Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 31. srpna 2022
Naposledy aktivní:
*Evander, stále ještě v New Yorku nový, se spokojeným úsměvem odškrtnul Central Park ze seznamu zdejších lokalit, které musí navštívit. Vyrazil hned se západem slunce a spěchal, takže se ocitl mezi stromy a zelení již brzy po setmění. Přeci jen, má později v noci práci - Evan zásadu: „Nejdřív práce, pak zábava,“ nikdy dobře nedodržoval. Ke svému překvapení – a potěšení – není v parku zdaleka sám. Noční návštěvníci se bohužel k přátelení nijak zvlášť nemají, ale Evanovi to nijak zvlášť nevadí. Nepochybuje, že někdo k zakousnutí se dříve či později najde. Navíc ještě není tolik hladový. Neprochází se nijak dlouho, když k němu vítr donese tóny jakéhosi jemu neznámého hudebního nástroje. Bohužel, ani se svým nadpřirozeným sluchem nedokáže rozpoznat celou melodii – jen útržky. Naštěstí se jeho kroky se bezmyšlenkovitě obrací směrem k onomu záhadnému hudebníkovi. Jak kráčí hlouběji a hlouběji do parku, návštěvníků i umělých světel ubývá. To mu vyhovuje. S méně lampami kolem a jeho tmavým – ale moderním, musí přeci jen držet krok s dobou – oblečením skoro splývá s okolním vzduchem. Když se mu konečně otevře pohled na onu hudebnici, zastaví se, poslouchá a pozoruje. Vypadá mladá, pohledná a… překvapeně nazdvihne obočí. Bosá.* /Ta je buď neobyčejně naivní, nebo velmi sebevědomá, trávit čas v parku sama po setmění./ *Pousměje se a nechá jí hrát o něco déle. Není velkým obdivovatelem umění, ale dokáže ocenit dobrou melodii. Byla by škoda, kdyby se představil a ona přestala hrát.*
*Roztrasené prsti jej z počiatku hru trochu komplikujú ale čím dlhšie sedí v parku tím sa cíti lepšie. Napokon sa jej ruky prestanú triasť a ona sa naplno pustí do hry. Chvílu ešte hrá a nakoniec svoju smutnú melúodiu ukonči. Schová svoju okarínu do tašky a zahladí sa da dialky ale nepozerá na nič konkrétne. Skôr sa preberá starími spomienkami. Zo zamyslenia ju prebere nepríjemný pocit že ju niekto sleduje.* Nieje pekné zakrádať sa k ludom odzadu a špehovať ich. *Povie ledabilo a otočí sa abineznámeho za sebou videla. Nakloní hlavu a obzrie si ho od hlavi po päty.* /Hmm.... Že by? Alebo nie to by tam len tak nestál. No tento večer bude možno ešte zaujímaví./ *Zhodnotí neznámeho a kívne mu rukov abi prišiel bližšie.* To tam budeš len tak stáť... *Zarazí sa uprostred vety.* Ale prepáč som nezdvorilá. *Vstane z lavičky a elegantne sa ukloní.* Som Lyria. A tvoje meno? *Spíta sa so zvedavo nadvyhnutím obočím.*
*Když melodie skončila, zůstane několik okamžiků němě stát na místě, jakoby omámený smutnými tóny. Musí několikrát zamrkat, aby se zase navrátil na zem, kde zjistí, že byl osamělou hudebnicí odhalen.* /Bystré uši./ *Nasadí si jeden ze svých okouzlujících úsměvů a provinile skloní hlavu.* Hluboké omluvy, nechtěl jsem vyrušovat představení. Máte velké nadání. *Přistoupí o pár kroků blíže, poupravujíc si popruh svojí tašky. Úklona ho nejdříve zaskočí, načež se v něm probouzí hlodavé podezření. Kdo se v dnešní době klaní? Pohyb rozhoupal váček na dívčině krku, který upoutal jeho pozornost. Tiše nasaje okolní vzduch.* /Ah. Vílina./ *Potlačil zklamání – doufal, že bude mít snadnou kořist ale do rvačky s vílou se pouštět neplánoval.* Lyria – půvabné jméno. A očividně sedící. Já jsem Evander, pozitivně okouzlen. Máte hbité prsty. * Opětoval její úklonu. No a co že byly už pár desetiletí z módy.* Pokud by vám to nevadilo, mohu se k vám na okamžik přidat? Jsem ve městě nový a ocenil bych konverzaci s někým… místním. *Úsměv se na okamžik rozšíří*
