Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Členem od 13. března 2023
Naposledy aktivní:
*Zamyslí se, pláž ostatně nezní jako špatné místo, kam si zajít. Navíc to co řekl, že tam nebude nejspíš moc civilů, znělo lákavě. * Dobře tak teda pláž. *Souhlasí nakonec. Vzhlédne k němu, když jí dá vlasy za ucho. Usměje se na něj a nachvilku spojí jejich pohledy a už se chce natáhmout, aby tu krátkou vzdálenost mezi nimi úplně vymazala. To ale Diego odstoupí a Emeri musí vydechnout. A raději se rozejde pomalu za ním směrem k pláži. Trvá nějakou dobu než tam přijdou.* Už aby bylo léto. *Pousměje se lehce.* Pamtuju si, že když jsme byla ještě ve Washingtonu, tak brácha jezdíval s kamarády do La Push na pláž, surfovat. Mohl být začátek června? Možná konec května. Já tam s nimi ještě seděla v bundě a koukala se. *Pusměje se.* Je to už strašně dávno. Naši nás tam nechávali jezdit samotné jen se staršími kamarády Jace. *Pousměje se trochu smutně.*
*Když se konečně dostanou na pláž, nadechne se vzduchu, ze kterého jde cítit moře a písek. Měl pravdu v tom, že tady bude minimum civilů. Vlastně tady nebyl ani jeden, vzhledem k tomu, jaké je počasí. Navíc jim tedy hrála do karet noční hodina, ve které se zrovna nacházeli. Ještě, než Emerie promluví, zuje si své boty s ponožkami a zaboří bosé nohy do písku.* /To je tak příjemný pocit./ *Poté se již věnuje své kolegyni a pozorně ji poslouchá.* Ty jsi nesurfovala? *Zeptá se s údivem, protože mu to přijde neuvěřitelné. Pokud by mohl využít takovou příležitost, klidně by do toho šel. I přesto, že pro civily je venku na kabát, mu je docela teplo, takže si sundá svou koženou bundu a přehodí si ji přes rameno, takže ji teď drží zaháknutou na ukazováčku.* Chybí ti? *Vypustí jen tak otázku do vzduchu, zastaví se a podívá se na ni, nejspíš aby mohl vyčíst její odpověď.*
*Jo Diego měl pravdu bylo tu málo lidí a proto si to tak trochu užívá. Bylo docela chladno a ještě i docela tma. Ale jim to nevadilo. Emerie si sama boty nezuje ani ponožky. Nechtěla pak nosit písek z nohou všude. Tak jen stojí a kouká se na moře. Nad jeho otázkou se zasměje.* Bylo mi tak deset. *Vysvětlí.* Říkám. že to bylo dávno. Bráchovi bylo myslím třináct. Měl kamarády, kterým bylo petnáct, myslím že nekteří měli i šestnáct. *Pousměje se.* Všichni byli vlkodlaci od nás ze smečky, takže se rodiče znali a tak, bylo to.. pěkné, komunutní. *Pousměje se a pak vydehcne nad jeho otázkou.* Zatraceně. *Zavře oči.* Když naši zemřeli a on mě odvezl do Seattlu tak jel zpátky podívat se jestli někdo ze smečky žije a...už se nevrátil. Já zůstala u Preatoru a upřímně ani nevím jestli brácha žije. *Přizná.* Nikde není k nalezení.
*Tiše vydechne a začne se hrabat nohou v písku.* Nepřijde ti zajímavé, že se v našich životech vždycky stane něco, po čem se vlastně částečně nebo úplně změníme? *Začne filozofovat s pohledem upřeným na vlny. Je spisovatel, stává se mu tohle často, záleží však jak tohle všechno vezme Emerie. Nakonec jen zakroutí hlavou a otočí se čelem k ní, aby ji opět mohl pohlédnout do očí.* Sice to nevíš, ale důležité je, jestli to cítíš, Em. Tady... *Ukáže prstem na její srdce, než opět začne mluvit.* Cítíš, že je tvůj bratr naživu? *Zeptá se jí a pozoruje její reakci.*
*Emeri jen pokrčí rameny.* Ani ne. *Přizná.* Existují vlkodlaci, upíři, čarodějé, démoni takže tohel mi ani tak zajémavé nepřijde, vlastně mě to ani nepřekvapuje je to prostě život. *Ucehchtne se trochu kysele. Koukne se na něj a při jeho slovech a skolní se, aby se podívala, kam ukazuje.* Pane bože, ano cítim to tam. Cítím, že je na žívu někde...*Rozhodí rukou k moři.* Pro boha klidně může běhat někde už roky bez lidské podoby. Může být někde bez domova nebo otrok nějakýho čaroděje prostě cokoliv. Ale uvnitř, prostě cítím, že žije jen nevím kde. *Vydechne.* Je jediná rodina co mám.
*Usměje se na ni, když ventiluje své pocity.* V tom případě neztrácej víru. Myslím si, že až nastane ten správný čas, objeví se. Život si s námi někdy pěkně hraje. *Mrkne na ni, zvedne svou ruku a pohladí Emerii svým palcem po tváři. Jednou, dvakrát, třikrát. Nakonec svou rukou přejede až k jejímu zátylku, kde ji nechá a podepře ji tak hlavu. Podívá se do jejích očí a potom na její rty.* Myslím, že tohle taky naplánoval sám život. *Řekne tiše, maličko se nakloní, ale není si úplně jistý tím, co se právě chystá udělat, takže nakonec se zastaví v pohybu, aby se podíval na Em a zkontroloval tak, jestli je to oboustranné.*
*Emerie z ně uhne pohledem a podívá se na moře.* Je to těžký ji neztratit, když ji už neztrácíš dvanáct let. *Vydechne už zoufale. Bylo to náročné a nevěděla co s tím dělat, přece jen bylo to náročné. Podívá se mu do očí a nechá jej at ji pohladí p otváři a lehce se usměje. Lehce si položí hlavu do jeho ruky a nad jeho slovy se jen tiše zasměje.* Když to říkáš. *Poví trochu pobaveně a nakonec to nevydrží a je to ona, kdo tu mezeru mezi nimi uplně vymaže a políbí jej.*
*Oplatí ji polibek, který protahuje na co nejdelší dobu. Když se na chviličku odtáhne, nechá oči ještě na chvíli zavřené, než se na ni podívá. Nakonec se však znovu přiblíží k jejím rtům a vtáhne ji znovu do polibku. Svými rty naráží do jejích a rukou, kterou měl pořád na jejím zátylku posune tak, aby mohl vjet prsty do jejich vlasů a lehce za ně zatahat. Sklání se nad ní, líbá její rty a užívá tenhle přítomný okamžik všemi svými smysly. Lehce a tiše párkrát vzdychne, než se znovu z polibku odtáhne.* Drahá Emerie, tohle není moc profesionální. *Uchechtne se, ale poté ji věnuje jeden sladký úsměv, než ji vlepí polibek na čelo a přitáhne si ji do objetí.*
Vůbec se nediví, že jí polibek oplatil, protože se tak nějak věděla, že to oba chtěli udělat už dlouho dobu. Omámená z polibku se o kousek odtáhne, stejně jako on. Dokud ji teda znovu nevtáhne do polibku, který je o něco víc než ten předešlý. Ona se taky tolik nedrží zpátky a polibek víc prohloubí a opací jej víc naruživěji. Ruce mu obkotá kolem krku a lejce se postaví na špičky, aby na něj dosáhla, ikdyž se sklání. Pak vydechne nakonec, když se Diego odtáhne. Myslím, že to mezi námi už dlouho není profesionální. *vydechne trochu se smíchem a opře se hlavou o jeho hruď a obmotá ruce kolem jeho pasu.*
*Usměje se spíše tak pro sebe a vdechuje vůni jejich vlasů, vzhledem k tomu, že jej teď objímá. Celé tohle bylo jako vytoužené tajné přání. Opravdu to chtěl udělat už dlouho, ale nebyl na to vlastně vůbec čas, takže byl rád, že si na sebe konečně našli chvíli. Také byl rád, že to má Emerie stejně a nemusel se tedy dál zdráhat. Líbilo se mu, jak to mezi nimi vzniklo a jak se to postupně prohlubovalo. Bylo to sice pomalé, ale o to větší kouzlo to vše mělo.* Jsem s tebou rád, Em. *Šeptne do ticha a pohladí ji po vlasech, než si o její hlavu opře bradu a podívá se na moře.* Chceš tady ještě být, nebo tě doprovodím domů? *Zeptá se a čeká na odpověď.*
*Objímá ho a je opřená o jeho hruď a užívá si tu chvilku co spolu mají. Zdálo se to zasloužené, že po tkaové době si našli chvilku pro sebe. Byla za to vděčná. Tohle dlouho s nikým nazažila.* Já jsem s tebou taky ráda. *Vydechne k němu.* Já vůbec nevím. Leda že bys šel se mou domů. *Zavtipkuje lehce a uchecnte se.* Můžem si dát třeba víno nebo tak. A sedět na gauči a koukat se na hovadiny v televizi a nebo tu prostě zůstat. *Uchechtne se.*
*Bylo zvláštní jít konečně po tak zatraceně dlouhé době do restaurace v poslední době spíš brala jen takeout buď odmů, protože se jí nechtělo vařit a nebo do práce. Kdyby patřila k těm horderům už se topí v krabičkách o takeouts. Vůbec nevěděla co si obléct, protože stejně v poseldní době prostě jen chodila z práce a do práce, tam tolik neřešila co sei obleče. Tak prostě jen zvolila příjemný měkký svetr a džíny. Nezapomněla ani bundu a vyšší boty, protože stále ještě podle ní nebyla doba na tenisky. Ví, kde se má s Diegem sejít a proto jde do restaurace rovnou a rozhůédne se, aby našla svého klegu. Netrvá to dlouho, protože si všimne muže, který skoro hypnotizuje dveře a lehce nad tím zkroutí hlavou, hlavně pobaveností a pak míří za ním.* Ahoj. *Pozsraví jej. Vůbec se kromě práce nevídali, bylo to zvláštní. Protože člověk by řekl, že si najdou v práci třeba chvilku na pokec, ale kolikrát kromě pozdravu nebo pracovních záležitostí neřeší nic jiného.* Tak co, jak to jde? *Posadí se hned naproti něj a vezme si nápojový lístek.*
*Nejspíš se na pár chvil zasní, protože mu absolutně ujde fakt, že se ve dveřích objeví Emerie, která hned zamíří ke stolu. Jakmile se objeví v jeho zorném poli, vzhlédne k ní a postaví se, jako pravý gentleman.* Hezký večer, Emerie. *Chce ji podržet židli a pak ji zasunout, jenže ona si už stihne sednout sama, proto mu nezbývá nic jiného, než si sednout taky. Podívá se na ni, jak studuje nápojový lístek, než udělá první věc, která jej napadne. Natáhne svou ruku, uchopí kus papíru, v podstatě ji ho sebere z dlaní a odloží jej vedle sebe na stůl.* Šíleně... Už jsem si začínal myslet, že budu v práci přespávat. *Odpoví ji na její otázku a věnuje ji jeden menší úsměv.* Povídej, co ty? *Opětuje jí podobnou otázku a očima uhne na servírku, která už kráčí k nim. Rukou ji naznačí, že jim má dát ještě chvilku, což naštěstí pochopí a vydá se vyřizovat objednávky jinde. Pohledem se pak vrátí zpět ke své kolegyni, aby ji mohl věnovat plnou pozornost.*
*Když jde ke stolu, kde sedí Diego tak kromě jeho pachu ještě ucítí někoho dalšího známého. Proto se hned rozhlédne a všimne si dalšího kolegy, který jak se zdá, si vyšel se svou manželkou nebo přítelykní. Proto se rychle posadí, ani nečeká až jí diego odsune židli a vezme si nápojový lístek, který ji Diego sebere. Trochu ublíženě se na něj podívá a ale pousměje se.* Jsme na tom podobně. *Přizná a nahne se přes stůl k němu blíž.* A zdá se, že nás práce nepřestane pronásledovat ani teď. *Poví šeptem a kývne hlavou směrem ke kolegovi, který sedí asi o pět stolů dál.* Předpokládám, že si furt hrajeme na "jsme jen kolegové" v práci. *Podotkne a koukne se na Diega a pak si všimne jak jak na ně Bud, ten co sedí dál zamává.* Aaaah všiml si nás. *Řekne tiše a zámává mu zpátky.* Asi vzal manželku si vyjít. *Poví.*
*Nakrčí obočí a podívá se směrem, kde mu ukáže Em. Usměje se na kolegu z práce, a když se otočí zpátky ke svojí ženě, podívá se na Emerii.* Samozřejmě, máme čistě profesionální vztah. *Zazubí se, natáhne se pro lístek a podá ji ho zpět.* Vyber si, co si dáš. Já už to mám prostudované od hlavy až k patě. *Podotkne fakt, že byl nejspíš tak nedočkavý, že si krátil čekání čtením lístku.* /Krucinál, chtěl bych s ní být o samotě./ *Je jasné, že nad něčím přemýšlí, vzhledem k jeho vrásce na čele, jenže nakonec jej z jeho myšlenek vysvobodila servírka, která se objevila u jejich stolu. Diego se na ni podívá a rychle ji řekne objednávku.* Poprosil bych skleničku nějaké dobré whisky a ten steak s hranolky, salátem a pepřovou omáčkou. A pro slečnu... *Podívá se na Emerii, jestli už si vybrala a nechá ji tak prostor, aby si řekla svou objednávku.*
*Má co dělat, aby se nezačala smát. Tak se jen potutleně uculí.* Jistě, čistě profesionální. *Poví a cukají jí u toho pořádně koutky nahoru. Jejich vztah byl všechno jen ne profesionální. Převezme si od něj lístek a rty naznačí "děkuju" a nenápadně se dotkne jako prstů, když si o něj bere menu. Někomu by to mohlo připadat jen náhodné, ale podle toho jak se na něj podívala, bylo jasné že to bylo záměrné. Vidí jak se mračí a nad tím se slabě pousměje zatím co sleduje jídelní lístek. Ksyž přijde obsluha už ví co si dá.* Já vás poprosím Sauvignon a ten losos s chřestem. *Poví rychle a nechá obsluhu odoejít a po očku se koukne na Buda, který se zdá zabraný svou ženou. Tak Emerie natáhne ruku, tu co je dál od pohledu a trochu posune všechny ty octy a sůl. Tak aby schovaly natáhlou ruku a naznačí Diegovi ať ji za ni chytí.*
*Chvíli pozoruje, co Emerie dělá, ale nakonec k ní svou ruku natáhne. Jemně ji přejede prsty po dlani, než ji chytí do té své.* Takže, drahá kolegyně, konečně se vidíme i jinde než v práci. Řekněte mi, jste ráda, že sedíte se svým kolegou v restauraci? *Zeptá se s úsměvem na rtu a podívá se ji do očí. Servírka jim zatím stihne donést jejich nápoje, takže Diego využije příležitosti, uchopí volnou rukou svou skleničku a zvedne ji do vzduchu.* Na dnešní večer, Emerie. *Naznačí ťuknutí a čeká, jestli se Em přidá. Jestli ano, ťukne si s ní a poté trošku upije ze své zlatavé tekutiny. Pokud ne, napije se i tak a skleničku položí zpět na stůl.* Chtěl bych se jít někdy projít do lesa, šla bys se mnou? *Zeptá se napřímo a trpělivě čeká na jakoukoliv odpověď.*
*Pousměje se, když Diego pochopí co po něm chce a chytí ji za ruku. Snaží se,aby jí při jeho slovech moc necukaly koutky nahoru. Koukne se znova nenápadně po kolegovi a pak se otočí na Diega.* Velice ráda. Ikdyž bych s ním byla mnohem raději jinde. *Mrkne na něj.* Vzhledem k tomu, že ani v té práci nemáme pořádně čas na povídání. *Poví prostě a to už přijde servríka a oběma jim dá jejich pití. Emerie taky vzeme svou skleničku a přiťukne si s ním.* Tak teda na dnešní večer. *Řkene když se skleničky sebe dotknou. Pak se napije vína.* Do lesa jo? *Zeptá se zvědavě a přivře oči.* Jako... po dvou nebo po čtyřech? *Zeptá se a zvedne tázavě obočí.*
*Zvedne jedno obočí a v očích se mu zaleskne.* Jinde můžeme být, až si sníme jídlo, drahá Emerie. *Řekne tichým hlasem, aby jej slyšela jen ona a mrkne na ni. Možná by ještě chvíli zíral do jejích očí, kdyby je opět nevyrušila servírka s jídlem.* /To bylo rychlé./ *Ač nerad, pustí Emerii ruku, aby měla servírka prostor k odložení talířů s jejich jídlem. Podívá se na svůj šťavnatý steak a přebere si od servírky příbor. Počká až servírka odejde a očima se opět zatoulá k obličeji jeho kolegyně.* Můžeme po dvou a potom po čtyřech. To už záleží na nás, že ano. *Uchechtne se, protože kdyby je někdo slyšel, nejspíš by si myslel bůhví co.* Přeji ti dobrou chuť, Em. *Řekne a vytáhne z ubrousku příbor. Znovu pohlédne na svůj steak a nakonec se do něj s chutí pustí.*
*Slabě se ušklíbne při jeho slovech, když jí ta tichá slova dojdou do uší.* Dobrá. *Odpoví podobně tiše.* Čekám na to, kdy si někdo v práci všimne žem ám na sobě tvůj pach...*Podotkne strašně tiše a přitom se pak koukne na Buda, který pomalu vstává z místa a zdá se, že už odchází.* /Uf, konečně./ *To už jim servírka nese jídlo a Emmie se na ni jen usměje a poděkuje pokýváním a vezme si příbor.* Hmm to nezní úplně špatně. *Poví souhalsně. Procházka by se hodila. A navíc se přeměňuje vážně spíš jen o úplňku a chtělo by to trochu protáhnout kožich.* Taky přejdu dobrou chuť. *Usměje se na něj a pustí se do jídla a to uslyší Buda jak na ně volá: "Diego, Emmerie! Dobrou chuť mějte se uvidíme se v práci!" A jak na ně mává. Emerie mu jen pokyne a sleduje ho odcházet zatím co žvýka svého lososa.* Měla jsem si raději dát taky ten steak. *Poví.*
*Jakmile uslyší svého kolegu, podívá se jeho směrem, mávne mu na rozloučenou a vrátí se zpět k jídlu. Nedokáže si povšimnout toho, jak Em bojuje s lososem. Usměje se nad tím faktem a podívá se na ni hned vzápětí, když vyřkne větu o steaku.* Můžu ti ho dát a já si vezmu toho lososa, jestli chceš. Stejně bych neměl tolik jíst. *Usměje se na ni s vyřčenou nabídkou, odloží příbor a čeká jak se rozhodne. Mezitím si v hlavě zopakuje její poznámku o pachu.* Popravdě, bylo by mi to asi jedno. Nejsem si jistý, zda je zakázané mít pracovní poměr, a i kdyby, vždycky můžeme říct, že se jen občas vidíme mimo práci. Je úplně normální, že se i civilové scházejí mimo svou práci a jejich pachy se bijí mezi sebou. *Pokrčí rameny a dál se nějak nestará tím, co Emerii nejspíš trochu trápí.* /A navíc, největší fyzický kontakt, který jsme spolu doposud měli, bylo objetí a držení se za ruku./ *Poznámku, která se mu objeví v hlavě si však nechá pro sebe.*
*Emmie lehce našpulí rty a koukne se na ten jeho steak. Vypadal fakt lahodně.* Není tam zase toho tolik. *Podotkne a sama odloží příbor a velmi "nenápadně" přisune talíř s losom k Diegovi.* Prosím. *Zamrká lehce a sladce se usměje. Pak jen mykne rameny.* Nemyslím si, že je to zakázané. *Začne.* Spíš mi jde o všechny ty kecy a drby co pak budou. Víš jak to bývá. *Pokrčí rameny.* Jako to je pravda...*Uzná.* /Ale i civilská baba ti pozná na chlapovi jeslti se s někým vídá co terpve vlkoldak. Pro boha to ti vlastně ani neprojde nějaká nevěra.../ *Tak trochu jí myšlenky ujdou jinam.* Když budeš tak hodný tak bych si prosím ten steak vzala. *Poví nakonec celou větu, že by chtěla ten jeho steak.*
*Uchechtne se a přisune svůj talíř se steakem k ní. On si zase naopak vezme jejího lososa. Příborem si ukrojí kousek ryby a strčí si jej do úst.* /Není vůbec špatný./ *Vlastně je asi i rád, že si ta jídla vyměnili. Je to pro něj příjemná změna, protože jedl poslední dobou v podstatě to samé.* Chápu, ale myslím, že jsme schopni to lehce hodit za hlavu. Vždycky tady bude někdo, kdo bude mít plnou pusu keců... *Podotkne a sní poslední kousek ryby s chřestem. Ubrouskem si utře pusu a vloží jej pod příbor. Talíř posune na roh stolu, opře se o lokty a podívá se na Emerii. Pozoruje ji, jak jí původně jeho steak a usmívá se na ni. Může to být lehce znervózňující, ale on v tom dál pokračuje.* Jsi roztomilá. *Pronese náhle a zadívá se ji přímo do očí. Jakoby najednou zbořil všechny své zdi, které mu bránily v tom, začít se chovat trošku koketně.* Až dojíš, půjdeme se projít, co ty na to? *Zní to jako otázka, ale v podstatě je to jen oznamovací věta zakončená otazníkem.*
*Bylo jí to trochu hloupé, ale byla ráda že si to s ní vyměnil. Tak si s radostí vezme steak a pustí se do něj. Je to mnohokrát lepší a chutná to líp.* Uvidíme...Někomu to bude trnem v oku. Ale tak to budeu ž asi jeho problém. *Mykne prostě rameny. A pokračuje v jídle. Pak k němu zvedne trochu zmateně hlavu.* Rostomilá? To že se cpu tvým steakem? *Zvedne tázavě obočí. Jí na otm nic roztimilého nepřišlo.* Tak jo. *Souhlasí a pokračuje v jídle. Sem tam si upije vína a když je hotová tak odloží stalíř bokem a začne vytahovat peněženku, že zaplatí.*
*Sleduje svou kolegyni, jak si pochutnává na steaku a přijde mu to neuvěřitelné, jak lehce se vlkodlak může zakoukat. Natáhne se pro svou sklenici whisky, ze které pomalu upíjí, ale oči přitom nespouští ze svého doprovodu. Jakmile do sebe dostane všechnu zlatavou tekutinu, položí prázdnou sklenici na stůl a podívá se zamračeně na Emerii, která v ruce drží peněženku.* Tak to ani náhodou, mladá dámo. *Zakroutí hlavou, natáhne svou ruku a lehce se dotkne té její.* Schovej to. *Řekne trochu přísně, ale ne nijak hrubě.* To, že jsi roztomilá, když jíš můj steak je jedna věc, ale když chceš zaplatit? Chceš mě rozzlobit? *Povytáhne obočí, sjede očima na peněženku a zpátky na Emerii.* Já to půjdu vyřídit, pak ti obleču bundu a půjdeme. *Řekne rozhodně, vstane a vydá se k baru, aby zaplatil za jídlo a pití.*
*Jediný co je dobrý na tom, že se vidí tak málo nebo jen v práci je to, že se zdá že si oba víc užívají tyhle momenty. Jenže se to uřž táhne. Už to byl rok co přišla do New yorku a bude to brzy rok od toho co poznala Diega. Což se zdálo šílené. A od té doby prostě se kolem sebe točí. Pokud by to bylo v knížce nejspíš by to někdo nazval slowburnem,což rozhodně byl. A chvilkami z toho Emerie byla úplně šilená. Už se jí stalo, že ho jednou viděla v práci v nějakým blbým svetru a myslela si že po něm skočí. Asi nějaké vlkodlačí horminy nebo co. Když vidí, jak se mračí a napomene ji tak se zrazí.* Okay okay, schovávám. *Poví se smíchem a zančne penežěnku chovávat.* Nechci tě rozlobit jen mám svoje peníze a můžu si zaplatit. Ale když chceš platit ty, nevám sep ozvat. *Usměje se na něj.* Oblečeš bundu jo? Co, díval ses předtímhle na Pýchu a přefsudek? *Zavtipkuje a sleduje ho odcházet.*
*Jakmile se vrátí, vezme do rukou její bundu, odsune ji židli a nastaví ji svrchní oděv tak, aby se mohla obléci.* Ne, jsem prostě takový. *Odpoví ji na její otázku a zazubí se.* A co se týče placení, pokud se vyloženě nedomluvíme jinak, vždycky budu platit já, děvče. *Počká, až si Em oblékne bundu, poté se přesune ke zdi s háčkem, kde visí jeho černá koženka, kterou si vzápětí také obleče a vrátí se ke své kolegyni. Postaví se až příliš blízko k ní a zapíchne oči do těch jejích. Chvíle ticha se zdá být nekonečná, nakonec ji však nepatrně sklouzne prsty po jejím předloktí k dlani a chytí ji za ruku. Neříká nic, jen se s úsměvem na rtu otočí směrem ke dveřím a vydá se tím směrem. Nechává tak na Emerii, jestli jeho ruku pustí a půjde pár kroků za ním nebo jej bude následovat vedle něj s propletenými prsty. Než vyjdou z restaurace, otevře ji dveře a pokyne ji, aby vyšla první a až poté se za ní vydá on.*
*Lehce se zasměje nad jeho slovy a zkroutí nad tím hlavou.* Když to říkáte pane Darcy. *Zavtipkuje a nechá si obléct bundu.* Dobře, tak jo. *No ráda jej nechá za ni utrácet, ale říct do očí mu to nemůže že jo. Sleduje jej jak si sám obléká bundu a musí uhnout pohledem, protože se kousne do rtu. Ty kožené bundy mu sakra sluší. Když se k ní vrátí opětuje mu pohled a usměje se na něj. Skoro až automaticky jej nechá, aby ji chytil za ruku a ona s ním proplete prsty jako kdyby se nic nedělo. Pak se s ním rozejde ke dveřím.* Tak a kam půjdeme? *Zeptá se nakonec když vycházejí ze dveří restaurace.*
*Měla volno a proto napsala Dieogovi jeslti by s ní nezašel třeba do čajovny. Jen tka si povykládat. Oblékal se docela obyčejně a protože už bylo chladno tak si dala i bundu a lepší boty. Sice moc zimu díky své vlčí nákaze necítila, ale kvůli ostatním lidem musela jít oblečená trochu tepleji, aby nevyvovlala nějaké podezdření. Nechala se taxíkem zavést k čajovně a Dieovi poslala sdílení polohy, aby věděl kde přesně je a zatím zašla do vnitř, kde si řekla o místo pro dva. Hosteska ji zavedla na místo kde šlo jen o snízký stolík a polštáře na zemi. Emmie sep osadí na Diegoivi napíše že už je uvnitř.*
*Zpráva od Emerie jej probudila z dlouhého spánku, který si nedopřál pěkně dlouho. Odepsal své kolegyni, že se tedy nachystá a co nejdříve se tam objeví. Vstal z postele a prsty si pořádně protřel oči, než se donutil zamířit do sprchy. Pustil na sebe ledovou vodu, která jej dokonale probrala. Po necelé půlhodině mohl konečně vyrazit do čajovny, takže si vzal jen peněženku, klíče a telefon. V riflové bundě, která měla zevnitř kožíšek si to kráčel po městě. Ruce měl strčené v kapsách černých kalhot a malé podpatky jeho kotníkových bot tiše klapaly od dlažbu. Když mu telefon oznámil příchozí zprávu od Emerie, mávnul rukou na projíždějící taxi, do kterého nastoupil a nadiktoval mu adresu čajovny.* *Jakmile se ocitl na místě, zaplatil řidiči a vešel do podniku, kde na něj už Emerie čekala. Sejde těch pár schodů do sklepního podniku a nestačí se divit, jak hezké to tady je. Všude různé fotky a obrázky lidí na čajových plantážích. Obsluhující slečna už mu chtěla jít naproti, ale on na ni jen mávnul a spěšně řekl, že na něj již čeká kamarádka, kterou si najde sám. Po pár vteřinách se objeví v Emeriině zorném poli.* Dobré jitro! *Pozdraví s úsměvem, sundá si svou bundu a pověsí ji na věšák, než si vleze na jeden z polštářů.* Máš chuť na čaj? Na dýmku? Nebo na obojí? *Zeptá se a zběžně očima přejede nabídku v nápojovém lístku.*
*Emerie je zatím na svém mobilu a čte jednu z knížek o tvorbě barev z přírodních materiálů a květin. Něco oco by mohla využít ve svém tvoření. Interiér čajovny se jí líbí, je to útulné a navozuje to přesně tu pěknou atmosféru. Je jí jasné, že tohle není nějaký civilský podnik, že jej má nějaká víla nebo čaroděj, mělo to takovou atmosféru. Když věak ucítí známý pach, Diega, tak se slabě usměje a koukne se na hodinky při jeho pozdravu.* Jsou...dvě hodiny odpoledne. *Připomene mu, když ji pozdraví "dobré jitro".* A dala bych si asi obojí, zní to fajn. Zelený čaj a tu dýmku...ta třetí...Dýmkařova specialita zní dobře, necháme se překvapit. *Navrhne a posadí se víc do poštářů.*
To ano, jenže já před chvílí vstával, takže mám ještě ráno. *Řekne a otočí stránku nápojového lístku. Mezitím se u nich objeví čajmen, který je připraven přijímat objednávky.* Takže, jednou zelený čaj, pro mě Bílou pivoňku a Dýmkařovu specialitu. *Usměje se na mladíka, který zmizí někde v dalších částech čajovny.* Em, dlouho jsme se neviděli... Myslím nepracovně. Jak se máš? Jak jdou prodeje mýdla? Je něco nového u tebe? *Zeptá se na poměrně dost otázek a udělá si pohodlí tak, že si jeden polštář opře o stěnu a na druhý si sedne. Zakloní hlavu a přivře oči, nejspíš proto, že je ještě trochu rozespalý. Celou noc probděl a šel spát před svítáním, takže jde na něm znát spánkový deficit.*
*Emerie se koukne znovu na svoje hodinky a jen zkraotí hlaovu nad diegovými slovy.* Panebože. *Zasměje se lehce.* Dospáváš hodně? Nemáš chodit pozdě spát. *Višmen si čajmena, kterého pozdraví a nechá Diega objenat za oba dva.* Vidáme se skoro denně vpráci. *Pousměje se na něj a pak myken rameny.* Asi dobře...Teď hladám nějaké způsoby barvení z orgsnických materiálů, květiny, kovy a tak. *Vysvětlí.* Jinak není nic moc nového a co u tebe? Jak ti jde psaní? *Zeptá se a sleduje jej jak se Diego tváří.* Zdá se že jde dobře, vzhledem k tomu jak vypadáš. *Ušklíbne se.* A nebo jde o to cos řešil tehdy na pláži, jak jsi byl věčně napíchnutý na telefonu? *Zvedne tázavě obočí a když jim na stolek políž čaje a dýmku tak je to Emmerie která si první vezme hadici z dýmky a potáhne si. Cítí hned sladkou chuť, jako nějaké květiny a něco hořkého.* Co je v té dýmce? *uzeptá se obsluhy a ten se jen tajemně usměje.* Směs ze zvonků, tabák a jasmín. *Poví než odejde a Emerie mykne rameny a potáhne si znovu aniž by věděla že Zvonky jsou podsvětanská verze merihuany, která tam také ale je. Proto cítí docela uvolenění.*
*Usměje se na čajmena, který jim donese jejich objednávku a hned se vrhne na svůj čaj. Nejdříve otevře víko konvičky, přičichne si k vůni a hlasitě vydechne.* Miluji tenhle čaj! *Podívá se na Emerii, jak se uvolní a vrátí víko zpět na konvičku.* Je super, že se tak věnuješ zkoumání ke svým výrobkům. Připadá mi to, jako když já hledám správná slova pro svou knihu… Co se týče mého psaní, nejde to tak hladce… Já… pokud jde o tu věc na pláži… Řeším teď toho hodně a tohle je docela zapeklitá věc, takže se nevyřeší jen tak. *Vidí, jak se Emerie cítí po jednom potahu.* /Co do toho dali? Nějaké drogy?/ *Natáhne se pro hadici vodní dýmky a čeká, až mu ji Em podá.*
*Emerie se pobaveně usměje na Diega.* Já mám ráda zase zelený nebo ibiškový, ale ten je docela kyselý, ale noví nádherně. *Napije se svého čaje a pak se slabě uculí.* Snažím se být co nejvíc...no vycházet z toho co máme z přírody. Žila jsem v kmeni a ačkoliv jsme měli moderní věci, stále jsme se sanžili žít tak nějak...S přírodou, snažím se o to i tady. Jen teda spíš bych potřebovala v bytě víc místa na orstlinky. *Zasměje se vesle a dál jej poslouchá a slabě se ušklíbne.* Tak o co jde, bavil jsi se s nějakou babou...*Odmlčí se a ještě is potáhne než Diegoiv hadici podá.* Nějaká se do tebe zamilovala a ty jako umělec prostě nemůžeš...se tak zavázat k němu, protože volnost a další věci. *Zaimutuje skoro jeho hlas, ale víc dramaticky a u toho se uchecnte a zakorutí hlavou.*
*Vezme si od ní šlauch a dlouze z něj potáhne, až se rozkašle a musí se párkrát bouchnout do hrudi.* /Rozhodně je v tom něco neobvyklého./ *Po tomhle dlouhém potáhnutí se cítí dost uvolněně na to, aby zjevně Emerii řekl o svých strastech, proto na ní stočí oči a začne vysvětlovat.* O to nejde. Já bych se rád s někým usadil, jenže jsem dost vybíravý. Pokud jde o to, co se stalo na pláži, je pravda, že mi volala jedna žena. Myslela si, že jedna noc, kterou jsem s ní strávil automaticky znamená, že spolu něco máme, každopádně jsem ji vyvedl z omylu hned druhý den, takže se mi přestala vměšovat do života, jenže pak mi zavolala a snažila se na mě hodit otcovství. Nebudu lhát, byl jsem dost vyklepaný, protože v ten moment si začneš přehrávat tu noc a vzpomínat, jestli se to mohlo stát nebo ne. Naštěstí jsem vzpomněl, že jsem to rozhodně nemohl být já kvůli... No, prostě jsem to nebyl já a došlo mi, že jsem nejspíš jeden z mnoha mužů, kterým volá. Pro moji a její jistotu jsem šel ochotně i na testy, takže je to potvrzeno i lékařsky. *Vysvětlí a znovu si potáhne ze šlauchu, načež je podá zpět Em, aby si i ona užila zjevné uvolnění. Poté se přisune ke stolku, vezme do ruky konvičku a špičkou prstu přidrží její víko, než si nalije do šálku svůj čaj. Konvičku poté vrátí zpět na tácek, uchopí šálek do dlaní a přitáhne si jej ke rtům. Předtím, než si usrkne horkého nápoje, si ještě přičichne omamné vůně. Po tomhle krátkém, ale přesto potřebném rituálu se zahledí na svou kolegyni.* Líbí se mi, jak chceš prostě zachovat zvyky ze svého kmene i tady ve městě. Podle mě je to skvělé. *Podotkne a usměje se na ni. Možná to bylo tou únavou nebo dýmkou, která působila na jeho smysly, ale někde vzadu ve svém nitru zachytí kousek něčeho, co nedokáže popsat, ale rozhodně je schopen to cítit, když se podívá na Emerii, která sedí vedle něj. Trvá to jen maličký okamžik, než od ní odtrhne oči a začne se opět věnovat svému čaji, ale je dost možné, že si toho Em i všimne.*
*Je to docela silné kouřivo, Nejspíš to bude njěaký silný tabák ale ta sladká chuť je zvláštní, myslí si že je to příchuť a ne kombinace zvonků a tabáku. Nehcává to být a jen se pohodleněji posadí, když jí začne Diego vyprávět.* Vybíravý? *Zvedne pobaveně obočí a usrken si čaje.* Nikdo nevyhovuje tvým standartům? *Ušklíbne se a dál jej poslouchá.* Jo slyšela jsme, že je ot žena...Lepší sluch, duh. *Ukáže na uši jako že vlkodlak má prostě lepší sluch.* Ale neslyšela jsem všechno.* Ujsití ho, aby nevypadala že odposlouchávala.* Kvůli? *Zvedne obočí a pak cháapvě přikývne.* Žneská se tě snažila baby trapnout, klasika. *Mykne rameny.* Je to hnus, ale jsem ráda, že se to vyřešilo a my můžeme zapít to, že nebudeš fotr. *Zasměje se a potáhne si z dýmky a zanče prsty prejíždet po zdobení na šlauchu. Zatím co skoro hypnotizovaně sleduje jak Diego nalívá čaj.* Vzhledem k tomu, že jsem jediná kdo žije je to spíš smutní. *Mykne rameny.* Moje rodina i můj kmen... zemřeli. Nevím jestli jsem ti to už říkala nebo ne ale..Prostě můj otec byl alfa naší smečky, což byla zároveň i kmen, a jako vlkodlak prostě můžeš kdykoliv vyznat alfu na souboj. Porotže se pár osobám nelíbilo jak otec všechno vede...No vyzval ho. Mohlo to odpadnout dobře, ale připletl se do toho můj starší bratr, Jace. Byl puberťák a myslel si že dělá dobře, nakonec to vypuklo v masakr. Jace utekl, vzal mě, byla jsem ještě dítě.. do auta a odjeli jsme do Seattleu, tam přišli do Preatoru a...bratr po pár dnech odešel že pojede zptáky se podívat jestli někdo přežil...Nikdy se už nevrátil. *Potáhne si z dýmky a lehce zahne hlavu, když vydechne kouř.* Takže jsem sama a mám jen Preator....*Zadívá se na svou konvičku čaje.* Chci tím říct, že dělám co můžu. SNažím se tu kulturu zapojit i do umění co dělám, nějaké obrazy co maluju nebo vyrábím. Ikdyž.. ted mají úspěch spíš má mýdla a svíčky. *Zasměje se a podívá se na něj ve chvíli kdy od ní uhne pohledem, ale neřeší to. Předá mu hadici a sama si jde nalít čaj.*
*Vezme si hadici od Em a potáhne si, opět dlouze a silně. Nejspíš mu tabák stoupnul do hlavy, protože se mu na tváři objeví přihlouplý výraz a v očích mu jiskří.* Teda, nevím, co do té dýmky dali, ale je to fakt síla. *Uchechtne se a napije se ze svého hrníčku, který teď drží v pravé ruce. Pozorně vyslechne vše, co mu Em řekne, ale asi nemá nějak šanci na to moc reagovat vzhledem k jeho stavu po potáhnutí z dýmky.* Víš, je mi to líto... Jakože fakt hodně... Protože, já jsem taky přišel o sourozence... Sice teda svojí vinou... Teda aspoň myslím. Nejsem si teď jistý... ani nevím, co mluvím. Cítím se jako bych lítal. *Mluví hodně pomalu a skoro nesrozumitelně. Znovu se napije čaje a mávne na procházejícího čajmena. Když se objeví u jejich stolu, podívá se na něj s přihlouplým úsměvem a houpe se za strany na stranu v tureckém sedu.* Hele, že jste tam dali nějaké drogy? *Zeptá se, i když mu je odpověď zjevně dost jasná, ale čajmen se jen usměje, beze slova odejde, ale po chviličce donese džbánek vody. Naleje vrchovatou sklenici a podá ji Diegovi, který si ji ochotně vezme a celou ji vypije.* Mělo by to pomoct. *Vysvětlí čajmen a odejde, aniž by se obtěžoval sdělit, co jsou vlastně ty zvonky, které zmiňoval při přínosu jejich dýmky. Ještě pár minut trvá, než se Diego zase vzpamatuje. Zatřepe hlavou, jako by chtěl smést všechen ten zvláštní nadlehčující stav a podívá se na Em s omluvnýma očima.*
*Sleduje Diega jak si pothauje z dýmky a kousne se do rtu při tom pohledu a proto raději uhne záptky ke svému čaji.* Asi islný tabák...*odtuší.* Nebo tráva, ale nesmrdí to jako tráva. *Našpulí lehce rty. A pak až tak nějak dovypráví své slova tak začne být o něco lehčí, víc se jí začnou v hlavě movat myšlenky a neví co pořádně odpvoědět Diegovi.* Ježis no... mám to podobně. *Přozná a zhuboka vydehne a položí se do polštářů. Zvedne před sebe ruku a má ji rozmazoanou a vidí ji nekolikrát.* Myslím...myslím že jsme sjetí. *Koukne se na Diega a když přijde čajmen zavrčí na něj. Ale zdá se že tne má z toho jen srandu a oběma přinese vodu. Emerie se ani nepbtěžuje si ji nalít a napije se ze žbánu tkaovým upůsobem, že jí voda tečke z obou koutků.* Pro boha jako kdybych snědla saharu. *Vydechne po vypití skoro cleého džbánku.*
*Jakmile spatří, že se Em kousne do rtu, silně zavře víčka a hlasitě vydechne nosem.* /Krucinál, tohle nedělej, Em./ *Potáhne si z dýmky znova, ale jen lehce, aby to zase nepřehnal. Uchechtne se, když si všimne jak jeho kolegyně do sebe hltá vodu přímo ze džbánu.* Mám objednat ještě jeden džbán? *Zeptá se, než odloží hadici vedle sebe, natáhne se pro svou konvičku s čajem a dolije si do svého prázdného šálku.* Abych se vrátil k tvé dřívější otázce, není to tak, že by mi nikdo nevyhovoval. Spíše hledám někoho, komu bych se mohl otevřít a naopak. Jsem spisovatel, takže romantik tělem i duší. Nestojím o žádné krátkodobé randění, ve kterém jde jen o... však víš. Tohle už jsem si zažil a stačilo mi to. *Povzdechne si a usrkne si čaje ze šálku, přitom se dívá na Emerii a znovu kdesi pocítí něco, jako by jej přitahovalo k téhle osobě, kterou ani tak zdaleka nezná.* Hele, řekl jsem ti už někdy, že ti to sluší? Když se na tebe tak dívám, mám pocit, že záříš... *Nechá tuhle větu pár vteřin viset ve vzduchu, než si uvědomí, co zrovna řekl. Hlasitě si odkašle.* Promiň, to bude tou dýmkou... Jsem fakt sjetej. *Omluví se a uhne pohledem na stolek před sebou.*
*Všimne is toho jak se Diego zhluboka nadechne nosem ale nemá tušení že za to může ona. Místo toho se docela neelegante napije ze džbánu jako kdyby týden nepila. Pije a pije dokud ho témeř celý nevypije a zhluboka se nadechuje.* Ano prosím. *Odosouhlasí s přikývnutím hlavy a hřbetem ruky si utře pusu od vody. Poslouchá jeho slova a pochybovačne se na njě podívá, ale moc dlouho neudrží ten vážný výraz.* Prosintě s tím jak vypadáš se divím, že nemáš na krku nějakou modelku a s ní až nekřesťnaky hezký děcka. *Zakrotuí nad tím hlavou a pak se uchechtne.* Tak to jsi první chlap, který mi řekl že chce vztah a ne jen sex. *Řekne na plnou pusu.* V dnešní době chce každý prostě jen užití na krátkou chvíli, bez závsků. Byla jsem na tinderu... několikrát a pokaždý jsem si to smazala. Jako sorry kámo ale nechci vidět tvýho ptáta dřív než vidím tvůj ksicht. *Rozhodí rukou a při lsově ptáaka se rozesměje a pak se napije raději svého čaje. A kouká se slehce přivřenýma očima na Diega.* Ne, neřekl. Ty taky nejsi k zahození. *Zazubí se na něj.* Já si to vždycky myslela ale nikdy jsme ti to neřekla nahlas. *Mrkne na něj a pak se orzesměje.* Jo to záření bude asi tou dýmkou. *Souhlasí a trochu se přisune k němu blíž, tak že se doktýají koleny.*
*Nepatrně se napřímí, když se k němu Em přisune. Není si jistý, co přesně dělat, ale nechá své kolen aby se dotýkalo toho jejího. Není mu to nepříjemné, právě naopak, ale vzhledem k tomu, že je to jeho kolegyně a zároveň kamarádka, byl si najednou nejistý. Opře si hlavu o zeď a otočí ji tak, aby viděl na Emerii.* To potěší, že nejsem k zahození. *Usměje se a napije se ze svého hrnku. Kolem opět prochází čajmen, proto na něj zamává a jen mu ukáže na prázdný džbán vody. Mladíkovi je jasné, co Diego chce, proto jen kývne a zmizí. Diego se opět podívá na svou kolegyni a krátce si prohlédne její tvář, než začne mluvit.* Měl jsem kdysi modelku, dokonce i na ty děti to vypadalo, ale našla si bohatého a starého chlápka. *Uchechtne se a pokračuje.* Ne vždy je to o vzhledu. A co se týče té seznamky, já tam sice byl jen jednou, ale slečny asi taky radši vystavují jiné partie dřív než svůj obličej. *Zasměje se a dopije poslední kapky čaje, což je přiměje opustit dosavadní místo a tím pádem i přerušit dotek mezi ním a Emerii, když se nakloní ke stolku, aby si nalil poslední šálek. Jakmile se zase opře, natáhne se pro hadici dýmky, která je až nebezpečně blízko ruky Em, takže o ní zavadí svými prsty aniž by to zamýšlel. Hned střelí po brunetce pohledem.* Omlouvám se, nechtěl jsem... *Nedořekne, protože se jí zahledí do očí.*
*Neunike jí to, jak se Diego napnul kdžy se k němu přiblížila, ale nedává tomu nějak velkou váhu. Sleduje jak se opře a nad jeho slovy se zasměje.* Jestli tě to kptěší si zatraceně sexy a měl by jsi dělat modela. A ne psát knížky, kdy tvoji tvář ani nikdo nezná, je to škoda. *Ušklíbne se lehce a kývna na mladíka když kolem nic jde, jen tak na pozdrav. A pak minutku mlčí než Diego promluví.* To je hnusný...To si ty nezsloužíš si myslím. *Nakrčí lehce rty a pak jej dál poslouchá.* Jako kdyby ti to jako muži tolik vadilo. Nep očkej ty vlastně nejsi jako ostatní muži. *Poví trochu pobaveně.* A sama se nahne pro čaj, když se nahne i on dojele si šálek a napije se teplé tekutiny a koukne se na něj, když se dotkne její ruky.* V pohodě, nic se...neděje. *Podívá se mu do očí a posuměje se. Ale nakonec jí pohled spadne trochu níž, na rty. Nadechne se nad tou myšlenkou co jí prolítne hlavou.*
*Věnuje jí jeden ze svých něžných pohledů, dokonce zapomene na to, že si chtěl potáhnout z dýmky a sleduje jen její oči. Trvá to celé jen pár vteřin, ale mu to přijde jako věčnost. Nakonec se však vrátí na zem, odkašle si a šlauch potáhne k sobě, aby si mohl dopřát další povznesení v podobě tabáku v dýmce. Zhluboka potáhne tabák, ale ne moc, aby se opět neocitl někde na jiné planetě jako předtím. Zapije chuť tabáku zbytkem svého čaje a podívá se na prázdný šálek. Nakrčí obočí, což je u něj běžné, když přemýšlí a chvíli jen sedí, než se nadechne a otočí se na Em.* Promiň... já... Možná jsem pod vlivem, ale... *Rozmýšlí co říct a paradoxně neví jaké zvolit slova. Už chce pokračovat, jenže se u nich zjeví mladík se džbánem vody, takže mu kývnutím hlavy poděkuje. Následně zatřepe hlavou, opře se o zeď a zavře oči.* Zapomeň na to, je to blbost. *Pevně sevře víčka a vypadá, že vede rozhovor sám se sebou.* /Nejsi ty kretén, Diego? Mluvíš jako malej kluk./ *Nechá oči zavřené, ale položí Em otázku.* Neobjednáme si nějaké jídlo?
*Musí se posumát ned tím pěkným pohledem, který ji věnoval, takový pohled už dlouho od nikoho nezažila. Ale ot už si odkaqšle a Diego si vezme dýmku a potáhne si z ní. Emerie si tkaé vezme hadici a také so potáhne. Ne tolik, aby se jí zamotala hlava ale dost na to, aby to cítila. Vydehcne kouř a ptpčí se na Diega a zvedne tázavě obočí.* Ale co? *Zeptá se, na to přidje aleo bluha a položí jim na stůl vodu. Čajmen odejde a diego začne vycouvávat s tím co chtěl říct.* Ne ne ne ne! *Začne ho hravě plácat po ruce.* Nenačínej něco co pak nedokončíš, co se nedělá. *Bouchne jej ještě jednou a pak se na něj koukne.* Po tom až mi řekneš cos chtěl. *Zvedne obočí.* Tak dělej mluv. *Žduchne ho do hurdi a zatím co se rozhodne prostě mu sendout na klín. Přehodí koleno přes jeho nohy a prostě si sedne.* Takhle budu dokud mi to neřekneš. *Složí si umanutě ruce na hrudi.*
*Otevře oči a podívá se na Em. Chvíli ji sleduje, než hlasitě vydechne. Maličko jej vyvede z míry, když si sedne na jeho klín, takže ji má teď před sebou a vidí ji přímo do tváře.* /Krucinál./ *Pramínek vlasů, který se jí ledabyle spouští dolů, ji dá za ucho, a poté promluví.* Je mi s tebou dobře. Pokaždé, když jsi v mé blízkosti, jsem uvolněný a cítím se lépe. Rád bych tě víc poznal, pokud by ti to nevadilo, ale netuším, jestli se to vůbec může... Myslím, randit s kolegy. *Dodá ještě a zadívá se ji do očí. Chtěl ji pohladit po tváři, už zvedal ruku, když v tom mu zazvonil telefon. Protočí oči, vytáhne jej z kapsy a zkontroluje oznámení. Opět skrčí obočí, a když dočte zprávu, otočí displej na Em, aby si ji taky mohla přečíst.* Nejspíš nám to dnes už není souzeno. V Praetoru jsou nováčci a nezvládají je. Měl bych jít... *Opatrně naznačí Em, aby z něj slezla a na znamení vážnosti ji radši chytí za paže, aby ji pomohl. Zvedne se z místa a už je na odchodu, když se otočí, vrátí se k ní a vlepí ji pusu na líčko, zatímco ji druhou rukou pohladí po tváři.* Tak zase někdy, Em... Napiš mi odpověď do zprávy. *Usměje se a zamíří k východu. Při pokladně samozřejmě zaplatí celou útratu a zmizí mezi rušnými ulicemi New Yorku.*
*To jak si na něj sedla bylo docela impusltivní a zbklé, ale není to nepříjmené. Slabě se pousměje, když jí dá pramínek vlasů za ucho a vydechne. Téměř zadrží dech při jeho slovech. Trochu zamrká protože tohle bylo trochu nečekané. Ale někde hluboko přece jen věděla, že to má dost podobně. Ikdyž v práci bylo něco potřeba udělat a oni dva byli dáni spolu tak jim ta spolupráce klapala.* Já...*Odmlčí se a trochu si odkašle. Ostatně kolem sebe takhle tančili půl roku. V tom zazvoní jeho telefon. Zvědavě se na něj kouká dokud jí telefon neotočí a ona si nepřečte zvprávu.* Amatéři. *Zamrmle a docela nechodtne vstane po tom, co jí to naznačí. Ale slebě se pousměje nad tím jak jí dá pusu na tvář a pohladí ji. Když Diego zmízí tak mu opravdu napíše: Mám to podobně, je mi s tebou fajn. A asi by mi nevadilo tě víc poznat. Taky nevím jestli se to smí...Z morálního hlediska to asi není dobrý nápad. Kdyby se něco pokazilo tak... budem furt kolegové, vídat se každý den. Pak ale je odmkla mezi zprávami. Ale věřím, že bychom my dva zvládli dát ty osobní věci stranu, když přijde na práci. Takže je to jen na tobě pokud to ty zvládneš a taky by to muselo být tajně...S tím to ukončí a nakonec sama odejde do svého bytu.*
*Rozhodla se dnes po práci jít na pivo. Chtěla se sejít někde s dalšími vlky kromě svých kolegů idkyž některým z nich napsala jestli by nešli. Jenže jí nikdo neodpověděl tak šla sama. Na sobě má už i bundu, protože i přes to že se uměla zahřát tak by bylo zvláštní kdyby v tomhle počasí nenosila bundu. Pod ní košili a tričko s rolákem. Nezapomněla i na černé džíny a vysoké boty. Vejde do hospody a rozhlédne se kolem cítí hodně pachů, kromě dalšího vlkodlaka. Na jendu stranu měla hospody ráda, ale někdy ten puch..Rozejde se k baru a posadí se na jednu ze stoliček. Všimne si jedné ženy, která docela ostře mluví a jendoho ze zákazníků a Emmerie se musí zasmát.* Kámo moc bych ji nepokušela vypadá fakt od rány. *Uchechtne se Emmie a usměje se na ženu.* Zdravím, dala bych si pivo, cokoliv co máte napíchnuté aaa taky BLT sandwich. Díky. *Objedná si hned a přimouří oči.* Tebe jsem tu ještě neviděla, jsi nová? *Zajímá se.*
*Rotržka s mužom bola našťastie pomerne krátkodobá. Zdalo sa, že Robertová hrdosť bola zranená a tak, ako správny chlap len stiahol chvosť a svoj účet zaplatil a odišiel. Aj keď Aisha mala sto chutí mu tú kartu nedať do ruky a na večer si ju nechať v zadnom vrecku nohavíc. Do ruky tak vezme poháre z baru zatiaľ čo ich rýchlo len šmarí do umyvadla. Nebola to jej robota, ani ju moc nezaujímalo koho robota to bola. Hlasný treskot skla v drese sa tak roznesie po bare zatiaľ čo si opráši ruky a oprie sa o bar. Jej nos čuchal vlka a tak sa len na slečnu slabo pousmeje kým počúva jej súhlasne slová.* Vidíš Robert ak nedáš na mňa daj na peknú slečnu. *Zakričí na muža, ktorý si už balil veci ku odchodu, keby neodišiel aj tak by ho asi už odstavila.* Napichnuté pivko? Vidno, že nie si úplne náročná. *Ticho sa usmeje zatiaľ čo vezme pohár a začne čapovať jednu z dvanástiek. Pivo bolo husté a plné peny, chvíľu tak trvalo kým bolo pripravené. Objednávku BLT len kývne k druhej servírke a spätne sa s nadvohnutím obočím pozrie na ženu.* Kiežby, bohužiaľ tu už zabíjam svoj život nejaký ten rok. *Mrkne k žene a pozrie na pivo pred ňou.* Chceš si spraviť účet, alebo platiť hneď? *Opýta sa dodatočne kým si len utrie ruky do trička.* Zdá sa tak, že nie si taký štamgast, ako si myslíš pokiaľ si ma ešte nevidela. Tak trochu to tu mám pod palcom. Nie som manažér, ale som tu určite viac, ako on. *Na perách jej panuje skoro až škodoradostný úsmev, rozhodne však nebol myslený zlomyselne.* Nie si z tejto smečky všakže? Myslím, že niekoho, ako ty by som si pamätala. *Ako si žena chcela jej slová vykladať bolo len na nej. Aisha však v tomto smere na jazyk príliš pozor nedávala.*
*Musí se zasmát nad jejími slovy ohledně hezké slečny. Na muže jen veselé mrkne jako kdyby chtěla ještě víc zdůraznit to co řekla. Pak se otočí zpátky na obsluhu a pousměje se.* Hlavně aby to bylo studený a bylo to pivo. *Mykne rameny a sleduje jak jí čepuje pivo kterého se ,hned jak jej dostane, napije.* Ještě jsem tě tu neviděla asi jsme se museli minout… Ale zabijíš? To je trochu silný ne? *Zeptá se zvědavě zatím co minutu přemýšlí nad její otázkou.* Otevři účet. *Přikývne na ni a pak jej pokročí rameny.* Už to tak bude nejsem zrovna štamgast, mám práci takze sem nechodím zase tak často, ale když sem už jdu tak jsem tě tu ještě neviděla. *Napije se piva dost opatrně aby jí to nenechalo pěnu jako vous. A pak přikývne.* To máš pravdu, nejsem. Jsem z Preatoru. *Vytáhne si řetízek se znakem Preatoru a ukáže jí ho.* Ale ty jsi tady ze smečky předpokládám… *Odtuší a prohrabne si vlasy.* Nevíš jestli se ti objevil nějaký nováček jménem Chris? *Od toho setkání o něm neslyšela a do Preatoru nepřišel.*
*Poslušne len kývne k žene na jej požiadavky zatiaľ čo pred ňu položí pivo s peknou penovou čiapočkou, studené pivo s čiapočkou. Keby mohla dala by si aj ona, aj keď nie je práve pivový typ v tomto momente by bola vďačná za čokoľvek, ale kým bude čas zatvárať… no ešte to nejakú tú hodinu potrvá.* Silné? *Nadvihne obočie zatiaľ čo sa k dievčaťu nakloní a oprie sa rukami o bar. Rukou vytvári gesto, ako keď si niekto privoniava k vínu a snažil sa všetku tú arómu nahnať do nosa.* Pokiaľ tu nezabíjam seba minimálne svoje čuchové bunky áno. *Musela to cítiť, aj keď by niekto čakal, že podnik kde sa zdržujú najmä vlci s dobrým čuchom by bol o niečo.. príjemnejší nebolo tomu tak.* Preatoru? /Prišla si nás očipovať, alebo skontrolovať?/ To sa ti divím, príde mi to ako nevďačná práca či nie? *Opýta sa s mierným záujmom zatiaľ čo začne robiť ďalšie objednávky, ktoré sa k nej dostali.* Chris? *Zopakuje zatiaľ čo začne prehrábávať v hlave.* Nie som si istá, také meno je tu celkom časté a na poslednom stretnutí smečky som vo všetkej úprimnosti nebola. Prečo? Nejaký stratenec? *Aisha by asi nedokázala uvažovať nad prácou aj keď v nej nebola. Toto bola jedna z výhod jednoduchej práce. Nikdy nemusela robiť nič doma. Čo jej vyhovovalo.*
*Sleduje s pobavením Aishu i to jak přičichává jako kdyby měla před sebou víno ale jediné co může čichat je spíš smrad. Což vlastně i řekne.* No… to máš pravdu, ty buňky opravdu asi zabijíš… nejde to tu trochu já nevím navoňet? *Nakrčí nos lehce protože tu cítí pot a další jiné pachy. Není to moc příjemný.* Ano Preatoru. *Odsouhlasí.* /Určitě si myslí že je jdu ocipovst nebo tak… taky se mi do toho nechce ale dneska tu jsem nepracovně./ *Nad její otázkou pokročí ramenym* Jak kdy, někdy ano jindy ani tak ne…záleží co děláš. Já obvykle sedím v kanclu do terénu chodím jen někdy. Ale pomáháš lidem to je hlavní podle mě… hlavně pokud jsi takový samaritán jako já. *Uchcjentne se lehce a pak přikývne.* Ano teď si nepamatuju příjmení….je hasič. *Snaží se jí nadhodit jestli neví něco o něm.* Ne ztracenec úplně ne… Ale nováček. Je asi nedávno přeměnej a musí se rozhodnout jestli půjde k Preatoru nebo ke smečce tak mě napadlo jestli se třeba neozval při setkání smečky nebo tak. *Nadhodi a napije se piva.* Jsem Emerie mimochodem. *Natáhne k ní ruku že se ještě nepředstavila.*
Raz som skúšala sem dať difuzér, ale raz do neho kopli a raz mi ho zhodili z pultu lebo im nevoňala levandula. *Mľaskne nespokojne, vonné tyčinky ani neskúšala nakoľko tušila, že oheň pri alkohole nebol najlepší nápad.* A osviežovač vzduchu bol príliš slabý na to.. to zvládnuť. *Uchechtne sa zatiaľ čo ukáže na drobný osviežovač, ale bolo zrejmé, že to nestačilo nakoľko po ňom nebolo cítiť ani stopu.* Takže si takýto spasiteľ, milé. *Prizná kým ľahko kývne plecom.* Myslela som si, že keď už človek ide do Preatoru tak len kvôli terénnej práci. *Prizná sa, pri predstave Preatoru jej napadli práve len terénny členovia. Okrem toho, Emerie pred ňou sa zdala byť pomerne outdoorový typ, alebo minimálne vyzerala ako Brooklynský hipsteri. Čo bolo v podstate to isté.* Hm.. hasič hasič.. Neviem naozaj. *Mykne plecom a len krúti hlavou a prst si položí na pery, kým uvažuje.* Ale môžem to odsledovať, hasiča si asi všimnem. *Lišiacky sa usmeje a pozrie na vystretú ruku slečny.* Aisha, ale môžeš ma volať Rob. Šetrí to energiu. *Mrkne na dievča a kývne smerom k polopráznemu poháru.* Začneme druhé? *Mykne jej v kútiku pier kým už automaticky vezme druhý pohár, akoby len čakala na rozsudok.* Neostaneme len pri jednom s otvoreným účtom či nie?
Chtělo by to takové ty ostřikovače na zeď jak bývají na záchodech… Ty bývají hodně silné hlavně když tam dáš takový ten koncentrát…*Nadhodí další možnost co by šla.* Nebo difuzér ale dát ho někam kde na něj zákazníci nedosáhnou. Nebo já neví *zakrouti nakonec hlavou a pak mykne rameny.* Ano to ano, ale bohužel je potřeba i to ostatní. *Zasměje se tiše.* Lidé musí dělat záznamy o těch terénních věcech takže…jsem spíš spasitel jak říkáš.Ikyyz mám ráda věci venku, ve vlč podobě teda…*Usklibne se slabě.* To nevadí asi je nakonec opravdu neozval…zeptám se co na Preatoru. Před dalším úplnkem musí jít někam…*Povzdechne si prostě a proměně si čelo. Pak si potřese rukou s dívkou za barem.* Aisha je nádherné… a proč Rob? *Zajímá se zvědavě a pak přikývne.* Jo dej mi další. *Dopije svoje pivo které bylo už stejně na dně a čeká na další.*
Chcelo by to veľa vecí. Možno tomu dám ešte jeden pokus. *Povzdychne si a podoprie si rukami tvár a len hľadí na to, ako je ešte stále v podniku život. Mierne ju to frustrovalo, očakávala, že sa už všetci budú pomaly zberať, ale ľudí bolo stále mnoho.. a boli možno hlasnejší, ako bolo zvykom.* Potom ak tak daj vedieť, ja sa môžem opýtať zvyšku či náhodou mo ňom nevedia. Možno mi len skutočne ušiel. *Prizná sa a trochu sa pozbiera a na jej otázku len slabo zamrká, akoby na moment sama tento dôvod zabudla.* Aisha sa môjmu malému rebelskému ja nepáčilo. Okrem toho vždy spievali tú Aisha Aisha pesničku. *Začne pomaly hmkať pesničku nahratú od Outlandish z roku 2003. Tá pesnička bola v jej hlave vyrytá viac menej od začiatku vekov.* A priezviskom som Brooks, takže sa to prehodilo preskákalo a zrazu som bola Rob. *Kývne plecom a slabo si povzdychne keď sa zhon za Emerie začne zvyšovať. Nakopne jej tak nové pivo ktoré onedlho pred ňu položí, keď začuje krik a následne sklenený krígeľ, ktorý letel ich smerom.* DOLE! *Stiahne hlavu Emerie a sama sa prikrčí, aby ich pohár netrafil. Dvaja chlapi sa asi dostali do potyčky, bola len otázka času, kedy sa do toho strhnú naozaj všetci. V hluku však bolo počuť triekanie aj iných pohárov.*
*Emerie se zamyslí a lehce přivře oči.* Nebo můžeš zkusit dát hostesku ke vchodu a začít všechny hosty voňět nějakýma deodorantama. *Navrhne a lehce jí u toho cukají koutky, protože je to docela blbost. A pak jen na souhlas přikývne to znělo jako odbrý nápad.* To by bylo fajn, možná nepřišel vůbec ale pro jistotu... /Že já si od něj nevzala kontakt, pro boha ty jsi tak blbá./ *Pak při jejím povídání přivře oči a lehce našpulí rty.* Tu písničku asi neznám, abych pravdu řekla. Ale pokud chceš budu ti říkat Rob. *Mrkne na ni přátelsky a vezme si od ní to další pivo a jen co se napije tak Rob řeken dole, tak se Emeire sehne a otočí se opatrně, aby viděla co se děje. Zatím to vypadá jen na nějakou potičku mezi chlapi, ale je jasné, jak tohke končí.* Můžu k tobě za bar? *Houkne Emeire na Rob, přede jen pod barem by mohlo být bezpečněji.*
Ponúkaš sa na túto brigádnicku pozíciu? *Lišiacky na ňu mrkne pri čom sa pozrie na svoju kolegyňu, ktorá len uťahane sťahovala prázdne poháre a nosila objednávky. Niekedy jej bolo Aishe ľúto, ale aby sa dievčina cítila lepšie by musela ona sama pracovať viac, a to sa jej vo všetkej úprimnosti nepáčilo. Nie za peniaze, ktoré dostávala.* Nepoznáš? *Povie prekvapene zatiaľ čo pôvodne siahne do vrecka po svoj telefón, avšak to už sa dostala roztrška do plného prúdu a tak len kývne Emerie, aby si k nej priškočila a posadí sa na zem za bar.* Len bacha, hentam je kaluž čo sa vylialo jedn shot. Mne z tej whiskey zapáchajú topánky už mesiace, neviem čo by to spravilo s tak peknou košeľou. *Povie úprimne a potom len trochu vystrie nohy zatiaľ čo naokolo lietajú nadávky, poháre a do jednej steny dokonca narazil jeden z chlapov. Vyberie si tak tabatierku so zapaľovačom a keď ju otvorí ponúkne aj Emerie.* Daj tomu 5 minút, potom sa sami zničia a len ich vyhodíme von. *Vysvetlí dievčaťu.* Ale! Zatiaľ mám čas ti ukázať pesničku! *Išlo o pomerne komický zjav. Ďalšie dievča sa začalo skrývať za barom a len veľmi pohoršene sledovala Aishu.* I keď ty si zodpovedný Preator, nemala by si riešiť takéto konflikty? *Zazubí sa ešte pred tým, ako pustí tlačidlo play na youtube a očami len naznačí žiadosť.* Keby sme ich chceli pobiť…
*Emerie se musí zasmát nad tím návrhem.* Musela bych se podívat na to jak mám směny, ale myslí mže by se něco dalo vymyslet. A nebo to můžete dávat za trest členům smečky, když něco provedou něco jako veřejně prospěšné práce. *Navrhne s lekým ušklebkem. Sleduje další dívku který je dnes na směně a nosí lidem objednávky. Pak se otočí nad Aishu.* Ne neznám. *V tom se rozběhne potyčka a Emerie má možnsot se schovat za bar k Aishe.* V pohodě ádm si pozor. *Přičupne si tak, aby byla dost daleko od kaluže. Nekouká se co se děje v hospodě, ale podle všechn těch nárazů s třeštění skla dokáže zhuba odhadnout co se tak asi děje.* To zní jako plán. *Ušklíbne se a pak na ni vykulí oči.* V žádným případě, jendou jsem se zapojila tkahle do rvačky a stačilo...Nedopadlo to dobře.*Zakroutí hlavou nad vzpomínkou toho co se stalo v tom plážovém baru s těmi vlkodlaky. Navíc si vzpomene jakou to mělo dohru a to jí říkat nebude.*
To neznie, ako zlý nápad. Vzhľadom na dodržiavanie pravidiel to tu bude voňať, ako v ružovej záhrade. *Zasmeje sa, nakoľko hlavne niektorý mladší členovia nedokázali ani len obsedieť. Všetko im musí hovoriť Alfa čo je značne otravné. Napraví sa vlasy, nakoľko jeden vrkoč jej padne do tváre po tom, ako unikol zo zvierania gumičky. Copíky tak len spojí na podobu drdolu kým pri slovách Emerie nadvihne tázavo obočie, akoby jej dávala pokyn nech hovorí.* Pre teba, alebo pre nich? *Zazubí sa zatiaľ čo stále čaká kým sa všetci utíšia. Následne len siahne po jeden z pohárov čo mala na ruke a hodí ho za bar pri čom výkrik neznámeho muža značil, že zasiahla.* To bude za 10 bodov. *Zasmeje sa a ticho sa raduje, akoby išlo o súťaž. Či sa mala Emerie v pláne zapojiť, alebo nie už bola vec druhá.* Ak chceš choď sa najesť. *Mrkne na svoju kolegyňu, ktorá sa len pomaly preplíži ku svojmu desiatovníku s večerou.* /Človek potrebuje krv, aby sa najedol.. to je čaro gastra./
Vidíš! Je to vyřešený. Lidé budou dělat bordel a bude to tu vonět. *Rozhodí rukou jako kdyby přišla na něco úplně nového.* Líbí se mi tvoje vlasy. *usměje se na ni když sleduje ty malé vrkoče. Pak jen mykne rameny a zvažuje odpověď.* Bohužel v tomhle případě to dopadlo blbě pro mě…*Přizná nakonec a sleduje jak Aisha hodí jedej Krýgl a zasměje se. Sama se však už nezapojuje.* Jo mě by se hodil ten swendiwch…*Koukne se do kuchyně a slabě se usklibne.*
Geniálne vskutku. *Zasmeje sa a na jej pochvalu len spokojne kývne zatiaľ čo si vezme jeden pramienok medzi prsty. Už ich mala dlho, avšak na tento štýl si zvykla tak moc, že sa ho len ťažko vzdávala. Možno…raz.. nie teraz. Bitka sa sama o sebe upokojila a Aisha rovnako, ako kolegyňa s Emerie sa tak mohli vymaniť zpoza baru.* Doneeiš to BLT prosím ťa? *Kývne ku svojej kolegyni, ktorá ešte stále s desom v očiach vojde dozadu a následne podá jedlo Emerie.* Dobrú chuť, hádam nebude príliš studený. *Pousmeje sa na Emerie zatiaľ čo sama začne robiť svoju prácu, čo v prípade Aishi bolo prekvapivé.*
*Jen co se ta bitka uklidní takEmerie výhledne z póza baru jestli je všechno v pořádku.* Děkuji za úkryt. *Zasměje se lehce a rozjede se ke svému místu kde byla předtím to už před ní leží jídlo a šířce se zašklebi.* Díky snad nebude moc studený . *Pak se pustí do křídla a jakmile doji tak prostě zaplatí a nakonec odejde.*
*Emerie nasedne do auta a vysadí je u Preatoru.* Ano Preator se stará o mladé upíry, ale spíš ve smyslu že máme....zvlásť pár upříích pracovníků které ty mladé předají klanu. A taky s námi nemají kanceláře jak to tady je. *Orevře hlavní dveře a kývne na maldíka za Recepcí." Čau Nialle, tak to jde ve škole? DObrý? *Maldík jen odpoví a Emerie nazančí Chrisovi, aby za ní šel a otevře si dveře od kanclu a rozsvítí. Nazančí mu a%t se sedne a ze skříňky vytáhne whiskey a tu nalije do dvou skleniček.* Tak o čem jsi chtěl mluvit?
Chápu. *Okomentuje to prostě, zatímco následuje Em dovnitř. Na kluka na recepci jen mávne, páč tuší, že na to aby si s ním vic pokecal minimálně teď chvíli čas nebude. Následuje Em do mísnosti a jen rozmrzele zavrčí, když rožne.* Ježiši… Zapomněl jsem, jak nepříjemný to je pro vlčí oči… *Zamručí. Nalitou whisky do sebe kopne, ale neposadí se. Naopak pomístnosti přechází jak tygr v kleci a přemítá, jak by celou konverzaci začal, než si povzdechne s vědomím, že ať už začně jakkoli, pokud to nebude přímo k věci, budou kolem toho chodit jako kolem horké kaše.* Říká ti něco jméno Robert Heller? *Zeptá se a čeká na její reakci.*
*Emerie se jen tiše zasměje nad jeho nádáváním.* Prosimntě není to tak špatné. Přeháníš. *Ušklíbne se nad tím a posadí se do svého křesla ve kteérm se zatočí a pak jen elegatně usrkává whoskey. Sundá si klobou k brýle a hodí je někam bokem.* Prosimtě sedni si nebo mi z tebe klepne. *Kývne na něj a vyhodí si nohy na stůl. Pak se zamyslí.* Myslím, že mi to jméno něco říká. Je to čaroděj myslím. Nebo...*Přihlásí se k počítači a dá si do hledání. Zadá jméno čaroděje do systému.* No... zdá se že je to docela šílenec ale to bude věkem je mu přes 800 let, dovedeš si představit žít 800 let? *Zakroutí hlavou.* Co je s ním?
*Tentokrát už jeho zavrčení zní skoro zoufale, ale nakonec se přeci jen posadí.* Neslibuju, že sedět zůstanu. *Upozorní ji rovnou. Nejraději by se někde venku, daleko od lidí, vyběhal a pak to na ni vyřval. Ne proto, že šlo o Em, naopak, to, že šlo o Em byl jediný důvod, proč se tak nestalo. Ale přišlo mu to jako nejjednodušší vyjádření vlastních emocí.* Osm set. Let. *Zopakuje pomalu.* Ani se nedivím, že to vzdal a mění se na kočku. Po skoro tisíciletí by mě j… Trefilo. *Ohlídá si na poslední chvíli slovník. Chvíli jen zírá někam do neurčita.* Zachránil mi kožich. Doslova. Nebejt něho, asi to skončí hůř, než jen rozbitou židlí. *Vydechne s pohledem upřeným někam ke stropu. Pak se na Em omluvně podívá, nalije si dalšího panáka a kopne ho do sebe.* Do prdele… *Prohodí se vzpomínkou na to, jak vypadalo ono setkání. Je zvláštně tragikomické, že tady sedá v kostýmech na halloweenskou party a on se právě chystá v podstatě z donucení zabít celou atmosféru hned ze startu.* Pamatuješ, jak jsem ti říkal o Cait? *Zeptá se.*
Nevrč jinak na tebe vezmu noviny nebo sprej s vodou. *Štěnkne na něj a zamračí [link src="se.Necht"]ěla jít ven ne ted když má být uplněk, po tom co se stalo s Kimmy tak moc nechce se toulat. Z bepečnostních důvodů.* Jo osm set let, je to prakticky už magor říká se že čarodějové po pětistovce přichází o rozum a hrabe jim. Nevím c je na tom pravda, čarodějové co pracují pro Preator mají pod 500 obvykle. A klidně nadávej mě je to fuk. *Mykne rameny a pak poslouchá a přikývne.* Rozumím...asi nebude tak moc..ne-přismyslech. *odtuší a pak přikvýne.* Jo něco jsi říkal tehdy u toho táboráku. Stalo se jí něco? *Zakímá se a napije si další skleničku whiskey i jemu.*
*Do krku se mu dere další zavrčení, ale potlačí jej.* V současný chvíli by mě asi nenasralo ani kdybys mě tou vodou zlila. A přestaň po mě štěkat.*Oplatí jí stejnou mincí, ale rozhodne se své hlasové projevy trochu krotit.* Jo. No. Stalo a nestalo. *Má co dělat aby nezavrčel znovu, tak se místo toho zvedne a vrátí k tygří chůzi po místnosti.* Přísahám, nedělám to schválně. Ale nerad bych něco rozbil. *Zadívá se z okna, jako by čekal, že se úplněk splete a vyskočí na ně o noc dřív. Pak si promne nos, čímž nechtě demonstruje, jak výborně má zafixovaný make-up, protože se neotře ani kousíček.* S Cait jsme se poznali v bistru. Úplnou náhodou. Byla první další vlkodlak, se kterým jsem kdy mluvil. *Začne s vysvětlováním.* Je těhotná. Druhej, třetí měsíc, nejsem si jistej. *Chabě si pamatoval jen to, že říkala něco o sedmi měsících.* Podle všeho má to dítě s betou svý bývalý smečky. *Prsty si zatne do dlaně a ruce pevně spojí za zády, aby do něčeho nepraštil.* Ten chlap je podle všeho úplnej psychopat. Vyhrožoval jí, nechal ji sledovat. Měl naše fotky, jak jsem ji z toho bistra vzal domů. Poslal jí dokonce prášky na potrat. Raději se přestěhovala do sídla smečky, nechtěla riskovat. *Začne s vysvětlováním.*
*Emerie se na něj podívá, přivře oči a svrtští obočí. Takhle se vždycky její otec dívával na členy smečky, když dělali kraviny.* Ty přestaň, ty jsi ten kdo tu jen vrčí. *Odpoví mu autoritativně a nakonec se nadechne a vydechne.* Musíš se uklidnit. Dýchej. Můžeme jít na zahradu ale není vhodný se tam proměnit nebo tak. *Navrhne.* Taky mi není nejlíp, já vím jak se cítítš ale prostě... Dýchej snaž se uklidnit. Já dělám jogu a meditace možná by ti to pomohlo. *Poví jen tak mimoděk a nechá jej mluvit o Cait.* Ou...*Odmlčí se a promne is tvář.* A chceš aby jí Preator pomohl? *Zeptá se zvědavě.* To dítě se narodí jako člověk, bude civil. *Poklne a prohrábne si vlasy.*
Víš houby jak se cítím, Em! Tohle nemá s úplňkem nic společného! *Štěkne po ní nazpět, ale pak se opatrně opře o židli a párkrát se pomalu, zhluboka nadechne a vydechne.* Promiň, nechtěl jsem vystartovat… Možná to je částečně úplňkem, ale ne zcela. Tohle… Je dost osobního charakteru. *Nad její otázkou lehce zavrtí hlavou.* Už jí pomáhá smečka, z toho, co jsem pochopil. Dokud zůstane u ní a já dost daleko, bude v pořádku… *Měl pocit, jako by bylo v místnosti čím dál větší horko.* Mohli bychom jít ven? Udělám vše, co budu moct abych se neproměnil… *Povzdechne si a pohled upře někam z okna, než do sebe kopne skleničku, kterou mu Em nalila a vděčně na ni kývne.* Jen… Je to poměrně dost těžký téma. Myslím, psychicky. Na rovinu, nevím, jestli o tom zvládnu mluvit a jestli to ty zvládneš poslouchat. Takže pokd řekneš ne, beru to, jak to je. Ale potřeboval bych slyšet něčí názor. Protože v téhle chvíli si nejsem jistý, jestli mi dokáže pomoci Smečka, nebo Praetor.
*Snažím se být v klidu, ikdyž po ní takhel štěkne.* Ale úplněk je t+lá víc citlivým a agresivnějším, takže chápu že možná to co prožíváš je pro tebe víc emocionální. *Odpoví klidně a pak jen prostě poslouchá.* Jeslti ji pomáhá smečka nevím jestli můžeme jako Preator zasahovat...*Odmlčí se a pak přikývne a bezeslova vstane a naznačí mu ať jde za ní.* Pojď na ten vzduch. *Vezem si klíče a zavře si kancelář a pak jde ven na zahradu, kde je docela prázdno. Je to taková za zahrada uprostřed, jako nádvoří. Dost velké s pár levičkami ale okolo jsou prostě zdi Preator house.* Nenatahuj to už prosimtě. Veř mi je mi sice jen třiaadvacet, ale za tu dobu jsem stihla vidět a zažít věci o kterých se těžko mluví, věř mi....*Odmlčí se.* Moje rodiče zabila naše smečka. A něco málo jsem viděla než mě brácha odvedl pryč. *Přizná.* Myslím, že nic horší už není. *Pousměje se smutně a posadí se na lavičku ap okyne Chrisovi rukou ať mluví.*
*Poslušně ji jako pejsek následuje na zahradu. Koutkem oka zahlédne u vchodu popelník, takže sáhne pro cigaretu a zapálí si. Zůstane stát dál od Em, aby na ni nešel kouř, ještě si z pláže pamatuje, jak jí to vadilo. Poslouchá přitom její vyprávění a pak potichu přikývne.* To asi ne… *Odmlčí se, ale pak se rozmluví sám.* Taky jsem měl bráchu. Bena. Bylo by mu teď třiadvacet, kdyby ještě žil. Tak, jako tobě. Mámě ještě ani padesát. *Začne potichu.* Měla mě, když jí bylo sedmnáct. Ne že by chtěla. Měla tehdy rebelský období, teda co vím z vyprávění, utekla s tím zk…synem co nás s bráchou zplodil. A nějakým zázrakem to spolu táhli patnáct let, než se konečně uchlastal. *V jiné společnosti by si nad tím nejspíš odplivnul, ale pokud šlo o Em, nebo ženy vůbec, držel se.* Děcka, parchanty, jak by to nazval on sám, nikdy nechtěl. Každej hladovej krk navíc pro něj byl přítěž. Pokud musel někoho živit, nebylo tolik prachů na chlast a o to mu šlo hlavně. Pokud teda zrovna nemlátil mámu. *Z hrdla se mu přitom vydere zavrčení, které zní rozzuřeně a zároveň bezmocně.* Nebo se nesnažil vymyslet, jak se toho nevítanýho krku navíc zbavit. *Opět se odmlčí. Je pro něj viditělně těžké o tom mluvit.* Nepamatuju si z toho všechno. Většinu věcí mám až zprotstředkovaně. Moje hlava toho většinu vytěsnila. Až na záblesky. Škrcení. Topení. Dušení polštářem. Mlácení.. Pálení cigaretou. Vyber si. Něco z toho, všechno. *Dostane ze sebe nakonec znechuceně, zatímco cigaretu uhasí tak. že ji zmačká v dlani, pak ji vztekle zahodí do popelníku.* A stejně jsem měl vždycky pocit, že je to hovno ve srovnání s tím, co dělal bráchovi a mámě. Na bráchu si jako jedinýho netrouf fyzicky. Byl malej, zženštilej, příliš hodnej. I když věděl, co to je za parchanta, pořád se snažil si k němu najít cestu, nějak se mu zavděčit. Tak ho místo toho aspoň týral fyzicky. Dokážeš si představit, že devítiletý děcko poslouchá, že je zk…nej bu…rant? Že nikdy nebude dobrej na nic jinýho než na to jedno, pokud bude poslušnej a všechno odkejve? Denně? Od vlastního otce? *Je vidět, že i po těch letech na to Chris vzpomíná jen se vztekem.*
*Sleduje jak si na začátku zapálí cigaretu a tak nějak tuší, že to bude náročný.* Já svýho bráchu už taky nemám. *Přizná smutně a pak už jen mlčí. Poslouchá všechno co jí říká Chris a bohužel její představivost jede na plné obrátky. Zatím co vypráví tak se jí v hlavě odehrává všechno jako film. Několikrát musí uhnout pohledem jako kdyby se opravdu dívala na film a to všechno nebylo jen v její představě toho jak to chris vypráví. Do toho kroutí hlavou a netuší co má na to říct.* To muselo být příšerný. *Koukne se na něj se slzama v očích.* Už nežijí kvůli němu, je to tak? *Odtuší a jen si prohábne vlasy. Je to náročné, ale ještě to zvládá. Sama takové dětství neměla, oproti tomuhle její dětství bylo pohádka nehledě na to co se stalo pak.* A proto chceš nějak zachárnit tu Cait od toho hádám...*Znovu nadhodí, ale pak už nenchá Chrise dál povídat.*
*Zadívá se na ni, když slyší její komentář sám má v očích slzy, ale nějak se drží. Misto toho přejde k ní a čistou rukou jí povzbudivě stiskne rameno.* Nemůžem se tu sesypat oba… *Prohodí tiše, než se k ní posadí. Hlas se mu přitom zlomí a chvíli trvá, než jej znovu najde. Ruce složí do klína, ale má pocit, že je o to víc vidět, že se mu třesou. Lehce přitom zavrtí hlavou.* Vzal si nás k sobě strejda. Myslím, po jeho smrti. V podstatě nás vychoval on. Naučil nás to, co nás měl správně učit táta, jenže toho jsme neměli. To bylo mámino najlepší rozhodnutí v životě. Myslím, dát nás ke strejdovi. Máma… Byla skvělá ženská. Hodná. Neskutečně trpělivá. Silná, statečná… Jen byla hodná příliš a vkus na chlapy měla strašnej. Co chlap, to kretén. Pokud ji nemlátil, tak alespoň chlastal, nebo něco bral. Když ani to ne, měl každej den jinou. My byli u strejdy. Snažil se nás naučit, co to šlo. Práce kolem domu, vaření, auta, motorky. *Chabě se pousměje.* To bylo fajn období. Brácha na to nikdy nebyl, ale na co neměl šikovný ruce, na to měl šikovnou hlavu. Viděl se jako vědec. zbožňoval ptáky… *Vyhrne si rukáv, pod kterým je tetování sněhobílého havrana.* Mám ho, co umřel… *Pronese tiše, jakoby nepřítomně, než pokračuje.* Všechno vypadalo skvěle, já byl u hasičů, brácha na univerzitě, mamka si našla novýho přítele. Nechlastal, nic nebral, reálně na ni byl hodnej. S náma se bavil jako se sobě rovnejma. Bylo to jak obrat o sto osmdesát. *Opět se na chvíli odmlčí a ruku sevře v pěst, Je tak napjatý, že je na jeho ruce o krku vidět žíly.* Jednou jsem dojel od případu, fakt debilního případu. Holčička, asi osm devět roků. Popáleniny na víc jak dvaceti procentech těla. Ten případ, kterej si sebou vezeš domů a straší tě ve snech. Myslel jsem, že dojedu domů, zkusím se vyspat a ráno zavolám, jak na tom je… Místo toho byl doma brácha s rozbitým obličejem. máma nikde… *Hlas se mu znovu zlomí, ale tentokrát nezůstane jen u toho. Cítí, jak ho v očích pálí slzy, ale bylo mu to fuk. Potřeboval to ze sebe dostat všechno, když už tu odvahu našel.* Nebyl jsem u toho… Když umírala… Našli jsme ji v továrně… Spíš to, co z ní zbylo… Volal jsem na tísňovku, než nám to vůbec vzali… Objevil se tam… Myslím, že… Tehdy sám nevěděl, že je vlkodlak… Nebo věděl a původně tam nechtěl bejt… Já se probral až druhej den v nemocnici… Bráchu našli roztrhanýho, mě jen skoro… Jeho z dírou v hlavě… Pamatuju si jen výstřel a tmu…
*Emerie se tiše uchechtne a zakroutí hlavou a utře si slzy co jí zůstaly v očích.* Neboj se nesesypu se. Chodila jsem dost na terapie na to, abych se kvůli tomu sesypala. *Ušklíbne se lehce a Chris se vrátí k jeho vyprávění. Slabě se pousměje, když vypráví to jeho krásný období. Představuje si to, slabě se u toho usmívá. Koukne se na jeho tetování a lehce prsty přejede po tetování a pak poslouchá dál. A zase to přejde na ot nepěkné co si představuje. Když se koukne na Chrise a uvidí, že pláše tak vytáhne z kapsy kepesníky a jedem mu podá a položí mu ruku na rameno an ěkolikrát jej pohladí.* Rozumím...*Vydechne...*Tohle je nejhorší co se může stát. Najít a vidět svou rodinu na kusy. Znám to...*Podívá se do temných zahrad a pak na na Chrise koukne.* Proměnil tě hádám...*Odtuší.*
*Ruku jí krátce přikryje tu svou, ale pak si od ní vděčně vezme kapesník. Nad její úvahou jen mlčky přikývne.* Nemám mu to za zlý. Chci říct, co jsem sám vlkodlak, vím, že bych tohle nikomu neudělal dobrovolně, protože bych neměl co lepšího na práci. *Povzdechne si.* Jsi první člověk, kterému jsem tohle všechno řekl… *Dodá tiše.* Cait… Byli jsme na té akci, vyřezávání dýní. Cait tam byla Tanoinou, vílák, hrozně milej. Ještě tam byla Kim. Všechno bylo v pohodě. Seděli jsme, povídali si, pak najednou Cait vyběhla před kavárnu a skoro ji srazilo auto. Jel jsem s ní do nemocnice, chtěl jsem ji zavézt domů, ale… Tehdy mi řekla, že to nejde. Že musíme do sídla. Tam to z ní vypadlo. Myslím… To všechno. Ten ex. vydírání, prášky… Nezvlád jsem to. Vystřelil jsem na chodbu, ale stejně jsem se přeměnil. Nebýt Roberta… *Pevně si stiskne kořen nosu, aby se trochu uklidnil.* Nebýt něj, Cait už tam možná není… Oni oba, myslím, ona a její dítě… *Hlesne.* Nevěděla o tom. Nemohla vědět, že takhle zareaguju… Vždycky jsem si říkal, co by se stalo, kdybych se jednou proměnil… Takhle. Neúmyslně. V reakci na něco. Je to věc, které jsem se vždycky bál nejvíc. proměny jsem trávil co nejdál od lidí. Mohl jsem udělat cokoli a stejně… *Pěstí se udeří do kolene.* Do prdele… Em, já nechci nikomu ublížit… Chtěl bych jí pomoci, ale co když se tohle stane znovu…
Není to něco co bys mohl ovlivnit, hlavně pokud jsi nový. *Souhlasně přikývne. A nakonec se slabě pousměje.* Jsem ráda, že mi tak věříš že ses mi s tímhle věřil. *Poplácá ho po zádech a pak jej poslouchá dál. Zhluba se nadechne a přemýšlí co by mu měla říct.* Jak dlouho už si vlkodlak? *Zeptá se jen zvědavě, aby si udělala obrázek toho co by mu mohlo pomoct.* Pro některé vlkodlaky jsou nějaké věci... trigrující, že vyvolají nechtěně proměnu. Hlavně ze začátku, u hodně mladých vlkodlaků. Hodně velké emoce, vztek, smutek ale někdy i velké štěstí. Rozumím ti, že nechceš nikomu ublížit a neublížíš, jen musíš trénovat. A tady být pod dohledem...ať už smečky nebo Preatoru. V obou institucích jsou lidi co ti dokážou pomoct, co si prošli tím samým co ty. Já...*Odmlčí se a koukne se na zahradu.* Jsem vlkodlak už dlouho, skoro osmnáct let...*Poví.* A před několika lety jsem i tak někomu ublížila, bylo to při uplňku...Někoho jsme pokousala a ten člověk....Byl lovec stínů, zabíjí démony a udržují tak nějak ten svět stínů čistý, když to tak řeknu, ale jsou to zmetci...Uhm...byl jedním z nich a já ho pokousala, což je to nejhorší co se může stát pro ně. A on se zabil, protože nemohl dovolit být vlkodlak, ikdyž oni mají šanci 50/50 jeslti se promění nebo ne...
Díky, Em… Necelý dva roky. Na měsíc přesně ti to neřeknu. *Odpoví a pokusí se o jakýsi omluvný úsměv.* Měl jsem z pekla štěstí, že tohle bylo poprvý, co se to stalo, ještě navíc někde, kde se pohybujou vlkodlaci. Když jsem cítil, jak to na mě jde, bylo mi fuk, kdo tam vejde, jestli mě odtama odtáhne, cokoli. Jen jsem jí nechtěl ublížit. *Téměř zašeptá, alepak se zaposlouchá do jejích slov. Její vysvětlení lovců sice není ani zdaleka dostatečné pro něj, jakožto naprostého nováčka, ale teď je důležitější trochu jiná část příběhu. Přitom ji povzbudivě pohladí po zádech.* Nedokážu si sice teď představit proč, ale… Svým způsobem to chápu. *Odvětí tiše.* Jedna z prvních věcí, na kterou se mě Cait ptala bylo, jak to snáším, jestli na tom, že jsem vlkodlak vidím i něco pozitivního, nebo to jen nenávidím. Nenáviděl jsem to při prvních přeměnách. Pořád jsem se bál, že se proměním někde, kde nechci. Že se nebudu moci vrátit ke své práci. Teď už v tom výhody vidím, hlavně síla, teplota… Ale kdyby se mi to s ní stalo v té době… *Zadívá se do dálky.* Možná už bych tady taky nebyl. Vnímal jsem to jinak. *Přizná popravdě.*
To jsi ještě docela mladý...*Piřkývne chápavě. Dva roky byly nic. Ještě když byl na to sám, to je prakticky jako kdyby neměl nic.* Rozumím...myslím že....to je i důvod proč nás ve smečce měnili ještě jako děti. *Nahne lehce hlavu.* Moje smečka byla zároveň i indiánský kmen...A byli tam tradice jako měnit své potomky v šesti letech. Je to právě kvůli tomu aby se člověk naučil co nejlépe ovládat. Je to kruté tak nějak, ale na jednu stranu se s tím sžíváš už v děctví, projdeš si s tím i pubertou a prostě se to naučíš ovládat. *Koukne se na něj a pak se slabě ošije, když ji pohladí po zádech. Je to zvláštní instik, hlavně o tom když se baví o tom co se baví.* Rozumím, je to náročný. Proto je fajn být v nějaké komunitě co tě podpoří, co tu bude pro tebe a pomůže ti. Preator takový je. *Koukne se na něj.* Zítra je úplněk, měl by jsi tu zůstat. Kvůli proměně a tak. *Prohrábne si vlasy a natáhne si nohy. A pak se koukne na svou ruku.* Když pak jsi schopnej ovládat přeměnu je to docela hustý. *Přemění svou ruku na tlapu s drápy a ukáže ji Chrisovi.* Ani to pak nebolí. *Změní zase ruku na svou lidskou.*
Promiň… *Omluví se jí tiše, když si všimne její reakce a ruku stáhne. Přitom poslouchá její vyprávění o kmeni a nepatrně, zamyšleně se zamračí.* Je to… Tak nějak obojí? Na straně jedný, určitě se líp drží pod kontrolou dítě, co v tomhle vyrůstá, není to pro něj úplně cizí, líp se s tím smiřuje a sžívá, ale… Představa, že někdo takhle pokouše dítě… *Nevěřícně zavrtí hlavou.* Je to krutý, přesně jak říkáš. *Pohledem se přesune na její ruku, která se promění na tlapu. Chvíli ji jen fascinovaně sleduje, ale pak přikývne.* To teda. A taky věřím, že je lepší, když si pamatuješ celý přeměny, ne jen útržky. *Ušklíbne se, ale pak kývne.* Vlastně jsem se chtěl zeptat, jestli můžu zůstat. Chci mít jistotu, že tenhle úplněk proběhne v klidu. *Mezitím si sundá klobouk a prohrábne vlasy.* Hele, nemáš náhodou něco na odlíčení? Fakt mě v tý cele nikdo nemusí vidět takhle. *Tiše, chabě se zasměje.*
*Emerie si povzdechne.* Všechno má svoje pro a proti no ne? Jasně umím se skvěle ovládat ale je to zároveň pro to dítě i trauma. Roky jsem měla příšerný sny, spánkovu paralýzuů...*Prohrábne si vlasy a pak mykne rameny.* Je to pro a proti prostě. Být krutý nebo se umět ovládat od dětství? Já bych to svým dětem neudělala kdybych nějaké měla. *Přizná ap ak si přemění tlapu a pak zpátky.* Pamatuju. *Souhlasně přikývne. A pak se na něj usměje.* Já..já bych nyla ráda kdyby jsi zůstal do nejléde tady nejen na tenhle úplněk. *Usměje se na něj.* S odchodem není tak velký problém, když tak. *Ujistí jej a pak se zasměje.* Jo mám tam myslím mokré ubousky. *Souhlasně přikývne a naznačí mu ať jde za ní do kanclu.* Kdyby jsi chtěl můžeš tu klidně přespat. Máme tu volné pokoje, koupelnu a tak. *Ukáže na chodbu za kancelářemi.* Občas tu taky přespávám. *Přizná a dá mu do rukou mokré obrousky aby si mohl utrřít tvář a makeup.*
*Souhlasně přikývne.* Na traně jedný to chápu, na straně druhý… Když vím, v čem jsme vyrůstali já s bráchou, v čem ty… Nechtěl bych, aby to takhle vypadalo u mejch dětí. Pokud někdy vůbec nějaký budou. *Povzdechne si.* Pokud ano, doufám, že tohle se jim vyhne obloukem. Myslím, podsvět. Neber mě zle, jsou tu skvělý lidi. Ty, Cait, Diego s Lucasem… Ale dal bych nevím co za to, abych mohl mít úplně normální život, jako Kim nebo Ben. Nepřemýšlet na nějakým úplňkem, žízní po krvi, nebo tak. Prostě jen žít úplně normální život. *Následuje ji dovnitř, kde si od ní převezme ubrousky. Její slova ho upřímně potěší, tak se usměje.* To nezní jako tak zlej nápad. Myslím, zůstat tady. Myslím, že by se mi ta pomoc opravdu hodila. Čím dýl jsem s váma všema v kontaktu, tím víc si uvědomuju, že tu pomoc opravdu potřebuju. *Zamyslí se.* Myslíš, že bych si tu mohl někoho přivést? Tak nějak mám teď kočku… Černou. Dostal jsem ji od Bena. Takovej vtipnej týpek, bydlí na lodi se slepicema. *Uchechtne se při té vzpomínce.*
*Emerie jen zahne hlavu a podívá se na téměř dorostlý měsíc.* Rozumím. Já bych děti jednou chtěla nebo aspoń jedno. *Ušklíbne se lehce.* Nevyhne...*Odmlčí a složí si ruce na hrudi.* už tím, že bude mít jednoho rodiče podsvěťana tak je v tom podsvětě zatáhnuté to dítě. Ať chceš nebo ne. nikdy už nebudeš žít normální život. Já nevím co je normální život, já jsem v tomhel vyrostla ale...Nikdy už nebudeš civil. Můžeš žít jako civil, můžeš mít život aspoň trochu podobný tomu civilskému, ale kdyby to nebude úplně on. Protože jsi podsvěťan. Upřímně mezi náma...Vlkodlaci jsou ti co maj nejblíž k civilům. Dopadl jsi ještě dobře. Vem si jako upír by jsi nemohl dělat nic. Musel by jsi pít krev, žít jen v noci... Jako vlkodlak máš možnost života co se aspoň trochu podobá lidskému. *Pokrčí rameny a pak se slabě usměje.* Pokud máš vlastní byt tady někde nemusíš z něj odcházet. Jen sem můžeš docházet na térninky třeba, nějaké to povídaní, na úplňky a tak. Ale jestli tu chceš i bydlet...Hele mezi náma raději bych zůstala v bytě, tady dostaneš spolubydlícího a kdesi cosi. Not good. *Zkroutí hlavou.* Zajímavé. *Ušklíbne se.*
Takhle jsem to nemyslel. Spíš, aby toho musel být přímo souučástí. Jedna věc je mít tátu vlkodlaka, druhá bejt sám vlkodlak. *Rovněž se zadívá na měsíc.* Jo, taky si říkám, že mám takové štěstí v neštěstí. Nedokážu si představit, že bych ze svý práce přesedlal třeba na majitele nočního klubu, protože přes den nemůžu ven, *Ušklíbne se. Svou práci má rád. Pak se uchechtne nad jejím komentářem o tom, že v tomhle vyrostla.* Popravdě, myslím že ani jeden z nás neměl 'normální' život podle klasickýho měřítka. Ale pořád jsme tedy, to se počítá, ne? *Oplatí jí úsměv.* Jo a ne. Bydlím v obytňáku v Bronxu. *Ušklíbne se.* Se spolubydlícím bych se smířil, dokud se on smíří s mým kocourem. *Dodá.* Ale pokud máš pocit, že to za to nestojí, ještě to zvážím. *Usměje se pobaveně.* Co myslíš, je Diablo dobrý jméno pro černýho kocoura?
*Zakroutí nesouhalsně hlavou.* Ne, s tím nesouhlasím. *Mykne rameny.* Jsi toho sučástí ikdyž máš rodiče podsvěťana. Jsi v tom zatáhnutý prostě. *Protáhne se lehce a pak se ušklíbne.* Magořina to je. Taky si to nedovedu představit. Nejít před den ven. Takhle je to mnohem lepší. *Mrkne na něj a pak souhalsně přokývne.* Jo to rozhodně. *A pak se na něj koukne, docela překvapeně.* V obytňáku? *Vykuí oči.* Pro boha, tak to se klidně sem nastěhuj. Klidně s tebou hned teď vyplním papíry. *Zakroutí nad tím hlavou a začne ve svém kanclu hledat všechny věci co jsou potřeba na vyplnění.* No jestli bydlíš v obytňku tak to za to stojí, ikdyž máš kočku. *Mávne nad tím rukou a hodí před něj několik dokumentů.* Můžeš vyplnit. *Přisukne k němu ještě tužku.* A Diablo... jo proč ne.
