Chytá ji za zápěstí.* Až budeš ztrácet vědomí, napiješ se, rána se zacelí a pak ji zase otevřeme. *Dýku přikládá k její bledé kůži, přesně tam, kde má černou žílu. Pohlédne na ni, čeká pouze na to, kdy bude moct pokračovat.*
Improvizace. *Pokrčí rameny a musí se usmát při jeho přirovnání. Měla by mít strach, ale bolest už jí natolik otupuje, že skoro nic necítí. Pokusím se. *Pozvedne koutek, aby je oba trochu povzbudila.* /Koukám, že jsme si vyměnili role./ *Podívá se mu do očí a jen nepatrně přikývne. Když ucítí chladnou čepel dýky na jejím zápěstí, jen lehce nakrčí nos. Zvykla si na bolest. Bez váhání mu podá i druhou ruku a jen čeká na ten známý pocit. Krev jí začne stékat po kůži, ale ona to nedokáže vnímat. Pocit, jako by jí chtěl někdo vyrvat všechny orgány z těla, stále přetrvává. Pověz mi něco. *Ticho jí ubíjí. Po chvíli, kdy už je její oblečení pomalu nasáklé krví, natáhne ruku na náznak, jestli by jí podal sáček s krví. A tak stále dokola.*
*Jakmile dostává znamení, zatlačí na dýku a rychlým pohybem od loketní jamky k zápěstí ji otevře žíly. Neměla by tak cítit palčivou, mučivou a zdlouhavou bolest, alespoň zpočátku. Pouze chladnou čepel a poté pálení. Krev je však opravdu všude, dokonce i jemu potřísnila šedé triko na hrudi. Nevypadá však, že by ho to nějak znepokojovalo. Krev mu problém nedělá, spíše mu vadí, že je to její krev. Nedává to však více najevo, soustředěně se dívá, jak ichor společně s její krví opouští její žíly a odtéká do vany.* Co bys chtěla slyšet. *Neobvykle klidným tónem ji konejší, zároveň neví, co by ji měl říct. Řekl by ji všechno, jen nyní už nemůže. Spousta věcí kolem něj se netýká jen jeho a raději chce držet Adeline dál od svých problémů.* /Že mám dítě, že mi v Institutu bydlí civil a protivné osmnáctky./ *Hledá cokoliv pozitivního, ale nachází jen vzpomínky.* Tady. *Podává ji balíček s krví, nechává ji dopít, ale nedává ji mnoho prostoru si odpočinout. Rovnou rychlým pohybem otevírá žíly na druhé ruce. Opakuje to tak dlouho a do rána, dokud její krev nemá normální barvu.* /Žíly má ale stále zčernalé, zmizí to někdy?/ Adeline. *Promlouvá k ní, když už jsou oba zmáčení krví, ale z její ruky vytéká krásně rudá krev.* Pij. *Podává ji další balíček, kolem vany je jich hromada otevřených a vypitých. Poté se zvedá a pouští vodu, aby všechny krev z ní stekla a očistila jí. Půjdu ti pro nějaké věci. *Rozhoduje se ji nechat trochu soukromí a odchází do ložnice, kde hledá nějaké oblečení. Nachází župan, sice nemá zábrany se ji hrabat ve skříni, ale toto bude stačit. Přichází zpět do koupelny a rovnou sbírá po cestě čistý ručník.*
Cokoliv. Jen nesnesu to ticho. *Odpoví, ale dál ho nenutí. Natáhne se po balíčku a poté jen sykne. Věděla, že budou muset ránu znovu otevřít, jen v ten moment to přijde nečekaně. Její smysly jsou absolutně pozastavené, a tak ani nezaznamenala, že se znovu natáhl po dýce. Na další je už připravená, a tak tento malý rituál probíhá v poklidu a stejně až do rána. Podívá se na své zápěstí, ze kterého teď vytéká úplně jiná barva. Vezme si od něj poslední balíček a všechnu tekutinu do sebe dostane pomalu ve vteřině. Cítí se mnohem lépe, bolest ustupuje, otupění ze ztráty krve se ztrácí. Avšak je stále dost vyčerpaná, i když do sebe dostala velkou dávku krve. Sundá si oblečení, které je zralé na vyhození a smyje ze sebe poslední stopy po dnešní noci. Nabírá čistou vodu do dlaní a pokropí si s ní obličej. Umyje si vlasy, které jsou slepené od zaschlé krve. Zvedá se zrovna, když Caleb znovu přichází do místnosti. Přebírá si od něj čistý ručník a pomalu vylézá z vany.* Jak to tak vypadá, zachránil si mi život. Opět. *Přitáhne si ho do objetí a lehce stiskne.* Zůstaneš ještě chvíli? *Zašeptá mu do ucha. Oba mají za sebou náročné dny a trocha spánku by jim neuškodila.*
Neměl jsem úplně na výběr. *Pokrčí rameny s nadsázkou, trochu se na ni i usměje, jelikož chce i věřit, že to vyšlo.* /Ještě nevíme, jestli se to nevrátí. Ichor je pryč, ale co když jí proroste žílami znovu? Co když to má stále v sobě?/ Pro jistotu. *Vytahuje jeden z flakónků tekutiny, kterou před pár hodinami vyzvrátila.* Tohle si ještě vezmi. Ředí to krev, ale hlavně jed a snad i to svinstvo. Pokud bys v sobě ještě něco měla, měla bys to ještě vyzvrátit. *Trvá na tom, aby flakón se zelenožlutou tekutinou vypila, a poté ji objetí opětuje.* To víš, že ano. *Tlumeným hlasem ji odpoví, nenapadlo ho ani na vteřinu ji tu nechat samotnou. Minimálně do dalšího dne.* Jsem celý od krve. *Připomene ji, když stojí stále v objetí, zatímco ona je celá umytá. Sevření však povoluje až po chvilce a podává ji hedvábný župan, co našel v pokoji. Sám ze sebe sundavá zkrvavené triko a hází ho na pohozenou zbroj v koupelně.* Tak pojď. *Nedá ji prostor na reakci a rychle ji chytá rozchechtaný do náručí, jelikož mu tahle situace přijde komická.* Jdeme dělat, že jdeme spát. *Odnáší si ji do postele, kde ji pokládá a položí se vedle ní. Nenaléhá na ní, pouze s ní zůstává, dokud sám nad ránem neusíná. Jakmile se v poledne probouzí, obléká se, posbírá svou zbroj a musí odejít zpět do Institutu za povinnostmi.*
*Převezme si od něj flakónek a rovnou ho do sebe kopne. Netuší, kdy by se normálně měly dostavit účinky a ani se neptá. Stejně nemá v plánu nikam dnes jít.* To mi nikdy nebránilo. *Pousměje se a převezme si od něj hedvábný župan, který na sebe hned obléká. Přelétne ho pohledem, když si sundává tričko a poté se též zasměje. Najednou, jako by celá noc zmizela někde v mlze. Nechá se odnést bez protestů. Jeho přítomnost jí nesmírně uklidňuje. Než usínají, v podstatě se mu vnutí do náruče a probouzí se až když Caleb vstává. Její smysly se zdají být opět v pořádku a tak jí neunikne, že odchází z postele. Sic nerada, vyprovodí ho úsměvem a sama znovu ulehává.*
*Nakoniec sa rozhodla, že zaparkuje v B+, vykašlala sa na celé stretnutie s idiotom, ktorý ju stále vláči po čudných miestach, kde ju naštvú čudný ľudia, presnejšie čudný čarodej, ktorý hľadá hady.* /Ugh, ako ja nenávidím niekedy tieto bytosti../ *Naštvane si pomyslí a pozrie sa na známeho barmana, ktorý ani nemusí sa pýtať a vie veľmi dobre, čo Iris chce. Takže s úsmevom si od neho berie pohárik a odpije si.* Presne takto dnes strávim dnešný večer, zábava.. *Poznamená si pre seba ironicky a znova si odpije. Dnes má teda fakt zlý deň.*
*Sám presne nevedel, čo robí v bare plnom upírov, ale rozhodne sa tu mohol pobaviť viac ako na tom včerajšom plese víl. No ani sa nedivil, že zapálil šaty tej upírke. Mal na to dôvod, ani nie, ale predsa len to urobil. Sedí vzdadu, kde si ho iba občas nejaký upír všimne. Hlavne že ma pokoj. Nejak sa mu nechcelo ísť inde, takže iba pozoroval kým si odpijal z pohára Whisky.* /To je pech./ *Pomyslí si a prizmuri oči, pričom som si hlavu podoprie rukou. Škoda že ten včerajší večer nebol tak zabavnejsi, to by mal dnes lepšiu náladu. Ako sa presvedčil vílie akcie sú riadne nudné.*
*Snaží sa svoju nervozitu utopiť aspoň v alkohole, keď nič iné poblizku nie je. Jej myšlienky liezli do hlbín kam nemali a hlavne, ani len trochu nechcela premýšiť o tom, že jej najväčší problém si momentálne razí cestu k nej, aj keď z poriadne prekliatej diaľky.* /Kto sa tentokrát stará... braček.../ *Už len to slovo aj v mysli veľmi nenávistne a kyslo prehodí, akoby to počula a popritom nič nepovedala. Pozrie sa na pohárik, ktorý dopije a chce sa vzdialiť od baru, lenže.... lenže. Otočí sa, oči prebehnú takmer po každom upírovi a zastavia sa na veľmi známej osobe. Už si to odkráčanie od baru aj rozmyslela.* Čo tu dočerta robí čarodej? *Premiestni svoj pohľad na jedného z upírov a hned na Malachaia, ktorého vidí niekde v zadu.* /Hlavne nenápadne Iris.../ *Pomyslí si a v rýchlosti si teda objedná ešte jeden pohárik a snaží sa ignorovať nutkanie znova sa pozrieť za seba.*
*Všimne si síce Iris, ale tentoraz za ňou nejde. Chce mať kľud a vie, čo ho čaká. Posral to na plnej čiare, ale on sa ospravedlňovať nebude. Nie je idiot a je už na niečo také starý. Môže mu vynadat, ale jemu to nič nespraví. Aj tak už ho dokáže nastvat čokoľvek. Znova sa napije a tentoraz sa radšej oprie a jedného hlúpe upíra od seba odprevadi magiou. Radšej nech ma rozum a k nemu sa nepriblizuje.* /New Yorku a víl mi bol čert dižen. Prečo ja sa vždy musím s niekým takým zapliesť./ *Pomyslí si a radšej ani nespomína niečo iné. Už mal toho plné zuby, najradšej by na niekoho zase vypustil démonov, ale to by zase prešetroval spolok. Zavrčí si sám pre seba a pohľad hádže na upírov, ktorý na neho zaberajú. Bolo mu to fuk, či to robia alebo nie. Aj tak nemal teraz chuť niečo podpaľovať.*
*Poklopkávala si po barovom stole ukazovákom a snaží sa zamestnať, lepšími myšlienkami, než je jeden čarodej, ktorý tú sedí. Lenže povaha Iris si nedá povedať a tak isto ani ona sama. Kopne do seba ten pohárik, ktorý mala pred sebou. Postaví sa.* /Ked nie on za tebou ty za ním./ *Uvedomuje si, že môže skončiť brutálne zle, lenže je jej to jedno. Prečo by ju to malo trápiť, skoro ju dnes zabili rastliny. Takže pekne sa dostane pred čarodeja, nepovie ani slovo, s vážnym výrazom a pohľadom si prisadne, bez opýtania. Na čo sa zbytočne namáhať.* Jedna moja časť mi hovorí, aby som sa opýtala, čo tu robíš a druhá by ťa najradšej niečim trafila, pretože ako som ti vôbec mohla veriť.... *Na sekundu sa zastaví.* ... ale to by nebolo najhoršie, mohla som to čakať. Nebola by som naštvaná, vôbec... keby si tá malá mrcha nepriviedla čarodeja.. *Ironicky sa zasmeje.* ..takže, kde v pekle si bol? *Opýta sa rovnako vážne ako začala. Nakoniec sa aj tak rozhodne sa nezaoberať ani jeho odpovedou, nestojí jej to za to, preto vstane a odíde späť domov.*
*Jack si na plese vzpomněl na Syčáka a dnes ráno... no spíše kolem poledne, se probudí jak s lehkou bolestí hlavy a athame zabodnutým ve stolku na půdě, tak i s myšlenkou na Syčáka. Proto ho vyrazí hledat. Na sobě má černou košili, vestu a bundu až po kolena. Na nohou má šedivé oprýskané rifle, na rukou kožené rukavice se cvočky na kloubech. Z boku mu vysí athame, které ukradl u víl. Na nohou má i vysoké černé boty s koženými přeskami. Před nos má černý šátek a na hlavě kapuci bundy. Na krku má přívěšek ze svých snubních prstenů a v pravém uchu černý kamínek. Kolem očí jako by měl linky za což může jeho odbyté odličování. Když už je na místě ruin, tak se dá do hledání, ale při té příležitosti hledá nějaké bylinky, aby si je mohl usušit a v budoucnu s nimi pracovat.*
*Po včerajšom oddychu sa Iris vracia do svojho života a je nútená riešiť svoje každodenné problémy. V ruinách sa má stretnúť s jedným upírom, jej problém v Anglicku jej stále akosi nedá spávať a bola by rada, keby jej znovu nájdený brat žil bez toho, aby sa o ňu zaujímal. Preto potrebuje informácie, ktoré daný upír zistil. Zastane pred ruinami, vytiahne mobil a vytočí číslo.* /Samozrejme, že mi nezodvihne./ *Kyslo sa zatvári a s pohľadom na zrúcaninu sa vydava do vnútra. Jej opätky klopú o zaprašeny, puknutý a všeličím zapadaný betón. */Och mohla som si zobrat ine topanky, tieto mozem hned vyhodiť. / *Sťažuje sa, zatiaľ čo kráča ruinami. *
*Už chvíli hledá, ale nějak ho to přestává bavit.* Tady Syčáka nenajdu... Moment! To bylo uvnitř a ne venku!* Mumlá si a vyráží dovnitř. Jakmile najde to místo, tak se rozhlédne.* Jestli tu jste dámo, tak zdravím! Omlouvám se, ale jdu si jen pro svého hada! Pokud ho máte, tak stačí říct!* Zakřičí do prostoru, aby ho ona víla, co tu potkal minule, slyšela. Chvíli čeká rozhlíží se a následně vejde dovnitř. Už je docela tma, tak luskne a vytvoří magické světlo, které ho následuje při hledání hada.*
*Kráča po betóne, popritom nadáva na toto miesto, pretože už hádam trikrát si skoro zlomila členok. S nervóznym povzdychom sa teda zastaví a kopne do malého kusu steny, ktorý ležal na zemi. Poobzerá sa okolo seba, keby aspoň tu mala čo robiť, no vyzeralo to pusto a bez života, teda do chvíle kým jej sluch nezachytil hlas. Aj tak by si to vypočula, aj keby veľmi nechcela, nechápavo skrčí obočie.* Čo ?? Aký had preboha... *Povie si pre seba, takže to v podstate nemôže nikto počuť a hlavne, už odtiaľto chcela preč. Bola tu špina, prach, nuda a v neposlednom a najdôležitejšom rade.... zničila si svoje obľúbené topánky.* /Tu sa nemôžu pohybovať zdraví ľudia./ *Prejde jej hlavou, zatiaľ čo kyslo siaha do vrecka a vyberá cigaretu.*
*Dá se do hledání a během něho zaznamená pohyb. Když uvidí upírku, kterou zná, tak se k ní vydá.* Tebe znám! Ty jsi mě nechytila v Pandemoniu!* Vyhrkne a sundá si šátek.* Teď mi pomůžeš hledat hada!* Řekne rozhodně a dívá se na ní i tím způsobem. Ruce má založené na hrudi a drží si vážný výraz.*
*Vyberá z druhého vrecka zapaľovač, pomaly si chce zapáliť svoju cigaretu, lenže ten istý hlas ju vyruší, takže keď sa s kamennou tvárou na neho díva, prejde si jazykom po všetkých svojich zuboch a pretočí očami.* /Ano, nezdržujú sa tu zdraví ľudia.. *Prešlo jej uznanlivo hlavou.* Wau, pardon ja teba nie a druhý krát prepáč ale... *Pozrie sa niekam do tmy a trochu sa uškrnie.*.. žiadneho hada hľadať nebudem, neprišla som sem, aby som tu hľadala plazy... *Vydýchne, aj keď to nepotrebuje, oprie sa o ledva stojacu stenu. Díva sa na neho presne tým pohľadom, ktorý hovorí, vyzerám ako hľadač nejakých pokladov.*
*Sleduje ji a než něco řekne, tak luskne a cigaretu ji zapálí.* Fajn.* Řekne a pak luskne znovu a velice rychle upírku chytí rostliny a přitisknou ji na střenu z níž jdou. Rostliny ji zachytí tak, aby minimalizovali její pohyby. Jackovi oči pod kapucí zazáří a jeho kočičí zuby jsou vidět i v šeru jeho kapuce.* To je škoda, že mi nechcete pomoct. Byli by z toho výhody, ale což.* S tím se otočí a vyrazí od upírky rychle pryč, aby našel Syčáka. Cestou si však všimne malého dvorku, kde v bývalé fontáně rostou rostliny, které by se mu hodili. Tak k nim vyrazí a dá se do jejich sbírání.*
Výborne Iris, dostaň sa z toho teraz../ *Zavrčí, naozaj nenávidí, takýchto týpkov, ktorý ju len tak hodia do nejakých hlúpych rastlín. Vytočil ju, je to pravda, ale bude sa tým obťažovať. To nie.* /Kašlem toto miesto./ *Povie si, naštvane, a chvíľu jej trvá než sa dostane z toho celého vezenia zelených ťahavých rastlín. Cúvne teda hneď od steny a opráši si svoje oblečenie. Vyberie mobil a vytočí číslo, po pár pípnutiach jej to upír zodvihne.* Zmena miesta stretnutia idiot... *nervózne začne.*.. kvôli tebe som si zničila topánky a nejaký divný týpek ma tu zamotal do šľahúňov... *Rýchlou chôdzou vyjde z ruin, stojí pred nimi.* Takže, keď sa stretneme, počítaj s tým že ti to poriadne zrátam... *Zloží a poobzerá sa okolo a odchádza.*
*Během sběru rostlin najde i hada, který se nechá klidně vzít.*Syčáku! Ty jsi mi dal.* Usměje se na hada a vyrazí pryč. Vše má a víc nechce a hlavně se už trochu nudí. Když vyjde z run, tak uvidí upírku.* Hele! Máte zničené boty. Na 5th Avenue mají obnobné, ale kvalitnější. Měli by vydržet víc.* Řekne a pak zvedne hada k obličeji.* A co ty Syčáčku? Půjdeme domů? No jisti, že půjdeme.* Zašišlá na hada a znovu luskne, aby se mu spustil telefon v kapse a začal mu vyhrávat Black Sails od The O'Reillys and the Paddyhats. Během cesty od ruin si s hadem tančí do hudby a ještě i vypouští kouzla na rostliny, které jakoby ožívaly a změnily se v hady a plazily se po zemi k ruinám.*
*Zimní dvůr se připravuje celý den na Novoluní ples, na jehož oslavu čekali rok. Jedna z velkých slavností tohoto dvora, jeden z dnů, kdy samotná Faerie vítá cizí hosty do svého Země. Velký společenský sál byl připraven, výzdoba byla nezvyklá, ale kouzlená. Ze stropu rostl strom bez listí na jehož větvích sídli hejna světlušek různých modrých odstínech až lehce do zelena. Připomínali ledové lístky, které tam ve skutečnosti nebyly. Směsice dřeva stěn sálu obklopovala Barvy zelené, bílé a černé. Většina výzdob byla udělaná z lebek zvěře a větviček jehličnanů. Byly to symboly chladné země, vše co jim ledová pustina poskytla. Uprostřed sálu se tyčil sloup na něm byla vyobrazený měsíční cyklu a ovíjej mlhavé kuly látky. Za jejíž konec se drželi drobné víly a tančily a prozpěvovaly. Všichni již v plném proudu oslavovali a tančili, užívali si plném proudu. Každá z víl byla obklopena maskou nebo lehkou škraboškou.*
*Ava se oděla do dlouhých černých šatů, které měli lehký rozparek na levé straně táhnoucí se k stehnu. Do půlky tváře jí sahala kočkovité šelmy, která ji odhalovala jen ústa a bradu. Lebka měla lehký nádech do černa, ale zdobila jí stříbrná barva, již na čele byla vyobrazena luna. Ruce od konečku prstů až po předloktí měla stříbrné, vypadalo to jako kdyby ruce ponořila do barvy, ale to způsobovala je lesk osvětlení. Její kůže byla jen pokrytá lehkou jinovatkou jinovatkou. Váženější hosty se rozhodla uvítat, jak se patří. I kdyby dneska samotný král nedorazil, bylo jen na ní udržet vztahy na dvoře i mimo něj. Mezitím se, ale uchýlila do druhého patra sálu a sledovala tanečníky jak tančili.*/ Miluji tyhle dny./* pomyslí si. Přeci jen hudba a zpěv bylo to dlouho, co je naposledy tady na dvoře slyšela a rozhodla si je plně užít.*
*Dlouho se rozmýšlela, jestli na ples Novoluní má vůbec jít. Přeci jen, někdy jí stále na mysl vyplynou vzpomínky na poslední návštěvu Faerie. Na druhou stranu si však říkala, že by tam mohla potkat Jasona, když se ples koná na Zimním dvoře. Vytáhne z šatníku jediné šaty, které se jí hodí na událost jako je oslava novoluní. Celý korzet, který se pyšní hlavně hlubokým výstřihem do V, je ušit z jemné stříbrné látky, která připomíná hvězdný prach. Sukně připomíná spíše noční oblohu posetou hvězdami. Alespoň v pase, který stále ještě zdobí stříbrné ornamenty. Až někde v polovině stehen však látka přechází do tmavé, avšak skoro průhledné látky a třpytek pomalu ubývá až na zemi nenajdete ani známku. Její hrudník zdobí hlavně amulet ze smaragdu, který jí tu Lucile zanechala a díky němu se jí víly, ani jiní podsvěťané, nemůžou dostat do hlavy. Tmavé lokny si vyčesala do vyššího drdolu a díky tomu jí teď vyniká třpytivě stříbrná, propracovaná škraboška, která jen zvýrazňuje její modrozelené oči. Vyrazí ze svého bytu v Harlemu, a za chvíli už prochází portálem v Central Parku, kudy se dostává do Faerie. Při vstupu do sálu, jí obklopuje zvláštní úzkost, kterou na sobě však rozhodně nedává znát. Až hudba a tanec, který je v sále v plném proudu, jí lehce rozptýlí, přesto se porozhlédne po nějaké skleničce na uklidněnou.*
*Novoluní ples byl událostí, kde asi nikdo z jejich světa nechtěl chybět. Přece jenom to byla chvíle, kdy byly do Faerie zváni všichni nehledě na rasu nebo původ. Navíc to pro něj byla příležitost zase získat o něco více informaci a třeba se tu i trochu pobavit, protože od toho podobné večery konec konců byli. Vejde do sálu oblečený v černém oblečení, proč přece jen sahat po nějakých více zářivých barvách. Jen vesta byla na jedné polovině vyzdobena stříbrnou výšivkou. Ovšem ani on si neodpustil pásek se stříbrnou sponou posetou červenými rubíny. Kromě toho mu velkou část obličeje zakrývala černá maska v podobě havrana, takže mu z obličeje byla vidět jen čelist a modré oči, kterými skenovat přítomné. Přece jen v maskách se špatně poznávali i známé tváře. Ovšem is maskami se některé rysy daly rozpoznat a zařadit ke starým známým tvářím. S pobaveným úsměvem na tváři vyšel i se sklenkou alkoholu do druhého patra.* Ale ale, Avo, už dlouho jsem neměl tu čest tě někde potkat. *Pronese pobaveným hlasem a opře se o zábradlí kousek od ní. I tak ale natočí hlavu tak, aby na svou bývalou milenku dobře viděl.*
*Cassi slavila další z jejích mnoha úspěchů. Dneska jí nakladatelství oznámilo, že její knihu, Tanec ve snu, se rozhodli vydat. Nejprve si myslela, že to zajde zapít do nějakého baru, ale pak se doslechla o plesu Novoluní a volba, kam slavit byla jasná. Oblékla na sebe fialové dlouhé šaty na ramínkách, které byly ozdobené třpytivými sponami. V podobném stylu byl vyvedený i opasek pod prsy. Konec šatů byl taky sem tam ozdobený kamínky bílé nebo fialové barvy. Vlasy si narovnala a v jemných pramenech jí sahaly k pasu. V nich měla sem tam zapletený malý pramínek, jehož konec ukončoval kamínek ve tvaru kapky. Na tvář si nasadila škrabošku fialovo stříbrné barvy na jejíž jedné polovině bylo motýlí křídlo, které ještě dozakrylo polovinu její líce, která nebyla schovaná pod škraboškou. Motýlí tématika jí vlastně připadala velmi vhodná už ve chvíli, kdy škrabošku v obchodě uviděla. Kvůli práci se svými vlasy měla menší zpoždění a proto, když dorazila na ples, byla už zábava v proudu. Obstarala si skleničku s nějakým nápojem a postavila se kousek stranou a pozorovala tančící hosty.*
*O plese sa dopočula na poslednú chvíľu a kedže je to Iris, nemôže si takúto vec nechať ujsť. Preto vyhádzala polovicu svojho šatníka, kým našla tie pravé šaty na takúto udalosť. Málo kedy si tieto šaty oblieka, ale čo pre seba nespraví. Na ples teda prichádza v tmavo modrých šatách, v ktorých farbe je aj škraboška, ktorú si zaobstarala naozaj na poslednú chvíľu, bola jednoduchá no splňala účel, spoza nej priam svietia jej modré oči. Z veľkej časti sú jej vlasy rozpustené a len tie vrchné a bočné sú zapletené, účes ted drží po kope malá tmavo modrá stuha. V rukách drží kabelku a už sa rozhliada, čo by si tak mohla dať, alebo skôr z ktorého kúta môže pokojne sledovať celú túto parádu. Dnes sa nechce nijak zamestnávať, berie to ako oddych od jej všedného a nudného života. Nakoniec si teda zaobstará jeden z nápojov a prejde na bok, tak aby veľmi nesvietila. Dnes naozaj nechcela upútať nikoho pozornosť, možno trochu áno.*
*Ohlédne se zas za příliš známým hlasem, který už několik let snad neslyšela od převratu, kdy Carmina a její muž byli z trůnu odstraněny a byl na něj dosazen Jason? Ano, byla si jistá, že tak dlouho to bylo. */Nebo to bylo déle?/* pomyslela si, ale nedá na sobě nic zdát a věnuje mu krátký pohled a zhodnotí jej od vrchu až dolů. Jako vždy se uměl obléct to se mu nechalo.* Měla jsem hodně práce, stejně jako ty, ale stejně je zvláštní tě vidět po tak dlouhé době. Vítej na Novolunním plese Coltone.* nebylo to zrovna nejvřelejší přivítání, ale Ava si nikdy nepotrpěla na sladké řeči. Ale přesto jí zdvořilost neopouštěla a věnovala mu krátké a ne příliš hluboké pukrle. Když se konečně kolem nich proběhne číšník vezme si skleničku se zlatavou tekutinou a upije. Skutečně ho tu nečekala a co víc, překvapuje jí, že jí stále pozná aniž by musel dlouho nad tím přemýšlet. Zjevně i ona by si jej všimnula, ale ne tak brzo.*
*Jack má na sobě černé boty, kalhoty a košili. Na krku místo kravaty má tlapatý kříž a jeho vesta je černá se zlatým zdobením, které je více dominantní než ona černá. Uprostřed košile jsou dva šedivé proužky podél řady knoflíků. Tyto proužky se hustě vlní, ale stále to dobře sedí. Právě ona a vesta se v obchodě jmenovala Monte Christo. Žádnou vestu ani kabát nemá, neboť by byl už navíc. Na obličeji má černou masku se zlatým zdobení. Ono zdobení připomíná mayské zdobení na chrámech. Jackovi ohnivé oči září pod maskou a jeho oči jsou i výraznější díky tomu, že si oči nalíčil na černo. Vlasy má sčesané dozadu a místy má prameny zlaté a místy černé. V pravém uchu má náušnici, která je jako běžný kroužek, ale uprostřed je tenký černý pruh. Na pravé ruce má zlatý prsten a černý prsten. Přijde na ples a rozhlédne se. Nemá maskovací kouzlo. Přeci jen, právě kvůli svým znamením si vybral oblek a doplňky. Minule byl na ním dvoru a docela se mu líbila tamní výstavka podivností. Takže nyní je zvědavý, co bude zde. Ani nemá v plánu s někým tančit, chce si to jen prohlédnout, jak to vypadá.*
*Na tváři stále pobavený úsměv, který ale jen těžko něco uvidí nebo dokáže odhadnout z jeho chladného a skoro až nezúčastněného pohledu. Když sjede Avu hodnotícím pohledem, musí uznat, že ani její postava se moc nezměnila, ovšem to asi u jejich druhu nebylo nic zvláštního. Pak ovšem pohledem ulpí na tanečnících pod nimi.* Jistě, práci není vhodné zanedbávat. Jak vůbec jde tvoje práce? Předpokládám, že ten Studený mír je částečně i tvoje práce, ne? *Nadhodí a narovná se, aby se mohl pohodlně napít a vrátí se pohledem k víle před sebou. Přece jen jí nějakou dobu neviděl, ale to se asi není moc co vidět. Měl plné ruce práce s plněním rozkazů nového vládce, což většinou v jeho případě znamenalo spoustu ukončených životů. Ovšem že by mu to nějak vadilo, se opravdu nedalo říct.*
*Thea sa predsa len rozhodla ísť na ten ples víl. No predsa len moc toho nedodržala. Odmietla si obliesť šaty, pretože ich moc v láske nemala. Preto sa obliekla ako svoj kostým. Spojila to všetko do jedného a vyzerala ako jeleň. Okolo rúk mala omotané kúsky látky, ktoré sa jej točili okolo rúk a časti zostali voľne. Trochu roztrhané látky, ale jednoducho sa cítila v tom dobre, pričom tak mala pri sebe zbrane. Boli schované pod látkou. Mala so sebou niekoľko dýk a aj stéle. Bič si so sebou zobrala tiež, ale moc nevedela, ako to vymyslieť s mečom, tak si ho pripla ku boku. Pred Inštitútom čakala na Veronicu, aby spoločne mohli ísť na ten ples. Bolo jej jedno, či splňuje nejaké podmienky. Naniesla si ešte runy, keby náhodou a potom sa vybrala na ples, pričom si sama pre seba šomrala.* Hlúpe víly, prečo vymýšľajú také hlúposti. *Viac nehovorí, pretože bola pripravená sa aj pobaviť, ale hlavne dávať pozor keby sa niečo posralo. Doslova jej bolo jedno, čo jej niekto povie. No sľúbila si, že sa bude krotiť, ak nechcela byť vyrazená z inštitútu. Dúfa, že aspoň Ver sa bude dariť krotiť jej temperament.*
*Cukl jí koutek úst nad jeho pobaveným pohledem, ale očích, které se rozhodli nic neprozradit. Jak obvyklé, možná proto jí v minulostí tak zaujal. Byli si v mnoha věcech tak podobní až to bylo děsivé. Jen ona možná byla méně chladná, přestože byla o dost starší jak on. Někdy se v duchu ptala, kde se tolik chladu u někoho tak mladého mohlo vzít. Ale nemusela mu vniknout do hlavy, aby jí došlo, že jí taktéž hodnotil.* Tak co líbí?* poví vyrovnaně a otočí se dokola čímž se ji bohatá sukně zavlní. Vlněné vlasy si hodí přes rameno a lehce se usměje nad jeho otázkou.* Myslím, že to bylo mnohem víc než jen má zásluha. Necht činy nového krále přinesou lepší začátky.* poví a lehce upije, jelikož si myslí a hlavně ví, že to jsou hlavně především jeho zásluhy ona jen plnila, co jí bylo řečeno. Co víc dokázala si pod tím pojmem práce představit příkladně pronásledovaní zrádců. *Hmm, proč si za mnou vlastně přišel? Nikdy nechovíš jen tak.* lehce si podepře bradu, když se opře o zábradlí a zvědavě vyčkává na jeho odpověd.*
*Příprava na ples u ní netrvalo nijak dlouho. Naštěstí se o plese dozvěděla docela včas, ale i tak obstarání reprezentativních šatů dalo trochu zabrat. Přece jen její profese obyčejně společenský oděv nevyžadovala. Nakonec tedy sáhla po jednoduchých červených šatech, ve kterých měla odhalená ramena a ramínka se jich tak táhla těsně pod nimi na horní části paží. Volná sukně šatů samozřejmě spadala až na zem, jak si tato událost vyžadovala. Celistvost sukně ale narušil rozparek, který se táhl na pravé straně až ke stehnu, takže to bylo odhalené. Ovšem neodpustila si příležitost vzít si sebou nějaké zbraně. Přece jen se alespoň mohla cítit o něco bezpečněji. To byl také důvod, proč měla na levém stehně připnutý pás, který jí držel na místě vrhací nože, po kterých mohla sáhnout. Vlasy si nechala rozpuštěné, takže jí spadaly téměř až k pasu. Na tvář si dala černočervenou masku, která měla zpodobňovat lebku. Ovšem nebyla to jednolitý materiál, ale maska byla tvořena z pásků materiálu stočených do ornamentů. K tomu pod očima byla maska zdobena červenými kamínky a stejné zdobili i linii nosu. S dalšími šperky se moc neobtěžovala, protože něčemu takovému zrovna neholdovala. Navíc věděla, že an ní nejspíše před Institutem už čeká Thea, takže by nebylo dobré jí tam nechat čekat dlouho. Cestou si ještě na kůži nanesla nějaké runy, přece jen nehodlala být něčím překvapená a zároveň, co vyjde z Institutu si schová stélu do výstřihu tak, aby jí nevypadla ani při tanci.* Doufám, že nečekáš dlouho. *Pronese směrem k Thee, která už na ní čeká.* Tvoje volba oděvu je...zajímavá. *Zhodnotí oděv druhé lovkyně. Můžeme? *Zeptá se a bez toho, aby čekala dlouho na odpověď se vydá směrem k portálu.*
*Uchechtne se nad její otočkou a lehce zavrtí hlavou. Občas zapomínal, jak je vlastně Ava stará. Zvlášť ve chvílích, kdy udělala něco tak netypického pro někoho s jejími zkušenostmi.* Kdyby ti to neslušelo, tak bys jistě nevyšla mezi lidi. *Odpoví jí bez toho, aby jí přímo odpověděl na její otázku. Neměl potřebu jí tu zvedat ego a ona si jistě byla vědoma toho, že jí to sluší. Navíc, kdyby se mu nelíbila, tak by s ní jistě nikdy nic neměl. A upřímně jemu většinou nezáleželo, v čem byla žena oblečená, aby ho nějak zaujala.* Jistě, určitě to budou nové a lepší začátky. *Lehce přikývne a pousměje se. On sám moc neviděl rozdíl v tom, jak to bylo za Carminy a jak je to ted. Stále jsou tu zrádci, které je potřeba najít a zbavit se jich a stejně tak tu bude on pořád potřeba. V tomhle se asi nic nezmění. Vždycky tu bude někdo, kdo bude chtít nějakou změnu. Znovu upije z poháru, když mu položí docela očekávanou otázku.* Copak nemůžu jen tak dojít za starou přítelkyní? *Oplatí jí její otázku svou vlastní. Jistě, vždycky svými kroky něco sledoval, ale proč by měl své úmysly sdělovat někomu dalšímu.*
*Malachai sa ani nemusel vôbec snažiť, aby si zohnal nejakú masku, pretože doma ich mal celkom dosť. Preto zvolil striebornú masku vika a k tomu čierny oblek so strieborným prešívaním. Bol zvedavý, čo tieto víly samozrejme vymysleli. Bol znudený a vedel, že má u Iris celkom dosť veľký prúser a ani by sa nedivil, keby mu tu pred všetkými vrazila alebo vynadala. Samozrejme, že sa ku nej nevyberie hneď. Najprv si prezrie osadzenstvo, ktoré sa vyskytlo na tomto plese. Celkom by sa ani nedivil, keby zazrel viac z jeho rasy, aj keď by bol radšej, ak by tu Ismael nebol. Toho rozhodne nechce stretnúť. Postáva radšej v pozadí, pretože sa nemá záujem zapojovať do konverzácie pokiaľ ho k tomu nikto nevyzve.* /Dúfam, že tá hlúpa čarodejka Valiri sa tu vôbec neukáže. Pretože by som jej vážne nerád ukázal znova, kde je jej posrané miesto./ *Pomyslí si pričom si založi ruky a vyzerá, že chce byť práve v tej chvíli sám.*
*Cass chvíli jen tak pozorovala dění kolem sebe, když zahlédla někoho, kdo ji byl povědomý. Ohlédla se za ní a sice tvář neviděla, ale byla si jistá, že je to ta upírka z parku. Měla na sobě tmavě modré šaty na kterých jen svítila barva jejích světlých vlasů. Přistoupila k ní a trochu pochybovačně řekla.* My dvě se známe, že? Ta z parku, ne? *Usrkla ze skleničky a čekala na její reakci.*
*Když ji Jack, cizí čaroděj kterého náhodou potkala v baru, pozval tento ples nevěřila by, že tu nakonec opravdu bude. Dlouho zvažovala jeho nabídku a dlouho si namlouvala, že jí nemůže přijmout. Ale pak tohle pro ni byla opravdu jedinečná příležitost. Navíc šaty, o kterých se jí Jack zmínil jí opravdu padly! Šaty byly černo černé, se sukní ve střihu rybího ocasu, která měla navíc kratší vlečku. Na zádech byli hluboko vykrojené a ve předu odhalovali na Ameliin vkus možná až moc. Byly poseté černými flitry a místy se látka střídala s průhlednějším materiálem, takže vytvářeli zajímavé vzory. Nad maskou neměla ani čas přemýšlet, takže vzala to první na co narazila. Byla to jednoduchá zlatá maska, zakrývající jen okolí očí. Svoje znamení nezakrývala. Když dorazila na místo zalilo ji horko. Na chvíli zavřela oči zhluboka se nadechla a vkročila do sálu. Snažila co nejlépe zapadnou a snažila se najít Jacka. *
*Jako na zavolanou se okolo ní prožene číšník s nápoji různých barev. Jí však upoutá jen jediný, který je rubínově rudý. Převezme si od něj sklenku a jen doufá, že je krev říznutá nějakým alkoholem. Jasona zatím nezaznamenala a ani vlastně neví, jestli se tam dnes ukáže. Přechází po místnosti a chvíli si jen prohlíží hosty a výzdobu. Po chvíli však zaznamená upírku v tmavomodrých šatech.* /Ach, Iris./ *Neváhá a vydává se k ní pomalým krokem, když v tom se k ní přidá i další postava, kterou však nepoznává. Je příjemné mezi samými vílami potkat někoho vlastní rasy. *Přeskočí pozdrav a rovnou se dává do konverzace. Ještě s Iris nemluvila od té doby, co klan zanikl. Přeci jenom Iris byla druhá pobočnice Lucile, ale nikdy se s ní o zájmy klanu nepodílela. Přesto čekala více protestů ohledně Dumortu nebo celé této situace.*
*Poškuľuje po celej sále, sama nevie čo vlastne tu chce robiť a koľko sa tu zdrží. Zatiaľ však len pozoruje, zatiaľ čo jej oči behajú po skoro každom v tejto sále sa jej myšlienky zatúlajú akosi niekam doneznáma, ale celé to preruší upírka, ktorú stretla v parku, trochu prižmúri oči.* Neviem možno, stretávam mnoho upírov... *Predostrie s úškrnom, to už však sa k nim dostala Adeline. Netušila, že ju tu stretne, ale zároveň má pocit, že by bolo na mieste prehodiť pár slov o už zaniknutom klane, ako sa Iris dopočula. Nepáčilo sa jej to, ani si nechce predstaviť, čo niektorí upíri môžu spôsobiť. Pousmeje sa teda na upírku.* Súhlasím, aspoň je s kým pokecať. *Povie s celkom prívetivým tónom, čo u nej nie je zvykom.*
*Rozhlíží se kolem a opravdu ho to tu nějak nebaví. Pak však spatří AMELII. Jen, co ji uvidí, tak k ní zamíří.* Zdravím, Amelie.* Pozdraví ji se svým kočičím úsměvem a jemně ji vezme za ruku a políbí ji na její hřbet.* Vypadáš božsky.* Zalichotí ji a podívá se na její krk a následně i výstřih.*/Něco tomu chybí../* Pomyslí si a sáhne na krk. Vytáhne přívěšek na němž jsou dva snubní prstýnky.* Pak mi to vrať. Nechci o ně přijít.* Řekne a dá ji tento přívěšek na krk. Smutně se nad tím pousměje a pak ji nabídne rámě.* Tak to tu jdeme rozzářit, drahá?* Zazubí se na ní a čeká zda jeho rámě AMELIE přijme.*
Je děsivé, jak moc dobře víš, věci, které ani lidi za staletí stravený se mnou neví.* a byla to pravda. Uměl v ní číst někdy až moc dobře, ale přesto nikdy nedala najevo, že jí to děsí víc než žertovním tonem hlasu, když pravila jak je děsivý. Na to byla Ava příliš chytrá než aby dala najevo někdy strach před někým jako Colton. Co víc nesnáší, když někdo na její otázkou odpoví stejně tak a proto odloží skleničku na pevné dřevo zábradlí a chytí jej za zobák havraní masky.* Nehraj si se mnou, co tu hledáš. Ven s tím nebo ti mám prohrabat tu tvou hlavičku?* usměje se škodolibě, jelikož mohl na ní vidět, že jí neuchlácholí tím, že se přišel jen bavit. Nakonec jej pustí a raději si vezme skleničku a napije se s naprostým klidem, jak řečí těla tak v očích.* Pokud nehodláš odpovědět obávám se, že si najdu jinou zábavu. Víš jak se rychle umím začít nudit.* pronese naoko, ale její herecký výkon byl přesvědčivý, že to myslí vážně.*
*Nad upírčinou odpovědí se jen ušklíbne.* Já vím, že nejsem tak snadno zapamatovatelná a chápu, že už jsi musela naštvat hodně lidí, aby se ti to slívalo, ale na druhou stranu nemáš snad tak krátkou paměť, aby sis mě nezapamatovala. *Odpoví ji hodně jízlivě. Teď když zaslechla její hlas si byla jistá, že je to ona. Ještě dodnes ji v uších hučí její nabízení, když ona sama byla vyprahlá a žíznivá. Pak se otočí na druhou upírku, která k nim přišla.* Souhlasím, že někdy je fajn potkat někoho vlastního druhu. Přeci jen, pouze někdo, kdo prožívá to samé vám může porozumět, ale na druhou stranu taky ví, co vám může uškodit. *Odpoví a zcela neúmyslně tam vloží dvojsmysl, kterého by si mohla ta druhá upírka všimnout.*
S mým povoláním se načíst číst v ostatních. Navíc u tebe to ulehčuje fakt, že jsme spolu jednu dobu sdíleli víc než jen společenské události. *Odpoví jí ledabyle a pokrčí rameny. Kromě toho na tom měla ale podíl i jeho výchova a už vrozená opatrnost a logické hledání vzorců chování u ostatních. Bylo pak snažší odhadnout, jak se v určitých chvílích zachovají. Už když si odloží skleničku, bylo mu jasné, že se k něčemu schyluje. Když ho ale chytí za masku, pobaveně se uchechtne a upře na ní svůj chladný pohled.* Tak se hned nerozčiluj. Prohrabávat se hlavou královskému katovi by ti mohlo vynést podobný rozsudek jako už mnohým dalším. *Sice to nebylo jisté, ale stačilo by pronést pár správných slov před správnými vílami a jistě by to měla diplomatka nahnuté a musela by si dávat pozor, kam šlape.* Ale abych tě uklidnil. Nejsem tu kvůli tobě. Doufal jsem, že se doslechu nějaké zprávy o svém otci. *Odpoví jí a pokrčí rameny. Jistě, byl to jeden z důvodů, proč se sem vydal. Přece jenom kdyby jí měl vyjmenovávat všechny své důvody strávili by tu klidně i pár dní.* Neboj, o tvé přelétavosti mám spoustu informací. *Odpoví jí a na tváři se mu objeví další z jeho pobavených úsměvů.*
*Ani si neuvědomuje jak je napjatá dokud se u ní neobjeví JACK a ona se konečně uvolní * Já vím * odpoví na jeho lichotku a krátce zapózuje aby byl efekt byl ještě výraznější. * Ty šaty dělají divy, měl jsi pravdu * usměje se na něj. Když jí přidá přívěšek na krk, nedá jí to a musí si prsteny pořádně prohlédnou. Než má šanci to nějak okomentovat JACK jí nabídne rámě. Ani chvíli nepřemýšlí a nabídku příjme. * Bude mi ctí * odpoví mu a doširoka se usměje*
Hádám, že o klaně už si se asi doslechla. *Samotné jí to nebylo úplně po chuti. Avšak upíři se bouřili a chtějí svoji vůdkyni, a ne, jen pobočnici. Klan se tedy rozpadl spíše samovolně, ona si jen přivlastnila hotel a prohlásila to za oficiální.* /Měla to být výhružka, maličká?/ *Prohlédne si velmi mladě vyhlížející upírku od hlavy k patě a napije se ze své sklenky.* /Tak v tomhle je definitivně alkohol./ My se ještě neznáme. *Povytáhne jedno obočí a podá jí ruku.* Adeline Clarke. *Představí se a nespouští neznámou upírku z očí.* Každopádně, žádné novinky o Lucile? *Pootočí se na Iris a čeká na odpověď, i když si rozhodně nemyslí, že by měla nějakou zprávu dřív než ona sama.*
*Musela se pohrdavě zašklebit, když to řekl takto nahlas.* Nechceš to říct třeba hlasitěji, aby celý dvůr věděl, koho si vodím do komnat?* poví s lehkým pobaveným v hlase, ve skutečnosti jí to bylo jedno, jelikož co se šeptne dvorem to hned ví. I ona měla své zdroje. Zamíchá zamyšleně tekutinu v pohárku před který kouká na Coltona s lehkým zamyšlením.* Oh, stále ambiciozní, ale ted tě zklamu. Po generace věrně sloužím dvoru. Zodpovídám se jen králi a ty bez příkazu krále nesmíš popravit stejně jako já nesmím zničit smír. Takže jsme na stejné palubě věř mi, že válku se mnou začít nechceš Coltone a já tebou také ne. Nejsem dítě, abych se mstila.* naznačí mu, že tyhle výkružky jsou pro ní jako když dítě na pískovišti se snaží zbořit její pevnost z písku. Co víc nehodlá mu dovolit vyhrát nad ní ne dnes a ne ted.* Hmm myslím, že jsem viděla jeho blízkého přítele před chvíli tam dole.* poví poklidně a ještě na to dodá. Vyzveš mě k tanci nebo mám snad pozvat já tebe* rýpne si pobaveným hlasem.*
*Ukazovákom prejde za zátylok a vojde si do vlasov, trochu si ich poupraví a popritom stále sleduje okolie, určite by tu dnes nerada zazrela Malachia, to by jej teda na nálade nepridalo, už len z toho dôvodu, že ju pekne podviedol alebo skôr oklamala? Sama nevie, ktorý termín je na to vhodnejší, ale jedno vie. Ak sa k nej čo i len priblíži a prehovorí na ňu, si mu poriadne strelí a neprehovorí s ním ani len pohľadom. Naštval ju a dosť si to u nej pokašľal. Pozrie sa svojimi modrými očami na upírku, ktorú si "nepamätá".* /Ale, ale toľká drzosť, moja.../ *Prejde jej mysľou. Len sa uškrnie. Dnes ju totiž nevyprovokuje nič, snaží sa odreagovať. Povzdychne si.* Ak si mi prišla oznámiť, ako hrozne som ťa naštvala a nenávidíš ma, tak sa postav do radu zlatíčko... *Povýšenecky s ušknie.* .. dnes na tvoju v skutku úžasnú náladu nemám čas. *Povie a venuje svoju pozornosť Adeline.* Bohužiaľ, dopočula som sa a nie som z toho dvakrát nadšená, úprimne povedané. *Odpovie vážnejším tónom hlasu a poznámku druhej upírky si absolútne nevšíma, dnes tu nie je pre drámu.* Žiadne... *A znova sa poobzerá.*
*Althea sa pozrie na lovkyňu, ktorá to trochu rozhodne prehnala so šatami a len sa trochu uškrnie. No jej nevadilo zo seba urobiť šaška, predsa len ona moc sladká nebola a urážky na ňu moc nezaberali.* Neprehnala si to trochu s tými šatami? *Spýta sa jej, pričom nadvihne obočie, ale len pokrúti hlavou. Keď už tam bola, tak sa ani nemusela moc držať späť. Jednoducho to z nej išlo samo. A to si povedala, že sa bude chovať milo a príjemne. No jasne, to jej dlho nevydrží.* Ja vyzerám ako... Rozhodne budem odstrašujúcim príkladom. *Povie Ver a sama sa na tom smeje, pretože tým už je dávno.* Dúfam, že sa tam nebudem nudiť. To potom začnem mať hlúpe nápady. *Prezradí Ver a radšej sa prezerá po osadzenstve, ani moc sa jej nechce ísť niekde ku stredu a tancovať. Mohla by síce ukázať aká dobrá tanečníčka je, ale nechce aby o tom niekto vedel.*
*Cassi přijme nabízenou ruku, ale protože má velmi špatnou zkušenost s jednou lovkyní u které by byl průser, kdyby znala její pravé jméno a protože ona neznámá upírka má podobnou auru, raději Adeline řekne svoje jméno spisovatelky. Přeci jen, šla tady oslavit vydání svojí knihy, takže se to i hodí.* Marianne Clark /Být tu jen ona, tak ji určitě řeknu svoje pravé jméno, ale té druhé to nehodlám prozradit ani za nic./ *Otočí se na upírku v modrých šatech.* Vlastně ani ne. Už od pohledu hádám, že by ta řada byla dlouhá. Přišla jsem se sem pobavit a taky trochu slavit. *Dodá a upije ze skleničky.*
Nehraj si tu na to, že by ses snad styděla, Avo. I tak ví celý dvůr všechno. Drby se tu šíří rychleji než relevantní informace. *Odbude jí a lehce zavrtí hlavou. Přece jenom stačilo, aby někdo zahlédl nějakou dvojici v rozhovoru a mohlo to znamenat, že se brzy rozjedou pomluvy o tom, že spolu sdílí něco víc než jen letmý rozhovor na chodbě. Asi nebylo s podivem, že spoustu víl přesně tato kratochvíle bavila, přece jen jejich životy byly dlouhé a všechny si chtěli užít nějakou zábavu.* Generace? Ale Avo, i já vím, že nejsi starší než bývalá královna. Takže tohle je druhá generace vládců, které sloužíš. *Opraví jí a pousměje se. Jistě, měla pravdu, že bez králova svolení nemohl nikoho zabít, aby mu to prošlo, ovšem o nějakém šíření drbů a pomluv nikdo nic neříkal.* Jestli nechceš začít válku, tak zkus tím, že nebudeš vyhrožovat prohrabáváním mysli. Myslím, že to může takové situaci předejít. *Upozorní jí ještě, ale stejně rychle jako nějaká podobně vyhrocená situace přišla, tak vždycky taky odešla. Tedy alespoň v jejich případě. Ani jeden z nich neměl úplně potřebu se v něčem takovém rýpat. Když se ale zmíní o příteli jeho otce, skloní svoje oči směrem k dolnímu patru a začne propátrávat dav.* Ale jistě, chceš si zatančit? *Zeptá se ještě předtím, než odtrhne pohled od tancujícího davu, teprve po pár vteřinách se na svou společnici podívá a nabídne jí rámě.*
*Nad Irisinou poznámkou, kterou věnuje neznámé se jen lehce pousměje.* /Koukám, že jsem tedy jediná, co ještě neměla tu čest./ To ani já, ale začali se bouřit. Dřív nebo později by to dopadlo stejně a já se chtěla vyhnout tomu, aby to padlo na mojí hlavu. /Ještě k tomu, když mě teď přijmuli jako členku Rady./ A vzhledem k tomu, že tam nebyl nikdo jiný, kdo by se o klan postaral. Neviděla jsem jiné východisko. /Jestli si bude chtít někdo svůj klan založit, tak prosím. Já to nikdy dělat nechtěla./ Těší mě Marianne. *Udržuje si svůj poloúsměv a rozhlédne se okolo sebe.* Vlastně, Iris, kde jsi byla ty? /Když tě klan potřeboval. Když Lucile přestala odpovídat./ *Stále jí trochu mrazí při představě, že už Lucile nikdy neuvidí. Po dlouhé době to byl někdo, s kým si zase rozuměla a nemusela si před ní na nic hrát. Nemít žádnou masku, která vyzařuje autoritou nebo silou.*
*Kai iba sleduje a moc ho to tam nebaví, aj keď zahliadol upírku, ktorej by rád niečo vytmavil, pretože tak ako ona rozprávala o druhých, tak to sa rozhodne nepatrilo. Možno sa ku nej zo začiatku choval milo, ale to ta tam. Oprie sa a zatína zuby. Srať ho bolo hlúpe a rozhodne to v ňom vrelo. No predsa len sa pozrie na Jacka a trochu sa snaží upokojiť, predsa len nechce spôsobiť problémy vo vílej ríši. No predsa len by si to tá premúdrená upírka zaslúžila. No radšej sa pozrie na Adeline, ktorá je blízko nich a tak sa radšej udrží na mieste. Radšej si počká, predsa len vie, čo nastane, keď sa stretne s Iris.* /Možno neskôr si to niekto vyžerie, zatiaľ iba budem sledovať víly a ich hlúpu akciu./ *Pomyslí si a radšej sa díva po ostatných, pretože sa mu nechce s nikým rozprávať.*
*Věnuje Thee milý úsměv, když okomentuje její šaty.* Nemyslím si. Dá se v nich dobře pohybovat a bojovat bych v nich taky zvládla. Nepřehnala jsi to ty s tím parožím? *Oplatí jí otázku, ale nemyslí to jako nějakou urážku, spíš jen jako obyčejnou otázku. Bylo přece jen na každé z nich, co si rozhodla obléknout.* Neboj, pokusím se tě držet od nějakých hloupých nápadů dál. Nepotřebujeme asi dělat úplně scény na události, kterou hostí víly. *Odpoví jí bez nějakých velkých okolků. Přece jen to byl jeden z důvodů, proč se sem vydala. Rozhodně nechtěla, aby provedla Thea nějakou hloupost, která by se s ní pak klidně mohla táhnout.* Takže nějaké nehloupé nápady, co dělat? *Zeptá se, zatímco si vezme od procházejícího číšníka sklenku s alkoholem. Co si tak pamatovala, tak by mělo být pro tento večer bezpečné tu konzumovat jídlo a pít.*
*Jakmile přijde jeho rámě, tak vyrazí do sálu. Nemá jasný cíl, prostě vede AMELII sálem a rozhlíží se kolem.* Hmm... Možná bych ti mohl ukázat pár lidí, co znám. Moc jich tu, ale není. Pokrčí rameny a bradou nažnačí k ženě s kočičí maskou.* Tamto je Ava. Je diplomatkou zdejšího dvora.* Řekne a pak naznačí k tmavovlásce se stříbrnou škraboškou.* To je Adeline. Je upírka a je fajn.* Což je jediné, co dokáže o této upírce říct. Pak si všimne Malachaie.* Ten s maskou vlka je majitel Pandemonia. Je divnej.* Řekne jen a dál se rozhlíží.* Hmm... a dál už tu nikdo známí není. Ale je pravda, že mnoho lidi asi na tento ples nepřijde.* Pousměje se a vezme od číšníka dvě skleničky s vínem.* Doporučuji moc věcí tady nepít a nejít. Minule jsem byl rád, že vím, že ta čarodějka, co se mnou spala na gauči nespala se mnou.* Zasměje se tomu a napije se vína.*
*Jistě, že se nestyděla. Když měla milence většinou to stejně bylo mimo svět víl, ale když už k tomu přišlo a byl zde uměla si vybrat společnost vždy dobře. I když víceméně nebezpečnou, stačilo šlápnout špatně a mohla skončit někde pod ledem už dávno. Zvedne ukazováček a položí mu jej na rty.* Řekla jsem generace ne tři nebo jiný počet, řekla jsme neurčitý počet, takže mne neopravuj drahý Coltone.* slovíčkaření to byla snad z jedna vílích disciplin, co jí občas otravovali. Co víc, když začal pohledem prohledávat dav napadlo jí jediné / Bod za všímavost Avo.* pomyslí si s lehkým potěšením, že si někoho všimnula dřív než on. Ale co víc její V Davu našel postavu, která jí byla povědoma a dle držení těla věděla o koho jde. Jack a vypadalo to, že dneska měl nějakou dámskou společnost.*/Ale,ale./* pak se pohledem vrátí k muži jíž jí nabízí rámě. Přijme a následuje ho.* Už ti někdo řekl, že občas umíš být zdvořilost sama, když se ti dáma nepřipomene?* poví pobaveným hlasem.*
*Odpije si konečne zo svojho pohára, ktorý už hodnú chvíľu drží v rukách, zatiaľ čo znudene pozoruje okolie a venuje pozornosť rozhovoru, ktorý sa vedie práve s ňou. Nad poznámkou upírky, má chuť pretočiť očami, poriadne sa zasmial' a tváriť sa brutálne egoisticky, ale dnes si naozaj nemá čo dokazovať* Tak na čo tu márniš môj čas, drahá? *Opýta sa s pozdvihnutým obočím upírky a znova sa plne venuje rozhovoru, ktorý je podľa nej dôležitejší. Zamyslela sa kde vtedy vôbec bola.* Zdržala som sa v Anglicku, nečakané problémy, ktoré som aj tak nevyriešila... *Podotkne a zatvári sa trochu kyslo, keď si spomenie na svojho brata, ktorý sa len tak znenazdajky objavil.* /Akoby som nemala tých problémov veľa./ *Povzdychne si nad tou spomienkou a očami zahliadne Malachaia.* /Dočerta.../ *Chvíľu ho tak hypnotizuje no potom sa vracia spať k upírkam.* Chcela som sa vrátiť skôr späť, ale celá tá moja situácia sa dosť pretiahla a prišla som už v čase, keď sa klan rozpadol... *Doplní, nebola dvakrát hrdá na to, že to celé nechala na Adeline, ale čo mala robiť? Nemohla sa pohnúť z miesta.*
*Thea sa iba uškrnie a zašepká Ver.* No čo vyzerám ako nejaká posraná víla. Ale skôr mi to príde vtipné. *Potom radšej stíchne, predsa len nechce vyprovokovať niečo zlé, ale bohužiaľ sa jej nedarilo zdržať sa svojho úžasného slovníku, ktorým bola preslulá. Urážky a nadávky z nej vždy vychádzali, aj keď občas to pre ňu bolo jednoduché. Mykne pleciami, keď jej povie, že na ňu dá pozor.* To sa ti ľahšie povie ako urobí. No predsa len by sa bolo potreba postarať o zábavu. *POvie a sleduje, ako si vezme pohár. Ona samozrejme dnes bude na suchu, keďže alkohol v jej prípade nebol dobrý nápad. Preto si iba od čašníka vezme nejaké jedlo. Aj keď vílam nikdy neverí. No predsa len trochu bola hladná, aj keď sama by to nikdy nepriznala.* Moc nápadov niet, keďže sa mám držať od problémov ďalej. Ale aspoň sa môžeme porozprávať keď už tak. Hlavne čo spravíme s ostanými lovcami, ktorý rozhodne nemajú záujem sa nejako zapájať. *Navrhne aspoň nejakú tému, pretože ju to trochu hnevalo. Nevedela absolútne koľko je lovcov v inštitúte. Poznala iba Caroline, Caleba a Maxa, ak nepočítala Ver. Rozhodne to bolo moc málo.*
*Nad upírčinou otázkou se ušklíbne.* Pak já teda jdu. Vidím, že hledat zábavu u někoho, kdo ji nejspíš zahlédl jen z okna jedoucího vlaku, bylo opravdu marnění mého času. *Pak se otočí na Adeline.* Ráda jsem tě poznala Adeline Clarke. Doufám, že někdy v budoucnu budeme mít ještě šanci si popovídat. Mějte se. *Řekne a s tímhle se odebere od nich dál. Dneska si sebou nevzala kabelku s blokem, takže se poměrně začínala nudit. Od číšníka procházejícího kolem si vzala svojí druhou skleničku za dnešní večer a jen tak se procházela po sále a pozorovala hosty.*
*Mohl by se tu s ní přít ještě dlouho, ale v tuhle chvíli už v tom nevidí moc další smysl. Přece jen by se tu oba mohli dohadovat o maličkostech klidně celou noc. Přece jenom oba byli vychovávaní v tom, že mají být se slovy obratní. U něj to sice neskončilo v diplomatické kariéře, ale c přehledem by mohl být ve vysoké politice. Ovšem jeho současná pozice mu vyhovovalo podstatně víc. Přece jen mu umožňovala dát jistý průchod svým zabijáckým sklonům. Když se společně vydá zpátky dolů, neodpustí si krátké zasmání nad její poznámkou.* Proč si plýtvat svoje způsoby na někoho, kdo mě už zná a jistě ho moc neošálí. *Odpoví jí a pokrčí rameny. Neušlo mu, že i ona v davu někoho zahlédla nebo hledala, ale zatím mu nepřipadalo vhodné to vytahovat. Přece jen bude mít jistě nějakou příležitost. Když jí dovede na taneční parket, kde ladně přejde do tanečního držení. Navíc na tebe zdvořilost ne vždycky platí. *Lehce se k ní nakloní a svá slova spíše zašeptá, než aby je řekl nahlas.*
* Když s JACKem vyrazí do sálu neví co má dříve sledovat. Teď když je s ním a mnohem více uvolněná konečně má prostor si vše pořádně prohlédnout. Je ve světě víl a všude okolo se pohybují nebezpeční lidé. I přes to však nemůže nebýt JACKovii vděčná, ze to že jí sem pozval. Možná by nebylo od věci si pro jednou takového čaroděje držet blíže u těla. Zahledí se na něj / těch možností, příležitostí a vědomostí, / raději ty myšlenky ale rychle zažene. Tohle je lepší nechat na později. Když jí začne vyjmenovávat koho zná, každé osobě věnuje krátký zkoumavý pohled. Když jí nabídne sklenici vína velmi nedůvěřivě se na něj podívá* To zní opravdu jako zábava. * okomentuje sarkasticky jeho předešlé zkušenosti. Podívá na sklenici a svraští obočí. Chvíli přemýšlí, jestli by nebylo moudřejší zachovat si čistou hlavu, ale nakonec se plným douškem napije ze sklenice. Mírně se k něm nakloní a zeptá se* A co ta tvoje žárlivá víla?
To se nedá nic dělat. *Pokrčí rameny a dopije ze svého poháru.* /Teď už je stejně po klanu a už to není moje záležitost. Proč se tím zaobírám, i když už je po všem?/ Doufám, že se alespoň ta tvá situace zlepší. *Řekne upřímně a porozhlédne se po číšníkovi, který by jí mohl vyměnit sklenky. V tom začne Marianne mluvit. Na její slova jen přikývne s milým úsměvem a pak se znovu věnuje hledání číšníka. Naštěstí je jich všude kolem plno a tak za chvíli už třímá v ruce nový drink.* Tahle akce mi přijde neuvěřitelně nudná. *Svěří se Iris a upije ze sklenky.*
Na maškarním bys určitě vyhrála první místo. *Kývne na souhlas a pobaveně se usměje. Je pravda, že v tuhle chvíli tu lovkyně až tolik nevyčuhovala z davu, což se asi i dalo čekat. Některé víly měli přece jen paroží přirozené a rozhodně se jim ve většině případů nedala upřít určitá extravagantnost.* Zábava ale vždycky nemusí končit rvačkou, víš? *Odpoví jí a ušklíbne se. Ona sama měla o zábavě o dost jiné představy než bylo vyprovokování nějakého konfliktu nebo sledování nějakého dramatu. A byla si jistá, že zrovna víly byly na nejrůznější dramata experti. Upije ze skleničky a věnuje Thee zkoumavý pohled.* Zapojovat v jakém smyslu? *Zeptá se, a pak se očima vrátí zpět k davu. Ona sama se ve zdejší podvěťanské komunitě moc nepohybuje a hlavně neorientuje, takže jich moc nezná. Být na podobné události v Rize, jistě by našla hned několik podsvěťanů, se kterými by prohodila pár slov. Nejspíš i v Rusku by ještě někoho znala. Tady to pro ní bylo pořád neznámé.*
*Len sa na upírku pozrie a len mávne rukou, aby sa aspoň nejak odzdravila, reči okolo toho ju už tak nezaujímali a vlastne radšej prepočula uštipačnú poznámku. Začínala sa tu celkom nudiť, to si myslela, že tento ples bude niečím zábavnejší, zatiaľ jej to tak neprišlo.* Čakala som teda od toho viac, než len toto.. *Obzrie sa už dnes po niekoľký krát a vlastne aj odpovedá Adeline.* .. Zrejme sa tu dlho nezdržím... *predostrie jednoducho.*
Někdy si říkám, že kdyby tvé ambice směrovali jinam byl bys dobrý rival v politice Coltone.* poví mu zcela upřímně, přeci jen dohadovat se s těmi starými vílami byla občas nuda, jelikož neznali nic než to staré, ale jak moc se od nich bude lišit Ava v jejich letech že? Zvědavě se obrání k němu, když se usměje, tohle byla snad jediná věc, kterou viděla na něm jako projev emoce, ale vždy bylo osvěžující vidět úsměv a pak zamrká.* Já jsem zdvořilost sama to víš.* nevině se přitom usmála a položila mu ruku na rameno. Pak se lehce na kloní a téměr u jeho ramene tiše pronese.* Ale možná máš pravdu ne vždy mě přiměješ zdvořilostí k něčemu.* a to byla pravda, přeci jen nic není zadarmo ne?*
*Keď sa upírka odpojí od dvoch, čo by ju mohli ochrániť, tak sa za ňou vyberie. Predsa len nemal rád nevybavené účty, ktoré medzi sebou mali. Možno sa predtým choval voči nej milo, ale to rozhodne skončilo, už milý nebude. Prejde smerom ku nej a zachytí ju, pričom ju zastaví v jej ceste.* Znova sa stretávame Marriane. *Povie jej, pričom jeho hlas rozhodne neznie o nič milšie. Bolo v ňom cítiť chlad, ktorý z neho v tejto chvíli sálal. Možno si myslela, že prepočul jej slová, ale predsa len vedel veľmi dobre, o čom to vtedy rozprávala.* Čo to bolo vtedy v Pandemóniu? Blondínky vždy dostanú všetko? *Spýta sa jej, pričom neopomína fakt, že ešte si to s nimi vybaví. Toto bol čarodej, ktorého poznal Londýn, ktorého sa aj bál. On nemal problém zastrašovať druhých a ak ho mala aj ona, tak len dobre pre ňu.*
Nikdy nevíš co od vílího dvora očekávat. /Co já jsem vlastně očekávala? Asi by to chtělo více alkoholu./ Já nevím, možná se tu ještě chvíli zdržím, přece jenom něco zajímavého se ještě může přihodit. /A nebo také ne. Ale to se nestává většinu mých večerů, takže pro jednou alespoň změna prostředí. Kde je vlastně Jason? Neměl by to být ples jeho dvora? Hádám, že by se tu jako správný vladař měl ukázat. Ale kdo ví, neslyšela jsem o něm už ani nepamatuji./
*Lehce zavrtí hlavou.* Tak to je asi jedině dobře, že jsem se touhle cestou nevydal. Kdo ví, co by se událo, kdybychom stáli proti sobě. A na můj vkus je ve tvém oboru až moc málo skutečné krve a napětí. *Odpoví jí a pousměje se. Přece jen by taková situace asi neskončila dobře ani pro jednu stranu. Zvlášť s některými jeho postupy by to mohlo skončit tím, že by někdo skončil někde podříznutý nebo lehce pomačkaný. Sice by to nebyla vyloženě politická cesta, ale přece jen to patřilo k politice jejich dvora. S odpůrci se tu dělal krátký proces.* Zdvořilosti platí na všechny jen ze začátku. Ty zajímavější nabídky přijdou až později. *Nemůže jinak než souhlasit, protože ani jeho samotného si jeden nezíská jen pouhými zdvořilostmi. Přece jenom zdvořilosti mu byli k ničemu. Nedali se nijak využít ani použít proti někomu dalšímu v následujícím vyjednávání.*
Pravda, možno sa niečo ešte stane. *Povie a radšej sa tak trochu obzrie za upírkou, ktorá ju tu veľmi nefunkčne provokovala. Sleduje ako sa k nej priplechtí Malachai.*/Tak, ale toto je zaujímavý zvrat udalostí./ *Pomyslí si a počas pozorovania si odpije z pohára a premýšľajúc si hryzie do spodnej pery.* /čo také si urobila, že sa k tebe tak rýchlo dostal?/ *Pomyslí si, celkom ju to zaujímalo, ale na druhej strane prečo sa nad tým vôbec zamýšľa, môže jej to byť jedno. Aj keď rada by si pozrela nejakú tú drámičku.*
*Všimne si, že se ji tu líbí a je spokojen. Napije se vína a musí uznat, že je dobré.* To opravdu je. Ale minule jsem na tom dvoře jen sledoval měnící věcičku, kterou hlídali stráže.* Pokrčí rameny a rozhlédne se.* Tady to vypadá jako taky na obdobnou zábavu.*Zamumlá si a sleduje dění kolem, které mu připadá nudné.* Vila? No, to je ta Ava. Ale asi ji vadí jen můj výběr chlapů.* Pokrčí rameny a je mu jedno, zda tím vzbudí další otázky nebo ne. I on sám shledává výběr svých chlapů za divný a celkově hloupý.* Ale abych byl upřímný dnes tu mezi chlapi moc na výběr není.* Ušklíbne se a dívá se na víly a ostatní bytosti kolem.*
To teda. By som chcela vidieť potom tváre ostatných pri ich prehre. *Povie a trochu sa zasmeje. Možno bolo pre ňu dobre, že išla s Ver, predsa len sa dobre bavila. Aj keď to bolo na nej samej. To nezažila dosť dlho a musela uznať, že je to dobré. No nemohla v tom dlho zostať, pretože vedela, ako by to dopadlo.* To je pravda, ale tu by to mohla byť sranda. Ale rozhodne som mala rozbiť tú fľašu vtedy. Ach teraz toho ľutujem. Aspoň by som sa s ním mohla kedykoľvek znova pobiť. *Povie, ale predsa len sa nebojí, že sa tak nestane. Predsa len ho vyprovokuje iným spôsobom. Aj keď Ver nehovorí o koho ide a ani nepovie.* Napríklad tréningy, ktoré sú pre nás dôležité. Nevieme všetko a oni ešte na ne nechodia. To je tak nezodpovedné. *Povie jej, pričom ona zažila tu v New Yorku nie moc pekné stretnutie. Možno je potvora, ale zato sa zúčastní všetkého, čo je pre nich dôležité. Hlavne je až moc spätá so zákonom. Dnes spravila výnimku v oblečení, ale to sa tak často diať nebude.*
*Nečekala, že by tu narazila na někoho dalšího, koho znala, ale když ji onen muž zastavil, zmínil Pandemonium a ona zahlédla pod maskou jeho oči, měla jasno.* Nick, že ano? *Zeptá se, přičemž si je na 99% jistá.* Nejsem si nějak vědoma toho, že by jsme my dva spolu měli spor. A dovol, abych tě opravila; ta tvoje citace nevyšla z mých úst. *Pousměje se a upije ze svého nápoje, přičemž její druhá ruka je stále v držení čaroděje.* /To si snad myslí, že bych mu tady někam utekla./
*Milovala tanec a vlastně hodně věcí, které se týkaly hudby. Musela přiznat, že si to skutečně užívá. Obvzlášt z někým, kdo zná kroky stejně dobře jako vlastní boty. Takže mladého čaroděje pustila z hlavy, ale jedna její malá část musela přiznat, že je osvěžující, že už nebrečí v kuse nebo mu někdo neláme kosti. Příjemná změna, že vše kolem něj bylo v klidu. Jediné, co v tento okamžik Avu zajímalo ,bylo si tento večer užít naplno. Ale zpozorní při Coltonových slovech.* Hmm to skoro zní jako kdyby si nějakou nabídku s dohodu měl právě ted v kapse. Tak to mne zaujalo.* poví plná zvědavostí. Jak jinak dohody to byla její slabost.*
*Len sa chladno na ňu pozerá, ale predsa len sa zasmeje.* Možno to presne nevyšlo z tvojích úst, ale predsa len si sa na tom smiala. Nebodaj mi chceš povedať, že ty si to isté nemyslíš? *Spýta sa jej a trochu zosili stisk. Bolo mu jedno, či jej ublíži alebo ani nie, predsa len keď dokázal bez mihnutia oka ublížiť vlastným, prečo by nemal problém aj s ňou.* A keď už, tak blondíny sa vysekajú z prúseru. Ako sa z toho dostaneš ty? *Spýta sa jej a rozhodne je mu jedno, či jej ublíži pred publikom alebo aj nie. Jednoducho nemá v poslednom čase náladu a sadizmus bol v tejto chvíli jeho celkom pekná zábavka. Možno sa zatiaľ nesnaží újsť, ale za chvíľu bude, pretože na ruke už môže cítiť menší oheň, čo vyžaruje z jeho vlastnej.*
Určitě by to byla přehlídka slz a zklamání. *Odpoví a pousměje se. Ne, že by jí snad podobné představy utěšovali, ale ona sama by si rozhodně užila pohled na Theu, která se raduje z výhry a určitě by neopomněla všechny ostatní označit za luzry nebo i něco horšího. Přece jenom na to už Theu znala dostatečně. Jenže když začne z ničeho nic mluvit o nějakém rozbíjení flašky bez jakéhokoli kontextu, pozvedne obočí a podívá se na ní.* Máš na mysli někoho konkrétního? *Nadhodí, i když asi moc v odpověď nedoufá. Kdyby jí chtěla říct, o koho jde, tak jí to asi řekne rovnou. Ovšem otázkou nemůže nic zkazit.* Ne všichni přistupují k věcem zodpovědně. Někteří si prostě myslí, že všechno dostanou bez jakékoli práce a tréningu. První porážka v terénu je naučí. Pokud jí samozřejmě přežijí. *Odvětí skoro až bez zájmu a ušklíbne se. Ona sama ví, že musí trénovat, aby jí jednou někdy na lovu nezabil nějaký démon. Těžko ale předpokládat, že všichni mají zakořeněnou disciplínu až tak.*
*Toto místo pro ní nabízí opravdu mnoho nových podnětů. Chvílemi se přistihne jak uvažuje nad tím, jestli neudělala chybu, když se celý život snažila stranit. * /Především však záleží na přítomnosti/* pomyslí si */ s co přinese budoucnost může být ovlivněno/* po rtech jí přelétne lehký úšklebek. Při zmínce o větvičce jí to nedá a musí se rozhlédnou, jestli tu nespatří také podobnou kuriozitu. Když se JACK zmíní o svém výběru chlapů neodpustí si poznámku * Umím si představit, že to může věci trochu komplikovat * Ale co se nabídky mužů na plese týká s Jackovým názorem nesouhlasí. * Ne všichni jsou úplně k zahození. * zkonstatuje a přejede pohledem sál. * Myslím, že by nebylo od věci se tady krapet porozhlédnout. * řekne a lehce se pousměje, v očích jí však vzplanou jiskřičky.* Třeba objevíme něco podobného té tvé větvičce * Ráda by využila co nejlépe toho, že má možnost být na tomto plese. Nepochybuje, že se tu musí nacházet nespočet zajímavých a nevšedních artefaktů. A možnost alespoň je spatřit ji velice lákala. *
Mám dojem, že co si myslím nebo nemyslím by neměla být tvoje věc. I kdybych s její teorii souhlasila. *Pak ucítila pálení na ruce, kterou ji svíral a lehce sykla.* A soucit s jinou bytostí rozhodně není trestným činem. *Zabodne se do něj očima s takovou vervou, že kdyby šlo pohledem vraždit, padl by k zemi.* Tady nevidím jedinou věc, která by mě uvrhla do sporu s tebou. Takže se prosím tě zklidni a běž si svoje ego léčit na někom jiném. *Odsekne mu potichu, i když si je jistá, že si nejspíš pod sebou právě podřezala větev.*
*Nedělalo mu nejmenší problém vést při tanci. Kroky přece jen znal, protože i to bylo součástí jeho dětství. Když se zrovna neučil bojovat s nějakou sečnou zbraní, tak měl lekce tance, politiky nebo jiných předmětů. Tudíž zaposlouchat se do rytmu hudby a dělat správné kroky, pro něj bylo skoro stejně přirozené jako bojovat, ačkoliv to tedy dělal o něco méně často. Jejím slovům se tiše zasměje a zadívá se jí do očí.* Přece ti tu nebudu vyprávět o svých dohodách. Leda bys měla zájem nějakou uzavřít? *Navrhne jí, ovšem jen těžko by to myslel vážně. Zavázat se něčemu jiné víle a zvlášť Dvě by pro něj nemusel být zrovna dobrý krok. Spíše se rozhlédne, jestli nezahlédne toho otcova přítele, kterého zahlédla předtím Ava. S ním by klidně nějakou dohodu uzavřel, nebo by z něj alespoň mohl vytáhnout informace o tom, jak se má situace v jeho rodině. V poslední době neměl moc příležitostí, aby se dostal na jejich sídlo, což mohlo znamenat, že otec zapomněl na svoje slova. Docela litoval, že ho tehdy nedonutil k tomu, aby uzavřeli dohodu, nebo aby mu to slíbil.*
Víš, že bych možná i měla? Jen tak pro pobavení? Když písen skončí ukloní se mu jak se patří a věnuje mu jeden pobavený úsměv za druhým. Skutečně netušila, zda je tak chytrý, aby s ní neuzavřel dohodu nebo jen jednoduše nudný.* Přeci jen málo kdo je tak šílený aby vzal dohodu jen tak. Nebo jen opatrný, kdo ví.* nu nemusela říkat nahlas, že se našli i takový, kteří byli blázni a uzavřeli dohodu za neurčitou splátku. Při jeho velice nenápadném rozhlížení se zamračí.* Pojd.* poví tiše a dovede k jednomu z velkých oken a postaví jej k němu mezitím co ona se postaví čelem k oknu.* Ještě chvíli by jsi na něj takto zíral, tak by zmizel stejně jako kdyby se objevil. Ne jenže umí být krysa, ale i vypařit jako na se umí.* poví tiše a lehce se usměje.*
*Podívá se na ní a nadzvedne obočí, což není pod maskou moc poznat. *Vážně?* Znovu se rozhlédne.* Jo možná ten u Avy, ale už vidím, že k mé smůle to bude majetnickej sadista.* Následně si povzdechne.* Já mám prostě slabost pro barmany. Hlavně ty s pěkným zadkem a u kterých nenapočítám všechna žebra a obratle. *Zasní se a znovu se napije vína.* Proto nechápu svůj předchozí výběr.* Ušklíbne se a pak se na ní zazubí.* Jo, porozhlédneme se. Třeba najdeme i něco, co by bylo fajn.* Usměje se a vyrazí hledat zajímavé věcičky.*
* Když zpochybní její názor jen pokrčí rameny. Hlavní kriterium pro Amelii je vzhled, když si vybírá partnera. Vlastně se tomu nedá ani říkat partner, poslední léta vyhledává pouze někoho kdo ji zabaví. O žádné závazky nestojí. Ideální situace je, pokud jejich interekce trvá pouze několik hodin a pak se již nikdy nevidí. Když však zmíní svojí slabost pro barmany musí se zasmát. Pozvedne sklenici a hlasitě prohlásí * Amen * barman s pěkným zadkem je vždy výhra. Dopije obsah sklenice a následně ji odloží. Není si jistá jestli je to vlivem vína nebo přívalem adrenalinu, ale zaleje ji příjemné teplo. * Jsem si jistá, že narazíme na něco zajímavého * pozvedne obočí a vyrazí po Jackově boku.*
*Věnuje jí další svůj pobavený úsměv.* Vážně bys uzavřela nějakou dohodu se mnou? Jen tak pro zábavu? To mi zní dost šíleně. Že by ti to stáří už lezlo na mozek? *Odpoví jí a lehce zavrtí hlavou. Sice o svých slovech pochybuje, ale neodolá tomu, aby jí trochu nepošťouchl. Sem tam si zkratka neodpustil nějaké to rýpnutí, ačkoliv to vždycky dělal zároveň pro svoje pobavení. Přece jen nic jiného by za tím snad ani nikdo hledat nemohl. Když ho odvede k oknu, založí si ruce na hrudi a i když poslouchá její slova, tak pohledem dál bloudí po davu tančících lidí.* Vzhledem k tomu, že se přátelí s mým otcem, od něj ani nic jiného neočekávám. Jenže k jeho smůle, já mám za úkol krysy chytat. *Odpoví jí a na tváři se mu mihne krutý úsměv, který dává jasně najevo, že se opravdu svým povoláním neminul. Neměl ani sebemenší výčitku, že v podstatě loví víly a posílá je na onen svět.*
*Althea len pokruti hlavou.* Stretnes ho raz, predsa len bývame pod jednou strechou. * No viac jej neprezradza. Nemala ani čo. Potom jej z tváre zmizne úsmev.* To áno, ale po smrti nám budú na nič. * Možno je mrcha, ale zase má zmysel pre zákon. Oni potrebovali lovcov a ona nevedela, čo spraviť, aby ich aspoň niečo urobiť. Potom sa otočí a kyvne hlavou.* Moc ma to tu nebaví. Idem naspäť, ak chceš môžeš zostať. *Povie jej a sama sa pomaličky vyberie späť do inštitútu.*
*Jak jde sálem, tak v něm neshledá nic zajímavého. Takže se vydá na chodbu. Je mu jasné, že někam je nepustí. Ale na chodbě uvidí dřevěnou sošku hada.* Aj..had... Vyjekne tiše a couvne od sošky, která na něj mrkne. Což Jack vrátí zasyčením. Pak však uvidí kámen, co vypadá jako by byl tekutý a z něj šli krystaly které jako by byli z ledu. Jenže v nich jako by byli uvěznění tvorové.* Páni, to vypadá děsivě.* Zamumlá a dívá se fascinovaně na kámen.*
Tento večer se zdál být poklidný, klidnější než je zvykem pro Zimní dvůr. Možná na jiném místě by to věstilo jen to dobré, ale tady nikoliv. Další předpověd byla jasná, tohle je nejspíš poslední z klidných dnů, které poslední době na dvoře panují. Co víc měsíc nad Fearii byl již vysoko na obloze a jeho zář připomínala venku hotový stříbrný ráj, který se odrážek od stěnu pokryté země. Přišel právě čas připít si na počest Luny. Číšníci roznášeli hostům nápoj připomínajíc svou barvou svět měsíce a chutí čerstvé lesní plody. Jedna ze starších kněžek vystoupila na stupínek. Kde hlasitě pronesla.* Víly a važení hosté. Tímto bych ráda pronesla pár slov. Tento večer jako mnoho let se koná pro oslavu na Oslavu luny. Necht její záře dále oslňuje samotnou zemi Faerie.* A vypije pohár s tekutinou. Večer se pomalu chýlil ke konci s bytosti měli šanci si večera ještě na plese užít. Pití, zábavy či tance.
Položí mu ruku na předloktí a usměje se. Dotek trvá chvíli, byl zdvořilí a krátký.* Víš jak já mám ráda neobvyklé a možná trochu šílené věci. A kdepak to není věkem, možná jen už se tím věkem nudím a zjišťuji hranice kdo ví.* Mrkne na něj a kdy se vyjádří o svém otci nahodí vážnou tvář. Sám dobře věděl, že ani ona ho v lásce neměla už jen protože jí v minulosti šlapal na paty, když se stala čerstvě diplomatkou.* Jestli chceš získat nějaké jeho zprávy či dopisy není problém. Bohužel tvůj otec si je hlídá vic než pes vlastní kost.* poví upřímně. Nakonec neodolá lehké provokaci a konečky prstů mu přejede po čelisti a Istivě se usměje.* A právě proto sem si tě oblíbila. Lovíš to co škodí.* poví s lehkým úsměvem, když pak dojde číšník s nápojem vezme si jej od něj i Coltonovi. Jelikož to znamenalo, že se blíží přípitek a taky měla pravdu. Kněžna pronesla přípitek a na konci proslovu se také napila.*/Hmm miluji tohle pití./* pomyslí si. Jeho chut jí nikdy neomrzí.*
*Keďže mal to pre dnešok plné zuby, tak sa rozhodol odísť, ale predsa len tejto upirke nechá niečo na pamiatku. Pustí jej ruku, pričom sa na ňu pozrie. * Radšej ma na budúce neprovokuj, nechceš ma mať xa nepriateľa. *Povie jej a varuje ju.* A pre varovanie, aby si to znova nerobila, tak toto máš pre poučenie. *Povie a mavnutim ruky zapáli jej šaty. Vie že jej isto príde niekto na pomoc, preto sa sám vyberie hneď preč. A potom otvorí portál k sebe do bytu.*
*Nad její odpovědí jen pokrčí rameny. Moc nemá co dalšího k tomu říct. Pod jednou střechou bydlí se spoustou lidí, jen těžko říct, koho má Thea zrovna na mysli.* To si ale oni asi moc neuvědomují. *Odpoví jí s trochu smutným úsměvem. Už byla přítomna dost nepěkným zraněním lovců a většinou to bylo způsobeno jejich nepozorností. Sice nikdo není neomylný, ale ve chvíli, kdy člověk přecení svoje schopnosti, tak je jasné, že to dopadne špatně.* Brzy půjdu taky. *Rozloučí se s ní jenom, a pak dopije zbytek obsahu skleničky. Zvlášť proto, že se jí už nese další sklenička, tentokrát s tekutinou v barvě měsíce. Pozvedne nad tím obočím, ale přesto si jednu sklenku vezme. Pro jednou jí to rozhodně nezabije. Po přípitku napodobí kněžku a taky svou sklenku vypije. Rozhodně to má zvláštní chuť. Ovšem moc to nezkoumá, odloží sklenku na tác někomu z číšníků a rozejde se zpět do institutu. Musí uznat, že čekala možná o něco větší rozruch, ovšem klidný večer ve Faerii nemusel ve výsledku věstit nic dobrého.*
* Nemůže popřít zklamání, když v sále nenarazí na nic co by si zasluhovalo větší pozornost. Když se JACK vydá pryč ze sálu naposledy se otočí a porozhlédne se o sále pak se vydá se za ním. Pookřeje jakmile si všimne sošky. Když Jack vyjekne sama trochu nadskočí, ale pak se musí zasmát. * Nemáme rádi hady? * zeptá se. Jeho přehnaná reakce jí velmi pobavila. Všimne si i zvláštního kamene ze kterého vystupují krystal. Věnuje mu krátký pohled.* Děsivě možná, ale užitečně moc ne * řekne a znovu se zadívá na sošku hada. Ta ji zaujala mnohem více. Neuniklo jí, že se Jacka mrkla. Pochybuje že by soška zvládla o moc více. Rozhodně ne bez pomoci někoho dalšího, ale i přes to si od ní drží malý odstup když si jí prohlíží. * Za to tohle, by mohlo být užitečné * S těmi slovy zvedne ruku s pomalu ji začne vztahovat k sošce. V tom se však ze sálu ozve hlas. Trochu jí to vyvede z míry, stáhne ruku zpět a tázavě se podívá na Jacka.*
*Celú situáciu sleduje, len nad tým mávne rukou. Síce jej to pripadá už trochu veľa. Na celú situáciu len zazrie a teatrálne pretočí očami. Poloprázdny pohár, ktorý drží v ruke niekam položí, ani nevie kam a odchádza z plesu domov.*
*Zkoumavě se na ní podívá a lehce nadzvedne obočí.* Takže chceš nějakou dohodu nebo třeba jen menší sázka? Pokud to bude něco smysluplného, rozhodně se nebudu bránit. *Odpoví jí a pod maskou se pobaveně usměje. On sám byl vždycky pro nějakou zajímavou dohodu, i když často vyhledával ty, které byly výhodné hlavně pro jeho zájmy a záměry. To se ale často nestávalo jen tak bez předešlých slovních tanečků.* Moc dobře vím, jak je můj otec opatrný. Spíš bych potřeboval zjistit něco málo o své sestře a jeho záměrech s ní. *Odpoví jí stále nevzrušeným hlasem, jako by to ve výsledku nebylo vůbec nic důležitého. Ve výsledku všech jeho zájmů, to zase takový problém nebyl. Kdyby si dal tu práci, mohl jednoduše odjet na jejich sídlo a zjistit to sám, ovšem takhle mohl zjistit i informace o jeho politických stycích a dohodách. To se vždycky mohlo hodit. Ovšem myšlenky na otce hodí na chvilku za hlavu, když se Aviny prsty ocitnou na jeho čelisti. Ne, že by nedokázal přemýšlet a věnovat jí určitou část své pozornosti, ale navíc si jeho pozornost žádala i kněžka. I ona i vezme nápoj v barvě měsíce a po jejím proslovu ho vypije.* /Alespoň něco dobrého to ve výsledku přineslo./ *Pak se vrátí pohledem k Avě a lehce jí chytne za bradu, načež jí zvedne hlavu tak, aby se mu dívala do očí.* Jestli mě chceš dostat svátky do své postele, bude to ctít něco zajímavějšího než jen tvoje prsty na mé kůži. *Upozorní jí a při svých slovech jí přejede po rtu. Pak ruku stejně rychle jako jí dal na její obličej, zase stáhne. Koutkem oka zahlédne, že někdo zapálil nějaké dívce šaty, ale jelikož to není problém, který by jeho osobně pálil, tak se o to nestará. Jistě jí přispěchá na pomoc někdo ze strážných.*
*Rozhodne se projít sál a trochu to tu prozkoumat. Celý ples jí přináší lehce nepříjemné déjá vú. Tolik víl na jednom místě, prostě nikdy nevěští nic dobrého. Přesto sem šla dobrovolně. Skoro jako by prahla po nebezpečí. Vlastně tajně doufá, po nějaké akci, po nějakém skandálu, ale dnešní večer se zatím nese v poklidném duchu. Zastaví se, až když přijde kněžka a začne pronášet projev. Do ruky jí mezitím vrazí pohár s tekutinou, která je na rozdíl od ostatních s příměsí krve, aby to vůbec mohla pozřít. Po projevu se také napije záhadného nápoje. Chvíli jen postává a sleduje tancující bytosti.*
*Když chytla jiskra o její fialové šaty, tak vyjekla. Matně zaslechla kněžku mluvit o přípitku, ale její hlavní starost byl oheň, který byl na upírku nevhodně blízko jejího těla. Rukou ho uhasit nemohla, protože každý dotek ji spaloval.* /Jestli tohle přežiju, tak si tě opravdu podám Nicku./ *Pak matně vidí, že k ní přibíhá kdosi ze stráže a spalující bolest je pryč. Chtěla by tomu, kdo ji uhasil poděkovat, ale ten někdo už je pryč. Vidí, že má část šatů spálených a proto co nejrychleji mizí pryč.*
Sázku říkáš? Hmm měla bych něco zajímavějšího Coltone. Vraždy tady na uzemí Faerie, vsadím se, že dokážeš pachatele lehce vystopovat. Já jsem bohužel narazila na slepou uličku. Jako odměnu si můžeš vybrat cokoliv je v mých silách, ale varuji tě, žádné hlouposti.* šeptne s lehkým úsměvem na tváři. Už Avu nebavilo, že s králem našli slepé místo bylo načase tohle ukončit. Colton si na okamžik získal její pozornost a při jeho slovech se rozesměje.* Kdybych se snažila poznal bys to. Možná vypadáš dobře Coltone, ale ne natolik, abych se k tobě plazila. Pokud nedostanu zábavu od tebe víš, že si jí umím najít jinde. Možná už jen máš strach mít s někým jako já skandál? Nebo se stydíš? Ale pracovně tě ráda uvidím vždy o tom není pochyb.* rýpne si pobaveně, ale tím to jednoduše ukončí, nenechá se vykolejit. Co víc, když ted viděla na sál plných bytostí spatřila i ADELINE a věnovala ji krátké pokývnutí hlavou na zdvořilý pozdrav. Přeci jen si je vědoma, že má nějak blízko ke králi a je moudré zacházet s ní jak nejlépe Ava svede. Kdo ví třeba někdy se to bude hodit. Pak však zničeho nic se v sále ocitl žár ohně.*/Zatraceně../* pomyslí si a otevře jedno z velkých oken, kde vyjde ven. Na chladný vzduch.*
*Podívá se na AMALII.* Ne! V podstatě jsem víc kočka a vyrůstal jsem mezi kočkami, takže hadi mi jsou odporní. Jeden čaroděj vypadal jak had a málem jsem utekl.* Oklepe se z toho čarovného znamení, na které si vzpomněl.* Já tady užitečné věci nikdy nehledám, protože většinou tu nejsou. Nepředstavíš přeci veřejnosti něco, co by se ti mohlo hodit.* Řekne a pak se podívá na Amelii, na co se kouká ona. Soška hada.* Nevím... Maximálně k tomu, aby mě to vyděsilo.* Řekne a i přes svůj strach k hadům se na sošku podívá a hlas v sále ignoruje. Dotkne se hadí hlavy, která se k němu otočí a na vteřinku se objeví jazyk.* Wow... * Rychle ruku stáhne.* To chci!* Vyhrkne nadšeně*
*Koutky úst se mu stočí do potěšeného úsměvu.* To zní přesně jako dohoda, kterou bys neměla uzavírat, ale když jsi to navrhla, tak to přijímám. *Sice nebyl nějaký soukromý detektiv, který by se zabýval něčím takovým. Většinou ne bez pověření od krále, ale v případě, že toho pachatele přitáhne živého, tak rozhodně nebude co řešit. Spíš bude moct čekat nějakou pochvalu. Navíc ani to, že by mohl po Dvě chtít, co jen je v jejích silách nezní jako špatná odměna. V tuhle chvíli je to pro něj jen výhra. Teď tentokrát její slova rozesmějí jeho.* Měla bys vědět, že emoce jako je strach a stud moc v repertoáru nemám. To asi záleží na tom, jak si představuješ mojí pracovní návštěvu. *Většina víl ho moc ráda v rámci jeho práce nepotkávala. Nebylo divu, když většinou pak skončili mrtví, jelikož přesně to bylo to, jak se u něj počítala práce jako splněná. Když Ava vyjde ven ze sálu, vyjde za ní o dost pomaleji než ona a na rozdíl od ní se zastaví těsně na prahu.* Neznat tě lépe, řekl bych, že se bojíš ohně. *Upozorní jí a pohodlně se opře o rám okna.* Ale když už jsi předtím zmínila skandály, tak kdo je momentálně centrem těch tvých? Nepředpokládám, že by byl jen jeden, že? *Nadhodí konverzačním tónem. Na podobnou otázku by se asi s klidem mohl zeptat kde jaké víly, která se v paláci pohybovala, ovšem Ava měla zvláštní sklony k tomu, aby si nacházela milence i mimo Faerii, což jí rozhodně neměl za zlé.* Hledala jsi snad jednoho z nich v sále při tom svém zkoumavém pohledu na začátku večera?
Horší než hadi jsou lidé, kteří jsou slizští jako hadi * zkonstatuje * Ale vzhledem k tvé nevšední východě chápu, že k nim máš větší odpor. * Soška jí přijde opravdu zajímavá a co víc, s potenciálem. Osobně zastává názor, že když chce člověk něco schovat, je nejlepší nechat to na očích. Málokdo by byl ochotný věřit, že ona věc, která se zdá být tak přístupná může být opravdu důležitá. Ale tenhle svůj názor si nechá pro sebe * Když myslíš * řekne místo toho. Ohlédne se do sálu odkud se před chvílí ozval hlas a zdá se jí, že je tam krapet rozruch. Jackovo nadšené vyhrknutí jí však donutí se k němu zase otočit. Musí se zasmát. Je to jak koukat se na dítě, které nadchla nová hračka. * Odnést si suvenýr z takovéhle události by nebylo od věci * řekne ve snaze ho trochu pošťouchnout. *
*Možná nebylo moudré mu nabídnout cokoliv, ale vařila ve své schopnosti a slovíčkaření, takže se ani nebála toho co bude žádat ve výsledku. Vlastně by se bát měla, ale po vidině věštkyně, že umře jí snad už nic nevyděsí. Byli i horší věci.* Hmm, jistě že to vím. Chladný, nepřístupný a nedůvěřivý. Ale i když by se dalo říct, že nějakou dobu si mi věřil, když jsme si byli tak blízký" poví pobaveným hlasem. Jelikož ona sama kdyby mu nevěřila natolik, že jí neprobodne, tak nikdy by ho nepustila ani do osobní zony. Co víc, proč šla ven? Jednoduchá odpověd, nesnášela ten pach spálené látky a hlavně to jejím citlivým smyslum vůbec nevonělo.* A ano právě proto mám krb v komnatě.* odpoví pobaveně, jelikož skutečně se ohně nebála. Led a ohen jednoduché. Led se promění ve vodu a voda zahasí ohen. Když se, ale zmíní o jejich skandálech usměje se.* Nebudeš věřit, kromě zabodnuté vidličky v ruce tak žádný.* a král byl kapitola sama o sobě, ale nikdo si nedovolil roznášet drby o králi, což je více méně dobře. Vlastně úplně dobře.* A myslím, že pro dnešní večer dost zvědavosti. Zítra si promluvíme o té naší dohodě. Ted, ale musím zařídit pár věci.* věnuje mu krátký úsměv a projde kolem něj, když mu lehce nadzvedne masku a podívá se mu do očí.* Příště se zeptám já na tvé skandály.* prohlásí a vydá se do sálu.*
*Lehce přikývne. Jistě, určitě jí jednu dobu věřil, ale rozhodně nikdy nebyl tak hloupý, aby jí důvěřoval úplně se vším. Každý měl svoje tajemství a jestli je někdo uměl skrývat a zatajovat, tak to byly právě víly, které sice neuměli lhát, ale naučili se obratně hrát se slovy.* Jistě, byla tam jistá míra důvěry. Předpokládám, že kdybych ti ani trochu nevěřil, tak bych ti ani teď spoustu věcí neřekl a tuhle debatu bychom vůbec nevedli. *Odpoví jí pravdivě. Přece jen ta důvěra v tomhle musela být oboustranná. Na to byli oba dva až moc ostražití a nedůvěřivý. Na Zimním dvoře to byly rozhodně vlastnosti, které tu byly potřeba k přežití.* Zabodnutá vidlička? Možná bys neměla provokovat lidi s ostrými předměty v rukou. Jednou by to mohly být ostré železné předměty. *Odpoví jí a mírně se ušklíbne. Sice on měl k tomuhle co říkat, protože v rámci svého povolání se mu jistě povedlo naštvat spoustu lidí, ale pořád byl pod ochranou krále, což mu dávalo spoustu výhod.* Jistě, na vyjednávání podmínek bys měla být čilá. *Odpoví jí a pousměje se. Rozhodně totiž nemá v plánu jí nechat něco jen tak zadarmo. Pak se ale jen ušklíbne nad jejími dalšími sklony, že příště se bude na skandály vyptávat ona. Nejspíš bude docela zklamaná, ovšem to jí nehodlal říkat dopředu. Po chvilce se ale vydá stejně jako ona do sálu, ovšem nehodlá vyhledávat další společnost. Místo toho zamíří do svého pokoje, aby se vyspal. Přece jen moc dobře tušil, že tenhle klid nemusí znamenat vůbec nic dobrého.*
To je pravda.* Přikývne a dívá se na sošku. Připomene mu najednou hada, co chvíli měl.* Jo, víly na očích věci nenechávají a pokud ano, tak jsou extrémně nudné a neupoutají takovou pozornost. Třeba ten kámen. Je pěkný, ale když na tebe mkrne had, tak jdeš koukat na hada. Řekne a dopije víno.* To by nebylo, ale spíše vezmu tohle.* Řekne a ukáže na athame.* Líp to dostanu ven a i já vidím, že to je jen ruční práce bez magie. Takže žádné riziko pátrání a nechce nasrat bývalího. Je princem na tomhle dvoře.* Vysvětlí a dojde k dýce, kterou vezme a schová do vnitřní kapsy na vestě.* Jestli chceš, tak můžeš jít ke mně, Amelie.* Nabídne ji a chystá se použít Avyn přívěšek na cestu domů.*
*Všimne si AVY, která na ní pokývne na pozdrav, gesto jí oplatí a dopíjí své piti.* /Myslím, že už mám dost./ *Pomalu se dá na odchod.* /Ne že by to byla událost roku, ale aspoň to byla dobrá příležitost vytáhnout tyhle krásky./ *Přejde rukou po látce šatů a ladným krokem vychází ze sálu, poté z portálu v Central Parku a upíří rychlostí se dostává až k sobě do bytu.*
* Musí uznat, i když s těžkým srdcem, že JACK bude mít asi přeci jen pravdu. Rozhodně má s vílami mnohem víc zkušeností než ona. * Je toho až moc co nevím *řekne jako tichou výčitku sama sobě. Sama tu sošku neodsoudila tak rychle jako Jack, ale asi by nebylo nejmoudřejší nechat se chytit jak ji odnáší. Těžko by se dala propašovat ven nenápadně. Když se natáhne po dýce o něco pookřeje * Moc pěkné. * rozhodně se to zdá jako rozumnější varianta. Při zmínce o jeho bývalém podvědomky vztáhne ruku k prstenum na přívěšku, který jí půjčil na začátku večera. * Jak jsi se dostal tak blízko k někomu ze dvora? * neodpustí si otázku a zamyšleně se na něj podívá. Když jí nabídne, že může jít k němu rozhodně řekne. * Tady mě rozhodně samotnou nenecháš! * a raději ho chytne za paži. Celý večer si to tady užívala, ale představa, že by tu měla být jen na chvílí sama se jí ani trochu nezamlouvala. *
V pohodě, ani já toho nevím dost.* Uklidní ji a pak u její další otázky se zamyslí.* Myslím, že jsem ho sbalil na nějaké party.* Zazubi se a když se ho pak chytne tak aktivuje medailon a zmizí i s Amelii v portalu k němu domů. Kde ho už vítá kotě.*
*Vzhledem k tomu, na čem se včera dohodli s Avou, tak už docela časně ráno vyrazil z paláce. Na sobě měl černé kožené lovecké oblečení, protože sice nevyrazil na lov zvířat, ale rozhodně by se jeho pátrání po vrahovi vil dalo považovat za jistý druh lovu. Přece jen občas se jeho práce točila právě kvůli nahánění těch, jejichž jméno dostal a někdy to nebylo tak jednoduché, že byli zavření ve vězení. Takže si hned ráno nechal osedlat jednoho z koní, hnědého hřebce, a vyrazil do lesa. Sice si musel projít některé informace, ke kterým se zvládl dostat, které se těch vražd týkali. O něčem z toho se doslechl, ale nikdy se o to hlouběji nezajímal, jelikož to nebylo v rámci jeho zájmů. Jakmile vjede do lesa, zpomalí ze cvalu do volného kroku. I když předpokládal, že tady nic moc nenajde, přece jen pochyboval, že by se tu ten vrah procházel a upozorňoval na sebe. Tak hloupý snad nebyl nikdo.*
*Po bitke v pandemoniu sa vrátila do lesa fjol na svoju čistinu pri jazere aby sa dala do poriadku. Teraz sodí v tureckom sede pred svojím príbitkom pravú ruku má ešte zavesenú v páske a ľavou si pripravuje ranajky. Má na sebe oblečeje svoje zvičajné oblečenie ktoré nosý na zimnom dvore zelenú vestu a nohavicerovnakej farby končiace tesne pod kolenami a bez topánok, na krku jej ako ždy vysí vrecko s vílim prachom. Zrovna sa chistá pustiť do svojich ranajok ked nedaleko začuje šuchot. Otočí sa za zvukom a radostne sa usmeje ked uvidý obrovského snežného vlka ako sa k nej blíži pomalím uvolneným krokom.* Som rada že si nezabudol kde bívaš bratček. Kde si trčal?! *Oslový vlka ostrím tónom vstane a prejde k nemu.* No, kde si bol? *Pokračuje ostro ale výraz na jej tvári jasne hoivorí že je rada že vlka vydi. Vlk si dofrkne a chce ju obísť. Tak to teda nie nikam nejdeš ešte si mi neodpovedal. *Tlapne ho dlaňou cez čumák. Vik jej to oplatí tým že po nej rafne ale tomu sa uhne.* Budeš sa musieť viac snažiť. *Zasmeje sa bratovy a znova uhne pred jeho výpadom. Celá situácia vyzerá akoby sa vlk snažil Lyrii vážne ublížiť ale je to len nahánačka, hraktorú spoku často hrávajú. Nejaký čas takto pokračujú nakoniec ale Lyria skončí na zemy s Fenrinovou pravou labou na hrudi a jeho zubami kúsok od svojej tváve.*
*Když se blíží k jezeru, zaujmou ho nějaký rozruch, který se tichem lesa rozléhá. Je až zvláštní, jaký tu byl do té doby klid. Takže není divu, že se vydá právě za zvuky podél jezera. Netrvá mu dlouho, než se dostanu k nějakému obydlí, kde na zemi leží víla a nad ní stojí vlk, který má čelisti přímo u jejího obličeje. Podle těch zvuků, které předtím slyšel, by neřekl, že se jedná přímo o boj, to ho ale nepřesvědčí o tom, že by pro něj vlk nemohl být nebezpečný.* Tohle nevypadá zrovna jako pohodlná poloha na odpočinek. *Pronese klidně a seskočí z koně, přičemž nespouští pohled z vlka, který mu sice nevěnuje žádnou pozornost, ale i přesto ho tu momentálně vnímá asi jako největší hrozbu. I když ne nějak velkou pro svou osobu, přece jen si dokázal poradit i s horšími protivníky než byl obyčejný vlk. Navíc nikdy nechodil nikam neozbrojený, takže kromě zvycích obvyklých dýk, které měl v pouzdře na zádech, měli u sedla připevněný meč a na druhé straně kuši. Toulec se šipkami měl na zádech.*
*Ked začuje mužský hlas vitočí hlavu smerom odkial sa ozval a trochu sa zamračí na muža stojaceho nedaleko. Ale hned sa otočí zasa na Fenrina. Fajn fajn tak si vhhral. *Znova ho pleskne po čumáku.* No tak už ma pusť. *Fenrin poslúchne ustúpi na bok a starostlivo si očami premeriava neznámeho. Lyria sa postavý a tiež si muža odzrie hodnotiacim pohladom. /Kto to sem zasa lezie?/ *Pomyslí si trochu namrzene ale navonok nedá nič poznať. L'avou rukou nenápadne uchopí vrecko čo jej vysí na krku akoby sa len hrala s príveskom a zahladí sa mužovi do očí.* Ved som ani neodpočívala. Kto si a čo tu hladáš? Tuším som ťa tu ešte nestretla. Vlastne do tejto časti lesa sa moc vil nezatúla. *Povie neutrálnim tónom a pristúpi k neznámemu bližšie.*
*Očividně to odhadl dobře, že se nejednalo o nějaké skutečné nebezpečí, takže si klidně založí ruce na hrudi a pozoruje drobnou vílu.* Jsem Colton Aergi, člen Zimního dvora. *Začne tedy představením a vynechá svůj status, protože to by celou situaci mohlo jen zkomplikovat. I když to samozřejmě nevylučuje fakt, že o něm už mohla slyšet, jeho jméno mezi vílami asi nebylo úplně neznámé.* To se nedivím, je to dost odlehlá část lesa. Ovšem co jsem se tak doslechl, tak se v lesích v poslední době nachází mrtvé víly. *Odpoví jí a sleduje ji klidným pohledem, ačkoliv dává dost pozor na to, co dělá. Rozhodně nemá v plánu se nechat nějak zaskočit. Sice ta víla nevypadala moc nebezpečně, ale zdání může klamat.* A ty jsi? *Oplatí jí otázku ohledně toho, s kým má tu čest.*
To je pravda je to velmy dolahlá časť lesa a až donedívna sa tu nikto moc nepotuloval. Ale to sa v posledných časoch velmi zmenilo. *Povie trochu namrzene. Trochu prekvapene zdvihne obočie ked Colton povie že vyšetruje vraždy víl.* Tak to Avu s Jasona už unavuje pobiehať po lese a poslali za seba náhradu? *Povie do stratena sama pre seba.* Ja som Lyria a to je môj brat Fenrin. *Elegantne sa ukloní a predstavý seba aj vlka. potom prejde k deke na ktorej má stále rozložené jedlo a znova si sadne do tureckého sedu.* Si hladný? *Spíta sa a naznači Coltonovi aby si sadol oproti nej. Fenrin prejde k jazeru napije sa a potom sa natiahne nedaleko. Zavire oči a predstiera že spí ale Lyr vie že všetko pozorne sleduje. Lyria nečaká a pustí sa do jedla, niekolko sušených kusov zveriny, nekysnuté chlebové placky a sušené ovocie dokonca aj jeden medový plást.* Naozaj si nedáš? Nieje to zrovna strava ako v paláci ale je to dobré. *Ponúkne Coltonovi mysku s ovocím.*
*Pousměje se, když mu víla prozradí, že očividně o tom nastalém rozruchu něco ví. I když to je asi jen něco málo.* Ne, spíš poslali někoho, kdo má s hledáním větší zkušenost než oni. *Odpoví jí jednoduše a pokrčí rameny. Pochybuje, že by je to omrzelo, ale Jason měl očividně už jiné starosti než jen vyšetřovat vraždy víl, přece jen tomu tady vládl. A Ava nebyla na běhání po lesech asi úplně stavěná a navíc měla taky jinou práci.* Rád vás oba poznávám. *Odpoví a pousměje se. Přece jen na prvním setkání se ještě držel nějakých těch zdvořilostí. Navíc by se mu hodilo zjistit, jestli dotyčná něco neví.* Ne, děkuji, jedl jsem, než jsem vyrazil. *Odpoví, ale přesto se posadí naproti ní a sleduje, jak jí. Ty o těch vraždách náhodou něco nevíš? Přece jen když tu žiješ, tak jsi asi mohla něco zaslechnout. *Zeptá se docela na přímo bez nějakých kliček. Tohle totiž není o politice ani o získání nějakých citlivých informací. Dalo by se to popsat zkrátka jako vyšetřování.*
*Na jeho odmietavú odpoved len pokrčí plecamy a sama si z ovocia vezme.* S lasonom sme sa stretly pri tele druhej obete.* Povie a vezne si kúsok mäsa.* Požiadal ma o pomoc pri višetrovaní od vtedy som ho ale nevidela. Ak ho uvidíš možeš mu povedať že sa mi podarilo zistiť čo to tá nimfa mala na krku za prívesok čo si ten vrah odniesol. Bol to medajlónik starých bohov. Okrem toho som počula že zomreli dalšie dve víly ale nie tu v lese. Bolo to na nejakom panstve pokial viem. *Znova sa zahladí na muža pred sebou.* Čo si ty vlastne zač? Nejaký lovec alebo niečo podobné? Nevizeráš ako klasický pánko od dvora. *Žmurkne na Coltona a pokračuje v ranajkách.*
*Vyslechne si její slova a lehce přikývne. Takže v tom měl prsty někdo, kdo uctíval staré bohy? Pokud si pamatoval dobře, tak to celé vypadalo jako nějaký rituál. Jen bude muset dát dohromady, co vlastně za rituál to ve výsledku je a k čemu má směřovat. Podle toho by se dalo určit, kdo z toho bude mít největší prospěch.* Takže to jsou dohromady čtyři mrtvé a nějaké spojení se starými bohy. To rozhodně nevěstí nic moc dobrého. Jistě to Jasonovi vyřídím. *Odpoví a přikývne. Jednou s tím asi za králem dojde, ale až si dá dohromady více informací, které budou k případu relevantní.* Nejblíž bude asi lovec nebo něco podobné. *Odpoví a ušklíbne se. Vlastně by se dal popsat i jako lovec. Lovec zrádců. Zní to sice o něco méně důstojně než královsky kat, ale taky to má svoje kouzlo.*
*Prikívne.* /Lovec? Možno ale je tu aj miečo čo my nehovorýš. Nejak rýchlo si sa chtil môjho prvého odhadu./ *Pomyslí si ale nechá si to pre seba. Len mierne pokrči plecami.* Tak dobre Lovec ak zistím niečo viac dám ti vedieť. Ale na tvojom mieste by som zašla do chrámu Upsalla a spítala sa kňazov či má niekto dvôvod zabíjať ich veriacich. *Zložý mysky po raňajkách natiahne sa ako mačka a vstane. Riad odnesie do svojho príbitku a vráti sa k Coltonovi.* Ak chceš môžeme ísť spolu. Už nejaký čas sa trochu nudím a nejaká zábava by mi nezaškodila. okrem toho rada by som sa s tým vrahom stretla. *Znova si sadne na deku a oprie sa do zadu o lavú ruku.* Čo sa na dvore vie o tom zabitý na jesennom dvore? Je niečo nové?