Ďakujem. *Odpovie na kompliment a rovnako neznámi aj ona spraví pár krokov k nemu a stále si ho so záujmom obzerá.* /Civil asi nebudeš v o tomto čase ich tu moc nebíva./ *Nadvihne obočie keď na tvárou neznámeho prebehne skalmaný výraz ale ako ríchlo sa objavý tak rýcho aj zmizne. Nechá to však tak. Pri ďalšej poklone sa na neho pekne usmeje.* /Evander.... To meno už trochu vyšlo z módy. Možno má staromódnych rodičov alebo že by on sám bol starí?/ *Nakloní hlavu na stranu a zamyslene nakrčí obočie.* Ale samozrejme uvítam príjemnú poločnosť. Posadíme sa alebo sa radšejchcete prejť? *Zatial čo sa píta prejde k lavičke a prehodí si cez plece tašku v ktorej pri tom zacinká sklo. Ríchlo skontroluje obsah a ospravedlnujúco pozrie na Evandera.* Prepáčte ale šef by nebol nadšený ak ba som toto stratila.
Rád na okamžik posedím. Central Park je větší, než jsem myslel. *Přizná se. Několika lehkými kroky se pak přenese k lavičce, kde se posadí.* Ale to je ostatně pravda o celém New Yorku. Už je to příliš dlouho, co jsem byl v Americe – jeden se otočí a bum, najednou je třikrát taková. *Zavrtí hlavou. Miluje sice Ameriku celým svým srdcem, ale ty vzdálenosti mu rozhodně nechyběly.* Ale vůbec, naprosto chápu. S cenným zbožím naneštěstí mám zkušenosti. *Jemně poplácal svojí vlastní tašku. Neměl toho v ní dnes moc – jen nějaké vzorky. Nečekal, že dnes bude potřebovat víc.* Ale abych nebrebentil jen o sobě. Copak vás sem přivádí v tuhle denní hodinu? Zvláštní čas na procházku. *Opřel se o opěradlo lavičky a zvědavě naklonil hlavu na stranu. Byl si vědom hypokritičnosti své otázky, ale upřímně ho zajímalo, kde se tu bere. Zklamání nad ztrátou potencionální svačinky už téměř vyprchalo a nadšení z nové Podsvětní známosti stoupalo každým okamžikem. Pokud ho samozřejmě nos neoklamal. Pak na svačinku ještě možná pořád dojde.*
To hovoria všetci čo sem prídu po prví krát. *Tiež sa posadí a zvedavo nakloní hlavu.* Kedy si tu bol naposledy? /Ale, ale, takže je dosť starí. Bude to upír./ *Konečje sa jej podarí Evandera zaradiť. Na jeho otázky pokrčí plecami.* Mala som pochvôdzky v meste.... *Potlapká jemne po taške v ktorej to opäť jemne zacinká.* ...no a vraciam sa domov. Ale čo tu rbíš ty? *Vráti mu jeho vlastnú otázku.* O takomto čase sem nechodia žiadny ludia nielen mladé divečatá. No teda žiadny ludia čo majú čestné úmisly. *Krivo sa na neho usmeje.* Máš čestné úmisli Evander? *Vyzívavo na neho pozrie.*
Patnáct let? Možná víc? Byl jsem nějakou dobu v Hong Kongu, a předtím po Evropě. Často se stěhuji. Dává mi to výmluvu dělat si nové přátele. Co vy? Jak dlouho už jste v New Yorku? *Otáže se, než se stihne rozpovídat. Takhle ukecaný normálně není. Její další otázka ho málem rozesměje.* Čestné úmysly? Já? Nikdy. *Široce se zazubí a jeden jeho tesák vykoukne. Jen na okamžik. Jen aby si všimla pokud se kouká.* Ale kromě pochybných úmyslů, pracuji zpravidla v noci. Mé profesi to svědčí nejvíce. Jen jsem si šel vyčistit hlavu před obchodní schůzkou. *Rychle zkontroluje své hodinky, ale času má pořád dost.* Co ty, Lyrio? Jak jsi na tom ty a čestné úmysly? *