*Upřímně se nad její reakcí rozesměje.* Myslím, že ti to přijde jako větší tragédie, než reálně je. Nebydlí se v něm zle. *Přestože se jí svěřil s většinou své minulosti, nechce se mu úplně vysvětlovat, z jakého přesně důvodu si ten obytňák tehdy pořídil. Na chvíli ho napadne, zda by si to neměl ještě rozmyslet, ale… Proč vlastně? Tady mu zle nebude. Konečně kolem sebe bude mít lidi, kteří skutečně ví, čím si prochází, ať už to zažívají sami právě teď, nebo si tím prošli kdysi. Vezme si od ní dokumenty i tužku a všechny papíry jí vyplní.* Má to svoje výhody, alespoň se sem nebudu stěhovat tři týdny a vyhazovat půlku věcí. *Ušklíbne se. Nálada se mu tímhle trochu zlepšila.*
Ale není to byt! Máš tam vůbec teplou vodu? Sprchu, záchod? *Zajímá se a i tak před něj prostě hezky hodí ty dokumnety ať se do nich pustí. Věděla že Preator nebude pro něj špatné místo.* To máš pravdu...Musíš žít v málu takhle prakticky v autě. *Odmlčí se a pak se zarazí.* Jo sem potřebuju tvoje věci z občaky a tvoje Social Security number. Je to kvůli daním pro Preator jak se budou dělat a prostě pro další účely. Jo a tady... aktuálně adresa...A zbytek jsou jen prkaticky BOZP a tak. *Vysvětlí a nechá ho vyplňovat.* A taky jsou tma pravidla a další věci. Žádné návykové látky v pokoji a tak dále a tak dále. Máme tu nějaké vlkodlaky co byliy třeba závislí takže...CHápeš. *Pousměje se na něj a když je hotovo tak všechno sebere a rozejde se pryč a naznačí mu ať jde za ní. Sedne si za počítač a všechno co něj otiskne a načte. Když je hotovo tak vytáhne klíče od jednoho pokoje a dá je Chrosovi.* Tvůj pokoj. *Přisune k němu klíček s číslem 82.*
*Obrátí oči v sloup, než se rozesměje.* Samozřejmě, že tam mám záchod a sprchu. Říkal jsem, že bydlím v obytňáku, ne ve squatu. A jsem na to zvyklej, vždycky jsem dost stanoval. *Dodá a do dokumentů jí vypíše všechny potřebné informace.* Nedivím se, každej se s tím musí vyrovnat po svým. Někdo holt s drogama. *Povzdechne si. Chápe to. Když vše oskenuje a načte, jak potřebuje, převezme si od ní klíček a s úsměvem na ni kývne.* Díky, Em. Za vyslechnutí, i za tohle všechno. Věřím, že to bude pro dobro všech. Skočím pro ten přívěs a kočku a vrátím se sem. *Poklepe si na kapsu s telefonem.* Zavolám, hned co budu zpátky. *S tím vyšel před budovu Praetoru. Z kapsy vytáhl telefon a napsal dlouhou SMS Cait, ve které jí dal vědět o kočce, a také že se nakonec rozhodl využít služeb Praetoru s ujištěním, že věří v její úsudek stran smečky, ale chce si být jistý, že bude v bezpečí, dokud se nenaučí ovládat. S tím jí popřál štěstí. Asi o hodinu později se vrátil i se svým čtyřnohým doprovodem, všemi věcmi a s jistou nadějí, že teď bude konečně vše v pořádku.*
*Emerie se zasměje a mykne rameny.* Hele nikdy nevíš ted na netu docela beží trend, ta lidi bydlí prostě v autě a chodí na záchod a do sprch třeba do tělocvičen. *Mykne rameny jednoduše jako kdyby to mělo být celé její vysvětlení.* Tak nějak, jen...potřebují větší dávku aby to s něma něco udělalo takže je člověk rychleji závislejší. *Koukne se na něj smutně a udělá svou práci a předá mu klíč.* Jasně rozumím já tu budu není problém. *Usměje se na něj a nechá jej odejít. Když se vrátí tak mu všechno ukáže a pak se s ním orzloucí a nechá ho se trochu zabydlet.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Emerie měla jeden z večerů volných a proto se rozhodla jít si zaběhat. O víkendu byl úplněk a ztataceně potřebovala vědět číslo na toho Chrise, protože nehodala nic riskovat. Nikdo z kolegů nic nevěděl a smečce se nedokázala dovolat. Takže zbývalo jen doufat, Zatím jí hrjaí ve sluchátkách písničky do kterých běží. Už se musela obléknout tepleji takže na sobě měla dlouhé zateplené legíny a mikinu. Jako vlkodlak toho tolik nepotřebovala, ale přece jenom musela vypadat jako člověk a tohle měli lidé oblečené. Když zahne za jeden roh zak se zastaví a sundá si sluchátko uz uší a ohlédne se. Byl to zvláštní pocit, jako kdyby cítila na osbě cizí pohled a z toho se jí naprosto ježily chlupy. Chce se orzběhnout dál ale místo toho se před ní objeví Kimberly.* Pane bože! *Vyjekne Emmie a chytí se za srdce a vykulí oči.* Do háje, vyděsilas mě. *Zasměje se lehce.*
*Ten jekot ji vytrhnul z vlastních myšlenek a nadskočila jako srnka, za kterou někdo vystřelil a okamžitě si strhla sluchátka. Naštěstí to byla jen jiná žena a k tomu zrovna Em. Rozesmála se, ale srdce jí v tu chvíli bilo až v krku.* Ježíši Kriste, Em! Nápodobně, *Odpověděla se se smíchem, ale starostlivě se na ni podívala.* Jsi v pořádku? *Zeptala se, zatímco si sluchátka přehodila přes krk, aby jí nespadla.* Kde se tady vůbec bereš? *Jakmile se přestaly smát, měla najednou zvláštní pocit, jako by poblíž někdo byl. Takový ten nepříjemný pocit, jako by ji někdo, nebo něco, pozorovalo a byla si celkem jistá, že ten pocit nemá z Em. Nechtěla ale dát nic najevo, nejspíš šlo jen o iracionální paniku.*
*Chvilku jí dá zavrat, aby se uklidnila. Jako dítě, když ji podobně bratr vylekal, se dokonce párkrát přeměnila. Teď už s tím problémy naštěstí nemá. Jen co se uklidní tak si vydechne. Vidí že Kim spíšep obavila, ale nejspíštaké vylekala.* No... ježíš sice nejsme. *Zasměje s lehce a pak přokývne.* Jo jsem v pohodě a ty? Nevrazila jsme do tebe? *Ujistí se a schová svoje sluchátka do krabičky kam patří. Měla si možná pořádit takové ty velké bezdrátové, ale to bylo fuk.* Běhám...*Ukáže na své oblečení.* Co ty? Jdeš z práce? *Zeptá se a ten neblahý pocit stále nezmizel. Nadechne se, aby mohla použít čich, cítí něco zvláštního ale to může být i puch z kanalizace.*
Ne, nevrazila, všechno je v pohodě. *Usmála se na ni tím svým obvyklým, mílým způsobem.* Což vůbec není špatné, mám pro tebe to číslo na Chrise. A jop, z práce, po čtyřech dnech. *Ušklíbla se. Těžko by Em vysvětlovala, že ty předchozí tři noci opravdu spala v nemocnici na volném lůžku zakrytá pláštěm, ale to už byl holt úděl některých směn.* Jen jdu teda ještě ke známému vyzvednout Mayu. Běháš tudy často? *Optala se se zájmem, ale pak ztichla. Všimla si, že i Em je trochu napjatá.* Hele, Em… Možná to bude znít hloupě, ale… Taky máš pocit, že nás někdo pozoruje? *Zeptala se polohlasem. Snažila se něco ve tmě zahlédnout, ale neviděla nic, co by stálo za pozornost. Ten zvláštní pocit však nemizel, naopak, jako by zesiloval. Mlčky polkla, sluchátka raději sbalila a pevněji sevřela svou tašku.*
*Slabě se na ni pousměje a přikývne.* /Dobrý tak není sražená./ *V hlavě se uchcecthne nad tou myšlenkou. A pak se jí skoro rozzáří oči.* Opravdu? Vážně máš jeho číslo? Pane bože, děkuju. *Vytáhne si telefon a podá jí ho, aby to číslo mohla napsat do kontaktů.* No jo uděl vás zdravotních pracovníků. *Zakroutí nad tím hlavou.* Měli by vám přidat nebo já nevím... mco se v tom nevyznám skoro nikdy jsme nebyla u doktora. *Mykne rameny. Jako vlkodlak to od přemeny nepotřebovala všechno se samo napravilo. Pak jen souhalsěn přikývne.* CHápu a ne... Bydlím na Staten jen jsem sem šla pracovně a pak jsem si překla že si půjdu zaběhat. *Pousměje se lehce a cítí to své napětí a ostražitost. Připravená je obě bránit.* Ano. *Přizná nakonec a rozhlédne se ale nedokáže nic vyčíst.* Myslím, žebychom měli jít na hlavní ulici...*Odtuší a chytí Kim za paži, aby ji případně oddtáhla kdyby nechtěla jít. Vydá se směrem na hlavní ulici, ale mají ještě pěkný kus před sebou téhle uličky.*
Jasně. Snad ti to pomůže. *Přikývla s úsměvem, ale ten trochu posmutněl při zmínce o přidání.* Kdyby nám spíš přidali volno, peníze sice platí nájem a jídlo, ale čas ti nevynahradí… Jenže, víš, jak to je… Zdravotníci a nejsou a kdybys byla v nemocnici, třeba po úrazu, asi by sis taky neřekla 'hele, víkend zvládnu sám, jen ať si vezmou volno.' Je to jak to je. *Vysvětlila, ale usmívala se při tom. Měla svou práci ráda. Mlčky přikývla nad Emmyiným komentářem a zavěsila se do ní.* Souhlasím. Tady je fakt kulový vidět, takhle pozdě… *Zamumlala, zatímco brunetku následovala směrem k hlavní ulici. Em buď ve tmě líp viděla, nebo prostě jen měla jistější krok a ona tak za ní nezaostávala jen proto, že do ní byla zavěšená. Vešly zrovna do nejtmavší části uličky, když najednou Kim ucítila, jak se jí něco sevřelo kolem nohy. Vzdáleně to připomínalo psí kousnutí, přesto to nebylo stejné a bylo to daleko bolestivější. V tu chvíli nestihla ani zaregovat, krom toho, že zmateně uskočila a vrazila tak do Em s vyjeknutím, které se změnilo na výkřik v momentě, kdy s ní to něco nadlidskou silou smýklo a vytrhlo ji tak ze sevření Em. Ze tmy se jen ozval tlumený zvuk podobný zavrčení.*
*Emerie si jen lehce složí ruce na hrudi a pokrčí rameny.* Jasné však jo. Je vás málo předpokládám, chtělo by to víc ale obává se že v dnešní době ani ty student moc nevezmou do práce hned po škole že jo. *Pokrčí prostě rameny. Ona nenajít Preator tak netuší co by se svým vzděláním dělala. Doktora určitě ne. A to její umění jí tolik nevydělávala, aby si mohla zrovna hongat nohama na hromadě peněz. Slab ě se pousměje, dkyž se Kim zavěsí do její ruky, ostatně takhel byla víc v bezpečí.* Ano přesně. *To nebyla tak uplně pravda, Emerie viděla docela dobře jen ne tam kde potřebovala. Ještě než něcco chytí Kim za nohu Emerie to ucítí, ten pach. Už se otočí, ale je pozdě. Kim zaječí a něco ji odjodí stranou, sílou která je nalidská a ozve se zavrčení. Emerie se otočí a vidí za sebou něco co přípomíná vlkodlaka, ale podle pachu věděla že to vlkodlak není. Je to démon Helloud. To bylo to co cítila celou dobu. Jenže se zdá že doslova vylezl z kanálu. Emerie se koukne po Kimberly. CÍtí krev. Polkne, tohle nebylo dobrý, tohle zatraceně nebylo dobrý.* /Tolik popaírování./ *Na to nechce ale myslet. Vnitře začne panikařit. Stojí před ní démon, žádný lovec stínů na dohled a zraznený civil před ní. Přemění si jen číst děla, ruce na tlapy a svou síkou odhodí démona na druhou zeď co nejdál od něich. Pak Emerie doběhne ke Kim, kterou vezme doslova na záda na káču, už se svýma rukama a rozběhene se dál na ulici, dvřív než je démon dožene.*
*Kim narazila zády a hlavou do čehosi tvrdého a chvíli jí trvalo, než se byla vůbec schopná nadechnout. Ať už s ní smýklo cokoli, pustilo ji to, což bylo v současné chvíli štěstí v neštěstí, tedy ještě kromě faktu, že po té ráně neupadla do bezvědomí. Trhaně se nadechla, ale bolest v jejím těle, zvlášť v noze, byla natolik úporná, že se nedokázala pořádně pohnout. Instinktivně zavřela oči a div si nerozkousala ret, jak se snažila nekřičet, nebo vlastně nevydávat vůbec žádný zvuk. Neviděla tak ani Em částečnou přeměnu, ani to, jak démona odhodila jako hadrovou panenku. Když k ní dívka doběhla a dotkla se jí, nejdřív sebou trhla, ale pak se uvolnila, když otevřela oči a spatřila povědomou tvář. Chtěla něco říct, zeptat se jí, co to sakra bylo, ale místo toho jen cítila bolest při každém pohybu. Musela se i pře bolest nadechnout pusou, jelikož cítila, jak se jí nos plní krví.* /Otřes mozku?/ *proběhlo jí hlavou automaticky. V krizových momentech přepínala na zdravotního autopilota. Hlava se jí motala a dokázala myslet jen na to, že chce pryč. Když si ji tak Em přehodila přes záda, jen tlumeně zasténala bolestí, ale nijak se nebránila.*
*Tiše doufala že je Kim v bezvědomí. Stejně bez zraku Kimberly viděla jen divokého psa co jí kousl, jenže mohal vidět i ti částečnou přeměnu co Emerie měla. Pokud byla při vědomí tak mohla vidět jak jen Emerie toho "psa" odhodila bokem. Proto využila hned situace a utíkala pro Kim, aby je obdě zarhacánila. Vezme ji na záda a jde s ní na rušnější ulici.* Kim, jsi při vědomí? *Zeptá se. Vytáhne z kapsy telefon a řekne k Siri:* Zavolej Oksaně. *Která je jednou z jejích kolegyníí v preatoru a čarodějka. Když to žena zvedne tak Em ani neváhá.* U tebe v bytě na Brooklynu za pět minut, raněný civil, Údéčko. *Vysvětlí v neznámém kódu a roejde se rychle ulicí k bytu ženy. Bohužel i s přechody je tam až za patnáct minut. Ani nezvoní a dveře se jako zázrkem otevřou a Emerie vejde do bytu a jde rovou zkučeni ke gauči na který Kim položí.* Myslím, ýe začíná mít horečku. *Položí řuku Kim na čelo.* Vnímáš, Kim? KImmy? *Poplácá slabě dívku po tváři a otočí se na bělovlasou ženu, která se zeptá co se stalo.* Helloud v temné uličce. *Vysvětlí a bělovlasá jen přikývne a s jením mávnutím ruky se na konferenčím stoleku objeví věci na ošetření.* Je civil, možná budeš muset mazat paměť. *Špitne Emerie ke své kolegyni.*
*Když se jí Em zeptala, zda je při vědomí, jen v odpověď tiše zasténala bolestí. Při vědomí sice byla, ale rozhodně ne dost na to, aby ze sebe dokázala dostat nějakou rozumnou odpověď. Nebo vlastně vůbec odpověď. Všechny zvuky, včetně rozhovoru Em k ní doléhaly jakoby z dálky. Neslyšela nic konkrétního, jen dívčin hlas. Hlavní zvuk, dalo-li by se tomu tak vůbec říkat, bylo pulsování krve v její hlavě. Cestu do bytu, kam ji Em nesla, měla před očima spíš černo, než cokoli jiného. Trochu se probrala, ale bylo vidět, že se sotva drží vzhůru.* Em… *Zamumlala její jméno v reakci na to své, téměř nepřítomně, přitom cítila, jak se jí neustále klížily oči, jednak zvláštním pocitem vyčerpáním, jednak jako přirozená snaha těla zmírnit její závrať. Nakonec se tomu poddala a oči nechala zavřené. Sice slyšela, jak se ženy baví, ale nerozuměla ani slovo.*
*Zatím co Emerie nesla Kim k Oksaně přemýšlela nad tím co všechno napíše do papírů. Démon je už naštěstí nesledoval takže cesta k její kolegyni byla naprosto klidná až na to, že měla dojem že jí Kimmy v rukách vzplane. Když je u ní doma položí Kim na gauč a čupne si k ní.* Bude v pohodě? *Zeptá se své kolegyně, která na minutu ztichne jako dkyby přemýšlela ale nakonec souhalsně přikvýne.* "Bude, přišly jste dost brzo takže jí nic nebude když ji vyléčím..." *Ujistí ji zatím co začne desinfikovat její ránu po kousnutí na noze a kouzlem míchat v hmoždíři koření a bylyinky. Emerie jen sedí a nechá Oksanu dělat co potřbeuje. Vidí, že Kim zavřela oči, ale že dýchá. Položí jí ruku na čelo a koukne se.* Uplně hoří...*Podíá se starostlivě, ale Oksana jen mávne rukou a začne jí ošetrovat nějakou mastí, která pěkně smrdí nohu. a pak začne zašívat i její zranení.* Nemůžeš to udělat kouzlem? *Zeptá se zvědavě Emečrie zatím co její kolegyně zakroutí hlavou.* "Ne...Kvůli té masti." *Vysvětlí a tak Emerie jen čeká.* Za horečka je snad horší... *Položí ruku na čelo Kimmy.* "Udělám lektvar nebo zábal neboj." *Emerie jen přikvýne a nechá ji dělat co je potřeba.*
*Kim sebou během ošetřování jen občas trhla, nebo tlumeně zasténala bolestí, ale jinak se příliš neprojevovala. Občas se sice poněkud trhaněji nadechla, když se její tělo zapomnělo a snažilo se dýchat krví uspaným nosem namísto úst, ale celkově byla velmi klidný pacient. Nebylo to jen o tom, že byla sestra, ale vzhledem ke svému aktivnímu způsobu života pro ni nebyly lehčí úrazy nic zvláštního. Chvíli to vypadalo, že se Kim snaží Em něco říct, ale zastavila ji únava. Její tělo se zjevně snažilo soustředit vše, co mohlo, na léčení poraněné nohy. Třásla se sice, ale vypadalo to, že minimálně přítomnost Em ji uklidňuje. Reálně se ale situace začala lepšit až v momentě, kdy jí čarodějka nalila do krku jakýsi nápoj. Nechutnalo to dobře, nicméně ani nijak odporně a hlavně Kim cítila, že její bolehlav a horečka zázračně ustupují. Za jiné situace by ji nejspíš zajímalo, co do ní kdo naléval, ale v současné situaci byla prostě jen vděčná.* Díky… *Zamumlala potichu, než konečně otevřela oči a opatrně se rozhlédla, zatím bez pohybu hlavy. Byla v nějaké místnosti, kterou nepoznávala, noha ji bolela méně, než by čekala tak krátce po útoku. Hlavní ale bylo, že poblíž byla Em.* Em, díky… *Oslovila ji přímo, ale zatím se nesnažila příliš hýbat. To, že teď byla bolest mírnější ještě neznamenalo, že by se měla hned snažit dostat na nohy.* K…Kde to jsme..? *Zeptala se tiše.*
*Emerie si skoro za celé situace okouše všechny nehty na rukách zatím co čeká až se trochu zlepší situace Kim. Sice Oksaně věří, ale i tak tohle ji nenechává chladnou. Sleduje jak jí do krku lije nějaký nápoj co nevypadá ani trochu chutně a Emerie jí položí ruku na čelo. Po chvíli její horčka začen výrazně klesat, což je dobře.*Lež prosimtě. zsůtaň ležet.. *Nazačí jí rukaa, ať stále leží a ani se nehýbe.* Jsme jsme uhm...*Koukne se na Oksanu.* U mé kamarádky, je zdravotní sestra, ošetřila ti to kousnutí od toho psa. *Koukne se na Oksanu zase docela nenápadně.* Nemocnice byla moc daleko a já ani nevím jestli máš pojištění nebo tak tak jsem tě vzala sem. *Vydechne.* Zavolám ti taxík a odvezu tě domů ano Kim? *Vytáhne hned telefon a vyplní uber.* Řekni mu ulici kdy bydlíš. *Koukne se na ni a čeká až jí řekne adresu.* Pojedu s tebou v taxíku a počkám než budeš doma. *Ujistí ji a pak se nahne k Oksaně.* Bude v pohodě, že jo? *Zeptá se.* "Měla by být, kdyby ne tak se mi ozvi." *Ujistí ji.*
Ah… Jo, pes, vzpomínám si… Ježiš, pes! *Vyjekla najednou a posadila se, rozhodně rychleji, než měla, protože se jí zamotala hlava.* Krucifix… Maya. Musím si vyzvednout Mayu… *Začala se poplácávat po kapsách, než v nich našla telefon a začala hledat ve zprávách. Písmenka se jí houpala před očima, ale po chvíli zvládla najít adresu.* Musím se tam stavit… Nebo alespoň zavolat Ravimu… *Povzdechla si a nakonec Em s námahou napsala obě adresy. Uvědomila si, že tašku nejspíš ztratila při útoku, ale naštěstí klíče a peněženku, to nejdůležitější, měla u sebe.* Díky… Vám oběma. *Řekla tiše a Em vděčně stiskla ruku. Nějak dokázala vykouzlit i malý, povzbudivý úsměv.* Zvládnu to, Em. Neboj.
*Až když zmíní psa uděvomí si že jí vlastně Kim říkala, že jde pro svou fenku.* /Sakra ten její pes vlastně./ *Uvědomí si a jen se koukne na Oksanu jako kdyby v ní hledal nějakou hzcáhranu. Sleduje Kim jak hledá telefon a vezme si od ní telefon a opíše adresy.* Dobrá adresa je zadaná. První tě vyhodí tam u toho domu pro tvou fenku a druhá tě zaveze domů. *Pousměje se na ni.* Fakt zvládneš to? *Zeptá se azmáčkne jí ruku zpátky. A pak jí pomůže na nohy a odvede ji ven k taxíku.* Tak snad se dáš do pohody prý se to bude nějakou dobu hojit, ale budeš v pořádku. *Pousměje se na ni zatím co ji vede k autu.* Jsem ráda že jis v pořádku. *Usměje se na ni.* Já budu muset jít už taky domů a jít dělat věci do práce tkaže asi zatím Kim. *Mrkne na ni než za ní zavře dveře od auta a čeká až se auto rouzejde a ona bude moct odejít také. Jakmile se to stane Emerie taky zmzí.*
*Dnes je nějaká akce na pláži a Emerie se to orzhodla nít občíhnout. Dneska měla volno tak proč si ho trochu neužít. Už je tepleji oblečená na sobě má vzorovanou bundu s native american vzorem a na sobě kostkovanou košli a nějaké džíny a k tomu nějaké vyšší boty. Vlasy má rozpuštěné. S rukama v kapscáh, kde má všechny věci co potřbeuje si to míří na pláž, kde vidí ten rozruch slabě se nad tím usměje a jde si první pro něco teplého. Vystojí si řadu na kafe a pak jde ke stánku co prodává kukuřici tak si jednu koupí, napíše pár SMSek svým kolegům jestli přijdou ale nehcávají ji na zobrazenu.*
*Nadešel den Lunaparku na který se z velké části těšila už jen z pocitu, že si bude moci odpočinout. Nakonec se rozhodla, že nebude otravovat Tanoiu ani nikoho z okruhu jí blízkých, jelikož to nosilo zřejmě jen smůlu, ale Maria byla policistka a sama se navrhla, že s ní půjde. Oblékla se do černých legínů, tílka a přehodila přes sebe hnědý dlouhý kabát zatím, co si vlasy sčesala do copu. "VYZVEDNI MĚ VE 14:00 A NEZAPOMEŇ NA MOJI PROSBU." pousmála se, jelikož doufala, že Mari tímhle popostrčila k tomu, aby se nějak ohákla. Sama šla před sídlo vyčkávat na její příjezd. Lépe řečeno stála u dveří, aby nedostala hned kázání o tom, že byla dál od dveří sama. Protočila oči jen nad tím, když si přehrávala, jak by vypadala ta konverzace, kdyby tak učinila. Nohou poklepávala do kachliček. Nezdálo se, že je zima, ale vítr foukal, což ji donutilo trochu se přikrčit, než spatřila služební auto. Rychle k němu přiběhla a zalezla do auta.* Musím uznat, že nechat se svézt policejním autem je docela kuriozita. Těšíš se? *Nemohla se dočkat otráveného pohledu Mari, protože měla dojem, že i když se Mari tváří, že by zabíjela, tak je vlastně ráda za její společnost.*
*Kim se rozhodla opět využít příležitosti konající se předhalloweenské akce pro to, aby na sebe hodila nějaký kostým, tentokrát ale chtěla něco jednoduššího a praktičtějšího, než šaty po zem. S ohledem na to, že nedávno konečně zhlédla Wednesday - hlavně na popud svých kamarádů, protože* /Kim, MUSÍŠ, máš ráda vlkodlaky a navíc Enid je hrozně ňuňu, bude se ti líbit!/ *a koneckonců, měli pravdu - rozhodla se poctít tento fakt právě outfitem inspirovaným touto postavou. V růžové mikině, vestě, červených kalhoták s barevnými pletenými návleky a červených teniskách skutečně seriálovou vlkodlačici, co miluje barvy, připomínala. Křídou obarvené konečky vlasů tomu už jen dodaly na dokonalosti. Od začátku večera už stihla nasbírat hromadu třpytek do vlasů, nějaké ty malůvky a ozdobné kamínky na obličeji a celkově tak svým vzhledem připomínala spíš teenagera, který se nechal strhnout atmosférou, než zdravotní sestru. Když se tak rozhlížela, všimla si u stánku s kukuřicí Emerie. S nadšením došla až k ní.* Nazdar Em. Jak tak koukám, budu na tu vaši bandu 'náhodně ' narážet už pořád. *Na rtech jí přitom hrál pobavený úsměv, byla ráda, že brunetku opět vidí.* Jak ses měla?
*Ráno si přivstala aby stihla po ranním běhu nejen sprchu, ale i umýt si vlasy a vyfénovat je. Nezapoměla, že slíbila Caitlin vyčesané vlasy. Nakonec si je zapletla do dvou pevných copů, které na konci ozdobila ještě peříčky. Počkala na chvíli až jí Cait napíše. Pro dnešek vyměnila své taktické oblečení a kalhotový kostým, který většinou nosila do práce za černé poměrně uplé tílko, které rýsovalo její postavu, přes které si nasadila podpažní pouzdro a vložila do něj jednu svou zbraň, aby to vypadalo ležérněji, tak přes to přehodila flanelovou košili zeleno-černé barvy. Pro své pohodlí a pohodlné nošení si vzala poměrně volnější rifle a kanady, do kterých si zastrčila ještě dva nože.* /Nezapomínej, že dneska to není jen o zábavě, ale také o bezpečnosti Cait./ *Lehce se těmi slovy probrala, vzala svůj batoh do kterého si hodila mobil, peněženku a boxer. Zároveň z kabelky vyštrachala klíče od auta a koukla na hodinky, měla ještě pět minut než musela vyrazit a tak si pro změnu vzala po dlouhé době i několik náramků, které dělala s dědem. Poté seběhla dolů z bytu a zamířila k autu, opatrně vycouvala a dojela až k sídlu smečky, kde nabrala Cait.* Ahoj, ani nevím. Myslím, že v lunaparku jsem byla jen jedinkrát. *Podotkla směrem k ní a jela dál až k pláži, kde zaparkovala, vylezla společně s Cait a zařadila se k jejímu boku.* Kam máš v plánu jít jako první?
*Čarodějka měla volný den a rozhodla se zase pro jednou socializovat jako normální člověk a ne osobnost v hledáčku veřejnosti. Na sobě měla jednoduché světle modré džíny, bílý rolák, černou koženku, obvyklé černé kanady a zpod roláku jí na hrudník padaly černé tlačítkové sluchátka. Vlasy měla sepnuté do drdolu a v kapsách měla jedině klíčky od auta, kterým přijela a telefon, v jehož obale měla vše potřebné, včetně pár bankovek na útratu na pouti. Stejně jako většina, strašidelnému domu se vyhne s nepříjemným pocitem, věděla, jak na tom je po pekle a riskovat ztrátu kontroly před desítkami civilů a ještě sebevraždu, kdy na sebe uvnitř něco zhodí, to vážně nechtěla. Na druhou stranu se rozhodne ochutnat vafle s ovocem, čokoládovým topingem a šlehačkou, zatímco se rozhlíží a seznamuje s atrakcemi. Ještě se nerozhodla, na jakou by ráda zkusila jít, ale vzpomene si, když sem zatáhla krále víl na horskou dráhu a ruské kolo. Zábavný den.*
*Prohlédla si ji a musela uznat, že působila jistým indiánským způsobem. Ještě chvilku se na ni dívala možná až dlouho nevhodně, což si sama uvědomila.* Promiň já jen, že jistým způsobem budíš pozornost, ale v dobrém. Nyní bych si opravdu řekla, že pocházíš z míst, kde je člověk spjat s přírodou *Byla i trochu překvapená tím, že Mari na žádné takové akci nebyla a jestli, tak to bylo dávno.* No tak to ovšem musíme projít nějaké atrakce. Jak můžeš říci, že tě něco nebaví, když jsi to ani nikdy nevyzkoušela *Na tváři ji pohrával úsměv a vyšla spolu s ní z auta, když se držela v její blízkost.* Nejprve bych to viděla na stánek s kávou, co ty na to? *Sama nebyla moc na žádné atrakce, ale už teď ji okolní nálada začala bavit. Pohledem ještě sjela k Mari a viděla, že měl oblečení na sobě upnuté, takže to rýsovalo její tělo /Ta rozhodně tvrdě trénuje.../ Koukla se zpět na sebe. /Já sice ne, ale elegance mi stále nechybí.../ Nějak se tímhle uklidnila.*
*Zkontrolovala, že doopravdy má zamčené auto i zabezpečený kufr. Bylo by dost nebezpečné pokud by se do něj někdo dostal, ale na druhou stranu musel by i otevřít sejf, takže to nebylo tak jednoduché. Potom vykročila směrem k pláži a podívala se na Cait. Celkem rozuměla tomu co myslí, ale na druhou stranu si nepřipadala jako někdo kdo skrývá svou domorodou stránku.* Podle mě to není zas takový rozdíl. *Pokrčila kameny v jejím obvyklém gestu a na tváři si držela svou poměrně netečnou masku, vydržela to do chvíle, než Cait začala mluvit o atrakcích. Při těch slovech mírně vykulila oči a ztratila na své mírnosti, to se však rychle vrátilo do normálu, ale pokud jí někdo pečlivě pozoroval, tak si toho musel všimnout. Radši se k tomu nevyjadřovala a doufala, že takové pošetilé nápady Caitlin rychle přejdou.* Osobně kávu nepiju, ale pokud by sis dala něco teplého a tak můžeme jít. *Rozhlédla se kolem sebe aby zahlédla nějaký stánek s kávou. Jedním okem však byla stále na té ženské, co kdyby ji zase napadla nějaká blbost. Pomalu došla ke stánku a snažila se pohledem zjistit jestli dělají i čaj.*
*Všimla si jejího výrazu při zmínce o atrakcí. Ten pohled si rozhodně zapamatuje, jelikož Mari náhle působila, tak vyvedená z míry, že už jen z toho důvodu ji musí vzít na nějakou atrakci. Bylo jich zde více než dost a jedna bude rozhodně stačit. Nehodlala ji děsit, ale chtěla jí vidět, když se třeba projedou na Horské dráze, i když v tehotenství to asi nebude úplně nejlepší nápad, takže musela myslet nad něčím jiným, co nebude tak náročné.* Počkej tady *Zůstala u jednoho stolu a zamířila ke stánku, ale pak jí došlo, že Mari si jen tak nekecne na zadek.* Zapomínám... *Pokusila se ospravedlnit, když si vzala kafe a koukla se na nějaké zákusky. Chtěla Mari nějak poděkovat za to, že zde je s ní a nechtěla to brát jen jako nějakou samozřejmost ukázala na nakrojený dort.* A tenhle zákusek prosím. Děkuji *Zaplatila a sám muž, co dělal za kasou byl z Cait a jejího úsměvu a optimismu nadšen. Sama musela uznat, že se dlouho necítila tak dobře, ale zde jakoby žádné strachy nebyly. Vzala tácek s dezertem a svoji kávou, když se otočila na Mari.* Pro tebe snad nevadí. *Korpus byl nadýchaný.* Čokoládový dort s mléčnou čokoládou jako krém uvnitř a karamel... Snad to není úplně sladká bomba.* Pronesla a upila svoji kávu s karamelem.* Půjdeme si sednout?
*Všimla si, že čaj nedělají, což bylo na jednu stranu i dobře. Nebyla by správný ochránce pokud by měla jednu ruku zaměstnanou pitím. Když jí řekla ať počká na místě, tak se jenom zamračila a pokračovala za ní.* Když někde budu čekat, znamená to, že dám prostor někomu, kdo by tebe, nebo snad tvé dítě chtěl napadnout. *Podotkne tiše a jde za ní jako stín, do objednávání jí nemluví a sleduje nejen Cait, prodavače ale i okolí, na takovém rozlehlém místě plném tmy a zákoutí se necítí sama bezpečně, natož aby polevila v ostražitosti při hlídání. Zase jí něčím ta žena překvapi, na tolik laskavostí od lidí není zvyklá a už vůbec ne od žen.* /Nemá náhodou něco zalubem? Není to normální, nidky se ke mně nikdo tak nechová, co když má nějaké špatné úmysly./ *Hlavou jí jelo ještě několik podobných myšlenek. Nakonec ale stáhla pohled z okolí a podívala se zpět na ní.* Uhm děkuji. *Nevěděla co jí na to jiného říct, na otázku k sednutí přikývla a nasměrovala ji k jednomu stolečku, který měl za zády stánek, tam ukázala ať si sedne Cait a sama si sedla naproti, tím pádem měla jistotu určitého bezpečí a navíc měla dobrý rozhled do všech stran pro případ nouze. Jakmile seděli pohled jí uklouzl ke karamelovému zákusku. Karamel, ten sladký, byl její slabina, proto si vzala vidličku a ochutnala.* Je skvělý, nechceš taky ochutnat? *Optala se jí a nabídla jí svou vidličku.*
*Sedla si tam, kam Mari ukázala. Bylo zjevné, že jí jen tak někdo něco nekoupil, protože chtěl* Jsem ráda, že jsi nakonec semnou šla do Lunaparku... Mohla jsi se na mě vykašlat a já bych to zde neviděla *Ohlédla se k rodince s dětmi, které procházeli.* Mami, mami pojďme tam!.... Tati neloudej se!!! Jinak to nestihneme! *Poslouchala, jak děti svoji horlivostí a nadšením chtějí stihnout vše, co vidí. Znala to... kdysi. Jenže hned se vrátila zpět myšlenkami k Mari a nahodila svůj úsměv.* Moc ráda. *Vzala vidličku a nabrala si kousek dortu, když ho ochutnala a začala kývat hlavou na souhla.* Moc doblý! *Vyhrkla s rukou před ústy, když nechávala rolévat chuť v puse.* Až to dojíš budeme moct jít na nějakou atrakci. Máš možnost si vybrat ty, ale na žádnou nechceš. Přesto je to výhoda v tom, že výběr nenecháš na mě *Sice zde nebyla se svými dětmi a manželem, ale na druhou stránku zase poznala Mari, která s ní trávila tenhle čas.*
*Emerie moc nepropadla tomu, aby si udělala něco šílenýho jako kostým nebo tak. Ve svý podstatě každý její den byl halloween, když si to tak vzala. Potkávala vlkodlaky, upíry a čaroděje denně. Takže to nebyla moc velká změna od toho každodenního života. Možná jen to, že to byla větší loterie kdo je pravý a kdo ne. V poslední době se ty kostýmy hodně vylepšily. Chtěla si trochu zaplést vlasy než šla do toho lunaparku, ale nakonec se rozhodla, že tak neudělá. Vlasy jí elegatně vlály kolem hlavy díky slabému větříku. Když zaslechne hlasx tak se otoří a slbě se usměje na dívku, kteoru před nějakou dobou potkala na pláži.* Ahoj, Kim že? *Ujistí se s lekým usměvem a vezem si od prodejde kukuřici na paličce, zaplatí a rozejde se bokem a rovnou se zakousne do horkých semínek.* No nevím jestli jsme nějaká parta...*Nakrčí lehce nos.* Hele... nevzala si asi náhodou od toho Chrise kontakt, že ne? *Koukne se na ni zvědavě.* A mám se dobře, co ty? Plánuješ jít do toho staršidelného dmu?
To nic není. Sama jsi říkala, že bys neměla doprovod. *Opět její pokrčení rameny a nenápadný pohled do okolí. Zahlédla stejnou rodinku, kterou viděla i Cait, povykující děti a s nimi rodiče, jenže jí to neříkalo nic. Tedy nic krom možné hrozby, kterou ale brzy vyloučila. Ani jeden se nechoval podezřele a prozatím ani nikdo jiný z okolí, jeden muž sice chvíli dlouho zíral jejich směrem, ale když uviděl, že ho Mari zahlédla, tak se zčervenal a začal se bavit s bandou přátel.* Vybrala jsi skvěle. *Přikývla směrem k dortíku a nechala vidličku u Cait, samozřejmě karamel byl lákavý ale nechtěla se přesladit. Rozhlédla se okolo sebe a viděla hned několik atrakcí, ruské kolo, které zavrhla pro nebezpečí kvůli nemožnosti nouzového úniku, autíčka mohla být nebezpečná nárazem na těhotné břicho a další. Nakonec zahlédla labutě, při kterých byla jak možnost únikové strategie, tak i bezpečnost.* Pokud je to tedy na mně volím labutě. *A ukázala směrem kde je viděla.*
*Čekala na její výběr a když zmínila labutě jen se zarazila a koukla na Mari zda to myslí vážně, když vydechla zdrcením.* Dobrá, ale za tohle jdeme pak, km budu chtít já. Souhlasíš? S tím, že to musí splnit únikový východ a možnost mě chránit *Začínala přicházet na to, že Mari je opravdu ostražitá. Možná až moc na její vkus, ale mohla by ji mít za zlé, že se o ní strachuje a snaží se eliminovat veškeré bezpečí? Nemohla. Dopila svoji kávu a kelímek vyhodila do koše.* Tak tedy jdeme. *Zavelila směrem k labutím s tím, že dortík, už byl taky snězený. Zapamatovala si, jak se zmínila o tom, že vybrala skvěle, takže jí napadlo, že Mari bude chutnat karamel. Chtěla říct, že bude docela vtipné Mari sledovat v labuti, ale tyhle slova hned spolkla. Vzpomněla si jak minule reagovala.* Labutě jsi vybrala kvůli bezpečnosti že? *Koukla na ni s tím zda třeba nemá k tomu nějaké pouto citové, aby tomu třeba lépe porozuměla. Kdo ví za mladých let brali chlapci ženy i na labutě a kde jaká holka z toho měla posléze hezkou vzpomínku.*
Jop, Kim. *Pousmála se, zatímco se k dívce připojila.* Hele, já nevím, jak moc se znáte, nebo ne. Jen mi ten večer připadal fajn. Nedávno jsem se zase viděla s Lucasem a Chrisem. Teda, ne najednou, ale nějak jsme na sebe měli štěští. *Usmála se.* Vidíš. Nemám, chtěla jsem si ho vzít, ale nějak jsme se k tomu nedostali… Ale vím, kdo by ho mít mohl. Zkusím napsat Cait. *Zalovila v kapse pro telefon a našla číslo Cait.* /Ahoj Cait, tady Kim, mám pro tebe ty fotky z pátku. Dej vědět, až budeš mít čas si je vzít. Mimochodem, nemáš číslo na Chrise?/ *S tím telefon strčila zpátky do kapsy. Když tak procházely kolem stánků, všimla si poblíž stojící brunetky v kožené bundě a džínech. Tvář Meritriss Blake samozřejmě znala z řady filmů, na mikrovteřinu ji napadlo, že by ji oslovila, ale ta představa zmizela stejně rychle jako přišla, s uvědoměním, že kdyby ji tady někdo zastavil a chtěl s ní rozebírat medicínu, musela by ho slušně odmítnout. Každý měl právo si tady užít svou chvílku klidu. Tak se na ni jen přátelsky usmála, než kývla na Em.* Pokud ti nevadí na mě počkat, taky bych si skočila pro waffle. Jak je vidím, dostala jsem na ně chuť. *Sama si tak u stánku objednala waffle s jahodami a mini marshmallow, které svým narůžovělým nádechem seděly k jejímu kostýmu.* Chystáš se na nějaké atrakce, nebo jsi to tu jen přišla omrknout? Já osobně jsem fakt zvědavá na ten Dům Hrůzy. Slyšela jsem o tom hromadu historek. *Usmála se, než se zakousla do waffle.*
*Zamyslela, bylo pro ní nemyslitelné něco takového odsouhlasit, na druhou stranu ale neměla důvod proč jí říct ne.* Pokud mi řekneš o co půjde a já v tom neuvidím, žádné riziko, tak proč ne. *Pokývla hlavou a pokrčila rameny, samozřejmě pokud by v tom našla nějaký problém, musela by se Cait smířit, že bude muset vybrat něco jiného. Jako stín dál šla přímo až za ní než společně došli k té prapodivné atrakci. Nechápala co lidi bavilo na tom jezdit v nadrozměrných vyřezaných ptácích, kteří se pohybovali v kruhu a nahoru a dolů. Bylo to tak nějak divné, což jí ale přišly skoro všechny atrakce zde v lunaparku, prostě k tomu neměla žádné citové pouto. Postavila se do řady na lístky vedle Cait.* Ano, nevidím zde bezpečností riziko. *Řekla prostě, poté došla k pokladně a objednala dva dospělé lístky, z batohu vytáhla peněženku a zaplatila.* Tak pojď, najdi si místo, kde bys chtěla jet. *Poukázala rukou na hejno labutí a čekala až do jedné Cait nasedne, poté jí následovala. Nebyl to pro ni nikterak velký zážitek, na druhou stranu si byla jistá, že tohle v životě ještě nikdy nezažila.*
*Bob má na sobě dlouhý černý kabát se čtyřmi rozparky. Pod ním černou mikinu s kapucí, kterou má přes hlavu. Mikina je tenká a pod ní nic nemá. Má radši zimu, takže mu to vyhovuje. Na nohou má tmavé tepláky a na rukou rukavice bez konečků prstů. Přes rameno má tašku, co dostal jako dárek od jedné prostitutky, které vyléčil zlomenou ruku od klienta. Je to černá lehce natrhaná taška s přezkami z běžné látky. Je lehká a příjemná. Bob tam má všechny své potřebné předměty. Bylinky, prokleté mince, složená tyč, peněženka, telefon a pár lahviček lektvarů, které si vyzvedl v laboratoři než došel na pláž. Pláž s těmi světly, pachy a zvuky jsou moc. Jsou nepříjemné, ale zajímá ho jak to vypadá a co to je. Vyrazí tak mezi atrakce a stánky. Prochází to, když uvidí cukrovou vatu. Očička se mu rozzáří a on si hned jednu koupí. Stoupne si trochu stranou stranou kousek od stánku s waflemi. Dívá se na vatu má z toho radost. Růžový mráček, který naposledy měl na Světové výstavě roku 1904, kdy ji v Saint Louis představil nějaký muž jako novinku. Uždíbne si kousek a dá si ho do pusy. Cukr se mu rozpustí v ústech a on spokojeně zamručí.*
To se dozvíš až k té atrakci půjdeme, ale pokud si budeš myslet, že není bezpečná, tak do ní nenastoupíme to slibuji. *Popocházela vedle ní ve frontě a mírně se zamračila nad tím, že zaplatila Mari.* Vzala bych to ze svých peněz vždyť si zde ani nechtěla pomalu jít. *Trochu jí to vyčetla, jelikož Cait měla peněz až až a nechtěla, aby za ní někdo platil. Ale netrvalo dlouho, když se znovu zaměřila na labutě a její vyčítavý pohled vydržela tak pět sekund. Nastoupí do černé labutě, co měla kolem krku šátek* Rozhodně jsem nezažila za svůj život nic tak zvláštního, jako když mě policistka a ještě k tomu žena vezme na labutě, ale je to hrozně milé *Usedla na místo a ukázala, že si může sednout k ní a ještě jí udělala více prostoru, když se atrakce rozjela. Zkoušela si držet vážný výraz, ale bylo to absurdní a o to více se jí tahle situace líbila.* Málo kdy se dostáváš do takových situací že? *Chtěla ji pohladit po rameni jako kdyby ji tím měla říct, že je to dobré, ale ruku rychle stáhla k sobě. Vždy si vzpomněla, jak jí to jednou vyděsilo a dostalo do divného modu obrany, ale začínala si zvykat, že na Mari se prostě nesahá.*
*Její brblání o tom, že koupila lístky jen odmávla rukou, v takové absurdní situaci, ve které se nacházela jí vážně žádné lístky nezajímaly. Navíc když uvažovala zdali dosáhne na své nože v případě nouze. Usedla si vedle Cait a cenila si toho volného prostoru, který byl mezi nimi. Ale nevěděla zdali je dost volného prostoru pro pohyb pokud by nastaly problémy a ona by potřebovala spíš chladné zbraně. Proto se rozhlédla okolo sebe a snažila se sehnout aby dosáhla alespoň na jeden. Povedlo se to a tak si mohla zpátky spokojeně sednout. Možná to pro Cait vypadalo divně, ale ona věděla že má větší možnosti zasáhnout cíl najednou.* Je to lepší než kdyby jsi byla na nějaké atrakci a já neměla možnost jak tě chránit. *Její pokrčení ramen bylo prostě spíš už zvyk než cokoliv jiného.* Je pravda, že často nebývám osobní strážce. *Pronesla a uvažovala kdy byla naposledy v podobné situaci, ale neuměla na nic přijít, tohle bylo až moc jiné a o to víc i divné. Stále se rozhlížela kolem sebe pokud by zahlédla jakékoliv nebezpečí, navíc čekala až se rozjedou aby se mohla lehce uvolnit, teď byly na jednom místě nechráněném z žádné strany mnohem více zranitelné.*
*Labutě se dali do pohybu a ona pozorovala okolí, ale za jiných okolností než Mari. Sledovala rodiny, páry a všechny okolo, co štastně užívali Lunapark, jenže její oči pak zapátraly po Mari. Chvilku si ji prohlížela a tahle bizardnost s labutí se ji zdála už mnohem méně bizardní.* Lepší? *Všimla si, že její napnuté ramena už polevily.* Další atrakce nebude tak veřejnosti odhalena. *Což mohlo být výhodou hlavně v tom, že nebyla možnost je přepadnout ze všech stran.* Mari je to v pořádku... *Naklonila se k ní, aby na ni lépe viděla, což jeden pramen jejich vlasů spadl do tváře a kabát mírně ukázal na dekolt. Nejspíš ji nepřesvědčí, ale chtěla to aspon zkusit. Navíc si držela stále zdraví odstup, aby jí neděsila.*
*Zaznamená úsměv plavovlásky, která se však otáčí ke své společnici a vezme si od prodavačky vafle, které jí podává a ustoupí stranou lidem za ní, aby nemusela pospíchat a vklidu si vzít ubrousek a dřevěnou vidličku. Její společnici však poznávala spíš a dlouho tápala nad jejím jménem. Bylo jí hloupé ji nepozdravit, když už se viděly, jenže v posledních měsících se jí na turné představilo tolik...tolik lidí, že si vážně nebyla jistá.* Zdravím, my už jsme se někdy viděly, pokud se nepletu, však? *Usměje se na Emerie nakonec, než by přišla na jméno, bylo to jako hledat jehlu v kupce sena v případě, že by to seno byla fakt hodně velká hromada. Sakra velká. Navím, nejhůř bude vypadat, že má fakt blbou paměť. Usměje se rovnou i na její společnici a natáhne k ní bezděčně ruku, když už jí skočila do řeči.* Omlouvám se, za takový skok do konverzace, jsem Triss. *Usměje se na ni, bez ega, že by ji skutečně každý poznával.*
*Slabě se usměje. Bylo fajn, že si pamatovala jméno téhle dívky. Jinak by to bylo docela trapné, kdyby se musela ptát na jméno.* Neznáme se moc. Ale je fajn že jsi se nimi viděla. /Ten Lucas se ještě asi na preatoru taky neobjevil.../ *Napadne ji a poslouchá ji a lehce našpulí rty.* Oh nevadí...sice nevím kdo je Cait ale klidně jí můžeš napsat. *Usměje se na ni mile a sleduje ji jak někomu píše zatím co se zakousne dál do své kukuřice. Všimen si čarodějky, kterou už jednou viděla když pomáhala najít toho malého čaroděje ještě i s tou lovkyní. Neměla ani nutkání jít za ní a oslovit jí.* Hele nevadí já si dojím kukuřici zatím. *Usměje se na ni rozejde se ke stánku a počká kousek od něj než si Kim objedná a dostane svou objednávku.* Tak nějak obojí taky mě zaujal ten dům hrůzy, tkaže jak se najíme můžeme tam. *Okousá zase kousek kukřice a zbývá jí jen něco málo. Jenže to k nim přijde Triss a Emerie jen přikývne.* Jo, pomáhala jsi mi hledat to ztracené dítě. *Koukne se na Triss a naznačí jí že rtady dívka vedle je civil, že nemůže mluvit úplně přímo.* Jsem Emerie pokud si nevzpomínáš. *Usměje se na ni zdvořile.*
*Jakmile se rozjeli ramena sice povolila, ale oči zůstaly bystré. To co Cait viděla jako šťastné rodiny, páry nebo přátele ona viděla jako potencionální nebezpečí. Snažila se zamezit jakémukoliv možnému nebezpečí, ale teď viděla, že v tomto počtu lidí kdyby se někdo rozhodl, že jí ublíží, tak toho mnoho nevzmůže. Ale to jí nebránilo v odvádění té nejlepší práce na kterou se jen zmůže. Na otázku její spolucestující pouze pokývala hlavou. Jiná odpověď nebyla potřeba.* To může být bezpečnější, na druhou stranu je v tom i určité riziko. Některé typy lidí nezaútočí v takovém davu, kdy nemohou situaci kontrolovat. Navíc neví, kolik je zde spojenců. V uzavřeném prostoru by mohl najít prostor k napadení. *Vysvětlí Mari Cait svoje myšlenkové pochody, které se mohou zdát poněkud zvláštní až divné.* V pořádku to bude, až si ten bastard dá pokoj a ty ani dítě nebudete v ohrožení. *Dodá jenom.*
*Založila si ruce na klíně a zamýšlela se, jak tohle Mari zpříjemnit. Nepřišla se sem sice bavit, ale rozhodně by jí mohla aspoň nějak uvolnit.* Co když tu nikdo takový ani není? Chci tím říci. Zatím měl jen soukromé očko a zaútočit mezi lidmi není ani jeho styl... Ví, co vybuduje pozornost o kterou člověk nestojí *Pokusí se vysvětlit, ale Mari má jistě svoji hlavu, takže dále už nic neříká, když ví jak je to pro ni složité.* Asi jsi zažila dost traumatizující zkušenost *Uniklo ji z úst, než jí to došlo a trochu se zděsila, že to řekla nahlas.* Myslím tím.. promiň... já jen mě to mrzí, že ti někdo ublížil nic víc. *Stále se ještě učila jak s Mari zacházet.*
*Na chvíli se zamyslela než řekla nahlas své myšlenky.* Je lepší předpokládat, že v davu je někdo kdo by mohl ohrozit než nic takového nepředpokládat a někdo tě překvapí. Jednoduchá logika. *Udělá zase svůj pohyb rameny. Navíc pokud by byli dva až tři strážci či ochránci jistě by byla uvolněnější, ale takhle prostě a jednoduše musela všechna rizika posuzovat sama.* Pokud byl dost šílený vyhrožovat ti a veřejně poskytnout tyto SMSky je šílený i dost pro napadení. *Dodá svůj důvod pro to co jí došlo. Jenže už po několikáté ji Cait pozastavila v myšlenkách i hlídání situace. Nechápavě se na ní zadívala a nevěděla co přesně tím myslí, proto jí nezbylo nic jiného než se zeptat.* Nejsem si jistá o čem to mluvíš, mohla bys to rozvést? *Požádala ji s klidnou maskou na tváři. Na chvíli vypadla ze své role hlídače, ale předpokládala že situace se v tuhle chvíli za minutu nezmění.*
*Když náhle zmínila, že by chtěla rozvést to co řekla musela se k tomu postavit.* Myslím to tak, že to jak se chováš je znatelně z nějakého důvodu. Nedůvěra v lidi a tím nemyslím jen dnešek. Jsem moc ráda, že se o mě takhle staráš a hlídáš mě... Nechceš podcenit žádnou drobnost, ale jako kdyby sis už nikdy nechtěla nikoho připustit k tělu a s tímhle se lidé nerodí. Tohle získávají díky zkušeností. Lidé nemají strach z doteků a chápou ironii, kterou nechtějí urazit a tím nechci říct, že je to tvá vina, nebo že bys byla špatný člověk. Jen mě mrzí, že ti někdo udělal něco zlého, abys k tomuhle došla... Trauma... všichni vlkodlaci ho máme. *Říkala to dost opatrně od scény s Chrisem se hodně ponaučila, ale Mari byla oproti Chrisovi stabilnější, jelikož nebyla vlkodlakem chvíli, ale znala váhu slov o to více a proto to říkala dost opatrně a sem tam uhnula pohledem do davu a pak zpět na Mari, aby viděla její reakci.*
Samozřejmě, vše na světě má své důvody. *Odpoví o dost chladněji, tohle byla část, které se velice nerada dotýkala a často jí schovávala za masku odtažitosti a netečnosti-* Můj strach není z doteků, ale protože nechápu co člověk plánuje udělat, už jsem ti říkala, že komunikace a interakce není něco co bych znala. *Podotkla chladně, chvíli zvažovala zdali mluvit o svém traumatu z proměny.* Nevěřím lidem, nakonec stejně všichni... *Nechtěla říct zemřou před Caitlin, zas tak své emoce nepotlačila. ale víc se k tomu odmítala vyjadřovat. Celá se napnula a odtáhla. Nevyvolalo to v ní touhu zabíjet ani se proměnit, tohle zas tak těžké téma nebylo a její sebeovládání bylo na vysoké úrovni. Na druhou stranu už neměla ani chuť se přátelíčkovat. Trauma, které vycházelo z její proměny bylo asi to nejmenší, ale to jí nemínila teď říkat, vlastně ani nikdy jindy. Narovnaně seděla, odtažená tělem od Cait a sledovala ostatní aby rozpoznala nebezpečí. Jakmile jízda skončila, tak vysedla, počkala na Cai a vyčkávala co dalšího chce dělat. Tentokrát v úplné tichosti.*
*Lhala by kdyby nečekala nějakou podobnou reakci.* Jistě... *Nechala atrakci dojet, když si oprášila svůj kabát.* Nehodláš držet bobříka mlčení že ne? *Pozvedla obočí s tím, jako kdyby se ani nic nestalo.* Jestli ano, tak přísahám, že si vezmu prvního frajera, kterého potkám. *Rovnou poklepala prvnímu muži na rameno a ten se k ní otočil.* Jste tu sám? *Ale jen pokýval hlavou, že ne a ukázal na přítelkyni*. Tak nic... *nicméně to věděla už předem, jelikož je viděla z Labutě stát ve frontě, ale byl to jistý důkaz, že je toho schopná.* Takže jdeme, ale příště to vyjde. V tichosti v Lunaparku to opravdu zábava není.* Dotáhla ji k atrakci *Tadááá *Ukázala na tunel lásky.*
Samozřejmě, že ne. *Pronesla klidně a na její scénu nebrala zřetel, jen se ujistila, že jí při tom nikdo nenapadne. Nechápala její proslov o tichosti Lunaparku, vždyť tady byl všude kravál, randál a hluk. Když ne z kolotočů, tak od lidí a stánků, to poslední co by tady zaregistrovala bylo ticho.* Nevypadá to nijak nebezpečně. Můžeme jít koupit lístky. *Stručně podotkla skutečnost a postavila se opět do fronty na lístky, tentokrát byla ale mnohem méně uvolněná a klidná, spíš vypadala jako ledová socha, která si hraje na chrliče někde na hradě. Rozhlížela se okolo zdali nevidí známou tvář nebo naopak nebezpečí. Neměla chuť si povídat ani se uvolňovat, teď potřebovala jen dostat to co vyplulo napovrch zpátky tam, kde to patří a tím myslela velice, velice hluboko uvnitř ní.*
*Její reakce ji nijak nepotěšila. Vlastně nebyla žádná. Protočila očima a zamířila s ní do fronty. Měla pocit, že všichni okolo ní jsou nějací citlivější, než byla zvykla v New Orleans a nějak nedokázala zpracovávat, jak se k nim chovat, aby jim neubližovala, ale byla to výhra. Neproměnila se na vlkodlaka a nechtěla zde zabíjet lidi, jen se z ní stala ledová královna.* Ach bože... *Promnula si kořen nosu, než přišli na frontu a zaplatila dva dospělé.* Snad tě aspon tohle nějak rozveselí... /Pochybuji.../*. Trápilo ji, že se Maria takhle chovala kvůli slovům, které vyřkla. Popravdě měla nejvíc chuť se sebrat a odejít a nechat jí samotnou, ať si vše projde v myšlenkách a nebo ať se vrátí domů a nemusí tohle vše absolvovat s ní. Nastoupila jako první a jen se zapřela o rám, když položila hlavu do své dlaně.*
*Následovala Caitlin až do vozu, nechápala, co by jí na tomto mělo rozveselit.* O čem tenhle tunel vlastně je? *Optala se a sedla si pohodlněji. Rozhlížela se kolem sebe i když netušila o čem tohle má být. V životě neslyšela o něčem zvaném tunel lásky a i ten název zněl vážně divně. Připadalo jí to spíš jako místo, na které chodí puberťáci se svou první láskou, než dvě dospělé ženy. Ale nechala to být, ona tady dnes byla jen jako doprovod a ochranka nikoliv na to aby si stěžovala a měla připomínky. Pomalu se to rozjelo a na její vkus to jelo příšerně pomalu navíc hrála nějaká strašně divná hudba. Rozhodně byly labutě větší zábava.* /Připadám si v tomhle divném a pomalém autíčku s tou hudbou kolem sebe vážně nepatřičně, co je na tomhle místě uvolňující./ *Uvnitř se sice divila, ale navenek zůstávala schovaná za svou maskou.*
Cait je hrozně milá holka, tak kolem třicítky? Byla na tom vyřezávání dýní, ještě s nějakým Tanoiou. No a s Chrisem. *Usmála se, zatímco si přebrala od prodavačky vafle. V tu chvíli se k nim připojila Triss a Kim jí věnovala už druhý úsměv toho večera.* Ztracené dítě? Páni, to jsou historky… *Dodala, ale její tón a zdvořilý úsměv naznačovaly, že ač by si příběh poslechla ráda, rozhodně se nemusí svěřovat, pokud nechtějí.* A nemáš se vůbec za co omlouvat. Nevadí nám to, že ne, Em? *Optala se své společnice s úsměvem.* Společnost je vždycky vítaná. Jinak čau, já jsem Kim. *Podala dívce ruku. Ačkoli jí toužila pochválit výkon v poslední roli, v duchu si řekla, že buď na to bude vhodná chvíle během večera, nebo nebude a to vlastně taky nevadí. Nechtěla působit jako střelená fanynka, co když vidí oblíbenou herečku, omdlí.* Kam se chystáš ty? Ruské kolo, houpačky? Nebo snad taky ten strašidelný dům? *Mrkla na Em. Úsměv z tváře jí snad na vteřinu nezmizel.*
*Trochu jí překvapilo, že promluvila a ohlédla se jejím směrem.* Nic zvláštního. Vlastně slovo nasvědčuje všemu, ale je to jedna z mála atrakcí, kam mohu jít. Zbytek je nebezpečný pro těhotné ženy, nebo pro ženy po kterých jde blázen... *Mávla předloktím a pokynula rameny jako Mari.* Je to jedno, jen jsem chtěla aspoň najít něco, kde nemusím nad tím vším přemýšlet *Ale zdárně se to nedaří. Ještě chvilku pozorovala Mariu zda se bude tvářit jinak, ale nepřišlo jí nic, že by se v její mimice změnilo.* Tak tedy... *Autíčko zastavilo, ale uprostřed průchodu přes keře kudy byla cesta i ven.* Rozumím... *Zasmála se nad tímhle faktem, když vystoupila a čekala na Mari.* Tunel lásky... jedno z poutních míst na Ukrajině, kde jezdí průmyslové vlaky a příroda se tam přizpůsobila lokomotivám, takže vytvořila za pomocí větví tunel a hádám, že tohle má být napodobenina. *Koukla se na keře, kdy jejich větve se spojovali až nad hlavami. Nebylo to zdaleka tak kouzelné jako je to místo na druhém konci světa, ale líbilo se jí to. Přirodu zbožňovala.* Nakonec lepší než labutě... pro mě tedy *Konečky prstů přejela po listech a aspoň tohle ji zvedlo náladu, než se v opojení ohlédla na Mari, ale hned při pohledu na ni nabrala její náladu před chvíli.* Tak jdeme ať to máme z krku a můžeme domů. *Pokynula hlavou poslední, co si přála je vidět Mari neustále v napjaté pozici a už úplně bez nálady.*
*Bob si zbaští vatu. Trochu ho zklamala. Kdysi měl lepší. Hlavně ten zubař, co ji prezentoval měl skvělý marketink. Udělal si cukrárnu a pak k němu chodili jeho zákazníci jako pacienti. Docela ho to pobaví, tak se zasměje. Rozhlédne se a vyrazí neurčitým směrem. Pak si však všimne nějakých grilovaných kusů masa na špejli.* A!* Ukáže tím směrem, ale přitom ukazuje směr, kde je TRISS.* Jde se na lov!* Vykřikne nadšeně a vyrazí za masem, ale stále míří směrem k TRISS.*
Aha. *Jinou reakci ze sebe nedostala, dávalo jí to smysl a kupodivu jí tohle i připadalo dostatečně bezpečné aby nemusela každou chvíli kontrolovat lidi kolem sebe a hlavně kolem Caitlin. Potom ale začala mluvit o historii, která ji i celkem zaujala. Rozhlédla se po keřích a ozdobách tady v tunelu, což nakonec nevypadalo zase tak špatně jak čekala od toho kýčovitého názvu.* Chápu to. *Pokusila se uvolnit o něco víc. Bylo to o něco lepší, ale nebylo to na původní náladě.* Nechceš ještě něco? *Nadhodila to.* Když už jsme sem došly, tak bychom tu asi měli strávit o něco více času než jen tohle. *Lehce se rozmluvila.*
Ah, jo to dítko... *A s pohledem na Em ještě přikývne, pro Kim k tématu, pro Em na stvrzení, že chápe.* Pamatuji si na tebe. *Usměje se a kývne znovu. */Emerie./ *Zopakuje si v mysli. Svými slovy nelhala, jen její jméno si nevybavila v té hordě jmen. Dřív s tím takový problém neměla, ale poslední měsíce její vzpomínky se jmény lidí, s nimiž se denně nesetkává, poněkud zamíchaly. Potom se usměje na Kim a stiskne jí ruku.* Dítko se ztratilo v Parku, tak jsme ho pomáhaly najít a dostat do správných rukou. *Vysvětlí jednoduše historku, která se za tím skrývá a protože Emerie Kim odpovídala ohledně strašidelného domu, rozhodne se i přes drobné zmatení odpovědět ona.* Ah, strašidelný dům vynechám, jsem v poslední době docela lekavá, už ani na horory a thrillery se nedívám a...tak. *Možná si to přiřadí k tomu, že ke konci turné její kolega s nímž zpívala "zemřel" na předávkování a ona jej viděla "mrtvého". Nicméně se omluvně pousměje a rozhlédne se, aby snad našla atrakci, na kterou by mohla jít. Nicméně objeví někoho úplně jiného a ztuhne. Málem jí spadne vafle, ale rychle se vzchopí. Civilové naštěstí nemají možnost zahlédnout nenápadné jiskřičky mezi prsty, které se co nejvíc snaží schovat za papírový obal vaflí a upomenout se na to, že Haures je v pekle...že se nedostal na zem. I tak se ale zdá znepokojená. Na sílu se však podívá na věž za Bobem, který byl děsivě podobný Hauresovi a pokroutí hlavou.* Nechápu, jak na to lidé mohou chodit. *Zamaskuje náhlý šok a pohledem skočí zpět na Boba, v jejím pohledu se zdá být trochu zoufalá žádost o ujištění.*
*Vnímala neustálý stres a nátlak z Mari. To napětí, které Mari vyzařovala se už přesunulo i na Cait. Zkoušela to po celou dobu ignorovat a užívat si, jenže nakonec se nedokázala ubránit a nechala se tím taky pohltit.* Myslím, že bude lepší jít domů. Ty budeš mít klid a já tu dojela pro co jsem chtěla. Více atrakcí ani není vhodné pro mě. *Pokrčila rameny a vyšla ven z tunelu, když se rozhlédla po okolí.* Nezdá se nikdo podezřelý *Nasadila na její notu.* Víš kudy byl východ z Lunaparku? *Ohlížela se po nějakém ukazateli, když zaznamenala zvuk ze vzduchovky. Na malý moment zbystřila a ohlédla se zpět na Mari.* Říkala jsi, že umíš střílet i z obroušené vzduchovky?
Chápu, pak můžeme jít. *Jí osobně jí to tady nijak nevadilo, ale ctěla její přání. Vylezla a rozhlédla se aby se mohla lehce zorientovat. Uvědomila si svou polohu i kudy šly a tak věděla kudy ven.* Samozřejmě, musíme odsud kolem té uličky s waflemi a pak rovně k té kavárně, odkud pak je výhled na parkoviště, kde stojí auto. *Popsala zhruba záchytné body, které si pamatovala. Když se jí zeptala na vzduchovku tak se uchechtla.* Samozřejmě. Jak jsem říkala, potřebovala bych minimálně jeden pokus na to zjistit jak moc je obroušená. *Pokrčila rameny a dívala se na Caitlin co bude chtít dělat teď.*
*Byla očividně na vážkách. Netušila zda je dobrý nápad pokračovat nadále v téhle zábavě už tím, že je s ní. Koukla na ni, na stánek a pak na východ ven. * Já nevím... *Věděla, že rozhodnutí je na ni a na nikom jiném.* Vlastně střelba nezabere ani nijak dlouho. *Ze pět střel a pojedou domů to neznělo jako špatný nápad.* Tak pojď. *Nejraději by zde zůstala déle, ale už neměla ten pocit bezpečí jako ze začátku. Začala podezírat každého, kdo okolo nich prošel jako Mari a přeměřila si je pohledem, když stála u stánku, kde teď střílel mladý pár, ale ani jednou se netrefil.* Ta bude asi hodně zbroušená *zašeptala na Mari ke které se nahnula, tak aby její slova slyšela jen ona.*
Tam jsem nebyla. *Pousměje se na ni lehce.* Byla jsem v práci, někdy mám prostě i ví[link src="kendy.Tak"]že jsem tam nebyla. *Usměje se trochu smutně na Kim, ale vlastně nelituje toho že tam nebyla. Byla v práci udělala si co potřebovala...Dýni si může vyřezat i sama doma. Nebo by mohla pozvat Diega na takovou kravinu nebo to udělat v práci při noční- To by určitě šlo.* Jo ztracené dítě. *Souhalsně přikývne, ale vynechává detaily že to dítě bylo malý čaroděj.* Mě je to fuk. *Slabě se pousměje na obě dívky. Vůbec neví že je Triss nějaká herečka, takže vůbec nemá nějakou fanouškovskou reakci. Poslouchá jak se děvčata baví a EMeie jen mykne rameny.* Já jsem chtěla jít do toho stašidelného domu upřímně. Takové věci mě nev adí, viděla jsem horší věci než nějaký stařidlený dům v lunaparku. *Ušklíbne se lehce.*
*Pomalu spolu došli až ke střelnici a Mari se dívala na muže, který právě střílel.* Buď a nebo je příšerný střelec, obojí může být možné. *Podotkne tiše k ní a pokračuje ve vysvětlování.* Pokud by byl dobrý střelec tak by po první, možná druhé ráně zvládl rozpoznat odchylku a podle toho zaměřit. Navíc to jsou nehybné cíle, o to lehčí to bude. *Pečlivě se rozhlédla okolo sebe.* Prosím, jak budu střílet zůstaň blízko mně. Jelikož je ta zbraň upravená budu se muset soustředit a tudíž nemůžu mít oči na tobě, rozumíš? *Optala se jí a čekala chvíli na její odpověď, poté se vydala za mužem a zaplatila si pět střel. * Tak co by sis přála dostat? *Ukázala na všechny ty růže, plyšáky a spoustu dalších věcí, které byly vystaveny ve stánku, ale normální člověk na ně neměl šanci dostřílet.*
*Očividně v tom Mari byla opravdu zběhlá a zadívala se na všechny ceny, které zde jsou.* Já ti nevím... chtěla jsem růži, ale hodil by se i nějaký plyšák. Dobrá tedy... *Zaplatila ještě dalších pět ran.* Zastřílím si i já. *A zaplatila ještě dalších pět ran pro Mari* A jestli jsi opravdu dobrá jak říkáš, tak poprvé si přeji růži a potom mi vystřílíš nějakého plyšáka pro malého *Sama by s plyšákem nevěděla, co dělat, ale až se ji narodí dítě jistě se bude chtít posléze k něčemu hebkému tulit.* Výběr nechám na tobě. *Začala se uvolňovat, když k ní přistoupila, co nejblíže.* Nějak si věříte madam *odvětil muž se smíchem, nad tím, že se Cait tak trochu vysmál. Nedůvěřoval Mari.* Já bych ji nepodceňovala *V jejím hlase byla znát pevnost a neoblomnost v její důvěře vůči její společnici.*
Škoda, byla to hrozně fajn akce. *Chápavě pokývala nad slovy Em. Jako zdravotní sestra moc dobře chápala pracovní víkendy.* Já se z toho nevyvlíkla, přijela mi rodina. *Usmála se, pak se zaposlouchala do toho, co vyprávěla Triss. Napadlo ji, jestli to náhodou nemůže souviset se Zachariem, ale pokud ano, stejně by to téma nenačínala. Pro Triss už to tak muselo být dost traumatické.* Chápu. A chápu i to, že to není každého šálek čaje. Někdo má rád horory, někdo - Triss, děje se něco..? *Všimla si, jak Triss najednou ztuhla. Pohledem následovala její a přitom jí jemně, povzbudivě stiskla rameno. Oči jí padly na přibližujícího se muže a zamyšleně se zamračila.* Znáš toho muže? *Zeptala se starostlivě polohlasem.*
Dobře, budiž ti přání splněno. *Převzala si od nedůvěřivého muže zbraň a první věc co udělala bylo, že si zvážila v ruce zbraň, připadala jí poměrně normální, ale bůh ví co s tou zbraní mohli udělat. Zaujala poměrně dobrý postoj pro střelbu, ale nebyl perfektní, to ani nechtěla. V prvním pokusu šlo pouze o růži, tudíš střely nemusely být perfektní. Bála se spíš toho, že pokud by vystřelila napoprvé perfektní skóre, tak ji k druhé střelbě už nepustí. Proto udělala taky úplně amaterskou chybu a při výstřelu přivřela oči a cukla sebou. Samozřejmě střela šla úplně mimo.* Ups. *Zasmála se a hrála blbou, dostala se do role. Koukla po Cait a dávala pozor zdali je u ní a zdali jí nic nehrozí. Potom vystřelila ještě čtyřikrát, zbrań byla vážně příšerně upravená, ale nastřílela celkem obstojné scóre na růži.* Kterou barvu chceš? *Zeptala se jí a lehce jí cukal koutek. Tohle jí poměrně bavilo, asi to bylo střílením. Poté co si vybrala odměnu předala zbraň Cait.* Tak teď je řada na tobě. *Pustila ji k pultu a pozorovala okolí i když se bála aby se Cait nezranila při zpátečním rázu téhle zbraně, lidé co na to nejsou zvyklí si můžou poranit i ruku.*
*Sledovala postoj Marie a pozvedla obočí. Buď jí lhala nebo měla něco Mari za lubem. První střela šla úplně mimo.* Mari? *Trochu znejistěla s tím, že by přeci jen nebyla tak dobrá? Hloupost! Mari nebyla člověk, který by ji lhal, takže jí nezbývalo než věřit a opravdu se zadařilo.* Zůstanu u černé růže. *Vzala si ji od muže, který si něco mrmlal pod vousy, když si převzala zbraň od ní.* Sleduj a uč se. Sleduj a uč se *Nastavila zbraň, nahodila postoj a první střela byla hodně těsně terče, než pochopila, kde byl problém. Bez přemýšlení nahodila mnohem vyšší skore než Mari, když vzduchovku položila na stůl a ohlédla se na ni a upravila kabát s pyšným povzdechem.* Nějaké přání, co bys chtěla? *Optala se. Cait pocházela z rodu a tam neumět střílet by byla hanba i pro ženy a co více... Jejich střelba nebyla moderními zbraněmi, ale právě starými, které už kolikrát nemířily, jak mají. Aspoň k něčemu jí rodina byla.*
Budu následovat tvůj příklad a vezmu si tu modrou růži. *Ukázala na ní a převzala si jí. Potom ji podala Cait.* Pohlídáš mi ji? *Vzala si zbraň a postavila se do perfektního úhlu pro střrelu na všech pět terčů, pamatovala si odchylku se kterou střílela před chvílí, takže tohle by nemělo být nich složitého. Samozřejmě střela z kleku či lehu by měla lepší výhodu stability, ale tento postoj jí perfektně stačil na tak krátkou vzdálenost a do tak velkých terčů. Položila si zbraň tak aby seděla kde má a zhluboka se nadechla, při plně otevřených očích a tentokrát bez cuknutí společně s výdechem vypálila kulku, která šla perfektně do středu, stejně tak druhou, nabíd, zaměřit, výdech a pal. Přesně pokračovala až sestřelila pátý střed. Zhluboka se nadechla a vydechla. Odložila zbraň a zkontrolovala Caitlin. Poté se podívala na toho celkem udiveného ale více snad jen naštvaného muže a musela se uchechtnout, ale velice potichu, přece jen chtěla toho obrovského plyšáka pro Cait a malé.* Jakého si myslíš že by chtěl?
Jistě *Vzala modrou růži do rukou a sledovala, jak si Mari povede nyní, jenže už od prvního pohledu bylo jasné, že předtím to jen hrála a svoje zkušenosti hodlá ukázat až nyní.* Ne že bych o tobě pochybovala, ale trochu jsi mě vyděsila s tím mířením předtím *Nyní všemu rozuměla a sledovala s úžasem, jak sestřelila všechny terče. Muž se tvářil naštvaně, ale jí to absolutně nevadilo ba naopak* Věřím tomu, že se narodí chlapec, takže nic růžového *Ohlédla se po velkých plyšácích.* Myslím, že tohohle srnečka *Ukázala na velkého plyšáka, který už působil, že se člověk bude cítit v objetí hebkého tvora a navíc měl modrý svetřík* Děkuji. *Vzala si ho a musela ho skoro obejmout. Ohlédla se na stánky, které nabízely podobnou zábavu.* Co takhle... jen mě napadlo, že odneseme tohohle srnce do auta a posléze se zde vrátíme. Není tu moc lidí to za prvé a za druhé tě musím přeci v něčem porazit. Kdybych věděla, jak dobrou mušku máš, tak se více snažím *Uvolnila se konečně od všeho stresu a hlavně se smála faktu, že Mari by neporazila ve střelbě ani kdyby se snažila* Ale doufám, že jsem na tebe zanechala aspon trochu dojem s tou střelbou *Moc lidí by to do ní neřeklo, že vůbec někdy držela zbraň.*
*Když si představila jak vlkodlačí matka dává svému synovi srnečka v modrém kabátku, tak se musela usmát. Bylo to až příliš paradoxní.* Klidně můžeme, dle mého jsme neprošly ještě ani polovinu lunaparku. *Pomalu se vydala směrem k autu a opět pozorovala všechny okolo i Cait.* To jsou roky a roky praxe, skoro dvacet let už střílím a to i tímto typem zbraně. *Opět udělala svůj pohyb a to pokrčení ramen a pokračovala v chůzi dál. Bylo celkem příjemně a nebyla ještě ani tma, takže se to dalo.* Upřímně jsem se lehce obávala aby ses tou zbraní nezranila, tato má poměrně silný zpětný ráz, až jsem se divila, že je dávají do rukou normálním lidem. *Normálně by stačilo aby špatně umístil ruku se zbraní a měl naraženou nebo rovnou zlomenou klíční kost. Pomalou chůzí pokračovala až na parkoviště a uvažovala jak směšně vypadá Cait s tím obrovským srncem.* /To dítě do jeho velikosti bude dorůstat pár hezkých let./
*Emerie se koukne po děvčatech co se spolu baví a slabě se usměje na Kim.* To je pěkné, že jsi tu měla rodinu, doufám že sis to užila. *Trochu jí to záviděla, že měla tkahle možnost jít za rodinou ale nechala to být. Všimne si kam se Triss dívá ale nedává tomu nějaké myšlenky. Jen se za mužem ohlédne a myken nad tím rameny. Vyhodí ohryzek z kukuřice odo koše ak oukne se na děvčata.* Já se asi půjdu někam projít zatím sama. Možná se ještě najdeme děvčata. zatím se mějte.* Rozloučí se s nima a rozejde se pryč. Možná hlouběji do lunaparku a možná úplně pryč.*
*Emerie měla dnešní službu ale ne papírovou jako obvykle. Byla v teréenu. Dostala infomrace, že by se někde měl toulat vlkodlak bez smečky a má to prozkoumat. Tentorkát teda jen ona sama. Trochu doufá, že se nedostane do nějakých problémů. Už měla v sobě jeden z těch sledovacích čipů co nařídil Spolek. Nebylíbilo se jí to. Rozhodně ne, ale co se dalo dělat, musela poslouchat pravidla.* /Při nejhroším, když mě někdo zabije aspo%n najdou moej tělo./ *Napadne ji jen tka mimochodem zatím co jde po pláži, protože pdoel koentkatů by se ten vlkodlak měl zdržovat někde v Staten island.*
*Chris neměl pro dnešní večer žádný konkrétní cíl. Ráno strávil částečně u Cait, částečně v práci. Byl svým způsobem rád, že dnes byla poměrně jednotvárná. Nemusel tak řešit žádný krizový management, jen rutinu, takže se v myšlenkách mohl věnovat tomu, co se od Cait dozvěděl. Věděl, že ho minimálně časem čeká setkání s Dariem a dalšími členy smečky a byť věřil, že by ho Cait nasměrovala, nebo rovnou doprovodila, kdyby si o to řekl… Neřekl si o to. Potřeboval ještě jeden večer o samotě, čas na to popřemýšlet si o věcech uplynulého dne. Teď se jen procházel po pláži a užíval si tu chvíli klidu. Občas kolem někdo prošel a jelikož povětrnostní podmínky byly přívětivé, testoval svůj čich a instinkty. Bez úspěchu.* /Moment…/ *Najednou zaznamenal něco, co by, teoreticky, vlčí pach být mohl. K pláži se blížila tmavovláska, mohla být tak plus mínus stejně vysoká a stará a nepůsobila dojmem, že by zde byla zrovna náhodou na procházce. Její krok byl rozhodný. Pootočil se od moře a pousmál se, aby jí dal najevo, že si jí všimnul.* Hádám, že doporučení stran vycházení odrazuje od vycházek v přírodě jen málokoho?
*Emerie vypadala jako obyčejný civil, na první pohled. Ale orzhodně jím nebyla, halvně když díky zlepšenému sluchu poslouchala a díky lepšímu čichu cítí i spoustu věcí. Na ty se snaží hlavně soustředit. Kdyby cítila nějakého dalšího vlkodlaka. Zatím teda na pláži cítí jen rybinu a slabou vůni lesa. Snažila se působit jako že je jen na obyčejné procházce na pláži, ale i tka jí oči cukaly všide kolem, aby něco našla. Cítí nějakého dalíšho vlkodlaka a ten pach se přiblíží. Když na Emmerie kdosi promluví.* Pardon? *Zeptá se trochu nechápavě.* Dopuručení Stran? *Zvedne táazvě obočí, ale přito mmá možnost si lépe prohlédnout može a hlavně si k němu nenápadně přišichnout. Rozhlédne se kolem a pak se koukne na něj.* Předpokládám, že nemyslíte asi politické strany, že?
*Tiše se rozesmál.* Stran něčeho, jakože týkající se něčeho, *vysvětlil.* Myslel jsem ty povodně, doporučení záchrannejch složek. Co s tím má společnýho politika, to nevím, na tu kašlu, jde mi jen o bezpečí ostatních. *Pobaveně sledoval, jak si ho prohlíží. Připomnělo mu to včerejšek a to, jak si ho prohlížela Cait, než se ho začala ptát na ' parfém.'* Ale hádám, že na vodu jste se dívat nepřišla, co? Nemáte na to zrovna vhodný oblečení. *Zkonstatoval. Naklonil lehce hlavu na stranu a prohlížel si ji stejně, jako ona jeho. Cítil z ní přitom určitou nejistotu, opatrnost.* V klidu, já vás nekousnu. Čestný skautský. *Zvedl ruku v gestu skautské přísahy*. Takže, proč jste tady?
*Emerie se na muže jen lehce ušklíbne.* Tak laskavě řekněte záhcraným složkám, že lidé musí pracovat a bohužel někdy není jiná možnost. *Pousměje se na něj slabě, zdvořile ale její tón je lehce sarkastický.* V životě jsme neslyšela spojení doporučení stran, takže jsem hádala že policitkých stran. *Mykne rameny prostě, aby vysvětlila, jak to myslí. Pak se koukne na své obyčejné oblečení, když ho zmíní.* Ne, to máte pravdu, na vodu jsem se opravdu nešla koukat. *Přikývne souhlasně přičem se ironicky koukne na vodu, ale jsou od ní dostatečně daleko.* Jaký oblečení by jste se představoval pro někoho při koukání na vodu? *Zeptá se jen tak zvědavě a pak při jeho slovech zvedne obočí.* Jak se říká nikdy nevěř psivi bez náhubku...*Koukne se na něj a slabě zvedně obočí jako kdyby dost evietně na něco narážela.* Pracovat. *Mykne rameny.* Proč vy, pane "doporučení záchranejch složek"?
Na běžnou terénní práci typu zeměměřič nebo dřevorubec má to oblečení moc málo ochrannejch prvků. Co takhle terénní psycholog? Ne, to ne, na to jste moc sarkastická… *Vrátil jí to rýpnutí s úsměvem, ale když narazila na psa, ztlumil hlas když odpověděl.* Ne všechno co má čtyři nohy je pes. A ne všechno, co není pes, si nechá nasadit náhubek. Většina divokejch zvířat ale neútočí, pokud se necítí v ohrožení. A už vůbec ne, když jsou zvědavý. Taky jsem se včera dozvěděl, že tuláky tu nevidíte rádi. Jedinej rozdíl je v tom, že já nejsem tulák z přesvědčení, ale proto, že jste druhej člověk v životě, se kterým tohle řeším. Takže, co kdybychom se o tom pobavili jako 'lidi?' Vy máte svůj důvod proč jste mě hledala, mně by se hodilo pár informací stran toho, co se to se mnou sakra stalo a v kolika oblastech života se mě to ještě dotkne. A rád bych to probral v klidu, bez zbytečnejch uštěpačnejch poznámek. *Nechtěl se s ní hádat, ani se s ní špičkovat. Chtěl si ten nevyhnutelný rozhovor odbýt pokud možno v klidu.*
*Emmerie zvedne obočí nad jeho slovy a spoží si ruce na hrudi.* Dobrá souhlasím, nejsem zeměmeřič nebo dřevorubec. Terenní psycholog jsem jen když je potřeba. *Mykne prostě rameny.* A sarkasmus s tím nemá nic společnho. *Dodá hned v zápětí. Pak ale Chris ztiší a oan musí potlačit úsměv. Dá si ruce před sebe v obraném gestu.* V klidu kovboji, právě protože jsem druhá osoba co se s tebou o tom baví tu jsem. *Uklidní jej a koukne se mu do očí.* Jen jsem nečekala že to bude tak snadné, že hned narazím na vás, byl tu ještě jedne pach z lesa. *Kývne směrem k lesu.* Ale abychom začali od začátku. *Pousměej se na něj a natáhe k němu ruku.* Emmerie Blakesley, členka Preator Lupus. Největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany. Máme za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Takže...to je proč tu jsem. Chci vám jen pomoct se začlenit. *Ujistí ho, že s ním nemá žádné špatné záměry.*
*Dnes to nebyl den, který chtěl strávit v garážích s hlavou ponořenou mezi náčiním a součástkami do aut, či motorek. Dusný New York na něj za poslední týdny dolehl a pocítil stesk po klidném Twinbrooku, který měl pouze dvacet tisíc obyvatel, ne-li méně. Vyrazil tedy pláž, jako dělal často, když v sobě pocítil volání vlka a přírody. Zkrátka, když potřeboval vypadnout a být sám. Seprané džíny s několika dírami u kolen a mastným flekem od oleje ho netrápily, avšak v značkové mikině Nike však nevypadal tolik zbídačeně. Celou cestu měl nos zabořený v displeji nejnovějšího modelu Iphonu s prasklý sklem, ačkoliv si namlouval, že se jde pokochat přírodou. Jakmile prošel kolem doků, zastavil se, aby si vytáhl z krabky cigaretu. Do nosu jej udeřil pach jiných vlkodlaků, ačkoliv byl na své vrstevníky zvyklý, nikdy se s podsvětem a jeho magickou stránkou úplně nesžil. Zapálil si cigaretu a s úlevou vyfoukl, zatímco pozoroval slunce za obzorem. Byl to jako uklidňující balzám na jeho rozdrásané nervy ze všech lidí, které dnes potkal, a před kterými se přetvařoval.*
/Tahle blbost pod kůží je fakt totálně na prd./ *Hlavou mu proletí myšlenka, kterou si opakuje po každé, když jej svědí malá jizvička, která mu po aplikaci zůstala a nebylo tomu jinak ani teď, když seděl za počítačem a pročítal své texty, načež je upravoval tak, aby dávaly smysl. Hlavu měl plnou nápadů, ale realizace už byla horší. Nejspíš se zrovna potýkal s nějakým spisovatelským blokem, když hlasitě zakňučel, protřel si oči a frustrovaně hledě do obrazovky.* Ne, ne, ne! *Skoro zakřičí, ale vzhledem k tomu, že bydlí v bytě, zkrotí svou hněv. Neochotně zaklapne svůj laptop, seskočí z barové židle a natáhne se pro tričko, které se mu povaluje na křesle. Obleče si jej, stejně jako svetr, který z nějakého neznámého důvodu hodil asi před třemi hodinami na zem. Obuje si vysoké kožené boty, do ruky popadne koženou bundu a vyjde ze svého útulného bytu. Netušil, kam ho jeho nohy zavedou, ale nejspíš ho vedly správně, když se zastavil u jedné z místních kaváren, aby si mohl vychutnat filtrovanou kávu z Keni. S kelímkem v ruce se opřel o vysoký stůl, vytáhnul telefon a rozklikl tu novou aplikaci, kterou teď všichni používají. Nestačí se divit, kolik uživatelů ji už má, ale pak si v té změti jmen všimne jednoho jediného, které jej donutí se vydat směrem k pláži. Jedna jediná osoba, se kterou sdílí polohu přes GPS. Cesta mu trvá necelých patnáct minut, a jakmile narazí na první písčitá zrna pod nohama, do nosu jej uhodí nejen pach samotné Emerie, ale také dvou dalších pro něj neznámých vlkodlaků. Rozhlédne se, a po chvíli mžourání je uvidí. Jeho kolegyni a neznámého muže. Vydá se tedy směrem k nim, protože se v něm tak nějak probudí ochranářský instinkt.* /Může to být kdokoliv…/ *Zastaví se pár metrů od těch dvou, tiše si odkašle a spustí.* Dobrý večer! Co vy tady tak u vody? Neměl být nějaký zákaz nebo tak něco? *Pousměje se a pár krůčky se přiblíží k Emerii.*
Koukám, že ta přeměna přišla i s bonusovým balíčkem vlkodlaků, co chtěj pomoct zatoulanejm duším. *Uchechtl se a stiskl její nabízenou ruku. Jeho stisk byl pevný, upřímný, přesto ne hrubý.* A taky s nečekaným vnuknutím, kde se vyskytnout, aby mě našli. Chris Rowe. Hádám, že pokud mi chcete pomoct se začleněním, budete vědět, kde najdu Alfu. Darius, pokud si dobře pamatuju? *Zapátral v paměti.* Dostal jsem na něj doporučení od jedný moc milý vlkodlačice. Ale o Praetoru se nezmínila. *Nadechl se a zaznamenal krom jejich pachů pach dalšího vlkodlaka. V dáli dokonce možná slabý pach dalšího společně se slabým zápachem cigaretového kouře.* Tohle skoro vypadá jako hromadnej zásah. Co přesně jsem proved? *Zavtipkoval, než svou pozornost přesunul na přicházejícího muže.* Taky že je, slečnu už jsem kvůli tomu zpovídal, ale vypadá to na pracovní večer. *Mrknul na ni.* Pokud to teda není jen zástěrka a nejde o nějakou vlkodlačí party, na kterou jsem se nějakým omylem sám pozval? *Působil klidně, ale hlavou mu proběhla i myšlenka, že ti dva, možná dokonce tři se znají. Pokud to tak je a mají v plánu cokoli jiého než začlenění, jednoduché to nebude. Přesto se rozhodl udělat ten vstřícný krok - i fyzicky - a podal ruku i příchozímu.* Chris.
*Emerie je mykne rameny.* Lepší než být na všechno sám, no ne? *Zvedne zázavě obočí zatím co přije její ruku a potřese s ním.* Těší mě Chrisi. *Posuěmej se a pak lehce pokýve hlavou.* Nováčci se musí do nejdříve najít jinak můžou být nebezpečím pro všechny, bohužel. Takže ano. *Odsouhlasí a pak slabě přikývne.* Už o smečce víte, to je dobře. Ano vím, kde jej najít klidně vám dám kontakt. Preator je něco jako charita můžete se k Preatoru přidat a budete to mít místo smečky. Pomáháme jak jsem řekla. Ale pokud bude vaší volbou jít do smečky, nebude problém. Jen si musíte jedno z toho vybrat. *Mluví zdvořie a sama ucítí dalšího vlkodlaka a koukne se na muže, který si zapálil cigaretu.* Ten není od nás ani ho neznám.* Kývne slabě k druhému muži. Ale pak ucítí ještě jeden pach. Emerie se koukne za známým pachem, který ucítí. Hned se ohlédne a vidí svého kolegu Diega. Ten už k ní velmi rychle jde.* Čau, co ty tady? *Zeptá se jej a pak protočí očima.*Jsem tu...pracovně. *Kývne očima ke Chrisovi, aby Diego pochopil, že právě tady ten muž je její práce.* Co ty? Po tom...*Přemýšlí, jak to říct.* Očkování. *Podívá se na něj, aby mu došlo že očokváním myslí čipování.* Jsi nepřišel do práce, hodil jsi se marod nebo sis vzal volno? *Položí mu ruku na paži, starostlivě, ale přátelsky.* Všechno v pohodě? *Ujistí se a pak se koukne na Chrise.- Obávám se, že o žádné party nevím. Ale vypadá to jako něco co se stalo omylem. *Uchechtnese lehce.* Nováček. *Šeptne k Diegovi a očima koukne na Chrise.* Asi půkde ke smečce už se ptal na Alfu Daria. *Ještě poví a vytáhne telefon.* Dám vám číslo na toho Dariuse, pište si Chrisi...*Začne pomalu diktokvat číslo na Stanici vlkodlaků.* Když tak tady mám ještě i číslo na Betu smečky jemnuje se Killian Seymour, kdyby jste se nedovolal Dariovi zkuste jeho. *A opět začne diktovat číslo.*
*Zhluboka nasál do sebe nikotin, přičemž si v hlavě přemítal různé konverzace, kterých se musel během dne účastnit. Co mohl říct jinak, onak. Cigaretu držel v ruce podél svého těla a spolehlivě ignoroval konverzaci ostatních vlkodlaků nedaleko. Pouze jejich cizí pach ho dráždil v nose, neboť byl i po těch letech zvyklý na Carterovu smečku. Zde, v New Yorku, byl outsiderem. Cigareta však po delší době nečinnosti zhasla, pocítil náhle osten nervozity a vytáhl znovu zapalovač, o kterém věděl, že dosluhuje. Vždy však nechával věci na poslední chvíli, stejně jako to bylo s rezervami, včetně financí.* /Ty vole, dneska ne./ *Protočil oči v sloup, když se neúspěšně pokoušel vykřesat alespoň jiskřičku. Nic však ze zapalovače nevzešlo. Nervozitou pocítil tik v noze a opět zhluboka nasál vzduch do plic. Příčila se mu myšlenka, že by se musel sebrat a jít se někoho zeptat střízlivý. Na to nebyl ani vůbec zhulený. Nicméně závislost byla silnější, a tak se překonal, a vyrazil směrem k partičce vlkodlaků s domněnkou, že snad svůj vlastní druh neodbydou.* Čau lidi, nemáte někdo oheň. *Promluvil monotónně s jednou rukou v kapse džín. A ačkoliv se vlastně dožadoval laskavosti, stále si držel na sobě ostražitý pohled, pod kterým se skrývala značná míra nervozity a možná i studu.*
/Tak co tady děláte...?/ *Zamračí se a rychlým pohledem přejede Emerii, než se podívá na Chrise a stiskne mu jeho ruku.* Diego. *Představí se a ruku, v níž drží kelímek s nedopitou kávou, zvedne k ústům a usrkne si teplého nápoje, čímž vytvoří menší pauzu předtím, než Emerii zodpoví její otázky.* Zapomněla jsi na sdílení polohy? Byl jsem kousek odtud, nevěděl jsem, že jsi dnes v terénu. *Pokrčí rameny a znovu se napije kávy.* Co se týče očkování... Pořád to svědí, ale asi si brzo zvyknu. *Odvětí ji, dopije zbytek kávy, ale prázdný kelímek pořád drží v ruce. Pohled mu přeskočí na Chrise hned poté, co mu Emerie oznámí, že je nováček, načež jen kývne hlavou.* Tak ke smečce, jo? K nám se ti nechce? *Uchechtne se, ale ne nijak arogantně. V ten moment se u nich objeví další vlkodlak, pro Diega neznámý, s prosbou o oheň. Diego si jej přeměří pohledem, než sáhne do kapsy své kožené bundy, kterou si cestou na pláž stihnul obléci a vytáhne benzinový zapalovač, který vypadá jak z druhé světové války.* Posluž si... Mimochodem, když už jsme se tu takhle sešli, přidej se k nám na kuse řeči. *Pozve jej ke konverzaci, nejspíš ze slušnosti, ale také kvůli tomu, že jej vidí poprvé.*
*Chris se uchechtl a lehce zavrtěl hlavou, zatímco si zapisoval čísla, která mu diktovala Em.* Tak poslouchej, doteď jsem netušil, že mám i tuhle možnost. Včera jsem mluvil s prvním dalším vlkodlakem v životě. Cait. Hádám že alespoň jeden z vás ji zná? Odkázala mě na smečku. *Pokrčil rameny, pak se jeho pozornost stočila k příchozímu. Už už sahal do kapsy pro vlastní zapalovač, ale Diego byl rychlejší. Dokončil tedy pohyb, společně se zapalovačem vytáhl i cigarety a rovněž si zapálil. Pootevřenou krabičku přitom s tázavým pohledem podržel ve vzduchu, kdyby si chtěl náhodou někdo nabídnout, pak ji sbalil zpět do kapsy.* Očkování? *Pozvedl tázavě obočí, zatímco vyfoukl kouř z cigarety. Mírně se přitom od ostatních pootočil, aby náhodou nečoudil někomu do obličeje.* Na covid je trochu pozdě a na chřipku trochu brzo, ne?
