Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 24. července 2023
Naposledy aktivní:
Erno Etam Boerotti
Víla
Vévoda/majitel firmy vyrábějící hodinky
21. 12. 1781
Věk: 244 let
193
cm85
kgVévoda Boerotti je jedním z těch velmi zvláštních lidí, na které dokážete sem tam narazit spíše vzácně. Patři mezi ty, co dokáží jedním pohledem říct, že je otravujete jen svou vlastní přítomností, aby záhy příjemným hlasem pronesli vroucné přivítání. Je tím, kdo dokáže lidem způsobit mrazivý pocit a snadno je zděsit pouhým pohledem. Poměrně dost si libuje v různorodých náročných hrách s lidmi. Rád způsobuje určitou míru utrpení a baví ho sledovat své oběti jak se pozvolna propadají stále níž a níž... Mnozí o něm tvrdí, že nemá žádnou kladnou stránku. Je to chladnokrevný muž s vlastní ambicí, velmi dobře ovládající umění boje s mečem, vyžívající se v utrpení a mučení. Psychickém i fyzickém. Málokdo si k němu dovolí sám od sebe přijít a ti, co by snad chtěli prosit o život jsou často zabiti s informací, že kdo prosí o život si ho v první řadě ani nezasloužil... Nehledě však na tento jeho chladný přístup, má dokonce i tato víla svou světlou stránku. Tu zná pouze pár jedinců, kteří měl tu čest či tu smůlu poznat jeho dceru.
V přítomnosti té malé slečny se z chladnokrevného vévody stává skoro i člověk, který dokáže tolerovat občasné chyby, případně se sem tam zasmát i jiným než krvelačným úsměvem. Tak jak je jeho dcera jeho největší radostí, je to i jeho největší slabina... nedokáže jí skoro nic upřít a ve chvíli, kdy je u něj, mívá obvykle jeho 100% pozornost, což může snadno spadnout do nepříjemné, či nebezpečné situace.
Pokud ho někdo popisuje, často se objevují slova jako chladný, npřípustný, děsivý... Avšak nic z toho by jeho dcera nepoužila. Ostatně ona sama je svým způsobem v jistých aspektech podobná otci - jen je roztomilejší a vstřícnější ke světu. Navzdory všemu ho však málokdy je slyšet zvednout hlas - obvykle mluví potichu a poklidně.
Co se týče vzhledu - vždy vypadá perfektně uhlazeně a ustrojeně. Jsou to dost vzácné chvíle, kdy je rozcuchaný, či dokoce vyloženě špinavý. Díky své výšce a povaze je obvykle zamlklý a vážný. Může působit arogantně i nepřístojně. Nosívá černé, či šedé obleky s obvykle rudým vzorovaným kapesníkem a na levé ruce jedny z hodinek, které jeho firma vyrábí. Obvykle jsou zlaté s průhledným vnitřkem a koženými pásky. Jiné šperky obvykle nenosívá. Když je ve vílím světě obléká se více přístojně dvoru - často zdoben rubíny, či saéfry, nezřídka kdy i jeho oblečení zdobí liské kosti, jak je u dvoru zvykem.
Ve vílí podobě má na hlavě parohy, někdy si ale hraje se svým okolím, kdy na sebe sama sesílá jednoduché iluze, které působí, že má černé, či rudé oči. V lidské světě pak skrývá parohy též za pomoci iluzí a sem tam si pohraje s různými iluzemi pro své okolí, nikdy však tak velkými, aby si jich někdo všiml a vyloženě je identifikoval. V lidském světě má oči obvykle velmi tmavě hnědé.
Narodil se jako jediný syn vévodkyně Boerotti z podzimního dvora a velvyslance ze zimního dvora. Tento výsledek několika velmi vášnivých nocí to zpočátku neměl zrovna jednoduché. Jako Gwyllin byl původně náležící k zimnímu dvoru spíše a své místo mezi vílami si musel vybojovat a naučit se pohybovat se a jednat jako někdo nadřazený téměř všem na dvoře byl jen první krok, který musel učitni. Jediný, kdo mu byl v tomto ohledu nadřazený byl samotný vládce a samosebou jeho rodina.
Více než politika ho však vždy zajímal obchod. To bylo něco na co měl um. Nebylo to však jediné, co mohl dělat... Matka ho často nutila trénovat souboje, často ho posílala všude po Faerii, aby se naučil řádně bojovat a perfektně zabíjet. Toužila z něj mít osobního zabijáka... Realita byla však jinou. Zatímco se Erno potuloval po Faerii, sem tam zavítal na zemi, kde poznal spousty věcí včetně umění obchodu. V tomto místě se mu začalo dařit. Dílem náhody a dílem velké šance zahlédl možnost vybudovat vlastní obchod a firmu. Pomohl jedné rodině, kteá prchala z Evropy kvůli válečnému rabování do spojených států. Po letech se rozhodl, že se je pokusí vyhledat znovu. to se mu povedlo v New Yorku, kde jim pomohl založit firmu - tedy spíše si ji založil na sebe a nechal je pro něj pracovat za určitá procenta. Přišla několikátá generace - firma se rozšířila a rozmohla a on stále měl - oficiálně jako svůj xtý potomek - většnový podíl, i když se nijak extra nepodílel na rozhodování.
Ve vílím světě měl pak jinou a naročnější práci - tedy prokázat svou hodnotu. Díky své osobnosti dokázal dost věcí vyřešit nenásilně a zkušenosti z boje pomohly tam, kde zastrašování nemělo svůj účinek. Podařilo se mu stát na vlastních nohách nehledě na přání své matky, která toto neviděla moc ráda. Avšak díky rozsáhlým obchodům i dobré intuici nakonec dosáhl svého.
V dnešní době tráví čas z části na zemi v New Yorku a z části u podzimního dvora. Ale do jeho života vstoupila další bytost. Kromě strážných, komořího a několika služek se v domě objevila i malá vílí slečna, kterou pojmenoval Leonie. Byla nalezena po jednom ze soubojů rodů, který vedl. Zabil oba její rodiče. Původně měl za cíl zabít pouze otce, ale její matka prosící ho o život nakonec skončila mrtvá taky. Dítě ale neplakalo. Nakonec si ji vzal do náruče a odnesl odtamtud do svého domu.
Malá víla rodu Gwragedd Annwn - má velmi vzácnou schopnost měnit svou barvu vlasů a očí i trvaleji než za pomoci pouhých iluzí jako její "otec" zda je skutečným otcem, či není zůstává záhadou, kterou je málokdo schopný osvětlit. Dívence je teprve pět let a mnohdy působí spíše jako doplněk svého otce. Je ale tou jedinou, která si dokáže vždy získat jeho absolutní pozornost.
V lidském světě ji několikrát přivedl na jednání rady firmy, která ho obvykle moc nebaví a provokoval s ní po celou dobu všechny. Dost víl předpokládá, že ji u sebe nechal jako svou novou hračku, která až ho omrzí poletí z domu. Zatím se to však ani po téměř třech letech nestalo... Dokonce se zdá, že ji má opravdu rád. Jeho politická moc vychází z rodinného zázemí. Ačkoli s matkou již dva roky nepromluvil, svou práci si plní.
Giulio Berruti
a poté