Hmmm, to zasanieje tak moc. *Povie trochu zamylsene.* Už to bude pár rokov. Pred tím som ale dosť cestovala Rusko, Rumunsko. Stredná európa, Francúzko som nejako obišla ale Británia bola krásna. aj keď trochu lutujem že som nestihla škótsko a Irsko. Musela som vtedy odcestovať trochhu narýchlo. *Rozpráva a znova sa napoli ponorí bo spomienok. Rýchlo ale zavrtí hlavou a preberie sa.* /Dohája čo to so mnou dneska je?/ Prepáčte mám nejakú sentimentálnu náladu *Jeho ďalším slovám sa s chuti zasleje. A jeho úsmev jej len potvrdí to čo sama už jatk uhádla.* Uhm, stavím sa že močná ráca prospieva hlavne vašej pleti. *Podotkne a znova na jeho slová prikívne.*Ja? A čestné úmisli? Ani neviem čo to slovné spojenie znamená. *Usmeje sa a vráti sa k predošlej téne.* A s čím vlastne obchoduješ? takto pozde v noci? Nič ludské to asi nebude.... alebo to je ludské ale ilegálne. Hádam správne?
Hmm, pravda. Na mou obranu každý moment od mé ach tak milované domoviny mi připadá jako věčnost. Je krásné potkat spřízněnou cestovatelskou duši. Osobně mi nejvíce vyhovovala severní Evropa, ale moc jsem toho tam nestihl. Také jsem pár neplánovaných rychlých odjezdů už zažil. *Mrkne na ní se spikleneckým úšklebkem. Její omluvu odmávne levou rukou, zatímco pravou si hraje se svými hodinkami.* Prosím náš typ lidí si trochu té sentimentality musí navzájem prominout. Ona už se přirozeně objevuje s věkem. *Pousměje se. Její další poznámka ho donutí bezmyšlenkovitě přejet prsty po hladké kůži na své lícní kosti. Jen aby se ujistil, že je pořád perfektní. Jeho oči jí pozorují, už dávno ne jako dravec pozoruje nic netušící oběť. Spíše jako dravec sleduje dalšího dravce, skrytého ve stínech – analyzující, ale neprovokativní. Aspoň dokud neví, s čím přesně se potýká.* To rád slyším. Myslím, že si budeme náramně rozumět. *Nepatrně se naklonil směrem k ní a nenuceně odpověděl na její otázku.* Trochu toho a trochu toho. A co nemám snadno najdu. Říká mi instinkt správně, že se pohybujeme v podobných sférách?
Vidíš na sever bi som sa velmi rada pozrela. Vidieť polárnu žiaru. Tú doma duchom žial nemáme. Možno by som sa dala presvečiť a zašla by som za polárny kruh. Rada by som vydela či je to tam ako doma. Ale o tom pochibujem. *Pokrčí plecami.* Ríchle odjazdy sú otravné ale keď sa nedá nič robiť, tak sa nedá nič robiť. *Mávne nad tím rukov a spiklenecký úsmev mu oplatí.* Ak prichádza s vekom tak neviem ako ty ale ja na ňu ešte nemám nárok. *Jeho skúmaví pohlad mu opláca. Upírov moc nestretáva a okren Iris sa poriadne nepozná s žiadnym.* To by bolo pekné. Nemám moc priatelov tvojho druhu a jeden nikdy nevie možno nás spojí aj pracovná činnosť. Tiež si myslím že podnikáme v podobných oblastiach. *Obzrie sa a zbadá vychudnutú postavu v mikine s kapucňou ako neisto postáva tesne na hranici svetla ktoré vrhá neďaleká lampa. Zavrtí hlavou.* Do hája to musia liezť až sem? *Nahnevane zavrčí popod nos a pozrie na Evandera.* Prepáč prosím ťa hneď som naspäť. *Vstane a zamieri k vychudnutému mužovy. Keď k nemu príde postavý sa tak abi Evanderovi clonila výhlad na to ča sa deje a podá mužovy niečo zo svojej tašky. Netrpezlivo muža odmávne a vráti sa naspeť na lavičku.* Prepáč nikdy nedajú pokoj. Ale chcel si mi porozprávať viac o svojej práci. Než nás tak hrubo prerušili. *Usmeje sa ako stelesnenie nevinosti a čaká.*