*Koukne se na Diega a pak na Chrise.* My známe nějakou Cait? *Koukne se na kolegu, protože ot jméno jí nic neříká. Ta čeká že Diego bude něco vědět třeba.* Možná je ve smečně ona. *Emerie jen mykne rameny.* Mám sdílení zaplí pořád, občas na to zapomínám. *Odpoví prostě.* Nebydlíš tady kousek náhodou? *Zvedne tázavě obočí.* Jo zaskakuju za Jacoba, musel být s malou doma. *Vysvětlí proč je vlastně v terénu. Sleduje jak se napiej kávy a pak přikývne.* Jo není to příjemný. *Souhlasí a promne si rameno a leche u toho nakrčí nos.* Zdá se to tak. *Kývne prostě hlavou a pak protoči očima.* Ne každý chce k Preatoru. Ale ty bys mohl dělat pěknou reklamu, co ty na to. *Ďobne ho do hrudi a ušklíbne se.* Dáme tě na příručky a tak a hned jak se nám to zaplní, co? *Zaptipkuje a ještě ho jednou píchne do hrudi. Než se točí za hlasem a zakrotuí halvou nad ítm, že zapalovat nemá. Pak na všechny tři malskne jazykem nespokojeně.* Nepěkný to zlozvyk, že ano? Myslím že je docela zbytečné začínat o tom jak je to nezdravý a tak že. *Koukne se na všechny tři a pak, když zmíní očkování tak se koukne na kolegu tkaovým tím pohledem: "Můžeme jim to vůbec říct?"* Není to očkování na lidské nemoci. Jako vlkodlak se regeneruješ rychleji. Covid stále dostat můžeš to je...démonská nemoc. Ale chřipku ne nebo když se řízneš nebo tak... zahojí se ti to rychle. Jedna z výhod být vlkodlak.*
*Téměř vypálenou cigaretu stále držel v ruce a pocítil na sobě poryv podzimního větru, jenže se hnal k pobřeží a čeřil vlny moře.* Dík, kámo. *Shrábl volnou rukou zapalovač, aby si opět zapálil a uvolnil ze sebe napětí z malé nepříjemnosti a hromady cizích lidí kolem sebe. Načež po dotázání se, zda se zdrží, věnoval Diego pohled, jako kdyby ho právě vyzval na souboj.* /To mě pos"r, ještě pořád to zkouší, každý druhý./ *Vyfoukl dým, načež se jeho tvář změnila v lehké zmatení.* Nevím, kámo. Nechci bourat nějaké plány místní smečce. *Namítl s nervózním uchechtnutím, avšak uvědomil si, že jedna cigareta mu určitě po malé nepříjemnosti se zapalovačem stačit nebude. Zahodil nedopalek do písku, vtáhl vzduch do sebe nosem, načež si uvědomil, že má možná trochu rýmu. Koutek úst mu cukl do strany, když se bruneta zmínila o nezdravém zlozvyku a vytáhl krabku, ze které vytáhl další cigaretu. Podíval se do strany, neb nechtěl říct něco, čím by ji vytočil, a zapálil si hned další.* Dík. *Poděkoval znovu Diegovi a vrátil mu nechtěje zpátky jeho zapalovač.*
/Nemáš zač, kámo.../ *Zamračí se, nejspíš proto, že oslovení "kámo" se v jeho případě vůbec nehodí. Vezme si od něj zapalovač zpátky a otočí se na Emerii.* Já myslím, že by se Chris měl rozhodnout sám. Jestli jde o Cait, to jméno mi nic neříká, ale taky neznáme všechny vlkodlaky. *Podotkne a pokrčí rameny, načež se podívá na Emerii a hlavou naznačí, aby se začala věnovat tomu nově příchozímu.* /Nevím proč, ale jeho chování se mi nelíbí./ *Myšlenka v jeho hlavě zůstává nadále viset a nezmizí ani poté, co se otočí zpět na neznámého kouřícího vlkodlaka, ke kterému promluví.* Nic nenabouráváš a aby bylo jasno, nejsme smečka. Já, Diego, a Emerie jsme kolegové a tady Chris uvažuje, jestli jít do smečky nebo k nám. Prozradíš nám své jméno, když už znáš ta naše? *Vyzve jej a koukne na Chrise, který se snaží nefoukat kouř na Emerii.*
Myslím, že zmiňovala, že dřív byla v jiný smečce, než se přestěhovala sem. Možná o Praetoru nevěděla? *Přemítal nahlas.* Jen doufám, že rozhodnutí nečekáte dneska večer? Potřebuju ještě tan den dva, od pátku jsem moc nespal, *přiznal popravdě. Pak se zaposlouchal do vyprávění Em.* Něco na tom bude, nepamatuju si, že bych měl od přeměny něco horšího, než dvoudenní rýmičku. *Pak se pootočil k Lucasovi.* Nemyslím, že od tebe někdo čeká něco víc, než pokec. I když, nevypadáš jako ten typ co by se rád socializoval. *Pousmál se. I když měl Chris obvykle dobrý odhad charakteru, tady se nemusel příliš snažit, Lucas doslova vyzařoval, že kdyby nepotřeboval oheň, zůstal by ve své komfortní vzdálenosti, pokudmožno co největší. Jeho však kromě cigaret udeřilo do nosu i něco jiného.* /Motorový olej..?/ Auta, nebo motorky? *Nadhodil a doufal, že se mu tak povede zapříst méně nucenou konverzaci.*
O Preatoru by měl vědět každý. *Koukne se na Diega, jestli souhlasí.* Neříkám se se nemůže rozhodnout sám, ale jaké má možnosti. *Upřesní svému kolegovi a pak se koukne na Chrise.* Nečekáme rozhodnutí hned, jen..co nejdřív to půjde. Je dost... nebezepčné být na takové věci být sám. Je to skoro jako druhá puberta, po přeměně. Vytočí sám každá maličkos a už se můžeš přeměnit. *Vysvětlí lehce a kouken se na nově příchozího jehož jméno nezná. Koukne se po Diegovi ve stylu, že má nejspíš podobné pocity z neznámého muže. Ale jen sep ostaví rovně.* Ano rychlá regenerace, ale když si ufikneš prst tak ti ho nevrátí zpátky jako v Deadpoolovi, jen se ti to zranění zahojí rychle. Nadpřirozená síla, lepší zrak a čich...Je toho hodně. *Kouken se na Chrise a pak jen sleduje muže co si zase zapálí. Nad tím protočí očima.* Jak říká můj kolega, nejsme smečka jen jsme se tu tak nějak náhodně potkali. *Ukšlíbne se lehce.* Nechcete se jít posadit, tam jsem viděla nějaké ohniště s lavičkami ať tu nestojíme jak solné sloupy...*Kývne směkrem k ohništi a rozejede se tím směrem v naději ,že ji někdo bude následovat.*
Lucas. *Představil se velmi zběžně a pokusil se o náznak úsměvu, načež se překvapeně se podíval na Diega a vyfoukl dým nosem. Nečekal, že by tu byli i jiní vlkodlaci, kteří nejsou součástí smečky. Minimálně zažil, že v Twinbrooku musel být členem smečky každý, anebo musel zmizet z jejich teritoria. Najednou mu byli všichni o něco více sympatičtí, ovšem komfortněji se cítil o mnohem víc, když se ho Chris zeptal na jeho preference motorových vozidelch.* Když se v tom hrabu, tak je mi to jedno. Ale venku spíš motorky, i když tady v New Yorku už jsem se párkrát stačil vybourat. Je to tu samý hovado. *Uchechtl se do strany a potáhl si z cigarety. Tím, že našli společné téma, a že nejsou členy smečky, které jinak bral jako jehovisty, se jim dokázal otevřít mnohem víc. Natolik, že dal dohromady celé souvětí. Nedokázal vycítit, zda jsou všichni ve věcech vlka noví, nicméně měl nutkání ze zeptat, kdyby se tolik nezdráhal. Nakonec na nabídku Emerie přikývl, stejně by celý večer jinak strávil blouděním po pláži bez zapalovače. Tohle mu překvapivě přišlo jako lepší alternativa. S lahví piva by to bylo už jen perfektní, a tak se vydal směrem k ohništi směrem za Emerie.* Takže jste kolegové? Pro koho pracujete? *Zeptal se jí, aby nestála řeč, když s ní srovnal krok.*
*Kývne na Lucase, taky se usměje a otočí se na Emerii.* Hele Em, já o Praetoru taky nevěděl... kdysi. Myslím si, že je důležité, že teď už to ví. *Věnuje úsměv i své kolegyni a stočí pohled na Chrise.* Vezmi si tolik času, kolik budeš potřeboval. Prozatím tě budeme jenom sledovat, abys nám nevyvedl nějakou neplechu. *Zasměje se, než se vrátí očima tam, kde začal, což v jeho případě znamená, že se otočil zpět k Lucasovi. Znova si jej prohlédne a rovnou ho zaujme Chrisova otázka.* /Teď ten motorový olej také cítím./ *Nad Lucasovou odpovědí se pousměje. Sám má rád motorky, dvě dokonce i vlastní, což mu tak nějak připomnělo, že je musí co nejdříve dát do garáže. Probere se ze svých myšlenek a všimne si, že Emerie s Lucasem už odcházejí k ohni, takže se tím směrem vydá taky a kývne na Chrise, aby šel s ním. Než však stihne dojít k ohništi, začne mu vyzvánět telefon. Vytáhne jej a se skrčeným obočím se podívá na ostatní.* Omlouvám se, ale tohle musím vyřídit. *Řekne trochu hlasitěji, aby jej slyšeli i Lucas s Em, přijme hovor a vydá se na druhou stranu od ohniště.*
*Pousmál se nad Emeriinou poznámkou.* Když jsem se o tom bavil s Cait, hrozně se divila, že jsem neslyšel o smečce. Nebo že se mnou nebyl doslova žádnej jinej vlkodlak v kontaktu. Nevím, jak to chodí běžně, ale vlkodlak, co mě pokousal je po smrti a já se snažil držet co nejdál od lidí. Nevěděl jsem, co jinýho dělat, hlavně v prvních tejdnech. Upřímně jsem se v tý době bál, že někomu ublížím. *Přiznal popravdě s pohledem upřeným k moři. Když se Em s Lucasem vydali k táboráku, společně s Diegem je následovali, ale když se Diego vzdálil, aby si vyřídil hovor, zrychlil krok, aby zbývající vlkodlaky dohnal, pak si klekl k ohni, aby jej rozdělal, přitom zareagoval na Lucase.* Nedivím se. Hromada lidí si pořídí motorku, ale nezvládnou ji na dvorku, natož v provozu. *Pousmál se, zatímco spokojeně sledoval, jak se oheň pomalu rozhořívá.* Em s Diegem ti o svý práci řeknou víc, u mě je to jednoduchý; jsem hasič. *Dodal a sedl si na jednu z laviček.*
*Emerie je slabě nadehcne.* Pravda, já skor v Preatoru vyrostla prakticky tkaže mě přijde asi divný že o tom někdo neví. *Pousměje se slabě.* Určitě té Cait o nás řekni, zdá se že má dobrý čuch na nováčky. *Zasměje se slabě a Emerie přikvýne na slova Chrise.* Rozumím, velmi dobře. Každý máme ale v tomhle jiný zkušenosti co se týče těch začátků a pokud jste ochotní to sdělit..*Navrhne a nechá to doznít.* Já motorku ani nic takového nemám. *Uchechtne se.* Tady je mi to trochu prd platný jezdím hromadnou dopravou. * Vysvětlí a pak přijdou všichni k ochništi.* Jo jasně. *Mávne na Diega a koukne na Lucase.* Já s Diegem pracujeme v Preator Lupus. *Vytáhne si řetízek s tlapou, sundá si ho a podá jej Lucasovi.* Klidně se na to oba koukněte. *Kývne i k Chrisovi.* Jak jsem říkala tady Chrisovi.. Jsme největší organizace zabývající se dohledem nad podsvěťany. Máme za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany; nové vlkodlaky, neopeřené upíry, čaroděje, kteří neznají svůj druh a pomáhají jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. Je to více méně charita, pomáháme. A na to u toho znaku je Beati Bellicosi naše heslo co znamená Požehnaní bojovníci. *Vysvětlí Lucasovi.*
/Preator. O tom neslyším poprvé. Takže nejsou ze zdejší smečky, ale asi pracují pro tuhle smečku./ *Napadlo ho, když odposlechl konverzaci od Diega. Kráčel vedle Emerie s hlavou svěšenou, rukama v kapsách a poslouchal vyprávět za sebou Chrise o své zkušenosti s prvními přeměnami.* /Sám? To mě pos"r. docela týpek./ *Sám si rozpomenul na svou zkušenost, kdy ho newyorská smečka nechala hnít v celách s abstinenčními příznaky celé měsíce. Věděl, že sám by to nedal, ale je to jeden z důvodů, proč se smečce straní, i když je její složení jiné. Nemá ani buňky na to, aby se podíval jiným směrem a třeba se zamyslel nad tím, že by právě on sám mohl přiložit ruku k dílu a dělat věci jinak. Jeho domněnku mu nakonec Emerie potvrdila.* Asi jsem už o tom slyšel. *S cuknutím koutku do strany a podmračný výrazem přikývl, načež se posadil do písku a lokte vystřel do kolen.* /Hasič, slušný./ To se dnes bude třeba hodit. Řídil jsi tu vaši mašinu někdy? *Zeptal se, naposledy si potáhl z dohořelé cigarety a típl ji do písku, načež si do strany odplivl.*
Rád jí to vyřídím, Em. Myslím, že by se vám v Preatoru docela hodila, je to ten typ, co rád pomáhá ostatním ztracenejm duším. *Musel se při té odpovědi pousmát. Cait mu za ten den, co spolu strávili, přirostla k srdci zvláštním způsobem, který nedokázal popsat, nebo k něčemu přirovnat. Oba měli dost svých starostí a věcí, se kterými se potřebovali vyrovnat a možná právě proto si tak rozuměli. Potřebovali někoho, na koho se mohli obrátit a aby dotyčný chápal i beze slov, zároveň se však na toho druhého nelepil jako žvýkačka. Převzal si od Lucase přívěsek, který jim Em ukázala a přečetl si nápis na něm, než ho Em vrátil.* Jo, hádám, že jo. Cait se zmínila o celách. Chápu sice důvod, ale… Já bych tam asi zešílel. Většinu úplňků jsem trávil v horách, takový ty místa, kam nikdo nechodí. Spíš by mě našli roztrhanýho medvědem, než abych někoho zranil já. *Na chvíli se odmlčel.* Bylo to fajn v tom smyslu, že jsem se mohl sám se sebou sžít na čtyřech někde, kde nehrozilo, že se přizabiju. Ale asi jsem v tý době podcenil, že i turisti jsou občas blázni a měl jsem spíš štěstí, že jsem fakt nikdy na nikoho nenarazil. *Naklonil se k ohništi a vhodil do něj nedopalek cigarety, než se pousmál nad Lucasovou otázkou.* Jasně. Je to takovej nováčkovskej rituál. Pokud nemáš řidičak na náklaďák když nastupuješ, budeš ho mít do pár tejdnů. Je to v podstatě povinný. Nejde odvolat lidi k případu a zjišťovat, jestli je tam zrovna dneska nějakej John, co umí řídit. Je to fajn auťák, bezpečnej, ale taky mám radši motorky."
*Emerie se slabě pousměje.* Takový lidé se opravdu hodí. Pokud máš na ni číslo dáš mi ho? Nebo zeptáš se jít jestli mi můžeš dát číslo? Pak se jí ozvu. *Navrhne a pak psllouchá oba muže a sem tam se odlédne za sebe, aby jen tak hodila očko na Diega jestli je v pořádku.* I v preatoru jsou cely. Asi ne tak malé jako u smečky, ale jsou. Nejsi tma zavřený týdny, jen jeden den při úplňku. Na druhý den ráno, jsi už v pořádku a pustí tě. *Koukne se na něj a i na Lucase.* Je možný že jsi o tom slyšel v podsvětě to není nic nového, ta organizace funguje od 19. století. *Pousměje se slabě a vezme si zpět svůj retízek a dá si jej na krk.* Já jsem jako malá žila v La Push ve Washingtonu, v..Indiánském kmeni, kousek od hranic s Kanadou nádherné zelené lesy. Jako tradice byla přeměňovat své děti v šesti letech, něco o tom že se člověk víc sžije se svým vlkem a tak. *Ušklíbne se lehce a co se týče těch aut tak nemá nic moc říct.* To je zajímavý.
*Poslouchal poklidně konverzace mezi Emerie a Chrisem. Jakmile se začal zvedat vítr s přílivem, přehodil si kapuci bílé značkový mikiny přes hlavu, aby mu netáhlo na krk a uši. Pomohl si tak i víc ke komfortu, neboť mu to dodalo jistý pocit anonymity.* /Že tam nejsou zavřený týdny? To bych chtěl teda vědět, co dělaj s těma, co se neovládaj a přeměňujou se ve vzteku kvůli každý chujovině./ *Zaťal zuby avšak jeho tvář zůstala neměnná a odrážela pouze stíny od plápolajícího ohně.* Docela dobrý, někdy bych si do toho chtěl sednout. *Podotkl s poměrně zdráhavým pousmáním, jako kdyby si nebyl jistý, zda volí správná slova. Ačkoliv se cizím lidem spíše vyhýbal, záleželo mu velmi, co si ostatní o něm myslí a jestliže to nebylo nic dobrého, nosil to v sobě nezdravě dlouho.* /Proměňovat děti. To je slušná úchylárna./ *Jako kdyby to řekl nahlas, zavrtěl nad tím hlavou a zhluboka si povzdechl. O své přeměně nemluvil, mnohem komfortněji se cítil, když mohl naslouchat.*
*Zatímco se skupinka u ohně vybavovala, ozvalo se najednou v dáli pleskání tlapek o mokrý písek, občas vystřídané hlasitějšími zvuky, jak tlapky protnuly drobné vlnky na pobřeží. Za chvíli se na obzoru objevila čím dál víc se zvětšující silueta, která nabývala na zřetelnosti, dokud nebylo možné rozpoznat bílo-stříbrnou border kolii, která mířila směrem ke skupince s klackem v tlamě a zvědavě nastraženýma ušima. V tu chvíli však vzduch proťal táhlý ostrý hvizd a fenka zastavila na místě jako přikovaná, hlavu pootočenou k chodníku vedoucímu podél pláže. Jen o chvíli později bylo možné na chodníku rozpoznat siluetu drobné dívky.* Mayo, k noze! *Zavelela rozhodně. Fenka na chvíli zaváhala, pohled upřený na skupinku, než se rozeběhla směrem ke své majitelce, která se mezitím přiblížila k ohni, takže bylo možné rozpoznat její světlé vlasy a modré oči, jejichž zvláštní odstín sdílela se svou kolií.* Nazdar, tady je dneska plno. *Zazubila se, zatímco podrbala fenku za ušima.* Omlouvám se, je to pořád ještě štěně, občas zapomíná, že cizí lidi se nežerou, už vůbec ne láskou, a já zapomněla, že tady občas bývají lidi. Ale táborák tu máte pěkný, můžu se přidat? Mám kytaru a umím na ni. *Prohodila jakoby mimochodem. Tu měla skutečně pověšenou na zádech, jinak byl její outfit spíš na procházku se psem u vody; pevné boty, džíny, námořnicky pruhovaná mikina, vesta a čepice.*
*Chris zaznamenal pach nějakého zvířete ještě dřív, než vůbec zahlédl jeho siluetu. O jaké zvíře jde odhadoval spíše díky zvuku a tomu, kde se nacházeli, než že by jej dokázal rozeznat, ale odpověď se nabídla poměrně rychle v podobě šedivé borderky poblíž. Podle vzrůstu, zvědavosti a faktu, že nevrčela ani nekňučela v jejich přítomnosti odhadoval, že půjde nejspíš o mladého psa.* /Kde má ale pána?/ *Než tu myšlenku mohl dokončit, ucítil další pach a na chodníčku zaznamenal dívku, která k nim mířila. O vlkodlaka nešlo a s ohledem na to, že nevnímal nějak zásadně zvláštní pach, tipoval na… No, na běžného člověka. Oplatil dívce úsměv, ale nemohl se zbavit zvláštního pocitu, že už ji možná někde viděl.* /Ale kde, kdy?/ Ahoj, to je v pohodě, na štěně poslouchá krásně. *Věnoval jí povzbudivý úsměv.* Nebylo to úplně plánovaný setkání, obvykle tu bývá prázdno. A za mě v pohodě. *Pokrčil rameny nad jejím dotazem, ale nechával prostor na reakci i ostatním. On sám si sice věřil, stejně tak členům Preatoru a Lucas na něj taky nepůsobil jako magor, co jen tak po někom skočí, ale záleželo i na jejich komfortu.*
*Emerie ucítí nějaké zvíře jak se k nim blíží a pak si všimne maldé dámy, které štěně nějspíš patří. S pány si neměla co říct o těch autech. Jednak žádné neřídila, protože tady se spoléhala hlavně na veřejnou dopravdu a taky se zrovna dvakrát nezajímala o takové věci. Jasně uavažovala o tom, že by si někdy pořídila motorku. Řidičák ostatně měla, ale zatím to vypadalo tak, že zůstane v New Yorku takže motorka třeba nebude. Už chce něco říct, ale všimne is té dívky a podívá se na všechny muže s ní. Koukne se takovým pohledem, že se asi budou muset přestat bavit o vlčích věcech. Protože podle pachu poznala že dívka není vlkodlak ani upír. Trochu pochybovala o lovci a ještě snad nikdy nepotkala čaroděje s normální zvířetem tkaže zbýval civil.* No ještě tu táborák máme, tady pan hasič ho udělal že? *Koukne se na Chrise a zaubí se.* Klidně se přidej, už tak jsme se tu tak nějak všichni náhodně setkali. *Ušklíbne se.* Jsem Emerie a...pánové se představí jistě sami... A tam ještě v zadu je Diego. *Kývne hlavou směrem k Diegovi, který stále telefonoval a Emerie měla co dělat, aby ze zvědavosti neodposlouchávala. Ale i tak sem tam zaslechla pár slov.
*Psa si všiml teprve ve chvíli, kdy k nim doběhl. Do té doby jej nijak neregistroval, neboť na pláži někdy pobíhalo tolik různých zvířat, že byl na to poměrně zvyklý. Všiml si, že konverzace utichla krátce předtím, než si pro psa přišla jeho majitelka. Snad poprvé za večer se upřímně a široce usmál na psa, který právě přinesl klacek, a vzal mu jej z úst, aby ho mohl pohladit. Nebylo to pouze vlkem v něm samotném, ke zvířatům měl vždy blíže, než k lidem.* Ty kráso, takový hustý oči. Neuvěřitelný. *Rozmlouval s fenkou a při hlazení vzal její tvář do dlaní, aby se na ní pořádně podíval. Od srdce se usmál a něžně ji pohladil po hlavě, načež hodil klacek pouze pár metrů od sebe, aby zkusil, zda mu ho fenka donese zpět. Poté se uvědomil, že tu se psem není sám a zvedl hlavu ke svým přísedícím.* Sorry. jsem Lucas. *Úsměv, který zvíře v něm probudilo, mírně zvlažnil. V domnění, že si se psem hrál bez zeptání a udělal něco špatně, raději zůstal ticho, když se mladá žena ptala, zda se může přidat. Pouze přikývl a zůstal na pár vteřin viset pohledem na oheň.* Jak dlouho jí máš? *Zkoušel odvést od svého chování a nejistoty pozornost pokusem o konverzaci.*
Čau, ráda vás všechny poznávám, já jsem Kim. *Usmála se. Už už se chystala odvolat fenku zpět, když si všimla, jak se k ní jeden z mužů sklonil, aby ji podrbal. To jak s ní mluvil, její úsměv ještě rozšířilo. Stejně jako ona i její fenka zářila štěstí a hned co hodil klacek dál na pláž, ochotně se pro něj rozeběhla. Kim mu věnovala zářivý úsměv.* Vůbec se neomlouvej, jen se pak nediv, pokud se ti bude cpát až do klína. Je to hrozný mazel. Vysvětlila a sklouzla na lavičku vedle něj. Když Em zmínila, že je poslední z trojice u ohně hasič, jako by se rozzářila ještě víc.* A já si říkala, odkud tě znám. Z traumačky. Dělám sestřičku, myslím, že jsme se párkrát viděli? Jak že jsi říkal, že se jmenuješ? *Zeptala se a počkala na odpověď, než se její pozornost stočila zpět k Lucasovi.* Necelý rok. jak říkám, je to ještě štěně. Jmenuje se Myosotis. Pomněnka. To kvůli těm očím. *Vysvětlila.*
*To, jak se Lucas téměř ve vteřině proměnil z introverta, ze kterého něco dostal až při konverzaci o autech, na milovníka psů Chrise pobavilo, ale zároveň v tu chvíli cítil jakýsi vnitřní klid. Ač dnes se společností nepočítal, tahle byla příjemná.* Přemýšlel jsem nad tím samým. Takže z práce. *Zasmál se tiše.* Neříkal, promiň. Chris. *Usmál se, než si uvědomil, že ještě dluží odpověď Em a Lucasovi.* Co se týče Cait, raději se jí zeptám. Přeci jen, není to moje číslo, *mrkl na Em, na rtech mu přitom pohrával pobavený úsměv.* Ale věřím, že nebude proti. A co se týče té káry, Lucasi… Dny otevřenejch dveří. Pokud mi dáš vědět předem, zkusím to zajistit. *Pobaveně pozoroval, jak fenka opět z klackem doběhla a začala Lucase šťouchat čumákem do kolene, aby jí hodil znovu.*
*Slabě se usměje nad reakcí Lucase na psa. Sama měla zvířata ráda a připadaly jí sladká, ale zdá se že pes stejně stojí spíše o jeho pozornost. Sleduje to konvo mezi Chrisem s Kim a tiše se ušklíbne.* Tak tu máme dvoje kolegy. *Ucehchtne se nad tím a zakroutí hlavou pobaveně.* Já a Diego jsme taky kolegové. Děláme pro jednu charitu. *Mávne nad tím rukou.* Ano, nebo jí můžeš dát moje číslo...Pokud se teda ještě uvidíte někdy uhm. *Emerie vytáhne z kapsy penežeku a z ní vizitku.* Tady. *Podá ji Chrisovi a pak i Lucasovi.* Nikdy nevíte, kdy to můžeze potřebovat. *Mrkne na ně.* Ta fenka je krásná. *Koukne se na Kim.* Ale zdá se, že si už našla svého miláčka. *Zasměje se kývne k Lucasovi.* Jak se ti líbí ta dámská společnost lucasi? *Poví bobaveně lehce škádlivě.*
*Téměř jako vždy, když se mu do něčeho nechtělo, a nakonec se k tomu dokopal anebo ho okolnosti přinutily, byl nakonec rád, že tu přes všechny ty své zábrany a těžkou zeď sedí mezi naprosto cizími lidmi.*To mi vůbec nevadí. *Uchechtl se a nechal fenku k sobě přijít blíž i s klackem, přičemž si povšiml, že je spíše hravá.* To fakt? *Odpověděl Chrisovi, načež opět hodil klacek s větším rozmachem, aby se fenka vyřádila během a hledáním.* Pracuju jako automechanik, takže podívat se do tohohle by bylo skutečný žrádlo. *Nechal fenku k sobě přijít znovu a s úsměvem ji klacek už nechal a hladil ji po hlavě, zatímco kousala klacek. Uznal kývl nad výběrem jména, ačkoliv si hrál s myšlenkou, jak na ni asi volá.* Myosotis, šikovná holka. *Pohladil fenku, ačkoliv to mohlo vyznít, že tak oslovuje Kim.* Tyhle psy jsem vždycky obdivoval. Ty oči mají neskutečný. *Poreferoval, načež se pouze nesměle usmál nad komentářem Emerie a přikývl. Nebyl zvyklý, že by si ho někdo obliboval, většinou byl jak ryba, co plave s proudem.*
Pro charitu? To je milé. To vypadá na setkání party fajn lidí. Jsem ráda, že jsem šla kolem. *S úsměvem pozorovala Myosotis, jak nadšeně běhá s klacíkem a nechává se drbat.* To víš, na výběry jmen jsem byla vřdycky dobrá… *Zareagovala na Lucasovu poznámku, než se rozesmála a hravě, něžně do něj rýpla loktem.* Dělám si legraci, vím, žes mluvil na ni. Obvykle jí ale neříkám celým jménem, jen Mayo. Je to pro ni jednodušší, než slovo, co má čtyři slabiky. *Vysvětlila, zatímco si začala vybalovat kytaru.* Je něco, co vyloženě nechcete slyšet, ať vím, co nehrát? Skladbu, nebo žánr? *Zeptala se, zatímco ladila.*
Už to tak vypadá, *uchechtl se společně s Em, zatímco si od ní převzal vizitku.* Jsem si jistej, že se s ní ještě uvídím. Slíbil jsem jí pomoc s pár věcma na domě. Věřím, že se ti ráda ozve. *Poodstoupil od ohně a hlavně od psa, aby si znovu zapálil, než odpověděl Lucasovi.* U mě je to jen koníček, ale i tak souhlasím, žrádlo to je. Nebo se můžem domluvit někdy po práci, až zrovna nebude kalamita, pokud ti jde jen o to se mrknout. *Chvíli jen mlčky pozoroval zapadající slunce, když Kim ladila, pak jen zavrtěl hlavou.* Osobně teď asi snesu všechno. *Odpověděl na její otázku, pak se opět otočil k ohni a jen mlčky pozoroval plameny. Měl dost podnětů k přemýšlení, hromadu otázek, na které se teď nemohl zeptat, hned několik nových kontaktů… Ale hlavně okolo sebe partu naprosto normálních lidí, tedy až na to, že většina z nich chodila během úplňku po čtyřech. tiše se nad tím uchechtl a nevěřícně zavrtěl hlavou. *
Jo pro charitu. /Tak nějak pro charitu, ale jsi asi civilka a já nechci nic prozradit nic co bych neměla.../ *Pomyslí si a pak jen and dalším islovy díkvy přikvýne.* Zdá se to tak. *Koukne se na ty dva jak se baví o autech a nahne se ke Kimmy.* Ach ti muži a jejich stavebnice a autíčka. *Zavtipkuje. Na jednu stranu jí to chybí. Chybí jí to povídání co měla s bráchou ikdyž tomu úplně nerozumněla, protože s tátou opravoval auta. Takhle si to aspon lehce vynahrazuje.* Můj táta byl taky automechanik...*Pousměje se smutně a koukne se na Lucase. A pak zase na Kimmy.* Nic...Jeehaww jestli chápeš...*Ucechtne se.* Pokud teda COurtny muzika není zrovna něčí láska to se omlouvám. *Uchchetne se.*
*Nyní, když měl pozornost fenky, zkoušel, jestli mu umí dát tlapu do dlaně. Postranním pohledem se podíval na Kim, zorničky se mu o maličko rozšířily, když si vlastně zpětně uvědomil, co řekl nahlas. Už se nadechoval, aby zkusil situaci nějak zachránit, ale naštěstí mu vzala vítr z plachet, a tak se jen pro sebe zasmál a pohladil fenku po hlavě. Stejně to v něm probudilo nejistotu, která přetrvávala.* /Milá, veselá a pěkná./ *Pomyslel si, avšak nahlas neměl odvahu říct nic podobného na její účet.* Je to fakt dobrý jméno, hodí se k ní. *Tlachal dál, čímž chtěl zastřít svou nejistotu. Pocítil touhu si zapálit, ale nechtěl od sebe fenku odehnat, a tak to raději tiše vydržel a bojoval s nutkáním.* Takže Maya, pac. Umíš dát pac? *Zasmál se na fenku a něžně ji poplácal po bedrech.* Dík, toho si cením. *Kývl krátce na Chrise.* Dám ti na sebe číslo. A kdyby se vám něco podělalo, můžu se na to na oplátku přijít podívat. Mám tucha, že náš servis má licenci i opravovat tyhle mašiny. *Nahmatal v zadní kapse telefon v případě, že by Chris souhlasil, přičemž dostal nápad a obrátil se na Kim.* Nevadí, když si udělám fotku? *Optal se, načež pocítil, že udělal možná podobný přešlap jako dříve. Povytáhl se mu koutek úst do strany.* Myslím Mayi. *Dodal už o něco více ležérně a sebevědomě.* Měli jste doma hodně kár? *Optal se mezitím Emerie, přičemž Washington odhadoval převážně na Jeepy, nahlas se však neodvážil hádat.*
Povídej mi o tom, *protočila se smíchem oči nad Em poznámkou.* Mám čtyři bráchy, doma se řešila hlavně auta, fotbal, nebo hokej. Nějak zvlášť autům nerozumím, ale ráda o nich poslouchám. Je v tom kus domova. A chápu, nic yeehaw. *Usmála se, zatímco začala vybrnkávat náhodnou melodii na kytaru. Dál přitom poslouchala rozhovor kluků, ale rozhodla se začlenit i dívku vedle sebe.* Co vlatně děláš ty, Em? Myslím, kromě charity. Nějaké sporty, umění? *Zeptala se. U obojího věřila, že by se našlo nějaké společné téma na povídání. Zatímco čekala na odpověď, všimla si Lucasovy snahy dostat z Myosotis podání tlapky.* S tímhle ještě trochu bojujeme. Ale umí něco lepšího, koukej. *opatrně pootočila kytaru, aby dosáhla do kapsy, odkud vytáhla pamlsek.* Mayo. Sedni. Popros. *Fenka se ukázkově usadila, než přenesla váhu na zadní a tlapkama poprosila ve vzduchu o pamlsek. Kim ji odměnila, když zaslechla Lucasovu otázku.* Chápu, já za fotku nestojím… *Pronesla dramaticky, ale nepodařilo se jí udržet vážnou tvář dlouho, než se rozesmála. Užívala si takhle ho dobírat.* /Milý, stydlivý a ještě má rád psy./ *Pomyslela si s úsměvem.* Jasně, že nevadilo. Vypadá na fotkách skvěle. Něco o tom vím, když zrovna nejsem ve špitále, fotím profesionálně. *Mrkla na něj.* Na. *Podala mu pár pamlsků.* Můžeš zkusit, jestli nepoprosí, nebo si alespoň nesedne.
*Bylo mu jasné, že polovinu času, který strávil na telefonu, mohl věnovat těm třem duším, které si povídaly u ohně. Bohužel ale musel vyřídit jistou záležitost, která mu poslední dobou nedá spát. Celou tu dobu, co telefonoval, gestikuloval rukou při vysvětlování a chodil sem a tam. Občas si dlaní promnul oči nebo si plácnul na čelo. Nakonec však prsty frustrovaně vsunul do vlasů, za které si následně zatahal. Skončil hovor hlasitým "Sbohem" a ještě chvíli rozjímal nad něčím, co nejspíš ani nejde spravit, než telefon zasunul hluboko do kapsy svých kalhot, otočil se k táboráku a vydal se směrem k němu. Cestou zjistil, že jich je o jednoho více i se psem, což jej zaujalo natolik, aby přidal do kroku a jakmile se ocitl v záři ohně, pousmál se a promluvil.* Omlouvám se, ale byla to neodkladná záležitost. O co jsem přišel? Vidím, že se k nám přidal další člen, dokonce i s kytarou a čtyřnohým kamarádem. *Usmál se na nově příchozí slečnu. Podle pachu poznal, že není ani upírka ani vlkodlak, takže usoudil, že bude nejlepší se chovat jako civil a nezmiňovat nic o podsvětě.* Jsem Diego, mimochodem. *Představil se oné slečně se psem, a pak se podíval na Chrise a Lucase.* Emerie vám stihla už všechno říct, co? Nevadí, snad se toho někdy příště ujmu já. *Zasmál se tichým hlasem, než se rozhodne si sednout na jednu z laviček, nejspíš vedle Em. Hodil na ní omluvný pohled za ten telefonát a doufal v to, že to nebude chtít řešit před ostatními. Nakonec se pootočil k neznámé ženě a znova promluvil.* Tak, copak nám zahrajete?
To zní fajn. Dobrý automechanik se vždy hodí, u záchrannejch složek to platí dvojnásob. *Převzal si od Lucase telefon, kam vyťukal svoje číslo, prozvonil se, a uložil si jeho číslo, než jeho telefon opět vrátil. Přitom poslouchal a pozoroval zbytek hovoru. Lucas vypadal, že konečně pookřál, což byla skvělá změna oproti začátku 'srazu.' Em byla milá a přátelská, Kim rovněž, ale měla v sobě navíc jakousi neúnavnou jiskru a její smích byl přímo nakažlivý. Zaslechl konec Diegova hovoru, ale rozhodl se jej nekomentovat. Koneckonců, byla to jeho osobní záležitost.* V podstatě. Vítej zpět. *Usmál se na Diega zatímco do ohně odhodil i druhou cigaretu a sedl si na jednu z volných laviček.* /Takže sestra a k tomu fotografka… Jak to jde oboje stihnout? Nemaj sestry a doktoři pořád přesčasy?/ *O tuhle myšlenku se rozhodl raději nedělit nahlas. Během svého přemítání si však všiml pošťuchování mezi Lucasem a Kim. Pohled stočil zpět k ohni, ale chtě nechtě se musel pousmát při vzpomínce na to, že sám byl nedávno podobného pošťuchování součástí. A jak to skončilo… Využil té chvíle k tomu, aby napsal rychlou SMS Cait.* /Potkal jsem se se dvěma vlky z Preatoru a jedním samotářem. Není to vůbec zlý. Jak se daří vám dvěma? Ch./
*Emerie se koukne na Lucase a zakrotu hlavou.* Ano i ne... Nebyly naše. Táta byl jediný automechanik široko daleko, takže se k němu jezdilo opravovat všechno. *Pousměje se lehce.* Naši už nežijí. *Vysvětlí prostě a koukne se na vlkodlaky, tkaovým pohledem že snad pochopí že se jedná o vlčí záležitosti. Pak se koukne na Kim a usměje se.* Pfuu toho je moc. *Zakrotuí hlavou.* Chodím na box, do posilivny, běhám, pilátes, jóga...A taky maluju kreslím...Prodávám svíčky a mýdla na etsy a taky moje obrazy. Tvořím obrazy s Native american tématikou. *Vysvětlí s lehkým úsměvem.* Hádám že tvoje hobby bude kytara a psi. *Ušklíbne se pobaveně ka Kim. Pak ale poslouchá sem tak i hovor Diega, jen protože je dlouho pryč. tak aby je usjitila že je v pořádku. Neslyší všechno jen něco a pak kroky jak se blíží. Posunde se ke kraji lavičky, aby si vedle ní mohl třeba sednout a lehce ho rýpne mezi žebra loktem.* Pff co si o mně myslíš? *Poví pobaveně a když je k němu tak nahnutá rovnou řekne.* Chceš si o tom pak pokecat? *Zašeptá k němu a je jasné, že naráží na jeho hovor.* Pak jak odejdem nebo tak. *Navrhne a pak se věnuje ostatním.* Hmmm umíš zahrát třeba Wonderwall od Oasis? *Poví prní písničku do ji napadne.*
*Plameny ohně jej příjemně hřály do tváří a fenka působila jako takový lepidlo mezi jím a zbytkem osazenstva, ke kterému měl přirozeně problém se otevřít. Poslouchal vyprávění Emerie, smrt jejích rodičů na něj dolehla natolik, že pocítil těžkost na hrudi. Sval na tváři se mu napnul, jak zaťal zuby. Jako kdyby se právě ta událost odehrávala právě jemu, nedokázal to sám sobě vysvětlit.* /Muselo to být něco ve smečce, nějaká interní záležitost./ *Odtušil a ani nevěděl jak. Jako kdyby si to přečetl v jejích očích nebo tónu hlasu. Působilo to jako vzpomínka, ačkoliv žádnou takovou vůbec neměl. Ačkoliv to všechno cítil, zůstal zařezaný sedět, bez přímé reakce, dokud pozornost neodvedla fenka se svými naučenými kousky. Napětí povolilo, nevesele cukl koutkem do strany a poté se už veseleji uchechtl poznámce Kim. Její slova se jí ale neodvážil vyvracet nahlas, prostě jen namířil objektiv telefonu na obě dvě a vyfotil si je obě naráz. Bude to pro něj vzpomínka, kdy se náhodně setkal na pláži s naprostými cizinci, a strávil s nimi příjemný čas i bez chlastu a drog.* Asi to má po paničce. *Odvětil na zmínku, že je fenka fotogenická, načež nechal Chrise, aby se prozvonil a než si telefon opět shrábl do kapsy, přišlo mu několik upozornění a zpráv.* No lidi. Budu to muset zabalit.*Vstal z písku, aniž by se obtěžoval se očistit.* Rád jsem vás poznal, hlavně tebe, maličká. *Uchechtl se a ještě se sklonil, aby Mayu podrbal za uchem a dal ji pamlsek od Kim.*
*Usmála se nad Lucasovým komplimentem.* To ty oči… *Navrhla, ale bylo vidět, že ji to upřímně potěšilo.* No to bys mi ubrala… *Ušklíbla se nad Emeriinou poznámkou pobaveně.* Je toho víc. Sporty všeho druhu, kempování, fotky. Hlavně ty. Fotím pro místní kulturní týdenník, ale občas rozesílám věci i jinam. Což mi tak připomíná, pokud tady máme nějakého milovníka umění, bude na Manhattnu nová výstava. Ale jestli mi dáš odkaz na svou stránku, Em, ráda si tvou tvorbu projdu. A jo, Wonderwall určitě zvládnu. *S úsměvem si přehrála pár akordů, pak se pustila do hraní. Jen o pár taktů později už mohla být skupinka svědky toho, že neumí jen hrát, ale i poměrně slušně zpívat. A u jedné písničky samozřejmě nezůstalo. Jelikož jediný, kdo vyslovil nějakou výhradu stran žánru byla Em, vyvarovala se country skladeb. Jinak ale hrála, co jí zrovna na mysl přišlo, zatímco Mayo se proplétala mezi všemy členy skupiny se žádostí o podrbání, nebo pamlsek. Když se Lucas začal sbírat k odchodu, přikývla.* Pokud vám nebude vadit, asi už bych to taky sbalila. Mám se zítra stavit za rodinou a nerada bych po cestě usla za volantem. *S tím si sbalila kytaru a sama se od ohně zvedla.* Bylo to moc fajn, lidi, moc ráda jsem vás všechny poznala. Jen příště bychom se mohli domluvit předem, vzít pár piv, nějaké jídlo, co? *Usmála se. Jestli se Kim nedalo něco upřít, tak to, jak přátelská a bezprostřední byla. I při loučení se s každým objala, nebo mu minimálně podala ruku, dle preference dotyčného, a vrazila mu do ruky svou vizitku. Na obrázku, ne překvapivě, byly ona s Myosotis.* Každopádně doufám, že se ještě někdy uvidíme. Díky za pokec i společnost a ať se vám daří, ať už děláte cokoli. *S těmi slovy na ně ještě mávla, než hvízdla na Mayo a pomalu vyrazila směrem k domovu.*
*Jak tam tak seděl, rozhlédl se po okolí. Lucas, který mu ještě před chvílí přišel jako zvláštní stvoření, teď působil normálně.* /Možná je prostě jenom introvert. / *Poté se podíval na fenku, které si z nějakého důvodu všiml až teď. Pousmál se nad tím, jak je to zvíře spokojené. Kim mezitím začala hrát, takže svou plnou pozornost zaměřil na ni. Pobrukoval si do rytmu, dokonce začal i zpívat. Zpíval s ní každou píseň, vzhledem k tomu, že byl hudebník, doplňoval ji o druhý hlas. Nakonec zatleskal.* Ty jo, jde ti to. Někdy můžeme dát duet. *Řekl a usmál se na Kim, která se začala balit, stejně jako Lucas, který už byl na odchodu.* Měj se! *Mávl na něj, než se úplně ztratil ve tmě. Následně to stejné udělal i na Kim, když odcházela.* Myslím, že by to bylo skvělé. Vezmu taky kytaru. *Mrknul na ni, ale potom se otočil na Emerii s Chrisem.* Taky budu muset jít... Mám tady ještě jednu nedořešenou záležitost. *Vysvětlil a ukázal prstem na kapsu, kde měl nejspíš schovaný telefon.* My dva se uvidíme v práci, a Chrisi, těšilo mě. Doufám, že se brzy uvidíme. Bylo to s vámi moc fajn! *Spěšně se rozloučil a vydal se do svého útulného domova.*
*Chvilku společně s osotatními posliuchá písničku co Kim hraje a užívá se to.* Jasně Kimberly. můj účet na esty se jmenuje Emerie Crafts určitěv to najdeš hned a ano o té výstavě jsem slyšela a plánuji tam zajít. *Pousměje se slabě a koukne se na Lucase, který se začne balit.* Jasný jen běž taky jsem tě ráda poznala. *Usměje se na něj slabě a pak si užívá zbytek večera. kOukne se na svýho kolegu a zakroutí nad tím hlavou.* No jo pan hudebník. *Ušklíbne se slabě a pak chjápavě přikývne. *Jo jen běžte. Ráda jsem tě poznala Kim a ji v práci... *Kývne na Kimmy i A Diega a p ochvíli se plácne do stehen.* Taky bych měla jít ráno vstávám do práce. *Pousměje se omluvně.* Chrisi...ty si rozmysli to o čem jsme se bavili předtím. *Poví a s těmi slovy vstane.* Ráda jsem vás všechny poznala mějte se. *Rozloučí se a odejde domů.*
*Dneska měla zase noční, což zanemenalo možné výjezdy nebo kontrolávní nějaký nováčků. Ještě před prací se stavila v kavárně a koupila dvě laté. Tentorkát ne pro Oksanu, ale protože se dívala na rozvrh tak si všimla že společně s ní má směnu i Diego. Takže je to taková drobnost pro něj. Tak nějak jí přišlo, že tohle kupované latté bude lepší než levné filtrvané kafe z jídelny. Už přemýšlela, že do kanclu koupí nějaký levný kávovar, ale ta nějak z toho sešlo, protože měla poict, že yb jí to nikdo z kolegů neproplatil.* /Nechť pijí to ten hnus co chutná jak čistá voda!/ *Přijde do práce, načipuje se a jde k místu, kde obvykle je Diego a nechá mu tam kafe se vzkazem: Jen a pouze pro Diega, pokud na to někdo jiný šáhne ani si mě nepřejte!!! - Emerie. A pak oejde do své kanceláře a koukne se na všechny papíry před sebou.*
*Svým typicky rychlým krokem vpluje do budovy Praetoru, nahlásí svůj příchod čipem a vydá se do své kanceláře. Tedy není to kancelář, spíše taková malá místnost se stolem, lampičkou, židlí, maličkou knihovnou a nepohodlným křeslem. Diegovi to však k jeho práci stačilo, protože se většinou nacházel spíše v terénu. Rozrazí dveře svého kamrlíku, popojde ke stolu a rozsvítí tahací šňůrkou jediné světlo, které se v místnosti nachází. Svou koženou brašnu opře o nohu stolu, který obejde a sedne si na černou rozvrzanou židli. Přisune se blíže dřevěné desce a otevře laptop.* /Pomalý krám./ *Pomyslí si, proto se opět odsune od stolu, projde otevřenými dveřmi na chodbu a vydá se do kuchyňky, která je zároveň i takovým setkávacím místem pro všechny členy Praetoru. První věc, která jej zaujme hned jak vstoupí, je kelímek. Zkrátí si k němu cestu a podívá se na vzkaz, který si během chvilky přečte. Musí se pro sebe pousmát, protože od Emerie naposledy dostal dárek k narozeninám, za který ji ani nepoděkoval, což jej přinutí se zamračit, vzít kelímek a vydat se za ní. Věděl moc dobře, že s ním má dneska také směnu, proto si to zamíří rovnou do její kanceláře. Před dveřmi se zastaví a třikrát slušně zaklepe, ale se svým vstupem nečeká na svolení. Vejde dovnitř s úsměvem od ucha k uchu, zatímco z jeho úst se line zvučný pozdrav.* Hezký večer, slečno Blakesley!
*Svoji kancelář si vyzdobila podle svého vkusu, protože i přes to že bývala dost často v téerénu tak i zde trávila nějaký čas. Na zdech jí vysely nějaké zarámované motivační plakáty a obrazy. Vonělo to tu svíčkami co sama vytvořila a na zemi měla pěkný měkký koberec, který nechala po koupení vyčistit a zjistila že se jí ty barvy nehodí do bytu. Proto si ho dala sem. I židli si koupila novou a pohodlěnější. Stejně tak jako křesílko před jejím stolem je pěkné, ne nové, ale pěkné. Jeidné co nechala jsou skříňky a stůl. A taky ten počítač, který je jako vždy pomalý. Kdyby uměla [link src="kouz.it"] tak sněne nějaké čáry na něj aťr je rychlejší. Zatím upíjí své kafe a pohledem hypnotizuje počítač jako kdyby to koukání něčemu pomohlo. To ale slylší klepání ale dřív než stihne něco říct tak oný člověk vejde. Ale podle pachu pozná kdo to je jen co se na škvíru otevřou dveře. Zvedne k němu pohled a laběn se usěmje zatím co zadá heslo do počítače.* Taky přeju pěkný věčer. vidím, že kafe nikdo sebral. *Ušklíbne se lehce.* A mám dojem, že nějaké formality můžem dát bokem. *Kukne se na něj pobaveně a naznačí mu ať se posadí.* Tak co je nového? Dlouho jsme se neviděli... od.. té přeměny té lovkyně. *Polkne. Od té doby nebyla za Mirjama a možná by měla za ní zajít. Jakomile bude mít nějaké volno...*
*Přejde ke křeslu v kanceláři a celý se do něj svalí div nevyleje svou kávu na modrou pokrčenou košili.* Myslel jsem si, že si všimneš, *zazubí se na Em, usrkne ze svého kelímku a pustí se do vypravování.* No, dejme tomu, že tvé přání k narozeninám i s dárkem jsem obdržel a chtěl bych ti z celého svého srdce poděkovat. Udělalo mi to obrovskou radost a nečekal jsem to, takže jsem byl velmi překvapen. Ty sušenky byly moc dobré, snědl jsem je všechny sám během směny a nejsem na to moc hrdý. Také jsem zkoušel to tvé mýdlo a musím uznat, že krásně voní a je velmi příjemné, takže jako tvůj pokusný králík ho doporučuji všemi deseti. A ten notes? Nosím ho všude s sebou, je tak z poloviny popsaný, což mi připomíná, že budu muset dokoupit další papíry, ale je úžasný! Nechápu, proč jsi mi toho tolik dávala, ale děkuji ti za to. Mimochodem, jsem hrozně ukecaný, co jsi do té kávy dala? *Dokončí svůj monolog a hlasitě se zasměje.* /Diego, trochu se kroť, jsi jak veverka na fetu./ *Přehodí si nohu přes nohu a podívá se na Emerii.* Co je nového u tebe? *Zeptá se se zájmem a znova si usrkne horké kávy.*
*Zatím co si Diego sedá tak si Emerie nachystá všechny věci v počítači a nad jeho slovy se ušklíbne.* Šel jsi cítit jen co jsi pootevřel dveře. Hned jsem věděla, že jsi to ty. *Podotkne jen tak mimochodem.* Jojo udělej si pohodlí. *Zamrmle, ale je jí jasné, že ji slyší a také se napije kávy. Pak se na něj podívá a pak se koukne na imaginární hodinky na její ruce.* Wow, sto dní jsem čekala na to díky. Páni, to je skoro třetina roku. Už jsem si myslela, že se toho nedočkám. *Ucehchtne se.* Příště než čekat sto dní můžeš poslat děkovnou kartičku. *Podotkne a pslouchá ho, jak mele a tiše se nad tím zasměje a kroutí hlavou, zatím co si začne dělat věci do práce.* Jsem ráda, že ti sušenky chutnaly. A vím jsou návykové. Musím je sama před sebou schovávat. CO se týče mýdla, taky děkuju už jsem ho začala prodávat na etsy a je to jedno z mých nejuspěšnějších mýdel. Hned po vanilkovém. *Podotkne a pak se jen kousne do rtu, když si začne stěžovat že je ukecaný a má moc energie.* Lektvar lásky. *Zavtipkuje.* Ale ne…Řekla bych, že se tomu říká Zoomies. *Podotkne se zadžovaným smíchem.* Odborně se tomu říká Frenetická období náhodné aktivity…Jsou náhodné výboje energie vyskytující se u psů a koček, ve kterých freneticky běhají, běžně v kruzích. Takže bych řekla, že jsi po té kávě dostal Zoomies. Třeba když se přeměníš, tak tu začneš běhat a honit si ocas. *Cukají ji u té představy koutky úst. A pak jen mykne rameny.* Nic moc. Setkala jsme se tím policajtem co tu byl s tou lovykní. A zdá se že mi asi nemůže nijak pomoct v hledání mého bratra, takže v tomhle mám tak nějak studenou stopu a jinak.. znáš to práce. *Ukáže před sebe.*
*Postaví se na nohy a přejde až ke stolu, na jehož roh si sedne, nejspíš proto, aby byl své kolegyni blíž.* Já na to myslel, ale vždycky se něco neodkladného naskytlo, že jsem na to prostě zapomněl. Příště ti spíše napíšu nebo pošlu holuba. Možná to bude rychlejší. *Ušklíbne se a poslouchá její vyprávění o jeho zvláštním energickém chování.* Páni, tak teď jsem zase o něco chytřejší… Mám to zkusit? *Zeptá se s úšklebkem na tváři na její teorii o přeměně a honění ocasu a opět si usrkne teplého nápoje. Tentokrát si dopřeje dva velké doušky, takže kávu vypije až do dna. Poté se rozhlédne po kanceláři a spatří malý koš u dveří. Rychlým pohybem ruky vymrští kelímek do vzduchu a sleduje jej jak dopadá na hranu koše a následně padá vedle něj. Zamračí se, vstane ze stolu, přejde přes půlku místnosti a vyhodí použitý kelímek tam kam měl původně spadnout, poté se vrátí zpět ke stolu.* Hm… Jeden policajt nemusí nic vědět, ale pořád je to jenom jeden policajt. Na stanici je jich spousty, třeba budou něco vědět jiní. A co se týče práce, poslední dobou je toho dost, ale někdy si přeci musíme udělat trochu času pro sebe. Podívej se na mě. Místo toho, abych pracoval, tak se docela flákám. Neber to tak vážně. *Snaží se působit trochu optimisticky, aby uvolnil atmosféru.* Víš co, můžu ti s prací pomoct. Já má své papírování téměř hotové, takže bych se ti mohl podívat na tuhle kupu papírů. *Ukáže prstem na hromadu popsaných listů.* A ty to můžeš zapisovat do tohohle pomalého krámu. *Kývne hlavou k počítači, zasměje se a mrkne na Emerii.* Co ty na to? Myslím, že to je dobrá dohoda… A taky přidávám bonus, objednáme si pizzu. *Seskočí hbitě ze stolu a udělá otočku jako Michael Jackson.*
*Zvedne obočí nad tím, když se zvedne a přejde k jejímu stolu a sedne se na roh.* Jdeš blíž protože chceš, abych tě ještě víc cítila nebo protože chceš být blíž a nebo mě špatně slyšíš? Pokud je to to poslední být tebou tak si zajdu za nějakým čarodějem jestli ti něco není. *Podotkne jen tak mimochodem a pak se tiše zasměje.* Stačí na procovní e-mail poslat poděkováni. Ty holube. *Lehce jen praští do paže. A pak se tiše zasměje a koukne se po své kanceláři.* Jestli to chceš zkusit tak běž prosimtě do cel, tady by to nedopadlo dobře. *Podotkne s úšklebkem. Sama se párkrát napije své kávy ale ještě si ji nechává na později.* To si zvedneš. *Podotkne, jestě dřív než pro to Diego opravdu jde a vyhodí jej tak jak má.* Nemusíš machrovat a nebo je to nějaká klasická mužská nátura? *Koukne na něj se zvednutým obočím a lehkým úšklebkem.* Říkal, že se po poptá po cstanici a na missing person. Třeba něco najde řekl mi, že mi zavolá. Nebo já mám zavolat jemu. *Pohled jí sklouzne kvizitce, která se líně opírala o další viziky ve stojanu.* Neboj se já si na sebe dělám čas. To tě můžu ujistit. Rozhodně se s prací tolik nestresuju a neberu vážně jak si myslíš. To bych se s tebou taky tady nevabavovala...*Ikdyž to nejspíš nebyla pravda, protože stres z ní normálně sápal. Koukne se na tu hromadu listů. A zváží jeho nabídku.* Je ještí že je noční jinak by nám tohle asi mco neprošlo. *Ucechtne se lehce.* Na levé straně jsou papíry na odeslání co se musí dát do obálek. Tady na pravo je na založeno a tohle jsou co se musí zapsat. *Položí ruce na každou z hromádek.* Když se přestaneš tolik předvádět tak souhlasím. *Zasměje se nad ním.* Založit nebo dávat do obálek, vyber si. Zapisovat si to musím sama. *Vezme jeden z papírů ze své hromádky a začne scvakat do počítače.* A dám si něco s masem... kolbása, kuřecí, prosciutto cokliv. Jen ne olivy a bazalka. *Řekne jakou pizzu by si dala.*
*Vyslechne si kázání od Emerie a ušklíbne se. Je pravda, že takovou náladu a příval energie už dlouho neměl, ale proč by se držel zpátky, když ji může využít ve svůj prospěch. Přejde šouravým krokem k hromadě papírů, které se mají dát do obálek a začne mlčky pracovat. Kývne hlavou na její výběr pizzy, aby věděla, že rozumí tomu, co si dá a pokračuje bez jediného slova. Celá ta jeho dobrá nálada byla fuč, tedy nebyla, ale on sám se jí rozhodne potlačit. Vezme první papír, přehne jej a vloží do obálky. Už si obálku přikládal k ústům, aby mohl olíznout lepidlo, ale všimne si, že obálka nic takového nemá. Zamračí se a chvíli pozoruje lepící část. Po asi půl minutovém zkoumání zjistí, že je tam lepící pásek, ze kterého se jen odlepí folie. Zakroutí hlavou v nedůvěře v tenhle výmysl a dá obálku na prázdné místo vedle papírů.* To je mi teda novinka toto. Tady ty pokroky mě asi brzo zabijou. *Zamrčí si pro sebe, ale je si jistý, že Emerie ho určitě slyší. Pokračuje tedy ve své práci, aby ji měl co nejdříve hotovou a mohl objednat tu pizzu, než se vrhne na další hromady papírů, které jsou k založení.*
*Koukne se na něj přes hranu počítače a zvedne obočí.* Ale zrušila jsem ti tu dobrou náladu Štěně? *Při slově štěně má co dělat, aby se nazčala smát. V té dobré energické náladě jí ale vážně připomínal štěně...Zlatého retrývra...Ikdyž realita je taková, že k tomu psovi ani jeden z nich neměl blízko spíš k vlkovi.* Trochu Call out a už tě přešla dobrá nálada? *Zeptá se lehce pobaveně. Pokračuje v zapisování těch věcí a sem tam se koukne právě na Diega. Zrovna ho přistihne jak se snaží olíznout lepidlo na obláce. Přemášlí jestli má něco říct, ale rozhodne se, že nakonec ne jen se kouká jestli na to přijde sám nebo bude muset něco říct.* Co kroutíš hlavou? *Ušklíbne se.* Lidi nechtěj tvojo sliny na obálkách, je to nehygienický.Navíc musíš se přizpůsobit. *Podotkne a pak se zarazí.* Dovedeš si představit být třeba čaroději nebo upír? Prosotěp rožít století změň a toho všeho a na všehcno si zvykat. To musí být strašně na makovici. *Zamyslí se nad tím.* Je to děsivé si představit, žít stovky let a vidět ten svět jak se mění... ono stačí i deset let. *Zakrotu nad ítm hlavou.* A stejně posíláme věci poškout. *Mávne urkou k hotovým oblákám. Začne tisknout hotové papíry, ktér má přepsané do potřebných věcí, aby je mohla založit. Promne si u toho spánky.* Nenávidím noční. Vždycky mi to rozhodí všechno. *Vydechne a zahne hlavu o křeslo.* Ty máš hodně noční ne? S nováčkama u cel. Jak to zvládáš? *Koukne se na něj.*
*Otočí hlavu k Emerii a zašklebí se na to, jak jej pojmenovala.* Na to, abych byl štěně, jsem až moc velký. *Podotkne, zalepí další obálku a da jí na pár dalších, které za tu dobu už stihl připravit.* Jsem rád, že jsem vlkodlak a mám průměrně dlouhý život. Představa, že bych měl žít několik staletí mne děsí. *Na chvíli to vypadá, že si začne v hlavě představovat, jak by to asi vypadalo, kdyby byl čarodějem nebo upírem, protože se zahledí do zdi, ale po nějaké chvilce zatřese hlavou a soustředí se na práci. Přihodí další obálku na hromadu těch připravených k odeslání a otočí se čelem k Emerii.* Náladu mám furt stejnou, jen se těď soustředím na to, abych správně zalepil tuhle bílou věc. Upřímně, když jsem posílal dopisy kdysi, bavilo mě olizovat to lepidlo. Byla to docela zábava, protože jsi to musela udělat několikrát aby se ti obálka nerozlepila. Pak jsem ji ještě zapečetil, aby to psaní vypadalo hezky. Škoda, že jsou ty časy pryč. *Povzdechne si, pohlédne na Emerii a usměje se.* Noční mi nevadí. Není tady takový chaos, většinou se neděje nic zásadního, až na pár výjimek. Co se cel týče, je to občas dost náročné, ale jsem rád, když mohu pomoci. Jde pak u nich vidět ten pokrok, když přijmou, kdo vlastně jsou. Vždycky si vzpomenu na to, jak jsem na tom byl já a to je pro mne impulz, že má práce má smysl. Pár kolegů mi vyčetlo, že jsem k nováčkům až příliš milý a pouštím si je moc k sobě, ale očividně mé způsoby fungují více než ty jejich. *Pokrčí rameny a uchechtne se. Položí poslední obálku na hromadu, sáhne do kapsy pro telefon a vyťuká telefonní číslo.* Takže, může být Vlčí mls? Pizza s kuřecím, špenátem, česnekem a cibulkou. Nebo můžu ještě nabídnout Dřevorubce, ten je s klobáskou, cibulí, slaninou a sýrem. *Dá ji dva tipy podle jejich preferencí a popojde směrem ke křeslu, aby nezavazel Emerii, kdyby chtěla jít zakládat druhou hromadu papírů.*
*Koukne se na něj docela pobaveně.* To je sice pravda, ale když jsme byla doma...jakože ještě v La Push. A přemělnil se dospělý ť už to byla nehoda nebo něco jiného...tak jsme mu stejně říkali štěně. U nás v kmenu se děti měnily hodně brzy v šesti letech. Nevím ...byla to tradice. Čím starší jsem tak mě to připadá šílenější. Někde se mění třeba až v patnácti, osmnácti. Ale u nás to bylo takhle brzy. Něco s tím, aby se člověk naučil soušití se svým vlkem a kdesi cosi...*Rozppovídá se tak nějak a pak jen soihlasně přikývne.* Já taky. Řekla bych, že vlkodlaci jsou nejlepší podsvěťané. Nebo spíše máme nejlbíž k lidem. *Zamyslí se nad tím a pak se ušklíbne.* Rád jsi olizoval lepidlo? Pane bože to je uchylný! Takže droguješ! Ještě, že jsou ty časy pryč. *Prohlásí se smíchem, protože kolikrát slyšela že lidi čichali k lepidlu aby se sjeli.* Neb sis v té době měl problém najít někoho na lízání, takže jsi musel lízat obálky? *Zvedne obočí a řeken to tak bezmyšlenkovitě, že jí ani nedojde co vlastně řekla. Pak poslouchá co říká o nočních.* To je pravda, nen ítu tolik lidí je tu klid... víceméně. *Souhlasí a dál jej poslouchá.* Nškteří se chovat tak jak se chovají protože si sami nepamatují jaké to bylo poprvé se přeměnit. *Podotkne.* Teď to berou jen jako věc co se stala jejch součástí a prsotě...neuvědomují si to. To co děláš mi přijde fajn, ikdyž si je poušttíš trochu k tělu. Myslím is, že dělají takové poroky, protože se s tebou cítí v bezpečí. Jako s člověkem kteérmu věří. *Podotkne jen tak co ji napadne a pak se ušklíbne.* Dřevorubec. *Odpoví bezrosmyslšení.* Rozhodně dřevrobubec, nemám ráda špenát. *Zasměje se legce a pak si dozakládá zbytek papírů a všechny slžky a šanony vráti na své místo.*
*Vytočí číslo, chvíli jej nechá vyzvánět, a jakmile se z druhé strany telefonu ozve hlas, pozdraví a objedná dvě pizzy, pro Emerii Dřevorubce, pro sebe Vlčí mls. Když vyřídí objednávku, zamkne telefon a vrátí jej zpět do kapsy, ze které ho předtím vytáhl. Vzhlédne k Emerii a poslouchá její vyprávění. Přijde mu to zajímavé, tak jen přikyvuje. Nemá k tomu co říct, je jasné, že někde to mají nastavené jinak a někde zase onak. Pak se zamračí.* Hele, nejsem úchylný a nedroguju. Byl jsem dítě, posílal si dopisy s kamarády a to lepidlo bylo prostě dobré. Radši lepidlo než třeba stěnu. To některé děti taky dělali. *Zašklebí se na její poznámku.* To teď nebylo úplně vhodné, Emerie. *Pokárá ji, ale vzápětí se mu na tváří objeví úsměv.* Mám to tady rád, i když je to občas na zbláznění. Jsem moc vděčný, že mě sem přijali. *Řekne, aby tak nějak zakončil celou tuhle debatu o jeho práci.* Každopádně, nejspíš to máme už všechno hotové, ne? Takže teď budeme čekat na tu... *Nedokončí svou větu, protože se z chodby ozvou neobvyklé zvuky. Stočí hlavu ke dveřím kanceláře a hned k nim směřuje své kroky, zatímco poslouchá dění na chodbě. Zvuky jsou nejasné a těžko rozpoznatelné, ale rozhodně to není žádný rozhovor. Otevře dveře, vystrčí hlavu do prostoru a rozhlédne se.* /To je divné. Nikoho nevidím./ *Celá tahle situace byla přinejmenším podezřelá. Zhluboka se nadechne, možná snad proto, aby svůj vlčí čenich donutil dělat svou práci, jenže pach nedokázal rozeznat. V jednom měl však jasno, ten kdo jej donutil vylézt z kanceláře, nebude daleko.*
*Nechá Diega vytočit číslo na pizzerie a slyší že on sám si objednává tu se špenátem a jí dřevorbuce. Lehce se nad tím ušklíbne, protože si je jistá, že kdyby byli v restauraci tak jim ty pizza dají opačně. Pak se rozkecá nad tím jak to probíhalo u nich a čeká nějakou reakci, ale nic kormě přikývnutí se jí nedostane. To nevadí.* Jojo, ot už nezakecáš chlape. *Zakroutí nad tím pobaveně hlavou a jen si ho dobírá.* Prostě dobré... Diego nepřilepšujš si to. *Zakroutí nad tím hlavou a pak jen prostě mykne rameny.* To, že jsi byl dítě jsi dodal až když jsem to řekla, myslela jsem si že to je ještě nedávno. *Mykne rameny.* A uměj si udělat trochu srandu. *Podotkne jen tak s úšklebekm a pak se posuměje.* Já jsem tu u Preeatoru celý život skoro takže..Jsme jim vděčná a jsem moc ráda, že takhle můžu pomáhat. *Pak dodělá papíry a souhalsně přikvýne.* Ano máme hotovo. Děkuju za pomoc, tenhel coworking byl fajn. *Zazubí se na něj a pak se zarmačí, když se Diego sekne. Následuje jej na chodbu a hned za ném také vykoukne na chodbu.* Co to může být? *Zašeptá tak tiše, že by to normální člověk nemohl slyšet, ale Diego to jistě uslyší. Sama se nadechne a snaží se rozpoznat pach.* Vlkodlak to není a upír taky ne. *Špitne tiše.*
*Ignoruje Emerii, která se objeví za ním a s přimhouřenýma očima skenuje prostor.* /Něco mi tady nehraje./ *Znovu se ozvou zvuky, které připomínají skřeky a Diego otočí hlavu tím směrem. Udělá první dva tiché kroky směrem k další kanceláři, poté se zastaví a podívá se na Emerii. Mávne na ní, aby jej následovala a znovu se otočí za zvláštními zvuky. Pomalu a téměř neslyšitelně dojde až na konec chodby a vykoukne zpoza rohu do prostoru. Nejdříve si nevšimne ničeho podezřelého, ale nakonec přeci jen něco přiláká jeho pozornost. Jsou to nepatrně pootevřené dveře na dámské záchody. Podívá se na svou kolegyni a uchechtne se.* Myslím, že máš práci, Em. *Opět se ozvou skřeky a Diego si je téměř jistý, že vycházejí právě z dámských toalet.* Je to na dámských toaletách. *Ukáže na pootevřené dveře a mrkne na Emerii.* Hodně štěstí. Neboj se, budu celou dobu tady. *Usměje se, ale ví moc dobře, že ji bude následovat, protože pořád neví, co se tam nachází. Rozhodně to chce zjistit a pokud to bude něco nebezpečného, hodlá to zneškodnit.*
*Nelíbí se jí ten ignor, který jí Diego dává ignor. Lehce se nad tím zamračí a sleudje ho z klidu své kanceláře udělá pár kroků právě za ním. Tiše jde za ním a drží se dva kroky od něj, kdyby náhodu to co by vyskočilo napadne první jej a ona může utéct. Všimen si lehkého světla co vychází z chodby a z dámských toalet.* Já? JÁ? *Skyne k němu.* Myslím si, že když je nebezpečí tak je uplně jedno jeslti půjde chlap na dámské záchody. *Zavrčí na něj.* Ty vole jsou tu gendrově neutrální záchody uprostřed a ono to jde na babay! *Zanadává a jde teda na dámy v rychlsoti rozrazí dveře a i vytasí drápy, připravená do boje. Ale uslší to ječení. Které ji střesidlené ale zvláštně povědomé, až když dodje ke kabinkám uvidí toho vetřelce. Velký růžový čuník, co se odněkud zatoulal. Má dokonce obojek.* Pro boha...*Zakroutí nad ítm hlavou a chytí čuníka za odojek a táhne ho ven na chodbu.* Máte tu slaninu. *Koukne se na Diega a nechápavě se koukne na čuníka.* Jak se to sem do prdele dostalo? *Nechápevě se koukne.*
*Sleduje Emerii, jak se vydává na toalety, ale je připraven kdykoliv zaútočit, kdyby něco hrozilo. Zamračí se, když uslyší zvláštní kvičení a hned na to spatří Emerii i s čuníkem vycházet. Začne se hlasitě a nekontrolovatelně smát, až se musí chytí za břicho. V očích se mu objeví slzy z toho, jak mu celá tahle situace přijde bizarní a vtipná.* Tak to je gól, Em. Já tady strachem tuhnu a ono je to prase. *Podívá se na malé rozkošné zvířátko a klekne si k němu.* Ty jsi mi ale nezbeda. Jak ses tam dostal? A čí vůbec jsi? *Mluví na zvíře, jako by mu snad mělo odpovědět. Čuník jen dvakrát chrochtne, ale Diegovi ani Emerii nevěnuje pozornost. Diego se podívá na jeho obojek, na kterém je vyšité jméno Trinity. Uchechtne se, vezme čuníka na ruce a podívá se na Emerii.* Necháme si ho? *Zavtipkuje, ale najednou se ozvou rychlé kroky a volání.* Trinity! Trinity, kde jsi! *Diego se otočí za hlasem a počká až k nim majitel čuníka doběhne. Drží prase hezky pevně a nahodí zamračený výraz.* Hledáš tohle? *Zeptá se jej, když se ten mladík zastaví pár kroků od Diega s Emerii. Klučina kývne hlavou, ale vypadá, že se každou chvíli otočí a nechá prase napospas svému osudu. Diego se podívá na Trinity a jen si povzdechne.* Tak nic, musíš za paníčkem, ale... *očima opět zabloudí na mladíka.* Pověz, odkdy se můžou do Praetoru vodit domácí mazlíčci, a odkdy je prase domácí mazlík? *Zkříží ruce na hrudi, podívá se na Em a spiklenecky na ni mrkne.*
*Koukne se na Diega, který může smíchem umřít.* V klidu je to jen prase...Prase v Preatoru. Možná bychom si z něj měli udělat maskota. *Zasměje se Emmie nakonec s Diegem.* Já jsemu ž byla připravená kohokoliv rozdrápat ale je to jen... slanina. *Ušklíbne se nas tím. Prasete se ale nijak nedotýká.* Víš o tom, že prasaata jsou prostě takové popelnice? *KOukne se na něj.* Doufám, že věpřové nemáš rád. *Zmíní a pak se nadechne.* Viděla jsme že jeden vrah házel svým prastům do krmení kusy obětí a na druhý den to bylo prostě pryč. A taky že kdysi v restauraci byl suchý záchod právě nad psatasy a ty...to všechno padalo právě prastům do jídla a tak to sežraly. O té doby nejím věpřové. *Nakrčí nos. Plysší volání jména prasete a kouken se na Diega.* Nemyslím si, že by se u nás měl dobře. Sleduje jak Diego naprosto s lehkostí drží prase jako kdyby nevážilo nic. Sleudje jak si prase vesele cupká ke svému páníčkovi a pak se Emerie koukne na svého kolegu.* Můžeš si sem přinést emotional support animal. *Pokrčí rameny.* Ale teda nečekala jsem že to bude zrovna prase. *Zakroutí nad tím hlavou.*
*Mladík jen na poznámku od Emerie přikývne hlavou, vezme si Trinity k sobě a tiše se i s prasetem vytratí.* Heh aha, asi jsem nečetl řád. *Poškrábe se na zátylku.* Asi si také pořídím nějaké zvířátko, které mě bude podporovat. *Usměje se na Emerii.* Mimochodem, to co jsi říkala o tom vrahovi. Je to dost nechutné, ale chápu, že prasata jsou všežravci, tak je jim to asi jedno, co zrovna baští. Mimochodem, když už se bavíme o jídle... *Nedokončí větu a uhne svým pohledem směrem k hlavnímu vchodu, který je z jejich místa viditelný.* Pizza dorazila. *Vykročí k poslíčkovi s dvěma krabicemi v ruce, poděkuje mu, zaplatí a nejspíš přidá pár drobáků navíc, než se vrátí k Emerii s jídlem.* Myslím, že dnešní směna nemohla začít lépe. Snad už se nic nestane. *Řekne a podá Emerii její pizzu.* Rád bych se s tebou najedl, ale mám jít za chvíli zkontrolovat nováčky, takže to do sebe v rychlosti nacpu a půjdu pracovat. Jak budu mít chvilku čas, stavím se za tebou, což? Třeba s kávou, na oplátku. *Vysvětlí ji a po své nabídce na ni mrkne. Vydá se směrem ke své kanceláři a ještě než úplně zmizí z dohledu Em, otočí se na ni a zamává.*
Příště si ho někam uvaž ať ti tu neběhá nebo ho dej do cel! *Zakřičí ještě na mladíka bež se koukne na Diega.* Je to teď nové, ty řády jsem totiž tiskla a dávala místo starých. *Vysvětlí a pak jen přikývne.* Ano přesně, proto vepřové nejím. To raději nějakou srnku nebo tak. *Našpulí lehce rty. Tady v New Yorku neměla zrovna šanci jít jen tak lovit.* Mě to jedno není a proto chodím raději pro Amishské výrobky, vajíčka mléko a maso od řezníka. Trochu se člověk sice přaští přes kapsu, ale aspoň mám jistotu že to je odbré maso. *Pokrčé rameny a kouken se na prosklené dveře a zazubí se.* No to začala naprosto luxusně. *Zakroutí nad tím pobaveně hlavou.* Snad se opravdu nic nestane. *Ušklíbne se a převezme si pizzu, která voní už jen co s ní k ní jde.* Děkuju. *Převzeme si ji a pak chápavě přikvýne.* Jen běž. *Pošle ho a na odchodu na něj zamává a pak se vydá do své kanceláře, kde celou pizzu sní.*
*Kill mířil do Praetoru kvůli schůzce s Emerie. Už ji volal před pár dny, ale neměli na schůzku ani jeden čas. Takže byla domluvena na dnešek. Mladý policista zastavil své auto u budovy a poté zamířil dovnitř. Jestli na něj Em čeká, tak zamíří přímo k ní. Jestli ne, což očekává, tak dojde k recepci.* Killián Seymour, mám domluvenou schůzku s Emerie Blakesley.. *Představí se a počká, než mu dají informace.*
*Už před pár dny jí volal Killián, aby si s ní domluvil schůzku. Sice dneska směnu neměla, ale právě kvůli němu sem šla. Čeká na něj v kanceláři, ale stejně Killian musí projít přes recepci. Docela ji zajímá kvůli čemu se s ní chtěl sejít, protože z jeho hovoru toho moc nepochopila. Snad se jedná o něco pracovního oheldně Preatoru a ne že třeba našel třeba tělo jejího bratra. Když se jí ozve z recepce tak zvedne sluchátko.* Ano, pošlete ho do mojí kanceláře. * Poví a jen čeká až Killian přijde. Vlastně neví, jak se před ním chovat od jejich minulé schůzky si jej opravdu zkoušela vygooglit a zjistila zajímavé věci. Jakmile se dostane do její kanceláře, cítí ho už z dálky díky vlkodlačímu pachu. Ale když ho pustí do kanceláře jen se na něj koukne.* Zdravím pane Seymoure...Nemáš se uklonit nebo tak něco? Říkat vám veličenstvo? *Začne vtipem a nazačí mu až se posadí do jednoho ze dvou křesel před jejím stolem.* Tak co potřebujete?
*Jakmile mu ukážou směr, tak se tím směrem vydá. Zaklepe na dveře a počká na vyzvání, aby mohl vejít dovnitř a poté vejde. Pobaveně mu cukne koutek.* Taky vás zdravím.. Vidím, že jste si mě vyhledala.. *Podotkne, načež se na její výzvu usadí.* Rád předstírám, že v Americe nejsem vikomtem.. Ale jinak správné oslovení je Vaše lordstvo.. *Opraví ji ještě pobaveně. Pak však naladí na seriózní vlnu.* Jde o členku smečky. Mladá holka. Budu k vám upřímný, udělala si bez mého vědomí výlet až do Kanady, kde se zapletla do nepříjemného incidentu. Viděla mladou rodinu, matka, otec a dítě, jak byli napadeni upírem. Než se k nim dostala, tak upír zabil oba rodiče. Ona se rozhodla alespoň zabránit smrti té malé holčičky a tak se proměnila. S upírem bojovala až do svítání, kdy jej zabilo sluneční světlo. Onu holčičku potom vzala sebou do New Yorku. *Vysvětlí hodně ve zkratce ono dění.* O holčičku je již postaráno. Čarodějka Meritriss Blake ji upraví paměť a bude umístěna do sirotčince. V paměti ji zůstane, že přežila útok medvěda na své rodiče a pak se sama nějakým zázrakem dostala na území Ameriky, kde ji našla naše vlkodlačice a dovedla ji do New Yorku. *Dodá ještě.* Problém je, že vlkodlačice si není jistá, zda to byl samotář, nebo člen klanu a zda klan nebude po něm a posléze po ní pátrat. *Povzdechne si slabě.* Smečka o problémy s upíry nestojí, proto jsem se chtěl zeptat, zda s tím Praetor může něco udělat? *Dokončí a čeká na odpověď Emerie.*
*Chvílki čeká než Kilian za ní přijde do kanceláře ae dřív ho cítí než vidí. Nad jeho slovy se lehce ušklíbne.* Říkala jsem že nevěřím, že nemáte žádné sociální sítě. Ale dostala jsem na na googlu jsem našla spoustu zajímavých článků a to že jsem Vikomt. Ale nebojte pokud nechtete abych se k vám chovala jinak nebudu. *Ušklíbne se na něj a pak sleudje jak se posadí a řekne jí proč tu je. Posadí se rovněji a nehcá jej mluvit. Lehce u jeho vypravování zvedne oblčí a nakloní hlavu, ale stále jej poslouchá.* Dobrá...*Poví nakonec a něco začne ťuakt do počítače.* Víte kde to asi v Kanadě bylo? Nějaké nejbližší město, velké město? Předpokládám že to bylo asi někde v blízkosti hranic. Takže Toronto, Hamilton, Ottawa, Montréal, Québec...*Začne vyjmenovávat velké města.* Můžu kontaktovat lidi z těch měst a zeptat se. Ale pokud nevím kde to přesně bylo tak to bude složitější. Taky se můžu podívat na kalny, které v tom okolí jsou a kontaktovat jejich hlavy klanum jestli nechybí nějaký člen. Bohužel není v mých silách zaručit, že pokud byl v klanu, tak nebudou po ní pátrat a chtít pomstu. Nehledě na to, že je dost možné, že vlkodlakovi neuvěří. Je dost možné že se domluví setkání a prostřdníkem bude čaroděj, co bude muset dát sérum pravdy vaší člence smečky. Budeme muset jen doufat, že to byl samotář a nikdo jej nebude postrádat. *Řekne a začne si otvírat ve filtru všechny klany v okolí těch měst.* Nevíte tedy kde to bylo? Nějaké nejblžíší město aspoň. *Koukne se na něj zoufale, protože jí vyjedou skoro stovky klanů.*
*Pobaveně mu cukne koutek.* Pokud nechráním podsvět, tak vždycky říkám pravdu.. *Odpoví ji, načež ještě zavtipkuje.* A kdybych vám řekl, že musíte? *Poté však už spustí ohledně toho, čeho tu je.* Rozhodně se nedostala nijak daleko, všechno šla pěšky, a vím, že ve městě přímo nebyla, je spíše kempovací typ, ale bylo to poblíž Montréalu.. *Dá ji odpověď, načež přikývne na její slova.* Tomu rozumím.. Ale pokud byste mohli toho prostředníka zajistit, aby to byl někdo nestranný, tak by to bylo určitě víc než dost. *Pousměje se slabě, než ještě dodá.* S prokázáním neviny mít problém nebude. Je jen hodně plachá a citlivá. Bylo by asi dobré, zda by si k ní někdo odsud, klidně i vy, vybudoval důvěru, aby se necítila ohrožená.. *Navrhe poté Emerie.*
*Lehce se nad jeho lsovy ušklíbne.* Tak to jsme na tom stejně. Když se mě někdo zeptá říkám, že jsem v charitě. *Uchechtne se lehce a pak pokrčí rameny.* Njespíš vašemu přání vyhovím vaše Lordstvo. *Zazubí se na něj vesele, ale pak je čas na zvážnění. Kilian jí poví, co se stalo a je jí jasné, že je tohle něco co čeho bude muset Preator vložit ruce.* Takže kemp blízko Montréalu...*Začne na mapě hledat.* Mohl to být Yamaska National Park? *Koukne se na něj.* A nebo Parc national du Mont-Orford. *Poví s perfektní franciuštinou.* Je to obojí od Montréalu tak hodinu autem. Nejbližší větší město od těch dvou míst je Sherbrooke. *Začne prohledáváat databáze ale poslouchá ho.* Prostředník nebude problém nejspíš to bude msuet btý čaroděj, ale když zavolám na Montréalnou pobočku Preatoru neměl by být problém. *Hledá chvíli v databázi.* Klidně s ní promluívm, když mi s ní domluvíte schůzku nebo dáte kontakt tak nemám problém. Kdybych nemohla tak pošlu nějakého svého kolegu nebo kolegyni..* Něco napíše d do počítače a pak obrazovku otočí ke Killianovi.* Mezi Montréalem a Sherbrooke mi to našlo třecet pět klanů. V těch městech je kolem dvacet i dohromady. Ty velké klany nehlásí žádné zmizení člena. Jenže...*Ukáže na mapu.* Jsou i menší klany. Rodiny ji neoficiálně říkáme. Jsou to klany maximálně o deseti členech a je to obvykle stvořitel a jeho "děti" jeho upíři, které vytvořil. Nehlásí se pod jiné klany, jsou to samostatné jednotky, protože fungují jako klan, malý klan. U těch národních parků co jsem říkala se nachází v blízkosti čtyři takové. Rodina McCrae, Rodina Bishop, Rodina Cairns a Rodina Subercaseaux. Nechám všechny kontaktovat jestli jim nechybí člen, protože se zdá že oni nikam nedávají pátraní po členech ne na Preator...Trochu se obávám, že tne upír kterého zzabilo to slunce byl členem jedné z těch rodin. A nejspíš mladý a hladový vzhledem k tomu že zabil dva dospělé lidi. To bude asi všechno co pro vás mužu dneska udělat. *Koukne se na něj.*
*Ještě nad ní pobaveně zakroutí hlavou, ale o mnoho důležitější, než jeho titul, byla Dadulina situace. Na její otázku zakroutí hlavou.* Ne, ne.. Omlouvám se, jestli došlo k nedorozumění, ale ona nejezdí do kempů.. Prostě se toulá v lese, přespí pod nejbližším keřem, když se blíží noc, chytne si rybu v řece a podobně.. *Krátce si povzdechne.* Snažím se jí tyhle eskapády vymluvit z hlavy, ale to je prostě, kdo je.. Takže nevím přesně, kde se usadila přes noc.. Jen že to muselo být poblíž Montréalu, protože za hranice nedošla daleko a šla prý pořád severně.. *Odpoví ji. Jakmile si vyslechne kolik klanů je tam v okolí, tak pozvedne obočí a v očích je vidět lehký šok.* Asi vám to komplikuju, že ano? *Pousměje se omluvně nakonec. Po jejích slovech přikývne.* Jsem rád i za to málo.. Dejte mi vědět, až zjistíte něco víc.. Já mezitím tu mladou vlkodlačici připravím na to, co může následovat a na setkání s někým odsud. To mi také s alespoň týdenním předstihem řekněte, kdy by byl někdo volný, ať má čas se s tím psychicky vyrovnat.. *Požádá, načež se zvedne od stolu.* Děkuju vám za pomoc.. *Pousměje se na ni. Počká, zda ho bude chtít doprovodit, nebo mu jenom podat ruku a podle toho s zařídí s odchodem.*
*Lehce zvedne obočí nad jeho slovy.* Ach takhle... a zvlčí, předpokládám. *Zmíní a koukne se na něj přes hranu počítače.* Jestli je to nějaké štěně tak se o to ani nepokoušejte, ty mají svou hlavu. Hlavně podkud jsou to puberťáci. Věřte mi, já jsem nebyla o moc lepší, taky jsme přeměnění lítal is bratrem za hranice USA. *Lehce se pousměje nad tou vzpomínkou a pak zakroutí hlavou.* Je to obojí hodinu od hranic. Není to tak daleko. Hodina od hranic a pokud šla středem na sever tak je kousek od Montréalu. I od Sherbrooke...*Pak se koukne na Kiliana.* Říkal jste že útuk medvedem se to zakrylo? *Ujistí se a dá si do google "Utok medvědem blízko Montréalu" pak jen začne přikvyvovat. * Je to ten Yamaska National Park... Byla najita dvě těla dospělých táborníků, dcera nebyla najita...utok zvířete není zvyklé, aby sem zavítalo zvíře....blabla bla. To co jste říkal. Odpovídá to tomu. Takže budeme hledat tam to oklolí a nějak kontaktuju ty klany. *Koune se na něj a pak přikvýne.* Ano dám vám vědět číslo na vás mám. Dám vám vědět. *Zapíšeš si všechno co jí řekl s jak velkým předstihem ap ka vstane, že jej vyprovodí. První mu podá ruku a potřese se si s ním.* Uhm když vás tu ještě mám..Asi jste nic nezjistil o mém bratru, že ne? *Zeptá se a jakmile jí odpoví tak jej doprovodí ke dveřím.* Děkuju a hned jak budu něco vědět tak se vám ozvu. Mějte se pane Seymoure. *ROzloučí se s ním a nechá jej odejít.*
*Dneska měla chvilku čas a rozhodla se zajít na policejní stanici, aby si konečně mohla promluvit s Killianem. Člen Preatoru jí řekl jeho celé jméno, protože si nebyla jistá jak se to píše, že by mu napsala třeba na instáč nebo tak. Takže se rohodla zajít do jeho práce. Hned jak vejde tak jde k recepci za kterou sedí jedna mladá policistka.* Zdravím já jdu za policistou jménem Killián Seymourem. Jsem tu.. kvůli jednomu případu. *Řekne a paní jen přikývne a zvedne telefon a začne volat. Em slyší každé její slovo a lehce pochoduje na místě zatím co čeká až paní dovolá. "Hned psi pro vás někdo příjde."* /Jo neříkej, všechno jsem slyšela./ Jasně, díky. *Podkěuje a přkývne a je čas an čekání.*
*Po chvíli k pultu přijde starší žena a ta mladší ji jen ustoupí stranou.* Omlouvám se vám.. Kolegyně je na zaučení a momentálně nemá ještě přístup do systému. Poprosím vaše jméno. *Požádá ji a jen co jí je vyhověno, tak vše napíše do systému. Zažádá si ještě o rodné číslo, načež vezme jednu z volných kartiček, na kterých bylo napsáno číslo a nápis "Visitor", ono číslo potom přidá do systému, aby vše sedělo. Kartičku následně podá ženě.* Mějte ji připnutou na viditelném místě po celou dobu pohybu po stanici a vyvarujte se dveřím označených oranžovou páskou. Tam ani jako návštěvník nemáte přístup. *Upozorní ji.* Nejlepší budete mít zřejmě počkat v kafetérii, dáme seržantu Seymourovi vědět, že tam jste.. *Informuje ji, načež zase odcupitá stranou na podpatkách. Při vstupu dál do prostor musí Emerie projít skrz detektor, aby se zajistilo, že na policejní stanici nenese žádné zbraně. Pokud by se u ní něco našlo, je to dočasně zabaveno a uschováno v šuplíku u detektorového rámu spolu se štítkem, na kterém je napsáno její číslo návštěvníka. Starší žena mezitím informuje prvního Killiánova kolegu ze stejného oddělení, že tu má návštěvu a aby to nadále vyřídil. Sám Kill je mezitím v kanceláři svého nadřízeného.* ...a proto vám ještě nadále bude pozastavena činnost, nicméně již nejste pod našim dozorem. *Diktuje mladému policistovi mezitím nové stanovení jeho nadřízený. Kill jenom přikyvuje. Alespoň už nebude mít stále za zadkem celou stanici a může i letět na chvíli do Anglie. Nicméně ta pozastavená činnost ho stále štve. Vždyť udělal jen to, co po něm chtěli, a teď ho vyšetřují jako hlavního komplice. Když je schůzka u konce, tak vyjde ven, kde na něj čeká Marc.* Ty.. hele.. Vážně by sis tady měl přestat vodit tolik ženských, nebo ještě začnu žárlit.. *Ušklíbne se.* O čem to zase mluvíš, Marcu? *Blonďatý policista pokrčí rameny.* Jen, že si mě odchytila ta stará rašple z recepce, že prý tu máš zase návštěvu.. A zase dámskou.. Prý nějaká Emerie Blake něco.. Bude asi v kafetérii.. *Odmávne zbytek jména rukou.* Nemůžeš mě s někým seznámit? Už jsi tu měl víc ženských návštěv, než celé oddělení.. *Rýpne si do něj, což Kill odignoruje a vydá se pryč z kanceláří směrem k oné kafetérii. Čaj by stejně uvítal, a uvidí, jestli tam nakonec Emerie čeká nebo ne.*
*Ta mladá kočka za pultem jí připadala nějak moc mladá jako kdyby sotva vyšla ze školy. Ale nechá to být dokud nepřijde druhá žena.* Jasný v pohodě. Emerie Blakesley a rodní číslo je tady. *Pová jí občanksý průkaz a převezme si kartičku která si hned připne na tričko. Pak jde přes detektor a naprosto v pořádku projde jen j ip ožádají o hodinky a telefon. Asi aby tam nezpůsobila antentát nebo ko ví co.* /Hlavně že jsem zbraň já sama o sobě že jo?/ *Napadne ji hořce a pak si to míří teda do kafeterie počkat. Posadí se na jedno z volných míst a kouká se kolem. Z kafeterie cítí levné kafe a nějaké sendiče a touasty a začali se jí docela sbíhat sliny. Kafeterie je prázná tak jde k okýnku a požádá o jeden kuřecí sendvič a fantu. Zaplatí kartou a vezme si po nachystání jídlo a zase se posadí. Netuší jak to dlouho trvá než Killian přijde takže se pustí do toho jídla za ty nekřestanské ceny.*
*Když Kill přijde do kafetérie, tak nejdřív se spojí očním kontaktem s Emerie a kývne na pozdrav, že ji vidí. Dřív než k ní usedne si ale zajde pro onen čaj. Když má v hrnku nalitou horkou vodu a vedle něj na podšálku nachystané uzavíratelné sítko se zeleným čajem, plus med nebo cukr, které Kill stejně nespotřebovává, tak zamíří k Emerie.* Dobrý den. *Pozdraví ji nejprve, než si sedne naproti ní.* Omlouvám se, zkontaktoval bych vás dříve, ale bohužel jsem byl do dneška pod dozorem svých nadřízených. Ono utajení se stále prošetřuje. Předpokládám, že o tom se mnou chcete mluvit.. *Načne a zatímco ji dá prostor se vyjádřit, tak si připraví čaj.*
*Emerie dřív ucítí Killiana než ho uvidí. Proto položí své jídlo na talíř, aby ji nezastihl mezi tím co si ukousne kus jídla a bude muset počkat než bude mluvit. Takže jak mile jej uvidí a spojí s ním pohled tak jen kývne nazpět na pozdrav a sleduje jej jak jde k pultu, kde si dá vodu a něco co vypadá jako čaj. Emerie lehce nakrčí nos když vidí když si nesladí ani nedává med ona nic nemohla vypít bez cukru.* Zdravím. *Pozdraví jej s přikývnutím hlavy a Emrie se lehce ušklíbne.* Já si vás ani nemohla najít na facebooku nebo instagramu, protože jsem nevěděla jak se vaše jméno píše. *Pokrčí rameny.* Stálo vám to za to vůbec dělat... cokoliv co jste dělal? *Zvedne tázavě obočí.* A asi jo, trochu bych si přála vysvětlení. A máte zatracený štěstí, že jsem co jsem, být...normální člověk a ještě Karen už stojíte u soudu. *Podotkne jen tak mimochodme a je jasný že naráží na to oc se stalo tehdy v tom baru.* A pokud ne vy tak ty hovada určitě... Vy jste mi spíš pomohl. *Zamručí a napije se svého pití.* Upřímně ani nevím co chci od vás slyšet. *Přizná.*
Nenašla byste ani tak.. Nejsem tam.. *Pousměje se trochu pobaveně. Každý to očekával, že bude mít nějaké sociální sítě, jak bylo v téhle době běžné, ale on je nepotřeboval. Na internetu i bez nich tak bylo dost informací o něm, jakožto o členovi významné aristokratické britské rodiny. A navíc jeho sestry sociální sítě měly, takže nepochyboval, že se tam někde taky objevil. Naštěstí mu tady ku prospěchu byl PR tým jeho prarodičů, kteří hlídali, co dvojčata zveřejňovala, aby to nijak neohrozilo pověst rodiny a jejích členů. Po její otázce na moment zauvažuje, načež přikývne. Byla tam sice hromada negativ, ale konečný výsledek za to asi stál. Krátce mu cukne koutek, když začne Emerie mluvit o jejím možném chování a že má štěstí.* Neuspěla byste. Byl jsem v utajení na rozkaz vyších institucí, než je moje oddělení. Byl jsem pod ochranou, ať už bych spáchal cokoliv a stále jsem. Oddělení momentálně vyšetřuje, jestli jsem nepochybil a kdyby jste si chtěla stěžovat, což klidně stále můžete, tak se to jen přidá do řady svědectví posuzujících mou činnost a nebude to mít nijak valný dopad. *Vysvětlí ji. Emerie si rovněž mohla všimnout, že zmizel onen ostrý italský akcent, který si udržoval v utajení.* Já se vám pouze můžu za svoje chování omluvit. Vím, že nebylo správné, ale bohužel jsem musel zachovat krytí, a ačkoliv se mi to příčilo, tak to bylo nutné. *Povzdychne si krátce a zamíchá sítem v hrnku.* A co se týká těch ostatních, tak pokud nezemřeli při zásahu, tak jsou nyní v rukách Praetoru, takže si to s nimi můžete vyřídit sama vlastně. Tedy ti, kterých se to týká. Civilové jsou ve vazební věznici, než bude čas soudu. *Na to bylo potřeba shromáždit ještě dost důkazů a Kill věděl, že se to protáhne. Navíc by žena byla jen malá rybka proti státu, který je na straně žalobce. To taky Kill již nezmiňuje.* Příliš vám ani sám říct nemůžu.. Ne, dokud není celá věc uzavřená.. Ale vy máte svoje cestičky, jak si podrobnosti zjistit, ne? *Významně se na ni podívá, aby věděla, kam směřuje, načež vytáhne síto, promíchat čaj lžící, kterou následně lehce otře o okraj a položí na podšálek, než se napije.*
*Lehce nakrčí nos při jeho slovech.* Kdo v dnešní době není na sockách? *Neptá se spíš jako řečnickou otázku. Vůbec neměla tušení že je nějaký aristokrat že ano. Prostě ho považovala za policajta jako každýho jinýho z nadprůoměrné třidy z předměstí New Yorku nebo tak. Lehce se pochybovačně na něj koukne.* Ale sám jste řekl že jste pod dozorem nadřízených což znamená že vás vyšetřují jako kterého koliv zmetka co jste pomohl zatknout. *Podotkne jen tak mimochodem a poslouchá ho.* Bohužel díky mé...schopnosti nemám žádné tělesné důkazy a myslím si že většina svědků by byla lehce vyděšená vypovídat takže...Jak říkáte nejspíš to nebude mít žádný valný dopad. Ale jestli chcete svěděctví ráda vám ho dám. *Pokrčí rameny a až po chvli si uvědomí že nemluví s přízvukem.* Ale jste dobrý herec, ten přízvuk jsem vám věřila. *Podotkne jen tak mimochodem a pak si povzdechne.* Hádám, že omluvu přijímám. *Pousměje se.* A co se týká lidíd co jsou u Preatoru ty si taky převzalo vedení takže k nim nemám úplně přístup, ale věřte mi že bych si to s nim velice ráda vyřídila. *Ušklíbne se lehce a poslocuhá jeh slova.* No myslím si že tuhle věc můžeme uzevřít ale je tu ještě jedna záležitost...*Odmlčí se a sleduej jako míchá čaj.* Ptala jsem se vás jestli nejste můj bratr a stále jsem ho nenašla. Už jsem vyčerpala svoje možnosti co se týče mých "cestiček" a někdo jako vy...*Koukne se na Killiana.* S vaší pozicí u policie by mi snad mohl pomoct. *Vytáhne fotku svého bratra.* Můj bratr se jmenuje Jace Blakesley. Před lety se ztratil. Naše rodina zahynula při...Jak to říct. *Poškrábe se na zátýlku.* Jisté nedohodě v "kmenu" *Naznačí prsty uvozovky, aby věděl že nemyslí jen kmen ale zároveň i smečku.* Rodiče zemřeli, vlastně celý kmen nevím která přežili a kteří ne. Ale já s mým bratrem jsme..utekli. A pak se bratr vrátil do La Push najít nějaké přeživší ale už se nevrátil. Bylo mu tehdy šestnáct, bylo to v roku 2012..Od té doby ani stopy. Preator nemá žádné infromace ani nikdo mi nechce nic říct od policie. Takže... pokud jste něco schopný zjistit...
