Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 2. února 2023
Naposledy aktivní:
* Muž před ní si opravdu dal na čas než se konečně otočil a místo přívětivého úsměvu ji probodl nevlídným pohledem. Vzhledem k tomu, že to bylo jejich první střetnutí, tak netušila, jestli se takhle chová ke všem lidem kolem nebo jen k těm, které vidí poprvé anebo jestli je to třeba náhodou jen kvůli ní. Ani s odpovědí velmi nechvátá a jakmile Hazel ucítí jeho pohled sjíždějící její postavy ze shora dolu, znejistí o něco více. Ne proto, že by si myslela, že je na ní něco špatně, ale už samotné první dny v práci ji neuvěřitelně nervovali a takováhle nejistota, zdali se vůbec zalíbí tomu muži, se kterým by v budoucnu ráda pracovala tomu rozhodně neulehčovala. I přes to, že na téhle situaci nebylo nic příjemného, musela v duchu uznat, že muž před ní rozhodně nějaké kouzlo má. Když konečně přijme její nabídku se slovy, že musí ještě pro bundu, tak jen kývne hlavou a následuje ho. Každopádně, neodváží se vejít do kanceláře jen tak a místo toho se zastaví ve dveřích a zlehka se opře stranou těla o dveře. Jeho tlesknutí ji trochu překvapí, takže i ona nevědomky zpozorní a jeho slova ji jen vykouzlí ironický úsměv na rtech. * /No jistě. To jsem mohla čekat/ * Hazel mu v duchu trochu zanadává a svůj úsměv rychle přemění v trochu přívětivější. Třeba si ji takto aspoň někdo oblíbí. * Kdo si co dáte? Beru objednávky. * Naváže na Jackova slova a ruce si překříží na prsou. Snažila se vypadat aspoň trochu sebevědomě, i když jediná její záchrana byla, že těch lidí v kanceláři momentálně nesedělo více. *
* Už to byla nějaká chvíle, co se Hazel přestěhovala do New Yorku. Bohužel ale zatím neměla moc šancí poznat okolí, i když se doma snažila zdržovat co nejméně. Práce byla posledních pár měsíců to jediné, co jí pomáhalo vyrovnat se s realitou a udržet si zdravý rozum a doufala, že i v New Yorku se jí povede tak dobře jako předtím. Kdysi veselá Hazel plná nadšení a vášně trávila většinu času hluboko ve svých myšlenkách ignorujíc všechno, co se dělo kolem. Tak vypadala i její dnešní cesta do práce, kdy skoro přešla budovu, do které původně měla namířeno. Jen tak tak se zastavila a zhluboka se nadechla. Byla dost nervózní ohledně celého stěhování - nové místo, nové lidi... nic z toho, na co byla zvyklá. Rukama se opřela o dveře, které otevřela dokořán a vešla dovnitř. Jeden z kolegů si jí vzal pod křídla a provedl ji kolem, aby jí ukázal budovu a vysvětlit, jak to vše kolem chodí. Když měla Hazel chvilku času, rozhodla se zneužít automat na kávu, který se v budově nacházel. Ráno si trochu přispala a proto svou ranní kávu, kterou pravidelně mívala, nestihla a bylo na čase doplnit kofein. Ale bohužel, štěstí jí zřejmě nepřálo.... nebo že by? Překvapeně se podívala na muže, který se před automatem rozčiloval a Hazel nedokázala ovládnout pravý koutek rtů, který se trochu zvedl nahoru do úsměvu, když si uvědomila, kdo před ní momentálně stojí. * To naštve, co? * Pronesla si spíše pro sebe, i když jí bylo jasné, že to muž před ní může slyšet. * Nedráždi člověka před šálkem ranní kávy. Nebo alespoň tak nějak se to říká. * Řekla tiše a ruce si nervózně tiskla za zády. Přemýšlela nad tím, jak divné by to asi bylo se v momentální situaci představit a říct mu, jak moc doufala v to, že se někdy setkají. * Moc to tu ještě neznám, ale pokud je tu nějaká kavárna poblíž, ráda Vám kávu koupím. * Navrhla a v duchu se v ten moment proklínala. Byla tak nervózní, že jednala dřív než si to stihal promyslet a už teď jí bylo jasné, že se asi nepředvádí v nejlepším světle. *
a poté