Hah. Jak slýchávám, málo míst je jako váš domov. Pokud vůbec nějaké. *Prohrábne si vlasy a s překvapením zváží její poznámku. Ah. Takže mladá. To by pro něj znamenalo značnou výhodu. Pokud samozřejmě není jedna z těch extrémně mocných královských fae, které třesou horami od prvního nádechu. Nebo pokud není jedna z těch pro kterou je sto let maličkost. Nejlépe se neunáhlovat. Celou výměnu pozoroval s tichým zaujetím. Scéna mu byla samozřejmě povědomá, i když mu Lyria clonila výhled, sám podobnou výměnu provedl mnohokrát, ale pohled na nervózního smrtelníka mu připomíná, že by si měl brzy najít někoho k jídlu. Zdvořile počká, než Lyria dokončí svou interakci a usměje se na její nikterak nenápadné pídění.* Co se dá říct? Jsem všestranně založená osoba. Dělám tohle a tamto a trochu támhletoho. Ještě jsem se nerozhodl, jak nejlépe mohu New Yorku posloužit svými dovednostmi. A jak nejlépe může New York posloužit mně. Rád bych se vyhnul… šlapání jiným do jejich teritoria. *Kývne směrem k její tašce* To pak obvykle vede k… předčasným odjezdům. Přinejlepším. *Zazubí se, rošťácká jiskřička v oku.*
No dobre. Daj vedieť až sa rozhodneš čo chceš robiť, možno budem mať záujem o prácu. *Spiklenecky na neho žmurkne. Nakloní sa k nemu bližšie a zašepká.* Myslím že zistíš že mám nadanie na mnoho vecí. *Odtiahne sa znovu sa pohodlne oprie o operadlo lavičky.* Čo sa lezenia druhím do kapusty tíka.... To je akurát začiatok super zábavy. Ale nejlepšie je to až vtedy keď to naberie poriadne grády. *Zakrije si usta rukou a zívne.* Prepáč ale už je trochu neskoro a bol to dlhý deň. Myslím že už pôjdem spať. *Vstane a ponaťahuje sa ako mačka. Vezme si svoje veci naposledy sa otočí k Evanderovi.* Velmi rada som ťa spoznala. Teším sa na naše ďalšie stretnutia.* /Nech sú akékolvek./ *Dodá v duchu a zamieri k najbližšiemu stromu. Vilezie do koruny nájde, si jeden z hrubších konárou a sadne si naň pričom sa chrbtom oprie o kmeň stromu. Zloží si ruky na brucho....* Dobrú nos ti prajen. *....zavolá ešte dole na upíra a zavrie oči. sama presne nevie čo bude robiť. Možno naozaj zaspí alebo a to sa jej zdá pravdepodobnejšie počká až upír odíde a bude ho sledovať. Normálne takéto veci nerobila ale jeho vyhýbavé odpovede vzbidili jej zvedavosť.*
To slyším velice rád. Všestrannost a ambice jsou na lidech mé dvě nejoblíbenější vlastnosti. *Zašeptal zpátky a sám trochu zkrátil vzdálenost mezi nimi.* /Tahle je divoká./ *Pomyslel si, potěšení jasně vidět na jeho obličeji. Tahle mu vážně rozuměla. Doufal, že jí neuvidí naposled. Odtáhl se a mávl na ní, když se zvedla k odchodu.* Sladké sny. Budu si tě pamatovat. *Popřál jí a věnoval jí úsměv, který byl téměř upřímný. Sledoval jí, jak obsadila nejbližší strom a pobavený se sám rozhodl vydat na cestu. Hlad už do něj vážně začínal hlodat.* I tobě! *Odvětil a i se svojí taškou vyrazil k okraji parku. Čas na lov.*
a poté