*Lehce pokrčí rameny. On je třeba k životu vyloženě nepotřeboval. Ti, které znal, ho mohli kontaktovat telefonem a dle něj nic víc nebylo třeba. U jejích slov mu nejprve krátce pobaveně cukne koutek nad tím, jak si spousta lidí myslí, že je to jednoduché a ono není, než si povzdechne.* Ne úplně.. Moje úmysly v těchto činech nebyly z mého přesvědčení, ale z rozkazu. Musí teď jen vyšetřit, zda jsem nepřekročil únosnou mez onoho rozkazu. Není to tak, že bych byl obviněn jako oni. A kdyby vyšetřili, že došlo k pochybení, tak mě nečeká vězení. Byl by to trest v rozsahu od pokuty po suspendaci, za neuposlechnutí rozkazu. *Vysvětlí ji to ještě lépe a odpije si z čaje.* Jen vás informuji, že tady ta možnost je, pokud byste chtěla být, jak jste to řekla..? Karen? *Ujistí se, že se nespletl.* Není to ale nutností. *Na její slova o herectví zakroutí hlavou odmítavě.* Nejsem herec.. Neuměl bych hrát.. Jsou to pouze léta zkušeností.. Ani tohle není můj rodný přízvuk.. *Poznamená ohledně svého jasně amerického akcentu a americké angličtiny. Naučil se tak mluvit v Americe, protože to usnadnilo život jemu i lidem kolem něj. Ačkoliv jsou si britská a americká angličtina podobné, jsou v nich drobné rozdíly, které ale i tak dokážou občas vytvořit vtipnou jazykovou bariéru a on se tomu jednoduše snaží předejít.* Nebudu vás do toho nutit, zda ji přijmete nebo ne. Zcela bych pochopil, kdyby jste se rozhodla pro opak. Moje chování skutečně v utajení nebylo správné.. *Pousměje se ještě omluvně slabě, načež trochu pobaveněji přikývne na její slova o vyřizování účtů. Když se odhodlá Emerie otevřít ještě jednu záležitost, tak zvědavě nakloní hlavu na stranu a čeká, co z ní vypadne.* Jsem na oddělení organizovaného zločinu.. Bohužel asi nebudu mít tolik možností jako na oddělení pohřešovaných osob.. Mohu se pokusit něco zjistit, ale nebude to moc.. *Přislíbí ji alespoň to něco málo, když dokončí svou prosbu. Fotografii si prohlédne, načež se po ní zlehka natáhne a čeká, jestli ji žena k němu posune nebo ne. Podle toho ji odpoví omluvným úsměvem a slovy, jestli si může fotografii alespoň vyfotit, aby ji měl u sebe, nebo si fotografii stáhne k sobě a po prohlédnutí se zeptá, zda si ji smí ponechat, nebo ji žena potřebuje zpět.*
*Věc ohledně sociálních sítí nekomenutje. A poslouchá jeho slove ohledně případu a zdá se, že ji to zajímá.* Rozumím....Myslíte si, že vás nějak potrestají nebo suspendují? Jste docela...opálený myslím si že republikánští kolegové světlejší pleti by mohli mít něco proti vám ne? *Zeptá se zvědavě.* Nebylo by to poprvé co by se něco takového stalo. *Podotkne jen tak mimochodem. A pak pokrčí rameny.* Zvážím moje možnosti jestli se chci nějak víc angažovat do toho případu. *A lehce nakrčí nos při jeho slovech o Karen.* Nejsem Karen, neřekla jsem si o vašeho nadřízeného. *Ucehctne se a ukousne si sendwiče, který má skoro snědený.* Ach, takže lžete i teď? *Zavtipkuje.* Jaký máte teda rodný přízvuk? *To ji docela zajímá ale jen ze zvědavosti. Ona byla američkanka takže mluvila jen s americkým přívukem.* Omluvu přijímám* Usměje na něj. A pak se lehce ušklíbne.*, ale to jen zda uděláte všechno pro to, aby jste pomohl aspoň maličko s případem mého bratra. *Zavtipkuje lehce před tím než na konverzaci dolehne krátke ticho. Její pohled se změní v trochu zoufalý a obrátí pohled na zeď.* Myslím to vážně...Byla by jsem velmi vděčná kdyby se vám podařilo zjistit cokoliv o mém bratrovi. Na té fotce je bratrovi myslím... patnáct možná čtrnáct, je stará fotka. Je dost možné že teď bude vypadat jinak. Možná mít dlouhé vlasy, muži v našem kmeni si je nehcávali narůst dlouhé. Vyfoťe si ji třeba nebo tak. Ale ráda bych si ji nechala je to vlastně jediné co mi po něm zbylo. Na pohřešovaných osobách je nahlášený. Nevím jestli...Je na živu nebo běhá v jiném stavu. *Podívá se na Killiana, aby pochopil že myslí ve vlkodlačím stavu.* Někde po lesích v Kanadě nebo ve Washingtonu. Klidně se mohl dostat do něčeho nelegálního a možná ho najdete právě přes vás. *Navrhne a pak ke Killianovi přisune fotku.*
*Killián na její slova pokrčí rameny.* Nejsem si vědom pochybení.. Choval jsem se sice jako hulvát, ale vždy jsem se snažil v rámci svých možností jednat alespoň trochu ve směrnicích morálních zásad.. Jediné z čeho mám trochu obavy je závěr akce.. Byl to trochu chaos.. Nemůžu vám říci podrobnosti, ale nedopadlo to úplně podle plánu.. *Odpoví ji, načež ještě zakroutí hlavou.* Můj přímý nadřízený za mnou dost stojí a jeho slovo má dost váhu, takže si troufám tvrdit, že tam je to světlý bod.. *Dodá na její slova o možném rasismu. Přikývne na její vyjádření a dál ho nekomentuje, načež se na její slova pousměje krátce pobaveně. Ohledně lhaní zakroutí slabě hlavou.* Neřekl bych, že lžu.. Jen vám usnadňuji konverzaci se mnou.. Navíc o mém původu všichni ví.. *Po této větě přepne do britské angličtiny přesně tak, jakoby někdo uvnitř sepnul vypínač. Někdo by řekl, že to Kill i dělá, tak, že to pro ostatní vypadá až příliš jednoduše.* Jsem Brit.. Narodil jsem se sice v New Yorku, ale většinu svého dosavadního života jsem prožil v Southamptonu nebo Walesu.. *Na krátce přepne ještě do jednoho přízvuku, který sám o sobě zní velice komplikovaně, a to do velšského.* Jejich jazyk taky ovládám, kdyby vás to zajímalo.. *Pousměje se slabě. Následující slova už jsou ale opět v americké angličtině.* V New Yorku žiju posledních asi sedm nebo osm let.. Už mi to splývá.. *Dovypráví ji, načež se na ni usměje.* Za to jsem opravdu vděčný.. *Když začne s podmínkou, tak nejprve pozvedne obočí, ale pak mu pobaveně cukne koutek.* Vynasnažím se.. *Přislíbí ještě jednou. Na její ujišťování a nové informace přikývne.* Chápu.. Jak budu mít chvilku, tak sestavím nějaké varianty identikitu a pokusím se něco zjistit. *Pronese a ohledně fotografie chápavě kývne.* Rozumím.. *Fotografii si tedy vyfotí telefonem, aby ji měl u sebe a pak jí ji vrátí.* Můžu určitě slíbit, že pokud se mi ho podaří vypátrat nebo o něm něco zjistit, a bude v maléru, tak budete zřejmě první kdo se o tom dozví tak jako tak.. Problémové členy téhle komunity předávám do ruk jedině vaší organizaci. Nikoliv civilům.. *Informuje ji ještě, než sáhne do kapsy uniformy a vytáhne vizitku. Je černá, lesklá, a zlatým písmem je na ní napsáno Killiánovo křestní jméno a příjmení. Dole pod ním jsou potom čtvery telefonní čísla se čtvery účely. Soukromé, veřejné, pracovní a smečka. Právě to poslední je ale šikovným lakem, který získal Kill na stínovém trhu přelakováno, aby jej nedokázal přečíst nikdo jiný, než někdo se zrakem.* Abyste už za mnou nemusela chodit na stanici. Použijte spíše to soukromé číslo.. Veřejné bych vám taky zvedl, ale nejsem tam dostupný až tak často. A pracovní se mi přepojuje na můj pracovní stůl a je nahráváno. To poslední se potom přepojuje do sídla komunity a může ho zvednout i vůdce, takže taky nedoporučuji. *Infromuje ji a kartičku ji předá.*
To máte dobrý. *Usoudí nakonec po eho slovech..* A se závěrem akce jsem docela seznámená já jsem byla ta co od Paní Colban přebírala ty hulváty a vyplňovala papíry. *Podotkne jen tak mimochodem a pak se lehce ušklíbne.* Já nevím. *Přizná a když slyší britskou angličtinu hned jí dojde jaký je jeho původ.* Přepněte prosím do americké angličtiny zase mám pocit že na mě mluvíte turecky. *Poprosí ho a její prosbu velmi brzy vyslší a vrátí se do amercikého přízvuku.* Rozumím já tu nejsme ani rok. *Uchechtne se a pak se na něj jen usměje. Pak uý zbývá poslední věco co potřebuje vyřešit a to je záležitost s jejím bratrem.* Diky a jsem vám vděčná.*Usměje se na něj a nechá ho si všechno vyfotit a fotku zase schová.* Jistě... snad něco zistíte. Snad teda nicšpatného..*Podotkne mimochdem ale spšíe tak nějak pro sebe. Pak se podívá na vizitku s jeho jménem a čísly. Vic víc fancy v ruce snad nikdy neměla.* Jasný takže kdyby něco tak volat na souokromé..*Souhalsí a sama vytáhne z peneženky svou Preator vizitku, kde má své čísla.* Pracovní telefon vám vždycky zvenu, protože mám vždy oba u sebe takže kdyby něco...Tak se máte jak kontaktovat. *Usměje se na něj a nakonec vstane a podá mu ruku.* Děkuji pane Saymoure. *Usměje se na něj a pokud jí ptřese rukou tak se nehcá zase odvést k deketru, kde jí vrátí věci, pak u recepce vrátí cedulku "visitor" a nakonec odejde domů. S trochou naděje že by mohal být blíž najití svého bratra.*
*Emerie se vrátila z dovolené tak akorát na přeměnu kvůli uplňku. Měla ještě dneska nahlášenou dovolenou, ale vrátila se už včera večer aby stihla dojet do Preatoru a přemenit se tam. Sice jela letiště ještě s kufrem, ale měla aspon u sebe věci na převelečení. Kufr si schovala a pak se nechala zavřít do jedné z cel k dalším Preatorům kvůli přeměně. Tenhle uplněk se jí zdál jako jeden z těch klidnějších teda z jejího pohledu. Ráno po přeměně hned jde pro své věci a převlékne se. U toho poslouchá další Preatory o tom co se stalo. Nadávání na papírování kvůli nováčkům naprosto přejde, ale zaslechne něco o tom, že přivedli těsně před úplnkem lovkyni. Žaludek se jí při tom sevře a nedá jí to a začne vyzvídat. Zjístí, že nefilim přivedli jednu z nich co byla pokousána, ale že víc neví že to měl na starosti Diego. Měla nějaké věci navíc a vydala se do cel, kde se okvykle zavírají nováčci. Jen co přijde cítí spoustu cizích pachů od vlkodlků, ale ucítí i jeden známý nad kterým se zarazí. Vejde k celám a rozhlédne se po místnosti. Všimne si vysokého snědého muže s krátkými vlasy, čí pach zná a je já povědomý. Porhlíží si Killiana a snaží si jej s něčím spojit, ale pak jí pohled přejde na čaroděje, který byl s nováčky a pak na mladého může, nejspíš Nefilim. Stiskne oblečení v rukách a odhodlá se konečně promluvit.* Kdo je ta lovkyně? Jméno. *Podívá se na věšechny muže zatím co myšlenky jí utíkají všude možně.* /Může být v NY více lovkyň nemusí to být zrovna ty dvě co jsi potkala./ *Snaží se uklidnit.* /Jenže ten blodák Sander říkal, že jich je málo, třeba jsou to jediné dvě lovkyně v NY. Pro boha i tak je to šance pade na pade./ *Uklidnění jí moc nejde tak se dívá na muže čekajíc na odpověď zatím co se očkem kouká i po celách.*
*Celé telo ju bolelo. To bolo prvé, čo jej napadlo, sotva sa začala prebúdzať. Nemala žiadne spomienky na to, ako sa premenila na čisto čierneho vlka s tmavými očami, ani to, ako niekoľko hodín udierala do všetkého možného v snahe utiecť z cely. Nemala spomienky na nič potom, čo premena začala.* /Je mi nejako chladno….alebo aspoň….ležím na niečom studenom./ *Začína si uedomovať aj toho, ako až neprirodzene dobre cíti chlad pod sebou a tak si naslepo prejde rukou po tele, s čím si uvedomí, že všetko oblečenie sa jej roztrhalo pri premene. Rýchlo sebou škubne pri prebudení a okamžite sa posadí, pričom si rukami aj nohami zakryje telo. Áno, stále jej len trochu dochádzalo, čo sa stalo a ako prvé si teda vypýta svoju mikinu…ale postupne na to na ňu začína doliehať. Hlavne v momente, ako potiahne zipsom, nech sa zavrie, a urve ho na vrchu pri hlave.*Stalo sa to, že? *Spýta sa nešťastne…aj keď…možno aj mierne bez emócií. Aj keď sa na tento moment pripravovala, bola natoľko zo všetkého neznámeho vystrašená, že mala chuť na mieste zaspať a už sa neprebudiť.* Nemá niekto fľašu tvrdého? *Zavtipkuje so zúfalým smiechom.*
*Gabriell najprv neposlúchol Killiánove vrčanie nakoľko videl, že Mirjam je len na začiatku premeny. Keď pred nimi už stál vlk.. sám by sa neodvážil. Neveril by, že by na niečo také hľadel.. Noc prebdel a tak ho mu pod očami naskočili jemné kruhy.* Viete pre ňu doniesť oblečenie? Deku? * Opýta sa ihneď keď videl, ako sa telo jeho sesternice jemne trasie na podlahe. Úsmev ani nic podobné nebolo možne hľadať na jeho tvári. Vnútorný konflikt mienil riešiť sám a neskôr. Teraz sa museli postarať o Mirjam. Sander ešte naďalej spal, dokonca ho preniesli ku recepcií na gauč aby neležal na zemi. Ked prijde nová žena len si ju prísne premeria zatiaľ čo sa postaví a opraší. Jeho drobný cop uz bol aj tak neporiadny a okuliare na nose už akoby nesedeli správne.* Mirjam Farwing. *Povie pri čom si všimne pohybu v cele kedy sa Mirjam prebúdzala. Ihneď prejde za prežu zatiaľ čo si k nej kľakne a slabo ju objíme. Ak nič aspoň ju takto zakryl pred očami okolia. S bledou tvárou na jej otázku prikývol.* /Je silná.. zvládne to./ Mirjam nie.. *Povie nakoľko sa obaval tohto najviac. Sebazničujúcej tendencia ktorá si pri premenených nefilim často vyskytla.* Postav sa keď sa na to budeš cítiť. *Šepne k nej zatiaľ čo ju hladí po miefne strapatých vlasoch.*
Omlouvám se, ale tady nemám žádnou pravomoc. Teď nemůžu pomoct.. *Zareaguje na Gabriellovi slova, načež se jeho pozornost zaměří na nově příchozí a ihned se mu lehce sevře žaludek. Samozřejmě že ji poznal. Ona jeho asi ne, ale pochopí hned ve chvíli, kdy se jí začne omlouvat. Teď na to ale nebyl prostor. Ustoupí stranou, aby mohla komunikovat přímo s lovci a hlavně jít do klece s oblečením.* Alkohol teď ničemu nepomůže, Mirjam. *Zakroutí ještě hlavou, než se koukne k východu.* Jestli mě omluvíte, tak počkám nahoře v hale.. Až bude Mirjam rozhodnuta, tak mi to přijďte sdělit. Případně kdyby se potřebovala na něco zeptat ohledně smečky, co by ji pomohlo v rozhodnutí.. *Pronese, načež se otočí a odejde zpátky nahoru, kde se posadí na jednu z podobných lavic, kde spal třetí z mladých lovců. Teď dole nebyl ničemu potřebný.*
*Sandera su nevšimla protože byl na recepci. Ale vudí ostatní muže, které nezná. Všimne si jednoho,, který bude mít nejspíše Asijské kořeny. A vzpomene si, že vlastně i Mir takové kořeny máš a pokud si dobře vzpomínala tak Mir říkala něco o bratranci.* /Ale taky to může být zástupce insitutu, že ano./ *Jenže všechny její naděje spadnou ve chvíli, když uslyší do Nefellim známé jméno.* Do Pr*dele. *Vydechne a rukou si vjede do vlasů a ještě víc stiskne kusy oblečení, co přinesla. Musí sez hluboka nadechnout, aby se uklidnila. Nevěřila že se tohle stalo. Hlavně věděla, co se může stát když se nefilim přemění. Zažila to. Znala jednoho co po přeměně to nezvládl a zabil se. Už jen to co řekla Mir o tom alkoholu v ní hrklo. Podívá se na Killiana a když odcháí tak se na něj podívá.* Myslím si, že my dva si máme co říct. *Podotkne když je Kill na odchodu a rozejde se blíž k cele, kde je Mirjam a neznámý nefilim. Dává si ale ještě odstup. Vlastně neví co pořádně říct.* Má něco na oblečení kromě toho? *Kývne směrem k její mikině a když tak položí věci ke mřížím. Pak vezme nějaké deky a hodí je nováčkům, kteří jsou jestě v celách jak je bůh svtořil - ne že by na bohy věřila. Pak se vrátí k cele kde je Gabriell a Mir.* Jsem Emerie. *Představí se Gabrielovi.* S Mir se..známe. *Podívá se na ni s lítostí.* Co-*Přeskočí sí hlas tak si odkašle.* Co se stalo? Jak se to stalo? *Zeptá se jich.*
*Nepotrebovala sa pozrieť na nikoho. Stačili jej ich hlasy, z ktorých až priveľmi cítila ich strach a ľútosť.* /Alebo žeby som už vedela zachytiť ich pach?/ *Zhrozila sa nad tým, koľko sa toho teraz pre ňu zmení. Samozrejme, že sa bála, keď teraz svojmu telu nerozumela, aj keď sa roky cvičila na to, aby ovládala takmer každý jeden sval jej tela s najväčšou precíznosťou.* Vyzerá to, že táto noc nebola najšťastnejšia pre nikoho. *Povzdychne si, keď jej všetci rad za radom odmietnu hocijaký typ úľavy od reality. Pohliadne na tvár svojho bratranca a opatrne mu priloží ruku na líce, kým palcom prejde po jeho kruhoch pod očami. Už dlho ho nevidela v tak zlom stave.* Aspoň môžem veriť, že rodina Tsai bude na Farwingovcov spomínať v dobrom? *Požiada Gabriela, nakoľko vedela, že týmto ich prastarých rod pravdepodobne kompletne zahynul. Opatrne bratranca objíme a naslepo poďakuje, keď ucítil, že niekto cez ňu prehodil deku, aby ju prikryl kompletne. Zdvihne pohľad, až keď si začne uvedomovať, komu ten známy ženský hlas patrí.* Ahoj, Emerie. *Pozdraví ju so slabým hlasom, ako mala chuť len plakať.* Nový neodchytený vlkolak ma napadol na hliadke, asi pol mesiaca vzad. *Objasní a konečne sa zhlboka nadýchne, aby zahnala slzy. Rukávom si zotrie tie, ktoré sa jej spustili po líci, a postaví sa, pričom si pridrží deku na svojich bokoch.* Sander je kde? *Chce sa uistiť, keďže chlapca nikde nevidela.* A…asi som sa rozhodla. Takže…pôjdem hore, dobre? *Snažila sa byť silná. Sama vedela, že ak by ostala a premýšľala by nad všetkým, zrejme by sa už nikdy nedokázala postaviť na vlastné nohy. Preto sa potrebovala pohnúť ďalej čo najskôr, a nie plakať nad rozliatým mliekom. Determinované vyjde až na prízemie, kde sa rovno pristaví pri Killiánovi. Mala rozcuchané vlasy, obrovskú mikinu s pokazeným zipsom zapnutú až po krk a deku okolo pása a nôh, ale aj tak sa snažila vyzerať, že to zvláda. Hlavne pre svoje okolie.* Pamätáš si, ako sme sa bavili, že…ako chránime tento svet. Ty aj lovci? Je možné….že by som takto mohla pokračovať v jeho ochrane? Ak pôjdem s tebou teraz?
Zvyšok sa počas premeny zničil. *Povie prosto žene, po cele ešte stále ležali kúsky jej starého oblečenia. Prekvapilo ho, že sa s Mirjam poznala. Nikdy nič také nespomínala.. alebo ju len nedostatočne počúval. Mal výčitky, že jej v Inštitúte nevenoval viac času.. až do teraz.* Gabriell Tsai. *Odvetí Emerie pri čom k nej kývne hlavou. Nehodlal k nej vystierať ruku najmä ak by to znamenalo, že by sa zdialil od Mirjam. Jej čierne runy na pokožke vybledli a vytvorili len jazvy, akoby stratili svoju silu.* Rodina Tsai bude a bola s rodinou Farwing od začiatku. Nepredpokladám, že toto je ich koniec. *Povie pri čom sa pousmeje aby svoju sesternicu uistil. Bolo to do istej miery symbolickŕ. Rod Tsai verboval Farwing tak sa to písalo v kronikách. Teraz držal v rukách posledného člena ktorý stratil svoju anjelskú stránku.* Budeme ti aj naďalej pomocou keď to budeš potrebovať. Kedykoľvek to budeš potrebovať. *Povie potichu kým nechá aby cez ňu prehodili deku.* Sander je na recepcií.. zaspal pomerne skoro. *Ubezpečí ju zatiaľ čo sa odtiahne a podá jej ruku, aby sa postavila na nohy.* Poď. *Kývne kým jej naďalej pomáha sa pohybovať teraz už však musela robiť rozhodnutia ona. Predstava že Gabriell však bude poslom týchto správ.. mrazilo ho.*
Rozumím.. Promluvíme si, až nebude prioritou Mirjam. *Odpoví Emerie a pak se vydá nahoru, kde čeká, jak vše dopadne. Jakmile zaslechne kroky, tak se zvedne opět na nohy a koukne se na bývalou lovkyni. Naslouchá jejím slovům a i jemu se vybaví jejich rozhovor, když se poprvé potkali.* Myslíte stát se policistkou a pomáhat chránit činy podsvěťanů před civily? *Ujasní si, že to je směr, kam by chtěla mladá žena pokračovat.* Možné by to určitě bylo. Absolvovala byste akademii, kde byste se naučila civilské zákony a střílet z civilské pistole. Pokud byste měla zájem, tak bych vám s tím pomohl. Poté byste mohla nastoupit na praxi na oddělení a nakonec se rozhodnout, který směr policejní práce by vám vyhovoval nejvíce. *Shrne ji stručně, co by ji čekalo, pokud by se tak rozhodla. Práce u praetoriánů měla jistě také své plusy, nicméně co Kill tak by očko věděl, tak nastoupení tréninků u nich byl běh na dlouhou trať a pravděpodobně by během něj nemohla potkat svou rodinu, co ji ještě zůstala. Ve smečce měla dle něj více volnosti. To jí ale nesděloval pokud se na to sama nezeptala. Snažil se zůstat co nejvíc neutrální, aby svou budoucnost zvážila neovlivněná.*
*Jen souhlasně přikvýne na slova Killiana. Nepředpokládala že to budou řešit hned. Podívá se na kusy oblečení na zemi a podá kalhoty a tričko muži, který bude nefilim. Udržuje si celou dobu odstup, protože ví že je lepší když na Mir bude za začátku mluvit někdo známý než ona. Přece jen zanly se ale rodina nebo kdokoliv kde Gabriel - jak se představil, byl. Podíáv se na Mir, ,dyž k ní promluví. Při jejích slovech se koukne na všechny nováčky, kteří včera prodělali proměnu a pak se podívá na Mir.* Mrzí mě to. *Špitne tiše a následuje je nahoru ke Kilianovi. Poslouchá je co řeší a velmi rychle jí dojde co jí Kilian nabídl.* /Takže on je policista?/ *Zvědavě se na něj podívá, ale nic nekomenutje. Tao všechno musí být pro všechny traumatizující. Hlavně pro chuděrku MIr. Sama Emčasi první proměnu nepamatuje a to jí bylo jen šest let.* /Hlavně ji pro boha hlídejte. Kdyby náhodu...Pokud by se.../ *Podívá se na oba muže jak Killiana a Gabriella. Je asi ale jistá, že její nefilimští přátelé si jsou vědomi stjené věci jako Emerie.*
Ďakujem ti, Gabriel. Ani neviem vyjadriť, aká vďačná som ti...za všetko. *Prizná mu úprimne. Myslela tým skutočne všetko. Že konečne dal do poriadku inštitút, že dal počas noci pozor na Sandera, ktorý to určite neniesol dobre, a že bol aj naďalej pri nej. Rozbehne sa teda potom aj spolu so zvyškom skupiny hore, kde konfrontovala Killiána. Jeho ponuka...neznela najhoršie.* Áno. Chcem chrániť všetkých aj naďalej, nech to bude znamenať hocičo. Kľudne podstúpim aj ďalší výcvik. /Aspoň budem mať vo robiť a nebudem mať čas premýšľať nad tým, čo všetko sa dosralo./ *Dochádzalo jej, že jej budú musieť spraviť falošné doklady, aby mohla nastúpiť normálne do práce, ale bola na to pripravená. Niečo už predsa len mala, tak bude na tom stavať.* Prepáč mi, Emerie. Rada by som ostala aj tu...ale... Chápeš, že? *Chce sa uistiť, že sa na ňu nebude vlkolačica hnevať, že si nevybrala ostať v Praetore. Ale asi by ju zožrali všetky myšlienky, ak by mala celý deň sedieť iba za stolom pri recepcii.* Ideme priamo k smečke? Alebo si môžem ísť pre veci? *Uistí sa, nakoľko mala stále okolo seba len deku a mikinu, ani topánky nemala.*
*Killián se na slova Mirjam pousměje a přikývne.* Myslím, že co se sebeobrany a boje týká, tak tam budete mít volnou propustku díky vaším zkušenostem. *Okomentuje její znalosti, než se koukne směrem k Emerie, když s ní Mirjam komunikuje. Následně se jeho pozornost vrátí k ní.* Nevím, jak to funguje v Institutu a jestli vás tam ještě pustí, ale dám vám čas do poledne pod podmínkou, že budete pod dozorem vašich známých. V poledne přijedu k Institutu a odvezu vás do Jade Wolf. Mezitím vám tam zařídím vlastní byt a informuju alfu. *Navrhne, jelikož i jemu přišlo nesmyslné, aby ženu bral z Praetoru jen v jejím provizorním zahalení. Ke všemu mu bylo jasné, že má v Institutu určitě nějaké osobní věci, které by si ráda odvezla.*
*Jwn všechno tak pozoruje z dálky a snaží se pochopit a pochopit co se vlastně pořádně děje. Teda chápe co se stalo s Mir, ale o jaké nabídce mluví a tak dále. Má hlavně o ni strach, aby se... aby ji něco nenapadlo. Tak poslouchá všechno co říká Killian a mus ísouhlasit. Asi je nejlepší dát někomu takové podobné poslání ikdyž v civilské verzi. Jen se lehce na Mirnjam ussměje.* ROzumím. Nic se neděje ale...Ne každý dělá kancelářku práci. Jsou tu lidi jako Diego nebo ti co pracují venku . Ale chápu. Budu držetp lace u smečky já... asi budu muset jít. Kdyb něco... zavolej Mir. *Položí jí ruku na rameno.* Jsem tu pro tebe a věřím...*Podívá na na Gabriella a spícího Sandera.* Že oni taky a nezapomínej na to. Nehledě na to co jsi zač stále budeš mít kolem sele lidi, kteří tě budou mít rádo. *Usměje se na ni a pak se podívá na Killiana.* Až vyřešíte Mir, víte kde mě najít. *Kývne kolem, aby věděl že myslí Preator.* Zatím se mějde a držte se. *Poví a s těmi slovy zmizí si pro věci, aby sama mohla odejít domů.*
*Konečně jí končila ta její blbá náhradní směna za jednu z chybějících kolegyň, od rána do teď zastupovala. Věděla, že není jediná, která takto blbě schytala službu, protože někteří z kolegů také zaskakovali. Proto napsala do společného whatsapp chatu jestli s ní někdo nechce jít na happy hour do jedné z restaurací nedaleko sídla Pratoru. Přidala k tomu i odkaz na restauraci a čekala jestli někdo odopoví. Dostala několik odpovědí, že lidi nemůžou. Nad tím jen protočí očima a podívá se po místnosti, kdo z kolegů ještě teď končí a mohla by ho otravovat.*
*Měl mít dneska volno, aby se mohl soustředit na svůj spisovatelský um, ale nakonec skončil mezi ostatními členy Praetoru. Vlastně mu nevadilo, že nakonec trčel v sídle a hlídal zavřené vlčí mláďata, která si teprve procházela proměnou, protože to pro něj byl jeden z nejlehčích úkolů. Mladí vlci byli naštěstí natolik ukáznění, že je okřikl celkem pětkrát a vstávat musel jen jednou. Dobu, co trávil u cel, si krátil psaním nových poznatků do svého koženého deníku, který nosil vždy u sebe. Ať už jen tak v ruce nebo v brašně či batohu, byl jako jeho součástí. Směna mu tedy velice rychle utekla, a když jej přišli vystřídat, zavřel kožený notes, předal hlášení a vydal se ze sklepení. Zprávu, která přišla do hromadného chatu, ignoroval. Všiml si jenom jména, které mu svítilo na obrazovce. Většinou si všechny zprávy čte až večer a odpovídá jen v případě, že se ho týkají. Telefon tedy vytáhl jen ke zjištění času, a poté jej zase schoval do zadní kapsy svých černých kalhot. Koženou obnošenou brašnu si přehodil přes rameno a skrčil tak látku své smetanově bílé košile. Očividně mu to však nijak nevadilo, protože svůj svrchní oděv nijak neupravil, jen si dál vykračoval chodbou, než zahnul za roh, kudy se šlo k hlavní recepci. Prsty pevně svíral jarní svetr v khaki barvě, nejspíš proto, že brašna nebyla moc velká, aby se mu do ní svetr vlezl. Jeho chůze byla svižná a jeho krok dlouhý, takže teď už stál u recepce a oznamoval svůj odchod, když si všiml kolegyně, která postávala opodál.* /Není to ta, co psala do společného chatu?/ *Očima přejede celou její postavu od hlavy až k patě, než se otočí na recepční, usměje se a vydá se směrem ke kolegyni.* Hezké odpoledne, slečno Blakesley. Normálně zprávy ze společného chatu přes den nečtu, ale té Vaší jsem si všiml. Už máte někoho s kým byste šla, nebo se mohu přidat? *Zeptal se s nemizejícím úsměvem.* Mimochodem, zahlédl jsem Vás tady už několikrát, ale ještě asi nebyl čas se představit. Jmenuji se Diego. Diego Cadwalader. *Ke svému zářícímu úsměvu a radosti v očích přidá ještě nataženou ruku směrem k Emerii.*
*Dneska s ní ani nebyla Oksana na směně, protože řešila nějaké věci v terénu a přirazovala pár mladých čarodějů k nějakému mentorovi takže běhala po celém New Yorku. Proto jí taky neodepisovala. S taškou přehoenou přes rameno čekala u kanceláří jestli se někdo zvedne a bude odcházet, aby si jej odchytla. Podívala se ještě na recepci, kde seděl recepční James, starší pán, kterému jen pokynula s úsměvem na tváři. Emerie si začne hrát s knoflíky na její vzorvané košili, která vypadala jako kdyby ji vzala něčímu otci z šatníku. Což bylo dost pravděpodobné, protože tuhle červenou prouškovanou košili měla z trif shopu. Navíc si dnes ani nebrala bundu protože mělo být odpoledně Když se ozve mužšký hlas tak zvedne hlavu, kteoru musí zaklonit kvůli výšce muže.* Zdravím. stupňů..*Uhm...*Koukne se do kanclu jestli se někdo nechce přidat a pak se podívá na Diega.* Myslím si, že se můžete přidat. Zdá se, že ostatní nemají zájem nebo čas. *Mykne prostě rameny a přijde jeho nataženou ruku, kterou potřese.*To by bylo špatné, kdyby jste mě tu neviděl když je to moje práce. *Zavtipkuje.* Ano slyšela jsem už o vás, Oksana mi něco málo vyprávěla. *Usměje se na něj zdvořile.* Emerie Blakesley. *Představí se, ale měla takové tušení, že on nejspíš její jméno bude znát.* Děláte často, že se představujete skoro jako James Bond? *Cuknou jí koutky nahoru.* Můžeme vyrazit? *Zeptá se když jde ke dveřím kde otiskem prstu si nahlásí odchod.* Tam kam půjdeme se jmenuje Duffy's, nevím jestli jste tam už byl. Mají tam docela luxusní kuřecí křídla a burgery. A taky... happy hour. *Podotkne na cestě tam.* Občas si od tud objednávám jídlo když si nepřinesu oběd. Jistě to znáte, ti lidi jsou fakt hovada a s ní i to co jim nepatří. *Protočí očima.*
*Také potřásl rukou a stáhl ji zpět k tělu. Následoval Emerii ke dveřím, kde si také otiskem prstu nahlásil odchod a vylezl za ní ven ze sídla, čímž ji dal najevo, že můžou jít. Poslouchal ji, než skončila a on se mohl pustit do odpovědí.* S tím představováním je to zvyk. Dělám to tak pořád a už mi to vlastně ani nepřijde, že je to jako bych byl James Bond, *tiše se zasmál, než pokračoval.* Asi úplně nevím, kdo je Oksana, ale spíše by mě zajímalo, co jste o mně slyšela? *zeptal se s povytaženým obočím a vážnou tváří, ale dlouho to nevydržel.* Promiňte, neumím být vážný. Jen pokud se jedná o důležité věci. Nesejde mi na tom, co vám o mně kdo řekl. Jsem zastánce toho, že by se nemělo dbát na řeči ostatních a udělat si obrázek o druhých sám. Dá se pak vyhnout spoustě konfliktů a nedorozumění. *Pokrčil rameny, upravil si popruh své tašky a pokračoval v chůzi.* Mimochodem, v té restauraci jsem nebyl. Znám jen ten název, procházím občas kolem, takže se těším, že vyzkouším něco nového. *Znovu se mu na tváři objevil úsměv jako by byl už jeho nedílnou součástí a pohledem zabloudil k Emerii. Na její poznámku o snězených cizích obědech se uchechtl a přikývl. Byla to chvilička, co šli v tichosti, než se nadechl, aby položil Emerii otázku.* Jak jste se vůbec ocitla v Praetoru? Co vás vedlo k takové práci? *Pár vteřin po jeho vyřknuté otázce se zastavil a očima přeběhl po nápise nad dveřmi restaurace.* /Duffy's. Jsme tady./
*Pobaveně jí cuknou koutky nahoru při jeho slovech o představování.*Rozumím, jak se říká zvyk je železná košile je to tak? *Zeptá se řečnuckou otázkou na kterou neočekává odpověď a pak jen prostě mykne rameny.* Oksana je čardějka, taky pracuje pro Preator dnes řeší ale nějaké věci ve městě. Jistě jste ji někdy potkal nebo s ní mluvil. Taková vysoká, hubená, dlouhé bílé vlasy...*Popíše v rychlosti Oksanu a pak mávne rukou nad jeho slovy.* Ale ne to nebylo něco co by mi vyloženě o vás říkala to bylo takové to ženské plkání. Ve stylu, jestli jsem si všimla toho cituji: "Hezkýho modrookýho blonďáka, co vypadá jako ten herec z toho sexy seriálu.". *Jedno slovo však vynechala, protože nebylo zrovna slušný. A nad tím se lehce ucehchtne. Porože za tu chvilku co měla možnost si Diega prohlédnout tak musela slova Oksy jen potvrtdit.* Snad vás nezklame. *Uchectne se zatím co kráčí k restauraci. Při jeho otázce se nadechne, že odpoví ale to už se ocitnout před restaurací, kam první vejde ona a poprosí o stůl pro dva, ke kterému je hned odvedou. Em se posadí a pak se podívá na svého společníka.* Je to dlouhá historie. Ale ve zkrace jsem se u Preatoru ocitla už když mi bylo dvanáct a nějak jsem u toho už zůstala. Preator mi hodně pomohl a cítila jsem takové nutkání tu pomoc...dát dál tak jsem se přidala jako člen. V preatoru pracuju už od osmnácti, ale to byly nějaké jen malé práce protože jsem si dodělávala na Comunnity collage ještě psychologii, teda kurzy psychologie a umění. Ale to je jedno...Prostě takhle. *ucehctne se tiše.* A co vás? *Opratí mu otázku.* Jak jste se sem dostal, proč? Porč zrovna tohle?
*Následoval ji do restaurace a poznámku o tom, že by měl muž vcházet první spolkl. Je to jen jeho zásada, jenže ne každý ji umí přijmout. Z ramen si sundal svou brašnu a opřel ji o nohu stolu, následně si odsunul židli, na kterou si vzápětí sedl. Opřel se lokty o stůl a poslouchal Emeriino vyprávění. Když skončila a oplatila mu otázku, přitiskl záda na opěrátko a usmál se na ni.* Se mnou to bylo složitější. Jako nováčka mne našel jeden člen Praetoru a naučil mě všemu, co jsem potřeboval vědět, abych se mohl začlenit do smečky. Byl jsem však hodně vzpurný ohledně pravidel. Odešel jsem z jedné smečky a našel si druhou, kde to bylo velice podobné. Rozhodl jsem se opustit i druhou smečku a vyhledat svého učitele. Díky němu jsem tam, kde jsem, tedy v Preatoru. *Ukončil svůj monolog v momentě, kdy přišel číšník. Podal lístek Emerii, poté Diegovi a hned zase odešel.* Oksanu jsem asi zahlédl, ale povězte mi... To vaše ženské plkání..., *vzpomněl si na rozhovor před restaurací.* Jaký seriál máte na mysli? Rád bych věděl, koho vám připomínám. *Usmál se a podíval se na svoji kolegyni, než otevřel jídelní lístek a začal bloudit očima po nabídce.* /Hm, hovězí hamburger se sýrovou omáčkou a čerstvá zelenina? To nemohu odmítnout./ *Odložil nabídku stranou, protože měl již vybráno a rozhlédl se po interiéru oné restaurace. Všechno vypadalo tak čistě a útulně.* /Nejspíš si sem zajdu znova./
*Emerie tiše poslouchá vyprávění Diega o tom, jak se on dostal k Preatoru. Cuknou jí lehce koutky při tom, když řekne že byl vzpurný.* Páni, na nějaké rebela bych vás zrovna netipovala...Ale hádám, že rozumím vašemu rozhodnutí. Přeci jen Preator dává větší volnost a zárovaň je také svým způsobem smečka. *Pousměje se lehce. Pak pozdraví číšníka a vezme si od něj menu a začne jej hned zkoumat ale zvedne od nabídky oči, aby se podívala na Diega.* Upřímně, ani netuším jaký seirál...Ale asi něco na netflixu a jak ji znám tak to bude něco...Trochu lechtivého. Bridgeton nebo něco takového hádám. Vím, že mi to říkala i tne název seriálu ale hned jsem to vypustila z hlavy. *Mávne nad tím rukou jako kdyby ji to vůbec nezajímalo.* Moc se na seriály nekoukám.. teda pokud se nejedná o dokumenty o opravdových zločinehc. *Ucehchtne se lehce.* Co vy? Sledujete seriály nebo tak? Co děláte ve volném čase? *Zeptá se a podívá se na něj přes hranu menu než zase sklopí pohled.* /Asi si dám ten jejich Club sandwich./ *Napadne ji, protože to byla klasika kterou si obvykle tady dávala.* Je tu to útulné, že? Máte vybráno? I co k pití? *Zeptá se zvědavě.*
Vypadá to tady náramně. Myslím, že tady nejsem naposledy. *Usmál se na Emerii a znovu přejel prostor očima.* Mám vybráno. Vy také? *Zeptal se, protože si nebyl jist, zda ještě přemýšlí, co si dá. Využil tedy situace a zareagoval na její předchozí otázku o seriálech.* Na seriály se nedívám. Vlastně ani na filmy. Asi mám dost nudný život, ale popravdě na to nemám čas. Občas si pustím nějakou starou klasiku, když se výjimečně naskytne volný večer, což se stává opravdu málokdy. *Uchechtnul se, jako by si v hlavě vybavil, kdy měl volný večer.* /To bylo... hodně dávno./ *Mírně odlepil své záda od opěrky a založil si ruce na hrudi, než pokračoval.* Ráda se díváte na dokumenty o vraždách? *Obočí mu vystřelilo výš, ale na tváři mu pořád zůstal úsměv. Naklonil se ke stolu a lokty se o něj opřel, aby se mohl nahnout blíž k Emerii.* Tak doufám, že ten díl o mně přeskočíte. *Skoro zašeptal a s vážnou tváří se na ní podíval. Nevydržel však příliš dlouho na to, aby v ní vyvolal jakékoliv pocity. Koutky úst mu cukaly do stran a po chvíli se nahlas zasmál.* Promiňte, to byl takový špatný fór. *Z nenadání se u nich zase objevil číšník. Diego mu podal jídelní lístek, který měl už nějakou dobu položený na rohu stolu a řekl mu svou objednávku, ke které přidal karafu vody. Poté se podíval na Emerii, zda už si taky objedná, a pokud ano, počkal až se vysloví.*
*Zvedne obočí při jeho slovech.* A co děláte když teda nekoukáte na filmy ani seriály a značujete svůj život za..nudný? Chodíte jen do práce od devíti do pěti a to je vše? *Tohle se jí nechce věřit. Takový život musí být ubíjející a on s tím jak vypadal...určitě neměl problém si najít nějakou zábavu.* /Pretty privilege.../ *Nad jeho otázkou Emerie jen mykne rameny a sama se nevěomky opře zády o opřerku židle.* Dívám, to ano. A rádá do toho typuju, co bylo rukou podsvěťana a co udělal civil. A musím říct...Civilové jsou pěkný hovada, takové zvěrstva. *Zakroutí hlavou. V očích jí zajiskří, když se k ní nahne.* To záleží na tom jestli jste pachatel nebo oběť. Ale vzhledem, že tu předemnou sedíte druhá možnost je hádám pasé...Zatím. *Myskne rameny a rty se jí zkoutí do úšklebku. Svůj výraz však drží o něco déle než on než sama rozsměje. Bohužel si vzpomene i na nedávné události toho co udělala a uhne pohledem.* /Jo tam to by byl krásný případ pro nějaký true crime dokument./ Klidně s těmihle "špatnými fóry" pokračujte. Nejsem květinka co by se rozklepala nad takovým humorem. *Cuknou jí koutky nahoru než k nim přijde obsluha a sama si obedná ale místo vody si dá prostě pivo.* Vy si nedáte nějaký drink, je tu happy hour. *Kývne k ceduli u baru.* Nejste na pivo, máte raději koktejly? *Zazubí se.*
*Podíval se na ni.* Já jsem spíše na whisky. Pivo si dávám jen občas, a přes den většinou nepiju. *Vysvětlil další ze svých zásad a znova se opřel o opěrátko.* Souhlasím s vámi ohledně civilů. Co občas dokáží udělat je někdy děs, ale také jsem byl civil, takže bych šel sám proti sobě. Občas je zlo potřeba, aby se dělo i dobro. *Zakončil filozoficky, načež na stole přistála karafa s průzračnou vodou, skleničkou a pivo pro Emerii. Očima poděkoval servírce a natáhl se pro džbán, ze kterého ulil do své prázdné skleničky.* Nejsem naštěstí ani pachatel, ani oběť, ale třeba to jednou přijde. *Pokrčil rameny a pokračoval.* Dost času trávím po barech s kytarou. Praetor není má jediná práce. Píšu písničky a občas vydám nějakou knihu. To je důvod, proč se nedívám na filmy či seriály. Nemám na to prostě čas. *Usmál se a dopřál si velký doušek vody.* Jak vy trávíte večery, slečno Blakesley? Myslím, že to, co jsem vám řekl, nejspíš působí dost nudně. Máte něco lepšího? *Zeptal se, když položil pohár na stůl a věnoval ji jeden ze svých pohledů, který nejspíš značil, že ji poslouchá.*
*Chápevě nad jeho slovy přikývne.* Ale notak, dejte si se mnou drink. Jen jeden. Je to happy hour...*Přemlouvá jej jako takový satanáš na rameni, co navádí na špatné věci. Nad jeho slovy se pozastaví. Někdy zapomínala na to, že vlastně vlkodlaci jednou přece jen byli také civily.* Někdy na to zapomínám... Že vlastně jsme civily také byli. *Přizná.* Když se člověk tak dlouho pohybuje hlavně ve společnosti ostatních podsvěťanů tak hádám... že zapomene že byl civilem. *Zamyslí se filozoficky. * Jak dlouho jste proměnený? *Zeptá se zvědavě. Chvíli před tím než přijde servírka, takže je nezaslechne. Poděkuje jí za pití a hned si upije piva zatím co si Diego nalévá vodu.* Stát se může cokoli. Život je vrtkavá potvora. *Zasměje se tiše a pak poslouhá jeho slova a obočí jí vyletí pěkně vysoko, když zmíní že hraje na kytaru, píše a vydává knihy.* Oh takže pán je umělec. *Zazubí se na něj.* A vůbec to nezní nudně. Co píšete za písničky? A co za knihy? Ne, to mě nechejte hádat...*Podívá se na něj a lehce přivře oči jako kdyby se snažila z jeho hezké tváře vyčíst co by mohl tento muž psát za knihy.* Viděla bych to na nějaké thilerry nebo detektivky. Nebo...nějaký filozofický román. *Odhane nakonec. Netuší jestli si typla správně, ale podle toho jak vypadal a jak se oblékal... typokvala něco takového.* A co se týče mě.. Jsem umělkyně na volné noze kromě Preatoru. Prodává svoje umění a výrobky na internetu. Kreslím a maluji obrazy s Native american tématikou a do toho vytvářím ještě svíčky ze sojového a včelího vosku a k tomu ještě i mýdla. *Vysvětlí co dělá ve svém volném čase.* Ale vždycky si moc ráda najdu čas na nějaký seriál nebo dobrou knihu.
Takže také velmi kreativní osoba. To velmi cením. Rád bych viděl vaše obrazy, pokud k tomu svolíte. *Zareagoval s nadšením na její zmínku o umění, které vytváří. Umění v jeho životě hraje velkou roli, může se ním inspirovat k psaní, což ho donutilo udělat ladný pohyb rukou k nohám stolu, kde měl svou koženou brašnu. Vytáhl z ní svůj notes v černé kůži a vyložil jej na stůl.* Ani jedna vaše odpověď není správná, slečno. Píšu básně, většinou. Také mám teď rozpracovaný jeden román, který vůbec není filozofický, *otevřel deník na jedné z popsaných stránek, otočil jej směrem k Emerii a přisunul ho blíž k ní.* Tohle je jedna z písní, kterou jsem napsal. Ve zkratce je o chodu života a jeho cykličnosti, ale je skvělé, že si v tom každý člověk najde něco jiného. *Usmál se na ni a znovu se natáhl do kapsy své brašny. Chvíli v ní šmátral, ale nakonec vytáhl malou knížečku žluté barvy a černým nápisem "Žlutá je barva slunečnice".* A tohle je jedna z novějších vydaných básnických sbírek. *Položil knížečku vedle deníku a nechal Emerii prostor, aby si mohla obě věci prohlédnout.* Toho jména si nevšímejte, je to pseudonym. *Poukázal na hřbet knihy, na němž stálo jméno "Guidy". Zatímco nechal svou kolegyni se hrabat v jeho osobním majetku, rozhodl se ji odpovědět na její předešlou otázku, ale ještě než začal větu, rozhlédl se.* Není to dlouhá doba, ale přijde mi to jako věčnost. Zažil jsem dost, možná proto mi to tak přijde, a hlavně jak říkáte... Ve společnosti podsvěťanů zapomínáte, že jsou také byla jednou civilem. *Natáhl se pro vodu, aby se znova napil. Nakonec si vzpomněl na poslední věc, kterou Emerie řekla, povzdechl si a usmál se na ni.* A když mají happy hour, dám si tedy s vámi pivo, ale jen pod jednou podmínkou. Přestaneme si vykat, pokud vám to nevadí. *Vyložil své přání a přenechal tak Emerii rozhodnutí. Znovu se rozhlédl po restauraci, než k nim přišla servírka, která jim donesla jejich objednané jídlo.*
*Em se jen lehce pousměje.* Jistě ráda vám něco ukážu. Mám spousti věcí na svých sociálních sítích, takže není problém něco během pár vteřin najít. *Mávne nad tím rukou a sama si z tašky vytáhne telefon a v rychlosti najde aplikaci instagrmu a tam najde svůj umělecký profil. Zatím Diego vytáhne svůj notes.* Oooh básník. Píšete nějaké milosté sonety? *Zazubí se na něj škádlivě. Byl tak uhlazený, dávalo smysl že psal básně.* A o čem je ten román? Hádám že by asi nebudete psát lechtivé dámské romány. *Ale kdo ví třeba jo a to by jí docela překvapilo. Samam k němu přisune svůj telefon, aby se on mohl podívat na její uměn. Zatím co ona si přečte jeho písně a pak zvedne obočí nad žlutou knihou básní.* Proč pseudonym? Stydíte se vydat pod svým jménem? *Přejede prsty po písmenkách jména autora a zvedne tázavě obočí.* A proč zrovna Guidy? Má to nějkou spojitost se slovem "vůdce"? Pokud ano, není to torchu... egocentrické? *Ucehctne se tiše než si očima začne číst text písně, ale zároveň poslouchá jeho slova. Přece jen zvládne víc věcí najednou.* Já má pocit, že jsem nidky civilem nebyla. *Přizná.* Přeměnili mě když mi bylo šest. takže jsem si nezažila třeba patnáct let civislkýho běhání a pak tajení rodičům, že mezes není jediná moje měsíční záležitost. *Mykne ramene a tak nenápadně něco o sobě prozradí, teda kromě opravdu přímého humoru. Pak k němu přisune notes, kde četla jeho píseň a vezme si knihu básní a otevře ji na náhodné stránce a začne číst i ji. Při jeho slovech se na muže podívá přes hranu jeho knihy a koutek vse jí zvedne do úšklebku.* Dobrá, to zní fér. *Zazubí se a piodívá se na servírku, když ji přinese jídlo. To Em posune knihu básní zpět k němu a podívá se na něj s lehce přievřenýma očima, skoro jako nějaký kritik.* Hezké, zajímavé... k zamyšlení. *Zhodnotí a lehce poklepe prsty na oblálknu knihy.* Své výtisky knih nosíš u sebe často? *Zvedne podovaně obočí nakonec.* Dáváš ženám přečíst svoje básně nebo je recituješ, abys je dostal do kolen? *Podívá se mu do očích a v těch jejích zajiskří vtipem.* Už se na to nějaká chytla a má tě v chomoutu nebo v partnerství? *Vyzvídá zvědavě, ale podívá se mu na ruce a nevšimne si žádného snubního prstenu.* Každopádně dobrou chu't. *Kývne k jídlu.*
*Odsunul od sebe svůj talíř s jídlem a natáhl se pro telefon.* /Jídlo počká./ *Projížděl stránku s obrazy a připadaly mu opravdu zajímavé, což bylo na něm poznat skrčeným obočím.* Líbí se mi. Všechny. Je v nich hloubka. *Podíval se na Emerii a posunul po stole její telefon zpět k ní. Její názor na sbírku básní a jeho písničky ho zaujal, ale rozhodl se schovat svůj majetek zpět do brašny. Vzal tedy deník společně s knížečkou do ruky a vrátil je do kapsy, ze které je předtím vytáhl. Emerie stihla souhlasit s jeho nabídkou, proto k sobě zavolal zrovna procházející servírku a požádal ji o pivo. Emerie měla spoustu otázek, ale chtěl ji nechat chvíli čekat, proto se rozhodl odpovědět až po několika minutách, kdy mu na stole přistála sklenička s hnědozlatou tekutinou. Pozvedl ji, podíval se na Emerii a prohlásil.* Tak na tykání. Dobrou chuť a zároveň na zdraví! *Nevěděl zda si bude chtít cinknout, proto jen naznačil ťuknutí malým pohybem směrem k Emerii, napil se a mrknul na ni. Následně si k sobě přisunul talíř a oddalovat tak svou odpověď na několik otázek. Potřeboval si ji promyslet, proto si dopřál několik soust svého hamburgeru, než talíř opět odsunul bokem, opřel se lokty o stůl a oči připíchl na Emerii.* Pěkně popořadě, má drahá kolegyně. Píšu to, co mi život nabízí. Je to většinou o lásce, štěstí, radosti, ale i o smutku, smrti a strastech. Nejsem Shakespear, abych psal sonety, ale určitě mám několik milostných básniček, které by se za sonety daly považovat, každopádně, na mistra Williama nemám. Co se týče toho románu... nech se překvapit. Sám ještě pořádně nevím, jak se to vyvine. Nejsem spisovatel, který píše, protože musí. Nechávám věci uzrát. Nechci, aby to byla uspěchaná kniha, takže ti nemohu vlastně nic víc prozradit. Další otázka byla na pseudonym, pokud se nemýlím. *Odkašle si, než opět začne mluvit.* Pokud je to jediný význam, který znáš, tak egocentricky znít může, ale přikláněl bych se spíše k významu " Průvodce". Mám za to, že každý ve svém životě má své průvodce a má kniha může být jedním z nich. Není to o tom, že bych neměl rád své jméno, jen mi to přišlo pěkné ve spojitosti s obsahem, který předávám pomocí psaní. *Svůj pohled, který neustále směřoval k Emerii na chvíli odklonil bokem a pevně stiskl víčka, jakoby přemýšlel na co se jeho kolegyně ještě ptala.* A odpovědi na poslední tři otázky shrnu. Ano, své výtisky občas nosím u sebe. Občas si je čtu, protože v nich nacházím pořád něco nového. Ne, nedávám ženám přečíst své básně často a už vůbec je nerecituji abych je dostal do kolen. To za potřebí opravdu nemám. *Zasmál se, protože mu to přišlo vtipné, stejně jako její poslední otázka na kterou se chystal odpovědět.* Nebudeš mi věřit, ale většina žen neocení básníky a romantiky. Nejspíš pro ně nejsem dostatečně zlý, takže ne. Nejsem ani ženatý ani zadaný. *Hlasitě si oddechl, když dokončil vše, na co se jej Emerie ptala. Přisunul si k sobě zpět talíř a pustil se do jídla. Sousta zapíjel pivem a občas se podíval na Emerii, jak si vychutnává své jídlo.*
Děkuji*Jen se na něj usměje a souhalsně přikvýne nad jeho slovy ohledně jejího umění. Nechá jej aťb si objedná pivo zatím co ho zahrnuje spoustou zvědavých otázek. Když mu přinesou pivo přiťukne si s ním.* Tak teda na tyání. *Hned se zkluboka napije studeného piva. Sama si dá při čekání na jeho odpovědi do pusy pár hlanolek a zakousne se do jídla. Nad jeho slovy se lehce ušklíbne.* Shakespear je bohužel jen jeden. Ale určitě můžeš být aspoň z půlky dobrý jako on. *Podotkne s mrknutím. Pak jej dál poslouchá.* Ale nemůžeš prostě psát jen tak o ničem bez toho, abys věděl kam to míří. Pokud to tak píšeš jsou to jen.. neuspořádané myšlenky na papíře. Takhle ti ta kniha bude trvat věčnost napsat, ne? *Zeptá se zvědavě. Poslouhcá jeho lsova ohledně pseudonymu a pak se ušlíbne.* Tak jsem to myslela, asi jsem svou myšlenku vyjídžila špatně...Každopádně...Nebylo by lepší kdyby si tvé jméno spojevali s tou knihou místo nějakého... Průvodce. Aby viděli tvoje jméno, tvou tvář kdo sstojí za tímhel dílem? *Zvedne tázavě obočí atím co se napije svého piva. Její poslední tři otázky byly spíš jen rýpavné vtípky, dobírání se ho jestli opravdu tohle na někoho funguje.* Jak můžeš nacházet něco nového v tom, co jsi napsal ty sám? Rozumím tomu u cizího díla, ale sám u sebe? *Nechápavě se na něj podívá.* To snad předstíráš, že to napsal někdo jiný a snažíš se odprostit od toho, že je to tvoje? *Zajímá se. Pak jí cuknou koutky nahoru a prohlédne si ho jediním dlouhým pohledem.* /Jo tak tenhle žádný básně a sonetry rozhodně nepotřeboval./ *Podotkne pro sebe v myšlenkách když si ho tak prohlíží.* To ne-e. To si musíš dělat prdel. Vždyť vypadáš jako Adonis z reklamy na řecký jogurt a nebo ti týpci z reklamy na zmrzlinu Mrož! To ti nevěřím. *Rozhodí rukou, když se dozví že je nezadaný.* Co se s tebou v tom případě špatně? *Zvedne obočí.* Jsi psychopat? Máš nějaký parent issues? Trpíš nějakou jinou poruchou osobnosti? *Prohliží si ho podezdřívavě. Ale u toho jak jí cukají koutky nahoru mu musí dojít, že to myslí jen jako vtípky a rýpání. A do toho si kousne znova do sévho sendviče.*
Omyl, Emerie. Já vím, kam to míří, jen si to nechávám pro sebe. Propracovávám postavy, okolí do kterého je příběh zasazen. Není to jednoduché. *Vyvedl z omylu svou kolegyni a mohl tak působit trochu dotčeně.* Já se nehoním za slávou. Nepotřebuji a nechci, aby čtenáři znali mé jméno. Proto jsem anonymní autor. Nejezdím na knižní festivaly, s nakladatelstvím komunikuji tak, aby si o mně samotném mysleli, že jsem asistent spisovatele... Je to složité a mám k tomu své osobní důvody. *Vysvětlil upřímně a vážně. Jeho úsměv na chviličku zmizel. Emerie se nejspíše dotkla jeho citlivého místa, ale on si to nebral příliš osobně. Nakonec se znovu usmál a začal vysvětlovat.* Nevím jak ti to mám vysvětlit. Možná ti to zkusím vysvětlit na obrazu. Namaluješ nějaký obraz a po nějaké době se na něj znova podíváš a třeba zjistíš, že v tobě vyvolává úplně jiné pocity než v době, kdy jsi jej malovala, nebo v něm najdeš další význam, kterého sis předtím nevšimla. Takhle to mám já s básněmi. Občas si je přečtu a najdu v nich něco nového. *Do snězení jeho hamburgeru zbývalo posledních pár kousnutí, proto se do něj pustil. Strčil si pár hranolek do pusy a zbyl po něm jen prázdný talíř. Zapil všechny ty kalorie pivem a pohlédl na Emerii. Musel se zasmát, protože se ji na vrchním rtem rýsovala pěna od piva.* Vypadáš jak mušketýr. *Řekl ji a poukázal prstem na svůj vrchní ret, aby ji naznačil, co z ní dělá mušketýra. Následně se však pobavil další její poznámkou ohledně jeho výzoru.* Tak to ti teda pěkně děkuji. Proč mě radši nepřirovnáš k někomu méně heroickému? Třeba k... Herculovi? *Hlasitě se zasmál.* Dělám si srandu. Možná, že můj humor je se mnou špatně? Nebo tak jak jsem říkal, jsem příliš hodný. I když, myslím si, že občas umím být i zlý. Nebo jen odmítám s nějakou ženou být. To je taky dost možné. *Pokrčil rameny a natáhl se pro vodu, aby spláchl chuť piva.*
Oh takže pán je tajnůstkář, neboj se nápad ti neukradnu. Ale fajn. Počkám si až to napíšeš. klidně můžu být tvůj první beta čtenář. *Zazubí se na něj a pak poslouchá jeho slova a a pak chápavě přikývne.* Tak to potom chápu. Ale je to škoda. Schovávat se. *Pousměje se trochu, protože evidetně narazila di citlivého místa a to nechtěla. Pak jí začne vysvětlovat z pohledu obrazu.* To nedělám. *Přizná.* Umění je subjektivní a na každýho má působit jinak, o tom to je. Já obykle cítím to samé, idkyž se na ten obraz podívám rok po té co jsem ho namalovala. Nesnažím se tam najít významy, kterých jsem si nevšimla od toho jsou ostatní lidi. Já maluju pro sebe a vždycky vím co cítím a co chci cítit když se znovu na ten obraz podívám.*Pokrčí rameny prostě při svém vysvětlování co dělá.* Však neříkám to co děláš ty je špatné jen jsem se s tím nesetkala. *Dodá hned v zápětí a pokračuje v jídle svého sendwiče a ujídání hranolek. Sem tam to zapije pivem a díky tomu se jí na vrchní rtu objeví knírek z pěny. Když na to Diego upozorní jen se zasměje.* Pff ty sám máš taky vousy. *Kývne k němu bradou, když i jemu samotnému se usadila pěna na vousech.* A nemůžu za to, že s vousama vypadám líp. *Zavtipkuje vesele. A pak zvedne obočí.* Na to zapomeň. Hercula nemáš, sorry...*Zasměje se, je jasné že vtipkuje.* A náhodou Adonis je celkem borec. Spal jak s Persefonou tak Afroditou s každou byl třetinu roku a poslední třetinu měl sám pro sebe. To je docela good...*Podotkne to něco málo co si pamatovala z řecké mytologie. Pak se na něj podívá a zakorutí hlavou.* Za svůj humor se neomlouvej, já se za ten svůj taky neomlouvám. *Protočí nad tím očima. A pak se ušklíbne.* Oh, tak to bych ráda viděla jak umíš být zlý. *Zazubí se n něj a pak zvedne obočí.* Preferuješ snad...*Koukne se mimo a lehce našpulí rty.* Spíše pánskou společnost? *Zeptá se zvědavě a padne jí opět pohled jen na něj.*
*Kýval hlavou na to, co říkala, zjevně proto, že její názor ho zajímal, ale neměl k tomu už co říct. Hlavně jí sdělil o sobě víc věcí, než by chtěl, ale ve výsledku mu to vlastně nevadilo. Nebyl zrovna tajnůstkářský typ, co se týče jeho povahy, ale pokud šlo o práci, rád si to nechával pro sebe. Jakmile mu Emerie připomněla, že i on má na vousech pěnu, zasmál se a hřbetem ruky si ji stáhl dolů.* Už je to lepší? *Zeptal si, i když neočekával odpověď, protože se oba dva smáli. Když procházela servírka, poprosil ji mávnutím ruky o účet a podíval se na Emerii.* Máš pěkný přehled z historie, to se mi líbí. *Podotknul a vytáhnul z kapsy telefon, který mu zavibroval v ruce. Se skrčeným obočím přelétl očima obrazovku přístroje, než ho odložil na stůl a zvedl pohled zpět ke své kolegyni.* Upřímně, Emerie, věř mi, že bys mě zlého vidět nechtěla. A... *zvedne ukazováček do stropu,* ...nevyhledávám pánskou společnost. Mám rád křivky. *Odpověděl ji na její poslední otázku, zvedl se ze židle, natáhl se pro telefon, který zastrčil do zadní kapsy kalhot. Zasunul po sobě židli a sklonil se ke své brašně, aby v ní našel peněženku a následně vložil příchozí servírce peníze i s dýškem do ruky.* Omlouvám se, Emerie, ale budu muset jít. Opatruj se a uvidíme se v práci. *Usmál se na ni a mrknul.* Mimochodem, děkuji za společnost. Byla velice příjemná. *Už je skoro na odchodu, dokonce udělal pár kroků směrem ke dveřím, ale nakonec se ještě otočil, vrátil se ke stolu a řekl.* Když už jsi zmínila řecké bohy, jsem spíše jako Hádes. *Zazubil se, otočil se na patě a odešel z restaurace.*
*Sama si ubrouskem utřela ten knírek z pěny piva, ve chvíli kdy to samé udělal i Diego. Na souhlas, zda je to lepší jen přiývne. Kapesník složila na tlaíř, aby jej mohla servírka odnést. Nad jeho slovy že má přehled se jen tiše zasměje.* To ne, to není přehled. Jen jsem jako dítě nezdravě ujížděla na antickém řecku a Percy Jacksonovi. *Zasměje nad vzpomínkou jak strašně byla posedlá tou knižní séríí. A aby pravdu řekla, i teď by si klidně ty knížka přečetla. Uslyší, že Diegovi zabzučel telefon a jeho zamračení jí dalo dost najevo že jejich setkání končí, ale vůbec jí to nevadí. Doma ji stejně čekají ještě 4 tucty keramických hrníčků, které musí naplnit voskem a udělat z nich svíce. Stále sedí zatím co Diego se už balí. Lehce zvedne hlavu a bradu vystčí, aby se na něj podívala.* Myslíš si, že bych to nezvládla? Vidět tě "zlýho"? *Zvedne tázavě obočí nahoru a koutek jí vyjede o ušklebku.* Není nic co by nezvládla. *Podotkne a pak se zasměje když zmíní, že má rád křivky.* I můži můžou mít křivky. *Podotkne jen tak mimochodem, aby ho trochu poškádlila. Už se sama natahuje pro svou peneženku že zaplatí svou část jídla ale vídí, že platí už Diego a hodí po něm jen pohled.* /To vůbec nemusel dělat./ *Protočí nenáapdně očima a tiše se zasměje.* Díky že zaplatil, ale nemusel si. Příště platím já. Tak se měj, tak v práci. *Mávne na něj a ve chvili kdy se chce už sbalit tak se Diego ještě vrátí s posledními slovy. Zvedne k němu pohled a ušklíbne se.* Taky sis mohl vybrat něco orinálnějšího a ne tak ohraného jako Hádés. *Neodolá dalšímu rýpnutí a sleduje ho odcházet. Sama si pobaví všechny věci a ještě po cestě domů napíše všechno Oksaně, aby mohly trochu podrbat.*
*Dneska měla další obhlídky bytů, ale ten ve kterém byla naposledy smrděl jako kdyby něco zdechlo mezi stěnami a to bylo pro ni velké ne. Tak se rozhodla jít aspoň trochu obměnit nějakém tím hrabání se v sekáči. Většinou tam chodila pro věci na svíčky jako staré hrnečky nebo tak. Ale moc ráda se hrabala i v oblčení a po tom co našla pár pěkných starých hrnečků zdobené kytičkami a zlatým krajem se vydala do sekce oblečení. Zamířila rovnouk pánskému oblečení, protože měla raději, když jí bylo oblečení volné a mohla se s něm pěkně hýbat. Což obvykle pánské věci splňovaly. Jde k jednomu ze stojanů s věšáky u ktetrého z druhé strany stojí nějaký mladík a prohrabuje se věcmi. Emerie po něm hodí jen jeden pohled a všimne si, že má na sobě podobné oblečení jako ona a to ji pobaví, tak že se jí na tváři objeví lehký úšklebek. Zatím se zanče prohrabovat věcmi za věšáku jestli jí něco neosloví, ale nezdá se, že by měla štěstí na své straně. Proto opatrně jde oklem stojanu zatím co s každým věsákem a věcí udělá krok k mladíkovi. Dokud si nevšimne pěkně vypadající košile po které sáhne. A natáhne se přes mladíka.* Promiň. *Omluví se mu, když si uvědomí že do něj strčila nechtěně.*
*Sander si pri nakupovaní svoje okolie príliš nevšímal. Či už šlo o potraviny, alebo keď by len išiel kupovať cigarety. Jeho cieľom bolo zohnať to čo potreboval. Narušenie jeho osobnej zóny ho však so istej miery rozhodilo. Pri čom keď si všimne naťahujúcej sa ruky mierne vyvalí oči zatiaľ čo jeho telom len prebehne isté trhnutie. Mal to očakávať, runu na neviditeľnosť nemal, predsa len.. asi by ho potom na kase nik neobslúžil. Stále však bol na niečo také zvyknutý.* Oh pardon. *Povie zatiaľ čo keď si povšimne, ako sa žena naťahuje po košeľu, ktorú držal v ruke len sa dá na ústup. Až vtedy zahliadne oblečenie tmavovlasej ženy, do istej miery mu tak vyskočí úsmev na tvári.* Hm, ste mi povedomá. *Podokne s ľahkým úchechtnutím pri čom bolo jasné, že išlo o ich podobnosť. Defakto vyzeralo to, ako niečo čo by vybral zo svojho šatníku. Žena v tom však nepochybne vyzerala lepšie, ako on.* Ale možno sa mi to len zdá. *Mykne plecom, akoby sa nič nedialo, nakoľko ju nechcel príliš desiť, alebo zdržiavať.*
*Mladík ji sjí všimne až na poslední chvíli, kdy se Emerie natahuje pro košili, kterou drží blonďák v ruce. Jen se vděčně usměje.* Díky, jen se chci kouknout. *Poví zatím co si veme košili a když si višmne toho pohledu blonďáka, sama si té podobnosti všimla.*Podvědomá jakože vypadáme jako kdybychom si vzájemně vykradli šatník? *Cuknou jít koutky nahoru když ukáže na jeho oblečení.* To co máte vy vypadá jako něco co bych si vzala… I tahle košile je pěkná.* Ukáže na košili, kterou zrovna drží v ruce a dá si ji před sebe.* Co myslíte? *Zvedne tázavě obočí.* Možná by víc slušela vám. *Podotkne když se na ten kousek oblečení dívá.* Jsem Emerie mimochodem. *Podá mladíkovi ruku.*
*Chlapec na ženu z počiatku hľadí pomerne zdráhavo. Nevie čo má očakávať a tak len vyzerá, ako stratené dieťa v poli. Keď sa však atmosféra začala pohybovať k lepšiemu nádychu sám cítil mierne uvoľnenie vo svaloch, aj keď boľavý bok o sebe naďalej dával vedieť.* Vyzeráte, ako niečo čo mi visí na vešiaku.. to je pravda. *Zasmeje sa zatiaľ čo si prezerá jej kúsky, jeho ruky mu mierne cuknú k jej košeli zatiaľ čo uvažoval z akej látky bola, prípadne od akej značky. Sám sa v takých veciach moc nevyznal, ale vedel, že dobre spravené harley tričká vydržali skoro viac, ako jeho kožená výzbroj.* Kde ste je kúpili. *Kývne smerom k jej vrchnej vrstve, zatiaľ čo úpenlivo hľadí.* Pokiaľ mi poviete, že z druhej ruky tak to mierne zabolí. *Uchechtne sa zatiaľ čo sa pozrie na košeľu, ktorú držala žena v ruke. Privrie tak na moment oči, akoby ju analyzoval zatiaľ čo súhlasne kývne.* Vyzerá, ako niečo čo mám doma už štyrikrát. Takže rozhodne by sa viac hodila v šatníku vám. Slúžia veľmi dobre. *Zasmeje sa zatiaľ čo letmo mrkne a na jej vystretú ruku, viac menej automaticky reaguje. Jeho runa na dlani bola krytá elastickou látkou, ktorá sa ťahala od jeho prostredníku až ku zápästie a pod látkami pokračovala až ku lakťom. Pokiaľ mala však Emerie bystré oko, z času na čas sa odkryla runa pri golieri.* Sander, chodíte sem často? *Opýta sa letmo zatiaľ čo úpenlivo hľadí na ženu.* Vykrádať mužskú sekciu?
*Everie se jen lehce ušklíbne nad jeho slovy.* To samé vy. Ta bunda je super. Manžestr, že? *Kývne směrem k jeho bundě. Hádala že ji nejspíš měl ze sekáče, protože vypadapa trochu onošeně, ale to vůbec nevadilo. Em se kolikrát moc nedívala na to jaká to byla značka. Spíše na materiál a jak to bylo ušité. Nad otázkou o bundě se usměje a chytí se rukávu.* Vlasstně ne, není z druhé ruky. Nechala jsem si ji ušít od jedné paní z Etsy. Je super, můžete zkusit tu látku, a ještě je to i kvalitně ušité, věřím že to vydržá dlouho. *Natáhne k němu roh bundy, aby mohl zusit látku. Em se zatím kouká na tu košili a přemýšlí jestli jí sotjí za koupení.* Asi jo, není to úplně špatný, přinejhorším se to vynosí na keramiku nebo tak. *Podívá se ještě na tu košili a zvedne pohled k blonďákovi. Všimne si na krku runy a potlačí úsměv, když si s ním potřese rukou.* Kdybych měla otec nebo bratra chodím na nákupy k nim. *Ušklíbne se lehce a pak kýve k jeho krku.* Ve Spolku jsou takévé držgrešle nebo sem chodíte nakupovat dobrovlně? *Zvedne pobaveně obočí.* Ne že bych to měla za zlé jsou tu skvělé kousky. *Dodá.*
Áno, našiel som ju asi pred rokom, len za tri doláre. *Pochváli sa nakoľko to stále bol jeden z jeho najlepších úlovkov. Načo mať hlboko do vrecka keď vedel, že sa na svete vyskytujú práve veci, ako tieto? Na moment keď vyslovila slovo “Etsy” ani sám nevedel ako mal zareagovať. Jeho internetové znalosti boli minimálne, civilské snáď ešte horšie aj keď sa Triss za tie dva roky skutočne snažila. Nie všetko bolo možné len tak dobehnúť.* Tak bundy by mali vydržať celý život kým nejde o.. nejaké nepekné výnimky. *Podotkne, predsa len, aj civilom sa mohla bunda len tak niekde zachytiť alebo, byť rozleptaná jedom. Či?Natiahne však ruku pri čom sa mu jasne rozjasnia oči. Vyzerala skvelo, ale k noseniu musela byť o to lepšie. Uznanlivo tak kývne pri čom zatiaľ len pozorne počúva ženu.* Keramiku? Ste umelkyňa? *Opýta sa, ono, asi to mohol čakať. Emerie vyzerala, ako tvoriví jedinec, ale keď nad tým tak uvažoval skoro každý človek v sekáčoch čo videl vyzerali, akoby ušli z umeleckej školy. To asi nebola zlá vec, ale bol to istý stereotyp, ktorý si všimol celkom skoro. Vezme si už tak spadnuté slúchadlá, ktoré si začne omotávať okolo prstu, kým len s mierne padnutou sánkou pozrie na Emerie. Jeho tvár bola očividne zhrozená.* Prosím? *Začal uvažovač či prepočul, a tak sa ešte nijak nevyjadroval, nakoľko nevedel na akom území sa pohyboval. Emerie sa mu nezdala, ako dolnosveťan. Upír bol jasne z veci, čarodej.. možno podobne, ako vlkolak a víla. Skôr nie, neprišla mu dostatočne zlomyselná. Vystrel tak chrbát kým sa pozrel na stojan s vecami.* Tak, mhm. Ono, asi oboje? *Nadhodí opatrne zatiaľ čo vyslovene sa na Emerie pozeral z boku. Nechcel riešiť mazanie pamäte. Nie teraz.*
Tak to je opravdu skvělý úlovek. *Uznale pokýve hlavou. Ta jeho bunda vypadala dost dobře. Ale nejspíš by tu sovu za jeho vůbec neviděmila. Vůbec já nepřijde divný, že nereaguje na slovo etsy. Spíš se začnou věnovat té její bundě.* Jak které… v dnešní době je všechno víceméně na jedno použití…*Odmlčí se.* Ale pokud je to ušité z kvalitních látech a šikovnýma rukama. *Všimen si jak se Sanderovi rozvítí oči, když se dotkne té látky. Byla skvělá sama to věděla. Pak nad jeho slovy jen pokrčí rameny.* Na volné noze, ale protože mě umění neuživí tak dělám v…charitativní organizaci. *Tohle bylo ještě řpedtím než si všimla Sanderovi runy. Sleduje jak si sundává sluchátka a obmotává si je kolem prstu.* Taky jsi umělec? *Zeptá se zvědavě, když se kouká na jeho prsty snad jako kdyby si všimla tuhy za nehty nebo mozolů od držení tužky. Či vlastně stély nebo zbraní,, když si tak uvědomí jakmile si všimne runy. Cuknou jí koutky nad jeho překvapením.* Nemusíš se bát, pár vás znám. *Uklídní jej.* A jsem nebezepčná asi jako moucha. *Podotkne, když si všimne jak se k ní Sander postavil.* Já tomu rozumám, od Preatoru taky nedostávám tolik, abych si mohla zrovna dovolit gucci papuče. *Mrkne na něj a mluví dost tiše, aby jí rozuměl jen on zatím co se dívá na další věci na stojanu.*
Tak v New Yoku sa dá uživiť čímkoľvek, či nie? *Nakloní mierne hlavu, zatiaľ čo sa podobne, ako Emerie začne ešte prehrabovať vešiakmi. V jeho hlave bol NEw York skôr možnosťou i keď bola pravda, že o civilskom dianí moc nevedel.. predsa len v Osle niečo ako uživenie z umenia bolo nemožné. V New Yorku to počúval častejšie, ako niečo čo bolo skutočne možné.* Šiješ si veci sama? *Opýta sa nakoľko už tak Emerie naznačila svoju kreatívnu stránku. Vyzerala, ako niekto kto si pre zábavu štrikoval tričko, alebo sveter.* /V tom dobrom zmysle, nie, že je chudobná./ Je to skôr hobby, nemám príliš veľa priestoru sa tomu venovať aktívne. Ale.. je to taká chvíľková oáza pokoja. Nikdy som ale umenie neštudoval, ani nič podobné. Je to pre radosť, aspoň v tom tak rýchlo nevyhorím. *Prizná sa nakoľko aj keď tréningy boli jeho práca, z času na čas sám cítil odpor k tomu, aby opäť chytil do rúk luk a pracoval s ním. Išlo o odpor, ktorý odpovedal na nátlak na neho, ako lovca.* Skutočne? *Zdvihne obočie nad jej znalosťou, zatiaľ čo zvažuje či jeho zvedavosť bude k úžitku.* Koho takého? *Opýta sa len tak z kraja, akoby to nebolo nič podstatné. V hlave si však prehrabáva katalóg miestnych lovcov, ani jeden z jeho kamarátov však Emerie nespomenuli.* Nebezpečnosť ma až tak neťaží, skôr to či o spolku máš vôbec vedieť. *Uchechtne sa pri čom spomenutie Preatoru mu hneď všetko vyjasní.* Ako dlho tam si? *Opýta sa zvídavo zatiaľ čo dôjde na koniec vešiakov.* Nikdy tu nič dobré nenájdem. *Posťažuje si popod nos kým si so slabou frustráciou prehrabne vlasy.* Síce bez gucci papúč, ale aspoň s dobrou prácou. Či?
*Emerie jen porkčí rameny.* Nejspíš jo, ale jí to dělám spíš jako přivýdělek, nevyáší to tolik abych si mohla dovolit platit z toho nájem. *Přizná a je pro ni důležitější mít kde bydlet a co jíst než dělat umění.* No… když se dívám na Youtube na tutirál něco zvládnu ušít, ale jinak ne. Ikdyž bych to chtěla umět…Ale takhle sama od sebe dokážu užít tote bag. *Zazubí se na něj vesele. Docela ji zajímá jestli i Sander je umělec hádala, že nejspíš ano.* Rozumím, já taky nemám vystudované umění a tak. Takže naprosto rozumím. *Souhalsně přikývne. Sama, když byla v Seattle chodila na comunitty college tak si brala hodina hlavně psychologie kvůli Preatoru. Pak se ušklíbne a pokrčí rameny.* Zatím jsem od vás potkala Sebastiana, Grace, Mirjam a teď i tebe. *Spočíná na prstech s kolika lovci měla v New Yorku už čest. Ona se vždy snažila btý s lovci za dobře i když byla v Seattle. Tam se znala s celým institutem. Nad jeho poznámkou se lehce ušklíbne.* Mám o něm co vědět, vzhledem k tomu co dělám. *Podotkne a tím právě myslí svoji práci v Preatoru. Pak lehce prsty poklepe po jednom z věšáků.* Svým způsobem 10 let…*Odmlčí se.* Ale pracuju pro ně pět let. *Promne si nenápadn prsteny na rukách.* Preator mi hodně pomohl a snažím se teď pomoct druhým…Ale v New Yorku jsem něco přes měsíc, nechala jsem se převelit ze Seattle. *Vysvětlí a cuknou jí koutk při jeho malém vzteku.* Ále prositě a co hmmm….*Rychle projde pár věšáků a vytáhne jedno dobře vypadající tričko.* Co tohle? *Natáhne věšák k Sanderovi a usměje se.* Vypadá to dobře. *Dodá a pak přikvýne.* New York je o něco divočejší než Seattle, ale jo… s dobrou párcou. A co ty? Ty jsi spokojený s NY insitutem? *Zvedne záazvě obočí jen, aby řeč nestála.*
Koľko je nájom v New Yorku? *Opýta sa pomerne nevedomky, zatiaľ čo zvedavo hľadí na lovkyňu. Okrem toho, teraz keď mal v kontaktoch dolnosveťana, ktorý nežil v obrovskom apartmáne na Manhattane, ale zdal sa pomerne.. pri zemi tak mu to prišlo zaujímavejšie.* Tote bag? To je stále obdivuhodné. Ja robím v Inštitúte väčšinou len záplaty. *Zasmeje sa nakoľko všetky jeho výsledky zo šitia boli na látanie, alebo, ako nášivky napríklad, ako mal na svojom jedinom obleku.* Mirjam? *Nadvihne prekvapivo obočie zatiaľ čo si v hlave lustruje či mu kamarátka niekoho takého spomínala. Nič mu však na um neprišlo a tak len naďalej prekvapene hľadí do blba.* Kde si ju spoznala? Kedy? Prečo? Ako? Čo? *Pýta sa na všetko čo mu nabehne v hlave nakoľko Mirjam mu to nespomenula.* Teda, nemusíš hovoriť prečo len teda, nespomínala mi nič také. *Zastavil sa nakoľko mu došlo, že pokiaľ mu niečo Mirjam nepovedala tak to asi malo skôr dôvod. Prípadne na to len zabudla.. nemusela sa mu predsa zverovať so všetkým v jeho živote.* Ale celkom veľký repertoár. Za chvíľu budeš v polke. *Ticho sa zasmeje čím len mierne rýpne do ich počtov, aj keď to bolo lepšie, stále to nebolo dobré.* Prečo práve New York? Čaro veľkého mesta? *Opýta sa zvedavo, sám nevedel kde Seattle je, ale asi na tom príliš ani nezáležalo. Hlavou sa jemne nadkloní, aby videl potlač na tričku pri čom uznanlivo kývne.* Myslím, že by mi bolo príliš veľké. *Zhodnotí, avšak v skutočnosti ho mierne odraďoval krátky rukáv. Ak mal byť úprimný ani nevedel kedy naposledy mal len tak podobný strih trička.* Spokojnosť je asi.. silné slovo, ale už som tu príliš dlho na to, aby som sa len tak schytil a odišiel. *Prizná sa s jemným úsmevom. Nebol si istý čo to skutočne znamenalo.* New York je.. iný. Asi najhoršie miesto kde som zatiaľ pracoval, ale.. ľudia sa ti dostanú po istej dobe pod kožu. *Neisto odvetí zatiaľ čo vezme tričko z jej rúk a ešte raz si ho prezrie. Oči mu takmer spadli k jeho lakťom, avšak zastavil sa.* Skúsim si ho a prípadne z neho spravím tašku. *Mrkne na ňu s úsmevom zatiaľ čo mu na tvári naďalej tancoval úsmev.* Má na teba Mirjam číslo? Kontakt na Preator sa vždy hodí.
*Em lehce nakrčí nos při jeho otázce ohledně nájmu. Nahne se k němu, aby to slyšel jen on.* Teď platí kolem 2000$ měsícně i s energiemi. *Přizná jen tiše, protože si moc dobře uvědomuje, že je to celkem dost. O dost víc než když byla v Seattle, idkyž tam měl Sandra měla dům a ona jí jen přispívala.* To, že to ušiju neznamená, že to vypadá dobře. *Zasměje se.* Ale zápalty umím dělat taky. *Mrkne na něj přátelsky a překvapeně se koukne na Sandera,k džy zvedne obočí.* Ano Mirjam, byla...milá. *Pousměmej se lehce nad vzpomínkou lovkyně, která se kvůli ní tak strašně moc červanala.* O hoho... nějak moc otázek? Jsi její hlídací pes nebo co? *Poví pobaveně.*Ale v klidu rozumím a klidně na všechno odpovím...Chodíte spolu nebo tak něco? *Podívá se na Sandera a cuknou jí u toho koutky.* Jen jsme se náhodou potkaly na ulici. Měla na sobě takové strašně pěkné oblečení, hend mě to zaujalo. Tak jsem jí řekla, že se mi líbí její oblečení, nějak jsem se hodily do řeči. Strašně se červenala mimochodem, sice netuším proč ale červenala se. Pak jsme šly na jídlo do jedný restarauce a tak nějak jsme se bavily, já jí odvedla na metro a jsme se se rozloučily. *Tak nějak krátce a stručně poví o svém setkání s Mirjam. Dokonce jí i poslala video bizáru z metra jak slíbila, tentokrát to bylo ale méně bizardní.* To je vás tam tak málo? *Zeptá se zvědavě.* V Seattle bylo myslím patnác lovců v instutu a to je to o polivinu mentší než New York...*Podotkne miichodem.A pak zakortuí hlavou.* Ani ne. někoho hledám, ale....*Odmlčí se.* Zatím jsem neměla šestí tu osobu najít. nechala jsem se sem převelet protože jsei si myslela, že tu bude...*Přizná a podívá se na věšeáky a snaží se najít něco pro Sandera.* Loose fit je ale fajn. *Podotkne a tričem lehce zamává.* Ach tak... rozumím. Ono si po nějaké době ke každímu místu vybuduješ vztah... *Odtuší a podívá se na druhou stranu obchodu do oken a pak na Sandera. Při jeho slovech se tiše zasměje.* Páni to je mi teda recenze. Většina lídí sem jde splnit sny a ty říkáš, že to to...nejhorší měso, kde jsi pracoval. *Zasměje se a zakroutí nad tím hlavou.* Ale rozumím je tu hodně práce, viděla jsem ten nepořádek co mají v kanclu u Preatoru. Ale asi máš pravdu, ti lidi tady se dostanou pod kůži. *Soulasně přikvne, protože si ještě ted vzpomíná na to zrzavé děvče co zachraňovala visící ze stromu v Central parku.* Tak se mi to líbí, myslím si že ti bude pasovat. *Kývne k tomu tričku a nechá jej ať is ho vezme. A soihalsně přikvýne.* Má na ě číslo, ale pokud chceš klidně ti ho dám taky. Ještě jsem nedostala ty slíbené vizitky z Preatoru ani pracovní teleofn, tak dávám bohužel svoje soukormé číslo zatím. *Porkčí rameny a vyrtáhne notes a začne jím listovat a pokud má Sander bystré oko může si všimnou kresby Mir, kterou má na jedné ze stárnek. Rychle napíše svoje číslo a papír vytrhne a dá ho sanderovi.* Říkám, že i v Preatoru maj v kanclu bordel. Chtělo by to lepší zorganizování. *Pokrčí prostě rameny.*
Asi som za Inštitút pomerne nevďačný. *Povie prekvapene, keď mu Emerie odhalí skutočnú cenu jej bývania. Znelo to.. príšerne. Áno, Triss a ostatný asi museli platiť omnoho viac, ale stále to Sanderovu skreslenú predstavu o financiách značne ovplyvnilo. Naďalej mu tak padala sánka, najmä pri rozhovore o Mirjam.* Nie tak úplne, mám ju, ako najlepšiu kamarátku a niekedy je až čudné keď mi niečo zatajuje.. preto ma to mierne prekvapilo. *Prizná sa neisto pri z jej otázky mu takmer zabehne.* Pre anjelov, nie to určite nie. *Ku páru už prirovnaný viackrát, ku Mirjam však neprechovával iný cit, ako silne priateľský.* Je mi skôr sestrou než čokoľvek iné. *Strasie sa nad predstavou, avšak pozastaví sa nad jedným dobrním detailom* /Červenala? Mirjam?/ *Zazubí sa zatiaľ čo s očakávaním ďalej počúva rozprávanie Emerie. Ak niečo tak rozhodne vedela, ako podložiť svoj príbeh.* Zdá sa, že ste si sadli do noty? *Nadvihne s úsmevom obočie zatiaľ čo pri jej otázke len mierne mykne plecom.* Už to nie je najhoršie, aj keď stále to nie je ideálne. Je nás.. možno 9? *Povie zatiaľ čo si len rekapituluje tváre. Na koniec to, ale vzdal. Tváre si pamätal, ale začínal mať pocit, že si ich sám vymýšľal.* Oh.. rozumiem. *Vzhľadom na to, že Emerie spomenula len “osobu” nechcel sa pýtať viac. Nechcel dobiedzať a vtierať sa. Predsa len keby chcela povedala by to sama či?* Tak potom dúfam, že ich čoskoro nájdeš. *Povzbudivo sa usmeje zatiaľ čo si zloží tričko z vešiaku a samotný kúsok plastu zavesí ku kabinkam. Ani mu nenapadlo, že by sa mohlo zdať, že tričko kradne.* Tak New York to jednoducho nevyšlo. V Osle som vyrastal. Londýn bolo to čarovné miesto, kde som pracoval ako lovec prvýkrát a potom som prišiel sem.. kde najväčšou spoločnosťou mi boli potkany v metre. *Zasmeje sa nad krutou realitou. Skutočne to bolo pomerne zarmucujúce, avšak postupom času si na niečo také zvykol.* Je tu veľa práce a stále jej pribúda. *Povie pri čom si len prehrabne vlasy s tichým povzdychom. Asmodeus, Haures.. stále niečo pribúdalo.* Som rád, že nie len Inštitút je zahltený. *Povie čo mu do istej miery hladká dušu.* Tak zatiaľ mi daj súkromné a keď dostaneš vizitky tak si tvoje súkromne zmažem. *Navrhne pri čom letmo pozoruje skicár kde sa na jednej zo stránok objavila až príliš povedomá tvár.* /Ale čo./ *Potmehúcky sa usmeje zatiaľ čo sa tvári, že nič nevidel.* Možno by si ich mala dať do laty prísnou ženskou rukou či nie?
*Emerie se tiše zasměje.* Jen buď, vy vlastně nemusíte nic platit, že? *Zeptá se zvědavě.* Ani ti, co žijí v Preatoru a nemají kam jít nic neplatí a nebo jen malou částku. *Dovysětlí. Protože ji zajímá jeslti to mají podobně i lovci, kteří pracují pro insitut.* Ach tak.. Možná měla moc práce s jinými věcmi, že si nevzpomněla. Neměj jí to za zlé. *Pousměje se lehce. A pak se tiše zasměje nad jeho reakcí.* Promiň, že jsi tak vyzvídal přišlo mi, že jste si blízký...Takže jako sestra, jo? To je pěkný. Je fajn někoho takovýho mít. *Neskrývá svůj úsměv a pokračuje dál ve vyprávění, toho jak se s Mirjam potkaly.* Vypadá to tak. *Souhlasně přikývne.* Nejspíš jsme se sedly. Byla moc milá. *Souhlasně přikývne. A pak poslouhcá stav Insitutu* Jen devět? To je dost málo na to jaký bordel je v New Yorku, nemyslíš? *Zvedne tázavě obočí a pak si jen povdechne.* Jo...Deset let zpátk se ztratil můj bratr a neutším kde je. Byl taky vlkodlak ale už nemám jeho stopu, že by se to dalo vystopovat. Oběhala jsem smečky, Preator...Nic. *Vydechne flustrovaně a prorábne si vlasy. V rychlosti stáhne ze zápěstí gumičku a svaže si vlasy do drdolu. Sleudje jak Sander bere tričko a zatím poslouchá jeho vyprávění. Cuknou jí koutky do úsměvu, když poslouchá kde všude Sander byl.* Já jsme ještě ze států nikdy nevytáhla paty. *Přizná.* Někdy bych chtěla ale no...*POkrčí rameny.* Uvažovala jsem že se nechám převést do Londýna třeba ně[link src="kdy.Mrz"]í mě žes teda měl krusné začátky a že ti společnost dělaly potkani. *Ušklíbne se.* To teda vidím, jak moc práce je... ty hlášení u nás....*Zakroutí hlavou. * Dovedeš si představit, co by bylo nebýt preatoru? Kolik vlkodlaků a upírů bez kontroly by jste museli chytat? *Zvedne pobaveně obočí.* Dobře to bude fajn. *Souhalsně přikývne zatím co píše své číslo. Pak se ušklíbne nad jeho slovy.* Na mojí směně jsem jen dvě ženské. Já a Oksana, ale ta má na starost čaroděje a má toho víc než dost. Takže jo, nějaká ženská ruka by se hodila.