*Mírně kývne.* Jistě, další informace se určitě budou hodit. *Souhlasí s ní a vlastně tak i přijme její nabídku, aby mu případně dala vědět, kdyby něco zjistila.* K vraždění někdy člověk ani nepotřebuje pořádný důvod, ale jestli v tom má roli nějaký rituál, asi o tom kněží budou něco vědět. *Souhlasí s ní a postaví se na nohy. Nejspíš bude ta holka ještě k užitku, nápady měla přinejmenším dobré. On sám se k těmhle věcem dostal teprve včera, takže se mu hodilo každé vodítko.* Pro jednou asi společnost neodmítnu. *Souhlasí s možností, že půjdou spolu. Sice obyčejně pracoval sám, ale v tuhle chvíli by mu mohla druhá víla k něčemu být.* Setkat se s vrahem? Proč? Chceš se ho zeptat, proč to dělá? *On osobně by asi neměl potřebu se s vrahem setkat a osobně by s ním ani nechtěl mluvit. Na druhou stranu ho ale zajímalo, proč by se s ním někdo setkat chtěl.* Ne, alespoň ke mně se nic o téhle vraždě nedoneslo. *Odpoví jí. Přece jenom se k tomu všemu dostal včera, takže neměl ještě všechny podrobné informace.*
*Pri jeho poslednej otázke sa jej po tvári roztiahne krvilačný úsmev.* Chcem sa s ním stretnúť aby som si s ním mohla zmerať sili. Necháva za sebou docela zaujímavú prácu tak chcem zistit kto z nás je lepší a osobne mu podrezať krk. Potom mi daj vedieť kde a kedy sa nabudúce stretneme pri vyšetrovaní. Myslím že si pôjdem zaplávať ideš tiež? *Spíta sa vyzlečie sa do naha. oblečenie nechá ležať na deke a prejde k brehu jazera. Ani nečaká na odpoveď a rovno skočí do ladovej vody potopí sa ale hned na to vypláva k hladine a zamáva na Coltona.* Tak ideš alebo nie?
*Uchechtne se a zavrtí hlavou. Nějak si nemyslel, že by k tomu té víle dal příležitost, ale mohla si to myslet s klidem dál.* Pošlu ti zprávu. Ale předpokládám, že zítra bychom mohli zajít do toho chrámu, jestli na tom tedy hodláš pracovat se mnou. *Odpoví jí a ušklíbne se. Osobně nebyl na nějakou spolupráci stavěný, ale pokud mu pomůže najít nějaké stopy, tak rozhodně bude lepší si jí držet blízko. Ovšem v určitou chvíli nepochyboval o tom, že se odtrhne a toho vraha si najde snad i sám. Přece jen neměl chuť riskovat to, že by ten vrah ve výsledku zabil i jí. Pochyboval, že by se jednalo o někoho slabého, protože jinak by se asi nic podobného nedělo.* D9ky za nabídku, ale budu muset odmítnout. *Obyčejně by si jí asi pečlivě prohlédl, ale momentálně se otočil ke koni a teprve když k němu došel a vyšvihl se do sedla, se znovu na vílu, která už se z vody vynořila, podívá.* Ale užij si koupel. Uvidíme se zítra. *Kývne jí ještě na rozloučenou, než se otočí a pobídne koně do cvalu, aby se mohl vrátit do paláce a snad zjistit další informace. Zvlášť ta vražda, která se stala na jarním dvoře, ho zajímala.*
*Varro přijíždí s autem k ruinám, měl to tu obhlédnout, kvůli vraždě tří civilů. Mladoši si chtějí dokázat, že mají koule, ale neví do čeho jdou.*řekl když vystupoval ze svého pontiacu. Měl na sobě černé džíny, šedé tílko a koženou bundu s vytetovanými runami. Na noze měl pouzdro s kunaiemi a meč. Vstoupil do ruin a vytáhl hůlku. Jakmile zmáčkl tlačítko oslnilo ho nafialovělé světlo. Byla to jeho hůlka, ale místo led diody tam dal UV diodu. Šel uličkami a vybavilo se mu zde pár vzpomínek, kdy tu vedl pár bojů proti démonům a poznal tu i poprvé Iris. Najednou se zastavil. Zavětřil a pokrčil nos. Páchlo to jako rozkládající se mrtvola. Není čemu se divit, když se to tu hemží démony, že. *řekl si pro sebe. Zabočil vpravo do uličky a pousmál se.* Našel jsem vás.* Na zemi byli ti tři cápci, co jsem vešli.*/Může jim být tak 18/*řekl si pro sebe. Na tělech měli stopy po drápech, jeden měl dokonce urvanou ruku.*No to abych se nachystal, možná jde o hellhounda*řel a koukl se na poškrábané zdi. Vytáhl meč a postupoval opatrně dál chodbou*
*Absolútna nechuť socializovať sa, či nejak inak sa vôbec stýkať so všetkým čo dýcha a rozpráva Iris prinútila sa zašiť do podzemných chodieb.* /Prečo nie, možno tu bude nejaký bezďák, ktorý nikoho nezaujíma.. *Pomyslí si, zatiaľ čo jej pod nohami škripe štrk. Vojde, trochu s auškrnie, pretože čo ju už by to len postretlo. Buď by to bola nejaká otravná víla, alebo príliš sebavedomí lovec a je jedno akého pohlavia. Dokonca aj toto jej už liezlo na nervy. Stále tí istý ľudia, ktorí ju omaly iritujú a jej chuť zhorieť je ešte väčšia.* /Možno tu dnes bude len pár démonov tých maximálne tak obídem... *Takéto myšlienky ju celkom zabávali, povzdychne si keď sa tak prechádza tmavými priestormi. Už to tu brala ako vlastný domov, mala pocit, že tu snáď trávi viac času ako vo svojom normálnom byte. Je pravda, že jej tam teraz oxiduje Marcus.* /Radšej tu ako s ním medzi štyrmi stenami../ *Pomyslí si a zastavuje ani nevie kde, oprie sa o stenu a zapne si mobil, dnes si dokonca zobrala slúchadka, preto ich zapája a pustí si hudbu.* /Fajn, divné mohla som ostať aj v parku, ale nie na čo vyber si podzemie tu je to lepšie./ *Prejde jej hlavou nad čím pretočí oči, pravda sem aspoň nikto nechodí, chvalabohu.*
*Z pakru zamíří do podzemí. Na krku medailonek od Avy a na sobě oblečení, které mu viditelně je malé, ale vydrží to. Aspoň to není pytel.*/Zase mám z Ismaela trauma. I když Nate nejspíše větší./* Pomyslí si a tiše se zasměje. Jak jde podzemím, tak si začne prozpěvovat písničku od AC/DC. Přitom si začne hrát s ohněm a vytváří z něj jednoduchá zvířátka. Nakonec vytvoří velkého ohnivého psa, který dokonce i štěká. Přeci jen, oheň není tichý. Dělá docela hluk.* On the highway to hell Highway to hell I'm on the highway to hell...* Do toho začne i tančit a dál pokračuje chodbami i s ohnivým psem jen půl metru před ním. A je mu jedno, kdo ho uvidí. Stejně jsou místní bezdomovci zvyklí na vše.*
*Varro pokračuje v cestě a najednou se zastaví. Chvíli poslouchá a usměje se. Meč zasune zpátky a začne zpívat. *No stop signs, speed limit Nobody's gonna slow me down. Like a wheel, gonna spin it Nobody's gonna mess me around.* Dozpívá a pomalu jde za zvukem se svítící hůlkou v ruce. Naproti sobě uvidí mága, jenž si hraje s plameny, jde blíž a pozná, že je to Jack.* Co zde děláš Jacku zeptá se a pousměje se. Zhasne hůlku a porozhlédne se po okolí.*
*Sedí si tak na zemi, opriera sa o polorozpadnutú stenu a počúva hudbu v ušiach.* /Takže vráťme sa k tvojej bitke.../ *Prejde jej myšlou a už len nad tým musí pretočiť oči, ako má sakra ostať kľudná, keď jej hlava ponúka dokonalú spomienku na to ako sa s Lyriou poriadne pobili.* /Au, môj nos../ *Až tak si na to spomenie, že má chvíľu pocit, že ju zabolel celý človek.* /Ešte jej to vrátim../ *Pousmeje sa nad tým, ale najkôr by musela vyriešiť inú záležitosť, odomkne teda svoj mobil a prepína si medzi pesničkami. Absolútne netuší čo sa deje v tuneloch, hudbu má tak nahlas, že by bolo takmer nemožné niečo počuť a to má upírsky sluch.*
*Když ho někdo doplní, tak se pousměje. Když uvidí Varra, tak se usměje. Lusknutím prstu zruší psa a podívá se na lovce.* Jen tak si blbnu. Přeci jen, když už jsem zpět, tak nebudu někde schovaný a dělat, že neexistuji? Pff...* Mávne rukou a pak si dá ruce do kapes.* Já si žiju aktivně. Uzavírám dohody a užívám života.* Řekne a usměje se, ale v očích je vidět smutek.* A co tu děláš ty?* Zeptá se a udělá krok blíže.* Snad tu nepobíhají démoni... Aspoň bych měl čest potkat tatku, na jednu stranu, ale na druhou, bych musel dělat něco.* Ušklíbne se otráveně a pročísne si už tak dost rozčepýřené vlasy, které už pár dní nečesal a hlavně je přes noc měl na Avině polštářích, takže byly jako vrabčí hnízdo.*
*Očima přelétne Jacka a pousměje se nad jeho vlasy, protože jeho vypadaly dost podobně.* No vypadá to na Hellhounda, tři oběti asi ve věku 18 let, kluci si asi chtěli dokázat, že mají koule. *řekl a odmlčel se.* Těla rozsápané, krev i na stěnách, jeden měl ruku na druhé straně místnosti. Takže asi tak no*řekl a prokřupal si klouby.* Jo ještě jsem ti pořádně nepoděkoval za to, že jsi mi nechal potetovat tu bundu, když jsem si ji šel vyzvednout, tak jsi tam nebyl. Takžeeee moc ti děkuji, vypadá úžasně. *řekl a nahodil milý úsměv. Z kapsy vytáhl caprisone a druhé nabídl Jackovi.*
*Myšlienky ju tu zabíjajú a tak sa rozhodne konečne zodvihnúť. Z uší si vytiahne slúchadká, zavrie ich do vrecka.* /Možno len predsa by som sa mohla vrátiť do bytu./ *Povie si, ved predsa spoločnosť starého upíra, nikdy nebola tak zlá že by tu mala ostávať ako vyhnaný tínedžer, ktorého vyhodili z domu. Prehodí si vlasy do zadu a upírskou rýchlosťou odchádza z podzemia.*
*Poslouchá ho a přikyvuje.* Ahmm... Víš, že by to mohl být i vlkodlak? Jeden můj ex byl vlkodlak a když byl nasranej, tak mi málem urval ruku. A hlavně vlkodlaci neloví až tak často kvůli žrádlu.* Pokrčí rameny a u jeho poděkování jen mávne rukou.* Jasně v pohodě. Jen už netetuji, kdyby něco.* Řekne a promne si prsteník na levé ruce, který je prázdný. Kdysi se zde nacházel prsten, ale ten se válí na konferenčním stolku i s tím Jonovým na dopise od Jona.*
*Nakonec však hodí na Varra zářivý úsměv. *Promiň, ale už trochu zpěchám.* S tím se vydá rychlím tempem pryč.*
*Iris prišla do bytu v neskorých nočných hodinách, dolinčovaná a so zlomeným nosom sa hodila na gauč a prestala vnímať svet. Mala nervy na dranc, tá malá víli mrch jej zlomil nos a ešte si doniesla so sebou čarodeja.* /Toto jej teda nedarujem a už vôbec nie Malachaiovi./ *Bolestivo sa zasmeje a konečne si vyzlečie bundu.* Spojenec? Ha... tak vo sne! *Nahnevane si odvrkne a posunie svojho kocúra o niečo ďalej, aby ju nechal na pokoji. Sama nevedela čo poriadne robiť, či upokojiť svoj hnev, alebo si napraviť nos. Ťažko povedať.*
*Ani si nestihol všimnúť, že Iris dorazila, pár dní sa totiž to u nej znova zdrží, preto vylezie z jej izby, kde sa zrejme nemohla dotrepať. No keď videl v akom stave vôbec na tej pohovke je, nečudoval sa no zároveň ho to zaujímalo. Oprel sa o zárubňu a sledoval blondínu, ako sa snaží upokojiť.* Ale, čo sa nám to stalo Iris? *S úškrnom sa na ňu díval, no potom sa odrzil od zárubne rešiel ž k Iris, rukou si jej tvár pritiahol bližšie a prezerá si hlavne ten zlomený nos.* Kto ťa takto doriadil?
*Zbystrí zrak aj sluch, keď započuje ten známy hlas. Marcus. Pretočí nad tým oči a neodpovedá mu, nemá na to sily, no keď si začne prezerať jej zranenie, hovorí si, že by mu mohla čo to povedať. Mykne hlavou aby sa vymanila z dotyku jeho rúk, pár vlasov si dá za ucho a pozrie sa do jeho modrých očí. Jedna mrcha víla, aaa keby sa do toho nevložili tí dvaja čarodejovia, už by bol mrtva... *Jemne si prejde prstami po nose, ktorý ju nepríjemne zbolí.* A... doriti...
*Má chuť sa uškrnúť, lenže Iris je pre neho ako sestra, ktorú nikdy poriadne nemal. Má voči neja nejaký ten rešpekt, aspoň maličký. Samozrejme, nerád vidí upírku takto dokaličenú, preto sa zodvihne z pohovky a prejde do kuchyne, odkiaľ zoberie jedno vrecúško s krvou a bez slova jej ho podá.* Ukáž, musíme ti ho trošičku napraviť. *Oznamuje bondínke a u sa chytá jej nosa, ktorý dosť bolestivo dá na svoje pravé miesto.*
DO RITI, MARCUS! *Zvrieskne keď jej z jej zranením poriadne zamáva, mala dnes bolesti dosť, znova cítila ako jej krv beží z nosa a preto ju chbrtom ruky otrela a hned následne sa napila krvi z vrecúška.* /Dočerta so všetkým../ *Prejde jej mysľou, bola v skoncoch s emóciami, mala toho plné zuby až to dospelo do štádia, kedy sa rozplakala, ani nevedela čo robí, ked sa opiera o Marcusove rameno. Jej ruky predú po jeho pažiach a zastavia sa až na chrbáte, obijme ho. Presne to teraz potrebuje, nič viac nič menej. Ventrue jej teda poriadne lezie na nervy, no sú momenty, kedy ho má rada.*
*Neveriacky pokrúti nad jej vyvádzaním hlavou, ved je to len malinký pohyb s trochou bolesti. Klud, ved toľko bolesti hádam vydržíš. *Prihovorí sa jej jeho chaldným vlasov, no potom už niet úniku, keď ho obíjme. Nerád sa obíjma, on neprejavuje lásku ani cit, zbytočná strata času, hlavne po tom čo sa pred mesiacom stalo s Lucianou. Nebol to pekný pohľad, lenže ak si chcel udržať rešpekt vo svojom parížskom klane, musel to urobiť a bolo jedno, že je to jeho snúbenica.* /Bola príliš hlúpa/ *Pomyslí si keď objatie Iris opätuje.* Stačí len slovo a tú výlu vyvesím na Empire State Building... *Chladne podotkne, vlastne pošepne smerom k Iris.*
*Odtiahne sa od neho a znova sa napije krvi, cítila sa o niečo lepšie a tak sa nad jeho malou poznámkou pousmeje.* To by si bol ochotný pre mňa urobiť? *Zdvihne zvedavo obočie a voľnou rukou hladí Krištova po jeho huňatej srsti.* Zaplatí mi za to, bude trpieť a veľmi bolestivo... *Hovorí si to skôr pre seba, no pri tom sa hľadí na Marcusa.* Ako veľmi trpela Luciana? *Zrazu premostí na inú tému, vedela čo sa v Europe deje konkrétne v Paríži. Vedela že Luciana skalamala Marcusa a že si to celé odpikala najkrutejším jeho trestom.*
Pre moju obľúbenú upírku, by som urobil čo by len bolo v mojich silách, teda v rámci možnosti. *Odpovedá a len sa uškrnie ked" Iris rozpráva o svojej ďalšej pomste, vedel že ona to takto nenechá, no dalšia otázka v nom akoby zanechá nejakú tu dieru. Nerád sa rozprával na tému Luciany.* Bolo to kruté a bolestivé... Podrazila ma, musela za to všetko zaplatiť... *Chaldne odpovedá, až sa zamračí pri spomienke na to ako ho chcela zozsadiť z tronu. Nikomu sa to nikdy nepodarí, dokonca ani tomu koho nadovšetko miluje. Je jedno aký má s kým vzťah, skončí rovnako ako všetci zradcovia, ktorý ho kedy podrazili.*
*Dopije ervenú tekutinu a len sa na Marcusa pousmeje. Nemusel vyzerať že sa trápi, len jeho hlas, ktorý bol až neprirodzene chaldný to prezrádzal. Postaví sa z pohovky a rukou pristane upírovi na pleci, prejde upokojujúco po jeho chrbáte.* Pôjdem si ľahnúť, potrebujem aby tie zranenia boli do večera preč. *Oboznámi ho a s tým aj odchádza do svojjej spálni, kde si ľahne a zaspáva.*
*Len prikývne a nechá Iris si odpočinúť, za ten čas o ona bude vyspávať si aspoň pozrie telku a vyrieši telefonáty, ktoré potrebuje. Práva totižto nepočká.*
*Leží ne měkké modré židli a rezavé kotě si hraje s jeho ocasem. Po včerejším večeru se vyhýbá Pandemoniu, protože už neztrpí, aby si s ním házeli jako s horkým bramborem. Dokonce se i ráno zbavil toho oblečení od Ismaela a zase se proměnil. Zatím nehodlá být člověk. Chce být kocour a chvíli čekat než sehnáno, to co zadal sehnat jednomu známému předtím než se dnes zase proměnil v kočku. Dokonce to vše stihl v době, kdy ho nemohl Malachai vidět. Nyní si už jen leží na židli a má trošku hlad.*
*Trochu má fakt zlú náladu a po tom, čo sa včera stalo sa tomu ani niet čo diviť.* /Toto si niekto šeredne odskáče./ *Pomyslí si, keď vstupuje do bytu, kde sa mu v tomto momente potulujú dve mačky. Je na ňom vidieť ako moc je nasraný a vedel, že to malé mača sa k nemu nepriblíži.* Kurva. *Povie si sám pre seba a potom vyťahuje niečo, čím dá nažrať obom. Doniesol aj niečo normálne, ale pokiaľ sa Jack nepremení na človeka, tak to nedostane. Mačaťu to položí u linky na zem a oprie sa o linku, pričom jeho nasraný výraz svedčí o všetkom.* Čo si to tá krpatá víla dovoľuje. Mne nikto nebude nič bar. To môžem len ja sám. *Povie a zavrčí, lebo jeho nálada už je dosť na vysokom levli.*
*Vidí, jak je starší čaroděj naštvaný a ani se mu nediví. Ani on a ani kotě se k němu nepřiblíží. Až když položí jídlo na zem, tak je u něj kotě během pár vteřin a i on pomalu sleze a hledá svoje jídlo, ale nikde není. Tak vyskočí na linku a tázavě se na čaroděje podívá.*/O co jde? Já mám umřít hlady? Nebo něco chceš a do té doby mi nedáš nažrat.../* Pomyslí si a dívá se na něj. Zatímto dole slyší kotě, jak mlaská a vydává zvuky, jako by říkalo "Mňam, oh bohové." Takže z toho má taky pěkný hlad a docela by uvítal něco dobrého. Třeba lososa. Kaiova slova moc nechápe, protože pokud ví, tak tam nikdo nic nekradl, takže je naštvaný i za něco jiného.*
*Nakoniec to vzdá a odbali aj jedlo Jackovi, ktoré mu nechá na stole. Prejde si rukou po tvári a trochu pokrúti hlavou.* /Čo som komu ja spravil./ *Pomyslí si a radšej si ide ľahnúť do postele. Zajtra si musí pohovoriť s Iris a vie si predstaviť, že moc dobrý rozhovor to nebude.*
*Když konečně dostane jídlo, tak se do něj pustí. Následně umyje kočičím způsobem sebe a následně i kotě. Poté si lehne zase do té modré židle a zavře oči. Chce chvíli spát a druhý den jít do Pandemonia a chvíli se tam jen tak válet na gauči, než bude zase čas večeře. Během dne ho tam nejspíše nakrmí barman, který si ho oblíbil, i když ví, že je čaroděj.*
*Nechá Avu vstát a i když to oblečení není stále podle jeho gusta, tak to aspoň není pytel. Přikývne na její slova a opravdu se ji drží. Mičí. Ví, že kdyby něco řekl, nejspíše by jeho hlas prozradil, že se necítí nejlíp. Když je u ní, tak se rozhlédne. Docela se mi to líbí, ale jako svůj styl to nevidí. Máš to tu pěkné.* Řekne tiše a dojde ke krbu. Pak i k oknu u něhož stojí a dívá se ven. V tu chvíli mu je líto, že ten výhled nemá s kým sdílet. Aspoň ne s někým jako byl Jon. Povzdechne si a radši se otočí k oknu zády.*
* Mlčel, což bylo u někoho jako Jack nezvyklé. Vždy jí těšil jeho úsměv a živá povaha, která ho neopouštěla ani ve chvíli, kdy měl zadrátovanou čelist.* Doufám, že ten nový Jack se mi bude líbit.* poví rovnou, že si změny jeho chování všimnula, stejně jako aury. Co víc nemusel se tu bát už promluvit. Byli tu sami tedy až na Pinkly, která je sledovala pod klavíru, kde tiše předla.* Vše se mění a bude Jacku, zvykneš si na to možná až tu budeš tak dlouho jako já. Naučíš se jak životy a emoce jsou vrtkavé jednou tu jsou a pak ne.* poví neutrálním tonem hlasu a tiše k němu dojde, chytí jeho ruku a zkoumavě si prohlíží jeho drápy. Musela se lehce pousmát.* Oči a ted drápy. Zajimavé, ale nikoliv ošklivé.* poví mu, mohla ted vidět její plnou pravou podobu. Vypadala zcela normálně až na bledou plet, která vypadla pokrytá jinovatkou, jemně zašpičatělé uši a menší tesáky, lišili se dost od tech upířích, byli nepatrné. Ale hlavní změna byla v její auře.*
*Jack nemá maskovací kouzlo. Od návratu ho snad nepoužil. Poslouchá Avu a podívá se na ní. Její slova moc nechápe, než mu dojde, že asi zachytila jeho myšlenky nebo pocity. *Možná.* Pokrčí rameny. Podívá se na své drápy a ušklíbne se.* Jo. Omylem jsem si zlomil nehet a pak špatně vyslovil jedno slovo.* Řekne a pousměje se nad tím. Pak pohlédne na Avu.* I ty působíš jinak, i když jsi stejná.* Řekne a dojde ke klavíru, kde zmáčkne pár kláves a vyjde tichá melodie.Jde o Bethovenovu půlnoční sonátu.*
* Jeho drápy jí vůbec nevadili naopak jimi byla zaujata jako malé dítě, lehce přejela po jejich špičce. *Ostré.* zamumle tiše a zvedne pohled k němu.* Ty a špatné kouzlo hloupost za tím bude něco víc Jacku a vsadím se, že něco to má s tvýma skutečnýma očima.* poví poklidně aniž by mu koukla do oči, pak se rozešel ke klavíru. Nevěděla, že umí hrát a tak tiše k němu přistoupí a použije druhou ruku.* Nevěděla jsem, že umíš hrát. Ty mě asi nikdy nepřestaneš překvapovat.* poví pobaveným hlasem.* Jinak? Hmm tak shrneme to, oba moji milenci jsou pryč. Pracuji, nedostatek společnosti plus víly nátura se rovná znechucená víla.* poví pobaveným hlasem.*
*Dívá se na drápy a pak jen pokrčí rameny.* Nemyslím si. Nehet a dráp zní podobně.* Řekne jen. Opravdu v tom nevidí souvislost. U jejích dalších slov se usměje.* Naučil jsem se to. Chtěl jsem ti zahrát, ale pak to nějak nedopadlo. No a můj bratr má teď můj bývalý byt a já nemám, kde bydlet a mít tam klavír. Zatím.* Řekne a pak vílu poslouchá. Poušklíbne se a podívá se na ní.* Tak to jsi na tom líp než já. Já mám vlastně jen tebe a Natea. Ismael i Malachai nejspíše něco chtěj.* Řekne znechuceně. Pak si sedne do jednoho křesla a podívá se na ní.* Je zvláštní, že se neptáš na něj.* Řekne a poklepe na prsteník na levé ruce, kde býval prstýnek.*
*Nadzvedne tázavě jedno obočí, to myslela vážně? Obočí či nehet, raději to odmávne a věnuje se jeho následujícím slovům. Lehce se zamyslí nad tím, když se zmíní o tom, že jí později chtěl zahrát.* Nečekala jsem si, že si na mě vzpomeneš po tom, co si měla Aegona nebo toho Jona, Jacku.* poví zcela upřímně, jelikož jak řekla emoce umí být pomíjející stejně rychle jako život. A kdyby chtěl, nejspíš by si už nějaky byt našel, ale co víc ji zaujalo bylo, že má bratra. Lehce se naklonila a opřela se loktem o dřevu piana.* Bratr říkáš? A je aktraktivní jako ty?* ano její víla natura se probudila, jak typické. Ztratila soustředění. Ale i když neochotně podívá se Jackovi na ruku a pokrčí rameny.* Ne, nebudu. Proč bych se měla ptát, naopak mohlo by to mít pro mě nové výody? Jacku probud se znáš mě. Víš, že nejsem bytost, která by se ptala na vztahy naopak, když vidím vyhodu prostě ji využiju.* tohle mohl Jack brát jako plus u vil. Nemohli Ihát.*
*Poslouchá ji a u Jonova jména ho bodne u srdce. Na moment i zavře oči, aby zahnal náhlí příval slz. Ty zastaví, takže když otevře oči, tak se jen lehce lesknou.* To bylo ještě před Aegonem. Tehdy jsi měla mám za to hodně práce.* Řekne a když zaujme svým bratrem, tak se zamyslí.* Hmm... Já jsem o proti němu méně svalnatý. Takže jsem jako párátko a on tužka. Ale naposledy někoho měl.* Pokrčí rameny, ale říká to jen jako běžnou informaci, protože ví, že to Avě v ničem nebrání. Pak ji poslouchá.* Dobrá. Ale neříkej ani jeho jméno prosím.* Požádá ji a doufá, že chápe, že pro něj je to stále trochu čerstvé a dost bolestné.*
*Chytí jeho čelist a přiměje ho podívat se na ní. Dobře nepovím, jak ti mohu pomoci Jacku. Řekni a udělám to.* poví tiše a přitom si ho zkoumavě prohlíží. Přeci jen ho znala moc dlouho a tak byla ochotna jednou přivřít oko a pomoci mu. Ale Jack mohl vědět, že at už jí řekne, aby zmizela, neudělá to a nebo at ho zabije to také ne. Více méně nechápala, co se v jeho životě stalo, ale rozohdně se jí nelíbilo, že ho někdo uvnitř trhal na kusy, tohle už pro ní zabáva nebyla. Utěšit ho by pro ní bylo příliš.*
*Dívá se na ní a vezme ji za ruku, kterou ho chytila za čelist.* Stačí mi o něm nemluvit a dovolit mi tu na noc zůstat a zítra mě pustit. Neumím se odsud dostat.* Řekne ji jen, protože opravdu nic nepotřebuje. Ví, že si bude muset pomoct sám s tím smutkem a nejspíše to bude muset udělat u Jona v bytě. Přeci jen, konfrontace bude nejspíše nejlepší řešení toho, jak překonat ten smutek a truchlení nad Jonovou ztrátou. Ale ví, že v tom bytě je dopis a prsteny, které nejspíše bude obtížně zvládat.*
Mluvím o kom? Vidiš tu někoho dalšího?* poví nevinným hlasem a rozhlédne se kolem jako kdyby tu třetí osobu hledala, když však se zmíní, jestli by tu nemohl zůstat přes noc zamyslí se.* Dobře, ale nechod mimo komnaty. Víly si rády hrají s čím nemají a obzvláště, když jde o muže a víly, které rády je loví. A jistě, moji pomoct potřebovat nebudeš.* poví poklidně a dojde k polici, kde leží menší truhlička odkud vytáhne malý medailon. Tiše něco šeptá a pak mu ho dá do ruky. *Stačí si představit, kde se pak chceš nacházet. Jeto něco jako jednostranný portál nebo spíš kouzlo.* poví poklidně. A pak si ho jen tiše prohlíží*
*Pousměje se nad Avou a je rád. U jejího varování poslouchá a přikyvuje. *Dobrá. Nebudu chodit ven dělat vílám chutě. Řekne a pak ji sleduje, ten medailon se mu zalíbí.* Bude fungovat jen jednou?* Zeptá se, protože jeho nedávná záliba v učení magie a všeho magického se pro něj stala až vášní. Rád zkoumá magické věcičky a nová kouzla. Dokonce to je to vidět i na jeho očích, které náhle ožili, jako kdysi, když byl poprvé v této zemi víl. Prohlíží si medailonek z blízka a opravdu se mu líbí.*
Dobře děláš, nerada bych tvé zbytky seškrabovala z něčí postele nebo hůř chodby.* poví pobaveným hlasem, když mu dala medailon do rukou bylo zřejmé, že se mu líbí.* Pak mi ho vrátíš, pokud ne, trest tě nemine a myslím,že Pinkly souhlasit bude.* poví, ach ano její staré šperky a slabost pro sbírání vzácných věcí. A pak ještě zvedne prst varovně.* To kouzlo nezkoušej nebude fungovat víly magie je na jiném principu než ta tvá čaroději. Nezapomínej dva světy.* poví mile a pak se svůdně usměje. *Líbí se mi, když máš ten zvědavý pohled.* šeptne.*
*Pousměje se nad tím a podvědomě si škrtá možnost se sem někdy podívat bez dovolení. U další věty je však velice zklamán.* Škoda.* Už pomalu začíná uvažovat o hledání onoho kouzla, ale její slova mu zase o trochu zničí náladu.* Dvojitá škoda. Ale vím, že se ta magie liší. Asi i kvůli vašemu a našemu původu. Vy máte i onu nebeskou část a my zase jen démoní a lidskou.* Jak tuto teorii říká, tak přitom i rukama naznačuje. Všimne si pak i jejího úsměvu a její slova ho nějak nezarazí.* Hmm.* Netuší, co ji na to říct.*
*Cukají koutky úst a přistoupí k němu o něco blíže.* Je to pro tvé bezpečí Jacku, tahle země není přátelská.* poví poklidným hlasem a hlavně, když tu žil člověk zapomínal na to kým byl nebo proč, ale netušila jak je to u čarodějů a ráda by se tomu testu vyhnula, aby v zemi třeba uvízl na měsíc či ne déle.*Ano, říká se, že naše krev je andělská, ale přitom, když se nad tím zamyslíš jediné snad, co jsme po udajných andělech zdědili je pravdomluvnost. Ale naše mýty říkají zas něco jiného. * a hlavně když šlo o krutost a krásu v tom víly rozhodně vedly spíš hříšně než svatě.* Hmm půjdu si dát koupel připojíš se? Vana je velká pro oba.* poví mile. A hlavně po dlouhém dni ji jednoduše chtěla.*
Já vím. *Přikývne a pousměje se. Což patřilo spíše jeho vzpomínce na to, jak stál mezi vílou a upírkou v baru a chystal se je upálit.* Hmm... asi. Stejně jako co mají s anděli společného lovci. Dát jim pryč zbraň a runy a i já bych je třeba přepral.* Pokrčí rameny a u její další otázky se zamyslí.* Asi ano. Ukážu ti něco, co jsem se naučil. Řekne nadšeně a vstane, aby ji mohl následovat. Už se totiž těší až někomu ukáže, co umí z vodu udělat.*
*Tak tohle jí skutečně tiše a krátce rozesmálo.* Já bych ti dala ještě tak 600 let a možná to dáš i bez run. Přeci jen jsem si za ty roky všimnula, že od starších magů si bud drž odstup nebo s nimi jednají...hm s úctou, asi ví, že není radno naštvat tak staré bytosti.* což byla pravda a proč asi i ve Faerii se snažili jednat slušně. I když nikdy nedostane z hlavy vzpomínku na Grace, která měla meč jejího lidu. Nakonec se rozejde do koupelny, kde byla velké kamenná vana a lehce povolila šaty, které padli k zemi a zmizeli stejně jako mlha. Vana byla napuštěná mléčnou koupelí a voněla po jasmínu.* Ukážeš? * povytáhne pobaveně obočí a sepne si vlasy nahoru do drdolu a až pak si dovolí vstoupit do vany.*
Náhodou, teď s těmi drápy a novými věcmi, co umím, bych je dokázal dobře zpomalit.* Zazubí se a pak jde jen vesele za ní. Kdysi by nejspíše měl něco jako stud, ale nyní si také sundá oblečení, které teda pěkně srovná a jde do vany za Avou.*Jo, je to super, ale jen tokový tríček pro malé děti.* Zazubí se a dá se do čarování. Z vody se postaví zámek a z něj vyběhnou jezdci na koni, kteří začnou běhat kolem. Pak nechá zámek i s jezdci se propadnout a splynout s vodou.* S vodou se toho moc dělat nedá. Oheň je zajímavější. Ale voda v lidech se dá snadno zneužít. Stačí málo a ono množství vody můžeš navýšit, nebo snížit.* Říká nadšeně a už neříká to, jak se mu jednou omylem stalo, jak uvařil krysu.*
Vážně? Já bych docela i řekla, že ses nechal rozmazlovat a nechal si na sebe navléct tu divnou věc, kterou si mi dával i pro Pinkly.* poví pobaveně, jelikož neuznávala vůbec nějaké omezující věci pro zvířata a už vůbec ne pro šelmu. * A já se těšila na velkolepou show.* poví jako kdyby se jí to dotklo a sleduje jeho počínání si s vodou.* Taky ti něco ukážu. Lehce mávla rukou a objevili se dvě vodní nymfy, malinké napodobeniny z vody a zpívali, po chvíli se rozprskly jako bublina. Lehce se k Jackovi nahnula a šeptla.* Také umím malé triky." u jeho ucha se lehce usměje.*
Jo a kšíry mi nevadí. Jsou fajn. A moc na rozmazlování to nebylo. V Pandemoniu, kde jsem byl chvíli kocour si se mnou házeli jak s morovou bramborou a další den, mě další čaroděj tahá za ocas. Ale to mu ještě vrátím, zmetkovi. *Poslední větu spíše zamumlá. A pak sleduje Avin trik, který se mu líbí víc. Usměje se na ní.* No jo, ale tvoje doména je prakticky voda. Sice v pevném skupenství, ale stále. U mě doménou oheň a z něj umím úžasná zvířata, ale tady je dělat nebudu. Mohlo by něco chytnou, i když je to nepravděpodobné, ale jistota, je jistota.* Řekne a dívá se na ní. Ta voda je příjemná a to až natolik, že ho to nutí až usínat.*
*Tomu se od srdce zasmála, i když nechtěla nemohla si pomoct a dodala.* Vážně bych chtěla vidět tvůj naštvaný výraz, divím se, že jsi někomu nezabodl drápky do zadku nebo snad ano?* optá se zvědavě, zda ta koule chlupů udělala nějakou odplatu. Jack byl ztělesněním kočky, to už věděla, když jí prvně ukázal oči. Kdyby nevěděla, že je čaroděj řekla by, že je i dlak. Svym způsobem mohl být, když démon je jeho základem ne? Nakonec jí neunikne ani to, že jí tu už pomalu a jistě usíná. A tak jej lehce políbí na rty a nakonec vstane z vany. *Pojd nebo mi tu usneš a věř, že nechceš, aby tě táhla po zemi někam na zem.* poví mile a vezme si jednu z osušek, jež leželi poskládané na mramorovém stolku spolu s hřebenem. Zabalí se do ručníku a rozpustí si valsy. Které si začne česat.*
Ne. Nejsem idiot, abych útočil na Ismaela. Ale tomu mladému jsem poškrábal ruce a ještě mu něco udělám, ale to chce čas.* Pousměje se, protože má nápad. Ani si neuvědomí, že usíná, dokudho Ava nepolíbí a to ho trochu víc probere. Takže vyleze z vany, vezme osušku a osuší se. Pak si dá ručník kolem pasu a protáhne se, jako kočka.*
*Ohlédne se po něm* Jdi si lehnout. Budu tam za chvíli a ne nevadí, že budeš spát bez oblečení a nemusíš se měnit v kočku. Tady by si měl být pořádku neboj se.* poví poklidně a dál se vpak věnuje svým vlasům. Netrvá to dlouho a dojde pak do ložnice. Kde si ze šuplíku táhne lehký šat ke spánku. Přeci jen nemohla tu být nahá, kdyby náhodou někdo klepal na její dveře. Nakoec i on ulehne do postele bez jakýkoliv protestů pro dnešek byla unavená, jindy by vydržela být vzhůru celou noc.*
*Poslouchá a jen přikývne. Jakmile lehne na postel, tak usne. Jenže jeho spánek není klidný. Má noční můry. Některé jsou z labirintu, jiné z dob před ním. Mnoho se jich týká Jona. Probudí se uprostřed noci a přitulí se k Avě. Znovu usne a i když jeho spánek není bez nočních můr, tak ho něčí blízkost aspoň trochu uklidňuje.*
*Její spánek byl tichý beze snu jako už dlouho před tím. Ani zlé zvěsti věštkyně jí nijak nerozházeli, ale když sebou Jack večer trhnul a vyhledal její blízkost, tak ho k sobě přivine a pokračuje dál ve spánku. Až sluneční paprsky jí probudili. Lehce pootevřela víčka a uvidí před sebou obličej čaroděje, tiše si povzdechne a pohladí ho po vlasech.* Je ráno čaroději. vstávej.* netuší jak dlouho spali, ale věděla, že Jack se pak už neprobudil, když se k ní přitulil. Byla ráda, že se vyspal.*
*Když ho ráno budí Ava, tak se trochu zmateně probudí, ale pak mu to dojde.* Dobré ráno... Jo, obleču se a půjdu.* Řekne a vyrazí pro oblečení, které mu Ava vytvořila. Oblékne si ho a opláchne si obličej. Vrátí se k Avě a rozhlédne se.* Děkuji ti za možnost tu být.* Řekne s lehkým úsměvem.*
*Nečekal, že se tak rychle probudí A začne se oblékat, chytí ho za zápěstí. Nechod ještě, občas někdo jako já i zatouží po vítané společnosti než té pracovní.* poví upřímně a palcem ho jemně hladí po předloktí, nechtěla aby ještě šel. Přeci jen, co si mohla dovolit skutečně říct. Jack byl jeden z mála milenců a skutečných přátel, které měla. Vlastně občas jí připadalo, že je paranoidní, ale bylo těžké někomu věřit a Jack byl snad jeden z mála v nějž vložila důvěru, stejně jako v krále. Ale právě ted viděla, že něco s ním pořádku není a i přesto ho nesnažila od sebe odstrčit.*
*Podívá se na její ruku a pak na ní.* Dobrá, ale jen chvíli. Chci si vyřešit věci a být zase já.* Řekne a sám vítá to oddálení. Přeci jen se mu absolutně vůbec nechce do Jonova bytu, aby čelil vzpomínkám a pocitům. Nejradši by si tam jen vzal věci a zmizel. Klidně i z New Yorku, ale tentokrát tu chce zůstat. Ze všech ostatních měst vždy utekl, kvůli špatným vzpomínkám a nyní tu chce zůstat, aby s tím bojoval, jak nejlépe by uměl. Taky i by rád už bydlel v něčem svém, co by bylo podle něj a ne podle někoho. Chce mít nezávislost, aspoň malou.*
*Na tváři se jí mihne lehký úsměv a jemně jeho ruku sevře.* Víš, že stačí jen požádat Jacku.* poví poklidně, jelikož mu na očích nervozitu viděla dost jasně a znala ho moc dlouho na to, aby viděla, že není něco pořádku, ale nemohla pro něj nic udělat. Pokud o tom nezačne mluvit sám ona se ptát nebude, možná byla zvědavá víla, ale ne hloupá. Nakonec jen lehce nakloní hlavu na stranu a usměje se.* Co kdyby si mě políbil Jacku hmm? Nebo si snad zapomněl šťastná víla, dobrý den pro tebe?* zavtipkuje, ale více méně to byla pravda, víla v dobrém rozpoložení znamenala žádné potíže.*
*Poslouchá ji a dojde mu, o co ji nejspíše jde. Jenže on zatím nechce. Dokud tu jednu část neuzavře, tak ne. Podívá se na ní a položí ji ruku na tvář.* Avo, rád bych tě políbil, ale zatím ne. Až vyřeším, co musím, tak se můžeš kdykoliv o své štěstí se mnou podělit.* Řekne a jemně se opře o její čelo tím svým.* Dávám ti slib a ber to jako dohodu či smlouvu. Budu tvým milencem, dokud tě neomrzím a budu mít částečně tvou ochranu. Ne úplnou a ne na vše. Sama víš, do jakých kravin se občas dostanu. Ale vše až si vyřeším své záležitosti.* Řekne a oddálí se od ní.* Musím si vzít věci a prsteny z jeho domu. Taky musím sehnat pro sebe bydlení. Takže snad o víkendu budu mít už vše zařízeno.* Řekne a sám doufá, že ano.*
*Tentokrát se zasmála, měla ráda pozornost mužů a jak se zdálo Jack prokoukl to, že chce si získat jeho pozornost.* Ty mě nikdy neomrzíš čaroději, ale jsi si jistý, že tyhle slova nebudeš litovat? Nemám rada, když si někdo přivlastňuje, co je moje. Ale možná se podělí, když si to budeš přát.* poví mile, musela přiznat, že Jack jí vždy uměl mazat med kolem pusy a obzvláště milovala ty jeho nabídky, které mohli jeho samotného přivést na onen svět.*/ A právě proto jsi tak zajímavý čaroději./* pomyslí si. Nakonec si konečky prstů poklepe na rty a zamyslí si.* Ty by sis hlavně měl najít práci. Pak až byt. A když jde o medailon, nech si ho, když si ted učinil tak vážné prohlášení.* mrkne na něj. Mohl vidět, že jeho nabídka jí velice potěšila, div se její víly nátura nesmála tak moc nadšeně z nabízené nabidky.*
*Podívá se na ní a pousměje.* Myslím, že další svatbu už chtít nebudu. No a pokud si s někým začnu, tak musí překousnout, že tu jsi.* Usměje se na ní.* No a nezapomeň, že jen málo bytostí by mě mělo na dlouho.* Řekne a opravdu ví, že on už vztahy hledat nebude. Jen mu ničí srdce a o to on nestojí. U jejích slovech o práci se usměje.* Já práci mám. Vlastním několik akcií, vlastním tetovací studio a mí tygři mi vydělávají v cirkuse stále.* usměje a a pohlédne na medailon.* A řekneš mi jak funguje. Je to jen exit ze světa vil, nebo se dá využít i na cesty v mém světě?*Zeptá se, protože ho to opravdu zajímá.*
*Zasmála se.* Jak vidíš být svobodná před 400 let má své výhody. Být sám sebou vázat se na koho jen chceš.* pokrčí rameny a přeci jen víly, když uzavřeli svazet se většinou vázali pevně a Ava nikdy nepotkala někoho, kdo by v ní takový pocit probudil. Lehce nakloní hlavu na stranu a varovně zvedne prst.* Jedna podmínka nebudu tě tahat průšvihů, kde si poradíš i beze mě. Jednou mě zavolej kvůli tomu, že ti někdo šlápl na ocas ještě ti ho přišlápnu taky.* poví zcela upřímně a pak ukáže na svou hrud, kde pod košilky vykukovalo tetovaní.* Jo kreslit ti jde.* a to myslela upřímně, když se zmíní o medailonu zamyslí se. * Svým způsobem bych mohla zajistit, aby tě přenesl sem, ale také by do dohody patřilo to, že beze mě se po zemi víl nesmíš toulat.* a myslela to vážně. Nevadil by ji u ní v komnatě, ale mimo ní už ano.*
*Přikývne a musí se usmát.* To ano. Ale já jsem asi strašně společenský tvor, nebo mám židovské předky.* Zasměje se a naráží tim na všechny ty seriálové židy, kteří se ženou do svateb před 30 tkou.*Jistě. Na ty si vybiju pomstu sám a velice pomalu.* Zazubí se a pak přikývne.* To jde.* U její další nabídky se zamyslí.* Asi radši ne. Ještě by to mohl zneužít někdo jiný.* Odpoví a podívá se na ní.* Ale na putování v mém světě to bude fungovat, že? Přeci jen schovat přes Ismael by mi pak šlo o něco líp než teď.* Zasměje se a čeká, co odpoví. Tenhle medailonek se mu totiž zamlouval, ale nejspíše by ho tam často nevyužíval.*
Jacku, jasně že bude přemýšlej, jak by asi v lidském světě fungovali dohody.*Zamyslí se a podivá se pozorněji na medailon, který opatrně Jackovi vezme z rukou a pustí se do lehkého kouzla. Ted byl medailon oboustranný a políbí jak medailon tak líc Jackovi a pak ho vráatí zpět Jackovi.* Ten medailon bude reagovat jen na tebe, kdokoliv jiný si ho vezme bude obyčejný jen v tvých rukách ožije. Dalo by se říct, že ten medailon dostal požehnaní a ty též. Kdybych to měla popsat víly magii tak to snad ani nevysvětlím tak jednoduše.* a usmívá se jako sluníčko.* A pokud jde o to oblečení, tak asi by sis měla pořídit nové.. tohle je ti hmm malé mi přijde.* co říct nemuže znát míry každého.*
*Poslouchá ji a pak se zamračí.* A budu moct ten medailon použít, abych zmizel z nějakého místa na jiné, které znám?* Zeptá se ji. Pak poslouchá znovu a nakonec se podívá na své oblečení.* Není to tak strašný.* Zazubí se. Opravdu to není strašný. Má jen kratší rukávy a nohavice. Ale tohle vše dokáže přežít.* A aspoň to není pytel.* Ušklíbne se nad tím a podívá se na Avu.* Asi půjdu, abych vše stihl vyřešit.* Usměje se na ní a čeká na její rozloučení, aby mohl odejít slušně.*
No, jedno jednoduchý. Odnese tě to tam, kde jsi posledně byl a tak tomu bude vždy přinese tě to vždy jen sem.* vysvětlí mu to jednoduše a pak jen pokývne hlavou.* Dobře, stačí jen medailon políbit nebo sevřít v ruce a myslet na to, že chceš zpět.* poví mile a lehce mu zamává a ještě dodá, když si vlasy přehodí přes rameno.* Uvidíme se brzy čaroději.* mrkne a pak vstane z postele, aby se šla obléct.*
*Přikývne a usměje se.* Dobrá.* Pak vstane, upraví se a usměje se na ní.* Ubudu se těšit, vílo.* Řekne a pak jen stiskne medailon a myslí na Central park. Načež zmizí z říše vil.*
*Od té doby, co tu byl jeho otec má hodně práce se smečkou a ani se nějak moc nevěnuje Joshovi a většinou se vypaří z bytu ve chvíli, kdy Josh přijde. Dokonce i jemu samotnému to připadá hloupé. Jenže řeší spolu s Sheron hromadu věcí a hlavně mají na starosti hodně vlčat. Několik z nich má velké problémy se ovládat a oba cítí, že chybí Beta a celkově hodně vlků má respekt jen k Dariovi. Což Daria rozčiluje a víc mu vadí, že Donovan zmizel. Celkově je na něj hodně naštvaný. Proto se stala Sheron provizorní Betou a Tom s Marcusem jsou další dominantní muži, co dohlíží na mladé. Jenže ti je odmítají poslouchat, takže Darius musí řešit jejich roztržky. Takže o další schůzy jasně jmenuje postavení ve smečce. Nyní má Darius čas, tak si dává pivo a jí si pečené brambory s pivní omáčkou.*
/Já nevím. Nevím, co s ní mám dělat. Jistě, není to poprvé, co utekla, jinak by na odvykačce nebyla tak dlouho. Ale skončit v nemocnici? Předávkovat se? To jí to za to stojí? Ale teď už je v pořádku. Zůstal jsem s ní, abych se ujistil, že je v pořádku. Musel jsem./ *Zhluboka se nadechne a hodí narychlo sbalenou tašku se svými věcmi na matraci na zemi. Pro upřesnění- je to necelých pět minut od té doby, co se proplížil na stanici do svého pokoje, který ani nestihl dodělat. Ještě stále je jediným nábytkem v jeho obydlí nizoučký noční stolek a skříň.* /Okay, je načase, abych zašel za Dariem. Byl jsem pryč sakra dlouho a nenechal jsem mu ani vzkaz./ *Znovu se zhluboka nadechne, protože se mu do tohoto rozhovoru pochopitelně nechce. Nemá však moc na výběr, pokud chce být i nadále součástí newyorkské smečky.*/A to chci./ *Rychle se převlékne do čistého, protože má nepříjemný pocit z letadla a podrbe za ušima Weegeeho, který s to všechno absolvuje s ním. Je už velký jako dospělý dalmatýn, jen mu ještě chybí zešířit. Nyní je však třeba ho nechat v pokoji samotného, nechce ho přivést do nepříjemné konverzace s Dariem.* Zůstaň. *Poručí a je mu jasné, že touhle dobou už ho jeho alfa může pohodlně slyšet, mají od sebe pokoje pár kroků. Nesnaží se tedy ani nijak opatrně našlapovat, když za ním vyrazí.* Než mě zabiješ, mělo to svůj důvod. *Pronese za dveřmi, protože je mu jasné, že alfa si je jeho přítomnosti vědom a je trochu možné, že mu nebude chtít ani otevřít. A tak tam čeká s provinilým úsměvem a rukama žmoulajícíma lem tmavě modrého trička.*
*Zaslechne Donovanovi kroky i hlas. Spokoje dojí, co má, odloží pivo, očistí ruce a dojde ke dveřím. Ty otevře a podívá se na muže na nimi.* Tak, jdeš se vymluvit?* Zeptá se místo pozdravu a dívá se na něj. Darius má na sobě rifle a černé tričko. V bytě je cítit vůně brambor a pivní omáčky. Darius sám se tváří klidně, ale v očích mu je vidět, jak je naštvaný. Opravdu ho štve, že v době, jako je tato, si Donovan odejde a ani nedá vědět. Po chvíli ustoupí a pustí ho dovnitř, aby si mohli promluvit uvnitř.*
Jak jinak. *Pokusí se odlehčit, ale úsměv mu na tváři nevydrží. Vidí, že tady pro něj není místo.* /Alespoň mě pustil dovnitř, to budu brát jako dobré znamení./ *Nepřipouští si, že to s Dariovou dobrou vůlí nemusí mít vůbec nic společného a lehce strnulým krokem zamíří dovnitř.* Měl jsem ti dát vědět. *Pronese na úvod a zůstane stát uprostřed místnosti. Není si jist, jestli má nějak celistvě mluvit a až pak dát prostor alfovi a nebo jinak. Dává mu tedy nyní prostor, aby ho buď konfrontoval, nebo mu nechal volné slovo. Vůně jídla cíleně ignoruje, jako se to naučil při setkání s upírkou. Jako by od té doby uběhlo sto let.*
*Sleduje ho a úsměv mu neoplatí. Drží si vážný výraz. Jakmile je uvnitř, tak zavře a ještě než se dveře zavřou, tak se otevřou dveře od protějšího bytu, kde bydlí Tom s Paulem. Není vidět, kdo vykoukl, protože se dřív zavřou dveře od Dariova bytu. Následně si Darius založí ruce na hrudi.* To měl. Víš, že máme pět mladých, které někdo proměnil a moje smečka se jich ujala.* Řekne a dojde k němu.* Smečka, co nemá Betu.* Zavrčí na něj.* Během příští schůze řeknu jak to bude, tak se zamysli nad tím, jestli tu funkci chceš zastávat, jinak to předám Sheron.* Řekne mu vážně a čeká, co mu na to řekne.*
Chceš ode mě slyšet nějaké vysvětlení nebo ti stačí, že jsem nezodpovědně zmizel a nechal to celé na tobě? *Ptá se naprosto vážně, o čemž vypovídá i jeho výraz. Nejde ani tak o to, že by se mu nechtělo o svém "osobním volnu" mluvit. Jde mu spíše o to, že si uvědomuje svou chybu v tom, že mu všechno neřekl předem. Nebo snad v průběhu. Bere to tedy tak, že pokud to jsou pro Daria zpětně již jen zbytečné kecy, budiž. Mrzí ho to natolik, aby raději alfovi dal na výběr v tom, co chce slyšet.* Pět mladých? *Vykulí oči a ani se nesnaží nijak maskovat své překvapení. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by někdo stihl přeměnit tolik civilů.* /Takže tu není taková pohodička jako když jsem odjížděl./ Já... kdo je Sheron? *Přemůže ho zvědavost nad rozhodováním.*
Chci vysvětlení. *Řekne mu a pak zvedne ruku.* Nebo víš co? Nic neříkej.* Pak si dál drží složené ruce na hrudi a dívá se na něj a poslouchá.* Ano, je tu druhá smečka. Kdo myslíš, že zaútočil na Jade Wolf? Právě proto si myslím, že právě jejich nezkušení členové mění civily.* Řekne a u jeho další otázky se pousměje.* Členka smečky, která tu byla ještě za dob Camerona, ale držela se stranou, protože se jí nelíbilo vedení.* Řekne a dívá se na něj.*
Dobře, moje matka- *Zarazí se s pohybem jeho ruky a zavře pusu. Když pak řekne, ať nic neříká, už se ke svému vysvětlení nevrací. Raději si vyčká, než mu jeho nadřízený odpoví. To dává smysl. Jdeme proti nim, protože oni šli proti nám nebo protože ohrožují civily? Asi hloupý dotaz, jistě kvůli obojímu. *Přikývne, aby sám sobě potvrdil svá slova.* Ach. *Trochu se zastydí. Není moc zvyklý si pamatovat "okrajové lidi", protože on sám se vždycky hmne do středu dění. To ho však neomlouvá z neznalosti vlastní smečky.* /A bude to jen horší, když jsem tu teď nebyl./
*Dojde mu, že šlo o osobní problémy, ale i tak ho to štve. I Tom napsal, když se jeho babička dostala do nemocnice. Ale už to nechává plavat. *Zatím jen hledáme jejich sídlo a členy. Oslabují nás jejich proměnění. Taky nás ignorují lovci. * Řekne a najednou se otevřou dveře a vejde Paul a zamíří k ledničce. Darius ho ignoruje a jen okrajově ho sleduje.* Jestli se jen dotkneš mýho jídla, tak ti zlámu prsty.* Varuje mladého vlkodlaka, který okamžitě šáhne po něčem jiném a odejde zase pryč.* Done, opravdu si promysli, jaké zvládneš postavení ve smečce. Hodně se změnilo.* Řekne mu klidně a jen se na něj dívá.*
Jak si nefilim mohou dovolit nás ignorovat? Hlásají svou nadřazenost a snaží se nás držet v lati, a když od nich něco potřebujeme, tak nic? *Nejraději by se nad tím rozčílil, ale pak si vzpomene, že má v jejich řadách kamarádku. Jen kvůli Grace jim dá milosrdenství pochybnosti.* /Tohohle týpka si pamatuju, nikdy nemý problém s tím sem Dariovi vtrhnout./ *Sleduje ho pohledem, ale jakmile si uvědomí, že se k němu alfa nijak nevyjádří, vrátí svou pozornost k němu.* Já... *Zopakuje jako předtím a polkne slinu.* Pravděpodobně by ode mě bylo sobecké chtít si nechat tuto pozici jen kvůli titulu. Střízlivě řečeno si nemyslím, že se mohu zaručit, že se zase něco nepříhodí. *Někdo by se v tuto chvíli podíval do země. Don ne, dívá se Dariovi do očí a jen doufá, že se jejich přátelství úplně nevytratilo.*
Myslím, že se jmenují nadřazenými, ale jsou dost hluboko pod námi. My jsme lidi, co se stali zrůdy, takže víme, jaké to je a víme, že o to lidské nechceme přijít. Oni to neznají. Už natolik zapomněli být i lidmi, že ignorují lidi a jejich bolest. Objeví se jen když se objeví démon. Courají se po městě, ale nic nevidí...* Řekne a odfrkne si.* Musím si tyhle řeči šetřit pro ty pravé.* Ušklíbne se a pak na jeho slova přikývne.* Dobrá, tak na další schůzy sdělím změny. Ale stále bys mohl jednou za čas trénovat mladé a nešetři je. Nedávej jim oddych. Chci, aby věděli, že být vlkodlakem není jako být vlkodlakem v Teen Wolf. *Řekne, protože dost mladých se tak občas chová.*
*Musí sám pro sebe uznat, že andělské děti na svou lidskou půlku přehnaně nehledí a zvyšují si sebevědomí svým posláním. Neřekl by to sice tak důrazně, ale se základem Dariovy myšlenky souhlasí, a proto přikývne.* Chápu, jak to myslíš. Ačkoliv na nás přímo nenahlížím jako na zrůdy. Myslím si, že ovládající se vlk je něco krásného. /Důležité je to, že se ovládá. Samozřejmě, že nováčci, kteří si ani nepamatují, co dělají při přeměnách mohou... způsobit problémy. Může téci krev./ Bylo by mi potěšením, trénuji je rád. Alespoň se seznámím s tou naší pěticí a dám jim pořádně do těla. *Při zmínce seriálu se mírně pousměje, přestože ho sám přímo nesledoval. Nikdy to nepovažoval za naprostou nutnost a nemá moc času.* Iluze zmizí.
*Přikývne a pousměje.* Pravda, ale každý z nás už někdy někomu ublížil jako vlk. Já jsem vlkem od čtyř a i tak jsem zabíjel. Paul je vlkem chvíli a vyvraždil si rodinu. V očích lidí jsme stále zrůdy, ale jen my chápeme, že vlk v nás je stále divoký tvor a ani lev není zrůda když zabije lovce.* Řekne a zamračí se. Pak se na něj podívá a kývne.* Dobrá, většina je tady v budově a bydlí prakticky u Paula s Tomem, ale jeden je u Sheron.* Řekne mu a pak se zamyslí.* Zítra ti dám na ně čísla a jejich jména, abys je mohl obvolat.
/Nepříjmné./ *Neví moc, co říct k tomu, že si někdo vyvraždil rodinu. Jemu se nikdy nic takového nepodařilo, přestože samozřejmě někomu způsobil drobné újmy. Více mu však vždycky byla vyčítána škoda na majetku, protože ho jako mladšího vlka z nějakého důvodu hrozně bavilo skákat na luxusní auta a promačkávat jim kapoty.* Je dobře, že je budu mít blízko, alespoň za nimi budu moct zajít, když se budou líně vyhýbat tréninku. *U tohoto prohlášení mu mírně škubne v koutku. Následně si protáhne letadlem ztuhlá záda.*
*Dívá se na Dona pak se podívá na hodiny.* Asi už jdi. Za chvíli přijde Josh a asi by ti začal nabízet jídlo a pití.* Ušklíbne se a uhne mu z cesty.* Jo a hlídej si lednici. Paul mi ji tu pravidelně vyjídá. "Řekne a jde si sednout na gauč, kde se znovu napije piva, které je už zvětralé.*
Jo, jasně. Děkuju. *Ani pořádně neví, za co děkuje. Jestli za to, že ho Darius na místě nezabil nebo proto, že ho i nadále považoval za kandidáta na alfu či za něco úplně jiného. Prostě mu to přijde vhodné.* Tak se měj, uvidíme se někdy. *Při připomínce o lednici se pousměje a vyjde z pokoje.*
*Dneska dostal zprávu od jednoho člena rodiny a trochu ho to překvapilo. Dle všeho u nich pár vlkodlaků zemřelo na onen Covid-19, ale šlo hlavně o staré členy rodiny, kteří žili na okraji rezervace v menším domově pro seniory. Byli to vlkodlaci. Sice Darius už měl zprávy a zvěsti o tom, že tato nemoc není jako běžné civilské nemoce, ale až s příchodem do Ameriky a jejím rozrůstáním dostává v posledních dnech informace o nakažených vlkodlacích. Většina byla z druhé nebo třetí ruky, ale dnes to má od věrohodnějšího zdroje.*/Budu muset asi posílit hygienické návyky smečky a hlavně s nimi probrat jaké jsou příznaky. Asi budu muset upraviti cely./*Napadne ho a přitom se opírá o linku. Vůbec nemyslí na to, že jeho matka je v rizikové skupině. Stejně by ji to asi ani tak nedostalo, až takové štěstí nemá. Semkne rty a napije se piva. Dnes už asi jedenácté. Jenže na něj to nemá takový vliv jako na civily. Darius má na době šedivé tepláky a khaki triko s dlouhým rukávem. Vlasy učesáné a na tváři dost viditelné strniště. Včera po Donově návštěvě šel vlastně hned spát, takže se zase s Joshem neviděl. Kvůli smečce se s ním dost často míjí a už i on z toho má pocit, jako by se mu stranil nebo vyhýbal.*
*Od cintorínu nemal ďaleko auto. Len tak tak, že k nemu aj nebežel. Nastúpil a ešte s adrenalínom v krvi bol u Jade Wolf za chvíľu. Pravdepodobne mu aj príde nejaká pokuta ale to mu je fuk. Na moment si oprie čelo o volant a potom sa narovná. Vystúpi z auta a vydá sa domov. Cíti ako z neho ten stres opadáva a nahrádza ho únava ale zároveň aj nepokoj. Vyjde schody a za moment je pri dverách. Na sebe tmavošedý oblek s hnedým kabátom a na bielej košeli mu svieti fľak od kávy. Cíti zo seba dym z onoho ohňa a teší sa keď sa vyzlečie a zbaví sa toho. Vojde dnu a zaklapne za sebou stále pokazené dvere. Na zem hodí ušmudlanú kabelu kde má pracovné papiere. Z ramien zhodí na zem smradlavý kabát a vyzuje sa. Prvé čo spraví je, že príde k baru, otvorí ho, zoberie fľašku wiskey a obráti ju do seba. Pár hltov a potom sa vráti do prirodzenej polohy. Niekde vzadu v hlave mu znie myšlienka, že by nemal viac piť. Ale je to vzadu v hlave.* /Hlavné je, že ma to nezožralo./ *Ozve sa v ňom nejaký ten optimistický hlások.*
*Darius zaznamená Joshův příchod a spolu s sním i několik pachů, které se mu nezdají. Tak vyjde ven a uvidí Joshe pit. Hned na to rozpozná i jednotlivé pachy a jeho oči zrudnou.* Co se stalo?*Zeptá se a na jeho postoji je vidět, že je napjatý a čiší z něj nervozita a strach. Dívá se na něj a pak na lahev.* Neměl bys pit.* Řekne jako by okrajově, protože na mysli má momentálně ony pachy ohně a něčeho temného a stresu. Dokonce do pozadí dává i onu nákazu a jen se dívá na Joshe rudýma očima.*
*Trochu sebou mykne ako chlapec, ktorý urobil niečo zlé.* /Čo sa vlastne stalo?/ *V hlave si to po kúskoch rekapituluje. Ako išiel do kaviarne, ako sa išli prejsť a potom to psisko.* /Vlastne to nedopadlo tak zle./ *Až keď mu Darius povie, že by nemal piť tak sa zhlboka nadýchne a vydýchne. Keď je tu s Dariusom tak sa cíti pokojnejšie. Ako keby chaos okolo neho znova dostal svoj zmysel. Niekedy sa zamýšľa nad tým ako veľmi Darius ovplyvňuje jeho vesmír.* Máš pravdu. *Zazátkuje fľašku a odloží ju späť do baru. Otočí sa a až teraz sa pozrie na svojho partnera. Ako tam tak stojí, ako skala. Pousmeje sa, nie moc veselým úsmevom.* Nerob na mňa tie sexy oči inak na teba budem musieť skočiť. *Povie mu a presunie sa na gauč kde sa zloží. Cestou zo seba zhodil aj sako a tak teda ostal iba v košeli a nohaviciach. Oprie sa do opierky a zakloní hlavu pričom si pretrie koreň nosa. Gesto, ktoré väčšinou robí zo stresu, alebo z únavy.* Povedz mi niečo o hellhoundovi. *Ticho k nemu prehovorí, pričom mu to v hlave šrotuje ako spracováva všetko čo sa stalo.*
*Sleduje ho a jeho slova o očích mu nedojdou, než záhlédne svůj odraz a uvidí rudé oči. Tak jen mrkne a oči má normální. Pak všach zatne ruce, když mu stále neodpovídá na otázku. U jeho další věty přimhouří oči.* Nic moc nevím. Viděl jsem je jen jednou v poušti. Po někom šli. Jsou to lovečtí psi a civil setkání s ním nepřežije. Podsvěťani s nimi dokáží bojovat, ale nejsme tak pitomí, abychom se takovému psisku stavěli sami...* Najednou se zarazí.* Jak o nich víš? Viděl jsi nějakého, to z tebe cítím?* Zeptá se a dojde až úplně k němu a nasaje znovu všechny ta pachy.*
*Počúva čo mu hovorí. Stále si masíruje nos, zatvorené oči a zaklonenú hlavu. Keď povie, že civil stretnutie s nimi neprežije, tak sa začne najskôr usmievať a potom pochechtávať. Dvihne hlavu až keď ucíti, že je Darius bližšie pri ňom. Vidí na ňom aký je z toho znepokojený. Takže sa rozhodne ho nijako netýrať naťahovaním. Pohodlnejšie sa usadí.* Išiel som na pracovné stretnutie ohľadom investičnej poistky. Komplikovaná ale zaujímavá vec... *pozrie trochu bokom*... teda zaujímavá pre mňa. Bez urážky. *Dodá ešte a povzdychne si.* Prebehlo to v pohode, teda nepodpísala to ale bolo to fajn stretnutie. Išiel som ju kúsok odprevadiť a na ulici stálo ... dramatická pauza... veľké psisko. *Uškrnie sa.* Z diaľky to vyzerala ako doga alebo nejaký obrovský doberman. Tak sme sa tomu chceli vyhnúť ale akosi nám to nedalo pokoj. *Znova sa cíti nepokojný tak sa postaví, aby mohol chodiť. Našťastie, z mojej klientky sa vieš čo vykľulo? Čarodejka. Ha. *Chodí pomaly sem a tam pritom ako rozpráva.* Tak to na moment spomalila a aspoň sme utiekli. Teda, nie úplne len sme sa stratili z ulice, lebo jediné čo nás v tej chvíli napadlo bolo, že keď je to démon tak by to chcelo kostol a svätenú vodu a najbližšie čo tam bolo bol ten starý cintorín. Tam je taká zapadnutá kaplnka kde sa robia tie smútočné obrady a podobne. Tak sme ti na cintoríne, vlastne premýšľame ako prežiť a zrazu sa tam objaví nejaká zrzka. Takže si vravím paráda, tak psisko bude mať aspoň hody. *Z hlasu mu už odkvapkáva sarkazmu. Dostáva sa k tomu najlepšiemu a ešte je aj v ráži.* Lenže daná ryšavá princezná bolo zrazu tiež čarodejka! Ha ha. takže jednu slečnu napadlo toho psa zmraziť a druhá nás spravila neviditeľnými. Paráda, už si vravím, že večer nemôže byť lepší, načo ja pôjdem do kina na nový star trek keď toto mam doslova v 4D. Ale keď si myslíš, že je to všetko tak nie nie lásko. *Zamáva na Daria prstom.* Objavila sa tam z čista jasna ďalšia ženská. Ha ale to bol príchod. Ako posratá Johanka z Arku tam stála s mečom oblečené v nejakom trikotu. dostali sme do rúk zbrane, ta druhá čarodejka okolo nás vyčarovala oheň a chystala sa bojovať s tým psiskom. Teda neni to pes je to ten hellhound, na ktorého som sa ťa pýtal. *Objasni trochu.* Ale Nora Ward mala dosť múdry nápad, že sa zdekujeme preč dokiaľ oni majú plnú pozornosť toho psiska. Ešte keď k tomu prihodila, že mi podpíše zmluvy, tak nebolo o čom diskutovať. Zdekovali sme sa preč a to bolo všetko. *Zastaví sa uprostred miestnosti dá si ruky v bok a pozrie sa na Dariusa.* Takže vlastne som mal úspešné obchodné stretnutie.
*Poslouchá ho a sleduje. Má výraz hodně podobný Teal'covu, ale v očích mu je vidět vztek. Má v rodině čaroděje a už se hodněkrát setkal s tím, jak čarují a co vše dokáží. Takže to, co mu popisuje mu přijde nanejvýš amatérské. Když skončí, tak se lehce ušklíbne.* Zdá se.* Řekne a je mu v očích vidět vztek a to hned nad několika věcma. Nad neschopnými čaroději a lovci. Kromě toho ho štvalo, že tam nebyl a Joshem nemohl chránit a že i sám Josh je vůči podsvětu silně v nevýhodě a díky jejich vztahu mu je i více vystaven.* Ty čarodějnice byli neschopné. Stačilo by tě přenést pomocí portálu.* Řekne spíše sám pro sebe a stále stojí na místě. Má trochu obavy, že při pohybu by asi vybouchl a do něčeho praštil.*
*Tak sa tu takto vyhulákal na chudáka Dariusa, tak je mu aj lepšie. Ako tak stojí pred ním, tak zhlboka vydýchne vzduch, ktorý v sebe nevedomky zadržoval. Na moment zavrie oči a skloní hlavu. Takú mieru stresu už nemal dlho. Vlastne od vtedy čo Dariusa načapal ako vlka. Viac sa v tom ale nehrabe, pretože je rád, že je doma. Pozrie sa na Daria až keď prehovorí.* Fakt? *Sú v miestnosti sami a nehrá ani rádio, takže počul čo si to šomral po pod nos. Tiež vidí, že je akýsi strnulý. Neveselo sa uchechtne a zakrúti nad tým hlavou.* Fajn, adrenalinu bolo na dnes asi dosť. Nechýba mi žiadna časť tela, čomu sa úprimne teším. *Pre istotu sa prezrie.* Dúfam, že ty si mal lepší deň. *Nadhodí k nemu a chce ísť bližšie ale potom si spomenie na všetok ten chaos v médiách. Tak ostane na mieste a začne si rozopínať gombíky na košeli. Pritom ide zobrať kabát, ktorý aj tak musí hodiť do pračky, pretože ten dym z neho len tak nedostane.*
*Poslouchá Joshe a chvíli ještě stojí a mlčí, než se trochu uvolní a "rozdejchá" to.* Můj den? Včera tu byl Don. Odstoupí z pozice Bety. Dneska se mi ozvali příbuzní, že na ten korona virus zemřeli někteří staří, co již nejsou ve smečce. Takže budu řešit toto s vlkodlaky. Ale jinak vše při starém. "Odpoví mu a vrátí se ke svému pivu, které si vezme a pak si sedne na gauč. Stále je naštvaný, ale už se na to snaží nemyslet.*
*Pozbiera veci a pozrie na Daria s prekvapeným výrazom.* Ou. Teda, to s Donom ma mrzí. Máš niekoho na jeho miesto? A čo sa týka toho vírusu, tak... *trochu zneistie*... tebe to môže tiež nejak ublížiť? Nemalo by to byť tak, že vlkolaci, upíri a podobne by mali byť v pohode? *Prejde z nohy na nohu a v rukách žmochlí kabát, sako a vyzlečenú košeľu. Moc o týchto veciach nevie ale prišlo mu, že v rámci chorôb a podobne sa môže spoľahnúť, že Darius bude okej.*
*Přikývne.* Ano. Sheron.* Odpoví a u jeho další otázky se na něj podívá.* Civilské nemoce na nás nepůsobí, ale ty démonického původu ano.* Řekne mu a doufá, že tím pochopí, že tato nemoc je jiná než civilská chřipka. Podívá se na něj a usměje se.* Ale nemusíš se obávat. Jsem docela čistotný a moc ven nechodím, když tu hlídám ty štěňata.* Pokusí se ho uklidnit a doufá, že se mu to povedlo.*
/Sheron je fajn. Tá bude dobrou betou./ *Napadne mu a aj to chce povedať nahlas ale keď pokračuje tak len naňho pár krát zamrká. Po ďalšej sekunde mu dôjde význam slov a na znak pochopenia len pootvorí pusu. Znova ho prepadne nepokoj a v duchu lustruje koľko sava doma majú. Jasne vie, že Darius je čistotný a je za to rád. A teraz je za to neskutočne rád.* Dobre takže korona- zasraný démonský -vírus, ťa môže ohroziť. To znamená, že sa idem vydezinfikovať a ty si nesadaj na tú sedačku. Musí sa vydrhnúť. *Necíti sa kludný. Skôr naopak ale pravdepodobne by to zvládal lepšie ak by nemal za sebou oný zážitok. Zapľuje do kúpeľne kde všetko zo seba vyzlečie, dá to rovno do práčky a pustí sa do očisty. Pustí na seba tak horúcu vodu, že má čo robiť aby nesykal. Navyše miestnosť sa ponorí do absolútnej hmly, vytvorenej z pary. Pozitívne je, že sa pod vodou začne konečne uvoľňovať. V duchu si znova rekapituluje čo sa stalo. Pravdepodobne si na všetky tieto nadprirodzené veci zvyká, lebo už to v ňom nevyvoláva stres alebo paniku.*
*Ignoruje Joshovu paniku a sedá na gauč.* Šíří se to kapénkově a musíš dezinfikovat přípravky na bázi alkoholu. *Řekne mu a pak jen zapne televizi a dívá se na nějaký pořad, kde dva chlapíci loví příšery. Docela ho to baví, tak ho tam nechá. Pak jen čeká, až Josh přijde. Je rád, že jsou zase večer spolu, i když se předtím Joshovi stala ta věc. Tak vytáhne telefon a dá se do hledání toho, co se mu může stát.*
*Nad tým čo mu hovorí mávne rukou. Aj tak sa pustí do dezinfikovania všetkého naokolo, lebo rozhodne nechce, aby to Darius chytil. Zamieri smer kúpeľňa kde sa pustí do rozpúšťania tela pod vriacou vodou. Keď uzná, že je dostatočne čistý tak vylezie von. Obmotá si uterák okolo bokov a menším uterákom si presuší vlasy. Z kúpeľne sa presunie do izby, aby na seba niečo hodil. Zrak mu upúta taška od Bena. Odtrhne od nej pohľad a navlečie na seba jedno z Dariových tričiek a potom ešte voľné kockované trenírky.* Doprdele. *Zahreší si a prejde k tej taške. Nie že by sa cítil nejako sexuálne neistý len mu v hlave zakrsla tá myšlienka. Že by proste ich sexuálny život mohol byť nudný.* /Je to len hlúpa paranoia. Sex s Dariom je super. Nič nám nechýba./ *Otvorí krabicu a tam naňho pozerajú čierne laná, putá s kožušinkou, bičík a kopec ďalších serepetičiek.* Kurva. *Uľavý si a tvári sa celkom zhrozene. Dokonca je tam aj nejaký letáčik. Prejde s tým k posteli a z nočného stolíka si zoberie okuliare, pretože písmenká na tom letáku sú fakt malé. Ale neubehne ani pol minúty a letáčik odhadzuje s neskutočne zhrozeným výrazom. Tak len ešte prebehne celú tú sadu a chce ju odložiť.* /Tá kožušinka je jemná./ *Zhodnotí a vyberie celé tie putá. Skusmo si ich nasadí na zápästia.* /To nie je až tak hrozné./ *Zacuká nimi a keď má dosť tak sa pozrie do krabice pre kľúče. Lenže tam žiadne nie sú. Z tváre mu zmizne úsmev. Tak sa pozrie na putá, či na nich je taký dzindzík na otváranie. Ale nič také tam nie je.* Kurva. *Vyhádže celú krabicu v snahe nájsť kľúč.* Sakra. Doprdele. *Nadáva pritom ako pohan. Moc sa mu nechce ísť potupne za Dariom, aby ho oslobodil.* /Aj keď predstava toho ako trhá putá je sexy. A kebyže ma ešte.../ *Radšej utne tok svojich myšlienok inak za ním pôjde nie len spútaný ale aj vzrušený.* Musí k tomu byť ten posratý kľúč. /Ani s tými sprostými okuliarmi ho nevidím.*
*Slyší Joshe nadávat a chvíli ještě sedí, než mu to zvědavost nedá a on se nezvedne, aby se šel podívat do ložnice. Opravdu ho zajímá, proč takový výběr slov na něco v ložnici. Maximálně, že by Marylin vykonala někde potřebu a on to nezaznamenal, ale jeho velká kočka byla ještě i teď v obýváku, kde spala. Jakmile dojde do ložnice, tak se kouká na věci kolem. Nadzvedne jedno obočí a moc nechápe proč to tam je. Hlavně proto, že on na takové věci moc není. Hlavně mu to ani nikdy nepřinášelo vzrušení, protože matka ráda svazovuje mladé a neposlušné v cele. Takže on je na řetězy, pouta a obojky zvyklí za jiným účelem. Když však uvidí, že se Josh spoutal, tak vyprskne smíchy. Tohle ho skutečně pobavilo.* Tak tohle je dobrý.* Zasměje se a aniž by něco řekl, tak se rozhlédne a ve změti toho všeho najde klíčky.* Proč sis je nasazoval?* Zeptá se a sedne si k němu a rozhlédne se kolem.* I když lepší otázka by asi bylo, proč to tu máme?* Zeptá se a rozhlédne se. Klíčky mu zatím nedává, už jen pro tu srandu.*
*Hľadá tie kľúče ale nevidí ich. Dokonca si aj pretrie okuliare. Prestane sa v tých provazoch, bičíkoch, rôznych klipsov a nejakej sady vibrátorov, prehrabovať keď počuje Dariusa. Len pomaly dvihne hlavu a stiahne pery do rovnej čiary. Na otázku prečo si ich dával sa na onú vec pozrie.* /No, prečo som si dával tú hovadinu?/ Tá kožušinka je fakt príjemná. *Prizná potichu. Všimne si, že jeho láska našla kľúče a tak k nim natiahne ruku. Lenže Darius nevyzerá, že by mu ich chcel dať. Nespokojne mlaskne ale potom sa rozhliadne okolo seba. A trochu zčervená.* Vieš ako som išiel tesne po Vianociach navštíviť Bena a Mikea? No, toto bol ich vianočný darček pre nás. Teda... je to hlavne vianočný darček od Bena. *Dodá pretože vie, že Mike by kúpil nejaké vtipné hrnčeky. Trochu sa ošije na mieste. Možno by mal Dariovi objasniť, prečo tu rozhádzal obsah krabice na ktorú sadal prach skoro tri mesiace. Lenže akosi sa k tomu moc nemá. Začne si obhrýzať spodnú peru, červený je ako paprika ale naproti tomu ho tá kožušinka príjemné hladká na zápästiach.*
*Nad jeho odpovědí se zasměje. Pak se na něj podívá a ruku s klíčkami schová za záda. Poslouchá, co mu říká a přikývne.* Hmm... aha.* Rozhlédne se po těch všech věcech a lehce se zamračí.* A proč jsi začal zkoumat ten dárek zrovna dneska?* Zeptá se a moc tomu nerozumí. Přitom vezme do ruky jednu věcičku v krabičce u niž si přečte, že se jedná o jakýsi vybrátor, který se spíše používá na přípravu než na nějaké potěšení. Tak to zase odloží a posune dál.*/Kazit práci mi nebudeš!/*Zavrčí na onu krabičku v myšlenkách a podívá se na Joshe.*
*Nechá sa teda vysmiať ale prepaľuje Dariusa privretými očami. Keď ale schová kľúče za chrbát tak na protest otvorí ústa, ktoré aj tak hneď zaklapne. Znova sa ošije. V hlave mu šrotuje, že čo mu má vlastne povedať. Pritom sleduje ako si prezerá nejakú krabičku s vibrátorom. No, vieš tá klientka čo som mal... dneska ohľadom tej investičnej poistky. Tak ona sa venuje takému zvláštnemu biznisu. A ponúkala mi nejaké služby, ktoré som samozrejme odmietol lebo ich nepotrebujeme. Len mi to tak ostalo v hlave, ani neviem prečo. Len nechcem aby sa nám to nejako pokazilo. *Ošije sa znova na mieste.* Ja som totiž s tebou šťastný a dúfam, že aj ty. A tiež dúfam, že ak by bol nejaký problém tak mi to povieš. Tiež chcem aby si vedel, že ak by ťa niečo z toho čo robíme nudilo tak som fakt ochotný robiť hocičo. Teda skoro hocičo. *Dodá trochu zdesene.* Neviem síce čo pod slovo hocičo spadá ale...ach bože... nikdy som tieto veci nerobil a všetci okolo mňa ako keby sa dohodli a rozoberajú bárs aké prasačinky. Neviem či to je v móde alebo fakt na tom niečo je. *Pusa sa mu odtrhla z reťaze.* Tak som myslel, že sa na to aspoň pozriem a takto to dopadlo. *Demonštratívne zachrastí s putami.*
*Poslouchá ho a zamračí se. Docela by ho zajímalo, copak ta čarodějka má za byznys. Trochu si povzdechne nad tím.* Víš, že já jsem typ, co si vezme, co chce a po čem touží, takže bys věděl, že mě to nebaví.*Řekne mu upřímně a podívá se za něj, kde nic není. Vezme řetízek mezi pouty a zatáhne dozadu, aby donutil Joshe si lehnou.* A abych pravdu řekl, tak tyhle hračky nemusím, ale pouta se zdají být zatím užitečná.* Usměje se a políbí ho a to dost vášnivě. Opravdu se mu zdají užitečná a hlavně se mu i trošku líbí, že tím je Josh vůči němu o něco bezmocnější. Takže pro jeho vnitřního vlka to je něco.*
*Povzdychne si. Je to preňho akési upokojenie, keď teraz vie, že by mu dal najavo ak by bolo niečo v neporiadku. Keď sleduje jeho pohľad tak trochu natočí hlavu do boku, aby sa pozrel na čo vlastne hľadí. Takže vôbec nečakal, že mu zachytí putá a donúti ho si ľahnúť. Dokonca pri tom pohybe, ako letel chrbtom na postel, vyjekol. Zvedavo sa teda na svojho partnera pozerá a pritom je aj celkom rád, že ho teda nebude nútiť do nejakých extrémnych sexuálnych vecí.* /Aj keď puta sa mu evidentne páčia./ *Cez pery mu prebehne úsmev, ktorý sa ale podrobí Dariovým perám. Je trochu prekvapený tou vášnivosťou ale ochotne mu odpovedá a necháva sa tým pocitom strhnúť. Nohy, ktoré mal v tureckom sede, mu šikovno obmotá okolo bokov.*
*Když mu obmotá nohy kolem pasu, tak se pousměje.* A tys našel něco, co bys zkusil?* Zeptá se ho a odhodí klíčky na stolek, aby měl ruku volnou a mohl zajet pod svoje tričko, co má Josh na sobě. Chce se jen dotknout jeho kůže a to tričko mu v tom lehce bránilo. Přesto chce znát i Joshovu odpověď. Je zvědavý.*
*Nad jeho otázkou sa skutočne zamyslí. Len si všimne, že kľúče od pút letia na stolík. Je to preňho zvláštny pocit, že je tu teraz v absolútnej Dariovej moci. Ale nemôže tvrdiť, že ho to trochu nevzrušuje. Ucíti jeho teplú ruku pod tričkom a trochu sa pod ním zavrtí a vydýchne. Celkom ho to rozptyľuje od premýšľania. Cukne trochu rukami v putách. Z toho obmedzenia a narastajúceho vzrušenia sa mu aj rozbúši rýchlejšie srdce.* Putá sú zatiaľ ... v pohode. *Zhlboka sa nadýchne.* Moc som to neštudoval ale rozhodne nie biče, ani cvočky a klipsy... inak tie ostatné veci nevyzerajú desivo. *Dopovie a oblizne si pery. Znovu sa pod ním pohne z toho ako chce cítiť kontakt.*
*Vidí Joshovu reakci a slyší jeho srdce a musí se usmát. Lehce natočí hlavu, aby viděl na ty věci a ušklíbne se a otočí se zpět k Joshovi a znovu ho políbí, ale krátce.* Tak příště tu blbost, co jsem měl v ruce?* Zeptá se a zazubí se. Popravdě ji nechce zkoušet, protože to viděl v jednom grafickém románu používat i jako mučící nástroj, jen to připevnili na penis. Rychle tu myšlenku zažene a znovu ho začne líbat, ale tentokrát už nechce přestat.*
*Zamračí sa nad tak krátkym bozkom. Ale potom sa pousmeje.* Nikdy som vibrátor neskúšal, takže prečo nie. *Povie zastretým hlasom. Príde mu strašne neodolateľný, keď sa naňho tak zubí. Naoplátku mu tiež venuje úsmev a znova pohne s rukami. To ako ho obmedzujú sa mu začína aj celkom páčiť. Trochu nakloní hlavu nabok, aby mal lepší prístup k jeho perám. Jazykom mu preskúma všetko čo sa mu dostane do cesty. Pevnejšie sa ho pridrží nohami a otrie sa oňho panvou. Pritom dotyku, ktorý je obmedzený látkou, mu potichu vzdychne do úst. Začína doslova horieť a srdce mu ide vyskočiť.*
*Cítí, jak je vzrušený a i on sám to už nedokáže vydržet.* CENZURA
*Caleb nebyl dvakrát nadšený, když jej Nathanova hlasová zpráva vyrušila na rande, ale ochotně slíbil, že mu pomůže zařídit alibi, aby přesvědčil jeho mámu na stěhování.* To je ono? *Zeptal se, když oba dorazili před starou budovu s hodinami.* Prej jo. *Přikývl Nathanael a rozešel se za barák, jak mu řekl Jack. Caleb za ním trochu nakrčil nos, když se oba chlapci prosmýkli kolem smrdících bezdomovců. Nathan se zastavil u zadních dveří a zabušil na ně.* /Doufám, že Jack nekecal./
*Jack je v horním patře, kde udělal jeden pokoj jen pro Lorda. Zařídil mu tu hodně prolézaček, hraček, škrabadel, úkrytů a krásné luxusní misky s jídlem a vodou. Záchodek má také elegantní a dost velký. Jack je na svůj výtvor hrdý, neboť to působí jak menší jungle. I on sám v kočičí podobě to tam zbožňuje. Náhle se ozve bouchání a Jack na sebe hodí jemnou lehce průsvitnou přikrývku, kterou si na sebe dá jako kdysi Římané nebo Řekové. V pravém uchu má zlatou náušnici ve tvaru kapky a vlasy mu jdou do všech stran. Na nohou má žabky a na rukou plno náramků a prstenů. Nudil se, takže si zkoušel oblečení a přívěšky. Pod oním přehozem má jen spodní prádlo, které je růžové s rudými srdíčky. Dojde ke dveřím a otevře velké kukátko a koukne ven.* Ha! Netopýrek a jeho kámoš! Skvělé!* S tím zaklapne a následuje poměrně dlouhá pauza, kdy otevírá zámky na dveřích. Následně jim otevře a zazubí se na ně. Má na sobě maskovací kouzlo, takže jeho znamení nejsou vidět. Neví totiž zda o nich onen kamarád ví.* Tak poďte dál, hoši! A bacha na zábradlí je ztrouchnivělí, takže nechytat. Jo a nechoďte do sklepa. Ještě se mi nepovedlo tam vybrat vhodná světla!* Řekne a jde do schodů, kde se navrchu zastaví a zazubí se na něj.* Jen račte dál.
*Oba chvíli čekali, když se otevřelo kukátko a Nathan zahlédl Jackovi oči. Nad oslovením jeho osoby zakroutil hlavou a posunkem nařídil Calebovi, ať to za boha neřeší. Pak se ozvalo cvakání zámků a dveře se otevřely. Sotva ale Nathan uviděl jak Jack vypadá, protočil oči a jednou dlaní si promnul polovinu obličeje.* Čau.. *Pozdravil Jacka a vešel dovnitř. Pak se ohlédl za Calebem, který trochu zmateně a fascinovaně sledoval Jacka. Nathan ho proto popadl za loket a vtáhnul dovnitř. Caleb trochu potřásl hlavou se světle hnědými vlasy a potichu se zeptal Nathana.* Tohle je jako u něj normální?! *Nathan potlačil nutkání zasténat.* /Mám dojem, že ti dva si dneska budou mít, co říct./ *Caleb byl totiž od přírody děsně zvědavý a všechno ho fascinovalo. Onehdy skoro měsíc měl nutkavou potřebu sledovat Nathanova křídla a neustále se ptal, jak to všechno okolo jeho schopností funguje.* Buď rád, že má na sobě alespoň něco. *Sykl mu šeptem zpátky Nathan a s Calebem v zádech vyšel schody za Jackem.*
*Když byli oba nahoře, tak jen mávl rukou a dveře se sami zavřeli a zamkli. Pak oba chlapce vezme za lokty a vtáhne je dovnitř. Zavede je do obýváku, který je docela prosvětlen a jsou tam ony hodiny, co nyní fungují jako okno.* Posaďte se.* Poručí jim a pustí je. * Tak asi přejdeme k věci, jen se oblíknu... Nate? Tvůj kamarád ví o celé čáry máry věci?* Zeptá se ho a přitom ze sebe shodi onen kus hadru a jde do další místnosti, kde si bere oranžové tepláky a tílko. Pak ještě ve slipech k nim dojde a oblíká se před nimi.* Jo a dáte si něco? Mám tu plno kočičího žrádla, lososa a nugátovou zmrzlinu. Ale mám i nějaké limonády.* Nabídne jim a dívá se na ně a jen co se dooblékne, tak si sedne na zem.* Tak asi začneme s představením.
*Nathan si sedl na jeden kraj gauče a Caleb ho o chvíli později následoval, zatímco si ještě všechno v Jackově bytě fascinovaně prohlížel. Dokonce tak moc, že málem netrefil okraj sedačky.* /Tohle byl tak blbej nápad./ *Zaúpěl zoufale Nathan v hlavě, zatímco pozoroval Caleba. Pak zaregistroval, že se jej na něco Jack ptal, zatímco si sundal tu improvizovanou tógu, nebo co to bylo.* Jo, Caleb o všem ví. Lépe řečeno, ví všechno, co já vím. *Pak se zapřel do opěradla gauče a založil si ruce na hrudi.* Mě bude stačit voda. *Odpověděl a Caleb hned vzápětí doplnil, že on by nějakou limonádu uvítal.*
*Když dostane odpověď, tak zruší maskovací kouzlo, takže můžou vidět jeho černé drápy na rukou, ohnivé oči a kočičí zuby.* Fajn, aspoň ušetřím energii.* Zazubí se na civila a je mu jasné, že to bude mít zajímavou reakci. Pak jen luskne a chvíli se nic neděje, než přiletí dvě skleničky. Jedna s vodou a druhá s limonádou.* Tak jo. Asi se řádně představím. Jsem Jack Cherrywood - Heller, ale stačí jen Jack nebo Heller. Jsem cirkusák, vlastním několik bytů na Manhattanu, tetovací studio na 5.th Avenue a jsem čaroděj, otec neznámí, ale třeba se to jednou dozvím.* Zazubí se na ně.* No a asi by to chtělo vymyslet, jak přemluvit tvou matku. Mé matky by milerády odsouhlasili, že se známe, ale ony zatím neví, že jsem zase zpátky v tomhle světě.* Ušklíbne se a všimne si, jak Lord vyšplhal po gauči za Caleba a s nadšením na něj skočí.*
*Nathan, který už byl zvyklý na Jackův neobvyklý vzhled jenom přijal skleničku s vodou, ale nijak ho nepřekvapila reakce jeho kamaráda, který vykulil oči a řekl.* Pěkně! Proč neumíš tohle taky Nate? *Nate se zašklebil a po Jackově vzoru zrušil maskovací kouzlo na svých křídlech.* Protože já mám tohle. Každý čaroděj má jinou značku. To už jsem ti říkal. *Caleb ho otráveně odmávl rukou, což bylo gesto, které mezi jejich symbolikou znamenalo: Ano, vím, že jsi mi to říkal a nemusíš mi to připomínat znova. Pak se i on představil.* Caleb Fare, student posledního ročníku na škole se zaměřením na herectví. A jsem pro každou špatnost. *Zazubí se na Jacka a vzápětí se prohne v zádech a vyjekne, když na něm přistane Lord. Nathan vyprskne smíchy a pak se natáhne, aby kotě sundal z kamarádových zad.* Nazdar, kamaráde, my dva už se známe. *Podrbe párkrát kotě za ušima a pak ho nechá, aby se mohlo volně pohybovat mezi ním a Calebem.* Ohledně toho plánu na přesvědčení mojí mámy.. Chtělo by to nějaké ty hmatatelné důkazy, třeba fotku, jak jsi zmiňoval. *Obrátí se zpátky na Jacka.*
Těší mne Calebe.*Sleduje kotě a musí se zasmát.* Lorde, jsi úžasný lovec.* Usměje se na kotě a pak se podívá na oba.* Dobrá... Hmm... *Podívá se na své tetování stromu, kde už jsou první lístky.* Budeme to muset udělat rychle, než tohle tetování začne kvést.* Řekne a vstane. Odejde z místnosti a za chvíli se vrátí s foťákem.* Bude to bez tygrů, což je škoda, ale nevadí. Ukážu vám je na fotce.* Zazubí se na ně a pak se potutelně usměje.* Asi vím, kde bychom se mohli potkat. Chodíte občas na nějaké party, kam jste nebyli ofociálně pozvaný?* Zeptá se jich a nadšeně pokládá foťák na stolek a dívá se na Caleba. Má plán, co s ním udělat a čím udělat jejich setkání reálnější.*
*Nathan jen mlčky sledoval, jak Jack odešel z místnosti a když se vrátil, tak mu to nedalo a zeptal se.* Proč dřív než tvoje tetování začne kvést? *Následně si vymění s Calebem pohled a zazubí se.* Chodíme na hodně míst, kde jsme nebyli oficiálně pozvaní. *Odpoví a hlavou mu probleskne poměrně nedávná vzpomínka, jak jeho a Calebe vyváděla ochranka z depa metra, protože omylem tak trochu prospali pár stanic a místo toho, aby rychle z depa vypadli, tak se dali na prohlídku všech přistavěných vagónů. Soudě dle Calebova úšklebku jeho směrem, mu bylo jasné, že si vzpomněl na tu samou událost.*
*U jeho otázky mu ukáže své tetování.* Je živé. Mění se na něm roční období, tak jaký zrovna je. Pomohlo mi to na jednom místě zjistit, kdy bude dobré se vrátit.* Vysvětlí a pak se na ně podívá a zazubí se.* Skvělé.* S tím odběhne z místnosti a běží na půdu, tam vezme lahvičku. Tenhle lektvar nenamíchal, ale koupil, protože na něj potřebuje ještě recept.* Vypí to!* Poručí Calebovi a dá mu lahvičku.* Uvidíš, že je to sranda. A dokonce si to i užiješ.* Pobízí ho a v očích mu je vidět radost a vyčkávání až to vypije. Dává mu totiž lektvar na proměnu v lasičku. Takže chce vidět toho klučinu jako lasičku.*
*Sotva Jack znova zmizel z místnosti, otočil se Caleb na Nathana.* A s tímhle ty chceš bydlet? *Zašklebí se a upije džusu.* Někdo mě musí naučit ovládat moje schopnosti a věř, že tohle je ještě ta lepší možnost. *Odpoví mu a podepře si bradu rukama, které si opře o stehna. O sekundu později se do místností vrátí natěšený Jack a podává Calebovi lahvičku s nějakou tekutinou. Caleb byl z nich dvou ten, co do všeho lítal po hlavě, zatímco Nathan vždycky uvažoval o tom, jak to provést. Caleb vždy jen hodil nápad na vtípek a bylo na Nateovi splést ty drobné nitky, aby se nedostali do průseru. Takže nebylo divu, že do sebe onu tekutinu, i přes Nathanaelův varovný pohled, kopnul. Chvíli to vypadalo, že ona tekutina zůstane bez účinku, ale pak se Caleb začal zmenšovat, až se úplně ztratil ve svém oblečení.* Jacku! *Vykřiknul Nathan na Jacka s obviněním v hlase, když se ve výstřihu trička, které měl předtím Caleb na sobě, objevila malá hlava lasičky.* U všech svatých, co já teď s ním? Doufám, že tenhle plán A má i pokračování B. *Zeptal se a pozoroval, jak se Caleb snaží vymotat ze svého oblečení. Což se mu nakonec i povedlo, ale spadnul přitom na podlahu. Nate si povzdechl a sebral Caleba ze země.* /Zdá se mi to, nebo se na mě ta lasička pobaveně usmívá./ Spokojenej? *Zeptá se lasičky nakonec Nathan.
