Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 7. září 2023
Naposledy aktivní:
*Inaya prožívala úplně běžný den ve své práci. Od rána tu potkala pravidelné návštěvníky - studenty, kteří se do knihovny chodili učit, nebo knihomoly přicházející si pro novou várku knih. Ráda jim poradila, když k ní přišli a žádali, aby je zavedla do dané sekce. Kolem oběda bylo v knihovně trochu volněji, mnoho lidí se sbalilo a šlo na oběd. Ten na Inayu teprve čekal. Nyní chtěla využít toho, že knihovna nepraská lidmi, a udělat nějakou takovou méně záživnou práci. Potřebovala uklidit všechny vrácené knihy na správná místa. Vzala si tedy vozík s danými knihami, bylo jich opravdu hodně. Nikam a na nic nespěchala, procházela knihovnou a zakládala knihu za knihou. Když už v nějaké sekci byla, zkontrolovala, že knížky tam jsou hezky logicky seřazené a úhledně založené.* /Škoda, že mi k tomu nehraje žádná hudba./ *Pomyslela si. V knihovně bylo totiž hrobové ticho, aby čtenáře nic nevyrušovalo.*
*Inštitút sa mu zdal od rána prázdny a síce si to posledné dni užíval, cítil, že potrebuje na vzduch, mimo to, keď chodieval hliadkovať a premýšľal celý čas nad tým, čo sa udialo v kobke so Sunilom. O mŕtvolách sa ešte stále poriadne nič nedozvedel, ale napriek tomu sa rozhodol, že tento svoj nevyužitý čas využije znova na čítanie, čo sa mu zdá až príliš často v poslednej dobe. Zamieri teda do knižnice, pretože síce knižnica inštitútu je plná zaujímavých titulov, o ktorých ešte veľa nevie, ale veľmi veľa tam toho nenájde o rituáloch 18. až 20. storočia, ktoré by mu mohli priniesť nový pohľad na vec, nech je akýkoľvek. Jeho kroky teda smerujú cez ulicu New Yorku až k veľkej budove knižnice, z ktorej sa ženú ľudia, ale do nej ich veľa nevstupuje.* /Čas obeda./ *Pomyslí si a zamračene si prehliada ľudí, klusajúcich dolu po schodoch, zatiaľ čo on s rukami vo vreckách svojej čiernej koženej bundy stúpa nahor pomalým krokom. Nemá sa kam ponáhľať, ako niektorí ľudia, ktorých čas je čisto iba o tom, že niekam behajú vo svojich bezvýznamných, nudných životoch, ani netušiac o tom, čo ich to môže stáť. Vstúpi a jemne si odkašle. Pýtať o pomoc nebude, dokáže si to nájsť aj sám a tak sa vyberie medzi police s knihami, hľadajúc nápis ezoterika, odborné, historické, alebo čokoľvek, čo by mohlo naznačovať na tému, ktorú sa rozhodol vyhľadať. Chvíľu sa prechádza, skúma názvy, sem-tam sa zastaví a pohliadne do boku na mená kníh. Jeho obočie smeruje čoraz nižšie a nižšie, keď nedokáže nič nájsť a frustrovane si vzdychne, keď si uvedomí, že bez rady to asi nepôjde. Obzrie sa a zbadá jednu pracovníčku knižnice, starajúcu sa práve o kôpky kníh.* Ehm, dobrý. *Pozdraví sa hrdeľne, skoro otrávene.* Vedeli by ste mi pomôcť? *Opýta sa, akoby tam žena nepracovala a nedokázala to nájsť na počítači.* Prosím. *Dodá, aby nepôsobil neslušne, aj keď sa jeho tvár nemôže chvíliť práve prívetivým výrazom.*