Nemusíme, aspoň zatiaľ si odomňa nikto nič nepýtal. *Pousmeje sa avšak v hlave mu nabehla možnosť, že by Inštitút obýval na čierno. Vzhľadom na jeho strávený čas tam sa už asi bolo zbytočné stresovať o jeho nežiadosti v NYC.* Nie za zlé by som jej to nemal. Má právo mať svoje súkromie. Keby na ňu narazíš tak som sa ani nepýtal. *Mrkne na Emerie zatiaľ čo mu na perách naďalej tancuje jemný úsmev. Bolo nezvyklé si len tak rozprávať s dolnosveťanom. Bolo to už pomerne dlho čo sa rozprával s Triss a od ich rozchodu, alebo.. už pádu do pekla sa Sanderove vzťahy presunuli skôr za steny Inštitútu. Emerie tak bola.. príjemná zmena.* Myslím. *Prikývne prudko zatiaľ čo sa len zhlboka nadýchol, akoby išiel spustiť nekonečný prehovor o neschopnosti riadenia a organizácie v New Yorku. Mal to už nacvičené, ako básničku. Zahryzol si však do jazyka a len privrel oči zatiaľ čo mu hrudník spadol.* Myslím, že je. Ale nefilim sú celkom.. nedostupný produkt. Dve vojny, neustály príliv démonov z každej strany.. a nie každý túži ísť do New Yorku, čomu sa nedivím. *Cukne plecom, aj keď jeho cynický pohľad mierne brzdil fakt, že podľa rozprávania Emerie, ani Preator na tom nebol najlepšie. Možno prekliatie New Yorku?* To ma mrzí. *Spadne mu úprimne hlas zatiaľ čo jeho kútiky slabo povednú.* Ani lovci neboli k pomoci? *Opýta sa neisto aj keď odpoveď tak nejak odhadoval.* Londýn má isté čaro pokiaľ počasie neodradí. *Pousmeje sa stále však mierne zdráhavo, predsa len predošlé spomenutie jej brata nechcel len tak rýchlo odľahčovať.* V Preatore som mal.. rodinu? asi, vzdialenú. Bol to upír. Ale, nikdy mi nič také nespomínal. I keď je pravda, že príliš konverzácií sme spoločne nemali. *Prizná pri čom sa nad jej poznámkou zasmeje.* Tak predsa len, všetci by sme boli bez Preatoru stratený, ale som rád, že nových vlkov nemusíme držať v azyle. Preator musí byť minimálne pohodlnejší. *Skonštatuje zatiaľ čo sa uhne jednej dôchodkyni, ktorá už pomerne nevrlo drgla do Sanderoveho pleca, nakoľko blokoval uličku. Človek si skutočne nemohol ani pozrieť tričká bez toho, aby bol napadnutý.* Treba spraviť konkurz.. nejaké letáky. Podajte pomocnú labu. *Predstaví si zatiaľ čo rukami vytvorí gesto, akoby prezentoval reklamu.*
Doufej, že ani nebudou. Nebo že nezjistíš že máš pak dluh u Spolku za ubytování. *Ušklíbne se na něj, ale myslí to jen z humoru. Předpokládala, že jim možná strhávají z paltu nebo tak něco. Leche se posuměje nad jeho slouvy a přikvýne. Z nějakého důvodu měla Emerie na lovce štěstí a většina z nich byla celkem...Milá. Poslouhcá jeho slova ohledně nefilim a povzdchne si. To už řešila s Mir, že jejich řady chřadnou. A na druhu stranu podsvěťané jako upíři nebo vlkodlaci se množí rychle, kousnutím.* New York je pro ty co se nebojí. Bude to jak to rčetní.. .Kdo se bojí nesmí do New Yorku. *Zasměje se lehce, aby odehčila situaci, Ikdyž je naprsoto chápala. Preator na tom nebyl o moc lépe.* Ne. ani lovci, ale Grace mi slíbila že kdyby něco bylo tak mi dá vědět, tak doufám, že se něco objeví. *Zakroutí hlavou.* V Londýně byl založený Preator a je tam největší pobočka. A jsem na sychravé počasí zvyklá, tam kde jsem se narodial to není o moc lepší. *Cuknou jí koutky nad smutným počasí ve Washingtonu. Pak překvapivě koukne na Sabdera.* Opravdu? Většina lovců, co se promění na podvěťana si raději...*Nechá větu doznít, protože Sander jistě ví, co tím myslí a chce říct.* Je to o něco příjemnější hádám. Mlladým vlkům vysvětlíme co a jak a pak jim najdeme smečku. *Vysvětlí a pak se neudrží a musí se od srdce rozesmát nad jeho slovy.* Dobře... navrhnu to šéfovi a možná uděláme letáky. Neboj dáme ti kredit. *Zasměje se nad tím.* /Podejte pomocnou tlapu.../
Myslím si, že je to také nepovedané pravidlo. Lebo tí čo sa boja tu predsa len dlho nezostanú. *So žartom na perách mrkne na ženu zatiaľ čo zo seba otriasol nevrlosť dôchodkyne. Neublížilo to jeho egu príliš, ale stále by si také chovanie vyprosil. Možno ale aj on bude na staré kolená rovnako nepríjemný, pokiaľ sa ich dožije.* Každý si povie, že mu sychravosť nevadí, ale v momente ako sa objaví prvé slnko sa všetci zbláznia a radujú, ale zvyk je nepochybná výhoda. *Prikývne pri čom stále tuho uvažoval kde sa nachádzal Seattle.* /Sychravo.. takže niekde vyššie. Aké štáty sú nad New Yorkom? Maryland? Alebo sa to volá Main?/ *Behá mu hlavou, na jej prekvapenie len súhlasne prikývol. Sám o Eliasovi ani nevedel keby sa sám neprezradil, ako člen jeho rodu. Zdalo sa, že bol jeden z tých nešťastlivcov, ktorého existencia bola udržiavaná v tajnosti. Nebolo to tak dávno čo sa premenil na vlka aj jeho strýko. Od kedy bol Sander dieťa ho tak nevidel. Nemal poňatia kde žil, alebo či bol ešte nažive. Jeho meno sa však v rodine už nevyslovilo.* Väčšina áno. *Prikývne pomerne zdráhavo, ale slabo mykne plecom.* Ale, asi nie všetci. *Ticho sa pousmeje zatiaľ čo mu pohľad spadne ku tričku, ktoré držal v rukách.* Pokiaľ si nebudete vedieť rady rád vám ich navrhnem aj sám. *Zasmeje sa pri čom mrkne na Emerie zatiaľ čo spraví malý krok vzad.* Mal by som sa pomaly posunúť. Minimálne dnes musím ešte spraviť nákup pre jednu väčšiu rodinu. *Povie ospravedlňujúco zatiaľ čo ešte raz zakýva Emerie.* Rád som ťa spoznal, keby niečo rád budem marketingoví poradca pre Preator. *Zasmeje sa zatiaľ čo prsty vytvoria gesto telefónu pri jeho uchu kým si nezaplatí svoj nákup, vyhne sa dôchodkyni a nenasmeruje si to von z obchodíku.*
*Emerie má co dělat, aby se nazačala smát nad jeho slovy. Hlavně protože to pochopila jako trochu temný humor. Proto jen chápavě přikvýne na souhlas a nějakou stardou ádmu neřeší.* Neříkám, že nemám ráda slunce, mám a užívám si ho. Ale přece jen ve státě Washigton a ještě hranice s Kanadou…Spíš mi chybí hluboké lesy než to počasí. *Přizná. Ale pár z kolegů jí doporučilo nějaké místa v lese, tady v New Yorku, které by mohly připomínat její dovom a plánuje si tam někdy zajít. Pak už přijdou na o něco temější téma.* Znala jsem jendoho lovce, co…*Odmlčí se nad tou nešťsnou vzpomínkou a zakorutí halvou ji setřást. Když začnou probírat možný marketing pro Preator je to o dost příjemnější téma.* Jistě, pokud bude potřeba tak se ti ozvu. *Zasměje se vesele. A pak sek oukne sama na hodinky.* Ježis no… Hodně štěstí při nákupu.*Usměje se na nou.* A jasné ozvu se, bude to to někdy hodit. Zatím se měj. *Mávne na něj na rozloučenou a sama se ještě pohrabe trochu ve věcech a nakonec zapaltí a odejde zpět domů.*
*Včerejšek večer byl náročný. Ještě po tom setkání vlkodlačící se musela stavit v Preatoru, aby všechno zapsala a přiložila k tomu i kresbu ženy. Byla upřímně ráda, že další den nešla do práce a proto se vydala do města. Vzala si na sebe to první co našla ve skříni - jeasnovou košili, která v patřila nejspíš něčímu fotrovi a ryfle. Emerie rozhodně se svým džínovina na džínovině nepatřila mezi nějaké modní influencery, ale bylo jí to jedno. V New Yorku stejně každý řešil jen sám sebe. Netušila co má v plánu, prostě chtěla vypadnout a nic neřešit. Jít něco málo nakoupit, jít na skleničku cokoliv. Cesta jí trvá opět pěkěn dlouho ale u toho si stihne číst aspoň jednu z jejích rozečtených knížek. Vystoupí na své zastávce a rozejde se - naprosto bez plánu někam do prostoru New Yorských ulic. Obvykle se na lidi moc nekouká, ale když si všimne menší černovlasé dívky s naprosto rozkošným outfitem veděla, že jí to oblečení musí prinejmenším pochválit. Rozjede se za dívkou.* Uhm ahoj, jen jsem ti chtěla říct, že tohle oblečení je naprosto úžasné. Ten styl se mi opravdu líbí. *Zazubí se na ni.* Upřímně mi docela chybí obchody, které prodávají nějaké tyhle věci s kulturní inspirací. *Když mohla tak podporovala hlavně malé lokální obchody a prodejce. Hodně nakupovala na etsy, kde vlastně i sama prodávala své umění.* Jsem Emerie mimochodem, *Představí se, protože se zná a ví že by se zase představila až po dobrých deseti minutách hovoru.*
*Lovkyňa bola známa svojou schopnosťou zachovať si chladnú hlavu v každej situácii - či to už bol Sunil aj so svojou hlavou na dve polovice, keď si raz sama mohla za to, že mala rozseknutú nohu a začala si ju sama šiť, až po rôzne iné situácie, kde by nejedel vzal nohy na plecia a povedal si “drbať na toto”. Avšak čo sa týkalo iných vecí, hlavne vzťahov medzi ľuďmi, tak bola Mirjam kompletne nemožná, a aj preto spala so Zachariem len raz…a aj preto bola tak nezvyknutá, keď sa na ňu ľudia na ulici pozerali. Áno, mohlo to byť aj zvykom byť schovaná pod runou neviditeľnosti, takže aj kebyže si to tráduje len v plavkách, nikto by sa ani neotočil, ale tak či tak bola rada aj nerada za svoj výber outfitu. Možno aj preto, keď na ňu zrazu prehovorí nejaké neznáme dievča, je okamžite červená ako paprika a musí si horúce líca schovať pod rukami.* /Aaaach, prečo toto robím? Však sa musím iba poďakovať, opätovať hodnotenie outfitu a pokračovať ďalej ako ďalší normálny civil./ *Kričí na seba v hlave, ale vyjde z nej sotva slovo.* Ďakujem. Mala som na to zľavu. /AAA! Toto ani nemôže byť horšie! Prečo hovorím o zľavách? Nádych, výdych, proste pokračujme v konverzácii./ *Donúti sa pozrieť dievčaťu na outfit, než sa jej pozrie do tváre. Musela uznať, že dievča vyzeralo rovnako zaujímavo, ako ona mohla pre niekoho iného.* Aj ty si pekná. *Dopovie, než sa porazenecky dostane na kolená. Bolo vidno, že jej sociálna stránka bola na pohorenie.* Mirjam. Volám sa Mirjam. *Dopovie pokľačiačky, takmer už plačlivo, kým si drží tvár za rukami.* Vieš na mňa a túto konverzáciu zabudnúť? *Požiada nakoniec, keďže mala veľkú chuť svoje dnešné dobrodružstvo zabaliť, ísť si do supermarketu kúpiť niečo tvrdé a odpochodovať späť do inštitútu pod rúškou neviditeľnosti.*
*Em byla docela zvyklá na to, že si na ni koukali na ulici ale ona to neřešila. Bylo to rozhodně kvůli jejímu vzhledu, který měla z velké části po svých předích, kteří byli původními američany. Ačkoliv se na lidi moc často nekoukala tak čas od času chodila třeba do parku, kde kreslila to co viděla. Lidi na lavičce, na trávě při pikniku. Někdy i kreslila v metru jak jí přušlo pod ruku. No a jak se tak kouá na dívku, kterou zastavila kvůli outfitu tak i ona měla jedinečný vzhled, který by stál za to zvěčnit při kresbě. Jenže vidí, jak děvča reaguje nad komplimentem od Em. Zdálo se jí to roztomilé, hlavně protože Em sama měla jen málokdy tak rudé tváře hlavně díky své tmavší pokožce, která byla tmavší než tady té dívky. Tiše se zasměje nad jejími slovy.* Se slevou? To je skvělé! Slevy se vždycky hodí. *Zazubí se na ni vesele. Při slovech, že i ona je pěkná Em cuknou koutky nahoru a padnou oči na svůj outfit jako kdyby snad zapomněla co má na sobě. Proto jen mykne rameny.* Nemyslím si, že by mě zrovna nějací módní kritici za tohle pochválili, ale díky. *Mávne nad tím rukou, nemyslela si že stojí za takový kompliment.* Těší mě Mirjam. Máš nějakou kratku jména? Tohle je…zvláštní ještě jsem ho nikdy neslyšela, je ale moc krásné. *Složí další kompliment a pak se na děvče, Mirjam, měkkce podívá.*Proč by? *Zeptá se zmateně.* Jsi v pořádku? Nechceš si sednout? Dát si vodu? Jestli ti je trapně upřímně nemá být proč.*Zasměje se tiše. Rozhlédne se kolem jestli si nevšimne nějaké restaurace nebo aspoň lavičky.* Tady je lavička jestli si chceš sednout…*Kývne hlavou tím směrem.*
*Zdalo sa jej, že dievčaťu bolo jej hlúpej reakcie iba ľúto a preto na ňu reagovala tak, aby odpovedala na jej nezmyselné vety. Ozaj sa chcela znovu ospravedlniť, ale cítila by sa asi ako pokazená platňa, kebyže sa ospravedlní za všetko. Napriek tomu to skúsi, aj keď jej to moc nevychádza v jej skrčenom stave. Najhoršie jej bolo z toho, ako sa Emerie, ako sa jej predstavila, o ňu obávala a začala okamžite hľadať nejakú možnosť, ako Mirjam pomôcť. Aj preto sa znovu postaví a tentokrát sa snaží už udržať čo najviac pokope.* To je v poriadku, lavičku ani vodu nepotrebujem. *Prizná a zopne ruky okolo remeňa svojej tašky, čím odhalí svoju horiacu tvár, ktorá tak ladila k jej tričku.* Ale asi by som potrebovala niečo silnejšie než vodu, ak sa môžem priznať. Lebo ak na toto zabudneš ty, rada by som zabudla aspoň ja. *Povie jej na rovinu a na tvári sa jej objaví nevinný úsmev, než sa zhlboka nadýchne a rozhodne sa odpovedať na predchádzajúce slová dievčiny, aby sa nezdala neslušná.* Áno, na zľave. Dievča bolo z Japonska, tak sme sa trochu spolu porozprávali, a asi som sa jej pozdávala, tak mi sľúbila zľavu, ak si niečo vezmem. A toto bolo ozaj krásne. *Priznáva sa a zároveň aj vysvetľuje, ako sa k neobyčajnému outfitu dostala.* A ak nie módni kritici, máš peknú a výraznú tvár. *Dopovie, nakoľko až pohľad na jej tvár ju donútila trepnúť prvú vec, na ktorú pomyslela. Pevne stisne remeň svojej tašky a dúfa, že už to tentokrát dievča pochopí, ako to myslela.* Stačí Mir. Volajú ma tak asi všetci. *Prizná a nervózne sa rozhliadne navôkol.* Prepáč, asi si ma chcela len potešiť a potom niekam ísť, tak ťa už nebudem otravovať. *Rozhodne sa dať dievčaťu šancu utiecť.*
*Sleduje děvče. které se tak moc červená. Doufá že se jí třeba zrázu neudělalo špatně a proto nabídne dívce právě tu lavičku i vodu. Chápavě přikývne nad slovy Mir a lehce se usměje.* Dobrá. *Souhlasně přikývne a pak si em prostě neodpustí smích při těch dalších slovech.* No tak to jsme dvě co by potřebovaly něco silnější než vodu… Z nějakého jiného důvodu. *Ušklíbne se. Vážně si včera myselala. že raději skočí přes zábradlí než aby byla na tom east river společně s druhou extrémne tvrdohlavou vlkodlačicí.* Můžeme si zajít třeba tam do bistra. *Kývne hlavou k nazvu “bistro cheri”, nevypadalo úplně aspoň z venku. Poslouchá Mír ohledně její slevy a chápavě přikývne.* To je ale super, ty umíš japonsky? Je to těžká řeč ne? *Usměje se na ni lehce. Dívka vedle ní byla opravdu krásná, hlavně v tom oblečení které ještě víc podporovalo její vzhled. Při komplimentu o tváři lehce skloní pohled a usměje se.* Díky, to ty taky. Máš strašně zajímavé rysy úplně mám chuť si tě nakreslit… teda s dovolením a klidně ti ten portrét i dám. *Em měla trochu pocit, že ta nervozita děvčete se na ni lehce přenesla protože měla pocit že teď ohledně toho malování mlela kraviny.* Dobře tak teda Mir mě můžeš říkat Em. *Představí se i svou přezdívkou na kterou byla zvyklá. Strčí si ruce do kapes od kalhot a zhoupne se ze špiček na paty.* Vlastně ani ne, chtěla jsem se jít trochu projít. Vypnout a tak, docela bez plánu abych pravdu řekla. *Přizná že neměla vlastně žádný plán.* Takže jestli chceš můžeme zajít do toho bistra támhle na skleničku a trochu si víc popovídat. *Navrhne s úsměvem na tváři. Když však foukne vítr a pozornost Em zaujmou kusy látky vlající ve větru všimne si si pod látkou černých linií. Jedny se zdají bledší než jiné a to zaujme Em ještě víc.* To máš tetování nebo ke to něco jiného? *Dá důraz na "něco jiného" a tím myslí lovecké runy.*
*Síce netušila, aké záležitosti by mohli trápiť dievča pred ňou, prikývne, že by s tým bola plne v poriadku a aj zároveň úplne rozumie jej rozhodnutiu, nakoľko sama by teraz niečo brala, aby sa jej líca konečne upokojili. Pozrie na druhú stranu ulice na rozkošné bistro, ktoré sa jej zdalo, že už videla kedysi predtým, ale nemohla si byť istá, keď bol New York natoľko obrovský. Napriek tomu s výberom miesta nemá problém.* Jasné, kľudne aj tam, hádam budú mať na menu aj niečo silnejšie. *Pousmeje sa a vydá sa cez blízky prechod na druhú stranu. Medzitým odpovedá Em na jej otázky.* Nie, aspoň mne sa hovoriť v japončine zdá veľmi jednoduché. Ale je pravda, že čo sa písma týka, viem ho prečítať, ale niekedy pri písaní zabudnem, ako daný znak vyzerá. Hiragana a katakana, ktorá je zložená len z hlások, sa ešte dá naučiť, aj keď si niekedy zamením ich systémy. Ale keď príde na kanji, kedy jeden znak znamená celé slovo… Stále nezávidím svojej rodine z Číny túto otrasnú vec. *Potichu sa zasmeje. Ale bola to pravda, oveľa radšej preferovala latinku, aj keď bola pravda, že v angličtine to slovo znelo úplne inak než vyzeralo. Potom opäť venuje Em zdráhavý pohľad.* Namaľovať? Ehm…kľudne môžeš…a aj si to nechať, ak som ťa doteraz neodplašila už dostatočne. *Navrhne žene a po prejdení cez cestu si to už šinie smerom k bistru.* Tak…určite by som rada aspoň na chvíľku vypla, keď mám konečne deň voľna v práci. /Aj keď je pravda, že ak sa teraz napijem, budeme musieť dúfať, že sa nestane zatiaľ nič vážne. Možno by som mala ostať iba pri niečom slabšom, nech prípadne pomôžu len runy./ *Uvedomí si. Hlavne ak by musela večer skončiť na hliadke ako náhrada, nechcela spôsobovať problémy. Keď však zafúka vietor a žena sa zameria na jej nohu, Mir si prichytí látku na mieste.* Nie je to úplne tetovanie. Je to skôr niečo menej permanentné. Po čase to totižto postupne zmizne. *Vysvetlí a lepšie si ženu pozrie.* /Žeby civil so zrakom?/ *Po tomto už vojde dnu a sadne si k prvému prázdnemu stolu, ktorý nájde ďalej od ľudí v rohu miestnosti.*
*Ten den byl náročný, a proto byla dneska ráda za volno. Není se čemu divit, že ano. Navíc to bistro vypadalo z venku docela na úrovni. Zatím co jdou na durhou stranu tak se Em něco málo vyptává a poslouchá odpovědi od Mir.* Pánii to je skvělé. Takže máš rodinu v Číně? To je neskutečný. *Zazubí se nani.* Mám ráda čínu…hlavně asijskou kuchyni. Miluju knedlíčky hlavně. *Zazubí se na ni vesele. A pak si Mir jedjným pohledem prohlédne.* Mě jen tak něco neodplaší nemusíš se bát. *Neodpusí si jeden veselé mrknutí.* Jsi moc pěkná byla by škoda to prostě neztvárnit. *Dodá hned v zápětí. Jo Mir jí připadala moc hezká a nebála se to říct nahlas idkyž - Emmie byla typ co se nebál říct nahlas všechno.* Oh to samé já, jen mě práce ráda pronásleduje i ve volnu. *Vydechne trochu unaveně a všimne si run, které má Mir na sobě. Už jen to, že si je začne ta schovávat jí dá znát to, že to nebude jen takové teotávní. Nad její výmluvou se jen zasměje.* Tak každý tomu říkáme jinak…*Mykne rameny a pak si povzdechne. Když jdou zase ke vzdálenému stolu.* To jste všichni lovci stejný? Co máte všichni se sedáním kdesi v rohu co nejdál od lidí? *Protočí očima, ale řekne to dost šeptem aby ji slyšela jen Mir.* Ale výhoda že tnetokrát to není u záchodů. *Zasměje se a koukne se rovnou na menu.*
*Prikyvuje.* A sme si stále veľmi blízki aj keď môj otec pochádzal z Japonska. Môj bratranec z Číny sa len nedávno nasťahoval sem do New Yorku, takže ma niekedy trápi čínštinou, aby som ju nezabudla kompletne. *Prizná sa jej s úsmevom.* Ale áno, celkovo ázijská kuchyňa mi príde ako jedna z najlepších hlavne kvôli svojej širokej škále od indiu po čínu, ale hlavne tým, že je vlastne oveľa zdravšia než zmrazené a polosprocesované produkty, ktoré vídavam tu. *Smutne si na konci povzdychne. V tomto jej chýbala ja Európa. Bolo totiž ťažké nájsť kvalitné jedlo, ktoré nebolo drahé, ale ak nový lovec Sunil splní svoje sľuby a znovu sprovozní skleník, tak to bude výhra pre všetkých. Na pochvaly stále nevie zareagovať normálne, aj keď si asi už začína pri tejto žene zvykať.* Dobre, dobre, nechám ťa teda maľovať, ale len chvíľku, môže byť? *Navrhne jej s červenými lícami a pokračuje dnu. Musí sa zasmiať na irónii, že ju jej práca tiež prenasleduje všade, kam príde. Až priveľmi dobre Emerie rozumela, a aj preto mala pri sebe jednu serafskú dýku. Na povzdych ohľadom tetovania-netetovania nereaguje v snahe zahladiť túto tému, ale sotva si sadne a Emerie vysloví tie slová, Mir to na moment ohromí, než sa emočne pozbiera a unavene si povzdychne.* Takže si niekto z nášho tieňosveta tiež? *Ono to už ani nebola otázka, skôr konštatovanie.* A neviem ako ostatní, ale pri toalete by som sedela len v krajnom prípade, a mimo to…nemusím, keď mi pri káve svieti slnko do očí, preto som si chcela sadnúť ďalej od okien. *Objasní a premýšľa, či si vôbec má dať dole bundu, ak by náhodou šlo o niekoho, kto nemá lovcov rád. Aj keď sa Mir naozaj snažila už roky, aby sa vzťahy medzi jednotlivými druhmi tieňosveta zlepšili, takmer ako keby sa to nepohlo, a to jej bolo ľúto.*
*Poslouchá Mirjam o její rodině a lehce se u toho usmívá.* To je… hezký někoho taokývho mít.*Obecně rodinu bylo hezké mít. Emerie nic takového nic neměla, ale snaží se tolik nesmutnit. Ale v očích se jí odrazí jistý zarmutek, kteérho si Mir klidně může všimnout.* Jo tady je to horší sehnat pokud si věci nepěstuješ sám. Ale chodím do jednoho obchodu, kde prodávají potraviny od amišů a docela za dobrou cenu. Je to kvalitní a víš že to není plné pesticidů a tak. Jeden by měl být na 9th Avenue. *Navrhne jedno z míst, kam si chodí nakupovat obvykle jídlo. Hlavně kvůli tomu že ráda podporuje takové věci a má jistotu od kud ty věci přišly.* Dobře, super..*Věděla že dokáže zachvilku nakreslit docela hezké. Pak si všimne jejích run a velmi rychle jí dojde, že její společnice bude lovcem. Neunikne jí ten unavený povzdech. Tiše se uchechtne a mykne rameny.* Jsem no…*Vytáhne si řetízek se znakem Preatoru.* Ale pokud máš s tím nějaký problém… můžu odejít. *Úplně narovinu jí řekne, že pokud má problém s podsvěťany tak může jít. Cuknou jí koutkny při slovech o slunci a koukne se kolen po bistru.* Ach… to to chápu. Z nějakého důvodu lovci, co jsem tady potkala v New Yorku si vždycky chtěli sednout co nejvíc do zadu to toho nejtemějšího rohu místnosti. *Cuknou jí koutky nahoru a vezme si menu, aby se podívala co mají v nabídce.* Páni mají tu pěknou nabídku vína…*Uznale pokýve hlavou.* A taky to vypadá že je tu velký výběr jídla. *Našpulá lehce rty a podívá se skrz hranu menu na Mir.*
*Zachytila, že Emerie na jej rozprávanie o rodine nereagovala najlepšie, tak sa opatrne objíme rukami.* Je fajn ich mať hlavne potom, čo som stratila rodičov, a s rodinou od mami sa už až tak nerozprávam. *Dodá, aby ukázala dievčaťu, že nech to má s rodinou hocijako, plne tomu rozumie a že sa nemusí obávať, že by bola v tejto konverzácii sama. Potom na ňu prekvapene pozrie, nakoľko o možnosti ísť nakupovať k amišom jej ešte nenapadlo. Ale ak bola pravda, že to tam mali za dobrú cenu, a neboli to také tie polovýrobky, tak Mir určite mienila navrhnúť Sanderovi, aby sa šiel pri najbližšom nákupe pozrieť priamo tam a zhodnotil, či by sa im to oplatilo. Určite by však dala hocičo za to, aby sa konečne najedla nejakého čerstvého jedla, aj keď bola pravda, že aspoň v inštitúte sa už o niečo takéto snažili. Potom si už dámy sadnú a aj keď sa Mir pripravuje na to, že odíde, pohľad jej padne na znak Preatoru. Párkrát nechápavo zaklipká očami, než jej dôjde, že v skutočnosti s ňou Emerie zrejme žiadny problém nemá a zrejme má len zlé skúsenosti s inými lovcami. Upokojí ju to.* Nie, problém s tým nemám žiadny. Práveže som si myslela, že ty budeš mať problém so mnou, keďže…nezažila som to prvýkrát. *Vysvetlí jej. Konečne si až po tomto dá bundu dole a zavesí ju na vešiačik blízko ich stola, čím odhalí celý vrch kompletu. Zamyslí sa nad jej skúsenosťou.* Neviem ozaj o nikom, kto by dobrovoľne sedel pri toalete…ale zrejme máme všetci radi menej slnečné miesta, lebo robíme hlavne v noci? Kto vie, takto som sa ešte na nás nepozrela. *Určite to bolo niečo, čo bude Mir trápiť ešte pár dní a tým pádom bude trápiť svojich najbližších psychologickými otázkami.* Inak, keby niečo, aj ja som niečo ako…záchranka, ale pre lovcov. Som vyštudovaná hlavne ako medik, takže možno budem rozumieť tvojmu…24/7 nasadeniu. *Z tašky vytiahne mobil, ktorý má na hlasno len preto, kebyže ide niekomu odpadnúť hlava. Mobil si položí teda na kraj stola, ale viac si ho už nevšíma. Namiesto toho si sama vezme menu do ruky a začne ho skúmať.* /Hmm..víno by som si aj dala./ *Napadne jej a sotva pohľad na sebe ucíti, opätuje ho Emerie.* Ja by som si objednala ja z jedla, ak by ti to nevadilo. *Povie jej a číta si o rôznych lahôdkach.* Víno si dám určite ružové, ale neviem čo na jedenie. Ako si na tom ty?
*Emerie se nadechne a otevře pusu, že něco řekne když uslyší slova o tom, že i Mirjam ztratila své rodiče. Položí jí ruku na rameno a slabě se usměje.* Vím jaké to je ztratit rodiče...A taky se nebavím s rodinou od mámy, teda je vůbec neznám abych pravdu řekla. *Je fajn vědět, že není v tomhle sama, že není jediná co byla v podobné sistuaci.* Chceš o tom mluvit? *Zeptá se. Byla zvědavá jak zemřeli její rodiče ale zároveň se nechtěla hrabat v nějakém přílž boletivém tématu. Když se posadí tak si už myslí že Em bude muset odejít právě kvůli tomu, že Mir nemá ráda podsvěťany, Zatím si hraje s přívěškem od Preatoru a na druhé ruce palcem otáčí prsteny. Tiše se zasměje nad jejímu slovy.* No... to samé jsem si myslela já. Taky by to nebylo poprvé co mnou lovec opovrhnoval jen protože jsem podsvěťan. *Mykne nad tím rameny a pak lehce nakrčí nos.* Evidetně Sebastian od vás z Institutu. *Nad vzpomínkou, jak ho zmlátila při boxu a pak šli spolu na jídlo a ona si mu sedla na klín jen protože si sedl ta blbě, ji pobaví. Fascinovaně se na Mir koukne.* Páni takhle... jsem se nad tím vůbec nezamyslela. Já si jen myslela, že všichni chcete být ti nenápadní pozorovatelé místnosti, číháte na zlo v ústraní...*Zazubí se vesele na ni a pak chápavě pokýve hlavou.* Oh tak tomu rozumím. Já jsem v Preatoru hlavně v terénu. Bohužel když potkáš vlkodlaka co je vlkodlakem už šest let a neví ani prd o podsvětě...No musíš to nějak zařídit že jo. Ještě když ten vlkodlak je přířešně ale příšerně tvrdohlavý a nevěří ti. Upřímně nechápu jak tak dlouho přežila. To je vlastně důvod proč jsem dneska potřebovala do města. *Vysvětlí a studuje menu a přemýšlí co si dá. Lehce našpulí rty.* Jo, já si dám asi taky určitě jídlo. Mají tu toho dost vůbec nevím co si vybrat. *Pročítá si ještě menu.* Asi si dám ten steak s braborami a chřestem to zní fajn. A k pití...hmmm...Asi pivo. *Pivo tak nějak bylo její go to, takže si plánovala dát to.* Co ty? Zaujalo tě něco z toho jídla? *Zeptá se zvědavě a zatím odloží menuo aby si mohla vytáhnout notes a mohla začít Mirjam kreslit. Navíc takhle, je sedí s tím menu v ruce by to mohl být krásný portért. Tak se opatrně pustí do práce a když přijde obsluha, tak si Emerie objedná, ale svůj výtvor nijak neschovává.* Já si dám k pití Guinness pivo a tu osmnáctku. *Ukáže na menu na číslo kde je steak. A pak se kouken na Mir ať si objedná ona.*
*Pokrúti hlavou. Vedela, že nebol dôvod na to, aby sa o tom rozprávať s niekým, lebo rodinu jej to nevráti a akurát by sa potom cítila smutne a rovnako by ju hlodalo svedomie ako vtedy.* Ale kľudne mi môžeš povedať o svojej rodine. *Navrhne jej, nakoľko nechcela, aby to znelo, že o tom nemôžu rozprávať vôbec. Potom sa ale smutne pousmeje. Tie vzťahy medzi lovcami a zvyškom tieňosveta stále neboli najlepšie. Stále boli lovci v niektorých rodinách vychovávaní v nenávisti, a rovnako tak bolo aj pre smečky, klany a skupiny tvoriace dolnosvet. Niekto ten hnev musel ukončiť, ale vedela, že to bude trvať ešte ozaj dlho, a zrejme sa ani nedožije tejto zmeny. Prekvapením jej padne sánka.* Ty si sa stretla so Sebastianom? O tom som si myslela, že mimo hliadok ani nechodí von. *Prizná sa jej uznanlivo, nakoľko podľa jej mierky sa mohla Emerie cítiť ešte aj poctená, že sa s ňou Sebastian rozprával. Potom sa ale zamyslí nad jej vlastným vyložením si loveckého problému v rohu.* Určite poznám lovcov, ktorí by takto zmýšľali. Je teda možné, že si sa stretla práve s nimi. Ale mimo to sme pomerne živá banda, len to nie je vidno, nakoľko…svet mimo brán inštitútu väčšinou znamená prácu. *Pokrčí ramenami. Aspoň tak to videla Mirjam. Potom ale nechá, nech sa Emerie porozpráva o svojich problémoch a celú dobu neveriacky pozerá na ňu.* Ale nie je to tak, že ak nie je v smečke, tak by ju napadol niekto iní? A ako to, že nie je chorľavá a zničená, keď nemá smečku? Skôr ma prekvapuje, že sa ako vlkolak nestretla aspoň s upírmi. *Krúti nad tým celým prípadom hlavou. Sama si nevedela predstaviť, čo by robila, kebyže sa pred ňou objaví lovec, ktorí o sebe nevie, a ani jej žiadne z jej slov neverí a je tvrdohlavý. Radšej potrasie hlavou, aby vyhnala také myšlienky z hlavy, nakoľko si ozaj nepriala, aby sa jej myslením na taký problém aj skutočne stal. Radšej sa zamyslí nad svojím výberom jedla. Žiaľ, výber jej spoločníčky jej priveľmi nepomohol, nakoľko nemala priveľmi chuť na niečo také masívne a plné. Prejde teda zoznam jedál ešte raz. Nakoniec jej pohľad na niečo predsa len padne. Otočí sa k čašníčke, keď si Emerie objedná.* Ja by som vás rada požiadala o toto ružové víno a jedlo číslo 20, ratatouille. *Požiada ju a vráti jej svoj lístok aj s vínnou kartou. V tom si ale všimne, že ju s ňou kreslila Emerie, tak požiada, aby im tu jeden z lístkov nechali a opäť si ho vezme do rúk, pričom sa jej tváre opäť farbia červenkavými farbami.* Je to takto lepšie? *Pohliadne na Emerie aj s jej bločkom.*
*Naprosto chápe, že o tom Mirjam nechce mluvit a respektuje to. Když vytáhne její rodinu Em si azčne víc hrát s prsteny na ruce.* Všichni jsme byli vlkodlaci. Já, máma, starší brácha, táta...Jsem původem od La Push, je tam velká komuita lidí co patří k Quileutskému kmeni. A kromě civilů, tam byla i naše smečka. Dodržují se různé tradice jakože se potomci přeměňují když jim je šest let a tak dále, ale to je jedno teď...Táta byl Alfa a... víš jak to bývá ve smečkách, tak když někdo vyve Alfu je to na život a na smrt. *Odmlčí se zatím co si začne hrát s řetázkem.* Brácha se.... prostě narušil ten boj, což byla velká chyba. Nakonec se všichni pustili d všech a byl z toho totální masakr. Já a brácha jsem stihli utéct, brácha vzal auto našich a řídil až do Seattelu...Dostal nás k Preatoru a...po pár dnech odešel se podívat jestli někdo ze smečky zůstal. No a už se nevrátil. *Vydechne a podívá se na Mir.* Od té doby nemám nikoho...Teda mám Sandru to je členka Preatoru, co si mě vzala na starost. Žla jsem s ní vlastně celou dobu...Je to jediný člověk co mu tak nějak... nahrazuje rodinu. *Vysvětlí a zalsknou se jí u toho oči, ale neobjeví se žádné [link src="slzy.Jen"] jistý zármutek v očích. Když Mir spadne brada tak se Em jen zvědavě koukne.* No... jo střetla několikrát. A naposledy co jsem ho viděla jsem se na boxu totál, ale totálně do sebe pustili - vrámci tréniku. O to je nějaký.. býh ví co? *Zvedne tázavě obočí.* Přijde mi jedině takový zamlký a bručoun. *Pokrčí rameny. Pak poslouhcá co Mir říká o lovcích a chápavě přikvýne.* Tomu rozumím. Víš ty a já nemáme tak moc rozdílnou prá[link src="ci.Tak"]že to naprosto chápu. *Usměje se na ni mile a pak jen porkčí rameny a rozhdí rukou.* Ano, přesně to co říkáš. Já sama to nechápu, vůbec mi to neleze do hlavy. Poslala jsem ji do Preatoru, zavoalla Dariovi, alfovi new yorské smečky a nějak si to snad přebere už on. Jako alfu by ho měla poslechnout. *Řekne prostě ta situace s Maríí ji stále neleze do hlavy. No a pak si vybírají něco na jídlo. Emmie si dá pěkný steak a čeká co si dá Mir. Em se koukne na to, co si Mir objednala, ale dál se věnuje jejímu kreslení. Všijmen si jejího nosu, který se zdá uplně roztomilý. Kdyby jim obsluha vzala ten jídelní lístek tak by to tolik nevadilo. Ale Em se rpo seje jen tak potutleně usměje a porakčuje v kreslení.* Hmm *Souhlasně zamručí a přikvýne nad její otázkou. Zvedne k ní znova pohled a pak se podívá na bloček.* Vždycky se takhle červenáš? *Zeptá se bez toho aby se na ni podívala.* Nebo je to jen kvůli mě? Ještě se nikdo kvůli mě tolik neřečvenal. *Prohlásí pobaveně.* Je to... rozkošný jen... nevím jak bych to měla zrovna zakomponovat do té kresby. *Podívá se na kresbu a pak na Mir.* Nemáš červenou rtěnku nebo nějaký balzám s pigmetem? *Zeptá se jí a přisune k ní bloček s jejím obrázkem.*
*V tichosti ju počúva. Znelo to podobne a zároveň úplne rozdielne od toho, čo sa stalo jej. Nemala súrodenca, ale bola to ona, ktorá cítila, že za to všetko môže. Ale namiesto toho, aby vstúpila do boja, aby ho zastavila a pomohla, tak utiekla rovno na začiatku. Pozrie na Em a opatrne jej položí dlaň na ruku tesne pod rameno, kde jemne stisne.* Je mi to skutočne ľúto. Ale verím, že všetko bude dobré. Hlavne sa ani jedna z nás nesmieme prestať posúvať dopredu. *Snaží sa pre ňu vytvoriť ten najkrajší úsmev, aký sa v takomto prípade dá vytvoriť. Hlavne keď vidí, ako sa jej zalesknú oči. Súcitila s ňou, aj keď jej nehovorila príbeh svojej rodiny. Aj keď to už boli dva roky, tá rana bola stále priveľmi čerstvá, aby vedela o nej hovoriť s niekým iným ako s najbližšími ľudmi. Radšej sa zameria na jej stretnutie so Sebastianom, bratom najvyššej osoby v inštitúte.* Dobre si ho opísala, definitívne. Ale veľmi dobre ho nepoznám, iba z počutia, ako sa stretol s inými lovcami. Ale nevyzerá zrovna ako niekto, kto by bol veľmi…spoločenský. *Bolo jej blbé hovoriť o niekom s vyšším statusom tako? Áno. Ale bola to pravda? Pravdepodobne, ale na to ho poznala ozaj málo. Stále aj tak uznávala dievča pred sebou, že sa jej tak s lovcami darilo. Ale aspoň sa pousmeje nad tým, že majú podobnú prácu.* Stále nechápem, ako sa niečo také mohlo len stať. Aj keď bolo to dievča na teba nepríjemné, definitívne ti bude do budúcnosti ďakovať za všetko. A možno sa jej aj zlepší vo svorke zdravie, a ani nebude vedieť ako, lebo to nikdy nezažila. *Podotkne Mirjam, nakoľko cítila, že Emerie spravila to najlepšie, čo mohla. Ak bol niekto tvrdohlavý, vždy bol niekto dostatočne vysoko, aby im dal riadnu facku. Aspoň u vlkolakov, víl a upírov sa jej to zdal ako najjednoduchší systém, nakoľko lovci aj keď systém mali, mohol sa hocikedy zvrhnúť. Potom sa už snaží sa môcť nehýbať, ale na jej otázku odpovie.* Len sa na mňa ešte nikto nepozeral tak uprene…alebo len veľmi dávno. *Prizná sa jej, nakoľko Zacharie vedel byť romantik, ale aspoň si nepamätá inštanciu, kedy by jej len tak prišiel povedať, že je rozkošná. Prekvapene pozrie na maľbu. Bola drsná, ale zároveň bolo krásne vidno, o koho ide.* Podľa mňa tam žiadna červeň nechýba. *Šepne nervózne, keďže ozaj nechcela, aby táto jej časť bola niekde zachytená, ale sotva im čašníčka donesie nápoje a následne pre “romantiku” zapáli sviečku v strede stola, Mir má čo robiť, aby sa na mieste nevyparila z toho, aké horúce jej líca museli byť.*
*Podívá se jen na ruku Mir a pak na dívku před ní a lehce se usměje.* Přesně tak. Ono onic jiného nezbývá. *Nikdo jejich rodina nevrátí zpátky, ale ví že ta bolest bude každým rokem menší a menší. Pak se začnou bavit o Sebastianovi, lovci kteérho několikrát potkala.* Jo nebyl moc výmluvný. A myslím is, že asi nemusí dvakrát podsvětany ale to je fuk. *Ušklíbne se lehce, ale je jí to víceméně jedno.* A pak jsem se potkala s Grace ta byla.. fajn. *Dodá hned v zápětí. Pak probírají ženu, kterou Emerie potkala.* Snad ano a snad se brzy přidá ke smečce, protože… nikdo nemůže nechat běhat vlkodlaka bez smečky po New Yorku. *Zase otočí svými prsteny na ruce. Když Mir kreslí snaží se soustředit jen na ni a to kreslení. Lehce zvedne koutek nahoru a ušklíbne se.* V tom případě je mi ctí být někdo po dlouhé době, kde na tebe kouká. *Mrkne na ni vesele. Dál se věnuje kresbě než ji podstrčí Mir, aby ji zhodnotila. Je to jen hrubá kresba, ale Emerie je s ní celkem spokjená.* Stydíš se zato, že se červenáš? Vždyť o nic nejde. *Zasměje se vesele a sleduje, jak jim přinesou pití a ještě zapálí svíčků. Em se neudrží a zvonivě se rozesměje a začne obsluze vysvělovat, že to vůbec není jak si myslí a když obsluha odejde tak se koukne na Mir, která vypadá že červená je její barva a že brzo zhoří.* Hele v pohodě, o nic přece nejde. Sranda. *Snaží se jí ukldinit.* Lidi mají blbý odhad. *Mávne nad tím rukou.*
*Zamyslí sa nad Sebastianom. Nepoznala ho, takže nevedela ani jeho stanovisko k podsveťanom, ale ak to tak hovorila žena pred ňou, zrejme vedela až moc dobre, koľká bije.* Ale nemusíš sa obávať, že by všetci boli rovnakí a nenávideli ostatných. Časy sa menia…pomaly, ale…vždy som si ako menšia predstavovala, ako prinesiem konečný mier v tieňosvete. Predsa len, trápi nás to isté nie? Nechceme sa odhaliť pred civilmi a chceme pokoj od démonov. *Skúsi vysloviť svoju filozofiu, aby videla, ako Emerie zareaguje. Podľa toho aj bude lepšie vedieť, či si budú vedieť v budúcnosti rozumieť, alebo ako by mala so ženou komunikovať v rámci čo najmenšieho spôsobovania konfliktov. Spomenutie Grace ju milo prekvapí, ale to dievča sa jej pozdávalo, keď ju stretla na plese. Majú ešte dlhú cestu, než sa môžu nazvať kamarátkami rovnako, ako Mirjam a Sander, ale táto čiernovlasá lovkyňa s tým určite problém nemala. Opätovne prikyvuje na prípad vlkolaka.* Prípadne…mi daj vedieť, ak by si sa chcela o tom porozprávať, alebo…by si potrebovala pomoc. *Navrhne, čím nepriamo naznačuje, že jej vie dať na seba kontakt. Mir by bola aj za to rada, s Preatorom doteraz kontakt nemala, takže to brala ako novú výzvu. Na kresbu ale stále pozerá kompletne v šoku. Bolo to jednoduché a čiary boli drsné, ale Mir sa dalo dokonalo spoznať a vyzerala tam prenádherne.* Nie…ja ďakujem. Takto…ma už asi nikto dlho nevidel. /Ach, Zacharie. Ako na tom vlastne sme?/ *Pre teraz sa lovkyňa ale rozhodla vnímať svoju spoločnosť s tým, že čarodeja kontaktuje neskôr.* A nie…alebo aj áno. Jednoducho mám rada romantické veci a nechcem, aby si sa cítila divne. Ale je to podľa mňa rozkošné. *Podotkne a sleduje sviečku, ako si spokojne horí. Radšej si odpije z vína.* Radšej…preberajme niečo iné, ako moje červené líca. *Požiada a prebehne si Emerie od hlavy po hruď, nakoľko zvyšok jej tela je schovaný stolom.* Aké je to pivo? *Skúsi.*
*Emerie se jen pousměje nad představou malé Mir, která říká svým rodičům o tom jak si představuje to všechno.* To by ses musela dostat do politiky. *CUkou jí koutky nahoru.* Ale ta představa je rozhodně pěkná. A máš pravdu. *Přikvýne na souhlas.* Chceme to samé, to máš pravdu. Jen vaše starší generace...*Odmlčí se a nechá tu větu doznít aby si ji Mir doplnila sama. Ale jinak s ní uplně souhlasilo jen by to chtělo vyměnit tu jejich vládu..* Děkuju moc, uvidím jak to dopadne. *Usměje se na ni vděčně. Tušila že to Preator zvládne ale možná bylo fajn si o tom pak pokecat s někým jiným. Jako třeba teď s Mir. Když tak můe být její spojka na Preator. Na tu kresbu byla hrdá, líbila se jí. ALe slova Mir ji zaujmou víc.* Jakto? Jsi dlouho nezadaná nebo tak? *Zeptá se z čisté zvědavosti. Pak jí cukají koutky nahoru při těch slovech.* V pohodě nic se neděje.. Můžeme mít trochu romatiky. *Zazubí se na ni vesele a souhlasně přikývne na její slova o tom, že se budou bavit o něčem jiném. Napije se svéhi piva a při její otázce pokrčí rameny.* Hořké, pivové...Chceš ochutnat? *Zeptá se přisukne k ní ten velký krýgl piva.* Není špatné, ale já pivo většinou piju takže...*Pokrčí rameny.* Jak dlouho už jsi v New Yorku? *Zvedne oči k Mir a prohlédne si ji, ikdyž si jí prohlížela, když ji kreslila.*
*Mávne nad tým rukou.* Kedysi som aj chcela. Ale pri tej všetkej práci som na to aj takmer už zabudla. Teraz si už len užívam toho, že každý druhý deň niekoho zašívam a to mi ku šťastiu stačí tak akurát. *Zasmeje sa na spomienkach, kedy mala ozaj vízie nastavené vyššie.* A nemusíš sa obávať…viem, že to nie je najlepšie. Sú ešte mnohé rody, kde bude zmena trvať ešte nejakú dobu, ale…ale nevidela by som to úplne ako beznádejné. Lovci môjho veku sú už väčšinou s ostatnými z tieňosveta v poriadku, alebo ich tolerujú, takže aspoň nejaký posun. *Pousmeje sa.* Ale je pravda, že tento problém ide oboma smermi a niekedy starší upíri či čarodeji nie sú až tak zhovievaví po stáročiach útlaku, čomu rozumiem tiež. *Nešťastne si povzdychne. Bol to ako začarovaný kruh. Ale napriek tomu stále verila, že jedného dňa tá zmena nastane. Potom jej niečo napadne. Požičia si ceruzku, ktorou kreslila jej portrét, a na spodok, kde je väčšinou podpis autora, napíše svoje telefónne číslo a jej skratku “Mir”. Blok potom posunie naspäť.* Takto aspoň na mňa nezabudneš. *Povie ako vysvetlenie svojho konania a opäť si upije z vína. Nad otázkou vzťahpv sa musí zamyslieť.* /Teoreticky som, chodili sme spolu na rande a podobne zo začiatku, ale teraz sa preprácu sotva vidíme a vlastne mi sám vravel, že mi nikdy nebude môcť sľúbiť vernosť. Ach, prečo je to tak náročné?/ *Nakoniec povie len jedno.* Je to zložité. *A pokrčí ramenami.* A ako ty? Nejaký spokojný partneri? *Usmeje sa na ňu a aspoň trochu sa uvoľní, keď vidí, že aj Emerie sa na tomto dobre baví. Na pivo prikývne a ochutná. Nebolo zlé, ale už si zvykla na jemnejšie sladké víno, takže sa radšej držala toho.* Možno si s tebou nabudúce dám, ale asi pred tým nesmiem mať už na jazyku chuť vína. *Skonštatuje nakoniec so smiechom a pustí sa do počítania.* Už som tu…cez dva roky, za chvíľku tri. Celkom rýchlo to ubieha, keď nemáš čas si oddýchnuť. *Povzdychne si a rukou sa oprie o stôl. Oči jej opäť zablúdia k prívesku so znakom Preatora.*
Hlavně že máš práci, která tě naplňuje. Co bys dělala kdybys seděla někde v kanceláři v idris a hádal se s nějakýmia idiotama u stolu. *Posuěmej se. Ona by něco takového nechtěla. Raději je právě v preatoru a chodí na akce než aby seděla někde za počítačem a něco do něj ťukala. A pak je ovšemže i umělkyně a prodává své umění.* Ano slyšela jsem že většinou maldí už tolerují, to je moc dobře a že starší čarodějové nebo upíři nejsou..nadšení. Ale přece jen musíš uznat, že to stigma, které mají ty rasy jsou…Velké. Lovy na čarodějnice, na upíry…Čarodějům lovci brali jejich značky a tak dále. Někteří si to zažili z privní ruky. Ale sohlasím mělo by to být prostě vzájemné.A pak se teprve dá mluvit o nějaké změně, ale jednou…Jednou určitě bude. *Taky v to věřila. Možná se ona toho nedočká, ale doufý že někdo určitě ano. Překpaveně se na Mir koukne, když jí vezen tužku a začne psát na papír, kam se nestihla ještě podepsat. Pohledem těkne z čísla na papíru a pak na Mir a zase zpátky na notes.* Tak to opravdu nezapomenu. *Mrkne na ni.* Ale kdybys mi to číslo nedala, tak bych si zařídila přes Preator schůzku v Insitutu s jejich hlavní medičkou, uričtě kvůli jednomu případu na kterém pracuji. *V očích se jí zalesknou jiskřičky šibalství, když vymíšlí jak by se s ní mohla znova setkat kdyby jí nedala číslo.* A nebo bych šla kepovat přes Instutu. *Zasměje se vesele. Pak čeká co se týče vztahů, ale když nad tí Mir tak dlouho přemýšlí a vyjde nakonec z ní “Je to složité” Em tuší, že to nebude pěkné.* Uuuuh…*Vydechne a vypadá nepotěšeně.* Kdykoliv když někdo řekne “je to složité” říkám to samé…Máš na lepší ať už jde o cokoliv. *Napije se svého piva jako kdyby byla nějaký love guru. Nad její otázkou jen prostě mykne rameny.* Single… Vlkodlaci chlapi bývaj obvykle celkem hovada, najde se mezi nima pár vyjímek, ale…ty jsou většinou zabrané. Upíry nesnesu, toleruju je jen kvůli práci jako kolegy, čarodějové no…řekla bych že většina z nich si žije ve svém světě. Víly to samé. Lovci…O předsudcích k podsvěťanům jsme se už bavily to bych se opakovala. A civilové… Před těmi se člověk snaží podsvět chránit a já nemám za potřebí mít vztah s tajnostmi. *Rozebere možná tohle trochu podrobněji než by sama chtěla, ale prostě se jí v tomhle rozvážně tak trochu jazyk. Nechá Mir se napít.* A já si s tebou dám třeba příště víno. *Odmlčí se.* Vidíš… už máme záminky se dvakrát setkat! *Prohlásí pobaveně a všimne si kam se Mir kouká. Řetízek si sundá a přisune jí ho.* Můžeš se podívat. *Usměje se na ni.* U Preatoru pracuju od osmnácti, ale jak jsem ti říkala…Jsem u nich od dvanácti… Cítím se tak nějak…zavázaná a že bych měla pro ostatní udělat to samí co pro mě udělala Sandra a Preator…Ikdyž teda rozhodně nejsem připravená na to mít tak brzo nějaké dítě. *Zakroutí hlavou nad tou představou a napije se.* V New Yorku jsem něco málo přes měsíc. Jak se… ztratil můj bratr slyšela jsem že by mohl být tady a tak jsem se nechala převelet…Zatím jsem neměla štěstí ho najít. *Vydechne.*
*Rozosmeje sa. Emerie mala pravdu.* Presne tak. Radšej šiť zranenia nejakým nešikovníkom, ako sa hádať o malé písmenká v zákonoch, ktoré sú už aj tak zastaralé. *Nevie sa prestať smiať na predstave, ako by niektorí lovci, seba vrátane, ktorých pozná, museli robiť celé dni len niekde za papiermi a tam by boli, dokým by nepomreli na ťažkú starobu alebo depresiu. Avšak smiech utíši, keď spomenie branie znamení čarodejom. Zmrazí ju, keď si pripomenie pár svojich známych, a ako by museli trpieť bez svojich znamení.* Boli to časy egoistických hlupákov. Ja…ak by som videla niekoho s ukradnutým znamením, spálila by som to znamenie…alebo niečo. *Cítila vnútorný hnev voči týmto rodom. Zdalo sa jej to nehumánne, ak to väčšinou aj tak boli mladí čarodeji, ktorí sa ešte nevedeli ani brániť. Nikdy nebrala svoj vlastný druh ako dokonalým, ale dúfala, že jedného dňa zastúpia svoje miesto ochrancov všetkých, ako by to malo po správnosti byť. Keď dopíše svoje číslo, iba dúfa, že tým kresbu práve nepokazila.* Och…to mi vôbec nenapadlo, prepáč. *Musela uznať, že riešenie Emerie dávalo tiež zmysel, ale zároveň sa tak trochu chcela uistiť, že sa k nej bude vedieť žena dostať bez toho, aby musela ozaj kempovať pred inštitútom, kedy by ju niekto náhodne objavil.* Aspoň…nemusíš ťahať so sebou stan. *Skúsi sa na to pozrieť z tej lepšej stránky. Keď sa však Emerie začne tváriť tak, ako sa tvári, Mir vie, že nepríde vlna šťastia a radosti. Pozrie stranou.* Alebo možno si tá druhá osoba zaslúži lepšie. /Predsa len o pár rokov by som už preňho nemusela byť atraktívna, a ako bojovník môžem umrieť z dňa na deň. V tomto by trpel viac Zacharie ako ja. Ale aj tak nie je príjemné myslieť na to, že…že by to skončilo./ *Pre Mir boli ich momenty krásne, ale začínali sa skôr zdať ako ďaleká minulosť než prítomnosť. Vypočuje si Emerine poznatky.* Nemohla si to zhrnúť lepšie…tiež nikde nikto, kto…by bol ten pravý. A ani nehovoriac o predstave rodiny. Hlavne keď sa naše čísla rok čo rok znižujú. *Pozvdychne si. Bol to len ďalší začarovaný kruh, kde na Mir viselo to, či nezanikne rod Farwing. Ale aspoň u rozosmeje Emerina poznámka.* Takže ja si dám pivo a ty víno? Nejak sme to nedomysleli. *Podotkne a je rada, že všade navôkol sa ľudia veselo rozprávajú, takže svojich smiechom nepriťahuje žiadnu pozornosť.* Hm, to tu teda nie si dlho… Ako sa ti páči teda v New Yorku? *Spýta sa jej a zamyslí sa nad jej bratom. Nič jej ale neprichádza na um.* Prepáč, ale žiadny aktuálny prípad mi neznie podobne s opisom situácie tvojho brata. Ale ak niečo nájdem, môžem ti to doniesť. *Navrhne jej. V tom príde servírka, donesie im ich jedlá a spýta sa o doplnenie nápojov, takže si Mir objedná ešte jeden pohár vína, keďže svoj už pre zachovanie dôstojnosti kompletne vypila.*
*Jen cukne vesele koutky nad jeími slovy.* Na nějaké takové zranení nestačí jen ta vaše hojící runa? Iratze? Irtaze? *Není si teď uplně jistá s tím názvem. Ale tak nějak tuší, že by asi každého víc bavil obýt v terénu než řešit nějaké staré zákony. Pak je obě smích přejde, když Em zmíní to, jak se braly čarodějům značky.* Je to nechutné, co se dělo. Nejhorší jsou ti čarodějové, co to přežili… Nejvyšší čaroděj v Seattle je jeden z nich. Chybí mu oči…Vždycky když s něčím v Preatoru pomáhal jsem se nemohla přestat koukat na něj. Vím, že je to neslušné ale…Prostě je neuvěřitelné, že se něco takového dělo. *Zakroutí nad tím hlavou. Upírům zase brali tesáky. Vílám někdy sekali špičaté uši a těm co měli křídla je odřezávali. Bylo to rozhodne nelidské a proto chápala, že někteří podsvěťané měli jistou nenávist k lovcům. Nad její omluvou jen zakroutí hlavou.* Ne, ne nic se neděje. Stejně bych se tě na číslo dřív nebo později zeptala. *Mávne nad tím rukou a usměje se.* Co, nechala bys mě přenocovat u sebe v pokoji nebo na nemocničním lůžku? *Cuknou jít koutky nahoru a podívá se na Mir. Je znát z jejího výazu co si asi myslí. Stejně tak, když se Mir koukne bokem.* Pokud to tak cítíš… *Nechá otázku doznít. Ale pak se sama rozkecá o vlastním názoru co se týče vztahů a tak dále.* Taky je otázka, co pro tebe znamená ten pravý. *Pokrčí rameny.* Na rodinu jsem ještě moc mladá. *Zakorutí hlavou.* Ale vím, že vy lovci…*Odmčlí se.* Máte v tomhle problém no…Ale pokud je vás tak málo proč…Proč se nepoužuje pohár? *Zeptá se. Nikdy to nepochopila, proč prostě neudělají nějaký nábor nebo tak. Pak se jen lehce zšklíbne.* Ne my se totiž dvakrát setkáme. Jednou si spolu dáme víno a po druhé pivo. *Poklepe si chytře na spánek ve stylu : jsem to ale hlavička a zazubí se na ni. Sama si všimla, žeh odně lidí kolem se vesele baví, takže nikoho neruší.* No… Je to velké město jako každé jiné předtím jsem byla v Seattle. Je to dost podobné, jen v New Yorku mi přijde že je víc…divno lidí? Prostě v metru jsem viděla chlapa co hraje na flétnu a krysy kolem něj běhaj v kolečku jako kdyby je zaříkaval *Zakroutí nad tím hlavou. A pak se smutně pousměje.* Ani jsem nic jiného nečekala. Nevadí třeba se… Třeba se bratr někdy najde. A děkuju, pokud se něco objeví budu moc ráda. *Věnuje jí jeden vděčný úsměv a pak si poprosí od obsluhy ještě jedno pivo a koukne se na své jídlo. Když to vidí, tak se jí prostě jen zbíhají sliny. A i to od Mir vypadá skvěle.* Tak teda dobrou chuť. *Popřeje vesele a pustí se hned do jídla. Steak je skvělý hezký šťavnatý a i zbytek jídla je jako obláček.* Je to boží. *Řekne naprosto unešeně.*
Na menšie zranenia áno, ale ak ide o otravu jedom alebo máš doslova rozrezanú časť tela na dve polovice, tak tam už iratze slúži len ako posledný krok - najprv musíš všetko správne zašiť a až potom sa môžeš venovať ostatným záležitostiam. *Objasní, že runa nie je neprekonateľná a napriek jej existencii stále potrebujú niekoho, kto spraví potrebné kroky. Opäť ju strasie, keď spomenie nejakého čarodeja, ktorého poznala. Aj Zacharie mal znamenie v očiach. Nevedela si predstaviť, že by mu ich niekto vzal.* Bolo to nehumánne. Stále tomu nerozumiem. *Povie nakoniec, keďže si radšej ani nechcela predstavovať, čo všetko sa muselo diať. Jemne sa jej pri tom roztrasú ruky, tak si ich radšej spojí v klíne, aby im dala priestor na to sa upokojiť. Jej ďalšie slová ale opäť privedú Mir k červeným lícam.* Ty už to robíš schválne, že? Ale keď chceš odpoveď…lôžka nie sú najpohodlnejšie, takže možno by som…sa trochu posunula, aby si mala priestor. *Poslednú časť už dopovie úplne potichu, že Emerie môže byť rada za svoj vlkolačí sluch.* /Ten pravý? To je dobrá otázka./ *Chvíľku premýšľa, než odpovie.* Niekto, kto ma bude brať takú, aká som, a bude mať podporovať v tom, čo robím. *Povie nakoniec. Nemala silné nároky. Po intímnej stránke toho aj tak veľa nezažila, a mimo to jej šlo skôr o pozitívny emočný stav.* A ako si na tom ty? Kto je pre teba tá pravá osoba? *Zaujíma sa, keďže Mirjam sama nemala preferencie ani o rase či pohlaví alebo výzore. Na pohár len sťažka povzdychne.* Je za tým veľa dôvodov a väčšina je politického rázu, takže…je to jednoducho zložité v túto sekundu. *Povie nakoniec, aby vyjadrila, že jednoducho o tom nemôže hovoriť. Potom ale nakoniec prikývne.* Dobre, tak…ešte určite aspoň dvakrát. *Sľúbi. Prišlo jej to milé, že si takto mohla plánovať budúcnosť, aj keď ženu len spoznala. Ale už dlho nezažila, že by si s niekým takto dobre rozumela. Vyprskne smiechom, keď spomenie zariekavača myší a potkanov.* Teraz si musíš zo mňa robiť srandu. Áno, je tu démonov až až, ale aj toto? Nabudúce mi to odfoť a pošli, prosím. *Nevie sa prestať na tej predstave smiať. Za poďakovanie iba mávne rukou, že to ozaj nemusí, iba si robí svoju prácu, načo sa sama pustí do svojho.* Aj to moje. Ak chceš, kľudne ochutnaj. *Navrhne jej a misku s jedlom prisunie bližšie. Príde jej aj druhý pohár vína, tak sa zatiaľ napije.* Vlastne, robíš aj niečo iné mimo maľovania? Vyzeráš ako celkom kreatívna osôbka.
No… tak to funguje i u nás. Ať už máš rychlé léčení nebo ne. *Ušlůábne se lehce, protože když si rozpáře uplně břocho tak to samo prostě nezaroste že jo. Při vzpomínce na Nejvyššího čaroděje Seattle Aidase Qiunlana se jen otřepe. Sice čaroděj většinou nosil brýle, aby své neoči schoval ale viděla ho něklkrát i bez nich. Souhalsně jen přijývne na slova mir a už není potřeba to nějak komentovat. Všimne si znova jejích červených tváři a zasměje se nad těmi slovy.* Dělám jako co? *Zeptá se překvapeně jako kdyby si ani neuvědomovala co dělá. Vlastně opravu si to neuvědomovala, že ji svými slovy uvádí do rozpaků. Byly to jen slova, humor nic víc.* Přinejhorším bych se přeměnila a spala na zemi. *Zasměje se. Slyšla ty její tichá slova jen díky svému sluchun, normální člověk by to její kuňknutí asi ani neslyšel. Nad její otázkou, jak to má ona, kdo je pro ni ten pravý jen mykne rameny./* Uhm… abych pravdu řekla, nikdy jsem nad tímhle nepřemýšlela…ale asi to samé co říkáš ty. Někdo co mě budou mít rád takovou jaká jsem a podporovat…*Mykne prostě rameny, protože netuší co by měla odpovědět, protože opravdu nad tím nepřemýšlela. Hlavně nějaké randění měla až na spodu seznamu priorit. Pak jen nenápadne protočí očima, když Mir řekne, že to s pohárem je složitější.* Ach ta politka. *Vydechne prostě, protože se na ni nedá snad nic jiného říct.* Dobrá budu s tím počítat. *Mrkne na ni, při slíbení dalších dvou setkání. Pak se sama rozesměje, když slyší Mir se smát.* Ne! Přísahám, že jsem to viděla! Bylo to na Zelené trase na Brooklynu. Jela jsem zrovna z prohlídky bytu a úplně mě to šokovalo. Jestli tam bude příště přísahám, že to natočím. *Utře se slzy od smíchu, dkyž o tom mluví. Její hlas se díky smíchu také třásl. Pak se koukne na jídlo Mir a pak na své.* DObrá ráda ochutnám. *Usměje se na ni a a přisuke k ní zase svůj talíř s jídlem. *Ty můžeš ochutnat taky. *Dodá a nabere si na svou vidličku trochu jejího jídla a ochutná.* Hmm to je taky moc dobré. *Souhaslně přikvýne.* No…*Napije se piva než začne povídat.* Dělám tak nějak všechno. Kreslím, maluju, vytvářím. Tak trochu si tím pasivně přivydělávám. Mám na etsy obchod a tam to prodávám…*Vytáhne svůj telefon a začne Mir všechno ukazovat.* Mám tam nějaké obrazy, kresby, svíčky, mýdla, pak nějaké výrobky s tématikou původních američanů a tak. *Ukazuje pomalu Mir všechny své výtvory.*
*Kývne na to.* Takže asi rozumieš, načo tam som. Aj keď je pravda, že sú stále individuá, ktoré ma zrejme nepotrebujú a spravia v ošetrovni akurát bordel. *Povzdychne si pri tom poslednom a mávne rukou, že to Emerie nemusí riešiť, lebo by to aj tak nič nezmenilo. Radšej sa Mir zameria na to, že sa žena pred ňou zrejme až priveľmi snaží ju dostať do rozpakov, a vypiť čo najviac vína.* Ale…áno, robíš. Dostávaš ma so všetkými tými peknými slovami do rozpakov! *Povie jej napriamo a dopije ďalší pohár vína, keďže ozaj potrebovala niečo, aby sa uvoľnila, lebo už raz sa riadne strápnila, keď namiesto pochvaly oblečenia pochválila priamo osobu, keďže jej jazyk rozmýšľal skôr ako jej mozog. Nie, že by klamal, ale Mirjam nebola práve najväčší talent vo flirtovaní.* Nič také, nenechám ťa spať na zemi! Pekne si ľahneš ku mne. *Namietne, aj keď sa jedná iba o nie tak možnú budúcnosť…možno. Mir už vlastne nevedela, o čo sa práve snažila, ale bola si istá že penú ženu pred sebou by nikdy nenechala spať na zemi alebo iba koberci. Možno to bolo hladinkou vína, a jedla s málo tukmi, ale aj keď mala Mir v sebe nejaké to jedlo, ďalší pohárik vína bol na ceste a lovkyňa sa už začínala uvoľnovať.* Možno by si sa mala zamyslieť nad možnosťami, ktoré ti nikdy nenapadli. *Navrhne jej, aj keď presne nevie, čo tým chce povedať, ale znelo to ako niečo, čo by mohlo pomôcť. Nad politikou lovcou už len pokrúti hlavou. Nemalo zmysel sa o tom rozprávať, keďže by ju z toho akurát len bolela hlava, koľko nepochopiteľných zákonov mali.* Dobre, ale definitívne mi to natoč! Inak ti nebudem veriť ani nos na tvári. *Jej veselá nálada sa už od tohto momentu držala. Nechala si trochu ujesť, kým sama s hlasným nadšeným zahmkaním ochutnala druhé jedlo a opäť sa pustila do svojho, ktoré sa do nej dostávalo rýchlejšie, než by niekto na nižšiu ženu očakával. Bola však už tak zvyknutá, keďže musela byť väčšinou pripravená na všetky možnosti a teda na jedlo veľa času neostávalo. S pohárom vína sa prisunie bližšie, aby na mobile mohla sledovať rôzne veci, ktoré Emerie vytvára ručne, a nestačí sa diviť. Všetko bolo prírodné, krásne zabalené, a na fotke aj rozkošne upravené s nejakými kvietkami, aby tým pritiahla pozornosť.* Emerie…ale to všetko je tak úžasné a dokonalé. Kebyže môžem, najradšej by som si aj hneď všetko ovoňala a poskúšala. *Prizná sa jej, jej jazyk bol už mierne rozviazaný. Pozrie sa žene do tváre s jasne viditeľným obdivom.*
*Em jen protočí očima.* To jsou lidi, kteří neresketují a neváží si tvé práce. Což je škoda, věřím že jsi orpavdu šikovná. *Usměje se na ni a pak vzvedne pobaveně obočí.* Aha... Tak to se omouvám? Nepřišlo mi to jako něco z čeho bys měla být v rozpacích. *Porkčí prostě rameny a u toho jí pobaveně cukají koutky. Neflirtovala ne? Proč by s ní filrtovala. Pak se zasměje a zakroutí hlavou.* Věř mi, spala jsem na horších místech než podlaha. Ale když na tom trvááš...bránit se nebudu. *Zazubí se na ni vesle. I sama Em pomaličku začíná cítit to pivo v hlavě a je uvolněnější a veselejší ještě víc.* Možnostmi jako co třeba? *Zeptá se nechápavě než dopije další pivo.* Jakože zkusit randit s upírem? Pro boha jen to ne, nechci u sebe nějakýho studenýho čumáka. *Rozesměje se nad tou představou.* Navíc ten mrtvolný zápach. *Nakrčí nos, aby ještě vícpoukzala na to, jak upíři vlastně páchnou.* Platí! Rozhodně ti to natočím přístě. Ikdyž si myslím že přístě narazím na ještě větší bizár. *Pronese chytře a zasměje se. Sama ochuná její jídlo, kteér je výborné a pak se pustí ase do svého, které z talíře jen mizí. U toho ukazuje Mir svoje výrobky. Nad jejími slovy se usměje.* Díky. Pokud chceš můžu ti donést nějaké vzorky. Mám takové mini verze všeho, které dávám jako vzorky. *Navrhne.* Ale mám to všechno doma a žiju na Staten..Ale hledám si byt jinde. Sice tam mám Preator le je to tam... plné gangů a celkem nebezepčné. *Uzná a seduje jak k nim na stůl položí další dinky. COž zamená pro každou třetí.*
*Nad Emeriným nechceným správaním sa rozhodne radšej mávnuť rukou, kedže si predsa len nemohla byť istá a nechcela ženu trápiť niečím, za čo teoreticky nemohla.* Tak potom ti to odpúšťam. *Rozhodne sa pre túto možnosť, aby medzi ňou a ženou nevznikali nejaké húfne konflikty a neporiadky, keď si s ňou tak dobre rozumela. Ale hneď ďalšou vetou ju žena opäť škádli.* Ale podotýkam, že ak budeš spať na posteli, tak budú medzi nami vankúše! A deka! *Podotkne len tak pre uzrejmenie, nakoľko Mirjam sa až priveľmi držala svojho súkromia v posteli. Vlastne by sa ani nemalo ako veľmi stať niečo hrozné…alebo nie? Pokrúti rázne hlavou.* Nemyslela som priamo upírov. Ale…je to na tebe predsa len, s kým sa cítiš dostatočne dobre, aby si s ním nemala problém stráviť aj noci aj dni. *Pokrčí ramenami a dôjde posledné kúsky svojho jedla, načo to riadne zabije zvyškovým vínom v pohári. Až priveľmi silno začínala cítiť účinky alkoholu po mesiacoch bez jedinej kvapky. Ešte si sľúbia to s tým videom nejakého riadneho metro bizáru, na čo sa osobne Mirjam ozaj tešila. Potom už len nadšene prikývne, ako sa z možnosti vzoriek tešila.* Určite ti potom dám vedieť, že čo sa mi páčilo najviac a prečo. Prípadne mi pošli tvoju stránku a rada ti tam nechám aj pekný komentár…ale iba ak budem spokojná, samozrejme. *Poslednú vetu povie už len so smiechom. Samozrejme, že mienila nechať pekný komentár už len za freebies.* A kde si hľadáš byt, ak sa môžem spýtať? Ale hej, Staten Island je…niečo. *Povzdychne si, keď si predstaví, že by tam mala ísť na hliadku. Mir týmto momentom oficiálne odpije posledný pohárik a cíti, že by už zrejme mala ísť, ak nechce narobiť neplechu predtým, ako sa pôjde na väčší lov.* Prepáč, ale už by som mala aj ísť. Práca volá. *Ospravedlní sa a postaví sa od stola, aby šla zaplatiť, ale možno mala predsa len priveľa pohárikom, keď sa jej mierne zatočí hlava. Napriek tomu sa vydá za čašníčka s rozhodnutím, že zaplatí aj za Emerie, aby sa jej aspoň trochu ospravedlnila za celý večer, a postupne začne žene dávať bankovky na ruku, ako ich nachádza v peňaženke.*
*Emerie se pořádně rozesměje.* Počkej, počkej...*Naznačí rukou ať si dá Mir lehce pohov.* Klidně si tam ty polštáře a děku den to není problém. Ale já nejsem...však víš...Na holky. *Pousměje se na ni, aby ji uklidnila a nemyslela si kdo ví co. Pak se lehce pousměje a porkí rameny.* Zatím se nikdo takový neobjevil, takže třeba to někde čeká. *Sama dkončí své jídlo a utře si ubroskem pusu a ten hodí na talíř. Po slíbení nějakoého otho bizáru a ještě i slíbení nějakých vzorků.* Jistě klidně ti všechno pošlu teda... pošlu ti nějaké vzorky i stárnky. *Usměje se na ni. Ráda tyhel věci dávala i přátelů jako dírky k různým příležitostem.* Kdekoliv jinde než Staten. Brooklyn by byl asi nejlepší, protože je to blíže k Preatoru.*Vysvětlí s lehkým pokrčením ramen. Sama Emerie dopije své pití a souhlasně přikvýne.* Jo, já ybch taky asi měla jít. Začíná být trochu pozdě. *Koukne se na hodiyn na vém telefonu. Už chce vsrtávat ale sleduej jak se Mir zvedne první a rozejde se k baru, že také zaplatí, ale zjistí, že to za ni zaplaitla už Mir.* Hele nemusela jsi to za mě už platit. *Podoktne tak aspo%n nechá obsluze dýško.* Pojď aspoň tě doprovodím k metru. *Navrhne jí.* Teda pokud chceš... *Podotkne jen tak mimochodem, protože Emerie stejně nejspíš pojede opačkou stranu než Mir. No a podle toho co jí Mir řeken tak jí buď doprovodí k metru a nebo se vydá vlastní cestou domů.*
*Mir sa na Emerie prekvapené pozrie a je skvelé, že má v sebe teraz viac promile ako na začiatku ich stretnutia, nakoľko by inak zrejme skočila rovno pod auto na ceste hneď za dverami.* Ou, prepáč, asi som to zle vyjadrila. Tak či tak mám rada svoje súkromie, či by si už bola alebo nebola na dievčatá. Ale prepáč, ak si sa teraz kvôli tomu cítila zle. *Automaticky naučene skloní hlavu pri prosení o odpustenie, nakoľko si nepriala, aby sa jej spoločnosť cítila nejako nepríjemne v Mirjaminom okolí. Radšej sa iba poďakuje za jej milosť, keď jej sľúbi, že jej všetko pošle. Skutočne sa tešila na dané vzorky, nakoľko vždy obdivovali tradičnú prácu a domácky spravené artefakty. Na ubytovanie prikývne.* Možno aspoň toto je jedna z výhod byť lovcom. Máš vždy kde bývať a väčšinou je to v centre mesta. Ale je to zrejme ako pobyt na intrákoch. Nikdy nevieš, odkiaľ idú zvuky, a radšej ani nechceš vedieť, čo tie zvuky vydáva. *Pousmeje sa, keďže jej to ozaj pripomínalo pobyt počas štúdia na akadémii. Po zaplatení si iba vezme opäť svoje veci a nevinne sa na Emerie usmeje.* Iba som sa ti tým chcela ospravedlniť za všetko to trápne. *Objasní jej a na vlastné prekvapenie prijme doprovod k metru, kde sa so ženou následne rozlúči. Celú cestu metrom si schováva hlavu v rukách a všetkých anjelov prosí o to, aby vesmír zabudol na jej strápnenie.*
*Emerie se jen zasměje a mávne nad tím rukou.* Prosimtě, nic se neděje. Já jsem to zle pochopila. Svátá se. *Navíc to nebylo poprvé co se něco takového stalo a ona to jednoduše brala s humorem. Musela si do svého pomyslného notýsku napsat, že slíbila Mir ty goodies, aby na to nezapomněla.* Jakože já bych technick takym ohla zůstat v Preatoru, ale... jsem zvyklá na své věci a tak. Raději si najdu byt. A to s tím intrákem no... věř že v tom Preatoru to je velmi podobné. *Zasměje se a zakorutí nad tím hlavou.* Nemusíš se za nic omlouvat, já jsem se báječně bavila. Nic mi nepřišlo trapné. *Snaží se ji uklidnit. Pak jí prostě doprovodí na metro a sama se vydá na svou stranu města.*
*Tohle byl další den, kdy po práci šla na box a potom na prohlídku bytů. Nemohla najít žádny vhodný byt a už přemýšlela nad tím, že možná prostě v tom b ytě do má. Ikdyž po těch incidentech se jí nechtělo moc déle růstávat na Staten. Ikdyž tam bylo Preator. Tentorkát byt na kterýse byla podívat byl až v Queensu, to už kvůli vzádelnosti bylo velké ne. Ale využila toho, že se aspoň půjde projít po známem nábřeží Eastr river. Takto k večeru je k jejímu překvapení East river poměrně prázdná. Sem tam potká jen nějakého běžce, člověka se psem nebo pár na procházce. Když jde opačným směrem, než jiní lidi všímá si jejich obličejů. Zrovna když kolem ní proběhne jedna žena. Zarazí ji hned dvě věci. Pach - který je vlkodlačí a pak také jizva na tváři. Hned se za sebou ohlédne. Přijde jí jako kdyby si její mysl s ní hrála. Protože by přísahala že právě viděla jednu z děvčat z její bývalé smečky. Netrvá Emerie dlouho než se rozhodne co udělat. Otočí se a rychlým krokem se snaží doběhnout ženu. Což se jí podaří a poklepe jí hned na rameno.* Zdravím, hele tohle bude znít fakt divně, ale nejsi náhodou ze státu Washington? Okolí La push? *Zeptá se hned.* Jsem Emerie. *Přadstaví se.*
*V klidu si běží a stále nic nevnímá, proto ji tak překvapí, když ucítí poklepání na rameno, instinktivně se přikrčí, otočí a zadívá se na osobu co stojí před ní. Na chvíli strne a pozoruje tu ženu. Má docela dost podobných rysů jako ona, ale hned jí dojde, že bude pocházet z jiného kmene. Je tam ale ještě jeden aspekt co ji docela silně zaujme a vůbec se jí nelíbí co by to mohlo znamenat. Pro jistotu se jednou zhluboka nadechce a pokusí se odfiltrovat pachy okolí, což je dost těžké takhle ve městě, mnohem jednodušší to bylo v lese. Nakonec se jí to ale podaří a cítí to. Opravdu cítí to, co jí původně její instinkt jen napovídal. Další osoba jako ona.* /Vážně se to tady hemží vlky. To štěně mi nelhalo. Ale je to divné, je jiná, její pach je trošku jiný./ *Mezitím co se jí myšlenky honí hlavou pozoruje tu ženu a zkoumá její pohyby, co kdyby chtěla zaútočit. Když jí ale dojde význam slov lehce se uvolní, stejně ale její paranoia funguje na plné obrátky a tak si pomocí kroku dozadu udělá větší prostor. Samozřejmě by to mohlo být u útočícího vlkodlaka nebezpečné, jen kořist utíká, ale ona se nezdá v nijak bojovém módu. Přesto neubírá na ostražitosti.* Uhm ne, rozhodně jsem se k Washingtonu moc nepřiblížila, pocházím z Minnesoty, prvně na venkově a poté ve městě. *Pronese obezřetně a neustále přemýšlí proč se jí na to ta žena ptá.* /Proč se rovnou nezeptat? Rozhodně to bude jednoduší než o tom polemizovat.* Proč se ale ptáš? Zní to vážně jako velice zvláštní otázka jen tak od cizí osoby co vidím poprvé v životě. *Pronese a udržuje si odtup od té zvláštní ženy.* /Nikdy se mi to nevyplatilo věřit dívkám a ženám, co po mně může zatraceně chtít?/ *Mysl ji jede na plné obrátky a na její představení nereaguje, jen tak cizím lidem nesděluje své jméno a odmítá této cizince dát víc informací o ní, než je potřeba. Mohlo by to být dost nebezpečné.*
*Vidí, že ona a druhá žena mají podobné rysy. Tmavé dlouhé vlasy, sněká až karamelová pokožka a lehce manlové oči. Jenže, když se na ni tak kouká dojde, jí že se nejspíš nebude jednat o tu samou osobu o kterou si myslela. Nemyslí si o sobě, že byvypadala nějak zastrašujíc. Jediné co tka á ruce v kapsách bundy zatím co si nerovzne hraje s prsteny na ruce. Stejně jak ožena nápadne o kousek odstoupí.* Oh Minesota to je... an druhé straně. *Řekne zklamaně. Sice tento stát sousedil s Kanadou ale bylo to skoro dva tisíce mil od La push, skoro celý den cesty autem.* Tak to jsem se nejspíš spletla, omlouvám se. *Mávne nad tím rukou a už plánuje, že odejde, ale žena začne vyzvídat.* Myslela jsem si, že jsi někdo koho znám. Někoho jsem před lety ztratila a tys vypadala jako... jedna členka naší smečky. *Pokrčí rameny.* Doufala jsem, že někdo přežil a jestli by nevěděl kde by mohl být můj bratr. Ale to...evidetně nejsi ty. *Pousměje se na ni mile.*
*Všimne si rukou v kapsách té ženy a napne se. Jak Al, tak všichni ostatní instruktoři na akademii ji učili jak velké nebezpečí může znamenat hloupá ruka v kapse. I když její vlčí instinkt jí neříká nic o tom, že by žena mohla být nebezpečná, raději vyždíme všechny špetky pozoru, lepší být připraven nežli překvapen. Když si vzpomene na těchto pět slov má chuť se pousmát, ale rozhodně ne před touto ženou. Jakmile popíše vzdálenost mezi státy pouze přikývne a očekává co z ženy vypadne dál.* /Smečka? Oni se vlkodlaci spolčují ve smečkách jako vlci?/ *Napadne jí zaujatě a poslouchá ženu dál, jakmile dořekne co má na srdci pohlédne na ženu, pečlivě si hlídá svou mimiku aby nedala najevo překvapení a zaujetí. Ráda by získala víc informací, ale nechce pokládat otázky, ty by totiž mohly vést ke konverzaci.* Je mi líto tvé ztráty a chápu tu bolest, bohužel tvého bratra neznám. Nebo alespoň o tom nevím. *Pronese klidně a hlasem, kterým mluví na oběti domácího násilí či oběti násilníků celkově. Docela pevně, ale zároveň né útočně.* Jedna věc mě ale zaujala, zmínila jsi smečku? Co to znamená? To je tolik lidí jako my na světě? *Zeptá se klidně a snaží se působit nad věcí, ale hlasi jí na konci ujede a jde slyšet jak moc se nad tím diví.* /Jak je možné že jsem za tu dobu nepotkala nikoho krom Ala?/
*Ruce z kapes si vytáhne ale nepřestává si hrát s prsteny na ruce. Vypadali střábrně ale byl to jen obyčejný kov stříbro přece nemohla mít. Pak se trochu rozpovíád o tom z jakého důvodu ji zastavila. Ale zdá se, že její slova moc nepadnou n a úrodnou půdu, když tak sleduje druhoi ženu. Nad jejím tónem hlasu se jen ušklíbne.* Nemusíš na tyhle věci na mě zkoušet. Tenhle tón taky používám. *Ušklíbne se. Tohle v Preatoru používala dost často. Jenže se zarazí, když se Maria začne vyptávat na smečku a vlkodlaky.* Ty..*Zarazí se.* Jak dlouho jsi proměněná, že o těchdle věcech nevíš? /Pokud o těchdle věcech neví měla bych ji vzít do Preatoru.../ *Rukou si jen trochu upraví culík.* No... Vlkodlaků je spousta, fakt hodně. Většinou jsou ve smečkách jako vlkci. Starají se o sebe..tys...nikdy o tomhle neslyšela? *Zeptá se opatrně. A začne se hrabat v kabelce a hledat letáčky Preatoru. nebo vizitku.* /Sakra. Nemám nic./ *Zakroutí nad sebou hlavou.* Prostě... co všechno víš...a asi jsem přeslechla tvé jméno?
*Jakmile uslyší reakci té ženy.* /Jakže se jen představila? Amelia, Emelia? Ne jinak bylo tam r. Emeria, správně./ *Emerie, lehce se ušklíbne a uvolní se, docvakne jí, že pokud tento tón používá nebude jednou z obětí, ale z těch co chrání, to většinou značí dobrou věc. Napětí však nepovoluje, když se začne vyptávat na její proměnu dost sebou cukne, je to pro ni jedno z nejbolestivějších témat a tato otázka tne do živého. Rychle se snaží svou reakci zamaskovat, ale moc se jí to nedaří. Zamyslí se a odpoví té ženě, Emerii.* Přibližně, hm, no už to bude asi šet let, řekla bych. *Pronese a raději si to v hlavě ještě jednou přepočítá. Ve chvíli kdy ale pokládá další otázky bere svou neznalost a její poukazování na to jako útok, a většinou se brání protiútokem.* A jak bych to měla vědět, do minulého týdne jsem znala jen jednoho jako já, a ten na tom byl podobně. *Pronese kousavě a podívá se na ní jako na úplnou hlupačku.* /To jako vážně? Myslí si že když tě pokoušou a tvého kámoše roztrhají, tak ti k tomu dají příbalový leták?/ Očividně neslyšela. *Pronese velice naštvaně a zvažuje odchod, na druhou stranu by ale ráda získala mnohem víc informací, neznalost může zabít.*
*Všimne si, že sebou Maria cukla, když zmínila přeměnu. Což značilo, že to bude hodně citlivé téma, ale to tak někdy bývalo setkala se se spoustou případů za svou kariérou v Preatoru.* Páni...A jak zvládáš úplňky a přeměnu? *Zajímá se. Pokud nevěděla o smečkách, co teda ví obecně o tom všem.* To je vpořádku, ale nikdy jsi nepátrala po nikom dalším jako ty? Nikdo si tě ani nevzal pod křídla? /To je strašný, to je průser, strašný průser./ *Hledá v tažce než uvidí hnědo béžovou brožurku Preatoru.* /Ještě že tohle nosívám./ Není důvod se rozčilovat. /Nechtěla bych aby ses proměnila, fakt ne tohle bych fakt nechtěla řešit v zápisu potom./ *Hluboka se nadechne a podá jí brožurku.* Jsem čelnka organizace, která pomáhá lidem jako jsi ty. Jmenuje se Preator Lupus. Je rozšířená celosvětově, proto se tak divím že si tě nikod nevzal pod křídla... Název je latinsky a znamená to Vlčí stráž má za úkol sledovat ,,osiřelé” podsvěťany. Podsvěťané jsou různí. My vlkodlaci, upíři, čarodějové, víly... Pomáháme jim ovládat svou moc a začlenit se do klanu, smečky či k mentorovi. *Natáhne k ní ruku s letáčkem.* SLibuju nejsme žádá sekta. Jen pomáháme. Tady máš všechno potřebné po potřebuješ vědět je tam i adresa Preatoru, telefoní čísla, emaily. Je nutné, aby jsi tam zašla, nemužu nechat tebe - vlkodlaka bez infromací jen tak běhat po New Yorku. Neboj se nikde tě nezavřou, jen předáme informace. Zaučíme a pomůžeme ti zařadit se do smečky. *Vysvětlí jí.* /Sakra budu muset pak vyhledat smečku... Vede ji ten Darius ne? Budu se muset podívat do seznamu./
*Chladně pozoruje ženu před sebou a uvažuje co všechno jí říct, její první proměna byla děsívá a doufá, že nic takového už nezažije, stejně jako zavírání se aby neublížila ostatním, díky bohu se všechno změnilo s Alem.* /Pokud jí řeknu všechno, budu muset odpovídat na další otázky a to je to poslední o co bych stála, ale pokud jí teď neodpovím, tak by se mohlo stát, že by jednou ona nebo někdo z té jejich bandy došli na stanici a vyptávali se po mně. A to rozhodně nepotřebuju./ *Hluboce si povzdechne a rozhlídne se kolem sebe zdali neuvidí nějakou osobu, ale zdá se to tu liduprázdné, proto jakmile uvidí lavičku přejde k ní a sedne si. Ovšemže tak aby mohla kdykoliv vyskočit a bránit se, chvilku se vrtěla než se dostala do pozice kde si byla jístá že má chráněné záda a vidí velkou část kolem sebe.* Teď už dobře, prvotně to bylo složitější ale člověk si zvykne a naučí se. *Pronáší klidně a nevkládá do hlasu emoce, rozhodně odmítá projevit slabost před touto ženou, není žádná chudinka a oběť už dávno taky ne.* Na akademii jsem narazila na chlapa, co mi pomohl a doteď jsme v kontaktu. *Pak se zarazí.* /Doháje o akademii jsem jí říct nechtěla, pokud si umí skládat dílky dohromady tak zjistí že jsem od policie a dohledat policajtu se zjizveným obličejem není tak těžké./ *Má velkou sílu zaúpět jak zraněné štěně, ale udrží se a pokračuje v poslouchání, pokýve hlavou a snaží se nedat najevo vyjevenost při jmenování tvorů. Raději se ani neptá ale určitě je na ní vidět, jak ji zaskočili ti podsvěťané.* Nemám zájem o žádné hraní si a tahání se za ručičku. *Pronese a zvedne se.* Jsem vlkem už nějakou chvíli a ovládat se umím. *Odfrkne si a lehce se naštve.* Proto nechápu proč bych měla chodit někam, kde jistě mají problémů dost. Já si poradím, zvládala jsem to celý život, zvládnu to i nadále. *Dodává a sleduje reakci té ženy. Vážně začíná být naštvaná, ale drží se na uzdě.*
*Emerie si nechce sednout takže stojí u lavičky zatím co se kouká na Marii. Zatím sleduje okolí, které se zdá klidné. Poslouhcá co zatím žena řekne o své proměně a o tam jak na tom je. Jen chápavě přikývne hlavou.* Já jsem byla přeměněná. když mi bylo šest. Ale měla jsem kolem sebe lidi co mě učili se to ovládat. Nedovedu si představit se to učit sama. *Vydechne. Zvedne obočí, když zmíní akademii spojí si jedku se druhou a vyjde jí, že bude nejspíš Marie policistka.* /Dave je myslím u policie, a prý je tma i Beta ze smečky od Daria.../ *Napadne ji, ty lidi kroěm Davea co je její kolega, nezná. Pak se musí zhluboka nadechnout nad slovy Marie. Podívá se na ni. Díky tomu. že stojí má tkaový dojem nadřezenosti.* Je mi naprosto jedno že si vlkem už dlouho. Tohle není nějaé hraní a tahání za ručičku. Nejde jen o ovldávání ale i o infromace, které ty nemáš. Do teď jsi nevěděla že jsou další vlkodlaci. A já NENECHÁM běhat někoho po New Yorku jen tak bez těch důležitých infromrací. *Řekne jí dost pevně až skoro na ni zavčí. Dokonce se Emerie zaleskou/rozsvítí oči. Jako jasný varovný signál.* Nebudu za Preator řešit nějaké sr*čky, když se něco z tvý strany posere jen kvůli tvé nevědomsoti. Víš co jsou to dohody, víš co je úvmluva, zákon a podsvěťané? Ne nevíš nic. Takže si nehraj jako kdybys sežrala celej svět a nechej si pomoct.
*Má největší chuť zavrčet, ale to by té arogantní ženě ukázalo že se neovládá. Proto se naprosto klidně opře o strom a pozoruje ji.* /Tak nenechá jo?/ *Nejraději by se ucechtla nad její povýšeností, ale rozmyslí si to.* /Do čeho jsem se to zatraceně dostala, prostě jsem měla zůstat s Alem a dělat si normální policejní práci, pak bych se nemusela vypořádávat s takovými hovadinami jako je tohle./ *Mezitím co jí v hlavě jede jedna myšlenka za druhou tak pozoruje chladnýma očima tu ženu. Ve chvíli když uvidí její oči zalesknout se, tak má její arogance až po krk, nikdy nesklopila hlavu a nemá to v plánu ani teď, když si na ni vyskakuje takhle vlčice.* /A kdo se teď neovládá no?/ *Schválně nechá své oči čistě lidské a jen se vypne do plné výšky tak aby byla její hlava nad hlavou Emerie.* Celý život si hledím svého, nehledám smečku *při tom slově se ušklíbne* ani jinou blbost, starám se sama o sebe a o lidi co to nezvládnou sami. *Pronese s ledovým klidem a hledí jí do očí a odmítá uhnout byť jen o milimetr.* Nevím co jsou úmluvy či nějaký pošahaný zákon, jediný zákon, který respektuji je Ústava Spojených států amerických. *Dodá mrazivě ledovým hlasem. Je naštvaná a uražená, normálně by se v tuto chvíli otočila a odešla, ale nemá v zájmu ukázat této vlkodlačici záda, bůh ví, co by jí mohla provést.*
Asi jsi měla zatracený štěstí, protože tě mohla napadnout nějaká smečka. To se děje vlkodlakům bez smečky. Tím, že jsi sama neohrožuejš jen sebe ale i ostatní. *Zamračí se na ni. Tohle ji unavuje. Unavuje. Podívá se na Marii a vydechne.* Svět stínů svět stínů...*Rozhodí rukama vůbec neví kde začít.* Je to všechno kolem co nepatří do civilského, normálního světa. Vlkodlaci, upíři, čarodějovové, lovci stínů, víly. Tenhle svět musí být před civilymi, obyčjenými lidmi, skrytý... čemuž ty fakt ted nepomáháš. Upíři mají klany, vlkodlaci smečky, Čarodějové jsou víceméně smaostnatné jednotky ale to je fuk...VÍly mají dvory. Jsou tu démoni a další stvůry. O ty se starají Lovcl stínů jsou... něco jako policie,...Je toho strašně moc... Je spousta zákonů dohod co musíš vědět..*Skoro si sama vjede rukama do vlasů.* Na všechno si hned z fleku nevzpomenu, prostě... bys měla zajít do Preatoru nebo... k někomu do smečky. Víš co zavolám Dariovi...Je to Alfa největščí New Yorské smečky. *Vytáhne telefon a hledá v kontaktech číslo Alfy smečky, to čílo na něj má díky preatoru.*
*Chvíli tu ženu pozoruje a naslouchá jí, pokud je pravda jen polovina z toho co říkala, tak to bude v háji.* /Ale co když mi lže?/ Takže mi tady tvrdíš, že existuje něco jako podzemní svět, kterému vládnou nejen vlci, ale taky tvorové jako upíři a víly? Děláš si legraci že jo? *Zeptá se poněkud ostře protože absolutně nesnáší když si z ní někdo dělá legraci. Nechce se jí věřit, že by to nevyplynulo napovrch.* /Rozhodně zvláštní, ale proč by si něco takového vymýšlela když je jako já?/ *V hlavě si snaží udělat pořádek a dát si dokupy co jsou její představy a to co jí řekla takhle Emerie.* Darius? Proč voláš nějakému Dariovi? Co s tím má společného Alfa? *Lehce se vyleká a začne couvat, představa přidání se do smečky nezní dobře.* /Přidat se k bandě lidí a pravidelně je vídat? Ani nápad!/ To bych se jako ke smečce musela přidat hned? *Pronáší a fakt má nejvyšší chuť zdrhnout.*
*Má chuť přeskočit to zábradlí rovnou do East river, aby skončila tohle trápení. S traumatizovanýma lidma, co se přeměnili v cele Preatoru se pracovalo o mnho lépe než tady s tou ženou.* Vypadám jako kdybych si dělala legraci? *Podívá se na ni. * Nemám důvod si z tebe dělat legraci. *Už hledá telefon, aby mohla zavoalt Dariovi.* Protože je to Alfa smečky, když neposloucháš mě... poslechneš jeho. *Snaží se mu dovolat, ale padá to so schránky.* Netuším jak se zachová k tvojí situaci. Možná jo, možná ti dá nějakou dobu. Netuším jak on pracuje. *Mykne rameny. Nakonec vztekle hodí telefon do batohu.* To je jedno informuju ho o tobě, stejně jako Preator. Někdo tě už kontaktuje... *Zhluboka se nadechne. Na tohle neměla a potřebovala se dostat domů, protože takhle daleko... no to bude aspoň hodinu a půůl na cestě.* Měj se. Neznámá. *Nedává to nedává. Hned po cestě začne psát svému vedoucímu Preatoru a Dariovi o téhle vklodlačici. Rozejde se směrem z East river. No a protože je cesta dlouhá Em začne kreslit i portért z paměnti jak si ženu zapamatovala.*
*Dnes večer po práci měla další prohlídky bytů na Brooklynu. A když měla po nich rozhodla se ještě vydat se někam na jídlo. Burger měla před pár dny po tom co se se Sebastianem téměr umlátili k smrti. Dneska měla spíše chuť na čínu a proto se vydala do Jade wolf, který měli údajně vlastnit vlkodlaci. Metrem jí netrvalo moc dlouho se dostat k oné restauraci a hned jak vejde vidí chaos, několik kurýrů čekající na objednávky a jiné lidi sedět za stoly. Cítí jiné vlkodlaky a na jednoho z nich jen pokýve na pozdrav. Rozepne si bundu a rozejde se k pultu, aby si objednala. Chvilí zkoumá nabídku na panelu nad ní a u toho lehce krčí nos. Nakonec si dá pekingskou kachnu s nudlemi a k tomu nějakou ti jejich speciální broskovou limonádu. Zaplatí jednoduše kartou a vezme si červený tác a lehce se nad tím zamračí.* /Ježiši tu jen utírají jednou a tou smaou hadrou ne?/ *Napadne ji znehcucneně, ještě si vezme příbor a postaví se do řady k ostatním, co čekají na jídlo. Zatím se kouká po lidech a všimne si lovkyně, kterou už potkala v parku a pomohl jí.* Grace! *Osloví ji a usměje se na ni.* Ahoj, taky jdeš na jídlo jak vidím. *Kývne k ní.* Jak ses měla po tom v parku myslím. Jsi v pořádku? *Chce se ujistiti že je dívka, lovkyně vedle ní po tom zážittku v pohodě.*
*Zrovna sleduje svoje jídlo jak se připravuje, když zaslechne neznámý hlas .. otočí se aby se podívala na nově příchozí. Nejdřív ji chvíli trvá než zvládne její povědomý obličej někam zařadit, ale pak si vzpomene na tu příhodu v park.* Ahoj.. *Usměje se trochu vlídně a přikývne na pozdrav, není si ale jistá jestli v tom spěch pochytila její jméno.. tvář si ale vybavuje* No.. čína je moje guilty pleasure, chodím se tu rozmazlovat do st často.../Sem a nebo Cheri./ *Příchod vlkodlačice jí přijde docela prudký, ale oceňuje její přátelskost.. Rozpačitě se lehce začervená, když vzpomene na parkovou událost a na svůj stav.* Díky za zeptání... jsem v pořádku.. Byla to hodně divoká akce, ale zvládla jsem to. *Pohladí si instinktivně ruku, která byla zraněná upírem až po návštěvě parku.. ale nyní je již zahojená díky runám.* A co ty? *Zvědavě se zeptá.* To dítě je nakonec v pořádku? *Pokusí se odvrátit pozornost od svého stavu a zároveň zajímavě sleduje jak se Emerie rozhoduje pro své jídlo.* To vypadá opravdu dobře, to jsem tu ještě nezkoušela.. *Sklouzne pohledem na kachnu s nudlemi a broskvovou limonádu. Hned jak dostane svoje jídlo a čaj, přesune s k volnýmu stolu a ještě se podívá za Emerie, čímž jí dá najevo jestli jí bude následovat a nebo jestli se přidá někam jinam.. Nepřišla sem sice pro rozhovor a jako střízlivá nefilim měla občas problém si pustit lidi k tělu.. něco se nechtěně naučila od Sebastiana.. Ale chce být přinejmenším zdvořilá.. a nakonec se může od vlkodlačice něco dozvědět.*
*Očkem se koukne za pult a sleduje jak zaměstnanci chystají jídlo co si objednali a lidi před ní. Všimne si ale známé tváře a hned si spojí i jméno - na tohle měla obvykle dobrou paměť. * Rozumím. Já mám čínu tady ráda...Vlastně jakékoliv jídlo. Zrovna jdu z prohlídky bytu tak jsem si řekla, že se stavím někde na jídle a o tomhle jsem slyšela od kolegů v práci tak jsem sem zašla. *Porkčí lehce rameny.* To jsem ráda a ano.. byla to jedna z těch...náročnějších akcí. *Uzná a znova se podívá na jídlo, které se přirpavuje. Pak jen prostě mykne rameny.* Já i dítě jsme v pořádku. O dítě se stará Preator v čele s Oxsanou. Ta má na starosti takové případy. *Vysvětlí ji pak si objedná a kouke se na Grace.* Jo znělo to fajn, ty sis dala co? *Její odpoveď se jí hned dostane, protože sleduje jak i Grace přebírá své jídlo a cítí přesně co v něm je.* Hmm dobrá volba voní to skvěle. *Zazubí se na ni a čeká ještě na své jídlo. Otočí se na Grace, aby jí nazančila a´t počká a hned jak dostane svou porci jde za Grace, aby se s ní někam posadila.* Může si sednou sem...*Kývne k místu a raovnou k němu přijde a posadí se na jednu z židlí.* Takže....už lovci řeší tu párty co byla v tom bronxu? *zeptá se zvědavě.* Byla jsem tam... bylo to pěkně nepříjmený. *Přizná.* Nebo... pokud nechceš mluvit o práci... přece jenom mě se o preatoru taky nechce mluvit ehm...*Hledá nějaké téma.* Máš tady v New Yorku nějaké další oblíbený podnik? Restaurace, bar, klub..