*Sleduje proměnu a je vidět, jak je nadšený.* Vem ho. Musíme udělat rychle fotky, než se zase změní zpátky.* Řekne nadšeně a bere foťák, což je polaroid.* Je to starý foťák, takže fotky budou vypadat starší.* Zazubí se a chytne Natea kolem ramen, zatímco s polaroidem dělá první fotku.* Super a teď se nějak tvařte.* Řekne a zase dělá fotku za fotkou. Pak přestane a vezme si od Natea lasičku a posadí si Caleba do klína. Podrbe ho na bříšku a pousměje se.* Proměnil se docela dobře. Jen bez oblečení. Ale nevadí. Stejně se budete muset převlíknout na další sérii fotek, aby to bylo věrohodné. Pak cítí, jak mu lasička v klíně těžkne.* Skvělé!* Zazubí se a je připraven Caleba držet v případě, že by padal.*/Po dlouhé době nahý chlap, i když tohle je spíše kluk./
*Caleb sice nečekal, že se promění na lasičku, ale vzápětí zjistil, že mu to ani nějak nevadilo. Bylo zvláštní vidět svět z téhle perspektivy. Nathan z toho až tak nadšený nebyl, ale uklidnil se po zjištění, že je ta proměna jen dočasná. Jakmile dodělaly první fotky, tak se opřel o područku zády se skleničkou v ruce a s menším sebeuspokojením sledoval, jak se Caleb začal měnit zpátky. Samozřejmě bez oblečení. Ušklíbl se, když se Caleb vzpamatoval z proměny a rychle chmátnul po svém oblečení, přičemž se vysmýkl z Jackova držení.* Příště bych se docela rád proměnil oblečenej. *Poznamenal, zatímco na sebe navlíkal kalhoty.* Nate, že mi podáš triko? *Zazubil se na svého kamaráda. Nathan protočil očima a telekinezi hodil po Calebovi jeho triko. Tohle mu problém nedělalo. Lehké předměty zvládal snadno. S Lordem by si ale takhle házet nedokázal. Snad ani tu skleničku s vodou by neodlevitoval, proto ji raději položil zpátky na stůl.* Fajn, co dál? *Zeptal se a po očku sledoval, jak se Caleb uvelebil na zemi před gaučem.* /On ani ty dva kroky nedojde./
*Jack spokojen s tím, že měl nahýho chlapa na chvíli blízko sebe. To neovlivním. Já se vždy změnil i s oblečením.* Pokrčí rameny.* Ale no ták. Já myslel, že aspoň něco uvidím.* Povzdychne si až moc hraně. Pak se na ně podívá.* Chce to nějakou jednu nevinnou fotku. Třeba, jak něco hrajem. Třeba karty. Ale vyměňte si aspoň trička.* S tím se zvedne a odejde. Vrátí se s košili a tričkem. Tričko hodí Calebovi a košili Nateovi. Zatváří se u toho trochu smutně, protože patřila Jonovi.* Tak převlíkat. Já jdu pro karty, abyste se přede mnou nestyděli, hoši.* Řekne vesele a mrkne na ně. S tím odejde pro karty.*
*Nathan si jako první převlékl košili a pak pobaveně sledoval Caleba, který se zeptal.* To má takový kecy vždycky? *Nathan pokrčil rameny a jednoduše přikývl.* Vždycky. Teda pokud není proměněný v kočku. Pak sice nemá blbé kecy, ale i tak je otravný. *Protáhne se a párkrát propne i svoje křídla, které následně zamaskuje, aby byl na fotce rozdíl i v něčem dalším. Caleb si mezitím oblékl triko, které mu bylo trochu větší. Jak to později okomentoval, takový skejťák styl. Poté si prohlédl netopýří křídla svého kamaráda, než je stačil schovat a jen tak prohodil, než se Jack vrátí.* Někdy zase musíme Farlowovi hodit tenisky na elektrické vedení. Už si dnes začínal vyskakovat. *Nathan se zašklebil a když zahlédl, že se Jack vrací řekl jen.* Můžeme, no.
*Vrátí se a na tváři mu nehraje úsměv. Spíše působí smutně, ale jen co je uvidí, tak se na ně zase usměje. Jen doufá, že si někdo jeho smutku nevšiml. Je nerad sám a neví jak se zabavit, takže tohle ho bavilo, ale jako naschvál naraží na věci, co mu připomínají Jona. Přinese karty a i on sám má na sobě jiné triko. Má na sobě, tričko nějaké metalové kapely, už nemá žádné šperky kromě lebky v pravém uchu.* Tak se dáme do toho.* Řekne radostně a zazubí se na ně. Položí na stůl karty, což jsou karty Una.* Dáme dvě fotky a můžete jít, pokud budete chtít. Jednu se mnou a druhou se mnou jako kočku.* Zazubí se na ně a rozdá jim karty.* Musí to vypadat přirozeně. Že hrajeme karty. Hlavně tvá matka musí uvěřit, že jsem všichni neví a nikdy jsme svá těla neznečistili.* Zazubí se na ně a položí první barevnou kartu. Uno má rád a vždy ho rád hrál s Jonem.*
*Nathan se jen zasměje, chytne do rukou první kartu a po očku sleduje Jacka. Herectví je jeho obor, takže je mu jasné, že na jeho tváři ten úsměv není tak pravdivý, jak by měl být, ale nic neříká a hraje. Někdy v polovině rozehráté hry cvakne foťák, zrovna ve chvíli, kdy Caleb vynese na stůl tahací kartu na 4 a vítězně se zašklebí na Nathana, který byl zrovna na řadě. Nathan se zamračí odhalí svá křídla a jedním uštědří Calebovi pohlavek. Pak křídla opět zakryje a nevinně se usměje na lehce uraženěho Caleba, který si mnul hlavu, zatímco Nathan si nabral čtyři karty.*
*Hraje s nimi karty a docela ho to baví. Šetří si nejlepší karty nakonec. Pomocí telekineze udělá fotku a pak jen dál hraje. Baví ho to. Když už se blíží hra ke konci, tak položí na stůl karty.* A teď poslední fotka!* Zavelí a začne se zvedat, ale než se vůbec postaví, tak se změní v kočku a vyskočí na stůl. Je opravdu velký kocour. Sedne si na stůl a znovu cvakne foťák, který hned na to pomalu klesá dolů. Což dalo Jackovi dost zabrat, protože v kočičí podobě se mu hodně špatně čaruje. Pak se protáhne a švihne ocasem, po kterém mu skočí Lord.*
*Když se Jack změnil na kočku, tak Caleb znova v překvapení vykulil oči. Nathan se nadechoval, aby mu řekl, že to říkal, ale Caleb ho odmávnul rukou.* Jo, já vím, říkal jsi mi to, ale stejně.. Vždyť tohle je.. *Udělal nějaký neurčitý rozmáchlý gesto rukama.* Budeš to umět taky? Proměníš se na netopýra? *Zajímal se dále.* Tak na to hodně rychle zapomeň. *Odsekl mu Nathan a rychle si převléknul Jackovu košili za svoje triko. Pak hodil po Calebovi jeho triko a aniž by čekal, jestli se začal převlíkat, přešel k Lordovi a podrbal ho za ušima.* Měj se číčo. Ahoj Jacku. *Rozloučil se is Jackem. Chvíli ho pozoroval, jak sedí na stole, ale pak si povzdechl a taky ho podrbal za ušima.* Díky. *Řekl ještě jeho směrem, načež se jal role vykopat ven jeho vyjeveného kamaráda. Sešli schody a zavřeli za sebou dveře. Protáhli se mezi baráky a bezdomovci ven na ulici a zamířili k bytu, kde bydleli Fareovi.* Tak teď nevím, jestli ti ještě nezávidím. *Prohodil Caleb.* A co jako? *Zajímal se Nathan.* Ten tvůj čarodějný život. *Upřesnil mu Caleb a z kapsy vytáhl mobil, aby dal vědět svojí mámě.* Věř mi. Občas není co závidět. Závod? *Navrhl s jiskrami v očích.* Že se ptáš! *Vykřikl v běhu Caleb. Nathan se zasmál a taky se rozběhl.*
*Po včerejším setkání s Lyriou v lesích a svém vlastním studiu těch vražd, které se tu vlastně odehrály, se rozhodl zajít za Avou. Přece jen i ona by mohla mít nějaké informace, které se jemu osobně nepodařilo vyhledat a dohledat. Navíc se ona sama na vyšetřování podílela, takže by informace, které by jemu osobně mohli pomoct, mít mohla. Navíc stejně na plese říkala, že se budou muset domluvit na podmínkách té jejich dohody, takže nebyl důvod za ní nezajít. Ať už z jednoho nebo druhého důvodu. Zastaví se tedy před dveřmi do jejích pokojů a zaklepe na dřevěné dveře, načež se opře o rám dveří.*
*Malá šelmička jménem Pinkly zpozorní na svém místě u krbu v jednom z křesel. Okamžitě seskočí a schová se mezi police knihovny, jediné, co jde vidět jsou její jasné oči a tiché vrčení. Což Avu přinutí zvednout hlavu od rozložených papíru a knih, dojde ke dveřím a otevře je, aniž by se ohlédnula, vrátila se ke solu a dál pracovala. Věděla, že to je Colton. Nemusela na to ani se nemáha přeci jen ten mrazivý klid by poznala všude.* Nečekala jsem, že se objevíš tak brzo. Pojd dál a pozor na co šlapeš.* poví, když uslyší syčení kočky. Kočka zřejmě vycítila, že půjde dovnitř takže přeběhnula hbitě za Avou a usadila se na stůl. I když tiše vrčela zkoumavě si Coltona prohlížela, Avu nepřekvapuje reakce kočky, jelikož tohle byla první věc, co jí na ní zaujala, když došla k Jackovi. Nebyla jako jiné kočky nebo tvorové. Mezitím co na sobě měla lehké šaty a přes ruce jemnou deku, jako kdyby právě před chvílí vstala.*
*Když se dveře otevřou a jemu se naskytne pohled na Aviny záda, když se vrací ke svému stolu, pousměje se. Ovšem i tak vejde dovnitř, přece jen ho následně k tomu samému i sama vyzve.* Máš tu nějaké křehké věci na zemi? *Nadhodí a ušklíbne se, zatímco si její pokoj prohlíží. Přece jen tu sice už byl, ale je to nějaká doba, takže spíše pozoruje, co se od té doby změnilo. Pak se teprve podívá na Avu a na to stvoření, které zahlédl v pohybu.* Pořídila sis mazlíčka? Nebo to byl dárek od některého z tvých milenců? *Nadhodí a rozejde se k volnému křeslu u krbu.* Na plese jsi říkala, že si o té dohodě promluvíme hned druhý den, takže bych tu byl spíš pozdě než brzy. Ale kvůli tomu jsem nepřišel. *Odpoví jí a usadí se, takže musí svoje metr devadesát vysoké tělo nějak poskládat do křesla, aby se mu sedělo pohodlně.* Víš něco o vraždách víl na Podzimním dvoře? Prý tam bylo nalezeno tělo stejně poškozené jako tady v lesích. *Zeptá se nejdřív na to, co ho zajímá. Nějakou dohodu můžou procházet pach. Stejně už jí v podstatě uzavřeli, takže ty podmínky budou jen formalita.*
*Když nahodí, zda nemá něco křehkého na zemi zašklebí se a mávne rukou, jako kdyby říkala jojo jasně.* Znáš mě, všude mám své cennosti.* a že to byla pravda, jenom s rozdílem, že každá věc měla své místo. Když začne mít narážky na její milence, opře se předloktím o stůl a na tváři se jí rozlije milý úsměv.* Přesněji od mladého čaroděje, když svou malou smečku koček dával pryč. Ale ano dá se říct, že od milence. Ale tento drobek je mnohdy lepší společností než chlap v posteli.* rýpne si zpět. Přeci jen ze začátku byla proti tomu, aby si jí vzala, ale jak se ukázalo tohle prostředí kočce prospělo stejně jako Avě její společnost. A hlavně vždy měla odstup od jiných koček a víc si všímala Avy a to se j líbilo. Dostávala zbožnou pozornost od toho tvora a zpět. Když začne mluvit o dohodě pohladí kočku po hebkém kožichu a pokračuje v tom, i když Colton mluví.* Na tváří se jí rozlije úsměv.* Ano vím, to že nikdy nevkračuj na území Podzimního dvora pokud ti je život milej. A pokud jde o informace musíš si poradit sám. Král mi neřekl, kde bere ty informace.* poví poklidně, i když měla to podezření kde.*
*Ava sice těm svým šperkům a blbůstkám říkala cennosti, ale on by je tak úplně nenazval. Nikdy moc nepochopil to její nadšení pro šperky, drahé kameny a lesklé věci. On sám měl tedy pokoj spíš plný nejrůznějších zbraní, které on sám považoval za cenné. Ty měli alespoň nějaký účel, kdežto její šperky jen někdy byly ve výsledku k něčemu. I když si byl jistý, že kdyby ho něčím s toho flákla po hlavě, tak by ho to asi zabolelo. Jen to úplně nebyl jejich prvotní účel.* Tak pokud jsi víc na mazlení než na sex, tak tomu i věřím. *Odpoví jí bez toho, aby se ho nějaké její rýpnutí vůbec dotklo. Asi by musela udělat horší věci a říct mu něco mnohem horšího, aby mu to nějak ranilo ego. A ani tak si nebyl jistý, že by to nějak zabralo. Přece jenom si byl sám sebou dost jistý a neměl potřebu, aby si o něm všichni mysleli to nejlepší.* Výborně, takže jsi jako nějaký zdroj informací k ničemu. *Povzdechne si a lehce zavrtí hlavou. Bude si tedy muset nějak poradit sám. Na což je už stejně zvyklý. Částečně asi využije i pomoc té malé víly, ale moc spoléhat se na ní nechtěl. SPíš v hlavě začal uvažovat, jestli má nějaké styky na Podzimním dvoře. Nějaké varování o tom, že by ho to mohlo stát život, ho úplně nemohlo udržet dál.*
*Co víc nikde se nechlubila, že některé šperky byly vlastně očarované předměty nebo jiné vzácné věci, které se jí povedlo posbírat během let, ale rozhodně nesbírala nekvalitní věci, které byli k ničemu ty likvidovala hned. A knihy? Jednoduše vědomosti a cenné samy o sobě. Když začal mluvit o mazlení aa sexu narovná se a založí ruce v hrud zamyšleně. Myslím, že tyhle dvě věci mám ráda stejně tedy možná to druhé víc, ale to je už maličkost.* poví pobaveně a co víc, ještě když začal tak musela dodat.* Rozhodně můj poslední milenec byl lepší, možná mi věnoval i více pozornosti.* poví na oko vážně, ale ve skutečnosti byla pobavena, jelikož to byla pravda, ale rozhodně nemohla říct, že byl lepší nebo horší jak on. Nikdy nerovnávala, jelikož každý z nich měl něco do sebe.* Na Podzimní dvůr nevstoupíš. Ne do doby než král bude zpět na trůnu do té doby hodlám udržet tohle místo v kuse a ani ty ten klid nerozházíš dobře?* poví mu jasným tonem, že tohle myslí vážně.*
*Povzdechne si, jako by musel poslouchat malé dítě, které má neustále potřebu mlít si to svoje a trvat na tom, aby ho někdo další poslouchal.* Jistě, ty a tvoje touha po pozornosti. Musíš skákat blahem, když se o tebe zase někdo zajímá. *Poví jí bez zájmu. Jestli si opravdu myslí, ž ho tímhle nějak urazí nebo ho donutí, aby se cítil ukřivděně, tak ho očividně asi moc nezná, nebo už zapomněla na to, jaký je. Její rýpání mělo asi stejný účinek, jako kdyby házela hrách o zeď a doufala, že ji rozbije. Opravdu ho netrápil její osobní názor na jeho výkony v posteli. Když byli spolu, tak si rozhodně nestěžovala a to bylo něco, co počítal. Nějaké zpětné reklamace opravdu neměl v povaze a nehodlal je brát na zřetel. Při jejím kázání se uchechtne.* Drahá Ano, zaprvé se nechovej jako moje matka a zadruhé neřekl jsem, že půjdu na Podzimní dvůr. Když už mi lezeš do hlavy, tak si aspoň dej tu práci, abys ty myšlenky přečetla správně. Odpoví jí chladně a ušklíbne se.*
Tohle si řekl přehnaně, ale sám dobře víš jaká je samota Coltone. A nenalhávej si, že samota je fajn. Nikdo kdo je sám se necítí být pořádku.* poví tentokrát vážně, Colton občas zapomínal na ten fakt, že Ava vyrůstala bez rodičů a od tety nebo dědy se jí moc pozornosti nedostávalo jen těžké výchovy. Pozornost pro Avu znamenalo jedné, že věděli o její přítomnosti a že je stále mezi živými. Nebyl to dětský vrtoch, ale to nikdy Coltonovi neřekla.* Tak zaprvé, pochop, že mé místo je výš jak tvé. Pokud tu není král o dvůr se starám já, nedovolím, aby si ohrozil vztahy s dvorem. Jestli tam chceš leda po domluvě a tím končím. * v očích jí plál mocný chlad, aby pochopil že tohle myslí smrtelně vážně. Dojde k němu a chytí ho za vlas.* Nezahrávej si Coltone. Proč si myslíš, že jsme si vždy udržela pozici blízko královského trůnu, protože neberu ohled na nějaké vztahy, ale věrnost k zemi. Když tu král není zodpovídáš mě jasné? Pak ti dám vědět, jestli tvou prosbu vyslyší. tím končím* poví a pustí ho.* Azadruhé do hlavy se ti ani neobtěžuji lézt, znám tě nějakou dobu a vím, že když jdeš po stopě občas zapomeneš kde jsou tvé hranice, tohle je jen varování, kdyby tě to napadlo.* a to už poví s klidem. Posadí se naproti němu do křesla a zamyšleně poklepe prsty o opěradla.* Připoměn mi proč jsme se přestali vidat.* i když měla takové tušení, bud jí lezl na nervy nebo jednoduše jí omrzel kdo ví.*
A ty si zase pleteš pozornost se společností. Je v tom rozdíl. Společnost může být prostě jen to, že s někým sedíš ve stejné místnosti a každý si hledíte svého. Pozornost je něco, co vyžaduje to, aby o tebe někdo pečoval, staral se o tebe a zkrátka s tebou trávil aktivně čas. *Upozorní jí v tomhle na její omyl. Ovšem nemusel si nalhávat, že je samota fajn. Samota mu nevadila, občas byla vítanější než něčí společnost, ale to asi nemělo smysl Avě vysvětlovat vzhledem k jejímu dětství. Věděl, co si prožila, ale někdy to s tou touhou po pozornosti trochu přeháněla. Jenže každý měl něco a u vil se to něco s věkem jen víc prohlubovalo. Klidně jí pozoruje, když mu v podstatě opakuje to, co už věděl a co si očividně ona potřebovala říct nahlas.* A já si dovolím ti znovu zopakovat. Já. Na. Podzimní. Dvůr. Nemám. V. Plánu. Chodit. *Řekne to pomalu a s pauzami, aby jí došel význam slov, který jí předtím asi unikl.* Netuším, jestli máš problém těm slovům porozumět nebo sis jen chtěla zopakovat, že máš tenhle dvůr na starost, ale to je fuk. *Poznamená ještě a pohodlně se opře, přičemž si opře kotník jedné nohy o koleno té druhé. První věc, kterou potřeboval, bylo si někde v klidu projít seznam svých známých a jen si připomenout, jestli tam někdo nepochází z mnoha dvora. Pak může uvažovat, co udělá.* Myslím, že těch důvodů bylo spoustu na obou stranách. Asi se na jednom nebo dvou nedohodneme. Každý má svůj pohled. *Pokrčí rameny a ani se nenamáhal nad tím moc uvažovat.* Omrzeli jsme se, moc si lezli na nervy, měli jiné povinnosti, zalíbil se nám někdo jiný, naše cíle se rozcházeli. Máš ještě jiné nápady?" Nadhodí jí pár důvodů, které ho jen tak zhruba napadnou. Kdyby se chtěl zabývat minulostí a tím důvodem, proč už se nevídají, jistě by to udělal. Jen mu to nestálo za to.*
*Podepřela si hlavu a jen ho nevzrušeně sledovala. Někdy si pokládala otázku, zda začíná být divná skrz svůj věk nbo jí jednoduše mladé víly už nudí, ale je pravda, že Coltona nikdy moc neposlouchala a dál si vždy mluvila své.*/ Nojo měla bych se asi vrátit myslí do reality a přestat ho ignorovat že? A začít poslouchat, co mi říká../* pomyslí si, jelikož poslední době byla skutečně mimo. Už jen protože měla ve vlastních myšlenkách chaos, kdy zjistila, že i ona může chovat emoce, které dokážou i stejně rychle vychladnout nebo spíš je úspěšně utlumit.* Promin, nejsme poslední dobou ve své kůži.* přizná nakonec a promne si unaveně nos, přeci jen toho na ní bylo příliš. O Jasonovi nic nevěděla a to jí zneklidňovalo, Jack, dvůr, Lyra, věštkyně, Caleb a ještě k tomu ty vraždy a ted nově Colton. No to by asi začínalo vysvětlovat její divné občasné chovaní. *Už ti někdo někdy řekl, že i přesto všechno by se k tobě člověk i na chvíli rád i vrátil? Tedy do doby než promluvíš to pak ta iluze je pryč.* dodá, tohle konečně zněl jako ona.*
*Všimne si jejího nepřítomného pohledu, ale stejně řekne to, co řekl. I když ho neposlouchá, tak je to pak její chyba, ne jeho. Jenže už to, že se mu omluvila, bylo něco, co k ní úplně nepasovalo. Jistě, už jí párkrát slyšel se omlouvat, ale málokdy to myslela vážně. Nejspíš na ní už opravdu lezlo stáří. Přece jenom přesáhla 400 let, takže už byla rozhodně za polovinou svého života.* Možná trpíš krizí středního věku, slyšel jsem, že něco podobného mají lidé. *Odpoví jí a pousměje se. Samozřejmě její omluvu bere na vědomí, ale je mu jasné, že kdyby se v tom začal šťourat, jen by jí víc rozladil. A na rozčílenou Avu neměl zrovna teď moc čas ani náladu. Pobaveně se zasměje a lehce zavrtí hlavou.* Ale jistě, řekl. S tím dovětkem i bez něj. Jenže oba víme, že by to s největší pravděpodobností skončilo stejně jako předtím. Jsme sice dlouhověcí, ale jen málokdy se poučíme z vlastních chyb, které si mnohdy ani nepamatujeme. *Odpoví jí a pousměje se. Jistě za tím, že se jednu dobu nevídali, ležely chyby obou z nich. Přiznané i nepřiznané. Navíc Colton nikdy netrpěl nostalgií, aby se k nějakým těm chybám vracel. Prostě co se stalo, stalo se. Netřeba se k minulosti vracet.*
*Povzdechne si, když si do ní rýpne.* Ne, jen umím uznat chybu, když jí udělám. Tohle je jedna z věcí, která je u mě zcela běžná a tohle není situace, kdy je potřeba slovně to nějak zamaskovat. Takže se nestydím to říct a nebudu se chovávat za slova jako krize středního věku, jsme v nejlepších letech.* pokrčí rameny, jelikož ještě má dost před sebou. Spíš nese břemena, o které se mohla podělit jen s Jasonem a Coltonovi nevěřila natolik, aby mu to tady vykládala. Čas ukáže, jestli mu bude moct věřit. Ale pochybovala, že by ho něco zajímalo krom jeho samotného.* Hmm já jednoduše neřeším následky svého milostného života a myslím, že za tím bylo víc. Nedokážeme si natolik věřit, aby to napětí mezi námi odpadlo. A pro mě to je výzva. Takže začnu.* poví a lehce se nakloní.* Jsi zajímavý muž, ale myslím si, že nedokážeš mi věřit. A také musím uznat, že občas mi nelezeš na nervy ty, ale to že máš pravdu.* poví s lehkou výzvou v očích, jelikož ona začala říkat, věci, které mu předtím neřekla.*
*Pousměje se a zavrtí hlavou.* Jistě, uznat vlastní chybu. Umění, které mi bylo upřeno. *Pronese a pokrčí rameny. Občas dokázal uznat, že udělal chybu, ale zkrátka se většinou ze všech těch situací nějak vykecal nebo to využil ve svůj prospěch. K omluvám moc často nesahal. Přece jen byli k tomu, aby ukonejšili city druhých a on se o jejich city většinou nestaral natolik, aby se pokusil jim omluvit. Vyslechne si její slova a usměje se. Tentokrát nijak chladně nebo sarkasticky nebo pobaveně, prostě se usměje.* Myslím, že všechno, co jsi teď řekla, bych mohl považovat za kompliment. *Pronese a lehce zavrtí hlavou, kterou následně lehce nakloní a zadívá se na Avu.* Vždycky mě bavilo sledovat to, jak se z té tvé chladné slupky začnou občas hrnout emoce. Víš, co chceš a jdeš si za tím, to je rozhodně něco, co nás vždycky spojovalo. Jen každý volíme rád jiné metody, to asi býval problém. *Oplatí jí její slova a pousměje se, tentokrát už vyzývavě. Mohli v podobné diskuzi klidně pokračovat celou noc. Přece jen o sobě navzájem věděli dost na to, aby spolu takhle slovíčkařili.*
*Jakmile se dostanou do Pandemonia, tak se Jack rozhlédne a zjistí, že tam snad nikdy nebyl když byl klub prázdný. Takže se začne rozhlížet a procházet podnik a očichávat věci kolem. Pak najde i topení a lehne k němu. *
*Nechá Jacka najprv preskúmať Pandemonium a až potom ho telekinézou vyzdvine aby ho mohol okúpať. Malú kočku položí do jedného z umývadiel, predsa len tiež potrebovalo okúpať a pustí naň vodu. Tiež sa mu to nepáči, ale je mu to jedno. Umyje ho mydlom a potom pustí, nech sa pohybuje po Pandemoniu. Potom strčí pod vodu Jacka a toho tak isto sa pokúsi vydrhnúť mydlom.* Odporúčam ti nehýbať sa a nehnevať ma. *Povie mu a rozhodne milým hlasom to nebolo.*
*Jakmile na něj dopadne voda, tak se lekne a omylem Kaie škrábne černým drapkem. Omluvně se na něj podívá a pak se nechá vydrbat a docela si to i užívá, což je i slyšet jak přede. *
*Okúpe obe mačky, ktorým povie neskôr.* Žiadny bordel, za chvíľu prídu zamestnanci, aby to tu na večer nachystali. *Povie a sám ešte ide preč. Dúfa, že dnes bude mať aspoň pokoj, keď už má tu potom celý večer byť.*
*Po koupeli se s i kotětem odebere na jeden z gaučů, kde po otevření ho hladí snad všichni. Když už toho má dost, tak odejde s kotětem za bar, kde jim barman udělal z krabice od brambůrek a starých hadrů pelíšek. Takže tam chvíli leželi. Později se však Jack odebere na bar, kde si najde čisté místečko s nejlepším výhledem a sedne si tam. Odtamtud sleduje celý hlučný podnik. */Mé velké království. Až po místo, kde je světlo... Tam je venek a je tam hnusná zima a vlhko. Fuj!/*Naježí se nad tím, ale v tu chvíli ho pohladí barman a tím ho vytrhne z jeho myšlenek na Ivího krále.*/Je tu nuda, asi zkusím shodit skleničku a zjistím, co je na tom tak fascinující, že to kočky baví.../* Napadne ho a začne hledat skleničku. Takže po barovém pultu jde velká maiská mývalý kočka se zlatavě světlou srstí a zlatavýma očima.*
*Nathan se jen tak toulal po New Yorku. Zase se pohádal se svou mámou o možnosti stěhování. Vážně by se rád už rád sestěhoval s Calebem a pár přáteli. Už si dokonce našli i byt, kam by mohli jít. Jeho kroky ho zavedli před klub jménem Pandemonium. Už o něm párkrát slyšel, ale nikdy se tam nešel podívat.* /No co, všechno je jednou poprvé./ *Povzdechl si a vešel dovnitř, kde si objednal něco nealkoholického, pro začátek.*
*Ismael se jako vždy objevil někde kde by ho nikdo nečekal, ale to asi proto že v té části nikdo nebyl. Rychle prošel až k baru kde vyhlížel tu nánu.* /Nikde nic tak si dám aspoň drink/ *usadil se a objednal si whiskey jako vždy. Stále se rozhlížel okolo zda neuvidí Lyr nebo alespoň někoho známého ale zatím nic, jen kočku na baru. Trošku ho zaujala ale nevěděl co si o tom myslet, proto si ji radši zapamatoval protože mu to do klubu moc nezapadalo. Ale jinak si v klidu pil pití, rozhlížel se po klubu a stále přemítal o té dohodě.* /Ta holka musela být snad blbá nebo v tom je něco víc, noco uvidíme alespoň bude zas pro jednou zábava a možná i něco získám./
*Nemá náladu hádam už celý týždeň a sama sebe prisahala, že ak ju dnes niekto vytočí do ešte väčšej nepríčetnosti, tak snáď niekoho nabodne na prvú vec, ktorú schmatne. Rovno prejde k baru, kde kývne na barmana, nech jej niečo doniesie, pretože dnes je to fakt na facku. A keby len na tú hlúpu facku. Poobzerá sa po mieste, samozrejme nič ju nezaujalo, ako vždy preto sa vráti k pohľadu pred seba. Prehrabne si vlasy.* /Môže to byť dnes už len horšie... *Len sa nad tým uchechtne a schytí pohárik, ktorý pri nej pristane.* /Ostáva ti jediné, opiť sa./
*Dnes bola riadne naštvaná. Už dosť dlhý čas nemala žiadne správy o Lune. Najprv si povedala že to nič nebude a nakoniec sa ozve ale čas išiel dalej a ona sa stále neozívala. Začala sa o Lunu báť a jaj strach sa menil na hnev. Pred nedávnom jej hnev dosiahol vrcholu a tak si povedala že si ho vybije. Obliekla si svoje zvonové nohavice tričko s dlhím volným rukávaom a obula si topánky s vystuženov špičkov. Vzala si svoje zvičajné zbrane a vydala sa do Pandemonija kde si dohodla stretnutie s Ismaelom. Vošla do klubu a prešla rovno k baru. Objednala si vodu a poškrebala za ušamy kucúra čo sa prechádzal po bare. Potom sa otočila oprela sa chrbtom o bar a prehladávala očamy dav či neuvidí dve osoby ktoré tu hladá. Nakoniec si nedaleko od seba všimne Iris. Široko sa usmeje a prejde k nej.* Ahoj Iris ako sa dnes máš? Vyzeráš trochu bledo, mala by si chodiť viac na slniečko vieš trochu sa opáliť. *Zatiahne posmešne a odpije si zo svojho pohára.*
*Jak jde, tak si všimne mladíka na baru, jak si něco objednává, nechává ho plavat. Hlavně poté, co uvidí starého čaroděje. Jeho ocas se zvedne do výšky a zamíří k němu. Cestou ho pohladí Lyria, kterou taky zaznamená a stejně, tak i onu upírku, co ho vytáhla z keře. Jakmile se dostane k Ismaelovi, tak se o něj lehce otře a mrskne mu ocasem k obličeji. Pak pokračuje dál k mladíkovi. Lehne si u mladíka a se zájmem sleduje jeho skleničku s pitím. Tak se po ní v leže natáhne.*/Nechci se zvedat. Je to namáhavé a takhle jsem nenápadný./*Pomyslí si a zapomene, že má na délku i s ocasem něco málo přes metr a váží přibližně deset kilo. Jde o opravdu velkého kocoura, který na baru zabírá dost místa. Dál fascinovaně hledí na chlapcovu skleničku s nápojem a čeká až bude někde volně.*
*Nathanael si na baru upíjel svého drinku, když se k němu přicoural velký kocour. Položil se na baru vedle něj a packou se snažil zachytit jeho skleničku. Zamračil se a posunul svou skleničku na druhou stranu, dál od kocoura na kterého s úšklebkem vyplázl jazyk.* To by jsi chtěl, co číčo? *Zasmál se.*
*Chvíli se nic neděje a tak si pomalu popíjí drink ale pak se náhle vše nějak zvrtne. Ta přerostlá číča si dovolí se o něj nejen otřít ale ještě tak iritujícím způsobem. Normálně se k němu kočky takhle nepřibližují když je k tomu nepobídne. S touhle je něco špatně má chuť ji někam vzít apořádně prozkoumat. A když už si kočka kráčí pryč a Ismael má chuť ji za ten její přerostlý ocas drapnout a odnést někam mimo lidi jako potkana, jeho plán je zhacen. Je tu Lyr a už Iris provokuje.* /Naštěstí je to blízko ale kruci kde je ten druhý čaroděj o kterém mluvila./ *Rozhlíží se ale nic. Kocour si meztím lehl k nějakému mladíkovi a roztáhl se na baru.* /Noco jde me inprovizoat jestli mě ta svině podrápe tak ji roztrhnu vejpůl to samé ten upír./ *Natáne se pro kočku kdy se madlíkovi omluví aniž by mu věnoval moc pozornosti* Pardon jen si tohle vezmu. *A pokusí se kočku nějak nahodit na rameno ale ta váží snad metrák. A obratem se otočí k dívkám.* Mohly by jstem některá z vás tohle podržet? Rád bych se napil. *A pokusí se kočku přehodít na Iris aby ji kdyžtak zaměstnal ruce.*
*Si tak pekne popíja s úplným nezáujmom sleduje tie poličky s alkoholom, čo iné by mala robiť? Dokonca ju ani len trochu nezaujíma mačka, ktorá sa tu promenáduje. Takže si pokojne odpije z pohára, ale túto pokojnú idylku jej prekazí známy hlas.* /Skvelé, čo som komu urobila?/ *Opýta sa sama seba a s kamennou tvárou sa otočí k Lyrii. Len sa uchechtne nad jej slovami, mala problém ju vlastne vôbec vnímať. Až tak strašne ju dnes iritovala a to len prišla.* Mám lepší nápad... *Kopne do seba zvyšok pohára* ... čo keby som ti vytrhala pár vlasov, pripadá mi to viac zábavné, než ísť na slnko a zhorieť. *Povie nahnevaným tónom, vôbec nechápala, prečo ju ešte vôbec registruje, to nemohla ísť ďalej. NIE MUSELA sa pristaviť pri blondavej upírke, Iris ju proste nemusí a sama netuší prečo. Možno to bude jej hlas, alebo len pridrbané otázky.* /Jasné budú to tie otázky./ *V zápätí sa síce trošku pootočí keď ju niekto žiada o pridržanie nejakej dosť velkej mačky.* /Ani sa jej nedotknem/
*Poteší ju výaz na Irisinej tváry keď prehovorý a jej solvá ešte viac. Periférne registruje Ismaela ako sa k nim blíži s velkou mačkov v rukách ale moc tomu nevenuje pozornosť. V momente ked sa upírka pootočí zrazí jej pesťou do brady.
*Než stačí na skleničku zaútočit, tak cítí, jak ho někdo chytil, takže se snaží černými drápky na předních packách chytit baru, ale nepodaří se mu. Pak je na Ismaelově rameni, tak mu zatne drápy aspoň do zad a doufá, že se udrží.*/Já toho starého zmetka nesnáším!/*Zamňouká vztekle, ale to už zase letí vzduchem, kde kterém se snaží rychle přetočit na všechny čtyři, aby byl dopad v pohodě. Jakmile stojí na všech čtyřech, tak se bleskurychle otočí na Ismaela a zasyčí na něj. Celý se naježí a jeho oči v tom vzteku zaplanou barvou ohně, jak má normálně. Jenže se náhle začnou Lyria a ta upírka prát, takže Jack rychle běží na bar se schovat za mladíka, když by on spíše schoval jeho.*
*Sledoval, jak si muž bere toho přerostlého kocoura a odchází s ním pryč. Kočka naštvaně mňoukala a zatínala drápky do jeho zad. Pak viděl, jak ji hodil do klína nějaké ženě, která vzápětí dostala ťafku od jiné ženy sedící vedle ní. Kočka naštvaně zasyčela, když dopadla na zem a rozběhla se k němu. Nate se pousmál, sehnul se a vzal kočku k sobě do klína.* Teď buď hodná kočička a neškrábej. *Řekne mu a položí si ho na nohy.* /Doufám, že nemáš blechy./
*Sice vše nevyšlo jak chtěl ale alespoň mu kočičí drápy neprošli přes kabát. A navíc už ví že s tou kočkou není něco v pořádku a začíná mít silné tušení co. Mezitím už si dámy dávají pěkně do nosu* /Čaroděj nikde, no Lyr zatím žije takže zatím dobré, zkusím je trochu rozptýlit./ *Vezme rychle pití a zkusí se mezi dámy postavit.* Měla jste ho chytit mohla jste alespoň mít štít. *Otočí se na kocoura co se uvelebil na mladíkovu* A co víc, velmi podezřelý štít. *Trochu se na kocoura zamračí a pak už je si téměř jist. Poušklébne se na jeden koutek jak to má ve zvyku a se stále zamračeným pohledem kocoura odčaruje.* /Nojo on nic nemá/ *Ismaelovi docvakne jakmile se Jack začne přeměňovat. Tak ho napadne nejošklivější a nejpotupnější materiál a do toho ho rychle zabalí jakmile se Jack promění. A tak se tam sedí mladíkovi na klíně ve velkém pytlu na brambory.* /Dokonalé!/ *Zaraduje se Ismael že se mu takový hokus pokus podařil a že ho napadla tak úžasná věc jako pytel z juty.
*Nečakala, že príde k niečo takémuto tak skoro. Musí uznať úder to bol dobrý, čo viac k tomu dodať. Rukou si prejde po zasiahnutom mieste a chvíľu jej trvá kým si premyslí čo ďalej. Do toho jej skočí neznámy týpek a to už bolo moc, takže keď sa pán otočí, pozrie sa na Lyriu a znova sa uchechtne a trošku našpúli pery.* /Poondiata mrcha!/ *Prejde jej mysľou a následne sa postaví na vlastne nohy. V rýchlosti schmatne blonďavú vílu za vlasy a dosť ostro a hrubo za ne potiahne, mala takmer pocit, že ich pár aj vytrhla, samozrejme, že s tým neskončila, mala voľnú ešte jednu ruky, čiže kým vílu ťahala za vlasy rovnako rýchlo vzala jej chudú rúčku a ťuk, trošičku polámala kostičky a hned za tým sa hlava Lyrie stretla s barovou doskou.* Takže sa chceš hrať? *Šepne jej blízko ucha ako sa k nej nahne a ešte raz je obije hlavu.* ...tak to si si vybrala dokonalý deň, zlatíčko. *Riekne a pustí ju.* /Tak fajn, namiesto opíjania sa tu pobiješ, aký v tom bude rozdiel?/
*Široko trochu šialene sa usmeje a odpovie iris rovnakým šeptom.* Presne tak konečne ti to došlo. *Potom čo ju upírka pustí sa odlepí od barovej dosky a chití najbližšiu flašku čo jej príde pod ruku. Otočí sa K Iris a vrazy jej čelom do nosa s potešením zaznamená zvuk lámaných kostí hned po tom upírke rozbije flašu o hlavu.* No táááák Iriska to je všetko čo dokážeš? *Zatiahne posmešne a vitasí jeden zo svojich nožov.* Berme to trochu vážne.
*Jack se nechá vzít a je spokojen v bezpečí na mladíkově nohách. Jenže pak uvidí Ismaelův pohled.*/O-ou.../* Prolitne mu hlavou a už cítí jak se mění.*/Ne! Ne!/* Je naštvaný a víc se naštve, když mu Ismael přičaruje i ten obleček. Podívá se mladíkovi do obličeje a usměje se.* Krásně hladíš a i když se mi tohle fakt líbí, tak musím něco vyřešit.* Usměje se na mladíka vlepí mu pusu na čelo a sleze z něj. Nemá na sobě maskovací kouzlo, takže jsou vidět jeho ohnivé oči, kočičí zuby a černé drápy na rukou, které si udělal omylem, když si zpravoval zlomený nehet. Zamíří za Imaelem a úsměv mu zmizí z tváře. Pak na staršího čaroděje i ukáže prstem.* Ty! Pročs to udělal! Hm?! A proč tenhle pytel?! Sakra! Sám víš, že já mám určitý styl! Tohle je prostě... * Zvedne se během řeči a koukne se na pytel.* Ble!* Pak se podívá znovu na Ismaela.* Tak co chceš, že mě měníš! A jestli mám mluvit, tak místo pytle aspoň tepláky.* Řekne a založí se uraženě ruce na hrudí a dívá se na staršího čaroděje. Jeho vlasy jsou rozčepýřené a působí vyčerpaně a v očích mu je vidět smutek. Nechtěl ještě mluvit s někým z minulosti. Ještě ne. Proto byl kočka. Jenže Ismael mu to zkazil. Úplně ignoruje bojující ženy. Jsou mu ukradený.*/Ať si klidně vymlátí mozek. Chci vědět, co po mě chce, když mě musel nutně měnit do téhle podoby!/* Pomyslí si dost naštvaně a ví, že kdysi by se nejspíše zachoval jinak. I když ani on sám už neví jak.*
*Měl na klíně tu přerostlou obludu a z dáli pozoroval obě ženy a muže. Sledoval, jak se muž jeho směrem zamračil a nenápadně pohnul rukou. Kočka na jeho klíně se začala zvětšovat a měnit až mu na nohách zůstal sedět dospělý muž.* /To si děláš prdel/ *Ten muž se na něj usmál a dal mu pusu na čelo.* C-co to do haj..?! *Načal větu, ale ten přeměněný čaroděj už odkráčel za mužem, který ho nejspíš proměnil.* Tak na tohle nemám střízlivej.. *Zamumlal si pro sebe a u barmana si objednal panáka. Kopnul ho do sebe a z dáli sledoval, jak se do sebe obě ženy pustily.*
/Ja ju zabijem.../ *Prejde jej mysľou, keď si rukou prejde popod nos, hneď jej spozoruje krv, čo sa Iris samozrejme nepáči, nos bolo to jediné čo sa jej na tvári páčilo. Bolelo ju to brutálne a ešte tá fľaša čo jej pristála na hlava, to bol koniec jej ako takej trpezlivosti z touto krpatou blondínou, ktorá tu flexí s nejakými nožmi. Napriek tomu, že ju zlomený nos celkom dosť trápi sa s chuti zasmeje. Že by vyzerala dosť mimo aj bez toho to teda nie.* Chceš to brať vážne? *Zdvihne s úškrnom obočie a využije teda trochu svoju upírsku rýchlosť a silu, chytí ruku v ktorej má nôž a Lyrii poriadne šklbne zápästím následne jej nôž vrazí do boku. Nie je to tak hrozná rana, akoby Iris očakávala ale aspoň niečo.* Tak fajn... *Povie a odstrčí ju od seba trochu d'alej.*
*Proměnění Jacka nemělo úplně ten efekt který očekával, teda alespoň ne u dívek.* /Nány pitomé/ *Mezitím co si ty dvě snažily vymlátit duši jedna z druhé tak už si to k němu kráčel nabručený Jack.* /A hle koho jiného bych čekal no že ano? Jen doufám že to není ten druhý čaroděj, ale zas na druhou stranu. Kde kruci je?!/ Taky tě rád vidím Jacku. *Odpoví Jackovi na jeho ostré rozpoložení* Tak promiň ale nějak takhle vidím tvůj vkus na oblečení. *Ještě si do Jacka píchne a rychle mu pytel vymění za naprosto tuctové černé kvádro, prostě nic extra* Lepší? *Když už se k tomuhle dostal tak to už jsou dívky na nože* /A dost nemám na to náladu moc vjemů/ Jacku pomoz mi udržet tuhle nánu naživu a já tě nechám být zase tou přerostlou chlupatou koulí. Teda, až se zeptám proč. *Mezitím už má Lyria nůž v boku a to už přestává legrace.* /A dost končíme/*Ismael se otočí a odstrčí Lyr ještě dál a vytáhne z ní nůž a vyrukuje s ním k upírce, ale ne že by ji nožem vyhrožoval spíš ho jen drží.* Tohle je mi celkem k ničemu ale mám tu po kapsách pár užitečnějších hraček a nechceš abych je na tebe použil. Dáme si dohodu. Ty nezabiješ tu krávu za mnou, třeba se mi bude někdy hodit. i když pochybuji. A já na oplátku nezabiju tebe. Zní jako dohoda ne? *Opře se o bar aby přestal Iris blokovat cestu, nůž na něj položí a dá si další doušek svého pití.
*Vyitiahne si nôž z boku a zasičí bolesťou.* Tak to je už lepšie. *Zasičí na Iris. Než stihne čokolvek spraviť príde Ismael a nôž jej vezme a začne dávať kázania Iris. Viužije chvílu času kím Ismael hovorí s Iris a pomocau svojej rýchlosti sa dostane za bar. Zapáli flaťu absintu a hodí ju na regále s alkoholom. Potom hned prebehne k Ismaelovi a vezme mu nôž.* Dovolýš to je moje. *Uškrnie sa a zabodne čepel do Iris.*
*Samozrejme že nad jeho slovami, pekne popremýšľa, lenže bohužiaľ ani nestihne poriadne niečo povedať, keď tu zrazu oheň, ledva stihne uskočiť a potom ten nôž, ktorý jej tá mrcha zabodla do tela. Okamžite čepeľ vytiahne z poraneného miesta, z ktorého začne pomaly vytekať krv, zazrie na vílu.* Poondiata mrcha... *Povie a hodí po nej nôž, ktorý sa víle trafi do ramena, to hned vystrie svoju ruku a potiahne vilu za vlasy a pritiahne si ju k sebe.* Za toto mi ešte zaplatíš... *Precedí pomedzi zuby a odstrčí ju od seba. Mala toho dosť, najradšej by tú mrchu zabila, lenže bude riskovať svoj život? To určite nie.*
*Na Ismaelův pozdrav neodpoví a jen si prohlíží své drápy a poslouchá. Pokud vím, tak jsem vždy chodil s vestou a košili.* Řekne a pak se koune co mu přičaroval.* Ano.* Usměje se spokojeně a už se na něj i přívětivěji dívá.* Dobrá, i když nevím, co je komu do toho, proč jsem kočka. Je to má věc.* Zabručí a bezděky si sáhne na pravé předloktí, kde má vytetovanou třešeň. Ta má nyní už místy pučící lístky. Jakmile Ismael odstrčí Lyriu, tak ji sleduje, jak hodí provizorní molotov za bar, kde začne hořet, ale ne nějak rapidně moc, jako ve filmech. Takže luskne a oheň pomalu začne zmenšovat. Vždy uměl plameny ovládat dobře. Vlastně velmi dobře a dokázal s nimi hodně věcí, takže uhasit takhle menší požár není problém. Pak se podívá na obě ženy a má jich dost. Jedna mu málem upálí kotě za barem a druhá si nedá pokoj. Tak si stoupne mezi ně. V jedné ruce si zapálí oheň a druhou chytí Lyriu pomocí telekineze pod krkem.* Buď jedna z vás vypadne, nebo vás obě podpálím a je mi fuk, že Ismael má s jednou z vás dohodu. Obě dvě mi lezete krkem. Rvete se jak děcka. Zbytečně! Takže buď si jděte svou cestou, nebo váš spor ukončím jednou pro vždy.* Zavrčí na obě a je na něm vidět, že to myslí smrtelně vážně. On co byl vždy proti násilí. Jenže to ho už nějak přešlo a klidně by nyní obě dvě podpálili s celým tím barem.*
*Opravdu nečekal, že se to tak zvrtne.* Vážně, holky, vždyť jste něžné pohlaví. Vy se nemáte takhle rvát./ *Ta pomatená víla oběhla bar a zapálila zásoby alkoholu. Požár se začal šířit přes dřevo poliček. Nathan ho jen fascinovaně sledoval, takže si ani nevšiml, že druhá žena zasyčela a nůž hodila po víle. Přičemž si obezřetně hlídala oheň.* /Takže upírka, co?/ *Ten muž, který se mu tak mile uvelebil předtím na klíně, lusknul prsty a oheň začal mizet. Poté chytil vílu pod krkem telekinezí a před upírkou vyčaroval oheň. Nenápadně se začal trousit dál od nich, aby náhodou taky nepřišel k úhoně. Náhle zaslechl tiché vyděšené mňoukání. Naklonil se za bar a všiml si malého kotěte. Soustředil se a s menšími obtížemi, a taky velmi pomalu, ho přinesl telekinezí k sobě.* /Vážně bych měl ty schopnosti lépe trénovat. V Pondělí asi ukradnu tu písemku z matiky./ *Pomyslí si a koukne na kotě. Nejsi taky čaroděj, že ne? *Zeptá se podezřívavě.*
Opřený o bar čeká co upírka udělá ale to už se za ním roztříští láhev a bar začne hořet. Trochu sebou škubne a otočí se vidí jak přes bar skáče Lyr a ten hoří.* No tos přehnala! Tolik alkoholu na zmar?! *Sleduje co se děje dál a když už toho začíná mít plné zuby tak se do toho vloží Jack.* /jsem ohromen. Kdo nám Jacka vyměnil?!/ Chtěl jsem abys pomohl ale tohle jsem nečekal. No ale musím s tebou souhlasit dej mi chvilku, dlužím ti drink. *Otočí se zpět na Lyr a těžce se zamračí.* Konec! Jinak tě tady Jack usmaží a ten je popravdě užitečnější než ty. Doufám že sis tenhle večer užila ale je čas jít. *Chytne ji za rameno* A to ještě zaživa připomínám. *A přemístí se s ní nad East river kde ji pustí a co nejrychleji se přemístí zpět.* A teď druhá dáma. *otočí se na Iris a trochu se zamyslí.* Vy jste mi vlastně ukradená takže si dělejte co chcete a ty Jacku nalož s ní jak uznáš za vhodné. Budu u baru s asi posledním kvalitním alkoholem který tu zbyl jestli budeš mít zájem. *Otočí se k baru a jde si sednout.* /Taková spoušť, no, doufám že se mi ta Lyr bude třeba někdy hodit. Zatím jsou lidé hloupí násilní a kru... je hele další kočka./ *Zpozoruje Is další kočku a mladíka co se ji snaží dostat k sobě velmi netradičním způsobem. A tak si sedne vedle něj.* Neboj z téhle už dalšího čaroděje nevykouzlím, alespoň doufám. *trošku se zamračí na kočku a mezitím z kapsy vytáhne láhev Akvavitu z kabátu.* Mohu nabídnout?
*Chce Jackovy niečo odpovedať ale nestihne to pretože sa do sotuácie vloží Ismael a prenesie ju nad rieku kde ju vyhodí. Dopadne do vody a chvílu má čo robiť aby sa neutopila. Nakoniec sa jej ale podarý dostať sa na breh. Tam si lahne na chrbát a chvílu odpočíva.* Do pr**le s týmy chlapmi to sa dievča už nemôže ani trochu pobaviť? *Frfle si popod nos ked sa zdvýha a odchádza domov.*
*Nemala v úmysle robiť niečo ďalšie navyše sa do toho opreli tyto dvaja a na to už fakt nemala nervy. Preto nad čarodejom, ktorý jej pred ksichtom mával s ohňom len pretočila oči a to isté si vyslúžil aj ten druhý. Nemala na toto naozaj slov, navyše ju poriadne vytočila Lyria a to, že jej od začiatku do toho niekto skákal, však sa poriadne ani nezahrala. Preto bez slova odchádza z Pandemonia*
*Podívá se na Ismaela a nic neřekne. Jeho pohled jako by sám říkal: A jak jinak bych pomohl? Když Ismael zmizí, tak se dívá na upírku. Když i ta nakonec odejde, tak uhasí oheň a jde za Ismaelem k baru a podívá se na kotě.* Lord, je v pořádku, že?* Zeptá se klidně a s úsměvem, jako by se právě nic nestalo a podívá se na Ismaela.* Chtěl jsi něco vědět, nebo ta zvědavost už přešla a já se můžu zase změnit?* Zeptá se ho a radši si čeká na odpověď. Kdysi by nejspíše Ismaela strašně rád viděl a nejspíše by ho i objal, ale poté, co se stalo než zmizel do labyrintu, už nemá na nikoho moc náladu. Aspoň zatím ne. Pak si však povzdechne.* Ten drink stále platí?* Zeptá se a sedne si a pak se podívá na mladíka.* Kdyžtak jsem Jack Heller.* Představí se celým jménem a ještě ne tím, který měl než zmizel. Předtím byl Cherrywood. Jenže to jméno už nedokázal vyslovit.*
*Nathan se uchechtnul, když čaroděj podotknul něco o přeměně kotěte v čaroděje.* /Ještě pořád mám chuť toho maníka, co se mi proměnil přímo na klíně, profackovat, ale myslím, že bych asi nevyšel vítězně./ *Znovu si prohlédnul kotě, když zaregistroval láhev alkoholu, kterou mu muž nabízel.* Myslím, že to docela bodne po tom průseru, co tu ty dvě způsobily. *Poté si všiml i druhého čaroděje, který se k nim přiblížil a zajímal se o Lordovo zdraví.* /Tak se asi to kotě jmenuje./ Jo, je trochu vystrašený, ale myslím, že jinak mu nic není. *Odpoví mu, zatímco on se s otázkou otočil na toho druhého. Poté se však vrátí pohledem na něj a představí se.* Já jsem Nathanael Donum. *Řekne svoje jméno taky, zatímco v klíně hladí kotě.*
*Jakmile si sednou všichni 3 tak vytáhne i 3 sklenice a pustí se do rozlévání.* Stále jsem zvědav proč seš proměněnej v ten chodící kartáč a jsem ještě víc zvědavý odkdy je z tebe takový tvrďák. A kvůli mé zvědavosti nabízím ten drink. *Posune mu jednu sklenici akvavitu a podívá se na mladíka.* Teší mě Nathanaeli, Ismael jméno mé. Omlouvám se že jsem ti tady proměnil příjemné hlazení vrnící kočky na čaroděje v pytli. Ale jak jsi sám zaregistroval potřeboval jsem ho v řekněme... dvounohé podobě. *Pošle třetí sklenici k němu a svoji pozvedne na přípitek.* Tak nazdraví pánové, a na noc plnou šílených žen.
*Vezme si skleničku a čichne k alkoholu.* Byl jsem v labyrintu a dostal jsem se tam omylem v boji. No a kočka jsem, protože je to snazší než jít domů.* Řekne mu a pak pozvedne na přípitek.* A na mé narozeniny a výročí smrti mé matky.* Ušklíbne se a hodí do sebe ten alkohol a jen se trochu nad tím ušklíbne.* /Zatím to začíná stejně jako vždy. Piju a pokud ten den prožiju v bezvědomí, tak to budu brát za úspěšné narozeniny./* Pomyslí si a povzdechne. Už nemá ani snubní prsten. Nechal ho doma u toho Jonova. Jenže tam odmítá jít. Povzdechne si a podívá se na Ismaela.* Víš, že stačilo požádat a ne mě hned měnit. Ne že by nebylo fajn, sedět zase nějakýmu fešákovi na klíně, ale teď si budu muset najít jinou schovku.* Ušklíbne se a opře si hlavu o ruku.*
Mě to až tak vtipné nepřišlo. *Řekne a ušklíbne se.* Nejsi zrovna nejlehčí, víš to? *Položí řečnickou otázku a kopne do sebe panáka.* Mimochodem, přípitky asi nejsou vaše silná stránka, co? Šílených ženských mám pro dnešek až po krk a výročí smrti mi taky nepřijde nejvhodnější. Takže dejme tomu, že připíjíme na..na.. ráno bez kocoviny.. *Navrhne a usměje se.* Jo, s tím bych i souhlasil.
Já bych řekl že přípitky nám jdou dokonale! *Pošle do sebe svého panáka a dá se do rozlevání dalších.* A z jednoho boje je z tebe takový tvrďák? To musel být teda boj. *Na chvíli se odmlčí a mezitím dolévá druhou sklenici. Spíše jako myšlenku než otázku dodá.* Můž co e nebojí bojovat, ale bojí se jít domů. *doleje druhou sklenici.* Já si nebyl jistý jeslti jsi to ty, jediné co jsem věděl bylo že to rozhodně není normální kočka. To že to byla moje oblíbená nenormální kočka byl jen bonus. A před čím se vlastně schováváš? *Naleje třetí sklenici pozvedne svoji a pošle do sebe dalšího.*
*Pokrčí rameny a ušklíbne se.* Asi i trochu zoufalství. Kdo ví. Ale tamto byla nějaká děsivá ženská, co se trochu podobala Aegonovi. Jen nevím v čem.* Poslední dvě věty si říká jen pro sebe a pak se podívá na Ismeala.* Když tam na mě čeká jen připomínka bolesti a zmaru. Ne, radši bych se postavil démonům.* Řekne a pak se podívá na mladíka.* Vím, že nejsem lehký a proto jsem většinou dole já.* Mrkne na něj a pak se napije dalšího panáka než odpoví Ismaelovi.* Před minulostí a lidmi z ní. S nimi většinou jdou otázky na někoho o kom nechci mluvit.* Řekne a znovu si sáhne na zápěstí. Ví, že až bude opravdu jaro, tak to tetování bude mít nádherné květy, v létě na něm budou třešně a na opadá listí. Poklepe černým drápem na stůl a začne do dřeva vyškrabávat čárky.*
*Po poslední poznámce Jacka jeho směrem trochu zrudnul a zakašlal se.* K tomu se nebudu vyjadřovat. *Řekne a napije se dalšího panáka. Při tomto pohybu ucítí škrábání malých drápků a tak se koukne do klína na Lorda, který trochu sklouznul a právě teď se snažil vyškrábat zpátky. Chvíli se zkusil soustředit a nadzvednout ho telekinezí, ale alkohol už mu otupoval mozek a tak to po chvíli vzdal a kotě si vytáhnul do klína ručně.* /Vážně bych to měl zlepšovat./ *Pomyslí si, zatímco si na baru otáčí s prázdným panákem.*
*Jakmile i pánové dopijí rozhodne se nalít dalšího.* Ach, tak si kup nový domov co ti brání? A stavět se démonům není zrovna tak těžké nemyslíš? *Když vidí jak se Jack snaží flirtovat teprve tehdy si uvědomí že je ve společnosti dalšího čaroděje, teprve tehdy tomu spíše začne věnovat pozornost.* Já být tebou tak bych radši vyjádřil jinak tady Jack si rád sedne znovu. U čarodějů totiž moc úspěchů zatím neměl, tedy alespoň co já vím a co ze své zkušenosti mohu říct. *Doleje sklenice a začne tou svojí otáčet na stole.* Takže se hodláš schovávat i předemnou? Neříkám že budu proti ale myslím že by opak mohl být zajímavější nemyslíš? *Náhle do sebe pošle i třetího.*
*Podívá se na Ismaela a pousměje se.* No třeba to, že to co bych potřeboval na to, co chci dělat zatím nikde není.* Odpoví mu na první otázku a u druhé jen pokrčí rameny. Snad nikdy žádného démona neviděl. Pak poslouchá, co mu mladík odpovídá a následně i Ismaelova slova a musí se pousmát.* Zapomínáš, ale na to, Ismaeli, že já radši starší a tebe spíše beru jako podivnýho strýce.* Zazubí se na něj. Pak se podívá na mladého čaroděje.* Ale on taky není k zahození.* Řekne jako by nic a hodí do sebe panáka a pak se zamyslí.* Ne. Ty se mě na něj vyptávat nebudeš, protože jste si snad nikdy nepadli do oka. No a o tvé hodiny magie nehodlám přijít. Stačilo mi mé experimentování.* Řekne a zvedne ruku s černými drápy.* Ale nedávej mi je pryč, docela je to užitečný.* Zazubi se a sleze z barové stoličky.* No a pokud mě omluvíte pánové, tak já jdu do kožichu a spát. Pokud mě budete chtít, tak tu budu u Malachaie. Patří mu to tu a je taky čaroděj.* S tím dojde za Nata a zezadu ho obejme a znovu ho políbí, ale tentokrát na tvář. Vezme si kotě a položí ho na zem. Následně se i on promění v kočku, vezme kotě a odchází s ním do útrob podniku.*
*Nathan začínal být docela opilý. Od toho prvního nealkoholického koktejlu pil vlastně samý alkohol a tak se není čemu divit, že začínal blábolit. Vnímal, že se Jack zvedl ze stoličky a sebral mu kotě, které ho slušně zaměstnávalo a proto nespokojeně zavrčel. Následně ucítil, jak jej zezadu objal a znova mu dal pusu na tvář. Být střízlivej, tak by mu to asi neprošlo, a už vůbec ne podruhé, ale Nathan byl totálně na mol a proto když viděl, jak se Jack proměnil zase na kočku, tak překvapeně vyjekl.* Jé, von je kočka.. Počkat asi kocour ne? *Otočil se s otázkou na Ismaela. S hladinkou alkoholu v krvi už se tolik nesoustředil ani na udržování kouzla, které by skrylo jeho netopýří křídla a tak je teď roztahoval a zase stahoval dle libosti a přitom se tomu stále divil. Při posledním roztažení shodil na zem i svojí skleničku, která naštěstí byla prázdná a ta se rozbila na kousky.* Hups.. *Zamumlal a svezl se na zem, kde se pokusil střepy sebrat, jenže oči mu už přestávaly sloužit a začali se mu zavírat.* Já to uklidím.. Uklidím to.. *Ujišťoval, ani nevěděl koho.* Fakt to uklidím.. *Zamumlal ještě, načež se ze sedu svezl do lehu a kousek od těch střepů usnul hlubokým opileckým spánkem.*
Tak to by mě velmi zajímalo co to je že to nikde není. *Rozhodl se že už pánům nalévat nebude a tak se napil rovnou z lahve.* /Prý strýc no to jem to dopracoval. Ještě abych měl rodinu to sotva./ Já nemůžu za to že byl hrubý a neuctivý, a popravdě je mi vcelku jedno co jste si udělali to je tvá věc. Ale jsem rád že my dva proti sobě nic nemáme. Přeji ti tedy dobrou noc a ještě jednou... díky za pomoc. *Pousměje se nad svým lehkým rýmem a vyprovodí Jacka pohledem, vůbec ho jeho chování nezarazí protože ho už dobře zná. Mezitím už se ale stihl mladý čaroděj opít, odhalit své znamení a rozbít mu sklenici.* /Sákriš že já vytáhl ty dobrý a ne ty obyč./ *A ještě před tím než se ho stihl zeptat na adresu kam by ho odnesl mu tam usnul.* /Co teď s ním? nechat ho tu? s těmi křídly, eh, ale kam ho vzít... mohl bych ho hodit někam do Norska to by byla sranda! Anebo ho hodím k sobě do bytu a půjdu spát domů. hmmm.../ *Chvíli přemítal nad těmihle dvěmi možnostmi a nakonec se rozhodně že neměl dost zábavy.* /Hardangerfjord Hotel it is./ *Přemístí ho tedy do hotelu s poznámkou "sladké sny" zaplatí za něj jednu noc, nadýchá se čerstvého vzduchu a vydá se zpět do New Yorku.*
*Nathan by se nejraději do toho klubu už nevracel a už vůbec tam nebude popíjet s dalšími čaroději, ale hledal někoho, u koho měl tušení, že najde jen tady. Vešel proto dovnitř, ale nezamířil k baru. Sedl si k jednomu ze stolů a čekal, dokud se neobjeví to nebo ten na koho čekal.*
*Dnes je znovu v Pandemoniu a valí se na baru. Nebaví ho to tu a Kaiovi snahy o to, ho donutit se proměnit ho štvou. Jakmile však začnou chodit lidi, tak se odebere za bar, kde ho chvíli hladí barman, který si ho oblíbil a vůbec mu nevadilo, že není člověk a je v kočičí podobě. Uplyne jen 15 minut a zase vyskočí na bar a pár upírek ho jde pohladit, a Jack si to užívá. Hlazení mu sice trochu pokazí jeho načechranost a nadýchanost, ale to spraví oklepáním. Poté, co se oklepe si všimne mladého čaroděje. Seskočí a ladným klusem se protáhne mezi lidmi až k němu. Vyskočí mu na stůl a pohlédne mu do očí. Začne pomalu mrkat a mrskat ocasem.*
*Netrvalo dlouho a Nathan zahlédl, co hledal.* /Tady jsi ty přerostlá potvoro./ *Velký, až moc, kocour si to mašíroval rovnou k němu a nevině si mrskal ocasem. Nathan čekal, až si číča příjde až k němu. Poté ho chytnul za ocas i když věděl, že se to čaroději nebude líbit a přitáhl si ho na sedadlo vedle sebe.* A teď si my dva hezky popovídáme. *Šeptnul k němu, popadl ho a vytáhl ven z baru.*
*Jakmile ho chytí za ocas, tak se po něm ožene a míří na oči a ruce. Černé drápy jsou ostré jak břitvyčky. Přitom dost hlasitě mňouká a výhružně syčí. Když se ocitne na sedadle, tak drápy zaryje do polstrování, ale jakmile čaroděje uslyší, tak se pustí.*/Však počkej ty zmetku! Tahat mě za ocas nebudeš!/*Zamručí a nechá se odnést. Ještě uvidí barmanův zmatený výraz.*
*Cass se procházela nočním parkem a doufala, že si bude moct někoho nenápadně odchytit a napojit se z něj. Už jí dva dny kručelo v žaludku, protože se zamkla v bytě a odmítala jej opustit. Nakonec však na sebe navlékla nějaké tepláky, staré triko a mikinu s kapucí, u které by vůbec nevadilo, kdyby ji zašpinila krví a vylezla do nočních ulic New Yorku. Šla a šla, až se nakonec ocitla v Central parku. Zastavila se poblíž Manhattanpolitního muzea umění přímo pod lampou a koukala na nebe.* /To byl zase jednou nápad, tady už beztak nikdo není./ *Povzdechla si.*
*Dnes má celkom fajn náladu, predsa len nikto ju nevytočil, neostala trčať niekde v podzemí a to hlavné: Žiadna víla v zornom poli. Proste jeden kráásny deň. Kráča si teda parkom, ted skôr sleduje svoju budúcu večeru, ktorá sa tadiaľto prechádza. Treba podotknúť, že je to muž, vysoký, tmavovlasý. Presne ten typ, ktorý si Iris vždy rada vychutnala. Nečaká na nič, berie to ako skúšku svojho upírskeho šťastia. Upírskou rýchlosťou sa presunie pár Manhattanv od neho a vybehne z neznáma, samozrejme, že do neho vrazí.* Ou, pardon moja chyba... *Milo sa usmeje, pár vlasov si dá za ucho a pozrie sa na neho. Zastal, prezerá si ju.* /Dobrá práca Iris, oslovila si ho.... *Prejde jej mysľou.* Nič sa nestalo, hľadáte niečo? *Opýta sa, z čoho usudzuje, že Iris sa stratila.* /Typické../ To áno hľadám.. *Povie s úškrnom a použije na chlana svoje encanto a potom, šup.. večera je na stole. Zahryzne sa mu do krku a vychutnáva si červenú tekutinu, a ešte teplú.* /Hlavne ho tentokrát nezabi./ "Ironicky si pomysli.*
*Chvíli se ještě dívala na nebe a když zjistila, že tam vážně nic nevypozoruje.* /Alespoň jednou za ten můj zatracené dlouhý život by ta hvězda mohla spadnout./ *Tak se vydala cestou pryč. Vracela se po trávě, ne po cestičce, jak je zvykem u civilů, když ucítila krev. Čerstvou krev, nutno podotknout. Na dásních cítila ostrou bolest, jak se jí ven draly tesáky. Upíří rychlostí se přemístila po čichu k místu činu, kde našla tmavovlasého mladíka v objetí světlovlasé upírky. S obrovskou vůlí ovládla hlad a snažila se udržet pod kontrolou.* Zatáhni ho prosím tě příště alespoň někam do křoví. Tohle je moc nápadný. *Pronesla se zkříženýma rukama na hrudi a čekala, že po jejím vyrušení se alespoň upírka odtrhne. Mladíkovi povadla ruka, což bylo sice velmi nenápadné, ale ne natolik, aby si toho Cass nevšimla. Okamžitě zbystřila.* Do háje, přestaň! Zabiješ ho! *Zakřičela, popadla upírku za ramena a snažila se jí odtrhnout, ale pohled na krev ji znova vysunul tesáky a ona okamžitě odskočila, než by se mohla na chlapce vrhnout taky.* /Raději ji nechám, než abych z něj tu poslední kapku vysála já. Toho už jsem si užila dostatek. A vážně to nebyl dobrý pocit./
*Nie je hlúpa, veľmi dobre vie kedy má prestať, že by človeka zabila len z nudy. Stáva sa to, ale nie dnes. Celé to pokazí hlas, predpokladá, že iného upíra a následný dotyk.* /Kto ti sakra dal povolenie, na mňa siahat?/ *Pomyslí si a odtrhne sa od svojej hračky, s pretočením očí sa pozrie na upírku, ktorá s do tohto pletie.* A aj keby, čo s tým spravíš? *Povie s úškrnom a pozrie sa na svoju večeru, ktorú pomaly oprie o jeden so stromov. Z kabelky vytiahne nejaké tie vreckovky a pomaly prikladá na ranu.* /Ešte nejaký iný upír mi tu chýbal...bože.../ *Otrávne si pomyslí a pozrie sa na spomínanú.* A vôbec, čo je teba do mojej večere?... /Snáď to nebude nejaký emočne vypätý upír, to by ma porazilo.../
/Seriously. Děláš si srandu, holka./ *Pomyslí si, ale nahlas nic neřekne. Znova si založí ruce na hrudi a koukne na toho nešťastníka, co se právě stal večeří. Vidí pulzující žílu na jeho krku v místě, kde se červená drahocenná tekutina každého živého tvora vpíjí do kapesníků. Kousne se do rtu, aby potlačila nutkání a ucítí svoji vlastní krev v puse, z toho jak si prokousla ret. Otočí se proto bokem, aby viděla alespoň koutkem oka na upírku, ale zároveň míň viděla krev.* Kdyby jsi s ním někam zalezla, tak bych se nemusela starat. Vážně, co kdyby tu procházel, já nevím, nějaký strážník a viděl, jak hryžeš do krku nevinného člověka. Byl by z toho průser. *Argumentovala a snažila se nijak více upírku nevyprovokovat. Vypadala, že už tak je dost rozladěná z toho, že ji vyrušila. A pravděpodobně ne jen z toho.*
Och, jasné... som to ale hlúúúpa, že som si vlastne dala námahu zistiť, kedy tadiaľto hliadky chodia. *Pretočí nad týmto očami, nemala náladu sa tu vybavovať s nejakou random upírkou, ktorá nie je schopná sa udržať, kvôli kvapke krvi.* /Jediný prúser je tu to, že sa mi do toho staráš.../ *Tak sa teda venovala krku svojej hračky, ktorú dnes bude ešte potrebovať. Pozrie sa svojim modrým pohľadom na ňu, musela sa uškrnúť nad tým keď sa otočila bokom.* Čože to, máme problém sa dívať? *Rypne si s úškrnom.* ... neuveriteľné... *Podotkne si skôr pre seba*
*Cass z části otráveně a z části podrážděně zavrčela. Tahle upírka jí začala být čím dál tím víc nesympatická.* Nemám problém se dívat na krev! *Prohlásí rozhodně, přestože její postoj tomu vůbec nenapovídá.* /Do hajzlu./ *Pomyslí si, když ji začne kručet v žaludku a položí si na břicho dlaň ruky. Následně se zamračí a ruku okamžitě stáhne.* /Sakra, budu si muset už rychle najít něco k zakousnutí./
*Zdvihne obočie, keď sa upírka po nej rozkričí, musí sa na tom len schuti pobaviť, pretože už dlho nestretla takýto exemplár.* Samozrejme, že nie preto tu na mňa vrieskaš... *Postaví sa keď má istotu, že chalan prežije a prejde bližšie k upírke.* ... To vôbec tvoj problém neprezrádza... *Premeria si upírku od hlavy až po päty, musí uznať že vyzerala dobre, tu nie je o čom čo s týka vzhľadu, sama pre seba sa znova uškrnie a pomaly prejde okolo tmavovlásky. Možno by si sa mohla zahryznúť, tvoj problém by to vyriešilo alebo sa mylim? *Zdvihne zvedavo obočie a prejde späť s chalanovi a trochu mu nahne hlavu aby odhalila ranu.*.. alebo chceš, aby sa týmto plytvalo ešte viac? *Zahryzne si do spodnej pery.*
*Vrhla zabíjející pohled na upírku a samozřejmě se přitom podívala i na krev vytékající z rány. Z pootevřené pusy byly jasně vidět zcela vytažené tesáky.* /Ne, ne, ne! Opovaž se zvyklat! Ale když on vypadá tak dobře. A ta krev je určitě chutná. Ne zmlkni!/ *Promlouvala v hlavě sama se svým svědomím a nutno podotknout, že se u toho šklebila. Trochu podrážděně, trochu naštvaně a občas tam problikla touha.* Nemám zájem. *Pronesla a snažila se znít co nejvíc lhostejně. Zřejmě neúspěšně.*
*Úškrnok na jej tvári pretrvával, prešla si po spodnej pere jazykom.* Určite? *Opýta sa skôr rečnícky, nemôže si nepovšimnúť tie tesáčiky, ktoré upírka ukázala.* Ani ja som kedysi nemala záujem. *Spomenie si na svoj až príliš krehký smrteľný život, kedy prepadla drogám. Presne tak, nemala záujem a aj tak v tom skončila po uši.* Lepšiu príležitosť nedostaneš... pozri sa okolo.. *Kývne hlavou, akoby jej niečo ukazovala a veru že ukazuje.* O takomto čase tu už nikto nie je. *Chvíľu sa v tichosti na ňu pozerá a potom, jemne pootočí tvár chalan k sebe.* ... Ale fajn, môžeš pokojne sa ďalej trápiť a ja ho zatiaľ pošlem domov. *Zatvári sa zlomyseľne a pomaly sa zadíva chlapčiskovi do očí.* /Posledná šanca moja, neponúkam svoje jedlo každému.../ *Povie si*
*Pozorovala mladíka opírajícího se o strom. Z rány na krku mu vytékaly dva proužky rudé tekutiny a nechávaly za sebou cestičky. Její mozek se ještě chabě bránil, ale Cass se zatmělo před očima. Byla už bez krve moc dlouho. Upíří rychlostí se prohnala kolem upírky, div ji nesrazila, ale to jí bylo jedno. Už měla v hlavě pouze hlad. Zakousla se do žíly na mladíkově krku a v puse jí explodovala sladká chuť krve. Oběma rukama jej držela kolem krku, jakoby ho líbala. Vážně měla hlad a bylo jí jasné, že ji krev určitě stéká po bradě, ale momentálně jí to bylo fuk. Necítila totiž nic jiného.*
Že by to bolo také jednoduché?/ *Začuduje sa, verí že byť takto hladná správala by sa rovnako, no na druhej strane len tak by brala ponuku cudzieho upíra? Ako môže vedieť, že sa s ňou Iris nezahráva? * Wau.. *Povie si uznanlivo, už to bolo nejakú tú dobu, čo videla upíra takto prahnúť po krvi. Naposledy to bola ona sama, a vyslúžila si problém veľký ako celá Európa, to je presne to prečo s teraz zdržuje v New Yorku.* /Hah, sú príliš hlúpi.../ *Prejde jej hlavou táto sebavedomá myšlienka. Zodvihne sa a prejde k lavičke na ktorú si sadne. Prehrabne si svoje dlhé blond vlasy a s kabelky vytiahne malé zrkadlo.* /Ach, zasa vyzeráš.../
*Až když mladík těžce vydechl a zhroutil se k zemi, tak se Cass probrala z transu. Podívala se na sebe. Z brady ji odkapávala krev na horní lem mikiny a tesáky už pomalu zase mizely zpět do dásní. Cass párkrát nevěřícně zamrkala a rukou si prohrábla vlasy, až ji spadla kapuce z hlavy. Pak teprve se vrhla zkontrolovat mladíka. Měl hodně slabý pulz.* /Zřejmě z něj vysála už dost krve ta blondýna a ona ho teď chudáka ještě dorazí./ *Pomyslela si a měla chuť začít křičet. Pak se v ní začalo odehrávat dilema. Dva hlasy se mezi sebou hádali.* /Musím mu dát svojí krev, aby přežil. Když to uděláš, tak za tebou bude chodit jako ocásek a spadneš do toho znova. Jenže já ho nechci nechat umřít, znova už ne. Tak mu raději zkazíš život tím, že po tobě bude bolestně toužit více než sám dokáže pochopit. Na druhou stranu, tohle za chvíli pomine. Snad./ Sakra.. *Zanadávala si pro sebe potichu Cass, poté vytáhla z kapsy tepláků klíče, na kterých měla pilník na nehty s ostrou špičkou a zabodla ji přímo do zápěstí levé ruky. Krev se spustila téměř okamžitě a Cass ji nechala stékat do pootevřené pusy mladíka, kterému se pomalu začala vracet barva do tváře. Zatím však měl stále zavřené oči. Byl však na živu a na tom záleželo. Omámeně se zvedla a vrhla nepříjemný pohled po upírce, která ji tak vyprovokovala a která se teď zcela nezaujatě dívala na sebe do zrcátka. Cass měla dojem, že se jí snad i v hlavě vysmívá.*
*Hodila zrkadielko do tašky a nezaujato sa pozrela na upírku.* /Mohla som si myslieť./ *Podotkne, čakala že sa to vybrbi presne takto. Mala pocit, že má snáď viac rozumu než upírka, ktorá dala napiť so svojej krvi tomu úbožiakovi. Iris je z časti citovo na bude nula, absolútne jej nepripradá adekvátne premieňť, hračky. Teda pre ňu sú to hračky.* Povedz mi v ktorej časti vety zatiaľ ho pošlem domov si rozumela zabi a premeň mi moju novú hračku? *Postaví sa z lavičky a prejde bližšie k nim.* Teraz mi už bude na nič, radšej mohol skapať... *Povie absolútne bez citu a prehrabne si znova svoje vlasy.* /Toto je sen! SEN!/*Ironicky podotýka vo svojej mysli, teraz si bude musieť nájsť novú.*
*Cass ze všech sil ovládala nutkání ji zakroutit krkem. Na rozdíl od toho nebohého chlape by si to zasloužila.* /Do čeho jsem se to zase dostala? Vážně, Cass, neumíš vyjít z baráku, aniž by jsi neudělala průser. Od kdy se to ve mě zase zvrtlo. Však jsem byla za posledních osmdesát let naprosto v pohodě. Já řekla, že nemám zájem. Kdyby jsi mě neprovokovala, tak by se tohle nikdy nestalo! A nedělej, že jsi neviděla, jak v sobě potlačuji hlad. /Jo, jasně, Cass, teď obviňuj druhé. Však jsi se mohla zastavit včas./ *Chtěla se ještě rozkřičet, ale pak se jen posadila na lavičku a tvář schovala do jedné dlaně.* Víš co, zmiz, když ti na něm nezáleží. Už na tebe nemám náladu. Počkám tu, dokud se neprobere a pak ho odvedu pryč. *Řekla a naznačila upírce druhou rukou pohyb, jakoby odháněla nepříjemný hmyz. Už ji nezajímalo, co upírka dělá, jestli jde pryč, nebo ne. Prostě tam jen seděla a mnula si zavřené oči.*
Príliš do toho vháňaš city, z toho vždy vznikne len bohapustá ľútosť, ktorá ťa bude zožierať večné veky. *Predostrie Iris so svojim úškrnom a zdvihne obočie.* ...nemôžeš zachrániť každého koho uhryzneš. Si upírka, ty by si najlepšie mala vedieť, že smrťou im len robíš službu a priniesť ich sem... *Pozastaví sa, aby si premyslela svoje reči.*... Robí len problémy.. *Mala na mysli upírstvo, ale na druhej strane bola škodoradostná, nešťastie iných ju naplňalo spokojnosťou a Iris z toho dokázala vyťažiť maximum. Vždy to dokáže. Preto sa len uškrnie a prejde bližšie k upírke, nahla sa a šepla.* Myslíš si, že to bol dobrý človek? že si urobila dobre, že si ho zachránila? *Zlomyseľne sa uškrnie.* ...Nie...prebudí sa a bude rovnako krvilačný ako my, poslala si ho priamo do pekla... *Dokončila a upírskou rýchlosťou zmizla z Central Parku. Čas nájsť si novú hračku.*
*Cass se skrz prsty dívala, jak upírka mizí do noci.* /To co ji řekla.. Sama neví, jak by to popsala. Zažila toho určitě víc, než ona. Tahle ještě snad nemohla přežít ani století. Samozřejmě, že nemůže zachránit každého. To už si sama zažila několikrát. Ale jejich okamžitá smrt taky není řešení. Je to lidský život a s těmi si nemůže hrát jen proto, že je upír./ Mladík u stromu zasténal a Cass poznala, že se snaží posadit. Povzdechla si a zvedla se z lavičky, aby k němu mohla přistoupit. Nadechoval se k otázkám, ale ona mu nedala šanci. Zadívala se mu do očí a téměř okamžitě použila Encanto. Mladík měl náhle v tváři naprosto bezstarostný výraz.* Odejdeš z parku a půjdeš k sobě domů. Na nic, co se tady stalo si už nikdy nevzpomeneš. Zapomeneš na to. Teď jdi. *Poručila mu a sledovala, jak se mladík zvedl a odcházel. Nasadila si zpátky kapuci a zmizela do noci druhou stranou.*
*Jackovi se konečně podařilo otevřít portál. V té kočičí podobě šla kouzla těžko, protože se nedokáže soustředit. Portál se mu dokonce povede velice dobře, takže pokojně vyjde. A dokonce si představuje, jak vyjde elegantně, ale portál se mu otevřel nad keřem, do kterého okamžitě spadl. Jeho dlouhá zlata srst se tedy zachytávala mezi větvičky. Nedopadl však na zem, ale jen kousek pod okrajem keře. Vztekle zamručí a snaží se dostat nějak z keře, což se mu nedaří, tak začne mňoukat, aby mu někdo pomohl. To je pro Jacka dost trapné.*
*Znova v parku, tentokrát cez len prechádza, má určité veci, ktoré by si rada vybavila a cez park sa na určené miesto dostane rýchlejšie, než by to mala zobrať dookola.* /Ach to je zasa večer../ *Pomyslí si, kedže všade je ticho, len zvuky áut to tu oživujú. Teda doteraz, razom započuje mačacie mraučanie. Chvíľu mala pocit, že jej kocúr ju prenasleduje, ale potom si vlastne uvedomila, že Krištof je na to poriadne lenivý. A tak pokračuje ďalej, lenže presne to mraučanie jej skríži cestu.* /No jasné chúdatko.../ *Pomyslí si celkom s citom, čo je na ňu nezvyčajné a tak sa s povzdychom dostáv k mačke a pomôže jej z kríku.*
*Jack už je zoufalí a uvažuje o tom, že se i promění, protože má dojem, že se mu větvičky zamotali do kožichu na tolik, že se sám nevymotá. Když nad sebou uvidí ženu, tak přestane mňoukat a jen se na ní dívá. Jakmile se ho dotkne, tak cítí chladnou kůži.*/Upírka! Snad mě nesní! Ne, jsem kočka, kočky nejedí... snad./* Myslí si a jeho malé srdíčko začne ještě rychleji bušit. Jakmile je však uvolněn, tak se začne na ženu drápat, aby byl co nejdál od keře.*/To není keř, ale obří past!/* Pomyslí si a zasyčí na keř.*
*Jej úmyslom bolo mačke len pomôcť a ísť ďalej, lenže to by sa na ňu musela prestať škrabať ako na nejaký strom.* Hej! nedriap sa po mne... *Povie a pripadá si už teraz divne, že sa tu začína rozprávať so zvieraťom. Preto od seba horko-ťažko odlepí mačku a položí ju na zem.* /Tak, no keď už tak stojím môžem si rovno aj zapáliť./ *Pomyslí si a prejde o kúsok ďalej, kde sa posadí na lavičku. Vytiahne s malej kabelky krabičku cigariet a zapáli si jednu. Medzi tým stihne skontrolovať mobil.* /Aj tak meškám, no čo už... *Mykne ramenom a prezerá si rôzne hlúposti na mobile. Mačku si teda prestala všímať, kedže sa domnieva, že si šla po svojich. Ale kto vie...*
*Ženu slyší a tak přestane. Jenže i tak je odložen na zem. Podívá se na keř a celý se naježí a zasyčí na něj. Když uzná, že se na něj dostatečně hněval, tak si sedne a začne si pomocí jazyku rovnat srst, tak jak by to mělo být. Sice poliká chlupy, ale nechává to plavat.*/Tak je někdy vykašlu.../* Pomyslí si a rozhlédne se po dokončení předběžného čištění, aby našel tu ženu. Najde ji na lavičce, jak kouří. Tak k ní vyrazí. Vyskočí na lavičku a rovnou se ji otře o ruku.*/Hlazením mi třeba kožich srovná líp. A hlavně už je to věčnost, co na mě někdo sahal kromě toho, aby mě profackoval z bezvědomí./* Pomyslí si a znovu svou hlavou drkne do ženy.*
*Je pravda, že jej zvieratá nevadili, samozrejme, že to nebolo rovnaké ako z ľudmi, ktorý jej liezli na nervy viac než obvykle. Pozerá sa tak do displeju mobilu, kým neucíti nejakú tú srsť na ruke. To jej odtrhne od mobilu, ktorý hned uzamkýna a pozrie sa vedľa seba na mačku.* Vážne?/ *Pomyslí si a zdvihne trochu obočie, mačky sú naozaj divné. Poobzerá sa okolo seba a premýšľajúc našpúli pery a dokonca, ani si neuvedomí a už jej dlaň hladká mačku. Bolo to pre ňu normálne, vždy keď premýšľala tak si k sebe brala svojho kocúra, lenže momentálne ten je niekde rozvalený na jej posteli a tak jej ostáva táto cudzia mačka.* /Čo ak má nejakú chorobu alebo niečo také/ *Hlúpo jej prede cez mysel* /A vlastne tebe by sa nič nestalo, upokoj sa... *Pretočí nebadateľne oči nad týmto myšlienkovým rozhovorom, ktorí ju akosi otravoval.*
*Sleduje ženu a snaží se odhadnout na co myslí. Ale jen co ho začala hladit, tak už mu to bylo jedno. Bylo to neuvěřitelně příjemný a uklidňující. Brzy se začal i pod jejími dotyky prohýbat a hrbit, aby ruka na něm sjížděla snadněji. Pak se však trochu zarazí, když ucítí jak mu něco vybruje v krku.*/Co to... Úůů... Já předu! To je super!/*Zaraduje se a znovu se o ženu otře.*
/Nemala si náhodou niekde byt?/ *Pýta sa sama seba, ale momentálne je tak pohružená do myšlienok, ktoré sama nedokáže pomenovať, že jej stretnutie počká. Veď je upírka má celú večnosť a ten s kým sa má stretnúť rovnako. Nemá mať prečo naponáhlo. Upriami svoj pred seba a sem tam sa pozrie aj na mačku, ktorej sa zrejme jej hladenie páči. Pousmeje sa nad tým.* /Tak to vyzerá, že by si mala aj svojmu kocúrovi venovať takú pozornosť.... *Len si nad touto myšlienkou povzdychne, ako keby ten nemal dosť starostlivosti. A vlastne ako sa dostala od stretnutia až ku myšlienkam o mačkách?* /Zaujímavé, v skutku zaujímavé./ *Prižmúri oči a dalej sa venuje srsti mačky.*
*Jack je jako kočka velký. Přeci jen na sebe vzal podobu Mainská mývalí kočky a ty jsou opravdu velké. Přesto je nyní jako každá jiná kočka a jen se nechává hladit, přede a když ruka není dost rychlá, tak do ní drkne a nechá se jí pohladit od čumáku až po zadek. Na ocas moc nenechává sáhnout.*/Je to žůžo... Asi budu kočka pořád. Nemusím platit daně, jídlo si někde seženu a lidi mě budou hladit aniž by to bylo divný./* Pomyslí si spokojeně a po chvíli už jen sedí a jen si užívá hlazení, zatímco mrká až se mu zavírají oči. Přitom přede a i jeho samotného to uspává.*
*Tak si premýšľa, hladká mačku a mračí sa asi na oproti stojaci odpadkový kôš, keď si konečne uvedomí, že by sa mala aj z parku pohnúť a ísť za dotyčným. Je veľa vecí, ktoré potrebuje vyriešiť a čím skôr tým lepšie.* Je mi ľúto, ale budeš si musieť náájsť niekoho iného na hladkanie. *Povie jednoducho a prestane mačku hladkať, následne sa postaví a ešte sa pozrie na displej.* /Mala by som si pohnúť./ *Len sa na mačku s milým úsmevom pozrie, lenže fakt sa s ňou lúčiť nemieni. JE TO PREDSA MAČKA! Preto o chvíľu už kráča z parku. Čím skôr vyrieši svoje kšeftíky, tým skôr sa vráti zasa domov.*
*Když přestane hladit, tak se na ní podívá.*/Proč nehladí? Usnula? Noták, upířice!/*Škemrá pohledem, ale u jejích slov mu je jasné, že musí odejít. Když se zvedne, tak stále ještě doufá, že ho pohladí, nebo se zase vrátí. Jenže ne. Tak jen, co ji ztratí z dohledu, tak seskočí z lavičky a vyrazí do parku hledat místo na spaní. Sice by mohl do Jonova bytu, ale to okamžitě zavrhne a vyrazí do parku hledat nějakého dobrého bezdomovce, co ho k sobě na chvíli schová.*
* Už je v parku druhý den a dokonce je i unavený z toho hledání jídla a nějakého suchého místa na spaní. Nyní sedí u jedné z mnoha budov v parku a u něj sedí i další toulavé kočky. Pod jeho nohama se i choulí rezavé kotě. To našel předchozí den v jedné krabici a od té doby se o něj stará. Ostatní kočky se k němu z nějakého důvodu přidali a asi čekají až zase někde sežene jídlo, aby se u ony mohly nažrat. Jackova zlatavá srst je už špinavá od bláta a zacuchana. Také je i po posledním dešti ještě vlhký a i on si připadá, že smrdí víc jak skunk než kočka. *
*Prechádza sa po parku a moc sa mu aj tak nechce v ňom byť, ale nemá na výber, pretože hľadá jednu osobu. Mal by byť tu a tak mu nevadí prehliadať celý pak mágiou, aby ho našiel. Možno by ju nemal v až takom merítku používať, ale predsa len nakoniec nájde niečo, čo by mu mohlo dodať stopu. Ide smerom k jednej z budov parku a zastaví sa, keď vidí niekoľko kočiek okolo dvoch zrzavých kočiek.* /Hmmm... Tak je to predsa len pravda./ *Pomyslí si a ide smerom k nim, ale nejako to nemieni riešiť, že sa premenil na kočku. Predsa len je to jeho vec. S rukami vo vreckách ide ku nemu.*
*Kočky se náhle rozprchnou a kotě se ještě více schová pod Jacka, který zvedne hlavu a následně i celé tělo a protáhne se. Pak se pořádně podívá na toho kdo k němu jde. */Neví, že jsem to já... Mohl by mít i něco k snědku pro mě a Lorda. /*pomysli si a vyrazí čaroději naproti a jen, co je u něj, tak se o něj začne třít. Začne i příšt a doufá, že mu dá něco dobrého. *
*Pretočí očami, keď sa kočky rozprchnu, ale ani sa tomu nedivia. Pokrúti očami nad Jackom, ktorý je kočka.* Čo si to porobil. *Povie si pre seba a poriadne si ho prezrie. No bol moc veľká kočka a on si rozhodne brať na ruky nemienil. Pozrie sa na malé koťátko, ale len pokrúti hlavou.* /Čo s vami./ *Pomyslí si a vedel, že ho nemohol nechať na ulici. Aj keď nebol pod jeho dozorom, preds len to bol jeden z čarodejov a tých nenechával v štichu, pokiaľ si to nezaslúžili.* Tak fajn. Neskôr budem chcieť vysvetlenie. *Povie si pre seba a pozrie sa na Jacka.*
*Když Jackovi dojde, že ví, kdo je, tak je trochu zklamaný. Nakonec se od Malachaie vzdali a promění se. Na sobě nic nemá a vypadá opravdu unaveně. Také je i celý od bláta a vlasy má vlhké. Nemá na těle žádné tetování jako kdysi kromě třešňového stromu, na němž jako by začali počet lístky.* co chceš vysvětlit? Nechci být teď v lidské podobě. Zatím ne. Necítím se na to. * Řekne a podívá se na Kaie svýma ohnivýma očima, které se začnou měnit na kočičí a on se znovu změní kočku a jen sklíčeně sedí a začne si čistit packu.*
*Kai sleduje ako sa Jack zmení a tak mu ukáže, že je to naozaj on. Tak sa tomu ani len nediví a tak nechá to o čom sa s ním chcel rozprávať na neskôr. Predsa len sa premenil hneď naspäť a ignoroval ho.* /Fajn, tak o tom sa pobavíme neskôr./*Chytil to druhé mača do ruk a hlavou ukázal Jackovi, smer ktorým pôjde.* Poďme. Na Ulici ťa nenechám, to by mi potom teda dali. *Povie mu a pomaly začne kráčať a trochu nevenuje pozornosť tomu, či Jack za ním ide.*
*Jack by za čarodějem nejradši nešel, ale jakýsi kočičí instinkt ho donutil jít za kotetem a tím pádem i za Kaiem. Dokonce jak jde, tak i doufá v to, že dostane najíst, bude v teple a když se bude cítit mizerně, tak ho třeba Kai i pohladí. Brzy jde vedle něj a nedělá mu problém s čarodějem držet krok. *
*Keď vidí, že za ním Jack ide, tak otvorí portal, aby ich premiestnil do Pandemonia. Do bytu pôjdu až potom, predsa len nechce mať doma špinavé dve mačky. Preto aj vie, že ich bude musieť poriadne vykúpať, keď tam prídu a presne vedel ako moc to mačky neznášajú. No na to bol pripravený.*
*Nést tu přerostlou micinu až sem nebylo nic lehkého.* /Spíš on není lehký./ *Zalezl mezi stromy mimo dosah pohledů zvědavých občanů New Yorku a pustil kočku na zem.* A teď dělej. Proměň se. Nebudu si tu povídat s kočkou. A protože chci vysvětlení, je i v tvém zájmu změnit svoji velikost, jinak poletíš do nejbližšího jezírka. *Zasyčel na něj naštvaně, založil si ruce na hrudi a čekal.*
*Schválně se o něj nijak neopíral a prostě nechává svou mrtvou váhu si nést. Jakmile je na zemi, tak odběhne trochu dál a na mladého čaroděje se naštvaně podívá. Pak se otočí a přitom se promění. Na sobě nic nemá. Rychle zvedne ruku a pomocí telekineze chytí Natena pod krkem.* Už nikdy. Mi. Nesahej. Na. Ocas!* Zavrčí na něj a odhodí ho na strom. Větve stromu chytí Natenovi ruce a Jack k němu dojde.* Tak co chceš? Hm?*Začne a čeká, co po něm mladší čaroděj chce. Je stále dost naštvaný za ten ocas.*
*Nathan párkrát trhl rukama, ale brzo zjistil, že to má marné.* /Fajn, tak příště tu kouli chlutů chytí za uši./ *Protočí očima nad svými myšlenkami.* Tak zaprvé, to já mám právo být tu ten naštvanej. Protože to já se probudil minulou noc kdesi v Norsku a musel se dostat domů. Zadruhé, nemůžeš si něco obléct a za třetí si myslím, že tohle není nutné.* Dořekl a ještě párkrát trhl rukama, aby poukázal na větve.*
*Poslouchá ho a založí si ruce na hrudi. Vůbec mu nevadí, že je nahý a je jen pár stupňů nad nulou. Momentálně na to vůbec nemyslí. Jakmile domluví, tak se začne smát.* Je ti jasný, že to byl Ismael, že? Já umím jen jeden druh portálu a i kdybych uměl jiné, tak bych na tom místě musel někdy být. No a Ismael je starej šílenej dědek. Mě třeba kousl.* Řekne a ukáže na jizvu mezi ramenem a krkem.* Tehdy jsem se s ním setkal poprvé.* Ušklíbne se a promne si jizvu ukrytou pod tetováním na zápěstí. Luskne a strom ho pustí.* A nemám si co a jak obléct. Tamto oblečení mi vyčaroval Ismael. Já to neumím a ani se mi to nechce zatím umět.* Ušklíbne se a začne se rozhlížet kolem.* Ale teoreticky by tu mohli něco mít vlkodlci.* S tím se ohne do jednoho křoví a Nate nechává stát za sebou s výhledem na jeho pozadí.*
*Sotva ho strom pustí tak si protáhne ruce a naprosto ignoruje to, že se před ním čaroděj rozhodl promenádovat nahý.* A jak mám asi vědět, který z vás dvou to byl?! *Rozhodil Nate rukama.* Ráno poté, co jsem s váma dvěma popíjel mě probudila hnusná pokojská, která po mě řvala, ani nevím co, protože norsky vážně nemluvím. A to podotýkám, že jsem měl příšernou kocovinu. *Ukázal na něj prstem i když jej nemohl vidět a založil si ruce na hrudi.* Šel jsem do Pandemonia pouze proto, abych našel jednoho z vás a zjistil, kdo to byl. Jednoduše jsi byl na ráně. *Znova rozhodil rukama a otočil se ke stromu, kde začal zkoumat jeho větve, aby už dále nemusel pozorovat Jacka.* Tak promiň. *Dodá trochu nabroušeně.*
*Najde rifle a svetr. Oboje v igelitce a dobře zavřené, aby se tam nic nedostalo. Se značnou nechutí, to na sebe začne navlikat.* Víš, kdybys dával pozor, tak bys věděl, že jsem odešel dřív. No a hlavně jsem proti tobě tehdy nic neměl.* Pak se na mladého čaroděje otočí se svetrem v ruce. Na tváři mu hraje rošťácký úsměv.* Takže si nepamatuješ, co se večer stalo...* Dojde mu a zachichotá se. Pak jen zavrtí hlavou a návlékne si svetr.* Ten ocas ti neprominu. A hlavně pokud jdeš po starších čarodějích, tak seš pitomnější jak já. Ani já nebyl tak hloupej, abych šel po Ismaelovi a to pomocí mě zabil mého kamaráda.* Řekne a podívá se na čaroděje.* Doporučuji ti, aby ses radši předem informaval na ty za kým jdeš. mé jméno bylo prý známé než jsem zmizel na menší pauzu.* Ušklíbne se a dojde k němu a chytí čaroděje za bradu a otočí si ho k sobě. Našpulí na něj rty a začne mluvit.* Jinak nepřežiješ ani týden.* Řekne a pustí ho.*/Dnes si pusu nezasloužíš./
*Nathanael se zaksichtí, když jej čaroděj chytne za bradu a už by se po něm ohnal, kdyby ho sám nepustil.* Dík za doporučení. *Odsekne mu sarkasticky.* A ne od chvíle, co jsem vzal k sobě to kotě, tak mám docela okno. A to jak mě někdo informoval o tom, že si na klín beru čaroděje v kočičí podobě, mi taky vypadlo. *Zašklebí se.* A nemám možnost kde se informovat. Nejsem ještě tak starej, abych měl dostatek informací. Do háje, však mě máma odmítá nechat se odstěhovat z bytu, dokud nedostuduju. Neumím ani pitomý portál. Z Norska jsem letěl letadlem, jestli tě to alespoň trochu zajímá.. *Naštvaně se zamračí a prohrábne si vlasy.*