*Inaya byla do své práce docela zabraná, ale zároveň věděla o všem, co se ve velké místnosti dělo. Musela mít přehled úplně o všem a to se jí do velké míry líbilo. Ačkoliv knihy roznášela už poměrně dlouho, pořád se jí zdálo, že pořád nějak neubívají.* /Musím si to příště lépe rozvrhnout. Začít je roznášet dřív, dokud jich není taková hromada. Během oběda tohle rozhodně nemůžu stihnout roznést./ *Bědovala nad svým pochybením. Pořád se ve své práci učila, ačkoliv ji vykonávala už nějaký ten pátek. A to bylo fajn, mít prostor k neustálému zlepšování. Nebyla do svých myšlenek zahloubaná tak moc, a tak si všimla muže, který knihovnou procházel. Byl tu jeden z mála a tak neunikl pozornosti mladé indické slečny. Když ji oslovil, celé tělo natočila k němu na náznak, že se mu plně věnuje.* Samozřejmě! S čím potřebujete poradit? *Zeptala se s evidentním zapálením a přátelsky se na něj usmála. Mohla se rovnou zeptat, jestli hledá nějaký konkrétní titul, nebo autora, ale takovou taktiku většinou nevolila. Nechala návštěvníka, ať se vymáčkne sám.*
*Jemne nadvihne obočie pri jej zapálenej odpovedi, až spraví jeden malý krok dozadu, keď zacíti, akoby jeho introverzia bola pod útokom. Pohľadom si preletí kopy kníh, ktoré mladá žena musí ešte rozniesť, až ho nejakým nepríjemným spôsobom prekvapí, že ho neposiela hľadať si to sám, lebo má kopec roboty.* Potreboval by som nájsť… *Začne hovoriť a na chvíľu sa zamyslí, ako to sformulovať, aby žena vedela lepšie určiť, čo hľadá.* /Možno by som mal požiadať aj o príručku ako byť manželom, ktorého nebude chcieť jeho žena uškrtiť v spánku, haha./ *Prebehne mu hlavou a nakrčí obočie.* Hľadám nejakú knihu mystiky o rituáloch, kultoch, čarodejných spolkoch a sabatoch, alebo o čarodejných znakoch, runách, symboloch, niečo… také. *Ukončí a trochu dvihne hlavu na znak toho, že to myslí vážne, aj keď sa jej možno bude zdať netypické, že si skoro dvojmetrový svalnatý muž prišiel pýtať knihy na podobné témy, ale to ho nezaujíma. Mohol to pokojne pozrieť aj v inštitúte, ale viackrát sa stalo, že tam nemali knihy, ktoré potreboval, alebo jednoducho sa do newyorskej knižnice dokázali dostať výtlačky, ktoré by sa k lovcom tak ľahko nedostali. Nikdy nevie, akými hormonálnymi zmenami si prechádzajú podsveťania, keď sa tak hrozne snažia vyhýbať lovcom a zabúdajú na to, že tí môžu pokojne zájsť do civilskej knižnice. Ale nevie, nevyzná sa v tom. Len aby našiel niečo potrebné k riešeniu prípadu.*
*Musela trochu pozvednout bradu, aby se svému společníkovi dívala do tváře. Ona přeci jen byla docela malá. Usmívala se na něj a pohledem ho jakoby vyzývala, aby se rozpovídal. Vycítila z něj ale, že je trochu nervózní. Nedokázala přesně určit, jestli z ní, nebo je jeho přání až tak nezvyklé, možná až trapné. Kdo ví, třeba hledal nějaké lechtivé romány? Inaya si krátce odkašlala a pozvedla koutek úst v úsměv. Nakonec se muž přeci jen rozpovídal. Jeho přání bylo sice trochu nezvyklé, ale ne tolik, aby mluvil tak nejistě. Byla zvyklá, že většinou doporučuje nějakou aktuální beletrii nebo naopak klasickou literaturu. Zájem v čarodějnictví lidé až tolik neprojevovali.* Jistě. Následujte mě. *Pokývla k němu hlavou a vydala se ležérním krokem o několik regálů dál. Jednotlivé uličky sice měly svůj název, ale dalo si jich prostě jen nevšimnout. Navíc tato sekce nebyla až tak dobře zorganizována, jak se nejednalo o nejnavštěvovanější téma.* Nakonec se zastavila u jedné knihovny s tlustými knihami ve starých obalech. Jemně k nim pokynula rukou.* Tak, tady si jistě vyberete, pane.
a poté