*Podívá se na místo, který Emerie navrhla aby si sedly a postupuje k němu za ní.. *Hledáš si pronájem? *Zeptá se jen tak mimochodem a položí tác na menší stůl pro dva* /Takže je tu asi nová.. možná se už o tom zmínila./ *Pomyslí si a poslouchá, co jí vlkodlačice říká.* To jsem ráda..*Podotkne trochu chladně na to, že je dítě i ona v pořádku.. svým způsobem to nějak čekala.* Polévka.. lidi to hodně podceňujou, ale pro mě to nejlepší z asie.. *Vezme do ruko hůlky a pomalu začne namotávat nudle.. Když si dá sousto do úst, tak se zarazí protože v tu samou chvíli uslyší poznámku o party na Bronxu.. oči se jí otevřou překvapením a vzpomínkou dokořán a rychle sousto do sebe dostane.* Noo... asi je to v průběhu řešení a určitě se tomu někdo z institutu věnuje /O tom pochybuju./ .. já měla teď na starost přiřazený jiný věci. /Sebastiana, mojí narušenou hlavu.../ Vlastně.. mě docela ten Preator zajímá.. kolik je tam asi vlkodlaků? *Ptá se ze začátku nenuceně, aby zjistila jestli jí Emerie může pomoct s pátrání po zmizelým bratranci, který byl údajně pokousaný vlkodlakem.. jestli by to byla pravda, tak je i možnost, že se úchylil k Preator lupus i když tyhle organizace a podsvět nesnášel.*
*Souhlasně přikývne nad její otázkou.* Jo mám jeden ve Staten Island, ale po tom no...Měla jsem nějaké uhm..No prostě mě napadli nějací kretíni v baru a na ulici, taky vlkodlaci. Tak kvůli bezpečí bych se chtěla přestěhovat jinam. Chtěla bych Brooklyn, protože to nebudu mít tak daleko do Preatoru. *Vysvětlí a koukne se na polévku Grace.* Mám ráda celkem ramen, když zníš celou misku vody a nudlí tak tě to nasití. A taky mám ráda sushi. Nebo bych strašně ráda někdy šla na korejské bbq. Ale to je pěkně drahý. *Zamračí se nad tím trochu a ona místo paliček vezme příbor. Byla levačka a proto se jí s hůlkaa jedlo špatně, nikdy je neuměla správně chytit. Všimne si, jak se Grace zarazila nad její otázkou.* Věřím že tam máme schopné lovce. *Souhlasně přikvýne.* A cos řešila, jestli se můžu zeptat? *Zvedne tázavě obočí a nabere si kus kachny a strčí si ji do pusy.* Uhm... tady v New Yoku jich je dost, víc než půlka. Na různých pozicích, jedni jsou v kanclu, jiní chodí do terénu, další se starají o svěřence... A pak svěřenci. Tam máme taky spíš vlkodlaky. S upíry se nevídám moc...však víš. Vlkouši a Upíři nejdou moc k sobě. *Ucehctne se.* A pak tam máme několik čarodějů.* Zhruba před měsícem jsem přijela do New Yorku jestě se... no zvykám si. Byla jsem předtím v Seattlu. Tam byla velká převaha vlkodlaků, však víš.. Hranice s Kanadou, husté lesy, národní parky. *Porkčí rameny.*
*Polívku rychle do sebe dostane, byla z ranního tréninku vyhladovělá.. prázdnou misku s tácem odsune stranou a překvapeně zareaguje na útok mužů vlkodlaků na Emerie.. těžko říct, jestli je překvapená, že vlkodlaci bojují mezi sebou a dokonce si troufají i na ženu a nebo tím, že se jí Emerie takhle otevřeně svěřuje.* To je... mi líto. *Dostane ze sebe a přisune si k sobě hrnek a nalije do něj horký čaj.* Není to proti nějakýmu zákonu? Kromě civilskýho.. pochopitelně.. *Hned se opraví a hrnek obejme rukama, příjemně jí hřeje do dlaní.* A kde vlastně je Preator? Taky na Brooklynu? *začne docela vyzvídat.. jako lovkyně, co začala svojí kariéru i výcvik v 18 letech toho o světě stínů ještě pořád věděla málo... Uvědomí si, že by to mohlo zní jako výslech a tak se rozhodne pustit do rozhovoru i trochu ze svýho soukromí. Nechce ale odhalit svoje slabiny, manipulaci mysli a všechno, co je jí událo.. lhát taky nechce* Vlastně jen.. muži. Kolikrát neví co chtěj.. někdy víc jak my.. *Zkusí nadhodit trochu neurčitě, není si jistá jestli Emerie stojí o detaily o jejím osobním životě a neni si taky jistá, jestli je ochotná je svěřovat. Možná jen pro účel udržení konverzace, aby Emerie mluvila víc o Preatoru.* To je zajímavý... *Přitaká docela přesvědčiivě.* Zajímalo by mě.. jak by se asi chovali vlkodlaci k lovci stínů, který byl pokousaný... Vím.. vím, jaký na nás máte názor a jaký odstup si držíte. Z pochopitelných důvodů... Asi by to nebylo lehký. *Zkouší znít hodně nezaujatě, ale to jak větu zformovala je příliš nepřirozený.* Takže převaha vlkodlaků je ve Washingtonu? Nebo v Kanadě? *Vyptává se dál.. koneckonců je lovec stínů.. něco jako policie, jiný rasy nemůžou očekávat jiný chování od někoho, kdo má strážit podsvět a funguje jako jeho policie.*
*Emerie jen prostě mykne rameny.* Jednoduchá odpověď na tvou otázku je...Ani ne...*Řekne prostě.* Víš vlkodlaci jsou hodně patriáchátní...Když se ti povede proměnit toho největšího prasáka, co chlastá pivo a stojí si za tím, že ženská má být za plotnou a ne v práci, a podporuje republikány, tak máš vícemé méně perfekního vlkodlaka, co je takový hovado a napadne ženskou. *Našpulí rty.* Neříkám, že všichni jsou takový, znám skvělé chlapi a jsou vlkodlaci. *Dodá.* Ale i ve smečkách panuje jistý patriarchát. Nemáme takové zákony jako vy. Máme civlské zákony a zákony smečky. A pak se pravila liší smečka od smečky. *Pokrčí rameny.* Preator je na Staten, ale pokud najdu nějký byt na brooklynu směr Staten bude to perfektní. Pak překvapeně zvedne obočí, když zmíní, že se jedná o muže co ji trápí.* Ale povídej, spill the tea. *Zazubé se nan i.* Teda ne doslovně, ten tvůj čaj vypadá že je hodně hroký. *Uchechtne se.* Prostě povídej. Někdy jsou chlapi... no muži. A pak že ženy jsou složité. *Zasměje se a dá si další sousto svého jídla a zapije to svou limonádrou. Pak se rozpovídá o preatoru. Jenže další otázka ji naprosto zarzaí a v tu chvíli by se jí nikdo krve nedořezal.* /Ví snad něco?/ *Její rozhození je viditelné a místo toho se napije, aby si dala na čas s odpvoědí a trochu se uklidnila.* No... chovali bychom se k němu jako ke komukoliv jinému. Jenže problém u vás lovců je ten, že...*Odmlčí se a neví jak to říct.* Většina pokousaných...kvůli cti rodiny a dalěí věcem se...*Zhluboka se nadechne.* Si raději vzali život než aby byli podsvěťany. *Jde vidět, že se jí to neříká snadno.* Nejde o to jaký máme názor my... ale vy. Že se někteří z vás dívají na podsvěťany skrze prsty. *Pokrčí rameny.* Stalo se to někomu z insitutu? Pokousal někoho někdo? *Zajímá se.* Obojí...Je tam největší počat smeček. Jak ve Washingtonu tak v Kanadě. Stejně jako Upíří třeba v New Orleans. Tam je největší počet zrovna jich. *Vysvětlí jednoduše.*
*Nakrčí nad její odpovědí obočí.. s něčím takový se setkala asi jen ve filmech.. a to jí lovci přišli dost zásadový a žijící podle pravidel z minulýho století.* Nevěřím, že by si je nějaká ženská nebyla schopná vzít do parády.. *Zkusí situaci odlehčit.. taková genderová nervnost jí v dnešní společnosti přišla už pomalu jako zločin.. a ahlvně naprostá pitomost.* /Takže preator je na Staten island.. no to se mi to trochu úží, ale ne o moc.. V institutu asi bude mapa s adresou./ *Lehce se usměje a zakoulí očima, když jí Emerie vybídne, aby se svěřila.. Nechce se jí, netýká se to totiž jen jí, ale taky cítí že v rámci zachování přátelskýho rozhovoru musí něco málo říct.* Ále.. docela taková klasika. Měla jsem kamaráda.. ale časem to asi začalo přerůstat v něco víc. Myslela jsem si, že je to jednostranný.. protože každou chvíli měnil názor. A teď.. si možná říkám, že jsme měli zůstat jen kamarádi, věci byly jednoduší..Na druhou stranu... *Větu nedokončí a pokrčí ramena.. sama neví jak si odpovědět a nebo ten konec věty nechci vyslovit nahlas.* Ne.. o nikomu konkrétním nevím.. *Částečně zalže o tom, že by někoho někdo pokousal.. všimne si pak jejího výrazu a nakloní hlavu lehce na stranu.* Z tvýho výrazu odhaduju, že jsi asi několik takových případů řešila... *Namítne opatrně a odpije si z čaje.. všímá si, že si jich ostatní všímají a poutají k nim pohled.* /Vlkodlaci.. / *Přehodí si pramen vlasů přes krk, aby jí skrýval runu, která jí prozrazovala.. ale i tak se už všimli, že vlkodlačice vede volný rozhovor s nefilim... a zdálo se, že je to znepokojuje.*
*Emerie si jen zakrouží brčkem v pitím.* Taky že jsem dostala pořádně přes držku, když jsem se o to poskusila. Ale když jsou dva nebo tři...*Pokrčí rameny jednoduše jako kdyby o nic nešlo.* Asi je to nějaký gang, proto chci ze Staten co nejřív pryč. Ikdyž to budu mít dál do Preatoru. *Vysvětlí proč se chce stěhovat. Vždycky ji zajímaly takové drby o tom kdo s ký[link src="m.Ikdy"]ž ty lidi neznala. Měla ráda drby a taky tady zatím neměla žádné kamarádky s kým by si mohal takhle podrbat. Rukou si podebře hlavou a zaujatě poslouhcá všechno co jí Grace říká a u toho pije své pití.* No...neznám vás. Ale za mě je teda docela red flag, když každou chvíli mění názor. *Podotkne a napíchne si kachnu na vidličku.* A pokud se ti to nezdá správné, tady jakože uvnitř...Chápeš, takový ten gut feeling, intiknty. Tak možná bude dobré je poslouchat, protože z nějakého důvodu ti tělo říká že je to špatně. Nechceš přece být s někým u koho máš pocit, že se neustále musíš otáčet a hlídat si záda. Teda neříkám že tě chce zabít nebo tak. ale prsotě... měla bys být s tím člověkem v klidu. To chci říct. *Vysvětlí její názor na věc.* Ale mě nemusíš vůbec poslouchat jsem jen...Náhodná ženská z parku. *Mykne rameny a stčí si do pusy posledni sousto svého jídla. Chápavě přikvýne když Grace poví, že se nebaví konkrétně. A když jí řekne, že se nejspíš s tímhel setkala Emerie jen souhlasně přikývne.* Stekala, s jendím. Bylo mu něco málo přes dvacet, zabil se. Nemohl... to přijmout. Raději se zabil. Nevím jak to vyřešil ten instiut ehm... bylo mi osmnáct, teprve jsem v Preatoru začínala a brala si do toho kurzy psychologie na místní veřejné univerzitě. Krušné začátky...*Pousměje se nevesele. Všine si toho, jak si Grace schovává runu na krku. Emerie se podívá směrem, ze kteérho cítí pohledy.* Hej. *Křikne na dvojici vlkodlaků.* Co si hleděť svýho a neřešit ostatní, hm? Uričtě nechcete, aby vám ti kung pao skončilo v klíně a pivo na hlavě. Takže si hleďte svýho, díky. *Štěnkne vyloženě na ně a slyší cosi ve slovy "nějaká drzá" ale na to už nereaguje a jen se koukne na Grace a zakroutí hlavou.* Kr*téni. *Napije se ještě svého pití.*
*Zkouší se vcítit do stejný situace a představit si, kdyby tři lovci šli po ní.. a nebyl by tu žádný zákon, na který se může odvolat...Ale moc se jí to nedaří.* Jsi tu nová.. nemáš kontakty, jsi snadný terč.. Pokud tě teda neochrání Preator lupus.. myslela jsem, že oni se starají o pořádek mezi podvěťany.. nebo jen zaučují ty nový? *Má v tom docela zmatek, ale neumí si představit že by násilí takovýho typu nemělo nějakou brzdu.* /Red flag?/ *Zůstane v tichu sedět s hrnkem čaje v dlaních a zírá do něj když poslouchá Emerie vykládat o Sebastianovi...najednou má potřebu jí slova vyvracet a bránit ho.. i svoje pocity, že to tak není a že tomu nemůže rozumět.. ale nakonec tvář povolí a neudělá to tak prudce.* Věř mi... moje tělo v jeho přítomnosti neříká, že je něco špatně.. /Právě naopak../ *Zhluboka se nadechne a radši tu smělo odpověď zapije čajem.* Ale když to bylo jen přátelský, tak neměl tolik obav... *Zase pokrčí ramena.. nemluví se jí o tom snadno v jeho nepřítomnosti.* /Snad.. Cas by se snad nezabil. Ale to zní, že se to stalo dávno...to nemohlo být .. vlastně možná mohlo./ To zní otřesně.. *Přiznává a nálada trochu poklesne.. její rodina by byla právě jedna z těch, co by svoje vlastní příslušníky radši zabila než aby je nechali se stýkat s podsvěťany nebo hůř, stát se jedním z nich.. Chce se zeptat, kdy se to stalo a radši se rozhodne zeptat oklikou.. aby se Emerie myslela, že jí zajímá její osud, i když větší zájem má o informace.* A jak dlouho pro preator pracuješ? *Zeptá se a vzápětí opře ramena do židle, když se Emerie rozzohní.* /Neříkala ještě před chvílí, že jsou to blázni a že dostala několik ran?/ *Trochu nechápe i obdivuje její odhodlanost je pro pár pohledů takovou reakci.. Ale nekomentuje jí nijak nahlas.. lehce se jen usměje a doufá, že se nezaplete do nějakýho problému.*
*Nápadně se kousne do tváře, při jejích lsovech.* /Preator nebo lovec, že jo. Kterého pak musíš zachránit, prtoože nechceš aby porušil dohody.../ *Proběhne jí hlavou ale svoje myšlenky nedá znát.* Starají. *Souhlasí.* Jen stejně jako v civislkém světě máš gangy a takové věci. No a do toho se asi Preator nechce zrovna... plést. *Pokrčí rameny. A vůbec nezmiňuje to, že jednoho těch vlkodlaků zabila a že to nastražila tak, aby to vypadalo že to udělal ten druhý. Nemluvně o tom ,že tomu byl přítomný Sebastian. Je vtipné že se zrovna o něm baví a ani jedna to netuší, že se ta druhá s ním zná. Emerie se nad první poznámkou jen lehce ušklíbne, čímž řekne asi víc než slovy. Pak se jen napije své limonády a porkčí rameny.* Netuším, možná se jen bojí. Ono je těžký někomu nakouknout do hlavy, když to zrovna neumíš. *Nakrčí pobaveně nos a už se pak věnují spíše hovoru o přeměných lovcích. Je to těžké téma, hlavně pro Emerie, která se s tím setkala právě z první ruky.* Je to otřesné. Některé rodiny lovců jsou stále posedlé věcmi jako čistota krve, zákaz styku s podvěťany a tak. Je to nekutečně rasitický. *Odrfkne si a zakorutí nad tím hlavou.* U Preatoru pracuju právě od těch osmnácti, jako stážista hlavně. Ale dostala jsem se k nim, když mi bylo dvanáct...*Odmlčí se.* Žila jsem předtím ve smečce/kmeni. Můj otec byl v té době alfa. No a jeden z členů smečky ho vyzval na souboj. A hodně ve zkratce... Neskutečně se to zvrhlo a můj starší brácha nás odvedl do Steattleu do Preatoru... Jenže pak brácha odešel, podívat se jestli někdo ze smečky přežil...Bylo mu...myslí šestnáct. A od té doby jsem ho neviděla. *Sklopí pohled.* Stále ho hledám a mám naději, že...že by mohl být naživu. No ale já jsem zůstala u Preatoru a na starost si mě vzala Sandra, byla jako moje máma. Byla jsem u ní vlastně celou dobu a tak nějak... Protože mě Preator zachránil tak... jsem chtěla udělat to samé. Takže jsem začala pro ně pracovat. *Pkrčí rameny po té co poví, jak se vlastně do své organizace dostala. vytáhne si z podtrička znak prestoru a začne si s přívěškem hrát. Dokud teda si nevšimne toho, že je někdo sleduje. Ještě těm dvěma věnuje jeden "tak co" pohled a ti se otočí k sobě. Zatím co se podívá na Grace.* Nenechám si líbit tyhle pohledy. Nenechám si většinou nic líbit a to je můj problém. *Ucehcthne se.*
To je ale... to neni fér. *Okomentuje přístup Preatoru lupus a zamračí se do čaje.. nebylo to fér, jako hodně další věcí ve světe a přesto jí to ještě nepřestává zarážet.* Nakouknout do hlavy? *Zopakuje po ní, protože jí to vyvolá určitý vzpomínky neví jestli se jen nepřeslechla.* To bych ani nechtěla...*Hned zareaguje, aby skryla svoje dřívější překvapení.* Radši bych byla, kdyby mi sám řekl čeho se bojí.. jestli se teda něčeho bojí. *Dopoví a koukne do prázdnýho hrnku před sebou.. Radši přejde komentář o čistotě krve, jinak by musela Emerie přiznat že je zrovna potomkem jednoho z těchto rodů. Pak se trochu pousměje, protože buď jí Emerie nerozuměla a nebo nechce odpovědět na to jak dlouho je u Preatoru.. Grace má ale tu smělost jí otázku upřesnit.* To vím, že tam pracuješ od 18 let.. ale jak dlouho? /Snad se nemyslí, že umím odhadnout věk na první pohled./ *Mile se usměje, ale uvnitř má trochu podezření, že se tý otázce vyhnula záměrně. Její pohled zjemní. když uslyší o jejím životním příběhu a o ztrátě rodiny. Samotnou jí to trochu rozhodí, protože v tom vidí jistou podobnost.* To .. je mi líto. *Dostane ze sebe.* Takže jsi našla svou rodinu v Preatoru? *Zkusí téma obrátit na to pozitivní.. nakonec to bylo to, co jí samotný nejvíc chybělo a co stále hledá.. domov a rodinu. Možná má pocit, že to u Emerie bude stejný. *
Život bohužel není fér. *Porkčí rameny prostě. S tímhel faktem se smířial už dávno. Nad její otázkou se ušklíbne.* To byl vtip. *Osvětlí.* Ale nějaký čaroděj by to pro tebe udělal, sice za dost peněz ale udělal. *Pokrčí rameny a pak ji poslouhcá a souhalsně přikývne* Tromu rozumím. No třeba ti to někdy řekne... Možná to chce jen... čas? *Zní to spíše jako otázka než věta. Nezná je takže jen hádá. Všimne si, že Grace neokomentuje nic ohledně té čistoty krve, vlastně od lovce nečekala ani něco jiného. Pak s uvědoměmním, když jí Grace upřesní otázku otevře pusu.* Aháááá...Ty chceš vědět kolik mi je. *Nakrčí pobaveně nos.* Takže, abys nemusela svoji hlavinku zabývat matikou...Teď mi bylo třiadvacet. Takže u Preatoru pracuju pět let.*Mrkne na ni vesele.* Klidně ses mohla zeptat rovnou, neberu to jako urážející otázku...Tobě je kolik? *Zeptá se zvědavě. Grace nemohal být o moc starší než ona sama. Pak se rozmluví o jejím životě a z pohledu Grace cítí...jistou sympatii.* Jo... nebylo to pěkný. *Souhaslně přikývne. A pak mykne rameny.* Jo i ne. Mám Sandru, je skvělá, je taky vlkodlak a je to.. jako moc máma nebo teta. Ale jinak...všechny ostatní beru už jako kolegy. Jak ty bereš lovce u vás. *Kývne ke Grace rukou.* Jinak domov nemám. *Povzdechne si.* A brácha je kdo ví kde. Může z něj být vlkodlak samotář a toulat se někde v kanadě v lesích, může být mrtvý... cokoliv. *KOukne se na Grace.*Sice doufám, že žije a je v pořádku ale...*Vytáhen si peneženku a v ytáuhne z ní složenou fotku chlapce.* Takhel is ho pamatuju, tady mu bylo myslím patnáct... tkaže je teď o jedenáct let starší. Nevím jak by mohl vypadat. Slyšela jsme že by mohl být tady ale...Nic. *Podívá se na Grace a chytí ji za ruku, kteoru lehce zmáčkne.* Hádám že jsi na tom podobně jako já...*Podotkne.*
/Představa že by se Axel pohrabal v hlavě Sebastiana? To by Sebastian nezvládl kdyby na to pak přišel./ *Taky zapochybuje, jestli by to Axel byl schopný udělat, když jí sám říkal že se mu nelíbí hrát si s něčí myslí.. a to i kdyby ty peníze třeba měla.* Opravdu? Znáš nějakýho? *Zeptá se, protože chce vědět jaký kontakty takový vlkodlak má.* /Mojí.. hlavinku?/ *Potlačí zmatený zamrkání a jen se nejistě usměje.. neví jak si tohle má vyložit, jestli jako pokus o flirt a nebo něco jinýho.* Tak to už máš za sebou pořádný kus cesty.. *Okomentuje krátce, ale pořád váhá jestli se na Casworana zeptat.* Je mi pětadvacet... což má být asi něco jako průměrná životní dléka lovce.. za chvíli začnu přesluhovat. *Mrkne a udělá vtip na svůj účet, aby odvrátila pozornost. Překvapí jí že si Emerie troufá trvdit jak Grace vnímá lovce, přijde jí to ale milý..znamená to, asi, že nad ní přemýšlí víc než si myslela a to jí lichotí.* A co místní smečka? Trochu znám místního alfu..není to špatný muž.. Možná to by byla cesta k tomu mít .. větší pocit domova. *Navrhne jí, ale pak se radši stáhne.. uvědomí si, že možná Emerie o tomhle už přemýšlela a že poslední co právě potřebuje jsou jejích chytrý rady.* Já většinu vnímám jako kolegy.. ale někteří jsou pro mě opravdu jako rodina, i přes naše neshody /Až na to, že jsi teď už s obouma spala.. vážně? Rodina?/ *Kousne se nad tou myšlenkou do rtu a trochu se jí vlije krev do tváře.. Pohled sklopí k fotce a nakloní hlavu zvědavě na stranu.* Jste si podobní.. *Podotkne s úsměvem .. nechce Emerie nahlas zklamat a říct, že ho nikde neviděla.* Nezkoušela jsi sociální sítě? Tam se lidi hledají snadno... lidi zvěřejnuji všechno možný.. *Prohrábne si vlasy rukou a když ruku položí na stůl a Emerie se jí dotkne, tak lehce ztuhne..možná nad tím dotekem, možná nad tou otázkou.* Tak nějak... *Usměje se nejistě a vlastně ani neví, co má říct.. neví, jestli Emerie chce slyšet její příběh a hlavně.. jestli je na to vůbec připravená.*
Jo.. A nikoho neznám. Oxsana, což je čarodějka z Preatoru tyhle věci nedělá. Ale je tu několik nejvyšších Čarodějů. Myslím že...Maddie Colban je v tomhel dost dobrá, je to nevjyšší z Bronxu. Ale to je jediný koho znám. *Pokrčí rameny. Její nejistý úsměv uplně přejde, protože jí nepřišlo že by říkala nějaký flirt nebo něco takového.* Ani ne, ještě mě toho spoustu čeká. *Zazubí se na ni vesele a pakzjistí, že její odhad nebyl o tolik milný.* Ale prosimtě...*Mávne nad jejím vtipem rukou. *Ani si neuvědomí, jak to o lovcích mohlo znít. Řekla to prostě tak jedndouše a uatomatikcy.* Moje smečka je Preator. A já měla smečku předtím... Preator je to k čemu se dostanu aktuálně nejblíž, ale... díky za tip. *Usměje se na ni lehce. A posloihcá jeí slova o lovích.* Rozumím vy to máte stejně asi trochu jinak...*Všimen ji jejího rumence na tváři, ale nehodlá to nijak komentovat nebo se na to ptát.* Jo, jsme. *Pousměje se.* Zkoušela, ale... my jsme na to nikdy zrovna nebyli. Já až... až jsem se dostala k Sandře jsem tomu víc propadla. Můžu to zkusit víc. Slyšela jsem...o věci jménem craigslist. Je tma prý sekce missed conection možná to zkusím dát tam. Když tka zkusím instgram, facebook a tak. *Schová si zase fotku do peneženky. Pak přátelskty stiksne Grace ruku a pak ji pustí.* Jestli chceš o tom mluvit.. a nebo nechceš...je to na tobě. *Pousměje se na ni a vytáhne svůj telefoon.* Kdybys chtěla někdy pokecat ještě, zatím třeba na skleničku vína nebo čehokoliv co piješ...*Optevře nový kontakt a telefon postrčí ke Grace.*
Aha.. no jenom mě to tak napadlo, že se v tom vyznáš... *Nadhodí a radši se o čarodějích víc nevyjadřuje. Čarodějku o který mluvila nezná, takže se asi hodně v New yorku změnilo. Pouslouchá jí dál ale většinu času víc mlčí a pouze přikyvuje s úsměvem. Zamrzí jí, že už všechen čaj vypila, ten čas utekl v její spolčenosti tak rychle že si to ani neuvědomovala.. možná to bylo překvapením, že vlkodlačice nemá vůči její rase přesudky.* /Craigslist? Na to bych se měl taky podívat... ale myslí, že to bude nakonec něco jen pro civily... tam by Cas nebyl./ *Zamyslí se a nakonec jí vytrhne z přemýšlení Emerie... nepřipadá si natolik komfortně, aby se na druhým setkání svěřila.. * Děkuju.. na skleničku zajdu ráda..* Jen s úsměvem poděkuje a zdvořile odmítne o tom dneska mluvit. Vezme si od ní mobil a zadá tam svoje číslo a rovnou se i prozvoní, aby si ho mohla uložit taky.* Zavolej kdykoli.. poslední dny jen chodím trénovat, žádný jiný povinnosti zatím nemám.. *Zvedne se ze židle a posbírá se svoje věci.* Ráda jsem tě poznala.. Je fajn, že ne všichni mají vůči lovcům předsudky.. *Poznamená váhavě na konec, pak na ní ještě mávne a nakonec odchází z bistra pryč.*
*Emerie jen pokrčí rameny.* Jen jsem dobrý poslouchač. *Řekne prostě a pak více méně mluví hlavně ona, ale to jí vůbec nevadí. Utíká jí to celkem rychle a už u toho stihla vypít svoje pití. Nečeká, tak nějak že by se jí s tím vším Grace svěřila hned a není na to za ni naštvaná nebo tak. Jen se na ni usměje a souhalsně přkývne.* Jasně, někdy se ozvu. Já sice pracuju a ted hledám ten byt nebo jsem na boxu, ale to nějak...spácháme. *Zazubí se na ni vesele.* Já jsem tě také ráda potkala Grace. *Věnuje jí jeden úsměv.* Grace, ne vždycky my máme předsudky k vám. To někteří z vás mají předsudky k nám a dívají se na nás skrze prsty. *Připomene jí a nechá ji oddejít. Než se sama tak nějak pobalí a zmizí z bistra pryč zpátky na Staten.*
*Dneska měla Emerie volno. A právě proto se rozhodla jít na obhlídku pár bytů v Brooklynu, protože se plánovala stěhovat po tom všem co se stalo na Staten. Jistě bude dál od práce, ale zase na druhou stranu by mohla být aspoň trochu v bezpečí. Když už jsme u toho bezepčí rozhodla se po těch prohlídkách, kde viděla asi dva byty, jít si někam zacvičit. Dohodla si na tenhel dej jednoho tranéra, který bych taky vlkodlak - hlavně protože se bála, že když dá jednu ránu civilovi tak jej zabila. U jiného vlkodlaka měli aspoň podobné síly. Takže teď už buší do dvou velkých plátů, které má James na rukou. Culík se jí houpe ze stary na stranu s každým úderem a cítí jak jí stéká pot po zádech a mezi prsy. "Hej, hej, klidni se, trochu zpomal. Takhle si akorát ublížíš." Napomene ji a Emerie přestane.* Tak se mi to zahojí no a co. *Odrfrkne si. "Dej si deset minut pauzu." Přikáže jí a Emerie vyleze z ringu a jen co vyjde tak se jí podaří narazit hezky do něčí hrudi. Už se chce omluvit, ale zvedne hlavu a uvědomí si, že muže zná.* Oh, nazdar, Sebastiane. *Podívá se na něj a musí lehce zakloni hlavu, aby mu viděla do tváře.* Jdeš si.. zacvičit? Nemáte tam u vás tělocvičnu? *Zeptá se zvědavě a rukou si upraví trochu rozcuchané vlasy, které jí vypadli z culíků. Má na sobě sportovní podprsenku a legýny. Natáhne se pro svou mikinu hozenou přes lavičku a oblékne si ji a ještě se napije vody.*
*Zrejme musí na ľudí okolo seba pôsobiť veľmi nepríjemne, keďže každú chvíľu, zatiaľ čo sa rozcvičuje, na neho niekto hľadí a akoby sa báli k nemu priblížiť. Nevie, či je to jeho tvárou, no runy, aj keby ich obyčajný civil videl, vyzerajú ako obyčajné tetovania a Sebastian nemá pocit, že by sa mladí obávali potetovaných ľudí - možno niektorí. Tak či tak to musí byť v tom, ako namrzene a zamračene sa tvári. Nevyvádza ho to však z miery. Tlak, čo sa v ňom uvolnil počas rozcvičovania, si teraz mieri vybiť do boxovacieho mechu a možno, ak by bol niekto ochotný, skúsi normálny tréning. Keď sa však obzrie, aby skontroloval, či niečo nenechal pri strojoch, v pohybe naspäť do niekoho narazí, alebo ten niekto narazí do neho. Nezaujato sklopí pohľad a zbadá tam Emerie, ktorá sa mu ihneď prihovorí a aj keď nemá náladu na rozhovor, a už vôbec nie s niekým, koho ledva pozná, tak si premkne koreň nosa medzi prstami.* Samozrejme, že si idem zacvičiť, je to posilovňa. *Odpovie jej nenútene a potom mykne plecom. Nechce pokračovať v konverzácii, ale keď už, aspoň Emerie by sa mohla podujať na to, že mu niečo o boxe povie, keďže, ako sa zdá, sama sa takého tréningu pred chvíľou zúčastnila. Ignoruje jej otázku ohľadom tréningovej miestnosti v Inštitúte a prejde do obrany, aby nemusel odpovedať - alebo aspoň čo najmenej.* Ty si bola na box, zrejme? *Povie, ale vetu zakončí otáznikom, aby si potvrdil svoju teóriu.*
Co já vím, co sem jdeš dělat. Klidně sis se mohl jít koupit proteiny. *Ukáže na poličku za kasou, kde prodávají velké dózy s proteinem.* Nebo sem můžeš jít za njěakým známým...Podívat se na trénink. Co já vím. *Pokrčí rameny prostě.* Ale jasné, mohlo mě logicky napadnout, že sem jdeš cvičit. *Řekno tak takovým tím tónem hlasu jako kdyby jí to vůbec nenapadlo, idkyž opak je pravdou. Byla to jen otázka jak si začít si povídat. Začne si mezitím sundávát rukavice.* Za prvé na něco jsem se ptala. *Podtokne a rozepne si suchý zip na rukavicích.* A za druhé jo byla. Trénuje mě tady ten cápek, James. Věnuje se tomu už pěkně dlouho. Já jsem něco málo dělala když jse byla ve Seattle ale po tom všem co se stalo...No bylo by fajn se k tomu znova vrátit. I k sebeobraně. *Pokrčí prostě rameny a prohlédne si Sebastiana.* Nechceš si za boxovat se mnou? *Zeptá se jen a natáhen se pro pití a ještě se napije.* James říkal, že by se hodil někdo kdo zvládne moji sílu, ale jsou tu většinou civilové. *Rozhlédne se kolem.* A ty...*Až teď si Sebastiana pořádně prohlédne. Pěkně vysoký a pořádnýma svaly.* /Okay... škoda že jsem si toho nevšimla dřív.* Ty bys mohl být celkem vyrovnaný soupeř. *Zazubí se na něj.*
*Nadvihne trochu obočie nad jej rozčarovaním ohľadom jeho poznámky, že si prišiel zacvičiť. Protein, ten nepotreboval, už aj tak s jeho obsesiou na pohyb, ktorá sa u neho vytvorila počas abstinenčných mesiacov, mal pevné svaly a niekedy už až príliš unavené. Vydýchne a keď namieta, aby jej odpovedal na otázku, vydýchne nosom a rozíde sa smerom, odkiaľ sa práve pred chvíľou Emerie objavila. Má na ňu však pár otázok, ktoré posledné dni chvíľu nechal ležať, pretože na Em nemá žiaden kontakt, aby sa jej opýtal na tú párty a na to dievča, ktoré tam stretli. Lenže téma je teraz na niečom inom a Em mu sama navrhla, či by si s ňou neskúsil boxovať, čo ho aspoň ako tak trochu nadchne a neveselo sa pousmeje.* Fajn, pokojne sa na to dám. *Odpovie jej a dvihne plecia na znak súhlasu. Dúfa, že ho nechá na pokoji s otázkou o Inštitúte - ak jej nebude odpovedať, malo by jej dôjsť, že sa o tom asi nechce rozprávať. Je rád, že si zatrénuje s niekým, kto má dosť veľa sily, ako sa o tom už sám stihol presvedčiť a stále ho to akosi vyvádzalo z miery, že s Emerie majú teraz tajomstvo a on sa cíti vinne, že sa začal zahadzovať s viac podsveťanmi, než kedy očakával. Vytvára mu to ny zátylku zvláštny tlak, pretože akokoľvek sa snaží podsveťanov od seba odohnať, niektorí z nich sa skrátka už nedajú obísť.* /Ďalšia vec, na čom si môj milovaný brat zgustne./ *Pomyslí si nevrlo a nepríjemná myšlienka sa objaví aj v jeho tvári, keď sa zamračí.* Ešte som takýto tréning nemal. Veď ma. *Radšej vráti svoju pozornosť naspäť k Emerie a čaká, aké pokyny mu dá. Na chvíľu sa vráti do starých čias, keď mával lovecké tréningy s lovcami z Akadémie.*
*I ji docela zajámalo jak ta párty dopadla, ale neměla na Sebastiana žádný kontakt. Chtěla mu říct že se po párty dostala v pořádku domů a ještě čekala na Lotte než zajde do domu, aby si byla jistá že se tý holce nic dalšího nestane. Ale zdá se, že o tomhle teď mluvit nebudou, protože mu Emerie hned nabídne zkusit si s ní boxovat. Přece jen Sebastian byl lovec, kdyby mu zlomila třeba ruku tak si může dát při nejhorším runu.* Fajn super, takže rukavice jsou tam a helma taky. *Kývne směrem ke skřáni odkud si může Seb pujčit věci.* Ale jestli chceš box bez rukavic a bez helmy...*Podivá se na něj a nechá jej vybrat.* Žádný takový trénik jsi neměl? Ty? Pane...mám svaly i tam kde je obyčejní lidi nemají? *Je jasné, že se pokusila o vtip. Je to vidět díky tomu, jak se na něj vesele zazubí.* Chytej. *hodí po něm chránič na zuby. Pak podle výberu Sebastiana si dá buďto rukavice nebo si jen obváže kouby.* Věřím že se rychle chytíš, trénoval jsi u vás. Trénuješ denně určitě. *Podotkne.* Jamesi, má tu někoho na sparing. *Křine na svého tranéra, který přijde a Sebastianovi je stroze a jednoduše představí v rychlosti mu vysvětlí základy a pak jej jen popládá po rameni a pošle je i s Emerie do ringu.* Hele je to jednoduný prostě se postavíš takhle a...budeš dělat údery. *Pokrčí rameny. A nasadí si chránič na zuby.*
*Obzrie sa smerom, odkiaľ si môže vziať chrániče, nadvihne jedno obočie a pobaveme vráti pohľad k Emerie.* Myslím, že to zvládnem aj bez toho. *Síce takto iba začína s boxom, pretože zatiaľ trénoval iba na boxovacom mechu, ale úderov už za svoj život prijal toľko, že ho to nemusí nijak odpudzovať. Nasleduje činnosť Emerie, keď si okolo kĺbov omotáva pruhy obväzov a keď mu podá chránič na zuby, nedôverujúco sa naň zahľadí a nie je si istý, či mi ho mal použiť. No nechce o zuby prísť a tak si ho vsadí do úst a vyberie sa za Emerie do ringu. Jej vtip si necháva uložený v mysli a aj keď sa na ňom uchechtol skoro akoby sám pre seba, nenecháva na sebe poznať, že by sa mu nálada zlepšovala. No zároveň cíti akési zadosťučinenie a nabudenie z boja, ktorý ho čaká. Keď stoja v oproti sebe, v mysli Sebastiana sa zapne aj nejaké logické uvažovanie a keďže mu boj na blízko vždy išiel dobre, svoju prax v tom dokáže ihneď pretaviť do tréningu boxu, v ktorom sa teraz nachádza. Už len jeho postoj je automaticky nastavený tak, aby mal dobrú stabilitu a aby bol tou natočený k Emerie tou stranou tela, ktorá je trochu slabšia, aby mal voľnú silnejšiu, teda pravú ruku. Sleduje ju a nič jej nehovorí, keďže už chránič nasadený na zuboch má a tak iba obozretne čaká, kým sa vlkolačka pripraví. Ešte nikdy nemal tréning s vlkolakom a považuje to za vzrušujúcu, nabudzujúcu výzvu. Myšlienky v jeho hlave sa rozprćhli a rozleteli a ostali skryté niekde v pozadí, pretože teraz má niečo iné na práci. Zatiaľ neútočí. Spoza obočia si všíma pohyby Emerie a spolieha sa na začiatok na svoju obranu. Tak či tak si potrebuje boxovacie techniky pozrieť a nejak osvojiť.*
*Překvapeně zvedne obočí, když Sbastian odmítne rukavice i helmu.* Okay, tak jak si pán přeje. Doufám že máš runu na zlomený nos. *Mrkne na něj zatím co si obmotává pevně klouby, ale tak aby s rukou mohla pěkně hýbat. Podívá se na Sebana a protočí očima.* Neboj jsou to jednorázový, proto vypadají takhle... Myslím si, že jsou spíš jen pro pocit než že si ochrání zuby. Spíš to rozkousneš. *Přizná nahlas, asi to zabrání největší škodě, ale spíš předpokládala že ne. Trochu j urazí, že se nad jejím vtipem nezasměje, ale nechává to plavat. Postaví se do klasického postoje a už jen z postoje Sebastiana vidí, že on bude rozhodně jako protivník dobrá výzva. Ještě když je to lovec. S tělem a výškou jako byl Sebastian. Jen mu věnuje jeden pohled jako výzvu a čeká, kdo znich dá první úder. Do toho si Sebastiana přeměřuje. Nakonec je to ona kdo dá první úder proti Sebastianovi. Levou, svou silnější rukou a pak ruce zase stáhne do obrany.*
*Provokatívne sa mu dvihne jeden kútik úst. O runy nech sa nebojí, ošetriť sa dokáže aj po bitke. Možno ho aj trochu priťahuje pocit toho, že by sa poriadne pobili. Ona s takou silou bude výzva, ktorú ak by vyhral on, môže považovať za úspešnú a trochu by si tým aj pohladil svoje už aj tak naštrbené ego. Nie je potrebné odpovedať, už iba pripravený čaká a napadne mu, že nakoniec to bude bitka bez toho, aby vôbec dávali pozor na boxerské pravidlá. Začínať môžu vo forme, ale ako skončia, to už nemôže zaručiť, pravidlá predsa nepozná.* /No konečne./ *Pomyslí si, len čo v sekunde zahliadne útok Emerie a všimne si, že je ľaváčka. Pravdepodobne to bude potrebné vedieť. Sebastian sa útoku obráni, ale je počuť zvuk, ako narazí ruka o ruku a zaštípe to, trochu.* /Vlkolaci sa nikdy nezdajú./ *Preblesne mu hlavou a hneď na to zaútočí on, urobí krok dopredu a pravá ruky mu vyletí k ramenu Emerie, o niečo nižšej ako je on. Hneď sa stiahne a príde mu, že uvidí jediný náznak Em vyhnúť sa akýmkoľvek formalitám a jednoducho sa tam domlátiť, ihneď zareaguje a pôjde do toho.*
*Jediná nevýhoda, kterou měla Emerie byla to, že je levačka. Měla hodně věcí opačně, takže to pro ni bylo o něco těžší, ale o to víc to byla výzva. Je zvědavá, jak dlouho se jim podaří držet se na profesionální úrovni než se z nich stane jen klubko úderů. Proto první úder dá ona, ale Sebastian se brání. Cítí jak jí brní ruka z toho jak se jejich pěsti setkaly. Když si višmne, že Sebastain útočí tak se jí podaří uhnout přesně na opačnou starnu a přitom, jak se vrací zpátky do zkladního postoje ruka jí vyletí jako pravý hák přímo směrem k Sebastianově čelisti, než se stáhne zase zpět a o pár kroků uspoupí a čeká na jeho další výpad. Tohle bude ještě zajímavé, protože začíná mít pocit, že jakmile se někomu z nich podaří toho druhého uhodit, tak se tady domlátí. Koutkem okay si všimne, že se kolem ringu začně objevovat více lidí, kteří je sledují, jako kdyby byli natolik zvědavý, jak vypadá tady tenhle boj skoro dvouamtrového pěkně svalnatého muže a ženy jako Emeire.*
*Hneď po ďalšom útoku, ktorý nasleduje od Emerie, sa stiahne dozadu a cíti, že sa začína viac rozhýbavať. Aspoň to málo, čo o boxe vedel, bolo, že je dôležité hýbať sa, nestáť na mieste a vlastne je výhodné využívať celú plochu ringu. Uhne sa, ustúpi a obíde okolo Emerie štvrťoblúk z jej pravej strany, aby trochu natiahol čas a premeral si slabiny, do ktorých môže udrieť. Keďže majú silnejšie ruky obaja na rovnakej strane, bude ťažké útočiť do ľava. Teraz sa rozhodne skúsiť trup, smerom na rebrá, no zároveň to urobí rýchlo, aby nedostal päsťou do tváre. Hneď na to znova pridrží svoje ruky ako obranu pred útokom na hlavu a pousmeje sa.* /Poď Emerie, trafíš ma./ *Nabáda ju vo svojej hlave, zatiaľ čo má zmysly naplno napnuté, aj keď sa nedajú vyrovnať so silou a zmyslami vlkolakov. Čím ďalej, tým viac sú jeho emócie skryté vzadu jeho mysle a dopredu sa dostáva iba čisto pudovosť a adrenalín. Vie, že čo chvíľu to aj pre neho, aj pre Emerie prestane byť iba tréning, Emerie dáva silné rany - ale však nič iné ani nečakal.*
*I ona si přeměřuje slabiny Sebastiana. Zatím se zdá, že si dávají malý koužek kolem ringu, než někdo z nich dá další úder. Ani já neunikne, že oba mají silnou ruku na stejné straně. Zase na druhou stranu jí to dělá možnost útočit do kříže na jeho slabou stranu. Jemu se podaří docela rychle zautočit pěkně pod žebra. Kde se i trefí až ji to trochu zabolí. Vyměnuje se se Sebastianem pohledy a přemýšlí, kam udeřit dál. Proto zvolí stjenou taktiku jako on, pod žebra na jeho slabou stranu. A dost slině, vlastně víc než zamýšlela. Dřív než vůbec stihen Sebastian znova udeřit tak uhne. Cítí, jak jí telem proudí adrenalin a divokost. Neni divu, že dá další ránu dřív než Sebastian a uděří jej přímo do čelisti. Což se zdá jako konec jen takového tréninku a začíná něco naprosto jiného. Kdy se oba nejspíš nechají strhnout tím vším adrenalinem a pudy.*
*Zdá sa, že jeho trefa do rebier trochu Emerie naštartovala a keď sa snaží úskokom vyhnúť rane pod rebrá, v sekunde ho trafí do čeľuste. V ušiach mu hučí a aj keď sú okolo ľudia, nevenuje im pozornosť, nesleduje ich, ani ich dokonca nepočuje - vytesnuje ich zo svojej mysli.* Pekne. *Povie Emerie a znova sa provokatívne pousmeje, aj keď mu v čeľusti pulzuje bolesť. Je rád, že rane do rebier sa stihol ako tak vyhnúť, aj keď cítil, že ho udrela, i keď nie tak silno, ako bol úder prevedený. Videl jej svaly, ktoré sa na prvý pohľad nezdali tak mocné ako napríklad u neho, ale ako sa napínali, bolo vidieť, že v nich má viac sily, než by človek odhadol. Keď dostane ranu do čeľuste, hneď reaguje útokom zospoda do sánky ľavou rukou, ktorú síce nemá tak silnú, ale aj s tou vie divy, keď sa stretne s tvárou alebo telom niekoho iného. Pravú ruku tiež nenechá odpočívať, nasmeruje päsť znova na rebrá, ale tentoraz pod ľavú ruku a udrie, dúfajúc, že sa trafí. Celý čas mu akosi trhá kútikmi. Bojovať s vlkolakom bolo zaujímavejšie, než si pôvodne predstavoval, a to si nepredstavoval nič podpriemerné alebo priemerné. Potom rýchlo uskočí a silno vydýchne nosom, pričom ho dych trochu zabolí.*
*Měla to tak nějak vypočítané, že pokud se vyhne úderu do žeber hned následně jej bude moct trafit do čelisti. Emerie lidi také nevnímá ani to, že James začala pomalu odevšech co mali zájem přijímat sázky jen co ten jejich boj začal být zajímavější. Jde slyšet nějaké skandování nebo oooh,uuuh. Ale Emerie nevnímá nic jiného než protivníka naproti sobě.* Jen se rozehřívám. *Věnuje mu podobný úšklebek. Plánuje mu dát dalších několik úderů. Bolest v žebrech ji po chvíli stjeně přešla. Ale cítila, jak jí s každou árnou táhnou svaly. Když sep okusí o další výpad tak se Sebasitianovi povede ji trefit pěstí ze spoda do čelisti. Hlava jí ulětí stranou díky tomu úderu a Sebastian ji uhodí znova tentokrát do žeber. Ale Emerie se nevzdává, ikdyž s ní ty rány otřásly a trochu ji rozrhodily. Místo toho se postaví znovu do postoje a když Sebastian uskočí přiskoí k němu a rovnou mu dá opravu silnou ránu do obličeje, která byla původně mířená na čelist. Než se z té rány její protivním vzpamatuje tak mu stačí dát ještě dvě rány z každé strany do žeber. A při jednom z úderů je těžko říct, jestli to křupnutí bylo to, že někdo v davu si obstaral chipsy nebo to bylo Sebastianovo žebro.*
*V rebrách ho tak zabolí, až to z neho nasilu vytlačí vzduch a dvihne pohľad k Emerie, keď je jemne sklonený dopredu. Rana do tváre mu spustí krv z nosa a akoby nestačilo, jeho pohyb k uhnutiu mu vystrelí bolesť až k ramenu. No nezastavuje sa - toto ho baví, konečne výzva, konečne nejaké zranenie, akoby už ani nevedel, čo to je telesná bolesť a musel si to pripomenúť. Nevzdá sa iba preto, že dostal zopár rán. Trochu ustúpi a v tej chvíli naznačí útok na hlavu Emerie, no keď očakáva, že bude reagovať, vrazí do nej ramenom, aby ju vyviedol z rovnováhy, a ak sa pokúsi zaútočiť, ľahko sa skloní a odstúpi o krok dozadu, pričom päsťou útočí na jej brucho, potom aj druhou päsťou, aby dostala dve rany za sebou a v tom tempe švihne zo strany rukou na bok jej hlavy. Odznova trochu ustúpi, dych sa mu bolesťou zadrháva v krku a krvavý nos si otrie o chrbát ruky. Užíva si to. Ani mu nenapadne, ako veľmi sa môže Emerie odtrhnúť z reťaze a kedy môže ustúpiť, aby ju nechal vyhrať - predsa len to nebude úplne útok na jeho ego, keďže súboj s vlkolakom nie je skoro nikdy ľahký a Emerie zrejme aj chodieva na tréningy pravideľne.* Tiež sa iba zohrievam. *Povie jej. Jediná runa, ktorú si pred cvičením načrtol, bola runa výdrže a tak zatiaľ ani nepocítil únavu. A adrenalín, ktorý mu pulzuje v žilách, ho poháňa a trochu tlmí bolesť, ktorá by inak v pokojnom stave bolela ako čert… Znova zaútočí, trochu sa skloní, aby Emerie znova trafil do rebra pod ľavou rukou a snaží sa, aby to bolo to isté miesto čo predtým.*
*Jen na jendu vteřinu ji napadne, že by měli skončit, hlavně protože si všimne jak se Sebastianovi z nosu spustí krev. Ale dřív než stihne říct, že by to mohli ukončit už se brání jedné z ran na hlavu. Ale je to jen léča a Sebastian ji žduchna do ramene, aby ztratila rovnováhu. Trochu sebou zakolíbá, ale udží se. Už plánuje další ránu, ale místo toho schytá několik ran do břicha, které musí prodýchat, ale díky tomu se jí podaří vyhnout se ráně do hlavy, protože se ohne. Vyižije toho, že Sebastian ustoupí, aby se vydýchala. Už se přestává držet na tom pomyslném řetězu. Adrenalin jí proudí krví a probouzí cosi mnohen divočejěšího. Proto se do toho oboří ještě víc a když se Sebastian trochu víc skloní tak už rozhodně nehraje fér. Vyhne se jeho úderu a sama jej uhodí do místa na žeberech jako předtím.A aby toho nebylo málo tak mu pěkně ákěřně podkopne nohy a pěstí jej uděří ze spodu do brady. Nejsou to vůbec slabé údery spíš naopak. Nesnaží se být slabá, ale zároveń nechce aby mu pod tou ránou uletěla hlava, jen se zavrátila do zadu. A když se u toho tak mu věnuje další podobně silnou ránu do břicha.*
*Už to nie je hra a keď chvíľu zaváha, je to chyba. Emerie sa do neho pustí silou, ktorú v sebe má a začne za sebou smerovať údery, ktoré mu dávajú zabrať, no aj keď je od bolesti jeho tvár stiahnutá, bez toho, aby si uvedomil, kde je, odpľuvne na zem trochu krvi, znova si ústa pretrie a sťažka vydýchne, aj keď sa mu cez zakrvavený nos vzduch ťažko dostáva do pľúc.* /Tá sa do toho pustila./ *Preblesne mu hlavou a napadne mu, že byť niekedy na zemi nie je na škodu, hlavne po tom, čo mu dala päsťou do brady, až ho zalomilo v krku. Vtedy si natiahne krk z jednej strany na druhú a vyrazí proti nej, chytí ju za pás jednou rukou a za stehno druhou, vydvihne ju do vzduchu a veľkou silou ju povalí na zem, pričom jej dopad vyrazí dych. Sebastian nezaháľa a v tom momente sa nad ňou skláňa, vrazí jej päsťou do lícnej kosti, hneď na to druhou rukou do druhej. Ťažko sa mu však hýbe s puknutým rebrom a cíti žily vo svojom krku ako pulzujú nabudenosťou a adrenalínom, zabúda na ochranu. Už tak či tak dostal od Emerie niekoľko dobrých úderov, až si je istý tým, že tento súboj dnes zrejme nevyhrá. To ho však nezastavuje v tom, aby urobil čo najväčšiu “škodu”, kým sa nevyčerpá, alebo kým ho Emerie neporazí. Niekoľko kvapiek krvi z jeho nosa dopadne na tričko Emerie a on preto vystrelí päsťou znova k Emeriinej tvári, aby ju znova udrel silou, ktorú už dávno zabudol, že má. Pud sebazáchovy vždy robí divy.*
*Rozhodně se do těch ran pustila se vší vervou. Možná trochu moc. Ale Sebastian neostává, překvpaveně vyjekne, když ji chytí za pas a zan ohu a hodí s ní silou o zem. Ten náraz jí vyrazí dech. A to je výhoda pro Sebastiana, protože mu to dává načas, aby jí mohl ušetřit několik ran. Být takhle nad ní za jiné situace tak se možná i červená. Takhle ale to zatím vypadá, že jí spíš rozbije těmi ránami nos. Když konenčě přijde k dechu po nějaké chvíli, vůbec s ničím neváhá a rozpřáhne se co nejvíc může s Sebastaina uhodí do lícní kosti. Využije toho momentu, aby jejich pozice vyměnila. Nohou se zahákne o Sebastianovu nohu a chytí jej rameno, takže se vytáhne a převalí ho díky své síle pod sebe. Takže teď Emerie sedí na Sebastianovi. Opět za jiné situace by se nejspíš červenala, ale teď tak akorát cítí jak jí brní z jeho úterů celá hlava a o plánuje mu to pěkně oplatit. Jednou rukou jej udeří z leva, druhou zase z prava. Tak to zopakuje ještě dvakrát, než do ringu vleze James: "Hej hej, to stačí hlavně ho nezabij. Nechceš mít průser." Musí ji od něj vyložene odtrhnout, aby neporkačovala dál. Když se Emerie probudí z toho adrenalinového transu a přestane ji tak brnět hlava kouken se na Sebastiana.* K*rva.
*Očakával, kedy skončí chrbtom na zemi on. Keď ho prevalí, rebro ho tak zabolí, až zavrčí a tvár mu stiahne do bolestivého úškrnu. Rana do nosa mu zahmlí obraz pred očami, ako sa cez krv nemôže dostatočne nadýchnuť. Rany, ktoré mu Emerie ušetrí, naznačujú, že sa už nekontroluje a on, napriek bolesti, s hrdosťou prijme všetko, čo mu Emerie nadelí. Keby čakal, že v takom krátkom časovom rozmedzí na ňom obkročmo budú sedieť dve ženy, no každá v úplne inej situácii, asi by sa tej predstave vysmial. No teraz je to tak a spraví to, že Emerie zboku vrazí do brucha, to s ňou však ani nehne, potom z druhého boku odznova zaútočí na rebrá pod ľavou rukou, no vtedy už cíti, že sa z neho váha dvíha a on sa pomaly nadvihne na lakťoch, vyfúkne nosom vzduch a krv a olízne si prasknutú peru. Zrejme by sa mu spravil aj monokel pod ľavým okom, keby nemal stélu, ktorou sa môže ošetriť.* To bolo skvelé. *Uzná a pomaly sa dvihne zo zeme. Teraz, keď si vytiahne chránič na zuby a môže sa cez ústa poriadne nadýchnuť a do trička si otrie stále krvácajúci nos, prejde okolo Emerie jej trénera a pomaly sa poberie von z ringu. Adrenalín ustúpil a on cíti každý pohyb, každý sval a ranu. Len teraz si uvedomuje, koľko ľudí sa na nich rozhodlo pozrieť, ale necíti sa trápne a ani ponížene. Bol to dobrý súboj, to oceňuje, aj keď v jeden moment mu naskočila do hlavy myšlienka, že môžu Emerie puknúť nervy a premení sa - no nejak sa vždy ubezpečí, že sa vie ovládať, aj keď jej v tom stále nijak veľmi neverí. Rozíde sa do šatne a počíta s tým, že už pôjde naspäť do Inštitútu.*
*Ještě od Seba dostane několik ran do břicha a nechá se. Přijímá každou ránu a spíše je nevmíná. Protože je moc zabraná útočením na Sebův, pěkný ale teď trochu zničený, obličej. Kdyby nebylo Jamese tak nejspíš ještě pokračuje, tak dlouho dokud by opravdu ze Sebastiana nevmlátila duši. Jen se šokovaně podívá na své klouby a obvaz od Sebastianovi krve. Podívá se na Sebastiana, který se pomalu zvedá za země a nedpustí si komentář jako po dobrém sexu, ne že ho tady právě totálně zmlátila. Nejvíc jí však děsil ten fakt, že.. se jí to snad i líbilo. Slyší, že na ni James mluví a říká něco o tom, že by mu mohla vydalat ještě níc peněz nebo co. Ale ona to naprosto ignoruje. Jen sleduje jak Sebastian odcházá z ringu. Musí se několkritá nadechnout, pěkně z hluboka, ale cítí tak akorát kovový pach krve. To díyk otmu se hned vrátí do uličky kde zabila toho vlkodlaka.* /Taky se mi to tam tolik...líbilo?/ *Už jen z té myšlneky, se jí zvedne žaludek. Přece nebyla nějaký psychopat, kterému se líbilo mlátit a vraždit lidi. Rozejde se k Sebastianovi, který jde k šatnám. kam má stejně Emerie namířeno.* Promiň, promiň, promi%n Sebastiane, moc se omlouávm. Nechala jsem se strašně unést. *Má nutkání se mu omluvit, odčinit si to.* Nechtěla jsem tě tak moc... zmlátit. *Podívá se na něj a vidí, jak mu začíná napuchat oko.* Nechceš já nevím... jí po tomhle na pivo nebo tak? Nebo jen na jídlo...Budu platit, zvu tě. *Nabídne se hned.*
*Stále si otiera nos, oko už mu jemne napuchlo a očervenelo.* /Musím vyzerať ako nejaký krvavý zemiak./ *Preblesne mu hlavou a je rád, že ho pri tomto súboji nevidel nikto z Inštitútu - už len to mu chýbalo, aby mali debilné poznámky, že ho porazil niekto z podsveťanov. Keď je už skoro pri šatniach, chránič na zuby vyhodí hneď vedľa dverí do koša a začuje za sebou hlas Emerie, náhliacej sa k nemu. Keď je pri ňom, celý čas sa mu sopravedlňuje, akoby nebol aj on ten, kto si to začal. Ísť do ringu s vlkolakom asi nemohlo skončiť jemnejšie a menej krvavo. Ten pocit, ako si vylial zlosť, ako sa mu uvoľnili svaly, ako bezmyšlienkovito udieral a bil, ako v ňom pulzuje bolesť a adrenalín v ňom trochu prečistil myšlienky, pozrie na Emerie zamračene.* Však to je ok. Sám som si to vybral. *Odpovie jej skoro až prekvapene a nechápavo. Emerie by sama mala vedieť a chápať, že takéto bitky trénujú tiež. Potom skloní hlavu, začne si obväzy z kĺbov odmotávať, keď sa vyberie zas do šatne. Siahne po kľučke.* Nie, fakt to bol dobrý súboj, nič mi nedlžíš. *Povie jej namrzene, akoby ho jej familiárnosť a nadmerná potreba niečo napraviť trochu iritovala. Nie že by jej to teraz vykričal. Ak bude chcieť, pôjde sa niekam s ňou najesť, tiež mu za ten čas nadmerne vyhladlo, no najskôr si skočí po veci, potajomky, niekde v rohu miestnosti by si aj načrtol runu, no nie je si istý. Ak si niekam pôjdu sadnúť, bude na verejnosti a ak použije Iratze, ktorá rany hojí postupne, civilovia si môžu všimnúť, že ak prišiel s domlátenou tvárou a odíde úplne v poriadku, niečo na tom bude zvláštne. Keby nemal tvár vystavenú, zrejme by mu to nerobilo žiaden problém. Preto použije Iratze iba v blízkosti rebrier, aby mohol aspoň bezbolestne dýchať postupom času. Keď vyjde zo šatne, vydýchne si a spomenie si na Grace a čo mu asi povie, ak sa o tejto bitke dozvie. Radšej by jej mal pomáhať hľadať.*
*Byla ze sebě naprosto znechucená. Jak si něco tkaového vůbec mohla užívat. Chránič na zuby musela ztratit někde během boje, protože když si ho chtěla vyndat nic v puse neměla. Děsilo ji to jak si užívala to bezmyšlenkovité mlácení a i ten adrenalin. Přišlo jí to tak strašně špatné. Když se na ni zamračeně podívá jen so povzdechne.* Jenže já se cítím blbě. *Vysvětlí jako kdyby mu to mělo věstlit naprosto všechno.* VÍm, že jsi tam šel dobrovolně a tak, ale já se cítím blbě, protože jsem se nechala tak... unést a co hůř líbilo se mi to. Užila jsem si to. *Poslední věty sykne tiše jako kdyby to bylo tajmství nebo něco za co by se měl člověk stydět.* Takže mě prosím aspoň nechej pro můj klid v duši si to nějak... odčinit. *Koukne se něj prosebně a nechá ho jít do šaten. Sama tam jde a míří si to k umyvadlu. Kde si sundá obvazy na rukou a ruce si umyje a s tím i obličej. Trochu se upraví a převleče se do normálního oblečení. Pak jde k Sebastianovi, kterého najde před šatnami.* Chceš jít spíš na burger nebo na steak? *Zeptá se jej zatím co si ještě rozčesává vlasy a jde cítit silný šeříkový šampon, který používá.*
*Keď sa k nemu pripojí, vykročí vedľa nej k východu z posilovne a a vzdychne.* A? Ja som si to tiež užil. Udrieť a dostať odozvu. *Vysvetlí jej, prečo je tak rád, že si konečne mohol zabojovať. Vypustil paru, tá bolesť ho z veľkej časti nútila nemyslieť na niečo iné. No i tak ho trochu nepríjemne zatlačí v hlave myšlienka, aby si dával pozor, akoby sa hneď v túto chvíľu mala Emerie premeniť na vlkolaka a zabiť ho. Aj tak sa cíti pod psa (alebo pod vlka) a keď vyšli von, tvár a nos mu ovanie chladivý vánok, no zabolí to. Nedá na sebe nič poznať, okrem mrzutého nakrčenia obočia. Nemá rád, keď ho ľudia presviedčajú k tomu, aby za neho mohli zaplatiť. Pripadá si potom, že im je niečo dlžný a ten pocit práve neobľubuje - dlhovať niekomu niečo sa nikdy neukázalo ako niečo príjemné, síce v tomto prípade mu niečo chce oplatíť Emerie, no i tak ho unavuje ubezpečovať ju, že sa nič nestalo, runy to spravia a v tom ho ubezpečuje aj to, ako cíti, že sa mu postupne rebrá hoja - aj keď to náramne bolí, keď sa mu kosť vracia do pôvodného stavu.* Asi burger, hádam. *Odpovie jej trochu nevzrušene a námatkovo. Už ďalej nerozoberá tému, že by za neho mala platiť. Má pocit, že jeho neústupčivosť bude stačiť na to, aby Emerie uznala, že si jednoducho zaplatí každý sám. Preto radšej obráti tému.* Čo to dievča z párty? Zistila si, čo je zač, *Opýta sa odrazu a ihneď presúva konverzáciu do profesionálnej roviny.*
Je to špatný. *Řekne.* Nemůže si člověk užívat mlácení někoho jinýho. To je... psychopatské. Jednou to přeženeš a v záchvatu někoho zabiješ. To chceš snad? *Zeptá se jej. Bylo to špatně to vnitřně věděla a většla že se už nesmí nechat tolik unést, bude si muset na sebe dávat pozor. Chce prostě za něj zapaltit jídlo, pozvat ho a možná si do toho trochu popovídat. Podívá se na něj, jak vypadá a jak je zraněný.* Bolí to moc? *Zeptá se jej. A jedna z jejích intrusivních myšlenek je ho do bolavého žebra píchnout prstem, ale neudělá to. Pak jen souhalsně přikývne.* Tak teda burger. *Vytáhne telefon a na mapách si najde nejbližší burgrárnu. Obrzaovku telefonu ukáže Sebastianovi.* Tohle může být? Vypadá to celkem slušně a ty buger jsou velké jak hlava. Koukej! *Posune to na další fotku, kde nějká blondýnky si ten burger drží u hlavy, že je velký jako její hlava a ukáže to Sebovi. Pak se rozjedou směrem k restauraci. Když Sebastian promluví o dívce z té párty tak si jen povzdechne.* No... Nebude se ti líbit to co jsem zjistila. *Uzná a podívá se na ulici před sebou.* Ta holka je Nefilim...Z nějakého důvodu nemá ale runu zraku na...no...*Nemůže si vzpomenout na slovo a tak chytí Sebastiana za ruku a ukáže na místo, kde on má runu zraku.* Nemá ji tady ale víc na vnitřní straně předloktí. Prý už čeká měsíc než to někdo ze Spolku začne řesit, že je nefilim a že patří k vám. Byla na psychiatrii nebo něco takového říkala. No a pak jsem jí odvezla domů, zavolala jsem uber a dali jste si sdíleného....Vydrž možná najdu tu adresu, kde jsem ji nechala vyhodit. Vypadala ti jak slušná čtvrť a vešla do jenoho z domů. *Porkčí rameny a zase se začne hrabat v molbilu.* Mám to tady..*Ukáže mu adresu, ona ji nezná ale Seban, pokud ví že je to adresa Triss bude určitě vědět.*
*Keď sa ho na niečo také Emerie opýta, cíti, ako v ňom znova začne pulzovať krv a telo sa mu napne. V poslednej dobe všetci až príliš útočili na to miesto v jeho hlave, na ktoré chcel tak veľmi zabudnúť, aj keď o ňom vlastne nevedeli.* To už bude môj problém, jasné? *Podotne prudko, no bez toho, aby kričal. Iba potrebuje túto konverzáciu medzi nimi uzemniť, aby sa viac nerozoberala. Emerie s ním vlastne nemá nič do činenia a ani sa nemusí starať o to, či sa niekým nechá zmlátiť alebo on niekoho zmláti. Takto ju môže brať hlavne ako tréningového buddyho, ak bude chcieť mať proti sebe niekoho, kto vydrží jej údery a chvaty. Potom sa však zhlboka nadýchne a keď sa konverzácia naozaj obráti niekam inam, snaží sa zachovať si chladnú hlavu, nemyslieť na nič, čo sa za tak krátku chvíľu dostalo do jeho hlavy, iba sa začne sústrediť na kroky, na veci okolo seba a na hlas Emerie vedľa neho. Na jej otázku, či to bolí, iba pokrúti hlavou.* Je to ok, bolo aj horšie. *Odpovie a spomenie si, ako spadol z mostu alebo ako sa podrezal. Príjemné spomienky to nie sú a aj keď bol opitý, veľmi dobre si to pamätá - také veci človek len tak nezabudne. Jeho nálada je zas tak zvláštne melancholická - síce odplavil zo svojho tela nejakú negativitu, až tak mu to nepomohlo, prečo pocíti sklamanie. Mykne iba plecom, keď mu Em ukáže miesto, kam sa chce ísť najesť, čím jej len potvrdí, že môže vybrať čokoľvek - on je iba hladný a rád by sa najedol, pokiaľ ho boľavá čeľusť pustí najesť sa v pokoji. Kráča vedľa nej a keďže už videl miesto, kam majú namierené, ide rovno tam. Mračí sa a vidí, ako na neho zvláštne ľudia hľadia s jeho dobitou tvárou - nie že by vyzeral hrozne, krv z nosa už zastavil, natrhnutá pera tiež vyzerá už iba ako jemná rana a jediné, čo bije do očí, je modrina pod okom. Pozrie na Emerie.* /Oh, to je tá Trissina…/ *V mysli ani nedokončí slovo “dcéra”, stále mu to je na jazyku nejaké cudzie.* Oh, tak to viem o čo ide. Takže to bola ona. No, Spolok je kapitola sama o sebe, o tom sa ale nechcem s tebou baviť… Lotty. *Povie to meno nahlas, akoby si práve spomenul, že mu predsa Triss jej meno hovorila.* /Čo vlastne na tej párty robila? Budem sa o tom musieť s Triss porozprávať. A že kedy je ten súd./
*Emerie se na něj zamračí.* Hej v klidu, uvědomuješ si, že já jsem to co pár týdnů zpátky vytrhla hrdlo jinýmu vlkodlakovi? Nemusíš na mě hned startovat. *Protočí očima.* Furt mě to co jsem viděla a udělala starší. To jak nás tam sjeli na té párty? Celou dobu mě pronásledovala halucinace toho chlapa. *Oklepe se nad tím. Už to ale nechce řešit. Zase na jednu stranu je ráda že Sebastian toli vydrží a nejspíš můžou spolu trénovat. Zajímá se jestli je v pohodě a neunike jí jeho reakce. Povzdechne si a porkačuje v korku. Jen přikvýne nad jeho slovy o tom, že je to v pohodě, ale kdžy jinak moc nereaguje na její vtipy o bugeru nebo tak ozve se.* Hele víš, že nemusíš furt být tenhle brooding tajemný týpek, co se neumí smát a nezná vtipy. Můžeš se mnou smát a tak, nikdo tě za to nezabije. *Mrkne na něj až jí tvář lehce zabolí kvůli všem těm ránám co si od něj vysloužila. Ale už se to začalo hojit a nebyla ta opuchlá jako Sebastian. Ikdyž stále měla roztržný ret, co ji bolel. Pak mu poví všechno co ví o té dívce, kterou se jí povedlo zachránit z té párty.* Dobře... jen mi vysvětli jak můžou nechat vaše dítě žít u civilů, jak je to možné? Myslela jsem že ikdyž se třeba někdo vzdá toho být lovec tak si pro to dítě přijdou. *Podotkne jen tak mimochodem.* Teda tak mi to říkali aspoň lovci v Steattelu. *Dodá jen tak mimoděk.*
*Prikývne, že jej rozumie v jej starostiach, no zároveň je to niečo, čomu zrejme nikto neunikne - tieto neúmyselné vraždy, riešenie problémov, démoni, iní podsveťania alebo že niekto pri tréningu zmláti niekoho neúmyselne a s tým by sa asi Emerie mala pomaly zmieriť. Predsa len je na polovicu zvieraťom a niektoré jej pudy sú silnejšie ako pri ľuďoch.* Pst, ticho! Nehovor to len tak na ulici, Ježiši Kriste. *Zahriakne ju však, aby tú vraždu len tak nevyťahovala. Môžu byť radi, že sa to ututlalo. Pomaly prijdu k miestu, nechá ju vojsť a potom vstúpi do priestorov aj on. Očami si rýchlo prebehne podnik, aby našiel miesto čo najviac v rohu.* Poďme tam. *Navrhne iba medzi rečou a keď sa usadia, odpovedá jej ďalej - ak sa jeho strohé slová dajú tak nazvať. Potom sa zamračí, oprie sa lakťami o stôl a zahľadí sa Emerie do tváre.* Alebo by si konečne všetci mohli zvyknúť, že to nerobím naschvál, ale že taký som. *Odvrkne jej, akoby ho jej poznámka mala uraziť. Taký je celý život. Život lovca nie je tak veselá záležitosť, okrem toho Calebovho, zrejme.* Prečo ťa to tak zaujíma? *Odpovie podozrievavo na otázku o lovcoch otázkou. Áno, kamaráti sa s Triss, je to jeho známa, ale Emerie, mimo to, že ich spája tajomstvo, je pre neho stále neznáma osoba, ktorá sa vypytuje na jeho rasu, a ešte k tomu je podsveťanka - zatiaľ jej stále veľmi nedôveruje.*
*Emerie jen protočí očima.* Lidi si budou myslet, že stejně mluvím o nějakým RPGčku, knížce nebo tak. V klidu Sebastiane. V dnešní době může i čaroděj chodit po městě bez zakrytého znamení a říct, že je to kostým a nikomu to nepřijde divný. Řeknou si další den v New Yorku. *Rozhodí rukama.* Jsi tak úzkostlivý vždycky? *Zeptá se jej zvědavě a už vejdou do restaurace, kde nechá Sebastiana vybrat místo. V rohu.* Nemohl jis vybrat jiný místo? Zrovna u záchodů? Víš jak to tady smrdí? *Zmračí se a dá si ruku přes nos, protože cítí všedchny zápachy, které jdou ze záchoda.* Mám citlivý čuch vííš. *Slovo víš protáhne o trochu a snaží se moc nedýchat ten puch. Když se tak Sebastian opře lokty o a podívá se jí do tváře, tak Emerie udělá to samé. Zvedne se na loktech a ještě se k Sebastianovi nahne blíž.* To ti nevěřím Sebastiane. *Jeho jméno schávlně zdůrazní.* Viděla jsem tě dneska v tom ringu, byl jsi jako jindej člověk. Možná kdyby jsi častěji poustěl starosti z hlavy tak ji máš lehčí. Ach ta hlava prvorozeného, který nosí korunu a za zádech všechnu zodpovědnost...Je tak? *Zvedne tázavě obočí a zakorutá nad tím hlavou.* Připomínáš mi tak strašně...*Pak se zarazí, když si vzpomne na jméno onoho člověka. *To je jedno. *Zakroutí hlavou.* Prostě by ses měl častěji uvolnit. *Poradí mu a mrknutím. Pak se jen upřeně podívá na Sebastiana.* Protože jsem v preatoru. Je to má práce. Starat se o ty co si nepomůžou sami. Co kdyby ta holka přišla do Preatoru, hm? Je to potom záležitost nás...Všechny by zajímalo jak se dítě lovce dostalo mezi civily.*Vydechne.* Sebastiane jde nám o to samé. Chránit a pomáhat těm, co to neumí sami. Stejně jako vám tak i Preatoru jde o to samé. Už se můžete na nás přestat dívat přes prsty jen protože jsme podsvěťané. *Zakroutí hlavou a je rád,a že přijde osluha. Emerie si objedná velkou colu a slaninový burger s hranolkama.*
*Sebastian jemne pretočí očami nad dramatickosťou vlkolaka pred sebou. Pokojne mohla vybrať ona a ak sa chcú presunúť, fajn, ale nech na nich nikto nečumí.* Nie, ľudia si nebudú myslieť, ak práve hovoríš o sebe. Nech si myslia čo chcú, je mi to u p*dele, kým svet tieňov ostáva v pozadí civilov. *Zavrčí na ňu pomedzi zuby tak, že hovorí potichšie, aby ich náhodou nezačuli nejaké uši. Možno je vždy lepšie nechávať si také rozhovory na súkromie, človek nikdy nevie, kto môže počúvať a aj keď to znie paranoicky, je to fakt, že civilovia o niečom takom nemajú vedieť, alebo aspoň čo najmenej. Potom však kývne rukou, aby to akože zahnal - nie je dôležité baviť sa teraz o tom.* Pokojne si presadni. *Navrhne jej a provokatívne nadvihne jedno obočie. Keď príde servírka, požiada ju o burger s trhaným mäsom, hranolkami a pohár čistej vody. Potom sa oprie dozadu a pobavene mu škubne kútikmi úst.* /Niekto ma tu skúma a analyzuje. Ešte to mi chýba./ Nechoď tu na mňa s týmito psychologickými vecami. /Mám svoju osobnosť tak, ako ty máš svoju a koniec debaty. Tu sa nie je o čom baviť./ *Ešte si pomyslí a prehrabne si vlasy, prekríži si ruky na hrudi a zahmká.* To môže povedať ktokoľvek. *Neodmäkčí ho a on sa cíti povinný chrániť pravidlá, na ktorých stojí lovecký život. Potom zakrúži jednou rukou vo vzduchu.* Čo viem, Lott nemá rodičov. Ocitla sa mimo lovecký svet a potom si ju adoptovala jedna… známa. Keďže sa ti ťažko získava informácie o každom človeku na svete… *Túto časť vety hovorí s podtónom sarkazmu, pretože je to jasné.* …Lotty sa prosto až teraz zapísala do povedomia a teraz sa bude riešiť, čo s ňou. Záleží dosť aj na nej, ako sa rozhodne, tak… *Už nedokončí, keď príde servírka a položí pred nich dva taniere s burgermi, potom znova odíde a zas sa vráti s nápojmi a hranolkami.* Rovno aj zaplatím. *Osloví ešte obsluhu a podá jej peniaze. Veľavýznamne sa otočí na Emerie.* Tak a máme to z krku. *Provokatívne poznamená a pustí sa do jedla.*
*Jistě, že s ním souhlasila že Svět stínl měl zůstávat v pozadí toho civilského.* RPG je zkratka pro Role play game, hra na postavy. Můžu mluvit o sobě jajko postavě. *Protočí očima.* Viděla jsem civily i hrát Larp s čaroději. Larp je zase to RPG ale hraješ to fyzicky. Chci tím říct, že nemám strach, že někdo to co říkám bral vážně... Kromě tebe. *Koukne se na něj a pak jí cuknou koutky nahoru.* Ale teda musím uznat, že jsi neskutečně sexy, když vrčíš a hraješ si na vlkodlaka, rawr. *Ještě do toho klapne zubami ve znaku kousnutí a má co dělat, aby se u toho nezačala smát, ale cukají jí neskutečně koutky nahoru. Pak si pěkně postěžuje že sedí tak špatně a ještě u záchodů.* Víš co? Jo přesednu. *Přivře oči a podívá se na něj. Neměl na ni zvedat to obočí. Ale počká až odejde srvírka a pak teda vstane. a naprosto na drzo si sedne Sebastianovi na koleno.* Hmm ty jsi mnohem pohodlnější než ty židle tady. *Sladce a zárove provokativně se na něj usměje. Otočí se na něj a protočí očima.* Tak s čím na tebe mám jít? S pěstmi? *Zvedne obočí na něj.* Říkám že si oba stojíme za stejným. Jen jsme... dvě různé organizace. Nemusíš být na všechny tak podedřívavý. *Našpulí na něj rty. A pak jej poslouhcá co říká o Lotte. A při jeho sarkasmu protočí očima.* Dobře dobře, fajn. Vy lovci si to pořešíte už. *Naznačá ruce ve vzdávacím gestu a jen sleduje servírku jak obou má jejich jídlo na stůl.* Nene platím já. *Pláce Sebastiana přes ruku s penezi. Peníze servírce vymění za svou kartu. Děv če se na ně jen zmatene podívá a jen řekne něco ve stylu že přijde s terminálem. Emerie se podívá na Sebastiana a přivře oči.* Proč mě nenechá zplatit?
No, nemusím byť jediný na svete, kto o niečom takom nepočul. *Povie tvrdo a odhodlane a chce už znova niečo namiestnuť, keď na neho začne robiť nejaké čudné tváre a flirtovať s ním. To ho nijako neodmäkčí, pričom si iba zakusne do líca a podozrievavo ju sleduje, ako sedí za stolom, potom sa dvihne, podíde k nemu a už keď ju ide zastaviť, posadí sa na neho. On sa natočí trupom tak, aby sa jednou rukou opieral o operadlo, druhou a stôl a nadvihne na ňu obočie.* Skutočne profesionálne. A môžeš zas zliezť. Rád by som sa najedol. *Povie jej a keď na ňu pozerá svojim pevným pohľadom spoza obočia, kývne hneď na to k sedadlu naproti, kde pred chvíľou sedela a čaká, kým sa postaví. Možno by aj zavrčal, zase, robí to často, no po tom, čo ho tu prirovnala k vlkolakovi radšej tento typ prejavu iba prehĺtne.* /Prisahám, že ma z niektorých osôb už klepne./ *Preblesne mu hlavou. Keď Emerie zaplatí aj tak, oprie sa jedným lakťom znova o stôl a pokrúti hlavou.* Niekto sa zrejme nevie zmieriť s prehrou. *Povie a peniaze jednoducho neprijíme späť. Ak bude treba, dá ich servírke ako tringelt, aby mal pocit, že za seba zaplatil i tak.* Vďaka, že si to pochopila. *Podotkne ešte namrzene a ironicky na poznámku o Lotty a potom zas stíchne a vanuje sa svojmu jedlu. Nech sa Emerie pokúšala o čokoľvek, on teraz nemá náladu na hry a na hlúposti, ktoré jej napadnú.* /Už aby som bol v Inštitúte./ *Preblesne mu hlavou.*
*Má co dělat, aby se nezačala při jejím škádlení smát. Hlavně kdžy se Sebastian kousne do tváře jako kdyby se chtěl začít smát. Sladce, jako med se na něj usměje, když se na ni otočí. Prohlédne si jeho zamračený výraz a jen se zazubí.* Nikdy jsem neřekla, že jsem profesionál. *Pokrčí rameny a pár vtěšin si s ním vyměnuje zamračené pohledy než se ostře nadechne nosem a vstane z něj, aby se teda pán mohl najíst.* Fajn fajn už jdu. *Řekne s rukama zdviženýma. Chtěla si z něj dál dělat srandu... Bavilo ji to. Bylo vzrušující (exciting) hledat tu mez, kde to bylo už fakt moc a ta jeho kamenná maska nebo co to Sebastian vlastně má, praskne. Nad jeho slovy o prohře jen protočí očima.* Já umím prohrávat. Tohle není prohra chtěla jsem tě prostě pozvat. To je to tka těžké přijmout? *Zvedne tázavě obočí. Pak už seš pustí do jídla a jeho slova nekomentuje. Podívá se na svůj telefn kolik je hodin a pak na Sebastiana.* Dej mi tvoje číslo. *Přísune k němu svůj telefon s novým kontaktem.* Kdyby hádnou se něco stalo nebo tak. Čistě z profesních záležitosti. *Ušklíbne se na něj a čeká až jí napíše sví číslo.* Pak tě prozvoním. *Řekne a tak i udělá.* No asi.. děkuju za fajnový trénink, někdy zopakujem. *Zazubí se na něj a stěmi slovy si azčne oblékat bundu.* Měj se Sebastiane. *Mrkne na něj s a těmi slovy pomalu odeje aby si objednala uber co ji zaveze domů.*
*Nedávno se dozvěděla o jedné party, která má být v Bronxu a ona se chtěla pobavit. Hlavně po zážitcích z uplynulého měsíce se rozhodla se jít někam vyvětrat. Upravila se a oblékla si černé mini šaty, ale s nějakými podpadky se nezatěžovala hlavně protože doufala že bude tancovat celou noc a nechtěla, aby jí upadly nohy. Sbalial si pár věcí do malé kabelky, peněženka. mobil, štuple do uší, dvakrát pro jistutu- hlavně protože tušila že její vlkodlačí uši budou přecitlivé díky hudbě. Pak si objednaal uber na místo, kde se akce má konat. Uber ji vyhodí kdesi u skladišť a Emerie se vydá tím směrem co všichni. Už dávno má v ruce nachystaných 20 dolerů na vstupné. Cítí pachy dalších vlkodlaků ale i upírů, ale snaží se na to neosustředit. Zaplatí si vstup a natáhne si ruku, aby jí jeden z těch goril mohl dát náramek. Když se koukne na pečeť tak se zarazí nad tím, když tam vidí podobiznu vlka. Koukne se podazdřívaně na muže, ale necítí z něj že by byl upír ani vlkodlak, nechá to ale plavat a hned vstoupí do skaldiště, a už po cestě sidává štuple do uší, aby trochu rušily tu hlasitou hudbu. Míří si to rvnou k baru, kde si objedná jen vodku se sodou, protože je to nejlevnější a rozlédne se kolem. Spoustu lidí ani nezná, což bylo kouzlo velkého města. Ta anonymita.*
*Robert je donucen jít na techno party. Prohrál totiž sázku s hadem, což samo o sobě bylo ponižující. Navíc šlo o sázku, naprosto zbytečnou. Takže mu sestra vybrala oblečení, Sebastian schválil a on nyní vchází na party s černou průsvitnou košilí, lesklými upnutými kalhotami stejné barvy a černými kanady. Vlasy má rozcuchané a v takovém rozcuchu mu je drží i nějaký gen, co na děj plácla Marilyn. Do toho mu i z nějakého důvodu udělala linky a nehty, takže se tváří neskutečně naštvaně. Připadá si jak naprostý magor.*/Dobře mi tak, nemám se sázet s hadem, že nesní kočku.../* Pomyslí si nabroušeně a navíc hned u vchodu mu něco dali a nechápe význam toho. Podívá se na ruku, kde má na prstech i prsten, co drží jeho iluzi, kdyby náhodou začal blbnout. Stojí kousek od baru a tváří se, že by nejradši všechny zabil. Hudba se mu nelíbí, světla moc blikají a jemu se dělá z toho dunění zle od žaludku. Tak si objedná medovinu zamíchanou do mléka. Pro někoho neznalého to může znít divně, ale Robert toto pití zná ještě z dob, kdy žil ve Skandinávii a každý si to dával jako něco sladkého k pečivu. Takže si chce tu chuť oprášit a nebo být zklamán.*
*Ako každý piatok večer, ešte k tomu keď je sviatok, ide s kamošmi na nejakú párty. Absolútne nepočúval kde a o čom to má byť. Stačilo mu jedno slovo. Techno. Nie je vyznávač tejto hudby. Má radšej pop ale keď už techno tak nech vyzerá dobre. Nahodil teda na seba čierne rifle. Prihodil k tomu opasok s preskami cez stehná, čierne obopnuté tričko s rolákovým vrchom a krátkym rukávom. Na to hodil šedú mikinu a ešte nejaké kožené popruhy. A keď vystrčil nos z okna tak ešte čapol čiernu bundu, zobral čierne boty a už vyrazil za "kamošmi". Strapaté vlasy a unudené modré oči ktoré ani nesledovali cestu. Takže nakoniec skončil celkom prekvapený v Bronxu. Kým sa ešte vydali ku skladiskám tak si v nejakom stánku kúpil sandwich. Takže teraz keď už stojí pred vyhadzovačom, v jednej ruke má jedlo z ktorého odžďubuje a v druhej mu strká dvacku. Chlapík vyzerá, že už videl kadečo iné, takže si len dvacku vezme, dá Thierrimu pásku a na ruku pečiatku. Odhryzne si z jedla a posúva sa spolu so svojou partiou dnu do toho hlučného a neonového priestoru. Keď za ním hlasno vreští jeho kamoška, že dostala na ruku pečiatku v tvare trúbky tak len pretočí očami.* /Jasné, lebo si hlasná trúba./ *Ale letmo pozrie na svoju ruku a zamračí sa keď uvidí lotosový kvet. Viac sa tým nezaoberá a zamieri s ostatnými rovno k baru kde si hromadne objednajú vodku. Bez brzdy.*
*V klube je teplo ako fras, po piatich minútach mu hučí v hlave ako po mesačnom pobyte na stavbe rovno pri zbíjačke, oči ho bolia z umelých svetiel, pretože každú chvíľu sa mu zrenice zväčšujú a zmenšujú v nárazoch podľa pohľadu do temnej alebo osvetlenej časti. Pozrie sa na svoju starú Nokiu – prešlo príliš málo času a ak má vydržať niekoľkohodinové mučenie, ktorým si teraz prechádza, bude si musieť stiahnuť tú koženku, v ktorej sa pomaly začína vyparovať, a bude sa musieť napiť – mimo to, že ho desivo zviera žalúdok z toho, aby si mimovoľne, bez uvedomenia, kúpil pohárik vodky. A teraz tu s ním nie je nikto, kto by ho dostatočne zamestnal alebo ho držal od fľaše ďalej. Po dvadsaťminútovom presviedčaní sa, že sa nič nestane a iba si uhasí úkrutný smäd, s ktorým už prišiel, vyberie sa pomedzi tancujúcich ľudí, oproti ktorým je o niečo vyšší a cíti sa odhalený, akoby mal teraz každý k nemu otočiť tvár a zízať. Je mu nepríjemné, ako sa na neho zo strán lepia už spotené telá a smiech, zmiešaný s rozhovormi nepríjemne kontrastuje s hudbou, ktorá nemá poriadne melódiu. Nakrčí nos a hneď, čo sa dostane k baru, zhlboka si vydýchne a znechutene pokrúti hlavou. Od barmanky si objedná čistý tonik a oprie sa o bar, nehľadiac do strán,a by náhodou s niekým nenaviazal očný kontakt a ten niekto by ho neprišiel otravovať. A ako pozná tieto naschvály, odrazu by sa v jeho nepozornosti objavil nejaký problém a on by ho nezaregistroval.*
*Sander sa snažil pozorovať známe tváre. Oblečenie v miestnosti bolo pomerne výstredné, celkovo aj keď bol pri streche, cítil z davu sálať teplo. Pohrával sa tak zatiaľ so stéle v ruke, všetci mali pečiatku. Pevne však dúfal, že pokiaľ by vošiel dnu nikto by ho odtiaľ nevyviedol. Mierne si stiahne šatku z tváre kým si prehodí tašku cez plece a vydá sa smerom k zemi. Civilova by ho nemali ani vidieť, dúfal tak, že SBS bola bez zraku. Bolo by to omnoho jednoduchšie. Pohľad mu skočí ku baru, nakoľko mu z diaľky.. niečo padlo do oka.* /Pokiaľ sa nemýlim, tak je to ironické./ *Sander v priestore počul minimum, nakoľko na jedno ucho nepočul vôbec, aspoň mu to nespôsobovalo prílišný bolehlav.* /Hnedé vlasy, hnedé vlasy, biele vlasy.. Ale on./ *Hlavu Inštitútu, Sebastiána, už nejaký ten čas nevidel. Naposledy ho len zahliadol na plese v Idrise. Avšak hliadku s mužom, ešte nemal, nevedel či chcel. Jediný moment, kedy so Sebastiánom mal.. rozhovor? Bolo keď mu raz varil. Okrem toho? Nikdy neprehodili viac, ako dve slová na chodbe, nedivil by sa, keby si ho muž ani nepamätal. Ako však mieril k vysokému mužovi do niekoho narazil.. DO PODOBNE VYSOKÉHO MUŽA, ktorý bol.. svojsky oblečený.* Prepáčte. *Prehodí rýchlo, avšak dav okolo bol príliš hustý na ďalší postup.*
*Ešte chvíľku stojí rovno pri vchode, kedy mu jeden zo vstupujúcich návštevníkom pripomenie, že trochu zavadzia. Bohužiaľ, jeho mozog už od obeda naberal nižších otáčok a tak sa len ospravedlnil a presunul sa presne dva kroky doprava.* /Tu už by to problém nemal byť./ *Obzrie sa ešte ku vchodu, či je skutočne všetko už v poriadku, keď vidí niekoho, ako vykrikuje, že dostal na ruku trúbku.* /Takže oni rozdávajú rôzne pečiatky? Zvláštne, prečo som ja potom dostal mačaciu. Môže to byť kvôli hmle a zraku, o ktorých mi včera vysvetľoval Zach. Asi sa budem musieť znovu pozrieť na jeho poznámky. Ale nie dnes....možno zajtra...alebo pozajtra, keď sa vyspím./ *Už teraz bolo Lónimu jasné, že sa práve upísal svojmu spánkovému režimu, keď sa dnes v noci rozhodol byť párty maniakom. Toto všetko bude dospávať ešte ďalšie dva dni aj s jeho boľavým zadkom. Opäť sa začne rozhliadať, načo sa rozhodne vykročiť, ale kvôli svetlám, ktoré mu pravidelne preblikovali cez oči, si nevšimne, že skupinka, ktorá pred chvíľkou vošla a bol medzi nimi aj "trúbka" chlapec, sa akurát vydala jeho smerom a tak narazil do pár členov. Ešteže zachránil svoj joint, z ktorého si hneď spokojne potiahol.*
*Nebylo pro něj těžké se od známých dozvědět o párty, co se chystala v Bonxu. Navíc to byla super možnost se dostat zase do toho praévho New Yorkskéh života. Proto neváhala s tím, že by tam nešel. Hlavně si trocho osvěžit pamněť jak takové věčírkyvypadají než uspořádá svůj vlastní comebackový. Chvilku však přemýšlí, že by někomu napsal. Nakonec zvolí člověka, který je v NY stejně krátce jako on sám - teda vrátil se před krátkou dobou jako on sám. Rychle najde v mobilu číslo, které mu Grace dala. Napíše jednoduchou SMS ve znění: "Vím o jedné párty, jdeš? - A. Q." K tomu jí hodí i adresu. A je už na ní jestli přijde nebo ne. Na tom konci Bronxu nikdy nebyl. Musí vydat taxíkem, protože portálem nemůže. Když přijde na místo, tak vidí jakým směrem se hrnou lidi. Tak jde s davem. vyplázne dvacku za vstupné a nechá si na ruku dát náramek. Lehce se zamračí nad plamínkem, který má na obrázku. Netuší co to znamená tak to prostě nechá být a jde o kousek dál od vstupu. Tam od nějakých holek vyfasuje takkové ty svíciky, které mu dají na hlavu a na ruku. A napíše Grace další SMSku: "Jestli jdeš budu čekat u vstupu...uvidíš mě mám na hlavě neonovou svatozář nebo co to je. " Potí jen čkeá jestli se vůbec objeví.*
*Prikývla kamarátom na to, že sa pôjdu niekam večer zabaviť. Poslala Triss správu, pričom jej v nej napísala, že sa ide zabaviť s priateľmi, ale nevedela presné miesto. Ani jeden z nich sa jej to rozhodne nevedel povedať. Možno to bolo aj tým, že ostatný tiež nevedeli, kam ešte len pôjdu. Nebola jedna z tých, čo by sa bavili na nejakých párty, skôr sa tomu vyhýbala, aj keď párkrát došlo k tomu, že sa na ne dostala. Bohužiaľ to väčšinou končilo katastrofou. Pozrie sa na vchod keď sa stretne s priateľmi a ak to naozaj mysleli vážne, tak vedela ako to dopadne.* /Už zase? Ak bude zase horieť niečo, tak moja vina to není./ *Pomyslí si a pozrie sa na to dievča, čo sa k nim pridalo. Rozhodne mala toľko isto rokov, ale oblečenie hovorilo, že je z inej triedy ako ostatný. Možno aj ona už tam patrila, ale rozhodne sa tak nechovala. Peňazí si vážila, pretože vedela, čo to znamená ich nemať. preto si aj vreckové odkládala a teraz si zobrala iba časť čo dostala na tento mesiac. Preto aj mala na sebe čierne legíny, čierne šasty, ktoré jej zakrývali ruky a čierny kabát, ktorý jej siahal pod kolená. Kožené topánky, ktoré nemali opätok boli pre ňu celkom pohodlné. Makeup mal veľmi jednoduchý, pričom sa skládal z čiernej očnej linky a jemného stieborného očného tieňa. Jediné čo mala veľmi výrazné, že zvolila čierny rúž na pery. Zovrie ich, keď dievča povie, že zaplatí vstupné, ale iba mykne pleciami. nasadí si náramok a poriadne ani nevie čo to za obrázok na ňom má, ale to ju moc nezaujíma. Prišla sa sem pobaviť, pričom hlavne nemyslieť na starosti, ktoré ju v najbližších mesiacoch očakávali. Pozrie sa na Damiena, ktorý bol z jej priateľov najstarší, len ju prekvapovalo, že bol dosť roztekaný. Chytí ho za ruku a vtiahne do miestnosti, kde jej do uší vojde hlaná hudba. Pokrúti hlavou, pretože moc nechápe, prečo sa to môže niekomu až tak páčiť, ale keď videla ostatných ako rovno idú na parket, tak už sa tomu nedivila. Rozpne si kabát a odloží si ho miesto, kde už sedel jeden z ich priateľov, ktorý si už našiel partnerku, s ktorou sa bozkával. Bola to vec ktorj sa ani nedivila. Ona si aspoň za ten čas išla pre kolu, pretože rozhodne nič iné by jej nepredali. Boli tam aj ludia, ktorých nepoznala a občas zazrela bytosti, ktoré pomaly začala rozoznávať, ale zatiaľ nemala možnosť o nich zistiť viac. Možno sa im neskôr prihovorí.*
*Emerie zatím jen stojí u baru a trochu se hýba do rytmu písnček, které slyší i přes špunty do uší. Je ráda že si vzala jen nějakou lehkou bundu, protože jí je nekutečné horko a cítí, jak je tu vydýcháno už tak brzo hlavně ídky tomu kolik lidí je na místě. Vidí stovky hlav a neodvažuje se ani počítat. Usrkává si svého pití a pak se otočí, že si objedná další, ale všimen si muže, kteérho pozná. Nechtěně s ním naváže oční kontakt. Podívá se ještě jednou na barmanku a pak na SEBASTIANA a rozejde se za ním.* Nazdar. *Musí mluvit dost hlasitě, aby ji Seban slyšel.* Hele to co se stalo na Staten... všechno v pohodě. *Naznačí palec nahore.* Nevypadáš, že se bavíš. *Podotkne a z kabelky vytáhne špunky do uší skoro jako kdyby to byly nějaké drogy. Teda jiní si to můžou myslet...*Chceš špuny do uší? Já je musím mít jinak se asi zblázním.
*Robert se napije svého napoje a ušklíbne se. Moc studené. Tak se chystá ho trochu ohřát, ale v tu chvíli do něj narazí mladík, který mu je povědomí, ale nedokáže si ho spojit.* V pohodě, ale koupíte mi nový drink...* Zamručí a podívá se na rozlité mléko na baru.* Ale tentokrát jen medovinu s jablečným moštem. Pokud teda už na to máte věk... Už to fakt nepoznám.... Nedávno jsem potkal holku, která vypadala na třicet a bylo ji třináct... Děs.* Odfrkne si a dívá se na mladíka. Stále se ho snaží zařadit. Protože mu je děsně povědomí. Radši moc nevnímá lidi kolem, už tak mu to je tam nepříjemné. Ale aspoň se nepotí jako ostatní. Čemuž se škodolibě zasměje.*
*Nezaujato hľadí niekam do davu ľudí a premeriava si ich tváre - zdá sa, že sa stalo presne to, čo predpokládal. Skoro samé deti, mládež, ktorá si užíva tento “skvelý” sviatok. Keď je pred neho položený pohár s tonikom, kývne hlavou na poďakovanie a polovicu pohára do seba na jeden hlt vyleje, skoro akoby v ňom mal niečo tvrdšie a chcel sa poriadne opiť. To, že sa nudí, vôbec nepomáha. No keď na krátku chvíľu zachytí pohľad, ktorý pozná, už pri sebe z jednej strany počuje hlas a tak sa k nemu obzrie. Je to tá vlkolačka.* /Emerie, ak si správne pamätám./ *Pomyslí si a iba nadvihne obočie, ktorým utvrdzuje jej vyjadrenie o tom, ako sa nebaví a že je všetko ok.* /No aspoň jedna dobrá správa, pch./ *Napadne mu a naleje do seba druhú polovicu toniku. Pozrie na špunty, ktoré drží Emerie v rukách a dvihne k nej pohľad.* Vďaka, ale mám službu. *Odpovie jej s tým, že pochopí. Potrebuje počuť, aj keď pochybuje, že cez tú hudbu sa vôbec bude dať čo počuť. Kývne na barmanku a ešte ju požiada o jeden pohár toniku a pozrie na Emerie.* Nebol včera spln? *Opýta sa jej a znova nadvihne obočie, premeria si jej tvár a snaží sa nepozrieť dolu, aby nevyzeral ako sexuálny deviant. Na riešenie takých vecí vážne nemá náladu.*
*Vyzlečie si bundu a hodí ju na bar, následne ju ale dvihne, keďže sa k nej blíži nejaká rozliata biela tekutina. Aspoň myslí že to je biele ale rozhodne to nechce bližšie skúmať zo svojej bundy. Celkom obratne, zatiaľ, drží v jednej ruke bundu a sandwich a v druhej vodku. Kopne ju do seba až vyvráti hlavu dozadu.* Volééé, čo robíš?! *Počuje vedľa seba jedného člena svojej skupiny. Pozrie sa a ... tam LÓNI. Nadvihne obočie, zacíti trávu a usmeje sa jedným kútikom. Pohárik pustí na zem a ani v tom randálu čo tam je nie je počuť že sa rozbil. Zoberie LÓNIMU joint z ruky a potiahne si. Potom mu ho hneď vráti späť.* Máš hlad? *Ponúkne mu svoj nedojedený sandwich a pritom kamošom naznačí nech objednajú ďalšiu rundu.*
*Na Bronx se dostane s větším zpožděním, protože jak vystoupila z metra už se stačila čtyřikrát ztratit.. zírá pořád do mobilu na adresu, kterou jí poslal Axel.. hned pod tím je její zpráva, kde si stěžuje že kdyby jí dal vědět dřív, tak se stihne i líp oblíct.. ale že je teda na cestě.. Jak zná Axela a jeho styl party, tuší že se bude jednat o přemrštěný luxus. Má na sobě jen džíny, conversky, tmavší top bez rukávu a přesto jen koženou bundu se stélou v kapse... když zaslechne o několik bloků dunění basů, tak si představí že je asi na správný cestě..* /Umh.. tohle.. opravdu?/ *Prochází posprejovanou ulicí mezi potacejícími se individui pod vlivem .. a nakonec z dálky opravdu vidí AXELA. U vchodu se s těžkým srdcem loučí s dvacetidolarovkou a proklouzne kolem ochranky hned za ním.* Vidím, že kdybych přišla oblečená tak jak jsem původně chtěla.. byla bych dost overdressed.. *Prohodí místo pozdravu a lehce ho políbí na tvář.* Takže.. snažíš se teď zapadnout mezi nižší třídu? *Podívá se kolem sebe.. místo se jí líbí, jenom by nečekala že by na takovým místě zrovna našla Axela, kterýho zná spíš v saku a s bourbonem v ruce.. Bundu si sundavá z ramen a přehodí si jí přes předloktí.*
*Sander mužovu tvár nepoznával. Nikdy ho nestretol, pokiaľ si bol vedomí. Bolo možné, že mu pamäť nepriala. Jeho runy mu však vidno nebolo, aj runu zraku na vrchu dlane mal zakrytú atletickou látkou. Využíval rukávy na streľbu, avšak na mieste, ako toto to vždy prišlo vhod. Mierne prižmúri oči na čarodeja, podobne, ako na rozliate mlieko. Zrejme nemal príliš tvrdý stisk v ruke ak vylial pri takomto náraze. Biele vlasy mal skryté pod kapucňou, avšak drobné končeky bolo možné zahliadnuť.* Peniaze mi vydajú na jednu vodku. *Začne, nakoľko medovina s jablkovým muštom neznela príliš peňažne dostupná.* Vek na to mám, v podstate. *Dodá jednoducho, avšak slová "už to nepoznám" ho zaujali. Pohľadom si tak muža premeral a rukami si pridržiava popruh na svojej taške.* Asi máte zlé oči, uvažovali ste nad okuliarmi? *Povie pri čom ho pozoruje, dúfal, že nebude príliš moc zabŕdať do konverzácie.*
*Sebastian mezi těmi všemi lidmi díky své výšce naprosto vyčíval. I ona sama musela lehce zaklánět hlavu, aby mu viděla do tváře a nekoukala se mu jen na hruď. Už jen podle toho, jak se tváří a že..dle všeho pije čistý tonic, teda podle vůně, tak usoudí, že se nebaví tak jak by měl. Proto ji napadne, že by uvídat ty špunty.* SLužbu jo? *Poví povabeně a prohlédne si jej.* Já mám vlastně ještě tu tvoji bundu, oprala jsem ji ale mám ji doma jinak bych ti ji vrátila teď kdybych věděla že tu budeš...*Vyprala a vyčistila od krve lépe řečeno. Také si objedná další drink toho samého jako předtím.* No byl a co s tím? *Zvedne obočí a vysrkne posledních pár kapek pití a skleničku položí na bar.* Neboj nepřeměním se tu... Jsem vlkodlak skoro sedmnáct let. Mám to podkontrolou. *Mávne nad tím rukou.* Ale je tu dost jiných vlkodlaků.. a upírů. *Nakrčí lehce znechuceně nos při slově Upír.*
*Posunie sa aj dva kroky dozadu, aby sa uhol prvému chalanovi, do ktorého vrazil, ale to už stúpil nohou niekomu zo skupiny, kto sa postavil hneď za ním, a ako sa otočil, aby sa tomu druhému ospravedlnil, tak mobilom a peňaženkou v plátenej a taške na jeho rameni vrazí tretiemu priamo medzi nohy. Tomu sa už nemá kedy ospravedlniť, keď mu akurát niekto vezme joint, po ktorom chce Lóni v mžiku chňapnúť, až dokým sa jeho pohľad zastaví na jeho starom dobrom známom.* THIERRI! *Zvolá nadšene a hneď sa mu aj hodí okolo krku, nakoľko bol rád, že v skupinke, v ktorej práve svojou prítomnosťou zdevastoval troch členov, sa nachádzala aj známa tvár. Odhopne si, vezme si joint a ako sa sendvič ukáže priamo pred ním, ani nerozmýšľa a riadne si zakusne, až skoro kusne THIERRIHO do palca.* Hm...he o moš obhé. Ta-uem. *Poďakuje sa okamžite s plnou pusou. Všetko rýchlo rozžuje a pustí dole hltanom.* Čo tu robíš? Prišiel si sem kúpiť alebo predať nejakú trávu? *Zakričí naňho cez hudbu, keď sa spustí nejaký hlasnejší beat. Znovu si potiahne, načo svoj joint, ktorý si vytvoril zo zostatkovej trávy od THIERRIHO, chlapcovi ponúkne, kebyže si chce opäť potiahnuť.*
*Jeden kamarát to drgnutie prejde celkom v pohode. Druhý kamarát si po LÓNIHO dupnutí drží nohu. A tretí kamarát sa postupne zosúva na zem a druží sa za rozkrok. Dve kamarátky čo tomu prihliadajú, sa tvária šokovane. Thierri... hodí na nich bezvýznamný pohľad ako keby to bolo smetie. Potiahne si a keď sa mu LÓNI hodí okolo krku tak sa mu v krku trochu zadrhne dym z trávy skoro sa rozkašle. Ponúkne mu jedlo a len tak tak uhne palcom, aby oňho neprišiel. Na bare sa už medzitým chystá vodka. Aj pre LÓNIHO. Po jeho otázke sa naňho otočí, s trochu vyvalenými očami. A potom mu zvyšok sandwicha takmer napchá do pusy.* Ja trávu nepredávam! *Zakričí. A začína mu byť v mikine teplo.*
*S nevzrušeným a znudeným výrazom sa poobzerá na jednu stranu od seba, potom na druhú a otočí sa tak, aby sa chrbtom oprel o bar, keď mu barmanka s milým úsmevom podá pohár.* Tak to dúfam, že aj tí ostatní vlkolaci to majú tak pod kontrolou, ako ty. *Zamrmle, ale zároveň to povie dosť nahlas, aby ho Emerie počula. Je v túto chvíľu rád, že je dosť vysoký na to, aby dokázal sledovať dav o trošku viac zvrchu. A pri slove upír tiež znechutene nakrčí nos.* Neviem, či… *Začne, no pohľad mu potom padne ku vstupu, v ktorom sa objaví Grace, a Axel. Zamračí sa, no ihneď odvráti pohľad a ten mu padne na dvoch mladíkov - jedného z nich pozná, aj keď sa veľmi nerozprávali, Sandera, spolu s nejakým ďalším mužom, ktorý nevyzerá príliš staro.* Celé lovecké osadenstvo. *Povie si pre seba a potom znova skloní pohľad k Emerie.* Tú bundu si nechaj, nechýba mi. *Pre potvrdenie svojich slov mykne rukou.* Ako vlastne vieš, že sme v pohode? *Opýta sa znova na ten večer s dvoma vlkolakmi a zaujato si prejde rukou zátylok, aby sa teraz neobzeral po podniku.*
*Tohle rozhodně není jeho styl party. Je to přesně to, čemu se naopak vyhýbá. Ale pro dnešek udělá vyjímku, aby zjistil jak se vlastně teď v NY lidé i nelidé baví. Sám byl oblečený dost...obyčejně. Až mu z toho bylo smutno. Věděl však že kdyby se obléknul jak se obléká obvykle tak by byl jako pěst na oko. Přesně proto má na sobě jen džíny a černé tričko. No a na hlavě tu svatozář z těch neonových tyčinek. Opřený o zeď čeká jestli v davu lidí neuvidí tváře Grace. Což se po nějaké době opravdu stane. Na tváři mu hraje větší a větší ušklebek, když ji slyší. Jen mykne rameny.* Náhodou ti to moc sluší. Jo není to zrovna můj typycký styl party. *Uzná a sám ji políbí na uvítanou na tvář. Nad jejími dalšími slovy se zasměje.* Spíš mě zajímá jak se teď lidé baví... Upřímně není to zrovna můj šálek kafe, ale to víš. *Rozejde se pomalu s ní dovnitř.* Chceš nějaký drink? *Zeptá se.*
*Robert ho sleduje a poslouchá.* Meh, vodku nechci. Nesnáším tu pachuť bramborového škrobu. To si to radši koupím sám. * Zatváří se znechuceně a objedná medovinu s jablečným džusem dvakrát. Zatímco čeká, tak poslouchá belovlasého mladíka. V očích se mu zajiskří, když prohlásí, že by si měl koupit brýle. Zhluboka se nadechne, ale po chvíli zase vydechne.* Nepotřebuju brýle, jen dnešní děti se malují jak štětky a některé muže bych si spletl se ženou.* Prohlásí a dívá se na mladíka. Když před ním přistanou dvě vysoké sklenice, tak je vezme a nápoj uvnitř ohřeje, zatímco jednu skleničku podává SANDEROVI.* Tak... Tohle je lepší jak vodka, když si to posypete skořicí, tak to bude chutnat jako jablečný závin.* Řekne a napije se svého pití. To posléze položí a poklepe na desku. Rozhlédne se a v tu chvíli spatří čaroděje o kterém rozhodně slyšel. Narovná se a zazubí. Dlouho telepatii nepoužil, naposledy na Jacka s Davidem a Davidovi dělal noční můry, takže nic extra.*/Zdravíčko... Doufám, že spojení bylo navázáno, AXELI.../* Pozdraví ho a znovu se napije. Přitom čaroděje po očku sleduje, docela ho zajímá jeho reakce.*
*Samozrejme, že sa ho hneď po objatí pustí, ale aj tak sa ešte moment drží na ňom okom, či akurát nezložil na zem aj štvrtého zo skupiny...lebo aspoň ten tretí sa tváril, ako keby mu toho vtáka odrezal tupými nožničkami. Pohľady dievčat si už až tak nevšíma, hlavne sa venuje svojmu jedinému civilnému kamarátovi v New Yorku, ako po včerajšej hodine so ZACHARIEM zistil.* /Aspoň teda myslím, že je to civil. Ale...videl som ho na slnku, nevyzerá, že by bol nejaký moc chlpatý, ako čarodeja ho ZACHARIE nepozná a na vílu nevyzerá moc inteligentne. Plus klamal. A to...víly nemôžu...myslím. Alebo nemôžu von počas splnu? Zase som si to pomýlil?/ *Nemal však priveľa času na to rozmýšľať, nakoľko mu THIERRI doslova narve celý zvyšok sendviču do úst. Síce je pravda, že by ho za normálnych okolností dal na dva hryzy, ale takto sa cítil, že sa zadusí. pre všetkých sťastie v okolí ho zo seba ani nevypľuje, ani nemá chuť dáviť, proste ho postupne rozžuje ako kravička a po kusoch ho prehltne.* Bol dobrý...ale stačilo by aj na menšie kúsky ho dať. *Zamrmle smerom k THIERRIMU, načo si poriadne potiahne a utrie si slzy, ktoré mu z násilného vniknutia do pusy vyhŕkli. Mimo jemne slzavých očí však nie je nijak vidno, že by sa nejako hneval či sa hocičo stačilo.* Takže...čo tu teda robíš? *Aspoň mu v tom zadymenom mozgu medzitým došlo, že trávu môže THIERRI fajčiť ale nie predávať.*
*Emerie jen mykne rameny nad jeho slovy a vezme si od barmanky své pití.* Netuším, jak na tom jsou ostatní. Takže doufat je jediný co můžeš dělat. *Mykne rameny.* Ale nemusíš se bát. Včera preator chytil čtyři co běhali po new Yorku. Víš nemusíš si o všech vlkodlacích myslet, že jsou to zdivočelé nestvůry. *Podotkne zatím co se napije svého pití a všimne si toho, jak se zasekne v půlce věty. Pohled jí padne tím samým směrem ale jediné co vidí jsou neznámé tváře. Při slovech Lovceké osazavestvo se rozhlédne kolem.* A vypadá to, že se baví. Asi nejsou ve službě jako ty. *Podotokne, protože jeho slova slyšela i přes ty špunty.* Dobře teda, když ti teda nechybí. *Pokrčí rameny a pak jen brčem prožene led ve svém pití.* Protože jsem v Preatoru a mám interní informace...*Řekne prostě.* Co jsi to říkal než jsi se sekl? *Zeptá se.*
*Spoza baru sa zrazu postaví vysoký chlap. Cez dva metri môže mať. Biele tielko, čierne nohavice s trakmi. A na hlave má zajačiu masku. Zrazu doslova vyskočí na bar, v ruke má čierny baťoh. Doňho strčí ruku a keď ju vytiahne tak má v nej pomaľované vajíčko. Chvíľu si ho gúľa v ruke a potom ho celou silou treskne o bar. A z vajíčka, ktorésa pri náraze rozletí povypadávajú doláre. Chlap zoskočí z baru a už si to tráduje davom ako keby sa nič nestalo.*
*Přirozeně se nad lichotkou pousměje, je až moc na takový věci jednoduchá.* Jak se lidi v tomhle století baví? *Nemůže si odpustit poznámku na jeho věk a trochu se zazubí .. pohledem oskenuje velkou místnost, ale zatím si nevšimne nikoho povědomýho.. Nikoho konkrétního ani nehledá, spíš jen běžně kontroluje jestli tu náhodoou není něco podezřelýho.* Máš mě dobře přečtenou.. *Odpoví na otázku, jestli si dá drink.. zavěsí se mu na ruku a pomalu ho následuje dovnitř.. mezitím jí sklouzne pohled k jeho svatozáři..* Tohle si bez dovolení ukradnu.... *Rukou se natáhne po neonový svatozáři, kterou sama nedostala a hned si jí nasadí na hlavu.* Poloviční anděl jsem tu já... /Half angel, half trash... / *Nevinně se usměje a je ráda, že se nemusí sama protlačovat mezi tancujícím davem k baru..* Jestli mám na tohle tancovat.. budu potřebovat něco víc než alkohol.. *Poznamená a doufá, že tohle neni jen běžná civilská party, že tu bude i něco víc magickýho...V tu chvíli uslyší ránu o bar déšť dolarů.. ohromeně se podívá na Axela a pak hladově na peníze.* /Ne..ne.. nejsi žádná socka...to nepotřebuješ. Dělej že peníze máš./ *Několikrát zamrká a dívá se na splašený lidi, co se peníze snaží ulovit.*
Mne nechutí tvrdý alkohol celkovo, takže asi rozumiem. *Mierne mykne plecami. Po jeho zlých skúsenostiach s teqilou sa už od tvrdého vždy drží ďalej. Vždy len vystrája. Nie je to, ako keď pije víno, vtedy mu je maximálne zle na druhý deň. Avšak pri tvrdom.. vždy sa na niekoho len hodil, a ďalej.. bol rád, že si väčšinu nepamätal. Bol však rád, že sa muž nechcel domáhať o svoju kompenzáciu. Práve naopak.. zdal sa byť pomerne štedrí. Avšak zdráhal sa jeho ponuky.* Tak potom, Vám neporadím.. Asi si je potrebné len zvyknúť., okrem toho, ani vy práve nie ste v mužskom oblečení. *Slabo mykne plecom pri čom naspäť posunie drink smerom k mužovi.* Ten si nechajte, predsa len, som dlžníkom ja. *Povie jednoducho zatiaľ čo sa obzrie naokolo. Plnilo sa to, ešte stále. SBS však nebola na dosah.* Ako sa voláte? *Opýta sa avšak musel značne kričať, jeho pozornosť však zaujme osoba, ktorá vyskočí na bar. Zľakne sa, pochopiteľne. Jeho ruka sa aj natiahne po ostrí, ktorú mal v taške, avšak keď všade začnú z vajíčok viať peniaze.. Natiahne sa.* Každý peniaz dobrý.. koľko to.. *Ukáže na drink pred ČARODEJOM.* stojí? Nech viem.