*Poslouchá ho a pousměje se.* Škoda, mě se docela líbilo, co se večer dělo.* Řekne a víc k tomu neřekne. Pak si však povzdychne.* Neslyšels o Preator Lupus? Mají v New Yorku sídlo a mohli by ti pomoct. Nebo kontaktovat Hlavní čarodějku a věř, že já nejsem nějak starý. Ještě mi nebylo ani třicet.* Ušklíbne se a u jeho popisu cesty domů moc neposlouchá.* Nezajímá mě to. A já taky portály neumím, ale zase mám dost peněz.* Ušklíbne se a začne si na jednotlivých prstech zapalovat plamínky. Jeho oči, zuby a drápy na něj působí démonicky a v noci jakbysmet.* Takže jestli je celý rozhovor jen o fňukání o tom jak ti Ismael ublížil, tak se zase proměním a půjdu si hledat pohodlný teplý domov. U Kaie je to nuda a chce se mnou mluvit.* Otráveně se ušklíbne a protáhne.*
Jsem si jistý, že ty si ten večer pamatuješ do posledního detailu. *Řekne jen tak mimochodem napůl pusy.* A nefňukal jsem. *Ohradil se už po několikáté.* Preator Lupus? Ne, o tom jsem neslyšel. Co to je? *Zeptal se zvědavě.* /Jo, jasně, předváděj se./ *Pomyslel si a měl co dělat, aby neprotočil očima, když sledoval, jak si Jack hraje s plameny.*
Jistě, že. Měl jsem narozeniny a jedny z mála, co jsem nepropil.* Ušklíbne si a pak začne mumlat slova a snaží se ohřát vzduch, ale místo toho jen začne hořet malý plamínek ve vzduchu. Naštvaně po něm máchne a uhasí.* Organizace pomáhající vlkodlakům hlavně, ale i čarodějové tam najdou pomoc. * Odpoví mu.* No a mě to jako fňukání znělo.* Pak se na mladšího čaroděje podívá.* Řeknu ti tohle. Ismael je nejstarší osoba, co znám. Nevěř mu ani fň. Ale drž se na jeho straně. Nabídne-li ti dohodu. Zvaž její výhody a nevyýhody. Také nevěř vílám. Sice nelžou, ale jsou to svině. Sám o tom něco vím. Chvíli jsem chodil s vílím princem.* Zazubí se se povzdychne si.* Už můžu jít hledat místo na spaní?* Zeptá se a podívá se na něj.*
*Uchechtnul se, když Jack zapálil vzduch a pak ho rychle uhasil.* Kde je najdu? Ty Preator Lupus? *Zeptal se a náhle jej ta konverzace začala zajímat mnohem víc.* /Jasně, tvůj milostný život mě zajímá asi tak jako mravenci v zemi pod náma./ *Pomyslí si a čeká, co z něj vypadne. Vidí, že je mu očividně zima, ale když už ho z toho baru dotáhl až sem, tak z něj alespoň vyždímá co nejvíc informací.*
*Podívá se na něj a zamračí se. *Nevím. Někde ve městě. Nikdy jsem tam nemusel. Mě se ujal tehdy hlavní čaroděj a současná hlavní čarodějka je má kamarádka. Až budu takhle dýl, tak ti ji představím. *Řekne a podívá se na nebe. Nevidí hvězdy a on semkne rty.* Už víc nechceš?!* Vyštěkne na něj najednou a otočí se k němu zády. Nechce, aby viděl, že má v očích slzy. Nějak špatně zvládá to být tu a bez Jona nebo bez kohokoliv jiného, koho miloval. Dokonce nemá u sebe ani prstýnek a jeho rodina o něm ani neví.*
*Trochu zamrká nad jeho rychlým obratem a zvědavě vykulí oči. Pak se zamračí a promne si prsty unavené oči.* Tak dík. A když tak moc spěcháš tak jdi no. Já tě nebudu zdržovat, když je ti má společnost nepříjemná. *Řekne a otočí se zády. Koukne se ještě na něj přes rameno a dá se pomalu k odchodu.*
*Když je k němu zády, tak se po něm otočí a v očích slzy. Rukama se objímá a sedne si k jednomu stromu. Chvíli tam sedí a pak se promění. Dál tam sedí a nakonec se jen shouli do klubíčka. Ocas si dá pod sebe, takže do něj nejde chlad. Nemá kam jít. Ví, že ty co zná nechce vidět. Moc vzpomínek.*
*Začne se prodírat skrz křoví, které ho donutí se párkrát otočit, aby se z něj vymotal a zahlédne Jacka v kočičí podobě. Zastaví se a chvíli na něj kouká. Pak si povzdechne.* /Co to do háje dělám?/ *Zeptá se sám sebe a začne se prodírat skrz křoví zpět na malý prostor. Dojde až ke kočce a přeměří si ji pohledem.* Nemáš kam jít co? *Znova si povzdechne a kočku sebere.* Jsi toulavá kočka. Moje máma se nic nedozví, jasný? *Řekne jeho směrem.* /Vážně? Proč to dělám?!/ *Zeptá se znova sám sebe, ale nahlas nic neřekne.*
*Když se Nate vrátí, tak se nechá vzít a přitulí se k němu. Nemá kam jít a bude rád i za Natovu matku, která ho klidně pohladí. Hlavně hlazení mu docela pomáhá v tom, aby nemyslel na Jona. Jako člověk na něj myslí stále a akorát je smutný. Takže Nate tentokrát ani neškrábne a jen se nechává nést.*
*Když Jack neprotestuje, tak si ho položí částečně na rameno, aby se mu lépe nesl a odchází z parku do bytu, ve kterém bydlí on a jeho mamka.* /Snad se Jack nebude moc předvádět. Dnes to nechám být, ale zítra s ním budu muset probrat, jestli se má kam vydat./
*Znovu je v parku. Na sobě má kšíry, které mu pořídila Nateova matka. Právě s tou je nyní v parku, kam ho vzala nejspíše jen proto, aby ji neničil nábytek. Dokonce si i radši sedí na lavičce pod lampou a čte nějakou knížku a Jacka nechává, aby se toulal kam chtěl. Není na vodítku a má jen ony kšíry, které mu nevadí. Přijde mu to pohodlnější jak obojek. Svůj zlatavý, světlý kožíšek si zrovna čistí pod jedním stromem kus od Nateovi matky. Ta se na něj předchozí den dívala docela ostražitě a moc mu nevěřila, ale nyní už ho nechávala být. Jack byl dokonce i spokojenější a měl u Donumů plno jídla i kvalitní spánek. Čas od času ho pohladili. Takže vrchol blaha.*
*Rozhodla se po delší době navštívit lidskou říši a ne sama. Nemohla se celý dne zbavit Pinkly, která byla jako její ocásek. Nikdy by nevěřila, že tohle stvoření, které ji přesto připadat otravné zas jí přimělo si myslet opak. Ona malá kočkovitá šelma byla více méně v říši víl dosti užitečná už jen protože si Ava sama všímala jak se mění její chovaní, stejně jako u lidí. Jen jinak, nezapomínala přišlo jí, že je inteligentní skoro jako zvěř v říši víl. Použila na svůj oděv Iluzi, aby civilové viděli jen pouhé černé jeany a šedý kabát, přitom měla na sobě krasné šaty připomínající mlhu. Chtlěa kočku poslat zpět do říše víl, ale rozutekla se.*/ Zatracená kočka, paličatá jako její předchozí majitel.* pomyslí si podrážděně a následuje šelmičku parkem, dokud neuslyší předení. Pinkly se začne mazlit o velkou kočkovitou šelmu. Kdyby Ava nebyla vílou myslela by si, že její kočka je jednoduše jen zmatená svými přirozenými pudy, ale tu auru poznala hned.*/ Dobře, všechno je čím dál tim lepší. *pomyslí si a opatrně si dřepne.* Zdravím, čaroději. Dlouho jsme se neviděli.* poví chladně a upře na něj své ledově modré oči, byla ostražitá. Něco na jeho auře bylo cítit jinak, bylo to skoro mrazivé.*
*Zrovna dokončí očistu, když se o něj začne otírat jemu dobře známá kočka. Pinkly. Nechá ji, ale netváří se nadšeně, hlavně když uvidí Avu. Ani na nic radši nemyslí. Stále se nedostal k tomu, aby bránil svou mysl na odposlechy.* /Rád bych tu dobu i prodloužil. Jako se všemi a vším./* Ušklíbne se, i jako kočka, což vypadá, jako by cítil něco odporného a ne jako u lidí. Ani vílu nepozdraví. Opravdu ještě nechtěl vidět nikoho z minulosti. Jeho "nadšení" je vidět i na jeho ocase, který švihá ze strany na stranu.*
*Mračí se, když udělá známý kočičí úšklebek a podívá se na Pinkly. Dívá se jí chvíli do očí, než kočka nepříjemně zavrčí a vydá se zpět ke stromu odkud přišly společně. Když je pryč vrátí se pohledem zpět k Jackovi.*/ Tohle neříkej, nejsem tvá minulost. Jsem ta, se kterou si uzavřel dohodu dvakrát, jsi ten který dovolil jiné víle vzít, co mi patří a víš, že tohle nesnáším. Ale jak cítím, něco nebo někdo sejmul znak naši dohody. To bolelo a víš, že porušení nebo snažit se zrušit dohodu má své následky. /* poví mu v mysli jasně. Přeci jen první znak zmizel, když si dluh vybrala, ale ta druhá, aby se neupil k smrti zmizela.*/ Takže ted, co tohle má znamenat./* a myslela to vážně.*
*Poslouchá ji a jeho mysl prostě promítne Jonovu tvář, aniž by to Jack chtěl. Pak se podívá na Avu.*/Vím, ale momentálně nemám na nikoho náladu. A co dělám je jen má věc./* Pomyslí si. Vlastně mu nedošlo, že jedno to tetování bylo o dohodě. Jenže opravdu měl tehdy pocit, že je jeho tělo tím spíše špinavé a tak se tetování zbavil.*
*Nakonec se usadí vedle něj až se jí šat kolem dokola rozprostře do krasné kolem ní. Natáhne k němu ruku a tiše ho začne hladit po huňaté srsti.*/ Hmm.. to máš pravdu, dělat si můžeš co chceš, ale víly se v životě nezbavíš. Sama jsem ti řekla, že jen šílenec uzavře dohodu s vílou jen tak a myslím, že ted budeš ještě zajímavější Jacku a já chci být divákem v první řadě./* až ji radostí oči zajiskří jako malému dítěti, jež má dostat sladkost.*/ Takže ted by si mi mohl říct, co znamená tohle. Ber to jako dar nečtu ti myšlenku, dávám ti možnost to říct./* poví bez mazaní medu kolem úst.Jednoduše to řekne na přímo a nijak se netají svou zvědavostí. Jack mohl Avu znát dobře, milovala když se něco dělo, ale také se dokázala lehce rozptýlit at už mužem nebo něčím jiným.*
*Nechává se od ní hladit, ale neví, co ji říct. Nakonec se rozhodne pro to, co už řekl Ismaelovi.*/Mám své důvody, která zatím neřeknu. Nechci o tom mluvit. Bolí to./*Pokusí se vysvětlit a na jeho postavení se něco změní. Jeho postoj působí smutně. Nechce se ani měnit, protože by to nejspíše nedal.*
*Nakloní hlavu na stranu a sama pro sebe si pomyslí.*/Kec Jacku, vážně si myslíš, že ti to sežeru?/* pomyslí si a opatrně kočku chytí pod předními tlapy a stáhne si ho do klínu a hladí ho dál, až moc si zvyknula hladit Pikly, když seděla a měla kočku poblíž. On sice nebyl ona, ale stačilo to k přemýšlení.*/Můžeš se proměnit? Pokud ano ráda bych tě pozvala do Faerie a víš, že tohle už nikdy ode mě neuslyšíš./* skutečně byla zvědavá co ukrývá za tou kočičí maskou, zajímala jí ta temná aura, sice byll Jack jeden z mladých čarodějů, ale měla je raději než ty starší, jelikož se uměli chovat jako staříci.*
*Jack se nechá vzít a pak se na ní podívá. Dlouho přemýšlí, ale nakonec se promění. Na sobě nic nemá. Přeci jen, to poslední oblečení bylo strašné, a tak ho zase vyhodil. Na jeho těle nebylo žádné tetování kromě třešně na níž pučeli listy. Na rukou má černé drápy, ale jinak na něm bylo vše při starém. Vlasy rozcuchané a v ohnivých očích smutek. Avu obejme.* Půjdu s tebou, ale jen na chvilku. Nechci zmizet zase. Už nechci.* Zašeptá a ví, že před Avou se nemůže chovat arogantně a špatně.*
* Jemná srst, která jí jemně lechtala do dlaní se proměnila v pevné mužské tělo. Dic nezamrkala, když se před ní ocitnul nahý, naopak jí jemně cukl koutek úst. Nedokázala před ním zachovat vážnou tvář na to si ten lidská tvor získal pozornost ne jako objekt, ale bytost. Dotkne se jej na prsou a tiše něco zamumlá, mohl si všimnout, že u nahý nebyl, měl kalhoty, které na něm viděla prvně a i tričko, jelikož jí nic lepšího nenapadlo. Nakonec se nechá i obejmout, lehce mu konečkem prstů přejde po čelisti a lehce se zašklebí.* Pořád stejně přitažlivý, tohle už není fér.* rýpne si a vstane, až když jí to Jack dovolí. Nezmizíš neboj. Faerie funguje jinak než tento svět. Pojd za mnou a hlavně se drž u mě, nechci, aby si zabloudil.* poví mu upřímně a poklidně se vydá ke stromu odkud přišla. Měla v plánu jej dovést k sobě do komnat, jelikož to bylo snad nejbezpečnější místo v zemi víl pro Jacka. Kde na něj vílí oči nemohli.*
*Qhawe je dnes s Darrenem opět v B+, aby znovu zkusili krmení na živých než vyrazí na cestu do Chicaga. Qhawe má na sobě tmavě zelenou košili, černou vestu, kalhoty a na nohou velice elegantní boty. Celkově z jeho vzhledu nevyzařuje nic moderního. Působí tajemně a jeho oči to dokonale podtrhují. Sedí na gauči v místě, kde má skvělý výhled na celý podnik. Pravou ruku má na zadním opěradle a o pravý bok se mu opírá mladík s o něco světlejší kůží než má Qhawe. Dokonce i mladíkovi oči jsou zvláštní. Jenže mladík má na sobě černou mikinu, tepláky a na nohou boty Nike. Jako by to snad byl i syn staršího muže. Což není daleko od pravdy. Qhawe se dívá na dobrovolné dárce krve a snaží se najít někoho, kdo by za to stál. Jenže zatím to vypadá špatně, tak objednává pro mladého upíra sklenku s AB negativ. Ukázalo se, že mu také chutná. Darren se opírá o Qhaweho a vypadá dosti znuděně. *Měl jsi říct, že když jsi mým učitelem ty, tak je to nuda.*Odfrkne si a Qhawe se na něj podívá.* Copak, nebaví tě to?* Zeptá se ho a jemně mu zvedne bradu a natočí si ho k sobě.* Máš víc zábavy, jak jiní mí Opeření.* Usměje se na něj a během řeči se k němu více skloní. Jakmile už Darren čeká na polibek, tak se zase narovná a pustí ho.* Tak si třeba najdeš nějakou zábavu dneska, sám, drahý Darrene.* Řekne mu klidně a jen v okraji svého zorného pole vidí, jak se Darren naštvaně mračí a uraženě se odvrací.*
*Nálada sa jej teda absolútne nezlepšila. Od včerajška je to taký pekný stred, ktorý by nemal človeka ani v podstate naštvať, ani nejak jemne uraziť. Naopak Iris, to môže len naštvať. Sebavedome vchádz do B+ a rovno zakotví pri bare, kde si objedná už tradične svoj drink. Vyzerá to tak, že táto blondína nerobí nič iné, len pije a v podstate je to aj pravda. Šla umrieť nudou a ak by bolo možné takýmto tempom aj zabíjať, zrejme by už bola na druhom svete. Prejde si prstami po koreni nosa a povzdychne si. Akoby bola v nejak emočnom vákuu a netušila, čo od radosti robiť* /Proste sa opijem, niekoho schmatnem a čao.../ *Pomyslí si na čo sa jej na tvári zobrazí grimasa a odpije si z pohára, ktorý pred pár minútami pred ňou pristal.*
*Když Cass dorazila do klubu, už tam pár upírů a jiných existencí postávalo. Potřásla lehce hlavou, až se jí z ledabylého drdolu uvolnilo pár pramínků. V tmavě modrých šatech s lesklým vrškem do véčkového výstřihu a rovnou matnou sukní ke kolenům se posadila k baru a objednala si jednu nula pozitivní. Z kabelky opět vytahuje svůj věrný notes a propisku a rozhlíží se.*/Moje hlavní hrdinka by mohla dnes zažít něco zajímavého, tak uvidíme, co mi poslouží jako inspirace./ *Pomyslí si a nechá propisku zatím zvedlou nad hladkým papírem.*
*Althea dnes nemala moc geniálnu náladu a vybratie sa do podniku plného upírov rozhodne nebol jeden z jej najgeniálnejších nápadov hlavne kvôli jej povahe. čierna koženná bunda a zbrane genialne s hované pod oblečením by sa dali nazývať celkom nebezpečnou zábavou. Althea mala celkom zlú náladu. Vstúpi dnu, pričom sa obzerá naokolo. Pri bare si objedná nejaký drink, ktorý ani nemá v úmysle piť. Jednoducho si pamätala, že alkohol nesmie a ani nebude. Posadí sa k nejakému stolu a chvíľu pozoruje. No na jej tvári je úškrn, pretože má v pláne niečo vyvŕbiť a rozpútať upírsku vojnu. Jeden proti všetkým a všetci proti jednému. Nie na darmo ju volali mrcha a potvora. Jednoducho dnes mala v úmysle rozpútať samotné peklo.*
*Chvíli jen tak seděli, než si Darren náhle všiml blonďaté hlavy, kterou zná. Okamžitě vstane a vyrazí za ní. Qhawe si toho všimne a vstane znatelně pomaleji. Jinak řečeno, sedí ještě hodnou chvíli a sleduje je, než se vůbec rozhodne k nějakému pohybu. Rád uvidí Darrena se prát. Přeci jen to bude pro něj cenná lekce. Darren skutečně vyrazí k upírce.* Nazdárek. Vidím, že máš křídýlka zase v pořádku. A hádej co! Taky jsem v pohodě a nic mi není. Dokonce budu v pohodě hooodně dlouho.* Řekne a dětincky na ní vyplázne jazyk. Když to Qhawe vidí, tak zadržuje smích a dál to sleduje. Pak však zaznamená příjemný pach, který mu připomene bolestné vzpomínky, ale také i chuť výborné krve lovců. Vždy ho mrzelo, že tehdy si tu lovkyni nenechal jako jednoho ze svých Zotročenců. Tak skvělou krev prostě je dobré mít v zásobě. Rozhlíží se a pátrá v paměti, kdy kdo přišel a tehdy mu padne pohled na černovlásku. Má sice pití, ale ještě se ho ani nedotkla. Což je v baru trochu zvláštní. Tak se na ní dívá jeho modré oči ji propalují. Ví, že s lovci není radno si zahrávat, ale nelíbí se mu ten úšklebek.*/Dnes to tu bude asi ještě zajímavé./* Pomyslí si a dál se na ní dívá a už úplně ignoruje Darrena, který nejspíš dál šaškuje před blondatou upírkou.*
*Dlouhou dobu se nic nedělo a tak si Cassi začínala myslet, že už se ani nic nestane a zase vylezla ze svého bytu pro nic za nic, když ucítila něco zvláštního, nového. A zřejmě nebyla jediná, víc upírů, jak si všimla se začalo otáčet, koho to cítí. */Konečně./ *Pomyslela si, otočila se na barové židli s blokem v jedné a propiskou v druhé ruce a sledovala, jak jeden upír propaluje pohledem někoho, kdo od pohledu nepatří na tohle místo.*
*Popíja si svoj drink, absolútne nemá náladu si tu všímať iných a už vôbec nemá náladu sa tu obzerať ako splašené kura. Preto si v pokoji sedí a sem tam prehodí svoje blond vlasy na inú stranu, lenže celé toto je prekazené hlasom, ktorý jej bol matne povedomý, modré oči sa pozrú na dotyčného.* /Ahááá, hysterka, ktorú som takmer prizabila.../ *Uškrnie sa keď sa jej začne prihovárať so slovami, že tu bude ešte dlho.* Ale, ale pozrime sa kto sa to tu ukázal... *Otočí sa celým telom na neho a prekíži si ruky na hrudi.* ... a kde máš svojho osobného strážcu hm? *Uškrňa sa svojim tradičným úsmevom, pretože toto bude ešte zaujímavé.*
*Ani sa nedotkne svojho drinku, pretože ho ani nechce a svojim pohľadom sleduje okolie, pričom jej bolo jasné, že je potreba to tu trocha oživiť. Pozrie sa nejakého mladého upira, čo si začal vyskakovať do upírky. Videla, ako sa na ňu uprelo veľa pohľadov, ale predsa len vedela, že upíri majú rozum, aby sa nepustili do lovca. No niektorý možno nie, ale predsa len bolo jasné, že to dobrý nápad nie je.* /Takže kto bude moja obet?/ *Pomyslí si sa potom jej pohľad padne na upíra, ktorý ju sleduje. Prizmuri oči, pričom si sama pre seba celkom dosť nahlas povie.* Prečo mňa vždy sledujú nejaký kreteni. *Jej slová sú celkom jedovaté a tým dáva najavo, že jej ani jeden upír, čo je v miestnosti nesaha ani po členky. Znechutene sa zatvári, keď okolo nej prejde nejaký upír a odvrkne si.* Že ja som išla ku tejto zberbe. *Je jej absolútne jedno, kto by ju mohol počuť.*
*Darren se nafoukne jak kohout a pyšně se usměje.* Nepotřebuji. Jsem dost silný.* Řekne a celou tuto větu plnou síly a odhodlání mu zkazí kručení v břiše.* A taky dost hladový...* Dodá si tiše pro sebe a začne mávat na barmana, který mu měl už dávno dát jeho jídlo. Barman na něj jen kývne a donese mu jeho sklenku s krví. Darren se vděčně napije a ještě s tesáky venku se podívá na blonďatou upírku a z ničehož nic ji obejme.* Dik!* Zašeptá a pak se odtáhne a zazubí se.* Budu ti zpříjemňovat zbytek věčnosti.* Řekne ji vesele Darren. Mezitím Qhawe zaslechne slova lovkyně a vstane. Během vteřinky je u ní a sedí naproti ní.* Omliuvám se za nezdvořilosti. Jenže je neobvyklé v tomto podniku narazit na Lovce. Dokonce i ti závislí radši zastaví někoho z nás na ulici než tady.* Řekne a lehce rukou naznačí na celý bar.* Ale vy nevypadáte, jak závislá, tak co vás sem přidlo, drahá slečno z rodu Nephilim?* Zeptá se ji velice vážně a vyrovnaně. Jeho pohled ani jednou nepadne na její krk či zápěstí. Spíše se ji snaží dívat do očí, ale to jen v rámci slušnosti a ne kvůli snaze ji ovlivnit její mysl. Sice by rád znovu ochutnal krev lovce, ale nehodlá riskovat svou kůži kvůli jedné kapce.*
Dosť silný... *Pozastaví sa nad jeho slovami, až jej obočie vyletí niekam do vesmíru. Zoberie do ruky pohár a znova si odpije a premýšľajúc s našpúlenýi perami sa pozrie na chalana, ktorého meno ani nevie. Chcela niečo dodať, lenže absolútne to nestihne kedže ju obíjme. Iris netuí čo práve teraz robiť a za čo jej vôbec on ďakuje.* Wou, wou.... pohov zlatíčko. *Pozrie sa na neho nechápavo, upraví svoje vlasy.* Za čo mi ďakuješ a po druhé... *Prejde si jazykom po spodnej pere.* Dúfam, že nie pretože by ma zrejme porazilo... *Podotkne neutrálne ale uškrnie sa.* /Zaujímavé, veľmi zaujímavé./ *Prejde jej mysľou.*
*Pozrie sa na upíra, čo si k nej prisadol. No nevedela, kde presne ho zaradiť. No predsa len jeho nezdvorilost ju ani neprekvapovala. Hlavne bola zvyknutá na to, že nikto nebral až tak vážne to, že k nej sa priblížiť je celkom samovražda, keďže mohla nakecať spolku čokoľvek.* Tým chcete naznačiť, že patrím medzi jedných z tých závislých? TAK to si pekne vysprosujem. *Povie mu, pričom na jej tvári je vidieť, že teraz ju urazil celkom dosť. Nahnavalo ju, že trochu odhadol, čo sa dialo v minulosti, ale teraz už nie.* Zvedavosť a možno aj niečo iné. *Povie, ale moc k slovám nedáva význam.*
*Všimla si, že si ten upír, jehož jméno jí bylo neznámé, přísedl k lovkyni a začali spolu komunikovat. Ani s vylepšeným sluchem pořádně nerozuměla o čem to hovoří a proto se zvedla z barové židle a sedla si ke stolku těsně vedle dvojce, aby líp slyšela.*
*Darren se na upírku jen usměje a běží zpátky na své původní místo, kde zjistí, že už Qhawe není, tak se zase otočí a jde zpět k upírce.* Můj polštář zmizel, tak ti budu dělat společnost.* Řekne a s tím si k ní sedne a jen dál mlčí. Qhawe se dívá na lovkyni a tiše si povzdechne.* Kdepak. Jasně jsem řekl, že vy nevypadáte jako závislá. Proto mě zajímá co vás sem vede. Přeci jen lovci jen tak sem nechodí, drahá slečno.* Řekne klidně a u její další věty pokýve.* Dobrá. Co si představujete pod pojmem jiné? Třeba bych mohl pomoci.* Nabídne a dívá se na ní. Přitom však zaznamenal i to, že se k nim někdo přiblížil.*
*Nyní, když se přiblížila, již slyšela dost dobře o čem spolu mluví.*/Tady má někdo nervy na dranc, tak to jsi neměla holka chodit mezi upíry./*Pomyslí si a uchechtne se, přičemž si téměř okamžitě přikryje pusu rukou, protože to bylo hlasitější, než chtěla.*
*Povzdychne si, pretože odpoveď nedostala a tak ho len sleduje čo robí, keď s vráti nastáva ticho sama nevie čo si o tom myslieť. Pretočí oči, prišiel jej hrozne otravný a zároveň vôbec nechápe, prečo sa na ňu tak prilepil. Prehrabne si vlasy a pozrie sa na upíra.* Mám vonku ešte nejakú prácu, takže ak mi chceš robiť spoločnosť, môžeš ísť so mnou. *Povie a to už položí peniaze na barový pult.* .. teda ak chceš... /Čo iné s ním robiť.... *Pomyslí si, akosi za ten krátky čas jej začal byť sympatický, aj keď stále otravný. Nečaká na odpoveď, ak sa rozhodne určite z ňou sám pôjde, preto s postaví a pomaly opúšťa B+*
*Prižmúri oči a moc sa jej nechce nejako vybavovať rovno s nejakým upírom, ale keď už tu sedela a nejako sa stalo, že sa s ním bavila, tak už bolo jasné, že nebola možnosť v tejto chvíli odísť. Možno ja nie som len tak nejaký lovec a predsa len preskúmať mesto je mojou prioritou. Predsa len potrebujem vedieť aké zákutia sú tu. *Povie mu, pričom sa otočí na upirku, ktorá si rozhodne koledovala o maler, keď odpočúvala ich rozhovor. Zavrčí si sama pre seba a na ňu iba flochne.* To ťa neučili spôsobom, že cudzie rozhovory sa neodpočúvaju? Alebo v sebe nemáš ani kúska slušnosti, aby si to aspoň zakrývala. Hľaď si svojho a nepočúvaj, pretože nechceš vedieť, čo ti spravím. *Povie jej, pričom jej hlas je chladný a bezcitný. Ako keby v sebe nemala kúska citu a len musela druhých ponížiť. No potom sa otočí na Qhaweho, pričom zovrie pery.* Informácie? Niečo kde sa môžem vyblázniť? Neviem presne, čo ma sem dotiahlo. *Sleduje upirku a rozhodne má chuť vytiahnuť nôž, ktorý má ukrytý v kapse bundy.*
*Cassi naprosto ztuhla, když zaslechla lovkyni promluvit. */A sakra./*Ale na to, aby sebou nechala zametat, byla až příliš hrdá, proto se otočila, zabodla pohledem do lovkyně a s vytaženými tesáky pronesla.* Jo, a co mi asi uděláš? Zlatíčko, nejsi ani první, ani poslední, kdo mi v životě vyhrožoval. A já se rozhodně jen tak nezaleknu nějakého lovce stínů. Si snad myslíte, že jste něco víc, když máte v žilách andělskou krev?! *Odfrkne si a celou dobu nespouští z ženy oči, připravená na její útok.*
*Darren se podívá na upírku a kdyby byl pes, tak by asi nadšeně vrtěl ocasem. Jen co upírka vyrazí pryč, tak cupitá za ní a jen mávne na Qhaweho, že jde pryč. Ten jen kývne a ví, že se mu vrátí. Takže se může věnovat lovkyni. Ani se na upírku nepodívá a ušklíbne se.* Být jednou z mých, tak byste měla lepší způsoby, slečno.* Řekne Qhawe ledově a pak poslouchá co upírka říká.* Ona možná nic, ale já vám mohu znepříjemnit dnešní den. Nebo i celý život. Má sbírka tesáků nemá nic nového v posledních letech.* Řekne chladně a vážně. Pak poslouchá lovkyni.* No, umím zařídit jen eouforický pocit.* Pousměje se a odhalí lehce tesáky, aby pochopila, co tím myslí.*
*Althea nebola chladná hlava a rozhodne jej nevadilo nejak ublížiť tejto upírke. Ona sama už mala nepriateľov veľa, ale nevadilo jej spraviť si ďalších. Nadýchne sa, ale predsa len zatne ruky v päsť. Nebyť upira blizkoenej, tak by na ňu už skočila. Hovorí pijavica, čo sa musí živiť krvou, ha. Byť tebou, tak radšej držím ústa. Nevieš s kým máš tú česť. Možno si vo svojej nore bola až moc zalezená. Ale už nie je stredovek, ale normálna doba v ktorej lovci majú vládu a jediná tvoja hlúpa chyba ťa môže stáť život. Na to si dávaj pozor. *Varuje ju, pričom ona môže byť tá, čo jej pôjde po krku. Potom sa otočí na Qhaweho a trochu nadvihne obočie. Okrem toho, že bola nasraná, tak ešte do toho toto? Tak to sa rovno mohla vrhnúť do boja s nejakým demonom.* Euforie som si užila až až. To radšej keď tečie krv. To by bol lepší pocit. *Prezradí mu, aj keď pohľadom vysi na upírke, ktorá ju štve.*
Lovci mají vládu? *Zopakuje Cassi větu lovkyně a má co dělat, aby se nerozesmála.* Tohle mi zní jako citát někoho, kdo v tom středověku ještě žije. *Pak se otočí na upíra* Naštěstí jednou z vašich nejsem. *Odpoví a pak si pro sebe řekne polohlasem.* To bych si teda dala. *Pak se jen sladce, provokativně pousměje.* Vždyť já vlastně nic nedělám. *Zamíchá brčkem ve sklenici a napije se.* To tady ta vaše společnice vystrkuje drápky, já ji pouze nastavuju zrcadlo. *Dořekne a úsměv se změní v tvrdý nekompromisní pohled.* /Tohle bude zase něco./
*Slyší vše, co upírka řekla a dost ho to urazí. Přeci jen, on není žádný mladý upír. On je tu dýl jak ona. On přežil víc jak ona. On má ještě své Zotročence. Má jich dokonce tolik, že by se dal považovat, za bohatého.* Myslím, že to mohu být rád jen já, že nejste. Protože kdybyste byla, nejste tu.* Řekne jasně a klidně i když ho urazila. U jejích dalších slov se na upírku konečně podívá. Jeho modré oči, které jsou starší jak oči obou žen dohromady se na ni upřou a ledový chlad z nich, jako by až přímo citelně pálil.* Vy se chováte neslušně a očekáváte slušné chování a úctu. Je vidět, že vaše způsoby z dob lidských se vypařili. Také bych čekal, že někdo jako vy bude mít aspoň úctu ke starším a k upírům na vyšším postavení než jste sama.* Řekne a na chvíli se odmlčí.* Za mých mladých dob, kdy jsem byl upírem krátce se toto chování trestalo smrtí. Pokud byl někdo k mému stvořiteli hrubý, zůstal přes den venku. Á můj stvořitel byl jeden z prvních.* Řekne a sáhne do kapsy svých kalhot. Kvůli Darrenově hladu a neschopnosti se zastavit nosí v kapse nožík s postříbřenou čepelí. Je to vystřelovací nůž a sice stříbro nazabije, ale vyvolá bolest. Což není příjemné. Podívá se na Lovkyni.* Víte, co jsem dělal já, když se mezi mými Opeřenci objevili takový nezdvořáci, co neznali své místo?* Pousměje se a upíří rychlostí, která byla naprosto nečekaná zabodne čepel upírce do stehna.* Dal jsem jim to, co špinavým vlkodlakům.* Řekne klidně a až skoro chladně. Čepel vytáhne a podívá se na upíry. Je mu jasné, že tam jsou samí mladí. Vstane a nožík o stůl složí a schová.* Neúctu netrpím. Tak doufám, že to je všem jasné.* S tím pomalu odchází a upíři mu radši uhýbají stranou. Qhawe se venku ještě upraví a vyráží hledat Darrena.*
*Počúva čo rozpráva a trochu sa uškrnie. Iba sa pozrie na upíra, čo tam bol a bolo jej jasné, že asi moc dobre upírka nedopadne. V jej očiach zaiskrilo, keď videla, čo upír urobil * /Tak to by som ani nečakala./ *Pomyslí si, ale predsa len vedela, že toto si drahá upírka posrala. No a nie len u nej, ale aj u toho upíra.* Hovor si čo chceš, ale tie slová ťa môžu prísť veľmi draho. *Povie jej a potom sa otočí na odchod, ale predtým sa na ňu ešte otočí.* Možno nepoznám tvoje meno, ale tvár si zapamätám. Rozhodne to od tejto chvíle nebudeš mať jednoduché. *Dnes si užila pohľadu na krv a to práve u tejto upirky. Bolo načase sa vrátiť do inštitútu a zase sa nechať otravovať bratom.*
*Chvíli ještě vražedným pohledem sleduje prostor, kde upír i lovkyně zmizeli, čili dveře klubu. Tohle teda nečekala. Sáhne si na stehno, ze kterého jí sice už přestala téct krev, ale pořád v něm cítila pálivou bolest.* /Zatraceně, že ta byla stříbrná./ *Otočí se ke stolu a zjistí, že jak na ní upír naběhl, tak rukou převrátila svou sklenici s krví a ta jí natekla na stránky bloku. Nakrčí nos, postaví ji zpátky a pod ní nechá dostatečný obnos peněz. Sebere z opěradla svou kabelku a schová do ní krvavý blok a propisku. Opatrně se postaví na nohy. Všichni na ní zírají a je jí to dost nepříjemné. Proto si na tvář nasadí ledovou masku a bez náznaku bolesti pomalým krokem projde okolo všech přítomných ven, kde se upíří rychlostí rozběhne do svého bytu.* /Že já tušila, že se něco posere./ *Pomyslí si ještě.*
*Malachai pripravil akciu v predstihu a aj keď bol čas, tak dohliadal na prípravy osobne. Vedel moc dobre, že niekomu sa podmienka kastymu nebude páčiť, ale bolo to nutné. Prechádzal po miestnosti a pozeral na veci. Akcia mohla začať sám sa obliekol jednoducho, pričom na sebe mal iba oblek a škrabošku. Svoje oči uprie na barmana a prevezme od neho whisky, pričom si ide sadnúť. Prejde okolo vyhadzovačov, ktorý pre dnešok mali jasné pokyny. Lovci žiadne zbrane a iba masky. Posadi sa a vypije whisky na ex.* Som zvedavý aká sebranka sa tu dnes zíde. *Povie si pre seba a je mu jedno, či sa niečo v ten deň stane.*
*Cassiopeia dorazila před klub nad kterým svítil nápis Pandemonium, zhluboka se nadechla a vydechla.* /Je na čase se zase trochu socializovat./ *Bylo to dlouho, co byla venku se bavit a sama se divila, že sama sebe vůbec dokopala se sem vypravit. Na poslední chvíli si to chtěla rozmyslet, ale pak si jen nasadila zelenou škrabošku, která ladila s kratšímy zelenými šaty a vešla přes vyhazovače dovnitř, kde rovnou zamířila k baru a objednala si nějaký drink, který ji doporučil barman.*
*Sedí na sedačke a celkom dosť sa nudí. Niežeby si nevedel nájsť niekoho s kým by sa aspoň nejako dohodol, ale jednoducho nemal na to chuť. Sleduje kto prichádza a koho vyhadzovač nechce pustiť. Postaví sa a prejde okolo baru, kde mu hneď barman podá ďalšiu whisky a tak prechádza okolo ostatných. Nakoniec sa zastaví u jeden upírky, ktorú milo na jeho pomery pozdravi.* Zdravím slečna. Čo tak tu sama? *Na jeho perách hrá úsmev a je príjemný, čo sa mu nechce veriť. Ale tato nálada ho mohla behom okamihu opustiť.* Nedala by ste si so mnou drink? *Spýta sa jej, aj keď vie, že barman jej ho už pripravuje.*
*Čekala u baru na drink a jen se rozhlížela kolem. Pravda, vyšla si do společnosti, ale neměla náladu se s nikým moc bavit. Zvláštní, ale u Cassi nic nenormálního. Většinu času jí stačí jen pozorovat, co lidi dělají a pak to využít u psaní knih. Náhle si všimla, že se jejím směrem ubírá mladý muž.*/Má celkem pěkné oči./ *Pomyslela si.* /Oči byly vždycky moje slabina./ *Pozdravil ji a pozval na drink.* Je mi líto, ale můj doping, už je na cestě, navíc pochybuju, že by jste mou společnost nějak ocenil. Nebyla jsem se bavit tak padesát let minimálně. *Snažila se být zdvořilá, vzala si od barmana svůj drink a zaplatila*
*Uškrnie sa, aj keď bol odmietnuty. Čo nebola novinka v poslednom čase. Aspoň u Iris vedel čo robiť, ale tu sa ani moc nesnažil. Len sa trochu uchechtne.* To je teda smola, pretože baviť sa je lepšie ako sa nudiť. Notak slečna, spravte mi radosť tým, že mi budete robiť spoločnosť. *Možno mal v tejto chvíli tmavé oči, skoro čierne, pričom svoje hadie má pod kuzlom. No predsa len sa na ňu usmeje. Ak chcel pravdu povedať, tak by bol radšej za spoločnosť Iris, ktorá by mu teda večer okorenila nadavanim na jednu vilu.* Myslím, že by sa to dalo aj večer využiť. *Usmeje sa na upírku, pričom jej neprezradí úplne svoje pravé meno.* Som Nick. Smiem znať vaše meno? *Spýta sa jej, aj keď ho mohol zistiť aj inaksim spôsobom.*
/Ten je teda neodbytný./ *Pomyslí si Cass a usrkne z drinku. Byl trochu silnější než čekala, ale zvládla se napít bez trapasu. Ještě jednou si muže prohlédla od hlavy k patě. Něco jí na něm napovídalo, ať mu nedůvěřuje. Na to měla čich.* /Ale ty oči, zatraceně!/ *Věděla, že toho bude později litovat, ale přesto se zvládla usmát* Marianne Clark. *Prozradila mu svoje umělecké jméno, pod kterým posledních deset let vydává knihy, alespoň bude zábava.*
*Prizmuri trochu oči. No sám vedel, že na klamstvá má trochu čuch, ale iba sa pousmeje. Rozhodne vedel, že mu svoje meno schválne nepovedala, ale ani on jej. Ml'askne jazykom o svoje podnebie a usmeje sa už hranym úsmevom. Takže Mari, ak ta tak smiem volať. Čo robíš v New Yorku? Nikdy som ťa tu nevidel. /Samozrejme, že nie, keď si musíš plniť povinnosti aj v Londýne./*Pomyslí si, pričom by sa aj trochu uchechtol sam pre seba, ale to si radšej necháva na inokedy. Kopne do seba svoju whisky a znova sa pozrie po okolí, pričom vidí, ako málo ľudí tam je. Asi mohla tá podmienka, ktorú si vymysle.*
*Víděla, jak přimhouřil na opravdu malý okamžik nedůvěřivě oči.* /Jasně, že mi nevěří./ *Skoro měla nutkání protočit oči.* Bydlím tu. *Odpoví krátce na jeho otázku.* Ale moc často nevycházím z domu, to víte, práce. *Pokrčí rameny a usměje se.* Nicméně jsem se dneska nějak donutila udělat výjimku, tak snad ten večer bude stát za to.
*Sem tam sa Iris dokáže poriadne depresívne zložiť, ale dnešný deň si povedala, prečo vlastne ho tráviť depresívne. Zatvorená vo svojom byte. Tak sa teda vydáva do Pandemonia. Je vo vnútri, na sebe má dlhé čierne šaty, ktoré zvýrazňujú jej štíhlu postavu, vlasy, ktoré jej takmer stále padajú do očí má teraz napoly zopnuté vzadu čiernou sponou a ostatné sú voľne rozpustené, na očiach má vzorovanú škrabošku a celé je to doplnené tmavými tieňmi, ktoré zvýrazňujú jej modré oči a červeným matným rúžom na pery. Sama pre seba sa uškrnie keď sa pozrie po priestore, je pravda že čakala viac ľudí, ale nevadí.* /Uvidíme čo z toho bude.. *Pomyslí si uškŕňajúc a prejde k baru, dnešný večer začne tak (ne)tradične, alkoholom.*
*Dnes ho vzala Sheron do Pandemonia. Ona si vzala velice krátké šaty, síťované punčochy a vysoké kozačky, ale na tvář si nalipila vousy a nanesla si velmi silné a výrazné líčení. Právě Sheron si vzala i Daria do parády. Sehnala mu policejní uniformu a sehnala mu i černou škrabošku, která jde jen přes půlku obličeje jako u fantoma opery. Jakmile vejdou, tak se od Sheron oddělí a jde k baru, kde usedne a objedná si pivo. Nechce tu být. Ale je tu hodně jeho štěňat, takže na ně musí dohlídnout. Už jen proto, že hodně z nich neumí ještě ovládat svou proměnu a mění se kvůli každé prkotině.*
*Prikývne jej, pričom jej aspoň trocha kyvne. Samozrejme vedel, že niečo také jednoduché ako je zábava niekomu nie je dovolené. Ale on si nepýtal dovolenie, pretože veľmi dobre vedel, že by mu to nik nezakazal. Oprie sa rukou o bar, pričom stále skúma okolie. Jeho oči sa pristavia na Iris, pričom si ju iba obzrie.* Praca a zábava sa dajú skombinovat. Človek sa môže upnut na prácu, ale zabúdať na zábavu by bola škoda. *Povie jej, pričom dnes nemá v pláne na pandemonium vypustiť démonov. Rozhodne mu niečo také teraz netreba spraviť.* Uzite si večer. Ja musím ísť niekým známym. *Povie jej a vyberie sa ku Iris, ktorej položí ruku na chrbát a nakloni hlavu k jej uchu.* Nečakal by som, že sa tu objavis Iris. *Povie jej a trochu sa obzerá po okolí.*
* Ihned jak jsem dorazili do Pandemonia, jsem šla kolem sekuritky, jen se na mě podívala a já jsem šla dál. Vlezla jsem dovnitř a ihned zavítala k baru, Valiri nešla ihned za mnou, ale mě to nevadilo.Sedla jsem si k baru a dívala se na přítomnost lidí* /No nedalo se jim říkat lidi / *Téhle myšlence jsem se zasmála.* Moje dlouhé červené šaty s korzetem, nebyli asi ta nejlepší volba.V bocích jsou šaty volnější, sukě byla širší, ale né až mo vzadu je šněrování. Na krku hezký červený náhrdelník, svisle na něm byli korálky které vypadali jako krev a šahali mi až skoro k prsům. Červená škraboška se zlatým zdobením je podle mého velmi dominantní. Černé lodičky nebyli nic extra, prostě jen černé lodičky. Dívala jsem se po baru jestli tu někoho znám, ale nejspíš ne, bylo tu víc upírů, než jsem čekala. Na baru jsem čekala jestli někdo dojde, ten někdo jsem měla a mysli Valiri. Dívala jsem se pořád ke vstupu jestli náhodou nejde, ale pořád nic.* /Nj však vypadala úžasně/
*Přemýšlivě naklonila hlavu na stranu, zatímco pozorovala, jak odchází za jinou ženou se světlými vlasy.* /Zábava má od práce docela dost daleko./ *Na baru se začalo usazovat mnohem víc lidí a proto si vzala svůj drink a odešla si sednout někam, kde bude méně na očích.*
*Po tom co jsme se se Seranou teleprotovali k Pandemoniu jsem se ještě upravovala. Viděla jsem jak Serana už jde dolů já jsem se ještě nadýchala čerstvého vzduchu. Šla jsem dolů po schodech a dole u vstupu byla ochranka, usmála jsem se na ni. Vstoupila jsem dovnitř a nechala jsem svoje modré dlouhé korzetové šaty dělat svoji práci. Korzet byl střižen do V a výstřih byl též do V. Na korzetu byli stříbrné kamínky a uprostřed byli nad sebou kamínky připomínající slunce, ale stříbrné, u prs byli z kamínků udělány měsíčky, výsřih byl zdoben opět těmi kamínky co připomínali slunce. Sukně byla tmavě modrá, a její okraj byl lemován stříbrnými hvězdičkami. Přes šaty má modrý plášť barevně byl sladěn ke korzetu, barva pláště byla jako noční obloha, na plášti byli různé stříbrné flitry a hvězdičky. Plášť byl z lehkého materiálu. Plášt měl na sepnutí hezkou sponu která byla z modré saténové stuhy a na ní plno stříbrných doplňků. Plášť byl dlouhý až na zem a měl kruhový obrys, plášť hezky obkresloval šaty. Obličej má zakrytý tmavě modrou škraboškou která má stříbrné doplňky. Modré lodičky se stříbrnými flitry sladovali její celý outfit. Její dlouhé rezavé rozpuštěné vlasy vláli, protože si do nich dala trochu vzdušné magie aby to přidalo na efektu. Došla jsem k baru za Seranou a začla jsem se s ní bavit* Promiň, že mi to tak trvalo. * Přikývla jsem a podívala se na lidi jestli tu někoho znám.*
*Prezerala si svoje dlhé čierne nechty, kým pred ňou pristál pohárik alkoholu. Zoberie ho do rúk, keď pocíti na chrbáte niekoho ruku a razom aj hlas, ktorý veľm dobre poznala. Len sa znova uškrnie, pozrie sa na svoj pohár a odpovie.* Prekvapivo, ja som nečakala že si ma tu vôbec niekto všimne... *Povie uštipačne, možno dnes bola von ale maximálne tak pre to aby možno niekomu venovala svoje odtlačky zubov na krku, a možno aby sa zabavila. Každopádne, mala celkom uštipačnú náladu.*... Čože tak rýchlo? *Konečne sa na neho pozrie a odpije si z pohára. Nie že by ju odpoveď zaujímala.*
*Pokrúti hlavou nad jej uštipačným tónom. No nečakal, že bude hneď mať nejakú kusavú náladu. Na jeho tvári sa objaví úsmev, pričom by ju trochu potrápil, pričom nezabudol na podzemie. No len si trochu rýpne.* Ale, ale niekto tu má kúsavú náladu? No ani sa nedivím. *Povie jej a ešte kyvne na barmana, ktorými mu donesie ešte jednu whisky.* No predsa len som dnes hostiteľ, takže svojich hostí si všímam. Aj keď niektorých viac ako iných. *Povie jej, pričom sa usmieva na ňu. Predsa len vedel moc dobre, čo má robiť.* Hlavne je mi jasné, že treba niekomu robiť spoločnosť po tom úžasnom podzemí... *Viac nepokracuje, pretože ona vedela na čo naráža.*
* Podívala se na bavící se pár nějaké upírky A nějakého čaroděje. Jejich rozhovor mě nezajímal, ale furt jsem se na ně tak blbě dívala u barmana jse si objednala nějaký drink, byl mi ukradený co to bude, hlavně aby to bylo silné* Namíchejte mi něco skvělého, a hlavně aby to bylo silné* Usmála jsem se na něj. Barman přikývl a začal míchat drink* Valiri vypadáš úžasně, ale vůbec nikdo si tě nevšimnul.. To mě moc mrzí * Řekla jsem smutně. Barman mi před sebe dal drink a k tomu kovové brčko. Popila jsem trochu z něho a hnedka mě to nakoplo. * Tam ten čaroděj, je strašě hezkej * Řekla jsem Valiri, je možné že to i ten čaroděj slyšel, ale nevím. To se když tak dozvím zachvíli ..*
*Možno by sa mala venovať len svojmu poháru a tohto čarodeja poslať kade ľahšie, lenže nechce sa jej a jeho spoločnosť má aj celkom rada. Znova si odpije so svojho pohára, prejde si po vlasoch, ktorými si zahryje ľavé rameno.* Kto by sa divil... *Len sa uchechtne ked podotkne komu by sa mal viac venovať a potom sa na neho pozrie. Jej modré oči by boli schopné prepáliť tie jeho, lenže to by potom nebola žiadna zábava. Najradšej by mu strelila za pripomenutie jej slabej chvíľky, ale len premýšľajúc našpúli pery.* Uhm, fajn... raz má niekto slabú chvíľku a už mu to budú všetci pripomínať. Vedela som, že je to poriadna chyba... *Celé to spustí ako poriadne silný prúd vody a znova sa uškrnie* ..Nerob si starosti, som v pohode... *Žmurkne jeho smerom a priloží si pohár k perám.*
*Drink pomalu v poháru ubýval, zatímco lidí v baru přibývalo.* /Čarodějové, upíři i vlkodlaci. Kdyby se něco semlelo, byla by z toho skvělá povídka. Každý za sebe./ *Ušklíbla se a vytáhla z kabelky blok s propiskou. Cvakla s ní a rozhlédla se, co by mohla začít popisovat jako první.* /Tak třeba můžu zkusit Nicka s tou světlovláskou./ *Rozhodla se a začala drobným, elegantním písmem psát na první stránku.*
* Byla jsem smutná, že mě nikdo nezaregistroval, stoupla jsem si a sundala si svůj plášť a položila ho na stoličku vedle Serany* Hlídej mi ho prosím, jdu tancovat *Šla jsem elegantní chůzí na parket a začala jsem tam tancovat. Tanec byl lehký, připomínalo mi to jako skákání poníků na louce */to je tak dětinské/* Tančila jsem dál a čekala jestli si mě konečně někdo všimne, bohužel mi přišlo, jako bych tu nebyla vítána .. Z téhle myšlenky jsem byla smutná. Ale tančila jsem dál, a ostatní mě nijak nezajímali*
*Celkom sa bavil na jej stranu, no musel uznať, že sa to inakšie nedalo.musel si do nej rypnuť, čo mohlo byť aj horšie.* No počkaj. Ak ti vadí moja prítomnosť, tak môžem odísť. *Povie jej, pričom jej do ucha povie.* No nemyslím si, že by si ma chcela poslať preč. *Potom sa pozrie smerom k Valiri a nejakej upírke a nadvihne obočie, pretože jej slová moc dobre počul.* To je mi lichôtka, milá upirka. *Povie jej, ale moc mu to na nálade nepridá, skôr ho to trochu naštve. No predsa len sa otočí späť k Iris.* Každý máme slabé chvíle, aj keď u mňa to už skoro vôbec nie je. A nerobím si starosť, pretože viem, že tej otravnej víle dopomozes do hrobu. *Povie jej, pričom sa dosť zlovestne uškrnie.*
*Priblíži sa k čarodejovi, ktorý sa brutálne baví na jej uštipačnej nálade, ale nevadí jej to.* Ani ťa nechcem poslať preč, to by mi naozaj nikdy nenapadlo. *Povie so svojim tradičným úškrnom, ktorý jej tvár neopúšťa. Bolo jej tu fajn a hlavne nenudí sa a tomu teda pripisuje veľké plus. Povšimne si mierne naštvanie Malachaia ale nevyjadruje sa k tomu, to by nemalo sebamenší zmysel.* Dopomôžem? Ja ju tam s veľkou radosťou pošlem a expresne. *Rovnako zlovestne sa na neho uškrnie a pozrie sa tak po Pandemoniu, lenže nič ju nezaujme, preto svoj pohľad venuje znova čarodejovi.*
* Usmála jsem se, protože jsem chtěla aby to slyšel. Přikývla a podívala se na Valiri jak si sundává plášť. Přkývla jsem na ni a usmála se Jasně pohlídám ti ho, jestli se neopiju dneska* Popila jsem opět z brčka a usmála se na Malachai. Strašně moc se mi líbí, ale asi má slabost pro blondýny. Nejraději bych všechny bloncky povraždila kdybych mohla, ale tuhle bych nemohla zabít, je to vlastní krev mohli by mě i za to zabít, takže jsem na tuhle myšlenku dál nemyslela. Podívala jsem se na Valiri jak si tančí na parketě sama, ona už potřebuje chlapa, ty její pohyby jsou až podle mého moc sexuchtivý, a každému to muselo dojít*
*Drink ve sklenici už došel a proto si schovala blok s dvěma popsanými stranami do kabelky a vydala se lehkým krokem k baru. Posadila se vedle tmavovlásky, která se právě tvářila velmi vražedně směrem k světlovlásce a Nickovi* Ještě jednou to samé. *Objednala si u barmana a otočila se k tmavovlásce vedle ní. Byť se obvykle neptá první, nyní ji velmi zajímá, co se jí honí hlavou. Mohla by to použít do příběhu a proto ji oslovila.* Ahoj, nevypadáš moc nadšeně. Vsadím se, že za to může existence té světlovlásky. *Kývne hlavou směrem k dvojci.*
* Dál jsem si tancovala dál, ale všimla jsem si, že k Seraně někdo došel a tak jsem se vzchopila situace a došla k nim* Už mi to stačí, toho tancování mám dost..* Řekla jsem docela naštvaně a to jen kvůli tomu, že mi zatím nikdo ty šaty nepochválil, opět nejsem středem pozornosti. Podívala jsem se na tu upírku co si sedla k Seraně, a usmála jsem se na ni, ale ihned jsem nahodil klasickou tvář typu " Je mi to jedno "* Ahoj, spíš než to, že jí trápí Malachai, je to, že nikdo nezhodnotil moje šaty, a že se ani nikdo na mě zatím nepodíval. * Řekla jsem jí toho až moc, a docela mě to trápilo., ale co už.. Ty šaty byli úžasný podle mého, ale v čem je ten problém, proč mi je zatím nikdo nepochválil ?.. Zamyslela jsem se hluboce a dívala se po klubu, co se v něm děje*
*Odpověď na její otázku se ale nedostavila od ní. Místo toho přišla zřejmě od její kamarádky. V hrdle ji probublával smích. Chtěla se rozesmát nad jejím lehce uraženým obličejem, ale nakonec se jenom uchechtla a prohlédla si ji.* /Má opravdu pěkné šaty a musí ji to vážně hodně štvát, že ji nikdo nepochválí./ No ale, to je určitě škoda. Vážně jsou pěkné. *Řekla a vzala si od barmana svůj drink.* Ale nemyslím si, že to je věc, která by měla trápit ji. *Zasmála se nakonec.*
*Zasmeje sa, pretože mu to trochu robilo dobre, že ho nechcela poslať preč, ale sám vedel, že niekedy by to aj urobila.* No myslím, že by ťa to aj napadlo, ale povedať by si to nepovedala. *Povie jej a trochu sa zasmeje na tom, ako sa chová. Sám svoje naštvanie nevedel zmierniť, ale rozhodne sa nebude tváriť už ako najväčší miláčik, pretože to on nebol.* Stačí povedať a bude mať všetky svoje dni spočítané. *Povie jej, ale len si prizmuri oči, pretože viac sa mu nechcelo vyjadrovať k téme víly, ktorú obaja nemali radi.* Stačí naznačiť a ja sam ju tam pošlem. *Povie Iris a napije sa whisky, pričom sa ešte poobzera naokolo.*
*Poznal ju až príliš dobre, nepovedala by to, pretože on je čarodej mohol by len lusknúť a už by nebola na tomto svete. Samozrejme, že on nemôže vedieť kedy čo by bola schopná mu povedať lenže, Iris je Iris a nikdy by si nezačínala s čarodejom, v zlom slova zmysle.* Prečo mám pocit, že ma až príliš dobre poznáš? *Prižmúri premýšľajúc oči a odpije si posledný krát z pohára.* Hm, dám ti čoskoro vedieť, lenže teraz to už neriešme, zbytočná strata času. *Povie a znova sa poobzerá sa aj ona okolo.*
*Stále sedí na baru a dívá se na tančící lidi. Hodně z nich zná. Jedna čarodějka má krásné šaty, ale Darius je jen prolítne a napije se svého piva. Pak jen hlídá mladé vlky, kteří tu jsou převlečení za mafiány, takže mu to připadá hodně komické. Podívá se na čaroděje, který ho oslepil a radši se podívá jinam a napije se zase piva.*
Ahoj. Omluv moji kamarádku, je trochu zvláštní, a ty šaty se mi až moc líbí * Nj ty moje nejsou o moc lepší, ale co už. Podívala jsem se na ni a kývla jsem hlavou * Spíš mě trápí to, že světlovlásky všechno dostanou, nj protože jsou průbojné a jde jim to o tom žádná* Vždycky vždycky něco bloncky dostanou, kdybych uměla čarovat tak ji tu asi podpálím zaživa* / neberte to tak moc vážně, jen je to legrace /* Celý život jsem byla blondýnami utlačována,až do doby než jsem byla sama zavřená v té otřesné jeskyňi .. * Ale tady jde o takovou jednu věc, zkoušíme tu s mojí kamarádkou občas kluky přimět na svoji stranu když někde jsme spolu. Ale moc se nám to nedaří * zasmála jsem se a pokračovala * A dlouho jsme tu nebyli tak zkoušíme co si můžeme dovolit * usmála jsem se a podívala se na Valiri, dala jsem si k ústům skelnici a brčko a pila jsem z něj*
A kdy se vám to povedlo naposled? *Zasmála se, protože ji obě připomínali kamarádky ze Socek, které sem tam zhlédne v televizi.* V každém případě jste na tom určitě líp, jak já. Já měla naposledy vztah, kolik už to bude? Osmdesát let určitě. *Řekla a napila se ze sklenice.
*Podívala se na Samuela, a kývla jsem hlavou na pozdravení a usmála jsem se. Moje myšlenky byli naprosto jinde, a už mi bylo i jedno co si kdo myslí a nemyslí. Serany mi nebylo líto, znám ji a vím jak se ona chová. Někde jsem četla, že je tu Welcome drink, ale Malachai se tam vybavuje s tou upírkou * zasmála jsem se, a přemýšlela, jestli tu budou nějací démoni, ale o tom pochybuji.. Došla jsem k Samuelovi a zeptala jsem se ho* Jak se máš ? * Doufala jsem, že je to ten kdo myslím, a snad si mě pamatuje, nebo se snad mílím ..Popozvedla jsem obočí a čekala na odpověď jestli se ií dočkám vůbec *
*Podívá se na čarodějku a pokrčí rameny.* Velmi dobře. Mám šťastný vztah se svým přítelem a velmi nepřátelský vztah s jeho ex.* Usměje se na ní, ale je jasně vidět, jak je to falešný úsměv. Je falešný hlavně proto, že nějak nemá náladu na tuhle akci, protože v cele má viče, které někdo proměnil až moc brzy. Je mu dvanáct a žil dlouho v autě se svou matkou, než je napadl vlkodlak.*
*Zasmála jsem se, a hodně hlasitě * Už je to dávno kdy se nám něco takového povedlo, většinou nás chlapy chtěli hnedka, ale když to na někoho zkoušeli tím myslím na nějakou ženskou, tak to se nám nepovedlo.. * Nahodila jsem smutný výraz, a dívala se na Valiri jak se pokouší zlepšit náladu nějakému vlkoušovi* Má kamarádka válí* Zasmála jsem se a napila jsem se svého super drinku.*
*Podívala se za její kamarádkou. Opravdu se snažila zvednout náladu někomu, kdo vypadal, že by ji právě teď zakopal do nějaké díry se všemi svými problémy.* Myslíš, že se ho ptá na názor na její šaty? Protože mám takový dojem, že ani tady neuspěje. *Zasmála se a napila ze sklenice.* /Sakra, co do toho dávaj? Mám dojem, že zalezu k ránu do postele a nevylezu dalších padesát let. Takhle jsem se už dlouho nebavila./ Mimochodem, ještě jsem se nepředstavila. Jsem Cassiopeia Lance, ale klidně si to zkrať. *Usmála se a znova upila.*
*Usmála jsem se a přikývla jsem. Aspoň někdo je štastný* tak to gratuluji, aspoň někdo má dobrou náladu* Bylo smutné se na něj dívat a též jsem neměla moc náladu někde být, hlavně by mě zajímalo jestli tu má někdo hezčí kostým než já.. * Já to poznala, úsměvy poznám moc dobře * lehce jsem se zasmála a podívala se na Samuel* To bude vše dobrý, neboj se * usmála jsem se na něj mile*
*Zakroutila jsem hlavou, protože Valiri znám, přímo se neptá, hlavně je v tomhle docela opatrná* Určitě se neptá. Znám ji až moc dobře a vím jaká je, neptá se rovnou, spíš čeká až o tom někdo začne mluvit.. * Usmála jsem se, a pro sebe si říkám, co jsem to zase udělala a řekla / zasmála jsem se tomu, taky proč by ne../
*Nastalo trochu trapné ticho, z části proto, že Cassi nevěděla, jak na upírčinu odpověď reagovat a taky z části proto, že se ztratila v myšlenkách.* /Docela jim závidím, jaké mají kamarádství. Kéž by tu se mnou mohla Tavy být. Měla jsem ji proměnit v upíra, ale vím, že by to bylo hodně sobecké./ *Do očí se jí začaly drát slzy a proto praštila dlaní do stolu, načež sykla, protože se dostavila pálivá bolest. Zamrkala, aby zahnala slzy a omluvně se pousmála na upírku vedle ní.* Promiň, ale docela vám to vaše kamarádství závidím, jak se znáte a tak.. *Nechala větu vyznít do ztracena a místo toho si opravdu silně lokla svého pití.*
*Podívá se na čarodějku a nadzvedne obočí. Já se nebojím. Proč bych měl. Nemám důvod.* Řekne klidně.* Tihle mladí, co tu hlídám si dávají pozor když tu jsem. Ten ex je jen člověk. No a jsem Alfa, musím dělat i věci, co mě nebaví a co nechci.* Řekne s klidem. Vůbec se těchto věcí nebojí. Více ho trápí, zda se náhodou neprobral chlapec v cele.*
*Mykne plecom ku Iris a viec to nerieši. Príde mu správa na mobil a on sa na to jednoducho musí pozrieť.* /Paráda, zase niečo posrali./*Pomyslí a jeho nálada je ešte horšia.* Prepáč musím ísť. *Povie Iris a hneď na to odchádzať z Pandemonia.*
*Len mávne rukou, keď odchádza. Len sa otočí späť ceým telom k baru a kývne na barmana, aby jej nalial ďalší pohárik. Prišla sa dne s opiť a mala zatiaľ len jeden hlúpy pohár? Milo sa na chlapa, ktorý jej podáva ďalší pohár usmeje a poriadne ho do seba kopne.* /Tak fajn tam ten čiernovlasý nevyzerá zle../ *Povie si jednoducho a už sa stavia od baru, kde nechá peniaze za svoj drink. V rýchlosti prejde k jej vybranému objektu schmatne ho z ruku a ťahá ho za sebou. Chalan sa netvári vôbec zle, ani sa nebráni a tak to Iris len hovorí, že dnešný lov je nadmieru úspešný.* /A to som sa nemusela snažiť... *Pomyslí si a s úškrnom so svojou večerou odchádza z Pandemonia.*
*Vypadá už unaveně tak přikivuje a stále se usmívá. Cassi si toho může všimnout. Podívala jsem se na Valiri a kývla jsem nani, že už chci jít pryč SE můžeš klidně přidatt k nám, byt máme velký až nám přijde že tam skoro chybí lidi * zasmála jsem se a došla jsem k Valiri * Pojď už, jsem unavená a tady Cassi můžeme vzít k nám do bytu * usmála jsem se a Valiri šla se mnou* Pojď klidně s námi, stejně tam máme plno místností které nejsoou ani využité* Usmála jsem se a čekala jsem jestli též půjde
*Vypila poslední doušek svého pití a odložila sklenici na bar.* Děkuju za pozvání, ale mám svůj byt a nechci být na obtíž, když mám kam jít.
*Vypadá ustrašeně * To jsem nechtěla * Podívala jsem se na něj a pomale odcházela, mezitím přišla Serana a už mě tahala pryč.* Dobrá dobrá půjdeme. * Podívala jsem se na cassi * Dobrá dobrá je to na tobě, nutit tě nebudeme. Tak pojď Sera* kývla jsem na ni a šli jsme pryč z Pandemonia mezitím jsem vyvolala portál k sobě do bytu Serana prošla jako první a pak já. Ihned na to jak jsme prošli se portál uzavřel*
*Se smutným úsměvem sledovala, jak obě dívky mizí z baru. Poté položila na pult peníze za svoje poslední pití a taky se dala na odchod.* /Možná si ještě někoho cestou odchytím, takový pozdní oběd./ *Pomyslí si a opustí prostory Pandemonia.*
*Čarodějka odejde a celou dobu se na ní mračí.* Já nejsem k*va, vystrašený!* Zavrčí a podívá se na stěňata, která k němu jdou i s Sheron.* Půjdem! Stejně se neopijete a u zdejších holek nemáte šanci. *Řekne a s tím za ně zaplatí a společně odchází z Pandemonia. Venku se zastaví a podívá se na nebe, kde je měsíc, který je snad už v půlce svého cyklu dorůstání.* Dnes budeme trénovat ještě proměny. Úplněk se blíží.* S tím vyrazí k jejich sídlu.*
*Povedzme, že včera v noci Iris prežila obrovskú nudu, možno väčšiu než kedykoľvek pred tým. Pobudla von dlhšie než by mala a tak znova po niekoľkých mesiacoch sa znova ocitá v podzemným chodbách. Nie je to niečo čo by jej vadilo, práve naopak, veď čo by robila v byte? Nudila by sa rovnako ako tu. Pomaly sa prechádzala po tmavej chodbe, pod nohami jej škrípal štrk alebo zakopávala o väčšie kamienky, ktoré si len tak kopala zo strany na stranu. Pripadala si ako znudený puberťák, ktorý absolútne nevie čo zo svojim životom. Kiež by sa niečím zamestnala, lenže v tomto hlúpom meste to vôbec nie je možné, navyše má všetok čas sveta, môže sa nudiť ďalších dvesto rokov a vôbec jej to nepríde divné. Ruky si strčí do vreciek Varrovej mikiny, ktorú jej včera požičal, nemala dôvod ju odkladať, bola príjemná na dotyk a ešte v nej vyzerala aj dobre, tak prečo nie, svoje dlhé vlasy mala stiahnuté do vyššieho copu. Pod mikinou mala obyčajné čierne krátke tričko a obtiahnuté rifle. Ešte aj vyzerala ako puberťáčka.* /Výborne nabudúce si pribalím ešte ruksak a budem vyzerať tak už úplne./ *Pomyslí si zatiaľ čo zastaví pri stene o ktorú sa oprie a začne pomaly prechádzať po aplikáciách v mobile. Dokonalé zabitie času.*
*Londýn mu liezol pekne krkom. Niekoľko mesiacov strávených naprávaním chýb tých idiotov ho už prestalo baviť. Jehohnev si vyžiadal niekoľko čarodejov a rozhodne z toho nadšený ostatný neboli. No neboli hlúpy, aby to pred ním cekli. Chvíľu premýšľal, že by ich zabil všetkých, ale zase prísť o nich, tak to by bola smola. S rukami vo vreckách prechádzal po podzemí a mal chuť do niečoho vraziť. Jeho chovanie nie je o nič lepšie a štvať ho je celkom zlé.* Idioti... Stačí chvíľa a vedia narobiť problémy jak hrom, hned potom sa o to zaujíma spolok. Výborne a že kde som. Mám na nich dávať pozor. Pche.. Lovci. *Povie si sám pre seba a kopne do kameňa čo samu dostane pod nohy. Dúfal, že tu nestretne nejakého čarodeja, pretože by ho poslal priamo do pekla a bolo by mu už jedno, ako by sa o to spolok zaujímal.* /Už mám tých lovcov plné zuby. Akoby nemali inej práce, len sa pliesť do vecí, do ktorých ich nie je nič./ *Pomyslí si a zase začne vrčať. Mohol aj syčať, ale jednoducho teraz mal náladu na vrčanie.*
*Prechádzanie aplikácii ju po niekoľkých minútach prestáva baviť, čo iné by tam ešte pohla pozrieť, keď je to všetko oveľa viac mrtve než ona sama.* /Hah aká to irónia./ *Pomyslí si a pousmeje sa nad svojou poznámkou, samozrejme že započuje nejaký ten zvuk. Trochu ju to vyvedie z miery.* /Kto by tu len tak chodil? Nič tu nie je... *Prejde jej mysľou a potom si vlastne sama uvedomuje, že ak tu je ona môže tu byť aj niekto iný, s rozdielom, že ona má obmedzené možnosti. Povzdychne si znudene a tak len pomaly sklzne opretá o stenu dole. Posadí sa a začne sa hrať sa hrať so svojimi vlasmi, hneď na to jedna ruka siahne po väčšom kameni a len tak znudy ho hodí oproti do steny. Nevyrátala asi silou, ktorou to hodila, pretože do dosť zahučalo.* AU! Okay chápem, ostanem pri vlasoch... *Povie si to skôr pre seba a znova si znudene povdzychne, zahryzne do spodnej pery a pozerá sa po priestore.* No to sa rovno môžem zabiť, aj to by bola väčšia sranda.. /Skvelé rozprávaš sa sama so sebou, už nech je konečne tma... *Žmolí medzi zubmi peru a stále premýšľa.* /Čo myslíš už sa ten prívesok premenil, niekedy by si mu mohla zlámať ručičky../ *Prejde jej hlavou.* Na to nie je čas, potrebujem sa zbaviť Lyrii... *Ak by ju niekto pozoroval asi by si myslel, že je zrelá na psychiatriu.. aj je. Ale v inom smere.*
*Stále s rukami v kapse prejde viac do predu a počúva ako sa niekto baví sám so sebou. Radšej by tam išiel, ale mal svoju zkazenú náladu. No predsa len počúva a snaží sa nemyslieť na to čo sa stalo a radšej sledovať čo robí ten druhý človek.* /Tak možno má niekto väčšie problémy ako ja. Možno ho niekto serie viac ako mňa./ *Pomyslí si a potom ide bližšie. Pozrie sa na to a koho tam nevidí. Iris a to by až tak moc nečakal. Oprie sa o stenu pruamo pred ňou a trochu sa usmeje, aj keď je na ňom vidno, že má tak isto blbú náladu.* Stále máš s tou vílou problém? *Spýta sa jej, pričom jej už predtým ponúkal pomoc. No neprijala ju. Aj keď rád by si to s ňou vybavil, pretože jej má trochu tiež plné zuby a to sa s ňou stretol iba raz. No nechal to na Aegonovi.* Prečo to s ňou nevyriesis raz a navždy? *Spýta sa jej znova a čaká na jej odpoved.*
/Čo keby si jej proste obila hlavu o nejaký perfektný múr a nakoniec ju pokojne niečim prebodla?/ *Brutálna myšlienka, nad ktorou Iris rozmýšľala hádam aj tri minúty, kým sa zobudila z tranzu a zazrela pred sebou Malachaia. Skrčí nechápavo obočie kým jej dojde o akej víle to hovorí.* /Ty si fakt blondína.. *Nie že by ju jej myšlienky otravovali, ale začínajú ju pomaly štvať. Pretrie si dlaňami rúk oči a povzdychne si.* A ako? Je to poondiata víla a ja som len idiotský upír... *Zamyslene odpovie a pozrie sa na neho.* /Aj tak ti nepovie nič nové./ *Nervózne našpúli pery, tieto myšlienkové pochody sú otravné. Chvíľu len tak ticho bez pohnutia sa díva na neho a potom znova prehovorí.* Čo tu vlastne robíš, okrem toho že si si zrejme vypočul môj dokonalý monológ. *Podotkne, aj by jej to prišlo trochu vtipné ale má fakt zlú náladu a ako tak pozerá vyzerá rovnako.* /Mám posledné dni šťastie na zle naladených ľudí... skvelé./
*Možno nevedela ako sa vysporiadať s vílou, ale za to on to vedel. Predsa len bol jeden z tých, čo boli starý a poznali vily v jeho prípade s nimi vedel obchodovať, pretože jeho nikdy neoblbli. No víla ne víla, aj víly mali svoje slabiny, nech boli kto vie aké mrchy.* Každá víla má svoju slabinu. Jednou z nich je železo. Ale stačí aj mocnejšia mágia, ktorá ju dokáže zlomiť. O týchto veciach by sa dalo hovoriť veľa. *Povie jej a poškrabe sa po brade, aby si dobre premyslel, čo jej povie na to jej otázku. Predsa len sa on schovával pred čarodejmi a lovcami.* Po pravde sa snažím vyhnúť čarodejom a lovcom. *Povie jej, pričom sa posadi na zem oproti nej. Trochu si povzdychne a trochu prikývne.* Viem, že mám blbu náladu, ale v poslednom čase mi všetci drásajú nervy a najradšej by som ich hodil Ismaelovi na krk. *Povie jej a hlavou sa oprie o stenu. Privrie oči a radšej sa snaží nemyslieť na to, čo mu drásalo nervy.* Ale povedz, ako by si chcela niečo spraviť tej víle. *Dá jej tému, na ktorú by sa radšej vrhol.*
*Veľmi dobre vedela, že víly sú náchylné na železo, ale nemôže proste zobrať železnú tyč a dobiť ju tým, z toho by nemala absolútne žiadnu satisfakciu. Oprie si hlavu o stenu, čím vlastne odvráti od neho a pozerá sa niekam hore.* Byť čarodejom zrejme nie je až tak super ako sa zdá.. *Povie si to skôr pre seba, ale absolútne jej nevadilo ak by to započul. Zahryzne si do líce z vnútornej strany a snaží sa nájsť fakt dokonalú odpoveď na to čo by Lyrii dokázala spraviť aby ju odprevadila na druhý svet.* Zlámať každučkú jednu kosť v jej tele asi tisíc krát a potom. Veľmi pomalá a bolestivá smrť. *Nad tou predstavou sa pobavene uškrnie, vidieť vílu ako ju prosí aby prestala alebo ako trpí bolesťou. To je presne to čo chcela vidieť a spraviť.*... Aspoň raz by mohol trpieť niekto iný než len ja.... *Znova si to povedala len pre seba s tichším tónom v hlase, stále sa dívala niekam do neznáma. Ani netuší prečo si spomenula na jej tak čerstvú spomienku zlámaných kostí.* /Ty si hovoríš vyštudovná psychologička, však nevieš pomôcť ani sebe samej../ *Radšej si tú myšlienku ani nevšíma.*
*Mykne plecom, keď povie že byť čarodejom nie je tak super. Čo mohol povedať, on musel viesť tých mladých, pretože bol jeden z tých starých. Nie je to výhra, keď máš na starosti tých mladých a neukáznených čarodejov. Aj keď už zopár ich zaplatilo za to, že ma nasrali. *Povie jej, pričom sa pousmeje na jej definovaní toho, čo by jej spravila. Pozrie sa na ňu a trochu sa pousmeje.* Prečo to tak neurobíš? Máš krásnu príležitosť z toho vyťažiť, pričom ona bude trpieť. Ukáž jej, že víla je nič oproti upírovi. *Poradí jej svoju radu, pričom sa stále opiera o stenu. Radšej sa v tejto chvíli drží ďalej, pretože vie veľmi dobre ako moc je vytočený. No predsa len vedel, že by si to vybil na komkoľvek, kto by bol blízko nej. No jej nechcel, radšej si to vybije v pandemoniu.*
*Konečne sa na neho pozrie a chvíľu len pozoruje, aj by sa hlbšie hrabal v tom, čo ho tak vytočilo, ale bude riskovať svoje aj tak ubolené kosti? Nie, na to je až príliš nahnevaná a neschopná momentálne ani len zodvihnúť malíček.* Obávam sa, že moje upírske schopnosti sú obmedzené.... *Zatvári sa trochu posmutnelo. Nebol najstaršia ale zasa ani najmladšie, no definitívne nebola ani veľmi silná.* /Prepáč! Však si skoro vyhubila jeden inštitút?/ *Pretočí nad tým oči, má šťastie na idiotov a tí tam v tej chvíli boli. Nič viac nič menej.*... a po piatku si skôr myslím, že jediný kto by zomrel som ja. *Spraví grimasu, ktorá vyzerá skôr ako totálne sklamaný výraz niekoho, kto stratil šteňa.*
*Sleduje ju a trochu pokrúti hlavou. Moc radšej nejde hovoriť ako sa mýli, alw jednoducho to musí povedať. Mýlila sa v sile, pretože aj ten najslabší dokáže celkom prekvapiť a svojím spôsobom aj dosť uškodiť. Nemyslím si, že si slabá. Máš v sebe viac ako si myslíš. A ani ona nevie, akých spojencov máš na svojej strane. Nespoliehaj sa na silu. *Povie a potom ukáže na hlavu.* Spoliehaj sa svoj rozum, ktorý niekedy je viac ako hrubá sila. *Radšej sa ani nedivi, ak bude problém s tým ako sa držať, keď už je dosť naštvaná. No pri Iris sa drží dobre, pričom nemusí. Vie ako sa má v jej blízkosti a teraz radšej premýšľa, ako jej pomôcť.* A čo ak by si nezomrela. Je veľa spôsobov smrti, ale jedno je isté smrť sa dá aj nafingovať. Si dosť silná, aby si to zvládla. A jediná smrť by bola jej. Skús silných spojencov a oni ti ju pomôžu zložiť. *Dá jej ďalšiu radu, aj keď nemusí.*
*Uškrnie sa a trochu sa odlepí od steny, čím sa vlastne trošku nahne dopredu.* Spojencami myslíš seba? *Jednoducho sa opýta, nepremýšľa nad tým ako hlúpo to znie, ale čo mohla vedieť ako jej odpovie. Zatiaľ o žiadnom inom spojencovi ani uvažovať nemôže, žiadnych nemá. Ale musí uznať, že jeho slová majú svoju pravdu a ona to veľmi dobre vie.* A ako vôbec môžeš vedieť, že to zvládnem hm? *Nechápala celý tento divný kruh, ktorý sa točiť okolo toho, že by bola schopná to zvládnuť. Nikdy v živote sa nepodceňovala, ale ani si nikdy nepovedala že by dokázala zložiť vílu, ktorá je neprekonateľne otravná. Zahryzne si znova do spodnej pery, možno ho len príliš otravuje.* /Stiahni sa Iris../
*Sleduje ju, pričom ju aj počúva. Sám sa mohol niekedy považovať za dobrého spoločníka alebo aj spojenca, tak to je aj niekedy naopak. On bol dobrý, keď sa mu chcelo a keď ho niekto štval, tak rozhodne nemal problém mu ublížiť. Možno áno, ale iba ak by si chcela. *Povie jej, keď sa ho opýta, či by mohol byť jej spojencom.* Podceňuješ sa. Väčšina má pred tebou rešpekt a aj tá malá víla by ho mala mať pred staršími a skúsenejšími. Mala by vedieť, kde je jej miesto. *Povie jej a je mu jedno, či je otravna, pretože tým mu zamestnáva myseľ, aby nemyslel na problémy. Aspoň tak sa dostáva k informáciám o všetkom, čo sa tu teraz v poslednom čase dialo.*
*Sleduje ho rovnako ako on ju a počúva ho tiež rovnako. Ani nevie prečo, niečo na tomto rozhovore bolo fajn, možno skutočnosť že ešte si niekde nezlomila ruku od zlosti, alebo že by niekomu poriadne ublížila. Akoby ju proste niečo držalo na tej špinavej zemi a nepustilo ju preč.* /Zvláštne../ *Prejde jej myslou keď si to tak celé uvedomí.* Čo ak chcem? *Mykne ramenom akoby tým hovorila, že prečo nie.* Možno máš pravdu, uvidíme... *Premýšľajúc povie a je ticho, ani nevie prečo tak zrazu ale z nejakého dôvodu ju rovnako upokojoval pohľad na neho.*/ Čo to dočerta? Daj si spiatočku Iris...!/ *Okríkne samú seba, takéto myšlienku sú tu bezpredmetné.*
*Prikývne jej, pričom sa usmeje.* Bude mi potešením byť tvoj spojenec. Lyria ani nevie proti komu stojí. *Povie jej jej a trochu sa zamraci, keď mu povie, že možno má pravdu. No len sa postaví a prejde ku nej.* Viem o čom hovorím Iris. Za svoj život som videl veci, ktoré ani ty nie. Takže keď ti poviem, že aj obyčajný človek si poradil s lovcom, tak by si mi mala veriť. Rozum je viac a prechytračiť vílu bude chcieť veľa rozumu. *Povie jej a potom sa pozrie.* Skús nejakého lovca získať a nahuckať ho proti nej. Niekedy stačí podraziť niekoho spôsobom akým by ani nečakal. *Povie jej a sleduje ju zvrchu.*
*Príde jej absolútne nepríjemné, keď sa na ňu díva zvrchu preto sa blondínka postaví, opráši si mikinu.* /Och, zasa lovci.../ Viem, čo sa mi snažíš povedať, stále to ale neurýchli aby sa moje kosti spamätali s toľkých zlomenín. A možno som tvrdohlavá, ale sto percentne by som neprežila ani len pol minúty... a kým ja budem rozmýšľať tak ona bude ďaleko predomnou... *Povie, pretože moemntálne ju myslenie na Lyriu totálne vytočilo. Až jej pripadá, že by sa jej práve mohlo niečo stať preto radšej cúvne o tri kroky dozadu. Bola maximálne zúfalá, bez akéhokoľvek sebavedomia a možno robí najväčšiu chybu svojho života, že práve túto svoju stránku ukazuje jemu. Nemala by, mala by sa držať a kašlať na nejakú hlúpu emociu hnevu, alebo frustrácie.*
*Nakloni hlavu a potom ju rukami uväzní pri sebe, pričom jej zabráni, aby unikla.* Mozno si myslíš, že nejaký lovci sú k ničomu a sú otravny. Ale niektorí poznajú vlastné intrigy v rodinách a vedia ich využiť v živote. *Povie jej a radšej nespomína nikoho. Rozhodne vedel, že v Španielsku je to asi najčastejšie.* Napi sa z niekoho a tvoje zranenia sa zotavia. Druhá rada, nebuď s ňou osamote. Vezmi tú najväčšiu mrchu na svete, čo ju zamestná. Ver mi, dve ženské proti sebe. To bude stáť za to. *Dopovie a stále ju drží v zajatí svojich rúk. Robil to schválne? Sám nevedel, ale rozhodne si bol istý, že kým si to nevyhodi z hlavy, tak ju nepustí.* Nepodceňuj sa Iris. Lyria je možno víla, ale je príliš mladá a hlúpa. Proti silnejšej osobe nemá šancu. Chýba jej to, čo majú vyššie víly. Silná mysel. *No Stále si nie je istý, či bude jeho slová brať na váhu.*
*Tak veľmi by teraz chcela niekam ujsť, mala toho všetkého až po krk. Miešal sa v nej hnev s niečím čo radšej ani nepomenuje. To že ju držal a nechcel pustiť, bolo pre ňu ešte horšie. Dalo by sa to pomenovať ako kríza, možno depresia v jej upírskom živote? Sama nevie, no jediné čo vie že by sa mala okamžite vzchopiť. * Pusti ma... *Prehovorí, aj keď sa domnieva že je to na nič. Počúva ho, ale nezmôže sa na nič viac ako len na tiché záporné pokývanie hlavou. Vtiahne spodnú peru medzi zuby a snaží sa nerozplakať. Musela vyzerať ako rozmaznané malé decko, ale možno mala už všetkého pokrk.*
*Zatne zuby, pretože ho začala hnevať a rozhodne sa teraz len tak tak ovládal, aby jej nepovedal niečo hnusne. Zavrie oči, pričom sa snaží upokojiť, aby nevybehol na ňu a hlavne jej niečo nespravil.* /Upokoj sa. Nebudeš ublizovať žene. Hlavne máš viac problémov ako si chcel. Nechceš ho mať aj s ňou./ *Pomyslí si, kým má zavreté oči. No potom ich na chvíľu otvorí a jednou rukou ju chytí za bradu.* Ak sa budeš stále chovať takto, tak budem mať chuť ťa prehnúť cez koleno a poriadne to z teba vymlátiť. Nerob to. *Povie jej, pričom ju aj riadne varuje tým, že to naozaj urobí.*
*Má pocit, že sa tu fakt zloží rozplače a asi kvôli tomu asi aj zomrie, ale keby to tak vedela ovládať. Dlaňou si prejde po očiach a potom sa na neho pozrie, bez jediného zazretia, či iného výrazu a prehráva si slová, ktoré jej práve povedal.* Č- čo? *Vyletí z nej dosť prekvapene.* /Dobre daj sa dokopy dievča, a to ťa vážne dostala posledná časť vety? Si mimo?/ *Nasucho len prehltne a len tak tam pri ňom stojí bez toho, aby sa vôbec ešte bránila jeho držaniu, len sa na neho svojimi modrými očami pozerá.*
*Trochu sa uchechtne, pričom na jeho tvár môže vidieť, že to myslel smrteľne vážne. Nerobil si vôbec z nej srandu. Keby áno, tak by o tom vedela.* Počula si dobre. Ak sa budeš chovať takto, tak ťa prehnem cez koleno a dostaneš. *Sám sleduje ako to berie, čo sa ani nedivil, že prehltla. Sleduje ju, pričom sa skloní k jej uchu, aby jej povedal.* Nebodaj by si to chcela? *Rozhodne si robí trochu srandu pri týchto slovách, ale že by na to teraz nezačal myslieť, tak to sa povedať nedalo. Možno by sa to jemu páčilo a aj jej, ale radšej sa to snaží vyhodiť z hlavy.*
*Len mihá očami z jednej strany na druhú a potom na neho. Čo má odpovedať? Alebo lepšie nemá odpovedať vôbec a tváriť sa že absolútne prepočula celé toto. Toto je príliš nebezpečná blízkosť, hlavne keď sa nahol k jej uchu. Aj keď absolútne nepotrebovala dýchať, zrazu sa z toho stala akási nutnosť, hrudník sa jej začal zrýchlene dvíhať hore dole. Hneď na to sa jej podarilo od neho okamžite dostať a cúvla ešte ďalej. Nevedela vôbec čo mala povedať, spraviť ako sa zachovať, aj keď vedela že tá otázka nebola vôbec seriózna. Prešla si rukami po tvári a zašla do vlasov zviazaných gumičkou. Určite nechcela myslieť na určité veci, nie teraz a možno najbližšie tri dni.*
*Nechá ju, aby sa od neho dostala a len sa pousmial, aspoň takto vedel, že sa bude snažiť vyhýbať sa tomu. Prižmúri oči a prejde ju pohľadom. No potom iba pokrúti hlavou, aby si ju sám prečistil. Vedel moc dobre, čo ho ešte bude čakať, takže radšej pôjde preč, aby sa od nej dostal a bol nahnevaný na niekoho iného. Pozrie sa na ňu, pričom ešte ku nej prikročí a rukou jej prejde po tvári. Usmeje sa na ňu a potom sa vzdiali.* Mal by som radšej už ísť. Nemysli si, že zabudnem ako si sa dnes chovala. Ak sa tak budeš chovať stále, tak splním, čo som hovoril. A ty veľmi dobre vieš čo. *Povzdychne si a začne sa vzďaľovať preč, aj keď stále cíti jej prítomnosť blízko seba.*
*Neurobil dobre keď sa jej dotklo, mala pocit akoby jej mrtve srdce zasa poskočilo a chcelo smé vyskočiť z hrude a znova zomrieť. Možno sa zľakla? Netuší, nepovie nič len v tichosti počká kým sa od nej vzdiali a ona hneď upírskou rýchlosťou odíde. Ak by neodišla sa nevie čo by urobila. Ocitne sa von pred podzemnými chodbami.* /Fajn Iris, podme radšej niekoho zabiť... *Povie si a vydáva sa do mesta nájsť si niečo čo ju dá dokopy.*
*Althea mala samozrejme chuť skúmať toto prekliate mesto, do ktorého ho sa jej samozrejme nechcelo. Celá jej bytosť bola proti všetkému, čo porušovalo zákon. Možno predtým to robila aj ona, ale stala sa tvrdšou, ako predtým. Už nebola žiadnym zlomeným dieťaťom, bola z nej dosť pekná mrcha, ktorá bola schopná poraziť aj niekoho, kto ju mal rád. To počasie v New Yorku sa jej nepáčilo. Bolo tu moc chladno a zvyk zo Španielska je dosť, aby si obliekla niečo teplejšie. Nechcelo sa jej. Má na sebe čierne kožené nohavice, čierne tričko a čiernu koženú bundu. Okolo ramena má náramok. Na krku náhrdelník, pričom v kapse bundy má keby náhodou niekoľko bankoviek. Ona tam nešla, aby sa opila. Alkohol už dávno opustila a nevrátila sa k nemu späť. Vlasy voľné rozpustené a oblečenie zakrývajúce niektoré runy. Runa loajality je tiež skrytá pod oblečením. Nečaká moc problémy a keby náhodou, tak dýku má zastrčenú za chrbtom. Ukrytú pred ostatnými, tak aby si ju nevšimli. A striebornú retiazku mala ako opasok. Predtým ako sem išla samozrejme dala bratovi vedieť kde ide. Mal síce nejaké kecy, ale vedel moc dobre, že ona ich nejako na mieru brať nebude. Pri vstupe do Pandemonia sa usmeje na ochranku a vstúpi dnu, pričom veľmi dobre vedela, že dnu sa nedostane žiaden civil a ona civilov berie ako odpad. Prejde ku baru a objedná si niečo nealkoholické, pričom sa na neho pozrie spôsobom, že má chuť pred ňou utiecť.* Hlavne to neposer, lebo ma naštvanú vidieť nechceš. *Povie mu, pričom je silno počuť jej španielsky prízvuk. Posadi sa a sleduje okolie s kyslym výrazom. Skôr to vyzerá, že má chuť všetkých v miestnosti pozabijať, čo by nebolo daleko od pravdy.*
*Po tom ako jej telo doslova minulú noc utrpelo niekoľko vážnych zlomenín, sa Iris rozhodla zapiť svoje nešťastné rozhodnutia a samozrejme svoju hlúpu upírsku povahu. Chcela by sa mračiť, ale pri pomyslení, že z toho prívesku sa stal upír ju neskutočne tešila, teda ak sa to stalo.* /Aspoň mu nabudúce zlomím tie jeho prašivé ruky/ *Pomyslí si keď vchádza do Pandemonia. Prederie sa pomedzi ľudí a zastane na bare kývne na barmana, ktorý ju už pozná. Flirtujúco sa na neho usmeje, úsmev jej opätuje./ Nalej mi niečo silné, mala som fakt perné dni. *Prejde si prstami po čele, bolo jej až zle so spomienky na tú bolesť. Pohár pred ňou pristane a ona sa ďakovne na neho pozrie a bez povsimnutia si tam pridá pár kvapiek krvi. Pohárik si k sebe pritiahne a poobzerá sa po klube.* /Žeby dnes bol môj šťastný deň?/
Mám fakt na hovno náladu, promiň Anakine, musím jít na vzduch. *Řekl Varro svému mopsovi, hodil na sebe šedé tričko s kapucí, černé džíny a hnědou koženou bundu s vytetovanými runami. *Fakt nádherná práce Jacku.* řekl a usmál se. K noze si připnul pouzdro s kunaiemi a k opasku si dal pár dýk. Vyšel ven a na hlavu si dal kapuci. Šel nevěděl kam, prostě šel. Zastavil se když ho ozářila červená záře.*Pandemonium*řekl si pro sebe* No co, nemám co ztratit. *dodal a vešel dovnitř. Na baru si objednal jednu whiskey. Pohledem vyhledal tmavý koutek a šel si sednout, když v tom někdo do něj vrazil a rozlil mu whiskey. Varro se mu upřeně koukl do očí. V mžiku jednou rukou vytáhl dýku a druhou rukou chytil chlápka za krk a přidržel u zdi.* Hele kámo, nemám moc dobrý den a ty mi ho zrovna nezpříjemňuješ. *řekl klidně a koukl se k baru takže mi padej koupit celou láhev nebo ta řezná rána bude větší než co ti teď udělám. *dodal a lehce ho dýkou řízl na tváři. Pak se naklonil k jeho uchu.* Na co tedy ještě čekáš?* Zeptal se a olízl krev z dýky.*
*Sleduje svoje okolie a hlavne sa napije svojho nápoja a oprie sa do svojej stoličky. Dúfa, že budú mať rozum, aby dnes nesrali, pretože jej nálada bola na piču celý deň. Prezerá si osadenstvo a odvrkne si, pretože sa to tu podsveťanmi hemžilo, čo mohlo byť aj horšie, keď by tu boli démoni. Našpúli pery, keď jej do u padne jednen muž vyhrážajúci sa druhému. Tmavohnedé oči prižmúri, pričom je ešte viac nasranejsia ako predtým.* Gilipollas, uno feo. *Povie po španielsky a už by si to k nemu hneď mašírovala, ale napadlo ju, že chvíľu počká a neskôr ho konfrontuje. Pozrie sa na barmana a spýta sa ho." Kto je henten debil? A radšej mi odpovedz pravdivo, nech ten blbý pohár neskončí v tvojom krku. *Vyhráža sa mu, čo je u nej zvykom.* Jeden tieňolovec. *Povie jej, pričom sa rýchlo vyparí z jej dosahu pre istotu. Athea si iba radšej Zavrčí sama pre seba a potichu po španielsky nadáva.*
*Tak sa pozerá po okolí, dnes rozhodne nechce ostať len na mieste a nudne sa prizerať. Povzdychne si a kopne do seba pohárik, takmer to s ňou zatrasie, ale je zvyknutá na takýto silný alkohol, preto posunie pohárik späť a objedná si ďalší pohárik. Modré oči jej šimrikujú po každom jednom človeku, ktorý okolo nej prejde alebo je v jej zornom poli. Pohľadom zbadá Varra, jej upírsky sluch započuje ako sa neznámemu s dýkou v ruke vyhráža a len sa nad tým pousmeje.* /Fajn, že by nejaká zaujímavá udalosť?/ *Opýta sa v duchu sama seba, nie že by dnes mala náladu na nejaké drámy, ale zasa na druhej strane sa im ani nebráni.* /Nemáš ich po piatku dosť? / *Opýta sa v duchu, len nad tým pretočí oči. Dokedy si bude na to spomínať. Samozrejme bola hlúposť sa do toho idiota zahryznúť, ale mohol si za to. Nemal do nej šťuchať. Debil. Jej oči teda prechádzajú ďalej rovnako ako aj sluch registruje španielský prízvuk, preto sa zameria na neznámu tieňolovkyňu.* /Tak táto je tu nová... zaujímavé../ *Jej premýšľanie preruší práve jedno mladé dievča, ktoré do nej vrazí tak, že alkohol, ktorý si objednala ostane na jej bielom tielku.* To si robíš srandu, však? *Povie otrávene a keď sa dievča rozhodne ísť ďalej Iris ju chytí za jej dlhé blond vlasy a stiahne späť.* To ti nestojím ani za drblé prepáč zlatíčko? To si myslíš, že keď je to len pridrbané biele tričko, že ma nestálo nejaký ten ťažký cash?! * Dievča sa na ňu len povýšenecky pozrie.* Daj tie svoje paprče zo mňa preč ty krava.. *Iris sa len zasmeje.* Tak krava?...*Prejde si jazykom po suchej dolnej pere a chytí dievča tak, že jej obije hlavu o barovú dosku.* Môžeš to zopakovať, zrejme som to prepočula... *Povie naštvane, dnes fakt nemala najmenšiu náladu a urážalo ju aj zazeranie na jej osobu.*
*Varro si s neutrálním výrazem sedá ke stoličce.*/Možná jsem to přehnal no, ale co neměl do mě vrazit./*Pomyslel si a pousmál se na cápka co mu nesl tulamorku.* Díky a příště dávej pozor do koho vrážíš, jsou zde fakt zlí lidi, ale žádný se nevyrovná mě, když se naštvu.* řekl a odmlčel se a uviděl jiskřičku strachu, která tomu chlapovi tancovala v očích. Byl jsem na tebe milý, pokud se to bude opakovat, taky bys mohl skončit. *řekl a usmál se na něj.* Mrtvý*zašeptal a už si ho dál nevšímal. Co však na chvíli zaujalo jeho pozornost bitka u baru.*/Že by to byla Iris? Určitě, noo ta druhá holka to má blbé. Měl bych asi jako lovec zakročit./*Pomyslel si, vzal si s sebou láhev a šel na bar.* Hele Iris, klídek kvůli té skvrně tropíš scény? řekl a poukázal na své šedé tričko, kde měl mokrou skvrnu od whiskey.* Tu borku pusť, stejně ti za to nestojí. *Dodal a koukl se té dívce rychle na pozadí a bylo mu jedno, že ho někdo uvidí. Pokud chceš, klidně ti ho vyperu a mezitím, ti mohu dát mikinu. *řekl a napil se z láhve.*
*Sleduje toho chudáka, čo si ho ten idiot podal. Predsa len aspoň mohol mať k nemu nejakého milého slova. Aj keď ona by tak isto vybuchla, keby do nej niekto vrazil, ale zato ten by už dávno ležal na zemi. No predsa len nakloní hlavu na bok a s červenými perami sleduje udalosti dnešného večera. Mala toho dosť čo nahovoriť spolku, takže sa nemusel ničoho obávať, pretože vedela, že každého New Yorského lovca si spolok podá.* /Posraný New York, to som nemohla zostať v Cádize?/ *Pomyslí si a začne s pobavením na tvári sledovať situáciu, ktorá sa tam deje. Nejaké úbohé dievča vrazilo do ženy a tak to schytávalo. V jej očiach sa diabolky zaiskrilo, keď videla ako s ňou zachádza a bolo jej absolútne jedno, čo by jej spravila, aj keď smrť by musela už riešiť.* Muy bien, dnes to tu vyzerá zaujímavo. * Povie si pre seba, keď zoskočí zo stoličky a vydá sa ich smerom. Prejde si to okolo zopár čarodejov, ktorý sa na ňu iba pozrú. Jedného z nich spozná a usmeje sa na neho povrchne a ten iba vyvalí oči. Prejde k nim, pričom sa opýta.* Nejaký problém, chica? *Nahodí hraný milý úsmev, ktorý za chvíľu zmizne z jej tváre, keď sa pozrie na toho lovca. A iba povrchne si odvrkne niečo potichu.* Gallo. * No nech by sa aj chcela snažiť, tak jej to bolo jedno.*
*Už už chce to dievča niečo povedať, lenže sa do toho vpletie Varro. Iris len pretočí očami, aj keď si to nechce priznať je rada, že ju niekto ušetril zbytočnej vraždy.* Tak mikinu hovoríš... *Povie premýšľajúc, keď sa tam pozrie na mokré miesto, ktoré jej dokonalo teraz presvitá, čo zapríčiní že jej vydno jen čiernu podprsenku.* /Skvelé, a to si si povedala, že biela bude super./ *Pomyslí si otrávene* .. Prať to nemusíš... *Podotkne len tak medzi rečou a trochu sa uškrnie. Všetko by bolo absolútne v poriadku, keby sem nedoletela aj tá neznáma tieňolovkyňa.* /Fajn, začína to úžasne./ *Rovnako falošne sa usmeje.* A čo teba do toho?