*Zoberie si kolu, pričom sa pomaly napije. najak nevedela, ako by sa tu mala práve baviť. Nejak sa jej podarilo vytratiť od kamarátov, pričom ich už nevedela nájsť ani nájsť v dave. Hlavne sa jej podari zmiznúť od Damiena. Hľadá ho v dave, ale po chvíli to vzdá, pretože tam bolo až moc ľudí. Povzdychne si a teda sa ide nejak s niekým pobaviť. Kým ale niekam stihne ísť, tak v jej blízkosti postaví chlap s divnou maskou a tým čo spraví ju vyvedie z miery. Na chvíľu zamrká očami a pomyslí si.* /To nie je prvá divná vec v mojom živote. Sú aj horšie chvile, čo som zažila./ *Zazrie niekde Lóniho, ale ak mala pravdu povedať, tak s tým čarodejom mala tak málo kontaktu, že o ňom ani nevedela. Hlavne bol v jej izbe zašitý Ezekiel s tými jeho poznámkami. Len tak tak ustojí, keď do nej niekto zo zadu narazí a tým narazí do druhej ženy. Pozrie sa na EMERIE a hneď sa začne ospravedlňovať.* Pardón to som nechcela. *Povie jej, pričom je rada, že ju vôbec neobliala.*
*Akoby nezainteresovane prikývne na jej slová o vlkolakoch.* /Akoby to neboli tvory, ktoré po premene nevedia, kým sú, dokým sa nenaučia ovládať./ *Preblesne mu hlavou horko. Nálada mu po zaznamenaní Axela a Grace klesla ešte väčšmi a nechce sa mu tu byť ešte o toľko viac. Zavrčí si pre seba a napije sa toniku.* Fajn. *Podotkne iba nakoniec a mykne si plecom.* Myslím, že jeden z nich určite je v službe. Len si to viac užijú na miestach, ako toto, s touto hudbou. *Povie a pohne hlavou smerom k pultu DJov. Namrzene nakrčí nos a prestúpi z nohy na nohu. Každú chvíľu očakáva problémy, odkedy videl pofiderné osoby na ulici a pomedzi budovy skladov. Takéto miesta nikdy neveštia nič dobré, tak ako Pandemonium.* To je vlastne jedno. *Odpovie jej a zrazu pociťuje, že sa mu nechce rozprávať, ak má každú chvíľu dvíhať hlas, aby ho Emerie počula a i keď je vlkolak, akosi má potrebu hovoriť hlasnejšie, aby počul aspoň svoje myšlienky. V tej chvíli jeho pozornosť v rýchlosti zamieri k vysokému chlapovi a podozrievavo na heho hľadí, zatiaľ čo mu automaticky ruka vyletela k rukoväti zbrane. A aj keď muž neurobí nič nelegálne alebo útočné, začne ho pohľadom sledovať v dave. Akosi sa mu to nezdá. Akosi nezaregistruje, že sa k nim pridružil niekto ďalší, kým jeho pozornosť drží muž v maske.*
*Zatiaľ sa jeho kamaráti ako tak pozviechajú. Jeden sa aj ako tak dvihne zo zeme. Thierri prikývne. Jasne, že mu ho do pusy mohol narvať aj miernejšie.* /Ale ja fakt drogy nepredávam. Nie je mi to treba./ *Pozrie znova na LÓNIHO a voľnou rukou ho za lem oblečenia pritiahne k baru a položí pred neho jednu vodku.* Toto robím! A budeš to robiť s nami! *Oznámi mu a štrngne si s ním. A potom do seba obráti pohárik. V tom keď vidí chlapa v zajačej maske... trochu vodky mu zabehne a začne sa drhnúť. Nečakal to. Lietajúce dolárovky od seba odmávne.*
*Uchechtne se nad jejími slovy a lehce do ní strčí loktem.* No ty jsi ale vtipná. *Zakoutí na ní halvou.* Uvědomuješ si, že jsem zažil sedmdesátky? To byly nejlepší párty...s nejlepší hudbou. *Nakrčí lehce nos protože tohle techno nebylo rozhodně jeho. Ale pokud je něco jeh oto jsou drinky. V rukou se mu objeví nějaká whiskey a nějaký míchaný drink.* Nebudu chodit až k baru. *Uchcechtne se a podá drink Grace. Nechá ji vzít jeho "svatozář" a cuknou mu koutky nahoru.* To jistě jsi. *Mrkne na ni, ale zasekne se, když slyší jak na něj telepaticky někdo mluví. Zmateně se rozhlédne po místě a toho zaražen si musí všimnou i Grace.* Pojďme bokem. někdo na mě telepaticky mluví .*Vysvětlí ke Grace a ustoupí o kousek dál.* /Netuším, kdo jste a nevím jestli to chci vědět. Co potřebujete? Sám jste čaroděj./ *Pošle ROBERTOVI po telepatické linii a pak se podívá na Grace.* Vůbec nevím kdo to je...*Až v tu chvíli si všimne penež padajích na zem a chlápka v masce utíkat od baru.* Kouká se na ty prachy jako žebrák. *Zasměje se.*
*Robert ho poslouchá a zatváří se naštvaně.* Tohle oblečení pro mě vybrala sestra s bratrovým ukecaným hadím kámošem...* Prohlásí, protože pro neznalého to může znít, že ten hadí kámoš je jen dost ohebný. Pak si užívá své pití. Opravdu jako pít jablečný koláč.* Oh... Já jsem Robert Heller. Ty?* Zeptá se s také zvýšeným hlasem, ale pak vidí jak padají peníze.*/Hmm... toho mám doma plno... /* Pomyslí si a pak ho ze zamyšlení vyruší dotaz.* Šest padesát.* Řekne a pousměje se. Pak zachytí AXELOVU odpověď.*/Jen jsem chtěl pozdravit toho, kdo učil mého malého brášku./* Odpoví mu a spolu s tím mu pošle i svou vzpomínku na Jacka, jak s nadšením ukazuje své drápky. Z té vzpomínky je i při určitém zamyšlení poznat, že to Jack ukazuje někomu mnohem menšímu. Tehdy totiž byl Bob u Jacka jako kočka.*
*Síce nečakal, že by ho začal THIERRI ťahať za golier, ale nemá s tým nijaký problém, keďže všetky jeho veci mu boli aj tak trochu voľnejšie, keďže ich vždy zohnal za ten najmenší peniaz.* /...a aj som dúfal, že ešte trochu porastiem. Ale vraj už ostanem takýto vysoký až do konca...života? Večnosti?/ *Toto bola až moc filozofická otázka na zhúleného chlapca ...a tak si opäť potiahol.* Och, pitie. Okay. To znie zaujímavo. *Prikývne, síce vôbec nerozumel, prečo by sa mali púšťať do nejakého pitia vody. To bolo až do momentu, čo si privoňal a spoznal v poháriku drink, ktorý doteraz pil len z fľaše a aj to len vtedy, keď ho zavolali nejaké decká turistov. Vďaka tomu, že si do seba akurát shot kopne, si vôbec nevšimne muža v maske, iba zachytí mnoho padajúcich papierikov okolo seba, tak natiahne prázdnu ruku nad seba a začne si v príjemnom stave nadnášania jemno bankovky priťahovať vánkom. Samozrejme, že hrozbu hmly mal stále na pamäti, tú sa ZACHARIEMU podarilo vyriť Lónimu do mozgu, ale ak použije jemný vánok a vyzerá to, že bankovky chytá vždy, keď sú presne nad jeho hlavou? To môže, nie? S týmto sa nakoniec aj otočí od THIERRIHO, aby chytil ešte pár bankoviek stranou a zrovna nejakú omylom vezme CHLAPCOVI V KAPUCNI priamo sponad ruky, kedy bankovka zmení jemne smer. Pohárik položí na pult, túto poslednú bankovku vezme do ruky, nakoľko už mal jednu ruku kompletne plnú, a podá ju CHLAPCOVI.* Prepáč. *Povie mu, ako keby sa nechumelilo, ako keby mu ju práve veľmi neprirodzene neukradol a potom mu ju vrátil, načo sa zamyslel nad počtom bankoviek, ktoré má v ruke a tak mu podá ešte 5 dolárov.* Aj toto znamená prepáč. *Vysvetlí mu, usmeje sa naňho ako slniečko a potiahne si z jointu, načo sa otočí späť na svojho známeho, THIERRIHO, až mu nadšene cuknú ušká.*
*Davom si to tráduje dievčina. Celkom nenápadna až na to, že je oblečená vo farebnej sukni s cingavými predmetmi. Pôsobí ako kočovná cigánka. Vysoko nad hlavou nesie trs trávy z ktorej sa dymí. Pohybuje sa v rytme hudby a dotoho spieva strašne falošným hlasom nejaké nezrozumiteľné slová. Popravde je pravdepodobne iba poriadne opitá alebo sfetovaná. Z trávy, ktorá dymí sa linie príjemná, sladkastá vôňa. Prejde si tak okolo baru, ignorujúc peniaze a vreští na celé kolo. Takto pokračuje aj ďalej do davu až na parket. V horiacom trsu bola rastlina podobná Zvončekom. Ide o drogu ktorej účinok je podobný marihuane, vytvára uvoľnenú náladu až euforické štádium, je možný výskyt halucinácií.*
*Cítí, že se tak nějak nálada Sebastiana změnila. Není to tím že je vlkodlak, prostě to jen cítí díky své empatii. Sleudjez míněné lovce a mykne rameny.* Taky nejsem fanoušek téhle hudby. *Přizná. Ale i tak uměla tancovat vlastně nacokoliv halvně když si dala pár drinků. Šokovaně ustoupí, když na bar skočí týpek v zaječí masce a hodí o bar velikonoční vejce. Sleduje jak se lidi hrnou pro peníze a jen nad tím zakourtí hlavou. To však ucítí jak do ní narazí nějaká DÍVKA, CHARLOTTE.* /Co dívka, to je dítě!/ *Šokovaně se na ni koukne .* Neměla bys být já nevím.. doma? Kolik ti je tak 14? *Zeptá se dívky a podívá se na Sebastiana vedle sebe. Díky svému čichu cítí nějakou nasládlou vúni, ale netuší co to je. A všimne si nějaké cikánky, jak jako by vykuřovala místo.* Sebastiane.. nejsem sice lovec ale tohle se mi ani trochu nelíbí mělibychom...Jít. *Koukne se na něj a pak na dívku. Pro boha snad tu nemůže nechat dítě.*
*Thierri sa ešte nejakú chvíľu dusí vodkou kým mu jedna z kamarátok nezačne búchať po chrbte. Konečne sa normálne nadýchne. Utrie si uslzené oči a aby to predsa len dal nejako do poriadku... kopne do seba ďalšiu vodku, ktorú už majú nachystanú na bare. Bundu si hodí na nejaké to sedátko čo je pri bare ale je nevyužité a začne si rozopínať tie popruhy na hrudi.*Il souffre pour la mode. *Povie a v preklade to znamená, že pre módu sa trpí. Hodí zatiaľ popruhy na bundu a začne sa vyondievať z mikiny. Akurát si ju pretiahne cez hlavu, tričko mu zostane zaseknuté pod hrudníkom a ruky ešte má v tej mikine a pozerá na ženskú s horiacou trávou. Nadvihne obe, elegantné obočia.* Prisahám, že tá ma učí medzinárodne vzťahy na univerzite. *A zostane tak pozerať na aj keď ženská zmizne v dave.*
Pokiaľ to máte na sebe, stále si idete slovom proti slovu. *Sander nemal rád politické témy, nakoľko politika lovcov a civilov bola viac než odlišná. Predsa len nefilim sa rozprávali o právach víl, nie o tom.. ani nevedel čo sa teraz dialo v Amerike. Len vedel, že stále sa niekde protestovalo. Nebol si istý a asi ani sám nechcel zisťovať čo sa skutočne dialo, nevedomosť mu vyhovovala. Z myšlienok ho vytrhlo až meno muža. Keby v tom momente pil, pravdepodobne by mu všetko vyprsklo z úst. Neočakával, že to meno, ešte niekedy začuje. Mohlo ísť o náhodu.. ale.. išlo?* Oh ste z New Yorku? *Opýta sa dodatkovú otázku.* Sunil Nurgaliev. *Odvetí smerom k ROBERTOVI. Snažil sa tváriť.. že o nič nešlo, aj keď samotné meno Heller mu robilo horkastú pachuť v ústach. Pohľad mu však skočil ku chlapcovi, ktorý chytil dolár v momente, ako sa dostal k jeho ruke. Ucítil jemný vánok..* /Žeby?/ *Kývol smerom k nemu, že to je v poriadku. Jeden dolár ho z biedy nevytiahne.. Následne mu však podá ďalšiích 5.* Vďaka.. *Kývne ku CHLAPCOVI.* /Čo je ten smrad?/ Neviete.. čo je to zač? *Opýta sa ROBERTA a ukáže smerom k žene. Zápachu nebolo možné uniknúť. Nepozdávalo sa mu to.. všetko bolo. Čo?* Ospravedlňte ma. *Dodá k mužovi a podíde ďalej od diania a vyberie stelé. Rýchlim pohybom si nakreslí runu čistej mysle. Potreboval prehľad vo veci. V dave sa snažil vyhľadať SEBASTIÁNA.*
Hmm... pořád si myslím, že devadesátky bych upřednostnila víc.. *Mrkne na něj a vezme si od něj namíchaný drink, ani se neptá co v tom je. nečichá k tomu.. rovnou se napije a pak se zakření.* Uff... tohle musel namíchat nějaký amatér..je tam jen gin a limetkový džus.. *Neuvědomuje si vůbec, že má v ruce magický drink který může mít nevyzpytatelný následky.. A co víc, ještě se k ní line záhadný dým, který však nijak extra neřeší.. v klubech je něco takovýho přece normální.. Ale její křehký zábrany naprosto bourá a srovnává se zemí.. Axelovo 'jít bokem' zní až moc nudně, takže se začne znenadání smát..* Běž ... já si tady zatím udělám masterclass s barmanem... *Vyskočí na bar a přeleze ho s drinkem v ruce.. trochu ho vylije, ale podaří se jí část zachránit,aby to nastavila k nosu barmana..* Tomuhle říkáš pití? ukážu ti jak se to dělá.. *Sklenku položí na bar a pak se vezme koktejlový shakery a začne do nich házet led.. S tím jak je její tělo pod vlivem kouřový drogy je dost nemotorná, takže led lítá na všechny strany po baru.. ginem polejvá bar a směje se u toho.. Barman se jí snaží odtáhnout pryč a tak na obranu po něm začne házet led.*
*Všimol si, že sa začal nejako THIERRI vyzliekať, ale nerozumel reči jeho rodu a sám to zatiaľ ešte zvládal...zatiaľ. Ešte raz sa usmeje na chlapca, ktorému dá bankovky, načo si zvyšok narve do tašky, a otočí sa k svojmu spoločníkovi a jeho bande. Do nosa mu udrie zvláštny zápach. Automaticky potiahne nosom trochu viac, aby do seba dostal viac z tej zvláštnej vône, ale na druhý pokus to už vonia trochu lepšie. Vlastne si už nevšíma, ako to vonia, iba to, že mu je ozaj dobre. Bolo mu dobre aj predtým, ale teraz je to ešte lepšie. S uchechtnutím sa zasmeje na vyzliekaní sa THIERRIHO a tak jeden dolár vytiahne z tašky a zastrčí mu ho za golier, alebo sa aspoň o to pokúsi. Videl to už viackrát v nejakých filmoch, čo pozerali dospelí po večeroch, keď deti šli spať. Vždy to začínalo nejakým jedením alebo vyzliekaním, a rozprávali sa, alebo si dávali navzájom peniaze. Väčšinou to prestalo Lóniho baviť vtedy, keď už boli kompletne nahí. Nikdy doteraz nechápal, prečo by sa niekto pozeral na niekoho nahého, keď môžu aj seba samých vidieť nahých.* Tak máš celkom cool učiteľku. *Zamrmle a sám si konečne dá dole bundu, aby ostal len v mikine, načo si vezme ďalší pohárik a počká na zvyšok, či si vezmú spolu s ním ako pri prvej runde.*
*Lotty nechcela, aby bola náhodou naštvaná. Bohužiaľ tomu nemohla nijak zabrániť. Bola prvý krát na tak moc preplnenom mieste. Zovrie čierne pery, aby sa upokojila, pretože mala dosť zlé spomienky, keď sa niekde objavila. Hlavne vedela, že to vždy dopadalo dosť zle.* /Prosím dnes nech je to normálne. Nechcem zase skončiť na policajnej stanici. To by nebolo prvý krát./ *Pomyslí si a cíti sladkú vôňu, ktorá ju trochu máta. Trochu sa cíti urazene, keď sa jej opýta, či nemá asi tak štrnásť.* Hmm... Mám šestnásť a popravde som sem bola zatiahnutá priateľmi. *Povie EMERIE a snaží sa niekoho z nich nájsť, ale bohužiaľ tí idioti sa rozhodli niekde zmiznúť. Bohužiaľ na ňu už nejak začal pôsobiťž ten dym a nejak mala pocit, že je ľahšia. No zdalo sa jej, že vidí nejakú ženu hádzať po barmanovi ľad.* /Vážne vidím veci, čo sa dejú správne?/ *Pomyslí si, pričom za barom nevidela stáť Barmana, ale nejakého človeka, čo vyzeral ako obrovský prezlečený vlk, ktorý chce zhltnúť tú ženu.* To je až moc divné, prečo vidím obrovského vlka? *Povie si sama pre seba, pričom ma rozmazaný pohľad keď sa vráti späť ku EMERIE.* Čo sa to deje? *Opýta sa OBOCH, pričom je dostatočne zmätená.*
*Už chce argumentovat, že s tím drinkem pozor, ale to už si jej Grace vezme a napije se. * Grace tohle je ale-*Axel se šokovaně zarazí, když uslyší dlaší telepatickou komunikaci. Vůnec nedává pozor a ousstředí se jen to co mu říká a poslá Robert.* /Ano Jacka si pamatuju, ale nemyslím si že je zrovna teď vhodné, ale bavit.. Jsem tu za zábavou pokud se chcete sem nou někdy popovídat tady máte mou vizitku./ *Pošle ROBERTOVI další kominukaci společně i se vzpomínkou kde má vizitku na kteér je adresa i telefon. Díky tomu si nevšimne, že mu Grace někam zmizela. Ale cítí známou sladkou vůni a zarazí se. Otočí se za ženou, která vykuřuje a hned rostlinu pozná. A dojde mu o co jde. Sice se sám trochu nadýchá, ale zvládne ještě vykouzlit kolem sebe magický štít, aby se nenadýchal ještě víc a měl co nejčistří hlavu. Cítí jak se mu začínají motat lehce nohy, když jde a ztráácí se v davu zatím co hledá Grace, ale všimne si jí u baru. Rozhodne se tam jít, ale najednou je tak nějak těžké se protlačit skrze lidi.*
*Robert ho poslouchá, ale na to mu už nic neřekne. Byla by to zbytečná debata a nehodila se do toho randálu, kde by se mělo slovy šetřit. Odpoví však na jeho další otázku.* Už pár let jsem v New Yorku.* Odpoví a dopije své pití. Když mu dá peníze, tak se na ně podívá.*/Dám je někomu do kapsi za chvíli... Nebo je zapálím.../* Pomyslí si a usměje se. Pak ho zaujme však žena. Nasaje vůni toho, co nese a pousměje se.* Vím.* Řekne jen a zazubí se na SANDERA. Víc to nepopisuje. S tímto se už za svůj život setkal a ví, že to bude sranda. Hlavně je zvědavý za jak dlouho to na něj začne působit a jak. Mávne na Sandera a než stihne něco víc, tak si všimne GRACE. Sleduje ji a pak si neodpustí poznámku.* Když už tak obsluha nahoře bez ne?* Řekne ŽENĚ, CO POUČUJE BARMANA. AXELOVU vzpomínku si uchová a nasadí si automaticky mentální štít. Momentálně ho víc zajímá žena za barem.*
*Keď vôbec nereaguje na Emerie a sleduje toho muža, zbadá mladú ženu, ktorá si to nasmerovala rovno k baru nad hlavou drží niečo, čo mu ihneď vsúka myšlienku do hlavy, že je to droga.* /K*rva./ K*rva. *Zanadáva, no v rýchlosti nestihne reagovať, aby si vyzlečenú bundu priložil k nosu a tak sa nenadýchal, no stihne to tak, aby dym nevdýchol zhlboka a tak sa mu do nosa dostane iba trocha. Prudko sa obráti k Emerie, pri ktorej zazrie mladé dievča (CHARLOTTE).* Do p*dele. *Zanadáva znova, ale trochu miernejšie. S rukávom bundy, pritisnutým na nose a ústach však pocíti, že sa mu zrak trošku skrúca do krikľavej modrej, zelenej a ružovej.* Nedýchaj to. *Povie smerom k dievčaťu, ale je už neskoro, keď sa začne pýtať na zvláštne veci a pozrie smerom k Emerie, mysliac si, že dievča pre ním vidí Emerie v jej vlčej forme, aj keď tam nie je. No Emerie sa zdá nejaká nažĺtla. Vie, že účinky u neho nie sú tak silné, no predsa len sa nadýchol a v uzavretom priestore, kde dym bude stáť a kde je vydýchaný vzduch, tam sa to len tak nevyvetrá.* Smerom k východu! *Nakáže dievčaťu a chytí ju za rameno, aby ju vyviedol von, pričom so zvláštne neprítomným, no naštvaným a zachmúreným pohľadom pozrie smerom k Emerie, aby jej naznačil, nech ide hneď za nimi.* /Tak to fakt nie je dobré./ *Pomyslí si, keď ťahá Charlotte preč a poobzerá sa. Pri bare vidí Grace, ostatní ľudia začali na drogu reagovať a atmosféra nejak nepríjemne hustne. Pustil z dohľadu toho muža a necíti sa dobre.* /Toto nie je len tak, niečo tu nehrá…/ *Pomyslí si, keď uvidí periférne nejaké farebné čiary, zatierajúce ľudské tváre, no v skutočnosti tam nie sú. Cez bundu sa ťažko dýcha, no pritlačí si ju ešte viac k tvári.*
*Pozerá ako zmizne učiteľa a LÓNIMU prikyvuje. Teraz si už aj on myslí že je cool. Vyzlečie si mikinu aj z rúk a spoza goliera si vyberie dolárovku. Pozrie na ňu, pozrie na LÓNIHO a usmeje sa. Trochu sa aj zapotáca. Buchne s ňou o bar a podá LÓNIMU drink.* Tak ná.. párty! *Zakričí a kopne to tam.* Je tu teplo! *A vyzlečie si aj tričko. Ako keby sa nechumelilo si ale zapne tie predtým odopnúté popruhy čo mal na hrudi a pozrie na lietajúci ľad. Jednu kocku čo priňom pristála si strčí do pusy a pozrie na LÓNIHO.* Čo si dáš?! *A už lezie cez bar za GRACE. V jasnej vidine toho, že bar je teda free a tak si môžu dať hocičo. Zoberie takú tu vec kde sa miešajú drinky a pozrie na GRACE.* ĽAD! *A nastaví kelímok aby to tam hodila.*
*Keď by sa aj niekto snažil zdrhnúť... nezdrhne. Hudba ešte viac duní, svetla ešte viac svietia a masa ľudí pod vplyvom zvončekov je ešte hustejšia. Osadenstvo je ešte viac utlačené k baru.*
*Začíná být celkem zmatená z toho co se všude kolem děje. Ale cítí sladkou vůni a ví, že je to špatně. Koukne se na Sebastiana a potom na Charlotte. Snaží se nedýchat protože to Sebastian řekl i dívce. Ale i tak se cítí jako kdyby její tělo bylo ze želé a naprosto uvolněné. Chce se jí smát a zůstat ještě u baru, ale z ničehi nic před sebou vidí toho týpka z uličky na Staten. Vidí jeho vytrhnuté hrdlo a jak se na ni kouká. Podívá se šokovananě na Sebastiana a chytí CHARLOTTE ZA RUKU a jde s nim k východu. Snaží se protlčit mezi lidmi a kdykoliv se otočí tak vidí za sebou toho týpka z ulice. Čím dál jsou od baru tím se lepší dýchá a cítí i čerstvý vzduch. Což je znamení toho že se blíží východu. Jenže cítí, že je lidé ještě víc tlačí zpátky a k baru.* Sebastiane, možnáměla byhc jít první. Možná je odtlačím...*Jenže se masa lidi víc hrne a hrne že se nedá hnout a její halucinace ji pronásleduje.*
*Ani nevie, ale začne sa nahlas smiať, keď vidí, ako sa pred ním THIERRI vyzlečie aj z trička. Bundu si strčí do tašky, aby ju nestratil, ale určite si so všetkými v skupine vedení THIERRIM pripije spolu s ním a všetky poháriky aj hneď začne posúvať k novým barmanom, keď THIERRI prilezie k nejakému dievčaťu, ktoré hádzalo ľad. Nejaký trafil aj do Lóniho, ale väčšinou si ho len vybral z čiapky alebo svetra a hodil ho ďalej do davu, odkiaľ sálalo neskutočné teplo, koľko ľudí tak bolo na mieste.* Ešte nikdy som nemal pivo. Môžem ochutnať? *Zavolá na THIERRIHO, keď ho pozve na drink, a dokonca si aj na bar vysadne, aspoň na tú časť, kde ešte nebolo rozliate, čím necháva viac priestoru na stoličkách. Starý joint hodí do koša za barom a vytiahne si svoj posledný, načo si ho zapáli, potiahne a hneď aj volá THIERRIHO späť k sebe, aby mu dal šluka. Naťahuje k nemu ruku, stačí si len potiahnuť.*
*Od ROBERTA mal v pláne odísť. Muž ho znepokojoval.. nechcel byť v jeho blízkosti. Okrem toho, dianie bolo už tak vyhrotené. Keď si všimne, ako SEBASTIÁN sa dal na odchod, pritiahne si na tvár tuhšie šatku, nakoľko runa začala okamžite fungovať. Drogy. Na tele však pocítil nátlak, všade boli davy a mal problém sa priam nadýchnuť. Pritlačený k baru si však povšimne GRACE, ktorá.. ani nevedel čo robila. Rukami sa potiahne na bar a vyskočí na linku. Potreboval sa dostať k bočnému rebríku, aby mohol prejsť na trámy hore. Pohľadom naďalej hľadá SEBASTIÁNA, nevedel ho však objaviť, žeby sa dostal von? Pohľadom sa pozrel ku dverám, ktoré boli skoro zablokované.. ľuďmi aj SBS, ktorý na neho pozerali. Ruku si tak skryl do vrecka. Cítil sa, ako zviera v klietke. Snažil sa však na Sebastiána aspoň zakričať, alebo ho nájsť. Uvažoval aj nad tým, že by sa zviezol na dave.. to však spoľahlivá preprava nebola.*
*Bolo divné, čo videla a hlavne ak SEBASTIAN zanadával, ale počula už aj horie nadávky. Prilozí si rukav ku ústam, ale vedela, že je to zbytočné, pretože sa toho už nadýchala celkom dosť. Ale aspoň videla všeade hlavy vlkov, pretože si myslela, že je to divné. Možno aj ten vydýchaný vzduch by jej stačil, aby sa jej zatočila hlava. Lenže ju začali ťahať von a ona to moc nevnímala, ale cítila tlak Sebastianovej ruky. Nech sa dialo čokoľvek niečo bolo zle a ona to cítila. Počuje slová EMERIE a vtedy sa zarazí, pretože ju ľudia tlačili čím ďalej viac dozadu smerom k baru.* To není dobré, ako keby tu bola mágia čo nás nechce pustiť von. *Povie spod rukáva. Nech niekto plánoval čo chcel, tak rozhodne to znamenalo, že tu budú uveznený až kým to neskončí.* Není tu nejaký čarodej čo by to mohol zastaviť? *Opýta sa sa smerom k OBOM a rozhodne už cez to čo nadýchala, jej bolo jedno čo hovorí. Jedine čarodej by mohol pomôcť ich odtiaľ dostať, lenže čo ostatný, čo tam boli a nevedeli, prečo sa im to deje. To jej bolo najviac nepríjemné.*
*Když ani led barmana nevyžene, tak po něm hodí celou flašku ginu.. sice ho mine a trefí tím někoho úplně jinýho .. ale jako pohrůžka na barmana, aby se klidil z místo to zabere.. Grace si chaos naprosto užívá, je to pochopitelně pod vlivem omamných látek a magickýho drinku. Teď je barman ona.. takže když si někdo požádá o pití, neobtěžuje se ani už něco míchat.. rovnou vezme celou flaškou a pomocí takových těch chrličů, co z flašek dělají vodotrysky rovnou drinky lije na hosty.. Pak si všimne vedle sebe TERORISTY ELFA .. bezmyšlenkovitě hrábne do nádoby s ledem a z větší dálky se pokusí trefit jeho shaker... pak vidí jak se vysvlíká a jako reakci na ROBERTOVU výzvu začne gin lít na obnažený hrudník THIERRIHO a ještě rukou na něj upozorní.* Tak tady to mááááš... *Než se ale stihne sama vysvlíknout, všimne si že se k baru řítí gorila vyhazovač kterýho asi přišel upozornit barman..* /A kruci... / *Nemotorně přeleze bar na druhou stranu a zkouší se vyhazovači ztratit v davu.. v tom se podívá na DJ PULT, usměje se pro sebe a vyrazí rovnou tím směrem. Nejdřív se pokusí DJ přeřvat a domluvit mu, aby jí k tomu pustil.. ale pochopitelně není debil. Takže ustoupí o pár kroků dál... začne hledat svojí bundu.. po chvilce jí nachází hozenou na zemi u barových stoliček, takže se tam vydá.. klekne si na všechny čtyři aby jí odtamtud dostala a vyndá z ní stélu a mobil, co si strčí do kapsy džín.. na zápěstí si začne kreslit runu přesvědčivosti* /Hhiihiii... / *Runa je dost kostrbatá, takže se rozhodne jí nakreslit ještě třikrát na celou ruku, aby zvýšila její účinnost.. pak se vybere za DJ a přesvědčí ho, aby s ní dal duo a dal jí možnost remixovat EMPIRE STATE OF MIND .. moc jí to nejde, mačká co jí napadne, ale jestliže je pod vlivem i DJ, tak to asi nebude moc velký rozdíl.* Neeeeeeew Yoooooork.... Concrete jungle where dreams are maaaaaaade of.. *Začne u toho procítěně zpívat.* There's nothin' you caaaaant dooooooo.... *DJovi se to docela líbí, ale těžko říct jestli je to vlivem těch omamných látek a nebo napůl funkčníma runama.*
*Robert to sleduje a baví se nad vším, co se za barem, na baru a před barem děje.* To je zklamání, mužskou hruď vidím každý den doma....* Prohlásí na GRACINO ukázání na THIERRIHO.* A hezčí... s prominutím.* Omluví se se smíchem THIERRIMU.* Můj spolubydlící je polda, takže je vypracovaný.* Zazubí se a pak chytí do ruky THIERRiho kelímek a zchladí celou nádobu. Jenže bodyguard mu zkazí náladu. Když se kolem něj tlačí přes lidi, tak se dotkne jeho spánku a chlap spadne na zem a spí.* Hihi.... Tohle mě baví dělat.* Chlapíka překročí a narazí na LÓNIHO.* Oh... Pardon.* Řekne a pak ho chytne za tvář.* Víš, že jsi strašně roztomilí? Stejně jako Hiram. Jste takový roztomilý zlatíčka.* Prohlasí a stáhne si ho do obětí.*
*Keď ich však zatlačí spolu s dievčaťom dav naspäť na ich pôvodné miesto, iba Em sa dokáže o niečo viac potlačiť dopredu a vidí, že drží neznáme dievča za ruku, on jej ruku pustí a siahne voľnou rukou po stéle, ktorú má vo vrecku. Práve keď sa skloní, aby si v rýchlosti na odhalenú kožu nakreslil runu, preletí ponad neho fľaša alkoholu, smerujúca od baru.* /Ježiš ľudia, trochu sa naučte správať, B*ha./ *Zanadáva si v hlave, keď vidí, ako fľaša zasiahla muža pred ním a skoro ho vypla, len tak tak sa udrží na nohách. V rýchlosti runu dokončí, konečne si od úst odoberie bundu a zahľadí sa na Charlotte a potom na Emerie.* Axel. *Povie sám pre seba po slovách dievčaťa a ihneď sa obzrie, no nie je si istý, či práve on ho chce žiadať o radu. To by malo Axelovi napadnúť ako prvému, ak je schopný niečo také spraviť. Potom sa obzrie smerom k baru a zahliadne SANDERA, pričom sa zamračí, pretože sa zdá, že on jediný je v poriadku.* Skús vás dostať von, čo najskôr! *Rozkáže Emerie, aj keď tá tiež nevyzerá v najlepšom stave. Tak teda ihneď dvihne ruku, aby si ho SANDER všimol a reagoval na neho. Dvaja môžu niečo vymyslieť.*
*Nejakým zázrakom chytí do kelímka ľad. Teší sa z toho ako malé decko a s chichotom a s točiacou sa hlavou pricupká k LÓNIMU a potiahne si z jointa. Keď cíti že po ňom niečo tečie tak sa pozrie na GRACE a fľašu alkoholu, ktorý naňho leje. Chvíľu tak pozerá. Mračí sa. Potom si oblizne rameno a zaksichtí sa. Medzitým aj opomenie že mal nejaký kelímok s ľadom, tak ho asi nechal ROBERTOVI v ruke. Zakrúti hlavou a tvári sa ako keby zjedol citrón.* Je déteste le gin. *Zakričí... ani vlastne nevie či na LÓNIHO alebo kohokoľvek okolo a zoberie radšej tú vodku a poleje sa s ňou.* /Fakt neznášam gin./ *Znova si oblizne rameno, zamlaská. Ešte si do stredu hrudníka capne plátok limetky a ako keby sa nechumelilo načapuje LÓNIMU to pivo. Dokonca tak sústredene že mu urobí aj peknú čapičku.* Ná. *Kričí ale keď sa pozrie tak keď vidí LÓNIHO v ROBERTOVOM objatí tak posunie pivo SANDEROVI.* Tak potom ná. *Limetka mu stále drží na hrudi.*
*Celú dobu sa nevie prestať smiať, keď vidí, ako sa THIERRI oblieva najprv jedným a následne druhým, limetka je dokonalá krásna osoba na záver. Bodyguarda si osobne tiež všimne až vtedy, keď spadne vedľa baru, načo na tých na okolí zavolá.* Asi toho spiaceho muža odtiahnite bokom, než si začnete nalievať od THIERRIHO. *Požiada, nakoľko nechcel, aby niekto náhodou mužovi ublížil. Keď zrejme nikto aj tak už nevníma, zmenší si svoju tašku asi na veľkosť polovice päste a to si schová do vačku, nech je čo najviac voľný. Už sa ide natiahnuť za pivom, ktoré vyzeralo ozaj dokonalo, keď ho zrazu niekto chytil za líca a stiahol ho k sebe. Lóni sa teda automaticky vytrhne, aj ked ho z toho trochu bolia líca a zdvihne sa. Zapotáca sa bokom na bare.* Prepáčte, ale vy nie ste môj typ. *Zavolá na NEZNÁMEHO späť, načo sa pri kráčaní vzad pravdepodobne pošmykne na nejakom poháriku a pri dopade dozadu sa automaticky chytí toho prvého, čo mu padne do ruky. A to je šatka CHLAPCA S KAPUCŇOU, ktorému predtým dával z peňazí.* Ach, prepáč opäť. *Šatku mu podá naspäť, načo si potiahne a dym vydýchne navôkol nich. Dokonca chlapcovi aj ponúkne, či si tiež chce dať šluka. Pobavene sa pri tom naňho usmieva. V diaľke jemne zazrieť nejaké dievča, čo spieva a tiež dostane chuť tam bežať, tak vezme CHLAPCA S KAPUCŇOU za ruku a stiahne ho aj spolu s ním dole, načo sa začne pretláčať k dievčaťu.* Čo to spievaš? *Kričí na DIEVČA NA PÓDIU, pričom k nej natiahne ruku, aby mu pomohla k nej vyliezť.* /Jeden song by bol fajn. Potom sa musím vrátiť za THIERRIM a dať si to pivo. Škoda, že mi ho niekto vzal./
*V dave sa objavil znova ďalší muž so zajačou maskou. Je trochu iná ale podobne desivá. Prechádza okol AXELA keď v tom mu do tváre vyfúkne čierny prášok. Kast - Účinok je podobný extáze, kedy zosilňuje všetky podnety okolo osoby. Niektorý hovoria aj o schopnosti komunikovať s flórou. Pokračuje ďalej divokým davom až keď prejde k SEBASTIANOVI, vytiahne z baťoha vajíčko a podá mu ho. Vo vajíčku sa nachádza Všehokľúč - kľúč ktorý otvorí každé dvere. Je iba na SEBASTIANOVI či vajíčko otvorí. A potom aby nebolo málo tak SEBASTIANOVI tiež fukne do tváre Kast.*
*Sander si všimne, ako vysoká postava, v podobe SEBASTIÁNA vystrela ruku do vzduchu, aby si ho všimol. Zakýval mu naspäť, avšak bol pomerne dosť ďaleko od neho. Snažil sa čo najdiskrétnejšie nakresliť hocijakú runu na inteligenciu.. potreboval niečo vymyslieť a to čo najskôr. Ešte stále mal ruku priloženú na ústach, aby sa aj cez šatku čo najmenej nadýchal. Celkovo mal poväčšine zatajený dych. Vedel, že správanie okolitých nebolo prirodzené.. a alkoholom to rozhodne nebolo. Divil sa však, že SBS nezakročila. Vedľa neho sa však posunie pivo, ktoré ani len nerozumel odkiaľ prišlo. Pochopiteľne si ho nedal. Začal však pociťovať, ako sa mu postupne neostrí zrak. Mierne si pretrie oči, keď ucíti, ako mu CHLAPEC šatku strhol a stiahol ho za ruku. Jednou rukou sa tak pokúsi šatku opäť priviazať zatiaľ čo dúfal, že runa a jeho tajenie dychu bola dostačujúca. Pochopiteľne, ponuku na potiahnutie odmietne, aj keď prvé príznaky drogy cítil. V istom smere však stiahnutie LÓNIM bolo požehnanie, nakoľko sa chlapcovi dokázal vytrhnúť neďaleko SEBASTIANA.* Čo sa to do frasa deje! *Zakričí z plných pľúc aj keď to taktické príliš nebolo. Potreboval však prefiltrovať, svoju frustráciu, ktorá sa v ňom vybudovala za ten čas čo tu bol. Keby vedel ani by z trámov neschádzal. Bol však pomerne blízko dverám.. vedel, že aj keď by zlomil pár rebier, dokázal by uniknúť von. To bol jeho hlavný cieľ. Vedľa vyššieho lovca sa však objavila postava. Išlo o tie isté vajíčka, ako pred tým, avšak pred práškom sa len rýchlo obrátil. Pripevnil si šatku a vyššieho lovca však za bruchu a začal sa s ním tlačiť ku dverám. Bolo možné, že niekomu niečo zlomil. Nezáležalo na tom. Nebol o moc ťažší, ako keď ťahal Sunila naprieč New Yorkom.* SEBASTIÁN, čo to je!! *Kričí na muža, avšak nedošlo mu, že je opretý zo zlej strany.. z tej kde nepočuje. Blížili sa však ku východu.*
*Robert je uražen, když chlapec odejde. Pak se za ním podívá a sleduje ho. Jenže jeho uražonost a dobrá nálada mu dávají do mysli dobré myšlenky. Pak si však všimne AXELA. Vydá se tak za ním a vidí, jak mu někdo něco foukl do tváře. Moc nepřemýšlí, co to je. Dojde k němu ze zadu a obejme ho.* Všichni mě opouští a já chci jen vřelé objetí.* Řekne AXELOVI a zasměje se.* Víš, že mi je malý Jackie nejvíc podobný? My jsme opravdový bráchové. Mám malého Jackieho rád.* Povídá a začne z něj vycházet zvuky podobné předení,*
PORADIE: 1SKUPINA - EMERIE, LOTTIE, SEBASTIAN, SANDER 2SKUPINA - AXEL, GRACE, ROBERT, LÓNI
*Axel je mezi těmi lidmi naprosto ztracený a snaží se dostat k baru, kde Grace vidí. Jak dělá Dere se skze lidi, ale jakmile se dostane k baru Grace už je v čudu. Hledá ji a velmi ryhcle ji najde, protoře ji vidí u DJ pultu. Tam se mu povede dostat mnohem rychleji než předtím k baru. Před očima se mu mihají nějaké tvary, ale je si vědomý toho že jsou to příznaky Zvonku. Jenže se před ním objeví, muž a foukne mu do tváře,nějaký prášek který se odrazí od jeho magického štítu. Axle se jen na muže v masce podívá. A nechá jej jít ale má chuťm u zlomit kouzlem vaz. Neudělá to, protože ted se snaží dostat ke Grace. Ale zadraží h oROBERT.* K*RVA, je mi to jedno. Jeslti si chete popovídat, pak. Teď se chci pokusit nějak ukončit. *Odežene Roberta a blíží se k Podiu. Vyjde shcody k e GRACE ale je u toho nějaký mladík, LÓNI.* NIC, nezpívá už nic. *Křikne na mladíka a vezme Grace mikrofon.* Jdeme pryč, Grace. *Nemůže se na tenhle chaos už dívat. Když stojí na podiu tak se ještě nadechne. Tohle je potřeba nějak ukoničt. S mácháním rukama, díyk kouzlu začne pročišťovat trochu vzduch a světla nechá zaplé tak aby prostě jen svítly žádné blikání nebo tak. Hudbu vypne a kouzlem otevře všechny možné východy. Sice nepomůže nijak těm, co jsou sjetí jak pneumatiky, ale pustí sem aspoň čestvý vzduch.* TAHLE PÁRTY JE UKONCE. *Zařve na celé kolo a pak se podvá na Grace, kteoru chytí pod paží jako malé dítě.* A my jdete pryč. Mysli na můj byt. Dělám portál..*Nakáže jí a ví, že se jí muí dostatdo halvy aby jej poslechla a tak to udělá. Je nasr*ný jako prase. S Grace jde tam kde je nejméně lidí a vytvoří po cestě portál, aby do něj mohli jen vstoupit a dostat se do jeho bytu na Manhatannu.*
*Rev a krik sa začne niesť davom. Samozrejme, skrz hlučnú hudbu a svetlá to nie je nič čo by upozornilo na niečo hrozivé. Pravda ale je že sa na parkete začne zbierať jeden mŕtvy účastník za druhým. Obrovská kopa červov zabíja všetko čo je okolo nich. Hemživec. Ľudia sú ale tak sfetovaní, v rauši a bohvie ešte pod akým vplyvom že v podstate tancujú ako zombíci ďalej, bez toho, aby si uvedomili čo sa okolo nich deje. Možno až keď teraz vďaka AXELOVI prestanú plikať svetlá a hudba utíchne tak si aj niekto démona všimne.*
These streets will make you feel braaand neeew *Zpívá dál a pak si všimne, že u podia na ní křičí fanoušek LÓNI.. Beze slova a s úsměvem se k němu natáhne s rukou, aby ho vytáhla na podium.. pod vlivem ale přímo padne z podia na něj mezi tančící dav, vypadá to minimálně na pár modřin.. HUDBA SE NA CHVILKU PŘESTANE ZADRHÁVAT. Celkem obratně se sbírá ze země a chytí LÓNIHO za ruku jako kdyby ho znala celý život, dere se s ním zase nahoru k DJ pultu..* EMPIRE STATE OF MIND *Zkouší přeřvat hudbu k Lónimu ale hned potom se u nich objevuje Axel, který bere situaci do svých rukou..* Aleee.. přece nebudeš kazit party.. *Ruce mu položí kolem krku o zkouší ho tak obměkčit...vzduch se ale pročšťuje což jí trochu zlepšuje vnímání situace kolem. To se ale rázem zvrtne... cítí pod ramenem Axelovu ruku a pak i surový tlak ve svojí hlavě, vzpomínka na Zimní ples udeří když se Axel dotkne její mysli a zkouší v ní tahat za nitky, který jsou její mysli kvůli královně Carmině už tak pocuchaný a potrhaný.. Její mysl je z tý akci jako skořápka, takže tlak nevydrží a s rukama na spánku a s děsivým křikem se mu vysmekne, udělá pár kroků, klopýtne a klesá k zemi, protože jí nohy vypoví službu.. Žíly na spáncích se jí napínají, tváře jí rudnou když se v křeči nedokáže ovládnout a vzpamatovat ... na démony vůbec nedokáže reagovat, protože mysl má tak pocuchanou že nevnímá pomalu realitu.*
*Emerie je naprosto mimo vůbec netuší co se děje. Uvědomue si že je se Sebastianem a s Charlotte, že se že tam připletl ještě nějaký lovec. Ona jen vidí svou halucinaci před sebou. Toho chlápka, kterému vyrvala to hrdlo. SNaží se držet Sebastiana a její skupinky a dostast se co nejdál a co nejdřív ven. Chytí CHARLOTTE za ruku a když se objeví světlo a lidé se rovřvou všimne si co je před nimi, Z nějakého důvodu cítí, že tohle halucinace nejspíš nebude. Podívá se na Sebastiaan a toho durhého lovce a chytí Lotte silnějši za ruku. A táhne se jako spoustal idí ven.* Jdu s ní ven. *Křikne na Sebastiana a táhne lotte k východu a úplně ven. Než se tam dostanou a Emerie unaveně nepadne k další budově skaldišť.* Už jsme venku. *koukne se na lotte*
*Robert je znovu odhozen a tak se rozhodne stáhnout. Prostě se vznese a jen si pomocí telekineze přivolá nějaké pití. Je to pivo, což ho překvapí, ale nevadí mu to. Pak se vznese až na jeden rám konstrukce skladiště a sedne si na něj. Kouká se dolů a všimne si oříšků, kteeré si také k sobě přitáhne a pustí se do nich. Dole je chvíli klid, ale to netrvá dlouho. Uvidí démona a zasměje se.* Červík... Lepší by byl ohniví. Mnohem lepší.* Zasměje se a lehne si na trám a poslouchá, co se děje pod ním.* Kdysi jsem démony vyvolával proti jiným démonům. Chtěl jsem vědět, který z nich vyhraje. Byla to nuda. Ale získal jsem plno jedů na můj meč. Škoda, že ho tu nemám. Rád bych otestoval funkčnost jedů. Ah... nebo svojí krabici od bot. Ta je fajn. V ní se dobře spí. Zítra probudím Jacka tím, že vyzvrátím chlupy. Jo. Přímo do jeho pravidelné cesty. Oživím mu ráno. Nesmí zaběhnout do rutiny. Ještě by vyhořel. Což je zajímavý pojem. Vyhořet. Nemá to nic společného s ohněm....*Robert vykládá a přestane vnímat, co se děje pod ním. Ani ho to nějak nezajímá.*
*Už si myslí, že sa konečne dostane na pódium, ale namiesto toho naňho žena spadne a aj keď to bolí, tak sa nejako pozviecha aj spolu s ňou. Chcel jej akurát zakričať, že vôbec ten song nepozná, keď ho zrazu okríkne nejaký muž, až sa Lóniho uši stiahnu k hlave. V tomto stave jeho naštvaná tvár aj reakcia znela omnoho horšie.* Ja...prepáčte. *Radšej začne od dvojice ustupovať, hlavne keď vidí, že dievča začne bolieť hlava, ale v momente, ako si už myslí, že sa vráti späť k Thierrimu, vedľa neho spadne nejaký človek a Lóni zazrieť to najnechutnejšie čo kedy videl.* /Sakra, čo to kurva je?/ *Toto nikdy pri drogách ani alkohole nevidel, takže mu tak nejak pomaly začne zapínať, že toto je niečo schované za hmlou. Začne sa pretláčať pomedzi ľudí von, načo si zväčší aspoň svoju bundu, nakoľko bol z toho horká vnútri kompletne spotený, a zväčší si aj mobil, ktorým rýchlo vytočí Zacharieho a požiada ho, či by preňho mohol prísť. Doslova k nemu priskočí, keď ho konečne uvidí na kraji davu ľudí, ktorým sa podarilo odísť a doslova si vydýchne, keď sa cez nejaké čudné dvere dostane späť k Zachariemu do bytu, kde doslova padne do postele a radšej zaspí, než myslieť na tie hnusné potvory, pred ktorými utiekol.*
*Lotty spolu s ostatnými ide von, lenže pohľad jej nedá a otočí sa, pričom uvidí démona. Možno mala niečo v sebe od toho ako sa nadýchala, ale démona vedela rozoznať veľmi dobre. Mykne rukou, pretože ju bolí, ako ju EMERIE ťahá, hlavne tá sila jej vadí. Spustí druhú ruku, pričom potiahne za oblečenie SANDERA, aby si ju všimol. Nepáčilo sa jej, že tam bol práve démon a hlavne pri toľkých ľuďoch.* Je tam démon. *Povie SANDEROVI, pričom dúfa, že jej bude veriť. Bolo jej viac menej jedno, či sa viac nadýcha toho plynu, ale nebolo jej jedno tých ľudí, čo boli vnútri uväznený spolu s tým démonom. Keď je vonku s EMERIE, tak sa otočí smerom k budove.* Je tam démon. *Znova zopakuje, pričom sa pozerá na budovu a v tej chvíli si uvedomí, že nechala priateľov priamo tam. Stuhne jej krv žilách a cíti ako sa jej viac vyčisťuje myseľ. Chce sa tam vrátiť, ale zároveň aj nie. NEvedela, ako by im mohla nejak pomôcť.*
*SANDER na neho reaguje a on si vydýchne, že je aspoň niekto pri zmysloch. Všetko sa však deje akosi rýchlo, počuje v pozadí spievať Grace, ľudia sa okolo neho smejú a váľajú sa po sebe, vôbec nedokáže zaznamenať nikoho ďalšieho okrem EMERIE, CHARLOTTE a SANDERA, ktorý sa k nemu dostal v moment, keď sa k Sebastianovi z davu pripletie muž v zajačej maske a vloží mu do rúk akési vajce, ktoré nechce prijať, snaží sa ustúpiť a odtiahnuť, no dav mu to nedovolí a tak skončí so zvláštnym práškom v tvári. Vo chvíli, keď žmurkne, akoby jeho uši počuli stokrát viac, farby ho ostro bijú do tváre, dotyk na jeho tele je neznesiteľný, akoby sa mu ruky zabárali do tela a trhali z neho kusy. A v tom všetkom počuje až príliš dobre SANDEROV hlas, akoby mu kričal rovno do ucha. Chce mu odpovedať, keď ho mladý lovec ťahá niekam k dverám, ktoré sa v istý moment rozletia všetky naraz a Emerie, spolu s neznámym dievčaťom odchádzajú preč. SANDEROVI niečo melie do ucha, odpovedá mu, že nič iné nečakal, ale treba dávať pozor na démonov, kvôli ktorým vlastne celý tento hrozný večer vydržal, aby mohol byť po ruke. No hneď, ako dopovie a miestnosť sa vyprázdňuje a otáča sa mu pred očami, začuje krik, veľmi dobre ho počuje a aj keď sa cíti extrémne zle a nevyrovnane, vytrhne sa z ruky SANDERA a obráti sa zoči voči chaosu, ktorý nastal… Teda, ešte väčšiemu chaosu, než bol doteraz.* Myslím, že tu máme robotu. *Zahlási smerom k SANDEROVI, aj keď si nie je istý, či ho počuje, no keďže už nehrá hudba a okolím sa ohlasujú iba vydesené výkriky, je to pravdepodobné. Aj keď má hlavu zvláštne ťažkú, cíti chladný vzduch, prúdiaci od východu a ako sa mu hrnie do nosa. Je nakoniec rád, že si runy na boj načrtol ešte pred príchodom, a tak sa nemusí starať o to, aby s nimi strácal čas.* Hemživci. *Povie namrzene, priamo a zároveň unavene. Vytiahne anjelské ostrie a zaháji útok, ktorý nebude tak sústredený a priamy, no bude surový a agresívny, má už toho dosť.*
*Už chce jít prostě pryč. Nemůže se na tohle dívat. Nedává to měl se na tuhle celou párty uplně vykašlat a nikam nejít. Udělá kouzlo, aby toco nejvíc tady pročistil a nechal světla svítit teď je jeho hlavní zájem dostat sebe a Grace pryč. Proto ji chytí pdo kaží a táhne ji k portálu. Až když jí přikáže, že má myslet na jeho byt uvědomí si, jak její mysl byla přehká. Až pozdě si uvědomí co udělal. Chytí ji zrovna ve chvíli, když padá k zemi.* K*rva, Grace...*Šokovaně se podívá kolem a všimne si démonů, ale nedokáže na ně reagovat. Za sebou má otevřený portál. Teď mu zbývá jen doufat. Vzeme ji do náruče a projde s ní portálem a jen doufá že se do jeho bytu dostanou oba.*
Postarám sa o nich, len sa dostaňte von *Odvetí v momente, ako si všimne nižšie bloňdavé dievča. Nepoznal ju, avšak vzhľadom na jej pohľad, vedel, že aj keby chcel, nemohol odtiaľ len tak odísť. Mal na sebe svoju výstrojovú bundu a jedno ostrie.. Mierne dúfal, že SEBASTIÁN by bol dostatočne pri zmysloch.. pripadne by mu stačili aj kúsky výstroje čo by pri sebe mal. Jedno ostrie by mu stačilo.. Aspoň v to dúfal. Ak mal byť úprimný, nečakal, že by Sebastián bol schopný boja. Zdalo sa však, že vzduch sa mierne prevetral a tak si z tváre mierne stiahol šatku.* /Nabudúce musím mať pri sebe respirátor/ *Pomyslí si zatiaľ čo počúva, pomerne zrejmú dedukciu Sebastiána.* Som prekvapený, že na nich vidíš. Moc sa nepremáhaj. *Dodá kým si načarbe niekoľko rún nad lakte.* Našťastie ich nie je veľa.. *Vydýchne pre seba zatiaľ čo sa vydá na útok z ľavej strany, nakoľko mohol mať zdravé ucho nasmerované k démonom. Nemal hemživcov rád. Nemal rád nijakých démonov. Dokázali však mať výdrž. Sander útočil pomerne rýchlo, aby zabránil možnosti sa zlepiť naspäť. Zošmykol sa tak popri spodku démona, zatiaľ čo dúfal, že SEBASTIÁN sa postará o vrch, stále však svojmu kolegovi príliš nedôveroval, a pozoroval či sa dokáže držať na nohách. Posledné čo potreboval bolo ho niesť do Inštitútu.*
*Emerie tak nějak z posledních sil odvede Lotte ven, Je jí jedno, naprsoto jedno, že tu jsou nějací démoni. Tiše doufá že se o to trochu Sebastian postará. Nebo i ten durhý lovec. Unaveně se opře o zeď druhé budovy a koukne se na Lotte. Naprosto unaveně a snaží se prodývat své halucinace. Když se na dívku podívat tak vedle ní vidí toho chlápka. Několikrát zamrká a zavře oči.* Já vím, že jsou tam démoni. Ale ty seš k*rva dítě, tys tu neměla v první řadě ani být! Nepůjdeš tam, oni se o to postarají. Sebastian a ten druhý se o to postarají, jsou to lovci. *Nasucho polkne. Musi si promnout spánky. Sama také cítí nutkání jim jít pomoct, ale doufá že to kluci zvládnou.* Kde bydlíš? Máš peníze? Mám ti zavoldat uber? *Zpetá se dívky, jejíž jméno nezná.* Jsem Emerie a ty?
*Naštěstí je chycená Axelem dřív než stihne celá spadnout do střepů a rozlitých drinků.. odnesou to jen zmáčený kolena v alkoholu a možná i další neznámý tekutiny.. Zavěšená o AXELA se jí pomalu vrací vědomí a registruje, že se okolí vylidnilo.. ale taky si všímá démonů a LOVCŮ, kteří se chystali k boji.. všímá si mezi nima SEBASTIANA, ale nedokáže říct, jestli je jen produktem jejích halucinací.. Koneckonců to byl on, kdo jí tenkrát po Zimním plesu dostal do institutu.. Nebylo by s podivem, že by se v takový chvíli její mysl upnula na něj.. Její tělo se uvolňuje z křeče, unaveně se sebou nechává manipulovat AXELEM.. zmůže se jen na to aby si opřela spánek o jeho rameno a zavřela oči, když jí pronáší portálem.. a protože není psychicky v pořádku na přenos, může jen doufat že AXELOVA magie je natolik silná, aby se přenos obešel bez dalších vedlejších účinků.*
*Robert dál vykládá, ale tentokrát staronorsky. Sundá si prsten a zmizí mu iluze. Zvedne se a podívá se kolem. Nudí se. Dá prsten do kapsy a podívá se dolu. Je mu zima, tak si otevře portál a projde jím do svého bytu. Tam si vezme svůj černý kabát a kuchyňský nůž. Pak zase projde portálem zpátky. Sáhne do kapsy kabátu a vyndá minci, kterou aktivuje. Oči se mu projasní a stejně tak i mysl. Zasměje se a podívá se dolů.* Ah... Hrdinové.* Prohlásí a snese se dolů. Během toho se řízne do ruky a nůž krví potře. Jakmile se jeho nohy dotknou země, tak nůž hodí po démonovi.* andask!* Zařve jeho smerem, není to kouzlo, ale díky své krví dokáže směrovat lépe útočné kouzlo, které červa nechá vybuchnout. Nůž mu přiletí rovnou i zpátky.* Hahaha.... taka brenna!* Zakřičí aniž by si uvědomil, že mluví svým rodným jazykem. Vytvoří kolem sebe ohnivý kotouč a tři ohnivé koule velikosti tenisových míčků. Mrská ocasem a hledá další démony. Když nějakého spatří, tak po něm hodí nůž nebo ohnivou kouli. Je mu jedno, zda to na ně funguje. Chce nějak vybít energii.*
*Aj keď je jeho pohľad veľmi ostrý, všetky tie neónové svetlá sú veľkým nepriateľom, no zároveň aj svoje pohyby vníma viac. Je mimo, no nie tak mimo, ako by bol, keby sa poriadne nadýchal tej prvej drogy.* /Šťastie v nešťastí, aké príhodné./ *Prebehne mu hlavou a keď na neho SANDER prehovorí, iba nadvihne jedno obočie a do prázdnej ruky vezme ešte malý nôž, ktorý mal zavesený na boku v puzdre.* Aby som ti nezachraňoval zadok. *Povie k mladému lovcovi, no nie je čas otáľať a vykecávať sa. Reaguje hneď, ako sa SANDER pohne zo svojho miesta. Pohľad na hemživcov v kope bol s drogou ešte o niečo odpornejší a o to viac cíti motiváciu vyzabíjať ich. Aj keď je svet okolo neho neúnosne svietivý a vníma ho viac, dokáže sa pohybovať rýchlo a prudko, zatiaľ čo SANDER útočí z jednej strany, ihneď zaútočí na druhú stranu a jeho ruka lieta vzduchom takou rýchlosťou, až sa mu pred očami javí ako zvláštna šmuha.* /Drogy sú na drogách./ *Hemživci sa nestíhajú regenerovať a spájať a on síce nestíha všímať SANDERA, no keď sa pod démona podšmykne, v rýchlosti sa snaží zaútočiť na vrch, čo sa mu aj podarí, no v tom pohybe a s mohutným telom stratí rovnováhu, skoro sa nestihne vyrovnať.*
*Otočí sa na Emerie a vypočuje si jej poučovanie. Založí si ruku, pričom zovrie pery.* Ako keby to bola nejaká zmena. Démoni sem a tam, už ma ani neudivujú. *Povie jej, ale nejak jej to je jedno. Toto pre ňu nebolo nič, pretože bola aj v horšej situácii.* Jo... Jo... som posrané decko, ktoré sa dostáva do problémov ako obvykle. Chceš počuť pravdu? Policajti už ma poznajú veľmi dobre, keďže sa im tam objavujem veľmi často. A ďalšia vec, mala by som patriť k lovcom. Čo na tom mení, či som dieťa, alebo dospelý, keď si svoj život ani sama určiť nemôžem. *Povie jej a mykne plecom. Sleduje, ako vychádzajú ľudia von, ale ona odmieta sa čo ilen pohnúť. Na jej otázky neodpovedá, len jej odpovie na to ako sa volá.* Lotty. *Nemohla odísť skôr ako sa dozvie, či sú jej priatelia v poriadku. Aj keď za dnešok im vyčistí žalúdky.*
*Zoberie ešte fľašu vodky a naleje si. Dokonca aj svojim kamošom ale tým ako to tam je nahusto, ešte aj vo vzduchu sa stále drží ten sladký zápach. Cíti sa mimo. Ako keď sa až priveľmi sfajčí. S fľašou vodky sa zosunie pod bar a tam dosť neprítomne pozerá pred seba. V akomsi rauši, len sem tam si odpije z fľaše.* /No to je húúústy matroš./ *Doslova tam sedí a poklipkáva očami. Ani si neuvedomujúc že sa otvorili otvory budovy a vzduch sa prečistil. Je ako vyfetovaný patvor, takže ani v podstate netuší čo sa práve deje na parkete. Pre jeho vlastné dobro.*
*Dokopy sú na parkete asi traja Hemživci. Ohnive gule ich zrania, čas ich tela rozmetajú. To čo prežije sa snaží dostať späť k väčšine aby znovu obnovili masu. Tak isto aj útoky lovcom majú efekt. Kúsok po kúsku z nich ubúda. Ešte z nich ale nejaká časť zostáva. Ľudia v nejakej možno extrémne podvedomej časti mozgu, ktorá nie je úplne vyfetovaná pochopili že tu ide o život a veľká časť sa odsunula z parketu. Niektorí lepšie zmyšľajúci dokonca aj odišli úplne preč ale nájdu sa tam prípady, ktoré ešte stále niekde tancujú na imaginárnu hudbu. Vivat, sila drôg.*
Moc si fandíš. *Odvrkne ku SEBASTIÁNOVI. V boji vedľa seba neboli dlho. Ani Sander sám si nepamätal Sebastiánovu schopnosť boja. Avšak rátal s tým, že Sebastián z princípu drog, bol v nevýhode. Sám sa tak zaujímal, ako na tom jeho.. kolega skutočne bude. Samotného ho však ich spoločná efektivita prekvapila. Aj keď mal Sebastián pár pomykov, rozhodne bojoval, lepšie, ako mu chcel dať pôvodný kredit. Ucíti však.. teplo. Povšimne si muža, ktorý sa pohyboval pri streche.* /Heller../ *Vedel, že ten muž budú problémy.. Hneď ráno chcel spísať hlásenie a preklepnúť si ho.. Robert.. Sander sa však musí mierne stiahnuť, nakoľko by ho samého oheň zasiahol. Mierne mu aj obhorel lem nohavíc na pravom členku.* To boli moje obľúbené.. *Posťažuje si, avšak zdalo sa, že z démonov ubúdalo. Červovité útrusky už sa nespájali tak rýchlo.. ak vôbec. Boli na konci.* Všetko v poriadku? *Prehodí ku Sebastiánovi, zatiaľ čo ucíti nepríjemne pripučené červy na topánke. Nenávidel ten pocit. Naďalej však pracoval s ostrím čo mu energia dala. Predsa len Anjel Ariel mal aj naďalej nad ním ochrannú ruku.. aspoň sa tak zdalo.*
*Keď sa narovná na nohách a zhlboka sa nadýchne, otočí sa smerom k SANDEROVI a démonovi, aby zaútočil znova, no keď sa objaví plameň, uskočí a zamračene sa obzrie.* /Mágia, oh môj Bože./ *Pomyslí si pobúrene a ostrie v ruke chytí pevnejšie. Oheň však nestačí úplne a tak ešte na démona zaútočí a neotáľa, kým sa nerozpadne úplne. SANDER, ktorý k nemu hneď na to príde, má vlasy akési veľmi, veľmi biele, skoro akoby sa k nemu blížil svätý s oslepujúcou svätožiarou.* Sakra, ty svietiš. *Zamrmle si a potom si pretrie tvár.* Všetko ok. *Odpovie mu a otočí sa tak, aby sa mohol rovno posunúť k ďalšiemu hemživcovi, ktorého je potrebné zničiť. Runa rýchlosti je veľmi užitočná, dokáže sa hýbať lepšie, než inokedy, no droga má stále na neho svoje účinky a oči akoby sa mu krížili, keď sa snaží zaostriť. No ruka mu funguje sama od seba a seká, aj keby nebolo čo.*
*Jen se na dívku podívá a zvedne tázavě obočí..* /Má zrak./ *Napadne ji jako první, ale mlčí zatím co ji poslouchá. Nemůže se nikam dívat protože ji stále pronásleduje halucinace.* Já nebudu volat policajty. Ne ty civilské. *Mávne nad rím rukou a pak až se podívá na Lotte.* Ty jsi lovec? Proč nemáš runy..proč nejsi v Idris? Kolik ti je? 14? Měla bys být na tráninku, Jakto že si tě lovci ještě nevzali? *Zasype ji spoustou otázek. Všimne si, že jí neodpovídá na tyo tázka předtím takže si nemyslí že bude mí štěstí s temi ostatními.* Lotty, dobře... Hele já nejsem nepřítel. *Ujistí ji.* Máš tu nějaké přátele? Civily? *Zeptá se.* Jestli jo tak hodně stěstí jestli jsou naživu. Nechci být pesimista ale to co tam bylo jsou megický drogy...Snad se z toho nezbláznili...
Heh... Policajti sú tí, ktorý asi išli zabiť tých demonov nemám pravdu? *Opýta sa jej a sleduje, že vôbec nevníma, aj keď aj ona má nejaké vidiny, tak pre ňu už to nie je nič nové. Po tom čo ju psychiatri dopovali práškami sa radšej rozhodla byť ticho, ale keďže sa pred ňou objavila a povedala jej toho dosť, tak už sa to ani len nesnaží skrývať. Vytiahne si rukáv a ukáže jej runu, ale iba mykne plecom.* Sú veci, ktoré by som rada vedela, ale ani ja sama na ne odpoveď nemám. Pravdupovediac by som na to odpoveď chcela poznať aj ja. *Povie jej a povzdychne si pri jej slovách. Pokrčí plecami, ale vedela moc dobre, že aj keby atomovka spadla, tak tí idioti to prežijú.* To by im bolo treba, aspoň by nedostali tak moc veľké kapky odomňa. Hlavne by si na nich zgustli psychiatri. A popravde, oni by aj prežili pád atomovky a pritom by sa všetkým smiali do očí.