*Varro nahodí unavený pohled s naprostým nezájmem.* Gallo?* Zeptá se a očima si přejede dívku, která je přerušila.* Que te follen.*řekne bez zájmu. V institutu jsem tě ještě neviděl. Měla by ses nahlásit, nebo skončíš jako já, zmlácená a připoutaná na nemocenském lůžku.*prohodil a koukl zpět na Iris. Očima jen koukl na černou podprsenku.* Omlouvám se ten kontrast bílé a černé prostě přitahuje mé oči.* řekl s omluvným výrazem. Sundal si mikinu a podal jí Iris.* Ale varuji tě. *řekl výhružně.* Pokud tam bude jen jedna skvrna. Dlužíš mi sushi. *řekl s vážným výrazem, ale jeho oči se smály.*
*Prezrie si ju, pričom zatne zuby a iba sa trochu začne zaujímať viac čo je zač. Možno mala nejaké chovanie, ale Thea sa jej absolútne nebála. Už zažila horšie, preto sa uchechtne nad jej chovanim. A predsa len ju varuje, aj keď nemusí.* Hmm... blízkosť k vražde niekoho pred očami svedkov, to by nebol moc dobrý začiatok no nie? Hlavne ak by sa o to začal zaujímať spolok. *Povie jej a trochu sa otočí na Varra, nad ktorým pretočí očami. Pero alguien aquí sabe español. A nemusíš sa obávať spolok o mne dal vedieť predom. Predsa len som, až moc nezvladateľná, aby sa o mne nevedelo. *Povie mu a trochu mu ide pripomenúť, že je úplne úbohé, ako sa nechal priviesť.* Nemám ti nahodou pofukať tvoje ego? To že si skončil zranený a spútaný, tak to bola tvoja vlasná hlúposť. Byť na tvojom mieste by som niečím takým nechválila. Skôr by som sa hambila. *Povie mu a jej slová nemajú žiaden cit. Je v nich čistý chlad, ktorý má aj vo svojich očiach. Pričom si prejde po svojich perách sa viac menej má v pláne pokračovať. Keď už, tak ja nie som idiot, aby som sa nechala zmlátiť. *Potom to nechá tak a len počúva, čo hovorí Iris, pričom jej je to úplne jedno. No vidí na ňom, že to nemyslí vážne. Ona sledovala ľudí a vedela odhadnúť, čo mysleli vážne. No u nej to nebolo tak jednoduché a ani jej brat nikdy nevedel, čo do poslednej chvíle spraví.* Hlavne si dávaj pozor pred kým sa niekomu vyhrážaš. Niekto by ťa mohol náhodou udať spolku. *Varuje Varra, pričom na jej tvári sa nepohne ani len sval. Akoby v sebe nemala žiaden cit, keď také veci hovorila druhým.*
*Pretočí očami nad jeho poznámkou k jej podprsenke, ktorá priam svieti a s pobaveným úškrnom si od neho zoberie mikinu, ktorú si hneď na seba dá.* Fajn, žiadne škvrny... *Povie pobavene a potom sa svojimi modrými očami pozrie na lovkyňu, ktorá jej už po prvých slovách brutálne lezie na nervy. Prehrabne si svoje dlhé blond vlasy a kývne na barmana, aby jej nalial nový pohárik, kedže ten predošlý skončil na jej tričku. Popritom počúvala to čo jej lovkyňa hovorila, no venovala svoju pozornosť viac nechtom.* Blízkosť k vražde? To už som mala byť pred rokom mrtva alebo odvedená spolkom. Zaujímavé prečo to stále tak nie je... *Odpovedá s úsmevom, nechváli sa tým to vôbec, ale stále ju zaujímalo prečo ju lovci v Európe tak rýchlo vzdali jej prenasledovanie.* /Spoliehajú sa, že spravíš nejakú hlúposť tu./ *Prejde jej mysľou. Španielčina jej drala uši, nerozumela ani bodke, preto zobrala pohárik, ktorý pristal pred ňou a kopla ho do seba.* /Poondiaty lovci, prečo sa vždy zgrupujú pri mne?/
*Varro poslouchá co říká, nebo spíše dělá, že poslouchá co říká a smál se jí přímo do tváře.* Hele něco ti řeknu, pes co štěká nekouše a nikoho nezajímá, jen ruší ostatní. Tvá slova mě nezajímají, takový energický a horkokrevný typ mám nejradši. Řvou dělaj scény a čekají, že na někoho jejich proslov zapůsobí. Touha vyvolávat konflikty způsobuje jen tvoje samota, prostě chceš s někým mluvit tak strašně moc, že se prostě musíš působit konflikt. Takže pokud si chceš řešit své problémy s maminkou, tatínkem nebo tvůj komplex méněcennosti, jdi prosím k jinému stolu a vylívej si srdíčko tam, ano zlato?*řekl usmál se a napil se z láhve tullamorky.*
*Nech bola ktokoľvek, tak ona sa sem neprišla kamarátiť. Thea si neprišla robiť priateľov, pretože na čo by jej aj boli. Predsa len si vždy vystačí aj sama a svoje problémy si aj sama vyrieši, takže jej v tejto chvíli bolo absolútne fuk, ako sa ku niekomu správa. No pri jej slovách prižmúri oči a povie jej.* Niektorý lovci sú neschopný alebo naprostý kreténi. No v tvojom prípade budú oboje. *Nevadí jej urážať ostatných lovcov, pretože je to tak a keby jej na nich záležalo, tak či tak to povie. Jednoducho si bola istá tým, že ich sprostost ich raz zabije. Ako aj ju. No u nej by nikto neplakal, keby zomrela. No potom sa pozrie na Varra a jej výraz sa zmení. Moc asi dobre nevedel s kým hovorí. To že ona je shopná podraziť lovcov a nechať ich niekde hniť, tak na to by si mal dávať chlapec pozor.* O a to mi má niekto kto sa chvásta svojou absolutnou neschopnosťou radiť čo mám robiť? Nie si prvý ani posledný, čo mi niečo také hovorí a vieš čo nasrať na vás takých debilov. *Povie mu, pričom jej môže byť fuk, čo na ňu nakecá pred správcom. Aj tak by mal veľkú smolu, pretože s ňou nepohne. No keďže už pil, tak mu vytrhne fľašu z ruky a hodí ju do steny oproti nej, pričom sa rozbije na malé kúsky a spolu s alkoholom zostane na podlahe. Zo zadu sa ozve hlas toho čarodeja.* Už zase má tá mrcha mindrák. *No ona sa na neho otočí a chladne sa usmeje. Potom sa obráti späť k Varrovi.* Opitý lovec je rovnako k hovnu, ako aj vyhladovaný upír. *Potom strčí ruku do vrecka a vytiahne bankovky ktoré strčí do jeho hrude a je jej jedno, či aj padnú na zem.* Uži si to kým môžeš. Zlaté časy čoskoro skončia. *Povie mu, pričom v jej očiach môže vidieť diabolskosť, keď odchádza preč.*
*Iris sa len ironicky uškrnie, vedela veľmi dobre že sú všetci lovci kreténi a žiaden nestojí za to, aby sa k nemu správala s úctov. Ďalej sa venuje svojmu ďalšiemu poháriku, kým tí dvaja si tam riešia svoje tieňolovecké doťahovanie, ktoré ju absolútne nezaujíma. Sama premýšľa nad tým ako strávi dnešnú noc a zrejme si odchytí nejakú svoju obeť, aby sa zabavila a utopila svoju zlú náladu v krvi a alkohole.* /Znie to ako plán.../ *Povie si a uškrnie sa nad tou predstavou roztrhaného krku, z jej snívania ju vytrhne až fľaša, ktorá sa rozbije a len zdvihne obočie.* /Čistá psychiatria.. *Po tom ako odíde sa Iris rozhodne tiež zmiznúť preto hodí na bar peniaze a prejde nachvíľu vedľa Varra a díva sa dopredu.* To je ale krava... *Ani si neuvedomí, že to povie nahlas, pozrie sa na lovca a uškrnie sa.* .. ale páči sa mi... *Povzdychne si..* No nič zmiznem odtiaľto skôr ako ma niekto ešte viac naštve.. a toto... si nechám, neboj vrátim. *Ukáže na mikinu, ktorú ma na sebe a s pobaveným úškrnom odchádza z Pandemonia.*
*Varro celou situaci sleduje s pobaveným úsměvem na tváři.*/Prostě uřvané děcko co potřebuje strnout pozornost, bo se mu žádné nedostává, klasika. Taky jsem byl stejný a možná stále jsem, jen to dokážu líp skrývat./*pomyslel si. Dobře věděl co obnáší samota, ten pocit kdy nikoho nemáte u sebe a proto se snažíte všemožnými způsoby přitáhnout pozornost, proože jedině to je ten momet, ky někoho kolem sebe máte, i když jen na chvíli, ale je to stejně návykové jako droga.* Jak Iris odcházela, lehce se na ní usmál.* Přeci nebudu plakat nad rozbitou lahví. Peníze, které mu Althea dala, věnoval barmanovi, na opravu škod co napáchali.*/Každopádně se s ní budu muset sejít a pokud bude štvát, klidně jí zlámu pár kostí a nebudu předstírat, že si to neužívám. Pokud by jooo hodně štvala, udělám jí krvavého orla./*pomyslel si Varro a nad tou představou se usmál.*
*Vlastně neměl ani ponětí, co by chtěl tuhle noc dělat, podnikat nebo vůbec, jak by měl existovat dalších nekonečně dlouho let, dokud ho nikdo nezabije. Ale takto už to bylo dlouho, vlastně od doby, co se stal krevsajícím upířím kdovíčím. Proto už si na podobné myšlenky celkem zvykl a nebyl v módu, který ho skoro nutil promenádovat se na sluníčku, aby to ukončil. To ne, už ne... Lucile se mu přeci jen snažila vysvětlovat a ukazovat výhody nesmrtelného života. Popravdě nebyl ani tak k zahození, ale...* /Musel by ho mít někdo, kdo ho umí využít./ *Utnul svoje myšlenky a podíval se na ruiny Renwickovi nemocnice. Co si pamatoval, občas se tu něco pořádalo, ale on tu nikdy na žádném večírku nebo něčem podobném nebyl. To rozhodně ne... On se tady prostě jednou nachomítl a občas sem zašel, když chtěl být sám nebo prostě že nevěděl, kam jinam jít, tak šel sem. Taky se to občas jevilo jako dobré tréninkové místo. Moc lidí sem nechodilo, i když se tu občas nachomítla nějaká skupinka puberťáků, která se snažila si dokázat, jak jsou odvážní. Dnes tu ale nikoho nezaznamenal, takže se pokusil o malou ukázku upíří obratnosti a rychlosti nebo co to mělo být. Prostě se rozběhl a skočil, aby se najednou dostal skrz prázdné okno v prvním patře.* Sakra. *Ulevil si trochu, když se mu podařilo ztratil rovnováhu a on málem skončil na zemi.* /Tolik k ladnosti upírů./ *Pomyslel si podrážděně a vytáhl z kapsy černého kábatu krabičku cigaret, aby si mohl jednu zapálit. Vlastně by ani nepotřeboval kabát. V klidu by se tu mohl promenádovat v trenkách a nebyla by mu zima, ale on si i tak vzal onen kabát, džíny a zemní boty, aby nepůsobil mezi lidmi jinak.* /Jako by to pomohlo./ *pomyslel si nepříliš vesele a vydechl cigaretový kouř.*
*Vrátila sa len pred pár dňami, no mala pocit, že by sa radšej schovala vo Veľkej Británii, v rodinnom veľkom dome a nikdy z neho nevystrčila päty. Vždy sa pred cudzími hrala na tvrdú, chladnú upírku, ktorá nemala takmer žiadne city, ale jej život sa za posledné mesiace otočil nevídaným obratom. Po celej europe ju naháňajú lovci, občas aj jej myšlienky smerujú k tomu, že by sa mala nechať chytiť a prežiť svoje posledné dni v Idrise a v pokoji zomrieť. LENŽE ona taká nie je, prečo by sa mala zložiť pre nesplniteľné úlohy a ešte horší život.* /Kto by toto dočerta chcel/ *Pomyslí si a zároveň aj vie odpoved, ona to chcela, prežila si už toľko že nerada by sa niečoho takého vzdala. Povzdychne si, ani netuší čo v týchto ruinách robila, no bol tu pokoj ticho a nikto nerušil jej myšlienky, ktoré chodili po všelijakých spomienkach. Jej obľúbené miesto bolo podzemie, ale absolútne nechcela mať to šťastie a znova tam stretnúť vílu, ktorá jej strpčuje život už len tým že existuje.* /Aj tak by som mala tú silu ju uškrtiť... *Pomyslí si sebavedomo a vytiahne z malej kabelky cigarety, zapáli si a potiahne. Už ani neriešila, že si zapaľuje cigarety každých 15 minút,. Bola už na tom závislá, dokonca si pripadala akoby z tvrdších drog prešla na menšie zlo.* /Môže mi to byť jedno 60 rokov som bez všetkého okrem tohto../ *Hovorí si, prečo jej vlastne prichádzajú na rozum práve drogy. Zdá sa že by to bola zábava, ale ako upírke jej to nič nerurobí a to ju privádzalo do otrasného šialenstva. Čo by mala z požívania niečo horšieho, keď jej to nič neprinesie.* /Čo tak premýšľať nad tým ako zabiť niekoľko otravných bytostí../ *Ropzráva sa sama zo sebou a pri tom fajčí svoju cigaretu, ani nevníma okolie proste len potichu premýšľa a sem tam odkopne nejaký ten kus omietky.* /Som na tom úžasne, nudím sa uprostred ničoho../ *Povzdychne si a urobí jednu zo znudených grimás.*
*Chvíli jen tak postával uvnitř prázdné vybrakované místnosti, kde se okolo válely prázdné plechovky od piva, nedopalky od cigaret a celkově tam byl nepořádek a páchlo to tam. Možná cítil i zaschlou krev od toho, jak se tu někdo porval, ale těžko říct. V rohu místnosti bylo i převrácené nemocniční lehátko, na kterém už se pěkně podepsal zub času, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by tu vyloženě teď někdo byl.* /Jaká zpropadená existence by se taky chtěla na tak hnusném místě zdržovat?/ *Pomyslel si skoro znechuceně. Opravdu se mu tady moc nelíbilo, už jen proto, že tu po něčí přítomnosti zůstával takový nepořádek. Každopádně to vyvracelo všechny jeho myšlenky, které se ubírali směrem, že tu nejspíš nikdo netráví svůj čas a tak obecně. Byl z toho celkem vykolejený, takže si raději zvesela dál popotahoval z cigarety, kterou následně uhasil o zem a nedopalek nechal tam. V tom všem se stejně nakonec ztratí. Poté šel zpátky k díře ve zdi, která bývala oknem a chystal se zase jít pryč, ale možná se chtěl chvíli posadit a jen tak čumět do prázdna. Jenže se mu podařilo uvolnit kus kamene nebo cihli nebo z čeho budova vlastně byla a najednou si uvědomil přítomnost někoho pod oknem. Jednal rychleji, než myslel, když skočil dolů, aby blondýnku trochu odstrčil stranou, ale když se tak stalo. Kus kamene dopadl kousek vedle nich.* /Hm, dobrý, tohle bys měl, ale teď se vyvleč z toho, jak ses tady vzal./ *Myšlenka ho skoro paralizovala, když se mu dostala až k mozku, a on musel na ženu před sebou vytřeštit oči. Každopádně se rychle probral a vzpamatoval.* Já... Ehm, já se omluvám, jen... Ono to padalo a nechtěl jsem... No, aby vás to trefilo do hlavy, nebo tak něco... *Začal nemálo nervózně a najednou si uvědomil, že ji drží za ramena a urychleněji pustil. Byl si taky celkem jistý, že by zrudl, kdyby to bylo možné.* Ehm, no... Jste v pořádku? *Optal se nemálo starostlivě a sjel jí pohledem.*
*Rozhodovala sa, či jej to stojí vôbec do tejto zrúcaniny vkročiť, ale keď si dá do kopy, že by tam nemusel byť nikto len ona, tak to brala pozitívne.* /To si teraz depresívny upír?/ *Pýta sa sama seba a zrejme keby to šlo aj by si dala facku, ale to radšej vynechala a pretočila nad tým očami. Nie je depresívna, je len malinko nesvoja z obrovského množstva vecí, ktoré padali na jej hlavu, zahodila ohorok niekam doneznáma a hneď na to sa na ňu niekto vyrútil.* /Čo to dočerta..?!/ *Vytreští oči a pozrie sa na dotyčného, nebola hlúpa samozrejme, že jej došlo že je to upír. Bez efektu, no vydýchla a potom sa trochu pousmiala keď ju pustil. Prečesala si spodok svojich dlhých vlasov.* Tak prsty mám všetky, nekrvácam. Povedala by som, že som v poriadku. *Možno to brala až príliš s humorom, ale čo horšie sa môže stať než na ňu spadnúť kus kameňu. Prezrie si lepšie svojho záchrancu pred fakt škaredým zranením. Chalan, blond, zlatý v tvári.* /Dnes zrejme vynechám svoju normálnu celkom trápnu ironickú náladu../ *Pomyslí si, veď nemusí byť 99 percent svojho času mrcha, ktorá by najradšej každého poslala pod fialky.*
*Zvedala a klesala mu hruď, jako by rychle a přerývaně dýchal, i když to nepotřeboval a kyslík na jeho tělo neměl žádný účinek. Každopádně nervozita nejspíš dělá divy. Každopádně, když se uklidnil, alespoň částečně, vrátilo se vše do upířího normálu. Žádná parodie na dýchání nebo něčeho takového.* /I když by si možná měl hrát, že dýcháš nebo ne?/ *Řekl sám sobě, ale nedovedl se k tomu přinutit. Každopádně už byl ale víc v klidu a míň vykolejený, když mu bylo řečeno, že je vše v nejlepším pořádku a že blondýnka nepostrádá končetiny nebo jiné důležité orgány, ulevilo se mu a on mohl myslet.* /Hm... Možná je to v pohodě, ale možná je i trochu divný, že se mě neptá, kde jsem se tu vzal, ne?/ *Pomyslel si trochu zmateně a znovu si jí lépe prohlédl a najednou mu na mysli vyvstalo, že je cítit jako on, Tedy jako upír, proto o krok ustoupil.* Vy jste upír! *Řekl překvapeně a chvíli na ní užasle zíral. Nejspíš to mohl být zábavný pohled. Potom se rozmrkal a nervózně se podrbal na zátylku.* Tady samozřejmě, to není nic hrozného nebo tak něco, jen mě nenapadlo, že tu někdo bude a když už tak jsem čekal... Lidi. *Povzdychl si a nakonec k ní napřáhl ruku.* Omlouvám se za neomalenost... Jsem Chris, mimochodem. *Při představování se usmál a v duchu se pochválil, že byl konečně schopný najít v sobě zase kapku zdvořilosti.*
*Pretočila očami nad jeho slovami že je upírka. Chcela sa dnes vyhnuť svojej obyčajnej nálade, aj keď ťažko sa to dá ako tak pozoruje. Len sa uškrnula, ale nič nepovedala, prehodila si vlasy ktoré jej naskákali do očí a pozrela sa na upíra.* No možno tu nejakí chodia, ale určite nie o takomto čase.. *Podotkne, aj keď je stále dosť skoro, sama však pochybuje že by sa tu dobrovoľne niekto vydal a ešte v takejto zime.* Ja som Iris. *Predstaví sa aj ona, aby to nebolo neslušné. Už je to hádam aj mesiac čo nevidela žiadneho upíra. Samozrejme že v Anglicku ich je taktiež dosť, lenže ona takmer vôbec nevychádzala z domu. Je rada za každú spoločnosť, lenže zrazu nevedela ako a čo povedať.* Dosť divná otázka, ale čo tu vlastne robíte? *Absolútne netušila či mi má tykať alebo vykať a tak si vybrala slušnejšiu cestu, zatiaľ čo čakala na odpoved znova z kabelky vyťahovala cigarety.* /To nemyslíš vážne pred chvíľou si dofajčila../ *Vynadá si, ale že by tomu dávala nejakú pozornosť to nie.*
*Nemohl si nevšimnout toho, že nad ním protočila oči, ale vůbec se jí nedivil. Taky by je nad sebou nejraději protočil.* /Tolik k mé okouzlující stránce./ *Nedokázal pochopit, proč se dokázal normálně bavit s Lucianou a najednou je vyveden z míry jinou upírkou. Každopádně ho ale myšlenky na Lucy vyvedly z míry ještě víc.* /Kde té je konec?/ *Zeptal se v duchu a zatřepal hlavou, aby podobné myšlenky vyhnal. Teď na to nebyla vhodná chvíle a co kdyby náhodou brečel? To už se mu jako upírovi párkrát stalo a rozhodně nebyl příjemný pocit, že mu místo slz tekla krev. Proto musel myšlenky udusat, i kdyby to v něm slzy nevyvolalo, i tak si díky nim přišel víc osamělý ne před dvěma minutama.* Někdy tady pořádají večírky nebo spíš picí srazy, dalo by se říct. *Poznamenal tak nějak nepřítomně a podíval se na špičky svých bot, než došlo na představování.* Moc mě těší. *Řekl s úsměvem, ačkoli si nebyl jistý, jestli šlo spíše o frázi nebo o fakt. Každopádně se usmíval, i když přišlo na otázku, co tam dělal.* /Co jsem tu vlastně dělal?/ *Chvíli přemýšlel a poté nad tím nepatrně pokrčil rameny* Asi jsem chtěl být chvíli sám se svými myšlenkami, ale možná je lepší, že jsem dostal šanci jim útéct... A co tu děláte vy? *Optal se na oplátku a sledoval ji, jak si zapaluje cigaretu. On sám jejímu příkladu nenásledoval, protože myslel, že má nikotinu zatím dost.
/Fajn, toto je veľmi divné stretnutie../ *Hovorí si, ale zatiaľ jej to nepripadá až tak hrozné. Veď aj ona má hlavu plnú myšlienok, ktoré jej nedajú pokoj a už vôbec neberú ohľad na jej pozornosť, už dokonca ani nevie či tú cigaretu vlastne chce alebo nie. Pozrie sa na ňu svojimi modrými očami a nakoniec nič neurobí len ju drží ako idiot.* /Som hrozná../ *Povzdychne si.* Ja? Tajne som dúfala v to, že tu budem sama, pozerať sa na rozpadnuté steny a týrať sa mojimi myšlienkami... *odpovie až príliš úprimne, ale to je ona, nikdy nemala tendenciu odpovedať neuprimne. Možno to bude ten problém, prečo vždy všetci nakoniec skončili mrtvy a ona má teraz hlavu plnú plánovania a dalších nevyhnutných mrtvol, ktoré treba zabiť... teda zatiaľ sú to ľudia.* Zrejme sme tu s tým istým zámerom... premýšľať.. *Podotkne, skôr len pre seba, no vysloví to nahlas, ani si to neuvedomuje.*
*Sleduje, jak blondýnka pozoruje svoji cigaretu, jako by si nebyla jistá, zda si zapálit, či nikoli. Asi by měl podobný problém nebo možná taky ne, těžko říct, on si přeci pro jistotu nechal krabičku v kapse. Každopádně už si ale v téhle situaci začínal připadat hloupě, takže i nevědomky ryl špičkou boty do země. Nepomohl tomu ani fakt, že měla Iris stejný záměr jako on.* /Přemýšlecí místo za všechny peníze, očividně./ *Pomyslel si a v jiné chvíli by se tomu možná i usmál, ale teď to nějak nepřišlo. Dlouhou chvíli mlčel, než upírka před ním poznamenala fakt, že tam přišli oba ze stejného důvodu.* No, asi to už tak bude... *Poznamenal a podíval se na své ruce. Nejspíš by je měl teď mrazem červené, kdyby jeho tělo vnímalo chlad.* Ale já už jsem stejně věnoval svým myšlenkám dost času a beztak bych se měl vrátit do hotelu.. *Nadhodil přemýšlivě a podíval se na ní. Pravda byla spíše taková, že měl co dělat sám se sebou, než aby se ještě snažil starat o rozbouřené myšlenky a pocity dalších. Těšilo mě. Řekl místo rozloučení a vzápětí už byl tentam s další dávkou vzpomínek a myšlenek, o kterých bude muset někde přemýšlet.*
*Len sa pozerala všade inde, cítila sa tak divne, v tejto prítomnosti každý chcel mať svoj pokoj a vyzeralo to tak, že ani on sa nechce veľmi zhovárať.* Aj mňa.. *Odpovedala a potom rovnako ako chalan aj ona zmizla z miesta, dnes bolo prechádzky dosť. *
*Iróniou dnešného dňa bolo práve to, že vôbec Iris vyťahuje päty z domu. Nedá sa povedať, že by nemala náladu, to nie skôr je to niečo ako nenávisť voči všetkému živému. Možno za to môže to otrasné počasie, ktoré vonku vládne a je životne unavujúce, aj pre upírku akou je ona v takéto dni vôbec " prežívat" alebo skôr neprežívať? Kto sa v tom má vyznať. Opätky jej vysokých, naozaj vysokých lodičiek udierajú do betónu, kráca ladne, bez chybne. dokonca nezakopne a ani nejak divne nevyvrta členok.* /Dnes sa prekonávam aj v chôdzi../ *Pomyslí si posmešne. Zablúdi do parku, popodnos nadáva na toto zamračené počasie, ktoré je viac depresívne než jej šesťdesiatročná upírska myseľ, ktorá posledné premýšla nad svojou vlastnou existenciou a tým ako efektívne vykrútiť krk svojmu poskokovi, ktorý je absolútne a neuveriteľne neschopný a nezodpovedný. Všetko sa jej to mieša v hlave a pomaly aj zabúda na to, že von vôbec nechcela ísť. Na sebe má klasicky obtiahnuté veci, samozrejme čiernej farby a rozpustené dlhé blond vlasy. Vyčnieva tak v tejto otrasnej noci. Zastaví sa pri lavičke, posadí sa. Z malej kabelky, ktorú má prehodenú cez rameno, vyberie krabičku s cigaretami. Typický deň fajčiara a hlavne upírskeho fajčiara, čas na cigaretu. V okolí sa nič zaujímavé nedej, všade je ticho, počuť len sirény policajného auta.* /Neprakvapuje ma tento otrasný stav../ *Prejde jej hlavou a potiahne z cigarety, jej upírska myseľ je zaneprázdnená nezmyselnými myšlienkami, ktoré ani jej samej nedávajú zmysel. Nudí sa, stále však dúfa v nejakú zábavu.*
*Maličká blondýnka cupitá parkem. Kdesi kus před ní udává směr velký bílý vlčák, který momentálně pobíhá bez vodítka. To má Candy pověšené kolem krku jako krásný doplněk jejího ního outfitu, protože ruce má schované hluboko v kapsách. Naštěstí je Xaya inteligentní a dobře vycvičená fenka, která poslechne povel, i když dívka není její panička. Přesto ji čtyřnohý mazlíček beze za součást smečky, takže se po chvílích otáčí dozadu a nadšeně vrtic ocasem se ujišťuje, že ji blondýnka stále následuje. Čenichá kolem stromů, značkuje si svoje teritorium až najde vhodný kus klacku. Dřív než stačí mrknout, má bílého chlupáče s větví v tlamě u nohou.* Sedni. *Přikáže jí a sebere jí klacek levou rukou se zvedlým ukazováčkem jí přitom naznačuje, aby zůstala v klidu. Rozmáchne se a hodí klacek na travnatou plochu parku za prázdné lavičky. Xaya je sice odrostlé štěně, ale pořád štěně, které snad z her nikdy ani nevyroste, a to na ni Candy zbožňuje snad úplně nejvíc. Takto pomalu pokračují dál až se doaportují k lavičce, kde sedí mladá žena věnující se cigaretě. Fenka se zastaví u ní a položí ji klacek k nohám, protože Candy je podle ní moc daleko, aby běžela za ní, aby jí hračku zase hodila ona. Nadšeně vrtí ocasem a upírá na ni černé velké psí oči.*
*Už ho zase vyhodili z nemocnice, neboť tam tráví víc hodně času a jí jen jídlo z automatu na patře. Teď jde v parku a přemýšlí nad tím vším. Má vztek na Robina. Ale momentálně je unavený. Zrovna se vrací z nemocnice a dle telefonátu, který měl se Sheron, tak ho doma prý něco čeká. Netěší se na to. Nejradši by spal na lůžku vedle Joshe. Což ho však vede k myšlenkám, že vlastně i přes tohle nedokáže Joshe nazvat přítelem. Což přesměruje vztek na sebe. Zastaví se u lavičky naproti té, kde je upírka. Cítí ji a jen si pro sebe zamručí. Sedne si na lavičku a schová obličej do dlaní. Je unavený, naštvaný a absolutně zmatený, když se hloubeji zamyslí nad promlémem nazvat Joshe přítelem. Nejradši by si jen lehl na lavičku a spal, ale je mu jasné, že by našel Paul a Cole ho odnesl. Už ho jednou takhle nesli, když usnul před nemocnicí. */To už nechci zažít. Si nepřipadám jak Alfa... Zítra je vezmu na výcvik a ještě předtím se stavím za Joshem ho pozdravit./*Rozhodne své plány a pročísne si vlasy a pak jen unaveně sleduje lavičku s upírkou a nějakou blondýnou před sebou. Teda obě byli blondýny, ale ta druhá není upír.*
*Konečně se po nějaké době, kdy měla neustále něco na práci, rozhodla jí ven provětrat. Tepleji se oblékla a následně vyšla z bytu ven do ulic. Věděla moc dobře, kam půjde. V parku už nebyla nějakou dobu a celkem ji to chybělo. Nejvíce ji ale chyběl ten čerstvý vzduch a ticho, které se v parku nacházelo. Vlasy si nechala rozpuštěné a jen si dala na hlavu slabou čepici, aby ji nemrzli uši. Po cestě se dívala po lidech, které míjela a sledovala, co dělají. Když konečně ale došla do parku, úlevně vydechla, protože i když byl už večer, lidí v ulicích bylo stále hodně a ona se nerada mezi nimi mačkala. Hned jak prošla vstupní branou, vydala se na své oblíbené místo, a to k lavičce, kde velmi často sedávala. Hned jak k lavičce došla, pohodlně se na ni uvelebila a rozhlédla se kolem, aby věděla, kdo se krom ni v parku nachází.*
*Pomaly vydychuje cigaretový dym a sleduje ako pomaly stúpa a stráca v tme mesta New York. Má otrasnú náladu a najradšej by si niekoho našla a rozpárala mu krk, ale kto sa v dnešnej dobe, premáva takto v noci po parkoch.* /V dvadsiatom storočí to bolo jednoduchšie../ *Pomyslí si otrávene a sama sa pristihuje pri tom ako nadáva na dnešných ľudí. Príde si ako jedna z tých starých dám, ktoré sediav parku a krmia holuby a popritom si frflú popod nos aká je táto doba na nič. Rozdiel je v tom, že Iris nemá po ruke holuby a už vôbec nie zviera, preto jej ostáva cigareta a jej myseľ zahltaná hlúposťami. Sedí si, vychutnáva cigaretu, keď pred nou niečo zastane. Svoje modré oči teda premiestni na psa pred ňou.* /Vážne?/ *Rozhliadne sa či nevidí jeho, alebo jej majiteľa, možno majiteľku, okrem toho, že zacítila vlkolaka a v parku boli dve smrteľníčky, ktoré si okamžite všimla, absolútne netušila kto ho môže vlastniť. iris sa teda na neho pozerá, zatiaľ čo dofajčieva svoju cigaretu. Vyfúkne znova dym a našpúli premýšľajúc pery.* No tak, choď preč... zmizni... *Mávne rukami tak, že to vyzerá že ho odháňa.* Ja sa s tebou hrať nebudem... *Odpovedá neutrálne, Iris má zvieratá rada, lenže viac inklinuje k mačkám ako ku psom. je to pochopiteľné.*
*Ví, že už je později večer, i tak ji překvapí, jak je park prázdný. Sem tam někdo projde kolem, málo kdo tu posedává. Ale přesto se jim povedlo někoho takového tu najít. Když maličká blondýnka zpozoruje, že slečna není nadšená, zrychlí krok, aby zabránila katastrofe.* Xayo, k noze. *Zavelí rázně fence, která akorát vyplazovala jazyk na sedící blondýnku a bylo to jen vteřinu před katastrofou v podobě jejích velkých tlap a celého čenichu v jejím klíně. Ale hlas Candy ji zastaví z tulících myšlenek, trhne hlavou, aby se podívala jejím směrem, zaštěká a se stálou radostí přerostlého štěněte vyběhne jejím směrem.* K cizím lidem se nevtírá, Xayo! - Omlouvám se, ona je jen přátelská a hravá. *Promluví pak i k dívce, když stojí jen pár kroků od její lavičky. Usmívá se na ni, je už taková, sluníčková. Fenka si očividně z pokárání nic nedělá, vyvalí se na zem u Candyiných nohou a tváří se jako neviňátko žvýkající svůj klacek.*
*Sedí na lavičce a sleduje psa, obě ženy a ještě i o lavičku dál si všimne další ženy. Najednou si připadá jako ve špatném divadle. Všude kolem něj jsou ženy.*/No aspoň si můžu ověřit, jak to mám./*Napadne ho a začne si všechny ženy prohlížet, i když u upírky se snaží pohledu vyhnout. U ní se mu to hnusí už jen proto, že je upírka. Ale u civilek se zdrží a uvažuje. Přemýšlí zda by s nimi dokázal jít ven, mát vztah a podobně. Jenže myšlenky ho odvedou pryč k tomu psovi.*/Co to je za rasu?/
*Hodí ohorok z cigarety neďaleko svojej nohy, ešte naň pre istotu stúpi. Nechcela sa zaoberať nejakým psom a tak sa snažila zviera ignorovať, čo iné. Odísť sa jej nechce a zároveň prečo by tu ešte chvíľu neostala a tak si spokojne sedí s tým, že sa necíti príjemne keď na ňu pes hľadí. * /No výborne, konečne.. *Pomyslí si, keď si majiteľka psa konečne odchytí, odložila krabičku cigariet späť do kabelky spoločne zo zapaľovačom, prehrabla si svoje dlhé vlasy a pozrela sa na blodínku pred sebou.* To je v poriadku, nič sa nestalo. *Odpovie milo a pri tom sa pokúsi o akýsi milý úsmev, no skôr vyzeral ako divná grimasa, ktorá sa s úsmevom nedá ani porovnávať. Iris to ale napokon vôbec nierieši. Jej myšlienky stále blúdia od bodu A, do bodu B a nedáva to celé zmysel, tak ako nedávajú zmysel drámy v telenovele. Akoby to bol len hlúpo napísaný scenár podľa ktorého jej hlava premýšľa.* /Radšej premýšľaj ako sa zabavíš, toto nevedie nikam.../ *Pri tom ako jej mozog núka nezmyselné predstavy, nápady a myšlienky sa Iris trochu rozhliadne, prezrie si blondínku.* /Tak toto bude ťažký optimista.../ *Premýšľa akoby jej nesmrteľný život takýchto ľudí rád hádzal pod nohy. Nebol to problém, akurát dnes bola upírka viac introvertná a najradšej by zaliezla do jaskyne ako netopier.*
*V první moment měla pocit, že jí slečna vyhubuje, něco v tom stylu, že má mít psa na vodítku, když viděla její výraz. Oddechne si, že nic takového nezaslechla, dokonce se dívka snažila být milá. Proto nevidí problém proč by ji ještě nemohla požádat o laskavost.* Nevíte kolik je hodin, prosím? Vybil se mi mobil. *Vysvětlí. Ty dnešní technologie nemají moc velkou výdrž baterie. A nebo je to tím, že její telefon je už dědečkem a možná by si mohla vybrat nějaký nový? Rozhodně by to mohla zvážit, třeba vydrží nabitý aspoň ten jeden den. Xaya je jak malé neposedné dítě, takže ji okusování klacku na moc dlouho nezabavilo. Chvilku na to zase začne dotírat čumákem a tím pohledem: hoď ho, hoď mi ho. Candy se tiše zasměje.* Ty jsi k neutahání, víš to? *Znovu zopakuje známý pohyb. Chvíli se s ní přetahuje o ožužlaný klacek, z kterého nic nezbyde, než dojdou domů a pak ho zahodí někam před sebe do tmy. A co nikdo nechce je, aby se kus dřeva odrazil od druhého kusu dřeva - stromu stojícího nedaleko muže. A jak už to tak s zákonem schválnosti bývá, gravitace ho stáhne přímo na něj. Viník si toho však zprvu nevšimne, protože - její chyba - úplně nekoukala, jestli v tom šeru nesejme i něco jiného než zdejší poloopadanou zeleň. Xaya nelení, vůbec ji nezajímá, co se stalo, ona vidí jen svůj klacek, pro který si běží a párkrát si radostně zaštěká.*
*Když ho zasáhne odražený klacek, tak si něco zabručí a klacek vezme do ruky, ale to už se proti němu řítí se štěkotem horda chlupů. Dívá se na psa a uvažuje, co dělat. Ví, že psi milují aportování. On sám to jednou zkusil na psovi jednoho známého. Jenže pes místo klacku donesl zakouslou krysu. Jen co je pes blízko, tak Darius zvedne klacek. Ani sám neví proč. Než ztihne udělat něco dalšího, tak je koule chlupů na něm a hned zase z něj a snaží se mu vzít klacek. Jenže to se v Dariovi probudí ta vlčí část a zavrčí na něj a donutí psa klacek pustit. Jen, co pes udělá, tak Darius háže kus dřeva pryč. Už je strašně unavený a nejradši by IJWxYag=" data-type="link" target="_blank" rel="noopener noreferrer nofollow">spal. Tak se zvedne a zamíří k majitelce psa.* Můžete příště koukat, kam házíte hračky svého psa? Děkuji.* Zamručí a i když je naštvaný, tak je na něm vídět ta únava, která je spíše psychického rázu. Celkově Darius působí jako by mu Josh umíral a ne se zotavoval.*
*Tak si lieta v tých fakt zle popreplietaných myšlienkach a potom ju z toho vytrhne práve taká jednoduchá prosba ako sa pozrieť na hodiny, len prikývne a už z kabelky vyťahuje svoj nový mobil, kedže tan posledný skončil fakt otrasne, tvár jej osvieti silný jas z mobilu.* Je jedenásť. *Odpovie milým tónom a to už znova berie z kabelky svoju krabičku a mobil dáva do kabelky, vyloví zapaľovač a vyberie si svoju druhú cigaretu. Chvíľu sa zastaví a len skrivý trochu pohľad keď vidí kam sa konár dostal a hlavne koho trafil.* /Ajajajaj.. *Povie si a potom sa radšej venuje svojej cigarete, ktorú si zapáli a začne to isté čo pred pár minútami. Akosi ju vôbec netrápi, e niekde v blízkosti je vlkolak a dokonca ho už stihla aj identifikovať, hlavne ked sa priblíži.* /Niečo mi hovorí že je čas sa zodvihnúť a odísť, skôr než sa mu na tebe niečo znepáči... nevyzerá práve happy/ *Trvá snád minúty, kým táto myšlienka skončí a Iris len súhlasí, preto l'avou rukou, všetko strčí do kabelky a postaví sa na odchod, no predtým ešte chvíľu postojí prilavičke, predsa len nebude fajčiť za chôdze.*
Jedenáct? Fíha, to jsme venku pěkně dlouho. Měly bychom se už vrátit domů. *Mluví k fence, která by proběhala celou noc a ještě by jí to bylo málo. Bohužel její dvounohá společnice nemá takovou výdrž. Přirovnala by se asi ke svému mobilu. Taky poslední dobou šlape z posledního. Chtělo by to pořádný volno a nic nedělání. Relax a koukání na filmy v pyžamu celý víkend se spoustou popcornu, zmrzliny a jiných super zdravých pochutin. Když se jí stane ta nehoda, které si není vědoma, zpozoruje pána až když je u něj Xaya. V těch stínech jen lehce osvícených pouliční lampou rozeznává jen obrysy muže. Její pes díky bílé srsti ale září mnohem víc. Vidí, jak stahuje ocas mezi nohy, krčí se a ucouvne před ním, když ji sebere hračku. Zamračí se, nerozumí tomu. Ještě zmatenější je, když muž dojde k nim a promluví. Neuvědomuje si svůj hřích.* Jistě. Promiňte. *Něco v jeho pohledu ji zarazí od vyptávání a naznačí ji, že jen omluva bude rozhodně stačit a její obvyklé povídání není teď na místě. Mějte hezký zbytek večera. *Podívá se na blondýnka poté i na muže a s úsměvem na rtech se s nimi rozloučí. Zavolá na Xayu a společně tentokrát bok po boku odchází cestou, kterou přišly. To jim vydrží jen chvíli, pak se fenka opět dostává do vedení. Ovšem jen dokud nenarazí k bráně. Tam si ji Candy připne na vodítko a poté odchází domů.*
*Sleduje dívku unaveným pohledem a jen kývne. Pak se podívá na upírku.*/Dneska nemám už energii na vtipy o zabíjení mrtvých plic.../* Pomyslí si a podívá se na dívku.* Dobrá. Nashle.* Rozloučí se a zývne. Ještě chvíli sleduje psa a unažuje nad tou myšlenkou, že Josh bude natolik traumatizovaný, že by se mu pes hodil. Přesto na něm zatím neviděl nic jinak. Takže doufá, že psa nebude muset pořídit. S tím vyrazí směr Jade Wolf. Opravdu je už vyčerpaný a zítra má trénovat vlkodlaky. Všichni jsou už nejspíše v posteli a chystají se spát. Nakonec vyjde z parku a chytí si taxi, které ho odveze. Doma si dá jen rychlou sprchu a usne a ani si nevšimne jídla na stole a lístečku se vzkazem. Prostě lehne a usne.*
*Vydýchne si keď je konečne sama, pretože sa to v parku celkom rozprchlo, ani s nediví, to je jediný upír ktorý sa potuluje po vonku a neloví svoje obete niekde v kluboch. Na to nemala náladu ani životnú energiu. Preto dofajčí svoju druhú cigaretu, odhodí ohorok a vydá sa rovnako na odchod ako všetci. Pomaly odchádza z parku. Dnes nemá náladu naháňať živých a vôbec s nimi niečo riešiť. Vyjde z parku a odchádza domov.*
/No dobre, je čas ísť, nabudúce sa pobavím oveľa viac./ *Povie si v hlave a vďačne sa usmeje na civilku, ktorá ani len netuší čo vlastne oproti nej stojí. Ovinie si okolo ukazováka jeden prameň jej platinových vlasov, do vrecka hodí rozbitý mobil.* Och, ten čas letí, už budem musieť ísť.. *Povie a otočí sa na odchod no ešte pred tým sa za chôdze otočí.* Rada som ťa spoznala, dovidenia. *Povie až príliš zdvorilo, čo jej správaniu, absolútne nesedí, no nepozastavuje sa nad tým a rýchlym krokom sa ponáhľa von z Central Parku.*
*Doma se zase nudila a nevěděla, co by měla dělat. Bylo sice už dost hodin, ale nechtěla být v bytě sama, a tak si vzala mobil s peněženkou a vydala se ven. Chvíli jen chodila po ulicích a přemýšlela, kam by zašla, nakonec se tedy rozhodla pro Central park, tam se vždy dokázala uvolnit. Cesta ji zase nějakou dobu trvala. Když tam došla, vydala se k nejbližší lavičce na kterou si následně sedla.*
*Neskoré prechádzky po nočnom New Yorku Iris miluje zo všetkého najviac. Prečo? Na to existuje jednoduchá odpoveď. Osamotené zblúdilé duše civilov, sem-tam pobehujú v tento neskorí čas po uliciach a ona si rada vždy jedného zoberie, napije sa z neho a ďalej pokračuje vo svojej prechádzke za hľadaním spôsobilej hračky. Akurát včera jedna odiša, dá sa povedať na lepšie miesto, preto dnes tá prechádzka. Na sebe má obtiahnuté čierne nohavice, čierny kabát. Ladne kladie na betón ľavú a pravú pred seba až sa zastaví v Central parku. Nehľadá si miesto na sedienie, to v žiadnom prípade. Oprie sa o jeden zo stromov, ktorých je to dosť, vyberie z vrecka zapaľovač a cigarety. Zapáli si, vtihane do seba dávku nikotínu a pomaly vydychuje cigaretový dym, ktorý stúpa vyššie a vyššie. Medzitým pohľadom sleduje nočný park. Nikde ani živej duše, no nestráca akúsi nádej, oči jej zastanú na žene, ktorá o pár Manhattanv ďalej sedí na lavičke. Vidí len obrys, no už len ako počuje tikot jej srdca a vôňu jej krvi, ktorá jej koluje v žilách, je na sto percent presvedčená, že je to smrteľník.* /Hmm na ženy dnes nemám náladu../ *Pomyslí si, ale nechce si na druhej strane nechať ujsť príležitosť, aj keď radšej by nejakého muža. Sama sa ešte rozhoduje a tak kútikom oka sleduje ženu a popritom si užíva svoju cigaretu.*
*Pořádně se opřela do opěradla lavičky, zaklonila hlavu a zavřela oči. To ticho a klid ji dělalo dobře. Užívala si čerstvého vzduchu a jemného větříčku, který si pohrával s jejími rozpuštěnými vlasy. Nerada nosila culíky, raději je nosila přírodně rozpuštěné. Zhluboka se nadechla a dlouze vydechla. Přesně tohle teď potřebovala. Být někde mezi stromy a sama.*
/No dobre, dosť bolo dívania sa. Aspoň sa trochu zabavím./ *Pomyslí si škodoradostne, možno nemá nejaké vražedné úmysly, ale pobaviť sa dá aj inak. Odhodí ohorok, ani nevie kam. Dobre vie, že by nemala takto znečisťovať verejné priestranstvo, ale je jej to jedno, má nekonečne veľa času aby premýšľala nad klimatickými zmenami alebo nad jedným ohorkom pohodeným v tráve, ktorý nikoho nezabije. Vydáva sa ku predu. Vytihane z druhého vrecka svoj mobil a pridá do kroku, popritom sa do neho díva. Opätky jej krásne klopú, náhlivá schôdza si vyberie svoju daň v podobe malého zakopnutia akoby náhodou tesne pre lavičkou so spomínanou dievčinou. Iris pri zakopnutí z ruky pustí svoj mobil, ktorý sa rozplacne na zemi.* /Bolo na čase, aj tak chcem nový./ *Pomyslí si, no nie je čas rozmýšľať takto zbohatlícky, nie teraz keď pár Manhattanv sedí živá bytosť, ktorá môže byť využitá rôznymi spôsobmi, preto si nervózne povzdychne a prehrabne si rukami zúfalo vlasy, skloní sa po mobil a pozrie sa na displej.* /Pekne... Fúú Iris toto sa ti dlho nestalo./ *Premýša až ironicky o tomto momente.* To snáď nie... *Povzdychne si nešťastne.* ...dočerta! *Zanadáva a s pretočením očí sa posadí na najbližšiu lavičku.* To je tento mesiac už druhý... *Hovorí si pre seba nešťastným hlasom a skúša či vôbec bude ešte fungovať.*
*Když uslyšela něco spadnout, otevřela oči a narovnala se. Podívala se, co se stalo. Když uviděla mobil na zemi, hned pochopila, co to bylo za ránu. Podívala se na vlastníka mobilu. Byla to žena. Pořádně si ji prohlédla. Chápala, jak se teď cítí, tohle se ji taky už několikrát stalo. Pozoruje ji, jak se shýbá pro svůj mobil. Z jejího výrazu pochopila, jak je na tom asi její mobil. Pozorovala ji, jak si sedá. Pak raději odvrátila pohled. Věděla, že někteří lidé nesnáší, když je někdo pozoruje.*
*Zisťuje, že sa z toho pádu akosi nezpamätá a tak ho len položí vedľa seba a hlavu si podoprie dlaňami rúk, ktorých lakte si položí na stehná nôch, prstami si vojde do vlasov a zúfalo si povzdychne.* /Mala by si dostať oscara, drahá../ *Pomyslí si a potmehútsky sa uškrnie, sama sa prekvapuje, že je to až tak dôveryhodné, pretože sa na ňu začala dívať.* /Malé svetielko nádeje../ *Hovorí si, predsa len je na tomto svete dlhých šesdesiat rokov, naučila sa hrať emocie tak vierohodne, že ani sám Leonardo Dicaprio, by to lepšie nezahral.z vrecka tak vyberie krabičku cigariet a znova si jednu zapáli. Musí to byť predsa autentické, je nervózna. Nemá mobil, nemá si predsa ako zavolať taxík, alebo niekomu kto by po ňu prišiel. Klasické civilské problémy. Akurát, že ona nie je, len je ohromne znudená upírka, ktorá túži po socializácii.*
*S lítostí ji sleduje. Tohle jí nezáviděla.* Nepotřebujete si zavolat? Všimla jsem si co se stalo. *Promluvila trochu tišeji. Nevěděla, jestli ji tím ještě náhodou více nenaštve.*
*Vyfúkne cigaretový dym a pozrie sa modrými očami na ženu.* Ste naozaj milá, ale to nie je vôbec nutné. *Usmeje sa milo a postaví sa z lavičky. Upraví si svje dlhé vlasy a dofajčí svoju cigaretu, Bolo neskoro a upírka má ešte nejaké povinnosti, preto sa aj na vzdory tomu pozrie na ženu znova.* Som Iris, ak sa smiem predstaviť. A vy ste? *Opýta sa s milým úsmevom na tvári a pozrie sa civilke do očí.* /No informácie počkajú../ "Povie si a čaká čo urobí.*
*Postaví se a zdvořile k ní natáhne ruku.* Já jsem Cassidy. *Pousměje se na ženu a čeká, jestli její ruku přijme.*
*Príjme ruku, ktorú jej podáva s úsmevom sa na ňu díva a potom svoje ruky schová do vreciek kabáta. Povzdychne si a prejde jazykom po suchých perách. Jej pohľad zablúdil na miesto osvetleným pouličnou lampou.* Teší ma, čo vlastne robíte o takomto čase vonku? *Opýta sa otrepanú otázku, ktorá nie je ničím záludná. Zvedavo sa hneď zadíva na dievča a počúva jej odpoveď, ktorá ju zaujíma. Po chvíli Irisina ruka padne na čelo, ktoré si pošúcha.* Mohla by si mi prosím povedať koľko je hodín? *Sklzne k tykaniu, ani nevie ako, no čas ju zaujíma.* ..Mám sa s niekým stretnúť a zrejme už aj tak budem meškať.. *Predostrie informáciu, ktorá bola na pol pravdivou, mala sa s niekym stretnúť ale vždy mešká ten niekto, nie ona.*
*Dnes sa znova nudí ale na rozdiel od minulých výletov sa v dnešný deň túla po NY. Má na sebe oblečené nohavice a tričko, dlhým rukávom a pevné topánky. Chodí po meste bez jasného cieľa a cesta priviedla k vchodu do podzemných tunelov. Zastaví sa pred nimi a okamih rozmýšľa potom ale mykne plecami a vojde dovnútra. /Tu sa jeden nikdy nenudí./ *Preletí jej hlavou keď vchádza do podzemia. Rýchlo prejde osvetlenými časťami kde sa často zdržiavajú somráci a zamieri do temnejších častí bývalej dráhy.* No tak vylezte kto ktokoľvek tu je, nechcem sa unudiť k smrti. * Šepká si zatiaľ čo prechádza tmou.*
*Jednoduchý dôvod prečo znova skončila v podzemí. Poskok menom George tu mal už byť a pomaly ho vyzerá s očakávaním a nervozitou.* /Keď ho zazriem, tak ho zabijem. Prisahááám./ *Prejde jej myslou krásna predstava toho ako upírovi, ktorý je absolútne na nič trhá srdce z hrude. Veru krásna predstava, ktorých Iris po rozume behá množstvo, hlavne keď má nervnú náladu a na niekoho musí netrpezlivo čakať. Zanedlho konečne vidí spomínaného a tak upírskou rýchlosťou k nemu príde a pritlačí ho o steny tunela.* Čakám tu na teba hodiny, ty kretén! Myslíš si, že mám čas tu len tak sedieť a čakať kým si zmyslíš, že by bolo fajn sa aj ukázať a konečne mi povedať čo si zistil?! *Zvýši na neho hlas a ostrými nechtami nalakovanými na čierno mu prejde po tvári tak, že za sebou necháva krvavé šrámy, ktoré sa okamžite hoja. Pusti ho, poskok, ktorého jej vybavil Marcus sa konečne vykokce.* Nemysli si, že informácie zbieram rýchlosťou športiaka, trvá to nejaký ten čas.. *Povie drzo, na čo Iris pretočí očami. K veci George, nestrávim tu s tebou hodiny.. *Upír si povzdychne* .. Jednoducho mala si pravdu, žije a dokonca dosť dlho, to je tá dobrá správa a tá zlá... *Odmlčí sa a blondína má nutkanie mu zakrútiť krkom.* ... stále ťa hľadá.. *Jazykom si prejde všetky zuby a pozrie sa do strany.* Zisti mi, kde naposledy bol a chcem, odteraz vedieť každý jeden krok, rozumel si? *Prejde k nemu a schmatne ho za kolier bundy.* ...a ak ešte raz neprídeš na čo i len jedno stretnutie, prisahám, že ti odtrhnem hlavu a zavesím ju na najbližšie hrdzavé železu, ktoré tu uvidím.. "Pustí ho a povzdychne si.* A teraz vypadni... *Kývne hlavou čím mu hovorí aby odišiel a ona sa zatiaľ prejde pár Manhattanv dalej a začne spriadať plány, medzi tým zapne mobil a napíše Marcusovi, ktorý by jej mohol pomôcť.*
*Je v New Yorku len pár dní, už sem chodil len kvôli tomu aby štval Iris alebo aby si trochu odpočinul od otravných francúzskych upírov, ktorý nevedia či iné len sa motať za jeho chrbtom. Šlo ho z toho poraziť, ale nemal náladu myslieť na povinnosti, ktoré za neho teraz vybavovala Luciana.* /Nech sa priučí../ *Škodoradostne si pomyslel, vibrovanie vo vrecku kabáta mu napovedá, že ho niekto zháňa, veľmi neochotne vytiahol mobil a pozrel sa naň. Mal totiž na muške nádherný úlovok.* /Čo zasa hentá chce.?/ *Otrávene si povie myšlienkovito a veľmi nechotne si prečíta správu. Najprv sa mu nechce ísť, pred ním je predsa krásna, mladá čiernovláska, ktorej krv určite chudí úžasne, avšak na druhej strane. Je to Iris a jeho zaujíma, čo od neho potrebuje.*/Môžem to predsa využiť/ *Uškrie sa a vydáva sa tak smerom do podzemných chodieb metra. Nemá to príliš ďaleko, možno len pár kiloManhattanv, ktoré s jeho rýchlosťou prekoná raz dva.*
*Kráča tunelom keď začuje nezreteľné hlasy. Znejú trochu povedome a tak sa vydá tím smerom aby zistila čo sa deje. O nejaký čas sa hlasy stanú zreteľnými a ona okamžite spozná jeden z nich.* /To už nieje možné. Čo tá ženská má v tejto diere trvalé bydlisko alebo čo? Vždy keď sem prídem narazím na ňu./ *Zamračí sa a oprie sa chrbtom o stenu neďaleko rohu spoza ktorého sa oziva Irisin hlas.* /Tuším sa jej zasa čosi nepáči. Čo by to tentokrát mohlo bit? No veď to zistíme./ *Opretá o stenu počúva Irisin rozhovor s neznámym upírom. Ktorí pre ňu jak sa zdá zisťuje nejaké informácie. Ruka jej zablúdi k dýke na jej opasku.* /Naštvalo by ju moc ak by som ho zabila? Potom by jej už žiadne informácie nedodal./ *Chvíľu sa s touto myšlienkou pohráva ale nakoniec ju nechá tak. Keď počuje ako ten poslíček zmizne a Iris niekomu volá sama pre seba sa usmeje.* /No vyzerá že dnes sa už nudiť nebudem./*Pomyslý si ale zostáva stále skrytá za rohom a čaká kto príde.*
*Vyberie z menšej kabelky krabičku s cigaretami a jednu z balíčka si priloží k ústam, zapaľovačom si zabáli a začne do seba ťahať všetky tie príjemné škodliviny, ktoré smrteľníkom spaľujú pľuca. Vydýchne hustý obláčik dymu a prezerá si svoje dlhé nechty, ktoré znova pomaly potrebujú údržbu, popritom sa prechádza a čaká na Marcusa, ktorý by mohol pristúpiť na jej dalo by sa povedať,,kšeft".* /Určite za to bude niečo chcieť, pri ňom nie je nič zadarmo.../ *Hovorí si a aj čaká, že bude chcieť protislužbu, ktorá sa jej bude plniť ťažko, hlavne keď má hlavu inde. Po tak dlhom čase zisťuje že ten kto ju hľadá žije a stále sa nevzdal nádeje že je mrtva.* /Ako je to vôbec možné?/ *Premýšľajúc do seba vdychuje další nikotín a pomaly vyfukuje, hustý obláčik stúpajúci a miznúci sleduje až kým pred sebou nemá znova tmavý, čierny strop.* /Je to blbosť, to nemôže byť on... "Ďalej jej letí hlavou a stále sa snaží si to nejak logicky vysvetliť, najmenej už šesťdesiat rokov by mal byť mrtvy, nebola totiž veľká šanca že by sa pri svojom životnom štýle dožil viac ako päťdesiatky. Vyplývala jej z toho len jediná možnosť, no netuší ako by sa k tomu dostal. Odhodí ohorok a s rukami vo vreckách svojho čierneho kabátu sa oprie o stenu tunela a trpezlivo čaká, popritom sa hrá so zapaľovačom. Zapína a vypína plny, ktorý tvorí fascinujúci malý plamienok ohňa.* /Je tu niekde benzín? Čo ak by som to proste celé zapálila.../ *Pomyslí si a spustí jeden zo svojich zlovestných smiechov, možno nie je tak celkom v poriadku ako si myslela, ale predstava že by tu niekto bol a ona by to celé podpálila, je na nezaplatenie.*
*Upírskou rýchlosťou vchádza do tunelov a rovnako aj prechádza chodbami až sa zastaví pár Manhattanv od Iris. Blondína sa hrá so zapaľovačom a pri tom je veľmi nebezpečne uškrňa. Mohol len hádať čo jej behá po rozume, na to ju až príliš dobre poznal. S rukami vo vreckách kabáta vyjde s menšej tmy a prihovorí sa.* Kvôli tebe som nechal ujsť svoju večeru, takže čo také potrebuješ, že to stojí za moju pozornosť? *Prejde k nej a pohladí ju po tvári, je to svoj také bratské gesto, Iris bral ako svoju sestru, poznal ju dlho a bola takmer podobná jemu, mal akúsi potrebu jej splniť všetko, ale on nie je taký. Všetko má svoju cenu.* A hovor rýchlo, začínam byť nervózny a nerád by som bol ak by si to odskákali viacerý ľudia v tomto meste... *Pokojným, ale za to tvrdým hlasom podotýka skutočnosť, že si nechal ujsť krásnu tváričku s ešte lepšou krvou.*
*Čaká už nejakú tú chvíľu a už chce odísť keď sa konečne dovalí druhý upír. Spoznáva aj jeho hlas aj keď ho stretla len raz. Usmeje sa pri spomienke na jeho praskajúce prsty.* /To som zvedavá čo chce peroxid girl zrovna od neho. Naposledy to vyzeralo že sa v láske zrovna moc nemajú. On rozhodne neznie nadšene že dnes musel prísť sem./ *Nadvihne obočia a zaujato počúva čo sa rozpráva za rohom či sa nedozvie niečo užitočné.*
*Zamyslene sa tak díva na plamienok, ktorý horí za pomoci stlačenia a potom ju z toho vytrhne Marcus. Strčí zapaľovač do vrecka a pozrie sa na neho.* Konečne si sa uráčil, už tu čakám niekoľko minút.. *Prehrabne si vlasy a modrými očami sa pozrie do tých jeho. Nie že by ju to nejak naplňalo, no potrebovala aby jej uveril, alebo aspoň vyhovel. Ak by vyhovel v tom prípade dúfa vo veľmi jednoduchú protislužbu.* Určite to bude stáť za tvoju pozornosť, predpokladám že sa ti donieslo, že žije... *Naschvál nehovorí meno, aby si otestovala, či vie o kom je reč. Chce vedieť jeho reakciu a tak prejde od neho o milimeter dalej a znova sa oprie. * Potrebujem aby zomrel, pre nikoho a hlavne pre mňa to nie je vôbec dobre že "žije" *Urobí úvodzovky prstami a pokračuje.* ...dokážeš to zariadiť, či nie? *Pýta so zdvihnutým obočím a čaká na protslužbu a odpoved či to vie, aj ked predpokladá že áno. Má dosť veľa kontaktov.
*Pretočí len očami nad jej poznámkou o tom, že vlastne mešká a potom ju pozorne počúva. Informáciu mu predkladá akoby to bolo niečo nové, neobjavené, ale on to už dávno vie. Vie to viac než en pár dní, ale prečo by to za celé tie roky vôbec tejto mrche vešal na nos, nech sa s tým teraz nejak vysporiada. */Ale, ale upírka má snáď strach../ *Pomyslí si pobavene, že by práve ona potrebovala s týmto pomôcť. No nehrabe sa v tom priveľmi.* Isteže to viem, drahá Iris, ale povedz mi... *odmlčí sa a urobí krok rovnako ako ona odstúpi.* čo s tým mám ja? *Opýta sa so svojim povestným úsmevom, ktorý prezrádza, že chce počuť čo vlastne chce. A tak počúva jej " prosbu", ktorú mu predostrie veľmi stručne a jasne. Veľmi dobre vie čo chce.* Samozrejme, že to viem zariadiť... *Odpovedá a zahľadí sa jej do očí, popritom premýšľa čo by jej tak dal splniť aby obaja z toho profitovali, možno len on. kto vie ako sa rozhodne či splní jej požiadavku alebo nie.* No všetko má svoju cenu, slečna Hallewell. Si ochotná mi splatiť niečo také, čo zastrešuje zabitie upíra s obrovským potenciálom? *Teraz nadvihne obočie on a díva sa na ňu s úškrnom. Dúfa, že povie áno a ona to povie, pretože len on vie zariadiť veci tam kde jej prsty nedočiahnu.*
*Začína biť trochu rozladená. Iris má očividne z niekoho strach ale nechce prezradiť jeho meno. Ten druhý toho niekoho tiež pozná ako sa zdá, takže jeho totožnosť sa odpočúvaním nedozvie.* /Hmm, budem si musieť stopnúť toho poslíčka a spítať sa ho./ *Už ju ale prestalo baviť len počúvať a tak sa odlepí od steny a vide spoza rohu.* Ale, ale, čo to počúvam Iriska má z niekoho strach? Toho niekoho musím spoznať určite by sme si spolu rozumeli. *Povie uštipačne a potom sa pozrie na Marcusa.* Ako to tak vyzerá dnes ti zostanú prstíky celé. Minule nebola príležitosť sa predstaviť. Som Lyria a ako znie tvoje meno fešák? *Vystrúha elegantný úklon potom čo sa narovná sa znova zahladí upírovi do očí.* Nepredpokladám že mi prezradíš z koho má tuto Iriska strach že?
*Pretočí nad ním oči rovnako, ako to on spravil pred pár minútami, akoby vôbec netušila, že za to bude niečo chcieť.* Bla, bla, bláá už mi povedz čo za to chceš a ja to spravím.. *Znudene poznamená a potom sa otočí za hlasom, ktorý si tu snáď priala najmenej.* /Na toto už kašlem..akokeby neboli iné miesta.../ *Pomyslí si s povzdychom nad jej otázkou, ktorá ju priam vytočila ako špirálu a s úplným pokojom jej jednoducho odpovie.* Jasné strach, stojí oproti mne štyristo ročný upír, ktorý vedie kopu francúzskych upírov a za moje kecy ma môže rozpoliť na polku ale ja sa budem niekoho báť hej? Toho, niekoho ako to ty nazývaš nemôžem zabiť svojimi rukami... *Cítiť v tom iróniu a sarkazmus v jednom, ale je jej to ukradnuté ako sa vílou baví, hlavne po tom ako sa jej tá krpatá blondína vyhrážala a skutek utek. Vráti sa tak k Marcusovi.* Tak von s tým...čo mám spraviť? *Čaká na svoju dlhočiznú úlohu, ktorú jej zanedlho upír dá.*
Trpezlivosť zlatíčko.. *Podotkne s úškrnom a premýšľa nad protislužbičkou, ani poriadne nevníma, že sem príde nejaká víla. Absolútne ho nezaujímala, preto sa len uškrnie nad Irisinou uštipačnou odpovedou, ktorú víle poskytne a potom sa loví v hlave odpoved na otázku, ktorú mu víla pokladá. Je zbytočná a rovnako tak aj tá poznámka pred tým.* /Dotieravá potvora.. *Pomyslí si a prestrieda pohľad na Iris a na vílu,* Pre mňa je zbytočnosť sa predstavovať niekomu, koho vidím raz a viac to nebude. *Odpovedá s úškrnom a venuej sa upírke.* No dobre drahá, nájdeš mi Williama, potrebujem s ním niečo vyriešiť a ja nemám čas lietať po Británii a hľadať tvojho stvoriteľa.. *Zapozerá sa na ňu a pokračuje.* ..Keď ho nájdeš, ja spravím všetko preto aby ten kto má byť mrtvy, ním bol a nadobro. *Hovorí svojim klasickým úškrnom, tkorý neprezrádza takmer nič, nie pre iných.*
*Pretočí očami nad ich poznámkami. Marcusovi venuje pohlad ktorým mu jasne dáva na javo že jej nestojí ani za odpoveď a otočí sa k Iris.* Možno pred tebou stojí staručký dedulo čo by ťa do kázal zabiť jediným pohybom ruky. Ale ten istý deduško ta nechal zlámať mu prsty akoby na teba nemal. Teraz sa ale pred niekým trasieš strachom. Netvár sa tu a nehovor že nie. Poznám strach keď ho vidím. Ty si vyklepaná jak nedelný rezeň. *Prejde k nim a hrá sa s vreckom čo jej visí na krku.* Ale zmeňme trochu téma. Dnes sa fakt nudím, chcete tu len tak postávať alebo sa dnes bude ešte niečo diať?
*Kým pokejne čaká na to čo povie Marcus so zdvihnutým obočím a našpúlenými perami sa díva na Lyriu, ktorá otvára ústa. Upírka si prehrabne svoje vlasy a pozrie sa na ňu s úškrnkom a len ironicky prikyvuje.* Prepáč, otváraš ústa, ale žiaden zvuk. Možno by si mala začať viac študovať ľudí a prejavujúci sa strach... *S na oko milým úsmevom predostrie vetu a po želanej informácii, čo má spraviť od Marcusa trochu zamrzne, hlavne od prekvapenie.* /Na čo chce Williama?/ *Zamyslí sa nad tým, aj keby to nemala byť jej starosť.* Williama, nevidela som ho šeštediatšesť rokov, ani neviem kde sa schováva... *Odpovedá s úprimnosťou, nemala svojho stvoriteľa na listine obľúbených ľudí, vlastne ho videla raz, pred premenou. To je všetko, ako má vlastne nájsť niekoho, kto jej nedal do upírskeho života nič. Ani to puto nie je najsilnejšie.* Si si vedomý toho, že budem musieť prehľadať každý jeden kút Anglicka? *Hovorí mu so smiechom a už teraz premýšľa kde začne.*
*Absolútne nevníma vílu, ktorá sa snaží hrať na múdru, tým že začne na Iris ísť s tým, že pozná strach. Sám vedel, že Iris sa nebojí ničoho, ani ju nikdy báť sa nevidel, ak chce aby niekto niečo za ňu urobil má to svoje odvôvodnenie. Použi svoje zmysly Iris, jeho krv máš v žilách, čo tak nájsť jeho nečistoty, možno bude stačiť aj to preslabnuté puto medzi tebou a ním... *Odpovie unavene z takýchto predvídateľných otázok a prejde k nej bližšie.* S tým si predsa poradíš, nie si týždňový upír aby si nevedela kam máš ísť aby si ho našla.. *Povie jej vážne a zoberie do svojich rúk jej a len veľmi rýchlo trhne, čo spôsobí, že Iris zlom zápästie, takou silou, že bude trvať pár hodín kým sa jej znova zotaví a zhojí.* Byť tebou dám sa čo najskôr do práce, inak ti tie prsty vrátim a horším spôsobom... *S týmito slovami sa Marcus upírskou rýchlosťou vydáva von z tunelov, je čas si nájsť novú večeru, kedže tá pred tým bola zrušená.*
*Keď Iris praskne v v ruke zasmeje sa.* Neviem pochopiť čo ti na ňom vadí. Je to rovnaká sviňa ako ty Iris. No nech už išlo o čokoľvek dúfam že ti to nevíde. Maj sa nemienim tu s tebou strácať čas. *Odfrkne si a vyberie sa ďalej do tunelov.*
*Sykne keď jej praskne v ruke, no okamžite sa na Marcuse kým jej drží slomené zápästie pozrie.* Si prekliaty hajzel, ale žeriem tie tvoje vyhrážky.. *Povie s úškrnom a potom, keď sa vyparí si aspoň ponapráva zlomené kosti a pozrie sa na Lyriu. Rovnaká sviña? Hah, možno je to tým že som sa učila práve od neho.. *So stále rovnakým na oko milým úsmevom odpovie víle, a ked vidí ako sa otáča jej chuť povedať niečo uštipačné ju neopúšťa.* Svet nevidel väčšiu hlupaňu ako si ty. /Až mi je ťa ľúto ako hlúpo dokážeš predomnou vystupovať../ *Domyslí si vetu a upírskou rýchlosťou sa vydá rovno za Marcusom, do ulíc New Yorku, loviť večeru.*
*Nejspíš není v tomto počasí vhodný procházka ulicích starého New Yorku, ale to nevadí. V šedém kabátku, černých riflích a hnědých botách na mírném podpatku si to namíří do malé útulné čajovny poblíž Central Parku. Její dlouhé vlnité blond vlasy vlají ve větru a tak s radostí vejde dovnitř. Už na prahu se s úsměvem nadechne a hned na to se posadí ke stolu. Svůj černý batoh si položí na zem vedle sebe a vytáhne si knihu, kterou položí na stůl.* /Doufala jsem, že dnes nebude až taková zima. No nevadí, aspoň že neprší./ *Objedná si ovocný čaj a zasněně se koukne ven.*
*V dlhšom červenom kabáte, ktorý zakrýva jej obtiahnuté čierne šaty, na nohách s vysokými, fakt vysokýi opätkami kráča v tomto zamračenom a chladnom počasí ulicami New Yorku. Jej dlhé blond, až platinové vlnité vlasy, sú teraz vyžehlené a v rýchlej chôdze lietajú do všetky smerov. Ladne pristávajú na ramenách. Po dlhom čase, znova kráča po týchto uliciach, preplnených ľudmi a hľadá si niekoho do khoo by sa pokojne mohla zahryznúť, zahrať sa s ním v noci vo svojom byte a nakoniec si z neho urobiť hračku, ktorá by sa rada vracala. Sebavedomo tak vojde do čajovne, s milým úsmevom sa posadí za voľnž stôl v rohu, vyzlečie si kabát a veľmi milo si objedná klasický anglický čaj, žiaden iný totiž nepije, to by sklamala svojich predkov.* /Čo by som to bola za britku, ktorá nepije anglický čaj./ *Pomyslí si takmer až ironicky, nevadí jej takto o sebe premýšľať, hlavne ak má po ruke malú drobnosť, ktorá jej pomôže si čaj vychutnať tak akoby bola obyčajná smrteľníčka.*
*Zavrtí hlavou aby se z toho zasnění dostala a s mírným povzdechem se zaměří na nově příchozí. Začne si ji nestydatě prohlížet od hlavy až k patě, přičemž ji po chvíli dojde, že je to neslušné a tak raději obrátí svůj ke knize. Ovšem je docela těžké se soustředit na knihu, když vás něco zaujme.* /Je pěkná a elegantní. A taky hlavně nevypadá, že je odsud. Že by byla ze Švédska? Ne, ta bude určitě z Kanady./ *Pomyslí si o ní a v tom před ní položí objednaný čaj.* Děkuji. *Pousměje se a vytáhne si z batohu skicák s tužkou.* /Snad nebude vadit, když si ji nakreslím./ *Začne pomalu čmárat obrys one blondýnky.*
*Kým čaká na svoj čaj zoberie do rúk z kabelky svoj mobil a prejde všetky sociálne siete, pár ľudom odpíše a potom začne riešiť problémy so svojim obľúbeným upírom, ktorý nie je schopný sa anilen ozvať a ani dostaviť. Po chvíli mobil odkladá a pozrie sa okolo seba. Možno práve tu nájde svoju hračku alebo večeru, či len záležitosť na jednu noc a pár uhryznutí. Oči sa jej zastavia na žene, ktorá drží v ruke skicák a ceruzku. Iris sa jemne zamračí.* /Dúfam, že nie som objekt ja, nenávidím seba na kresbách../ *Pomyslí si znechutene, dosť, že niečo také musela prežiť pred tridsiatimi deviatimi rokmi, rodinná tradícia, kde každý má svoj portrét a krásne sa vyníma na stene spoločne s predkami, ktorí sú už dávno mŕtvi. Potlačí tieto spomienky a obzrie si ženu, blondína, na prvý pohľad pre ňu nezaujímavá.* /Hmmm, víla asi nebudeš../ *Premýšľa nad tým, čo by dotyčná mohla byť, no jej prezeranie preruší práve čašníčka, ktorá jej donesie čaj, podakuje s milým úsmevom akeď odíde nebadateľne si do toho pridá pár kvapiek krvi.* /Nech z toho čaju mám aspoň niečo../ *Zamieša to to a malú fľaštičku okamžite a nepozorovateľne dá späť do kabelky, nie je šanca aby si to niekto všimol, bola to sekunda. Navyše ak by to niekto videl, musí si myslieť že je to niečo čo pomáha zdraviu alebo alkohol. Odpije si z čaju a vráti sa k myšlienkam na rodinu, potrebuje nájsť svojho staršieho brata, ktorý sa tiež rozhodol pre upírsky život, musí sa ho zbaviť pretože takto jej plytvá dedičstvom, ktoré malo byť LEN jej.*
*Místy si usrkne vařícího čaje a nadále pokračuje. Na papíře se rýsuje skoro přesná kopie blondýnky, což je pokrok.* /Heh, myslela jsem, že to bude horší, ale evidentně mi takové studené počasí pomáhá./ *Nahodí mírný úšklebek a její myšlenky se mezitím uberou k tomu proč si vlastně tu blondýnu vybrala jako svůj objekt zájmu.* /Snad si toho nevšimla bylo by to vážně moc ponižující. Už teď mám co dělat, abych se ovládala. Moje schopnosti jsou pro mě nezvladatelné a ještě k tomu vypadám při použití jako nějaká zrůda./ *Pomalu, ale jistě se i úšklebek změní a tentokrát ho vystřídá smutek. Co na tom, že je mezi lidmi. I tak se stane objetí svých nálad. Po chvíli položí tužku vedle knihy a začne těkat pohledem mezi blondýnkou a portrétem. Zavrtí hlavou, položí skicák na stůl a schová si knihu, kterou se ani neuráčila otevřít.* No super, a to mám za pár dní písemku. *Zamumlá si pod nosem a napije se vlažného čaje.*
*Povzdychne si a samozrejme, že nedokáže prepočuť, tú malú pripomienku, ktorú si dievča zašomre pre seba.* /Písomku? Vážne../ *Nie že by sa nad tým nejak zamýšľala, len sa uškrnie, naposledy jej písomky robili problém na vysokej, o áno psychológia bola peklo, našťastie zo štúdia odišla a stala sa z nej krvi bažiaca príšerka. Odpije si znova z čaju a zazvoní jej telefón, zodvihne to, keď vidí to meno na displeji len pretočí očami a pozrie sa na dotyčnú, ktorá sa tu oháňa ceruzkou a skicárom.* Budeš niekedy schopný sa aj na nejaké miesto dostaviť? *Pýta sa osoby, ktorá je na druhej strane mobilu. Zatiaľ čo sa upír vyhovára, prečo tu nie je si Iris odpije z čaju a prehrabne si vlasy.* Na tvoje výhovorky nemám čas, zistil si aspoň niečo..? *Obzerá si svoje dlhé čiernym lakom skrášlené nechty. Negatívna odpoveď Iris nepoteší.* Si neschopný idiot, aby som si všetko zisťovala ja... *Pozrie sa okolo seba, prejde si jazykom po perách.* Vieš čo, prestaň s týmito kecami, okamžite začni makať na informáciach inak ťa nabudúce zbavím toho tvojho zbytočného života! *Šepky sa mu vyhráža, zloží a nervózne hodí mobil trochu ďalej od seba.* /idiot..neschopný./ *Povie si a očami sa díva po čajovni, je tam pár kúskov, ktoré by boli hodne ako hračka.*
*S povzdechem vytrhne ze skicáku portrét oné blondýnky a položí ho na stůl vedle hrnku s čajem. Je zajímavé, že ji zaujala, zrovna ta cizinka. Schová si jak skicák tak i tužku zpět do batohu a plně se věnuje studování onoho portrétu.* /Proč jsem si ji vůbec vybrala?/ *Mírně nakrčí svůj nosík, přičemž si i prohrábne už tak dost rozcuchané vlasy. Vrhne pohled na dívku zrovna když s někým telefonuje.* /Oh, vypadá docela naštvaně. Zajímalo by mě co jí tak trápí. Počkat, co to melu? Proč bych se měla zajítal o nějakou cizí ženskou? Vždyť to není můj problém./ *Smutek zase vystřídá úšklebek. Ta změna nálad je čím dál tím víc horší, ale o se dá čekat od puberťačky. Náhle se jí začnou třást ruce.* To snad ne, tady ne. *Zašeptá a z jejího hlasu lze rozpoznat, že skoro panikaří.* /Tak jo, hlavně dýchej. Při nejhorším odtud vyběhnu a schovám se v nějaké prázdné uličce. Tak to bude dobré. Ne, musí to být dobré./ *Hlasitě polkne a stále se dívá na kresbu.*
*Je jednoducho naštvaná, upír, ktorý mal pre ňu spraviť jednu vec, je totálne neschopný a lenivý idiot. Trochu naštvane sa pozrie na už toľko spomínané dievča.* /Prečo sa furt díva na mňa a ten hlúpy papier?/ *Nechápavo si kladie túto otázku a pomaly z toho začína byť viac nervózna než z jej poskoka, ktorý si nevie robiť svoju prácu. S pretočením očí sa naťahuje za svojim pohárom, v ktorommá lahodný anglický čaj, odpije si a nechá nech sa jej rozleje po celom tele, jemne chladný, vlažný no aj tak dobrý. Ani si nespomína kedy naposledy mala čaj. Začína ju to na jej mieste unavovať a preto zaplatí za svoj čaj a zdvihne sa zo stoličky, ale nesmeruje k východu ale k ten puberťáčke, ktorá sa díva teraz na nejakú kresbu, spoznáva v nej seba.* Môj nos je v realite viac užší než tu... *Podotkne sebavedomo a bez opýtania si prisadne. Pozoruje dievča a uškrnie sa.* To nemáš lepšie modely, musíš čmárať práve mňa? *Opýta sa povrchne a dosť urazene, no hneď na to sa ešte viac uškrnie.* /Môže to byť ešte zábava... *Pomyslí si diabolsky a čaká na reakciu.*
*Nějak moc tu blondýnku nevnímá a proto se mírně lekne, když si k ní přisedne. Při její poznámce o nosu a o modelech se zarazí a nervózně se poškrábe na zátylku.* Ehm, no já jsem... vlastně jsem jen chtěla udělat Váš portrét. Vybírám si jen ty, kteří mě dakážou zaujmout. Vy jste to nějak dokázala. *Nervózně se uchechtne a podá ji onen zmiňovaný portrét.* Tady máte, je Váš. Klidně ho vyhoďte pokud se Vám nelíbí. Jak už jste řekla, nevystihla jsem Váš nos. *Zvedne koutky úst do širokého úsměvu a dopije čaj. Pořádně si prohlédne blondýnku zblízka a najednou se její myšlenky zatoulají k její tetě, která si zakládá hlavně na tom aby vypadala co nejlépe.* /Rozhodně musí být z ciziny. Je chladná jako rotvajler, takže bude z nějakého severského státu. Vypadá vážně moc uraženě, snad si to nevzala až moc osobně./
*Nervozita z dievčaťa ide z prvých slov cítiť a to iris pobaví až natoľko že sa uškrnie ešte viac, portrét si teda ako tak zoberie k sebe, ešte sama nevie čo s ním spraví, ale určite ho nevyhodí. Len prikývne a pozrie sa na dievča trochu vážnejšie. Neštudovala psychológiu takmer tri roky preto, aby ignorovala tieto zamyslené pubertiacke tváre, ktoré stále nad niečim premýšľajú. Dievča ju nezaujímalo po fyzickej stránke, ale čo sa týkalo tej vnútornej, to upírku zaujíma viac už len z toho ako nervózne vystupuje.* /Možno je to len hra, najprv však musím zistiť čo je zač../ *Premýšľa a vytvára jednoduchý a nie veľmi zložitý plán. Prejde si jazykom po suchej spodnej pere a začne.* Som Iris Hallewell a ty si...? *Začne krátkym predstavením a počká kým sa jej dievča samé predstaví a potom hneď spustí otázku.* A teraz poďme ďalej, čo trápi tvoju blonďavú hlavičku, vyzeráš dosť zamyslene... *Pýta sa neutrálnym tónom, až chladným, čo nie je vôbec všedné. Iris je taká ku každému a informácie zisťuje účelovo a nie je to inak ani teraz.*
Margaery North, ale říkej mi jen Marg. Můžu ti vůbec tykať? *Vyhrkne a nad jejími slovy na malý moment ztuhne.* Eh, no přemýšlela jsem vlastně o tom, co s tím portrétem uděláš. A taky nad písemkou z literatury. Musím přečíst pár knih což je dost vyčerpávající. *Nahodí svůj typický puberťácký úšklebek a její nervozita se trošku zmírní.* /Třeba není tak špatná, možná jsem ji jen vážně naštvala tím portrétem. Nebo tím, že jsem na ní civěla jako idiot, i to je možnost./ Můžu se na něco zeptat? *Zamyšleně si skousne spodní ret jako to obvykle dělá, když je nesvá. Nečeká na svolení a tak hned se sebe dostane to po čem její zvědavost touží.* Kdo ti to volal, že jsi byla tak naštvaná? Jinak Iris je pěkné jméno. *Prohrábne si vlasy, čímž způsobí, že je ještě více rozcuchá.* /No paráda, je to ještě horší než když mi je rozcuchal vitr./
*Mykne nad otázkou či môže jej tykať, akokeby na tom Iris záležalo, Počúva mladé dievča a nemôže povedať, že ju to zaujíma, to nie. Automaticky prikivuje nad jej odpoveďou a otázka ju neprekvapí, no kedže Iris netuší čo je dievča zač, musí svoju odpoveď pekne zvážiť, zahryzne si s úškrnom do pery a prehrabne si znova svoje dlhé vlasy.* To nie je vôbec dôležité, povedzme, že to bol niekto neschopný... *Odpovedá jednoducho a začína si obliekať svoj červený kabát. Pozrie sa na mobil, potrebuje ešte zavolať Marcusovi, keď nie poskok tak jej pomôže štyristo ročný upír.* Rada by som si s tebou pokecala dlhšie Marg, ale mám ešte niečo na práci. Takže ma ospravedlň... *Urobí menšiu pauzu, postaví sa zapne si kabát, upraví vlasy, dá kabelku na rameno a do ľavej ruky zoberie kresbu.*... Dúfam, že sa ešte uvidíme. *Odpovedá s úškrnom a odchádza z čajovne do ulíc New Yorku, ešte predsa musí niečo uloviť a potom začne pracovať na informáciach.*
*Mírně nakloní hlavu na pravou stranu a jen přikývne na znamení, že ji ta odpověď o telefonátu stačí.* /Chudák, ten co jí volal. Musel být nejspíš hodně neschopný, když ho seřvala jako nějakého neposlušného psa./ Ehm, jasně. Stejně už budu taky muset jít. *Poškrábe se na zátylku a pozoruje pozorně každý Irisin pohyb.* Taky doufám, že se někdy uvidíme. Zatím se měj. *Pousměje se a sleduje ji i když je už venku přes okno.* Zajímavé. *Zamračí se a zvedne se. Poupraví si kabát a přehodí si batoh přes rameno.* /Tohle bylo vážně divné. Cítila jsem z ní takový chlad. Možná se mi to jen zdálo./ *Vyjde z čajovny do chladného New Yorku a pomalu odejde směrem ke svému bytu.*
*Varro na sebe bezmyšlenkovitě hodí džíny, černé triko a hnědou koženou bundu, kterou mu Jack tak nádherně potetoval. Nakonec však koukl do skříně a uviděl jak na něj jeho roucho smutně koukalo*Fakt nevím jestli si tě vezmu, hele jsi fajn, můžu být pod tebou naostro a tak, ale asi ne, promiň.* řekl a chtěl už odejít, koukl za své rameno. *Nekoukej na mě tak. *řekl a chystal se odejít, zarazil se však mezi dveřmi.* Dobrá, vyhrál jsi. *řekl sundal ze sebe všechno oblečení a nechal ho ležet na podlaze, hodil přes sebe roucho a připojil opasek s vrhacíma ma. *Hned se cítím volnější. *řekl a spokojeně vyšel ven. Miířil si to klasicky do parku, kam jinam by taky šel. Již tradičně, našel nějaký ten stánek s kávou. *Dobrý večer, poprosil bych jednu irskou kávu.*řekl svou objednávku a jakmile mu dal jeho kávu, poděkoval a zaplatil. Sedl si na lavičku, kde měl hezký výhled na jezírko a pozoroval okolí.*/Moc lidí tu už není./*Povšiml si a dál si vychutnával svou kávu.*
*Znova sa po nejakom týždni vrátila so svojich krvavých ciest, kde si len tak pila z koho chcela, zabila koho chcela a vlastne robila všetko čo sa jej zachcelo. No musela sa znova vrátiť, jej kocúr by jej neodpustil ak by ho nechala dlhšie samého. Bola chladná noc a tak sa rozhodla, že si pôjde nejakú večeru nájsť, predsa len čerstvá a ešte teplá krv je lepšia než studená dvojdňová nulka negatív. Na sebe má obtiahnuté čierne nohavice, tričko a čiernu koženú bundu. Celé je to završené tmavým mejkapom a rozpustenými dlhými blond vlasmi s ktorými nemá náladu nič robiť. Do vrecka bundy hodí kľúče, cigarety, zapaľovač a mobil, to je jediné čo jej na lov stačí. Vydáva sa do ulíc New Yorku a zastane až v parku. Prejde pár Manhattanv ku lavičke, ktorá je voľná. Posadí sa a z vrecka vytiahne jednu z cigariet. Zapáli si a medzi tým ako vyfukuje dym a do seba ťahá všetko to čo by jej za života škodilo čaká na nejakú to korisť.*
*Mezitím, co Varro pil svou kávu, všiml si menšího pohybu opodál. Koukl se a když zjistil, že mu nehrozilo nebezpečí, otočil se zpět a koukal jak se v jezírku odráží hvězdy.* Nádherná noc pronesl jen tak, bylo mu jedno, kdo ho slyší a kdo ne. Chvíli seděl takhle zahleděný a pak mu zavibroval mobil. Vytáhl ho z kapsy, a ozářila ho zář telefonu. Párkrát zamrkal a koukl se co ho vyrušilo. *Jen oznámení na instagramu. *řekl znuděně a položil kelímek vedle sebe na lavičku.*
*Odhodí ohorok niekam doneznáma, nezaujíma sa o čistotu, ved jej to môže byť jedno je mrtva. Ruky si založí na hrudi a postaví sa, že prejde pár krokov ďalej, predsa len chvíľu bude trvať, kým jej niekto vrazí do cesty a povie si, že tú osoby by práve zabila, alebo len tak trošičku uhryzla. Pomaly teda kráča, očkom sleduje aj periférne kde čo a kto je, ale zahliadne len známeho lovca a nejakú starú babku, ktorá aj v takej zime a tme krmi holuby. Radšej sa nad tým nepozastavuje a zamerá sa teda na lovca. Zastane pár Manhattanv od neho, zaujme svoj klasický odmeraný postoj s rukami založenými na hrudi a ozýva sa.* Čo by za také oznámenie dali puberťáci... *Uškrnie sa pobavene.* ..alebo čakáš na iný typ notifikácie? *Zdvihne zvedavo obočie a ešte viac sa uškrnie, nie že by ju to zaujímalo ale začať hlúpym.,,Pozrime sa koho to tu máme" je už otrepaná fráza.*
*Varro se koukne, ale kapuci si nesundá takže je vidět jen jeho úsměv.* No víte domluvil jsem si rande na Tinderu, už jsem myslel, že je to konečně ona, ale když jste se objevila vy, zjistil, jsem, že jste krapet stará.* Řekl a rozhlédl se. Uvidí babku co krmí holuby.* Jop to je moje rande. Hermelína, má ráda holuby a má 12 koček. Těmi holuby je krmí, proto jich tu už tolik není, dalo by se říci, že prospívá společnosti. *řekl a vstal.*
*Tentokrát sa takmer zasmeje, ked prehovorí na ňu a ešte s tým že je vraj stará. S úškrnom sa na neho díva a odvrkne.* Tsss, ja a stará, ved mám menej než ona. *Povie pobavene, nie je to daleko od pravdy. Stará babka, ktorá si krmi holuby je pravdepodobne bez domova a určite má niečo cez sedemdesiat. V tomto prípade je Iris mladšia akorát nevyzerá tak staro.* Prospieva spoločnosti? V tej káve asi nie len kofein čo? *Stále to rozpráva s takým pobavením a úškrnom, Pár vlasov, ktore jej padli dopredu okamžite dá späť za uši, aby jej zbytočne nezavadzali a kedže nebude sa tu na neho len dívať, vyberia dlašiu cigaretu z krabičky a zapáli si. Však nebude tu stáť jak soľný stlp.*
*Varro se koukne nejdřív na ni a pak na kávu* Ne káva je vpoho, jen se teď cítí lehce dotčeně po tvé poznámce. *řekne a pozvedne kávu.* Ano prospívá společnosti tím, že krmí kočky holubama a nejsou tudíž přemnožení.* poví a při pohledu na cigaretu lehce nakrčí nos.* No jakpak se má Stříbrná posvěcená vidlička neboli plyšák, jenž jsem ti dal? zeptá se a z jeho výrazu jde jasně znát starost.*
*Potiahne si z cigarety a vyfúkne hustejší dym, ktorý pomaly stúpa hore až sa nakoniec rozplynie. Jemne sa pousmeje pod otázkou a výrazom, ktorý pri tej otázke lovec na tvári má. Nemohla inak, len sa pousmiať, zamýšľajúc si zahryzne do spodnej pery a jemne poriahne kým odpovie. Premýšľa, či vôbec odpovedať normálne alebo si z neho skôr robiť srandu. Rozhodne sa pre prvú možnosť. Má sa dobre, prečo? ... *Znova si potiahne a vyfúkne.*.. Chceš ho naspäť? *Opýta sa s vážnym výrazom a neutrálnym tónom v hlase, nie že by jej to bolo jedno, práve naopak určite by mu ho len tak jednoducho nevrátila, na to sa až príliš hodí k jej posteli a obliečkam.*
*Když uslyší, že se má dobře, na tváři se mu objeví menší úsměv.* No plánoval jsem, že se ti v noci proplížím do domu a jak budeš spát v rakvi, tak ho ukradu. Plánoval jsem to fakt dlouho, počítal jsem se všemi možnostmi, takže na sto procent vyjde. *řekne a usrkne si kávy* No ale když už jsi tady, tak o něj můžu rovnou požádat, to bude sice méně napínavé, než se vloupat upírce do domu, ale asi nejjednodušší. *řekl a pousmál se.*
*Posledný krát si potiahne a vyfúkne posledný obláčik dymu. pousmeje sa nad jeho slovami a upírskou rýchlosťou sa problíži, nebezpečne rýchlo k jeho osobe. Až to jej samej príde ako veľmi úzka vzdialenosť medzi nimi, no nezamýšľa sa nad tým. Jej modré oči nájdu tie jeho a chvíľu sa mu len do nich díva, nič viac len díva, zamyslene si zahryzne znova do pery a hľadá slová ktoré mu chce vlastne povedať. Uškrnie sa.* A čo keď ti ho upírka nechce dať? *Odpovedá otázkou s jemným tónom hlasu. Keby sa zakaždým zamýšľala kde sa v nej berie ten tón a to vystupovanie tak by zakaždým mala plnú hlavu myšlienok, ktoré nie sú dôležité. Nakloní trochu doľava hlavu, akoby čakala čo odpovie.*
*Varro si pomalu sundá kapuci a kouká svýma zelenýma očima do těch jejich a lehce se pousměje. Jazykem si horní ret, kde mu káva udělala vousy. Varro se k ní nahne.* Kdo říkal, že se upírky ptám, jestli mi ho dá nebo ne. Já jsem velký lovec stínů. Zašeptal jí do ucha.* Já se neptám, já si to prostě vezmu a ani tvoje encanto na mě nezabere. *dodal a pousmál se*
*Díva sa na neho a vôbec jej to nenaháňa strach alebo nehovorí že by si mala dať pozor. Akokeby to na upírku takéhoto kalibru vôbec platilo. Vyčarí jeden zo svojich pobavených úsmevov a jemných smiechov a odvráti na chvíľu pohľad z od neho a pozrie sa inam, do tmy parku. Prejde si jazykom po spodnej pere a znova sa na neho pozrie.* Ja nepotrebujem používať encanto na to aby som dostala to čo chcem. Mimochodom.. *Odmlčí sa a hned začne.* ...to nebola otázka. *V tom sa nahne k ešte bližšie a jej pery sa pohnú do poloúsmevu.* Sme na tom teda rovnako... *Jej oči prejdu po ňom celom, prezerala si ho.* ..tiež sa nepýtam a v neposlednom rade nevraciam nič čo mi bolo dané a ani len malá tieňolovecká, či iná hračka... *Ukazovák s dlhým a ostrým nechtom sa jemne dotkne jeho brady a jemne mu tam pozdvihne tvár tak aby na neho lepšie videla.* ma k tomu neprinúti... *Jemným škrabnutím rýchlo pustí jeho tvár a uškrnie sa. Možno by si nemala dovoľovať, ale to je ona. Je jej jedno oproti komu stojí a čo jej môže dotyčný urobiť.*
*A co když jsem ti jí nedal, ale půjčil, aby jsi mi jí hezky postrážila a já se pro ní mohl vrátit. *řekl a přitom jí obcházel a sledoval.* Navíc, použít dýku by mě ani nenapadlo, to bych si neužil, jen bych hodil a ty bys se skácela k zemi a umírala na otravu stříbrem. To by nebyla sranda ani pro jednoho.*zašeptal a rty jí přejel po ušním lalůčku.* Takže mi ho budeš muset vydat, nebo tě budu muset zatknout za krádež a přechovávání mého plyšáka. *řekl, pousmál se a rukou si projel vlasy.*
*Uchechtne sa celé jej to príde absurdné, pretočí na oko otrávene očami a zapletie si jeden prameň vlasov na ukazovák.* Povedzme že pomalá smrť na otravu striebrom je pre mňa lepšia než zhniť v Idrise. *Odpovie až príliš úprimne, ale nepozastavuje sa nad tým, je jej vlastne jedno čo o nej kto počul a kde všade akú má povesť.* Možno sa táto "krádež" *ukáže prstami úvodzovky a s úškrnom pokračuje.* dá vyriešiť aj inak a toto by vôbec nemuselo byť nutné.. *Prehovorí a prejde k lavičke, kde sa posadí. Už ju nebaví stáť.*
*Varro nahodil nechápavý výraz, když zmínila Idris, ale neřešil to. Jakmile si sedla, šel vyhodit kelímek od kávy a rozhlížel se, zda tu není další stánek. Bohužel nebyl. No tak se posadil vedle ní, lehce si rozcuchal vlasy a protáhl se.* No jak chceš tedy vyřešit tuto "krádež ̋ *napodobí ji s uvozovkami a usměje se.* Protože už jsem dlouho nikoho nezatkl a ty bys mě o to okradla. *řekl naoko smutně*
*Len sa uškrnie a prehrabne si svoje dlhé vlasy, už pekných pár minút sa rozhliada či neuvidí niekoho koho by mohla bezmyšlienkovito rozhrýzť ale je tu len tento ovec, ktorý má vysokú tendenciu sa s ňou hrať na policajta a zlodeja, čo ju pomaly ale isto prestáva baviť.* Čo ja viem, niečo sa určite nájde čo nahradí tak hlúpu vec ako je plyšák. *Odpovedá s pohľadom na ňom a popritom monitoruje okolité prostredie, sama nevie ako dlho vydrží ešte bez krvi a nakoniec sa možno neudrží a dohryzie lovca.*
*Varro zvážní* Vážně jsi nazvala plyšáka hloupou věcí?*řekl a začal zhluboka dýchat.* To si nezaslouží, je to plyšák chápeš, pokud si tohle myslíš, nemáme se o čem bavit. *řekl a koukl se do mobilu na čas. Jenže jak má popraskané ohrané sklo tak si lehce řízne do palce. Jen nad tím protočí oči a ránu olízne.*/Dobrá, teď je trpné ticho, urazila plyšáky je nejspíš čas odejít, i když mohl bych jí dát šanci, třeba se omluví./*pomyslí si a kouká skrz větve na hvězdy.*
*Povzdychne si, trochu neberie to ako sa dnes správa ale budiš, nemá ju to čo trápiť, aj tak ho nenávidí ako každého jedného na tomto svete.* Myslela som to obrazne. *Povie neutrálnym tónom a ako náhle sa jej dostane do nosa vôňa krvi a pohľadom zavadí o maličkú ranku na prste po ktorej nie je ani stopy o pár minút akoby sa niekto snažil diabla vyhnať krucifixom. Okamžite jej pohľad padol inam a odsunula sa čo najdalej. Nemá záujem si spraviť problém tým že tu zabije tieňolovca, preto sa správa ako splašené mačiatko.*
*Varro na ní kouká, pak koukne znovu na mobil.* No asi už budu muset jít takže... někdy jindy. A až se ti budu v noci vloupat pro plyšáka, tak mě nezabij. *řekne a zkontroluje zda má všechny věci.* No tak zase někdy jindy."řekne a usměje se. Koukne na nebeskou oblohu, která je posypaná hvězdami. Nakonec se usměje, otočí se a políbí Iris. Pak se lišácky usměje.* Dobrou a hlídej mi toho plyšáka, jednou si pro něj dojdu."řekl a mířil si to do Institutu.*
*Stále nechápe prečo tento lovec má tendeciu ju stále pobozkať ked odchádza, nie že by bola zmätená, to sa k nej ani len nehodí, práveže naopak hľadala v tom nejaký ten zmysel, prečo? Nedáva to ani len trochu logiky, no môže jej to byť jedno a presne tak, je jej to jedno. Ked odíde ešte chvíľu sedí na lavičke a čaká či sa na ňu neobráti šťastie a nakoniec áno. Mladé dievča okolo dvadsiatky v takýto neskorý čas prechádzalo cez park. Irisine zmysly a chuť niekomu rozpárať krk boli tak silné, že kašľala na všetko čo niekedy robí a dievča si odtiahne na tmavšie a neobjavené miesto, kde sa konečne nakrmi a naberie nové upírske sily. Krv sa jej rozplynie na jazyku a každým jedným dúškom sa jej vracala chuť do jej mrtveho života. Následne pekne upraví svoju obeť, použije na ňu encanto a nechá ju pokojne odísť. Hned na to sa vydáva do ulíc New Yorku, pobaviť sa.*
*Je zde již od předchozího večera. Nemá kam jinam jít. Přeci jen se mu stále nepodařilo zastihnout hlavu Dumortu. Celý den tráví tím, že sedí na jedné z mnoha sedaček. Dohodl se v šest ráno, když už viděl, že slunce vychází a nemá čas si najít úkryt, že na jeden den zůstane tam. O krev v sáčcích se nemuseli bát, protože o tu vůbec nestál. Během dne si čte knihu, co si v noci vzal v knihovně a je spokojený. Jakmile otevřou, tak se přesune k baru. Tak si jen sedne a rozhlíží se kolem. Doufá, že zde potká hlavu Dumortu, nebo někoho s přímých podřízených. Přeci jen potřebuje na nějaký čas někde být. Sleduje hosty, co vstupují dovnitř a cítí mezi nimi i lidi. Pak ucítí i známí pach civila a musí se usmát. Jde o mladíka z parku. Zmateně se rozhlíží kolem a jeho snědá kůže je mezi těmi bledými dost nápadná. Qhawe se musí usmát a vyrazí k mladíkovi.*/Tak si mě přeci jen někdo z mých svačinek našel./*Pomyslí si a dívá se na něj. Čeká kdy mu pohlédne do očí, protože, pak už bude jeho. Qhawe na sobě má tmavě fialovou košili a černé kalhoty od obleku.*
*Kluby nie sú to čo blondavá upírka vyhľadáva, no predsa len jej nohy vkročia do B+, zhodí zo seba bundu a prejde k baru, kde si okamžite s milým úsmevom objednáva svoju obľúbenú klasiku. Moc ju to na takýchto miestach vôbec nebaví, práve naopak nudí a nie je na tak ľahučké lovenie ľudí, to nie je pre ňu. Hlavne keď vidí, ako si tu takmer každý upír vyberie. Ona je vyberavá. Usadí sa na tú nepohldlnú stličku a odpije si zo svojho objednaného pitia. Zatiaľ sa len okolo seba obzerá, preplieta vlasy na ukazovák a popíja. Na sebe dnes má klasické čierne rife, tričko a mikinu. Znova nič vyzývavé, nemá na to náladu. Dnes bude za obyčajnú...takmer...*
*Během cesty k mladíkovi se mine s jednou blonďatou upírkou, kterou už viděl v Pandemoniu, kde jen seděla a koukala. Celkově mu tehdy přišla submisivní a asi i bez toho elánu se zapojit do něčeho, kde by mohla být bitka. Také mu ani nepřijde nějak stará. Dojde k mladíkovi a ten se mu podívá do očí. Qhawe se na něj usměje a položí mu ruku na rameno.* Tak jsi mě našel.* Řekne spokojeně a vidí, jak se mladík usměje.* Jakpak se jmenuješ chlapče?* Zeptá se ho klidně a vede ho k baru.* Darren...* Vydechne a Qhawe se usměje.* Krásně jméno, mladý pane Darrene.* Sedne si na barovou stoličku a ukáže mu na stoličku vedle, aby si sedl. Darren má AB positiv, což je druhá nejoblíbenější u Qhaweho. První v seznamu je AB negativ, kterou má jistý Josh, který dělá, podle všeho, hračku vlkodlakovi.* Dej si klidně něco dobrého, zvu tě.* Usměje se a pak se otočí na blonďatou upírku.* Zdravím, myslím, že my dva se ještě neznáme a než se má svačinka posilní, tak to snad napravíme. Já jsem Qhawe.*Pozdraví jí klidně a u představení k ní natáhne i svou pravou ruku. Dívá se na ní modrýma očima, které jako by jí propalovali a hledali různé detaily v její hlavě. Barman mezitím donese Darrenovi džus s vodkou.*
*Celkovo ani nechce byť na tomto mieste, najradšej by naháňala, nejakú svoju večeru po vonku. Toto ju ubíja, priam uspáva. Aký to pradox. Prehrabne si vlasy a po dopití si objedná ešte jeden, neplánuje sa tu zdržať dlho. Zahryzne si do spodnej pery, len pre efekt až k nej nepríde osoba, muž. V skutku zaujímavý muž a to nie len pleťou ale hlavne očami. Nebude sa však nad tým pozostavovať. Chvíľu sa na neho díva a zvažuje, či vôbec prijať jeho ruku a predstaviť sa mu. Momentálne má problémy s druhými ľudmi a nikomu neverí, nič sa tým síce nezmanilo ale dáva si dokopy svoju hlavu. Prejde si jazykom po perách. Ja som Iris... *Povie s takou neutrálnosťou, že je to až divné.* ..Bude to asi znieť dosť drzo ale na zoznamovanie ste si vybral fakt zlý čas.. *Pokračuje, hlas znie sebavedomo, úplne pokojne, ale realita je taká že by radšej ani nerozprávala. Nie je na to nálada.*
*Dívá se na mladou upírku a vidí jak váhá. Lehce přimhouří oči a sleduje jí ještě bedlivěji. Když se představí, tak se usměje. Jejího tónu si absolutně nevšímá. Kdyby si měl všímat tónu s jakým s ním ostatní mluví, tak by byl neustále naštvaný a rozčiloval se nad spoustou zbytečností.* Těší mne, Iris.* Řekne a lehce skloní hlavu v mírné úkloně. Ruku stáhne a usměje se na ní.* Drahá, slečno Iris. Mohl jsem se s vámi seznámit už v podniku, který je známí jako Pandemonium, ale tehdy jsem se staral o mladého upíra. Přeci jen, kdo by měl profit z toho, že by roztrhal tomu čarodějovi krk? Nikdo. Takže lepší když se to nestane.* Řekne klidně. Zatím nic nepije, nemá potřebu. Hlavně nevidí důvod pít, když to nepotřebuje ani tělesně. Dokonce zatím nemá ani hlad na takové úrovni, aby se musel krmit.* Řekněte, proč je tak špatný čas? Čas poznat osoby, co by mohli, ale i nemuseli, mít vliv v různých kruzích je přece vždy vítané. Dokonce i v dobách krize se uzavírají společenství. Zeptá se jí a celkově působi ledově klidně a jeho oči ten chlad ještě utvrzují. *
*Odpije si zo svojho lahodného drnku a jej myseľ behá úplne inde, napríklad pri víle, lovcovi, bosorákovi. Tažko povedať, kam jej myšlienky utekajú, no jedno je jasné, nezdrží sa tu už dlho. Len sa pousmeje.* V podniku? *Zamračí sa rozmýšľajúc, áno síce sa pozerala na nejaký konflikt, ale nie je to tak dôležité aby to držala v mysli, preto už zabudla. Mykne ramenami nad otázkou a odpije si z pohára.* Nemám vplyv, a nie som ani v nijakom z kruhou...v podstate len strácate svoj čas... *Odpovedá ľahostajne, akoby jej to bolo jedno. Vlastne aj je. Pomaly sa dostáva cez tú náladu kedy ju nič nezaujíma. Chce to ešte pár dní.*
*Dívá se na ní a má z ní pocit, že asi jeho slova moc nechápe. Nejradši by si povzdechl a naznačil tím, jak to je obtížné s ní komunikovat, ale rozhodne se být milý. Nebo aspoň příjemný.* Nemyslel jsem vás. Na nějaké vlivné kontakty jste mladá. Aspoň si to myslím. Myslel jsem sebe. Přeci jen můj stvořitel patřil mezi druhé proměněné. Já jsem třetí generace, pokud bych to tak měl brát. Takže pokud vy chcete promrhat příležitost se seznámit s někým, kdo kontakty má a může poskytnout i mnoho vědomostí a schopností. Tak prosím, já tu mám svou zábavu.* Usměje se na ní a pak se pomalu otočí k mladíkovi.* Tak Darrene, líbí se vám podnik?* Usměje se na něj mile a Dareen u zaslechnutí svého jména otočí hlavu a okamžitě pohlédne Qhawemu do očí. Jen omámeně přikývne a Qhawe mu objedná další pití. Chce, aby měl dost tekutin a on se mohl snadněji nakrmit. Pak nakrmí samozřejmě i Darrena. Nechce, aby mu jeho místní zásoba dobré krve strádala.*
*Má chuť pretočiť očami, ale neurobí to. Len sa pousmeje, akoby jeje záležalo na to aby sa poznala s niekým kto má kontakty, môže jej to byť jedno. Jej modré oči sa pozrú na upíra.* Je mi jedno koho vplyvného poznáte, alebo máte na nich kontakt, pre mňa by to bolo zbytočné...* Uškrnie sa, zaplatí za svoju objednávku a postaví sa na odchod.* ...takže áno, premrhám príležitosť.. *Dokončí svoju vetu a hneď na to zmizne z B+ do ulíc mesta.*
*Poslouchá jí a ušklíbne se.* To je velká škoda. Ale je vidět, že jste mladá.* Řekne jen a pak se věnuje své svačině. Darren už vypil dle všeho dost a zdá se být unavený, co se po společenské stránky týče.* Kdepak bydlíš, Darrene? Mohl bych tě vzít domů, pokud bydlíš sám.* Usměje se na něj mile. Na své svačiny je vždy milý.* Bydlím v ubytovně v Harlemu. *Odpoví tiše a pak se na Qhaweho podívá.* Ale dlužím nájem za dva měsíce.* Qhawe se na něj usměje a stiskne mu rameno.* Neboj, postarám se, aby to už problém nebyl, když ty budeš mě jednou za čas poskytovat svou krev.* Usměje se a je vidět, jak Darren pomalu chápe význam těch slov.* Jo.* Souhlasí a hned na to vstává spolu s Qhawem, který se jím nechá vést až k němu do bytu, kde se z něj nakrmí a dá mu zase trochu své krve. Na další den má však v plánu jeho bytu využít.*
*Chcela vedieť čo robiť s vrahom čo zabíja na zimnom dvore, už dlho bolo na dvore až príliš veľké ticho a to ju znervózňovalo. Preto sa rozhodla znova zájsť k jazeru Lyn a napiť sa z neho. Dúfala že jej útržky budúcnosti ktoré uvidí dajú nejaké vodítko. Aby sa ale nepozorovane dostala do Idris musela znovu použiť portál v starých tuneloch.* /Keď musíš tak musíš.../ *Povedala si dnes pri súmraku, obliekla sa do čiernych kapsáčových nohavíc z pevnej látky a čierneho trička s dlhým rukávom. Dobre sa ozbrojila a vydala sa na cestu do podzemia. Po príchode do tunelov rýchlo a nenápadne prešla časťami kde prebývali somráci a potom sa rýchlim krokom vybrala k starému portálu. Kráčala stredom tunela s rukou na dýke a pozorne načúvala zvukom okolo aby ju nestretlo zasa nejaké nežiadúce prekvapenie.*
*Dnes to teda s myšlienkami Iris nevyzeralo vôbec dobre. Na jedenej strane absolútne nevedela ako sa má cítiť v Malachaiovej prítomnosti, na druhej sa mala chuť zabiť svätenou vodou, pretože ju pobozkal tieňolovec a na tej tretej? Človek možno Iris nevidí do jej chladného vnútra, ale vrie to v nej najviac ako to len ide. Stačí len jedna hlúpa poznámka a to čo sa v sebe snažila držať odkedy vlastne ušla z Európy môže začať horieť jediným škrtnutím zápalky. Na sebe má tentokrát znova obtiahnuté nohavice, čierne krátke tričko, no kožená bunda sa zmenila na čiernu mikinu a lodičky vymenila za normále šňurovacie topánky, ktoré siahali až nad členok. Dlhé vlasy dáva do copu a vyráža do tunelov, kde bude mať pokoj, možno zabije nejakého nepotrebného bezdomovca a s pokojom v duši a v mysli znova vyjde na povrch New Yorských ulíc. chádza hlbšie do chodieb, až sa teda zastaví pri jednej z najviac zničených stien, hlavou oprie sa o ňu až tak že hlavou narazí do steny že sa to až ozve dutý zvuk, vydýchne si a jednoducho sa zosunie až na zem. Ruky si oprie o koleno nohy a snaží sa nejak popremýšľať nad tým o čo každému ide.*
*Kráča chodbou keď z poza neďalekého rohu začuje tlmené duté buchnutie. Na chvíľu sa zastaví a počúva či nezačuje ešte niečo ale už nezachytí žiaden ďalší zvuk. Znova sa dá do kroku ale kráča opatrne a dáva si veľký pozor aby nespôsobila ani ten najmenší zvuk či šuchot. Keď sa dostane k roho z poza ktorého začula slabý úder opatrne vyzrie do chodby z ktorej prišiel. Keď uvidí Iris ako sedí na zemi prekvapene vyvalí oči. Potom však potrasie hlavou a stiahne sa naspeť za roh.* /Asi by ma nemalo prekvapovať že je tu. Vždy ked sa sem vyberiem natrafím na ňu./ *Prevráti oči a vide s poza rohu smerom k Iris. Zastaví sa kúsok od nej a prejde po nej pohľadom.* Ahoj Iris. *Pozdraví a kývne jej hlavou.* Ako sa dnes máš? *Pokračuje chladným konverzačným tónom. Teraz nemá náladu na podpichovanie.*
*Zamyslene sedí a dáva si dokopy, každý jeden pohyb, slovo všetko čo by mohlo byť úplne divné na správaní tých, ktorých stretla a to nehovorí, práve o veľmi "milom" stretnutí v Anglicku.* /Prečo ho sem pletiem?/ *Pýta sa sama seba, pretože bolo absolútne hlúpe ho pliesť do toho, že má v hlave bordel. Aj keď, áno, zaberal jej určitú časť. Netušila, že by ho mohla ešte niekedy stretnúť, vlastne len ju zabil a odišiel, nebol ničím výnimočný v jej živote. Chce mať chvíľu v tichosti a tmavom prostredí, ale bohužiaľ. Hlas, ktorý začuje ju ešte viac rozladí a je posledný koho tu chce vidieť.* ...no výborne.. *Povie si to pre seba a s úškrnom na tvári sa na Lyriu pozrie.* Ale prosím ťa, nechaj si tieto zdvorilé otázky pre niekoho, kto ich rád počúva... *Odpovedá neutrálnym, chladným hlasom a pozrie sa na svoje nechty nalakované na čierno.* /Mala by som si urobiť nové, už sa šúpu./ *Našpúli premýšľajúc ústa.*
/Tá nikdy nesklame./ *Uškrnie sa sama pre seba. Prejde k náprotivnej stene a lenivo sa o ňu oprie. Opráši si z trička neexistujúcu špinu a pozrie sa upírke do očí.* Čo sa stalo? Vonku je už tma a ty sedíš tu v tuneloch to sa ti moc nepodobá. O takomto čase si už obyčajne hľadáš v meste obeť na zahriznutie. *Prehodí ako by nič a znova si Iris pre merá pohľadom.* /Vyzerá akosi čudne že by sa jej fakt niečo stalo?/ *Rozmýšľa ale tvári sa pritom nezaujato a trochu znudene akoby ju odpoveď ani moc nezaujímala. Tiež si živo pamatala ich posledný rozhovor v galérii a nenápadne si založila ruky na bruchu tak aby mala svoju dýku po ruke a čakala čo Iris spravý.*
/Predstav si, že ju ohladává nejaký pekný červ... *Pomyslí si a celkom sa na tej predstave uškrnie, nebola veľmi príjemná, sama si to uvedomovala, preto si nohy dá do pohodlnejšej pozície a ruku voľne položí na kolenu. S úškrnom sa díva na vílu a jej veľmi nenápadný pohyb, ktorý by zrejme nemala zbadať. Lenže Iris nie je slepá a ani nevnímavá.* Ja si obeť nájdem hocikedy, nepotrebujem sa prechádzať vonku aby som si nejakú našla.. *Odpovedá s chladným tónom.*... tento nenápadný pohyb... *Ukáže smerom na jej ruky a postaví sa, nechtom prejde po stene, čo príšerne zaškripe a pousmeje sa pri tom.* Ak by som ťa chcela zabiť alebo ti nebodaj nejak ublížiť neurobím to takto lacno... *Odpovedá sebavedomo, možnos i verí až príliš ale stále je upír, stále je rýchla a zbehlá v tom čo by chcela spraviť a možno by to trvalo, ale snažila by sa v tom uspieť.*
Css... Myslíš Krisi a somrákov čo tu žijú? *Zasmeje sa trochu pohŕdavo.* To sa nedivím že máš furt takú zlú náladu keď sa živíš takými blafmi. *Sama má dnes roztekanú náladu a tak ľahko prechádza od podráždenia k žartom a iným veciam. *Myslela som si že máš mlstnejší jazýček. Aspoň čo si pamätám. *Povie koketne a zmyselne si špičkou jazyka prejde po hornej pere. Na upírkinu poznámku len pokrčí plecami.* Nerozišli sme sa práve v najlepšom. Nemôžeš mi mať za zlé že si dávam pozor alebo nie? Ak by si chcela niečo skúsiť som otvorená všetkému. Ale so mnou to nebudeš mať také ľahké ako s tými hlupákmi čo ich väčšinou lovíš. /Možno sa do seba pustíme a možno ma dostane ale rozhodne sa nedám za darmo./ *Chladne sa usmeje, hodnotí Iris pohanom a snaží sa odhadnúť čo urobí.*
*Na takéto žartíky nemá upírka náladu a preto od pohľadu na necht, ktorý mal na sebe prach zo steny, okamžite zabehla k víle. Zazrela, priam ju prepaľovala pohľadom. Liezlo jej to na nervy, ešte aby sa do niečoho pustila s ňou. Mala toho plné zuby.* Čo odomňa doriti chceš? Hm? *Pýta sa s prvretými a zazerajúcimi sa očami, prejde si jazykom po suchých perách a hneď na to sa uškrnie.* Ak ti ide o sex, tak sa postav do radu, pred tebou je dalších milión ľudí čo po mne túžia.. *Odpovedá už trochu pobavene, táto víla bola aspoň na niečo dobrá, zamestnávala jej myšlienky celkom dosť a hlavne, prečo by jej mala ukázať, že jej niečo je? To si radšej odreže jazyk, ako by sa mala spovedať.*
*Poteší ju že Iris máličko vybuchla a teší ju pohlad ktorím ju upírka prepaľuje. Čo ju ale teší najviac je hustnúca atmosféra v tunely ktorá sa za chvíľu bude dať krájať. Odlepí sa od steny a prejde pár krokov do stredu tunela. Aby mala v prípade potreby dosť miesta.* Zábava. *Odpovie jednoducho na upírkinu otázku.* To je to čo chcem. Vieš sú ľudia čo sa chcú len zabávať a všetko ostatné je im jedno, ale veštci majú o zábave svoju vlastnú predstavu. Moja predstava je do cela jednoduchá. *Prehodí si vlasy a kruto mrazivo sa usmeje.* Chcem vidieť ako svet horí v plameňoch a chaose. No a medzi tím beriem akékoľvek rozpílenie ma napadne. *Pokrčí plecami.* Sex s krásnou ženou... *Kívne hlavou smerom k Iris.*...alebo dobrí súboj, mučenie a vraždenie civilov. Je to v podstate jedno. Keď už sa tak pekne rozprávame čo chceš do života ty? *Spýta sa.*
*Prejde pár krokov od miesta kde stála, stále je ale pri stene a pohľadom nespúšťa vílu z očí. Zábava, aké prosté slovo, ktoré Iris hovorí tak veľa, ale to predsa nejde, počúva jej monológ, ktorý by ju za istých okolností nebavil, ale teraz. Čo môže vedieť, ako sa čo vyvrbi. Zasmeje sa, až tak, že ozvena tohto pobaveného smiechu je dosť dlhá na to aby vzbudila pozornosť kohokoľvek. Zoberie do ruky jeden z prameňov vlasov, ktorý má stiahnutý v gumičke a trošku si ho namotá a pustí. Upírskou rýchlosťou sa presunie k Lyrii, čo najbližie, medzi nimi nie je ani len štrbinka prázdna.* Minule, to ale vôbec nevyzeralo tak že by si mala záujem... *Uškrnie sa a urobí krok dopredu, čím vlastne jemne vilu pritlačí až k stene.* Čo ti vystrelilo do tvojej krásnej hlavičky, že zrazu som ti dobrá? *Pýta sa pri čom zoberie do rúk jeden prameň vlasov lyrie a nechá si ho prejsť pomedzi prsty a cúvne, s pobaveným úskrnom.* Moje chcenie niečoho od života skončilo, v deň kedy som zomrela... *Odpovedá rázne, chladne a tvrdo.*.... Môžem mať všetko čo si zmyslím... *Uškrnie sa a upírskou rýchlosťou sa premiestni vedľa Lyrie, pred ktorú sa postaví.* ..môžem mať ... *Odmlčí sa nachvíľu a s tvárou sa priblíži k nej.* ... túžbu bosoráka.... bozky tieňolovca.... *Priblíži sa ešte bližšie.*....silu víly, ak chcem a krv civilov... *Hravo sa uškrnie a prejde si perou po pere a svoj smer odkloní práve k jej uchu.* Tak čo myslíš, čo chcem teda od života? *Pošepne a odtiahne sa.*
*Vníma pevné telo upírki keď ju tlačí na stenu sála z neho chlad ktorí ale Lyr vníma len okrajovo. Koketne sa uškrnie na upírku.* Čo sa zmenilo? Nič také zvláštne len som nemala náladu. *Pobavene sa zasmeje nad Irisiním vyhlásením že nič nechce.* Milá moja každí niečo chce. hovor si čo chceš ale skôr či neskôr sa nájde niečo alebo niekto čo nedostaneš. *Vo chvíli keď sa od nej Iris odťahuje ju chití za ruku a svojou rýchlosťou ktorá sa môže takmer rovnať s upírskou ju otočí. Teraz ju ona opiera o stenu a tiskne sa na ňu. Pobozká ju ale po chvíli sa odtiahne a pozrie jej priamo do očí. * Zapamätaj si to lebo sa to už nikdy nebude opakovať. *Pritisne sa k nej ešte viac a jemne jej zmyselným hláskom zašepká do ucha.* Hovoríš že môžeš mať všetko? To ale nieje pravda mňa mať nebudeš. *Odtrhne sa od upírky a rozbehne sa tunelom svojou plnou rýchlosťou.* /Ešte pred nedávnom by som s ňou chcela biť. Ale dnes je už neskoro Iris./ "Hovory si keď veží tunelom a mieri von z tunelov.* /Zájdem sem zase zajtra. Snáď budem mať viac šťastia./
*Čakala takéto reakcie a vôbec ju to akosi nedostalo, preto sa len uškrnie, čo iné by mohla. Vílu od seba odstrčí a s hravým úškrnom odpovedá.* Smutná pravda je drahá Lyria... *Prejde ďalej, zapne si svoju mikinu a pokračuje.*....,že ťa ani nechcem... *Zasmeje sa a upírskou rýchlosťou vybehne von z tunelov.* /Tak je čas si niečo nájsť... *Pomyslí s s radostným úsmevom a vydáva sa do ulíc, noc je dlhá a Iris, môže mať predsa všetko čo chce, no nie? K víle bola možno odmeraná a Iris sa rada hrala, ale to že víla sa poriadne ani nevie rozhodnúť čo vo svojej hre chce, upírke jasne hovorí, že má na lepšie.*
*Varro se na ní koukne a pousměje se.* Dobrá tedy.* Řekne a dojde k ní blíž, opatrně sáhne do kapsy, jako by tam měla být bomba, která by měla při vnějším kontaktu vybuchnout. *Najednou mu jeho obličej zmrzne a po čele mu steče kapka potu. Koukne se do kapsy aby se ujistil. Zděšeně se koukne na Iris a polkne. *Je to stříbrná vidlička se znakem mojí rodiny, no a my jsme je vždy nechali posvětit, chápeš kdyby náhodou. *řekl s vážnou tváří. Nevím jak moc vám to ublíží, ale bylo by lepší, kdyby jsi se nehýbala. *řekl a dělal maximálně soustředěného.*/Pokud to vyjde tak mě zabije./*pomyslel si a v duchu se usmál. Opatrně sáhl do kapsy a pomalu z tama tu věc vytahoval. Pak rychle škubl rukou a v jeho ruce se místo vidličky ocitl malý plyšový vlk. Chvíli držel vážnou tvář, ale pak vyprskl smíchy.*
*Neprijemný pocit jej vystreloval do myšlienok ako šíp, bola v tomto dost opatrná, preto sa nepokúsala siahat do nejakého hlúpeho vrecka. Keď začal hrať tú šaradu s vidličkou, len si povzdychne a pretočí oči. * Baví ťa to? *Opýta sa vážne, pretože ju to začína trochu štvať. * Mňa bude tiež baviť ak sa ti zahryznem do krku... *Odpovedá s úškrnom, aj keď je trochu podráždená. */Nech si nemysli ze toto hodlam tolerovat.. /* Prejde jej mysl'ou. *
No bavit mě to baví, ani nevíš jak. *řekl a pousmál se. Na Iris komentář reagoval tak, že provokativně odkryl část krku.* To bys mu neudělala, na to ho máš moc ráda.*říkal Varro a hýbal plyšákem. Břichomluvectví mu fakt nešlo. Prohlédl si plyšáka.* Když nechceš ty gumáky, tak tady máš stříbrnou vidličku, ale počkej. *řekl a vzal kousek provázku, urval kus kartonu a napsal na něj Stříbrná Vidlička. Kartonem provlékl provázek a ten následně obvázal plyšovému vlkovi kolem krku. Pak jí ho s úsměvem podal.*
*Najradšej by mu jednu vrazila za tie slová, ale rozmyslela si to, hlavne preto že by tomu nijak nepomohla. Zdvihne trochu obočie a uškrnie sa, znova. * Nemám ťa rada, len tak mimochodom... *Hovorí len tak medzi rečou, lenže táto situácia je tak milá že nedokáže byť tak hrozná ako inokedy, jemne si teda plyšáka zoberie. * /Vlk.. Hmm plyšoví sú milí. /*Ironicky sa nad tým pousmeje. * /Krištof by do neho rád zabodol svoje pazúriky.. /*Spomenie si na svojho lenivého kočúra, ktorý všetko rád roztrhal a rozšriabal. *
Jo však já tě taky nemám rád. *řekne chladně, když si Iris vezme plyšáka, lehce se usměje. * No takže co dál? Můžeme se tu dál prohrabávat ve věcech, které už nejsou naše, jako třeba ty boty co máš na sobě. *řekne a chvilku se odmlčí. *Nebo můžeme jít ven na čerstvý vzduch a uděláme si wifonku. *řekl a vytáhl z kapsy kuřecí wifonku.* Jen musíme sehnat horkou vodu. *řekl smutně a vrátil wifonku do kapsy.* Nebo máš nějaký jiný návrh?*zvedl hlavu a koukl na ní.*
*Nad tou chladnou poznamkou o nenavisti len mykne ramenami. Bolo jej to v podstate jedno. Prehrabne si vlasy, a pozrie sa na chvíľu na neho, aj keď už tu aj tak nemá čo robiť, a mala by sa pobrat domov. * Netuším, asi by som mala ísť... *Odpovie a vtiahne spodnú peru medzi zuby, hneď sa pozrie na topanky čo ma na nohach. * / vobec sa mi nehodia.. /*Pomyslí si, keď sa ne díva.*
*Varro se jen usměje.* Okey asi bych už měl taky jít. Díky, že jsi mi dělala doprovod v těch nejtemnějších hodinách a chránila jsi mě od všech těch bubáků. *řekl a koukl se na čas. Nějak to ignoroval. Tu krabici vrátil zpátky, kde byla, ostatní věci, jen nakopal tam, kde si myslel, že byly. Setřel si pot z čela a došel k Iris.* Mno takže tady se naše cesty asi rozchází. *řekl a škodolibě se usmál.*
*Peru pustí spomedzi zubov ale nasledne ju znova natahajue medzi zubami, medzi tým sa trochu pousmeje a prejde si prstami pobobočí, a hneď si prečeše vlasy. Treba sa trošku upraviť kým vyjde na ulicu. * Zrejme áno, dúfam že sa tak rýchlo ani znova nestretnú.. *Podotkne, je prabda že to nebolo najhorsie no lovci nepratrili k spolocnosti, ktorú by rada stretávala stále. *
*Varro jí sleduje, chce se pousmát, ale drží si svůj poker face.* Taktéž doufám, že se znovu nestřetnou a pokud ano, tak ti donesu ty růžové gumáky s kapičkami a lienkami. *řekl a pousmál se, přitom k ní udělal krok.* Myslim, že by ti fakt slušely, jen musím ještě najít nějaký podobný pršiplášť a bude to dokonalé. *řekl a představil si jí jak je v těch gumácích a pršiplášti.* Ale ne to bys ztratila ten svůj nebezpečný image. *řekl a pousmál se.* Takže tři. *řekl a políbil jí, po chvíli se od ní odtrhl a s úsměvem řekl.* Dva, jedna.