*Boj bol pomerne.. klasický a štandardný, defakto, drevaky a hemživce boli skoro, ako denné maslo. Nebolo by to ono, keby nemal tú česť sa s nimi stretnúť. Nie, že si tieto stretnutia užíval. Avšak pre jeho prácu... boli nevyhnutné. Ostrie tak dokončilo, prácu, ktorú malo a posledné červy už zmizli pod nohami, ako popol, alebo rozpučené zvyšky.* Dobrá práca, hlásenie podám ráno. *Povie smerom k SEBASTIÁNOVI. Bol unavený, adrenalín, ktorý v ňom prúdil vyprchával a cítil, ako ho opúšťala sila. Ešte sa uistil, či Sebastián je v poriadkua či pôjde naspäť s ním. Pokiaľ by išiel inak, ako metrom tak potom si len vzal slúchadlá, pri čom len jedno si vložil do ucha a smeroval do Inštitútu. Po ceste von ešte naznačil LOTTIE palec hore, že všetko bolo čisté. Ak mal byť úprimný, cítil, ako sa mu mierne zrnní pohľad, runa jasnej mysle vyprchala a bolo to cítiť. Možno únava, možno drogy možno kombinácia oboch. Sander bol sám rád, že v metre z Bronxu nezaspal. Chvíľku si dokonca len trepal pri hlave plechovkou, aby ho skákajúca gulička dnu zobudila a udržala pri vedomí. Aj napriek tomu sa preplazil do kuchyne, kde si vzal kúsok pečiva, ktoré mu z rána ostalo. Nemal na dosah nič lepšie. Otvoril tak izbu číslo 10. Zhodil zo seba bundu, avšak v momente, ako ucítil hranu postele sa mu samému zavreli oči. V teórií to nebol problém, avšak izba číslo 10 nebola jeho. Jeho bola.. hneď vedľa a tak sa zdalo, že ryšaví lovec, ktorému na ten večer ukradol meno mal na dnešnú noc návštevu. Asi by mal v budúcne viac chrápať.*
*Zadychčane si anjelske ostrie otrie o nohavice, pretože už mu je vlastne jedno, ako bude vyzerať, keď sa odtiaľto dostane. Cíti, že účinky drogy aj kvôli pohybu, aj kvôli vyvetraniu už pomaly ustúpili a cíti sa zase pri zmysloch, no vtedy mu do mysle udrú znova nepríjemné pocity a zmätok. Obzrie sa k Sanderovi a prikývne mu na znak, že je v poriadku a že počíta s hlásením. Potom sa poobzerá okolo a v hlave sa mu spustí prúd myšlienok a otázok. Čo sa stalo, kto to spôsobil, prečo a ako sa tu dostali hemživci a podobné otázky. Zároveň mu vypláva na povrch uvedomenie, že od polovice už nevidel Grace, niekam sa stratila a tak sa v rýchlosti popozerá po klube, oslepený svetlom, ktoré je ako nôž na jeho unavené oči. Nikde však lovkyňu nevidí a dúfa, že sa dostala z klubu už skôr. Pre istotu jej napíše rýchlu sms, založí starú Nokiu do vrecka, nezaujíma sa o to, že prišiel o ďalšiu bundu, ktorú v zmätku niekde vytratil a aj keď Sander odišiel chvíľu predtým, než vyšiel von aj on, nechce sa mu byť už v prítomnosti ľudí. Je spokojný, že sa problém aspoň na teraz takto vyriešil a on si urobil svoju robotu.* /Presne ako som čakal./ *Pomyslí si vyčerpane a zamyslene. Odloží zbrane a vyberie sa do Inštitútu. Nevie, ako pôjde, ale ešte z neho úplne nevyprchal adrenalín a tak si povie, že sa trochu nadýcha vzduchu a prejde sa, kým si po prejdení niekoľkých ulíc nepovie, že pôjde metrom.* /Zajtra informujem Spolok./ *Povie si a bez toho, aby skontroloval, či Emerie a to dievča už odišli, sa v rýchlosti vytratí.*
*Ukončí svá kouzla a sáhne do kapsy kabátu. Tam má pytlík s práškem. Koupil ho kdysi dávno na STínovém trhu a slouží velice dobře na zamlžení vzpomínek. Rozhodí prah do vzduchu a rozžene ho pomocí vzduchu do všech stran. Většina si bude myslet, že došlo ke zkratu v elektřině. Zahojí si ruku, vezme nůž a podívá se směrem k lovcům. Ví, že se představil jako Robert, takže nenajdou nic o tom, že je černokněžník. Jako Robert dokonce je mladší.*/Ještě, že jsem se nepředstavil jako Rune.../*Pomyslí si a když se chystá odejít, tak ucítí jak v kapse praskla jedna mince. Ochranné kouzlo na jeho laboratoři povolilo. Usměje se, ale je to až démonický úsměv.* Hihi... To bude sranda.*Prohlásí a otevře si portál na místo své laboratoře. Projde a hned za sebou portál zavře.*
*Tiše se uchectne a zakroutí hlavou.* Svým způsobem, jen ne ti civilští. *Opře si hlavu o studenou stěnu a překpaveně se kouknee na její runu.* Zvláštní místo na to mí runu zraku tady...Většinou ji lovci mývají hned na hřebu ruky.*Řekne zamyšleně a podívá se dívku.* Sebastian by tě měl vzít do institutu pokud jsi opravdu lovec. Všechno ti řekne. Já se starám o podsvěťany nemám pravomoce na tohle...Na lovce. *Pak se tiše zasměje.* Měla by jsi jít domu Lotty. Máš kam jít? Jestli svou tví přátele jak říkáš... tak se budou už v čudu. *Vytáhne si telefon z kapsy.* Na zavolám uber, tady si dej adresu kde žiješ. Zaplatím to. Hlavně se dostaň domů. *Vydechne už unaveně a nechá Lotty až si do mobilu zadá adresu. A pak tam sama dá ještě jednu zastávku, její byt.* Pojedu s tebou, nebudu to objendávat na dvakrát a navíc nevěřím tomu že se dostaneš domu ve zdraví. *Řekne a počká teda na uber, který ji i lotty vyzvedne a rozveze. To byl zase večer...*
*Tohle byl jeden z těch dní, kdy v Preatoru přetahovala. Měla sice odpolední směnu ale přišla v jedenáct a něco po jedenácté teprve vycházela na nejblžší zastávku autobusu, aby se mohla co nejrychleji dostat domů ke svému bytu. Byl to náročný den, hlavně protože našli v lese našli mladého vlkodlaka, kterému po přeměně zpátky na člověka nemohlo být víc než patnáct. No každopádně konečně byla na cestě domů na hlavě měla sluchátka a poslouchala chvílku po cestě písničky a potom nějaký podcast o opravdových zločinech. Jenže když prochází jednou ze zkretek, které za tu krátkou dobu objevila tak si na prví dobrou nevšimne že během té cesty se k ní přiadali dva muži, kteří ji sledovali. Až když ucítí lehký vánek, který zároveň nese pachy. Otočí se a všimne si, že jsou to ti chlapi z baru minule. Proto přidá do kroku a začne zatáčet různě do uliček, aby se přesvědčila že ji opravdu sledují. Jenže přitom jak stále někam zahybá tak se ztratí a narazí do slepé uličky.* Hele chlapi já nechci mít nějaký problémy, minule jste mi to dali pěkně sežrat. *Snaží se na to jít klidně a diplomaticky, ale místo toho si vyslechne spoustu nadávek a oplzlých poznámek. A jeden z mužů i chytí za paži, dost silně. Emerie sebou začne kroutit a kopat kolem sebe, aby ji pustil, ale je silnější. Nechtěla se měnit jednak protože oba muži byli vlkodlaci a ona věděla že by je oba určitě nezvládla. Jednoho možná ale dva určitě ne. Ještě když v boji nebyla tak zkušená. A navíc by ji tahle proměna mohla stát místo u Preatoru a to by nerada.*
*Celý deň mu ubehol ako voda a to ho strávil na veľmi nezvyčajnom mieste. Pretože Grace sľúbil, že na hliadky nebude chodiť sám a pasce na démona boli neustále prázdne, alebo sa v nich chytili menší slabší démoni, rozhodol sa, že sem-tam si zbehne urobiť prehliadku New Yorku, aby si ho viac oživil v pamäti a lepšie ho poznal - minimálne preto, aby sa vyznal, z profesijných dôvodov. Vyzbrojiť sa aspoň nožmi, ktoré dokázal skryť pod svoju čiernu riflovú bundu, bolo samozrejmé. Vždy chce byť pripravený. Na čokoľvek. Aj keď je často rád, keď má so sebou aj anjelské ostrie, ale v tomto prípade to za to nestálo - teda určite nie, aby ho začal niekto riešiť. No aj keď sa vyzbrojil takýmto jednoduchým zbrojením, náladu má ešte stále tak v prdeli, ako sa dalo. Mohol sa vybiť (a stále môže) vo výcvikovej sále alebo pri tréningu. Ale nestačilo to. Teraz kráča odniekiaľ od parku na južnom ostrove New Yorku a keďže pociťuje vo svojom vnútri ťažobu svojich myšlienok a emócií, ktorým sa celý deň poddával, má pocit, že akákoľvek hlúposť ho dokáže vyviesť z tej krehkej rovnováhy, ktorá drží na jedinom vlásku, tak rýchlo a prudko, že nevie posúdiť, či by ho zastavila jeho naštrbená morálka v istých častiach spoločnosti. Napríklad ak si idete v tichu ulicou a svojim pohľadom desíte staré panie, prechádzajúce na druhú stranu cesty, aby sa vám vyhli, a on odrazu zachytí v uličke niekde medzi budovami pohyb - a nielen taký pohyb. Je to niečo, čo ihneď zaujme jeho pozornosť a hneď ako vstúpi do uličky a zrak sa mu prispôsobí prostrediu, všimne si tri postavy, stojace na konci. Je mu hneď jasné, čo sa tam môže diať a tak prudko vykročí vpred, cítiac, že sa tá jeho rádoby vyrovnanosť hojdá na tom jemnom vlásku ako nejaký časovač, ktorý každú chvíľu spustí nepríjemné pocity nekontrolovanosti.* Neviem, či má zmysel v tejto situácii niečo hovoriť. *Zamrmle hrubo, aby ho dvaja muži, tlačiaci neznámu ženu k stene, zaregistrovali a otočili sa. Vytiahne si ruky z vreciek a trošku si ponapráva bezprstové kožené rukavice. Stále a stále dookola sa mu potvrdzuje, ako nemá rád ľudí, a popri tom trvá na tom, plniť si svoju robotu, a pokiaľ vidí niečo také, zasiahne bez mrknutia oka. Samozrejme, najskôr ale musí zoskenovať situáciu. Týpci nemusia byť obyčajnými civilmi, to mu je jasné, a aj keď si nepripravil runy, stále má pocit, že má nejaký triumf v rukáve, alebo teda na opasku - tie dva nože vedia byť niekedy viac ako meč alebo iná veľká zbraň.*
Myslí si, že jste mi dali minule pěkně zavyučenou. Nechci mít s vámi žádný problémy, to co jsem udělala byla blbost. *Přizná svou chybu, přece jen když se na to dívá zpětně to co udělala byla opravdu hloupost. A ten kluk co si mysela, že je její brácha, nakonec ani nepomohl. Takže to bylo zbytečný. Ale zdá se že si tady chlápci mysleli, že ji snad něco ještě dluží. Hlavně jejich poznámky o tom vypovídali. Z můžu táhl alkohol jako z palírny a bylo jasné, že nejspíše šli z hospody nebo nějakého klubu. Jenže to bylo nejhorší, dva silní chalapi co jsou toho vlkodlaci. Jeden z mužů zatlačí Emerie do hrudi a pěstí ji bouchne od břicha a tím ji oslabí, aby ji jeho kolega přisikl ke zdi. Ucítí na svých zádech i přes bundu studenou zeď budovy a i přes to se snaží vykroutit nebo aspoň uvolnil ruku a mohla jednohu z můžu aspoň drápnout. Ikdyž vyvinula co největší sílu, tak jakoby s muži to ani nehnulo skoro jako vánek proti kameni. Pak ale uslyší hlas dalšího muže. Podívá se za ně a všimne si mladíka stojící na konci uličky. Emerie nevidí jeho runy a nespojí si, že by tenhle muž mohl být lovec stínů. Jen zakroutí hlavou ať nic nedělá, ať nezasahuje, protože tuší že by to pro něj dopadlo stejně špatně jako pro ni. Ne-li hůř. Vlkodlaci se jen otočí a na Sebastiana se podívají s úšklebkem na rtech a se slovy: Odprejskni, civile. Skoro jako kdyby si odplivli urážku. Emerie se snažila v momentu nepozornosti vyvléknout ale místo toho schytá ránu do tváře od jednoho s cápků.*
*Vôbec si nevšíma, keď sa snaží s ním žena naviazať kontakt a snaží sa ho varovať, aby sa do toho neplietol. Teraz absolútne nemá v úmysle odchádzať a už vôbec nie, ak má rovno pod nosom niekoho, komu môže zachrániť zadok, alebo zo sebeckejšieho dôvodu, že sa poriadne vybije a jeho zvláštne napäté emócie plné hnevu sa konečne dajú do poriadku na ich bežnú hladinu. Keď ho však odignorujú a opäť sa začnú venovať žene, prekrúti očami nad ich hlúposťou, hlavne ak sa obaja otočia chrbtom k niekomu, kto práve prišiel a zas sa na ňom nezdá, že by bol najslabší, aj keby bol civil. Nič ani neodpovie, aj keď mu dopne, že použiť poznámku “civil” by nezačul od civila. On na to tak úplne nereaguje, iba v ňom niečo praskne a on v hneve zaútočí na jedného z nich, toho, ktorý žene vrazí, akoby tam práve nestál minimálne svedok, ktorý by ich mohol udať alebo prezradiť. Do toho úderu zozadu do hlavy dá veľa hnevu, ktorý v ňom vzbĺkol ako plamienok, ktorý sa práve rozhorel.* /Vtipné, ako si niektorí nedajú pokoj. Nech už sú čokoľvek. Trochu viac práce./ *Pomyslí si a aj keď ten úder päsťou uspokojí jeho túžbu do niečoho živého udrieť, nevyhne sa tomu, aby mužovi v rýchlosti kopol do kolena zozadu a tým sa mu noha podlomí. No úder do hlavy akoby nemal veľký vplyv na muža, ktorý sa k nemu v prejavenej agresii otočí a zavrčí, akoby to ani nebol ľudský hlas. Sebastian však neustupuje, nie úplne. Vie, že si musí držať rovnováhu, pozíciu, a keď sa po ňom oženie ten druhý, aj keď je trochu nemotorný, pretože pravdepodobne pili, on sa krokom dozadu uhne a zaútočí aj na toho útokom do tváre. Veľmi si to užíva. V poslednej dobe necítil také zadosťučinenie ako teraz, v túto chvíľu, akoby mal zahmlenú myseľ a necítil sa ničím zraniteľný, aj keď má takú predtuchu, že tí dvaja pred ním naozaj nie sú ľudia.*
*Emory netuší, že se před ní stojí lovec proto se snaží jej zahnat ale vypadá to, že je ten muž stejně tvrdohlavý jako ona sama. Kdžy ji jeden z vlkodlaků uhodí do tváře jen na něj zavrčí nelidským způsobem. Zrovna ve chvíli, kdy plánuje toho muže kousnout do prstu. Jenže jí to naprosto bojkotuje, to když ten chlapík udeří vlkodlaka za zadu do hlavy. Kdyby nebyla přišpendlená ke zdi druhým vlkodlakem tak by snad i ucukla. Všimne si za tu chvilku, že ty pohyby a útery co dává neznámý jsou jakoby nacvičené. Což znamenalo jen dvě věci buď tohle byl nějaký voják a nebo to byl lovec stínů. Polkne, když sleduje jak se pustí do jednoho z mužů a zdá se, že Emerie přestala být zajímavou, protože durhý vlkodlak začne sledovat svého parťáka. Tomu využije Em a vyvlédkne se z jeho sevření a vší silou jej kopne kolenem mezi nohy a ještě si dovolí mu jednu uštřit do tváře. Chlápek šokovaně zavrávorá do zadu. Ve chvíli, kdy je ještě stále zmatený z jejího útoku tak udělá první co ji napadne a vezme jednu z cihel z ulice a vší silou ji hodí po hlavě muži co ji napadl. Tiše doufá, že se z tohodle jen tak nezvzpamatuje, idkyž tiše doufá že jej nezabila. Ohlédne se za sebe aby viděla toho vojáka, jak se pustí do druhého vlkodlaka. Ví, že by měla nejspíš utéct, ale všimen si, že se druhý muž začne měnit.* Pozor! *Zařve na Sebastiana ve chvíli kdy se před ním místo může objeví vlkodlak.* /Tohel je v prdeli tohle je v prdeli. Snad to není civil, snad to není civil. Budu ho pak muset vzít do pretaoreu a nechat mu vymadaz od Okxany mapěť./
*Zopár úderov si vymenia a aj keď väčšinu trafí, aj on dostane úder do tváre a škrabnutie po ľavej ruke, ktoré mu už samo od seba napovedá, že muž pred ním nie je civil. A ihneď siahne rukou po noži, zasadenom v puzdre, visiacom popri jeho boku a čakajúcom na použitie.* /Hau hau, s*ka./ *Prebehne mu hlavou a neveriacky sa pousmeje. Nie len že dvaja týpci sú opití, obťažujú človeka a zaútočia naň, ale ani sa neobťažujú zatajiť svoju identitu vlkodlaka na ulici, kde sa pravdepodobne môže nachádzať civil, s tým, že on samotný, alebo dievča, môžu patriť medzi obyčajných ľudí. Aj keď on sám má tušenie, že samotná žena nie je civil - čo sa mu trochu prieči, vzhľadom na to, že patrí medzi podsveťanov. Aj keď ju možno odhaduje zle. Jeho myšlienky sa však v tomto prípade zatlačia, keď sa pred ním muž mení na vlkodlaka a on by mohol preistotu reagovať ešte počas premeny, aby dostal muža-vlkodlaka do nevýhody. Nereaguje na to, že žena jedného z mužov vypla, ale ustúpi dozadu, vezme nôž do ruky a v rýchlosti urobí výpad, aby ho zaboril už skoro úplne premenenému mužovi do stehna nad koleno. /Preator by si mohol urobiť poriadky./ *Napadne mu v rýchlosti a naštvane si odfrkne pri pomyslení, že si so sebou nevzal žiadnu zbraň, ktorá by na vlkodlakov fungovala. Vie, že rana z noža sa rýchlo zregeneruje a on znova ustúpi, utrie si ústa od krvi a odfrkne si.* Beštia. *Zamrmle si a aj keď je vlkodlak väčší a o dosť mocnejší, začne sa spoliehať na svoju obratnosť a rýchlosť viac, než na svoju silu, ktorú používal doteraz. Mohli by utiecť, no ani to by im nepomohlo, keďže vlkodlak by ich dohnal ihneď a až tak, aby prebehol vlkodlaka, si v rýchlosti neveril. Kým však premýšľa, bytosť pred ním sa po ňom oženie silnou prednou končatinou a on ledva uhne tak, aby to šuchlo iba jeho bundu. Pohľadom ani nezavadí o ženu, pretože tak nejak sa spolieha na to, že ak je aj ona vlkodlak, má niečo skryté v rukáve. On zatiaľ môže zaujať postoj obety, keď v rýchlosti urobí niekoľko útokov a úskokov s nožom, na miesta, ktoré môžu vlkodlaka aspoň obmedziť v pohybe, kým sa rany nezahoja.*
*Přesně kvůli lidem jako tihdle vlkodlaci byl Svět stínů prozrován. Všimne si toho, že Sebastian sáhne po noži u pasu a to ji utvrdí jen v tom že se nejspíš nejedná o civila. Utvrdí ji i to, jak pohotově reaguje při přeměně druhé vlkodlaka, kteérho bodne do stehna. Tuší, že tohle vlkodlaka jen tak akorát naštve. Ví, že musí reagovat co nejrychleji protože se zdá že lovec nemá na sobě runy a bez nich je proti vlkodlakovi nahraný jestli nemá nějaké stříbrné zbraně. Což, jak se zdá, nemá. Jakmile vidí, že se po Sebastianovi vlkodlak ohnal ví, že musí jednat a rychle. Hlavně když po ní lovec hodí zoufalý pohled. Nezaobírá se svlékáním a rovnou se přemění do své vlčí podoby a ve chvíli, když Sebastian zasadí další ránu na citlivá místa vlkodlaka, Emerie po něm skočí. Je výrazně měnší než druhý vlkodlak, ale má výhodu v tom, že ten druhý je zraněný. Stane se z nich jedna velká huňatá vrčící [link src="koule.St"]řídají se tesáky a drápy stejně jako vrčení a kvílení. I přes to, že druhý vlkodlak je monutnější a silnější, Emerie má výhodu v tom, že se mrštnější a menší takže se jí daří uhnout většině útoků a sama útočí na slabiny. Bolestně zakvílí, když se druhý vlkodlak po ní ožene tlapou a zadáhne ji do boku. *
*Všíma si, že vlkodlak sa chystá na ďalší útok a on sa prikrčí, aby namiesto útoku dokázal v rýchlosti uskočiť, snažiac sa, aby nespadol na zem, pretože ak by to dopustil, nemuselo by to skončiť príliš dobre. Z jeho strany. Chce už niečo povedať, pretože proti vlkodlakovi s holými rukami a obyčajným runovým nožom nemá skoro žiadnu šancu, no periférne zachytí pohyb a vie, že mal pravdu - žena sa taktiež zmení na vlka. Keď sa vrhne po väčšom vlkodlakovi, Sebastian ucúvne až k stene a snaží sa trochu vydýchať. Síce bol možno pohyblivejší, keďže je menší, no kondíciu nemá nekonečnú a potrebuje nabrať dych.* /Do prd*le, traja vlkodlaci. No tak to som sa zaplietol, fakt, mudrlant./ *Vynadá si v mysli a zamračeným, neustále sústredeným pohľadom sleduje súboj, ktorý nevyzerá, že by mal čo chvíľu skončiť. Lenže žena-vlkodlak zrejme pozná miesta, kam zaútočiť a ak druhého vlka zraní dostatočne, bude možné, že radšej utečie. Aj keď by Sebastian nemal dovoliť, aby akýkoľvek civil zazrel pobehujúceho vlkodlaka po meste, nieto ešte, že by sa nemusel ovládnuť a niekomu by ublížil, prinajhoršom by aj dokázal zabiť. Najskôr sa rýchlo pustí do načŕtavania rún, ktoré si nestihol pripraviť predtým, než sa pustil do boja. Runa Fortis na silu, runa vytrvalosti, aby sa neunavil, a runa výdrže, aby vydržal viac, keďže aj ten škrabanec nepríjemne páli. No nechce nechať ženu v problémoch a tak skončí s črtaním, aby v rýchlosti niečo vymyslel. Poobzerá sa a hľadá okolo seba niečo, čo by mohol využiť, zatiaľ čo na zemi nájde iba zopár tehál, ktoré ak by sa pokúsil hodiť do “zlého” vlkodlaka (nie že by podľa neho každý vlkodlak nebol nedobrý), mohol by trafiť tú ženu.* S*kra. *Pomyslí si a keď zbadá nejaké kusy handier blízko, zahodené v tme v rohu, akoby to bolo miesto, kde inokedy prespáva nejaký bezdomovec, vrhne sa k nim a zviaže ich spolu, zatiaľ čo ponad plece sleduje, ako sa bitka medzi vlkmi vyvíja. Keď má vyrobenú pofidérnu šnúru, stačí už len počkať na správnu chvíľu, aby mohol mužovi-vlkodlakovi šnúru akýmsi spôsobom dostať okolo nôh. Ak by ho skúsili zviazať, nejakým spôsobom, možno by handry síce dlho nevydržali, no mohli by ho tým unaviť alebo aspoň zdržať. A niekde v hĺbke je vďačný, že žena stihla jedného z mužov vypnúť skôr, než by mali čo do činenia s dvoma vlkodlakmi. Aj keď Sebastian má dvoch rovno pred sebou a keď nadíde chvíľa, aby sa vrhol dopredu, urobí to, keď je k nemu muž-vlkodlak chrbtom a pomaly ucúvne dozadu, vtedy je tá chvíľa, aby ho skúsil dostať na zem, minimálne.*
*Snaží se nevnímat lovce, který uhnul, aby jim při soubouji udělal místo a sám se nezaplatl do něčeho horšího. Proto se raději vrhne na toho vlkodlaka, aby je dostala co nejdál od lovce a tím mu získala čas si třeba nakrelist i runy. Čehož si po očku všimne, že se opravdu děje.* /Chytrý chlap./ *Jejím halvním cílem je to, aby se tenhle boj nedostal dál než do téhle slepé uličky, protože nechce řešit přeměněného vlkodlaka co běhá po městě. Větěší vlkodlak jako kdyby necítil ani bolest, dky žse Emerie několikrtá po něm ožene a zasáhne jej. Což může být jeho slabostí, protože pokud jej zasáhne do nějakakého citlivého místa, do slabin bude déle trvat než se druhý vlkodlak znovu zahojí. Proto útočí právě na tyhle slabá místa, ale přitom dostává spíše ujmu právě ona, ale stále se jí daří se držet. Velká pomoc je i Sebastian, kterému se podaří dostat díky kusům hadrů dostat an zem. V tu chvíli se vrhne druhému vlkodlakovi po krku. Těžko říct jestli je to ten vztek z minula nebo dnešní, ale pustí se do něj. Zahryzne se mu do hrdla a škubne. Ve tlamě jí zůstane kus hrdla, ze kterého kape krve jako na zabijačce. A je jasné, že tohle se jen tak nezahojí ani díky vlkodlačí regeneraci. Když si to její lidská část uvědomí, co právě provedla pustí z tmaly kus masa a promění se zpět do lidské podoby. Je nahá, od krve, zraněná protože se ještě nějaké rány ještě pořádně nezahojily a některé ještě stále krvácí. Jenže to je její poslední problém protože jí padne pohled na vlkodlaka - teď už člověka, který křečovitě zvedne ruku ke svému krku a sýpe. Emerie šokovaně zvedne pohled k Sebastianovi a vůbec neví co říct.* Já ho...zabila. *Je první co jí vyjde z úst zatím co se šokovapně podívá na lovce.*
*Keď sa mu podarí dostať vlkodlaka na zem, ihneď sa prevalí od neho čo najďalej a v rýchlosti vstane, trochu špinavý od zeme, cez ktorú sa prekotúľal. Dvihne rýchlo pohľad k miešanici chlpov a zubov, no to už vidí ženu-vlčicu, ako trhá spod krku druhému vlkodlakovi kus mäsa. Sebastian o krok ustúpi, pretože odrazu vôbec neverí žene vo vlčej podobe, že sa po ňom nevrhne ako po druhom. Nevie, aká je stará, nevie, ako dlho je vlkodlak, a možno sa ešte nedokáže úplne ovládať, aj keď podľa toho, že sama ovplyvnila svoju premenu, musí byť už dlhodobo nakazená. Aj tak tomu úplne neverí a ucúvne do tmavej časti, aby trochu zanikol s prostredím, čo mu je jasné, že príliš nepomôže, no keď hľadí, ako sa obe obrovské chlpaté postavy zmenia na ľudí, s prekvapeným výrazom si premeria muža, chrčiaceho na zemi.* /Do prd*le, no tak to je v prd*li. K*rva./ *Zanadáva v mysli, ale z úst mu nevyjde nič, iba zlosť. Nevšíma si, že je dievčina nahá, vykročí k nej a vystrelí ruku do vzduchu.* Prisahám, že vy podsveťania ste… *Vybuchne, no potom sa zhlboka nadýchne a keď dôjde k už nehybnému telu, snaží sa akokoľvek vyhnúť tomu, aby sa ho dotkol alebo aby nestupol do vytekajúcej krvi. Bolo mu to nechutné a odporné. Bez pohľadu na ženu stiahne zo seba svoju riflovú bundu, z ktorej vyberie stélu a zastrčí si ju do nohavíc, a bundu podá žene. Potom prejde okolo muža k tomu druhému, ktorý je v bezvedomí a začne mu sťahovať nohavice.* On už niečo vymyslí. *Zamrmle si pre seba a aj keď žene budú nohavice zrejme o niečo väčšie, donesie jej ich a zamračene a nahnevane jej ich podá. Fakt nevie, ako si toto žena vyrieši, ale Preator by mal zakročiť - nech už ide o akéhokoľvek vlkodlaka, mali by si ich držať na vôdzke, než niekomu zas neprepne.* Na, obleč si to! *Prikáže a s prepaľujúcim pohľadom si premeria tvár ženy.* Fakt neviem, o čo tu išlo, ale ak sa to bude riešiť, mňa z toho, láskavo, vynechaj! *Podotkne a ak sa niečo udeje, vie, že zranenie na tele muža je jasne spôsobené zvieraťom, nie ostrou zbraňou.*
*Až později se na ní dorazí šok a uvědomění co právě provedla. A to poslední co chce slyšet je nějaké vyčítání od toho lovce.* My podsvěťané jsem co? Co lovče? *Vybuchne na něj zpátky a rukama si vjede do vlasů. když jí azčkou docházet všechny následky jejích činů. Když si všimne že si lovec sundává bundu tak si ji s radostí převezme a zabalí se do ní. Hezky jí sahá až do polovny stehen vzhledem k tomu, že je lovec kus chlapa. Sleduje jak sundává muži v bezvědomí kalhoty. Slyší že si něco Sebastian zamumlal a pak jde k ní i s kalhotami.* Neřmi po mě jako po nějakém čoklovi! *Ozve se hned nazpátek. A kalhoty si vezme a obleče si je a pak se podívá na oba dva muže a pak na lovce.* Jeidný kdo to bude řešit budu já. K*rva já přijdu o práci, do prd*le! *Rukou si vjede do vlasů a díky tomu se jí vyhrne rukáv a objeví se tetování, které je idendické se znakem Preator lupus. Měla to místo té psí známky na řetízku, protože, stejně jako oblečení se po každé přeměně roztrhnul. Podívá se na Sebastiana a pak na ty dva muže.* Musí to vypadat, že se ti dva poprali...*Napadne ji hned a sundá si du bundu od lovce, aby mu ji nezašpinila. jde k muži, který je v bezvědomí a uplně jej svlékne. Uvědomí si že z kusů jejího oblečení Sebastian udělal ten provaz, takže má jednu vec z krku. Rozrthná oblečení muže na cucky a rozháže je různě po uličce. Pak vezme bezvládne tělo muže v bezvědomí a dotáhne ko k mrtvole muže. Při tom co udělá se jí zvedne žaludek, ale nabere krev do ruky a potřísní jí toho v bezvědomí. Dokonce mu dá nějakou krev do úst. A vezme také kus toho hrdla a hodí jej ke tváři toho druhého. Snaží se to naranažovat tak, že do vypadá že se ti dva pustili do nějaké bitky a snad si to ten cápek, kterého bouchla cihlou po hlavě, nebude pamatovat. Ruce si utře do těch kalhot co nejvíc to jde a pak si znova obleče bundu od lovce.* A o co tu šlo? O to, že si mě tyhle dvě hovada vyhlédli v baru před týdnem a něco. Tam jsem nemohla nic dělat, protože to bylo plné civilů a teď mě asi sledovali jak jsem šla z práce. Jsou to nějací gangsteři... Nechtěla jsem se proměnit nechtěla jsem ho ani zabít. *Rozhodí rukama.*
*Prekríži si ruky na prsiach a prekrúti očami.* /Nie že by som na ňu kričal./ *Frustrovane si pomyslí, keď mu to žena vyčíta - niektorí ľudia aj z trochu dvihnutého hlasu vedia urobiť vresk. Nad tým ale nakoniec v hlave mykne rukou a sleduje ženu, pričom pokojným hlasom jej odpovie a doplní svoju výpoveď.* Nevyspytateľní. Ste nevyspytateľní a nebezpeční. *Sleduje, ako sa morduje s prípravou nafingovanej vraždy a bitky medzi vlkodlakmi, no potom si všimne zranenia nožom, ktoré mŕtvemu mužovi ušetril počas boja a ešte sa nestihlo úplne zahojiť.* Nemáš nôž? *Opýta sa jej, ale pochybuje o tom, že nejaký u seba bude mať, hlavne keď sa jej oblečenie povaľovalo dookola a nikde tam nôž nevidel.* Asi nie. *Povie hneď za tým, nenechá ju ani odpovedať a potom pozrie na jeden z nožov, ktoré má v puzdrách na svojich bokoch. Nemôže tam nechať jeden z nožov nefilim, lebo aj keď by našli miesto činu civilovia, tí by runy na noži nevideli, no ak by nôž našli podsveťania, ihneď by na seba upozornil a to by nebolo dobré. Zohne sa k handrám a rozviaže ich, skúsi ich pohodiť do rohu uličky, ako ich tam našiel, a opráši si dlane.* A prečo si ťa vyhliadli? To je otázka. *Podotkne a otočí sa k žene, ku ktorej nechce byť príliš dlho chrbtom, aj keď môže byť mierumilovná, koľko chce. No i tak by ho nemohla zabiť, to by si ešte viac zavarila - aj keď niektorým podsveťanom to môže byť jedno, no podľa jej reakcie, jej to nie je jedno. Dosť nezvláda situáciu, v ktorej sa teraz obaja objavili, no ona bola zapletená do omnoho horšej časti. On však nikdy nebol na ubezpečovanie a utešovanie. Nevie, ako by mal reagovať a nie je si istý, či sa tento boj bude dať zakryť, ale cestou preč si budú musieť dať ohromný pozor, aby nerobili krvavé stopy za sebou, nik ich nesmie vidieť vychádzať z uličky, nesmú tam nechať svoje predmety a DNA, ktoré už nijak nedokážu odstrániť, bude niečím, čo by im mohlo urobiť najviac problémov. Cíti, že hnev, s ktorýms a do bitky dostal, už ho opustil, a nahradil ho iný, o neičo slabší, no plný frustrácie a znechutenia. No nechá to tak. Otočí sa k žene, ktorá je teraz oblečená v jeho bunde, v nohaviciach a topánkach jedného z mužov, a odev na nej visí, skoro sa v ňom môže utopiť.* Fajn, mali by sme ísť. Dúfam, že to nik nepočul. *Navrhne zamračene a chladne a ani sa neopýta na jej meno, i keď, ak už vyjdu z uličky, by ho rád zistil z profesionálnych dôvodov.*
*EMerie po Sebastianovi hodí jen jeden zlý pohled.* Jsme nebezpeční jen ve chvíli, kdy se nemáme pod kontrolou dokonce jsme nebezpeční i sami pro sebe nejen pro své okolí. A kontrola se dá naučit. Stejně jako, když na tebe třeba přeměný vlkodlak vrčí tak to znamená že se bojí nebo je něčím vyprovokovaný. Vy taky svým nefilimským dětem nedáváte do ruky rovnou pravou stélu nebo pravé andělské ostří. Taky by byly nebezpečné pro sebe i pro své okolí. Musí se s tím první naučit pracovat. Je to to samé s podsvěťany. *Odskene směrem k Sebastianovi zatím co se snaží nafingovat scénu.* Ne nůž nemaám ale...*Rozejde se k bundě toho druhého muže, a vezem si kus látky a strčí ruku do kapsy, kde najde švícarský kůž. Který hodí jen tak ledabyle k muži. Nad otázkou proč si ji vyhlédli tak se jen andechne.* Už deset let hledám svýho staršího bratra, zmizel, byl taky vlkodlak...No a v té partii byl jeden kluk, co vypadal jako brácha tak...Tak jsem chctěla s ním pokecat a možná jsem je místo toho naštvala...*Pokrčí rameny prostě.* Nemůžu za to že se nasrali. *Dodá s myknutím ramen. Snaží se myslet nějak logicky, ale moc jí to nejde. Hledá zbytky svého oblečení a věcí, aby po sobě nezanechala vůbec nic. Jenže to bude kvůli DNA těžké. Oblečení na ní neskutečně visí ale je to teď to nejlepší co má.* Jo půjdeme...*Souhalsně přikvýne a pomalu vyjdou z uličky.* Jsem Emerie mimchodem a ty jsi? *Zeptá se jej, přece jen chtěla by znát jméno svého uhm.. spolupachatele.* Byt bych měla mít tímhle směrem.. .děkuju za pomoc. Pokud to bude Preator budu se snažit uhm... trochu bojkotovat. *Koukne se na sebastiana.* Tak se měj, lovče. *S těmi slovy se rychlým krokem orzejde směrem, kde je její byt a co nejdál místa činu.*
*Tohle byly dny, kdy byla neskutečně ráda za kratký týden v práci - což byl dnešní případ. Pro ostatní byla středa večer a pro ni prakticky pátek. Proto se vydala na Manhattan, kde by si mohla užít trochu nočního života. Zatím takhle nikde nebyla v žádném klubu. Když se teda nepočítá ta nepříjemnost v té hospodě na pláži. Oblékal se trochu lepší než do práce, ale stále to držela na tom casual. Vlasy si sváže do vysokého culíku a jde si vystát řadu u vchodu. Nějaké lidi vyhazovač pouští za úplatek bokem ale ona taková nebyla raději si vystála řadu. A jakmiel se tak stalo měla možnost uznat, že tohle byl pro její vlkodlačí sluch možná chyba. Hudba jí bubnuje až kdesi v hlavě. Má chuť to otočit a zase odejít, ale když už si teda zaplatila vstup proč si nedát aspoň jeden drink. Tak to zaparkuje u baru a čeká až si ji nějaký z barmanů všimne.*
*Díky bohu dneska byl v Institutu jeden z klidnějších večerů, kdy Matt nemusel nikam na hlídku ani nic podobného a tak se rozhodl že si na chvíli dá voraz a zajde do Pandemonia na nějaký ten drink. Na sobě měl nějaké to obyčejné oblečení co vyhrabal u sebe ve skříni. Když se konečně dostal přes dlouhou frontu dovnitř tak zamířil přímo na bar. Kde čekal než přijde nějaký z barmanů. Když už k němu jeden přišel tak se rozhodl začít lehce a to jedním cuba libre, jen tak na rozjezd. Co si budeme v Pandmoniu bylo jako vždycky hromada lidí, i na to že byla středa.*
*Čeká nějakou dobu až ji někdo vůbec obslouží jenže si před ni stoupne nějaký kluk, takže jej oslouží první. Chtěla to neřešit. Jen hodí jeden nepříjemný pohled po barmanovi, který dělá že si toho ani nevšiml a místo toho si vzal její objednávku. Nechá si namíchat jen gin s tonicem. Rozhlédne se kolem, aby nasálu tu atmosféru ale do oka jí padne ten mladík, který ji předběhl.* Čau, přijde ti v pohodě předbíhat? *Zeptá se se zvednutým obočím.* Není to moc slušný..Ale když mi koupíš další drink tak ti to odpustím. *Zazubí se na něj.* Jsem Emerie a ty? *Zeptá se na jeho jméno a zatím si jej prohlíží. Vlastně ji i napadne jestli on vůbec pít může, protože vypadá docela mladě, jenžeo na trávila hodně času se starášími lidmi - nejen lidmi.*
*Když mu barman podal jeho drink, tak se podíval vedle sebe a viděl tam mladou dívku, kterou barman obsloužil po něm. Dívka se na něj otočila a pronesla jestli je v pohodě předbíhat. Co si budeme bylo tam celkem dost lidí a ne že by chtěl předbíhat, spíše si ho barman všiml dříve než ji. Koukl se jejím směrem a řekl ji* To si vyřid s barmanem a ne se mnou *řekl jejim směrem lehce s úsměvem* Klidně ti ho koupím, jinak jsem Matthew těší mě *řekl směrem k dívce která se mu představila jako Emerie, nechtěl ji vůbec předběhnout, takže se cítil lehce trapně*
*Tady tyhle kluby a hospody neměla ráda právě kvůi tomu, že se lidé předbíhali, ale co se dalo dělat. Tohle byl New York ne jen nějaké městečko uprostřed ničeho, kde člověk se znal s každým a byl tu jediný bar v okolí. Vitřeně si posteskne po domově, nebyla tam tak dlouho...Tu myšlneku na domov zažene a místo toho se usměje na mladíka.* Pokud bych si to měla vyřídit s tím barmanem tak ten chudák neví ani čí je. *Ušklíbne se lehce a hodí pohled po to muži za barev byl to civil. Ale mladík před ní civil nebyl, poznala to podle run - ostatní lidé kolem si mohli myslet že jsou to jen nějaké zvláštní tetování. Ostatně v dnešní době si lidé tetovali cokolov, nedávno třeba potkala holku co měla vytetovanou lahev kečupu.* Těší mě Matthew. *Mrkna na něj.* Hádám, že tu dneska nejsi pracovně když si dáváš drink, co? Nebo vám vedení dovoluje pít ve službě? *Zvedne tázavě obočí. Mluví dost jasně na to, aby Matthew poznal že ví, že je lovec ale dostatečně tajemně aby nikdo jiný nepochopil o čem nebo o jaké práci Emie mluví.*
*Co si budeme Matthew chodil do Pandemonia celkem rád a často. Tedy více ve svém vlastním volnu než v práci. Co si budeme rád si zašel do klubu a pil tam. Když začala Emerie mluvit o barmanovi tak se nad tím pousmál a řekl* No to věřím no *pousmál se nad tím. Co si budeme už viděl pár holek jako byla ona co takového chlapa složili lusknutím prstů takže nějak nepochyboval nad tím že by toho dívka před ním nebyla schopá. * Jinak taky mě těší *řekl jejím směrem, Matt velmi rád poznával nové lidi, hlavně v klubech. Byli tam většinou hrozně v pohodě lidé. * Díky bohu dnes tu pracovně nejsem...díky bohu *řekl jejím směrem a pochopil že asi podle run poznala že to je lovec. Díky bohu zde dneska byl ve svém volnu a ne na nějaké misi* A ty jinak děláš co ? Když nejsi v Pandemoniu *zeptal se jejím směrem, neviděl žádné runy takže tušil že to lovec nebude, hádal to na nějakého z podsvěťanů. jelikož nebyla bílá jako stěna tak buď si myslel že je čarodějka nebo vlkodlak*
*S úšklebkem se na něj koukne a cuknou jí koutky rtů nahoru.* Kdybych chtěla beztak bych složila i tebe. *Což nemusela být uprlně pravda. Sice ano byla vlkodlak, ale chlapec vedle ní byl lovec a kdyby na ni vytáhl stříbro nebo andělské ostří byla by nahraná. Ale toho civila u baru by vzvládla pravou zadní. Široce se usměje, když jí utvrdí v tom že tu pracovně není, což bylo fajn. Navíc to bylo takové malé ujištění, že tu nikde neběhá nějaký démon.* Tak to jsem ráda, že tu nejsi pracovně...Obvykle lidé s takovým zaměstnáním se neumí bavit...Teda z těch co jsem znala v Seattelu. Někteří byli fajn a dokázala jsem je čas od času vytáhnout ven. *Seattle byl jejím domovem stejně tak jako oklí La Push. Když se jí zeptá co dělá, když není v pandemoniu tak si jen vytáhnez podtrička řetízek se psí známkou na které je znak Preator Lupus společně jejich mottem. Jako lovec Matthew by tuhle organizaci znát měl.* Pracuju pro charitu. *Pokrčí rameny a u toho mrkne.* Ale kromě toho jsem i umělkyně na volné noze. Vytvářím umění s Native american tématikou. Vyrostla jsem totiž v kmeni a ráda šířím povědomí o té kultuře. *Vysvětlí, kdyby byli na světle jistě pozná že její kůže je snědší.*
*Usmál se na ni a řekl* No tak to bych chtěl vidět *samozřejmě se hned zasmál a bral to s humorem. Ale chtěl by vidět jak by ho tato dívka složila na zem. Přeci jenom ho nesrazil ani tak nějaký démon ale tímto se nechtěl před ní vychloubat ani nic jiného on takový nikdy nebyl. Napil se svého drinku a poslouchal dívku vedle sebe* Jo díky bohu tu pracovně nejsem no, no tak to já takový určitě nejsem já se rád bavím hele. To jsi asi ještě nepotakala ty správné lovce *řekl jejím směrem a zasmál se, přeci jenom on byl typ člověka co se zrovna bavit uměl. Když vytáhne psí znáknu na které byl znak Preator Lupus tak mu hned došlo že jeho predikce nebyli moc daleko od pravdy. Jelikož dívka vedle něj byla vlkodlak. Což mu vůbec nevadilo, nebyl jako někteří lovci kteří měli potřebu se nad podsvěťany povyšovat a myslet si o sobě něco víc jenom protože je lovec. Bral všechny stejně a neřešil rasu, pohlaví ani orientaci. Takový on nebyl. Poslouchá ji jak mluví o své práci* Tak to je velmi zajímavé, to musí být krásná práce *řekl směrem k ni když začala mluvit o umění, přeci jenom jeho koníček kromě boje, tréninku a zabíjení démonu bylo kreslení takže zájmy měli lehce blízké* Já miluju umění, když zrovna nepracuju nebo netrénuju tak kreslím...teda když je na to čas *řekl a pomalu dopil svůj drink a tak si objednal další podíval se na Emerie a zeptal se ji* Dáš si taky další ? *aby ji kdyžtak pozval na ten drink který ji dluží za to že ji předběhnul.*
*Prohlédne si ho jedním vševědoucím pohledem jako kdyby si přeměřovala svého protivníka.* Když nepoužiješ svoje zbraně tak si myslím že nebude problém. *Zazubí se na něj. Myslela to s humorem o nic jiného nešlo. Nechtěla by se každopádně dostat do křížku s nějakým lovcem, nechtěla mít problém se Spolkem. Věnuje mu úsměv a prohlédne si ho.* No...Až vypijem drink tak si klidně můžem zatancovat a ty mi můžeš ukázat jak dobře se umíš teda bavit. *Mrkne na něj vesele zatím co popíjí svůj drink. Je ráda že když ukáže znak své organizace nevidí na Matthewově tváři žádný znechucený výraz. Sice se snažila být s lovci za dobře, ale věděla že někteří se nad podsvěťany velmi povyšují. Nad jeho slovy se jen tiše zasměje a zakorutí hlavou.* Není. *Řekně prostě.* Jistě baví mě pomáhat a tak. Ale není to jen pohodička, neptřím do týmu který jen sedí v kanclu, já chodím do terénu a... občas je to stejně nebezpečné jako tvoje práce. *Koukne se na něj.* Třeba před pár dny jsme hledali malého chlapce. *Prsty zakmitá, aby naznačila "magii" jako kdyby chtěla říct že ten chlapec byl čaroděj.* /Snad to pochopí./ No a bylo to v central parku, takže velká plocha. Nemohli jsme ho najít a když jsme ho našli tak... kolem něj bylo dost dusno a nedalo se dýchat, tak že člověk... odpádával. *Vypráví a u toho vypíjí svůj drinl. Tak nějak doufá že to Matt pochopí i bez toho aby použila slovo magie nebo kouzlo. Pak se na něj podívá.* Vlastně... pomáhala mi jedna od vás. Grace znáš ji? *Zeptá se.* Trochu vyděšeně utekla po tom co...se jí udělalo zle z toho dusna tak..doufám že je v pořádku. *Těžko říct jestli ji zná nebo ne. Pak se na něj překvapeně podívá, když zmí že i on sám kreslí.* Opravdu? Musíš mi něco ukázat. Já ti ukážu moje...* Vytáhne si telefon a najde si svůj umělecký instragram.* Tady tohle je moje nejnovější co mám. *Ukáže mu fotku svého výtvoru. Pak jen souhlasně přikývne./ Jo dám...*Brnčkem dopije zbytek svého pití, anštěstí je tam jen trošku.* Dám si Gin s tonicem, díky. *Usměje se na něj.*
*Podívá se na ni a potom ji odpoví* Možná jo hele, záleželo by asi na situaci *řekl jejím směrem k tomu že by ho bez zbraní složila na zem. Co si budeme asi by vážně záleželo na situaci ale nebál se toho že by se dívka vedle něj nedokázala ubránit. Samozřejmě to myslel ze srandy. Určitě by se jen tak nepustil do holky, to určitě ne. * Dobře tak ti to ukážu, věř mi že tě mile překvapím *řekl jejím směrem, nebyl jako ostatní co viděli jenom svojí práci a nic jiného okolo. Svoji práci bral sice vážně, ale člověk taky někdy musí vypnout, nemůže jenom lovit, trénovat a chodit na mise z toho by každého asi trefilo. Co se týká její práce tak to bral jako každou jinou práci a určitě mezi lovci a podsvěťany nedělal rozdíl. Ano lišili se od sebe ale to mu nedávalo jakýkoliv důvod se nad nimi povyšovat co si budeme každému lovci se nějaký ten kamarád podsvěťan hodí. Když začala mluvit o své práci tak ji poslouchal, věřil že to není tak jednoduché jak se může zdát. Když luskla prsty tak pochopil že se asi bude jednat o magii a tím to celé pochopil* Grace ? Myslím si že jsem ji už párkrát viděl ale nějak podrobně ji neznám *řekl jejím směrem. Podle jména si ji možná vybavoval, ale kdyby ji viděl tak asi určitě ví že se na chodbě potkali.* Ale nevím jestli je v pohodě, tak dobře ji neznám *řekl a podíval se na ni. když začala mluvit o umění tak se na ni podíval. Umění a hlavně kresba to bylo jeho. Když mu ukázala Instagram s jejími výtvory, tak se na to podíval a řekl* To je dokonalý *a usmál se na ni mezitím u barmana objednal pro ni Gin s tonicem a a pro sebe druhé cuba libre. Podal jí její drink do ruky a řekl* Prosím, jinak ti ukážu moje kresby *řekl a vytáhnul svůj telefon na kterém zapl galerii, a vyhledal nějaké své kresby které ji ukázal ji jeho kresby. Byla to převážně architektura, rád kreslil budovy jako byli instituty a poté taky nějaké portréty* Tak tohle dělám zase já
*Jen na něj spiklenecky mrkne, když jí řkene že se dokáže bavit. Už jen že ho viděla tady bez lovecké uniformy a jen v civilu to dokazovalo. Saam věděla že se musí od své poměrně těžké práce čas od času odreagovat a to bylo právě v takových chvílích kdy si zašla do baru a nebo kreslila. Nad jménem dívky jen souhlasně přikývne.* Ano Grace, přijmenení neznám. *Porkčí rameny. Dívka se jí celým jménem nepřestavila.* Nevadí jen sjem se chtěla ujistit protože se zdála celkem rozhozená. Snad je teda v pořádku. *Lehce se pousměje a pak sem u rozhodne ukázat své výtvory na instagramu, kde je i prodává.* Díky, lidem se to líbí je to fajn...*Pousměje se lehce a nechá ho odejít pro další pití. Když znova přijde tak si od něj vezem pití ap ořádně se napije.* Diky. *Poděkuje a pak se se zájmem podívá do jeho telefonu, když jí ukáže jeho kresby.* Páni to je... super. Architektura instutů mě nikdy nepřestane ořekvapovat je to krásné i ty tvoje portréty. *Pousměeje se a pije u toho svůj drink.* Už bych měla asi pomalu jít domů, zítra mám ještě nějaké pochůzky. *Pousměje se na něj, ale vytáhne kus papíru a tužku.* Ale tady je moje číslo jestli bys chtěl ještě někdy jít sem do Pandemka nebo do měsíce. To je super vlčí bar jen tak mimchodem. *Podá mu lísteček a usměje se.* Zatím se měj Matthew. *Mrkne na něj při odchodu a vydá se zpátky domů, ještě ji čeká totiž aspoN hodinová cesta uberem...*
*O tom co se stalo před pár dny v baru na pláži nikomu neřekla. Být civil tak má nejspíš ještě teď na těle modřiny, ale díky jejímu vlčímu rychlému hojení se stihla velmi rychle vzpamatovat. Takže ani na ní nikdo nic napoznal. Rozhodně to co se stalo bylo to nejméně traumatuzující co zatím za život zažila. Ale zatím se drží celkem daleko od toho místa. Proto, když bylo oznámeno že se hledá nějaký mladý čaroděj co běhá s odhaleným znamením po městě, přesněji v okolí central parku, byla ráda že vyslali zrovna ji. Je oblečená normálně v civilu, ale zároveň se jí na krku houpe znak Preator lupu a v batohu má u sebe i letáček. Čarodějové byli ostatně o něco snadnější na chycení než zplašený přeměněný vlkodlak nebo řádící neopeřenec upíra. Bylo jí řečeno, že by se mělo jednat o poměrně malé dítě a žábrami a místo nosu jen dvě malé dírky. Ne že by si Emerie nevzpomněla při tom popisu na toho jehož jméno se nesmí vyslovit. Jde dost rychle, ale ne tak rychle aby vzbudila pozornost. Když cítí že se blíž k čarodějnému pachu tak zpomalí. Jenže se zastaví před dvěma dívkami. Zrovna ve chvíli, kdy plánuje odejít tak si višmne jak se jedné z dívek zvláštně zaleskou oči, skoro jako kdyby její roznicky byly jen jedna čárka - čaroděj. Pak se podívá na druhou z dívek a všimne si run číhajích z pod trička - lovec. S těmi se v Settelu stkávala poměrně často, protože někteří byla jedna ruka s Preatorem. Emerie se jen nadechne a děvčata si rychlým pohledem prohlédne.* Zdravím, neviděli jste tu se potulovat malého čaroděje? *Zeptá se, ale poslední slovo téměř zašeptá. Zvedne k nim svou značku, aby věděli co je zač.* Nezahlédli ste ho tu? Měl by mít prý žábry a místo nosu jen dvě dírky…*Je dobře že není v okolí žádný civil jen thle dvě děvčata.* Jsem mimochodem Emerie. *Představí se v rychlosti.*
/Jo .. to bylo. prosím už nikdy víc./ *Zachvěje se znovu nad tou nepříjemnou vzpomínkou, útěchou jí je jen to že se o Sebastiana mohla postarat a nezůstal v tom stavu sám.. Chce Triss znovu poděkovat, ale taky se nechce vracet ke vzpomínce.* Ah.. ano, preferuju spíš trénink venku než.. někde zavřená mezi čtvyřmi stěnami. *Vděčně přikývne na změnu tématu a skoro jí i přizná svou slabinu, že je klaustrofobička. Lehce se pousměje když se jí Triss zase představuje a podívá se směrem k holčičce , na kterou poukazuje.. zmateně zamrká, protože musela nějaký takový rozhovor přeslechnout vlivem toho, že je poslední dobou dost vyvedená z míry a nebo ponořená do svých myšlenek.* Aha.. je to.. vaše.. *Zase zmateně zamrká, uvědomí si že zeptat se, jestli je to její dítě není vhodný a podobně je na tom i slovo příbuzná.* známá? *Dodá nakonec po delší odmlce když ji podává ruku.. na dvoře si od těchto kontaktních gest odvykla.* Grace. Lengthorn. *Představí se celým jménem a tělem ji projede ta známá úzkost, kterou má vždycky když vysloví svoje příjmení před někým cizím a není si jistá jejich reakcí.* Ále ... *Mávne rukou a zakoulí očima.* Sebastian má určitě svých starostí teď dost.. *Zkusí nedávat slovům Triss tolik váhu.. hlavně proto, že se snaží distancovat od čehokoli co by podporovalo myšlenku, že jí Sebastian vnímá víc než jen kamarádku. Je to naučený mechanismus, už tolikrát se spálila.. Postranním pohledem si všimne, že se fronta posunula a tak přejde ke stánku a objedná si jemně perlivou vodu.* /Cože?/ *Zaslechne za sebou promluvit další ženu a zmateně na vykulí oči.* /Malýho čaroděje? To se teď tak na ulici běžně ptáme?/ Emh.. *Zkusí promluvit, ale slova neopustí její ústa. Podívá se na Triss a zavrtí hlavou.* Já.. asi ne? *Nepřesvědčivě odpoví, ale to hlavně proto že jí otázka zaskočila a možná má dojem, že se ženy znají a otázka nemířila přímo na ní.* Grace. *Kývne hlavou na Emerie a sledují výraz Triss, jestli její výraz potvrdí její myšlenku.*
Ne, to ne. *Chápavě se pousměje, že si nevšímala okolí. Triss byla vesměs kvůli matce trochu paranoidní, neměla od Killiána zprávy, že žije, Jack jí taky nic neřekl, bála se ho kontaktovat a ubíjelo ji být v nevědomosti, zda Killián žije, nakonec ho svým způsobem zasvětila do případu matky, nemusel by tam být nebýt jí...* Tak mě znovu těší. *Pousměje se mile, ač její hlava po pekle produkovala množství temných, opravdu strašných myšlenek, jakoby to byla druhá osoba, abstraktně zhmotněný ďábel na rameni a ona sama sobě byla tím hodným na druhém rameni.* Hádám jsem jemu i jeho bratru Calebovi nějaké přidělala. *Omluvně skloní pohled ke špičkám bot. Netušila, zda Grace postřehla, že byla v Pekle, či si to jen nespojila, zda věděla, že má adoptovanou lovkyni a jako na trní čeká na předvolání. Jenže to už je vyruší žena, kterou si Triss prohlédne a pohled jí padne na přívěšek Praetoru, jaký nosívala Gemma, kamarádka Lucase a Taylera, čarodějka. Triss měla vesměs Praetor ráda, neutrální strana, která pomáhala těm, kdo to potřebovali, trochu jako charita. Ale moc o nich neslyšela a kromě Gemmy jich ani mnoho nepotkala. Vlastně ještě jednoho čaroděje Thomase a upíra Eliase, který byl kdysi lovcem rodu Sagittarüs, co jí řekl, když se vrátila z pekla.* Bohužel, ale mohu pomoci... *Nabídne se stejně tiše a když ji stánkář s příliš nadšeným úsměvem pobídne, čím může posloužit, požádá o punč, který zaplatí, i přesto že muž jí chce dát nápoj zdarma. Slavní hold někdy měli výhody, Triss možná byla spíš šedá myška, nějakým způsobem. Nestála o moc ani o slávu, jen dělala to, co ji baví a chovala se tak, jak byla vychována nebo jaká prostě byla. Někdy byla drzejší, někdy mnohem pokornější, ale stále svá. A povyšovat se nad jiné lidi, když ona sama nebyla někdo nebo něco víc, jí nepřišlo...správné. Podívá se na Grace a letmo zavadí bezděčně o její předloktí, asi v konejšivém doteku, jak by to udělala s kamarádkou, nebo kýmkoliv blízkým, než si uvědomí, že s Grace se vidí podruhé v životě a tedy jí to nemusí být příjemné. Sebastian taky nemusel fyzický kontakt...ale tak nějak asi začal tolerovat, že Triss je objímací typ a neodstrkoval ji...párkrát ji poplácal po zádech, což asi byl jeho způsob objetí. Sander ji objal, ale jejich vztah byl...diametrálně, vážně na milé daleko od Sebastiana nebo Grace, nakonec spolu BYLI. Počká na nápoj a pokyne společnicím, zda se nechtějí vzdálit od těch lidí. Ještě se k nim přihrne ta malá holčička, co předtím Triss oslovila jako čarodějku a podává jí nějaký klacík. Triss si jen přidřepne a zmateně se usměje a zároveň pozvedne obočí.* Co je to? *Zeptá se jí a holčička zamává klacíkem a zkomolí jedno z kouzel z Harryho Pottera.* Až vyrostu, budu taky čarodějka...a určitě dostanu dopis z Bradavic...potkáme se tam? *Zeptá se s dětským nadšením a to už se přihání opět maminka na scénu.* Já se hrozně omlouvám, jen jsem se otočíla k tašce, abych přijala hovor...* Začne se omlouvat a Triss se jen zasměje a pokroutí hlavou.* Ne to nic... *Natáhne se k holčičce a spiklenecky na ni mrkne.* Nejprve musíš vyladit pohyb s hůlkou, pak se to třeba s trochou praxe povede...a je to... *Zamyslí se, než jí zachytí zápěstí a rozhlédne se po okolí, načež zachytí děvčátku zápěstí a namíří na listí, které nesl vítr do vzduchu a řekne jí to zaklínadlo. Když se tam holčička podívá, vidí jen list ve vzduchu, kterého si dosud nevšimla, takže začne výskat, že se kouzlo povedlo a maminka se na ni vděčně usměje, když jí děvčátko začne tahat k listu s výskotem, že tohle se povedlo jí a pořád na něj míří listem. Tak málo stačilo dětem ke štěstí a Triss si pokrčí rameny. Děti milovala...a děti byly to jediné, co skutečně mít nemohla. Ne biologicky. Ne vlastní. Úsměv trochu povadne, ale rychle se zvedne, až se málem opaří nápojem a podívá se na členku Praetoru a zatváří se omluvně.* Ah jsem Triss. *Dodá, když si vybaví, že se nepředstavila.* Takže dítě...víte něco víc? Kde přesněji...jak staré? A hlavně čí?
*Emerie se jen nervozne rohlédne kolem jestli neuvidí nějaké dítě, které by odpovídalo popisu chlapce, kterého hledají. Ještě že Em nebyla jediná koho poslali, protože ví že by celý central park nezvládla prohledat sama. Všimne si jak lovkyně vyvalí oči a Emerie se tiše zasměje. Nakloní se k ní, aby ji slyšela jen dívka.* Všimla jsem si run, takže vím že ty víš o podsvěte. *Podotkne tiše než se narovná a chápavě přikvýne, když šokovaná Grace odpoví, že jej neviděla. SOuhlasně přokývne, když se dozví lovkynino jméno. Jen po očku sleduje co se děje vedle děje s čarodějkou a jakousi holčičkou.* Je nás tu z Preatoru víc, sama bych tenhle park neprohledala. *Ušklíbne se lehce a pak se podívá na Triss která se představí. Emerie jen pokrčí rameny.* Nic moc nevíme, jen byl nahlášený chlapec kolem sedmi let s těmi čarodějnými znameními se potulovat v Central parku a jeho okolí. Nikdo netuší kde se vzal, jestli spadl z nebe, přišel z Faeried...*Pokrčí rameny.* Ale asi bude vydšený, je to malé dítě může se kdekiliv schovávat...*Rozhlédne se kolem, ke kmenům stromů, do jejich korun.* A to jsem si říkala, že proměněý vlkodlak nebo neopeřenec upíra je těžší...*Ušklíbne se lehce.*
O tom nic nevím... *Pokrčí ramena a sleduje její výraz zabodnutý nějak do země.* /Takže Caleb a Sebastian se zapletli di něčeho s čarodějkou? Možná t jsou jen domněnky a nebo mě jenom zkouší./ *Zvedne jedno obočí tázavě, pochopitelně dva roky mimo institut jí drželi daleko od dění v New Yorku a celkově od spolku, který si jí držel na krátko.. Před dotekem na předloktí nepatrně ucukne, ale včas se zarazí než aby se interakci vyhnula.. Je lovec stínů a má svoje reflexy, který se jí naštěstí v tuhle chvíli podařilo potlačit.. I když se jí to ve tváři neodrazí, připadá ji to až moc familiérní gesto čaroděje k lovci stínů.. Zanechá to v ní smíšený pocity a je vděčná za odvedení pozornosti dítkem.* /Aha Preator.. o tom jsem už slyšela, ale tu značku vidím poprvý./ *Nahlas svůj nedostatek nepřizná a v tichou soudí členku Preator Lupus.* /Snad si nemyslí , že teď se vším seknu a půjdu dělat extra hodiny pro Preator?/ *Změří si vlkodlačici pohledem a připomene si, že se jedná o dítě, který může být v ohrožení..* No dobře.. původ neznámý, takže to nemusí být nutně čaroděj.. Žábry a chybějící nos by klidně popisovali i vílu, která s pomocí iluze může vypadat jak dítě.. *Založí si ruce na prsou a vezme věc trochu z logickýho hlediska, ale čeká že vlčice přijde s něčím padnějším.. Na zimním dvoře už potkala víl různých podob, tenhle popis jí nepřekvapoval.* /Možná je nová, dostala hlášení a jen zbytečně panikaří?/
Mohl by být víla. *Řekne v podobnou chvíli jako Grace a zmlkne. Nechtěla jí skákat do řeči.* Ve Faerii je mnoho různých víl. Některé vypadají víc jako...lidi, řekněme, jiné vůbec. *Už nějaké takové viděla, když tam byla.* Navíc lidé většinou vidí takové věci jinak než my a ti se Zrakem, ne? *Pokrčí rameny.* Mohli by si myslet, že má masku nebo tak něco. *Dodá na objasněnou. Civilové přece i hellhounda viděli jako velkého, přesto obyčejného psa.* Proč by byli těžší? Proměněný vlk a neopeřený upír přece na sebe pozornost strhnou sami, udělají poprask. Těžší je pak po nich zametat stopy, ne? *Nechápala trochu ženino uvažování. Z principu, neopeřený toužil po krvi, slyšeli by výkřiky, našli krev, cokoliv. U vlkodlaka vlastně tak samo a k tomu drápance, kousance, zničené věci možná i vrčení nebo lovecké vytí. Alespoň tolik věděla, či domýšlela z toho, co věděla o rasách z doby, kdy ji učil Malachai o jejich historiích, o tom, co jsou, jak je poznat, nějaké schopnosti a podobně. Prostě to, co čaroděj za šest set let dokáže o podsvěťanech nasbírat jí předal sesumírované v knize, hádala, že bude i ručně psaná, možná proto brala za autora Malachaie, i když to mohl sepsat kdokoliv jiný.* Tak...asi zkusíme hledat. Víte, kde jsou vaši kolegové přibližně, abychom se jim vyhnuli a poohlédli se na místech, kde nejsou či nebyli? *Navrhne plán, šlo o dítě, děti se musely chránit. To, že mohlo být čaroděj byla druhá věc. Byla kmotra dvojčat a ještě jednoho čaroděje, který se narodil, když byla v pekle, ačkoliv možná dřív, kdo ví, dozvěděla se o něm až pak.*
*Koukne se na obě dívky a pokrčí rameny.* Já obvykle hlášení nepřijímám, posílají mě obvykle do terénu. *Vysvětlí, že ona není ta co přebírá hlášení na to měli lidi.* Je možný že to byla víla. *Uzná doměnku obou děvčat. A kousne se do jazyka ohledně poznámky jestli jsou náhodou odborníky na víly. Potom pohledem padne na Triss.* Zkoušela jsi někdy chytit přeměného vlkodlaka, co se neumí ovládat? Ještě když jsou to tvoji lidi a víš, jak nejspíš vyděšená ta osoba je? *Podívá se na ni. Jistě měli způsoby jak nejvíc efektivně chytit tychle vlkodlaky ale ne vždy to bylo jednoduché. Navíc problém u Emie byl možná trochu i ten že dost soucítila.* A právě uklízet ten bordel po nich je to nejtěžší.../Hlavně když se najednou mrtvoly./ *Napadne ji hořce a koukne se na Triss a lehce se usměje.* Vím, kde jsou máme vysílačky. Takže jsme v kontaktu. *Vyhrne si lehce mikinu a ukáže připevněnou vysílačku u svého opasku.* Mám projít okolí tady až k tomu mostku. *Kývne hlavou kterým směrem by se měla jít vydat hledat.* Jestli máte čas můžete jít se mnou a jestli nechcete tak nemusíte. *Koukne se na obě dívky. Ani jednu do ničeho nenutí je pouze na nich jestli ji budou sledovat nebo ne.*
/Kdo ví kdo to hlášení podal? Tady mi něco nesedí... / *Přijde jí trochu zvláštní že s tak neurčitým popisem nepodložený žádnými činy by vyslali tolik lidí.. ale taky v duchu uznává, že jejich organizace se od lovců asi liší. V tichu poslouchá jejich slovní přestřelku a dojde v duchu v závěru k tomu, že evidentně každá to asi vnímá s ohledem na svoje vlastní schopnosi..* /Čarodějka možná bude mít víc prostředků na zadržení vlkodlaka.. já bych se k nim radši nepřibližovala.. už tak jsem v očích některých zavrženíhodná.. Jako vlkodlak exnefilim.. to by si se mnou osud fakt prohrál./ *Podívá se střídavě na obě a zaváhá, jestli má s nima jít.. Nemá na sobě výzbroj a spolek by se určitě netvářil spokojeně, že se vydává do akcích do kteých není pověřená. Ale touha po dobrodružství a potřebou být užitečná je silnější...* Asi bude lepší, když se rozdělíme.. *Vezme flašku s perlivou vodou a vytáhne z kapse mikiny stélu. Tím jak už tu chvíli stojí se do ní dává zima.* Můžu ho zkusit stopovat, ale určitě víte že bez žádných stop je to jen zbožný přání.. *Ohlídne se kolem sebe , aby zkontrolovala že nikdo poblíž ji nebude sledovat a na vnitřní stranu zápěstí si nakreslí runu neviditelnosti, pak pokračuje s runou tepla a runami, který jí pomohou ke stopování.*
*Triss skloní hlavu.* Jsem čarodějka, udržet vlkodlaka pro mě není složité, když mám energii. *Pokroutí hlavou, že moc neví, jaké to je ale popravdě...věděla jak těžké je před rozzuřeným vlkodlakem utíkat se střepem v noze, takže si to alespoň trochu představit uměla. Triss skočí pohledem směrem ke Grace, zda se k nim připojí, když je k tomu pravděpodobně vlčice vyzve a proletí mysl ostatních, když si nanese runu na zneviditelnění, jako to párkrát viděla udělat Sandera, když spolu byli na hlídce. Skoro si byla jistá, že ji mohl mít i Sebastian, ale...vlastně možná ne, byl tam ten chlap v tom metru.* Zkuste se nepropadnout do Faerie. Nečekané návštěvy nemusí být vřele uvítány. *Upozorní je, aniž by věděla, že lovkyně má více, než jen teoretické znalosti o této dimenzi. Pak si přikývne a poukáže směrem nalevo od mostku.* Asi bychom měli uvažovat jako dítě, ale já to zkusím támhle. *Nadhodí a pokud nikdo neprotestuje, vydá se tam. Tím směrem byly nějaké křoví, kam se dalo schovat. Sedmileté dítě samo v New Yorku? Toto nebyl film Sám doma, pravděpodobně se bude bát. Pak se ale zarazí a otočí se jejich směrem.* Žábry...zkusila bych vodu a její okolí, třeba potřebuje vodu. *Navrhne děvčatům i jiné místo. Bylo tady dost jezírek, na její straně byla část jezírka, které končilo na pravo a kvůli němu zde byl ten mostek. Tohle bylo jen malé, takže by nemuselo být tak složité na obejití, zda se dítě neskrývá někde v jeho okolí. Pak ale znovu pokrčí rameny a vydá se na svou stranu, kde měla dost skrýší k prohledání...a také část vodní plochy.*
*Emerie se jen ušklíbne lehce nad slovy Triss.* Někdo z nás bohužel nemá čarodějné schopnosti. *Pokrčí prostě rameny. Ne vždycky měli možnost požádat čaroděje o pomoc. Sleduje čarodějku a i nefilim a čeká co z nich vypadne. Překvapeně zvedne obočí, když Grace navrhne že by se měly rozdělit. A cuknou jí koutky rtů při slovech Triss.* Jistě odborinice na víly. *Nemohla se udržet a vypuatila tu poznámku ze rtů a u tho jí zacukají koutky nahoru. Koukne se směrem k mostku na který ukáže Triss a souhlasně přikvýne.* Dobrý nápad. *Sleduje jak si lovkyně do kůže vypaluje runy a u toho jen znehcuceně nakrčí nos.* Já prohledám kolem fontán. A za sklakou. *Kývne směrem ke skalce, která je dost obrovská a rozejde se první směrem k fonátně, kterou obejde a rozhlédne se i po jejím okolí jestli tu chlapce nevidí a pak se vydá ke skalce. Neslyší nic od svých kolegů tak zatím hledá dál. Třeba děvčata budou mít nějaké větší štěstí.*
*Její tělo je rozbolavělý, ale nehodlá už od tohohle couvnout.. zase sleduje rozhovor mezi čarodějkou a členkou Preator lupus, který ji spíš připadá jako předhánení so kdo toho ví víc. Sama mezi ně ale nezasahuje Ale nad poznámkou o vpadnutí do Faerie zakoulí očima s cuknutím koutku.* /Aha.. takže nemá čarodějný schopnosti... to vylučuje jednu rasu. Víla nebude a upír taky ne... vlkodlak. A nebo civil.../ Ok... půjdu z druhý strany kolem jezera.. *Přikývne oběma ženám na srozuměnou a vyrazí dopředu.. Vůbec nepředpokládá, že by malý dítě dokázaly najít.. Park je obrovský dost na to, aby se tu teď všechny tři rozprchly do stran a pak už se vzájemně nenašly, natož aby ještě našli dítě s neurčitou rasou na základě hodně neurčitýho popisu a hlášení.. nemají přece na sebe ani kontakt, tak trochu aspoň doufá že když s Triss obchází jezero kolem dokola, tak se eventuálně jednou potkat musí.. i když to může trvat nějakou hodinu, než jezero obejdou.. Když obchází jezero, dívá se do všech stran.. zapojuje svoje zesílený smysly pomocí run, ale pořád tomu moc nevěří.. Jako lovec by si počínala trochu jinak a vyslechla nejdřív mnohem víc zdroj od koho hlášení přišlo... tohle je jako hledat jehlu v kupce sena.*
Jsem si toho vědoma, ptala jste se ale, zda jsem to někdy zkoušela konkrétně já. *Odpoví jí klidně a diplomaticky, rozčílit se, tak dostane za uši, že ji něco takového rozhodí, když její otec je politik a žila dost dlouho a vychovávali ji - hlavně po magické a studijní stránce - psychiatr a právník. 3 P. Triss se jen trochu shovívavě usměje a skloní pohled, což je možná všeříkající.* Pár víl znám a ve Faerii bych nebyla poprvé. /Vlastně si tam většinou nakráčím, počkám na hlídku a té řeknu, že jsem kamarádka jejich krále a potřebovala bych svést do paláce, heh... Zřejmě mě Jason má opravdu na nějakém seznamu lidí, které mohou vpouštět dovnitř... / *Napadne ji tak mimochodem a vydá se hledat dítě, když už si rozdělily, kdo kam. Trvá to nějaký čas, naštěstí jezírko je jedno z těch menších, takže ani ne hodinu na to ho obejít, možná trochu déle, když jen neobcházejí jezero, ale prohledávají i křoviny a další místa. Triss se snažila zapojit mentální magii a sledovat okolí, jenže jednotlivé mysli se slévaly v určité vzdálenosti dohromady a tak daleko nepokročila, aby je od sebe nějak odlišila. Proto také přehlédne, že Grace není jedna větší zářivá tečka, ale jsou to vlastně dvě. Dítě se krčí za jedním okrasným balvanem, z druhé strany skrytým křovím a vystrašeně dýchá. Vzduch v okolí je těžko dýchatelný, jakoby jej najednou nebylo dost a hladina poblíž se čeří, což by nebylo divné, kdyby zrovna na chvíli nepřestal foukat vítr...a taky se nečeřila proti němu. Magie. Ne, že by ji dítě umělo ovládat, zřejmě proto je tak vyděšené, protože jeden z darů se projevil a strach to vše jen zesílil a teď se schovává, aby se někomu něco nestalo. Což se možná stane, když je Grace na ráně. Otázkou je, zda si nedostatek kyslíku uvědomí včas a dokáže s tím něco udělat.*
*Emerie se jen koukne na Triss.* To byla víceméně řečnická otázka, neočákávala jsem na ni odověď. *Vysvětlí s lehkým úsměvem. Nechce to už řešit evidetně se nepochopily a bude lepší to prostě nechat plavat. Jen uznale pokýve hlavou, když Triss řekne že byla párkrát ve Faerii, sama Emerie tam nikdy nebyla a možná ani nechtěla. Pak se s děvčaty rozdělí a vydají se hledat to dítko, které může být kdekoliv. Emerie prohledává svou část a zvedne svou vysílačku.* Tady Emerie. Máte někdo něco? Přepínám. *Promluví so vysílačky a přepne ji, aby mohla slyšet ostatní jestli něco našli však se ozvou jen negativní odpovědi proto se vydá hledat dál. Prohledá všechny zákoutí skalky. Když nic nenajde hzamíří k jednomu z jezer, kam se vydali děvčata hledat. I přes to že to bylo jedno hz těch menších, tak bylo dostatečně velké, aby jeho obejití trvalo poměrně dlouho. Přijde zrovna k Triss.* Našla jsi něco? *Zeptá se k tmaovlasé dívce a pohlédne na druhý břeh, kde vidí Grace. Zhluboka se nadechne a cítí jako kdyby měla na hrudi kémen.* Ne-*Odklašle si.* Nedýchá se ti tu nějak špatně? *Zpetá se ke Tris a v tu chvíli uslyší přepípnout vysílačku. "Tady Oskana, cítím výkyv magie směr od jezera jižní část parku to dítě bude nejspíš tam. Už tam mířím, přepínám." Ozve se z vysílačky a Emerie se rozhlédne kolem.* Jižní část je tady, cítíš něco? Někoho *Zeptá se ke Triss a když se zahledí na druhý břeh všimne si, že se voda tím směrem pohybuje nějak zvláštně.*
*Jde pořád podél většího jezera a čím dál víc si uvědomuje, že jako lovec stínů zrovna nemusí působit přátelsky na podsvěˇtana a už vůbec na dítě.. Moc dobře ví jaký podsvěˇtani mají názor na lovce stínů-* /Jsme pro ně něco jako fbi.. s totalitním režimem. Dítě se určitě nepohrne do mojí náruče, i kdybych na něj nějakou opravdu nepravděpodobnou náhodou narazila./ *Pomyslí si trpce a rozmrzele kopne do kamínku, který se válí na vybetonovaný cestě.. Nemá na sobě uniformu, ale vzala teˇd na sebe roli lovkyně stínů, takže se snaží dát emoce stranou a víc se soustředit na smysly.. vjemy z okolí k ní doléhají znásobený, stejně tak jako magie dítěte schovanýho za křovím.. Kvůli svojí skepticitě jí vůbec nenapadne, že by mohla být obětí jeho magie.. Všímá si zčeřený hladiny a lehce k sobě stáhne obočí. Hrudník se jí začne svírat, když lehce v panice hledá pohledem něco dalšího podezřelýho.* /To je tím, že nejsem trénovaná.. možná jsem si nanesla až moc run? Tělo si odvyklo?/ *Klade si překotně jednu otázku za druhou a hned na to se rozkašle a rozejde směrem k vodě.* /Něco tam je../ *Jako klaustrofobičku jí vyvolá paniku i neschopnost se nadechnout.. panikaří a proto se rozhodne jít naproti nebezpečí, což nemusí být zrovna ideální řešení. S rukou na hrudníku sýpá a tahá ze sebou nohy.. Není divu, že zakopne o balvan, za kterým se dítě krčí, a klesne na kolena.. teď si teprve má možnost prohlídnout dítě zblízka. Všímá si, že je samotný vystrašený.. a pokusila by se ho ukonejšit, kdyby se mohla nadechnout a něco promluvit, ale zmůže se jen na to, aby dítěti dala ruku a tím se mu aspoň nějaký způsobem přiblížila a pokusila ukonejšit.*
Ne, zatím ne. *Odvětí Emerie, když se k ní připojí, než se k ní dostane po několika dalších momentech a krocích vlna magie, která připomínala její - neměla kontrolu, směr...byla to jen uvolněná magická energie, ale bylo tam ještě něco. I Triss cítila, že se jí zle dýchalo a vytvoří kolem sebe štít. Ráda by ho rozšířila na Emerie, tam ale její znalosti a schopnosti nestačily dosáhnout, nikdo ji nevedl dál, jak pracovat se štíty. Byla ráda, že už pomyslně nejsou jako ty rytířské, ale jsou jako druhá kůže. Na to ještě přišla sama, ale jak přenést štíty nebo případné iluze na někoho jiného...to se nenaučila. Doteď to nepotřebovala, když jí stačilo stáhnout osobu za sebe a před sebou zhmotnit štít. Nate ho uměl rozšířit jako takovou kopuli, to by se taky mohla naučit...Zaměřovala se však spíše na vnitřní věci. Vodu, mentální magii...dokonce na to, jak pracovat se svou magickou energií a opravdu už jí neutíkalo tolik jako ze začátku. Taky se učila ovládat svá křídla. Zacharie jí však nemohl pomoci se všemi druhy magie, když je sám neovládal, nebo minimálně ji nechtěl tyto druhy učit. Místo toho zabředli do lektvarů a bylin, které nevyžadovaly zatím magickou energii.* Jsme blíž. Je tam Grace, ale nevidím dítě, jen cítím magii. *Bylo to jako magická energie. Když zeslabila štít, tak jakoby zapraskala, když se o něj opřela. Nedokázala ho tak udržet dlouho. Buď musel být silnější nebo žádný, proto jej zesílila.* Vydržíš to, ještě? Neumím rozšířit štít na obě. *Byla mladá čarodějka, v jejím věku bylo poměrně běžné, že čarodějové ještě tolik věcí neuměli a rozšiřovali většinou sami své schopnosti telekineze, přírodní magie a podobně. A taky moc často štíty nemusela používat, neměla zrovna důvod se je učit...a možná jich měla mnoho, spoléhala však na jiné své schopnosti. A jednou z nich byla mentální magie. Ne, že by chtěla dítku lézt do hlavy a donutit jej příkazem k uklidnění. Ne, dokud to nebude nezbytné. Ani nepostřehla, že Emerie tykala, šlo jí o to dítě...a o Grace, která před chvílí zmizela v zákrytu balvanu. A tak se rychle přibližovala, snad i s vlkodlačicí z Praetoru.*
*Chápavě přikáývne hlavou když Triss řekne, že nic nemá. Grace zatím viděla jen na druhém břehu jezera. Samotné se jí špatně dýchá, ale ještě to zvládá, ikdyž má pocit že má na hrudi těžký kámen, který nedokáže odvalit. Mělce dýchá, když jsou blíž. Snaží se ani nemluvit, aby šetřila dechnem. Proto jí ani neodpověděla. Jen v sobě v myšlenkách.* /Dítě se asi schovává Grace zatím vidím taky./ *Porkačuje krokem blíž ke Grace ale dýchá se jí hůř a hůř. Při další otázce jen souhlasně přikývne, ještě to zvádala a věděla, že je na cestě minimálně Oskana. jestli ne i ostatní z Preatoru. Lehce žduchne do Triss, když si višmne jak Grace se tahavě s rukou na hrudníku padá k zemi za balvenem. Nejraději by se k ní rozběhla, ale nohy má těžké a cítí jak se jí třesou kolena. Čím hůře se jí šlo tak jí ylo jasné, že jsou dost blízko. Už se dostanou k balvanu a Emerie se o něj opře a už nemůže dál. Naštěstí si všimne bělovlasé čarodějky, která s ostatními z Preatoru míří k nim. Obě skupiny jsou od klučíka stejně daleko, ale i tak Preator přijde dřív. Oskana se začne hned starat o klučíka a konejšit jejh zatím co jeden z členů míří za Grace jí pomoct a další za EMerie a Triss. A čím déle bělovlasá žena uklidňuje chlapečka, tím lépe se dá dýchat a jako kdyby ten kámen a dusno ustupovalo. I tak se Emerie opírá oběma rukama o kámen, aby se udržela na nohou.* Děkuju za pomoc děvčata. *Špitne přes zadřený hlas a podívá se na Triss a Grace společně s vřelým úsměvem. Podívá se na svoji kolegyni, která vypadá že má věci pod kontrolou a chlapečka bere za ruku a pomůže mu vstát.*
*Náhlý záchvěv magie naštěstí přivolal jiný členy Preatoru ... v panice si nejdřív myslí, že jde o omyl a že jí nikdo tady neuvidí a nakonec se tu i udusí. Na čele se jí objeví drobný kapičky potu a s rukou na chlapcově předloktí cítí jak se jí dělají mžitky před očima.. Naštěstí magie začne slábnout ještě dřív než stihne ztratit vědomí.. Její první nádechy jsou sípavý a slabý, přitom si všímá že členové Preatoru věnují veškerou pozornost dítěti, což je pro ní pochopitelný když se lovcům stínu podsvěťani radši straní.* /Dostalo mě na lopatky dítě... to vážně?/ *Zaběduje v duchu a sbírá se ze studený země.. zkontroluje si svoje oblečení, který je ušpiněný od hlíny a trávy.. ještě pořád je trochu v šoku a tak je ráda, že větší pozornost teď poutá dítě.. Pohledem se střetne s Emerie a, ale úsměv jí nedokáže oplatit.. její tvář je napjatá a tak jen k sobě semkne rty a urychleně vycouvá ze situace.. nechce, aby jí nikdy z podsvěťanů viděl takhle vystrašenou. Rozeběhne se z parku pryč, protože se nechce potulovat po New yorku v noci jen se stélou.*
*Chtěla se k dítěti přiblížit, uklidnit ho, měla děti ráda, ale členové Praetoru, kteří na toto byli přeci jen lépe cvičeni.* Grace- *Chtěla za lovkyní vykročit, jenže ta už se rozutíkala pryč. Bála se? Stalo se jí něco? Považovala pouze své povinnosti za uzavřené a pokračovala v tom, co dělala předtím? Každopádně to už se Triss nemohla dozvědět, protože k ní a Emerie dorazil další z členů a ona se trochu napjatě usměje a stáhne štít, nechá jej rozplynout. Čarodějové v okolí i tak museli skoro nutně cítit její magickou energii. Už to nebylo tak výrazné jako po pekle, ale stále se cítila jako cedník.* Není zač, tohle by udělal každý...normální. *Pousměje se a zhoupne se na patách.* Tak já...asi taky pomalu půjdu. *Zamává dítěti, které se na ni zrovna podívá a věnuje mu milý úsměv.*
*Věděla, že se Preator o dítě už postará a byla ráda, když konečně mohla lépe dýchat. I přes to, že potřebovala chvilku na zorientování. Jen se koukne na dívky, které jí pomáhaly a už už jim chce navrhnout nějakou odměnu nebo by je aspoň pozvala na jídlo jako poděkování. CHce grace zstavit, ale ta se zvedne a rozhodne se pomalu odejít, zdá se jí vyděšená ale Emerie se sama nezmůže na nic víc než stát u skalky a rozdýchávat to všechno.* Každý ne. Dlužím ti aspoň kafe. Někdy... někdy se třeba sejdem. Emerie Blakesley, najdeš mě kdekoliv na soc. sítích. *Pousměje se na ni.* My už půjdem s Preatorem, ještě díky za pomoc. *Usměje se na Triss.* Měj se.* Rozloučí se s ní a společně se svými kolegy a malým čarodějem míří zpátky do Preator house, Aby se o všechno postarali.*
*Moc lidí v New Yorku zatím neznala, kromě lidí z Preator a té slečny co zachránila ze stromu, jak na něm visela. Proto se rozhodla zajít dnes po práci do jedné z vyhlášených hospod nebo baru nebo co to vlastně bylo na pláži. Chtěla se stavit do jedné čísnké restarace na Brooklynu,Jade wolf, ale ještě su zatím nenašla čas.* /Zajdu si tam někdyp ozději, stejně budu v New Yorku dost dlouho./ *Ruce si schová so kapes od bundy. Tady u vody bylo o něco chladněji než ve městě mezi domy. Vlasy jí vánek lehce rozcuchává. Zataví se na pláži a prohlíží si ji. Je jiná než v La Push. Navíc tady vidí na druhý břeh, tam kde začíná Manhattan. Doma nedohlédla nakonec moře. Deset let nebyla na místě kterému říkala domov. A ikdyž měla možnost hned několikrát nikdy tam ze strachu nejela. Jen si prohrábne vlasy a kráčí si to do toho baru na pláži. Posadí se hned n baru a objedná si jedno pivo z nabídky co mají. Nedělájí problém ukázat svou ID, aby se barman přesvědčil o jejím věku a pak jen čeká na své pití. Zatím sleduje lidi jak přichází a odchází.*
*Kill vni své hlavy zatínal vztekem zuby. Tolik se mu svoje chování příčilo, ale byl obeznámen s důležitostí mise a proto, když se pár jeho "kolegů" rozhodlo, že musí jít do baru, tak jakožto Augustus kývnul, aby v nich nepodnítil pocit nedůvěry. Vytáhl z kapsy potrhané džínové bundy, s podezřelým zaschlým hnědočerveným flekem na rukávu, krabičku cigaret a jednu si dal do pusy, načež si zapálil, zatímco se skupinou mířili podél pláže. Vlasy měl rozpuštěné a spadali mu na ramena, zatímco skrz ně profukoval mořský slaný vzduch. Celá skupina už od pohledu budila respekt a zároveň působila podezřele, ovšem nevypadalo to, že by s tím hodlal kdokoliv cokoliv dělat. Na Staten bylo tak trochu veřejným tajemstvím, že tahle skupinka urostlých mužů dělá nelegální věci, důkaz však scházel a pokud se nějaký našel, tak záhadně zmizel, stejně jako nepohodlní svědkové. Do baru se dostanou bez sebemenších potíží a usadí se stranou, zatímco barman ihned bez ptaní začne čepovat pivo. Jednou zkusil čekat na ptaní a pak platil nový barový pult, takže už to raději nezkoušel.*
*Sleduje lidi, jak vchází do baru a z něj.Zdá se, že se lidé moc dobře baví. Slyší smích od kulečníku a taky jak lidi štěbetají u stolů. Ale jakmile vejde jedna skupina několika poměrně urostlých mužů, všechno jako kdyby utichlo. Jako kdyby snad ti muži sebou přinesli jistou napjatou auru. Všichni zporozněli a Emerie díky pachu poznala, že jde také o vlkodlaky. A ze všech do jednoho sršel respekt a naháněl strach. Emerie najendou ucítila jak moc dusno v baru bylo. O dost tiše a hosté přešli do šeptu a napjětí se linulo pomalu jako jed. Nad tím jen zakroutí hlavou a sleduje civilského barmana, ze kterého jde naprosto cítit strach, jak čepuje pivo. Emmie byla vlastně dost překvapená, že s těma rozklepanýma rukama zvládl udržet ten krýgl piva. Už se těší na to svoje pivo, ale sleduje jak obsluha čepuje další piva a během chvíle je odnáší na tácu mužům sedící bokem. Emerie se jen zamračí.* Hej já jsem tu byla první! *Křikne na barmana, který piva odnáší ale ten jí jen naznačí ať se uklidní, že hned u ní bude. Jenže to se ani trochu Emerie nelíbí, proto se zvedne ze svého místa. Barman dá všechny piva na stůl před muže a hned pádí zpátky. Jenže Emerie jde opačím směrem. K mužům. Zaslechne jak kdosi v zadu zalapá po dechu, když jde k jejich stolu a všechny si je po očku prohlíží. Snad jako kdyby si vybírala soupeře a zvažovala koho z nich by měla v boji muž na muže největší šanci porazit. Do oka jí padne dlouhovlasý mladík o něco starší než ona. Jak se tak dívá tak první myšlenka co ji napadne byla: /Jace? Jsi to ty?/ *Pach svého bratra si už nevybavovala, bylo to moc dlouho na to aby si to pamatovala a navíc neměla po něm nic jiného než jednu ošuntělou fotku. K tomu ty infromace, že by mohl být tady...Téměř jako tonoucí stébla se chytí této myšlenky zatím co jde k chlapům.* Pánové, věřím že tohle je moje, byla jsem tu dřív. *Dřív než se stihne kdokoliv napít ze svého piva, tak si vezme ten krýgl, který stojí před Augustem a zhluboka se z něj napije. Téměř jako provokaci.*
*Augustus je zcela očividně nejméně výrazný z celé skupiny. Ostatní neváhají sebrat někomu židli hned z pod zadku, když na ni právě sedí, vrazit kolemjdoucí servírce do tácu plného skla, nebo odstrčit bavící se lidi z cesty. Gus naopak působí stylem, jakoby ostatní nechal mu udělat cestu, ačkoliv pravý důvod byl ten, že Killovi v jeho hlavě se tohle chování zkrátka nelíbilo, ale Augustus musel zachovat krytí. A stejně tak v momentě, kdy se k jejich skupině začala hlučně šinout mladá žena.* /Pro Krista, měj rozum, holka, a otoč to ještě../ *Bleskne Gusovi hlavou, ale jeho prosby nebyly vyslyšeny. Zbytek skupiny s chladným podmračeným výrazem sleduje, jak si Emerie vezme Gusovu sklenici a začne z ní pít. Některé pohledy přeskakují i na Augusta, jak se s nastalou situací popere a on ví, že musí zareagovat, byť se mu to nelíbí. Prudce vrazí do dna krýglu rukou, i když tak šikovně, aby ženě moc neublížil. Možná ji cinknul o zuby a malý kousek skla se odštípnout mohl, ale sklenice zůstala víceméně v celku. Když nepočítá to, že ji schválně při nárazu tolik naklonil, aby zbytek piva vylil právě na Emerie.* Tak v tom případě ty jsi naše, když sis přišla první.. *Pronese následně Augustus a Kill vevnitř se znechuceně sám nad sebou oklepe, že tohle vůbec z pusy vypustil, zatímco Gus chytne Emerie za zápěstí a za hulákání a povzbuzování jeho "kolegů" ji hodí přímo do jejich středu.*
*Možná protože Augustus z nich byl nejméně výrazný jí přišel jako ten nejvíce "bezpečný". Ostatní byli hovada už jen jak se chovali a jen tak z rozmaru někomu vzali židli když na ní seděl. Tohle byla vyloženě šikana. A to se Emerie nelíbilo stejně tak se jí nelíbilo ani trochu, že první jdou obslužit je. Proto se rozhodně vzít situaci do vlastních rukou. Což byla nejspíš chyba. A dle jejích činů šlo usoudit jediné, Emerie rozhodně chyběl pud sebezáchovy. Ale to možná bylo tak trochu dědičné vzhledem k tomu, jak to měla její matka - vlastně na tom byla dost podobně. Vypije dobrou půlku piva před muži a to ticho by se dalo krájet. Nikdo ani nedutal a čekal co Augustus udělá. Zuby jí zabolí, jakmile Gus vrazí do sklenice rukou a hrana sklenice narazí do jejích zubů a kus sklenice se jí díky tomu odlomí do pusy. V ústech ucítí kovovou chuť krve, z toho jak jí nějaký střípek pořezal jazyk. Na tyhle podobné "šprýmy" byla zvyklá právě od bratra a jednou jí díky tomuhle vylomil i mléčný zub. Jenže, to co jí víc naštvalo bylo to, jak se zbytek piva vylil na ni. To polítí ještě její mozek zpracovává a proto si neuvědomí, to že ji Gus chytil za zápěstí a význam jeho slov jí dojde až ve chvíli kdy se ocitne přímo na klíně jednoho z mužů. Zrovna když jí chlápek odhrne z krku vlasy polité pivem, tak se Emerie rozhodne loktem ho pěkně silně udeřit do břicha, aby ji pustil. Díky tomu se vyvlékne z jeho sevření a postaví se na nohy. Udělá krok, dva od chlápků do zadu. Normální člověk by nejspíš úplně vycouval, ale Emerie nebyla normální a už vůbec ne člověk.* Oh, chudáčci pánové. Nedokžete si sehnat ženskou a proto se musíte uchylovat k tomuhle. To vás maminky neučily, že se k ženám máte chovat hezky?
*Slova Emerie byla pro Augusta další bodavou jehlou do svědomí. Neboť přesně na tomhle si zakládal a teď porušil snad každé pravidlo, které sám sobě určil. Nicméně nebylo na něm se dále vyjadřovat, protože si slovo vzal jeden z jeho kolegů, který nenápadně ženu obešel a zachytil ji ruce za zády, přičemž ji přitiskl k sobě.* A tebe maminka neučila, že žena má být podřízená mužům, mluvit jen na vyzvání a nejlépe ani nevycházet z kuchyně, drzá čubko.. *Odplivne si, načež se jeho zrak upře na zbytek party.* Asi je na čase, aby jsme tě naučili správnému chování.. Tebe asi málo doma řezali.. *Uchechtne se velice zlomyslně a kývne k bandě, která se jako supi seběhne k nim. Augustus jediný zůstává poněkud v pozadí a snaží se působit dojmem, že zkrátka ostatní byli rychlejší, než on. Za chvíli už Emerie přistane první facka. Poté rána do žeber od někoho jiného. Další využije prostoru, aby ženu plácnul dlaní přes stehno. Nakonec ji zachytí dva muži z party a opřou ji hrudníkem o stůl.* Zlobivé holky dostávají na zadek.. *Šeptne ji slizce ten, co ji zachytil první, do ucha. Jeho větu ale naprosto v pohodě Augustus zachytí a zatímco ostatní se skvěle bavili, on vymýšlel plán, jak nenápadně vyřadit většinu jeho kolegů z provozu a umožnit ženě utéct.* /Doufám, že není tak hloupá, aby tu nadále zůstávala../ *Probleskne mu hlavou, když vezme rozbitý půllitr po Emerie a hodí ho směrem k baru.* Proč tu už nemám další?! *Křikne po barmanovi, ale je to jen zástěrka. Gusovým cílem bylo zasáhnout pojistky, které se nacházely za zrcadlem v rámu právě za barem. Ozve se tříštivá rána, jak půllitr zrcadlo rozbije, sám se roztříští a ten mix skla přeřízne a poničí několik kabelů světel i zvuku. Zároveň se do nich dostane to něco málo piva, co ve sklenici ještě zbylo a zkrat způsobí, že nejprve jenom problikávají a nakonec úplně zhasnou světla, zatímco hudba střídavě chrastí, prská, tlumí se nebo zesiluje z repráků, což nikomu vlkodlačího původu není jistě úplně po chuti.*
*Když ji chytí chlap za ruce a dá jí je za záda tak se hned začne kroutit, aby se mu dostala ze zsvření. Ačkoliv je dost silná, tak tenhle muž je silnější.* A ty seš snad upír ne, když se řídíš těmahle zastaralýma sračkama, ne? *Skyne, ale moc dobře věděla, že v nějakých smečkách se tyhle staré pravidla ještě praktikovaly. Některé smečky dokonce zakazovaly ženám vyzval alfu k boji. Její otec se tenhle přístup snažil vymítit.* Jestli se mě dotkneš ty hovado tak přísahám bohu, že ti vyškrábu oči a rozsápu tě na cucky, že tě vlastní matka nepozná. *Snaží se mu vyškubnout, kope mu do noh a snaží se prostě dostat z jeho sevření ale nedaří se jí to. Místo toho se kolem ní všichni chlapi, kromě toho jehodnoh maldíka, seběhnou jako supi. Jeden z muž jí ušetří facku a druhý zase ránu do žeber. Má co dělat, aby se udržela a nepřeměnila se z toho vzeku, který se v ní hromadí. Jenže věděla, že pokud ztratí kontrolu bude to průser, opravdu velký průser - ještě když je členem Preator. Proto se snaží ovládat, ale i tak jí unikne až nelidské zavrčení, když jí jeden z mužů plácne přes stehno. Když ji dva muži přišpendlí břichem na stůl, jen vysměvačně zasměje.* S tímhle zrovna nepochodíte. *Okomentuje a plivne mu do tváře, když se od ní odtáhne. Zakroutí se při seveření ve snaze se nějak vykourtit. Ale její další pokus přeruší zvuk třešení skla za kterým se všichni muži otočí a následuje velmi nepříjenný skřípavý zvuk z repráků- což pro nikoho s tak dobrým sluchem jako mají vlkodlaci není příjemné. Díky tomu se jí povede uvolnit se ze sevření mužů a vyvléknout se z té kupky. Dokud jí však nepadne pohled na Augusta. Který stojí za tímhle rozruchem. Přemýšlí co udělat a musí přemýšlet rychle. Proto jej chytí za rukáv a zatáhne za něj.* Ty jdeš se mnou. *Sykne k němu.* Myslím si, že se známe. *Vysvětlí v rychlosti ale pak jej pustí a raději se rychle vydá ven z baru než ji začnou pronásledovat ti ostatní muži. Tiše doufá, že nikdo z nich pořádně nezachytil její pach. Vyjde z hospody ven a rozejde se směr pláže, že by mohla zmizet v davu mezi lidmi.*
*Muž na ženu vztekle zavrčí, když ho srovná s upírem a o to víc si užívá, když se na ni můžou vyřádit.* Ono to má kuráž se prát.. *Hvízdne posměšně.* Tak ji dejte co proto, pánové.. *Vyzve zbytek skupiny, kteří ho rozhodně nevezmou na lehkou váhu a s chutí se do Emerie pustí. Celá tahle akce je přerušena až Augustovým hodem sklenice. Nastane menší chvilka chaosu, která pochopitelně ovlivní i Guse, ale chytnutí za rukáv ještě zaznamená. Koukne se podmračeně na ženu, jakoby ji pohledem říkal, ať odsud zatraceně vypadne a nezdržuje se ještě, načež se ji vysmekne a ještě ji přitom postrčí blíž k východu, načež si promne uši z toho hudebního "koncertu", který se konečně podařilo zaměstnancům baru napravit. Aby si zachoval krytí, tak vrhne nenávistný pohled po barmanovi a dojde k baru, kde muže zachytí za košili u krku a trochu ho vytáhne výš.* Co jsi nepochopil na tom, že máš tu sklenici chytit?! To snad chceš, abychom tady všichni ohluchli?! *Vyjede na něj tak, že se muž zmůže jen na vyděšené zoufalé kroucení hlavou.* Pohni si a nalij mi nové pivo! A ukliď si tu, ať v něm ještě nemám sklo, idiote! *Poručí mu, načež ho schválně trochu prudce odstrčí, aby muž zavrávoral.* Půjdu si zapálit, jinak bych tomu cretino asi urval hlavu.. *Zavrčí ke zbytku party a vydupe pryč z baru. Skutečně si vytáhne cigaretu, kterou si zapálí, ale potom se od baru vzdálí. Postaví se proti větru a zavětří. Jakmile zachytí stopu, tak se tím směrem vydá a po chvíli už vidí ženskou siluetu. Zastaví se kousek od ní, až k ní nejde, a vyfoukne trochu dýmu z pusy, než zase potáhne.*
*Věděla, že takového vlkodlaka jako byl ten muž rozhodí ,proto to taky řekla. Ale snaží se co vyjvíc bránit. Nebyla nějaká povolná puťka. A takyže schýtá toho dost, ale i přes to se díky Augustově rozruchu dokáže dostat od mužů. Sice má dojem, že ji díky těm zvukům z rádia upadnou uši, ale zvládne se vzamatovat natolik, že ještě jde a Augustovi, aby jej poprosila, aby šel s ní, Ikdyž to není nejvhodnější. Nemusí jí dvakrát nazančovat ať pak vypadne. Nějakou dobu jde, než cítí že se její srdce uklidnilo a její stupněň ardenalinu klesl. Musí zhluboka dýchat, aby se dostatečnš uklinila a její žaludek po několika ranách, které schytylam ae uklidnil a ona neviděla jeho obsah. Jenže pak ucítí iczí pach a uslší kroky. Otočí se tím směrem a stejně jako on si udržuje jistou vzdálenost. Díky lepšíhomu světlu si může Guse prohlédnout a zjišťuje, že možná on nebude tím kdo is myslela že je.* Dobře...*Vydechne.* To co se stalo rozhodně nešlo tak jak jsem si plánovala...A rozhodně nechápu, co ty mezi nimi děláš protože ti ještě evidetně zbývají nějaké morální zásady, když jsi mi pomohl a nezapojil ses. Ale to je jedno. *Rukou si vjede do už tak rozcuchaných vlasů.* Jsem Emerie,před deseti lety mi zmizel bratr.... Nevyrostl jsi ve státě Washington, mezi městy Forks a La Push, neměl jsi mladší sestru a tvůj otcem byl Alfa jedné smečky? A když tvé ho otce jeden ze členů smečky vyzval na souboj tak jsi se to rozhodl narušit, ale pak jsi zjistil jak jsi to pokazil a tak jsi vzal svou maldší ségru a odjel s ní až do Seattelu, kdes ji nechal v sídle Preator Lupusu a pak jsi se vydal zpátky k La Push ael nikdy se už nevrátil? *Zasype ho spoustou otázek a s nadějí se na něj koukne.* Já si vůbec nepamatuju jaký pach měl bratr a jedinou fotku co mám je z doby kdy mu bylo čtrnáct... Jsi mu docela pdobný, nebo pdoobný tomu jak by mohl teď vypadat...A jak jsem tě viděla v té hospodě... tak mě napadlo jestli... *Vysvětlí ve zratce a podívá se na něj zoufale.*
*Augustus pozvedne obočí, když Emerie spustí svůj rychlý monolog a koutkem rtů se ušklíbne, zatímco dál kouří cigaretu. Nicméně si celý její příběh vyslechne a i když je mu ženy líto, tak ji nemůže dát odpověď, jakou by chtěla slyšet. Být tady jako Killián, tak by ji určitě alespoň nabídnul pomoc, ale nyní nemohl ohrozit ani sebe, ani misi, ani ji a proto, zatímco ona mluvila, dokouřil cigaretu a nedopalek zahodil do písku, kde ho ještě přišlápnul. Ve svých následujících slovech raději ještě zvýraznil o něco svůj italský přízvuk, aby dal o to víc najevo, že rozhodně nemůže být tím, koho z něj žena chce mít.* Narodil jsem se v Itálii a jsem jedináček, takže není nejmenší šance, že by jsi byla moje sestra. A jediné, co pro tebe můžu momentálně udělat je tě varovat a poradit ti. Říkat svoje jméno nájemnému vrahovi není nejlepší nápad, co můžeš udělat. A pokud někde z jistého důvodu vládne z někoho respekt, tak by už jen v rámci nějakého pudu sebezáchovy, bylo dobré se nesnažit tohle měnit. *Sjede ženu krátce pohledem, načež si vytáhne znova krabičku cigaret a zapálí si druhou.* Ještě jsi z toho vyšla dobře.. Podruhé takové štěstí mít nemusíš.. *Zkonstatuje, zatímco vyfoukne kouř.* Na tvém místě by jsi měla odtud utéct co nejdál a doufat, že se tě nikdo nepokusí znova vyhledat. *Dodá a čeká, zda si žena jeho slova vezme k srdci a skutečně se otočí a odejde.*
*Sleduje muže naproti sobě. A čím víc si jej pohlíží tím víc jí dochází, že si její mysl s ní jen zahrávala a že ta naděje, kterou měla poprvé když ho zahédla byla sfouknutá jako svíčka z narozeniového dortu. Zatne zuby. když vidí jak hodil nedopalek do písku. Nejraději by ho okřila ať to zvedne, ale neudělá to. Posloihcá jeho slova a uhne nachvilku mimo pohledem než se na něj znova podívá. Nad jeho posledními slovy se spíš jen ucechtne.* Za prvé jsem se nesnažila nic změnit, chtěla jsem jen získat tvoji pozornost, netušila jsem že to dopadne takhle. *Podoktkne, neměla nějaké velké zranění - nebo ne tak velké které by se nezahojily samy.* A za druhé já mám respekt z lidí co si ho zaslouží. *Řekne prostě s složí si ruce na hrudi.* Po druhé se nic takového nestane. *Ujistí ho. Protože neplánuje jít do takové hospody znova. Lehce zvedne hlavu a nad jeho uplně posledními slovy jen souhlasně přikávne.* Škoda, že nejsem civil, mohla jsem to napadnutí nahlásit. *Pokrčí rameny.* Ale hádám, že by to bylo tak jako tak zbytečné že? *Zvedne obočí.* A neboj se, už odcházím a pokud nežekneš svým kamarádíčkům jakým směrem jsem šla, tak budu doufat, že mě nikdo uz nich nenajde. *Ještě jednou si jej prohlédne než se rozejde pryč, trochu delší cestou ke svému domu, kdyby ji někdo pronásledoval. Pokud jí teda Agustus ještě nezastaví, ale nepředpokládá že by se tak stalo.*
*Aktuálně sice bydlela na Staten Islandu, aby to měla co nejblíže do Preator. Včerejší večer byl velmi náročný vzhledem k tomu, že měli problém s jedním z neopeřených upírů. A k tomu se pohádali jedni vlkodlaci a došlo i na přeměny. Byly dny kdy svou práci v Preator zbožňovala a věděla, že dělá dobrou věc ale třeba to včera bylo jedno z náročních úskalích její práce. Proto se rozhodla, že by se měla jít trochu vyvětrat. Sice cesta na Mannhatan trvala autobusem a metrem přes hodinu, ale stalo to za to. Když si hledala byt přmýšlela, že by si našla byt na manhattanu, ale když pak viděla ty ceny rozhodla se, že by bylo lepší zůstat u svého původního plánu - Staten. Navíc by každý den musela dojíždět hodinu ne-li víc. Takhle si mohla po dvou nočních ve svém volném čase dát malý výlet právě do Central parku. Měla na sobě sportovní oblečení, to co obvykle nosí na běhání a vlasy svázané ve vysokém culíku. Překvapivě park byl poměrně prázdný ale i tak tady bylo pár lidí. Nějáká jogistická skupinka a pak lidé co házeli tomahawkem na terč. Za tu dobu c byla v New Yorku, a že to nebylo dlouho, viděla už dost zvláštních věcí. Raději se vydala na druhou stranu, kde se zdálo že je méně nebo téměř žádní lidé. Přece jen nebylo dnes nejtepleji a proto možná tu nebylo tolik lidí. Věřila, že v létě to bude horší. Prochází se dokud díky svému lepšího sluchu neuslší jak někdo volá. Přemýšlí, že to nechá být jenže její dobrácká duše to nemůže nechat jen tak. Proto jde za hlasem dokud se neocitne před dívkou visící ze stromu. Doslova.* Uhm... dostala jsi se tam sama nebo ti to někdo udělal? Nebo su zkoušíš hrát na Spidermana? Mary-Jane tu nikde nevidím. *Zasměje se lehce.* Jsem Emerie a.. jak ti můžu pomoct? Nebo respektive jak moc si vážíš té stuhy? *Kousne se na ni zvědavě.*
*Tak do takovéhle trapné situace se už dlouho nedostala a to ji její život provází převážně trapnými situacemi. Vůbec nechápe, jak se jí noha mohla dostat do takového uzlu, ale ví, že jednou rukou to nerozváže a levitovat neumí, aby na to použila ruce obě. Považuje se za silnou a nezávislou ženu, která si jen tak neříká o pomoc, ale tady je to už nutné. Proto je ráda, když se mezi stromy ukáže dívka, která jí je ochotná pomoct. Při poznámce s Mary-Jane se zasměje, protože to docela na její situaci sedělo.* Nějak se to udělalo samo. A akorát doufám, že já nejsem ta Mary-Jane v druhém Spidermanovi. *Poukazuje na to, že tato postava v tom filmu zemřela na důsledky pádu.* Jsem Josie. Ráda tě poznávám a i bych ti podala ruku, ale nějak to teď nejde. A s tou stuhou... plánovala jsem ji vrátit vcelku, ale asi klidně koupím novou, takže jestli u sebe máš nůž nebo nůžky, tak sem s nimi. *Už se jí začala dost prokrvovat hlava a nebylo nic úplně přijemného. Pohlédne na holčinu stojící pod ní a natáhne k ní ruku.* A klidně mi to podej, zničím tu ďábelskou věc sama. *Ďábelskou věcí myslí samozřejmě tu stuhu a toto navrhuje kvůli tomu, že pochybuje, že dívka zvládne vyskočit tři metry do vzduchu nebo lézt po stromě, aby tu ušmikla na začátku. Nebo ještě neviděla holku z New Yorku, co by to uměla, pokud nepočítá lovce stínů.*
*Jak zjistila, v New Yorku se může stát všechno. Ono jí stačilo vidět co se děje v metru. A ještě tady v parku...Ale slečna, která visí ze stromu je rozhodně novinka. Aasi ta nejnormálnější věc, na kterou zatím narazila. A když ji tak vidí nemůže si prostě odpustit poznámku o Mary-Jane.* Ted si nevzpomínám, který je ten druhý Spiderman, ale myslím toho z roku 2002, kde hraje Tobey Maguire a ne Andrew Garfield. Ikdyž Adnrew je hot a vypadá, že nestárane. Stejně jako Ben Barnes, to je můj crush od toho co jsem poprvé ho poprvé viděla v Narnii. *Rozpovídá se, možná trochu víc než by měla vzhledem k situaci a tomu, žetady Josie vidí hlavou dolů.* Těší mě Josie. *Pokýve k ní a poslouchá jaké byly plány s její stuhou. Přemýšlí co by mohla udělat nůžky u sebe neměla, měla jen mizerný nožík na klíčence, ale nebyla si jistá jestli by tenhle zrovna rozřízl tu stunu. Ale měla drápy...Koukne se na Josie a zakroutí hlavou.* Neřekla bych, že je dobrý nápad abys to udělala ty. Přeřízeneš to a spadneš na kostrč...nebo na mě. Já to udělám. *Pronese zamyšleně a sundá si boty a jde ke stromu a začne po něm zkušeně šplhat. Stejně tak jako kdysi špalahal se svým bráchou po stromech u nich doma. Dostane se až k větvi, kde je přivázaná Josie. Posune se blíž k uzlu.* Dívej se spíš dolů, ať aspoň spadneš když tak na ruce. *Vzákeže jí a vytáhne z kapsy své klíčky a počká až se na ni Josie nebude dívatg, aby si mohla přivolat drápy. Když se Josie nekouká tak si Emerie přivolá drápy na jedné z rukou a nařízne stuhu. Dost na to, aby když se pokusí Josie stáhnout dolů, tak se přetrhne. V rychlosti sleze dolů a jde zase k Josie.* Chyť se mě za ramena. *Přokáže jí a pokud tak udělá tak i Emerie jí chytí kolem ramen a trhne silou, dost silně aby se stuha přetrhla a ona nezlomila větev. Protože to by se díky její vlčí síle mohlo stát.*
Jakože... ráda bych si tu teď povídala o filmech a o tom, kdo je nejkrásnější Spiderman, ale možná bych tuto debatu přeložila na jindy. *Snaží se znít mile, ale nějak už jí dochází trpělivost a možná i začíná trochu panikařit, už tu totiž visí nějakou tu chvilku. Zhluboka se nadechne a vydechne a snaží se pohledem dívku trochu popostrčit k tomu, aby už sakra konečně něco udělala. Když dívka přijde s jiným nápadem, tak jen Josie pokrčí rameny, protože je jí jedno jak, ale už by chtěla být dole. Divit se nad jejím lezením po stromech se bude až bude dole, zatím poslouchá její příkazy o tom, co má dělat a nijak s ní o tom nepolemizuje. Není čas na to se o něčem dohadovat. Všechno proběhne jak po másle a ona je po chvíli zase na vlastních nohách. Teda jenom chvíli, protože hned jak se dostane na zem, tak se na ni sveze, protože má nohy samozřejmě úplně odkrvené a musí si do nich vrátit cit, než se bude zase moc postavit na nohy. Vydýchává se a její obličej má momentálně barvu jejích vlasů.* Ještě jednou díky, Emerie, že? *Zkusí si vzpomenout na dívčino jméno.* Kdybys někdy visela ze stromu, tak dej vědět, ráda tě z něj sundám. *Usměje se na dívku, i když nepředpokládá, že by někdo jiný kromě ní dělal tyhle věci.* Ale musím říct, že fakt dobře lezeš po stromech, to se moc často nevidí.
*Až když jí Josie napomene tak jí dojde, že tohle nebylo asi nejlepší nápad povídat si s ní o filmech, zrovna ve chvíli kdy vidí hlavou dol.* Promiň promiň. *Omluví se a hned jí začne pomáhat dolů. DOufá, že si ničeho dívka nevšimla, když jí pomáhala dole, třeba drápu nebo jak silná je. Všechno se vyvede tak, jak si představovala a už je Josie nohama na zemi. Sleduje jak Josie se vlastně hned posadí a Emerir vezme svou tašku a vytáhne z ní láveh s vodou.* Nedáš si? *Nabídne jí vodu než se sama napije a posadí se vedle ní.* Jo Emerie, můžeš říkat i Em nebo Emmie. *Pousměje se na ni. Jejím druhým jménem jí říkal jehon bratr, stejně jako ona jemu říkal Kota ne Jace. Tu vzpomínku zažene a pak se tiše zasměje.* Jo díky dám ti vědět, napíšu ti na Insta nebo tak. *Uchechtne se a opře si hlavu o strom.* DÍky, jsem původem z Washingtonu, kousek od Forks...*Vysvětlí a pak se koukne na Josie.* Vtipy o Twilight si nechej, ty filmy i knížky nenávidím. *Zasměje se.* Vykreslili tam Quileutský kmen, fakt špatně. *Odfrkne si.* Vyrostla jsem v kmeni...*Dodá.* Ale pak, když mi bylo dvanáct jsem musela odjet za tetou do Seattelu...*Sandra sice nebyla její biologická teta, ale nevadilo to.* A teď v New Yorku jsem pracovně, dělám v jedné charitě a jsem umělkyně na volné noze...*Koukne se na stuhu.* Ty jsi z New Yorku nebo od jinud? Tohle se taky nevidí moc. *Vezme zbytky stuhy a úšklebkem na rtech.*
Jo. Díky. *Natáhne se po flašce s vodou a párkrát si z ní lokne. Potřebuje dostat své tělo co nejdříve do normálu, protože momentálně se nějak nedokáže orientovat v prostoru a není to úplně příjemný pocit. Flašku vrátí zpátky a při poznámce o instagramu na dívku jen mrkne jedním okem, aby ji v tom jakoby povzbudila a pak se zas zadívá někam před sebe, aby se zaměřila na jeden bod a aby se jí tak přestala motat hlava. Pozorně dávku poslouchá a už už chce pronést poznámku o Stmívání, když ji dívka přeruší, jako by to snad věděla a Josie svou poznámku spolkne zase zpátky. Její další věta ji ale zarazí, když začne mluvit o tom, že vyrostla v kmeni. Lépe si ji prohlédne a tak jako lišácky se na ni usměje.* Jakože ve vlčím kmeni. *Vševědoucně na ni mrkne a čeká na dívčinu odpověď. Přátel mezi vlkodlaky měla hodně, popravdě to byli její nejoblíbenější podsvěťané. Právě za nimi jezdí do LA, protože nezná vstřícnější skorolidi a ani nikoho jiného, kdo by uměl tak dobře brázdit vlny jako oni. Ale třeba je to jenom další civilka a jenom to Josie špatně podala. No uvidíme.* Já jsem tak nějak všudezdejší. Původem z New Yorku, ale projezdila jsem snad už celé státy, nikde nebývám déle jak půl roku a stěhuji se se svým batohem a kytarou zase o stát dál. A jsem člověk mnoha zájmů. *Zasměje se při pohledu na tu stuhu a přemýšlí jestli není jednodušší zase z NY zmizet, než shánět a platit Joshovi novou stuhu. Určitě to stojí za zvážení.*
*Bez porblémů podá Josie flašku, jen ať se napije. Navíc věří, že tady bude nějaký stánek, kde by si mohla když tak vodu koupit. Nechá ji se první zorientovat, aby ji nemusela vést do nemocnice nebo volat záchranku, protože to by byl teprve průser. Lehce se na ni pousměje, že jí věnuje Josie mrknutí. Chvilku mele Emerie jen sama a je jí jasné, že když zmíní stmívání tak snad jako každého napadne nějaká poznámka. Proto to říká už preventivně. Jenže slova Josie ji naprosto zaskočí. Kdyby se zrovna v tu chvíli napila nejspíš vyprskne vodu. Ale takhle jen na ji pár vteřin šokovaně hledí než se zamračí.* Co? Ne pff, říkala jsem že si máš poznámky o Twilight nechat pro sebe. *Zasměje se a snaží se tvářit naprsoto normálně. Nadechne se, aby cítila všechny vůně a díky tomu pozná, že je Josie civilkou a ne vlkodlakem ani jiným podsvěťanem.* Žila jsem v normálním kmeni, chodila tam do školy a tak. *Mykne rameny a snaží se to zakecat.* Ale jo ve Washingtonu a hlavně v tom okolí, kde jsem žila bylo... dost vlků. *Odsouhlasí. A pak posloiuchá Josie.* Páni to tě obdivuju. Musí to být... fajn. *Vydechne.* Já...jsem z wasigtonu, žila prakticky do teď v Seattle a ted jsem tady, v New Yorku. *Porkčí rameny.* Vlastně hledám svého bráchu před.. deseti lety zmizel. Je dost možný, že bude jak ty... takový všudezdejší...*Podotkne. To je dost možné, pokud je stále navživu. Možná se prostě... přeměnil a žil ve velčí podobně někde v kanadě něbo tak.*
*Teď už je vlastně úplně jedno, co Emerie řekne. Její reakce ji prozradila, nebo minimálně probudila v Josie větší zvědavost než předtím. I kdyby nebyla vlkodlačice, tak má nějaké tajemství, které je Josie rozhodnutá zjistit. Miluje výzvy.* Žila jsi v normálním kmeni? Ono ještě někde ve Státech existují normální kmeny? Tak doufám, že jste tam měli klid a pohodu, abyste nepotřebovali pomoc od Preatorů. *Ten vševědoucí pohled opravdu stojí za to, když zkusí ještě jednu indicii, která by je mohla spojit na jedné komunikační vlně a když ne, tak toho asi nechá. Možná. Nebo zkusí hledat někde jinde nějaké jiné tajemství.* Je to skvělý. Miluji tento život, kdy vlastně nikdy nevím, kde budu druhý den a proto je to také stálé dobrodružství. Ale není to život pro všechny, to je pravda. *Pokrčí rameny, jak je zvyklá, a přesune se na další dívčino téma.* Tak pokud je fešný, tak jsem ho třeba někde potkala, ale nic neslibuji. Případně bych mohla trochu rozhodit sítě, kdyby ho někdo někde viděl. Jak říkám, mám kontakty po celé zemi. *Nabídne jí svou pomoc, protože chápe, jaké to je, když nemůže najít svého sourozence. Ona už by taky ráda viděla svou sestru, která se jí i s dítětem pořád někde skrývá a to chtěla být Josie hrdá teta.* A co tu vůbec děláš dneska? Někde tu bydlíš?
*Hodlá už věci o vlcích nechat tak, jenže se zdá se je Josie pěkně neodraditelná. Ale i tak se Emerie snaží prostě Josie svést z cesty.* Jo, v normální kmeni. Jsou různě po americe, třeba Navajové v Arizoně a ano měli jsme...*V tu chvíli, když uslyší slov a o Preatoru tak se naprosto sekne a vykulí na ni oči.* Jak do prdele víš co je Preator? *Sykne k ní tiše.* Tohle bys neměla jen tak říkat, co kdybych byla civil? *Řekne vážně.* A jak někdo jako ty...*Koukne se na ni a je jasné, že myslí ji, jak civila.* Ví o podsvětě? Máš zrak? *Koukne se na ni a z podtrička vytáhne svůj řetázek na kterém má právě znak Preatoru. Pak ji poslouchá a její povídání jí trochu uvolní z toho prvotního šoku z jejích slov.* Já mám bohužel závazky na to, abych tak mohla žít. *Řekne a tak nějak si začně automaticky hrát s přívěškem na tětízku. Nad jejímu slovy se uchectne.* Nevím jestli je fešný naposledy jsem ho viděla před deseti lety...*Vytáhne si peneženku a z ní poskládanou fotku, kterou Josie podá.* Tady mu je myslím patnáct. *Řekne a koukne se na toho klučinu a lehce se usměje.* Teď bude vypadat nejspíš jiank. Jmenuje se Jace Kota Blakesley. Nevím jestli si říká pořád stejně a netuším jestli je vůbec naživu. *Povzdehcne si a nad její otázkou se zasměje.* Zachraňuju rusovlaské krásky z nesnází. *Ušklíbne se.* Bydlím na Staten, blíž k práci. Sem na Manhattan jsem jela na takový výlet trochu...*Vysvětlí.*
*Ještě chvíli se holčina snaží zakrýt pravdu, ale pak když se Josephine zmíní o Preatorech, tak spadne celá maska a dívka na ni oboří. Na to je ale rusovláska docela zvyklá, takže si z toho nic nedělá a jen se zasměje. Aneb vlkodlačičí hněv vůbec nedopadá na úrodnou půdu.* Kdyby jsi byla civil, tak mi nerozumíš. A kdyby jsi to slovo chytila a neznala ho, tak jako civil se na to nezeptáš, protože by ti to přišlo trapné. A kdyby ses zeptala, tak ti řeknu, že jsi špatně rozuměla a že jsem říkala pastor. *Pokrčí rameny jako by se nic nedělo, protože pro ni neděje, a tváří se jako úplné neviňátko.* Vím spoustu věcí. *Znovu má v sobě ten vševědoucí podtón a na Zrak jí nereaguje. Ten totiž nemá a občas jí to štve, protože ji to omezuje. Všimne si, co vytahuje z pod trička a hned si spojí dvě a dvě dohromady a došlo jí, že se naprosto trefila. Je prostě skvělá. Pak se ale podívá na fotku jejího bratra.* Tak toho bohužel neznám, ale ráda bych ho poznala, má predispozice být fešákem. *Poslední větu myslí spíš jako vtip a ulehčení situace, která ještě trochu vázne.* V tom případě ti za všechny rusovlásky děkuji. Tvá služba je pro nás velmi důležitá. *Je to jako by to říkala nějakému vojákovi, co se vrátil z Afgánistánu.* Tak Staten je trochu něco jiného než toto centrum, to je pravda. A taky jsou tam úplně jiné ceny bytů, co vím. Mnohem přístupnější.
*Snaží se zakrýt pravdu, ale to že Josie zmíní Preator lupus tak ji rozhodí natoli, že naprosto zapomene na celé mazání medu kolem pusy a prostě vypustí první co ji napadne. Naštvaná není, spíš šokovaná a pohoršená z toho že to tady Josie tak rozhlašuje. Poslouhá co by udělala kdyby byla civil a Emerie si jen odfrkne.* Ty jsi mi ale vychytralá liška. *Zazubí se na ni.* Na tebe si budu dávat pozor. *Ukáže na ni jako kdyby chtěla zdůraznit svá slova.* Znáš spoustu podsvěťanů? Nebo si takový sebevrah?*Zeptá se tiše, aby ji slyšela jen Josie. Pak vytáhne svůj znak, aby ji ukazala že je vlastně i členkou té oranahziace, kterou zmínila. Pak jí dá fotku sévho bratra. Nepřekvapuje jí odpověď od Josie, že ho nezná.* To teda má...*Pousměje se lehce.* Viděla jsem ho naposled před sedeti lety.. naše smečka...Uhm jestli znáš nějaké vlkodlaky tak asi vís jak to tam vypadá...Táta byl alfa, jeden ze smečky ho vyzval...Jenže brácha se do toho vložil. *Zavzpomíná.* Nedopadlo to dobře, brácha sbalil mě a sebe a zavezl nás do sídla Preatoru, jenže Jace pak odjel, podívat se jestli to někdy vůbec přežil.. Byl příšerně tvrtohlavý, tak jak patnáctiletý kluk asi může být...A odjel. Od té doby nevím kde je, jestli žije.... nic. *Vydechne atím co se kouká na jeho fotku.* Je tolik možností co se mu mohlo stát. klidně může bloudit ve´vlčí formě po Kanadě nebo si vzal jiný jméno a žije jinde...*Posteskne si.* Preator o něm nemá žádný informace, ale slyšela jsem tě by mohl být tady. Nevím jestli je to pravda. Uvidíme jsem odhodlaná ho najít..*KOukne se na Josie a musí se nad jejími slovy zasmát.* To bys teda měla děkovat. A hlavně si dávat pozor víc, příšrtě tu třeba nebudu. Ale můžeš mi dát třeba ten insta a když budu mít čas klidně tebe nebo jinou rusovlásku přijdu zachrnit. *Zazubí se na ni. A pak jen souhalsně přikvýne.* Ohohohoh to teda ty ceny jsou rozhodně jinde. Ale mám celkem slušný byt. A nemám to daleko do Preatoru. *Pousměje se.* Navíc mám super čupr výhled na Manhatann, to nemáš když na něm bydlíš. *Zasměje se.*
Budu to brát jako poklonu. *Odvětí s úsměvem Josie, když jí Em řekne, že si na ni bude dávat pozor a že je vychytralá liška. A ano, to ona je, jinak by v tomto světě nepřežila. Nějak teď využívá toho, že vlkodlaci většinou neměli takový problém s tím ji někde nahlašovat a hlavně s tím, jaké mají občas problémy se Spolkem, dělají občas něco lehce proti němu a utajení civilky, která ví, mezi to patřívalo.* Znám spoustu sebevrahů a jsem sebevrah. *Potvrdí jí obě varianty, protože jsou vlastně obě správně. Mluví taky tiše, i když kolem vážně nikdo není, ale nechce dělat zbytečné problémy. A pak jenom poslouchá její příběh a přikyvuje. Tak nějak tu situaci chápe a i chápe, že ho chce dívka najít. Při zmínce o instagramu vytáhne z kapsy mobil a vyjede tu aplikaci, aby se mohla Emerie najít.* Slibuji, že až příště budu viset hlavou dolů a nebudu moct se z toho dostat, tak ti napíšu. *Zasměje se a zastrkává mobil zpátky do kapsy. Doposlechne si ještě její chválu a bydlení a až potom se s úsměvem postaví na nohy a začne sbírat zbytky lana.* Díky moc za záchranu a za dobrý pokec. Ráda jsem tě poznala, ale už bych měla vyrazit. Měj se zatím krásně. *Mávne na ni ještě a pak i se stuhou, nebo tím co z ní zbylo, odchází pryč.*
*Není si jistá, jestli to měla být zrovna poklona ale nekomentuje a tak nevyvrací její doměnku. Měla takové tušení, něco v jejích instiktech jí říkalo že tahle holka možná bude trochu problémová, ale upřímně...Nevadí jí to. Potřebuje si tady najít nějaké přátele co nejsou jen zaměstnaci [link src="Preatoru.Proto"] nemá v plánu Josie ani nikde nahlašovat, teda tak dlouho dokud se bude Josie držet co nejdál nějakých malérů. Což, po jejích dalších slovech si není moc jistá jestli se bude držet někde mimo.* Tak ať tě u toho nikdo nechytne nebo ať se nedostaneš do nějakýho průseru. Vsadím se že nikdo z lovců nebude chtít tvoje zbytky seškrabovat z nějaké budovy a silnice. *Podtokne jen tak mimochodem. Trochu se sama rozpovídá o svojí situaci a proč se snaží najíst svého bratra. Když jí Josie dá telefon ať se najde tak rychle do vyhleduvacího okýnka napíše své uživatelské jméno a teleofn jí podá zpět.* Nemusíš jen když budeš vidět hlavou dolů, ikdyž si budeš chtít jen tak pokecat a nebo když budeš v jiný brindě. *Zazubí se na ni a sleduje ji, jak sbírá zbytkly lana a má na se na odchod.* Jasný v pořádku, jen běž. Taky jsem tě ráda potkala. *Zamává jí a po chvíli se i ona sama rozejde pryč.*
a poté