/Len to nie... /*Pomyslí si a neodpovedá mu, nemá na to čo pobexať. Keď ju pobozká je celkom b šoku, pretože to vôbec nečakala, no nebude nad tým premýšľať. Ona sama nevie čo má o tom myslieť, preto sa len uškrnie a upírskou rýchlosťou odchádza z miesta do ulíc a následne domov.*
*Varro se jen za ní usměje a zamkne sklep. Vyjde z domu, který poté také zamkne. Koukne se na telefon.* Wow, tak to bud spát tak do oběda*řekl a usmál se. Šel tedy směrem k institutu. Cestou si koupil čaj, protože kdyby si dal kávu tak na sto procent neusne. Tak si šel spokojeně a cestou si pískal znělku z hvězdných válek.*
*Byl večer a Varro se jen tak v rouchu prochází po 5. Avenue. Zastaví se u stánku, aby si koupil kávu. *Dobrý večer, poprosil bych jednu velkou irskou.* Řekl Varro svou nabídku.*/Pomalu bych mohl dostat nějakou slevu jako stálý zákazník.*/pomyslel si a lehce se usmál. *Děkuji. *poděkoval, když mu stánkař podal jeho kávu a zaplatil. Šel, nevěděl kam, ale užíval si ty pohledy lidí, užíval si to jak se na něj koukali.*/Ještě bych si mohl pořídit z Wishe hůl Gandalfa Bílého./*Pomyslel si a hned si představoval jak by vypadal a nad tou představou se musel usmát. Sedl si na lavičku a všiml si, že stojí před svým starým bytem.*Jáká to náhoda*řekl a začal brouzdat po netu.*
*Väčšinou sa Iris na uliciach nezdržiava, je tu dosť veľa ľudí ani loviť sa tu nedá a tak väčšinou po nich len prechádza. Spozorovala si svoju koriť a rozhodla sa ju trošičku sledovať. Čo čert nechcel, jeho nohy ho viedli práve na Piatu Avenue, čo jej veľmi nevyhovuje, no dúfa že len tadiaľto prechádza. Na sebe má obtiahnuté čierne nohavice, tričko a bundu. Nohy trpia v čiernych lodičkách a síce by sa mohla pohybovať upírskou rýchlosťou, tak to neurobí, príliš veľa ľudí, preto kráča zrýchlenou chôdzou.* /To si nemohol vybrať menej preplnenú ulicu?/ *Pomyslí si otrávene a hneď po teto myšlienke sa jej zlomí na jej lodičke opätok. Takmer si zlomí nohu od toho ako rýchlo jej ľavá noha sklzne dole na chodík. Naštastie, nič sa nestalo. Pár ľudí ju obíde a ona s pretočením očí sa vydá na kraj, k slepej uličke.* Super... *Podotkne otrávene a premýšľa ako sa to vlastne mohlo stať, ved to boli nové topánky..*
*Varro zpod kapuce sleduje okolí, když však nedaleko uvidí, že se jedné slečně zlomí podpatek a možná i něco jiného, klidně vstane a chce za ní dojít. Jenže ona se vydá k uličce. Nyní se rozhoduje, zda jí sledovat, nebo ne. *Pro takové situace tu mám minci. řekl šťastně a ignoroval kolemjdoucí. *Dobrá, takže panna bude ano a orel bude ne. *řekl a hodil minci. Mince se párkrát přetočila a padla mu panna.* Dobrá tedy. *řekl Varro a zamířil k uličce, kam šla ta slečna. Vytáhl svou hůlku z Harryho Pottera a zapnul jí. Stěny ozářilo nafialovělé uv světlo. *Dobrý večer, jste v pořádku? *Zeptal se*
*Povzdychne si nad stratou, jedného opätku, ale čo iné jej ostávalo. Ďalej nemôže ísť takto a tak si vyzuje aj tú druhú a jediným jednoduchým pohybom, zlomí aj druhý.* /Problém vyriešený../ *Pomyslí si, ale v tom jej oči a vlastne celé jej telo podráždi nepríjemný pocit z UV svetla, ktoré odniekiaľ vyžaruje. Ako spalšená mačka, vycerí svoje upírske zuby a zakryje si rukami oči, keď konečne zbadá, kto sa opovážil jej toto spraviť, upírskou rýchlosťou sa k nemu priblíži, tak, že ho pritlačí k stene uličky a strhne mu kapucu aby mu videla do tváre.* /No to si robíš srandu../ *Namosúrene si pomyslí a okamžite ho pustí.* ...môžeš túúú diablovu vec niekam strčiť !! *Odpovie nervózne, svetlo jej vôbec nerobí dobre...*
*Varro byl lehce překvapen vývinem událostí, jak však uviděl Iris, s pochopením svou hůlku zhasl. V tom Varra něco napadlo.* Můžu jí někam strčit, jen si řekni kam. *řekl a pousmál se. Hůlku strčil za opasek a oprášil si roucho. * No ahoj. *řekl a pousmál se.* No když už jsem se zeptal a ty jsi mi neodpověděla, jsi vpoho?*zeptal se znova, nahodil starostlivý výraz a očima jí přejížděl, zda jí něco není.*
*Pretočí nad jeho hrou so slovíčkom strčiť oči a obuje si svoje vylepšené topánky. Prejde si rukami po vlasoch, čím ich prehrabne.* Veľmi vtipné... *Poznamená a konečne sa cíti lepšie, preto sa trochu uškrnie, ale nie veľmi. Pretože je stále naštvaná kvôli tomu svetlu. Jasné určite to nemyslel zle, no Iris to proste naštvalo. Vôbec kto je taký idiot, že má pri sebe takúto divnú vec, ktorá jej nedávala zmysel.* Ale, hej som v pohode... "Pove už o niečo jemnejšie a milšie a trochu sa aj pousmeje a pozrie sa na Varra.* Čo ťa vôbec dohnalo k tomu aby si tu vlietol s tým hnusným UV svetlom ? *Opýta sa, pretože jej to akosi nedávalo zmysel, z ulice predsa išlo ako také svetlo, čiže človek celkom videl..*
*Varro jí sleduje.*/Zdá se být podrážděná, taky aby ne, když jsem na ní svítil uv světlem/*pomyslel si a lehce se pousmál.* No vběhl jsem tu, protože jsem viděl jak se ti zlomil podpatek, to jsem totiž nevěděl, že to si ty. Než jsem k tobě stačil dojít a zeptat se, zda jsi vpoho, zmizela jsi v uličce. No a já se nemohl rozhodnout, zda tam půjdu taky, hodil jsem si mincí, padla panna, což bylo ano. No a s tou hůlkou ve které je uv světlo, to jsem si koupil, když jsem byl v Londýně a byla tam výstava. No nevěděl jsem, že si upír, jinak bych to nerozsvítil a příchod s hůlkou je lepší příchod, než příchod bez hůlky.* vychrlil ze sebe a zhluboka se nadechl, pak se jen zazubil a koukal na ní.*
*Vyjavene sa na neho pozerá, pretože vôbec netuší o čom lovec rozpráva. Skrčí obočie nechápavo, pretožetomu bohvie ako nerozumie.* No dobre, radšej to nechajme tak... *Mávne nad tým a nachvíľu sa na neho pozrie, stále v ruke drží tie dva opätky a tak ich proste niekam odhodí, prejde k stene a oprie sa o ňu.* /To bol nápad chodí sa v tom ešte horšie../ *Povie si, pretože naozaj to nie je nič moc, v tých topánkach bez opätku a zrejme bude musieť ich vyhodiť a pôjde pešo, aj za cenu, že to bude vyzerať hlúpo.* Čo tak zízaš? *Pozrie na neho, keď si všimne, že sa na ňu stále kuká, nie že by jej to bolo nepríjemné, ale v tejto hlúpej, ženskej situácii je to to posledné..*
Ehm....Co?*zareagoval Varro na její otázku. *Ne jen se nudím a nevím kam koukat a tvé vlasy tu jsou momentálně nejjasnější bod. *řekl. Pak mu zazvonil telefon. Varro se koukl, kdo mu v tuhle hodinu může volat.*Ah.. můj nájemník, bydlí tu přes ulici, omluv mě. *řekl a kousek poodešel. Když se vrátil, vypadal nadšeně.* No dělal menší úklid ve sklepě a našel tam jednu krabici s mým jménem. Popravdě nemám tušení, co by v ní mohlo být. Možná nějaká rodinná věc, šperk, nebo jen staré pletené ponožky po babči. Každopádně, nechceš mi dělat doprovod? Víš bojím se tmy. *řekl Varro a pousmál se.* Navíc ti tam mohu sehnat nějaké lepší boty.*dodal*
*Len sa uškrnie, a radšej an to akosi nereaguje, nemá slov. Na ďalšie slová len prikývne a vytiahne z vrecka bundy mobil, aby sa pozrela koľko je hodín. Má ešte mnoho času kým vyjde slnko, jej potrava jej uša v dave a bude si musieť nájsť novú, jazyk prejde cez všetkých tridsaťdva zubou a Iris našpúli pery, premýšľa nad tým až kým ju z toho nevyruší Varro. Chvíľu si ho premeriava pohľadom a premýšľa či mu môže veriť.* /Je to tieňolovec, neverila by som mu.... *Prejde jej hlavou, no je voči tej myšlienke trochu skeptická, navyše potrebuje nejaké normálne topánky. mykne teda ramenami.* Prečo nie, ak sa v tom bude lepšie chodiť... *Odpovedá s poloúsmevom.* ... Spravím ti teda ten doprovod... *Dodá hneď, aj keď jej to bolo protisrsti, sama netušíla kde sa v nej takéto správani berie, ale topánky? zadarmo? Kto by to odmietol.*
Okey, tak mě následuj *řekl a šel, přešel na druhou stranu ulice. Došel k poštovní schránce a zadal tam číselnou kombinaci. Vzal odtud klíček a otevřel dveře. Sešel do sklepa a vytáhl odtud růžové gumáky s kapkami deště a lienkami.* Tady máš ty boty, pak tu jsou ještě tenisky pro nohu 52, ale tu ty asi nemáš. *řekl a lehce se pousmál. Zahrabal trochu dál a za chvíli odtud vynesl kartonovou krabici.* Víš co, otevři jí ty a řekni mi co tam je. *řekl a nedočkavě poskakoval jako malé dítě.*
*Nasleduje ho teda, úplne bez slova, vlastne ani nevie čo by mu povedala, preto kráča ako tak normálne, aj keď s tými ulomenými opätkami to akosi nejde. Keď vidí tie gumáky, len skrivý divne pery a uchechtne sa.* TOTO... *Ukáže na niečo, čo by si určite s radosťou zobralo malé dievčatko, ale nie ona.* ...si nikdy nedám na nohy... *Opovedá pobavene, pretože toto snáď nemôže myslieť vážne. Pohľad jej okamžite padne na krabicu, nechce ju otvoriť ona, čo ak je tam niečo čo sa upírke vôbec nebude páčiť.* Nie, otvor ju ty ... ja sa toho ani len nedotknem.. *Odpovedá, a znie to fakt detinsky, no iris má svoj život rada, radšej nech to otvorí majiteľ*
*Varro na ní chvíli kouká a musí se usmát.* No tak počkej.*řekl a vytáhl další krabici s botami.* Máš tak hádám nohu 39-40 ne? Pokud ano tady jsou jedny běžecké boty, gumová podrážka s nějakými gelovými polštářky, fakt nevím. *řekl a zazubil se. Pak přešel ke krabici. *Dobrá na tři ji otevřu. Takže tři. *řekl a otevřel ji.*Dva, jedna. *dopočítal a nahlédl do krabice. *Wow další roucho, * podivil se.*
/No nie je to najlepšie ale aspoň sa v tom bude dať chodiť.../ *Pomyslí s a zoberie od neho tie topánky a hneď si ich aj obuje. Pretočí očami nad jeho otváraním na tri, fakt nepochopila túto divnú emóciu. Len zdvihne obočie, pretože nechápe čo je tak nečakané na nejakom divnom starom rúchu.* Rúcho? Vážne? *Začne takto, pretože naozaj nievie čo s tým bude Varro robiť.* /Beztak je to len stará handra.../ *Pomyslí si namyslene a čaká čo s tým.*
*Varro kouká na roucho, je takové víc zdobené než jeho. Černé, prošité stříbrnou, zlatou a krvavě rudou nití. Jak jen roucho? Neříkej, že by sis ho na sebe nedala. *řekl Varro a začal jí bez zeptání přetahovat přes hlavu. A pak udělal krok zpět.*Jo celkem ti sluší. Představ si, že bys v tomhle šla v noci na svačinku. *řekl, pousmál se a přehodil jé přes hlavu kapuci. *Klidně si ho nechej, já svůj již mám, ale být tebou, zkontroluji kapsy, mohlo byt tam být nějaké to stříbro, dokonce i posvěcené.* řekl Varro a vrátil krabici tam kde byla.* Jo ty gumáky si taky můžeš vzít.*dodal a pousmál se.*
*Ani sa nestihne tomu ubrániž a už má rúcho na sebe. Je pravda že jej pristane a fakt na tom niečo bude.* /Tak to nie je také hrozné../ *Pomyslí si a pozrie sa na neho dosť začudovane, ked započuje slovo posvetené a striebro.* Hej ja sa toho chytať nechcem, mám sa príliš rada, nemôžeš to spraviť ty? Tebe sa nič nestane ak sa dotkneš niečoho posveteného.. *Hovorí jemný milým hlasom* /Ale Hádam sa nebojíš trochu bolesti../ *Znova taká uronická myšlienka, no dnes Iris akosi nemala vôbec náadu sa hrať na nebojácnu, preto radšej si nechce ublížiť.* Nie diky, gumáky si nechaj... *Zasmeje sa, pretože fakt nevie čo by s nimi robila.*
*Lucia rozhodně nečekala, že jí poví informace tak snadno. Byla zvyklá na smlouvání, jistý druh výměnného obchodu, ale dnešní generace se spíše zaměřovala na onu upřímnost, která jí překvapila. To jí dalo impulz k tomu o ní smýšlet jako o mladici. Respektive o upírce, která po tomto světě chodí pár let. Jakmile si udělala obrázek o dívce stojící před ní, jenom se pousmála. Měla ráda mladší upíry, vzhledem k tomu že byli občas až naivně upřímní. Ona sama by si nedovolila sdělit informaci, aniž by jí z toho něco tzv. káplo.* Mmm, je mi potěšením, pobočnice. Mé jméno je Lucia de Clermont. V New Yorku jsem naposledy byla před sto lety, tak snad omluvíte mou nezkušenost s místními zvyky. Tehdy se zde obchodovalo informacemi, i když byli na první pohled zcela neškodné. *Cukla koutkem úst nahoru a odklepla si popel z cigarety, zatímco si znovu a naposledy potáhla, vydechujíc kouř bokem, aby jí nefoukal do obličeje.* Ohledně jmen mám na mysli spíše upírské vedení. Občas bývá až překvapující, když zaslechnu jméno někoho, s kým jsem již měla tu čest. *Vysvětlila jí důvod svého dotazu. Ohledně počtu, který neměla v malíčku se jenom ohradila mávnutím ruky do prázdna, jako kdyby na tom na konec nesešlo. Lucia měla fotografickou paměť a z toho důvodu jí nedělali problém jména, ba dokonce i počty jednotlivců. Jen občas zapomínala, že ne každý se stará o tyto detaily a pro ně bezcenné informace. Věk jí naučil, že ten kdo ví nejvíce, má v rukou největší moc. Proto mohla vypadat až mírně skepticky, skrze tyto záležitosti. Každopádně, zpoza svého kabátu vytáhla pytlík s krví, na které byla přiložená i její vizitka. Byla ředitelkou nemocnice, takže v nočních hodinách působila jako jistá krevní banka, pro upíry, které si potrpí na delikatese. Měla dávky všech krevních skupin, takže doufala že jí AB+ nijak nepohorší. Nabídla pytlík plný krve směrem k ní.* I přes to že si na laskavosti nepotrpíte, já na ní trvám. Každá informace je vzácná, pokud se jedná o jakýkoliv druh spolupráce, ať už ve válce, či při obyčejném střetnutí v podzemním opuštěném metru. Působilo by to pro mě, vůči Vám, poněkud neuctivě. *Zřejmě její styl a způsob mluvy nebyl zrovna nejaktuálnější dnešní době. Pokud však měla možnost setkat se s upírem, hodlala se držet způsobů, které jí jsou nejbližší, i kdyby přes ně dávala dojem jistých zastaralých způsobů komunikace.* Mohu znát i Vaše jméno? Ať vím, s kým mám tu čest. *Upřímně se pousmála, byla jí docela sympatická. Mladé upíry měla ráda.*
*Iris má šesťdesiat rokov, pravdepodobne ak by mala bijúce srdce by bola jednou z tých zatrpknutých starých babiek, ktoré nadávajú na dnešnú generáciu a chovala by v parku holuby. No osud jej dal do života inú prekážku a tou je upírstvo. Je to stará babaka v mladíckom tele, takže je zatrpknútá a nadáva na dnešnú generáciu. Jej paměť jej slúži ešte dobre, ale problém je ten, že si nechce pamätať. Upírov je dosť mená sú zložité a hlavne počítať? To fakt nie, preto to vykecala bez problémov a s úprimnosťou. Svoje modré ľadové oči premiestni na vrecko s krvou.* /Pff AB+... čakala som väčšiu prestiž napríklad nulku../ *Pomyslí si a rada by to aj vyslovila, ale až tak drzá nie je.* Som vám naozaj vdačná, že mi chce za informácie ponúknuť túto krv, ale nie je to naozaj nutné... *Odpovedá úprimne a aj s úctov, naozaj nechcela nič a to nebol jej štýl. Ak Iris záležalo na revanši tak to by ju musel zaujať človek a samozrejme ona sama by musela byť v núdzovej situácii.* Som Iris Hallewell. *Odpovedá stroho, neutrálnym tónom, ale so sebavedomým. Jej meno nepoznal každý, ale niečo málo znamenalo aspoň v Anglicku. Prirodzene, nebola to známa rodina, ale bola bohatá a vplyvná, Iris sa do nej nikdy nehodila. Hlavne po škandáli s drogami a inými problémami, ktoré vytvorila.*
*Jenom pohlédla na to, když její nabídku s krví nepřijala a pokrčila nad tím rameny, zatímco si jí schovala na jinou vhodnou příležitost. Ona sama preferovala tyto skupiny, nula už v dnešní době nebyla tolik vzácná, zatímco AB+ byla naprostá novinka. I když by to do ní někdo neřekl, ona milovala nové věci. Poznávala lidi, ale i ostatní druhy a rasy dnešní doby a učila se z jejich návyků a způsobů chování. Některé jí přišli dosti přehnané, snad až teatrální, ale byli i tací, kteří se dokázali vyjadřovat -na její způsoby- poněkud formálnějším a příjemnějším způsobem, který tolik nevyčníval, stejně jako ona. Když jí tedy Iris věnovala oční kontakt, pohlédla i ona svýma modrýma očima do těch jejich, snad jako kdyby to nic neznamenalo. V jistých dobách to však byla velký věc a proto se nad tím jenom v podvědomí pobaveně pousmála.* /Dnes se už do očí kouká každý, snad jako kdyby šlo o jistý druh slušnosti...zajímavé./ *Jakmile se jí představila, pokývla hlavou, jak měla ve zvyku a věnovala jí milý úsměv. Trošku nasála pachu z okolí a poněkud nespokojeně nakrčila nosík. Tady by jedla opravdu jenom v případě nouze a hlavně kdyby jí šlo o život. Nedokázala pochopit, jak se někteří upíři mohou živit tímto. Bylo to zde nechutné. Jediná pozitiva, co hledala na tomto místě byla samota, nerušený klid, pokud se jí někdo nepřipleti do cesty. Tam nahoře už bylo rušněji a ne každý upír zvládal záře reflektorů a digitálních bilboardů. Nebyl to její případ, ale moc dobře si pamatovala doby, kdy se i ona skrývala kde mohla.* Těší mě. *I přes to, že něco takového řekla, nad jejím příjmením se pozastavila a zapátrala v paměti. Její rod byl už pomalu legendou ve Francii a její matka měla více známostí než bylo zdrávo. To příjmení už někde slyšela, nikoliv v přímém kontaktu s její maličkostí, ale určitě v jejich sídle padlo vícekrát než jen jednou. Sama se divila, že je tedy v přítomnosti někoho, jehož člen je upír. Její rodina si zakládala na tom, uchovat rod při životě a proměnit své potomstvo, jakmile bude připraveno a samo splodí potomka...aby rod nezanikl. Hold, Lucia byla černou ovcí a situace z minulosti její rodinu donutila jí proměnit ještě před početím dítěte. Velký a ohavný skandál. Sama se považovala za jistý druh černé ovce.* Mohla bych využít Váš čas a doprovod? Je mi hloupé chodit ulicemi New Yorku bez jakékoliv informace tamnímu klanu. Mohlo by se to považovat za nezdvořilost. *Přimhouřila oči a snažila se rozvzpomenout a spojit si její jméno s nějakým činem, či akcemi.* Ještě před tím však...Hallewell, mohu se zeptat na minulost Vašeho rodu? Jste jednou z mála rodin, kteří se snaží zachovat upírství přes generace, nebo se věnujete jiným vlivným aktivitám pro společnost? *Mirne naklonila hlavu na stranu, přemýšlejíc o jejich působení. Sama byla z rodu nejmladší a proto spoléhala na svou matku, která měla styky s vícero druhy rodů, z různých zemí a částí planety. Měli dokonce nějaké obchody i s rody pocházejíc z jihu Afriky, proto skutečnost nějakého aktu i s jejím rodem, nebylo pro Luciu zcela nereálné. Jen jí zajímalo, jestli i oni drží tento...zvrácený styl, či způsob života.*
*Spomenula si na svojich dvoch starších bratov, ktorých nevidela tých šesťdesiat rokov, avšak niekde sa jej mihlo pri ušiach že vraj jeden z nich je tiež upírom, druhý pravdepodobne zomrel. Jej rodičia boli bohatý a milovali ju, bola pre nich anjelik a hlavne pre matku, ktorá chcela dievčatko. A možno to bol ten problém, bola rozmaznaná a zlá spoločnosť a drogovanie bolo to čoho sa nebála a pustila sa do toho. Povzdychne si nad tou spomienkou, ale veľmi sa nad ňou nepozastavuje. Hneď na to jej do mysli skočia spomienky na to, ako si Iris dovolila pozabíjať takmet polovicu členov francúzskeho inštitútu, vlastne za to piká doteraz. Prenasledovaná a odsúdená na život vo väzení v Idrise. Našťastie je tu a Europa nemá poňatia, kde je.* Isteže, pokojne. *Súhlasí s tým, aby ju doprevádzala a následne sa uškrnie, keď sa jej upírka pýta na rodinu.* Netuším, čo moji rodičia pre mňa plánovali, ale jedno viem. Neverili na upírov, zaoberali sa obyčajným biznisom v podnikaní, čo im priviedlo poriadne veľa peňazí.. *Povie s úškrnom a zatrpknutým tónom v hlase. Jej rodina ju sklama v deň, kedy nechápali jej ambície, keď ju donútili sa stýkať s jej láskou, ktorá bola bohužiaľ skazená. Iris bola zlomená a potom o pár rokov ju zlomil iný...upír..ktorý v nej natrvalo uhasil plamienok lásky a citu. Zanevrela na všetko milé, z jej strany je všetko len hra, no hlboko v sebe má milú povahu a sem tam ju ukáže, ako napríklad teraz.*
*Spokojeně se do široka usmála, když souhlasila nad její žádostí o jistý doprovod. Sama nevěděl kde přesně se to nachází, ale její pomalu se rozešla směrem, odkud viděla dívku přijít a doufala, že se nemýlí. Samozřejmě šla pomalu, tak, aby si vyslechla její odpověď. Tyto tunely byli dlouhé a jenom obyčejné postávání na místě neměla zrovna v oblibě, to si radši popovídá při něčem, co by se mohlo nazývat procházkou.* Děkuji Vám, za Vaší laskavost. *Odpověděla nad tím, když souhlasila, že jí doprovodí.* Podnikání jsou prioritou pro rody, které se snaží stát vlivné. Jsou Vaši rodiče také upíry, i přes skutečnost, že na ně nevěřili? *Možná byla příliš troufala, položit jí hned takovou odpověď. Avšak spoléhala na to, že nepatří mezi úplné nováčky a její věk má také něco do sebe a tato otázka, i přes to, kdyby její rodiče byli po smrti, nebyla až takovým bodnutím do slabiny. Samozřejmě to zcela nezatracovala. Znala i upírky, které smrt svých rodičů nesli velice špatně a to dokonce i po několika-ti stech let. Láska hold pro Luciu byla momentálně jedno z témat pod nadpisem TABU, ale zažila jí i ona a představa, že její matka, či otec zemřou jí samotnou zneklidňovala. Výsledek, kde kterému se svým dotazem chtěla přiblížit byl prostý. Pokud se totiž jednalo o jejich rod jakožto o generaci, která si předává upírství vzájemně, rozhodně s nimi museli mít akt na úrovni, kdy i ona zasahovala. Pokud však ne, určitě si její jméno zachovala v paměti a později se sama optá vlastní matky. Přeci jenom, v rodinném podniku momentálně figurovala jako jeden z hlavních představitelů pouze sto let a většinu aktů řešili stále starší.* /Mohlo by mi to poskytnout i výhodu, v zájmu našeho rodu by takovéto případné akty nebyli od věci./ *Sice měli sami peněz až moc, ale investice do různých nadací byla naopak Luciinou prioritou. Měla v oblibě lidi, protože se jednalo o její příjem potravy a když se jich množilo stále více, zajišťovalo to i přežití pro upírskou rasu. To pro ní byla priorita.*
*Vydala sa teda za upírkou, a potom pomaly kráčala vedľa nej. Netušila síce o čom sa táto blondínka chce rozprávať, no Iris potrebovala niekoho na priateľskej úrovni, takmer každý koho doteraz stretla ju chce zabiť, alebo si len drzo doberá, preto bola svojim spôsobom vdačná za upírku, ktorá ju vyložene hneď po prvom rozhovre nechce zapichnúť, či niečo horšie. Otec Iris bol podnikateľ, mal niekoľko firiem po asi štyroch štátoch a celá rodina tak prakticky nemusela robiť nič. Z Iris chceli mať psychologičku, ale bohužiaľ nevydalo, hlavne aj kvôli nešťastnému stretu s upírom na jej výletoch. Uškrnula sa nad otázkou či aj jej rodičia sú upírmi.* /Chvalabohu nie.../ *Pomyslí si, pár vlasov si dá za ucho, pretože znova jej začali zavadzať.* Nie, sú mrtvy.... *Odmlčí sa a potom dopovie.* ... Našťastie, ale započula som, že niekde po svete behá môj vydarený starší brat, ako upír.. *Je jej to vlastne jedno, nikdy nemusela svojho brata a vlastne ani on ju. Obaja boli voči nej nezdvorilý a mysleli si, že sú jediný ktorý majú právo niečo zdediť po rodičoch.* /Hlupáci.../ *Pripomenie si túto nenávisť jedným slovom.* Ale na čo sa stále baviť o mne, čo vy a vaši rodičia? *Pýta sa*
*Při její odpovědí otočí hlavou směrem k ní, na znak, že jí skutečně naslouchá. Snad až s pobavením v obličeji se pousmála nad jejím projevem. Sama z toho dokázala vyčíst, že její vztahy zřejmě nebyly nejpevnější, nebo nejideálnější, alespoň co se od někoho pod pojmem rodina očekávalo. V dnešní době už mládež své rodiče tolik neřeší, Lucia to věděla a proto vzpomínala při chůzi a komunikaci s Iris na dobu, kdy ona sama byla malá a rodičům se zpravidla vykalo. Byly to hezké časy, málo lásky, ale respekt a úcta k nim byly nezměrné. Láska přišla až časem, což zase naopak litovala, že ona zřejmě nebyla tou, která by mohla říci totéž. Proto, i napříč uvědomění si její situace ve vztahu s rodiči, musela být při odpovědi upřímná.* To mě upřímně mrzí. Ne každý rodič je dokonalý, ale po nějakém tom čase si k nim stejně najdete cestu. Každý se vrací, i když realita podtrhává různé citace o tom, že lidé mají dělat krok vpřed. My upíři už tuto možnost nemáme a proto jsem toho názoru, že nám nezbývá kolikrát nic jiného, než udělat... pár opatrných kroků vzad, aby jsme našli nějaký smysl života. Přeci jenom kráčet po tomto světě tak dlouho není ideální. V mnoha obdobích života se ten smysl vytratí a je najít si ho stojí více úsilí, než by jeden očekával. *Snad sama nemohla uvěřit tomu, že se v její přítomnosti tolik rozmluvila. Chtěla však uvést věci na pravou míru a sdělit jí svůj pohled a myšlenku na věc. Trošku jí tím nabádala k tomu, aby svého bratra našla. I přes to že netušila, jaké měli vzájemné vztahy, mít někoho příbuzného, i přes to že se mohlo jednat o vraha a sobce, bylo na jednu stranu uklidňující. Pro ní byla tato myšlenka naprosto nemyslitelná. Bez rodiny, i přes to že na ní kolikrát nadávala proklínala jí skutečně milovala. Ne vždy tomu tak ale bylo. Trvalo snad polovinu jejího života, než si k nim našla opět cestu. Proto, když se zeptala zpětně i na její vztahy, musela se pobaveně zasmát. Chvíli přemýšlela, zda by jí měla odpovědět. Paranoia z minulosti ohledně soukromých informací jí od toho odrazovala a i přes dnešní dobu a její milost této upírky, se nedokázala tak sebejistě otevřít.* Náš rod patří k jednomu z nejstarších. Udržujeme tisíciletou tradici, kdy rodíme potomky, které následně v určitém věku proměníme. Za ta léta jsme si vybudovali postavení, které nám ve společnosti více než pomáhá. Každý člen našeho rodu se připsal k jinému klanu, aby tím tak držel spojku mezi sebou. Bojuje za práva upírů i jejich ochranu a soudržnost. Nemáme rádi, když jdou upíři proti sobě, jsme spíše diplomaté, ale kvůli našemu věku a zkušenostem není dobré se pouštět do zbytečných bojů. Což mi připomíná jistou aférku zde v Pandemoniu, za kterou zřejmě budu brzy pokárána svou máti. *Svůj projev dokončila pobaveným, ale stále tlumeným smíchem, když si vzpomněla na svou aférku s čarodějem. Věděla moc dobře, že z toho bude mít určitý druh problému. Pokud ne v jejich klanu, tak rozhodně od rodiny. Tyto způsoby chování zkrátka neuznávali. Jak ale řekla, ona bojovala za jejich druh, vším čím mohla a pokud to nešlo diplomaticky a daný jedinec byl příliš nezdvořilý, než aby to mohla skousnout a přejít, reagovala poněkud aktivněji, s menší dávkou krutosti.* Jsem toho názoru, že by jsme měli držet při sobě. Mír nikdy netrvá věčně, vždy se najde někdo, kdo bude proti systému a pokud se budeme zabíjet ve vlastních řadách, padneme pod vlivem jiných a to je něco, co bych nerada dopustila. Proto si i myslím, že kontaktovat Vašeho bratra by nebylo nejhorším možným způsobem, jak trávit svůj volný čas. Čím více svých drahých máte u sebe, tím jste silnější. Ten kdo nemá nikoho, zpravidla padne jako první z pěšáků na bojišti. A vy se mi popravdě zamlouváte, i přes tu krátkou známost. Proto prosím berte mou radu na zřetel. Bylo by nepříjemné přijít o někoho jako jste Vy. *Stejně jako Iris, i Lucia byla vždy upřímná. Svůj projev vždy skládala ze slušných částí, i přes to že se za nimi skrýval určitý druh troufalosti. Dle jejího názoru si to však mohla dovolit, vzhledem ke svému věku už měla opravdu málo druhů, kteří přebily ten její. Rady dávala těm, o kterých si myslela že by je potřebovali, aby našli nějaký ten smysl. Hlubší smysl toho, proč vlastně žít.*
*Je pravda, že Iris nemala rada svojich rodičov, ale paradoxom bolo že ich aj milovala. Starali sa o ňu, o tom nie je krivého slova, podali jej pomocnú ruku, keď spadla do závislosti na drogách a pokúšali sa jej pomôcť, škoda však bola, že jej dokázali pomôcť aj z upírstva, ktoré na začiatku nenávidela, dlhé roky sa snažila prísť na túto cestu, kedy sa dokáže ovládať. No aj navzdor týmto veciam, nemala dobrý vzťah z rodičmi, hlavne kvôli istým veciam. Počas tohto premýšľania, však vnímala celý ten monológ, ktorý trval celkom dlho podľa jej vkusu. Uchechtne sa, až to vyznie drzo, no Iris to celkom pobaví.* Mojim bratom som ukradnutá, vraj som im brala rodičov... *Povie s úsmevom, baví sa na tom pretože jej bratia boli hlúpymi snobmi, ktorý videli len peniaze a nič iné. To Iris nemala rada, keby žila len pre peniaze, nebola by tým čím je dnes. Sebavedomou a chladnou osobou. Možno by to bolo aj lepšie, ale ťažko povedať. Znova si prehrabne vlasy a nachvíľu sa pozrie inam, no hned znova udržiava ako taký očný kontakt, nechce aby niekde zakopla.* Kiežby.... rady sú mojej osobe na nič... *Povie vážne .* ... Som totiž už jednou nohou vo väzení v Idrise... *Odpovedá optimisticky. Nikdy si nerobila veľkú vedu z lovcov, ktorí po nej idú, ktoírí by radi videli jej osobu spútanú a uväznenú, alebo skôr mrtvu? Ťažko povedať čo je lepšie. Lenže Iris je ťažký oriešok, je to relatívne mladá upírka, no jej sila sa dá vyrovnať aj starším ak ide o skúsenosti v boji. Má jediné šťastie, že ju vtedy v Paríži zobral do klanu Marcus, ešte stále vodca klanu, ktorý ju ochránil a zaistil aby sa dostala sem.*
*Klapající kroky z podpatků se rozléhaly přes tunely. Kdysi dávno by si zřejmě své boty sundala, aby neupoutávala pozornost, právě teď to však byla poslední věc, co by jí tížila mysl. Věřila svých schopnostem a dovednost u případné obrany, kdyby byly napadeny. Kráčejíc tedy přes tunely a podvědomě se nechajíc vést Iris, naslouchala jejím odpovědím. Pokud pro ní byly rady zbytečné, jenom nad tím cukla koutkem a pokývla hlavou. Ona byla typ člověka, který rád sdělil svůj názor, ale nepotřebovala k tomu daného jedince nutit, nebo ho jakkoliv přemlouvat a domlouvat mu různé věci. Kdepak, na to byla až moc stará a sama neměla ráda, když jí někdo táhl do něčeho, co sama nechce. Takže informaci o jejích bratrech jenom přešla slušným, leč jemným úsměvkem, který v sobě zanechával i stopy po určitém druhu lítosti. Jakmile se Iris rozmluvila o něčem jako je vězení, její mysl uchvátil jistý druh zvědavosti. Opravdu, stále přemýšlela nad tím, jak jsou v dnešní době informace opravdu levným zbožím, aniž by si jeden uvědomoval, že to je vše, co vlastně máme.* Z jakéhopak činu jste k tomuto byla odsouzena? *Zeptala se přímo, zatímco z kapsy vytahovala další cigaretu, kterou si při chůzi zapálila. Pokud byla stíhaná lovci, zřejmě její přítomnost v té Luciiné nebyla nejvhodnější, což si uvědomovala natolik, že sama podvědomě přemýšlela, jak by asi zareagovala, kdyby se nějaký odvážlivec dokopal k tomu dojet si pro ní až sem.* Respektive, jak dlouho jste již stíhaná? Na jednu stranu to je obdivuhodné, na tu druhou...bylo by asi opravdu nemilé odsedět si doživotí, pokud se jedná o naší rasu. Představa té neúprosné nudy mou mysl tíží už teď. *Snažila se jí situaci trošku odlehčit, poněkud zvrácenějším humorem, který využívali v těžkých dobách i oni sami. Protože pokud se jedinec cítil pod psa ze své situace, která se mu zdála tak vygradovaná, že to už více nešlo, nezbývalo mu nic jiného, než se tomu vlastně zasmát. Sama zastávala postavení, které si na frustracích moc nepotrpí. Neměla ráda komplikace a pokud by se sama nacházela v její situaci, asi by jí to svádělo k úsměvným chvilkám. Dnešní doba už je jiná a proto sama Lucia nepočítala s tím, že by si pro ní došli až sem, ať už udělali cokoliv. Tím jí vlastně dala i informaci o tom, že klan je pro ní jistým druhem štítu. Bez něj musela být v kritických situacích.* /Usměvavé, tamní klany očividně berou pod svá křídla ty, kteří potřebují i zachránit. Matka bude nadšená z této informace./ *Zamyslela se přímo nad touto skutečností, zatímco vydechovala kouř z cigarety a občasně zkontrolovala zářící display, na který se jí objevovali zprávy od vlastní matky, které občasně v kapse jenom zabrněly. Neodpovídala na ně, dokud byla v přítomnosti něčí společnosti. I přes tuto dobu, to jak jinak, než mohla považovat za projev neúcty, na které ona sama Ipěla.*
*Iris sa len pobavene uškrnie, možno je úprimná a niečo o sebe povie ale to neznamená, že vykecá všetko. Bola v problémoch, to je pravda, je problémoch aj to je akási pravda. No dostala sa do nich len preto, že ju niekto štval a že by jej to vadilo? To nie, bola silným jedincom, ktorý sa svetom potikal sám a v klanoch bývala len preto, že je ťažšie ju vystopovať. Vlastne ju nevedia vystopovať ani náhodou, je múdra dokáže si naplánovať veci tak, aby sa stratila lovcom, ktorý ju hľadajú po Europe. Ako dlho, kto vie ...možno rok, možno mesiac to viem len ja. Navyše nie je to tak zlé... *Odpovedá pobavene.*
*Přimhouřila oči, když se ve své zpovědi o sobě posunula více do ústraní a nebyla tak otevřená. Nebo alespoň ne tak lehce. Luciu to uvnitř na jednu stranu potěšilo, protože každý má své hodnoty a kdyby i ona byla natolik výřečnou, zřejmě by už něco jako soukromí šlo naprosto strannou. Takže snad jenom s menším úsměvkem. Byla si tak vědoma toho, že i ona má určité hranice v tom, s čím je ochotna se svěřit a s čím naopak nikoliv. Sama nevěděla proč, ale dávalo jí to dojem nějaké hodnoty daného jedince. Měla ráda tajemno a co víc, přicházela si na věci postupně. S tou myšlenkou, že se možná stane členem klanu jako ona jí dávalo za jistotu, že s ní příjde ještě vícekrát do styku. Obě dvě měli na poznávání se doslova věčnost, proto nechvátala k tomu, aby jí poznala za jedno jediné střetnutí.* Nic není tak zlé, pokud tou situací nezačneme být sami frustrovaní. Krotit své emoce je podle mě problém, za to ovládat je, to už je o něčem jiném. Pokud frustraci nedovolíte aby Vás ovládla, potom se dá každý problém přejít s pokojem v duši a klidem na těle, ať už se jedná o sebevětší prohřešek. *Usmála se nad svými slovy, možná opravdu dávala dojem staromódnosti, když takto veřejně vypouštěla moudra ze svých úst, zatímco sama v nedávných situacích provedla něco, co je její proti srsti. Byla bohužel cholerik a citlivá na určitá témata. Sama nemohla říct, že by své emoce i za tu dlouhou dobu co je na světě ovládla. I přes to se o to stále snažila, bylo to něco, co se člověk nenaučí jen tak. Zahnat své emoce do ústraní a působit jako flegmatik bylo naprosto jednoduché, problém byl v tom, že vždy přišel nějaký den a chvíle, kdy to v člověku prasklo a on vybouchl návalem negativních emocí. Toto se naučila už dávno a proto to neprovozovala, raději nechala svou horkokrevnost proudit, zatímco následkem se mohla sama pokárat a uvědomil si chybu. Z chyb se přeci jenom člověk učí, což bylo docela ironické, vzhledem k tomu že ony byly upírky. Každopádně své polemizování ohledně tohoto tématu dala na chvíli stranou a soustředil se na cestu. Když pohlédla na hodinky a uvědomila si, že se za pár hodin blíží východ slunce, rozhodla se trošku zrychlit tempo, zatímco se mlčky občas pohledem obrátila na Iris a snažila se s ní vést tento příjemný druh komunikace až do jejich cíle.*
*Mala chuť nad tými slovami akosi pretočiť očami, no nechala si to naneskôr. V tichosti a v príjemnej komunikácii doprevádzala Luciu ku klanu a hned na to potom odhopsala upírskou rýchlosťou do ulíc New Yorku a do svojho utulného bytu za svojim chlpatým perzským kocúrom Krištofom.*
*New York a jeho první dojem byl pro ní poněkud překvapující. Byla zvyklá na společnost různých ras, ale že se představí ve známém klubu jakožto ta, která měla potyčku s nacistickým čarodějem, to sama nečekala. Dívajíc se do svého mobilu, šla ladným krokem přes staré koleje opuštěného metra. Měla ráda noční oblohu, dokonce byla naučená i na pach krve lidí, ale samota jí občas scházela. Proto, když míjela bezdomovce, přihlížejíc na její maličkost, jenom zamýšlela o dalších zásobách krve. I když poněkud nekvalitní, ale stále by to mohla prodat za nižší cenu, než si v momentální situaci markovala.* /Zřejmě bych měla konečně zjistit lokaci toho klanu, než bude pozdě./ *Měla tím na mysli svou matku, která na tomto světě chodila déle, než je zdrávo. Naučit jí s novými technologiemi bylo pro ní prokletím, vzhledem k tomu, že zprávy pod jejím jménem jí chodili co půl hodinu. Mobil na konec vypnula a uschovala si ho do kapsy. Došla až k jedné z opuštěných stanic, na kterou si vyskočila a dívala se na zastaralou mapu tras, která zde byla vystavena.*
*Po včerajšom milom a detinskom stretnutí na pláži sa Iris rozhodne zavítať na jeje obľúbené miesto, ktoré je dá sa tak povedať bohom zabudnuté. Sebavedomo a nebojáce prekročí pomyselný prah podzemia a kráča po štrkovatelej zemi. Na sebe má po dlhom čase obtiahnuté čierne džínsy a čierne tričko, ktoré krásne zvýraznuje jej odhalený dekolt, celé to završila čiernou koženou bundou, tmavým mejkapom a rozpustenými platinovými vlasmi, ktoré boli povestné ich neskonalou dĺžkou. Iris sa nimi rada pýši a to aj tu, kde je vidieť len pár bezdomovcov, myši a nejakých tých démonov. Rada sa parádi. Na sekundu zapne mobil, aby sa pozrela koko je hodí, dokonalý čas na lov v podzemí. Uškrnie sa sama pre seba a už teraz jej myšlienky sú skeptické, nemá nádej že by tu našla niekoho na úrovni s dobrou krvou. Pravdupovediac je tu preto aby trochu vypla. Potrebuje si odpočinúť od neutavičného hluku mesta, lovcov, upírov a inej hávede, ktorú postretávala a hlavne vil. Je hlboko v podzemných chodbách a pár Manhattanv od jednej z opustených staníc zastane a oprie sa o popraskanú, zničenú stenu, posadí sa na špinavú zem a počúva zvuky tunelov a samozrejme, sem ta jej oči zavadia o mobil alebo o blonďatú ženu, ktorú vidí už odtiaľto. Mala perfektný výhľad.* /Klasické, nikdy tu nemôžem byť sama čo?/ *Hovorí si v mysli a len nad tým prevráti oči, rozhodne sa zatiaľ si ženu nevšímať a tak sa venuje mobilu a premýšľaniu.*
*Mezi tím co zkoumala mapu podzemního metra, přemýšlejíc o tom, jestli je stále aktuální a trasy nebyly pozměněny, ucítila v blízké přítomnosti rozdílný zápach. Periferně očima zabloudila ke kraji, respektive ke zničené stěně, o kterou se opírala nějaká dívka. I přes to, že s touto nikdy neprohodila slovo, tak díky její fotografické paměti si její tvář zapamatovala z Pandemonia. Upírka, jejíž postavení ve společností se přiklání k přihlížejícím. Ne že by proti tomu něco měla, ale tato skutečnost jí donutila se nad situací usmát. Její přítomnost zde jí nasvědčovala jenom dva možné scénáře. Buď to měla hlad a toto místo by se dalo přirovnat k levnému a nekvalitnímu bufetu, nebo tu byla ze stejného důvodu jako ona. Aby prostě vypadla z té přeplěnosti lidí tam nahoře. Lucia zažila mnoho válek a sama momentálně, při vzpomínce na nacistu přemýšlela, jak je možné, že jsou ulice natolik přelidněné, když bylo tolik obětí v minulosti. S povzdechem tuto myšlenku zahodila stranou a rozhodla se být poněkud přátelštější, než při prvním střetu s new yorskými občany. Její klapavé kroky se nesly tunelem a stále se přibližovali k dívce, která hleděla do svého mobilního telefonu. Sama váhala, zda by jí měla oslovit, ale bylo to pro ní snadnější, než se tu plahočit.* Dobrý večer. Omluvte můj jistý druh nezdvořilosti, při Vašem oslovení. *Došla blíž k ní, zatímco se dívala na její tvář ozářenou displejem telefonu* Nejsem zdejší a nějaká pomoc by se mi výměnou za mou laskavost hodila. Pokud na to samozřejmě přistoupíte. *Schovala jsem ruce do svého dlouhé černého kabátu, který byl určen na ní období. Vlasy měla svázané do elegantního drdolu a na sobě černý outfit, docela podobný tomu jejímu a rty zvýrazněné jemně narůžovělou rtěnkou. To co však bylo nejvíce výrazné, byli její modré, až částmi bílé oči, které i přes tmu vynikaly.*
*Myšlienky Iris sa stále pohybovaliv rozpätí Lyria a jej brutálna vražda. Nevedela sa tých myšlienok zbaviť, tá otrava s blond vlasmi ju prenasledovala a chcela túto nezmyselnú hru ukončiť čo najskôr. Nemala náladu na niečo tak hlúpe ako je doberianie si víly, ktorá je neskutočne drzou. Modrý pohľad nakoniec prejde k blondínke, ktorá na ňu prehovorí. Chvíľu ju počúva a potom si ju celú akosi prezrie, prvý dojem teda urobila akási zdvorilosť. S neutrálnym výrazom v tvári sa na ňu hľadí a prejde si jazykom po spodnej pere. Mobil vypína, strká ho do malej kabelky a postaví sa, zároveň z tašky vyberá krabičku cigariet a jednoducho si zapáli. Slová a hlavne tie ako láskavosť jej zakotvili v hlave, no veľmi sa na ne nesústredila.* Dobrý večer... *Vyfúkne cigaretový dym a prezrie si okolie a znova prejde pohľadom na upírku.* O akú pomoc by šlo? *Pýta sa obyčajným tónom a trochu sa uškrnie. Nemala príliš náladu niekomu niečo povedať, alebo ho niekam vodiť, myšlienky tak nikdy neuprace. Znova si potiahne a hned za tým vydýchne, dá sa povedať hustý obláčik dymu* /Len nech to nie je nejaká hlúposť../ *Pomyslí si, pretože nemá rada obyčajné otravné otázky, ktoré len mrhajú jej časom.*
*Lucia si nemohla pomoct, ale když se na ní dívala, viděla trošku samu sebe, kdysi dávno. Ta lehkost a jakýsi znuděnost v jejím celkovém postoji a výrazu jí opravdu pobavily, i když to nedala znát. Sama vypadala docela mladě, i přes to že přesahovala taky normální standarty. Proto se snažila dle způsobů chování i dívku před sebou zařadit do nějaké věkové kategorie. Byla ráda, že na ní reagovala, vzhledem k tomu, že potkala i takové jedince, kteří jí prostě sprostě ignorovali. Avšak následky, které za to následně nesly taky nebyly zrovna nejlíbivější. Stejně jako upírka před ní, i ona si jí prohlédla od hlavy až po paty, než jí tvář pohltil dým s cigarety. Nevadilo jí to, sama byla kuřák.* Potřebovala bych nějaké informace o zdejším klanu. Mohu si typnout že do něj sama patříte. Dnešní doba, i přes určitý druh míru není zrovna ideální pro upíra bez nějakého zázemí. *Cukla lehce koutkem úst, zatímco jí věnovala oční kontakt, bez jakéhokoliv vlivu. Prostě to měla ráda, kdysi jí někdo naučil, že pokud se stejné rase podíváte bez jediného zaváhání do očí, dáte jí nějakým způsobem najevo určitý druh seriozity a snad i dominance. Ne každý měl ke slušnému vychování pochopení a ona doufala že se nebude jedna i o její případ. Zatím jí však její reakce byla blízká.* Ve smyslu lokace, vedení, členů, počtu, působení, jmen...a tak dále. *Nadzvedl lehce hlavu nahoru, mezi čímž si vytahovala svou krabičku cigaret. Nevydržela být dlouho v přítomnosti kuřáka, aby si sama jednu nezapálila.* Odměnou bych Vám mohla nabídnout kvalitní přísun krve. Laskavost za laskavost, zcela jednoduché a prosté. *S úsměvem jenom líbezně pokroutila hlavou a stejně jako ona, i Lucia vydechla kouř z pusy a promnula si jazykem spodní ret. Kdo ví proč, ona sama si toto nikdy nedokázala odůvodnit.*
*Sebavedomé zmýšľanie Iris nikdy nedovlí byť k niekomu milá len preto, že si to zaslúži. Tak to pri nej absolútne nefunguje, je uprimná a jej úprimnosť niekedy bolí, urazí a naštve. No jej to neublíži ani trochu, miluje provkovanie a všetko s ním spokojné. Znova si potiahne z cigarety a pomaly vyfúkne, znova si prejde jazykom po spodnej pere a pozrie sa na upírku.* Hej, som v klane...druhá pobočnica vodkyne klanu.. *Odpovedá tónom, ktorý hovorí že ona nie je jedna z tých ktorá sa bude baviť s človekom milo, len preto lebo je to slušné, aj keď sama si na slušnosti zakladá.* Lokácia...hah .. *Uchectne sa* Klan sa nachádza v Harleme, Hotel Dumort....nechce sa mi veriť, že ste o tom aspoň nepočuli... *Povie s malým úškrnom a posledný krát si potiahne a ohorok hádže kamši doneznáma.* ..no a počet, to chcete snáď veľa.... upírov je nespočetne veľa, nedokážem ich spočítať na jednej ruke. *Smrkne, ale len tak, nemá to žiaden iný zmysel..* Aké mená? *Pýta sa, mená veľmi neukladá vo svojej pamäti, to by ju fakt porazilo* ..Na láskavosti príliš zabúdam, takže pokojne aj bez nej vám dám informácie... *Sebavedomo podotkne, udržiava s ňou očný kontakt.*
*Valiri se rozhodla, že si půjde dneska trochu provětrat hlavu. Furt přemýšlela celý den kam by mohla večer zajít. Potom se podívala na mobil a tam viděla nějakého fanouška na pláži. A tak se rozhodla, že půjde na pláž. Tím že má v moci vodní živel, tak se musela rozloučit s různými vystoupeními, protože na pláži bude rozhodně hodně lidí. Doma šla ke skříňi a tam si na sebe hodila, fialové kraťasy s volánky*/ Ach jak já miluji volánky/*a černé krajkové tílko, a fialové conversky ladící ke kraťasům. Hodila si doma portál na pláž a prošla jím. Co dorazila na pláž, tak se podívala kolik je tu lidí. Zahleděla se do moře. Sundala si svoje boty a dala si je do levé ruky a procházela se na břehu pláže. V dáli viděla nějaké ty atrakce, ale tam jí to moc netáhlo, protože neměla náladu na kupu lidí.*
*Varro se rozhodl jít k pláži a doufal, že tam dnes nebude moc lidí, aby si mohl pročistit hlavu. Už pro institut pracoval nějakou tu dobu, aby si mohl udělat svůj názor.*/Někteří z nich jsou fajn, někteří jsou rasisté a pohrdají ostatními rasami./*řikal si pro sebe.*/Ale na to, že jsem je dříve nenáviděl jsem se s nimi celkem spřátelil/*pomyslí si a usměje se. Koukne se pod postel a vyndal odtud krabici, kterou ještě nerozbalil. Vzal ponožku a setřel z ní prach. *Co v ní jen může být, vím, že jsem jí měl schovanou na půdě, ale nikdy jsem jí neotevřel. *Pronesl Varro a otevřel krabici. Na dně bylo něco co vypadalo jako kus nějakého staršího oblečení. Lehce pokrčil obličej a vytahoval to. Když si to však prohlédl, na jeho obličeji byl znát úžas.* To je roucho mého otce.*řekl a skákal jako malé dítě. *Zkusím si ho.* A jak řekl tak udělal. Nechal na sobě jen spodní prádlo.* Padne mi, možná trochu větší, ale kdo to dnes řeší, takhle bych mohli na pláž.*řekl a plný úžasu se vydal k pláži. jakmile dorazil, sundal si boty a ponořil nohy do již chladného písku. Chvíli takhle stál a užíval si ten klid a samotu, pak se rozhodl, že si alespoň smočí nohy ve vodě.*
*Myšlienky na brutálnu vraždu vilu ju teda neopúšťajú ani po včerajšku, samozrejme že prechádza po pláži túto náladu, ktorá je naozaj vraždiaca, nezmení, no Iris už kluby nebavia a v podstate pláž je jediné miesto kam blondína zavíta bez toho, aby na ňu niekto čumel. Na sebe má jedny zo svojich kráľovsky modrých voľných krátkych šiat a rozpustené vlasy. Na začiatku pláže sa vyzuje, s topánkami v rukách zaborí nohy do piesku a pomaly, premýšľajúc kráča. Po pár Manhattanch si sadne, prehrabne vlasy a len premýšľa a pozoruje okolie.*
*Šla dál po pláži, a všimla si nějakého kluka. Podívala se na něj z dálky a pomyslela si, že ten vypadá docela dobře, ale musím na něj raději pomale. Nebo snad rychle ?.. Já ti vůbec nevím, třeba se tu ukáže nějaká blondýna, která ho bude chtít .. Tak šla pomale k němu, všimla si, že má na sobě nějaké roucho.. Zaraženě se na něj podívala a po chvíli se začala smát. Po chvíli co se na něj dívala, si uvědomila, že už ho viděla v Pandemoniu. Val má teď výčitky svědomí, protože tam Varro uklouznul buď na její vodní magii, nebo na tom jak tam někdo pustil požární hlásič. Usmála se na něj s doměním, že si ji nebude pamatovat.* To je hezký večer co ? * Řekla velmi jistě, a z kraťasů si vytáhla mobil a vyfotila si pláž a hodila si na instagram novou fotku.*
*Varro si užíval toho ticha, když tam byl jen on a moře. Sedl si do tureckého sedu a zhluboka se nadechl a vydechl. Pokračoval by v tom i dál, ale vyrušil ho hlas, který si odněkud pamatoval, avšak dnes nehodlal být rušen. Z tureckého sedu vyhopsl na nohy a změřil si Valiri pohledem.* Ano jistě, nádherný a před chvílí bych mohl také dodat poklidný, avšak no..... * řekl a lehce se usmál.* už jaksi poklidný není řekl a pozvedl jedno obočí.* Víte my mnichové zde hledáme klid a očistu, takže bych byl velice laskav, kdyby jste poodešla kousek daál, nechť vás provází síla. *řekl Varro a znovu si sedl do tureckého sedu a snažil se udržet vážnou tvář a celkem mu to šlo.*
/Možno predsa len keby som požiadla Malachaia../ *Začína premýšľať o istom črtajúcom sa pláne. Modré oči upírky sa dívajú takmer všade a jej pohľadu tak neujde známa tvárička lovca. Vedľa neho postáva akási ženská, ktorú nepozná, bol b však hriech nevužiť svojho upírskeho sluchu a tak sa započúva do začínajúcej konverzácie. Snaží sa zadržiavať smiech, ale poriadne jej to nejde, keď sa ako tak dosmeje, rozhodne sa vplížiť do tejto konverzácie. Na pláži tu tamer nikto nie je a tak použije svoju upírsku rýchlosť a milým hlasomsa prihovorí.* Prepáčte, že vás takto ruším, ale nemohla som prepočuť, že ste mních... *Začne milo a tým, vlastne sa pripája k malej hre.* /Bude to zábava.../ *Povie si v mysli a v hovorenom slove sa odmlčí a herecky skryví premýšľajúc obočie.* ..Ste mi akýsi povedomí, nevideli sme sa už niekde ? *Uškrnie sa pobavene a snaží sa udržať si rolu ženy, ktorú fascinuje náboženstvo a je ľahko zmätená z podobného výzoru.*
*To co jí klučina řekl jí docela urazilo, protože nemá tohle chování ráda, a hlavně je až moc na sebe pyšná. Prohodila si vlasy na pravé rameno a mírně se zamračila* /A to jsem ho chtěla pozvat na domácí čínu/* Usmála se na něj, ale pořád u něj byla, protože něco jí lákalo, jenže co ? ..* Ale poklidný je vždycky, jestli jsem tě vyrušila, tak to se moc omlouvám.. To jsem nechtěla, ale poslední dobou mám občas potíže .. a hlavně potřebuji být s lidmi *Zhluboka se nadechla, a usmála se* Co když neodejdu ? .. * Řekla vyrovnaně a sebejistě.* Tak to si asi tu čínu udělám jen pro sebe * řekla velmi potichu, ale Varro jí mohl slyšet* Jakou kuchyňi máš rád ? * Zeptala se udiveně. Po chvíli přišla nějaká blondýna */ Sakra, blondýna/* Valiri nemá ráda blondýny, protože většina z nich má lepší role ve filmech a hlavně proto, že jí sebraly vždycky to co ona chtěla. Docela jí udivuje, že ani jeden z nich ji nepoznává.. Podívala se na blondýnu a usmála se na ni a lehce jí zamávala.* Těší mě. *Řekla bez náznaku, že by jí nesnesla.*
*Varro tedy seděl a hrál svou roli mnicha* Když neodejdete budu nucen odejít já. *řekl chladným hlasem avšak když uslyšel o číně, lehce v něm cuklo.* Proč se teď bavit o jídle, jediné co chci je mít chvilku na vyčištění hlavy a na modlení. *řekne a otočí se k další osobě, když jí však uviděl, lehce ho to zaskočí, ale nedává to znát. Koukne se na Iris a vzpomene si jak to tenkrát přehnal v baru. Koukne se jí na rty a usměje se.* Jste mi povědomá, viděl jsem vás na mém semináři, kladla jste dobré a chytré otázky.*pochválil jí Varro* Dokonce jste vznesla i teorii, že náš bůh, velká špagetová bytost může být i žena. *dodal a poplácal jí po ramenou.*
*To že jí ten klučina ignoroval se jí nějak nezamlouvalo a tak zkusila nahodit svůj roztomilý obličej. Usmála se na klučinu a promnula si rty a pak si kousla zubama do spodního rtu. A tak si nemůže dovolit to, že by dneska večeřela sama.* Ehmm... To mě hodláš ignorovat ? * Kdybych si toho aspoň.*
*Iris sa len pobavene pousmeje a pár vlasov si dá za ucho, aby jej nezavadzali.* Ach, iste, už si spomínam. *Odpovedá veselým a milým tónom. Táto malá celkom zábavná hra ju odlákala od vraždiacich myšlienok. Úsmev jej z tváre nezmizne ani po tom, čo sa ozve tá neznáma žena. Iris nesleduje televíziu, ani internet nezaujíma sa o nejaké celebrity, ich sláva jej nič nehovorí. Sebavedomo tak zrak namieri k nej a uškrnie sa. Je to skôr jeden z tých pohrdavých úškrnov. Celú si ju premeria pohľadom od hlavy až po päty. Urobí dva kroky vpred* A vy ste? *Opýta sa nadrzovku s pobavený úškrnom. Znova sa otočí na Varra a venuje mu pozornosť.* Čo tu vlastne tak neskoro robíte? Môže to byť nebezpečné... *Uškrnie sa ešte viac, dobre si spomína na bar a to čo sa stalo, ešte teraz ju z toho striasa.*
*To že jí ten klučina ignoroval se jí nějak nezamlouvalo a tak zkusila nahodit svůj roztomilý obličej. Usmála se na klučinu a promnula si rty a pak si kousla zubama do spodního rtu. A tak si nemůže dovolit to, že by dneska večeřela sama.* Ehmm... To mě hodláš ignorovat? Kdybych si toho aspoň nevšimla. Varro si mohl všimnout, že to myslí ironicky. Otočila se na blondýnu, která ji nepřipadá až tak hrozná* / však je naprosto v pohodě /* Usměje se na ní, mé jméno je Valiri Bane * Řekla sebejistě a trochu nadřazeně * Věnuji se herectví * Usmála se a podívala se na Varro.* /Sakra já to asi nevydržím/ * Vzpomíná si kdy naposledy měla sex, a tak nějak to na ní opět jde .. v mysli si říká, jen ať to není zrovna teď.. Ten klučina o mě nemá zájem, a s holkou bych vážně spát v tuhle dobu bych nechtěla. Usmě se a pokrčí svoji pravou nohu. Jenže po chvíli zjistí, že tahle pozice není zrovna pohodlná tak si sedne na písek.*
*Varro na ní koukal a při tom se kousal do jazyka aby se neusmál.* Víte já vás neignoruji*Řekl mezitím co si jí prohlížel.*/Ještě jí trochu potrápím, uvidím jak moc je zoufalá./*pomyslel si a lehce se pousmál. Jen si s vámi nemám co říci pokud byste nevěděla něco o špagetovém monstru, kterému věrně sloužíme. Víte, chci si nechat narůst vlasy a udělat si dredy, jako mnich Los Špagetos, abych se více našemu bohu podobal a měl k němu blíž. *řekl a koukl se na moře.*
*Prejde si po suchých perách jazykom a takmer nebadateľne pretočí očí nad predstavením ženy. Akoby ju to tak hrozne zaujímalo, že je herečka. S nezáujmom mykne ramenami a posadí sa vedľa Varra, počúva tie nezmysly, ktorými sa dobre baví. Díva sa na more, ktorého zvuk na ňu pôsobí príjemne, inokedy by jej vadil, no teraz nie. Zamyslene si hrýže pery a pomaly prichádza na to, že spiknúť sa s čarodejom, by nebol zlý nápad.* /Môže to mať svoje výhody... *Hovorí si, ale plne vníma tých dvoch.*
*Usmála se, a bylo jí naprosto jasné, že se chtěl usmát. * Chtěl ses usmát, je mi to jasné * Zasmála se. * Já zas sloužím nudlovému monstru, ti jsou si docela podobní co jsem tak slyšela. * Usmála se* Vlasy ti mohu nechat narůst i já, nebo nestačili by ti zatím pseudo dredy ? * Usmála se a v mysli se smála tolik, že si není jistá, jestli se vůbec udrží .. Má v plánu s Varrem něco udělat, ale to z jejího pohledu nemůže poznat, protože sama ještě pořádně neví co . Všimla si, že Iris je docela ukradená, a nějak se jí to nedotklo.. Nepotřebuji obdiv žen. * Ale o to kdo je lepší monstrum bychom se mohli hádat do nekonečna. Budu hádat, že máš rád italskou kuchyňi když prý Monstrum špagetové... Nebo se snad mýlím? .. * Tak nějak zapřemýšlela, a spíš má dojem, že Varro má raději Čínu, ale proč by tu povídal o špagetovým monstru.. To jí není jasné.. A tak se zapřemýšlí ještě víc. * Nee není to Itálie. Ale Čína, čínskou kuchyňi máš rád.
*Ne děkuji, chci si užít to čekání, co by to bylo abych to měl hned? To není žádná oběť* Řekl chladně a koukl s opět k moři. *Zas tak snadno se oblbnout nenechám.* Řekl a nevěnoval jí ani pohled.* Kuchyni preferuji spíše indickou, chutná mi jejich kořeněné jídlo. Čína není špatná, ale ten jejich styl chilli je takový nasládlý a já radši ten slaný indický. *řekl usmál se a koukl na Iris.* Nudlová příšera? To je blbost o té jsem neslyšel, mám takový dojem, že si to vymyslela ale pssst*řekl šeptem, ale tak aby to Valiri uslyšela.*
*Zoberie jeden zo svojich blond prameňou a znudene, ale zároveň zamyslene si ho namotáva na ukazovák. Doteraz nechápe, prečo jej to premýšľanie ešte nedalo pokoj, ale keď sa započúva do slov ktoré Valiri vypúšťa z úst len sa uškrnie a zdvihne nebadateľne obočie.* /Neskutočné, pfúú ../ *Pomyslí si a počúva šepot lovca, na jeho slová sa len pousmeje.* Samozrejme, že si to len vymyslela... * S úškrnom šeptne naspäť. Musí uznať, že táto konverzácia je nanajvýš detinská, no o to viac ju to baví.*
*Všichni si myslí, že si to Valiri vymyslela, a je to pravda, vymyslela si to. Protože jí špagetové Monstrum přijde jen jako výmysl.* V pořádku, jen jsem se zeptala, však za zeptání nic nedáš* Asi vás opustím zachvíli, dneska jsem nejedla a ještě si chci uvařit čínu, a potom se buď opit, nebo se podívat na nějaké porno. * Hlasitě se zasmála, protože porno nesleduje, jen chce aby si jí Varro všimnul, protože šíleně po tom touží, ale nechce na něj hnedka vlítnout. I když Varro si jí všimnul, ale nějak jí nevěnuje pozornost a z toho je smutná. Nahodila svoje smutný smutné oči, ale i smutný výraz, protože se k ní dostala ta depka co měla včera.. Na oba se smutně podívala a zahleděla se do písku a nohou si začla hrát s pískem. Nohu má pokrčenou a zabořenou v písku. Nohy má hezky vyrýsované a štíhlé.*
*Varro na ní koukne.* Dobrá tak dobře dojdi a asi hodně štěstí s tím koukáním. *řekne a lehce se usměje. Chvíli se nudil a koukl na upírku. *Hele sorka, za mé chování v baru, ale nemohu říct, že jsem si to neužil. *řekl tak aby slyšela jen Iris.* Co si takhle postavit hrad z písku pro špagetovou příšeru? Ten hrad jí pak zasvětime a bude to taková katedrála no, ne hrad. *Lehce zařval a začal vyhrabávat písek. Pak už jen stavěl a postavil celkem ucházející katedrálu. Jakmile se pokochal svou stavbou, šel po kotníky do moře a umýval si ruce.*
*Radšej odignoruje slová Valiri, veľmi im nechcela prikladať pozornosť a tak sa sústreduje hlavne na more, jeho zvuk a pritom sa snaží prísť na další nápad, ktorý by jej poistil výhru v jedenej z jej hier. Pohľadom sa pozrie na lovca a pousmeje sa.* Nemusíš sa ospravedlňovať, to sa stáva... *Odpovie nečuteľne jeho smerom, nedávala mu to za zlé rovnako nemôže tvrdiť že to nebolo príjemné, alebo že si to neužila. Nasledujúce minúty ju rozosmiali, samozrejme, že mu trochu pomohla. Raz za čas sa predsa musí byviť ako dieťa.* /Neverím, že som sa práe hrabla v piesku../ *Pomyslí si s polovičným úsmevom sa podoprie lakťami o piesok, nohy zaborí do piesku a díva sa na hviezdy, sem tam sa nejaký ten mráčik myhol, ale niečo malé a trblietavé tam zahliadla.*
*Vypadá velmi zklamaně. Protože je ze všeho smutná. Stoupne si a dá si na nohy svoje conversky, a jde od nich pryč. Nahodí svůj smutný výraz a dává si portál do svého bytu. Vyvolává portál a ihned do něj vchází.*
Varro se vrátí a cestou trochu pocáká Iris. *Krásná to noc, když můžeš sledovat hvězdy. *řekne a koukne se nahoru na oblohu.* To mi připomnělo jeden příběh o hvězdách, počkej. *řekne a vytáhne mobil. Za chvíli se ozvou bubny a trumpety. Odkašle si.* Ehm.. takže.... Nejjasnější hvězdy na obloze jsou Altair a Vega. Říká se, že se tuze milovali, dokud je navždy nerozdělila nebeská řeka mléčné dráhy. Jednou za rok, sedmého dne, sedmého měsíce Vega pláče tak moc, že všechny straky světa vzlétnou a křídly vytvoří most, aby milenci mohli být spolu, na jednu noc plnou vášně. *dopověděl-*Nemáš hlad? Pokud ano tak máš smůlu, protože mám jen wifonku*řekl a zasmál se.*
*Voda jej nikdy nevadila, ale nečakala že ju trochu vody ofrk, preto trochu zazrie na zdroj, ale hned zasa nahodí svoj neutrálny, celkom milý výraz. Celé jej to pripadá akési vtipné a celkom sa na tom aj baví.* Škoda že na takéto láskyplné príbehy neverím... *Podotkne s úškrnom a opráši si nohy od piesku. zahryzne si premýšľajúc do pery.* Hlad? Ani nie... *Odpovedá jednoducho a potom len zdvihne pobavene obočie.* Niet nad kvalitnú stravu... *Predostrie to k vifonke, ktorá je určite plnohodnotné jedlo...*
*Varro se jen usměje a kouká na nebe.* Někdy budeš věřit, času máš dost. "řekl a znovu se zazubil. *No celkem si mě zachránila, takže to máš u mě. Díky za tvou společnost a měl bych ti vytisknout diplom, za improvizaci a zvládnuti své role. *řekl a koukal se jí přitom do očí* No wifonka je chutná a co jsem i zjistil, hoří lépe i déle než dřevo, takže by ses jí měla omluvit řekl a podal jí wifonku. Koukl se na hodinky.* Wow ten čas utíká, když se bavíš. *řekne, obejme jí a dá jí pusu na čelo.* Nevím jestli když jdete spát říkáte dobré ráno, nebo dobrou noc, takže si to domysli. *řekne, usměje se, odchází a nechává jí wifonku se svým číslem.*
*Nad tým len mykne ramenami a usmeje sa.* Nie je za čo... *Odpovedá s pohľadom na ňom. Nenávidela sa za to, že takto každého zachraňovala aj keď len on nejakej otravnej čajky, no neviem si pomôcť. Má to zrejme v povahe. Zasmeje sa, vraj ospravedlniť sa vifonke.* Domyslím...*Znova sa jej pery zvlnia do úsmevu.* Dobrú noc.. *Odpovedá a potom berie, ten skvostný pokrm a usmeje sa sama pre seba. Dostala číslo na lovca a to sa nemusela poriadne ani snažiť.* /Zaujímavé, v skutku zaujímavé./ *Pomyslí si a to už vstáva z piesku a bosá prikráča až na začiatok chodníka, kde sa obuje a odchádza do tmavých ulíc New Yorku.*
*Dostat se od Ruby bylo těžké. Takže si potupně musel říct o pomoc několika lidí. První byl jakýsi muž, který mu zastavil taxi. Následoval taxikář, který ho vysadil u Jade Wolf a odvedl dovnitř. Tam Darius poměrně dlouho sedí a jen se soustředí na okolí. Obsluha si ho nevšímá. Vědí, kdo je. Takže i slyší, co si o něm šeptají. Podle kroků obsluhy odhaduje kudy jít. Po dlouhé době se zvedne a odhadem vyrazí. Párkrát narazí do stolu, protože nedokáže jít rovně. Neustále má pocit, že je něco před ním. Čemuž se snaží vyhnout, ale ve skutečnosti tam nich není. Takže se nad ním smiluje obsluha a odvede ho ke dveřím jeho bytu. Kde pro Daria nastává další boj a to se zámkem. Naštěstí se do bytu dostane a tam už to tak nějak zná. Zavětří a zjistí, že Maze není doma. Tak se vydá hledat koupelnu, aby se opláchl. I když mu je jasné, že s tou slepotou se spíše opaří nebo umrzne.*
*Celý nervózny ide ako šialenec po ceste vo svojej nie tak starej Toyote Prius. Pravdepodobne mu za týždeň príde aj nejaká tá pokuta. Ráno ho totiž čakala čudná hlasová správa od Dariusa. Najskôr si povedal, že sa asi opil a stratil sa v parku. Tak usúdil, že je dospelí a tento problém si vyriešil. Ráno keď dorazil do práce tak mu zavolal. Nedvihol to. Napísal mu správu. Neodpísal. V takomto kolotoči to pokračovalo celý deň. Myslel si, že má opicu.* /Opicu celý deň?/ *Avšak trochu ho prepadla paranoia. Ako postupoval čas tak aj paranoia sa zväčšovala. Až mu to nedalo a tak ako bol nasadol do auta a vyrazil. V tmavomodrých nohaviciach a bledomodrej košeli na ktorej sa dnes zázračne neobjavil ani flak.* /Určite je v pohode. Leží opicu. Ale ma len ignoruje./ *Zaksichtí sa, zavrtí sa na sedačke a zabočí k Jade Wolf. Odparkuje auto, vystúpi, zamkne a rázne napochoduje do bistra.* /Teraz sa cítim ako šestnástka ktorej neodpisuje frajer./ *Trochu zaváha či ho má vôbec hľadať. Ale nakoniec prevládne paranoia.* Kde nájdem Dariusa? *Opýta sa obsluhy. Chvíľu na neho pozerá ale ukáže mu smer. Vybehne teda tam kam mu povedali a hneď ako sa dostane k dverám tak na ne poriadne zaklope.* /Dole vraveli, že tu je. Možno stratil mobil./ *Napadne mu ďalšia alternatíva a čaká na majiteľa bytu kým zareaguje na klopanie.*
*Svleče se a dlouho nastavuje sprchu. Pořádně se opláchne a vezme první věc, co nahmátne. Což je zrovna nějaký šampón a možná ho koupil i Maze. Přesto ho použije nynní místo mýdla a opláchne se. Cítí ze sebe levanduli, což ho děsně rozčiluje. Vypne vodu a chce se usušit, když zaslechne klepání. Nebo spíše skoro bouchání. Tak se dá po hledání županu. Ví, že tam někde visí, ale jen ho najít. Nakonec se mu to podaří a vyjde z vyhřáté místnosti do mírnějšícho chládku, ale rychle si zvykne a pomalu šoupe nohama kupředu. Párkrát do něčeho narazí a ten vzduch ho neustále nutí se stáčet jinam. Takže když narazí do botníku, tak z něj vyjde urážka v jeho rodném jazyce, nebo spíše jeho druhém rodném jazyce. Zastaví se u dveří a zavětří. Cítí Joshe. Povzdechne si a nahmatá kliku. Pootevře.* Co je?* Zeptá se, ale v té mezeře se neukáže. Nechce, aby ho viděl slepého. Sice by to na něm nepoznal, ale i tak by mu to vadilo. Černý župan má zapnutý a ví, že je jeho, protože Maze zatím žádný nepořídil.*
*Čaká celkom dlhú dobu. Už sa dokonca chystá zaklopať druhý krát keď započuje hrmot. Zamračí sa. Potom to počuje znova a dojde mu, že asi Darius do niečoho buchol.* /Tak, evidentne žije./ *Potom počuje aj jeho hlas. Nemá potuchy síce čo povedal ale je to jednoznačne jeho hlas. Potom už sa konečne pootvoria dvere na malú škvírečku.* /Co je? Nič viac?/ *Zarazí sa na moment a trochu sa zavrtí na mieste.* Čau. Celý deň sa ti snažím dovolať, aby som zistil, či si živý a zdravý. *Trochu sa nakloní a vidí, že má na sebe župan a vyzerá ako keby vyšiel zo sprchy. A v hlave mu bleskne z ničoho nič jasná predstava toho čo asi robil.* /Panebože, on tam niekoho má./ *Trochu sa mu rozbúši srdce a znova sa ošije.* Ehm... asi ťa ruším. *Povie neisto. K tomu ešte zacíti silný závan levandule. A to ho ešte viac zarazí.* /On tam je s babou? Takže je bi? Alebo gay? Ježiši, možno som si to celé nahovára./ *Behom tých pár sekúnd prepadne panike. Vidím, že si celý tak ja asi pôjdem. *Usmeje sa naňho a urobí krok dozadu.*
*Poslouchá ho a slyší i jeho srdce a dech.*/Aspoň jedna výhoda, že jsem slepí./*Prolitne mu hlavou.* Aha. Nevěděl jsem, že jsi to ty. Promiň.*Omluví se mu a cítí se strašně, že ho viděsil. Cítí, jak se nakloní a tak rychle sklopí hlavu, aby neviděl, že má zavřené oči. Sice se mu chce kvůli tomu spát, ale nechce civět do blba.* Nerušíš. Jen jsem byl zrovna ve sprše. *Řekne a pak uslyší jeho srdce.*/Proč panikaří?/* Udělá krok dozadu, aby mohl dveře víc otevřít, ale zapomene, že tam je ještě jedna skříňka a narazí do ní.* Sakra...* Zamumlá* Joshi... Přišels kvůli tomu hovoru včera?* Zeptá se ho a hlavu stále skloněnou i když narazil do té skříňky.*
V pohode. *Všimne si, že Darius klopí zrak pripadá si nepatrične. Ako keby tu vôbec nemal byť.* /Čo si to tu nahováram? Už nie som stredoškolák, nedorozumena sa stávajú. To je život./ *Snaží sa v duchu chlácholiť ale ak by si to mal priznať úprimne, trochu ho to mrzí. Sklopí zrak, aby si náhodou Darius nevšimol, že je nesvoj. Ale keď počuje ako narazil do skrinky tak sa naňho znova pozrie. Trochu sa zamračí.* /Je v pohode?! *Pripadá mu, že je nejaký divný.* /Aj keď čo ja môžeme vedieť. Poznám ho dva dni. Možno je takýto normálne./ Ehm.. *odkašle si.*... Áno. Úprimne bola to divná hlasovka. *A trochu bezradne si vojde do vlasov.* Predpokladám, že si mal divoký večer. Takže ťa nechám a môžeš sa vrátiť... k tomu... čo asi máš doma... v posteli. /Taktný ako vždy Joshi./*Ironicky sa pochváli.* Vážne som ťa nerád rušil od *mávne rukou dakam smerom do bytu tam toho niekoho čo ho tam máš. *Už kecá bláboli ale stále stojí na mieste.* /Mohol by sa na mňa aspoň pozrieť./ *Napadne mu a sleduje ho.*
*Musí se nad ním usmát. Tak strašně rád by ho viděl, jak se červená nebo je jinak nervózní. Chce mu něco říct o té hlasovce, když ho slyší zase něco blábolit, ale teď už skutečně blábolit.*Co? Nikoho tu nemám. Nikdy si sem nikoho nevodím. A v posteli je leda peřina. Nevím....* Začne a odejde v rozčilení od dveří a najednou se zastaví. Netuší jak daleko je od dveří a nemá představu, co by mohlo být kolem něj. Tak ztuhne a chvíli jen stojí, než svěsí ramena.* Joshi? Co je kolem mě?* Zeptá ho a doufá, že neodešel. Nedokáže se totiž momentálně moc soustředit na to, kde asi tak stojí podle tlukotu srdce nebo dechu. Slyší i zvuky z ulice a nos mu ucpává ta zatracená levandule.* Prosím...* Zašeptá a radši otevře oči. Stejně se nic nezmění. Nic nevidí. Rozezná světlo a tmu, ale jinak nic nevidí. Zvedne hlavu a lehce nakloní hlavu na stranu jak hledá nějaký zvuk, který by mu mohl pomoct se zorientovat.*/Teď mu určitě dojde, že se mnou něco je. Určitě ho děsně vyděsím.../*Pomyslí si a povzdechne si.*
*Bedlivo ho sleduje. Stále je dosť v rozpakoch z toho, že ho ruší. Vlastne mu to mohlo napadnúť skôr.* /Celý deň mu vyvolávam ako hysterka. A on si len zbalil babu a celý deň s ňou bol v posteli. Bohvie čo robili. Nechcem to ani vedieť. Cítim sa ako blbec, keď si predstavím, že som si tu dával nejaké tie falošné nádeje a on... čo?/ *Zarazí svoj duchovný monológ a trochu vytreští oči.* /Nikoho? Nikto tam není? S ikým neni?/ *Znova sa v ňom zapáli iskierka nádeje a trochu sa nad sebou zhrozí. Ani nevie kedy sa niečo také objavilo.* /Asi som sa zabuchol. Dofrasa./ *Všímne si, že Darius odišiel hlbšie do bytu. Nevie či to je pozvanie alebo čo. Prešliapne z jednej nohy na druhú a chystá sa ho opýtať. Ale zarazí ho Dariova zvláštna otázka. Zamračí sa a tak teda opatrne vojde do bytu. Obzrie sa okolo a počuje tiché poprosenie. Pozrie sa okolo neho, vidí konferenčný stôl, sedačku a na nej bordel. Vlastne celkom vkusne zariadený byt.* No, okolo teba je... nábytok? /Prečo sa ma to pýta?/ Čo sa deje? *Opýta sa radšej narovinu a trochu bližšie k nemu príde.*
*Když zaslechne Joshe, tak si trochu oddychne. Musel by buď čekat na Maze nebo se ztrapnit pády přes nábytek. *Víš, to mi moc nepomůže.* Ušklíbne se nad jeho popisem. U jeho další otázky si, ale povzdechne. Neví, co mu může říct. Hlavně, jak by mohl říct, jak se mu to stalo. Leda by řekl, že to bylo v rámci jeho výpadku, ale to by o nich musel vědět. Povzdechne si.* Nic nevidím. Prostě jsem slepý. Jediný, co vím s jistotou, tak by to nemělo být navždy. Snad... *Poslední slovo zašeptá, protože ten čaroděj nevypadal, že by se nechal obměkčit nějakým slibem, penězi nebo čímkoliv jiným. Takže má strach, že bude slepý navždy.* Hlavně netrojči.* Požádá ho, protože mu stačilo jak panikařil z něčeho u dveří a netuší z čeho.*
*Pozorne ho sleduje. Keď mu Darius povie čo sa deje v skutočnosti tak zmeravie. Srdce sa mu rozbúcha dvojnásovnou rýchlosťou než dotera. Má pocit, že mu chce vyskočiť z hrude. V hlavne má v ten moment úplne vymeteno. Trochu do vráti späť do reality poznámka o tom, aby netrojčil. Zhlboka sa nadýchne a vydýchne. Pravdepodobne v snahe trochu svoje srdce spomalyť ale to sa mu nepodarí. Ako v mrákotách prejde k Dariovi. Bez slov hozoberie za ruku, obíde s ním konferenčný stolík, zo sedačky zhodí nejakú botu a usadí ho tam. Posadí sa vedľa neho a lakťami sa oprie o svoje stehná. Trochu si odkašle pretože moc svojmu hlasu neverí.* Už sa ti to niekedy stalo? *Gratuluje si k tomu, že znie pokojne. Ale vôbec sa tak necíti.* /Musí ísť do nemocnice na vyšetrenie. Zoberiem si zajtra volno a objednám ho k doktorke Muilbridgovej na CT. Možno nemá to čo Pamela./ *Snaží sa upokojiť ale pritom si spomenie na bratovu ženu, ktorá pred rokom zomrela na nádor v mozgu. A moc dobre si pamätá, že mala z času na čas problémy so om. Predstava, že by Darius prešiel tým čím ona ho vyslovene desi.*
*Slyší jeho srdce a má strach, aby nedostal infarkt. Slyší jak se jeho srdce přibližuje a pak i za tím zvukem otočí hlavu. když ho vezme za ruku, tak se trochu lekne, protože to nečekal. Pochopí, že ho chce někam odvést a tak se nechá. Věří mu. I když bezu už trochu méně. Když si sednou, tak je hned spokojenější a klidnější.* Ne. *Řekne popravdě a povzdechne si.* Mám problém jen s výpadky. Je to stav, kdy jen sedím a zírám před sebe. Když se z toho proberu, tak jsem agresivní. Mám to od dětství. Takže nic novýho, abys v tom nehledal bůhví jakou nemoc.* Řekne mu, protože mu je jasné, že civilové ve všem hledají nemoc. Už si to zažil u jedný holky, co ho málem donutila jít na terapie kvůli tomu, že se občas chová jako zvíře nežli člověk. Taky tehdy dost vrčel, takže jí asi vyděsil. Sklopí hlavu a rukou začne hledat Joshe. Když ho najde, tak cítí látku jeho oblečení, ale netuší kam přesně sahá.* Joshi, když ti řeknu jak se mi to stalo, že mi slíbíš, že nic vůči tomu nepodnikneš?*Zeptá se ho a hlavu natočenou tak nějak jeho směrem, ale dle intenzity světla se spíše dívá na okno.*
/Takže to môže mať dlhodobo?/ *Napadne mu hneď keď mu začne hovoriť o výpadkoch a podobne. Príliš na kľude mu to nepridáva, skôr naopak. Dokonca sa mu začne aj horšie dýchať.* /Vzchop sa!/ *Poručí si a začne z kapsy nohavíc loviť mobil. Je mu v tej chvíli jedno či zburcuje pol nemocnice. To CT mu vybaví ešte dnes aj keby mal osobne vytiahnuť primára z postele. Zarazí ho v tom až Dariova ruka, ktorá mu začne šmátrať po stehne. Dosť vysoko po stehne. Pozrie sa na ňu a keď spozoruje, že sa blíži k o dosť intímnejším partiam tak ho za ňu chytí. A drží ho. Proste ho len drží za ruku. Pozrie sa naňho trochu zmätene.* /Nič nemám podniknúť?/ *Začína mu tuhnúť krv v žilách.* /Vie čo mu je?/ *Zdá sa mu pokojný takže začína mať podozrenie, že asi svoju diagnózu pozná. Rýchlo zamrká aby nejakú tu slzu zahnal. A k tomu porazenecky zväsí ramená. Čo môže iné robiť? V hlave mu bežia katastrofické scenáre. Pripravuje sa na najhoršie.* Sľubujem. *Povie potichu a je rád, že sa mu nezlomil hlas.*
*Slyší jeho tep a i dech a má obavy, že má panický záchvat. Jeden spolužák na střední jimi trpěl. Nikdy se s ním o tom, ale nebavil, tak netuší, jak to začíná. Ví jen ten nejhorší průběh. Když jeho ruku chytne, tak mu prolítne hlavou, kam asi by došel, ale rychle tu myšlenku zažene. Přeci jen se má s ním bavit o vážných věcech a tohle opravdu není vážný. Když mu slíbí, že nich nepodnikne, tak kývne.* Ty výpadky mám od čtyř let. Tehdy mě napadl ten vlk. Jde jen o určitý typ poruchy. Neznám přesnou diagnózu. A nikdy mi moc nevadili i v armádě jsem mohl být.* Řekne a pokrčí rameny.* Tahle slepota není, ale kvůli nějakému problému v hlavě. V pondělí večer jsem omylem naštval jednoho chlapíka. Ten mi to způsobil a nevím přesně čím, ale otevřel jsem krabičku a pak se mi zhoršil a nakonec jsem neviděl. Dostal jsem strach a zavolal ti. Pak jsem zavolal Ruby. U ní jsem většinu dne byl. Nechtěla mi říct, kde jsou dveře. *Řekne a poslouchá jeho srdce. Taky i radši dech a drží jeho ruku. Má jistotu, že tam skutečně je a nemluví do prázdného prostoru. Pomalu se opře do gauče a snaží se působit stále klidně, ale je viděšený z představy, že by byl slepí. Dívá se před sebe a pak najednou se natočí k Joshovi a obejme ho.* Chci tě ještě vidět... Nechci přijít o tvoje oči.*Zamumlá a doufá, že nebrečí. Naposledy brečel když zemřel Lexa.*
*Automaticky prikývne, aj keď je mu jasné, že to Darius nemôže vidieť.* /Áno, do armády a robia aj vstupné prehliadky./ *To poznanie ho značne upokojí. Upína svoju myseľ na to, že ak by mal nejakú rakovinu tak by to tam zistili. Trošičku sa uvoľní. Potom sa ale zhrozene pozrie na Daria.* /Chlap?! Nejaký chlap ho nejako oslepil./ *Znova sa tá panika vracia, síce už nie v takej miere ale predsa len. V hlave mu to šrotuje čo to mohlo byť. Jediné čo mu napadá sú drogy. Znova začne uvažovať nad tým že vzburcuje nemocnicu a nechá dať Dariovi urobiť testy na drogy. Už presúva voľnú ruku ku kapse kde má mobil, keď ho zrazu objíme. Voľnou rukou ho teda objíme tiež a v nose ho štekli vôňa levandule.* Neboj. Zistím ako ťa z toho dostať a potom sa mi môžeš do očí pozerať až do aleluja. *Povie konejšívo a pohladí ho po chrbte. Objatie je príjemné a vedel by si ho viac vychutnať v inej situácii. * Ako sa cítiš? *Opýta sa, trochu sa upokojuje ale ale stále je na prášky z celej situácie.* /Presuniem rannú schôdzku na neskôr a ostanem tu./ *Napadne mu. Nechce ho tu nechávať samého. Pravdepodobne si prerazil o nejaký kus nábytku. Potrebuješ niečo? *V hlase mu znie neuveriteľná dávko starosti?* /Zajtra zavolám svojej očnej a opýtam sa jej na to. Možno niečo zistí. Ak sú to drogy tak to bude treba nejaký detox./ *V hlave už len plánuje ako všetko zariadiť tak, aby nemusel Dariusa nechávať samotného.* /Má ešte spolubývajúcu. Takže keď budem musieť ísť do kancelárie tak tu bude ona. Čo sa dá presuniem home office. Čo sa bude dať tak skype. Maily si presmerujem./
*Slyší, že se trochu uklidní, ale pak se panika zase vrátí.*/Takže jsem ho moc neuklidnil a teď asi myslí na teroristický útok./*Napadne ho. Když ho začne uklidňovat, tak mu to na klidu sice nepřidá, ale cítí se o něco lépe. Přeci jen je to objetí od Joshe. Taky i jeho slova ho přinutí nebrečet.* S tím chlapem si, ale nezahrávej. Ne všichni tady jsou fajn. Musíš mi slíbit, že toho chlapa nebudeš hledat. Dostal by ses do něčeho, kde nechci, abys byl.*Řekne mu a trochu pevněji ho stiskne. Po chvíli ho pustí z objetí, ale jeho ruku ne. Opře se trochu o něj a zavře oči.* O něco líp, ale jsem vyděšený. Nevím jak bych se měl pohybovat po vlastním bytě.* Povzdechne si. U jeho další otázky se usměje.* Mám vše, co potřebuji.* Řekne a pustí jeho ruku, ale jen proto, aby tu svou dostal pod jeho.* Pomiň jestli sahám kam nemám.* Řekne a obejme ho kolem pasu. Nemá v plánu ho někam pouštět. Ne dneska. Dneska nechce být sám. Každý hluk z ulice nebo jiných bytů či části budovy do děsí. A ví, že v noci to bude ještě horší.*/Jsem jak malý děcko, ale já mám na to právo. Jsem sakra slepej!/
*Keďže ich presunul do ich bytu, tak rovno do jeho spálne, pričom sa ani moc nemusí snažiť, aby ju položil na posteľ. Predsa len na čo čakať, keď ju mal tu a na priamom podnose. Predsa len táto upírka vedela, ako provokovať mužov a jemu to bolo jedno. Preto sa ani nediví, keď prejde svojimi perami na jej krk a trochu ju pohryzie do neho. Možno hrýzť mala ona, ale ona ho celkom vyrovokovala a on už prestal mať ktovieaké zábrany.* Otoč sa. *Povie jej pričom už z nej sťahuje oblečenie.*
*Predstavovala si zábavu, akú len vedela ale v živote si nepredstavovala, že ju ešte niekedy nejaký muž pohryzie práve do krku. Nebolo to nič čo by ju dalo dozadu, alebo zabrzdilo. Práve naopak vzbudilo to v nej túžbu po ňom, bola väčšia než doterať. Z jej úst sa vydre slabý vzdych, ktorý nakonci prejde do mierne hlasného stonu. Vedela sa hrať s mužmi, vie ich provokovať, prakticky dostáva od nich to čo chce, no tu to bolo v niečom iné a sama nevedela v čom. Nebráni sa urobiť to čo jej povie a tak sa otočí, pri čom mu pomôže stiahnuť jej šaty.*
Nebudem ho hľadať. Nemaj strach. /Určite nebudem hľadať nejakého feťáka čo oslepuje ľudí./ *Pomyslí si a zamračí sa. V hlave sa mu prehrávajú rôzne predstavi čo sa mohlo stať v parku. Cíti ako Dariov stisk zosilnel. Ani nevie kedy sa takto s niekym objímal. Okrem rodiny. Je to už tak dlho, že ani nevedel, že mu to chýba. Dokonca pociťuje istú formu prázdnoty, keď ho pustí z objatia. Vypočuje si jeho obavy a premýšľa ako by sa mu dalo pomôcť. Šok už z neho pozvolna opadáva a o niečo viac si vychutnáva blízkosť druhého muža. Keď ho Darius objíme okolo pasu, tak mu voľnú ruku položí na rameno a jemne ho hladí palcom.* Tým sa teraz nestresuj, vyriešime to zajtra. Dovtedy ta dovediem všade kam potrebuješ. *Chlácholivo povie. To, že sa furt prehováral k tomu, že je Darius zmetek ho úplne opustilo. Trochu sa pousmeje.* /Skoro si sahal kam si nemal. Aj keď ... neskôr by som sa aj nechal. Až teda vyriešim všetko čo mám./ Dobre teda. Urobíme si plán. Teraz ťa dovediem do postele a pôjdem sa osprchovať. /Niečo na spanie si vyhrabem z jeho skrine./ Vybavím sa pár vecí ohľadom práce a potom dojdem za tebou. Ty tam zatiaľ budeš na mňa čakať. Keď sa niečo bude diať tak zakričíš, nechám si otvorené dvere, aby som ťa počul. *Povie mu svoj plán na dnešnú noc. Potom sa teda pomaly postaví a vytiahne na nohy aj Dariusa.*
*Celkom dosť sa mu páčilo, že sa ani moc nebráni, predsa len čo iné jej zostávalo. No on položil hlavne ruky na jej telo, pričom ju viedol dopredu ku posteli.* Povedz mi Iris, ako moc to chceš? *Spýta sa jej, pričom jej ruky stiahne za chrbát. Zubami jej prechádza po krku a provokuje ju. Potom sa presunie ku jej uchu, pričom jej do neho posepka.* Mala by si si rozmyslieť čo povieš. *Povie jej, pričom ju pritlaci na posteľ a Zavrčí jej trochu do ucha.*
*Uklidní ho, když mu slíbí, že ho nebude hledat. Ten Kai musel být dost velký magor, ale neplánuje na něj pomstu. Má povinnosti vůči smečce a určitě by to nezvládl a pak by přišel o možnost vidět matčin výraz až by na pohřeb přišel třeba Josh nebo ten zmetek Aegon.* Budeš můj slepecký lišák?* Nadhodí a zazubí se. Pak poslouchá jeho plán. Je docela jednoduchý. Hlavně pro něj. On bude dle všeho v posteli a čekat. Což mu přijde jako poměrně velká nuda. Ale jakmile chce otevřít oči, tak zjistí, že se mu nechce. Se zavřenýma očima se mu sice nechce spát, ale jen, co je jen na kousek otevře, tak se mu chce. A to ani nevidí, že se venku setmělo a je tma jako v pytli. Když se Josh postaví a pomůže i jemu, tak je lehce nespokojen s odchodem z gauče a z pohodlného objetí. Vstane a čeká až se dá do pohybu.* Ložnice je za těmi posuvnými dveřmi. Možná to tam bude rozházený.* Dvě noci jsem tam nespal, tak nevím jak jsem ji opustil v neděli ráno.* Řekne a ani si neuvědomí, že jeden den tam spal a to z pondělí na úterý. Ale úplně mu to vypadne.* Ale jestli musíš něco zařídit, tak, tě tu nebudu držet. / I kdybych chtěl.../
*Dotyky si užíva anechá sa viesť, už je príliš neskoro sa otočiť a zdupkať odtial'. Pravdepodobne by sa jej to ani nepodarilo, ani na to nepomyslí. Provokácie sa jej páčia, prečo by nie, necháva si prechádzať zobami po krku a zároveň si zahryzne do spodnej pery, ktorú zubami pritlačí silnejšie než obvykle. Chvíľu sa ošíva a nespokojne zamrnčí, kedže je hneď z pohľadu jasné ako veľmi to chce, zdá sa jej snáť že takýmto tempo bude premočená aj podlaha od toľkej vlhkosti.* Chcem to....*Vzdychne* strašne...moc... *Odpovedá a potom sa uškrnie, nevadí jej to, svoje slová by si nerozmyslela, nemá na to dôvod.*
*Usmeje sa. Nebude mu oponovať proti tej jeho prezývke.* Budem slepecký lišiak. *Potvrdí. Nespokojnosť z toho, že opúšťajú gauč mu vidí na tvári. Pousmeje sa a je rád, že mu naznačí cestu kam má ísť. Z bordelu si hlavu teraz rozhodne nerobí.* /Máme väčší problém než to, že sis nechal na zemy trenky./ *Pomyslí si v duchu a pomaly ho odvedie do izby, prejde s ním k posteli a pomôže sa mu do nej uložiť. Všimne si kúsok od postele skrine a tak k nej prejde. Tak ako očakával tak sa v nej nachádza oblečenie, vyberie z tadial tričko a nejaké tepláky a pozrie na Dariusa.* Všetko si zariadim tak ako potrebujem. A požičiam si niečo na spanie. *S tým opustí izbu a ide do kúpeľne. Chvíľku mu trvá než ju nájde ale nakoniec sa to podarí. Vyzlečie sa a pustí na seba horúcu sprchu.* /Panebože, toto je teda deň./ *Lamentuje v duchu ale už je príliš unavený na ďalšie stresovanie. Namydlí sa levandulovím šampónom a usmeje sa. Má rád tú vôňu. Dokončí sprchu a rýchlo sa osuší a oblečie. Už aj on túži zaľahnúť do postele a trochu si odpočinúť ale ešte pred tým zoberie mobil. Chvíľu doňho ťuká, potom vytočí číslo, nechá sa zhulákať asistentkou, že či nemá doma hodiny. Ignorujúc jej slová jej nadiktuje všetko čo potrebuje a zaklapne. Potom znova vyťukáva čo treba a potom sa už konečne vyberie do izby. Keď tam dojde tak do postele vlezie z opačnej strany než je Darius.* Potrebuješ ešte niečo? Lebo keď sa uložím tak ma tak skoro nedostaneš z postele. *Povie s náznakom veselosti v hlase.*
*Uškrnie sa na jej mrnčani, pričom svoje vyzliekanie urýchli menším kúzlom, ktoré sa dalo kedykoľvek využiť, ale iba vtedy keď sa mu chcelo. Ani nemusela moc hovoriť pretože veľmi dobre vedel, čo obaja potrebujú a rozhodne jej to mienil dopriať, tak ako aj sebe. Chytí ju za vlasy, pričom do nej jediným pohybom vojde. Aj keď mohol byť trochu jemnejší, ale jemu sa ani tak moc nechcelo. Zavrčí, pričom nastavi tempo, pri ktorom obaja budú za chvíľu hotový, aj keď stále trochu ohryzuje jej krk. Oči sa mu zmenia na pravé a už to nerieši. Dôležité je, aby dokončil to čo práve začal. Ani tak dlho netrva, keď sa tak stane.*
*Nepotrebovala aby bol jemný, bola zvyknutá aj na horšie. Jednoducho vzdychne. Zahryzne si do pery a z hrdla jej unikajú slastné vzdychy a stony, ktoré sú výtvorom obyčajnej túžby. Toto potrebovala, potrebovala sa s niekym vyspať s niekym kto nepotrebuje dlhú predohru ani nejaké trápne slovičkárenie. Ani si to neuvedomí a jej upírske zuby sa vydrú na povrch, nestávalo sa to často, no je to úplne nepovšimnuteľný jav, ostrým očným zubom si prejde po vlastne pere, ktorú nepadane trochu zraní. Netrvá to dlho a onedlho sa poddáva vyvrcholeniu.*
*Rozhodne sa pri nej nekrotil, ale až tak moc by to ani nehrotil. Mohol viac menej povedať, že tento večer ho uvoľnil viac než dosť a znova mohol byť nepríjemným čarodejom, keďže mu nič iné nezostávalo. Vytiahne sa z nej, pričom vycaruje uterák a oboch utrie. Pričom vlezie do postele a pozrie sa na Iris.* Ak chceš zostať, tak môžeš. Sem aj tak väčšinou nepúšťam slnečné svetlo. *Povie jej pričom si podloží hlavu rukami. Nejak stale zostával pohľadom na Iris, ale len jemným úškrnom.*
*Uškrňala sa, no nie drzo..bolo to niečo ako jemný úškrn, až teraz si uvedomila že si trochu poranila, peru ale je jej to jedno. Pozrie sa na Malachaia a rozhoduje sa, či vôbec chce ostať. Ak ostane zbytočne si to skomplikuje. Nemsie sa na nikoho naviazať a už vôbec nie citovo, alebo nejak inak. * Ak ti to nebude vadiť, rada ostanem. *Opdovedá so súhlasom, možno robí chybu, no teraz to cíti práve tak, že je to dobré rozhodnutie a nič sa tým nepokašle.*
*Usmeje sa na ňu, pričom prikývne. Jemu vôbec nebude vadit ak ostane, predsa len aj tý strarí potrebovali trochu spoločnosť a aj on niekedy, takže keď zostáva, tak mu to nevadí.* Nemá mi to prečo vadiť. *Povie jej, pričom sa zakryje prikrivkou. Seba aj ju. Celkom ho premaha únava, takže po chvíli zaspi, ale vie že dlho spať asi nebude, pretože ho opäť budú potrebovať v Londýne.*
*Mala z toho akýsi divný pocit, vo svojom vnútri akoby ju niečo zožieralo a ona nevedela prísť na to čo to je. Po chvíli na blondínu padá únava a aj ona zaspí, no ako je pre upíra zvykom, nie je to dlho a nie je to ani poriadny spánok. Jej myseľ sa tak uberá k premýšľaniu, ako sa zbaviť víly, ktorá jej ide po krku len bohapustými vyhrážkami.*
*Nechá se odvést do pokoje. Tam si lehne do postele. Ani si neuvědomí, že má na sobě vlastně jen župan. *Vem si, co chceš. *Řekne a docela ho mrzí, že ho v tom neuvidí. Leží v posteli a čeká. Slyší všechno, co dělá a když je na druhé straně postele, tak se na něj rošťácky zazubi.* Jen pusu na dobrou noc. *Řekne a ani nedoufá, že by jí mohl dostat.*
*Na moment sa zarazí.* /Pusu?/ *Pomalu sa presunie teda nad Dariusa. Stále ešte zvažuje či to spraví. Nakoniec ale usúdi, že to môže spraviť.* /Predsa len si teraz vytrpel dosť./ *Skloní sa k jeho perám, jemne sa o ne otrie a potom ho nežne pobozká. Trvá to len chvíľočku.* Dobrú noc, Darie. *Zašepká mu do pier a odkulí sa na svoju polku, kde sa pohodlne uvelebí a pomaly sa nechá premáhať spánkom. A na perám mu pohráva jemný úsmev.*
*Cítí, že je u něj a nad ním. Zvláštní pocit. Když dostane od něj pusu, tak se usměje. Moc tomu nevěřil.* Dobrou Joshi.* Usměje se a brzy spí. Během noci, si Joshe znovu ukradl do objetí, ale jak se přetáčel, tak již na sobě nemá ani župan.*
*Po tom čo si zvykla nekontrolovať neustále šaty a sťahovať ich dole, sa dostali do klubu Pandemonium. Mala celkom zábavu z toho ako sa ten názom akoby omylom preblikával na slovíčko DEMON. Vonku pred klubom ju obalili rožne pachy ale všetko sa to umocnilo oveľa viac, keď sa dostali dnu. BAvili ju najmä tie preblikávajúce svetlá, hudba jej skôr drásala uši.* Oukey, bolo by nezdvorile si len tak k niekomu pričuchnúť, čo? *Spýta sa Daria a zaroveň sa snazí nedotýkať nikoho naokolo. Čo je pomerne dosť ťažke, keďže niektorý majú práve túto potrebu robyť s akýmkolvek telom, ktoré okolo nich prejde. Preto jednému chlapíkovi poriadne stisne v dlani jeho klenoty v rozkroku a dufa, že tým nevyvolá nejaký problém. Nemá proste v láske ak sa jej dotýka niekto komu nedala povolenie aspoň náznakom.* Takže, teraz začne lekcia číslo dva?
*Jackson na sebe hodil černé džíny, červené tričko a khaki mikinu. S sebou si vzal menší batoh a do něj hodil dva balíky s krvi.*/Ta ampulka včera mi moc nestačila, spíše mě potlačila k tom vraženému pudu./*pomyslel si. Hodil batoh na záda a rozhodl se jít znovu do Pandemonia.*/Včera tam byla celkem fajn společnost, tak doufám, že aspoň někdo z nich se tam znovu objeví/* pomyslel si a lehce se pousmál. Jakmile vešel zamířil si to zase rovnou k baru. *Dobrý večer, dám si Tullamore Dew. Díky. *řekl a rozhlížel se, zda nespatří někoho známého. Když mu barman podal pití, poděkoval a šel si sednout do rohu.*/Cítím se jako nějaký assassín, pozoruji, ale nejsem pozorován./*pomyslel si a nad tou myšlenkou se pousmál.*
*Celou dobu si jí držel u sebe a připadal si jako když mladší sestřenku vedl na její ples. Obešel s ní celou tu frontu venku a zavedl až dovnitř, kde hned ucítil tolik pachů a hlavně ohlušující hudbu. Bylo tam teplo.* Jo to jo. Musíš na to nenápadně. *Řekne a nakloní se k ní.* Třeba když bys někomu něco šeptala, nebo do někoho narazila. Ale většinou ty pachy tu cítíš. Pak se stačí na jeden soustředit a najdeš svůj cíl. *Řekne jí a pak jí se zájmem sleduje.* Víš, radši na nikoho nešahej. Lepší bude, když budu hrát přehnaně žárlivého přítele. No řekni, kdo by si tě nehlídal v těhlech sexy šatech.* Usměje se a mrkne na ní. Odvede jí k baru, kde jí objedná limonádu a sobě pivo. Nechce, aby pila. Potřebuje, aby měla mysl čistou.* Budeš hledat ty pachy, co jsem ti popsal doma. Jen hledej a třeba i ucítíš svou vlčí podstatu, jak na to reaguje.* Odpoví jí a usměje se. Pak nasaje sám pachy kolem a ucítí upíry a bělidlo. Nejspíše tu čistili stopy krve nebo opravdu nepříjemnou špínu.*
*Po včerajšku tomuto miestu dáva druhú šancu. Na sebe má čierny crop top a pásové krátke nohavice, nezabúda na svoje vysoké opätky. Svoje takmer biele vlasy má dnes malinko uoravenejšie než včera, prednú časť vypnutú do dvoch dlhých zapletaných copov a vzadu zopnuté malinkou sponou, bielej farby. Vchádza do vnútra, do nosa jej hneď udfie pach potu a vlkolakov, snaží sa teda oba vnemy odignorovať a tak sa prediera davom ľudí, ktorí sa po sebe lepia a hopkajú v rytme hudby, ktorá nie je práve jej štýlom. Zastaví sa pri bare, kde si najprv obzrie všetkých tých opitých, ale aj triezvych ľudí. Objedná si vodku, dnes začne o niečo inak ako včera. Totiž vôbec sa jej nepodarilo zdrať pod obraz boží a dnes tomu dáva druhý pokus.* /Beztak tu včera bola nuda.. / *Pomyslí si a už berie do rúk svoj pohárik s priehľadnou tekutinou. * /Dúfam, že dnes budem mať šťastie./ *Odpije si z pohárika nemalý dúšok a zatvári sa, dalo by sa povedať, kyslo. Až ju strasie od tejbtrpkej chuti. Okrem toho sa však rozhliadá a všíma si prvé kusy, ktoré by stáli za zábavu. *
*Pozrie na neho pohladom, ktorý hovorí sko o tom že radšej pomlčí ale myslí si o tom svoje.* /Nie som feministka, ale žila som na ulici dosť dlho aby som sa pred rukami šmátralkami dokázala uchrániť. A nie to ešte keď si o teba niekto obtiera svoj stan v nohaviciach!/ *Postavi sa vedľa neho k baru,a ignoruje volnú barovu stoličku. nechce aby jej zas čuhal zadok. Lakťami sa oprie o bar a skuša sa sustrediť .*/Takže čokolvek čo nie je citiť ako pot, ok, snať sa./ *Do nasa jej udrie skor čpavok ako síra. Pálá jej chlpky v nose a tak ho ignoruje a sustredi sa na iný. Ten další je príliš presladený ako ked sa v stoke rozklada hromada potkanov, ktorých požierajú ďalší. Spomenie si ako jej popisoval Darius pach ako mrtvola a priradila si ho k upírom.* Tak, niečo mám. *Povie trošku znechutene.* Eh, je to hrozné, ale povedzme že mohlo to byť aj horšie. *Srkne si z pohára s limonádov, keď otvorí oči.* Tamto to mladé kučeravé je upir, rovnako ako aj tam tá holka s peroxidom na bare, a tam tá skupinka na tanečnom parkete. Síce neviem či to medzi nimi sú tiež upíri, ale takých päť by ich tam byť mohlo. *Zdeli mu a rozmýšla čo by mohla vypátrať ďalej.*
*Jackson si popíjí svoji whiskey, najednou si však všimne u baru té upírky. Včera si jí všiml, čekal od ní, že by třeba došla k nim, ale nakonec zůstala u baru. Lehce se poškrábal na temeni a vzpomínal, kde jí ještě viděl.*/ Jó úplně poprvé jsem jí potkal v tunelech a pak u east river./vzpomněl si.*/Nějak jsme si nepadli do noty, no ale mohl bych jít za ní./*řekl si, zvedl se a šel. Došel k baru a sedl si na stoličku vedle ní a batoh položil na zem. Skleničku položil na bar a koukl se na ní.* Čau, párkrát jsme se potkali a myslím, že jsme úplně nevykročili správnou nohou, takže já jsem Jackson. "řekl a nabídl jí ruku.*
*Dál rozeznává další pachy a opravdu najde pachy upírů. Je jich tam celkem dost. */Jako by neměli vlastní podnik./*Napadne ho a podívá se na mladíka, kterého identifikovala jako prvního. Napije se piva a to už vidí, že upír jde za upírkou na baru.* Je to tu jak na srazu fanoušků Drákuli.* Ušklíbne se a řekne to dost nahlas, aby ho upíři na baru slyšeli. Pak se otočí k Maze.* Tak a lekce třetí. Jak mluvit s pijavičkami.* Zazubí se a znovu se napije piva. Doufá, že to aspoň jednoho z nich donutí se ohradit. Sice začal slabě, ale nebude je přeci jen urážet hned na začátku. Zatím si na nich vybije vtípky. To že se doma polil tím pivem mu teď i trochu pomáhá, takže je cítit, jako by už pil poměrně dýl a tady jen pokračuje. Což je sice pravda, ale dnes je to teprve jeho druhé pivo.*
*Už si aj vyhliadla svoju obeť, no stále sa díva aj po iných. Jedna je totiž žalostne málo, znova si odpije a l'utuje to, že si radšej nedala niečo čo by jej tak nekrčilo ksicht, keď sa toho napije. Zároveň všek premýšľa aj nad svojou malou, hrou, ktorá sa zatiaľ rozbieha pomalým tempom, s premýšľajúcim pohľadom nevedno kam ju vyruší jej ušiam známy hlas upíra.* /No tak toto snáď nie... *Pomyslí si absolútne neutrálne, nie že by nevidela rada nejakého upíra, ale je to presne ten ktorý tu včera tak trápne kecal do mikrofonu. Jej hlava už loví v spomienkach, kde sa už videli, matne si spomína ale to je tak všetko. * /No možno nie je naškodu s niekým sa normálne baviť../ *Pomyslí si a s malým úsmevom jeho ruku príjme a predstaví sa mu aj ona* Nepredpokladala som, že dnes si tu budem naprávať vzťahy, ale čo narobím... Ja som Iris.. *Povie milo, ale aj sebavedomo, nemá síce v úmysle pôsobiť namyslene no s tým už nič nenarobí. Zhodou okolností jej sluch započuje vlčikovu poznámku.*/S pijavičkami hej?.../ *Ani to radšej v mysli nedopovie.* To som si myslela, že dnes žiadneho psa ani len nezacítim... *Povie len tak medzi rečou, je to skôr pre seba, ale kto vie čo tým spôsobí.* /Aspoň bude sranda... *Zoberie do rúk znova pohárik a napije sa, už to aspoň nie je je také trpké.*
To som nikdy nedočítala. * Komentuje jeho poznámku o Drakulovi a usmeje sa keď sa presunú na ďalšiu lekciu.* Čo ja viem? Nenápadne sa priplížim a spýtam sa či sa nechcú pridať k dnešnému východu slnka? *Pokrčí ramenami.* Možno by pozvanie nezabralo a mohli by sme začať vtipom. Vieš prečo má upír len dva špicaté zuby? *Ani nečaká na jeho odpoveď a odpovie za neho. * Lebo na viac nemajú. Síce suchý vtip ale lepšie než sucho v krku. *Zasmeje sa sama sebe a len bludi d'alej po tomto mieste.* Vážne neviem. Podľa mňa je lepšie sa veciam z ktorých ťa napína sa vyhýbať a nie sa v nich ešte aj vyváľať. Obrazne povedané samozrejme.
*Jackson se nad těma vtipama jen zasměje a napije se své whiskey, už cítí, že mu to leze na mozek, ale nedává to nějak znát. Koukal se na ně a usmíval.*/Už se usmívám nějak moc, přestaň/*pomyslel si a nahodil neutrální výraz.* Barmane, omlouvám se, ale máte tu nějaké Pedigree pro mé psí přátele? Asi je už přestalo bavit si honit ocasy a očichávat si zadek, tak zapadli do prvního baru a jistě jsou hladoví. Nabídl bych i čokoládu, ale z té by je pak bolelo bříško. *řekl a usmál se.* Pedigree bude asi nejlepší je to dobré a budou mít i lesklou srst.*dodal a koukl se na ně.* Jak to vůbec máte s kartáčováním. To asi navzájem, i když si neumím představit situaci ve smečce když dojdete a řeknete s vážným výrazem:,,Hej mohl by jsi mě prosím vykartáčovat?***řekl a znovu si usrkl.*
*Podívá se na Maze a usměje se.* Oni slyší dobře i přes tu hudbu. Pijavičky jsou v tomhle dost dobrý. Je to něco jako jejich radar. Najdou bušící srdéčko a vysajou ho. Jako šlapka klienta, když dobře zaplatí.* Neodpustí si poznámku a pak poslouchá její vtípek a zasměje se. Už se mu začíná víc líbit. Je to pro něj docela legrace. Když však uslyší toho mladíčka, tak se na něj podívá. Taky má dobrý sluch, když ho zapojí.* Ale chlapče. Já si nepotřebuju honit svůj ocas. Od toho tu mám jiné.* Usměje se a dojde k němu blíž i přes ten pach.* A co ty? Jakpak si zhebnul? Asi dost nudně. *Zazubí se na něj s vlčími zuby.* Dovol abych to napravil. *Zavrčí, ale vlastně to nemyslí vážně a je to na něm dost vidět. Jen prostě provokuje. */Škoda, že je mrtvej, je fakt kus./*Napadne ho.*/A radši nechci ani vědět jak dlouho./* Napije se piva a koukne na upírku.* To víte dámo, ale i my musíme vyvést blechy na výlet.* Zazubí se. Opravdu nesnáší ten pach, tak se zase vrátí k Maze, aby jí hlídal.* Mě nenapodobuj, pro mě je to zábava. *Zašeptá k ní a pousměje se. Opravdu ho to baví. Hlavně proto, že občas z toho je rvačka.*
*Kieżby zdieľala ten dôvtip, ktorý má mladý upír. Možno je na to už príliš stará, ale takéto dobiedzanie nie je je štýl. Rada provokuje, ale nie takýmto detským spôsobom. Prázdny pohár položí naspäť a objedná si ďalší, popritom sa výborne baví na tom čo vlčik rozpráva.*/hmmm moja smrť bola teda zaujímavá../ *Pomyslí si jednoducho, kým sa chlap otočí na ňu a vypustí z úst niečo z blchami. Nenapadá ju nič, čím by ho mohla podpichnúť.* Jasné, keď už blchy, tak kde je obojok? *Uškrnie sa, nedokáže sa neusmiať pod predstavou vlkolaka, ktorý má obojok.*... Možno by sme mali zavolať odchytovú službu, že im ušli chlpáči. *Síce Iris veľmi vlkolakov vo svojej prítomnosti nemusí, ale keď je možnosť sa zabaviť aj takýmto spôsobom, snaží sa ichako tak nezabiť.*
*Celkom sa baví na tých vtípkoch o psoch od upíra a dosť ju aj prekvapilo že ho dokáže počuť, no užíva si to.* Mňa to ale baví. Vieš o tom že Pedigrie je vlastne pre zvieratá nezdrave a su do nich primiešavané odpady. Vážne, ked som bola mladšia psovi som nič nedala čo nechutilo mne. A správny chovateľ sa nebojí okúsiť i granule. *Vymýšla si to s tým jedením psej potravy. Ale vie že niektorý to tak robia. Darius sa k nej vrati a ona sa začne škriabať vo vlasoch a nahodí vážnu masku, skoro až zdesenie.* Počuj, asi ma zas otravuje tá blcha. Nemohol by si sa mi prehrabať vlasmi a nájsť ju? *Pokračuje v načatom vtipe toho kučeravého chlapca.* Inak ako to je u vás? Pretože u nas sa slovo kefovať používalo skor vo forme sexu, než kefovania srsti. *Znova sa napije a pokúša sa nedívať za seba na upírov. Toto je ovela zábavnejšia lekcia než čakala že bude.* Nabudúce si zoženiem obojok aj vôdzku, ale mám pocit že košík by mi proste nesedel. *Baví ju robiť si srandu samej zo seba.*
*Jackson se jen kouká a směje. Netušil, že i s vlky je sranda, vždy bral vlky jako nepřátele upírů, ale tohle pošťuchování se mu zamlouvá. *No granule pro psa jsem nejedl, ale kdysi když jsem byl malý, tak jsem se vsadil s bráchou, že kdo bude v závodě na hřišti poslední, sní kočičí granule. No a já to prohrál, takže jsem si dal dvě. Byly to takové kuličky ve čtyřech barvách, ale nejlepší byla bílá a hnědá. *podělil se Jackson.* Hmm v Dumortu jsem ještě nebyl, ale myslím, že když se s někým chcete vyspat, tak se zeptáte, jestli nechce s vámi zalézt do rakve.*/ Trošku sušší vtip, ale co/ Hele naše výhoda je, že ho při tom nemusíme vyndávat, takže u nás neočekávaní potomci nehrozí. *řekl a usmál se.* No, nevím jaké polohy provádíte, ale vaše oblíbená asi bude na pejska co?*zeptá se a když si všimne, že mu došlo pití trošku posmutní. Koukne na barmana.* Poprosím čtyři piva.* řek a kývl na ostatní.*
*Mladík ho bavil docela dobře. Maze ho také překvapila, ale ne tolik. Přeci jen už ví, že na vše má co říct. Podívá se na upírku a pak na Maze.* Nech jí, třeba přeskočí. Pak ti koupím sexy kožený obojek, co ti bude ladit k šatům.* Usměje se na ní. Pak se otočí na upíra. Přimhouří oči a usměje se na něj.* Drahoušku. Ani u mě potomstvo nehrozí, když se plní střívko.* Odvětí mu a zase k němu jde blíž.* Copak, chtěl bys tu polohu vyzkoušet? Drahoušku?*Zeptá se ho a usměje. Je mu jasné, že kdyby ho u toho viděla jeho matka, tak ho vydědí, zabije a prokleje. Pak si pročísne vlasy a zase couvne.* Bezva. Mám dvě piva!*Zaraduje se a dopije to co má a už čeká na další, které se tam objeví. Mazino zabaví a přisune ho k sobě.* Promiň, drahá, ale někdo mě musí odvést zase do pelíšku.* Zazubí se na ní a napije se piva.*
*Znova sa uškrnie, mohla by sa takto podpichovať s chlpáčmi donekonečna, ale momentálne len pretáča očami. Táto konverzácia ubieha smerom, kde Iris nechce vkročiť ani len za milión dolárov. Predsa len nepotrebuje sa dozvedieť o sexuálnych praktikách iných bytostí. Pri tej myšlienke ju strasie. Za to sa však pozrie na ženu. To je pravda, kosík nie... *Odpije si z poháru a na ukazovák si natočí pár svojich platinových vlasov.* čo tak golier? *Rečnícky sa spýta. Ešte pár takýchto rečí a zrejme ju to totálne omrzí, preto po tejto vete sa otočí späť na bar a hľadí si svojho. Skôr sa ponorí do myšlienok a planovania. Stále tam však niečo chýba a nevie na to prísť. Možno je len hlúpa, alebo tomu proste chýba ten drive, ako dotyčnú blondínu dostať na kolená.* /Chce to dovolenku../ *Nakoniec si pomyslí, zameriava sa na svoje myšlienky ale vníma aj túto prestrelku posmeškami.* /To tu budeme len sedieť a stierať sa, pfff aj v tej rakve by bola väčšia sranda../ *Prejde jej cez rozum a len sa nad tou myšlienkou uchechtne.*
*Rozmýšla, že by si do buducna nejaký ten obojok ukradla aj sama. Ale v podstate uz jednu ozdobu na krku má a to tetovanie jej momentálne stačí. Stále to nazývaš šaty? * Zasmeje sa . *Potom pošle pusinku upírke a zasmeje sa ešte divnejšie.* Prepáč, že ťa sklamem, ale moj veterinár povedal, že je to absolútne zbytočné. Aj ked si myslím, že by to bol velmi krásny módny doplnok. *Prehodí si dlhe vlasi a začne sa pomaly vykrúcať pri hudbe a to Dariové flirtovanie ignoruje.* TAk to by som ti mala nejaký zohnať lebo ak ťa budem ťahať domov, ta spíš na zemi a tvoja posteľ sa stáva mojou. I keď podla všetkého ju budem musiet poriadne vytepovat. *Strasie ju keď si predstaví čo všetko sa v tej posteli vystriedalo. Dopije svoju malinovku a ignoruje že sa tu on nalieva pivom.*/Podla všetkeho je v nom naplute ak je od upíra./
*Jackson se při jeho nabídce zasměje a proběhne mu mráz po zádech.* Ne omlouvám se, ale jsem nucen tvou velkorysou nabídku odmítnout, mám to radši na mrtvolku, než na pejska. *řekl a napil se piva. Koukl se na parket a jelikož ho nic nezlákalo, otočil se zpět k baru.*/Chtěl bych zkusit se z někoho nakrmit, ale nevím jak na to zareaguji, co když ho zabiju? Qhawe říkal, že mě to naučí, tak asi později. /*pomyslel si a koukl na svůj batoh. zatím hlad neměl, takže byl vpoho.* Hele pejsci, rád bych tu s vámi strávil ještě nějakou chvíli, ale budu již muset odejít. *rozloučil se, zaplatil a odcházel, těsně mezi dveřma se však zastavil.*Hej štěně, pokud si budeš kupovat obojek, jsou i speciální proti blechám, a tomu svému kamarádovi bys měla koupit i náhubek. *řekl vesele a odešel*
*Podívá se na Maze a zasměje se.* Jasně. Nikdo z těch, co jim koluje ještě v žilách krev, od tebe neodvrátil pohled.* Usměje se. Sám vždy koukl, ale nikdy nijak nevhodně nesáhl. Spíše se věnuje upírovi.* Eh... Pravda, já taky radši někoho, komu rozproudím krev a ne kdo by mi jí mohl pit.*Zazubí se na něj a napije se piva.* No ne... copak máš večerku?* Usměje se, ale když je k němu zády, tak na něj mávne. Když uslyší o náhubku, tak se ušklíbne.* Jo to by se muselo někomu podařit mi ho nasadit.* Ušklíbne se a dopije druhé pivo a pustí se do toho třetího. Tato dvě byla nějaká silnější, ale velmi dobrá. Dopije i třetí a zamračí se.* Půjdem. Pivo jsem vypil a nehodlám pít víc, abych tu balil za chvíli i věšák.* Zakření se a podívá se na Maze.* Opravdu v těch šatech vypadáš sexy, ale příště se mnou půjdeš na nákup. Musíš mít společenské šaty.* Řekne jí a zamíří ven a tam jen čeká až zahlédne taxi, aby ho mohl zastavit. Do Jade Wolf to je kus a on úž chce i jít spát.*
*Sedí a popíja si svoju vodku, ktorú nesmierne miluje, no po tom čo všetko si vypočuje, radšej položí pohár zapaltí za svoj alkohol a okamžite odchádza z klubu.* /Na to nemám nervy ani žalúdok../ *Pomyslí si, kým kráča cez ten dav, ale upúta ju jeden, ktorý do nej narazil. Neváhala ani minútu a trochu s ním poflirtovala a potom si ho odviedla von a do svojho bytu, kde sa s ním zabaví a možno sa konečne aj napije čerstvej krvi, to závisí od toho, čo bude Iris chciež viac.*
Nie je nekrofília trestna? Alebo ze by nekrofil s nekrofilom smel? *Zamyslí sa nahlas a potom posle kučierke vzdušný bozk.* Neboj zlatíčko, jeden taký kupim aj pre teba. *Rozlúči sa s nim a na DDaria sa zamračí. Nemá rada pohlady ak si ich sama nevyžiada.* Mam slušne šaty, to len tebe nevoňajú. Sú pohodlné a neofukuje mi v nich.. zadok. *Stažuje sa zas na tej neho vkus a necha nech ju z klubu dostane sám. Ona sa tu celkom bavila ale stokilového chlapa nemieni nikam tahať sama.* Dostanem aspoň nejakú odmenu za skvelú prácu? A nie nemyslím odmenou nové šaty. *Povie posledné slovo kým vypadnu.*
*Většinu dne se věnoval tomu, že sportoval nebo řešil nějaký problém ve střelnici. Když se vrátil domů, tak úplně zapomněl, že tam má Mahu a prostě si sundá tričko a zapadne do koupelny. Tam si sundá i zbytek a pak na sebe pustí teplou vodu. Po půl hodině spokojeně vyleze z koupelny a jen kolem pasu má omotaný ručník. Zajde do kuchyně a z lednice vytáhne pivo. Včera byl nakoupit, takže lednice byla i plná jídla. Což byla změna. Většinou tam má jen šunku, sýry a prošlí jogurt. Vejde do obýváku a sedne si na gauč. Napije se piva a začne přemýšlet nad tím, co mu v bytě nesedí. Něco bylo navíc a dnes je nějak moc roztěkaný. Aspoň v tuto chvíli, kdy se musel dohadovat s třema ruznýma lidma najednou a vysvětlovat, že opravdu by se mělo investovat do rozšíření. Hlavně proto, že se v blízkosti objevil bývalí vojenský areál v zuboženém stavu na prodej, kde by mohli probíhat zajímavé akce a hlavně i tréninky některých tamních smeček, pokud si místo zarezervují. Takže jen sedí a přemýšlí a pije piva a nějak ho nenapadne, že by tam mohl být ještě někdo.*
*V tom byť neviditelná je docela dobra, občas sa jej to hodí a rada to využíva, dokonca jej nerobilo problem tak prežiť ten čas na ulici. Sedela v kúte bytu toho chlapíka čo jej povedal že je vlkodlak, no a čitala si noviny. Keď sa vrátil domov, premýšlal či vôbec pozdraví alebo nie, ale jednoducho ani nemala možnosť. Tak sa len ďalej prelúskavala novinami a čakala či prehovoriť alebo si počkať na ten správny okamih a vydesiť ho. Na ústach s ajej pretiahne úsmev a keď sa konečne vynorí zo sprchy a spraví si pohodlíčko s jedlom, šustivo zloží noviny.* Mám celkom dosť otázok. *Počastuje ho týmto privýtaním a stale sa usmieva s takým tým pocitom "dúfam, že to bola aspoň slabá zástava srdca.* Trebárs, čo to je ten vlkodlak. Lebo neviem či čítaš knihy alebo pozeráš aspoň telku, ale v každej novele a príbehu sú klasifikovaný inak. Moja naoblúbenejšia verzia je Underworld, ale to by som asi chcela veľa. A keďže som videla to čo ma kuslo, tak to žiaden lykantrop ala undervorld nebude. *Nadýchne sa ale má chuť pokračovať ďalej.*
*Uškrnie sa jej útočnému privítaniu, ktoré čakal, keď sa obzrie odstrčí upírku od seba a svojej " hračke" ako ju nazvala Iris kývol nech dá ten nôž preč. Nepáčilo sa jej to, no on je stale vod a Parížskeho klanu a bude počúvať jeho. Prejde niekoľko krokov od Iris. * Nejaká podráždená drahá,, čo sa deje?
*Uškrnie sa sa tým istým štýlom ako upír, ktorý sa jej vlámal do bytu. Pohŕdavo sa pozrie na tmavovlásku, ale ďalej jej nevenuje pozornosť. Prišiel si sa pýtať na moje problémy alebo mrháš len mojim časom? *Zdvihne pobavene obočie, je celkom unavená a najradšej by ho vykopla cez zatvorené okno.*
*Hodí sa na pohodlnú pohovku, ruky si dá za hlavu a díva sa na blondínu, ktorá ho orepaluje zvedavým pohľadom. * Mala by si konečne začať niečo robiť, pretože francúzsky lovci sú veľmi blízko tvojej stopy. *Oznamuje jej to vážnym tónom. * Moji ľudia sú v ohrození kvoli tebe, musíš to raz a navždy vyriešiť..
*Priblíži sa upírskou rýchlosťiu k nemu, úsmev neopúšťa jej tvár. * Nezaujímajú ma, koniec koncov skončia tak ako pred dvoma rokmi, mŕtvy.. *Odtiahne sa a pozrie na Lucianu, ktorá len oretočí očami.* Vyriešim to kedy ja budem chcieť, Ventrue... *Odmlčí sa no znova sa nadychne na dokončenie*... Nezabúdaj že ja ťa zasa kryjem tu... *Povie a zamieri do svojej spálne. * Vypadnite skôr než to urobím sama..
*V rýchlosti sa postaví a upírku chytí pod krkom. * Iris, iris z koľkých ľudí si ešte urobíš nepriateľov? * S týmito slovami zoberie Lucianu za ruku a odchádza z bytu. Iris bude este pikat za svoje činy. *
*Z chuti sa zasmeje, pozná ho veľmi dobre a toto bolo len provokovanie za účelom nejakej služby. * Nepriateľov? Ja rozpútavam hry na každej strane a čoskoro všetky vyhrám.. * S úškrnom mu oznámi zatiaľ čo odchádza, dvere buchnu a ona sa vydáva do sprchy, kde si všetko poriadne naplánuje.*
*Když na něj promluví, tak zrovna pije pivo. Lekne se jí a pivo mu vyletí až nosem ven. Podívá se na ní a zamračí.* Co příště si aspoň odkašlat? To se mám utopit pivem? Sice by to byla fajn smrt, ale ne lahváčem.* Řekne a během toho si rukou utírá pusu i nos a následně i trochu hrud. Pak jí poslouchá a odloží pivo.* Drahoušku, nejsme kříženci vlka a člověka a to, co jsi jmenovala znám jen okrajově. Řekne a má pocit, že tehdy začalo jeho období na drogách a pokud to viděl, tak byl tak sjetý, že ani nemusel vědět, co sleduje. Zamyslí se a pak si stoupne.* Fajn, ukážu ti, jak vlkodlak vypadá, ale neodvracej a radši se mi dívej na hruď. Nedívej se mi pak do očí. Neoslovuj mne jménem a ani nenatahuj ruku. Sice jsem v klidu, ale nemusí se mi líbit, že jsi na mém území.* Vysvětlí a sundá si osušku. Jeho tělo se zavlní a za chvíli tam stojí velký černý vlk, který vypadá, že je hodně svalnatý. Rudýma očima se rozhlédne a pak nechá přední packy sklouznout po podlaze a on se protáhne. Následně se vytáhne dopředu a protáhne si i zadní nohy. Pak se oklepe a zavětří. Cítí tu vlkodlaka a hned vyskočí na gauč a začne na ní vrčet. Ocas má zvednutý a celkově je jeho postoj hodně dominantní. Když jí dá dostatečně najevo, že je vůdce, tak se začne otírat do gauče a u toho občas kýchne. Prostě je to jeho oblíbený gauč. Darius převezme kontrolu a znovu se promění do lidské podoby. Zvedne se z gauče a rychle si zase obmotá ručník.* Tak, takhle vypadá vlkodlak. Hlavně, když je na gauči. Jsem jak pes. Pokud bys někde narazila na někoho z nás ve vlčí podobě, tak dělej, že tam není. Pokud po tobě nepůjde, to pak utíkej nebo s ním bojuj, ale myslím, že tobě postačí běh.* Řekne a pročísne si vlasy, které má dost slušně rozcuchané.
Nevravel si niečo o super čuchu? Myslela som že moj smrad cítiš. *Povie prechytralo ale i tak sa stale usmieva.* No keď si odpustíš tie prezývky, čo som v dectve počúvala teraz už od mŕtvych ludí, možno sa začnem spravať tak aby si sa nabudúce nestal pivnou fontánkou. *SLeduje ho a vážne nemá potuchu čo sa snaží spraviť, ale pre istotu si sadne na ruky a noviny zostanú ležať niekde popri nej. Keď zhodí osušku má chuť na sarkastickú poznamku, ale ústa jej zostávajú otvorené, no bez slov.*/Ouke, tak nabudúce to už budem vedieť./*Keď sa začne správať ako typický pes len nadvyhne obočie. */No ešte že ju neocikal, to by som tam už nespala./Hmm, vážne som si myslela že ho počuráš, keď si sa tam vrtel. Vieš ako keď si pes počurá každý kusok parku aby dal ostatným na z námosť že ten park je jeho. *Prikývne aby dala najavo že svoje slová myslí vážne aj ked sa tým teraz baví.* Kedy to budem vedieť ja? *Vycerí zuby ako on, lev v tom ludskom znení to skor vyzerá ako vtipna grimasa.* Kolko takých ako ja je? Teda my. Tvoja svorka.
Jo, ale soustředil jsem se na něco jiného.* Řekne a pak se na ní podívá. Je to zvyk. Prostě každýmu nějak říkám. Hlavně holkám. Jsem typickej sporťák, co byl na střední obletovanej roztleskávačkama. /Dokud jsem se nesjel tolik, že jsem v týmu skončil./*Doplní si sám pro sebe. Napije se piva a zamračí se na ní. Viděla jsi někdy psa, aby si očůral něco, co je jeho postelí? Já ne. No a na označkování tu mám ty velký kytky.* Řekne a ukáže do jednoho rohu obývacího pokoje, kde stojí malá palma, taková ta okrasná, co je jen v květináči a nikdy nevyroste.* Když nasaješ pach, tak to ucítíš. Občas to cítí i lidi. Ale nedělám to v lidské podobě. /Aspoň ne od svých třinácti./*Prolitne mu hlavou a musí se pousmát nad tím, jak jako malý byl s otcem v rezervaci a oba si potřebovali odskočit a on se svého otce zeptal, zda si značkují území.* Co konkrétně? Měnit se nebo bojovat? * Zeptá se, aby si upřesnil otázku. Tu grymasu moc nechápal.* Je nás hodně. Celá má rodina jsou vlkodlaci. Jsem z dlouhé linie vlkodlaků. Ale vlkodlakem se nenarodíš, ale staneš. Prostě tě musí někdo kousnout a u nás v rodině je takový matriarchát, co se tohoto týče. Smeček je taky hodně. Tato je však jedna z těch významnějších už jen pro svou historii, jak pomohla ve válkách v Podsvětě. Ale momentálně nás je málo v mojí smečce.* Vysvětlí a podívá se na ní.*
Tak si to odpusť, lebo zo strednej si už dávno preč a ja nie som roztlieskavačka. /Nemám rada roztlieskavačky, sú stále také štastné a celý svet im patrí./ Každému raz ubehne. Niekomu možno aj v posteli keď sa teší. A psom trojnásobne. *Pozrie na tú palmičku a pokrčí nos.* Oukey, ja sa radšej už pýtať nebudem. /Už radšej žiadne cikacie rituály, lebo ... nie nechcem si to ani predstavovať!/ Myslím to keď si sa premenil. Bojovať viem. /Mohla som byť bohatá nebyť toho idiotského alkoholika!/ *Zanadáva si, ale popravde sa viac sustredina na hovor o svorkách. Zaujme ju však jedna vec.* Čo je to ten Podsvet? Nejaké miesto, alebo sa tým niečo označuje, či je to len názov pre klub bitkárov?
Starého psa novým kouskům nenaučíš a já střední nikdy nedokončil.* Zazubí se a znovu upije piva. Už mu nějak nechutná. Nejradši by šel na točený někam do baru, ale U měsíce se mu nechce. Jak přemýšlí, tak jí moc nevnímá, ale pak zamrká a zase se jí věnuje. Ví, že nesmí úplně vypnout, jinak bude mít Blackout a to není moc pěkné pro nikoho.* Měla jsi se proměnit o úplňku, co byl ve čtvrtek, ale třeba to tvůj mozek vymazal. Je to opravdu silné a bolestivé. První proměna trvá celou noc. Je to jako když se ti lámou všechny kosti, pálí se ti kůže, orgány a bolest ti ani nedovolí upadnout do bezvědomí.* Popisuje to a pak se pousměje.* Já si na tu svou první ani nepamatuju. Ale kdo si pamatuje, co se mu stalo když mu byli čtyři.* Zazubí se a u její další otázky se na ní podívá.* Ukážu ti podsvět, ale musíme tě do něčeho obléknout. Moment.* Zvedne se a dojde pro telefon.* Zdravím. Rád bych u vás objednal dámské šaty. Ano. Jistě. V černé to bude skvělé. Zaplatím kurýrovi. Děkuji. *Zavěsí a podívá se na ní.* Podsvět je všude kolem, ale civilové ho nevidí. Oba jsme jeho součástí. Jsou tu i upíři, čarodějové a lovci. Také víly, démoni a andělé. Má vlastní pravidla, zákony, úmluvy. Hlavní, ale je, že my nechodíme na místa, co patří upírům. Oni k nám sice chodí, ale nesmí u nás lovit nebo nějak podobně blbnout. Čarodějové jsou mrchy proradný. Víly tě okouzlí a pak kopnou do zadku, no a lovci jsou docela rasisti. Ale to jsou mé názory, nemusíš je sdílet.* Pousměje se a dá se do hledání vhodného oblečení.* Klidně si jdi dát sprchu. Vezmu tě na místo, kde poznáš podsvět.* Zazubí se a zaleze do ložnice.*
Tak to potom vyzerá, že ani ja na svoju. *Len podotkne a úprimne je rada, že si niečo tak bolestivé nepamätá. Nevie si predstaviť fakt, že by sa jej v tele zlomilo svojvolne za tak krátku chvilku všetky kosti.* Takže som sa premenila ale tú spomienku potlačila? /No, keby to išlo takto so všetkým moj svet je krásny a ružový./Čo je s mojím oblečením? Podla mňa sa veľa dnešných NY-čanov oblieka ako bezdomovci. /ALe nech si odpustí že sa budem česať. Čo je to ten civil? Majú šťastie alebo smolu že podsvet nevidia? *Postaví sa z rohu miestnosti otvorí okno a pozrie sa z neho.* Ako zistím, že miesto kde som nie je rajón upírov? Ako vlastne spoznám všerky rieto... Rasy? Hovorím to dobre? Alebo čo sú to... ako viem že sa musím pretvarovať a byť milá, alebo urážať lebo sa to očakáva? /Sprchu?/ *Ovoňia sa a pokrúti hlavou.* Mala som sprchu keď si tu nebol. To že pach ulice chvilku trvá zmyť ti ešte asi nikto nepovedal. *Hovorí keď už lezie do čisto jeho prostredia a tak si sadne na gauč a tročku sa na ňom vyváľa. Ako to robil on keď bol vo vlčej podobe. Po čase čakania na neho si aspoň vyzlečie bundu. Chude ruky vravia o jej dosavadnom živote, ale jej to nevadí. Každý si predsa niečim takým musí prejsť. Zrazu sa ale spustí nejaká dovná hudba. Sama nevie či je to telefon, alebo zvonček pri vchode. Tak len sedí a čučí.* Niečo ti zvoní. *Upozorní ho i ked to už sám musel počuť.*
Možná. Nebo to na tebe působí pomaleji. Nevím. S tímhle má zkušenosti má matka. Vždy se zajímala o genetickou stránku vlkodlaků a jejich infekce.* Zamyslí se, ale nechce se mu kvůli tomu volat mámě, už jen proto, že by dostal přednášku, jak by se měl nyní chovat a že pokud si začne zase něco s nějakým chlapem, tak ho vydědí. Vždy tohle vyslechl a vždy to končilo slovy, že ho mamka miluje.* To ano, ale tam kam tě chci vzít bys byla jako něco, co kočka vyvrhla a pes donesl.*Vysvětlí jí a ví, že asi jeho vtip asi moc nepochopí.* Upíři jsou cítit jako mrtvoly. Tam kam tě vezmu určitě budou, tak si je očicháš a budeš vědět. Ale jinak je jejich místo hlavně jeden klub a opuštěná budova. No a čaroděje asi hned nepoznáš. V jejich pachu je neznatelně cítit magie, co je podobná pachu síry. Lovci jsou potetovaní runami a víly jsou silnější obdoby čarodějů, ale andělsky krásní a rádi lezou do hlavy. *Řekne jí z ložnice a přitom si tam na sebe bere černou košili a tmavé rifle.* Ale to vím. Předchozí Alfa byl bývalí bezdomovec, ale zbouchl bohatou slečinku a byl za vodou. Jen škoda, že jedno z děcek bylo hluchý.* Řekne a zavrtí hlavou. Do upraví se a vrátí se do obýváku. Vezme telefon.* Ano. Pošlete ho nahoru. Nebo ho sem zaveďte.* Řekne a típne. Pak vytáhne z riflí peněženku a jen co se ozve zaklepání, tak otevře a vymění peníze za dvě krabičky. Je hned jasné, že v jedné jsou boty a v druhé šaty. Během těch let randění se naučil odhadnout velikost šatů a boty vybral podle těch co měla.* Obleč si to a aspoň se trochu uhrábni, ať můžou všichni slintat a já je posílat do háje.* Zazubí se a vloží ji krabičky do rukou.*
Myslíš ako päsť na oko? A snažíme sa splynuť s davom. Takže všetci podivíni v podsvete nosia čiernu a len čiernu lebo vyzerá genkstersky a elegantne? /Takže upíry sú cítiť ako mrtvoli, čo asi dáva zmysel. Zaujímalo by ma či ako čerstvá alebo rozkladajúca sa./TAkže ak niekto smrdí ako smrť je to upír, ak niekto ako vína pivnica je to čarodej. No a tetovaný su lovci a sú to rasisti. A víly sú supermodelky. Mám to. *Pokrúti hlavou.* Jo, a to decko mu malo pomocť k jej peniazom alebo si chcel len užiť? *Keď zvonenie ukončí a prejde potom ku dveram dostane od neho dve krabičky. Rozoberie ich ako decko na vianoce a pozerí si čierne tielko.* Buď zabudli na nohavice allebo sú v tej druhej čižmi až po žalúdok. *Komentuje bez toho aby druhú otvorila. Len zo seba zhodí zvyšok oblečenia a natiahne si tielko tesne pod malý gul'aty zadok.* Kusok dlhšie a už ba som nebola za ľahku ženu... *Rozoberie kravicu s botami a je šťastna za hruby podpätok. Ihličky by neprežila.* Takže, keď som za šlapku čo nešlape, koho tým mám oklamať že som milá a povolná? Predkloní sa aby si prstami prehrabala vlasy a šaty jej na zadku vyskočia. Absencia spodného prádla je u bezdomovcov v jej veku úplne bežná vec. Naspäť sa narovna a šaty zas stiahne.* Oukej, tak kde máme rajón? Viem byť milá prítulná a okúzlujúca. *Zamihotá riasami a obliže si pery.* Rovnako možem hrať nedostupnú a mrčchu. *Zamračí sa a vraždí ho pohladom.* Kde je teda dnešná zábava?
No, černou jsem vybral, protože si myslím, že by ti mohla slušet. *Pokrčí rameny a pak jen přikyvuje. U její otázky se na ní podívá a zatváří se zamyšleně. Zamilovali se. Ona mu pomohla. Společně překonali hodně. Ale myslím, že se tehdy chtěl jen užít a jelikož byl stará škola, tak asi si jí vzal. Co já vím. Na jediné svatbě, kde jsem byl, byla svatba čaroděje a upíra. Podivná, ale zajímavá. *Pokrčí rameny a pak ji sleduje.* Jsou to šaty. A budou ti. A neměli by lést nahoru. Vím to. Vybrala si je sestřenice, ale pak otěhotněla a já mám stále číslo na ten putik. *Vysvětlí a pak jí jen sleduje a když jí šaty vylezou nahoru, tak si neodpostí pohled.* Ne, fakt nebudeš šlapat. Jsi moje malá spolubydlící, kterou si hodlám hlídat. No a chovej se, jak se ti bude chtít. *Řekne a nazuje si tenisky.* V Pandemoniu.*Odpoví jí a nabídne jí rámě, aby mohli vyrazit do klubu.*
*V prvej chvíli čo započuje hlas inštinktívne upíra zoberie za golier jeho košele a oprie ho o strenu pri chladničke. Útoč e vyverí svoje upírie zuby a je pripravená zobrať nabližší redmet a prevŕtať mu ním hrudník* Ventrue, povedz mi jediný dôvod prečo ťa nemám zabiť? *Vyhražne sa pýta o oveľa staršieho upíra, ktorý je schopný ju jediným chmatom dostať do stavu, kedy sa zobudí o tri hodiny. V tom jej ale zozadu medzi lopatkami pristane čepeľ kuchynského noža a známy hlas. * Opatrne zlatíčko, daj ruky z môjho manžela dole... /No to ma podrž, Luciana.. / *Pomyslí si a uškrnie sa, pričom sa díva Marcusovi do očí. * Netušila som, že dnes venčíš svoju hračku. *obzrie sa za tmavovláskou* Daj ten nôž späť, inak ti ho vlastnoručne zapichnem do srdca, mrcha..
*Má svoje chodníčky a kontakty na to ako sa dostať k Iris domov. Našťastie dnes tu nie je sám, ale spoločne s Lucianou, jeho láskou, ktorá si prezerá niekedy jej byt. Pretočí očami nad sentimentom jeho ženy, ktorá zdrbáva Irisin vkus pod čiernu zem. Čaká tme na jeho blond poskoka, ktorý sa niekde túla a necháva ho čakať. Posadí sa na pohovku, vyloží si nohy a sleduje tmavovlasú upírku ako sa dotýka prstom poličky, ktorá je celá odprachu.*
*Dorazí z Pandemonia konečne domov, neunúva sa zapnúť svetlo, predsa len má rovno namierené do postele kde ma v pláne preležat koniec noci a naplánovať Lyrii zábavu, ktorú dievča chce. S povzdychom, ktorý je skôr už silou zvyku hodí svoje čierne lodičky k ostatným, po tme kráča do kuchyne, zatiaľ neregistruje Marcusa ani jeho prívesok, ktorý so sebou priniesol, je na to príliš znudená.*
*Uškrnie sa sám pre seba, keď započuje cvaknutie zámku a znuddnú chôdzu drahej Iris. Už len to že ho neregistruje je pre neho šokujúce a tak sa postaví, upírskou týchlosťou prejde za ňu a prehovorí.* Konečne, myslel som že tu budem musieť prespať... *Posmešne začne, keď sa uškŕňajúc jeho oči stretnú s jej modrými. Mal pre ňu akúsi slabosť, ale nie takú akou bola tá pre Lucianu. Navyše nemá čas tu ostať do úsvitu, musí späť do Paríža.*
*Byla to už nějaká doba, co si našla volný čas k tomu, aby ho mohla strávit mimo nemocnici a nebo naopak své rodné sídlo. Cestou do Pandemonia mijela pár civilů, kteří očividně neměli žádné výčitky svědomí ohledně svého podnapilého stavu. Jejich krev jí zapáchala a ona v tu chvíli musela nepatrně pokývnout, když si uvědomila, že i jí doba zhýčkala až příliš. Tyto myšlenky jí však opustily v moment, kdy pohlédla do očí jednoho z vyhazovačů, na kterého se líbezně usmála a vstoupila dovnitř. Příliš zvuku, příliš světel, příliš různých ras a vůní okolo. Tady si to doslova říkalo i jisté informace, které by jí byly k užitku. Její nemocnice má pravidelný přísun krve, i přes to by se něco navíc hodilo. Byla si jistá, že zde nepotká jenom upíry z klanu, ale i další zajímavě nezajímavé jedince.* Gin s tonikem, dvojitý. *Mrkla na barmana, elegantně se opřela o pult a měřila si ho pohledem. V takové míře společnosti se neobjevila opravdu dlouho a i přes svůj věk a kontrolu, byla donucena polknout pár slin a vyhledat někoho, kdo by jí skutečně zaujal. V NewYorku však nebyla pouze pro informace a případnou výpomoc. De Clermont patřili mezi nejstarší a proto snad k Lucii přišli s požadavkem o tom, aby se ke klanu přidala, stejně jako to tehdy udělali oni, za účelem imunity. V každém případě, když to tu viděla a vnímala každý nepatrný pohyb, rozhodla se místo povinností tento večer i užít. Přednost vždy dávala začátku 20.století, New Orleans pro ní bylo městem snů, ale dnešní doba měla taky něco do sebe.*
*Jackson je jen tak procházel po městě, neměl co dělat, nevěděl kam jít, tak prostě šel. Koukal před sebe a ignoroval kolemjdoucí, do kterých občas vrazil. Byl jako mrtvola, což je k jeho novému já, celkem funny. Zastavil se když míjel jeden noční klub. */Pandemonium? Nejspíš tam bude dost lidí, ale může být sranda./* Rozhodl se tedy jít tedy dovnitř. Již z venku byla slyšet, lehce ohlušující hudba, nevěděl jistě, jestli je opravdu tak hlasitá, nebo to je kvůli jeho zlepšeným smyslům. Vešel a rozhlédl se kolem.*/ Fakt je tu celkem dost lidí/*podivil se a mířil si to k baru. Cestou si v kapse nahmatal ampulku s krví, aby se ujistil, že jí má. Došel k baru a nenápadně zkontroloval svoji falešnou občanku. Koukne na barmana a se sebevědomým výrazem řekne. *Dobrý večer jedenkrát Godfather.* Barman kývne a naštěstí se ho na věk nezeptá. Dobré pro něj. Jakmile mu podá sklenku, poděkuje a otočí se na parket. Zatím tu není nic a nikdo kdo by ho zaujal, tak jen kouká a pije.*
*Už to byla snad věčnost, co byl naposledy v New Yorku. Tehdy si to tu docela užil, dokud se neobjevili lovci a jeho zábavu přerušili, ale aspoň se naučil po sobě uklízet lépe. Jeho cesta z New Orleans byla velmi klidná a dokonce se i najedl, aniž by u toho způsobil rozruch. I když už dvě stě let nezpůsobil žádný velký rozruch, co se jeho krmení týče. Sice chce v New Yorku navštívit nejdříve sídlo upírů, ale chce se ještě najíst, protože už mu je předem jasné, že tam budou jen ty hnusné sáčky. Takže zamíří do nějakého z podniků, kde by se mohl nakrmit. Ruch ho zavede až do jistého nočního klubu. Se mírným zájmem si prohlídne jeho exteriér a předběhne celou tu frontu venku. Na sobě má tmavě zelenou košili, černou vestu a tmavě modré kalhoty a černé boty. Tato kombinace na něm působí velice pěkně a jeho modré oči jako by doplňovali tajemný vzhled. Podívá se na muže, co hlídá vchod a ani nemusí nic říct a muž ho pouští dovnitř. Qhawe se dostane dovnitř a hned ucítí přítomnost upírů, ale hlavně pot lidí a uslyší ohlušující hudbu. Pokračuje však dál. Nechce se mu odcházet kvůli těm upírům. Přeci jen je každého věc, jak se krmí. Jak jde, tak si všímá, jak se několik lidí za ním otočilo, neboť si nejspíše všimli jeho očí. Sedne si k baru a rozhlédne se. Když k němu přijde barman, tak se na něj Qhawe podívá a vyhledá jeho oči. Nejsem tu. Nikoho tu nevidíš.* Řekne zřetelně a muž zamrká a zase odejde. Upír se spokojeně pousměje a uzná, že u baru se mu moc dobře nesedí, tak zamíří k jednomu volnému stolu s kruhovou sedačkou, kam si sedne doprostřed a sleduje všechny kolem. Je jako pavouk, co čeká na svou kořist, až se přiblíží. Nic si neobjednal. Stejně by mu to bylo k ničemu a nehodlá zapadnout.*
*Celý den neměl co dělat, poslední dobou se mu zakázky moc nehrnou, zřejmě je moc drahý na práci, kterou dokáže zvládnout i feťák s ukradenou pistolí. Tak si jen tak sedí ve svém koženém křesle (radši se ho neptejte z jaké je kůže) popijí pivo, kouří jednu cigaretu za druhou a zhruba po třetí "lajně" se rozhodne jít se trošku "pobavit", hned věděl kam jít... Pandemonium samozřejmě. Již posledně si tam našel dobrou zábavu ve formě mladistvých. Oblékl se (celý den chodil ve spodkách) a vyrazil. Jen co do Pandemonia dorazil začal se rozhlížet do "zábavě", než již však nějakou našel všiml si černocha co se právě usazoval u stolu. Kurta to velmi rozčílilo, ale stačil se trochu uklidnit, zajít si na toaletu a dát si další lajnu. Poté hned vyrazil ke stolu u něhož ten černoch seděl, oběma rukama se opřel o stůl a bez představení na něj začal mluvit.* Tak hele negře, tohle je "WHITE ONLY" klub, takže tu svojí černou prdel odsud vykopej, nebo to udělám já ty jedna opice.
*Je to nejaký ten piatok, čo tu bola, no dnes sa rozdne ch e kvalitne zdrať. Lyria jej poriadne ledzie na nervy a ako inak to celé prežiť, než sa opiť. Ako obvykle aj dnes si to sebavedomo nakráča do klubu, vôbec ju neprekvapuje že je to tu natrepané l'udmi, netevá dlho a konečne sa dostane k svojmu svägému grálu, ktorý jej má zachrániť jej nervy. Bar. Odhrnie si pár vlasov, takmer s nimi ošľahá niekoho kto sedí vedľa, ale neberie to na vedomie. Posadí sa a jej trpezlivosť začína naberať iný level. Niekto by povedal že je to strop, ale toto je niečo ako bonus, konečne si ju chlap všimne a môže si objednať jeden zo svojich obľúbených drinkov, zároveň už chytá svoju tajnú prísadu, ktorú by ani Sherlock nezbadal. Kým čaká pozerá sa na okolo, no zatiaľ jej nič nepríde tak zaujímavé.* / Je to aj tak fuk, si tu predsa pre to aby si sa opila.. / *Pomyslí si a potrebuje dostať svoje brutálne a sadistické predstavy ako vílu zabíja pod kontrolu. *
*Mezi tím, co si v poklidu pila Gin a Tonic, její oči poletovaly po klubu, zaznamenávaly jedince a snažily se jim přiřadit rasu, aniž by ona sama musela jakkoliv s dotyčným navazovat kontakt. V dnešní době jí přišlo, že jsou všichni až příliš opatrní, skrýt svou totožnost, vevyčnívat z davu. Ona sama byla ten typ, který radši pozoroval, než aby se do něčeho zapletl. Chodily sem různé druhy, jeden za druhým, připadala si jak v ZOO, chyběl tu jen nějaký specifický vlkodlak a hned by jí to vykouzlilo úsměv na tváři. Samozřejmě z důvodu, že by se nemýlila. Její oči se zastavily na mladíkovi, u kterého spatřila ampulku s krví. Zaujala jí to hlavně z lítosti, taková malá dávka by nenasytila ani jí. Vlastně by jí ten nedostatek ještě více podnítil chuť. Nijak se k němu však nehlásila, sledovala ho nějakou chvíli, jak stojí na partketu a rozhlíží se kolem sebe. Periferním viděním, při pozorování tohoto mladíka, který jí jistým způsobem zaujal, zaznamenala někoho staršího. Muže, tmavé pleti, který se barem nesl jako kdyby mu patřil. Chvíli přemýšlela, jestli ho nezná. Pokud ne ona, byla si jistý že někdo z její rodiny určitě ano. O to víc se tím přesvědčila, když viděla jak naprosto bez výčitek využívá své encanto. Ještě k tomu ve společnosti* /Vychovanost je mu zřejmě cizí... taková nezdvořilost./*Zakroutila nemožně hlavou a od baru se odtrhla, směrem k mladíkovi, kterého si před tím všimla. Chtěla ho oslovit a položit mu ruku na rameno, aby mu snad i pomohla s jeho dávkou a zásobami krve, které u sebe měl. Nebyla od něj daleko, ale dřív než tu ruku položila, zastavila jí ve vzduchu. Její sluch zaznamenal něco, co nemohla ignorovat. Její bouřlivá povaha dostala nečekaný impulz. Z tiché ženy, která radši zůstane ve stínu, nebo případně osloví mladíka za účelem výpomoci změnila v mžiku své postavení. Její kroky byly rychlé a i přes hudbu okolo, poměrně hlasité. Došla ke stolu s kruhovou sedačkou, na sobě měla obtažené černé rifle, černou až mírně průhlednou halenku, kterou měla pokrytou černou koženou bundou. Její podpatky byly poměrně vysoké a jediné co na ní vyčnívalo, v tom černo černém outfitu dnešní doby, byly její blondaté vlasy a velké modré oči. Zdravím pánové. *Pohled věnovala oběma, ale zastavila se u toho nevychovaného feťáka. Své paže si zapřela o stůl a naklonila se blíž k němu.* /Čaroděj?/ *Přimhouřila oči a musela se líbezně pousmát.* Víš jak se kdysi trestali muži, kteří se chovali nevhodně? Kastrace. Takže mi pověz...není lepší být černej s koulema, než bílej bez koulí? *Stále si na tváři držela ten líbezný a bodavý úsměv. Zřejmě mu tím chtěla něco naznačit. Nebo ho snad spíše varovala, nad případnou brzkou budoucností, ohledně jeho maličkosti. Toho černého muže neznala, byl jí povědomí, ale ve své paměti neměla čas na to pátrat jméno, ani jeho identitu. Jediné o co jí šlo byla ta jeho nevychovanost.*
*Jacksona zaujala menší hádka kousek od něj u jednoho stolu. Koukl se a to co ten muž řekl ho trochu zarazilo a naštvalo.*/Vážně v této době pořád někdo řeší barvu?/*zeptal se sám sebe a rozhodl se jít ke stolu, aby pána trochu zklidnil. Vstal a chtěl vyjít jejich směrem, ale jedna slečna ho již předstihla, tak se jen koukal se sklenici Godfathera v ruce. jakmile domluvila, nečekal na reakci od toho rasistického cápka a šel k nim. Šel klidnou chůzí, jako by se nechumelilo. Došel ke stolu, usrkl si a koukl se tomu rasistovi do očí.* Je zde nějaký problém?*zeptal se a přátelsky se usmál.* A neříkejte, že ne, protože jste tady toho celkem urazil.*dodal a usrkl si znova.* Víte nevím z které doby jste, ale tady se už barva pleti neřeší. Jestli je bílej, černej nebo žlutej,? Záleží na tom? Je to člověk do háje a vy by jste to měl přijmout. *dořekl sedl si a přehodil si nohu přes nohu. Teď jen s úsměvem čekal co se bude dít.*
*Z tréninku se vydala rovnou do svého bytu. Trénink nešel přesně podle jejích představ a dokonce se pomalu neudržela a na nové arogantní neopeřence se skoro utrhla.* /Zítra jim to dám sežrat. Dnes by to neskončilo nejlepším scénářem./ *Zabouchne za sebou dveře a bez nějakého velkého promýšlení zamíří rovnou do koupelny. Dá si rychlou sprchu a po několika minutách už vyráží do ulic. Hodila na sebe černé kalhoty a přiléhavé tmavě zelené tílko. Na hrudi jí jako obvykle spočívá smaragdový náhrdelník, který zabraňuje ostatním číst v její mysli. Ještě mokré vlasy si svázala do nedbalého drdolu, z kterého hned vyklouzly dva přední prameny. Dojde do Pandemonia s ohromnou chutí na něco, co jí uklidní nervy. Na vyhazovače jen mávne a bez problémů prochází dovnitř, přeci jenom je tu známá tvář. Na chvíli zapochybuje, že šla zrovna do tohohle podniku, když jí do nosu praští pot.* /Možná jsem měla zajít radši do B+/ *Přesto v Pandemoniu nebyla delší dobu a něco jí tam vedlo rovnou bez promyšlení jiných možností. Vydá se rovnou k baru, ale na cestě tam její pozornost získá skupinka lidí stojící opodál. Objedná si Bloody Mary, opravdovou, ne tu ubohou civilskou náhražku. Opře se o bar a chvíli sleduje dění. Neví přesně, o co jde, ale z toho co zaslechla, vydedukuje, že předmětem diskuze je nejspíš barva kůže. Už z dálky rozezná, že se jedná o upíry. Popadne své pití a přiblíží se ke skupině.* Je tu nějaký problém? *Zeptá se s povytaženým obočím a usrkne si ze svého drinku.*
*Když k němu příjde ten chlapík a začne, tak se na něj klidně dívá a jen čeká kdy se mu podívá do očí. Je zvyklí na takové řeči. No a za ty roky už ho nemůže ničím urazit. Dříve se za každou urážku mstil, ale nyní si je jen vyslechne. Už mu chce slušně odvětit a slušně poslat do patřičných míst, když se objeví žena a dokonce upírka. Stále se dívá na muže, ale přitom periferně vidí i tu ženu a má pocit, že jí už viděl v New Orleans. Nejspíše u klanu. I když se většinou sejde jen s těmi, co ho znají. Jak se dívá na muže, tak položí ruce na opěrku. Když přijde další upír, tak se pousměje.* Myslím, že tento mladý muž, se zasekl jen v minulém století.* Řekne klidně a je mu jedno, zda ho poslouchají nebo ne. Poslouchá upíra a začne přemýšlet nad tím, že doba i lidé se mění. Dříve by jen tiše seděli a čekali, kdy začne rvačka. Dál se dívá modrýma očima na muže a čeká na jeho reakci. Podle pachu co z něj jemně vychází by ho odhadoval na čaroděje, ale i jeho nos ho párkrát ošálil. Přesto však pro něj ochrana upírů není cizí. Jako vůdce klanu měl kolem sebe občas upíry, co ho chránili. Jak muže sleduje, tak začne uvažovat i nad tím, že by bylo velmi snadné mu zlámat vaz aniž by ho zaznamenal.*/Budu to zatím jen sledovat. Uvidím, co bude dělat dál a podle toho zasáhnu. Hlavně, aby to bylo rychlé. Mám hlad a krev čaroděje není něco, co bych musel nutně pít. Hlavně když tu je tolik jiných svačinek./*Napadne ho a dál klidně hledí před sebe a vypadá to jako by ani nemrkal. Připomíná trochu sochu. Až na oči, které jasně říkají, že vyčkává. Když se přidá další upírka, tak odtrhne pohled od muže a podívá se na ženu.* Zatím ne, drahá slečno.* Kývne jí a jednou rukou jí nabídne, aby se posadila k nim. Pak se znovu podívá na muže.*
*Přihnalo se na něj plno upíru, což ho trochu znejistilo* /Kur** jednoho nebo dva bych si zvládnul, ale tři? to už je na mě moc, no co, aspoň to už konečně skončí s zábavou. /* Otočil se na ženu, která za ním přišla jako první. Víte dámo, ano vím, jak se trestali, a taky vím, že se to dělalo ve Francii, u nás v Reichu jsme jim prostě jenom rozbili hubu, jako jsme to udělali vám žabožroutům... několikrát.. a vymlátili vám u toho zuby.*Ušklíbl se čímš ukázal svoje zkažené zuby. Začal se k ní pomalu přibližovat a pokračoval se svém monologu.* Vite, tihle negři nemají skoro nic, sami nepřežijí, potřebují někoho aby jím říkal co mají dělat. *Zvedl levou ruku, luskl u toho udělal malý efekt s plamenem mezi prsty na odvedení pozornosti a pravou ruku mezitím dal na upilovanou dvouhlavňovou brokovnici, kterou má schovanou pod kabátem nabitou směsí stříbrných broků a bílého fosforu. Pokračoval v postupu k ní.* Jsou to barbaři, sám to velmi dobře vím, sám tam mezi nimi žil několik let.* Došel k ní tak blízko, že se jí dotknul hrudníku svým hrudníkem.* A co opicích víte vy? Slečno? *Slečno řekl s velkým pohrdáním v hlase.*
*Zbožné prianie, že si prestane všímať okolitý svet v tomto klube, bohužiaľ hlási neuspech. Jej uši hneď započujú a oči uvidia maličký zhlúčik pri jednom zo stolov. Že by sa tam chcela pridať? V žiadnom prípade, má svojich problémov dosť a určite sa nebude miešať do ďalších, navyše je vidieť, že o núdzu ich tam nie je, bola by len dopočtu. Jej neskonalú trpezlivosť v čakaní na svoj alkohol, môže obdivovať nejeden. Konečne dostane svoj drink, za ktorý si aj rovno zaplatí a otočí svoje štíhle bledé telo k upírom a čarodejovi. Len sa tomu prizerá.* /že by nejaká zaujímavá potýčka?/ *Pomyslí si, a už jej stačí do rúk vopchať popcorn a má z toho hotové kino. Niekde hlboko v sebe má všetk jemné nutkanie, aby sa pripojila. Aj ona chce byť súčasť konfliktu, ale k čomu by to viedlo? Radšej sedí na stoličke a pozoruje z diaľky ako sa to celé vyvŕbi. Uchlipkáva si z drinku a sem-tam sa pozrie očkom na displej mobilu, aj dnes dúfa že konečne sa jeden z jej " priateľov " ukáže, no zatiaľ bezúspešne., ovnako ako nevšímanie si jednej so situácii v klube. *
*Dívala se tomu čarodějovi do očí a každou vteřinou přemýšlela nad dalším pokladem do své sbírky. I přes to že byla zaseknutá jenom na něm, přítomnost dalších příchozích podvědomě zpracovala. Ten mladík, kterému chtěla nabídnout krev reagoval tak jak očekávala. Naivně, mladě. Nemohla z toho usoudit nic víc, pouze jeho věkovou kategorii. Mladý upír, vychován dnešní dobou. I tak bylo pro ní usměvavé, když se upíří komunika, předy všech ras stmelila na jednom místě, při ochraně jednoho ze svého druhu.* /Co by za to dali prarodiče, kdyby tuto nepřímou spolupráci viděli. Usměvavá záležitost./ *Stejně jako toho mladíka, všimla si i přítomnosti ženy, vzhledem k tomu jak poklidný způsob příchodu nasadila a jakým tónem se zeptala, muselo se jednat o někoho zdejšího. Očividně měla tento podnik v malíčku, přítomnost ostatních ras ji skrz postoj nebyla nijak cizí a to Lucii dodávalo určitou výhodu v momentální situaci. Pro smůlu toho, koho se tu zastávala, neměla možnost se na něj otočit a dát mu jakýkoliv signál k tomu, že je v podstatě pod ochranou, protože se ten nezdvořák opovážil otevřít tu svou nevymáchanou pusu.* /Proč muži prostě nestáhnou ocas a nezmizí. Pak se znenadání objeví uprostřed války a diví se, někdy i v slzách nad předem jasně danou prohrou, kterou si nechtějí připustit./ *Povzdechla si, když se postavil ze svého místa, začal plácat jedno slovo za druhým a ještě ke všemu byl tak nezdvořilý a probudil svůj čarodějný plamen. Dokonce mu nebylo ani hloupé vytasit tu zbraň.* /Ubohý vojáček, měl jsi o ty koule přijít už na bojišti./ *Její úsměv se z tváře vytratil, ale neustoupila ani o krok. Vzpřímeně se na něj dívala a každý jeho krok směrem k ní jenom zavinil zvrásnění čela a poměrně jasně dávající emoce, které v ní proudily, vůči němu. Teprve až domluvil a hrudníkem se opřel o ten její, naklonila zkoumavě hlavu na stranu, i přes to že z toho pohledu sálala čirá ironie.* Zakomplexovaný německý voják. Váš postoj a způsoby mi byly odjakživa cizí, vzhledem k tomu, že můj rod se upíná k těm, kteří vyhrávají. Nikdy nepochopíme vaší ideologii. Ale pokud chceš znát můj názor... *Mile se pousmála, stoupla si na špičky a naklonila se kousek k jeho obličeji.* Dle mého názoru, i tento negroidní upír, je stále méně vyhynulým druhem, než německé jednotky SS. Přežil, zvítězil a zachoval si více důstojnosti. Takže... pokud bych si měla vybrat, vyberu si asi toho černocha s koulema. *I přes to že proti ní měl takovou výbavu, mohl ucítit nepříjemný pocit ve svém rozkroku. Ona svá slova brala vážně a on očividně svým postojem taky. Encanto by na něj nevyužila, neměla to ráda, za to mu dala jasně najevo, že je něčeho takového schopná. Věděla, že s jejím názorem se nemusí ztotožňovat a proto se více zapřela do svých špiček, v případě, kdy by musela rychle zareagovat. Ať už by to bylo před jeho brokovnicí neměla to ráda, za to mu dala jasně najevo, že je něčeho takového schopná. Věděla, že s jejim názorem se nemusi ztotožňovat a proto se více zapřela do svých špiček, v případě, kdy by musela rychle zareagovat. Ať už by to bylo před jeho brokovnicí a nebo plamenem. Žila už dlouho a někdo s takovou náturou byl u jejich potyček na denním pořádku.*
*Jackson celou situaci sledoval a jen se usmíval, když dopil párkrát přejel prstem po okraji sklenice.*Omluvte mne na chvíli, jsem hned zpátky, jen si doleji.*omluvil se Jackson a šel k baru.* Poprosil bych ještě jedenkrát Godfathera. Díky řekl svou nabídku a pousmál se. Jakmile mu barman podal jeho drink, poděkoval rovnou se napil. Pak se rozhlédl a uviděl repráky a u nich mikrofony.*/Když neposlechne nás, snad padne pod nátlakem většiny./*pomyslel si a usmál se. Došel k reprákům a vrazil do nich konektor od mikrofonu. Trochu to zašumělo, párkrát poklepal aby zjistil, zda to funguje, fungovalo.*/Dobrý jdeme, raz, dva, tři./ Dobrý večer, srdečně vítám všechny v Pandemoniu, jistě se všichni bavíte.* Odpovědí, bylo hlasité ano, i když i pár vtipálků řeklo ne.* No omlouvám se, že ruším, ale víte mám tu kamaráda, kterého obtěžuje jistý chlápek, který si tím nejspíš kompenzuje ten fakt, že má malého lůlánka. Víte vadí mu, že je černý. Kdo dnes řeší barvu a rasu? Jsme takoví jací jsme to z nás dělá lidi a no však vy víte. *řekl a usmál se.* Takže myslím, že rasista by tu neměl co pohledávat, nemám pravdu?*ozval se souhlas.* Takže lidičky, tohle je on, ten co uráží mého drahého přítele. Takže co s ním uděláme, vyprovodíme ho?*zeptal se a došel k čarodějovi a čekal co se bude dít
*Posadí se vedle muže, který jí nabídl místo u stolu a zároveň je hlavním aktérem v této zatím slovní přestřelce. Sedí vzpřímeně, přesto všechno ostatní na jejím chování naznačuje ledový klid. Mezi mladými upíry to většinou vzbuzuje jakýsi respekt. Když se začne natahovat po brokovnice, tiše se zasměje.* Ale, ale. Takhle se k dámě přece nechová. Dle tvého výstupu usuzuji, že jsi moc chytrosti nepobral. A proto ti to řeknu jednodušeji. Ihned tu pracku dáš z té zbraně nebo budeš mít větší problémy než jednoho upíra. A garantuji ti, že v klanu je nejeden jiné barvy kůže, který si na takových jako ty rád vybije svou zlost. Vlastně potřebujeme nového cvičebního panáka do Dumortu. *Mrkne na něj a dovolí si výstražně vysunout tesáky. Toho, že mladý upír odešel si popravdě skoro ani nevšimla do té doby, než se objevil na pódiu. To, že to začal řešit před celým klubem, jí přijde trochu unáhlené a zbytečné. Kdyby přišli problémy, zaručeně by to zvládli i v tomto malém počtu. Sice by to pak zase vše šlo za klanem, ale s tím by si poradila. Protočí panenkami a ukáže rukou na dav.* Asi nejsme jediní, co jsou proti tvému barbarskému chování. *Znovu usrkne ze své skleničky a přitom z něj nespouští oči.*
*Sleduje ho a neubrání se zasmání.* Mladíku, měl byste vidět ty, co mě měli v řetězech. *Řekne a stále je jeho hlas klidný a i postoj jeho těla se nezměnil. Ten plamen jeho pozornost neodvedl. Sice ví jak je oheň nebezpečný, ale už viděl tolik kouzelnických triků, že ví, že se nesmí dívat tam kam kouzelník chce. Sám si pamatuje mladinkého čaroděje, jak v New Orleans čaroval s ohněm a odváděl tak pozornost od svých příbuzných, co vybírali kapsy. Docela ho to bavilo sledovat.*/Teď už to musí být dospělí muž. Kde asi skončil.../*Napadne ho a s menším nezájmem se dívá na toho čaroděje. Tenhle spor by kdysi vyřešil velmi rychle a z té krve, co přinesla žena má už skutečně hlad. Tak se rozhlédne a uvidí jednoho mladíka, který je dle všeho civil, jak míří na toalety. Už se chce vydat za ním, když uslyší mikrofon a s nadzvednutým obočím se podívá směrem, kde by měl stát ten, co tak upozorňuje. Když se upír vrátí, tak se na něj podívá. */Opravdu děkuji. Teď se ani nenajím./*Prolitne mu hlavou. Zásadně odmítá pít z pytlíku. Není přece slečinka, aby se štítil lidského krku. Když uslyší upírku kterou pozval, tak se usměje.* Cvičební panák? To je škoda a já mám takový hlad, drahá slečno.* Usměje se na ní a ještě i mrkne, aby pochopila, že už jen trošku čaroděje provokuje. S tím se na něj podívá, ale tesáky neodhalí. Hlavně proto, že už se dav dle všeho odhodlával k akci. Příjde mu to zvláštní a trochu i nové. Hlavně od civilů. Ti většinou jsou dost zpátky. Dívá se na čaroděje a čeká kdy mu pohlédne do očí. Ví, že by ho zvládl ovládnout. Možná by mu to chvíli trvalo kdyby se bránil, ale díky svým očím měl vždy v tomto ohledu docela výhodu.*
*Ucítí její dotyk ve svém rozkroku. Lehce se ušklíbne a pravý.* Ohhh... šlechtična, omluvte mé chování *řekl sarkasticky* je to však již dlouho, když bych se mohl bavit s někým *hodil pohledem do Qhawem* na úrovni. V SS byli nejkrásnější chvíle mého života, měli jsme cíl, jasnou budoucnost a zábavu jako když jsme v Totenkopfhu upálili v Oradour-sur-Glane několik stovek bageťáků v čtyři a čtyřicátym. *začal se pochcechtávat.* SS pořád žije, dokud já žiju... a nebyl jsem jediný co na konci zdrhnul. *Zaslech řeč na pódiu a bližící se dav.* Snad mi dáma odpustí, ale dnes vám nevystřelím střeva v těla. *ušklíbl se, udělal krok zpět a otočil se na mladíka.* Copak copáák? Potřebuješ na mě ještě víc kamarádů? *lehce otočil hlavou ke ženě se kterou se bavil.* a já že nemám koule *otočil hlavu zpátky k mladíkovi Po jednom nebo na jednou? *Zaslech ženský hlas s výhružkou od stolu., ani neotočil hlavu a pravil.* Hmm. již jsem přemýšlel o změně profese, dáte mi vizitku? *Začal mluvit na mladíka.* Koho pak to tady máme? zrádce rasy, ne jenom, že se jich zastáváš, ale už se chováš i jako oni, co by na to řekl Johny? Chudák jeden, byl to můj nejlepší kamarád v 70. letech v africe, 19. století samozřejmě, než jsem ho našel zpola staženýho z kůže bez prstů a s vlastním pérem v hubě. *Při vybavení vzpomínek se mu začal třást prst na spoušti.*
*Popravde ju to celkom prestávalo baviť, pozerať sa na to vôbec nie je takým zadosťučinením, akým si myslela že to bude. Popravde ju to skôr uspí, ako to v nej vzbudí nejaký väčší záujem.* /A že by konečne niečo?/ *Povie si, ale nakoniec aj tak má v tvári sklamanie, keď jeden z upírov sa dostaví na podium. V prvom rade zdvihne obočie, pretože jej to príde dosť hlúpe, v druhom už má pocit zahanbenia aj keď s tým nemá nič spoločné* Bolo to fakt nutné? *Prehovorí pre seba, aj keď vie, že upírskym uškám nič neujde. Vlastne jej to prišlo celkom zbytočné, sú tam traja, dokážu to predsa vyriešiť aj bez nejakých civilov, ktorý majú akúsi moc len v skupinke.* /To by som bola zvedavá keby ich nebolo tak veľa či by len tak súhlasili../ *V tejto chvíli jej však tá myšlienka príde úplne hlúpu a tak si radšej odpije so svojho drinku a kývne na barmana, aby jej dal ďalší.* /Ale, žeby predsa len nejaký ten zvrat v príbehu?/ *Uškrnie sa a díva sa na to s trošku väčším záujom než doteraz.* /Možno by som mohla do toho skočiť... *Hovorí si, ale nakoniec to zahodí za hlavu, len by tomu priťažila. A to sa jej moc nechce.*
*Vnímala reakce ostatních, dokonce se pousmála nad tím, co zmínila upírka, držíc v ruce velice chutný nápoj. Upíři byli vždy nad věcí, elegantní a stále si zachovávali tu dominantnost. I přes to všechno, nemohla jen tak spustit < z toho čaroděje. Byl obklopen početnou skupinou upírů a stále si vyskakoval. Rozhodně nemohla zapřít jeho odvahu a nebo naopak bláhovost. Jeho reakce, postoj vůči ní, ale hlavně jeho slova podnítily její vnitřní cholerickou náturu. Zprvu se jí jenom cukaly usměvavě koutky úst, než se k nim přidala i dominantní žíla na čele, v moment kdy pevně skousla zuby o sebe, div to nezaskřípalo. Zmínit Oradour sur Glane, tento komentář se stal rozhodujícím v jejím jednání. Nechala mu prostor a chvíli na to reagovat na publikum, které ten mladík tak zbaběle přivolal. Styděla se za něj, ale toto už nebylo jenom o rase, ale dokonce i o příslušnosti, proto mladého upíra vyškrtla na určitou dobu ze seznamu zájmů. Sledovala situace a její svaly byly napnuté jak struna. Jeho pohyb, jakýkoliv další komentář vůči jedincům v této místnosti. Vše jí tak moc připomínalo část minulosti, na kterou se snažila zapomenout, že se už neovládla. Pružným ohnutím se vzad dopadla rukama na podlahu a při výstřelu svých nohou zavadila špičkou o jeho bradu, nabrala ho a vymrštila do stropu. Rychlost, kterou to udělala, podporovala i sílu. Viděla, že je zaujatý nějakým příběhem o nějakém muži, proto využila situace. Nechtěla působit rozruch, ale Francie byla jejím domovem a pokud měl tento co dělat s vyvražďováním jejich lidu a ještě se tím chlubit a být hrdý na vlastní činy, brala si to více než osobně. Samozřejmě, po tomto jejím obratném tahu se opět postavila zpět na nohy. V ten samý moment by měl zřejmě stále narážet obličejem do stropu, nahnávala si čas svou rychlostí, což bylo zároveň i její předností. Dle postoje, který zaujala, bylo vidět, že s tímto čarodějem ještě neskončila.* Statečnost je pro mě obdivem, ale u tebe se jedná o pouhou bláhovou domněnku o vlastní nadřazenosti. Dřív než se uchýlíš k takové služce keců, rozhlédni se okolo sebe chlapče, stáhni ocas a utíkej co ti nohy stačí. Protože pokud to neuděláš, s radostí tě osobně vyprovodím. /A nebude to z Pandemonia/ *To jak z ní před tím šel cítit sarkasmus a ironie se změnilo, šlo vidět, že toto myslí vážně. Dokonce i její tón podporoval její dominanci. Už hold byla taková, sice dbala na slušné vychování, v mnoha případech byla moudrá, ale cholerikem zůstane navěky. Nebála se souboje ani konfliktů, dokonce to dala najevo svými zuby a v této situaci by jí snad ani nebylo hloupé využít své encanto.*
*Jackson vše sledoval, vzal si opět svou skleničku a pořádně se napil, přešel pomalým krokem k čarodějovi.* Nepotřebuji více přátel abych tě porazil, jen mi prostě nestojí za to zmlátit někoho jako jsi ty svýma rukama. *Řekl a symbolicky si umyl ruce. *Nazýváš mě zrádcem rasy? My si nevybereme jak se narodíme, ale můžeme si vybrat jak zemřeme. A kdybych měl na výběr mezi jak árijskou rasou, nebo být černý, budu radši černý. Radši umřu, než abych byl aspoň kapku podobný tobě. *řekl s ledovým klidem.*/ Sakra začínám mít hlad./*pomyslel si a vyklopil do sebe všechen obsah ampulky. To mu však nestačilo. Sevřel ruce v pěst a začal zhluboka dýchat. Uslyšel srdeční tep a ne jeden, spousty. Měl chuť tomu čarodějovi rozsápat hrdlo a potom hltavě pít jeho krev.*/Stejně by to nikomu nevadilo, jen se napij, stačí jen doušek./*znělo mu v hlavě, vycenil tesáky a ďábelsky se usmál*
*Jeho rádoby směšné poznámce nevěnuje pozornost. Kdyby byl alespoň trochu chytrý, nezahrává si s tolika upíry najednou a už vůbec ne s někým, kdo je hned po Lucile ve vedení klanu.* Klidně vám ho předtím nechám. Nám bude stačit jen jeho tělo. Nikdo neříkal, že ho potřebujeme úplně vcelku. *Obrátí svůj pohled k upírovi vedle ní a povytáhne pravý koutek úst. Na ty dva se znovu otočí až ve chvíli, kdy už se blonďatá upírka začne napřahovat k výkopu. Ani s její upíří rychlostí by jí nestihla zastavit a v plném klubu by si to ani nedovolila. Ještě k tomu, když jsou pořád středem pozornosti.* /Skvělé. Ještě se tu něco rozpoutá a budu to muset zase žehlit u lovců./ *Rychle vstane, ale ne však nepřirozeně rychle.* Dobrá, to by stačilo. On to určitě pochopil a chystá se odejít. *Pohledem sjede upírku, která se jí do téhle chvíli zamlouvala. Také si dokáže hrát s ohněm, ale není tak hloupá, aby to udělala na tolika očích. Když mladý upír odhalí tesáky, nepřidá jí na dobré náladě. Na jazyk jí vyplane několik nehezkých slov, kterými by je nejraději teď pojmenovala.* /Vážně teď? A já myslela, že jen ti usmrkanci v Dumortu nemají rozum. Nejspíš si budeme pak muset promluvit. Takoví nám nemůžou po New Yorku běhat jen tak bez nějakého výcviku./ *Přistoupí k blondýnce a opatrně jí sáhne na rameno.* Ať udělal cokoliv. Za problémy ti opravdu nestojí. A já nechci být ta, která je bude muset řešit. /Buď my, nebo lovci. Ani jedno není nejlepší varianta./
*Došlo mu, že je vlastně ignorován a spor se přesunul jinam. Tak si přestal čaroděje všímat, ale po jeho slovech si více všímal upírů. On urážky a podobné ústní útoky zvládá s klidem. V Chicagu ho tak i zdravili a během Divokého Západu byl dokonce neviditelný nebo terčem urážek. Všiml si jak je žena napnutá a rozhodl se nezasáhnout. Mohl jí uklidnit nebo cokoliv říct, ale tady není v New Orleans. V New Yorku nikdy moc na pravidla nebyl. Sleduje celou scénu a připadá mu to celé zbytečné. Mohl tomu nacistickýmu čaroději prostě něco říct, ovládnout ho a poslat ho někam, kde by se mohl kopat do zadku. Pak si všimne mladíka a dojde mu, že má hlad. Rychle vstane a chytne pod krkem. Jedná rychle, ale ne zase moc, aby to nebylo nápadné. * Pokud máš hlad, tak na baru najdeš něco chutnějšího, mladíku.* Řekne mu s klidem.* Krev tohohle čaroděje by ti určitě nechutnala a silně pochybuji, že bys dokázal přestat.* Dodá s klidem a modrýma očima se mu dívá do těch jeho. Ví, že kdyby ho nechal po tom čarodějovi jít, tak by to mohlo dopadnout špatně. A ne jen pro čaroděje.* Pokud se uklidníš, tak ti dám najíst.* Řekne mu s klidem v hlase a vypadá to, jako by ho nic z toho, co se stalo nerozhodilo a vůbec se ho to netýkalo. Pak natočí hlavu k ženě, která dle všeho patří ke klanu.* Nakrmím vám ho a odvedu k vám, pokud by vám to nevadilo slečno. *Sdělí upírce a jen ruku z pod mladíkova krku přesune na zatýlek, aby ho odvedl jak malýho kluka k baru, kde jedním lusknutím přivolá barmana.* Bloody Mary, pro tohoto hladovějícího mladíka a bude na mne, barmane. *Objedná a podívá se na mladého upíra.* Tak... už jsi v klidu?*Zeptá se ho a lehce nadzvedne obočí.* Příště si vyber spíše krev lovce nebo civila. Krev čarodějů je dosti nepříjemná na chuť, mladý pane...* Zarazí se.* Jaké je vaše ctěné jméno?* Zeptá se ho a to už barman položí na bar skleničku a Qhawe mladýho upíra pouští.*
*Nárazem do stropu si zlomil nos a půlku zubu. Při dopadu narazil tvrdě na záda a zbraň, kterou měl pořád za pasem. Zůstal ležet a jen se smál jako blázen, je tak sjetej pervitinem, že ani necítí bolest. Za svého hlasitého smíchu si levou rukou hrubě narovná zlomený nos. Vyplivne přeražený zub spolu s velkou dávkou své černé krve. Vytáhl z kapsy cigaretu, kouzlem si jí zapálil, posadil se a pořád se smál. Popotáhl si, s cigaretou v puse se postavil, všiml si, že mladého zrádce rasy mu ten černoch táhne na bar. zakřičí jim na záda.* To mě tady necháte s tou ženskou a těma plebama samotnýho? *Zklamaně povzdechne, otočí se na ženu co ho kopla.* Bohužel... i když nesnáším bageťáky, ženy se nebijí a až moc se mi líbíš na to abych tě sejmul, takže když mě omluvíte lady. "Odplivnul si na stranu krev, skoro až seškubl ze sebe kabát i se všemi zbraněmi, hodil ho na nedaleký stůl. Kouzlem přepnul hudbu na Irskou hospodskou opileckou písničku, zatnul pěsti a skočil do davu civilů, kde se s nimi začal bít.
*Díva sa na toto divadielko, ktoré je až príliš nafúknuté, teda aspoň sa jej to tak zdá, no ako náhle sa skopinka rozpadne a začuje smiech, ktorý ju už absolútne nezaujíma s pretočením očí sa otočí späť k baru a vystrieda prázdny pohár za plný.* /Škoda../ *Pomyslí si keď to celé pre ňu stratí čaro, povzdychne si a začne znova uchlipkávať a pomaly sa dívať po niekom, kto jej príde aspo trošičku zaujímavý, aby sa s ním mohla pohrať, zatiaľ samá voda. Ďalej teda popíja, a uvažuje nad odchodom.* /Dnes som zrejme videla všetko../ *Preletí jej mysľou a začne sa prehrabovať v kabelke, kde nachádza nejaký ten cash.*
*Někdo by si myslel, že se pousměje nad svým výpadem, když byl tak čistě proveden, ale ona k radosti měla daleko. Chtěla, aby toto byl pro něj pouze začátkem, byla odhodlaná k tomu ho mimo toto publikum zmlátit do nepoznání a pak ochutnat jeho příliš hořkou, až trpkou krev. Bohužel, situace se zvrhla a to přesně v moment, kdy ten čaroděj dopadal na zem a mladý upír začal mít hlad.* /Zelenáč bez vedení je vždy jenom na obtíž./ *Povzdechla si a dívala se na toho čaroděje. Očividně mu upravila jeho znetvořený obličej, do ještě horší podoby. Chtěla ho vzít za límec a odvést ho ven, mimo tuto společnost, ale to už ucítila na svém rameni ruku té ženy.* /Mmm, někdo z vedení tamního klanu...to si zase od starších vyslechnu poučné monology./ *Ustoupila ten krok, co před tím vykonala směrem k čarodějovi, který se už začal sápat na nohy. V srdci proklínala tyto pravidla, které je zužovaly, ale na druhou stranu moc dobře věděla, kde by bez nich skončili. Proto si jen elegantně upravila vlasy a vyslechla si jeho další urážku. Nad tou však nijak slovně nezareagovala, pouze se spokojeně usmála nad jeho zdeformovaným obličejem a sledovala jeho počínání.* Vidím, že tamní klan to vzhledem ke společnosti určitých jedinců nemá zrovna nejlehčí. *Otočila se směrem k té ženě, která jí zastavila. Samozřejmě, i přes to že do toho spadala i ona, měla na mysli toho zfetovaného němce, po kterém se i přes snahu věnovat jí plnou pozornost, musela občasně podívat.* Mmm, velice nemilé. *Založila si ruce na hrudníku a sledovala jak skočil do té bandy civilů, kterou začal mlátit. Krev šla najednou cítit mnohem víc a ona očkem sledovala toho mladého, kterého si vzal na starost upír tmavší pleti.* Vím že upří neradi řeší s lovci případné problémy, avšak jsem toho názoru, že tento by za něj i stál. Jeho eliminace, nebo alespoň fyzické pokárání, pokud by jste mě nezastavila, by přispěla společnosti a očividně ne pouze v okruhu naší rasy. Vždyť nám mlátí i do naší potravy. *Musela se nad tím už jenom pousmát. Ten chlap byl vyloženě cvok a jí překvapoval klid tamní upírky. Bylo to její teritorium a i přes to si tu nechala pobíhat někoho takového. Měla problém to pochopit, ale chápala že každý provozuje jiné praktiky. Proto jenom stála a zajímalo jí, co s tím bude dělat, jestli vůbec něco. Samozřejmě, přemýšlela nad omluvou, ale to nebyl její styl. Lucia byla názoru, že si aspoň tuto lekci zasloužil, když už ne tu úplnou, kterou měla v plánu.*
*Vděčně na upíra kývne, aspoň jeden problém nebude muset řešit hned teď. K čaroději se už nijak nevyjadřuje. Očividně mu nevadí tak okatě kouzlit. Její problém to nebude. A ani klanu. Ať si s ním lovci udělají, co budou chtít. Poté se znovu otočí na upírku.* Je mi úplně jedno, jestli zmizí z povrchu zemského. Nejradši bych mu za ty troufalé kecy taky jednu uštědřila. *Pousměje se.* Neříkám, že ho nemáš dorazit. Jen ne tady. A asi ne dnes. Už u toho bylo moc svědků. *Mrkne na ní a dopíjí svou sklenici Bloody Mary.* /Pokaždé, když sem v poslední době zavítám, tak se tu musí něco dít. Nejdřív ti démoni, teď tohle./Avšak jestli zmizí. *Pokrčí rameny a se záludným úsměvem okolo ní projde. Přejde k baru a zaplatí.* Děkuji. *Prohodí k upírovi tmavší pleti a pak pohledem sjede na toho druhého.* My se ještě uvidíme předpokládám. *Prohodí a poté se otáčí na podpatku. Vytahuje mobil a přemýšlí, jestli napsat jisté osobě, a nebo jít rovnou do béčka. Vychází z Pandemonia a stále ještě neví kam zatočit.*
*Jackson se nějak nevzpírá a jde k baru, tam se posadí a cítí jak se jeho hlad stupňuje. Jakmile před něj hodí Bloody Mary, ucítí již známou vůni krve a pustí se do toho. Hltavými doušky vypije obsah sklenky, a usměje se, hlad polevuje, ještě by si něco dal navrch, jako třešničku na dortu, ale je vpoho.* Děkuji ti, žes mě zachránil. Je to moje blbost, měl jsem se víc najíst, nebo si vzít pytlík, ale z něho je divné pít, je to jako kdybys tě někdo kojil. *Řekl a koukal mu do oči.* Omlouvám se, Jackson Broody jméno mé. *Řekl a vřele natáhl ruku."
*Ignoruje čaroděje a spíše se věnuje mladému upírovi.* Spíše jsem zachránil toho vojáčka.*Odvětí a nad jeho slovy se pousměje. Když k němu natáhne ruku, tak ji příjme.* Qhawe, jméno mé a rád vás poznávám, mladý pane Broody.* Představí se a kývne.* Jak dlouho jste dítkem noci?* Zeptá se a všimne si, jak další osamocená duše míří na toalety. Tentokrát už to chce využít, neboť z té rvačky má skutečně velký hlad. Přivolá znovu barmana.* Dejte, tady mladíkovi ještě jednu.* Poručí a když už se chce zvednout a jít, tak se objeví upírka. Na její poděkování jen kývne a zamíří na toalety, kde muže odchytne jak si myje ruce. Za což je rád. Nemusí čekat. Naváže s mužem oční kontakt a použije na něj encante. Vezme jeho ruku a zakousne se mu do zápěstí. Pije a dává si pozor, aby ani kapka nebyla nazmar. Teplá krev mu proudí do krku a on okamžitě cítí, jak přestává mít hlad. Kdysi by ho vypil do sucha a jeho tělo nech ležet na toaletech, ale nyní přestane. Sice je ta energie lákavá, ale umí jí odolat. Muž je opřený o dlaždičky a je na něm vidět, jak je unavený, ale stále pod vlivem jedu ze slin. Qhawe se nad tím usměje a dá mu kapku své krve, aby se vyléčil.* Pokud budeš chtít, aby jsi se znovu takto cítil, tak mne můžeš vyhledat.* Řekne mu tiše a pustí ho. Opláchne si ruce a pak si je i rty otře do ubrousku a vrátí se na bar k Jacksonovi.* Omlouvám se, ale skutečně jsem měl hlad a když hlavím, tak to není dobré pro nikoho. *Řekne klidně a rozhlédne se.* Myslím, že už můžeme vyrazit. Doufám že mne doprovodíte do zdejšího sídla klanu, pane Broody.* Požádá ho a jeho oči jasně říkají, že by měl jít.*
*Se svojí silou způsobenou výškou a váhou sundával civili na zem na tři nebo čtyři rány. V bitce co rozpoutal se mu kompletně roztrhalo tričko čímš se odhalili jeho jizvy z bezmála dvou set let bojů po celém světě. Zároveň však i jeho tetování krevní skupiny v podpaží a jednotek ve kterých sloužil vytetovaných na zádech. Od Pruských přes Francouzské, Britské, ale třeba i Bulharské až po Rhodesii. Když se mu u nohou začalo válet 7 civilů tak si ostatní začali dávat pozor a drželi si odstup. Začal na ně pokříkovat.* Tak na co čekáte? Čeho se bojíte? Máte snad strach? *Začal na ně dělat vyzývající posunky. Když ani to nepomohlo zesílil kouzlem muziku, kde mezitím začali zpívat Bretonské národní písně. Odplivl si krev do obličeje civila a skočil po něm.*
* Prejde si jazykom po perách, vytiahne konečne z kabelky peňaženku a zaplatí za svoju objednávku, ktorú behom minúty dopije. Na seba si dá svoju bundu, prehrabne vlasy a postaví sa na odchod. Po celom klubu sa ešte polsedný krát rozhliadne, akoby hľadala ešte na posledný pokus niečo, čo by stálo za jej pozornosť, ale nie. Ani tá bitka čo sa rozpútala ju veľmi nezaujíma. Predrie sa kopu ľudí a vyjde z klubu. Stojí na chodníku, poobzerá sa okolo, zapáli si cigaretu, dá si pár ťahov, odhodí takmer celú cigaretu.* /Plytvanie, ale nuda../ *Pomyslí si nezmyselne a odkráča po chodníku d'alej do ulíc.*
*Musela uznat, že na její postavení, kterého se ujala už při svém příchodu, zapůsobila v tento moment docela sympaticky. Luciea to nedala nijak najevo slovy, ale musela nad jejím vyjádřením se povytáhnout koutek úst pobaveně nahoru a se založenýma rukama se stále dívala na tu spoušť mezi čarodějem a civili.* Mmm, pokud se o něj dřív nepostarají lovci, můžete tu záležitost přenechat v mých rukou. /Přeci jen se jedná o zajímavý úlovek i pro mé příbuzné./ *Pokývla hlavou, na to její mrknutí a věnovala jí nepatrný, ale i přes to přátelský úsměv. Ještě chvíli ho sledovala a nad jeho činy musela ke konci jenom prokoulit očima. Jeho tělo mluvilo za vše. Byl starý, ale dle jeho chování byl odkojen jenom první a druhou světovou válkou. Zřejmě čelil kruté realitě a nemohl se s mířit s tím, že tyto doby již pominuly. To si alespoň myslela, odůvodnila si jeho chování alespoň tímto způsobem, aby jí alespoň jeho činy dávali nějaký ten smysl. Měl v sobě zlost, na všechno okolo, bez ohledu na to, jestli se jedná o podsvěťany a nebo potomky andělů. Jeho zajímalo lidstvo. Nijak jinak nad tím Lucia nemohla přemýšlet. Samozřejmě ho tím ve svých domněnkách nijak neomlouvala, ba naopak se utvrdila v tom, že by spíš potřeboval pořádnou lekci výchovy a nauky dnešních mravů. S povzdechem došla pomalým krokem k baru, zatímco mijela černého upíra, který si to mířil na záchodky. Na baru si vzala zpět svou sklenku Ginu a Tonica, kterou dopila a vedle prázdné sklenky zanechala barmanovi peníze. Bylo vidět že obnos byl o něco větší, než částka samotného pití.* Na případné opravy, jsem si jistá, že ten toho zničí víc než dost. *Nechtěla za něj platit jeho chyby, samozřejmě, momentálně peněžně, ale přeci jen byla ona tou, která udeřila fyzicky jako první. Proto to považovala za správné. U baru se ještě podívala na mladého upíra, kterému věnovala krátký oční kontakt a vedle jeho sklenice Bloody Mery mu zanechala svou vizitku.* Pro jistotu, nikdo nechce, aby se ulicemi New Yorku válela vysátá těla. *Pohlédla jsem za sebe, jestli bych nespatřila toho černého upíra, který se ho tak pracně ujal.* Máme v nemocnici zásoby krve, pokud by bylo nejhůř. Ty tvoje ampulky mladíku, uráží i mou chuť k jídlu. *Mrkla na něj a na podpatku se otočila směrem k východu. Cestou obešla v těsné blízkosti čaroděje uprostřed potyčky, kterému věnovala poslední pohled, když vzala za kliku, otevřela dveře a odešla. Při cestě do hotelu, vzhledem k tomu, že zatím neměla obstaraný byt, vzala do ruky mobil a poslala poměrně bohatou zprávu do rodného sídla ve Francii. Dřív než se unáhlí k tomu se s tímto německým vojákem střetnout znovu, jako správně vychovaná dcera váženého rodu, si musela zasloužit povolení starších. I přes to že její rod nebyl považován za klan, jejich členové se rozbíhali do různých koutů světě, kde prosperovali ve jméno tamních kmenů. Spíše se snažili o to, aby upíři drželi při sobě, bez ohledu na to, z jakého klanu pochází. Proto to pro ní bylo důležité. New York se jí ukázal jako část světa, kde si upíři pomáhají, bez ohledu na to jestli jde o cizince, nebo rasovou odlišnost a další. Sama nevěděla proč, ale vykouzlilo jí to nepatrný úsměv na tváři. Než na konec zprávu odeslala a zmizela ve tmě.*
*Díky*poděkuje když mu Qhawe objedná další Bloody Mary. Mezitím co odejde na záchody, pije přemýšlí o dnešním večeru. Byl na sebe naštvaný, že nedokázal potlačit tu touhu, která ho nutila vysát toho čaroděje. Cítil se kvůli tomu slabý. Koukl se na parket, a viděl, jak se tam ten čaroděj pere. Tak trochu mu svou výbušností a touze po boji připomínal sám sebe. Dřív, když mu někdo sáhl na holku, nebo se jí pokusil sbalit, zmlátil ho. Byl za to i párkrát dočasně vyloučen. Dopil Bloody Mary a zaplatil za ní. Za obě. Neměl rád, když někomu dlužil. Už se chystal k odchodu, ale Qhawe ho zastavil. * Omlouvám se, pane, ale nejsem oprávněn zde vstoupit, protože prozatím nejsem členem klanu. Avšak bydlím nedaleko a tak vás mohu doprovodit. *řekl usmál se*
*Podívá se na Jacksona a usměje se.* A kdo vám, mladý pane Broody, napovídal, že já členem jsem.* Zazubí se a vyrazí ven a zamíří k Dumortu. Doufá, že ho aspoň na ten den přímou a v noci s nimi dořeší detaily. Rád by tu na nějaký čas zůstal, než by se vrátil do New Orleans, kde ho momentálně rozčiluje snad vše na co se podívá. Hlavně cirkusáci, kteří za ním lezou a chtějí, aby pro ně něco udělal. Sice to probíhá jen poslední měsíc, ale lezou mu na nervy už dost.*
*Potom co sundal snad pulku civilu co po nem sli, byl v totalnim adrenalinovem rausi, zacalo tam byt vsak dusno, hlavne se uz do toho chtela zapojit ochranka, rychle proklickoval mezi lidmi, sebral si kabat, i zbytky roztrzeneho tricka a utekl.*
*Dnes má dohodnuté stretnutie s jedným zo svojich dealerov v ruinách starej nemocnice. Neprekvapilo ju že vybral na stretnutie zrovna toto miesto o spodinu spoločnosti tu nebolo núdze. Obliekla si svoje zvonové nohavice a tričko s dlhým rukávom dobre. Obula si tenisky a vyšla na cestu. Na miesto dorazila tesne po súmraku a znova si ruiny bívalej nemocnice prešla a dôkladne obzrela.* /Hmm, bez Carmini je to tu o dosť krajšie./ *Zhodnotila rozpadávajúce sa ruiny zatiaľ čo sa ukryla vo vchode jednej z budov. postavila sa do vchodu tak aby videla tých čo budú prichádzať ale aby oni na prvý pohlaď nevydeli ju a čakala. Oprela sa o kamennú stenu a z dlhej chvíle si hádzala mincou stále však po očku sledovala okolie.* /No tááák kde ten chlap toľko trčí./ *Pomyslí si namrzene potom čo už chvíľu čaká a jej dealer sa neobjavuje.*
*Bola naštvaná na Lunu, nemala sa nikdy spoliehať na schopnosti lovcov, nedokážu zistiť nič čo by jej pomohlo. Zatiaľ na to nemyslí, skôr premýšľa nad tým ako presvedčí Adeline na stretnutie s Carminou, informácie o vzťahoch nechá na inokedy. Ako vždy ani dnes sa Iris nevyhýbala šatám, ktoré pútajú pozornosť. Netušila čo hľadá v ruinách, ale bol tu pokoj, aký dlhý čas nikde nezažila. Dokonca ani podzemie už nebolo tak pokojné ako kedysi. S malým nepotrebným povzdychom vstúpi do ruín, nešla vchodom, predsa len je upírka a obyčajné vchody nikdy jej oči nelákali. Preliezla cez vysoký plot a vydáva sa pozdĺž trávnika objavovať ruiny a upokojiť svoje upírske nervy. Vojde dovnútra jedným z takmer rozpadnutých stien a prekvapí ju koho vidí stáť pred vchodom, ktorému sa ona našťastie vyhla.* Pozri me sa koho to tu osud privial... *Oprie sa s úškrnom od rozpadajúcu sa stenu a čaká na reakciu Lyrie.*
*Znova vyhodí mincu do vzduchu ale nepodaný sa je ju zachytiť pretože za sebou začuje známi hlas.* /To si robíte snáď srandu. To nemá nič lepšie na práci než preliezať každé rozpadnuté miesto v meste a rušiť každú moju schôdzku?/ *Zdvihne zo zeme svoju mincu, pomaly sa otočí k Iris a vôbec nekriva svoje rozladenie.* Ahoj Iris. Ako sa máš? *Pozdravný kyslo keď prechádza k upírke. Zastavý sa pár Manhattanv od nej založí si ruky na hrudi a zahladí sa jej do očí.*
*Ešte viac sa uškrnie keď počuje ten kyslý tón, prejde si jazykom po perách a do ruky zoberie kus spadnutej steny, ktorý si začne v rukách prehadzovať. Jej opätky pomaly klopú o starú podlahu, modré oči nespúšťa s víly.* Čo ten kyslý podtón hm? Prekazila som ti snáď niečo? *Hovorí to úplne pokojne a popritom pomaly kráča a prejde poza ňu, nespúšťa ju z očí, až nakoniec silnejším švihom neodhodí kúsok steny do múru, ktorý trochu praskne.* V podstate by si mala byť rada, že som to ja a nie nejakž rozzúrený psisko, ktorý dnes zrejme vyletí z kože... *Podotkne uštipačne a znova prejde pred ňu, je bližšie a stále sa na ňu s úškrnom díva.*
*Irisine predstavenie na ňu dojem rozhodne nerobí. Stojí zo založenými rukami a čaká kým upírka prechádza okolo nej.* To sa musíš pípať iris? Lepšia otázka by bola: kedy si mi ti neprekazila nejakú schôdzku? Kedykoľvek si niečo dohodnem objavíš sa tam aj ty akoby si mala nejaký radar alebo čo. *Nadvihne obočie keď iris hodí kusom omietky do náprotivnej steny.* Nepredvádzaj sa. *Prevráti očami.* Tu to nemá na koho robiť dojem. *Sama pre seba sa zasmeje na Irisinej poznámke o psoch a so smiechom pokračuje.* Vlastne by bolo zábavné keby tu jejaký vlk bol. Chcela by som ta vidieť ako lezieš po strope ako nejaká vyklepaná mačka. *Znova sa trochu nad tou predstavou zasmeje ale potom zvážnie a zadíva sa iris rovno do očí. *Prestaň tu behať okolo horúcej kaše a prejdi rovno k veci čo chceš?
*Mykne nad slovami, ktoré Lyrie vypúšťa z úst a keď prejde na predvádzanie len sa zasmeje.* Nepovedz, že to nie je pozoruhodné, ja milujem pozornosť... *Povie so smiechom a prehodí si pár vlasov dozadu, aby jej nezavadzali, zahryzne si do spodnej pery a znova sa uškrnie.* ... Ja nechcem nič, už vôbec nie od teba drahá víla a vlastne.... *zastaví sa a zahryzne si do svojho čiernou nalakovaného nechtu a usmeje sa pobavene na blondínku, ktorá značne voči nej zmenila správanie.* Čo tá zmena, zlatíčko? Hm.... *Priblíži sa k nej dosť blízko.* ...Víla nedostala odomňa to čo si tak vyžadovala a už nie som hodná jej pozornosti, čo? *Zdvihne obočie zvedavo a uškrňa sa.*
Hej to že pozornosť miluješ som si už stačila všimnúť. To musí okamžite dôjsť každému kto ťa stretne. /Čo do hája môže chcieť? Obyčajne ma touto dobou už posiela do pekla./ *Uvažuje zatiaľ čo sleduje Iris. Odíde od nej a znudene sa lenivo oprie o jednu zo stien. zdvihne ruku a nezaujato si prezerá svoje nechty na rukách.* Víla sa nechce nechať využívať a usúdila že upírka nestojí za toľkú námahu tak išla za lepším. Ešte si my neodpovedala na moju otázku čo tu robíš a čo chceš? *Znova Prevíta Iris pohľadom už začína biť netrpezlivá.* /Ak sa tu teraz objavný môj dodávaťel sama ho roztrhnem jak hada./ *pomyslí si nahnevane ale na vonok sa ďalej tvári znudene.*
*Pretočí očami nad jej poznámkou od pozornosti* /Tak hlúpa pripomienka, ktorá nie je potrebná... *A hneď na to spustí veľmi pobavený smiech nad jej slovami. Iris využíva mnoho ľudí, no túto vílu ešte nevyužila ani raz. Čo vlastne pre ňu Lyria urobila? Nič. Marcus má síce plány, ktoré zahrňajú plnenie jeho prosieb, ale Iris nie je kôň, aby skákala tak ako vážený lord chce. * Využívať? Nespomínam si, že by som vílu niekedy využívala a to ich v mojom krátkom nesmrteľnom živote bolo veľa.... *Upírskou rýchlosťou sa premiesti bližšie k nej, blízkosť je takmer minimálna.* Čím som ťa využila ha? *Hovorí s úškrnom a pokojne, pri tej tesnej blízkosti sa predsa len ešte viac priblíži.* Čo sa tak hlúpo pýtaš? Patrí ti to tu snáď... *Odmlčí sa a díva sa blondíne do očí.* čo chcem ?? Záleží snáď na tom? *Odpovedá otázkou, pravdou je že nechce nič. Čo by jej to bolo platné, je všeobecne známe, že Iris nechce. Iris sa hrá.*
*Keď sa k nej iris dostane ani nežmurkne a na blízkosť jej ťala nijak nereaguje. Rozhodne sa hrať jej hru a zvodne jej prejde ukazováčikom po líci a po perách.* Prosím ťa Iriska to že si ma využiť nestihla predsa neznamená že si to nemala v pláne. *Trohu sa k nej nakloní a zašepká jej do ucha.* Nato ťa až moc dobre poznám. *Odtiahne sa od nej trochu a zmerá si ju pohladom.* /Tak sa mám akosi vymenili pozície./ *Usmeje sa sama pre seba. a pokračuje v rozhovore.* Vlastne na tom ani nezáleží len sa pýtam aby reč nestála. *Pokrči plecami. Chce ešte niečo dodať keď z vonku začuje zvuk krokov.* /Super teraz sa objaví. Zrovna keď sa to hodí najmenej./*
Ušetri si tejto hry, zrazu budeš sa hrať so mnou? *Povie stále s úškrnom na tvári, nenávidela, keď sa niekto s ňou hral takto a síce bola bezcitná, ale prečo by využívala víly. Nemá na to najmenší dôvod.* Sklamem ťa dráhá, nemala som v pláne ťa využiť, využívam ľudí, ktorý ju na inej úrovni... *Hovorí ďalej, a uchechtne sa pri tom, že ju dobre pozná.* /Ani zdaleka maličká../ *Pomyslí si sebavedomo, Iris mala komplikovanú povahu, ktorá o sebe neprezrádzala nikdy nič. Nikto v tomto svete ju nepoznal lepšie než samotný lovci.* Hah, jasné...pekný pokus... *Povie uštipačne*
A prečo nie? Hrávam sa s každím prečo nie aj s tebou? V tomto sme my dve rovnaké. *Uškrnie sa na iris keď z jej hlase zachytí rozladený tón.* Teraz ma ale ospravedlň musím si niečo vybaviť... /A možno aj niekoho zadiť./ *Dokončí vetu v mysli a vide z miestnosti. Chvíľu sa obzerá po chlapíkovi ktorého kroky pred chvíľou počula. Ale vonku po ňom nebolo ani stopy.* /Dnes je to čím ďalej lepšie a lepšie. Ešte ho budem hľadať nie?/ *Zavrčí a vydá sa okolo ruín aby našla chlapíka s ktorím sa mala stretnúť keď ju Iris vyrušila.
*Prejde si jazykom po perách, neodpovie, pretože víla jej odchádza pred nosom, ale nenchá to len tak. Upírskou rýchlosťou dobehne blondínu a trošku viac hrubou silou ju pritlačí k stenám ruín.* Chceš sa hrať, fajn... to by to najkôr musela byť vyrovnaná hra.. a teraz... *Pozerá sa Lyrii naštvane do očí, čo si vôbec táto drzá víla o sebe myslí. Možno nie je upírka tak silná ale ak by chcela dokázala by jej ublížiť a stačí len jeden malý pohyb. Uvoľní pritlačenia a trochu cúvne s malým úškrnom.* Čo alebo kto skočil do našej vyrovnanej hry, drahá víla? *Opýta sa zvedavo* /Múdro vyberaj slová, viem byť horšia než teraz../ *Pomyslí si*
*Svoju mágiu a prírodu okolo seba ešte nikdy nepoužila ako zbraň. Ale keď ju Iris pritlačila k stene mala k tomu naozaj blízko. Po jej slovách to ale prestala zvažovať. Namiesto toho sa škaredo pohŕdavo zasmiala.* Ale, ale, niekoho hnevá že sa hra zmenila a ona nevie prečo? *Nadvihne obočie potom čo ju Iris pustí a odpovie.* Do našej hry skočil drogový dealer s ktorím tu mám stretnutie a ktorého som práve išla hľadať ked si ma napadla. Nevedela som že ta tak naštve zistenie že už pre niekoho nie si taká dôležitá a zaujímavá ako pred tím. *Odleapí sa od steny ku ktorej ju Iris prirazila a opráši si oblečenie.* Ale musím povedať že ešte nedávno by som si podobnú situáciu užívala. *Obíde Iris a zastaví sa kúsok od nej.* Želáš si vedieť ešte niečo?
*Uškrn jej z tváre nepadá, nebude sa zahadzaovať s ňou, ale už teraz vie, že jej krutá nálada sa pretaví do všetkého na čo siahne a nabudúce začne Lunou, ktorá je jeden z neschopných lovcov. Navyše dievča je vždy akési rozklepané v jej prítomnosti.* /Možno je čas zabiť nejakého toho lovca../ *Pomyslí si s úškrnom na tvári.* Chcela si sa hrať? V poriadku.... *Povie a zahryzne si do pery, prejde znova blízko nej. Jej pery zastanú blízko ucha Lyrie.* ...ale na jej konci za mnou dolezieš rovnako, ako všetci, ktorí ju hrali...*Odpovie chladne a uškrnie sa pri tom, hrozivejšie než inokedy, dalo by sa to pripísať momentu, kedy Marcusovi lámala prst po prste. Hry sú zábava a hlavne tieto. Odtiahne sa upírskou rýchlosťou odíde z ruin, je čas tomuto mestu ukázať, čo Iris dokáže.*
*Pozerá sa za miznúcou Iris a jej pohľad je rovnako temný ako ten upírkin.* Konečne hra čo bude stáť za to. *Zašepká si sama pre seba a odíde hladať toho s kým sa tu mala stretnúť.*
*Po dlhom čase sa Iris znova zastavuje v Pandemoniu, na sebe má klasicky obtiahnuté čierne mini šaty, čiernu koženku, vysoké lodičky. Všetko to krásne doplňajú jej dlhé platinové vlasy, ktoré dnes má rovné, bez akejkoľvek vlny a aj jej odvážny makeup. Prejde pomedzi tnacujúcich ľudí, sadne si na bare, objedná svoj klasický drink, ktorý už vopred zaplatí. Rozhliada sa po klube, vidí pár kusov za zahryznutie alebo iný typ hriechu. Za pár minút jej pristane drink pred nosom, obdaruj**armana zvodným úsmevom a žmurknutím, pridá si do luxusného pitia tajnú prísadku menom krv a začne pomaly srkať.* /Presne toto mi chýbalo, je čas sa odviazať./ *Povie si v mysli a spokojne drží pohár v ruke a flirtuje pohľadom s každým, kto o ňu zavadí pohľadom.*
*Po tom ako ju Lyr nechala v parku si musela ísť niekde vyprázdniť hlavu, najlepšie do baru. Na sebe má čierny crop a kožené nohavice rovnakej farby. Keď vôjde do baru ovanie ju závan potu nad čím iba ohrnie nos. Sadne si za bar a objedná si bourbon. Keď dostane svoj drink otočí sa na stoličke a rozhliadne sa po bare. V periférnom videní zazrie nejakú bielu šmuhu, keď sa pozrie tým smerom, obleje ju studený pot.* /Hlavne pokoj./ *Ukľudnuje samú seba a snaží sa nepritiahnúť jej pozornosť.*
*Usrkáva si zo svojho drinku a chvíľu sa aj flirtujúco baví s jedným chlapom, ktorého zaujala. Je zvyknutá na pozornosť od mužov, ale väčšmi ju tešila práve tá od žien, no dnes žiadna kráska na obzore.. Ako prehadzuje pár slovíčok už s mierne nudným týpkom, rozhliadne sa až jej pohľad zavadí práve o známu tvár, ktorá vyzerala akosi čudne keď ju zbadala.* /Ale, ale../ *Ospravedlnila sa mužovi, čo s ňou konverzoval a vystrelila na svoje dlhé opätky, akoby videla zlatý poklad. S úškrnom prejde k Lune.* Pozrime sa, môj milovaný zved.. *Podotkne s naočko milým tónom, prehrabne si vlasy, oprie sa o barový pult a objedná si jeden pohár vodky. Modré oči zabodne na Lunu.* Tak čo, zistila si mi informácie o ktoré som ťa žiadala? *Pýta sa zatiaľ pokojne, očakáva totiž pozitívnu odpoveď, ktorá poteší jej zhnité chladné srdce.*
Do pekiel. *Povzdychne si.* Aj ja ťa rada opäť vidím drahá Iris. *Povie falošným tónom a prevráti oči.* Zistila som iba to že by sa kráľ mal ťahať s nejakým vysoko postaveným upírok v klane. *Vysype zo seba a kývne na čašníka aby si ešte objednala. Keď jej čašník doleje zoberie pohár do ruky a postaví sa.* To je všetko a príjemny večer prajem. *Povie sucho a skôr ako ju Iris stihne zastaviť sa prediera davom. Sadne si za jeden stôl v zadnej časti baru a dúfa že tu už Iris nepríde.*
*Zaškrípe nervózne zubami.* /Mrcha jedna nevdačná... urobila som chybu keď som ju predsa len nezabila/ *Pomyslí si Iris nervózne a kopne do seba pohár vodky, ktorý okamžite pristane vedľa nej. Zaplatí zaň a určite nenechá túto debatu takto otvorenú. Preto prejde pomedzi ľudí, nervózne ruky položí na stôl, pred Lunu. Je pri nej dosť blízko na to aby jej videla do oči.* Chcela som od teba jednu vec a ani to nie si schopná mi poriadne zistiť, myslela som si že lovci sú dôslednejší v ich práci to zaprvé. *Povie rozčúlene a pozrie sa ešte viac nahnevane na Lunu.* a za druhé nesnaž ma ma vytočiť inak skončíš veľmi zle, zlatíčko a nerada by som ublížila niekomu tak peknému ako si ty... *Povzdychne si, falošne sa usmeje a len nachvíľu sa pozrie inam a hned na ňu.* ... vlastne, môžeš byť vôbec rada že som ti nerozpárala krk už vtedy keď si do mňa narazila. *Povie už s pokojom v hlase a natočí si na ukazovák jeden z prameňov svojich vlasov.* ..dobre ti radím, nezahrávaj sa so mnou...som ten posledný upír, s ktorým by si sa mala. *Povie nie vyhražne, skôr upozorňuje.*
*Stačilo iba napísať sestre a hneď sa vybral za ňou do baru. Cez čiene tričko si prehodí mikinu a vybehne von z Inštitútu. Keď sa konečne dostane do vnútra obhliadne sa po okolí. Sestru zatiaľ nikde nevidí a tak si na bare zoberie whiskey a znova sa poobzerá po bare. Všimne si plavovlsú hlavu v zadnej časti baru. Vie že je to upírka s ktorou sa zaplietla jej sestra a tak vystrelí za ňou. Spozornie ešte viac keď upírka zastane pri sestre. Hodí sa na mesto vedľa Luny a ochranársky jej prehodí ruku okolo pliec.* Do čoho si sa to znova zaplietla? *Precedí nahnevane pomedzi zuby a usmeje sa na upírku.* Nejaký próblem krásna slečna? *Opýta sa jej s divným tónom v hlase.*
*Vďačne sa oprie o brata.* Len som sa dostala do situácie kedy po mne ide pijavica. *Odpovie mu potichu. Po tom čo Nox vysloví svojú otázku sa skoro zadusí pri pití.** /Môže flirtovať so všetkým čo má medzi nohami dieru?/ *Pohoršuje sa nad bratom.* A ako som to mala podľa teba zistiť ked poznám iba jednu vilu? *Opýta sa nahnevane. Pri spomienke na Lyr sa iba pousmeje, ale úsmev jej rýchclo opadne keď sa pozrie znova na Iris.* /Zabila by som ju keby som mohla./
*Pretočí očami nad poznámkou Luny, ak by nebola medzi ludmi asi by jej vykrútila krk.* Dávaj si pozor na ústa...nefilka... *Podotkne trochu nahnevane a pozrie sa na tieňolovca ani poriadne netuší ako sa tam vzal.* Ťažko to nazvať problémom, krásavec... *Podotkne to takým zaujímavým tónom v hlase, že ani ona sama nevie identifikovať, čo to bolo. Nadýchne sa aj ked to nepotrebuje a našpúli nahnevane pery.* Jedna víla má určite kontakty na ďalšie, vie viac než si myslíš.... *Hovorí s miernym nahnevaním v hlase, táto malá mrška mala jedinú jednu úlohu a vôbec ju neurobila poriadne.* ... ako vždy, vy lovci ste úplne zbytoční... človek aby si robil všetko sám... *Postaví sa zo stoličky a prejde znova k baru, potrebuje alkohol a premyslieť ako sa dostať k informáciam, ktoré potrebuje. Napadalo ju len jedno riešenie. Barman jej dá další alkohol, začne si odpíjať.* /Mala som ju zavesiť na bránu inštitútu, mrtvu.../ *Pomyslí si nahnevane a takmer rozbije pohár, ako ho dáva na pult.*
Čo si znova urobila Art? *Vysype na ňu hneď ako upírka od nich odíde. Nečaká ani na jej odpoveď a sype zo seba ďalšiu otázku.* A aká víla? Veď žiadnú nepoznáš. *Povie trpko. Stále mu víta v hlave do čoho sa jeho sestra znovu zaplietla.* Mafia ti bola málo však? *Sarkazmuz z jeho hlasu priam tiahne. Obzrie sa ku baru kde stojí žena a usmeje sa.* /Nie je zlá./ *Skonštatuje sám pre seba. Kopne do seba zvyšok obsahu pohára a neskôr aj toho jej.* Ak sa tu dnes znova opiješ, ja ťa domov ťahať nebudem. *Varuje ju a postaví sa z jeho miesta a zamieri si to ku baru. Kývne na barmana a objedná im. Pomaly príde k žene a oprie sa obar.* Viem že pre vás to nebude dostatočný dôvod, ale moja sestra pre vás pri jej šikovnosti nič nezisti. Je to totálne nemehlo. Ale to vás zaujímať asi nebude ako sa tak na vás pozerám. *Zdvihne ľavý kútik do mierného úsmevu, a čaká ako bude upírka reagovať.*
Čo? *Oborí sa na neho.* Za všetko môžem ja ako inak. *Rozhorčene rozhodí rukami ale uvedomí si že ju už Nox nemôže počuť ani vidieť." Bodaj by ho vysala. *Zašomre si sama pre seba Pozoruje brata ako sa prihovára Iris a musí sa zatváriť otrávene.* /Idiot./ *Znova za ňu išiel riešiť problém a flirtovať s niekym. Dve veci ktoré na ňom nenávidi. Hodí sa dozadu na operadlo stoličky a s vražebným pohľadom sleduje brata a pritom rozmýšľa čo by ešte mohla Iris povedať.* Jedine to nech sa podne. *Uchechtne sa nad tým.* /Tá pijavica by sa mala pakovať od môjho Parabataia čo najskôr./ *Vyhráža sa Iris vo svojej mysli a ďalej na nich otrávene pozerá.*
* Poklepkávajúci si nervózne prstami o dosku barového pultu sa díva na pohárik a potom pred seba. Nenávidela drzých tieňolovcov, všeobecne nenávidela každého, kto v sebe mal anjelsku krv. Bodaj by nie, poslala ich pod fialky viac ako sto. Zahryzne si zamyslene do pery, až kým ju nevyruší tieňolovec, ktorý ešte pred pár minútami bol pri Lune. Aby sa nepovedalo počúva jeho hrozne dlhú vetu, no hneď sa uchechtne a pozrie sa na neho. Obzrie si ho.* /Pekný, to sa musí uznať../ *Prehodí v hlave.* Na to som už prišla... *Znova si ho celého obzrie od hlavy až po päty a zamyslí sa.* Nebodaj sa chceš ponúknuť za ňu? Hm.... *Napije sa a pokojne si podoprie rukou bradu a s malým úškrnom sa na neho díva.* ... Možno by som ani nenamietala... *Prehodí len tak medzi rečou a pozrie sa na Lunu, ktorá sa nie veľmi vábivo díva ich smerom.* /Vtipné../
Určite sa za ňu nechcem ponúknuť. Nie som taký idiot aby som sa s vami zahrával. Ale môžem ponúknuť iné služby. *Žmurkne na ňu. Neskôr sa pozrie na Art a na jej nahnevaný pohľad. Len sa na ňu milo usmeje. Zoberie ich drinky do rúk. Obráti sa späť ku upírke.* Ospravedlnte ma nachvíľu milady. *Žiarivo sa na ňu usmeje a odíde od baru. Polží jej bourbon pred ňu a uškrnie sa.* Pozeraj ako sa to robí, sestrička. *Zasmeje sa a už si to mieri naspäť ku kráske pri bare.* A už som znova tu... Veľmi ťažko sa dá vydržať bez vás slečna. *Ešte viac sa na ňu usmeje.*
Ale! Tak iné služby, napríklad? *Zdvihne zvedavo obočie a uškrňa sa pri tom. Iris nie je hlúpa, práve naopak. Takúto hru môžu hrať dvaja, ona sa zatial veľmi dobre baví. Len prikývne keď odchádza, a to už Iris naťahuje svoje upírske uši, aby jej neušlo hocičo, čo sa na ňu chystá. Uškrnie sa a s ľahkosťou si k perách prikladá pohárik s alkoholom, ktorý je ochutený o špeciálnu ingredienciu zvanú krv. Lišiacky si zahryzne do pery a odpije. Usmievavý tieňolovec, je síve zaujímavou hračkou pre Iris, ale nie natoľko aby zhltla tie slová* Preč len pár sekúnd a už ste bezomňa nemohli vydržať? Ale čím som si túto pozornosť zaslúžila... *Uškrnie sa a očami vyhľadáva dalších desať zdrojov zábavy. No svoju polovicu pozornosti venuje práve bratovi Luny.* /Tak sa teda pobavme, týmito zaujímavými slovami../ *Odpije si znovu z pohára a usmieva sa, nie je šanca zistiť, že ma postrané úmysly a hlavne že sa len bohapusto slovne hrá, je v tom dobrá a za tie roky ako upírka, svoje pretvárky vyšperkovala do dokonalosti.*
*Zabíja brata pohľadom. Keď jej donesie jej alkohol a potom čo jej povie div po ňom nevyštartuje.* Jasné, skús to ako inak cez posteľ. *Vyštekne na neho a je jej jasné že ju ešte počul. Kopne do seba drink a postaví sa, akosi ju to tu už prestalo baviť. Cestou von z baru sa ešte letmo zastaví pri Noxovi.* Zadrhni sa. *Povie mu nahnevane a začne sa pretláčať von z baru. Keď je konečne vonku, sadne si na lavičku a čaká na brata lebo je jej jasné že za chvíľu príde.*
No neviem... Už len vaša krása núti nejednu bytosť sa pri vás pristaviť. *Nadhodí. Keď okolo neho prejde Luna sa zarazí pri jej slovách.* /Tak toto som posral./ *Pomyslí si ale nedá na sebe nič poznať. Ďalej sa len usmieva na ženu pred sebou a snaží sa zakryť sklamanie zo samého seba. Až tu cíti jej pocity cez ich puto.* Ale aký som ja nevychovaný. Moje meno je Luke. Smiem vedieť vaše? *Opýta sa s úsmevom pohravajúcim sa na jeho perách.*
*Nič iné jej neostáva ako sa len pobrať domov sama so svojím sklamaním. Myslela si že dnešnok pôjde lepšie, žiaľ pre je smolu.*
*Uchechtne sa nad jeho slovami, Iris nechápe čo týmito slovami chce tieňolovec dosiahnuť. Uškrnie sa na neho a dopije svoj alkohol čo mala v pohári.* Som Iris a už bohužial budem musieť ísť ... *Hovorí a berie z barovej stoličky svoju bundu, ktorú si rýchlo oblečenie upravi si vlasy, zoberie malú kabelku a s úsmevom sa pozrie na Luka.* ...ale pekný pokus, chlapče. *Doplní a už sa otáča na odchod, no ešte pred tým sa otočí.* Odkáž svojej sestričke, že s ňou si jej neschopnosť ešte vybavím a možno by si na ňu pre istotu mal dávať väčší pozor.... dovidenia.. *Uškrnie sa a zahryzne si do pery a s týmto pocitom zadosťučinenia svojej osobe, ktorý si dopriala vyhrážkou a výsmechom medzi riadkami odchádza z Pandemonia do svojho bytu.*
*Už mu je jedno čo mu povedala Iris. Len sa rozbehol za sestrou aby ju dohnal, ale bol na ňu až príliš pomali.*
*Oblečie si na seba svoju výstroj a do pošvy na chrbe zasunie Raimacam. Cestou von z izby sa ovešia ešte párom serafských dýk. Keď vínde pred inštitút nanesie si runu a vyberie sa do parku. Na obhliadke nebola poriadne dlho, táto je jej druhá odvtedy čo sem prišla. V parku sa toho veľmi veľa nedeje a tak sa len znudene preplieta pomedzi tých pár ľudí čo v parku sú. Keď dôjde pred jazero sadne si na operadlo lavičky a vytiahne si Raimacam zpoza chrbta a začne si pomaly prevraciať v rukách.* Dneska tu je mimoriadná sranda. Zašomre si po pod nos a rozhliadne sa po okolí.*
*Zrejme by ju mala trápiť maličká a neškodná úloha od Carminy, ale zatiaľ sa ňou zapodievať nechce, mala celkom dobrú náladu, ruka sa zotavila včera skoro ráno a ona mala konečne šťastie v hľadaní hračiek pre svoje potešenie. Teraz kráča Central parkom, s úškrnom na perách a vo svojich obľúbených štaách. Na sebe má obtiahnuté kožené nohavice, tričko nie je nijak zložité či farebne bijúce do očí, obyčajné čierne tielko a na ňom kožená bunda. Oproti včerajšku dnes zvolila rozpustené dlhé vlasy a výrazný tmavý make up. Cítila sa vo svojom živle, sebavedomo a hlavne k svetu, ako poriadny upír. Chce si z kabelky vytiahnuť znova cigarety, ale vykašle sa na to keď vidí obdaleč Lunu, tieňolovkyňu, ktorá jej tak krásne zdrhla.* /Dnes mám vážne šťastie../ *Poznamneá s úškrnom, pozorne sa hľadí, či nie sú naokolo nejaký ľudia a keď nie použije upírskou rýchlosť, dostane sa k blízkosti lovkyne, ale nie príliš, vidí že má zbraň, no to jej na úsmeve neberie.* Pozrime sa koho to tu stretávam... *Pozerá sa modrými očami na dievča.* V minule si mi teda veľmi nešikovne ušla. *Podotkne a konečne vytiahne cigarety a zapaľovač. Pár krát si potiahne a vyfúkne dym, prejde si po suchých perách zvýraznenými bordovým matným rúžom.* Mám malú prosbičku, ktorou môžeš odčiniť to minulé vrazenie.. *Zahryzne si do spodnej pery a čaká, ako mladá tieňolovkyna zareaguje.*
*Zdivhnek Iris.* Obyčajné ahoj by stačilo. *Podotkne podráždene. Minule mala maximálne bojazlivú náladu teraz je skôr nepríjemná až nahnevaná. Ak ma nechceš vysať je mi to jedno. *Odvrkne jej. Zabodne Raimacam pred seba a postaví sa. Meč jej siaha nad pás a začne sa hrať s jeho okrasnou rukoväťou.* Dneska nemám náladu na odčiňovanie prosbičiek. *Podotkne horko. Vietor k nej priveje dym z cigariet a ona začne cítiť ako sa jej ťažko dýcha. Hrdlo sa jej začne pomaly sťahovať a tak si rýchlo nakreslí Iratze aby ju jej záchvat nezabil. * Zasraná alergia. *Zanadáva a zastrčí si stelé za opasok.* Môžeš s tým ísť preč? *Ukáže na cigaretu v jej ruke.* Ako mŕtva ti žiadnu službu neurobím. *Povie pomedzi kašel.*
*Počúva dievča, a áno uráža ju to ako sa s ňou baví. Ona je možno tieňolovec, ale jeden rýchly pohyb a Iris je schopná jej odtrhnúť hlavu. Urobila to už veľa krát pred tým, a teraz má v Európe problémy typu, jednosmerný lístok do Idrisu, ale kým je tu nemajú ani len páru, kde je a čo robí.* /Snáď chce skončiť ako jej francúzsky kolegovia? Úplne manipulovateľný upírom?/ *Zahodí ohorok, priam ho až odpinkne neznámo kam. Zasmeje sa* Dávaj pozor s kým sa bavíš, maličká, nemám náladu na malé pubertáčky, ktoré nedokážu svoje hormóny držať na uzde.. *Povie veľmi chladne a díva sa Lunu zvrchu, sebavedome.* Tieto zbrane ťa ani len trochu nezachránia predomnou ak urobím čo i len jeden jediný rýchly pohyb... *Podotkne nahnevane, ale s úškrnom jej typickým. Upírskou rýchlosťou sa presunie za lovkyňu, s úškrnom a pohrdavým výrazom sa oprie o starú lavičku a usmeje sa, čím vytiahne svoje upírske očné zuby na obdiv.* Tak sa sakra rýchlo začni chovať, drahá. Je mi jedno akú náladu ty máš alebo nie, niečo mi dlhuješ a urobíš to pre mňa a je mi jedno či to dostanem po dobrom alebo po zlom... *Zdvihne obočie a čaká.* /Radím ti sa ukludniť hrať podľa mojich pravidiel, inak to tu bude kruté zlatíčko../ *Preletí jej hlavou a zapáli si dalšiu cigaretu.* ... Omyl ak by si bola mrtva dalo by sa s tebou robiť viac než za živa.. *Podotkne provokačne a potiahne si.*
No tak do toho, zabi ma. *Povie jednoducho a snaží sa nedýchať nosom.* Aj tak ma to tu už nebaví. Tak si zober to čo ti dlžím nech to máme za sebou. *Vzdychne si a sadne si späť na lavičku. Vyhrnie si rukavi nad lakte a prejde si prstami po jazvách na jej predlaktí.* Ak ma chceš zabiť tak to smelo urob, nebudeš jediná čo sa o to pokúsila. *Povie s pohľadom upretím na jazvu ktorá mala pred pár rokmi ukončiť jej život. Natiahne sa po svoj meč a zastčí si ho späť do pošvy.* Čo to bude? Spravíš si zo mňa večeru alebo tak nejak? *Opýta sa jej a uprie na ňu
*Pretočí očami nad tou melodramatickou scénou čo sa jej črtá pred očami. Potiahne si posledný krát z cigarety zhasne ju, z chuti sa lovkyni zasmeje do tváre. Vtipné ako rýchlo sa dievča ponúka na smrť.* Och preboha schovaj tú ruku, nechcem tvoju špinavú nefilskú krv.. *Povie znechutene, mohla by byť najsmädnejšia upírka a na svete by existovali len tieňolovci, ona by radšej zahynula. Nenávidí ich a síce ich krv je chutná a nezdráha sa jej, nikdy by preto neriskovala svoj život.* Mrháš týmito rečami u nesprávneho upíra.. *Povie keď sa dosmeje a prejde pred Lunu, obzrie si ju a uškrnie sa.* Potrebujem informácie a ty mi ich zoženieš. *Povie jednoducho.* /Prečo má dočerta každý lovec samovražedné sklony?/ *Prejde jej hlavou a prehrabne si vlasy* Všetci ste taký dramatický, nečudo že ani neviete čo sa v tomto meste poriadne deje, keď sa podsveťanom sami ponúkate ako večera. *Povie svojim provokatívnym tónom, prečo by si nekopla do nej viac, Iris je taká, rada provokuje.*
Vieš, ponúkanie sa upírom je moja voľnočasová aktivita. *Falošne sa na Iris usmeje.* Ale tvoja požiadavka ma celkom zaujíma. Čo ti mám zistiť? *Zaujato sa na ňu pozrie. Môže mať akokoľvek zlú náladu zisťovanie informácii jej ju vždy zlepší.* Pre tvoju smolu je to iba jednorázova záležitosť. *Podotkne a je si istá že by ju tým celkom mohla nahnevať.* Ale môžem ti zohnať niekoho čo ti ich bude podávať nepretržite. *Spomenie si na sieť špehov po celej zemi ktorý by jej radi pomohli.* Nech žije mafia. *Zasmeje sa pre seba, ale je jej jasné že ju upírka počula. Tak čo to bude? *Uškrnie sa na ňu.*
Nechaj si túto iróniu pre inú pijavicu.. *Povie Iris vážne, informácie, ktoré potrebuje sú dôležité ako tak pre ňu aj pre toho, kto ich chce vedieť. Zasmeje sa informácii o jednorázovej záležitosti.* Nie som tak najivná aby som si myslela, že mi to budeš nosiť po kúskoch drahá. Zistíš mi to obsiahlo celé a keď budeš mať všetko čo chcem vedieť... *Odmlčí sa a usmeje sa hravo.* ...tak potom si ťa vyhľadám. *Dopovie a povzdychne si, na svojich ihlách sa pohne do pravej strane, nechtom prejde po perách a pozrie sa na tieňolovkyňu.* Potrebujem informácie o tom aké vzťahy majú upíri s Dumortu so Zimným dvorom. *Povie svoju požiadavku a hned doplní.* A nemôžem si to zistiť sama zlatíčko, som jedna z pravej ruky vodkyne klanu, mám na práci dôležitejšie veci ako upútať na seba pozornosť. *Tentokrát prejde k Lune a pozrie sa jej do očí.* Ty si tieňolovec, teba nikto upodozrievať nebude, neboj sa nebude to zadarmo. *Hovorí a díva sa jej sebavedomo do očí.* /Ach Iris, tieto tvoje hry./ *Pomyslí si a tvári sa veľmi vážne, pretože vlastne sú to vážne veci..ak nebude mať odpovede a nezoženie upírku ktorú má, zrejme asi doplatí na to že včera bola na pláži.*
*Snaží sa tváriť vážne ale dlho jej to nevidrží a vybuvne do smiechu.* Keď si hovorila o tom ako sa núkame na smrť... Máš pravdu, toto ma určite zabije, alebo niekto. *Ako tak sa prestane smiať.* Ale samozrejme to pre teba urobím. Služba je služba. *Povie už teraz vážne.* Ako dlho by to podľa má trvať? Budúci mesiac si beriem dovolenku. *Pozrie sa jej do očí. Ďakuje božstvu že má aspoň Lyr na ako také informácie. Skontroluje čas na svojich zaltých retiazkových hodinkách a uvedomí si že by sa už mala pobrať naspäť do Inštitútu.* Bola si príjmná spoločnosť, ale budem ťa musieť opustiť. *Povie a strčí si hodinky späť do vrecka. Otočí sa na päte a vydá sa smerom ku Inštitútu.* Dovidenia pijavica. *Zakričí za ňou a zrýchli krok.*
Keď ma stretneš vtedy budem chcieť informácie. *Odpovie rýchlo a len mykne ramenami nad jej slovami a odchodom, avšak čo ju naštve je hlavne urážka a to že je pijavica. Iris nie je pijavica, je to viac než len pijavica.* Hlúpe dieťa, raz tieto urážky budú tvojou smrťou... *Povie si to pre seba a stratí sa v uliciach New Yorku, je čas na lov.*
*Síce uhasí svoj smäd, ale stále premýšľa nad tým čo to má znamenať. Prestane sa teda kŕmiť keď vidí, že víla chce jej pozornosť, zároveň si však uvedomuje že teraz musí toto telo ťahať niekam, kde ho nikto nenájde. Takmer jej vypadnú oči keď počuje čo chce. * /Vzťahy? Som mierne mimo tento bod.. / *Usilovne nad tým premýšľa a akosi nemá velmi odvahu prehovoriť. Druhá vec ju taktiež velmi zaujima, sama by rada poznala odpoved. * Chcete na to okamžitú odpoveď, alebo mám čas na zistenie.. *Konečne sa osmelí ale Carmine vyká, tuší uz podľa slovnika že toto nebude včerajsia víla a neodváži sa s ňou blondina rozprávať ako so seberovnou. * A čo sa týka druhej veci, tak... *Hľadá vhodné slová pre svoju odpoveď. *...tuším som len na špinavú prácu, nemám viac vo svojej náplni. *Odpovedá bez irónie, celkom pravdivo. * /Navyše nie som jedina jej ruka, smutné / *Prejde jej flegmaticky hlavou, aj tak len upratuje.*
*Tělem jí prorůstá hněv, když se ji na jazyk dostává Zimní dvůr - její království, které ji vydalo na nemilost Centurionům, jen aby se uchránilo. Hněv a strach je primární emoce, ty co duši opouštějí jako poslední a její duše je tak stará, že poznává už jen hněv a strach. Nyní je to hněv, její dlouhé černé, špičaté nehty se zarývají do ramene oběti. Krev je pro ní estetická, připomíná ji život, krásu, smrtelnost a potravu - přestože ne její.* Pokud věc královny dnes neví, může dostat čas zítřka. *Odsouhlasí, čas pro ní není důležitý, ovšem se zdá, že mluví v hádankách. Upírka jí přijde velmi půvabná, dokonce si při pohledu na jí ji dovede představit jako svou hračku, kterou by ověsila hedvábím a drahokamy a udělala z ní lapku pro svůj dvůr.* Ne jediná ruka? *Odpovídá na její hlasité myšlenky, tentokrát zní dokonce zaujatě, hladově, až odhalí své špičaté zuby.* Adeline. *Blýskne se jí v temných očích. Očekává, že ji Iris tuto teorii potvrdí a prozradí o Adeline, zda se stále ukrývá na tomto místě.*
*Len prikývne, odpoveď aj so zvukom akosi znova niekde visí, no aspoň prikyvuje. Tento stret sa jej zdá divnejší a divnejší a ona sama by radšej tu už ani nebola. Preto pomaly uvažuje o istom odchode z pláže, nechce aby z nej ostal len popol. No nie je ani natoľko smelá aby sa postavila a odišla. Má rada svoj život a toto asi nebude najlepší nápad.*
*Ještě stále zůstává u oběti a zmítá se nad tím, jak ji Adeline nedávno pláchla mezi prsty. Sice to bylo před pár lety, ovšem pro ní je to chvilinka.* Chci ji nazpět. Byla dárkem od Elijaha. *Promlouvá nahlas nepřítomně, téměř snově. Poté svůj zrak opět upírá na Iris jako na zprostředkovatele.* Chci své věci nazpět. Chci, abys to zařídila. *Vstává od mrtvoly a celá vysoká se před Iris vytyčí svou majestátností a hrůzou.* Dvě možnosti máš; přivést mi ji svolnou, či nikoliv. *Zkrvavenou ruku zvedá proti chladnému vánku a ten ji ve chvíli očistí. V obou případech budeš štědře odměněna. *Obrací se zpět k oceánu, do kterého vstupuje zpět jako přízrak. Zanechává tak mladou upírku v domnění, že si uvědomí, jak moc štědře odměněna bude, pokud jejímu přání nepůjde vstříc. Jistě by si Adeline mohla najít sama, ale mnohem více se jí líbí představa krásné a svolné Iris, která bojuje její bitvy.*
/To mám ako spraviť? / *Okažite pustí voľný priebeh svojim myšlienkam hneď ako víla zmizne. Netuší ako to má zariadiť, ešte dlho si nad tým lámať hlavu bude. Avšak predstava štedrej odmeny sa jej celkom páči. Na premýšľanie však má času, teraz musí odstrániť túto mrtvolku. * Tak poď niekam ťa upracem. *Povie si pre seba a už berie telo za nohy a ťahá ho niekam kde ho nikto neuvidí, nenájde. Potom sa stráca z pláže skôr než vyjde slnko. *
*Dnes sa jej teda vôbec nedarí o čom svedčí aj jej zranenie, myšlienky a nálada a do toho ešte dnešná noc. Nie a nie nájsť tú pravú hračku, zábavu ktorá by ju potešila a prikrášlila túto nešťastnú noc. Nič iné jej teda neostáva len vytiahnuť z malej kabelky jej prvú pomoc. Malú fľaštičku s krvou, odpije si a len zdvihne obočie a urobí jednu zo svonich grimás. * /Dnes ti to proste nejde, zmier sa s tým.. / *Povie si sarkasticky a sadne si do piesku, ani len netuší čo tu chce robiť. */Takže zhrniem si možnosti, buď sa stratím alebo sa nepohnem z mesta.. / *Táto myšlienka vôbec nie je múdrou, preto pretočí očami a zloži sa do piesku, je jej jedno že ho bude mať všade. * /Radšej nebudem premýšľať, napadajú ma hlúposti. / *Otrávene si pomyslí a snaží sa zrejme zasypat pieskom od nudy.*
*Jeden z portálů do této země se otevírá přím v moři, což pro ní není překážkou vzhledem k jejímu sžití s živly. Cítí zde svou kořist, kterou by mohla nalákat na jednu ze svých léček, které sice nejsou zas tak nebezpečné, ovšem dostane je to do takové pozice, kde je ona mít potřebuje. Na své straně, nejlépe čelem u nohou. Noří se z vodního oceánu jako přízrak. Bílá kůže je pokrytá černými žilkami a z páteře a ramenou jí vyčnívají ostny. Bělmo očí je celé zabarvené do černa a paroží má propletené květem beznaděje. Tělo jí zahaluje cár černé látky opásané stříbrem v bocích. ovšem všichni lidé bez Zraku mohou vidět obyčejnou ženu se zelenýma očima v obyčejném oblečení. Na podsvěťany její iluze nepůsobí, zřejmě chce, aby byla takto viděna. Jakmile se vystupuje z oceánu, voda jí dělá ještě více nesmrtelnější, než je. Jako přízrak přikráčí k Iris na tři metry a černý pohled na ní namíří.* /Tvůj hlad poznám./ *Promlouvá k ní v myšlenkách. Aura smrti je kolem ní téměř hmatatelná.* /Mohly bychom si být užitečné./ *Znovu vyšle jednu ze svých myšlenek k Iris a nenápadně kouzlem se otře o její žízeň, kterou o něco popožene kupředu. Pochopitelně si jen hraje a zkouší hranice mladé upírky, než jí začne klást návrhy.*
*Znudená, posmutnelá premýšľajúca o svojej existencii a hlavne programe, ktorý by dnes mohla ešte si spraviť ju prestane veľmi nápadne zaujímať keď započuje v svojej hlave hlas. Zamračene sa posadí a najprv si nevšíma okolie, takže zprvu ani len nezbadá Carminu, ktorá je obdaleč.* /Buď mi preskakuje, alebo sa so mnou baví víla... / *Pomyslí si hlúpo, ale došlo jej to celkom rýchlo, predsa len mala tú česť za svoj nesmrteľný život s pár vílami, konečne má odvahu sa poobzerať a vtedy ju uvidí, nikdy necítila strach a tu jej niečo šepká že by sa mala postaviť a odísť, ale nie, na to je príliš zvedavá. Znova hlas a tentokrát aj nevysvetliteľný pocit smädu, no nie natoľko velký že by priam po niekom skákala. Trochu sa uškrnie, sama nevie ako s ňou má komunikovať, no je hlboká noc, kto už by si len všimal upírku čo sa baví sama so sebou, preto vydá zvuk zo svojich hlasiviek, napočudovanie znie neutrálne, nebojácne, možno trochu sebavedomo.* Užitočné? Ako? *Začne sa hneď zaujímať, zvedavá, trochu ustráchaná a s celkom aj na ňu divným nie príliš vyrývačným tónom sa díva na ženu. */Toto je fakt divné.../ *Prejde si ukazovakom po očiach a dúfa, že sa jej to len sníva. Aj tak jej však hlava pracuje na plné obrátky a premýšľa, čo by tak niekto ako táto žena chcel od tak mladej a hlúpej, provokujúcej bytosti, upírky * /Fakt by si mala prestať premýšľať Iris.. / *Hovorí si v duchu a preklina samú seba, že je len slabý upír.*
*Voda z ní skapává dolů, ale na majestátnosti ji to neubírá. Hlavu drží vysoko a pocity chladu pouze vstřebává jako potravu, aby je mohla nabídnout okolnímu světu jako pohrůžku. Černé bělmo mírně přivřou víčka a v očích se jí zaleskne, když se bytost před neodvažuje zdráhat či prchat. Vzhledem k absenci jejího mentálního štítu si dokáže pohrát s její myslí a číst v ní jako v otevřené knize. Hlavu maličko kloní stranou jako ostražitá šelma, přičemž se jí uhlově černé vlasy zhoupnou do strany. Neodpovídá, prozatím. Zůstává v tichu, zatímco kouzlem přivolala nejbližšího civila, kterého vycítila díky jeho hlasitým obavám - ty ona vycítí na dálku. Zatímco oběť kráčí k nim, zrak je upřen na Iris.* Upíři mají novou královnu. *Promlouvá k Iris ve faktech, ovšem výraziva jsou poněkud zastaralá s ohledem na jejím vyšší věk.* Přirozeně mě zajímá. *V rychlosti se k Iris přiblíží a svůj temný pohled na ni upře, na milimetry blízko k jejímu oku jako kdyby ji chtěla pohlédnout do duše. Pokud tam něco vyčetla, nechává si to pro sebe. Mrkne a znovu se narovná, právě včas, když omámená žena okolo dvaceti let neušla jejímu kouzlu.* Dokonalá. *Dlaně vztahuje k oběti, třímá v dlouhých prstech její živé, růžové tváře a pouhým tímto dotykem z ženy vysaje její veškerou životní energii. Žena padá k zemi v bezvědomí.* Můžeš se postarat o tělo. Tak užitečně. *Ohlíží se na Iris, čímž jí vlastně udává pokyn k tomu, že se může nasytit a zbavit se poté těla. Je to také zkouška, zda obstojí jejímu vábení, jejím kouzlům, pachu krve, hladu a zda bude svolná.*
*Iris len sleduje a v jej hlave sa odohráva veľmi krutý boj s tým čo vidí, hlavne keď sa priblíži nebezpecne blizko, prvé čo jej napadá je cúvnuť, ale neurobí to, v hlave jej to teda ovplýva hlasom víly. Radšej neotvára svoje drzé ústa, ale je ticho, drží jazyk za zubami. Toto jej príde až priš divné. No doteraz to bolo len divné po tom čo vidí zmenila svoj názor.* /Dobre Iris si v totálnej pasci svojich potrieb.. / *Pomyslí si a díva sa tak na telo, ktoré je už bez života. Blondíny veľmi neovplývajú inteligenciou, aj keď o nej to neplatí, avšak nerozumie celej tejto šaráde. Drží sa obstojne, ale chce sa aj napiť, je to ťažké rozhodovanie. Sama nevie či sa jej chce kašľať s mrtvolou. * /Má to snáď nejaký vyšší cieľ? / *Hľadá na to odpoveď, zdráha sa toho čo sa jej tu ponúka, natiahne sa za rukou mrtvej, ale len sa díva. Nechce sa tomu podať, je mladá ale nie hlúpa. Hlad má, krv cíti všade naookolo ale je snáď v tomto nová? To nie je, preto sa len díva. * /Čo to dopekla.. / *Ani to nedokončí, čo sa stane ak sa zahryzne, radšej sa nad tým nezamýšľa, dnes už aj tak nič lepšie nenájde preto sa zahryzne. Podľahne ľahko, ako decko, ktoré si berie od cudzieho sladkosť. Možno to bude ľutovať, ale ona už stratiť nemôže, je mrtva čo viac by Iris mohla ziskat alebo stratiť, keď je aj tak už dávno svojim spôsobom na druhom svete.*
*Téměř to vypadá, že je spokojená s počínáním Iris, i když to bylo jen gesto dobré vůle. Přijala vlastně její dar - dar, kterým Iris projevila, že možná má v jejím přítomnosti obavy o svou bezpečnost, nicméně ji to nedrží tolik zpátky, aby se dala na úprk.* Výborně. *Tuto myšlenku pouze abstraktně k Iris vyšle, doslova v ní vyvolá pocit, že dělá dobrou věc.* Pouze pokud tě to má nakrmit. Hladoví psi jsou nejlepší služebníci. *Stopy v písku po ní žádné nejsou, opět se jeví jako pouhý přízrak, a přeci tu je a děsí celé okolí. Pokud Iris zahladí stopy, bude to spíše dobré pro Iris samotnou. Ve chvilce krmení se znovu přiblíží k Iris, pouze však chytne mrtvolu z druhé strany, jako kdyby dávala signál, že je ona sama zaopatřila, jako kdyby chtěla upoutat pozornost a pohrozit, že ji může jídlo kdykoliv vzít. Znovu pohlédne na Iris Istivým okem, ale oběť ji nebere.* Chci vědět, jaké vztahy má Zimní dvůr s Dumortem. *Hlavička jí jako šelmě opět padne mírně ke straně.* A proč si královna vybrala tebe jako svou ruku. *Po starém způsobu Lucille nazývá královnou.*
*Dnešný deň už od začiatku nešiel tak ako chcela Iris. Už skoré ráno takmer nestihla doraziť domov len tak tak ušla tomu aby vzblkla, len ruka ostala popálená a ešte teraz sa z toho zotavuje. Stojí pri zábradlí a uvažuje nad svojimi plánmi. Už dlho nemala žiadnu zábavu, možno by si mohla niekoho odchytit a zabaviť sa. Už minule mohla ale tieňolovkyňa jej ubzikla. Vytiahne tak svoju krabicku s cigaretami, vloží si ju do úst a zapáli si. Je nervózna, nevie sa dostať z problémov v Európe, Ventrue jej pije krv a jej plány sa rúcajú. *
*Celý den bylo vedro a on se držel u Jona a chladil se. Také i snědl asi tři nanuky a v noci se rozhodne, že radši dá Jonovi chvíli klidu na práci, takže se vydá k vodě, kde ví, že bude chládek. Na sobě má kraťasy a černé tílko s jednorožcem. Na nohou žabky a v ruce drží zmrzlinu. V uších má bezdrátová sluchátka. V nich mu hraje nějaký tvrdý rock. Moc si nevšímá okolí, ale nakonec se zastaví u zábradlí a opře se o něj. Pak si klidně jí zmrzlinu a tiše si brouká písničku co mu hraje ve sluchátkách.*
jedného problému by sa dalo zbaviť... / *Premýšľa ako do seba vdyc**je a vydyc**je cigaretový dym, prejde si jazykom po suchých perách. Dnes nemala náladu sa nejak vymódiť, má na sebe pastelovo modrý krátky overal, vlasy v gumičke a jemný makeup, ani nevidieť, že by bola nalíčená, a to vyzerá bez toho celkom strašidelne.* /Druhý problém, pfff nech zabudnú tí hlupáci že sa nechám poslať do Idrisu. / *Nervózne si znova potiahne a pozrie sa do jednej zo strán, v diaľke zahliadne Jacka, ale dalej rozjima na svojimnobrovskym problémom.*
*Dojí zmrzlinu a vyndá sluchátka. Rozhlédne se a všimne si známé tváře. Tak k ní vyrazí.* Ahoj, dlouho jsem tě neviděl ani na svatbě. Což mě mrzí. Jeden můj bratranec je blázen do upírů.* Zasměje se a dívá se na ní, ale pak se trochu zarazí.* Jak se vlastně máš?* Zeptá se a jednou rukou se opře o zábradlí a dívá se na ní. Usmívá se a vypadá docela v pohodě, ale ve skutečnosti se doslechl o útoku na vlkodlaky a má obavy, co se bude dít. No spíše se to doslechl od Camerona, kterému se nemohl dovolat a on mu to nakonec vysvětlil smskou.*
*Znova si potiahne keď príde Jack hneď sa pozrie na neho a výfúkne dym, dá si pár neposlušných vlasov za ucho, ktoré akosi povychádzali z gumičky. * Nemusí ťa to mrzieť, aj tak by som len kazila náladu... *Uškrnie sa, pretože určite by si tam vyhliadla nejakú hračku, ktorú by rýchlo zahodila. Po ďalšej otázke, len zahodí ohorok do vody a ukáže s grimasou svoju popálenú ruku. * Dnes nie je môj deň, nevýhoda byť upírom... *Usmeje sa a pohodlne sa oprie o zábradlie. * A ty ako sa máš? Niečo nové? *Milo sa opýta, aspoň príde na pozitívne myšlienky. *
*Dívá se na ní a všimne si jejího zranění, ale nekomentuje to.* Ale nekazila. O to se postaral jeden ze strejdů, co si mě vzal stranou a zeptal se mě, proč se nechávám nakládat od mrtvoly.* Řekne a ušklíbne se. To mu tehdy dost pokazilo náladu. Spravil mu jí však zase Jon. Takže na to pak už ani nemyslel. Když ukáže na popálenou ruku, tak se ušklíbne. Rád by jí pomohl s rychlejší regenerací, ale k popáleninám se ještě nedostal, co se léčení týče. Ale už zvládá větší rány. * Au.*Ušklíbne se a sám si svou ruku promne.* Já se mám docela dobře. Jen to vedro je strašný. No a dozvěděl jsem se o nějakém útoku na smečku, ale ten, co mi ty zprávy poslal mi nikdy neřekne nic navíc. Jeho zpráva dokonce zněla nějak tato: Přestaň mi volat! Léčím se z útoku, tak mě nech bejt a Zaye i ostatní taky!* Když cituje zprávu, tak se i pokusí napodobit nabručenej Cameronův hlas, což musí působit velice komicky. Usměje se na Iris a pročísne si vlasy.* Ale moje kočka má už koťata. Jsou dvě a docela velká a šedivá. Kdybys nějaké chtěla, tak ti ho klidně dám až budou zvyklá na pevnou stravu a chodit pořádně do písku.* Usměje se na ní.*
To hej, au... *Povie s grimasou na tvári a počúva tieto novinky, pri napodobení hlasu sa aj zasmeje* Aha, o tomto napríklad nič neviem, nebola som totiž v meste. *Milo sa usmeje keď spomenie mačky, Iris mala svojho perzského kocúra, má pre mačky slabosť. * Rada by som si nejaké zobrala, len neviem či je môj mrzutý kocúr Krištof, pripravený na spoločnosť... *pozerá sa milo na Jacka a natahuje jej kútiky keď spomína svojho kocúra, ktorý naozaj nema rád iné zvieratá. *
*Pokrčí rameny a ušklíbne se.* Já tu byl a vím to jen díky tomu, že jsem jednoho vlkodlaka bombardoval telefonáty.* Zasměje se a usměje se na ní.* Tak bys někdy Krištofa mohla vzít ke mě a třeba by se v něm probudil nějaký instinkt starat se o koťata. I můj Buba jedno jednou odnesl k sobě do pelechu za což dostal od Blue pořádné kousance a škrábance. Tygr to celé sledoval z gauče se mnou a naprosto nevzrušeně. Jediná Tiny vypadala, že snad začne Buba bránit.* Zasměje se a je mu jasné, že z těch jmen se nepozná, že Tiny je vlastně Jonův malý pejsek.*
*len sa usmieva a pozrie sa na vodu, ktorá sa potichu hýbe v jemnom vánku. * Môžem to skúsiť, snáď nebude nevrly. *Povie a znova si upraví vlasy, aby nevyzerala strapato. * Budem musieť ísť, niekedy sa teda stavím aj s mojim chlpatým lenivcom. *Povie s úsmevom a otočí sa odchod, pred tým ako sa vydá do mesta a jeho temnejsich častí ešte Jackovi zamáva na rozlúčku a odchadza z East river. *
*Zářivě se na ní usměje.* Jasně, to bude skvělí. Zazubí se na ní a pak se sám koukne na hodinky.* Jo taky poběžím. Tak se měj.* Usměje se na ní a vydá se směr město.*
*Po včerajšej milej nálade sa všetko len zhoršuje, naštvali ju dvaja upíri, Marcus jej nedvíha telefón a ona nevie ako prísť na to čo kuje za plány, ale už jej to pomaly ani nelezei na nervy. S povzdychom, ktorý vydá aj s jemným utrápeným a nervóznym tónom, len aby si ostatný myslei že je žijúca osoba sa posadí na lavičku v Central parku. Tak ako vždy aj dnes má na sebe svoje dokonalé vysoké opätky a voľné čierne šaty, ramená má odhalené, predsa len je teplo. Vytiahne z malej kabelky krabičkus cigaretami, zapáli si a potiahne do seba dávku nikotínu, ktorá jej už viac ako len pár rokov neuškodí. Vyfukuje obláčik dymu, ktorý pomaly stúpa hore a jej jasno modré oči sledujú, každučkú osobu, ktorá sa tu mihne.* /Dnes to už nemôže byť väčšia tragédia../ *Pomyslí si keď vidí všetkých tých ľudí v pároch, alebo so psami.*
*Dala radšej prednosť tréningu vonku ako v Inštitúte. Prezliekne sa do čiernych bežeckých legín a do bežeckého tielka rovnakej farby. Do uší si dá sluchátka do ktorých pustí hudbu a vybehne smerom ku vchodu. Cestou sa skoro zrazí s jedným z lovcov, ktorý na ňu pozrie nahnevaným pohľadom. Pred Inštitútom si ešte nakreslí runu ktorá ju má chrániť pred neželaným om civilov. Keď vbehne do parku spomalí tempo aby sa nevplietla do cesty nejakému z mnohých ľudí v parku. Keď už je mimo centra parku znova sa rozbehne a popri tom si prezerá hudbu v mobile. Ani si nevšimne osobu stojacu v jej ceste a nechtiac do nej narazí.* Prepáčte, nechcela som do vás naraziť. *Ospravedlní sa bledovlasej žene pred ňou. Jej tvár už videla v bare, takže si je istá že žena je podsveťan. A je si na sto percen istá že žena stojaca oproti nej je upír alebo vlkodlak, a ani s jedným teraz nechce nič mať.*
*Odhodí ohorok na zem, ešte naň pre istotu stúpi, postaví sa, že sa prejde, pretože predsa len pomaly by si mala zhánať svoju obeť, avšak ako sa postaví hneď do nej narazí dievča, netuší však kto to je, nepamätá si ju, nemôže si pamätať každú tvár ktorú kedy videla, ale všimne si runy.* /Ach tieňolovec, zasa.. *Zatvári sa znudene, no aj trochu zazerá, vrazila do neja nejaká malá anjelska mrcha, premeria si ju od hlavy až po päty.* Jasné, nechcela.... *Povie tónom, ktorý hovorí, že je naštvaná.* /Na čo máš pre Krista oči, dievča? / *Opýta sa len tak pre seba v myšlienkach, sama nevie, či chce provokovať, túto mladú tieňolovkyňu, no vrazenie ju škrelo..*
*Keby dnes nemala tak blbú náladu tak by sa s ňou hádala, ale dnes sa na to necíti.* Naozaj sa ospravedlňujem. "Ešte raz sa ospravedlní, lebo konečne prišla na to kto stojí pred ňou. Matne si pamätá ako chcela túto upírku poštvať proti bratovi, pevne dúfa že si to ona nebude pamätať. Vypne hudbu v mobile a vytiahne si sluchátka z uší. Modlí sa ku všetkým bohom v ktorých verí aby si z nej upírka dnes neurobila večeru.* Je niečo čím by som to mohla odčiniť? *Opýta sa frázou ktorú v Taliansku používali na urovnanie konfliktu. Chcela aby tu bol Luke, on by to určite nejak za ňu urovnal. Ale pre jej smolu tu nie je, a Luna dúfa že neskončí mŕtva.*
*Zatiaľ čo sa lovkyňa nižšia od nej ospravedlňuje, Iris si ju premeriava, díva sa na ňu, na jej tvár. Trochu nakloní do ľava hlavu, tvár sa jej zdá povedomá, aj keď si ju najprv nepamätala, začína sa jej rozvidnievať v pamäti. vtedy jej Ventrue zlomil ruku, ked toto dievča stretla.* /To je tá nešťastnica s tým pokusom a vyprovokovanie../ *Uškrnie sa keď počuje tie pekné slová, "odčinit", Iris mala v hlave hneď niekoľko nápadov, ale len jeden je jej potrebám najbližšie. No nevysloví to len sa uškŕňa* Trošku priama otázka k upírovi, nemyslíš? *Prejde bližšie k nej, nechce ublížiť, len si ju doberá, ruku natiahne a dá lovkyni pár vlasov za ucho.* To by nemuselo dopadnúť dobre... *Povie milým tónom a s úškrnom.* /Toto bude zábava../ *Pomyslí si.*
*Zbledne ako stena pri tých slovách.* /Presne toho som bála./ *Preglgne tak nahlas že to upírka musela počuť. Pri jej dotyku priam primrzne ku chodníku, ale nejak sa spamätá a trochu od nej odstúpi.* Možno priama, ale u nás doma úctiva. Určite si vás nechcem pohnevať. * Snaží sa dolovať v pamäti ako ich doma učili správať sa k upírom a bosorákom. Nevie koľko má upírka rokov a tak nevie ako sa k nej správať.* Nie som zvyknutá sa každý deň pliesť do cesty nesmrteľním. *Jemne sa usmeje pre nadľahčenie atmosféry.* /Nech toto prežijem./ *Modlí sa ticho v hlave a čaká čo urobí upírka.*
*Kurt si jde jen tak po ulici z "práce", kvůli níž teď musí kulhat, aby zakryl pumpovací brokovnici ve svých volných kalhotách. Na chvíli se zastaví, aby vyndal a zapalil si cigaretu, rozhlédne se a spatří jemu podvědomé tváře jak se hádají? Kurt sám neví co se děje tak se opřel o lampu a pozoruje jemu povědomé ženy jak něco řeší. Za chvíli jedna z nich projede té druhé rukou ve vlasech. Kurt si začne potichu s cigaretou v puse mumlat.* No ty vole, mezi druhový p***o, vždycky jsem chtěl vidět jak upírka přeřízne lovkyni... jenom škoda, že nemám pivo. *zasměje se vlastnímu vtipu*
*Jackson má dnes od cvičení pauzu a rozhodl se jít do parku. Hodil na sebe černé kraťase a červené tričko. Když přecházel ulici k parku, všiml si stánku s horkou čokoládou a tak se k němu rozběhl. Koukl se na nástěnku s nápoji a ohrnul nos nad kávou.*/Káva, vždyť to vypadá jako vývar z ponožek a smrdí jako kafilerie./*pomyslel si a vytahoval si peněženku. *Dobrý večer, poprosil bych jednu velkou horkou čokoládu.*řekl svou nabídku a čekal.*Samozřejmě řekl postarší prodavač a usmál se. Jakmile mu ji podal, Jackson poděkoval a zaplatil. Mezitím co foukal, aby se čokoláda ochladila a dala se pít, koukal se kolem a vstřebával tu temnou atmosféru parku. Najednou však zbystří, když uvidí tu samou holku z tunelů s nějakou jinou a vypadala, že má navrch. Rozhodl se jít k ním. *Dobrý večer přeji, nádherná noc co?*zeptal se a koukl se zasněně na oblohu.*
/Čoho sa dočerta bojíš, nejdem ti rozpárať hrdlo.... *Prejde jej hlavou a pretočí nad jej slovami očami, aj ked je pravda, že by jej ten krásny krk roztrhala, ale problémy nechce.* Bola by tu jedna vec, ktorá by sa mne hodila... *Povie premýšľajúc, keď im do toho skočí známy hlas s hlúpou poznámkou, ktorú Iris odignoruje, nemá náladu sa venovať niečo takému. Nadýchne sa teda, že dokončí svoju vetu, ale to už k nim prejde mladý upír zo včera.* /Nečakala som, že ho ešte stretnem.... *Zahľadí sa teda na neho.* Dobrý večer... *Odzdraví neutrálnym tónom v hlase a švihne pohľadom na tieňolovkyňu.* Bolo by fajn, vedieť s kým sa rozprávam a kto mi ponúka odčinenie, som Iris. *Povie milo a podá jej ruku.* Včera ste teda zdrhol z podzemia nejak rýchlo, ani sme nestihli prehodiť pár slov.. *Hned prejde pohľadom na upíra, ktorý zasnene sa díva na oblohu.* /Dúfam, že dnes mi povie aspoň niečo../ *Pomyslí si, ešte ho tu nevidela, preto potrebuje vedieť, či je aspoň z klanu a či je nový.*
Luna alebo Artemis. Vyberte si. *Jemne jej potrasie rukou. Zmätene sa pozre na muža čo k nim prišiel.* /Čo to do pekiel... *Čuduje sa vo svojej hlave. V živote ho nevidela a nevie ako na neho reagovať, ale tým že k nim prišiel ju asi zachránil takže k nemu bude milá. * Nad tvojou hlavou sa odohráva posledné zatmenie Mesiaca za tento rok, len tak pre zaujímavosť. *Jemne sa na neho usmeje. Keby bola doma už by musela byť zavretá vo hvezdárni a pozorovať to.* /Nech žije staromodná výchova./ *Usmeje sa sama pre seba. Najprv chlapca odhadovala chlpca na civila, ale potom si uvedomila že by ju nevidel.* /Takže musí byť dolnosveťan./ *A ona nemá pri sebe žiadne zbrane, a vo chvíli ako si to uvedomí znervóznie.*
*Když Jackson soustředil pozornost Iris na sebe, lehce se pousmál.* Ne bohužel jsem musel nenávatně odejít, můj mentor mne sháněl. A víte ta rychlá doprava, nevíte koho můžete potkat, když jste v tom nováček. *řekl a do čokolády vylil ampulku s krví.* No uvidíme jak to bude chutnat. *lehce se pousmál a ochutnal.*/No není to zas tak hrozný/*pomyslel si. *No a co vy tu děláte?*koukl na Iris. *To tak běžně chodíte k ostatním, zahalená ve stínu noci?*zeptal se a posměšně se pousmál. Znovu si usrkl a koukl se na volnou lavičku.*/Je na ní místa klidně pro pět lidí./*pomyslel si a sedl si. Nějak se necítil ohroženě, jen seděl a užíval si dění kolem, připraven kdykoliv zasáhnout.*
*Kurt vidí jak se lovkyňe snaží vykroutit z problému s upírkou, ale moc se jí to nedaří, což se Kurtovy a jeho představě lovkyně a upírky líbí, líbí se mu, když je k tomu druhá strana přinucena. Pak tam začne šaškovat nějakej další šašek.* Tak dokonce ve dvou na ní. * mumlá si pod vousy, u toho mlaská a kroutí hlavou.* /Tak z toho mezi druhovýho porna asi nic nebude, škoda, ale aspoň si vezmu zbytky z toho co z ní zbyde, až jí roztrhaj. Jak asi chutná lovec stínů? Bude to podobný bělochům nebo spíš asiatům? No nechám se překvapit./
*Dnes išla na hliadku, pričom sa obliekla do svojho zvyčajneho oblečenia, ktoré bolo celkom tvorené z vystroje a zbraní. Tentoraz si zobrala so sebou serafsku dýku a anjelske ostrie. Mala so sebou aj zopár dýk, pričom na jej chrbte sa pohyboval luk. Chcela sa ním naučiť bojovať a keďže jej nezostavalo nič iné, tak to robila sama. No nebola hlúpa, aby tak vyzbrojená chodila bez run. Vďaka tomu ju ľudia, okolo ktorých prechádzala. Ani si ju nevšimli, takže mohla pokračovať ďalej. Oprie sa o strom a díva sa pred sebou na divadlo, čo tu mala. Samozrejme tu bol ten nový upír.* /Počkám chvíľu ako sa to vyvinie a až potom./ *Pomyslí si, pričom sleduje Iris a aj Lunu.* /Musí sa naučiť ako sa z toho dostať sama. Tak ako my všetci./ *Diva sa, aj keď možno o nej Iris bude vedieť, predsa len je starší a skúsenejší upír.*
*Len sa na jej odpoved usmeje, je jasné že si nemusí vyberať.* /Luna znie fajn.../ *Pomyslí si a snaží sa byť úplne pokojná, pri tej poznámke, ktorá zrejme asi mala byť vtipná, len si pozdychne a otočí sa na mladého upíra, ktorý si spokojne sedí na lavičke, zrejme. Uškrnie sa.* Pozor na ten úsmev mladý, môže hneď zvädnúť. *Žmurkne na neho s úsmevom a pozrie sa po okolí, všimne si Tabithy, ale nedáva to najavo, reaguje na slová upíra.* Na to sa snáď nemusíš pýtať, niektorí z nás po nociach hľadajú zábavu... *Povie a pri tom sa díva na Lunu.* /Pekná ale mladučká../ *Myšlienky len tak lietali, zabávala sa na tom aká je nervózna, ako sa nevie dostať z tejto situácie.* /Je zlatá../ *Prejde jej hlavou a pousmeje sa*
*Z tohto vôbec nemá dobrý pocit. Z Iris nemá dobrý pocit.* Ja sa asi už poberiem. *Pomaly začne cúvať od Iris a dúfa že ani jeden z tých dvoch nepôjde za ňou. Otočí sa a zazre dvoch ďalších ľudí. Tabithu pri strome a bosoráka opretého pri lampe.* Toto už nemôže byť horšie. *Posťažuje si a zamieri si to smerom k Tab.* Ahoj. *Povie jej neisto.* Čo všetko si videla? *Pevne dúfa že nie veľa lebo to by asi hlboko utrpela jej pýcha. Normálne nebýva takáto nesvoja, ale dneska proste nemá svoj deň.*
*Jackson mezitím popíjí svou horkou čokoládu. *Čau.*řekne odcházející Luně a nějak si jí dál nevšímá."/Mám konečně pauzu, ale měl bych si pak při cestě domů něco zkusit, aspoň tu rychlost/*pomyslel si. Jakmile dopil čokoládu, vstal a rozhlížel se po nejbližším koši. Jakmile ho zahlédl, něco ho napadlo. Pousmál se. Vzal kelímek do ruk jako basketbalový míč a zaměřil se na koš, poté hodil. Sledoval sebevědomě trajektorii letícího kelímku a věděl, že se trefí. Když kelímek dopadl do koše, jemně se pousmál. Koukl se na mobil a zkontroloval čas.*
*Jen dál stojí opřený o lampu, zapálil si dalši cigaretu. Šahl rukou pod kalhoty kde odjistil brokovnici.* /ohhh... začíná se to rozjíždět, fakt potřebuju pivo./* luskl prsty a otevřel plechovku piva, kterou zrovna vyčaroval*
*Iba sa pozerá, pričom si všimne ako si ju všimla iris. No skôr mala chuť sa smiať na tom, ako sa Luna triasla. Rozhodne by to robiť pred ostatnými rasami nemala. Tým im iba naznačí, že je slabá. Povzdychne si, pričom pokrúti hlavou. Aj z tej diaľky dokázala rozoznať ako v prdeli Luna bola. Koľko krát ona bola v problémoch a musela si poradiť sama. Povzdychne si znova, keď ku nej luna príde.* Dosť na to, aby som ti vynadala. *Povie jej, pričom svoje slová myslí vážne. Iris rozhodne neznamenala problém, to skôr ten mladý Upír. Zamáva trochu na Iris. No potom sa pozrie na Kurta, ktorého by radšej ignorovala, ale cítila niečo z neho nebezpečné ako z Ismaela. No Is bol o niečo desivejsi, aj keď jej to tak neprišlo. Pozrie sa na Lunu.* Poučenie do budúcna, nikdy v noci nechoď bez zbrane. To by ťa mohlo stáť život. *Sama sa z tej blbosti poučila. Takže jej mohla poradiť.*
*Povzdychne si keď jej mladá lovkyňa s pekným menom takto zdrhne, nezaujíma ju ani tak ten maldý upír, ten má očividne svoj vlastný sen, preto upírskou rýchlosťou prejde k Tab, kde sa Luna odpratala.* Neslušné takto mi ujsť a to som ešte nepovedala čím môžeš vrazenie odčiniť. *Povie smutne a pobavene sa usmieva. Len sa s ňou hrá, naozaj jej ublížiť nechce. Pozrie sa na Tab, na ktorú sa milo usmeje a potom len s povzdychom sa oprie o ten istý strom.* Čo ťa sem privádza? Veľa práce? *Pýta sa tak akoby nevedela, čo lovci robia v noci von, ale prečo nie začiatok konverzácie.*
Berie sa na vedomie. *Odpovie sucho. Posledné čo potrebuje je počúvať kecy od Tab. Mala by už so svojími stavmi niečo robiť. Keď v tom príde k niem Iris len si vzdychne.* Prepáčte, môžme to dokončiť inokedy. Čaká ma brat. *Vyhovorí sa a otočí sa na päte.* Dobrú noc. *Povie smerom k nim a ani sa za nimi dozadu neobzre.* /Tak toto ti naozaj bolo treba./ *Vynadá si v hlave a pridá do kroku.*
*Když Iris odběhla k Luně a Tab, jen to s povzdálí sledoval. Koukl se na čas.*/No asi bych měl pomalu jít/*Pomyslel si.*Aspoň si oběhnu tady tu běžeckou trasu řekl si. Lehce si protáhl nohy a připravil se. Nadechl se a při výdechu vyrazil. Běžel rychleji než kdy předtím, tuto rychlost miloval, jediné co mu vadilo, byl hmyz do kterého narážel a občas spolki, ale to házel za hlavu. Jakmile doběhl zpět k lavičce, cítil se plný energie, že by to mohl běhat klidně celou noc až do úsvitu, ale měl už něco domluveného. Koukl se ke stromu a jen mávl. Pak se rozběhl domů*
*Dál stál u lampy, pokuřoval cigaretu, popíjel pivo a čekal jak se to všechno vyvrbi.
*Pozrie sa na Lunu, keď rozpráva rozhodne tá výhovorka nezaberie. Pretože to čo by mala robiť je byť na hliadke. Teraz keď v inštitúte bolo málo lovcov, tak každá ruka bola dobrá. Nechá ju odísť, pričom sama silno zavrčí po jej odchode.* To snáď už nie je možné. Aby si tu dával pozor na každého posraného lovca. *Povie, pričom jej je jedno, či to bude počuť Iris. Jednoducho vedela moc dobre, ako teraz je a nebude sa za to ospravedlňovať. Potom sa na ňu pozrie a odpovie na jej otázku.* Práca, keďže niektoré osoby si ju rozhodne nemienia plniť. Ale tak čo sa diviť od lovcov, čo nevedia aké je to byť často pod útokom. *Povie, ale teraz sa skôr spýta jej.* Teba zase čo? *Čarodeja si pre istotu nevšíma. Ten ju do chvíle, kým niečo nespravi nezaujíma.* /Čo som komu spravila, že pracujem s bandou idiotov./ *Pomyslí si.*
*Pretočí oči nad jej hnevom, akoby to bol jediný druh čo má tieto problémy, aj pri upíroch sa nájdu hlupáci, neschopní robiť si svoju prácu.* Zábava, nuda je toho veľ čo upíra privádza na toto miesto... *Povie zamyslene, pretože jej práve hračka zdupkala, vyberie so svojej malej kabelky, teda cigaretu a zapáli si.* Musí predsa existovať lovec, čo pracuje rovnako alebo snáď nie? *Opýta sa, vie sa dovtípiť, že práca tunajších lovcov je na bode mrazu, ale že je to až tak zlé.* /To by sa to kľudne mohla začať apokalypsa a lovci budú sedieť s vyloženými nohami, zrejme.../ *Pomyslí si dôvtipne a potiahne si.*
*Včerajšie udalosti zbehli veľmi rýchlo a sama presne nevedela, ako sa im podarilo prežiť ten masaker v Jade Wolf. Ten útok bol rozhodne nečakaný a hlavne nevedela o čo tam išlo. Dokonca nad tým premýšľala celú noc, pretože nechápala. Boli tam ľudia a zomrelo veľa vlkodlakov. Doslova to znamenalo katastrofu. No Grace ju trochu vystrašila tiež, pretože nevedela, čo sa jej stalo, že bola taká. Mohla dúfať, že ju žiadny z vlkov nepohrýzol, aj keď to asi mohlo byť zbožné prianie. Musí zistiť, čo sa tam presne stalo a sama nevie, či presne to chce zistiť, hlavne nechce byť poslom zlých správ, aj keď vie, že ju si spolok alebo Caleb isto odchytí kvôli informáciam.* /Mala som byť radšej na hliadke a nepliesť sa do vecí vlkodlakov./ *Pomyslí si, pričom pokrúti trochu hlavou. Prechádza inštitútom, pričom si trochu prechádza po zraneniu, ktoré jej zostalo od včerajšej streľby. Mala ho celkom už v poriadku, ale to iba vďaka Iratze, ale mala problém stále so sluchom na pravé ucho. Nejak musela neustále točiť hlavou, pretože nevedela, presne z ktorej strany išiel zvuk. Preto sa vybrala do podzemia, kde bolo ticho a mohla trochu sa sústrediť na zvuky. Síce to isté mohla robiť v inštitúte, ale rozhodne podzemie chcela viac. V čiernej koženej bunde, tričku a nohaviciach kráča podzemím a snaží sa sústrediť na svoj sluch.*
*Jackson už proběhl touhle uličkou poněkolikáté, přestal to počítat, když číslo přesáhlo dvacítku. Jeho mentor mu totiž nakázal, aby si procvičil svou rychlost. Najednou zakopl a narazil do zdi. Naštvaně bouchl do zdi, až se kus odlomil.* Ano jsem rychlý ale dokážu být jistě rychlejší. *řekl si pro sebe a povzbudil se. Došel do malé místnosti, kde měl batoh. Rozepl ho a vyndal odtud jeden pytel krve a pořádně se napil. Zbytek opět schoval a opět se vydal do uličky, kde se připravil k běhu. Najednou však ucítil zvláštní vůni. Tenhle druh krve ještě nepotkal. Rozhodl se tedy běžet ke zdroji.*
*Nejak sa na chvíľu oprie, pričom zavrie oči. Rozhodne vedela moc dobre, že tu nejakú chvíľu pobudne a keďže nevedela, kedy presne sa jej vráti sluch, tak musela využiť, čo mala po ruke. Rochu bočuje oveľa rýchlejší beh, pričom natočí hlavu tým smerom, nevie kto to tak beží, ale rozhodne vedela, že ho bude čakať. Sleduje miesto pred sebou, pričom iba počúva. Nehovorí nič, pretože nemusí a ani to nie je potrebné, kým sa ku nej nedostane. No rozhodne vedela moc dobre, že tu sa skôr nachádzali démoni a bezdomovci, takže by nič iné neočakávala. Skôr bola zvedavá na koho dnes narazí a či bude nútená s ním bojovať a to sa jej dnes nechcelo.*
Jackson zpomalil do zatáčky a zabrzdil pár metrů před osobou. Prohlížel si jí a i když nevypadala, že by měla představovat hrozbu, držel si od ní odstup. Pomalu si jí prohlížel, cítil pach její krve a slyšel její tep, zavřel oči a zhluboka dýchal, aby se ovládl. Sice před chvílí jedl, ale stále to bylo silnější než on. Uklidnil se a soustředil se na svůj dech. Otevřel oči a lehce se usmál.* Ehmmm dobré odpoledne?"řekl a nespouštěl jí z očí.*
*Po niekoľkých týždňoch, kedy sa drahá ale aj znudená upírka vybrala navštíviť starých známych a zaprovokovať francúzskych tieňolovcov, sa znova Iris ocitá v podzemných chodbách. Kiežby to bolo príjemné, pomaly si všk začína zvykať na svoju nedochvíľnosť a toto miesto, kde už stretla veľa divných ľudí. Nepočíta s tým že by tu bola sama. S úsmevom, kráča v tmavých uličkách, naslúcha zvukom podzemia a tunelom. Mohla by premýšľať nad tým, ako vyprovokovať Marcusa, k dalšej hlúpej upírskej bitke, kde mu zasa zláme ruky, ale na to nemá náladu. Kráča, sem-tam použije svoju upírsku rýchlosť, aby len nudne pomaly nekráčala. Oprie sa o rozbitú, ošarpanú stenu chodby, zosunie sa dole, prehrabne svoje platinové vlasy a len v tichosti sa zameria na zvuky. Možno započuje niečo zaujímavé.*
*Trochu sa na neho pozrie, ale inak nič nerieši. Netušila o akú rasu ide a aj keď by sa dalo povedať, že by to možno chcela zistiť, tak nebola taká hlúpa, aby ho hneď provokovala. Bitky si včera užila dosť a hlavne mala trochu pokrk toho, že furt sa niečo dialo.* /Najprv upíri, teraz vlkodlaci. To sa ešte musí niečo stať u víl a čarodejov, aby sa konečne náš inštitút spamätal?/ *Pomyslí si, pričom pokrúti hlavou. Rozhodne sa jej nepáčilo, keďže vedela, že nikdy sa nedeje nič náhodne a včerajšok jej bol jasný. Preto už si rozhodne mienila všetky nejasnosti zapisovať a riešiť ich. No teraz sa díva na neho pričom iba trochu nakloní hlavu.* Dobré, aj keď by mohlo byť aj lepšie. *Povie, pričom si ho prezerá. Mohol byť mladší ako ona, ale nebola si tým istá, ale mohol byť aj starší. No niečo jej hovorilo, že nech je jeho vek akýkoľvek, tak by si naň mala dávať pozor.*
Omlouvám se, nechtěl jsem vás vystrašit, víte trénuji ji tu sprint a můj trenér říkal, že bych tu měl mít svůj klid a neměl bych na nikoho narazit*řekl a přátelsky se usmál.* No víte jsem sprinter a snažím se být lepší a lepší. Slyšel jsem, že je lepší, když běháte v klikatých uličkách, aby jste zjistili, kdy přidat, kdy ubrat a celkově přemýšlet o trase.*řekl a podrbal se na zátylku.* Co tu vůbec děláte vy?*zeptal se a koukl se jí do očí.*
*Sedí, počúva, síce počuje nejaké hlasy, jeden z nich pozná, teda príde jej povedomý. Postaví sa a upírskou rýchlosťou sa priblíži blišie k dvom osobám. Počúva, zrejme len začínajúce slová od každého, ale vôbec jej to neprekáža.* /Ale, ale to je mi teda zaujímavé../ *Hovorí si v duchu a spoznáva z diaľky tieňolovkyňu, ktorú už niekde videla, nemôže si pamätať všetko a všetkých, túto tváričku by si však zapamätala všade.* /Aká škoda, že je to lovkyňa/ *Pomyslí si sebecky a ostáva zatiaľ opretá o stenu, nechce zbytočne vyletieť, neoplatí sa jej to.*
*Pozerá sa na neho, pričom len trochu mykne svojim plecom, pretože vie, že sa neoplatí jej prezrádzať to, že je lovec. Nepotrebovala to hned všetkým vytrubovať.* Ja ale vystrašená nie som. Prečo by som mala byť? *Spýta sa ho, pričom sa skôr na neho otočí ľavou stranou, aby počula, čo hovorí.* /Hlúpy vlkodlaci, dúfam, že sa mi ten sluch vráti, pretože si ma neprajú/ *Pomyslí si, pričom sa trochu pousmeje na neho.* Ja sa tu iba prechádzam a premýšľam, ako ďalej. *Povie mu, pričom neklame, ale nie je to pravda až tak moc. Snaží sa skôr zistiť, čo majú tie dve veci spoločné.*
*Jackson se koukl na její krk a rychle si olízl horní ret.* /Snad to neviděla pomyslel si. Je to už nějaká doba co jsem nejedl, naposledy jsem si dal jen tři hlty, nečekal jsem, že tu na někoho narazím/*pomyslel si a zaťal pěsti. Snažil se ovládnout svůj hlad, když však zavřel oči, viděl jak dívku hodil na zem a doslova jí rozdrásal hrdlo a hltavě pije její krev.*/Soustřeď se, to nemůžeš/*říkal si. Jazykem si přejel zuby a ucítil, že se mu objevily špičáky. Začal zhluboka dýchat a uvědomil si, že musí být celkem zvláštní ho teď pozorovat.*Omluvíte mne na chvilku, musím si pro něco zaběhnout. *řekl a upíří rychlostí utíkal pro svůj batoh kde měl svůj pytel s krví. To, že ho viděla utíkat si nevšímal, nikdo by jí to nevěřil.*
*Pozerá sa pozore, sa nemýli, videla ako sa mladý upír premáha aby jej tu práve neroztrhal hrdlo, tak že by už nebola medzi živými. Len sa nad tým pousmeje, videla už nespočetné množstvo maldých upírov, a podľa nej by žiaden nemal chodiť von ak sa nevie ovládať.* /Títo mladí, nič nevydržia.. *Hovorí si a konečne sa rozhodne vyjsť z tmavej časti tunela.* Ach, tí mladučki upíri, radosť sa na to pozerať.. *Podotkne sama pre seba, kedže dotyčný zutekal niekam do neznáma.* /Dúfam že sa vráti, celkom ma zaujíma čo tu robí../ *S touto myšlienkou prejde pre jej očiam známu lovkyňu, usmeje sa.* My dve sme sa už niekde videli nie? *Povie s úškrnom, na viac sa ani zmôcť nemusí, nie je tu pre to aby provokovala, skôr je rada, že konečne tu nestretáva otravnú blondavú vílu..*
*pozerá sa jeho smerom, pričom si všimne jeho tesákov. Ako lovec bola cvičená, aby si takých vecí všímala, ale nejak sa vyparí preč. Potom sa pozrie na upírku, ktorá sa tu objavila.No jej tvár sa jej zdala známa, aj ke ́d presne nevie odkiaľ no, predsa len si ju pamätala.* Poznáme sa? *Spýta sa jej, pričom ju sleduje, aj keď mohla povedať, že táto upírka vedela, ako pôsobiť na ostatných. Vedela moc dobre, ako sa správať. Musela opatrne, pretože provokovať ju nechcela.*
*Jackson doběhl do místnústky, kde rychle otevřel batoh. Vzal pytel s krví a vypil celý obsah. Utřel si pusu rukou a vesele se koukl na druhý.*Tebe si nechám na potom řekl a sedl si na zem. Už neměl hlad, ale pořád měl tesáky. *Dobrá, potřebuji se uklidnit. *řekl si. Zavřel oči a soustředil se na svůj dech. Pár minut tam takhle seděl a až se zklidnil a neměl tesáky, vyskočil opět na nohy. *Měl bych jít zpět za ní, bylo celkem neslušné jí tam takhle nechávat. *řekl si a běžel upíří rychlostí zpět k ní. Tentokrát cítil, že běží rychleji než kdy předtím. Užíval si ten ten pocit, když cítil, jak kolem něj proudí vzduch. Zastavil zase pár metrů před ní, ale byla tam tentokrát i druhá osoba. Přejel jí pohledem a byl připraven se bránit, kdyby zaútočila.*Hele máme tu společnost. *řekl chladně.*
*Len sa usmieva, čakala túto otázku. Povzdychne si, aj keď upír nepotrebuje dýchať, zbytočná snaha zapadnúť ak sa stretáva len s nadprirodzenými. Prehodí si svoje dlhé vlasy dozadu a prejde si po tmavočervených perách.* Videli sme sa, zachraňovala som ti tvoj krk pred Marcusom, spomínaš? *Znova sa pousmeje a vystrie jej smerom ruku.* Oficiálne sa však ešte nepoznáme, som Iris.. *Prehovorí, inokedy by sa na tieňolovca pozerala z vrchu, provokovala ju poznámkami, ktoré lovca dokážu uraziť, ale dnes na to nemala náladu, predsa len vybúrila sa na europskych lovcoch.* /Ale, ale zelenáč sa vrátil../ *Pomyslí si a presunie pohľad z lovkyne na mladého upíra, ktorého tón sa jej nepozdával* Aaaa mladá pijavička... *Povie svojim známym tónom, ktorý hovorí, že má na vrch.* Neučili ťa, že je slušné sa najprv pozdravit? Hmm? *Zahryzne si do svojho dlhého nechtu nalakovaného na čierno.*
*Prejde si jazykom po spodnej pere, pretože si spomenie. Rozhodne to bolo vtedy, keď sa Marcus rozhodol napiť jej krvi. Nebyť jej, tak by možno aj umrela. Prejde si rukou po mieste, kde možno trochu vidno odtlačok, ktorý zostal ako spomienka na to, čo sa stalo.* Spomínam, rozhodne som sa ti nestihla za to poďakovať. *Povie jej, pričom vezme jej ruku a tiež sa predstaví.* Tabitha. *Potom sa pozrie na neho, pričom by ho asi mala skôr upozorniť. Ale upirka to vezme za ňu. Pozrie sa sa na neho najprv, ale potom na Iris. Nechce moc vedieť o čo ide, ale rozhodne nevie, čo spraviť. Oprie sa o stenu, pričom privrie trochu oči. Sleduje ich, pričom nevie, čo si o tom má pomyslieť.* Asi sa nemusím pýtať o čo tu ide, keďže vidím, že sa vidíte prvý krát. *Povie, pričom si trochu založí ruky cez prsia.*
No bohužel když jsem četl návod, kapitolu o zdravení jsem přeskočil. *řekl a procházel se kolem. *Pokud to nechápete, nejste jediná, ani já to nechápu, prostě mluvím, to bude asi tím, že jsem se dobře najedl a teď jsem nahypovaný. *řekl a zastavil se. Koukl se na mobil a lehce se zamračil.* Omluvte mne dámy, ale už musím pět minut někde jinde. *Omluvil se a rozběhl se pro svůj batoh. Pak k nim doběhl i s batohem. *Tak asi čau?*rozloučil se a rozběhl se k východu.*
*Zdvihne nad jeho rečami obočie, má chuť sa poriadne zasmiať, ale neurobí to, len sa díva ako zdrhne a potom sa pozrie na Tabithu.* Kde zobral tú drzosť a zbabelosť? To dnes sa premieňa na upíra takmer každý.. *Povzdychne si sklamane, mladý sú čím dalej tým horší, slabí a zbalelí, už to nie je to čo bývalo.* Každopádne, nemusíš ďakovať, nemôžem dovoliť tomu kreténovi, aby robil problémy.. *Povie a dúfa, že jej akosi dojde že hovorí o Marcusovi.* Ale nemusím ti to hovoriť, vyzerá to tak že už si s ním akúsi skúsenosť mala, či nie? *Zdvihne zvedavo obočie a pousmeje sa."
*Trochu Pokrúti hlavou, pretože nevie čo má na jeho odchod povedať. Rozhodne ju tým nepotešil a hlavne sa zachoval ako úplne ako zbabelec. To rozhodne od upíra nečakala, ale čo mohla viac dodať. Bo ešte dieťa, takže starší ako ona isto nebol.* To je podobné ako u našich lovcov, aj keď zbabelost iba niektorý majú v povahe. *Povie pričom si spomenie na zbabelosť Grace, ktorá aj cez výcvik lovca nebojovala s vlkdlakmi.* Väčšinou mám na kretenov šťastie, takže som si už zvykla. *Povie jej, pričom sa zasmeje. Rozhodne si zvykla na to, že vždy stretne nejakeho debila a už jej to nevadilo.* Nie jednu. Ale tak oproti niektorým je v pohode. Záleží od toho, či ho neseriem. *Povie jej, pričom sa jej nechce klamať.*
*Uškmie sa, pravdupovediac čakala hociaké reakcie ale nie takéto až uprimné. Ale o Marcusovi len v zlom, nedalo sa o ňom rozprávať v dobro, aj ked sú výnimky. Nad tým však premýšľať nechcela, upíri sú to posledné čo chce riešiť.* Nepovedz mi, že si stretla niečo horšie než je vodca klanu v Paríži... *Povie to celkom usmevne, pretože skôr sa rada chce pobaviť na tom, že existuje aj niečo horšie než je ten kretén, ktorý jej tamer zlomil zápästie.* ...Páni, mala by som si rozšíriť obzor... *Premýšľa na hlas, ale vôbec jej to nevadí a trochu dá do strany hlavu, zadíva sa na ňu.* Nad čím tak hlbavo premýšľaš, hm? *Opýta sa, ona nepremýšľa zatiaľ nad ničím, tak prečo nevyužiť zvedavosť.*
*Trochu sa pozrie na čas, pričom trochu si zanadava v mysli. Bola tu dlhšie akoby mala byť a to znamenalo, že musela ísť. No predsa len nebola taká, že by na jej otázky neodpovedala.* Ismael, najvyšší čarodej. Aj keď ja s ním problém nemám ostatný trochu hej. *Povie jej, pričom trochu mykne plecom. Nemala s ním problém, ale tak coe už.* Nad tým koľko práce teraz je na tých lovcov, čo sú v inštitúte. *Povie, ale nechá to tak, sama sa k tej práci musí vrátiť. Rada som ťa stretla, za iných podmienok. Určite sa stretneme zas, len teraz už musím bežať. Ahoj. *Rozlúči sa s ňou, pričom ide rýchlo do inštitútu.*
*Mykne nad tým plecami, aj tak určite by mala vyjť z tohto miesta a užiť si noc, kým môže. Milo odzdraví a sama sa vydáva von z Podzemia.*
a poté